Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec
Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia Umění a kultury střední Evropy 2011
Olomouc 2012 Sborník byl připraven v rámci projektu Bohemistika: obor pro III. tisíciletí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem Obsah a státním rozpočtem České repubiky. Století exilu Publikaci zpracovali studenti Katedry bohemistiky FF UP. Helena Kosková 7 Vychází ve studentské edici Günther jako svazek č. 8 O exulantech po exilu – čemu dnes slouží zkoumání exilové literatury? Joanna Czaplińska 17 Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR) Veronika Trstianska 23 Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov Zuzana Vargová 33 Bratislavský humanistický krúžok v 16. storočí. Migráciou ku kultúrnej výmene Natália Rusnáková 47 Cudzinec vo vlastnej krajine Marianna Figedyová 53 Julius Zeyer – cizinec v české literatuře? K povaze a způsobu včleňování Zeyerova díla do českého literárního kánonu Michal Fránek 59 Cudzinec ako kód maďarizácie Marcela Mikulová 65 „Tedy sem až své jste žití nesli…“ Přistěhovalci z Čech na severním Kavkaze v českém básnictví konce 19. století Sergej Skorvid 73 Nevěrník, záletník a zrádce. Láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století Tomáš Vašut 83 Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) Agnieszka Janiec-Nyitrai 93 K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku Marcel Forgáč 101 Exulant Komenský a světoběžník. Kokoschka Průnik dvou životních osudů David Bareš 109 Stefan Zweig – cestovateľ Katarína Szalayová 115 © Zuzana Zemanová, Lenka Pořízková (eds.), 2012 Italo Svevo alebo Aron Hector Schmitz? (Otázky určenia identity © Univerzita Palackého, 2012 predstaviteľa terstskej literatúry na prelome 19. a 20. storočia) ISBN 978-80-244-3032-4 Martina Lukáčová 125 Cizincem mezi svými (Weilova Moskva-hranice v kritické recepci současníků) Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec u Jana Čepa Jana Vrajová 131 Pavel Šidák 277 Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského Etapy adaptačního procesu na realitu švýcarské a americké emigrace Karla Strnadová 137 v díle básníka Václava Hokůva Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského Zdeněk Jonák 283 (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz v Argentině Lenka Müllerová 145 a jeho dialog s (polskou) kulturou Pôsobenie českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave Roman Kanda 289 v rokoch 1919–1938 Kunderova estetická koncepce středoevropského románového dědictví. Peter Ivanič 155 Základy Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov Tomáš Kubíček 295 na Slovensko po 1. svetovej vojne Dvojí odcizení – písně Dáši Vokaté z českého undergroundu a z vídeňského exilu Zuzana Bartošová 161 Gertraude Zand 299 Dvě polohy pozornosti: Toyen Reflexe problematiky přistěhovalců z republik bývalé Jugoslávie Tomáš Koblížek 187 v současné slovinské literatuře Ma belle Paris. Paříž jako kulturní středisko střední a východní Evropy Bojana Maltarić 307 Marek Krejčí 193 K postavám cudzincov v ponovembrovej slovenskej próze Exulantství v amerických filmech Huga Haase Marta Součková 315 Milan Hain 199 O zkušenosti stěhování v české próze posledních let K „eskapizmu“ v románe (Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye) Izabela Mroczek 323 Martin Boszorád 205 „Přijmout cizince za vlastního“. Bůh do domu? Exilová zkušenost v próze let 1945–1949 K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola v českém Michal Jareš 211 a německém kulturním kontextu Postava cizince v prózách Libuše Moníkové Andrea Kapustová 331 Martin Malenovský 217 Vyhnanec z ráje, cizinec ve světě tom – základní pocit hlavních postav Jana Balabána Peroutkova kritická tristia Blanka Kostřicová 341 Martin Tichý 223 Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury Summary 345 v západním kontextu Karolina Slamová 231 Hledání domova u Paula Celana Radek Malý 239 K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice Praxitelise Makrise a Sotirise Joanidise Libor Martinek 251 Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký Vladimír Novotný 263 Pozůstalost zaživa Petr Šrámek 271 Úvodem
Ve dnech 15. – 17. března 2011 uspořádala katedra bohemistiky Filozofické fakulty UP Olomouc ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd ČR první ročník mezinárodního sympozia, jež pod názvem Umění a kultury střední Evropy navázalo na úspěšný cyklus Česká kultura a umění 20. století, probíhající v předchozích pěti letech. Cílem organizátorů bylo prohloubit interdiscipli- nární charakter vědeckého setkání, inovovat a rozšířit jeho tematickou i metodologickou platformu a podnítit diskusi nad společnými problémy z různých badatelských pozic a přístupů nejen filologic- kých, ale také historických, kulturologických či uměnovědných. Tematické vymezení prvního roč- níku sympozia „Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec“ získalo odezvu u více než sedmi desítek badatelů z naší republiky, Slovenska, Polska, Slovinska a dalších zemí. Finančně celou akci zaštítil grant ESF Bohemistika – obor pro 3. tisíciletí. V průběhu třídenního konferenčního jednání se ukázalo, jak rozličnými, vzájemně se však dopl- ňujícími a obohacujícími způsoby lze téma pojmout. Některé příspěvky se k problému identifikace s prostředím, vnějšího a vnitřního exulantství a nucené či dobrovolné migrace vyjadřovaly spíše obecněji, jiné k němu přistupovaly konkrétně již ve spojení s jednotlivými autory, uměleckými díly a okolnostmi jejich vzniku, opakovaně reflektován a kriticky analyzován byl pojem cizinec a cizinec- tví v doslovném i metaforickém slova smyslu. Vzhledem k dějinnému kontextu 20. století, jenž nutně poznamenal společnost i její umělecké projevy, je pochopitelné, že většina referátů se vztahovala právě k období našich nedávných dějin, pozornost však byla věnována i humanismu či fin de siècle, podařilo se tak postihnout a funkčně propojit zkoumání dané problematiky ze synchronního i diachronního hlediska. Výběr z konferenčních příspěvků nyní přinášíme v tomto sborníku. Věříme, že jeho obsah se stane inspirací a zdrojem poznatků pro další badatelskou práci i podnětem k sebereflexi a zamyšlení nad obecně platnými, dosud nezodpovězenými otázkami.
Zuzana Zemanová Století exilu
Helena Kosková
Ve svém příspěvku se budu snažit na několika konkrétních příkladech ukázat, jak se v průběhu dvacá- tého století měnilo sémantické pole slov cizinec a exil a jakým způsobem byla tato slova tematizována v literatuře. Cizincem ve své vlasti Robert Musil vystihuje ve svém Muži bez vlastností zásahy historie do života jedince krásnou metafo- rou, ve které přirovnává historii k jedoucímu vlaku: „Let času je letící rychlík, který si před sebou rozvinuje své koleje, proud času je proud, který s se- bou nese své břehy. Cestující se pohybuje mezi pevnými stěnami po pevné půdě; ale půda a stěny se nepozorovatelně co nejčileji pohybují zároveň s pohybem cestujících.“1 Fikční svět Musilova románu je svět bez pevných bodů, ve kterém všechno dostává jiný smysl, než jak je obvykle vykládáno. Člověk poznává, že představitelné je jenom zlomkem nepředstavitelného. Pronikavá myšlenková analýza dobových fenoménů, filozofické úvahy se prolínají s postižením těch oblastí života, které jsou za hranicemi racionálního poznání. Pole jeho románu je experimentální kra- jinou, vytvářením modelových situací. Klasickým příkladem je paralelní akce. Čtenář na rozdíl od postav románu ví, že akce, ke které se soustředí tolik aktivit jednotlivých postav, se nikdy neuskuteční. Rok 1918 nebude oslavou sedmdesátého výročí mírového císaře Franze Josefa, ale zánikem monar- chie, která pro mnohé z nich (Leinsdorfa, Diotimu, Tuzziho, Bonadeu) je světem, v němž jsou zako- řeněni. Především pomocí postavy Ulrichovy se paralelní akce mění v ironický obraz historie jako směsice malicherných popudů, subjektivních přístupů mylně považovaných za všeobecně platné, ne- smyslnosti lidských akcí, jimž je podkládán hluboký historický smysl. Je východiskem úvah o poměru jedince a historie, racionality a iracionality, fragmentárnosti moderního světa a jejích důsledků. Ul- rich je mužem bez vlastností proto, že se v realitě, která ho obklopuje, odmítá jednoznačně angažovat. Příznačné pro něj je ironické nazírání, odstup a neúčastná pasivita. Mezi postavami s vlastnostmi, ale bez duše, je cizincem. Musil vystihuje fenomén, který je typický pro dějiny střední Evropy ve dvacátém století. Vnější historické a politické zvraty zasahovaly do života jedince, který ztrácel svoji sociální identitu a stával se cizincem ve své vlasti. Změny hranic na mírových konferencích po obou válkách způsobily, že člověk, který prožil v rodném městě, například ve Lvově, všechny revoluce a války, byl postupně ob- čanem několika států. Přidají-li se k tomu politicky i osobně motivované přesuny početných skupin obyvatel (Čechů z pohraničí 1938, Němců v roce 1945), etnické vyhlazování (např. Židé, Romové) a osudy politických vězňů v totalitních režimech, vynikne tragická nejistota jedince ve středoevrop- ském prostoru. Střední Evropa se tak stala názorným příkladem krize moderní společnosti, která byla způsobena rozpadem hodnot křesťansko-židovské kulturní tradice. Snad právě proto v době, kdy avantgarda po- važovala román za přežitek, vznikala ve střední Evropě díla, která byla pro vývoj románu inspirativní. Charakteristická pro ně byla fragmentarizace románové struktury, epizace filozofických a lingvistic-
1 Musil, R.: Muž bez vlastností. První kniha. Přel. A. Siebenscheinová. Odeon, Praha 1980, s. 403. H. Kosková: Století exilu - - - - 11
- - - 7 […] a Josefu dvou Příchod Švejkovi. . Academia, Praha 2008. Procesu . H+H, Praha 1996, s. 129. je právem uváděna jako umělecky nosný proud proud nosný umělecky jako uváděna právem je 6 5 Egon Hostovský. Vzpomínky, studie a dokumenty o jeho uměle nastolený řád světa vymyká lidské přiroze vymyká lidské světa řád nastolený uměle
4 […] . Arkýř, Mnichov 1984, s. 64. Dějiny české literatury 1945–1989, IV. 1969–1989 Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru a vypuknutí vnějšího náhlého situací do jsou zásahu první Švejkovi ve války světové Malé morality Dějinách české literatury IV. 1969 –1989 IV. literatury české Dějinách . Sixty-Eight Publishers, 1974, s. Toronto 181. Odtud vede cesta k mému chápání chápání moderního stěhování národů a rozptylování jejich jejich a rozptylování národů stěhování moderního chápání chápání k mému cesta vede Odtud Procesu Liehm,A.J.: Poslední rozhovor. In:Šturm, R.(ed.): Papoušek, V.: Janoušek, a kol.: P. Vladislav, J.: Důležitým momentem bylo, že díky exilovýmže Důležitým bylo, a časopisům nakladatelstvím momentem komuni propojil se a kdo doma kdo je určila, čas na opony železné 1948–9 v podobě roku která hranice, Vertikální všechny dělí která horizontální, hranice nastoupila místo její a na smysl, postupně mít přestala ne, olej Ten a vodou. se olejem mezi ustalujícím blána tenká ta napříč, jako a ,venku´ ,uvnitř´ skupiny přesvěd více méně vědomě, více směřují méně někam dosud kteří ti, jsou to který vyplaval, pravdy, představ. svých podle a svět sebe realizovat z touhy potřeby, z vnitřní v každém případě ale čeně, ak bikulturní nové identity přirozeně je hledání autoidentifikace, nové exilu procesu jako Téma díle a osudu U Hostovského je exil pojímán jako syndrom moderní doby, vykořenění ze světa jistot, které je je které jistot, světa ze vykořenění U Hostovského exil je syndrom moderní doby, jako pojímán že právě Tuším, ho. mi exil a usnadnil na připravil mě problém o židovský Mladistvý zájem vyhnanství. – ve v galutu stále jsme Všichni opakují: často hrdinové židovští i jinde, ale v Goletu, […] jeden z nichž lidí, moderních domova dvojího K pochopení zemích. v cizích mezi cizinci, příslušníků volby. neboli vůle věcí a druhý paměti věcí je konstatuje: Papoušek HostovskémVladimír prvníAutor o Egonu monografie české se románech poválečných „V Hostovského nelidskostí svou člověka ohrožuje svět svým naopak činem, ale svět neohrožuje Člověk nosti. vy současností svou pouze žije funkcí vymezených přesně soubor na systémem redukovaný Člověk Podle k člověku. člověka odpovědnost neexistuje individua sebepojetí V takovém chvíle. egoismu dán v jejímž lidmi, jako mezi lidmi solidarita že existuje rozumí, vinou se metafyzickou Jasperse Karla Příkaz světě. na nespravedlnost a všechnu bezpráví za všechno spoluzodpovědný každý je důsledku a postupně hledaným úporně oním právě románech v Hostovského je odpovědnosti lidské vzájemné zákonem.“ kosmickým universálním vymezovaným exilu definice i dvěmanásilnéhoerbov odtrženíje společná od jako minulosti vlastní Camusova vlivy postmodernismu. V české literatuře po roce 1968 je literatura exilová a samizdatová zastoupena zastoupena exilová a samizdatová literatura je 1968 roce po vlivyliteratuře postmodernismu.V české v že silně, tak literaturou. oficiální domácí před svědectví: Vladislav podává o tom Jan kační okruh exilové literatury a samizdatové. Kundery díla ohlas Milana světový a Josefa velký zda otázku, položit možno Škvo Je tualizováno. míry do značné nebyl ovlivněnreckého i tím, styk vzájemný že a střet skupin etnických různých slovy (řečeno národů“ kterým se a kulturních v době se stěhování byl kódů tématem, „novodobého 4 5 6 7 motivem charakteristickým pro celé jeho dílo. Sám o tom říká: o tom Sám dílo. jeho celé pro charakteristickým motivem K. Josefu z Kafkova prózy, středoevropské ním postavám pánů v střední typickou výše, obyvatelům známou důvěrně situací konstatovali jsme jak tedy jedince, života zhroutil cizinci náhle stali a oni se vlasti. své opětovně se ve svět jejichž Evropy, v exilu literatura Česká do evropské pronikají kdy literatury a migrace, globalizace dobou jsou léta a osmdesátá Sedmdesátá ------v překladu (1961, česky (1961, česky Mor nebo o problé nebo …
Praha 1969, s. 126. 3
Všeobecném spiknutí Všeobecném Odeon,
(1942), je člověk pojat jako osamělé in osamělé jako pojat člověk je (1942), Cizinci Alba, Stockholm 1984, s. 305 (doslov). (1947) dominuje motiv smrti, (1947) dominuje exilu Za a odcizení. 2 (1947), podobenství života, o sisyfovské absurditu překonat snaze Cizinec hledá byt Mor píše: Rozzlobeni na přítomnost, znepřáteleni s minulostí a připraveni o budoucnost, o budoucnost, a připraveni s minulostí znepřáteleni přítomnost, na Rozzlobeni … Romány a povídky. Cizinec, Mor, Pád, Exil a království. Náměsíčníků Náměsíčníků Sömngangare III, Hugenau eller sakligheten. Broch, H.: Camus, A.: M. Tomáškové. nebyla k ničemu k ničemu nebyla Ale za mříže… posadila nenávist lidská nebo spravedlnost které ti, jako skutečně jsme vypadali doma. vyhnanství případů většině ve to bylo vyhnanství, bylo to i když románu v Hostovského Také Prožívali tedy ono hluboké utrpení všech vězňů a všech vyhnanců, to jest měli paměť, která jim jim která paměť, měli jest to vyhnanců, a všech vězňů všech utrpení hluboké ono tedy Prožívali které je samotnou podstatou této metody. této podstatou samotnou je které či zvrat přivádí politický historický exilu smyslu: stoletím slova dvojím ve stává se století Dvacáté Román vychází z toho, že úkolem literatury je pojednávat o těch lidských problémech, které se buď buď se které problémech, lidských o těch pojednávat je literatury že úkolem z toho, vychází Román metodami racionálními postihnout možno není je protože vědy, vymykají z rámce mezi vědeckým Položena nezvládla. vývojem ještě a přesnějším se svým pomalejším věda které mech, celou obsáhla aby vyzbrojena, lépe současně ale ohraničena, krajina literární je ne, a ještě už ne a může jednání do lidského proniká kde iracionalita pomezí, na právě prožitků sféru iracionálních od rozdíl – na metoda jeho protože spisovatele, pro úkol právem je To a popsána. být vyjádřena napětí, a řádky, mezi slovy vytvořit ale napětí zaznamenáno, slovy co je vyjádřit to, není vědcovy – 2 3 je v existencialistickém proudu literatury tematizováno často právě v tomto slova smyslu. slova v tomto právě často tematizováno literatury v existencialistickémje proudu 1969) je vypravěč cizincem nejen jako Čech v Americe, ale především proto, že jeho potřeba neustá potřeba jeho že proto, ale především v Americe, Čech jako cizincem vypravěč nejen 1969) je už dávno kteří odlišuje jej od těch, řádu vlastního zkoumání lého bytí vztahu ve k transcendentálnímu cizinec a exil a podřizují a stereotypům Slovo společnosti. konformitě se rezignovali potřebu tuto na naopak městem, které je cizí a svým způsobem lhostejně nepřátelské bytostnému založení a poslání cizí je založení bytostnému a svým které nepřátelské lhostejně městem, způsobem naopak v podobenství přerůstá Příběh Marka. doktora o povaze dobovým poci bytí, lidského dává které Ve podtexty. filozofické nábožensko obecnější let tům poválečných tímco Oran u Camuse je městem, které mor jeho obyvatelstvu zcizil, je New York u Hostovského obyvatelstvu York mor jeho zcizil, u Camuse Oran tímco New je které městem, je jímavé, že v dalším že románu jímavé, exil(v čes jako morem zasaženém ve městě Rieuxe situaci lidí doktora izolovaných definuje postava odtržení od vlastní vyhnanství), minulosti: jako chápe překladu jejž kém dividuum, je cizincem ve světě bez Boha, jehož konvencím nerozumí, ale je cizincem také ve ztrátě ztrátě ve cizincem ale je také nerozumí, konvencím dividuum, bez Boha, jehož světě cizincem je ve k životu, citů, lhostejnosti lidských své ve k okolí, však trpí kterým obdobným které odsouzen, je za Je esencí. existence před mezi existencí a její předřazeností rozporem odcizením, transcendencí, Exil jako odtržení od vlastní minulosti od vlastní odtržení jako Exil cizinec slov a exulantV existencialistickém pole sémantické se rozšiřuje literatury a dostává proudu podtext. filozofický Camusově V kanonickém díle, hém přistěhovalcem. Po roce 1948 se nejlepší část české literatury ocitá ve vnitřním ocitá ve literatury exilu, české část nejlepší 1948 se roce vzni kde Po přistěhovalcem. hém let. šedesátých literatury rozkvět zakládají která a jiných, Linhartové Škvoreckého, kají díla Hrabalova, jedince i celé skupiny obyvatel do situace, kdy musí volit mezi konformním přizpůsobením se nebo nebo mezi přizpůsobenímse konformním volit musí kdy situace, do i celé obyvatel jedince skupiny do vnitřníhoodchodem exilu vlasti, své cizincem ve dru ve či V prvním do zahraničí. stává se případě s první verzí kých problémů a pronikavá analýza určitých dobových fenoménů, jak ji nacházíme např. u Musila a pronikavá problémů např. kých nacházíme ji jak analýza fenoménů, dobových určitých současně a nakladateli zaslaném prospektu“ „metodologickém svém ve Broch Hermann Brocha. 10 H. Kosková: Století exilu ------13
- 10 . - - říká: 11 12 , 8, 1995, č. s. 253 14 (30. 10. 95), Do textu pronikají ang Do cizí jako jazyky Lidových novinách, 13 Lidové noviny Lidové (1994) označuje spleť jazyků, které pronikají do proudu jeho jeho pronikají do proudu jazyků, které spleť (1994) označuje Sestra . Hynek, Praha 1994, s. 19. , 9. 8., 9. 1984. (1994) Daniely Hodrové do „trýznivého města“ vtrhává „société du spectacle“. spectacle“. du „société vtrhává do „trýznivého města“ Hodrové (1994) Daniely . Atlantis, Brno 1994, s. 235, 469. Perunův den Perunův (1995) je ztížená možnost dorozumění komentována následovně: komentována dorozumění možnost ztížená (1995) je Sestra už pak neví, jestli je v Labyrintu anebo v Babylóně... A Lukášovou v takových okamžicích okamžicích v takových A Lukášovou v Babylóně... anebo v Labyrintu je neví, jestli už pak Anděl Perunovědni Hodrová, D.: […] ze jen a řeč a zvířecích lidských tváří z těch jen sestával svět ni se pro kdyby bylo, by to jaké napadá, blábol. v babylónský slévají Labyrint divadla se v chodbě která slov, románu Topolova Vypravěč The YorkNew Times V jednom ze svých posledních interview, uveřejněném v uveřejněném svých interview, ze posledních V jednom k vý nepatří že Čechy Totiž, samozřejmost. jako připadne vám vysvětlit, třeba co bylo hlavní, To problematice. k české klíčem není svět´ ,slovanský Že termín civilizaci. k západní ale Evropě, chodní nějakým že není A ta Evropy. do střední tak celku, nadnárodního do nějakého Čechy Že patří-li mo kolébkou A dokonce Západu. součástí jednoznačně ale a Západem, mezi Východem mostem v díle románu moderního estetika Zde se zrodila psychoanalýza. Zde vzniká kultury. západní derní struktura kroužku lingvistickém v Pražském zrodil se Zde Kafky a Gombrowicze. Brocha, Musila, řešili a Bartók Zde Janáček světě. na všude myšlení teoretické ovlivňuje nepřímo který dodnes lismus, než Schönberg, významně. jinak a stejně než Stravinskij, jinak posvém, hudby moderní problémy ro říká: v rozhovoru Goodmanem „Námětem s Walterem Škvorecký také že symptomatické, Je v evrop literatury české postavení se díky exilové že literatuře konstatovat, možno je Paradoxně V Kundera, M.: Všechno bylo pro mne jediné překvapení. Topol, J.:Topol,
vědomí, jako „postbabylónštimu“ nebo jako „megamluvu“. jako nebo „postbabylónštimu“ jako vědomí, stylizuje se po do Vypravěč ukrajinština. ličtina,romština, francouzština,vietnamština, slovenština, první společenský 1989 jako charakterizuje po roce léta která dně společnosti, na se pohybující stavy vyjádřen je už v jazykové chaos nerespektuje která rovině, a absencichaos Tento norem. etických mísí žánrů jazyk a poetiku a mění literárních text v kalei různých syntaktické ani normy, gramatické před a děje reality fragmenty sny, prolínají se se vnitřního proud doskopický monologu, kterém ve a básnickou V románovéstavami fantazií. literatury: pokleslé prvky polyfonii patrné jasně jsou tzv. sevřenější milostné filmů,romantizující action motivy.V kompozičně dějovost bohatá hyperbolizace, próze 10 11 12 13 mánu o Dvořákovi jsou vztahy Československa se Západem. Československo není východní zemí. východní není zemí. o Dvořákovi Československo mánu Západem. se vztahy Československa jsou a kulturu.“ církev západní vždycky Mělo s Ruskem. nic společného Nemá o díla Zájem zlepšilo. značně a osmdesátých v sedmdesátých letech právě kontextu i světovém ském uměleckou nad převážily které politickými byl podložen ale mnohdy motivy, spisovatelů českých kvalitou. po 1989 roce a exil Cizinec cizi slov pole sémantického zlom a proměnu další historický Evropu střední pro Rok znamenal 1989 režimů totalitních svým ke prostoru a exil, vracejí se nec významům. původním uzavřeného která Do společnosti. západní proniká globalizované svět frašku, středověkou cizinci, francouzskou pouliční divadlo předvádí zaplaveny jsou ulice Pražské divadla Labyrint z pokladny vidí Lukášová lidských změť a reklamy. proroků falešných plné je město takže: jazyků mluvících nesrozumitelných směsicí postav, ------i ve svých i ve 9 :
Směšných lásek Směšných 8 Tak jak postupně propadáme do budoucnosti, do budoucnosti, propadáme postupně jak Tak Unesený Západ aneb tragédie střední Evropy střední tragédie aneb Západ Unesený […] . Gallimard, Paris 1986, s. 172. Překlad H.K. do češtiny schválen autorem. . Československý spisovatel, Praha 1963. L’art du romanL’art lásky Směšné , říká interview v Malém při prvního vydání souboru Kundera, M.: Kundera, M.: Ve svých esejích, především ve známém eseji eseji známém ve svých především esejích, Ve V Kunderově hudbou inspirované poetice románu je kauzálně a lineárně spojený syžet nahrazen syžet kauzálně a lineárně je nahrazen spojený románu poetice hudbou inspirované V Kunderově Kundera považuje román za ideální žánr, který je schopen říci něco nového o existenciální který říci nového schopen situaci je něco žánr, za ideální román považuje Kundera Musilbližší. mi jsou i Robert a třeba Mann ale Thomas upřímně prózu, moderníamerickou „Ctím Existuje moderní umění, které se v lyrické extázi ztotožňuje s moderním světem: Apollinaire. Apollinaire. světem: s moderním ztotožňuje extázi se v lyrické které umění, moderní Existuje futuristé, Léger, něm: Majakovskij, a po S Apollinairem budoucností. fascinace technikou, Opojení člo se v němž labyrint, jako svět Kafka.Moderní stojí Apollinaira pólu opačném Ale na avantgardy. Musil, něm: S Kafkou a po kritický. skeptický, antiromantický, antilyrický, Modernismus ztrácí. věk Fellini Ionesco, Beckett, Gombrowicz, Broch, velikosti. na nabývá modernismu dědictví antimoderního Pro spisovatele je exil zvlášť těžký, protože znamená náhlé odtržení od jazyka náhlé a kulturních znamená kódů protože exil je spisovatele zvlášť těžký, Pro 8 9 ve slavistickém kontextu. slavistickém ve univerzitních seminářích na pařížské École des Hautes Études se snažil reagovat na obecně přijímaný přijímaný obecně na reagovat snažil se Études Hautes des École pařížské univerzitních na seminářích postoj byl tento okolností politických Vedle východnído Evropy. patří Československo že názor, vyučována a zkoumána často byla univerzitách česká literatura ovlivněn západoevropských na tím, že věka, téma kontrastu mezi záměry kontrastu a důsledkyvěka, a zapomnění, téma paměti kýčo činů, lidských téma téma na u něho jsou zkoumány existenciální tradice otázky V duchuvitého zjednodušení. středoevropské a groteskno. ironie proniká anekdota, do které látce, variacemi a permutacemi a motivů,variacemi témat v polyfonníjsou které z různých osvětlovány kompozici a hudebními literárními perspektiv:reflexí auktoriálního příběhem, esejem, románovým vypravěče, člo osudu do historie zásahů téma vrací, patří v jeho se často K tématům, která aluzemi. románech Prostě přesnost úvahy mne strhuje více než přesnost pozorování, mám rád v literatuře rád mám neskrývaný pozorování, více mne strhuje než přesnost úvahy přesnost Prostě kombinace.“ reflexí, projevuje už se analýzou, ať či hravostí ironií intelekt, kritici, snahou exilového spisovatele, který se odvolává na světoznámé autory. Už v době, Už píše kdy autory. světoznámé na který odvolává kritici, se exilového snahou spisovatele, Žert člověka v současném světě. Jeho přihlášení se ke středoevropské tradici není, jak míní někteří čeští čeští míní někteří není, jak tradici přihlášení středoevropské ke se v současnémčlověka Jeho světě. tardovu pojetí postmoderny. pojetí tardovu ropského románu, ke které se sám hlásí. Za její podstatné znaky považuje averzi proti romantismu, romantismu, proti averzi považuje znaky podstatné hlásí. Za její sám se které ke románu, ropského budoucností. libertinství, ducha románu, a k nadšení nedůvěru k Historii k předbalzakovskému lásku k velkým a jeho nedůvěra příběhům blízká je Lyo od iluzí avantgardy modernismus oproštěný Jeho domova a setkání s jazykem a kulturními kódy nové země. Bikulturní a bilingvní a setkání země. domova s jazykem a kulturními posta nové kódy jako identita vlastního duchov mapování autoidentifikace, nové vzbuzuje póly potřebu dvěma mezi těmito vení Z hlediska procesu. složitého ního Kundery příkladem Dílo domova. tohoto Milana názorným je poetiku středoev na navázání z programového i tím, vychází Kundera že zajímavé je tématu našeho Ludvík Aškenazy, Karol Sidon, Ota Filip, Jiří Gruša, Libuše Moníková, Sylvie Richterová, Jaroslav Gruša, Jaroslav Jiří Sylvie Libuše Richterová, Moníková, Filip, Ota Sidon, Karol Ludvík Aškenazy, a další. Novák Jan Vejvoda, turách: Samuel Beckett, Witold Gombrowicz,Czeslaw Milosz, Salmon Rushdie, PhilipMilosz, Salmon Mario Rushdie, Roth, Gombrowicz,Czeslaw Witold Beckett, Samuel turách: Kundera Milan především to jsou Kosinski. Z českých Jerzy Fuentes, Llosa, Kiš, Danilo Carlos Vargas Arnošt Lustig, Fischl, Viktor jmen: o mnoho rozšířit bylo by možno řadu ale jejich Škvorecký, a Josef Jaroslava Vejvody) mnoho čtenářů na celém světě mohlo identifikovat. Ve světové literatuře druhé literatuře Ve světové identifikovat. mohlo světě celém na čtenářů mnoho Vejvody) Jaroslava kul dvou ve právo domovské mají kteří autoři, zastoupeni bohatě jsou století dvacátého poloviny 12 H. Kosková: Století exilu 15
H+H, Praha 1996. H+H, Praha Melantrich, Praha 1969. Praha Melantrich, Gallimard, Paris 1986. Paris Gallimard, Odeon, Praha 1980. Praha Odeon, . Československý spisovatel, Praha 1963. Praha spisovatel, . Československý Torst, Praha 2009. Praha Torst, Atlantis, Brno 1994. Atlantis, Hynek, Praha 1995. Hynek, Praha Všeobecné spiknutí. Všeobecné Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru. v uzavřeném Člověk Hostovský. Egon L’art du roman. du L’art Směšné lásky Směšné Muž bez vlastností. bez Muž Sestra. Anděl. zemí. Chladnou Hostovský, E.: Hostovský, M.: Kundera, M.: Kunedra, R.:Musil, V.: Papoušek, J.: Topol, J.: Topol, J.: Topol, ------. Mladí lidé, „hledači pryčen“ se se pryčen“ „hledači lidé, Mladí 15 Odeon, Praha 1969 Praha Odeon, 14 se historie dvacátého století prolíná s prvky prolíná hororu, fantaskního století historie dvacátého se
Melantrich, Praha 1947. Praha Melantrich, 16 (2009) Hynek, Praha 1994. Hynek, Praha . Torst, Praha 2009, s. 47. . Hynek, Praha 1995, s. 77. Cizinec hledá byt. Chladnou zemí Chladnou Perunův den. Perunův Romány a povídky. Cizinec, Mor, Pád, Exil a království. a království. Exil Pád, Mor, Cizinec, a povídky. Romány Anděl Chladnou zemí Topol, J.:Topol, Topol, J.:Topol, Tamtéž, s. 102. Mladá generace českých spisovatelů se jako Topolovi „hledači pryčen“ vrací do minulosti, aby se se vrací do minulosti, aby pryčen“ „hledači Topolovi jako se spisovatelů českých generace Mladá cizinec Ev slov a exil pole střední sémantické v časoprostoru že se konstatovat, můžeme Závěrem Víš, kde bylo nejvíc padlých za války? Tady! Víš, kde bylo nejvíc zavražděných za komunismu? za komunismu? zavražděných kde nejvíc bylo Víš, Tady! za války? padlých nejvíc kde bylo Víš, Globalizovanej Je! není? nebo zem unikátní, tahle Je tady! No he? lidi, mizej A kde pořád Tady. no a sýry, dřeváky Holandsko a obrazy, moře Itálie sex, Thajsko hergot! rozdělenej, takhle už je svět ne? no trip, horor a Bělorusko, V románu Bývalí spojenci z psychiatrií, fízláren a demonstrací tu na sebe zkoušeli mluvit každý svou novořečí, novořečí, svou každý mluvit zkoušeli sebe tu na a demonstrací fízláren z psychiatrií, spojenci Bývalí musel si ho z nich každý svět, rozpadl se Každému z nich úředníkem. s ministerským drog prodavač ze svých k jednomu vrátil kulisách klasických svých se ve A underground a jinde. vytvořit znova se podsvětím. stal ohnisek; nejstarších
14 15 16 Hodrová, D.: D.: Hodrová, E.: Hostovský, Literatura A.:Camus, podobenstvím o makrosvětě historie dvacátého století. historie dvacátého podobenstvím o makrosvětě uchovala kontinuitu s domácí literární tradicí a současně spojení s undergroundem rockové generace generace rockové s undergroundem spojení a současně tradicí literární s domácí kontinuitu uchovala a osobitý imaginace básnická vytváří humor románu, Topolova fikčního mikrosvět světa světě. ve působivým ale velice který v prvoplánové je v hlubších mnohoznačným, rovině rovinách zábavným, ropy dvacátého století proměňovalo v důsledku převratných historických událostí, které ovlivňovaly událostí, které historických v důsledku převratných proměňovalo století dvacátého ropy vyrovnalo se s pro a Josef Škvorecký, Kundera Milan jako podobně životy spisovatelů, lidí. Mnoho Československo se 1989, kdy roce Po kultur. dvou exilu rozhraní blematikou na místo své našli tím, že vnitřního druhá exilu že generace pozitivním si i negativním ukázalo, vlivům se otevřelo globalizace, talitních režimů. režimů. talitních snažila pochopit svět dvacátého století, který se na mnoha místech měnil v ďáblovu místech který mnoha dílnu a to na století, se válek dvacátého pochopit svět snažila rem a prvky pokleslé literatury, surrealistickým karnevalem děje se ozývá základní tón autorovy snahy snahy autorovy ozývá se děje tón karnevalem základní surrealistickým a prvky literatury, pokleslé rem odha v Minsku hrůzné oběti pohřebišť v zapomnění. revitalizace aby neupadly minulosti Akce o to, dokazuje: to románu z postav neskončila. Jedna ještě tam totality doba že luje, lostí. Jsou charakterizováni se sympatiemi a současně sympatiemi se charakterizováni s ironickým lostí. Jsou upřímná snaha Jejich odstupem. a končí medializuje V druhé komercionalizuje, postupně fiaskem. se části, v Bělorusku, stupňuje se humo černým ironií, Pod a fantazií, a současností„ďáblovy dílny“. minulostí mezi faktografií napětí nulosti je iniciována postavou „strýce Leba“, který zakládá Koménium, institut nabízející „vzdělávání „vzdělávání nabízející který institut Koménium, zakládá „strýce Leba“, postavou iniciována je nulosti v dějinách hrůzy hrou[…]“ i následnou tedy tancem, mj. terapii, minu pochopit a vyrovnat s traumatickou se snaze ve prarodiče místa, jejich zahynuli na kde vracejí jehož dějištěm je v první části Terezín, ve druhé Minsk. Vypravěč je lhostejným divákem, Terezín je je Terezín divákem, lhostejným je druhé ve Minsk. Vypravěč v první je dějištěm jehož části Terezín, a stop kteří v dětství lidech, po předmětů které a mládí prostředím, shromážďování jediným poznal, svědectví jako o mi město se rozpadávající zachovat Snaha her. dětských jeho zahynuli, náplní je zde 14
O exulantech po exilu – čemu dnes slouží zkoumání exilové literatury?
Joanna Czaplińska
Po dvaceti letech od politických změn v roce 1989 se pojem „exil“ stále více vzdaluje českým reáliím a je používán buď v historickém kontextu, nebo ve vztahu k zemím a národům, v nichž jsou obyvatelé z politických důvodů nuceni odcházet z vlasti. Česká „exilová literatura“ se stala součástí akademic- kých dějin a dříve zakázaní spisovatelé oficiálně vstoupili do dějin. Má tak zkoumání exilové – české exilové – literatury ještě smysl, a pokud ano, tak jaký? Odpověď zní: samozřejmě ano, a ve svém příspěvku bych chtěla upozornit na několik aspektů, díky nimž je exilová literatura stále zajímavou a podnětnou badatelskou oblastí. Je třeba začít tím nejtradičnějším aspektem, tj. literárněhistorickým. Ačkoliv, jak jsem se zmínila, v nejnovějších Dějinách české literatury do roku 1989, zvláště v posledním, 4. dílu, patří exilové litera- tuře dosti obsáhlé kapitoly, představující nejdůležitější jména a díla (zvláště exulantů po roce 1968), opomíjejí celou řadu méně známých. To není výtka, každé dějiny literatury jsou jak syntézou, tak zkratkou, a i z čistě praktických důvodů se do nich nemůže vejít všechno. Takovou úlohu plní spíše slovníky, encyklopedie a lexikony. Ale po deseti letech od konference Život je jinde můžu za Antoní- nem Měšťanem1 zopakovat, že exilová literatura ve slovnících dostupných dnešnímu čtenáři – i v těch stále aktualizovaných on-line – je zastoupena jen částečně, ve Slovníku české literatury na webu ne- jsou uvedená jména – a i biogramy – autorů jako Nataša Reimanová, Michael Konůpek, Jan Drábek, a to jsou samozřejmě příklady vybrané namátkou. Naše konference je důkazem, že stále můžeme „ob- jevovat“ další autory, kteří nedosáhli takového čtenářského úspěchu jako tzv. špičky, a uvažovat, zda je to výsledek špatné literární úrovně jejich díla, nezájmu nakladatelství nebo manažerských neschop- ností samotného autora, aby se „prodal“. Řada titulů, které byly vydány v exilových nakladatelstvích, neměla své oficiální, polistopadové vydání, a ty, které měly, byly často vydány hned začátkem 90. let, když se na knihkupeckých pultech objevovaly stovky nových knih denně a i sebedesperovanější čte- nář nebyl s to jak fyzicky, tak finančně všechno koupit – a pak i přečíst. A kdo si tehdy něco z post- -exilové produkce nekoupil, dnes je odkázán na zdaleka ne všechny knihovny nebo Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda. Pokud ještě k tomu můžeme věřit legendám, že ve sklepech některých exilových nakladatelů do dneška leží nepublikované – možná i nepublikovatelné – rukopisy, ukáže se, že exilová literatura může být doslova zlatonosným dolem pro celé generace literárních historiků. Zaplňování bílých míst v dějinách je samozřejmě povinností literárních vědců, i kdyby se mělo ukázat, že někteří autoři, nebo spíše jejich tvorba, neodolala zkoušce času, že nemá co případným čtenářům říci – ale nesmíme zapomenout na skutečnost, že právě taková díla vždy tvoří pozadí pro veledíla, a právě díky nim ona veledíla vynikají. Exil a exilová literatura vlastně vždy byly konotovány politicky, a to nejen pro většinou politické okolností odchodů. Exil byl vnímán buď jako služba utlačovanému národu – to je konotace jak polské Velké emigrace v 19. století, tak třeba i československé vlády v Londýně během 2. světové války, anebo
1 Viz Měšťan, A.: Lesk a bída české exilové literatury sedmdesátých a osmdesátých let. In: Matonoha, J. (ed.): Život je jinde? Česká literatura, kultura a společnost v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2002, s. 35–43. J. Czaplińska: O exulantech po exilu – čemu dnes slouží zkoumání exilové literatury? ------19
- Zofie Mierzyńské Zofie Zawód: Hałskiper Zawód: , v němž jeden z čtenářů vyčítá paní Santnerové, že pu že z čtenářů, v němž Santnerové, vyčítá jeden paní . Přel.. M.Lukasiewicz. Instytut BadanLiterackich, Warszawa 5 Andrzeje Dudzinského, Andrzeje Dudzinského, , americkou (chicagskou – odtud pojem) češtinou, kterou mluví méně kterou češtinou, – odtud pojem) (chicagskou , americkou Janusza Głowackého. Čeští spisovatelé mnohem raději využívali tento dialekt dialekt využívali raději mnohem tento spisovatelé Čeští Głowackého. Janusza czechagoes Dom przy Alien Avenue Alien przy Dom Příběhu inženýra lidských duší lidských inženýra Příběhu Historia literatury jako prowokacja jako literatury Historia Good night, Dżerzi night, Good Jauss, H.R.: 1999, s. 164. nová forma umožňuje nové vnímání věcí také tím způsobem, že předběžně formuje obsah zkuše obsah formuje že předběžně způsobem, tím také věcí vnímání nové umožňuje forma nová aktualizovat se může a čtenářem literaturou mezi Vztah v literatuře. projevuje se poprvé která nosti, k morální výzva – jako etické v oblasti percepci, k estetické podnět jako oblasti, v smyslové také na tak forem, uměleckých jiných pozadí na jak i hodnoceno je vnímáno dílo literární Nové reflexi. zkušenosti. životní všední normální pozadí vznikajícíLiteratura v exilu reflekto tím, že produkce literární lišila od dosavadní obsahově se zvláště řeči rodné některými exulanti. nad se Ztráta z oněch tematizovali jevů,Pozastavme které exilových autorů: nebo Ulč Ota a JanNovák) také přímo zamilovaný, který do „czechagoes“ je Škvoreckého, Josefa (kromě s cizí Ovšem domácí. kontakt typické tak spisovatele pro a učinili češtiny, obecné z něj mutaci jistou spíše i nebezpečí– nebo druhou nese – řečí rozechvění znakem také je které další než komolení, vývoj Filolo řeči. určovaly vznikající komunikační bariéra které to při styku Je kultur, dvou identity. básník Baranczak, polský nikdy některých – Stanislaw nevystihne pojmů věci podstatu překlad gický příklad uvádí z vlastní univerzitě, Harvardské na 1981 přednášející od roku vědec, zkuše literární vysvětlit, snažil družstvo bytové je co a družstevní státech bytnosti, když v Spojených se na a narazil majetek byť a soukromý typického, soukromí Američana, nějž vzdělaného pro strany ze nepochopení za byt někdo a to aby zaplatil, možné, totiž je Jak mě několikasetnásobný nejvyššíjsou hodnoty. Každý jazyk vepsán je budově? o celé bytsíční výdělek, nevlastnil rozhodovat a ani ale tento nemohl slova v každém formován, stejná je a opětovně tradicí kulturní jazyce tradice kulturní do jisté touto a z něj nepochopení nedorozumění, zdroj potenciální představuje také To asociace. jiné vyvolávají nepříliš byl komunismus bloku exulanty příjemnou z východního ústícího nepřátelství. Pro možného lichotivou myšlenkou. – idealistickou intelektuály západní pro zkušeností, tragickou dokonce nebo Jaro v svých signalizovali Škvorecký, komunikační problémy Josef Kundera, dílech Milan jak Tyto a jinak jinou – vychovaných lidí jinak myšlení všímalidalší,si nesouměrnosti tak kteří Vejvoda, slav 5 do ciziny, a takováto percepce může tuto literaturu – nebo alespoň její část – zkreslovat anebo zjedno anebo – zkreslovat část její alespoň – nebo literaturu tuto může percepce a takováto do ciziny, který tvrdí, že svým se Robert „horizontu očekávání“, pojmem Jauss Hans může zde Pomoci dušovat. ne s cizinou, anebo střet nepochopitelným a tematizovala novým,vala často neznámým, světem se pochopitschopným cizince-uprchlíka-exulanta. Když v tvorbě přistoupíme blíže, najdeme exulantů a otázek, obav vlastně většinu unie a které kterými vstupem do Evropské trápili se jsou před jsme z podlé mateřštiny, ztráty ze vlastní identity, ztráty ze obavy to z globalizace. Jsou vlastně obavami stylu konzumnímu života,hání z unifikaci a macdonaldismu. Z tohoto hlediska exiloví spisovatelé zažili jsme 1989 a vlastně teprve my po roce na až které anticipující změny, byli vlastně avantgardou 21. století. začátku určován, národ je řečí a existujeprávě že konotace historické obava, dodatečné nese národ český pro dialog příznačný ač krátký, exilových – připomeňme jen i v tvorbě se spisovatelů a odráží přirozená je Škvoreckého ve svéráznou nad pozastavilo už několik autorů se proto Možná češtinou. obecnou psané blikuje i knihy neboli patačestinou, pozo je míšení jazyků fenomén ačkoliv že proto, si toho v Americe. krajanů část vzdělaná Všímám bydlejících v USA i u Poláků lingvisty a popsaný half-glish jako pojmenován je (v polštině rovatelný prostředek jako jen využíván a pokud většinou tak často tak není spisovateli, ano, pol-glish), anebo polských například v románech najít kolorizaci. Příklady můžeme ke nebo stylizacik jazykové postav ------2 - - – zde stojí za zmínku za zmínku stojí – zde Cycle of evence Cycle . už pučem, okupací nebo třeba z vůle lidu. z vůle třeba nebo už pučem, okupací ť „in“ . Nepublikovaná magisterská diplomová práce, FF Olo UP, , a ačkoliv se autorka soustředila na jiné aspekty na tvorby soustředila autorka se , a ačkoliv č. 11, 1987, s. 5.č. 1987, 11, 3 CBC natočila hru natočila CBC ť České slovo, , pojednávající o , pojednávající v nasazených vězních politických dolech uranových Prozaička a esejistkaLubuše Moníková Řešení Gamma Obdobné studie by mohly být zajímavé ve vztahu ve k dalším být mohly by studie Obdobné zajímavé píšících jak – autorům přímo 4 Škodová, D.: Tamtéž, s. 62. Binar, I.: Poslání spisovatele v exilu. mouc 2010. Tím se dostáváme, zdá se mi, k nejzávažnějšímu problému, který ovlivňuje problému, vnímání exilové tvorby, mi, se k nejzávažnějšímu zdá dostáváme, se Tím V takovém smyslu byla chápána a i vnímána exilová literatura jak samotnými exulanty, tak i dosa tak exulanty, a i vnímána samotnými jak byla exilová chápána smyslu literatura V takovém Naší snahou je sdělit hostitelům skutečnost, kterou jsme nabyli doma, v totalitním systému. Přiná systému. v totalitním doma, nabyli jsme kterou skutečnost, hostitelům sdělit je snahou Naší ost že není sdělit, jim naléhavě varovat, o nebezpečí, je poučit vůli v dobré dlani na srdce jim šíme – a k horšímu převrat by nehrozil jemuž blažených, rova 3 4 nebo badatelů vycházejících z celkem přirozeného východiska, přirozeného jakým odchodu byly důvody politické z celkem vycházejících badatelů nebo 2 národních stereotypů – což v poslední době je celkem celkem je době v poslední – což stereotypů národních tj. k již reflexi exulant poznamenala situaci, která politické konkrétněji političnosti zmíněné nebo Binar), Ivan (viz přímo buď exulantů od výše citovaný pocházela většinou děl,reflexi, která ských v cizím jazyce (Milan Kundera či Ota Filip), tak hojně překládaných, jako Josef Škvorecký, Pavel Ko Pavel Škvorecký, Josef jako hojně překládaných, tak či Filip), Ota Kundera v cizím (Milan jazyce z nich původu „ambasadory“ činí svého jisté tvorba díky jejichž zdůrazňování Novák, Jan hout nebo i přispět ale třeba k překonávání jiné interpretace, nejen napovědět může úhel zorný vlasti.své Jiný germanisté, zabývající se „především translatologickými aspekty díla (obtížně přeložitelné floskule floskule přeložitelné aspekty díla (obtížně translatologickými zabývající „především se germanisté, a mo (androgynnost) exilu, a diskurzem aspekty feministické atd.), germanistika německá reflektuje tivické“. Moníkové, i z krátkých úvah je je zřejmé, že vnímání díla Moníkové v Česku a v Německu je zcela jiné. jiné. zcela je a v Německu v Česku vnímánídíla že Moníkové zřejmé, je je úvah i z krátkých Moníkové, něž pro bohemisté, jednak věnují Fasády v českém tvorbě se že autorky prostředí proto, Především jednak monotematismus, a zároveň díla, dvojjazyčnost tj. tohoto leží „schizofrénie“ zájmu středu ve diskurz exilu, pro zahraniční badatele tento činitel bývá zanedbatelný nebo marginální a do marginální nebo popředí bývá zanedbatelný činitel tento diskurz exilu, badatele zahraniční pro své ve Škodová Darina pokusila se recepce srovnání O takové univerzálnější aspekty. jiné, dostávají se LibušiMoníkové věnované práci magisterské rohodoval faktor umělecké kvality jejich díla, exotična, jejich kvality spíše kterým ka aura umělecké anebo faktor byl poznamenán rohodoval v jiných spisovatelů českých děl recepce Zkoumání z tehdejšího bloku. socialistického spisovatel ždý si všimá věda kritika než domácí jiná že a literární být může i proto, podnětné prostředích jazykových o exilové tvorbě právě dominuje úvahách (a i polských…) v českých zatímco – motivů a témat jiných příznivá atmosféra. Ovšem jaká byla opravdová recepce těchto vzpomínek na Západě? Zda k čte se vzpomínek Západě? na těchto recepce Ovšempříznivá jaká byla opravdová atmosféra. dílo toto skrz knihy, právě oponu za železnou nářům z demokratických nakukovali rádi kteří zemí, a jakvůbec A zda dostalo, bylo komentováno? o popularitě několika – jen autorů – bohužel těch hem několika měsíců dočkaly čtyř českých vydání a pak překladů v Anglii, Holandsku, Kanadě a Ra Kanadě v Anglii, několikahem dočkaly měsíců Holandsku, čtyř překladů a pak vydání českých sí podle kanadskákousku, knihy rozhlasová velice uprchlíky české 1968 byla pro po roce stanici rozhlasové i skutečnost, v této veřejnoprávní že ryze literárněhistorický fakt. Jaroslav Brodský v roce Brodský vydal vzpomín svou 1971 vlastním nákladem ryze fakt. Jaroslav literárněhistorický knihu kovou vzpomínky jeho bě se Solženicynem”, „českým pojmenován čtenáři byl záhy Brodský v Jáchymově. vadními badateli. A zde se nachází jedna z možností, A zde jedna než jako jinak nachází exilovou se badateli. jak zkoumat vadními literaturu poslání spisovatele v exilu: spisovatele poslání svoboda, kterou měli mimo komunistickou stranou kontrolovaný domov, jim umožňovala sdělovat sdělovat jim umožňovala domov, kontrolovaný stranou mimo komunistickou měli svoboda, kterou a všeobecně táborech pracovních o poměrech procesech, o zamlčovaných v ne politických pravdu vyslovil 1987 takto Opus v roce Bonum shromáždění na přednášce své ve Binar – Ivan zemi svobodné jako útěk, zrada, projev nezájmu o vlast – což po roce 1948 zdůrazňovala totalitní moc vůči totalitní exulan o vlast 1948 zdůrazňovala nezájmu roce po útěk, projev zrada, – což jako svůj exulanti – také politicky pojímali úděl Samotní více pranýřovala. ještě vln, je tům různých aby 18 J. Czaplińska: O exulantech po exilu – čemu dnes slouží zkoumání exilové literatury? ------21
Myšlenky tohoto sociologa můžeme se vší se můžeme sociologa tohoto Myšlenky 8 . Sic!, Warszawa 2000, s. 149. byli z domu exmitováni nebo jim byljim pobyt nebo učiněn bylidoma exmitováni z domu , který pojednává o tomtéž, kterýo životě pojednává – barva kde světě, ve 7 Bílé zuby Bílé Ponowoczesność jako źródło cierpień źródło jako Ponowoczesność Bauman, Z.: Tamtéž, s. 150. Své úvahy bych chtěla shrnout návratem k Jaussově který čtenářů, horizontu očekávání pojmu shrnout návratem chtěla bych úvahy Své Exiloví diagnosti vrstevníci o dvacet se pokoušeli uzavření dříve doma let než jejich spisovatelé vytvořil Bauman Zygmunt typologií skupin: lidi pět na vzorců a rozdělil osobních postmoderních sugerují, aby člověk byl tulákem nebo turistou, nemusí se pohybovat ve fyzickém ve pohybovat se turistou, nemusí nemusí nebo prostoru, byl tulákem člověk aby sugerují, hnout z místa“. ani dokonce se – nemusí daleko cestovat emigranty že k závěru, dospějeme – a tím emigranty a nedobrovolné dobrovolné na aplikovat jistotou vlastnějsme všichni, všichni svým putujeme a nemáme životem z našeho zítra nás zda jistotu, do nevyžene. něco nebo někdo mova život tematizovala která díla. exilové úspěch část ta Zdá mi totiž, že potenciální se prózy, předurčuje i multikulturností, mě přizpůsobeníse nebo s dvou- nutnost střetu ve člověka v ciziněproblém jako identity“), ho „tekuté do toho pojem se nícímpodmínkám se (k čemuž použít Baumanův můžeme časovým uzavřenou mezi ji zařadil „exilová“ literaturu Přívlastek nestrefila. časově rizontu očekávání aktuální. A jen velice jako ukazují témata tato se dnes právě 1989 – zatímco jímž bylmezníkem, rok exilových díla zmíním o tom, se českých spisovatelů některá namátkou srovnat bylo čase by na že s bestsellerem Smithové Zaddie nepředurčují. jedince nijak narození či místo řeč rodná pokožky, 7 8 kovat moderního – nebo i postmoderního – člověka, všímali si jevů a možností, které nese svobodný svobodný nese moderního i postmoderního – člověka, všímali – nebo jevů si které a možností, kovat kdysi už od pravěku, do genů vepsán je Nomádismus do světa. podívat odjakživa se chtěl Člověk svět. přišel zhoršilo silnější anebo podnebí úhorem, se stala půda bylkdyž nutností, úrodná doposud se ne ani o stěhování – cestování opona, volné i železná kdyža pak vznikly pasy Časem, kmen. hranice, raději něž se na snů, do sféry východního dostalo bloku nedosažitelných tzv. obyvatele pro – se mluvě pochopitelný vyvolával ciziny do odchod nefrustroval. Nucený zbytečně člověk se aby nemyslelo, ani vlastně integ stalo se které cestování, možnosti otvíral – včetně ale také možnosti nové pocit ztráty, odchod z domova. vyjadřovalo pocit doprovázející dvojí života, protože exulantského součástí rální o vlastním rozhodování na nároku životě svobody, neomezené projevem cesta je straně jedné Na vyjadřovat může putování života, druhé zase na kus straně kratší delší nebo stráví se v němž a o místě, trvalé najít a metaforicky. – doslova vykořeněnost, nemožnost bydliště také druhou turisty za nejpří přičemž pro polovinu se, 20. století a tuláky, procházející hráče, poutníky, na která nikam, místech, všech nepatří ve kteří lidé, jsou Turisté poslední. dvě považuje značnější – když chuť, když dostane dosavadní cestu jej na vždy je připraven Turista hosty. vštěvují, jedině jsou nazývá chování své Turista nýbrž táborem. domovem, není mu zastávek ze žádná už nebaví, místo nařizovat, nikdo být nebude mu chce že životě vlastním a myslí svém pánem, „svobodou“ ve tím, že S domácími další cestu. a krátko na povrchně stýká vydat se má se kdy ale náhodně, obyvateli rád, který nomád, čerpá zakotvil. domově Takový v tomto Raději než aby stýskádobě. mu se po domově, dru Martínka. Lubomíra Na prózu celou další, prostupuje putování sílu pro putování z nekonečného byli že „octli přinuceni, ale proto, chtějí, že putují – ale ne proto, ti, také kteří nacházejí se pólu hém postrčení“, byli zezadu protože cestě, na se a nemuset – mít domov znamenala toulat se by něž „svoboda“ pro tuláci, jsou Toto nesnesitelným. chvíli každou že s tím, počítat nikde vítáni nejsou ono tuláctví na a musí ovšem odkázáni, jsou protože tyto co v jejich tomu, pojmy významu původním „Oproti pokračuje: vyhnáni.budou opět Bauman ------. Art-Servis, Praha 1990, s. 35. Plující andělé, letící ryby 6 , románu, který spolu s Helenou Koskovou považuji za jedno z nejzají za jedno považuji který s Helenou Koskovou spolu , románu, Zelené víno Zelené Vejvoda, J.: Sklenice chladného mléka. In: Vejvoda, J.: „Asimilují se rostliny a jednobuněčné organismy. Člověk vede s prostředím dialog… přebírá to, co co to, přebírá dialog… s prostředím vede Člověk „Asimilují organismy. a jednobuněčné rostliny se Jedním z největších zážitků exulantů v 70. letech 20. století byl střet s „prohnilým kapitalismem“, s „prohnilým byl z největších střet v 70. exulantů století 20. zážitků Jedním kapitalismem“, letech Příklad neschopnosti komunikace mezi představiteli různých kultur najdeme například v románu napříkladv románu najdeme kultur různých mezi představiteli komunikace Příklad neschopnosti 6 je pozitivní, a ponechává si dobré z toho, co si přinesl… Asimilace je pasivní přizpůsobení se. Člověk si přinesl… co Asimilace Člověk pasivní je přizpůsobení se. z toho, si dobré pozitivní,je a ponechává aktivní…“ zůstat by měl integruje, se zároveň svou otevřeností vnášejí své – individuální nebo národní – hodnoty do života jiných skupin. skupin. – hodnoty vnášejí – individuální své jiných do života národní otevřeností svou nebo zároveň unie, do Evropské Evropy střední vstupem zemí před diskutovány byly nesčetněkrát problémy Tytéž zto unifikací absolutní a integraci unie bude znamenat společná že bědovali, euroskeptikové a zvláště komentuje: obavy ony nadčasově s asimilací. Vejvoda tožňovali musí na sebe ptát. Vejvoda vytvořil typy postav, které se v onom střetu chovají odlišně – „ryb“, které které odlišně v onom chovají se – „ryb“, vytvořil střetu které typy Vejvoda postav, ptát. sebe na musí splynout odjakživa společ mermomocí že s okolím, chtějí patřily nějaké předstírat, se, neodlišovat a kteří příležitostí jiným je s něčím setkání k vnitřnímu každé něž sebeobohacení pro nosti,a „ptáků“, a povídkách z Československa přivezené ideály své kteří svých za mění krajanů, chování pozoruje ztráty ze exulanty obava na neomezuje jen se jako exilová jen Stejně to zkušenost? Je korálky. barevné podléhajícím rychlým světem se stále který změnám střetu ve se identity jedince, – a identity národní mami ze všech možných stran. Pro občana z východního bloku, který pozemským statkům dříve z východního ne občana statkům který bloku, pozemským Pro stran. možných všech ze mami na měl najednou které zboží, ně neměl, na nebo příliš buď nebyly, jelikož věnoval pozornost, velkou svých ve románech kdo A je Vejvoda, pokušení. tvořilo neodolatelné ruky, dosah Jaroslav opět to skupiny, jak obnovit respekt vůči obnovit a i smrti. jak lidem respekt starším skupiny, a co barevné ale hezké, více – lákající rekla postradatelné, světa, často krásy všechny který nabízel spíše vnějším vlivům než vlastní rodině, která jim nemá co říci, protože neví, co je Warhammer, Ti neví,Warhammer, je co říci, co spíševnějším nemá jim protože vlivům která vlastnínež rodině, potopila, se a ne filmový loď, s obručemi která hit a hip-hophula pletou si ně skutečná byla pro tanic mediálního jak diskurzu, i četných tak předmětem dnes výzkumů je o čem Vejvoda, psal To, hoop. zlepšit komunikacisociologů – jak mezi lidmi a psychologů různého stáří, tvořícími jiné společenské sundáme „exilový obal“, dostaneme obraz vyvrácení tradičních hodnot, které po staletí formovaly formovaly po staletí vyvrácení hodnot, které tradičních obraz dostaneme „exilovýsundáme obal“, v níž nejvyšší re a udržovaly Rodinná hierarchie, přirozený mají členové nejstarší vztahy. rodinné podléhají pokolení nejmladších Představitelé otřásla. pokroku spekt, v důsledku se technologického něj nepředstavují autoritu, sdílejí jiné hodnoty a tradice než ty, které jsou užitečné ve Švýcarsku, a na Švýcarsku, ve užitečné jsou které než ty, sdílejí autoritu, jiné hodnoty a tradice něj nepředstavují skutečností ještě konflikt,zesílený generační Tento narození. od znají Švýcaři které ty, neznají opak když z něj však Mead, Margaret antropoložkou byl mimo jiné americkou popisován exilu/emigrace, tor poukazoval mimo jiné na komunikační propast, která vznikla mezi třemi generacemi především především vznikla generacemi která mezi třemi komunikační propast, na mimo jiné poukazoval tor který švýcarskou školou, byl vychován protagonista, Mladý zázemí. kulturnímu kvůli a jinému jazyku pro že proto, ale především mateřštinu, jejich už nezná že svými se kontakt proto, ztrácí nejen rodiči Jaroslava Vejvody Vejvody Jaroslava Když z perspektivy exilu, něj pohlédneme na próze. existenciální linie v české pokračování mavějších Au který už nemluví – Švýcara, česky. – exulanty a dítě rodiče z Morav, babičku tři generace: najdeme jeho uživatele, který chňapne po slovu, které se mu samo nabízí, protože je v jeho prostředí nejfrek v jeho je prostředí nabízí, protože samo mu se který po slovu, chňapne které uživatele, jeho A nepoužívali myšlenku. k tomu nejvýstižněji lingvistické jeho nebo precizuje rozbory, ventovanější tvrdí totéž. které nodušená (jsou např. vynechaná nepravidelná slovesa), snadná k zvládnutí už snadná slovech a založená na slovesa), vynechaná nepravidelná (jsounodušená např. V této zda zabydlených. globálně to, souvislosti na exiloví bez ohledu stejně že zaráží, spisovatelé, vyvíjí se řeč že života směru největšího ve zjednodušení co zaznamenávali, zahyneš“, „opustíš-li mne, ideologií – vzdělaných. Jejich postřehy se však zdají být jen zárodkem toho, s čím se setkáváme dnes. dnes. s čím setkáváme se toho, být však se zárodkem zdají jen postřehy Jejich – vzdělaných. ideologií zjed – pataangličtina, GlobalEnglish tzv. komunikační řečí běžnou je V mezinárodních korporacích 20 22
Literatura Bauman, Z.: Ponowoczesność jako źródło cierpień. Sic!, Warszawa 2000. Binar, I.: Poslání spisovatele v exilu. České slovo, č. 11, 1987, s. 5. Jauss, H. R.: Historia literatury jako prowokacja. Přel. M. Lukasiewicz. Instytut Badan Literackich, Warszawa 1999. Měšťan, A.: Lesk a bída české exilové literatury sedmdesátých a osmdesátých let. In: Matonoha, J. (ed.) Život je jinde? Česká literatura, kultura a společnost v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2002, s. 35–43. Škodová, D.: Prozaička a esejistka Lubuše Moníková. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, FF UP, Olomouc 2010. Vejvoda, J.: Sklenice chladného mléka. In: Vejvoda, J.: Plující andělé, letící ryby. Art-Servis, Praha 1990. Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR)
Veronika Trstianska
„Najlepšou cestou k susednému priateľstvu a porozumeniu je dobré vzájomné poznanie a pochopenie.“1 Pri každom návrate do minulosti sa nám vynoria otázky, na ktoré nie sme schopní odpovedať. Sna- žíme sa prísť na to, prečo sa jednotlivé udalosti udiali a ako sa im mohlo predísť. V mnohých prípa- doch sa pozastavujeme nad tým, čoho všetkého je človek v rámci uspokojenia svojich túžob schopný. Nanešťastie to, čo sa už stalo, zmeniť nevieme, tak ako nevieme zmeniť ani utrpenie spáchané ľuďmi na ľuďoch. Vzťah medzi Maďarskom a Slovenskom od počiatku prechádza krížovou cestou, ktorá sa ani v súčasnosti ešte neblíži k svojmu koncu. Ani s jedným susedným štátom si Slovensko nevytrpelo viac ako v prípade Maďarska. V našom príspevku sme sa zamerali na maďarsko-slovenské vzťahy v 20. storočí. A to konkrétne na problematiku výmeny obyvateľstva v rokoch 1945–1948. Vzhľadom na to, že ide aj v súčasnosti o diskutovanú tému, cieľom tohto príspevku je poukázať na vzniknuté trhliny počas riešenia men- šinovej otázky v ČSR a takisto poukázať na to, že v tomto prípade nie jeden národ sa stal vinníkom, ale oba národy. K výmene obyvateľstva prišlo na základe historických udalostí, resp. vzťahu medzi Maďarskom a Slovenskom. Od začiatku sa snažilo malé Slovensko bojovať za svoje práva a hlavne za národnú hrdosť a samostatnosť. Dalo by sa povedať, že najväčšou prekážkou počas celého procesu národného uvedomovania sa bolo pre Slovákov Maďarsko. História nám dokumentuje nespočetné množstvo konfliktov, pričom v princípe sa jednalo o nacionalistické túžby Maďarov. Južná časť Slo- venska (okrem iného) bola neustále pod maďarizačným tlakom, čo sa negatívne prejavuje až dodnes. Koniec druhej svetovej vojny umožnil Slovákom a Čechom riešiť národnostnú problematiku tý- kajúcu sa južného Slovenska. Vládni predstavitelia si veľmi dobre uvedomovali, že ak chcú budovať národný štát, musia riešiť maďarskú otázku na Slovensku a nemeckú v Česku. Princíp výmeny oby- vateľstva sa začal objavovať aj ako jeden z variantov riešenia dlhoročných sporov o etnický charakter územia na slovensko-maďarskom jazykovom pomedzí, ležiacom na južnej hranici Slovenska. Toto všetko malo smerovať k vytvoreniu čisto slovanského charakteru Československa, rovnako k ochrane Slovákov žijúcich na juhu Slovenska a hlavne mimo neho pred asimiláciou. Prvým krokom k vyrie- šeniu maďarskej otázky na Slovensku možno nazvať aj dohodu o prímerí medzi ČSR a Maďarskom. Do platnosti vstúpila ešte na začiatku roku 1945. Dohoda uzákonila základné zásady, a to: anulovanie štátnych hraníc daných Viedenským diktátom; odchod maďarského vojska a štátnych zamestnancov z okupovaného južného Slovenska (tzv. anyási); anulovanie všetkých legislatívnych a administratív- nych opatrení, ktoré sa vzťahovali na okupované územie; vrátenie všetkých cenností a materiálov, ktoré boli vyvezené zo Slovenska do Maďarska.2
1 Ferko, J.: Maďarské (seba)klamy. Matica slovenská, Martin 2003, s. 167. 2 Bobák, J.: Maďarská otázka v Československu /1944–1948/. Matica Slovenská, Martin 1996, s. 30. V. Trstianska: Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR)
5 ------25
O možnosti 8 Organizáciu mali na starosti okresné okresné starosti na mali Organizáciu 7 . Veda, Bratislava 1993, s. 85. . Kalligram, Bratislava 2002, s. 407. 6 . Püski, Budapešť 1994, s. 191. Maďarská otázka v Československu 1945–1948 Roky bez domoviny Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 Janics, K.: Vadkerty, K.: Šutaj, Š.: Vyhláškou zo 17. júna 1946 sa oficiálne začala reslovakizácia, no protiprávne sa uskutočňovala už sa uskutočňovala reslovakizácia, no protiprávne oficiálne 1946 sa začala 17. júna zo Vyhláškou Tamže, s. 193. Oficiálne začala reslovakizácia prebiehať po vydaní vyhlášky Povereníctva a vnútra Povereníctva po vyhlášky vydaní prebiehať reslovakizácia Oficiálne začala dňa to z opätovného strach k Maďarsku Slovenska pripojenia južného Neustály viedol československú vládu k udalostiam odohrávajúcim sa v tom sa vládu k udalostiam vládny sa a samozrejme čase tiež k reslovakizácii. odohrávajúcim Preto vytvoriť ducha. Chceli snažili o udržanie národného ČSR národný predstavitelia československého s južným problém stály v ktorom Slovenskom i Slováci.v spokojnosti si štát, by Česi Avšak nažívali najšťastnej za nie práve považujeme v súčasnosti ktoré k rozhodnutiam, niekedy privádzal vládu ČSR úradným bol v ktorom ale patrilo k Československu, územie, maďarské išlo o etnicky že pravda, Je šie. priznať nenariaďoval jednoznačne ČSR nikto že to, na Vzhľadom a slovenský. jazyk jazykom český pôvod. na ohľadu bez isté, to vyžadovalo obyvateľa od každého sa menšinám, národnostným práva vyvolá v budúcnosti by s určitosťou Maďari, ostali Slovenska juhu Vláda na ak by že si uvedomovala, s Maďarskom. územia tohto spojenie na vali nátlaky prvej Do zara skupín. sa dvoch do skupiny boli rozdelené k Maďarom sa hlásiace jari1945. Osoby od Nazývali arbitráž). Viedenská (tzv. 1938 usadili po 1. novembri dili území danom tí, na všetci sa ktorí do deportovaní čase boli v krátkom ktorého ružový základe na im pridelený preukaz, a bol „anyási“ sa biele 1938, dostali novembrom spomínaným pred ešte ČSR bývali území na ktoré Osoby, Maďarska. pre zásadou Všeobecnou reslovakizácia. nich čakala výmena úradná alebo obyvateľstva Na preukazy. tak, sloven rozhodnúť aby treba bolo národnosti slovenskej pridelenia o pomere že bolo, vládu ČSR 5 6 7 8 konferencie nezostalo na zoznamoch viac ako 200 000 Maďarov. Ak by sa tak nestalo, o odsun nestalo, tak Ak sa by viac 200 000 by ako zoznamoch na nezostalo konferencie Maďarov. vyhnúť.vláda československá chcela sa, samozrejme, veľký a tomu mala parížska konferencia záujem a otázkaminastole vojny druhej svetovej ukončením zaoberať v Paríži mala sa konferencia Mierová a maďarská nými víťaznými Československá veľmocami. rokovanie, na prípravu vláda nezanedbali o zredukovanie zaujímalo sa o vyriešenie záujem mali Československo pretože problémov. svojich ná obmedzujúce jeho uzná konferencia že a Maďarsko obyvateľstva verilo, zase počtu maďarského oblasti na sústredila spočiatku Akciasa v susedných štátoch. otázky maďarskej voči riešeniu mietky Nových (hlavne okolie Slovákov výskyt najväčší pomaďarčených predpokladal sa kde Slovenska, juhu Respektíve Slovensko Slovenska. oblasti ostatné na aj však sa zamerala Časom a Komárna). Zámkov a okresy,v ktorých maďarské etnicky časti: dve na okresy Aj rozdelilo sa ojedinele. žili len Maďari odolali či nátlaku tak tak takému, ako Slovensku resp. k slovenčine, veľkémunapriek o návrat záujmu a Štúrovo. Komárno V tomto napríklad Streda, Dunajská ako mestá prípade najviac pomaďarčené desiatky. na len záujemcov rátať môžeme v roku sa ktoré 1930 osoby, mohli hlásiť vyhlášky za Slovákov sa tejto základe 1946. Na 17. júna považovali za Slovákov sa ktoré a taktiež osoby, národnosti ľudu hlásili slovenskej v rámci sčítania ku previniť však voči sa nesmeli toho Okrem pôvod. slovanský iný alebo český a mali buď slovenský, a fašizmus maďarský ČSR, nepodporovať pomaďarčovanie. komisia. Ob reslovakizačná Ústredná kontrolovala ktorých prácu komisie, a miestne reslovakizačné o reslovakizovanie,prihlášky 1946. júla 1. do podať mohli záujem si mali čania,ktorí už vo akcií. Či propagačných z rôznych ľudia mohli dozvedieť sa národu“ k materskému sa „navrátenia do informácie sa slova hovoreného prostredníctvom alebo formou rozhlasu plagátov, forme letákov, „Všetci bolo: reslovakizácie heslom základným že ČSR. povedať, sa by kútov Dalo do všetkých stávali V podobnom aj niesli sa v Maďarsku!“ duchu Maďari Slovensku, na Slováci patria, kde žiť tam, majú liga. a Slovenská Slovenská viedli Matica ktoré najmä kampane, tzv. propagandistické ------Avšak šlo Avšak 4 3 . Kalligram, Bratislava 2002, s. 383. . Matica Slovenská, Martin 1996, s. 74. Maďarská otázka v Československu 1945–1948 Maďarská otázka v Československu /1944–1948/ Bobák, J.: Vadkerty, K.: Obe vlády sa na diplomatickej úrovni stretli koncom roka 1945, aby sa zaoberali otázkami vzájom otázkami zaoberali sa 1945, aby roka koncom stretli úrovni diplomatickej Obe vlády na sa Neskôr sa Československá vláda usilovala dať do poriadku vzťahy s Maďarskom prostredníctvom prostredníctvom do poriadku vzťahy s Maďarskom dať vláda usilovala Československá sa Neskôr 3 4 návajúce predpisy, ktoré upravovali možnosť reslovakizácie osobám maďarskej národnosti. Cieľ res Cieľ národnosti. maďarskej osobám reslovakizácie možnosť upravovali ktoré predpisy, návajúce ako brať môžeme národu k materskému Slovákov pomaďarčených navrátení na založený lovakizácie mierovej konania termínu do aby ten, bol cieľ oficiálny Avšak verejnosť. pre odôvodnenie postačujúce Reslovakizácia a vyko vnútra prijalo dokument po podpísaní (17. 6. 1946) Ministerstvo dohody Niekoľko mesiacov masovej „akcii“, pri ktorej sa nedalo odkontrolovať všetko a všetkých. a výmena všetko Odsun odkontrolovať obyvateľstva nedalo sa pri ktorej „akcii“, masovej v ČSR. najvýhodnejšie spoločnosti ako podmienkach stavu riešenie javilisa v daných sa inak reorganizovanie ČSR nedalo zariadiť. Ak sa mal vytvoriť štát dvoch národov, bolo potrebné potrebné bolo vytvoriť Ak zariadiť. mal sa nedalo ČSR národov, dvoch štát reorganizovanie inak sa národností Presídľovanie dostať. a Maďarov) štátu zo Nemcov hlavne (teda národnosti tie ostatné o žiadne sa v minulých aj čiže nejednalo nóvum rokoch, práva medzinárodného základe dialo na sa dôsledok bol vyskytli sa že s agresiou násilnostispojené jednotlivých národov, To, v tomto prípade. o obojstrannú dohodu. Preto nie je dnes na mieste, keď sa hovorí o reemigrácii ako o zlomyseľnom o reemigrácii hovorí ako sa keď mieste, na dnes nie je o obojstrannú dohodu. Preto čiže súhlasili národov, predstaviteľmi oboma podpísaná bola Dohoda Slovenska. strany zo podraze situácii poprieťfakt, v danej že povojnovej Nemožno o akciu typu Nešlo „o nás bez nás“. strany. obe aby išlo o jednostranné vysídlenie tzv. etnických Maďarov zo Slovenska do Maďarska. Sovietsky zväz zväz Sovietsky do Maďarska. Slovenska zo Maďarov etnických vysídlenie išlo tzv. o jednostranné aby vysíd jednostranné veľmocami s ostatnými spolu aj postupne no postup, tento schvaľoval spočiatku a odporučili zamietli lenie vyriešiť problém v medziach si daný zmluvy. ČSR bilaterálnej zmedzinárodniť problém Maďarov v ČSR a v Paríži presadiť svoje zámery svoje týkajúce presadiť a v Paríži v ČSR medzištátnych sa Maďarov problém zmedzinárodniť a smerujúcehraníc národnostného riešenie v jednoznačný považovala Praha Maďarska. prospech o to, usilovala sa predovšetkým za čiastkové, výmeny len obyvateľstva prostredníctvom problému 27. februára 1946 bola prijatá dohoda o výmene obyvateľstva medzi ČSR a Maďarskom, ktorú v Bu o výmene dohoda a Maďarskom, prijatá bola 1946 februára 27. medzi ČSR obyvateľstva o kompro podpísali šlo jednoznačne Z obochdapešti Vladimír Gyöngyösi. strán a János Clementis vyriešiť inak nijako vlád nedala z ich sa mis, situácia neustúpenia z dôvodu pôvod keďže spomínaná mohla aby preto, štát národný budovať Československa snahu vláda zneužívala Maďarská cieľov. ných Dohoda o výmeneDohoda obyvateľstva Dňa prišlo k dohode. konečne a Maďarska vlád ČSR stretnutiach niekoľkých, úspešných nie veľmi Po dobre a vlastne ani niet čo vymieňať. Svoje tvrdenia predkladali širokej verejnosti v krajine, ale takisto ale takisto v krajine, verejnosti širokej tvrdenia predkladali vymieňať. čo Svoje niet ani a vlastne dobre do zahraničia. dezinformácie aj podávali ných národnostných problémoch a výmeny problémoch K dohode obyvateľstva. vláda keďže maďarská neprišlo, národnostných ných k výmene pristupovala odmietavo k základnej od začiatku ako obyvateľstva menši riešenia metóde spochybňovali vlády cieľavedome maďarskej v oboch otázky predstavitelia novej Niektorí štátoch. je v Maďarsku Slovákom že k zahraničiu. výmeny obyvateľstva, a to smerom Tvrdili, hlavne reálnosť ďarská vláda si tým pripravila dostatočný priestor na premýšľanie o nasledujúcich premýšľanie na priestor ďarská vláda si tým keďže krokoch, pripravila dostatočný v novembri. až konať mali sa v Maďarsku voľby parlamentné nách. Už v máji 1945 sa k maďarskej vláde dostal návrh, aby sa spoločne pokúsila s československou s československou pokúsila spoločne sa aby návrh, vláde v máji dostal k maďarskej 1945 sa Už nách. odmietla možnosť však túto Budapešť štátov. oboch záujmy vzťahujúce na sa vládou riešiť otázky o menšinových Ma otázkach. nevidí diskutovať voľbami dôvod s tvrdením, parlamentnými pred že rokovaní. Vláda mala v tomto smere záujem o riešenie národnostných problémov v obidvoch problémov kraji o riešenieVláda záujem v tomto mala smere rokovaní. národnostných 24 V. Trstianska: Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR) ------27
. Stimul, Bratislava 2001, s. 61–73. . Veda, Bratislava 1993, s. 114–115. 14 Napriek tomu, že československá strana už veľmi dlho pracovala na orga na dlho už veľmi pracovala strana československá že tomu, Napriek 13 Reemigrácia Slovákov z Maďarska v rokoch 1946–48 Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 Šutaj, Š.: Súpis záujemcov o presídlenie uskutočnený od polovice apríla do konca júna 1946 mal za úlohu od polovice za úlohu apríla 1946 mal júna o presídlenie do konca uskutočnený Súpis záujemcov Paríková, M.:
situácie ako toho času v Maďarsku. Veľký dôraz sa kládol na emotívnu stránku organizácie presídľova organizácie emotívnu na stránku kládol sa dôraz Veľký v Maďarsku. času toho ako situácie v Maďarsku. Slovákom adresovaných v heslách najmä odrazilo nia, sa čo o presídlenie Sloven záujem na o presídlení. majúci ľudí uvažujúcich počet Slováci zistiť predbežný ale tí, zažili reak ktorí dočkali všetkých, negatívne nepríjemností. aj Netýkalo to sa v Maďarsku sa sko súpisku, zamestnanie, zapísal na stratil Ak niekto sa po dnes. až pamätajú si to Maďarov, strany cie zo k výmene sa hlásiaci živobytie. na Slováci peniaze si nejaké zarobiť možnosť dob akúkoľvek resp. boli dlhým vzájomnú čakaním na rovoľne výmenu, diskriminačným ale aj prístupom maďarských k nim znechutení. úradov o výmene. s myšlienkou vyrovnávala ťažko veľmi len sa strana maďarská akcie, celej stránke nizačnej vznikali potom dôvodu výmene dúfala, komplikácie k žiadnej Z toho stále priže nepríde. ešte Akoby podmienok. a administratívnych Maďar technických v podobe nezabezpečenia repatriácie realizácii zvládnutie na zvýšenej pripravené neboli usadlosti a železnice pripravené neboli ským presídlencom počas trvania výmeny. premávky 13 14 detí a takisto aj niekoľko dospelých, ktorí sa zúčastnili na organizovaných návštevách krajanov na na krajanov detí a takisto návštevách niekoľko aj zúčastnili organizovaných sa ktorí na dospelých, publicistická výmeny bola obyvateľstva činnosť zameraná formoupropagácie Účinnou Slovensku. s aktivitou ktoré v spomínanej Paralelne presídlenia. ČSR podmienky na noviny, vychádzali oblasti v čo vykresliť cieľom bolo Slovensko Ich vládni predstavitelia. maďarskí opoziční niektorí vydávali krajine. „pravdivý“ o ponúkanej obraz v Maďarsku Slovákom ponúknuť resp. svetle, najnegatívnejšom ich alebo presídlenia veci vo Slovákov príspevkov nerozhodnosť bola orientovaných takto Výsledkom cirkvi, eva hlavne od predstaviteľov aj pri očakávala pomoc sa agitácii zotrvanie v Maďarsku. Určitá evanjelickej S podporov žijúcich v Maďarsku. u Slovákov zastúpenie najväčšie mala pretože njelickej, a uvedomelá. cítiaca slovensky veľká bola lebo veriacich evanjelických časť cirkvi preto, počítalo aj sa však sa postavila cirkev Evanjelická presídlencov. získanie na šanca dobrovoľných tu väčšia bola Teda strane na odmietavým postojom, strane jednej na prejavilo sa čo váhavo, k tejto dosť problematike utvoril si každý (Slováci aby domov na to, však vlastný dbala Cirkev zdržanlivosťou. druhej určitou v Maďarsku, v ktorom v Česku, v Nemecku), Maďari všetci Česi by Nemci žijú Slovensku, nech na žili v zhode usku presídlenia a spokojnosti. organizácia sa v Maďarsku aby o to, usilovala sa Cirkev „akcii“ negatívne skôr voči presídľovacej zaujala cirkev evanjelická Slovenská a slušne. ľudsky točnila činnosti, aktivita jej po čase zapojila do propagačnej Aj spočiatku sa keď pozitívneako stanovisko. ide o po si totiž, že Uvedomili dištancovali. cirkvi od reemigrácie sa ustúpila. predstavitelia Mnohí nesúhlasili s Košických Takisto vlády. vtedajšej a nechceli do rozhodnutí litickúzáležitosť miešať sa stanovisko Podobné Nemci). (Maďari, menšiny ktorý postihoval národnostné vládnym programom, cirkvi činnosťou ohľadom Jedinou cirkev. katolícka aj mala cirkev evanjelická ako voči presídleniu v nových sídlach, presídlencov o veriacich, integrácie uľahčenie starostlivosť bola problematiky tejto boho zmeny dosiahnutie tých cieľom bolo starých. Hlavným rekonštrukcia alebo kostolov stavby snažila akcie počas náborovej vláda sa Československá za slovenský. jazyka služobného maďarského priamom kon spočívala na reemigrácie organizácia Celá najviac priaznivcov. čo získať stranu svoju na boli materiálu tlačeného Obsahom materiáli. propagačnom tlačenom na ale aj záujemcami, so takte prísľuby sociálnej ale hlavne lepšej zamestnania, možnosti presídlenia, o procese informácie základné
