ANTROPOWEBZIN 2/2014 75

VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY

Josef Dufek Ústav pro archeologii , Filozofi cká fakulta, Univerzita Karlova v Praze [email protected]

Village or town already? and the be- změny ve společenské struktuře či změny v ná- ginnings of urbanization in Europe boženských představách a ideologii.

Abstract—The purpose of this paper is to acquaint V rámci archeologického bádání na Blízkém výcho- the reader with the major trends of proto-urban dě bývají některá sídliště tradičně označována termínem settlements in the Near East since the begin- město (např. Jericho, Ain Ghazal či Çatal Hüyük), ale ning of Pre- Neolithic (PPN) to the Early děje se tak především pod vlivem jejich velikosti v porov- (10/9000 BC – 6000 BC) and the nání s běžnými sídlišti. Na Balkáně je přes veliký počet Early Neolithic to the Early Eneolithic Southeast složitě strukturovaných tellových sídlišť řešena vlastní Europe (6500 BC – 4500 BC). problematika urbanizace obdobně a hlavním kritériem je opět vlastní velikost zkoumaných sídlišť. Ve střední Keywords—Proto-urban settlement – Pre- a východní Evropě je problematika vzniku prvních měst pottery Neolithic – Early Neolithic – Early řešena především v rámci tripilské kultury, v níž jsou pro Chalcolithic – Early Eneolithic – Near East čtvrté tisíciletí př. Kr. doložena podle jednotného plánu – Southeast Europe – Tell – Horizontal stavěná až 450 ha rozsáhlá „protoměsta“ se stovkami settlement – Acropolis relativně současných domů. Díky starším i novým obje- vům složitě strukturovaných lokalit ve střední Evropě, ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY A VÝCHODISKA jako jsou např. Kynha v Německu, Svodín a Žlkovce na Slovensku či Polgár-Csőszhalom, Szemely nebo ůžeme v rámci předovýchodního a evrop- Kaposújlak Várdombv Maďarsku, získává problematika ského neolitu vůbec operovat s termínem M zkoumání urbanizačních procesů v tomto prostoru stále město či protourbánní aglomerace? více na významu. Ve smyslu vrcholně antického či středověké- ho významu tohoto pojmu jistě nikoliv. Na dru- IDEÁLNÍ DEFINICE PRAVĚKÉHO „MĚSTA“ hou stranu minimálně některé z níže uvedených (PROTOURBÁNNÍHO CENTRA) sídlišť by raně středověcí obchodníci a diplomaté (např. Ibrahim Ibn Jakob) či španělští konkvista- Neolitické „město“ můžeme defi novat jako síd- doři za města téměř jistě považovali. Cílem toho- liště lokálního, regionálního až nadregionálního to příspěvku je v základní rovině na konkrétních významu, sídliště s hustou chaotickou či naopak případech představit čtenáři významné archeo- plánovanou řadovou zástavbou. Vlastní rozloha logické lokality Blízkého východu a jihovýchodní těchto sídelních areálů by při jejich interpretaci Evropy označované termínem „město“ a zvážit, neměla hrát rozhodující roli. Nezbytně nutné je nakolik je v rámci neolitu používání tohoto ter- brát ohled také na další níže zmíněné faktory. mínu vhodné. V ideálním případě byla tato sídliště buď trvale, Modelů, jež se snaží zachytit proces neoli- nebo krátkodobě ohrazena, buď funkční, či symbo- tizace a vysvětlit, proč k těmto změnám došlo lickou fortifi kací. a především jaké byly jejich příčiny, je nespo- V rámci vnitřního členění sídliště by měly být čet. Za nejvýznamnější faktory, jež tyto změny rozpoznatelné oddělené okrsky („akropole“) s „pa- způsobily, bývají považovány klimatické změny, láci“, „chrámy“ či citadelami. usedlý způsob života, populační exploze a v je- jím důsledku nastavší populační tlak, uchovává- Mimo vlastní rezidenční či sakrální zástavbu ní nadbytku potravin, faktory socio-ideologické, by neměly chybět dostatečně rozsáhlé volné plochy („náměstí“) umožňující konání shromáždění oby- 76 ANTROPOWEBZIN 2/2014 vatel, konání trhů či jiných hospodářských činností likož se mohlo v konkrétních případech v době míru a případně plnící refugiální funkci v jednat o jádra („akropole“) rozsáhlej- době válečného ohrožení. ších plošných sídlišť (tedy typ D). Velmi problematické kritérium přestavuje exi- stence specializovaných výrobních okrsků (čtvrtí), „MÍROVÁ“ A „VÁLEČNÁ“ DIMENZE jelikož pravděpodobně většina obyvatel byla země- PROTOURBÁNNÍCH CENTER dělci/chovateli vykonávajícími svou denní práci Pro pochopení vývoje procesu přechodu od mimo vlastní areál sídliště (ostatně jako v jakéko- vesnic k „protoměstům“ je nezbytné posuzo- liv neolitické vesnici). Také nesporná identifi kace vat konkrétní sídliště v rámci obou těchto ex- těchto výrobních okrsků není zrovna jednoduchá trémních stavů využívání krajiny a těchto sídel (není míněna existence jednotlivých „dílen“, jako je jako takových. V uplynulých desetiletích byla např. „hrnčířská dílna“ objevená na akropoli tellu a dosud je vedena rozsáhlá debata o profánní či , Theocharis 1973, Fig. 5, 183–184). neprofánní funkci příkopů a ohrazení (hradeb) obklopujících sídliště, která můžeme považovat ZÁKLADNÍ VARIANTY SÍDLIŠŤ V PROCESU za centra regionálního až nadregionálního vý- URBANIZACE znamu. Obzvláště podnětná je v tomto směru debata o významu a funkci příkopu, kamenné • A1/A2) Všechny domy na sídlišti mají zdi a věže (věží?) vystavěných kolem raně neoli- přibližně stejné rozměry, plocha sídliště tické osady Jericho. Zde vedle sebe rovnocenně je zastavěna „chaoticky“ bez zjevného stojí teorie považující toto ohrazení za mohut- plánu (A1). Plošná zástavba z domů nou fortifi kaci chránící jeho obyvatele (válečný „standardizované“ velikosti je organi- aspekt stavby, Kenyon 1957), hypotézy o vý- zovaná, domy jsou uspořádány do řad či hradně religiózní a sociokultovní funkci (kultov- bloků sítí ulic (A2). Na sídlišti však nelze ní aspekt stavby, Bar-Yosef 1996), i hypotéza, že identifi kovat nějaký speciálně vyčleněný zeď a příkop obklopující toto sídliště měly kromě okrsek (jako jsou náměstí či akropole). sociokultovního aspektu i funkci zábrany chrá- Sídliště může být obehnáno fortifi kací nící obyvatele Jericha před náhlými povodněmi tvořenou různými kombinacemi příko- (hospodářský aspekt stavby, Bar-Yosef 1996). pů a hradeb. Bohužel ke škodě věci dochází velice často k ex- • B) Shodně jako u bodu A2, ale s tím roz- trémnímu upřednostnění pouze jedné z těchto dílem, že mezi bloky či řadami domů jsou funkcí, aniž by byl příliš brán ohled na okolnost, ponechány poměrně velké nezastavěné že tyto aspekty se navzájem nejenže nevylučují, plochy („náměstí“). ale naopak se doplňují a prolínají. Což můžeme sledovat již v nejstarších známých literárních • C1/C2) Zástavba může být „chaotická“ pramenech – Eposu o Gilgamešovi či v Iliadě. (C1) nebo uspořádaná (C2), ale v jejím V případě hradeb Jericha tak lze předpokládat, rámci je možné identifi kovat centrál- že jejich výstavba a údržba byly nejen projevem ní budovu velikostí značně převyšující potřeby místní komunity ochránit sebe a své ostatní stavby (většinou bývá interpre- statky mohutným opevněním před agresory, ale tována jako centrální sýpka, citadela či též demonstrací síly, pospolitosti a vlastní moci. svatyně). Hradby tak představovaly prostředek, který • D) z běžné zástavby je fortifi kacemi vy- obyvatele Jericha chránil a reprezentoval nejen členěn speciální okrsek s rezidenčními v praktické rovině (v to spadá i funkce protipo- nebo sakrálními stavbami (respektive vodňové zábrany), ale samozřejmě též v rovině s kombinací obojího). Pokud je tento religiózní a sociokultovní. okrsek vertikálně vyvýšen nad ostatní zá- V rámci mírového aspektu působila na ve- stavbu, je označován jako akropole. likost a polohu těchto protourbánních center • E) Malá silně opevněná sídliště (velikost v konkrétní krajině kombinace „praktických“ do cca 1 ha). Typickým znakem je velice (úrodnost okolní krajiny, poloha sídliště na lo- mohutné opevnění a extrémní hustota kálních a dálkových obchodních komunikacích, vnitřní zástavby. Interpretace tohoto vydatnost vodních zdrojů) a „nepraktických“ typu sídlišť je silně závislá na rozsahu faktorů (vazba místa na konkrétní „historické“ vlastního archeologického výzkumu, je- a mytologické tradice, jež z nich během času JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 77 vytvořila důležité body religiózních a sociokul- odlišuje od běžných vesnic. tovních aktivit lokálního až nadregionálního V rámci trvání neolitu na Blízkém východě významu). je možné sledovat minimálně tři hlavní urba- nistické tradice. První je typická pro období NÁSTIN URBANIZAČNÍCH TRENDŮ NA BLÍZKÉM PPNA až MPPNB (přibližně od 2. poloviny de- VÝCHODĚ OD POČÁTKU NEOLITU AŽ K POČÁTKU sátého tisíciletí př. Kr.) a jsou pro ni charakteri- CHALKOLITU stické neuspořádané sídlištní aglomerace jako Již na samém počátku neolitu známe z této ob- např. Körtik Tepe či Shkârat Msaied (Özkaya lasti lokality mající některé atributy protour- a Coükun 2009; Kinzel 2005, 21) s domy kruho- bánních center. Pro období přelomu natufi enu vého půdorysu s nástavbou z nepálených cihel a prekeramického neolitu a máme doloženu na kamenné podezdívce. Nejslavnější a vůbec existenci religiózních center typu Göbekli Tepe první odkryté „protoměsto“ Blízkého výcho- (např. Göbekli Tepe, Hamzan Tepe či Karahan du představuje Jericho (Kenyon 1957; Obr. 2). Tepe) regionálního až nadregionálního význa- Někdy po roce 9500 př. Kr. zde okolo vydatného mu na jihovýchodě dnešního Turecka (Çelik vodního pramene vyrostlo příkopem a mohut- 2010, 257–268; Çelik 2011, 241–253; Mithen nou kamennou zdí s „cimbuřím“ z hliněných 2006, 86–87; Schmidt 2010, 239–256). cihel obehnané tříhektarové sídliště s asi 70 Společným rysem těchto lokalit je výstavba vel- až 100 neuspořádaně rozloženými kruhovými kých zastřešených oválných svatyní s typickými domy, které obývalo asi 1000 stálých obyvatel nosnými T pilastry (výška 2,5–7,5 m), které (Mithen 2006, 78). byly odkryty v Göbekli Tepe (Schmidt 2010, Hlavní dominantu tohoto „města“ tvořila 240; Obr. 1) a jsou předpokládány na Karahan minimálně jedna taktéž z kamene zbudova- Tepe (Çelik 2011, 242) ve starší fázi výstavby ná věž (Obr. 3). Vedoucí výzkumu Kathleen (PPNA desáté tisíciletí př. Kr.). V PPNB (de- Kenyonová považovala tuto zeď a věž za jas- váté tisíciletí př. Kr.) jsou tyto svatyně úmyslně ný důkaz mohutného opevnění tohoto sídliště zasypány a nahrazeny malými rektangulárními (Kenyon 1957, 68). Během uplynulých deseti- objekty (svatyněmi) s miniaturními T pilastry letí byl sepsán bezpočet alternativních hypotéz (Schmidt 2010, 240–241). S výjimkou Hamzan o funkci této kamenné architektury, z nichž se Tepe (Çelik 2010, 259) nebyly na těchto lokali- nejvíce dostala do všeobecného povědomí teorie tách zatím prokázány obytné stavby, což je jed- Ofer Bar-Yosefa zavrhující jakoukoliv fortifi kač- ním z hlavních důvodů, proč jsou tyto lokality ní funkci této stavby. Bar-Yosef považuje tuto považovány za střediska religiózních aktivit bez stavbu za primárně protipovodňovou zábranu stálého osídlení (Schmidt 2010, 240). Nicméně se silným religiózním a sociokultovním nábo- je zřejmé, že příprava stavebního materiálu a sa- jem (Bar-Yosef 1996). Ať již bylo toto opevnění/ motná výstavba velkých oválných svatyní starší ohrazení vybudováno za jakýmkoliv účelem, zů- fáze vyžadovaly zajištění ubytování a zásob pro stává Jericho dosud v rámci PPNA ojedinělým poměrně veliký počet pracovníků po dobu něko- stavebním dílem. lika měsíců. S kamennými hradbami opevněnými sídlišti Asi největším přínosem výzkumu Göbekli PPN se podle archeologických nálezů opět se- Tepe a podobných míst je zjištění, že nejstarší tkáváme až v rámci svérázného pozdního obdo- svatyně jsou architektonicky nejvyspělejší a úro- bí prekeramického neolitu na ostrově Kypr, kde veň provedení mladších staveb během času upa- byla odkryta opevněná výšinná sídliště Tenta dá, a je tak možné předpokládat v budoucnosti (cca 8300–8000 př. Kr., Todd 2001, 95–108; objevení dalších podstatně starších center toho- Mithen 2006, 127; Obr. 4) a Khirokitia (cca to typu (Schmidt 2010, 254). 6000 př. Kr., Le Brun 2001, 109–118; Mithen Díky dlouholetým archeologickým výzku- 2006, 128–130). Mimo výšinné polohy zaujme mům máme v průběhu prekeramického neolitu u těchto „protoměst“ existence velkých věžovi- doložen veliký počet trvalých sídlišť běžně ozna- tých staveb na nejvyšších místech sídelních are- čovaných termínem „město“, přičemž rozhodu- álů. Interpretačně jsou považovány za centrální jícími kritérii pro toto označení jsou vlastní roz- sýpky či obranné citadely (Tenta, Todd 1998). loha a hustota zástavby těchto památek (Adams Pro PPNA jsou tak charakteristické trvale a Nissen 1972, 18; Mithen 2006, 561), která je osídlené sídlištní aglomerace v některých přípa- 78 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 1. Göbekli Tepe „chrám“ B. (Podle: Lewis- Williams a Pearce 2008, obr. 6.).

