OBSAH ČÍSLA březen 2021 #38

str. 97 Profil: Mary Elizabeth Winstead

str. 159 Profil: P. D. Cacek 108 Archetypy ženskej antagonistky v horrore 117 Podvečer léta (Anna Korbelová) 121 Nultá dekáda v komiksových téma: horror nultých let bublinách 127 Hlasy z pekla – Cradle of Filth: část II. 135 Marko Hautala 4 V temných kartotékách 01-10 70 Cizinci 139 Podzemní Nil 14 Samej kaolín 73 Saw: Série, která do toho (Marko Hautala) (Kateřina Houfková) řízla 151 Šeptající dívka 17 Wytches 81 Literární horror v Česku 153 Becky 21 The Hole a na Slovensku v roce 2020 155 Hellboy: Krampusnacht 23 Lidozrouti z Lízátkova 86 Potopená (Ondřej Kocáb) 159 P. D. Cacek 25 Když horrory začínaly nulou 88 Hrátky v temnotě verze 0 164 Z nultých filmových pásů 31 Karel Švanda ze Semčic 97 Mary Elizabeth Winstead a digitálních pamětí 48 Adolfina 101 The Horribly Slow Murderer 174 Hniloba (Petr Boček) (Karel Švanda ze Semčic) with the Extremely 183 Příšerné příběhy nultých let 61 Chvála povídky Inefficient Weapon 189 Dům u hřbitova 67 Books of Blood 104 Fialoví ďábli 192 And Soon the Darkness EDITORIAL

Naši vyděšení, rozklepané a pod peřinou se lém světě. Po více než deseti letech dokonce schovávající i v naší kotlině. Český (a slovenský) horror začal reflek- 38/2021 Tak jako každé desetiletí, i v nultých letech tovat sám sebe. V roce 2001 proběhl první Nezávislý horrorový magazín našeho století se horror zase trochu promě- ročník povídkové soutěže o nejlepší česko- [email protected] nil, nabral svébytné kontury, přišel s novými slovenskou horrorovou povídku nazvaná www.howardhorror.cz nápady a postupy, nebo ty staré zakořenil do Pohár Edieho Krígla, kterou doprovázela moderního pojetí. Jestliže po rozjásaných sesterská soutěž Pohár nakladatelství Neto- Redakce: Honza Vojtíšek a veselejších osmdesátkách devadesátkový pejr. Z jejích tří ročníků pak v roce 2003 na- Obálka, sazba a grafika: Michal Březina mainstreamový horror zase trochu zvážněl, kladatelství Netopejr poskládalo výběrovou ztemněl a vytratila se z něj erotika, v nultých antologii s lehce zapamatovatelným ná- Přispěvatelé: letech se opět vrátila. A s ní částečně i sedm- zvem P.E.K. & P.N.N. Ve stejný rok An- Michal Březina desátková syrovost a brutalita. Nemainstrea- tonín K. K. Kudláč začal editovat antologii Lenny Ka mový horror si, samozřejmě, pořád dělal co současných českých horrorových povídek Ondřej Kocáb chtěl, protože mohl. 2004: Český horor, o níž více slov ztratíme Radoslav Kozák První desetiletí nového století přineslo žán- hlouběji v čísle. Už koncem 90. let v rámci Demi Mortuus ru hned několik výrazných prvků. V závěru Festivalu Fantazie začala probíhat povíd- Daniel Palička předchozí dekády oživená forma found foo- ková soutěž Ježíšku, já chci plamenomet, Karolína Svěcená tage, stojící na svérázných a neotřelých po- která se zabývala fantastickými povídkami Martin Štefko stupech, se počátkem nultých let postupně toho nejhrubšího, nejdrsnějšího, nejujetěj- Milan Žáček nafoukla do obří bubliny, která však ve druhé šího a nejnechutnějšího kalibru (krédem půlce stejně rychle splaskla. Found footage, soutěže ostatně bylo: Krev, pot, slzy, sperma Ilustrace: přinášející levnější náklady, syrovější přístup a hnis – čím odporněji, tím lépe a radost- Adam Kubík (15, 178) a brzy velmi otravné prvky (roztřesená ka- něji). Do ní se, samozřejmě, prosekalo i ně- Odon Milich (57) mera, noční vidění, neustálé uvřískané utí- kolik horrorových výtvorů. První část série Zdeněk Svoboda (86) kání) se vyčerpalo snad ještě rychleji, než se výběrových antologií pojmenovaných dle Anna Korbelová (119) v žánru stihlo výrazněji etablovat. Nebylo soutěže, tedy Ježíšku, já chci plamenomet, Zuzana Droppová (147) ovšem zcela bezvýznamné, několik zajíma- obsahovala ještě povídky z let 1997-1999, vých nápadů přineslo a několik názvů snad ale už ta následující z roku 2002 obsahovala Korektury: bude ozvěnou znít ještě nějaký ten pátek. i povídky z roku 2001, tedy již zasahovala Honza Vojtíšek Naplno se přelomem dekád, století i tisí- do našeho tematického období. Ty násle- Zuzana Kocurková ciletí do západního prostoru vřítil asijský dující (knih vyšlo nakonec rovných deset, Zuzana Droppová horror se vším svým mňoukáním, krkáním, poslední tři v letech 2011 a 2012) již obsa- dlouhými vlasy a kletbami. Asijské duchaři- hují pouze povídky z nulté dekády. Pravi- Správa webu: ny se staly notným inspiračním duchem eu- delněji začali knižně publikovat Svatopluk Roman Kroufek roamerického horrorového filmového žánru Doseděl a Jenny Nowak. s ne zcela nepatrným přesahem do horroru Jak vidno, první desetiletí našeho století literárního. Asijský horror vzedmul a přiživil mělo v horroru co nabídnout hned na ně- nejen obrovskou vlnu remaků, ale i nových, kolika frontách a úrovních. Aktuální číslo zajímavých postupů. Duchařiny se znovu Howarda se to snaží alespoň lehce, nesys- nadechly, duchové rozpohybovali, asijská sy- tematicky a v podstatě jen výběrově obsáh- rovost provětrala usedající zatuchlost. nout. Filmy, literatura, hry, komiksy, co nás O remaky se však nepřičinily jen asijské zaujalo, co nás zklamalo, jak se horror v ty horrory, ale jakási obecná vyprázdněnost, roky vrstvil, se budeme snažit zachytit jen spíše lenivost filmových tvůrců a strach in- v malém výřezu našeho obsahu. vestorů z velkých inovací. Společně s asij- Kromě toho si budete moci přečíst roz- ským horrorem se tak do studií vedrala hovor s finským horrorovým autorem recyklační infekce remaků a rebootů sa- Markem Hautalou i překlad jeho povídky. mostatných filmů i celých sérií. Nutno říci, Chybět nebudou tradiční recenze, portréty, že ne vždy svou existenci a důvod obhájily. povídky, články, pohledy na historii i sou- A ne vždy nás potěšily. časnost horrorového žánru. Novinky a rozpoznatelné dekádové rysy Věříme, že si každý na následujících strán- str. však neprobíhaly jen ve filmu. Literární kách najde to své a stráví s 38. Howardem 135 horror přišel s absurdním pojetím bizarro příjemné chvilky. Alespoň do čísla následu- Rozhovor: fiction, v němž fantazie, nápady a předsta- jícího. Protože v dalším čísle to bude hou- vivost autorů teprve začíná tam, kde u běž- pat. Hodně houpat. Marko Hautala ných autorů doposud končila. Bizarro se Příšerné Příjemné čtení rychle etablovalo a našlo své fanoušky po ce- Honza Vojtíšek 4 Ani knihy v prvním desetiletí nového sto nice a ekologa, jemuž říkají Ústřice, se i tisíciletí nezahálely. Byly pestré, nápadi- vydávají na cestu po Spojených státech, té a absorbovaly nové možnosti. Ukazo- aby v knihovnách, soukromých sbírkách valy, že moderní horror má stále co říci. a knihkupectvích našli a zničili všechny Deset z nich, které prošly našima rukama výtisky knihy, obsahujících tuto říkanku. i očima dopadlo následovně. (hv) A během cesty sami zvažují možnosti, účinky i schopnosti jejich vědomí a vy- Náš dekádový literární výběr začněme rovnávají se s vlastními tragédiemi. Pa- trochu netradičně. Protože výlety Chucka lahniuk je neuvěřitelně přemýšlivý autor, Palahniuka do horrorového žánru netra- což je na jeho knihách to nejděsivější. diční jsou. Jsou poněkud zvláštní, svéráz- Dokáže pálivým ostřím říznout a zasáh- né, na první pohled (ne)typicky (ne) nout hodně hluboko. Nevyděsí vás ani horrorové, ale z hloubi duše, smyslu a ob- tak atmosférou popisu, jako atmosférou sahu neobyčejně tísnivé a děsivé. Alespoň vlastních myšlenek, které ve vás vyvolá. takové jsou oba jeho horrorové romány, Je to až neoeticky a novomorálně sociál- se kterými jsem dosud měl tu čest. Ob- ně-kriticky hozený filosof. Ukolébavka sah románu Ukolébavka (Lullaby, 2002) by se dal hezky a jednoduše vystihnout krátkou citací z něj: „Pravda je taková, že třeba můžete jeden večer svojí ženě a dítěti předčítat. Přečtete jim ukolébavku. A druhý den ráno se vy probudíte, ale vaše rodina ne. Ležíte v posteli, pořád stulený u manželky. Je pořád teploučká, ale nedýchá. Vaše dcera nepláče.“ Hlavní hrdiny, novináře Carla Streatora a realitní makléřku Helen Ho- over Boyle, spojuje nejen prožitá životní tragédie (oběma zemřeli jejich protějšky a dítě) ale i odhalená informace o staré ukolébavce, která, je-li někomu přečtena (nebo, jak Carl zjistí, poslána jen pouhou myšlenkou), daného člověka zabije. Carl díky tomu pracuje na sérii článků o syn- dromu náhlého úmrtí kojenců (který by se danou říkankou dal vysvětlit), Helen si z toho udělá živnost. Oba se však spo- jí a s pomocí Heleniny sekretářky, která si o sobě myslí, že je wiccanská čaroděj- 5 možná není tak šílená, nepředstavitelně skrze vyprávění policistů a jejich vzpo- strhující jako jeho Strašidla, přesto jde mínky (díky čemuž se v menší míře po- vnitřně o velmi mrazivé dílo, které vyvolá dobá povídkovému vyprávění se společ- hlasitě rezonující otázku: „Co já?“ Ano, nou příběhovou kostrou). King je i v této co byste na místě hlavních hrdinů dělali knize typicky ukecaný a ve střední části vy, kdybyste měli jejich znalosti, vědomí, děj začíná trochu drhnout, přesto však možnosti? To je přesně to, co vyvolává to atmosféra nepochopitelna stále houstne, mrazení, ten strach, ani ne tak mluvící dokud nedospěje do svého finále. To se zvířata či nejednou bizarní výjevy, které leckomu může zdát neuspokojivé, neboť kniha nabízí. Tohle a silná kritika kon- příběh (stejně jako samotný Buick 8) zumní společnosti. A společně s Palah- postrádá pointu… která se však ukrývá niukovým vytříbeným, strohým, ale úder- právě v její absenci. Knihu si tak zřejmě ným stylem, zabaleným až do ironického nejvíce užijí příznivci pomalého, plíži- oparu, z Ukolébavky vytváří zajímavé vého děsu či lovecraftovského horroru. pojetí moderního horroru. Ukolébavku Znepokojení, které příběh vyvolává (což si můžete nechat (na vlastní nebezpečí však lze plně docenit až po jejím do- a zodpovědnost) zazpívat v českém vy- čtení), souvisí i s úvodní nehodou jedné dání z roku 2005 (Odeon) (hv). z postav, jež v některých ohledech při- Zatímco příběhy o autech příliš nevy- pomíná autorovu dopravní nehodu brzy hledávám, příběhy o jiných dimenzích po dopsání první verze románu. Ačkoli naopak patří mezi mé oblíbené. Román se poté King nechal slyšet, že s psaním Z Buicku 8 (From a Buick 8, 2002) od končí, naštěstí se tak nestalo… Rozvalit Stephena Kinga mi však ve své anotaci se na sedačku Buicku můžete v českém nabídl obojí. A výsledek? Ano, máme tu Beta-Dobrovský provedení z roku 2004. starý Buick a podivné návštěvníky odji- (os) nud… ale úplně jinak, než by si člověk Říkám hned zkraje a na rovinu, že Jack myslel. On to totiž Buick ve skutečnosti Ketchum nejspíš napsal i lepší příbě- vůbec není. Pouze tak na první pohled hy. Jenže Křižovatky (The Crossings: vypadá. Na ten druhý ovšem nesedí to- A Terrifying Novel of the Old West, lik věcí, že celé to vozidlo přestane dá- 2003) jsou splněním mého vlhkého snu. vat smysl a propadne se do části lidské Indiánky a kovbojky totiž patří k mému mysli s nadpisem „Absurdno.“ Co víc, dětství a tudíž k nim mám silně nos- v jeho blízkosti se ztrácejí lidé – a jindy talgický vztah. Jack Ketchum mne zase se naopak objevují podivná nezemská rozbil svým románem Po sezoně. Po monstra. Tyhle i další podivné, nesou- jeho přečtení jsem se chtěl rozběhnout vislé jevy po léta sleduje posádka blízké k vydavateli a prosit jej na kolenou, aby policejní stanice, která auto kdysi získala mne zavalil jeho dalšími výtvory. A teď a umístila do blízké haly. Příběh je podán si představte, že se Ketchumovo horro- 6 lovišť. To podle toho, jestli se vám u boků houpají pomyslné, proklatě nízko zavě- šené, kolťáky. Bez nich to nejspíš nemá smysl zkoušet. Živou nebo mrtvou česky hovořící knihu můžete od roku 2019 ulo- vit u nakladatelství Maťa. (dm) V nultých letech nezaostával ani domá- cí horror. Hned v první třetině dekády vyšla do té doby snad jediná (minimál- ně jedna z prvních) antologie reflektují- cí čistě současný 2004: Český horor. Se všemi pozitivy i negativy. K negativům lze přiřadit jistou tematickou a záplet- kovou tendenčnost (v ojedinělých pří- padech až kýčovitost), či ukázku, jak to vypadá, když se o horror pokusí někdo, kdo má sice nějaké fantastické zásluhy, ale normálně tento žánr nepíše (poměrně slabé povídky Ondřeje Neffa a Jaroslava Jirana). K pozitivům, ba kladům, knihy nutno přiřadit velmi povedené a zají- rové mistrovství spojí s westernem. mavé povídky Filipa Gotfrida, Jaroslava Ženy v nesnázích, bezcitní banditi, parta Velinského, Jany Moravcové, Svatopluka správných a samozřejmě pořádně tvr- Doseděla či Anny Šochové. U některých dých chlapů, kteří mají vlastní problémy z těchto jmen je škoda, že na ně v horro- sami se sebou. Nic tu nechybí. Ani vin- rovém žánru nenarážíme dodnes, u ji- čestrovka! Ale jsme v říši Jacka Ketchu- ných jde o ukázku pozdějších žánrových ma. Mexikánům tak bude velet poctivě stálic (Doseděl, Šochová). Zbývající jmé- jedovatá čarodějnice a nikdo tu nebude na ( Jaroslav A. Polák, Otomar Dvořák, umírat pouhým pádem z koně, jak tomu Miroslav W. Štěpánek, Tomáš Němec) kdysi bývalo ve filmových westernech. pak ostatní jmenované jistí ze solidně Kdepak. Tohle je revenge jízda pro tři (nad)průměrné jistoty. Stránky povídek muže a jednu dívku, přímočará, syrová, nabízí klasická horrorová témata (duch, špinavá a nelítostná. Vše postupně spěje pomsta, překvapivé odhalení vraha, uza- k závěrečné přestřelce, která prostě chy- vření a vysvětlení kdysi v minulosti pro- bět nemohla a vy byste už teď měli tušit, žitého strašidelného zážitku). Některé jestli při četbě radostně zavýsknete, nebo profláklé příběhy jsou napsány dobře pošlete tuhle útlou knížečku do věčných a čtivě, některé neotřelé náměty to na- 7 opak odnášejí zpracováním, zdlouhavostí a vtírající se nudou. 2004: Český horor, vydaný v roce 2003 u Mladé fronty však zůstává zajímavým a pozornosti hodným počinem archivujícím jistý žánr v jistém čase a prostoru. Už jen pro tu možnost mít se od čeho odpíchnout při případ- ném posouzení kam (a zda) se domácí horror za ty roky posunul. (hv) Tvorba Deana R. Koontze jistě neo- plývá nějakou přehnanou a uchvacující originalitou, dalo by se říci, že Koontz jede na jakousi solidní jistotu. Čím však oplývá nezpochybnitelně, je (sub)žánrová a vyprávěcí pestrost. Koontz dokáže na- psat v rámci žánru, pocitově i atmosférou tak odlišné knihy, že bych byl ochoten z fleku uvěřit, že je napsali různí autoři. Od klasických mysteriózních thrillerů přebíhá k horrorovým thrillerům, sci-fi ru jako přičinlivá pradlena. A když na to horrorům, démonickým horrorům až přijde, stejně jako ona prádlo vás omlátí po klasické horrory anebo to všechno o nejbližší kámen (už jsem psal, že zápo- různě kombinuje. Hraje pořád stejnou rák je sympaťák?). Koontz dokázal obno- hru, ale přešlapuje jako Gretzky před šenému kabátu nacpat kapsy příjemným obsazeným záchodem. Výstižnou kom- obsahem a vyspravit ho napohled hezký- binací je i jeho Tvář (The Face, 2003), mi vycpávkami. Možná někde dal té lát- hollywoodský (první z tohoto výběru) ky více, jinde si zbytečně moc pohrával mysteriózní thriller o osobním strážci, s tvarem švů, ale kabát vám sedne jako notně sympatickém psychopatovi a úno- dobře mířená (a míněná) facka na Tvář su dítěte filmové celebrity. A do toho (BB/art, 2005). (hv) všeho se zapletou síly ne z tohoto světa Povídková sbírka Bobby Conroy vstá- (a to v docela překvapivé podobě). Mys- vá z mrtvých a jiné strašidelné příběhy teriózní detektivní thriller přesně, jak si (20th Century Ghosts, 2005) je svým tuto žánrovou škatulku představuji. Tedy způsobem úkaz. Tolik autorů horrorů už se sympatickou příměsí nadpřirozeného přirovnávali ke Stephenu Kingovi, to- horroru. Jako ruku na srdce, vyděsit to lik autorů by k němu bylo přirovnáváno nevyděsí, ale Koontz dokáže z příběhu rádo, ale pokud bych měl jmenovat něko- vyždímat působivou napínavou atmosfé- ho, jehož styl mi tohoto velikána skuteč- 8 ně připomíná, pak to bude jeho syn. Joe podobnost. Lásku k typicky americkým Hill je opravdu bourák. Kdepak pouze kulisám. Ať už je to baseball u Homera, syn slavného otce, on opravdu umí psát superhrdinský Plášť (ten možná znáte a navíc se potatil, co to jen šlo. Umění i ze stejnojmenného komiksu, jemuž byla vyprávět a zaujmout je v této psavé rodi- povídka předlohou), ale i smutný příběh ně nejspíš samozřejmostí a s tím jde ruku dvou chlapců z dob hospodářské krize. v ruce lehkost, s jakou sází jeden příběh Kniha česky vstala z mrtvých v roce 2013 za druhým. Ale hlavně spousta neo- u XYZ. (dm) třelých nápadů – to je to, v čem tenhle Výraznou horrorovou knihou nultých let soubor exceluje. Najdete tu třeba povíd- nového století byla bezesporu sbírka tří ku, která je žánrovou lahůdkou, se všemi povídek Zlo přichází třikrát Svatopluka klišé, cony, či začínajícími autory, kteří Doseděla. Výraznou a pro mě potěšující nemusí být vždy docela normální (však například tím, že Doseděl v ní své příbě- si Howard pořádně prohlédněte!). Joe hy zasadil do domácího prostředí. Prav- má, stejně jako táta, v oblibě dětské hrdi- da, jedna povídka (Kalvárie) vyšla samo- ny. Jen si přečtěte hmyzí kousek Uslyšíš statně už v roce 2000, ale to jen ukazuje zpívat cvrčka, nebo upířinu Abrahamovi zahřívání pro vstup do nového desetiletí. synové. Mimochodem, ve druhé jme- nované se kluci jmenují Van Helsingovi a táta jim zakazuje chodit po setmění ven. Mrk, mrk. Zombie filmy, klaustrofo- bikova noční můra, návštěva muzea po- sledních výdechů, ale třeba taky duchaři- na. Všechna klasická témata jsou podána tak trochu jinak, ale hlavně zábavně. Du- chařina je navíc značně nostalgická a to je další paralela s povedeným papínkem. Hill nedrtí čtenáře násilnostmi za kaž- dou cenu. Často je naopak nechává uro- nit slzu, protože dobře ví, že uslzení bu- dete snadnějšími terči, až opravdu udeří. V Pop Artu vás dojme přátelství s na- fukovacím chlapcem Arthurem a ač zní námět sebepodivněji, budete se třást, aby tenhle chlapíček někde nepotkal hřebík. Jedno oko nezůstane suché ani kvůli au- tistickému chlapci Homerovi v Lepší než být doma. A hnedle tu máme ještě jednu 9 Zlo přichází třikrát obsahuje tři povídky prostě ohledně dojmu a schopnosti vžít propojené místem konání děje. Všechny se do příběhu, udělá hodně. Knihu v roce se odehrávají v jihočeském Jarošově nad 2006 vydalo Wolf Publishing. (hv) Nežárkou (bydlišti to samotného autora) Pokud už v nějaké knižní recenzi zmi- nebo jeho blízkém okolí. Při jejich psaní ňuji obálku knihy, je to obvykle ze dvou Doseděl vycházel z místních pověr, po- důvodů. Buď se mi velice zamlouvá, nebo věstí a legend. Povídky jsou doplněny fo- z ní naopak mám nelibé pocity. A knihu tografiemi některých míst, vyskytujících Pane B. zmizte (Mister B. Gone, 2007) se v příbězích. Kalvárie vypráví o jednom od Cliva Barkera jsem objevil právě díky starém domě s hodně pohnutou a krva- shodě titulní části u jiné knihy – a to vou historií. Do něj se nastěhuje spisova- gamebooku Černokněžníkova krypta tel s manželkou, který by rád o této histo- (Crypt of the Sorcerer, 1987). Musím rii zjistil něco více a napsal o tom knihu. říct, že česká obálka je v případě Bar- V domě kdysi žila žena, jež zabila svých kerova románu poměrně zavádějící. Na- sedm manželů, pár dalších lidí a říkalo se opak nenápadný vzhled zahraniční verze o ní, že je čarodějnice. Spisovatel se jedné knihy je podřízen příběhu (což vyplyne noci rozhodne vyzkoušet prostřednic- najevo později). No, když nic, tak jsem tvím své ženy jako média vyvolat ducha si alespoň kvůli tomuhle knihu ze zvě- jednoho z těch, kdož v tomto domě ze- davosti přečetl. Když vezmu příběh jako mřeli násilnou smrtí. V příběhu Batali- takový, jde o putování z Pekla uprch- on se mladík Denny v hospodě seznámí nuvšího démona po planetě Zemi. Ces- s krásnou, leč opilou Sabrinou, místní tou občas zmasakruje nějaké lidi, potkává podivínkou, z níž si každý dělá srandu. (ne)přátele a připlete se k drobné potyčce Po odchodu z hospody dívce zachrání ži- mezi Nebem a Peklem. Nic neotřelého, vot, když ji vytáhne z řeky do níž spadla podobných námětů je na hranici mezi z mostu. Jenže se ukáže, že Sabrina ne- horrorem a dark fantasy plno. Jenomže spadla. O povaze třetí povídky vypovídá síla této knihy netkví ani tak v příbě- již samotný její název – Lykantropie. Je- hu, jako v jeho zpracování. Prakticky od jím hrdinou je Viktor, nevyléčitelně ne- prvních řádků vás démon informuje, ať mocný muž, jemuž doktoři dávají, slovy tuto knihu před přečtením spálíte. Když klasika, rok maximálně dva. A zatímco tak neučiníte, začne vám vyprávět svůj osudu odevzdaný Viktor začne chlastat, příběh… a čas od času, když se nechá- v okolí začnou poměrně drastickým způ- te ukolébat, vstoupí do děje a pokračuje sobem umírat (nejen) malé děti. Lykan- v přesvědčování, ať knihu zničíte či pře- tropie je trochu slabší než předchozí dva stanete číst. Lhaním, sliby, vyhrožováním příběhy, obecně se však kniha pohybuje – vším, co je pekelnému stvoření blízké. v hodně vysokém procentním hodno- ( Já ho poslechnout nemohl, musel jsem cení. Domácí, představitelné, prostředí později tu knihu vrátit do knihovny. Ale 10 musím mu nechat, že byl přesvědčivý!) A proč to dělá? To neprozradím, protože právě v tom tkví pointa celého příběhu. Samozřejmě, pokud čekáte krutopřísnou řežbu à la Hellraiser nebo Knihy krve, zde nejspíš zůstanete zklamaní. Ale po- kud si naopak chcete od horroru odpoči- nout u něčeho hravého, vtipného a místy i temnějšího – tahle jednohubka je pro tento účel jako stvořená. (os) V roce 2007 byla sestavena antologie současných duchařských příběhů Stopy strachu (666: The Number of the Beast), do níž přispěli i známější jména jako T. E. D. Klein, Chet Williamson nebo P. D. Cacek, jíž věnujeme více místa na jiném místě tohoto čísla a která se, když už ji zmiňujeme, zasloužila o jednu z nejlep- ších povídek antologie. Cílovou skupinou antologie je spíše mladší, pozdně náctileté, čtenářstvo, což některé povídky činí lehce naivní až idealistické, ale najdou se zde které příběhy dokáží zaujmout a překvapit i příběhy, které na nějaké věkové zaměření nečekaným zvratem, jiné prostě strhnou a předurčení tak trochu kašlou (je-li tento stylem. Obecně jde o lehce nadprůměrné úkon v dnešní době bezpečný, ale pohy- příjemné a oddechové čtení. Česky Stopy bujeme se v horroru, tedy je minimálně strachu vyšly v roce 2009 (Mladá fronta). příznačný). Podobně to je i s duchařským (hv) zaměřením, ne všechny povídky jsou du- Ve druhé půlce prvního desetiletí tře- chařské. V knize nalezneme povídky pře- tího tisíciletí se spojili Michael Scott kračující pomyslnou mez paranormální a představitelka rolí v několika béčko- romance, sci-fi i fantasy, příběhy současné, vých horrorech (např. The Fog, Swamp i umístěné v historii. Hrdiny a hrdinkami Thing, Creepshow, Due occhi diabolici příběhů jsou mladí lidé, povětšinou středo nebo Exorcism at 60,000 Feet) Adriene a vysokoškolští studenti. Větší půlkou po- Barbeau a napsali společně upírský krimi vídek přispěly autorky. Některé povídky thriller s notnou příměsí horroru. V Ho- jsou tuctové, neoriginální a předvídatelné, llywoodu někdo brutálně vraždí herce, jiné sice nejsou originální, ale s použitými herečky a představitele různých filmo- prvky nakládají zajímavě a poutavě. Ně- vých profesí. Všechny oběti mají něco 11 společného – spolupracovali s filmovým Dílo hvězdného Dana Simmonse je studiem producentky a upírky Ovsanny mimo jiné specifické tím, že autor občas Mooreové. Vyšetřováním je pověřen de- zabrousí do minulosti, aby oživil některé tektiv Peter King. Oba pak na střídačku historicky známé postavy a vyloží nám v ich formě celý příběh vypráví. Vražd vlastní představu o jejich osudech. Přitom přibývá a smyčka se pomalu stahuje ko- se nebojí do reálných kulis vnést fantas- lem Ovsanny, která je za každou cenu od- tické prvky. Do Lakoty Paha Sapy nechal hodlaná ubránit své impérium a postave- vstoupit ducha generála Custera v romá- ní v Hollywoodu, včetně tajemství svého nu Black Hills, Samuela Clemense nebo nelidského původu. Vyšetřování a hledání Marka Twaina potkáte v Ohních z ráje, brutálního vraha provede nejen zajíma- i seriálem zpopularizovaný mrazák Terror vými odhaleními a zajímavými pohledy, sleduje osudy polární výpravy generála ale přispěje i několika neotřelými prvky Franklina a Drood (Drood, 2009), který je a detaily. Upíři z Hollywoodu (Vampyres pro nás momentálně tím nejdůležitějším, of Hollywood, 2008) jsou vpravdě holly- oživil Charlese Dickense, jeho dlouhole- woodským příběhem – rychlým, svižným, tého přítele, taktéž spisovatele Wilkieho jednoduchým, tu a tam povrchním, pří- Collinse a mnoho dalších méně i více močarým, lehce brutálním a místy oká- významných postav jejich éry. Drood vy- zale načančaným. Má něco z klasických krimi, na pozadí Bladea, Nekroskopa či Underworldu však vytváří a zpracovává vlastní upírskou mytologii (velmi zajíma- vé je odhalení ohledně Jacka Rozparova- če, nechybí bájná Lilith ani lehce komické zapojení mnoha slavných jmen). Upíři z Hollywoodu jsou povedenou žánrovou oddechovkou, jejíž nejvýraznějším ne- gativem je odfláknutá korektura jak pů- vodního textu tak jeho českého překladu. Napříč románem jsou hned několikrát po sobě zopakovány (takřka doslovně) již jednou zmíněné informace. V českém překladu pak místy až ubíjí přemíra slova „jsem“. Ono se tomu v ich formě vyhnout zcela nedá, ale i tak to šlo rozhodně tro- chu proškrtat. S hollywoodskými upíry nás seznámilo nakladatelství Albatros Plus (2008). (hv) 12 chází z Dickensova nedokončeného díla ný literární hračička, napsal celý román ve Záhada Edwina Drooda, jenž zanechala formě, která bude lahodit právě čtenářům, bez konce autorova smrt. Hlavní postavou majících v oblibě díla hrdinů příběhu. Ni- a vypravěčem je zde však Collins, který žil kam se nespěchá, často se hraje zejména celý život ve stínu svého slavnějšího ko- na podrobně popsanou atmosféru viktori- legy a Simmons jej představuje v ne příliš ánské Anglie a horror je tu spíš jako pří- lichotivém světle, které krom jeho ublíže- jemně pálivá omáčka, která dodává dlou- nosti a zlosti křiví také neúměrné mlsání hým dnům obou stárnoucích pánů šmrnc. laudána. Celý příběh začíná vlakovým Popsanou cílovku má šanci nadchnout, neštěstím, při němž se souprava zřítí z že- většinu dnešního průměrného čtenářstva lezničního mostu. Jedním z pasažérů je ovšem může svým stylem také trochu i Dickens, který jako jeden z mála přežil, nudit. Má však také schopnost probudit pomáhá zachraňovat zmrzačené cestující zvědavost a může se snadno stát, že se po a mezi naříkajícími nešťastníky potkává dočtení rozběhnete do nejbližšího anti- tajemného Drooda, vychrtlou postavu kvariátu (tedy spíš na jeho stránky) třeba s hrozivě umrlčím zjevem. Ten slavnému pro Měsíční kámen! Českého průvod- spisovateli nedává spát a spolu s Wilki- ce k hledání tajemného Drooda vydalo em Collinsem vyrážejí po jeho stopě do v roce 2009 nakladatelství Plejáda. (dm) těch nejhorších londýnských doupat. Že Ondřej Kocáb (ok) je čeká nejedno dobrodružství, je nasnadě Demi Mortuus (dm) a asi nepřekvapí, že Simmons, jako zkuše- Honza Vojtíšek (hv)

13 „HRRFRRK!“ Vojtěch natáhne nudli „Já čekala spíš kino nebo hospodu.“ hluboko do svých útrob a já se znechuce- „Aha.“ Sklopí hlavu, v ten moment mi ně odvrátím. je ho trochu líto. POVÍDKA „Chceš kapesník?“ „Nevadí, myslím, že i tohle může být „Ne, proč?“ sranda.“ Tohle rande je velký omyl, a to jsme ještě Usměje se. ani nikam nedojeli. Jeho ruka nenápadně „Jen na to nejsem oblečená,“ dodám. sklouzává z řadící páky. Šátrá mi po ko- „Není problém.“ Vyndá z kufru starou leni. Ucuknu, nervózně se usměju a zadí- žmolkatou flanelku a hodí mi ji. Obleču vám se z okna. Tvářím se, že mě zaujala si ji. Dolní lem mi sahá až ke kolenům. trolejbusová točna, kterou míjíme. Coko- Projdeme lesem a zastavíme se u napůl liv, jen se vyhnout očnímu kontaktu. zasypané díry – u vchodu. Na odhale- Dojedeme na místo a Vojtěch mlčky ných lýtkách mi naskočí husí kůže, na parkuje. Vystoupíme, prohlížím si ho od moment se zarazím a přemýšlím. Byl hlavy k patě. Přes džíny má navlečené tohle skutečně dobrý nápad? Lézt sem, tepláky flekaté od malty. V ruce žmoulá navíc s člověkem, kterého skoro ne- vytištěnou mapu z internetu. Sjedu po- znám. hledem ke svému oděvu – krátké letní „Říká se, že kdo tam jednou vejde, už šaty a sandály. Ten rozdíl mě pobaví a můj se nevrátí,“ ozve se za mnou. Hm, to mi smích prořízne zatuchlou nervózní bubli- fakt nepomáhá. nu, rozprostírající se kolem nás. Zasměje „Dělám si srandu, přece se nebojíš,“ po- se. Konečně si trochu oddechnu. pichuje, ale funguje to. I když si říkám, „Nečekala jsem, že mě na první rande jak mi je ukradený, začnu si před ním potáhneš do katakomb,“ řeknu. hrát na hrdinku. „Nejsou to katakomby, Orty jsou kaolí- Skrčím se a protáhnu jednu nohu dí- nové doly z devatenáctýho století,“ je vi- rou, otočím se a zachytím jeho upřený dět, že ho to opravdu zajímá. pohled na moje odhalené nohy. 14 hračku. Za sebou vycítím ušklíb- nutí, Vojtěch už je uvnitř a zleh- ka mě uchopí za pas. Kolem není dost místa na rozestup. Jeho dotyk je hřejivý, a tak nějak au- tomatický, že ani neucuknu. Na- opak se trupem nakloním jeho směrem. V té tmě máme k sobě blíž. Zvláštní. Natáhne ruku, rozeznávám ob- rysy, jedním po- hybem zapne baterku na mém čele. Prudké světlo ho donutí přimhouřit oči, cítím na tvá- ři jeho nakyslý dech. Nemůžu se rozhodnout, jest- li se mi líbí nebo hnusí. „Zastrč radši jazyk hezky zpátky, chlap- Proplétáme se sítí chodeb. Někde jsou če, jinak ho budeš mít samej kaolín,“ uzoučké na šířku ramen, jinde širo- protočím oči a protáhnu se dovnitř celá. ké jako místnosti. Kaolínové zdi zdo- Při pohledu do tmy ucítím, jak se mi bí vytesané obličeje a různé obrazce. něco zlehka otře o obličej. V hrdle za- Na zemi se válí zbytky svíček, občas dusím výkřik a vyjde ze mě jen podiv- prázdné láhve, tu a tam opuštěný spa- ný zvuk, jako když šlápnete na pískací cák nějakého bezdomovce. Vojtěch nás 15 vede dál a dál, až mi dochází, že cestu zpátky sama nenajdu. Začínám pani- kařit, protože jsem zvyklá, že orientaci mám vždycky v malíku. Netuším, kde jsme. V hlavě mi hučí Vojtěchova věta, že kdo sem vejde, už se nevrátí. Byla to snad výhružka? Vtom světlo baterky rozzáří tvář medúzy vykutané v rohu chodby. Po- znávám ji. Uleví se mi, nejsme už da- leko od východu. V duchu si nadávám, že jsem Vojtěchovi nevěřila, přitom nás vedl správným směrem. Nadšeně se rozmáchnu a chci Vojtě- cha obejmout, i když o tom nevěděl, přijde mi, že jsem mu křivdila. Roz- pažím ruce, ale neodhadnu vzdálenost Kateřina Houfková (*1991) stěn. Sedřu si levý loket a natrhnu půj- Pochází z Českých Budějovic, ale žije čenou košili. v Brně. Učí cizince mluvit česky, záro- „Sakra, promiň,“ omluvně se usměju veň se v mezičase snaží dokončit dok- a šátrám po zemi po košilovém knoflíč- torát a sepisuje disertaci o postapoka- ku, který se při tom odtrhl. Nahmatám lyptických fikčních světech. Má ráda něco kulatého, posvítím si na to – kno- moře, šumavské bystřiny a amsterdam- flík. Vtom mi pohled padne na něco ské kanály. Ve volném čase se ráda baví dalšího – o kousek dál leží ten samý se svými oblíbenými lidmi, snaží se při- knoflík, vpravo od něho další a vedle jít na smysl života nebo, když se jí zrov- další. Je jich tu asi tucet, všechny na- na chce, napíše i nějaký svůj příběh. prosto stejné. Má jich plnou hlavu, jen jí občas dělá Trhnu sebou. V dálce uslyším zašustě- problém pochytat je do slov. V Mladé ní, šoupání nohou a z toho směru zazní Frontě publikovala dystopickou po- známý hlas, můj hlas: „Zastrč radši ja- vídku, několik povídek se objevilo ve zyk hezky zpátky, chlapče, jinak ho bu- sbornících Rytiny. Autorsky četla v br- deš mít samej kaolín.“ něnské kavárně Anděl. Neskrývá svou lásku ke všemu bizarnímu se špetkou dekadence. Ráda si občas povídá pro sebe. Má hluchého kocoura Františka a velkou slabost pro všechno mňouka- jící a předoucí. 16 V dnešní recenzi se podíváme na zoubek čování nebo o uzavřené minisérie. Námi jednomu z nejznámějších horrorových recenzovaný kousek patří do druhé jme- příběhů známého komiksového vydava- nované skupiny. RECENZE telství Image. Vyšel z tvůrčí dílny Scotta Kdybych měl něco málo říct o mém Snydera a prozkoumáme, jestli se Wyt- vztahu k Snyderovi, já osobně bych jej ches mohou měřit s vrcholnými pracemi neoznačil za mistra pisatele, to přizná- tohoto známého autora.

Vydavatel: Image Comics Rok vydání: 2014 – 2015 Scénář: Scott Snyder Kresba: Jock Coloring: Matt Hollingsworth Počet stran: 192

Scott Snyder je dodnes považován za jednoho z nejznámějších komiksových tvůrců současnosti. Původně začínal s psaním klasických horrorových poví- dek, ovšem postupně se dopracoval ke komiksům. Kromě superhrdinských, z nichž musím obzvlášť vypíchnout dnes již legendárního Batmana, na němž spo- lupracoval s ostříleným kreslířem Gre- gem Capullem, se taktéž věnoval tvorbě vlastních strašidelných příběhů. Většinou se jednalo o řady vycházející na pokra- 17 vám zcela otevřeně, nicméně se mu musí lu s jednou ze svých spolužaček, se setká nechat, že má vcelku originální nápady. tváří v tvář s nebezpečným monstrem. Ne vždycky s nimi umí pracovat doko- Najednou se všechno otočí o sto osm- nale, což platí obzvlášť u komiksů pro desát stupňů, protože mladá dívka za- vydavatelství DC Comics, u autorských žije asi jeden z nejhorších zážitků svého projektů si každopádně dává velmi zále- života. A jestli se jí a její rodině poda- žet. A abych pravdu řekl, z objektivního ří úspěšně přežít několik následujících hlediska dokáže vykonstruovat zápletku, dnů, teprve ukáže čas. která i přes své chy- Jak vám asi již do- by dokáže čtenáře šlo, děj není nijak pohltit a nechat originální. Záplet- jej napjatého až do ku podobného rázu poslední stránky. jsme viděli již tisíc- Otázka ovšem zní, krát. Styl vyprávění dá se toto tvrzení jede podle schéma- použít i v případě tu. Nejprve máme Wytches? úvod, během něhož Příběh pojednává se seznamujeme o rodině Rookso- s hlavními hrdiny, vých, která se jed- poznáváme okolní noho dne přestě- svět a zjišťujeme, co huje do tajemného nás pravděpodob- městečka Litch- ně v následujících field, NH. Zde za- několika sešitech čne žít mnohem čeká. Pak přijde bod lepší život. Zatímco zlomu, tedy zvrat, mladá Sailor chodí jenž bude mít na na místní školu, její budoucí směřování tatínek se věnuje velký dopad. V pod- psaní nové knížky. statě jde o moment, A co se týče maminky, ta je nucena být kdy si čtenář okamžitě uvědomí, že něco na vozíčku. Z tohoto důvodu nemůže není v pořádku. Následně se přesuneme dělat přehnaně náročné aktivity, a tak jí do další fáze, na scéně se nejen objevuje nezbývá nic jiného, než si poklidně uží- titulní hrozba, jež bude všechny ohrožo- vat domova a když je třeba, radit svému vat po zbytek celého vyprávění, ale také milému manželovi. Jednoho dne se však sledujeme jednotlivé postavy ve chví- stane něco nepředvídatelného. V neda- li, kdy jsou na tom psychicky opravdu lekém lese, v němž se Sailor ocitne spo- špatně. Vážně nečekejte neokoukanou 18 zápletku, od toho tady máme jiné ko- vnitřní pohnutky. Musím navíc ocenit miksy. A buďme upřímní, v tomto smě- scény, které se zaměřují na osobní život ru Wytches nijak zvlášť nevyniká. Spíš celé rodiny, protože vidět například to, bych tvrdil, že jde o komiks, který se jak se tatínek věnuje psaní, nebo jak se drží klasických horrorových mantinelů Sailor učí ve škole plavat v bazénu, jsou a snaží se vsadit na osvědčené postupy. pěkné pasáže, které děj krásně zpestřují. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout Nyní přejděme ke kresbě, o kterou se práci s pocity a emocemi. Každý ze tří postaral Jock. S ním Snyder již spolu- členů rodiny Ro- pracoval, a to na oksových prožívá uzavřeném příbě- své úzkosti úplně hu Batman: Black odlišně. Snyder se Mirror z řady De- zaměřuje zejména tective Comics, kde na červenovlásku se ukázalo, že jim Sailor, jelikož je to spolu opravdu ještě mladá a ne- jde. Jejich opětov- zkušená, tudíž mezi né shledání jsem ostatními dokonale tím pádem ocenil. vynikne. Obecně Co se týče Jockova vzato musím uznat, výtvarného stylu, je že styl psaní je hod- postavený hlavně na ně postavený na výrazných vodových úzkostech a na pro- barvách, které v jed- hlubování psychiky notlivých panelech jednotlivých akté- vynikají. Když na- rů. Dokonce bych příklad máme mož- si dovolil tvrdit, že nost vidět sekvence je scénář schválně ve vodě, případně centrovaný na pro- někde venku během žívání krutých chvil dne, odstíny barev a na osobní prožitky, neboť díky tomu si jsou světlé a výrazné. I takový sluneční k hrdinům dokážete utvořit nějaké sym- svit díky nim vypadá přenádherně. Na- patie, ačkoliv jsou v zásadě jen obyčejný- opak tmavší barvy, hodící se spíše k stra- mi chodícími archetypy, jež jsou napsané šidelnějším pasážím, dokreslují hrůzu docela klišoidně. Jak jsem ovšem napsal nahánějící atmosféru a vzbuzují ve vás o několik řádků výše, dokážete dokona- jistý druh napětí. Cítíte, že něco není le porozumět jejich uvažování nad místy v pořádku a že se něco bude dít. Máte vyhrocenými situacemi a chápete jejich pocit, že nebezpečí je nablízku, že může 19 vyskočit odkudkoliv. A to je dle mého dočkat trochu lepšího zpracování. A měl názoru aspekt, jenž Wytches povyšuje bych ještě jednu výtku. Finále, kde do- nad jiné komiksové horrory. Na druhou jde k závěrečnému střetu našich hrdinů stranu si na výraznost musím trochu s monstry, mi přišlo uspěchané a docela postěžovat. Na několika konkrétních překombinované. Přestože fungovalo, stránkách jsou různobarevné cákance, opět platí, že mohlo být mnohem lepší. tečky a fleky, jež by tam z mého osob- Ale zrovna zde se to dá pochopit, jelikož ního hlediska ani být nemusely. Někdy Scott Snyder obecně není moc dobrý to působí dost ru- v psaní kvalitních šivě, doslova to bije závěrů svých děl. do očí. V horším Kdybych to měl případě to ničí per- krátce shrnout, mi- fektně vystavěnou nisérie Wytches atmosféru. je vcelku příjem- Na závěr bych se ným počinem. Má ještě v krátkosti po- své klady, má však zastavil nad titulní i řadu záporů, jež hrozbou. Nebudu její kvalitu srážejí se o ní detailně ro- dolů. Ačkoliv nejde zepisovat, každo- o dokonalý projekt, pádně si nemohu pro začátečníky odpustit pár slov. v moderním ko- Kdybych měl zhod- miksovém horro- notit design, tedy ru jde rozhodně provedení a zpraco- o slušný startovní vání, jsou monstra bod. Navíc, u vy- naprosto úchvatná. davatelství Im- Jsou to stvůry, nahá- age jde asi o jeden nějící už od prvních z jeho nejznáměj- stránek strach, což ších kousků v rámci je u horroru vždycky plus. Líbí se mi, jak žánru, čili v případě, že máte zájem, jej s nimi Snyder pracuje, ačkoliv bych měl klidně vyzkoušejte. Ještě ke všemu není pár drobných výhrad. To, co stvůry pro- moc dlouhý, má pouze šest sešitů, takže vádějí se svými oběťmi, a fakt, že někdy ho budete mít přečtený za jeden večer. ve druhé polovině vyprávění zjistíte, jak trestají svou kořist, mi přišlo docela la- Daniel Palička ciné. Ano, sedělo to do děje a vysvětlení není špatné, ale rozhodně jsme se mohli 20 Minimálně pro atmosféru nejistoty, kdy The Hole byla vybrána dobře. Je to ona, spolu s postavami vlastně pořádně neví- kdo jako jediná přežila zmizení čtyř mla- te, na čem jste, si snímek The Hole za- dých osob. Prostě se někam vydali, slehla RECENZE slouží alespoň průměrné hodnocení. Ale se po nich zem a za několik dní se vrátila je pravda, že si ho zaslouží ještě za něco jen Liz, kterou si zahrála právě Thora. dalšího, čemuž se budu věnovat dál. Bo- Jenže Liz má trochu problémy s pamětí. hužel jsou zde také prvky, které snímek Anebo si raději ani nechce vybavit všech- srážejí a nedávají mu něco navíc, co by no, co se jim stalo. A tak se to postupně z něj udělalo skutečně zapamatovatelný thriller, pokud se na něj budeme dívat jen jako na thriller a ne přímo na horror.

Díra Režie: Nick Hamm Scénář: Guy Burt, Ben Court, Caroline Ip Délka: 102 min. Původ: Velká Británie Rok: 2001 Hrají: Thora Birch, Desmond Harring- ton, Daniel Brocklebank, Laurence Fox

Thora Birch je herečka, kterou je mož- né si zapamatovat, i když hollywoodskou hvězdou se vlastně nikdy pořádně nesta- la. Má ale docela dost zářezů (nejznáměj- ší je asi American Beauty, ale v poslední době se objevila mimo jiné v seriálu The Walking Dead) a pro hlavní roli ve filmu 21 dovídáme spolu s policejní psycholožkou žité triky svůj úkol plní měrou dostateč- Philippou Horwood (Embeth Davidtz). nou a vy máte pocit, že opravdu sledujete Ta se snaží odhalit posloupnost událostí, horror. což vede k tomu, že se dovídáme o jed- Britský snímek The Hole je thriller, nom vojenském bunkru, kde čtveřice který ke konci už skutečně sahá a noří se mladých lidí strávila svoje poslední dny. do vod horroru, což je pro fanoušky vel- Ale co přesně vedlo k tomu, že přežila mi příjemné zjištění. Možná se ke konci jen Liz? Proč se ostatní nedostali ven? i přistihnete, že vlastně už ani nechcete Co razantně zkrátilo jejich životy? vědět, co se postavám opravdu stalo. Ni- Snímek The Hole se tváří hodně myste- jak velké překvapení ale snímek nepřiná- riózně, ale když nakonec dojde na lámá- ší, z hlediska scenáristického se vás snaží ní chleba, na které musí zákonitě dojít, držet v napětí, což funguje, ovšem nějaké protože je to film, kde chceme všechno velké rozlousknutí tam chybí, takový ten vysvětlit, nakonec zjistíte, že to není jen moment, z něhož byste si sedli na zadek o atmosféře. Gore, jenž se objevuje v zá- a chvíli museli všechno rozdýchávat. Ta- věru filmu, není vůbec špatné a dovede ková tečka by filmu slušela. slabší povahy možná i trochu překvapit. Jasně, mohlo to být ještě mnohem drs- Martin Štefko nější a hlavně explicitnější, ale i tak pou- 22 Napadlo vás někdy, jak by vypadalo, kdy- Původním zdrojem inspirace knihy sice by zlé pohádkové postavy bažící po masu dle autorových slov nebyly pohádky, ale malých dětí existovaly i v realitě? A co desková hra Candy Land, výsledek je ov- RECENZE kdyby byli sami celí sladcí a naprosto ne- šem značně temnější. Zhruba tolik jako odolatelní? Přesně takoví jsou totiž cukráci právě klasické pohádky. Hlavním hrdinou z nejnovější knihy Carltona Mellicka III, je Franklin, který svůj život zasvětil lovu Lidožrouti z Lízátkova. cukráků a cukrand. Nechal si kvůli tomu dokonce i vylepšit mozek. Když byl malý The Cannibals of Candyland kluk, jedna cukranda zabila a snědla všech- Překlad: Milan Žáček ny jeho sourozence a on od té doby nechce Vydavatel: Carcosa nic jiného než pomstu. A tak je mu jedno, Rok českého vydání: 2020 že ho manželky (jeho žena a její matka) Počet stran: 160 nesnáší a podvádí nebo, že neudělal po- řádnou kariéru. Čeká na svou příležitost, Předpokládám, že Carltona Mellicka III aby jednoho z nich mohl zabít a celý svět zde není nutné výrazněji uvádět. Nakla- přesvědčit o tom, že lovci jako on nejsou datelství Carcosa nás už od roku 2018 magoři. Jenže když se mu konečně podaří zásobuje jeho ujetými fantaziemi a dopo- dostat do podzemního Lízátkova, narazí na sud jsme měli čest se sbírkou Strašidelná svou nejhorší noční můru z dětství. Voní po vagina (2018), po které následovaly novely umělé jahodové příchuti a jmenuje se Juju- Zbouchnul jsem Satanovu dceru (2019), ba. A od té chvíle se situace obrátí naprosto Plyšákokalypsa (2020) a dosud poslední proti němu. Jujuba (můžeš mi říkat Juju) se Lidožrouti z Lízátkova (2020). A pokud ho snaží vizuálně proměnit v cukráka (čímž se vám to zdá málo, letos Carcosa chystá ho prý zachraňuje), nutí ho jíst dětské maso další z autorových knih. Tak se pojďme po- a očividně si ho vybrala za partnera. Takže dívat, co nám duchovní otec žánru bizarro Franklin celé dny tráví připoutaný k její po- fiction naservíroval tentokrát. steli a na její přání s ní musí souložit. Jenže 23 na Jujubu si dělal zálusk Sladké dřevo a ten také. Hlavní část děje se sice věnuje vztahu se jí rozhodně nehodlá snadno vzdát. Po- Juju a Franklina a nesmazatelným rozdílům kud chce Franklin přežít, musí se dostat na mezi jejich společnostmi, děti ovšem hrají povrch dřív než ho jeden z nich zabije. Ať poměrně podstatnou roli. Ať už jako hlavní už úmyslně, či z lásky. složka jídelníčku či jako vytoužený výsledek Na první pohled jsou Lidožrouti z Lí- páření (a Juju přijde sexu na chuť poměr- zátkova podobní ostatním Mellickovým ně rychle). Plus pokud zrovna Juju při jídle knihám. Hlavní hrdina je tak trochu loser, nemává ve vzduchu nějakou končetinou, který se dostane do absurdní situace a jeho Franklinovi se hnusí pach krve z jejích úst život je v rukou stejně absurdní ženy. Na (ne, cukráci nehoví zubní hygieně a svěží- ten druhý je děj temnější a mnohem méně mu dechu). Veškerá hravost Mellickova hravý. Plus sami cukráci mají díla tak v sobě tentokrát nese i přes kvanta cukru k sym- kovovou pachuť a předtuchu paťákům daleko. Kromě vy- špatného konce. Ne, tentokrát braného apetitu (dospělí mají se šťastný konec nekoná a je to tuhé maso a chlupy) si libují velmi příjemná změna. v dominanci silnějších jedinců Mellickova tvorba je zárukou (mužů, nečekaně) a ostrakizaci odpočinku a příjemně stráve- cukráků s nepříjemnou chutí. ného odpoledne nad nenároč- Příjemné místo k žití, nemy- ným příběhem. Lidožrouti z slíte? Juju sice Franklina před Lízátkova si zachovávají au- mnohým nebezpečím ochrání torovu běžnou dávku absurdi- tím, že ho udělá svým partne- ty, říznutou nečekanou dávkou rem a připoutá si ho k posteli, horrorové estetiky a já dostala ale i přes své značně pokrokové (feminis- trochu něco jiného, než jsem čekala. To ov- tické) myšlení se nepřestane chovat podle šem vůbec nebylo na škodu. Pestrobarevné norem své společnosti. Pro Franklina to děsivé bytosti z podzemí žeroucí malé děti znamená naprostou ztrátu svobody i lidské- (kde jsem to už jen slyšela?) sice už dávno ho vzhledu. Ovšem i přes propastné rozdí- nejsou žádnou novinkou, ale stále dokáží ly jejich smýšlení a vše co Juju Franklinovi znepokojit a vy víte, že tohle nemůže skon- vzala (doslova), k ní Franklin přeci jen cítí čit dobře. A také, alespoň k mému čtenář- něco jako lásku. Minimálně dokud to milá skému uspokojení, neskončí. Takže pokud Juju něčím nezabije (také doslova). A jen vás honí mlsná na něco nenáročného, noví tak mimochodem, co byste řekli, že musí Lidožrouti se přímo nabízí. Carcosa u mě cukráci udělat před prvním sexem? opět zabodovala a já se těším na jejich další Všichni víme, že jakmile jde v horroru o chystanou dávku absurdity. Ale lízátka s ja- děti, půjde pravděpodobně o něco minimál- hodovou příchutí už nikdy neuvidím stejně. ně nepříjemného. Pro Lidožrouty to platí Karolína Svěcená