------55. – Slovník cudzích cudzích Slovník . Stimul, Bratislava 2001, s. 54 . Kalligram, Bratislava 2002, s. 407–443. k presídleniu, či už v Maďarsku alebo na Slo alebo k presídleniu, či už v Maďarsku [citováno 4. 12. 2008]. Dostupné z WWW: Výsledky reslovakizácie ukázali, že mala väčší väčší ukázali, mala že reslovakizácie Výsledky 12 9 Proces reslovakizácie dal teda možnosť ostať na na ostať možnosť teda dal reslovakizácie Proces SME 10 11 Reemigrácia Slovákov z Maďarska v rokoch 1946–48 Maďarská otázka v Československu 1945–1948 , 1997, s., 1997, 32. Vadkerty, K.: Šutaj, Š.: 2008. Povojnové bezprávie [on-line]. //www.sme.sk/c/3773113/povojnové-bezprávie.html>. 12 9 10 11 aby deti mohli potom svojím rodičom porozprávať, čo všetko videli, všetko čo zažili a hlavne Sloven je – aké porozprávať, rodičom svojím deti mohli potom aby išlo o psychologický predstaviteľov vládnych je Dieťa ťah. strany zo že povedať, sa Dá krásne. sko tisíc necelých vycestovalo Slovensko odolá. Na ťažko len rodič najovplyvniteľnejšie túžbe totiž a jeho materskej krajiny. Rozprávali im o krásach Rozprávali o živote Slovenska, krajiny. ľudí, o tom,materskej slovenských všetko čo po deti rekreačné pre uskutočňovali predstavitelia vládny Takisto ponúknuť. krajina „ich“ môže im z toho aj dôvodu, Tatry) (najčastejšie Slovenska miesta tie najkrajšie byty Vyberali Slovensku. na tov na presídlenie sa našlo, záležalo v prvom rade od dobrej organizačnej stránky celej „akcie“. Preto Preto „akcie“. celej stránky záležalo v prvom organizačnej od dobrej našlo, sa rade presídlenie na tov a agitácia nábor sa v rôznych – či už v písomnej uskutočňovali podobách letáky, (plagáty, podobe navšte Slovenska zo osobnosti v ústnej alebo Významné rozhlasu. atď.) prostredníctvom časopisy, v Maďarsku Slovákmi so miesta a presviedčalivovali do o pozitívachich návratu resp. presídlenia, venska Vás volá“. Okrem spomínaného hesla sa počas agitácie používali aj inak sformulované heslá, sformulované inak používali aj počas agitácie sa hesla spomínaného Okrem volá“. Vás venska byť mali výstižnéktoré a veľavravné. Z dôvodu robila jazyka agitácia sa slovenského znalosti slabej koľko adep To, a maďarskom. slovenskom v jazyku – teda porozumenie ľahšie pre jazykoch, v dvoch zastúpením slovenskej menšiny vykonávala táto komisia predbežný súpis záujemcov o presídlenie. súpis záujemcov predbežný komisia táto vykonávala menšiny slovenskej zastúpením Slo „Mať pod heslom: uskutočňovala sa o presídlenie záujemcov získavania náboru a agitácie Forma Oficiálnej výmene obyvateľstva predchádzala agitácia Oficiálnej výmene predchádzala obyvateľstva a v čase V období agitácia vensku. apríla4. do uskutočňovala sa 1946 marca 5. od apríla15. od do o presídlenie. a žiadateľov súpis záujemcov predbežný zase konal 1946 sa 27. júna cie juhoslovenského regiónu. cie juhoslovenského obyvateľstva výmeny uskutočnením pred Agitácia k tomu, že na juhu Slovenska ostalo viac Maďarov, ako sa predpokladalo. Samozrejme, že následky následky že Samozrejme, predpokladalo. sa ako k tomu, viac ostalo Maďarov, Slovenska juhu na že vysvitli vyhláreslovakizácie pôvodne počas výmeny síce Reslovakizácia bola obyvateľstva. hlavne rýchlej transformá etnickej nástrojom stala sa času postupom no Slovákov, pomaďarčených pre sená šiť reálny počet maďarského obyvateľstva v ČSR. obyvateľstva maďarského počet reálny šiť pre bola národnosť Slovenská Maďarov. za rodených pokladali dovtedy sa ktorí ľuďom, aj Slovensku prišlo Tak pôvod. maďarský svoj nej zapredať kvôli ochotný bol že taká lákavá, až Maďara nejedného efekt u tej časti národnostnej menšiny, ktorá sa nikdy k slovenskej príslušnosti nehlásila otvorene, ale príslušnosti nehlásila otvorene, nikdy sa k slovenskej ktorá menšiny, časti národnostnej u tej efekt zmena – etnicity Slovensku južnom na premena zásadná tak sa Dosiahla nie. náznakom ani dokonca k slovenskej sa prihlásili mnohí ukázala,ľudu že sčítaní po národnosti neskôr len ktorá národnosti, a takisto zmen v prvom bolo reslovakizácie Cieľom Slovákov, dočasne. rade získať pomaďarčených vakizácie. Táto etapa mala trvať podľa plánu do 1. januára 1948. Druhá etapa bola iniciovaná hlavne hlavne iniciovaná bola 1948. Druhá etapa trvať mala do 1. januára podľa plánu etapa Táto vakizácie. prvútým, (pre odignorovali nesplnené nestihli reslovakizácie z nejakých ktorí dôvodov alebo etapu už v novembri skončila predčasne 1947). očakávania bola by tu menšia šanca docieliť návrat k „materskému“ národnému cíteniu, teda k slovenskému ná k slovenskému teda cíteniu, národnému k „materskému“ docieliť návrat šanca menšia tu by bola rodu. ské blízke okolie dokázalo stanovený počet ľudí do seba vstrebať. Bola to v celku logické vzhľadom logické na v celku to Bola vstrebať. ľudí do seba počet stanovený dokázalo blízke okolie ské Slovákov, pomaďarčených veľa Slovenska území na ostalo ak by že o to, hlavne Išlo v krajine. situáciu 26 V. Trstianska: Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR) ------20 29 - . Univer 21 V dôsledku a vytvorenia volieb ľavicovej . Veda, Bratislava 1993, s. 115. . Veda, Bratislava 1993, s.138–139. 19 22 Povojnové migrácie a výmena obyvateľstva medzi Československom a Maďarskom Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 Výmena obyvateľstva zachránila mnohých dolnozemských Slovákov pred odnárodnením. Na Na odnárodnením. pred Slovákov dolnozemských mnohých zachránila obyvateľstva Výmena sum, Prešov 2010, s. 16. Dohoda o výmeneDohoda a Maďarskom vyplývala medzi ČSR obyvateľstva povoj z potreby usporiadať dostanú spolupracovať, budú že ak sľúbil, im lebo k Hitlerovi, prví, sa prihlásili ktorí boli Maďari aj Ma ale Česi a Slováci, nielen o výmene podpisovali A zmluvu ČSR – Nagy-Magyarország. časť by tu výmena, ostali nenastala Keby čo robí. vedel, zle, Beneš nechcel mocnosti. víťazné a hlavne ďari by pokračovala. a maďarizácia Maďari a takisto problematiku o danom snahu mal riešiť národnostnú potrebu mal štát Československý Ozdinová, Ž. 2010. Nové Zámky rozhovor]. [osobný Šutaj, Š.: Šutaj, Š.: Šutaj, Š. – Sáposová, Z.: zo strany Sovietskeho zväzu). Je pravda, že niektoré postupy v rámci postupy niektoré že pravda, boli nesprávne, Je reemigrácie zväzu). Sovietskeho strany zo ale v podstate výmena v tom bola južnom Slovensku. na situácie riešením možným najlepším čase v budúcnosti te že na byť mohol by nárok vlády obávali, sa vznesený československej Predstavitelia boli potrebné Preto maďarský. čisto bol juh Slovenska že z tohoritoriálnu revíziu dôvodu, ČSR voči viedli, ktoré k prešľapom. aj bohužiaľ, urýchlené kroky, chceli Maďari menšín. sebaurčenie na práva resp. uznania, nikdy nedosiahli totiž by Maďarska území Slo by asimilujú. postupne sa Tým národnosti všetky že a predpokladali, maďarský čisto štát budovať výmena neotriasla krajinou obyvateľstva našou že pravda, Je „prežiť“. šancu nemali menšina ako váci (okrem arbitráže Viedenskej si prostredníctvom druhej sme ale na strane Maďarskom, ako tak až konala reemigrácia sa ak by Avšak, počas reemigrácie. Maďari viac užili ako bolesti dvakrát iného) prísť by k nešťastným čes nemuselo štátmi, krokom oboma kritérií schválených podľa stanovených ktorých obyvateľov, niekoľkých násilné vysťahovanie maďarských namysli Máme vlády. koslovenskej donútilo ich v priebehu obkľúčilo upozornenia vojsko, domovy bez akéhokoľvek zbaliť minút pár vysídlenci si maďarskí kedy nemohli prípad, bol To a odvlieklo veci z Československa. základné preč 19 20 21 22 19. decembra 1947. Medzitým sa ešte uskutočnili krátke prestávky na žatvu na a výmenu prestávky zameškaných krátke uskutočnili Medzitým 1947. 19. decembra ešte sa ale akcie, priebeh a efektný o pokojný záujem mala strana jednotiek.hospodárskych Československá vznikali problémy. častejšie spolupracovať, neochotu stále najavo dávala stále strana keďže maďarská vyriešiť a Slovenska Maďarska vecí počas ro snažili ministri sa zahraničných problémov týchto Časť vymedzil iného ktorý okrem protokol, určité Piešťanský tzv. 1947. Podpísali 22. – 24. mája kovaní výmenu, štruktúru pre podiely a podobne. majetkovú osôb vymieňaných chcela strana Maďarská riešiť výmeny. okamžitým problémy zastavením všetky V roku pokračovala akcia 1948 presídľovacia vlády v Maďarsku nikdy ratifikovaný. protokol nebol po s určitými problémami počasie, nepriaznivé výmena 1948 bola pre prerušená 1. januára Od ďalej. transport odišiel čase posledný V tom 1948. decembra 21. do až prestávky bez 1948 v marci kračovala presídlených bolo 1949. Celkovo transport 1. januára odišiel posledný Slovensko Na do Maďarska. do Ma a z Československa dohody 12 tis. asi rámec mimo z toho národnosti, slovenskej osôb 73 273 dohody. rámec nad 34 tis. zase z toho obyvateľov národnosti, ďarska odišlo 89 660 maďarskej osôb vládou. Československou kritériá stanovené bilancia nespĺňala Celková zástup aj ako ju zástupcovia ČSR Podpísali charakter. pomerynové a mala v Európe medzinárodný slovenskú vládni predstavitelia maďarskí žiadali v súčasnosti aby nesprávne, je Preto covia Maďarska. 1946–1948. v rokoch prebiehajúcej za krutosť reemigrácie ospravedlnenie vládu o verejné odhodlala nakoniec sa horko-ťažko iba však nebola, ochota Maďarska Zo strany rokovať. postupe o výmeneDohodu s určitým Ale podpísať. podpísala keď a tým (aj súhlas svoj tlakom najavo dala ------Na základe tohto tohto základe Na 16 . Stimul, Bratislava 2001, s. 90–102. . Veda, Bratislava 1993, s. 116. . Kalligram, Bratislava 2002, s. 269–271. 15 . Matica Slovenská, Martin 1996, s. 93. Už tu sa vyskytli prvé nedostatky presídľovacej akcie. akcie. vyskytli tu sa presídľovacej Už prvé nedostatky 17 Reemigrácia Slovákov z Maďarska v rokoch 1946–48 Maďarská otázka v Československu 1945–1948 18 Maďarská otázka v Československu /1944–1948/ Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 Paríková, M.: Bobák, J.: Šutaj, Š.: Vadkerty, K.: Výmena obyvateľstva sa neuskutočňovala súvislo počas celého roka 1947, ale dalo by sa skôr ho skôr sa súvislo by 1947, ale dalo roka počas celého neuskutočňovala sa obyvateľstva Výmena Podľa VI. článku dohody o výmene obyvateľstva medzi Československom a Maďarskom si mohli a Maďarskom o výmene dohody VI. článku medzi Československom obyvateľstva Podľa 16 17 18 voriť o určitých cykloch. výmena obyvateľstva ukončená V tomto vzhľadom bola Vianoce na roku 15 krajine, lenže opak bol pravdou a Slováci z Maďarska prevažne končili na južnom Slovensku obklo a Slováci končili z Maďarska Slovensku južnom na pravdou bol opak prevažne lenže krajine, Maďarmi. pení naproti Maďarsku, kde sa na presídlenie hlásili najmä menej majetné vrstvy, ktoré si od novej vlasti novej od si ktoré vrstvy, majetné menej hlásili presídlenie najmä na sa kde Maďarsku, naproti postavenia. spoločenského zlepšenie sľubovali národom. a slovenským zemou za slovenskou volá“, „Vlasť za heslom sťahovali sa z Maďarska Slováci slovenskej po celej rozmiestnenie sľubovala vláda síce Československá ich sklamanie. bolo väčšie O to náradie. Samozrejme, že vznikol problém, pretože sa nemohla naplniť dohodnutá rovnomernosť ma rovnomernosť dohodnutá naplniť nemohla sa vznikol pretože že problém, Samozrejme, náradie. pri výberu spôsobe nastalo štruktúry jednotiek. jetkovej Pochybenie hospodárskych vymieňaných vrstvy), najmajetnejšie (vyberali orgánmi vyberaní štátnymi boli Maďari Zo Slovenska presídlencov. zanechali po sebe v Maďarsku. Jednoznačne nemôžeme vravieť o všetkých nemôžeme v Maďarsku.sebe po ale našli zanechali presídlencoch, Jednoznačne Maďarov, vysídlených bohatých namiesto Teda podmienky. takí, aj zažili ktorí takéto aj skutočne sa ani pôdy obrábanie na inventár ani nemali ktorí roľníci, chudobní Slovenska územie prichádzali na reemigrácie a zanechania maje reemigrácie hnuteľný vziať veľkého sebou svojho si so možnosť Mali majetku. a totok vlakových do vpratať v plnej aj nedalo sa by nič, čo nenechali využili. miere majetkoch Na oni podmienkam, aké nezodpovedali často ktoré domy, dostali teda Slováci Prichádzajúci vagónov. nedostalo dom zodpovedajúci hodnote domu v Maďarsku. Ešte krátko pred reemigráciou im bolo im bolo reemigráciou v Maďarsku. pred domu hodnote krátko dom zodpovedajúci Ešte nedostalo vylepšia do poriadku resp. dom, si dajú nech majetok, ohodnotený lepšie chcú ak mať že povedané, s myšlienkou stotožňovali ťažko veľmi len sa taká, situácia však Maďari bola že dá. Tu len sa čo všetko, záujemcovia o presídlenie zo Slovenska do Maďarska boli zväčša o dosť majetnejší ako Slováci z Ma Slováci ako o dosť boli zväčša majetnejší do Maďarska Slovenska zo o presídlenie záujemcovia robotníkov, tvorila sezónnych presídlencov vrstva rodín počet poľnohospodárskych ďarska. Najväčší s tzv. spolu ktorých Slovensku domkármi na osídľovanie a vlastníkmi najväčšie pôdy spôsobovalo z Maďarska presídlených rodín veľa že dozvedeli, sa sme presídlenia účastníkov Z výpovedí problémy. tohto posudku im v susednej krajine mal byť pridelený majetok v stanovenej cene. v stanovenej byť mal majetok krajine pridelený im v susednej posudku tohto po predošlých majetky resp. domy, byť mali prideľované plánu presídlencom združovacieho tzv. o to, že totiž Išlo nedalo. jednoducho sa úplne iná, dodržať bola plán Keďže skutočnosť majiteľoch. presídlenci so sebou vziať všetok hnuteľný, no nehnuteľnosti podľa článku VII. sa stali majetkom majetkom VII. stali sa podľa článku no nehnuteľnosti hnuteľný, vziať sebou všetok so presídlenci a na komisia ohodnotiť Zmiešaná za úlohu mala presídlencov majetok základe Nehnuteľný štátu. sku sa výmena obyvateľstva týkala hlavne oblastí s najväčším počtom Slovákov, resp. oblastí s najväč oblastí resp. Slovákov, výmena počtom sa týkala sku s najväčším obyvateľstva oblastí hlavne Sarvas,Pilis, Čaba, Ostrihom,Békešská Komlóš, o presídlenie Budapešť, ším záujmom (Slovenský Nyíregyháza). Pécs, Ďarmoty, Aszód, Balažské Kikörös, vanie, čo vyprovokovalo československú vládu k vypraveniu prvých transportov z južného Slovenska prvých vládu k vypraveniu Slovenska z južného transportov československú vyprovokovalo čo vanie, z oblastíkonkrétne – do Maďarska a Levíc. Galanty teda medzi výmenaobyvateľstva Oficiálne sa od 11. apríla 1947. V tom boli recipročne čase uskutočňovať začala a Československom Maďarskom – v Maďar spresnenie Na z Pitvaroša transporty roľníkmi vypravené a Nyíregyházy. slovenskými so Podľa návrhu maďarskej vlády sa mala výmena začať už 8. apríla 1947, lenže bola to práve ona, ktorá ona, ktorá práve to už 8. apríla výmena bola vlády mala sa 1947, lenže začať maďarskej návrhu Podľa reemigrácie. stránku administratívnu ani technickú zabezpečiť dátumu stanoveného do nedokázala zdržia úmyselné vlády bolo maďarskej Zámerom byťZ toho odložená. musela znova akcia dôvodu Výmena obyvateľstva Výmena 28 V. Trstianska: Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR) - - 31 - - . Stimul, Bratislava 2001. Bratislava . Stimul, . Veda, Bratislava 1993. Bratislava . Veda, . Kalligram, Bratislava 2002. . Kalligram, Bratislava . Matica Slovenská, Martin 1996. Slovenská, . Matica [citované 4.12.2008]. Dostupné z WWW: Dostupné 4.12.2008]. [citované SME . Matica slovenská, Martin slovenská, 2003. . Matica . Püski, Budapešť 1994. . Püski, Budapešť 27 Povojnové migrácie a výmena obyvateľstva medzi Československom a Maďar Československom medzi a výmena obyvateľstva migrácie Povojnové Reemigrácia Slovákov z Maďarska v rokoch 1946–48 v rokoch z Maďarska Slovákov Reemigrácia Maďarská otázka v Československu 1945–1948 v Československu otázka Maďarská Roky domoviny bez Maďarská otázka v Československu /1944–1948/ v Československu otázka Maďarská Maďarské (seba)klamy Maďarská menšina na Slovensku v rokoch 1945–1948 v rokoch Slovensku na menšina Maďarská . Universum, Prešov 2010. Prešov . Universum, skom Šutaj, Š. – Sáposová, Z.: – Sáposová, Š. Šutaj, K.: Vadkerty, 27 vensko-maďarských vzťahov) prostredníctvom výmeny obyvateľstva bolo naozaj najlepším riešením. riešením. najlepším naozaj výmeny bolo obyvateľstva prostredníctvom vzťahov) vensko-maďarských každá však je isté, riešiť. Jedno krajín dvoch týchto situácia napätá dala sa inak ako druhej strane, Na odzrkadľuje sa V tomto ľuďoch. na rozhodnutie politické každé alebo politická sa „akcia“ prípade prisťa O statuse miest. vyhnanci alebo rodných svojich zo štáte cudzinciz viacerých stali v susednom veľkosti hovoriť, si mohli myslieť. dá nie v takej ale sme sa by ako zmysle v pozitívnom slova hovalcov Literatúra Bobák, J.: J.: Ferko, K.:Janics, komunikácia. 2010]. Osobná [27. marec Zámky. Ž.. 2010. Nové Ozdinová, M.: Paríková, Š.: Šutaj, [on-line]. bezprávie 2008. Povojnové Š.. Šutaj, ------24 26 25 23 Vo svojom srdci navždy ostanem Čabiankou, ale prišla som na Slovensko a preto som v prvom rade v prvom rade som a preto Slovensko na som prišla ale Čabiankou, ostanem navždy srdci svojom Vo vždy žilo okolí že v mojom toho, len dôsledok je slovensky, po že neviem už poriadne To, Slovenka. ale vedia, dcéry maďarsky po Moje slovensky. po baviť chceli sa s nami a máloktorí Maďarov veľa hrdá. som to a na viedla k tomu ich som Vždy slovensky. výlučne rozprávajú Skrývali sa len za podpis, že sú Slováci a pritom opak bol pravdou. Veruže sa im nechcelo opúšťať opúšťať nechcelo sa im Veruže pravdou. bol opak a pritom Slováci sú že podpis, sa len za Skrývali vhod. padla teda im reslovakizácia statky, bohaté svoje hodnotiť z minulosti, situáciu ťažké druhú alebo nezúčastnili. jednu sa sme Je Obviňovať ktorej trpeli že nevinní súčas ľudia, stali sa ktorí bolo, kolektívnou vinou prípade štátov oboch V každom Myslíte, že prečo na južnom Slovensku počujete viac maďarčinu ako slovenčinu? Lebo v tom čase tu čase v tom Lebo slovenčinu? ako maďarčinu viac počujete Slovensku južnom na že prečo Myslíte, z domova. odišli keď sme hlúpi, boli sme že akí vysmievali, sa nám a potom aj ostalo Maďarov veľa Maďari teraz hovoria, že si nemohli ich ľudia počas reemigrácie so sebou nič zobrať. A tie plné plné A tie zobrať. nič so sebou reemigrácie počas ľudia ich že si nemohli hovoria, teraz Maďari – nábytok, do všetko brali lenže Maďari majetok, najnutnejší iba si brali Slováci ich? neboli vagóny všetko si museli sme My múry. holé iba nenechali, sebe po Nič so sebou. brali aj tehly bytok, ešte seno, nič. domoch v našich robiť nemuseli do hotového, prišli Oni opravovať. náklady vlastné na chvíľku na ešte sa k možnosti Vrátime najväčšia stala sa, tu sa že Domnievame reslovakizácie. Československá a maďarská zalo Československá majetkov prideľovanie vláda sľúbili spravodlivé presídlencom Ja pochádzam z Békešskej čaby a mala som 17 rokov, keď nás odsunuli. Moji starí rodičia prišli na na prišli rodičia starí Moji odsunuli. keď nás 17 rokov, som a mala čaby z Békešskej pochádzam Ja stanicu na vlaku nášho pri príchode povedali prvé, čo nám a hneď no prvýmSlovensko transportom, reslovaki totiž tam Prebiehala vyložiť. z vagónov ani kam ich Nemali oklamali. nás že Slováci bolo, ktoré domy, voľné neboli tu ostalo, Maďarov Keďže veľa ostať. mohol sa reslovakizoval, a kto zácia bysme ostali zabývaní, tuboli už ktorí rodičov, starých niet Keby sľúbila. vláda československá nám ulici. na Ozdinová, Ž. 2010. Nové Zámky rozhovor]. [osobný Tamže. Tamže. Tamže. 24 25 26 23 ťou niečoho, za čo vôbec nemohli. vôbec za čo niečoho, ťou stranu by bolo nespravodlivé, pretože každá má na tom svoj podiel viny. podiel svoj tom na má každá pretože nespravodlivé, bolo by stranu vyhlásenie, že sú Slovákmi a za ukončila sa boli. Slovákmi výmena náhle Ako aj sú vyhlásenie, že braní obyvateľstva Slovákov upokojila, Maďari. „Slovákov“ stali zo znova trošku sa sa v ČSR a situácia chyba celej výmeny obyvateľstva. Cieľom bolo, ako sme už veľakrát spomínali, vysídliť Slovenska zo už veľakrát sme ako bolo, výmeny Cieľom celej obyvateľstva. chyba v ČSR. ostať umožnila týmto Maďarom reslovakizácia práve Lenže Podpísali najviac Maďarov. čo znehodnotili. Zato Slováci v Maďarsku svoje statky ešte zveľadili, pretože im bolo povedané, že na že povedané, im bolo zveľadili, pretože ešte v Maďarsku statky Slováci svoje znehodnotili. Zato majetok. lepší dostanú v ČSR a tak berú hodnote na žené na tom, že hodnota opusteného majetku bude približne bude ma prideleného hodnota ako rovnaká majetku opusteného hodnota že tom, na žené z nich bol ČSR. viac. bolo Jedným strane na hlavne a to Dôvodov iná troška bola realita Lenže jetku. a ostatok dalo, a preto len sa čo opustiť nechceli z hnevu statky svoje všetko, fakt, Maďari zobrali že hnuteľný majetok, každej rodine bol poskytnutý potrebný počet vlakových vagónov na prepravu a sa prepravu na vlakových vagónov počet poskytnutý bol rodine každej majetok, potrebný hnuteľný kríža. Červeného pomoc od členov sociálna aj zabezpečená bola mozrejme so sebou vziať svoj majetok, iba ak najnutnejšie veci. Bolo by však prisilné tvrdenie, keby sme tento však by prisilné tento Bolo veci. sme ak najnutnejšie vziať iba keby majetok, tvrdenie, svoj sebou so svoj celý si vziať sebou so možnosť Mali reemigrantov. maďarských všetkých príklad na aplikovali 30 Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov Zuzana Vargová I napriek viacerým pokusom vymedziť stredoeurópsky makroregión, sa ešte stále ocitávame v laby- rinte kulturologických, politologických, publicistických, historických či literárnych diskurzov, ktoré namiesto jednoznačnosti ponúkajú ešte väčší diapazón možností, čo vlastne stredná Európa je, odkiaľ kam siaha, ako to je s našim stredoeurópanstvom i s identitou z nej vyplývajúcou. Akékoľvek jedno- značné závery tak možno spochybniť v dôsledku samotnej pozície, premenlivosti strednej Európy. Esencializmus a etnicita ako stredoeurópsky paradox O strednej Európe hovoríme ako o multikultúrnom priestore harmonického spolunažívania etník. Multikulturalizmus však neplodí len harmonické spolunažívanie, v ľudskej prirodzenosti je totiž kon- ceptualizácia sveta a kategorizácia spoločnosti na my a oni. Paralelne sa popri pojme kategorizácie ujal aj pojem esencializmu. J. Young, ktorý podla Z. Baumana je tvorcom tohto pojmu, hovorí o esen- cializme v zmysle stratégie vylučovania istých skupín ľudí na základe ich kultúry či prirodzenosti,1 či inakosti. Esencializmus sa prejavuje v podobe konštruovania dichotomického modelu my–oni, do- máci–cudzí. K seba-uvedomovaniu dochádza len pri konfrontovaní sa s inými hodnotami, tradíciami a zvykmi. Na základe kolektívnej pamäte a sociálne konštruovaných znakov sa tak utvára obraz seba i definícia iného.2 Inakosť predstavujúca neznáme, nepoznané konštruuje isté fikcie, ktoré prispievajú k vzniku predsudkov a pocitu ohrozenia. Niet dôvodu, prečo v obraze „my“ by sme mali integrovať „iné“. Teda inakosť prispieva k vytváraniu obrazu nepriateľa, ktorý už len svojou prítomnosťou zna- mená hrozbu. No ak sa pozrieme na geopolitický priestor strednej Európy, ťažko povedať, kto je tu doma, a kto je cudzí, kto tu má výsostné právo žiť, a kto je len trpený. Stredná Európa v zmysle geopolitickom je totiž bez hraníc. Dokonca pre niektorých, možno i v dôsledku tejto neohraničenosti, sa stáva skôr určitým „svetonázorom“. „Moja Európa je môj súkromný svet, môj štát, moje cisárstvo,“3 prehlasuje A. Stasiuk. Podobne aj Gy. Konrád nazýva vo svojej eseji Sen o strednej Európe Stredoeurópanom každého, „kto sa cíti zrazený, dotknutý, ochromený, uzavretý a znekľudnený rozdelením Európy.“4 Vďaka tomu sa utvára aj tendencia považovať strednú Európu za abstraktný pojem jestvujúci v našom vedomí, za akúsi subjektívnu, jedinečnú a živú históriu5, ktorá vyviera z presvedčenia, že je „dobré žít v zemích nesamozřejmých, protože jejich hranice ohraničují více prostoru, než vykazuje geografie.“6 1 Bauman, Z.: Modernita a holocaust. Prel. J. Ogrocká. SLON, Praha 2003, s. 304. 2 Bárcziová, Ž.: Menynek és földnek. Madách-Posonium, Bratislava 2009, s. 116. 3 Pozri Gregorová, B.: Kritika je dobrá pro debutanty. [online, cit. 23. 2. 2011]. Dostupné na WWW: Židovská Židovská . Prel. M. Navrátil. Acade . Universum, Prešov 1999, . Universum, Prešov 1999, s. 219–220. Židovská komunita na Slovensku medzi českoslo Osobitnú pozornosť si zasluhuje vyvážanie si zasluhuje pozornosť Osobitnú 20 Od sugestívnej deformácie mimetického obrazusvěta . Bol to národ roztrúsený, „národ nadnárodný“, nadnárodný“, „národ roztrúsený, národ to . Bol Tisíc let maďarského národa 12 Židovská komunita na Slovensku medzi československou par (v medzivojnovom u nich dominoval období pocit 17 . Universum, Prešov 1999, s. 218. Takéto zmeny zasiahli Židov bez rozdielu veku, profesie, spoločen profesie, veku, bez rozdielu zasiahli Židov zmeny Takéto . Universum, Prešov 1999, s. 242. 14 eseje. Vimperk, Praha 1990, s. 93. v Poľsku k prijatiu nedošlo takýto návrh bol keď aj zákona, takéhoto Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou 16 . Rovnako aj vyhlásenie nedeľného voľna (napr. v Poľsku v roku 1919, na na v roku1919, v Poľsku (napr. vyhlásenie voľna Rovnako. aj nedeľného 19 15 Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slo . Boli odmietaní, vyhnaní. Boli odmietaní, a nenávidení V Poľsku,krajinou. každou snáď kde 13 . FF UKF, Nitra 2008, s. 74. Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slovenským Potíže s dějinami: . Universum, Prešov 1999, s. Lendvai, 218; P.: (v ďalšom zákone z roku 1939 bolo náboženské kritérium nahradené rasovým princípom), (v ďalšom rasovým princípom), z roku kritérium nahradené zákone náboženské 1939 bolo 18 Nižňanský, E.: Viera Jakubovská píše vo svojej monografii o živote a tvorbe židovského maliara M. Chagalla(Mojša Segal), T.j. v štátnejT.j. a verejnej správe. Pozri Nižňanský, E.: Táto kategorizáciaTáto sa vytrácala s konvertovaním Židov v úsilí záchrany pred deportáciou. E. Nižňanský nás upozorňuje na významné postavenie Židov v spoločenskom a hospodárskom živote Maďar Kritériom tejto legalizovanej diskriminácie bolo židovské náboženstvo. O tom pozri Nižňanský, E.: štátom v stredoeurópskom kontexte ktorý v tomto búrlivom období odišiel z Ruska. Jeho obrazy sú „plné nábožnosti a tiež a lásky vášnivýmvolaním […] po trpezlivosti a úcte k inakosti“. Jakubovská, V.: k bezpředmětnosti komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slovenskýmkontexte štátom v stredoeurópskom mia, Praha 2002, s. 307. ska i prostredníctvom štatistických údajov: „Podľa sčítania v r. 1920 Židia50 % právnikov, v Maďarsku 60 % lekárov, predstavovali 70 novinárov % v Budapešti, viac ako mali 53% zastúpenie v obchode a 80% zastúpeniefinanciách.“ vo Nižňanský, E.: a slovenským štátom v stredoeurópskom kontexte lamentnou demokraciou a slovenským štátom v stredoeurópskom kontexte rokov 1923–1930 klesol z 2,23 Pozri % na 1 %). Nižňanský, E.: venskou parlamentnou demokraciou a slovenským štátom v stredoeurópskom kontextes. 224. poľským snemom roku 1938, vďaka ktorému Židia zdržiavajúci sa v zahraničí prišliPozri Nižňanský, o svoje poľskéE.: občianstvo. Kým v Maďarsku zákonom – tzv. Numerus clausus – sa už od roku 1920 obmedzovalo prijímanie 1920 obmedzovalo už od roku – sa clausus Numerus – tzv. zákonom v Maďarsku Kým Možno to doložiť aj údajmi o zastúpení Židov v štátnej správe v Poľsku, ktorý za necelé desaťročie (v rozpätí K uvedeným protižidovsky namiereným opatreniam možno priradiť aj stratu občianstva, odsúhlasenú Kroutvor, J.: 14 15 16 17 18 19 20 toprávna príslušnosť sa nestala rozhodujúcou z hľadiska identifikácie Židov, ba aj konfesionálna seg konfesionálna aj ba z hľadiska rozhodujúcou identifikáciepríslušnosť nestala sa Židov, toprávna opodstatnenosti svojej na strácala postupne regácia trvalou a každý stal nikoho se země prostor kousek ktorý žádný pre „nezbyl a predsa nikoho, národ k agresi“pozvánkou proti tvorili v prvej útoky obyvateľstva podiel na upozorňujú najväčší pramene polovici 20. storočia, v roku 1918 vo (už obdobia medzivojnového ale aj pogromy začiatku na hneď komunite, židovskej 1919 v Ľvove). či v roku Vilniuse a pod. postavenia ského vysoké školy, na študentov (v rokuv parlamente 1923), a následne predložený Prvý v praxi zákon protižidovský uplatňovaný. Ži v Európe maďarskí prijatý v Maďarsku, práve že prekvapujúco bol poznamenať, možno keď aj dia boli najviac zžití s väčšinovým národom protižidovské legalizovali ďalšími však zákonmi sa aj Postupne povedomia). etnického maďarského v Maďarsku z roku zákonom sa opatrenia: v niektorých 1938 obmedziloŽidov zastúpenie povola niach v ostatných aj s podobnými v istých Židov – znížiť počet stretávame – sa tendenciami povolaniach štátoch stredoeurópskych pod komunity (bolo židovskej do života zásah im znemožnené v roku 1938) znamenalo Slovensku v Maďarsku v roku nikať dni v týždni), dva živností uviesť (napr. z ďalších možno kontrolu opatrení kódexu prijatieŽidovského práva, volebného odobratie arizáciu,1939), spolkov, zrušenie židovských tábory vládou Židov. (1941) či pracovné pre slovenskou 12 13 7 ------Štá 11 Nacionalizmus a plu Nacionalizmus 8 : Západní, východní a střední Evropa jako kulturní Únos západu , XLV, 2010, č., XLV, 10, s. 87. Romboid 9 . Vimperk, Praha 1990, s. 62. . Prel. J. Ogrocká. Slon, Praha 2003, s. 95. v jejich osudech jako by se koncentroval a odrážel osud střední Evropy, jako jako Evropy, střední osud a odrážel by se koncentroval jako osudech v jejich […] . ZČU, Plzeň 2000, s. 110. Potíže s dějinami: eseje Modernita a holocaust prihliada práve na osudy stredoeurópskeho židovstva. stredoeurópskeho osudy na prihliada práve 10 Szentesiová, L.: Plný hrniec nostalgie. Bauman, Z.: Kundera, M: Únos západu, In: Havelka, M. – Cabada, L. (eds.): a politické pojmy Riešenie identifikácie sociokultúrnom. identitymožnosti a sebaidentifikáciedve súvšak v zmysle Židé, všude cizinci a všude doma, byli ve dvacátém století hlavním kosmopolitním, integrujícím integrujícím kosmopolitním, hlavním století dvacátém ve byli doma, a všude cizinci všude Židé, její tvůrci ducha, verze jejího kondenzovaná tmel, intelektuální její Byli Evropě. střední ve živlem duchovní jednoty. obraz. symbolický svůj by tu nalezl s týmto súhlasiť možno totiž nie je relatívne len otázky židovskej riešenie jednak No názorom: Dnes hovoríme o hovoríme Dnes o židovstve ako typickom a fenoméne. stredoeurópskom najdôležitejšom Kroutvor, J.: Tamže, s. 93. 10 11 7 8 9 Aj doma nepriateľom Aj doma a Židia vnímaliochorenie tak „para nákazlivé sa ako ako všeobecnosti Židovstvo vo vykresľovalo sa prázdnoty.“ a národními vyplněný děsil sa národy nenárodní státy hustě „Svět ziticivilizácie“. kého spoločenstva. V rámci nášho príspevku tak nastolíme dva obrazy, jeden je abstrakciou názorov názorov abstrakciou je jeden V rámci obrazy, dva spoločenstva. príspevkukého nášho nastolíme tak prameňov. literárnych prostredníctvom Židov o Židoch, druhý sebaobrazom Identita ako sociálny konštrukt sa formuje jednak prostredníctvom väčšinového spoločenstva, ale väčšinového prostredníctvom jednak konštrukt formuje sa sociálny ako Identita príslušníkmi pozície samotnými etnic spoločenskej si svojej uvedomovania tiež prostredníctvom Európe boli neúprosnou realitou, interpretovateľnou aj ako integrujúci historický fenomén stredo fenomén integrujúci historický ako aj interpretovateľnou realitou, boli neúprosnou Európe důvodem jsou dějiny „středoevropské že konštatuje, Kroutvor J. esejista Ak český areálu. európskeho k pláči“, a pokroku“ stredoeurópskej mentality. Kam sa vytratilo kolektívne svedomie, keď sa ukracovali živé živé Kam vytratilo sa ukracovali sa keď kolektívne svedomie, mentality. a pokroku“ stredoeurópskej v imagi akoby ocitáme sa bytosti o ľudskú existenciu“? prameňov „holú štúdiu Pri až ba dôstojnosť, diskriminácia, deportácie getá, a likvidácia No svete. neznámom nás pre nárnom, v strednej Židov číro stredoeurópsky, ale všeľudský problém, ale rovnako dôležitá je sebaidentifikácia Židov. Práve Práve Židov. sebaidentifikácia je dôležitá ale rovnako problém, ale všeľudský stredoeurópsky, číro sa s minulosťou, ich tra ich a ajvyrovnávanie reflektujúc dnes rozmer, ľudský stratili nich dejiny pre humanizmu mračno vyníma pod kožu, „zlovestné hlboko ako sa prediera nám sa gická skúsenosť Možno to podložiť úryvkom aj to eseje Možno z Kunderovej z najväčších tragédií „človečenstva“ – rozplynuli ako „hmly“, stali sa „bezobsažným klišé“, zárodkom zárodkom klišé“, „bezobsažným sa stali „hmly“, ako – rozplynuli „človečenstva“ z najväčších tragédií morálky. ideálom vzdialenéhoantihumanizmu, kresťanským Práva jednoho národa byla v očích druhého agresí, nesmířitelností a arogancí.“ nesmířitelností byla druhého v očích agresí, národa jednoho Práva siahnuť možno ambivalentnosti príklade tejto prínosom. Po aj ako hrozbou, rovnako tak je ralizmus z ktorých –, – sloboda,bratstvo rovnosť, ro revolúcie francúzskej napájal sa Veľkej Heslá do dejín. jednej bránami – pred storočí v 20. sa programu, národotvorného svojho duch pri realizácii mantický ciu a územnú stratu prispel k stupňovaniu agresie k iným etnikám nárokujúcim si totožné územie ako ako územie si totožné etnikám nárokujúcim k iným agresie prispel k stupňovaniu stratu ciu a územnú zachá stejné na jiných právu přitakávalo nadšeně národů známých „Jen málo priestor. životný svoj druhého. byla znásilněnímnároda národa jednoho […] Suverenita sebe. pro si nárokovaly jaké zení, Dostávame sa tak k etnickému princípu, k etnickému tak sa a z neho vyvierajúceho fa ktorý nacionalizmu, Dostávame poznamenal duchovného priestoru tak ako je Európy strednej Predstava národov. stredoeurópskych malých talitu existen o národnú – viac inde – strach ako v ktorom ide o priestor, skúsenosť: o historickú rozšírená Pohybujeme sa v akomsi symbolickom priestore, v ktorom sa „vždy tiesnilo akosi priveľa národov“, národov“, priveľa tiesnilo v akomsi sa akosi v ktorom „vždy sa symbolickom priestore, Pohybujeme v priestore, víťazstvá v ktorom a porážky a sklamania narážajú nádeje seba „do jedných, druhých“. 34 Z. Vargová: Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov ------29 37 - 31 - Podľa Podľa 34 […]. a sú ná jediným 32 . UKF,Nitra 2010, s. 58 . [online, cit. 26. 4. 2010]. , predsa pri slove Žid sa pri slove , predsa 33 I napriek stručnému historic nášmu Západní,východní a střední Evropa jako kul 30 . Universum, Prešov 1999, s. 242. přežil impéria a ničivý pochod dějin.“ . Vimperk, Praha 1990, s. 95. . Prel. J. Ogrocká. SLON, Praha 2003, s. 284. […] . UCM, Trnava 2003, s. 51. . Plzeň: ZČU, 2000, s. 110. Námety na využitie dejín a kultúry Židov pri výchove k tolerancii „Autorovi ide o to, aby rozprávača Jochena Leviho zaradil aj prostredníctvom Leviho prostredníctvom aj zaradil Jochena „Autorovi rozprávača ide o to, aby 28 Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou demokraciou parlamentnou československou medzi Slovensku na komunita Židovská Význam jazykovej analýzy textu pre formovanie komunikačnej kompetencie formovanie textu pre analýzy jazykovej Význam Potíže s dějinami: eseje Modernita a holocaust Súradnice kultúrySúradnice Gažová, V.: Kováčová, Z.: Pozri Peleyová, M.: Bauman, Z.: Dostupné WWW: na prirucky/prirucka02.pdf>. ale aj od vymedzenia samotného pojmu identity. Tak ako zdôrazňuje V. Gažová, pojem identity pojem je V. Gažová, zdôrazňuje ako Tak identity. od vymedzenia pojmu ale aj samotného vymedziťmožné v pozitívnomnevyhnutné preži je čo pre a negatívnom niečo, ako teda zmysle, „s duchom nezlučiteľný „prázdny“ ako postmoderny“. výraz nepodstatný, resp. tie kultúry, štýl životný a systém ako vnímať identity potrebné je kolektívnej (kultúrnej) kategóriu názoru nášho v ich prejavujú sa ktoré kolektívnej skupine, vedomie určitej konaní, vlastných hodnôt kultúrnych diferencuje ktoré spoločenstvo, isté i spoločnéhominulosti ohraničuje tak identita osudu. Kultúrna odlíšenie a národ kultúrnej terminologické na upozorniť príklade možné na je Židov Práve iných. od interpretuje – ktorý s náboženstvom len najčastejšie sa Židovská spojená nie je identita nej identity. Židia, mnohí sa ktorí veď identity a rozvoja Židov komunity“, židovskej zachovanie na „nástroj ako zameraním V súvislosti hodnotami. s jeho s tematickým identifikovali sa nehlásili predsa k judaizmu, 28 29 30 31 32 33 34 Kto hodí kameňom: hodí Kto vrstvy spoločenskej v jazyku jidiš a slová do istej sú slovnej citáty […] biblické z biblie, mená zásoby vytlačené zámer.“ kurzívou, nevidieť za čím nemožno autorský a dávno znepokojovat“, a dnes daleko nemusí nás otevřely se které „pouhé ventily, ako len ako brať „vzná Európou strednou nad vojne Ajpo 1. svetovej sa keď „drieme“. v nás ktoré „zlo“, hrozbu, ale ako „z vlastných pri otázky štáty židovskej riešení jednotlivé vychádzali len predsa nacizmu“, mrak šal antisemitizmom“. kresťanským najmä formovaných predstáv, aktivity exkurzu protižidovské v strednej že kému evidentné, je prebiehali približne v tomEurópe v priebehu čase istom a smerovali niekoľkých k „vyhladzovaniu desaťročí židovského jednoznačne antise bol vojny utrpeniapočas 2. svetovej miliónov Židov Príčinou hrôzostrašného obyvateľstva“. ale kultúrou, s nemeckou nielen – M. Péleyová upozorňuje to na mitizmus, ktorý – ako však sa spája už v stredoveku: sú postoja nevraživého tohto korene lidstva ktorýrodom, „v dějinách bytia ich otázky z vyššiev našej či nebytia okrem vybavia niektoré aj kolektívnej pamäti uvedených predsudkov. SebaidentifikáciaŽidov diškurzov. o kolektívnuZáujem kulturologických k aktuálnym patrí identitu súčasných problémom identity faktorov, vonkajších od jej v determinovanosti spočíva nielen kategórie tejto Ambivalentnosť ------pripome 22 ďalšie deportácie zo Slovenska ďalšie deportácie Slovenska zo – je pre nás ďalším dôkazom, že že ďalším dôkazom, nás pre – je 21 25 Radikalizmus v radoch cirkvi, pri 23 . Universum, Prešov 1999, s. Pracovné 227. tábory pre Židov sa na . Universum, Praha 1999, s. 226. . Universum, Prešov 1999, s. 211. . ARA, Bratislava 2000, s. 55. Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a sloven Masová mobilizácia tak dokázala priam nepredstaviteľné: pretrhnúť pomyselnú pomyselnú pretrhnúť mobilizácia priam nepredstaviteľné: dokázala tak Masová 27 Hitler svojím rečníckym umením i politickým umením ne rečníckym svojím presvedčiť dokázal Hitler pôsobením 24 Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slovenským Mein KampfMein nemožno mu uprieť schopnosť zjednotiť Nemecko pri napĺňaní vízie pri napĺňaní budúcnosti. lepšej Nemecko uprieť zjednotiť mu schopnosť nemožno 26 Hitler, A.: Tamže, s. 118. Tamže, s. 79. štátom v stredoeurópskom kontexte venskýmštátom v stredoeurópskom kontexte slovenskom území nachádzali v Novákoch, Seredi, Žiline, Nitre a i. vzniku slovenského štátu mali slovenské vládne i stranícke orgány lepšie skúseností s organizáciou deportácií. ským štátom v stredoeurópskom kontexte Pojem Žida navodzoval predstavu úžerníka, ktorý zdieral a obohacoval sa na úkor iných. No rov No iných. úžerníka, úkor na sa predstavu ktorý a obohacoval zdieral Žida navodzoval Pojem Tamže, s. 90. Pozri Nižňanský, E.: Nižňanský, E.: Vďaka takému konaniu slovenská vláda rýchlo doháňala protižidovské zásahy v ostatných krajinách, a tiež po 25 26 27 23 24 21 22 mie v reflexii umeleckého vyrozprávania príbehu, čo analyzuje aj Z. Kováčová v interpretácii románu románu v interpretácii príbehu,analyzujeaj Z. Kováčová čo mie v reflexiivyrozprávania umeleckého hrádzu medzi štátmi, medzi vedomím a konaním, medzi vedomím praktiky medzi vzápätí menili štátmi, sa protižidovské na hrádzu slová So a „chorá zločinnosť“ osudovú, „krvavú“ v dejinách zanechala štátov. stopu európskych všetkých kolektívne vedomie/svedo celé vyrovnáva po vojne rokov desiatky aj sa krvavou stopou spomenutou pre iných „národných vodcov“ stal vzorom, možným riešením hospodárskej prosperity štátu. Židia vodcov“ prosperityštátu. hospodárskej riešením vzorom,možným stal „národných iných pre „pomaly národu začala ktorá „pijavicou“, ale aj „svet“ „protikladom pre Árijca“, už nielen stávajú sa krvvysávať žíl“. zo dav sa dokáže veľmi skoro zjednotiť v boji zjednotiť i napriek skoro zlu. veľmi zločinnosti proti No negatívnosti, dokáže odstrániť sa dav myšlienkové „smrteľne nebezpečné vrajzasievala do národa ktorá „nižšiu rasu“, plemä“, „zlovestné to pochody“, ošiaľ“ aj sa „antisemitský štátoch, však „živnú našli v iných aj európskych pôdu“ pohnútky Hitlerove pritlačiť k stene“. viera, fanatická vyriešením možno ilúzií.že svojich otázky židovskej Jeho o pravdivosti národ mecký Nemecka obrodu i hospodársku s ňou duchovnú a spolu dosiahnuť mobilizácie. Dokázali pretaviť konkrétneho Žida v abstraktného Žida, ktorého na pozadí negatívnych negatívnych pozadí na Žida, ktorého Žida v abstraktného konkrétneho pretaviť Dokázali mobilizácie. ideologickým Antisemitizmus nástro stal sa problém. vnímali spoločensko-politický konotácií ako záhuby a kazateľov „zvodcov – týchto uvádza sám – ako A.jom v pláne ktorý mal Hitlera, od počiatku nako v spojení so Židom sa rodila predstava vzdelanca, v spojení pútnika,nako predstava a, prirodzene, Židom rodila so sa prislúchajú človeka nábo Krista. k pospolitosti, Antisemitizmusceho spočiatku Ježiša tak mal ukrižovať nechala ktorá ktorú diskriminácie, využili rasovej povahu nástroj ako nacisti nadobudol neskôr charakter, ženský rasovému zákonodarstvu z roku 1939 a bez väčších úspechov, no nemôže ujsť našej pozornosti ich pozornosti zákonodarstvunašej ujsť z roku nemôže no rasovému 1939 a bez úspechov, väčších deportácií. pri zastavení 1944 rokom počnúc iniciatíva k židovskej komunite, ale boli aj iní. Z hľadiska celkovej situácie však možno povedať, že aj hierarchia hierarchia aj že povedať, však možno situácie iní. Z hľadiska celkovej aj boli ale komunite, k židovskej či nejednotnosť.“ nerozhodnosť určitú otázke v tejto prejavovala bola štátov, od okolitých rozdiel na v Poľsku súviselSituácia s politikourodzene, vládnucich kruhov. „prislúchal“biskupi za pomoc Židom totiž zložitejšia, smrti. postavili voči trest Aj v Maďarsku sa keď „vystupovala z pozície kresťanského antisemitizmu a podobne ako národní demokrati a vláda demokrati a podobne antisemitizmu hovo z pozície národní ako kresťanského „vystupovala a morálne elemente“, rila menejcennom o Židoch dotieravom ekonomicky cudzom, ako vzťahu vo boli radikálne ktorí naladení predstavitelia, „existovali že autora, istého toho slovami nieme sku, masovým deportáciám Židov z roku 1944 (keď sa vlastne Maďarsko dostalo pod správu Ríše) Ríše) sku, masovým pod správu z roku dostalo deportáciám Židov vlastne sa 1944 (keď Maďarsko katolíckej postoje aj sledovať v roku zaujímavé 1941. Je deportácie Židov-emigrantov predchádzali 1919–1938 v rokoch v Poľsku cirkev katolícka Aj podľa E. Nižňanského keď otázke. cirkvi k židovskej Židov zo Slovenska na slovensko-maďarské pohraničie v roku 1938, v roku pohraničie slovensko-maďarské na Slovenska zo Židov v Maďar bolo to Podobne 1942 a 1944/1945. s rokmi spájajú sa v Poľsku táborov do koncentračných 36 Z. Vargová: Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov ------). 39 Pianista , , či pri čítaní (1997). Za zmienku(1997). však Sorstalanság Človek bez osudu bez Človek Niekto iný (1992), podarilo ukázať protagonistu z pozície podarilo protagonistu ukázať 40 (1993) a i. Základnú (1993) tematickú náplň jeho tvorby tvorí Denník z galejí sa I. Kertészovi sa Zápisnica (1993), 41 cich k vzniku niekoľkých typov stvárnenia prostredníctvom identít, a to vajú Holocaust ako kultúra walde, tým, že latentne predstavuje spoločenskú kritiku, hľadanie identity, no aj bytia, no aj kritiku, identity, spoločenskú hľadanie predstavuje tým,walde, latentne že Človek bez osudu (Sorstalanság) osudu bez Človek druhejsvetovej vojny. Ako štrnásťročného ho po policajnom prevrate 30. júna 1944 deportovali čimu, potomdo saOsvien ocitol vo viacerých koncentračných táboroch. oslobodení Po sa vrátil do Maďarskaakonovinár. a pôsobilUž prvým autobiograficky ladeným románom publikovaným v roku1975žobou získal zažitého“ veľký sú poznačené ohlas. aj ďalšie„Ťa jeho romány: stojaaj práce oslobodenie sa človeka spod totalitného režimu, ich spôsob myslenia, nemožnosť preklenúťrôznymi rozdiely jazykovými medzi obrazmi sveta. Bohatá je aj autorova prekladateľská činnosťS. Freuda, H. (napr. preklady Hoffmannstahla, E. Canettiho, F. Nietzscheho, J. Rotha, A. Schnitzlera, L. Wittgensteina). v Božej prítomnosti, stravovacie zvyky. Tento pocit sa v nás desivo prebúdza i pri pocit v nás sa prebúdza Kertésza desivo prvotiny čítaní Imre Tento symbolický je a prvoplánovo románu rozmer názov Samotný jednotlivca. Už ukotvuje tragédiu Ako napríklad to, že jazykom modlitieb je hebrejčina, pri modlitbe musí byť hlava pokrytá ako prejav pokory Imré Kertész patrí k tým (1929) osobnostiam súčasnej maďarskej literatúry, ktorí na vlastnej koži okúsili hrôzy vali udržať si svoju židovskú identitu so všetkým, čo k tomu patrí. Neopísateľné sa v autorovej tvorbe v autorovej sa Neopísateľné patrí. všetkým, so k tomu identitu čo židovskú vali udržať si svoju predkladá metafikcie, literárnej hranice však prekročil svedectvom Svojím povrch. na akosi prediera zvádzať: boj o holú ktorý existenciu. človek boj, musel Či najťažší realitu, nepredstaviteľnú nás pred s „najhlb Kövesa 15ročného protagonistu, osudu prostredníctvom konfrontovaný opäť tak je tateľ v dejinách tragédiou – deportáciušou odhaľuje bolestivú a život ľudstva“: skúsenosť v koncentrač príbeh viac len ako chlapca, ktorý však je v Osvienčime oveľa pláne ocitol sa V ideovom nom tábore. a v Buchen existencializmu.približuje platformám k základným sa 40 41 líme si, že realitu tragédie vykresľujú znesiteľnejšie, zjemňujú historickú realitu, no predsa prebúdzajú prebúdzajú predsa no realitu, historickú zjemňujú vykresľujú znesiteľnejšie, tragédie líme realitu si, že pocit viny. v nás ( spracovania ich filmového pri sledovaní resp. zápiskov, Szpilmanových po psychickú ako nielen antisemitizmus“ „vykresliť je dokumentov dokladov, uvedených Cieľom fyzickú vyústenie, negatívne jeho likvidáciu, – ak sa ruchu, dokumentovať ktorá predovšetkým ale časti prís tejto nepoučíme z histórie v budúcnosti Cieľom môže – postihnúť národ. ktorýkoľvekiný dielach a ambivalentnosť zložitosť literárnych na upozorniť pevku je v kontexte identít židovských a kultúrno-sociálnychnáboženských fenoménov otázku nastoliť skúsenosť, židovskú reflektujúcich konštruujúcich a prispie dielach. v analyzovaných protagonistov osudu bez – človek Žid V románe s „kriv zápasil príbeh človeka, ktorý štrnásťročný už ako dramatický Predstavuje hrdinu. tragického za je faktov, historických len Románvšak plný nie je nepozná. ľudí– „Nežidov“– ktorú veľa dou“, v takej prežíval ktoré možnosti, túžby, city, jeho na Kövesa, Györgya psychológiu na najmä meraný vnútorné poryvy Každý obraz, na holokaust. bol dokážu situácii, sa ako neznesiteľnej protagonistu ale sprítomňuje trvalo pocity viny vryť i byť prebúdzať tým čitateľa, „zdvihnutým do pamäte prstom“, a zvyklosti. tradície židovské aj však je širší:diela spo k problému takých identity pridružuje sa kritika aj resp. režimu, totalitného ničím výni nebol Kövesa mladého Osud ľudskú dôstojnosť. dehonestujú ktoré zriadení, ločenských niekoľko prežil istôt – od osudov že všetkých miliónov Židov: stratu do úvahy, – ak neberieme močný pocitu vieru domova, a rovnako stratu spoločnosti vlastného zmenu jestvovania, v pozitívnu i zmyslu boli násilne vytrhnutí, usilo sa keď do spoločnosti, z ktorej sa včlenením s opätovným späté problémy ------Kto hodí ka hodí Kto F. Forsytha. F. S. Spielberga, Spielberga, S. . UKF, Nitra 2010, akým bol nacistický akým nacistický bol 36 Spis Oddysa Spis Schindlerov zoznam Schindlerov [online,cit. Dostupné 1. 6. 2011]. na WWW: . . Rozmluvy, Praha 2007, s. 474–476. C. Lanzmanna, Lanzmanna, C. Exemplárne prípady predstavujú napríklad A. Wetzler, napríklad A. predstavujú Exemplárne prípady Wetzler, Shoah 38 R. Benigniho či filmnázvom pod . UKF, Nitra 2006, s. 131. . Rozmluvy, Praha 2007, s. 15. Dějiny židovského národa Dějiny 37 Život je krásný je Život Význam jazykovej analýzy textu pre formovanie komunikačnej kompetencie komunikačnej formovanie textu pre analýzy jazykovej Význam 35 Viaceré literárne diela sa v neskoršom období stali predlohou filmového spraco filmového predlohou stali období v neskoršom sa diela literárne Viaceré 39 E. Schogt, Dějiny židovského národa Dějiny Ideaj o predstavy: holocaustmedzi mlčaním a smiechom (Post)moderná literatura a film literatura (Post)moderná , ktorý sa stal predmetom interpretačnej analýzy Z. Kováčovej, že hlavná postava „Jochen Levi„Jochen postava hlavná že analýzy Kováčovej, Z. interpretačnej ktorý, predmetom stal sa Žilka, T.: Žižek,S.: Johnson, P.: s. 59 nepřímoukontrolou 8008 861 Židů.Odhaduje se, že z tohto počtu jich5 933 900,tedy 67procent, zavraždili.V Polsku,které mělo zdaleka nejvyšší židovskoupopulaci 300– 3 000 – bylo zavražděnoStejné procento přes zavražděných90 procent Židů. Židů mají i pobaltské republiky, Německo a Rakousko.a Morava, V protektorátu na Slovensku, Čechy v Řecku a v Nizozemí Centra vraždění to bylo 70 procent […]. tvořilovyhlazovacích šest velkých táborů: dva miliony obětí v Osvětimi, 1 380 000 v Majdanku,v Belzecu, 340 000 800 v Chelmnu 000 Všechno v Treblince, a 250 00 v Sobiboru to byly tábory 600 […] 000 smrti, ve kterých zahynulorovské ob množství Židů hladem, strašlivou dřinou či byli popraveni za malichernébezdůvodně.“ přestupky Pozri Johnson, nebo často P.: docela Teda pred hrôzami holokaustu nás neušetrila ani literatúra. Osud Židov patrí medzi často reflek medzi často patrí Židov Osud neušetrila literatúra. nás ani holokaustu hrôzami pred Teda Tragika osudu Židov, hrôzy nacistického holokaustu i rozprávanie holokaustu nacistického o pobyte hrôzy Židov, osudu v táborochTragika stali sa A tuto identitu si udrželi až do dnešní doby uprostřed strašlivých protivenství. Odkud se v nich vzala vzala se v nich Odkud protivenství. strašlivých uprostřed doby až do dnešní si udrželi identitu A tuto a přitom odlišila Židy která ideje, univerzální síla byla V čem konkrétně odolnost? neobyčejná tato přizpůso schopnosti ve neměnnosti, v základné trvající moc její Spočívá soudržnost? zachovala jim bit se, či v obojím? sveta. krajín a tvoria všetkých sveta takmer obyvateľstva súčasť národom k najstarším Židia patria Židé si vytvořili odlišnou a specifickou identitu dříve než kterýkoli z ostatních duchovných národů. národů. duchovných z ostatních než kterýkoli dříve identitu a specifickou si vytvořiliŽidé odlišnou 38 39 37 36 Každý z nich predstavuje dokument, aj keď osobitý, tej životnej traumy, ktorá postihla Židov. No mys No postihla Židov. ktorá traumy, životnej tej osobitý, keď aj dokument, predstavuje Každý z nich 35 J. Špitzer, M. Žiak. J. Špitzer, viaže: filmusa k holokaustu V dejinách vania. Portrait Zyklon je žid, ktorý sa síce denne nehrnie do synagógy, no princíp láska, je život, inom nezáleží, Kóšer to na žid,je ktorý nehrnie do synagógy, denne síce sa „Ani však konštatuje: dychom v malomnosí v sebe. len odpustiť, že si ľudia nevedia Jedným meste a iní chodia do kostola do synagógy.“ jedni tované témy aj v literatúre. Ako jeden z možných príkladov stvárnenia témy židov a ich osudov počas osudov a ich židov príkladov témy stvárnenia z možných jeden Ako v literatúre. aj témy tované Tužinského J. uviesť možno román literatúre slovenskej v súčasnej vojny druhej svetovej meňom sprostredkovať. „Existujú pravdy, ktoré môže vyrozprávať svet, existujú hlboké pravdy, ktoré dokáže dokáže ktoré svet, existujú pravdy, hlboké vyrozprávať môže ktoré „Existujú pravdy, sprostredkovať. vyjadriť nedajú sa ničím, mlčaním. inej rovine ktoré jestvujú ani však také, Na mlčanie. vyrozprávať o nich vedieť.“ musí sa A predsa kúto tematickú orientáciu podporujú, iní odsudzujú pre zneužívanie židovských útrap „na komerčné komerčné „na útrap podporujú, orientáciu židovských zneužívanie iní odsudzujú pre tematickú kúto „krviprelievania“ svedectvo autentické podať režisérov autorov, i napriek úsiliam umelcov, No ciele“. vyjadriť predstaviť, nedajú sa udalosti ani utrpenia a rozsah ťažkosť ľudskej podstaty“, a „nihilizovania skúseností a zažitého utrpenia. a zažitého skúseností a film. literatúru druhy umenia, predovšetkým ta umenia rôzne teoretici pre inšpiráciou Niektorí Ide o národIde s bohatou a zvyklosťami, históriou, tradíciami skú ťažko veľmi ktorý často národ, bol ich pevnou vierou a vytrvalosťou No histórie“, „horor taký ani neotriasol šaný. a u každého tvrdenie individuálne relatívne však je nanajvýš v dôsledku osobných Takéto holokaust. nášho príspevku je pozoruhodné tvrdenie, resp. zamyslenie sa P. Johnsona nad problematikou židov problematikou nad Johnsona P. sa zamyslenie príspevkunášho resp. pozoruhodné tvrdenie, je (seba)identifikácie: skej 38 Z. Vargová: Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov ------41 „Kúpeme“ „Kúpeme“ 47 . UKF, Nitra 2010, všetko vzácne, všetko čím všetko vzácne, všetko 48 Aj keď opis zažitého predstavuje len zlo len predstavuje Aj opis zažitého keď 45 Primárne nám poskytuje a ne zloby nám svedectvo Primárne 46 . Nepublikovaná bakalárska práca. MU, Brno 2008, s. 12. 44 . Milanium, Bratislava 2009, s. 263. je ďalší z literárnych dokladov historickej skutočnosti. Nie je to fikcia, ktorá fikcia, to je ktorá Nie skutočnosti. historickej dokladov ďalší je z literárnych Šesťkrát cesta za autorom : habitus staronových tvorcov literárnych dejín Postholokaustová identita nevidel Čo Dante nevidel Dante Čo Čo Dante Čo Klementová, E.: Tamže, s. 13. Tamže, s. 13. Keruľová, M. a kol.: s. 162. zároveň čiastočne označujú sociálne identifikovateľné príčiny genocídy (strach z inakosti, obetný obetný z inakosti, (strach genocídy príčiny identifikovateľné sociálne označujú čiastočne zároveň týchto vyzdvihovanie samotné Už a pod.) životaschopnosti vzdelania, bohatstva, závisť baránok, dôkazom prípadoch byť v niektorých môžu obhajoba implicitná – či menej viac a ich elementov identifikácie. rozmer o širší že ide toho, myšlienkové jeho a osobitneV románe podstatná tak postavy, je zvýraznená hlavnej psychológia Wetzler, A.: Brunclík, J.: Tvorivé vzopätie sa básnika Jána Motulka a etablovanie poézie v kontexte slovenskej literatúry. In: k slovenskému vydaniu dielo hodnotí ako „cenný historický, dejepiscami stále málo doceňovaný pra doceňovaný málo stále dejepiscami historický, „cenný hodnotí dielo vydaniu ako k slovenskému a prehlbuje materiály archívne ktorýmeň, klasické dopĺňa – z hľadiska plnohodnotne historického citlivú túto na tému“. pohľad – náš i psychologického s inými, zaobchádzania ľudského vytrhnutie spoločnosti. Násilné cudzími, z ich Židov nepriateľmi a úsilie a koniec ich návrat aj života, ako začiatok každodenného rámcuje do spoločnosti sa včleniť prežívanie je Podstatné identity. z hľadiska konštruovania najdôležité sú časti tieto práve No románu. pod puto toto Rozprávač ich viažu spomienky. viac len ako ktorému ku domov, kraj, priestoru, rodný bráz vdychuje zem slnkom, smeje sa obloha belasá emotívnou čiarkuje vizualizáciou „Vysoká, kraja: zdvihne a vonia sa Chvíľami zem vánok, zašumí. tráva. upokojujúco Vonia silnú vôňu. opojnú dami živice i stromov kvetmi.“ obsypaných trávy, zeme, vôňou tuhou, sparenou presýtený Je oblohu, rodnú „kradnú Židov stovkám „prerývajú“ scenérii, vnímanie ktoré v opojnej slová, sa ktorej i starých deti, matky sestry, otcov“, ženy, dvory, zeme, vôňu polia, lúky, 44 45 46 47 48 pochody, hoci nie sú umocnené osobné emotívne reakcie – hnev, nenávisť či súcit. V absurdnej realite realite či súcit. V absurdnej nenávisť – hnev, emotívne osobné umocnené hoci reakcie nie sú pochody, dovte Jeho možnosti. iné okolnosti, iné nepoznajúc prirodzené, za všetko Köves považuje táborov koncentrač a realitou s udalosťami štýl, konfrontovať zmenil, sa sa životný života musel spôsob dajší k vedomiu ho prebúdza Až zajatca odev príslušnosti,židovskej funkcií pochopeniu táborov. ných vytvára sa Tak prežiť. túžba plynových a strate komôr stáva sa života jeho motívom ilúzií. Jediným obme driny, miestom len nestáva sa tábor koncentračný Veď šťastia. ľudského prostého nový rozmer spolupatrič istú väzbu, aj zosobňuje a dehonestáciedzení protagonistu ale pre ľudskej dôstojností, Pjetyku. Ani oslobodenie nosť, ošetrovateľa súdržnosť, polievku a prívetivosť solidaritu, každodennú štýl, nový životný odlúčenie od predpokladá Sloboda radosť. v ňom skutočnú vyburcovať nedokáže slobody. význam poholokaustovej jeho skutočný jasný nie je a predovšetkým priateľov veci, známych a predsa aj bezradnosti“, stratenosti, židovská prináša jeho pocit „diskontinuity, identita chlapca Pre autorského situácie životné jednotlivé na alúziami sú autora v spracovaní variácie „reminiscentné keď vidieť možno slnko.“ i v nečase […] ukazujú, ako subjektu, strhujúco ktorý dokáže holokaustu, Židia vypiť museli nacistického v dôsledku blenu“, z „kalichu mok osloviť, city. najhlbšie na zapôsobiť výraz – metaforický reálneho nevidel Čo Dante Román v zrodila sa Alfréda ktorý skúseností vznikol ale román, osobných fantázii, základe na autorovej ktorý deportáciu i „vyvraždovací historik I. Kamenec v doslove prežil.Wetzlra, Slovenský proces“ ------42 No príbeh upozorňuje na determinanty, na na determinanty, na príbeh upozorňuje No [DVD]. András [DVD]. Hámori, 2005. 43 Sorstalanság . Nepublikovaná bakalárska práca. MU, Brno 2008, s. 12. Postholokaustová identita Klementová, E.: csapda, a boldogság.Hisz még ott, a kémények mellett is volt a kínok szünetében valami,hasonlított. ami a boldogsághoz Mindenki csak a viszontagságokról, a „borzalmakról”mény marad a legemlékezetesebb.kérdez: holott az én számomra Igen,tán ez erről az él kéne, a koncentrációs táborok boldogságáróllegközelebb, beszélnem ha nékik majd kérdik.“ Pozri Koltai, L.: Uznávanie nezastupiteľného miesta, aké zastáva v židovskej identite holokaust, ide väčšinou ruka väčšinou ide holokaust, identite v židovskej zastáva aké miesta, nezastupiteľného Uznávanie ktoré charakteristík, alebo vlastností židovských jedinečných tzv. určitých v ruke s vyzdvihovaním mérnök, orvos vagy valami efféle legyek. Így is lesz minden bizonnyal, úgy,ség, amint amit ne élnénkkívánja; át természetesen,nincs oly képtelen s utamon, máris tudom, ott leselkedik rám, mint valami kikerülhetetlen V štruktúre románu ide o dialektický proces, ktorý sa zakladá na opakovaní kruhu a istejV štruktúre ide o dialektický ktorý opakovaní obnove na zakladá sa proces, románu táboroch. Pravda, ak sa opýtajú. A keď i ja sám na to nezabudnem. to na sám A keď i ja sa opýtajú. ak Pravda, táboroch. v Budapešti, z načrtnutej príbeh zrejmé v Nemecku je odohráva a v Poľsku.Ako línie, sa dejovej Matka ma čaká a určite bude mať zo mňa veľkú radosť, chúďa. Spomínam si, že chcela mať zo mňa mňa zo mať si, že chcela Spomínam chúďa. veľkú zo mňa radosť, mať bude a určite čaká ma Matka absurd takej niet veď tak, bude želá, to si to ako Určite podobného. niekoho alebo lekára inžiniera, ako číha mňa aj na viem, tam že niekde už teraz prirodzene prežiť, nemohli by sme ktorú nosti, podobné niečo bolo utrpením medzi v prestávkach pri tých komínoch, i tam, Dokonca šťastie. tieň: najpodstat skúsenosť táto práve je mňa kým pre hrôzy: utrpenie, len na pýtajú sa ma Všetci šťastiu. v koncentračných O šťastiu opýtajú. až sa ma nabudúce, rozprávať mali by sme o tom Áno, nejšia. Začiatok deja je vsadený do roku 1944, keď Gyurkovho otca odvedú do pracovného tábora. Chla tábora. do pracovného odvedú Gyurkovho otca 1944, keď do roku vsadený je deja Začiatok Pozri „Anyám vár, s bizonyára igen megörvend majd nékem, szegény. Emlékszem, valaha az volt a terve, hogy 43 42 to, ako sa minulosť stáva súčasťou identity, kolektívnej, i tej súvislosti kolektívnej, individuálnej. V tejto môžeme identity, súčasťou stáva minulosť sa ako to, E. podľa Klementovú, ktorej: odcitovať tity. „Fakt, že otázka identity bola v období prvotného otázka identity v období že bola duchovného vývinu„Fakt, nevidi síce a dospievania tity. za následok, otázka po židovskej […], mala sa že neponúkajúca sa prítomná, ale nesformovaná teľne naliehavá“. ako pociťovaná nebola či pôvode identite, odlišovania bez toho, aby si to protagonista uvedomoval, sa dostávame k reprodukovaniu židovskej židovskej k reprodukovaniu dostávame sa uvedomoval, protagonista si to aby odlišovania bez toho, prispelo tak k sebadefinovaniu skúseností životných príslušnosti utrpenia. ako Zdieľanie podobných ide vlastnea začleneniu o negatívnu keď spoločenstva, aj iden do židovského židovskej formuláciu vo vzťahu a vyhrane vo v intenciách– vedomie chýba príspevku nášho k identite.– začiatku na Kým a identifikáciu prenos tlakom prvotnýgeneračný mení holocaustu identifikácienosť Gyurku, trauma pocitubližšie ako nešpecifikovaného inakosti Od a privádza zvonku k vedomiuho sebadefinovania. nie, resp. vzdor. Autor teda nezvyčajným spôsobom stvárňuje tematiku holocaustu a života v koncen a života holocaustu nezvyčajným tematiku stvárňuje spôsobom teda Autor vzdor. resp. nie, hrôzy. zažívanej každodenne realitu zjemňuje tábore: tračnom však to Neplatí – chorý zdravý – zdravý. resp. – slobodný, – zajatec slobodný stavu: počiatočného Rozprávačom je protagonista, vidí a dáva vidieť detskými očami. Možno práve preto nie je pre neho neho pre je nie preto vidí práve vidieť a dáva protagonista, je detskými Možno očami. Rozprávačom pohorše morálne jeho absentuje identitou, svojou nad sa Nezamýšľa takádeportácia traumatická. až druhmi vyberie domov, do Pešti. Prišiel o otca, nenašiel ani matku, bez istoty domova, no s hlbokoistotyno bez domova, o otca, Prišiel matku, ani nenašiel Pešti. do druhmivyberie domov, vrytými nový život: začať pokúša spomienkami sa svitu do mrku pracujú v továrni pri tábore. Po presune do menšieho koncentračného tábora ochorie, ochorie, tábora koncentračného menšieho do presune Po pri tábore. svitu v továrni pracujú mrku do a zotavuje prežije no zhoršuje, sa vyhne stav jeho práci, síce sa v nemocnici sa v Bu zajatcov pre s ďalšími spolu sa o oslobodenív rozhlasev jeden sa zvesť ozve chlapec Keď deň tábora, chenwalde. ho policajt spolu s jeho židovskými kamarátmi zosadí z autobusu a sústredí v továrni na výrobu tehál. výrobu na tehál. v továrni a sústredí z autobusu zosadí židovskými kamarátmi s jeho spolu policajt ho Györgya ale Osvienčimu-Birkenau, do dostávajú sa Najprv nasmerujú Nemecka. do Židov Skupinu Od s niekoľkými Buchenwaldu. do Kövesa druhmi fyzickyza dostávajú jeho sa tak uznajú zdatných, pec zostáva so svojou macochou a potom aj sám pracuje v továrni. Jeho osobná tragédia začína, keď začína, keď tragédia osobná v továrni. Jeho pracuje a potom sám aj macochou svojou so zostáva pec 40 Z. Vargová: Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov ------43 - Jozef Jozef […] 53 Postava „prežíva krízu „prežíva v samote svojho Postava 54 . FF UKF, Nitras. 2011, 62. Otvorenosť diela – neukončenosť príbehu – vedie nás k záveru príbehu nás – vedie – neukončenosť diela Otvorenosť . Prel. I. Hrdličková, Pěkný. T. Sefer, Praha 2007, s. 76. . Milanium, Bratislava 2009, s. 254. (svojho subjektu), do ktorého sa na základe zdrvujúcej základe na sa deštruktívnej ktorého do em subjektu), (svojho 55 Dominik Tatarka v kontexte existencializmu v kontexte Tatarka Dominik Čo Dante nevidel Dante Čo Utekl jsem z Osvětimi Vracia sa smutne späť a pomaly kráča hore čistinkou. Obráti sa smerom k mestu, za k mestu, sa smerom Obráti čistinkou. hore kráča a pomaly späť sa smutne Vracia 56 […] Vrba, R.: Antošová, M. : Tamže, s. 62. Odhodlanie protagonistovi rozhodne nechýba. Túžba žiť tvorí v „priestore Túžba nechýba. ničotnosti“ spojivo rozhodne Odhodlanie protagonistovi Erwin co se mi přesně, jsem Věděl konverzace… podivná to Byla možná. žít? Chvíli tady možné Je Koneckonců přijmout. verdikt ten jsem Měl umřeme. všichni že tady sdělit, se mi říci.Snažil pokouší ale jsem Já jisté. bylo To zemřou. možná Ostatní nevěřil. ale mu Já inteligentní. a byl Majdanek znal žít. chtěl pragma spoločnosti, ale dokumentuje o manifestáciu transformácie len nejde Hrdinovi potreby exis hodnoty postuluje ľudské, tak rozprávačom, aj ktorý zároveň je protagonistu, Sebaurčenie Hučanie lietadiel už zaniklo, lúče reflektorov ešte stále olizujú ľahké, našuchorené obláčiky… obláčiky… našuchorené ľahké, olizujú stále ešte reflektorov lúče zaniklo, už lietadiel Hučanie obrázce. vytvorili nej fantastické okolo stromy a poskrúcané zjasnela celkom Čistinka Náhle k vatre. niekoľko krokov Podíde vľavo. raz ešte sa obzrie potom hodinky, fosforujúce na pozrie nevie) už ani sa (a možno nemôže číslom, stále ešte Je bude? Čo tam ísť. nemôže tam Nie, zastane. A neuverili hovoriť. by začal Možno rozprával. s nimi by sam O čom a zabávať. smiať bezstarostne by. keď fašisti potom, uverí tomu Kto teraz! Ani Neuverili! chalupu. kde tuší Horňáčkovu sa ta, hľadí sa, vyničia? Obráti očíslovaných keď všetkých dôkazy, podá Kto zločinoch? po stopy všetky zahladia spávajú. s Jankom v ktorej vyššie kolibe, ku trochu ešte a zájde pištoľ vytiahne priestoro i napriek identifikácie s okolím odstup je a nemožnosť Karolovho odcudzenia Zdrojom Wetzler, A.: ktorý autor modeluje na základe svojho prirodzeného videnia. maľba, postuluje prirodzeného životná svojho tak Román je základe na modeluje ktorý autor spoločnosti, prejavy homogenizácie zákonité ako princípy a teror, antidemokratické jednanie, ľudské Autor osudu, a druhí ideológie“. v „ošiali napospas zmietajú sa v dôsledku vystavení ktorých jedni sú medzi etickým priepasť a mýtotvorným. a politickým, všaksa usiluje racionálnym preklenúť medzi týmito svetmi. nezlúčitelnými Pod úteku. plán a osnovať „očistca“ tzv. odhaliť tajomstvá porozumieť, k životu: poznať, postoj tický k životu“. vôľa smrť, na ktorú dláždila „neprekonateľná mu z továrne cestu nájsť bolo statné k iným: ľudskáanomáliou zdá mu ľahostajnosť sa však vo svete V tomtoseba definovaní tenciálne. 53 54 55 56 vej blízkosti. Ako v iných existencialistických súvislostiach uvádza M. Antošová: „Sartrov reálny múr, múr, reálny „Sartrov existencialistických súvislostiach M. Antošová: uvádza blízkosti. v iných vej Ako v tomto sú imaginárne.“ opísané/dané prípade štyri steny, priestoru“ ohraničeného pírie a nič už nikto dostať. nemôže o konštituovaní priesečníka ako identity kolektívnej hrdinu a individuálnej zabúdania skúsenosti, a pamäti. sebaidentifikácia – odlišná príbeh totožný prízrak: ako Minulosť rozšírené sú protagonistov sebavyjadrovania mechanizmy línií R.I napriek dejovej totožnej Vrbove o občana. druhoradého na ako vzburu Žida nazerá štrukturalizácii revoltu, na sa proti sveta, kde ako únik sveta do zakonzervovaného to Nie zápas. ale ako pokoja, obraz ako nekonštruuje sa Svet Pro parametrami. iracionálnymi podmieneného ale úsilieu A. Wetzlera, hodnôt sveta o pretváranie ktorá usiluje uniknúť, sa nevzdáva, vyhnúť realite, neúprosnej však sa dobrovoľne – autor – tagonista číhanaňho z každého únik činí z mladého No kúta. miest hranice tuláka prestupujúceho chlapca zjednocujúcim prvkom priestoru, o neúprosnej opäť je svedectiev tohto Vytváranie realite a štátov. ------Literárnovedné Literárnovedné Tak domov nadobúda iný, iný, nadobúda domov Tak 52 Existenciálne divadlo, ktoré sa pred nami vynára, nami za pred sa ktoré Existenciálne divadlo, sú tu tak všade prítomné. Autor pred nami otvára je otvára nami pred Autor prítomné. všade tu tak sú 50 49 A potom ich prekvapí otázkou, ktorú si na úteku neraz nevedeli nevedeli neraz úteku si na ktorú otázkou, prekvapí ich A potom 51 […] . Milanium, Bratislava 2009, s. 65. Rozpačito mlčia. Rozpačito Čo Dante nevidel Dante Čo […] . UKF, Nitra 2003, s. 122–133. Wetzler, A.: Tamže, s. 206–207. s. Tamže, Tamže, s. 209. Antošová,M.: Fenomén existencializmu v TatarkovejRozprávke o III štúdie prichádzajúcejjari. In: cia totiž prirodzene ústi do existencialistických ničotných polôh. Akofilozofie na to upozornila Popelová, práve česká zo historičkazákopova dunenia diel dejín sa existencializmus ako filozofický smer „rodí“. o tom:Pozri na druhej strane, rodná zem! rodná strane, druhej na – ale najspoľahlivejšie, síce aj dnes sú Mamky obrátite? Slovensku sa na – Ku komu zodpovedať: veľmi slabé ne zemou, so zážitkami. Aj zrastení sú preniknutý keď je nezabudnuteľnými svet vnútorný Ich Karolovi i Valérovi sa nakoniec podarí uniknúť z tohto sveta, zo sveta, kde sa človek stal bábkou či bábkou stal človek sa sveta, kde sveta, zo podarí uniknúť z tohto nakoniec sa Karolovi i Valérovi s výkrikom výkrik zadrží radosti. iba obloha; hviezdnatá ním a nad pôda sa rozkrúti Karolom Pod a za nimi, byť trigonometre majú vrchu na hore svitom, mesačným zaliaty vrch tmavý je nimi Pred Wetzleroví protagonisti sú ukotvení medzi dvoma svetmi, v priestore svetmi, medzi dvoma ukotvení sú čakania, protagonisti či v priestore bez Wetzleroví Dôležitou zložkou sa stáva vnútro duše zmietajúce sa medzi sa zúfalstvom a nádejou. zmietajúce duše vnútro tých bez stáva Pre sa zložkou Dôležitou Na okraj len podotýkame, že paradigmy existencializmu s vojnovou tematikou úzko súvisia. Vojnová deštruk 50 51 52 pochopenie. Zažité sa stáva osudným, bytím mimo hraníc „normálneho života“. Autor to ukotvuje to Autor bytím osudným, života“. „normálneho mimo hraníc stáva sa Zažité pochopenie. obraze: v nasledujúcom 49 dokážu prekročiť zenit neistoty a pocitu ohrozenia. Sme tak konfrontovaní so stratou identity, s po identity, stratou so konfrontovaní tak neistoty a pocitu Sme zenit prekročiť dokážu ohrozenia. pôde […] doma, pri rodnej svojich“. „na ich ľudskej osihotenosti citom neurčitývýznam, a úkrytmi,ne prináša osciláciu medzi mestami hľadačstvo, putovanie, naznačuje číslom pre iného človeka, dôležitá sa pre nich stáva pamäť. Ich nová cesta sa stáva úsilím znovuobjaviť stáva sa cesta nová Ich pamäť. nich stáva pre človeka, sa dôležitá číslom iného pre byť. slova zmysel a bezmocnosťou, stiesňujúcimi pocitmi a nezmyselnosťou umierania. Autor prostredníctvom Karola Karola prostredníctvom Autor umierania. pocitmi a nezmyselnosťou stiesňujúcimi a bezmocnosťou, bytia relatívnosť i amorfnosťzachytáva človeka, ale vy každého sveta vnútorného jedinečnosť vecí, a smrti. života slovuje pochybnosti aj ktorú však nie je možné len tak opustiť. Je to svet uzavretý, oblasť, ktorú nemožno len tak prekročiť, ba ba prekročiť, tak len ktorú oblasť, nemožno uzavretý, svet to opustiť. Je tak len ktorú však možné nie je sú tých „v zovretí“ Pre sveta. z ostatného súvisí s vykorenenosťou Uzavretosť zmyslami. ani obsiahnuť sýtená vulgárnosťou „široká krajina“, nami pred sa Objavuje emócie a zvrátenosť. negatívne spoločné mena. Živí ich jedine myšlienka návratu. V zjednocujúcom rozprávaní je práve táto nádej zrastená zrastená nádej táto V zjednocujúcom práve je Živímena. návratu. myšlienka ich jedine rozprávaní cestu, však sa na Vydali dotýkajú denne sa kde „plytčiny bytia“. ľudského s únikom, nikoho, zeme zo reality spojenej s príchodmi a odchodmi. Priestor sa nestáva len predmetom zobrazenia, ale prázdno zobrazenia, predmetom len nestáva sa Priestor a odchodmi. s príchodmi spojenej reality a deštrukciou ničotnosťou Karola, nabitého vnútorným svetom všetkého pretavovaná je ktorá tou, istôt. dovtedajších zrelativizovaním ľudského, odchod starého sveta, jeho istôt a príchodu nového, neistého, zahaleného rúškom sa „Len tajomstva. zahaleného neistého, a príchodu nového, istôt sveta, jeho odchod starého tie starenky rad-radom, ich pobil Boh v košiari. všetkých ovce ako Pokojní tých na chudákov! pozrite ríšu!“ pre byť nebezpečné teda strašne musia bytia a sveta rozmer tragický mŕtvolami, zaľudneného Načrtáva svedomia. nášho do korienky diera dinečný svet vyhrotenej nenávisti, kamenisté cesty nielen svojich protagonistov Karola a Valéra, ale a Valéra, Karola protagonistov svojich nielen cesty nenávisti, kamenisté vyhrotenej svet dinečný tiel, ľudských očí, tisícok cintorín uhasnutých hromadu ako dejiny ďalších. stredoeurópske Otvára aj symbolicky vyjadruje ktorá „pozdĺž cesty“, balíčkov batôžtekov, kufrov, svojich vzdať museli sa ktoré perspektívy sa stáva však viera niečim cudzím, vzdialeným. Jedine, čo ovláda ich myseľ, je prirodzený prirodzený je ich myseľ, ovláda čo však viera niečim cudzím,perspektívy vzdialeným. stáva Jedine, sa existencializmu Paradigmy pud sebazáchovy. boli. Už sú to nielen „ľudia odinakiaľ“, bez spoločenskej pozície, ale ľudia opustení v prázdnom pries v prázdnom ale ľudia opustení pozície, bez spoločenskej odinakiaľ“, „ľudia nielen to sú boli. Už putujúci kamsi do neznáma. okradnutí, tore, 42 Z. Vargová: Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov 45 . UKF, . UKF, . FF UKF, . FF UKF, Invencie, interpretácie, interpretácie, Invencie, Academia, Praha 2002, Praha Academia, . . Ústav pro českou literaturu literaturu českou pro . Ústav Fenomén holokaustu: zborník zborník holokaustu: Fenomén Západní, východní a střední Evropa Evropa a střední východní Západní, . FF UKF, Nitra 2011. Nitra . FF UKF, Praha 2000. Praha . Kalich, . Bakalárska práca. MU, Brno 2008. MU, . Bakalárska práca. . 2. dopl. vyd., SPN, Bratislava 1996. Bratislava . 2. dopl. vyd., SPN, . Rozmluvy, Praha 2007. Praha . Rozmluvy, Šesťkrát cesta za autorom: habitus staronových tvorcov literárnych literárnych tvorcov staronových habitus za autorom: cesta Šesťkrát [online, citováno 1. 6. 2011] Dostupné na www: na 2011] Dostupné 1. 6. citováno [online, . Prel. J. Ogrocká. Slon, Praha 2003. Praha Slon, Ogrocká. J. . Prel. . Madách-Posonium, Bratislava 2009. Bratislava . Madách-Posonium, . ZČU, Plzeň 2000, s. 102–137. 2000, s. Plzeň . ZČU, . Bratislava 2008. . Bratislava . Prostor, Praha 1990. Praha . Prostor, . UCM, Trnava 2003. . UCM, Trnava [DVD]. András Hámori, 2005. Hámori, András [DVD]. . Prel. a koment. R. a koment. ARA, 2000. . Prel. Vyskočil. Bratislava Mnoho miest v jednom: Odráža vzťah k priestoru sociálne pozície skupín cudzincov? skupín pozície sociálne k priestoru vzťah Odráža v jednom: miest Mnoho UKF, Nitra 2009, s. 67–78. 2009, s. Nitra UKF, Postholokaustová identita Postholokaustová [online, citováno 1. 6. 2011]. Dostupné na WWW: na 1. 6. 2011]. Dostupné citováno [online, WWW: na 2011]. Dostupné 1. 6. citováno [online, Od sugestívnej deformácie mimetického obrazu sveta k bezpredmetnosti sveta obrazu mimetického deformácie sugestívnej Od Význam jazykovej analýzy textu pre formovanie komunikačnej kompetencie komunikačnej formovanie pre textu analýzy jazykovej Význam Dominik Tatarka v kontexte existencializmu v kontexte Tatarka Dominik Co by měl každý vědět o židovství vědět každý Co by měl Menynek és földnek Menynek Potíže s dějinami Potíže Modernita a holocaust Modernita Dějiny židovského národa židovského Dějiny Tisíc let maďarského národa: tisíc let vítezství tisíc v porážkach národa: let maďarského Tisíc Dejiny Slovenska a Slovákov Slovenska Dejiny Súradnice kultúry Súradnice Človek bez osudu bez Človek Mein Kampf Mein Pius XII. a II. svetová vojna vojna XII.Pius a II. svetová Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání naratologických a aspekty Vývoj postava. Literární . UKF, Nitra 2010, s. 139–164. 2010, s. Nitra . UKF, http://hu.wikipedia.org/ wiki/Sorstalans%C3%A1g_ > (film). http://hu.wikipedia.org/ > wiki/Sorstalans%C3%A1g_ http://www.valka.cz/clanek_601.html>. z medzinárodnej konferencie z medzinárodnej Nitra 2008. s.59 Nitra 2010, pojmy a politické kulturní jako s. 324–339. mystifikácie III. Keruľová, M. a kol.: In: literatúry. dejín 007/001036.pdf>. data/ 57 Prostredníc In: 60 Invencie, interpretácie, Invencie, Hľadanie ľudskej identity zároveň znie ako prosba, výstraha pred pred výstraha prosba, znie ako zároveň 59 61 . […] , 5, 2003, č. [online, 10 cit. Dostupné 1. 6. 2011]. na WWW: 58 Lidé města Lidé . Prel. I. Hrdličková, Pěkný. T. Sefer, Praha 2007, s. 78 . UKF, Nitra 2003, s. 122–133. 2003, s. Nitra . UKF, . UKF, Nitra 2009, s. 70. Fenomén existencializmu v Tatarkovej Rozprávke o prichádzajúcej jari. o prichádzajúcej Rozprávke existencializmu v Tatarkovej Fenomén Utekl jsem z Osvětimi Literárnovedné štúdie III štúdie Literárnovedné Segerová, Diskuse V.: o židovské identitě. Tamže, s. 78.. mystifikácie III Banská Bystrica 2004, s. 174. 61 58 59 60 57 Vrba,57 R.: Literatúra M.: Antošová, Práve aj prostredníctvom nastoleného kontextu možno hovoriť o stredoeurópanstve ako charakteris ako o stredoeurópanstve hovoriť možno kontextu nastoleného prostredníctvom aj Práve i plurality identít. rozpoltenosti“ „dedičstvo tike abstrahujúcej zasadený do určitého sociálneho kontextu a do konkrétnych medziľudských vzťahov.“ a do kontextu sociálneho konkrétnych do určitého zasadený fakt, že: zdôrazňuje sa rámca nastoleného tvom nami kých typov identít, ale aj príkladom rozpadu tradičného chápania židovskej identity výlučne židovskej danej chápania typov tradičného kých príkladom identít, ale aj rozpadu A. zdôrazňuje Slav ako tak Teda stvárňovania. literárneho prostredníctvom len i keď náboženstvom, v nejakom identityľudskej nikdy sa nedeje hľadania vždy je ale „Proces kovský: vzduchoprázdne, Záver existencie niekoľ krízy nielen identity, prejavom je postáv prienik stvárňovania do spôsobu Uvedený dajšou, už naplno bujnejúcou atmosférou vojnového života,“ vojnového atmosférou bujnejúcou už naplno dajšou, po vykoreniť, človeka a politikou, naplniť dokáže konania ľudského egoistickými pohnútkami ktorá citmi zúfalstva, i odcudzenia. beznádeje vzťahoch, ktoré bezprostredne určujú význam priestoru ako domova. No zároveň, ako poznamenáva poznamenáva ako zároveň, význam priestoru určujú No domova. ako bezprostredne vzťahoch, ktoré vte bytia, stavu determinovaného skutočného J. Brunclík,realitu nad dostával čiastočne „sa akoby identitu sa neusiluje nájsť v minulosti, usiluje sa od nej „zoufale, tvrdě oprostit“. No ich vnútorný svet svet ich vnútorný No tvrdě usiluje oprostit“. od nej „zoufale, sa v minulosti, neusiluje sa nájsť identitu smrti podvedomí. drieme v jeho závanom prenasledovaný je „Nějak se nám zdálo, že není úplně v pořádku, aby svět šel dál, zatímco Osvětim běží naplno, že se se že v pořádku,úplně běží naplno, není Osvětim že dál, zatímco šel svět aby zdálo, nám se „Nějak a žertujílidé smějí a pijí o holý a my bojujeme život.“ umírají milióny a milují zatímco se, 44 46 Masaryk, T. G.: Ideály humanitní. Problém malého národa. Demokratism v politice. Zost. J. Navrátil. Melantrich, Praha 1990. Nižňanský, E.: Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slovenským štátom v stredoeurópskom kontexte. Universum, Prešov 1999. Peleyová, M.: Námety na využitie dejín a kultúry Židov pre výchovu žiakov k tolerancii, 2003. [online, citováno 1. 6. 2011]. Dostupné na WWW: Natália Rusnáková Jedným z dôsledkov tureckej expanzie v 16. storočí bolo, že sa na územie dnešného Slovenska presťahovali početné štátne a kultúrne inštitúcie. Bratislava sa z rozhodnutia panovníka Ferdi- nanda I. Habsburského stala v roku 1536 hlavným mestom Uhorského kráľovstva, ktoré zahŕňalo územie dnešného rakúskeho Burgenlandu, Slovenska, západného Chorvátska a severozápadného Maďarska. Od roku 1542 sa stala aj sídlom snemu a od roku 1563 bola korunovačným mestom. Ok- rem toho tu sídlili mnohé súdy a Uhorská komora, prepoštstvo aj kúria ostrihomského arcibiskupa. Podľa vzoru cudzokrajných učených spoločností vznikali v Uhorskom kráľovstve podobné zos- kupenia, zvyčajne pod patronátom politicky vplyvnej osoby. Humanistické spoločnosti a literárne krúžky boli v zaalpskom prostredí podmienené reformačným hnutím devotio moderna, ktoré vyzdvi- hovalo individuálny a mystický prístup k zbožnosti. Už v roku 1490 založil Konrád Celtis1 v Budíne spolok Sodalitas litteraria danubiana, ktorý sa neskôr presťahoval do Viedne.2 Medzi najvýznamnej- šie3 spolky patrila bratislavská spoločnosť básnikov, ktorej patrónom bol Štefan Radetius, varádsky a jágerský biskup a kráľov miestodržiteľ, v rokoch 1568–1586 predseda uhorskej komory. Ten vo svojom dome hostil mnohých významných učencov, z ktorých väčšinu podporoval a viedol už jeho predchodca biskup Mikuláš Oláh. Radetius okolo seba v Bratislave sústredil osobnosti, akými boli Ni- casius Ellebodius (filológ a lekár), Mikuláš Istvánffy4 (historik a básnik), Juraj Purkircher (lekár, bo- tanik a básnik), Ján Sambucus Trnavský (básnik, historik Maximiliána II, lekár a filológ), Eliáš Kor- 1 Celtis pôsobil aj na univerzitách v Krakove a vo Viedni. Por.: Almási, G.: The uses of humanism: Johannes Sam- bucus (1531–1584), Andreas Dudith (1533–1589) and the republic of letters in East Central Europe. Brill, Lei- den 2009, s. 27. 2 Por.: Čajková, J.: Umelecké slovo v období renesancie. In: Slovenské divadlo. Revue dramatických umení. Kabinet divadla a filmu SAV, 57, 2009, č. 2–3, s. 152–160. 