VYSOKÁ ŠKOLA FINANČNÍ A SPRÁVNÍ

Fakulta právních a správních studií

Studijní obor: Veřejná správa

Navazující magisterské studium kombinované

Bc. Jan Klíma

Kroniky obcí za první republiky – přehled a srovnání

na území lounského okresu

Municipal memorial books during the First Republic – overview and comparison in the territory of Louny district

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Most 2020

Vedoucí závěrečné práce: doc. JUDr. Marek Starý, Ph.D.

Poděkování

Na tomto místě bych rád nejprve poděkoval mé rodině a přátelům za podporu, trpělivost a schovívavost. Další velké díky patří Mgr. Janě Kuprové ze Státního okresního archivu Louny za vstřícné jednání při každé z mých četných návštěv badatelny, jakož i za mnohé tipy na další studijní materiály. Za odborné vedení, cenné rady a pomoc s uchopením tématu a nasměrováním ke smysluplné koncepci práce děkuji svému vedoucímu, doc. JUDr. Marku Starému, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji,

že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval zcela samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu literatury a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. Současně prohlašuji, že souhlasím se zveřejněním této práce podle § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

07.07.2020 ______

Abstrakt

Text se zabývá zápisy v třiceti česky psaných obecních kronikách z období první republiky na území lounského okresu. V první části práce představuje současný stav bádání, dějinný kontext českého kronikářství, charakteristiku období první republiky, její historický rámec a legislativní zakotvení institutu pamětních knih. První část vychází zejména z odborné literatury. Druhá část je postavena na důkladném studiu archivních pramenů ze Státního okresního archivu v Lounech. Srovnává jednotlivé kroniky z hlediska rozsahu a způsobu zápisů, což demonstruje na několika zásadních společenských událostech sledovaného období, kdy zkoumá, jakým způsobem a zda vůbec je o takových událostech v kronikách pojednáno.

Abstract

The text deals with entries in thirty Czech chronicles written in the period of the First Republic in the Louny district. The first part of the thesis presents the current state of research, the historical context of Czech chronicles, the characteristics of the period of the First Republic, its historical framework and the legislative foundation of the institute of commemorative books. The first part is based mainly on professional literature. The second part is based on a thorough study of archival sources from the State District Archive in Louny. It compares individual chronicles in terms of the scope and manner of entries, demonstrating this at several major events in the period under review, examining how and whether such events are discussed in the chronicles at all.

Klíčová slova

Československo, hospodářská krize, Masaryk, Mnichovská dohoda, obec, pozemková reforma, první republika

Keywords

Chronicle, Czechoslovakia, economic crisis, first republic, land reform, municipality, Masaryk, Munich agreement

Obsah

PODĚKOVÁNÍ ...... 2

PROHLÁŠENÍ ...... 3

ABSTRAKT ...... 4

ABSTRACT ...... 4

KLÍČOVÁ SLOVA ...... 5

KEYWORDS...... 5

OBSAH ...... 6

ÚVOD ...... 8

1 METODOLOGIE PRÁCE ...... 10 1.1 Rozbor literatury a současného stavu bádání ...... 12 1.2 Rozbor pramenů ...... 15

2 KRONIKÁŘSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A JEHO VÝVOJ ...... 17 2.1 Autoři prvorepublikových kronik v lounském okrese ...... 20

3 LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA OBECNÍCH KRONIK A JEJÍ VÝVOJ ...... 22 3.1 Dekret gubernia pro království české č. 5962 z 31. 8. 1835 ...... 22 3.2 Zákon č. 80/1920 Sb., o pamětních knihách obecních ...... 25

4 HISTORICKÝ A GEOGRAFICKÝ RÁMEC ...... 28 4.1 Politická situace, významné reformy ...... 28 4.2 Národností složení, problematika národnostních menšin ...... 31 4.3 Ekonomické, sociální a hospodářské aspekty ...... 32 4.4 Náboženství ...... 33 4.5 Školství ...... 34 4.6 Geografické vymezení ...... 35

5 SROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH KRONIK ...... 36 5.1 Brloh ...... 36 5.2 Cítoliby ...... 38 5.3 Černčice ...... 39 5.4 Dobroměřice ...... 42 5.5 Domoušice ...... 46 5.6 Donín ...... 48

5.7 Hříškov ...... 50 5.8 Hřivice ...... 52 5.9 Chožov ...... 55 5.10 Jimlín ...... 57 5.11 Konětopy ...... 58 5.12 Kystra ...... 59 5.13 Lenešice ...... 60 5.14 Líšťany ...... 61 5.15 Louny...... 62 5.16 Obora ...... 63 5.17 Orasice ...... 65 5.18 Panenský Týnec ...... 66 5.19 Pnětluky ...... 68 5.20 Počedělice ...... 69 5.21 Slavětín...... 71 5.22 Smolnice ...... 72 5.23 Solopysky ...... 74 5.24 Touchovice ...... 75 5.25 Toužetín ...... 76 5.26 Úlovice ...... 77 5.27 Vlčí ...... 79 5.28 Volenice ...... 82 5.29 Vršovice ...... 83 5.30 Zbrašín ...... 84

ZÁVĚR ...... 87

PRAMENY ...... 89

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 92

INTERNETOVÉ ZDROJE ...... 95

OSTATNÍ ZDROJE ...... 96

PŘÍLOHY ...... 97

Úvod

Práce se věnuje zápisům v obecních kronikách1 z období první republiky. Období vymezuje na jedné straně vznik samostatného Československého státu dne 28. října 1918 a na straně druhé uzavření Mnichovské dohody2 o postoupení části území Československé republiky Německu s platností od 30. září 1938.

Kroniky jako literární díla se začaly objevovat již ve starověku, hojně pak i ve středověku a objevují se v různých podobách i nyní. Jde tedy o živý, neustále se vyvíjející žánr. V průběhu staletí se jejich specifika, účel a zaměření ubíraly různými směry. Dnešní moderní pojetí kronik, jejich smysl a funkce na obecní úrovni se v českých zemích začaly formovat v polovině 19. století. Tehdy se jejich vedení stalo úřední záležitostí obce a jejich úkolem bylo objektivně zaznamenávat události místního významu.

Výzkum se zaměřuje na zmapování, srovnání a analýzu česky psaných obecních kronik na území současného okresu Louny.3 Do skupiny zkoumaných kronik budou zařazeny jen knihy do současnosti dochované a uložené ve Státním okresním archivu Louny.4 Toto jazykové a územní omezení jsem zvolil s ohledem na rozsah práce a své jazykové znalosti. Již takto se jedná o tři desítky exemplářů, které obsahují dostatečné množství materiálu k sepsání práce a vyvození relevantního závěru.

1 Původ slova „kronika“ pochází z řeckého chronos, které značí čas a později z latinského chronica, ve významu věci časové. MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vydání. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X. S. 332.

2 Mnichovská dohoda, dohoda z roku 1938 mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-146-8. S. 372.

3 Dostupné online: https://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/CZ0424 [cit. 2019-07-09].

4 Státní okresní archiv Louny je jedním z oddělení Státního oblastního archivu v Litoměřicích, který je správním úřadem na úseku archivnictví a spisové služby zřízeným zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů. Funkci zřizovatele plní Ministerstvo vnitra ČR. Více viz kapitola č. 1.2 Rozbor pramenů. Dostupné online: http://www.soalitomerice.cz/ [cit. 2019-04-05].

8 Práce si klade za cíl zejména posoudit, zda kronikáři skutečně postupovali dle legislativy, která vyžadovala objektivitu, apolitičnost a nestrannost kronikáře k popisovaným jevům.

Skutečně byli kronikáři k popisovaným událostem nestranní a nenechali se unášet svými osobními postoji a názory při interpretaci dějů ve společnosti? Můžeme od zápisů v obecních kronikách očekávat, že budou zrcadlit společenské nálady? Mohou nám být zdrojem pro objektivnější náhled na dobovou situaci alespoň na některých místech?

Ve druhé řadě práce zkoumá, jakým způsobem a v jakém rozsahu zachycovaly jednotlivé kroniky významné místní události a také to, zda například v některých případech zachycovaly rovněž události přesahující místní význam. Tedy jestli se v nich objevují i zápisy týkající se událostí, které měly regionální či dokonce celorepublikový dopad, případně i záležitosti zahraniční (zahraničně-politické), s potenciálem nějakým způsobem ovlivnit místní poměry.

V první části práce se čtenář dozví, jakými metodami práce vznikla, seznámí se s dosavadní vydanou literaturou, souvislostmi z vývoje českého kronikářství, historickým rámcem zkoumaného období a jeho platnou relevantní legislativou. V druhé polovině textu pak dostane prostor vlastní srovnání jednotlivých kronik, zejména jejich obsahu ve vztahu k několika zásadním historickým událostem.

9 1 Metodologie práce5

Při pokusu nastínit, co vedlo ke vzniku práce je na místě nejprve osvětlit, co mě přimělo k výběru daného tématu. Jedním z důvodů, proč mě zaujalo právě období první republiky, byl rozpor v jeho interpretaci v různých obdobích. Z vyprávění rodičů a prarodičů vím, že se o letech 1918 až 1938 v době jejich školní docházky nehovořilo příliš lichotivě. V období minulého politického režimu jim bylo společenské uspořádání první republiky charakterizováno jako tvrdý, sociálně necitlivý kapitalismus, kdy na vesnicích panoval hlad a ve městech byli dělníci vykořisťováni.6 Zatímco v dnešní porevoluční době se na období první republiky hledí naopak obecně spíše pozitivně, jako na dobu rozkvětu kapitalismu, který i přes celosvětovou finanční krizi dal vzniknout novým vynálezům a nabídl možnost financovat inovace a modernizovat tak spoustu oblastí lidské činnosti.7

Dalším důvodem pro výběr tématu byl fakt, že problematika obecních kronik v předmětném časovém a místním vymezení není do současné doby zpracována podobným způsobem, jakým ho má za cíl přednést tato práce.

Ke vzniku práce vedl dlouhý proces. Na počátku bylo nutné shromáždit a prostudovat dosavadní dostupnou a relevantní literaturu. Mohl tak vzniknout stručný nástin dosavadního stavu bádání. V této fázi, za pomoci dohledané literatury, byla sepsána i kapitola věnující se počátkům kronikářství v Českých zemích, která pomůže zasadit obecní kronikářství do kontextu tohoto žánru. Na základě informací dostupných z další relevantní literatury byla poskládána i kapitola čtvrtá, která do kontextu zasazuje a stručně shrnuje významné prvorepublikové události.

5 V následující kapitole si rozebereme, jakým postupem a metodami jsem dospěl k finální verzi diplomové práce. Nejprve jsem zvažoval zařadit metodiku práce do úvodu. Vzhledem k tomu, že by to úvod práce rozšířilo do neúměrné délky, jsem se nakonec rozhodl zařadit samostatnou kapitolu, ve které osvětlím jednak metody vzniku práce, jednak analyzuji dostupné prameny a literaturu.

6 DĚDINA, Jan a kol. Dějepis: učební text pro 4. třídy středních škol. Praha: SPN, 1950. S. 160.

7 ČURDA, Jan a DVOŘÁK, Jan. Moderní dějiny pro střední školy: světové a české dějiny 20. století a prvního desetiletí 21. století. Brno: Didaktis, 2015. ISBN 978-80-7358-223-4. S. 154–156.

10 Celá další kapitola práce se věnuje legislativnímu zakotvení institutu obecních kronik a vzniku a vývoji právních předpisů, které obecní kronikářství upravují a regulují. Za tímto účelem bylo potřeba pracovat s dalším zdrojem informací, kterým se staly obsoletní legislativní předpisy. Jedním z nich je i guberniální výnos z roku 1835,8 jehož přesné znění a grafickou podobu nebylo lehké dohledat.

Tím zdaleka nejdůležitějším výchozím pramenem práce jsou však samotné obecní kroniky. Klíčovým krokem tak byly opakované návštěvy Státního okresního archivu Louny, kde jsou nyní dochované pamětní knihy uloženy. Jejich stručnému rozboru a charakteristice po stránce formální, technické a obsahové je rovněž věnován dostatečný prostor. Kapitola o kronikářství v českých zemích se zabývá také osobnostmi kronikářů, autorů předmětných kronik, jako mnohdy významných osobností místní kulturní historie a tomu, zda se jejich osobní postoje a názory promítaly i do jejich děl.

Jednoznačně nejvíce se však obsahu kronikářských zápisů věnuje kapitola poslední, která je stěžejní částí této práce, a ve které se snažím analyzovat povahu jednotlivých zápisů k významným událostem a odpovědět tak na výše zmiňované otázky.

Následuje výčet významných historických událostí, na něž jsem se při obsahové komparaci kronik zaměřil a jejichž podrobnější popis obsahuje kapitola Historický a geografický rámec:

1. 1918 – vznik Československé republiky 2. 1919 – pozemková reforma 3. 1920 – nová ústava 4. 30. léta – hospodářská krize, nezaměstnanost 5. 1933 – výsledky německých voleb 6. 1935 – abdikace prezidenta a nové volby 7. druhá polovina 30. let – poslední roky života T. G. Masaryka

8 Dekret gubernia pro království české ze dne 31. srpna 1835 č. 5962, o povinnosti založení pamětních knih, jehož fotokopii ve své rigorózní práci použil Roman Loníček. Viz LONÍČEK, Roman. Minulost, přítomnost a budoucnost školní kroniky. Olomouc, 2008. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta.

11 8. 1938 – Mnichovská dohoda

1.1 Rozbor literatury a současného stavu bádání9

Literaturu, která se problematiky dotýká, je třeba rozdělit do několika kategorií, kterým se budeme postupně věnovat. Na prvním místě je třeba zmínit monografie obcí, případně regionu. Na mnoho z nich je třeba brát zřetel, protože mezi nimi najdeme i hodnotné zdroje informací k regionálním dějinám.

František Štědrý,10 katolický kněz a historik, který působil ve Slavětíně a Peruci, se ve své publikační činnosti soustředil téměř výhradně na dějiny obcí lounského okresu. Poctivě studoval nejen farní a obecní kroniky, zajížděl na centrální pracoviště typu Archivu Ministerstva vnitra nebo Archivu Hlavního města Prahy atd. S pražským prostředím byl v živém kontaktu, přátelil se například s Josefem Emlerem, Zikmundem Winterem a dalšími.11 Z jeho zásadních počinů jmenujme například Dějiny města Loun12 nebo O školách okresu lounského.13 Společně s Františkem Kučerou14 spolupracoval na knize Dějiny městyse Cítolib,15 s Františkem Štýdlem16 na Hřivice v okresu lounském.17

9 Vzniklá diplomová práce je značně interdisciplinární. Kromě výrazného legislativního rozboru se text zaměřuje i na odvětví historické. I z toho důvodu jsem zařadil následující kapitolu, ve která se však nesnažím podat vyčerpávající seznam dosavadní vyšlé relevantní literatury, ale spíše seznámit čtenáře s prací významných badatelů, kteří se tématu obecních kronik lounského okresu věnovali či věnují a druhotně jakými publikacemi, články a zejména archivními prameny je můj postup podložen.

10 František Štědrý (* 1847 Hostomice, † 1932 Praha) katolický kněz, regionální historik. Dostupné online: http://www.badatelna.eu/fond/4973/uvod/ [cit. 2019-07-08].

11 ROEDL, Bohumír. Regionální historik František Štědrý. Vlastivědný sborník Podbrdska. 1983, roč. 25. S. 171–172.

12 ŠTĚDRÝ, František. Dějiny města Loun. Louny, 1930.

13 ŠTĚDRÝ, František. O školách okresu Lounského od nejstarších dob až do dnes. Praha, 1906.

14 František Kučera (* 1870 Slavětín, † 1934 neznámo), obvodní lékař v Cítolibech, amatérský archeolog. SÝKORA, Milan. Z pravěkých Cítolib. Cítolibské listy. R. 1974, č. 3. S. 5–6.

15 ŠTĚDRÝ, František a KUČERA, František. Dějiny městyse Cítolib, s četnými ilustracemi a plánky. Louny, 1930.

12 Ve stejné době publikoval o historii lounského okresu také Jeroným Šubrt,18 byl učitelem, historikem, numismatikem a mykologem. Věnoval se národnostní skladbě obyvatelstva na severu Čech. V roce 1902 vyšla publikace Čechové na Žatecku,19 v roce 1926 vydal v Lounech publikaci o obci Lenešice,20 v roce 1930 pak Pověsti a příběhy okresu lounského.21

Zájmy badatelů po druhé světové válce se zřejmě ubíraly jinými směry. Revidované monografie historie obcí na Lounsko začaly ve větším počtu vycházet až kolem přelomu milénia. K historii obce Cítolib vyšla v roce 2003 publikace Bohumíra Roedla.22 V jakési sérii monografií obcí regionu přibyla v roce 2005 práce věnující se historii Černčic,23 v roce 2007 Pnětluk,24 v roce 2009 pak Konětop.25 V roce 2016 vyšla Roedlovi kniha podobného ražení o dějinách obcí Hřivice a Markvarec.26 Roedlovy práce obsahují bohatou obrazovou přílohu a hodnotnou bibliografii, která nezřídka pomohla při dalším hledání relevantní literatury.

Z nedávné doby připomeňme zajímavou práci Jana Mareše, která se věnuje vnímání událostí roku 1918 v regionu bývalého lounského okresu.27

16 František Štýdl (* 1865 Konětopy, † 1951 Praha) řídící učitel, regionální historik. Dostupné online: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ivice [cit. dne 2019-07-08].

17 ŠTĚDRÝ, František a ŠTÝDL, František. Hřivice v okresu lounském: nástin dějinný. Praha, 1915.

18 Jeroným Šubrt (1873–1937, Louny) Dostupné online: https://pamatkovykatalog.cz/hrob-jeronyma- subrta-13992886 [cit. dne 2019-07-08].

19 ŠUBRT, Jeroným a VLTAVSKÝ, Ladislav. Čechové na Žatecku. Žatec, 1902.

20 ŠUBRT, Jeroným. Lenešice. Louny, 1926.

21 ŠUBRT, Jeroným. Pověsti a příběhy okresu lounského. Louny, 1930.

22 ROEDL, Bohumír. Cítoliby. Louny, 2003. ISBN 80-903348-0-6.

23 ROEDL, Bohumír. Kapitoly z dějin Černčic. Černčice, 2005. ISBN 80-903348-9-X.

24 ROEDL, Bohumír a KUKLA, Miroslav. Pnětluky. Louny, 2007. ISBN 978-80-87019-07-8.

25 ROEDL, Bohumír a STUDENÝ, Vladimír. Konětopy, Louny, 2009. ISBN 978-80-87019-13-9.

26 ROEDL, Bohumír. Hřivice a Markvarec. Hřivice, 2016. ISBN 978-80-7277-549-1.

27 MAREŠ, Jan a PATROVSKÁ, Zdena. Osvobození nebo porážka? : říjen 1918 na Lounsku, Podbořansku a Žatecku očima Čechů a Němců. Litoměřice, 2018. ISBN 978-80-904381-8-7.

13 Mareš má „na svědomí“ i monografie obcí Smolnice,28 Bitozeves29 a Jimlín.30

Čerstvým přírůstkem do publikací zabývajících se dějinami obcí Lounska je kniha Veroniky Doušové s názvem Hříškov, ves mezi pěti vrchnostmi.31 Do tématu přispívá i Miroslav Černý, který se soustředí na lokalitu Džbánska.32

Při studiu je třeba brát v potaz i periodika. Mnoho obcí vydávalo či vydává vlastní místní zpravodaj, kde se mohou často objevovat historická pojednání či rozbory a citace z obecních kronik. Mezi periodiky zaujímá zvláštní místo týdeník Svobodný hlas a příslušná badatelská práce Květy Tošnerové.33 V letech 2003–2005 vycházel v týdeníku speciální seriál Kroniky a kronikáři, který přibližoval čtenářům osobnosti kronikářů i fakta a zajímavosti, které kroniky zaznamenaly.

Co se týče souhrnných publikací věnujících se problematice kronikářství jako takové a jejím dějinám, pracoval jsem zejména s prací Otakara Nahodila34 České lidové kronikářství,35 kde zpracoval a zhodnotil české kronikářství od středověku do dobových zápisů padesátých let.

Na pomezí historických prací a jakýchsi praktických návodů pro kronikáře stojí různé přehledy a metodiky. Odborný pracovník Národního muzea a redaktor časopisu Muzejní a vlastivědná práce, Václav Pubal,36 napsal v roce 1976 knihu Kroniky

28 MAREŠ, Jan a KUKLA, Miroslav. Smolnice. Louny, 2007. ISBN 978-80-87019-06-1.

29 MAREŠ, Jan. Bitozeves: Nehasice, Tatinná, Vidovle. Bitozeves, 2018. ISBN 978-80-270-4201-2.

30 MAREŠ, Jan a MIKOVCOVÁ, Jana (eds.). Jimlín a Nový Hrad. Jimlín, 2017. ISBN 978-80-270-3072-9.

31 DOUŠOVÁ, Veronika. Hříškov, ves mezi pěti vrchnostmi. Hříškov, 2018. ISBN 978-80-270-4887-8. 32 Dostupné online: http://www.ohremedia.cz/clanek/6477-muzeum-priblizuje-pahorkatinu-dzban [cit. dne 2019-07-08].

33 Květa Tošnerová (* 1959 Ústí nad Labem), šéfredaktorka týdeníku Svobodný hlas, regionální historička, fotografka. Dostupné online: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/kveta-tosnerova- 95704 [cit. dne 2019-07-08].

34 Otakar Nahodil (* 1923 Praha, † 1995 Praha) etnolog a kulturolog, profesor univerzity ve Freiburgu. Dostupné online: https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/83858 [cit. dne 2019-07-09].

35 NAHODIL, Otakar a ROBEK, Antonín. České lidové kronikářství. Praha: Orbis, 1960.

36 Václav Pubal (* 1913 Mělník, † 1992 Praha) náměstek ředitele Národního muzea, knihovník, práce v oboru muzejnictví, redaktor časopisu Muzejní a vlastivědná práce. Dostupné online: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/vaclav-pubal-80655 [cit. dne 2019-07-09].

14 a kronikáři,37 která obsahuje jednak historické shrnutí dosavadního vývoje, jednak má sloužit jako praktická pomůcka pro kronikáře. V dnešním pohledu už své praktické využití ztratila z důvodu svého stáří i z části tendenčního výkladu.

Obdobným novodobým počinem je například O kronikách obcí38 Jiřího Bartoně.39

1.2 Rozbor pramenů

Do svého zkoumání jsem se rozhodl zařadit česky psané kroniky z oblasti bývalého okresu Louny uchovávané ve Státním okresním archivu v Lounech. Nezařadil jsem ty kroniky, které byly kompletně psány retrospektivně,40 protože nevypovídají o vnímání dobových událostí a dodržování objektivity kronikáře, ani ty kroniky, které jsou novodobým překladem původní německy psané kroniky.41 Diplomová práce sleduje výhradně obce s převažujícím poměrem českého obyvatelstva.

Všechny kroniky jsou minimálně formátu A4, vázané v pevné kožené, plátěné nebo papírové vazbě. Až na jednu výjimku se dochovaly v originále, pouze kronika obce Kystra je xerokopií původní knihy. Papírové listy kronik jsou většinou nelinkované, až na výjimky očíslované.

Názvy kronik uvádím v režimu, v jakém jsou vedeny v instituci svého uložení, tedy ve Státním okresním archivu v Lounech. Všechny kroniky jsou odborně zpracovány, mají tedy své evidenční číslo a všechny jsou přístupné k nahlížení veřejnosti.

37 PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. 2. rozšířené vyd. Praha: Národní ́muzeum, 1976.

38 BARTOŇ, Jiří. O kronikách obcí: praktická pomůcka pro kronikáře obcí. 3. vyd. Praha: Sekurkon, 2009. ISBN 978-80-86604-41-1.

39 Jiří Bartoň (* 1943), regionální historik, pedagog, publicista, heraldik, fotograf, kronikář. Dostupné online: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jiri-barton-19507 [cit. dne 2019-07-09].

40 To se týká například Pamětní knihy obce Buškovic, Pamětní knihy obce Divic, Pamětní knihy obce Lipence, Pamětní knihy obce Stekníku a dalších.

41 Takovými případy jsou Pamětní kniha obce Blatno a Pamětní kniha obce Měcholup.

15 K problematice shromáždění a uchování kronik ve Státním okresním archivu v Lounech uveďme, že Okresní archiv v Lounech byl založen v roce 1954.42 Jeho dnešní teritoriální rozsah činnosti byl určen v roce 1960 při územně správní reformě.43 V tomto roce došlo ke sloučení dosavadních okresů Louny, Žatec a Podbořany a písemnosti ze zrušených okresních archivů v Žatci a Podbořanech byly přemístěny do Loun. V roce 1959 byla archivním účelům přizpůsobena budova čp. 57 na Mírovém náměstí, která je hlavním sídlem instituce dodnes. V srpnu 2002 se archiv stal organizační složkou Státního oblastního archivu v Litoměřicích.44

42 ROEDL, Bohumír. Historie státního okresního archivu Louny. 2005. Dostupné online: http://www.soalitomerice.cz/historie-soka-louny/ [cit. dne 2019-05-03].