24 25 Co v nás nultý horror zanechal? Čím nás a Trolljegeren (Lovec trolů, 2010). Po- zaujal nebo naopak zklamal? Zůstal uza- těšil mě i kvalitativně rozkolísaný seriál vřený ve své dekádě nebo něčím přispěl Masters of Horror (Mistři hrůzy, 2005), dlouhodobě? Jaký v naších očích byl? Ty- kde mám rovněž své favority: Jennifer, hle otázky jsme se pokusili zhustit do tří Cigarette Burns, Sick Girl a Imprint – a položili jsme je několika lidem. Polské- taktéž brutální a notně krvavé. mu filmovému publicistovi, překladateli a spisovateli Bartkovi Czartoryskému, scénáristce a malířce Aleně Čadové, spi- sovateli Miroslavu Pechovi, režisérovi Pavlu Soukupovi a nakladateli a překla- dateli Milanovi Žáčkovi. Co považuješ za nejvýraznější prvek horroru Eden Lake (2007) nultých let? Miroslav Pech: Alena Čadová: Asi explicitnost, kladení Baví mne hra s horrorovým většího důrazu na brutalitu, psychický žánrem a jeho proměny, takže patrně to nátlak a násilí, jehož, podle mého, oproti bude humor v horroru, nebo přesněji ře- předešlým výrazně přibylo. Nultá léta dala čeno parodie na horror. Z kraje nultých vzniknout snímkům jako Hostel (2005), let jsem vděčně sledovala bohatou, ale po- Saw (2004), The Hills Have Eyes (Hory stupně velmi uvadající sérii Scary Movie, mají oči, 2006), [REC] (2007), Tsumetai nebo slabší Shriek If You Know What nettaigyo (Studená ryba, 2010), Wrong I Did Last Friday the Thirteenth (Vím, Turn (Pach krve, 2003), Eden Lake ( Je- co jsi dělal minulý pátek 13., 2000). Na- zero smrti, 2007), Antichrist (Antikrist, štěstí přišly i povedenější, vkusné počiny, 2009), Funny Games USA (2007), což na které dodnes nedám dopustit – pa- jsou, pokud ne přímo dobré, tak alespoň rodie na zombie horror Shaun of the výrazné horrory, které mi více či méně Dead (Soumrak mrtvých, 2004), temný uvízly v paměti. Samostatnou kapitolou skečový seriál s horrorovými prvky Jam jsou pak filmy z kategorie New French (2000) nebo komediálně-horrorový seri- Extremity, jmenovitě Martyrs (Mučed- ál z nemocničního prostředí Garth Ma- níci, 2008), À l‘intérieur (Uvnitř, 2007), renghi´s Darkplace (2004). Neměla bych Calvaire (2004) a do jisté míry i Hau- zapomenout ani na mého oblíbence Tai- te tension (Noc s nabroušenou břitvou, ka Waititiho, který uvedl svou krátkome- 2003), které považuji za vrchol hard trážní parodii na upířiny What We Do core horroru nultých let. A nejspíš bych in the Shadows: Interviews with Some sem zahrnul i komediálně laděn snímky Vampires (2005), ze které se o 9 let poz- jako Slither (Slimák, 2006), May (2002) ději vyklubal celovečerák. 26 Bartek Czartoryski: Alena Čadová: Dekáda je strašně Horror měl podle mě v za- dlouhá doba, je proto těžké zmínit pouze čátku nultých let poměrně našlápnuto na jednu věc, ale zcela určitě bylo podstat- renesanci žánru. Základem pro to byl už ným prvkem otevření se světového trhu konec devadesátek, kdy Wes Craven na- pro horrorové filmy mimo anglosaský točil Scream (Vřískot), The Blair Witch kulturní okruh. Měli jsme přeci co dělat Project (Záhada Blair Witch, 1999) se svébytnou renesancí asijského horroru, vyvolal vlnu obdivu i nevole, a následně francouzského a španělského. Jinou věcí přišla kultovní sága Final Destinati- je, že to byly trendy často efemérní a jejich on (Nezvratný osud, 2000) nebo jedna popularita byla diktována komerčními z nejlepších duchařin o strašidelném ohledy, ale i kdyby tomu tak nebylo, obje- domě Los Otros (Ti druzí, 2001). Dru- vili se tehdy skvělí tvůrci. hý díl Book of Shadows: Blair Witch 2 (Záhada Blair Witch 2, 2000) ale veš- Pavel Soukup: Millu Jovovich a Michelle kerý potenciál série hodil přes palubu, Rodriguez v jednom filmu v dobách, kdy a duchařin o strašidelném domě sice při- jsem začal objevovat svoji sexualitu a on- bývalo jako na běžícím páse, všechny ale line porno bylo ještě placené. byly na jedno brdo. Darkness (Temno- ta, 2002) tehdy jako první nabídla dnes již omrzený motiv pastelky kutálející se zpod postele a divného nejmladšího dítěte, které komunikuje s duchy, a ve velmi podobném duchu se nesli i An Milla Jovovich a Michelle Rodriguez American Haunting (Americká kletba, 2005), The Messengers (Prokletí domu Co považuješ za klad a zápor horroru nultých let? slunečnic, 2007) nebo The Exorcism of Miroslav Pech: Přijde mi, že filmařům za- Emily Rose (V moci ďábla, 2005). Jít do čalo více záležet na castingu. Příkladem kina na duchařinu znamenalo vědět pře- za všechny budiž fascinující mrazivá du- dem, o čem to celé bude. Teprve v roce chařina Los Otros (Ti druzí, 2001). Ve 2010 byl koncept strašidelného domu filmových horrorech málokdy očekávám uchopen jinak a lépe v prvním díle ságy oscarové výkony, přesto mám radši, když Insidious. nemusím koukat na úplná herecká dřeva. Vděčná jsem tvůrcům sérií Paranormal Taky se mi líbí, že krev konečně vypadá Activity a [REC] za to, že formát fou- opravdově, že už to není jen špatně namí- nd footage nevzdali, a i po devadesátko- chaná barva a rány po utržených konče- vém The Blair Witch Project se rozhodli tinách a chybějící kůži působí realisticky. z formátu vyždímat, co se dalo, respekti- Za zápor považuji špatné digitální efekty, ve podojit ho do mrtě. Koho FF formát ale to je nešvar, který přetrvává dodnes. do té doby neštval, měl ho po Paranor- 27 mal Activity 2 (2010) plné zuby. Vyčpělé dostali šanci a častokrát ji skvěle využili, FF je pro mě ale stále menší zlo, než další mimo jiné i díky Orenu Pelimu. a další pokračování ság 80. a 90. let, které Milan Žáček: bylo lepší nechat spát – Jason X (2001), Výrazné prvky literárního Halloween: Resurrection (Halloween: horroru a současně klady a zápory… Ne- Zmrtvýchvstání, 2001), Seed of Chuc- budu to brát přes filmy a zůstanu u knih ky (Chuckyho sémě, 2004) apod. Špatné a u nás. Těžko se mi hledají nějaké spo- sequely ale nebyly to nejhorší, co nul- lečné rysy, tak zkusím vypíchnout několik tá léta nabídla – na řadu přišly špatné věcí, které mě zaujaly, když jsem projíž- remaky. The Texas Chainsaw Massa- děl seznamy v ČR vydaných horrorových cre (Texaský masakr motorovou pilou, knih. V první řadě je zřejmé, že po boomu 2003), The Omen (Satan přichází, 2006), devadesátých let dochází k útlumu. Skon- Halloween (2007), Friday the 13th (Pá- čilo živelné dohánění všeho, co tady bylo tek třináctého, 2009) nebo A Nightmare ještě za komunismu nedostupné. S kon- on Elm Street (Noční můra v Elm Street, cem devadesátek skončilo třeba nakla- 2010) jsou důvodem, proč dodnes nemám datelství Mustang, které k nám přivedlo ráda Eliho Rotha, Roba Zombieho nebo Jamese Herberta, Cliva Barkera, Deana Marcuse Nispela. A vůbec, co je to za ná- R. Koontze. Následující dekáda jela na pad, svěřit remake opěvované horrorové půl plynu, ještě nebyl pořádně etablovaný klasiky režisérovi hudebních videoklipů? český horror (vyšlo jen pár knih Svatoplu- Kdyby byl Freddy Krueger řádně po- ku Dosedělovi nebo Jenny Nowak), takže hřben, obracel by se v hrobě jako vrtule. to bylo období jistot: Stephena Kinga, Raye Bradburyho, Briana Lumleyho (sé- Bartek Czartoryski: Začnu záporem, kte- rie Nekroskop), několik novinek vyšlo rým určitě byla „remakeóza“. Naneštěstí, ještě Barkerovi a Koontzovi, čtyři knihy americký horror pro sebe dlouho nedo- Kódžimu Suzukimu. Horrory vydával kázal nalézt správný recept a stavěl na převážně Knižní klub, Beta-Dobrovský, vyzkoušené řešení vymyšlené někde jin- Polaris, něco Laser, Albatros, Baronet. de, často přitom nedokázal přeložit jisté Vycházela celá řada antologií a povídko- kulturní podmínky do svého jazyka. Také vých sbírek; bylo jich víc než dnes. Až ke import talentovaných filmařů z Evropy konci dekády se objevují výrazné edice, a Asie způsoboval oběma stranám škytav- jako například Renfield nebo Alrúna. ku a vedl k natlačení svěžích a nápaditých Pavel Soukup: tvůrců do ozubeného soukolí hollywod- + přinesly svěží nápady, nové ského stroje, které je zformátovalo a sli- strašecí mechanismy, dramaturgické pří- sovalo. Výhodou bylo, že studia hledala stupy a oprášily osmdesátko-devadesát- jména mimo hlavní proud, tvůrce nízko- kové pavučiny. - zničil kariéru Mille Jo- rozpočtových a nezávislých filmů, kteří vovich. 28 Pět tvých nejoblíbenějších nebo podle tebe snímek Saw, kterým na sebe upozor- nejvýraznějších horrorů nultých let? nil začínající James Wan a následně dal Miroslav Pech: Tak to je vážně těžké. Pár vzniknout nejen celovečerní verzi jeho jsem jich už zmínil v první odpovědi. thrilleru, ale i již zmiňované sáze Insi- Doplnil bych tedy silně atmosférický The dious. Překvapivě mne dostal i nepříliš House of the Devil (Dům ďábla, 2009), originální horror Wrong Turn (Pach při jehož prvním sledování jsem se sku- krve, 2003), ke kterému se čas od času tečně bál, dle výborné knižní předlohy J. vracím, a z české tvorby jsem rozhod- A. Lindqvista natočený psychologičtě- ně byla fanynkou seriálu Černí andělé ji zaměřený snímek Ať vejde ten pravý (2001) nebo krátkometrážního filmu (mám na mysli švédskou verzi Låt den Světlonoš (2005). Z herního světa si rätte komma in (2008), americkou jsem mé srdce navždy získala hra Silent Hill neviděl), Darabontovu zdařilou adaptaci 2 (2001) na PS2, ve které se představí Kingovy stejnojmenné novely The Mist bestiální Pyramid Head. Miluji ale ce- (Mlha, 2007), nechuťárnu z odlehlé lesní lou herní ságu Silent Hill, včetně soun- chaty Cabin Fever (2002) a skvělou prv- dtracku Akiry Yamaoky, který je nedos- ní část trilogie Jeepers Creepers (2001). tižný a nenapodobitelný. SILENT HILL (2001)

JEEPERS CREEPERS (2001)

Alena Čadová: Bartek Czartoryski: Jenom pět? To nedám… Tady to bude těžké, S nástupem digitalizace filmu a médií protože jak vybrat jen pět? Nejsem si jis- se roztrhl pytel s krátkometrážními fil- tý, zda to jsou nejlepší věci, s nimiž jsem my, které bylo najednou snadnější točit se setkal, ale určitě jsou dobré: À l‘inté- v amatérských podmínkách a šířit je na rieur (Uvnitř, 2007) aneb totální horror, internetu. Vděčna jsem tedy za dnes komiksové arcidílo Gyo (Ryby – Útok kultovní He Dies at the End (2010), z hlubin. 2001) Junji Itóa, děsivý román The Horribly Slow Murderer with The Lost (2010) Jacka Ketchuma, hra the Extremely Inefficient Weapon Undying (2001) Cliva Barkera, díky níž (2008) nebo Trevenge (2008). Když jsem měl nejednu noční můru a seriál už jsme u kraťasů, v roce 2003 spatřil Masters of Horror (Mistři hrůzy, 2005- světlo světa zlomový krátkometrážní 2007). 29 Milan Žáček: Nejvýraznější knižní horro- deohra). Ponurá podvodní klaustrofo- ry nultých let: u nás vydané Cthulhu bie v překrásném stylu art deco s prvky 2000 (v originále vyšlo dřív), čtyři knihy body horroru nabídla nejednu lekačku Kódžiho Suzukiho (Kruh, Spirála…), a hromadu památných momentů. Pokud první romány Joea Hilla, Světová válka s klaustrofobií ani akvafobií problém ne- Z Maxe Brokse, Terror Dana Simonse. máte a výtvarné umění vám moc neříká, pak si asi víc ukáknete u F. E. A. R. (2005, Pavel Soukup: 1) Resident Evil (2002, jak už název napovídá. 4) El orfanato film). RE je mnohem více, než jen béč- (Sirotčinec, 2007, film). O významněj- kovou adaptací oblíbené konzolové hry. ší službu žánru se patrně zasloužil The Spolu s 28 Day After (28 dní poté, 2002) Ring (Kruh, 2002), ale El orfanato je se stal pionýrem moderního zombie ho- zkrátka jeden z mých nejoblíbenějších roru. Na 28 Day After poté o rok pozdě- nejen duchařských, ale horrorových fil- ji „navázal“ komiks Živí mrtví, zatímco mů vůbec. Kdybych někdy tvořil žebříček na Resident Evil se navázat úspěšně (ve filmů s nejkrásnějším a zároveň nejpře- smyslu kvality filmu, ne divácké návštěv- kvapivějším a nejsmutnějším koncem, nosti) už nikdy nepodařilo. RE 1 je ale tak El orfanato by byl na jednom z prv- překvapivě vyvážený a prostě zábavný ních míst. 5) Bloody Merry Christmas průsečík žánry akční – horror – sci-fi… (2007, studentský film). Brilantní česká a začátek konce kariéry Milly Jovovich. loutková krátkometrážní vyvražďovačka 2) Salad Fingers (2004, online seriál). s originálním záporákem. Ani sám nevím, jak silný vliv a neblahé účinky na mě mělo opakované pouštění Děkujeme za odpovědi. tohoto… díla. 3) Bioshock (2007, vi- Otázky a překlad: Honza Vojtíšek

SALAD FINGERS (2004) 30 Nocleh ve strašidelném domě Snad každé město v Čechách má nějaký

PROFIL ten strašidelný dům, nebo přímo hned několik. Nejinak tomu je ve východočes- ké Chrudimi. Podle pověstí tam strašívalo na růz- ných místech, ale nejhorší pověst mělo v tomto ohledu číslo popisné 127/I, které tu dodnes stojí v Široké ulici nedaleko hlavního náměstí. Budova dnes slouží jako obchodní dům a svým nenápadným vzhledem nikoho nevaruje před možným řáděním temných sil. Podle pověsti tu prý strašilo proto, že v těchto místech kdysi býval hřbitov. Řá- dění strašidel nabylo takového stupně, že vyhánělo nájemníky z domu. Dokonce 31 ani žádný voják nechtěl v ulici, v níž se děsným rachotem a lomozením, k tomu dům nachází, stát na stráži. děsivě kvílela meluzína. Ozývaly se i jiné Zjevovala se tu krvavá postava na chod- záhadné zvuky, které zněly jako střelné bě, ohnivé hlavy zírající ze sklepa naho- rány. Jindy se jim zdálo, jako by z okna, ru, na schodech občas ležela černá rakev. ze stolu či skříně seskočila kočka nebo Nejrůznější příšery a obludy se proháněly jako by tu pobíhal a otřepával se velký po světnicích. O půlnoci budil obyvate- pes. Eliška Pešková tedy vstala a chys- le hrozný hluk, vytí a štěkot psů. Jednou tala se rozsvítit svíci. Tehdy se prý ozval v noci dokonce u domu zastavil kočár, malý syn: „Nač svítíš, maminko, vždyť od na jehož kozlíku seděl ohromný kozel támhle té paní, co sedí v koutě, jde záře s dlouhým ohnivým jazykem, z kočáru dosti!“ A skutečně: v místnosti se nachá- vyklouzli dva pekelníci a zmizeli v domě. zelo zjevení v podobě ženy zahalené bí- Svědkem této události se stal ponocný, lým závojem. Od té chvíle raději nechali který z toho hrůzou zešílel. pokoj osvětlený, ale cosi neviditelného Jeden nový nájemník, vracející se v po- v něm řádilo dále. Není divu, že pohár zdní hodinu z hostince, byl zase vydě- trpělivosti herecké rodiny přetekl. Po šen podivným zjevením. Jakmile otevřel devíti hrůzných nocích (podle jiné verze domovní vrata, spatřil v průjezdu rakev, jen jediné) se přestěhovala do protějšího ležící na márách, obklopených dvěma domu, kde se již nic děsivého nepřiho- řadami rozžatých svící. Domníval se, že dilo. v domě dozajista někdo zemřel. Nicméně Snažil jsem se zjistit dataci oné zají- v horním patře se tou dobou konal do- mavé události, ale marně. V příslušných mácí ples a rakev v průjezdu musela být úředních knihách dočasné ubytování di- jen pekelným mámením. Vyřešil to na- vadelníků v konkrétním domě uvedeno konec stejně jako většina ostatních: rych- není. Ve svých vzpomínkách se Eliška le se odstěhoval. Pešková zmínila o tom, že v Chrudimi Ve druhé polovině 19. století pobývala pohostinsky hrála 26. února 1865, a to se v Chrudimi kočovná divadelní společ- svou žákyní, později slavnou Otilií Ma- nost ředitele Pavla Švandy ze Semčic lou (Sklenářovou) a obě tu byly nad míru (1825-1891). Manželka majitele diva- vlídně přijaty. Dobový tisk a zachované delní společnosti, herečka Eliška Pešková dokumenty pobyt celé Švandovy spo- (1833–1895) později vzpomínala na to, lečnosti v Chrudimi zachycují například jak byla ubytována s manželem a sy- v únoru roku 1874, v únoru až květnu nem Jaroslavem v čp. 127. Jako vzdělaná 1876, v dubnu 1878, v únoru 1881, v lis- dáma se prý zprvu v duchu posmívala topadu 1883. Také odborná literatura všem těm, dle jejího mínění, babským uvádí Chrudim mezi oblíbenými štace- povídačkám o strašidlech. Ale už první mi Švandovy společnosti, přestože právě noc byla strašná: ze spánku byli buzeni tady roku 1878 dostal pokutu 50 zlatých 32 za to, že včas nezažádal o prodloužení ké, že nebylo lze jimi hnouti. Volám dceru koncese a hrál bez ní. Marně se snažil na pomoc, leč marné bylo naše společné na- dosáhnout jejího prominutí s ohledem máhání: dvéře se nehnuly. „Můj bože,“ zvo- na to, „že po celých 12 let ředitelské své čin- lala jsem zoufale, „co si počnu?! Musím do nosti nikdy ani toho nejmenšího poklesku divadla a z druhého poschodí přece nemohu se nedopustil, ba naopak vzornou disciplí- vyskočiti oknem na ulici, abych se dostala na nou, obchodní solidností a pravou uměleckou jeviště!“ „Nemohu si odpor dveří vysvětliti, snahou nemálo k ušlechtění dosti povážlivě drahá mami, snad nás někdo zavřel; ale od- skleslých divadelních poměrů na venkově kud by byl vzal klič, když tento vězí v zám- přispěl.“ ku? Něco podobného se nestalo, co tu bydlíme. K přibližnému datování nám může na- Pojď maminko, pokusíme se ještě jednou vši pomoci snad jedině fakt, že v historce se silou dvéře otevříti.“ A skutečně — po hroz- hovoří o Jaroslavu Švandovi (1851-1879) né práci konečně dvéře povolily, otevřely se jako o malém chlapci. na chodbu — v tom již také slyšíme zoufalý Jinak Švandovi na svých štacích zažili výkřik: „Spravedlivý bože — můj muž se řadu dalších skoro až horrorových situací. zbavil života!“ Byl to hlas vedlejší soused- Jednu z nich, která se přihodila v Jičíně, ky, která začala svolávati obyvatele celého popisuje Eliška Pešková ve svých pamě- domu na pomoc; tito se všech stran přiběhli tech publikovaných v Národních listech a náš sluha Jindřich sňal z našich dveří — roku 1892: „Po zkoušce jsem šla opět k dceři oběšence. Napilý muž byl se skutečné zmýlil připraviti si šaty ku hře večerní. Pak jsme ve dveřích, neboť proto, že mu žena odepřela s dcerou usedly ke stolu, vesele si vypravují- peníze na další pití, chtěl se jí pomstít tím, že ce o všem, co se v Plzni a v Jičíně u divadla se oběsí na dveřích jejího bytu. Oběšenec ležel dělo. Při tom jsem za dveřma slyšela stále před naším prahem a náš sluha se pokoušel něco šramotit, a když to trvalo již dlouhou o jeho vzkříšení. My jsme na to všichni hle- chvíli, pravila jsem k Marii: „Poslouchej, děli zděšeně. V tom uhodila na věži sedmá Márinko, není někdo u dveří? Na chodbě je hodina, kdy se mělo začíti s hrou v divadle. tma, snad hmatá někdo po klice, chtěje sem Nebylo jiné pomoci, než překročiti oběšen- vstoupiti!“ „Není to nic, maminko, leda že ce a letět do divadla, kdež hudba již hrála, snad náš vedlejší soused se zmýlil ve dve- a sál byl již obecenstvem v pravém slova řích, maje tyto za svoje; nemůže často na- smyslu přeplněn. Nikdy jsem se tak kvapně jíti kliku, neboť přicházívá denně již v tuto a v takovém rozčilení neoblékala, jako toho dobu podnapilý domů.“ Po tomto vysvětlení večera. Stále jsem viděla oběšence před sebou jsme si dalšího hlomozu za dveřma nevší- a slyšela zoufalý nářek jeho ženy a dětí! (…) maly, pokračujíce v hovoru. Uhozením šesté Druhého dne jsem se dověděla, že Jindřicho- hodiny na věži vyskočila jsem, spěchajíc do vi, bývalému vojínu při sboru zdravotním, divadla. Otočila jsem klíč ve dveřích, chtíc vzkříšení nebožáka šťastně se podařilo. Obě- otevříti, — však, co to? Dvéře byly tak těž- šenec procitl k novému životu!“ 33 Zajímavá rodina Švandů ze Semčic roslava Kaliny. Eliška Pešková se poměr- Pražský rodák Pavel Švanda ze Semčic ně záhy stala jednou z nejpopulárnějších st. (1825-1891) byl literát, dramaturg hereček té doby. Po neshodách s hlavním a divadelní režisér. Pocházel z drobného režisérem Prozatímního divadla Josefem šlechtického rodu, vystudoval gymnázi- Jiřím Kolárem (mj. autorem horrorově um a filozofii, studia na kněžském semi- laděných románů Pekla zplozenci, 1862 náři už nedokončil. Vystřídal několik za- a Muzikanti čili Ďábel ve fraku, 1867), městnání, pracoval jako úředník, novinář, byla v roce 1870 propuštěna s tím, že učitel, krátce byl dokonce správcem praž- zmeškala představení. Pak už vystupova- ského městského chorobince, psal básně la jen ve Švandově společnosti. Ovlivnila a literární kritiky. Poté, co se seznámil se mnoho českých hereček své i následují- svou budoucí manželkou, začal se zajímat cí generace (jejími žačkami byly kromě o divadlo. Nejprve vedl ochotníky, potom už zmíněné O. Sklenářové-Malé také se stal dramaturgem českých představení například Hana Benoniová nebo Hana ve Stavovském divadle a posléze šéfem Kvapilová), sama napsala dvě desítky di- činohry Prozatímního divadla. V roce vadelních her, z francouzštiny a němči- 1865 vytvořil vlastní divadelní soubor, ny přeložila na 600 dramat. Sem tam který působil v Plzni, Praze a v Brně uveřejnila i drobnější prózu. Například a hojně hostoval po Čechách. Výrazně v Národních listech roku 1893 vyšla její ovlivnil vývoj českého divadla 2. poloviny povídka Na železnici vyprávějící o dvoji- 19. století. ci dam obtěžovaných ve vlaku podivným Manželkou Pavla Švandy byla Eliš- šílencem, který se nakonec ukáže být ně- ka Pešková, rozená Elisabeth Peschke (1833-1895). Pocházela z dvojjazyč- né rodiny hostinského: otec byl Němec z Vratislavi, matka Češka. Byla vycho- vána babičkou německy, proto nejpr- ve vystupovala v německých divadlech. Hrát v češtině ji naučil sám Josef Kajetán Tyl, kterého považovala za svého učite- le. V češtině ji zdokonaloval i spisovatel František Doucha (1810-1884), mezi jehož díly najdeme řadu strašidelných balad (Zimo-pán, Svátek panny jezer- né, Pustá krčma), i když psal především mravoučnou poezii pro děti. Podílel se též na uspořádání posmrtného výboru originálních horrorových básní Josefa Ja- 34 kým úplně jiným. Eliška Pešková je au- vykonávala jsem si sama, zbytečně jsem ani torkou zajímavých Zápisků české hereč- krejcaru nevydávala, a přece se stalo jednou ky (1886), další vzpomínky publikovala (…), že jsem naprosto skrovné prostředky časopisecky. vyčerpala na dno a neměla ani na krapet mléka, abych mohla hlad synáčka svého ukojiti.“ O poměrech ledacos vypovídá i následující momentka: „Dne 1. února 1853 hrála jsem Sidonii v kuse „Noc a ji- tro“ a stihla mne ta nehoda, že spadla jsem do propadliště; provazy, které přístroj ten držely, přetrhly se. Naštěstí se mi nic ne- stalo, ač jsem to mohla snadně životem za- Spolu s Pavlem Švandou měli pět dětí. platit. Druhého dne po té nehodě narodila Jako herečka a matka v jedné osobě to se nám dceruška Márinka. Divíte se? Ano, neměla Eliška Pešková nijak jednodu- tenkrát bývalo jinak, herečka ve stavu po- ché, od rodičů ani z jedné strany man- žehnaném (…) bývala nucena hráti třeba želé nezískali žádnou finanční podporu, až do poslední chvíle.“ protože ti si původně pro své ratolesti Prvorozený syn Švandových Jaroslav vyhlédli lukrativnější partie. A tak z po- (1851-1879), aktér oné strašidelné his- čátku živořili v naprosté nouzi. „Spořila torky z Chrudimi, byl humoristou a pře- jsem, hospodařila jsem, jak jen možno bylo,“ kladatelem divadelních her. Druhoroze- uvádí Pešková ve svých vzpomínkách, ná dcera Marie (1853-1906), která ještě „služky jsem neměla, všechny domácí práce v matčině lůně přežila výše uvedený pád do provaziště, se provdala za divadelní- ka a literáta Josefa Jiřího Stankovského (1844-1879). Ten psal historická drama- ta, situační veselohry a frašky, věnoval se i vývoji českého divadla (Divadelní slovník, 1876), podílel se na divadelních aktivitách svého tchána v Plzni a v Pra- ze. V roce 1872 založil vlastní divadelní společnost, která však skončila krachem, prodělal na ní celé své jmění. A to po- cházel ze zámožné velkostatkářské rodi- ny! Poté se věnoval psaní povídek a ro- mánů. Jeho prózy nesou typické znaky romantismu se zlovolnými intrikami a spletitými osudy hrdinů. V jeho Drob- 35 Karel Švanda ných povídkách (vydaných posmrtně roku 1881) nalezneme i ty horrorově Narodil se jako nejmladší dítě Švando- laděné. Ukřižovaný vypráví o tajem- vých v Praze-Vršovicích. I tento moment ném domě na Starém městě pražském, zachytila ve svých pamětech Eliška Peš- z něhož nájemníky vyhání děsivá, ve ková: „12. září 1867 daroval mi Pánbůh skutečné velikosti vyvedená socha Ukři- synáčka Karla – po dvanácti letech! To bylo žovaného. Fantasticky laděné Tajnosti velké překvapení – přítelky moje měly za to, klášterního sudu čtenářům zase odhalí, že po třech prvních dítkách již nám více ro- jaký strašlivý obsah ona nádoba lahod- diny nepřibude. Toto překvapení jsem těžce ného moku po řadu let skrývá. Někdy odstonala. Před narozením Karlíka v čer- se mu připisuje anonymně vydaný text venci a srpnu a po něm v říjnu hrála jsem Oběti pověry (1871) o pronásledová- na venkově, aby můj muž gáže zaplatit ní čarodějnictví v křesťanských zemích, mohl. (…) Z rozkazu ředitelstva (Proza- za jehož autora bývá ovšem považován tímního divadla) hrála jsem sedmého dne i Svatopluk Čech. Poslední čtyři roky po porodu.“ života byl Stankovský těžce nemoc- Karel Švanda vystudoval v Praze gym- ný, ochrnul a postihla ho i slepota. V té názium a práva, doktorát získal roku době svá díla diktoval manželce z lůžka. 1892. Poté pracoval jako policejní úřed- Zemřel ve věku pouhých 35 let. Poté si ník a cenzor. Často se uvádí, že v posled- vdova vzala Aloise Koldinského (1857- ně uváděné funkci umožnil vydání Pís- 1934), absolventa chrudimského gym- ní otroka Svatopluka Čecha, za což byl názia a právnické fakulty v Praze. Byl propuštěn. Tuto skutečnost však některé poslancem za mladočechy a starostou podklady rozporují. Poté pracoval v zem- Smíchova, zároveň se podílel na hospo- ském výboru, kde se zabýval ochranou dářské správě divadla. Kromě toho na- kulturních památek, podílel se například psal několik úspěšných veseloher. na záchraně hradu Kunětická hora. Vě- Další syn Švandových, operní pěvec Pa- noval se též charitě, založil nadaci pro vel Švanda ml. (1855-1923) získal po přestárlé herce a v březnu 1918 jí věnoval smrti otce zprvu celý divadelní velko- 100 000 korun. Od roku 1897 vedl smí- podnik do vlastnictví, od roku 1895, kdy chovské scény Švandova divadla spolu se zemřela Eliška Pešková, mu patřila už sestrou Marií. Jako jeho umělecký správ- jen tzv. mimopražská koncese, zatímco ce se pak výrazně podílel na uměleckém tu pražskou vlastnila jeho sestra Marie. vzestupu této scény. Po smrti Marie Druhá dcera Švandových, Anna, ze- Koldinské roku 1906 získala koncesi na mřela ještě jako nemluvně roku 1854. Švandovo divadlo Karlova manželka. A tím se dostáváme k osobě pro nás Důvodem byl fakt, že jejími držiteli ne- nejdůležitější, k autorovi horrorových mohli být jako zemští úředníci Švanda povídek, Karlu Švandovi. ani Koldinský. 36 První manželkou Karla Švandy byla můžeme připomenout například seriál herečka Luisa Kautská (1880-1901). Po Návštěvníci (1981-1983) a filmy Vesnič- její smrti se v roce 1902 oženil s Emilií/ ko má středisková (1985), Vrať se do hro- Emou Jelínkovou (1882-1971), taktéž bu! (1989) či Jedna ruka netleská (2003). herečkou. Ta pocházela z rodiny ko- V posledně jmenovaném filmu se objevi- vářského dělníka. Herectví vystudova- la po boku svého manžela Ivana Trojana la u Otilie Sklenářové-Malé, která byla (narozen roku 1964 v Praze). Až tak da- kdysi žačkou Elišky Peškové. Za svého leko sahají výhonky Švandova rodu. angažmá ve Švandově divadle se sblížila A nyní se vraťme ke Karlu Švandovi se svým budoucím chotěm a v roce 1902 a k jeho literární dráze. V letech 1888- se za něho provdala. Spolu měli tři dce- 1897 přispíval do časopisů Květy, Lumír, ry: Elisabeth/Elišku (nar. 1903), Marii Švanda dudák, Podřipan, Zlatá Praha i do (1905-2002) a Emmu (1908-1997). Ma- Národních listů, překládal též z němčiny. rie byla též herečkou, Eliščin syn Karel Napsal dvě sbírky převážně fantastických Frank Švanda je uváděn jako kameraman povídek, v řadě případů s horrorovými a produkční. Poté, co převzala divadelní motivy. Co ho k tomu vedlo? Je samo- koncesi, se Emilie Švandová začala in- zřejmě možné, že určitý vliv mohla mít tenzivně věnovat řízení divadla a vrátila ona rodinná historka z hrůzostrašného se k hraní. Karel Švanda prý se jen těžko pobytu v Chrudimi. I když těžko říct, smiřoval s manželčinými divadelnickými kolikrát na svých štacích museli Švandovi úspěchy. Jejím partnerem v milovnických nocovat v mnohem děsivějších podmín- rolích byl Rudolf Kadlec (1889–1959), kách. Nicméně zcela nepochybná je, ale- který se později stal i jejím partnerem spoň v prvním případě, fascinace němec- životním: po rozvodu s Karlem Švandou kým spisovatelem E. T. A. Hoffmannem v roce 1925 si ho vzala. Oba hráli v ně- (mj. autorem pověstného Sandmanna). kolika němých filmech: Zlaté srdéčko Do svých povídek přebíral některé jeho (1916), Pražští adamité (1917), Sněženka postavy, prostředí (často divadelní, tudíž z Tater (1919) a Macocha (1919). Jejím Švandovi blízké), dvakrát udělal z Hoff- jediným zvukovým filmem je Karel Ha- manna dokonce hlavního hrdinu. Přelo- vlíček Borovský (1931), zatímco Kadlec žil též Hoffmannovu fantastickou novelu účinkoval ještě v dalších dvou: v Psohlav- Der goldene Topf (Zlatý hrnec,1907). cích (1931) a ve snímku Tři vejce do skla Druhá Švandova povídková kniha pak (1937), v němž ztvárnil falešného maha- přináší celou řadu literárních odkazů na rádžu – člena zločinecké bandy. Sestra konkrétní žánry a autory. Emilie Švandové-Kadlecové, Stanislava Fantastické povídky (1892) (1885–1959), je prababičkou herečky Kláry Pollertové-Trojanové (narozena V roce 1892 Švandovi vyšly v naklada- roku 1971 v Praze), z jejíž filmografie telství Jaroslava Pospíšila Fantastické 37 povídky, a to s efektními ilustracemi robných mozků jest věru prazvláštní passe. Artuše Scheinera. Bylo to dílko, které (…) Snad se najde čtenářstvo, které má za- se svým pojetím tak trochu vymykalo líbení v podobných historkách, vždyť najdou z rámce tehdejší české prózy. Podobně své posluchačstvo všeliké povídačky o stra- laděné sbírky se začaly objevovat spíše až šidlech, a dorostlých dětí jest mezi lidstvem na začátku dvacátého století. Povídky se s dostatek. Ale o jakémsi opravdovém účelu vyznačují stylizovanou atmosférou plnou jakéhokoli druhu této literární činnosti ne- mytických a fantaskních dějů, v mnohém vím, zda by nám spisovatel mohl pověděti.“ navazují na někdejší romantismus, mno- Čech tedy evidentně nepochopil smysl hé ji spojuje s tehdy moderní dekadencí, horrorové literatury jako takové, ani se především určitá fascinace chorobností o to nejspíš nesnažil, nicméně je smut- a smrtí. Na druhou stranu většina textů ným faktem, že takto smýšlejících kri- přináší určitý nadhled, nezřídka směřu- tiků (a teoretiků) je i dnes víc než dost, je (a to záměrně, jak dosvědčuje druhá přestože si horrorová literatura již (snad) Švandova sbírka) až k parodii. vydobyla nějaké to místo na slunci. Nicméně příznivější hodnocení dal kni- ze proslulý a obávaný kritik František Xaver Šalda v Literárních listech (1893), kde se Švandy zastal proti nespravedli- vým odsudkům. „Na Švandových „Fantas- tických povídkách“ prohřešila se největší část naší kritiky naprostým nepochopením a od- mítavě zlovolným tónem. (…) Jak mohlo se jen přijít na myšlenku, že pan Švanda je obchodník! Člověk, který dnes, kdy rea- lismus ovládnul všude a všecko – i kritiku i obecenstvo – přijde s fantastickými, ro- mantickými sujety – a to má být obchodník, spekulant! To je přece zvrácená logika! (…) Již proto, že se tak houževnatě postavil pro- ti tekoucí vodě, zasloužil pozornost a vážný rozbor! (…) „Fantastické povídky“ přiléhají těsně žánrem k pracím E. T. A. Hoffmanna. Ve své době byly Fantastické povídky Nejsou také v některých pasážích než napo- přijaty literární kritikou s rozpaky. Lean- dobením, manýrou tohoto velkého talentu. dr Čech v časopise Osvěta (1893) o této Pan Švanda jeví se nám tu jako malíř, kte- knize napsal: „Předváděti bezúčelně neu- rý pracuje manýrou, technikou určité doby stálé hallucinace předrážděných nebo cho- neb určitého mistra: specialista, kulturní 38 žánrista.“ Šalda se ve své recenzi dokonce chce a dovede! V tom směru nemáme pro p. dostal i na dřeň horrorového žánru a jeho Švandu výtky nejmenší. Je dobře, že obrátil slova znějí dodnes aktuálně: „Pan Švanda se k těmto základním, organickým a všeo- útočí hlavně na dva, tři city v lidské duši: becným vznětům – jsou nejsilnější, nejúčin- na bázeň, hrůzu, zvědavosť. Není pochyby, nější, nejobecnější, a proto mohou dáti látku že to jsou nejmocnější city a že jsou celým bě- nejprudšímu, nejvyššímu umění.“ Zároveň hem uměleckých dějin látkou nejvelikolepěj- Šalda Švandovi vytýká zásadní nedostat- ších výtvorů. Psychologie poučuje, že účinky ky, především zjevnou vykonstruovanost bázně, hrůzy jsou nejmohutnější; projevují příběhů a nedostatečně sugestivní styl se i prudkou silou fysiologickou (seslabují vyprávění. V kontrastu s tím detailněji svaly, kazí trávení, působí na kůži, na oči, rozebírá tvůrčí metody mistrů žánru: E. na vlasy.) Od řeckých tragiků přes Dante- T. A. Hoffmanna a E. A. Poea. Závěr je ho a Shakespeara do nového světa stojí na však celkem povzbudivý: „Neříkám, že těchto citech největší, nejmohutnější, jeho první kniha je (…) nezajímavá. Ni- nejpronikavější umění. Všimněte si: Poe, koli. Je vidět všude člověka myslícího, který Ibsen, Zola, Dostojevský – ti všichni na něco chce a hledá – a na svou pěst, bez ohle- těchto primitivních citech stojí a jimi du na jiné – jako poctivý umělec. Ale právě působí. Pohled na mrtvolu bude působit děsem vždycky, stejně ve století pátém po Kristu, jako v devatenáctém a jako třeba v pětadvacátém. Proto byla komická výtka „jaký to má smysl v dnešních dnech zpraco- vávati nevkusné a škaredé pleskání o tan- čících a plačících mrtvolách?“ V dnešních dnech! Jako by dnes nepojila se, nesdružo- vala se k představě mrtvoly stejně jako před tisíci lety celá záhada lidského života – celé jádro, celá naše bolesť. (…) Či jsme dnes o záhadě smrti informováni více a lépe než minulé věky?! Jaká směšná domýšlivost. Ne, naopak: právě dnes, v století positivismu a skepse, probouzí se cit neznámého urput- něji než jindy – věda, která odmítá záha- dy ty z racionálního vyšetření, z analysy svojí, která zdráhá se na ně dáti jakoukoli odpověď – odkazuje je přímo před soukro- mé forum víry nebo citu – jako soukromou záležitosť, kterou ať vyřídí si každý, jak 39 proto musí jíti do hloubky. (…) „Fantastic- Slavíkem. Původní, časopisecká verze, se ké povídky“ jsou posud jen lehká zajímavá však od té knižní mírně odlišuje: napří- pěna. Nemohlo ani být na ponejprv jinak. klad úplný závěr tvoří poměrně úderná Není to – vzdor všemu výsměchu a všem věta, která byla později vypuštěna. kamenům – ztracená kniha.“ Hoffmann vystupuje též ve druhé povíd- A teď se podíváme na Fantastické po- ce, Adolfina, otištěné původně ve Zlaté vídky podrobněji. Praze roku 1889. Svému francouzskému Hlavním hrdinou prvního příběhu, příteli v ní vypráví příhodu, kterou zažil Prázdná lenoška, je sám E. T. A. Hoff- na plese v Beziersu za dob jakobínské mann. Jako host plesu, pořádaného ba- diktatury, kdy byly popravy na denním ronesou Wallbornovou, je vyzván k vy- pořádku. V budoáru se zde setkal s krás- právění. Hosté mají určit téma: jedním nou dívkou Adolfinou, která v jeho očích z nich je prázdná lenoška, o níž se slavný postupně nabývá démonických rysů. Po- spisovatel právě opírá. Vypráví tedy o své vídka poprvé vyšla ve Zlaté Praze roku podivné schopnosti: „Přijdu-li totiž ně- 1889, na počátku 21. století se objevila kam do společnosti, v níž nalézá se prázdná v antologii České horory (2001). lenoška, vidím na oné lenošce v mlhavých Adrienna se jmenuje další povídka a zá- obrysech vždy seděti toho z oné společnos- roveň i jeho hlavní hrdinka, schovanka ti, kdo nejdříve zemře.“ Čtenář se dozví, bohaté markýzy. Příběh se odehrává opět ve druhé polovině 18. století. Na jejím zámku se v modrém pokoji nacházel tajemný obraz nebožtíka markýze, kte- rý dokázal předpovídat různé tragédie. Jakmile spadl ze zdi, vždy následovala nějaká nešťastná událost, naposledy smrt majitelky zámku. Některé scény téhle povídky jsou, nehledě na Šaldovo hod- nocení, napsané dosti působivě: „V pokoji byla úplná tma. „Je zde někdo?“ ozvala se polekána. Zašustěl šat a zdálo se, jako by byla zařin- kdy a za jakých okolností tuto schopnost čela ostruha. Někdo pohyboval se v pokoji. v sobě objevil a především to, koho spat- „Kdo je zde?“ řil na lenošce právě v onen večer. Povídka Hrobové ticho bylo odpovědí. byla poprvé otištěna v Lumíru roku 1888, Adrienna přetřela si rukou čelo a nejistým po letech se objevila ve skvělé antologii krokem doběhla dveří a otevřela je; proud Tajemné příběhy v české krásné pró- světla z chodby vniknul do modrého pokoje ze 19. století (1976) redigované Ivanem — byl prázdný. 40 „Půjdu na lože,“ pravila pološeptem a s tlu- trochu předbíhá některé povídky z násle- koucím srdcem ubírala se k svému pokoji; dující Švandovy sbírky. u dveří ložnice paní markýzy se zastavila. Zde dávala matince vždy dobrou noc; ote- vřela dvéře a stanula na prahu. Na odestlané posteli posud ležela mrtvola paní markýzy. Po obou stranách hlavy po- staveno po rozžaté svíci, plápolající průva- nem. Světlo míhalo se na žluté, vráskovité tváři mrtvoly a oční důlky černaly se u ve- likých kolech. Ruce křížem na prsou složené svíraly černý křížek. Nepochopitelný strach chopil se děvčete; zdálo se jí, jako by oči paní markýzy byly otevřeny a dívaly se na ni; rychle uskočila a zavřela dvéře. Pak potácela se do své kom- naty. Zámecké hodiny odbíjely devět. „Budu mít velice nepokojnou noc!“ pravila lehajíc na lůžko. A po chvíli sepjavši ruce modlila se za svou milovanou matinku… Leč spánek se nedostavoval; marně obracela se se strany na stranu, lože jako by vydycho- Povídka Fantom zahrnuje hned dva pří- valo horko, a rozpálené líce marně hledaly běhy, které vypravují mladí literáti v hos- chladnějšího místa na podušce. Svíčka na tinci za vlády Ludvíka XVI. V prvním stole dohořívala. soupeří dva muži o jednu dívku: kdo zví- V zámku bylo úplné ticho. tězí v kulečníku, získá ji. Leč chudý sou- Tu zašustěly záclony u lůžka; žlutá, kost- peř ví, že jeho šance na výhru jsou mizi- natá ruka je rozhrnula. Jako ve snách vé, a tak požádá o pomoc ďábla. Nakonec Adrienna upřela pohled svůj na paní mar- vyhraje, avšak jedná se o Pyrrhovo vítěz- kýzu, stojící v černých šatech těsně u její hla- ství. Inu ďábel je ďábel. Druhý příběh vy. vypráví přímo jeho aktér: mladík, kte- Markýza sklonila vpadlé své tváře k ní, až rý přijel z venkova do Paříže na studia. dotkla se ledovými rty bílého čela jejího.“ Ubytoval se ve starém polorozpadlém Nicméně nadějný příběh postupně pře- domě, který zůstal po nedávno zemřelé chází v zamilovanou romanci, či spíše mladé vdově. Postupně ho pohltí zvláštní v její lehounkou parodii. Ne nadarmo halucinační atmosféra: přízraky, které ho nese podtitul „rokoková idyllka“. Tím tak zavedou na zasněžený hřbitov, děsivé sny, 41 hrůzné jevy v domě: „Pamatuji se posud, o svůj život. Tvrdí, že ho pronásleduje s jakým spěchem jsem vrazil do své komnaty duch jeho přítele Alberta, který zemřel a jak jsem si oddychl cítě za sebou zavřené přede dvěma měsíci. A vypráví lékaři dvéře. Potácel jsem se bled ke stolu a rozsví- svůj příběh. Za studií se díky divokému til. V hlavě mi hučelo, víčka oční se zavírala způsobu života zadlužil a přišel o podná- a já zhasiv ulehl na lože; byl to zimničný jem. K sobě ho vzal až kamarád, zmíněný spánek, polobdě přemýšlel jsem na podivnou Albert. Stačil ještě Jaroslava varovat před ozvěnu, na noc strávenou na hřbitově a ve vztahem s tajemnou kráskou Růženou snu obletovaly mne podivné vidiny, bledé a vymámil na něm slib, že se do ní nikdy dámy v černých šatech, velké známé hlavy, nezamiluje. Brzy poté se Albert z ne- spočívající na dlouhých pavoučích nohách, šťastné lásky zastřelil. Jenže varování-ne- kývající se ku předu i na zad, všecky s hrůz- varování, ona lepá děva chudáka Jaroslava ným úsměvem, vytřeštěnýma očima; potom brzy také pobláznila. Při milostném do- viděl jsem sebe sama v chumelenici na hřbi- staveníčku v pokoji, v němž kdysi Albert tově a potkal jsem na vedlejší cestičce svou spáchal sebevraždu, se dvojici zjevil duch vlastní podobu, která dala se přede mnou umrlého přítele a vzápětí došlo k tragé- na útěk. Honil jsem ji nanejvýš rozčilen, až dii, která Jaroslava přivedla do blázince. dohonil jsem ji u jednoho prázdného hrobu, Tolik mužův příběh. Nyní už jen záleží z něhož vyhlížela hlava polosetlelá, bezvla- na lékaři, zda se podaří pacienta uchránit sá, opřená o lokte, šklebíc široká ústa k úsmě- nejhoršího. Ale víme, jak to obvykle cho- vu. Dvě bezmasé ruce strhly mne do hrobu, dí v horrorech… hlína sypala se na mne, avšak náhle stál Naopak povídka Adagio nepřináší nic jsem opět na jasné zelené louce a spatřil před fantastického ani hrůzostrašného. Dů- sebou krásnou ženu, bledou, v černých ša- stojník, který byl zraněn při souboji, se tech, pohlížející na mne svým velikým okem v nemocnici seznámí s poručíkem Ver- nevýslovně něžně a láskyplně; v tom vidím nerem, hospitalizovaným kvůli tuberku- pojednou rozstupovati se onu postavu, přede lóze. Ten je zpočátku smířený s osudem, mnou stojí opět dívky dvě, smějící se oním ale v okamžiku, kdy získá novou zná- smíchem, jejž uslyšel jsem v chodbě. Dal most, zdá se, že opět nalezl smysl života. jsem se na útěk v nepochopitelné úzkosti, ale Je už ale pozdě… pojednou chopila mne znovu za krk odzadu Poslední povídkou je Antonie. Příběh ruka kostlivcova…“ Fantom poprvé vyšel vypráví duch nadporučíka Ericha, který v Květech roku 1888. se zastřelil v inspekčním pokoji kasáren. Povídka Růžena začíná pro horror pří- Na dovolené se seznámil s operní pěvky- značně: v psychiatrické léčebně. Jeden ní, baronesou Antonií, jež shodou okol- z pacientů, Jaroslav, požádá ošetřujícího ností hrála v Hoffmannových povídkách lékaře, aby zajistil, že nebude následující Jacquesa Offenbacha roli své jmenovky- noc v pokoji v noci sám, neboť se obává ně, Antonie, která má slabé srdce a zpěv 42 ohrožuje její život. Podobně je na tom Poea. Přesto znamenal v české literatuře i baronesa, neboť trpí pokročilou tuber- určité osvěžení: málokdo věnoval v 19. kulózou. Postava Antonie v Hoffman- století strašidelným příběhům celou jed- nových povídkách (i v úvodní povídce nu sbírku povídek, natož hned dvě. Švandovy sbírky) umírá. A osud postavy Bizarrní povídky (1897) a interpretky se v povídce prolíná. Navíc Ericha čeká ještě jedna špatná zpráva, Když Šalda končil svou recenzi Švando- která je onou pomyslnou poslední kap- vých Fantastických povídek, uvedl, že to kou před sebevraždou. není „víc než pouhá autorova navštívenka Švandovy povídky v mnohém evoku- oznamující druhou, hlubší, vyšší, uměleč- jí dobu romantismu: spletitými osudy tější, původnější, modernější.“ V roce 1897 hrdinů, motivem tajemství, mísením tedy ta druhá sbírka spatřila světlo svě- skutečnosti i snu. Autor často používá ta, u stejného nakladatele a s působivý- rámcové kompozice: uvnitř příběhu je mi ilustracemi stejného výtvarníka, jako jiný, často vyprávěný v první osobě. Tato v prvním případě. Nesla název Bizarrní forma umožňuje zachytit subjektivní po- povídky. Přinesla vyšší, umělečtější, pů- city a prožitky člověka bez jednoznačné- vodnější tvorbu? ho stanovení hranice reality. Oblíbený Pokud Švandova prvotina v Šaldovi E. T. A Hoffmann tu vystupuje dvakrát vzbudila určitá očekávání, Bizarrní po- jako skutečná postava (Prázdná lenoška, vídky je zcela pohřbily: „Druhá publikace Adolfina), jednou se objevuje nepřímo (Antonie). Kulisu často tvoří cizí země: Německo, Francie. Švandovy povídky přinesly trochu jiný typ strašidelných historek, než u nás byl obvyklý, tj. většinou vycházející z národ- ních pověstí. Navíc se autor za každou cenu nesnaží o nějaké racionální vysvět- lení. Zároveň je tu všude cítit všudypří- tomný nadhled a ironie: jedná se o hru se čtenářem, zábavnou hříčku ke sdělení au- torových myšlenek a možná jenom k za- plašení nudy. Švandovo pojetí v mno- hém připomíná nastupující dekadenci. Na řadě míst autor odkazuje k různým strašidelným příběhům světové litera- tury. Karel Švanda rozhodně není zjev velikosti svých vzorů: Hoffmanna nebo 43 páně Švandova sfoukne asi poslední stíny figurky a fabule dějové a sestavuje z nich iluse, jež mohl míti někdo po prvé publikaci bizarrní obrázky, pro nic více než hru. jeho. (…) Každému člověku, který má jen Rozfoukává často na konec sám tyto bubli- trochu básnické gracie, jen stín básnic- ny, ve výraze je mdlý, nesuggestivní, v této kého vkusu, je do duše trapno a odporno knize často i triviální.“ No, můžeme se di- při tomto spojení elementů tak disparát- vit, že po takových výrocích Karel Švan- ních v jeden povídkový cyklus. (…) Pan da rezignoval na další autorskou tvorbu Švanda chtěl a hledal bizarrnost. Jaká a věnoval se již jen překladům? velkolepá idea a jak se jí dá vyložit všecko Je pravda, že tato druhá Švandova kniha – i největší nevědomost, i největší hloupost.“ zklamala do určité míry také autora těch- (Literární listy, 1897.) V jeho zničující to řádků, tím spíš, že se mu ji nakonec kritice zaznívá i pocit hanby z toho, že podařilo sehnat po složitých peripetiích v případě Fantastických povídek podle- až laskavostí Martina Jirouška, kterému hl a pustil se do obhajoby někoho, kdo si tímto vyjadřuje srdečný dík. Vlastně do to prostě nezasloužil. Podobně se vyjádřil určité míry si Karel Švanda pod sebou i F. V. Krejčí v Rozhledech (1897): „(Ka- nařízl pomyslnou větev už v poněkud rel Švanda) nevynakládá dosti úsilí, aby si frivolní předmluvě, v níž o svých povíd- skeptického čtenáře spoutal a hypnotisoval kách píše: „Považuj je, laskavý čtenáři, za jej neodvratnou logikou svých konstrukcí, skizzy nehrubé ceny, překonaného stano- nemá dosti studené rozumovosti a neodbyt- viska. (…) Tolik je jisto: slabými jsou. Toho né přesvědčivosti – vybírá si prostě rozličné důkazem sám pan ilustrátor, jenž nedopro- 44 vázel svými obrázky text, nýbrž ozdobil jej vu Stroupežnickému), Coco (Alphonsu pouze myšlenkami svými, samostatnými Karrovi), Bernardina (Emilu Hennequi- a rozhodně lepšími.“ Kniha navíc obsahuje novi), Lankasterka (německým romanti- řadu povídek, které žánr hrůzostrašné li- kům) a Bludička (francouzským roman- teratury obloukem míjejí. tikům). Jen o trochu zajímavější je březen, který přinesl příběh s názvem Němá, dediko- vaný francouzskému spisovateli Paulu Bourgetovi, pětkrát nominovanému na Nobelovu cenu. Jedná se o černohumor- ný žertík o muži, který se oženil s němou dívkou. Vztah byl zpočátku bezproblémo- vý, nicméně muži po nějaké době začalo postižení ženy vadit. Nakonec ji řeč vrátila až manželova nevěra, neboť, jak uvádí au- tor: „Lidé, již v affekci ztratili řeč, nabudou ji opět při náhlém, neočekávaném rozčilení.“ Dubnový příběh nazvaný Fantazie je inspirován dílem Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Vypravěč je pronásledován pří- zrakem krásné ženy, jehož překvapivou totožnost se čtenář dozví až na úplném konci. Strašidelný je také začátek roku. Lednový Uspořádání Bizarrních povídek je cel- příběh nazvaný Duch v divadle je taková kem nápadité, příběhů je dvanáct a jsou wildeovská hříčka o anglické scéně, v níž řazeny podle měsíců v roce. Navíc přiná- se zjevuje přízrak posledního irského abo- šejí odkazy na mistry světové literatury, nenta. případně na konkrétní žánry. Jim se má Příjemný je i únor s povídkou Člověk patrně blížit výběr příběhu nebo styl vy- bez hlavy. I v ní uplatnil Švanda dokona- právění. V některých případech to sedí, lou znalost divadelního prostředí. Hlav- jinde je vazba velmi volná. Část povídek ním hrdinou je mladík, který v divadle jsou krotké parodie na kýčovité milostné vykonává pomocné práce. Po představení románky, nebo přímo zamilované humo- zůstane v budově sám a vzápětí se začnou resky. Těmi je zamořeno pozdní jaro (od dít opravdu bláznivé věci. Takové bizarro května), celé léto a z podzimu září, prostě 19. století. V divadelní šatně mu přízrač- okurková sezóna. Takto lze charakterizo- ná mrtvolně bílá ruka ze skříně s kostýmy vat povídky V krbu (věnovanou Ladisla- podá pozvánku do restaurace. A tam se 45 seznámí s duchem, který přišel o hlavu. vat, takřka obsesivně se zabývá zeleným Kdysi ho ještě jako člověka odmítla milo- diamantem a ztrácí zdravý rozum. Za vaná dívka a on se rozhodl spáchat sebe- zděděné peníze koupí vzácný démant vraždu. Svému posluchači duch vypráví: oné barvy a následně ho zničí. Přesto ho „Běžel jsem domů, vypil jsem dvě sklenice prokletí nakonec dostihne, avšak úplně vody se seškrábaným fosforem, pak zacpal jiným způsobem, než by čekal. Uveďme kamna, zapálil uhlí, a když i to nepomáha- si jednu pasáž této povídky, která dosvěd- lo, prohnal jsem si lebkou dvě kule, a poně- čí, že i v Bizarrních povídkách dokázal vadž jsem byl ještě živ, počal jsem čísti nějaké být Švanda místy poměrně sugestivní: Fantastické povídky – to účinkovalo – umřel „Ale ta myšlenka pronásledovala mě stále jsem.“ A Švanda neváhá ke zmínce o své přes všechno logické mé uvažování. Smutně prvotině připojit v poznámce pod čarou šel jsem večer do ložnice, jiného to pokoje, – i malou reklamu, včetně ceny: „1 zlatý, 80 a div jsem neulekl se barvy mých žaluzií. krejcarů brožované, 2 zlaté, 10 krejcarů vá- Ulehl jsem tentokráte velmi brzy; ale spánek zané vydání“. Následuje i vysvětlení ztráty se opět nedostavil; mé myšlenky plížily se ko- duchovy hlavy: „Co se dále se mnou dělo, nevím; až mi kdesi kdysi uřízli hlavu. Jak jsem se později dověděl, bylo to v anatomic- kém ústavě, kde vykládal jistý profesor medi- kům hlavu.“ Dále se dozvíme, jak přízrak postupně získával hlavy nové, jak vypadala cesta strašidla a jeho průvodce drožkou, jak dopadla pomsta oné dívce, jíž se hod- lal po deseti letech zjevit ve své strašlivé podobě, a tak ji dostat do blázince. Švanda si neodpustí rozličné časové vtípky, napří- klad zmínku o „dekalogii“ Smrt Hippo- damie od Vrchlického a Fibicha, s tím, že to hlavní prý přijde až v tom následujícím, desátém díle. Přitom tento melodram měl ve skutečnosti pouze tři části. Do strašidelna se pak halí konec roku, lem mne a hrobové ticho v zámku hrozilo ve počínaje říjnem. Povídka Zelený diamant své nepřirozenosti výbuchem. Marně obracel je věnována Edgaru Allanu Poeovi a po- jsem se na horkých poduškách, – marně upí- prvé byla otištěna ve Zlaté Praze roku ral jsem zrak do úplné tmy pokoje. Hodiny 1893. Otec hlavního hrdiny na smrtelné plynuly velmi zvolna; počítal jsem chvíle, jež posteli pronese pouze ona dvě slova z ná- ještě bude mi stráviti do prvních záblesků zvu povídky. Muže to začne znepokojo- probouzejícího se dne, – a cítil jsem opět slabý 46 záchvěv horečky. Často zatajil jsem dech – Beatrix, Fantazie), jiné lze považovat za a upjatě jsem naslouchal, – a tu zdálo se mi, rozmarné či bizarní horrorové parodie jako by ještě někdo jiný v pokoji mém klid- (Duch v divadle, Člověk bez hlavy), které ně, jako ve spánku dýchal. Věděl jsem, že to psali i další čeští autoři té doby (například sluchová halucinace, – ale velké ticho jako by František Ladislav Menhard Litoměřický, na mne doléhalo, pocit strachu opět zmocnil Svatopluk Čech), zbytek jsou průměrné se mne. Tu vytřeštil jsem svůj zrak do tmy. humoresky své doby. A právě ty poněkud Vprostřed pokoje viděl jsem zářiti podivný srážejí hodnotu druhé Švandovy knížky. bod. Byl to zelený zákmit. Krev valila se mi I tak ale stojí za pozornost. k mozku a já vztyčil se na lůžku, dívaje se na Některé povídky Karla Švandy nebyly světélko. Pohnulo se, – pak vyskočilo a utkvě- do zmíněných souborů zahrnuty. Týká se lo ve vzduchu, záříc příšernou zelení; – po- to jednak kratičké prózy Olga, otištěné znal jsem též, že jsou to světla dvě. Bylo to v Národních listech roku 1890, především více, než jsem mohl snésti.“ pak povídky La mure, který vyšla v Lu- Listopadová povídka Charlotta, věno- míru roku 1888. První zmíněný text je vaná Alexandru Dumasovi staršímu, má humorně laděný a svým pojetím se blíží asi nejvýraznější pointu. Odehrává se opět dalším milostným humoreskám z Bizarr- v době jakobínské diktatury za Velké fran- ních povídek. La Mure mohla být klidně couzské revoluce, konkrétně v roce 1793. zařazena do prvního svazku Švandových Hlavním hrdinou je sám Jean Paul Marat, próz. Objevuje se v ní téměř vše, co má jemuž tajemný malíř předal balíček karet Švanda-horrorista rád: zmínka o E. T. A. s portréty všech, kteří se ho chystají za- Hoffmannovi, starý zámek s děsivou po- vraždit. Tyto osoby Marat postupně iden- věstí, přízrak, gilotina, hrůzy francouzské tifikoval a nechal je popravit. Jediného revoluce. člověka se mu nepodařilo nalézt: záhad- Co říci na závěr? Ve své době předsta- nou dívku jménem Charlotta, po níž neu- vovaly povídky Karla Švandy ze Semčic stále pátrá, ale bez úspěchu. A jak známo, zajímavé žánrové osvěžení české prózy. Marata zavraždila dne 13. července 1793 Jejich vydání vyvolalo výše uvedené dis- právě jistá Charlotta Cordayová… kuse o smyslu a podstatě hrůzostrašné Knihu uzavírá působivá prosincová po- literatury, vedené našimi předními kritiky. vídka Beatrix, inspirovaná smutnými po- Zejména názory F. X. Šaldy byly velmi hádkami Hanse Christiana Andersena. podnětné a dodnes neztrácejí platnost. Těžce nemocná dívka v ní absolvuje svůj Prózy Karla Švandy si přes tehdejší výtky první ples, těsně před tím, než si pro ni zachovaly životaschopnost, o čemž svědčí přijde příslovečný Anděl smrti. i jejich výběr do současných antologií ma- Některé příběhy z Bizzarních povídek pujících vývoj domácího hororu. těsně navazují na pojetí předchozí Švan- dovy knihy (Zelený diamant, Chalotta, Petr Boček 47 I. bený, stanul před nádhernou pohovkou Bylo jedenáct hodin večer, dne 27. fructi- a unaven posadil se. doru roku 1797 na plesu u direktora Ba- Ale hned vyvalil oči. Jako socha seděl ve- rrase v divoké Paříži. dle něho mladý muž, jehož byl dříve ne- POVÍDKA Veliký sál ozářen četnými světly a oz- zpozoroval, muž v nejceremoniéznějším doben v koutech nejvzácnějšími kvě- ustrojení, s okem vpadlým, unaveným ty, v ohromných zrcadlech odrážely se a zamyšleně před sebe hledícím. krásné tváře tanečnic, jejich hlavinky, „Inu ovšem — Hoffmann —, abyste vy ozdobené květinami, jejich bělostné šíje nemusil míti vždy něco zvláštního! Čím a obnažená ramena s lesknoucími se per- bujnější je nálada v tanečním sále, tím lami a zlatem; atmosféra naplňovala se zasmušilejšího lze vás najíti v některém sálavým teplem, vycházejícím z velikého koutku zapomenutí. Vás netýká se onen křišťálového lustru, teplem, jež přecháze- růžový rozmar, vás nevábí ohnivé pohledy lo odtud k veselé náladě tanečního světa našich dam, vy vyhýbáte se vířivému kolu a sdílelo se i vážným matronám, vroubí- naší mládeže a přicházíte na ples toliko cím tapetové stěny. Vějíře pohybující se proto, abyste v odlehlém salonku mohl tu radostně, tu mrzutě, tu rozpačitě, šepot přemýšleti a kaziti si humor; navštěvujete párků, ukrytých v exotických květinách, plesy proto, abyste se mohl zlobit, a aby šum taneční, ladění nástrojů a zvonivý ti, kdož s vámi chtějí mluvit, musili se na- smích mladistvých tanečnic, vše mísilo se stydnouti ve vzduchu, jejž sám asi pracně v opojující směs plesu a rozpustilosti. si vyhledáte. Není-liž pravda?“ V tu chvíli rozhrnul Sieyès záclony od- „Mýlíte se,“ pravil Hoffmann, „přišel lehlého salonku, jemuž polotma a citelný jsem, abych se bavil.“ chlad dodávaly rázu poněkud zasmušilé- „A proto jste usedl sem?“ ho, nehodícího se pro náladu v hlavním „Ano, bavím se nejraději o samotě, na- saloně, setřel z vysokého čela hedvábným slouchaje vzdálenému víru tanečnímu, šátečkem pot, vášnivým tancem způso- abych ukolébal se v cit jakési zúmysl- 48 né melancholie, melancholie, chovající řiti vše — a naplní mě velikou radostí, v sobě půvab nevýslovný pro toho, kdo ji dozvím-li se dobrodružství, jež vás nutí, jednou poznal.“ abyste uprostřed plesové zábavy musil Sieyès se zamlčel. mrznouti v tmavém pokojíku, dívati se „Poslyšte, Hoffmanne,“ pravil po chví- mlčky na zemi a zdáti se strašidlem. Vy- li, „nechci vás urážeti, leč máte do sebe pravujte, prosím, vypravujte!“ cosi příšerného. Vyhýbáte se společnosti, „Zmeškáte tanec.“ zdá se, že žijete ve světě docela jiném, že „Neškodí; pro vaše roztomilé povídky neplatí pro vás zákony odvěké přírody člověk zapomene na ledacos.“ — jde z vás, abych řekl, jakási posvátná „Nechci vypravovati povídku, jest to ja- hrůza, která činí z vás, ač muže velice du- kási dohra mé příhody s Arsénou.“ chaplného a nadaného, člověka málo lid- „Pardon, skutečnou událosť chtěl jsem ského, podivína, jenž objeví se mezi námi říci. Řekněte mi pouze čas…“ — jako se mně to právě stalo — pojed- „Germinal, roku druhého založení re- nou, nikdo neví odkud, a zmizí, nikdo publiky.“ neví kam. Nikdo nedivil by se, kdybyste „A místo?“ jednoho večera počal někde na plesu po „Beziers.“ stropě lítati, anebo propadl se do země. „Dobrá, poslouchám.“ Znám jest posud poslední váš kousek „Bylo to v strašné oné době před smrtí z plesu Boulayova, kde objevil jste se čer- Dantonovou,“ počal Hoffmann, „Dan- ně oděn o půlnoci v sále jen proto, abys- tona, posledního to poctivce tehdejší te, když jste byl všem tanečnicím pople- republiky, posledního to sloupu lidskosti tl hlavinky, mohl zalézti do kouta mezi a svobody. Výbory vykonávaly neobme- květiny a už odtamtud nepochopitelným zenou moc. ‚Smrť‘ byla heslem hrozné způsobem nevylézti. Věřte mi, že bych vlády, jíž už nic nebylo svaté, nic neporu- zde o samotě s vámi neseděl, kdybych vás šitelné; autorita šlapána s náboženstvím tak dobře neznal jako — Hoffmanna.“ v prach a zběsilé lítice krvavého ducha „Jsem podivínem,“ pravil Hoffmann, Billaudova porážely vše, co jim stálo „neupírám; však vinou toho jsou okol- v cestě ke vzteklosti, krvi a tyranství. nosti, věci, jimž byste nevěřil a jež pocho- Tehdy výbor pro obecné blaho dosazo- piti mohu toliko já. Zdá se mi též někdy val již na místě posavadních montagnar- leccos přirozeným, co by se zváti mohlo dů v departementech lidi krví přesycené, podivným…“ fantomy to revoluce, na severu Lebona, „Chcete mi snad vypravovat něco, co na západě Carriera, na jihu Maigneta. nedovoluje vám tančiti?“ pravil žertem Lidé poctiví stříleni v Touloně, topeni Sieyès. v Nantesu, stínáni v Oranii, a Robespie- „Nevěřil byste mi.“ rre se smál. guillotina podnikala strašnou „Uvěřím — Hoffmannovi musí se vě- cestu svou po venkově. 49 V tu dobu bláznil jsem po Paříži; příhoda v našem nehostinném městě, kdež dou- moje s Arsénou, bývalou milenkou Dan- fám, že záhy podaří se ti zapomenouti na tonovou, pomátla mé smysly tou měrou, osud svůj — odřekneš-li se jenom na tý- že jsem div nezšílel. Leč v Paříži zůstati den své horečné fantasie a snův o démo- nebylo mi déle možno. Ostrý zápach krve nických láskách. Chci ti v tom býti nápo- naplňoval mne nevýslovnou ošklivostí mocným. Doprovodím tě též do našeho a sazemi zčernalý, špinavý sníh po ulicích plesu.‘ oblekl Paříž do rubáše ještě příšernějšího. ‚Plesu?‘ Známý můj, poslanec Phillipeaux, pozval ‚Nu ovšem! Divíš se, že zde máme též mne do Beziersu. ‚Přijeď,‘ psal, ‚ať užiješ plesy? Máme, a jaké! Pořádá je Maignet, též našeho venkova; žijeme v době, kdy jenž na rozkaz Couthonův zde se usadil nevíme, zdaž budeme zítra ještě mezi ži- a jenž, když byl s sebou přivezl kousek Pa- vými — hleďme tedy světa toho užívati. říže, sezval do svého domu k tanci všech- Budu tě očekávati v sobotu příštího týdne nu zdejší honoraci. Dobrý ten muž připa- v poštovním našem hostinci.‘ dá mi někdy jako vévoda Alba v Bruselu; Nemeškal jsem; sebral několik svých však musíme před ním dělati vlídné tváře, maličkostí, sdělil své domácí, že odjíždím zejména nyní, když připravil město naše na několik dní na venek, a vydal jsem se gilotinou o několik poctivých duší. Ale v nepohodlném voze na cestu. Nebylo mi proč vypravuji ti takové věci? Přijel jsi, volno mezi těmi postrašenými tvářemi abys se bavil. Ještě dnes seznámíš se s ne- spolucestujících, dívajících se úzkostlivě jduchaplnějšími mými krajany, s nejšpat- na každého nově příchozího, a přál jsem nějšími politiky a s nejhezčími děvčaty si záhy konce cesty. našeho města — děvčaty tak půvabnými, Po několikadenní ošklivé jízdě náš vůz že ani na okamžik nevzpomeneš si na tu stanul za soumraku před osvětleným prů- tvou souchotinářskou Antonii, a myšlén- jezdem výsadního hostince. ka na démonickou Arsénu vykouří se ti ‚Hoffmann!‘ radostně překvapen zvolal navždy z hlavy.‘ dobrý Phillipeaux. ‚Přece jsi přijel! Pochy- ‚Přál bych si toho,‘ pravil jsem odkládaje boval jsem o tvém příjezdu!‘ tlumok v bytu svého přítele. ‚Nemám, co by mě k Paříži poutalo.‘ Stoje u stolu, Phillipeaux jal se připravo- ‚A což Antonie?‘ vati punč, aby zahřál mne promrzlého. Já ‚Zemřela.‘ pak stanul jsem u okna, bubnuje prsty na ‚A Arséna?‘ vyleštěných tabulích. ‚Sťata.‘ Bylo dubnové počasí, na nízkém nebi ‚I hrome!‘ honily se chmury, vítr zvonil skly na sví- Nastala chvilka trapného ticha. tilně pod okny vyvěšené a sem tam zalétla ‚Máš nehodu s láskami, milý brachu,‘ vločka mokrého sněhu, aby dopadnouc na pravil po chvíli on, ‚právě jako já. Vítám tě vlhkou, černou zemi ihned roztála. 50 ‚Zde přijmi sklenku horkého nápoje,‘ II. pravil po chvíli Phillipeaux, ‚a jsi-li una- Za čtvrt hodiny vešli jsme do sálu. Ne- ven, můžeš uložiti se do oné pohovky, vím, kdo opovážil se tvrditi krátce před kde dle tradice několik mých předkův tím, že mladá republika je chuda. Jakživ ukončilo svůj sladký život.‘ neviděl jsem takové nádhery. Oslnil mě Necítil jsem únavy a přáním mým bylo, třpyt zlata a démantů, že stanul jsem za- navštíviti ihned ples, o němž mi bylo vy- ražen, drže Phillipeauxa za ruku. pravováno; jak víte, jsem vášnivý taneč- ‚Občan Hoffmann?‘ ozval se za námi ník. hluboký bas. ‚Nemysli, že bys mohl takto do plesu!‘ ‚Ovšem,‘ pravil Phillipeaux, ‚a zde dovo- přítel pravil se smíchem. luji si navzájem představiti našeho hosti- ‚Nemám jiného oděvu.‘ tele, občana Maigneta.‘ ‚O to nejde; ale snad nechceš rovnou Uklonil jsem se a mráz mi jel po zádech. cestou z dostavníku do plesu?‘ ‚Slyšel jsem o vás vypravovati, milý pří- ‚Proč ne?‘ teli,‘ pravil Maignet, ‚od našeho Philli- ‚Nevydržel bys tam ani hodinu. Tobě jest peauxa, neúmorného to humoristy především potřebí klidu po tak dlouhé a výtečného společníka, jako o muži mi- cestě. Ovzduší plesové by ti pranic nepo- lujícím svobodu. Očekával vás již včera.‘ sloužilo!‘ ‚Přijel jsem právě nyní.‘ ‚Žiji pro ně!‘ ‚Přímo z Paříže?‘ ‚Příroda jest mocnější než vůle.‘ ‚K službám.‘ ‚Zřídka!‘ ‚Nu, a jak se činí ta Paříž? Neopozďuje se ‚Oho!‘ zvolal Phillipeaux, ‚nepřej si, aby za naším venkovem? Docílil jsem zde již tě za to slovo potrestala. Polož se, dětino, mnoho. Dnes odpraveno jedenáct osob. a sděl mi, máš-li nějaké přání?‘ Tak jednám já, Maignet, jde-li o pro- ‚Mám.‘ spěch vlasti. Slušné to již číslo, pravda- ‚Jaké?‘ -liž?‘ tázal se se smíchem a nečekaje od- ‚Chci do plesu!‘ zvolal jsem mrzut. povědi odešel. Ale byl též čas, neboť cítil ‚A já tě tam nepovedu!‘ jsem zvláštní touhu udeřiti jej do tváře, Mrače se přistoupil jsem opět k oknu což by mne bylo stálo při nejmenším hla- a bubnoval poznovu. Nastala chvíle ti- vu. cha. Zpozoroval jsem, že zatím též zmizel ‚Hoffmane!‘ Phillipeaux; počal jsem tedy procházeti ‚Phillipeauxi?‘ se sálem. ‚Neusneš mi tam?‘ Phillipeaux nelhal. Posud viděl jsem ‚Přísahám!‘ málo děvčat tak hezkých, se zraky sálavý- ‚Tedy pojď si — mně je to jedno.‘ mi, s bělostnou šíjí. Však na všech zdálo ‚To je přec rozumné slovo!‘ se mi, že jest jakási stísněnost. Nebyla to 51 žádná zábava, kterou jsem zde slyšel; bylo napadla mi opět Paříž, Arséna, jež zahrá- to mluvení. la mi onen příšerný kousek v ulici Saint Záhy počal jsem se nuditi uprostřed Honoré; cesta do Beziersu, Phillipeaux, těch neznámých mi tváří. Přistoupil jsem jenž mne sem pozve a u samého vchodu k ohromnému krbu a opřel se o římsu. do sálu mi zmizí, onen strašlivý Maignet, Přecházeli podle mne. Po pátém páru jenž pořádá svým obětem ples, jako Bor- musil jsem si kloboukem zakryti zívající gia, jenom proto, aby tím lépe mohl ba- ústa. viti se, posílaje je z rána na popraviště, ‚Tak to déle nemůže jíti!‘ odhodlal jsem a jenž zde nemá nikoho, kdo by dovedl se konečně. ‚Těm lidem zde schází život, mě pobaviti… obávají se nahlas mluviti. Tanečnicím Cítil jsem, že únava po cestě, punč nemůže asi nikterak býti příjemno, nevě- Phillipeauxův a snad i trochu toto po- dí-li jistě, že tanečník jejich nebude zít- divné víno počínají na mne působiti. ra o hlavu kratší.‘ A zvolna opustil jsem Zamhouřiv oči oddal jsem se svým vzpo- sál. Vstoupil jsem do vedlejší místnosti mínkám. Usnul jsem. a sešel po nádherných schodech, nevěda, Po chvíli probuzen jsem byl lehkým kam se ubírám. uhozením na rameno. Vyskočil jsem, Nudilo mě to na tomto plesu, kde stra- protíraje si oči. šila guillotina a kde bych pranic nebyl se Přede mnou stálo děvče, nanejvýš osm- divil své fantasii, kdyby byla pojednou nácti let, v černém, rozkošném oděvu. nechala všechny přítomné tančiti bez Neviděl jsem nikdy ženy krásnější; vše hlavy, se zakrvácenými krky… bylo v ní spojeno, co jen fantasie jihu vy- Šel jsem asi třemi chodbami, bez cíle, kouzliti může; štíhlý vzrůst prozrazoval a nepotkával jsem ani živé duše. Koneč- dobrou tanečnici, jiskrné oko plálo pod ně stanul jsem před tapetovými dveřmi. havraním obočím. Byly pootevřeny; vešel jsem. Úžasem zarazil se mi dech. Byl to malý pokojík barvy tmavočervené, ‚Nu, proč se mi tak divíte, pane Hoffma- s kulatým stolem, na němž postaveno dvé nne?‘ pravila usmívajíc se. sklenic a láhev červeného vína. Pohovka ‚Jsem okouzlen.‘ v koutě zvala k odpočinku, poslechl jsem ‚K smíchu,‘ odvětila, koketně si hrajíc rady její a usedl. Pak nalil jsem si sklenič- s vějířem, ‚nečaruji!‘ ku vína a ochutnal. Byl to podivný pocit; Pak shodila s ramen kožíšek a pověsila víno pálilo mne na jazyku a oči počaly se jej na hřebík. mi zavírati. ‚A odkud znáte moje jméno, smím-li se Bylo zde hrobové ticho, přerývané toliko tázati, občanko?‘ praskotem ohně v krbu. Sem nezaléhala ‚Můj Bože, kdož by neznal vás, vy po- hudba z tanečního sálu, zde mohl jsem divíne, s vaší vše ničící fantasií? Ostatně se oddati svým myšlénkám. Nevím proč, divil jste se před chvílí v myšlénkách, že 52 Maignet nemá zde nikoho, kdo by vás dlouho marně hledali příležitost k samo- pobavil; jsem poslána, bych vaši zlou ná- tě a kteří pojednou octli se mimo společ- mitku vyvrátila.‘ nost lidskou v místnosti, která neexistuje; ‚Nevycházím z úžasu, občanko!‘ myslete si, co mluvíme spolu, že zůstane ‚Hoffmanne,‘ pravila, usednuvši na po- navždy pohřbeno mezi námi, a že chceme hovku, ‚nejmenujte mě občankou, nená- dnešní večer věnovati výhradně sobě, ne- vidím to jméno, ten výtvor přemrštěnosti majíce se už nikdy setkati. Zapomeňte na několika idiotů!‘ to, kdy a kde se nalézáme, a vypijte sklen- Ohledl jsem se bojácně. ku tuto na naše seznámení!‘ Dala se do smíchu. ‚Na naše seznámení,‘ zvolal jsem, nevěda, ‚Snad se nelekáte mých slov?‘ zvolala co činím, a vypil sklenku až na dno. rozpustile. Jako proud žhavé lávy víno projelo mi ‚Obávám se o vaši božskou hlavinku.‘ hrdlem. ‚Mně se nestane nic, věřte mi, na to bych ‚A na zdraví guillotiny!‘ pravila s ďábel- chtěla přísahati!‘ ským úsměvem, nalivši znova. ‚Ale guillotina!‘ ‚Na zdraví guillotiny!‘ opakoval jsem do- ‚Pro mne neexistuje, směji se jí.‘ piv po druhé. Hověla si polosedíc, pololežíc na pohovce ‚A vaše vlasť, ať žije!‘ a s démonickým úsměvem si mne prohlí- ‚Ať žije!‘ šeptal jsem dopiv třetí sklenku. žela. Hlavu měla opřenu o alabastrovou Hlava se mi zatočila a já vrávoraje sklesl dlaň, její boky plné smyslnosti obrážely na židli. Leč byl to pouze první okamžik; se v ostrých obrysech na lehkém, černém ihned cítil jsem opět úlevu a smysly moje šatě, a na bělostné šíji nad živůtkem le- se vracely. hounce vystřiženým tkvěla černá sameto- ‚A proč netančíte, slečno…‘ vá páska s medaillonem uprostřed. ‚Adolfina se jmenuji.‘ Divil jsem se té jižní kráse, líbeznosti, ‚Proč netančíte, Adolfino?‘ s jakou si počínala; divil se volbě barev. ‚Natančila jsem se dnes již dosti; nej- Na celém obleku od paty až k hlavě bylo méně pět tanečníků, největších našich vše černé a podivně odrážela se od té čer- šviháků, utrží si z dnešního našeho tance ni bělost ramen a šíje. souchotiny. Pozorovala jsem je při svém Setrvali jsme dlouho v tom postavení, že tanci. Líce jim z počátku plály, pak po- ona smějíc se seskočila s pohovky a při- zbývali dechu, bledli, chtíce se zastaviti; stoupila ke stolu. ale marné bylo úsilí jejich; polomrtvé po- ‚Nemůžeme stále mlčeti,‘ pravila nalé- sadila jsem je do koutku, hahaha!‘ vajíc vína do obou sklenic, ‚a nechcete- Byl to příšerný smích. li vy opíti mne, musím já opíti vás! Zde Nevím proč, ale v okamžiku tom připa- vezměte sklenku a myslete si, že známe dala mi jako nějaké strašidlo. Sám jsem se se již dlouho, že jsme dva zamilovaní, již musil zasmáti. Strašidlo, na plesu! 53 ‚Mýlíte se,‘ pravila klidně, ‚strašidla mo- si kravatu. Co chvíli uvidíte je s někým hou býti všude; mám o nich zvláštní mí- jiným, ač mají tolik mravní síly, že nikde nění, a na plesu, uprostřed nejrozpustilejší a nikdy se nezapomenou. Děvčata toho zábavy, můžete sejíti se s nimi jako u vy- druhu připravují se zvolna o svou pověst; topeného krbu doma. Mohou vás proná- stará se o to širší obecenstvo, starají se sledovati všude, jen v jednom případě ne- o to odbytí nápadníci, vzájemně se pode- mají na vás žádné moci, jste-li zamilován.‘ zřívajíce, a starají se o to ony samy svým Nevzpomněl jsem si ani, otázati se jí, jak chováním. Jsou to děvčata, jež koketují uhodla moje myšlénky. a neužívají.‘ ‚A nedoprovázela vás sem na ples žád- ‚Ať žijí!‘ zvolal jsem zvedaje sklenku. ná starší dáma?‘ tázal jsem se, nemoha se ‚Druhý druh jest opak prvého. Jsou to zbaviti jakéhosi pocitu nevolnosti. děvčata, jež stydlivě klopí před muži zrak, ‚Ano, moje bývalá matka, ale již jsem ji rozčilujíce se při tom nejsmělejšími my- poslala domů; chudák, byla ospalá, vždyť šlénkami; jsou méně upřímny, ale za to já sama domů nepojedu; není-li pravda, mnohem chytřejší. Těm předchází pověst Hoffmanne, že mne doprovodíte?‘ před ctností. Jim jest pravidlem pravda, ‚Zajisté!‘ pravil jsem, stíraje si šátkem že hříchu jsme se dopustili teprve tehdy, s čela ledové krůpěje. Pozoroval jsem te- když někdo o tom ví. Žádají-li ony na prve nyní její divné pohyby. Zdálo se mi, zbožňovatelích svých ducha, zábavu a po- jakoby celým tělem ani nepohybovala, slušnost, žádají tyto od milovníků svých a všecky obraty jakoby činila toliko hla- oheň, lásku a — mlčelivost. Nenajdete je vou a onou částí krku, která se nalézala nikdy s nikým chodící; červenají se pro nad černou páskou s medaillonem. nejnevinnější hloupost, chodí do koste- ‚Proč jste tak bled?‘ pravila rozpustile. la, jsou ihned uraženy a dovedou i políč- ‚Schází vám něco? Či divíte se tomu, že kovat. Jesti v ženách těch trocha povahy mluvím příliš upřímně? Nedivte se, jsem kočičí; hněvají se nesmiřitelně na svého vyspělejší v tom ohledu nad moje vrstev- milovníka, jenž konečně osměliv se, dal nice. Můj názor o světě jest zcela jiný. jim kdesi o samotě hubičku a utekl; a sice Chcete mne vyslechnouti?‘ hněvají se na něho nikoliv proto, že do- ‚Milerád,‘ pravil jsem nalévaje si pozno- pustil se té smělosti, ale proto, že potom vu, bych přivodil si jiné myšlénky. utekl. Ženy tyto nepíší žádných psaní, aby ‚Dle mého názoru obývají svět čtyři druhy nebyl proti nim žádný důkaz; nedáva- děvčat. První druh jsou nevinné koketky, jí žádný výhost, poněvadž omrzení musí jimž ctnosť předchází před pověstí. Na- přijíti na obou stranách současně, a kdy- vštěvují plesy, koketují všude a s každým, by byl mezi ženami ustanoven soud, jenž však neužijí ničeho; těší je, že někdo cho- souditi by měl nad dívkou kleslou, tyto dí vedle nich, že blamuje se zamilovanými odsoudily by ji nejvíce. Nekoketují, ale nesmysly, že vzdychá k měsíčku a neváže užívají. Ať žijí!‘ 54 ‚Ať žijí!‘ Tu zpozoroval jsem, že pod černou pás- ‚Třetí druh děvčat jsou ony, jež koketují kou na jejím krku vyteklo několik čer- a užívají. O těch mluviti nechci, nazývá- vených kapek. Mozek můj počal třeštiti, me je jmény jinými. Čtvrtý druh koneč- strašná úzkost zmocnila se mne, a jako ně jsou ony, jež nekoketují a neužívají, šílený hledal jsem dvéře. Rukáv kožíšku a poněvadž druh ten vůbec neexistuje, visícího na zdi natáhl se sám od sebe, by leda u dětí do šesti let, jest otázka, který naznačil mi cestu. z obou prvních druhů jest lepší? Jest to Však když jsem chtěl dvéře již otevříti, asi bajka o dvou diamantech. Prvý, pra- zpozoroval jsem, že náhle mizely; ruka vý diamant, spadl do bláta, přišel o svou má bloudila po chladné tapetě, a viděl pověst, a nikdo ho tam nehledal. Co mu jsem, že jsem zde s onou příšerou uza- to bylo chudáku platno, že se tam ne- vřen. zkazil, že zůstal dobrým diamantem? Pak pohleděv na Adolfinu, jež seděla Byl v blátě. Druhý diamant byl falešný, nahoře na židli, zády obrácena ke mně, a přece dostal se do nádherného prste- stanul jsem jako zkamenělý. Hlava její nu, a všechen svět podivoval se mu. Byl otočila se do týla, a vypoulený zrak díval vysoko ceněn, neboť nikdo nesměl si ho se na mne pohledem strašlivým… prohlednouti z blízka, a jediný, kdo pra- vou jeho cenu znal, byl zlatník, jenž po- III. tají smál se tomu hloupému světu. Nuž, V nejvyšším rozčilení zavřel jsem oči který měl lepší osud?‘ odevzdav se do vůle Boží… ‚Ten druhý!‘ zvolal jsem chtěje Adolfinu Cítil jsem, jak krev žene se mi do hlavy, uchopiti do náruče. žíly na spáncích jak nabíhají. Ale ona vyvinula se mi jako had, a já se A když otevřel jsem poznovu oči, spatřil zamotal. Cítil jsem účinek svého nemír- jsem situaci proměněnou. Poslední oka- ného pití, mozek můj už nebyl schopen mžiky připadaly mi pouhým snem, oka- myšlénky. Tapety na zdech zdály se mi mžitým výbuchem divoké fantasie. pojednou černy, zmocnil se mne strach Adolfina ležela na pohovce snivě díva- před tou cizí ženou, jejíž poslední slova jíc se na mne, a v ruce cítil jsem kliku od zněla jako z hrobu. Mihla se před očima dveří. mýma jako příšerné zjevení a náhle vy- ‚Chcete odejíti?‘ pravila hlasem nevý- skočila na židli, zády obrácena ke dve- slovně smutným. řím. Sedla si na lenoch, nohy dala na se- ‚Nechci, nechci!‘ zvolal jsem sklesnuv na dadlo křížem a zajiskřivši očima zvolala židli. hlasem změněným, držíc sklenku vína ‚Rozumím vám,‘ pravila po chvíli, ‚vaše v ruce: fantasie opět se vzbouřila, a nečiníte opět ‚Na zdraví nebožky Arsény!‘ rozdílu mezi snem a skutečností; nechce- A dopila až na dno. te rozuměti nějakému vtipu, jejž si mo- 55 zek váš vytvořil, a chcete se přesvědčit, Blížili jsme se východu a u samých dveří že vše jest skutečností. Hleďte zde na stála lóže vrátného. Seděl uvnitř na židli, příklad na tuto malou láhev vína, z níž dívaje se k zemi. si naléváme. Může obsahovati nanejvýše ‚Pozdraví,‘ očekával jsem, ale on si nás tři sklenky vína, a víte, že jsme jich již ani nevšiml. vypili přes dvacet? Nalijte si znova a po- ‚Hej, portýre!‘ zvolal jsem rozčilen. dívejte se do hladiny svého vína!‘ Ani sebou nehnul; spal. Učinil jsem tak; ale nespatřil jsem v zr- ‚Mně je zima,‘ pravila Adolfina netr- cadle onom obličej svůj, nýbrž zkrváce- pělivě a vyvedla mě ze vrat. Vstříc vanul nou tvář Maignetovu, hrozně šklebící se nám teplý vítr jarní oblevy, ženoucí před na mne. Chopil jsem se opět za hlavu. sebou spoustu mokrého sněhu. Zrovna Vyskočivši z pohovky, Adolfina dala se před vraty stál tmavý, staromódní kočár, do smíchu. a nečekajíc mé pomoci Adolfina vysko- ‚Jste nenapravitelný, mistře Hoffmanne, čila na stupátko. Usedl jsem mechanicky a kdybych zůstala zde ještě déle, zajisté vedle ní, přibouchnuv dvířka. že úzká stěna, jež dělí obrazotvornost A kočár rozjel se po bílé, sněhem zaváté vaši v mozku od šílenství, by se protrhla, ulici. a vy byste počal zuřiti. Proto nebude vám Byla to pravá jarní bouře. Hluboko bo- na škodu, vyjdete-li na zdravý vzduch řila se naše kola do vlhkého, sněhového a doprovodíte-li mne domů, jak jste při- bahna, zanechávajíce po sobě černé kole- slíbil.‘ je, jež ihned naplnily se vodou. Ze stro- Bez myšlénky stál jsem před ní. mů kapalo a černé nebe hrozilo snésti se ‚Nu, bude to?‘ zvolala zlostně. na zemi. ‚Promiňte mé roztržitosti,‘ pravil jsem, Rozhledl jsem se po vnitřku kočáru; byl nabídnuv jí rámě, a vyšel jsem s ní na neosvětlen. Podíval jsem se na Adolfinu; schodiště. seděla vedle mne jako socha, patrně mr- Když octnul jsem se na povětří čistém, zuta, že jí nebavím. Leč cítil jsem stále projelo hlavou mou opět na sta myšlé- onen nevysvětlitelný strach, jenž nutil nek. ‚Tvá fantasie přivede tě do zkázy!‘ mě, bych co nejdále od ní seděl a na ni ‚Jsi nezdvořilý.‘ ‚Nemáš píti tolik vína.‘ šatů její se nedotýkal. ‚Ale kdo jest podivná tato žena?‘ Tato I počal jsem opět vyhlížeti oknem. Ne- myšlénka nabývala nad ostatními vrchu; jeli jsme už po ulici, nýbrž mezi bílými přál jsem si, bych potkal Phillipeauxa, je- poli; koně brouzdali se v blátivém sně- hož bych se byl přímo otázal; ale chodby hu, a okna kočáru záhy byla zapocena. jako by vymřely. ‚Což nikdo mě neuvidí A opět onen kontrast barev, vnitřek ko- se ženou tou odcházeti?‘ Ta myšlénka čáru černý, a venku vše bílé. počala mne pronásledovati. Tu tázal jsem se sám sebe: ‚Kam to je- Záhy měl jsem býti upokojen. deme?‘ 56