3 V samotnej Bratislave vznikli v 16. storočí dva literárne krúžky: prvý okolo Martina Rakovského (patrili sem aj Zachariáš Mošovský či Pavol Fabricius), druhý okolo spomínaného Radetia. Iné spoločnosti vznikli napr. v Trenčíne v 60. rokoch 16. storočia pod patronátom Ladislava Popela z Lobkovic (vedúcou osobnosťou bol Valerián Mader a členmi Šimon Jesenský, Peter Baroš, Martin Rakovský, Mikuláš Mader, Adam Macák, Albert Husselius, Ján Pruno, Juraj Koppay a i.), na Liptove a na Spiši. Koppay je napr. autorom známeho diela Vita aulica (1580), ktoré venoval pražskému arcibiskupovi Antoniovi Brusovi. Tvrdí v ňom, že je lepšie ostať v exile ako byť otrokom nepoctivej práce a peňazí: „Exiliumque sequi, sequi et immutabile fatum / este melius parto male quam servire labori / est neque virtutis miseris nocuisse colonis”. (vv. 38–40) (por.: Frimmová, E.: Re- naissance et humanisme en Slovaquie. In: Renaissance et réform. Vol. XXII, num. 2, printemps 1998, s. 19–41. Canadian Society for Renaissance studies et. al., Toronto 1999). Intelektuálne spoločnosti a ich členovia boli často blízkymi priateľmi, alebo medzi sebou spolupracovali. Dokazuje to nielen spomínaný epigram Juraja Purkirchera, ktorý venoval do Rakovského zbierky, ale napr. aj Rakovského báseň na trenčianskeho župana Ladislava Popela ml., v ktorej ho chváli za to, že ako hodnostár verný cisárovi podporuje a ctí si múzy (por.: Okál, M.: Život a dielo Martina Rakovského. In: Rakovský, M.: Zobrané spisy. SPN, Bratislava 1974, s. 252). 4 Istvánffy bol jedným z Oláhových chránencov. Poslal ho na štúdiá do Padovy (1552–1556) a potom ho u seba zamestnal ako sekretára. N. Rusnáková: Bratislavský humanistický krúžok v 16. storočí – migráciou ku kultúrnej výmene ------14 49 napísal báseň. báseň. napísal Nicasius Ellebodius Nicasius , aby mohli byť, aby Ellebodi Poetiky Libellus de partibus de partibus Libellus [online, cit. 22.11.2010]. Dostupné z WWW: Nasledujúci rok začal pracovať ako pro ako pracovať začal rok Nasledujúci 11 a tam prostredníctvom udržiavali priateľstvá nadviazané 13 V roku 1571 sa vrátil do Bratislavy na pozvanie svojho nového predstaveného, predstaveného, nového svojho pozvanie na vrátil sa 1571 do Bratislavy V roku 12 Oratio de auctoritate conciliorum in synodo dioecesana provinciali Nicolao Olaho ar Olaho Nicolao provinciali dioecesana synodo in conciliorum de auctoritate Oratio Život a dielo bratislavského humanistu Juraja Purkirchera (1535, Kassel – 1577, Bratislava), flámsky učenec. V rokoch 1549–1554 bol zapísaný na V rokoch zapísaný 1549–1554 bol učenec. flámsky (1535, Kassel – 1577, Bratislava), Patrili k nim nielen jeho krajania Obertus Giphanius,Adrianus vander Mylen, Hugo Blotius, Carolus Clusius, Zoznámil Manuziom, Paolom sa s padovským profesorom Carlom Sigoniom, Pietrom Vettorim, Antoniom svojmu „civilnému“ zamestnaniu: Rakovský bol napríklad zamestnancom finančnej Uhorskej ko Uhorskej finančnej Rakovský napríklad bol zamestnancom „civilnému“svojmu zamestnaniu: prax. lekársku vykonávali a filologická Ellebodius Purkircher aj boli nehono Literárna činnosť mory, Ellebodius tvorby aj v jed svojej (vyjadruje náplň to za hlavnú však považovali ktoré aktivity, rované na predovšetkým budovali sa humanizmu a uhorského Vzťahy talianskeho listov). nom z priložených a Fer Padovu univerzity uhorskí si vyberali študenti Mnohí talianske (najmä univerzitnej platforme. orientácii náboženskej kvôli najmä raru) živú s humanistami Ellebodiusudržiaval korešpondenciu Samotný korešpondencie. doby. svojej ich základe na do spolkov študentov svojich združovala univerzita, ostatné, ako podobne Padovská špecifikom bolo Jej príslušnosti národnosti). alebo štátnej základe na chápaní dnešnom (v pôvodu 11 12 13 14 ovým blízkym priateľom, styky udržiaval aj s básnikom trenčianskeho krúžku Martinom Rakovským, trenčianskeho ovýms básnikom stykyaj blízkym udržiaval priateľom, 1559 do knižky v roku do Padovy odchodom pred ešte ktorému Casletanus V nasledujúcich gréčtinu. navšte aj iného univerzitu rokoch v Loevene, okrem dvoch študoval kde v Ríme, s Mikulášom Germanicum Collegium voval stretol sa kde v roku Viedni, vo ocitol sa 1557 kanonik, 1560 pôsobil trnavský ako prišiel pozvanie do Uhorska jeho v roku na a už Zrejme Oláhom. o čom reč svedčí recitata. celebrata, 1561 aprili mense Strigoniensi chiepiscopo benefíciu kanonickému (bol kanonikom ostrihomskej Vďaka v Trnave. Univerzite na gréčtiny fesor v štúdiu aj získal kde (1561–1571), v Padove Ellebodius pokračovať mohol a bratislavskej diecézy) zoznámil sa Práve humanistami, s talianskymi v Padove filozofie s kto diplom doktora a medicíny. rými styky. udržiaval Radetia. V Radetiovom a jágerského Štefana biskupa varádskeho do svojej dome býval lekár až ako filológii.smrti, hlavne sa Ellebodiusmal k dispozícii ale venoval Radetiovusťa knižnicu,sa stále no kníh. až Vlastnú viedenskou poštou z Padovy knižnicu poslať potrebných dal si nedostatok na žoval Uhorskí humanisti poskytol svoje. mu aby Pinelliho, v roku 1575 a listami priateľa prosil pravidelne v gréckej natoľkoneboli zbehlí filológii a v otázkach Aristotelovej ich o rady a názory a žiadal pri priateľov padovských preto Oslovoval diskutérmi. ovi rovnocennými využíval informácii získavanie na najmä intelektuálov diela. Bratislavských tohto a preklade prepise o miestnych a reáliách, pomeroch zemepisných o dejinách a prírodných krajín zaalpských vedách. o flóre, informácie poskytoval Pinellimu aj botanické Prírodovedcovi mu geológii, posielal faune, infor a žiada podáva v listoch že kultúry humanistickej dôležité, je Z hľadiska vzorky. a mineralogické v Taliansku len dostupné sú starých edíciách kníh, ktoré či knihách, o pripravovaných o nových mácie za Alpami. len alebo - - 8 ------. Brill, Básnictvo Básnictvo 7 Do bratislavského bratislavského Do Rapporti e scambi tra 10 . Nuovi Orizzonti, Milano 2001, (1570). . Budapest. s. 113–133; 1967, Angyal, A.: Some aspects of Clusius´s Hungarian and Ita . SPN, Bratislava s. 1991, 160. L´opera e il pensiero diL´opera Giovanni Pico della Mirandola nella Theatrum orbis terrarum orbis Theatrum Uhorskí podľa humanisti vzoru kardinála talianskeho 6 Osobnosti našej minulosti [online, cit. 24.9.2010]. Dostupné z WWW: 9 10 8 7 6 5 vo Wittenbergu, kde tkvejú korene jeho melanchtonovskej orientácie. Lekárstvo študoval v Padove, v Padove, Lekárstvoštudoval orientácie. melanchtonovskej jeho korene kde tkvejú Wittenbergu, vo prídomky používal latinizujúce Inak Bresburgensis. Purkircher kam Georgius zapísal sa pod menom básnictvu. praxe lekárskej Bloti Sambucovým venoval aj Bol sa Okrem Posoniensis/Pisoniensis. ska, ktoré neskôr publikoval aj Ortelius v atlase Ortelius v atlase aj publikoval neskôr ska, ktoré krúžkuz Viedne dochádzal a počas pobytu v meste býval u Purkirchera. migrácia Aj dôkaz, že je to vo v rámci domova pocit nezapríčiňovala odcudzenia, ale naopak republiky literárnej habsburskej (1535–1578) získal univerzite na Purkircher titul magistra Juraj a prostrediach. viacerých krajinách v Paríži. Vybudoval si jednu z najväčších a najvzácnejších súkromných knižníc vo vtedajšej Európe. vtedajšej knižníc vo z najväčších a najvzácnejších jednu si súkromných v Paríži. Vybudoval V roku v sprievode 1563 sa do do Gentu, botanika cisárskeho vybral budúceho Clusia z Talianska neskôr. vrátil sa o rok Viedne čase horúcou témou talianskych učencov. V roku 1555 Padovu opustil, ale niektoré emblémy venoval venoval emblémy opustil, ale niektoré 1555 Padovu V roku učencov. talianskych horúcoučase témou v roku 1558 do za rukopismi Európe: knihovník cisársky Ako po celej spolužiakom. svojim cestoval a Brindisi, Viterbe pobudol začas Ríme, Neapole, v rokoch v Janove, 1562–3 bol a Padovy, Benátok vychovávateľom Oláhovho synovca Juraja Bonu a získal aj doktorát z medicíny. V roku 1553 prvýkrát V roku z medicíny. doktorát a získal aj Bonu Oláhovho synovcaJuraja vychovávateľom pred V rokoch čestný ako 1557–9 prednášal do Talianska. pod Oláhovým patronátom vycestoval v tom bola kritike, ktorá textovej venoval sa v Bologni. univerzite na pobytu Od nášateľ v Taliansku túrne, všetci sa dostali do intenzívneho a dlhodobého do intenzívneho dostali sa všetci túrne, s cudzími Sambucus kontaktu Ján kultúrami. u viedenskúštudoval univerzitu, zapísal na potom desaťročný napríklad sa ako (1531–1584) Jo a Štras Ingolstadte katolíckom Wittenbergu, reformovanom v neskôr v Lipsku, st. Cameraria achima získal umení v Paríži, stal slobodných sa magistra burgu. v štúdiách Titul v Padove. Tu pokračoval bolo okrem politickej aj prestížnou záležitosťou, úspešný básnik mohol od dvora dostať čestný titul čestný dostať od dvora mohol básnik úspešný záležitosťou, prestížnou aj politickej okrem bolo laureatus poeta katolíckych študentov prestížnou zastávkou. prestížnou študentov katolíckych talianskych sústreďoval ktorý Bemba, si v záhrade a okolo centra Pietra zasadil platan pomyselného zasadili v Radetiovej lipu, ktorú zasvätili učencov, záhrade Apolónovi, múz. ochrancovi vín (básnik), Carolus Clusius vín Carolus (básnik), uhorských pre bola ktorá univerzity, boli bývalí padovskej študenti to knihovník). Väčšinou a cisársky 48 N. Rusnáková: Bratislavský humanistický krúžok v 16. storočí – migráciou ku kultúrnej výmene - - 51 L´o r - . […] . Ed. Bonnard, Milano Nechcem viac vy viac Nechcem […] Zatiaľ ma držte vo Vašej zvyčajnej láskavosti láskavosti zvyčajnej Vašej vo držte ma Zatiaľ […] Purkircher je mimo krajiny. Hneď ako príde, spolu uvidíme, uvidíme, spolu príde, ako Hneď krajiny. mimo je Purkircher v nemčine, ktorú som skopíroval. Ďalšou poštou pošlem začiatok začiatok pošlem poštou Ďalšou skopíroval. som ktorú v nemčine, […] […] Iné mi nateraz netreba. Zo srdca sa Vám porúčam a zdravím všetkých doma. Z Bratislavy 26. Z Bratislavy doma. všetkých a zdravím porúčam sa Vám Zo srdca netreba. nateraz mi Iné som Vám písal a sľúbili ste, že mi pošlete Vaše riešenia. Ja sa vo Vašich miestach nevyznám. nevyznám. miestach Vašich sa vo Ja riešenia. Vaše pošlete že mi ste, a sľúbili písal Vám som že by ste si myslel, som preto obyčaj, kresťanskú starú na poukazujú dekréty synodálne Nitrianske vyriešiť. niečo vedieť či budem uvidím, 2. februára, mať budeme snem Krajinský videli. radi ich […] 1572. januára Casletanus. Ellebodius Nicasius služobník oddaný Váš až v polovici pôjde že sa mi vraví, teraz No istý fráter. pôjde som, tam že 8. sa. Myslel som Pomýlil nič, nepošlem Vám Nateraz vravel. predtým som o ktorých veci, tie pošlem teda Vám Potom pôstu. o Etymológii len tú knižočku je to, čo Vám Porúčam z Nitry. ustanovenia dám synodálne pôjde, keď sa A frátrovi, parafrázy. v prílohe. listov urobila autorka tohto článku. Pinelli si vybudoval azda najväčšiusprístupnil knižnicu vybraným vo vtedajšej Európe, záujemcom. ktorú Nepublikované rukopisy v nej študovalmoni postumi. aj Galilei: La Por.: biblioteca Nuovo, A.: Testi di Gian Vincenzo Pinelli tra le carte di Nicolas-Claudeganizzazione Fabri de Peiresc. del sapere. In: Studi in onore di Alfredo Serrai. A cura di MariaTeresa Biagetti 2005, s. 317–334. Najváženejší môj pane môj Najváženejší bol lebo nesklamal, vôbec ktorý ma list, očakávaný túžobne Váš a našiel do Bratislavy sa som Vrátil a láskavosti. učenosti úvah, plný aby napomínate, a láskavo naliehavo ma a Mercurial Vy snahu. všetku a vynaložím robiť čo sa dá Nemôžem starám. sa najviac a o toto iné na Nemyslím usadiť. kde sa chcem domov, na myslel som čo vyriešim aj sťahovanie. ako hneď, s príbuznými, sa najprv neporozprávam ak sa rozhodnúť, a venovať a odpočinku žiť v pokoji chcem a ja Flámsku vo odpočinok istý a stály nevidím Pretože zem, to kde budete je lebo do Talianska, že sa presťahujem sa rozhodnem, ľahko štúdiu, život celý V Ríme priazeň. nemohol by som svoju ponúkate mi že aj v tomto ďakujem, ponížene komu aj Vy, niekoho, na obrátia radšej sa vždy a Taliani odišli takmer krajiny z tej zaalpčania lebo liečiť, veľmi bude. tam ak Francúza, nejakého na alebo mňa, na a nie krajiny z ich je kto keď aj o prax, ide pokiaľ muža, múdreho nehodné remeslo, namáhavé zlé, mechanické, toto konávať kniežat a hodné vznešené je o teóriu, ide pokiaľ Vám a želám láskavosti sa Vašej Porúčam radami. dobrými a vernými pomáhať mi a neprestávajte 1572. 8. augusta Z Bratislavy a šťastie. spokojnosť Ellebodius Nicasius služobník najoddanejší Váš pomeroch: výmenu list informácii o miestnych Ďalší Ellebodia dokumentuje Pinellimu pane môj a vážený Najctenejší poslal do Nitry monsignor mi odchádzal, odtiaľ deň, som a v ten ako asi 15 dní bol som V Nitre že sa a myslím, nedostal balík ten som doteraz ale z Talianska, že boli Povedal, listov. veľký balík Urobím, či Guilandina. Mercuriala od alebo Vás listy od tie boli ak mrzí, najmä veľmi ma To stratil. Váš otvorene mi Napíšte a anotácií. Poetiky časť Vám Posielam získal. ho som aby dať, čo sa bude o ktorých miest, iných ohľadom Podobne pojmov. štýlu alebo v otázke nepáči niečo či sa Vám názor, ------). 15 , 1559) neuvádza pri , 1559) neuvádza . SPN, Bratislava 1974, s. 10–14. Boiemicae . Leo S. Olschki, Firenze 2001. Preklad Gian Vincenzo Pinelli et Claude Dupuy. Une Zobrané spisy Zobrané Decriptio urbis Lunae urbis Decriptio 19 . Brill, Leiden 2009, s. 46. . Brill, Leiden 2009, s. 25–30. The uses of humanism: Johannes SambucusAndreas(1531–1584), (1533–1589)Dudith and the The uses of humanism: Johannes SambucusAndreas(1531–1584), (1533–1589)Dudith and the Uhorskí študenti riešili v reformačnom období otázku svojej národnosti špecificky: prí špecificky: Uhorskí riešili študenti národnosti svojej v reformačnom otázku období 16 Inou črtou bola neustála migrácia intelektuálnej špičky po celej európskej literárnej repub literárnej európskej celej po špičky intelektuálnej migrácia neustála črtou bola Inou 18 17 Srov: Almási, G.: Srov: Almási, G.: Tamtéž, s. 38–41. Okál, M.: Život a dielo Martina Rakovského. In: Rakovský, M.: republic of letters in East Central Europe prepise sme sa riadili podobnými zásadami ako autori publikácie correspondence entre deux humanistes. Éditée par Anna Maria Raugei republic of letters in East Central Europe Uhorský humanizmus 16. storočia sa líšil od talianskeho v niekoľkých líšil sa od talianskeho 16. storočia Uhorský humanizmus najvýraznejším bodoch: Iným centrom univerzitného formovania uhorských humanistov, najmä tých, refor mali ktorí najmä humanistov, uhorských univerzitného formovania centrom Iným Listy sú uložené v Ambroziánskej knižnici v Miláne 196 inf (D R 126 1-112, S 106 sup. 101, sup. Pri 3–5). ich 19 18 16 17 vysvetľuje, kde sa mieni natrvalo mieni sa usadiť. kde vysvetľuje, 15 centru. Európa vtedajších prispievalo čo prejavov k eliminácii krajine, xenofóbnych domovskej po likeako Pinellimu, v ktorom Ellebodia priateľovi Nicasia listov z jeden to Dokazuje minimum. na takmer nov chia predstavovala celok geopoliticky heterogénnych krajín, ktoré sa usilovala zjednotiť aj spoločnou spoločnou aj zjednotiť usilovala sa ktoré krajín, heterogénnych geopoliticky celok predstavovala chia nemožno polycentrický, ako charakterizujú humanizmus však európsky Bádatelia vysokou kultúrou. k jedinému usúvzťažňovať nemeckému humanizmu alebo uhorského javy všetky talianskemu teda cov. monar štruktúrou, druhej habsburská sociálnou veľkých na absencia strane rozvetvenou s bola miest svojich dielach (napr. v zbierke básní a epigramov a epigramov básní v zbierke (napr. dielach svojich národnosti Iné ignoruje. a Nemcov Čechov spor ich národnosť, osobnostiach domácich opisovaných Pannón ako paušálne Uhrov Sarmatov, ako uvádza Poliakov napr. anticizujúcimi názvami, označuje príkladom integrácie cudzinca na platforme humanistickej intelektuálnej vrstvy. Ako Slovák – štátny – štátny Slovák Ako vrstvy. intelektuálnej humanistickej cudzinca platforme na príkladom integrácie sa vyjadrovalo sa prídomkom Pannonius) (čo príslušník protestant a zároveň kráľovstva Uhorského kališníckeho mesta prostredia do potom prostredia, intelektuálneho najprv pražského do integroval vyznanie. Vo náboženské ale aj jazyk (tvoril nielen v latinčine), bol nástrojom Integrujúcim Louny. (Padova, Bologna). Rakovský vo Wittenbergu pobudol rok,na živo aj on si pôsobil pobudol v Prahe: potom Rakovský Wittenbergu vo Bologna). (Padova, ale a popri univerzite školu), pražskej viedol na súkromnú tom gréčtinu výučbou bytie(učil zarábal krúžku. básnickom Rakovský je v Hodějovského členstvo bolo náplňou intelektuálnou hlavnou jeho doval aj Martin Rakovský a to na podnet rektora bardejovskej školy Leonarda Stöckela. Nebolo však Nebolo Stöckela. Leonarda školy bardejovskej Martin aj Rakovský rektora podnet doval na a to Sam univerzity. reformačné na len zapisovali sa škôl stredných reformačných študenti pravidlom, že aj v talianskom sa formovali ale neskôr školou, wittenberskou prešli Purkircher bucus aj prostredí žiaval najmä Flám Ellebodius. Ellebodius. Flám najmä žiaval štu tu iných Okrem Melanchton. Filip príslušnosť,kde pôsobil Wittenberg, bol náboženskú mačnú vyjadrili svoj zemepisný a etnický pôvod. S literárnymi krúžkami sa uhorskí študenti zoznámili práve krúžkami práve vyjadrili S literárnymi uhorskí zoznámili sa pôvod. študenti a etnický zemepisný svoj Bembo, akými boli Pietro vyvíjali a benátskych patricijov, činnosť krúžky padovských Tu v Padove. Pinelli a i. Styky s vydavateľom Gianvincenzo Sambucus, aj udržiavali Manuziom Manuzio, Paolo familiárni,styky s nimi udr prostrediu bratislavskému neboli Ellebodius, Dudith a i. Pinelli a Vettori študenti robili skúšky nie z moci rektora, ktorý bol pápežským prelátom, ale zo štátnej moci benátskej benátskej štátnej moci ale zo ktorý pápežským prelátom, bol rektora, nie z moci robili skúšky študenti republiky. aby „Pannonius“, vyjadrili ako sa ale označili národu, zápisom k nemeckému k protestantom slušnosť Karty národnostno-identitnej situácie na univerzite v Padove zamiešala bula pápeža Pia IV., podľa IV., Pia Karty v Padove univerzite pápeža bula na situácie zamiešala národnostno-identitnej z padovskej diplom univerzity dostať mohol ktorý študent, len To pápežovi. prisahalktorej vernosť aby navrhla, vláda benátska keď doby, do až študentom protestantským problém robilo samozrejme medicínske zameranie (už v 16. st. sa tam robili pitvy), zatiaľ čo Ferrara sa zameriavala literárne. Pa literárne. zameriavala sa v 16. Ferrara robili čo pitvy), tam sa zatiaľ st. (už zameranie medicínske boli šľachtici študentov 65 percent uvádza, že (Almási školu šľachtickú za elitnú považovala sa dova 50 52 Literatura Almási, G.: The uses of humanism: Johannes Sambucus (1531–1584), Andreas Dudith (1533–1589) and the republic of letters in East Central Europe. Brill, Leiden 2009. Angyal, A.: Tradizione neoplatonica e umanesimo ungherese. In: L´opera e il pensiero di Giovanni Pico della Mirandola nella storia dell´Umanesimo. Firenze 1965. Archive unit D 196. Milano: Biblioteca Ambrosiana. D 196 inf 1-112, R 126 sup. 101, S 106, sup. 3–5. Čajková, J.: Umelecké slovo v období renesancie. In: Slovenské divadlo. Revue dramatických umení. Kabinet divadla a filmu SAV, 57, 2009, č. 2–3. Frimmová, E.: Renaissance et humanisme en Slovaquie. In: Renaissance et réform. Vol. XXII, num. 2, printemps 1998, pp. 19–41. Canadian Society for Renaissance studies et. al., Toronto 1999. Raugei, A. M. (ed.): Gian Vincenzo Pinelli et Claude Dupuy. Une correspondence entre deux humanistes. Leo S. Olschki, Firenze 2001, s. XX–XXVII. Horányi, M. – Klaniczay, T. (eds.): Italia e Ungheria. Dieci secoli di rapporti letterari. Budapest, 1967. Kovács-Romano, Zs.: Nicasius Ellebodius Casletanus tra Padova e Posonio. In: Rapporti e scambi tra umanesimo italiano ed umanesimo europeo. A cura di Luisa Rotondi Secchi Tarugi. Milano, Nuovi Orizzonti 2001. Nuovo, A.: Testimoni postumi. La biblioteca di Gian Vincenzo Pinelli tra le carte di Nicolas-Claude Fabri de Peiresc. In: L´organizzazione del sapere. Studi in onore di Alfredo Serrai. A cura di Maria Teresa Biagetti.Ed. Bonnard, Milano 2005. Okál, M.: Život a dielo bratislavského humanistu Juraja Purkirchera [online, cit. 22.11.2010]. Dostupné z WWW: Marianna Figedyová O tom, ako vnímame cudzincov dnes, a ako ich vnímali naši predkovia v minulosti, môžeme získať istú predstavu porovnaním hesiel Krátkeho slovníka slovenského jazyka (1997) a Historického slovníka slovenského jazyka (1991). Podľa Krátkeho slovníka slovenského jazyka je cudzinec 1, príslušník cudzieho štátu, národa, cud- zozemec; 2, neznámy, cudzí človek. Pri hesle cudzí sa nám roztvára omnoho širšie pole súvislostí. Cudzí je 1, patriaci inej osobe, inému kolektívu (rodine, obci, národu, štátu); 2, neznámy, nezvyčajný, neprirodzený; 3, nezodpovedajúci, vzdialený; 4, nemajúci (citový) vzťah k nikomu, ľahostajný; 5, ne- patriaci do daného prostredia, nesúrodý.1 Historický slovník slovenského jazyka sa s pojmom cudzinec a cudzí vysporiadal obšírnejšie, citeľne však na tomto príklade badať posun vo vnímaní. Pod heslom cudzokrajan nájdeme osobu pochádzajúcu z inej krajiny, cudzinca, cudzozemca. Cudzokrajný 1, po- chádzajúci z inej obce, z iného kraja, cezpoľný; 2, pochádzajúci z inej krajiny. Cudzí v historickom kontexte zodpovedá 1, patriaci do vlastníctva iného, nie vlastný; 2, patriaci do iného rodinného, alebo manželského zväzku, nepríbuzný; 3, patriaci do iného štátneho, administratívneho, etnického alebo kultúrneho spoločenstva, nenašský. V tomto slovníku sa nachádza z dnešného pohľadu zaujímavé heslo cudziť, ktoré v súčasnom jazyku stratilo svoj presný význam, a reália ním označovaná sa pome- núva všeobecnejšie ako preberať. Kategórie „reálneho cudzenia“ sú popritom veľmi rozšírené. Cudziť znamená preberať niečo od iného etnika.2 Naša krátka exkurzia po normotvorných príručkách slovenského jazyka má istý cieľ. Chcem po- ukázať na to, že vnímanie cudzinca sa v jednotlivých epochách výrazne líši vo vnímaní spoločnosti i jednotlivca. Podľa porovnania historického a súčasného slovníka by mal byť dnešní postoj k cud- zincom otvorenejší. Dnes už zrejme väčšina používateľov jazyka za cudzinca nepovažuje obyvateľa vedľajšej dediny. Nastáva však otázka, kto je to teda cudzinec? Jedným z mnohých literárnych spraco- vaní tejto témy je i román Hrdina našich čias. Moment cudzinca v ňom nie je prvoplánový, no je o to pálčivejší, a pre hlavnú postavy deštruktívny. Michail Jurievič Lermontov vedel, čo znamená byť cudzincom. Jeho osamelosť stihla za krát- kych 29 rokov života nadobudnúť rôzne podoby. Tento predstaviteľ „zlatej ruskej mládeže“ začiatku 19. storočia nám ponúka i dnes možnosť zamyslieť sa nad hodnotami, ktoré nás môžu priviesť k roz- ličným záverom. Stačí sa len začítať do jeho dedičstva, zoznámiť sa s ním prostredníctvom lyrického subjektu jeho lyriky, či románového predstaviteľa, mladého ruského dôstojníka Grigorija Pečorina. Je prirodzené, že vopred musíme vylúčiť cestu stotožnenia autora a hrdinu. Zameriame sa na obraz skutočnosti, literárnu fikciu, spôsob výpovede, ktorú nám autor o danej epoche zanechal. Alebo ako píše v úvodných riadkoch Hrdinu našich čias sám Lermontov, „zoznámime sa s podobizňou zloženou z najkrikľavejších nedostatkov celého nášho pokolenia“. Netypický román Hrdina našich čias uzrel svetlo sveta v roku 1840. Môžeme ho vnímať i ako súbor šiestich poviedok či noviel spojených Úvodom k druhému vydaniu a už spomínaným hlavným pred- staviteľom Pečorinom. 1 Kol. aut.: Krátky slovník slovenského jazyka. Veda, Bratislava 1997, s. 87. 2 Kol. aut.: Historický slovník slovenského jazyka. Veda, Bratislava1991, s. 194–195. M. Figedyová: Cudzinec vo vlastnej krajine ------55 4 . [online, citováno Dostupné 12. 2011]. z WWW: 7. - - predkovia upadali z omylu do omylu. Avšak na na Avšak omylu. do z omylu upadali predkovia 11 . [online, citováno Dostupné 12. 2011]. z WWW: 7. 11 12 poznatky sme nútení opätovne prehodnocovať akonáhle nadobudneme novú (v našom zážitkovú nadobudneme akonáhle prehodnocovať opätovne nútení sme poznatky ovplyvňuje a naopak – nás skúsenosť poznania nášho pri celého čitateľskú každom suma prípade) sa. – prijímaní či či neprijímaní, stotožnení odmietaní, hodnotení - - - 8 - 7 . [online, citováno Dostupné 12. 2011]. z WWW: 7. 9 10 7 8 nich zakódoval, ako svoj odkaz, autor istej epochy. Je na čitateľovi dneška, ako tento odkaz dešifruje. dneška, tento čitateľovi ako na Je epochy. istej odkaz, svoj ako autor nich zakódoval, a výpovede Grigo postojov základe na pokladať budeme a koho Či a s čím odmietne stotožní. sa Čo za cudzinca vlastnej vo krajine. rija Alexandroviča Pečorina svojej domovskej kultúry. domovskej svojej Opovrhuje cudzincami, paradoxom je to, že sám je cudzincom. On je ten, ktorý prišiel do prostredia ktorý ten, cudzincom. prišiel je On je sám do prostredia že to, je Opovrhuje cudzincami, paradoxom s ustáleným zvykmi, cudzinec, Prišiel ktorý náboženstvom, tradíciami. týmto opovrhuje tradičným axiómy násilne zavádza území zvrchovanom tomto na keď a verí dobre, svetom robí že predstave, ilúzii, že jediní obyvatelia kaukazského kúpeľného mestečka Kyslovodsk sú Rusi. Vnímanie cudziny cudziny Rusi. sú Vnímanie Kyslovodsk mestečka kúpeľného kaukazského ilúzii, obyvatelia jediní že neskrýva a je základoch, individualitou. podmienené Pečorin svoj krehkých veľmi na a domova stojí impéria. ocitli cárskeho v područí Kaukazanmi, ruskou sa ktorí rozpínavosťou nad pocit nadradenosti 4. príslušník sa situáciu, pri etnika ktorej neznalo nazvať – Rus nad pohoršuje môžeme takto Paradoxy, vystavený je diela Percipient vypýtať nevedia Kaukazu, chlieb si ani „ktorí po našom.“ obyvateľov sťou úzština, čoho doklady nájdeme i v rozhovoroch kúpeľných hostí. kúpeľných i v rozhovoroch nájdeme úzština, doklady čoho Jedným zo základných atribútov charakterizujúcich príslušníka národa je jazyk. Podľa tohto kritéria kritéria príslušníka jazyk. tohto je charakterizujúcich národa Podľa atribútov základných zo Jedným i celá ako rovnako vysoká Ruska spoločnosť Pečorin, tých čias, cudzincom vlastnej vo literárny bol franc bola tých kultúrnym komunikačným jazykom čias a prostredia že známe, všeobecné Je krajine. 3. 56 58 Lermontovov hrdina v tomto príbehu vykonal,[13] nebol napriek svojej všeobecnej prospešnosti činom hrdinským, ale rúhaním a pokušením, pretože všetko ľudské je príliš malé a teda ani nevyža- duje zodpovednosť a rozvahu.14 Vladimír Svatoň sa vo svojom hodnotení uchýlil podľa môjho názoru k prílišnému nihilizmu. Naz- dávam sa, že Pečorim sa správa skôr ako nešťastný človek, zúfalec, ktorý nie je pripútaný k nikomu a k ničomu – je teda, ako hovorí kodifikačná príručka, cudzincom. Literatura Kol. aut.: Historický slovník slovenského jazyka. Veda, Bratislava1991. Kol. aut.: Krátky slovník slovenského jazyka. Veda, Bratislava 1997. Lermontov, M. J.: Hrdina našich čias. Tatran, Bratislava 1975. Лермонтов, M. Ю: Герой нашего времени. [online, citováno 12. 7. 2011]. Dostupné z WWW: 13 Pečorin si chce vyskúšať či bolo správne osudové predurčenie, že smrť ho tejto noci nestretne. 14 Svatoň, V.: Proměny dávných příběhů. Univerzita Karlova, Praha 2004, s. 190–191. Julius Zeyer – cizinec v české literatuře? K povaze a způsobu včleňování Zeyerova díla do českého literárního kánonu Michal Fránek Dílo Julia Zeyera tvoří jednu z významných a stále živých hodnot v české literatuře devatenáctého století. Od doby prvních vydání se těšilo přízni čtenářů a zájmu recenzentů i pozdějších literárních historiků, takže odborná literatura vztahující se k Zeyerovu životu a dílu je dnes velmi rozsáhlá. Přes tuto skutečnost je pro Zeyerovu tvorbu příznačné, že ve své době ani později nebyla zdaleka přijí- mána jednoznačně kladně a její autor se nestal – na rozdíl od řady jiných básníků té doby – všeobecně akceptovanou a uznávanou osobností a že naopak často vyvolával nekritický obdiv na jedné straně a zároveň pohrdavé odmítání na straně druhé. Příčiny lze vidět především ve výlučném a exkluziv- ním postavení Zeyerových děl v české literatuře, ostentativně odmítajících plnit „požadavek dne“, a zároveň v obdobném postavení samotného básníka, jehož vědomě pěstovaný aristokratismus a jistá povýšenost nad českým plebejstvím představovaly určité „projekční plátno“, na něž si jeho současníci i pozdější interpreti mohli promítat své sympatie či antipatie. Zeyerovo postavení v české literatuře i společnosti bylo do značné míry postavením cizince; tak je vnímal on sám a tak také bylo také vní- máno současníky i pozdějšími vykladači. Postupné včleňování Zeyerova díla do českého literárního kánonu tak představuje z hlediska dějin recepce velmi zajímavý proces a doklad toho, jak se česká kul- tura vyrovnávala s „cizorodým“ prvkem, za nějž bylo Zeyerovo dílo mnohými interprety považováno. V našem příspěvku se pokusíme nastínit a osvětlit některé aspekty tohoto vývoje. Julius Zeyer vstupoval do literatury v první polovině 70. let jako příslušník ruchovsko-lumírovské generace, jejíž poetika nesla zřetelné rysy parnasismu. Druhá polovina 70. let pak byla poznamenána ostrými polemikami mezi tzv. kosmopolity z Lumíru a národovci z Osvěty, jež byly ve skutečnosti stře- tem dvou funkčních modelů literatury: „Konflikt národovectví a kosmopolitismu tu byl vlastně krycí šifrou pro protiklad modelu (národně) angažovaného na jedné straně a modelu autonomního umění na straně druhé.“1 Zeyer sám se těchto polemik, jež se týkaly především tvorby Jaroslava Vrchlického, přímo neúčastnil, ve svých vlastních dílech a zejména v předmluvách k nim však dával jasně najevo, na čí straně stojí. Zeyerův vstup do literatury byl přitom dobovou kritikou přivítán velmi příznivě a básník vzbudil zejména po vydání románu Ondřej Černyšev naděje, že se stane výrazným tvůrcem his- torického románu, po němž existovala silná poptávka. Jeho pohrdavé výroky na adresu dobové kritiky však vytvořily již v sedmdesátých letech mezi ním a některými kritiky zřetelné napětí, jež se prohlubo- valo zároveň s tím, jak Zeyer odmítal tvořit umění plnící mimoliterární, především národně výchovné úkoly; angažovanost v tomto smyslu totiž chápal jinak než konzervativní kritika. Výrazně se to ukázalo právě u národní tematiky. Zeyerovo pojetí vlastenectví bylo podstatně od- lišné od většinového diskurzu, zdůrazňujícího nutnost drobné práce pro vlast místo velkých gest 1 Haman, A.: Proměny a střety literárních modelů a uměleckých rolí na cestě k moderně v české literatuře 19. století. In: Haman, A.: Literatura v průsečíku pohledů. Teorie – historie – kritika. ARSCI, Praha 2003, s. 82. M. Fránek: Julius Zeyer – cizinec v české literatuře? K povaze a způsobu včleňování Zeyerova díla do české literatury ------10 61 . Re 1891, . František Magdaléně Slávy dcera Slávy Hlas národa Magdalena 384. , pro něž Řím, děj se , pro kde (1886) vyslovil otazníky – Času Pro Huberta Gordona Schauera Schauera Gordona Huberta Pro 11 rovněž viděl rovněž v Plojharovi především 12, č. 16. 5., 1891, 11, s. 192–193; č. 12, Naše dvě otázky dvě Naše Osvětě Literární listy 22, 1892, I. díl, č. 4, s. 375 31, 1891, č. 1891, 113, 25. 31, 4., příloha, s. 1., č. 120, 2. 5. 2. příloha, s. 1. Osvěta 13 Leander Čech v Čech Leander 12 , dobovou kritikou většinou nepochopených, proto si také poradil poradil si také proto kritikou nepochopených, , dobovou většinou Národní listy Národní Poezie , v němžs českou vyrovnával pasivitou, nejbolestněji Zeyer se národní Další boje o interpretaci tohoto díla a zejména hlavního hrdiny se odehrávaly odehrávaly se díla hlavního hrdiny a zejména tohoto o interpretaci boje Další 14 by bylo naopak lepší Plojharův poměr k národu buď lépe precizovat, nebo raději raději nebo k národu precizovat, Plojharův buď lépe poměr lepší bylo by naopak Jan Maria Plojhar Maria Jan „V saloněje zatímhlučněj’. Při/ víně a při sodovce sedí/ hosté. pan Plojhar Tu blíže / stolku mého reka / Astur [Hubert Gordon Schauer]: Jan Maria Plojhar. Při zkoumání Zeyerova postavení v české literatuře nelze pominout ani fenomén Zeyerova kultu, Zeyerova fenomén pominout ani nelze v české literatuře postavení Zeyerova zkoumání Při se jhem a zapomněl, čím jest povinen své minulosti.“ Zelený, O Zey[!]rovu V.: Plojharovi. č. 76, 18. 3., s. 1. s. 206–207. zasmušuje krásné čelo, / kouří třetí cigarettu / a už po nich jaksi bledne.“ Machar,Šimáček, J. S.: Praha 1894, s. 11. Román rehabilitace, postupné náznak signalizovalo let devadesátých počátkem románu Zeyerova Přijetí Voborník, J.: Zeyerův nový román. „Celá pravda osuduPlojharova jest strašlivá jen obrazem té bídy, do níž by upadl národ, kdyby se vskutku smířil Čech, L.: Nové písemnictví – Výpravná prosa. Literárních listech Literárních které se v tomto desetiletí autorovi dostalo. Román se stal zároveň – především díky autobiografic – především zároveň stal Román se v tomto se dostalo. desetiletí autorovi které kritici se vůči vymezovali, už pozitivně, kým ať kterému rysům tvorby, – určitým jeho emblémem k životu postoje vyznání jako autorova a zejména chápán Byl činegativně. k národu. v poz Proto vzbudil u realistůdější době odpor zejména silný Herbenova kolem v dokonce Machar Svatopluk centrum papežství. především Josef představoval odehrává, Jiřína hrdina kde hlavní z návštěvníkůjednoho jako nevěstince, Plojhara postavu figurovat nechal Lucy. prostitutku jde Martenem a Milošem Šimkem mezi Otokarem smrti, v polemice zejména po Zeyerově let deset ještě postavy. Plojharovy úpadkovost dekadentní o údajnou nezávisloua to na tvůrčí důraz kladla zvláště v době, velký individualitu. která S ním další spojen je 10 11 12 13 14 při svém knižním vydání v roce 1891 již vstoupil do kontextu nového funkčního modelu literatury, přiknižním v roce vydání svém funkčního 1891 již literatury, nového vstoupil modelu do kontextu a přehodnoco kriticky jež promýšlela moderny, České který a nastupující přinesla90. léta generace spektrum přístupů široké ukázaly k Zeyerovu Kritické reakce identity. národní české pojetí také vala přivítal modernost především Voborník Jan životopisec pozdější Básníkův chápání. možná dílu a jeho roz jeho si možnost uvědomoval úroveň, evropskou na dostala kterýmrománu, česká literatura tak se v kontextu politických Zeyerových román přístupů. a rozličných interpretoval On sám čtení ličných sbírce ve obsažených alegorií se pocítí prudké v němž za spáchanou výčitky románu, svědomí Caterina závěrem s „disonantním“ odumřít. dobrovolně právo nemají které Čechy, představuje v jeho interpretaci Caterina bevraždu: který ji kladl domácích do dobových Zelený, V. V. právě poroby motivu věnoval národní se Nejvíce podle vystihuje názoru jeho citysouvislostí a především vyzýval kvůli Ten němu románu. čtení ke lety (jinak Kollárova před jako tak s Plojharem národa, kontrastující) celého zcela výjimečná a postava je Plojhar že všakzdůraznil, cenzent apokalyptické pesimismus, jeho vidiny a nakonecnároda národa. osud smrt na českého vztahovat nelze v po však měl přirozeně „Hassliebe“ Plojharovu Pro dílo. samostatné vydal na by vynechat, protože v proslulé nedlouho předtím on sám chopení, neboť stati existence. národní české smyslem nad a sociologickém psychologickém podrobném hlavního svém rozboru Ve moderní román. skutečně národa. celého ztělesnění jako Plojhara žáka, chápat rovněž odmítal Hennequinova nezapřel hrdiny – objektivní a subjektivní roviny dvě na národem nad znechucení – Plojharovo rozlišit snaha Jeho výpadech v Zeyerových vůči neboť satirických názorům, autorovým proti obranu jistou představuje mo cítil tzv. na nepochybně útok nezávadnost, a gramatickou mravní především zdůrazňující kritice, kritiku, byl jejímž ravskou představitelem. , . - - - - - 4 ------.“ Ha Poezie Oproti Oproti Je však Je 6 9 se zřetelným zřetelným se žítia pracovati Šotku , otištěné ve sbírce sbírce ve , otištěné Kroniky o svatém Brandanu Kroniky . Academia, Praha 2008, s. 156–167. napadl jeden z ústředních jeden napadl mýtů čes Kořící se Slávii Kořící . Spisy J. Z., sv. 20. Unie, Praha s. 6. 1919, . Ed. Jerzy Śliziňski. Academia, Praha 1980. 1888, 4., 11. č. s. 101, 1. autor pod rouškou starověkého motivu odkazuje starověkého pod rouškou autor Písni o RolanduPísni 11, 1883, 11, příloha č. 47, Šotek, 30. 11. Hlas národa , 40, 1993, č. 6, s. 413.) Kaditelnice Karolinská epopeja II Zeyerovo vášnivě chápané vlastenectví blíže mnohem mělo chápané vášnivě Zeyerovo Paleček 2 V jeho tvorbě je přítomna řada vlasteneckých apelů k přítom apelů V jeho vlasteneckých řada tvorbě přítomna je 3 básníka dopředu zastal proti možným negativním ohlasům. negativním možným proti zastal básníka dopředu 8 Cizí, jiné, exotické v české kultuře století 19. 5 . Eds. M. Otruba a J. Víšková. Československý spisovatel, Praha s. 104.) 1981, Slovenská literatura Slovenská Zeyer naopak ve zmíněné předmluvě tento mýtus odsoudil jako zastaralý, ne mýtus odsoudil zastaralý, jako tento předmluvě zmíněné ve naopak Zeyer . Eds.L. Fišerová a A. Stich. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 45. Básně 7 Hlasu národa Dílo II Korespondence Julia Zeyera s polskými spisovateli X. [Václav Vladimír Y. Zelený]: Feuilleton. „Nemám více co říci, a věnuji tuto svou práci všem pravým, silným a odhodlaným mužům tohoto sice krás Řehák, D.: Irsko jako téma a obraz v české literatuře století. 19. Exotika aneb Výlučnost cizí i vlastní. In: Blá An. [Josef Václav Frič]: Naše odpověď. „Často tichá pastuchova chyžka / více pro vlast může dělati nežli / tábor, z něhož válčil Žižka.“ (Kollár, J.: Slávy „Proti patetickému, vizionářskému mesianismu polskému, v druhé polovině století pak i slovenskému, se „Jindyumírali mužové pro čest, pro blaho svého národu, my však z tétéž příčiny budeme Zeyer, J.: těm pravým mužům, jimž při slově »boj« srdce živěji zatluče, oči jasněji se zajiskří,»dobré bohatýrské všem, již velký rány« oceniti význam dovedou, a všem konečně, kdož si se mnou stejně přejí, aby ta ošuměláo »pastuchově idyla chyžce« juž jednou poslední své zlo byla natropila, tak abychom bohdá posměchem a příslovím u jiných národů býti přestali!“ Zeyer, J.: v Čechách rozvíjí v souvislosti s emblematikou ‚chaloupky‘ vlastně jakýsi mesianismustiškánsky »snížený«, stylizovaný. téměř fran Proti velkému heroickému činu až po sám práh národníčinorodé sebeoběti práce se pro v něm vlast, klade práce ideál přísně vzato »nedějinné«, vzdálené velkým sociálnímtorie, práce střetům neokázalé a bouřím a systematické, his »skromné«.“ (Macura, Pastuchova V.: chyžka. K souvislostemkollárovského jednoho motivu. ného, aleaž běda v bařinách kantorství, advokátství a šosáctví tonoucího království. Věnuji svou báseňvšem Borovský, K.: hová, K. – Petrbok, (eds.): V. dcera. In: Kollár, J.: vlíček Borovský, K.: [Brněnské noviny čís. Pražské 11...] noviny č. 6, 18. 1. 1846, s. 22. Cit. podle: Havlíček Reakce na tuto hozenou rukavici paradoxně vzešla od Zeyerova přítele Václava Vladimíra Zele Václava přítele rukavici vzešla od Zeyerova hozenou tuto paradoxně na Reakce Zeyerova nechuť přijímat obecně sdílené hodnoty a postoje vystoupila výrazně sdílené druhé hodnoty obecně ve přijímat a postoje polovině nechuť Zeyerova 9 8 7 4 5 6 2 3 „velkých myšlenek“, nikoli v popření mýtu chaloupky jako takového. takového. jako mýtu chaloupky nikoli v popření myšlenek“, „velkých příznačné, že ani on mýtus chaloupky nezpochybnil, ačkoli Zeyerovu argumentaci přímo nevyvracel: argumentaci Zeyerovu nezpochybnil, on mýtus ačkoli ani chaloupky že příznačné, čes veršů omílání Kollárových bezmyšlenkovitém viděl v častém totiž především příčinu negace jeho za vizionáře duchovně pokládal spřízněného přitom Zey se samotného žurnalistikoukou (Kollára viděl citování v střídmějším proto pouhou frázi. Nápravu podle klesly na tak názoru jeho které erem), produktivní a přímo škodlivý. který v se ného, 80. let, v závěru časopisecké kdy k předmluvy znělce. Kollárově slavné ve vyjádřený chaloupky, – mýtus české 19. století společnosti kého mínění většinovému pochopila většina kritiků jako pohrdání Slovany a básník byl dokonce karikován v byl dokonce a básník Slovany kritikůpochopila pohrdání většina jako antisemitským podtextem. jící tradici, byl dobře srozumitelný i dobovým srozumitelný jící byl tradici, dobře kritikům, v případě jako a Čech. Irska pokořeného mezi osudem paralela vystupuje známá v níž v české společnosti zřetelně přišla u básně tomu odezva naproti negativnější Mnohem 1878, v roce kongresu po Berlínském patrně napsaný zoufalství pasivity, Zeyerův projev slovanské ze k požáru Národního divadla jako spravedlivého trestu za to, že slavnostní otevření „znesvětil“ svou otevření slavnostní že za to, trestu k požáru spravedlivého divadla jako Národního korunní princ Rudolf). habsburský přítomností i tam, probleskl apel jej by vlastenecký kde Někde již existu na navázal jinotaj básníkův vzhledem Pokud k žánru u legendy. čtenář např. neočekával, hem větším pochopením než u nás. než pochopením větším hem více braly či sebe méně na někdy při čtení, prvoplánovém nosti, však jež vždy nebyly zřetelné jasně v básni (např. háv alegorický průhledný v duchu citátu. známého Havlíčkova přijímán s mno života byl za svého básník v Polsku náhodou, že proto a není mesianismu k polskému 60 M. Fránek: Julius Zeyer – cizinec v české literatuře? K povaze a způsobu včleňování Zeyerova díla do české literatury - - , - 63 . . ARSCI, žid – boháč – arisžid – boháč ������������������� 384. [ Slovenská literatura Slovenská – . Tyto dobové kontexty však se dobové . Tyto , 30. 11. 16, 1902, č. 357, 30. 12., s. 3. 357, 30. 12., s. 16, 1902, č. Šotek Čas . Ed. D. Jeřábek. Československý Československý Jeřábek. D. . Ed. 12, 1891, č. 11, 16. 5., s. 192–193; č. 12, 192–193; č. 11, 16. 5., s. 12, 1891, č. 22, 1892, I. díl, 375 4, s. č. O umění , 12, 1907, č. 13, 31. 3., s. 104. 13, 31. 3., s. , 12, 1907, č. Osvěta Dějinách české literatury české Dějinách Literární listy Literární Eds. M. Otruba a J. Víšková. Československý spisovatel, spisovatel, Československý Víšková. M. Otruba Eds. a J. Besedy Času Besedy 11, 1883, č. 47, příloha 11, 1883, č. Literatura v průsečíku pohledů. Teorie – historie – kritika – historie Teorie pohledů. v průsečíku Literatura Básně. Paleček , 1, 1873, č. 46, s. 553–554. 46, s. , 1, 1873, č. . Eds. L. Fišerová a A. Stich. Československý spisovatel, Praha 1986, Praha spisovatel, a A. Československý L. Stich. . Eds. Fišerová . František Šimáček, Praha 1894, s. 11. 1894, s. Praha Šimáček, . František Lumír Dílo IIDílo . Ed. J. Moravec. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, hudby literatury, krásné nakladatelství Státní Moravec. J. . Ed. Magdalena Dopisy II Dopisy ducha) – katolík] představovala v jedné osobě značnou koncentraci negativních stereotypů stereotypů negativních v jedné koncentraci značnou osobě představovala – katolík] ducha) ( Praha 1954. 75–98. 1954, s. Praha spisovatel, A.: Haman, In: 19. století. ratuře 82. 2003, s. Praha s. 45. 104. 1981, s. Praha 19. a 20. století profese spisovatelské souvislosti Ekonomické pečováno...“ bude odměnu „O slušnou ČR, 91–100. 2009, s. Praha AV literaturu českou pro Ústav 409–415. 6, s. 40, 1993, č. s. 206–207. Zeyerovo dílo i jeho život tedy od počátků přitahovaly i odpuzovaly svou jinakostí, neochotou se se neochotou jinakostí, svou i odpuzovaly přitahovaly dílo od počátků i jeho tedy život Zeyerovo Hálek, V.: Česká otázka spisovatelská. In: Hálek, V.: Hálek, V.: In: otázka spisovatelská. Česká Hálek, V.: lite k moderně v české cestě na rolí a uměleckých modelů literárních a střety A.:Haman, Proměny K.: Borovský, Havlíček J.: Kollár, In: dcera. Slávy J.: Kollár, (eds.): P. – Janáček, T. Breň, In: poměry Zeyera. Julia Finanční a touhy. Plány Křišťanová, D.: motivu. chyžka. kollárovského K souvislostem jednoho Pastuchova V.: Macura, S.: J. Machar, zařadit a sdílet obecně přijímané postoje. Zjednodušená charakteristika básníka �������������������� Zjednodušená a sdílet zařadit přijímané postoje. obecně tokrat i odpor nadšení však se ukázalo pro míry do jisté jež společnosti, fungujíčeské Vzbuzovat dodnes. skrývá přijetí, než všeobecné často se pod nímž účinnější strategie mnohem druhý básníka život jako o Zeyerovo dílo smrti, neskončily po jeho tak ani i když Polemiky spíše lhostejnost. postupně se to k výše však (vzhledem příznačné kánonu. Je literárního pevnou českého součástí stalo uvedeným v době jak marginalizaci, a o potlačení snahám čelit muselo století dvacátém i ve že charakteristikám), ne lumírovců tří ze velkých jedinému jako Zeyerovi se kdy letech, v padesátých zejména tak okupace, v akademických kapitoly samostatné dostalo již vymykají vymezení příspěvku. našeho časovému Literatura odpověď. Naše Frič]: An.: [J. V. jabloní. divadlo: Pod mythu. Národní An.: K Zeyerovskému básník? Zapomenutý An.: [J. Herben]: Plojhar. Maria Jan Schauer]: Astur G. [H. písemnictví prosa. L.: – Výpravná Nové Čech, Rrrrbumbum. S.: Čech, J.: Neruda, ------Rrrr „O slušnou od Česká otázka otázka Česká v Národním Pod jabloníPod . Ústav pro českou literaturu , kteří neopomněli jeho finanční finanční jeho neopomněli , kteří 17 Vítězslav Hálek stať stať Hálek Vítězslav Času O tři v souvislosti později roky s po , 12, č. 1907, 3., 13, 31. s. 104. 16 Svatopluk Čech satirickou perzifláž satirickou Čech Svatopluk Besedy Času Lumíru Národních listech Národních , 13,30. 14., 21., 9., 28. 7., 10., 4., 1873. 11. 11. Cit. podle: Národní listy Národní 20 , 1, 1873,, 1, č. 46, s. 553–554. V tomtéž otiskl v roce (1873), uveřejnil např. v např. (1873), uveřejnil 15 Lumír . Ed. Josef Moravec. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954, Ed. Jeřábek. D. Československý spisovatel, Praha 1954, s. 75–98 že Zeyerovy občasné dluhy byly dány spíše jeho nákladnými zálibami než sku zálibami spíše nákladnými jeho byly dluhy dány občasné Zeyerovy že Lumíru 18 si Jan Neruda stěžoval Šemberovi, že nemůže žít jako Turgeněv, narážeje tím na jeho jeho tím na narážeje Turgeněv, žít jako nemůže že Šemberovi, stěžoval Neruda si Jan DopisyII O umění. , v níž podrobil tvrdé kritice české poměry, jež nedovolují spisovatelům věnovat se svému svému se věnovat spisovatelům nedovolují jež podrobil tvrdé poměry, kritice, v níž české Básníkovo hmotné zabezpečení dávali do protikladu k Nerudově (údajné) chudobě, jak jak chudobě, k Nerudově do protikladu dávali hmotné zabezpečení (údajné) Básníkovo , úryvek z krvavého románu, na jehož konci chudý literát přemýšlí, kolik postav ještě bude bude ještě kolik postav , úryvek přemýšlí, z krvavého literát chudý konci jehož na románu, 19 U tří lilií Křišťanová, D.: Plány a touhy. Finanční poměry Julia Zeyera. In: Breň, – Janáček, T. (eds.): P. Hálek, Česká V.: otázka spisovatelská. Čech, S.: Rrrrbumbum. „Závidím těm Turgeněvům a jemu podobným, píšou, co chtějí – eh to by se mně to psalo na jejich místě!“ a tvořil jako v bavlnce. A měl kroužky ctitelů i ctitelek, že když se objevil v Praze, prokazovánasvátné osobě Orientu. mu úcta jako Jeho po spisy vycházejí nepřetržitě, a společnost stará se mu o pomník.se tedy o – z Jakým apomenutém právem píše způsobu zveličovat básníku? zásluhy A čím byl jednoho při básníka tom národu Neruda proti a čím básníku Zeyer? druhému, Není třeba po běžném aby se pochopilo,na reklamě!“ že i kultus An. osob [Jan závisí Zapomenutý Herben]: básník? kteřípo divadlepojedou k Mayerovi doCeletné ulice na večeři.“ An.:K Zeyerovskému mythu.dlo: Pod jabloní. Národní Čas 16, 1902,diva 30. č. 12., 357, s. 3. památku. Neruda umřel osamocen a přímo v apoštolské chudobě. Nadšení národa nebylotakové, pro něho nikdy aby se byl dočkal ani druhého vydání všech svých spisů. Naproti tomu Zeyerneměl měl žádný všechno, český čeho před spisovatel: ním žil v blahobytu; kdy semu zachtělo,vyjel si donebo světa, do Japonskado Španěl, [Japonskona Kavkaz Zeyer nenavštívil (je značná – M. F.] část českých spisovatelů,Mnichova kteří neviděli a Drážďan); obklíčil ani se v bytě svém uměním celé zeměkoule, uměleckými předměty a nábytkem; žil měnu bude pečováno...“ Ekonomické souvislosti spisovatelské profese a 20. 19. století ČR,AV Praha 2009, s. 91–100. vota. příkladě Po Kristově zahrnuje bohatství a velebí chudobu. On, jenž milovalnovanýluxus, zabezpečenýhlásá komfortnajednou a rafievangelium odříkání a práce: sezemí budeš o chlébdeš jíst, zápasitbude – a to ještěa v potu jentváře chléb z kůryjej bu a jemných kořínků, slazený medem lesních včel Věděl (ovšem). Zeyer,co mluví? Nemůže [...] být nic zábavnějšího, jako když k Zeyerově sociálnímu evangeliu bouřlivě tleskají lidé, Hálek, V.: Neruda, J.: s. 120. Zeyerovo hmotné zabezpečení v zabezpečení hmotné dědictví díky rodinnému Zeyerovo nedo představovalo ohledu tomto „Legenda je tedy především výrazem soc iá l n í f i losof ie Zeyerovy, jak si ji zformuloval na konci svého ži „Různé měli štěstí např. Ner uda a Z eyer za života; tak různě se usmívá přízeň obecenstva ještě i na jejich 20 19 18 16 17 15 divadle. za Alberta kterýZeyera článek na Pražáka, pokládal Herbena Jana o tomreakce nesouhlasná svědčí básníka. zapomenutého neprávem exotičnosti, k níž přispíval a stala francouzsko-židovský původ, již jeho obdivu i závisti. zdrojem se okolo v kritice realistů výrazně je přítomný druhý akcent Tento v kritice např. jako tak poměry posmrtné zdůraznit, premiéry náležitě hry osobních výdajů, osobních výjimečná, nezávislost, prostředí finanční v českém s mož spolu nouzí. literárním Zeyerova tečnou cizosti či a starožitnosti vědomí knihy podtrhovala kupovat ještě tak se, vzdělávat cestovat, nostmi finanční nezávislost, jež mu umožňuje neohlížet se na se čtenářů. vkus neohlížet nezávislost,mu umožňuje jež finanční bez tvrdí, životopisci básníkovy jeho údajné někteří že Ačkoli literáta. českého chudého ideál stižný i nejnovějšíjak dokazují jeho poměry zřejmé, je finanční zkoumání byly legendou, pouze starostné bumbum večeři. na alespoň nakladatel dal mu zabít, aby nechat muset vídkou začal publikovat v publikovat začal spisovatelská úvazek. plný na povolání zeyerovský paradox. Po celé 19. století byla palčivým problémem české kultury byla české palčivým otázka finančního za století 19. celé problémem Po paradox. zeyerovský Zeyer kdy roce, stejném svízelná. existence byla velmi hmotná mnohdy jejichž Ve spisovatelů, jištění 62 64 Řehák, D.: Irsko jako téma a obraz v české literatuře 19. století. Exotika aneb Výlučnost cizí i vlastní. In: Bláhová, K. – Petrbok, V. (eds.): Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století. Academia, Praha 2008, s. 156–167. Voborník, Jan: Zeyerův nový román. Národní listy 31, 1891, č. 113, 25. 4., příloha, s. 1., č. 120, 2. 5., příloha, s. 1. X. Y. [V. V. Zelený]: Feuilleton. Hlas národa 1888, č. 101, 11. 4., s. 1. Zelený, V. V.: O Zey[!]rovu Plojharovi. Hlas národa 1891, č. 76, 18. 3., s. 1. Zeyer, J.: Karolinská epopeja II. Spisy J. Z., sv. 20. Unie, Praha 1919. Zeyer, J.: Korespondence Julia Zeyera s polskými spisovateli. Ed. Jerzy Śliziňski. Academia, Praha 1980. Cudzinec ako kód maďarizácie Marcela Mikulová V porovnaní s ostatnými slovenskými spisovateľmi konca 19. storočia Vansovej prózy neboli považo- vané za národne angažované. Tento dojem, ktorý mohol vzniknúť na základe autorkinej snahy získať pre čítanie slovenskej literatúry čitateľky, vyhľadávajúce inojazyčné knihy so sentimentálnou fabulou, bol skresľujúci. Detailnejší pohľad na jej román Kliatba nám naopak potvrdí Vansovej intenzívny pro- timaďarský postoj – román však nevyšiel v dobe svojho vzniku, ale až v zmenených politicko-spolo- čenských podmienkach, a tak jeho národno-obranný aspekt bol recepčne marginalizovaný. Po jeho vydaní v medzivojnovom období, keď už otázka maďarizácie nebola aktuálna, sa čitateľský záujem presunul na historicko-hrôzostrašné zložky tohto textu. Terézia Vansová sa po sentimentálnom románe Sirota Podhradských (1889), ktorý mal úspech u čitateľov i kritiky, prekvapujúco rozhodla napísať „čierny“ román Kliatba. Kým dejové turbulencie Siroty Podhradských boli ešte dobovo „únosné“, téma, ktorú sa Vansová rozhodla románovo rozviesť v Kliatbe, bola v osemdesiatych rokoch 19. storočia natoľko odvážna, že po zhromaždení materiálu a jeho rozpracovaní sa autorka rozhodla text nedopísaný odložiť. Román bol publikovaný až o trid- saťpäť rokov neskôr v celkom odlišnej situácii. Literárna atmosféra bola po zatvorení slovenských kultúrnych inštitúcií – Matice slovenskej a slovenských gymnázií (1875) – najmä v osemdesiatych a začiatkom deväťdesiatych rokov 19. storočia napätá; očakávali sa ďalšie „manévre“ uhorskej poli- tiky v podobe zosilnenej maďarizácie. Situácia, keď sa jazyk stával dominantným signálom národa, mobilizovala slovenských spisovateľov k „serióznym“, reprezentatívnym literárnym dielam, najmä vo „veľkej“ epike. Vansová akoby cítila tematickú „nevhodnosť“ publikovania tohto románu (rovnako tiež románu o rozvrátených rodinných vzťahoch Sestry) v čase potreby zvýšenej národnej angažova- nosti. Jej predstava literárnej reprezentácie reality – využívanie dokumentárnych prvkov na priestore fikčného žánru – sa tiež výrazne odlišovala od väčšiny autorov tohto obdobia. Oba romány sa zrejme vzhľadom na neobvyklosť témy rozhodla autorka dokončiť až v dvadsiatych rokoch 20. storočia, aj to až pod tlakom mimoliterárnych okolností. Koncipovanie románu Kliatba na začiatku deväťdesiatych rokov 19. storočia jasne dokazuje au- torkinu priamu reakciu na vonkajšie politické udalosti, ktoré boli hlboko a tragicky prepojené s jej najbližšou rodinou. Zosilnený maďarizačný tlak najmä po roku 1875, kedy boli zatvorené spomínané slovenské kultúrne ustanovizne, znamenali najmä pre rodiny tzv. panslávov šikanovanie, diskriminá- ciu i prenasledovanie. Slovenská inteligencia túto politickú situáciu vnímala tak, že všetku biedu na Slovensku má na svedomí maďarizácia (s čím následne súviselo napríklad aj odmietanie hospodár- skeho pokroku v oblasti prenikania priemyslu). Po roku 1875, keď vypuklo protiturecké povstanie v Hercegovine, bola otvorená balkánska otázka, ktorá vyvrcholila v rusko-tureckej vojne v roku 1877. Vojnové udalosti začali polarizovať aj spoloč- nosť na Slovensku: slovenská tlač zaujala protiturecké stanovisko, na rozdiel od priaznivých postojov voči Turkom v ostatnom Uhorsku. I humoristický Černokňažník si zobral na mušku maďarské sym- patie k Turkom a ich nepravdivé správy o priebehu bojov. Až na malé výnimky (napríklad Adolf Svä- topluk Odvald v roku 1876 šiel bojovať proti Turkom) väčšina slovenských národovcov sa v pocitoch bezmocnosti s nádejami obracala na Rusko, ktoré porazilo Turkov a ktoré pre nich reprezentovalo silu Slovanstva. Ich aktivity mali len pasívny, obranný charakter, rezignujúci na otvorený politický boj M. Mikulová: Cudzinec ako kód maďarizácie ------67 Terézia Terézia píše sama v druhom vydaní Kliatby 3 po vyjdení či v roku 1927 stal 5 Kliatba , 1936, č. s. 9, 74. je výnimočná je i z hľadiska inšpi historických konkrétnych III, 1900, č.5, 1, 6, 7 v rubrike Slavín žien slovanských. Kliatba Ženský obzor Ženský Dennici, Sluhovia tušili, že je v tom „zapletený“ nejaký pán, lebo vyšetrovanie sa sa vyšetrovanie Sluhovia tušili, lebo v tom je pán, „zapletený“ že nejaký 6 – autorka podrobne opisuje až neuveriteľné peripetie jeho usadenia sa vo vo sa peripetie usadenia jeho neuveriteľné opisuje až podrobne – autorka 4 nakoniec autorka vydala s pozmenenou žánrovou špecifikáciou (uvádzanou (uvádzanou vydalas pozmenenou špecifikáciou autorka nakoniec žánrovou . Tatran, Bratislava 1968, s. 43. s. 1968, Bratislava Tatran, . , 43, 1927, č.1,, 43, s. 1927, 195. Kliatbu Kliatba Tento životopisTento bol uverejnený v Gebauerová, A.: Terézia Vansová. Vansová, T.: Okrem nadviazania na postromantický diskurz Vansovej román nesie aj neprehliadnuteľné znaky znaky neprehliadnuteľné aj nesie román diskurz Vansovej postromantický na nadviazania Okrem Slovenské pohľady Téma tvoriaca ťažisko románu románu tvoriaca ťažisko Téma rokov i tridsať už azda som mala históriu a stručnú Dáta Kliatba. román sa napísať som Chytila v detskom už o ňom že som i krásnostrašný, k tomu neobyčajný, dej taký keďžev rukopise, bol to si vyhľadala som tam archívu, do župného prístup mala som prevrate Po rozprávať. počula veku Feketiana. Acta z pravoty vypísala dáta latiny znalca a pomocou krvavú spoločen túto zasadiť pokúsila históriu do konkrétnej témy tejto spracovaním sa Vansová ších charakterov. Literárnohistoricky je však román pozoruhodný z iných dôvodov. dôvodov. z iných pozoruhodný však je román Literárnohistoricky ších charakterov. pozývanie aj patrilo priateľov ktorej ku súdržnosť rodiny, na v prvombiedermeieru to dôraz – je rade historiek,do perias rozprávaním zariadenia či detailné opisovanie rôznych páranie na čisusedov hrôzostrašné pre typická pozadie tvorí idylicky táto kontrastné atmosféra rodinná Práve mácnosti. […] storočím „osvieteným 1806), nazýva autorka dej (rok v ktorej Dobu, odohráva sa rozprávanie. tý sa vrchu a na kat Vígľašskom aj v meste bol tomu napriek duchom“, ovanutým slobodomyseľným úradníka a za stoličného Veselovského, tvorí Pavla ťažisko rodina Naratívne čili šibenice. výstrahu na osobnostiam, k „osvieteným“ veľký Patril ktorý vplyv. v meste mal magistrátu, zvolenského pisovateľa v citlivosti v tej dcéru, prejavovalo sa jedinú ľudské práva, „peknú,čo na Mal zvyčajnej. málo dobe bola a vedľa neho deda) (Vansovej S ich Langa domom susedil dom kupca milú a spanilú Františku“. úpadkom výrazne ako poznamenaný autorka charakterizuje 19. storočia Začiatok kúria feketeovská. v tmavom kdesi našli zámku v tie Vígľašskom vrstvy dni na vyššej spoločenskej i ľudu. „Práve mravov neviniatko.“ pohodené kúte zákony. pod tie nepatrili isté smrťou, šľachta trestala krádež obyčajná aj sa u ľudu Kým nezačalo. vôbec 3 4 5 6 torka a snažila sa jej faktické kontúry zjemniť – Vansovej postup je teda opačný. Uvedomovala si, že si, že Uvedomovala opačný. teda je postup a snažilatorka kontúry faktické jej sa – Vansovej zjemniť príbeh chvíli v danej je príliš tento čitateliek. V dvadsiatych skupinu „silný“ recepčnú spomínanú pre už radikálne k románu bola vrátila, situácia literárnohistorická Vansová sa kedy 20. storočia, rokoch prí pochopiteľný celkom objavil aj a avantgárd -izmov rôznych popri sa období miešaní iná. V tomto román sa i preto k historizmu. Možno čitateľov klon bežných 1928 vyšlo nákladu v roku rozobratí a po cenou štátnou odmenený vzápätí – bol zaujímavým tateľsky ďalšievydanie. zmenila pod vplyvom kritiky Jégého román“ „historický pôvodne podnadpis): ako storočia“. devätnásteho začiatku zo obraz romantický „historický na v deji očitý ako Priamo príbehu autorky. i rodina historického súčasťou je prípade v tomto lebo rácií, – matky V životopise svojej Lange. Karol starý kupec vystupuje autorkin vraždy otec, svedok Lange rodená Medvecká, chorý ťažko žil autorkin Zvolene tiež Vo dobrodružnejfikcii. konkurovať mohli by ktoré Zvolene, starým svojím so Jurajom poskytol korešpondenciu on jej priateľom – práve Medvecký Samuel brat O téme ktorý zaujímal. kauzu o Feketeho sa Zvolen, historikom mesta Bánikom, priateľkeautorka Gebauerovej: Antónii Ambiciózny zločinov. výklad vlastný podhubia ľudského Feketeho a ponúknuť malomesta klímy skej historic vernosti o zachovanie snaha vydaril, hľadiska neveľmi pretože z umeleckého autorke sa plán a plastickej pasáží dejotvorných rozpracovanie na priestor dostatočný neposkytovala jej kým faktom ------však bola však bola Pojem Maďari Maďari Pojem 2 Kliatby 1 , 54, 2006, s. 572. . Academia, Praha 2008, deklarovala v korešpon deklarovala Kliatbu Historický časopis nazvať – však je, že vychádza zo súdne súdne zo vychádza že – však je, nazvať ide o podobný prípad „beletrizovania“, s akým ide o podobný „beletrizovania“, prípad Kliatbu Kliatbe , v ktorej o pô jazykovú spochybnil teóriu ugrofínsku , ale aj na čoraz obľúbenejšie cudzojazyčné hrôzostrašné hrôzostrašné cudzojazyčné obľúbenejšie čoraz na aj ale , Cizí, jiné, exotické v české kultuře století 19. dokončila a vydala v osemdesiatych rokoch, neocitol by sa – na by neocitol rokoch, v osemdesiatych dokončila a vydala Olejkár Pôvod Maďarov Kliatba s prvkami hororu bol vygenerovaný z uvedeného historického podložia. s prvkami historického uvedeného z hororu vygenerovaný bol Kliatba Szabó, M.: Imaginácia a odlišnosť. Balkánska otázka a kríza slovenskej národnej ideológie v sedemdesiatych Pichler, Národ, T.: národnosti, štát: o politike etnického entuziazmu. a osemdesiatych rokoch storočia. 19. In: s. 186. Špecifikom Vansovej hororu – ak takto môžeme môžeme hororutakto – ak Vansovej Špecifikom Ak by autorka bola román román bola Ak autorka by Vansová ako spisovateľka je zaujímavá aj tým, že sa práve v dobe tým, aj „naj spisovateľka práve sa ako že literatúru zaujímavá je slovenskú pre Vansová Vansovej román román Vansovej Balkánska kríza dokonca podnietila aj polemiky maďarských orientalistov a turkológ Ármin Vám a turkológ orientalistov Balkánska kríza maďarských podnietila polemiky dokonca aj 2 natoľko skutočná, úradne zdokumentovaná, a pritom taká hrôzostrašná, že sa toho zdesila i sama au i sama zdesila toho sa že a pritom taká hrôzostrašná, zdokumentovaná, úradne natoľko skutočná, 1 jem fikcie a románu dodala príslušnú atmosféru, k opisu skutočných udalostí pridala viaceré formálne pridala udalostí viaceré skutočných atmosféru, príslušnú dodala k opisu fikciejem a románu Zdalo sa, v by že textov. beletristických znaky v dejepisectve udiali sa v hlbokej udalostí, ktoré stretávame sa historických pri minu rekonštrukcii „Predloha“ zrekonštruovať. ich, dofabulovať, domyslieť tendenciu má losti a historik dencii ako historický román. román. historický dencii ako do de Nyék. Aby však navodila Feketem s Ľudovítom z procesu záznamov zo materiálov, doložených lendárov medzi humoristické a moralistické žánre. Dá sa povedať, že Vansová týmto pomerne dielom Vansová že povedať, sa Dá žánre. medzi humoristické a moralistické lendárov (jej inklinovala prirodzene otec diskurz, ktorému ku prozaický romantický na nadväzuje organicky a vznikajúcu družine) k Štúrovej a bratia romantikom patril k starším priek svojmu excentrickému deju – v literárnom vzduchoprázdne: mohol nadviazať na romantické deju – v literárnom romantické na excentrickému priek nadviazať svojmu mohol vzduchoprázdne: napríklad bol Hurbanov ako prózy, „krváky“), a ka prenikali časopisov do dobových v prekladoch občas texty ktoré („mordgeschichty“, program najpravdivejšie odrážal realitu slovenskej inteligencie a bola to, samozrejme, veľká samozrejme, a bola regresia inteligencie to, slovenskej realitu odrážal najpravdivejšie program romantikov. našich s očakávaniami v porovnaní voľný literárny priestor v rôznych žánroch (nielen hororu), bola veľmi adaptabilná a správala sa ako a správala ako sa adaptabilná veľmi bola hororu), (nielen žánroch v rôznych priestor literárny voľný aj pokúšala sa prečo dôvod, Najpravdepodobnejší aktivista“. „kultúrny resp. spisovateľ, profesionálny využiť možnosť použiťvšak v dobeich zrejme krutejbola maďa persuazívne, ich žánre, o netradičné minimalistický jazyka – tento národného istú prístupnú ako reprezentáciu rizácie a odnárodňovania sú to najmä cestopisy, memoáre jej blízkych ľudí a publicistika. blízkych jej memoáre cestopisy, najmä to sú Rozhodla vypĺňať sa tém. existujúci netradičných pustiť do „odvážnych“, chuť mala chudobnejšej“ tuálny postoj uhorskej moci voči Slovákom; z vyššie uvedených dôvodov ho však rozpracovaný od ho však rozpracovaný z vyššie dôvodov moci uhorskej voči Slovákom; postoj uvedených tuálny Vansovej o vzrušujúcom doby. reality predstavu jej pozadí ložila, naplniť na čítaní hoci potenciu mal a osoby: udalosti, deje skutočné základom vývin v ktorých sú próz, ďalší autorský v znamení niesol sa pod spoločným menovateľom orientalizmu. menovateľom pod spoločným ak odráža románu dobovú – umelecká koncepcia na situáciu reagovala bezprostredne ním Autorka vode maďarčiny. Presadzoval predstavu zjednocujúceho etnického amalgámu, známeho pod názvom názvom pod známeho amalgámu, etnického zjednocujúceho predstavu Presadzoval maďarčiny. vode v Podunajsku. Slovanov si árijských etniku umožnil podrobiť ktorýMaďari, tomuto his odmietajúce postoje, vyvolával Maďarmi, cítili Slováci sa byťv situácii, práve keď „kolonizovaní“ aj priraďovaní boli k sebe a Maďari Turci asimilácie. takejto opodstatnenosť i antropologickú torickú sa viaže na emócie rozhorčenia a vzniká a cudzím medzi vlastným oni“. my emócie rozhorčenia v napätí viažesa na béry vydal v roku 1882 knihu na pomaďarčovaní slovenských detí už od materských škôl, za čo odmeňoval učiteľov, zúčastňoval sa sa zúčastňoval učiteľov, odmeňoval za čo škôl, detí materských už od slovenských pomaďarčovaní na urýchlil napokon udalostí týchto kryštali tlak Silný zem. Dolnú detí na slovenských odvážaní tiež na ktorý entuziazmus‘, „,etnický ako označuje Pichler T. ktoré kolektívneho vedomia, slovenského záciu s protislovenskou mocou. V podstate až etnické vyhladzovanie si v roku 1882 dal do programu Hor do programu 1882 dal si v roku vyhladzovanie etnické až V podstate mocou. s protislovenskou sa – FEMKE. Podieľal pôsobnosťou s celoslovenskou sídlom so spolok v Nitre vzdelávací nouhorský 66 M. Mikulová: Cudzinec ako kód maďarizácie ------69 Van - 17 16 (zlosyn prenasleduje bez prenasleduje (zlosyn 13 11 Kliatbe s frenetizmom, Vansovej práca s his práca Vansovej s frenetizmom, Nebránila sa onej čudnej moci, ktorá ktorá moci, čudnej sa onej Nebránila Kliatby […] výrazne ovplyvnil frene ruskú Dej aj literatúru. , 3, 1925, s. 342–365. . Univerzita Karlova, Praha 2005, s. 160. 14 12 v mnohom obrusuje hrany hrôzostrašnej skutočnosti. skutočnosti. v mnohom hrôzostrašnej obrusuje hrany . C. d., s. 207. zabudla na prvý nepriaznivý dojem a ako očarovaná prvý očarovaná a ako na dojem zabudla nepriaznivý Podotýkam, že Ján V. Ormis o Vansovej spracovaní prí spracovaní Ormis o Vansovej V. Ján že Podotýkam, 15 […] Kliatba Literaturnaja Mysľ vznikala) paradoxne takouto exaltovanou formou. Dôležité je pri je formou. Dôležité exaltovanou takouto vznikala) paradoxne ), ktoré sú pritom zakomponované do reálneho pohľadu na skutoč na pohľadu do reálneho zakomponované pritom sú ), ktoré Acta Feketiana Acta Romantismus a romantismy Fekete zanechal po sebe najpriaznivejší dojem. najpriaznivejší sebe po zanechal Fekete Kliatba Fragoletta […] . Tatran, Bratislava 1968, s. 77. s. 1968, Bratislava Tatran, . . Tatran, Bratislava 1968, s. 67. s. 1968, Bratislava Tatran, . Kliatba Kliatba Vinogradov, Jules V.: Janin a Gogoľ. Hrbata, Z., Procházka, M.: Tamtiež, s. 70. Vansová, T.: Vansová, Ormis, Poznámky. J. V.: In: Vansová,T.: Hoci v tejto chvíli nejde o priame súvislosti Vansovej chvíli o priame nejde súvislosti v tejto Vansovej Hoci Uprel na ňu svoje čierne, blýskavé oči, cítila, akoby ju uspával svojím pohľadom, a akoby ju nevidi ju a akoby pohľadom, svojím uspával ju akoby cítila, oči, čierne, blýskavé svoje ňu na Uprel uspávala. melódia čudná a nejaká hladkali ruky teľné vychádzala. z neho Aj ju však opantal získať i dcéru si však ešte ktorú vydesil tak počas búrky. Františku, Potreboval vysoko vzdelaného, človeka v ňom keď poznala hlasom, sa vkrádajúcim do srdca mäkkým, ktorý všetkom. vyzná vo sa skúseného, cítila očú, hlbokých čudesne svojich pohľad prenikavý ňu na A keď uprel slovám. jeho načúvala a v myslení. v úsudku i ochabnutosť ale nevoľnosť, hoden. toho že je súdil, o ktorom každého, získať si vedel človek tento Áno, realistického dobového medze naznačuje bez rozpakov autorka Feketeho postavy modelovaní Pri Vansová, T.: Tamtiež, s. 70. torickými prameňmi s názvomtorickými prameňmi potvrdená priamym svedectvom nebola keby ktorá Františky, vraždy slúžiť scéna môže dôkaz Ako precízne etnograficky až Vansovej najbrutálnejšiu fikciu. asociovať by mohla otca, starého autorkinho vlastne ukotvujú že štýlu, natoľko životného sú opisy verné, samotný dobového súdnictva, atď. volieb pozadie kontrastné zároveň vierohodnosti. Tvoria ráz rozprávaniu a dodávajú realite príbeh v dobovej bud jeho v protiklade k hýreniu je domu Veselovského poriadok malomestský k výčinom Feketeho: začala keď vždy, k bujarým pri zámku, No víne, kartách a ženách. Vígľašskom na zábavám zaťa úceho „A jeho – hru husle. na najsilnejšiu zbraň svoju použil Fekete odpor, pociťovať voči nemu Františka vyludzovalsvo ktoré Tóny, poslucháčky. i nežné oči, jeho očarúvali ako podobne poslucháčov husle, a pôsobili v ňom nestreženého, a nepokoj.“ najmä poplach do srdca sa vkrádali jím sláčikom, svoj cieľ – tak dosiahol Fekete zvádzania; stratégie rafinované všetky predvádza postave pri tejto sová na zabil hrabáčku pán zločine – nejaký o ďalšom dozvedá ona sa Vtedy manželku. za Františku mu dali 11 12 13 14 15 16 17 svojím tajomstvom. nevysvetliteľným iracionalitou, poznačené často 19. storočia konci na je písania, ktoré k prelínaniu nej dochádza z ar úzkostlivo žánru, až historického vychádzajúceho Prostredníctvom už literatúre v európskej obľúbený bol žáner Tento románu. frenetického znakmi so faktov chívnych a v dvadsiatych raného Byrona, do diel aj 18. storočia od konca implantoval sa 19. storočia rokoch Vinogradova a podľa či Balzaca V. zistení V. Huga, v aj s akou schéme, na stretávame sa založený je románov tických vztiahnuť môže aj sa (čo doby od úzkostí oslobodiť čitateľa najmä a ich bolo snahou úhonné dievča) kedy obdobie, matičné na situovaný ale je obdobie, konkrétne na úzko neviaže sa frenetizmus že historikov, konštatovanie tom s prvkami tiež pracujú frenetizmu diela – známe a prekvapenia mimo klasicizmu šoku či romantizmu de Latouche: (Henri natoľko je pravdivé jej desivá, že realita samotná že žánru konštatujú, dokonca tohto Teoretici nosť. priviedloopísanie by do zúfalstva. čitateľa dalo“. len sa ako tvrdí, zjemnila hrôzy „autorka že Feketeho beštiálneho behu ------8 7 No, hoci Fekete bol skvelý zjav, Veselovský cítil cítil Veselovský zjav, skvelý bol Fekete hoci No, […] Pri postave Feketeho Vansová zdôrazňuje okázalý životný štýl životný okázalý a vystupovanie, zdôrazňuje Vansová Feketeho postave Pri . Tatran, Bratislava 1968, s. 61–62. s. 1968, Bratislava Tatran, . 9 Ním napáchané strašné skutky sa dajú do istej miery v autorkinej stratégii vysvetliť stratégii miery do istej dajú sa v autorkinej skutky strašné napáchané Ním 10 Kliatba Tamtiež, s. 62–63. Tamtiež, s. 132–133. Vansová, T.: slovách, ktorými sa uviedol, bolo znať, že je vzdelaný, ba učený. Rozprával plynne po latinsky, potom potom latinsky, po plynne Rozprával učený. ba vzdelaný, že je znať, bolo ktorými sa uviedol, slovách, plynne. ňou nehovorí a preto odvykol, sa vyhováral, ako Slovenčine, a maďarsky. nemecky i po ná typický dobový národnoobrodenecký pre zjav, fyziognómia orientálny reprezentuje Feketeho podľa módy. Nad čelom kaderili sa husté, čierne vlasy. Nos pravidelný, len nozdry rozšírené a po rozšírené len nozdry pravidelný, Nos čierne vlasy. sa husté, kaderili čelom Nad módy. podľa a dlhými. čiernymi tiež mihalnicami viečkami, zastreté obyčajne vpadnuté, čierne, viac oči hyblivé, temer obrvy hustú, tvorili čelo, zvraštil Keď uzle. v silnom zrastené nosom a nad Obrvy hrubé husté, dodával vlasmi s tmavými tváre bledosti kontrast Tento tvárou. a ostatnou čelom medzi čiaru rovnú poklona Jeho i odstrašujúce. zavše ale zaujímavé, pútavé, niečo šľachtica mladého zjavu celému prvých po Hneď kruhoch. veľkopanských sa vo pohyboval človek že tento dokazovali, i konverzácia V dome Veselovských sa predstavil ako zvolenský statkár. zvolenský ako predstavil sa V dome Veselovských imponujúce. ba bezchybné, bolo vystúpenie Jeho pozdejšie chvíľu, len na však to Bolo krajana. známeho čias z dávnejších tohoto, k osobe nedôveru trošku biela, samopaš, chlapčenskú na upomínalo tvári v hosťovej Niečo zmizla. nedôvery tôňa upravené bajúzy, isté také opatrovaná, starostlivo brada, čierna bujná nej okolo nadutá, akoby V koči sedel mladý pán, oblečený do uhorskej gály. Mal na sebe oblek z čierneho zamatu so zlatými zamatu z čierneho oblek sebe na Mal gály. do uhorskej oblečený pán, mladý sedel V koči pripev perom, Klobúk, ozdobený čiže kalpak retiazkou. zlatou spojená bola mentieka gombíkmi, bola ktorá šabľu, mal veľkým Pri boku rubínom. ozdobenou agrafou, opracovanou jemne neným zemana. bujarého svižného, obraz skvelý, skutočne Zjav dielom. umeleckým Zoznámenie sa Františky Veselovskej s Feketem sa udialo za dramatických okolností, v búrke okolností, pri za dramatických udialo sa s Feketem Veselovskej Františky sa Zoznámenie Tamtiež, s. 65. 8 9 10 7 stavy – náhle zmeny nálad u záporného nálad číhania na zmeny – náhle stratégie stavy súčasť ako indikujú pretvárku hrdinu V niektorýchobeť. vystihnúť metafyzické darí jej dokonca isté sa až situáciách vlastnosti a sugestív Veselovskou: to i v situácii s pani je tak personifikuje – postave v tejto zla,nosť ktoré jeho hypnotickými vlastnosťami, schopnosťou podmaniť si ľudí, ktorí ako uhranutí podľahnú kúzlu uhranutí si ľudí, ako ktorí podmaniť hypnotickýmijeho schopnosťou vlastnosťami, intuíciu, čitateľovu zahŕňa aj autorka príťažlivosti démonickej Feketeho rámcov Do osobnosti. jeho je ktoré s tajomstvom, pracovať snaží ďalších sa Duchoňa, obetí. aj ale Autorka vrahom je študenta že a tiež deja spomaľovaného neustálymi digresiami s psychológiou zdynamizovanie pre určujúce po lentné znaky obdivu a nedôvery, záhadnosti neznámeho a túžby preniknúť doň. Fekete hovoril „licho Fekete doň. preniknúť a túžby neznámeho záhadnosti obdivu znaky a nedôvery, lentné do očú na tivým, záhadných svojich pohľad pritlmeným čím upieral hlasom, ďalej mäkkým, trošku máceho pána…“ podmaňujúca‘, nadhodila istá mladá dáma. ,Túto krásu nazvali Francúzi skutočne diabolskou krásou, krásou, diabolskou skutočne Francúzi nazvali krásu ,Túto dáma. nadhodila mladá istá podmaňujúca‘, de diable‘.“ beauté ,la s ním sa ambiva zla. Spájajú indície podmanivého a nezvyčajnosť odevu, navodila tak bohatstvo aby zor, kde slovanský typ konotoval pozitívne charakterové vlastnosti a orientálny zase a priori zase vlastnosti impliko a orientálny typ pozitívne charakterové slovanský kde konotoval zor, taká je „,Preto démonickú: ako doslova prezentuje inom mieste na autorka krásu Jeho negatívne. val vecí. Po krátkom čase si už sebavedome robil nádeje na Františkinu ruku: Františkinu na robil nádeje si už sebavedome čase krátkom Po vecí. Vtedy si vo svetle blesku všimla muža s bledou všimlamuža blesku svetle si vo a čiernymitvárou Vtedy videla už v okne ktorého očami, ktorému Fekete, dlhompo sa pán že vrátilmladý čase dozvedela, sa domov domu. Doma susedného cudzokrajných a priviezol drahocenných mnoho sebou so v Turecku, vojsku slúžiť vo asi zunovalo sa cintoríne, po tom, ako sa rozprávala so svojím dávnym známym – študentom Mikulášom Duchoňom. Duchoňom. Mikulášom – študentom známym dávnym svojím so rozprávala sa ako tom, po cintoríne, 68 M. Mikulová: Cudzinec ako kód maďarizácie ------71 teda Kliatbe . Academia, Praha 2008, , ktoré rozvíjali úvahy o turec rozvíjali úvahy , ktoré Exotickosť, ako to vidíme Exotickosť, to ako i na 22 Národných novín Národných . Univerzita Karlova, Praha 2005, s. 13. Okrem Vansovou často spomínaných nočných orgií nočných spomínaných často Vansovou Okrem 25 , ktorý sa odohráva v čase objavenia sa zúboženého Fe zúboženého sa v časektorý, objavenia odohráva sa Cizí, jiné, exotické v české kultuře století 19. Závere fanatický korán činí muhamedána neschopného ľudskosti a civili neschopného činí muhamedána korán fanatický […] Romantismus a romantismy , 6, 1875, č. 106, s. 11. To napokon dokresľujú aj dobové články z články dobové aj dokresľujú napokon To 23 alebo: „Má-li kresťanský dom driečnu ženštinu, turecký chlipník odvlečie ju do háremu alebo alebo chlipník odvlečie turecký ju do háremu dom driečnu ženštinu, kresťanský „Má-li alebo: , bola však epicky produktívna, pretože ju sprevádzala neprediktabilnosť v správaní neprediktabilnosť – mohla ju sprevádzala produktívna, však epicky , bola pretože 24 Tamtiež, 6, 1875, č. 106, s. 11. Silná individualita Feketeho môže byť reliktom romantického démona-manipulátora, jeho hrôzo jeho démona-manipulátora, byť romantického môže reliktom individualitaSilná Feketeho minul písaným románom slovensky stavu čitateľky – upútať stredného autorky zámer sa Hoci a osemdesiatych rokoch storočia. 19. In: s. 192. noviny Národné Najmä na Slovensku bola v druhej polovici 19. storočia téma exotiky vnímaná väčšinou negatívne, negatívne, exotiky väčšinou vnímaná téma v druhej polovici bola 19. storočia Slovensku na Najmä logickým života vyústením nezriadeného jeho teda bolo vlastnej manželky zavraždenie Feketeho Szabó, M.: Imaginácia a odlišnosť. Balkánska otázka a kríza slovenskej národnej ideológie v sedemdesiatych Hrbata, Z., Procházka, M.: rokov. Po dvadsiatich piatich rokoch sa vrátil znovu do Zvolena. vrátil sa znovu do Zvolena. rokoch piatich dvadsiatich Po rokov. solitérom zla, neorganickým je stelesnením logiku vlastne je nemali – „len“ však akoby činy strašné atď. povesti a preto dohady, dobe, svojej vo dezinterpretácie, tiež vyvoláva podnety rôznorodé na miery istej do využila i v Vansová Tie priadkach. na Sú u Bánikov stretáva začiatku, na ako zase, sa 1839, spoločnosť rok je v meste: keteho o práci Štúrovýmiideami nadchnutý i mladí tu národ. strýko, pre autorkin ľudia, Ľudovít Lange, aj V kontraste k tomu so netvora ako opisuje odpudzujúcu a zapáchajúcu autorka Feketeho postavu zločinca. stigmou tvárou, poznačenou strašnou výhlboký rozpísaní, po jeho rokov tridsaťpäť ho vydala až pretože účinkom, svojím v tomto smere a národovca, život kňaza celý manžela, svojho po samovražde rokov päť samotnú: ňu pre mal znam ale zároveň postavou, reálnou vydala text, v ktorom úradmi maďarskými Fekete je perzekvovaného (personifikáciou)kódom dôsledkami.zvrhlej tragickými s jej maďarizácie 22 23 24 25 pretože s Osmanským impériom sa u nás spájali predstavy nepriateľského Orientu. Bol to zjednodu Orientu. to Bol nepriateľského predstavy impériom u nás sa spájali s Osmanským pretože personifikácie pomaďarčenca. obraz obraz zla,aj ako ktorý podsúvaný dal sa čítať šený, „Ste a maďarským. s nepriateľským stotožnilo ľahšie – exotické sa nálady xenofóbne spôsobovalo čo významnú a ší pri zohral úlohu produkcii a Maďarov Turkov reotyp spriaznenosti‘ ,pokrevnej Židov, píše M. Szabó. krízy“, balkánskej o odlišnosti v kontexte predstáv rení Kliatbe inštinktívnosť. Voči nevypočítateľné správanie, nespútanosť, animálnosť, divokosť, aj reprezentovať V riadi inýmisa zákonitosťami. lebo bezbranná, týmto kultúra meštianska je vlastnostiam exotiku personifikuje Vansová – exotiku, na naopak ale názor o romantický nejde prípade v žiadnom v náznakoch je a morálky. Fekete bytosť narušiteľa, zábran bez nepriateľa, ako v postaveFeketeho akoby apetít sexuálny jeho rozkošníctva, raj orientálny deviant, evokuje sexuálny čo ako opisovaný koloniálneho – patrilo do dobového Z. Hrbata súvisel uvádza – ako čo s túžbou po mnohoženstve, diskurzu. napríklad: povahopise, „ kom zácie“ metlu.