43 Výchozí právní úprava dána zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.

44 Právní úprava dána zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů a prováděcí vyhláškou Ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy. Dále se činnost Státních oblastních archivů řídí zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.

16 2 Kronikářství v českých zemích a jeho vývoj

Pro účely moderních kronik, mezi které můžeme jistě řadit i kroniky obecní z období první republiky, se jako nejpřiléhavější jeví novodobá definice, která uvádí: „Úlohou kroniky je chronologicky, tedy podle časového pořadí, v jakém se děj odehrál, popsat jednotlivé historické události. Popis těchto událostí je ale důsledně strohý. Nepopisují se žádné příčiny i souvislosti. Události nebo jejich aktéři se nehodnotí. Kronika obsahuje pouze faktický popis událostí.“45

Z hlediska oboru archivnictví lze kroniky považovat za vyprávěcí prameny, chápané jako záměrně zachycené a dochované zprávy o událostech a jevech pro současníky, a hlavně pro budoucnost. Jde hlavně o různé pamětní záznamy, deníky, cestopisy, letopisy a kroniky.46

Kronikářství se svého rozvoje dočkalo již ve starověku, a především pak ve středověku.47 Kroniky jsou tak nepochybně důležitým historiografickým pramenem zachycujícím minulé i přítomné dění. Středověké kroniky můžeme srovnat s letopisy, oproti kterým však byly žánrově volnější, psány buď stylem prozaickým nebo veršovaným. Obsahovaly také určitý autorský vklad, či hodnocení popisovaných událostí a jejich souvislosti. Tento způsob chápání kroniky a její funkce se však časem diametrálně změnil a odpovídá spíše tomu, jakým způsobem byly psány středověké letopisy, tedy stručný chronologický zápis událostí bez příčin a souvislostí a prostý autorova hodnocení.48

V průběhu staletí se specifika, účel a zaměření kronik ubíraly různými směry. Byly psány nejčastěji soukromě, z vůle autora, ale i např. na objednávku šlechty. To, kdo a proč kroniku psal, může hrát důležitou úlohu pro následné posouzení její

45 ŠOTNAROVÁ, Lidmila a KAŠUBOVÁ, Marie a GOŠOVÁ, Růžena. Jak vést kroniku obcí a měst: metodika. Brno: MC nakladatelství, 2006. 88 s. ISBN 80-239-8795-X. S. 10.

46 BARTOŠ, Josef a CHOBOT, Karel. Úvod do archivnictví pro historiky. 3., přepracované a rozšířené vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 97 s. ISBN 80-244-0142-8. S. 69.

47 Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1900. sv. 15 Krajčij–Ligustrum. S. 249.

48 RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. S. 128.

17 výpovědní hodnoty a kredibility. Obecně můžeme tvrdit, že účelem bylo jednak zachycení současných událostí s celostátním dopadem, například politického významu, či různé přírodní jevy nebo i události z autorova nejbližšího okolí. Součástí je většinou ale také retrospektivní zaznamenání historie státu.49

Nejznámější kroniky vznikající na území Koruny české se věnovaly především událostem s celostátním významem a jejich autory byli zejména vzdělanci z prostředí královského dvora. Jako významné předchůdce českých kronik můžeme jmenovat latinsky psanou Kosmovu kroniku50 z dvanáctého století, či Zbraslavskou kroniku51 ze století čtrnáctého. Tyto kroniky a další, kterými navázali Kosmovi pokračovatelé, se stylem zápisů od pozdějších moderních kronik podstatně lišily, neboť zde především není kladen takový důraz na pravdivost a výpovědní hodnotu zápisů, jako spíše na jejich formu.52

Příkladem veršované kroniky je jedno z nejvýznamnějších děl českého písemnictví vůbec, a sice Dalimilova kronika, též uváděna a vydávána pod názvem Kronika tak řečeného Dalimila. Toto dílo vzniklé někdy na přelomu prvního a druhého desetiletí 14. století, je vedle své rýmované formy významné především tím, že jde o první česky psané historické dílo a jedno z prvních českých literárních děl vůbec. Podle svého hlavního zdroje o ní bývá též hovořeno jako o kronice boleslavské.53 V díle samotném se o jeho autorovi nedozvíme nic, proto autorství kroniky dodnes nelze jednoznačně přisoudit konkrétní osobě. Označení „Dalimilova“ se objevuje

49 SPUNAR, Pavel. Spisovatelé – vzdělanci – básníci. In: ŠMAHEL, František, ed. a NODL, Martin, ed. Člověk českého středověku. 1. vydání. Praha: Argo, 2002. 500 s.; sv. 14. ISBN 80-7203-448-0. S. 286.

50 Kosmova kronika česká, stojící na počátku české historiografie, sepsána v letech 1119–1125 v latině děkanem české svatovítské kapituly známém pod jménem Kosmas. KRÁLÍK, Oldřich. Kosmova kronika a předchozí tradice. Praha: Vyšehrad, 1976.

51 Zbraslavská kronika, latinsky psaná kronika mezi lety 1305–1339 v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi, za autory jsou považováni zbraslavští opaté Ota a Petr Žitavský. In: LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., doplněné vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. Česká historie. ISBN 978-80-7106-963-8. S. 81.

52 RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. S. 128.

53 Autor totiž v úvodu uvádí pět kronik, z kterých vycházel v čele s kronikou boleslavskou. Označení Boleslavská kronika bylo pro mnohé přijatelnější vzhledem k tomu, že autorství kanovníka Dalimila Meziříčského, které vyslovil jako první Tomáš Pešina z Čechorodu, bylo mnohokrát zpochybňováno.

18 až v 17. století, což autoři moderních vydání vysvětlují jako nedorozumění či historiografický omyl, kdy až po několika staletích svého vzniku byla přiřčena Dalimilovi Mezeříčskému, kterého Václav Hájek z Libočan jmenuje jako kanovníka boleslavského. Od té doby je nazývána kronikou Dalimilovou. Ačkoli není pochyb o tom, že toto označení je naprosto neoprávněné, udržuje se již proto, že se název vžil a kronika je pod ním obecně známa.54 Co se týče jazyka, jímž je dílo psané, jedná se skutečně původně o jazyk český, nicméně natolik odlišný od jeho dnešní podoby, že přečíst původní text a správně mu porozumět, by pro současného čtenáře bylo úkolem značně obtížným. Proto také moderní vydání nejsou pouhým přepisem díla, ale zároveň i jeho překladem, přebásněním.

Vznikaly jak kroniky, které zaznamenávaly především události s širším územním významem či dopadem, tak i díla vyloženě osobního či rodinného ražení. Takové paměti týkající se spíše užších soukromých záležitostí nacházíme už v 17. století, přičemž jejich četnost roste s rozvojem gramotnosti ve století 18. a na počátku století 19. Zprvu tyto stylisticky strohé záznamy obsahovaly důležité události osobní či rodinné a postupně se rozšiřovaly a zaznamenávaly události s dopadem na širší společnost.55

Průřezem tzv. memoárové literatury, kronikářským žánrem můžeme pozorovat, jak se jejich smysl a použití měnil a styl psaní formoval, až dal počátkem 19. století vzniknout novodobému pojetí kroniky, jejímž úkolem je řadit události chronologicky, ovšem bez bližšího uvedení souvislostí či jejich hodnocení s důrazem na pravdivost.56 Toto pojetí zůstalo do dnešní doby nezměněno. Co se však změnilo, je přístup a úloha státu, jenž se fenoménem vedení kronik začal také „oficiálně“ zabývat.

54 BLÁHOVÁ, Marie, ed. Kronika tak řečeného Dalimila. Překlad Marie Krčmová. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1977. 240, [4] s. Členská knižnice nakl. Svoboda. S. 5.

55 NAHODIL, Otakar a ROBEK, Antonín. České lidové kronikářství. 1. vyd. Praha: Orbis, 1960. 163 s., [7]. S. 8–28.

56 Srov. PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. 2., rozš. vyd. Praha: Národní muzeum, 1976. Muzejní práce. S. 112.

19 Podle tématu jejich obsahu a oblastí, kterým se věnují a které jejich zápisy postihují, můžeme kroniky rozdělit do několika kategorií a vytvořit tak jakousi typologii – systém, do kterého zařadíme i kroniky obecní.

2.1 Autoři prvorepublikových kronik v lounském okrese

V několika odstavcích se zaměříme na společenský status kronikářů v období první republiky. Obecně platí, že kronikář svým postavením v obci, vzděláním i dalšími vlastnostmi ve většině případů příslušel k místní elitě. Co se týče analýzy nejčastějšího povolání kronikářů, v drtivé většině šlo o pedagogy – řídící učitele či ředitele místních škol. Často se setkáme i s kronikáři – zaměstnanci státních drah. Nezřídka vedl kroniku starosta obce (např. Brloh, Donín, Solopysky, Úlovice). Výjimečně se setkáme s méně běžným povoláním kronikáře, například kronikář Jaroslav Grüner ze Slavětína byl holičem.57

Z významných osobností, které se věnovaly obsahu kronik českých obcí lounského okresu, jmenujme v první řadě Bohumila Lůžka,58 jehož přínos do kronikářství a historiografie regionu je značný. Byl zejména pedagogem a regionálním historikem,59 ale také zručným kreslířem – jeho věrné kresby vesnické architektury jsou cenným historickým pramenem. Lůžek nejprve navštěvoval měšťanskou školu v Lounech a v roce 1887 absolvoval Učitelský ústav v Praze. Postupně učil na několika obecných školách na Lounsku – v Chožově, Orasicích, Dobroměřicích, Domoušicích a Černčicích, kde byl od roku 1924 ředitelem. Zpracoval dvanáct obecních, školních a spolkových kronik, v nichž podrobně popsal dějiny vesnic.60

57 Dostupné online: http://www.slavetin.info/kronika.php [cit. dne 2019-07-06].

58 Bohumil Lůžek (* 1868 Senkov, † 1937 Louny), pedagog, regionální historik, výtvarník. TLUSTÝ, Jaromír. Bohumil Lůžek, malíř a kronikář. Louny, 1999. ISBN 80-86352-00-5.

59 Oproti vysoké informační hodnotě Lůžkových kreseb obstojí jeho historické texty výrazně méně. Jeho pohled na dějiny zůstal zakotven v pozdním národním obrození, jeho teze o dějinách obcí se hemží nepřesnostmi a chybami a je tedy třeba je důkladně ověřovat. ROEDL, Bohumír. Nad novou knihou básní nakreslených tuší. Svobodný hlas. Č. 32, 17. 2. 2000. S. 5.

60 Tamtéž, S. 6.

20 Další výraznou figurou z řad kronikářů českých kronik lounského okresu byl Kamil Linhart, žák Josefa Pekaře, regionální historik, profesor zeměpisu a dějepisu na lounské reálce, její dlouholetý ředitel, otec proslulého výtvarníka Kamila Linharta.61

Z dalších osobností, které v dějinách regionu zanechali značnou stopu, uveďme Hynka Husáka z Telec. Byl spoluzakladatel TJ Sokol Telce: „Příchodem H. Husáka učitele do Telec myšlenka sokolská počala si raziti cestu vpřed, ač župa (tj. sokolský vyšší okrsek) nevěřila v dobrý výsledek veškerých snah... 23 přihlášených členů bylo pozváno na den 28. března 1910 o 9. hodině ranní do hostince Fr. Sochora ku valné hromadě ustavující, jíž byl přítomen bratr Kačerovský.“62

Významnou postavou své obce byl i Václav Frič, starosta – kronikář v Solopyskách. Zároveň zastával post předsedy spolku chmelařů i hasičů.63

Ve spolkovém životě se angažoval i Václav Strejcovský, v obci Počedělice figuruje jako spoluzakladatel hasičského dobrovolného sboru.64

61 Dostupné online: http://www.louny.eu/osobnosti/kamil-linhart/451/ [cit. dne 2019-07-06].

62 Dostupné online: https://tj-sokol-telce.webnode.cz/o-nas [cit. dne 2019-07-06].

63 TOŠNEROVÁ, Květa. Historie Solopysk. Svobodný hlas. 21. 9. 2000. S. 5

64 Dostupné online: http://www.pocedelice.cz/cs/sbor-dobrovolnych-hasicu-pocedelice/ [cit. dne 2019-07-06].

21 3 Legislativní úprava obecních kronik a její vývoj

Od doby vzniku kronikářského žánru, se jednalo o žánr spontánní, v němž díla vznikala nikoli z povinnosti, ale z vůle autorů, případně na objednávku panovnického dvora. Byl to žánr s pravidly nepsanými, nezávaznými, která pokud byla dodržována, tak pouze díky předávané tradici.

Městské a obecní kronikářství také zprvu vznikalo samovolně a bylo vedeno mimo vůli a dosah úřadů. Záznamy z počátku 19. století na těchto lokálních úrovních nesly hlavně strohé faktické informace o narozeních, úmrtích, sňatcích, úrodě, počasí či epidemiích. První právní úpravu institutu kronikářství v českých zemích sledujeme právě na počátku 19. století.

Zde stojí za to zmínit, že i v právní úpravě tak prosté a jednoduché záležitosti, jakou by se zakládání a vedení kronik mohlo zdát, lze sledovat pro legislativu obecně platnou tendenci či trend, kdy postupem času legislativní texty bobtnají, nabírají na podrobnosti a regulují stále více aspektů.

3.1 Dekret gubernia pro království české č. 5962 z 31. 8. 1835

Na našem území, v českých zemích, se problematikou zaznamenávání událostí na místní úrovni a jejich uchování v podobě pamětních knih, začal v 1. polovině 19. století jako první zabývat nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Při tvorbě prvního nařízení o pamětních knihách se nechal inspirovat v Bavorsku, kde už byl podobný zákon zaveden v roce 1829.65 Odtud mu bylo zasláno znění tamního nařízení, které měl původně v úmyslu použít a upravit tak, aby reflektovalo české poměry a k vedení obecních kronik spíše vybízelo, než je nařizovalo. Úkolem

65 PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. Praha: Národní muzeum, Ústřední muzeologický kabinet, 1985. 211 s. Muzejní práce; Svazek 21. S. 9.

22 pověřený úředník však bavorský vzor pouze přeložil, čímž vznikla nová povinnost všem městům, městysům a významným nebo farním obcím kroniku založit a vést.66

Tímto zmiňovaným prvním českým právním předpisem byl dekret zemského gubernia č. 5962, o povinnosti založiti a vésti pamětní knihy ze dne 31. srpna 1835. Tento výnos, platný pro všechna města, městyse, duchovní a světské obce, ve svých čtrnácti bodech poměrně jasně ukládal, jakým způsobem povinnost nově uloženou od 1. ledna 1836 plnit. Z těchto čtrnácti bodů, které ve své stručnosti obsáhly snad všechny zásadní aspekty vedení kroniky, pak vycházela i prvorepubliková právní úprava této problematiky. Pokusím se proto tyto pravidla stručně shrnout.

1. Kroniky jsou psány v německém nebo latinském jazyce a dohled nad nimi vykonává nadřízený správní orgán. 2. Kronikář je ustanoven příslušnou obcí. 3. Kronika je obecním majetkem a uchovává se v obecním domě. 4. Kronika je psána na kvalitní papír a je svázána v tvrdých deskách. Doporučeno je psát černým inkoustem. Kronika musí obsahovat rok založení a jméno a povolání kronikáře. Pokud je kronikář nahrazen jiným, uvede své jméno a povolání i tento. 5. Kronika obsahuje zápisy, které se týkají událostí v obci, nebo takových, které mají na obec nějaký vliv. 6. Kronika v úvodu obsahuje i stručné dějiny obce před založením kroniky či připomíná dříve psané kroniky. Doporučeno je připojit i plánek místa či jinou ilustraci. Kronikář za svou práci dostává od obce odměnu. 7. Kronikář rozhoduje o tom, co bude do kroniky zaznamenávat. 8. Je možné vést jen jednu kroniku pro více obcí. 9. Zápisy obsahují i různé drobnosti, zvyky a události poplatné době, které se v době zápisu nemusí zdát pamětihodné. 10. Zápisy jsou stručné, chronologicky řazené a kronikář je nehodnotí, nesoudí. 11. Kronikář zapisuje události bezprostředně potom, co se odehrají. 12. Kronika obsahuje na konci svazku věcný rejstřík.

66 ROUBÍK, František. Ke vzniku prvního nařízení o obecních kronikách v Čechách z r. 1835. Časopis pro dějiny venkova 16, 1929. S. 157–159.

23 13. Ke kronice je připojeno toto nařízení. 14. Stránky jsou číslované, jeden svazek kroniky obsahuje 300 až 350 listů, které jsou svázány provázkem s obecní pečetí.67

S platností dekretu č. 5962 se tak pamětní knihy ze záležitosti občanské staly záležitostí úřední a právo na jejich založení a vedení se stalo povinností. Kronikářem byla nově osoba úředně vybraná a vedení kroniky bylo podrobeno úřednímu dohledu. Samotná pamětní kniha se stala obecním majetkem a měla proto být uchována v obecním úředním domě.

Poměrně kontroverzním se v očích národně obrozeneckého hnutí mohl zdát požadavek na úřední jazyk pamětních knih, kterým měla být němčina nebo latina. Tím došlo k dalšímu omezení možného výběru osob kronikářů. Toto jazykové nařízení mohlo být i důvodem, proč v některých obcích – z hlediska národnostního složení výhradně českých, tedy s výraznou většinou česky mluvících obyvatel – ani na základě tohoto dekretu, pamětní kniha založena nebyla. Z tohoto tedy lze zároveň vyvozovat, že nadřízené orgány plnění guberniálního výnosu nikterak nevynucovaly. Ostatně samotné nařízení pro případ jeho neplnění neuvádí žádná sankční opatření.

Mimo to výnos také uváděl i doporučené technické parametry svazků, použitého papíru, inkoustu a dále také parametry formální, vztahující se k části obsahové. Je zde například zmíněn požadavek na zápisky strohé, prosté letopiscových úvah a soudů, důraz na jejich časovou posloupnost a důsledné poznamenání data na okrajích stránek. Apel je také kladen na zaznamenání události v co nejkratším časovém úseku po tom, co se zaznamenáníhodná událost stane. Zápisy měly obsahovat především události místního významu. Co se týče témat, tak výnos sám uvádí demonstrativní výčet témat, o kterých by se kronikář měl ve svých zápisech

67 Fotokopii guberniálního výnosu ve své rigorózní práci Minulost, přítomnost a budoucnost školní kroniky zveřejnil Roman Loníček, 2008. V českém jazyce pak tyto pravidla přiblížil i PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. Praha: Národní muzeum, Ústřední muzeologický kabinet, 1985. 211 s. Muzejní práce; Sv. 21. S. 10–11.

24 zmínit. Jedná se o události politického, demografického (např. narození, úmrtí, sňatky), kulturního či ekonomického významu.

Ve vydání tohoto právního předpisu lze tedy spatřovat jakousi snahu o standardizaci věcí úředních, do nichž bylo jeho vydáním zařazeno i vedení obecní kroniky.

3.2 Zákon č. 80/1920 Sb., o pamětních knihách obecních

Ve snaze udržet či navázat na tradici obecního kronikářství i v nově vzniklém samostatném Československu pak po téměř devíti dekádách od vydání guberniálního výnosu jím zavedenou myšlenku oživil a rozvedl v lednu roku 1920 Národním shromážděním Československé republiky vydaný zákon č. 80/1920 Sb., o pamětních knihách obecních.

Ze zprávy kulturního výboru Národního shromáždění k návrhu na vydání zákona o pamětních knihách obecních68 je zřejmé, že výše zmíněný guberniální výnos z roku 1836 byl skutečně pro většinu českých obcí prvním incentivem k založení a vedení pamětní knihy. A proto také na největším počtu kronik, dochovaných minimálně k datu vydání této návrhové zprávy, jako rok vzniku bývá uveden právě rok 1836. Ze zprávy dále vyplývá, že ačkoli mnoho obcí na základě vydaného výnosu kroniku založilo, tak během doby bylo od jejího vedení v přečetných obcích upuštěno a mnoho dalších kronik bylo zničeno či ztraceno. K lednu roku 1920 tak kroniky vedly pouze některá města a několik obcí, převážná část obcí však kroniky nevedla.69 I tento fakt byl proto, mimo jiné, důvodem snahy kulturního výboru o znovunastolení tradice vedení obecních kronik, k čemuž měla vést povinnost uložená obcím zákonem, jehož návrh předložil kulturní výbor Národnímu shromáždění.

68 Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920. Tisk 2259. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena Národního shromáždění Dra O. Srdínka a soudruhů, tisk č. 1514, aby vydán byl zákon o pamětních knihách obecních. Dostupné online: http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t2259_00.htm [cit. dne 2017-09-11].

69 Tamtéž.

25 Je patrné, že navrhovatelé zákona nevnímali záležitost založení a vedení obecní kroniky jako záležitost dobrovolnou, či jako aktivitu občanskou, a proto s apelem na příležitost při tak významné události, jakou je vznik samostatného státu, navrhunuli uložit zavedení a vedení kroniky obcím jako povinnost: „Historický mezník v dějinách našeho státu, jakým jest r. 1918, jest zajisté dostatečným vybídnutím, aby ve všech politických obcích, kde tomu tak dosud není, byla obecní kronika založena a řádně dále nepřetržitě vedena. Aby byla jistota, že se tak stane všeobecně, není možno spoléhati na ochotu a porozumění ve všech politických obcích a jest proto třeba, má- li tato myšlenka se všeobecně státi skutkem, uložiti obcím povinnost, aby založily a vedly pamětní knihu obecní.“70

Ministerstvo školství a národní osvěty bylo pověřeno zpracováním prováděcího předpisu k tomuto zákonu, a proto bylo později vydáno vládní nařízení č. 211/1921 Sb., kterým se provádí zákon o pamětních knihách obecních. Toto nařízení obcím ukládalo za povinnost založit kroniku nejpozději do roku 1922. Později, mimo jiné i kvůli nedostatečné odezvě, kdy ne všechny obce nařízení plnily a kroniky založily, bylo nařízení č. 211/1921 Sb. derogováno novým vládním nařízením č. 169/1932 Sb., o pamětních knihách obecních, které stanovilo nový nejzazší termín, a to 1. července 1933, do kterého měla každá obec kroniku pořídit (pokud ji dosud založenou neměla)71 a dále se zabývalo konkrétními podrobnostmi týkající se plnění povinnosti založení a vedení obecní kroniky.

Prováděcí předpisy se svým obsahem inspirovaly v guberniálním nařízení, kdy udávají podobná pravidla a zabývají se podobnými aspekty způsobu vedení kronik. Stanovily požadavky jak metodického charakteru, tak i požadavky na technické parametry provedení kronik, kdy nařízení například udává, že „Listy musí býti v knihu pevně sešity, očíslovány a počet jich potvrzen na titulním listě starostou

70 Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920. Tisk 2259. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena Národního shromáždění Dra O. Srdínka a soudruhů, tisk č. 1514, aby vydán byl zákon o pamětních knihách obecních. Dostupné online: http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t2259_00.htm [cit. dne 2017-09-11].

71 § 1 odst. 1 vládního nařízení č. 169/1933 Sb., o pamětních knihách obecních.

26 a jedním členem obecní (městské) rady. Všechny svazky pamětní knihy obecní musí býti řádně vázány.“72

Tyto nově vydané právní předpisy tak představovaly i nový úkol pro zastupitelstva obcí, neboť právě jim byla záležitost obecních kronik svěřena. Jejich povinností tak bylo obecní kroniku založit a ustanovit kronikáře. Ten měl být vzdělaný a měl mít kladný vztah k domovu,73 přičemž ze zvyklosti bývali kronikáři zpravidla buď jednatelé osvětové komise, učitelé, správcové archivu, či obecní notáři apod., „vždy však osoba, která má pochopení pro svůj vážný úkol, chce své poslání svědomitě plniti, má pro to schopnosti, znalost místních poměrů a zvláště smysl pro pravdu.“74 Za svou činnost kronikář dostával přiměřenou odměnu, jejíž výše byla opět určována zastupitelstvem dané obce. Vedle kronikáře se o vedení pamětní knihy starala obecní letopisecká komise, jejímž členem byl starosta a další dva občané, které opět ustanovilo obecní zastupitelstvo.75

Důležitým pravidlem plynoucím z vládního nařízení bylo také to, že kronika by měla obsahovat zápisy týkající se především místních záležitostí, takových, jejichž význam nepřekračuje hranice územního celku, k událostem s širším územním významem uvádí: „Události, týkající se okresu, země nebo státu, zaznamenává jen potud, pokud podstatně souvisí se životem v obci. V pamětní knize obecní budiž též zaznamenáno, jaký ohlas měly v obci veliké události dějinné, na př. světová válka, vznik Československé republiky a pod. Zřetel budiž též vzat na jubilejní a jiné významné oslavy státní.“76

72 Tamtéž, odst. 2.

73 HAVLÍK, Miroslav a kol. Obecní kroniky. Archivní prameny v etnologickém výzkumu I. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 273 s. ISBN 978-80-210-6862-9. S. 213–214.