A mimovolně pohledl jsem na Adolfi- Krůpěje potu vyvstaly mi na čele, cítil nu. Seděla tiše, smutně před sebe hledíc, jsem, že zšílím v tomto těsném voze. Vše a v oku jejím třpytila se slza. kolem mne počalo tančiti v světle příšerně Zajisté, urazil jsem ji, cítil jsem to dobře, modravém; vnitřek vozu pojednou se úžil, leč stalo se tak proti vůli mé; činil jsem si okna mizela, až prostora, v niž s Adolfi- tisíce výčitek, strach můj zmizel, a pojed- nou jsem se nalézal, jala se nabývati tvaru nou zdálo se mi nepochopitelno, jak mohl těsné rakve… jsem obrazností svou dáti se strhnouti do ‚Adolfino!‘ vzkřikl jsem. onoho víru šílených myšlének a nápadů, V tom vůz zastavil. jak mohl jsem uraziti to božské stvoře- A ona zvolna přicházela k sobě; mnula ní, jež chtělo mi celý večer obětovati. Byl si oči, udivena dívala se kolem sebe, pak bych chtěl v okamžiku tom smýti vinu podívala se na mne zvláštním, pronikavým svou, plačky zlíbati bělounké ručky její, na pohledem a seskočila z vozu. Následoval kolenou prositi za odpuštění… jsem jejího příkladu. A svezl jsem se ze sedadla na zemi, kole- Však kdo popíše můj úžas, když seznal no moje sehnulo, a uchopil jsem ruku její. jsem, kde se nacházím. Kolem mne bělaly ‚Adolfino, zapřísahám vás, nehněvejte se velké hroby s černými kříži, rozepínají- se na mne, šílím, vím to, nejsem pánem cími jako půlnoční příšery kostnatá rame- mozku svého a v náhlém výbuchu šíle- na svá. Byl to hřbitov. nosti oné jsem vás urazil, určete mi trest ‚Děkuji vám,‘ pravila Adolfina, ‚a prosím jakýkoliv, vymyslete si nejkrutější muka, vás, abyste se nedivil, kde se nacházíte; jen mi odpusťte! Plakal bych jako děcko, mou vinou se to nestalo. Slibte mi, že upo- učinil bych nevím co, bych vinu svou na- mínka na dnešní večer nevyjde vám nikdy pravil,‘ — vzlykání přerušilo slova má. z paměti, a že mně nebudete následovati.‘ A podala mi jemně ručku, zvolna zvedla ‚Slibuji,‘ pravil jsem a uklonil jsem se. mě se země a přinutila znova posaditi se; A ona odešla; šla čím dále, tím rychleji, pak usedla na mém klíně, položila hla- pak jako by myslila, že ji více nevidím, dala vinku na prsa moje a objavši mně kolem se do běhu, přeskakujíc hroby, až zmizela krku zašeptala: ‚Miluješ mně?‘ za zasněženou cypřiší. Neodolatelnou si- Nebyl jsem schopen odpovědi a přivinul lou táhlo mě to za ní, ale nohy nechtěly ji vášnivě k sobě; pak zvolna přitiskl jsem sloužiti vůli mé. rty svoje na rtíky její, a mráz projel opět Obrátil jsem se ke kočímu. celým tělem mým. Bylť to polibek stude- ‚Příteli, kdo byla ona dáma?‘ ný jako led… ‚Baronessa Adolfina de A…‘ A ona v náruči mé ani se nehýbala. Zvedl ‚A jak přichází sem na hřbitov?‘ jsem ruku její, a ona bez vlády opět skles- ‚Zcela jednoduše: jest zde pohřbena.‘ la; naslouchal jsem u rtíků jejích a nesly- ‚Dobře, dobře,‘ pravil jsem rychle skočiv šel jsem dechu. do vozu. ‚Dovezte mě zpět na ples!‘ 58 A kočár jal se poznovu ujížděti tryskem. chrápati zde na této pohovce. Věř mi, Za několik okamžiků stáli jsme opět před nezdálo se, že bys měl příliš hezké sny; ozářeným vchodem domu Maignetova. ale toho příčinou je toto víno zde. Pil jsi, Jako ve snu vstoupil jsem do vrat. Tu v jedné sklenici jest posud zbytek. Nepi- napadlo mi, abych dal kočímu spropitné. jeme nikdo Maignetovo víno, — připadá Zakýval jsem na něho, aby se přiblížil ke nám tak trochu jako — krev…‘ mně. ‚Obě sklenice jsou vlhké,‘ zvolal jsem. Místo toho natáhl on klidně s kozlíku ‚Mýlíš se,‘ pravil, prohlížeje druhou ruku ke mně. Byla v tom okamžiku nej- sklenku; ‚v této jest na dně trochu pra- méně deset loket dlouhá. Jindy byl bych chu, či měl jsi zde snad někoho, — ty se tomu divil; dnes jsem již přivykl vše- čtveráku?!‘ mu. Vtisknul jsem mu do chladné dla- ‚Ovšem; ale neptej se mne na to, nevěřil ně dukát, a on pozdraviv práskl do koní bys.‘ a zmizel v chumelenici. ‚A jak vypadala?‘ Vstoupil jsem do domu. ‚Černě oděna.‘ ‚Zeptám se na kočár ten,“‘myslil jsem si ‚Na plesu černě!‘ smál se Phillipeaux. a přistoupil k budce vrátného. ‚Nežertuji,‘ pravil jsem vážně. Bylo by to marno; vrátný spal posud. ‚A jak se nazýval tvůj nový fantom?‘ I šel jsem volným krokem hlavním scho- ‚Adolfina de A…‘ dištěm vzhůru; nebyl jsem schopen my- ‚I hrome,‘ pravil zamlčev se. Pak podíval šlénky a pohyboval jsem se automaticky. se na mne udiven a vrtěl hlavou. ‚Šílím,‘ opakoval jsem si na prázdno — ‚Víš, kdo je to?‘ pravil po chvíli. před sebe… ‚Nevím.‘ A stanul jsem u tapetových dveří, jež ‚Toť jedna z posledních obětí Maigneto- jsem otevřel. Byl to týž pokojík, jejž jsem vých. Guillotinována teprve předevčírem nedávno opustil; ba i nářadí stálo posud kvůli svému rodu a hrdosti, která nedo- tak rozestaveno. volovala jí uprchnouti z Beziersu. Bylo Vrhl jsem se na pohovku a podepřel hla- to duchaplné děvče a náruživá tanečnice; vu do dlaní. nevynechala ani jediný ples. Až dnes…‘ Tu jako blesk projelo mnou silné zatře- ‚Mýlíš se, byla zde, vím to jistě; dopro- sení Vyskočil jsem a spatřil před sebou vodil jsem ji ve voze na hřbitov, jeli jsme Phillipeauxa. stromořadím mezi poli.‘ ‚Hej, Hoffmanne, blázníš? Proč nejdeš ‚Toť pravda, toť cesta na náš hřbitov; do sálu, nevíš, že jsi slíbil, že zde nebudeš ale nebudeš mi chtíti tvrditi, že jsi byl až spáti?‘ tam, a opět se vrátil, ačkoliv se v sále též ‚Nespal jsem,‘ bručel jsem, cítě nevýslov- něco podivného mluví.‘ né bolesti hlavy. ‚Učinil jsem tak.‘ ‚Jsem zde již potřetí, a vždy slyším tě ‚Viděl tě vrátný?‘ 59 ‚Spal.‘ Zahodiv medaillonek utíkal jsem po Phillipeaux dal se do smíchu. schodech, ven ze vrat. Plná záře měsíční ‚A dal jsi svému kočímu nějaké spropit- mě oslnila; nebe bylo jasno, země sucha, né?‘ nikde ani stopy po nějakém sněhu nebo ‚Dukát.‘ blátě. ‚Kolik peněz máš nyní ještě u sebe?‘ ‚Šílím, šílím!‘ volal jsem a vběhl do cesty ‚Pět dukátů, měl jsem jich šest.‘ omnibusu, odjíždějícímu do Avignonu. ‚Prohledej se.‘ Vrhl jsem se na polštářové sedadlo, Phii- Poslechl jsem. Našel jsem dukátů šest. lipeauxovi se ani neporoučev… ‚Věříš, že to byl pouhý sen?‘ Toť historie ta, příčina, proč netančím ‚Věřím,‘ pravil jsem zmaten a zvolna s neznámými,“ končil Hoffmann. ubíral jsem se za přítelem, jenž pospíchal do sálu. Děkoval jsem Bohu, že jsem ze strašlivého toho snu se probudil. IV. Však nedalo mi to, a u dveří jsem se za- „A co tomu říkal Phillipeaux?“ otázal se stavil. po chvíli Sieyès. Vskutku nic nenasvědčovalo tomu, že by „Nic, byl guillotinován zároveň s Dan- zde byl býval kromě mne někdo jiný. tonem.“ Tu zablesklo se pojednou před okem „A to je dobré,“ pravil Sieyès klidně. mým cosi na podlaze. Rychle přistoupil „A víte, jak jste si s tou Adolfinou mohl jsem a zvedl v strašném rozčilení me- pomoci?“ daillonek, jejž zde Adolfina z černé pásky „Nu?“ ztratila. V zimničném rozechvění otevřel „Mohl jste jí jako Arséně rozvázati onu jsem jej a nahledl. Dva prázdné důlky pásku na krku, a hlava její by byla sletěla oční zíraly na mne z lebky umrlčí… k zemi,“ pravil Sieyès zívaje.

60 Na (nejen) literárních akcích, conech, fes- ti proudu nebude obhajovat nebo hanit tivalech, prostě všude, kde sedím za stol- konkrétní dílo či postavu, ale pokusí se kem s knihami, mě vždycky baví sledovat postavit na obranu celé jedné vyprávěcí lidi. Přijdou, zvednou knihu, prolistují, formy. Povídky. buď se na něco zeptají anebo ji prostě Historie povídek sahá až do antických

PROTI PROUDU odloží a beze slova odejdou. V nejlepším dob, znala ji i středověká zábavná pró- případě koupí. Najdou se mezi nimi je- za. K rozvoji povídky přispěla renesance. dinci, kteří pronesou zvláštní zaříkadlo: Výrazněji se etablovala v 19. století, kdy „Aha, to jsou povídky, to nečtu.“ Na růz- po ní sahalo hned více směrů, od natu- ných databázích, fórech a diskusích na ně ralismu až po avantgardu a povídka jako narazíte taky. „Povídky mě nebaví, jsou taková nabyla dnešního tvaru a smyslu. moc krátké.“ „Povídkové sbírky a antolo- 19. století je tak považováno za období gie nemám rád/a, než se sžiju s postavou vzniku moderního (současného) pojetí nebo příběhem, už končí a začíná další.“ povídky jako formy. Rozvoji povídky jistě Recenzenti a recenzentky nerecenzující pomohly i různé pohádkové a strašidelné povídkové knihy. Nakladatelství, která se příběhy, udržované a broušené orální for- zrovna nehrnou do vydávání povídek. mou mezi venkovským lidem nebo tam, kde byl komplikovaný či nedostatečný Vždycky mě uvnitř zvláštně zamrzí. Ne přístup k literatuře. kvůli těm lidem, to jako ať si každý ne/ Průvodním rysem povídky, na rozdíl od čte, co chce. Ale kvůli povídce jako tako- románu nebo novely, je, že se koncent- vé, kterou mám moc rád, ať už jako čtenář ruje hlavně na vykreslení určité scény, nebo autor. Mrzí mě toto její odstrčení, zápletky, myšlenky, činu nebo aktu. Ne- možná v jistých případech nepochopení rozvíjí širší dějovou zápletku, prostředí, nebo nedocenění její vnitřní krásy. Tedy zpravidla ani vnitřní, respektive charak- ano, dnešní příspěvek rubriky Pro- terovou proměnu hlavní postavy. Děj v ní

61 většinou plyne lineárně a chronologicky o niž jde. O dvě zastávky dál ta postava a nejednou celý stojí buď na závěrečném vystoupí, zůstane dojem a vzpomínka, ale zvratu, pointě nebo působivém vyvrcho- přistoupí další postava nesoucí svůj (jiný) lení. příběh. Na dvě, tři, čtyři následující za- Přesně tohle na ní já považuji za krás- stávky. A i ona odvypráví krátký výsek ze né. Dobrá povídka se koncentruje na to života. Další scénu, grotesku, odhalení. podstatné, danou zápletku, scénu, dokáže Povídka není román. Zdá se lehčí, po- strhnout, zalézt pod kůži, uchopit. Pře- vrchnější, ale chyba lávky. Napsat dobrou kvapit, vyděsit, zarazit, donutit přemýšlet, a působivou povídku je někdy mnohem jak by se v dané situaci zachoval samotný těžší, než napsat román. Možná je povíd- čtenář. Povídka šetří postavami, nevěnuje ka podceňovanější, protože tak nebarví, se moc jejich charakterovým proměnám, nekouzlí celé komplikované světy, vzta- staví je do přímé situace tady a teď a ony hové peripetie a charakterové veletoče, se s ní musí vyrovnat buď v reálu rychlou ale na vše má méně prostoru. Je strohá a přímou reakcí anebo duševně v myš- a věcná. Je upřímná. Jde v ní totiž, jak již lenkách a postoji. Obzvláště horrorová bylo řečeno, o krásu a působivost oka- povídka chce vyděsit, napnout, dostat mžiku, daného nápadu či scény. čtenáře do nepříjemné situace. Povídka je rychlé seknutí drápem, baf- Spousta autorů a autorek s povídkami nutí zpoza rohu. Tam, kde vás román vle- začíná a pak je opouští, což jim také zřej- če za ruku přes půlku města, povídka si mě moc nepřidává. Může být brána jako dupne nohou a uhodí pěstí do stolu. Po- jen jakési cvičení. Nejednou tak i fungu- vídkové sbírky a antologie pak, pro jejich je, přesto takto může vzniknout kvalitní pestrost a obměnivost, naopak já vnímám dílo. Např. Ray Bradbury v počátcích své velmi pozitivně. Představuji, profiluji si je tvorby používal jistou formu cvičení se jako jízdu autobusem či jiným hromad- v psaní. Napsal si seznam různých poj- ným prostředkem. Tady přistoupí tato mů a témat a pak se snažil odhalit, proč postava, zažiji s ní krátký příběh, nepo- napsal zrovna tohle a vytvořit k dané po- znám ji zcela a do hloubky, nejde třeba známce příběh. Vznikla tak mimo jiné zrovna ani tak o ni, ale o to, co zažila, povídka Mrtvý muž. Celé tohle ukazuje, do čeho se dostala a co se děje kolem ní. jak je povídka důležitá, je to přeci ona, Opravdu jako když na krátkou dobu po- na níž mnoho autorů a autorek cvičilaoa tkáte nějakého člověka, třeba v kupé ve brousilo svůj pozdější románový styl, své vlaku a on vám odvypráví příběh. O tom spisovatelské umění. A kolik právě zrov- člověku toho moc nevíte, moc vám o sobě na Bradbury napsal výborných horroro- neřekne, ale ten příběh, ten je důležitější. vých povídek, příběhů stojících na rych- Protože nejde o to poznat toho člověka, lém a úderném příběhu se silnou pointou ale příběh, který vám vypráví, událost, či zvratem, z nichž by se roztažením na 62 románovou formu vytratila veškerá at- už zapomněla, jak si povídku správně vy- mosféra? Malý vrah, Říjnová hra, Emi- chutnat.“ tak i Karel Čapek. Ten tomuto sar… Nejde ale jen o Bradburyho. Kolik problému věnoval hned celý fejeton Proč horrorových povídek bere svou sílu prá- se u nás nepíší povídky (1936): „(…) poví- vě z krátké formy? Neztratily by Loterie dek se píše málo předně proto, že se málo čtou Shirley Jackson, Prám Stephena Kinga, a nerady knižně nakládají; za druhé proto, Byl to démon Henry Kuttnera či Kde jsi, že bývají z jakýchsi příčin také u kritiky rytíři Briana A. Hopkinse na své úder- považovány za nižší a méně vážný druh nosti, děsivosti a atmosféře šoku, mrazení literatury; za třetí proto, že to každý nedo- a temného pohlcení, kdyby byly rozepsá- vede, jelikož k psaní povídek je třeba vedle ny do delší formy? Nedokázali dva z nej- jisté míry slovesného nadání také značné- známějších a nejuznávanějších horroro- ho množství invence, zkušenosti a věcných vých autorů, Edgar Allan Poe a Howard znalostí. Nemíním rozhodovat, který z těch Phillips Lovecraft tuto svou auru vybu- tří motivů je hlavní.“ Sám pak skvěle vy- dovat na čistě povídkové tvorbě? stihuje jak klady povídky, tak i možnou Povídka, její moderní pojetí, stálo u zro- podstatu její neoblíbenosti: „(…) krátká du horrorového žánru. Jako povídkový povídka žádá na čtenáři rychlou intelektu- příběh vznikl Frankenstein Mary Shel- ální orientaci, čilý zájem a pohotovost ihned ley Wolstonecraft, ve stejnou noc jeden odpovídat svou vlastní fantasií a citlivostí. z prvních stavebních základů upírského Četba povídek je intelektuálně pracnější než žánru, povídka Upír Johna Williama Po- četba románů; přitom je citově méně vydat- llidoriho. Povídku považuji, právě pro její ná (nebo obžerná), neboť figury povídek výše zmíněné kvality a předpoklady, za nemají dost pokdy a místa, aby ‚přirostly základ horrorového žánru, jeho základní k srdci‘ čtenářovu. Snad to zní paradoxně, stavební kámen. Mám romány rád, nijak ale lidé si odvykli číst povídky hlavně proto, je nesnižuji, ale co se týče horroru, má- že si vůbec navykli číst příliš rychle.“ lokterý román mě dokáže vyděsit tolik, Abych svou krátkou obhajobu určité jako schopně napsaná a pečlivě vystavěná literární a vyprávěcí formy nekončil tak povídka. Povídka je esencí horroru. chmurně, nastíním několik zajímavých Obzvláště v dnešní uspěchané době, kdy povídek. A jako podporu mých výše je všechno rychlé, krátké, jde většinou zmíněných tvrzení, o síle a působivos- o zaujetí okamžiku, rychlého střetu, za- ti povídky, po vzoru Raye Bradburyho blesknutí a dvouvteřinového uhranutí, je o dobrých a zajímavých povídkách nebu- neobliba povídky až překvapivá. Faktem du hloubavě přemýšlet a snažit se sesta- však je, že nejde o chvilkový stav. Povídka vit nějaký dokonalý seznam, ale naopak, to schytává už několik desítek let. Všiml prostě teď zčista jasna, na první dobrou, si toho jak Stephen King v předmluvě ke napíšu několik horrorových povídek, své povídkové sbírce Mlha: „většina z vás které mi svou zajímavostí a působivostí, 63 uvízly v paměti natolik, že budu schopen vůbec mě nebavila a já si říkal, proč ta- vypsat je jmenovitě. A až pak k jejich ná- kovou hloupost do knihy Barker vůbec zvům připíšu pár slov. dával. Možná jsem ale tehdy byl jen za- Nuže, sedmero příběhů o síle a působ- čínající horrorový fanda natěšený pouze nosti horrorové povídky: na litry krve, bolest a utrpení a nedoká- Za další klad povídek lze považovat zal jsem ocenit jiné (lepší a hodnotněj- hned první výběr. Je to totiž povídka, ší) polohy horrorového žánru. Muselo která vám určitého autora, jehož máte uběhnout skoro celých patnáct let, než již někam zařazeného, může odhalit v ji- jsem při druhém čtení dozrál buď já nebo ném světle. Carlton Mellick III je u nás povídka, neboť podruhé mě Barkerův již dostatečně znám díky jeho čtyřem vy- příběh úplně rozsekal. Protože je břitký, daným knihám. Díky nim a informacím, svěží, humorný, bizarní (chudáci kočky), které lze o Mellickovi dohledat, si o něm tak trochu jiný a hlavně, originální. můžete udělat jakýsi obrázek. Ale např. Nádherným a dlouhodobým vztahem jeho povídka Ear Cat vám ukáže, že jeho hned od první schůzky bylo pro mne se- tvorba není jen samoúčelná bizarnost tkání s povídkou Ménage à Trois F. Pau- pro bizarnost, že se dokáže vytasit i se la Wilsona. Silný, napínavý, temný a mra- silně a působivě psychologickým příbě- zivý příběh mladého páru (on údržbář, hem. Sice se v povídce objevují podivně zmutované kočky a hlavní hrdinové žijí v podivné době, ale závěrečná pointa pří- běhu je tak silná, pozitivní a potěšující, že by vás to zrovna u tohoto autora, který vypadá jako brutální masový vrah a má za sebou pokus o sebevraždu, v životě nenapadlo. Snad ale možná právě proto dokázal výborně vykreslit hlavní hrdin- ku, trpící agorafobií, uzavřenou ve svém bytě, v rychle se hroutícím světě. Jedinou její radostí je pravidelná každoměsíční dodávka geneticky vytvořené kočky mě- síce, domácího mazlíčka, který za měsíc prostě zemře, těsně předtím, než vám přijde nějaká jiná kočka. Jenže poslední zásilky umírat nechtějí a v bytě Irene se kočky začnou hromadit. Když jsem povídku Cliva Barkera z Prv- ní knihy krve Azrael a Jack četl poprvé, 64 ona ošetřovatelka) zaměstnaného u staré a protivné ženy se znetvořenýma noha- ma. Jenže ta stará rašple přišla na to, jak si plnými doušky užívat života i navzdory svému znetvoření, což odnese právě zmí- něný pár. Jde o luxusní kousek, obsahující všechno, co dobrý horror potřebuje – na- pětí, atmosféru, tah, schopnost vtáhnout čtenáře do postav, donutit ho soucítit s nimi a prožívat s nimi jejich zážitky. K této povídce se vracím pravidelně. Povídkou, která má sílu nejen ve čtenáři odhalit jeho skryté obsedantně kompul- zivní poruchy (a věřte, že někde uvnitř tam jsou) ale rovnou je v něm vyvolat, je temný, psychologicko-kosmický příběh Stephena Kinga nazvaný N. Brrr, otřepu se, jen si na tu povídku vzpomenu. Příběh titulního pana N., jehož svět se postupně smrštil na pouhé tři nejzákladnější úkony – počítání, dotýkání a především umísťo- dá napsat poutavý a strhující příběh. Na vání, protože umísťování zachraňuje svět, rozdíl od filmových formátů, využívají- je nejděsivější ve své podprahové rovině, cích podobné postupy sociálních sítí, v té dokáže z hlubin vaší existence vytáhnout literární, minimálně u Hilla, to funguje. věci, které jste si dosud ani neuvědomo- Na jedničku s lajkem. Tedy, srdíčkem. vali – neděláte něco, protože prostě mu- Edward Lee, americký specialista na síte? Nedotýkáte se? Nehýbete věcmi? nemilosrdnou bizarní brutalitu a znalec Nesčítáte? Na rozdíl od předchozí po- veškerého představitelného i nepředsta- vídky se k této pravidelně nevracím. Pro vitelného nejen lidského hnusu, má na jistotu. Kvůli obavě, co kdyby… kontě velmi syrovou povídku Mr. Tor- Že jablko nepadlo daleko od stromu so (na krátkou chvíli mě tak při návratu ukazuje, kromě několika románů, i po- k povídce zmátl, protože napsal i povíd- vídka Twittering From the Circus of ku Mrs. Torso, obě povídky ale nejsou the Dead Joe Hilla. Hill k odvyprávění nijak provázány). Povídka vypráví o jed- v podstatě literárního found footage pří- nom starém pánovi, který se pasoval na běhu využil moderní postupy a technolo- božího posla obdarovávajícího solventní gie. Povídku totiž tvoří pouze twitterové páry malými batolaty. A rovnou můžeme statusy. Člověk by neřekl, že se takhle prozradit, že tato batolata nekrade, fakt 65 pochody ignorují veškeré možné psychiatrické a lé- kařské mapy. Že je toto je- den ze základních předpo- kladů pro ponoření se do horrorové tvorby ukazuje Robert Shearman v po- vídce Alice pod igelitem. Zde se totiž hranice nor- mality, ba snad dokonce reality, stírají do nepříjem- ně mrazivé šmouhy. Kdo tady je a není normální? Titulní Alice? Žena hlav- ního hrdiny, propadající se do psychicky vyšinuté hysterie a věčně žehrající na nové hlučné sousedy? Samotný hlavní hrdina, cítící něco ke své mrtvé sousedce? Nebo hluční sousedé obtěžující neu- stálým pouštěním koled a štěkajícím psem? Jsou ti sousedé vůbec skuteční? Tohle je přesně ten případ povídky, kdy už začínáte ne. Po vzoru Henryho Forda si totiž na pochybovat i o tom, zda je normální au- jejich výrobu vytvořil hotovou výrobní tor. Nebo vy samotní. linku. A ta je, v Leeho podání, stejně ne- Závěrem tedy, nebojte se povídek. Zkus- chutná jako zábavná. Přímo a otevřeně te jim dát šanci. Minimálně v horroro- řečeno, Mr. Torso se s tím nesere. V ja- vém žánru má povídka své opodstatnění, kémkoliv ohledu. Jeho příběh je brutální, svou formou a proporcemi mu dopomá- nechutný, mrazivý, přesto realistický a bi- há, jde s ním ruku v ruce. Někdy je to- zarně zábavný. tiž třeba dobrých věcí po troškách. Neb Horrorový žánr mimo zábavy poskytuje málo, jedno krátké nadechnutí, stačí. i vzdělání a poznání. Např. že lidé jsou divní, opravdu divní a jejich myšlenkové Honza Vojtíšek 66 Po letech si filmaři vzpomněli na Knihy popravdě, v tomhle s ní docela soucí- krve Cliva Barkera. Což o to, název je tím), spánkovou paralýzou, vidinami, to stále znělý a v horrorové komunitě bludy a obecně až pesimistickým pří- RECENZE má své kouzlo. Stačí to však na dobrý stupem k lidskému životu a obecné- film? Dobrý povídkový film? mu bytí. Jenna si při cestě všimne, že ji sleduje nějaký muž, vystoupí z auto- Režie: Brannon Braga busu v náhodném městě a ubytuje se Scénář: Brannon Braga u staršího manželského páru. Obzvláš- Délka: 107 min. tě s Ellie, někdejší zdravotní sestrou, Původ: USA Rok: 2020 Hrají: Britt Robertson, Anna Friel, Rafi Gavron, Freda Foh Shen, Nicholas Campbell