“ využiv zodratú ako ju odmrští od seba s opiso kontrastujú ktoré a odevy, látky vzácne predmety, i orientálne, tajomné spájajú s Feketem sa opozícia „inakosti“ jeho tiež je implikovaná V tejto domácnosti. meštianskej dobovej vybavením vaným druhého. toho nemorálnosť s čím priamo je asociovaná a nekresťanského, kresťanského a čakal čita zaslúženou smrťou ako textby zrejme Feketeho Regulárnevyvrcholil fikčný ho trest. Vďaka pokračovanie. nečakané má reáliami skutočnými text inšpirovaný No homeostázou. teľskou ako však mal kde do Segedína, galejí rokov desať na len odsúdili obhajcovi Feketeho maďarónskemu imponoval ktorému dozorcu, s rodinou spriatelil sa väzenského dokonca výhody, všemožné šľachtic veľkopanskýmisvojimi Až spôsobmi. zviedol mu keď a otrávil dcéru, odsúdili ďalších pätnásť ho na . ------ Spievanie dospievanieSpievanie . Academia, Praha 2008, : Cizí, jiné, exotické v české kultuře století 19. 19 Vnemy rozdielneho, exotického podnecovali dobové predlohy so so predlohy dobové podnecovali exotického rozdielneho, Vnemy 21 Ďalšou obeťou Feketeho bola „krásna Madlena“, čo zadusila svoje dieťa. svoje zadusila čo Madlena“, „krásna bola Feketeho obeťou Ďalšou 20 18 . Tatran, Bratislava 1968, s. 86. s. 1968, Bratislava Tatran, . . Tatran, Bratislava 1968, s. 170. s. 1968, Bratislava Tatran, . Kliatba Kliatba Vansová, T.: Vansová, Rebach, Martin 2001, s. 283. a osemdesiatych rokoch storočia. 19. In: s. 190. dza pri dni marca 19. 1808: „V posledných marcových dňoch pán Peter Balogh, hlavný Išpánstolici vo Zvolenskejrobil ,reštauráciu‘ (výmenu stoličných úradníkov). Vtedy istého pána, Fekete rečeného, lenskéhoobyvateľa z hodnostizvo slúžnodvorského zhodil a vtedy tento Fekete do „desperatio“ (zúfalstva)zotrval upadol a v ňom až kým prišiel domov. Jeho pani, pôvodom z Banskej Bystrice, tú hneď zabilpotom a síce prsníky tak, že jej obe a aj najprv ruky uši, odrezal. Nakoniec na kríž šabľou rozťal tak, že plodtyranskom z nej mŕtvy čine vypadol. sa k nej na zem ozbrojený tomto Po posadil. O tejto tragédii, ktorá sa v noci stala, nikdomáca nevedel, slúžka až ráno toto ich zvedela a prišla mestskej vrchnosti oznámiť“. Cit. podľa: Brezina, J.: Frenetické témy úkladov, násilia, mučenia, utrpenia a vrážd sa v tomto románe spájajú s reprezen spájajú románe násilia, v tomto utrpenia sa mučenia, a vrážd úkladov, témy Frenetické Jednu ruku mal uviazanú za chrbtom, druhú o šabľu, ktorú musel niesť na pleci. Šiel tak, Šiel ho ako pleci. na niesť musel ktorú o šabľu, druhú za chrbtom, uviazanú mal ruku Jednu s rukávmi roztrhanú, ale košeľu, jemnú s ostrohami, čižmy spodky, uhorské v izbe, ráno v to našli čo to, Lebo hrôzy. a pocit odpor u každého vzbudil neumytý a neučesaný, Ako bol vysúkanými. v celej sa teraz ukázalo ego opravdivé jeho naučené, len strojené, bolo to a milé, pútavé pri ňom bolo a zvrhlosti. úbohosti svojej rán od šable, ruky, ktoré sa chytali šable, aby odrazili údery, boli dorezané a ako sa ešte bránila bránila sa ešte a ako dorezané boli údery, odrazili aby šable, sa chytali ktoré ruky, šable, od rán do smrti umu i prsty úbohej, dlaň poznať bolo tade a steny, sa dvier chytala k dverám, a utekala rany strašnej a zo rozpáraný mala Život a matku. ženu mladú na pohľad bol to Desný ženy. čenej dieťaťa… rúčka malinká vyzerala netušil, ani vykonal; zviazaného čo akoby v tej sedel izbe, istej ho odviedliFekete Na do zámku. Fekete chcel ovládať ľudí aj cez politickú moc, preto veľmi zúril, keď aj pričinením svojho svokra zúril, pričinením veľmi aj svokra svojho keď moc, preto politickú cez ľudí aj ovládať chcel Fekete veľa Mala Veselovská. mŕtva Faninka zakutaná ležala a v perinách perín kopa dverách Pri samých Tamtiež, s. 164–165. Originálny text z dobovej turčianskej kroniky – Diária Samuela uvá Ivanku (1761–1842) Szabó, M.: Imaginácia a odlišnosť. Balkánska otázka a kríza slovenskej národnej ideológie v sedemdesiatych Vansová, T.: 21 20 18 19 v súvislosti s postavou Feketeho. Fekete, ktorý sa zúčastnil na vojenských výpravách v Turecku, sa tam tam sa v Turecku, výpravách ktorý vojenských zúčastnil sa na Fekete, s postavou Feketeho. v súvislosti „nakazil“zlým, a konotoval neznámym typ janičiara, negatívny poturčenca, orientálca, zákerného historik Miloslav Szabó. „V 19. storočí pristúpil k nemu moment orientalizmu, generujúci nové pred pristúpil orientalizmu, generujúci nové moment storočí k nemu „V 19. Szabó. historik Miloslav o ,odlišnosti‘stavy a ,cudzosti‘“. fyziognómiu,utváraliexotickú ktoré znakmi, už vyššie bolo citované ako reprezentatívnymi známymi oblečenia priamo protimaďarského postoja autorky. Počas krízy slovenskej národnej ideológie sa za sa ideológie národnej krízy slovenskej Počas autorky. postoja priamo protimaďarského oblečenia už spomínala, a proti s protitureckým som ako súvisiace, čali klišé aktivizovať exotické a stereotypy, píše negatívny“, tradične bol Slovákov pamäti v kolektívnej Turkov „Obraz stanoviskom: maďarským táciou exotizmu – postavu Feketeho možno vysvetľovať ako prejav protitureckého, ba podľa indícií ba protitureckého, prejav ako vysvetľovať možno Feketeho exotizmu – postavu táciou pohrebe manželky musel kráčať za jej rakvou jej za kráčať musel manželky pohrebe išli po suseda Langa. Jeho opis scény, ktorej bol svedkom, autorka prerozprávala nasledovne: prerozprávala autorka svedkom, bol ktorej opis scény, Jeho Langa. išli po suseda Veselovského, ktorý už vytriezvel zo svojho okúzlenia ním, nedostal vicišpánsku funkciu. Veselovský ktorý vytriezveluž vicišpánsku funkciu. nedostal ním, okúzlenia Veselovský svojho zo Veselovského, slu Keď už nepodarilo. mu sa a zabrániť tragédii dcére na pomstí mu sa vytušil,však hneď Fekete že manželov, izby do krik dostať sa a nemohli a plač strašný panej izby hoviapočuli v noci zamknutej zo Aj tu sú jasné indície, že s touto kauzou súvisí Fekete. Jeho intrigy napriek snahe Veselovského o jej intrigy Veselovského snahe napriek Jeho súvisí s touto kauzou Aj že indície, Fekete. jasné sú tu otec. spôsobili, Madlenin oslobodenie skončila popravisku, a vtedy na preklial ho že lúke, ktorá tam bola s dvoma deťmi. Bol to jazdec na čiernom koni, ktorý „uháňal, akoby ani človekom človekom ani akoby čiernom ktorý na koni, „uháňal, jazdec to deťmi. Bol s dvoma bola tam ktorá lúke, zlý z pekla…“ ale ten nebol, 70 72 Literatura Brezina, J.: Spievanie dospievanie. Rebach, Martin 2001. Gebauerová, A.: Terézia Vansová. Ženský obzor, 1936, č. 9. Hrbata, Z. – Procházka, M.: Romantismus a romantismy. Univerzita Karlova, Praha 2005. Pichler, T.: Národ, národnosti, štát: o politike etnického entuziazmu. Historický časopis, 54, 2006. Szabó, M.: Imaginácia a odlišnosť. Balkánska otázka a kríza slovenskej národnej ideológie v sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch 19. storočia. In: Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století. Academia, Praha 2008. Vansová, T.: Kliatba. Tatran, Bratislava 1968. Vansová, T.: Terézia Medvecká, rodená Lange. Dennica, III, 1900, č. 1, 5, 6, 7. Vinogradov, V.: Jules Janin a Gogoľ. Literaturnaja Mysľ, 3, 1925, s. 342–365. „Tedy sem až své jste žití nesli…“ Přistěhovalci z Čech na severním Kavkaze v českém básnictví konce 19. století Sergej Skorvid Na severní Kavkaz, přesněji řečeno na území ruského Černomořského okruhu (od r. 1896 gubernie, hlavní město Novorossijsk) a Kubáňské oblasti (hlavní město Jekatěrinodar, od r. 1920 Krasnodar; nyní Krasnodarský, částečně Stavropolský kraj a Republika Adygea) se čeští osadníci začali stěho- vat v druhé polovině 60. let 19. století. Za Kavkazské války, ukončené roku 1864, bylo toto území prakticky vylidněno,1 proto sem carská vláda přesidlovala obyvatelstvo z vnitřních ruských gubernií a zvala také cizince křesťanského vyznání. Češi se rozhodovali pro emigraci z důvodů ekonomického charakteru: na severním Kavkaze, jakož i jinde v Rusku, jim byla poskytována půda (30 desjatin, čili 32,7 ha pro rodinu). Jistou roli při jejich volbě mohla hrát relativní zeměpisná i jazyková blízkost této země a snad i tradiční rusofilství značné části tehdejší české společnosti, ale vliv tohoto činitele na chudé české rolníky rozhodně nelze přeceňovat. První čeští kolonisté se na černomořském pobřeží Kavkazu objevili v roce 1868 a založili si v horách za městem Tuapse tzv. České Georgijevské chutory (dnes vesnice Anastasijevka). Dalších 360 českých rodin připlulo o rok později na kolesových parnících z Oděsy do Novorossijska. Po- blíž tohoto města také vzniklo nejvíc českých nebo smíšených česko-ruských osad. Byly to vesnice Kirillovka, Mefodijevka, Borisovka, Glebovka, Vladimirovka a obec Gajduk, k nimž se přidružily Pavlovka a Varvarovka u Anapy, Aderbijevka, Tekos a Tešebs u Gelendžiku a také chutory Srednij Dukmasov a v současné Republice Adygeji ležící Mamacev. Nejpočetněji vždy byli Češi zastoupeni v okolí Novorossijska. Podle dobových údajů byly v roce 1872 dvě ze sedmi vesnic spadajících pod správu Novorossijska obývány výlučně Čechy (Kirillovka – 181, Mefodijevka – 91 obyvatel); v dalších třech Češi žili spolu s Rusy (Borisovka – 216, Glebovka – 132, Vladimirovka – 108 obyvatel).2 Pro srovnání uvádím, že v dnešní Kirillovce napočítala folklorně etnografická výprava Ruské státní humanitní univerzity, již jsem v letech 2009–2010 vedl, jen 25 lidí mluvících česky z celkového počtu 1200 obyvatel této obce; v ostatních obcích je jich ještě méně, jsou-li vůbec. Češi usedlí na severním Kavkaze byli téměř vesměs drobní zemědělci. Přinejmenším ti, kteří našli domov ve vesnicích u Novorossijska a Anapy, pocházeli z jihozápadních Čech, jak se dodnes v někte- rých zdejších českých rodinách traduje a jak je dodnes znát i na zdejším českém nářečí (lingvisticky 1 Snad poprvé to tak označila ruská hraběnka Uvarovová, která tyto končiny navštívila v roce 1886. Ve svém cestopise poznamenává: „Na smutné myšlenky přivádí mě tato liduprázdnost…“ V jejím deníku jsou mimo jiné popsány i české osady, které zde vznikly [online, cit. 9. 6. 2011]. Dostupné z WWW: Bouře Bouře V české dědině na Kavkaze na dědině V české . Nákladem J. Otty, Praha1902, s. 66. : . „stop Puškina chci zřít a Mickieviče, dvou nesmrtelných lidstva nesmrtelných chci dvou Puškina zřít „stop a Mickieviče, 7 : 10 Spisy Adolfa Heyduka XXX 11 Sevastopol […] 9 Sebastopol Ráno na Cemešské dolině Ráno Cemešské na ) a v troskách starověkého chrámu či v hradbách na tu dobu moderních opevnění tu dobu na či v hradbách chrámu starověkého ) a v troskách , s. 84), je však naplněn jen dočasně, varuje autor: dočasně, jen však je 84), naplněn , s. 12 ; podobně jako oni nachází v rozběsněném moři odezvu svých citů (srov. titul básně titul básně mořiodezvu svých v rozběsněném citů (srov. oni nachází jako ; podobně 8 Tamtéž, s. 84. Správně zní název tohoto města Heyduk, A.: Z pouti na Kavkaz. In: Tamtéž, s. 68. Po cestě, kraj bohatýrských hrobů, bohatýrských kraj cestě, Po zvoní zvonek z dálky trojka; jede ozdobu kde visí duze, pro na safýr se vody blýská, moře Od vlajky, vlají drobné korábech na se víska, probouzí ňadrech hor na balalajky zní zvuk pak z pastviny že se v hrudi a truchle, tak snivě budí. k nebi vzlétnutí po tužba a také Kavkaze hledali na přistěhovalci čeští života, jejž bezstarostného nalezli pokojného Ideál Přirovnávaje se k velkým slovanským romantikům, kteří na Krymu k velkým se na pobývali vyhnan kteří ve romantikům, slovanským opravdu Přirovnávaje nepřinese blaha lidstvu Hradba pás, ocelový lodi ani vřese v rozbujeném mušky jako čas! je rozdrtí krokem volným kovů, smrt metnoucích těch řev Marný duch: lidstva strážný chce zbraň jinou sadařovu, žabku naostřenou pluh! rýčpevný a přikalený v básni krajanů života a běh podmínky také líčí duchu Heyduk V tomto nesli, žití jste sem až své Tedy luh, horský snící klidně ten na vesly s perutnými ptactvo kamo vzruch, tvorstva a vábí zve věčně mlází rozbujené svěží, v ono v Podkavkazí, a dolin kyprých niv pluh? ryje ňader lehký v hloub jež přikrášluje ruskými ovšem a opatřuje octli, autor „po z Čech osadníci se v němž Ruské prostředí, Tamtéž, s. 83. Tamtéž, s. 63. satiry. Srov. z básně z básně Srov. satiry. / v dálce u nás vyryl žal nám mir, tvář všaká(„Pohleď, / zde pýr, v líce, jen rodila vrásky naše / pole a svěží…“ je jasná 7 8 9 10 11 12 ství, píše Heyduk v básni ství, v básni píše Heyduk proroků“ v duši bouře moři, na nýbrž odtažitá, však do protikladu, není romanticky dává tomu Co lidské pýchy. pomíjivost shledává půdě: na práce poklidné zemědělské představa dosti konkrétní či vší nádechu zdá, beze ironie se jak ale v této po havlíčkovsku, sbírce, značkami“ téměř znávacími ------. Медиа-Полис, . Медиа-Полис, Ростов-на-Дону již věnoval „svému bratrovci Ja bratrovci „svému již věnoval 4 . Nákladem J. Otty, Praha1902, s 13–14. Cito . Ant. Hajn, Praha 1920, s. 56–57). (1885), : . Вып. 38. Москва 2009, s. 46–54. Dostupné také Na lodi Na vycházejícím v Kyjevě v letech 1911–14 a 1916–18: v letech v Kyjevě vycházejícím Z pouti Kavkaz na Чехи Северного Кавказа: годы и судьбы. 1868–2010 V nové vlasti je čekala hornatá krajina porostlá hustým porostlá lesem, krajina vlasti V nové hornatá čekala je České osady na Kavkaze 3 Spisy Adolfa Heyduka XXX […] 6 Čechoslovan 5 Язык, сознание, коммуникация сознание, Язык, Чехи Северного Кавказа: годы и судьбы. 1868–2010 a z krajů těch, a z krajů “ sám do ní své ponořil své do ní “ sám Heyduk, A.: Z pouti na Kavkaz. In: Opravuji zde chybné vročení, které se vloudilo nedopatřením autorovým a mým jako vědeckého redaktora do Cituje Пукиш, В.: Viz Скорвид, С. С. – Третьякова, И. В.: «Тут жил Кирилл, а там – Мефодий…», или Чехи под 2010, s. (s odkazem 274 na Auerhan, J.: váno z: Česká elektronická knihovna. Plnotextová databáze české poezie a počátku 19. citacích 20. z tohoto zdroje století. uvádím Při dalších jen stranu (strany) v databázi zpřístupněné knižní publikace. Новороссийском. In: z WWW: ------77 Ptačí „ruchovec“ Svato , 5, 1974, s. 225–230. Poznamenejme jen, že že jen, Poznamenejme 28 Naše Řeč Starý kozák vypravuje Starý kozák mladému . Nákladem knihkupectvíDra Grégra . Nákladem knihkupectvíDra Grégra 31 ze závěrečného cyklu knihy závěrečného ze . Nákladem J. Otty, Praha1899. Cituji z: patrně přímo inspirovanou vzorem vzorem přímo inspirovanou patrně 29 , Výletů pana Broučka pana Výletů Sibiřanka Čerkes , navazuje Adolf Heyduk úvahami o pomíjivosti úvahami Adolf Heyduk , navazuje Spisy Adolfa Heyduka II ) – a v těchto– ) hodnotí úsilí dimenzích nespravedlivě dosti 26 Z pouti Kavkaz na […] , kterého mohl číst ne-li v originále, pak v dobovém českém překladu překladu číst mohl ne-li v originále, v dobovém českém pak , kterého povyšuje ho autor postupně na carského důstojníka, dvořana s řádem s řádem důstojníka, carského dvořana na postupně ho autor povyšuje 24 25 Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha Do jejího textu vplétá básník opět četné ruské reálie, ovšem tentokrát, jak mám za mám jak tentokrát, ovšem jejího Do textu vplétá ruské četné reálie, opět básník 23 (stejnojmennou Lermontovovu variaci téže skladby znal sotva). Její děj se odvíjí děj se zpro Její sotva). znal skladby téže variaci Lermontovovu (stejnojmennou 30 Kavkazského zajatce Kavkazského V závěru básně zase líčí Heyduk idylu pokojné práce oněch dětí uprostřed kavkazských hor, hor, kavkazských dětí uprostřed oněch idylu práce pokojné líčí zase Heyduk básně V závěru 27 (1897). Tamtéž, s. 238. Srov. k tomu Stich, A.: Jan Neruda jako teoretik a praktik jazykové kultury, I. Tamtéž, s. 240. Tamtéž, s. 239. Tamtéž, s. 241. Čech, S.: Čerkes. In: Čech, S.: Čerkes. In: Kolikrát se divý bitky hluk se divý bitky Kolikrát strání těchto němých od odrážel tu skrání ruskou se nad kolikrát modrojasný čepel mih’ čerkeský Česká elektronická knihovna. Plnotextová databáze české poezie a počátku 19. 20. století. & Ferd. Dattla, Praha1880, s. 83–118. Cituji z: Česká elektronická knihovna. Plnotextovázie a počátku 19. databáze 20. století. české poe Dostupné z WWW: středka, což je pro romantické básně příznačné: „Lesnatými svahy, úvaly / kozáci dva volně klusali. volně / dva / kozáci úvaly příznačné: „Lesnatými svahy, básně romantické pro je středka, což stařík vrásčitý […] druhý skloněn, mladík zádumčivý.“ a sivý Jeden, druhovi o starých časech: 23 24 25 26 27 28 29 30 31 agronom na Dálný východ, aby našel zemědělské využití půdu, zemědělské a zemřeltamní východ, našel pro aby lodi v Tatar na Dálný na agronom průlivu v básniském také – vzpomíná Adolf Heyduk motivy a na / blankyt obláčku, bez z Amuru „letky, ptáček má již s určitým protože odstupem: ironickým to, příč pruh,“ kmentu nich přes mocnáře: samotného na a nakonec Ondřeje sv. nanejvýš, / když údy chladny Hračky žezla? / co stuhy, všecky řády, všecky („Co lidské slávy veškeré a tuhy jsou a kámen/ a kříž!“ hrobě na / a děti Kav na brat, nechal a sám drahý sám můj / sní „Zde Bedřicha: snaze marné po života bratra kaze…“ snivý„kde syn / a pěstí pluhu chápe se vinnici a sad, v zlatém / než slunce polokruhu za Mar / jde a v poslední sibiřského míní synovce na Jaroslava, čímž zřejmě obrací se strofě spat“, vrchy chotské s výzvou:ptáčka „A český / po dlouhé zimě úpatí k jaru lid jich na vzbuď…“ do vlasti už nezaznívá. zde krajanů motiv návratu v roce budoucí končin podnikl autor 1874, výlet těchto do O rok Čech. pluk báseň romantickou napsal později Puškinova Koubka P. J. - - ), 19 chybí, je to jen jen to chybí, je 14 Na vlnách Na Její hrdinka Eva, jež se vypravila se jež hrdinka Eva, Její 18 . Podzimní noci v Cemešské noci na Podzimní dolině . Nákladem J. Otty, Praha1902, s. 87. . Nákladem J. Otty, Praha1902, s. 83. 17 Na vlnách Na 15 a s ním – / mládí zpět „v otčinu vrátí Eva se 20 tato motivace k návratu v básni v básni k návratu motivace tato 22 […] Spisy Adolfa Heyduka XXX Spisy Adolfa Heyduka XXX říká jí umírající otec. Ne však „zpět v rodných bratrů řady, / s nimiž řady, bratrů v rodných však „zpět říká Ne otec. jí umírající 13 21 . Tiskem. a nákladem Jos. R. Vilímka, Praha 1890. Cituji z: Česká elektronická Z pouti na Kavkaz: na Z pouti Na vlnách. Báseň vlnách. Na , s. 104–105. , s. 86. , s. 86. , s. 92–93. v záhlaví chce autor vštípit svoje myšlenky také zdejším krajanům: zdejším také vštípit myšlenky svoje autor v záhlaví chce pro sebe, pak v poslední pak cyklu sebe, tohoto pro s určením básni 16 Heyduk, A.: Z pouti na Kavkaz. In: Tamtéž, s. 87. Heyduk,A.: knihovna. Plnotextová databáze české poezie a počátku 19. 20. století. Tamtéž Tamtéž Tamtéž Tamtéž přes hlavy křivditelů svých a vrahů… – a vrahů… svých křivditelů hlavy přes dětem! jejich někdy sen ten „vyplň vzývá: závěr na a úplně 1890 roku vydal Adolf Heyduk kavkazské“ S věnováním návštěvy Bedřichovi „bratru památkou Ó noci jeseně, svá hvězdná rozlož křídla rozlož hvězdná svá jeseně, Ó noci sídla drobná z dálky přišlých bratrů na u Vltavy, dej o nivách jim a snít bodne, v srdci při tom je a jestliže rodné, v luhy o návratu dej sen jim prahu otců svých ku se nesou zpět jak U Heyduka však z toho nečiší romantické zklamání, nýbrž uvědomění, že se musí vrátit tam, kde kde tam, vrátit musí se že nýbrž zklamání, uvědomění, U Heyduka však z toho nečiší romantické u pohodlí, život „trávit možnost básně lyrický této / kdyžZamítá-li o rodu hrdina smrt vrazi se že juž na vždy u cíle jste klidu? jste u cíle vždy na že juž lidu! směsici na kolem Hleďte rob… bude z dětí volni, jste Vy stihnul ptáka, ho… orel / vraždí Hle, klam! mínil říci, ten básník, přesně co když „Ó psal Těžko Mníte-li, kdo z vlasti odešli jste, odešli kdo z vlasti Mníte-li, hrob opustivše svých rodičů velkolisté lípy i ty krásné zdob, květných plna luka i ta Tamtéž, s. 4. Heyduk, A.: Z pouti na Kavkaz. In: Tamtéž, s. 103. 20 21 22 17 18 19 13 14 15 16 dobrodružný příběh romantické lásky s idylickým lásky koncem. příběhdobrodružný romantické chce do ráje, / do hrobu kmet,“ / do hrobu do ráje, chce s křivdou zvyklo / kterou srdce „mé válce, zpět, neb věčné bojuje ne proto žít chci, s nimi umírat“, sbírce ve jako lid“, můj na Kavkaz za svým rodičem, kterému – na rozdíl od neindividualizovaných postav z prve postav neindividualizovaných od rozdíl na – Kavkaz na citované svýmza kterému rodičem, zas…“ však střádám zde – odchod z Čechsbírky domov, nepřinesl život („Mám klidný kýžený zvěstí, puzen / nežli dobrodružství, Ivan, ni přijede „nikdo jiný pro neuvěřitelná nakonec prožívá až štěstí“ / nežli blaho, milý / nežli radosť, z domoviny, také rozsáhlou, přes 100 stran čítající romantickou báseň báseň čítající romantickou 100 stran přes rozsáhlou, také shodli“ Kavkaze „útrapy se množí, / bída roste, skrovný mizí chléb […] / marnou poutí k právu noha klesá, a nepří/ noha poutí k právu marnou / […] mizí chléb skrovný roste, bídamnoží,/ se „útrapy přiostřuje v nohy hřeb!“ / v dlaně, kříže bratrům tesá tel i tento ráj jest lež!“; v každém lež!“; jest svo i tento o variaci tu jde ráj ideálu motivu případě nenaplnění romantického a nikde klid!“ i zde, boj, utíká: člověk „Všude to pro se kamkoli nikde, body a pohody 76 S. Skorvid: „Tedy sem až své jste žití nesli…“ Přistěhovalci z Čech na severním Kavkaze v českém básnictví konce 19. století , - - - - 45 79 Чехи Северного Кавказа: . Nákladem knihkupectví Dra . Nákladem knihkupectví Dra . Nákladem knihkupectví Dra . Nákladem knihkupectví Dra Grégra 43 vylíčil Sv. Čech – ne tak romanticky, jako spíše jako romanticky, tak ne – Čech vylíčil Sv. 44 (1880) 41 … 46 Potom „kozáci mu pod vysokou strání / šavlemi hrob chladný vyko chladný hrob šavlemi / vysokou strání pod mu „kozáci Potom , jakož i v kavkazském cyklu A. Heyduka: naopak, právě nostalgie přivádí hr 42 Ve stínu lípy stínu Ve Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha Novásbírka veršovaných prací odSvatopluka Čecha Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha . Медиа-Полис, Ростов-на-Дону 2010, s. že 283), tyto řádky kontrastují s nostal k smrti! Čerkesovi Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha : byla to Ludmila, která se pak o něho starala a tak ho vrátila k životu. Zamilovali Zamilovali ho vrátila k životu. a tak starala o něho pak se Ludmila,: byla která to 40 Ve stínu lípy stínu Ve Čech, S.: stínu Ve lípy. In: Tamtéž, s. 118. Znovu se tu ozývá reminiscence odchodu čerkeských „muhadžirů“ do Turecka: „muhadžirů“ odchodu čerkeských Znovu tu ozývá se reminiscence úvalu, jsme dospěli Posléze horalů, víska pustá kde stála vzdory, marné Rusům dlouho již kladše & Ferd. Dattla, Praha1880, 112.s. Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880, 119–200.s. Cituji z: Česká elektronická knihovna.české Plnotextová poezie a počátku 19. databáze 20. století. Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880,Takto 187. s. formulovaný „ekonomický důvod“ odchodu Čechů na severníKavkaz doplňuje Čech Sv. v následujícím dvojverší o „rusofilský faktor“: v slovanské„Tam prý zemi, mezimůž’ braty, vykvésti jim nový domov zlatý.“ (Tamtéž.) Je zřejmé, že jde o dobová agitační hesla, „přebásněná“nou dávkou se znač ironie. Tímto se ohrazuji proti tvrzení Vladimíra Pukiše (Пукиш,годы и судьбы. В.: 1868–2010 gicky laděnými verši v dinku básně Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880, 189. s. Přivila se ke mne něhou révy. něhou se ke mne Přivila vtiskl, jsem polibek čelo V bílé blýskl, mé v pravici kinžal tajně a jistě bezpečně ranou jednou – místě si v nejkrásnějším zahýřil mrtva k zemi – klesla jejím v ňadru / starýtrpké plným pohany, „hlasem, přestože zabije, Čerkese kozák mladý slovech těchto Po O pětpozději v básni let tentokrát ač přesně, topograficky osídlení v okolí popisuje autor českého Novorossijska Počátky krovem mlhy Kavkaz nám objevil Pak huňatou, hruď, zeleně kamennou azurovém klíně krásné v zátoky náručí hor nás objal rozpjatou. v blízku horami pod moji Krajané říčce, v lesa okraji skromné na vísku. – příští v tábor se rozložili Čech, S.: stínu Ve lípy. In: Tamtéž, s. 116. Čech, S.: Čerkes. In: Tamtéž, s. 117. Čech, S.: stínu Ve lípy. In: 40 41 42 43 44 45 46 děva zvláštníděva krásy“ přísahal všem ďaurům! pomstu ale Čerkes do sebe, se druhu zašeptal: bezbranný.“ Byl úvaly.“ klusali / lesnatými svahy, k Nov’rossijsku […] a dál pali Rus, kamsiKavkaz, pod až půdu / kde „družné poutiv dalekou / účastnice osud – jiný sentimentálně ráj“ zemský / v sad čarokrásný, divopustý se hnouti, kraj jeden proměnil / by třeba jen panenskou s chudým vůli proti šumařem. utekla tam rodičů která nejobecnějšího: toho kromě toponyma žádná neuvádí - - - - předjímá předjímá Takovéto Takovéto . Nákladem 36 35 Nová sbírka veršova sbírka Nová . Nákladem knihkupectví Dra Grégra , chlubí se Čerkes opakovanými vraždami vraždami opakovanými , chlubí Čerkes se 39 – a po krátké půtce dopadnou kozáci Čer kozáci dopadnou a po – půtce krátké 38 Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha 34 . […] […] . Nákladem knihkupectví Dra Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880, s. 94). 32 A tak jednou v noci Ludmila do hor a již nevrátí. odejde se jednou A tak Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha 37 ta sluje ves. sluje ta 33 Tamtéž, s. 89. Tamtéž, s. 108. Tamtéž, s. 97–98. Tamtéž, s. 93–94. „Čechnyní žebrák cizí nivouza/ krovem se toulá, chlebaskývou“ (Čech, S.: Čerkes. In: ných prací od Svatopluka Čecha & Ferd. Dattla, Praha1880, s. 88. mořském okruhu‘ kavkazském. Jednu z nich, Methodějovku, ležící nedaleko Novorossijska,své cestě po Kavkaze.“ navštívil (Čech, S.: Čerkes. jsem na In: knihkupectví Dra Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880, s. 244.) Zde je dialog kozáků přerušen. „Náhle za balvanem v listů směsi / zablesklo se, rána houkla v lesy; houkla v lesy; rána se, / zablesklo v listů směsi za balvanem „Náhle přerušen. Zde kozáků dialog je zrobili si lide z cizí říše, si lide zrobili kdes západě na tam Čech z dálných při který návštěvách pak jeho mu Javora, dcery starého dívky Ludmily, do české zamiloval se Kozák uslyšel jsem. Koně popohnav, Koně jsem. uslyšel klasy, zlaté spatřil jsem v mýtině i brav, skot se v trávě pasoucí paty horské podél pak za nimi chaty. nízké roztroušené řadou Metodějovkou chýše ji. Tyto z doslechu jsem Znal po dnech minulých… vysvětluje zase příčinu mu stesku: svého Mladý při Cemesu jednou jsem Zabloudil lesů. novorossijských v hlubině hlasy a lidské psů štěkot Náhle s vyzlaceným písmem koranu – koranu písmem s vyzlaceným spasný, koran nebyl bohu, Chvála vzdory pohanů! jsme zlomili časem se mi stýská stýská, A přec Tamtéž, s. 101. Čech, S.: Čerkes. In: K tomutotoponymu Čech má Sv. poznámku: „V novějším čase založeno bylo několik českých osad v ‚černo Do souvislosti s tím dává autor také hlavní, „ekonomickou“ příčinu příchodu českých osadníků na Kavkaz: že 37 38 39 35 36 34 32 33 „Po čase mé dýky čase krutou / uhasila Allahova žízeň přízeň“ „Po / vynořila řásy umřít, z květné se byl když potyčce již připraven v jedné tu „opodál zranění ďaurů. Po kůň se vzepjal; těsně kolem čela junákovi kule zafičela“ junákovikule čela kolem vzepjal; se kůň těsně který jim vypravujekese, svůj příběh, životní přísahal, smrt jak pomstí že kteří svých soukmenovců, lodích ale při k souvěrcům, bouři moři v Černém zahynuli. všichni tureckých do jednoho odpluli na v textu básně následné počínání svobodymilovné hrdinky, která kozákovu lásku neopětuje, jen když jen neopětuje, lásku kozákovu která svobodymilovnév textu počínání následné hrdinky, básně kinžal, divně blýská „zrak / jako její pod řasami povídá „o vzdoru ruských zbraní“, slávě Šamilově, povytasen“. z pochvy věl, že v této knize / napsáno, jak před mnohými lety / česká zem’ se nad krajiny cizé / pyšnila, jak krajiny nad se lety mnohými / česká zem’ před jak v této že věl, / napsáno, knize bohatstvím a silou, […] / slavná v míru květy umem, růže nade vlídná, vzdoru“. ve děsná vlastenectví, u českých Kavkaze v 19. severním na představitelné, osadníků těžko století „svěřoval své tužby, stesky. / Často vetché, starožitné desky / velké jakés knihy otvírával“ knihy a „vyprá jakés / velké desky starožitné vetché, / Často stesky. tužby, své „svěřoval 78 S. Skorvid: „Tedy sem až své jste žití nesli…“ Přistěhovalci z Čech na severním Kavkaze v českém básnictví konce 19. století 81 . . 46–54 , s . Nákladem . Nákladem , 5, 1974, s. 225–230. , 5, 1974, s. . Nákladem knihkupectví Dra . Nákladem . Nákladem J. Otty, Otty, J. . Nákladem . Медиа-Полис, Ростов-на-Дону Ростов-на-Дону . Медиа-Полис, Naše Řeč Naše . Nákladem J. Otty, Praha 1902. Praha Otty, J. . Nákladem . Вып. 38. Москва 2009 38. Москва . Вып. Spisy Adolfa Heyduka II Heyduka Adolfa Spisy In: . «Тут жил Кирилл, а там – Мефодий…», или Чехи под под или Чехи жил Кирилл, – Мефодий…», а там «Тут : . Ant. Hajn, Praha 1920. Praha . Ant. Hajn, Spisy Adolfa Heyduka XXX Heyduka Adolfa Spisy В. И. , Tiskem a nákladem Jos. R. Jos. 1890. a nákladem Vilímka, Praha Tiskem Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha Svatopluka od prací veršovaných sbírka Nová Язык, сознание, коммуникация Язык, сознание, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5793>. : < In . Nová sbírka veršovaných prací od Svatopluka Čecha Svatopluka od prací veršovaných sbírka Nová – Третьякова С. Na vlnách. Báseň. vlnách. Na České osady na Kavkaze na osady České Чехи Северного Кавказа: годы и судьбы. 1868–2010 Кавказа: Северного Чехи : . С. , Grégra & Ferd. Dattla, Praha 1880. Praha Dattla, & Ferd. Grégra 1880. Praha Dattla, knihkupectví & Ferd. Grégra Dra Praha 1899. 2010. Новороссийском z WWW:Dostupné Literatura J.: Auerhan, In: Čerkes. S.: Čech, In: lípy. stínu Ve S.: Čech, A.:Heyduk, III. Cyklus a IV A.:Heyduk, motivy. Ptačí A.:Heyduk, Kavkaz. Z pouti na In: Пукиш, В Скорвид I. kultury, a praktik jazykové teoretik jako A.: Neruda Stich, Jan - - - - 49 , u níž, Čerkese Teprve matčino odpuštění odpuštění matčino Teprve . Nákladem knihkupectví Dra 50 . Nákladatelství J. Otto, Praha1899, ) jí přineslo úlevu – a nakonec… 51 ), ale později odešla bez rozloučení s ot bez rozloučení odešla ), ale později 48 neustále teskní po domově a vyčítá po domově „rodiče teskní si, že neustále Spisy Adolfa Heyduka II Ve stínu lípy stínu Ve , která zpočátku upírala zraky ve směru rodných Čech („letěla („letěla Čech směru ve rodných zraky upírala zpočátku , která 47 52 ). […] 53 Čerkesovi Novásbírka veršovaných prací od SvatoplukaČecha Sibiřance Tamtéž, s. 195. Tamtéž, s. 196. Čech, S.: stínu Ve lípy. In: Tamtéž, s. 197. Tamtéž, s. 97. s. 240. Grégra & Ferd. Dattla, Praha1880, 192.s. U A. o ideál především jde než v „klasickém“ romantismu: Heyduka jiný klidu, poněkud ovšem k ideálu vysloveně nespějí sice Čecha v básních klidu, od podobně ale vcelku Vystěhovalci Sv. než anděl smrti na věky jej sklížil. jej věky smrti na než anděl viděli bás tedy cíl čeští Kavkaz soudobí dva na v 19. a důsledky vystěhovalectví století Jak Čechů Hor zástup zelená se, modrá v šíru, se, modrá zelená zástup Hor dým, vonný mirrhy jak vlá, pára z nich smíru nebeského znak nimi a nad – pestrým, září velebným obloukem se hřížil, zrak tichý její obraz v ten Na rozdíl od Ludmily v rozdíl Na s cizinou rodné zaměnili hory. hory. zaměnili rodné s cizinou do ní našel cestu jsem sekyrou Jen upravil pracně a ze zřícenin koni. zmořenému chlév nám, útulek Tamtéž, s. 194. Heyduk, A.: Ptačí motivy. Cyklus III. a IV. In: 52 53 48 49 50 51 47 stavy v obou analyzovaných básních zpět do vlasti anebo jinam (v případě Ludmily z jinam vlastido zpět anebo v obou básních stavy analyzovaných mimo civilizaci) svobody ideálem – a pro vystřídánromantickým nakonec domova ideál je to obě smrtí.končí o bratru Bedřichovio bratru v touhou vedeni anebo z vlasti rétorikou, cházejí vlasteneckou buď z existenčních důvodů, zastřených a podobně štěstí, po osobním po ženské žijí v ciziněvolá podobně taktéž s nepokojem v duši.Ten touha po slávě apod. Tento ideál podle Heyduka může být naplněn v cizině pouze přechodně: neklid být v cizině přechodně: může pouze naplněn podle ideál Heyduka Tento apod. po slávě touha v poutníkově pevnější klid v rodné budí vzpomínka duši, ztracený jaký neklid či na naopak zemi, v dál klamný jeho „zjev ho táh’…“ (srov. jinam – anebo zpět vidina volá nová štěstí, také popřípadě v původním prostředí, a novou skutečností, ve které taktéž nelze ideálu v plné míře dosáhnout. míře v plné ideálu nelze taktéž které ve skutečností, a novou prostředí, v původním lidská je marnivost, opakem jejímž s ním práce, každodenní pokojné představa básníkovi se váže níci? Obecně by se dalo říci, že jak „májovec“ Adolf Heyduk, tak „ruchovec“ Svatopluk Čech nazírali nazírali Čech „ruchovec“ tak Adolf říci, Heyduk, níci? dalo se „májovec“ by jak Svatopluk Obecně že či nenaplnitelným nenaplněným mezi z hlediska protikladu ideálem, v podstatě obojí romantického naříká šumař. Po výměně dopisů s otcem, který „neznal dcery více / a navždy odřekl se poběhlice“, výměně dopisů s otcem, Po který dcery „neznal naříká více šumař. / a navždy poběhlice“, se odřekl kladla“. bledla, ruka chřadla, v lože / až hrdinka „vůčihledně ji chorou má trpěla as v divné cizí zemi!“ v druhém („Co dopise z domova bych s každýmbych s každým mrakem, klín na otčiny“ ptákem Anna v básni hor, do kavkazských cem roje,“ stínů těch zahnati ni láska / nemohly moje půvaby, kraje „ni že trpce, tak v hořisvé zůstavila“ 80 Nevěrník, záletník a zrádce. Láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století Tomáš Vašut Ztráta vlasti je základní charakteristikou exilu a pro exilového spisovatele se tento narušený vztah stává jedním z klíčových motivů literární tvorby. Předpokládáme, že díky bolestné intenzitě, který ztrátu vlasti provází, můžeme prostřednictvím děl emigrantů zpětně lépe zjistit, jaká je všeobecná podstata jejich vztahu k vlasti a jak bývá či nebývá naplňována. Proměny lásky spisovatele a vlasti se pokusíme postihnout v prozaických dílech tří reprezentantů středoevropských literatur, Maďara Sándora Máraiho, Rumuna Dumitra Ţepeneaga a Ukrajince Jurije Andruchovyče, kteří jsou zároveň představiteli tří různých generací středoevropského literárního exilu. Uveďme si tyto generace ales- poň stručně na samém počátku, ať je můžeme mít na zřeteli: Márai opouští Maďarsko dobrovolně na počátku komunistické vlády a už nikdy se nevrátí, Ţepeneag je na počátku 70. let rumunskými úřady přinucen zůstat ve francouzském exilu a vrací se až během revoluce v roce 1989, Andruchovyč zůstává v 90. letech na Ukrajině, jako spisovatel však pravidelně využívá četná zahraniční stipendia. Nyní se věnujme specifikaci pojmu vlasti. Pokud jde o vlast, bude vhodné vycházet z představ romantického nacionalismu 19. století, neboť tento nejen že duchovně ovlivňoval i století následu- jící, ale samotný pojem vlast zavádí. Literárně romantická vlast totiž není jen krajina, území obývané jedním národem. Vlast se u romantiků projevuje jako svého druhu universum. Kromě častých per- sonifikací vlasti zaujme zejména všudypřítomné vnímání v krajině obsažené minulosti, glorifikace romantických zřícenin, potřeba zažívání plnosti času a tedy i „plnosti života“, o níž ve svém eseji věno- vaném střední Evropě píše Andruchovyč.1 U romantiků se však kromě dominantní závazné literární idealizace historie v protikladu k neheroické přítomnosti objevuje také vize lepší budoucnosti, ovšem zpravidla vzdálené, tedy za horizontem básníkova života.2 Vlastenecký zápal většiny z nich pak napo- vídá, že přes mnohá klišé zde nejde o tichý a v zásadě neměnný cit k rodné zemi jako matce, ale do- byvatelsko-vášnivá podstata tohoto vlasteneckého nadšení napovídá, že vlast jako svého druhu nej- potřebnější, takřka univerzální múza odpovídá daleko lépe jiné ženské podstatě: bývá často pojímána spíše jako milenka, jako bytost hodna uctívání, dobývání, jako objekt možné lásky, vášně, intimního literárního vzplanutí. Zvlášť výrazně to vyniká právě ve střední Evropě, kde je období romantismu provázeno kulturní a politickou emancipací malých národů. Tehdejším státům, převážně mnohonárodnostním monar- chiím, je pak v zásadě oprávněně přisuzována povětšinou role macechy. Ostatně již v preromantismu vynikají dva směšnohrdinské eposy o hledání domoviny: ukrajinská Eneida a rumunská Cikániáda. Kotljarevského Eneáš a kozáci stejně jako Budaiho-Deleanovi Cikáni přitom nikam neodcházejí, ale bloudí jako svého druhu bezdomovci v začarovaném kruhu po své rodné zemi, která není jejich vlastí, protože patří jiným, kteří mají právo rozhodovat o jejích osudech. Romantismus jde potom díky své heroické historizující vizi ještě dál: hledá se ona zbožňovaná Kollárova Mína, vlast je nově spojována s národem a národ s národním státem. Hledá se domov, který by měl být pokud možno pozemským 1 Andruchovyč, J.: Moje Evropa. Periplum, Olomouc 2009, str. 9. 2 Výrazně vizionářská je v tomto smyslu ve střední Evropě zejména osobnost básníka svobody a revolucionáře Petőfiho, jehož nedočkavé očekávání změn se snoubí s odhodláním ba touhou padnout na bitevním poli. T. Vašut: Nevěrník, záletník a zrádce – láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století ------12 85 prezidentským dekretem odebráno občanství odebráno dekretem prezidentským 9 Ponechme stranou spekulace, zda i pro zda lze případ spekulace, stranou tento Ponechme 10 . Humanitas, Bucureşti 1990. . Wydawnictwo Czarne, Wołowiec 2007. zamilovaný Cioran: „Snil jsem o Rumunsku „Snil jsem a osudem s populací Cioran: Francie“. Číny zamilovaný 11 Dojczland Schimbarea la faţa a României Cioran, E.: Ţepeneag otevřeně kritizoval zásah vojsk Varšavské smlouvy v Československu, rumunská vláda byla svými Když uvážíme, jak i taková částečná emigrace prospívá, mohli bychom vlastně přeformulovat sám sám vlastně přeformulovat mohli bychom prospívá, emigrace částečná i taková jak Když uvážíme, spojenci rovněž kritizovánaza to, žeobčan Rumunska vydává veFrancii vesvém autory.časopise Sankce jejich prostřednictvímzakázané prezidentského dekretu byly tedy vyprovokovány do značné míry zvnějšku. smlouvy připojeno i Cioranovo rodné Sedmihradsko. Stasiuk, A.: Název užívaný pro sjednocené Rumunsko mezi lety až 1940, 1918 k němuž bylo na základě Trianonské přinejmenším tak, jako když v klasické pohádce musí neohrožený Honza zákonitě opustit vyhřátou opustit vyhřátou zákonitě Honza přinejmenším tak, když jako v klasické neohrožený musí pohádce vidět, Andruchovyčově dobře příkladu stipendia německá velmi že totiž a odejít je pec Na do světa. čilý s Evropou, kontakt udržovat širší vlastí, naší umožňují a díky Andruchovyč je díky tomu nejen žijící v Pa Tepeneag jako stejně spisovatelem, ukrajinským výrazně původu prozápadním haličskému i po je země, rodné své do změnu dojíždějící pro pobývajícítedy v Rumunsku, často řížirevoluci a po rumunským stylistické prozaikem. orientovaným stránce výrazně západně v titulu motiv zrádce s láskou Neboť naopak vlasti spisovateli. a zeptat ke tomu nyní, je se jak název v Paříži stipendia ale byl zbaven během dobrovolně, vlastně neemigroval Ţepeneag že vzešel z toho, Že s vlastí Vel občanství prezidentem. v pořádku do tzv. něco není 30. letech již ve si uvědomoval Rumunskakého šířit začaly z chudého se které poměry, v něm malé bylo či Rumunsko malé spíše panovaly Ale Velké velikým mnohé bylo rozčaro pro To zemí. připojených i do nově a Moldavska Valašska a zaostalého 9 10 11 12 opuštěním národní literatury a zřeknutím se svého měšťanského středostavovského původu a vý původu a zřeknutím literatury národní opuštěním středostavovského měšťanského svého se chovy. 2. výchovu pouze zažít mohla měšťanskou středostavovskou již povětšinou která generace, Následuje a jako volby o generaci možnost byli neměli kteří Jde nepohodlných, spisovatelé rodiny. úrovni na do literárního však zasahuje generace Tato do šuplíku a publikovat neveřejně. převážně psát nuceni silou u většiny plnou života v období na která nastala režimů východoevropských oblevy, dočasné vyces šanci hranic otevření díky i tito dočasnému že mají 50. a 60. autoři je, přelomu Příznačné let. nepoho když režim v době se přitvrzení pro opětovného zůstávají, stávají často kde Západ, na tovat výjimkou. jistou v této generaci emigraci však je díky nedobrovolné své dlnými. Dumitru Ţepeneag spi vrstevník, jeho již známý jako Západě na v PařížiStejně rovněž byl žijící tento Kundera, Milan bylo oficiálníhopařížského v době jeho pobytu Tepeneagovi Konkrétně donucen. k emigraci sovatel spisovatelů zakázaných a vydávání za kritické postoje zajíma postoj tento však studii je právě naši pro že do Rumunska. Předešleme, a znemožněn návrat stát znamená podstatě své disidentství, ve rovněž či literární které emigrace než další dobrovolná vější vnitřní tedy exil.stranou, 3. za stipendii pře emigrace trvající a do doby současné literární vlna je v zásadě ekonomické Poslední příklad jako Jurij zvolen studii je naši Pro večery. literárními a za nadací západoevropských opět vážně poloviční exil tento Andruchovyč, popisuje Andrzej i jeho přítel Stasiuk, i když který zajímavě velmi gastarbeiterstvím“. nazývájej „literárním disidentství, nového že zvláště si spíše, formu nějakého povšimněme paralelní další specifickou najít definitivní, emigrací není vyplývá,převážně exilsám že která pozitivnívěcí je emigrace, vlny 3. z této ------Emig 8 které ovšem přečasto záhy záhy přečasto ovšem které 4 . Dokořán, Praha 2010. Když to shrneme: generace romantiků romantiků Když shrneme: generace to 3 . Academia, Praha 2004. . Genius loci Genius navazuje postava Komenského mladého poutníka, mladého Komenského postava navazuje 6 Kde domov můj Kdedomov Bylo nás pět Země, země…! a pro nás šance, že se tak můžeme dozvědět o jeho dozvědět můžeme tak se a pro vlasti že více i my šance, nás 7 Rodná země, to je pouze krajina dětství. krajina pouze je Vlast to spojující Rodná však je země, komplexní zkušeností 5 Takto se o úzkosti jako svobodě vyjadřuje například Márai, když překračuje na Enžském mostě hranici sovět Márai je ostatně jedním z objevitelů Franze Kafky a jeho prvním překladatelem do maďarštiny. Takovýto nacionalisticky vyhrocený přístup však kromě nepochybně prožívané intenzity vztahu spisovatele O vztahu k prostoru a krajině viz. Norberg-Schulz, Ch.: Krajina dětství však v sobě nese kromě prvků naivního pohledu na svět rovněž pocit bezpečí. Patrně pro tento Česká státní hymna ovšem v oficiální verzi zůstává pouze u první sloky líčící malebnost krajiny, zatímco pů pocit bezpečí je dětsky naivní pohled často uplatňován v kritickýchosobního okamžicích ohrožení, národních viz. např. dějin Karel či v době Poláček: ské a americké okupační zóny. Viz Márai, S.: vodnílibreto Tylovo v dalších slokách v poněkud romantickém tónu líčí opět zejména přednosti českého národa. a vlasti vede zároveň k postupnému kulturnímu izolacionismu a je z dlouhodobé perspektivyjitelný. jen těžko obha Nyní si proto již podrobněji povšimněme proměn vztahu vlasti proměn u tří povšimněme a jejích již podrobněji spisovatelů hlavních Nyní si proto U autora, který se dobrovolně či z donucení ocitá v exilu, je potom vztah k vlasti problematizován ocitá v exilu, či z donucení vztah který potom je k vlasti dobrovolně se problematizován U autora, 7 8 5 6 4 což v kontextu zamýšlené emigrace zvláště zdůrazňuje. Pro generaci Máraiho je tak exil tak je Máraiho mezi volbou generaci Pro zvláště zdůrazňuje. emigrace v kontextu zamýšlené což 3 race u této generace je povětšinou dobrovolná, po zralém uvážení, zvláště Márai zdůrazňuje, že exil že zdůrazňuje, zvláštěMárai uvážení, po zralém dobrovolná, povětšinou je u této generace race generace však se u této Zároveň mlčet. nucen vlasti spisovatel ve byl něj volbou, by neboť jako pro je charakte když vystupujesebe popředí, sám do u Máraiho často vlastnost, která jedna ještě projevuje kultury, západní evropské nositele měšťana, jako ale zároveň spisovatele, maďarského rizuje jako sice loviny 20. století emigruje vlastně několikrát, přičemž si můžeme povšimnout, že jeho první povšimnout, jeho že emigruje přičemž si můžeme vlastně několikrát, 20. století loviny emigrace a sicez Košic faktorem, jedním ještě širšího rámce, národního způsobena je ztrátou do Německa píšící v Praze Kafka. německy např. zažíval monarchie po rozpadu jaký pocitem, obdobným 1. a poválečná. meziválečná Generace exil v důsledku volí Autoři převážně autoritativních, nastolení který první během Márai, Sándor studii v naší ji zastupuje režimů, po a komunistických fašistických exilových z nichž vln 20. stol., první spíše a poslední politickými okolnostmi způsobeny jsou je dvě následující: jsou generace mírydo značné ekonomická. Tyto autora skutečná tvůrčí svoboda skutečná autora čtenáři. jeho jako nazývá rájem srdce. Avšak i Komenský, který se takto vyslovuje, je emigrant, což nás opravňuje tvrdit, opravňuje nás což vyslovuje, emigrant, který je takto se i Komenský, Avšak srdce. nazývá rájem ztížena. velmi exilem spisovatelů role nemožné, jen je zcela není tvůrčího dojít že přesto naplnění osamělého úzkostně takto pro nastává překračovány, fakticky a kultur zemí hranice jsou pokud Avšak je však autor z kontinuity těchto prostorových literárních proměn vytržen. proměn literárních Exil z hlediska prostorových pak se lite z kontinuity těchto všakje autor v nekonečnou s dětsky změnit tvorby bez zkušenosti však děsu, může rární krajinu naivním, přesto k cíli, zmatku hranice za dospět bezpečí,viditelné bez šance pocitem potřebným který Komenský odmítajícího již růžové brýle mámení, aby shledal celou pravdu a mohl si dobře vybrat, kterou cestou cestou vybrat, kterou dobře si a mohl odmítajícího již brýle růžové pravdu celou shledal aby mámení, mar Pocitům labyrintvládne marnost. je v němž města, děsu krajiny obrazem dál.jít Leč skutečným nezvalovským stává nutně poutník proto se literární zjevnou pravdou, pouze čelit již nelze nosti pak vlastnímdílem Emigrací podivuhodným tvůrcem, svět. který divů kouzelníkem, v krajině překonává nou absenci. dětství krajinu krajinou s dalšími tuto v našem nazvěme způsobem je podání variacemi, přirozeným a divů. viděníděsu literárního dítěte způsob Na končí vyhnanstvím.končí loci pociťova ale spíše a jeho území, o genius o jisté tak ani totiž vzdáleností Nejde v prostoru. nejen rájem, což dodnes zaznívá i v české zaznívá dodnes což rájem, hymně líbánky, námluvy a literární vlastenecké veliké na chystá tedy se 19. století 84 T. Vašut: Nevěrník, záletník a zrádce – láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století ------87 z Pa 25 Hotel Eu vzhledem 22 zároveň se však se zároveň 24 [cit. 10. 6. 2011]. Dostupné[cit. 10. 6. 2011]. na WWW: kde si všímáme jejich symbolické jejich si všímáme kde platnosti. 23 Načež se zaplétá do vysvětlování komplikovaných vztahů mezi komplikovaných do vysvětlování zaplétá se Načež 26 , kterou zamýšlí jednak jako „středoevropský pikareskní román“, jednak jednak pikareskní román“, „středoevropský jako jednak zamýšlí , kterou . Dybbuk, Praha 2008, str. 166. Maramureş , Hotel Europa Most uměn v Paříži aneb Dumitru Ţepeneag a jeho postavy od Livia Rebreana. od Pont des Arts Pont , V rumunské literatuře je jeho jméno odkazem k obdobně symbolicky koncipovanému meziválečnému románu Která není ničím jiným než symbolem Francie a francouzštiny. Autor píšící román o mladých Rumunech odjíždí od své francouzské manželky Marianne o mladých píšící manželky Rumunech francouzské Autor odjíždí od své román na svém útěku z Rumunska stále více v románu ztotožňuje s postavou exilového spisovatele, a to opět opět a to exilového spisovatele, s postavou ztotožňuje více stále z Rumunska v románu útěku svém na hr hlavní nakonec až manželkou, francouzskou intimního vztahu spisovatelovou se navázání včetně i spisovateldina v dalších vědo dílech věnovali trilogie splynou. změnu pro se zcela Zde bychom k mateřštině. autora návratu mému neru v odloučení, tam pokračoval aby svými jen obklopen románovými postavami říže do Bretaně, skrytých motivů ze Jeden vyjde Celá nicméně rozhovoru. odjezdu v práci. přišeně telefonním najevo scho téměř Když zvoní manželka, spisovatel scéně. není erotické na popisem práce uvedena je pasáž zní odpo vyzvídá, artikulovat. Manželka Takto nemá. někoho srozumitelně náhodou pen tam jestli mnou se tady by Kdo sám. „Jsem […] děje?“ s tebou ti, se je co Co ne? nebo ano „Tak Ano.“ věď:„Ne. byl?asi tak postavy…“ moje Leda a dotyčná byl užívá původně, s jinou si zrovna kterou slečnou, než se v tom, je Ion že nimi. Problém byla kupodivu mrtvá, zřízencem. nekrofilním márnici znásilněna ale obživla, když byla v bukurešťské 22 23 24 25 26 ného trojúhelníku dělá z dělá trojúhelníku ného Marty manželky Martofljaka, jeho básníka“ ukrajinského „významného příběh však se vyvine Jejich románu. tak, Martofljak hrdiny sám že hlavní Chomského a „sukničkáře“ v nefalšovaném probudil „so nakonec se Martu opouští, aby manželku reje festivalového uprostřed syna. dospělého Obdobně matkou je že o níž zjistí to, jen ženy, neznámé po boku bordelu“ větském mystéria citovaného v kontextu tak Slavnosti Celé dalšíchhrdinů. kousky i záletnické končí nezdarem „Láska k vlasti, vyúsťují noc do své v horečnou plane“ jednu na alespoň se kterak zamilovat snahu básníka konec je národního a „milenkou“ syna“ dospělého vlasti,„matkou onou neboť postsovětské a volí skrze smích slzy, raději emigrovat nechystá Andruchovyč Ukrajina. však sama se přesto konců příběhu. karnevalového a únik poutavého humor do svého a Dumitru „cizincem“ nadobro a maďarský stává Márai teprve se sledku Němec spišský spisovatel zrady, výčitky ze potom jsou Ţepenagovi spisovateli Zvláště „vyhnancem“. dlouhé na roky Ţepeneag ale také, rumunskými nejen nevěry vlasti komunistickými úřady, a opuštění podsouvány emigrací. pařížskou vlast reprezentující rovněž nestál, exilu, do původně neobvyklé cestě o nějž k jeho odklonu od litera k naprostému dokonce případě v Ţepeneagově vedla nedůvěra oboustranná Tato v šachy. hře i teoreticky prakticky desetiletí věnoval jedno téměř se kdy tury, spiso pro neboť důležité, to je u spisovatele Zvlášť a návrat? odpuštění možné otázka: bude ještě vější vždy je a která spolehnutí, kterou na bytí mateřština, je jazyk jazykem je otázkou a nebytí.vatele Tím však jsou v exilu a plní hýčká Problém pomyšlení. každé spisovatele doslova a čtenářky. mu čtenáři po re avšak francouzsky, psát v 80. letech rozhodne se čtenáře své spisovatel jako hledající Ţepeneag trilogie románové do psaní se opouští a dává bez zaváhání 1989 francouzštinu v roce voluci ropa v menší aspekty již probrali vynucenéhojsme Mnohé mlčení. roky za pomstu literární osobní jako postavám, literárním Ţepeneagovým studii věnované národa, typickým jednak je Ion mladým Rumunem, student reprezentantem Např. ------13 15 Napovídá tomu již tomu Napovídá 21 na monstrózním celo monstrózním na 19 . Academia, Praha 2001. Rekreace Svíce dohořívají je však je v tomto doda možno případě 20 , , s tím rozdílem, že u Andruchovyče že , s tím nejde rozdílem, . Burian a Tichák, Olomouc 2006. , kde žárlící pan König hystericky křičí: „To není není křičí: „To hystericky König žárlící pan , kde Eneidě . Periplum, Olomouc 2009. Hotel Europa Hotel jsou totiž dvě hlavní ženské postavy. ženské hlavní dvě totiž jsou Šašek a královna Šašek Neboť přes veškerá okázalá gesta avantgardy není možné od možné není avantgardy gesta okázalá veškerá přes Neboť 17 Rekreacích . FS Barrandov, Praha 1987. Cestou do Babadagu do Cestou z toho všeho po půlstoletí už zbude pouhé konstatování: „Můžeme se se „Můžeme pouhé konstatování: z toho už zbude všeho po půlstoletí . Argo, Praha 2008. 16 . Dybbuk, Praha 2008. Academia, Praha 2004. Ten drzý šašek prostě musí z domu. musí drzý prostě šašek Ten pak zároveň si musí být vědom, že spolu s Musilem obývá Kakánii. být s Musilem spolu si musí že vědom, zároveň pak . Lazi Könyvkiadó, Szeged 2006. 18 14 Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha Hotel Europa Šašek a královna Muž bez vlastností bez Muž Aranyidők Země, země…! Márai, S.: Chytilová, V.: Musil, R.: Přátelství a láska je Máraim líčeno v prozaických dílech z přelomu 30. a 40. let z hlediska vypjaté věrnosti, tedy Márai, S.: tor Popel spíše průvodkyní po přízračném festivalovém městě. O Codreanovi viz Stasiuk, A.: současné nemožnosti přijmout zradu ani odpuštění. Viz. Márai, S.: Původní musilovská Kakánie se proto v kontextu 20. století jeví jako celkem vzato idyla. Návrat musilovská v kontextuPůvodní Kakánie idyla. vzato jeví celkem Návrat proto se jako 20. století Jak se ukazuje a jak to ostatně přesně cítí Musilova či Haškova buřičská generace, z toužebně oče z toužebně buřičskágenerace, či Haškova cítí Musilova přesně ostatně a jak to ukazuje se Jak Andruchovyč, J.: Pomineme-li pro nedostatek místa spíše epizodickou postavu upírky Amaltei, která je stejně jako upírský dok Tzv. LegieTzv. Archanděla Michaela vedena Codreanemse posléze proměnila v ultrapravicovou Železnou gardu. Ţepeneag, D.: 20 21 17 18 19 14 15 16 zvláštní kapitoly, navíc výrazně stylizované jako nekonečný ženský monolog. Právě rivalita milost Právě monolog. ženský výrazně navíc nekonečný stylizované jako zvláštní kapitoly, 13 milenky nebo matky. Zavedeme-li takovéto hledisko, budeme mít náhle k dispozici vskutku ukázkový vskutku k dispozici mít náhle budeme hledisko, takovéto Zavedeme-li matky. nebo milenky V Andruchovyčových materiál. věnovány jednotlivým jako mužským jim stejně jsou protagonistům neboť struktura románu, sama pohled stává protagonistou jedné kapitoly. Kolektivnost hlavního hrdiny, která vynikne která srovnání ve Kolektivnost hlavního hrdiny, kapitoly. jedné protagonistou stává pohled románu s hlavnímiŢepeneagova postavami vztahu ve plnit mohou k hlavním které roli z perspektivy hrdinům nahlížet tečně postav, ženských národním festivalu v malebném Čortopolu, který je líčen jako „horská past“ někde v Karpatech. Vlast „horská v Karpatech. který jako past“někde Čortopolu, líčen je v malebném festivalu národním v Kotljarevského jako podobně hledána opět zde je ale o partu čtyř družiny, vůdceo Eneáše, z nichž básníků, jako kozácké první na víceméně se každý ilustraci scénu z filmu VěryChytilové z filmu scénu ilustraci vztah!“láska, není to prvotní Andruchovyč románu Jurij svém idyle ve rozvádí k takovéto Tu vlast, kterou si totiž nakonec nepřisvojili romantičtí básníci, ale všemožní uzurpátoři 20. století, 20. století, uzurpátoři nepřisvojili ale všemožní básníci, nakonec si totiž romantičtí vlast, kterou Tu milencům stýkat, z 19. nadále staromódním se oněm jakkoli století zakazovat právo osobují si kteří si pro Představme dekretem. svým prezidentským Ceauşescu Ţepeneaga v případě učinil to např. jako cipu odmítá jakýkoli soucit,cipu jakýkoli odmítá nenávidět.“ se ale nesmíme rozejít, milovat. vlastsvou potřebujeme že zapírat, donekonečna nelze kontextu, prostorového od se poutat šímu zajímavému posunu, zatímco Dyk ještě bez zaváhání napíše: „Opustíš-li mne, nezahynu,…“, nezahynu,…“, mne, „Opustíš-li napíše: zaváhání bez Dyk zatímco posunu, ještě zajímavému šímu úctyhodné, alespoň Kafka nebo se cítí za svaté bylo kdy prohlašováno co vše, na plive již směle Hašek který z prin a u Máraiho, Prahy konkrétní velmi labyrintech novodobých vinennepatřičně v jakýchsi patriotismu, anebo pro jistotu občas rovnou s Máraim parafrázovat biblický text: „Moje království biblický text: s Máraim „Moje rovnou občas jistotu pro anebo patriotismu, parafrázovat světa.“ z tohoto není k dal dochází tedy 20. století Kakánie. Ve vyrostla století konci na nakonec lásky romantické kávané kovýto český vlastenecký soucit prvky národní čili občanské hrdosti zajisté příliš soucit prvky zajisté čili sku hrdosti nekultivuje, vlastenecký kovýto občanské národní český z 30. let. patriotická zamilovanost blouznivá Cioranova ani Po samozřejmě není láska ovšem tečná lokálního úrovni na k vlasti lásce oddávat zcela nemíní či spisovatel občan středoevropský totiž se kud je pojí především nekonečný soucit. Tento esej mohl být v kontextu tehdejších událostí nepochybně nepochybně být událostí mohl esej tehdejších v kontextu soucit. Tento nekonečný pojí především je běžně vztahem, se opět který světě ve se byl konfrontován neboť prozřením, kulturním Západě na přílišs pojmem hrdosti, láska občanské k vlasti, nekryje. povinně spíše obsahujícím patos téměř Ta váním, které vedlo až k masivní podpoře poněkud folklorně orientovaného národoveckého hnutí. k masivní až vedlo národoveckého folklorně které poněkud váním, orientovaného podpoře zemi:s níž k vlasti, k rodné vhodné je Čechů kontextu připomenout o vztahu Kunderův esej V tomto 86 T. Vašut: Nevěrník, záletník a zrádce – láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století ------39 89 Rekre 34 lze tvrze navazovat 35 , pokud si připomeneme i druhý, pokud Sexmisí . Burian a Tichák, Olomouc 2006, s. 114. Vlast je jako objekt lásky něco bytostně zra něco Vlast lásky objekt jako je 36 . do Francie a Itálie. Jelikož rodná země sice může může sice země rodná Jelikož a Itálie. do Francie Kingsajz 38 Svatební cestySvatební a onouvzdornou tvůrčí Jen ten, kdo přežije, zvítězí také u Máraiho. Je tedy údělem mužů mužů údělem tedy zvítězí u Máraiho. Je přežije, také kdo ten, Jen 40 , je symbolicky sama literární tvorba. literární symbolicky, je sama . Dybbuk, Praha 2008. . VNTL-Klasyka, Ľviv 2004. 37 Kingsajz Academia, Praha 2004. . Slovart, Bratislava 2003. Bratislava Slovart, . . Zespół „Kadr“, Łódź 1983. Ádáma Bodora. Ádáma . Zespół „Kadr“, Łódź 1987. Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha Perverzija Sinistra Hotel Europa Kingsajz Seksmisja Zóna Sinistra Země, země…! : „A proto nechávám otevřeny všechny možnosti, všechny věže, okna a dveře…“ okna věže, všechny možnosti, všechny otevřeny : „A proto nechávám Andruchovyč, J.: Andruchovyč, J.: Machulski, J.: Márai, S.: Vzhledem k tomu, co ve vztahu k vlasti řeší emigrant, se naskýtá otázka, čemu lze popřípadě oběto naskýtá popřípadě se lze otázka, čemu emigrant, řeší vztahu ve co k vlasti k tomu, Vzhledem se k lásce, příběhu,tedy se odehrávajícího jakéhokoli principiálně je hybatelem Vracíme která Otázkou je, zda na Máraiho „Můžeme se rozejít, ale nesmíme se nenávidět.“ se ale nesmíme rozejít, se „Můžeme Máraiho na zda je, Otázkou a ne možnostmi reálnými limitovány ovšem jsou a touhy vášně jednotlivé kde Evropě, střední Ve Bodor, Á.: Ţepeneag, D.: Machulski, J.: vat vlast a mateřštinu. Patrně jedině pravdě. Pokud je někdo spisovatelem, pak musí dostát především především dostát musí pak spisovatelem, někdo je Pokud pravdě. jedině Patrně vlast a mateřštinu. vat radikální ob byla taková každopádně století dvacátém vlastní své upřímné výpovědi. Ve pravdě, své být záletníkem. postačí literárním dobí. naštěstí Dnes Zdejší který problematizován. zde je vyniká láska k prostoru, emigranta v textu v případě Avšak v čase. bolest neméně a chudé. malé vztahu relativně ve Navíc jsou k blízkémuzemě Západu evropskému Středoevropským vlasti spisovateli. ke i vztah vztah ale k vlasti, spisovatelův ne toliko často zde ným je bez vlastností,muž Andruchovyčův především nutně „mdlý a samolibý proto je hrdinou milenec“ literatury“ ukrajinské i pozdějšímPerfeckým. „naděje Martofljakem postavou hrdinou ztělesněný Kakánie, chimérické beztak nějaké úpadku důsledek bez vlastností však jen není Být mužem věčným římské o pádu když hovoří studenti dva tvrdí jak Ţepeneag, Protože Středoevropana. úkol ale hlavní přežít.“ je „nejdůležitější Dácie: 34 35 36 37 38 39 40 někde doma, abychom milovali. U emigrace je hlavní problém nikoli milovali. vzdálenost a doba U emigrace doma, abychom problém někde hlavní je odloučení, I kdyžbyťnávratu. nikdyse už definitivní ale bylase by sebedelší, možná že nemožnost tušení, vtírá Andruchovyč k praví v doslovu ostatně jak úmyslně, bránit alespoň tomu nesmíme nesejdeme, acím poměrně běžně praktiko to je Jistě, si ubližovat. ale nesmíme nenávidět, se můžeme smyslu: ním ve existuje zda zajít tvrzení, může které proto, se Ptejme z nouzevaná literatura. už není ctnost, ale to přítomna, vlastně neustále prózách a je v Máraiho existovat může věta dál. Kupodivu i takováto ještě ovšem Což být to musí ale z lásky. vyslovit: i ubližovat, si naplno nikdyji nepokusí se Můžeme ačkoli ze Seifertovy básně připomíná některé být ne nějaká uzavřená nějaká tak zemička, nemůže jen především vlast – to být malá, ale skutečná filmu trpaslíky z Machułského pro Šuplandie ňujícího a v extrémních se nacionalismu romantického dovedeného důsledků do všech případech vlastně je případ což či imaginárnímu, národnímu jazykově případě impériu, vlast rovná v lepším tato křídla a pro dává širší vlast, symbol, sama která to jasný jako zde jsou které ženy, Nejen literatury. k rozmachu, stor onen je film Machułského úspěšný poměrů, malostí vypjatá emociálně skloňovanou každá tvůrčí často tak touha prostředí v českém jen než jinak a zakulacovat rozšiřovat nelze teritoria imaginární ani zaručeně k neshodám,vede protože ke odsouzeni Jsme politiky. pomocí sňatkové Koruny české zemí v případě který dokázal to IV., Karel zaokrouhlenost onu který nese sebou imperiální rozměr, přesah, kulturní protože spolupráci, složité Ne nutný. rozmachu potřeby uvedené z výše druhou na je stranu a okrajů, vzdálenost centra a uctivou místy lze rozměr jejichž Evropy, střední diktatur uzavřených do sebe symbolem je malých, nadarmo anachro pásmo, – hraniční újezd tzv. koňmo, jízdou obsáhnout za den středověku ve jako ještě stále nická, izolovaná ------27 Hotelu Europa Hotelu 28 již definitivnímnávratem. 31 a zastavení vlaku jakoby zůstalo oním zůstalo vlaku jakoby a zastavení se na motivu milostného trojúhelníku ženy motivu na se ženy milostného trojúhelníku 32 Maramureş v níž na malém opuštěném nádraží zastaví ve sně ve zastaví nádraží v níž opuštěném malém na 29 , Sněhovou královnu Sněhovou Čekání Svíce dohořívají Svíce , XIX, 2010, č. 13. . Erdélyi Szépmives Céh, Kolozsvár 1926. . Dybbuk, Praha 2008, str. 168. . Corint, Bucureşti 2006. . Corint, Bucureşti 2006. . Academia, Praha 2001. Babylon je opět čekáním a třetí díl a třetí trilogie čekáním opět je Pont des Arts Maramureş Hotel Europa 30 nyní můžeme odpovědět spíše v poněkud seifertovském ladění: proto jsme na světě světě na jsme spíše v poněkud proto ladění: odpovědět seifertovském nyní můžeme 33 Ábel Amerikában Ábel Svíce dohořívají Pont des Arts Pont Ţepeneag, D.: Ţepeneag, D.: Tamtéž, str. 168. Ţepeneag, D.: Ţepeneag, D.: Čekání. 20. století bylo velkou devastací pocitu bezpečí a tedy především pocitu domova. Zatímco ještě pocitu a tedy bezpečí ještě bylo devastací velkou pocitu Zatímco domova. 20. století především Z výše uvedeného zvolna vyplývá, že ze tří emigrantů nemohl ve vztahu k vlasti považovat mnohé mnohé vyplývá, zvolna vztahuZ výše ve uvedeného nemohl k vlasti považovat tří ze emigrantů že Tentokráte jsme citovali více, neboť v této pasáži věnované poněkud neobvyklé obraně mateřštiny mateřštiny neobvyklé poněkud obraně věnované pasáži v této více, neboť citovali jsme Tentokráte Márai, S.: Tamási, Á.: 31 32 33 27 28 29 30 ve 30. letech Áron Tamási může ústy starého černocha pronést: „Proto jsme na světě, abychom byli abychom světě, na jsme „Proto pronést: černocha ústy starého může Tamási Áron letech 30. ve doma,“ někde přítele, v životě spisovatel Sándor Márai, který zůstal věrný svobodě, přežije komunismus. Jakoby Jakoby komunismus. přežije v životě svobodě, kterýpřítele, věrný zůstal Márai, Sándor spisovatel když ví, vlast bude svobodná. i jeho že umřítmohl teprve tehdy, posledního soudu. Ve stavu, kdy se nelze dopátrat skutečné viny a kdy skutečné dopátrat nikoho nevyzradí nikdo nelze na se kdy stavu, posledního soudu. Ve V románu nevinou druhého. svou se přežít toho dokázat tajemství, ospravedlnění, žádné jediné zbývá než zradu do tropů emigraci 41 lety který raději zvolil i Konrád, před patrně muži, generál oba přežijí vrcholných prózách, zejména v novele zejména prózách, vrcholných vy a zápletky jsou Děj a zrady. přátelství, lásky viny či neviny, otázky dopátrat pokouší a dvou přátel soukromého jakéhosi svým má s odstupem charakter způsobem které při let starců, setkání právěny kritikách a soudech sílu lite nejradikálnější. se pomstít komunismu V situaci, po pádu už nemá kdy Radikální ale sebevraždu. i Cioran však a Kundera, volí nikoli smíření, volí jazy jejichž řešení rárně, i u Máraiho V obou přežít. nejdůležitější jeho je Přesto francouzština. již pouze navždy zůstane kem díl který vyrostl Márai, v jiné, Sándor zejména společnosti svobodné za autentické novoty především svých ve postojích, a bude autenticity proto projevy spatřovat nedokáže a který změnách v nastalých je také sirotek, i když ne úplný – má otce železničáře. Může-li být Ion národ, potom ve složité sym složité ve potom národ, být Ion Může-li i když sirotek, také železničáře. je otce – má ne úplný i orel.i spisovatel, křídla,Ion je národ dostat totiž má bestiáře Ion, literárního Ţepeneagova bolice druhý protože i kdybybolet, i kdyby býtmělo mělo exilu. to to dočasného, cenu za Exilu tentokráte zůstane na nádraží a dále roste, až se změní v gigantického dravce. Motiv nevýslovně krásné dámy se nevýslovně dámy krásné Motiv dravce. v gigantického změní se až roste, a dále nádraží na zůstane připomíná vzezření Andersenovu verského z Ale Ion sirotkem. je Kai zrcadla. v pohádce z rozbitého bolestivým poznání střípkem krajinu dětství nezabydloval tak velký plebejský vzor jako strýc Pepin. Ţepeneag doufá, a čeká, hledá Ţepeneag vzorstrýc jako Pepin. plebejský dětství velký tak krajinu nezabydloval vyjadřuje nejlépe postoj v novele a tento rychlík, mezinárodní vánici hové v kleci. z nějž orla potom vystoupí exotická s mládětem Orel dáma loci domova. Pokud člověk něco autenticky dokáže zažít i zpracovat, pak i mizérie pak i zpracovat, zažít dokáže v komuni života autenticky něco člověk loci Pokud domova. často i periferie pak inspirací, spisovatele stát pro může se autenticitu svou diktatuře stické pro má i v tomto je Přesto či aspektu naučené. převzaté zároveň leč krásné, možná je co než to, cenu, větší jeho že proto, patrně jiného, více doufá počátku i v něco již na Hrabala od rozdíl na odlišný, Ţepeneag tuj se! Vždyť je to moje mateřština,ʻ říkám sebrav poslední zbytky důstojnosti.“ poslední říkám sebrav mateřština,ʻ moje to je Vždyť tuj se! genius znamená co objasňuje, poměrně dobře což hrabalovského, velmi něco u Ţepeneaga zaznívá A Marianne vyjadřuje nesmírné rozhořčení nad tím, že se autor naučí světový jazyk a pak „…se klidně „…se jazyk a pak světový naučí autor se tím, že vyjadřuje nad rozhořčení nesmírné A Marianne polátanému vykašlu všechno na dialektu, k onomu patchwork jak a vrátím podunajskému k tomu se lupičů, pastýřů-vražedníků… potulných ,Vzpama žargonu jazyku, k onomu tuláckému a strakatému Taková je manželčina reakce: „Poslyš, co to tam spisuješ, pornoromán? Víš co, pošli mi ho kousek, ať co, Víš pornoromán? spisuješ, tam to co „Poslyš, reakce: manželčina je Taková ho píšu v rumunštině.“ „Protože „Proč?“ nepůjde.“ „To obrázek…“ udělat počtu. si můžu Ať si taky 88 T. Vašut: Nevěrník, záletník a zrádce – láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století 91 . Dostupné na na . Dostupné ] cit.6. 2011 10. [ . Institutul European, Iaşi 1993. Iaşi European, . Institutul Roman de citit în tren în de citit Roman http://www.iliteratura.cz> < Most uměn v Paříži aneb Dumitru Ţepeneag a jeho postavy postavy a jeho Ţepeneag Dumitru aneb v Paříži uměn Most WWW: Ţepeneag, D.: D.: Ţepeneag, T.: Vašut, . Burian a Tichák, Olomouc 2006. a Tichák, . Burian . Humanitas, Bucureşti 1990. Bucureşti . Humanitas, . Dokořán, Praha 2010. Praha . Dokořán, . Periplum, Olomouc 2009. . Periplum, XIX, 13. 2010, č. . Humanitas, Bucureşti 2006. Bucureşti . Humanitas, . FS Barrandov, Praha 1987. Praha Barrandov, . FS . Periplum, Olomouc 2009. Olomouc . Periplum, . Erdélyi Szépmives Céh, Kolozsvár 1926. Kolozsvár Céh, Szépmives . Erdélyi . Biblioteca Apostrof, Cluj-Napoca 2007. Apostrof, Cluj-Napoca . Biblioteca . Argo, Praha 2008. Praha . Argo, . Wydawnictwo Czarne, Wołowiec 2010. Wołowiec Czarne, . Wydawnictwo . Dybbuk, 2008. Praha . Corint, Bucureşti 2006. Bucureşti . Corint, . VNTL-Klasyka, 2004. Ľviv . Corint, Bucureşti 2006. Bucureşti . Corint, . Academia, Praha 2001. Praha . Academia, . Akropolis, Praha 2004, s. 41. . Akropolis, Praha 2004. . Akropolis, Praha . Slovart, Bratislava 2003. . Slovart, Bratislava . Zespół „Kadr“, Łódź 1983. . Zespół „Kadr“, Babylon, . Zespół „Kadr“, Łódź 1987. . Zespół „Kadr“, Genius loci Genius . Academia, Praha 2003. Praha . Academia, . Wydawnictwo Czarne, Wołowiec 2007. Wołowiec Czarne, . Wydawnictwo …! Academia, Praha 2004. Praha …! Academia, 41 . Lazi Könyvkiadó, Szeged 2006. Szeged . Lazi Könyvkiadó, Perverzija Moje Evropa Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha Vzkříšeného Slavnosti aneb Rekreace Pont des Arts Pont Hotel Europa Hotel Maramureş Zrób sobie raj sobie Zrób Šašek a královna Šašek Kingsajz Seksmisja Na vlnách TSF Cestou do Babadagu Cestou Dojczland Ábel Amerikában Schimbarea la faţa a României faţa la Schimbarea Amurgul gândurilor Zóna Sinistra Zóna Dumitru Ţepeneag Dumitru Muž bez vlastností bez Muž Na vlnách TSF vlnách Na Aranyidők Ester Odkaz dohořívají Svíce země Země, Seifert, J.: Ţepeneag, D.: Čekání. Čekání. D.: Ţepeneag, 41 Ţepeneag, D.: D.: Ţepeneag, D.: Ţepeneag, Tamási, Á.: Tamási, D.: Ţepeneag, Stasiuk, A.: Stasiuk, A.: Seifert, J.: Seifert, J.: M.: Szczygieł, Márai, S.: S.: Márai, R.:Musil, Ch.: Norberg-Schulz, Márai, S.: S.: Márai, S.: Márai, Machulski, J.: J.: Machulski, S.: Márai, Chytilová, V.: Chytilová, V.: J.: Machulski, Cioran, E.: Cioran, E.: Cioran, Andruchovyč, J.: Andruchovyč, J.: N.: Bârna, Á.:Bodor, Andruchovyč, J.: Andruchovyč, J.: Andruchovyč, J.: Literatura ono podivné milostné vyznání: „V tu chvíli lásku velikou jsem ve svém srdci přemoh‘// všakstín její přemoh‘// svém srdci ve chvílijsem velikou podivné ono lásku milostné vyznání: „V tu mne nocí doprovází.“ bez vlastností trvale moudře prožívat i přežívatvlastnostíbez ke svétrvale lásku prožívat moudře paralelní neskonalou svou vlasti malé a mateřštině i ke svůdné a pyšné vyslovovat a spolu cestě milence Evropě svatební na Seifertem se 90 Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) Agnieszka Janiec-Nyitrai Problematika exulantství, pomalého procesu odcizování se a pokusů o opětovné sblížení se s výchozí kulturou budou v tomto příspěvku analyzovány na základě dvou děl odlišné žánrové příslušnosti – dvou svazků Deníků maďarského spisovatele Sándora Máraiho z let 1943–1989 a posledního románu Milana Kundery Nevědomost (2000). Reflexe uzavřeme do dvou hlavních oblastí: co vlastně zna- mená pokus o návrat k tomu, co člověka formovalo, a s tím spojený pocit odcizení („být cizincem ve své zemi“), a také co s sebou nese udržení vlastní identity v cizině a jakými způsoby může probíhat implantace cizích kulturních prvků do pomyslné sítě kulturních souvislostí, v nichž člověk vyrůstal („být sám sebou v cizině“). Jak Márai, tak Kundera si zvolili osud emigranta dobrovolně. Na první pohled je ale odlišuje mno- hem více, než je spojuje. Márai, narozený v roce 1900, patří ke generaci vyrůstající před 1. světovou válkou, k dědicům rakousko-uherské tradice se silně vyvinutým citem příslušnosti k měšťanské třídě. V roce 1948 odjel nejdříve do Itálie a odtud poté do Spojených států, kde žil až do své dobrovolně zvolené smrti v roce 1989. Kundera, narozený už v meziválečném období, v roce 1929, poznamenán přímo tvrdou zkušeností komunismu, emigroval v roce 1975 do Francie. Maďarský spisovatel nikdy nerezignoval na svou mateřštinu, i když ovládal cizí jazyky a pracoval jako novinář píšící německy. Kundera od 90. let minulého století píše knihy a eseje ve francouzštině. Odlišný je také ohlas jejich díla doma a v cizině: Kundera je v českém prostředí považován za jakousi persona non grata,1 i když v zahraničí patří mezi přední středoevropské autory a jako jeden z mála získal mezinárodní uznání. Ambivalentnost Kundery jako spisovatele oscilujícího mezi češstvím a světovostí vyslovila Joanna Czaplińska: „V závislosti na prostředí a znalosti spisovatelova života a jeho textů bývá Kundera ozna- čován různě: jako francouzský spisovatel českého původu, jako český spisovatel, který od jisté doby píše francouzsky, nebo prostě jako spisovatel ryze český, či ryze francouzský. Zdá se, že žádná z těchto definic není správná (ačkoliv zároveň jsou správné všechny).“2 Sándor Márai, jehož díla až do pádu komunismu nebyla v Maďarsku vydávána, byl po roce 1989 označen za jednoho z nejvýznamnějších maďarských prozaiků 20. století, ale přesto nejsou jeho díla v cizině natolik známá jako Kunderova. Zde však rozdíly končí. Pro oba spisovatele tvoří zázemí jejich tvorby široce pojatá evropská kulturní tradice. Pro Máraiho především středomořská, německá a anglická, pro Kunderu francouzská. Ka- ždý z nich zároveň svérázným způsobem reflektuje zkušenost emigrace. Jejich knihy spojuje rovněž podobná poetika: stojí na pomezí esejistické a umělecké tvorby, jsou díly romanopisců, ale také ja- 1 Kunderovo postavení názorně uchopil J. Češka v názvu své studie Cizinec Kundera. Obraz jako metafora sepa- race. Srov. Češka, J.: Cizinec Kundera. Obraz jako metafora separace, In: Češka, J.: Falešná paměť literatury. Togga, Praha 2009, s. 211–269. 2 Czaplińska, J.: Nad otázkou dvojjazyčnosti textů Milana Kundery. In: Haman, A. – Novotný, Vl. (sest.): Pocta Milanu Kunderovi = Hommage à Milan Kundera: sborník k 80. spisovatelovým narozeninám. Artes Liberales, Praha 2009, s. 9. A. Janiec-Nyitrai: Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) ------16 95 Márai Márai 14 11 . Walter de Gruyter & Co, Berlin – New Se svými Se svým se myšlenkami, původem, 12 oslabuje paměť a v konečném paměť oslabuje výsledku vzdaluje místa,od po 9 15 Došlo k neodvratnéDošlo a kulturních společenských deformaci poměrů, takže . PIW, Warszawa 2003, s. 22. 13 Emigrant je tedy odkázán na život v už neexistujícím světě. Z této perspektivy odkázán v už život Z této na neexistujícím tedy je světě. Emigrant 10 , sv. Academia, 1, Praha 2008, s. 314. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 39. Niewiedza The Exile and Return Writersof from East-Central Europe Deníky Deníky Tamtéž, s. 54. Tamtéž, s. 102. Márai, S.: Kundera, M.: Tamtéž, s. 43. Máraiho pravá vlast existuje ve světě kultury, který symbolizuje vyplněný pokoj vlast knihami: jeho existuje kultury, světě ve pravá Máraiho B. Z. (eds.), 2009,York s. 427. Lidé necítí nostalgii po místě, odkud odešli, po těch, které opustili, ale po sobě samých v místě, opustili, samých ale po sobě které odkud odešli, po těch, Lidé necítí po místě, nostalgii popisuje odchod svět, který svět, jehož svých odchází, záznamů deníkových počátku na Márai Márai, S.: Bolecki, Exile W.: Diaries: Sándor Márai, Gustaw Herling-Grudziński, and Others. In: Neubauer, J., Török Tamtéž, s. 52. tické říši,tické práci.“ své ve i část a tímto světa, který pominul. sebe, zachránit jak způsobu ze do samoty jediným je útěk svět, který válkaVidí změnila literáti. přátelé, jeho sedávali kdysi kde kavárny, vidírozbombardované z posledních, jedním domě, svém cizincem ve přišelnatolik,že o svojinajednou je Márai podstatu. a jsou pohledem pozorují zkázu chladným odhodlánikteří který pod odejít s tímto odchází světem, nenávisti. průmyslové nadvládou vlast. zničila […] Kdyby zítra jej bezdomovec.“ bomba, jsem s knihami pravá moje pokoj je „Tento sa chvíli aspoň na nesnesitelnou zapomenout na dovolují mu dědictví,Kulturní literatura, především kultury do světa a umění, vyrůstal. symbolický návrat to člověk světa, v němž Je ničení motu a trauma města domy, v chaosu „Zanikají války: řády, rozkládá právní právě se co to, na zpět pohled poslední 9 10 11 12 13 14 15 16 z nejstrašlivějších experimentů – stává se odcizeným sám sobě, protože místo, odkud na přichází, je místo, protože sobě, sám odcizeným se experimentů z nejstrašlivějších stává – odlišnosti. jinakosti, zkušeností neopakovatelnou rozpolcený nevlastní. Je cizí,jedou zpochybněné, minulostí, za vlastně stesk vzdálili.nichž se to od vztazích ve Je k lidem, odkud samých odešli,sobě po života, vzdaluje od skutečného paradoxně Stesk pomíjivost. odchod odhalil neúprosnou její protože prototyp všech jakýsi Odyssea, přivolávaje píše Kundera, Jak konzervuje stavu. v ustrnulém minulost živíse sebou, sám stesk jen tuláků, zne což světa, v němž vyhnancům se němž stav jiný, stýská. zcela je Současný odchodem, žil před že vadu: jednu má jenže báječná, je píše „Evropa o zániku hořce Evropy: Márai své návrat. možňuje smyslu, ve – Evropa ale státy, evropské a malé další velké a jsou Francie Německo, Itálie, neexistuje.Je druhé, již po této nostalgii věčnou chovám – už není. […] Já otců za našich v jakém existovala ještě neexistující Evropě.“ spiso maďarský Proto jeví dopisy deníky světa, který jako Máraiho ze se zanikl, z kulturní Atlantidy. kultury latinské a tradice. destrukci a dezintegraci popisuje neodvratnou vatel válkou a velmi 2. světovou zmítanou Budapešť válečnou na se Dívá vynucený vnějšímije faktory. a který žil 40 let přes kterém ve zániku. pociťuje Svět, svět,intenzivně který pokraji na je spoluvy S celým v trosky. chvíle obrátit během se může tvářel, chvíle si vážnosti si maďarský uvědoměním a plný V roce pochybností, zhroucením. unavený 1943, před starý těsně svět vychutnává spisovatel svět, v němž vyrůstal, odcizil. odejít, musí protože znenadání o jednom: Válečné mu se nepochybuje domo politiky už jeho není aristokracií, demokraty, vnitřními zmítané boji mezi fašisty, Maďarsko, výchovu pro i tam pracovat venku, maďarsky […] Psát bude možné. odtud, jakmile to „Odejít vem: s tím: se AleMaďarů. odejít odtud. Netajím urazili mě.