Obrázek 2. Plán Jericha (Podle: Roaf 1998, 32). (vpravo)

Obrázek 3. Jericho kamenná věž (Podle: Edens 1996, 140) dech opevněné kamennými fortifi kacemi s ná- Obr. 5), ale v některých případech byly tyto stav- stavbami z nepálených cihel. Zástavba tvořená by přístupné pouze skrze vchody ve střechách, poměrně malými domy kruhového půdorysu je a dávaly tak sídlištím vzhled charakteristický v zásadě chaotického rázu a na Kypru jí doplňují pro indiánská puebla (např. Ba‘ja, Basta či Çatal veliké věžovité stavby taktéž kruhového půdory- Hűyűk; Obr. 6). Tyto sídelní aglomerace jsou su. Tento model sídlišť majících neuspořádanou většinou považovány za neopevněná sídliště, ale vnitřní zástavbu s kruhovými domy je nutno po- extrémně hustá zástavba na sebe natěsnaných važovat za velice úspěšný, jelikož se vyskytuje v domů mohla sama o sobě představovat poměrně různých dobách nezávisle na sobě, jako jsou na- solidní obrannou překážku proti potenciálním příklad neolitická opevněná sídliště na iberském protivníkům. Vzhledem k vysokému stupni stan- poloostrově (např. Los Millares) či stavby typu dardizace rozměrů obytných domů, jejich vnitř- „nuraghi“ z mladší doby bronzové a rané doby ního vybavení a výzdoby, s jakým se setkáváme v železné ze Sardinie. Jericho tak splňuje charak- sídlištích Çatal Hűyűk či Basta, je obdobně jako teristiky varianty A1, zatímco Kyperské lokality u předešlého období předpokládána stále v zá- představují zástupce varianty C1. sadě egalitářská společnost obyvatel těchto síd- lišť bez všeobecně respektovaných vůdců (Kuijt Pro PPNB představují typický stavební sloh 2000; Pavlů 2008, 79; Murat 2011, 10). Na sídliště s hustou zástavbou (s domy obdélného druhou stranu existence patrových domů a výji- či čtverhranného půdorysu s plochou střechou) mečně velikých staveb považovaných za svatyně zbudovaná velice často i na poměrně strmých (‚Ajn Gazal, Rollefson a Kafafi 2013?) vede jiné svazích (‚Ajn Gazal či Ba‘ja, Rollefson a Kafafi autory k představě složitých společenství vede- 2013; Gebel a Hermansen 2005, 15–18). Vstupy ných významnými jedinci (Pavlů 2008, 81). se obyčejně nalézaly ve stěnách (‚Ajn Gazal; JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 79

Obrázek 4. Slavnost v ‚Ajn Gazal (Podle: Tichý 2001, 14 – 15). Obrázek 5. Plán vrcholové partie sídliště Tenta (Todd 2001, Fig. 1.).