Books of Blood tvoří tři příběhy, kte- ré z větší části působí samostatně, byť nechybí tradiční propojení. Už teď nadnesme, že v pojetí filmu propojení v podstatě bezpředmětné. Film (jed- notlivé příběhy) by se bez propojení úplně klidně obešel. Povídka Jenna vypráví až surrealisticky pojatý příběh mladé dívky s psychický- mi problémy, která uteče z domu. Má problémy hlavně se zvuky, obzvláště těmi, které vycházejí z úst (při jídle – 67 naváže jakýsi vztah a starší žena se jí dou okolností jde o úvodní a závěrečný pokouší nějak pomoci. Jenna brzy zjis- příběh otevírající a uzavírající Barke- tí dvě věci. Zvuky, které slyší v domě rovu sérii Knih krve, tedy Kniha krve a ve svém pokoji zpoza zdí nejsou jen aka Mrtví mají své dálnice (Miles) její představou, jsou skutečné. Realita uvádějící První knihu krve a postskript je děsivější než představy, noční můry Šesté knihy krve Na Jerusalem Street a vidiny. (Bennet), které jsou spolu propojeny Povídka Miles představuje vědkyni i v autorově knižní sérii. Filmové zpra- Mary, odhalující spiritistické podvod- cování honosící se jménem Barkerovy níky. Mary zemřel syn Miles. I proto knižní série se patrně nedostanou dále, se zřejmě nechá přesvědčit Simonem, než pouze k jejímu prologu (a teď tedy který ji navštíví, prohlásí se za mluvčí- i epilogu). Některé povídky ze série se ho mrtvých a nabídne jí spojení s Mile- ale, naštěstí, dočkaly samostatných fil- sem. Mary celou věc pojme jako vědec- mových adaptací (např. Rawhead Rex, ký experiment, během něhož ji Simon Candyman, The Midnight Meat Train, přesvědčí, že má pravdu. Nakonec spolu Dread nebo volná paralelní inspirace či navážou vztah a rozhodnou se oslovit rozvedení, chcete-li, Lord of Illusions). pár investorů pro jejich spojování se Příběh Jenna je pak originálním pří- světem mrtvých. Když se vše chýlí ke spěvkem filmových tvůrců. zdárnému závěru, Simon začne být zdr- A je snad paradoxní, že právě Jennin ženlivý. Jenže Mary, ponoukaná Mile- příběh je z filmu nejdelší, nejpromy- sem, je odhodlaná. šlenější a obsahově nejhlubší. Jenna je Třetí, v podstatě propojovací, příběh příběh k zamyšlení, byť se nezaobírá Bennet vypráví o dvou gangsterech, zrovna příjemnými, milými a na první kteří se s vidinou nabytí tajné a drahé pohled pozitivními věcmi, zabývá se (titulní) knihy vydávají do ztraceného reálnými věcmi, věcmi ze života kolem města Ravenmoore, o němž se vypráví nás. Ať už na ně máme nějaký názor, dě- nelichotivé historky. Po dojetí na místo láme, že neexistují a jejich nositelům se naleznou co hledali, byť to není přesně snažíme vyhýbat, jsou tady mezi námi, to, co očekávali. žijí si svým životem. A o tom Jenna je. Na Books of Blood je sympatické, že Svým způsobem je to skvěle promy- se nijak nezaštiťují jménem Cliva Bar- šlený příběh, který vás dokáže dostat kera, nezmiňují jeho jméno ani v úvod- na svou stranu. Výrazným kladem je ních vyprávěcích titulcích, nechávají herecké podání titulní Jenny hereč- působit pouze název a příběhy samot- kou Britt Robertson. Pár ubytovatelů né. Faktem totiž je, že Barkerovými zdatně sekunduje, byť jsou „od prvního příběhy z Knih krve jsou (volně?) inspi- pohledu jasní“ a Freda Foh Shen v roli rovány jen Miles a Bennet. A snad sho- Ellie občas hodně tlačí na pilu. 68 Miles sice uvádí do kontextu celý film jednotlivých příběhů, jakémusi společ- i jeho název, působí jako samostatný nému kontextu a na úplný závěr k vý- příběh, ale nejde tak do hloubky, spíše borné a působivé poslední scéně. Ta jen klouže po povrchu. Kde se Anna však přidává jen a pouze (opět) Jennině Friel v roli Mary snaží a filmu přispívá, příběhu, ostatním dvěma moc nepomá- Rafi Gavron v roli Simona je lehce roz- há. pačitý a jako by spoléhal jen na sílu své- V Books of Blood se sešly působivě ho pohledu a slova ve scénáři. Příběhu a zpracováním rozdílné příběhy. S kva- chybí hlubší ukotvení ve vyprávěných litativně sestupnou tendencí. Jenna by událostech a prvcích. byla výborným samostatným hodino-

Nejslabším článkem filmu je pak Be- vým filmem, který by se při troše snahy nnet. Jestliže se obě předchozí povíd- dal zvládnout i v celovečerní formě, Mi- ky pozitivně snaží o poctivě odehrané les by zapadl do půlhodinového seriálu, a odvyprávěné příběhy, v nichž se vizu- Bennett je prostě šmíra. Filmu obecně ální stránka, speciální efekty a pozlát- chybí atmosféra. To, co Jenna vybuduje, kově budovaná atmosféra drží stranou, ostatní dva příběhy rozšlapou a rozměl- Bennet jede, hlavně v závěru, hlavně na ní. Film tak nakonec navnadí, ale neu- tu vizuální stránku a digitální atmo- spokojí. Ve svém počínání selže. sféru. Tam, kde předchozí dvě povídky vypráví, Bennet „jen“ maluje. Kde Jenna a Miles budují napětí a atmosféru, Be- Honza Vojtíšek nnet šustí papírem a křupe popcornem. Nakonec dojde k celkovému propojení 69 Jak dobře znáte své okolí? Rodina, přáte- hodí masku a všechny je zabije. Michael lé, kolegové v práci… uvažovat nad nimi Louden je totiž Cizinec. A stejně jako lze pouze skrze jejich chování a spole- ostatní Cizinci čeká, až přijde jeho chví- RECENZE čenský status. Jenže kým tihle lidé doo- le. Jen ta frustrace, ta normálnost – no, pravdy jsou? Je to právě odpověď na tuto řekněte, není to potlačování sebe sama otázku, která mnohým přemýšlivým je- ubíjející? dincům nedává spát – a v případě knihy Abych potenciální čtenáře uklidnil, Cizinci (The Strangers, 1984) na ní do- u výše uvedeného nejde o spoilery. konce stojí celá ústřední zápletka. Tyto informace se poměrně brzy dozví- me ze stran obou protagonistů, jejichž The Strangers touhy a světy nevyhnutelně spějí ke Překlad: Martin Štefko kolizi. Samozřejmě nechybí ani láka- Vydavatel: Golden Dog vé koření v podobě ostatních postav, ať Rok českého vydání: 2021 už jde o dvojici dětí, Michaelovu tchy- Počet stran: 288 ni či ostatních Cizinců. Nicméně je to jedna z těch knih, kde by příliš mnoho Rodina Loudenových na první pohled narážek mohlo být ku škodě dosud ne- působí naprosto všedním dojmem. Po- znalým, takže raději pomlčím. Hrubou hodový manžel, starostlivá ženuška představu už máte. a dvě malé dcerky. Jenže idylka končí, Jak plyne z výše uvedeného, bude se nahlédneme-li pod škraloup normality. vraždit a dusivý mrak smrti povážlivě Manželka Beth uvnitř cosi znepokojivé- zhoustne. Vzhledem k otevřenosti děje ho tuší, zatímco manžel… se těší, až od- na první mord ani nemusíte čekat pří- 70 liš dlouho. Vraždy samotné nejsou nijak zde mohutně bije na poplach. Zejména extra nápadité, nicméně v nich samot- v případě „pohodového sympaťáka“ Mi- ných netkví horrorovost této knihy. Ta chaela se čtenářův názor časem plynule leží v hájemství psychologie postav, a to poupraví. Když si později uvědomíte, že hned z několika úhlů pohledu. Ochut- s touto postavou jste možná zprvu i do náte zde moc a kontrolu vraha nad jeho jisté míry sympatizovali, je jen přirozené kořistí. Na patře vám ulpí ponížení si začít klást otázky ohledně sebe sama. a bezmocnost obětí, které takřka nikdy Jen se smiřte s tím, že odpovědi nemusí nedostanou férovou možnost obrany. být příliš lichotivé. Osobně vždy pova- Ale z toho všeho čtenářův mozek nejví- žuji za krásné, když mi kniha předloží ce ochromí fakt, že jde de facto o úmrtí nelehké otázky a já nad nimi chtě ne- zbytečná. Tedy pokud nejste Cizinec. chtě musím uvažovat. (Poznámka pro Ten totiž nezabíjí z důvodu nějaké vyšší přemýšlivé mysli: Nemají Cizinci ve své motivace, ale hlavně proto, že to dělat povýšenosti, dominanci a „hladu“ blízko může a především chce… A že na to k bytostem upírského typu?) někdo přijde? Špetka herectví plus vliv Cizinců na vhodných pozicích – a stín podezření je fuč. Odtud si udělejme z horroru psycho- logického malou (a pro mnohé nečeka- nou) odbočku do horroru nadpřirozené- ho. Ne, ani já ho zde nečekal. To však nemění nic na tom, že ho zde v menší míře najdete a do děje perfektně zapadá. To však neznamená, že by šlo o nějakou samoúčelnost – ve skutečnosti jde o po- měrně důležitý bod. A jako bonus získá temná obálka knihy ještě větší hloubku, než zprvu měla. (Ano, budu ohledně toho tajemný jak Sfinga.) Ale zpět k tomu hlavnímu. Pokud si má dobře napsaný příběh hrát se čtenářem a vodit ho na provázku jako cvičeného psíka, tento to zvládá dokonale. Přitom neváhá pokládat znepokojivé otázky. Jak můžeme vědět, že ten člověk vedle nás není jen skořápka upletená z našich citů a očekávání? Vskutku, vnitřní paranoik 71 Samozřejmě není nutné, aby zájemci Tvůrcem románu Cizinci je u nás o dobrý příběh – o ten jde především doposud nepříliš známý Mort Castle – hledali v textu intelektuální výcho- (*1946), americký autor horroru zná- diska. Docela dobře totiž funguje i bez mý především pro své četné povídky; myšlenkového přesahu. Vyprávění ne- jeho zatím poslední vydanou novin- chybí určitý nadhled, kdy se i přes mra- kou je sbírka povídek Knowing When zivost myšlenek musí Cizinec v nás to Die (2018). Zde recenzované dílo je pousmát… avšak zejména ve druhé jeho prvním románem přeloženým do polovině si začnete uvědomovat, jak češtiny, které nám jakožto první svazek zatraceně trpký ten úsměv byl. Teror z edice Světový horor přineslo naklada- se stále stupňuje, takže zatímco se let- telství Golden Dog. Za mě jde o start ní vedra pomalu mění v zimu, zamrzá velmi působivý. Navíc musím přiznat, i výraz ve čtenářově šokované tváři. Po- že doporučující sdělení na zadní stra- kud vnímám příběhy jako hudbu, tahle ně obalu se tentokrát nemýlí – tohle mi pomalu utichla, aby ji nepozorovaně bude v mozkových záhybech rejdit hez- nahradilo bílé ticho, v němž stále sílí ky dlouho. Mimochodem, zmínil jsem, zvuk ne nepodobný zvonění v uších. Je že z Nového Zélandu by časem údajně to jeden z těch silných příběhů, které mělo připlout filmové zpracování? nejenže člověka znepokojí, ale rovnou Cizinci jsou sondou do hlubin každé- v lidském nitru způsobí zemětřesení. ho z nás a stejně tak i zrcadlem lidské Co se týče negativ, hledám je v tomto společnosti. Je možné, že slabší pova- případě jen těžko. Snad jen pár drob- hy tento pohled neunesou a knihu ne- ných chyb v textu, přičemž ale nejde dočtou. Pokud však patříte mezi otrlejší o nic zásadního. Čtenář nemá příliš jedince (nebo k tomu směřujete), tento příležitostí se nudit a případná „nud- zážitek byste si rozhodně neměli nechat ná normalita“ je ve skutečnosti tím, co ujít. Z mého úhlu pohledu jde o jednu děsí. Někdo snad namítne, že některé z nejděsivějších záležitostí, jakou jsem dějové linie se zdály být trochu navíc; doposud měl tu čest si v našich konči- já si tohle nemyslím a vnímám je spíše nách přečíst. Ještě, že to je všechno je- jako další kousky skládačky. Nakonec, nom příběh. Svět se točí dál a vy klidně právě z náznaků skrytých v ději lze po- můžete přejít na další stránku časopi- intu příběhu uhodnout předem (což su… ještě neznamená, že ji automaticky od- Dobrák jako já by vám přece nelhal, halí každý). Epilog je pak třešničkou na viďte? dortu, očekávaným vyvrcholením děje, které vyplní chybějící mezery a dodá něco málo navíc. Ondřej Kocáb

72 73 Psal se říjen roku 2004. Jako blesk z čis- muže ležícího na podlaze vytáhnout klíč, tého nebe do amerických kin dorazil film ten pak zastrčit do klíčové dírky na zadní Saw, dodnes považovaný za jeden z nej- straně mechanismu a past zahodit. Není důležitějších nultých horrorů v historii. to však jednoduché, protože na splnění Úspěch, který následoval, nikdo nečekal. má omezený časový limit. V případě, že Pojďme se tedy podívat zpátky do minu- test splní, bude vykoupen. Pokud ne, jeho losti a poohlédnout se za sérií, která si čelist bude v okamžiku rozdrcena. během osmi dílů prošla neuvěřitelným Film se producentům líbil natolik, že vývojem. ihned po jeho zhlédnutí chtěli produ- kovat celovečerní verzi. Není se upřím- Všechno začalo již o rok dříve. Tehdy ně čemu divit. Saw 0.5 mohu označit za vznikl krátký nízkorozpočtový film re- skvělý počin, jenž i dnes má co nabíd- žiséra Jamese Wana a scénáristy/herce nout. I přes devítiminutovou stopáž do v hlavní roli Leigha Whannella, dnes něj dokázali tvůrci vměstnat dostatek známý pod názvem Saw 0.5 (2003). Ten napětí. Ocenit musím především skvě- sloužil jako lákadlo, které mělo zapůso- lou práci s kamerou a práci s postavou bit na producenty ze studia Lions Gate Davida. V průběhu sledování si k němu Entertainment – Orena Koulese, Marka dokážete utvořit vztah, a to nejen díky Burga a Gregga Hoffmana, a zároveň výbornému hereckému ztvárnění, ale vznikl po dopsání scénáře k plánované- také díky snaze autorů se co nejvíce za- mu celovečernímu filmu, takže autoři měřit na jeho osobní minulost. O to více měli z čeho vycházet. se s ním pak můžete ztotožnit. A ačkoliv Zápletka začíná vcelku nevinně. Ne- byl rozpočet velmi nízký, většina scén je jmenovaný policejní detektiv vyslýchá natočena profesionálně. na první pohled obyčejného muže, který Rok nato jsme se dočkali prvního plno- mu začne vyprávět šokující příběh. Ten je hodnotného dílu ságy – Saw (Saw: Hra nám zprostředkován formou flashbacků o přežití, 2004). Režisérského kormi- a vidíme v něm Davida, nemocničního dla se opět chopil James Wan, zatímco zaměstnance, kterého neznámá postava Leigh Whannell se vrátil jako scénárista udeří skleněnou lahví a unese ho. Ná- a zároveň si střihl i ústřední roli. Pokud sleduje sekvence, v níž ústřední postavu vidíme v nemilé situaci. Probudí se a na hlavě má z neznámých důvodů tzv. med- vědí past. Je připoutaný na židli. Netuší, co má dělat, a je zděšený. Náhle před se- bou uvidí televizi. Na obrazovce se objeví šílená loutka, jež začne diktovat pravidla hry. Aby úspěšně přežil, musí z břicha 74 si však myslíte, že hrál úplně stejnou jeme detektivní linku. Ta je zaměřená postavu jako z původního kraťasu, jste na policejní jednotku v čele se zkuše- šeredně na omylu. Místo Davida totiž ným detektivem Tappem, která se snaží sledujeme zcela nového hrdinu, mladé- dopadnout pověstného skládačkového ho Adama, který se probudí v koupelně, vraha. Vyprávění je rázem zajímavější kde je připoutaný k potrubí. Jak se uká- a tvůrcům otevírá mnoho různých cest že, v místnosti není sám. Kromě něj se s jeho směřováním. Dále stojí za zmínku zde ocitl ještě jeden přeživší, doktor La- práce s postavami. Každá vás dokáže ně- wrence. Oba se navzájem neznají. Nikdo čím zaujmout a dovedete si k ní utvořit z nich neví o minulosti toho druhého, vztah. Obzvlášť hlavní dva protagonisté ani o tom, kým jsou, a tak jsou nuceni ještě dlouho zůstanou v paměti. Nejsil- vzájemně spolupracovat, aby zjistili, proč nější stránkou však bezpochyby je práce se ocitli na tak podivném místě. Poté, co s napětím, díky kterému máte o hrdiny úspěšně najdou videokazetu s instrukce- mnohem větší strach. Přičtěme k dobru mi, se dozví zásadní informaci. Na hru, ještě závěrečný zvrat, pro mnoho divá- v níž se ocitli, mají omezený časový limit. ků šokující, a dostaneme nervy drásající To by na první pohled nebylo nic zvlášt- zážitek. Série si rozhodně nemohla přát ního. Má to však jeden háček. Lawrence lepší start. totiž musí zabít Adama. Pokud tak neu- Netrvalo dlouho a dočkali jsme se po- činí do šesti hodin, zemře jeho manželka kračování. Na paškál si jej vzal režisér spolu s dcerou. Darren Lynn Bousman, jehož předsta- va byla původně zcela jiná. V plánu měl totiž natáčet vlastní autorský snímek pojmenovaný The Desperate. Hledal studio, pro které by mohl být projekt za- jímavý, jenže se mu nedařilo. Snímek byl neustále odmítán kvůli velké míře nási- lí a vypadalo to, že se jeho nápad nikdy nezrealizuje. Když se však z prvního Saw Osobně řadím první Saw mezi kvalita- stal hit, dostal šanci u studia Lions Gate. tivní špičku celé série, a to hned z něko- Nicméně, scénář musel upravit, aby zapa- lika důvodů. Prvním důvodem je příběh, dal do celé série. A tak jsme se nakonec který je rozdělen do dvou samostatných dočkali Saw II (2005). linek, jež, jak se později ukáže, se v sa- Objektivně se sice jednalo o kvalitativní motném závěru krásně spojí. Kromě sešup, i přesto si však druhý díl dokázal interakcí mezi Adamem a Lawrencem, udržet slušnou kvalitu. U diváků uspěl kteří za každou cenu hledají řešení na na plné čáře, přičemž zahraniční recenze úspěšné zvládnutí nelehké výzvy, sledu- byly veskrze pozitivní, ačkoliv srovnání 75 s jedničkou se nikdo neubránil. Já osobně Po úspěchu dvojky, která i přes propad vnímám dvojku jako zcela odlišný film, v kvalitě dokázala diváky zaujmout, se a to především po dějové stránce. Najed- Bousman chopil Saw III (2006). Ten nou se totiž nezaměřujeme jen na dva sice vnímám z první trojice filmů jako nebohé přeživší, ale rovnou na skupinu nejslabší, přesto bych ho mohl ozna- osmi zcela odlišných lidí, kteří se musí čit za solidní. Podobně jako v případě dostat z uzavřeného prostoru prošpiko- předchozích dvou snímků nabízí skvě- vaného nebezpečnými pastmi dříve, než lou práci s kamerou, slušně odsýpající děj se nadýchají nervového plynu a zemřou. a několik památných pastí. Titulní anta- To tvůrcům poskytlo mnohem větší kre- gonista je hlavní tahoun, který s přehle- ativní svobodu, protože se mohli zamě- dem zastiňuje hlavní hrdiny. Ti, ač jsou řit na vícero různorodých postav, jejichž jejich osobnosti propracované, vás bohu- osobnosti mohli detailně vykreslit. Kro- žel nezaujmou tolik jako jiní hrdinové mě toho jsme se opět dočkali policejní v celé sérii, byť já osobně mám například linky. V porovnání s prvním dílem je doktorku Lynn hodně rád. Když to ov- mnohem lepší, má lepší spád a výrazněj- šem vezmu kolem a kolem, dostali jsme šího hlavního aktéra Erica Matthewse. slušné pokračování, jež i přes řadu scéná- Nechápejte mě špatně, Tappa mám také ristických chybiček dokázalo navázat na dost v oblibě, ovšem Erica jsem si doká- kvalitativní úroveň jeho předchůdců. zal zamilovat už od prvních pár minut, kdy se objeví na obrazovce. Co překvapí, je mnohem větší zapojení Jigsawa. Za- tímco v prvním díle plnil roli tajemné postavy, o níž jsme se moc nedozvěděli, ve dvojce ho vidíme po celou dobu vý- slechu na policejní stanici. Obecně šlo o docela riskantní krok, který však vyšel na jedničku. Hlavní záporná postava do- Saw IV (2007), kterého se opět chopil stává nový rozměr především díky fan- režisér Darren Lynn Bousman, je zábav- tastickému hereckému výkonu Tobina né, avšak nijak převratné pokračování. Bella, jenž je dodnes památný. Osobně s ním mám hned několik pro- blémů. V hlavní roli sice figuruje celkem sympatický Daniel Riggs, jeho osobnosti ovšem něco chybí, abyste si k němu utvo- řili silnější pouto. Co považuji za slabší aspekt, jsou pasti. Přestože jsou pestré a svým vzhledem dovedou uchvátit, ne- dosahují kvalit např. medvědí pasti z jed- 76 ničky nebo tzv. The Angel Trap, kterou ukázalo, je dalším učněm skládačkového jsem si, i přes její neférovost, zamiloval. vraha. Podobně jako Amanda se však Když už zmiňuji neférovost, musím ješ- odklání od jeho filosofie, že člověk může tě dodat, že ve čtyřce mi některé pasti dostat lekci v případě, že úspěšně unikne přišly značně nevyvážené a tak trochu z pasti, a tak být napraven. Své oběti za- neférové (duel v mauzoleu, past s bodci vírá do pastí, ze kterých nelze uniknout, zapíchnutými v těle). Kapitolou samou ať by se člověk snažil sebevíce. S jeho pří- o sobě je pak již tradiční finále, jež mohlo stupem sice nemusíme souhlasit, i tak ho být lepší. Závěrečný zvrat sice připravuje lze označit za jednu z nejkomplexnějších půdu pro další díly, i tak mi však přišlo, že postav celé franšízy. Opomenout však ho tvůrci mohli lépe propracovat. Tohle nesmím ani pětičlennou skupinku přeži- ostatně mohu říct o celém filmu. V žád- vších, která je nucena spolupracovat, aby ném případě se nejedná o hrůzu, ovšem se úspěšně dostala ze skrýše plné všeli- ve srovnání s jejími předchůdci čtyřka jakých nástrah. Podobně jako v případě pokulhává hned v několika směrech. Saw II platí, že se tvůrci mohli více za- Saw V (2008), jehož se tentokrát chopil měřit na potyčky ve skupině, nerozhod- David Hackl, je kvalitativně o třídu lepší nost jednotlivých členů a jejich rozdílné než čtyřka, a to hlavně díky nápaditějším povahy. Díky tomu si k jednotlivým pro- postavám. V hlavní roli sledujeme speci- tagonistům můžete lépe utvořit vztah. álního agenta Strahma, který si vyprávění Kromě postav však mohu ještě pochvá- lit pasti, které jsou ve srovnání se čtyř- kou mnohem lepší a zapamatovatelnější, slušnou režii a skvěle napsaný příběh. U Saw VI (2009) došlo opět ke změně na režisérské sesli. Tentokrát na ni usedl Kevin Greutert, dosavadní střihač všech předchozích dílů série. Kromě samo- statné linky s Hoffmanem příběh nabízí ukradl pro sebe. Sice se nám představil zcela novou postavu – Williama Easto- již ve čtyřce, ovšem až zde dostává dosta- na. Jde o šéfa firmy Umbrella Health In- tek prostoru na projevení své osobnosti. Osobně bych jej mohl zařadit mezi jedny z mých nejoblíbenějších postav, protože kromě charismatu oplývá i vysokým in- telektem, což ho od mnohých odlišuje. Dodnes mě mrzí, že se nemohl objevit v dalších dílech. Dále mohu zmínit Mar- ka Hoffmanna, který, jak se ve výsledku 77 surance Company, který podle vlastního vytvořeného vzorce založeného na prav- děpodobnosti úspěchu určuje, zda lidem vyplatí peníze či nikoliv. Ten se nešťast- nou shodou náhod stane obětí Jigsawo- vých ďábelských her a je nucen úspěšně projít testem, během něhož si bude mu- set vybírat, jaké lidi vysvobodit ze smrtí- cích pastí. Šestka byla v době svého vydá- rý dělal všech šest předchozích dílů, na- ní nedoceněna. Dodnes se bohužel jedná hradil Brian Gedge, což je na výsledku o nejméně výdělečný díl, což je strašlivá dost znát. Kamera je totiž oproti před- škoda, protože podle mě jde o jeden chůdcům strašně prázdná a obyčejná. To z nejkvalitnějších přídavků. Kromě ná- však není jediný problém. Vývoj postav je paditých pastí, ať už jde o úvodní, kde si bohužel pohřben kvůli malému prostoru, oba přeživší musí odtrhávat kusy svého zbytečné 3D filmu jako celku ani jednot- těla, nebo The Oxygen Crusher, jsme se livým částem vůbec neprospívá a finále, také dočkali řady šokujících odhalení, kterým sedmé Saw vrcholí, je pak uráž- několika příjemných návratů starých po- kou pro všechny věrné obdivovatele. Ně- stav a památných momentů, které se do které potěší pomyslná nostalgie, ovšem historie Saw zapsaly zcela oprávněně. ani ta nedokáže zachránit rozpačitý pro- A co víc, diváci se dočkali dalšího kous- jekt, jenž vyniká jen díky celkem zapa- ku Hoffmanovy dějové linky. Mimocho- matovatelným pastem a camea Chestera dem, jde o jediný díl série s potitulkovou Benningtona, frontmana kapely Linkin scénou. Park, v pasti s autem. Mnoha fanoušky je Saw VI bohužel vydělalo pouhých 68 závěrečný díl označován za nejhorší zcela milionů amerických dolarů. Tehdy šlo oprávněně. To, co dostali, totiž v žádném o výrazný pokles. Tvůrci byli nuceni se případě nebyl uspokojivý závěr. A já se uchýlit k vcelku nešťastnému rozhodnu- jim upřímně ani nedivím. Osobně pova- tí. Původně totiž hodlali natočit kromě žuji Saw 3D za kvalitativní dno. sedmého dílu i osmý. Díky finančnímu Zdálo se, že po sedmém díle se již dalšího neúspěchu šestky však museli své plá- nedočkáme. Jak se ovšem říká, nikdy ne- ny přehodnotit, a proto jsme se dočkali říkej nikdy. Po sedmi letech čekání přišel pouze fanoušky proklínaného Saw 3D Jigsaw (2017), který se události z před- (2010). Mnoho dějových linek muselo chozích částí snažil raději ignorovat. Na- být zkráceno, jiné byly pozměněny, aby místo dalšího pokračování jsme se tak pasovaly do celkového vyznění snímku. dočkali samostatného příběhu, v němž Výsledku nijak neprospěla ani výměna nám je dění tradičně prezentováno dvě- kameramana. Davida Armstronga, kte- ma samostatnými liniemi. V první sledu- 78 jeme pětičlennou partu přeživších, v té Nyní bych se ještě rád věnoval sérii Saw druhé pak policisty pod vedením Loga- v jiných médiích. Památné jsou přede- na Nelsona. Mám-li být upřímný, návrat vším videohry Saw: The Videogame jsem uvítal s otevřenou náručí. O to větší (2009) a Saw II: Flesh & Blood (2010). bylo zklamání z výsledku. Mezi pozitivy Oba díly si vysloužily vcelku smíšená bych mohl uvést moderní kameru, na po- hodnocení. Kritici na jednu stranu oce- měry série pěkně navržené pasti a závěr. nili příběh a pochmurnou atmosféru, Snímek však selhává ve vykreslení hlav- na druhou stranu kritizovali soubojový ních protagonistů. K ani jednomu jsem systém a přílišnou repetitivnost v druhé si nedokázal vytvořit silné pouto, což se polovině hry. Saw bylo taktéž obohace- nikdy předtím nestalo. A co víc, postrá- no dvěma odbočkami v podobě ama- dá specifickou atmosféru, typickou pro térských pseudo-dokumentů, jež byly všechny předchozí díly. Jigsaw rozhodně součástí hlavní kontinuity. Šlo konkrét- není špatný, avšak v porovnání s ostatní- ně o Full Disclosure Report (2005), mi jde o ryzí průměr, který neurazí, ani televizní reportáž, která byla zahrnuta nenadchne. Snahu tvůrců ovšem musím do DVD bonusů k prvnímu dílu, a The ocenit. Scott Tibbs Documentary (2006), ma- teriál k druhému dílu, který se zaměřo- val na Scotta Tibbse, kamaráda Adama z prvního celovečerního Saw. Za pozor- nost taktéž stojí uzavřený komiks Saw: Rebirth (2005), vydaný pod taktovkou vydavatelství IDW. Ten sloužil jako ofici- ální prequel k Saw II, v němž jsme mohli nahlédnout do mysli samotného Jigsawa. Později byl však oficiálně vyřazen z kon- tinuity, protože události v něm prezento- vané si protiřečily s pozdějším Saw IV. A jako třešničku na dortu bych zmínil multiplayerový titul od studia Behaviour Interactive – Dead by Daylight (2016). V něm totiž můžete hrát za dvě vý- znamné postavy – detektiva Davida Ta- ppa, který plní roli přeživšího, a Amandu Young, kódově označenou jako The Pig. Oba jsou dostupní, pokud si zakoupíte DLC Chapter VII: The Saw Chapter (2018). 79 2010 byla dokonce zařazena do Gui- nnessovy knihy rekordů, protože šlo o nejúspěšnější horrorovou sérii, co se výdělečnosti týče. Byla také popkul- turně parodována, jmenovitě v epizodě Nešťastná svatba animovaného seriálu Simpsonovi. To o jejím úspěchu něco značí. Ať už jste skalní fanoušek nebo O Saw dodnes kolují různé názory. odpůrce, nic to nemění na tom, že žád- Najdou se lidé, kteří ji po naprosto fan- ná moderní horrorová série se nedo- tastické jedničce zatracují, a pak jsou čkala takového věhlasu jako právě Saw. tady tací, kteří si v rozsáhlé a spletité A podle mě na ni budeme ještě dlouho filmové sáze libují. Ať už na sérii máte vzpomínat. názor jakýkoliv, nemůžeme jí upřít její úspěch. Zanechala za sebou totiž nejen Daniel Palička promyšlenou mytologii, ale také obří fanouškovskou základnu. 25. července

80 Minulý rok poznamenala pandemie co- Naopak nic nového se neobjevilo u na- vidu, knihy často vycházely do zavřených kladatelství Volvox Globator (edice Al- knihkupectví, nekonaly se téměř žádné rúna), Netopejr, Maťa (Jackem Ketchu- literární akce, přesto jsem napočítal ko- mem před pár lety slibně započatá edice lem padesáti titulů, které se loni ucháze- Vraždící rajčata), Gnóm, Hydra nebo ly o přízeň milovníků knižního tajemna Artis Omnis. Už v roce 2018 se odml- a temna. Navzdory očividným nesnázím čela edice Pandaemonium z Albatrosu, možná překvapí, že produkce byla asi v níž řada lidí netrpělivě vyhlíží druhý o čtvrtinu vyšší než v roce 2019. svazek Vybraných spisů Clarka Ashtona Na trhu se pomalu etabluje několik od- Smithe. vážných nakladatelů, kteří se po letech Pojďme se podívat na jednotlivé nové tápání začínají na horror víceméně spe- tituly. A můžeme začít klasikou. Argo cializovat a vydávají stále více knih. Je to v edici Fantastika vydalo dva svazky revizí hlavně Fobos, edice v rámci společnosti a spoluprací H. P. Lovecrafta s bohatým Dobrovský (v níž se vedle horroru objevu- poznámkovým aparátem z dílny S. T. Jo- je i dobrodružná literatura, SF a fantasy), shiho. Hemživým chaosem a Smyčkou nakladatelství Golden Dog (vedle horro- Medúzy tak u nás bylo v podstatě zavr- ru vydávající i thriller, western, detektivky šeno vydávání Lovecraftova beletristic- a fantasy) a Carcosa (horror & bizarro kého díla. Kolekci Lovecraftových nej- fiction). Z těchto zdrojů vzešla přibližně známějších povídek vydala Carcosa pod třetina loňské horrorové produkce. názvem Barva z kosmu (dvě povídky 81 lý román Stínozem (orig. 1980) Petera Strauba vyšel v překladu Petra Kotrleho ve Fobosu. Dvacet strašidelných povídek Agathy Christie vyšlo v nově sestavené knize nazvané Poslední seance (Kalibr/ Euromedia). Prapůvod Stokerova romá- nu Dracula a tajemství jeho tvůrce zkou- má román Dracul od dvojice Dacre Sto- ker (praprasynovec Brama Stokera) & J. D. Barker (Fobos). A tím se zvolna dostáváme k současné zahraniční produkci. U Fobosu spatřil světlo světa folk horror Rituál Angliča- na Adama Nevilla, román Mýtné Cherie Priestové (jižanská gotika), objevili se Po- zvaní Jennifer McMahonové (o strašidel- ném domě na venkově), Tanec skalpelů švédské autorky Jenny Milewské, dva duchařské romány Darcy Coatesové byly pro toto vydání nově přeloženy). Na (Duchové rodiny Folcroftů a Přízra- Slovensku Európa pokračuje ve vydává- ky domu Carrowů) a nový román Joshe ní temné klasiky v edici Renfield; loni se Malermana, autora Bird Boxu, s názvem tato řada rozrostla o svazky Súmrak dňa Inspekce. Společnost Euromedia vydala (povídky Brama Stokera) a Kĺúč k tem- pod značkou Ikar šestý díl dobrodružství note (povídky Roberta W. Chamberse). Amelie Grayové, restaurátorky hřbitovů, Nakladatelství Leda plánuje vydat čtyři nazvaný Probuzení, pod značkou Kalibr svazky povídek A. C. Doyla; dva loni vy- vyšel rozsáhlý román Stephena Chbo- šly v novém překladu: Tajemství a záha- ského Imaginární přítel a Ti druzí C. dy a krátce poté Dobrodružství na moři J. Tudorové. Naopak v čistě žánrovém i na souši. Povídky Arthura Machena imprintu Laser se objevila pouze jedna pod názvem Temnota nepomíjí vydal horrorová kniha, pátý svazek Černých Malvern (svazek obsahuje i nový a kom- křídel Cthulhu S. T. Joshiho, která loni pletní překlad Machenovy slavné novely byla jedinou česky vydanou antologií sou- „The White People“, zde pod názvem časného angloamerického horroru. Tady „Bílý lid“). Román Piknik na Hanging existují velké rezervy, zvlášť když z něja- Rock (orig. 1967) od Australanky Joan kého záhadného důvodu nevycházejí pře- Lindsayové – předlohu slavného filmu klady současných horrorových povídek Petera Weira – vydalo XYZ. Rozsáh- v tištěných časopisech. 82 Carlton Mellick III, který se o půl roku později přihlásil i s krvavými Lidožrou- ty z Lízátkova (oboje Carcosa). Gotický román z Prahy Melmoth vydalo An- gličance Sarah Perryové nakladatelství Argo. Osudy Djatlovovy expedice se pokusil literárně ztvárnit Jeremy Bates v románu Hora mrtvých (XYZ). Kana- ďan Iain Reid napsal mrazivý román Asi to skončím, který má i filmovou podobu (vydala Leda). Na zombie román Kvazi navázal Sergej Lukjaněnko v Kenozoiku (Argo/Triton). Host vydal zvláštní ro- mán pojednávající o zombie apokalypse; jmenuje se Království Dutců, napsala ho Kira Jane Buxtonová a je vyprávěný inteligentní vránou. Po sedmém dílu se v Hostu zatím neobjevilo pokračování

V přehledu současných překladových děl nesmí chybět Stephen King. Tomu loni u Bety vyšel román Ústav a několik nových vydání starších děl. Sbírkou čtr- nácti povídek Na plný plyn, vydaných ve stejném nakladatelství, o sobě dal po dvou letech vědět Kingův syn Joe Hill. Románem Dům u hřbitova, odkazují- cím na filmovou klasiku sedmdesátých a osmdesátých let, se českým čtenářům představil americký autor John Ever- son (vydala Carcosa). Směs westernu, zombies a lovecraftovského horroru na- míchali bratři Joe & John Lansdaleo- vi v Odměně z pekla (Fantom Print). Horrorové postapo bizarro Plyšáko- kalypsa nemohl napsat nikdo jiný než 83 dark krimi série Katie Maguireová z pera Grahama Mastertona – v originále byla ukončena jedenáctým dílem v roce 2020. Bývaly roky, kdy vycházelo dost horrorů z neanglicky mluvících zemí, například z Polska, Finska, Argentiny a mívali jsme možnost číst řadu národních „Kingů“. Loni se hrůza šířila jen ze Švédska. Vedle už zmíněného Tance skalpelů to byla Ca- milla Stenová s mysteriózním Mrtvým městem (Metafora). Spolu se svou mat- kou Vivecou Stenovou napsala i mládeži určenou Mlhu z moře, druhý díl v sérii Hluboký hrob (Omega). Co se týče dalších horrorů pro děti a mládež, trend inspirací počítačovými hrami sledují Stříbrné oči, kniha nabí- zející příběh ze světa hry Five Nights at

Freddy‘s (vydalo XYZ). Naopak game- bookem je Nejhorší večírek tvého živo- ta z pera Andy Rowské ( Jota). Nyní pohled na Slovensko. Nový mys- teriózní thriller vydal Jozef Karika. Nese název Smršť, odehrává se v polsko-slo- venském pohraničí a vyšel u slovenského Ikaru. Mark E. Pocha vypustil v českém překladu Bestii, horrorové zpracování osudů slovenského sériového vraha Šte- fana Svitka (Carcosa). A tím se dostáváme i k tuzemské horro- rové tvorbě. Tady se nejaktivněji jeví na- kladatelství Golden Dog, kde vyšly ro- mány Dítě tmy Miroslava Pecha a Smrt bývá nehezká Jiřího Sivoka. Na podzim 84 Ryvolová a vydal KHER). Stostránkovou strašidelnou romanci Ochránci morčete napsal Ivo Fencl a vydala Nava. Fialové ďábly, antologii starších českých horrorů s vazbou na Ostravsko (povídek a ukázek z románů), sestavil a bohatým obrazo- vým materiálem doplnil Martin Jiroušek (vydal Protimluv). Horrorovým povídkám v časopisech se dařilo tak nějak klasicky, což znamená nijak zvlášť. V XB-1 vyšla snad jen jedna překladová povídka temnějšího ražení, „O strašidelných příbězích“ Naomi Krit- zerové, původně z časopisu Uncanny. Čeští autoři bodovali o trochu víc: Tomáš Vorobok se „Zmizením pana Kravalta“; Pavel Fritz s „Dveřmi“ a Martina Ho- se v edici Horrorcon objevila kolekce henberger s „Probuzením“. V Pevnosti horrorové poezie Co číhá v temnotách vyšla jedna ukázková povídka z Černých (sest. Kristina Haidingerová & Zde- křídel Cthulhu 5 – „Vúdú“ Stephe- něk Záleský). V Nové formě vydal svůj na Woodwortha. Loni zesnulý Jaroslav básnický poeovský počin Trpká hodi- Mostecký měl v číslech 3 a 4 dlouhou na Jan Hlubek. Stejné nakladatelství zombie povídku „Holka od Freshdeads“, zvolili pro vydání sbírky svých povídek původně vydanou v antologii Zombie Honza Vojtíšek a Ondřej Kocáb; kni- apokalypsa (sest. Mark E. Pocha, 2016). ha nese název Rozpolcení a tvoří ji 21 Nakonec nejhorrorovější byl opět Ho- textů. Honza Vojtíšek a Miroslav Pech ward (připomeňme, že v roce 2020 vyšel sestavili ze svých novel knihu Milen- u Golden Dogu druhý díl výběru poví- ci ze snů/S Meluzínou sůl lízat (Milk dek, článků a rozhovorů, tentokrát z roku & Honey). Čtyři povídky z americké- 2013) a pak také pátý Trash, příloha čes- ho prostředí pod názvem Čtyři strany kobudějovického Milk & Honey, s po- mince vyšly v nakladatelství Cosmopolis vídkami Ondřeje Kocába, Petra Bočka Lukáši Záleskému. Román Stíny mezi a Terezy Kadečkové. námi vydal Martin Rousek (naklada- Tolik tedy shrnutí roku 2020. Je vidět, telství MaHa). O mulo! Povídky o du- že horroru se dařilo čím dál víc a byl i víc chách mrtvých je antologie vakeribena vidět, a to byl rok pandemie. Uvidíme, co pal o mule, tradičního žánru odrážejícího přinese rok 2021! duchovní svět Romů (sestavila Karolína Milan Žáček 85 „Potopená.“ Zamračeně proškrtnul zasa- ženou část. Zase prohrával. POVÍDKA A přitom šlo jen o pitomé Lodě. Když ještě hrávali kulič- ky, to docela válel! Ale to bylo dávno – tak dávno, že si ani nedokázal vzpomenout, jak to nakonec dopadlo. „F4.“ Jeho protějšku zazářily z hlu- bin chladné oči. Seděli tady v černi nejhlubšího místa pod hladinou, tak hluboko, že sa- motná existence se proměni- la v čirou temnotu. Tam dole zářily hvězdy… nebo šlo jen o průrvy v propastech jiných světů? A je to vůbec důležité? „Zásah.“ „F3.“ Zatraceně. Je to opravdu dů- stojný soupeř. Nepamatoval si už jeho jméno, pokud vůbec 86 nějaké měl. Možná si ho stvořil sám, Ondřej Kocáb protože se nudil. Nebo stvořil on jeho? (*1991) Nezáleželo na tom. Vlastně ani nevěděl, Profesním zamě- jak dlouho už hrají. Ovšem hráli toho řením biofyzik mnoho, ó ano… od nekonečného Člově- žijící v Olomouci. če, nezlob se až po nespočet partií šachů. Odjakživa tíhne „Zásah!“ ke knihám a jeho Nastala rozhodující chvíle. Šlo o jeho první setkání poslední loď; přijde-li o ni, prohrál. s horrorovou literaturou byla láska „F2.“ na první pohled. Svými povídkami „Potopená,“ zavrčel. pravidelně boduje na finálových po- „Vyhrál jsem,“ oznámil soupeř krutým zicích v povídkové soutěži O krvavý hlasem, „ještě jednu?“ brk, dvakrát vyhrál povídkovou soutěž „Lodě už mě nebaví.“ Horor-webu. Na stánkách časopisu „Tak vybírej.“ Howard publikoval několik kratších Pohlédl směrem ke hrám. Okolní nico- povídek (Na okraji propasti, Žrádlo, tou pomalu proplouvala hlubokomořská Studna, Biohazard, Manžel opět do- ryba, ale i bez jejího přízračného svitu razil v pořádku z práce). viděl dostatečně dobře. Stvořit nějaký V roce 2019 knižně debutoval povíd- svět do Dračího doupěte? Na dlouho. kou Mrtvola v antologii Dokud nás Monopoly? Možná později. Vida, copak smrt nerozdělí. V loňském roce vydal je tohle? s Honzou Vojtíškem společnou sbírku Odsunul Eldritch horror a vytáhl něco, povídek Rozpolcení a povídkou Za- na co už dlouho nepomysleli. tracenej přispěl do pátého čísla Trash, „Co takhle Pandemic?“ literární přílohy českobudějovického Pozůstatky lodního vraku se tiše propa- magazínu Milk & Honey. daly do tmy.

87 88 Ze všech forem záznamu, nesení, sdíle- adventuře sbíráte předměty, pročítáte ní a tvorby příběhu, události či situace, poznámky bývalých obyvatel a mluvíte které v tomto čísle popisujeme, za jednu s NPC postavami. Poslední jmenované jedinou dekádu prošly největší změnou, je zřejmě největším negativem celé hry nejrychlejším a na první pohled viditel- – výskyt těchto postav obvykle nedává ným pokrokem videohry. Byly to právě valný smysl, zadávané úkoly jsou nelo- hry, které v nulté dekádě udělaly největší gické a postavy samotné jsou graficky krok kupředu. Tak obrovský, že se o něm nepovedené. Za vše mluví situace, kdy dá přesvědčit velmi rychle a jednodu- se po předlouhém putování dostanete až še – stačí si najít pouhé dvě fotky, jednu k samotné slečně Mathice a zjistíte, že z nějaké hry z roku 2001, druhou ze hry má oči přes půl hlavy. Nevím jak vy, ale já z roku 2010. My se vám v následujícím bych před někým s takovou vizáží mís- výběru, krátkém výřezu z obrovského to záchrany vzal nohy na ramena. Když koláče nabídky, pokusíme náhodně na- už jsme u grafiky, prostředí je sice hezky stínit nejen vizuální proměnu horroro- zpracované (najdete tu odkazy na pár vých her, ale i tu obsahovou. (hv) horrorových snímků s Psychem v čele), nicméně statické. Statiku však doplňují Bylo nebylo, na jednom zámku žil ge- zvuky v podobně různého skřípání, vr- niální matematik, který se rozhodl vy- zání a šustění. Zejména ve stísněnějších počítat celý desetinný rozvoj číslice π. interiérech se tak nelze zbavit pocitu, že Jak už to se šílenými vědci bývá, trochu jste zcela sami. Bát se nebudete, ale tís- mu strašilo na cimbuří, a tak začal tvá- nivá atmosféra se vám pod kůži dostane. ří v tvář neúspěchu zpestřovat občanům A proč se tuhle hru vyplatí hrát? Kvůli blízkého městečka život matematickými rébusům, samozřejmě. Ty jsou převážně hádankami. Ti začali po tomto teroru své matematického charakteru a číhají úpl- domovy houfně opouštět. Nakonec milý ně všude. Abyste v tom nebyli sami, dis- vědátor zemřel, aniž by problém zvládl ponuje hra i výukovou částí, která různé vyřešit… a těsně před svou smrtí vyřkl matematické problémy interaktivně ro- kletbu, podle které musí dcera Mathi- zebírá. Naneštěstí se v této disciplíně ne- ca jeho úkol dokončit, aby vědcův duch obejdete bez logiky a pokud jí nedispo- došel pokoje. Takhle začíná výuková ad- nujete, zákys je prakticky jistý. Nicméně ventura Mathica (2002) od německých pokud docházíte na střední školu nebo Heureka-Klett. Výše zmíněný děj je se chcete zlepšit v matice, je tato hra jed- vlastně i pointou příběhu a pokud čekáte ním z nejzábavnějších způsobů, jak toho nějaký vývoj, máte smůlu – hráč se pro- docílit. Svého času byla k sehnání v češ- stě bez zjevné motivace vydá do opuš- tině, avšak v roce 2005 s dalšími výuko- těného městečka, aby Mathicu ze spárů vými hrami přešla pod Brain Game pu- kletby vysvobodil. Stejně jako v každé blishing a dnes jde již spíše o raritu. (ok) 89 Přemýšleli jste někdy, jaké to asi je být mu – ve zkratce, čím více se smrtelníci duchem a děsit okolí? Jako malého kluka bojí, tím děsivější schopnosti mohou vaši mě tato otázka trápila natolik (mám po- svěřenci používat. Avšak pozor! Někteří cit, že to leccos vysvětluje), že první věc, smrtelníci jsou obdařeni schopností vaše za kterou jsem utratil své kapesné, byla duchy zachytit a vymýtit. Průchod hrou hra Ghost Master (2003) ze studia Sick je víceméně lineární, a tak některé zís- Puppies. Ve hře se stáváte nadpřirozenou kané potvůrky ke konci již nedokážete entitou zvanou Ghost Master, tedy Pá- adekvátně využít. Což v některých pří- nem duchů. Těch máte zpočátku k dis- padech dost zamrzí. Doba však pokroči- pozici jen několik, a tak musíte v jednot- la a na internetu lze získat opravu, která livých lokacích plnit bonusové úkoly (na hru vylepšuje – disponujete všemi duchy škále jednoduché až na-nervy-jdoucí). hned od začátku (plus dostanete pár Co se lokací týče, často jde spíše o paro- bonusových). Bát se při hraní nebudete die na řadu známých filmů (Ghostbus- a opět ji lze doporučit zejména mladším ters, Poltergeist, Evil Dead…). Cílem hráčům. Ačkoli však dynamický konec je většinou vyděsit všechny smrtelníky hry sliboval druhý díl, začínají se vody a vypudit je z dané oblasti, případně je kolem něj čeřit až v posledních letech. připravit o rozum (čímž se z nich čas- Podle posledních informací však kolem to stávají nečekaní spojenci). Tak hráč tohoto rozpracovaného projektu nic není činí prostřednictvím týmu duchů, které jisté, včetně samotného názvu… (ok) si pro daný scénář navolí dle své úvahy. Skvělým horrorovým kouskem je do- Každý duch má specifické schopnosti, zajista adventura Scratches (2006). Její které odpovídají jeho podstatě (elektři- hlavní postavou je spisovatel, který se na, telekineze, rojení pavouků…) a určité roku 1976 vydává do starého viktorián- pouto (místnost, hlína, předmět spjatý ského domu na severu Skotska, aby zde s násilím…), které je pro něj specifické. dokončil svůj román. Ke psaní se nicmé- Za strach smrtelníků získáváte ektoplaz- ně příliš nedostane. Poměrně záhy totiž při průzkumu domu vyjde najevo, že roku 1963 se zde odehrála tragédie, při které rodina Blackwoodových zanikla. Mladý spisovatel pochopitelně začne být celým sídlem a jeho minulostí nezdra- vě fascinován. Jeho sestup do osidel čiré posedlosti si můžete vychutnat o to více, že hra je podána z pohledu first-person, svět tedy pozorujete očima hlavního hr- diny. Gradující atmosféra je tvořena jed- nak tím, že kromě vás není živé duše (váš 90 dává ty správné grády (nevěřil bych, že se mnou něco dokáží udělat africké bubny). Takže sečteno a podtrženo, jde o kvalitní hru, která zvládá v hráči vyvolat emoce. Možnou zajímavostí je i to, že jde o prv- ní komerčně dostupnou adventuru z Ar- gentiny, vyvinutou uskupením Nucleosis. To se však roku 2009 rozpadlo a hra byla již před několika lety odstraněna z digi- tálních distribucí. Pokud vás zaujala, ale kontakt se světem je zprostředkován skr- minula, lze si ji vychutnat alespoň pro- ze telefon) a ve skrytých detailech. Pokud střednictvím gameplay na Youtube. Pod- si na ně potrpíte, tahle hra ve vás navodí mínkou je však znalost angličtiny. (ok) ten správný pocit, že je něco špatně. Jste Co by to byl za výběr „moderních“ v domě vůbec sami? Odpověď na tuhle horrorových videoher, kdyby chyběla otázku se dozvíte během tří herních sek- nějaká inspirovaná dílem, přesněji řeče- vencí (dní), které jsou odděleny obzvláště no universem, H. P. Lovecrafta? Vždyť, výživnými nočními částmi. Právě noci jak tvrdí samotný lovecraftovský citát, považuji za nejsilnější a nejhorrorovější uvádějící následující hru: Každý člověk část hry. Ačkoli zejména ke konci má hra s rozvinutým intelektem ví, že mezi reál- mouchy v podobě logiky příběhu, řešení ným a nereálným neexistuje žádná jasná herních problémů je logické vždy. Nikdo hranice. Mohli jsme tento výběr zaflá- vás u nich ale nevede za ruku, a tak je kat střílečkami, v nichž krev stříká hrá- dobré si dělat poznámky ohledně kaž- či až do obličeje, a on musí uhýbat před dé blbosti – některé věci si totiž musíte lítajícími kusy těl, ale proč nejít trochu odvodit z vícera různých lokací napříč hlouběji? Proč se neponořit do stínů po- hrou. V opačném případě hrozí zásek ol- temnělých chodeb v nichž cosi šeptá sot- břímích rozměrů a popravdě, i pokud jste va rozpoznatelná slova? Přesně takovou indicie zaznamenali, stále nemáte vyhrá- hrou je Darkness Within: In Pursuit of no. Nu, není to hra pro zelenáče. Osobně Loath Nolder (2007). Převtělíte se v ní tohle nepodceňování hráče beru za klad, do policejního detektiva Howarda (ehm, ovšem mnozí jej stejně dobře mohou ehm…) E. Loreida, který právě vyšetřuje považovat za zápor. Co se však negativ vraždu bohatého okultisty Clarka Fielda. týče, je to jednoznačně statická grafika. Čelním podezřelým je uznávané soukro- Stromy se ani nehnou, voda ve fontáně mé očko Loath Nolder. Ten svůj posled- působí jako ztuhlá želatina a oblaka se ní případ ovšem z neznámých důvodů táhnou jen trhaně. Naopak na jedničku je opustil a na několik let záhadně zmizel. zvládnuto ozvučení, které atmosféře do- H. E. Loreid se tak brzy dostane do sta- 91 hující se spirály událostí, plných děsivých kód a z displeje na vás vyskočí Lovecraf- snů a nadpřirozených jevů, vedoucích do tův obličej). Darkness Within: In Pursuit nejčernější temnoty. A hráči společně of Loath Nolder je velmi vhodná hra, po- s ním. Zkráceně by se hra dala vystihnout kud si nechcete Lovecraftův příběh „jen“ několika slovy – chodíš, hledáš, objevu- přečíst, ale chcete se stát jeho součástí. ješ, řešíš, přemýšlíš, kombinuješ, skládáš Jen mějte na paměti, co všechno vám to střípky rozbitého obrazu (metafora, sa- umožní odhalit. Zda jste na to připraveni mozřejmě). Žádná prudká akce, žádné a zda to vůbec chcete. Hru vytvořila spo- běhání ani střílení, žádný boj. Tohle je lečnost Zoetrope Interactive. Původně ji opravdu odehraný příběh, se svým po- vydalo Lighthouse Interactive, která ale selstvím, pointou, tajemstvím. Tato hra brzy ukončila svou činnost. Hra tak na se nehraje očima, ale myslí, kterou vám krátkou chvíli byla bez vydavatele, než se hodně zaměstná. Nejen tedy myšlenko- ji od června 2009 ujala společnost Ice- vě, nádherným vnitřním nepříjemným berg Interactive. (hv) pocitem, ale i vizuálně a smyslově. Hra Následující hra si zaslouží trochu vy- má hodně hezkou a v určitých detailech světlovací úvod. V roce 1996 vyšla japon- propracovanou grafiku. V interiérech, ská hra Corpse Party o středoškolských které převažují, občas jako byste opravdu studentech, kteří si po školním festivalu koukali na fotografii. V určitých úsecích vypráví strašidelné příběhy, zatímco jsou atmosféru doprovází či dovytváří me- během zemětřesení přeneseni do staré lancholická, chmurná hudba. Zní jako zchátralé školy v paralelní dimenzi, v níž bublání a šepotání potoku někde venku, je pronásledují duchové. Trvalo celých když jste na chatě anebo volání Prastaré- deset let, než došlo k vydání vylepšeného ho z mlhy. Tam, kde hra ve svých počát- remaku Corpse Party: Blood Covered cích ještě hýří barvami, postupně matní (2006). Tato verze obsahuje více postav, a více a temněji se utápí ve stínech a šeru. větší mapy, samozřejmě vylepšenou gra- Ale tak, co taky jiného od lovecraftovské fiku a angažmá herců namlouvajících hry čekat. Příběh začíná v domě. Velmi jednotlivé postavy. O několik let pozdě- stylovém domě. S podivnými kresbami ji byla vylepšena i tato vylepšená verze. na stěnách. Nahlédneme však i do staré krypty, nezbytných podzemních jeskyní, čerstvého vzduchu se nadýcháme v deš- tivé noci a nechybí ani pro HPL typic- ká vypolstrovaná cela. Jako hráč chodíte, telefonujete, nahlížíte do starých knih, čtete poznámky a korespondenci, řešíte logické rébusy a sem tam na vás vykouk- ne zábavný odkaz (jako když např. zadáte 92 O dalších dílech hry, filmových animo- čkej zajíci, v níž jste v roli vlka chytali vaných (2012, 2013) i hraných (2015, vajíčka od slepic. Pak přišel lovec pokla- 2016) adaptacích a několika mang ani dů kličkující mezi chapadly chobotnice, nemluvě. Ale zpět k naší hře. Jde o li- formule apod. Snad proto mám dodnes neární dvourozměrnou strašidelnou rád jednoduché a prosté hry. Nepotřebu- adventuru s RPG prvky, odehrávající ji dokonale vykreslené prostředí, kom- se především ve třídě a přilehlých cho- plikované hádanky a úkoly na hranici dbách. Hráč sleduje dění nezúčastněně. nemožnosti. Beru hraní tak, jaké snad Úkolem je prozkoumat prostory školy mělo původní náplň – ne jako úkol, něja- a najít kudy utéct. K tomu je třeba ko- kou hranici k překonání ale jako zábavu. munikovat se spolužáky, nahlížet a pro- Proto mi obrovskou radost udělalo, když zkoumávat různá místa, reagovat na jsem narazil na hru Plants vs. Zombies prostředí a, samozřejmě, vyhýbat se stra- (2009). To je hra přesně pro mě. Taky se šidlům. Celá hra působí jako japonský okamžitě zařadila do nejvyšších příček animovaný seriál. Stylová animace, okaté mých nejoblíbenějších her. Společnost studentky ve školních uniformách, čím PopCap Games ji v roce 2009 původně dále více rozpadající se škola a vybavení vytvořila pouze pro Microsoft Windows třídy, děsivé výhledy z oken, ještě děsivěj- a OS X, ale hodně rychle se hra rozšířila ší toalety, strašidelná hudba ale hlavně – i na další platformy. Z jednoho prostého vzhledem k pojetí a animaci překvapivě důvodu – je prostě dobrá, samozřejmě. fungující atmosféra. Nechybí rozhovory s duchy ani nějaká ta krev. Co na první pohled působí jako japonský animák pro děti, ve skutečnosti funguje jako funkč- ní herní horror. Tohle v Japonsku prostě umí. Hra nabízí několik špatných konců, než se dopracujete k tomu správnému, i zajímavě propracované postavy. K pěti postavám původní hry Blood Covered přidává čtyři další, včetně třídního učite- Pointa hry je přímo ukázková – vrahem le Yui Shishida. Objeví se však i sobecký je zahradník! Tedy, vrahem zombie. Tedy, badatel paranormálních jevů a sadistická vlastně vy! Jste totiž majitelem domu, studentka. Nechybí pak duch malé hol- který se snažíte uchránit proti invazi čičky Sachiko Shinozaki, který rozezlen zombíků. Bráníte se vysazováním růz- vraždou svou a své matky zabíjí studenty ných rostlin, jež mají, stejně jako útočící školy. (hv) zombie, různé schopnosti a sílu. Proto Vyrůstal jsem na arkádových hrách, plně musíte přemýšlet, kombinovat, získávat jsem si užíval boom sovětské hry Jen po- více sluníček, za něž si rostliny nakupu- 93 jete a být prostě chytřejší než požírači mozků. Hra má jednoduchou, ale hez- kou a místy až zábavnou grafiku. Zom- bíci jsou nápadití. Najdou se mezi nimi skokani o tyči, vozíčkáři, zombík s dveř- mi jako štítem a fakt nesnáším týpka s novinami. Dokáží pobavit, ale v jistých okamžicích vyvolávají i chmurnou a ne- příjemnou atmosféru a patřičně tísnivé pocity (zvuková stránka hry je skvělá). nou babičkou, chcete hrát. Ono stejně Útočí na váš dům ve dne i v noci, jejich ale nakonec odehrajete všechny. Můžete útoky jsou promyšlenější a kompliko- si vybrat, zda zůstanete na cestě nebo se vanější, samozřejmě i vy se litým bojem budete potulovat okolím, kde číhá vlk. zocelujete a lépe promýšlíte taktiku. Kro- Hra však nemá žádnou vítěznou strate- mě toho si můžete oddechnout několika gii. Setkáním, které jsou potřeba, se nelze bonusovými hrami. Plants vs. Zombies je vyhnout. V této hře nejde o typický, re- prostě funkční a akční oddechovka, po- spektive klasický příběh, který musí být třebujete-li si odfrknout nebo vygumovat odvyprávěn. Hra, ani její tvůrci, nejsou mysl. Není divu, že hra sklidila spoustu vypravěči ani zprostředkovateli příběhu. kladných hodnocení a několik ocenění. Tím je jen a jen hráč, na něm záleží, co V roce 2013 vyšlo pokračování Plants vs. se bude dít. Součástí hraní hry je snaha Zombies 2: It‘s About Time, kde proti o prozkoumání narativního potenciálu zombíkům bojujete v různých časových situace. Hra tyto situace pouze vytváří. obdobích a vloni přišla trojka Plants vs. Skutečný příběh se utváří až na základě Zombies 3. (hv) hraní, z části ve hře, z části přímo v my- Milovníci a velebitelky umělečtějšího sli hráče. Příběh je v podstatě abstraktní. a chmurně mystičtějšího pojetí psycho- Nemá na vás žádné konkrétní požadavky. logického horroru se můžou ztratit ve Jakmile si vyberete jednu ze sester, znáte hře The Path (2009). Ta je zajímavá hned pouze její jméno, úkol a jednu jedinou z několika důvodů. U her to sice bývá běž- radu: „Jdi za babičkou a drž se na cestě.“ né, ale v téhle byla pozornost věnována Pak už je to jen na vás. A brzy zjistíte, vizuální stránce ještě důraznější. Příběh že jedna jediná rada je vám k ničemu. je inspirován nejen pohádkou o Červené Chodíte po okolí, po cestě, lesem, ve dne, karkulce, ale folklorními příběhy obecně, v noci, v mlze, procházíte babiččin dům, přesto se odehrává v současnosti. Můžete plníte úkoly, rozmlouváte s dívkou v bí- si vybrat, za kterou z šesti dcer (Ginger, lých šatech, potulující se po lese, sbíráte Rose, Scarlet, Ruby, Robin, Carmen), jež užitečné věci. Ať už hrajete za jakouko- matka jednu po druhé posílá za nemoc- liv sestru, vaším nepřítelem je vlk, který 94 se však každé sestře zjevuje v jiné podo- son pohled – právě jste našli hru svých bě. A další zajímavostí je, že vůbec není snů. Nebo přesněji nočních můr. Tak nutné se s ním setkat. The Path, která na či onak, dodnes neztratila nic ze svého jednu stranu vizuálně působí jako bur- kouzla. A co vás zde čeká? Daniel, zpr- tonovská poetická strašidelná pohádka vu bezejmenný hrdina herního příběhu, (dvouhlavý Méďa, opuštěné dětské hři- se probouzí neznámo kde. Neví, kým je ště, divadelní pódium, brrrr…), zaujme a svou minulost si nevybavuje. Jako by hravostí a zvláštně mrazivou atmosférou toho nebylo málo, brzy nalézá dopis, kte- vámi samotnými utvářeného příběhu. rý napsal sám sobě s tím, že musí zabít Les je nekonečný, až temně kouzelný, jistého Alexandra. Nezbývá mu však nic nitro babiččina domu strašidelné. Hru jiného než se vydat do chodeb starého vytvořilo a vydalo studio Tale of Tales. hradu a najít odpovědi. Časem narazí Nejprve byla vydána pro Microsoft Win- na další poznámky od sebe sama i jiných dows (březen 2009), později pro Mac lidí, čímž získáváte další střípky příběhu. OS X (květen 2009). Sklidila hned něko- lik pochvalných komentářů. Je uznávána jako významný krok v tom, čím může videohra být mimo potenciál oddechové zábavy. Filmmaker Magazine hru popi- suje jako cestu odhalující pozoruhodně tenkou linii mezi dětstvím a dospělostí, nevinností a cynismem a to, jak většina věcí v životě není černobílá. Alfa ver- Rostoucí atmosféru strachu dokreslu- ze hry byla představena v roce 2008 na jí i děsivé zvuky z okolí. I ono přízvisko Independent Games Festivalu a získala „Pád do temnoty“ má své opodstatnění. nominaci na cenu Excellence in Visual Daniel totiž očividně trpí jistou formou Arts. V roce 2010 hra získala ocenění za nyktofobie (chorobný strach ze tmy), což nejlepší zvuk a nejlepší design na prvním v ponurém starém hradu během 19. sto- ročníku mezinárodního festivalu video- letí není nikterak dobrá situace. Když se her hóPlay ve Španělském Bilbau. (hv) totiž ocitne ve tmě, začne se psychicky Na závěr se podívejme na zoubek sku- sesypávat. Tomu se lze bránit zapalová- tečné legendě mezi horrorovými hra- ním svíček nebo putováním s rozžatou mi. Pokud nemáte pro strach uděláno, svítilnou. Nicméně k tomu je třeba neo- na příběhovou hru Amnesia: Pád do potřebovaného křesadla – a lucerna zase Temnoty (Amnesia: The Dark Descent) spotřebovává olej. Po obojím je tedy nut- z roku 2010 raději rovnou zapomeňte. no se v průběhu svého putování průběžně Pokud vám naopak nevadí zažít čas od pídit. To však není jednoduché, zejména času menší infarkt a máte rádi first-per- když narazíte na monstra. Ano, přes- 95 ně tak. Příšer je více druhů, jedna horší linové výzvy. Za tímto nadčasovým pro- než druhá a vy nemáte zbraň (a kdyby jektem stojí švédské studium Frictional jo, stejně ji v hrůze nedokážete použít). Games, které má na svém kontě i další Zbývá tedy oblíbená strategie: utéct skvělé horrorové hry. My si zde prozatím a schovat se. Takhle na elektropapíře to pouze uveďme, že z Amnesia universa možná vypadá jako sranda, ale zkuste si jsme se dočkali i pokračování Amnesia: to. Aby toho nebylo málo, v cestě vpřed A Machine for Pigs (2013) a v minulém se nacházejí všemožné překážky, které je roce značka znovu ožila s Amnesia: Re- třeba s užitím logiky překonávat. Na zá- birth (2020). (ok) věr dodám, že hra má v rámci své neline- arity hned tři různé konce v závislosti na Danielově rozhodnutích. Prostě ráj všech Ondřej Kocáb (ok) horrorových šílenců, kteří milují adrena- Honza Vojtíšek (hv)

96 obsazovanou zejména v horrorech, nebo že ji vyhlásí jednou z nejkrásnějších žen

PROFIL planety Země.