74 § 4 vládního nařízení č. 169/1933 Sb., o pamětních knihách obecních.

75 Tamtéž, § 7 odst. 1.

76 Tamtéž, § 3 odst. 2, odst. 3.

27 4 Historický a geografický rámec

V následujícím textu bych rád nastínil nejvýznamnější témata, která určovala a do jisté míry ovlivňovala život v Československu vymezené doby. Není v tomto případě cílem postihnout vyčerpávajícím způsobem historii první republiky, ale seznámit čtenáře s významnými událostmi a aspekty, které ovlivňovaly život v obcích. Dostávaly se tak do zájmu kronikářů, kteří je často následně zapisovali do obecních kronik. Abychom mohli potvrdit či vyvrátit hlavní tezi práce, je třeba se s těmito ději seznámit v linii obecnějších souvislostí.

4.1 Politická situace, významné reformy

Ve Washingtonské deklaraci z 18. října roku 1918 bylo s definitivní platností rozhodnuto o republikánské formě státního zřízení, odluce církve od státu, zavedení všeobecného hlasovacího práva, zrušení šlechtických titulů, a hlavně o provedení pozemkové reformy na jejich velkostatcích.

14. 11. 1918 na prvním zasedání Národního shromáždění v Thunovském paláci byla ustanovena první československá vláda ze zástupců domácího a zahraničního odboje v čele s Karlem Kramářem. Ta měla před sebou hned několik problémů, které bylo třeba vyřešit.

Proběhla měnová reforma, která měla alespoň stabilizovat poválečnou ekonomickou krizi. Byla přijata nová ústava, proběhly parlamentní volby, ze kterých vyšla jako nejsilnější Agrární strana orientující se na Německo a Rakousko.

V dubnu 1919 byl vydán zákon o pozemkové reformě,77 kterým bylo oslabeno držení velkého pozemkového majetku ve prospěch středního a malého. Pozemková reforma probíhala začátkem 20. let, kdy byl zabrán veškerý pozemkový majetek občanů vlastnících více než 250 ha půdy, a to včetně lesů a pastvin. Tato zemědělská

77 Též tzv. „záborový zákon“ – zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového.

28 půda byla poté na základě tzv. přídělového zákona78 přidělována buď do tzv. nouzového pachtu zemědělcům, nebo postupně rozparcelována do soukromého vlastnictví.

Zejména pro život na vesnici to mělo dalekosáhlé důsledky. Celkem 1 737 velkostatkářů vlastnilo dohromady 4 068 370 ha veškeré půdy, z toho 1 312 721 ha půdy zemědělské. Vlastníkům bylo ponecháno 1 831 920 ha půdy, z toho 418 858 ha půdy zemědělské.79

V červnu 1919 se konaly první komunální volby, ve kterých se do výrazné většiny obecních zastupitelstev dostaly levicové strany. Tyto volby měly vliv i na Československou vládu, která se dále měnila i díky parlamentním volbám roku 1920.

O přízeň voličů ve volbách80 soupeřily především Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu,81 Československá sociálně demokratická strana dělnická,82 Komunistická strana Československa (KSČ), Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová (ČSL) a Československá národní demokracie (ČsND). Z německých stran jmenujme Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR, Německý svaz zemědělců a Sudetoněmeckou stranu.

Jednoznačná převaha a silná pozice T. G. Masaryka provázely téměř celé sledované období. Nejtěsnější výsledek voleb nastal v roce 1927, kdy měl Masaryk původně v úmyslu nekandidovat a prosadit volbu Edvarda Beneše. Nakonec však Masaryk kandidoval i v roce 1934, byl opět zvolen, ale již 14. prosince abdikoval

78 Zákon č. 81/1920 Sb., kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový). 79 HORÁK, Ondřej. Liechtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním: příspěvek k poválečným zásahům do pozemkového vlastnictví v Československu v první polovině dvacátého století. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. 287 s. Otazníky našich dějin; sv. 19. ISBN 978-80-7277-457-9. S. 96.

80 Volby v průběhu první republiky: 1920 do obou komor, 1925 do obou komor, 1929 do obou komor, 1935 do obou komor.

81 (RSZML, Agrární strana) vznikla v roce 1922 a předsedou byl Antonín Švehla. Byla jádrem vládních koalic v letech 1922 až 1938.

82 Ve volbách 1920 šlo o nejúspěšnější stranu, následoval rozkol ve vnímání dalšího působení strany, což vyústilo v založení samostatné KSČ a značné oslabení sociální demokracie.

29 ze zdravotních důvodů. V posledních prvorepublikových prezidentských volbách zvítězil Edvard Beneš.83

Prezidentské volby: ● Volba prezidenta 14. listopadu 1918 ● Volba prezidenta 27. května 1920 ● Volba prezidenta 27. května 1927 ● Volba prezidenta 24. května 1934 ● Volba prezidenta 18. prosince 1935 Faktickou moc drželo v první polovině dvacátých let zejména politické uskupení zvané Pětka, tedy pět hlavních politických stran.84 Tzv. hradní klika,85 která se soustředila kolem prezidenta Masaryka a ministra zahraničí Edvarda Beneše, byla dalším politickým seskupením a mocenským centrem zástupců politických a intelektuálních elit. Z významných politicko-historických událostí v průběhu dvacátých let jmenujme atentát na ministra financí Aloise Rašína, který se odehrál v roce 1923. Parlament následně přijal zákon na ochranu republiky,86 významný trestně právní předpis, který měl blokovat fanatické a totalitní tendence a ochraňovat základní ideje i instituce státu.87

Tvář zahraniční politiky určoval ministr zahraničí Edvard Beneš, který se v roce 1935 stal druhým československým prezidentem. ČSR se orientovala na spolupráci

83 BLÁHOVÁ, Marie a FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-265-1.

84 Těmi byly Československá sociálně demokratická strana dělnická (zástupce Rudolf Bechyně), Československá národní demokracie (Alois Rašín), Československá strana lidová (Jan Šrámek), Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (Antonín Švehla) a Československá strana národně socialistická (Jiří Stříbrný). Později byla Pětka rozšířena na tzv. Šestku, Osmičku (Osmu) či Desítku, její politická moc však ochabla. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918– 1938). Praha: Libri, 2003. Dějiny českých zemí. ISBN 80-7277-119-1, s. 142.

85 KLIMEK, Antonín. Boj o Hrad: vnitropolitický vývoj Československa 1926-1935 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. Praha: Panevropa, 1998. ISBN 80-86130-02-9.

86 Sbírka zákonů a nařízení státu československého, částka 23. Dostupné online: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1923/023-1923.pdf [cit. dne 2019-07-12].

87 LACINA, Vlastislav. Alois Rašín. Praha: Mladá fronta, 1992. Kdo je- (Mladá fronta), sv. 6. ISBN 80- 204-0303-5.

30 s blokem západních demokratických zemí v čele s Francií. V roce 1921 Beneš vyjednal také spojenectví s Rumunskem a Jugoslávií (tzv. Malá dohoda). Po roce 1933, kdy ze strany německého státu sílil tlak na úpravu vzájemných hranic území, hledal Beneš oporu také v Sovětském svazu.88

4.2 Národností složení, problematika národnostních menšin

Ve zkoumaném období se nově vzniklé Československo muselo vypořádat s několika zásadními problémy, které se odrazily i na kvalitě života obyvatel. První sčítání lidu se konalo v roce 1921, kdy na území ČSR žilo celkem přibližně 13,6 mil. obyvatel. Čechů a Slováků bylo cca 8,8 mil. (64,7 %), Němců 3,1 mil. (22,8 %), Maďarů 750 tisíc (5,5 %), Rusínů 462 tisíc (3,4 %) a Poláků 82 tisíc (0,6 %).89

Prvorepublikové Československo bylo mnohonárodnostním státem, práva minorit zaručovala ústava Československé republiky přijatá 29. 2. 1920. Ve vnitrozemí českých zemí z velké části převažovali Češi a na Slovensku přirozeně Slováci. Ovšem veškeré pohraniční oblasti Československa byly buď smíšené, nebo v nich převažovala jiná národnost. Nejvýraznější to bylo v případě českých zemí, kde celé pohraničí bylo obýváno převážně německým etnikem.

Od samého počátku existence státu se objevovaly pokusy o odtržení německy mluvících oblastí (pohraničí) a o vytvoření čtyř provincií, které měly být připojeny k Rakousku (později k Německu). Němci žijící u nás vnímali vznik ČSR jako porážku. Těmto hlasům se dostávalo větší odezvy v období hospodářského úpadku (viz níže).

Po vzniku republiky také nebyly německé strany zastoupeny v Národním shromáždění. Do něj a do vlády se německé strany dostaly teprve v polovině dvacátých let.

88 PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství Brána, 2012. ISBN 978- 80-7243-597-5. S. 139–146.

89 Digitalizované výsledky sčítání lidu roku 1921 Český statistický úřad nenabízí. Pro jednotlivé obce je nalezneme v jejich kronikách. Pro celostátní úroveň je interpretuje SEMOTANOVÁ, Eva a kol. Akademický atlas českých dějin. 2., doplněné vydání. Praha: Academia, 2016. xxviii, 559 s. ISBN 978-80-200-2574-6. S. 52.

31 4.3 Ekonomické, sociální a hospodářské aspekty

Hospodářské poměry se v rámci republiky silně různily – západní část republiky se svou úrovní blížila spíše západní Evropě s rozvinutými sektory průmyslu (strojírenství, hutnictví, chemické a zbrojní podniky) i zemědělství. V německém pohraničí převažoval textilní a sklářský průmysl.90 Na Slovensku bylo v roce 1921 zaměstnáno v průmyslu jen 18 procent obyvatel. Převažovalo zemědělství a řemeslná výroba. Doplňme, že situace v Podkarpatské Rusi byla v tomto směru ještě tristnější – průmysl téměř neexistoval, vysoký byl podíl negramotnosti – vedení státu zde usilovalo o hospodářský růst i zvýšení úrovně vzdělanosti.91

V první dvou poválečných letech byla ekonomická situace velmi vážná, míra nezaměstnanosti rostla až do roku 1923, trval přídělový systém potravin. Často probíhaly demonstrace a tzv. protidrahotní bouře, o kterých mnohé kroniky také referují.

Legislativa se snažila s problémy vyrovnávat a nespokojenost obyvatel řešit a tlumit. Nově přijaté zákony zaručovaly osmihodinovou pracovní dobu, státní podporu v nezaměstnanosti, nemocenské a úrazové pojištění.

Nezaměstnanost dosáhla vrcholu v lednu roku 1923, kdy atakovala hranici půl milionu lidí, od tohoto bodu se však počala situace zlepšovat a zhruba od poloviny dvacátých let pozorujeme hospodářský růst. V letech 1930 až 1934 byla však konjunktura dramaticky přerušena Velkou hospodářskou krizí provázenou obdobím sucha, neúrody a dalšími úskalími.92 O dopadech nezaměstnanosti a světové hospodářské krize najdeme v obecních kronikách také četné zmínky, neboť se jedná o záležitosti, které mají zásadní dopad na dění a životy všech obyvatel.

90 OLIVOVÁ, Věra. Dějiny první republiky. 2. vydání. Praha: Společnost Edvarda Beneše, 2012. 359 s. Knižnice Společnosti Edvarda Beneše; sv. 40. ISBN 978-80-86107-63-9. S. 214.

91 KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. XIII., 1918-1929. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2000. 821 s. ISBN 80-7185-264-3. S. 95.

92 KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008. 502 s., [24]. ISBN 978-80-7363-146-8. S. 324–328.

32 S ohledem na špatné životní podmínky velmi posílil vliv komunistů a jiných levicových stran a hnutí. Jejich cílem bylo bojovat za zaměstnanost, vyšší mzdy a další sociální jistoty.

Neblahá ekonomická situace měla obrovský vliv na smýšlení obyvatelstva, jistě přispěla i k nárůstu nacionalismu a rozkolu soužití různých etnických skupin ve státě. Problematika menšin a národnostního složení republiky byly významným tématem už od jejího vzniku, ve třicátých letech se staly ještě akutnější zejména s ohledem na dění a ideové ubírání se sousedního Německa. V roce 1933 se německým říšským kancléřem stal Adolf Hitler, jehož agresivní rétorika se často obracela i k postavení českých Němců.

Projevoval se do velké míry i český nacionalismus. Existovala například Národní obec fašistická, která běžně rozpoutávala protiněmecké demonstrace, její zastánci napadali a drancovali německé obchody či kavárny atd.

Volby v únoru 1935 představovaly boj o charakter republiky, znamenaly prozatímní porážku fašistických sil a zachování demokracie. Němečtí agrárníci a křesťansko-sociální strana se připojili k Sudetoněmecké straně a v letech 1937– 1938 požadavky SdP vůči československé vládě rostly.93

4.4 Náboženství

Svobodu náboženského vyznání zaručovala ústava. Největší část obyvatelstva se hlásila k římskokatolickému vyznání. Přesto po roce 1918 došlo ke značnému odklonu od římskokatolické církve.94

Po celá dvacátá léta byl vztah nového československého státu k římskokatolické církvi spíše odmítavý, toto období provázely spory o vyhlášení dne upálení Jana

93 KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý, Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). 1. vydání. Praha: Libri, 2002. 577 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-7277-030-6. S. 411.

94 Projevem bylo např. vystupování lidu z církve a svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který byl spojován s Bílou Horou a habsburským područím.

33 Husa státním svátkem ČSR.95 V roce 1925 dokonce došlo k přerušení styků mezi ČSR a papežem. V roce 1928 byly urovnány vztahy mezi římskokatolickou církví a státem a nastal tzv. Modus Vivendi, stav spoluexistence.96 Zlepšení vztahů bylo potvrzeno na velkolepých oslavách milénia mučednické smrti sv. Václava, při této příležitosti byla dokončena výstavba Svatovítské katedrály.

Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 bylo schváleno spojení protestanských církví v jedinou Českobratrskou církev evangelickou, vědomě navazující na českou reformaci. Stát neoficiálně preferoval tuto církev.97 Velkou podporu však měla také Církev československá (později Církev československá husitská).98

Dalším zastoupeným náboženstvím byl judaismus, ke kterému se hlásila židovská menšina.

Ateistické názory byly zastupované především antiklerikálním sdružením Volná myšlenka, ateismus se prosazoval také díky stále rostoucí popularitě KSČ.

4.5 Školství

9. listopadu roku 1918 vzniklo Ministerstvo školství a národní osvěty, jeho prvním velkým úkolem bylo sjednotit školské systémy Slovenska a Podkarpatské Rusi se školstvím v českých zemích, připravoval se nový školský zákon. Velkým tématem byla odluka od církevního vzdělávání a emancipace žen v rámci školství – po právní i služební stránce byly učitelky zrovnoprávněny s muži.

95 KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin. [Sv.] 2. Praha: Zvon, 1991. 281 s. ISBN 80-7113-003-6.

96 Modus vivendi. Úmluva mezi Republikou československou a Svatým stolcem sjednaná v lednu 1928. Dostupné online: http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/modus.htm [cit. dne 2018-01-20].

97 Období je provázáno s odklonem od katolických rituálů, podporována byla například stavba krematorií obracející se ještě na předkřesťanské rity.

98 PEKAŘ, Josef. O nové církvi československé. Národní politika. 1920-01-13, roč. 28, čís. 13. S. 1. Dále viz níže v kapitole č. 5.17, kde je o popularitě této církve pojednáno v orasické kronice.

34 Tabulka: Organizační struktura prvorepublikového školství:

* Studenti nižšího stupně gymnázia mohli na jeho vyšším stupni nastoupit na reálné gymnázium nebo pokračovat ve studiu klasického gymnázia. Studenti nižší reálky mohli na jejím vyšším stupni zvolit reformně reálné gymnázium nebo pokračovat v reálce.99

4.6 Geografické vymezení

Lounský okres100 se nachází v severozápadních Čechách, v jižní části Ústeckého kraje. V dnešní podobě funguje okres Louny od 1. července 1960, kdy v souvislosti s reformou veřejné správy zakotvenou v nově přijaté ústavě nahradil tři původní okresy Louny, Žatec a Podbořany. Jako správní obvod ho dosud využívá mnoho státních institucí, včetně Ministerstva vnitra coby zřizovatele archivní praxe v České republice.

99 KASPER, Tomáš a KASPEROVÁ, Dana. Dějiny pedagogiky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2429-4. S. 199.

100 Čítá celkem 70 obcí, z nichž můžeme jmenovat Louny, Podbořany a Žatec, jež jsou obcemi s rozšířenou působností.

35 5 Srovnání jednotlivých kronik

V následujícím textu budou uváděny četné citace z kronik. Považuji za vhodné upozornit, že se vždy jedná o jejich přesný přepis, který často obsahuje mnohé pravopisné chyby.

5.1 Brloh

Pamětní kniha obce Brloha je v tvrdých deskách s papírovým přebalem a poškozenou šitou vazbou. Jednotlivé listy jsou pouze volně vložené, ale očíslované. Původní kronika obce Brloha byla založena roku 1622. Dochovaná kniha obsahuje přepis dějin obce od roku 1622 do roku 1854. Další zápisy pokrývají celé sledované období první republiky více či méně obsáhlým popisem událostí jednotlivých let. Autorem zápisů od roku 1918 do roku 1922 je Bohumil Verner, který se však čtenáři nikterak nepředstavil a údaje o sobě neuvedl.

O vzniku samostatné Československé republiky pojednávají zápisy z roku 1918 velmi stručně, kronikář uvádí toliko: „Dne 28 října prohlásil se Český národ za samostatný a byly všemy dohodovímy státy uznané za samostatné.“101 Navazuje však hned pod nadpisem následujícího roku 1919 několika osobními úvahami: „Rokem tímto vstupujeme do prvního roku samostatnosti československé. (…) Jsme v začátcích a tak jako každý začátek v životě člověka jest těžkým, tedy i začátek naší samostatnosti jest velmi nesnadný neboť velké obtíže stavějí se v cestu naši, mocní nepřátelé, kteří by rádi opět národ náš v porobu uvrhli.“102 Dále jmenuje Němce, Maďary a Poláky jako ty, kteří Československu samostatnost nepřejí a rovněž i „nesvornost a nespokojenost v našem národě, jako nepřítele naší samostatnosti.“103 Zmínku o prvním prezidentovi v zápisech nenajdeme.

101 Pamětní kniha obce Brloha. S. 38. 102 Pamětní kniha obce Brloha. S. 39. 103 Pamětní kniha obce Brloha. S. 39.

36 I v následujícím roce 1920 pokračuje spíše popisem mezinárodních vztahů než zaznamenáváním místních událostí. Ani v letech 1921 a 1922 nezmiňuje příliš z místních událostí, ani to, jak v Brlohu probíhal příděl půdy na základě pozemkové reformy. O nové ústavě či celostátních volbách rovněž mlčí.

26. dubna 1923 byl vedením kroniky pověřen Josef Purkyt, železniční zřízenec. Ten se z místních událostí soustředí především na počasí a úrodu, úmrtí a krátké úryvky z historie obce. Používá glosy, kterými označuje téma odstavců.

Výsledek a „seznam přídělů půdy ode dvora Brloh“104 uvádí v zápise roku 1926 starosta obce, Bohumil Verner. Připojil pouze tabulku se jmenným seznamem a výměru přidělené půdy v hektarech.

V následujících dvou letech kronika vedena nebyla. K nadpisu roku 1929 doplňuje Josef Purkyt, toho času starosta poznámku: „Rok 1927-1928 nezaneseny záznamy za starosty Boh. Vernera mlynáře č. 26.“105

Zápisy z let 1930–1936 jsou velice stručné, a to vždy pouze na čtvrt až půl strany textu. Například v roce 1930 pojednává zápis pouze o oslavách 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka, kdy „za tím účelem svolal starosta pan Josef Purkyt mimořádnou slavnostní schůzi obecního zastupitelstva.“106 Z krátkého zápisu roku 1934 se dozvídáme informaci, že „bylo žádáno o nouzovou podporu která byla poškozeným udělena.“107

V roce 1935 kronika pojednává pouze velmi stroze o počasí a úrodě, o abdikaci prezidenta ani jiných významných událostech se nedočteme. Rok 1937 pak není zaznamenán vůbec. V následujícím roce 1938 byl vedením kroniky pověřen Jan Ehrlich. Ten ve svých zápisech uvádí informaci o obsazení hranic 21. května 1938 a dále o mobilizaci, neboť „stávala se situace politická stále víc a víc hrozivější.“108 Mnichovská dohoda přímo zmíněna není, pouze její následek, když dále v textu

104 Pamětní kniha obce Brloha. S. 54. 105 Pamětní kniha obce Brloha. S. 56. 106 Pamětní kniha obce Brloha. S. 58. 107 Pamětní kniha obce Brloha. S. 62. 108 Pamětní kniha obce Brloha. S. 68.

37 najdeme informaci o demobilizaci a také o odsunu Čechů z pohraničí: „Demobilisace většiny vojáků provedena byla 25. X. a úplná 14. XII. Do naší obce přistěhovalo se 9 českých rodin s 22 členy ze Sudet, většinou spřátelených se zdejšími usedlíky. Mnoho nákladních aut projíždělo denně naší obcí naložených nábytkem a odvážející naše nešťastné české lidi z obsazených částí naší vlasti.“109

5.2 Cítoliby

Pamětní kniha obce Cítolib je v tvrdých papírových deskách s mírně poškozenou vazbou. Založená byla roku 1839 a první zápisy zhruba do konce 19. století jsou psány německy. Po vylíčení událostí válečných let jsou zápisy prvních let po vzniku republiky velmi stručné. Pod nadpisy let 1918 a 1919 zaznamenává především úrodu různých plodin, o jiných místních událostech, natož pak o těch celostátních nenajedeme ani drobnou zmínku. O 28. říjnu 1918 píše až o desítku stran dále poté, co se pojedná o válečných rekvizicích, drahotě a samosprávě ve válečných časech. Posměšně a s jasným zápalem pro českou věc uvádí: „28. říjen – třetí člen čtyřspolku Rakousko-Uhersko mrtvo padá na zápasišti. Ani né rok od sebevědomé řeči delegační císaře Karla Posledního 4/XII 1917 ‚chceme býti pány ve svém domě‘ – dům se zřítil a domácí pán hledá spásu v útěku. Nebyl to pád velkého gesta, ale zbabělý útěk, před špatnostmi napáchanými. (…) Převrat tak dlouho čekaný byl tu. (…) Byl krásný podzimní větrný den. V obci naší již v poledne zpráva ta byla všeobecně známa. Kde jaký rakouský dvouhlavý orel byl hned scházen na zem, pak ze značné výšky sletěl orel z pošty za velikého jásotu a radosti četného občanstva.“110 Zevrubně popisuje i další státotvorné události, v nichž nechybí ani zvolení T. G. Masaryka prvním prezidentem Československé republiky. Kronikář Václav Mocker své pojednání uzavírá mimo jiné slovy: „Nikdy více nesmí

109 Pamětní kniha obce Brloha. S. 69. 110 Pamětní kniha obce Cítolib 1. S. 270.

38 se opakovati, aby osud milionů podlehal měnivé náladě jednoho člověka, jímž možná ani duševně normální není.“111

Na Václava Mockera navázal ve vedení kroniky až po dvanácti letech Bohumil Lůžek. Ten ji roku 1930 doplnil o obsah, ilustrace a rozšířil pojednání o dějinách obce. Následně zpětně zapsal a kresbami doplnil události od roku 1919 dále. Přímo pod nadpisem roku 1924 pak uvádí: „V tomto památném, rušném roce skoro veškeren veřejný život žije pod dojmem tzv. pozemkové reformy.“112 V závěru zápisů tohoto roku pak uvádí, jak byly pozemky rozděleny.

K místním událostem roku 1927 zmínil Lůžek i informaci o znovuzvolení T. G. Masaryka prezidentem. V roce 1930 pak nalezneme informaci, že prezident byl u příležitosti 80. narozenin obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem Cítolib. Kronika dále obsahuje několik doplňků a ilustrací k historickým událostem, zápisy z dalších let v ní však již zaneseny nejsou.

5.3 Černčice

Pamětní kniha Černčic byla založena roku 1927 a autorem prvních zápisů je Bohumil Lůžek, učenec, kronikář a černčický učitel.

Zápisy začínají událostmi roku 1926, které byly zapsány zpětně o rok později. Proto v knize nenajdeme zápisy o vzniku republiky, sčítání lidu ani zmínky o tom, jakým způsobem se obce dotkla pozemková reforma. Zápisy z let 1926 a 1927 se z velké části týkají počasí, úrody a nových staveb v obci.