Třetí typ sídel protourbánního charakteru A1, zatímco ‚Ajn Gazal a jemu podobné lokality známe především z prostoru dnešního Turecka odpovídají, byť s výhradami, spíše variantěA2 a severní Sýrie. Jsou pro ně charakteristická te- nebo C. Silně opevněná sídla, jako je Hacilar, pa- llová sídliště o průměru 100 až 200 metrů budo- tří k typu E, v případě objevení „dolních měst“ vaná zhruba od první poloviny sedmého tisíciletí pak k variantě D. př. Kr. V druhé polovině tohoto tisíciletí je pro ně typický horizont často opakovaných požárových TELLOVÁ SÍDLIŠTĚ BALKÁNSKÉHO POLOOSTROVA destrukcí, provázený čím dál sofi stikovanějšími kamennými fortifi kacemi, přičemž tento trend Tellová sídliště jsou v Evropě typická pro oblast pokračuje dále i v rámci raného chalkolitu. Egejdy, Balkánu a Potisí. Jejich vznik umožňo- Nejznámějšími představiteli těchto relativně vala kombinace dlouhodobého stálého osídlení, malých a kompaktních sídlišť jsou Hacilar (pře- vytvářejícího překrývající se mnohačetné de- devším raně chalkolitická vrstva IIA, Mellaart strukce domů z nepálených cihel (v kombinaci 1970, Fig. 22; Obr. 7) a Kuruçay Hüyűk, jehož s dřevěnými, případně kamennými konstruk- hradby umocňovaly čtyřhranné a půlkruhové cemi), a místních klimatických podmínek s ma- věže či bastiony (Clare et al. 2008, Fig. 7). Tato lými dešťovými srážkami a mírnými zimami v průběhu času silně opevněná „městečka/dvor- (Sherratt 1983; Milisauskas 2011, 180–181; ce“ jsou považována za lokální centra menších Halstead 1999, 77). teritoriálních útvarů (Clare et al. 2008, 78–81). Pro balkánská tellová sídliště jsou typic- Tento předpoklad by ještě umocnil případný ob- ké hustá řadová či bloková zástavba s úzkými jev „dolních měst“ (plochých sídlišť). V tomto v některých případech zastřešenými ulicemi případě by pak tyto telly představovaly „akropo- a často též mohutné dřevohliněné hradby ně- le“ rozsáhlejších protourbánních aglomerací, kdy doplněné příkopem většinou s profi lem ve obdobně jako se to podařilo prokázat po více jak tvaru písmene V (např. Todorova 1982, 18–20). sto letech výzkumů u slavné Tróje z doby bron- Nejstarší horizonty mají buď už od počátku zové (Fields 2004, 24). oválný, ale též podobně jako anatolský Hacilar Během šestého a pátého tisíciletí př. Kr. se v kvadratický či rektangulární půdorys, který se jižní a severní Mezopotámii konstituují v rámci však díky postupnému narůstání tellu vždy po- obejdské kultury první prototypy skutečných stupně mění v kruhový, respektive oválný tvar pravěkých/starověkých měst s chrámovými (Todorova 1982, Abb. 134–158). Mezi balkán- komplexy a sídelními aglomeracemi v někte- skými telly panuje obrovská variabilita, co se rých případech obehnaných hradbami, jak je týče jejich velikosti. Při podobné hustotě vnitřní známe v uruckém období (Roaf 1998, 51–62). zástavby v 5. tisíciletí př. Kr. běžně existovaly objekty o rozloze 0,16 ha, ale též 10 a více hek- Sídelní areály, jako jsou Çatal Hűyűk, mů- tarů. žeme stále považovat za specifi cký typ varianty 80 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 6. Plán a rekonstrukce části sídliště Çatal Hüyük (Podle: Tichý 2001, obr. 1.6.). Obrázek 7. Hacilar rekonstrukce zástavby vrstvy IIA (Podle: Tichý 2001, obr. 1.7.). Obrázek 8. Všední den na tellu Karanovo (Podle: Tichý 2001, 100 - 101). Nejstarší dosud známou generaci evrop- okrsků se sídly elit či religiózními stavbami. ských tellů představuje v druhé polovině 7. Zajímavým, ale u těchto sídlišť pravděpodobně tisíciletí př. Kr. sídliště Hoca Çeşme (Turecká nijak neobvyklým jevem, bylo zbudování a udr- Thrákie, Pavlů 2008, 34) v nejstarších fázích žování fortifi kací tvořených kombinací příkopů IV–III překvapivě zastavěné domy oválného pů- a dřevohliněných hradeb pouze v průběhu star- dorysu s kamennými podezdívkami a opevněné ších fází existence těchto sídelních aglomerací mohutnou kamennou zdí. Okolo roku 6000 př. (Hofmann et al. 2010, 195–196; Crnobrnja Kr. je zde ve vrstvách II–I známa již typická řa- 2012, 158). dová zástavba tvořená většinou malými kvadra- tickými domy (obvykle 6 x 7 m ojediněle se však Za klasický příklad tohoto typu sídliště mů- objevují i větší víceprostorové budovy) jaké zná- žeme považovat nedaleko Sarajeva ležící tell me též z Bulharských lokalit Azmak či Karanovo Okoliště (podrobný popis na http://dmc.ssst. i (Lichter 1993, Taf. 3, 46–47; Krauß 2008; Obr. edu.ba/ButmirNeolithicCulture/english/). 8). V případě Okoliště (kultury pozdní kakajn Nejpozději na přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr. a butmir I–III) máme identifi kovány dvě opev- se na teritoriu Balkánského poloostrova zhruba něné fáze trvající zřejmě po nepříliš dlouhou současně konstituují tři, respektive čtyři, zá- dobu (Hofmann et al. 2010, 194–196; Obr. 9). kladní typy sídel splňující ve větší či menší míře První fáze opevnění zřejmě vymezila plochu naše představy o protourbánních sídlech. nově založeného sídliště (7,5 ha, 5 200/5 100 př. Kr.) a druhá po zániku první hradby chrá- První typ je přímým pokračováním tellů nila menší plochu kolem samotného jádra tellu „jednoduchého“ rozvržení řadové zástavby (5,6 ha, 5000/4900 př. Kr.). V prozkoumané s domy v zásadě standardizovaných rozměrů, části příkopu mladšího opevnění byly nalezeny bez identifi kovatelných speciálně vyčleněných pozůstatky 14 jedinců indikující možnost „dobi- JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 67