K prvním roličkám přičichla v tele- vizní tvorbě, tu epizoda v rodinném, tu epizoda ve fantasy seriálu. Větší prostor získala až právě v horroru, jedná se o se- riál Wolf Lake (2001), kde sekundovala takovým jménům jako třeba Lou Dia- mond Phillips nebo Graham Greene. Zde ji spatříte jen v deseti epizodách, z čehož je patrné, že hlavní role na ni te- prve čekaly. Z Mary Elizabeth Winstead se brzy stala výrazná mladá tvář Hollywoodu, přesto zůstala seriálům věrná, však ještě nedávno excelovala ve třetí řadě populár- ního seriálu Fargo (2017) nebo dokonce Mary Elizabeth (28. listopadu 1984, v seriálu BrainDead (2016), který v sobě Rocky Mount, Severní Karolína, USA) už vyloženě nese prvky horroru. Dlužno vyrůstala v Salt Lake City, kde studova- dodat, že ve Fargo si pro sebe přivlastnila la několik baletních škol. Tehdy zřejmě mnohé, na odiv nedala pouze svoji krásu netušila, že se stane výraznou herečkou tělesnou, ale i obstojné herectví. 97 Když se zhostila první větší filmové úlohy v roztomilé týnejdž komedii o superhrdinech (Sky High, 2005), kde jako záporná postava toužila zavraždit nemluvňata, jež vyrobi- la ze zmatených spolužáků, udělala tak nejspíš první krůček k parádním horrorovým rolím. Prakticky během krátké doby zvlád- la okrášlit hned tři horrorové filmy po sobě. V diáři zasvítil rok 2005 a do kin přiletěl film The Ring Two (Kruh 2, 2005) a hned na to roku 2006 Black Christmas (Černé váno- ce, 2006) i Final Destination 3 (Ne- zvratný osud 3, 2006). Ve vánočně Final destination 3 (2006)

Monster Island (2004) se stal pro Mary prvním horrorem, pomineme-li její účast v seriálu Wolf Lake. Snímek nelze brát nějak vážně, určitě neděsí tolik, až by se lidem při pohledu na něj zatáhlo strachy prostěradlo mezi půlky, to vskutku ne. Jedná se spíše o kome- dii. Kouzlem nechtěného (anebo prá- vě chtěného) se jeden uchichtne i na laděném horroru se zhostila role dí- celkové výpravě filmu, zejména pak na venky, která společně s kamarádkami tricích. Triky silně připomínají úroveň prožije noc nikoliv tichou. V domě kvality první řady seriálu Mašinka To- s děsivým tajemstvím nestraší, ale máš a akční scény jsou svojí dynamikou rovnou se vraždí. Ve Final Desti- nápadně podobné reklamě na Lego nation představuje Wendy Chris- Ninjago. Mary čelí obřím monstrům tensenovou, studentku s neblahým během akce Ceny MTV, pro kterou si tušením. Postupně odkrývá zálud- přijela samotná Carmen Electra. U fil- nost vrtkavého osudu ohledně smrtí mu se dá zasmát, ale i zaplakat. zúčastněných spolužáků, nakonec je jednou z posledních přeživších. 98 O rok později se představila i světu fanoušků akčního filmu. Střihla si roli dcery Johna McClanea v Live Free or Die Hard (Smrtonosná past 4.0, 2007), načež výkon zopakovala o šest let později v A Good Day to Die Hard (Smrtonosná past: Opět v akci, 2013). Dozvěděli jsme se, že Johnova dcera není jen dívka sličných proporcí, ale i pěkně odvážná. Ale zpátky na počátek. Ano, počátek jisté věci. V roce 2011 se stala hlavní tváří prequelu skvělého filmu Johna Carpentera The Thing (Věc, 1982), Kdo chtěl ušetřit za lupen do kina, tedy filmuThe Thing (Věc: Počátek, měl docela smůlu. Jako Lucy, dce- 2011). Kulantní sci-fi horror ukazu- ra Johna McClanea, se totiž ob- je stav věcí před tím, než se obskurní jevila pouze v kinoverzi snímku mimozemská entita dostala v těle hus- A Good Day to Die Hard. Verze kyho na americkou stanici, které tehdy DVD i Blu-Ray byla zkrátka o její šéfoval Kurt Russell. Film v podstatě scény ochuzena. ukazuje to samé, jen s lepšími triky (existují ovšem dohady, že ty staré triky stejně byly lepší) a, samozřejmě, s dob- v roztomilém historickém spektáklu ře fungujícím horrorovým prvkem: o rozmanitých trampotách nejslavněj- žena v ohrožení. šího amerického prezidenta Abraham Lincoln: Vampire Hunter (Abraham Lincoln: Lovec upírů, 2012). Horror, u kterého se člověk i zasměje. A opět zazářila v několika komediích, jako kdyby potřebovala uklidnit masy fanoušků, než zase natočí další brutální vyvražďovačku. A tak se i stalo, po roz- pačitém Swiss Army Man (Švýcarák, the thing (2011) 2016) ocitla se náhle v takřka komor- ním horroru 10 Cloverfield Lane (Uli- Než se rok s rokem sešel, stihla něko- ce Cloverfield 10, 2016), kde se nechala lik nehorrorových a poměrně úspěš- týrat dosti brutálním komikem Johnem ných filmů, až se jí naskytla příležitost Goodmanem. 99 10 Cloverfield Lane (2016)

Lze s klidem řeckého filozofa říci, že od dob milénia se Mary Elizabeth stala novou tváří horrorových filmů, současně ale zapustila kořeny do srdcí fanoušků žánru akčního, oslovila i zví- Roku 2017 se Mary Elizabeth davá dítka účastí v superhrdinských Winstead po sedmi letech roz- adaptacích komiksů (Scott Pilgrim vs. vedla se svým manželem Riley- the World, Scott Pilgrim proti zbytku em Stearnsem (snímek dole). světa, 2010, a naposledy Birds of Prey, Přišlo to tak náhle… Vzápětí se Podivuhodná proměna Harley Quinn, Mary vrhla do náruče filmové- 2020), do toho stihla i pár ho kolegy Ewana McGregora dramat a vyprofilovala se během natáčení seriálu Fargo. tak v úžasnou umělky- ni, jejíž herecký rozsah umí překvapit. A v neposlední řadě potě- šit i diváky v poslední řadě.

Michal Březina

100 Víte proč byla vynalezena lžička? Zabíjet uniknout, ovšem zdá se, že ten se nehod- nožem bylo příliš snadné! A jak to do- lá vzdát. Zlovolný příšerně pomalý vrah padne, když na toto téma natočíte horror s extrémně neúčinnou zbraní se objevu- RECENZE o nadpřirozeném zabijákovi? Vznikne je všude, nedá se ho zbavit. S morbidní zcela originální krátkometrážní snímek, pomalostí kráčí vpřed a když svou oběť na který jsem si díky tématu tohoto čísla dožene, praští ji lžící. A znovu. A znovu. Howarda nemohl nevzpomenout. A znovu… Takhle začíná snímek s všeříkajícím Režie: Richard Gale názvem The Horribly Slow Murderer Scénář: Richard Gale with the Extremely Inefficient Weapon Délka: 10 min. (2008). O příběhu jako takovém se nedá Původ: USA vyloženě mluvit, protože celé vyprávění Rok: 2008 je pojato jako trailer k stejnojmenné- Hrají: Brian Rohan, Paul Clemens mu (neexistujícímu) filmu. Přesto zde můžeme pozorovat pozvolný psychický Forenzní patolog Jack Cucchiaio má rozklad hlavního hrdiny, který se snaží šťastný, spokojený a naprosto průměr- tajemného japonského přízraku zvaného ný život. Tedy až do chvíle, než se mu Ginosaji (přezdívaného také jako Spoon- jednoho večera přihodí na ulici drobná killer) efektivně zbavit. Jak a zda vůbec se nepříjemnost – někdo ho praští polévko- mu to podaří neprozradím; koneckonců, vou lžící. Individuum, které má incident tato jednohubka i s titulky je k nalezení na svědomí, nevypadá zrovna přátelsky. na Youtube. Křivé nohy, černá mikina s kapucí a ve Celá úvodní premisa zní jako pěkná bl- tváři zlověstný výraz, podtržený bíločer- bost, ovšem zcela překvapivě to funguje ným líčením. Jack se útočníkovi pokusí skvěle. Z absurdity situace pramení urči-

101 tá komičnost, která je tahounem divácké lost dopadů lžičky vystihují natolik do- pozornosti. Stejně tak napětí, jak se Jack konale, že to snad byl i záměr. V jádru mi s vytrvalým útočníkem vypořádá. A od- tento duel člověka s vytrvalým démonem tud vede cesta k horrorové části celého dokonce v jistých nuancích evokuje váž- dramatu. Vzhledem ke všemu tomu hu- něji míněný horrorový snímek It follows moru je nepravděpodobné, že by divák (Neutečeš, 2014). cítil vyloženě strach. Na příběh o démo- Mnohem spíše za- nu Ginosaji navázalo čne v mysli hlodat bonusové pokračová- určitý druh znepo- ní Spoon vs. Spoon kojení… a s ním z roku 2010, kde již související otázky. Jack téměř vyčerpal Kdyby vás čekala běžný sortiment ni- extrémně pomalá, čivého arsenálu. Na absurdní smrt, před radu jednoho z inter- kterou není úniku – netových fanoušků se jak byste se zacho- rozhodne proti své vali? Zvolili byste neodbytné nemesis boj? Útěk? Rezigna- využít naprosto ulti- ci? A záleželo by na mátní zbraň – lžičku! tom vůbec? Přízrak O výsledku tohoto Ginosaji lze v jistém duelu může napo- smyslu považovat za vědět fakt, že roku zakuklenou alegorii 2011 sága pokraču- rakoviny. je v příběhu Spoon Humor, nápad, Wars. Všechny na spád – víceméně zemi dostupné zbra- jsem zmínil, co v tomto snímku funguje. ně při likvidaci Ginosaji selhaly, a tak Jack Pokud bych naopak něco měl vytknout, sáhne po laserovém meči z Hvězdných je to délka stopáže, která by mohla být válek. Onen souboj na obřím kamenném o chlup kratší. Ano, u desetiminutového kvádru stojícím na povrchu neznámé pla- snímku to zní divně. Nicméně snad kaž- nety však již mimo původní nápad nemají dý zde v jedné či dvou pasážích pocítí, že s horrorem společného takřka nic. Obě ono příjemné tempo začíná trochu drh- pokračování jsou sice fajn, avšak vtipu nout. Na vině je snaha nacpat do snímku a chytlavosti prvotního snímku nedosa- co nejvíce bizarních nápadů, které však hují. Jako takové jsou určeny skalním fa- pro diváka nejsou zase až tak důležité. nouškům (samostatně smysl postrádají) Na druhou stranu, onu útrpnou poma- a v mysli hlubší dojem nezanechají. 102 Autorem původního snímku i obou ofi- Nicméně to jsem odbočil. V souhrnu se ciálních pokračování je Richard Gale, titulní snímek o lžičkovém vrahovi zdá který má kromě pár thrillerů na kontě být poměrně ojedinělým úkazem, co se i další horrorový kraťas. Tentokrát ovšem myšlenky i zpracování týče. Je to ulít- bez legrace (pokud tedy nemáte stejně lá záležitost s myšlenkovým přesahem, zvrhlý smysl pro humor jako já, což je funkčně parodující (nejen) mírně vyčpělý na této platformě docela možné), bru- subžánr slasheru. A jestli někdo přijde tálnější a celkově povedený. Criticized na HorrorCon v přestrojení za Ginosaji (2006) pojednává o osudu filmového kri- a začne mě tlouct lžičkou, měl by se ujis- tika, který jednomu autorovi horrorové- tit, zda je dostatečně nesmrtelný… ho snímku pořádně šlápl do kuřího oka. Ondřej Kocáb Tento zážitek navždy změní vaše vní- mání neškodnosti kancelářských svorek. I zde si zahrál Brian Rohan, který v lžič- kovém snímku ztvárnil samotného Gi- nosaji. Jeho kolega Paul Clemens (před- stavitel Jacka) si s žánrem tyká o chlup více – narazit na něj můžete ve starších horrorech The Beast Within (V dosahu bestie, 1982) či Communion (Spojení, 1989).

103 Pět let po teoretické knize Černý bod a hutní stroje, vzduchem se nesl štiplavý o historii domácího horroru a jeho pro- kouř, noční nebe rozjasňovaly barevně nikání do českého prostoru přichází se- prosvětlené haldy a poletující popílek byl RECENZE veromoravský milovník temného romá- všudypřítomnější než zimní mráz. nu i horrorového filmu Martin Jiroušek V úvodu editor uvozuje obsah knihy do s praktickou podobou svého zalíbení, an- pojícího kontextu (např. „v omezené míře, tologií horrorů českých autorů a autorek ale jako jedni z mála, se ve 21. století snaží- Fialoví ďábli, jejichž „tvůrci už nejsou na me reflektovat ostravskou spiritistickou scé- živu a své dílo publikovali před 2. světo- vou válkou. Někteří ji dokonce předjímali. Všichni se přitom dotýkají Ostravy a okolí, aniž by jejich výpověď ztratila na univer- zální platnosti.“ (str. 9).

Editor: Martin Jiroušek Vydavatel: Protimluv Rok vydání: 2020 Počet stran: 264

Ve Fialových ďáblech Martin Jiroušek vlastně přináší konkrétní vybrané ukázky (časově a prostředím úžeji koncipované) toho, o čem částečně pojednával ve své předchozí knize Černý bod. Konkrétně jde o před a meziválečné období, kdy na Ostravsku a Karvinsku hučely těžební

104 nu, která patřila před válkou k nejplodněj- navého (a mrazivě temného) uprchlic- ším v Evropě“ (str. 10)) a odhaluje hlubší kého úvodního segmentu Rudy Jánské- obsažnost názvu knihy i v souvislosti ho Mrtvý žije. U Poslední noci Jakuba s jeho barevným laděním (jen tápu, zda Hrona V. Staňka pak záleží opravdu prohození „mužské“ a „ženské“ barvy je hodně na subjektivním vnímání míry pouhým omylem nebo záměrem). realistické děsivosti. Ovšem horror jako Jiroušek s pečlivostí sobě vlastní a s te- takový pracuje právě i s touto subjekti- matickým i obsahovým zadáním svého vitou, což ho činí krásným. Nelze však úsilí do knihy vybral několik obsahově, upřít, že Staňkovo krajně sociální drama stylově i žánrově barvitých ukázek z do- v závěru doslova zasmrádne horrorovým bové šestákové, triviální, dobrodružné odérem. Až se čtenář oklepe. i filosofující literatury, určené převážně Většina vybraných příspěvků však dostá- pro dělnictvo a pracující. Ta vycháze- lo žánrovému zařazení antologie naprosto la většinou v sešitových samonákladech nezpochybnitelně a pro milce horrorové- nebo na pokračování v časopisech. Kon- ho žánru a hledače všech jeho možných krétně v daném výběru nejde jen o uce- vůní, tvarů a podob je doslova rajským lené povídky, výraznou část ukázek tvoří pohlazením, lze-li u horrorů použít tento vybrané části (kapitoly), respektive seg- příměr. Naprosto typickou ukázkou výše menty, rozsáhlých románů či dokonce ro- zmíněného je až trýznivě a nepříjemně mánových ság. Romány samotné nemusí bolestný brutální (body?) horror z krá- nutně vždy jako celek působit vyloženě lovského dvora o nenávisti a závisti mezi horrorově, v některých případech jde umělci Génius ohava Metoděje Havlíč- o klasicky dobové dobrodružné a senzač- ka. Na pozadí běsnění přírodního živlu ní příběhy plné zvratů, sofistikovaných se odehrává a atmosférou čím dál tísni- udělátek a teatrálně sympatického zlo- věji houstne ryzí psychologický horror činu ve stylu Fantomase, ovšem vybrané Jana Havlasy Povodeň. Opravdu skvělá úseky, již pro samotnou podstatu svého ukázka příběhu, který vás sevře, až se uvedení v knize, oplývají minimálně na- vám zarazí dech. Pro mnohé mohou být pínavou, tísnivou a v nejednom případě překvapením dvě chmurně atmosférické vyloženě horrorovou atmosférou. Fialoví ukázky jinak naturalisticko-realistické ďábli se tak, v sympaticky mizivém roz- autorky Anny Marie Tilschové. Úzkost. sahu, potýkají s žánrovou nevyhraněnos- Paní Žofii Dostálové je jen kratičký, ale tí, kdy předložená ukázka může vybíhat působivý dotyk chmurného a děsivého z dnešního či subjektivního pojetí horro- neznáma, ovšem velmi působivá Podivu- rového žánru. Může se tak lehce stát na- hodná náhoda oplývá až Havlíčkovskou příklad u spíše dobrodružně detektivní- atmosférou příběhu z vyšší společnos- ho segmentu z románu Freda Stolského ti, zpracovávající (ve své době) oblíbený Cirkusová příšera, či dramaticky napí- motiv prohazování osobností (duší). Že 105 nemůže chybět upírský příběh ukazují nou a napínavou atmosféru. To segment barvité, četné a hlavně strhující segmenty Gumové pevnosti Freda Stolského je z upírského románu Slávy V. Jelínka Fa- vskutku apokalyptický sci-fi horror plný rář z Hochglockern přivádějící na strán- mutujících vědců, otravných plynů a bojů ky antologie nejen upírskou femme fata- o holý život. Ve vybraných úsecích z roz- le, netopýry, z dnešního pohledu snad již sáhlejšího celku okořeněný silnou dávkou roztomilá klišé ovšem ve skvělém podání, animal horroru. Kniha se pak ve své vý- ale i bezectného faráře, prznícího man- běrové části rozloučí úderem silným jako želky v přítomnosti umírajících manželů. kopnutí koně. Eda Cenek v povídce Stra- Vybrané ukázky jsou natolik působivé, šidlo na dole na krátkém prostoru doká- že vyvolávají chuť přečíst si celý román. zal výborně zužitkovat prostor příběhu „Postava byla shrbena, oči zelenavě lesklé a všechny jeho klasické postupy. Tma, a tvář jako z kamene… Jak bych mohl tu- ticho, až klaustrofobicky stísněný prostor šiti, že je to moje žena Zora? Jedině k šelmě pod zemí a tajemný zvuk. Možná je to v tom jejím plížení jsem ji mohl přirovnati. pro mě působivější proto, že jsem jednou Plížila se… krev mi stydla v žilách…“ (str. jedinkrát v životě sfáral do dolu… Tam, 110) Do světa tajemných spiritistických kde „působí to příšernou silou.“ (str. 207) krvavých obřadů, rituálů a orgií či tajných Neboť „je to tragika života a smrti, co bou- uskupení, lehce ve fantomasovském stylu, rá každé předsevzetí, že člověk bude udatný nás zavede segment z Tajemství labo- a že se nepoddá slabému okamžiku…“ (str. ratoře Leo Urbanese. Segment Historie 206) Fialoví ďábli se tak rozloučí velmi Mistra Černé Magie Františka Barana důstojně, působivě a se ctí. je naproti tomu až filosofující spiritis- Fialoví ďábli jsou velmi záslužný počin. ticko-okultní spisek, do nějž autor vložil Nejen pro samotný obsah, ale pro jejich více než jen pouhý, z dnešního pohledu přesah. Jak žánrový, tak sociální a histo- až kýčovitý, příběh o mistrovi černé ma- rický. Tato antologie nás mnohými pří- gie se vším, co toto slovní spojení v my- spěvky ukotví nejen v určitém prostoru, sli vyvolává. Na vlnách dobrodružna, se ale i v čase. Ve druhém plánu odkryje jak zločineckou příchutí se nese i segment podobu strašidelných příběhů a černých románu Oči, jež neumí lhát V. Ludikara románů (své doby) tak i prostředí, v nichž Fialoví ďábli. Seznamujeme se s fanto- vznikaly. Kniha nejen pobaví, ale i oboha- masovsky vykreslenou bandou zločinců, tí. Je důležitým prvkem historie domácí- kterou jejich maskovaný vůdce přivede ho horroru. na starý zámek. Zde se však z někdej- Závěrem nutno říci, že knize byla věno- ších lovců stane štvaná zvěř, na zámku vána velmi pečlivá a poctivá práce nejen totiž cosi/kdosi přebývá a bandity zabíjí. z editorského hlediska. Jednotlivé ukázky Krásná ukázka dobrodružně laděného jsou doprovozeny zajímavými a na infor- černého románu, jíž nelze upřít tajem- mace oplývajícími úvody, které je žánrově 106 házejí do širšího a obecnějšího kontextu Nelze nijak zakrývat, že na mě osobně (kdy např. zmiňují používání určitých po- kniha zapůsobila nejen pro mou lásku stupů v jiných horrorových dílech), trefně k horroru, ale i proto, že z daného kra- vybranými úvodními citacemi z díla ost- je pocházím, nejedna věc, kterou kni- ravského básníka B. Čurdy-Lipovského ha (ať už v příbězích nebo editorových a až dechberoucími ilustracemi povětši- poznámkách) zmiňuje, je mi stále ještě nou z dílny A. L. Salače (a jeho obrazové- blízká životní zkušeností a v mém kon- ho díla Slezské jařmo). Působivou atmo- krétním případě se nešlo při jejím čtení sféru, kterou v nejednom případě vybrané vyhnout jisté nostalgii. Jsem však pře- ukázky vyjadřují slovy, Salačovo dílo za- svědčen, že kniha zaujme a zapůsobí chycuje a vystihuje obrazově. Nechybí, i bez tohoto sentimentu. Každého, kdo navzdory realitě těžce dohledatelných k ní přistoupí s otevřenou myslí. faktických informací, pečlivě zpracované medailonky jednotlivých autorů a autorky a působivá obrazová příloha s obálkami Honza Vojtíšek citovaných děl a reklam na ně. .

107 Mnohé sa už popísalo o spôsobe, akým vanému vraždiacim maniakom s jeho sú v horrorových príbehoch znázorňo- nebezpečným nástrojom podľa vlastného vané ženské postavy. Stretáme sa údajne výberu. No nech sa prikláňate ku ktorej- s príkladmi nelichotivých stereotypov, ba koľvek interpretácii tohto súboja pohlaví, priam až šovinistického postoja, podľa faktom je, že oveľa opomínanejšou ka- ktorého hrá žena iba úlohu vystrašenej tegóriou sú ženské antagonistky. Možno a vreštiacej obete, bezmyšlienkovite sa preto, že im nesvedčí pobehovanie s fa- potkýnajúcej zo scény do scény s roz- lickým (resp. kónickým, aby sme zacho- trhnutou blúzkou a obtiahnutou mini- vali politickú korektnosť) inštrumentom. sukňou iba preto, aby nakoniec skončila Alebo snáď áno? Poďme sa pozrieť na pár symbolicky nabodnutá na noži, prípadne príkladov rôznych archetypov. inom falickom nástroji. NEPOKOJNÁ DUŠA Tie šťastnejšie, pod nálepkou „final girl“, Trend duchov žien, ktoré zažili veľkú zvládnu po hodine a štvrť vraha poraziť, traumu, a tak sa navrátili do sveta živých, len aby bol divákom dopriaty ešte po- aby terorizovali iných v podobe kliatby, sledný jump scare v záverečnej scéne, kde pred ktorou niet úniku, bol v horrorovom sa ukáže, že maniak sa predsa len vrátil. svete spopularizovaný najmä prostred- A ak sa jej náhodou aj podarí prežiť celý níctvom expanzie ázijských filmov. Sa- film, rovnaký osud si pre ňu scenárista mozrejme, väčšine asi pri tomto spojení pripraví v prvotných minútach nevy- napadne Samara z The Ring (2002), res- hnutného pokračovania. pektíve jej japonská predloha Sadako Ya- Mnohé sa popísalo aj o tom, ako tieto ar- mamura (Ringu, 1998), poprípade Kaya- gumenty nezodpovedajú realite, pretože ko z Ju-on: The Grudge (2002). Pravdou je to práve postava „final girl“, ktorá slúži však je, že všetky spomínané (a taktiež ako metaforické vyjadrenie vzdoru voči mnohé ďalšie) snímky, ťažia z početných patriarchálnemu zriadeniu, reprezento- príbehov, nachádzajúcich sa vo folkló- 108 re hneď niekoľkých východných krajín. období – a nebolo to tak dávno – boli Okrem Japonska ich môžeme nájsť i vo duchovia dievčatiek či žien rozhodne to Vietname, Thajsku či oboch Kóreách. najdesivejšie, čo na nás z plátna kina ale- Nie je to však nevyhnutne iba ázijský fe- bo obrazovky televízie mohlo vyskočiť. nomén. Na mnohých miestach v Európe Naďalej ostáva najrozpoznateľnejším ar- sa hovorí o duchovi takzvanej bielej pani. tiklom ázijského filmu. Ako tak úspešne Tak napríklad v našich končinách má ta- sa ho darí implementovať asi len v špa- kúto legendu takmer každý druhý hrad. nielsky znejúcej kinematografii. Avšak, zdá sa, že v tvorbe filmárov zápa- KRVAVÁ POMSTITEĽKA du do horrorovej tvorby zatiaľ nijako vý- znamne neprenikla. Ak hovoríme o žen- Návrat obete s cieľom terorizovať tých, ských záporáčkach v podobe mátajúcich ktorí im ublížili, alebo vlastne kohokoľ- duchov, poväčšine sa jedná o model za- vek iného, kto by si to mohol zaslúžiť, ložený práve na úspešných filmov z vý- je témou aj ďalšieho archetypu. Tu sa chodu, respektíve velenie preberajú tem- však jedná o veľmi reálne postavy, nie né sily. Veď dokonca aj mníška z filmov duchov zo záhrobia. Najčastejšie sa vy- The Conjuring (2013), The Conjuring skytujú obete sexuálneho násilia, ktoré sa 2 (2016) či Nun (2018) bola nakoniec mstia na mužoch. Ako príklad môžem mužský démon Valek (o mužskom her- uviesť postavu Mary Mason z American covi ani nehovoriac). K ďalším príkladom Mary (2012), či Asami Yamazaki z ja- by sme mohli zaradiť napríklad The Wo- ponského hororu Ôdishon (1999), kto- man in Black (1989) alebo ženu s rozre- rého vzhliadnutie máva u väčšiny mužov zanými ústami z filmuKuchisake-onna podobný vplyv na randenie, ako pozera- (2007). nie Čeľustí na kúpanie v oceáne. American Mary je film režisérskeho dua kanadských dvojičiek Jen a Sylvie Soska, občas známych aj ako Twisted Twins, a pojednáva o kultúre modifikácii vlastného tela. Body horror je mimocho- dom u sestier Soskových pomerne častý jav, rovnako ako spolupráca s herečkou Katharine Isabelle, stvárňujúcou hlavnú the woman in black (1989) postavu – v istom zmysle antagonistku, ale zároveň aj protagonistku deja. Práve tento archetyp antagonistky žen- Mary je študentkou medicíny, ktorú ského pohlavia ostáva zapísaný v mys- jedného dňa znásilní jej profesor. Ona liach žánrových fanúšikov ako zrejme ukončí štúdium a dostane sa do temného najčastejší a najstrašidelnejší. V istom sveta, kde mnohí ľudia túžia po najrôz- 109 nejších operáciách s cieľom permanentne narodené dieťa. To má prísť na svet každú zmeniť svoj vzhľad (napríklad amputácie, chvíľu. Nuž, a práve ono dieťa sa ženská či premena na živú bábiku). Nakoniec násilníčka snaží z jej tela vyrezať. Ako sa sa jej podarí pomstiť sa bývalému profe- totiž dozvieme nakoniec, práve ona bola sorovi a postupne si skúša všetky úkony druhou účastníčkou nehody. Taktiež bola z novej profesie na ňom. tehotná, no jej dieťa neprežilo, preto je Ôdishon má podobný priebeh. Vdovec odhodlaná na oplátku si vziať to, ktoré v strednom veku sa rozhodne nájsť si čaká Sarah. novú partnerku prostredníctvom kon- kurzu na hlavnú úlohu vo vymyslenom filme. Okamžite ho zaujme mladá Asa- mi. Má to však jeden háčik. Nedokáže sa totiž spojiť s nikým, koho uviedla ako referenciu. No nakoniec uňho zvíťazí túžba, a tak sa jej ozve. Asami čaká na odozvu niekoľko dní úpl- À l‘intérieur (2007) ne bez pohybu v byte, ktorého zariadenie tvorí len veľké naplnené vrece a telefón. Film je znázornením toho, ako hlboko Keď ten konečne zazvoní, predstiera, že siaha materinská láska. A do akej totál- ju to prekvapilo. Súhlasí s rande a… no, ne znetvorenej podoby ju môže pretvoriť aby som to skrátil, po tom, čo nájde uňho tragédia, či nenávisť. Tento súboj dvoch fotografiu inej ženy (zosnulej manželky), matiek na život a na smrť si rozhodne za- náš hlavný hrdina sa ocitne celkom pa- slúži pozornosť, rovnako ako žena, ktorú ralyzovaný a postupne mu ubúdajú časti poznáme len ako La femme, medzi naši- tela. Zisťujeme, že Asami bola v detstve mi ženskými antagonistkami. zneužívaná vlastným otcom a tak tro- Vhodné by bolo ešte spomenúť, že oso- chu nezvláda žiarlivosť. U oboch postáv bitným spojením prvých dvoch kategórií je jasne definovaný spúšťač i motivátor (teda akousi subkategóriou) sú zvyčajne vraždenia, na ktorom je postavená pre- postavy čarodejníc. Síce reálne bytosti, no misa deja. oplývajúce nadprirodzenou mocou, ktorú Obdobným, no predsa trochu iným, často využívajú ako nástroj na pomstu. prípadom je záporáčka z francúzske- Príkladom takej je Slyvia Ganush z Drag ho filmu À l‘intérieur (2007). Tá sa však Me to Hell (2009) Sama Raimiho. nechystá pomstiť na mužoch kvôli sexu- MONŠTRUM PROTI SVOJEJ VÔLI álnemu násiliu, či možnej nevere. Jej cie- ľom je hlavná hrdinka Sarah, ktorá ne- Ginger Fitzgerald a Jennifer Check – obe dávno prežila autonehodu. Pri nej prišiel titulné postavy svojich filmov, Ginger o život jej manžel, nie však ešte stále ne- Snaps (2000) a Jennifer‘s Body (2009), 110 spĺňajú charakteristiku ďalšej kategórie. ktorý vyznáva princíp kolektívnej viny Obidve sa totiž v priebehu deja postup- a začne postupne zabíjať všetkých chlap- ne menia na monštrá, no ani jedna za to cov z okolia. úplne nemôže. Mimochodom, Jennifer‘s Body bol pô- V prvom prípade je na vine uhryznutie vodne celkom slušný prepadák. A to vlkolakom, ktoré slú- ži ako metafora pre zmeny dejúce sa v tele mladého dievčaťa pri prechode do dospe- losti. Ginger sa s nimi nevyrovnáva práve najlepšie. Nakoniec sa svojej novej podstate oddá nadobro, a tak zákonite nasleduje kr- viprelievanie. Podobne je na tom i Jennifer, ktorej telo prepožičala v tom čase mužmi asi najviac ob- letovaná herečka Hol- lywoodu, Megan Fox. Tu je situácia trochu komplikovanejšia, ke- ďže vďaka vykresleniu jej vzťahu s najlepšou Jennifer‘s Body (2009) priateľkou Needy sa vieme dovtípiť, že Jennifer nebola prá- napriek, alebo možno hlavne kvôli ma- ve kamarátkou roka ani predtým, než ju sívnemu marketingu, zameranému na rocková kapela s vidinou slávy ponúkla propagáciu postavy Megan Fox. A tým ako panenskú obetu diablovi, výmenou teraz nemyslím charakteru, ktorý stvár- za úspech a bohatstvo. nila vo filme. Práve nešťastný marketing Bum! Dokonalý plán. Mal len jeden há- býva označovaný ako dôvod negatívnych čik. Jennifer totiž už nebola panna, na- hodnotení divákov. Film bol totiž pre- priek tomu, že to tvrdila (dnes už naozaj dostieraný ako takmer erotický thriller, neexistujú na svete žiadne istoty!). A tak postavený na odhalenej hlavnej herec- namiesto obete jej telo posadne démon, kej hviezde, ktorá mala dokonca v rámci 111 promovania naživo komunikovať s uží- zhmotnil do sveta filmu zase raz chlap vateľmi stránky pornhub. – dnes už horrorový veterán Javier Bo- A tak sa ukázalo, že diváci mali skôr tet, známy napríklad zo snímkov [Rec] záujem vidieť telo Megan Fox, než Jen- (2007), Crimson Peak (2015), The nifer‘s Body. To sa však na plátne obja- Conjuring 2 (2016), či It (2017). Ale vilo iba zahalené, a tak film veľa (najmä nie. Ďalší, hoci možno vo väčšine prí- mužských) návštevníkov kín poriadne padov nie až tak viditeľný archetyp zlo- sklamal. V súčasnosti si však vybudoval ducha, je postava matky, ktorá je buď celkom slušnú základňu fanúšikov (res- antitézou voči hlavnému hrdinovi, res- pektíve fanúšičiek). pektíve podpornou postavou primárne- Jednou z prvých zástupkýň tejto ka- ho antagonistu. tegórie (a ženských záporných hrdi- Margaret White z filmu Carrie (1976), niek v horroroch vôbec) je Irena Gallier založenom na románovej prvotine z filmu Cat People (1942), ktorá trpí Stephena Kinga, je vhodným príkladom prekliatím z dávnych čias. A síce, že pri prvej možnosti. Titulná postava Carrie sexuálnom vzrušení sa vraj zmení na je tiché dievča, v ktorom sa pod vplyvom pantera. Hlavný hrdina, Oliver, však ne- matky – despotickej pravovernej kres- dovolí, aby niečo také stálo v ceste roz- ťanky, prejavia nadprirodzené schop- právkovej láske, a Irenu si vezme, hoci nosti. Margaret je tou naozajstnou zá- sa tá zdráha manželských povinností. poráčkou tohto príbehu. Do istej miery Väčšina deja balansuje medzi legendou by sa dalo to isté povedať o Norme Bates a návštevami lekára Judda, až kým ju z Psycha (1960). Hoci reálne jej postavu ten vášnivo nepobozká. Vtedy sa ukáže, vo filme nestretneme, dôsledky jej vý- že kliatba je skutočná. Irena sa mení na chovy na mladého Normana sú nosnou divokú šelmu a doktora zabije. Cat Peo- príčinou deja. ple je filmom, ktorý pojednáva o ženskej Druhý prípad reprezentuje azda najlep- sexualite a jej ovládnutí. Tak ako väčšina šie ďalšia Margaret. Matka vražedného z tejto kategórie, upozorňuje na ženské maniaka Jacoba Goodnighta zo See No telo ako na potenciálnu zbraň. Rozhodne Evil (2006), ktorá je jeho hlavnou moti- stojí za pozretie. váciou na masakrovanie nevychovaných NÁPOMOCNÁ MAMA Nie, nemám teraz na mysli film Mama (2013) od režiséra Andyho Muschietti- ho. Jeho antagonistka by sa zrejme skôr hodila k prvej kategórii nepokojného ducha, hoci sem zapadá okrajovo tiež. See No Evil (2006) A to napriek tomu, že titulnú Mamu 112 delikventov. Hoci Jacob hrá vo filme ako TAJNÁ MANIPULÁTORKA vrah prím, postava Margaret je rovnako Úspech tohto typu zápornej hrdinky je dôležitá, ba možno ešte viac. Pred jej zväčša postavený na zmysluplnosti finál- hnevom sa totiž neskryje ani samotné neho odhalenia. Či už v okamihu, keď sa vraždiace monštrum. o tom dozvie dovtedy nič netušiaca obeť, Nuž, a potom tu máme matku všetkých alebo v záverečnom prekvapení pre divá- horrorových záporáčiek, ktorá je vo svo- ka, ktorý ju celý čas pokladal za hrdin- jej filmovej sérii zrejme sčasti zabudnutá ku. Keď sa však podarí, často sa stane, že ako vrahyňa, nakoľko ju v mnohých po- tým príbeh dostane celkom nový rozmer. kračovaniach zatienila postava jej syna. Tento kľúč bol použitý hneď niekoľko- Mamička Jasona Voorheesa, Pamela, je krát, a to celkom úspešne. totiž jednou z prvých skutočne promi- Ako žiarivý príklad môžem uviesť po- nentných vraždiacich maniačok filmo- stavu Julie z pera Cliva Barkera, ktorá je vého horroru. Navyše zastupuje hneď známa z filmového spracovania novely niekoľko spomenutých kategórii. The Hellbound Heart pod názvom Hel- Dokonale vypĺňa archetyp dominantnej lraiser (1987), či pokračovania Hellbo- matky, ktorá v pokračovaniach Piatku und: Hellraiser II (1988). Áno, tvárou trinásteho nahovára zo záhrobia sa na- tejto série, a teda aj vo všeobecnosti hlav- vrátivšieho syna k zabíjaniu až tak vehe- ným antagonistom, je určite Pinhead, mentne, že v osemdesiatych rokoch mu- no minimálne v prvých dvoch filmoch sela byť akiste brigáda vedúceho letného má Hellraiser aj inú záporáčku (a oveľa tábora zaradená k najrizikovejším povo- komplexnejšiu, než sú Cenobiti). laniam v USA. Zároveň je jej motiváciou Hellraiser (1987) pomsta, kvôli utopenému dieťaťu, hoci celkom nešťastne zameraná na v zásade nevinných, nadržaných tínedžerov. To však nie je všetko. Pamela sa totiž neo- kúňala vziať si onen symbolicky falický nástroj a vydať sa na misiu naprieč ce- lým dejom prvého filmu,Friday the 13th (1980), sama. Skutočne nezávislá žena. Zaujímavé je, že Julia je sama do istej Podobne je na tom Debbie Slat (res- miery obeťou manipulácie, a to zo stra- pektíve Mrs. Loomis) z filmuScream 2 ny Franka, ktorý má vlastne všetko na (1997), ktorá taktiež spĺňa naraz znaky svedomí, keďže je to práve jeho túžba po niekoľkých archetypov: v istom zmys- nepoznaných slastiach, čo vypustí na svet le nápomocná mama, rozhodne krvavá Pinheada a spol. Nuž, a keď sa Frankovi pomstiteľka a taktiež ju môžeme zaradiť podarí vrátiť, aby opäť získal naspäť ľud- k nasledujúcej kategórii: skú podobu, musí sa sýtiť na ľuďoch. Tu 113 prichádza na scénu Julia, ktorá sa poduj- Mandy nemala nikdy v úmysle zomrieť. me baliť v baroch chlapov a vodiť si ich Namiesto toho zavraždí Emmeta a sama domov pod prísľubom sexuálnej aféry, prežije ako hrdinka, ktorá zachránila no s brutálnym koncom vo Frankovom svojho posledného priateľa pred vrahom. náručí. Veľmi podobne (teda vlastne takmer Julia sa nezdráha zvádzania, manipulo- identicky) je na tom i Jill Roberts zo vania, ba ani len vraždenia, len aby po- štvrtého Vreskotu. Menej známa sester- mohla objektu svojej obsesívnej túžby, nica notoricky preslávenej Sidney Pres- s ktorým mala pred svadbou aféru, unik- cott (a po Mrs. Loomis ďalšia ženská núť zo samotného pekla. Síce sa nedá po- antagonistka z tejto série), ktorá túži po vedať, že by nemala v istých okamihoch rovnakej sláve, a tak zariadi návrat Ghos- výčitky svedomia, ale to ju nezastavilo. tfacea, aby sa mohla stať novou Sidney. Dala by sa označiť za jednu z najkom- Aj v tomto prípade sa jedná o manipu- plexnejšie vytvorených antihrdiniek hor- láciu jednej z postáv i diváka samotného. rorového žánru. All the Boys Love Mandy Lane (2006) Druhá skupina manipulátoriek je taká dobrá, že sa jej podarí podviesť nielen po- stavy vo filme, ale aj divákov samotných. Modernejšie príklady tohto archetypu sú titulná postava z filmu All the Boys Love Mandy Lane (2006) a Jill Roberts zo Scream 4 (2011). Než sa ukázalo, že Amber Heard zvláda dokonale podobnú rolu v živote Johnny- CHLADNOKRVNÁ VRAHYŇA ho Deppa, vyskúšala si ju vo filme, kde stvárnila Mandy – mladú ženu, ktorá od- No a nakoniec nám ostáva kategória ne- chádza s partiou kamarátov na vzdialený veľmi početná. Archetyp chladnokrvnej ranč (chaty už totiž nie sú v horroroch až vrahyne, čistého zla, ktoré terorizuje kaž- tak in). Neskôr sa ukáže, že je tam s nimi dého, kto má to nešťastie, že mu skríži aj vrah. Nejedná sa však o žiadneho do- cestu. Pokiaľ nerátame kráľovnú xeno- máceho sedliaka v štýle texaského masa- morfov z Votrelcov, väčšinou nájdeme kru. Je jedným z nich (Emmet). príklady len v menej známych filmoch. Až na konci sa dozvieme, že za všet- Medzi také sa radí napríklad postava kým stojí práve Mandy Lane, ktorá ho Princeznej z austrálskeho nezávislého presvedčila na vyvraždenie kamarátov horroru The Loved Ones (2009). Lola, (používam tento termín veľmi vágne) alebo „Princezná“, je zdanlivo obyčajná a uzavrela s ním samovražedný pakt. tínedžerka, túžiaca po dokonalej stuž- Hoci, samozrejme, aj to bola lož, pretože kovej. Lenže problém nastane, keď jej 114 pozvanie odmietne jej vysnívaný partner. Martyrs (2008). Rovnako ako Pamela Mimochodom, aj The Loved Ones má Voorhees, aj ona je ženou viacerých ar- svoju nápomocnú matku. Až na to, že chetypov. Vodkyňa tajného filozofického v obrátenom garde, keďže tento archetyp spoločenstva, ktoré vyhľadáva mladé ženy, vo filme zastupuje Daddy. aby ich mučilo a pretváralo v martýrky s vidinou odhalenia tajomstiev života po smrti, nekoná s pohnútkou pomsty, ani nie je monštrom proti svojej vôli. Práve naopak, je pôvodkyňou utrpenia. V is- tom zmysle by sa teda dala kategorizovať aj pod archetyp akejsi duchovnej matky. Hoci sama si ruky v čiernych rukavič- kách od krvi nezamaže, predsa nakoniec The Loved Ones (2009) dosiahne svoje. Za akúkoľvek cenu. Ako tajná manipulátorka totiž všetko riadi. Pravda, aj v tomto prípade zohráva sil- A ešte aj (slušne povedané) prekabáti nú motiváciu pomsta, takže nejde úplne celý zvyšok svojho spoločenstva. o dokonalý príklad. No zároveň sa nedá povedať, že by sa jednalo vyložene ani o postavu pomstiteľky, nakoľko táto prí- čina je skôr zámienkou na odhalenie pra- vého charakteru postavy. Podobne je na tom i Annie Wilkes z ďal- šej „kingovky“ so silnou ženskou zápor- nou postavou. Misery (1990) rozpráva príbeh o bývalej zdravotnej sestre, ktorá Martyrs (2008) je najväčšou fanúšičkou spisovateľa Paula Sheldona. Ten má autonehodu a Annie FINAL GIRL VERSUS SLASHER GIRL ho nájde v bezvedomí. Problémom je, že Paul má so sebou i rukopis románu, Oskarová Kathy Bates ako Annie Wil- v ktorom sa podujal zabiť hlavnú hrdinku kes v Misery, rafinovaná Emma Ro- – obľúbenkyňu našej antagonistky. Vtedy berts ako Jill Roberts v Scream 4, bru- sa naplno prejavujú jej sklony k agresivi- tálna Eihi Shiina ako Asami Yamazaki te. A Annie v podaní Kathy Bates je sku- v Ôdishon, obľúbená Katharine Isabel- točne desivou postavou. le hneď v dvoch postavách: ako Gin- Najbližšie k stvárneniu čistého zla má ger Fitzgerald v Ginger Snaps a Mary však s najväčšou pravdepodobnosťou Mason v American Mary, zvodná Mademoiselle z francúzskeho filmu Megan Fox ako Jennifer Check v Jen- 115 nifer‘s Body, neodolateľná Nastassja porúčam zohnať si tento film. Je o šies- Kinski ako Irena Gallier v Cat People, tich herečkách, ktoré súperia o hlavnú desivá Rie Ino‘o ako Sadako Yamamura rolu vo filme. z Ringu, či legendárna Betsy Palmer ako Pamela Voorhees v sérii Friday the Radoslav Kozák 13th. To všetko sú tváre ženských an- tagonistiek, ktoré sa navždy zapísali do análov horroru. Ženské postavy horrorových zloduchov sa dajú rozdeliť do niekoľkých kategórií. Ako sme si však mohli všimnúť, u väč- šiny z nich je badateľný motív pomsty, či akéhosi karmického zadosťučinenia. Ten spája v podstate, vo väčšej či menšej miere, takmer všetky načrtnuté posta- vy, alebo sa aspoň vyskytuje u všetkých kategórii. Napriek tomu môžeme nájsť rozmanité archetypy. Jediný ako-tak absentujúci je v podstate mohutný a nezastaviteľný slasher typu Jasona Voorheesa, či Victora Crowleyho. Hoci by sa dali nájsť nejaké sporadické príklady: Agnes z remaku Black Chris- tmas (2006), ktorá vytvorila vražedný team so svojím bratom Billym (v prípa- de Agnes sa však zhostil úlohy mužský herec), alebo, do istej miery, Mrs. Tre- doni z Alice, Sweet Alice (1976), aj keď tu by sme skôr mohli hovoriť o krvavej pomstiteľke. Takže tradičný záverečný zápas final girl proti ženskému slashe- rovi sme si zatiaľ veľmi užiť nemohli. Zaujímavým počinom tohto druhu je kanadský slasher s názvom Curtains (1983). Myslím však, že som v tom- to článku už naprezrádzal dosť. Ak ste o Curtains ešte nepočuli, a radi by ste Curtains (1983) podobný súboj videli, potom vrelo od- 116 Podzimní odpoledne trávila Izabela v za- Proč si lidé chtějí vědomě lhát? hradě knihovny jako obvykle. Rukou I smrt má přece mnoho poetických a li- hladila objemný svazek, který právě do- bozvučných jmen, která dosud nutí mno- POVÍDKA četla. Kolik inspirace a prolínání paralel- hé nechat se jí ukolébat k věčnému spán- ních světů se stalo jejím novým tématem ku. A ten je jediným, co ve skutečnosti a údělem. Přemýšlela volně o teorii i pra- bude následovat. xi, sama pro sebe interpretovala prožité Léto skončilo, začíná podzim. Pestře události a vše jí do sebe dokonale zapa- zbarvené listy servané větrem ze stromů dalo. na pevnou a tvrdou zem již začínají před- Zapálila si cigaretu. Ani ne tak pro zdra- vádět své rafinované taneční kreace. Točí ví, jako z uvědomění, že za dveřmi jejího se v mnoha chaotických vírech, odevzdá- života čeká smrt. vají se v letu dynamickým spirálám a zá- Byl to rituál a také gesto memento mori. vitnicím, podobny lidem přistiženým na V objetí chmurné atmosféry sklonku svých spletitých cestách někde na pokraji právě uplynulého léta, pod šedavou klen- snových světů mezi matkou přírodou bou těžkých oblaků, začala přemýšlet nad a matkou civilizací. pomíjivostí lidského života. Života, kte- Proč to tak má být…? A proč si snad rý strávila povětšinou v práci, jež jí sice ještě častěji lžou, i když nechtějí? Co to svým způsobem udílela naplnění, ovšem vlastně všechno znamená? ona v hloubi své citlivé duše vnímala, že Léto. Bylo tím, co každým rokem tisíce existuje ještě nějaký jiný svět, který dosud lidí uhrane a vtiskne jim do srdcí pečeť takřka nepoznala, svět někde daleko za svého někdy až dětinského optimismu. zdmi firmy pana Xaviera. A pak… knihy, vzpomínky a sny… Pa- 117 vučiny, jako dekorativní závoje kryjící peněz a všeobecného vlivu. Vše klapalo zadumanou realitu každodenních životů jako na drátkách. oněch subtilních bytostí. A on získal moc ovládat davy. Nebyl Jak že to tenkrát bylo? to ale výše zmíněný pan X., ani jeho Byla to svěží barva jablka a smyslně charisma. Byly to archetypy, kategorie rudá nálada jahody, co otupovalo smys- a mýty, co si každodenně získávaly vy- ly nemocného davu. Bůh to tak chce… prahlá srdce lidí. Nikdo se neubrání, ba Bůh chce, abychom se postupně otrávili co víc, nikoho ani nenapadne obléci se a obětovali své nicotné životy na oltářích do pomyslné zbroje a vykročit k obra- dávných kultů úrody, výživy a smrti. Ne- ně… musíme ani vyřezávat nepřátelům srdce, A Izabela, nyní uzamčená v rozlehlé jako to dělali kdysi… nějací jiní… někde podzimní zahradě s jakousi knihou? daleko od nás, za horami a moři, v cizí Jela s nimi a spolu s dalšími v tom tem- krajině… A vlastně… proč by to také ném rychlíku modro-oranžové barvy, nedělali, ti neznámí, když tenkrát po je- pro který fyzikální zákony již možná jich boku stály mocnosti nadpřirozena přestaly platit… staršího než lidstvo samo. Tenkrát denně Pak jen stále nosila lahvičky s jedy z ve- promlouvali ve prospěch svých obhájců, likého skladu od jedněch dveří ke dru- ve prospěch svých tvůrců… hým. Ve svém osobním opojení přítom- Izabela opět otevřela knihu ve svých ností pouze zřídkakdy zaslechla, jak jí chladnoucích dlaních. Najednou viděla skrze cinkání lahviček a zkumavek zvoní rozběsněná koryta krvavých řek nesou- hrana. A zvonila, pro všechny, kteří se cích záplavy adrenalinu k otevřeným poddali bez odmítání. branám živoucích myslí… Temně lesklé Jakýkoli mýtus je silná věc. Pokud chce potoky… Měla je před sebou, a slyše- člověk ovládat druhé, stane se mu tento la hřmot oceli, jež právě teď rve a párá bez pochyby vítaným rádcem… Byly to poloprůsvitnou tkaninu dalších lidských mýty, jež pomáhaly od pradávných dob plánů, obav, nadějí i snů… držet malé společnosti pohromadě. Než „Naše“ smrt bude ale daleko milosrd- se časem proměnily v reklamní slogany nější. Zemřeme na pomalou otravu dob- a, jak se říká, „bezprostřední, ale nejed- rem, postupující našimi těly jako malič- noznačné“ obrazy s totožným posel- ké myši, po kterých v Xavierově sterilní, stvím. A to vše zejména skrze schopnost chemické továrně nebylo ani památky. interpretovat. Xavier byl dobrý člověk. Denně přinášel Existují obrazy bez významu? Co když oběti na zapomenutý oltář svého boha, teď ano? Na podzim… listím zaváté jako čímž obnovoval letitou tradici krásy mapy myšlenek, jako… vzpomínky na a slávy jeho archetypálního majestátu. události z minulosti, jež se možná nikdy Bůh mu za to štědře oplácel množstvím nestaly! 118 119 Hluboko v nitru naší výše uvedené hrad okolo knihovny. Strom, nevinně si antihrdinky se začaly rodit pochybnosti, pohrávající s melancholickou duhou, jež a dnes také pomalu probublávat na po- se rozhodla usadit v jeho větvích. Jak pů- vrch, postupně, jedna po druhé. Avšak vabné, smysluplné a inspirativní. Příroda nebylo jich ještě tolik, aby dokázaly po- je mocná čarodějka. Co se stane s tím, hltit celou Izabelinu mysl. Ta byla dosud který se postaví proti Ní?! A co vlastně možná i trochu naivní, a zajišťovala tak tato čarodějka očekává od člověka? Oče- své nositelce efemérní pomoc, víru ve kává boj o přežití nebo preferuje umrt- schopnost vymanit se z područí těch… vující smíření? Nebo doopravdy čeká od „nočních můr“. každého z nás život podle jiných pravi- „Lidský život se potřebuje opírat o ilu- del, jiné etiky?! Kde je odpověď? ze,“ řekl kdysi jeden filosof, kterého Nyní se ale všechno zaplavovalo mlhou. osobně nepoznala. Izabela tomu věřila. I když byla ve svém bytě… Tato myšlenka byla její útěchou, zname- Okolní svět jakoby se najednou utápěl nala alespoň jistou dávku integrity v hlu- skoro až v mléčné pěně. Izabela nepro- binách ducha. testovala. Poněkud nudně seděla v křesle, Tenkrát večer ale říkala sama sobě: „Ne- jakoby takovou scénu viděla už mnoho- chci spát. Hlava mi třeští, spánek se mi krát… příčí o to víc. A ‚dnes je přece dnes‘, tak A co víc, nemohla udělat jediný pohyb. kdo by mohl spát?“ Její fyzická schránka se přestala řídit po- V hlavě jí opravdu třeštilo, měla pocit, vely mozku. Seděla tedy bez hnutí a ne- že se jí skleněné krvavé střepy zabodávají chávala zaplavovat své tělo i mysl bílou přímo do mozku. V prostoru srdce cítila tmou. prázdno. „Co se stalo s mojí neochvějnou myslí?“ promlouvala k sobě opakovaně. Ráda by se někomu svěřila, ale byla zde sama, najednou v bytě, jako opuštěná, zapomenutá planeta uprostřed temné- ho, studeného vesmíru. Kam se poděl její subjektivní pocit sebejistoty a opovážli- vosti? Usedla těžce do křesla. Náhle viděla, jak se obývací pokoj za- haluje mlhou. Byla to mlha nebo dým? Nebyla si vůbec jistá. Ono cosi vychá- zelo z otevřených dveří zadního pokoje a halilo postupně televizi, CD přehrávač Anna Korbelová (*1986) i počítač, na kterém doposud svítila foto- Členka umělecké skupiny Infernalismus. grafie, pořízená během oné návštěvy za- 120 121 Vynechat v naší cestě napříč žánrovým o manželském páru – šerifovi Ebenovi prvním desetiletím nového století nemů- a jeho zástupkyni Stelle. Ti se vydají do žeme ani obrázkovou formu vyprávění zapadlého aljašského městečka Barrow, příběhů. Komiksy si, nejen v českém pro- ve kterém od 18. listopadu až do 17. storu, získávaly stále jistější a silnější po- prosince, tedy přesně 30 dní, nevychází zici. My vám nabízíme pětici zajímavých slunce. Začínají se zde rojit krvežízniví horrorových komiksů. upíři, a tak je na hlavních hrdinech, aby zachránili celý lidský druh. Abych pravdu Steve Niles je plodným tvůrcem. Za řekl, autor si mě zde svým stylem psaní dobu svého působení napsal nespočet moc nezískal. Coby horrorového tvůrce autorských počinů, v nichž naplno uká- ho mám vcelku rád, a ačkoliv nevytváří zal, že i komiksový horror má v moder- převratné příběhy, musí se mu nechat, ní době co nabídnout. Jeho nejznámější že umí neotřele pracovat s náměty, což dílo, minisérie 30 dní dlouhá noc (30 dokázal hned v několika sériích. Z 30 Days of Night, 2002), je dodnes považo- dní dlouhá noc jde cítit Nilesova tehdejší váno za jeho vrcholné. Příběh pojednává nevypsanost. V době, kdy komiks vyšel,