“ svýmse mezi svými. vlasti, vyhnancem své vytříbeným ve outsiderem stává Krutá Márai vkusem se než žít jinak už nedá se „V Maďarsku vyhnala války do vnitřní Máraiho emigrace: světové zkušenost v exo Zemřít tady, práce. do své se k práci. dovnitř, Vystěhovat zcela se vnitřní Obrátit ve emigraci. ------, na kterou Nakonec pivem pivem Nakonec 7 Zrazené testamenty Zrazené The Exile and Return Writersof Irena po návratu z Francie, z Francie, návratu po Irena . FF UKF, Nitra 2008, s. 232. Lidský život je tedy zobrazen jako jako zobrazen Lidský tedy je život 5 Nevědomosti Ten, kdo se vrací, je podrobován jednomu jednomu vrací, se podrobován je kdo Ten, 8 obě díla natolik sbližuje, že je možné tyto dva texty, tyto možné je že texty, dva sbližuje, díla obě natolik 4 kdyžto Márai vykresluje zkušenost vyhnance vykresluje formou zkušenost kdyžto Márai 3 Nové zvyky jsou pro ty, kteří nám byli blízcí, nepřijatelně byli nám blízcí, nepřijatelně kteří zvyky ty, pro jsou Nové 6 . PIW, Warszawa 1996, s. 87. National Literatures in the Globalised World . Walter de Gruyter & Co, Berlin 2009, – New York s. 425. . PIW, Warszawa 2003, s. 6. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 366. Niewiedza Esej testamenty. Zdradzone Deníky starého života, kde po odcházejícím zůstává prázdné místo, které pak neodvratně zarůstá neodvratně pak které místo, prázdné zůstává po odcházejícím života, kde starého Žilka, Literatúra T.: inakosti v období globalizácie (M. Kundera a jeho novšia tvorba). In: Pokrivčák, A. – Heveši Márai, S.: Deníky a esejistika patřily mezi nejcharakterističtější a nejoriginálnější žánry pro exulanty. Lze to doložit Kundera, M.: Kundera, M.: Tematizace exulantství lze najíttaké v jeho ryzeesejistické tvorbě, např.v sbírce ová, S. – Horňáková. L. (eds.): se budeme také v tomto příspěvku odvolávat. na mnoha denících, esejích a esejistických románech, které vznikly z peraM. Kundery, středoevropských S. Máraiho, ale také autorů Gombrowicze W. (nejen a dalších). Bolecki, Exile W.: Gustaw Diaries: Herling-Grudziński, Sándor Márai, and Others. In: Neubauer, J. Török, B. Z. (eds.): Europe East-Central from Návrat není možný, protože lidé a místa, která člověk opustil, jsou už navždy poznamenána, defor poznamenána, opustil, už navždy jsou člověk která lidé a místa, protože možný, není Návrat I když se vrátíme, najednou s bolestným překvapením zjistíme, že pod vlivem nového prostředí, prostředí, vlivempod I kdyžnového že zjistíme, s bolestným najednou vrátíme, překvapením se Už samotné pomyšlení na odchod a následné na k odchodu pomyšlení se samotné rozhodnutí vyřazujíUž navždy člověka 7 8 5 6 4 už nezná skutečná význam a hodnotu skutečná a jevůuž nezná slov doma.“ 3 opilé ženy pijí nabízené víno, ale je to jen trapná parafráze francouzského rituálu pití. francouzského parafráze trapná jen to ale je víno, pijí nabízené opilé ženy ode z níž v zemi, změny posuzovat schopnost Exulant ztrácí získanými zkušenostmi v cizině. mována kruhu, čarovného „[…] vystoupil z emocionálního spisovatel: píše smutně maďarský jak protože, šel, chce nabídnout svým kamarádkám Češkám víno. Ony však pijí raději pivo. Víno zde funguje zde jako Víno pivo. však pijí raději Ony svým nabídnout víno. chce Češkám kamarádkám po symbol životního nepatřičně, hospody působí stylu, francouzského české tradiční ale v kontextu V domácí něčím cizím, odmítnutím. nepřirozeně. stává se společnosti výšenecky, odcizenost světa a celé světa odcizenost lidské existence. vždy a hořkým trapným končí téměř fiaskem. zvyků o vštěpení nových po návratu nevlastní. Pokusy kdyžhrdinka hlavní scéně, ve uchopil to Kundera Názorně v němž žijeme, se nemůžeme vtěsnat do onoho prázdného prostoru, který po nás zůstal. Sám onen onen který Sám prostoru, zůstal. po nás prázdného do onoho v němž vtěsnat nemůžeme se žijeme, dlouhépo nepřítomnosti cizinci. Návrat stáváme se zůstali, kteří ty, získal formu. Pro novou prostor podle je doma Kundery z těch jednou v celé se situací, životních kdy základních tíži své objevuje a vyplňuje a cítí, života Exulanti od starého tkání obsahu. se jiného odděleni jsou se život jejich že vytvářet ne mnohdy si jiné, mozaiky, životní do nové zapadat lidé začínají Postupně jinde. odehrává silnéméně vazby. je odchodem s konečnou platností, odchodem navždy. odchodem platností, s konečnou odchodem je z mozaiky se stane, když pomocí lidskou kruhu, existenci popsat která stane, se nelze ale dlouhé čáry tvaru ve spirály, vydali odkud se jsme na tam, přesně jsme že toho, zdání jen pouhou iluziposkytuje návratu, člověku odchod každý je, tak tomu Pokud jiný. někdo jinde jako někde ale už jsme skutečnosti Ve cestu? naši venčně zasazeny do lidské a emoční kulturní zasazeny milence venčně syna, návrat marnotratného paměti: návrat k milované domu. rodného do po dlouhém odloučení, návrat kruh,v němž a dokonce být zdá se přirozeným, přišli.odkud jsme tam, se vrátit žádoucím, Ale co konečnou platností, čili být cizincem ve své zemi své ve být cizincem čili platností, s konečnou Odchod splynutí s tím, lidskou iden formovalo co s tím, spojení bylo co opuštěno, konečné znamená Návrat kon jsou v prvníchkteré vypočítává titu.Kundera různé návratu, románu podoby svého odstavcích esejistického deníku. Právě esejistický charakter esejistický deníku. Právě esejistického vedle sebe. odlišnosti, všechny stavět i přes kýchsi aristokratů ducha – esejistů. Kundera vlastně do fiktivního – esejistů. Kundera ducha příběhu aristokratů s esejistickýmikýchsi úvahami zkušenost, exulantskou svou uzavírá o emigraci 94 A. Janiec-Nyitrai: Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) - - - - 97 Rukopis je 31 Tato nová kultura, která se se která kultura, nová Tato 27 The Exile and ReturnWriters of from Bylo mu tehdy vzato jeho rodiště a stalrodiště jeho vzato tehdy mu Bylo tak se 26 Vyhnanství a vlast jsou paradoxně velmi relativními pojmy, což ilustruje což pojmy, relativními velmi paradoxně jsou a vlast Vyhnanství 29 . PIW, Warszawa 2003, s. 23. . PIW, Warszawa 2003, s. 44. . Walter de Gruyter & Co, Berlin 2009, – New York s. 389. Kunderovo zvolení francouzštiny jako jazyka posledních románů a esejů jazyka románů jako posledních francouzštiny zvolení není Kunderovo 28 25 , sv. 2. Academia, Praha 2008, s. 83. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 174. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 217. Niewiedza Niewiedza Návrat je odchodem a odchod je návratem. a odchod je odchodem je Návrat 30 Deníky Deníky Deníky Je to zoufalé gesto, které má zabránit odcizení se minulosti a přítomnosti. Pouze zničení toho toho zničení a přítomnosti. minulosti se odcizení Pouze zabránit má které gesto, zoufalé to Je 32 Márai, S.: Márai, S.: Papoušek, Kundera´s Paradise V.: Lost. In: Neubauer, J. Török, B. Z. (eds.): 228. s. Tamtéž, Kundera, M.: Kundera, M.: Márai si klade podobné otázky. Vrací se do Itálie, kde hledá sebe sama v minulosti: „Co bych řekl řekl bych v minulosti: sama sebe „Co hledá kde Itálie, do se Vrací otázky. podobné klade si Márai Europe East-Central Márai se stal vyhnancem do Rakouska, cesty už v meziválečném stal se během to mu Márai období. Bolestně ztělesňuje se Márai, tak Kundera, textu jak svém ve V postavě přivolává často kterou Odyssea, vytržen je vidí exulant v nových se sebe sám kontextech, z každodenní nečekaných Vracející re Márai, S.: Tamtéž, s. 52. všechno, včetně sebe sama, zcela nově. Sám sebe vnímá jako cizího člověka. U Kundery je tento pocit cizího vnímá jako sebe U Kundery tento člověka. je Sám nově. zcela sama, sebe včetně všechno, a dostává do ruky mu se emigrace který letech vrací se po mnoha Josefa, případě na demonstrován deník, v něm který v mládí.skličující psal pocit, Vyvstává tyto že vzdálené někdo popisoval události člověk. neznámý něho pro psal, je to kdo ten, vzpomínási vlastní své pocity, na Stěží jiný. vlastně co tyto cizímu. sebe, dvě sám se Ptá zcela někomu ale zároveň jemu, patří Paradoxně však jeho. cizích dvou lidí propo činí těchto osudy která spojitost, ona váže se k čemu cizí spojuje, osoby zcela náhlým ničí svůj Řízený impulzem jenými. deník, deník mladíka, nepodařeného svého dílo jakéhosi od zcela nepřítomnosti let těch všech během mu se kdo dvojníka,a nedokončeného deník někoho, cizil. podobě. koherentní celistvou existencicizince umožní v nás v jedné, společného? něco s ním […]Mam vstoupil mi dnes pokoje? kdyby do mého Máraimu, dvacetiletému 25 26 27 28 29 30 31 32 generace exulantů. generace Zde výrazně se rýsuje kultury. gene odmítnutí české gestem ani politickým gestem podle Papouška spojené těsněji mnohem ke starší generaci, patří jen odlišnost který Kunderyrační přece a Máraiho, jazykem. s mateřským městem. československým který chlubil jako se Košicemi s Čechem, připomíná1973, epizoda v roce U spisovatele a nenapravitelné pocity probudila nevinná slova silné zdánlivě nespravedlnosti tato město To narodili. se jsme nazývá Košicemi, Švejk komunistický které křivdy: městě, „[…] v tomto Kassa.“ jmenovala staletí po celá skutečnosti ve se Vlast cizinu, známou ve ten možné. mění není postupně se se poprvé Vrátit vlastní cizincem ve zemi. v podobě života vstupuje do jeho kultura Cizí nejhorší z možnýcha pak fašismu oxymór. v podobě Rudé armády, vojáci mladí novým, Starý vystřídán je ruských vojáků. svět který světem reprezentují pomíjí, právě která kultury, já, který že pozůstatkem jsem nový je, „Jisté řád: budovat přicházejí kteří nyní nastupuje.“ poprvé dnes se která jsem setkal s novými lidmi kultury, Márai tvář. prvnína opravdovou svou ukazuje být po válce nová, ale jen nezdá pohled nebezpečná, včera ho ještě co s každým že opustit to, snazší něho v roce pro poznamenává, je dnem 1948 hořce drželo. v Maďarsku v cizině let dvaceti během života smyslem jehož Odysseus, byl návratu. nemožnosti paradox onen který by se, vrácení spíše nebo v procesu v návratu, spočíval pocítil, právě smysl že po návratu návrat, býtneměl nikdy dokončen. vrátil Prochází se Švýcarska. zde ze nepřítomnosti pětileté Po příkladu: spisovatel. na „Mladý Márai vrátil se malá, že z vyhnanství. si, chudák Myslí neví, vrátil se že do Ještě rozzářený. celý po Pešti se vyhnanství.“ který poskytla mu vidět cizina, Odstup, dovoluje mu perspektivy. zbavuje ho přirozeně která ality, ------U Máraiho jazyk je 20 19 24 Widziane, czytane, oglądane – – oglądane czytane, Widziane, . FF UKF, Nitra 2008, s. 233. Čeština se změnila, se změnila in se Čeština 23 Úpadek evropské civilizace evropské symbolicky Úpadek 17 Rezignaci na mateřštinu srovnává maďarský pro maďarský srovnává mateřštinu Rezignaci na 22 Pro Máraiho otázka přiklonění Máraiho k cizímu se nikdy jazyku neexis Pro 21 National Literatures in the Globalised World , v níž zdůrazňuje, že Kunderova cesta může úzce souviset úzce s jeho může , v níž cesta Kunderova že zdůrazňuje, . PIW, Warszawa 2003, s. 34. Z dávného světa zbyl jen cylindr jako jediný nezničený symbol doby, která je je která symbol doby, cylindr nezničený jen zbyl světa jediný Z dávného jako 18 , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 71. , sv. 2. Academia, Praha 2008, s. 277. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 290. . Instytut Badań Literackich PAN, Warszawa 2008, s. 58–59. Niewiedza Deníky Deníky Deníky Kundera´s Paradise Lost Kundera´s Paradise Žilka, Literatúra T.: inakosti v období globalizácie (M. Kundera a jeho novšia tvorba). In: Pokrivčák, A. – He Tamtéž, s. 189. Márai, S.: vešiová, S. Horňáková. – L. (eds.): oblicza Obcego Márai, zakořeněný v mateřském jazyce, pěstující řeč malého národa ve vzdálené ve cizině, zvolil ji národa malého řeč pěstující v mateřském jazyce, zakořeněný Márai, zajdeme spolu, uvnitř jazyka, v němž jako v jediném jsme schopni doopravdy žít. doopravdy schopni jsme v jediném jako v němž jazyka, uvnitř spolu, zajdeme žít nemůže že to, jen je odpovídá, tragické že jazycích“, „světových nepíše ve že hlasy litující ho, Na Ať je spor, který vedu v duchu s maďarskou společností jakkoliv složitý, přesto patřím bezvýhradně bezvýhradně patřím přesto složitý, jakkoliv společností s maďarskou v duchu který vedu spor, je Ať Když zajdou, hříchy. mými také jsou hříchy jejich chybami, mými také jsou chyby jejich k nim, Vlastí, která je ohrožena, je rovněž jazyk. Maďarština, jazyk ponořený do moře jiných, odlišných odlišných jiných, do moře jazyk.rovněž je jazyk ponořený Vlastí,Maďarština, ohrožena, je která Innegonajnowszejw prozie węgierskiej. In: Cieliczko, Kuciński,– P. (eds.): P. Márai, S.: Kundera, M.: Piotrowiak, K.: Tango odmieńców – tango tożsamości. Szécsi–Bodor–Darvasi–Karátson. Paradygmaty Tamtéž, s. 346. Márai, S.: 23 24 20 21 22 17 18 19 něco základního, něco, co má status samotného díla, jak bylo tomu v pojetí českých obrozenců a starší a starší obrozenců českých díla, v pojetí samotného bylo jak tomu status má co něco, základního, něco nou cestu než Milan Kundera. O vysvětlení Kundera. Vladimír než Milan pokouší se nou cestu rozhodnutí Papoušek Kunderova studii ve k vytváření a tím, nástroj vnímá prostředek, románu jazyk jako koncepcí Kundera že díla, a ne jako teskní hru s obrazem mateřského jazyka jako něčeho posvátného, kdy v milostné scéně mezi Irenou v milostné kdy mezi Irenou scéně posvátného, jazyka něčeho jako hru mateřského teskní s obrazem jazyka. jádro specifické vulgární toto slova, nejvíce je právě sbližují a Josefem vnímá paradoxně češtinu jako cizí jazyk, kterému zcela rozumí. cizí zcela jako jazyk, češtinu vnímá kterému paradoxně vyvíjel. cítí odcizení, protože své jazyk se přirozeně dvojnásobně výslovnost, Josef protože tonace, gro jistou dovoluje si Kundera Navíc řečí. soukromou jazyk, jeho už jen který stává používá on, se budu maďarským spisovatelem tam, kde se octnu.“ se kde tam, spisovatelem budu maďarským rodnou s životodárnou spojuje žijícího v jazyce, spisovatele, která šňůry, pupeční zaik s přestřihnutím vlast však se i tato času Postupem synonymem opět ponořen. vlasti, tedy je do níž autor je Jazyk řečí. který po příjezdu z emigrace Josef, románu vzdaluje a mění. Kunderova hrdina rovněž Zakusil toho doma a psát pro maďarské čtenáře. maďarské pro a psát doma lety opustil šestatřiceti Maďarsko: tajemstvím, když žádným mě nebylo ani před jsem pro „To tovala: ďarské současné próze a Máraiho autobiografického románu „Země! a Máraihorománu Země!“ próze současné ďarské autobiografického s ostatními: spojuje nechtě ho chtě něčím, co jazyků, je také něčím, co činí Maďary nejosamělejším národem ve střední Evropě. Ve slovanském slovanském Ve Evropě. střední ve národem činí něčím, co Maďary nejosamělejším jazyků, také je a germánském odlišuje od ostatních. národa příslušníky jazyk je co něčím, maďarského prostředí v ma odcizení K. tematizace pozadí zdůrazňuje na Piotrowiak což bytostně odcizený, tedy je Maďar nán se zemí: „Moje knihy se povalují po zemi. V pokoji bez oken a bez střechy těch šest tisíc šest svazků těch V pokoji a bez po zemi. povalují oken bez se knihy střechy zemí: „Moje se nán kaši.“ na déšť promáčí pryč. nenávratně knihy. Mezi ony „zbytečné“ knihy patří třeba maďarská vydání antických autorů. Úkolem Máraiho je je Máraiho autorů. Úkolem antických vydání maďarská třeba patří knihy „zbytečné“ ony Mezi knihy. krutý se vyplňuje: osud Nakonec návratu. možnosti bez odchod onen detailůdo popsat svědek jako knih srov je plný pokoj Jeho zničen. bydlel, zcela spisovatel kterém dům, ve je bombardování během a masy lidí. Vkusy a dohody sláma.“ hoří jako v plamenech z domů kdy situace, a bytů,znázorňuje vyhazují fašisté maďarští v nichž židé, bydleli nedávno ještě 96 A. Janiec-Nyitrai: Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) - - - - - 42 99 Wid . zakusil Nevědomosti Walter de Gruyter Walter The Exile and and Exile ReturnThe of . Arkýř, Mnichov 1986, Mnichov . Arkýř, Falešná paměť literatury paměť Falešná , 15, 1999, č. 5, s. 16–20. 5, s. , 15, 1999, č. Host . Walter. de Gruyter Co,& Berlin New– Slova a ticho Slova Josef z Kunderovy Josef 43 Instytut Badań Literackich PAN, Warszawa 2008, Warszawa PAN, Literackich Instytut Badań . . PIW, Warszawa 1996. Warszawa . PIW, Walter de Gruyter & Co, Berlin – New York 2009, s. 384–393. 2009, s. York – New Berlin de Gruyter & Co, Walter . PIW, Warszawa 2003. Warszawa . PIW, The Exile and Return of Writers from East-Central Europe. East-Central from Writers and Exile ReturnThe of , sv. 2. Praha: Academia, 2008, s. 260. , sv. 1., 2. Academia, Praha 2008. Praha 1., 2. Academia, , sv. . Artes Liberales, Praha 2009, s. 9–15. 2009, s. . Artes Praha Liberales, Pocta Milanu Kunderovi = Hommage à Milan Kundera: sborník k 80. spisovatelovým k 80. spisovatelovým sborník Kundera: à Milan = Hommage Kunderovi Milanu Pocta The Exile and ReturnWriters of from East-Central Europe Niewiedza Esej testamenty. Zdradzone Deníky Deníky Writers from East-Central Europe. East-Central from Writers (eds.): – Kuciński, P. P. Cieliczko, In: węgierskiej. prozie w najnowszej Innego Paradygmaty Obcego - oblicza oglądane czytane, ziane, 57–63. s. 33–66. s. Török, B. Z. (eds.): (eds.): Z. B. Török, 422–431. 2009, s. York – New Berlin & Co, Vl. (sest.): narozeninám 211–269. 2009, s. Praha Togga, Bolecki, Exile W.: Diaries: SándorMárai, Gustaw Herling-Grudziński, and Others. In: In: Neubauer, J. Török, B. Z. (eds.): 2009,York s. 429. Kundera a MáraiKundera sa absolutní situace modelové odcizení, jakési přibližují totálního zkušenost Márai, S.: Kožmín, Z.: Identita v románech Franze Kafky a Milana Kundery. Kundery. Kafky a Milana Franze v románech Z.: Identita Kožmín, M.: Kundera, M.: Kundera, S.: Márai, Z. (eds.): B. Török, J. Neubauer, Lost. In: Kundera´s Paradise V.: Papoušek, Szécsi-Bodor-Darvasi-Karátson. tożsamości. – tango odmieńców Piotrowiak, K.: Tango S.: Richterová, In: Kundery. Milana romány Tři S.: Richterová, 42 43 svůj starý svět. Jiný emigrant si v téže chvíli promne oči a řekne: Zvláštní. Našel jsem si nový si svět.“ jsem si v téže chvíli oči Našel a řekne: promne Zvláštní. emigrant svůjstarý Jiný svět. v tomto znamená Odchod nový začít život, zba umožňuje příchod což někam jinam, také pojetí že díky tomu, který, mít spisovatel, může skutečností nad nadhled takový Právě tíhy minulosti. vený a nezávislost. svobodu svou neztrácí adaptovat, nemůže se teprve v cizině. sama od sebe při od minulosti, ale také může vysvobození Odcizenost skutečného svět, v němž pro pochopení nést žil a otevřít a dříve emigrant neznámé ním nové, před nedostižné perspektivy. člověk, vzhledemDnešní odkázán je k rychlémuna útěku. nížod není světě, ve změn moty, tempu měnícího se rychlé stále světa, v němž a jezkušenost mizí staré nahrazováno v nenávratnu okamžitě zřídla někam odjel, cizincem, ale velmi by aniž scho je stává tak se novým, cizím. neznámým, Člověk svět. současný stává něho pro se v oné zvláštní sebou cizině, kterou sám zůstat pen Literatura Neubauer, J. – In: Herling-Grudziński, Others. and Exile Gustaw Márai, Sándor Diaries: Bolecki, W.: A. Haman, – Novotný, In: Kundery. textů Milana dvojjazyčnosti otázkou Nad J.: Czaplińska, J. Češka, In: separace. metafora jako Obraz Kundera. Cizinec J.: Češka, ------[…] 36 V zrcadle vidí neznámou 40 , 15, 1999, č. 5., s. 18. Ale kdo a co jsem dohromady dohromady Ale kdo a co jsem Host Tato minulost, která se vlastně se nestala, která minulost, Tato 39 […] Zkušenost odcizení sebe sama se prohlu se sama sebe odcizení Zkušenost 33 Emigranty podle KunderyEmigranty více pocit odcizení daleko sužuje . Arkýř, Mnichov 1986, s. 65. 34 37 . Esej. PIW, Warszawa 1996, s. 87. je údělem hlavní hrdinky Kunderova románu Ireny. Přistihuje ji Ireny. románu Kunderova hrdinky hlavní údělem je 38 Slova a ticho . PIW, Warszawa 2003, s. 21. , sv. 1. Praha: Academia, 2008, s. 248. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 213. , sv. 2. Academia, Praha 2008, s. 282. , sv. 1. Academia, Praha 2008, s. 308. tím více, že objektem, od něhož se vzdalujeme, jsme my sami. my jsme vzdalujeme, se od něhož objektem, tím více, že 35 Niewiedza Zdradzone testamenty Zdradzone Deníky Deníky Deníky Deníky Stáváme se vězni cizí řeči, která nám nikdy nebude patřit. Konverzovat a mluvit – tento rozdíl rozdíl – tento a mluvit Konverzovat patřit. nikdy nebude nám cizí vězni která se řeči, Stáváme 41 Márai, S.: Kundera, M.: Kundera, M.: Kožmín,Z.: Identita v románech Franze Kafky a Milana Kundery. Kundery. In: Richterová, S.: Relativitu emigrace, která nepřináší jen negativní následky, vystihuje na konci svého života Márai, Márai, vystihuje života svého konci na následky, negativní nepřináší jen která Relativitu emigrace, Lze tedy zachovat svou původní totožnost bez pomoci ostatních lidí a míst ze „starého světa“, ja lidí a míst světa“, bez pomoci ostatních „starého ze totožnost původní svou zachovat tedy Lze Podobné rozechvění identity rozechvění Podobné v čem se podobá ostatním, jaký je ve skutečnosti, co je charakteristické na jeho zevnějšku? zevnějšku? jeho na charakteristické co je skutečnosti, ve je jaký ostatním, v čem se podobá Maďar. že jsem s vědomím, jsem a žil se narodil jsem Doma více vzrušuje. každým dnem mě otázka Tato Američana…? v očích jsem a jaký Toto zrcadlo je Amerika. Ale kdo je v očích Američana opravdu ,Maďar‘…? V čem se Maďar liší, liší, ,Maďar‘…? V čem se Maďar opravdu Američana v očích Amerika. Ale kdo je je zrcadlo Toto Tematika nehotovosti identity je pro pro Kunderovu tvorbu příznačná. Richterová, S.: Tři romány Milana Márai, S.: Tamtéž, s. 80. Márai, S.: Márai, S.: 39 40 41 36 37 38 33 34 35 když píše: „Některému emigrantovi když překročí hranice země, zatrne a řekne: Strašné. Ztratil jsem jsem Ztratil Strašné. a řekne: zatrne země, hranice když překročí emigrantovi když píše: „Některému zinec – vyhnanec je stalé více nořen do cizího jazyka: „Tato smutná osamělost je však už do konce však je už do konce osamělost smutná zinec – více do cizího vyhnanec stalé je nořen jazyka: „Tato – mluvit už nanejvýš se konverzovat z domova. odešli jsme kdo všech, nás osudem života Naučíme nikdy.“ obzvlášť slova. je krutý a pro žijícího člověka slovech pro ve klopovali a tvořiliklopovali síť vztahů a souvislostí? hustou S každým vrůstá člověk okamžikem, do tkáně kdy vzdaluje se kontextů, do nových místům, hlouběji zapadá stále kdy prostředí, nového kultury, nové Ci mateřštiny. bezpečí útulného ho zbavuje přijme za své, které Každéodkud cizí pochází. slovo, ženu a pociťuje silnou potřebu tyto a pociťuje silnou k sobě. vrátit se a opět potřebu ženu cizí sundat šaty ob Bez lidí, člověka kteří pohromadě? identitu a naši udržují svět náš zdí, které nosných lešení, kýchsi je zvyklá.je V zrcadle z minulosti, vidí vidí ale ženu naplnění, svého však sebe nedošla ne sebe, která z Československa. neodjela byla, by by pokud jakou takovou, kazajku. svěrací tíží ji ve mění šaty neuskutečnila, natolik, se se že která k pracnému potvrzování této identity. potvrzování této k pracnému které na střih jiný než ty, zcela mají které v obchodě kupuje vedrem v momentě, šaty, unavená kdy ho právě naopak nutí k vypracování naopak ho právě zrca vztahu druhého jako k vlastní člověka Vnímání identitě. exilu Zkušenost v komplikovaném světě. sama sebe pochopení lepší pro strategií častou dla velmi je o jednotě identity a koherentnosti a vystavuje tlaku přesvědčení lidský subjekt falešné dekonstruuje identity dezintegrace od podoby, rozmanité získává v Kunderových což cizíhorománech prostředí, To, že vyhnanec vidí svou vlastní cizost v očích druhých, ho zbavuje jistoty své vlastní identity, nebo nebo vyhnanec že vidí jistoty vlastní své identity, vlastní svou v očích cizost ho zbavuje druhých, To, konečnou platností, čili být sám sebou v cizině sebou být sám čili platností, s konečnou Příchod v ciziněPobyt přirozená o podstatě byla zcela otázky která nastoluje bezpochyby vlastní identity, z vlasti. odchodem před a nezpochybnitelná ličeje malého chlapce sebe sama najít. sama sebe chlapce malého ličeje než pocit stesku, Rozumíme si ještě? Ne, ohromně jsem se od něj vzdálil.“ něj od se jsem ohromně Ne, ještě? si Rozumíme v rysech nemůže ob fotografie, si staré prohlížeje života, kdy, spisovatelova v posledníchbuje letech 98 100 Waldenfels, B.: Topografia obcego. Studia z fenomenologii obcego. Oficyna Naukowa, Warszawa 2002. Žilka, T.: Literatúra inakosti v období globalizácie (M. Kundera a jeho novšia tvorba). In: Pokrivčák, A. – Hevešiová, S. – Horňáková. L. (eds.): National Literatures in the Globalised World. FF UKF, Nitra 2008, s. 227–234. K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku Marcel Forgáč Komparatívne vedené výskumy Tatarkovej poetiky už tradične nachádzajú pozíciu Tatarkovho tvo- rivého gesta v kontakte s dielami M. de Unamuna, G. Marcela, J.-P. Sartra, A. Camusa, E. Lévinasa či L. Feuerbacha. Všetky tieto názory na dielo Dominika Tatarku vypovedajú o mnohostrannosti jeho poetologicko-filozofických intencií a zároveň o ich priepustnosti. Fakt, že pri Tatarkovom mene -za znievajú principiálne antipódy ako Feuerbach – Marcel či Unamuno – Sartre, odkazuje skôr k ťažkos- tiam uchopovania poetiky, filozofie a noetiky tohto autora, než k jasnej čitateľnosti rôznych svetových filozoficko-literárnych konceptov v jeho tvorbe. Ak aj pripustíme, že jednotlivé koreláty sú v jednot- livých parciálnych rovinách, problémoch a motívoch textu prítomné, v celku textu sú natoľko „pre- miešané“ a korigované, že ich hranice nemožno jednoznačne určiť. A preto napriek myšlienkovým paralelám D. Tatarku a M. de Unamuna, napriek letmým dotykom Tatarku s Marcelom či Lévinasom, nemožno ani tieto kontakty preceňovať; a najmä nie v súvislosti s filozofickým potenciálom Tatar- kovej literárnej produkcie zo štyridsiatych rokov. Zdá sa totiž, že Tatarka si síce z rôznych prameňov požičiava isté otázky a problémové okruhy, tie ale chce premyslieť v rámci vlastných filozofických a poetologických pohybov. Vzniká tak platforma, ktorá, samozrejme, nie je bez zdrojov, no ktorá sa vo svojom celku ukazuje ako výraz Tatarkovho autentického, neeklektického a neepigónskeho konceptu filozofie človeka a kultúry. Tieto východiská chceme mať na pamäti aj pri vzťahovaní Tatarkovho tvo- rivého gesta k dielu francúzskeho spisovateľa Louisa Ferdinanda Célina. Tatarkovo poznanie Célinovho diela, najmä jeho prvého románu Cesta do hlbín noci, evidentne dotovalo Tatarkovu snahu o literárno-filozofické uchopenie existenciálnych stavov človeka s ich cen- trálnym vyjadrením v motíve „človeka vzdialenejšieho ako hviezda“. A teda jedným z výrazných prie- sečníkov, v ktorom sa stretáva dielo Dominika Tatarku s dielom L. F. Célina, je motív neprestupnej, v existencialistickom zmysle nekonečnej vzdialenosti medzi človekom a človekom, motív existenci- álnej izolácie človeka, ktorý na seba nabaľuje ďalšie dôležité motívy: samoty, opustenosti, vydede- nosti, vzájomnej odcudzenosti a neprekonateľnej neprístupnosti človeka človeku. V tomto kontexte existujú paralely medzi Célinovým románom Cesta do hlbín noci a jeho postavou Ferdinandom Bar- damom a Tatarkovou novelou Ľudia za priečkou s postavou Gustáva Časnochu (novela je súčasťou zbierky noviel V úzkosti hľadania), neskôr s románom Prútené kreslá s jeho ústrednou postavou Barto- lomejom Slzičkom. Pritom sa zdá, že Celinov Bardamu a jeho situácia je pre Tatarku modelom, ktorý má byť prekonaný oným „upnutím sa k človeku“. L. F. Céline buduje svoj román z pozícií fenomenológie subjektívnej skúsenosti, ktoré generujú a zároveň v kruhovom pohybe potvrdzujú univerzalistické postuláty o podstate a podmienkach ľud- ského bytia. Pokiaľ Bardamove „zážitky“ z prvej svetovej vojny, z nemocnice, z cesty do francúzskej kolónie v Afrike a „zážitky“ z pobytu v pralese poskytovali materiál pre zachytenie vonkajších preja- vov „choroby človeka“, t.j. prehlbovali empirické poznanie o „nechutnosti človeka“, toto je neskôr významne doplnené metafyzickým zážitkom z človeka. Céline prechádza od evidencie a hodnotenia diania k filozoficko-reflexívnym vhľadom, odkrývajúcim predovšetkým existenciálnu traumu -Fer dinanda Bardama. Epické rozprávanie (príhod a príbehov) takto vystrieda esejistická dikcia, ktorá M. Forgáč: K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku ------103 vypadaly Na druhé druhé Na 4 […] […] A teda podobne ako Céline, aj Tatarka Tatarka A teda aj Céline, ako podobne 7 3 6 sa „po človeku smädný“ Gustáv Časnocha ocitá v hoteli, obklo Časnocha smädný“ „po Gustáv sa človeku . Prel. J. Zaorálek. Atlantis, Brno 1995, s. 179. . Matica slovenská, Turčiansky Martin Sv. 1942, s. 47. jsem se v mžiku jakoby rozplynul. Připadal jsem si prostě velice blízko blízko velice si prostě jsem Připadal rozplynul. jakoby v mžiku se jsem 5 […] Ľudia za priečkou Ľudia Cesta do hlubin noci V úzkosti hľadania Céline, L. F.: Tamtéž, s. 181. Tamtéž, s. 188. Tamtéž, s. 183. Tatarka, D.: Pozíciu jednotlivca v spoločenstve Tatarka najčastejšie pomenúva metaforicky, prostredníctvom prostredníctvom metaforicky, pomenúva najčastejšie v spoločenstve jednotlivca Tatarka Pozíciu Ležel jsem v úzkostech na posteli a snažil se pro začátek přivyknout šeru samoty té přivyknout začátek se pro a snažil posteli na v úzkostech jsem Ležel desítky celé potom byty, dva potom jeden, rozsvítil stěně se ve šachty uliční té straně se nudit. uvyklá tichá, docela zvířata, veliká jako domy. jako druhým před jeden uzavřeni lidé jsou jak to, na myslí člověk když zoufalé, Je všichni. se mi Hnusili to. jsem Zkusil křičet, co chtěl. mohl člověk ně byl, na kde jsem tam Shora, mi tam nahoře, tam ale v tvář, tváří stál jim jsem když dne, ve s nimi mluvit odvahu jsem Neměl něco jestli viděl, tak, abych jenom – Pomóc!‘ ‚Pomóc! ně: na jsem křičel nebezpečí; žádné nehrozilo nic. Neudělali udělají. cez takto je Bardamu existencie. Bardamovej situácie negativitu fatálnu Mlčiaci ľudia tu označujú důvod vážný žádný celkem že nemám prázdný, skoro že jsem děsivý pocit, míval jsem Odjakživa zbytečnosti. osobní o své jistotě k úplné dospěl skutečnosti tvář tváří jsem Teď jsoucnost. svou pro prostředí V tomhle existovat. už nebudu kdy stavu, tomu prvý ako v dlhom krok u Dominika procese objaví sa rozhranie Tatarku sémantické Zhruba toto prístupnú alebo cudziu, teda v konečnom dôsledku ako vzdorujúcu intencii hlavnej postavy. Tu je je Tu v konečnomprístupnú cudziu, alebo teda vzdorujúcu ako dôsledku postavy. hlavnej intencii neja vedome, postavy hlavnej „nevzdoruje“ intencii postava „vzdorujúca“ si, že uvedomiť dôležité akýkoľvek nenávisť, ani ani antipatia, v tomto osobná ani kýmnie je konaním, cieleným „odpore“ tým, iba živený je že bezdôvodný, prirodzený, je postavy „Odpor“ dôvod. či spoločenský osobný iný prvotne takto vidí Časnocha, druhej na Gustáv prípade v tomto postava, Hlavná tak, je je. ako postava nezávislosti sú tejto pričom korelátmi (sebe), človeku nezávislosť voči inému absolútnu jej postave či samostatnosť. uzavretosť, autonómnosť, oddelenosť, pojmy u Tatarku u Célina ako odkaz vnútorné objaví hranice tu sa na aj priestoru. ľudského Podobne tematizovania a v každom domov rady dva ulica má „Každá dom): (ulica, sveta celku býva ľudí, mnoho sa ktorí býva kamennej ulitke a v každej dne pod morom na koralov ostrov je vám to mesto, Také nepoznajú. ľudí to.“ je človek, neznámych mnoho nesmierne neznámy využije prienik človeka existenciálnejpre a uchopenie a osamelosti cudzosti cudzieho mesta priestor a hotela.V novele 3 4 5 6 7 nulovú reakciu okolia zobrazený ako fakticky vylúčený zo sveta, konfrontuje sa s vlastnou sa sveta, konfrontuje zo vylúčený fakticky ako zobrazený nepod okolia nulovú reakciu prístupné, je stave v tomto mu je čo a jediné, bezvýznamnosťou samotou, a beznádejnou statnosťou, podstaty vlastnej existencie: a absurdnej seba ničotnosti nahliadnutie a samotu nevníma cudzosť Tatarka ani Céline ako a nachádzaniahľadania Podobne človeka. iného istej sa že no tiež zrejmé, je prostredí, v izolovanom ktorý analyzovateľný bol by problém, ako človeka motívu prieraznosť po udržal aby sémantickú preto, najmä vzdať; nechce a to postavy izolácie formy po postavu, inú potrebuje postava Tatarkova človeka. na sa upínania človeka, neustáleho trebovania priestoru byť iného súčasťou potrebuje ju vnímať, poznávať, potrebuje o inej vedieť postave, trebuje vztiahne kategóriu iba túto navzájom; sa potrebovať postavy nenecháva Tatarka človeka, no zároveň ne ľahostajnú, meursaultovsky absolútne ako buď modeluje druhú (potrebovanú) z postáv, jednu na ------1 2 . Prel. J. Zaorálek. Atlantis, Brno 1995, s. 172–173. Cesta do hlubin noci Působila jako smutná rána, ta nekonečná ulice, na dně s námi, s lidmi, od kraje ke kraji, ke kraji, kraje od s lidmi, s námi, dně na ulice, nekonečná ta rána, smutná jako Působila […] Céline, L. F.: Tamtéž, s. 193. sklíčenost a nutí vás, zmalátnělého, poznávat věci, lidi a budoucnost v jejich nejskutečnejší podobě, podobě, nejskutečnejší v jejich a budoucnost lidi věci, poznávat zmalátnělého, vás, a nutí sklíčenost naplňovat si jich, vážit milovat, muset budete přesto však nic, která naprostá jako kostry, jako jest to existovala. by skutečne jako životem, je zrozumiteľnosti v týchto je masa pričom rozpad absurdná, nezrozumiteľná, Vnímaná polohách Vyhnanství, cizina, to je právě takové trýznivé pozorování života v jeho pravé podobě v těch něko v těch podobě pravé v jeho života pozorování trýznivé takové právě je to cizina, Vyhnanství, opouštějí, země předchozí zvyky vás kdy času, lidského v pásmu výjimečných hodinách, jasných lika hnusnou vaši zesiluje všecko chvílích V takových nezpitoměly. dost ještě ty ty vás druhé, nové, ačkoli jako stín. Kráčeli stejně jako já do města, patrně do práce, s nosem k zemi. Obyčejní chudáci tohoto tohoto chudáci Obyčejní k zemi. s nosem do práce, patrně do města, já jako stejně Kráčeli stín. jako světa světe. celém na ulic všech k cíli vidět, který nikdy k cíli, není k utrpení, utrpení od vidieť bolo aby cieľ; bez toho, a ľudí, kráčajú ktorí tmy úzka, plná ponurá, Štruktúra ulice, špinavá, Po ulici, kterou jsem si vybral, opravdu nejužší ze všech, o nic širší než široký potok u nás a hnusně a hnusně u nás potok než široký širší o nic nejužší ze všech, opravdu si vybral, jsem kterou ulici, Po odváděli s sebou že mě i velikých, drobných lidí, jiných už tolik šlo tmy, a plné vlhké hrozně špinavé, 1 2 umiestňuje svoju postavu v tých najťažších existenciálnych stavoch do preplneného hotela a necháva a necháva hotela do preplneného stavoch existenciálnych v tých najťažších postavu svoju umiestňuje existencie jeho svete: a „přespočetnost“ vo zbytočnosť, nepotrebnosť faktickú a precítiť ho prežiť sveta (jeho „odvýznamnenie“) generuje na vyššej úrovni poznanie vlastnej absurdity, rozšírenej rozšírenej vlastnej absurdity, (jeho vyššej poznanie na úrovni sveta generuje „odvýznamnenie“) byť byť byť „Existovať“ dôvodu náhodne, bez znamená navyše, tu o existenciálnu„přespočetnost“. nahlia je a zmyslu, platný, ako stav pričom potvrdí motivickým najbližším tento ktoré partnerom, preto vlastnej individuálnejdnutie absurdity Céline Človeka. „prúdu existencie pozadí na života“ podobne ako neskôr u Sartra, pocity a vyhnanstva: existenciálnej u Sartra, hnusu, nepatričnosti skľúčenosti, neskôr ako podobne prostredie nedovoľuje vnímať ľudí (v ňom obsiahnutých) prizmou akýchkoľvek identifikačných (či identifikačných prizmou akýchkoľvek ľudí (v ňom vnímať nedovoľuje obsiahnutých) prostredie ktorý obraz, o nich sa núka, kritérií; obraz jediný je a teda hodnotovo-etických) alebo už kultúrnych, nahli motív cudzosti. Noetické fyziologickej spája takto sa telesnej, faktickej, ich existencie,s ktorou a bezvýznamnosti človeka, mechanickosti podoby tejto adnutie existencie, vzbudzuje, „čistej“ jeho Céline tu však využije potenciál, ktorý mu ponúka priestor nového mesta, nielen na zjavenie pocitu tu však zjavenie využije na nielen Céline mesta, ktorý nového potenciál, ponúka mu priestor „ume všetkých („vyzátvorkovanie“) „odsunutie“ a vylúčenosti, fenomenologické na prázdnoty ale aj Neznáme s pobytom spojené sú prostredí. v známom, každodennom a istôt života, ktoré javov lých“ všetko toto symbolizuje bezdôvodnosť ľudského existovania. Zaľudnené prostredie ulice a ulice prostredie existovania. Zaľudnené ľudského symbolizuje bezdôvodnosť toto všetko mesta symbolickým štruktúry teda je pomenovaním a človeka sveta v ňom údelu, pričom jeho žijúceho, svete. vo človeka a osudovosť existenciálnu vrhnutosť predovšetkým konkretizuje v týchtopolohách a úmerne s tým metaforou s vlastnou sprostredkuje aj Céline vstup do mesta Bardamov samotou. v ontologic a stabilizovať rozširovať precizovať, údelu, ktorú častiach ľudského bude v nasledujúcich sférach: kých momentu boli Bardamove kritické hodnotenia na adresu človeka motivované osobným poznaním poznaním osobným motivované človeka adresu na kritické hodnotenia Bardamove boli momentu a tváre) vi mená svoje majú zovšeobecnenie a vo ľudí (tí predstavovali konkrétnych jadre svojom s absolútnou konfrontuje Bardamu sa ľudí ľudí, v New vlastností cudzosťou týchto dených Yorku miestami prerastá do halucinačného vizionárstva. Dotýka sa to najmä pasáží Baradamovho pobytu vizionárstva. Baradamovho do halucinačného pasáží Dotýka najmä prerastá to sa miestami do tohto Pokiaľ existencie. ľudskej metaforu podmienok konštruuje ako Céline ktoré v New Yorku, 102 M. Forgáč: K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku , ------105 - Prútené V úzkosti hľadania 13 . Existenciálny rozvrh postavy Bartolo . Existenciálny rozvrh postavy Ľudia za priečkou Ľudia sú vychýlené polohy života Bartolomeja Slzičku dané predovšetkým po predovšetkým dané Slzičku Bartolomeja života polohy vychýlené sú . Artforum, Bratislava 2009, s. 81. Prútené kreslá Prútené Prútené kreslá Prútené 12 celkom prirodzene stretáva s novelou s novelou stretáva prirodzene celkom Tatarka, D.: V románe akoby sa zatváriť som musel zaoberajú, ktorým ostatní prípadom, sa tí stať Keďže sa nechcel som zmätok, sebe na znať nedal som aby sa snažiť, aspoň a hovoriť, v spoločnosti ostávať nič, večeroch po sa vyja a či ako situácia svetová politika, vtrhla a pocitov predstáv do najdôvernejších že mi údiv, driť. napríklad hovoríme o motíveAk teda cudzosti, v prísnom o motíve hovoríme zmysle slova cud vý kód, genetický od motívu oddeľujúci sa jeho no nesúci cudzokrajnosti, motív samoty, Jedine Tamtéž, s. 82. raznejšie preniká historizujúcim k spodným významovýmraznejšie románu plášťom vrstvám štruktúry po sa od Daniely, sa či sa oddiaľovania približovania pohybom resp. lásky, s motívom a v kooperácii stavy ale postavy, hlavnej nielen existenciálnu „naladenosť“ rozplývavú čím zakladá autonomizuje, relatívne s istýmiobmedzeniami, keď aj ktorý, románu, druhýplán otvára sa Takto románu. aj sprostredkovane zbierky vďakavýraznejvytvoreného zo len kontextu dotácii predsa no novelami román sa polohách V týchto o univerzálnejčloveka. situácii podobenstvo ako vnímať možno kreslá 1938), situácii (rok historickej konkrétnej v (neustále zdôrazňovanej) Slzičku, umiestneného meja s človekom, situácie pomenovaní priestorudo univerzálnych rámec historický tento ponad prerastá po veľmi tých istých, resp. (s použitím od neho sa aby Časnochu, Gustáva s postavou stretáva sa kde Bartolomej aj a Časnocha Bardamu ako Podobne definitívne rekvizít, odpútal. kulís a gest) dobných rezonovať necháva v novom pocitprežíva samoty medzi ľuďmi, ktorý intenzívny Tatarka prostredí a opúšťajú cudzinci. No stretávajú sa kde penziónu-hotela, v odosobnenom priestore predovšetkým Bar hotela, s obyvateľmi kontaktu verbálneho priameho do nevstupujú a Časnocha pokiaľ Bardamu a Časnochove pocity z veľkej sú Bardamove teda Pokiaľ ne časti dané prijatý. priateľsky je tolomej v komunikačnom priamo a ľahostajnosťou sa realizuje Bartolomej okolia, anonymitou osobnosťou, prija priateľské a spoznáva že však evidujeme, hotela spoločnosti rámci Zároveň seba. ľudí okolo pokryť nedokáže penziónu tie a úctivé obyvateľov a eliminovať negatívne správanie Bartolomejove 12 13 ktoré iba rehabilituje a opäť pripomína východiskový stav: nemožnosť prekročenia hraníc a naplnenia a naplnenia hraníc prekročenia pripomína východiskový nemožnosť stav: a opäť rehabilituje iba ktoré intenciách. v pozitívnych situácie interpersonálnej odkazujú k existenciálnemu potom rozvrhu až 1938; v roku Európy liticko-spoločenským„delením“ tvorby jeho otvoriť a (v kontexte románu) (v kontexte mohol Tatarka aby preto, tiež „len“ a to postavy, interpersonálnych a limitov pozitívneho možností naplnenia problém známy uzavrieť od 30. rokov) mo významnépostavenie nachádzajú situácií. A teda v modelovaní románu keď aj postavy hlavnej vyhnanstva, zrady zajatia, väzenia, ohrozenia, stratenosti, vylúčenosti,nezakorenenosti, tívycudzoty, na pretože násilne problémové, na vyjadrené v pevnej väzbe prípadov väčšine vo sú tieto a podobne, príslušnosti“ niekoľkokrát Slzičku. Slzička priamo štátnej pomenuje, to Bartolomeja rušené „vedomie toto: príklad iba pro uveďme pars a na spoločenskej ktorý druhotne pocit až či silný (národnej, generuje cudzozemskosti, zokrajnosti nevyskytuje takto cudzosti. sa V popredí človek medziľudskej) koniec významových románu relácií už nie univerzum, ale či národnosť, ale národ už nie ľudstvo, či ne-krajan, ale krajan a jeho problémy, začle evidujeme snahu románu miestach však na rôznych Zároveň či cudzinadomov (Francúzsko). ktorý by „prúdu“, do univerzálneho pocitov negatívnych Bartolomejových motivácie niť konkrétne pomenuje však naplno to Tatarka ľudí bez rozdielu. všetkých vyjadrením ohrozenia bol všeobecného v pocite: zhodovali sa i všetci národností Nič „Daniela vrstovníci moji rôznych v závere románu: až lesa.“ vstúpiť do temného majú deti, nečaká. ktoré ako nás Boli sme dobrého ------no 11 - Scéna sa končí symptoma končí sa Scéna 8 Motív skrine takto v novele skrine takto Motív figuruje 10 . Matica slovenská, Turčiansky Martin Sv. 1942, s. 57. 9 V úzkosti hľadania Tamtéž, s. 63. Tatarka, D.: Ľudia za priečkou. In: zaplnené životom, iné boli hluché prázdnotou. hluché boli iné životom, zaplnené a zostáva priečku na vedomosť ako iba naráža takto nenaplnená po človeku túžba Časnochova Časnocha v nočnom tichu čul, že hotel, v ktorom býva, zvonku masívny ako mohutný balvan, vnútri vnútri balvan, mohutný ako masívny zvonku býva, v ktorom že hotel, čul, tichu v nočnom Časnocha v kto priestorčeky, malé i úplne malé, na z lepenky ako priečkami tenkými poprehrádzaný dutý, je boli ulitky Niektoré mora. dne na trsu koraliemu podobný bol Hotel ľudia. bývajú rých jednotlivo Vstupná hala so schodiskom ako exponovaný verejný priestor u Tatarku symbolizuje odosobnené, symbolizuje odosobnené, u Tatarku priestor verejný exponovaný ako schodiskom so hala Vstupná Tamtéž, s. 63. Tamtéž, s. 67. 9 10 11 8 Časnocha, a to tým, že sa odváži „hovoriť ako kedysi, pokúšajúc sa nájsť spoločný zdroj radosti“, zdroj spoločný nájsť sa pokúšajúc tým, kedysi, a to ako „hovoriť Časnocha, odváži sa že obťažujúcou. o udržanie snaha úprimného stáva dôsledku jeho dialógu v konečnom a otvoreného sa monológ,Časnochov modifikuje pričompostupne na priamosa úmerne s tým Dialóg Časnocha sa rúk, podaním chladným ukončený je spoločníka svojho Rozhovor pre nepríjemnou prekážkou. stáva nosť situácií uvedením Gustáva Časnochu do dialogickej, priamo kontaktnej situácie, no neanuloval no neanuloval situácie, priamo kontaktnej do dialogickej, Časnochu Gustáva situácií uvedením nosť komunikácii, vytrácajúcemu zlyhávajúcej Postupne k človeku. človeka nepreniknuteľnosti konštantu Gustáv iba vzdorovať snaží sa diskutérov sa oddiaľovaniu a následnému vzájomnémusa porozumeniu východísk novely, aj napriek celkovej priateľskej atmosfére, evokujúcej pozitívne vyvrcholenie evokujúcej Čas atmosfére, priateľskej celkovej napriek aj východísk novely, oz gestom iba bol protipohyb naznačený Tatarkom že ukáže, sa neskôr o človeka“, „snahy nochovej stereotyp anuloval síce protipohyb Tento poznaní. Časnochových k rekapitulácii vláštňujúcim cestu nielen ako znak neprerušiteľnej cudzosti a osamelosti cudzosti neprerušiteľnej znak ako a skrytostinielen izolovanosti znak ľudí, ako ale aj Časno Gustáv je novely scéne druhého Aj v záverečnej a ako súkromia. jeho keď záruka zachovania smeruje k prekonaniu sa, Tatarka že a zdá s Ratajom) (rozhovor iným človekom priamo oslovený cha o faktickej prítomnosti seba vedľa neurčitej prítomnosti niekoho iného. Možnosť vstúpiť do kontaktu vstúpiť do kontaktu Možnosť iného. niekoho prítomnosti neurčitej vedľa seba prítomnosti o faktickej „velikánskou zahatané Tatarka necháva motív dverí, no tie ešte naznačuje síce za priečkou s človekom „Aby dodáva: nerušilo.“ pričom to symptomaticky kasňou“, ním“ celého univerza: celého ním“ dotvárajúca prvotnú situáciu stretania sa ľudí jej vnútorným systémom; systémom priečok, systémom hraníc. ľudí vnútorným systémom; sa jej prvotnúdotvárajúca stretania situáciu vstupnej hale ľudí sa vo stretania situáciu na hotela napája kauzálne teda izieb sa hotelových Motív „vymriežkova a špecifikujeobsahov individuálnych ľudských ju tým,že zviditeľní neprekročiteľnosť medziľudského k cudzosti ale odkazuje aj kontaktu, a s tým hrdinu hlavného osamelosti spojenej tohto metaforou ľudí. k stavu plnom Intenzifikujúcou ako (paradoxne) existencie svete vo človeka individuálneho vymedzujúca hranice bytia izba, a takto konkrétne človeka hotelová potom je stavu s ich a anonymitou, ľahostajnosťou chladnou o bytostnej poznanie je dôsledkom čoho neprístup pamätám, si všetkých Vás zástup. toľkítu neprehľadný sa vás ste „Kde Je človeka: iného nosti nabrali? mi neprístupní, mi, ale vy hoci viaže ste puto.“ nás ste všetci povedomí ktorý naplnenia potvrdzuje nemožnosť nielen zrakom“, priestoru pred tickým „prázdneho motívom Gustáva Časnochu a takmer okamžité vystúpenie z tohto poľa Časnochovi znemožňuje ich uspoko znemožňuje Časnochovi a takmer poľa vystúpenie okamžité z tohto Časnochu Gustáva a blížnosti spriaznenosti Pocit s iným a ukotvenie“. „zachytenie Čas jivé ktorý Gustáva človekom, stretáva však sa kontrastne no bytostne opantáva, mihajúcich ľudí sa neurčito, na prinochu pohľade akési „technické“, z veľkej časti náhodné stretanie sa cudzích ľudí. Dôležitú úlohu tu nadobúda pohyb pohyb cudzích sa nadobúda tu ľudí. úlohu z veľkej Dôležitú stretanie časti náhodné „technické“, akési prúdenie neustále ľudí, ich chvíľkové poľa do zorného prostredie, dynamické vstupovanie postáv; penom ťaživou atmosférou prichádzajúcej vojny, pričom to, čo sa v tomto priestore bude odohrávať, bude odohrávať, priestore v tomto sa čo pričom to, vojny, prichádzajúcej atmosférou ťaživou penom s človekom. situácie pomenovanie metaforu univerza pochopiť a Tatarkovo ľudského ako možno 104 M. Forgáč: K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku ------107 Prútené Prútené […] - Principiálnosť Principiálnosť vysloví pozna 19 Súkromie odpovedal na Časnochov Časnochov na odpovedal sa problémotvorná intencia intencia problémotvorná sa Prútených kreslách Prútených je však sused neustále v nepriamom kontakte kontakte v nepriamom neustále však je sused Ľudia za priečkou Ľudia zostáva verný perspektíve hlavnej postavy, ktorá ktorá postavy, hlavnej perspektíve verný zostáva – aspekt otvorenosti iného. Samozrejme, Tatarka tento tento Tatarka Samozrejme, iného. otvorenosti – aspekt (kde do existenciálnej Paľko pozitívne a životnej „zasahuje“ Prútených kreslách Prútených Prútených kreslách Prútených . Artforum, Bratislava 2009, s. 117. . Artforum, Bratislava 2009, s. 120–121. Bartolomej vstupuje, Daniela ho objíme, následne ho odstrčí a niekoľko ho odstrčí následne ho objíme, Daniela vstupuje, Bartolomej V úzkosti hľadania 17 . L. C .A. Koloman Kertész Bagala, Levice 1999, s. 115. Kohútika v agónii Kohútika a práve vedomie tohto kontaktu motivuje kontaktu a zároveň a práve v konečnom tohto vedomie akosi dôsledku 18 Súkromie Prútené kreslá Prútené kreslá Prútené 20 . Artforum, Bratislava 2009, s. 115). „Z druhej strany priečky niekto býval. Iste žena. Lebo som vše pobadal, že ktosi za stenou odpovedá na hrmot, Tatarka, D.: ‚Daniela, ty môj anjel! Musím uznať, to bol nápad, že si prišla. Už som aj smoklila, myslela, že sa myslela, aj smoklila, som Už že si prišla. nápad, bol to uznať, Musím ty anjel! môj ‚Daniela, šampanského.ʻ si teda Vypime srdiečko. jediný, poklad môj zlatko, si moje Ty vitriolu. napijem a ne smutná z toho bola sebou, za mala to už Ona Daniele. Potom mi prizrela. sa Mauricette po a poťapkala líce na ma Bozkala sama. by tu teraz nebola vypálilo, šťastie bolo to Keby šťastná. chrbte. ktorý som nevedomky i vedome spôsoboval. Ešte sa mi nestalo, že by mi bol muž niekedy takto odpovedaltelovej izbe, v ho chate, nocľahárni. Ona za priečkou vše mi dala znať, že sa ukladáalebo spať.dokonca poskákala Náročky zavŕzgalasi na posteli. stoličkaBola mladá. A ja v nočnom tichu zahrmotil dobrúsom stoličkou noc. A ráno,a želával keď hrčalajej u nej voda v umývadle, pozdravoval som ju: Dobré ráno.“ (Tatarka,kreslá D.: Milan Hamada to príznačne nazýva Tatarkovou filozofiou lásky, no zdá že zdá sa, no lásky, filozofiou interpretač v jej nazýva príznačne Tatarkovou to Hamada Milan Johanides, J.: Tatarka, D.: správanie (a vlastne celú predmetnú scénu) Jána Johanidesa, ktorý v novele Johanidesa, Jána scénu) predmetnú celú (a vlastne správanie samoty iných.“ zbavuje ako mierou, tou (J.nie osamelosti zbavuje sa „Každý Felix): Mauricette, osamelej u (tiež sviatky) na dvojice potvrdená návštevou neskôr je postupu Tatarkovho významoch vstupnej situácii: približuje v základných sa Bartolomejovej stav ktorej 17 18 19 20 otvorte a nekričte tak.ʻ“ prekonanie naznačujú mikrosituácie tieto Všetky do Slzičkovej. izby skriňou svojej zo prejde krát v modelovaní zmena postavy; vedľajšej dovoľuje mu noetiky; čo Tatarkovej východiskových bodov modifiko nevýrazným, príznačne motivujezásadným no textovo Tatarka konanie Bartolomejovo v susednej človeka V novele sa izbe. správania vaním do dvere po druhom vidí túžiaci Časnocha, človeku, zložky: za skriňou dve štiepi na (symbolické) do sused, Časnochov A zároveň evidentne ustarostený otvorenie. ich na rezignuje no izby, susednej počuteľ vyslovovaním ohlasuje sa no ktoré prístup, s Časnochom spolu nemáme ktorého súkromia o pokoj mu žiadosť a svojich obsahujúcej nej modlitby ktoré seba pre neregistrujedvere, blížnych, V izby. Časnochovej priestor otvárajú s Bartolomejom dverami pred sa zastavenie po záverečné až a „odobruje“ ktoré počínanie, ospravedlňuje Slzičkovo dôležitý v modelovaní posun nachádza tu sa Práve priestoru do sa iného. dobíjanie jeho predstavuje vďaka iba Časnochu Gustáva dvojčaťom smutným Slzička Bartolomej nezostáva postavy; vedľajšej zhodnotí tak Tatarka osamelosť. sa Slzičkovu rozpínajúcu anuluje dovolením svojím ktorá Daniele, pre príznačný postup život“), „prinavrátil jej v aby aby paralýzy sestry, svojej druhého. pozitívnou účasťou po človeku“ „smäd Danielino sa pohľadu Z tohto druhého. gesta reálneho podstatnosť doceniť treba konkretizovaní nom „koncep interval Tatarkovej prázdny dopĺňa pretože významovoako určujúce, javí konanie ústretové lásky filozofie cie“ z čias zvlášťaspekt v aj nezvýrazňuje, preniká k vnútorným práve ťažko že no z uvedeného veľmi len druhého, dedukovať, možno sféram vzťah naplniť zabraňovala absencia výraznejšie ktorého o bode, poodhalil predstavu svoju tu Tatarka Danielino interpretovať nechať k človekučloveka môžeme mieste pozitívnymi tomto výrazmi. Na ------15 zavalil ma pocit, že hluchnem a onemievam. a onemievam. že hluchnem pocit, ma zavalil . Metodické centrum, Banská Bystrica 1999, s. 19. […] . Tatarka necháva Bartolomeja v čase nadchádzajúcich Vianoc dobro Vianoc nadchádzajúcich v čase Bartolomeja necháva . Tatarka 14 . Artforum, Bratislava 2009, s. 115. . Artforum, Bratislava 2009, s. 46. a ktorý postupne stráca aj túto záchranu, zaznamená zapraskanie starej skrine. skrine. starej zapraskanie a ktorý zaznamená záchranu, túto aj stráca postupne 16 Ľudia za priečkou za Ľudia Prútené kreslá Prútené kreslá Prútené Z tvorby Dominika Tatarku (1959–1968) Tatarka, D.: Jančovič, I.: Tatarka, D.: Približne potiaľ sa Bartolomej Slzička prekrýva s Gustávom Časnochom, no nezostáva jeho smut jeho nezostáva no Časnochom, Slzička Približneprekrýva Bartolomej potiaľsa s Gustávom čo nám dávajú tí ostatní. tí dávajú čo nám motivácií a kryštalizáciu historických od jeho existenciálno-sociálneho problému „Očisťovanie“ Pokým som sa slnil v Danielinej spoločnosti, necítil som sa cudzincom, hoci som to sebe i jej v naráž i jej sebe to som hoci sa cudzincom, som necítil spoločnosti, v Danielinej sa slnil som Pokým vzdialila mňa len čo sa odo No pripomínal. kach vode, ryba vo ako žijeme v čom povetrie, ako čo dýchame podstatné, to mi sa len nedostávalo Naraz 14 15 16 zostáva vo svojom priestore a čaká na dovolenie vstúpiť. To sa mu nakoniec aj dostáva: „‚Tak ho teda ho teda „‚Tak dostáva: aj nakoniec mu sa vstúpiť. a čaká To dovolenie na priestore svojom vo zostáva díciu; bez toho, aby vedel, čo skriňa ukrýva, „besne“ ju prehľadáva. Zapraskaniu teda podvedome podvedome teda Zapraskaniu skriňa ukrýva, čo vedel, aby ju prehľadáva. „besne“ díciu; bez toho, k druhému a ďalej nasmerovať ho môže človeku význam„vtlačí“ ktorá indície, o to, iba už pôjde či dostal sa aby námahu, vynakladá Bartolomej reálnu Časnochovi Oproti dúfanie naplní. jeho toto sa zastavuje, sa v záverečnej kričí. fáze klope, šramotí, No k druhému; dosky, škáru, hmatá „roztrhne“ že tu nikto nie je“, tu nikto že kon v bežnom nachádza: sa v ktorom stavu, negativitu hlbokú podčiarkuje len reakcia následná Jeho skrine Slzička vníma osudovú a celkom starej in praskanie ako prirodzené nič neznamenajúce texte ným dvojčaťom. V nasledujúcom konaní ho Bartolomej prekonáva tým, čoho Časnocha ešte nebol nebol ešte tým, Časnocha čoho V nasledujúcom prekonáva ho Bartolomej konaní ným dvojčaťom. do otvoreného po človeku“ hlbinnú Bartolomejovu „túžbu uvádza ktoré gestom, reálnym schopný: voči druhému. priestoru Slzička, konania ktorýzúfalstva, „zo vzdoruosamelosti, pripustiť, nemohol interpretovať ako predznamenávanie Bartolomejovej „totálnej rezignácie na možnú spoluúčasť s inými: spoluúčasť možnú na rezignácie „totálnej Bartolomejovej predznamenávanie ako interpretovať perspektívy.“ čakania a stratu koniec znamená očakávaných pre pohostenie strovené samotou alebo jeho „zničenie“. Funkciou motívu pripraveného pohostenia je takto konkretizovať, zviditeľniť konkretizovať, takto je pohostenia motívu pripraveného Funkciou „zničenie“. jeho alebo očakáva tu znakom je k negatívnemu sa približovanie ktoré Bartolomejovo vyústeniu: pohostenie, s Ivanom spolu možno čo nia Jančovičom načať, v stave rozhodne ľudí, Bartolomej sa žlče“ „horkosti zifikácia motívu samoty. Tatarkovi to umožňuje nasýtiť ohraničený priestor izby dostatočne výraz dostatočne izby priestor nasýtiť to umožňuje ohraničený Tatarkovi zifikácia motívusamoty. situácia „nepríjemná“ sa kde po hranicu, až diania a závažnosť vážnosť stupňuje tiaž nou silou, ktorej v izbeevidentne dianie modeluje teda Tatarka tak, aby špecifickým typomstáva situácie. hraničnej Bartolomeja, buď „zachránenie“ ako menšie nič hodnotovo východiskom možným nebolo jediným domu a izby. Aj keď si uvedomuje, že Vianoce strávi v úplnom osamení, a tiež to, že je viac je neprav že ako to, a tiež osamení, v úplnom strávi Vianoce že Aj si uvedomuje, keď a izby. domu Zároveň spoločnosť. väčšiu pre pripraví pohostenie len predsa stav, tento zmeniť možnosť depodobná účinná inten Tatarkova ako čitateľné ľudí) neprítomných na (orientácia gesto Bartolomejovo toto je tuácie z novely z novely tuácie čase v príznakovom ho neskôr, aby rozdelenia), možného prerušiť vzťah (z dôvodu voľne s Danielou umiestnil do prázdneho a ľudskej osamelého radosti tragicky družnosti), pohody, čase (teda Vianoc Bartolomejovej „túžby po človeku“ ako „túžby“ podmienenej existenciálnymi parametrami Tatarka Tatarka „túžby“ ako existenciálnymi podmienenej parametrami po človeku“ „túžby Bartolomejovej si prevedení v modifikovanomscénickom predovšetkým románu: scénach v záverečných „dokončí“ odvíja v podstatnejších v konečnom medziľudského čo kontaktu, rovinách na poukazuje dôsledku problému: existenciálno-sociálny rozsah sa spája predovšetkým s jeho predovšetkým pozíciou, historicko-politickou spája sa s pocitom existenciálnej sa osamelosti Aj v pozadík Daniele. cesty keď nachádzania a to prostredníctvom rámec, tento mimo aj vyrovnáva sa príbeh“ ich „spoločný krajín, príslušnosť a politický stav ich národná ich vzťahu rezonuje neustále pocity, ktoré sa takto ukazujú ako hlbšie motivované; a to absenciou skutočného priateľstva. A teda priateľstva. a to hlbšie skutočného motivované; ako ukazujú absenciou takto sa ktoré pocity, čo a vyhnanstva cudzosti pokiaľ krajanov, pocitom svojich a nachádzaním hľadaním čelí Bartolomej 106 108 Do ľudského priestoru rozpínajúca sa a Bartolomejov vzťah s Danielou prekračujúca spoluúčasť dáva vedieť, že „skutočne byť znamená byť spolu s niekým na prapôvodnom základe lásky“.21 Paralely v modelovaní postáv cudzincov v diele L. F. Célina a D. Tatarku označujú východiskový bod, od ktorého Tatarka vstupuje do polemiky so Célinovými (ale i napr. Sartrovými) riešeniami in- terpersonálnej situácie. Tatarkovu snahu o polemiku práve so Célinom naznačuje jeho výber rekvizít (hotel, domy ako symbol hraníc medzi ľuďmi, neznáme prostredie, atď.); Tatarka nimi evidentne „vstupuje“ do významového a výrazového priestoru Célinovho románu a prijíma ho ako východisko, z ktorého ale chce vykročiť iným smerom. Proti hodnotovo vyprahnutému „célinovskému univerzu“ Tatarka akcentuje obraz zápasu o význam a hodnotu individuálneho života v perspektíve života a prí- tomnosti iného, druhého, ktorý sa takto stáva bytostne potrebným pre naplnenie snahy o vytrhnutie sa z vychýlených polôh ľudskej existencie. Isté umŕtvenie negatívneho životného pocitu, generova- ného obtiažnym kontaktom so spoločensko-sociálnym prostredím, je možné jedine v reflektovaní na vlastné možnosti sociálnej prispôsobivosti, pričom záverečným aktom zmierňovania ťažkostí s vlastnou existenciou je sebaprekročenie v podobe gesta ústretovosti a porozumenia. Problematický „presun“ k druhému takto v širších významových poliach zjavuje práve nesamozrejmosť pozitívnej ľudskej interakcie, čo iba podporuje jej hodnotu a zvýrazňuje jej význam pre konkretizáciu a naplne- nie zmyslu a dôvodnosti ľudského života. Literatúra Céline, L.-F.: Cesta do hlubin noci. Prel. J. Zaorálek. Atlantis, Brno 1995. Jančovič, I.: Dominik Tatarka a jeho dielo v premenách času (1940–1956). Metodické centrum, Banská Bystrica 1996. Jančovič, I.: Tvorivé začiatky Dominika Tatarku. Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, Banská Bystrica 1999. Jančovič, I.: Z tvorby Dominika Tatarku (1959–1968). Metodické centrum, Banská Bystrica 1999. Johanides, J.: Súkromie. L.C.A. Koloman Kertész Bagala, Levice 1999. Matejov, F.: Tematické línie neskorej tvorby D. Tatarku ako vodidlá lektúry. Slovenská literatúra, 46, 1999, s. 202–206. Olonová, E.: Poetika prózy Dominika Tatarky. Česká literatura, 41, 1993, s. 292–315. Tatarka, D.: Prútené kreslá. Artforum, Bratislava 2009. Tatarka, D.: Ľudia za priečkou. In: V úzkosti hľadania. Matica Slovenská, Turčiansky Sv. Martin 1942. Zajac, P.: Tatarkova cesta. Slovenská literatúra, 40, 1993, s. 92–103. 21 Jančovič, I.: Z tvorby Dominika Tatarku (1959–1968). Metodické centrum, Banská Bystrica 1999, s. 21. Exulant Komenský a světoběžník Kokoschka. Průnik dvou životních osudů David Bareš Čtyřletý pobyt Oskara Kokoschky v Československu mezi lety 1934–1938 se nám může jevit jako zlomek v životě dlouhověkého světoběžníka. Přesto zanechal v myšlení umělce trvalé stopy, mimo jiné díky rozhovorům s prezidentem mladé republiky Tomášem Guarriguem Masarykem, které oži- vily Kokoschkův obdiv k dílu kazatele jednoty bratrské Jana Amose Komenského. K odkazu slavného moravského myslitele se Kokoschka vztahoval po celý svůj život a ve svých pamětech přesně popsal své první setkání s Komenského dílem: Moje první kniha, která na mne zapůsobila na celý život, byl obrázkový Orbis pictus biskupa jed- noty bratrské Jana Amose Komenského. V té knize předložil autor očím mládeže vše, co podle jeho názoru existovalo. Ke každému vyobrazení patřil čtyřjazyčný text s vysvětlivkami. Nejprve jsem se díval jen na obrázky, neboť to byl skutečný svět, který na mne čekal. Orbis pictus mne naučil, jaký je svět a jaký by měl být, aby v něm mohli žít lidé. Jan Amos Komenský byl humanista.1 Kokoschka přijel do Prahy v pozdním létě roku 1934. Byl uchvácen multikulturalitou metropole nad Vltavou, kterou ve svých pamětech přirovnal ke kosmopolitnosti města v období následujícím třicetiletou válku. S Masarykem seznámil Kokoschku obchodník s obrazy dr. Bedřich Feigl. Zařídil, aby se Masaryk nechal od Kokoschky portrétovat. Ve svých pamětech malíř vzpomíná: V průběhu tří až čtyř týdnů dlouhé práce jsme se spřátelili a neustále jsme rozprávěli o Komenského pedagogickém díle. Souhlasil se mnou, že narůstající mravní spoušť má svou příčinu ve špatné výchově, která je jednostranně řízena státem, tak říkajíc výchovou z druhé ruky, jen z učebnic a mluvení, místo názorem a zážitky. Taková výchova nedělá z mládeže lidi, ale pouhý materiál pro pracovní trh a kasárna.2 Výsledkem společných sezení a rozhovorů Kokoschky a Masaryka je velmi originální portrét českého státníka, který se dnes nachází v Carnegie Museum of Art v Pittsburghu ve Spojených státech. Masarykova podobizna otevřela v Kokoschkově díle novou etapu uměleckého myšlení, ve kterém bude hrát velkou roli literárnost zobrazených výjevů. Narativnost Kokoschkových maleb nalezne svůj vrchol v politických alegoriích vznikajících během druhé světové války v Londýně. Na portrétu je Tomáš Garrigue Masaryk zobrazen vsedě, uprostřed kompozice, na pravé straně se otevírá veduta na Karlův most a Hradčany. Vlevo přistupuje k Masarykovi zezadu tělnatá postava, která na prezidenta směřuje svůj pohled a ochranně mu klade pravou ruku na jeho paži. V levé ruce drží desky, na kterých jsou zobrazeny různé motivy. Kokoschka enigmatickou postavu v pozadí vysvětlil následovně: „Vlevo vedle Masaryka jsem namaloval Komenského, který ukazuje na tabuli smyslové orgány, brány vnímání zážitku lidství.“3 Bylo však již oprávněně upozorněno, že postava připomíná spíše Kokoschku než tradiční podobizny Komenského. V rukou drží již zmíněné desky, 1 Kokoschka, O.: Můj život. Atlantis, Brno 2000, s. 34–35. 2 Tamtéž, s. 223. 3 Tamtéž, s. 223. D. Bareš: Exulant Komenský a světoběžník Kokoschka. Průnik dvou životních osudů - - - - 111 Oba Oba 11 Třetí knihou je Třetí 5 Komenský hledá hledá Komenský 8 13 která byla vlastní i myšlení která Amose Ko Jana V knize jejichž v důsledku jsou řešení, možná nastíněna 6 Podle Komenského „Satan uvrhl člověka do nevědomosti, uvrhl do nevědomosti, člověka „Satan Komenského Podle 10 theatrum mundi, která je prodchnuta citáty z Písma prodchnuta je která a mohla svatého tudíž by být mohl být zamýšlen Kokoschkou jako balzám na duši pro stárnoucího duši pro na balzám jako Kokoschkou být mohl zamýšlen 12 píše: „Stavba a správa samotného světa je velmi podobná divadelní hře, ba ba hře, divadelní podobná velmi je světa samotného a správa píše: „Stavba V dané klíč vhodný k porozumění por nacházíme pasáži Kokoschkova . Academia, Praha 1974, s. 81. 9 . Atlantis, Brno 2000, s. 224. Via Lucis, Via Kokoschka i Masaryk mohli v dané době u Komenského nacházet naději a úlevu a úlevu naději nacházet u Komenského době i Masaryk Kokoschka mohli v dané Via lucis Via 7 Via Lucis Můj život Tamtéž, s. 93. Komenský, J. A.: Tamtéž, s. 81. Tamtéž, s. 81. Tamtéž, s. 81. Tamtéž, s. 81. Již bylo naznačeno, že Masarykův portrét stojí na počátku periody, ve které Kokoschka začal do začal Kokoschka které ve periody, počátku Masarykův na že portrét stojí bylo naznačeno, Již S přísně kritickým pohledem na současný svět, který nalézáme u Komenského, se mohl Kokoschka Kokoschka mohl se svět, který u Komenského, nalézáme kritickýmsoučasný na pohledem S přísně Tamtéž, s. 87. Tamtéž, s. 87. Kokoschka, O.: dobro a zlo, ale učinil nás podobnými sobě, takže považujeme dobro za zloza a zloa zlo,dobro dobro takže považujeme učinil ale sobě, podobnými nás dobro.“ za vidět s dobovou řádky přímé mohli mezi paralely Komenského situací politickou protagonisté naši které ve knihy, Komenského konec doktrínou. nacistickou Nadějný scestí na svedeném v Německu, ale až podruhé onoho, přibývá jednou ubývá a tmy nebo toho, světla „boj že píše, se ustavičný, je vítězstvído úplného světla“ který malířiprezidenta, v jednom se z posledních svěřil: rozhovorů Československá moje „Kdyby se přetrvá.“ doufat, mohli že bychom republika let, v klidu snad dožila dvaceti či události. osoby politické odkazují konkrétní na více stále které jinotajů, začleňovat svých obrazů určitým druhem stává jeviště. se malby a prostor čím více jsou dál scénické kompozice Kokoschkovy představy od barokní daleko Nejsme V knize menského. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 kolik je v něm vidět božích tvorů. Druhou knihou je člověk sám, stvořený k obrazu božímu. Jemu je je kolik v něm je vidět Jemu božímu. tvorů. k obrazu božích Druhou stvořený sám, knihou člověk je věcí.“ všech měřítkem stala se která duše, rozumná božího života,dech tj. vdechnut k eskalaci uvidíme, dochází že obraz, Kokoschkův na se Podíváme-li svaté. Písmo podle Komenského Prahy veduta části zobrazená v pravé že si myslet, bychom mohli doprava: zleva směrem světelnosti s Masarykem mohl by plán k první světlejší odkazovat světu, viditelnému ústřední má poznání, knize a jehobýt člověka knihy symbolickým v levé Úplně zobrazením duše. rozumné části září postava s knihouKomenského lidem. Stvořitelem dané symbol poznání knihy jako oné třetí chápána cvičištěm svět se stal moudrosti hlouposti a školy „ze že píše, Komenský ztotožňovat. zuřivosti a z velké satanovým.“ části shromaždištěm však se dochází V závěru úspěch. na naději tyrany a nemají byla používána která vylíčení u těch, začíná nýbrž násilné, po to nebylo aby řešení: bude třeba, cokoli, k pacifickému lékem „Ať bude však tímto mírné.“ možno kud stvořil Stvořitel „Bůh konvenovala. oběma člověka svobodného představa Jeho agrese. německé od k svému člověka svobodného s tak nečiní násilí. mu obrazu sám ani že naprosto pevným úmyslem, povzbuzuje.“ radí, násilím, ale poučuje, nežádá žádá, od něho co všechno, Neboť utišující a účinný a dochází lék k závěru, být jím musí obecný, že duší nějaký lidských přetvoření na světlu.“ podobného „něco který drží v rukou v postavě zejména Komenského, světelnosti tabuli. gradaci na vystavěného trétu polovině v horní zatímco a vrahy, kostlivce vidíme hraně černé dolní její lidi bloudící v temnotách, Na který barvyse vrcholí v obličeji Komenského, výrazně vyjasňují si děti. Světelnost hrající a zobrazují Vyjadřují vnitřní paprsky. světelné čiré zachycující bělobou, které výraznými tahy akcentován je vy vyniká mysli světlo světa tak světlo smyslům, „jako neboť mezipředkládá vším,se moudrost, co niká dary mezi všemi ostatními ducha.“ život, sliboval mu uvrhl znát budeme tím, ho do smrti.ačkoli že Bohu podobni budeme že Sliboval, - - - - Poklad Zdali měl Via Lucis. Via 4 s. V pozadí mezi hlavami Komenského a Masaryka Komenského mezi hlavami V pozadí s. Via Luci Via . Atlantis, Brno 2000, s. 36–37. napsaný na deskách, které drží Komenský, je dalším je důležitým odkazem, drží Komenský, které deskách, na napsaný Můj život Via Lucis Lucis Via . Ztrátu raného Komenského spisu požárem možná Kokoschka viděl jako možnost viděl Kokoschka možnost možná jako spisu požárem Komenského raného . Ztrátu Kokoschka, O.: Titul knihy knihy Titul město, jinak si tuto svou zvláštní vášeň nedovedu vysvětlit. nedovedu vášeň zvláštní svou si tuto jinak město, a obrazu hutnost Obsahová divákovi příležitostí mnoho symbolických odkazů dává četnost Následující noci, jak mi matka vyprávěla, vypukl požár, který zničil skoro celé město. Vyhořel Vyhořel město. celé skoro který zničil vypukl požár, vyprávěla, matka mi jak noci, Následující se do kterého vysokém žebřiňáku, na odjet musela se mnou Matka a dům. u pily mlýn i strýcův narození, mého v době požáru o nočním historku tuto slyšel Když jsem seno. nastlalo provizorně najednou že jsem živě, tak Tróje a požáru o obléhání příběh bájí řeckých četbě v mé se mi zpřítomnil který uhlí, kusu žhavého zmocnil okamžiku v nestřeženém dítě jako se jednou jsem proč pochopil, po mám a dodnes spálil pořádně se o ně jsem ačkoli odložit, jej schopen jsem vypadl Nebyl z kamen. hořící vnímat musel jsem narození svém po V noci vše. nade miluji Oheň jizvu. dlani pravé na něm 4 v září 1641. V době roku bude po Praze vzniku již tušit, metropole anglická malíř mohl že obrazu byly dány které tři knihy, spisu představuje svém ve pouti. životní jeho Komenský další zastávkou k poučení. lidem „PrvníStvořitelem tolika písmeny, a největší svět, knihou popsaný viditelný je boží stát se československým občanem. Jak později vzpomínal, uchránilo ho československé občanství vzpomínal, později ho československé uchránilo Jak občanem. československým se stát do tábora. v Londýně od internace k hlubšímukterý cestu otevírá Spis vznikl obrazu. v Londýně, porozumění přijel kam Komenský zivní militaristická politika socialistů odkazu byla k humanistickému v ostrém protikladu národních Masarykovy v pozadí jako vnímat lze postavy podobizny gesto Ochranné Amose Komenského. Jana on dlužníkem, když byl nakonec přijal ačkoli úřadů výraz nabídku podpory umělce, rakouského k interpretacím. V první události historické pohnuté výkladu na ve se zapomenout by nemělo řadě vznikaltřicátých Obraz let. v době, byl kdy v Německu u moci Expan již Adolf několik let Hitler. Kokoschkova fascinace ohňem, kterou zmiňuje ve svém životopisu: životopisu: svém ve zmiňuje kterou ohňem, fascinace Kokoschkova pravdy mistra Jana Husa a překonání rány osudu Janem Amosem Komenským mohlo být Komenským mohlo Amosem vnímáno Janem osudu a překonání rány Husa Jana mistra pravdy bu Guarriguem Masarykem a ohrožení Tomášem státu československého zbudování předobraz jako souvislosti v dané ironicky vyznívá Poněkud expanzivními republiky doucísousedy. existence mladé Kokoschka při tvorbě Masarykovy podobizny na mysli lešenský požár, se dnes asi už nedozvíme, dnes se požár, přiKokoschka tvorbě lešenský Masarykovy mysli na podobizny byl díla protože věděl, Komenského o nešťastném že raného osudu pravděpodobné, ale jeví jako se hledání nesporně s Houževnaté obeznámen. dobře jednoty bratrské fakty životopisnými kazatele našly v plamenech svou zkázu četné rukopisy Jana Amose Komenského a zejména dílo Amose jeho Komenského v plamenech rukopisy našly zkázu četné svou Jana českého jazyka v knize uskutečněno k realizaci myslitelem bylo většího moravským díla, které Masarykovy hlavy nejasně roztrženo rudou barvou. Masarykovyroztrženo ničivým nejasně Zmar hlavy stranu živlem přírodním jednu na v druhou na stranu revolucionáře, husitského konec s kontextu připomínal neblahý Komenským v ohni pravdy myšlenky jeho Husa navzdoryJana mistra že upálení skutečnost, na poukazovat mohl V souvislosti v Lešně kterém připomenout ve 1656, požár rovněž s ohněm nezhynuly. roku třeba je tele a titul jedné z jeho významných prací významných prací z jeho jedné a titul tele Masaryk spíše identifikoval s husitskýmtotiž Husa. se Jana mistra kazate upálení bylo namalováno vedle nebe je kde veduty, pražské i v pozadí spatřit v náznaku lze ohně než s Komenským. Motiv lem V dolní od symbolů a blíže smrti graduje skelet Význam vražda. zobrazen je části tabule neurčená barvách. Nejdůležitějším k nejpozitivnějším světlých ve části obrazu dolní nahoře v tmavé obsahům kaza jméno napsáno zřetelně desek,části díluje němž nápisv horní na je Komenského ke poukazem které byly malířem vícekrát přemalovány. Zobrazení smyslových orgánů později uvolnilo prostor uvolnilo prostor později orgánů smyslových Zobrazení přemalovány. vícekrát byly malířem které s široce obličej očima a ústy. zůstal s hrajícími otevřenýma scéně přesto straně levé si dětmi, na ale 110 D. Bareš: Exulant Komenský a světoběžník Kokoschka. Průnik dvou životních osudů 113 . Salzburg 1956. . Salzburg . Welt-Theater, Salzburg 1986. Salzburg . Welt-Theater, . Kunsthalle, Curych 1986. . Kunsthalle, . Dilia, Praha 1990. . Dilia, Praha . Haus der Kunst, Mnichov 1958. Mnichov Kunst, der . Haus . Hamburg 1999. . Hamburg . Academia, Praha 1974. Praha . Academia, . Atlantis, Brno 2000. . Atlantis, Oskar Kokoschka Oskar Oskar Kokoschka Oskar Via Lucis Via Oskar Kokoschka Oskar Oskar Kokoschka. Das Werk des Malers Werk Das Kokoschka. Oskar Můj život Můj Komenský Amos Jan Oskar Kokoschka Oskar Literaratura K.Etzdorf, von: (ed.): W. Hoffmann, Kokoschka, O.: Kokoschka, O.: A.: J. Komenský, H. (ed.): Spielmann, H.: Spielmann, H. M.: Wingler, Oskar Kokoschka: T. G. Masaryk (1936) G. T. Kokoschka: Oskar - - - - - –1938 v Praze. 17 Podle Komenského si však Komenského Podle 14 které vzniklo které mezi lety 1936 četné. Brzy příchodu po svém do Anglie Ko četné. Komenský, Komenský . Dilia, Praha 1990, s. 103. . Academia, Praha 1974, s. 61. . Atlantis, Brno 2000, s. 266. Via Lucis 16 Jan Amos Komenský Můj život Mnohostranný talent Oskara Kokoschky nacházel své pole působnosti nejen v oblasti nejen působnosti pole své výtnacházel Kokoschky Oskara talent Mnohostranný 15 Komenský, J. A.: Tamtéž, s. 62. Kokoschka, O.: Kokoschka, O.: Narážky na dobové události jsou ve hře hře ve jsou události dobové na Narážky Děj se odehrává v pohnutých letech třicetileté války, jejímž začátkem byla pražská defenestrace byla defenestrace pražská začátkem jejímž v pohnutých odehrává se Děj třicetileté války, letech 15 16 17 14 nepovažoval. Ve svých pamětech píše: „Nikdy jsem neměl chuť stát se emigrantem, od mládí jsem byl jsem od mládí emigrantem, se stát chuť neměl jsem píše: „Nikdy svých pamětech Ve nepovažoval. žít.“ dalo se kde tam, se mi nelíbila,zvyklý se místa, která a vydávat opouštět bylvlast.opustit kvůliV roce víře své nucen expresionisty zařazeny rakouského 1937 byly obrazy bylo i pro Komenského pro zvrhléhodo výstavy jako na v Mnichově. umění Kokoschku Podobně si tvůrčí a uchovat svobodu místě předním do Londýna. přesto se Za exulanta proto se odebral moje narozeniny.“ moje portrétu Masaryka na jako Ko Podobně, rukopisučásti angličtiny. do rozsáhlé přeložil koschka exulanta, kterýrole divadelní i do osobu svoji typické projektoval smazal koschka rysy Komenského, oddíl SS. Jeden z vojáků objevuje v Rembrandtově domě neznámého Komenského a volá na setníka, na a volá Komenského neznámého domě objevuje v Rembrandtově z vojáků Jeden oddílSS. nahlas sebe pro Rembrandt V závěru židovská žlutá hvězda. povinné chybí označení, kabátě na mu že si vzpomněl aby na dobrý, nos dost nizozemský Židovi byl počestný Shylockovi můj „Tomu uvažuje: k fiktivnímusetkání s v Rembrandtem malé židovské přeruší čtvrti.rozhovor židovské Společný (typicky Shylocka Žida k narozeninám otce, svého od přináší dárek Rembrandtovi které děvčátko, jeviště vtrhne na noční hlídka, evidentně Na je přímou narážkou která postavy). shakespearovské achází pro svoje působení vhodnou půdu. Ve hře je patrná výrazná sebeprojekce Kokoschky, který byl Kokoschky, výrazná sebeprojekce patrná je hře vhodnou působení půdu. svoje Ve pro achází Anglie. do západ, a putovat na bezpečím za zemi rodnou svou opustit nucen Komenský jako stejně dochází kde příchodem do Holandska, jeho končí hra divadelní v Anglii pobývalAčkoli i Komenský, habsburských místodržících českými protestantskými stavy. V důsledku vzpoury neúspěšné dochází stavy. místodržících protestantskými českými habsburských k pronásledování císařskými a Jan vojsky svou opustit jednoty bratrské nucen je Amos Komenský nen fakty životopisnými však u královny skutečnými se nejprvevlast. Odchází v souladu do Švédska, Shakespearova divadla lze vidět divadla lze i v dramatuShakespearova od původního upravené verzi ve značně 1972 v Hamburku První roku až však se vydání uskutečnilo rukopisu. pražského konci.“ ale i v divadle. umění, varného v něm dílo pro Williama Shakespeara vzbudil gymna jeho Nadšení a vlivy vášní celoživotní Kokoschkovou Zůstalo Leon Kellner. dr. původu židovského ziálníprofesor dokonce je hrou, kterou na zemi hraje moudrost boží se syny se lidskými.“ boží moudrost hraje zemi na kterou hrou, je dokonce k šťastnému došly zápletky všechny získá že teprve jasným, tehdy potlesk, stane se všem „herec jestliže 112 Stefan Zweig – cestovateľ Katarína Szalayová „Heimweh nach Städten, wo ich nicht zu Hause bin, habe ich jeden Augenblick und Fernweh in der Heimat. Doch das wird sich alles wenden.“ (Túžbu po domove – po mestách, v ktorých nie som doma, mám každú chvíľu a túžbu po diaľkach, keď som doma. No to sa všetko zmení.)1 Stefan Zweig Leonhardovi Adeltovi (September 1903) Osobná semiotika autora v chápaní pojmov „domov“ a „cudzina“ Slová Stefana Zweiga, rakúskeho autora, ktorý žil na prelome 19. a 20. storočia, naznačujú špecifišpecific c-- kosť jeho vzťahu k domovu a cudzine. Výraz „Heimweh“ (túžba po domove) konotuje v bežnom chá- paní vôľu vrátiť sa domov, respektíve túžbu po všetkom, s čím sa pojem „domov“ spája. Stefan Zweig prvú časť svojho života túžil po miestach v cudzine. Lákalo ho spoznávať krajiny a ľudí okolitých štátov a kontinentov. Bol vášnivý cestovateľ, ktorý intenzívne a slobodne podnikal cesty po celom svete. Viedeň, mesto v ktorom žil, mu ako domov nestačila. Domovom sa mu mala stať celá Európa. Proces spoznávania nového miesta bol u neho spätý s procesom „udomácňovania sa“. Prichádzal doň ako cudzinec a opúšťal ho ako ďalší domov. […] nikdy ma to v cudzom meste nedrží prvé hodiny doma, aj keď som v ňom bol už stokrát. Musím ho najprv precítiť, dotknúť sa ho, ochutnať ho, skôr nemôžem na robotu ani pomyslieť […]. V cudzom meste mám vždy nutkanie najprv pokoriť vežu alebo vrch, z ktorého ho celé vidno, alebo ísť na miesto, kde je jeho rytmus najsilnejší, tlkot celkom bezprostredne v srdci.2 Cestovanie pre Stefana Zweiga predstavovalo neustály proces vzájomného „pokorovania“. Okrem manuskriptov slávnych osobností a umelcov, zbieral aj nové a nové „domovy“. Výraz „Heim“ (do- mov) zastupoval v jeho osobnej semiotike pojem „Welt“ (svet). Cestovanie plnilo v jeho živote via- cero funkcií. Poznávacia, respektíve „dobývacia“ sa pod vplyvom historických udalostí (1. a 2. svetová vojna) transformovali do funkcie úniku a vnútorného exilu. Ozajstnú hodnotu miesta, na ktoré sa možno kedykoľvek vrátiť, hodnotu domova, spoznal Stefan Zweig, až keď ho stratil. Z Viedne, z Rak- úska sa stala cudzina, do ktorej sa nemohol vrátiť. Z cestovateľa, ktorý chcel byť všade doma, sa stal bezdomovec. Vtedy, keď už cestovať nechcel, cestovať musel. Zo slova „Heim“ sa stáva slovo „Fern“ (cudzina, diaľka). Prvá časť referátu je venovaná Stefanovi Zweigovi a významu cestovania v jeho osobnom živote. 