V jednom odstavci je pojednáno o stoupajících cenách zboží a tím vyvolané vysoké nezaměstnanosti. Lůžek vyjadřuje obavy o budoucí vývoj a je spíše skeptický: „Drahota opět stoupá a s ní nezaměstnanost. Po cestách a vesnicích tolik cizích lidí

111 Pamětní kniha obce Cítolib 1. S. 346. 112 Pamětní kniha obce Cítolib 1. S. 449.

39 za prací. Bída opravdu hrozivá a jest to zjev tím více povážlivější, že není naděje, aby se poměry zlepšily.“113

Hospodářskou situaci přelomu dvacátých a třicátých let zmiňuje také kronikář Antonín Pastyřík, který Lůžka na jeho postu vystřídal. V roce 1930 zmiňuje počet nezaměstnaných osob v obci: „Nezaměstnanost postihla naši obec ve velké míře; leden 48 osob, únor 52 osob, průměr v roce 21 osob.“114 A stejně tak v následujícím roce 1931, kdy tato dále stoupala: „Nezaměstnanost jest kritická; průměr v roce 26 osob.“115 Krize na obec však dolehla naplno až v následujících letech, kdy v roce 1935 kronikář uvádí, že „počet nezaměstnaných v obci 62 osob, ku státní podpoře nezaměstnaných nepřihlášen žádný, poněvadž při provádění větších prací byli tito částečně zaměstnáni.“116

Stručně pomocí tabulky jsou zaznamenávány výsledky voleb do sněmovny, senátu, zemského zastupitelstva a okresního zastupitelstva. O nástupu Adolfa Hitlera k moci není pojednáno vůbec. O abdikaci prezidenta T. G. Masaryka a zvolení Dr. Edvarda Beneše se kronika zmiňuje rovněž velmi stručně: „Odstupujícímu p. prez. T. G. Masarykovy, jakož i nově zvolenému prez. P. Dr. E. Benešovi zaslán pozdravný telegram.“117

Z podrobného popisu událostí roku 1937 následujících po úmrtí T. G. Masaryka lze naopak jasně rozeznat velké citové pohnutí kronikáře. Tomu, jak obec úmrtí Masaryka prožívala, je věnována celá stránka textu. Mimo jiné uvádí například: „Den 14. září zůstane v srdcích dobrých Čechů nezapomenutelným, neboť v ten den odešel vnenávratno první občan státu prez. Osvoboditel T. G. Masaryk. Ač jsme museli býti na toto připraveni vždyť věk 87 jest úctyhodný přec se nám nechtělo ani uvěřiti. Nelze vylíčiti dojmy místního obyvatelstva ráno při sdělení smutné zprávy rozhlasem. Lidé v hloučcích se seskupovali na ulicích sdělovali smutnou zprávu s pohnutím

113 Pamětní kniha obce Černčic. S. 197.

114 Pamětní kniha obce Černčic. S. 212.

115 Pamětní kniha obce Černčic. S. 216.

116 Pamětní kniha obce Černčic. S. 239.

117 Pamětní kniha obce Černčic. S. 236.

40 v mnoha případech se slzami v očích a jedinci nechtěli ani uvěřiti. Však skutečnost nelze odvrátiti. Obecní rada svolala mimořádnou schůzi by uctila památky velkého učence, budovatele československého státu a čestného občana zdejší obce. V místní sokolovně 14. září shromážděno téměř všechno obyvatelstvo. Před budovou Osvoboditele s pozadím Hradčan a čestnou stráží všech krojovaných složek promluvil p. Kamenský z kopce, který vzpomenul jeho nadlidské práce a velkých zásluh pro naši svobodu. Žádné oko nezůstalo suché, plakaly ženy, děti, ba ani muži otužilí životem nemohli zakrýti svoje pohnutí. Budeme pokračovati v Tvém duchu, budeme bránit to, co Ty jsi pro nás tak těžko vybudoval byl slib, který občanstvo na tomto projevu přijalo.“118

Ze zápisů roku 1938 je pojednáno pouze stručně o počasí, mnohem delší úsek je věnován složité politické situaci a odtržením Sudet a Slovenska od ČSR. Zmíněn je příliv nového obyvatelstva do Černčic z důvodu evakuace části obyvatel Sudet a další následky mnichovské dohody a jejich dopad na život v obci. „Politické poměry nebyli příznivé určitý neklid a napětí, které vyvrcholilo 20. května kdy hodně našich hochů bylo povoláno ku svým povinnostem. Nervozita mezi místním obyvatelstvem rostla den ze dne dle radio rozhlasu domácího i zahraničního. Spojili se hloučky, které debatovali dlouho do noci, však pravdy nevěděl nikdo. Pozdější doba přinesla mnoho překvapení, (…) vyhlášen mimořádný stav, zostřen dozor nad veškerým životem v místě. Poplašné zprávy však byli pravdivé. Přidělením Sudet k Říši a odtržením Slovenska začla evakuace z těchto míst. Rázem byly všechny byty obsazeny, (…) stoupl počet obyvatel asi o 500 obyvatel. Bylo jisté, že následkem těchto událostí změnil se i politický život v místě. Politické spolky likvidovali anebo byli rozpuštěny a založena jednotná strana Nár. jednota a strana Práce. (…) Občanstvo vžilo se do této situace a s klidem pro nezbytnost hledí k dalším událostem vstříc.“119

Zakladatel kroniky Bohumil Lůžek si osvojil spíše košatější literární styl psaní kroniky, což může někdy narušovat objektivitu zápisů, jako se to stalo v případě jeho obav

118 Pamětní kniha obce Černčic. S. 247.

119 Pamětní kniha obce Černčic. S. 250.

41 o budoucí vývoj hospodářské situace. Jeho nástupce Antonín Pastyřík si počínal téměř vzorně, jeho způsob psaní byl věcnější, citovému zabarvení se však neubránil při popisu okolností Masarykova úmrtí a událostí následující po mnichovské dohodě.

5.4 Dobroměřice

Dobroměřická pamětní kniha je vázána v tvrdých červených koženkových deskách se zlacenou ražbou v podobě geometrických ornamentů. Ve spodní části je římskými číslicemi uveden letopočet založení. Byla založena v září 1930 a události do této doby jsou proto psány retrospektivně.

Bohumil Lůžek obecně popisuje válečnou situaci v obci a špatnou informovanost obyvatel o vývoji světového dění. Kromě prostého konstatování skutečnosti vzniku Československa přidává i zmínku tehdejšího překvapení a následné radosti českých obyvatel. „Oficiální zprávy nechávaly veřejnost ve tmách, nevědělo se skoro nic o světodějných událostech. Jen v nejintimnějších a zasvěcených kroužcích prosakovaly zprávy o špatné situaci na bojištích, ale valně se tomu nevěřilo, poněvadž jsme byli klamáni a mateni poťouchlým zpravodajstvím. Proto jsme byli velmi překvapeni, když přišel 28. říjen a s ním zpráva o naší svobodě a míru. Většina lidí nechtěla tomu ani věřiti a s jistou reservou čekala, jak to zase dopadne. Když pak přišly další určité zprávy, (…) oddal se národ bezmezné radost a propukávaly i výrazy odvety. (…) Pořádek a svornost zachována.“120

O pozemkové reformě roku 1919 se v této kronice nedočteme nic. Stejně tak se nezmiňuje ani o nové ústavě z února 1920. Pozemková reforma si vysloužila pozornost v roce 1924, kdy Lůžek uvádí důvody, proč k ní stát přikročil a neubrání se ani hodnocení jejích dopadů. „T. r. uskutečněna tzv. pozemková reforma, zabrány velkostatky a rozděleny dílem mezi drobné uchazeče, dílem z nich vytvořeny zbytkové statky větší nebo menší. Mělo se tím odpomoci ‚hladu po půdě‘ a zlomiti

120 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 222.

42 vliv šlechty a jejího zřízenectva na věci veřejné. Šlechta nebyla našim nár. snahám a soc. reformám vůbec nakloněna. Reforma jest dílem i dítětem kompromisu, většinou neuspokojila, úkolu svého nesplnila, zisk z ní připadl jen několika stům jednotlivcům, stát nezískal zní zvláštního nic.“121

K hospodářské krizi přelomu dvacátých a třicátých let se kronikář vyjadřuje dosti obšírně – popisuje hospodářskou tíseň a nezaměstnanost nejen v Československu, zmiňuje i dramatickou situaci ve Spojených státech a naznačuje příčiny strádání, které vidí v nadvýrobě a přílišné specializaci ve výrobě. „Dělnictvo velmi strádá, trpí nezaměstnaností, proti níž není téměř léku. Jest to přirozený důsledek nadvýroby v celém světě průmyslovém i hospodářském. Vznikají nepokoje a bouře politické zvláště v Amerických státech, které navykly si na povznešenou konjunkturu hospodářskou v době předcházející, zvláště ve válce a specialisovaly se na určitý druh podnikání, které se nyní nevyplácí.“122 Zaznívá i lehký morální apel, když uvádí, že „národ vrací se do opatrnějších poměrů a opouští od příliš vypjaté náročnosti, ze které velmi vydatně dovedly těžiti nesvědomité podniky všeho druhu namířené na kapsáře dobromyslného lidu. Touha po okázalém vystupování a po požitcích svádí pak ke skutkům málo čestným a ke zločinnosti, k lehkomyslnosti.“123

V listopadu roku 1930 došlo ke změně kronikáře. Funkci převzal Jan Lím, řídící učitel.

V zápisech roku 1932 píše kronikář o značně zvýšené nezaměstnanosti a státní podpoře nezaměstnaných, navazuje se stejnou tematikou i v následujícím roce, uvádí, že v obci převažovalo značné solidární naladění obyvatel. „Nezaměstnanost dělnictva průmyslového tak zemědělského stoupá. Státní akce stravovací nemůže dostačiti, zvláště teď v měsících zimních. (…) Obec vychází nezaměstnaným vstříc a povoluje jim o masopustním úterku sbírku po obci ve způsobě slavnosti zvané ‚Vodění medvěda‘. Pochopení občanů pro tuto akci je veliké. Občané podarovávají nezaměstnané potravinami a penězi, takže zase bude po několik dní po hladu

121 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 239.

122 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 249.

123 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 249.

43 a bídě.“124 Situace se nezlepšila ani počátkem stavební a zemědělské sezony, proto obec přistoupila k nouzovým pracím. „Nezaměstnanost neubývá. Obec přistupuje k nouzovým pracem. Dává seškrabávat ulice, pováží je štěrkem a po té je pískuje. Prací účastní se skoro všichni nezaměstnaní.“125 Rok 1934 se v Dobroměřicích jeví o něco optimističtěji. „Nezaměstnanost poněkud polevuje tím, že stavební ruch trochu stoupá.“126

V zápisech roku 1935 zmiňuje v květnu konané volby do Národního shromáždění a jim předcházející kampaň, jmenovitě zmiňuje Henleinovu Sudetendeutsche Partei. „Na den 19. května vypsány byly v celé republice volby do Národního shromáždění. Před nimi se vyvinula prudká kampaň volební všech politických stran a nároží, domy a kdejaké volné místo se hemžilo volebními hesly a plakáty. V táboře stran německých nastalo sjednocení a sice v t. zv. ‚Heimatfronta‘ s vůdcem Henleinem, který vymohl nové utvořené straně název ‚Sudetendeutsche Partei‘“127 Uvádí výsledky voleb v obci a volební účast. Volby do senátu, okresních a zemských zastupitelství zmiňuje jen kuse.

Oproti tomu výměně na prezidentském postu, která se uskutečnila ke konci roku 1935 se věnuje obšírněji. „Dne 14. prosince 1935 vzdal se presidentského úřadu ze zdravotních důvodů náš milovaný p. president Tomáš Garique Masaryk. Za svého nástupce označil svého spolupracovníka na díle osvobozovacím Dra Eduarda Beneše. Nechť dlouho a dlouho tráví svůj odpočinek na zámku Lánském mezi námi a hledí, jak sám pravil, jak si budeme počínati. 18. prosince sešly se zákonodárné sbory, aby vykonaly volbu druhého presidenta republiky československé. Zvolen doporučený p. presidentem ‚Osvoboditelem‘ dosavadní ministr zahraničí Dr Eduard Beneš. Kéž mu Bůh dopřeje, aby si vedl tak obezřetně mírumilovně jako jeho předchůdce.“128

124 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 260.

125 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 261.

126 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 264.

127 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 268.

128 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 270–271.

44 Zprávě o úmrtí T. G. Masaryka v roce 1937 předchází popis zhoršení jeho zdravotního stavu. Kronikář vypravuje o průběhu Masarykova konce, o zprávách z rozhlasu a o shromáždění u lože umírajícího na celých dvou stranách kroniky. Zařadil i celostránkovou fotografii T. G. Masaryka a nevyhnul se při tom citovému zabarvení textu, uvádí mimo jiné například: „Dne 2. září 1937 zazněl ráno o 7. hod. všem občanům v Československu rozhlas hranou. Rozechvělý hlasatel předčítal zprávu o náhlém onemocnění presidenta Osvoboditele a všem v republice se na okamžik zastavila srdce. (…) President republiky odjel podle předem stanoveného pořadu do Topolčianok. Tak minul v klidu a naději pátek, sobota a neděle. V pondělí ráno o 3. hod. vzbudil v Topolčiánkách presidenta republiky telefon, aby ihned se vrátil do Lán, že se presidentu Osvoboditeli značně přitížilo. (…) Chvílemi beznaděj, chvílemi jiskřička víry, že hrdinné srdce presidentovo překoná i tento útok nemoci. (…) Byly 3. hodiny 27 minut, když president Osvoboditel vydechl posledně. Zemřel tiše ve 3. hodiny 29 minut, kdy srdce dotlouklo. Stár 87 let, 6 měsíců a 7 dní. Osobní lékař Dr Maixner zatlačil ty drahé oči, které se na nás chtěly dívat, jak to vedeme.“129 I o událostech následujících dní kronika pojednává dosti obšírně, avšak zároveň přiznává, že „Popsat dny truchlení, které nastaly 14. září 1937 a potrvaly do 21. září večer, kdy byl president Osvoboditel uložen do hrobu na lánském hřbitově, vylíčit ten úžasný plebiscit smutku, vzlyky mladých i starých, mužů i žen, pláč dětí, jimž zemřel otec – to vše je mimo rámec této pamětní knihy a čtenáři to najdou jinde zevrubněji.“130

První zápis relevantní k událostem směřující k odstoupení Sudet je zaznamenán 21. května 1938. Lím hodnotí i podíl Sudetoněmecké strany na lidových nepokojích v oblastech s převažujícím německým obyvatelstvem. „21. května 1938 bylo povoláno mnoho záložníků k vojenskému výcviku a musili ihned po dodání svolávacího lístku narukovati a obsaditi hranice, neboť byly obavy, že Němci chtějí vtrhnouti do naší země a tuto si po vzoru rakouském obsaditi. (…) Zvláště strana ‚Sudetoněmecká‘ má na těchto nepokojích veliký podíl.“131 I dále pak zmiňuje

129 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 276–278.

130 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 279.

131 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 283.

45 eskalaci napětí v pohraničí: „Akce dorozumívací s našimi Němci v Sudetech nedosahují ani po dlouhém vyjednávání s vládou kýžených úspěchů. Němci své požadavky stále stupňují a vláda nemůže na ně přistoupiti.“132 Dalšímu vývoji je věnováno několik stran a je popsán velmi fakticky. Zmiňuje všeobecnou mobilizaci 23. září 1938, o konferenci v Mnichově a jejích následcích pojednává bez osobního hodnocení. „Dne 29. září na konferenci čtyř velmocí bylo dohodnuto o úpravě sudetoněmecké otázky dle normy sčítání lidu v roce 1910. V pátek 30. září hlavní velitel generál Ludvík Krejčí promluvil v rozhlase k občanům a vojákům a vydal armádní rozkaz, v němž prohlásil mimo jiné: ‚Jsme vojáci, kteří musí potlačit cit a řídit se jedině chladným rozumem.‘ Československá vláda musila, pod nátlakem vlastních spojenců přijmouti usnesení čtyř velmocí (Rusko pozváno vůbec nebylo) a postoupí sudetské území.“133

5.5 Domoušice

Kronika čítá 189 stran včetně číslovaného obsahu a 70 vyobrazení míst v obci, které do kroniky perokresbou zanesl opět Bohumil Lůžek.

Domoušická pamětní kniha byla založena v červnu roku 1924 a o její vedení byl obecním zastupitelstvem a tehdejším starostou Josefem Čibařem požádán Bohumil Lůžek.

Před samotnými chronologickými zápisy kronika obsahuje také obecné informace o obci – jejím názvu, poloze a zeměpisných údajích, přírodních a hospodářských poměrech, statistických údajích a rovněž stručné pojednání o historii obce od jejího založení na přelomu 13. a 14. století.

Zpětně zapsané události roku 1918 stručně zmiňují strádání a drahotu při konci války. Vzniku samostatné Československé republiky věnuje kronikář v knize sotva jednu stranu, na které zachycuje rozporuplné pocity místních obyvatel poté, co do

132 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 288.

133 Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 289.

46 obce dne 28. října ve 2 hodiny odpoledne zpráva přišla. „Zpočátku se tomu nechtělo věřiti. Lid zajisté ustrašený, sdresirovaný se spíše lekal. Čekal jen za vraty, co se bude díti. Byl právě pochmurný podzimní den. Když jsem se zprávu dozvěděl, vyvěsil jsem ihned červenobílý prapor a spěchal na náves, kde stál hlouček občanů, kteří rokovali o události. Ptal jsem se, proč nevyvěsili prapory. Jeden z nich pravil ‚policajt nic nenařizoval!‘ To mluví velmi zřetelně. Radosti nebylo viděti žádné. Pouze ti, kteří velmi trpěli vládním režimem a tlakem Říma, blaženě si oddechli, že jsou konečně zbaveni otročiny a tyranie. Život ve vesnici zdánlivě se nevyrušil z chodu (…) a flašinet prostě dohrál svou ‚Zachovej nám, Hospodine, císaře‘ – vytažena jiná mutace, a už to hrálo ‚Kde domov můj‘.“134 Více však událost rozvádět odmítá: „Kronika tato nemá za úkol, aby sledovala dále postup veřejných událostí. Jsou v příliš čerstvé paměti, a nám současníkům není ještě všecko jasno.“135

Zápis roku 1919 je velmi stručný a mapuje pouze místní události – slavnosti, počasí, úrodu a volby do obecního zastupitelstva. O pozemkové reformě se kronikář toho roku nezmiňuje vůbec. Stejně tak nové ústavě z roku 1920 či celorepublikovým volbám kronika rovněž nevěnuje pozornost.

O pozemkové reformě je stručně pojednáno v zápisech z roku 1921, kdy Lůžek uvádí toliko: „Reforma pozemková se zde počala prováděti. Dlouholeté pachty odprodány pachtýřům zdejším ode dvora na zdejší poměry levně.“136

V roce 1925 došlo ke změně kronikáře, kdy druhým kronikářem byl ustanoven Antonín Potužil, řídící učitel. Sám se ke svému nástupnictví po Bohumilu Lůžkovi vyjadřuje s jistou mírou pokory, když uvádí: „Nemám dovednosti ilustrační předchůdce svého a povedu knihu pamětní dle instrukce ministerstva osvěty pokud schopnosti mi stačí. Prosím čtenáře o mírný posudek.“137 Při vedení si však počíná poměrně vzorně – soustředí se skutečně pouze na události místní a zdržuje se jakýchkoli osobních komentářů. Stručně uvádí hospodářské a rozpočtové poměry

134 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 181.

135 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 181.

136 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 186.

137 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 193.

47 v obci, informuje o úrodě, přírodních a zdravotních poměrech, počtech narozených a zemřelých, o školství a kulturních akcích v obci. Události celostátního významu neuvádí.

V roce 1930 došlo k další změně na postu kronikáře, kdy usnesením zastupitelstva byl zvolen učitel Augustín Kříž. Ten však funkci nepřijal, proto se vedení kroniky ujal domoušický učitel Oldřich Marek.138 Toho roku se v kronice objevují první zmínky o špatné hospodářské situaci. „Drahota nepovoluje. (…) V četných dělnických rodinách objevuje se nedostatek následkem nezaměstnanosti živitelů rodin. I mezi zemědělským dělnictvem panuje nezaměstnanost.“139 Kronikář jev přisuzuje inovacím a industrializaci ve výrobě i v zemědělství. „Racionalisace ve všech podnicích ubírá dělnictvu chléb. I ruční práce ve chmelnicích (kopání) nahradily stroje (pluhy).“140 Zmiňuje i to, jak obec ke zvyšující se nezaměstnanosti přistoupila. „Obec naše, aby zmírnila nezaměstnanost provádí t. zv. ‚nouzovou práci‘. Nezaměstnané dělnictvo láme kámen v obecní skále a staví polní cestu ‚Na Bukovinu‘. Také při pokusných vrtech na hledání vody jsou nezaměstnaní umístěni.“141

Zápisy v kronice končí rokem 1931, o dalších sledovaných událostech tak kniha nepojednává.

5.6 Donín

Kronika obce Donín byla založena 20. září 1906 a hned na první popsané straně informuje čtenáře, že „zápisy do této pamětní knihy činil od jejího založení až do své smrti pan Václav Heřt rol. na odpo. od roku 1934 činil zápisy pan Antonín Cívka rol. od 3. srpna 1938 činil zápisy Bohumil Brázda, kniha má 280 číslovaných stran.“142

138 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 236.

139 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 242.

140 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 242.

141 Pamětní kniha obce Domoušic. S. 243.

142 Pamětní kniha obce Donína. S. 2.

48 Kniha však na prvních sto stranách pojednává pouze o jednotlivých domech chronologicky po jejich popisných číslech – o jejich obyvatelích, rodinách a rodinných příslušnících, o jejich historii. První zápisy relevantní ke sledovaným událostem zapsal až Antonín Cívka a vztahují se ke smrti T. G. Masaryka. V kronice rok zápisu uveden není, avšak kronikář Masarykův skon nesprávně datuje k 14. září 1936 a uvádí k němu následující: „Po tři léta chvěla se naše srdce nad zprávami o onemocnění presidenta republiky – Osvoboditele. Po tři léta trval zápas velikého ducha se smrtí, která konečně v úterý dne 14. září 1936 dosáhla svého vítězství a naplnila neodvratně zákony života a smrti. Byl to těžký zápas, který může svésti jen velký tvůrčí duch, který tvoří dějiny a vtiskuje těmto svou vůli. Tento zápas byl dobojován – Tomáš Garig Masaryk odešel aby svým duchem překonal smrt a zůstal mezi námi.“143

Další zápisy na necelých třech stranách jsou do kroniky zapsány zpětně, pravděpodobně někdy v průběhu nebo po roce 1945, neboť obsahují i události tohoto roku. Velmi stručně, ovšem nepřesně, je informováno o prezidentských volbách roku 1935, kdy v kronice stojí: „Po smrti našeho prvního presidenta T. G. Masaryka byl zvolen presidentem dosavadní ministr zahraničí Dr. Eduard Beneš v podzim roku 1935.“144 Poslední prvorepublikovou událostí, o níž kronika stručně pojednává, je mnichovská dohoda. „Politická situace se dále přiostřovala až konečně ‚Mnichovskou dohodou‘, která byla vyvolána na popud Anglie, Francie, Italie a Německa bylo nám uloženo postoupiti sudetské území německu. Francie ani Anglie nedodrželi nám daného slibu a nám nezbylo nic jiného, nežli nečestné podmínky mnichovského dojednání přijmouti a tak dne 1. října 1938 začli němci dle dohody ‚sudety‘ obsazovati.“145

143 Pamětní kniha obce Donína. S. 107. 144 Pamětní kniha obce Donína. S. 110.

145 Pamětní kniha obce Donína. S. 111.

49 5.7 Hříškov

V kronice není uvedeno, kdy byla založena a její stránky nejsou číslovány, ovšem první zápis je datován rokem 1918. Tento pouze velmi krátce na necelé polovině strany informuje o dvou nejzásadnějších událostech, ale už nezmiňuje jejich dopad na život v obci. „28. října prohlášena samostatnost zemí koruny sv. Václavské a Slovenska s Podkarpatskou Rusí. První presidentem nového státu Republiky Československé byl celým národem prohlášen universitní profesor Tomáš G. Masaryk. nar. 7. března r 1850. Z uznání zásluh kterých si získal jako vůdce zahraničního odboje.“146

O vlivu pozemkové reformy či přijetí nové ústavy v letech 1919 a 1920 kronika nepojednává vůbec. Pouze velmi stručně informuje o úmrtích či nových stavbách v obci. Ve stejném duchu se nesou i zápisy z dalších let, až pod hlavičkou roku 1930 kronikář přichází se zmínkou o dopadech hospodářské krize, když uvádí: „Letošního roku jest již znáti všeobecná krise jak v průmyslu tak i v zemědělstvím. V průmyslu nezaměstnanosti dělnictva a v zemědělstvím v poklesu cen obilí a dobytka.“147

Zápisy z let 1932 – 1934 v kronice zaznamenány nejsou, nenajdeme zde tedy informace o posledním zvolení T. G. Masaryka, avšak v zápisu z roku 1935 kniha informuje nejprve o tom, že dne 20. září „Obdržel obecní úřad přípis tohoto obsahu: Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 21. června r. 1935 č. 42379/7 zdělila kancelář presidenta republiky Tomáše G. Masaryka, že pán president přijal čestné občanství obce Hříškova.“148 O několik stran dále pak kronika zpravuje i o abdikaci prezidenta a nových volbách, uvádí pouze stručně v zápisu z 14. prosince: „Vzdal se pán president Tomáš G. Masaryk úřadu presidenta Republiky Československé.“149 Hned dalším zápisem z 18. prosince pokračuje o volbě nového prezidenta: „Konala se volba presidenta republiky. Kandidáti na úřad presidenta byli Ministr zahraničí Eduard Beneš a Bedřich Němec. Při volbě konané v sále Vladislavském na hradě

146 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr.