122 totiž měl za sebou pouze pár uzavřených superhrdinského žánru. Kromě komik- minisérií z devadesátých let, takže ještě sových sérií se však Moore také věnoval neměl tolik zkušeností. Ve výsledku je psaní povídek. Jedna z nich, příhodně to, bohužel, dost znát. Na jednu stranu pojmenovaná The Courtyard, byla sou- je tempo vyprávění svižné a příjemně od- částí povídkové antologie The Starry sýpá, přičemž brutalita pěkně doplňuje Wisdom: A Tribute to H. P. Lovecraft některé pasáže. Naneštěstí, dějová linka (1995). Své komiksové adaptace se však selhává ve vykreslení dvou hlavních akté- dočkala až v roce 2003. Zhostil se jí rů, kteří jsou nevýrazní od začátku až do britský scénárista Antony Johnson spo- konce. Některé části působí zbytečně na- lu s kreslířem Jacenem Burrowsem a na tahovaně, jiné strašně repetitivně. O nud- základě původní povídkové předlohy vy- ných upírech raději nepíšu. Ani kresba tvořil uzavřenou dvousešitovou minisérii Bena Templesmithe bohužel nedokázala Alan Moore‘s Courtyard (2003). V ní zachránit výsledný dojem ze čtení. Ne- sledujeme Aldona Saxe, agenta FBI, vím, čím to je, ale k této minisérii jsem který musí vyřešit případ tří zdánlivě ne- si zkrátka neutvořil moc pozitivní vztah. souvisejících rituálních vražd ve Spoje- Mezi čtenáři se ovšem dočkala tak velké- ných státech amerických. Co musím vy- ho úspěchu, že u vydavatelství IDW vy- píchnout ze všeho nejvíce, je atmosféra. šlo hned několik pokračování od jiných Z komiksu na vás z každé stránky dýchá tvůrců, jež byla fanoušky přijata veskrze typické lovecraftovské tajemno. Johnson rozporuplně. Česky ji vydalo nakladatel- se nesnaží odvyprávět pompézní záplet- ství Comics Centrum v roce 2003. ku. Namísto toho se drží při zemi a vsází Novátorský scénárista Alan Moore především na práci s postavami a postup- změnil celý komiksový svět k nepoznání. Pří- běhy jako Watchmen: Strážci (Watchmen, 1986-1987), Z pekla (From Hell, 1989-1998) nebo V jako Vendetta (V for Vendetta, 1982- 1985) dodnes patří mezi povinné klasiky, které by si měl přečíst každý čte- nář. V případě prvního jmenovaného bychom dokonce mohli mluvit o dekonstrukci celého 123 né vyvrcholení zápletky. Několik závěreč- specifické výtvarno jsme mohli naplno ných stránek je pak pravou třešničkou na okusit kupříkladu v česky vydaném Hell- dortu, ve kterých se budou Lovecraftovi boyovi od Mika Mignoly. Druhým je fanoušci vyžívat. A abych nezapomněl, Robert Cummings, americký filmový re- Burrowsova kresba krásně pasuje k celé- žisér, scénárista a heavy metalový zpěvák, mu komiksu. Díky ní totiž mnohem lépe mnohem známější pod přízviskem Rob vynikne drsné, po většinu času potemně- Zombie, který se na příběhu podílel coby lé, prostředí. Já osobně bych mohl Alan spoluautor scénáře. Společně vytvořili Moore‘s Courtyard doporučit. Musíte do neotřelý komiks, jenž dokáže zaujmout něj však jít s tím, že se rozhodně nejedná především drsnými scénami, v nichž o jednoduché čtení. Pokud by vás komiks nechybí krev, nahota ani násilí. Hlavní zaujal, můžete vyzkoušet i dvě plnohod- postavy sice nejsou kdovíjak originální, notná pokračování napsaná samotným ovšem titulní Bigfoot je tahounem celé Alanem Moorem – kratičký Neonomi- minisérie. Z některých scén, v nichž fi- con (2011) a mnohem rozsáhlejší Provi- guruje, vám bude běhat mráz po zádech. dence (2015–2017), kterou česky vydalo A co víc, temný výtvarný styl krásně ko- nakladatelství Argo roku 2019 nejen ve responduje se strašidelným vyprávěním. standardní, ale také ve speciální limito- Objektivně ovšem musím uznat, že kres- vané edici. ba může někomu přijít úchvatná, jiným Když Steve Niles psal minisérii Big- naopak strašně ošklivá, protože Corben foot (2005), spojil síly se dvěma ostříle- má velmi osobitý styl, který nesedne ka- nými talenty. Prvním z nich byl dnes již ždému. I tak si však stojím za tím, že ně- zesnulý kreslíř Richard Corben, jehož které scény povyšuje o třídu výš. Napří- klad úvodní sekvence, kdy se opičí netvor snaží ulovit jele- na, by bez skvělého coloringu a výrazných linek s důrazem na postavy byla poloviční. A takhle bych mohl mluvit i o řadě dalších. Bigfoot sice není dokonalým horrorem, ovšem i přesto bych jej mohl vřele doporučit všem, kte- ří si chtějí přečíst příjemnou horrorovou jednohubku. Co se stane, když se milovník komiksů a strašidelných po- vídek spojí s velikánem mo- 124 derního literárního horroru? Vznikne příběh o drsném upírovi a lstivém psan- ci Skinnerovi Sweetovi, který se musí popasovat se situací v Los Angeles 20. let dvacátého století. Americký upír #1 (American Vampire Vol. 1, 2010) obsa- huje hned dva příběhy. Ten první má na starosti Scott Snyder a sledujeme v něm osudy hlavního hrdiny a hollywoodské herečky Pearl Jones. Druhou si vzal na starosti Stephen King, který se ve ved- lejší dějové odbočce snaží odvyprávět povídku, jež je postavená především na skvělých, byť občas zbytečně natahova- ných, dialogových sekvencích. Všechno je pak okořeněno kresbou Rafaela Al- buquequeho. Ten svými ostrými linka- mi s důrazem na detail dokáže při čtení ohromit. První kniha je jediná a posled- ní, na které se Snyder kreativně podílel s Kingem. Otěže série si pak kompletně přebral pro sebe a začal vyprávět roz- Burden Hill, v němž zároveň vyšetřují sáhlou ságu, jež dohromady čítá devět příčiny zvláštních paranormálních udá- dílů, včetně řady antologií a uzavřených lostí. Scénárista je poprvé uvedl na scé- minisérií. Aktuálně vydávaná minisérie nu v antologii The Dark Horse Book of American Vampire 1976 by měla zna- Hauntings (2003), a to konkrétně v kra- menat definitivní konec pro sérii, která tičké povídce Stray. Později se objevovali se v průběhu dlouhého vydávání u dnes v řadě dalších titulů, ovšem svou vlastní již zaniklého vydavatelství Vertigo do- sérii si vydobyli až v roce 2009, kdy se čkala velkého věhlasu. V roce 2011 do- Dorkin spolu s kreslířkou Jill Thomp- konce získala Eisnerovu cenu za nejlepší son rozhodli odvyprávět nové příběhy, nově vycházející komiks. Svazek byl čes- ve kterých si mohou ještě více pohrát se ky vydán nakladatelstvím BB Art v břez- zápletkami. Svazek Beasts of Burden: nu roku 2013. Animal Rites (2010) obsahuje, kromě Evan Dorkin stojí za vznikem skupi- vybraných příběhů z antologií od vyda- ny Bestií burdenských (Beasts of Bur- vatelství Dark Horse, také první čtyři den). Ta je složena z pěti psů a jedné úvodní sešity, provádějící rozmanitým kočky. Spolu žijí v malém sousedství a bohatým světem, jenž má rozhodně co 125 je úchvatná. Práce s barvami je výtečná a panelování krásně pasuje k jednotli- vým scénám. Občas se najdou momenty, kdy se trochu zby- tečně přešlapuje na místě a děj se nijak výrazně neposouvá, ale nejde o nic, co by zásadně kazilo kvality celého díla. Série se dočkala velké vlny pozitiv- ní odezvy, a to jak ze strany čtenářů, tak komiksových kritiků. Není tedy divu, že později do- šlo i na řadu one- -shotů, crossoverů s jinými tituly a ně- kolik pokračování. Úvodní knihu mů- žete sehnat i česky. Vydalo ji naklada- telství Comics Cen- trum v červnu roku 2020 pod názvem Bestie Burdenské: Historky z psíšeří. nabídnout. Ačkoliv jde pouze o začátek Kromě něj lze tak- série, mohu říci, že jsem si jej užil. Scénář též sehnat druhý díl Sousedská hlídka, je hravý, ocenit musím především práci se přičemž třetí by měl vyjít v dohledné zvířecími hrdiny, práci s napětím a skvě- době. lé využití humoru za účelem odlehčení některých momentů. Výtvarná stránka Daniel Palička 126 Vrátí se. Vynoří se z nejtemnějších míst o návrat ke kořenům kapely, jenž čerpají vašeho podvědomí a podmaní si vaši inspiraci z hrůzy, šílenství a zvráceného duši. Démonický řev Daniho Filtha ne- sexu. Žánrově je ale Darkly, Darkly, Ve- jde jen tak vymazat z hlavy. Zahryzne se nus Aversa už jinde než první alba řadící vám svými zoubky do mozku a vysaje se k čistokrevnému black metalu. Ka- z něj všechnu příčetnost. Protože Dani pela za téměř dvě desetiletí absorbovala Filth a jeho smečka jsou upíři. Přináší- do svého hudebního výrazu různé vlivy me vám druhou část profilu dekadentně od gothic metalu, hard core až po heavy horrorových Cradle of Filth. metal, který je pro její tvoru v posledním desetiletí typický asi nejvíc. Devátým studiovým albem Cradle of „Královna démonů“ je na albu prezen- Filth je koncepční Darkly, Darkly, Ve- tována jako femme fatale s lesbickými nus Aversa (2010) zasvěcené ženskému a vampýrskými choutkami. Cizí jí ale démonu Lilith. Podle Daniho Filtha je není ani sex s opačným pohlavím. Mu- protipólem předchozího koncepčního čení a stříkající krev jsou pro ni vítaným alba Godspeed on the Devils Thunder, zpestřením jakékoliv kratochvíle, nemusí které popisuje život a libůstky sadistic- být nutně spojena se sexem. V mytologii kého francouzského šlechtice Gillese de se o Lilith mluví jako o první ženě bib- Raise (1405–1440). Album ale není jen lického Adama. Na rozdíl od poddaj- protikladem k de Raiseově temné muž- né Evy však prý nechtěla ležet při sexu ské energii, najdeme tu také prvky vikto- pod ním. Pokud si odmyslíme sexuální riánského horroru, starořecké mytologie podtext, vyjde nám z toho, že odmítala a templářské mystiky. Dani se, pokud jde přijmout podřízenou roli v partnerském o texty a celkovou atmosféru, pokouší vztahu. Když se Adam rozhodl vzít si ji

127 násilím, utekla od něj. A nevrátila se ani Což tak ale ani trochu nevypadá, protože pod pohrůžkou, že každý den zemře 100 jen co si ho nasadí, krev teče proudem. jejích dětí. Místo toho se stala ženou Sa- Že půjde o pořádnou gore řezničinu, je maela, knížete smrti, který bývá některý- vidět od první chvíle, kdy Dani řve do mi náboženskými spisy ztotožňován se efektně stylového mikrofonu z kostí. Satanem nebo králem démonů. Mimoto je Lilith často označována za paní větru, silnou nezávislou ženu a vražedkyni no- vorozeňat. V antisexuálním středověku jí a jejím démonickým dcerám bývá při- suzována role sukub. V 19. století se pro svou nezávislost stala symbolem boje za rovnoprávnost rodících se feministic- kých hnutí. Zajímavé je, že podle někte- Sledujeme, jak se Lilith připoutaná ke rých zdrojů to měla být právě Lilith, kdo kolečkovému křeslu, snaží vymanit ze v převtělení za hada přesvědčil naivní svého vězení. To se jí nakonec podaří Evu, aby ochutnala jablko. Jiné prameny pomocí jakéhosi ostrého předmětu, za- ale tvrdí, že to byl Samael, jenž s Evou pichujícího se jí do kůže. Což je demon- pak dokonce zplodil syna Kaina. strováno cákající krví. Následuje s dějem Vraťme se ale ke Cradle of Filth. Na nijak nesouvisející prostřih na Daniho Darkly, Darkly, Venus Aversa kupodivu ruku s krvavou flákotou masa či kusem nenajdeme žádnou instrumentální sklad- zvířecího orgánu a osvobozená démonka bu. A to ani na začátku, jak bývalo u před- v smetanově bílém negližé opatrně kráčí chozích alb zvykem. Místo toho v úvodu do místnosti s trůnem a náhrdelníkem. odříkává klávesistka Ashley Ellyllon do Bere do rukou náhrdelník a sedá si. V po- hudebního podkresu monolog začínající zadí na lůžku leží svůdně oblečená žena, slovy „Jsem Lilith, paní z temnoty“. Po jako předzvěst lesbických hrátek. Dani si několika verších, přichází s výhrůžkou ve výmluvném gestu přejede prstem po slibující divoké orgie. Tuto noc si pro vás hrdle, načež si Lilith připne náhrdelník. prý přijde. Následuje Daniho psychotic- V dalším prostřihu opět vidíme Daniho ký řev, který volně přechází do další sloky s čímsi krvavým a dosud panensky čistá songu The Cult Of Venus Aversa. Nej- Lilith je vzápětí postříkaná mohutným výraznější skladbou alba je však až sed- gejzírem krve. Pak se ve dveřích objevuje má v pořadí Lilith Immaculate, ke které blondýna s truhlicí šperků. Záběru však vznikl i klip. Lilith zde v souladu s tex- dominují hlavně její odhalená ňadra. tem sedí na trůně na němž našla náhrdel- Pohledu na ně si ale divák příliš neužije, ník. Ten má být zdrojem harmonie, kte- protože Lilith jí hned na to podřízne krk. rou má neposkvrněná Lilith zosobňovat. Do dveří poté vstupuje další krás- 128 ka, s vnady, které svým tvarem a velikostí šperky proplétá had. Jde o narážku na připomínají dva fotbalové míče. Přidr- zvířecí podobu démonky, často zobrazo- žuje si je rukama zvednutýma nahoru, vané v převtělení za plaza. V hadí kůži tak aby je měla nalepené těsně na sebe. prý ostatně svedla Evu k ochutnání za- Vypadá přitom trochu jako minojská bo- povězených rajských plodů. hyně, takže se nabízí otázka, jestli celá tahle scéna není jen nejapným pokusem o vtip. A samozřejmě i ona je krátce na to podříznuta. Přichází brunetka se srdcem na podnose, aby ho předala Lilith a ta jej na konci odevzdá Danimu. V intermez- zu před závěrečnou scénou vidíme nově příchozí brunetku jako Lilith na trůnu a posléze spoutanou a vyděšenou v křes- Ke svým hříchům se Dani přiznává ve le. Dani, jenž je vlastně strůjcem krve- zpovědnici. Na druhé straně mříže ale lačného řádění démonky mizí se srdcem nesedí sluha boží nýbrž Lilith v ctnost- v mlze, aby se celý příběh mohl odehrát ně bílém krajkovém závoji. Ústy kláve- znovu. sistky Ashley Ellyllon mu říká „Miluj Klip byl natočen ještě k songu Forgive mě a uctívej mě“, na což Dani reaguje Me Father (I Have Sinned), který na obscénním olizováním rtů a chlípným albu Darkly, Darkly, Venus Aversa na- úsměvem. Tento celkem vydařený fór pak jdeme hned dvakrát. Poprvé v klasickém opakuje i v dalších záběrech, tam už to provedení a podruhé jako součást limito- ale nepůsobí tak vtipně. V klipu se opět vané edice v rozverné taneční verzi. Song objevuje voyerství. Dani zpovzdálí pozo- je zpovědí kněze, jemuž se ve snech zje- ruje Lilith, jak se svléká a ukládá k spán- vuje Lilith. Dani se při jeho psaní zjev- ku. Když usne, sleduje ji, jak leží v bíle ně inspiroval křesťanskými pověrami. Ty povlečené posteli s nebesy v poněkud totiž přičítaly ranní poluci duchovních rozhalené běloučké noční košilce. Tady nočním návštěvám démonky. Z textu je už však není knězem. Na sobě má černý cítit Daniho smysl pro sarkazmus. Kněz kabát s kovovými hroty, kožené rukavice v závěru zpovědi mimo jiné tvrdí, že ne- a silnou vrstvu třpytivého make-upu ko- podlehne vlhkým stehnům Lilith. Role lem očí suplujícího škrabošku. Na rozdíl kněze se v klipu ujal přímo Dani. Kromě od nevině spící Lilith působí jako ztěles- pro něj typického gothického oblečku nění zkaženosti. a nápadného líčení tu má na sobě kněž- V roce 2011 kapela vydala EP nazvané skou sutanu s křížem, který výjimečně Evermore Darkly. Jde o „rozšířenou ver- není obrácený. Kolem něj tančí žena ve zi“ alba Darkly, Darkly, Venus Aversa. EP spodním prádle, jíž se mezi blyštivými obsahuje dvě nové skladby Transmission 129 from Hell a Thank Your Lucky Scars. smrti. Dani si pak na této legendě jen Úvodní Transmission from Hell není přihřívá polívčičku, když v textu Trans- skladbou v pravém slova smyslu, jedná mission from Hell za ony zvuky z pekla se o mužský monolog, místy přerušovaný vydává své songy na Evermore Darkly. praskáním elektřiny a dalšími znepokoji- Další nový song na EP Thank Your Luc- vými zvuky. Má jít o varování před hlasy ky Scars nijak nevybočuje z původního z pekla, které údajně zachytil mikrofon konceptu alba Darkly, Darkly, Venus spuštěný do Kolského vrtu v Murmanské Aversa. Jde o klasickou vampýří romanci, oblasti na Sibiři. Vrt, jemuž se přezdívá na jakou jsme u Cradle of Filth zvyklí. Díra do pekla, je nejhlubším vrtem na Album Midnight In The Labyrinth světě a vznikal postupně mezi lety 1970 (2012) obsahuje skladby z prvních čtyř až 1994. Mělo jít o vědecký experiment, alb kapely znovu přepracované společně jehož cílem bylo poodhalit složení tam- s orchestrem. Název pochází z textu son- ní litosféry. Výzkumníci ale během něj gu Mistress from the Sucking Pit z alba prý objevili něco, co mělo zůstat navždy Darkly, Darkly, Venus Aversa. Ženské skryto. A vyděsilo je to natolik, že od vokály nazpívala bývalá externí zpěvač- dalšího průzkumu upustili. Tato legenda, ka kapely Sarah Jezebel Deva, která na včetně údajně autentického záznamu na- spolupráci kývla po několika letech, kdy říkajících hříšníků smažících se v pekle, se věnovala své sólové kariéře. Prozatím koluje na internetu zhruba od roku 1997. jde o její poslední jednorázový návrat ke Jedná se však o smyšlenku. Audiozá- Cradle of Filth. Atmosféra alba má evo- znam „hlasů z pekla“ je ve skutečnosti kovat soundtrack k horrorovému filmu úryvek soundtracku k horroru Baron a místy se vám z něj opravdu ježí chlupy Blood. Film v roce 1972 natočil známý na těle. Asi nejděsivější je song Goetia italský režisér brakových horrorů Mario (Invoking the Unclean), kde Dani mís- Bava (1914–1980) a pojednává o mladí- to, aby řval, jen šeptá a pološíleně se smě- kovi (hraje ho v té době velmi pohledný je. V podkresu je slyšet několik různých Antonio Cantafora), který se vrací na ruchů připomínajících škrábání, kvílení, starý rodinný zámek v Rakousku, aby tu zrychlený dech a bouchání či posunování převzal své dědictví. Omylem ale vyvo- předmětů po zemi. V závěru pak do toho lá ze záhrobí svého krvelačného předka, všeho zní něco, co by se dalo označit za jehož proklela čarodějnice, za to, že ji dal chorál mnichů beze slov. upálit. Podle hodnocení na ČSFD (62 %) V roce 2012 vzniklo i album The Man- jde o ten typ filmu, jenž má lepší promo ticore and Other Horrors. V pořadí de- než obsah. Navíc ono promo vzniklo více sátá studiovka je zasvěcená mantichorám než dvacet let po uvedení filmu, kdy už a dalším mýtickým bestiím a monstrům. jak režisér M. Bava tak scénárista Vin- V textech však najdeme i vampýrské cent Fotre (1901–1975) byli dávno po a lovecraftovské motivy. Pokud vám ne- 130 nahání hrůzu mýtické lidožravé zrůdy skutečně vyřádil. Umrlci, jenž drží Dani s lidskými tvářemi, ale ztuhnete, když spoutané v okovech i vnadné děvy lezou- vidíte hemžící se hmyzí nožky, zadejte si cí ve sporých oblečcích z hlíny vypada- do vyhledávače slovní spojení manticho- jí skutečně mrtvolně. Dojem precizně ra brouk. Mantikora bradavičnatá vás jis- zpracovaného béčkového horroru dotváří tě zaujme svými obřími kusadly. Když na nemrtví potácející se po lesních pěšin- to přijde, dovede jimi prý ulovit i menší kách i zuřivě štěkající psi na řetězech. myš. Hudebně zní The Manticore and Trochu pohádkově působí souboj mezi Other Horrors o něco hardcorověji než třemi mužskými postavami. Ty mezi se- předchozí alba. Díky jednoduchým, bou soutěží o to, čí zombie „doběhne“ a přitom chytlavým melodiím je také první do cíle. Skutečně běží ale jen favo- přístupnější širšímu spektru posluchačů. ritka Daniho. Velmi přitažlivá brunetka Výrazným songem je hned třetí sklad- v červeném kabátě ostatně působí nejvíc ba For Your Vulgar Delectation. Jde živě ze všech účinkujících klipu. Dani o „ponurou pohádku“ s prvky pohanství, nepokrytě švindluje, aby jí pomohl k ví- odkazující na nezkrotnou moc divoké tězství, za což se mu ona v cíli odmění přírody. K songu byl natočený klip, kte- rý je výjimečný tím, že v něm neuvidíme hrající kapelu. Zato Dani se tu objevuje hned v několika kostýmech a se třemi typy nápaditého líčení. Děj se odehrává v nočním lese. Na hromadu větví, z nichž čouhají lidské ruce a lebky, si lehá velmi pohledná dívka v krátkých bílých šatech několika výstřely z pistole. Míří přímo do hrudi. Moc jí to ale nepomůže, protože je vzápětí za zvuku vzrušeného sténání sta- žena pod zem oživlým chlápkem s nad- měrně vyvinutým chrupem. Další skladbou, ke které vznikl klip je Frost on Her Pillow. I tady je hrdinkou krásná brunetka oblečená ve svůdně čer- a nechá se laskat rukami zombií. Jako vených šatech. Což je dost možná záměr, zombie vypadá trochu i Dani, jenž celou protože červená barva je obecně chápa- scénu pozoruje hned třemi páry svých ná jako symbol sexuality. Klip připomíná očí. Na tvářích má totiž dva páry doma- trochu temnější variantu pohádky o šíp- lované. Na líčení a make-upech zombií kové růžence. V zšeřelé komnatě vidíme a ostatních účinkujících se tým maskérů na stěně stín dívky otáčející kolovratem. 131 V rohu místnosti na ni číhá ďábel, jenž vokálu Lindsay Schoolcraft působí zpo- k ní pomalu otáčí hlavu. Ona se pích- čátku téměř něžně. Což je v klipu pod- ne o vřeteno a mrtvá padá na podlahu. pořeno záběry na okvětní plátky růží. Jen Ďábel s rohy se snaží zmocnit její duše co se song trochu víc rozjede, začne se a nad její rakví se sklání Dani. Dívka krá- pohled na hrající kapelu prolínat s arte- čí do místnosti s rakví, kde se za ní ženy fakty určenými k temnému magickému modlí růženec. Nahlíží do rakve a pozo- rituálu. Vidíme tu mrtvou můru, kroko- ruje samu sebe, pak se ale píchne o trn dýla, lahvičky s neidentifikovatelným ob- růže ležící na rakvi a znovu padá k zemi. sahem, kapající krev nebo žiletku. Obřad Ďábel bere do náručí její bezvládné tělo. černé magie je tu demonstrován pomocí Kolem hoří plameny a mrtvola dívky leží krví zatrhávaných slov v textu. Což je cel- v rakvi s růží na hrudi. kem chytré řešení, pokud nemáte prachy na výpravný klip, kde byste praktiková- ní rituálu zobrazili pomocí komparzistů skákajících kolem ohně. Vystihuje pod- statu magie, jenž na rozdíl od sémantiky považuje význam slov za pevně spojený s jejich zvukovou či napsanou podobou. Otázka ale je, kolik fanoušků Cradle of Filth tohle ví a přebere si to v hlavě. Klip Ústředním námětem dalšího alba ka- však rozhodně nepůsobí jednoduše a la- pely, Hammer of the Witches (2015), cině. Vizuálně efektně vypadají vzájemně je kromě pronásledování čarodějnic také se prolínající a zdvojené záběry hrajících magie a okultismus. Najdeme tu ale i od- členů kapely. Jak rituál postupuje, sek- kazy na A. E. Poea (1809–1849) nebo vence se střídají rychleji. Danimu z pusy Ch. Baudelaira (1821–1867). Prvního vytéká červená barva, která má evokovat z prokletých básníků, který byl mimo- krev, objevuje se uřezané ucho v truhlič- chodem velkým obdivovatelem Poea ce, lebka, zuby a uřezané prsty, pentagram a přeložil do francouzštiny značnou část z kapajícího vosku nebo Daniho obličej jeho díla. Není příliš překvapivé, že tyto celý od krve. Esteticky ale celý klip vypa- jeho překlady byly ve své době prý popu- dá velmi vkusně. lárnější než Baudelairovy básně. Do na- Klip kupodivu nevznikl na Hammer of hrávání alba se už zapojila nová sestava the Witches, tedy song, po němž je celé kapely, kytaristé Marek Ashok Šmerad album pojmenované, ale až na následu- a Richard Shaw a nová klávesistka a zpě- jící skladbu Right Wing of the Garden vačka Lindsay Schoolcraft. Triptych. Hlavní hereckou postavou je Celkem gore klip vznikl k Blackest Ma- dívka svazovaná japonskou technikou gick In Practice. Skladba díky úvodnímu shibari. Sexuální podtext je tu však vidět 132 pouze v náznacích. Demonstrován je na- i celkový zvuk kapely se za těch bezmála příklad pomocí provazů zařezávajících se dvacet let posunul jinam. Přesto se jedná hluboko do kůže nebo barevných záběrů o velmi dobře poslouchatelný počin. svázaného ženského těla v jinak černo- Klip vznikl hned na úvodní song Heart- bílém klipu. Nahota v kontrastu s pro- break and Seance, následující po úvod- línajícími se záběry zubatého ostří nože ním chorálu Exquisite Torments Await. a rezavých hřebíků působí spíš zranitel- Nelze mu upřít epickou výpravnost a no- ně. Celkem zajímavě vypadá Dani, který blesu zašlých viktoriánských časů. Jen má tentokrát na hlavě místo ďábelských působí často až příliš staticky. Vlastně je- rohů nasazenou trnovou korunu. Rozto- diný, kdo se na scéně nějakým způsobem milé zvířecí parohy má naopak Lindsay pohybuje, je hrající kapela. Dani stojí Schoolcraft. nad hromadou nahých mrtvých lidských těl, v jedné ruce drží dlouhý kord. Spo- lečně s vlajkonoši v kovovém brnění po jeho bocích vypadají jako poslové smrti. Hned vzápětí taky vidíme pohřební scé- nu. Krásný mladý muž s kůží pokrytou krvavými ranami leží na márách. Kolem něj truchlí pozůstalí v černých šatech, jak vystřižených z předminulého století. Po- Zatím posledním albem Crade of Filth hne se jen jedna z žen, která mírně poo- je Cryptoriana – The Seductiveness of točí hlavou. Podivně neživou atmosféru Decay (2017). Je o smrti. A o tom, že dokresluje černé peří padající z nebe. když se z ní probudíte, už to nebudete Designově je to dokonalé. Až neúměrně vy. V textech se Dani opět vrací ke kla- velká pozornost je věnovaná detailům, sickým viktoriánským motivům a věčné které jsou sice skvěle naaranžované, vý- lásce. Skutečně velká láska totiž nekončí borně nasvícené a natočené, ovšem vy- smrtí, trvá až do chvíle, kdy vám někdo padají víc mrtvě než pohřbívaný. Pokud probodne srdce osikovým kůlem. Větši- máte vztah k ornitologii, určitě oceníte nou tak pochopitelně činí ze závisti, pro- množství ptáků. Opeřenci se to v klipu tože „svým štěstím“ lidem v okolí až pří- jen hemží. Havran stojí na nahém těle liš pijete krev. Ale ani v případě, že vaše nebožtíka. Další ptáky vidíme sedět na láska nejeví sebemenší známky života, holých větvích stromů nad ženami, jenž nemusí váš milostný poměr skončit. Sou- přivolávají mrtvého ze záhrobí i nad ložit můžete i s její rozkládající se mrt- hrající kapelou. Možná ptáci symboli- volou. Hudebně jde tak trochu o návrat zují duši, která hledá cestu zpět z druhé- k prvním albům Cradle of Filth. I když ho břehu, o čemž se taky v textu zpívá. Daniho hlas už není to, co býval, a styl Vzkříšený z mrtvých společně s jednou 133 z žen objímá kostlivce a ona pak mrtvá jevy z přebalu alba Cryptoriana – The leží ve vodě. Kolem těla se jí plazí černý Seductiveness of Decay, které se postup- had. ně zalévají krví. Škoda, že kapela k tak Klipy k následujícím dvěma songům výborným songům nenatočila vizuálně jsou výrazově mnohem úspornější. Opět atraktivnější klipy. se objevuje motiv psaného textu, v němž Každopádně Cradle of Filth v součas- se zobrazují jednotlivá slova skladby, ho- nosti natáčí nové album Existence Is řící svíčky, okvětní plátky a kapající vosk. Martile. Podle dosavadních informací V Achingly Beautiful se plouží silue- by mělo vyjít ještě letos. Na nahrávání ta ženy po hřbitově. Černobílé záběry se podílí nová klávesistka, jenž nahradila hřbitova a hořící plameny, jako by měly Lindsay Schoolcraft. Takže pokud pat- evokovat klipy metalových kapel z deva- říte k fanouškům kapely, máte se na co desátých let. V You Will Know the Lion těšit. Dlouhý čas si můžete zatím krátit by His Claw píše zpívaný text archaický poslechem starších alb, jejichž významu psací stroj. Z textu vystupuje Dani v čer- snad rozumíte o něco víc, než před pře- ném oblečení, se začerněným obličejem čtením tohohle článku. a rudými bělmy očí, následně pak i vý- Lenny Ka

134 Finský spisovatel Marko Hautala se čes- kým čtenářům a čtenářkám představil již dvěma překlady jeho knih – Bábou mo-

ROZHOVOR tykou a Šeptající dívkou. Bábu motyku jsme již recenzovali ve 20. čísle Howarda, dnes vám v původním rozhovoru před- stavíme autora samotného.

Kdo je Marko Hautala mimo jeho au- torskou zónu? Obávám se, že jsem jeden z těch smut- ných případů, které v podstatě nemají život, kromě toho autorského. Moje žena Tina Hautala je spisovatelka a vydavatel- ka, takže se naše životy točí kolem knih v podstatě neustále. Jsem spisovatelem na plný úvazek skoro deset let, ale před- tím jsem pracoval jako lektor, překladatel (psal jsem titulky k filmům) a dokonce jsem dělal i zdravotního bratra v psy- chiatrickém zařízení pro těžké případy a pacienty s kriminální minulostí. Tahle práce ve mně zanechala hodně, což se neustále projevuje v mojí tvorbě.

Mohl bys krátce přiblížit finský horror? Knihy, filmy, časopisy, cony apod.

135 na artové horrory, tak Sauna (2008) AJ Annily je jeden z těch, co se musí vidět! Pro české publikum je rozhodně zajíma- vý, protože část se natáčela v České re- publice. Americký horrorový autor Paul Tremblay nedávno označil Saunu za je- den ze svých oblíbených horrorů.

Co z finského horroru bys určitě dopo- ručil? Problém je v tom, že toho bylo skutečně málo přeloženo. Byl bych rád, pokud bys- te mohli číst překlady autorů jako jsou Il- kka Auer, Karoliina Heinola nebo Tiina Raevaara. Americký vydavatel Valancou- rt Books nedávno spustil sérii označenou The Valancourt Book of World Horror (Kniha světového horroru Valancourtu), kde se vydávají příběhy autorů, jejichž práce nebyly doposud přeloženy do an- gličtiny. Můj příběh Pale Toes (Bledé prsty) byl v první sbírce a doufám, že své Horror nemá ve Finsku příliš silnou finské kolegy uvidím v dalších svazcích! tradici, ale vždycky tu někde na okraji existoval. Jsem možná první autor, který Jakou měrou tě při tvé cestě k psaní je uznán hlavním proudem, ale základy horroru utvářel domácí vs. zahraniční byly vytvořeny lidmi jako Boris Hurtta, horror? Kari Nenonen a autory v období 90. let. Vzhledem k tomu, že v mém dětství bylo Ve Finsku byl vždycky celkem silný fan- velmi málo finských žánrových autorů, dom, takže malá vydavatelství a časopisy vyrůstal jsem především s těmi ame- jako Tähtivaeltaja nebo Portti vydávala rickými a britskými. Ale musím říct, že horrory po desetiletí. Pokud jde o filmy, finská literární tradice ovlivnila můj styl, tak Bodom (2016) Taneliho Mustonena i když nepřímo. Kombinování realismu je asi prvním finským horrorem, který a psychologického horroru někdy na si vydobyl určitý mezinárodní úspěch. pokraji surreálna je to, co mi umožni- Mustonen je talentovaný člověk a mys- lo, že jsem byl ve své domovině vydaný lím si, že jednou opravdu prorazí na me- i v době, kdy byly čistě nadpřirozené prv- zinárodní úrovni. A pokud se zaměříme ky v dílech velkými vydavateli okamžitě 136 odmítány. Teď už trh snese víc, ale já jsem v psychologickém horroru, nebo literár- ním horroru, jak mu někdy říkám, našel to, čeho se chci držet.

Nevím jak ve Finsku, ale do českého prostředí jsi vletěl s přídomkem finský Stephen King. Jak se na podobné při- rovnávání a nálepkování díváš, ať už jako autor nebo čtenář? Myslíš, že to může dané knize a autorovi nějak po- moci nebo naopak uškodit (nenaplněná očekávání, kdy je kniha např. lepší než od Kinga?)? Ano, u nás také přídomek Stephen King používají a já nemám problém s tím, že to marketingové oddělení vydavatelství udělá, ale sám tenhle přídomek nepouží- vám, tedy pokud nežertuji. King je samo- zřejmě důležitým autorem pro kohokoli, kdo v žánru píše, ale sám sebe vidím od- lišného v několika klíčových aspektech. S mými postavami většinou není tak jed- Můj poslední román Pimeän arkkiteh- noduché se propojit jako s těmi Kingo- ti (Temný architekt, 2020) je v podsta- vými. Také více experimentuji se struktu- tě příběh o strašidelném domě, který se rou dějové linky a nebojím se své čtenáře odehrává v bytovce v 60. letech. Mladý dezorientovat, pokud to příběh vyžadu- muž se nastěhuje do bytu a zjišťuje, že je. Přesto ale Kinga velmi uznávám! Je s domem je opravdu něco hodně v nepo- možná největším propojením americké řádku. Je to kombinace paranoii, okultní literární tradice, kde kombinuje zemitost architektury a obecného strachu, který Marka Twaina s divokostí a temnějšími má každý spojený se sklepy a tím, co cítí, tóny Poea, Lovecrafta a Shirley Jackson. když jimi chodí. Kdokoli by měl zájem, může kontaktovat mého agenta Tuomase Do češtiny byly dosud přeloženy jen Sorjamaa ve Ferly: [email protected] dvě tvé knihy. Mohl bys krátce předsta- vit své další horrorové knihy (a případ- Do tvé knihy Bába motyka prostřed- ně tak nalákat nakladatele k dalšímu nictvím jedné z postav proniklo mus- tvému překladu)? limské/emigrantské prostředí. Někteří 137 podobné postupy vnímají jako znak Thomas Ligotti: Teatro Grottesco (sbír- propagandy, na druhou stranu to může ka povídek) být jen obyčejná snaha realisticky vy- Alejandro Amenábar: The Others (film) kreslit dané prostředí. Jak se na to díváš Sara Gran: Come Closer (román) ty? Měl jsi s tím někdy nějaké problémy Tomas Alfredson: Let the Right One in (ať už ze strany kritiků tohoto postupu (film, švédská verze) nebo naopak ze strany finské muslim- Michelle Paver: Dark Matter (román) ské komunity)? Snažím se vyhýbat všem druhům pří- Znáš nějaký český horror? mých politických výpovědí, protože ty si Bohužel nikoli! Jak jsem zmínil dříve, pro sebe snadno příběh ukradnou a kazí Valancourt Books hledají příběhy, které atmosféru. Rozhodně svoje postavy ne- doposud nebyly přeloženy do angličtiny, chci využívat jako demonstrační transpa- takže doufám, že si v budoucích svazcích renty, protože by se mohly stát hloupými nějaké české autory přečtu. Myslím, že a nezajímavými. Pokud vím, nikdo mě máme zoufalou potřebu zjistit, jaký druh zatím nekritizoval za to, jak vykresluji horroru se píše v neanglicky mluvících svoje postavy. A Bába motyka je dokon- zemích. ce ve školách uváděna jako vhodná čet- ba, takže si lidé asi uvědomují, že mi jde Jakými domácími strašidly se děsí fin- o upřímnost a že se nesnažím kritizovat ské děti? Máš nějaké oblíbené/nejděsi- ničí identitu, kulturní nebo jakoukoli ji- vější? nou. Popravdě Kuokkamummo (Bába moty- ka) je můj oblíbený, protož tohle je měst- Kdyby sis měl nebo musel vybrat co by ská legenda z míst, kde jsem vyrůstal. to bylo? Trhání nehtů, cosi neviditel- Myslím, že ve vaší lidové tradici máte ného plazícího se po tvé kůži, tajemné něco podobného (zlá stará žena), ale mrazivé zvuky za tebou? specifické pro Kuokkamummo je, že se Bože, kdybych si mohl vybrat, tak nic jedná o místní strašidlo z mého rodného z toho… Ale klidně bych bral všechny města Vaasa. Pointa je, že zabíjí děti, ale možnosti raději než být pohřbený zaživa. nikdo vlastně neví, kde se legenda vzala. Tuhle fóbii máme s Poem společnou. Jako dítě jsem se Kuokkamummo oprav- du bál, takže jsem o ní nejspíš román na- Číslo, pro něž děláme tento rozhovor, psat musel. se bude tematicky věnovat horroru nultých (2001-2010) let. Vyjmenuj pět Děkujeme za rozhovor. tvých oblíbených horrorů (jedno jestli Díky vám, bylo mi potěšením. literárních, filmových, nebo herních) Otázky: Honza Vojtíšek z tohoto období. Překlad: Martin Štefko 138 „Chcete se dotknout mumie?“ Otočil se a dal pokyny hubenému řidiči, Kristian si nebyl jistý, zda správně po- kterého jim před třemi hodinami mezi chopil otázku položenou lámanou ang- dvěma chrámy a příliš mnoha rozpále- POVÍDKA ličtinou a naklonil se k Hassanovi. Hlava nými královskými hrobkami představil se mu pokyvovala mezi předními sedadly jako svého nejstaršího syna. Kristian jen automobilu nahoru a dolů, v rytmu hrbo- tázavě pohlédl přes rameno. lů na silnici, ale jeho úsměv se nijak ne- „Někdy tě pustí do hrobů, které jsou pro změnil. turisty uzavřené,“ řekl Pasi finsky, „ale „Dotknout se!“ zvolal. „Mumie!“ o mumiích jsem nikdy neslyšel…“ Kristian se zasmál a pohlédl na zbytek „Je to jen další podvod,“ zamumlal Kris- skupiny, vmáčknutý do zadních sedadel tian. „Chceš se vsadit?“ Peugeotu Kombi. Riina, Marja a on seděli „Mysli trochu pozitivněji,“ řekla Riina pohodlně na sedačkách. Na řadě byl Pasi, a šťouchla ho loktem. aby se krčil v kufru mezi batohy a lahvemi „Nechci být pořád obelháván,“ trval na s vodou. Všichni se na Hassanovu otázku svém Kristian. „Včera zase, v tomhle-“ usmívali stejně nejistě jako on. „Nejdřív se tam podíváme,“ řekla uklid- „Proč ne? Smět se jí dotknout?“ zeptal se ňujícím hlasem Marja a natáhla ruku radostně klečící Pasi. přes opěradlo, aby pohladila Pasiho zpo- Hassan se zasmál svým chraplavým smí- cené čelo. „Alespoň se můžeme projít chem a zvedl ukazováček ke rtům. a protáhnout si nohy.“ „Normálně samozřejmě ne, ale Hassan „V žádném případě nechci jít do žádné má přátele.“ další hrobky, kde nemůžete dýchat a hie- 139 roglyfy vám tančí před očima,“ řekl Kris- „Pokud nastanou problémy, neslyšeli jste tian a mnul si víčka pálící potem. ode mě o mumii ani slovo. Jasný? Chtěli „Nechceš přece zůstat vzadu,“ zašepta- jste si jen tady u toho výkopu protáhnout la Riina. Věděla, že Kristian je nervózní nohy.“ a podrážděný, protože má obavy. Měla „OK.“ o něj starost. Nevěřil ani trhům a stále se „A pamatujte, že stráže přijdou o práci, rozhlížel kolem sebe, protože se bál zlo- pokud to zjistí úřady.“ dějů, impulzivních prodejců a teroristů. Kristian zíral na ostatní, a bylo jasné, že A podvodníků. Poté, co zmizely vážnější nevěřil ani jednomu Hassanovu slovu. hrozby, se toto slovo stalo matkou všech „No tak, podíváme se, o co jde,“ zamum- nočních můr. lal Pasi. Když Hassan zahlédl jejich cíl, vůz náhle Vystoupili z auta a protáhli otupělé kon- zastavil. S vážným výrazem se otočil ke četiny na slunci, které se zdálo přicházet svým pasažérům. ze všech směrů najednou. Marja a Riina „Vidíte tam to archeologické naleziště?“ si udělaly společné selfie. Pasi se pokusil Kristian přimhouřil oči a podíval se najít jejich polohu na malé mapě. směrem, kterým Hassan ukazoval. Nej- Kristian se rozhlédl. Nikoho neviděli už prve neviděl nic jiného než písek zářící půl hodiny, což bylo v této denní době na slunci. na západním břehu Nilu a necelých osm „Tam,“ zakřičela Marja a ukázala na mil od Údolí králů neobvyklé. Kristian si kopec, z něhož vyčnívala asi půl metru nestěžoval. Hluční Američané neodpoví- dlouhá zchátralá část zdi. dali jeho představě o ideální společnosti. „Ano,“ zašeptala Riina nadšeně. Jejich bujná národní hrdost přitahovala „Toto je hrob bezejmenné kněžky Muti, rozzlobené pohledy místních obyvatel, který byl objeven teprve před několika což Kristiana znervózňovalo. Navíc bu- týdny,“ řekl Hassan. „Jděte tam a najdě- dou muset snášet turisty a ctižádostivé te stráže. Vezměte s sebou přesně dva- prodejce celý večer, jakmile je Hassanův cet egyptských liber. Poté, co vám ukáží člun odveze zpět do města na druhém mumii, požádají o další, ale dejte jim jen břehu Nilu. tohle.“ Našli Hassana poblíž Luxorského chrá- Celá společnost turistů přikývla a nejistě mu, odkud feluky přepravovaly turisty na se zasmála. Každý z nich si myslel, že je západní břeh, k hrobkám faraonů. Nebo to podvod. Kristian a Pasi přesto vytáhli spíš ten hlasitý a široce usměvavý muž z peněženek několik bankovek a dali si je našel je. Ideální obětí pro něj jsou dva do kapes šortek. bezdětné páry po třicítce. Všimli si ho „Dobře, tak běžte. Počkám v autě.“ mezi dalšími ctižádostivými prodejci, na- „Vy s námi nepůjdete?“ zeptal se Pasi. bízejícími plavbu na feluce, protože mlu- Hassan se usmál a zavrtěl hlavou. vil dobře anglicky a měl malý sešit, do 140 kterého předchozí zákazníci psali dobrá Kristianovi do smíchu nebylo. doporučení… Hassan made our day, we „Můžeme počkat venku,“ pošeptal Rii- can sincerely recommend, a tak dále. Mezi ně. stránkami byla vizitka finského policis- „Uklidni se,“ odpověděla. „Chci to vi- ty, který zde byl na dovolené. Hassan je dět.“ na Egypťana neobvykle čestný a spolehlivý Kristianovi se její odpověď nelíbila. Bál muž, poznamenal na zadní straně ruko- se o dítě. Nebo spíše o svou manželku, pisem velkého světoběžníka. protože dítě se ve skutečnosti ještě ne- „Někdo tu je,“ řekla tiše Marja, když se dalo nazvat člověkem. Byl to jen stín na blížili k písečnému vrchu. Kristian zve- obrázku z ultrazvuku. Těžko čitelná in- dl sluneční brýle a uviděl muže ve svět- koustová skvrna, která předpovídala je- le modrém hábitu s bílým šátkem. Muž jich budoucnost. se otočil a promluvil k někomu, kdo byl Opřel se o zeď a pod konečky prstů cí- zjevně pod ním, v místech kde musel být til symetrické prohlubně. Při bližším výkop. Pak zpoza hromady písku vyšel pohledu ve světle baterek viděl vybledlé druhý zahalený muž. Mávl rukou, aby hieroglyfy. Na okamžik se věnoval jejich naznačil, že si jich všiml. zalomeným kudrlinkám. Byly to oprav- „Salam alejkum!“ řekl Pasi. Kromě to- du hrobky? Ta nejistota ho rozčilovala. hoto pozdravu uměl arabsky říct jen „ne, Táhlo se to celou dovolenou. Velký pří- děkuji“. Žádná odpověď. Jen několik ner- běh, který se až příliš často ukazoval být vózních pohledů. přeludem písečných dun nebo papírové Když vylezli na vrchol, muži sotva zna- buničiny. telně pokynuli a vedli je nízkými dveřmi, Schody skončily, teď šli po nerovném za nimiž se dolů táhlo schodiště. Kristian terénu. Muž s podlouhlou tváří se brzy si na zdi všiml malé cedulky s nápisem, zastavil a ukázal baterkou na roh. že výkop financovala rakouská vláda. „Look, look.“ „Vypadá opravdově,“ řekl Pasi. „To mi Pasi nakukoval směrem, kterým muž stačí.“ ukazoval. Kristian k tomu neřekl nic. „Tady je několik… velmi hluboko,“ řekl Když sestoupili ze schodů za strážemi, chraplavým hlasem. jejich oči, zvyklé na oslepující sluneční „Closer, look,“ naléhal na muže. světlo, se za okamžik ocitli v úplné tmě. „Ha… je tu kostra kola bez pneumatik. Sundali sluneční brýle a sledovali před A tuby opalovacího krému.“ sebou záři malých svítilen mužů a ho- „Ohó. Jaký sluneční faktor používali řící konce jejich cigaret. Marjina noha v Nové říši?“ zeptala se Riina. sklouzla na zaobleném schodu, ale Pasi ji „Pojď pryč,“ řekla Maria Pasimu, který držel pevně. Chichotali se jako pár, vra- pořád hleděl na kašnu. cející se z tahu po barech. Její oči si pomalu přivykaly temnotě. Po 141 několika minutách se muži před nimi za- dovnitř, jako by se měla rozpadnout. Mezi stavili a otočili se. Díky světlu baterek se zkroucenými rty vykukovaly černé dásně, jejich tváře zdály strašidelné. Gestikulo- které stále obsahovaly několik žalostných vali ve směru druhé studny, která nebyla pahýlů zubů. Kromě nich z úst vyčnívalo ani metr od Marjiných sandálů. Udělala něco, co by mohl být vyschlý jazyk. Pod několik překvapených kroků zpět. Jeden bradou visel malý kus látky, možná zbytky z mužů osvětlil nízký jednonohý kamen- rubáše. ný stůl, jehož povrch zdobili hieroglyfy. „Sakra.“ Marja se nervózně zasmála a za- „Obětní stůl,“ řekla Riina. Muž přikývl šmátrala po Pasiho ruce. a zopakoval zvláštní arabské slovo. Po- Svítilny strážců teď osvětlily i tělo. Kůže dobné stoly už dříve viděli v chrámech se táhla přes žebra jako tmavý pergamen v Luxoru a Deir el-Medině. a na levé straně břicha byla roztržená. Šli dál. Jejich tajemné putování trvalo ně- Paže byly tenké jako klacky a po stranách kolik minut, než jim znovu naznačili, aby těla nepřirozeně rovné. Nohy se zdály být počkali. jen kostmi, naprosto rovnými, kromě vy- Jeden z mužů zmizel nízkými dveřmi do boulených kolen a špičatých chodidel. temné komory. „To nemůže být opravdové,“ prone- Další zůstal a přivřenými víčky si pro- sl Kristian, ale nebyl si jistý, jestli uvěřil hlíželi hieroglyfy a rytiny na stěnách. svým vlastním slovům. Anubis, Thoth, Osiris. Na vahách srdce Strážný to pochopil jako touhu dotknout zemřelého a pero bohyně Maat. Kristian se mumie a přisunul ji. Kristian se odtáhl, poznal známé obrázky z Knihy mrtvých, ale muž to nevzdal. které představovaly poslední soud. Bez „Opravdu se jí chceš dotknout?“ zeptala pohledů obchodníků a armády slunečních se Riina. klobouků vypadali úplně jinak. „Samozřejmě, že ne,“ odpověděl Kris- Zářící cigareta strážného, který vklouzl tian. do komory, se znovu objevila ve dveřích. Přesto se jeho ruka pohnula směrem Muž nesl pod paží podlouhlý předmět. k mumii. Možná by odhalil další pokus Zatlačil cigaretu do koutku úst a ukázal o podvod. Líbilo se mu, že poprvé během jim obě ruce s něčím lehkým a tuhým, celé dovolené se o něj Riina bojí. V kaž- něco jako panenku z kartonu. Druhý dém případě natáhl ruku a dotkl se hlavy strážce na ni namířil baterku. mumie. Riina se zhluboka nadechla a o krok cou- „Co to děláš?“ zeptala se Riina s nedůvě- vla. řivým smíchem. Ve světle přicházejícím zdola se jasně ob- Pasi a Marja nedokázali říct ani slovo. jevily hrozivé rysy obličeje. Kristian přejel prsty po kůži mumie. Byla Nos chyběl a oční důlky zely prázdnotou. nepřirozeně hladká. Dokázal si předsta- Kůže byla hladká, tmavě šedá a propadlá vit, jak se za tisíciletí póry vyhladili. 142 „Gratuluju,“ prohlásil Pasi. „Teď dostaneš bledém světle. Prázdné oční důlky, černé nějaký staroegyptský super průjem. Po zby- dásně, vyschlý jazyk. tek cesty budeš tu mumii proklínat.“ Po zbrklém focení poděkovali kývnutím Marja se nervózně, poněkud hlasitě, za- strážným, hlavně proto, aby odtud už mohli smála, jako by se chtěla omluvit za vtip své- jít. Kristian si byl jistý, že obrázky čerstvěj- ho manžela. ších mrtvol ze zpráv straší i v myslích ostat- Kristianovy prsty najednou z kůže mumie ních. S těmi, co už v Egyptě byli, se disku- ucukly, jako by byly zasaženy elektrickým tovalo o tom, zda bude výlet do této země proudem. Otřel si ruku o bavlněné kraťa- bezpečný. sy, dokud si neuvědomil, že bakterie bu- Strážný hodil cigaretu na podlahu, zašlá- dou i jinde, vytáhl z kapsy láhev AntiBacu pl ji špičkou boty a potom vzal mumii pod a očistil si prsty dezinfekčním gelem. Bě- paži. Neopatrný obrat v úzké místnosti hem této cesty ho spotřeboval tolik, že se vyvolal v Kristianovi obavy, že muž uho- tomu ostatní smáli. dí svým nákladem o zeď. Na okamžik mu „Je to skutečný faraon?“ zeptala se Marja, před očima vyvstal hrozný obraz, ve kterém jako by to i ona chtěla cítit svými konečky se společně pokoušeli znovu slepit hlavu prstů. kněžky Muti. Operace přenosu však uspěla „Faraon, hm?“ Pasi se zasmál a šťouchl s rutinní jistotou. Strážný a mumie zmizeli svou ženu loktem. „Tohle je kněžka.“ ve tmě nízkými dveřmi. Strážný, který zů- „Faraoni měli zkřížené ruce na prsou,“ řek- stal vzadu, znovu zvedl ukazováček ke svým la nepřítomně Riina a ustaraně se podívala rtům a podíval se každému z nich upřeně na svého manžela. do očí. Kristian se rozhovoru nezúčastnil. Otřepal Poté, co je chůze vyvedla zpět na denní prsty, které byly od gelu již čisté, a byl ohro- světlo, začalo smlouvání o peníze. Zaplatili men svou vlastní náhlou odvahou. dvacet liber, jak řekl Hassan, a kráčeli pryč, Strážný nabídl mumii ostatním, aby se do- i když muži naznačovali, že to není dost tkli, ale když rychle o několik kroků ustou- peněz. Peugeot čekal tam, kde ho nechali. pili a zavrtěli hlavami, položil ji na zem. Motor zařval a oni se zabořili zpět do dě- Ustoupil stranou a naznačil, že mohou fotit. ravého čalounění. Tentokrát byla řada na „No tak, udělej jednu,“ řekl Pasi Marji. Kristianovi, aby se vmáčkl dozadu za se- „Já nevím…“ dačky. „Byla znesvěcená, už když ji nesl stavební „Líbilo se ti to?“ dělník na desce,“ poznamenal Pasi. „Musí- Hassanův úsměv se ještě rozšířil. me to zachytit.“ „Ano,“ odpověděl Kristian a znělo to nad- Ženy pořídily několik snímků bez blesku, šeněji, než chtěl. „Bylo to opravdu… vzru- jen ve světle baterek. Kristian viděl přes Rii- šující.“ no rameno vyschlou mumii na displeji mo- „Chovala se kněžka podle svého postave- bilu. Zdálo se, že plave ve vzduchu v děsivě ní?“ 143 „Ale ano,“ odpověděl Pasi. „Velmi for- „Dáme si ještě nějaký drink?“ zeptal se málně a tvrdě.“ Kristian. Hassan se smál a tleskal rukama. Pasi pohlédl do pěny na dně své láhve „Výborně! Teď půjdeme do obchodu Sakary a pak hodil k Marji tázavý po- mého bratrance. Prodává džbány a sochy hled, aby se podívala taky. ze skutečného alabastru a čediče. Cokoli „Proč ne,“ řekl po tiché výměně slov. si dokážete představit! Žádné levné ko- Kristian zase uvažoval o Riině tázavém pie jako v tržnici.“ pohledu, i když věděl, že ona pít pivo „Skvělé,“ řekla Marja a výmluvně se po- nebude. Sklenice jeho ženy obsahova- dívala na ostatní. la tmavě červený Karkadeh, který se dal Od Hassanova natěšeného bratran- snadno zaměnit za víno. Ve svém podna- ce koupili tři sochy bohyně Isis, nějaké pilém stavu si Kristian myslel, že by bylo sošky Anubise a tolik různých džbánů lepší Pasimu a Marji říct o těhotenství. a scarabeů, že žádný z nich, poté, co Otevřely lahve od piva a jen tak chvíli byl jejich nákup zabalen do novin, už si beze slova seděli. přesně nepamatoval, co všechno koupi- Krajina před balkonem na břehu řeky li. Po pár pivech na terase restaurace na hotelu Isis Pyramisa byla okouzlující, břehu Nilu je Hassan vzal do přístavu, obzvláště teď, když slunce zapadlo za vr- kde zaplatili průvodce a kráčeli po vrat- cholky hor. Za horami leželo Údolí králů kém prkně na malou feluku. Přívěsný s jeho hrobkami. Během celé dovolené se motor chrlil černý kouř a řidič, starý ne scházeli na Kristianově a Riině balkonu, více než dvanáct let, je vzal na východní protože Pasi a Marja dostali pokoj ob- břeh. rácený do ulice, který nenabízel zajíma- Hassan jim zamával z břehu. V ruce dr- vý výhled. Odtud bylo vidět, jak se Nil žel tlustý balík bankovek, a pak si začal třpytí mezi palmami, lodě s vysokými povídat s mužem ve světle modrém há- plachtami klouzaly kolem a byly slyšet bitu, který se objevil vedle něj. Kristian poslední výzvy k večerní modlitbě. Ozý- pocítil neodolatelné nutkání dotknout valy se z věží mešit, jako by si navzájem se vody na boku lodi, i když cestovní odpovídaly. průvodce varoval před parazity žijícími Kristian měl zřetelný pocit, že ho někdo v Nilu, co rozežírají kůži, vyvolávají kře- probudil z polospánku turisty. Palmové če, halucinace a dokonce zabíjejí. listy ostře vystupovaly proti tmavším, ty- To se teď nezdálo důležité, protože po rkysovým odstínům nebe. Už se ničeho dotyku s mumií se Kristian během do- nebál. Ani teroristů, ani Riiny, ani pod- volené cítil poprvé opravdově, jako by to vodníků. všechno znovu prožíval. „Tam převáželi mrtvé,“ řekl Kristian, Jak se lehce dotýkaly vlažné vody Nilu, jako by to pochopil teprve poté, co setřá- konečky jeho prstů příjemně lechtaly. sl ze sandálů písek ze západního břehu 144 a usadil se na vratkém proutěném křesle, Kristian padl do postele vedle Riiny a té- jako všichni turisté v Luxoru v tuto ve- měř okamžitě usnul, tvrdě jako kámen. černí dobu. „Tam za hory. Západ byl zemí Jeho spánek však zůstal lehký a brzy se mrtvých, kdo ví, kolik tisíciletí. Jen si to probudil z noční můry s červy svíjejícími představte. Celý ten proces. Balzamování se v konečcích prstů. Než ho únava stáhla trvalo sedmdesát dní, vlasy byly oholeny, zpět do bezvědomí, proběhla mu myslí my- vnitřnosti vyjmuty a těla namočená v ně- šlenka na nenarozené dítě. jaké tekutině a zabalená do látky. Pak je Zpočátku to zůstávalo nejasné a bez stá- převezli tam.“ lého obrysu, trápilo to jeho snovou mysl, „Ano,“ odpověděla Riina, když to vypa- dokud to nedostalo tvar, otvor ve výko- dalo, že nikdo jiný neodpoví. „Teď jsou pu z temnoty, ve které se mumie objevila tu jen mrtví turisté a ještě více mrtvých a v níž znovu zmizela. mumií.“ Kristian se znovu probudil, ale stěží doká- Pasi se zasmál a napil se piva. zal otevřít oči. Spánek ho opět rychle pře- „Bylo to opravdu skutečné?“ zeptala se padl. Ve svém posledním snu stál v noci na Marja. Zněla trochu opile. Když je člověk západním břehu Nilu, kde nebyl ani jeden hodně unaven, i trocha sakary se vám zá- turista. Zvedl hlavu. Půlměsíc zíral dolů keřně dostane hlavy. z bezmračné oblohy – pohled boha bez „Myslím, že ano,“ odpověděl Kristian. těla. Po jeho slovech bylo chvíli ticho. Pak Pak nastala úplná tma. všichni vybuchli smíchy. Kristianova smrt byla šokem pro všechny, „Náš úzkoprsý přítel začíná konečně zejména pro Riinu. roztávat,“ zvolal Pasi. „Od nynějška bude Neustále opakovala podrobnosti, nejpr- věřit všemu, co mu podvodníci na trhu ve Pasimu a Marji, pak místním úřadům, řeknou.“ poté telefonicky zástupci finské ambasády Kristian se smál s ostatními. Věděl, že a nakonec každému, kdo se zeptal. Riina jim kazil dovolenou. Jak nesmyslné to se probudila, když Kristian stál uprostřed bylo. hotelového pokoje a hlasitě mluvil cizím Když se setmělo, Riina se opřela o Kris- jazykem. Jeho obličej byl bledý a leskl se tianovo rameno. Naslouchali Pasiho opi- potem. Potom padl k zemi. lému monologu o Erichu von Dänikeno- Hned jsem věděla, že je mrtvý, řekla Riina. vi a o tom, jak byli staroegyptští bohové Kristianovo tělo nebylo možné transporto- ve skutečnosti humanoidní mimozemšťa- vat zpět do jeho domoviny. Riina nevěřícně né, a za soumraku mezi korunami palem poslouchala, když jí jeho rodiče vysvětlova- sledovali netopýry při jejich zběsilém letu. li, co zjistili o politice finského státu. Za ty, Kristian se konečně zklidnil. Teplý vítr kteří zemřeli v zahraničí, byly odpovědné ho lechtal vlasy na pokožce. To bylo sku- místní úřady. Stát neplatil za repatriaci ze- tečné. snulého do jeho domovské země. 145 Kristianovi rodiče neměli dost peněz na tknout. to, aby přivezli svého syna zpět do Finska, Ve spodní části schodů Kristian zabloko- a tak místo pohřbu uspořádali vzpomín- val východ. Je čas zaplatit, řekl jeho pohled. kovou bohoslužbu. Atmosféra byla srdeč- Peníze byly rychle předány, protože jim ná, ale Riina se nemohla zbavit pocitu, že Hassan poradil, aby měli bankovky při- rozloučení bylo neúplné. Když se podívala pravené („dvacet liber, bude žádat o další, z okna kaple, všimla si pomalu padajícího ale dejte mu jen dvacet liber“). Bylo důležité sněhu, který vítr hnal přes parkoviště. Při- vzbudit důvěru. Pocit, že Hassan chce pro měl ji myslet na písek na vzdáleném břehu ně jen to nejlepší. Vrátí se a přivedou s se- Nilu a na to, že Kristian byl pohřben ve bou další. špatné zemi. Kristian pohlédl na peníze. Ubohé, potr- Potom Riina udělala to, co se očekávalo od hané bankovky. Ale z nich vyrostla řeka, nastávající matky: Potlačila zármutek a po- úrodná a děsivá jako Nil. rodila své dítě. „Thank you, but please… more“, prosil Žila svůj život dál. Kristian. Byla to jen součást představení, ale turisté * * * se provinile vyhnuli jeho pohledu, rychle Poušť se v noci pohybovala, skrytá před vyšplhali po zaoblených schodech a za- očima lidí. mířili k otlučenému Peugeotu, ve kterém Duny byly každý den na jiném místě, ně- čekali Hassan a Said. Kristian zůstal stát kde se mírně svažovaly a pak znovu prudce u vchodu. Kývl na Hassana, který trochu stoupaly. Škorpioni vykopali nové úkryty zvedl ruku a pak něco řekl řidiči. a číhali ve tmě. Byly slyšet tiché pohyby zr- Totéž se opakovalo den za dnem. Strážce, nek písku. Srpkovité oko Chonse ovládlo který ukázal Kristianovi kněžku jako první, noční oblohu, dokud se na východě nepro- ho naučil i to, aby se staral o její potřeby. budila Ré-Harachtejova záře. Potom se rozloučili a šli k výkopu na jihu, Kristian vedl tři americké turisty k výcho- poblíž města Edfu. du z výkopu a tu a tam se zastavil, aby uká- Když se auto otočilo k dalšímu cíli upro- zal na hieroglyfy, obětní stůl nebo šachtu. střed žlutohnědého oblaku prachu, Kris- Turisté se už nesoustředili, protože právě tian ho sledoval, jak odjíždí, a poté, co se viděli kněžku. Jejich oči neklidně zíraly dotkli kněžky, poslal turistům radu. z tváří spálených sluncem a nervózní smích Služte jí, řekl tiše, nebo přijdou dvě úmrtí. rychle ustal, protože stěny odrážely zvuk. Ve skutečnosti to nebyla rada, ale ultimá- Jakmile dorazili ke schodům, Kristian zve- tum. Bylo to také požehnání. Slib, že po dl prst ke rtům a každému z nich se upře- první smrti budou mít na výběr. Pokud by ně zadíval do očí. Turisté napjatě přikývli. během noci ve svých hotelových pokojích Když kněžka ležela před nimi, žádný z nich padli na zem, stále by mohli paralýzu pře- neváhal s focením. Každý se jí odvážil do- konat. Kdyby byli připraveni sloužit. 146 147 Ó veliká kněžko, byla jsi oživena! výletní lodě na Nilu vzplanou. Asuánská Mohli se probudit v márnici a zůstat na přehrada bude zničena. Než by se Káhi- vlastních nohou, jak to udělal Kristian. ra stačila pohnout, propadla by se. Théby Sethovy šňůry, které vám otevřely ústa, jsou znovu rozkvetou a výhled na Středozem- otevřené! Chvála Atumovi! ní moře se stočí na sever. Dokázali překonat paralýzu a znovu se Kristian jako jeden z mnoha poslouchal zvednout. Stejně jako každý, kdo spal po nevyřčená slova kněžky. Jeden z těch, kdo tisíciletí v monoteistických muzeích, to byl stále ohromený, že se vrátil ze smrti. mohl brzy udělat znovu, ve skleněných Naslouchal a pochopil, že v jedné věci skříních, pod necudnými pohledy. měl pravdu: Byl to podvod. Všechno od Ó strážci Osirise, kteří pro vás nechali začátku. Největší a nejlepší skrytý pod- proudit světlo do jejich těl, takže vám nic vod v dějinách světa. A teď byl jeho sou- nebrání v chůzi po zemi! částí. Kněžka řekla Kristianovi všechno. Celý Když byl Hassanův Peugeot jen malou velký plán. Slyšel její hlas a pochopil její skvrnou prachu na okraji pouště, dotkl se slova, přestože vrásčité rty a vysušený ja- Kristian konečky prstů popraskaných po- zyk v ústech se ani nepohnuli. známek a všiml si, že jeho myšlenky opět Duat se otevírá, řekla kněžka. Podzemní bloudí. Přemýšlel, co udělá nadcházející Nil začíná proudit. povodeň s lidmi na dalekém severu, jestli Nemrtví se vracejí. To je tisíciletá pravda. je odnese nebo utopí. Ušetřila by ženu, na Peníze z Údolí králů, z chrámů a stánků jejíž jméno si už nemůže vzpomenout? na tržnici se spojily a vytvořily proudící Ušetřila by dítě, jehož jméno nikdy ne- řeku. Vlévaly se do velké řeky tajnými ka- poznal? nály, mazaní jako hadi. Každý Amunův Na co myslíš? služebník, od úředníka v pravěkých na- Slova vytrhla Kristiana z jeho chmur. lezištích až po sebemenšího obchodníka, Otočil se a pohlédl dolů do výkopu, ale který vzal trochu peněz sluncem spále- oči mu oslepil zářící písek. ným monoteistům, věděl, že jejich tvrdá Postava kněžky byla jen pohybem ve stí- práce připraví den, kdy se Amun, Mut nu. Kristian sestoupil ze schodů a ve tmě a Chons vrátí. Widderallee byl vystavěn se cítil ztracen, dokud se nedotkl suché, pod mizernými městskými byty. Brzy ho hladké kůže její tváře. Slabé brnění ho znovu spojí s chrámem v Karnaku a sta- lechtalo na bříškách prstů. Spící energie nou se střediskem uctívání. Jejich zdi byly jako letmý záblesk vzdáleného proudu. obnoveny a dokončeny. Staré kresby byly „Na tebe, Výsosti,“ ujistil ji, i když v jejím rozmístěny v síních. Zapomenutá tech- bezokém pohledu cítil pochybnosti. Po- nologie, tajemství podceňovaných zdrojů stava kněžky mohla vypadat křehce jako energie, se projevila u žáků s úctou. papyrus nebo písková socha, ale občas Ré-Harachtejovy paprsky způsobí, že z ní sršel hněv bohyně lví hlavy Sakhmet. 148 Měla oddělené maso od kosti. Vytržené První část příběhu je poměrně přesné po- paže, jazyk, pohlavní orgány. psání toho, co se nám stalo, samozřejmě „Jen na tebe.“ s přídavkem autorské invence. Druhá část je Překlad: Jarmila Vojtíšková také autentická, ale v psychologickém smys- lu slova. Zachycuje to nejistotu, kterou jsem K publikované povídce nám Marko sám cítil, hlavně z toho, jak jsme si uděla- Hautala napsal zajímavý komentář: li fotografie, jako ti největší idioti. A stejně „Kořeny příběhu Podzemní Nil (Maana- jako mnoho Evropanů před námi, pocítil lainen Niili) sahají zhruba dvacet let zpát- jsem lehký záblesk pověrčivého strachu ze ky: starověkého Egypta. A pro to jsem našel ide- Já a moje žena jsme cestovali do Egyp- ální výstup v podobě tohoto příběhu.“ ta a najali jsme si neoficiálního průvodce, Překlad: Martin Štefko aby nám ukázal historické pamětihodnosti v Luxoru. Ten chlapík nás vzal na turistům Marko Hautala uzavřené archeologické vykopávky (jeho slo- (*1973) va) uprostřed pouště, kde nás dva muži za- Finský horroro- vedli do podzemí a řekli nám, ať počkáme. vý spisovatel se Brzy se jeden chlap vrátil, kouřil cigare- narodil v zápa- tu a nesl ztuhlou mumii, jako lidé nosívají dofinském městě surfové prkno. Druhý přinesl odseknutou Kauhava. Žije ve mumifikovanou hlavu. Řekli nám, ať si to Vaasa. Vystudoval anglický jazyk a literaturu. Pracoval jako klidně vyfotím, a jelikož jsme nevěděli, co pedagog, filmový překladatel a zdravotní děláme, fotky jsme pořídili. bratr v psychiatrické léčebně. V součas- Doteď nevím, jestli to bylo všechno reálné, nosti se živí jako spisovatel na volné noze. nebo to byla propracovaná habaďůra, ale Vede kurzy tvůrčího psaní. Vydal osm ro- mám fotografie, kterými tuhle událost můžu mánů. V roce 2008 byl oceněn jeho román doložit. Místo se zdálo autentické a mělo na Itsevalaisevat (2008) cenou Tiiliskivi, o dva první pohled oficiálně vypadající oznámení roky později získal cenu Kalevi Jänti jeho u vchodu. Na druhou stranu, místní jsou ex- román Käärinliinat (2009). V roce 2013 perti na falešné artefakty už od 19. století, byl nominován na ocenění Nuori Aleksis. takže u nich člověk prostě nikdy neví. Jeho romány byly přeloženy do osmi jazyků Tenhle zážitek jsem od té doby nedostal včetně němčiny, italštiny, angličtiny. Česky z hlavy. Nevadí mi, jestli mě podvedli, vyšly romány Bába Motyka (Kuokkamu- protože to je tak nějak normální cena za mmo, 2014) a Šeptající dívka (Kuiskaava to, když je člověk turista, ale ta nejistota je tyttö, 2016). Marko Hautala je členem me- frustrující. Pokud jsme opravdu byli v pří- zinárodní Asociace horrorových spisovatelů tomnosti dávno mrtvých Egypťanů, rád (Horror Writers Association). bych v tom měl jasno. 149 150 V roce 2016 do českého překladové- ho prostoru vtrhl finský autor Marko Hautala horrorem Bába Motyka. O rok RECENZE později Bábu doplnila ještě lepší Šep- tající dívka. A pak… dosud nic. A já nechápu proč.