1 Slovenské preklady pochádzajú od autorky práce. 2 „[…] nie hält es mich die ersten Stunden in einer fremden Stadt zuhause und wenn ich auch hunderte Male schon in ihr gewesen bin. Ich muss sie erst angefühlt, angerührt, angeschmeckt haben, eher ist keine Arbeit denkbar […]. Immer drängt es mich in einer fremden Stadt, zuerst den Turm zu beseitigen oder die Höhe, von der man sie ganz übersieht oder dorthin zu gehen, wo ihr Rhythmus am stärksten ist, der Herzschlag ganz un- mittelbar im Herzen.“ (Zweig, S.: Tagebuchblatt vom 27. September 1935. In: Michel, S. a kol.:Unterwegs mit Stefan Zweig. Fischer, Frankfurt am Main 2008, s. 221.) K. Szalayová: Stefan Zweig – cestovateľ . ------117 - , s. 80.) Prevádzkuje Prevádzkuje (Zweig,1905) […] 9 . Fischer, Frankfurt am Main 2008 Moderný je starý nábytok a mladá a mladá nábytok starý je Moderný […] . Fischer, Frankfurt am Main 2010. 7 Unterwegs Stefan Zweig mit Die Wiener Moderne. Literatur, Kunst und Musik zwischen 1890–1900 […] Die Welt von Gestern Michel, S. a kol.: 8 V ďalších rokoch si obzory rozširoval aj mimo európskych hraníc – India, USA, – India, hraníc V ďalších Kanada, Kuba, mimo európskych aj si obzory rozširoval rokoch Dištan obdobie“. „viedenské definitívne končíjeho v Salzburgu domu kúpou sa vojny skončení Po „Heute scheinen zwei Dinge modern zu sein: die Analyse des Lebens und die Flucht Man aus dem Leben.treibt […] Anatomie des eigenen Seelenlebens, oder Modern man sind träumt. alte Möbel […] und junge Nervo sitäten.Modern ist das psycholigische Graswachsenhören und das Plätschern in der reinphantastichen derwelt. Modern ist PaulWun Bourget und Buddha; das Zerschneiden von Atomen und das Ballspielenmodern mit ist dem die All; Zergliederung einer Laune, eines Seufzers, eines (Hofmannsthal, Skrupels Annunzio.d´ […]“ H.: Gabriele In: Wundberg, G. a kol.: Reclam, Stuttgart 1981, s. 342–343.) Zweig, S.: Universitas vitae. In: „Dennin Wien fühle ich mich nicht recht wohl, wie eigentlich auf die Dauer nirgends, ich parzerbin wie– unser soschön in Grill einem Gedicht sagt – ,ein Wanderer, der zwei Fremden und keine Heimat (Zweig, hatʻ.“ S.: An Hermann Hesse. In: Hugo von Hofmannsthal, jeden z najvýznamnejších talentov Viedenskej moderny, charakterizuje charakterizuje moderny, Viedenskej z najvýznamnejšíchjeden talentov Hofmannsthal, von Hugo životom. pred a útek života analýza modernými: veci byť dve Dnes sa zdajú sa sníva. alebo života, duševného vlastného sa anatómia zázrač fantastickom v čisto a žblnkanie trávy rastu počúvanie psychologické je Moderné nervozita. je moderné vesmíru; s loptou a hra atómov rozklad a Budha; Bourget Paul je Moderný svete. nom úzkosti vzdychu, nálady, štiepenie bližšie kontakty a inšpirácií. množstvo podnetov Udržiavať Zweigovi ponúkala Stefanovi Viedeň pod Podobné Európu. počas štúdií precestoval a ešte koníčkom Zweigovým stalo sa Cestovanie v jednej vlastne hovorí natrvalo – ako ako som nikde, dobre, necítim sa naozaj Viedni vo „Pretože Čína, Afrika atď. Prerušenie jeho pútí nepriniesla, vďaka jeho umiestneniu vo vojnovom archíve, ani ani archíve, vojnovom vo pútí nepriniesla, umiestneniu Afrika jeho Čína, jeho vďaka Prerušenie atď. V rámci vojna. pozície navštívil1. svetová v roku tejto v Galícii. 1915 front strávil vo vojny Zvyšok pobyt tento je Prelomovým cestovanie-únik. stáva po prvý sa z cestovania-záľuby krát Tu Švajčiarsku. Aj s ktorými pod vplyvom a k životu. R. k spoločnosti Hesseho, postoja Rollandajeho a H. v zmysle aj aj pesimizmus. s ním Žiaľ, spolu v ňom upevňuje sa pacifizmus. tu v kontakte, je anonymita, súkromie stávajú neho pre sa Významnými diania. spoločenského od tamojšieho cuje sa (jehoa intimita. Winternitz 1. man von Maria sa. Friederike usadiť túžbu po pokoji, túžbu Hlása typické, to je Zweiga Stefana pre to je ako No, zabezpečiť. majú to mu a psom dcérami s dvoma želka) 7 8 9 „Dennin Wien fühle ich mich nicht recht wohl, wie eigentlich auf die Dauer nirgends, ich bin wie– unser Grill- záujem moderného umenia slovami: umenia moderného záujem Hofmannsthal) von Hugo Arthur Schnitzler, Bahr, (Hermann spisovateľov „domácich“ s generáciou no nepokoj, vnútorný ho spájal moderny prioritu. ako však nikdy S autormi nepociťoval Viedenskej ktorýhybným sa činiteľom, ho v ňomStala nové cestovať. spoznávať do túžby modifikovala túžba k realizácii Rozhodujúcim krokom cestovateľských od Viedne. preč od domova, preč lákal smerom štúdií. Semester, počas vysokoškolských prvé Viedne jeho stalo sa opustenie Zweiga Stefana túžob stretával sa kaviarňach ním otvoril pred V berlínskych novú realitu. v Berlíne, 1902 ktorý strávil v roku ku s ľuďmi, spoločnosť“, „dobrú o ktorých Nevyhľadával čítal v realistických len románoch. doteraz neviazané Silné, a morfinistov. homosexuálov pijanov, ťažkých patril, spoznával ale Viedni vo ktorej podľa sú jeho priestore, reálnom v udržaťprevahu si nedokážu a osudu podliehajú ktoré postavy, románoch novelách, jeho v nájsť možno fascinujú,ho čoho dôkaz ktoré charaktery, slov vlastných a biografiách. nety v ňom Berlín ako za získanie vyvolal odmenu ako titulu. pobyt ktorý venoval v Paríži, sebe sám neho pre stala Viedeň rodná jeho aj sa príliš zdržať nikdy sa nedokázal preto dlho, mieste jednom Na stanicou“. „prestupnou len Grillparzer náš básni – ,pútnik, domovinuʻ.“ ktorý a žiadnu cudziny dve má ------. Reclam, Stutt Stefan Zweig-Drei Le Zweig-Drei Stefan Jeho vzťah k spoznávaniu sveta sa podm sa sveta vzťah k spoznávaniu Jeho . Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am 3 . Fischer, Frankfurt am Main 2010, s. 58.) Die Welt von Gestern Die Wiener Moderne. Literatur, Kunst und Musik zwischen 1890–1900 , na Stefana Zweiga obzvlášť zapôsobil cestopis o Mexiku a vzdialených krajinách krajinách o Mexiku a vzdialených obzvlášť zapôsobil cestopis Zweiga Stefana , na “ (Zweig, S.: Stefan Zweig. Drei Leben – Eine Biographie ). Výsledkom zabezpečeného a bezstarostného zabezpečeného viedenských mladých ). Výsledkom väčšiny života en wir dort stundenlang, und nichts entging uns. Denn wir verfolgten dank der Kollektivität un ����������������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������������������� 6 ß � � Tieto pobyty míle knižiek na vzdialené však a jeho detských boli od dobrodružstiev jeho Tieto 4 5 äglich sa ��������� „T sererInteressen denorbis pictus der künstlerischen Geschehnissenicht mit zwei,sondern vierzigmit zwanzig Augen […] und Wundberg, G. a kol.: gart 1981, s. 31. Matuschek, O.: Main 2008, s. 30. Tamtéž, s. 28–9. „Denne sme tam presedeli hodiny a nič nám neuniklo. Pretože sme, vďaka kolektivite našich zá vďaka kolektivite našich sme, a nič Pretože hodiny neuniklo. presedeli tam nám sme „Denne v širšom v rokoch chápať mládeže treba realite Postoj spoločenskej 1890–1910 voči kontexte. Okrem „knižných výprav“ umožňovali zmenu každodenného prostredia domova aj letné cesty cesty letné aj domova výprav“ prostredia „knižných každodenného Okrem zmenu umožňovali Cestovanie sa nachádza v rôznych podobách aj v tvorbe Stefana Zweiga. Vzhľadom na jej rozsi jej na v tvorbe aj v rôznych Vzhľadom podobách nachádza sa Zweiga. Stefana Cestovanie Theodor Herzl. Theodor 3 autorov bola paradoxne skepsa, sebairónia a kritika Do sebairónia skepsa, záležitostiam. spoločenským voči vonkajším paradoxne bola autorov Nemalý a jeho citlivámyšlienkové reflexia.vplyvna vlastné „ja“ vnútro, dostáva sa pozornosti centra či Nietzsche, Friedrich Weininger, Otto Mach, Ernst Freud, Sigmund mali umenia nového základy 6 4 5 „Täglich sa toritu cisárskej moci Franza Jozefa napĺňali zväčša už len hrude predstaviteľov staršej generácie. „Das „Das generácie. staršej hrude už len zväčša predstaviteľov napĺňali Jozefa cisárskejmoci toritu Franza opi moderny, Viedenskej otec Bahr, Hermann pochybností. plná bola Viedeň) (Mladá Wien“ Junge a literárnu politickú spoločenskú, vtedajšiu suje bezvýchodiskovú ako situáciu mizériu („aussicht Misere“ slose […]“ z technického a priemyselného viera a au v istú pokroku, Nadšenie monarchie rakúskej budúcnosť telektuálov za lacnú šálku kávy mohla dostať k celej Európe. k celej dostať šálku kávy mohla za lacnú telektuálov a štyridsiatimi ale dvadsiatimi nie dvoma, diania orbis sledovali pictus umeleckého ujmov, očami neho štúdia množstvom kníh a literárnych časopisov z domova i zahraničia. Spoznával francúzskych francúzskych Spoznával z domova časopisov i zahraničia. množstvom kníh štúdia neho a literárnych mo Viedenskej v období postavenie Významné prekladal. ktorých neskôr diela autorov, a belgických a in literátov rakúskych generácia mladá sa v ktorej kaviarne, „inštitúcia“ zmysle v tomto mala derny rodiny Zweigovcov. Prvú polovicu školských prázdnin trávil malý Stefan Zweig zväčša so svojou mat svojou so zväčša Zweig Prvú Stefan trávil malý prázdnin polovicu školských Zweigovcov. rodiny však k moru cesty boli spoločné prázdnin v kúpeľoch Marienbadu. časťou kou Obľúbenejšou alebo do hôr. vypĺňal gymnaziál Zweig všednosť si Stefan roka školského úplne neuhasili. po cudzom Počas smäd exotickým tak možno postaviť do kontrapozície s realitou do kontrapozície exotickým postaviť možno tak vyrastania v bezpečí viedenskej „dobrej rodiny“. ben. Eine Biographie Eine ben. žiaľ nezachovali. sa a názov autor ktorého Ameriky, Južnej po dobrodružstve a fascináciu vyrastal, Túžbu v ktorom už v jeho začína detstve. prostredím, ienený Obaja mali už ako deti vlastnú knižnicu, v ktorej sa okrem školskej povinnej literatúry nachádzali povinnej školskej nachádzali literatúry okrem sa deti vlastnú knižnicu, už ako mali ktorej v Obaja od kontinentoch dobrodružné o ďalekých príbehy Stettenheima, von Juliusa postáv správy vojenské v kniheMatuschek Oliver uvádza Ako či Karla Maya. Gerstäckersa, Friedricha Stefan Zweig sa narodil 28. novembra 1881 v rodine židovského textilného továrnika vo Viedni. Jeho Jeho textilného Viedni. židovského vo továrnika 1881 v rodine 28. novembra narodil sa Zweig Stefan postoj kozmopolitný sa pestoval Brettauerovcov V kruhu rodiny jej z Talianska. pochádzala Ida matka Alfreda. brata staršieho a jeho Zweiga Stefana ktorých i výchova niesla v duchu sa a mnohojazyčnosť, referátu. cesta – životná Zweig Stefan 1. ahlosť a rozmanitosť plní ako motív prirodzene viacero funkcií. Ich analýzou sa zaoberá druhá časť zaoberá analýzou funkcií. sa viacero a rozmanitosť motívahlosť prirodzene Ich ako plní 116 K. Szalayová: Stefan Zweig – cestovateľ - - - - 119 - Unterwegs Ste mit , s. 221.) Unterwegs mit Stefan Stefan mit Unterwegs ��������������������������� rlicher. Man hat sich stär ü ���������������������������� . Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am . Fischer, Frankfurt am Main 16 . Vielleicht drängte mich das Vorgefühl, dass man sich solange ß 17 Unterwegs Stefan Zweig mit 15 Z cestovateľa-cudzinca sa stáva cestovateľ-bezdomovec. Cestovanie Z Cestovanie cestovateľ-bezdomovec. stáva sa cestovateľa-cudzinca 14 Stefan Zweig. Drei Leben – Eine Biographie Michel, S. a kol.: . Fischer, Frankfurt am Main 2008, s. 242.) . Fischer, Frankfurt am Main 2008, s. 228.) Stefan Zweig doznáva stratu vnútornej rovnováhy, stratu svojej prirodzenej identity a pôdy prirodzenej svojej stratu pod vnútornej rovnováhy, stratu doznáva Zweig Stefan Matuschek, O.: Main 2008, s. 268. „Jedenfalls, Reisen ist mir kein fremder Zustand mehr, sondern beinahe ein nat ker losgelöst von den Bindungen undGewohnheiten, von Haus und Besitz- beides fragwürdig gewordenkaum und mehr entbehrt. Zwei Koffer, in dem einen die Garderobe, die irdische Notwendigkeit, Manuskripte,in dem anderen die geistige Bereitschaft und man ist überall zu Hause.“(Zweig, Tagebuchblatt S.: tember27. Sep vom 1935. In: „Und es war gerade die Sorge um Europa, diese schmerzhaft auf unsere Nerven drückende Sorge,in diesendie mich Jahren zwischen Hitlers Machtergreifung und dem Ausbruch des zweitenund Weltkrieges sogar zweimal viel über reisen den Ozean fahren lie die Welt offen stand und Schiffe friedlich ihre Bahn über die Meere ziehen durften,Eindrücken für dunklere und Erfahrungen Zeiten an aufspeichern sollte, soviel das Herz zu fassenSehnsucht, vermochte, vielleicht zu wissen, auch dass die während unsere Welt sich durch Misstrauen und Zweitrachtsich zerstörte, aufbaute, einevielleicht andere sogar eine noch ganz dämmerhafte Ahnung, dass Zukunftunsere und selbst jenseitsmeine persönliche von Europa (Zweig,läge.“ S.: Es gab kein Entfliehen. In: Michel, S. a kol.: Zweig am da Tage, ich meinen Pass verlor,„[…] entdeckte ich mit achtundfünfzig Jahren, dass man mit seiner Heimat mehr verliert als einen Fleck umgrenzter Erde.“ (Zweig, S.: Staatenlos. In: Michel, S. Zweig a kol.:fan V každom prípade pre mňa cestovanie už nie je viac cudzí stav, ale takmer prirodzený. Človek sa Človek prirodzený. takmer ale stav, cudzí viac je už nie cestovanie mňa pre prípade V každom postrá viac a sotva otázne sa stali – obe a vlastníctva domova od a zvykov, väzieb od odpútal viac duchovná manuskripty, v druhom nevyhnutnosť, pozemská šatstvo, v jednom kufre, Dva dateľné. doma. všade je a človek záloha v Londýne. pokúša Zweig novýStefan si sa Zariadiť život V roku svojou so rozvádza sa 1938 ma ktorá nervy, naše na tlačila bolestivo ktorá starosť, táto o Európu, starosť práve to A bola tak nechala vojny svetovej druhej a vypuknutím moci uchopením Hitlerovým medzi rokoch v týchto zásobiť človek že sa má predtucha, tlačila ma Možno cez oceán. dvakrát dokonca a to cestovať, veľa a lode otvorený svet ešte kým je vládze, srdce len jeho pokiaľ a skúsenosťami dojmami časy horšie na sa náš že pokým vedieť, aj túžba bola to možno trasami, svojimi moriach po tiahnuť pokojne môžu predtucha, temná celkom dokonca bola to možno sa druhý, budoval a spormi, nedôverou ničil svet Európy. leží mimo budúcnosť osobná a aj moja že naša občianstva, Strata Zweiga. „Anschluss“ Stefana Rakúska však spôsobil v statuse ďalší posun v 1938 domovom zistil, svojím so človek ročný že päťdesiatosem ako som pas, stratil som keď „[…] v deň, ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� nohami. Stáva sa cudzincom. sa Stáva nohami. 14 15 16 17 formálne opustil Rakúsko. i vonka vnútorný jeho funkciu Predstavuje rozmeru. iného rokoch v nasledujúcich plní živote v jeho domova. svojho od odpútať úplne sa jší pokus toho sa 6. 9. s ktorou Altman, s Elisabet Charlotte sťahuje sa v Bath domu a do nového 1. manželkou a duša myšlienky Európe, stále Jeho V Anglicku patria ožení. roku istého však žije priestorovo. len deň. každý sleduje napäto osud ktorej pobyt v tejto, Jeho príslušnosti urobili cudzinca a emigranta. z neho bez štátnej pasu rakúskeho strata opečiatkovanie očíslovanie, i v inýchako Registrovanie, závisieť od milosti začal úradov. krajinách, nevyhnutnosť. životnú znamenali zeme.“ ohraničenej viac, kus ako stráca - - - - Fischer, Fischer, . - 12 Michel, S. kol.:a 13 Unterwegs StefanZweig mit erlich. […] Ich möchte in erlich.den nächsten […] ß Es ist eine Alterskrise verbunden mit einer Najbližšie roky sa chcem prinútiť prinútiť sa chcem roky Najbližšie . Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am , s. 72.) . Je to kríza starnutia spojená s príliš s príliš spojená kríza starnutia to . Je . Fischer, Frankfurt am Main 2008, s. 145.) […] Michel, S. a kol.: […] 10 Dôležité by bolo začať nanovo niečo nové, iný druh života, iné iné života, druh iný nové, niečo nanovo začať by bolo Dôležité Unterwegs Stefan Zweig mit […] . Fischer, Frankfurt am Main 2008 s. 224.s. Stefan Zweig. Drei Leben – Eine Biographie jasnozrivosťou. en […] Klarheit. […] Wichtig Klarheit. wäre etwas […] en […] Neues neu anzufangen, eine andere Art Leben, anderer ß […] 11 e Dahinlbene durch Erleben unterbrechen.“ (Zweig, S.: Reisen oder Gereist-Werden. In: ß „Meine depressiven Zustände haben keine reellen Gründe […]. allzu gro Ehrgeiz,anderes Verhältnis zum Dasein auswandern– nicht nur äu Jahren mich gewaltsam beweglicher machen – viel und kurz reisen, das tut am besten.“Maria (Zweig, S.: An Zweig. Friderike In: Michel, S. a kol.: „Noch von uralten Zeiten her umwittert dasWort Reise ein leises Aroma von Abenteuer und Gefahr,von wetterwendischem ein Atem Zufall und lockender Unsicherheit.Wenn wir reisen, tun doch wir´s nicht nurFerne alleinum der willen, sondern auch um des Fortseins vom Eigenen, von der täglich geordnetenHauswelt, ausgezählten um der Lust willen des Nicht-zu Hause-Seins und deshalb Nicht-sich-selbst-Seins.blo Wir wollen das Unterwegs Stefan Zweig mit Zweig, S.: Tagebuchblatt September vom 27. 1935. In: Frankfurt am Main 2008, Matuschek, O.: Main 2008, s.178, 185. Moje depresívne stavy nemajú žiadne reálne dôvody dôvody reálne žiadne nemajú stavy depresívne Moje veľkou len navonok. nie – vycestovať k bytiu vzťah iný ambície, najlepšie. prospieva mi – to a krátko veľa – cestovať pohyblivosti k väčšej živote nimi riadil. sa Zlom v jeho 1925 a aj v roku manželke svojej Zweig Stefan napísal slová Tieto Pracovná cesta územím Nemecka v roku 1919 v ňom utvrdila poznanie, že 1. svetová vojna pred vojna 1919 v ňom 1. svetová v roku že utvrdila Nemecka poznanie, územím cesta Pracovná Od prastarých čias oblieha slovo cestovanie tichý vánok dobrodružstva a nebezpečenstva, nádych nádych a nebezpečenstva, dobrodružstva vánok tichý cestovanie slovo oblieha čias prastarých Od diaľke aj ale len kvôli samotnej, tak nerobíme cestujeme, Keď neistoty. a lákavej náhody premenlivej pre to robíme sveta, domáceho vyrátaného usporiadaného denne od vlastného, sa od vzdialenie pre zážit prežívanie obyčajné to prerušiť Chceme samýmʻ. sebou a tým aj ‚nebyť domaʻ ‚nebyť chuť kom. Vedomie storočia. čias prelomu do istých, bezstarostných nevrátil späť vojny po skončení sa Svet 12 13 11 cestoval cez Zürich a Paríž cez do Londýna. z úradu sa Odhlásením cestoval evidencie v Salzburgu obyvateľstva 10 znamenal rok 1934, keď dňa 18. 2. prehľadala polícia jeho dom v Salzburgu pod zámienkou, že v ňom v ňom že pod zámienkou, dom v Salzburgu polícia jeho 18. 2. prehľadala dňa 1934, keď rok znamenal a do kufre dní od baliť dvoch začal večer v ten ešte si Zweig provokácii tejto ukrýva Po tajne zbrane. Zweig vnútorný exil, ktorý si nosí so sebou na početných cestách, ktoré znamenajú únik z vlastnej znamenajú ktoré exil, cestách, vnútorný početných ktorýZweig na sebou so si nosí režimu. strany zo náporom blížiacim sa únik pred krajiny, lejšie sa rozširujúca nenávisť voči židom rozširujúca a Francúzom,lejšie sa nenávisť bola s ktorou stretával, cesty počas tejto sa vývoja potvrdzujú známe tohto Zhoršovanie myslením. v ostromkozmopolitným jeho s kontraste si Stefan buduje domov, opustiť svoj reálne musel ako obdobia. Skôr faktyhistorické medzivojnového cudzinec, vstupujúci na iné územie. Európa sa pre neho stala „zamrežovanou“ krajinou. „zamrežovanou“ stala neho pre sa Európa cudzinec, vstupujúci iné územie. na a hodnôt. rých i spoločenských ako ideálov Čoraz rúcania osobných, jeho sa začiatok len stavovala solútnosť. Z občana-Európana, svetoobčana sa stal občan Rakúskej občan stal Republiky sa pôvodu. židovského svetoobčana Z občana-Európana, solútnosť. ktorý Zo cestovateľa, slobodného samým. ktorý sebou byť štátu, ako Občan mal viac majetkom jeho pasu, nositeľ stal sa žiadal, niečo niekto od neho aby vybrať hocikedy mohol hocikam,sa bez toho, tejto straty a neustála neistota v očakávaní príchodu čohosi horšieho spôsobovali Stefanovi Zweigovi Zweigovi Stefanovi spôsobovali horšieho príchodu čohosi v očakávaní neistota a neustála straty tejto ab svoju dôležitá, stratila veľmi tak hlbšie neho a hlbšie pre bola sloboda, ktorá Osobná depresie. Rolland nazval „lietajúcim Salzburgčanom“. Rolland „lietajúcim nazval iba jeden z rozkolov jeho vonkajšieho a vnútorného života. Ciest, ktoré vedú preč z domova, preč od z domova, preč preč vedú ktoré života.Ciest, a vnútorného vonkajšieho jeho z rozkolov jeden iba Romain ho Nenadarmo neubúda. samého, od seba preč slobode, v jeho ho obmedzovali by pút, ktoré 118 K. Szalayová: Stefan Zweig – cestovateľ , ------List List ide 121 Letnej Letnej Knihomoľ . Obe sa začínajú začínajú sa Obe . Mučivé tajomstvo Mučivé Dvadsaťštyri hodín hodín Dvadsaťštyri List neznámej a . Ona, nespokojná v manželstve, on, v manželstve, . Ona, nespokojná Knihomoľ Mučivé tajomstvo Mučivé . Prel. E. Rosenbaumová. Slovenský spisovateľ, Bratislava 1976, s. 225. Amok začína stretnutím dvoch cestujúcich, no tentoraz je prepravným prostried prepravným je no tentoraz cestujúcich, dvoch stretnutím začína ktorý cestovaním zhromažďuje v sebe veľkých po poklady svojím So miest. zhromažďuje ktorý cestovaním 20 Amok . Obaja cestujú z hotela do hotela, nevedno odkiaľ kam. Cestovanie pritom pre túto túto pre pritom odkiaľ kam. nevedno Cestovanie do hotela, z hotela cestujú . Obaja ho čitateľovi sprostredkúva list, ktorý dostane postava neznámeho spisovateľa R. spisovateľa neznámeho po ná list, ktorý postava dostane sprostredkúva ho čitateľovi , v ktorej príbeh, sa i jeho ako v Cadenabii viažu hotel na vyrozprávanie ja pri Comskom V týchto dielach Stefana Zweiga nachádzame motív cestovania viažuci sa na postavu, priestor priestor viažuci postavu, na sa motívV cestovania nachádzame Zweiga Stefana dielach týchto Zweig, S.: Letná novielka. In: Vo všetkých troch príkladoch sa čas a miesto vyrozprávania príbehu viažu na prepravný prostrie príbehu viažu prepravný príkladoch na čas a miesto troch sa vyrozprávania všetkých Vo je spojená s porušením „domácich“ morálnych zásad. Nové, cudzie prostredie pokúša náhodných náhodných pokúša cudzie prostredie s porušením spojená Nové, je zásad. morálnych „domácich“ a podľahnúťuniknúť životov od svojich pocestných dobrodružstva maskou pod lákaniupudového hostí. neznámych prostredia domáceho pozadie ako Cestovanie v noveláchZ opačného hľadiska motív prítomný je cesty príbeh. V novele rozprávaný viaže aj ktorú následne sa na do Viedne, postavy hlavnej návratom Neznámej dob tu zastupuje cestovanie Časté ktorú zabudol. na výletu v horách, z trojdňového vrate od ženy, v domácom väzieb však odchodmi svojimi zrieknutie stálych sa tomu rovoľné Napriek prostredí. čakajú. doma neho V prípade novely tých, na osudy ktorí postava táto mení a návratmi viedenskej kaviarne hosťa po ro Gluck, sa stáleho do ktorej Mendela, o spomienku Jakoba osud na a ľudí, domova hodnotu spracúvajú novely tak cestovania pozadí Na rozprávača. vraciapostava koch ktorých zanechávame. ciest v ňom počas svojich do príbehov je „vtkaný“ prípadoch všetkých implicitne. a čas, cudzina. Vo domov- kontrast alebo Erwin priateľ životom. s jeho Rieger, a nadväznosť i súvislosti nájsť možno v nich nepriamo, isto, A tak novely Edgara mladého motív v príbehu autobiografický konštatuje Zweiga, Stefana rodinou svojou so ktoré o detaily ide skôr pobytov, upozorňuje, ako keď, aj a atmosféru kúpeľných 20 dobne, ako novela novela ako dobne, – posluchá spolucestujúcemu svojmu a zároveň nám zberateľa slepého vlak.kom staručkého, Príbeh starožitníka. berlínskeho postava čovi vyrozpráva – k náhodnému dochádza rozprávač dvojice ktorého stretnutiu prostredníctvom (cestovanie), dok vzťahu Motív vo sa k čitateľovi poslucháča do funkcie rozprávača. transformuje Postava poslucháč. pasažierov. s príbehmi kontaktu neznámych možnosť predstavuje prípade v tomto a cestovania cesty cudzích dvoch ľudí. o stretnutie ide že skutočnosť, práve tu plní úlohu Významnú miesta) (Striedanie motív Cesta a ľúbostný Pa prostriedky. dopravné na väzby mimo aj Zweiga Stefana diel do projektuje sa cestovania Motív v ktorých v nejakom činachádzajú v kúpeľoch hoteli, postavy sa poviedky triasem novely, a mimo zariadenia. rekreačného hostia ako a poslucháč dostávajú rozprávač sa kontaktu Do domova. svojho a neskôr Zweiga Stefana i rodina absolvovala každoročne aké pobyty o letné Ide spoločnosti“, „lepšej synom, svojím so bez manžela, nachá sa ktorá ženy, vydatej Pokušenie autor. i sám cestách svojich na novely témou centrálnou je v horách dza v hoteli odhaľujúce postupne druhú na koľaj, dieťa, odtláčané a ono, osamelé dovolenke na príťažlivý barón ženy“a hra srdca tvoria motívy hlavné i v s „ulovením Pokušenie dospelých. sveta tajomstvá novielke „bezdomovca vznešeného pána, staršieho, postava preberá Rolu rozprávača Talianska). (sever zere v ušľachtilom zmysle“, v novele Henrietty madam i postava stretáva cestách osamelých na sa slucháčom ženy istej zo života v osamonudy a zároveň zahnania prostriedok vlastnou únik minulosťou pred predstavuje postavu dobrodružstvo ľúbostné medzi ženou opäť príbehu stojí prítomnosti. V centretenej rozprávaného a mužom. V prípade plynutia bežného symbol života, ktorá cesta zmeny noviel predstavuje týchto ------sa po sa 19 Neviditeľná zbierka Neviditeľná Táto postava, s tak silnou potrebou potrebou silnou s tak postava, Táto 18 […] . Peter Lang, Frankfurt am Main 2005, s. 27.) . Provizórnu „pohovku v ordinácii“ predsta „pohovku v ordinácii“ Provizórnu . (respektíve biografiu svojej generácie), sa posledný krát krát sa posledný generácie), svojej biografiu (respektíve Šachovej novely Svet včerajška Svet . Fischer, Frankfurt am Main 2008, s. 242.) Slowakische europäischen Literatur im Kontext je koncipovaná ako spomienka osobného rozprávača (Ich-Erzähler) na udalosť, ktorá udalosť, ktorá na (Ich-Erzähler) rozprávača spomienka osobného ako koncipovaná je Amok Gespräch des Psychoanalytikers mit dem Patienten – vergleichen. In jeder Geschichte vonein S. Zweigwesentliches geht es um Ereignis, das das Leben des Erzählenden gehemnissvoll und für Gestalt,immer mitbeeinflusst. Diese einem so[…] starken Mitteilungsbedürfnis findet ihr „Ich“, indemziert.“ si eden Weg zu(Bátorová, sich selbstM.: identifiBratislava Wien's– Nachbarschaft, Unterbewusstsein, Erotiksky, B.und Moderne. (Hrsg.): In: Zelin „[…] ich, der einstige Kosmopolit„[…] heute unablässig [habe] das Gefühl, als müsste ich jetzt für jeden Atemzug Luft besonders danken, den ich einem fremdenVolke wegtrinke.“(Zweig, S.: Staatenlos. In: Unterwegs Stefan Zweig mit Michel, S. a kol.: „Viele Novellen Zweigs kann man anhand ihrer Struktur mit der psychoanalytischen Methode Freuds – einem Freuda – s rozhovorom psychoanalytika s pacientom. V každom príbehu S. Zweiga ide o významnú o významnú ide S. Zweiga príbehu V každom s pacientom. psychoanalytika – s rozhovorom Freuda rozprávača. život zmení a navždy tajomne ktorá udalosť, samej. cesty k sebe identifikácie prostredníctvom ,jaʻ svoje nachádza saʻ, ,vyrozprávať re do komunikačného dostáva čitateľ sa – poslucháča – rozprávača typCez cestovateľa postavy Veľa Zweigových noviel možno porovnať na základe ich štruktúry s psychoanalytickou metódou metódou štruktúry s psychoanalytickou ich základe na porovnať možno noviel Zweigových Veľa „[…] ja, niekdajší kozmopolita [mám] dnes ustavične pocit, ako by som musel zvlášť ďakovať za zvlášť musel ďakovať som pocit, by ustavične ako dnes [mám] kozmopolita ja,„[…] niekdajší keď po vypuknutí umocňuje vojny, v ňom sa druhej území, cudzom na svetovej parazituje že Pocit, 19 18 vuje paluba dopravného parníka na ceste z New Yorku do Buenos Aires. Táto novela spracúva okrem okrem spracúva novela Táto Aires. Buenos do Yorku z New parníka ceste na dopravného vujepaluba druhej i tému a vypočúvaní realitou toho pred exilu. vnútorného väzby B. Počas Dr. uniká postava partií. šachových nekonečných sveta vnútorného do svojho vojny svetovej ťazca s autorom a jeho dielom aj v prípade v prípade aj dielom a jeho s autorom ťazca sobiaceho v Indii – dostane náhlou explóziou všetkých doteraz potláčaných pudov a jeho pudov vyrozprá potláčaných v Indii doteraz explóziou náhlou všetkých – dostane sobiaceho a rozhrešením úľavou je bez pocitu cestovateľovi, ďalšiemu osobe, neznámej spoveď sa. Táto vanie náhodná. čisto nie je Freuda Sigmunda postupmi s psychoanalytickými Podobnosť viny. alebo hanby, stretáva s tajomným cestujúcim, od ktorého sa dozvedá (a čitateľ spolu s ním) jeho príbeh jeho poblúzne s ním) spolu čitateľ (a dozvedá sa od ktorého cestujúcim, s tajomným stretáva a vzhľadom zamlčané, čitateľovi fiktívnosť ostávajú na cestujúcich dvoch príbehu týchto nia. Mená pô – lekára cestujúceho tajomného postava sa do ktorého stav, psychický je Podstatný nepodstatné. sa odohrala v roku 1912 v neapolskom prístave pri vykládke zaoceánskeho parníka Oceánia. Rozprá parníka pri Oceánia. vykládke prístave zaoceánskeho 1912 v neapolskom v roku odohrala sa však, pre to je ako Zároveň parníka, z Indie cestujúcim pasažierom do Európy. postavou, sám je vač noci parníka uprostred totiž palube sa Na poslucháča. úlohu typické, sprostredkovateľskú plní Zweiga monografických cestopisov ako i do biografií osobností. i do biografií ako cestopisov monografických a katarzia psychoterapia ako počas cestovania rozprávanie Anonymné Novela Motív cestovania možno sledovať v tvorbe Stefana Zweiga z viacerých v tvorbe Zweiga sledovať možno Stefana hľadísk. pre sa diel cestovania jeho Do Motív v nich je v podobemieta k jeho priradiť ho možno alebo línia, téma, dejová ako prítomný postáv, do fiktívnych sa poviedokpríbehov jeho a noviel, Projektuje a skúsenostiam. životu osobnému či Svoju životnú cestu ukončuje spolu so svojou manželkou 23.2. 1942 požitím jedovatej látky. 23.2. 1942 požitím jedovatej manželkou svojou so spolu ukončuje cestu životnú Svoju Zweiga Stefana a tvorba Cestovanie 2. pokúsil vybudovať si nový život. Tak ako v Salzburgu a Bath, kupuje si v brazílskom meste Petropolis Petropolis si v brazílskom meste kupuje a Bath, v Salzburgu ako pokúsil vybudovať si nový Tak život. poko sa „pokoriť si“ „nechať a a odstup, udržať si nadhľad tu pokúša aj sa kopci. Symbolicky dom na a hlavne vnútro. v celom deje jeho sa čo zasahuje riť“ v Európe, svete, novým no všetko, domovom, sa z neho 1. septembra 1939 úradne stáva „enemy alien“ (nepriateľský cudzinec). Po cestách Ameri cestách Po cudzinec). (nepriateľský alien“ „enemy stáva úradne 1939 z neho sa septembra 1. biografiu svoju napísal kde kou, každé vdýchnutie vzduchu, vdýchnutie ktorýkaždé cudziemu národu.“ odpíjam 120 K. Szalayová: Stefan Zweig – cestovateľ - 123 . Reclam, . Reclam, . Peter Lang, Frankfurt am . Peter . Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt Verlag, Taschenbuch . Fischer . Fischer, Frankfurt am Main 2010. Main Frankfurt am . Fischer, Slowakische Literatur im europäischen Kontext europäischen im Literatur Slowakische Die Wiener Moderne. Literatur, Kunst und Musik zwischen 1890–1900 zwischen Musik und Kunst Literatur, Moderne. Die Wiener Unterwegs mit Stefan Zweig Stefan mit Unterwegs nášková cesta po 30 amerických krajinách po 30 amerických cesta nášková z Londýna sa do Bath presťahoval Amerika Južná (USA), York New Paríž, – Ossining,USA – Petropolis Brazília v Petropolise cintorín katolický na sprievod – 24.2. – pohrebný cesta posledná Taliansko, Španielsko, Londýn Španielsko, Taliansko, bydliska viedenského bytzmena – vlastný Kochgasse na India Burma, Zadná Ceylon, s R. (po prvýParíž stretáva sa Rollandom) raz Puertorico USA, Kanada, Panama, Kuba, (1. manželka) Winternitz von Maria s Friederike sa spoznáva Galícia v Salzburgu domu kúpa Švajčiarsku žije vo 1,5 roka do Rakúskanávrat Paríž pobyt Francúzsku vo „čítačky“ Nemeckom, Zväz Sovietsky Belgicko, Francúzsko, Belgicku po Nemecku, prednášky Taliansko Francúzsko Miláno) (Florencia, Taliansko Francúzsko, Londýn Taliansko, Francúzsko, Rakúska – opustenie Švajčiarsko USA Francúzsko, Švajčiarsko, Brazília, Argentína – definitívnarozlúčka s v Salzburgu domu Rakúskom predaj pred emigrant, o britské občianstvo, požiadal pasu, rakúskeho – strata Portugalsko Stefan Zweig. Drei Leben – Eine Biographie – Eine Leben Drei Zweig. Stefan Zelinsky, B. (Hrsg.): (Hrsg.): B. Zelinsky, Main 2005. 2008. Main am 1981. Stuttgart 1939 1940 1941 1942 1906 1907 1908–9 1910 1911 1912 1915 1916–17 1917 1919 1924 1925 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 Literatúra: In: Moderne. Erotik und Unterbewusstsein, Nachbarschaft, – Wien's M.: Bratislava Bátorová, O.: Matuschek, a kol.: S. Michel, a kol.: G. Wundberg, ------Magellan. Der Der Magellan. je to prostredie prostredie to je Amerigo. Die Geschichte Geschichte Die Amerigo. , Hlavnými postavami sú sku sú postavami Hlavnými Ungeduld des Herzens Ungeduld . , v ktorej autor túto utopicky zidealizovanú krajinu krajinu zidealizovanú utopicky túto autor , v ktorej . Možnosť „nebytia sebou samým“, možnosť úniku možnosť „nebytia samým“, sebou . Možnosť Mučivé tajomstvo Mučivé Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdam. von des Erasmus Tragik und Triumph , Brazília. Krajina budúcnosti Krajina Brazília. Dvadsaťštyri hodín zo života istej ženy istej zo života hodín Dvadsaťštyri Berlín Londýn,Paríž, Belgicko Alžírsko Španielsko, to bolo prostredie indického pralesa, v románe v románe pralesa, indického prostredie bolo to Amok 1902 1904 1905 Túžba po neustálej zmene však môže byť aj znakom neschopnosti zotrvať, byť neschopnosti neschopnosti však zmene môže znakom znakom aj po neustálej Túžba zoznam: stručný uvádzam životom ciest jeho sprehľadnenie Na Meniace sa psychické stavy, ktoré vyvolala nejaká „udalosť“, sú stavebnou hmotou charakteru po charakteru hmotou stavebnou sú vyvolala nejaká „udalosť“, ktoré stavy, psychické sa Meniace V kontexte Viedenskej moderny možno motív cestovania chápať ako odraz vnútorného nepokoja, nepokoja, vnútorného odraz ako chápať motív cestovania možno moderny Viedenskej V kontexte identifikovať priestorové zotrvanie s duševnou priestorové identifikovať a rovnováhou. ustálenosťou V súvislosti s životom z ďalších jednu ako funkcie podobu cestovania túto a dielom konštatovať možno Zweiga Stefana vrstiev. možných pred vlastnou nudnou prítomnosťou, alebo smutnou minulosťou sú motívom, ktoré symbolizuje ces ktoré motívom, sú minulosťou smutnou alebo vlastnou prítomnosťou, nudnou pred v novele tovanie i z prirodzených pudov. Jeho diela sú tvorené príbehmi, ktoré opisujú priebeh a následky týchto zmien. zmien. týchto opisujú a následky priebeh príbehmi, tvorené sú ktoré diela Jeho pudov. z prirodzených V novele príčinou druhej v niektorých na je dielach „udalosti“. strane jeho prostredia zmena kasární.Samotná novela spomínaná to Dokazuje stáv a ich psychologizácie v dielach Stefana Zweiga. Duševná zmena, respektíve vnútorné „pohnutie respektíve zmena, Duševná Zweiga. a ich v dielach psychologizácie Stefana stáv dlhodobý na pobyt reakciou v stálom sú v ktorom k potláčaniu dochádza prostredí, niektorého sa“, notu svojich otcov. Zmena je súčasťou ich moderného života. Súvisí na jednej strane s rozmachom rozmachom s života.Súvisí strane moderného ich jednej na súčasťou je Zmena otcov. svojich notu a politickej spoločenskej zmenou umenia, no a hraníc funkcie, podoby zmenou situácie, techniky, stavov. a psychických túžob nálad, zmien plná je samotná Tá človeka. psychiky chápania zmenou i so ktorý poháňa postavy v dielach tejto generácie neustále niekam vpred. Predstavuje hybnú silu, hybnú nutka niekam vpred. neustále Predstavuje generácie tejto v dielach ktorý postavy poháňa hod túto Odmieta zotrvať nechce. zotrvania. pokoja, Viedeň“ opakom „Mladá je Pohyb nie pohybu. Motív cestovania sa v tvorbe Stefana Zweiga vyskytuje v rôznych podobách, pričom plní viacero funk pričom viacero plní podobách, vyskytuje v rôznych Zweiga Stefana v tvorbe sa cestovania Motív do v jeho Navrstvuje ako smerom. jedným cií. význam len jeho sa Podobne živote netransformuje v ktorých úrovní, analyzovať. ho možno viacero seba jeho poviedok a noviel k priamemu spracovaniu cestovateľských motívov historickej skutočnosti. historickej motívov cestovateľských poviedok a novieljeho spracovaniu k priamemu Záver eines historischen Irrtums historischen eines obdiv Jeho ktorých charakter. nadindividuálny malo hrdinovia, snaženie skutoční cestovatelia, toční a skrytého vo od náznakového fiktívnych prechádzajú príbehoch tak a fascinácia cestovania svetom kladom je monografia monografia je kladom hraníc dobrodružstvá ľudstva, objaviteľské to prekonávanie druhej sú strane Na k Európe. prirovnáva a biografiách v monografiách tematizuje ktoré snov, cestovateľských plnenie a možností, den Südpol) Kampf um (Der Menschheit der Sternstunden Tat, seine und Mann Cestopisy a biografie Cestopisy a biografie tvorbe svojej aj explicitne.vo s cestovaním spojené Zweig skúsenosti Osobné popisuje Stefan Prí facto celá autorova tvorba. Spojitosť možno nájsť aj v medziach literárneho priestoru. Mestá a krajiny a krajiny priestoru. Mestá literárneho v medziach aj nájsť možno tvorba. Spojitosť autorova celá facto Stefan ktoré s destináciami, poviedoktotožné a noviel sú jeho postavy ktorých z ktorýcha do cestujú navštevoval. života počas svojho Zweig ako dieťa sám absolvoval, ako o príbeh samotný. (Matuschek, 2008, s. 28) Fascináciu „silnými“ cha Fascináciu 28) s. 2008, (Matuschek, o príbeh ako samotný. absolvoval, sám dieťa ako o ktorejraktermi, už hovorili sme v súvislosti s berlínskymi a parížskymi de kaviarňami, dokazuje 122 124 Zweig, S.: Die Welt von Gestern. Erinnerungen eines Europäers. Fischer, Frankfurt am Main 2010. Zweig, S.: Amok. Prel. E. Rosenbaumová. Slovenský spisovateľ, Bratislava 1976. Italo Svevo alebo Aron Hector Schmitz? (0tázky určenia identity predstaviteľa terstskej literatúry na prelome 19. a 20. storočia) Martina Lukáčová Už pri vstupe Itala Sveva do literatúry, ako aj počas jeho pôsobenia v tejto oblasti kultúrno-spoločen- ského diania vyvstávalo mnoho sporných či zamyslenia hodných otázok, ktoré zaujali kritikov talian- skej i svetovej proveniencie. Časť z nich súvisí s definovaním identity tohto spisovateľa. Práve daný okruh problematiky vo mne vzbudil záujem a stal sa nosnou témou môjho príspevku. Vychádzam z vedeckých postulátov, ktoré poskytuje Emil Višňovský v článku Ľudská prirodzenosť a kultúrna iden- tita, kde práve kultúrnu identitu považuje za substrát pre pochopenie ostatných identít „človeka ako multi-identickej bytosti, teda bytosti, ktorá má viac identít, resp. jej identita má viac vrstiev. Kultúra nás robí tým, kto sme, čím sme aj akí sme. Pravda, kultúru zasa vytvárame my sami, hoci dosť spon- tánne a nebadane, takže kultúra je to, prostredníctvom čoho vytvárame vlastnú identitu. […] a hoci nás termín identita zvádza k tomu, že chceme niečo zafixovať, nie je to tak. Identita nie je nemenná, utvára a pretvára sa; skrýva v sebe aj možnosť „byť iným.”1 Z Višňovského názorov usudzujem a zároveň jeho tvrdenia prispôsobujem tejto konkrétnej situá- cii, teda že u Sveva nie je rozhodujúce brať fakty, že bol Talianom a spisovateľom takým či onakým za nijako fatálne, a nie je fatálne byť Talianom či spisovateľom vôbec. Podľa autora článku je podstatné pouvažovať nad tým „čo vytvára jeho identitu; nie však klasicky z hľadiska problému personálnej identity […], ale práve z hľadiska toho, čo ju utvára: príroda alebo kultúra?“ Autor článku tvrdí, že kultúra, pretože nie sme abstraktné indivíduá, kultúra teda predchádza našu identitu, pretože komunita predchádza našu existenciu. Rodíme sa do konkrétnej komunity a jej kultúra utvára našu identitu. […] Každá komunita vytvára svoju kultúru a každá kultúra vytvára identitu prísluš- níkov tejto komunity, dáva im ju a odovzdáva – a to je to, čo nazývam kultúrnou identitou2. Oni sami ju síce spoluutvárajú, ale najprv si ju musia osvojiť. Táto identita je rozhodujúca pre spôsoby správania a komunikácie ľudí v danej komunite.3 Príslušnosť ako aj hlásenie sa k istej konkrétnej identite, alebo naopak jej popieranie ovplyvňuje nielen kultúrne, národné alebo politické povedomie subjektu, ale priamo i nepriamo interferuje jeho konanie a v prípade tvorcu dokáže modifikovať aj jeho konkrétne dielo. Vzhľadom na vyššie uvedené 1 Višňovský, E.: Ľudská prirodzenosť a kultúrna identita [online, cit. 2.3. 2011]. Dostupné z WWW: ------13 či 127 Con Il caso ������ ; ���� (okrem (okrem 11 . Studio Tesi, vyjadril, že (1950). . Mursia, Milano . Laterza, Bari 1984, . Editrice Goriziana, , o čom svedčia exis, o čom svedčia 10 . Mondadori, Milano 1983; Torino 1975. Iconografia sveviana Iconografia Vita di mio marito mio di Vita . Einaudi, a autorova inšpirácia prameniaca prameniaca inšpirácia a autorova 15 Italo Svevo e l’anima ebraica e l’anima Svevo Italo . Editori Riuniti Biografie, Roma1980 Invitoalla lettura di Italo Svevo že postavy Židov sa priamo vo Svevovej tvorbe Svevovej priamo sa vo Židov postavy že Il caso Svevo. Guida storica e critica 12 . Alfredo. Guida Editore, Napoli 1998; Camerino, G. A.: ItaloSvevo narratore. Lezionitriestine . Editrice Goriziana, Gorizia 1998, s. 33. . Roma-Bari 1984; Maier, B.: autora. Ako teda vlastne Svevo videl židovstvo? Faktom videl Faktom židovstvo? vlastne Svevo teda Ako autora. ako aj informácie nachádzajúce sa predovšetkým v po predovšetkým sa nachádzajúce informácie aj ako z r. 1929, napísanom na sklonku jeho života v r. 1928, v r. života jeho sklonku na 1929, napísanom z r. In: Ghidett, E.: (1896), oboje pochádzajú z pera samotného spisovateľa, a taktiež z peraspisovateľa, samotného pochádzajú (1896), oboje Lezioni triestine Lezioni . L’impiegato Schmitz e altri saggi su Svevo . Laterza, Bari 1984; Lunetta, M.: , z ktorých čerpal, tak ako o autorovu rodinnú genézu rodinnú , z ktorých o autorovu ako čerpal, tak 9 ’anima ebraica. Profilo autobiografico Profilo ItaloSvevo. La coscienza di un borghese triestino Zaujímavé a tajomstvom opradené zostávajú dôvody, ktoré spisovateľa k tomuto spisovateľa ktoré dôvody, zostávajú a tajomstvom opradené Zaujímavé 8 Italo Svevo narratore Il romanzo inevitabile. e tecniche Temi narrative nella Coscienza di Zeno Italo Svevo. psicoanalisi Tra e letteratura . UTET, Debenedetti, Torino 1981; G.:Svevo romanziere.Svevo e Schmitz. In: Ghidetti, E.: Svevo e la prosa del Novecento. Laterza Podľa Leviho sú všetky „tri Svevove romány, každý svojím spôsobom, poetickým spôsobom, príbehom svojím každý romány, Leviho Svevove „tri všetky Podľa sú 14 Diario per la mia fidanzata fidanzata mia la per Diario Nelson, J.L.: A Survey of Svevo. In: Moloney, B.: Moloney, B.: Moloney, ho otecV r. 1874 spolu s spolu s bratom Eliom poslal študovať na internátnu školu do Segnitzu pri Wűrzburguv Bavorsku, kde sa okrem iného vzdelával v nemčine, čítal, prípadne sa dostal do kontaktusikmi a filozofmi s nemeckými ako Nietzschem, kla Schopenhauerom, Freudom. V Nemecku pobudol1878. do r. Narodil sa v židovskej rodine Franz (otec Schmitz pochádzal z Nemecka a matka Allegra oženilkou), Moravia saso bola sesternicou Talian tiež židovského pôvodu. Genco,G.: Italo Svevo critica storica e Svevo. Guida 1972; Ghidetti, E.: tiniová, G.: Maxia, S.: Lavagetto,Pordenone 1981; M.: Gorizia 1998, s. 33. Tamže, s. 33. Levi, E.: Italo Svevo e l s. 80. Tamže, s. 80. O Svevových úmysloch svedčí vyjadrenie Briana Moloneya, ktorý vyjadrenie svedčí Moloneya, v jednej Briana O Svevových úmysloch prednášok svojich zo prvky o rozporu Ide kultúry židovskej dielach? však sa pozorovať explicitneDajú Svevových vo Narodil sa v židovskej rodine Franz (otec Schmitz pochádzal z Nemecka a matka Allegra Moravia bola Talian- možné nájsť – záhadnú a zároveň – záhadnú nájsť Izraela“ možné prítomnosť dôvernú Existuje oprieť o ko sa možnosť totiž poetiky. v židovstvevlastne je k pochopeniu kľúčom Svevovej tak, píše žijú presne ako jeho [Svevo] „on – Židia, pretože postavy – literárne činiteľov: autor reláciu 8 9 10 11 12 13 14 15 tvrdí, že „samotný Svevo nie ibaže neupozorňuje čitateľov na svoje židovstvo, ale dokonca sa snaží snaží sa dokonca ale židovstvo, svoje na čitateľov neupozorňuje nie ibaže Svevo tvrdí, „samotný že skryť“. pôvod svoj byťviedli. z vplývajúcich môže historicko-spoločenská situ vtedajšia rozhodnutiu Jedným faktorov akotvori Terstu pozícia špecifická ďalej geografická za najpravdepodobnejšie, považujem ácia, čo komplex či skúsenostný ohniskavého autora, priame a možno nie sú tému vyjadrenia danú jeho O Svevovom na že dedukovať. zostáva, ich iba a zameranie oprieť o miesto sa aj ale možno meno, nevypovedá občianske jeho iba pôvode etnickom zdroje t.j. vzdelania jeho kritikov a historikov literárnych v štúdiách početných spracované údaje biografické tujúce Lunetta, Ghidetti, Debenedetti, Camerino, Genco, to sú Maraniho a Moloneya už spomínaného a iní), Lavagetto Maxia,Continiová, Maier, smrtne diele vydanom v diele pod názvom Svevovej Livie manželky jeho Veneziani z diela poznatky k názoru pripájam sa súhlasne Čiastočne odpovede. ktorú jestvujú na otázku, plnú nejednoznačné kritika Lowryho literárneho amerického J. Nelsona, židovstva ale pojem z jeho vylúčiť, tvrdí nemožno diel Moloney nenachádzajú, aj napokon ako tak v už Levi v stati sa štúdii. Eugenio spomínanej pod názvom kto hrdinu, jediného prevteleniach – v troch rysy spisovateľa hebrejské – zhodné s pôvodom „hľadať utajené ide o takzvané Totiž poskytol, jednoduché. nie je románoch troch svojich vo Svevo nám rého kritika sa aby prispelo čo k tomu, od od neho to, je toto A zrejme židovstvo. neznáme takmer a jemu vrátila.“ vyústeniami: tragickým rôznymi ale s tromi istý o ten „prípad“, stále sa Jedná sveta. zmäteného tohto v každom z nich ide o tri motívy, je v prvom, v druhom, patetickým humorným v treťom [románe]: , ------šváb osob miestnej svevo verzus a použitý prívlastok národnej národnej , meno autora osobnej t.j. t.j. v súvislostis Italom žijeme ale Svevom, spisovateľ spisovateľ biografickej ktoré si zmení na Italo Svevo, aby sa neskôr mohol vrátiť vrátiť mohol neskôr sa aby Svevo, Italo na si zmení ktoré 5 ), ktoré boli okamžite príznačné, a nie snaha o ukrývanie snaha a nie príznačné, boli okamžite ), ktoré Marani dokonca nazýva tento jeho počin „samovraždou na papi na počin „samovraždou jeho nazýva tento dokonca Marani 6 . Bompiani, Milano 2003, s. 10. stojaci pri mene spisovatelia. V prípade, že by sme sa nachádzali v čase V prípade, nachádzali sa sme pri by spisovatelia. mene že stojaci – v zmysle historickej tradície a jazykovej zložky) tohto autora, a nie autora, definova tohto a jazykovej – v zmysle tradície zložky) historickej používané literárne znamená v preklade taliansky a prídavné meno taliansky v preklade znamená literárne používané výber tohto pseudonymu nebol náhodný, autor sa s najväčšou pravdepodobnosťou inšpiro etnickej identity etnickej potom Ettore Samigli, Ettore potom 4 italo Trieste con Svevo talianskych talianskych ako takej. Na lepšie vysvetlenie poslúži preklad pseudonymu z taliančiny do slovenčiny: do slovenčiny: z taliančiny pseudonymu vysvetlenie lepšie poslúži preklad Na takej. ako literárnej resp. resp. a a jasne tvrdí, že v tomto prípade ide o autorov prejav problémov spojených so svojou identitou. identitou. svojou so spojených problémov prejav a jasne tvrdí, ide o autorov prípade v tomto že 7 literárnu kategóriu označujúcu konkrétne tvorivé obdobie spojené predovšetkýmdejín s Italom modernej Svevom talianskej v rámci literatúry. Svevo spomínané hebrejské slovo pretvoril-asimilovanej do taliančiny Samigli. podoby do foneticko Marani, D.: A Tamže, s. 10. Po talianskyPo Erode; val historickou postavou kráľa Herodesa Veľkého. Opäť ide o úmyselný výber: z hebrejského slova schlemihl alebo šlemíl. Židia týmto slovomvej označujú reči nešikovného v hovoro človeka a smoliara, práve týmito vlastnosťami sa vyznačujúdiel. Ide o pasívnych, ústredné neschopných, postavy ľahostajných, Svevových nešťastných ľudí, ktorí si hľadajúliančine svoje miesto ide o talianske v živote. V ta adjektívum inetto a substantív l‘inettitudine, ktoré sú dokonca považované za ustálenú Veľmi zjednodušene povedané sa spisovateľ snažil potrieť svoju etnickú príslušnosť potrieť snažil etnickú k židovstvu svoju spisovateľ sa povedané zjednodušene Veľmi Italo Svevo je pseudonym, ktorý si autor zvolil pre používanie v literárnych kruhoch ako náhradu kruhoch náhradu ako v literárnych zvolil používanie ktorý pseudonym, je pre si autor Svevo Italo Italo Svevo (1861–1928) patrí medzi popredných talianskych spisovateľov. Už v tomto Už tvrdení spisovateľov. talianskych medzi popredných (1861–1928) patrí Svevo Italo S ohľadom na tému príspevku by som chcela predovšetkým upozorniť na istú pestrosť či rôznoro istú pestrosť na upozorniť predovšetkým príspevkuchcela som by tému na S ohľadom niekedy na konci 19. a začiatkom 20. storočia, možno by sa podaktorí literárni kritici zarazili okrem kritici okrem zarazili literárni podaktorí sa by možno 19. a začiatkom konci na 20. storočia, niekedy pri aj použití označenia ešte javov uvedených taliansky 6 7 4 5 Opäť ide o úmyselný výber: z hebrejského slova schlemihl alebo šlemíl. Židia týmto slovom označujú v hovoro- hovoríme o židovskom, talianskom a nemeckom etniku, nechcem sa však pohybovať na rovine nábo na však sa pohybovať etniku, nechcem a nemeckom talianskom o židovskom, hovoríme ale kultúrno-etnickej. ženskej, a zmariť ho s týmto identifikovať možnosť tak a naopaknárodom, demon pseudonymu výberom spoločenstvu. národnému rakúsko-uhorskému resp. a nemeckému k talianskemu náklonnosť štrovať keďže úrovni, nerovnakej pojmovo na vytvárať vyjadrenie nachádzame sa môže že domnienku, Toto sky, t.j. prislúchajúci k dynastii Švábov, používané zemepisne i historicky. Švábsko je pomenovanie pomenovanie je Švábsko i historicky. zemepisne prislúchajúci používané k dynastii t.j. Švábov, sky, existujúce v Nemecku. dodnes územie pre historické rodinných koreňov ( koreňov rodinných identitynej prídavné meno k Samiglimu, ale tentoraz Mariovi.“ ale tentoraz k Samiglimu, eri“ či spiso orientácii o spôsoboch etnicko-kultúrnej mnohé zmýšľania napovedá pseudonymov Výber výberu jeho o ukrytie dôvodom snaha že bola naznačujú, informácie nadobudnuté Doposiaľ vateľa. za svoje občianske meno Aron Hector Schmitz. „Začína publikovať svoje prvé svoje Schmitz. „Začína publikovať pod pseudo diela Hector Aron meno občianske za svoje nymom Herodes, v 21. storočí a pochybnosti o jeho spisovateľských kvalitách sú už dávno úspešne vyvrátené. vyvrátené. úspešne už dávno sú kvalitách spisovateľských o jeho a pochybnosti v 21. storočí sa objavujú dva javy, pri ktorých by som sa rada pozastavila. Ide o Ide pozastavila. pri ktorých rada sa som by javy, dva objavujú sa ním jeho identity stavať pomyselné múry by pomyselné a tým to identityním jeho do súvislostí stavať zasadiť ho umelo dejín literatúry, všeo vo zostať Nechcem podľakontraproduktívne. bolo názoru môjho vyššie na uvedené zreteľom so venovať v úmysle mám existujúcich základe ale na poznatkov literárno-kritických kontúrach, becných atribútom. spomínaným už iba sa dosť pri skúmaní kultúrnej identity (konkrétne identity kultúrnej (konkrétne pri dosť skúmaní etnickej chcem povedať, že literatúra patrí všetkým, ktorí o ňu prejavia záujem, nemá geograficky či etnicky etnicky či všetkým, o ňu ktorí geograficky patrí nemá záujem, literatúra prejavia že povedať, chcem prislúchajúcej iden do zhodného prostredia tých, spadajú ktorí pre iba nie je teda hranice, položené prijímateľa. kompetencie jazykovej pri podmienok splnení pravdaže a recipienta, tity autora som si vedomá aj toho, že definovanie identity verejne činného jedinca, v tomto prípade spisovateľa, spisovateľa, prípade jedinca, činného v tomto identityverejne definovanie že toho, aj si vedomá som Tým čitateľa. publikum, neovplyvňuje t.j. hodnotu, svoje ktorúzásadne prináša pre literárnu jeho 126 M. Lukáčová: Italo Svevo alebo Aron Hector Schmitz? (otázky určenia identity predstaviteľa terstskej literatúry… - - - - - 129 - , ako jedného z vopred urče z vopred jedného , ako a začína nová literatúra literatúra nová a začína […] 23 literárnej identity literárnej 25 . Einaudi, s. Torino 202. 1987, […] , z talianskeho originálu: la letteratura triestina. Ide o vše triestina., z talianskeho originálu: letteratura la , XLVI, 2010, č. 4, s. 3. Iconografia sveviana. Scritti parole e immagini della vita privata di Italo RSL 22 24 Trieste. Un’identità di frontiera terstskej literatúry terstskej Kozmopolitnosť, periférne postavenie a provinčnosť periférne Kozmopolitnosť, postavenie podľa môžu mesta tohto 21 . Edizioni Studio Padova Tesi, s. 13. 1981, regionálna tematika sprevádza taliansku literatúru od čias národného zjednotenia. Taliani si Taliani zjednotenia. národného čias od literatúru taliansku sprevádza tematika regionálna Fakticky 19. storočia. polovice druhej literatúre v terstskej zjavom] [novým novus l’homo svete na individuálnej a spoločenskej úrovni úrovni a spoločenskej individuálnej na svete biogra na identity kultúrnej zreteľom pri so um myšlienka, že skúmaní mi prichádza na Záverom Ara, A. – Magris, C.: Tamže, s. 202. Hruška, Spisovatelia F.: z Terstu. In: Tamže, s. 3. Svevo Fonda Savio, L. – Maier, B.: Svevo Pri hľadaní literárnych súvislostí medzi Italom Svevom a mestom Terst možno hovoriť o ňom ako o ňom ako hovoriť možno Terst a mestom Svevom súvislostí medzi Italom literárnych hľadaní Pri […] ako a Piemonťanmi Lombarďanmi väčšmi sú stále ale rokov, už stopäťdesiat štát spoločný budujú dnes nás aj je pre ktoré pre znaky, špecifické toho okrem má Benátska Júlskeho Oblasť Talianmi. sa nachá ale štátmi, s inými susedí nielen krajov talianskych väčšiny od rozdiel Na aktuálna. zvlášť skupín. jazykových a troch kultúr troch rozhraní dza na postupne Terst ktoré bremene, vidími sa podnetnou Hruška o istom myšlienka, hovorí kde Veľmi podľa autora talianskeho tohto zasadenia V rámci […] konformizmu literárneho i julského terstského a unaveného lenivého koniec jednak prichádza s ním ozvien opätovných aj koniec ako smrti), jeho po pokračuje autorov u mladších (ktorý samozrejme literatúry národnej a foriem motívov opakovaní oneskorených alebo na existenciu jeho myslenie, jeho človeka, pochopiť sa snaží ktorá problémoch, konkrétnych o živote, fickú, etnickú, národnú a literárnu identitu možno Itala Sveva považovať za akéhosi cudzinca, pretože cudzinca, za akéhosi pretože považovať Sveva Itala možno identitu a literárnu národnú etnickú, fickú, Rakúsko-Uhorska súčasťou a hoci mesto v čase, rodné jeho bolo keď cítil sa byť v Terste narodil sa dialo pri sa podobné Niečo či nenasvedčovali. forma a spôsob pôvod vzdelania tomu jeho Talianom ale neodškriepiteľný, fakt tento je Biograficky komunitou. so židovskou autora identifikovať pokuse cudzí, i keď lite zostáva samotnému jemu Napokon v jeho latentne. židovstvo sa objavuje dielach v minulosti autor terstský tento cudzinca ako najmarkantnejšie, Sveva charakterizovať je vzaté rárne periférnej literatúre, k možno povedať Sveva Príslušnosť talianskym. teda národným, autorom nebol však čo záujmu, okraji na spisovateľa urobila z neho v Taliansku, centrá literárne hlavné na s odkazom nezaostávať mu tvorbe sa a podarilo v jeho odrazil prínos, ktorý znamená znamenite prípade sa v jeho podarilo mu predstihnúť, sa dianie i keď vtedajšie v mnohom naopak dianí, ba v literárno-historickom prostredí. v pozícii cudzinca neistôt v domácom kríz a permanentných osobných s podstupovaním 21 22 23 24 25 úplnej krízy identity a dokáže využiť slobodu, ktorú ponúka toto prostredie: slobodu túlať sa, postáť, sa,úplnej krízy postáť, túlať slobodu identity využiť a dokáže prostredie: slobodu, ktorú ponúka toto a mlčať.“ rozjímať poskytnúť duchovnépredpokladu, za prežitie jedincovi na vhodné podmienky autorov spomínaných ho zmenil a došlo aby v správnom k jeho sa tak života, zastaviť užívať preto, si dokáže že momente individuálnemu obrodeniu. tzv. o predstaviteľovi teritória. literárneho mimo talianskeho ktorý aj ujíma termín, času postupom sa uznávaný obecne Hrušky: Františka Podľa a „pri nesie dodnes absorboval, období historických počas minulých vplyvom prostredia tamojšieho identitu.“ svoju ako jal Sveva kritérií, najvýstižnejšia vidí mi ako sa Itala ných kde charakteristika,ktorú použil Bruno Maier, nazval: . ------18 ktoré ktoré 19 La questione . FF UKF, Nitra Tu kritik naráža kritik naráža Tu . Laterza, Bari 1984, . Laterza, Bari 1984, 16 Studi italo-slovacchi VIII talianskej literatúry, ale na strane dru strane ale na literatúry, talianskej In: (1814), ktorej autorom je nemecký (1814), roman popisujú Terst ako mesto, ktoré dodnes „[…] dodnes ktoré mesto, ako popisujú Terst Itala Sveva v kontexte literárno-spoločenského literárno-spoločenského v kontexte Sveva Itala Il caso Svevo. Guida storica e critica Il caso Svevo. Guida storica e critica Podstatné je uvedomiť si, že dnes s odstupom dnes si, a schopno že času uvedomiť je Podstatné In: Ghidetti, E.: In: Ghidett, E.: 17 . národnej identity národnej Iconografia sveviana. Scritti parole e immagini della vita privata di Italo Svevo Un’identità di frontiera frontiera di Un’identità 20 Peters SchlemihlsPeters wundersame Geschichte Trieste. ’anima ebraica. ’anima ebraica. do Francúzska nevrátil, pretože mal v Nemecku veľmi dobrý príjem. Presne ako jehokojenie hrdina, iba vo svojej nachádzal práci. Práve tu uspo nachádzam istú paralelu s Petrom a napokon aj so Svevom a jeho životnýma hlavne spisovateľským osudom či so všeobecne známym neradostným osudom Židov. Svevo Fonda Savio, L. – Maier, B.: Edizioni Studio Padova Tesi, s. 12. 1981, s. 81. Z nemeckého originálu: tický spisovateľ a botanik Adelbert von Chamisso; ide o rozprávkovúprávky novelu pomedzí (na a realistickej romantickej roz novely)s autobiografickými prvkami,češtiny ktorá bola preložená naposledy v príbehu 1981; v r. do niekoľkých sú prítomné autobiografické jazykov, do prvky reprezentované motívmiresp. odcudzenia vyčlenenia zo spoločnosti, prežívania pocitu neustáleho prisťahovalectvaspoločnosti, ktoré či nechceného prežíval vylučovania samotný autor, keďže zo bol v Nemecku iba večným francúzskymokrem iného i pre svoj prisťahovalcom, prízvuk, ktorého sa nedokázal zbaviť. Aj napriek intolerancii a nepochopeniu sa nikdy Levi, E.: Italo Svevo l e s. 80–81. Lukáčová, M.: La questione della lingua e dello stile di Italo Svevo. 2009, s. 88–94. Levi, E.: Italo Svevo l e Severotalianske mesto Terst zohráva vo Svevovom osobnom i tvorivom živote významné miesto. i tvorivom osobnom významné živote miesto. Svevovom vo zohráva Terst mesto Severotalianske Ak sa pozastavíme pri skúmaní pri skúmaní Ak pozastavíme sa Súhrnne možno povedať, že Svevo na jednej strane vedome židovstvo popieral, čo možno doku možno židovstvo čo popieral, vedome strane jednej na Svevo že povedať, možno Súhrnne 20 18 19 16 17 dosiahnutie] slušnej úrovne kvality osobného života a kultúrneho [rozvoja] indivídua. Terst je uza je indivídua. Terst a kultúrneho života osobného kvality úrovne slušnej [rozvoja] dosiahnutie] znaky vie kto aure svojej uchopiť vo toho, pre vretým akýmsi stimulátorom duchovným prostredím, Bol jeho neoddeliteľnou súčasťou prakticky po celý život a spája život po celý prakticky súčasťou s ním sa neoddeliteľnou jeho Bol po smrti. aj Ara Angelo v diete Magris a Claudio pre [vytvára podmienky a predovšetkým spisovateľov význačných pomerne počet vysoký produkuje diania možno vychádzať z tvrdenia vychádzať možno diania európ je ktorý Bruna Maiera, prikláňa sa k názorom, „Svevo že svojej hĺbke vo on je že dodať, potrebné je ale [podľa viac národným; neho] ako skym spisovateľom, Tersťanom.“ predovšetkým v nemeckom romantizme, alebo použitie prevzatého židovského príbehu Petra Schlemihla, príbehu židovského Petra v nemeckom použitie alebo prevzatého romantizme, dielach. vybraných poetiky v jeho vytvárajú prvky charakteristické Svevovej negoval s úmyslom stať sa platnou súčasťou kontextu modernej kontextu súčasťou platnou sa stať s úmyslom negoval tvorbaimplicitneprvky nesie jeho dokázané, charak jednoznačne však je nie ale čo nevedome, hej pôvod majúcu o formu irónie konkrétne a celé Ide etnikum. autorov toto židovských pre teristické univerzálnosti a „v rovnakom momente v nej odhaľuje nielen židovskú, ale aj ľudskú dušu ako takú.“ ako ľudskú dušu židovskú, ale aj odhaľuje nielen v nej momente univerzálnosti a „v rovnakom ktoré explicitnými v podobe jeho prejavmi údajov, mentovať i biografických použitia pseudonymu sťami pracovať s mnohými štúdiami venujúcimi sa týmto problémom prišli mnohí, vrátane Eugenia prišli s mnohými Eugenia týmto sa mnohí, problémom vrátane venujúcimi štúdiami pracovať sťami Leviho k záveru, vyťažil pozitívum Svevo vratkosti, z negatíva, že a to jazykovej tzv. forme vo istej prívetivore postáv reč a obnažená kritikovči hrubá veľkosti. čiojedinelosti surová mnohých Podľa s určitým prívlastkom podarilo sa postavu uvidieť bytosť. Svevovi literárnu svoju autorovu prezentuje so zreteľom na vopred určenú tému, vyžaduje si v súvislosti s rozsahom doposiaľ skúmanej problema skúmanej doposiaľ vyžaduje tému, si v súvislosti s rozsahom určenú vopred na zreteľom so v článku venovala sa som problematiky tiky individuálny prístup tejto a priestor. Časti Svevo Italo di stile dello e lingua della činy, tak isto u spisovateľa zlyháva inštinktívna transformácia myšlienok na slová.“ na myšlienok inštinktívna transformácia u spisovateľa zlyháva isto tak činy, dotkli sa sme mieste priemernúlexiku tomto Svevovu a syntax,na Na použil dielach. svojich vo ktoré byť mohlo hľadisko zaujímavé toto by a hoci tvorby, Svevovej stránky jazykovej teda formálnej, otázok hrdinovia. Je to spisba bez histórie, tak ako je bez histórie život jeho postáv – (ako je bez histórie život bez histórie život je – (ako postáv jeho život bez histórie je ako tak bez histórie, spisba to hrdinovia. Je v exile)Židov – a prirodzene, tak u nich ako k inštinktívnej na nedochádza myšlienok transformácii 128 130 Literatúra Ara, A. – Magris, C.: Trieste. Un’identità di frontiera. Einaudi, Torino 1987. Hruška, F.: Spisovatelia z Terstu. In: RSL, XLVI, 2010, č. 4. Levi, E. : Italo Svevo e l’anima ebraica. In: Ghidetti, E.:Il caso Svevo. Guida storica e critica. Laterza, Bari 1984. Lowry Nelson, J.: A Survey of Svevo. In: Moloney, B.: Italo Svevo narratore. Lezioni triestine. Editrice Goriziana, Gorizia 1998. Marani, D.: A Trieste con Svevo. Bompiani, Milano 2003. Moloney, B.: Italo Svevo narratore. Lezioni triestine. Editrice Goriziana, Gorizia 1998. Svevo Fonda Savio, L. – Maier, B.: Iconografia sveviana. Scritti parole e immagini della vita privata di Italo Svevo. Edizioni Studio Tesi, Padova 1981. Višňovský, E.: Ľudská prirodzenosť a kultúrna identita [online, cit. 2.3. 2011]. Dostupné z WWW: Jana Vrajová Stalo-li se jedním z hlavních témat tohoto sympozia téma cizince v literatuře, pak se domnívám, že není možno mlčky přejít v této souvislosti jméno Jiřího Weila. Ze dvou důvodů. Nejprve proto, že téma cizinectví jako protikladu k domovu, místu jistoty a klidného spočinutí, je velmi silně tematizo- váno v jeho po léta jistou částí literární kritiky odmítaném románu Moskva-hranice, a pak také proto, že osudy této knihy a ostatně i Weilův životní osud připomínají spíše osud cizince a posléze dokonce vyhnance, ač národnostně zůstal ve své vlasti. Oběma důvodům se chci ve svém příspěvku blíže věno- vat. Miloš Pohorský v doslovu k soubornému vydání dvou děl Jiřího Weila (Život s hvězdou a Na střeše je Mendelssohn) z roku 1990 ještě zesiluje onen pocit nepřijetí Weila jeho generačními souputníky, uvádí-li, že po určitou dobu byl Jiří Weil zatracován a odmítán jako dezertér.1 Zuzana Stolz-Hladká poukázala ve své studii na osudovou spjatost života i díla Jiřího Weila se slo- vem. Ta pramenila nikoli pouze z faktu, že byl jako spisovatel a překladatel slovem živ, ale upozornila též na to, že si mocenského poměru slova a reality byl Weil vědom a v mnohých textech jej i centrálně tematizoval. V souvislosti s odmítavou kampaní, kterou rozpoutala po vydání Moskvy-hranice česká marxistická kritika, hovoří Stolz-Hladká dokonce o autorově „literární smrti“. Tedy, že „tištěná slova měla pro autora celoživotní následky“.2 Jiří Weil vydal poprvé a za svého života také naposledy Moskvu-hranici roku 1937. V seznamu lite- ratury vyňaté z regulérního čtenářského oběhu se ocitl částečně prakticky ihned, celkově pak ve čtyři- cátých letech a zůstal v něm, snad kromě politického uvolnění části šedesátých let, kdy o Weilovi vyšly studie z per Růženy Grebeníčkové či Jiřího Opelíka, až do konce dvacátého století. Roku 1968 bylo vydání Moskvy-hranice a Dřevěné lžíce již připraveno v nakladatelství Československý spisovatel, vpád spojeneckých vojsk však způsobil další rozmetání v sazbě. V sedmdesátých letech vyšel ještě jednou v Itálii spolu s druhým dílem nazvaným Dřevěná lžíce právě díky Růženě Grebeníčkové. V domácím prostředí se pak dočkal dalšího vydání až v roce 1991 s doslovem Evy Štědroňové. Už tento fakt svědčí o tom, že román byl vnímán jako politikum. Koneckonců jak by také ne, když vyšel de facto bezpro- středně po Weilově návratu ze Sovětského svazu, konkrétně Moskvy, kam byl v roce 1933 vyslán komunistickou stranou, pro niž pracoval a jejímž byl horlivým členem, aby překládal marxistickou literaturu do češtiny v cizojazyčném nakladatelství Kominterny. Z Moskvy odchází v roce 1935, kdy byl vyloučen z komunistické strany3 mimo jiné na základě soukromého dopisu přítelkyni Jaroslavě Vondráčkové, v němž si posteskl na život v Moskvě. Komunisté ho tehdy odsoudili za maloměšťáctví a přízemní klepaření a poslali jej na roční převýchovu do komuny Interhelpo a na jezero Balchaš do Kazachstánu, kde pracoval jako reportér. Bylo s podivem, že vůbec dostal možnost se poté vrátit do 1 Pohorský, M.: Zlomky a analýzy. Kap. Jistoty a nejistoty Jiřího Weila. Československý spisovatel, Praha 1990, s. 14. 2 Stolz-Hladká, Z.: Jiří Weil a pravdivost slova. Literární archiv: Narozeni na přelomu století. 32–33, 2000–2001, s. 175–186. Autorka rovněž upozornila na dialektiku „živého a mrtvého slova“, kterou je možno ve Weilově díle vysledovat a která může odkazovat až ke Šklovského studii Voskresenije slova z roku 1914. 3 VKSb – Všesvazová komunistická strana bolševiků. J. Vrajová: Cizincem mezi svými (Weilova Moskva-hranice v kritické recepci současníků) ------133 - nebyla vlastně nebyla přiroze vyjádřil Štoll. i Ladislav 9 předvolán Gottwaldem, předvolán 11 U Bloku . Torst, Praha 1995, s. 251. […] Moskvy-hranice . Svoboda, Praha 1951. . Svoboda, Praha s. 235. 1951, jejich situaci ještě zhoršilo a oba byli nakonec zhoršilo byli nakonec a oba ještě situaci jejich . Mladá fronta, Praha s. 1991, 10. Jaroslava Vondráč Literární kritiky Stati o literatuře Stati o literatuře Moskvy-hranice Moskva – hranice Dle svědectví Jaroslavy Vondráčkové se Jiří Weil nebyl schopen schopen nebyl Weil Jiří se Vondráčkové Dle svědectví Jaroslavy 8 , s. 56. Strojopis uložen v LA PNP. , pak ti, kdo byli předobrazem Ri a jejího manžela Roberta, Ri neměli. a jejího manžela štěstí tolik ti, byli, pak kdo předobrazem 7 Mrazilo – tálo v roce 1938 v replice na kritiku Bedřicha Václavka v v roce kritiku 1938 v replice na Václavka Bedřicha byl (Weil, pozn. J. V.) zjevným klepařem. Docela prostým, mělkým typem klepaře. A vylou typem mělkým prostým, klepaře. Docela klepařem. zjevným V.) J. pozn. (Weil, byl , když zveřejnil, jak mu Jiří Weil osobně popsal vznik Fučíkovy recenze. Právě proto, že Fučík Fučík že proto, Právě vznik popsal osobně recenze. Fučíkovy Weil , když Jiří mu zveřejnil, jak […] 10 Nový, Člověk: P.: Jiří Weil. In: Weil, J.: Vondráčková, J.: Fučík, J.: Pavlačový román o Moskvě. In: malicherný maloměšťáček, který se nehodí do strany, jež vyžaduje lidí celých, uvědomělých, pevných pevných uvědomělých, celých, lidí vyžaduje jež do strany, který se nehodí maloměšťáček, malicherný žil radu, za dobrou poděkoval A Weil dorosteš. jednou růst, snad se Snaž vůle. a jasné charakterů opravdu by byl a růst. Snad poznávat pracovat, možnost dala mu a strana společnosti v sovětské do vrátil čase po se Ale Weil socialismu. let v zemi několik ještě zůstal byl kdyby v člověka, vyrostl Moskva-hranice románu a hrdinou autorem se stal A tak Prahy. Ma Götz, Bohuslav František Kaplický, vyšlo jen několik příznivých (Václav kritikPřece románu v již vykreslil věří, kritice že Černý z roku zmiňované 1937 v závěru Weilovi že textu píše, Václav ková, citace z dopisu Janině Staňczákové z roku korespondence 1967, uložena v LA PNP. Ovšem ani literárně kritické reakce doprovázející vydání Moskvy-hranice nejsou prosty onoho onoho prosty nejsou Moskvy-hranice vydání doprovázející kritické reakce Ovšem literárně ani nenazýval ho a nikdo neplival něm po a nikdo neproklínal ho scén a nikdo děsivých bez čen byl jsi a lidsky: prostě mu a řekli se soudruzi Sešli nenapadlo. ani opravdu to Nikomu lidu. nepřítelem Vohryzek, J.: Bezvýznamnost učiněná významem. In: Fučík, J.: Pavlačový román o Moskvě. In: Rudém právu thesius, Václav Černý), ač se i nad tím Fučík v úvodu své kritiky pohoršuje. A nebyl sám – podobně se se – podobně sám A nebyl kritiky své pohoršuje. tím v úvodu Fučík i nad se ač Černý), Václav thesius, v souvislosti V této charakteru. autorského hledání jeho na Šaldu, na odvolávají – se i Štoll – Fučík Oba vytýkají, kritikům“ a „měšťáckým pokřivený vykreslují jako neodhalili. jej že charakter Weilův pak svým hodnocením. přidali váze na aby jim však jméno slouží demagogizujícím spíše k tomu, Šaldovo chvílemi nás mrazí. až to, Cítíme pravdu. napsal že rádi, v Rusku. života soudobého realitu „Věříme 7 8 9 10 11 strany aktivně podílel) strany v době dostali se zničujících do soukolí a procesů čistek Vondráčkové vzpomínek Jaroslavy Podle Vydání intrik a byli zrady. obviněni ze při Kopecký Václav mu dozvídá v době kdy válce po to se až procesů, českých Weil Jiří popraveni. rukou na krev. i on má že pomene, Tato pracovat. soustředěně dnů a po několik následujících vzpamatovat a jejího prožitku zprávy z této traumatem. doživotním jeho stala dokonce se zkušenost životní zdr citovaná opakovaně a mnohokrát Nejčastěji neochoty porozumět. neporozumění, prvku cizoty, o Moskvě román Fučíka Pavlačový Julia cující přítele kritika z pera Weilova fakt tento Na Gottwalda. Klementa objednávkou ale politickou dílo, vydané kritikovou na nou reakcí Bezvýznamnost Vohry v článku významem učiněná 20. století Josef letech upozornil v devadesátých zek vydání on po život, byl zachránil právě čistek během Weilovi situaci celou schůzku, s Jiřím si ale dal vydáním jejím Weilem před zničující kritiku. napsal aby Ještě tedy vylíčilmu Weil bylo mu a vyslovil potvrzeno. pochopí, vznik což že předpoklad, kritiky Weil človíček malicherný napsal číst, knihu o sobě „malichernou ,Moskva-hraniceʻ z pera přítele že musel „dokument, je sice román že vnitřního a bez velkého zásad rozpětí“, bez velkých vášní, bez velkých dobách v těchto ještě se živočicha, jaký braku, o lidském šosáckého o bezcennosti ale dokument ano, Fučík To o příživnickém který dobrý plevelu, je byl světě, vyplet“. v našem aby k tomu, jen pohybuje této rysech autobiografických (o samým s Weilem ztotožnil Fischera knihy hrdinu kdy poté, napsal (omlouvám že slovy, čtenářům objasnil vyloučení strany ze Weilovo a nikdy nebylo pochyb) postavy citát): za rozsáhlejší se , ------ 4 ). Píše v něm: v něm: ). Píše . 32–33, 2000–2001 32–33, . Mrazilo-tálo . Odeon, Praha 1992, s. 595. a Weilově charakteristice ciziny, cizinců, domova. ciziny, charakteristice Weilově a za román (klíčový román), ač Václav Černý v dobové Černý Václav ač (klíčový román), za román Literární archiv: Narozeni na přelomu století na Narozeni Literární archiv: Tvorba a osobnostTvorba I Moskva-hranice 5 6 Moskvy-hranice . Rkp. LA PNP. Vlastní životopis Černý, Rusko V.: čistek v české beletrii. In: Stolz-Hladká, Z.: Jiří Weil a pravdivost slova. Weil, J.: s. 176. Kam až může zajít zcela odlišná, „cizí“, nepochopitelná logika života země, která (řečeno s Wei (řečeno která logika země, nepochopitelná života odlišná, zcela „cizí“, zajít Kam může až Tematizace ciziny, cizinectví, cizoty, prvku cizího obecně, je nejsilněji reflektována a upřesňována cizinectví, prvku a upřesňována nejsilněji cizího cizoty, je reflektována ciziny, obecně, Tematizace byl objeven dopis z doby mého počátečního pobytu, ve kterém jsem si stěžoval na nedostatek život nedostatek na si stěžoval jsem kterém ve pobytu, počátečního mého z doby dopis objeven byl Asie. do střední Interhelpo do kolonie a poslán ze strany vyloučen právem jsem byl pohodlí, ního nejprveale se románu Věnujme Jako kvalifikovaný překladatel byl jsem poslán stranou do Moskvy, kde jsem pracoval na překladech na překladech jsem pracoval kde Moskvy, do stranou poslán jsem byl překladatel kvalifikovaný Jako že dobrým se, že nejsem straníkem, Ukázalo tragédie. vlastní má začíná Tam klasiků. marxistických mého se dotýkaly jež nepříjemnosti, na reagoval a malicherně maloměšťákem zůstal v podstatě jsem jsem když svazu, Sovětského sílu přetvářející obrovskou nepochopil jsem Prostě pohodlí. životního řečníkem. slavnostním ani hostem, ani již nebyl jsem když občana, sovětského životem obvyklým žil se jsem snažil a zřízení sovětského sílu pochopil pobytu letech dvou a po překonal jsem Později Když potom stranou. stále stojím že však vytčeno, správně bylo mi prověrce Na do kolektivu. zapojit 5 6 zachstánu; z korespondence Vondráčkové však zároveň vyplývá, že se Fučík na Weilově vyloučení ze vyplývá, však zároveň Weilově na Fučík se že Vondráčkové z korespondence zachstánu; 4 po vydání svého románu. Jestliže v Rusku během prověrky, která dle Petra Nového neměla daleko daleko neměla Nového dle Petra která v Rusku Jestliže románu. svého po vydání prověrky, během uniklKirova, zatýkání zavraždění po hromadného dnech k monstrprocesu,ve odehrála se protože Fu Julia do vyhnanství poslán a byl (zejména „pouze“ kolegů díky přímluvě českých oprátce Weil Jiří v Ka Balchašstroje přimluvilčíka, stavbu na převýchovu byl na poslán aby a navrhl, který za Weila se právě v oné „cizosti“ věcí a slov. věcí v oné „cizosti“ právě teprve měl přesvědčit Weil Jiří se – a byla dříve Ruskem“, – SSSR zkratkou nýbrž jen zemí, „není lem) na fakt, že „cizost nových postrevolučních společenských norem je v románu znázorněna jakýmkoli jakýmkoli v románuje znázorněna norem společenských postrevolučních nových „cizost fakt, na že sou jako chápán jazyk zde je že to, na Upozornila textilním, jak vnějším jazykovým“. tak převlekem, v textu se odráží a labilita norem změna a že i šaty; patří do kterého systému, většího znakového část nepřátelské, neznámé, lhostejnost, strach, sevření, úzkost, dráždit k odporuprvní od úzkost, dráždit sevření, apod. Již strach, lhostejnost, chvíle neznámé, nepřátelské, bude vůbec jista, Ri „[…] těžko si je ba že: že vědoma, jasné, s textem čtenáři je interakce čtenářské studiiupozornila zmíněné v již Stolz-Hladká […]“ zemi nemožné podivné, špinavé, zemi, v neznámé popsatelný kontrast dvou světů, vzdálených si k neporozumění světů, vzdálených dvou V jeho vlastně všem. ve kontrast pro podání popsatelný a Asií. mezi nemožnost Evropou Onu kontrast metaforicky srozumitelnost čtenářskou jednodušší slovy pochopit, jako podporujepřijmout, popisyi charakterizuje tím, že cizoty akceptovat, doprovází také nejrozsáhlejší pasáží díla – co se počtu stránek týče, jedná se vlastně o jeho polovinu. vlastně se o jeho Nesčet jedná týče, dílastránek počtu se co – pasáží nejrozsáhlejší také objevují se typu slovní spojení někrát cizí cizinec, cizí cizota, cizí svět, cizí cizí lidé, země, řeč, věci, opaková Weil si s manželem cizí“. až „budou cizí Ri cizí toho, bojí krajina, se občanka, cizí inženýr, slovy obtížně zachytit chce především: co cizíním nejrůznějších slova účinek toho, zesiluje derivátů bychom od románu mohli čekat. od románu bychom je část v první židovky Ri. Tato měšťácké mladé v první osudům věnuje části románu, se která knize, kritice upozorňoval na to, že se spíše jedná o tři obrazy, spojené sice jednotou dějiště (tedy Moskvou), Moskvou), (tedy dějiště jednotou sice spojené o tři spíšese obrazy, jedná že to, na kritice upozorňoval míry ale odlišném a do jisté herců, v osobitosti reality i jednotou a jedinečnosti prožívané jednotou nesměřující a hlavně k jednomu osudů lidských ztvárněných vyústění, což mravnímu společnému Žánrově se ustálilo označení ustálilo se označení Žánrově o něm podává i Jaroslava Vondráčková ve vzpomínkovém nevydaném textu nevydaném vzpomínkovém ve Vondráčková i Jaroslava podává o něm Prahy. Smutný osud „cizince“ ve straně, jejímž ideálům věřil, dokládá například záznam jeho kajíc jeho věřil, například záznam ideálům jejímž dokládá straně, ve „cizince“ osud Smutný Prahy. (je svém kádrovém životopise ve v LA zaujal uložen který Weil sám PNP a svědectví postoje, ného 132 J. Vrajová: Cizincem mezi svými (Weilova Moskva-hranice v kritické recepci současníků) . 135 . 32–33, Dřevěná lžíce Dřevěná . Torst, Praha 1995. Praha . Torst, Československý spisovatel, Praha Praha spisovatel, Československý . . Československý spisovatel, spisovatel, . Československý . Svoboda, Praha 1951. Praha . Svoboda, . Mladá fronta, Praha 1991. Praha fronta, . Mladá Literární kritiky Literární Literární archiv: Narozeni na přelomu století přelomu na Narozeni archiv: Literární . Český spisovatel, Praha 1995. Praha spisovatel, . Český Stati o literatuře Kritické stati z 30. let stati Kritické Moskva-hranice Židovská ročenka 2006/2007 ročenka Židovská . Strojopis uložen v LA PNP. Knižně vydáno v samizdatu v edici Knižně v samizdatu vydáno v LA uložen . Strojopis PNP. Odeon, Praha 1992. Praha Odeon, . Růže, České Budějovice 1969. Budějovice České . Růže, . Rkp. LA. Rkp. PNP. Literatura a fiktivní světy a fiktivní Literatura . Mladá fronta, Praha 1991. Praha fronta, . Mladá Mrazilo – tálo Mrazilo Zlomky a analýzy. Kap. Jistoty a nejistoty Jiřího Weila. Jiřího a nejistoty Jistoty Kap. a analýzy. Zlomky Tváře ve stínu Tváře Tvorba a osobnost I. a osobnost Tvorba Vlastní životopis Mladá fronta, Praha 1991. Praha fronta, Mladá 1990. 