Obrázek 9. Geofi zykální plan Okoliště. (Podle: Hofmann et al. 2010, Abb. 3.). Obrázek 10. Hlavní vývojové fáze tellu Okoliště (Podle: Hofmann et al. 2010, Abb. 4.). tí“ Okoliště v této době (Müller-Scheeßel et al. jichž zázemí patřily další menší jim „podřízená“ 2007). Po zániku tohoto opevnění byla obývána okolní sídliště (Hofmann et al. 2010, 189–213; již pouze vrcholová část tellu o ploše cca 1,2 ha Crnobrnja 2012, 162–163). (Obr. 10). Osídlení jako takové zaniká kolem Druhý typ sídelních areálů protourbánního roku 4500 př. Kr. Do řad uspořádanou obytnou charakteru sestávajících se z kombinace vyvý- zástavbu tvořily nejpozději od druhé fáze dlou- šeného tellu („akropole“ s pozůstatky budov hé domy o šířce 2,5–3,5 m a délce 7–8,5 m. Pro profánní či neprofánní funkce) a pod nimi roz- rané opevněné fáze osídlení Okoliště je předpo- prostřeného plochého sídliště (jakéhosi dolního kládána současná existence zhruba 200 domů města) je možné rozdělit do dvou základních a celková populace okolo 1000 stálých obyvatel. variant. Druhým příkladem je srbská lokalita Prototyp první představuje ve druhé polovi- Crkvine- o celkové rozloze 12, 5 ha ně 6. tisíciletí př. Kr. v řecké Thesálii na ploché (Obr. 11) datovaná do pozdního období kultury ostrožně zbudovaný monumentální „kamen- vinča (Vinča D, 4700/4600 př. Kr.). Obdobně ný“ tell Sesklo (Obr. 15). Sesklo představuje jako výše zmíněné Okoliště byl i tento sídelní fascinující lokalitu z hlediska rozvoje neolitické areál ve své starší fázi opevněn příkopem, kte- urbanizace hned ze dvou důvodů. Za prvé díky rý však byl v průběhu času zasypán a zastavěn svému prostorovému rozvržení, kdy vyvýšený obytnými domy (Crnobrnja 2012, 158). Podle kamennými hradbami mohutně opevněný tell dosavadních výsledků omezených archeolo- s obytnými domy (vládnoucích elit?) tvoří kla- gických výkopů a provedeného geofyzikálního sickou akropoli (o rozloze 0,5 ha) tyčící se nad průzkumu byla vnitřní plocha zastavěna asi 220 plochým sídlištěm (dolním městem o rozloze relativně současnými domy víceméně standar- přibližně 10 ha) ostatního obyvatelstva sídliště dizované velikosti (o ploše v průměru 58,3 m²). (Theocharis 1973, fi g. 4, 176). Počet současně Domy vytvářely v zásadě pravidelnou řadovou zde existujících domů je pro období středního zástavbu propojenou sítí ulic a byly upořádá- neolitu odhadován na 500 až 800 domů, díky ny v jakési „domovní bloky“ kolem otevřených čemuž je možné předpokládat populaci 2500– shromažďovacích prostorů/náměstí (Crnobrnja 4000 obyvatel (Theocharis 1973, 68; Kostas 2012, 158; Obr. 12–14). Přes omezený rozsah 1999, 70; Stamelou ?). Tato dispozice hustě vykopávek byl v jednom požárem zničeném zastavěného sídliště tvořeného „dolním měs- domě učiněn naprosto unikátní nález hliněných tem“ a „akropolí“ tak vytváří charakteristic- fi gurek s modely zbraní. kou dispozici starověkých měst doby bronzové Za daného stavu bádání je tak možné pova- (např. Trója) a antiky (např. Athény či Korint). žovat tato oválná sídliště za oblastní centra re- Druhým důležitým aspektem této lokality je gionálního, až nadregionálního významu, k je- vyspělá kamenná architektura jak obytných sta- 68 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 11. Plán sídliště Crkvine-Stubline. (Podle: Crnobrnja 2012, Fig. 3.). Obrázek 12. Systém řad domů na sídlišti. (Podle: Crnobrnja 2012, Fig. 5.). Obrázek 13. Otevřená prostranství (náměstí) obklopené bloky domů. (Podle: Crnobrnja 2012, Fig. 6.). Obrázek 14. Předpokládané rozvržení hlavních a vedlejších komunikací na sídlišti.(Podle: Crnobrnja 2012, Fig. 7.). Obrázek 15. Plán sídliště Sesklo. (Podle: Theocharis 1973, Fig 176.). JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 83 veb, tak především obranných fortifi kací obepí- Druhým reprezentantem je maďarský najících akropoli Seskla (Obr. 16). Konstrukce Polgár-Csőszhalom, který představuje jaké- těchto staveb byla tvořená tradičním stavebním si pojítko mezi balkánskými plochými sídlišti schématem kamenné zdi s nástavbou z nepále- s tellem „akropolí“ a středoevropskými plochý- ných cihel. Jak hradby samotné, tak především mi sídlišti s rondely (Literski a Nebelsick 2012; konstrukce středoneolitické vstupní brány na Obr. 22). Sídliště kultury -Herpaly vzniklo akropoli (Theocharis 1973, fi g. 177–179, 183) někdy na přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr. a za- se kvalitou provedení příliš neliší od obdobných niklo po pěti až šesti stech letech intenzivního staveb budovaných na území Řecka v mladší rozvoje (Raczky, Dombor a Hajdu 2007, 61, době bronzové (např. Mykény; Obr. 17). 64, Fig. 10; Raczky, Anders 2010, 357–378). Samotný tell zabíral plochu 3,5 ha a ploché síd- Počátek pozdního neolitu v Řecku na pře- liště dosáhlo velikosti dokonce 35 ha (Raczky, lomu 6. a 5. tisíciletí je v jižní Thesálii charak- Anders a Bartosiewicz 2011, 57). Při výzkumu teristický rychlým nástupem kultury dimini ploché části sídliště bylo na ploše cca 4 ha odkry- a úpadkem kultury sesklo. Tento proces dobře to na 79 relativně současně stojících dlouhých demonstruje situace na akropoli Seskla, kde vý- domů (Raczky, Dombor a Hajdu 2007, 54). V voj kultury sesklo končí mohutnou požárovou rámci celého sídliště tak můžeme očekávat sou- vrstvou (Theocharis 1973, fi g. 6) a nahrazením časnou existenci 600, možná až 800 domů a cel- dosavadní architektury fortifi kacemi a stavba- kovou populaci kolem tři až čtyři tisíce obyvatel. mi (monumentální megaron, Obr. 19) kultury Opravdu interesantní je vývoj tellu/rondelu na dimini, což je možné považovat za závažný dů- této lokalitě, který mimo centrální plochy tvoří kaz dobytí a ovládnutí tohoto „města“ právě celkem šest prstenců příkopů V profi lu (Obr. 23) příslušníky této kultury (Runnels et al. 2009, se čtyřmi vstupy. V první fázi byla vnitřní plocha 165–194). o průměru 50 m obkroužena jedním příkopem. Pro tuto kulturu je charakteristický architek- Tento příkop byl poté z důvodu rozšíření vnitřní tonický koncept eponymního tellu Dimini s ak- plochy zasypán a nahrazen dvojicí nových pří- ropolí chráněnou koncentrickými fortifi kacemi kopů. Ve třetí fázi došlo opět k rozšíření vnitřní a