147 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 148 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 149 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr.

50 Pražském obdrželi hlasů. Eduard Beneš 334 hlasů. Bedřich Němec 42 hlasů. Byl tudíž zvolen druhým presidentem Republiky Československé profesor Dr. Eduard Beneš, rodák z Kožlan u Plzně.“150

Výsledky parlamentních voleb do Národního shromáždění však nijak nezaznamenává ani nekomentuje. Stále v zápisech z roku 1935 pak kronikář zmiňuje trvající dopady hospodářské krize: „Mezi dělnictvem jest stále velká nezaměstnanost které vzdor státním podporám trpí nouzi a hlad. Na jedné straně hnijou zásoby obilí a na druhé následkem nedostatku práce a tím i peněz je nouze. Tento nedostatek pociťují skoro všecky vrstvy národa. Malé živnosti se pokládají zemědělství zadluženo na nejvyšší stupeň.“151

Zápisem ze 14. září 1937 informuje o smrti T. G. Masaryka: „Dnes v úterý o 3 hod 29. min. ráno zemřel v Lánech první president republiky Československé president Osvoboditel Tomáš G. Masaryk ve věku 87 ½ roku a 7 dní, následkem mozkové mrtvice. President Osvoboditel, budovatel naší demokracie a moudrý učitel národa, dobojovav poslední statečný zápas. Celá Československá republika a celý vzdělaný svět vzpomínají se zarosenýma očima jeho slavného díla, v němž bude na věky žíti. Jeho postava bude nejkrásnějším příkladem veřejného i soukromého života, příkladem občanské čistoty a obětavosti. Jako s pohnutím vzpomínáme doby, kdy opustil vlasť, aby se vrátil jako její osvoboditel, tak si uvědomujeme, že se k nám bude v duchovních obměnách věčně Tomáš G. Masaryk vraceti, první československý Nesmrtelný.“152 Tento zápis je pak doplněn vlepenou portrétní fotografií prezidenta T. G. Masaryka. Na dalších stranách pak oproti předchozím stručným zápisům poměrně obšírně popisuje průběh pohřbu a zmiňuje i fakt, že mnoho občanů z obce se jej také účastnilo, neboť „toužilo naposledy se přiblížiti alespoň k jeho mrtvému tělu a tak jasným svědectvím dokázati toho, že národ byl hoden.“153

Rok 1937 však v pamětní knize končí optimisticky, co se dopadů hospodářské krize a nezaměstnanosti týče, když uvádí: „Rok 1937 byl dobrý i pro dělnictvo které bylo

150 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 151 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 152 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 153 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr.

51 plně zaměstnáno. Stavební ruch byl zvláště v Lounech čilý, kde se staví velké kasárny pro vojsko, více obytných domů, velké obilné skladiště a p.“154

Poslední zápis z roku 1938 je ze 7. března a následují retrospektivní stručné zápisy událostí roku 1936 týkající se především úmrtí a obecní samosprávy. Následují pak zápisy až z roku 1939. O mnichovské dohodě tak v kronice nenajdeme žádnou zmínku.

5.8 Hřivice

Současně dochovaná pamětní kniha Hřivic je rozdělena na tři díly, kdy události z let 1918 až 1938 jsou obsaženy ve druhém a třetím svazku, ovšem opět s nečíslovanými stranami. Nutno také podotknout, že se jedná o opisy původní pamětní knihy, dle úvodních slov autora opisu Josefa Fausta, rovněž rozdělené na tři díly. Autorem původních zápisů byl František Štýdl, řídící učitel, který druhý díl hřivické kroniky začal psát 15. června 1916. Zápisy jsou velmi obsáhlé, na 60 stranách se velmi podrobně věnuje roku 1918, mnoha místním událostem, počasí, úrodě, cenám, novým vyhláškám, přepisuje dopisy z fronty a lidové písně o válce.

Mírovým jednáním a prohlášení samostatnosti věnuje v knize rovněž poměrně hodně prostoru. Události popisuje nejprve ryze fakticky, prokládá je však i citacemi tehdejších manifestů a písní, až na následujících stranách se věnuje tomu, jak byly zprávy přijímány v Hřivicích a zmiňuje i své osobní zapojení ve věci: „V naší obci již před 12 hodinou zprávy, že prohlášen mír. V poledne přijeli dělníci z dílen státních z Loun se zprávou, že prohlášen náš samostatný stát. Na školách a jiných budovách vyvěšeny prapory a asi před půl jednou zvoněno. Československý stát se právě pod sochou sv. Václava prohlásil. Já jako zástupce železniční správy, aby se korunky sňaly, úřadovalo se jen česky. “155 Vyhýbá se dalšímu hodnocení těchto událostí jejich přijetí v obci zakončuje slovy: „Dne 29. října 1918 vyvěšen na velkou věž řid. učitelem Fr. Štýdlem prapor v barvách slovanských /červeno-modro-bílá/, který

154 Pamětní kniha obce Hříškova. Nestr. 155 Pamětní kniha obce Hřivic 2. Nestr.

52 po celou dobu války byl ve škole uschován.“156 Z celostátních událostí pak hovoří o „návratu presidenta Masaryka do Prahy – v sobotu dne 21 prosince 1918 o 1 hod odpolední vrátil se do vlasti náš první president Tomáš Garyk Masaryk, aby se ujal vlády věcích Tvých, o lide český.“157

V zápisech z roku 1919 zmiňuje nejen události státní, jako např. zavedení osmihodinové pracovní doby, ale i světové, když popisuje mírovou konferenci v Paříži. Vyhlášení a průběhu voleb do poslanecké sněmovny a senátu věnuje také poměrně hodně prostoru, přijetí nové ústavy však už nezmiňuje. Průběh pozemkové reformy a příděl půdy v Hřivicích zaznamenává rovněž podrobně: „Dne 10. dubna 1920 vybubnováno, by každý uchazeč o půdu velkostatku zdejšího učinil přihlášku za účelem prozatímního nájmu. Přihlášeno přes 70 žadatelů.“158 O několik stran dále pak pokračuje přepisem dopisu od Okresní správy politické v Lounech o schválení žádostí o příděl půdy a zároveň připojuje i tabulku se jmény 14 pachtýřů a výměrou přidělené půdy. Opět o několik stran dále se však dozvíme, že prvotní rozdělení půdy neproběhlo v obci zcela hladce, když kronikář uvádí, že „okresní správou politickou byla provedena revize definitivního stanovení přídělu půdy. (…) Provedená revize ruší první příděl a je navržen příděl nový.“159

Z rozsáhlých zápisů z dvacátých let snad stojí za zmínku, že kronikář často píše o zavádění elektřiny, avšak nepopisuje jen průběh v Hřivicích, nýbrž i v okolních obcích.

Druhý díl pamětní knihy končí v polovině roku 1930, zbylé události toho roku jsou tak již zapsány v díle třetím. Ten rovněž opsal Josef Faust, a to roku 1944. Hned v úvodu se dozvídáme o změně na postu kronikáře: „Po řídícím učiteli panu Fr. Štýdlovi, zvolen kronikářem obecním p. Josef Mulač, říd. učitel. To se stalo ve schůzi obecního zastupitelstva dne 23. března 1930.“160 Ten poměrně věrně přejal způsob zápisu svého předchůdce, jeho zápisy však již nejsou tak obšírné.

156 Pamětní kniha obce Hřivic 2. Nestr. 157 Pamětní kniha obce Hřivic 2. Nestr. 158 Pamětní kniha obce Hřivic 2. Nestr. 159 Pamětní kniha obce Hřivic 2. Nestr. 160 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr.

53 V zápisech roku 1931 vidíme poprvé zmínku o důsledcích hospodářské krize i způsobu, jakým se s ní společnost vyrovnávala: „Vzdor tomu, že jevil se pokles hospodářských produktů prodávaný hospodáři, nebyl znatelný pokles cen v obchodech potravinářských a průmyslových. Krise hospodářská i průmyslová stlačila mzdy směrem dolů, ba vyřadila i mnohé členy a rodiny, u kterých se dostavila nouze. Následkem toho provedl stát velkou vyživovací akci. Trpícím dostavovalo se stravovacích lístků po 10 Kč, na něž si vybral potraviny a obec pak hradila kupcům vydání zboží z dotace státní vyživovací akce. Celkem podpořeno 30 rodin stravovacími lístky.“161 K hospodářským poměrům se vyjadřuje i v následujících letech 1932 a 1933, kdy komentuje rostoucí nezaměstnanost, uvádí ceny různého zboží a dodává, že „průmyslové výrobky vzhledem k odbytové krisi neklesly valně na cenách.“162 a dále pak píše o zvýšené poptávce po chmelu z Ameriky, a to v důsledku zrušení tamější prohibice: „Pokles cen značně zhoršil hospodářské poměry a nebýti chmele, byly by poměry katastrofální.“163

Z kroniky se dále dozvídáme, jak na konci roku 1935 zpráva o abdikaci T. G. Masaryka na úřad prezidenta „způsobila v obci rozruch, a každý želel jeho odchodu, a přál odstupujícímu panu presidentovi dlouhá léta života ve zdraví. Všichni v úzkosti očekáváme, kdo po něm převezme otěže státní správy. A již 18. prosince 1935 jsme všichni spokojeni, že nástupcem zvolen Dr. Edvard Beneš, který vždycky kráčel v šlépějích svého učitele pana presidenta T. G. Masaryka.“164 V témže roce rovněž zmiňuje polevující dopady hospodářské krize, optimisticky vidí i ustupující nezaměstnanost.

Ze zápisů roku 1937 v kronice nalezneme věcný popis toho, jak byla v Hřivicích přijata „smutná zpráva o smrti našeho prvního presidenta T. G. Masaryka, filosofa a státníka. Smutnou zprávu oznámilo radio, vyzvánění zvonů od 1/49 do 3/49 ráno. Na budovách zavládly smuteční prapory. Dne 19. září 1939 byla tryzna v Sokolovně

161 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr. 162 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr. 163 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr. 164 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr.

54 v 7 ½ hod večer.“165 Dále pak stroze uvádí, kdo a jak obstaral smuteční výzdobu v obci a stručně popisuje i průběh pohřbu.

Po několika stranách zápisu událostí roku 1938 se dozvídáme o změně na postu kronikáře, kdy 25. září 1938 byl po řídícím učiteli Josefu Mulačovi pověřen dalším vedením kroniky Josef Faust, železniční zřízenec. Velmi obšírně píše o celostátních událostech od května 1938. Zpočátku se neubrání lehkému osobnímu pohledu, avšak dále uvádí pouze strohý a faktický přehled světových událostí: „Již dlouhý čas před tím, naši Němci kteří žijí v pohraničí Čech a Moravy nás stále znepokojovaly. Měli své školy, své kulturní instituce, a říkám všechny podmínky lepší než my Češi. Již předešlých létech byla založena strana německá ‚Henleinova‘ která silně útočí na vládu i na naše úřady. (…) Také ostatní naši sousedé začínají na nás klásti neúměrné požadavky. Poláci chtějí Těšínsko, Maďaři kus Slovenska, a Německo na nátlak našich Němců chce celé zněmčelé území ‚Sudety‘. (…) 29–30 září konala se schůze čtyř velmocí Německa, Italie, Francie a Anglie v Mnichově. 30 září 1938 přijalo Československo německé požadavky. 1 a 2 října 1938 vyklizeno prvé postoupené územní pásmo.“166

5.9 Chožov

Pamětní kniha obce Chožova byla založena roku 1929, a to Bohumilem Lůžkem. Ten je také autorem prvních retrospektivních zápisů a četných ilustrací. Knihu načíná vlastivědným přehledem, zmapováním okolí obce, vyobrazením pohledů do světových stran, na České středohoří i míst a významných staveb v obci. V úvodu uvádí rovněž různé statistické údaje a seznam rychtářů, představených a starostů. Z událostí popisuje nejprve poměrně stručně události první světové války. O vzniku Československé republiky pak uvádí: „Lid udržován v nevědomosti o tom, co se ve světě děje. Do toho vpadly zprávy z balkánského bojiště o zhroucení bulharské fronty, o postupu srbské armády do Srbska a na Uhersko a vzrušující zpráva, že na

165 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr. 166 Pamětní kniha obce Hřivic 3. Nestr.

55 den sv. Václava Bulharsko požádalo o mír, že 5/10 ústřední mocnosti nabídly příměří pres. Wilsonovi, rozpadnutí fronty naší na Itálii, útěk i návrat vojsk domů, zhroucení Rakouska, kteréž 27/10 přijalo 14 podmínek příměří Wilsonových za základ k mír. vyjednávání, v nichž byla i ta, o ustavení státu Československého. V důsledku toho ustavila se Národní rada československá a dne 28. října 1918 prohlásila samostatný stát Československý a sebe za výkonný orgán jeho a 29/10 přejala veškerou moc správní, vojenskou, policejní atd.“167

Léta 1919–1929 zaznamenává velmi stručně, zápisy se tak týkají pouze několika místních událostí, nových staveb v obci, počasí a úrody. Zmínku o tom, zda a jaký dopad měla pozemková reforma na obec v kronice nenajdeme. Stejně tak nepojednává ani o T. G. Masarykovi.

Bohumil Lůžek své dílo skončil 30. listopadu 1929, ovšem nikdo jej po něm nepřevzal až do roku 1947, kdy byl dalším vedením kroniky pověřen Václav Chlupáček, krejčí z Chožova. Ten v kronice pokračuje rokem 1938, kdy píše: „Volání hraničářských vlastenců po nápravě v řádění Henleinovců, nenašlo ve vládě odezvu. Tito dopouštěli se stále více provokací a drzostí, až došlo k vojenskému opatření, které začalo 14. září 1938, kdy v naší obci nás budil vrchní strážmistr Havlíček, o 7. hod. ranní k nástupu prvních útvaru S.O.S., které ještě téhož dne odjely přes Žatec a Žlutice k Manětínu, Karlovým Varům a později na hranice za Chebem. Mezi tím byly české rodiny vyhnány z pohraničí a jejich majetek zabrán. Silnice se netrhly vysoce naloženými vozy a auty, majetkem to hraničářů. V Chožově bylo ubytováno asi 5 rodin. Po mnichovské zradě byli jsme nuceni pohraničí postoupit Němcům. Důsledkem toho se hranice posunula do značné blízkosti naší obce. Smutný byl pohled na naše milé Středohoří, které nám už více nepatřilo.“168

167 Kronika obce Chožova 1. S. 191. 168 Kronika obce Chožova 1. S. 203.

56 5.10 Jimlín

Památná kniha obce Jimlína byla založena roku 1922 a jejím vedením byl pověřen obecní mlynář Josef Nejedlý. Zápisy začíná stručnou historií obce, ke vzniku republiky a konci války se poznamenává několik hořkosladkých vět: „Nadešel 28. říjen 1918, den radosti z konce války, radosti z našeho osvobození, radosti z naší svobody. Z toho naši lidé vesměs se radovali, třebas mnohému při vzpomínce, že své drahé vítati nebude srdce pukalo.“169 S hrdostí pak pokračuje o tom, jak se i čtyři místní občané účastnili „odboje proti nenáviděnému Rakousku a Německu.“170 Dále stroze poznamenává volby do Národního shromáždění v roce 1920. Vedením kroniky byl pak v květnu roku 1935 pověřen Josef Pešek, který tedy zanesl události od roku 1922 do 1934 zpětně. Jednotlivé roky jsou zaznamenány vždy velmi stručně, a to každý rok na necelou čtvrt stranu psaného textu. Pod nadpisem roku 1924 najdeme informaci o tom, že toho roku „konalo se pachtování velkostatku v Nových Hradech.“171 Dále je v textu vynecháno prázdné místo na uvedení výměry v hektarech, kolik hektarů bylo rozparcelováno mezi drobné zemědělce a kolik si ponechala obec však už kronikář nedoplnil.

Zápisy z let 1929 a 1930 v kronice zaneseny nejsou. V roce 1932 však vidíme zmínku o dopadech hospodářské krize a způsobu, jakým se k ní obec stavěla: „V tomto roce nastala hospodářská krise, byla v celé obci velká nezaměstnanost. Aby se nezaměstnanosti čelilo, byly pořádány obcí různé práce. Vysazování stromů, úprava cest a podobně. Ale obec byla brzy vyčerpána a tak došlo k vyplácení podpor v nezaměstnanosti.“172

Roky 1935 a 1936 zaznamenány nejsou, tudíž ani informaci o abdikaci prezidenta v knize nenajdeme. V roce 1937 se však kronikář věnuje výhradně úmrtí T. G. Masaryka, jak uvádí: „Úmrtím tohoto velikého muže jehož ztrátu želí celý národ český i slovenský. I v naší obci zavládl hluboký smutek. V tento den konána pod

169 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 30. 170 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 30. 171 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 40. 172 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 42.

57 protektorátem obce smuteční tryzna s proslovem u pomníku padlých.“173 Dále popisuje průběh pohřbu v Lánech i to, jak byl tento přenášen a vysílán v obci.

Zápis roku 1938 je poměrně obsáhlý, zaznamenány jsou jak události místní, tak i celostátní a jejich dopad na dění v obci. Dozvíme se o tom, že v obci po povolávacím rozkazu v noci z 20. na 21. května „byli postaveny stráže na obou železničních mostech ustavených z jednot sokolských nebo z dobrovolníků.“174 Dále stručně píše o mobilizaci, události 30. září 1938 a jejich následky zmiňuje tak, aby se vyvaroval citovému zabarvení či osobnímu hodnocení: „Mnichovskou dohodou musela vláda republiky postoupiti území tak zvané Sudety postoupiti Němcům. I v naší obci byly dne 12. října na hranicích katastru sousedícím s katastrem obce Lipenec vztyčeny kolíky označující zabrané území. (…) Jelikož bylo zabráno naše okresní město Žatec byla naše obec přidělena k okresu Louny. Následkem zabrání Sudet zvýšil se značně počet obyvatel v obci následkem evakuace Čechů ze zabraného území.“175

5.11 Konětopy

Kronika s tvrdou vazbou v zeleno černém plátně utrpěla poškození vodou, které je patrné na deskách i na listech. Byla založena v roce 1922, kronikářem byl jmenován Václav Hajný. Řádné zápisy z ruky Hajného pocházejí až ze závěru dvacátých let. Dění let 1914–1918 a velmi stručné poválečné hospodářské poměry však zapsal v roce 1930 Karel Fejfar, který Hajného toho roku nahradil.

Uvádí, že úroda byla velmi dobrá, nicméně vinou hospodářské situace nešlo za ni mnoho utržit: „V tomto roce nastala tak zvaná celní válka, mezi jednotlivými státy evropskými, která vznikla nadprodukcí zemědělských výrobků. Jednotlivé státy bránily se zvýšenými cly proti dovozu cizího obilí i průmyslových výrobků do svých zemí, což vyvrcholilo i v naší republice v těžkou hospodářskou krisi,

173 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 44. 174 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 46. 175 Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch 1. S. 47.

58 v nezaměstnanosť dělnistva, jak zemědělského tak průmyslového, neboť následkem nedostatku peněz, veškeré podnikání i veškeren stavební ruch byl zastaven.“176

Na dalších stránkách sleduje kronika spíše zemědělskou situaci, případně narození a úmrtí v obci. Skon T. G. Masaryka si ale dle kronikáře zaznamenání zasloužil, tak jak je běžné i v ostatních obecních kronikách, nicméně jde o jeden ze stručnějších zápisů této události.

Události vážící se k Mnichovské dohodě jsou rovněž zapsány spíše zkratkovitě.

5.12 Kystra

Kronika obce pochází z roku 1929, začíná ale událostmi první světové války, některé události do ní tak byly zapisovány zpětně. Po výčtu nepříjemných okolností válečných let se můžeme dočíst o vzniku Československé republiky a 28. říjnu 1918. Zápis o této události se nese v radostném duchu a dostává poměrně mnoho prostoru na stránkách kroniky: „Tak ubíhal den za dnem a už jsme se konečně dočkali 28. října r. 1918. Jaký to památný den pro nás Čechoslováky vůbec. Ať již tu a tam prosakovaly zprávy, že se děje něco neobyčejného, 28. říjen přinesl jako blesk mezi lid provolání Československé republiky a státu a naši svobodu. To byla zpráva, nad kterou zajásal celý Československý národ i my, tehdáž totiž Kystra nebyla ještě samostatnou obcí, patřili jsme pod politickou správu obecní, k sousední obci Radonice. Tam jsme tenkrát šli oslavovat, kde kdo z obce naší.“177

O pozemkové reformě ani o nové ústavě se kronikář nezmiňuje. Zaznamenává běžný život ve vsi, společenské i ekonomické podmínky na počátku nového desetiletí. V podobném duchu se nesou i zápisy z let 1922–1928.

Hospodářská krize přelomu dvacátých a třicátých let je popsána z pohledu nepřízně počasí a následné neúrody. K roku 1929 můžeme číst také o stupňujícím se napětí mezi místními obyvateli, když kronikář uvádí: „Povaha lidí tohoto roku byla zase

176 Pamětní kniha obce Konětop. S. 19. 177 Pamětní kniha obce Kystry. S. 22.

59 nesnášenlivá až hašteřivá, což mělo za následek nevyhovovati jeden druhému jak toho vyžaduje soužití lidstva vůbec.“178 O špatném soužití v obci se kronikář zmiňuje také v zápisech z roku 1934, avšak odmítá je jako důsledek kulminující hospodářské krize: „Snášenlivost občanů byla v tomto roce zase velmi neuspokojiá ba až přímo hašteřivá, což dlužno přičísliti, že neměl jeden každý občan ke druhému dostatek úcty a důvěry a v tom spočívá kořen všeho zla. Ať to nikdo nesvádí na zlé finanční a hospodářské poměry, ale ať chová jeden každý k druhému více lásky a dovede ho v pravý čas pochopiti a jeho chybu odpustiti a v přátelství žíti a tím se nejlépe poznáme a jeden druhému vyhovíme.“179

Výsledky voleb v Německu se z kroniky nedozvídáme. Stejně tak průběh prezidentské volby roku 1935 kronikář neuvedl. Masarykovo úmrtí rovněž připomenuto není, avšak může být zajímavé, že i v roce 1938 po smrti prvního československého prezidenta lidé ve vsi pořádali slavnost při příležitosti jeho narozenin.

Společenské události roku 1938 dostaly více prostoru. Dozvídáme se o zářijové mobilizaci i o odtržení nedalekých Sudet. Uzavírá slovy: „Na rok 1938 bude národ český dlouho vzpomínat a snad i celý svět, nebo ku konci r 1938 byl celý svět takřka ve varu.“180

5.13 Lenešice

Rok 1839 je prvním strojovým zápisem opisu lenešické obecní kroniky psané kurentem. Rok 1918 je už zanesen jako originální zápis rukou kronikáře Vilibalda Květa, řídícího učitele. Nejprve popisuje velmi obšírně vývoj na bojištích a útrapy posledního válečného roku. Následuje mnoho oslavných vět na 28. říjen, kronikář má velmi poetický způsob projevu, nebojí se zajít až do podoby jakési prozaické básně: „Sama příroda – samo nebe korunovalo den ten jasem. Lid také ustál od

178 Pamětní kniha obce Kystry. S. 34. 179 Pamětní kniha obce Kystry. S. 56. 180 Pamětní kniha obce Kystry. S. 67.

60 práce, rodičové, děti ty spěchají k vlakům, aby přitiskli ku svému srdci svého tatíčka, bratra, strýce… Na ulici lze pozorovati neobvyklý ruch. Veselá hudba, hlukot zvonů, smích, jásot, promíšený mnohdy kletbou. Svoboda! Svobodná vlast! Pryč s tyrany! Sláva Masarykovi, Beneši, Kramáři a jiným. A jinde vidíš: obrazy a odznaky, štíty těch, kteří nás a národ český by nejraději viděli poražený, zničený a zdeptaný, jak házeny jsou do ohně a kdejaká známka sebenepatrnější a upomínající na nenáviděnou monarchii, jak se s pýchou odstraňuje, ničí!“181

Z dalších námi sledovaných událostí jsou v lenešické kronice uvedeny až okolnosti hospodářské krize počátku třicátých let. Nový kronikář Jeroným Šubrt, povoláním řídící učitel, velmi detailně sleduje nepřízeň počasí, zdražení, nezaměstnanost a v zápise z roku 1930 uvádí, že „poměry obce zvláště finanční byly velmi neutěšené.“182

Zápisy Jana Fridricha zahrnují léta 1932–1933, výsledky voleb v Německu a měnící se politickou situaci ve světě však nezahrnují. Další léta již v knize nejsou zaznamenána vůbec.