2000–2001. Moskva-hranice Praha 1975. 1979. Kvart Weil, J.: J.: Weil, Literatura V: Černý, In: o Moskvě. román Pavlačový Fučík, J.: R.:Grebeníčková, vrátil. se In: Weil H.: Jiří Hříbková, J.: Weil, zlí. jsou In: bohové že božské, skutky chválit chtě A.:Jedličková, Shledávám, Kalista, Z.: M.: Pohorský, J.: Weil, In: Weil. Jiří Člověk: P.: Nový, slova. a pravdivost Weil Z.: Jiří Stolz-Hladká, J.: Weil, In: literatury. české významný román Moskva-hranice, E.: Weilova Štědroňová, In: štěstí. a jeho O člověka B.: Václavek, Bezvýznamnost významem. učiněná J.: In: Vohryzek, J.: Vondráčková, ------15 objektivně Toto Černého konstatování se z historic se konstatování Černého Toto , i Weilovi osobně zůstala taková podoba podoba taková zůstala osobně i Weilovi , Odeon, Praha 1992, s. 596. 12 v nás svým omlouval, kdyžzpůsobem na . Československý spisovatel, Praha 1975, s. 231. 13 Kompasem Moskvy-hranice Tvorba a osobnostTvorba I. Kritické stati z 30. let 14 s Jilemnického nejpřesněji charakterizován v souvislosti s Riiným snem. palestinským charakterizován nejpřesněji . Mladá fronta, Praha s. 1991, 139. vyčítáno ono „maloměšťácké“ lpění na věcech, na drobnostech, detailu: na kávě, kávě, detailu: na drobnostech, na věcech, na lpění vyčítáno „maloměšťácké“ ono Moskvu-hranici Moskvě-hranici Moskva-hranice Weil, J.: Tamtéž, s. 22. Černý, Rusko V.: čistek v české beletrii. In: Domov je v je Domov Jiří Weil bude muset ještě jednou dramaticky prožít outsiderství, prožít odvržení, dramaticky cizotu uvnitř jednou vlastního ještě bude muset Weil Jiří legitimní v se Je souvislosti v s bylo Weilovi souvislosti Tolikrát cizinectvím po domově. ptát Ani Bedřich Václavek však nemohl Weilovi upřít upřímnost vyznání, snad proto jej ve své kritice, kritice, své upřít ve jej upřímnost vyznání, proto Weilovi však nemohl snad Ani Bedřich Václavek Václavek, B.: O člověka a jeho štěstí. In: Moskvou-hranicí 13 14 15 12 pláště za nepohody, bude to tvá země, bude se s tebou radovat a zachrání tě, budeš-li klesat únavou“. budeš-li klesat tě, a zachrání radovat s tebou bude se tvá země, to bude za nepohody, pláště hrdinům jako stejně že realitou, smutnou Je vidinou. utopickou pouze domova Weil jej ústy agitátora, který horuje pro kibucy, vykresluje těmito slovy: „Domov, kde je možno si od možno je kde slovy: „Domov, vykresluje který těmito horuje kibucy, ústy jej pro agitátora, Weil do vlněného do ní jako se zabalíš vody, do teplé vstoupíš do ní jako bude laskavá, zem počinout a kde citát), a zároveň vyvolává ony v úvodu příspěvku zmiňované negativní konotace, když v násle hned v úvodu konotace, ony příspěvku vyvolává negativní zmiňované a zároveň citát), splynout možno je s cizím bojem „jen že zdůrazňuje, se souvětí zmiňovaného světem, dující větě do strany“. prací se dostat zasloužit se, nechat ji přizpůsobit se sovětské společnosti a „vypálit v sobě všechno cizí“. Ono slovo „cizí“ nabývá Ono slovo v sobě cizí“. všechno a „vypálit společnosti ji přizpůsobit sovětské se nechat díla, vlastně je celého dvojího významu.též Jednak ale zároveň vyřčeno, je v němž souvětí, v kontextu předchozí (viz života vzpomínkou je jinou alternativu co na k tomu, k domovu, odkazem paradoxním váze, o čistý ubrus“. Domov, to je pro Weila v první řadě milovaná bytost a pak celá řada jednotlivých v první řada celá bytost a pak milovaná řadě Weila pro je to Domov, o čistý ubrus“. váze, bojo stojí všechno za to hrdinka Ri jestli chvíli spoluvytvářejí. pochybuje, jej detailů, které Weilova za vzpomínku „stotisíckrát – odpovídá si však bojovat vzápětí jednoznačně: za to sama stojí jestli vat, chvíli, ve rozhodne se kdy chvíli i ve porážky, Ri paradoxně charakterizuje Weil boje Principem ano“. vrací z práce unavená, touží po svém pokoji, knihách a klavíru, knihách pokoji, po svém sprše v koupelně touží peřinách, vonících vrací z práce unavená, k boji(charakterizované když odhodlává A pak v Moskvě se proti Asii kouřící koflíku a plném kávy. ve o květiny svůj lenivá, Roberta, úskočná, nečistá, vede nestvůrná), jako boj „o stole, na šálky o své na stříbrných lžičkách, porcelánu či kleštičkách na cukr. Fučík ironicky napsal, co že je „šosáčkovi do „šosáčkovi je že co napsal, ironicky Fučík či cukr. kleštičkách na lžičkách, stříbrných porcelánu na charakterizuje Weil sýru“. v ementálském dírou světa, dívá jen když svět na se problémů velkých všech detailu. Když Ri akcentací se dobrodružství v počátku palestinského právě během domov románu vraždu, aby si zachránil život během druhé světové války. války. druhé během život světové si zachránil aby vraždu, s jako polemika se sovětským řádem a blíží argumenty jistým se tvrzením řádem polemika známým sovětským jako se dobře o protirevo ‚byrokracieʻ.“ funkciluční a protihumanistické sovětské sebe svou skrývat bude muset když fingovat původu kvůli – to se židovskému a nakonec národa která srovnává srovnává která příběh vůli, působí Fischerův nakonec že V.) J. – (Weilově jeho proti „snad stalo se psal,že je dokladem oné „cizoty mezi vlastními“, která se v době převahy dogmat nad kritickým v době se nad myšlením dogmat která převahy mezi oné „cizoty vlastními“, dokladem je budovatelských tón oslavný předepsaný diktátem nepřijalikteří stranickým všem, realitou denní stala nálad. Ale jinak, co se účinků té pravdy týče, Weil neví, napsal.“ co Weil týče, pravdy Alejinak, té účinků se co Zároveň jasnozřivé. jeví téměř jako následovalo, knihy po vydání co toho, odstupu a s vědomím kého 134 Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského Karla Strnadová Předválečná tvorba Egona Hostovského tematicky vychází z jeho životních osudů, což je samozřejmě příznačné i pro jeho tvorbu exilovou, které jsme se věnovali v jiném příspěvku.1 Stejně jako autor trpí i jeho postavy především ztrátou jistot, destrukcí mezilidských vztahů, pocitem vykořeněnosti a sa- moty. V celém jeho předválečném díle se téma izolace a osamocení člověka ve společnosti, kde vázne schopnost dorozumívání, objevuje v různých obměnách a v různé intenzitě. Postavy v Hostovského předválečných prózách jsou navzájem do značné míry podobné, nelze však hovořit o mechanické ty- pizaci. Shoda vyplývá z autorova životního pocitu, který vyplouvá na povrch v existenciálně vyhroce- ných situacích, jakými jsou pocity neustálého děsu, stísněnosti, neschopnosti mezilidského kontaktu, vědomí konečnosti lidské existence. Člověk trpí při pohledu na rozpad veškerých životních jistot, mezilidských vztahů, hledá způsob, jak se s depresivními stavy vypořádat. Protože se nemá se svou úzkostí komu svěřit, zůstává zcela opuštěn ve svém niterném vězení, stává se vyhnancem mezi svými. V dílech z let třicátých se životní skepse a vykořeněnost objevují především u postav determinova- ných židovským náboženstvím: povídka Ghetto v nich (1928, 1934 v knize Cesty k pokladům), romány Případ profesora Körnera (1932) a Dům bez pána (1937). František Kautman uvádí, že by výskyt těchto pocitů mohl snad být jako u Franze Kafky podmíněn Hostovského židovským původem.2 Povídce Ghetto v nich výrazně exponuje téma židovství. Tradice ghetta, chudoba a nespokojenost na jedné straně, láska a bohatství na straně druhé. Mezi tím probíhá život mladého žida, který je už svým původem odsouzen k věčnému sebetrýznění. Židé, věční tuláci, hledající „své“ místo na zemi, jsou vězněni nejen v organizovaných židovských osadách, ale také sami v sobě. Člověk-žid se nedo- káže oprostit od obecného názoru, že židé jsou méněcenní. „[…] my židé jsme přes všechno ne- smírní slaboši. Hodni politování.“3 Židovství je u Hostovského nazíráno jako nesmazatelné znamení, jehož není radno se zbavovat. Každý se má naučit žít s tím, co je mu dáno. Myslí-li si jedinec, že unikne, pozná tvrdost dna reality, na které bolestně dopadne. Člověk neovlivní minulost, nemůže změnit to, co se stalo, ale zároveň je bezmocný i proti budoucnosti. „Včerejšek je za mými zády jako temná smrt a zítřek se rodí bez mého souhlasu.“4 V povídce Ghetto v nich je zachycen komplex židovské méněcennosti. Nejen jiní, ale i samotní židé si o sobě myslí, že jsou zřejmě někým podřadnějším. S časovým odstupem vypravuje třiadvacetiletý žid Pavel útrapy svého mladého života, spojené nejen s láskou, ale také se srdce drásajícím utrpením, které plynulo z neporozumění otce a syna. 1 Srov. Strnadová, K.: Vnitřní a vnější exil Egona Hostovského. In: Czaplińska, J. – Giergel, S. (eds.): Od banity do nomady. Uniwersytet Opolski, Opole 2010, s. 28–34. 2 Srov. Kautman, F.: Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského. Evropský literární klub, Praha 1993, s. 25. 3 Hostovský, E.: Cesty k pokladům. Melantrich A. S., Praha 1934, s. 115. 4 Motto od Giovanniho Papiniho, kterým Hostovský uvozuje první kapitolu Ghetta v nich. Hostovský, E.: Cesty k pokladům. Melantrich A. S., Praha 1934, s. 95. K. Strnadová: Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského ------139 naplněn naplněn Nakonec po Nakonec 11 „Vrazil jsem hla jsem „Vrazil V situacích, kdy 10 13 12 , pátráním sourozenců Adlerových Adlerových sourozenců , pátráním Dům bez pána točí kolem hrdinova návratu do rodného domu, jenž domu, jenž do rodného návratu hrdinova kolem točí Akropolis, Praha 2001, s. 144. . ERM, Praha 1994, s. 115. (1937) vznikl ortodoxních chasidů, za nimiž Egon se poznání pod dojmem Dům bez pána Případ profesora Körnera. profesora Případ Dům bez pána s. 283. s. 285. Hlavní postava, Emil Adler, prodělává v díle určitý přerod své osobnosti. Bezvýznamný osobnosti. své úředníček, určitý přerod v díle prodělává Emil Adler, postava, Hlavní lidé vra se kterému bod, ke domu.Domov, rodného téma v románuzaujímá postavení Důležité Vědomí blízkého skonu přináší Karlu Körnerovi jiný pohled na vnímání času. „Slyšel odbíjení ho vnímání „Slyšel času. na přináší pohled Karlu skonu blízkého Körnerovi jiný Vědomí lidi sledovat teď Může vlastnísmrti usmíření. myšlenka posléze Dlouhodobá přinášíprofesorovi Román v cyklickém neustále se Vyprávění kruhu o jistý druh tedy k určitému pouti, vést má jež Jde a nalezení. návrat motiv díla představuje Stěžejní Hostovský, E.: Hostovský, E.: Tamtéž, Tamtéž, ostatních protagonistů. Na rozdíl od dřívějších děl je zde již patrný určitý přerod v autorově tvorbě. tvorbě. v autorově určitý přerod již patrný zde od dřívějších je děl rozdíl Na protagonistů. ostatních vše se skrývá pod zdánlivě hlavní akcí děje románu vše skrývá se románu děje akcí hlavní pod zdánlivě skleněné který otevřel klíče, by v hledání a sama sebe v hledání mění se kauza odkazu. Celá otcově po vystavěli. sourozenci si mezi jež sebou zámky, Kláry ženy vedle bezbarvým stereotypním, prodlévající vlastní o svou spokojenost, jen se starající Moc přespříliš až „šťourat“. životě svém ve začíná kraje po příjezdu do domovského se způsobem, ze se života. Pomalu do jeho zasahuje osudově a nadějí, porozumění snů, dětských místa domova, pro svou dobrodruh a celou sobecký snílka, vášnivý, kterýzmateného stává neví, chce, od života co sourozenec. chápající jako završuje měnu jistoty. když znakem je a který vzdaluje, hledat, se nutné je nejistotou, světě ve jsou-li zahlceni cejí, přízraků, místo toto ale v díleObydlí nemohl má by jako hrdina duše, vězení funkci také určitého V domě uniknout sobě. sám nemůže opustit, jako tak kroku, každém na pronásledují ho zde které a spoutanost. hrdinovu uzavřenost pozorovat můžeme prostoru a v jeho omezeném někde Ach! Tady Ach. vrátil se lože. jsem na Zase sebe. kolem a chvíli do zdi tápal vou a marně slepě zdánlivě.“ jen odešli jsme z něhož bezvýchodném domě, v tomhle vina,je tady, 10 11 12 13 din a toto odkapávání a ubývání času, jenž náhle byl ohraničen, tížilo můra.“ byl náhle jako ohraničen, ubývání a času, jenž odkapávání din a toto rytmus, svůj přítomnosti,ztratí hniloba čas přirozený ležíjen zde o budoucnosti, jeho mizípředstavy bytí lidského Konečnost existenciální nadcházejí z každého vyvolává úzkost pokulhávat. začne krok další minuty. cího z každé dne, lidských všech odhaluje tajemství přetvářek, pomalu života. Zbaven lidského pomyslných bez jejich nový Žije přijímat život. přítomností, budoucností, ne začíná očištěn zcela a neduhů, slabostí bytí, dosavadního existenciálními svého obklopen otázkami svýmsebe, pro žijevnitřním jen životem, Jen rozhřešení. postav přinesla většině nakonec z nichž Pravda bezcílná plynula nevědomost. pouze lidského nejděsivějšího ho toho nezměnil. Körner se a zbavila Smrt přítele vrátila mu profesor ženu, řád.“ význama svůj má všechno utajený „[…] je všem smysl ve […] utrpení,samoty. […].“ zbytečný jsem „[…] nebyl života, cíl svého cesty. své smysl znal po zdáním povrchním Pod RusPolska. a do vypravil Podkarpatskou na s Jiřím Langrem Hostovský odkrývá tajemně se souladu a příbuzenského vzájemná nevší jen rodiny židovské divné a spořádané člověk se kdy lidské existence, podoby a smyslu hledání Otázkapo ostražitost. nepřátelská a mavost vytváří se s množstvím odcizuje a mezi pomalu ním a světem tradiční sobě propojena sám je propast, světě. v současném osudu židovského otázkou chasidskými legendami, symboliky, židovské psychologickými rovi do několika potlačován se je epizod rozbíhající tok být Dějový musí prodán. příběhu Emila Adlera zachytit vypravěče pozadí charaktery na spíše se snaží díla.nami Hostovský i jedinec. nikoliv pouze rodina, celá je Zachycena – to vztahů, pevných vlastní totožnosti skutečných porozumění, lidské existence, cíli. smyslu Hledání - 5 ------Tři starci Tři 6 7 odkrýválid nejniternější Pavel je vězněn ve svém „vnitř svém ve vězněn je Pavel Hostovský, E.: Tři starci. In: Hos 8 (1926), má důležitou roli při ovliv roli důležitou (1926), má nakonec zničí její skutečný přístup zničí skutečný její nakonec s. 124. , Zavřené dveře Zavřené Ghetto v nichGhetto představuje pro hrdinu lék proti samotě. „Žena! Její vzta „Žena! Její samotě. proti lék hrdinu pro představuje Příběh básníka Zdeňka Ondříka básníka Příběh (1932) je hlavním hrdinou také žid. Učitel zeměpisu a mate zeměpisu žid. Učitel také hrdinou hlavním (1932) je Návrat V. Horák V. a spol., Praha 1926, s. 19. Melantrich A. S., Praha 1934 V. Horák V. a spol., Praha 1926, s. 11. 9 . Akropolis, Praha s. 1997, 201. vystupuje žena ve dvou základních podobách, které se v různých se které podobách, základních dvou ve obměnách vystupuje žena Zavřené dveře. Cesty k pokladům. Zavřené dveře. Případ profesora Körnera profesora Případ Drobné prózy Komedianti my podivínští snílkové z Židovských ulic a z rozbořených ghett jsme jiní než ostatní židé. židé. ostatní než jiní jsme ghett a z rozbořených ulic z Židovských snílkové podivínští my Srov. Hostovský, E.: „Jsoudvě lásky na zemi, proa jednu z nich se musí člověk rozhodnout. Jak říkám dvě– navzájem nesmiřitelné Hostovský, E.: Tamtéž, s. 139. Hostovský, E.: lásky: barevný vítr a velké ticho. Já jsem se nakonec rozhodl pro velké ticho. Nic jsem neztratil tak,Tak a všechno jen jedna láska získal. čeká na člověka: barevný vítr anebo velké ticho.“ tovsvký, E.: Postava Karla Körnera představuje nesamostatného sebetrýznitelského žida, který se přesto snaží sebetrýznitelského snaží žida, který nesamostatného přesto se Karla představuje Körnera Postava Re skutečností. Körner překvapován Karel je v němž prostoru, pohybuje, se Díky ohraničenému V románu […] A za ukojení lásce. žízeň po věčnou žízeň, jen kosmickou Máme zákona! mravního v sobě Nemáme jsem pokud sebevědomí, své prodal jsem minutách V desíti ďáblu! duši bychom zapsali žízně této my jsme Takoví a pohledů. slov vlídných za několik otce vlastního i čest jsem prodal měl, jaké kdy ulic. z Židovských podivíni vztah moti nalézt Základním nedokázal k otci. svůjkvůli uvědomí kterému si egoismus, Nakonec Milostné poblouznění Jany Karenové v povídce Karenové Jany poblouznění Milostné Motiv lásky, vztahu, bez něhož je život ztracen, je také základním prvkem základním také je povídek vztahu, v knize ztracen, život je bez něhož lásky, Motiv Už v prvotině Egona Hostovského, cyklu povídek Hostovského, v prvotině Egona Už 8 9 6 7 hrdinů. Posléze odhaluje jejich skutečné masky. Jeho ideály se hroutí: přítel Osvald mu svádí ženu, ženu, svádí mu hroutí: Osvald se přítel ideály Jeho masky. odhaluje skutečné jejich Posléze hrdinů. s vypočítavou prostitutkou. zahazuje se Holšík student 5 útěchu ve snění. ve útěchu svůj kladných nutí opouštět svět jej v němalita Rány vzbuzuje ale i zájem. nepochopení, skutečnosti prolomit zdi své samoty a najít cestu k lidem. cestu samoty své a najít zdi které prolomit svým ke buduje Ze nitra svého bližním mosty, nacházející povaha, slabošská jako Žid zachycen je neporozuměním. znovujsou a znovu strhávány matiky Karel Körner žije pouze v očekávání, že dostane odněkud, od někoho osudovou ránu. Jako Körneržije pouze Karel matiky Jako ránu. v očekávání, osudovou od někoho odněkud, dostane že nenávist učitel nevěru, jako manžel jako stavu, zdravotního zhoršení svého očekává člověk nemocný Holšík. a student Marta žena Osvald, Petr doktor tři postavy: něj zosobňují pro svět Okolní studentů. přijímá okolí. Se světem se nevyrovnává žádným činem, nýbrž depresivní krizí. Přes všechny pocity všechny činem, nýbrž krizí. žádným depresivní nevyrovnává se Přes světem přijímá Se okolí. sestoupí. ale nečinně čeká, k němu až po silném životě, touží nedoceněnosti vem povídky je touha vykročit z osamocení, přičemž je předem dáno vědomí její nesplnitelnosti. Sen Sen nesplnitelnosti. její vědomí dáno předem přičemž je vykročit povídkyvem touha z osamocení, je pasivněa nitra svého do uchýlen je hrdina Hostovského nesplněn. zůstává života pokladů nalezení o ním ghettu“ – pro svůj sen o velké lásce zapře vlastního otce, a to kvůli někomu, kdo jím opovrhuje. kvůlikdo jím opovrhuje. to někomu, a vlastního zapře otce, svůjlásce velké – pro o sen ním ghettu“ Pouze pud sebezáchovy přivádí básníka k rezignaci na tento způsob života. způsob tento na přivádí básníka k rezignaci pud sebezáchovy Pouze vždy židem.“ mne zůstane pro „…žid otci. uvěří prolhanému k židům, prázdnotu svých prožitých dní. svých Povídka prožitých prázdnotu svým tedy tichem“, „velkým před strachem umírají dvorci Lidé žijící osamělém na pocity ské pudy. a šílené ně představují pro života smrt. existence, své Ideál konečnost přiznat Bojí se vnitřnímživotem. nový v náručí život noc začínají všem. každou patřila která vítr“, orgie – „barevný dívky Kateřiny, objevují i v ostatních dílech Egona Hostovského – jako symbol lásky tělesné a duševní. symbol tělesné – jako lásky Hostovského dílech Egona objevují i v ostatních citovou a zároveň bohatost dějovou uvědomují (1938). V prostorách si tři starci zahrady klášterní žené ruce usnuly, vydechla na ně svou holubičí duši. Všechna jeho dřívější touha se zděšeně ukryla zděšeně se dřívější touha jeho holubičísvou ně duši. na Všechna vydechla ruceusnuly, žené poskytující strom, v koutku úkryt jako kdesi tu stála cizinec. A žena co ptactvu všemu nebeskému.“ V povídce ňování protagonisty žena. V povídce žena. protagonisty ňování 138 K. Strnadová: Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského ------141 Žhář Žhář (1933) a 17 Tamtéž, s. 73. Černá tlupa Černá 20 Únik před zmechanizovaným světem se posléze posléze se světem zmechanizovaným před Únik 18 s. 92. , Akropolis, Praha 2001, s. 48. ERM, Praha 1995 se příběh tajné skupiny stává podobenstvím o světě, v němž podobenstvím fantastické se o světě, stává příběh se skupiny tajné 19 Ztracený stín. Ztracený Černá tlupa. Černá tlupa Černá s. 129. , „Kam vlastně utíkám? – Teprve nyní jsem si uvědomil, že jdu docelaopačným směrem.“ Hostovský, E.: Po příjezdu ke svému dědečkovi se hrdina ocitá v krajině svých představ. V samotářském prostoru prostoru V samotářském svých představ. ocitá v krajině hrdina se dědečkovi svému příjezdu ke Po šílenství. pokraji před na stojí Samota I Karnetův bláznů. dědeček světu blízký velice dětí je Svět Josef Bašek nedokáže přijmout svou vinu za lži, které napáchal. Jeho sobectví vrcholu, dosahuje Jeho přijmout vinu napáchal. svou nedokáže za lži, Bašek které Josef V románu v osmi až započal doby, té smyslu Do letech. Karneta Jiřího v pravém se postavy ústřední Život Hostovský, E.: Tamtéž chorobou upoután na lůžku, znal jen stěny svého dětského pokojíku a výhled pokojíku do dětského z okna. svého Vykročení stěny jen lůžku, znal na upoután chorobou s každodenní se dítě podmaněné nedokáže dnů zlom, šedí veliký sny představuje světa skutečného a zlí. postaviliněj tudíž dospělí, jsou a špatní před clonou, kterou tajemnou za něco vypořádat.Hledá robin se Poddává zevšedněním. Karnet před svůj Jiří brání fantazie svět zrození“ „druhém svém Po který podsouvá primitivním bláznovi.a hochům zdivočelým svobody, ostrově o snu sonovskému vzájem Propast do války. odcházejícího otce svého pochopit smutek nedokáže fantazii své ve Utopen příliš je hluboká. neporozumění ného svého K uskutečnění her. jeho prostředím stává se svým Válka propadá přeludům. domu dědečkova na chlapců, kterou hordu shromažďuje dospělých gard po vzoru zelených sebe kolem válečných snu svobody. dospělým proti boje za zachování marného pouští do předem se tlupou. Ta zve Černou vrátilo stáří dětský jemuž s dědečkem, pouze rozumí si z dospělých že vzdaluje, natolik mu Realita se svět. na pohled byla veliká která „Samota přítelkyně, okolím. nechápavým před útočiště starce i pro dítě pro stavuje 17 18 19 20 pro spravedlnost, který neunáší podvodné jednání a manipulace, a jeho stín toužící po zisku stín toužící lepšího a jeho a manipulace, jednání který podvodné neunáší spravedlnost, pro a bez po roztříštěna je člověka smrt. a na život boj na Mysl svádějí a oba cenu, za jakoukoliv postavení – rozhodnost, postrádá Bašek Josef být úředník Dvojník co moci vše, nemůže zahrnuje scelena. opět osudy pěstech sevřít nikdy nedokáži v obou chvíle rozdvojen, jsem této svým jít za cílem.dravost „Od bude Baškovi Josefu zrozeném chopit moci! se V nově dokáže já mého část jedna jenom lidí, protože tvor…!“ a nesmělý urážený ponížený, dvojník – ten žít z minulosti jeho věčně totiž měly jej činů, které následky nést schopen Není když lidi za viníky kolem. označuje svých skutků chyby. zkázy své si uvědomí pokraji Na zachránit. dlouho zraje ošklivostí a nenávistí, která před řečeno v únik přesněji samým, sebou proměňuje před co vnitřní dvojník poté, Jeho povrch. na až dostat nekontrolovatelně může v duši se a někdy člověka moci, v zápase při o moc mít trvale.okusil slast S prohrou ji touží zmizí, Stín dosněn. jakmile sen je nejhrůznější, lidské vítězství. to v něm co ztrácí přijetím k Josefovi selhání svého chází Dobrovolným smrt, prošla mne, dotkla se právě svůj ztrácí probudit, vnitřní společnost bezcitná „Tudy stín. mohla nervy Obnažené pruhy bolesti. Ztratil bez myslícího centra… Raneček svázaný kostí mne. na dýchla svůjjsem vnitřní stín.“ v románech nejvíce uplatněn Hostovského dětství Egona Motiv v tvorbě je rodinné Základní dospělých. dětí a svět svět nekompromisně (1935). V obou stojí dílech sobě proti nepochopení. bariérou odděleny vztahy jsou chaosu velkém ve se života, lidského marnosti bezmocnosti. „Tak obrazem hry stávají dětí o svobodě příběh, A také který vypravuji, dnes vám a dítě. bytosti: pří shodě dvě je blázen v bratrské sešly doby však, hruMluvím dvou. bláznovství.a rozlišit kdy dětí uměl těch hrách o Nicméně kdo právě během bláznovy?“ od pravdy tvář moudrosti jejich a pravou dospělých od života - - - Začíná se objevovat objevovat se Začíná 14 Nakonec toho s jeho toho pomocí Nakonec 15 Evropský literární klub, Praha 1993, s. 117. . ERM, Praha 1994, s. 157. Akropolis, Praha 2001, s. 16. (1931) se objevují všechny motivy z dřívějších děl Egona Hostovského, rozdíl rozdíl Hostovského, Egona děl motivy objevují (1931) se všechny z dřívějších Dům bez pána Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského. Ztracený stín. Ztracený 16 Ztracený stín Ztracený Srov. Kautman, F.: Srov. Hostovský, E.: Hostovský, E.: Pohybujeme se na rozhraní dvou světů, a to skutečného, který přináší deprese, zklamání, a světa a světa zklamání, který přináší deprese, skutečného, světů, a to dvou rozhraní na se Pohybujeme poněkud šilhavá dívka opisovala osm hodin denně adresy na obálky, telefonista si hrál celý den se celý si hrál telefonista obálky, na adresy denně hodin osm opisovala dívka šilhavá poněkud bavlny dodávky knihy tlusté do veliké, zaznamenával jsem já deskou, a zapojovací sluchátkem a příze – atd. modelu jméno nese název její z něhožúniku. není Paradoxně prostor, označuje Globus Továrna Na první pohled je úředník Josef Bašek úspěšným, bohatým mužem, ale v hloubi bohatým úspěšným, mužem, první Bašek Josef Na úředník je pohled pod se duše světlovlasá, sedící mne Vedle přemýšlení. většinou nevyžadovala pověřeni, byli jsme kterou Práce, Román zachycuje člověka ve zmechanizovaném světě, který se chce zbavit pout a dosáhnout „cíle a dosáhnout pout který zbavit chce se světě, zmechanizovaném ve člověka Román zachycuje Richard Adler, postava ze záhrobí, je neustále přítomen ve svém domě, u svých blízkých. I z onoho I z onoho u svých blízkých. domě, svém ve přítomen neustále je záhrobí, ze postava Adler, Richard V rodném domě se scházejí členové rodinného klanu, zde hledají oporu pro své jinak prázdné, prázdné, oporu jinak své hledají V rodném pro zde klanu, rodinného členové scházejí domě se 14 15 16 myšlenku, že existuje jeho bojovnější a bojácnější kopie, dvojník, existuje ubožáka jen že kopie, bojovnější osamělého a bojácnější který jeho myšlenku, v těle smyslem duší a se s citlivou Bašek, člověk Josef žijí spolu pravý těle příležitost. svou čeká na V jednom vytvořeného v vzpomínkách, na představách zejména založeného vnitřního, světa jedince, mysli a re skutečností staly ony se aby touží, naplnit, hry sny své Prostřednictvím hrdina pokouší se a snech. živí v sobě Bašek Josef jevy. s patologickými až hraničí představy Jeho pouhým přeludem. naopak alita Země. Do tohoto světa, plného intrik a mašinérie, nemá nikdo cizí přístup. Ředitel si své loutky vybírá loutky si své Ředitel nikdocizí intrik nemá světa, plného přístup. a mašinérie, tohoto Do Země. revolta jakákoliv je s nimi,světu si dělá tomuto Proti životy, vhodné. za jejich uzná ovládá co sám, prohraná. předem škraboškou mrzké lži choulí slabý, zcela osamocený jedinec, kterýjedinec, neví, s životem,naplnit. co jej jak osamocený zcela mrzké lži choulí slabý, škraboškou zlikvi a posléze polapí textilního člověka Globus Prostory stereotypem. obklopen závodu je Hrdina a přání. touhy jeho myšlení, samostatné dují jeho své cesty“. Není schopen se postavit světu kolem sebe se svou pravou tváří, proto tvoří tváří,dvojníka, proto pravou svou sebe se sebe kolem světu postavit se schopen Není cesty“. své a klamu. přetvářky s maskou V románu V románu fakt, ani determinující převažující jeden na neomezuje spočívá v míře se už Autor zobecnění. jejich rasy. hranice na dosáhnou. Všichni čtyři zcela zmoženi svými životy se mimo rodný dům otevírají jeden druhému, čtyři svými jeden dům otevírají zmoženi životy zcela mimo rodný se dosáhnou. Všichni dlouhotrvající tak se a zbavují se tíže samoty. poslouchají světa ovlivňuje osudy svých dětí, které na cestě životem zbloudily. Vše, co se v domě děje, má zblou v domě má se co děje, Vše, zbloudily. životem cestě na ovlivňuje svýchsvěta osudy dětí, které aby bylo, odkazem jeho a zároveň otce přáním Největším směr. jim správný zpět, ukázat dilcenavrátit si byly oporou. aby děti k soběse zády, nikdy neobracely navzájem se, že jej neprodají a najdou cestu k řešení bolístek, které každého z nich trýzní. z nich každého bolístek, které k řešení cestu a najdou neprodají jej že se, ho které dotazů, nevysvětlitelných mnoha Emil do zápasu vtažen je odpovědi. a žádné otázek spousta vlastnímu? tomu ani když nerozumí svých životů sourozenců, po smyslu pátrat má Jak svazují. Neschopnost pohnout se z tohoto stavu navozuje čím dál tím větší netečnost, snaha problémy řešit řešit problémy snaha netečnost, čím tím dál větší z tohoto navozuje se pohnout stavu Neschopnost k tomu, nejskrytější Impulzem aby snižuje. se vypluly pocity o možném úvaha je postav povrch, na Rozhodnou zmizet. najednou má a harmonie lásky her, dětských jejich domu. Místo rodného prodeji nimi se vytrácí. Vzájemně jsou si záhadou se svým tajemstvím a zároveň jsou pro ně stejně tajemné tajemné ně stejně svým se pro jsou si záhadou jsou tajemstvím a zároveň vytrácí.nimi se Vzájemně rozpolcený. niterně cítíse zbytečný, sám, Každý z nich svůj, kterém ve ten má vlastníi jejich životy. v nichž ortodoxní židovství obrazy, prolíná se míchají všeho se fantazie. zbytky dětské toho se Do samotářské a zmatené životy. Sourozenci Adlerovi se ale jeden druhému vzdalují, porozumění mezi druhému Adlerovi vzdalují, ale jeden se porozumění Sourozenci životy. a zmatené samotářské 140 K. Strnadová: Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského ------143 Případ Případ s. 22nn. . SPN, Praha 1991. Praha . SPN, Obě roviny existují Obě roviny významově nezávisle , 1, 1933,, 1, č. 16, s. 498. 25 , 1, 1933, č. 16. , 1, 1933, č. Praha 1996, bratr hlavní postavy Jindřich tak intenzivně touží touží intenzivně tak Jindřich postavy hlavní bratr & H, ), nebo kterého vidí v jiných kterého ), nebo (román lidech Listy pro umění a kritiku . Ztracený stín Ztracený Česká literatura 1910–1945 literatura Česká V jeho tvorbě se pak odrážejí všechny útrapy lidského vyhnance, vyhnance, lidského útrapy V jeho všechny odrážejí tvorbě pak se . Nakladatelství H Listy pro umění a kritiku umění Listy pro Cesty k pokladům . 26 In: . ), vzbuzuje v Jindřichovi a skrze v jeho realizování něj možnost bratrovi z knihy Egon Hostovský Egon ), strádá skutečností věcí. věcí. skutečností ), strádá Pan Lorenz Pan Dům bez pána Psychologický román Psychologický : . Srov. Černý, O Egonu Hostovském V.: Skutečnost, že Egon Hostovský pracuje vždy s několika pracuje Hostovský Egon že Skutečnost, významovými něj ty pro je rovinami, V povídce ale nedokáže Často chtivostí. lačnou uniknout,Objeví-li s dravou, možnost se vrhá po ní člověk se spo ve determinaci jeho člověka, ale i na nitro na zaměřuje důsledně nejen se Hostovský Egon doplnil osudy jejich o dobrodružný zdokonalil, svých do nitra hrdinů pohled autor času Postupem Srov. Papoušek, V.: profesora Körnera profesora od sebe nejsou které a reálné, snové roviny rozhraní na tajemství pohybujeme se rouškou pická. Pod víc autor židovství svých prvních a z něho tematizoval prózách Ve plynoucí odlišitelné. vždy zcela vnitřní exil, vnitřní exil v dalších tento dílech pak rozšířil zobecnil, postupně komu mimo židovskou pak 1939, únor 1948) se (březen emigrace dvojí univerzální pocit. autorovy nitu, V době ukázal jako pocit vnitřního tak vyhnanství se postavy vlasti. i jeho milované faktickým Autor násobí opuštěním natrvalo bloudícími stali cizinci. v doslovném emigrantů příběhy to s cizím Jsou ztotožnit prostředím. který zcela nikdy se nedokázal vyhnanců v němž tedy z prostředí, smyslu, v sobě žijí, sami bloudí kteří i mezi ostatními i obrazném bez jistoty domova. spřízněné duše, bez porozumění Literatura Hostovském O Egonu V.: Černý, J Holý, 25 26 minulosti, sen je „kusem života”, který „touží být který životem“. „touží života”, „kusem je sen minulosti, střetům. ale pravidelným krátkým, k jejich dochází sobě, na bezmyšlenkovitě že krajin, exotických do prchnout uniknout přízemním existenciálním starostem, do říše svýchpřijímá V celé snů. letenku představ urputný boj dimenze svádějí povídce neustále za mystickou označit lze kterou Postava, Lorenze. pana postava je představitelem jehož a skutečnosti, román (srov. snu. jejich stří dvou ve v různých se pohybujeme intencích Hostovského dílech Egona zmiňovaných všech Ve vlastně vytváří člověk si které Dva světy, skutečné. a fantazijní snové, rovinách, proplétajících se davě existuje v jeho pouze z něj prostředí může mysli, Snové sám. vypudit zla, pocity záblesky a všechny a vytvořit oprostit chce od nichž se ráje bezelstného do svého harmonii, si ale nikdy nemůže se stavy, znovu jen a znovu se skrývatmožnost má býta stále Neuteče, ukrýt tváří drsnou reality. před zcela nacházen. do existenciálních opětovně podniknout a upadá cokoli svobodou rychles tak krátkodobou nabytou úzkosti. stavů pilířích: jeho a člověk tematických základních dvou na především díla postavena jsou Jeho lečnosti. vztah a jeho samotnému. k sobě – a člověk vztah světu k okolnímu sou lidského problematiky a mravní v otázkáchpsychologické příběh platnosti obecnější nabývající hlubší pova liší především od předcházejících se Hostovského Egona děl pozdějších žití. Postavy Vyvíjí i motiv trpící se dvojníka. Člověk vztahy. společenskými a složitějšími bohatšími hokresbou, kterýdvojníkem, v něm je (román ------22 . Konfrontace . Konfrontace Žhář (1934). Hrdina se ve ve se (1934). Hrdina . SPN, Praha s. 1991, 67. Cesty k pokladům s. 84. , ), dětské sny se hroutí prozřením a pocho prozřením hroutí se sny ), dětské z knihy Ve svých snech unikají realitě, odcizují se tak společ odcizují tak se unikají svých snech realitě, Ve 21 Důmbez pána Dětský sen se od dospělého liší především tím, že se do se tím, že liší dospělého od se především sen Dětský Modré světlo Modré 24 Česká literatura 1910–1945 In: . Melantrich A. S., Praha 1934 ERM, Praha 1995, s. 168. Žhář. Cesty k pokladům. Psychologický román .: 23 s. 22. , Srov. Holý, J zklamání. Děti jsou protagonisty také v povídce také protagonisty jsou Děti pět Bohužel víra. předchází deziluzi každou nicméně deziluzí, velkých čas tehdy to byl ano, Ano, nebylo těšit, se nač nebylo věřit, več nebylo vypravuji, o níž v době, sklíčka, modrého příběhu po roků svá i na rád vzpomíná – pak daleko takhle bídě své ve člověk A dospěje-li vystřízlivět. z čeho ani tedy Hlavní postava, patnáctiletý Kamil Simon, začíná pociťovat nedostatek sdílnosti, a to nejen v ro sdílnosti, nejen a to nedostatek Kamil pociťovat patnáctiletý začíná Simon, postava, Hlavní Dětský svět tvořící groteskní zrcadlo světa dospělých se objevuje také v románu v románu objevujetaké se dospělých světa zrcadlo tvořící svět Dětský groteskní kte svých života a stereotypu obyvatel, v každodennosti utápí se Zbečnov maloměsto Severočeské S Franzem Kafkou má Egon Hostovský společné mísení vyprávěcí roviny reálné a snové, které které snové, a reálné roviny mísení společné vyprávěcí S FranzemHostovský Egon Kafkoumá Také v této povídce je dětský svět nerozlučně spjat s tajemstvím. Hlavní aktéři, dva kluci, dva aktéři, s tajemstvím. vzdorují Hlavní spjat nerozlučně svět povídce dětský je v této Také vytrženo více života O to pak se být bezstarostného jinak realitou. může drsnou svého I dítě ze Hostovský, E.: Hostovský, E.: Tamtéž 22 23 spělí ve snech vracejí právě často do dob dětství. do dob unikají často lidé Snem z přítomnosti právě do budoucnosti či vracejí snech ve spělí 21 neustále přecházejí jedna v druhou, jedna přecházejí postihnout. líčení neustále A také přechodu moment čtenář stačí aniž rovině: píše o dvojí souvislosti Hostovského u Egona se V této existenciálních a hrůzy. úzkosti situací symbolické“. a „fantazijně reálné“ „věcně snaží dosáhnout opětovného štěstí, na které mu v mysli neustále vyvstávají vzpomínky. Předpokla v mysli mu které na vyvstávají vzpomínky. neustále štěstí, opětovného dosáhnout snaží existuje hodnotnějšího. že pevnějšího, či existovalo něco toho, vědomí úniku tedy dem je přehlíženosti a nepochopení od dospělých svými z nichž dospělých od a nepochopení pohádkovýmipřehlíženosti představami, neustále jsou zisku budoucnost. vidíjeho a lepší svou vytrhováni. k pokladu na naději V cestě dítě plný ideálů. ideálů. plný dítě plynoucí z dobrodružného tajemstvím umocněno je v lid paliče, identity záhadného odhalování srdcích. ských vzpomínkách každé vrací byl k doběsílu jako dětství,svého svůj ještě měl změnit,život protože kdy zklamání. Kdyžzklamání. vytržen je ho využije dospívající Dora, odvrhne a pak z bezstarostného panovačná kvůli kvůli vlastníostatním ale rovněž bolesti, pocitů Nejen zbytečnosti. do bolestných a upadá snění Tajemství, hrdinu. kterým žháře, aktivním scénu chce na protagonistům, činem otevřít oči, přivolává dinném kruhu, ale také mezi lidmi navštěvujícími hostinec. Dětská duše je ubíjena vzájemným ubíjena je nedo Dětská duše hostinec. kruhu,dinném mezi lidmi navštěvujícími ale také román (srov. a sestrou s matkou rozuměním k odkrytí impulzem Hlavním milostné Kamila skutečnosti. pro se stává lidské přetvářky pravé pením nebezpečím, které v románu zosobňují Němci. Nadcházející zlo signalizují ohně, jež fašisté zapalují. zapalují. fašisté jež ohně, zlo signalizují Nadcházející Němci. v románu zosobňují které nebezpečím, ničí lidské kde city. nitrech, v lidských Silné požáry také planou rému podléhá také rodina hostinského Josefa Simona. Čtyřčlenná rodina přežívá v prázdnotě a nepo v prázdnotě přežívá rodina Čtyřčlenná Simona. Josefa hostinského rodina podléhá také rému bytí svého smysl vidí tajemství. jedinec svém ve V druhé pouze Osamocený poloviněrozumění. tři válečným před krizi v hospodářské strachu a žije ve nachází země se let, v nížcátých děj odehrává, se světa dětí a dospělých na pozadí dokreslena válečným stavem přechází v podobenství o ztrátě vzájem ztrátě o v podobenství přechází stavem válečným dokreslena pozadí na dětídospělých a světa rozumí a méně méně stále jazyků, kdy „Ale porozumění. zmatení ného v našem babylonského věku než o řeč.“ více bojím se rodu, o dorozumění téhož člověku a člověk země téže kraji kraj z představy o existenci dobra ve světě způsobuje, že upadá hlouběji a hlouběji do tmy pomatenosti. pomatenosti. a hlouběji do tmy hlouběji upadá že způsobuje, z představysvětě o existenci ve dobra šílenství. a následně sebevědomí rozklad absolutní u něj způsobí méněcennosti Komplex dovedla Jiřího naučit nejkrásnějším hrám[…]“ nejkrásnějším naučit Jiřího dovedla procitnutí ubíjen, Starý Karnet navzájem. realitou mezi je odcizení sebou zmenšují nosti, ale naopak 142 24 144 Hostovský, E.: Cesty k pokladům. Melantrich A. S., Praha 1934. Hostovský, E.: Černá tlupa. ERM, Praha 1995. Hostovský, E.: Dům bez pána. ERM, Praha 1994. Hostovský, E.: Případ profesora Körnera. Akropolis, Praha 2001. Hostovský, E.: Tři starci. In: Týž: Drobné prózy. Akropolis, Praha 1997 Hostovský, E.: Zavřené dveře. V. Horák a spol., Praha 1926. Hostovský, E.: Ztracený stín. Akropolis, Praha 2001. Hostovský, E.: Žhář. ERM, Praha 1995. Kautman, F.: Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského. Evropský literární klub, Praha 1993. Papoušek, V.: Egon Hostovský. Nakladatelství H & H, Praha 1996. Strnadová, K.: Vnitřní a vnější exil Egona Hostovského. In: Czaplińska, J. – Giergel, S. (eds.): Od banity do nomady. Uniwersytet Opolski, Opole 2010, s. 28–34. Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) Lenka Müllerová Emigrace je specifickou životní situací člověka, jež je pro jedince obzvlášť obtížná. Náhlé, často ne- dobrovolné, dlouhodobé a většinou trvalé opuštění dosavadního prostředí, vlasti, okruhu rodiny, přátel i spolupracovníků je nahrazeno prostředím novým, neznámým, jazykově odlišným, v němž je nutné se opětovně přizpůsobit a sžít se s jinými lidmi, s odlišnou kulturou, s novými tradicemi i jiným způsobem myšlení a chování. Schopnost adaptace na odlišný společenský systém je ovlivněna nejen subjektem jedince, ale také vnějšími vlivy a dalšími okolnostmi, k nimž náleží například pokles ve spo- lečenském či pracovním zařazení, ztráta možnosti uspokojovat potřeby a zájmy v novém prostředí, ale také přerušení kontaktu s domovem a stesk po „ztracené“ vlasti a kořenech života. Jedním ze způ- sobů kompenzace naznačených pocitů a prožitků spisovatele – emigranta je tematizace vzpomínek na bývalou vlast či reflexe aktuálních témat exilu (např. tvorba Škvoreckého, Hostovského, Kundery, Beneše, Nováka, Vejvody, Třešňáka aj.). Literární produkce autorů byla vydávána jednak v exilových, případně samizdatových nakladatelstvích, jednak vycházela u nakladatelů oficiálních, a to v dobách, kdy docházelo k uvolnění či pádu režimu. Paratextové vybavení zmíněných edičních počinů bylo ovlivněno nejen tematikou a poetikou díla, ale také postavením nakladatele v knižním světě a zvole- nou strategií vydavatelství (potenciální čtenáři, kontext díla, osobnost autora a pozoruhodnost jeho životních peripetií, specifika exilových vln, dobový zájem recipientů o určitý typ četby či případné další mediální zpracování díla apod.). Všechny uvedené aspekty jsou patrné i v paratextové komu- nikaci knižní produkce Hostovského exilové tvorby – v Listech z vyhnanství a v Dobročinném večírku. Jedním z frekventovaných prvků paratextové komunikace uvedené literární produkce je fakt exi- lové životní zkušenosti autora. Hostovského exil můžeme považovat za vyhnanství dvojího druhu – reálné i literární. Pocit vykořenění, osamění a izolace prožíval Hostovský již ve své vlasti nejen jako syn židovského otce, podivína, o němž autor posléze píše: „Otec byl společensky (nebo chcete-li třídně) nezařaditelný“,1 ale také při pozdějším skutečném odchodu do USA. Autor pobýval v exilu dvakrát – poprvé na přelomu čtyřicátých let, podruhé od roku 1948 až do své smrti. Oba pobyty v zahraničí jsou vyplněny jeho četnou literární aktivitou, v níž tvůrce hledal rovnováhu mezi člověkem a světem, vinou a odpovědností, osciloval mezi sympatiemi k nové vlasti a rostoucími obavami z ní, stavěl své literární hrdiny do takových životních situací, které je nutily prokazovat svoji existenciální dimenzi žití. Listy z vyhnanství, jedna ze tří knih prvního autorova exilového období, mají ve spisovatelově díle specifické postavení. Hostovského poetika, známá již z předchozí tvorby, je zde porušována – do- chází k uvolnění sevřené dějové linie, k lyrizaci vypravěčovy promluvy, k potlačení ironických akcentů a naopak ke zvýšení frekvence výskytu autobiografických prvků a pojmenování konkrétních reálií.2 Dobročinný večírek, román z druhého exilového období Egona Hostovského, je podobenstvím bib- 1 Papoušek, V.: Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru. H&H, Jinočany 1996, s. 24. 2 Podrobně se Hostovského dílem zabývá Vladimír Papoušek. Papoušek, V.: Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru. H&H, Jinočany 1996, s. 98. L. Müllerová: Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) ------147 stejno ) a v New ) a v New Bohumilem Bohumilem , jehož okruh, jehož večírek a Česká literatura literatura Česká . či publikace Fran s názvem Emigrace Emigrace s názvem Svědectví Dobročinný Listy z vyhnanství Plamen . Naznačené okolnosti mají po mají okolnosti . Naznačené Ivanou Chýlkovou Ivanou , , jež byla v souladu s tehdejším ten s tehdejším byla, jež v souladu vyšla česky v celkem vyšla devíti česky jak vydáních, Trojí samota ve velké zemi velké ve samota Trojí a poměrně jasně formulovaná migrační politika, migrační formulovaná a poměrně jasně Jiřím Kodetem Jiřím Dobročinný večírek Dobročinný Praha: Melantrich – 1946 Melantrich Praha: – 1967 Odeon Praha: Akropolis – 1998 Praha: Library – 1957 : Moravian York New Sixty-Eight Publishers – 1985 Toronto: – 1990 Melantrich Praha: Akropolis – 2002 Praha: Chicago: České Národní Sdružení v Americe Sdružení – 1941 Národní České Chicago: – 1946 Vogla podniky Richarda Tiskařské York: New Dobročinný večírek Dobročinný a Egon Hostovský, Člověk v uzavřeném prostoru v uzavřeném Člověk Hostovský, Egon , ). Obdobíprvního). exilového amerického bylo období z pohledu Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského Egona v díle věku našeho Polarita Listy z vyhnanství Dobročinný večírek Dobročinný v hlavních rolích. v hlavních Listy z vyhnanství byt;Cizinci hledají Listy z vyhnanství; úloze v hlavní Sedmkrát Listy z vyhnanství; Úkryt román večírek: Dobročinný večírek Dobročinný večírek Dobročinný byt; večírek hledá Cizinec Dobročinný První knih v exilu obou byly počiny ediční vydány (1941, – v Chicagu Z Hostovského komunikace paratextové aspektů propagačních dalších potenciálních mnoha díla Hostovského Listy z vyhnanství Listy z vyhnanství Yorku (1958, Yorku vznikla děl, která na literárních většiny k vydávání knižní docházelo sféry tím, že charakteristické České rada, exilové Národní Zasloužily především instituce kontinentu. o to se amerického území listů, Knihovna Zítřka další či kra případně Yorských New vydavatelství sdružení v Americe, Národní však byla díla v češtině, recipovat byla schopna která obec, čtenářská malá Početně organizace. janské vydá i tíživé navíc podmínky rizika, potencovaly příčinou nakladatelského poměrně které vysokého komunikace významným ovlivňovalo formu paratextové způsobem knih To vání exilovými subjekty. Firta: Julia z nakladatelů dopisu cituje část jednoho Vladimír čtenáři. s potenciálními Papoušek cházejí do ciziny, kde velmi záhy podléhají asimilaci podléhají s novým záhy velmi kde a jsou do ciziny, prostředím cházejí vlast svoji pro tak podíl Svůj i dlouhodobě měla vytvářená „ztraceni“. zákon emigraci stát Tehdejší emigraci. proti namířená jednoznačně brzy se změnila v opatření která rozkládat. organizace exilové různými se a snažil kriminalizoval a krajanské cestami nými úpravami se a pokud nemluvilo skupin recipientů) (vyjma úzkých autorech způsobila, o těchto se že Cenzura tvůrce jeho či obrazem s negativním byly většinou spojeny pak objevily médiích zmínky, v oficiálních v rocedíla. Například v měsíčníku Kamil recenzi 1960 napsal Bednář k tvůrcově románu Hostovského očima Egona dílu kritická i jeho k autorovi velmi tedy a jízlivá. Když Hostovský 1973 zaměřením, denčním v roce nekrolog, oficiálním exilové se neobjeviltisku pouze žádný v českém zemřel, po až byly vydány práce úmrtí. Větší otisklo autorově o zprávu omezený, byl pochopitelně čtenářů například Vladimíra studie 1990, uveďme Papouška roce 1938–1968 v letech exilu v americkém tiška s názvem Kautmana edičních návratnost děl, a tím ekonomickou Hostovského obce vliv čtenářské velikost na chopitelný práce. kvalitynakladatelské zajištěnost počinů a finanční díla. zpracování další mediální následovné přitažlivé v současnosti čtenáře i pro nezmínit tvorby nelze románu podle adaptace vlastní diplomové Hřebejk Jan 1992 natočil V roce televizi s Českou pro televizní inscenaci jmennou Kleplem tabulky: z následující patrné je ------Trojí samota Trojí ve velké zemi. Česká . H&H, Jinočany 1996, s. 128. H&H, Jinočany 2001). . 4 Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru Obě knihy reprezentují pokaždé jiné tvůrčí (i lidské) exilové období Hostovského exilové Hostovského období jiné tvůrčí lidské) pokaždé (i reprezentují Obě knihy 3 Uveďme např. Papoušek, V.: O této skutečnosti se zmiňuje například Vladimír Papoušek (Papoušek, V.: literatura v americkém exilu v letech 1938–1968. Jiným podstatným aspektem, který ovlivňuje paratextovou komunikaci nakladatele, je na rozdíl od rozdíl na je komunikaci nakladatele, který ovlivňuje aspektem, paratextovou podstatným Jiným Dalším významným faktorem ovlivňujícím paratextovou komunikaci Hostovského tvorby čte se komunikaci Hostovského ovlivňujícím významným Dalším paratextovou faktorem Tematizace exilu tís vedle prvotního je umožňujícího reflektovat charakteru, kompenzačního Tematizace 3 4 růstem českého nacionalismu od 40. až 50. let 19. století, ale také vztahem jednotlivých také exulantů ale století, 19. let 50. až 40. od nacionalismu českého růstem vlasti, od kteří zrádce jakési jako krajany pozorovala společnost Česká vln navzájem. mezi sebou nými momenty nakladatelských strategií. nými momenty nakladatelských a k exilu. k emigraci naladění jedince odlišný vztah českého recipienta například polského Negativní a pozvolným historickým ovlivněny nejen vývojem jsou emigrace národa českého a podezíravost datelství Franze Kafky. Nicméně situace knižního trhu ukazuje, že fakt nepřístupnosti, fakt že zakázanosti knižního ukazuje, trhu situace Nicméně Kafky. datelstvíFranze vedle ape jsou v novém kontextu působení literárním kontroverzního jeho případně díla či autora, využitel knihy důležitými funkce v exilovém prostředí a v propagaci a vlastenecké sjednocující lační, letech. Projekt velkoryse zahájilo nakladatelství ERM (název je zkratkou Edice Romana Mikysky) Mikysky) Romana Edice zkratkou je velkoryse ERM zahájilo nakladatelství (název Projekt letech. ediční Rozpracovanou svazky. 4 pouze vydat stačilo 1997 v roce zániku svého doby do a 1994 v roce Akropolisa Nakla nakladatelství převzala posléze Hostovská, podílela Olga editorsky niž se na řadu, datele po několika úspěšných letech fungování vysoce konkurenčním, a tím i přinášejícím výrazné vysoce konkurenčním, fungování letech po několika úspěšných datele čtenářů. dlouhodobě dostatek nenacházely knihy jejichž subjektům, těm potíže zejména ekonomické a pozdějších v devadesátých Hostovského Egona potvrzuje Spisů vydávání skutečnost i způsob Tuto byl posléze vystřídán obdobím totalitní cenzurní kontroly edičních počinů (v šedesátých letech do letech šedesátých počinů (v edičních kontroly cenzurní byl vystřídán posléze totalitní obdobím zájmu či přesunem knih) Hostovského vydávání spíšešlo díky situaci politické k pouhým náznakům nakla pro knižní stal trh se polistopadový Zejména letech). devadesátých knihám k jiným (v čtenářů českých knih potýkala s obrovským rizikem a ekonomickými problémy, neboť potenciální skupina skupina knihpotenciální potýkalaneboť českých s obrovským rizikem problémy, ekonomickými a v exilu utvořená čtenářů příliš nebyla v bývalénež S ob byť početná, vlasti autora. byla rozmanitější díla obě Hostovského vydat potýkala rozhodla se se problémem která dobným i česká nakladatelství, literaturu nedostupnou doby o do té zájem velký Počáteční letech. a devadesátých v šedesátých u nás vlažný přístup recipientské obce přístupvlažný recipientské Exilová při se nakladatelství knižní produkci kultury. sféře ve nakladatele jeho postavení je nářem šlo o trvaleji probuzený zájem o českou literaturu (a tato okolnost se netýkala se okolnost tvorby Egona pouze tato (a šlo o trvaleji literaturu o českou zájem probuzený a motivy aktuální, témata příjemců recipovat potřebu omezenou ale spíše o časově Hostovského), děl, avšak pozitivní o tom expertní přitažlivá. atraktivní, Svědčí či Hostovského módní dobově ohlas tovat v novém prostředí a především uspět v něm, též pro další čtenáře z nového autorova prostředí prostředí autorova z nového v něm, další uspět čtenáře pro především a též v novém prostředí tovat v je života jinakost je a zajímá znalostí příslušnou jazykovou vybaveni jsou jež (např. amerického), jich vlasti, z bývalé recipienty či pro V exilovém tvůrce. země ne případů většině však ve prostředí čtenářského i expertního ohlasu na Hostovského tvorbu aj. i expertního Hostovského na čtenářského ohlasu – krajany budoucí čtenáře lákadlempro paratextovým potenciálním pocity nivé autorů-emigrantů, zorien se jak a postupy, informace s identickou hledají kteří zkušeností, životní podobnou či velmi tohoto procesu. tohoto díla, příležitostí k propagaci dostatek nakladateli umožňují jež významnýmia jsou počiny, literárními kontextu, exilových a společenského literárního zkušeností, tematizace poetiky, z autorovy pramenící sleduje tuto nepřetržitou divadelní hru jednotlivých aktů, analogií dění, lidského si mozaiku divadelní a skládá nepřetržitou tuto sleduje vrcholu. svého dosahuje zde osudu lidského a izolovanosti světa odcizeného příčin Obraz a následků. fakt V prvním světa, ale sám dehumanizace původce jako systémy absolutizující nestojí zde plánu lických obrazů zkázy, osamělosti, labyrintu, bloudění. Dílo nemá protagonistu, ale jeho fikční svět fikční svět ale jeho labyrintu, osamělosti, Dílo protagonistu, bloudění. nemá zkázy, obrazů lických v zákulisí. svůj opět se odehrají part a ztrácejí hry, aktéři Divák jímž procházejí jakýmsi jevištěm, je 146 L. Müllerová: Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) ------149 bude a jeho a jeho 7 8 Dobročinném večírku Dobročinném lze detekovat i v edičním i detekovat lze počinunakladatelství . Akropolis, Praha 2002, s. 335. Dobročinný večírek Dobročinný , který je doplněn o další informace – výčet jazyků, do nichž byl román jazyků, – výčet do nichž byl, který o další román informace doplněn je . Proto jej nepovažujeme za součást námi sledovaného počinu. Cizinec hledá byt; Dobročinný večírek Půlnoční pacient Půlnoční Cizinec hledá byt Citát je uveden ve vydání knihy z nakladatelství Akropolis, je však umístěn mezi název, věnování a primární Hostovský, E.: Paratextový svazek je konstruován se snahou propagovat dílo, autora i další kontextové aktivity i další kontextové do autora dílo, propagovat snahou se konstruován je svazek Paratextový – peritexty adresa) (přesná – vydavatelství pozici) dominantní (v knihy – název autora Jméno – napsal Hostovském Egonu (O – předmluva – věnování díla – název charakteru technického Helena napsala – Hostovského Egona (Cena text – doslov – primární – motto Kautman) František Kosková). je specifická jednotlivých peritextových svazku svýmřazením prvků paratextového část Prefixová A – A – N – A – PT – N text) PT – primární peritext, N – nakladatelský peritext, A – autorský (Vysvětlivky: text díla Širší paratextový svazek díla svazek paratextový Širší z vydání který v tiráži nemá 2002 v nakladatelství roku Večírek, Akropolis uvádí: „[…] torontský v textu nedostatků: řadu má je redigován, nebyl pravděpodobně a tedy redaktora, jméno uvedeno evidentního bez nějakého zá zase, jinde se místy slovosled, vypadlo nahodile měněn zcela slovo, měru, objevuje nový výraz původního […], vyskytují místo i hrubé […]“ zde se chyby následujícího tvaru: podobě: v této 7 8 s žijícími osobami je ryze náhodná“, jehož umístění je obvyklejší je bližším k primárnímu umístění v prostoru jehož s žijícími ryze je osobami náhodná“, v upozornění fikčního do díla.Uvedené světa „vstup“ textu a slouží jako již se neobjevuje v dalších knihy vydáních neboť charakteru, nakladatelského pravděpodobně prostřednictvím zájmu udržení si čtenářského případně ochrany, právní nejspíše je snaha účelem vymezeníjasného fiktivity primárníhotextu. V postfixové peritextpropagačního pozici je umístěn s uvedením spolu žánruHostovského Egona bibliografii řazenou který časově charakteru, obsahuje nejúplnější, byť o co snahy ze zřejmý je charakter vydání. a místa Informační roku díla, nakladatele, knihupro které vydavatelství, uvedení na tvorby bez ohledu soupis Hostovského přesný ne zcela již nerealizova avšak spočívá v uvedení zamýšleného, paratextu zmíněného Propagačnost dukovalo. románu ného díla. soupisu v tomto Cílem bibliografie zpracování o dalším mediálním tvaru a sdělení je přeložen tvorby světově kvalitní nejen díla jakožto plánovaného vytvořit budoucíchčtenářů recepce potřebu tvorby recipientů prostřednictvím jeho sdílené zkušenosti i úspěšnosti ale také autora, proslulého ekonomické úspěšné koupě díla či je předpokladem četby potřeba Vyvolaná zfilmování). (překlady, jež nakladatelství, česká i světová mezietablovaná i utvrzením zařazení o jeho se existence nakladatele nejvýznamnějších kvalitních tvůrců, práv zařazováním autorských nákupem charakterizována jsou apod. edičního do děl programu literárních v z Škvoreckých Sixty-Eight Publishers manželů vyšel román Torontu 1985. Hostovského roku (ustá knihy následující a předchozí jako podobě v graficky identické jako 144. publikace vydavatele naklada byť apod.), – názvu loga díla, již majitelé autora, některých lokalizace paratextů jména lená mezi ohlas minimální její pro právě galerie obálkové telství tzv. opustili předtím projekt několik let eko snažili o zajištění textů vydavatelé se vizualizaci odlišných o „ediční“ velmi Snahou často čtenáři. díla významnou i sběratel hrálo roli rozpoznatelnosti – vedle snadné konání svého situace nomické kri dalších nakladatelů počiny ediční pozdější Jakkoliv ství „řady“číslované předplatného). a systém Olgy Hostovské editorky poznámka (ediční neexistenci redigování či dokonce práci redakční tizovaly ------. H&H, Jino , založil roku , založil roku . Složitá ekonomická situace situace ekonomická . Složitá Dobročinný večírek Dobročinný Časopis Zápisník Časopis jsou vydány v levné paperbackové vazbě. Pri vazbě. v levné vydány jsou paperbackové . Je otázkou, zdali nakladatelská strategie, orientovaná orientovaná strategie, nakladatelská zdali otázkou, . Je 6 5 Listy z vyhnanství či Robert Vlach v rozhovoru pro Trojí samotaTrojí ve velké zemi. Česká literatura v americkém exilu v letech 1938–1968 Samožerbuch Papoušek, V.: Poučenější čtenáře může mýlit identická podoba s dílem Jana Husa. čany 2001, s. 15–16. Druhá literární exilová vlna, početnější a často s předchozí literární aktivitou vlasti, v původní sice literární exilová Druhá s předchozí literární vlna, a často početnější ještě. Za války to bylo nemožné a přece neměla česká edice úspěch a při tom zde bylo mnoho lidí lidí mnoho zde bylo a při tom úspěch edice česká neměla a přece nemožné bylo to Za války ještě. peněz. dost měli kteří emigrace), (politická institucí pracovníků kapacita i omezená Martínek a pravděpodobně financí (Josef Nedostatek Vydat českou knihu v New Yorku. Dále od hradu dále… Jediný, kdo by mohl českou knihu vydat, je je vydat, knihu českou kdo by mohl Jediný, dále… hradu od Dále Yorku. v New knihu českou Vydat aj. Hostovského vydali za války, pokusy Udělali Voglové). (majitelé listů Yorských New vydavatelství takové Kdo na je knihu… vážnou ale kalendář, Snad neprospělo. autorům to že a myslím, Shořeli stále dosud v Praze, objednat možnost má nebo anglicky, bezvadně umí laděný, z krajanů čtivo 5 6 (věnování, motto) a podrobné nakladatelské údaje technického charakteru. V jejich těsné blízkostije těsné V jejich charakteru. technického údaje nakladatelské a podrobné motto) (věnování, shoda či jiná jmenná případná a vymyšleny jsou románu v tomto děje i „Postavy sdělení lokalizováno vydávat dlouhá léta nevydávanou tvorbu českých exulantů). Paratextový svazek díla v edičním je po svazek Paratextový exulantů). tvorbu českých nevydávanou dlouhá léta vydávat poprvé je díla v dominantní autora jménu pozici oproti – název bohatší činu z roku 1958 podstatně žánrovým typem doplněn peritextya naposled autorské podtitulu, v prefixové umístěny pozici jsou měřený na exilovou produkci. Jeho aktivity provázelo úsilí o vysoce kvalitní redakční práci produko práci úsilí aktivity redakční o vysoce kvalitní exilovou na Jeho provázelo produkci. měřený publikací šesti pouhých vydání po 1958 však zanikla počinů,edice již edičních roku původní vaných pokoušelo let devadesátých počátku na se s nakladatelstvím ERM, které spatřovat můžeme (analogii lovém období, přesto lze v obou exilových vydáních Hostovského sledované tvorby spatřit již posun již posun tvorby spatřit sledované v obou lze exilových období, přesto Hostovského vydáních lovém v zahraničí nakladatelství k promyšlenější komunikaci Československé nakladatelství. paratextové v němž Library, vyšloMoravian první Hostovského románu vydání dům za s vizí Kolda nakladatelský kvalitní Ladislav filmovývybudovat producent Yorku 1955 v New potřebným úspěchem. Každodenní boj o čtenáře zmiňují mnozí nakladatelé – např. Zdena Saliverová Saliverová Zdena např. – nakladatelé mnozí zmiňují čtenáře o boj Každodenní úspěchem. potřebným v knize exi v předchozím jako práce redakční podmínek obdobných případů byla příčinou v řadě nakladatelů se soustřeďovala kolem obětavých jedinců, jejichž aktivita byla provázena trvalým fi jedinců, aktivita jejichž obětavých byla nedostatkem provázena kolem soustřeďovala se obec trvalou možno vybudovat a udržet si pokud čtenářskou Snaha kapacit. i personálních nančních s existenčně aktivitou, ne vždy se setkávalo což nakladatelskou náročnou obtížnoubyla a časově velmi již nebyla tak izolovaná a soustředěná na úzce vymezenou lokalitu, přesto se nevyhnula obtížím, které nevyhnula vymezenou se obtížím, úzce na lokalitu, které přesto a soustředěná izolovaná již tak nebyla počinů edičních již v předchozí činnost Centra exilových vlně. vydavatelů nakladatelskou provázely však spíš ukazuje opak. Zklamání recipientů z očekávané určité normy díla, která se však se při díla, recipo normy která však z očekávané určité spíš opak. ukazuje recipientů Zklamání knižním americkém na knihy dílavání nenaplnila, způsobila nepříliš existenci úspěšnou Hostovského trhu. zaměření díla a usměrňuje čtenářská očekávání díla čtenářská a usměrňuje zaměření knihy exilu, aspekt na pouze tímto propagaci byla evropanství pro a vytrženost prostředí, známého ze publika se jež žijícího čtenářského v Americe, českého Nezájem dostačující. mezi americkými krajany tvorbu o Hostovského prostředí, potýkalo do nového asimilace s každodenními zejména problémy Konec, které označuje ukončení díla autora a v dalších vydáních se již neobjevuje. Název díla na je a v dalších díla autora ukončení Název již označuje se neobjevuje. vydáních které Konec, hlavním tak se výrazně dominantní ve pozici titulním a stává listě a na knihy obálce černobílé přední tematické predikuje jednoznačnost sémantická Jeho komunikace. prvkem paratextové propagačním kacím) způsobily, že ediční počiny byly vybaveny svazkem paratextů složených pouze ze základních základních ze pouze složených paratextů svazkem byly vybaveny počiny ediční že způsobily, kacím) prvků a názvu knihy. autora – jména z obou – v prefixové text ohraničen je mární v postfixovém obsahem, stran slovem poloze umístění z Národní rady sám editoval účelové tisky ve třech jazykových mutacích a věnoval i knižním publi a věnoval mutacích jazykových třech tisky ve účelové editoval sám z Národní rady 148 L. Müllerová: Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) ------151 - NEC ) a zmínky ) a zmínky Úkryt ( Dobročinný večírek Dobročinný (1946) a (1946) The HideoutThe Volba typografické podoby (K. Teige) (K. Teige) typografické podoby Volba . ) potvrzují povědomí nakladatele o etablo ) potvrzují nakladatele povědomí Listy z vyhnanství využívá zájmu českých čtenářů o nevydávané au o nevydávané čtenářů využívá českých zájmu o Hostovského knize knize o Hostovského 14 byl vydán v rámci „Edice Česká próza“. Obě knihy byly Obě knihy próza“. byl Česká v rámci vydán „Edice Listy z vyhnanství do prefixové polohy knihy. Oba dva aspekty – sdílená zkušenost aspekty dva sdílená – Oba zkušenost knihy. polohy do prefixové . Melantrich, Praha 1946. 13 “) The Literary Guidepost Literary The Dobročinný večírek Dobročinný vyšly jako součást „souboru spisů Egona Hostovského“ (ediční řadu s téměř s téměř řadu (ediční „souboru Hostovského“ vyšly součást jako spisů Egona , který vyšel s odstupem více než čtyřiceti s poněkud let, vybaven je jinou me Listy z vyhnanství Listy z vyhnanství Autorka neměla k dispozici podklady nakladatelsky připravené knihy z roku 1970, která však nevyšla. Nelze Dobročinný večírek Dobročinný tedy komparovat obě díla a konstatovat míru převzatých paratextů z nerealizovaného edičního počinu. Oficiálními nakladateli Hostovského obou sledovaných knih se stali tři vydavatelé – Melantrich, Melantrich, – knih třistali se vydavatelé obou sledovaných Hostovského Oficiálníminakladateli Listy z vyhnanství – primární věnování – (!) motto – nakladatelské pozice) (dominantní knihy – název autora Jméno texty. texty – obálkové – záložkové text večírek Dobročinný – mo – věnování charakteru – texty technického knihy – název pozice) (dominantní autora Jméno text. – záložkový Pohorský) Miloš (napsal text – doslov – primární tto literaturu českou pro po období okamžik krátce časový úsek vydání, a to Obě díla společný mají Hostovský, E.: IGNI CEDIT NEC FERRO NEC CEDIT IGNI velmi obtížném (v prvním případě šlo o nacistickou okupaci, v případě druhém o totalitní režim) a akt a akt režim) druhém o totalitní v případě okupaci, šlo o nacistickou případě obtížném (v prvním velmi vůbec prvníúzemí americké mimo realizace mutace české textů ( a obálkových záložkových i obsah vyda (i čtenářů českých se v zahraničí. Nadechnutí ale především u nás, nejen Hostovského vanosti pozitivní nejen obálky straně zadní frekventované potvrzují letech čtenářsky na po obtížných vatelů) tisku z amerického recenze díla překlá jsou jehož spisovateli, československém známém významném, světově jakožto o autorovi „ meči“, ani ohni („Nepodlehne hesla nakladatelského včlenění jazyků, také ale mnoha do dána vytvářejí „mise“ a nakladatelova veřejnosti) širší čtenářské (nikoliv osobností literárních amerických životní vlivům nepodléhal jenž procházel díla a osobitě autora, peritextový vnějšího rámec prostředí i tvůrčí cestou. letech byl v devadesátých dlouhou nebyl nás vydáván, u dobu ač Hostovský, strategií. lantrichovskou se silnou „značkou“ dostatečně stát mohlo tedy se jméno a jeho autorem etablovaným již dostatečně z roku 1990 Vydání hodnotou. propagační svou 13 14 uvedena není. Díky uvedeným okolnostem se z původně se vý edukačního okolnostem doslovu informačně stává není. Díky uvedeným uvedena text, vytvářející a svým nakladatelský pozitivní i exklusivní image způsobem obraz propagační razně Koskové), Heleny (superlativy celebritami literárními vysoce jsou ceněny knihy jehož nakladatelství, z kritérií, „napomáhá“ Jedním které knihy“. mezi „významné patří cen, literárních laureáty se stávají již etablovaného. získat kniha autora nemůže knihy například fakt, totiž ocenění je že ceny, udělení si uvědomíme, pokud pochopitelná, je propagace následné a její aktivita ceny poskytování Uvedená v českou význam neoficiální a jaký pro měla podmínkách exilová pracovala jakých nakladatelství paratextové aspektem propagačním i frekventovaným totiž je knihy aktu ocenění tvorbu. Propagace Publishers Sixty-Eight pů Škvoreckého v jejichž nakladatelství, knižním světě zahraničních strategie k vlastní existenci. svůj si obtížněsobilo nalézat prostor a muselo vyšly V nakladatelství Akropolis. a Melantrich Odeon do ediční kniha vyšla v roce byly 1990). Obě knihy až zařazeny z roku 1970 bylo zastaveno, (vydání – řady i typografic inspirovalo zčásti se Akropolis, které nakladatelství později vydávalo identickým názvem K. úpravou kou Teigeho), záložkovými a pří doslovy, nakladatelskými věnování, a i mottem paratexty autorskými vybaveny takto: zobrazit lze svazků paratextových Schéma obálkovými texty. padně ------Kau 9 , která vyšla v roce 1993 v na až , která . Superlativní hodnocení nejen pod nejen hodnocení . Superlativní 12 napsal František Kautman, v té Kautman, již době František napsal Umístění předmluvy, jejíž funkcí usměrnit je předmluvy, Umístění 10 , který čtenáře zaplétá do svých osidel, byť zaplétá jiným me poněkud , který čtenáře Dobročinného večírku Dobročinného . Sixty-Eight Publishers, 1985, Toronto s. 31. Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského v díle Egona věku našeho Polarita . Dobročinný večírek Dobročinný Cena Egona Hostovského Egona Cena a jejich autoři jako výjimečné osobnosti české literatury (např. „jeden z nejznámějších „jeden výjimečné jako (např. literatury autoři a jejich české osobnosti 11 Tamtéž, doslov. Hostovský, E.: Druhý plán doslovu je méně nápadný, skrytý, do určité míry záměrně zastřený. V hodnotící ko míry skrytý, do určité zastřený. záměrně doslovu nápadný, méně Druhý je plán Obdobně důmyslným nakladatelským peritextem je postfixově lokalizovaný doslov Heleny Kos Heleny doslov postfixově lokalizovaný je peritextem nakladatelským důmyslným Obdobně Autorské peritexty – neobvyklé znovuzařazení názvu románu za úvodní tiráž knihy (typizované (typizované knihy tiráž za úvodní peritexty názvuAutorské románu – neobvyklé znovuzařazení Tamtéž, s. 33. Tamtéž, doslov 10 11 12 většina knih byla vydána v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Tato informace v textu informace knih v nakladatelství byla vydána explicitněvětšina Tato Publishers. Sixty-Eight 9 běh. V této rovině působí doslov jako informačně edukační text, vkus edukační a výběr tříbící informačně jako textů. rovině doslov působí čtenářský V této běh. nakladatelství), (majitel Škvorecký Josef také Žekulina a později vedle Liehma,misi Voskovce zasedá a převážná zaměstnavatel) (Škvoreckého of Toronto převzala University posléze cenou záštitu nad ský ohlas“) ský talent“) literární nevšední „její dramatiků“, satirických českých prů její a usměrňuje recepce ale poskytuje čtenářské i „normu“ ceny, poruje aktu udělování „prestiž“ aktivity s ní spjaté. Laureáti ceny v jednotlivých letech jsou Koskovou hodnoceni (není naším cílem naším (není hodnoceni v jednotlivých Koskovou jsou ceny letech aktivity Laureáti s ní spjaté. obliby tvrzení, její L. výjimečná a čtenářské kvality M.) pozn. jako literární dílapřezkoumávat značné čtenář velký mělo „dílo „prvotina z nejvýraznějších jedna příslibů jako prózy“, moderní české (např. kové s názvem v prvním doplňuje plánu Hostovského cen udělováním Koskové „průvodce“ Fundovaný chanismem. mecenášské případně Kautmanovu předmluvu a potvrzuje knihy, významnost spisovatele osobnosti nakladatelský paratext číst, nepřeskočit jej jako zbytný textový přívažek v knize, ale včlenit jej přímo jej v knize, ale včlenit přívažek textový zbytný jako jej číst, nepřeskočit paratext nakladatelský knihy. četby do započaté „A tak v případě Hostovského máme velký dluh a velkou povinnost my všichni, jimž záleží na české li všichni, dluh povinnost velký české a velkou jimž záleží my na máme Hostovského „A tak v případě jedním Je světu. i nám zaslouží, patří to si Hostovský […]. či hranicemi za doma žijeme už ať teratuře, upřít jimž nelze světovost.“ spisovatelů, českých z mála k její díla peritexty a poskytnout mezi třirecepci nutí příjemce textu tento realizaci, návod autorské věděl o dodávání části vydání torontské edice do totalitního Československa). Důraz na světovost světovost na Důraz Československa). do totalitního edice torontské části vydání o dodávání věděl v němž prostoru, uzavřeného do Hostovský, se středoevropanství, do uzavírání nikoliv jeho autora, Kautmanovým je k recepci vnějšími umisťoval, apelem i vnitřnímidonucen sám okolnostmi díla: též těm, kteří se jako exulanti cítí uprostřed své vlasti. Primárními příjemci předmluvy jsou nejenom vlasti. své příjemci nejenom jsou předmluvy Primárními exulanti cítí uprostřed jako se kteří těm, též ale i další věnován), několika text je na místech (jejich žijící zkušenostem životním v zahraničí krajané jistě předmluvy (autor zemi v rodné a „exulanti“ literaturu českou o současnou zajímají se jež čtenáři, a práv, včetně práva na svobodnou tvorbu a jejího zveřejnění. Dalo by se téměř říci, exil že téměř se by tvorbu jako Dalo svobodnou cosi je a jejího na zveřejnění. práva včetně a práv, smířit s osudem, nemohou lidí, se duše kteří kterýstav jim nezávisle vůli je jejich na vnucen.“ ale země, své žijí za hranicemi kteří emigrantům, exiluaspekt skutečným tman nejenom zpřítomňuje šenosti, nevnímá exilšenosti, fyzickou jako něj jevem pouze pro je vlasti. od původní odloučenost Migrace spíše něj i bytí pro je Vyhnanství (či a frekventovaným. svýmcelosvětovým, přirozeným způsobem nikdy tr neopustili, jen zemi v ní svou ale jsou „[…] kteří zemi, v rodné jedinců trpitelské přežívání) svobod občanských se základních cenu žijícími za vzdání bezdomovci, v ghettu bezprávnými pěnými kladatelství Evropský kulturní klub. Kautman se ve své předmluvě věnuje nejen biografii a biografii tvorbě nejen věnuje předmluvě své ve se Kautman klub. kulturní kladatelství Evropský použitých umě a detekci postav literárních jeho interpretaci na také se ale soustřeďuje Hostovského, vlastní si své zku dílaa uvědomujíc recipientů si potenciálních vědom Kautman, prostředků. leckých s mottem, které je lokalizováno těsně před primární text – obklopují a svírají nakladatelskou před text primární obklopují a – svírajínakladatelskou před těsně s mottem, lokalizováno je které torontského do vydání mluvu, kterou rukopisné studie autor uvedení názvu je v případě více útvarů v knize) a věnování díla v nepřehlédnutelném umístění spolu spolu umístění názvu díla v případě je víceuvedení v nepřehlédnutelném útvarů a věnování v knize) 150 L. Müllerová: Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) ------153 . Ten . Ten psal Hos psal . Akropolis, Listy z vyhnanství; Cizinci hledají byt hledají Cizinci Listy z vyhnanství; Úkryt Cizinec hledá byt; Dobročinný večírek byt; Dobročinný hledá Cizinec , 2, 1960, č. 7. , 2, 1960, č. . Akropolis, Praha 2002. . Akropolis, Praha Plamen vyšly za války též česky v USA se spoustou tiskových spoustou se v USA vyšly česky též za války . Moravian Library, New York 1958. York New Library, . Moravian , 57, 1968, č. 122. , 57, 1968, č. . Sixty-Eight Publishers, Toronto 1985. . Sixty-Eight Publishers, Toronto 1990. Praha . Melantrich, . České Národní Sdružení v Americe, Chicago 1941. Chicago v Americe, Sdružení Národní . České Pochodeň . Okresní knihovna v Náchodě, Náchod 1990. Náchod knihovna v Náchodě, . Okresní Sedmkrát v hlavní úloze v hlavní Sedmkrát a 17 Dobročinný večírek: román večírek: Dobročinný večírek Dobročinný večírek Dobročinný večírek byt; Dobročinný hledá Cizinec Listy z vyhnanství Egon Hostovský Egon ). Je de facto stylisticky upraveným a zkráceným textem, jehož předlohou se stala ediční po ediční stala se předlohou jehož textem, a zkráceným stylistickyupraveným facto de ). Je Listy z vyhnanství V citaci je respektována podoba tiskové předlohy. Hostovský, E.: Praha 1998, s. 203. Ediční poznámka je umístěna typizovaně, tj. v typizovaně, tj. umístěna je poznámka Ediční čtenáře a informuje pozici postfixové knihy, duplicitně vztahu ve První k dal čtenáře informuje texty. záložkové i oba mají podobu Ustálenou i první koncipován je Obdobně text v knize záložkový obtížnou činností nakla a ekonomicky těžkou autory díla velmi je a „exilové“ „exilová“ Vydávat nálních i ekonomických možnostech nakladatele, ale také na marketingových a obchodních schop obchodních a marketingových na také ale nakladatele, možnostech ekonomických i nálních vydavatelství. nostech Literatura: Barták, P.: Hostovského. K.: očima Egona Emigrace Bednář, Cizincův návrat. Dvořák, J.: E.: Hostovský, E.: Hostovský, E.: Hostovský, E.: Hostovský, E.: Hostovský, 17 boru, které jsou podstatné zejména pro čtenáře/kupce – sběratele, neboť jednotlivé svazky spisů vy svazky jednotlivé neboť – sběratele, čtenáře/kupce pro zejména podstatné jsou boru, které přeskáčku. a na nepravidelně cházely primárního textu, o dodatečné přípravě případně o vzniku nakladatelské vydáních, díla, předchozích knihy vydání připravovaného době dílu: k vlastnímu „V intervenci autora v dopise dceři Olze tovský z 31. ony […] trvám 1. 1966: melantrišské, podle vydání na předlohy totiž chyb.“ a věcných ( knihy vydáních předchozích o vzniku o kontextu knihy díla,ším paratextům resp. Úkryt a expertní díla obsahu i o pozitivní čtenářské obce. zahraniční ohlasy o náznak známka, doplněn a je nakladatelský Spisů, bilancuje celý edice kompletní vydávání způsobech o čtenáře informuje navíc byly součástí reklamy projektu celého (jejich podíleli se financování kteří na sponzory, akt a uvádí být míry však „bilancující“ text může neboť do určité svazek matoucí, čtenáře Pro některých vydání). kon autorovu pořadovými čísly jednotlivýchsvazků respektuje totiž číslo Označení 6. pořadové má již vyšly, titulů, které označením spolu Soupis svazků pořadí. v jiném však byla realizována cepci, která informační Vedle nakladatelství. edičního podobu a má plánu straně druhé na záložkové umístěn je knih výčet má i funkci propa záměru Spisů) nakladatelském o celém přehled získává funkce (čtenář knihy. a sběratele díla, kupce i pro tak čtenáře potenciální pro jak a to gační, lokalizaci knižního přístupčeských trhu. Specifický a prostorovou časovou na bez ohledu a to datele, k exilové (případně i autorů) recipientů signály a emoční vlastenecké eliminuje zkušenosti životní jiné tedy jsou nakladatelů k nákupu strategie prvky paratextové díla. či Propagačními knihy četbě perso na závislá je nejen komunikační intenzita jejichž vydavatelské), aspekty kontextové, (literární, ------Cizinci Cizinci Sedmkrát Sedmkrát Dobročin , Identická vizualizace Identická 16 Listy z vyhnanství Cizinec hledá byt; Dobročinný večírek byt; Dobročinný hledá Cizinec . z roku 1998 a 15 . Melantrich, Praha 1990 . Volba nakladatelského titulu díla predikuje i zaměření nakladatel titulu i zaměření díla predikuje nakladatelského . Volba E. Hostovského byl realizován v letech 1994–2002, a to hned ve třech třech ve hned 1994–2002, a to v letech byl realizován E. Hostovského Spisů Listy Úkryt z vyhnanství; Dobročinný večírek Dobročinný dotýká i dalších děl, některé části epilogu jsou identické s později vydaným tex vydaným dotýká části epilogu s později identické jsou i dalších děl, některé Cizinec hledá byt a autor své rozhodnutí čtenáři ještě dále vysvětluje („Regině, neboť především pro ni psal ni psal pro především vysvětluje dále neboť („Regině, ještě čtenáři rozhodnutí své autor z roku 1967, jež se skládá ze tří autorových próz, jimiž jsou próz, z roku tří ze autorových skládá se 1967, jež Např. Hostovský, E.: Jednotlivésvazky Spisů Egona Hostovského byly vydávány následujícímzpůsobem: ERM v letech1994–1997 (čtyři svazky, v pořadí 3, Nakladatelství 12, 7, 2), Franze Kafky v letech(dva1997–1998 svazky,a Akropolis v pořadí5) 10, v letech 1997–2002 (šest svazků, v pořadí 4, 6). 