velikou chrámovou či palácovou stavbou typu plochy na konečný průměr 120 m (tedy cca 1,13 megaron umístěnou na vrcholu tellu (Obr. 18– ha) a zbudování dokonce trojice nových příko- 20), kterou doplňovalo několik menších staveb pů o největším průměru 190 m (celková plocha (Theocharis 1973, fi g. 177, 185). Vlastní „akro- objektu dosáhla minimálně 2, 84 ha; Obr. 24). pole“ s monumentální budovou je opět obklo- Na vnitřní ploše této „akropole“ se za dřevoh- pena plochým sídlištěm, „dolním městem“. Tell liněnou hradbou (z citovaných pramenů není Dimini tak reprezentuje druhou variantu těchto jasné, jestli součástí této fáze byl jinak obvyklý tellových sídlišť („akropolí“) obklopených plo- palisádový systém) nacházel prstenec 34 až 38 chými sídelními areály. Jak Sesklo, tak i Dimini malých staveb a samotná vnitřní zástavba byla můžeme považovat za hustě zalidněná v určitou tvořená 13 až 18 současně stojícími dlouhými dobu si konkurující regionální centra s výstav- domy, jimž vévodily jedna až dvě centrální stav- nými akropolemi. by (potencionální „chrámy“ či „paláce“ Raczky, Anders a Bartosiewicz 2011, 58–64, Fig. 3–10; V rámci středního Balkánu a Potisí byly Raczky a Anders 2012, Fig 16). Autoři výzkumu prozkoumány podobné sídelní areály slučující považují tento architektonický komplex za sym- v sobě prvky obou výše popsaných protour- bolický sakrální areál. Tři destrukční požárové bánních sídlišť. První z popisovaných lokalit horizonty zjištěné na tomto tellu/rondelu se po- představuje západorumunský Uivar osídlený od važují také za projev sakrálních aktivit (Raczky, přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr. (Vinča C až pro- Anders a Bartosiewicz 2011, 65, 69). topolgár, Schier 2008, 64–65; Obr. 21). Sídliště chráněné nejméně čtyřmi několikráte přebudo- Celkově je tak možné považovat tyto rozsáh- vanými koncentrickými kruhy příkopů V profi lu lé ploché sídelní areály s telly („akropolemi“) za (Vnitřní příkop měl šířku 7,5 m a hloubku 4 m) významná střediska regionálního až nadregi- mělo nejhustší zástavbu uvnitř dvou vnitřních onálního významu, u kterých sloužily tyto „ak- prstenců. Domy (některé i patrové) byly orien- ropole“ jako centra religiózních aktivit či jako továny kolmo vůči příkopům. Závěrečný hori- sídla vládnoucích elit (vzhledem k historickým zont osídlení byl postižen mohutným požárem trendům v rámci tzv. „Starého světa“ je nejprav- (Schier 2008, 56–60). děpodobnější nedílná kombinace obou těchto 84 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 16. Plán akropole Seskla. Tmavě:stavby Obrázek 17. Rekonstrukce akropole tellu Sesklo. kultury sesklo. Světle:stavby kultury dimini. (Podle: (Podle: Theocharis 1973, Fig 178.). Theocharis 1973, Fig 177.). aspektů). Obytná plocha je hustě zastavěna obdélnými domy o několika místnostech s otopnými za- Třetí typ představují již v úvodu této kapito- řízeními (domy byly nejspíše přízemní, i když ly zmíněná malá kompaktní sídliště dobře zná- nelze vyloučit ani existenci patrových staveb, má ze severovýchodního Bulharska budovaná Todorova 1982, 22–43). Opravdu zajímavým nejpozději od přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr. v urbanistickým detailem těchto sídlišť (minimál- rámci kultury poljanica (telly Goljamo Delčevo, ně v případě Poljanice) je existence řad sloupo- Ovčarovo a především Poljanica). Tato pozo- vých jam indikujících možné zastřešení uliční ruhodná kompaktní architektonická díla mají sítě, které je dodnes obvyklé v mnohých městech celkové rozměry zhruba 40 na 40 metrů a cel- Blízkého a Předního východu (Todorova 1982, kovou plochu cca 0,1–0,2 ha (Todorova 1982, 21, Abb. 161, 163; Obr. 26). 18, 80–180). V počátečních fázích existence mají kvadratický půdorys (Obr. 25), který se v Velmi nejasné je začlenění těchto „měste- průběhu dlouhodobého kontinuálního osídlení ček“ do širší regionální sídelní struktury. V zá- mění díky neustálému narůstání tellu v okrouh- sadě tato sídla můžeme považovat buď za samo- lý či oválný půdorys s neustále se zmenšující statné sídelní jednotky lokálního významu bez zastavitelnou vnitřní plochou (Todorova 1982, vazby na další větší jim hierarchicky nadřazené Abb. 113–174; Obr. 28). Vlastní sídliště je chrá- struktury (v tomto případě by šlo o jakési „mik- něno velice mohutnými (hlinitodřevěnými, ale ropolis“, respektive o obdobu systému lokálních též hlinitodřevokamennými) dlouhodobě ob- hradišť, jak ji známe např. v raném středověku u novovanými hradbami o obvyklé šířce čtyři, ale Polabských Slovanů), anebo o lokální centra hi- i podstatně více metrů (Todorova 1982, 18–20). erarchicky nadřazená okolním otevřeným plo- Vstupy byly podle světových stran orientovaný- chým sídlištím. Vzhledem k velice nápadné po- mi branami tunelovité nebo klešťovité konstruk- době s římskými kastely z prvních století po Kr. ce. Brány velmi pravděpodobně v některých by mohla být zvažována možnost jejich funkce případech doplňovaly obranné věže (Todorova jako jakýchsi strategicky rozmístěných pevnos- 1982, Abb. 25, 159, 165; Obr. 27) a především tí chránících konkrétní regiony v rámci větších v mladších fázích jsou přímou součástí fortifi - komplexních teritoriálních celků. kace i vlastní obytné domy (Todorova 1982, 21, Nejstarší evropská tellová sídliště, jakými Abb. 151, 157, 171, 173). U vlastních hradeb je jsou Hoca Çeüme či Karanovo I, ale i podstatně primárně předpokládána konstrukce typu „em- mladší Okoliště, spadají do varianty A2, zatímco plekton“ (čelní a zadní stěna tvoří oporu hliněné Crkvine-Stubline představuje prozatím poměr- vnitřní výplně vlastní hradby, Todorova 1982, ně ojedinělý příklad varianty B. Sesklo, Dimini 18–19), některé konstrukční detaily (vnitřní a Polgár-Csőszhalom můžeme považovat za kla- příčky, malé ve vnější stěně vytvořené „výpado- sické příklady varianty D. Mohutně opevněná vé“ branky) umožňují uvažovat též o duté skoře- „městečka“ reprezentovaná telly Poljanica nebo pinové hradbě (Todorova 1982, Abb. 159). Díky Goljamo Delčevo zastupují variantu E. tomu by vlastní fortifi kace mohla v některých případech sloužit také jako skladovací prostor. JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 85