5.14 Líšťany

Pamětní kniha obce Líšťan byla založena v roce 1921 opět Erazímem Meckerem. Po zevrubném popisu obce následuje nikoliv chronologický popis různých světových i obecních událostí. Od roku 1922 byl ustanoven ještě druhý kronikář Jan Šrůta. Odkazovací ručka na okraji strany 41 zní doslova: „Zeměděl. krise“ a popisuje postižení zemědělců nepřízní počasí a následné výrazné zdražení. Glosuje i pozdější trable jako například: „Chmele málo, a neuzavřený (…) Brambory když se sklízely byly drobné a měké jak spařené a málo, řepy také drobné natě uschlé od žáru slunečního.“183

181 Pamětní kniha obce Lenešic. S. 177. 182 Pamětní kniha obce Lenešic. S. 313. 183 Kronika obce Líšťan. S. 45.

61 Pod kapitolou s názvem, Co se děje v dnešním civilisovaném světě184 popisuje Erazím Mecker závody ve zbrojení, ve kterém Německo zastává první post a také politickou situaci v Itálii, již Mussolini dle kronikáře vede přinejmenším problematickým směrem.

Rok 1937 přináší obsáhlou zprávu o úmrtí prvního československého prezidenta a vzdání holdu několika tryznami a tzv. vatrou, které se v obci odehrály.

S impozantním výtvarným doprovodem je v kronice zapsáno odtržení Sudet a konec první republiky.

5.15 Louny

Pamětní kniha města Loun byla založena v květnu 1921. Je vázána v reprezentativních kožených deskách červené barvy s nárožnicemi, zapínací sponou a zlaceným znakem města. Je chronologicky členěna do kapitol, na jejím začátku najdeme přehledný obsah a v závěru dokonce kroniky věcný a jmenný rejstřík. Vznik republiky je popsán velice detailně i se zachycením událostí, které mu konkrétně v Lounech předcházely: „Na den 27. října přichystána veliká politická schůze veřejná do sálu Sokolovny. Přijel poslanec Js. Zahradník. Studenti mu na nádraží vypřáhli koně a dovezli ho do města. Posl. Zahradník už mluvil na jisto, že kapitulace Rakouska jest hotovou věcí, že fronta piavská se zhroutila a poslanci čeští že odmítli zadržeti tam české pluky. Mluvil i o tom, že bude zřízena samost. republika Československá a vybízel všechny, aby se každý organisoval v některé straně politické.“185

Dále nás zajímají kapitoly 3–6, které zahrnují dění let 1921–1923. Další část kroniky popisuje události let 1924–1931. O hospodářské krizi přelomu 20. a 30. let můžeme číst následovné: „Po letech poválečné konjunktury nastal nepříznivý obrat ve věcech hospodářských, vznikla deprese zvaná hospodářskou krisí. Odbyt výrobků i plodin

184 Kronika obce Líšťan. S. 66. 185 Pamětní kniha města Loun 1/I. S. 9.

62 začal váznouti, továrny zastavovaly práci, dělnictvo bylo bez práce, tím se kupní síla lidu zmenšila a tak vznikla lavina hospodářské tísně s níž si národohospodáři nevěděli rady a nikdo nemohl předpověděti, kdy se zastaví. V Lounech zatím byl postižen nejvíce obchod, protože klesla cena zeměděls. produktů a venkov omezoval své nákupy.“186

Druhý díl kroniky je vázán opět v červené kůži s vyraženým zlaceným nápisem Pamětní kniha města Loun. Založen byl 1. ledna 1931, čítá 404 stran a obsahuje v úvodu popis města geografický i společenský.

Hned první zápis roku 1933 zmiňuje závažnost politických událostí v sousedním Německu, kde uvádí: „Politická činnost tohoto roku byla jednak pod vlivem tísnivé situace hospodářské, jednak pod dojmem z vítězství Hitlera v Německu.“187

Pro rok 1934 se jednou z významných událostí stalo opětovné zvolení T. G. Masaryka prezidentem a následný „mohutný hold občanstva presidentovi“188 v podobě slavnostního setkání na hlavním lounském náměstí. Za rok následující zvolení Edvarda Beneše prezidentem republiky je v kronice rovněž vzorně zaznamenáno. Tuto událost opět doprovázelo slavnostní setkání lounských, při kterém uctili zásluhy Masarykovy i Benešovy.

Zápisy končí rokem 1936, v letech 1937–1945 nebyla kronika v Lounech vedena.

5.16 Obora

Kronika obce Obory je vázána v světle hnědé kůži s ražbou s květinovým vzorem a zlaceným nápisem Pamětní kniha. Jak nás v úvodu informuje kronikář Josef Švehla, kniha má 387 stránek, byla založena v roce 1923 a dokumentuje zpětně veškeré známé dějiny obce. Kronika není strukturována čistě chronologicky, nýbrž tematicky na kapitoly jako: Historický nástin, Trochu místopisu, Bouře válečné atd., v rámci

186 Pamětní kniha města Loun 1/I. S. 430. 187 Pamětní kniha města Loun 2/II. S. 101. 188 Pamětní kniha města Loun 2/II. S. 125.

63 těchto oddílů už najdeme klasické chronologické poznatky. Výklad o vzniku Československa najdeme na straně 121.

Kruté mrazy, epidemie chřipky a planých neštovic, suché léto, následné snížení cen zemědělských plodin, minimální odbyt a redukce chmelových ploch v Oboře jsou události provázející přelom dvacátých a třicátých let. Větší vliv zřejmě krize na dění v obci neměla. Ze zápisů roku 1933 se dozvíme, že „v tomto roce dostávaly v naší obci 4 rodiny podpory v nezaměstnanosti.“189

V roce 1935 oslavili oborští 85. narozeniny prezidenta Masaryka, o jeho rezignaci a volbě nového prezidenta v závěru roku se ale kronikář nezmiňuje. Kronika se do velké míry věnuje pouze místním událostem a politické dění v republice nebo ve světě nepřibližuje.

Od roku 1937 pokračoval ve vedení kroniky Václav Malec, kterého záhy nahradil Josef Vykouk. Masarykově úmrtí je věnováno mnoho prostoru: „Úmrtí presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka a velkolepá manifestace československého lidu při jeho pohřbu a nad jeho rovem zanechala hluboký dojem ve všech vrstvách občanstva a stala se dějinnou událostí republiky Československé.“190

Podobně obšírně popisuje kronika události září 1938 a zánik první republiky. Vzhledem k tomu, že se Obora nacházela na hranici Sudet, je velká pozornost věnována stavbě opevnění: „Všechny vojenské kryty obehnány byly drátěnými překážkami a pro hlídky vykopány po obou stranách krytů strážní jámy. Tyto hlídkové stanice spojeny zákopovou chodbou, a dole zručností posádky v krytu, byly různě upraveny.“191 Dále je pak zmínka o tom, že se do Obory stěhují české rodiny „následkem nejistých poměrů v severních Čechách.“192

189 Pamětní kniha obce Obory 1. S. 222. 190 Pamětní kniha obce Obory 1. S. 245–246. 191 Pamětní kniha obce Obory 1. S. 261. 192 Pamětní kniha obce Obory 1. S. 261.

64 5.17 Orasice

Obě orasické kroniky jsou vázány v deskách v kombinaci kůže a mramorovaného papíru. První díl byl založen v roce 1921 a zachycuje nejstarší dějiny obce, místopis i s několika zobrazeními. Popis aktuálních událostí startuje na straně 188. Kronikář se věnuje spíše praktickým záležitostem jako stav cen, průběh voleb a spor československého státu s katolickou církví: „Nemínila se však z počátku odluka od Říma. Když však rozhodující kruhy katolického kleru postavily se pevně hnutí na odpor, ustavila se národní církev československá, ke které občané orasičtí šmahem přestupovali.“193

Ke vzniku Československa a jeho mezinárodnímu uznání se kronika vrací až na straně 280, kde uvádí: „28. října nastal převrat, kterým byl prohlášen československý stát. Uznán Francií v červenci, Anglií v srpnu a unií severoamerickou v září.“194

Výsledky prezidentských voleb, voleb do poslanecké sněmovny a do senátu roku 1920 jsou ryze fakticky a přehledně uvedeny o několik stran dále.

Dění roku 1930 už je zachyceno v druhém díle orasické kroniky. Můžeme zde číst o růstu nezaměstnanosti: „Nastává mezi lidem bída o práci a to hlavně mezi lidem řemeslnickým a průmyslovým dělnictvem ve městech. Nastává hospodářská krise. Bývala mezi lidem na venkově pravidelná nezaměstnanost, avšak poválečným rozmachem hospodářským rozmohlo se používání práce strojové a tím mnoho lidí zbaveno práce v hospodářství. Panský dvůr zaměstnával mnoho lidí, kterým poskytl chléb, skrovný, ale jistý. A nyní? Venkovský lid se uchyluje do města, jež zaplňuje, jeden druhému ubírá sousto od úst a množí nezaměstnané.“195

Volební rok 1935 a jeho výsledky najdeme v kronice tabulkově zaznamenány, abdikace prezidenta a další prezidentské volby však prostor nedostaly.

Masarykovu úmrtí v roce 1937 se opět dostává velká pozornost, kronikář kromě celorepublikové nálady popisuje i průběh orasické tryzny za účastí většiny místních.

193 Pamětní kniha obce Orasic 1. S. 189–190. 194 Pamětní kniha obce Orasic 1. S. 280. 195 Pamětní kniha obce Orasic 2. S. 11.

65 Od ledna 1938 nebyl vedení kroniky v Orasicích nikdo pověřen. Události zániku první republiky jsou popsány zpětně v roce 1947 řídícím učitelem Miroslavem Flaišerem v dramatickém duchu. Po krátkém úvodu, kde popisuje, jak se k úloze kronikáře dostal, zahajuje kapitolou Rok, jenž strhl tisícileté hradby našich hranic, kde se značným citovým zabarvením popisuje události, které vedly ke konci první republiky, kdy píše například o „ozvěně bolesti, kterou nám způsobil nůž, okrajující a rozřezávající naše odvěké hranice, ten věnec hor, z jejichž svahů tryskají prameny našich řek, hor, jimiž sevřel naši zem a náš osud od věků jejich Stvořitel. Tento řez šel přímo naším srdcem.“196

5.18 Panenský Týnec

V šedých pevných plátěných deskách vázaná panenskotýnecká kronika má na přední straně vyražen zlacený nápis PAMĚTNÍ KNIHA. Založena byla roku 1914 a obsahuje kromě textu i zajímavé dobové přílohy jako přídělové lístky, aktuální bankovky nebo novinové výstřižky.

Hned po úvodu můžeme číst zápis roku 1918 ke vzniku republiky: „Téhož dne dopoledne jako hromová rána zasáhla nás venkovany očekávaná, však přec jen neuvěřitelná zpráva z Prahy na všecky strany se rozletěvší, že jsme svobodni, že spadly s nás těžké okovy jha habsburského a že národ náš a bratří podtatranští vstupují tímto dnem do samostatného státu československého.“197

O několik stránek dál se dočítáme o vyvlastnění velkostatku, což byl následek pozemkové reformy roku 1919. Městys Panenský Týnec se rozhodl nezažádat o přidělení budov do svého majetku kvůli obavě o náročnost jejich správy, dále proto, že „k účelům veřejnoprospěšným jich nepotřebuje.“198 Polnosti velkostatku „buďtež rozděleny občanstvu.“199

196 Pamětní kniha obce Orasic 2. S. 130. 197 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 6. 198 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 14. 199 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 14.

66 Od roku 1929 pokračoval v kronikářském poslání Josef Hájek. Hospodářské nesnáze, které se u nás začaly projevovat v roce 1930, jsou zmíněny až k roku 1933 rukou dalšího kronikáře Antonína Cimrmana: „Hospodářská krise nepolevila, ba stále je větší a větší. Smutné jsou vyhlídky mnohých nezaměstnaných na zimu. V naší obci tak katastrofálně krise nepůsobí, protože obyvatelé jsou většinou zemědělci a ti potřebné mají. Horší je to ve městech. Denně přicházejí nezaměstnaní a prosí o jídlo.“200

O odstoupení prezidenta T. G. Masaryka v roce 1935 pak můžeme číst: „Celý československý národ lituje odchodu pana presidenta, jemuž je vděčen za práci osvoboditelskou i za práci, kterou vykonal jako president republiky. Pod jeho záštitou republika zkvétala a byla uchráněna před různými otřesy. Utěšuje nás, že nám zůstává na živu a zdráv a že bude moci vývoj státu stále pozorovati. Jsme klidni, neboť bdí nad námi.“201 Následuje stručná informace o zvolení Dr. Edvarda Beneše prezidentem.

O dva roky později pak zapsal kronikář téměř dvě strany poznatků o Masarykově vážné nemoci a následném úmrtí. Informuje o tom, co se dělo v Praze a Lánech a jak uctili Masarykovu památku v Panenském Týnci: „Nejedno oko zaslzelo, na mnohých budovách zavládly černé prapory, u pomníku padlých byla vztyčena vlajka do půl žerdi a místní obchodníci ve svých výkladních skříních ozdobili obrazy p. presidenta. V těchto dnech se poznalo, že pan president byl námi skutečně milován. (…) V následujících dnech mnozí občané zajeli do Lán, aby se tam poklonili mrtvému.“202

Glosa Ústup od tisíciletých hranic odkazuje k událostem září a října 1938. Ze zápisu vyplývá, že kronikář spíše souhlasil s rozhodnutím vedení Československa Sudety postoupit Německu: „Když vláda generála Syrového poznala, že boj proti Německu, Polsku a Maďarsku byl by beznadějný, zvolila vydati zněmčené území.“203

200 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 194. 201 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 222. 202 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 238–239. 203 Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 251–252.

67 5.19 Pnětluky

Pamětní kniha obce Pnětluk je vázána v tvrdých deskách v kombinaci šedého plátna a hnědé kůže. Přední desky zdobí vínový štítek se zlatým nápisem, který nám naznačuje, že v době založení kroniky nesla obec někdejší název Netluky. Kniha byla založena v roce 1928 a čítá celkem 457 stran.

Řídící učitel a kronikář Vojtěch David zařadil nejprve místopis obce, informace doplnil fotografiemi a vlastními kresbami.

V zaznamenání místních událostí se kronika navrací do roku 1914. Vznik Československa pak připomíná standardně v rozsahu jedné strany psaného textu.

Po zápisu o vzniku republiky a soupisu jmen padlých obce následuje tato důležitá poznámka: „Není dalším úkolem této kroniky sledovati běh událostí veřejných, které budou podrobně znamenány povolanějšími činiteli na místech jiných, ale pokud možno zachytiti důležité jevy a události, které měly značný vliv na utváření veřejného života a hospodářských poměrů v obci zdejší. (Bohužel) v dobách poválečných.“204

V duchu těchto slov se kronikář David omlouvá za desetiletou mezeru v zápisech a zaznamenává události od 15. července 1928, kdy mu byla kronika svěřena. Z námi sledovaných událostí zapsal, v jaké míře byli místní ovlivněni hospodářskou krizí. K této problematice se vrací na stránkách knihy několikrát, a to v letech 1929–1931, kdy svoje kronikářské angažmá ukončil. Uvádí k tématu například: „Stavební ruch úplně pominul. (…) Malí a střední zemědělci ocitají se ve finanční tísni. Výrobky zemědělské jeví tendenci sestupnou, ktežto průmyslové udržují svoje stále vysoké ceny. (…) Hospodářské poměry se nezlepšily, ba naopak tíseň dolehla na všechny vrstvy obyvatelstva, zejména na zemědělce a dělnictvo dolehla tížívěji.“205

Rok 1933 už zapsal jeho následovník Otto Hes, o události ve světě ale zájem nejevil.

K roku 1935 se z pnětlucké kroniky můžeme dozvědět, že „dne 14.12. vzdal se p. president T. G. Masaryk svého úřadu a dne 18.12. zvolen presidentem republiky

204 Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 45. 205 Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 64–67.

68 Dr. Eduard Beneš. 17.12. postaven dle vzoru jiných obcí strom Republiky, při čemž promluvil p. uč. Brůna a pak rozdány dárky dětem.“206

Masarykovo úmrtí není v kronice zaznamenáno, což je poměrně výjimečný jev.

Nadpis Politicky byl rok pohnutý zahajuje stať o situaci v českém vojsku, mobilizaci, následných událostech Mnichovské dohody a demobilizaci, kdy dodává, že „armáda počala ustupovat ze starých hranic. Naše obec leží stranou hlavních cest, proto nebyla svědkem tohoto ústupu.“207 Jde o Hesův poslední zápis, neboť Pnětluky museli kroniku odevzdat německým okupačním úřadům a pokračováno v ní bylo až v roce 1945.208

5.20 Počedělice

Černá kniha s tvrdými deskami a zlacenou ražbou na přední straně byla založena v roce 1910. Obsahuje přehled dějin obce Počedělic, válečnou kroniku a mnohé kresebné přílohy. Postupně na ní pracovali František Brod, Václav Strejcovský a Bohumil Lůžek.

Vznik Československé republiky je v kronice zmíněn jen mimochodem jako součást kapitoly o poválečných poměrech.209

Kronikář Václav Strejcovský se nevyhýbá mnohdy odmítavým soudům a zaujímá jasné stanovisko například k poválečné drahotě a kritizuje ty, kteří se začali bouřit proti vysokým tržním cenám: „Bouře počaly v Praze proti obchodníkům, rozšiřovaly se do měst venkovských a konečně navenek proti rolníkům. Táhli zástupci tohoto dělného lidu po obcích a nosili šibenice. (…) Netrestali však všechny ty, kteří draho prodávaly, nýbrž jen někteří a mnohdy i takovou osobu které ani nemohli nějaké špatné skutky vytknouti. (…) Kdyby se rolníci nikomu nic neprodaly, byl by lid tento

206 Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 132. 207 Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 153. 208 Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 154. 209 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 171.

69 pomřel hlady a neměl by kdo nositi na sedláky šibenici. Lid rolnický není však tak bezcitným, prodal lidu potraviny a došel špatné odplaty.“210

Jeho působení se uzavírá rokem 1920, kdy kromě obecních voleb uvádí i výsledky voleb do Národního shromáždění, kdy toto ponechává bez osobních komentářů. Dalším vedením kroniky pak byl pověřen Bohumil Lůžek, a to až v roce 1934. Ten kroniku doplnil, tak jako i jinde, o četné ilustrace a doplnil četné historické události. Zápisy z dvacátých let tak vznikly zpětně a spíše s důrazem na celorepublikové události. Počedělická kronika v zápisech roku 1924 vysvětluje detailně (a alespoň z dnešního pohledu poměrně svérázně) situaci ohledně pozemkové reformy: „T. roku prováděti se počala t. zv. pozemková reforma. Velkostatky bývalé šlechty zabrány pozemkovým úřadem, aby byl její vliv zlomen, který uplatňován byl velmi zhusta proti našemu národu jak v zákonodárných sborech, tak ve službách nám nepřátelské Vídně, vídeňských německých vlád a dynastie. Hospodářsky pak byla ve všem rozhodujícím činitelem. Kde pak v tomto směru nevystupovala příliš protilidově, bývalo její úřednictvo a zřízenci hlavním sloupem klerikálního úsilí. V mnohém však byly velkostatky nositelem a vzorem hospodářského pokroku, zvláště v dobách minulých. Všecky velkostatky zabrány nebyly, zvláště ne církevní. Zabrané pozemky, dvory, zámky byly pak pozemkovým úřadem přidělovány drobnému lidu, bývalým zřízencům velkostatků a jiným zájemcům v majetek za náhradu.“211 Lůžek dodává, že Počeděličtí těžili z reformy obdržením částí někdejšího schwarzenberského panství.

Hospodářská krize je zmíněna stručně k roku 1930 s poznatkem, že přišla náhle a v loňském roce ještě žádné její náznaky vidět nebyly. K jejímu důsledku v podobě zvýšené nezaměstnanosti v určitých odvětvích uvádí, že byla „bída mezi lidem o práci, hlavně mezi lidem řemeslnickým a průmyslovým dělnictvem v městech.“212

Na stejné téma pak navazuje k roku 1933, kdy do kontextu zasazuje i dění zahraniční: „Velká nezaměstnanost a hosp. krise se zvětšuje. I mezinárodní politické

210 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 172. 211 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 366. 212 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 371.

70 napětí se zhoršuje. V Německu zmocňuje se vlády násilně Hitler přes mrtvoly svých druhů a zavádí zase tvrdý militarism, nebezpečný míru.“213

V kronice od roku 1935 pokračoval František Wolrich, drážní zaměstnanec a počedělický starosta. Soustředil se pouze na dění v obci, popisuje počasí, úrodu, nové stavby atd.

Úmrtí i pohřeb T. G. Masaryka v roce 1937 je ovšem okomentován mimořádně rozsáhle, dostalo se mu téměř čtyř stran psaného textu. „Zpráva o úmrtí tohoto velkého muže roznesla se bleskem ještě v noci po celé republice. Truchlivá zvěst letěla od místa k místu, od úst k ústům. Smutek zastřel naši těžce skoušenou zemi. Zpráva o úmrtí presidenta osvoboditele vyvolala nejen v naší republice nýbrž v celém kulturním světě hluboký dojem a smutek.“214 Touto oslavnou a dojemnou statí prvorepubliková část počedělické kroniky končí.

5.21 Slavětín

Kronika městyse Slavětína je vázána v kombinaci hnědé kůže a výrazně mramorovaného papíru. Založena byla už kolem roku 1850.

Na straně 91 začínají zápisy Jaroslava Grümera z období první republiky, pokrývají ho ale pouze do roku 1928. Nadpis 28. říjen uvozuje kapitolu věnující se vzniku republiky. Je psána obvyklým vlasteneckým způsobem: „Přes všechna utrpení národ čekal trpělivě až nadejde vhodná doba k uskutečnění svých tužeb. Z Ruska, Francie, Italie, Srbska docházeli zprávy o hrdiných činech našich legií, jež se tvořili za hranicemi z našich krajanů usedlých na Rusi a zajatých Čechoslováků. (...) Ještě nějaký čas udržel se churavý stát avšak již 28. října byl proklamován v Praze samostatný stát.“215 Stejně oslavně v ní zmiňuje i volbu prvního prezidenta T. G. Masaryka.

213 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 373. 214 Pamětní kniha obce Počedělic. S. 401–402. 215 Pamětní kniha obce Slavětína. S. 92.

71 Rovněž pozemková reforma se Slavětína dotkla, jak můžeme poznat z krátké zmínky k roku 1920: „V tomto roce byl od zdejšího velkostatku přidělen kus pole pod kaplí do nuceného pachtu malým zemědělcům, příděl provedl pozemkový úřad.“216

Na další námi sledované události se už pozornost nedostala, neboť kronika končí rokem 1928.

5.22 Smolnice

Obecní kronika Smolnice se dochovala ve dvou svazcích, první díl byl založen v roce 1896, má tvrdé desky vázané v hnědé kůži. Prvním kronikářem byl František Brod, v zápisech pokračoval František Štýdl a dobu počátku první republiky zaznamenal Josef Petržilka, vysloužilý smolnický starosta.

Petržilka poctivě zaznamenal dění v roce 1918 a k 28. říjnu do kroniky napsal: „Nastal rychlý obrat v hlavách Vídeňských, vše by se bylo domlouvalo s Čechy, Židé a šlechta najednou se hlásila k Čechům. Tak nastal 28. říjen nejpamátnější den v dějinách Českého národa. Byl krásný podzimní den, slunečno. Lidé pracovali na řepách. V půl jedenácté bylo slyšet houkání sirény v dílnách Lounských. Po chvíli přicházeli dělníci z dráhy, kteří oznamovali že jest [nečitelné] že Rakousko kapitulovalo a že uznává některé požadavky Čechoslováků a Jihoslovanů. Jelikož různé pověsti již dříve kolovaly, nebylo dáno tomu víry. Až učitel Verner který byl zaměstnán na hejtmanství poslal dopis p. Čapkovi v němž oznamuje mír a že na hejtmanství již odstraněn orel a podobizna císaře.“217

Druhý díl kroniky plynule navazuje zápisy k roku 1919. Petržilka popisuje následky války a složitou společenskou situaci, kterou v obci provázely politické spory, a dokonce z nich vznikající násilnosti. Z textu můžeme cítit, že kronikář Petržilka nebyl zastánce socialistů, kteří s převahou vyhráli obecní volby, otevřeně na listech kroniky kritizuje počínání starosty a jeho socialistických straníků.