Kuiskaava tyttö Překlad: Linda Dejdarová Vydavatel: Knižní klub Rok českého vydání: 2017 Počet stran: 240

Psycholog Anton Rajamaa nemá zrovna na růžích ustláno. Už leta neviděl svou dceru, která se s ním odmítá stýkat, rozpadlé manželství nedokázal ničím nahradit a teď zavraždili jeho kolegu. Anton by nad vraždou mohl cynicky mávnout rukou, přeci jen, práce psy- chologa přináší jistá nebezpečí, kdyby mu zavražděný neodkázal jistou složku, 151 která Antona zasáhne přímo do jeho Příběh nevede přímo z bodu A do po- lehce prohnilého srdce. Složka obsahuje myslného závěrečného bodu B. Koneč- informace o dvou dívkách, které sužují ná podoba a umístění onoho bodu B neustálé našeptávající hlasy a poznám- totiž spočívá ve velké míře na čtenářově ky o několika podobných starších pří- představivosti a formě pokládaní pře- padech s letmým náčrtem obecnějšího daných informací. Ano, závěr Šeptající rámce, sahajícího až někam do předmi- dívky není polopaticky přímočarý, jas- nulého století k jisté legendě o mrtvé ný a doslovný, ale je to jen další projev dívce či tajemnému kultu z jehož prak- kvalit autora a příběhu. Jak ovšem vid- tik mrazí. Stejně jako nad zavražděným no z některých komentářů, pro některé kolegou by Anton mohl mávnout rukou čtenáře tohle může být problém. i nad onou složkou, kdyby… jednou Hautala ve svém příběhu propojil hned z dívek slyšících hlasy, nebyla jeho dcera několik různých prvků, ať už jde o psy- Iida. Na základě informací ze složky se chologický rozměr hrůzy (hlasy slyše- Anton vydává do západofinského měs- né postavami a jejich forma je popsána tečka Vaasa nejen najít svou dceru, ale natolik sugestivně, až se čtenář bojí, i odhalit pozadí kolegovy vraždy a hlasy jestli je nezačne slyšet taky), syrovou slyšících dívek. (nebo surovou?) fyzickou stránku boles- Šeptající dívka je příběh, který ne- ti a hrůzy nebo kouzlo starých legend, plyne přímočaře, dokonce ani ne kon- povídaček, příběhů a mytologie (v níž zistentně chronologicky. Zpočátku až Hautala zabrousí hodně daleko) a v ne- skoro detektivní příběh se stále více poslední řadě mrazení z tajných kultů zahaluje do příjemně mrazivé atmo- a jejich konání. sférické mlhy, v níž však stále více od- Šeptající dívka je krásnou, hrůznou haluje a skládá strašidelnou skládačku a plně funkční ukázkou současného mysteriózního příběhu. Marko Hauta- literárního horroru. Napětí stoupá, at- la má skvělou schopnost nacpat plnou mosféra houstne a ne/příjemné mrazení nůši hrůzy, mrazení a toho nádherného se prokusuje hlouběji a hlouběji. Jestliže mrazivě nepříjemného pocitu, pro který Bába motyka měla nějaké své mouchy, se k horrorům uchylujeme, do jedné je- Šeptající dívka si poradila nejen s hrdi- diné věty. A těmito větami prošpikovat ny příběhu, ale i s tímto hmyzem. knihu hned na několika trefných a vý- stižných místech. Děj je hodně struk- turovaný, pestrý, nejen díky obsahu, ale Honza Vojtíšek i díky formě, je totiž střídavě vyprávěn z pohledu hned několika různých po- stav a různými způsoby (záznamy, na- hrávky, zápisky…). 152 Když dostanete kulantní nápad smíchat to, co si lidé sami připraví. Možná to říkal filmy Sám doma a Rambo, vznikne vám trochu jinak, ale na tom nesejde. Becky se Becky – chladná vyvražďovačka, kde s rodinkou záhy ocitá v srdci samotného RECENZE Mokrými bandity jsou nemilosrdní zabi- jáci na útěku z krimu a Rambovi se tepr- ve objevují druhotné pohlavní znaky.

Režie: Jonathan Milott, Cary Murnion Scénář: Lane Skye, Nick Morris, Ruckus Skye Délka: 100 min. Původ: USA Rok: 2020 Hrají: Lulu Wilson, Kevin James, Ro- bert Maillet

Mladá Becky přijíždí s otcem, jeho pří- telkyní a budoucím nevlastním brat- rem na chatu u jezera, aby zde společně prožili idylické a ničím nerušené chvíle sbližování. A snad by i prožili, krajina je pěkná, cožpak o to, ale vždycky je to o li- dech. Jak říkával starý pan Sartre, peklo je 153 jako komika obdivovat, v každém přípa- dě budete zvědavi, kterak se zhostí pro sebe vskutku netradiční role. Kevin totiž představuje vůdce skupiny vězňů na útě- ku Dominicka, násilného bastarda vzýva- jícího otce všech nácků, Adolfa Hitlera. Možná těžko soudit, zda v dramatické roli překvapil, či to prostě neutáhl, kaž- pekla, neboť se jejich chata v jezerní kot- dopádně… naláká. lině stane terčem uprchlých vězňů, kteří Dočkáte se několika málo pěkných smr- se po vzoru řádných muk zdobí všelijaký- tí a utrpení. A stejně vám bude vrtat hla- mi okrasnými tetováními, zejména svas- vou, jaké je poselství filmu. Je to o gene- tika je jim blízká. Než se nadějeme, malá račním střetu v jiném než artovém hávu? Becky se přemění na samotného Simona Má to vůbec nosnou myšlenku? Očeká- Wiesenthala a začne ty neonácky rubat vejte především akční řežbu, dramatické hlava nehlava, ruka neruka, oko neoko momenty i slušnou dávku gore. Becky a mohl bych jmenovat dál… není nic, co by si ortodoxní horrorista K filmu vás musí nalákat Kevin James, chtěl nechat ujít, je ale i snímkem, bez věčný představitel otylých nekňubů, po- kterého může dál žít. valečů a neschopných vztahových břídilů, ale i týpek, který sype z rukávu žertovné Michal Březina hlášky. Můžete ho nesnášet, můžete ho

154 Hellboye snad nemusím vůbec představovat. Ať už jej znáte z fil- mů od Guillerma del Tora nebo RECENZE sérií ze stáje vydavatelství Dark Horse, musíte sami uznat, že jde o jednu z nejznámějších komikso- vých postav mimo superhrdinský žánr. V následující recenzi se po- díváme na uzavřený příběh Kram- pusnacht, v němž se pekelný hrdi- na utká s Krampusem.

Vydavatelství: Dark Horse Co- mics Rok vydání: 2017 Scénář: Mike Mignola Kresba: Adam Hughes Počet stran: 36

Krampusnacht jsem si nevybral jen tak pro nic za nic. Šlo totiž o uzavřený sešit, který v rámci udílení Eisner Awards získal cenu

155 v kategorii Nejlepší jednosešitový pří- vskutku monumentálních zápletek běh / One-Shot (Best Single Issue / k drobným vedlejším historkám, na něž One-Shot). Abych se přiznal hned na by za normálních okolností nezbylo moc úvod, Hellboye miluji. Obdivuji Migno- času. Nicméně, jak si poradil se sešitem, lu za to, co během tolika let tvůrčí exis- jenž byl úplně prapůvodně avizovaný tence dokázal, protože vytvořit rozsáhlý, pouze ve formě klasického vánočního do detailu propracovaný svět vycházející speciálu? z folkloru, bájí, legend a pověstí se ne- Děj se odehrává v Rakousku, přesně- podaří kdekomu. Pracovat s atmosfé- ji v roce 1975. Hellboy se jednoho dne rou v komiksovém horroru navíc není vydá do zasněženého lesa, kde potká nic lehkého a dokážou to jen ti nejlepší, mezi které Mignola opravdu patří. Smekám před ním, jelikož vytvořit tolik hrdinů, jež prožívají dobrodružství ve svých vlastních komikso- vých řadách, je úctyhodné. Jak jsme se již několikrát mohli přesvědčit, kromě rozsáhlých ság si adorova- ný scénárista umí snadno poradit i s kratšími a úder- nějšími povídkami. Čes- ky například vyšly svazky Hellboy: Pražský upír a další příběhy (Hellboy, Vol. 7: The Troll Witch and Others, 2007) nebo Hellboy: Paskřivec a dal- ší příběhy (Hellboy, Vol. 10: The Crooked Man and Others, 2010), v nichž na- plno dokázal, že mu není cizí si jednou za čas – po- dobně jako v případě námi recenzovaného kousku – odskočit od velkolepých, 156 kách, načež o něco později spatří v dálce domeček. Jakmile k němu dojde, po- tká ve dveřích Wilhelma Schulze, starce, který ho pozve k sobě dál na menší pohoštění. Zpočátku ne- hrozí žádné nebezpečí. Jak se však vzápětí ukáže, nic není takové, jak se na první pohled může zdát. Ačkoliv není děj moc so- fistikovaný, musím u něj vypíchnout hned něko- lik aspektů. Jako první se pozastavím u práce s hut- nou atmosférou, která je naprosto úžasná. Během čtení se budete cítit velmi zvláštně, což myslím jen v dobrém smyslu slova. Nebudete vědět, co na vás vyskočí na další stránce, a nebudete si ani jistí tím, kam vás scénárista zave- de. Pocit tajemna a strach z neznáma bravurně do- kreslují jednotlivé scény, v nichž Mignola dokonale pracuje s dialogy. Ví, kdy dámu oděnou v překrásných bílých ša- má během pomalejších pasáží nahnat tech. Jde o přízrak, který ho požádá, aby čtenáři husí kůži, kdy naopak zrychlit zachránil jejího nebohého chlapečka. a zaměřit se na akci. Dokáže mezi obo- Pekelný hrdina zpočátku netuší, co by jím perfektně balancovat, což je vskutku měl dělat, kam se má vydat a jak k celé chvályhodné. situaci přistoupit. Ovšem pak dojde Dále musím pochválit kresbu Adama k nečekanému zvratu. Ve sněhu si všim- Hughese. Krampusnacht je jeho debut ne hračky – dřevěného slona na koleč- v komiksovém světě Hellboye, takže 157 části terénu a podobně). Akčním scénám nechybí dravost, ani dynamičnost a jsou dostatečně pře- hledné, takže se nebude- te při soubojích zbytečně ztrácet. Ještě bych milerád vy- zdvihnul Krampuse. Je vážně strašidelný. Když se poprvé objeví na scéně, jde z něj hrůza a máte po- cit, jako kdyby stál přímo před vámi. Mignola z něj vytěžil, co se jen dalo, a jeho potenciál využil naplno. Tímto nám opět dokazuje, že pracovat se strašidelnými mýtickými bytostmi umí dokonale. Co bych možná vytknul, je závěr, v němž se mohl hlavní záporák předvést mnohem více. Kdyby byl příběh o pár stránek del- ší, rozhodně by to bylo lepší, ale jde jen o drobný detail. Krampusnacht je po- vinnost pro všechny ko- jsem byl dost zvědavý, jak se s výtvar- vané Hellboyovy fanoušky a milovníky nou stránkou popasuje. A výsledek? Ne- horroru. Hledáte-li kvalitní komiksový mám co vytknout. Tmavší barvy krásně zážitek, je tento sešit určený přímo pro dokreslují zasněženou krajinu, přičemž vás. Cenu Eisnera si vysloužil zcela za- výraznější linky napomáhají k tomu, slouženě. aby lépe vynikly některé detaily u po- stav (například výrazy v obličejích) nebo Daniel Palička drobnosti v okolním prostředí (stromy, 158 Celým jménem Patricia Diana Joy Anne Cacek již několikrát drápla svým autor-

PROFIL ským pařátem do českého horrorového prostoru. Naši pozornost si jistě zaslouží. Narodila se 22. prosince 1951 v Holly- woodu. V roce 1975 vystudovala na Kali- fornské státní univerzitě (California State Univerzity) v Long Beach tvůrčí psaní. Několik let žila v Coloradu, nyní přebývá v Phoenixville v Pennsylvanii. Autorsky se začala prosazovat ve druhé půlce 90. let 20. století, kdy posbírala hned několik ocenění. Její povídka Metalica byla v roce 1996 nominována jako nejlep- ší povídka na International Horror Gu- ild Award. Ve stejném roce byla oceněna Cenou Brama Stokera. Povídka později vyšla v autorčině povídkové sbírce Lea- vings, která byla v roce 1998 nominována na Cenu Brama Stokera. Na tuto cenu byl v roce 1998 nominován i její první román Night Prayers a v roce 1999 povídka The „Myšlenky a nápady nemohou Grave. Autorčina povídka Dust Motes zemřít, ale mohou se stavět jedna na byla v roce 1997 nominována na oceně- druhé, dokud veškeré znalosti vesmíru ní za nejlepší povídku na International nevytvoří vlastní život.“ Horror Guild Award, o rok později byla P. D. Cacek, Bell, Book & Beyond: jako nejlepší povídka oceněna na World An Anthology of Witchy Tales Fantasy Award. 159 „Trish se, naštěstí, rozhodla svou mysl použít Po upírech věnovala svůj druhý román ke zdokonalení horrorové literatury, než aby vlkodlakům. Canyons (2000) vypráví tento druh talentu jednoduše promarnila na o mladé novinářce Catherine Mosselle. několik vybraných obětí,“ napsal o autorce Tu jednoho dne cestou do práce napadne na svém blogu spisovatel James A. Moore. útočník, zachrání ji však krásný chlupatý „Trish Cacek píše horror, který je brutální, muž, vůdce místní smečky denverských erotický a zábavný, a dělá to všechno se stej- vlkodlaků. Zatímco se Lucasovi daří svou ným lehce pokřiveným úsměvem na tváři.“ smečku udržovat mimo zájem a hledáček Popisuje ji jako milého člověka s přátel- novinářů a policie, Catherinino pátrání skou tváří, sladkým úsměvem a laskavým a články o tajemném zachránci do Den- slovem na rtech. Nikdy ji prý neslyšel říkat veru přivede další smečku a vyvolá obrov- o někom ošklivá slova a nikdy nepotkal skou vlnu nenávisti a pokusů ovládnout někoho, kdo by ji neměl rád. město. Cacek se vrací se správnou kom- Ač převážně povídkářka, P. D. Cacek vy- binací humoru, erotiky, hrůzy a napětí. dala několik románů. Přináší cynickou a sarkastickou hlavní hr- V roce 1998 debutovala eroticky laděným dinku, drží se dobré vlkodlačí tradice. Ne- románovým horrorem Night Prayers. opomíjí krev ani gore. Románu je vyčítán Jeho hlavní hrdinkou je biologickými ho- dinami hlasitě tikající třicetiletá Allison Garret, která se v zatuchlém hotelovém pokoji probudí jako upírka. Snaží se se svou novou existencí nějak vyrovnat, za- čne pracovat v upírském striptýzovém baru. Nakonec se musí spojit s mladým pouličním kazatelem, aby dokázala čelit krvežíznivému kočičímu klanu svých ko- legyň. Sexy upírský look, moderní pojetí, ve své době zajímavé nápady a funkční humor. Upírky z baru své oběti loví jako furries, lidé, provozující spolu sex převle- čení za plyšová zvířata. Zde konkrétně kočky. Román se však nevyhnul jistým tendenčním a stereotypním postupům, upíři místy působí až moc filmově. Hr- dince se také nevyhýbá silná dávka naivity. Román byl přijat ryze průměrně, přiměje však dát autorce další šanci. V roce 2001 vyšel román pod názvem Night Players. 160 rychlý a náhlý konec. Již zmiňovaný James kie vychází ze staroskotského slova selich, A. Moore považuje Canyons za dobrý vý- respektive staroanglického seolh, zname- chozí bod k seznámení s autorčinou tvor- nající tuleň. Před Ryanem teď stojí těžké bou. „Canyons je román o vlkodlacích, ale rozhodnutí. Je Morrin šílená? Lže? Nebo není to jako něco, na co jste natrefili už dříve. se snad pod vlnami Blacksodské zátoky Čekají vás některé velmi zajímavé zvraty.“ ukrývá temné tajemství? Od upírů a vlkodlaků si Cacek odskočila V roce 2019 přišla P. D. Cacek s romá- k legendám a mytologii původních ame- nem Second Lives (2019). V něm neoče- rických obyvatel. The Wind Caller (2004) kávaně ožijí čtyři pacienti nemocnice pro- vypráví o Gideonu Berlanderovi, kterého hlášeni za mrtvé. Chovají se a jednají jako změnila jedna noční návštěva jeskyně. Tu úplně jiné osobnosti. Oživlí nereagují na noc jej síla větru pokřivila, znetvořila jeho svá jména. Jeden z lékařů nakonec odha- mysl, povzbudila jeho zuřivost a zasela lí, že jednu z „nových“ totožností zná, byl do něj klíčící semeno nezastavitelného u dívčiny smrti před několika lety. Zjistí monstra. Od té doby, kdykoliv zaslechne- tak, že těla mrtvých pacientů obývají duše te šustění listí ve větru, může to být znak dávno mrtvých lidí. Román v jednotlivých Gideonovy přítomnosti. Mohou to také kapitolách až povídkovou formou před- být poslední zvuky, které uslyšíte. Ti, kdo se mu postaví, jsou nemilosrdně a krutě zničeni. Nikdo totiž nedokáže uniknout větru. The Wind Caller je prosté horro- rové béčko s dvourozměrnými postavami (byť postava Sky je přijímána a hodnocena kladně) i brakovými neduhy. Psychologickým mysteriózním příběhem až na pomezí fantasy je román The Selkie (2015). Bývalého policejního psychiatra, Dr. Conna Ryana, požádá jeho přítel, aby mu pomohl s případem Morrin Turner. Ta utopila svou nevyléčitelně nemocnou dceru, tvrdí však, že je dívka stále naživu a odešla žít s titulními mýtickými Selkies. Jde o bájná stvoření skotského a irského folkloru (zmínky o něm nalezneme i na Faerských ostrovech a v lehce odlišné po- době na Islandu), žijící v moři jako tuleni, která mohou odložit svou kůži a pohybo- vat se po pevnině jako lidé. Označení Sel- 161 stavuje osm hlavních hrdinů a jejich osu- Kromě románů píše P. D. Cacek i povíd- dy, klíčové události před/po jejich smrti ky. Již zmiňovaná povídková sbírka Lea- a reinkarnaci. Jde o emocionální strhující vings (1997) obsahuje třináct morbidněji a svým způsobem dojemný příběh pro sil- pojatých příběhů např. o starší ženě, kte- nější povahy. Z počátečních útržkovitých rá věří, že kousky osobnosti zemřelého informací se postupně stává komplexní člověka se mohou přenést na kohokoliv, příběh, který se nenechává zatáhnout do kdo stojí v jeho blízkosti. Povídka Baby bezvýsledného a unavujícího vysvětlování Dolls vypráví o osamělém bezdětném nevysvětlitelného, ale poskytuje dostatek muži, pracujícím v obchodě s porcelá- informací a náznaků k zamyšlení a domy- novými panenkami. Gilgamesh Recidi- šlení. vus ve svém příběhu spojuje nesmrtelné Jen o rok později se Cacek se svými du- lidi s jednorožci. Ancient One přivádí ševními cestovateli vrátila. V Second do rodiny, kde se po generace dědí ply- Chances (2020) uplynulo od děje prvního šový medvěd, který je živější, než se zdá. dílu celé čtyři roky. Za tu dobu se vrátilo Bezcitný muž sbírající chrliče je hrdinou několik dalších mrtvých duší, pořád nikdo povídky Heart of Stone. ale nepřišel s přesvědčivým vysvětlením Kromě psaní spisovatelka přispívá jejich existence. Většinou jsou tito Pout- horrorovému žánru i v dalších oblastech. níci, jak se jim říká, do společnosti přija- Působila v Horror Writers Association. ti a je jim poskytnuta náležitá zákonná V roce 2000 editovala povídkovou anto- ochrana. „Transmigrace duší“ je však při- logii čarodějnických příběhů Bell, Book jímána rozporuplně. Najdou se tací, kteří & Beyond: An Anthology of Witchy tyto navrátilce považují za hrozbu nejen Tales, obsahující jednadvacet povídek pro své životy ale i pro svou víru. Říkají si hlavně současných méně známých autorů True Borns, věří v „Jedno tělo, jednu duši“ a autorek. V roce 2017 společně s Laurou a jsou odhodlaní vykonat cokoliv, aby se J. Hickman pro Necon E-Books edito- Poutníků zbavili. Stejně jako předchozí vala elektronickou antologii horrorových román, i tento je mozaikovitě vyprávěn povídek Now U Lay Me Down to Sleep z pohledu a perspektivy několika osob, ať 100 % benefiční pro fond Jimmy, bojující už kladných, či záporných, reálně naro- proti rakovině. Do antologie bez nároku zených nebo navrácených. Cacek se díky na honorář přispěli např. Jack Ketchum, zápletce věnuje otázce jinakosti a jejího Pal McMahon, Bev Vincent, Brian Kee- ne/přijímání, vyrovnávání se s ní. Svým ne, Charles L. Grant či Skikhar Dixit. způsobem tento jev zajímavě zdvojuje V roce 2006 se P. D. Cacek objevila v ce- v transgender postavě Jessie. Na přetřes lovečerním dokumentárním filmu Johna však přijdou také otázky a zkoumání víry, E. Hudgense American Scary. náboženského fanatismu, identity, pohla- Českého překladu se dočkalo jen pár ví, přátelství a lásky. autorčiných povídek. V roce 1996 vydalo 162 nakladatelství Columbus česky a sloven- si budou jako hlavní hrdinové dopisovat, sky antologii fantastických a neobyčej- Ketchum se převtělil do zvrhlíka, Ca- ných příběhů David Copperfield uvádí cek do holky. Inspiraci k povídce nalezli Neuvěřitelné příběhy / David Copper- v jistém novinovém článku o muži, který field uvádza Neuveritelľné príbehy (Da- se zamiloval do ženy z internetu. Česky vid Copperfield‘s Tales of the Impossible, povídka vyšla v antologii Osvícení v tem- 1995). Do ní P. D. Cacek přispěla po- notě (Carcosa, 2018). vídkou Takový malý brouček / Celkom P. D. Cacek nemá ve své tvorbě problé- maličký chrobáčik ( Just a Little Bug). my využívat klasické a zavedené postupy, Do antologie Rudý posuv (Redshift), při- ať už starých duchařských příběhů nebo spěla v roce 2001 povídkou Víra (Belief ) moderních drsnějších prvků, tak i přichá- o vojákovi, který se poté, co padne v bitvě, zet s inovativními a moderními postupy. dostane na místo, které může být nebem Nebojí se béčkově přehánět ani archaicky i peklem. V každém případě musí bojovat vykreslovat prostředí a atmosféru. dál. V českém překladu antologii v roce 2005 vydalo nakladatelství Triton. V roce Honza Vojtíšek 2007 vyšla antologie strašidelných a du- chařských povídek zaměřená na náctileté čtenářstvo Stopy strachu (666 The Num- ber of the Beast), o níž trochu více píše- me na jiném místě tohoto čísla. Autorka přispěla nádhernou ukázkou klasické americké duchařské historky z konce 18. století La Fleur de Nuit, o chlapci který se cestou domů setká s osobou, o níž za- slechl mrazivý příběh. Česky v roce 2009 vydala Mladá Fronta. Zatím posledním zářezem v češtině je pro P. D. Cacek její společná povídka s Jackem Ketchumem Síť (The Net) z roku 2006. Formou found footage (e-mailová korespondence, dení- kové zápisky, záznam z výslechu) vypráví o osudech dvou osamělých lidí z interne- tového chatu, mezi nimiž se vytvoří jisté pouto. Sociálně kritický příběh je silný hlavně právě svou formou, příjemným ja- zykem a rozdělením rolí autora a autorky podle postav. Oba autoři se domluvili, že 163 164 Pro tento filmový výběr jsme každému alespoň má být. Jediným výrazným mí- přispívajícímu dali naprosto volnou ruku. nusem jsou místy až příliš levné efekty, Každý z nich si mohl vybrat jakýchkoliv ale ty filmu snadno odpustíte. Jisatsu pět filmů z tematického období, lhostej- Sâkuru vám možná nebude hned dávat no z jakého důvodu. Považuje je za nej- smysl (a možná ani později ne), ale něco lepší, za své oblíbené, něčím ho či ji zau- ve vás zanechá. I kdyby šlo jen o větší re- jali nebo zklamali? Aneb co nám utkvělo spekt z výšek. (ks) (a proč) v paměti z první filmové dekády Co více si přát, než strašidelný snímek, nového století. To se můžete dočíst na v němž uvidíte Nicole Kidman v hlavní následujících řádcích. (hv) roli? Los Otros (Ti druzí, 2001) je obec- ně považován za jeden z nejlepších nul- Tokio je otřeseno hromadnou sebevraž- tých horrorů, jaký byl kdy natočen. Pod dou 54 středoškolaček. Prostě se všech- dohledem španělského režiséra Alejan- ny chytly za ruce a s úsměvem na tváři dra Amenábara vznikl unikát, jenž svým skočily pod metro. Bohužel, nebyly jedi- tísnivým vyzněním, osobitým stylem né, počet sebevražd dramaticky narůstá vyprávění a prací s postavami překonává a detektivové Kuroda (Ryo Ishibashi) některé současné pokusy o kvalitní stra- a Shibusawa (Masatoshi Nagase) musí zjistit, co se děje. Jde o koordinovaný zločin? Nebo skutečně existuje jakýsi kroužek sebevrahů, kam všichni ti mrtví patřili? A kam do toho všeho zapadá dív- čí kapela Dessert? Jisatsu Sâkuru (Krou- žek sebevrahů, 2001) má poměrně zma- tený děj plný spousty epizodních postav (hádejte proč epizodních), ale hlavně je to film o smrti. A vlastně i životě. Jak by vypadala společnost, kde by lidi hromad- ně pohrdali životem? Mohlo by vznik- nout něco jako právě kroužek sebevrahů? Režisér Shion Sono své úvahy dovedl do šidelný zážitek. Pojednává o Grace Ste- extrémního mixu komedie a horroru, kdy wart, dámě, která se stará o dvě dítka. Její snad jediný, kdo bere situaci vážně jsou manžel se vzhledem k probíhající světové právě policisté. Ostatní buď s úsměvem válce ještě nevrátil zpátky z bojů, a tak na nebo za zvuků veselé hudby skáčou, pod- něj čeká v Jersey. Grace to nebude mít řezávají se, či se opékají v troubě. Přes úplně jednoduché, jelikož její dětí jsou všechny litry krve a hromady mrtvol je alergické na sluneční světlo. Kvůli této vyznění snímku pozitivní, nebo takové vadě proto musí rodinka žít v rozlehlém 165 potemnělém domě, v němž se skrývá dání dalších a dalších dílů skládaček, ale mnohem více, než by se mohlo na první hlavně naprosto skvěle zpracované scény pohled zdát. Při sledování můžete očeká- s pouštěním starých nahrávek ze sezení vat šokující zvraty a dočkáte se nejedno- (doporučuji původní znění, ač na český ho překvapivého momentu. Snímek byl dabing běžně neskuhrám, tohle dabing natolik úspěšný, že se dočkal nominací nedokáže přenést), činí z tohoto filmu na mnoho filmových cen. Za zmínku v mých očích vybroušený psychologický stojí především Saturn Awards, v nichž horrorový thriller. Opravdu děsivý příběh Los Otros bojoval hned v šesti různých o tom, kdo všechno se ve vás může skrý- kategoriích, přičemž obhájil rovnou tři – vat. V různých částech vašeho těla. Znáte Nejlepší horror, Nejlepší herečka (Nicole hru „Simon říká“? Tak tohohle Simona Kidman) a Nejlepší herečka ve vedlejší nechcete slyšet říkat naprosto nic. Nežije roli (Fionnula Flanagan). (dp) právě ve vás? (hv) Session 9 (Vražedná terapie, 2001) Bra- V Nenávistích aby se člověk dneska už da Andersona je pro mě dodnes nepo- vyznal. Je jich tolik, od původních vi- chopitelně přehlíženým a nedoceněným deofilmů, přes celovečerní sérii do kina, horrorem. Pořád mám v živé paměti, americkou remake sérii, prolnutí Kaya- jak na mě zapůsobil při prvním zhléd- ko se Sadako až po aktuální seriál. Mé nutí a k mému překvapení ani ty další první setkání s tímto fenoménem však na ničem neztráceli. Komorní, skromný proběhlo prostřednictvím třetího sním- a na nic si nehrající příběh party praca- ku, respektive prvního jdoucího do kina, ntů, kteří přijmou zakázku vyčistit starou konkrétně Ju-on: The Grudge (2002). psychiatrickou léčebnu od nebezpečného Ještě si vybavuji, jak jsem si ho pořídil odpadu, je ryzím psychologickým horro- na DVD. Tehdy byla vlna levných DVD rem s neuvěřitelně působivou a jako v papírových obalech ještě snad ani ne mráz zalézající atmosférou. Ten film v plenkách, ale už pomalu vystrkovala nepotřebuje nákladnou výpravu, kom- nehty – objevovaly se levnější DVD ještě plikované triky ani přemíru lekaček, či v plastových obalech, ale už např. v růz- zástupy bubáků. Ne, stačí mu jeden vi- ných boxech více filmů najednou za nižší zuálně nádherný komplex, pět zajímavě napsaných a odehraných postav a až do morků kostí se zakusující zápletka s mra- zivou pointou. Oceňuji hlavně nápad vy- světlit jednu dějovou linii, v podstatě po- intu celého příběhu, jinou dějovou linií, aniž by obě spolu měly nějakou přímou souvislost. To pomalé stmívání kolem několika ústředních postav, pomalé zapa- 166 cenu. Ju-on: The Grudge jsem si takhle připravit drsnou reality show z prostředí pořídil někdy v roce 2004/2005 společně norských lesů, nejprve ale chce mít kva- s thajským Okem. No a večer, obložen litní tým. A tak s vybranými kandidáty brambůrky a zásobou pití jsem si to pus- odjede na team building na místo, kte- til. A po nějaké chvíli začal cítit, že něco ré předem vybral. Všichni se musí držet není v pořádku. Ten stále intenzivnější jeho podivných pravidel a tak namísto pocit mě nakonec někde v půlce filmu stmelování vznikají spíše rozepře… Už donutil vstát a jít rozsvítit. Zbytek filmu jste někdy zkusili sebrat mileniálovi jeho jsem tak absolvoval při plném osvětlení. telefon? Nedopadne to dobře. A kromě Příběh je v podstatě mozaikou, přesněji interních problémů se okolo jejich tá- řečeno kaleidoskopem, jímž režisér Ta- bora začínají dít divné věci… Villmark kashi Shimizu otáčí a před divákem se (Temný les, 2003) má být atmosférickou pomalu skládají různé, zdánlivě náhodné, poctou snímku De dodes tjern ( Jeze- obrazce událostí z jednoho (ne)obyčejné- ro mrtvých), výsledek je ale minimálně ho domu, v němž se usídlila zloba a kaž- rozpačitý. O výrazné atmosféře se úpl- dý, kdo do něj vstoupí, jí musí čelit. Syrový ně mluvit nedá (tma a chata v lese mi a opravdu děsivý horror je chronologicky už úplně nestačí), některé dějové prvky rozházen do několika scén, které však jsou na pováženou (třeba najít mrtvolu, nakonec splynou do jednolitého příbě- ale hezky ji nechat na místě do skončení hu. Obohaceného výbornými, v mnoha pobytu) a postavy jsou většinou jen divné ohledech dodnes nepřekonatelnými prv- (a nezajímavé). Plné uspokojení nepřijde ky. Příběh kňourajícího bledého chlapce, ani na konci, vše se sice hezky spojí, ale krkající ženy a děsivě mrazivé ruky, u níž není to takové překvapení, jaké by si asi nechcete, aby vám dopadla na rameno. tvůrci přáli. Tomu filmu prostě chybí ja- Zajímavostí je, že dům, v němž se příběh kákoliv jiskra. V době jeho vzniku bych odehrává nebyl postaven ve studiu ale jde možná mluvila jinak, dnes bych doká- o skutečný dům, stojící v prefektuře Sai- zala sama sebe vyděsit mnohem víc, než tama. V Japonsku je možné v některých Villmark v nejvhodnějších podmínkách. čtvrtích nalézt opuštěné domy, které je- A to o horroru nikdy moc dobře nevypo- jich vlastníci pronajímají filmovým štá- vídá. (ks) bům. Dům z Ju-on: The Grudge se tak objevil např. i v televizním seriálu pro ženy v domácnosti. Pro mě tento film dodnes patří k těm nejděsivějším horro- rům, které jsem dosud viděl. (hv) Měla to být příprava na reality show, skončila ale tragicky. Zkušený televizní producent Gunnar (Bjørn Floberg) chce 167 Macechy jsou prakticky vždy zlé, to Od The Skeleton Key (Klíč, 2005) jsem díky pohádkám ví každé malé dítě. Ji- původně nečekal naprosto nic (znáte to hokorejský snímek Janghwa, Hongrye- – duchařský opar, hezká tvářička známěj- on (A Tale of Two Sisters, 2003) si však šího jména, navíc dcery slavných rodičů) tento klasický motiv interpretuje po a bum ho. Příběh mladé ošetřovatelky, svém, ovšem neméně působivě. Sestry která se nechá najmout do starého vel- Su-mi (Soo-jeong Im) a Su-yeon (Ge- kého domu na péči o umírajícího starého un-young Moon) po propuštění z psy- muže a při tom odhalí v podstatě děsivé chiatrické léčebny odveze otec (Kap-soo spiknutí sahající několik desítek let zpět, Kim) domů na venkov. Jenže venkovský propojené s místními woodoo legendami dům znamená také macechu ( Jeong-ah (příběh se odehrává v bažinatých oblas- Yeom), se kterou ani jedna z dívek ne- tech Louisiany), mi nakonec dal mno- vychází. Už od počátku napjaté vztahy hem více, než jsem čekal. Výborný nápad, se brzy mění na boj o dominanci mezi dobrý scénář, příjemné herecké výkony macechou a Su-mi, které se vystupňu- (Kate Hudson fakt překvapila). Záplet- jí až do krvavého střetu. Ale je situace ka je hodně dobře budována, bez lekaček skutečně taková jakou ji Su-mi vnímá? a výrazných bubu scén jede v podsta- Děj snímku vychází ze stejnojmenného tě právě jen na čím dál tísnivější napětí korejského příběhu o sestrách Jangh- a hustší atmosféru. Pointa mi došla jen wa a Hongryeon, které jejich macecha o kousek předtím, než byla odhalena. z nenávisti zabije a ony se jako duchové Film naproti tomu postrádá většinu mys- mstí. Film obsahuje spoustu odkazů na litelných nešvarů podobných současných původní příběh, dodávajících mrazivou snímků – nelogické scény a jednání her- atmosféru (nikdo neumí děsivé holčič- ců či protivnou omladinu, které nepřejete ky stejně jako Asiati), ale postupně děj nic jiného, než co nejpomalejší a nejbru- nabere úplně jiný směr. Ano, na zákla- tálnější smrt. Líbí se mi nápad, že kouzlu, dě různých náznaků získáte dojem, že které použijete, nemusíte věřit přímo vy, je tady něco špatně, ale výsledek stejně aby fungovalo. Stačí, když v něj věří ten, dokáže překvapit. Vizuálně je Janghwa, Hongryeon naprosto parádní: krásné a promyšlené kamerové záběry (kdy jste se naposledy báli otevřít skříň?) jsou do- plněny střídání barevných odstínů v zá- vislosti na situaci a naprosto fantastický- mi hereckými výkony. Snímek vás plně uspokojí na první shlédnutí, ale pokud chcete docenit všechny detaily, budete spolu muset strávit více času. (ks) 168 proti komu ho použijete. I bez krve, ná- tím, že jde o temné fantasy, jiní by jej silí a vražd (byť tady hází staré babky ze naopak s klidným srdcem zařadili mezi schodů a upalují a věší děti) se The Ske- horrory. Jestli mám mluvit za sebe, do leton Key pro mě stal jedním z nejlepších horroru bych jej – i přes časté využití po- horrorů nulté dekády. (hv) hádkových prvků – zařadit mohl. Režisér Mexický režisér Guillermo del Toro totiž umí pracovat s atmosférou, tak aby se snaží pracovat převážně s tajemnem. v divákovi vyvolal značnou várku emocí. Využívá nejen záhadná a neprobádaná Na jednu stranu cítíte napětí a nejisto- prostředí, zahalená rouškou tajemství, tu, protože se hlavní hrdinka pohybuje ale také magické postavy, jež se střetá- v pochmurnějších lokalitách, jindy na- vají tváří v tvář s obyčejnými lidskými opak pociťujete pocity radosti, které se postavami, nadlidskými dary neobda- dostavují hlavně tehdy, když se ocitáme řenými. Tento prvek hraje v del Toro- ve skutečném světě. Díky tomu dochá- vě autorském počinu El laberinto del zí ke kontrastu mezi světlem (realitou) fauno (Faunův labyrint, 2006) velikou a temnotou (labyrintem), což je podle roli. Ocitáme se v roce 1944. Ve světě mě jeden z nejdůležitějších faktorů, se zuří válka a dvanáctiletá Ofélie vyráží se kterým se po celou dobu pracuje. S tím svou těhotnou matkou za otčímem, kte- se také pojí pověstná práce s tajemnem rý coby frankistický úředník potlačuje a strachem z neznáma, jež je ze scén cítit zbytky republikánského povstání. Doba na každém rohu. A jako by to nestačilo, je těžká, obzvlášť pro malou holčičku, del Toro se nebál do Faunova labyrintu která nastalou situaci nezvládá nejlépe, zakomponovat skryté myšlenky. Pokud a to hlavně díky složitým podmínkám bude člověk pozorně sledovat, najde řadu a křehkým vztahům s jejím tatínkem. podobenství a zpráv, které vám pohled Jednoho dne se však stane zázrak. Setká na film změní od základu. Samostatnou se s mýtickým faunem, který jí prozradí kapitolou je pak práce s napětím, které jedno velké tajemství. Od této chvíle se se pojí se zajímavou prací s hudbou. Ta její svět obrátí celý vzhůru nohama. Pro doplňuje atmosféru jednotlivých scén někoho může být výběr vcelku překvapi- a napomáhá k lepšímu vyznění důle- vý. Dovolil bych si své rozhodnutí trochu žitých momentů. Dodnes jde o jeden obhájit. Šlo o film, který mi ukázal, že z nejlepších filmů Guillerma Del Tora. del Toro nemá na kontě jen dva úžasné Dle některých se dokonce jedná o jeho hellboyovské filmy (2004 a 2008), ale nejlepší počin, který dosud nepřekonal. také řadu kvalitních autorských počinů, Některé scény jsou natolik památné, že mezi něž bych El laberinto del fauno byly později parodovány i v popkultuře, mohl s čistým svědomím zařadit. Osob- konkrétně v intru 24. speciálního čaro- ně jsem se na internetu setkal s mnoha dějnického dílu populárního animova- protichůdnými názory. Jedni si stojí za ného seriálu Simpsonovi. (dp) 169 Představte si naprosto obyčejnou situaci. z října roku 2009 od amerického scé- Je Halloween, vy poklidně slavíte u sebe náristy Marca Andreyky. Delší dobu se doma, když tu náhle na vás zčistajasna, mluví i o připravovaném pokračování, aniž byste to jakkoliv čekali, zpoza rohu na němž by měl pracovat stejný režisér, vyskočí malá postavička, která vás chce ovšem to je aktuálně v nedohlednu. (dp) na místě zabít. Jedná se pravděpodobně Paranomal Activity (2007) režiséra o Sama, na první pohled zcela nevin- Orina Perliho patří mezi jedny z nejza- ného, ve skutečnosti však ďábelského jímavějších horrorů nulté dekády. Sledu- panáčka s maskou na hlavě, jehož jedi- jeme v něm příběh mladého páru Katie ným údělem je zabíjet lidi, porušující a Micaha, který se přistěhuje do domu halloweenské tradice. Svůj debut si odbyl na předměstí. Začnou se v něm dít tak v krátkometrážním animovaném filmu zvláštní věci, že se Micah rozhodne je Season‘s Greetings z roku 1996, ovšem zachytit na kameru. Obecně se nejedná na filmovém plátně se objevil až o jede- o nic unikátního. Přece jenom, na poli náct let později ve snímku Trick ‚r Treat found footage filmů jsme měli možnost (Halloweenská noc, 2007), za jehož zro- vidět lepší, objektivně mnohem kvalit- dem stáli producent Bryan Singer a reži- nější filmy, ať už The Blair Witch Pro- sér Michael Dougherty. Ve filmu, jehož ject (Záhada Blair Witch, 1999) nebo unikátní halloweenský nádech by se dal řadu jiných. A co se týče zápletky, ani krájet, nám jsou prezentovány osudy ta není nijak originální. I přesto se však hned několika lidí, ať už starších či mlad- divák dočká několika scén snímaných ších, kteří se snaží úspěšně přežít. Tradice nehybnou kamerou, které určitě stojí za by se totiž neměly porušovat, a tak neče- vyzdvihnutí. Závěr v ložnici je pak, podle ká naše hrdiny nic jiného, než krutý trest. mě, jeden z nejpamátnějších momentů Hlavní protagonisté se musí se situací ně- celého filmu. Když už jej zmiňuji, musím jak popasovat, protože nikdy předtím se v souvislosti s ním vypíchnout, že exis- s něčím takovým nesetkali, zvlášť během tují i alternativní, objektivně mnohem svátku, jakým Halloween je. Trick ‚r Tre- působivější zakončení, která sice neby- at se později dočkal i několika komiksů. la do výsledné verze použita, i přesto je Za zmínku stojí plnohodnotná adaptace však můžete nalézt pěkně pohromadě na YouTubu. U diváků snímek zabodoval, a to i přes rozporuplné přijetí. Dokázal utržit přes sto milionů, což je úctyhodné, bereme-li v potaz nízký rozpočet (15 000 dolarů). Vzhledem k obrovskému úspě- chu se Paranormal Activity dočkalo hned několika méně zdařilých pokračování, po kterých dnes neštěkne ani pes. (dp) 170 Tim Burton bezpochyby patří mezi jedny z nejpozoruhodnějších režisérů v historii kinematografie. Do svých pro- jektů totiž vnáší nekonvenční styl. Umí brilantně pracovat s budováním hutné, místy až mrazivé a strašidelné atmosféry a dokáže vykonstruovat děj, jenž se od mainstreamové filmové produkce zásadně liší. Sweeney Todd: The Demon Barber pěkně korespondují s vyzněním celého of Fleet Street (Sweeney Todd: Ďábelský snímku. Nejpozoruhodnější je ovšem po- holič z Fleet Street, 2007) je film inspiro- stupný vývoj hlavních „hrdinů“ v čele s ti- vaný stejnojmenným muzikálem Stepha- tulním Sweeney Toddem v podání John- na Sondheima. V hlavní roli sledujeme nyho Deppa, jehož postava vyniká, co se Benjamina Barkera, nespravedlivě odsou- týče charismatu a tajemnosti, asi nejvíce. zeného za vraždu, kterou nespáchal. Čeká Opomenuty však nejsou ani vložky v po- jej 15 let vězení. Naštěstí se mu podaří době podmanivých muzikálových pasáží, úspěšně uniknout do Londýna, kde nejen jelikož právě díky nim děj směřuje kupře- pozná paní Nellie Lovettovou, dokona- du. Jsou lahůdka pro uši, ovšem uznávám, le zahranou herečkou Helenou Bonham že objektivně nemusí sednout každému, Carter, ale také se začne věnovat holičství. obzvlášť odpůrcům dlouhých, přehnaně Aby nebyl dopaden, změní si identitu na rozvleklých pěveckých čísel. Tim Burton Sweeneyho Todda a začne žít zcela nový je obřím fanouškem Sweeneyho Todda. život. Zároveň však nezapomíná na svůj Možná právě proto byl na dvanácti diva- hlavní cíl: pomstít se všem, kteří jej odsou- delních představeních podle původního dili. Ačkoliv nemůžeme Sweeneyho Todda příběhu. A vůbec není divu, že do hlavní řadit mezi špičku Burtonovy tvorby, tedy role obsadil právě Johnnyho Deppa, pro- mezi klasiky jako Batman (1989), Edward tože s ním měl dobré zkušenosti. Pro něj Scissorhands, (Střihoruký Edward, 1990) to byla již šestá celovečerní spolupráce nebo Sleepy Hollow (Ospalá díra 1999), s novátorským režisérem. (dp) i tak jde o nadprůměrné dílo. Prostředí je Při spojení upírská romance mi většinou v tragickém příběhu o pomstě vykresleno vstávají vlasy hrůzou. Jenže na jedné stra- tak, aby co nejvěrohodněji připomínalo ně je spousta upírského kýče a na té druhé Londýn 19. století. Divák tak může nasá- filmy, na které se podíváte rádi i opako- vat pochmurnou atmosféru viktoriánské vaně. A součástí druhé kategorie je i Låt Anglie a obdivovat propracované reálie. den rätte komma in (Ať vejde ten pravý, Vizuální stránka je typicky burtonovská, 2008). Film podle stejnojmenné knihy převládají především tmavé odstíny s ob- švédského autora Johna Ajvide Lidquista časným zábleskem světlejších barev, jež zasazený do Stockholmu na počátku 80. 171 let přináší příběh dvanáctiletého outsidera dva prvky, kterými mě úplně dostal. Za- Oskara (Kåre Hedebrant), šikanovaného jímavou, působivou, chmurnou a vnitřně pro jeho intelekt. Jednou v noci se však hodně mrazivou pointou, kterou jsem ne- na dětském hřišti seznámí s tajemnou Eli čekal a struhadlem. Dlouhou dobu jsem si (Lina Leandersson) a spřátelí se. Zpočát- myslel, že jsem nejcitlivější na scény týka- ku nevinné scházení se na hřišti poma- jící se nehtů a čehokoliv, co je pod ně pí- lu získává roztomile romantický aspekt cháno, než Kelly Hu v tomhle filmu vzala (např. při posílání zpráv morseovkou přes do ruky struhadlo… Brrr. Mladí manželé zeď), jenže na Eli je něco divného. Proč Scarlet a Chad po ztrátě dítěte a jistých se vídají jen v noci a Eli zvrací po normál- problémech (Chad dlužil nějaké peníze ním jídle? Existuje nějaká souvislost mezi a věřitelé patřili mezi nedočkavé) vyráží vraždami v okolí a jejím přistěhováním? na dlouhou cestu a mají malou autoneho- A proč tak agresivně reaguje na krev? du. Uprostřed ničeho. Jen o kus dál stojí Oskar si nakonec musí připustit nevy- farma a oni požádají o nocleh. Majiteli hnutelné – Eli je upírka. Dějová linka je farmy jsou manželé… Samael a Lilith. soustředěná převážně na budování vztahu A když přijde noc, Scarlet a Chad zjistí, Oskara a Eli a snahu postavit se Oskaro- že ráno už nikdy nenastane. Tady bych vým trýznitelům, v náznacích se objevují také témata alkoholismu, zneužívání dětí nebo odlišného pojetí genderu. Velká část interpretace je však ponechána na diváko- vi samotném. Snímku prakticky není co vytknout: kamera (finální scéna v bazénu je naprosto fantastická!), obsazení ústřed- ní herecké dvojice nebo zvukové efekty, to vše je naprosto uspokojivé i na několiká- s popisem asi měl skončit. Silný, ale jed- té shlédnutí a já stále chrochtám blahem. noduše podaný příběh si vystačí s málem. Nakonec snad jen malé upozornění – dá- Atmosféra a napětí houstne poměrně vejte pozor, ať vejde ten pravý. (ks) přirozenými postupy, co zpočátku vypa- Když jsem přemýšlel o výběru svých pěti dá na „obyčejný“ vidlácký torture horror příspěvků, okamžitě mě napadl nená- pravou tvář odhalí až v samotném pů- padný a zbytečně zapadlý mučící horror sobivém závěru. Farm House je takový Farm House (2008). Pro jeho neustále skrytý klenot, malé, působivé, potěšitelné houstnoucí atmosféru, výborné obsaze- a chutné horrorové béčko, které si nehraje ní ústřední čtveřice (obzvláště Kelly Hu na nic více, než čím je. A právě proto, že a Steven Webber si své role fakt užívají se nesnaží pozlátkově uchvátit, ale zasáh- a Jamie Anne Allman předvedla poměrně nout do hloubky, patří k velmi povedeným přirozený a uvěřitelný výkon) ale hlavně kouskům. (hv) 172 Opuštěná chata v horách a horda nemrt- má s tímto prohlášením mnoho společ- vých, neříká vám to něco? V norském Død ného. Určité zakonzervování, zatuhnutí snø (Mrtvý sníh, 2009) ale místo Necro- pohledu či názoru. V Tucker & Dale vs. nomiconu figurují zombie nácci a jejich Evil (Tucker a Dale vs. Zlo, 2010) si titul- ztracené zlato. Ne, ani tohle nebude po- ní dvojice ukázkových vesnických týpků klidná dovolená. Parta studentů medicíny koupí starou chatu u jezera a vyrazí k ní, si rozhodla užít trochu volna a kde si ho aby ji dali do pucu a mohli v klidu rybařit. v Norsku užít jinde než na horách? V cha- K jejich smůle však na stejné místo zavítá tě uprostřed sněhového ničeho, hm? Jen- i banda tupých městských vysokoškoláků. že jejich plány v duchu nevázané zábavy A že to je fakt výkvět. Prostě maso na po- vyrušil nečekaný host přinášející varování rážku. A nejen díky místní strašidelné po- o zmrzlé skupině nacistů a jejich pokladu. vídačce, kterou svým kamarádům odvypráví Kdo by ale po víc jak 60 letech věřil, že jeden ze studentů, ale i s notným přispěním by ještě mohli být nebezpeční? Nečeka- vžitých předsudků, se ve všech usadí až pa- ně jsou a milí studenti to zjistí na vlastní nický strach právě ze dvou titulních hrdi- kůži. Ale… Død snø jako by se nemohl nů. A vybují až do takových rozměrů, že rozhodnout čím chce být, jestli horrorem nebo temnou komedií. Úvodní scéna nabízí morbidně poetickou noční zombie honič- ku doplněnou skladbou In the Hall of the Mountain King skladatele Edvarda Griega, jenže pak přijde poměrně obyčejný horror obsahující pár skvěle ironických scén a ně- jaká ta vyhřezlá střeva, ale prakticky nic na- všechny naprosto ovládne a začne ovlivňo- víc. Žádná pořádná atmosféra ani naprosto vat a měnit jejich chování a zdravý rozum. jakkoliv nezapomenutelný epický prvek, jen K jejich cti třeba říci, že oba titulní vidláci poměrně průměrný snímek, který chtěl být na tom jsou lépe jen o trošku. Z toho nako- vtipný. Nejspíše. Død snø prostě balancuje nec vyplyne nejedna zábavná a krvavá scéna někde na nevýrazném středu: není ztrátou („Blbí študenti, proč se nezabíjíte ve škole, jak času, ale rozhodně najdete lepší kombinaci se sluší a patří?“). Film trefně a zábavně pra- horroru a komedie. (ks) cuje s (pop)kulturními a (sub)žánrovými Jen před pár dny jsem si na sociálních sí- stereotypy, nejednou je ve svým způsobem tích přečetl vyjádření jedné paní, že v noci až parodickém (ale ostře kritickém) zpra- ven chodí jen opilci, zloději a zločinci a za cování staví na hlavu nebo do netypické svým názorem si docela stála. Možná dobře polohy. (hv) promyšlený trolling, ale vybavilo se mi to, Karolína Svěcená (ks) když se teď chystám napsat několik řádků Daniel Palička (dp) k poslednímu filmu našeho výběru. Neboť Honza Vojtíšek (hv) 173 Na jaře toho roku mu začala hnít pravá nejspíš proto, že nikdy ničím nevynikala. noha. Ani hnitím, na rozdíl do manžela. „Vždycky jsem ti říkala, že to s tebou „Umřu?“ zeptal se Josef unylým hlasem. POVÍDKA špatně skončí,“ řekla mu na jeho tristní Perspektiva, že jeho sláva bude pouze po- zdravotní stav manželka, „chlastáš, kou- smrtná, ho poněkud iritovala. říš, pořád jen čumíš na telku. Jednou tě „Blbost,“ řekl lékař, rozbalil si housku se ta hniloba sežere celýho. Co jinýho jsi se salámem a s chutí se do ní zakousl. „Na svým životním stylem čekal?“ hohle he už heska neumíá,“ zahuhlal No, asi trochu soucitu. Ale toho se jim s plnými ústy. Když polkl, dodal: „Máme ve vztahu nedostávalo oběma. Už dlou- na to už dost dobrou techniku. Na am- ho. Láska taky chyběla. Šlo už jen o setr- putace.“ vačnost a lenost cokoliv měnit. „Amputace?“ podivila se Lída. A s černou, hnijící nohou se zdála Jose- „Jo. Půjde to pryč, s tou odumřelou tkání fova perspektiva nulová. by nic neudělal ani doktor Frankenstein.“ Do nemocnice se nicméně dostal včas. „Ten tu taky pracuje?“ chtěla se zeptat, Doktor se na něj podíval, zadloubal se ale radši mlčela a uvažovala. Tak bude v nose a pak pravil: „Prima. Krásný pří- mít doma mrzáka. Bude za poloviční klad gangrény. Můžu si to nafotit? Pre- vdovu. Sousedky si na ni budou ukazovat zentoval bych to na přednáškách. Možná a šuškat: „To je ta, co má toho jednono- se to dostane i do nějaké knihy.“ hýho.“ Vždycky ho vyveze na vozíku jako Lída mu poprvé záviděla tu publicitu. kripla, kromě nákupu se povleče ještě Ona se například nikdy nedostala ani na s tou hroudou sádla, bude permanentně stránky místního kulturního zpravodaje, vysílená a utahaná. Udělají se jí vrásky.