Obrázek 18. Plán akropole tellu Dimini (Podle: Obrázek 19. Kultura dimini plán zástavby ak- Theocharis 1973, Fig. 185.). ropole tellu Sesklo. (Podle: Theocharis 1973, Fig. 186.).

Obrázek 20. Rekonstrukce akropole tellu Dimini Obrázek 21. Plán tellu Uivar. (Podle: Literski a (Podle: Theocharis 1973, Fig. 187.). Nebelsick 2012, Abb. 3.).

Obrázek 22. Plán plochého sídliště s tellem/ rondelem v Polgár-Csőszhalom (Podle: Raczky, Dombor a Hajdu 2007, Fig 1:2).

Obrázek 23. Rekonstrukce vertikální strati- grafi e tellu/rondelu v Polgár-Csőszhalom (Podle: Raczky, Dombor a Hajdu 2007, Fig 6). 86 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 24. Rekonstrukce postupného rozšiřování tellu/rondelu v Polgár-Csőszhalom (Podle: Raczky a Anders 2012, Fig 16). JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 87

ZÁVĚR na potřebu vymezení poměrně rozsáhlých shro- Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře ve mažďovacích prostorů v rámci vlastní sídelní stručné formě s dosavadními výsledky archeo- aglomerace (Crnobrnja 2012). logického výzkumu archaických forem sídlišť Za jakési „prototypy“ pozdějších pravě- městského charakteru na Blízkém východě kých a starověkých měst můžeme považovat a především na jihovýchodě evropského konti- sídlištní aglomerace Sesklo, Dimini a Polgár- nentu. Csőszhalom. Typickým znakem těchto protour- V rámci Blízkého východu můžeme v rámci bánních center jsou vyvýšené silně opevněné 10. a 9. tisíciletí př. Kr. sledovat vrcholné for- a často monumentálními stavbami zastavěné my a postupný úpadek pravděpodobně pouze akropole, obklopené rozsáhlými plochými aglo- sezonně navštěvovaných religiózních center meracemi s několika tisíci stálých obyvatel. typu Göbekli Tepe (Schmidt 2010; Çelik 2010). Vzhledem k charakteru zástavby těchto akropolí Největším přínosem je zjištěním, že kořeny této můžeme vyslovit předpoklad, že ve většině pří- kulturní tradice spadají hluboko před počátek padů se jednalo o kombinaci rezidenčních sta- neolitu. veb vládnoucích elit těchto „pravěkých měst“ a současně také o významná střediska religio- Souběžně s těmito religiózními centry do- zity a kultu (Theocharis 1973; Raczky, Anders chází mezi 10. až koncem 7. tisíciletí př. Kr. k a Bartosiewicz 2011). Polgár-Csőszhalom je plynulému rozvoji lidnatých „velkovesnic/pro- též velice významný jako spojovací článek mezi toměst“, jaké představují Jericho, Bajda, ‚Ajn tradicí balkánských tellů a středoevropských Gazal či Çatal Hőyűk (Kenyon 1957; Mithen rondelů (Literski a Nebelsick 2012). 2006). Pro ty je typická velice až extrémně hustá zástavba v zásadě unifi kovaných domů nejdříve Poslední kategorii představují extrémně kruhového později rektangulárního půdorysu. malá a přitom mohutně opevněná tellová sídliš- Právě díky této unifi kaci staveb a absenci snad- tě rektangulárního půdorysu (Goljamo Delčevo, no identifi kovatelných speciálně vyčleněných Poljanica). Právě silně „pevnostní“ charakter okrsků s chrámovými či palácovými stavbami těchto „městeček“ nás nutí uvažovat o speci- (jednotlivé větší stavby interpretované jako více- alizované funkci těchto objektů, které mohly generační domy či chrámy však existují) mnozí představovat specializované objekty (pevnosti) autoři považují společnosti obývající tato sídliš- střežící strategické body v rámci větších terito- tě za v zásadě egalitářské bez konkrétních „cha- riálních celků (Todorova 1982). rizmatických“ vůdců. Je otázkou, zda je tento Přestože zůstává spousta nejasností a hlu- předpoklad správný (Pavlů 2008). chých míst, můžeme v 6. a 5. tisíciletí př. Kr. Dokladem existence vládnoucích elit či jed- předpokládat přinejmenším v jihovýchodní a v notlivců mohou být malá silně opevněná sídliště minimálně části střední Evropy existenci složi- rektangulárního půdorysu datovaná do 7. tisíci- tě strukturovaných teritoriálních útvarů, jejichž letí př. Kr. v jihozápadní Anatolii i jinde (Hacilar, centry byla výše zmiňovaná sídliště protourbán- Kuruçay Hüyűk). Jako velice pravděpodobný ního charakteru. se jeví předpoklad, že tyto „sídliště/pevnosti“ mohly být centry větších či menších silně terito- riálních celků (Clare et al. 2008). POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE V jihovýchodní Evropě můžeme sledovat v Adams, MCc. Robert a Nissen, J. Hans 1972. The zásadě tři hlavní vývojové trendy. První předsta- Uruk Countryside. The Natural Setting of Urban vují opět intenzivně zastavěná sídliště bez zřej- Societies. Chicago: The University of Chicago. mé urbanizační stratifi kace. Takovými jsou od Bar-Yosef, Ofer 1996. “The walls of Jericho: An přelomu 7. a 6. tisíciletí i později telly Karanovo alternative explanation”. Current Anthropology I, Azmak, Okoliště a mnohé další. 27 (1996):157–162. Çelik, Bahattin 2010. “Hanzan Tepe in the light Zatím ojedinělou variantou těchto sídlišť of new fi nds.”Documenta Praehistorica XXXVII představuje Crkvine-Stubline, jehož vnitřní (2010): 257–268. plocha byla členěna nejen řadovou zástavbou Çelik, Bahattin 2011. “Karahan Tepe: a new unifi kovaných domů a sítí ulic, ale též volnými cultural centre in the Urfa area in Turkey.” obdélnými plochami (náměstími), které ukazují Documenta Praehistorica XXXVIII (2011): 241– 88 ANTROPOWEBZIN 2/2014

Obrázek 25. Tell Poljanica vrstva i (Podle: Obrázek 26. Tell Poljanica vrstva III (Podle: Todorova 1982, Abb. 159.). Todorova 1982, Abb. 163.).

253. Kenyon, Kathleen 1957: Digging Up Jericho. London: Ernst Benn Ltd. Clare, Lee, Eelco J. Rohlig, Bernhard Weninger, Johana Hilpert 2008: “Warfare in Late Neolithic/ Kinzel, Moritz 2005. “Some Notes on the Early Chalcolithic Pisidia, southwestern Turkey. Reconstruction of PPNB Architecture.” Neo- Climate induced social unrest in the late 7th Lithic 2/04 (2005): 18–22. millennium calBC.” Documenta Praehistorica XXXV (2008): 65–92. Kotsakis, Kostas 1999. “What Tells can Tell: Social Space and Settlement in the Greek Crnobrnja, N. Adam 2012. “Group identities in Neolithic.” In Neolithic Society in , ed. Paul the Central Balkan Late Neolithic.” Documenta Halstead. 66–76. Sheffi eld: Sheffi eld Academic Praehistorica XXXIX (2012): 155–165, 140– Press. 141. Praha: Argo. Krauß, Von Reiko 2008. “Karanovo und das Edens, Christopher 1996. “Jericho.” In Příběh südosteropäische Chronologiesystem aus heu- archeologie. Sto velkých objevů, ed. Paul G. Bahn. tiger Sicht.”Eurasia Antiqua Band 14 (2008): 117–149. Fields, Nic 2004. “Troy c. 1700 – 1250 BC.” Osprey Publishing. Fortress 17 (2004): 4 – 64. Kuijt, Ian 2000. “Near Eastern Neolithic Research. Distribution and Trends.” In Life Gebel, K. Hans Georg a Hermansen, Bo in Neolithic Farming Communities. Social Dahl 2005. “Summary on the 5th Season of Organization, Identity and Differentiation, ed. Ian Excavation.” Neo-Lithic 2/04 (2005): 15–18. Kuijt, 311–322. New Yorck aj.: Kluwer/Plenum. Halstead, Paul 1999. “Neighbors from Hell? Le Brun, Alain 2001. “Seeding Red: At the oth- The household in Neolithic Greece.” In Neolithic er end of the Sequence: the Cypriot Aceramic Society in Greece, ed. Paul Halstead. 77–95. Neolithic as Sean from Khirokitia, Cyprus Sheffi eld: Sheffi eld Academic Press. American Archaeological Research Institute Hofmann, Robert, Nils Müller-Scheeßel, Monograph Series, Vol. 2, ed. Stuart Swiny, Johannes Müller a Knut Rassmann 2010. 95–108. Boston: American Schools of Oriental ”Sozio-politische Organisationsstrukturen und Research. zentrale Institutionen des spätneolithischen Lewis-Williams, David a David Pearce 2008. Visokobeckens in Zentralbosnien (5 500-4 500 Uvnitřneolitické mysli. Vědomí, vesmír a říše bohů. v. Chr.).“ In Leben auf dem Tell als soziale Praxis, Český Těšín: Těšínská tiskárna, a. s. ed. Svend Hansen, 189–213. Bad Langesalza: Satz, Druck und Bindung: Druckhaus „Thomas Lichter, Clemens 1993. Untersuchungen zu den Müntzer“. Bauten des südosteuropäischen Neolithikums und Chalkolithikums, Erlbach. JOSEF DUFEK: VESNICE, ČI JIŽ MĚSTO? NEOLIT A POČÁTKY URBANIZACE EVROPY 89

Obrázek 27. Tell Poljanica vrstva IV (Podle: Obrázek 28. Tell Poljanica vrstva VII (Podle: Todorova 1982, Abb. 165.). Todorova 1982, Abb. 171.).