216 Pamětní kniha obce Slavětína. S. 94. 217 Pamětní kniha obce Smolnice 1. S. 269.

72 Na počátku roku 1923 byl novým kronikářem zvolen řídící učitel Václav Tuháček, svou povinnost z neznámých důvodů ale nevykonával a zápisy let 1923–1928 byly zapsány až zpětně z poznámek Josefa Petržilky, a to Josefem Mikšovicem. Od roku 1928 nový řídící učitel Josef Mikšovic vedl kroniku příkladně až do závěru první republiky.

Hospodářskou krizi přelomu desetiletí jen stručně konstatuje mezi zápisy z roku 1930 a uvádí, že „bylo mnoho lidí (zvláště zedníků) bez zaměstnání.“218

Převzetí moci Adolfem Hitlerem v sousedním Německu nepovažoval Mikšovic za důležité v kronice zmínit.

O tom, že „pan president Osvoboditel pro vysoké stáří“ rezignoval na svůj prezidentský post a že záhy byl „zvolen novým presidentem Dr. Eduard Beneš“ už si ale přečíst můžeme. A k tomu i to, že byl Masaryk zvolen jednohlasně čestným občanem obce Smolnice.219

Ještě větší pozornosti se přirozeně dostalo Masarykovu úmrtí: „Dne 14. září 1937 ve 3 hod. 29 min. v noci zemřel p. president T. G. Masaryk. Zemřel v Lánech ve věku 87 let 6 měs. 7 dní. Převezen byl do Prahy a pochován v Lánech dne 21. září. Smuteční tryznu za zesnulého presidenta Osvoboditele uspořádalo dne 20. září obecní zastupitelstvo, místní osvětová komise a sdružené spolky.“220

Mnichovské dohodě a tomu, co jí předcházelo a co následovalo, je věnován poměrně široký prostor. Téměř dvoustránkový text je zakončen nikoliv poraženecky, nýbrž s nadějí: „Krutá rána stihla náš národ. Doufáme však, že není vše tak definitivní, jak snad se na pohled zdálo a věříme pevně, že budoucnost vše napraví. Vždyť český národ byl již tolikrát pokořen a znovu se vzchopil a vydobyl si svými činy čestné místo mezi okolními kulturními národy světa.“221

218 Pamětní kniha obce Smolnice 2. S. 51. 219 Pamětní kniha obce Smolnice 2. S. 72. 220 Pamětní kniha obce Smolnice 2. S. 85. 221 Pamětní kniha obce Smolnice 2. S. 92.

73 5.23 Solopysky

Kožená vazba prvního dílu pamětní knihy Solopysk je ve špatném stavu, přední desky jsou poškozené a olupují se. Uvnitř je kniha v pořádku a načíná se rokem 1846. Mapuje události až do roku 1927, kdy plynule navazuje ve druhém svazku rokem 1928. Ten už je dochován ve značně lepším stavu, jeho strany však nejsou číslovány.

Dění závěru první světové války je zachyceno na stranách 140–153. Vznik Československé republiky kronikář Václav Frič konstatoval poměrně stručně: „O půlnoci přivezl sokol z Loun plagáty které byly za dohledu obecního starosty obecním strážníkem přibyty, že jsou prohlášeny Čechy. Nato byly v obci vyvěšeny prapory a zpráva ta byla přijata od obecenstva s jásotem.“222

Ohledně pozemkové reformy se z kroniky dozvídáme, jak celé přidělování pozemků dopadlo. Kronikář bez dalších komentářů pouze podrobně vypočítává, komu byla jaká parcela přidělena.223

Většina dalších zápisů se týká zemědělství s důrazem na podmínky pro pěstování chmele. Pečlivý kronikář Václav Frič zapsal svou poslední poznámku 27. července 1925.

Závěr prvního dílu a druhý díl až do roku 1934 měl na starosti Adolf Hovorka. K roku 1929 už můžeme vycítit blížící se komplikovanou hospodářskou situaci, a to například z vět jako: „Následkem malé ceny chmele počaly se rušiti staré chmelnice.“224 V následujícím roce ceny chmele opět rapidně klesly a někteří místní menší pěstitelé se tak dostávali do stále větších nesnází. A dále je tu například zaznamenáno, že v roce 1931 se chmel očesal, protože do obce přicházelo mnoho zoufalých zájemců o sezónní práce, přestože pro pěstitele to vzhledem k malým

222 Pamětní kniha obce Solopysk 1. S. 151. 223 Pamětní kniha obce Solopysk 1. S. 172–180. 224 Pamětní kniha obce Solopysk 2. Nestr.

74 cenám nepřineslo velký výdělek.225 Konkrétně se o hospodářské krizi kronikář ale nezmiňuje ani dále.

Z třicátých let je obecně popisováno téměř výhradně místní dění, počasí a úroda, o událostech celostátního významu v kronice zmínky nenajdeme. Další podstatný záznam je z roku 1938 a je z ruky Hovorkova následovníka Rudolfa Tučka, zmiňuje pouze mobilizaci ze dne 24. září,226 další události už nikoliv. Tuček rovněž zapisoval především informace o počasí a sklizni.

5.24 Touchovice

Tvrdé kožené desky doplněné mramorovaným motivem chrání kroniku obce Touchovic, která byla založena v roce 1921. Kronikář Josef Vořech nejprve vysvětluje, jak se k úloze kronikáře dostal a přibližuje charakter obce a jejích obyvatel. Uvádí, že jde většinou o zemědělce, případně pracovníky na železnici. Uvádí, že v Touchovicích je šest větších hospodářství a že pozemková reforma rozdělila někdejší pozemky velkostatku v rozloze 8550 ha mezi 76 vlastníků z řad obyvatel obce.

Po krátkém místopisném úvodu přichází na řadu starší dějiny obce a konečně se chronologický výklad vrací do nedávných válečných let. Zápis k 28. říjnu kronikář nese v oslavném duchu. Vořech popisuje, jak se novina o vzniku ČSR do Touchovic donesla.

Kromě nepříjemností s počasím, úrodou a snížením cen plodin není o tom, jakým způsobem obec zasáhla hospodářská krize, v touchovické kronice více pojednáno.

Kniha není členěna výhradně chronologicky, ale zároveň i tematicky – obsahuje kapitoly jako Spolky, Neštěstí, Vzrůst obce nebo Pověsti.

V roce 1933 nastala změna na postu kronikáře, stal se jím železniční dělník Josef Pulchart.

225 Pamětní kniha obce Solopysk 2. Nestr. 226 Pamětní kniha obce Solopysk 2. Nestr.

75 Úmrtí T. G. Masaryka v roce 1935 je věnovaná samostatná stať: „Tato zpráva roznesla se po celé republice bleskem. Nejsmutnější zpráva, jaká kdy mohla býti národu oznámena – ještě nikdy v národě – od nejmenší chaloupky do paláců hlavního města, nezanechala tolik smutku a bolesti jako zpráva: President Masaryk nám zemřel.“227 Celá následující strana je pak zdobena smuteční kresbou a uprostřed je vlepena Masarykova portrétní fotografie.

Rovněž mezinárodní situaci podzimu 1938 a faktickému zániku první republiky je věnováno mnoho prostoru. Kronikář popisuje, jak obyvatelé Touchovic reagovali: „V naší obci způsobila tato zpráva veliký rozruch. Lidé většinou již spící byli vyburcováni těmi, kteří poslouchali u radioaparátů zprávy o 22. hod. Mnoho občanů běželo na náves, kde se pak v hloučcích rokovalo o dnešní situaci. (…) 30. září podepsána pak neblahá mnichovská dohoda čtyř velmocí, která nám diktovala – území obydlené Němci postoupit Německu.“ Na závěr potom doplňuje, že do obce přibylo 58 obyvatel uprchlých z pohraničí.228

5.25 Toužetín

Pamětní kniha obce Toužetína je vázána v červené kůži s ornamentálními kovovými sponami na nárožích, titul je vyražen zlaceným písmem. Kronikář František Brod popisuje svým mimořádně zdobným rukopisem geologické poměry, podrobnou historii obce nebo působení rodu Adolfa Josefa Schwarzenberga v regionu.

Zápisy vážící se k první republice najdeme až od strany 290, zapsal je Josef Klier. Vznik ČSR je popsán velmi detailně se všemi podrobnostmi o mezinárodních úmluvách a smlouvách, které k němu vedly. A konečně: „Vše bylo náležitě připraveno a zosnováno. 27. října 1918 telefonuje Dr. Rašín dru. Scheinerovi:229 ‚Příteli, zítra to praskne, Rakousko kapituluje, učiňte přípravy k revoluci!‘ - Starosta

227 Pamětní kniha obce Touchovic. S. 47. 228 Pamětní kniha obce Touchovic. S. 60. 229 Josef Scheiner (* 1861 Benešov, † 1932 Praha) byl český právník, tělocvičný a veřejný činitel. Dostupné online: https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=jk01110866 [cit. dne 2020-07-03]

76 obce sokol. Scheiner mu odpovídá: ‚Rozumím dobře a vše zařídím!‘ a již udílí rozkazy celé obci sokolské, aby veškeré členstvo čekalo na povel a bylo připraveno. Nastal den 28. října, den převratu, kdy naplnili se dnové naši.“230

Další zápisy se soustředí na nevšední události v obci, jako bylo odhalení pomníku padlým v roce 1921, celorepublikové události jsou zapsány heslovitě na dalších stránkách, námi sledované děje však zaznamenané nejsou. Chronologické zápisy z období první republiky končí rokem 1931, kdy se z Toužetína kronikář Josef Klier odstěhoval do Dobroměřic.231 Poté následuje ještě několik tematických kapitol napsaných zpětně Františkem Bechyňským až v roce 1947 – například o sokolské obci, dobrovolných hasičích, místním hřbitově nebo elektrárenském družstvě. Zápisy z jednotlivých let po roce 1931 už však v kronice nenajdeme.

5.26 Úlovice

Kronika Úlovic je vázána v pevné kožené vazbě s poškozeným papírovým přebalem. Byla založena roku 1807, první souvislé zápisy začínají však až rokem 1842.

Rok 1918 do kroniky zapsal starosta František Křeček, uvedl zde však na necelých pěti řádcích pouze ceny některých plodin, události místní, natož celostátní nezaznamenal vůbec. Vznik republiky zmiňuje až další starosta Josef Vondráček v rovněž nepříliš obsáhlém zápise následujícího roku 1919, kdy uvádí: „Dne 28. října v tomto roce byl prohlášen národní svátek na památku prohlášení Čes. republiky.“232

V následujících letech zapisuje především úrodu obilí, chmele a dalších plodin, a to až do roku 1926, kdy na něj v zápisech navázal nový starosta Jaroslav Boček. I jeho zápisy však pokračují ve stejném duchu, proto se v kronice o významných celostátních událostech nedočteme. Tento způsob zápisů pak narušuje v roce 1931, kdy poznamenává dopady hospodářské krize a připojuje i svou osobní úvahu nad

230 Pamětní kniha obce Toužetína. S. 298. 231 Pamětní kniha obce Toužetína. S. 318–324. 232 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 49.

77 jejími příčinami, když píše, že „v tomto roce projevoval se již těžce důsledek nízkých cen chmele a jiných zeměděl. produktů. Všude je cítit naprostý nedostatek peněz. (…) Hlavní příčinu ovšem dlužno hledati v tom, že poměry se změnily tak podstatně, že se těm, kteří jsme zvykli žíti v nadpoměrech – na normální střízlivou dobu špatně zvyká. Hlavní zlo spočívá v nedostatku peněz – který se pociťuje hlavně na venkově a mezi zemědělci vůbec – co zatím ve městech – obchod – úřednictvo a gážisté vůbec ‚krisí‘ – prozatím tak netrpí. Dělnictvo trpí nezaměstnaností – mnoho továren a prům. podniků zastavuje práci.“233 Že krize pokračuje, zapisuje hned pod nadpisem dalšího roku 1932, dodává však, že ve chmelařském kraji se poměry značně zlepšily.234 Stejně tak v roce 1934 uvádí, že je „možno zaznamenati jisté zlepšení v hospodářských poměrech a to snad ve všech odvětvích.“235

V roce 1935 ve vedení kroniky nahradil dosavadního starostu kronikář Štěpán Žvachta. Ten na rozdíl od svých předchůdců zapisuje velmi málo o úrodě a počasí a naopak v krátkém zápise toho roku zaznamenává téměř výhradně změnu na postu prezidenta republiky: „Dále bylo významnou událostí tohoto roku volba nového presidenta republiky, na místo dosavadního presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, který pro stáří vzdal se svého úřadu. Novým presidentem byl dne 18. prosince zvolen Dr. Eduard Beneš.“236

O Masarykově smrti v zápise roku 1937 pojednává Žvachta s patřičnou úctou: „V tomto roce utrpěl národ československý bolestnou ztrátu úmrtím svého zakladatele a Osvoboditele prvního presidenta Č. S. R. T. G. Masaryka, kterýž zemřel na zámku lánském dne 14. září, ve věku 87 roků. Celý národ československý s vládou a presidentem republiky ponořil se ve smutek nad takovou ztrátou a v den pohřbu, který byl vypraven z pražského Hradu, kdo nemohl se tohoto zúčastniti se osobně, alespoň v duchu se rozloučil se svým Osvoboditelem na poslední cestě na prostý lánský hřbitov, kamž byl zesnulý pohřben.“237

233 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 64–65. 234 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 67. 235 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 70. 236 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 72. 237 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 73.

78 Stejně tak události roku 1938 dostaly v kronice svůj prostor. Pojednáno je o politických tlacích směřujících k mnichovské dohodě, o částečné mobilisaci vyhlášené 14. září i úplné z 24. září. Konečně pak uvádí, že „došlo k několika poradám zahraničních státníků jmenovitě francouzských, anglických a italských s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. Československo a jeho vláda spoléhající na vojenskou pomoc Francie a Anglie ba i na pomoc sovětského Ruska zůstává osamoceno a opuštěno odevšech přátel a spojenců, když v osudný den dne 28. září dohodou západních velmocí t. j. Francie a Anglie, rovněž i Italie a Německa v Mnichově bylo rozhodnuto, že Československo musí postoupiti část území obývaného německým obyvatelstvem německé říši. S bolestí v srdci musel se národ československý podříditi tomuto rozkazu jelikož jsa zrazen od spojenců nemohl pomýšleti na odpor proti přesile. Sudetské území bylo vyklizeno a postupně obsazeno říšsko-německou obranou.“238 Štěpán Žvachta své chmurné pojednání však uzavírá optimisticky: „Vstupujeme do roku nového s nadějí a důvěrou v Boha, že národ československý po proživších bolestných událostech znovu se vzchopí a v míru a pracovitosti dospěje k nové konsolidaci. Vlasti zdar!“239

5.27 Vlčí

Tvrdé desky pamětní knihy obce Vlčí založené v roce 1923 kombinují světle hnědou kůži a šedé plátno. V úvodu je popsán místopis obce, její pamětihodnosti a nejstarší dějiny. Poté následuje popis válečných let završující se událostmi 28. října, kronikář popisuje, jak se novina do Vlčí dostala a jak radostnou náladu vyvolala. Uvádí mimo jiné například: „Samostatný stát československý se stal skutečností. O jedenácté hodině dopolední rozhučela se parní siréna st. drah v Lounech, ohlašujíc tak tuto světodějnou událost. Když potom došly do vsi bližší zprávy, rázem ustala všechna práce, rozradostní obyvatelé vyvěšovali prapory a kdo mohl pospíchal svátečně

238 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 75. 239 Pamětní kniha obce Úlovic. S. 76.

79 oblečen do Chlumčan neb Loun, aby se zúčastnil projevů, které byly v dotyčných místech uspořádány.“240

Vzhledem k zpětnému zapisování dění před rokem 1923 se toho k prvním letům samostatného Československa mnoho nedozvídáme. Důležitá je ale poznámka k pozemkové reformě: „V roce 1920 nastal výkup dlouhodobých pachtů, u nás byly do vlastnictví předávány políčky v rokli dosavadním nájemcům. Celá rokle patřívala k zdejšímu schwarzenbergskému velkostatku.“241 Celá situace s rozdělením pozemků velkostatku se pak ještě upřesnila v roce 1924, kdy na základě zákona o pozemkové reformě „bylo na podzim přikročeno k parcelaci zdejšího schwarzenbergského velkostatku“ a přidělení půdy mezi místní.242

Kapitoly k letům 1925–1928 jsou velice stručné, hovoří o obecních volbách, počasí a výjimečných obecních událostech. Nepříznivé hospodářské poměry už kronikář uvádí v zápisech roku 1929: „Naši hospodáři byli postiženi neobyčejným poklesem cen zemědělských plodin, zvláště chmele.“243 Stupňující se hospodářské problémy znovu připomíná a popisuje v roce 1930: „Vzhledem k hospodářské krisi, která nezachvátila jenom náš stát nýbrž celý svět, neobrátily se poměry ani v tomto roce k lepšímu. Naopak, situace se spíše ještě zhoršila. Jednak v nezaměstnanosti našeho dělnictva, jednak dalším poklesem cen zemědělských produktů.“244

Hitlerův úspěch ve volbách v sousedním Německu kronikář nezaznamenal. Velká pozornost je ale věnována posledním letům života T. G. Masaryka. Dozvídáme se, že v obci oslavili jeho 84. narozeniny i informaci o jeho znovuzvolení do prezidentské funkce v roce 1934.245 K roku 1935 jsou opět připomenuty prezidentovy narozeniny a ke konci roku pak s obvyklým emocionálním pohnutím zpráva o jeho odstoupení: „Hlubokým dojmem působilo dne 14. prosince odstoupení prvního presidenta Č.S.R. Masaryka – Osvoboditele z úřadu. Občanstvo si uvědomilo

240 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 8. 241 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 11. 242 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 14. 243 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 18. 244 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 29. 245 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 44.

80 historický okamžik pro náš stát a pečlivě sledovalo volbu nástupce tohoto velkého presidenta v úřadě. Radostně bylo přijato dne 18. prosince zvolení dra E. Beneše novým presidentem a tím splnění Masarykova odkazu.“246

Po prvních stranách zápisů roku 1937 široká černá stuha rámuje text s nadpisem Smrt Osvoboditele, kde mimo jiné smutně uvádí: „Truchlivý čtrnáctý září! O skonu našeho velikého presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka jsme se dozvěděli z ranního hlášení rozhlasu. V dopoledních hodinách v okolních obcí zvoní umíráčkem. Zvoní se i u nás a na obecní úřadovně a na hostinci u Švancarů vyvěšeny do půli žerdi spuštěné státní vlajky na znamení smutku. Všichni si uvědomujeme osudovost tohoto dne a nenahraditelnost ztráty, která nás stihla.“247 V dalších dnech se i ve Vlčí konala tryzna za účasti většiny obyvatel. Zprávu pak na další straně zakončuje celostránkovou portrétní fotografii T. G. Masaryka.

Září 1938 je popsáno včetně událostí, které mu, co se týče chodu obce, předcházely – můžeme číst o výstavbě opevnění a o mobilizaci nevojáků ze 14. září: „S nadšením a odhodláním, krátce a bez zoufalých scén se rozloučili se svými rodinami a odcházeli brániti svoji republiku se zbraní v ruce.“248 A nakonec se zvláštní chronologií lituje nenaplněného vlasteneckého odhodlání a nepozvednutí zbraní v obraně: „S rozechvěním jsme sledovali další události a přišel den nejbolestnější 21. září, kdy jsme se večer dozvěděli z rozhlasu, že jsme opuštěni svými spojenci a donuceni k vydání svých tisíciletých hranic. Při poslechu této zprávy se nikdo nestyděl za slzy. Následující dny jsme ještě doufali v obrat situace. Proto jsme s jistým uspokojením a se vší odhodlaností vyslechli 23. září, po desáté hodině večerní zprávu o nařízené všeobecné mobilisaci. (…) Každý byl odhodlán dáti svoje síly k obraně státu a národa. Bohužel osud určil jinak, nebylo nám toto dopřáno.“249

246 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 51. 247 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 60. 248 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 68–69. 249 Pamětní kniha obce Vlčí. S. 69.

81 5.28 Volenice

Pamětní kniha obce Volenic je vázána v tvrdých deskách, s na několika místech potrhaným papírovým přebalem. Založena byla roku 1930 a jejím vedením byl pověřen tesař Josef Petržilka. Kroniku načíná obecným pojednáním o obci, místopisem a výčtem majitelů domků. V úvodu také rekapituluje rozdělení půdy při pozemkové reformě.250

Chronologicky začal události zapisovat až od roku 1932, kdy se také několika slovy dotýká nevalné hospodářské situace: „bída je mezi chudým lidem veliká, snad nám všem prodají baráky, platit není čím.“251 K chudobě pak můžeme nalézt další poznámku i v zápisech roku 1934, kdy uvádí: „Lidí žebravých chodí velmi mnoho, (…) nejvíce je jich ze severu.“252

V roce 1935 zmiňuje pouze slavnostní průvod při příležitosti oslav Masarykových 85. narozenin,253 o jeho abdikaci v závěru roku však již nepojednává.

Úmrtí T. G. Masaryka v roce 1937 ovšem do kroniky několika větami zapsal. Informace je poměrně strohá a bez obvyklých citových příkras: „Dne 14. září zemřel p. president Osvoboditel T. G. Masaryk. Když přišla ráno radiová zpráva, že zemřel, nechal p. starosta zvonit hodinku, lidé vybíhali a ptali se kdo zemřel, a když se dozvěděli tu smutnou zprávu, bylo pláče po celé vsi.“254

Podobně stručnou v kronice nalezneme i poznámku o důsledku Mnichovské dohody, kdy o této události informuje kronikář s poměrně originální perspektivou: „Dne 29. září bylo odděleno od republiky Československé a připojeno k říši Německé území obývané Němci. Všechny uhelné doly byli odděleny od republiky, tím nastal

250 Pamětní kniha obce Volenic. S. 13–19. 251 Pamětní kniha obce Volenic. S. 29. 252 Pamětní kniha obce Volenic. S. 39. 253 Pamětní kniha obce Volenic. S.40. 254 Pamětní kniha obce Volenic. S.45.

82 nedostatek paliva v Čechách, chudí lidé zkusili mnoho zimy.“255 Dodává pak, že i do Volenic se přistěhovalo pět rodin ze Sudet.256

5.29 Vršovice

Kronika obce Vršovic je knihou obvyklého formátu v deskách hnědé barvy v kombinaci kůže a plátna. Pořízena byla k 1. lednu 1921 u knihtiskaře Antonína Štrambacha v Lounech, což můžeme číst na titulní stránce. Vršovické kroniky se ujal Bohumil Lůžek, první zápisy pocházejí až z roku 1927. Vlastivědné kapitoly jsou členěny tematicky a jsou spíše než kronikou textem o místopisu a starších dějinách Vršovic. Část s názvem Kronika pamětihodných událostí v obci začíná až na straně 160 a zahrnuje léta 1927–1939.

Už v roce 1928 nahradil Lůžka Osvald Blažek. Kromě údajů o poklesu cen v zemědělství více hospodářskou situaci nerozebírá. Více zaujala jeho následovníka, Hynka Husáka: „1931. Rok tento byl pokračováním hospodářského oslabení, jež se jevilo na celém skoro světě. Produkty průmyslové těžko nalézaly odbytu, takže nebylo řídkým zjevem, když i tisíce dělníků bylo z práce propuštěno a zemědělské produkty světovou nadprodukcí stlačeny na ceny dosti nízké, které sotva stačily krýti celkovou potřebu hospodářskou, takže tito omezovali vydání na nejnutnější míru.“257

Další kronikář Jaroslav Frantl pokračuje v hodnocení hospodářské situace, k politickým poměrům se nevyjadřuje.