174 Seschne a předčasně zestárne. Přitom je Kolem běhalo tolik doktorů a sester, pořád ještě holka v květu, i když poněkud kolik nikdy v životě pohromadě neviděl. pozdním. Věřil, že to dobře dopadne. Že mu od- „Chcete se podívat?“ Z chmurných úvah říznou tu správnou končetinu. Občas se ji probral lékařův hlas. v televizních zprávách dozvěděl, jak to či „Na co?“ ono doktoři podělali. Třeba někomu vy- „Na řezání.“ operovali zdravou ledvinu. Ale toho se on „Ne.“ nebál. Jeho pravá noha byla natolik zde- Vadila jí krev, i když tady by to spíš byl vastovaná a natolik silně páchla, že by si jen chuchvalec hnisu. Neměla chuť sle- toho nevšiml snad jen úplný imbecil. Na- dovat mrzačení manžela, přestože si to víc podepsal ten papír. Pravda, nejdřív ne- možná i zasloužil. Ale ona si to nezaslou- chápal, na co se ho vlastně ptají. Pak mu to žila. To určitě ne. Na chvíli zauvažovala, ten doktor lidsky vysvětlil. Když podepíše že by se s tím tlustým torzem rozvedla. souhlas, stane se součástí studie na nový Pak tuhle kacířskou myšlenku zavrhla. typ léků. Doktor říkal imunosupresiv, Co by na to řekli lidi? Ještě by z něj udě- nebo tak nějak. Bude pokusným zvířetem, lali světce. Tím ale on nikdy nebyl. To jako krysy nebo potkani nebo morčata. rozhodně ne. Ale dostane za to zadarmo nohu, kterou „Tak to bude lepší, když půjdete domů. mu hned přišijí. Zdarma. Zrovna nějaké Váš muž si tu po zákroku ještě nějaký čas vhodné mají. Bude moct zase chodit. To pobude.“ bude Lída čumět! „Hmmm. Tady je taška s věcma,“ ukáza- Přes veškerou důvěru měl strach. Ještě la na zavazadlo. nikdy mu nic neamputovali. Asi to bude „Sestři, odneste to na pokoj,“ obrátil se bolet, říkal si. Ale oni ho něčím nadopo- k mladičké brunetce v ordinaci a spikle- vali, takže všecko sledoval, jako by to bylo necky na ni mrkl. v nějakém bláznivém filmu. Všechno se Ti dva spolu určitě něco mají, pomyslela dělo v pokřivené optice a on se změnil si Lída, když vycházela ze dveří. Vtom si z oběti veškerého dění jen na poblouz- uvědomila, že se vlastně ani nestačila roz- něného pozorovatele. Kolem se míhaly loučit s manželem. Chtěla něco říct, pak zdeformované tváře v rouškách. Z dálky si ale všimla, že ho už odvážejí na operač- zněla jemná hudba jak v kostele a do toho ní sál. Tak jen mávla rukou a vytratila se. si zdravotníci něco sdělovali: „Bla-bla, ble- -ble, blůůůů.“ * * * Ničemu nerozuměl. Pak se objevil mo- Ležel pod obrovským světlem, které ho hutný stroj. Trochu mu to připomnělo ozařovalo jako nějakou celebritu na pó- šibenici, trochu bidlo na klepání koberců. diu. A on tu přeci byl celebritou. Budou „I-o-í-a,“ řekl doktor. mu řezat shnilou nohu! Asi se zatvářil dost nechápavě, takže 175 zdravotník si stáhl roušku a zahučel mu pěv povědomý, na chvíli zapřemýšlel, že by přímo do ucha, přičemž mu ho zbrousil to snad mohla být státní hymna, ale záhy tvrdým plnovousem. tuhle myšlenku zavrhl. Pak pahýl nad rá- „Gi-lo-ti-na.“ nou čímsi zaškrtili. Lékař mu před omá- To už mu něco říkalo. Tím se přece kdysi, mené zraky vstrčil jakýsi katalog. před mnoha lety sekaly hlavy. Zaúpěl. „Co?“ nechápal. „Naše amputační gilotina, můj vynález,“ „Vyberte si. Na skladu máme tyhle části pokračoval vousáč ve výkladu, „patentová- nohou. Ukázal na přinejmenším šest ob- no v USA, v Lybii i jinde.“ rázků. „Ale dělejte, nebo vykrvácíte.“ Josef si představil padající ostří, poté hla- „Úúúú,“ zavyl Josef, neboť si uvědomil, vu, která se kutálí k nohám rozvášněného že mu jde opravdu o život. Ale těžko se davu a krev prýštící z přeseknutého krku. mu vybíralo. Jedna noha byla moc tmavá, Přesně tak to bylo v nějakém historickém jiná zase moc zarostlá, což by se Lídě urči- filmu. Uvědomil si, že se s nohou, která ho tě nelíbilo, jedna snad dokonce dětská, ta záhy opustí, ani řádně nerozloučil. Náhle by ho ani neunesla, všechny samozřejmě mu to bylo líto. Udělal s ní své první krů- s vhodnou krevní skupinou. Byl na roz- čky. Kdysi, než nabral kila, kopal okresní pacích. Šlo o důležitý výběr. O část těla, přebor. Válel disko v kulturáku. A kolikrát která by mu měla sloužit řadu let. Nejspíš šel do hospody a zpět! Snažil se nadzved- nadosmrti. nout na loktech, aby přehlédl mohutné „No tak,“ ozval se znovu lékař, „už jste břicho a spatřil naposledy svou starou nám krví zasvinil značnou část podlahy dobrou, nyní však již notně zdevastovanou a uniformu sestry. Ještě byste to mohl do- končetinu. Sestra ho však jemně přimáč- stat k náhradě.“ kla k operačnímu stolu. V očích ucítil vlh- Když viděl jeho nerozhodnost, dodal: ko. Takhle dojatý snad nebyl ani na svatbě! „Na chodbě jsou ještě automaty. Strčíte Pak převládla lhostejnost. Co se má stát, tam hnátu a zmáčknete knoflík. Za pět ať se stane. Ten pahýl stejně nebyl k živo- minut ji máte zalátanou. Ale moc bych tu. Kdeže fotbal, ani chodit se s ním ne- vám to neradil. Občas jsou v zásobníku dalo. Brzy by ho ta hniloba sežrala úplně. šmejdy z dovozu. Jednou nebo dvakrát to Všiml si, že ostří právě vytáhli nahoru. taky přišilo obráceně chodidlo. Blbě se to Zhluboka se nadechl. Teď to přijde. Za- pak páře. A na ty nové léky, které na vás svištělo to, jako ve filmu. Jen místo Robe- budeme zkoušet, to je až škoda.“ spierrovy hlavy se odkutálela jeho noha. Josef se v zoufalství zmohl na konečné Sestra ji zabalila do jakési tkaniny a od- gesto. nesla. Pahýl nadzvedli, končil hned pod „Tuhle!“ vykřikl a zabodl prst do jedné kolenem. Stříkala z něj krev jak z Křiží- z nabídek s označením RV-pravá. Pak kovy fontány. A zrovna jim k tomu hráli omdlel, a tak si už ani nemohl vychutnat Smetanovu Mou vlast. Josefovi přišel ná- instalaci nohy. 176 * * * * * * Manželka ho přivítala poměrně vstřícně. Pak se jednou v noci probral. Možná, že Sice si za dobu jeho nepřítomnosti zvyk- ho tlačil nepříjemný sen, možná to byl la na klid, nicméně v rodinném domku močový měchýř. Když procitl, slyšel še- bylo snad až příliš ticho. Navíc manžel pot plný vášně. Nejdřív ho napadlo, že se přinášel bonus – tu novou končetinu. ženě něco příjemného zdá. Třeba o něm, Jen co se najedl a hodil do sebe pivko, když se k němu tak pořád měla. To by ale dožadovala se ukázky. Stáhla mu ponož- nesměla onen objekt oslovovat: „Ríšo.“ ku a vykasala nohavici, protože pro něj „Ríšo, jsi tak krásný, tak hebký, tak vzru- to znamenalo přes velké břicho značnou šující,“ špitala dychtivě, „pojď, pojď ke fyzickou zátěž. A pak ji poprvé spatřila. mně. Jsem připravená, vstup do mě, vez- Jizva byla takřka nezřetelná, ale rozdíl mi si mě, celou, celičkou …“ v kvalitě přímo bil do očí. Ta noha měla Pootočil hlavu. Seděla vedle něj bez pevné svaly, hebkou, broskvově zabar- kousku oblečení, jak ji pánbůh stvořil venou pokožku jen s jemnými chlupy, a tučné jídlo zdeformovalo. Zírala na pěkně tvarované prsty a zdravé nehty. jeho VIP nohu a sunula se k ní roze- Když vedle ní spočinula v negližé druhá, vřeným klínem. Jakmile mu prsty olízly stále ještě původní končetina, vypada- mlsné stydké pysky, rychle ucukl a posa- la jak kráska vedle zvířete. Silné dubis- dil se. ko vedle vykotlaného pahýlu. Manekýn „Lído!“ vyštěkl, „ty někoho máš!“ vedle umolousaného bezdomovce. Ta Ještě napůl omráčená věstonická Venuše noha byla sexy. Pohladila ji bříšky prstů tiše zafuněla: „Nemám.“ a uvědomila si, že cítí takové vzrušení, „Slyšel jsem to, ty tvoje sladkobolný o jakém se jí už mnoho let ani nesnilo. vzdechy. Co ten Ríša? Kdo to je? Znám Napadlo ji, že je obrovská škoda, že mu ho? Tak do prdele mluv! Člověk si kvůli neuhnily i jiné části těla, ještě podstat- tobě i novou nohu pořídí a ty …“ nější. Jejich výměna by vzájemný vztah „No právě,“ vzdychla, „Ríša je ta noha.“ bezesporu utužila. „Odkdy křtíme nohy, co? Pravá je Ríša Josef si na nohu také zvykl. Srostla bez a levá …?“ problémů, přímo zázračně. Ty nové léky „No, Pepa přeci, to je ta tvoje původní.“ zřejmě dělaly divy. Přestože nezhubnul „Blbá výmluva! Proč by se moje nová a vlasy na pleši mu nevyrašily, kdejaká noha, která teď ke mně patří stejně jako ženská se za ním ohlídla. Vykračoval ta původní, měla jmenovat Ríša? Myslíš, křepce jako štramák, tedy alespoň napůl. že jsem debil?!“ I manželčina pozornost mu dělala dob- „Mám známou v nemocnici. Ta mi zjis- ře. Často se s nohou laskala, hladila ji, tila, že ta noha patřila Vrbovi, tomu at- občas políbila. Už skoro zapomněl, jak letovi. Předminulej měsíc měl havárku, dobře mu dělají ženské dotyky. smrťák na železničním přejezdu.“ 177 178 „Takže Richard Vrba.“ Ale nedokončil. Bezvládně sebou praštil „Jo.“ na matraci, až se mu rozvlnilo břicho. „Takže zatímco já spím, tak ty se tady Lída na něj pár vteřin zděšeně zírala. pelešíš s Vrbou?!“ „Pepo,“ zašeptala a šťouchla do něj prs- „Je to ale tvoje noha, sám jsi to říkal.“ tem. Pořád vskrytu duše věřila, že to je „Prdlajs. Myslel jsem, že tě ta operace jen hloupý vtip. Že najednou vyskočí dojala. Že mě teď chceš jako hrdinu, a začne se nahlas smát. Pak to spláchne když už sis mě léta nevšímala. A tobě jde dvanáctkou a bude klid. Usne. A ona… jen o tu nohu. Cizí nohu!“ Ale ne. Pořád ležel bez hnutí, hrudník „To není pravda!“ zůstával bez jakékoli známky pohybu. „Nelíbím se ti já, ale ten tvůj muskulovi- Opatrně se předklonila a přiložila ucho tej Vrba. Kdybych měl jeho koule, chtěla k chlupaté hrudi. Nic. Ani ťuknutí. Srd- bys mít najednou i děti co?“ ce mimo provoz. Konec. Musí zavolat „Mlč!“ záchranku. A pohřebáky. Rovnou ho od- „Seš proradná svině. Víš co, já přestanu vezou… brát ty léky. Noha uhnije. Budeš mě vo- Pak pohlédla na tu nohu. A teprve po- zit na vozejku … Mně už je to jedno. Ale tom ji zachvátilo zoufalství. Chytila bez- abys tady souložila v naší manželský po- vládné lýtko, tiskla ho k hrudi a hlasitě steli s cizí nohou, to nedopustím?!“ vzlykala: „Miláčku! Já to nepřežiju! Co „Sprosťáku!“ bez tebe budu dělat? Richarde! Ríšo!“ „Krávo!“ Poté její zrak spočinul na manželově „Já se tady snažím, aby se pán měl dobře tváři. Její rysy nesmiřitelně ztuhly: „Tys …“ hlas se jí zlomil, „a ty…“ ho nenáviděl! Tys žárlil! A chceš mi ho „Vidím, o co se snažíš, ty couro! Navlík- vzít? Nikdy! Dost na tom, žes mi zkurvil ni si aspoň spodní prádlo! Takový pěkný život. Ale novou, čistou lásku mi nesebe- kalhotky jsem ti koupil.“ reš! Slyšíš! Nestáhneš ho s sebou do pek- „Despoto! Násilníku!“ la! Ríša neshnije v tvým hrobě! Vlastně „Já, že jsem násilník? Na těchhle rukou neshoří v krematoriu! Bude tu se mnou jsem tě nosil, podstrojoval jsem ti, posta- dál!“ vil barák, garáž, králíkárnu, altán a udír- Při tom nohu hladila a hýčkala ji jako nu. A jak ses mi odvděčila! Mám vysokej nemluvně. tlak, cukrovku, alkoholismus! Noha mi z toho uhnila!“ * * * Obličej mu zrudl, oči se vyvalily z důl- Pevně se rozhodla. Zaběhla do kuchyně ků. a vytáhla nůž, který používala na porco- „Ty jedna…,“ hledal vhodné slovo, ně- vání kuřete. Pak hlasitě vzdychla a vy- jaké strašné, plné opovržení, nenávisti, měnila ho za větší, připomínající šavli. jedu… „Ty jedna …“ Nikdy s ním nedělala, měla pocit, že by 179 si zbytečně namohla zápěstí. Ale teď na- Ano, její předtucha byla správná. Zase stala jiná situace. Nešlo o kuře, ale o po- měla pravdu! Mohla by klidně předpoví- někud větší zvíře. Tak sto padesát kilo dat počasí! Na posteli se zmítalo manže- čisté váhy. lovo tělo, patrně probrané k životu hlu- Ryska byla jasná: jizva po operaci. Po- bokými řezy. Josef evidentně nebyl zcela třebovala přesně oddělit Ríšu od Josefa. při smyslech. Oči měl obrácené v sloup, Nechtěla, aby na vyvoleném zůstalo nic ruce se třásly a natahovaly se směrem z manžela. Ani buňka, ani šupinka kůže, ke zdroji bolesti. Z úst vycházelo tlu- ani chlup. Chtěla se odříznout od staré- mené chrčení. Ne, teď už nemohla být ho života. A to doslova. milosrdná. Odepsaný a mrtvý přeci patří Nadechla se. Pak vrazila nůž do tkáně. definitivně do hrobu. Odhodila pily, po- Vystříkla krev a zmáčela postel. Na- padla na nočním stolku těžký popelník jednou jí nevadila. Najednou ne. Nůž z litého skla, rozpřáhla se a – křach! Pra- projížděl kůží a tukem celkem bez pro- štila do manželovy hlavy. Tělo se zhrou- blémů. Ty nastaly až poté, co narazila tilo zpět. Totální anestézie zabrala. na kost. Amputace-neamputace, připo- Pak se vrátila pro pilu. Nasadila ostří do mínala žulu. Josef byl vždycky potížista, rány a začala řezat. A dařilo se. „Žžžž- pomyslela si a odložila nástroj. Vzpo- -žžž, žžžž-žžž, žžž-žžž! Křup!“ Kost po- mněla si na manželovu soupravu pilek volila. umístěnou v kůlně. Nebyl kutil, i když A ona měla svého miláčka na svobodě. tak chtěl vypadat. Měl nářadí, že by ho „Ríšo, lásko,“ laskala se s atletovým lý- mohl prodávat, ale barák jim padal na tkem. „Jsi úchvatný. Tak sexy! Přitom hlavu, protože opravovat by znamenalo nepotřebuješ čumět na fotbal, chlastat, zvednout vyžraný zadek a vynakládat kouřit ani nemáš blbý kecy! Miluju tě! nějakou energii. A to se pánovi nechtělo. Miluju!“ Ještě že to už tohle martyrium skončilo! Vykasala si oděv a přejížděla si chodi- Vzala těch jeho zubatých miláčků hned dlem po holém těle. Konečně se cítila několik: na dřevo i na kov. Pak směrem doceněná. A šťastná. od ložnice zaslechla podezřelé zvuky. Cosi se sesunulo z lůžka. Nejprve si Zbystřila. Pojala strašlivé podezření. Po- toho ani nevšimla, jak byla vzrušená. kud ji nešálí znavené smysly, čekají ji vel- Teprve za chvíli postřehla, jak se krvavý mi nepříjemné chvíle. A tlačí ji čas. balík vleče po koberci. Pietně položila Letěla zpět jako bohyně pomsty. Roz- atletovu nohu na křeslo. cuchané vlasy s přírodním šedivým me- „Promiň,“ špitla, „mám tu nějaké povin- lírem jí divoce povlávaly kolem hlavy. nosti.“ Noční košile, narychlo natažená před Věc, která kdysi bývala jejím manželem, cestou do dílny, připomínala pohřební se zakrvácenou a zdeformovanou hla- rubáš. A ten urputný výraz v obličeji! vou, s jedním okem vyhřezlým na zpro- 180 hýbanou tvář a druhým strnule vytřeště- nebo přísavku plnou pilovitých zubů. ným, se plazila směrem k ní. Vleklo to Ještě že byla připravena. Rychle se vrhla za sebou bezvládnou nohu a zakrvácený do výklenku za dveřmi. Tvor ztratil rov- pahýl. Bylo to napůl mrtvé, přesto se to nováhu a za strašlivého syčení a prskání pořád vyznačovalo určitým stupněm ži- se zřítil do temných hlubin pod příkrým votaschopnosti. Těžko říct, jestli to něco schodištěm. Popadla basu piv, kterou Jo- vidělo, nebo to k ženě lákal roztoužený sef chladil pod prvním schodem a vrhla tlukot jejího srdce, napěněná krev či vůně ji za příšerou. Bolestné zaúpění ji pře- jejího těla. Chroptělo to, bublalo a heka- svědčilo o tom, že měla dobrou mušku. lo. Věděla, že to bude muset znehybnit, Zavřela vstup do sklepa, zamkla a zata- umlčet, vymazat ze světa. Ale co když se rasila dveře šatníkem. Pak se vrátila do muž transformoval v cosi démonického ložnice. a nesmrtelného? Chtěla popadnout po- Richard Vrba stále čekal na křesíl- pelník, ale ten již jednou zklamal. Navíc ku. Svůdný a natěšený. Shodila ze sebe jí v cestě bránilo ono torzo. A tak poma- župan a strávila s ním divokou, bláz- lu ustupovala. Ke křeslu, ke dveřím, na nivou noc v krvavé posteli. A pak další chodbu. a další. Přes den odpočíval v mrazáku, Pak po levé straně spatřila vstup do navečer, před orgiemi, ho vždy natřela sklepa. A tehdy ji napadlo řešení. Rych- mentolovou mastí, aby alespoň trochu le odemkla, otevřela dveře a postavila se voněl. mezi zárubně. Ten rudý červ připomínající přejedené- * * * ho olgoj-chorchoje nebo dobře nadité Bezstarostně si užívala, neboť netušila, jelito se k ní plazil, zanechávaje za se- že v podzemí od onoho dne bují tem- bou krvavou stopu. Slyšela chrčení sta- né zlo. Manžel se postupně transfor- žených hlasivek, bublání slin a čvachtání moval do další děsivé podoby, v níž by krve. Těsně před ní se tvor zastavil a str- se mohl nevěrné manželce definitivně nul. Nejspíš promýšlel strategii, jak se jí pomstít. Syčící torzo se potáhlo černou zmocnit. Náhle se začal vztyčovat jako hnilobou, která začala zamořovat celý kobra před útokem, nejdřív hlava, pak sklep: zašlou podlahu, popraskané stě- krk, hruď, vyduté břicho. Nevidomé oči ny, cihelnou klenbu, skladované bram- si ji přeměřovaly jako radar. Z úst vyběhl bory, uhlí i sklenice s kompoty. Černá rozeklaný jazyk a rozvibroval se. Vědě- chapadla se pomalounku, centimetr po la, že každým okamžikem přijde útok. centimetru, sunula po stupních schodů, Napjala svaly a vyčkávala. Vtom sebou prolézala pode dveřmi, tlačila se klíčo- příšera trhla a vymrštila se vpřed. Měla vou dírkou, plazila se pod šatníkem i po dojem, jako by se v ten okamžik zdefor- jeho stranách, plížila se síní dál a dál, pak movaná ústa změnila na zlověstný sosák po podlaze ložnice směrem k manželské 181 posteli. Lída to nevnímala, měla své tor- Ze sklepa tehdy poprvé a naposledy za- zo, s nímž se vášnivě milovala a nic ko- zněl temný hlas: „Co jinýho jsi se svým lem jako by pro ni neexistovalo. Tak se novým životním stylem čekala, ty cou- jedné temné noci hniloba dotkla i oněch ro?“ hříšných těl vonících mentolem a během pár sekund je pozřela.

Petr Boček (*1967) Povoláním archivář a historik, napsal ve dvojici s Miloslavem Zubíkem tři sbírky horrorových povídek (Mrazivé povídky, Výprodej nočních můr, Nekrosarium). Samostatně přispěl do ně- kolika horrorových antologií, vydal horrorové romány Hrobořadí a Mízožravci. Ve své tvorbě spojuje drsnou hrůzu s černým humorem. Re- daktorsky přispívá do časopisu Howard.

182 183 Horrorový žánr si rychle oblíbily děti a mládež. Snad již od 50. let minulého století vlna zájmu z těchto věkových skupin neustále narůstala, až kdesi v 70. a hlavně 80. letech vyvrcholila do obrovského boomu. Jde o vděčné publikum. Horror miluje a mladší věk strachu přímo přeje. Není divu, že je část horrorového žánru tvořena přímo pro tyto věkové skupiny. A je to dobře, protože nejednou v této oblasti vznik- nou díla, svou kvalitou a dosahem ně- jaké věkové linie přesahující. Nebojím se říci, že mezi ně patří série povídko- vých sbírek Chrise Priestleyho, rozjetá příznačně v nultých letech nového sto- letí.

Britský ilustrátor, malíř a spisovatel Chris Priestley, se narodil roku 1958 První knihu pro děti vydal v roce 2000. v Hullu (celý název města zní King- Jmenovala se Dog Magic. Dodnes jich ston upon Hull) na severovýchodě vydal dvacet devět, mnohé z nich jsou Anglie. Dětství prožil ve Walesu a na strašidelné či přímo horrorové. V roce Gibraltaru, kde byl již v devíti letech 2004 se jeho první kniha Death and the oceněn medailí místních novin v po- Arrow (2003) ze série Tom Marlowe vídkové soutěži. Dospíval v Newcas- Adventures dostala do užšího výběru tlu. V Manchesteru vystudoval ilustra- pro Edgar Award ve Spojených státech. ci a po přesunu do Londýna (1980) se Třetí část této série Redwilf‘s Curse živil jako ilustrátor pro několik novin (2005) získala cenu Lancashire Fan- a časopisů. Jeho práce se objevovaly tastic Book Award. Příběh Pan Krátur v The Times, The Listener nebo The (Mister Creecher, 2010, česky 2012) Observer. Navrhoval a vytvářel také byl v roce 2012 oceněn BASH (Book plakáty pro Royal Court Theatre. V le- Award St Helens). O povaze a žán- tech 1990 až 1996 působil jako karika- rové spřízněnosti většiny Priestleyho turista pro The Economist a následující knih vypoví již jejich názvy, namátkou: dva roky pro The Independent. Obrazy Witch Hunt (2003), The Dead Men vystavoval mimo jiné na Eastern Open Stood Together (2013), Flesh and a na letní výstavě Royal Academy. Blood (2017), Seven Ghosts (2019) či 184 dosud třídílná série příběhů z Moldán- kovské věže (Maudlin Towers): Kletba vlkodlačího chlapce (Maudlin Towers: Curse of the Werewolf Boy, 2017, česky 2020), Treasure of the Golden Skull (2018, česky by měla vyjít le- tos) a Attack of the Meteor Monsters (2019). Napsal také dva příběhy pro po- řad BBC Radio 2 It‘s Grimm Up North collection of Brothers Grimm, které byly odvysílány na Vánoce 2012. Aktu- álně Chris Priestley žije v Norfolku. Výrazných úspěchů, nejen překlado- vých, ale i co se týče ocenění, dosáhl povídkovou sérií Příšerných příběhů (Tales of Terror), jíž budeme věnovat následující řádky. Úvodní část série Příšerné příběhy strýce Montaguea (Uncle Monta- gue‘s Tales of Terror) vyšla v roce 2008. Celou knihou se prolíná příběh malé- ho Edgara (ano, Chris Priestley má rád a splněnými přáními. Nechybí ani ně- E. A. Poea), který začne navštěvovat jaký ten duch a dojemně smutný příběh ponurý starý dům svého podivínského o chlapci, který se setká se svým osu- strýčka Montaguea (jak vidno, Priestley dem dříve, než se s ním setká. Velkým nemá slabost jen pro Poea) za hlubo- pozitivem příběhů strýčka Montaguea kým strašidelným lesem. Strýčkův dům (a vlastně celé série) je fakt, že ačko- je, kromě téměř nepostřehnutelného liv jsou primárně zaměřeny na mladší sluhy, plný podivných a zajímavých věcí a ještě nepokročilé čtenáře (11+), Prie- a ke každé z nich má strýček připravený stley dokáže jejich atmosférou, stylem, zajímavý a strašidelný příběh. A Edgar svižností a nejednou překvapivou drs- si je rád vyslechne. Čtenáři se tak, jeho ností zaujmout a získat si i čtenáře do- prostřednictvím, seznámí s jilmem, kte- spělejší. Dokáže v nich odhalit to skryté rý krade věci, spiritistickými podvodní- bázlivé dítě, chvějící se při každém náh- ky a podivným domkem pro panenky, lém zvuku a nahlížení do temnoty. Prie- hlavou démona z kostelní lavice, slepou stley vlastně nenapsal vyloženě dětskou paní s puncem čarodějnice, džinem či knihu, ale knihu pro celou rodinu, s níž spratkovitou holčičkou, zlatým rámem se dají trávit pochmurné večery hlasi- 185 tou četbou u krbu nebo na zahradě u nočního ohně. Dalším kladem knihy (a série) jsou výborné černobílé ilust- race, které jsou jednoduché, ale o to působivější. Jak už to tak u povídko- vých knih bývá, některé tak nezapůsobí (Džin, Příběh s duchem či závěrečná Stezka), vyvažují je však např. zajíma- vé a působivé Nedveře, Zlacený rám nebo pocitově poměrně drsný Démon z kostelní lavice). Negativem se může jevit snaha jednotlivé povídky propo- jit a obalit spojovacím příběhem, který místy působí na sílu roubovaný. Kni- ha byla nominována na cenu Carnegie Medal. Německé vydání bylo v roce 2011 vybráno do užšího výběru oce- nění Deutscher Jugendliteraturpreis. Česky knihu vydalo v roce 2011 Argo. Ještě ten samý rok (a platí to jak pro původní tak pro české vydání) vy- šla druhá část série Příšerné příběhy andělsky působícího malého chlapce, z Černé lodi (Tales of Terror from the brázdícího nekonečné mořské dálavy Black Ship, 2008, česky 2011). Jak sám na malém člunu, romantický příběh název napovídá, tentokrát již jsou pří- krásné Pirosky a nesmělého Richarda běhy tematicky spjatější námořnickým či příběh o síle a mystice tetování až odérem. Strýčka ve vyprávění příběhů z dalekého Japonska. Nakonec dojde totiž nahradil mladý námořník, kte- i na námořníka samotného a titulní rý se uprostřed bouřlivé noci objeví Černou loď. Nizozemské vydání knihy v zapadlé krčmě. A jak známo, tam se, v roce 2010 zvítězilo v ocenění CPNB kromě exterminace alkoholu, hlavně Vlag & Wimpel. povídá. Námořník tak místní souroze- Třetí svazek se z mořských vln a lod- neckou dvojici seznámí s různými pří- ních podpalubí přesouvá na železnici. zraky, netvory a děsivými piráty. V cel- Průvodcem Příšerných příběhů z tem- kem jedenácti povídkách se, mimo ného tunelu (Tales of Terror from the jiné, skrývají příběhy dvou bratrů, ne- Tunnel‘s Mouth, 2009, česky 2010) je majících se příliš v lásce, vztahu hrubi- mladík Robert Harper, cestující po- ána Billa Harpera a lodního kocoura, prvé sám vlakem do internátní školy. 186 oceněna Dracula Society Children of the Night Award. Je záhadou, proč další díl série, The Teacher‘s Tales of Terror (2011), Argo v českých překladech vynechalo. Snad proto, že z profilu série lehce vybočují. Kniha totiž obsahuje pouhé tři příbě- hy a prvotní námět byl původně napsán pro Celosvětovou knižní noc (World Book Night), akci povzbuzující čtenáře k návratu ke knihám. Možná proto, že komentáře knihu a její příběhy označují za opravdu strašidelné a děsivé („Roz- hodně ne pro děti, trpící nočními můra- mi. Makabrózní a strašidelné s povede- ným zvratem v závěru.“ – Bex Archer, Goodreads). Nebo proto, že jde o útlejší elektronické vydání. Kdo ví? Do tří- dy v současné, moderní škole přijde na suplování učitel ve viktoriánském oble- čení a místo toho, aby žáky učil látku, Když vlak náhle zastaví před tunelem, odvypráví jim tři příběhy. Každý z pří- všichni v něm usnou, kromě Roberta běhů má historické pozadí a postupně a krásné ale podivné paní sedící přímo zapadají do širšího kontextu, který utvá- naproti němu. A právě ta mu začne ří i reakce žáků na učitelovo vyprávění. vyprávět strašidelné příběhy, během Co by to bylo za anglické strašidelné nichž začne spánek přemáhat i Rober- příběhy, kdyby opominuly Vánoce. Pátý ta. Příběhy o malých lidech, prasklině díl série tedy tvoří Příšerné příběhy vá- ve zdi, tajemném ostrovu, šeptajícím noční (Christmas Tales of Terror, 2012, chlapci, sestře Veronice, skleníku a po- česky 2015). Tentokrát se kniha obejde chopitelně i o ústí tunelu a vlaku. Prie- bez propojovacího příběhu, což je jen stley jako by si s povahou a vyzněním a jen k dobru. Sedm povídek tak půso- své série více a více sedal. Propojovací bí zcela samostatně a jsou svobodnější. příběh již nepůsobí tak okatě a násilně, A díky menšímu počtu i rozvinutější. i jednotlivé příběhy jsou atmosféričtěj- Tato (zatím?) poslední kniha série pů- ší a strašidelnější. Větší důraz je také sobí nejlépe, je nejkompaktnější a má kladen na vztahovou rovinu protago- opravdu hutnou atmosféru. Ani zde se nistů příběhů. Kniha byla v roce 2009 Priestley nevyhýbá ojedinělým šokům 187 Příšerné příběhy vychutná i dospělý čtenář a nejednou se přistihne, že listu- je na konec, aby se ujistil, od kolika let je kniha čtenářům doporučena, protože v dospělosti už zapomněl, co on v dět- ství rád a zafunguje u něj již věkem vy- budovaný ochranitelský syndrom (ob- zvláště, je-li rodičem). Příšerné příběhy se s přehledem řadí k tomu nejlepšímu, co současný horror dětským a mladším čtenářům nabízí. Jde o kvalitní, procítěné čtivo zacíle- né na vnímavé a chytré čtenáře. Ne- jde o nic podbízivého ani povrchního. O čemž svědčí i vysoké hodnocení a ocenění dospělých čtenářů. Navíc ty knihy opravdu moc hezky vypadají. Takže pane Priestley, můžeme ještě je- den další příběh? Prosím…

Honza Vojtíšek (uhořelé dítě v přímém přenosu). Pod jeho zaprášeným vánočním stromeč- kem na vás čeká otčím, který přine- se vánoční ozdobu ze špatného místa, hrací skříňka z půdy propojující minu- lost se současností, rozzlobený chlapec, krotící svůj vztek kreslením, či podivné šmouhy, o nichž si vaše sestřenka myslí, že je zanechává Santa… A hlavně bacha na dárky pod stromkem, o nichž nikdo neví, jak se tam dostaly. Jak jsem napsal již před lety, člověku je občas až líto, že Priestleyho schopnost napsat zajímavý příběh a funkční at- mosféru brzdí a omezuje právě věkově nižší cílovka jeho knih a rád by si od něj přečetl něco dospělejšího. Přesto si 188 John Everson využil temnou minulost reál- čalo v první polovině 19. století a posled- ného hřbitova Bachelor‘s Grove a šikovně ji ními mrtvými, kteří zde měli najít klidné zasadil do svého příběhu Dům u hřbitova. místo věčného odpočinku, byli Laura M. RECENZE McGhee (roku 1965) a Robert E. Shields The House by the Cemetery (v roce 1989). Překlad: Milan Žáček Přítomnost dálnice, která kdysi vedla ne- Vydavatel: Carcosa daleko hřbitova, nejspíš neměla vliv jen na Rok českého vydání: 2020 rychlé rozšíření rozlohy pietního místa, Počet stran: 336 usnadňovala také zbavování se nepoho- dlných těl chicagské mafii. Oběti vyřizo- Kniha na první pohled ničím nepřekvapí. vání účtů kriminálního podsvětí prý často Příliš se neodchyluje od svého názvu a pře- končily v už obsazených rakvích. O řadu vážná část děje se odehrává v domě neda- „kukaččích nebožtíků“ okupujících hroby leko hřbitova. Zdání ale klame. Děsivost počestných občanů Chicaga se ve 20. a 30. příběhu je částečně založena na tom, že letech 20. století údajně postaral Al Capo- oním krchovem, kterému se všichni místní ne. Ale abychom mu nekřivdili, část zavraž- raději vyhýbají obloukem, je reálný hřbitov děných mafiánů možná spíš posloužila jako Bachelor‘s Grove s velmi ponurou historií. krmivo pro ryby v nedalekém zatopeném Dovolím si vás s ní seznámit, přestože není lomu. Malebnost blízké přírodní rezervace přímo součástí knihy. Bachelor‘s Grove pa- a přirozená diskrétnost místa sváděla k do- tří k nejstarším a současně nejdéle využíva- staveníčkům milence. Omladina se zde však ným hřbitovům v Illinois, USA. Původně scházela také k popíjení alkoholu a dal- sloužil obyvatelům přilehlé osady a dnes ším radovánkám podobného ražení. V 60. leží v přírodní rezervaci na jihozápadním a 70. letech na částečně zpustlém hřbitově předměstí Chicaga. Pohřbívat se zde za- dochází k vandalismu a ničení náhrobků. 189 Některé hroby jsou násilně otevírány a vy- dvoupatrový viktoriánský dům s vábivým krádány. Konají se tu satanistické rituály. světlem zářícím uvnitř. Pokud se k němu Lidé, kteří mají peníze, vyzvedávají z hrobů vydáte, začne se vzdalovat nebo zmenšovat. ostatky svých příbuzných a převážejí je na Místní legenda tvrdí, že když překročíte prestižnější hřbitovy. Bachelor‘s Grove za- jeho práh, nikdy se nevrátíte mezi živé. číná mít špatnou pověst. Mezi místními se Teď už žádný reálný dům v blízkosti hřbi- šušká, že tu straší. Objevují se zde prý záhad- tova není. Kdysi ale byl. „Prokletý Schmid- ná světla putující mezi hroby. Četná svědec- tův dům“ byl postaven někdy v 90. letech tví popisují setkání s duchy. Jedním z těch 19. století. Dochovala se dokonce jeho fo- nejpodivnějších je zjevení mladé dívky sedící tografie z roku 1914. Nacházel se západně na náhrobku. Její fotografie se ve své době od hřbitova a jeho ruiny zde stály ještě v 60. stala senzací a byla uveřejněna v chicagském letech. tisku. Snímek vznikl údajně úplnou náho- Tolik ke krátkému historickému a místo- dou, fotograf prý fotil jen prázdný náhrobek, pisnému exkurzu. který ho zaujal a dívka se na něm objevila Za jednou z ústředních postav knihy, te- až po jeho vyvolání. Nejstrašidelnější jsou sařem Mikem Kostnerem, přichází jeho ale povídačky o prokletém domě. Říká se, dlouholetý přítel Perry, který má velmi vře- že v lese nedaleko hřbitova, bývá občas vidět lý vztah k Mikeho exmanželce a nabízí mu práci. Chce po něm, aby renovoval „prokletý Schmidtův dům“, jenž v knize, narozdíl od reality, stojí i v současnosti. Kupodivu to nedělá, aby se Mikeho zbavil a mohl si dál nerušeně užívat s jeho bývalkou. Má to- tiž vynikající obchodní plán, hodlá udělat z prokletého domu turistickou atrakci. Mike se zdráhá. Stejně jako všichni ve zdejším kraji ví, že ke hřbitovu a zchátralému baráku v jeho sousedství není radno se přibližovat, pokud má člověk rád svou kůži. Protože má ale zrovna hluboko do kapsy, nakonec na Perryho nabídku kývne. Velmi záhy se v domě setkává se záhadnou, avšak velmi přitažlivou Katie a její mlčenli- vou kamarádkou Emery. Asi vám dochází Johnova narážka na místní storku o zjevení dívky sedící na náhrobku. Mikemu ale ne. Přestože hodlá s prací seknout ve chvíli, kdy ve sklepě domu objeví pozůstatky po krva- 190 vém satanistickém rituálu, na Katie mu není Během čtení jsem si kladla otázku, proč podezřelé ani to, že každý večer nečekaně je celý projekt strašidelného domu konci- mizí v útrobách domu. Autor se Mikeho pován jen na měsíc provozu s velkolepým natvrdlost snaží obhajovat tím, že už dlouho finále o Halloweenu. Vzhledem k země- neměl sex a Katie ho neskutečně přitahuje, pisné poloze Chicaga dává smysl, že autoři takovéto vysvětlení ale u žádného jen trochu podnikatelského plánu chtějí v zimě zavřít soudného čtenáře nemůže obstát. Stejně krám, proč ale neplánují znovu otevřít na tak Mikovi není divné, když někam zmizí jaře? Rekonstrukce a zprovoznění domu noční hlídač a jeho auto je stále zaparková- hrůzy je přece musela stát spoustu peněz. no před domem. Vůbec ho nenapadne, že Navíc cílem projektu je zisk a město si od se mu mohlo stát něco neblahého. Někteří něj slibuje tučný výnos do své kasy. Další čtenáři možná budou mít chuť kvůli tomu drobný nedostatek vidím v tom, že legenda knihu naštvaně odložit s tím, že ten borec o mrtvé čarodějnici, tvořící pozadí celého má v hlavě místo mozku piliny. příběhu, není propracovaná příliš detailně. Naštěstí má příběh i další narativní rovi- Čtenář si podle mě zaslouží vědět, co je pří- nu. Jejími hrdiny jsou členové realizačního činou všeho zla. týmu, který má prokletému domu vtisknout Závěrem se sluší říct, že kniha vychází jako punc děsu, z něhož bude hrůzy chtivým ná- druhý svazek halloweenské edice mladého vštěvníkům tuhnout krev v žilách. Každá horrorového nakladatelství Carcosa a její- místnost má odkazovat na některý z klasic- ho překladu se ujal Milan Žáček. V zásadě kých horrorů. Hold je tu vzdáván režisérům se mu nedá nic vytknout, snad jen trochu jako je Dario Argento, John Carpenter, Wes pokulhávající literární kvalita. Je ale dost Craven a dalším. Zde si fanoušci nejen fil- nereálné očekávat, že by z tvorby Johna mových horrorů přijdou určitě na své. Po- Eversona, který není zrovna adeptem na pis profesních a také soukromých peripetií, Pulitzerovu cenu, někdo dokázal vytvo- které provázejí tým během vytváření kulis, řit literární skvost. Kvůli jeho nevýrazné- kostýmů i líčení účinkujících, patří k tomu mu stylu psaní chybí šťáva i gore pasážím, nejzábavnějšímu, co kniha nabízí. jenž mají být patrně jedním z hlavních pi- Celkem fajn je i třetí linie, kde sledujeme lířů knihy. Je vidět, že John se s nimi trápí pokusy svérázné lovkyně duchů Jillie a její- a všechny své dobré nápady doslova topí ho tlustého kamaráda Teda odhalit v domě v hektolitrech stříkající krve. Nervy drása- a na hřbitově působení černé magie. Jillie jící napětí, z něhož se vám zauzlují střeva, s Tedem přesvědčují zástupce města, policii taky nečekejte. Přesto se Dům u hřbitova i tvůrčí tým, aby nerušili klid mrtvých. Celé nečte špatně a určitě stojí za to, abyste si na to trochu zavání banálním klišé, ale vyprá- něj udělali čas. Zjistíte díky tomu, nakolik vění nabízí i několik úsměvných momentů. se John Everson drží místní pověry, že „pro- Inteligentní zlo je totiž před svými pronásle- kletý Schmidtův dům“ nikdo neopustí živý. dovateli vždy několik kroků napřed. Lenny Ka 191 Základem je příběh, který vychází ze couzský venkov, v nové verzi filmu cestují stejnojmenného filmu. Ten byl natočen až do daleké Argentiny. Stephanie (Amber britskou produkcí ve Francii v roce 1970. Heard) a Ellie (Odette Yustman) míří do RECENZE Snímek se také jmenuje And Soon the jihoamerické země proto, aby si ji projely Darkness. Do české distribuce nikdy ne- na kolech – to je mimochodem také pr- šel, i když na Slovensko si film cestu našel a byl tam uváděn jako A čoskoro príde tma. Nová, americká verze je česky uvá- děna jako Ztracena v pustině, což je asi bližší ději, ale takové zbytečně doslovné. Na druhou stranu to tenhle snímek nijak víc zkazit nemůže.

Ztracena v pustině Režie: Marcos Efron Scénář: Jennifer Derwingson, Marcos Efron Délka: 98 min. Původ: USA, Argentina, Francie Rok: 2010 Hrají: Amber Heard, Odette Yustman, Karl Urban, Adriana Barraza

O co tedy jde? V původním britském fil- mu se dvě kamarádky vydávají na fran- 192 vek původního filmu. Hezké, ale vlastně to bude probíhat, ale přitom je to neskutečně vypadá, že sem přišly flámovat, tedy mi- roztahané a nijak moc rychle to nesměřuje nimálně Ellie, která se hned spustí s krás- kupředu, což se snaží vynahradit posled- ným (podle ní) snědým cizincem. ních asi 20 minut, kdy je tempo najednou Cizinec se ukáže být tak trochu násilní- zběsilé. Film to však nezachrání, takže kem a v podstatě to vypadá, že by se mu lze jen doporučit původní snímek z roku zachtělo Ellie znásilnit, ale je tu Stepha- 1970, který i přes stáří dovede strhnout nie, která kamarádku zachrání. Jenže dru- mnohem více. hý den se holky trochu pohádají, na chvíli Nějak si nemůžu pomoct, ale na tom fil- se rozdělí, a Stephanie nakonec zjišťuje, že mu není nic, co by bylo skutečně zajíma- Ellie někam zmizela. Že by setkání s nadr- vé, a to včetně Amber Heard, kterou ale ženým Argentincem mělo ještě mít dohru? prostě jen nemám rád. Nehrají zde špatní Skoro to tak vypadá. Stephanie se vydává herci, respektive jsou zde jména, která jsou na záchranou misi, se kterou jí pomáhá ná- relativně známá, přece jen se z velké míry hodný kolemjdoucí Michael (Karl Urban), jedná o americkou produkci, ač se děj ode- protože v nouzi vždycky potkáte někoho, hrává v Argentině, ale ani nějaké to zná- kdo vám pomůže. mější jméno nebo celkem oblíbený obličej Americko-argentinsko-francouzský sní- (v mém případě například Karl Urban), mek And Soon the Darkness je od za- nezaručí, že bude snímek nějak extra zají- čátku strašně předvídatelný a je vám hned mavý. Navíc je to remake… jasné, kdo tu bude za hajzla, kdo ne. Máte tak nějak jasnou představu o tom, jak to Martin Štefko

193