Literski, Norma a Louis D. Nebelsick 2012. Pavlů, Ivan 2008. “Lineární keramika v “Katalog der Kreisgrabenanlagen und ver- předovýchodních i evropských souvislostech.” wandten Tells der ersten Hälfte des 5 Jt. v. Chr. Pravěk NŘ 18 (2008): 3–135. in Mittel- und Südosteuropa.”In Neolithische Kreisgraben-anlagen in Europa/Neolithic Raczky, Pál, Laszló Domboróczki, Zsigmoud Circular Enclosures in Europe. Tagungen des Hajdu 2007. “The Site Polgár-Czőszhalom and landesmuseums für Vorgeschichte Halle Band its cultural and chronological Connections with 8, eds. François Bertemes a Harald Meller, the Lengyel Culture.” In The Lengyel, Polgár and 271–309. Halle (Saale): Landesmuseum für related cultures in the middle/late Neolithic in Vorgeschichte. Central Europe, eds. Janusz K. Kozłowski a Pál Raczky, 49–70. Krakow: The Polish Academy of Mellaart, James 1970. Excavations at Hacilar. Arts and Sciences Krakow. Edinburgh: University Press. Raczky, Pál, Alaxandra Anders 2010. “The Mithen, Steven 2006. Konec doby ledové. Dějiny times are a-changin‘: revisiting the chronologi- lidstva od r. 20 000 do r. 5 000 př. Kr. Brno: BB/ cal framework of the Late Neolithic settlement art. complex at Polgár-Czőszhalom.” In Panta Rhei. Studies in chronology and cultural development of Milisauskas, Sarunas 2011. “Early Neolithic, South-Eastern and Central Europe in earlier pre- the First Farmers in Europe, 700 –5500 BC.” In history presented to Juraj Pavúk on the occasion of European Prehistory, ed. Sarunas Milisauskas, his 75. birthday, eds. Jana Šuteková, Peter Pavúk, 153–222. New Yorck, Dordrecht, Heidelberg, Pavlína Kalábková a Branislav Kovár, 357–378. London: Springer. Bratislava: Comenius University in Bratislava. Müller-Scheeßel, Nils, Jessica Schmitz, Robert Raczky, Pál, Alaxandra Anders a László Hofmann, Zilka Kujundžić-Vejzagić, Johannes Bartosiewicz 2011. “The Enclosure System Müller a Knut Rassman 2007. “Die Toten der of Polgár-Csőszhalom and its Interpretation.” spätneolithischen Tellsiedlung von Okoliště/ In Sozialarchäologische Perspektiven: Bosnien-Herzegowina: Massaker, Seuche Gesellshaftlicher Wandel 5000–1500 v. Chr. oder Bestattungsbrauch?.”Journal of Neolithic zwischen Atlantik und Kaukasus. Archäologie in Archaeology 2007: 1–14. Viděno 14. července Eurasien 24, eds. Sven Hansen a Johanes Müller, 2013. http://www.jungsteinsite.de/. 57–79. Meinz: Deutsches Archäologisches Murat, Osman 2011. “Çatal Hűyűk.“ Archiv Institut. Unesco. Viděno září 2013. http://whc.unesco. Raczky, Pál, Alaxandra Anders 2012. “Neolithic org/uploads/nominations/1405.pdf enclosures in Eastern and their sur- Özkaya, Vecihi a Coşkun, Aytaç 2009. “Kӧrtik vival into the Copper Age.” In Neolithische Tepe, a new Pre-pottery Neolithic a site in south Kreisgraben-anlagen in Europa/Neolithic eastern Anatolia”. Antiquity 83: 320 (2009). Circular Enclosures in Europe. Tagungen des 90 ANTROPOWEBZIN 2/2014

landesmuseums für Vorgeschichte Halle Band 8, eds. François Bertemes a Harald Meller, 271–309. Halle (Saale): Landesmuseum für Vorgeschichte. Roaf, Michael 1998. Svět staré Mezopotámie a starověkého Blízkého východu. Praha: Knižní klub/Balios. Rollefson, Gary a Zeidan Kafafi ?. “The Town of ‚ Ain Ghazal.” Viděno 28. září 2013. http://www. laits.utexas.edu/ghazal/intro/int.html. Runnels, N. Curtis, Claire Payne, Noam V. Rifkind, Chantel White, Nicholas P. Wolff, Steven A. LeBlanc. 2009. “Warfare in Neolithic Thessaly. a Case Study.” Hesperia 78 (2009): 165–194. Schier, Wolfram 2008: “A late Neolithic-early Eneolithic fortifi ed tell site in western .” In Living Well Together? Settlement and materi- ality in the Neolithic of South-East and Central Europe, eds. Douglass W. Bailey, Alasdair Whittle a Daniela Hofmann, 54–67. Oxford: Oxbow Books. Schmidt, Klaus 2010. “Gӧbekli Tepe – The Stone Age Sanctuaries. New results of ongoing exca- vations with a special focus on sculptures and height reliefs.”Documenta Praehistorica XXXVII (2010): 239–256. Sherratt, G. Andrew 1983. “The Eneolithic pe- riod in Bulgaria in its European context.” In Ancient Bulgaria, ed. Andrew G. Poulter, 188– 198. Nottingham: University of Nottingham Department of Archaeology. Stamelou, Evangelia ?. “Sesklo History” Viděno 14. září 2013. http://odysseus.culture.gr/h/3/ eh351.jsp?obj_id=2500. Theocharis, R. Demetrios 1973: Neolithic Greece. Thessaloniki: National bank of Greece. Tichý, Radomír 2001. Expedice Monoxylon. Pocházíme z mladší doby kamenné. Rekonstrukce a experiment v archeologii, Supplementum 1. Hradec Králové: Jan Grešo – tiskárna Jáhen. Todd, A. Ian 1998. Kalavasos – Tenta. Nicosia: Bank of Cyprus Cultural Foundation. Todd, A. Ian 2001. “Seeding Red: Kalavasos Tenta revised.” In The prehistory of Cyprus. From Colonization to Exploitation, Cyprus American Archaeological Research Institute Monograph Series, Vol. 2, ed. Stuart Swiny, 95–108. Boston: American Schools of Oriental Research. Todorova, Henrieta 1982. Kupferzeitliche Siedlungen in Nordostbulgarien. Passau: Passavia Druckerei GmbH.