V roce 1935 zmiňuje, že prezidentu Masarykovi bylo uděleno čestné občanství obce Vršovic, jeho odstoupení z prezidentského úřadu však nezmiňuje vůbec. Masarykovu úmrtí v roce 1937 ale přece jen věnoval několik smutečně ozdobených řádků: „Těžká a bolestná rána stihla celý národ! Dne 14. září 1937 dotlouklo bohatýrské srdce našeho prvého presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Ačkoliv

255 Pamětní kniha obce Volenic. S. 47–48. 256 Pamětní kniha obce Volenic. S. 48. 257 Pamětní kniha obce Vršovic. S. 167.

83 neměl již osudy státu a národa v rukou, pohlížel k němu národ jako k prvému muži ve státě s důvěrou, že jako anděl strážný nad námi bdí a všeho zlého nás chrání.“258

Zánik první republiky zaznamenal Frantl příkladně: „1938. Rok bohatý na politické události velkého významu. Podrobnosti nepatří snad do obecních kronik, proto podávám jen povšechný přehled. (...) Dne 27. IX vyslovuje Adolf Hitler ultimativní požadavky – vyklizení sudeto-německých území nejdéle do 1.X.1938. Požadavky byly na nátlak velmocí Anglie a Francie přijaty. A nyní nastalo stěhování Čechů z německých krajů.“259

5.30 Zbrašín

Památní kniha obce Zbrašína je vázána v zachovalých kožených deskách, založena byla roku 1923 a prvním kronikářem byl ustanoven Václav Kyzlík, řídící učitel z Hořan. Ten hned v úvodu odkazuje na důvod založení kroniky: „Zákonem ze dne 30. ledna 1920 č. 80. Sbor. zák. a nař. ukládá se obcím povinnost založiti a vésti pamětní knihu – obecní kroniku.“260 Dále pokračuje velmi úhledným a zdobným písmem v pochvalném místopisu obce, starších zbrašínských dějinách, místních spolcích a institucích. Připojuje rovněž pojednání o světové válce,261 přičemž oslavuje legionáře a konečně i svobodu: „Přišla konečně veliká hodina súčtování, v níž s mořem slz a utrpení kanou slzy usmíření a radostné víry v nové lepší budoucno. (…) Dne 28. října 1918 vstoupil náš stát československý po 300 leté porobě v řadu samostatných kultůrních států světa. (…) K letošním krásným vánocům vrací se domů první president českosl. republiky provázen sty českých a slovenských vojáků, kteří po léta v cizině se bili za svobodu svého národa.“262

258 Pamětní kniha obce Vršovic. S. 188. 259 Pamětní kniha obce Vršovic. S. 190–191. 260 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 3. 261 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 4–24. 262 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 25–26.

84 Přehledně také vysvětluje pozemkovou reformu a částečně i to, jak proběhla v obci: „Vyvlastněny budou velkostatky větší než 150 hektarů půdy zemědělské. Záborem nabývá československá republika práva zabraný majetek přijímati a přidělovati. O náhradě rozhodne se zvláštním zákonem. Bez náhrady převezme se majetek příslušníků nepřátelských států, pak rodin Habsburků, majetek bezprávně nabytý a majetek osob provinivších se hrubě proti českosl. národů ve světové válce. Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účele všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, válečným invalidům, družstvům hospodářským, družstvům bytovým, zemědělským obcím a jiným veřejným svazům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitárním ústavům. Zdejším domkářům, kteří měli delší dobu pozemky od Šwarzenberka pronajaté, vešly ve vlastnictví za odměnu 300 až 700 K a jiným nemajetným občanům byly dílce pozemků pronajaty.“263 O přídělech půdy pokračuje i v zápisech roku 1924, kdy byla „na jaře ohlášena parcelace velkostatku Postoloprtského, proto i oba dva dvory Zbrašínské vzaty do záboru. Zájem občanů o půdu jest veliký. Přihlášek o tuto podáno bylo 78 kusů a výměra žádaných pozemků činila 161 hektarů.“264 Uvádí pak i konkrétní rozdělení pozemků jednotlivým rodinám.

V dalších letech pak zapisuje především stav úrody, počasí, obecní volby a různá usnesení samosprávy. V roce 1932 se dočteme o dopadech hospodářské krize, kde je uvedeno, že sice sklizeň byla ucházející, avšak „krise nezaměstnanosti, panující v celém světě, doléhá i do malých vísek, kde řemeslníci a dělníci nemohou se práce domoci, těm nejpotřebnějším vydávány jsou potravinové poukázky v hodnotě 10 Kč. pro týden svobodným a 20 Kč. ženatým.“265

Zpráva o abdikaci prezidenta je v kronice zmíněna na konci zápisu roku 1935, kde najdeme prostou a faktickou informaci: „President republiky T. G. Masaryk vzdal se svého úřadu pro svůj vysoký věk a nástupcem doporučil svého spolupracovníka v odboji, Dra Edvarda Beneše ministra věcí zahraničních. Při volbě po abdikaci

263 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 27. 264 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 30. 265 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 40.

85 konané, zvolen Dr. Beneš velkou většinou presidentem a odstoupivšímu presidentovi, ponechán jeho titul s doplňkem President – Osvoboditel.“266

Další roky jsou v pamětní knize zaznamenány jen velmi stroze, úmrtí Masaryka v roce 1937 se nevěnuje vůbec. Stejně tak popis událostí podzimu 1938 nenajdeme, neboť kronika končí posledním zápisem z 6. března 1938.

266 Pamětní kniha obce Zbrašína. S. 45.

86 Závěr

Diplomová práce pojednává o kronikářství a obecních kronikách, které zachycují období první republiky v lounském okrese v obcích s převahou českého obyvatelstva.

V úvodu jsme si položili několik otázek, na které bychom nyní měli znát odpovědi. Cílem práce bylo jednak zjistit, jestli zapisovatelé splnili úkol vytyčený platnou legislativou, tedy zda kroniky skutečně vedli, a pokud ano, jakým způsobem do nich informace zapisovali. Do jaké míry jsou v českých obecních kronikách vedených v období první republiky zaznamenány významné státotvorné a společenské události? Dále nás zajímalo, zda se kronikáři dokázali vzdát osobních soudů, zda se snažili o objektivitu. A konečně, zda nám kroniky mohou pomoci vytvořit si relevantní představu o životě v první republice. Pojďme si výsledky bádání stručně shrnout.

Velká část kronik začíná své chronologické vyprávění první světovou válkou, která se zakončuje triumfálním líčením o vzniku samostatného Československého státu. Málokterý kronikář se vyhnul vlasteneckému tónu, o objektivním podání nemůže být v tomto případě řeč. Mnoho kronik přináší seznamy padlých vojáků, často se dočítáme o budování pomníků obětem války, na který se obvykle složila celá obec. Ostatně pospolitost, sounáležitost a hojná účast na různých slavnostech, například na oslavách výročí vzniku republiky nebo oslavách Mistra Jana Husa je další typickým znakem doby první poloviny dvacátých let. Výrazně jiný dojem zaznívá ze smolnické kroniky, kde se zapisovatel zaměřil naopak na nepřátelství a spory ve vsi.

Přijetí nové ústavy nezaznamenala žádná ze sledovaných pamětních knih. Přestože ze současných učebnic dějepisu můžeme nabýt názor, že šlo o významnou událost, na běžný život v regionech neměla zřejmě přílišný vliv.

Co se týče pozemkové reformy, některých samospráv se dotkla více než ostatních. Zmínku o rozparcelování místního statku najdeme zhruba ve třetině sledovaných kronik, v některých případech až pedantsky přesně uvedenou pomocí tabulkového výčtu, jako to můžeme vidět třeba v pamětních knihách obcí Brloha a Hřivic.

87 Hospodářská krize zásadně formovala život první poloviny třicátých let a je to patrné i ze zápisů kronikářů. Můžeme v nich pozorovat jemné rozdíly v závislosti na tom, do jaké míry převažoval v obci zemědělský charakter – byla-li obec obydlena převážně zemědělci, kronikář se soustředil spíše na pokles cen plodin, špatný odbyt atd. V případě, že v obci žilo i početnější dělnictvo (nejčastěji železničáři) nebo řemeslníci, najdeme v zápisech i informace o velké nezaměstnanosti v průmyslu a navazujících nesnázích.

Málokterá pamětní kniha obsahuje i širší společensko-politické události v relevantním kontextu. Poměrně běžné je to v lounské kronice, kde měl autor potřebu uvést více souvislostí. Výsledky německých voleb v roce 1933 jsou kromě lounské kroniky zapsány také v Pamětní knize obce Dobroměřic a Pamětní knize obce Počedělic, zmíněny jsou pak v zápisech pozdějších let v Pamětní knize obce Hřivic a Kronice obce Chožova. Kronikáři toto dění uváděli výhradně s negativní konotací.

Naopak drtivá většina kronikářů sledovala se zaujetím poslední léta života T. G. Masaryka. Ve velkém počtu vesnic se slavily jeho narozeniny, řada obecních zastupitelstev mu také udělila čestné občanství obce. Většinou se z kronik dozvídáme o jeho rezignaci. Je velkou výjimkou, když se ze stránek kroniky nedočteme o prezidentově skonu, převaha pamětních knih mu věnovala nadprůměrný prostor. Ani v tomto případě neudržela většina kronikářů objektivní tón, z jejich slov je cítit značný zármutek a pohnutí.

Stejně tak události Mnichovské dohody nenechaly autory kronik lhostejnými. V pamětních knihách můžeme číst pompézní vlastenecké projevy, často i s přídechem bojovnosti a očekáváním dalšího vývoje.

Vzhledem k tomu, že kronikářství je do velké míry kreativní činností, nelze pominout osobnost zapisovatele. Každý kronikář provádí při zapisování do určité míry kurátorskou činnost a je samozřejmé, že se nelze vyhnout určitému osobnímu vhledu. Kroniky tak mohou být nejen zdrojem informací o dějinách dané obce, ale i sondou do myšlení a nálad tehdejší společnosti.

88 Prameny

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Brloh. Sign. 137. Inv. č. 19. Pamětní kniha obce Brloha.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Cítoliby. Sign. 019. Pamětní kniha obce Cítolib 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Černčice. Sign. 067. Inv. č. 49. Pamětní kniha obce Černčic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Dobroměřice. Sign. 082. Inv. č. 67. Pamětní kniha obce Dobroměřic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Domoušice. Sign. 084. Inv. č. 78. Pamětní kniha obce Domoušic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Donín. Sign. 010. Inv. č. 15. Pamětní kniha obce Donína.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Hříškov. Sign. 061. Pamětní kniha obce Hříškova.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Hřivice. Sign. 142/2. Inv. č. 112. Pamětní kniha obce Hřivic 2.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Hřivice. Sign. 142/3. Inv. č. 113. Pamětní kniha obce Hřivic 3.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Chožov. Sign. 205. Inv. č. 59. Kronika obce Chožova 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Jimlín. Sign. 107. Inv. č. 37. Pamětní kniha obce Jimlína, Opočna a Zeměch.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Konětopy. Sign. 122. Inv. č. 10. Pamětní kniha obce Konětop.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Kystra. Sign. 179. Pamětní kniha obce Kystry.

89 Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Lenešice. Sign. 066. Inv. č. 247. Pamětní kniha obce Lenešic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Líšťany. Sign. 127b. Inv. č. 10. Kronika obce Líšťan.

Státní okresní archiv Louny. Sbírka kronik města Loun. Sign. 001/I. Pamětní kniha města Loun 1/I.

Státní okresní archiv Louny. Sbírka kronik města Loun. Sign. 002/II. Pamětní kniha města Loun 2/II.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Obora. Sign. 007. Inv. č. 57. Pamětní kniha obce Obory 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Orasice. Sign. 081. Pamětní kniha obce Orasic 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Orasice. Sign. 140. Pamětní kniha obce Orasic 2.

Státní okresní archiv Louny. Archiv městečka Panenský Týnec. Sign. 021. Pamětní kniha obce Panenského Týnce.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Pnětluky. Sign. 018. Inv. č. 63. Pamětní kniha obce Pnětluk 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Počedělice. Sign. 080. Inv. č. 38. Pamětní kniha obce Počedělic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv městečka Slavětín. Sign. 060. Inv. č. 2. Pamětní kniha obce Slavětína.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Smolnice. Sign. 169a. Inv. č. 16. Pamětní kniha obce Smolnice 1.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Smolnice. Sign. 169b. Inv. č. 17. Pamětní kniha obce Smolnice 2.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Solopysky Sign. 017. Inv. č. 64. Pamětní kniha obce Solopysk 1.

90 Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Solopysky. Sign. 126. Inv. č. 65. Pamětní kniha obce Solopysk 2.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Touchovice. Sign. 123. Pamětní kniha obce Touchovic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Toužetín. Sign. 020. Inv. č. 13. Pamětní kniha obce Toužetína.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Úlovice. Sign. 125. Pamětní kniha obce Úlovic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Vlčí. Sign. 138a. Pamětní kniha obce Vlčí.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Volenice. Sign. 141. Pamětní kniha obce Volenic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Vršovice. Sign. 114. Pamětní kniha obce Vršovic.

Státní okresní archiv Louny. Archiv obce Zbrašín. Sign. 174. Inv. č. 19. Pamětní kniha obce Zbrašína.

91 Seznam použité literatury

BARTOŇ, Jiří. O kronikách obcí: praktická pomůcka pro kronikáře obcí. 3. vyd. Praha: Sekurkon, 2009. ISBN 978-80-86604-41-1. BARTOŠ, Josef a CHOBOT, Karel. Úvod do archivnictví pro historiky. 3., přepracované a rozšířené vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 97 s. ISBN 80-244-0142-8. BLÁHOVÁ, Marie, ed. Kronika tak řečeného Dalimila. Překlad Marie Krčmová. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1977. 240, [4] s. Členská knižnice nakl. Svoboda. BLÁHOVÁ, Marie, Jan FROLÍK a Naďa PROFANTOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-265-1. ČURDA, Jan a DVOŘÁK, Jan. Moderní dějiny pro střední školy: světové a české dějiny 20. století a prvního desetiletí 21. století. Brno: Didaktis, 2015. ISBN 978-80-7358- 223-4. DĚDINA, Jan a kol. Dějepis: učební text pro 4. třídy středních škol. Praha: SPN, 1950. DOUŠOVÁ, Veronika. Hříškov, ves mezi pěti vrchnostmi. Hříškov, 2018. ISBN 978-80- 270-4887-8. HAVLÍK, Miroslav a kol. Obecní kroniky. Archivní prameny v etnologickém výzkumu I. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 273 s. ISBN 978-80-210-6862-9. HORÁK, Ondřej. Liechtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním: příspěvek k poválečným zásahům do pozemkového vlastnictví v Československu v první polovině dvacátého století. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. Otazníky našich dějin; sv. 19. ISBN 978- 80-7277-457-9. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin. [Sv.] 2. Praha: Zvon, 1991. 281 s. ISBN 80 7113 003-6. KASPER, Tomáš a KASPEROVÁ, Dana. Dějiny pedagogiky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2429-4. S. 199. KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-146-8. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý, Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). 1. vydání. Praha: Libri, 2002. 577 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-7277-030-6. S 411. KLIMEK, Antonín. Boj o Hrad: vnitropolitický vývoj Československa 1926-1935 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. Praha: Panevropa, 1998. ISBN 80- 86130-02-9. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. XIII., 1918-1929. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2000. 821 s. ISBN 80-7185-264-3. Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1900. sv. 15 Krajčij–Ligustrum. KRÁLÍK, Oldřich. Kosmova kronika a předchozí tradice. Praha: Vyšehrad, 1976.

92 LACINA, Vlastislav. Alois Rašín. Praha: Mladá fronta, 1992. Kdo je- (Mladá fronta), sv. 6. ISBN 80-204-0303-5. LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. Česká historie. ISBN 978-80-7106-963-8. LONÍČEK, Roman. Minulost, přítomnost a budoucnost školní kroniky. Olomouc, 2008. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. MAREŠ, Jan a PATROVSKÁ, Zdena. Osvobození nebo porážka? : říjen 1918 na Lounsku, Podbořansku a Žatecku očima Čechů a Němců. Litoměřice, 2018. ISBN 978- 80-904381-8-7. MAREŠ, Jan a KUKLA, Miroslav. Smolnice. Louny, 2007. ISBN 978-80-87019-06-1. MAREŠ, Jan. Bitozeves: Nehasice, Tatinná, Vidovle. Bitozeves, 2018. ISBN 978-80- 270-4201-2. MAREŠ, Jan a MIKOVCOVÁ, Jana (eds.). Jimlín a Nový Hrad. Jimlín, 2017. ISBN 978- 80-270-3072-9. MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vydání. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X. NAHODIL, Otakar a ROBEK, Antonín. České lidové kronikářství. Praha: Orbis, 1960. OLIVOVÁ, Věra. Dějiny první republiky. 2. vydání. Praha: Společnost Edvarda Beneše, 2012. 359 s. Knižnice Společnosti Edvarda Beneše; sv. 40. ISBN 978-80-86107-63-9. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství Brána, 2012. ISBN 978-80-7243-597-5. PEKAŘ, Josef. O nové církvi československé. Národní politika. 1920-01-13, roč. 28, čís. 13. PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. 2. rozšířené vyd. Praha: Národní muzeum, 1976. PUBAL, Václav. Kroniky a kronikáři. Praha: Národní muzeum, Ústřední muzeologický kabinet, 1985. 211 s. Muzejní práce; Svazek 21. RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. ROEDL, Bohumír. Regionální historik František Štědrý. Vlastivědný sborník Podbrdska. 1983, roč. 25. S. 171–172. ROEDL, Bohumír. Nad novou knihou básní nakreslených tuší. Svobodný hlas. Č. 32, 17. 2. 2000. ROEDL, Bohumír. Cítoliby. Louny, 2003. ISBN 80-903348-0-6. ROEDL, Bohumír. Kapitoly z dějin Černčic. Černčice, 2005. ISBN 80-903348-9-X. ROEDL, Bohumír. Historie státního okresního archivu Louny. 2005. Dostupné online: http://www.soalitomerice.cz/historie-soka-louny/ [cit. dne 2019 05 03]. ROEDL, Bohumír a KUKLA, Miroslav. Pnětluky. Louny, 2007. ISBN 978-80-87019-07- 8.

93 ROEDL, Bohumír a STUDENÝ, Vladimír. Konětopy. Louny, 2009. ISBN 978-80-87019- 13-9. ROEDL, Bohumír. Hřivice a Markvarec. Hřivice, 2016. ISBN 978-80-7277-549-1. ROUBÍK, František. Ke vzniku prvního nařízení o obecních kronikách v Čechách z r. 1835. Časopis pro dějiny venkova. Č. 16, 1929. SEMOTANOVÁ, Eva a kol. Akademický atlas českých dějin. 2., doplněné vydání. Praha: Academia, 2016. xxviii, 559 s. ISBN 978-80-200-2574-6. SPUNAR, Pavel. Spisovatelé – vzdělanci – básníci. In: ŠMAHEL, František, ed. a NODL, Martin, ed. Člověk českého středověku. 1. vydání. Praha: Argo, 2002. 500 s.; sv. 14. ISBN 80-7203-448-0. SÝKORA, Milan. Z pravěkých Cítolib. Cítolibské listy. R. 1974, č. 3. ŠOTNAROVÁ, Lidmila a KAŠUBOVÁ, Marie a GOŠOVÁ, Růžena. Jak vést kroniku obcí a měst: metodika. Brno: MC nakladatelství, 2006. 88 s. ISBN 80-239-8795-X. ŠTĚDRÝ, František. Dějiny města Loun. Louny, 1930. ŠTĚDRÝ, František. O školách okresu Lounského od nejstarších dob až do dnes. Praha, 1906. ŠTĚDRÝ, František a KUČERA, František. Dějiny městyse Cítolib, s četnými ilustracemi a plánky. Louny, 1930. ŠTĚDRÝ, František a ŠTÝDL, František. Hřivice v okresu lounském: nástin dějinný. Praha, 1915. ŠUBRT, Jeroným a VLTAVSKÝ, Ladislav. Čechové na Žatecku. Žatec, 1902. ŠUBRT, Jeroným. Lenešice. Louny, 1926. ŠUBRT, Jeroným. Pověsti a příběhy okresu lounského. Louny, 1930. TLUSTÝ, Jaromír. Bohumil Lůžek, malíř a kronikář. Louny, 1999. ISBN 80-86352-00-5 TOŠNEROVÁ, Květa. Historie Solopysk. Svobodný hlas. 21. 9. 2000.

94 Internetové zdroje https://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/CZ0424 [cit. dne 2019-07-09]. http://www.soalitomerice.cz/ [cit. 2019-04-05]. http://www.badatelna.eu/fond/4973/uvod/ [cit. 2019-07-08]. https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ivice [cit. dne 2019-07-08]. https://pamatkovykatalog.cz/hrob-jeronyma-subrta-13992886 [cit. dne 2019-07-08]. http://www.ohremedia.cz/clanek/6477-muzeum-priblizuje-pahorkatinu-dzban [cit. dne 2019-07-08]. https://www.databazeknih.cz/zivotopis/kveta-tosnerova-95704 [cit. dne 2019-07-08]. https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/83858 [cit. dne 2019-07-09]. https://www.databazeknih.cz/zivotopis/vaclav-pubal-80655 [cit. dne 2019-07-09]. https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jiri-barton-19507 [cit. dne 2019-07-09]. http://www.slavetin.info/kronika.php [cit. dne 2019-07-06]. http://www.louny.eu/osobnosti/kamil-linhart/451/ [cit. dne 2019-07-06]. https://tj-sokol-telce.webnode.cz/o-nas [cit. dne 2019-07-06]. http://www.pocedelice.cz/cs/sbor-dobrovolnych-hasicu-pocedelice/ [cit. dne 2019-07-06]. http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t2259_00.htm [cit. dne 2017-09-11]. http://ftp.aspi.cz/opispdf/1923/023-1923.pdf [cit. dne 2019-07-12] http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/modus.htm [cit. dne 2018-01-20]. https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=jk01110866 [cit. dne 2020-07-03].

95 Ostatní zdroje

Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920. Tisk 2259. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena Národního shromáždění Dra O. Srdínka a soudruhů, tisk č. 1514, aby vydán byl zákon o pamětních knihách obecních. Dostupné online: http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t2259_00.htm [cit. dne 2017-09-11] Zákon č. 80/1920 Sb., o pamětních knihách obecních Vládní nařízení č. 211/1921 Sb., kterým se provádí zákon o pamětních knihách obecních. Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového Modus vivendi. Úmluva mezi Republikou československou a Svatým stolcem sjednaná v lednu 1928. Dostupné online: http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/modus.htm [cit. dne 2018-01-20].

96 Přílohy

Obrazová příloha:

Obrázek 1: Bohumil Lůžek, Zátiší při zámku, 1930, Pamětní kniha obce Cítolib 1. S. 442.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

97

Obrázek 2: Anonym, T. G. Masaryk nás opustil, nedat., Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 278.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

98

Obrázek 3: Anonym, Sbor dobrovolných hasičů, 1937, Pamětní kniha obce Hříškova. S. 182.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

99

Obrázek 4: 4. Bohumil Lůžek, Fara v Chožově, nedat., Pamětní kniha obce Hříškova. S. 67.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

100

Obrázek 5: Anonym, Štědrý večer u pomníku padlých vojínů, nedat., Kronika obce Líšťan, s. 54.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

101

Obrázek 6: Bohumil Lůžek, Obvod chožovské fary, 1929, nedat., Pamětní kniha obce Orasic. S. 141.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

102

Obrázek 7: Archiv dobových bankovek, Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 5.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

103

Obrázek 8: Anonym, Pomník padlých, nedat., Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 58.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

104

Obrázek 9: Anonym, Sbor dobrov. hasičů (Zakoupení motorové stříkačky), 1934, Pamětní kniha obce Touchovic. S. 35

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

Obrázek 10: Anonym (sign. nečitelně), Starožitnosti z toužetínské mohyly, 1927, Pamětní kniha obce Toužetína. Nestr.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

105

Obrázek 11: A. Urbík, Klenutá vrata a dvířka čísla 17 patřící Jaroslavu Jaroši, 1938, Pamětní kniha obce Volenic. S. 49.

Zdroj: Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

106 Seznam obrazové přílohy:

1. Bohumil Lůžek, Zátiší při zámku, 1930, Pamětní kniha obce Cítolib 1. S. 442. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

2. Anonym, T. G. Masaryk nás opustil, nedat., Pamětní kniha obce Dobroměřic. S. 278. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

3. Anonym, Sbor dobrovolných hasičů, 1937, Pamětní kniha obce Hříškova. S. 182. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

4. Bohumil Lůžek, Fara v Chožově, nedat., Pamětní kniha obce Hříškova. S. 67. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

5. Anonym, Štědrý večer u pomníku padlých vojínů, nedatováno, Kronika obce Líšťan. S. 54. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

6. Bohumil Lůžek, Obvod chožovské fary, 1929, nedat., Pamětní kniha obce Orasic. S. 141. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

7. Archiv dobových bankovek, Pamětní kniha obce Panenského Týnce. S. 5. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

8. Anonym, Pomník padlých, nedat., Pamětní kniha obce Pnětluk 1. S. 58. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

9. Anonym, Sbor dobrov. hasičů (Zakoupení motorové stříkačky), 1934, Pamětní kniha obce Touchovic. S. 35. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

10. Anonym (sign. nečitelně), Starožitnosti z toužetínské mohyly, 1927, Pamětní kniha obce Toužetína. Nestr. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

11. A. Urbík, Klenutá vrata a dvířka čísla 17 patřící Jaroslavu Jaroši, 1938, Pamětní kniha obce Volenic. S. 49. Státní okresní archiv Louny. Foto: Jan Klíma.

107