9, 8, 1, 11, poznámka – záložkové texty – texty na zadní straně obálky. texty straně – texty zadní na – záložkové poznámka – obálky strany – přední knihy místa komunikačním prvkemZákladním nejfrekventovanějšího Název knihy – název edice (zvýrazněno jméno autora) – věnování – motto – primární text – ediční ediční text – – primární – motto – věnování autora) jméno (zvýrazněno edice – název knihy Název Dedikace privátního charakteru se objevují v obou sledovaných Hostovského dílech, v Hostovského objevují se v obou privátníhoDedikace charakteru sledovaných Akro je Hostovského, próz sledovaných obou zhostilo se produkce které nakladatelstvím, Třetím Miloš Pohorský je tvůrcem doslovu i odeonského vydání Hostovského knihy s názvem knihy Hostovského vydání tvůrcem je doslovu i odeonského Miloš Pohorský 16 parametry, uvádějí jméno autora, které na přední straně obálky chybí, a označují konkrétní části sou konkrétní chybí, a označují obálky straně přední na které autora, jméno uvádějí parametry, 15 je označení názvu edice (Spisy Egona Hostovského), které obsahuje zvýrazněné jméno autora a je a je zvýrazněné autora obsahuje jméno které Hostovského), Egona názvu (Spisy edice označení je tři edičního komponenty názvu mají Všechny 4). svazek číslo(např. svazku pořadové o doplněno typ komunikační funkci s očekávatelnými edičního důležitou – pojmenovávají produktu čtenáře pro z roku 2002), v níž jedním z dominantních paratextových prvků je označení názvu edice a pořadové prvků názvu a pořadové edice 2002), v nížz roku označení je z dominantních paratextových jedním čísločis jiným koexistence svazku dílem, typickým je rysem Hostovského knižních vydání.obou takto: znázornit lze svazky paratextové Jejich polis. Celý ediční projekt projekt ediční polis. Celý Kafky. Franze Akropolis, ERM nakladatelstvích: a Nakladatelství pražských ( próz obou řady ediční ném večírku ném o příbězích večírku.“). jsem dobročinném na peritextem, který má významnou informační a návodnou funkci v procesu paratextualizace. Vydání Vydání funkci který v procesu významnouperitextem, má paratextualizace. a návodnou informační počin ediční tento knihy, pečlivým proslulá jsou z tohoto děl nakladatelství zpracováním literárních objasnil. čtenáři okolnost tuto by aniž „Jindře“, knihy věnování však vynechal autorovo Dobročinného večírku Dobročinného i do zku transformuje vnější Pohorský exilovou kterou zkušeností, Hostovského uvozeny jsou tem) typickým je vnitřní, doslov šenosti cizince mezi lidmi. do roviny Odeonský lokalizovaným postfixově v hlavníúloze typické textů výběra sledované ských primárních rysy textů souboru.do Pohorským Hostovského vydání melantrichovské doslovu pro v pozdějším jako podobně se historikpoetiky (literární a editor vraždu a sebevraždu. vraždu byt hledají Fakt explicitně pojmenovaného exilu je v doslovu upozaděn a čtenář je lákán a váben prostřednictvím lákán a váben je a čtenář explicitně exilu upozaděn pojmenovaného v doslovu je Fakt pocitů osa verbalizací vypravěče, psychologického tvorby – zkušeností Hostovského aspektů jiných text nazna Záložkový společnost. a krizemění moderního okolní na člověka, ironizujícího pohledu – krádeže, knihy napětí i na přistěhovalců atmosféru amerických na a láká knihy čtenáře čuje obsah znamuje čtenáře s životními peripetiemi autora, jeho tvorbou a literárním i společenských kontextem. kontextem. i společenských tvorbou jeho a literárním peripetiemi autora, s životními čtenáře znamuje tvůrce prózy, psychologické a ironik, vypravěč epický autor jako jako představován zde je Hostovský tvorby. etapy americké detekovat lze produkci v jehož literární spisovatel, jako krize, osobní zpovědí ději tuto praxi nahradila spíše strategie vizuálně identických edičních řad. Paratextový svazek tohoto tohoto svazek Paratextový řad. vizuálně praxi edičních ději tuto identických spíše strategie nahradila (věnování, typicky: peritexty uspořádán autorské je knihy v prefixovévydání umístěny jsou poloze se Pohorského slovy Ten Miloše rozsáhlejšíhocharakteru. doslov nakladatelský v postfixové motto), tory a do výrazně dominantní pozice staví příjmení autora nejen na obálce knihy, ale také na titulním na ale také knihy, obálce na nejen tory příjmení staví autora pozice do výrazně a dominantní autorů, poz prohibitních a produkci let typická je devadesátých počátek strategie pro Uvedená listě. 152 154 Hostovský, E.: Listy z vyhnanství. Tiskařské podniky Richarda Vogla, New York 1946. Hostovský, E.: Listy z vyhnanství. Melantrich, Praha 1946. Hostovský, E.: Cizinci hledají byt; Listy z vyhnanství; Sedmkrát v hlavní úloze. Odeon, Praha 1967. Hostovský, E.: Listy z vyhnanství; Úkryt. Akropolis, Praha 1998. Kautman, F.: Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského. Evropský kulturní klub, Praha 1993. Kožmín, Z.: Egon Hostovský a český kontext. Host do domu, 16, 1969, č. 14. Kunstmann, H.: Několik poznámek k „americké“ části tvorby Egona Hostovského. Proměny, 13, 1976, č. 2. Liehm, A. J.: Z posledního rozhovoru s Egonem Hostovským. Proměny, 25, 1988, č. 4. Matějka, L.: Tisk o románech Egona Hostovského. Proměny, 10, 1973, č. 2. Měšťan, A.: Egon Hostovský: Osvoboditel se vrací. Svědectví, 12, 1973/1974, č. 46. Müllerová, L.: Paratexty a česká nakladatelství (knižní strategie v 90. letech 20. století). LITTERAE, Kostelec nad Orlicí 2010. Páleníček, L.: Nad Hostovského knihami z emigrace. Kytice, 1, 1945/1946. Papoušek, V.: Časové vědomí postav v díle Egona Hostovského. In: Mlsová, N. – Borovský, J. (eds.): Hlavní téma: psychologická próza. Gaudeamus, Hradec Králové 1994. Papoušek, V.: Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru. H&H, Jinočany 1996. Papoušek, V.: Existencialisté. Existenciální fenomény v české próze dvacátého století. Torst, Praha 2004. Papoušek, V.: Trojí samota ve velké zemi. Česká literatura v americkém exilu v letech 1938–1968. H&H, Jinočany 2001. Řezníček, I.: Egon Hostovský. Dobročinný večírek. Svědectví, 20, 1986/87, č. 78. Valouch, F.: Osamělý běžec Egon Hostovský. Tvar, 1, 1990, č. 12. Vaněk, V.: Šifry a znamení Egona Hostovského. Dokořán: bulletin Obce spisovatelů, 27, 2003. Pôsobenie českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave v rokoch 1919–1938 Peter Ivanič Nepochybne jednou z najvýznamnejších vzdelávacích inštitúcií na Slovensku je Univerzita Komen- ského v Bratislave. Pri jej vzniku zohrali významnú úlohu českí profesori. Univerzitu v Bratislave schválilo Národné zhromaždenie dňa 27. júna 1919. Mala mať právnickú, lekársku, prírodovedeckú a filozofickú fakultu. Neprešiel návrh na zriadenie teologickej fakulty. Pôvodne sa volala Českosloven- ská univerzita v Bratislave a mala byť nástupkyňou dovtedy existujúcej maďarskej univerzity. Naria- dením vlády republiky Československej ju 11. novembra 1919 premenovali na Universitu Komen- ského.1 Spomínaná maďarská Alžbetínska univerzita bola zriadená článkom XXXVI z roku 1912. Jej Filozofická fakulta bola otvorená v letnom semestri 1917/1918.2 Okrem priestorových a finančných problémov musela univerzita riešiť samozrejme aj personálne obsadenie. Všetky jej fakulty nevznikli naraz. Ako prvá začala činnosť lekárska. Prvým rektorom sa stal prof. Kristian Hynek, ktorý bol od 31. 7. 1919 vymenovaný za riadneho profesora patológie a nútorných chorôb Lekárskej fakulty UK v Bratislave. Tento prvýkrát prišiel do Bratislavy v máji 1919 a už predtým patril medzi hlavných iniciátorov myšlienky zriadenia vysokoškolskej inštitúcie na Slovensku. Ako sám spomínal, u Slovákov vraj nebol žiadny záujem o jej zriadenie. Tvrdil, že o jeho príchode a ani dôvode nebol informovaný ani Vavro Šrobár – minister s plnou mocou pre správu Slovenska.3 Avšak v tomto období malo Slovensko skôr existenčné problémy. Až vo februári 1919 sa stala Bratislava sídlom Vavra Šrobára (dovtedy úradoval v Žiline). V júni 1919 musel Vavro Šrobár odovzdať moc do rúk armády a na Slovensku až do novembra 1919 bola vojenská diktatúra. Súviselo to s májovým útokom maďarskej červenej armády.4 Samotná Filozofická fakulta UK začala fungovať v septembri 1921. Prezident Tomáš G. Masaryk podpísal 14. 9. 1921 menovacie dekréty pre profesorov. Skôr ako ich títo dostali, však už odcestovali do Bratislavy. Prvá ich schôdza sa konala 23. septembra. Zúčastnili sa jej Josef Hanuš (profesor českej literatúry), Jozef Škultéty (profesor reči a literatúry slovenskej), Dobroslav Orel (profesor hudobnej výchovy), Albert Pražák (profesor pre novšiu českú literatúru), Karel Chotěk (profesor všeobecného národopisu), Jan Heidler (profesor novovekých dejín) a Miloš Weingart (profesor slovanskej filo- lógie). Pôvodne ich malo byť viac, ale Ján Kvačala profesúru pre cirkevné dejiny odmietol a Milan 1 Pozri Zákon ze dne 27. června 1919, č. 375 Sb. Z. a n. In: Ročenka University Komenského za první pětiletí 1919–1924. Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 3. Nařízení vlády Republiky Čes- koslovenské ze dne 11. listopadu 1919, č. 595 Sb. Z. a n. In: Ročenka University Komenského za první pětiletí 1919–1924. Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 3–4. 2 Hautová, J. (ed.): Univerzita Komenského 1919–1994. Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava 1994, s. 14. 3 Hynek, K.: Prvé počátky naší university. In: Ročenka University Komenského za první pětiletí 1919–1924. Aka- demický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 11. 4 Kováč, D. a kol.: Kronika Slovenska 2. Slovensko v dvadsiatom storočí. Fortuna Print & Adox, Bratislava 1999, s. 100–104. P. Ivanič: Pôsobenie českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave v rokoch 1919–1938 ------– Mi Od 157 Jeho Jeho 22 17 Exten , 9, 1976,, 9, 23 . Univerzita Ko 24 21 V rokoch 1937 1934 až Dějiny věd a techniky 19 20 Zborník Filozofickej fakulty Unverzity Ko Zborník Filozofickej fakulty Unverzity Ko Ročenka University Komenského za první pětiletí 1919 Iniciátorom vytvorenia tejto organizácie bol Albert bol vytvorenia organizácie tejto Iniciátorom 25 34, Bratislava 1983, s. 15–16. 34, Bratislava 1983, s. 20. Univerzita Komenského. Prehľad profesorov 1919–1966. Prehľad pracovísk 1919–1948 pracovísk Prehľad 1919–1966. profesorov Prehľad Komenského. Univerzita Dňa 28. februára 1933 bol Albert Pražák (rektor 1928/1929) menovaný profesorom dejín profesorom menovaný 1928/1929) (rektor Albert 1933 bol 28. februára Dňa Pražák . Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 211–217. 18 Archív Univerzity Komenského, fond Rektorát UK – personálne oddelenie BII/2, osobné spisy učiteľov – ��� loš Weingart.loš 108. s. 1968, Bratislava Bratislave, v menského Novák,J.: Filozofická fakulta Univerzity Komenského do roku1945. menského. Historica. Weingart, M.: Extense University Komenského. In: 1924 Tamtéž, s. 219–221. Novák,J.: Filozofická fakulta Univerzity Komenského do roku1945. menského. Historica. Tibenský, J.: Učená spoločnosť Šafárikova a jej miesto vo vývoji slovenskej vedy. s. 193–194. Spomedzi českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave bol najagilnejším tvorcom UK v Bratislave najagilnejším fakulte tvorcom bol Filozofickej na profesorov českých Spomedzi činnosti ExtenzieUni fakultyčinnosťmimo v rámci robili osvetovú profesori českí Predovšetkým založila, tak organizácia táto sa Keď Šafárikova. spoločnosť 1926 vznikla 2. decembra Dňa Učená Tamtéž, osobné spisy učiteľov – Albert Pražák. Dolan, O.: Tamtéž. venské vlastivedné múzeum, Slovenské banské múzeum Dionýza Štúra v Banskej Štiavnici a niekoľko Štiavnici v Banskej Dionýza Štúra múzeum banské Slovenské vlastivedné múzeum, venské ustanovizní. a dobrovoľníckych ústavov štátnych výskum na Slovenska hlavne zamerať mala sa Spoločnosť a stanovyPražák Miloš Weingart. zostavil nich existovali V rámci sekciu. vnútri delila duchovnú a prírodovednú sa na Rusi. Vo a Podkarpatskej odbory Najaktívnejšie boli histo a okruhy. problémy odbory vedecké určité a pracovné komisie pre 17 18 19 20 21 22 23 24 25 lovej menovaný Miloš Weingart. Vtedy pôsobil ešte ako prorektor Univerzity Komenského. Univerzity prorektor ako pôsobil ešte Vtedy Miloš Weingart. menovaný lovej chválil liste v rozlúčkovom senát Akademický s ľútosťou. obec akademická a študentská odchod brala uni ostatných úroveň na (1925/1926) dostala UK v Bratislave sa rektorovania za jeho že Weingarta, verzít. suplikant.ako odprednášal ešte v Prahe. literatúry českej semester Letný ktorý v roku stal sa Mukařovský, Jan estetiky profesor mimoriadny ako fakulte pôsobil Filozofickej na v Prahe. Karlovej Univerzity estetiky 1937 mimoriadnym profesorom vytvoriť z nej sa slo Snažil centrum pre vedecké Miloš Weingart. a koncepcii fungovaní o jej predstáv UniverzityZborníka fakulty Komenského, myšlienka Vznikla založenia filozofickej filológiu. vanskú Prvé číslo fakulty. výskum pracovníkov prezentovali by ktoré odborné práce, publikovať mali sa kde Wein Miloša boli okrem a redaktormi ročníkov osem bolo 1932 to vyšlo roku 1922. Do v novembri financií. Zborník Král. nedostatku v dôsledku zanikol a Josef Heidler Jan garta aj ktorý predtýmuž pô MilošWeingart, bol založenia jej myšlienky Pôvodcom verzityKomenského. Komenského Univerzity fakultám podal zriadenie jej na Návrh Extenzie. pražskej sobil sekretár ako a do Slovenska území ale na v Bratislave, len pôsobiť extenzia nemala februárivo 1922. Bratislavská myšlienky. autor vypracoval sám 1923. Stanovy 1. marca zahájená bola Činnosť Viedni. vo aj konca (Bratislava, veľkom činnosť vo západného štýle. Okrem prednášková rozbehla sa v prvom roku Hneď a v novembri Viedni vo a decembri prednášalo sa Slovenska a stredného (Kremnica) Trenčín Nitra, Ves). Levoča, Kežmarok, Spišská Nová Bardejov, Prešov, (Košice, východnom na Slovensku aj v Bratislave väčšinou (167), Nitre 219 prednášok vznikusvojho uskutočnených 1929 bolo do júna počtu 172. z tohto UK usporiadala fakulta Filozofická (6), pričom samotná Viedni (10) a vo 1941. do roku až národnosti českej časti profesorov väčšej po odídení aj zia fungovala Slo slovenská, Matica obnovená venovala podmienkach skromných v dosť Slovensku výskumu sa na ------14 1924. – 8 Viacerí 13 Pôvodne Pôvodne . Bratislava 5 . Univerzita Ko . Títo významne . Títo 16 Ročenka University Komen Za jeho rektorátu sa riad sa rektorátu Za jeho 9 Ročenka University Komenského za V tom roku bol František Žákovec Žákovec František bol roku V tom . Matica slovenská, Martin s. 10. 1987, Zborník filozofickej fakulty Univerzity Ko 12 J – Ročenka University Komenského za první pětiletí Ročenka University Komenskéhoza první pětiletí 1919 Ročenka University Komenského za první pětiletí 1919–1924 Rozhodlo sa, že prednášať začnú už 24. októbra 1921. Z týchto 24. októbra už začnú Rozhodlo sa, prednášať že 6 . Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 64. . Bratislava 1925, s. 109. , 34, 1983, s. 4. 1924 – V roku 1924 sa habilitovali v Bratislave ďalšie významné vedecké osobnosti, ktoré ktoré ďalšie osobnosti, významné v Bratislave vedecké habilitovali sa 1924 roku V 7 11 Už roku 1922 bol Antonín Kolář menovaný profesorom klasickej filológie klasickej a v nasle profesorom menovaný Už roku Kolář Antonín 1922 bol Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 194. Univerzita Komenského. Prehľad profesorov 1919–1966. Prehľad pracovísk 1919–1948 pracovísk Prehľad 1919–1966. profesorov Prehľad Komenského. Univerzita 10 1924. a Václav Chaloupecký zas štátny inšpektor archívov a knižníc archívov Slovensku na inšpektor zas štátny Chaloupecký a Václav 9– 15 Dolan, O.: Tamtéž, s. 194–195. 92–93. s. 1968, Bratislava Bratislave, v menského Slovenský biografický slovník(od roku 833 do roku1990) II. zväzok E Tamtéž, s. 457. 5. XII. 1923 za stud. rok 1922/1923. In: 1925, s. 152. Václav Chaloupecký sa stal profesorom 22. decembra 1922. smrti Po Jana Heidlera dochádzaldo Bratislavy prednášať Kamil Krofta, vtedajší veľvyslanec vo lína.Viedni. Pozri V roku1925 Weingart, bol však M.: preložený Prvé do tříletíBer filosofické fakulty. In: 191 Weingart, M.: Prvé tříletí filosofické fakulty. In: Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925, s. 194–195. Tamtéž, s. 194. ského za první pětiletí 1919–1924 Tamtéž, s. 63, 67. Tamtéž, s. 63. Zpráva odstupujícího rektora prof. Dra Augustina Rátha při rektorské installaci(7. prosince o universitě 1922) Prof. Dra Jozefa Hanuše Komenského za stud. rok 1921/1922. In: první pětiletí 1919 Zpráva odstupujícího rektora prof. Dra Jozefa Hanuše při rektorské instalaci prof. Dra Stanislava Kostlivého Novák, J.: Filozofická fakulta Univerzity Komenského do roku1945. menského. Historica Hanuš, J. – Weingart, M.: Počátky Filosofické fakulty University Komenského. In: O organizačných schopnostiach Josefa Hanuša svedčí aj fakt, že už 7. decembra 1922 prevzal funk fakt, už 7. decembra aj svedčí že Hanuša Josefa schopnostiach O organizačných Ešte pred začiatkom fungovania Filozofickej fakultysa v júli UK Filozofickej fungovania štrnásťdňové začiatkom 1921 uskutočnili pred Ešte 15 16 12 13 14 11 10 8 9 6 7 verzitu Karlovu do Prahy. Už 17. decembra 1926 bol za univerzitného profesora na Univerzite Kar Univerzite na za univerzitného 1926 bol profesora 17. decembra Už verzitu Karlovu do Prahy. 5 Na druhej strane Jan Eisner bol pôvodne stredoškolským profesorom na reálnom gymnáziu reálnom na v Brati profesorom stredoškolským pôvodne bol Eisner druhej Jan strane Na slave autori a taktiež uznávanými sa Stali pedagogickom poli na fakultu posilnilivedeckom. Filozofickú činovníci Uni fakt, niektorí na postupne aj O tom svedčí že fakulty odboroch. prešli svojich vo tami menovaný profesorom pre dejiny výtvarného umenia, Josef Baudiš profesorom pre indoeurópsku indoeurópsku pre výtvarného profesorom dejiny Baudiš pre umenia, Josef profesorom menovaný a všeobecnú a keltskú jazykovedu filológiu a Jozef filozofie profesorom Král a sociológie. Heidler). Jan Hanuš, Josef v PraheKarlovej (napr. Univerzite na habilitovali pôvodne sa profesori dujúcom roku sa docentom pre porovnávajúce dejiny slovanských literatúr a ľudových literatúr slovanských stal tradícií dejiny porovnávajúce pre docentom sa roku dujúcom Wollman. Frank Eisner. Vladimír prišli a to z Čiech, a Jan Klecanda Slovensko na ciu rektora Univerzity Komenského po prof. Dr. Augustínovi Ráthovi. Dr. po prof. Komenského Univerzity ciu rektora však Umrel Chaloupecký. významný dejín stal historik Václav československých nym profesorom Heidler. Jan čiže ako vidieť podstatná časť budúceho profesorského zboru fakulty. Vo svojich spomienkach na na spomienkach svojich Vo zboru fakulty. profesorského budúceho vidieť časť čiže ako podstatná uviedli, pred Weingart na účasť týchto že hojná Miloš a Hanuš Josef fakulty UK Filozofickej začiatky istý otvoriť rok. už ten cenu fakultu za každú pokúsia sa že ich viedlanáškach k presvedčeniu, prednášky Extenzie pražských vysokých škôl, ktoré organizoval Miloš Weingart. Okrem neho na nich na neho Okrem Miloš Weingart. organizoval ktoré škôl, vysokých Extenzie pražských prednášky a Josef Albert Hodža, Milan Pražák Hanuš, Novotný, Václav vystúpili Bohumil Baxa, Albín Stocký, očakávalo veľa organizačnej práce. organizačnej veľa očakávalo nemohli pretože dochádzali, Ostatní Orel. a Dobroslav Hanuš bývali Josef iba v Bratislave profesorov ubytovanie. nájsť Hodža sa jej nikdy neujal. Za dekana bol zvolený Josef Hanuš a prodekana Jozef Škultéty. a prodekana Jozef Hanuš Josef zvolený bol nikdy Za dekana jej neujal. sa Hodža dekana vzdal, od nového postu sa lebo tohto sa Nakoniec Škultéty. ním bude Jozef že plánovalo, sa 156 P. Ivanič: Pôsobenie českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave v rokoch 1919–1938 . 159 . Ročenka Ročenka Dějiny věd věd Dějiny . Matica slovenská, slovenská, . Matica Zborník filozofickej fakulty filozofickej Zborník J – . Fortuna Print & Adox, Print . Fortuna . Bratislava 1925. . Bratislava . Akademický senát University Komenského, Komenského, University senát . Akademický . Univerzita Komenského v Bratislave, v Bratislave, Komenského . Univerzita Ročenka University Komenského za první pětiletí za první pětiletí Komenského Ročenka University 1924 Ročenka University Komenského za první pětiletí za první pětiletí Komenského Ročenka University – Ročenka University Komenského za první pětiletí za první pětiletí Komenského Ročenka University , 34, 1983. Univerzita Komenského: 90 rokov vysokoškolského vzdelávania a vedy na Slovensku na a vedy vzdelávania vysokoškolského 90 rokov Komenského: Univerzita Univerzita Komenského 1919–1994 Komenského Univerzita Kronika Slovenska 2. Slovensko v dvadsiatom storočí v dvadsiatom 2. Slovensko Slovenska Kronika . Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925. Bratislava Komenského, University senát . Akademický 1925. Bratislava Komenského, University senát . Akademický . Akademický senát University Komenského, Bratislava 1925. Bratislava Komenského, University senát . Akademický niverzita Komenského. Prehľad profesorov 1919–1966. Prehľad pracovísk 1919–1948 pracovísk Prehľad 1919–1966. profesorov Prehľad Komenského. niverzita , 9, 1976. 1924 1924 – – a techniky 1919 1919–1924 In: 1921/1922. za stud. rok Komenského 1922) o universitě (7. prosince Hanuše 1919 za první pětiletí Komenského University učiteľov. 1968. Bratislava v Bratislave, Komenského Univerzita 2009. Bratislava v Bratislave, Komenského Univerzita 1919–1924 za první pětiletí Komenského University 1925. Bratislava 1994. Bratislava 1919 1999. Bratislava Historica Komenského. Univerzity Martin 1987. Weingart, M.: Extense University Komenského. In: In: Komenského. M.: Extense University Weingart, In: M.: Prvé tříletí filosofické fakulty. Weingart, Jozefa Dra Prof. instalaci Rátha Augustina Dra při rektorské prof. odstupujícího rektora Zpráva Literatura spisy BII/2, osobné oddelenie UK – personálne Rektorát fond Komenského, Univerzity Archív U O.: Dolan, M. (ed.): Dúbrava, In: University Komenského. fakulty Filosofické M.: Počátky – Weingart, J. Hanuš, (ed.): J. Hautová, In: Hynek, K.: university. naší Prvé počátky a kol.: D. Kováč, 1945. roku Univerzity do Komenského fakulta Filozofická J.: Novák, E zväzok 1990) II. roku 833 do roku (od slovník biografický Slovenský vedy. vývoji vo slovenskej miesto a jej Šafárikova spoločnosť Učená J.: Tibenský, ------32 30 , 9, 1976,, 9, (1932), Eis Význam Učenej Učenej Význam 27 Samotný Jan Eisner Eisner Jan Samotný 31 (1938), Chaloupeckého (1938), Chaloupeckého Dějiny věd a techniky Zborník Filozofickej fakulty Unverzity Ko Zborník Filozofickej fakulty Unverzity Ko Vodopis starého Slovenska starého Vodopis 33 (1937). Niektoré z nich sú doteraz neprekonané neprekonané z nich doteraz sú Niektoré (1937). , ktorého redaktormi boli Albert Vladimír Pražák, redaktormi , ktorého 28 Středověká města na Slovensku na města Středověká Bratislava Univerzita Komenského: 90 rokov vysokoškolského vzdelávania a vedy Čo sa týka sa Čo byť mohli USŠ členstva, členom profesori tak aj 26 Nasledujúci rok znamenal odchod väčšiny českých pracovníkov z uni pracovníkov českých odchod väčšiny znamenal rok Nasledujúci 29 (1933), Menclove (1933), Menclove Středověké listy ze Slovenska Středověké 34, 1983, s. 10–11. , 34, 1983, s. 10. . Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava 2009, s. 67. (1934) a (1934) Slovensko v pravěku Slovensko Archív Univerzity Komenského, fond Rektorát UK – personálne oddelenie BII/2, osobné spisy učiteľov – Vác s. 197–198. Tamtéž, s. 203. Tibenský, J.: Učená spoločnosť Šafárikova a jej miesto vo vývoji slovenskej vedy. Českí profesori zohrali hlavnú úlohu pri konštituovaní Univerzity Komenského a jej Filozofickej a jej Filozofickej Komenského Univerzity pri úlohu konštituovaní hlavnú zohrali profesori Českí Už v novembri 1938 požiadali o dovolenku Dobroslav Orel a Jiří Král. Vtedajší dekan Jan Eisner Eisner dekan Jan a Jiří Orel Vtedajší Král. v novembri o dovolenku Dobroslav 1938 požiadali Už Českí profesori na Filozofickej fakulte UK prednášali v ich materinskom jazyku. V roku 1937 však roku jazyku. V materinskom v ich UK prednášali fakulte Filozofickej na profesori Českí menského. Historica, Eisner. Filozofická fakulta. In: Dúbrava, (ed.): M. na Slovensku Tamtéž, s. 201–202. Novák,J.: Filozofická fakulta Univerzity Komenského do roku1945. menského. Historica lav Chaloupecký. Novák,J.: Filozofická fakulta Univerzity Komenského do roku1945. Archív Univerzity Komenského, fond Rektorát UK – personálne oddelenie BII/2, osobné spisy učiteľov – Jan 28 29 30 26 27 roku 1945 vrátili späť aj po týchto skúsenostiach. Boli to napríklad klasický filológ Jaroslav Ludvíkov Jaroslav filológ napríklad klasický Boli to skúsenostiach. po týchto aj 1945 vrátili späť roku Wolmann. Frank jazykovedec Eisner, Jan archeológ ský, fakulty. Keď prišli do Bratislavy, stretli sa s problémami, či už byrokratickými alebo aj jazykovými. Na jazykovými. aj alebo či už byrokratickými Na s problémami, sa stretli prišli Keď do Bratislavy, fakulty. a Nemci. Maďari boli prevažne študenti pôvodní že problém, na narážali pôsobenia svojho začiatku nich vyvíjal na sa pôsobenia svojho konci čas prispôsobiť. na tlak, Na vyučovali teda sa aby po Museli však sa po Niektorí prácu. a zanechať miesta opustiť svoje nedobrovoľne museli Nakoniec slovensky. bol zbavený funkcie dekana dekrétom Ministerstva školstva a národnej osvety zo dňa 26. apríla osvety dňa zo 1939, školstva a národnej Ministerstva funkcie dekrétom dekana zbavený bol 1939. dňom 30. júna štátu Slovenského zamestnancovi ako služba ukončená bola mu podľa ktorého sa 9. decembra 1938 rozlúčil oficiálne s Dobroslavom Orlom, Václavom Chaloupeckým, Františkom Františkom Chaloupeckým, Václavom Orlom, rozlúčiloficiálne 1938 s Dobroslavom 9. decembra sa Ludvíkovským, Jo Králem, Jiří Vladimírom Jaroslavom Klecandom, Tvrdým, Josefom Ryšánkom, Uhrom. Janom a Vočadlom Otakarom Vážným, Václavom Borovičkom, sefom verzity. Vláda Slovenskej krajiny rozhodla 19. decembra 1938 (prez. 1938 s ústred 1741/38) po dohode č. 19. decembra rozhodla krajiny Vláda Slovenskej verzity. a Moravskosliezskej“. budú „k dispozícii zemi Českej národnosti českej nou vládou, profesori že Klecanda, Jozef Florián Babor a Otakar Sommer. Florián Babor Klecanda, Jozef univer úradníci však čase ani V tom školy. jazykom úradným aj stala slovenčina sa aby to, silnel na tlak zity slovenčinu. neovládali Žilinská kniha Žilinská až 1927 a všetkyvydala medzirokmi USŠ z nich k fundamentálnemu Slovensku. výskumupatria na časopisu zväzkov 1937 tiež 11 obsiahlych spoločnosti Šafárikovej spočíval v jej Šafárikovej spoločnosti publikačnej Medzi činnosti.vyšlo V edícii USŠ prác. 28 Práce patrili Šmilauerov výskum Slovenska pre diela najprínosnejšie nerove rický, jazykovedný, literárnohistorický. jazykovedný, rický, Čechov. výraznú prevahu za následok malo a brnenskýchpražských univerzít. To 158 33 31 32 Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne Zuzana Bartošová Mnohí výtvarní umelci a kritici sa po 1. svetovej vojne v súvislosti s novým usporiadaním Európy na základe Zmluvy Najvyššej rady spojencov (12. júna 1919) – kodifikovanej Trianonskou (tiež Ver- sailleskou) dohodou (1920) –, ktorá zmenou hraníc umožnila vznik dovtedy neexistujúcim štátom, ocitli ako občania tých nepriateľských medzi politickou opozíciou v krajine, kde dovtedy žili. Iní sa zúčastnili prípravy ľavicových revolúcií a po ich páde boli často v ohrození osobnej a tvorivej slobody, či dokonca v ohrození života a museli emigrovať. Alebo po rokoch v cudzine sa vrátili domov dúfajúc, že nadišli lepšie časy. Cesty týchto umelcov na Slovensko a ich pôsobenie v dvadsiatych rokoch je témou prítomnej štúdie. Snaha zmapovať podrobne celé Slovensko, kde sa uchýlili v iných krajinách Európy neželaní au- tori, a zároveň neprehliadnuť žiadneho výtvarného umelca, ktorý sa narodil na jeho dnešnom území a zasa prišiel domov, je cieľ, ktorý presahuje rámec prítomnej štúdie. Pre výber autorov bolo preto určujúcim umeleckohistorické kritérium: presvedčivosť a rozsah tvorby, ktoré konkrétny umelec na území Slovenska vytvoril a zanechal a s akou intenzitou sa dokázal zapojiť do výtvarného života pro- stredia, kde pôsobil. Exemplárnym prípadom troch rôznych umeleckých i ľudských osudov – Jánovi Koniarkovi, Joze- fovi Arpádovi Murmannovi a Eugenovi Krónovi – je venovaná väčšia pozornosť i rozsah textu, ako iným autorom. Ján Koniarek Ján Koniarek svojou tvorbou výrazne poznamenal podobu slovenského sochárstva prvej polovice 20. storočia. Jeho ľudský i autorský osud formovali pohnuté dejiny nielen kraja, odkiaľ pochádzal, ale celej strednej Európy. Rodák z Voderád pri Trnave sa už v svojej mladosti konfrontoval s viacerými zásadnými životnými otázkami. Ako každý mladý umelec sa zrejme zamýšľal nad vlastným umelec- kým smerovaním, avšak v jeho prípade sa pred ním vynárala aj otázka národnej príslušnosti. V dobe, keď Slovensko tvorilo severnú časť Uhorska vo federalizovanej Rakúsko-Uhorskej monarchii, si zrejme – ako možno dedukovať z jeho životopisu – hľadal svoju identitu i z hľadiska jazykovej blíz- kosti. Napriek tomu sa však rozhodol pre štúdium na budapeštianskej umeleckej škole. Zjednodušene sa dá povedať, že cesty sochárov viedli na začiatku 20. storočia do Viedne, kde študovali najmä bratislav- skí rodáci, a do Budapešti, ktorá žila čulým stavebným životom a profesori jej akadémie boli známi svojimi monumentálnymi riešeniami. Sochárstvo malo významné postavenie medzi ostatnými vý- tvarnými disciplínami: nové budovy, námestia a mosty podľa dobového vkusu potrebovali výzdobu Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne . 7 ------163 Výtvarný . Studňa kráľa Matyáša, kráľa Studňa , ktorý dal jedno z mien nastupujúcemu nastupujúcemu ktorý, z mien jedno dal Jugend 9 Naproti tomu ani novšia maďarská umeleckohistorická literatúra literatúra umeleckohistorická maďarská novšia ani tomu Naproti 8 tu začal vychádzať časopis vychádzať začal tu Stróbl Alajos, a romantika utolsó lovagja/Des letzte Ritter der Romantik, Alajos Stróbl Obelisk, Praha 1971, s. 58. , ktorä Július Damko vytvorilv tomto štýle, jereprodukovaná v katalógucitovanom sa napokon prispôsobil konvenčným vkusovým prispôsobil úspešne a obdobne kritériám napokon sa konvenčným 10 Secese. Hlava ženy Hlava 14, 1969, 14, č. 6, s. 27. Organizovanie umeleckého života – najmä zakladanie spolkov a organizovanie výstav – bolo – bolo výstav a organizovanie spolkov zakladanie – najmä života umeleckého Organizovanie 11 Reliéf je situovaný na vonkajšej bočnej strane budínskeho hradu, budovy, kde v súčasnosti prezentuje stále Luxová, K životu V.: a dielu Jána Koniarka obdobia (z pred vznikom Československej republiky) Napríklad: Szatmári, G.: Úloha centra rodiaceho sa moderného umenia prekrýva dnes už vo vedomí nielen milovníkov, milovníkov, prekrýva nielen umenia moderného sa vedomí vo už dnes rodiaceho centra Úloha expozície svojich zbierok maďarská Národná galéria. život, Annales de la Galerie Nationale Hongroise/A Magyar Nemzeti Galéria Evkönyve, 197–204. 1997–2001,s. Budapest 2002, v pozn. č. 2. Bola to zrejme hľadačská povaha, ktorá Jána Koniarka orientovala inam než k životu než inam Koniarkaorientovala v hlavnom Jána ktorá povaha, hľadačská zrejme to Bola ktorú absolvoval službe, vojenskej zamieril po jednoročnej sochár kam mladý Mníchov, to Bol Mrázovi, B. – M.: Kompozícia storočím vlastný životný svetonázor: nadchýňali sa symbolizmom a hľadali nový umelecký, a teda aj aj a teda symbolizmom sa nadchýňali a hľadali nový umelecký, svetonázor: životný vlastný storočím vývarnýjazyk. 1896 V roku štýlu. slohov revivaly historických akceptované a bez polemiky všeobecne dovtedy na mladých odpoveďou závislosti vzdať často popisua od videnej nechceli sa skutočnosti ktoré variantov, konvenčných ich a Ak k tomu viac zatieňoval. ich však čoraz Jugendstill naturalizmu. do výrazovýchpolôh až zabiehali navýznamnejších svojich mal impresionizmu, variant stredoeurópsky luminizmus, že prirátame, z Rakúska-Uhorska mladým sa umelcom nemožno ich že čudovať, v Mníchove, práve predstaviteľov meste. v tomto skúsenosti a získavať študovať lákala predstava teda storočia, a dvadsiateho devätnásteho prelome na ale i odborníkov hral ktorú Mníchov rolu, inú 7 8 9 10 11 ticipoval zároveň na niektorých Stróblových exteriérových realizáciách, a tak mal všetky predpoklady predpoklady všetky mal tak a realizáciách, exteriérových niektorých na Stróblových zároveň ticipoval tra sa V slovenskej literatúre umeleckohistorickej získaťv meste časom objednávky. samostatné aj reliéf monumentálny modelovať pomáhal nielen profesorovi svojmu že duje, 1899 štúdia, počas svojho v roku v Budapešti reliéfu časti s motívom a že psa pijúceho autorom je že v Mücsarnoku. vystavoval a 1900 aj či spoluautora Koniarka ako a Stróbla životu tvorbe Alojza v monografickýchvenovaných štúdiách neuvádza. riešení monumentálnych jeho asistenta v sa kde meste, prispôsobiť sa za samozrejmé považovalo kruhoch pravdepodobne umeleckých základe na najmä súdiť tak Možno autora. hovoriaceho maďarsky uhorského, teda imidžu štátneho, tvorili ktorí Slovenska, zo V te pochádzajúcich v Budapešti. tvorby viacerých významných sochárov ktorý Alojza Stróbla, najvýznamnejšieho spomedzi nich, už spomenutého menovať súvislostijto treba ak názore sochárskom v svojom a akadémii budapeštianskej na viacbol štvrťstoročie ako profesorom akademického hranice prekročiť nepokúsil sa kritériá. Nikdy vkusové rozšírené všeobecne ceptoval k popisnosti, modernejšieho nikdy v mene ho neuvoľnil smeroval ktorý tvorberealizmu, často v jeho ktorý z úze tiež pochádzal Damko, kariérou, Jozef s obdobnou príkladom Ďalším sochár je prednesu. ex schopnosťou so umelec talentovaný Aj tento Pravna. z Nitrianskeho a to Slovenska, dnešného mia prednesu presívneho Akadémii výtvarného istej pôsobil tej na umenia, pedagogicky ktorá dvadsaťročie, celé Stróbl, ako predsta výdobytky avantgárd, výtvarné akceptovalo súdobé keď čase, v Budapešti už aj umenie v tom nedokončil. štúdium svoje tentoraz ani Koniarek konzervativizmu. baštu Ján vovala dynamickým svojím spo ktoré centrom, v Bratislave. 19. a 20. storočia prelome na bol Mníchov Európy. strednej zo nielen umelcov lákalo mnohých životom kultúrnym a umeleckým ločenským, výtvarného slúžili adeptom a medzistupeň meno ako často umenia dobré mali školy umelecké Jeho nastupujúcim s prichádzajúcim umelci hlásali mladí Mníchovskí Paríža. do ísťk odhodlaniu študovať ------Katalóg Výtvarný Mladý Koniarek par Koniarek Mladý 6 usporiadanej priusporiadanej príleži 5 zažíval v období zažíval Koniarkovho 4 Moja matka. Slovenské výtvarné umenie 1900–1918. In: Sochárstvo. Prednášky z medicíny, ktoré Ján Koniarek navštevoval počas navštevoval Koniarek Ján ktoré z medicíny, Prednášky 2 , 14, 1969,, 14, č. 6, s. 27–29. 3 , Budapest 1925, heslo Stróbl Alajos, s. 179–180. 1 Výtvarný život , štúdia k sediacej postave, je v zbierke Slovenskej národnej galérie. Mramorová kompozícia sedia , 14, 1969,, 14, č. 6, s. 27–29. Tento názor Tento máaj Viera Luxová, pričompoukazuje na skutočnosť, že presné údaje rímskomo pobyte Jána Alajos (Alojz) Stróbl (1856–1926) si počas celého tvorivého života udržiaval v Kráľovej Lehote prázdninový Z územia dnešného Slovenska o čosi neskôr ako Ján Koniarek, v rokoch napríklad 1908–1911, bratislavský so Viere Luxovej sa spomedzi slovenských dejepiscov umenia až do konca šesťdesiatych rokov najpresnejšie po keď už bolo Horné Uhorsko – územie dnešného Slovenska – súčasťou Československa. Révai Nagy Lexikona, XVII. matkyHlava cej postavy, teda ocenené dielo, je dlhodobým deponátom tej istej inštitúcie. Jej bronzovýpred odliatok budovou Galérie je situovaný Petra Michala Bohúňa v Liptovskom Mikuláši. chár Alojz Rigele. Viď: Bartošová-Pinterová, Z.: výstavy. Texty: Bartošová-Pinterová, Z., Ilečková, S. Slovenská národná galéria, Bratislava 1984. Koniarka sa jej nepodarilo zistiť. Viď Luxová, K životu V.: a dielu Jána Koniarka bdobiakoslovenskej (z pred vznikom republiky). Čes ateliér a pamätníci spomínali na jeho „panské jazdy“ do okolia obce, ktoré podnikal ešte v dvadsiatych rokov, darilo zmapovať umelcove roky štúdia. Na základe archívnych materiálov1894/95 ako uvádza, hosťujúci že ho začal poslucháč v školskom a v nasledujúcom roku školskom roku ako 1895/96 riadny žiak oddelenia dekoratívneho sochárstva Umelecko-priemyselnej školy, ktoré viedol L. Mátrai. Prenimetrii nedostatočný pospech bol v nasledujúcom v pla školskom roku už opäť len hosťujúcim študentom a následneLuxová, zo školy vystúpil. K životu V.: a dielu Jána Koniarka obdobia (z pred vznikom Československejživot republiky). Z Ríma sa Ján Koniarek opäť vrátilZ Ríma do Budapešti, opäť Rozhodol vzdelanie. Koniarek si doplnil chýbajúce aby Ján sa Po nie veľmi úspešných začiatkoch štúdia zamieril mladý Koniarek, obdobne ako Jozef Damko Damko Jozef ako zamieril Koniarek, obdobne štúdia mladý začiatkoch úspešných nie veľmi Po Vtedy, keď na dnešnom území Slovenska ešte nebola žiadna vyššia umelecká škola a kde chýbali aj aj chýbali a kde vyššiaškola umelecká žiadna nebola ešte Slovenska území dnešnom na keď Vtedy, 6 4 5 3 2 1 mal zrejme citový vzťah citový zrejme k rodnejmal Lehota, Kráľova dedine liptovskej v Paríži výstave svetovej Na slávy. umeleckej svojej zenitov zo jeden návratu (1900) získal Prix Grand za sochu storočia príchodu nového tosti novaní nespoliehal len na vlastný pozorovací talent a modelačné schopnosti, ale tieto svoje danosti danosti svoje schopnosti, ale tieto a modelačné talent pozorovací vlastný na len nespoliehal novaní anatómie. o poznanie opieral ktorý sochár, akadémii. Tento tamojšej na profesora Alojza Stróbla, škole v majstrovskej študovať sa umelci zo všetkých európskych krajín. európskych všetkých umelci zo pobytu rímskeho 1898 poprisvojho výtvarného 1897 až štúdiu v školskom roku dokladajú, umenia pri sa že kompo vážne, myslel tela ľudského zvládnutie problematiky o realistické záujem svoj že nosť zoznámiť sa s klasickými pamiatkami antiky, renesancie, manierizmu, baroka i klasicizmu. Urobil i klasicizmu. Urobil manierizmu, baroka renesancie, antiky, pamiatkami s klasickými sa zoznámiť nosť hlá stále ešte sa ktorej tradícii, ku Pritakal osvieteneckej duchovného trendu. dobového v zmysle tak mierili konci jeho na aj do Ríma zotrvať tu a snažili sa najdlhšie mladí mnohí čo Ešte silo19. storočie. v tom čase ako ich odchovanci výnimkami, zo sochárov to nebol žiadny. nebol to výnimkami, ich odchovanci ako čase sochárov v tom zo mož sochárov začínajúcich pre predstavovalo období v tomto Ríma,do AlojzRigele a ktoré mesta, aj na dlhší čas, napríklad maliari Ladislav Medňanský, Pál Sziney-Merse. Do Budapešti zamieril aj Budapešti Do Sziney-Merse. Pál dlhší na Medňanský, aj čas, napríklad maliari Ladislav v tom rovesníci jeho čase Viacerí v druhej 19. storočia. Koniarek rokov Ján polovici deväťdesiatych Arpád Murmann, Jozef Alojz Rigele, napríklad Dominik Skutecký, školách, viedenských na študovali Mallý a Martin Benka boli Gustáv školy: pražské navštevoval Maximilián málokto a len Schurmann v hlavnom meste Uhorska. V Budapešti v tej dobe žili dobe v tej Uhorska. a tvorili meste V Budapešti Slovenska, zo viacerív hlavnom umelci pôvodom udržiavali aby Radnai, tomu, nebránilo čo či Vojtech Damko Jozef Fadrusz, napríklad Ján sochári vracali z nich sa niektorí ba Alojz Stróbl, ako ho navštevovali pravidelne rodiskom, svojím so kontakt múzeá a obrazárne, ktoré by ochraňovali pamiatky a zároveň pestovali vkus publika, pestovali mladí odchádzali a zároveň pamiatky ochraňovali by ktoré a obrazárne, múzeá predovšetkým výtvarného odohrával sa adepti život Kultúrny domova. od vzdelanímza ďalej umenia úmernú svojmu významu. Ján Koniarek začal v Budapešti navštevovať Umelecko-priemyselnú školu, školu, Umelecko-priemyselnú navštevovať v Budapešti začal Koniarek významu. svojmu úmernú Ján nedokončil. štúdium avšak 162 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------165 15 . Texty: Sochař Agust Rodin Dnes možno len veľmi ťažko odhadnúť, čo z kultúrneho a umeleckého života, ktorý mal Ján Koni života, ktorý Ján a umeleckého mal z kultúrneho odhadnúť, čo ťažko veľmi len možno Dnes V súvislosti s výstavou vyšiel v roku jej konania aj bohato ilustrovaný zborník:F. X. Šalda, A. Alexandre, S. Sucharda, M. Jiránek, A. Hofbauer. SVU Mánes, Praha1902. Rodinova tvorba, ktorá z istého pohľadu uzatvára tradíciu klasického europskeho sochárstva a na sochárstva europskeho klasického tradíciu uzatvára pohľadu z istého Rodinova tvorba, ktorá sochárskeho názoru dokázal opustiť v mene dokázal názoru sochárskeho maximálnej zhmotnenia miery výrazu. Aj ďalšie nová voči priestoru, kompozície ktorý sochárskej ju obklopuje, priniesol – otvorenosť ktoré prvky, torské zámeru s úplnou samozrejmosťou. – podal do roviny diela umeleckého nedokončenosti a povýšenie byť musela Rodinova slohov tvorba na historických a revivalov akademizmu strnulého diel V záplave autorov, pre najmä mladosti, v dobe Koniarkovej teda storočia, a dvadsiateho devätnásteho prelome príťažlivým mimoriadne dráhu, s už umeleckú svoju na príkladom. nastupovali V porovnaní len ktorí Hildebrand, Adolf von napríklad mienkotvorný zastával ktoré sochárstvo, na názormi spomínanými a nezávislejšie. slobodnejšie oveľa pôsobila novo, akiste v Budapešti, Ríme poznať v dobe neho a Mníchove, možnosť na najviac zapôso mladosti arek jeho a klasicizmus v Stróblovom akademizmus paralelne to bol ďalšej tvorby, podľa umelcovej Súdiac bilo. tvorba, pričomsymboli jej pluralitná v HildebrandovomRodinova názorovo ako rovnako poňatí, sa by Takto podčiarkla mníchovská secesia. autora mladého vedomí vo líniu zrejme sticko-secesnú dali stručne východiská, k dispozícii zhrnúť mal výtvarné ktoré Koniarek, keď a svetonázorové Ján do vlasti, do Srbska. ani 1906 presídliť V slovenskej ale v roku do Budapešti, ani nevrátiť rozhodol sa ktorých srbskými so študentmi, spoznal ho priateľstvo že traduje, sa literatúre umeleckohistorickej 15 tvorbe ovládal, možno usúdiť, že práve ono ho už počas raného obdobia v mnohom inšpirovalo a ur inšpirovalo v mnohom obdobia počas raného ono ho už práve usúdiť,tvorbe že možno ovládal, obcou umeleckou akceptácie 1900 z hľadiska Rodina Augusta rok bol čilo vyjadrenia. jeho spôsob Pre Veľkolepá prinieslo mu popularitu prelomový. i slávu, ktoré uznania, spoločenského a následného tvorby prijatia Paradoxné publikom. jednoznačného a úspechu jeho v Paríži začiatkom bola výstava v radoch diela tie vzbudzovali isté z dnešného týmto kon dátumom môže pred sa že hľadiska zdať, deväťdesiatych sklonku Na publika istého – pohoršenie. u toho – teda kritikov a divákov venčných v súvislosti 19. storočia, pomníka, vypukol Balzacovho s realizáciou rokov ešte škandál pri vystavení vzbudila v parížskom paradoxne udalosť prostredí v Salóne. postavy Táto spisovateľovej stvárnenia na Potom z prvých za jeden úspechov. považovať možno sochárových ju spätne že pozornosť, takú potvrdili:úspech jeho (1899), ktoré a Amsterdame Rotterdame v Bruseli, Rodinove výstavy sledovali trium vskutku ho aj s nadšením Potvrdila boli prijaté a zaručili renomé. tvorbe jeho medzinárodné s nadšením v Prahe v dobovej ohlas výstava verejnosťou kultúrnou prijatá a celou fálna Jej (1902). vplyv výrazný datuje sa udalosti tejto Od i odbornejtlači očakávania. publicistike všetky prekročil ale prostredníc storočia, prvej sochárstvo české polovice na Rodinovej tvorby dvadsiateho nielen V súvislosti slovenské. sochárstvo na aj tvomneskôr neho s týmito výtvarnými možno udalosťami poznať možnosť mal po Európe pri cestách svojich Koniarek Ján že viac je isté, že ako konštatovať, len ktoré výstav, prostredníctvom – teda priamo z autopsie ju poznal že Rodinovu isté, nie je tvorbu. Hoci storočia. dvadsiateho už začiatkom tlače z dobovej poznať možnosť ju mal navštívil – tak určite smerujúce diela v svojom spracovaní podobu. novú, Zahŕňa realistické tradíciu pluralitnú má stoľuje vlny na reagovali z nich lyrické. Mnohé i kompozície kompozície expresívne poňaté k naturalizmu, až vývoj predznačili a iné sochárskeho moderného impresionizmus na viaceré symbolizmu a secesie, v ktorom August Rodin vyjadrenie slobodné názoru, toho, fenoménom autora. najdôležitejším je ver reprodukčnej až zvýraznením a jej zdanie dosahoval tela ľudského anatómiu poznal dokonale viacerých jeho zachytením dosahoval Zdanie pohybu hoci ju idealizoval. skutočnosti, nosti optickej v jedinomfáz svojho koncepciu stvárnení figúry majstrovskú v jednom Originálnu a zároveň diele. ------Boli to však nielen však nielen to Boli 13 Problém formy vo vý vo formy Problém , 1927, č. 1., 1927, Nyugat . Triáda, Praha 2004. 14 Problém formy vo výtvarnom umení ktorá zaznamenala taký ohlas, že vyšla medzi rokmi 1893 až 1901 v troch vydaniach vydaniach v troch 1901 až 1893 vyšlaže medzirokmi ohlas, taký zaznamenala ktorá 12 O.: Liptóujvári Stróbl Alajos (1856–1926). F. Hildebrand, A.: nosť Hildebrandovho teoretického odkazu, ktorý rozvinul nielen jeho súčasníkvýznamní Woringer, ale neskôr aj ďalší teoretici, ako Hans Georg Gadamer a Ernst Gombrich. Napriek tomu, že Ján Koniarek nikdy nenavštívil dobové centrum celosvetového umeleckého dia umeleckého centrum celosvetového nikdy nenavštívil dobové Koniarek Ján že tomu, Napriek Všetky uvedené súvislosti naznačujú, že Ján Koniarek si nevybral Mníchov ako miesto svojho ďal svojho miesto ako si nevybral Mníchov Koniarek Ján súvislosti že uvedené naznačujú, Všetky Tento sochár, ktorý bol zároveň teoretikom, strávil počnúc rokom 1872 nasledujúce štvrťstoročie 1872 nasledujúce rokom strávil počnúc teoretikom, ktorý zároveň bol sochár, Tento David Filip, autor prekladu a doslovu publikácie uvedenej v predchádzajúcej poznámke, upozornil na aktuál Beck, 14 12 13 nia – Paríž – ako to urobili okrem niektorých maliarov aj sochári, bratislavskí rodáci, Robert Kümayer Robert rodáci, Kümayer sochári, bratislavskí aj niektorých maliarov urobili okrem to – ako – Paríž nia v Rodinovom najmä sochárstvo, francúzske že obísť skutočnosť, nemožno Arpád Murmann, a Jozef ranej v svojej ktoré výrazových prostriedkov, analýzy základe sochárskych Na poznať. mohol podaní, ský variant luminizmu podfarbený realizmom. Tí odvážnejší a lepšie odvážnejší spomedzi nich – situovaní Tí realizmom. na podfarbený luminizmu variant ský do vrátili zväčša sa do rodného Ostatní – zamierili do Paríža. následne príklad Medňanský Ladislav od neho. usadili ďaleko sa nie tak alebo mova, Duchajová-Švehlová, Elemér Halász-Hradil, Jozef Hanula, Ladislav Medňanský, Milan Thomka Mit Thomka Milan Medňanský, Ladislav Hanula, Jozef Halász-Hradil, Elemér Duchajová-Švehlová, inšpiráciu meste bavorskom maliari, v tomto našli Kern, teda Július Peter Dominik Skutecký, rovský, už spomenutý mníchov ktorý nich predstavoval pre trendami, umeleckými aktuálnymi európskymi zanedbateľná. Veď aj kroky Jána Koniarka viedli predtým Jána z Budapešti nebol do Ríma. sochár kroky aj Mladý Veď zanedbateľná. v svojom sám výtvarného štúdium zo úsilí Mníchove v dokončiť pôvodom ďalšíI umenia. autori Borúth, Anton Želmíra Augusta, Harmos, Ľudovít Karol Čordák, napríklad Jaroslav ako Slovenska, šieho umeleckého rastu náhodne. Skutočnosť, že významný dobový sochár, ktorý prakticky aj teore ktorý aj prakticky významný dobovýže sochár, Skutočnosť, náhodne. rastu umeleckého šieho knihy, svoje vydával kde – v Nemecku, – paralelne a neskôr žil tón, najprv v Taliansku udával ticky nie je akiste v Mníchove, z nich pričom viaceré práve zakázky, monumentálne a realizoval vystavoval tektúrou. Aj aka v súvislostitektúrou. budapeštianskej na s monumentálnou tvorbou profesora Koniarkovho v odbornej sa príklad ktorý spomína Adolfa Hildebranda, Stróbla literatúre (Alojza) démii,Alajosa ovplyvnil názor. sochársky jeho Hildebrandove teoretické texty, ale predovšetkým umelcova tvorba, čo ovplyvnila jeho súčasníkov. tvorba, ovplyvnila čo umelcova ale predovšetkým súčasníkov. jeho texty, teoretické Hildebrandove a náhrobní významných pomníkov riešenia predovšetkým potom realizoval, diel, ktoré Spomedzi s archi vždycelku do jedného komponoval ctil klasicizujúcu v ktorých až formu a sochy klasickú kov, však zastával kritické stanovisko aj voči naturalizmu a jeho literárnej popisnosti. Najvýznamnejšia popisnosti.Najvýznamnejšia literárnej a jeho kritické voči naturalizmu stanoviskoaj však zastával z jeho o poznávacej je myšlienok dimenzii videnia, a optického haptického syntéze v ňom, ktorá súvislostiam celku. a porozumieť jednotlivosti rozoznávať súvisíschopnosťou so ako o „netaktnosti“ tých, čo diváka zasväcujú do procesu tvorby. V svojej štúdii tvorby. o „netaktnosti“ tých, diváka do procesu ako čo zasväcujú tvarnomumení, takých, ako normách a významne ale o estetických tvorbe, ovplyvnila o sochárskej nielen uvažovanie vystavoval a realizoval, najmä koncom devätnásteho storočia, svoje monumentálne zadania aj v Mní aj zadania monumentálne svoje storočia, devätnásteho koncom najmä a realizoval, vystavoval exte Odsudzoval Rodinovej. protikladom bola úvahami, teoretickými tvorba, podopretá Jeho chove. ako rovnako bez figúrami k architektúre, vzťahu stojacimi voľne riešené kompozície sochárske riérové výtvarného nedokončenosti metódu a písal diela, August Rodin. ktorú legitimizoval Hovoril o nej svojho tvorivého života v Taliansku a dokonale poznal antické a renesančné pamiatky. Počas tohto tohto Počas a dokonale a renesančnéantické tvorivéhosvojho v Taliansku poznal života pamiatky. a s Nemeckom, Európou pobytu strednou so kontakty však udržiaval súťažiach, na sa zúčastňoval trendu udával Adolf von Hildebrand (1847–1921). Bol to umelec, ktorý umelec, vyznával to vizuálnu Bol (1847–1921). formu Hildebrand Adolf von udával trendu skutočnosti, stvárnením optickej idealizovaným a v svojej tvorbetríbenú stáročí počas ju akceptoval výtvarného a odosobnenosťou tvarov sumarizáciou prednesu. krásna, zákonitostí objektivizovaním aj v očiach Koniarkových súčasníkov. Bola to rola obhajcu klasických výtvarných klasických for hodnôt, obhajcu ctiteľa rola to Bola súčasníkov. v očiachaj Koniarkových tomuto tradícií. Tón strážcu rola reality, z pozorovania abstrahovaním odvodených kánonov málnych 164 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------167 (Trnava, v Martine, alebo Memorandového reliéfu Memorandového Pomník padlým v 1. svetovej vojne vojne v 1. svetovej padlým Pomník Spoločenského uznania sa Jánovi Koniarkovi dostalo až na prelome tridsiatych a štyridsiatych prelome na až dostalo Koniarkovi ro Jánovi sa uznania Spoločenského Bohatstvo a úroveň tvorby Jána Koniarka, ktorá dvakrát dosiahla umelecký zenit, raz počas jeho jeho počas raz zenit, umelecký dosiahla dvakrát Koniarka, ktorá tvorby Jána a úroveň Bohatstvo vývojovej kontinu pretrhnutie podpísalo sa predovšetkým osude umeleckom Koniarkovom Na v KoniarkovomPrelom urobil defenzívnom postoji sochárstvu vlastná chýba slovenskému že nedostatok, ako priznal, sám sa pociťoval Koniarek, ako tradícia monumentálnej tvorby, ktorá by sa viazala Pravdepo sa by k udalostiam histórie. ktorá národnej našej tvorby, monumentálnej tradícia keď hľadiska ho zväzoval, z celospoločenského úlohy závažnosť ako rovnako názor, jeho tento dobne názor sochársky dejín a svoj kultúrnych slovenských s tematikou dielam monumentálnym venoval sa v prípade stalo to sa ako aktualizácie historizoval, namiesto v tridsiatychv Bernolákovomvidno Trnavu Ako pomníku pre z jeho rokoch. viacerých realizácií hoci na verejnosti, kultúrnej do povedomia prenikať autor v tomto ako i on postupne období, začal výtvarnomsamotnom aktívne sa dianí nezúčastňoval. za profesora neskôr (1938) a o tri roky Trnava mesta ho vymenovali občana kedy za čestného kov, pedago Svojím v Bratislave. technickej výtvarnom vysokejškoly na modelovania Slovenskej oddelení východis s názorovými kontakt generácii mladej sprostredkovať možnosť gickýmdostal pôsobením v starnúcom umelcovi nedokázali Avšak storočia. dvadsiateho začiatku sochárstva kami európskeho v Prahe, absolvovali zväčša štúdiu, ktoré Po inšpirácií. možných iniciátora rozoznať autori mladí už zna Koniarka veľa Jána samotného pre aj ktorí s originálmi sa a zoznámili navštívili Paríž majstrov, menali. srbského pobytu a neskôr v období prvej Československej republiky, neboli po umelcovom návrate návrate umelcovom po neboli pobytu v období republiky, srbského neskôr a prvejČeskoslovenskej a spolo života. V súvislostiach v súlade umeleckého osobného domov s paralelou jeho slovenského by čo osobnosť, autorské uznávaná a všeobecne suverénna ako uplatniť nedokázal sa diania čenského i ma bola už spomenula, som ako z príčin, Jednou talentu. sochárskeho jeho miere zodpovedalo bolo do vlasti výrazne sa žil nezmenila a ktorá návrate po svojom v ktorých Voderadoch vo pomerov, losť horúčky“ od „pomníkovej bokom Bol charakteris do Trnavy. premiestnil ateliér svoj keď vtedy, ani niektorých jeho zamestnávala ktorá i tridsiatych a sčasti rokov, dvadsiatych sochárstvo naše pre tickej jediných za z dnešného boli v svojej usúdiť, že hľadiska že považovaní možno dobe natoľko, kolegov v zákulis zorientovať nevedel navyše sa Koniarek Ján realizácií. monumentálnych autorov možných pomníkových zakázok, hoci väčšinu niektorých státnych zadanie sprevádzali vzťahoch, ktoré ných súťaž. z nich predchádzala vybudovaného Po v Belehrade. tvorivéhoity zázemia vlastnej tvorby vojnovými a strata udalosťami v silu namiesto a talentu vlastného názoru nedôvera zasiahla spočiatku umelca Slovensko na návrate štý o aktuálne dobové sa opierajúcej problematiky zvládnutia sochárskej presvedčivého umelecky v predvojnových uplatňoval V kompozícii ktoré prúdenie, prácach. lové tvaroslovíi viace svojich na únosné, bolo viac, pomníky nadviazal na než to – návrhov i nerealizovaných rých – realizovaných 19. storočia. sochárstva pomníkového maďarského tradíciu retardujúcu z najvýznam ale i za jednu dielo, Koniarkovo za najdôležitejšie 1928) ktorý považovať nielen možno V ňom vôbec. slobodná sochárstva ako prejavil sa medzivojnového slovenského nejších kompozícií a vyťažiť talent svoj usmerniť umeleckých tak a svojich dokáže z jeho daností tvorivá ktorá osobnosť, moderného z výdobytkov vynikne poučenie absorbujúca že skúseností, kultivovanosť jeho i udských presvedčivosť. jeho ako rovnako sochárstva ------. Ga Na základe tohto Na 16 Sochár Ján Koniarek . Vydavateľstvo Peter Popelka a vydavateľstvo Slo Do Koniarkovho života tvrdo života už Bal Koniarkovho zasiahla Do �������������������������������������������� 18 Slovenská národná galéria, Bratislava 1978. Podľa osob .�������������������������������������������������������� 17 Výtvarná moderna Slovenska , 14, 1969,, 14, č. 6, s. 27–29. Ján Koniarek – súborné dielo Výtvarný život Bartošová-Pinterová, Z.: Ján Koniarek sa roku 1904 neúspešne zúčastnil súťaže na riešenie Petöffiho pomníkav Bratislave: objednávku ného rozhovoru s Uglješom Rajčevič bol tento katalóg pre neho inšpiráciou na hlbšie skúmanieživota a tvorby sochárovho počas pobytu v Belehrade. Získané poznatky publikoval,archívov. In: viď Bartošová, Rajčevič, Z. U.: Z hlbín – Belohradská, srbských Ľ. – Rajčevič, – Kuracinová U. Valová,léria M.: Jána Koniarka, Trnava 2007, s. 10–19. Abelovský, J. – Bajcurová, K.: vart, Bratislava s. 1997, 114. získal Vojtech Radnai. Viď Luxová, K životu V.: a dielu Jána Koniarka obdobia (z pred vznikomskej Českosloven republiky). Sochári nastupujúcej dynamickej generácie, odchovanci pražských vysokých škôl, získali škôl, vysokých už v po pražských odchovanci generácie, dynamickej nastupujúcej Sochári Menovaný rakúsko-uhorský práporčíkom narukoval paradoxne na srbský front, avšak ako poli ako front, avšak srbský na paradoxne narukoval práporčíkom rakúsko-uhorský Menovaný V Belehrade, kde sa napokon usadil, získal významné umelecké objednávky a pohyboval sa v naj sa usadil, a pohyboval získal napokon sa významné kde objednávky umelecké V Belehrade, História Koniarkovho života odobrila umelcovo presídlenie do Srbska, najprv presídlenie kde odobrila života v Koniarkovho umelcovo História Čačkove 18 16 17 Trnavy a získať tu ateliér, tak ho zatienili. Väčšina jeho prác, v ktorých prác, jeho a získať ho zatienili. tak Väčšina tvarosloví rozvíjal podnety tu ateliér, Trnavy v škicách. ostala z Rodinovej tvorby, lovici dvadsiatych rokov priazeň objednávateľov a víťazili kontak spoločenským vďaka svojm – aj objednávateľov priazeň lovici rokov dvadsiatych v prozorientoval Koniarek Ján sa tom –Kým zadania. pomníkové monumentálne na súťažiach v s ktorýmstredí, prežitými rokmi do v cudzine s Voderád kým stihol kontakt, sa presťahovať stratil tematike sa ešte dlho vracal. Po vojne sa už do Belehradu nevrátil: chcel sa podieľať na živote mladej mladej živote na nevrátil: podieľať sa chcel už do Belehradu sa vojne dlho ešte vracal. sa Po tematike republiky. Československej ticky nespoľahlivého ho väznili a degradovali. Prežil napriek zraneniam, omrzlinám prs amputácii a zraneniam, napriek Prežil ho väznili a degradovali. nespoľahlivého ticky tvoril: dokonca kde do Sedmohradska, ho prevelili napríklad v Sibiu Následne nohách. na tov na a k vojnovej Aj modeloval civilu počas vojny Do cintorín. vrhol z pozície vojenský ošetrovateľa. šiel kánska vojna (1912–1913) za oslobodenie celého Srbska spod tureckej nadvlády, ktorej sa zúčastnil sa ktorej nadvlády, Srbska spod tureckej celého kánska (1912–1913) za oslobodenie vojna pri Voderadoch v rodných prázdninách Na a získal vyznamenania dve za statočnosť. dobrovoľník ako 1914). (leto o vypuknutí vojny ho zastihla správa 1. svetovej Trnave vyšších spoločenských kruhoch: bol sochárom vládnucej rodiny Karaddjodjevičovcov. Svoje voľné, voľné, Svoje Karaddjodjevičovcov. rodiny vládnucej kruhoch: sochárom bol vyšších spoločenských spolku a o jeho Lada výstavách na členských aj iného okrem diela modifikované vystavoval secesne odborná kritika. domáca tvorbe pozitívne referovala dáci, žijúci trvalo v Budapešti: vtedy provinčné mesto Bratislava napodobovalo vkus hlavného mesta mesta vkus hlavného napodobovalo žijúcidáci, trvalo Bratislava vtedy provinčné v Budapešti: mesto netúžil žiť. Koniarek kde Toho, krajiny. Koniarek z autopsie. Jedným z mála miest, kde sa v tom čase stavali okrem náhrobníkov aj pomníky aj náhrobníkov okrem z mála v tom sa miest, kde stavali čase Jedným z autopsie. Koniarek získať v snahe súťaže na reagoval Koniarek A hoci Ján Bratislava. bola priestranstvách, verejných na ro sochári, bratislavskí prominentní boli zväčša súťaží Víťazmi neuspel. tak objednávky, konkrétne ných objednávok, ktorý bol všeobecne známy. Sochárstvo v tom čase – obdobne ako v iných historic v iných ako – obdobne čase v tom Sochárstvo ktorý známy. všeobecne bol objednávok, ných realizáciu na náklady vyššie finančné oveľa s maliarstvom v porovnaní – potrebovalo obdobiach kých dnešnom na ktoré veľkorysé objednávky, zázemie, i súkromné ekonomické štátne diel. Potrebovalo Ján poznal situáciu Napokon, evidentne chýbali. storočia dvadsiateho začiatkom Slovenska území a potom v Belehrade prežil po odchode z Mníchova temer celé ďalšie desaťročie. Na život v rodisku život Na ďalšiea potom desaťročie. celé v Belehrade prežil po odchode z Mníchova temer i súkrom verejných z nich Jedným nedostatok z viacerých aj akiste bol rezignoval zrejme dôvodov. leckú identitu, ale zamýšľal sa aj nad svojou národnou príslušnosťou. Ako človek zrejme túžil zrejme po jazy človek príslušnosťou. Ako národnou svojou nad aj sa identitu, ale zamýšľal leckú byť a vzdelanie, talent svoj uplatniť mohol zároveň by v ktorom prostredí, blízkom, slovanskom kovo nedávalo. Slovensko vtedajšie mu šancu Túto sochárom. v Mníchove, inšpirovalo odísť do krajiny, ktorej jazyku bez problémov rozumel. bez problémov jazyku ktorej odísťv Mníchove, do krajiny, inšpirovalo ume svoju nielen mladosti počas hľadal Koniarek Ján že dedukovať, možno rozhodnutia umelcovho 166 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------169 ktorý redigoval a recenzo ktorý redigoval K Nabistom patrili okrem patrili okrem K Nabistom 25 28 Ma, (1914), dnes v zbierke Národnej galérie galérie Národnej v zbierke (1914), dnes Pieta Jenö Illyés upozornil na Murmannovo miesto v kontexte v kontexte miesto Murmannovo Illyés upozornil na Jenö 26 pozoruhodná publikácia Mauricea Denisa a Paula Sérisieura, a Paula Denisa publikácia pozoruhodná Mauricea vychádzajúcich v Budapešti. Théorie . Prel. S. Hollá.Tatran, Bratislava 1968. Erdély Szemle , 2, 1918 s., 2, 115. 1918 Ma To, čo v začiatkoch aktivity skupiny Nabis konvenovalo nálade končiaceho storočia storočia končiaceho nálade konvenovalo aktivity Nabis v začiatkoch čo skupiny To, 29 Mladého autora takto kritika zaradila medzi panteistov, pre ktorých návrat k prírode predsta k prírode ktorých návrat pre kritika takto medzi panteistov, zaradila autora Mladého , roč. č. 1, 10, Budapešť 1917. 27 16. 3. 1919 v novinách16. 3. 1919 Murmannove priame kontakty s členmi skupiny Nabis nie sú zatiaľ doložené. Viacero okolností okolností Viacero doložené. zatiaľ nie sú Nabis skupiny priame s členmi kontakty Murmannove Ma Lexikon moderného maliarstva Tamtéž. O Murmannovu tvorbu budapeštianskeho obdobia sa začal zaujímať Lajos Kassák, zaujímať osob začal sa vedúca obdobia tvorbu budapeštianskeho O Murmannovu výtvarné pre spoločnosti ume Národnej členom stal Arpád Murmann Jozef sa Roku 1913, keď Kassák, L.: Mirt. vahy. Inšpiratívne stretnutie Paula Sérisieura s Paulom Gauginom, maliarom, ktorý tento novoroman ktorý tento maliarom, Gauginom, s Paulom Sérisieura Paula stretnutie Inšpiratívne vahy. priamo podnietilo vznik vlastnom v svojom živote, v umení, ale aj nielen skupiny uskutočnil sen tický v Paríži. Volpini v Café členov jej a dovŕšila výstava ho spoločná Nabis Aristide Maillol, priateľ jeho Valoton, Felix Bonnard, Pierre aj Denisa a Mauricea Sérisieura Paula výtvarné Spoločné autori. známi a ďalší, menej Rippl-Rónai čosi už o cielevyjadril maliar maďarský formulu posvätnú a syntetizmus, menil dekoratívnu sa na „Impresionizmus slovami: Denis Maurice citu oblasti do prírody ktorý deformácie, vrcholila symbolizmom,prenášaním zjednodušovania teda imaginácie.“ a v Maillo najmä zakódovaného do neoklasicizmu neskôr a v tvarosloví dotýkalo prerástlo sa secesie, v súzvuku života pričom získal s prírodou ideál diele, novúlovom kvalitu. mladého príklad ako inšpirovalo ich syntetizujúce úsilie, ktoré práve bolo to že však napovedá, vytvoril odchodom do Paríža pred Práce tvorby. svojej zmenil orientáciu umelca, tvaroslovnú aby zame neoklasickom už v novom, obdobia budapeštianskeho diela viaceré viedenskej secesie, v duchu výlučne obohatila pôvodne sa venoval, od sochárstva, sa ktorému záujmov Šírka jeho to. A nielen raní. 25 26 27 28 29 vojny i počas jej trvania, keď sa po dvoch rokoch strávených v zajatí cez Berlín, kde aj tvoril aj kde Berlín, cez a vysta zajatí v strávených trvania, jej počas i rokoch dvoch po sa vojny keď z tohto – pa zapríčinil,usadil v Budapešti, a sa práce že Európy do strednej s rodinou vracal voval, rížskeho – obdobia je akou výnimky, malé na až sú neznáme. v Budapešti, časopisu obálke na Ukážku z nej uverejnil avantgardy. maďarskej nosť sôch viac okrem predstavil tridsať než prác: autor mladý výstavu, ktorej na umelcovu samostatnú aj val tvorby k nastupujú príslušnosť Priznal Murmannovej štúdie. a kresebné krajiny – portréty, maľby aj z viacerých pramenilo úsilie harmóniu neoklasickú o zdro ktorého slohu, internacionálnemu cemu cítenie a „videnie tiež jeho Ocenil primitivizmus“. radostný „ľudský, zaznel pričom Murmanna u jov, účinkom“. s monumentálnym bez pátosu, výtvarného Kassák nastupujúcu ako analyzoval maďarského súdobého jednoznačnejšie On umenia. orientáciu, ktorá východiská, tvaroslovné jej nielen a to svetonázorovú tendenciu, ale aj neoklasickú príbuznej súvislosti autorov menuje V tejto právd. „vesmírnych“ večných, k dosiahnutiu smerovala Gerge a Sándora Spasnghera Ferencza Pátzaia, Pála aj Arpáda Murmanna Jozefa okrem orientácie: lyho. výtvarný však vykryštalizoval vytvorenia názor Murmannov slohu. životného možnosť nového voval a väzby. zdroje inšpiračné jeho – nájsť – aspoň hypoteticky sa Pokúsme usadil než sa v Budapešti. skôr, pod názvom vyšla v Paríži nie, založili výtvarnú Proroci) preklade (v Nabisti Nabistov. hnutia programu teoretickému venovaná storočia. nášho začiatku na živá aj stále ešte bola 1889, ale ich slohotvorná orientácia roku skupinu formál na len neuľpievala lebo aktuálnosti preto, svojej nič zo nestratila Ani desaťročiach pol a po dva výtvarného módnymi znakoch sa a meniacimi s novýminych diela, tendenciami umeleckými ktoré ovplyvňujú ktoré vkus publikavlnami – fenoménmi, – rýchlo súvi ideály ale tlmočila starnú, dobové po subjektívnej i spoločenskej s prírodou od konfliktov sa a oprostiť v súlade žiť opäť s túžbou siace ------18, Dva . 24 (1908), dnes dnes (1908), Z novších výtvar . Výtvarný život Napriek tomu je dopo je tomu Napriek 20 Portrét muža Portrét . Katalóg výstavy. Slovenská ná vývinovej etape úroveň, ktorou .: Bratislavský sochár Alojz Rigele Slovenská národná galéria, Bratislava 1989. , roč. Bratislava, 1, s. 81–84. Slovenské výtvarné umenie 1900–1918 Forum . 22 In: 23 Sochárstvo. : Jozef Arpád Murmann. . Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 1962, s. 279–325. Königswartenovej ceny odišiel Jozef Arpád Murmann z Viedne do Paríža, ktorý Paríža, do v tom z Viedne Arpád Murmann odišiel Jozef ceny Königswartenovej Narodil sa v Bratislave a študoval vo Viedni, ale prežil veľkúViedni, vo cudzine, v života svojho a študoval časť v Bratislave sa Narodil 19 21 získání Rochowanski, L. Joseph W.: Murmann zajú v Budapešti, vďačím synom Jozefa Arpáda Murmannama, dr. Arpádovi Kósovi a Gejzovi Kósovi. rodná galéria, Bratislava 1984. Autorská koncepcia výstavy Silvia Ilečková, Zuzana Bartošová. značne prevýšil miestne úsilie“, viď: Luxová, Sochárstvo V.: nas Slovensku pred1973, rokom s. 1918. č. 24. 7, ných dejín Slovenska Po K vrcholným umeleckým dielam raného obdobia mladého autora patrí patrí autora mladého obdobia raného dielam umeleckým vrcholným K Murmann sa vo Viedni ocitol už roku 1906, keď sa tu začal učiť za umeleckého stolára, aby v re aby stolára, učiť za umeleckého tu začal sa 1906, keď už roku ocitol Viedni vo sa Murmann Na umeleckú atmosféru Bratislavy mala začiatkom nášho storočia – v dobe Murmannovej mla Murmannovej – v dobe storočia nášho začiatkom mala atmosféru Bratislavy umeleckú Na Za veľkú časť životopisných údajov, bibliografických odkazov, ako aj za informácie o dielach, ktoré sa nachád Bartošová-Pinterová, Z.: Bartošová-Pinterová, Z. K životutvorbe a Alojza Rigeleho viď: Jurášová-Danková, A „Murmann svojím intelektuálne citovým štýlom dosiahol už v tejto 23 24 21 22 19 20 roky, ktoré v Paríži strávil, nie sú dlhým strávil, nie sú v Paríži časovým ovplyvnili ale zásadnej obdobím, ktoré výtvarnú jeho roky, 1. svetovej pohnutý začiatkom tvorby: osud jeho Murmannovej z celku usúdiť tak orientáciu. Možno čase bol centrom aktuálneho umeleckého diania. Ešte v tom istom roku vystavoval na Národnom Národnom na vystavoval roku istom v tom Ešte diania. umeleckého aktuálneho centrom bol čase Beaux des Nationale Société členom stal sa roku a získalsalóne V nasledujúcom z ocenení. jedno August Rodin vtedy bol predsedom výtvarné pre ktorej spoločnosť umenie), Arts (Národná využiť modelérske výrazové prostriedky, dokazuje, že pochopil že slohotvorné a vedel princípy dokazuje, secesie využiť prostriedky, výrazové modelérske tvorbeich v svojej tvorivo uplatniť. modeloval skutočne majstrovsky: počítal s účinkom svetla, ktorý dodal portrétovanému preduchov počítal svetla, s účinkom ktorý portrétovanému dodal majstrovsky: skutočne modeloval rytmizoval po výraz. ich okrajov nelý kompozíciu,v ktorej a arabeskami Mäkkým plynutím objemov akým zvládol a dokázal vyjadril Spôsob, a ostatné časti tváre podstatné na náznakom. len ložil dôraz na viedenskej jarnej výstave (1911). výstave viedenskej jarnej na ktorý vytvoril reliéf v Bratislave, galérie štúdia. Nízky svojho počas národnej ešte Slovenskej v zbierke života. Akadémii tamojšej na sochárstvo študoval však už úspešne roky O dva otca. svojho nasledoval mesle výtvarných zverejnil umení, získal práce (1912) a svoje (1911) i Königswartenovu Gundelovu cenu sochára Viktora Tilgnera (1844–1879), ktorý za svojho – pomerne krátkeho – celoživotného pôso – celoživotného (1844–1879), ktorý – pomerne krátkeho za svojho Tilgnera Viktora sochára niekoľko Alojza Rigeleho ako významných diel, rovnako Bratislave v aj realizoval Viedni vo benia žil kde a tvoril zvyšok svojho a v Ríme vrátil(1879–1940), ktorý Viedni do Bratislavy, vo po štúdiu sa mal v európskom kontexte jedinečné črty. Na území Slovenska nebola v tom čase žiadna vysoká žiadna čase v tom nebola Slovenska území Na črty. jedinečné kontexte európskom v mal do Budapešti. študovať väčšinou odchádzali sochárstva smeru, adepti mladí a tak umeleckého škola rodáka, súvislosti pripomenúť bratislavského možno V tejto do Viedne. však tradične Bratislavčania siaľ tvorba Jozefa Arpáda Murmanna menej známa než práce jeho generačných súputníkov. generačných jeho než práce známa menej Arpáda Murmanna tvorba Jozefa siaľ ktorý rozkvetu, kultúrneho svojho obdobie prežívala stále Ešte dosti – vplyv Viedeň. neďaleká najmä vať celok jeho tvorby, ktorá si zasluhuje pozornosť vďaka svojej umeleckej úrovvni, vidno ako umeleckej vďaka svojej z diel pozornosť zasluhuje si ktorá tvorby, jeho celok vať vytvoril ktoré rané, v rokoch práce o jedná sa galérií.Či bratislavských zbierkach v sa nachádzajúcich medzivojnových, viedenskej Akadémii z rokov na výtvarných štúdia svojho neskoršie, umení, alebo priemeru produkcie. rámec dobovej presahujú úrovňou umeleckou svojou Jozef Arpád Murmann je sochár, ktorý za svojho života získal uznanie v širších medzinárodných súvis ktorý získal života za svojho v širších medzinárodných uznanie sochár, je Arpád Murmann Jozef lostiach. nepodarilo dodnes sa rekonnštruo Preto prác. množstvo jeho vytvorilkde roztratené zostalo a kde Jozef Arpád Murmann Arpád Jozef 168 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------171 39 . Slovenská národná galéria, Bratislava 1986. , ale i syntetická práca na Slovensku žijú Slovensku na , ale i syntetická práca Festömüvészet Szlovenskón. Festömüvészet 38 , 8, 1938, s. 60. Forum Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, Bratislava 1960, 1960, Bratislava literatúry, krásnej vydavateľstvo Slovenské hoci ho uvádzajú nielen známe dobové umeleckohis dobové známe nielen hoci ho uvádzajú . Matica slovenská, Martin 1935. , 37 36 , Kassa (Košice) 1931. nezaradil starších braislavských autorov, medzi nimi aj Mu medzi nimi aj autorov, braislavských starších nezaradil nstlerdrucken. ü Thieme Becker Künstler Lexikon Künstler Becker Thieme Slovenské komorné sochárstvo 1918–1948 , Leipzig 1931. a to už nespomínam autorov, ktorí ich nechávajú bokom ešte aj dnes, hoci dnes, prí aj ešte bokom ich nechávajú ktorí autorov, už nespomínam a to 40 Festömüvészet Szlovenskón Profil slovenského výtvarného umenia výtvarného slovenského Profil Slovenské výtvarné umenie 1918–1945. Po vypuknutí druhej svetovej vojny však umelec definitívne opustil strednú Európu a usadil Európu definitívne vypuknutí však umelec opustilstrednú vojny druhejPo svetovej 35 hieme-Becker Lexikon hieme-Becker Brogyányi, K.: Wagner, V.: Bude, M.: Das Neuste in Wiener K s. 284. Murmann patrí medzi jedinečné zjavy slovenského sochárstva prvej polovice dvadsiateho storo prvej sochárstva polovice dvadsiateho slovenského zjavy medzi jedinečné patrí Murmann zaradenie tomu epizódou. Napriek len preň nebola diela z hľadiska jeho orientácia celku Táto že bez zaujímavosti, nie je kontextu do slovenského diela Murmannovho Z hľadiska zaradenia a k jazyku, ktorý pochádzal, pou z ktorého príslušnosti kultúrnej k prostrediu, umelca Problém Váross, M.: Bartošová-Pinterová, Z.: T ktoré Murmannove práce ocenilo na Národnom salóne pár mesiacov po jeho príchode do Francúzska príchode po jeho do Francúzska mesiacov pár salóne Národnom ocenilo na práce Murmannove ktoré výtvarné pre spoločnosti cudzincom Národnej bol – členom že tomu, – napriek už stal sa to na a o rok a to potrebné, hľadiska nanajvýš bolo by z dnešného s týmto sa problémom Vysporiadať umenie!) vzťahu vo jednotlivých výtvarníkov k dielu nielen ume šírke obdobia, k celej ale medzivojnového výtvarného do nášho až problematiky storočia prvej umenia leckohistorickej polovice dvadsiateho vojny. druhej svetovej skončenia Lajos Kassák S rodiskom Zámkov. z Nových pochádzal avantgardy, Lajos Kassák, budapeštianskej osobnosť erbová v osemdesia ešte vdova umelcova darovala galérie ktorú do miestnej pozostalosti, časť ho viaže len nežil, tvorba v kon jeho sa Slovenska nedá území na že tomu, Napriek 20. storočia. tych rokoch situácii komplexne porozumieť nedalo sa by nespomenúť: bez neho problematiky nastolenej texte v 20. rokoch. pôvo Bol Kassákovým Kľúčom ku svetonázor. aktivitám ľavicový radikálny jeho je 35 36 37 38 39 40 rmann. v Londýne, 1943. žilsa smrti do svojej kde až roku prvého nášho za ktorý sochára, tvorbou moderného svojou vskutku oboha ho považovať čia. Možno aktuálne slohotvorné vývoj podnety a predznačil o internacionálne prostredie umelecké til domáce k neoklasicizmu. smerom sochárstva nášho jedno donedávna nebolo sochárstva slovenského do kontextu Arpáda Murmanna tvorby Jozefa tvorbou svojou –, ktorí bratislavských – najmä viacerých zaradenie autorov ako podobne značné, trvania.jej s dobou ktorá republiky Problematika, vznikom pred obdobie Československej prepájajú sféry mimo záujmovej si zaslúžila zatiaľ komplexnejby podobe v svojej hlbšiu analýzu príčin, ostáva vý nášho intepretácie možnosti prinieslo nové osvetlenie umenia,jej dejepisu hoci by slovenského umeleckí osnovu položili slovenskí základnú súdobí obdobia. Jej tvarného medzivojnového umenia úseku časového daného otázkami sa čo odborníkov, kritici generácie a nasledujúce a historici umenia danú. navždy bez hlbšejraz reflexie ju prevzali ako často zaoberali, a tridsiatych rokov dvadsiatych Vladimír obdobia medzivojnového historikov Wagner najvýznamnejších z našich umeleckých jeden publikáciách v svojich zaobišiel sa bez neho napríklad lexikóny, torické kritika píšúceho a po maďarsky Kálmána Brogyányho ceho v publikácii významu základného Váross Marián ani že nástojčivý, taký donedávna žíval,nás u bol 1918–1945 výtvarné umenie Slovenské do knihy umenia, ale vyčlenil záver ho na medzivojnového nášho rmanna, do vlastného kontextu kapitoly, osobitej a parížskym medzi našim prostredím, rozdiel (Aký neaktuálne. už dávno sú obchádzania tohto činy ------31 ale aj z politických dôvodov. dôvodov. z politických ale aj 30 32 , 1, 1931, s. 72– 1931, , 1, 80. Verlag Ferum, Bratislava 1934. Forum , 20, Praha 1946. Život maliarskymi ako sochárskymi kompozíciami. Svoje najväčšie úspechy však do úspechy najväčšie Svoje kompozíciami. sochárskymi maliarskymi ako . nfzig Jahre pressburger Kunstverein 1884–1934. ü F , 5, 1935, s. 298–299. ktorú pripravila Neue Galerie. Tak sa dostali do konfrontácie s dielami významných osob s dielami do konfrontácie dostali sa Tak Galerie. ktorú pripravila Neue a to rovnako a to Forum 34 . 33 Steinmetz, L.: Europäische Plastik in Wiener Hagenbund. Csákós, J. H.: nek Jozef Arpád Murmann sa v tomto čase rozviedol. Podľa rozhovoru s jeho synmi. Jozef Arpád Murmann striedal počas dvadsiatych a tridsiatych rokov svoj bratislavský pobyt s po bratislavský svoj a tridsiatych rokov počas dvadsiatych striedal Arpád Murmann Jozef Ak odhliadneme od tradičného portrétu vyjadreného bustou alebo reliéfom medaily, ktorému sa sa ktorému medaily, reliéfom alebo portrétu vyjadreného bustou Aktradičného od odhliadneme Budapeštiansky pobyt Jozefa Arpáda Murmanna bol prechodný. V roku 1920 sa vrátil 1920 sa Bra do V roku prechodný. bol Arpáda Murmanna pobyt Jozefa Budapeštiansky Kaplický, J.: Maillol Brogyányi, K.: A CsehoszlovákióMagyar Tudományos, Irodalmi és Müvészeti Társoság müvészeti osztályá 33 34 30 31 32 Otto Gutfreund a ďalší na ich úrovni. Na svetových výstavách v Bruseli (1935) a v Paríži (1937) Bruseli v (1935) a v výstavách Na svetových ďalší na ich úrovni. a Gutfreund Otto Arpád Mu prispel Jozef aj do ktorýchzískali autorsky textilné významné kolekcie, rakúske ocenenia Viedni. V oku 1931 boli jeho práce zaradené do kolekcie svetového sochárstva inštalovanej v Hagen inštalovanej sochárstva svetového do kolekcie zaradené práce 1931 boli jeho V oku Viedni. bunde, Rosso, Medardo ností, Rodin, akými Meštrovič, boli Auguste Aristide Maillol, Ivan Zadkine, Osip statne (v roku 1931 v galérii Bezděk), jednak obosielal výstavy Kunstvereinu a umeleckého spolku a umeleckého Kunstvereinu výstavy obosielal jednak Bezděk), 1931 v galérii roku (v statne SUM, pobytu: alternatívneho vo jeho miestom stalo v mestesiahol teraz sa štúdií, svojich ktoré začiatku bytom vo Viedni i vzdialenejšej cudzine (v roku 1927 vystavoval napríklad v New Yorku a múzeum a múzeum Yorku napríklad New v 1927 vystavoval roku vzdialenejšej i cudzine (v bytom Viedni vo samo jednak v Brooklyne vystavoval V Bratislave zakúpilo niekoľkozbierok). svojich do diel jeho koch Murmannovho pobytu, ale kryštalizovala zo symbolizmu od začiatku nášho storočia. Chrakte pobytu,storočia. nášho Murmannovho ale kryštalizovala symbolizmukoch zo začiatku od a kres olejomaľbáchh v najmä – ktorú inklinujúcinej k autori pevnáju vypätá rizovala tvarov, forma prostredí. v prírodnom aktom s dominantným v kompozíciách bách – uplatňovali v hľadaní nadčasových hodnôt návrat k životu ešte nepoznačenom modernou civilizáciou. nepoznačenom Typika ešte k životu hodnôt návrat nadčasových v hľadaní vyznenie i celkové vytvárajú kompozícií jednotlivých častí tela tvárí modelovania spôsob a postáv, orientáciu, ktorú Neoklasickú závislý. osobitý štýl vzoroch epigónsky svojich na – nebol Murmannov v ro nielen aktuálna bola umení pobyt. potvrdil maďarskom V osvojilsi Paríži, v budapeštiansky jeho Murmann z času na čas tiež venoval, umelec čerpal témy svojich prác z takých inšpiračných zdro inšpiračných takých z prác svojich témy čerpal umelec tiežčas venoval, na času z Murmann a žien, mi Akty dievčat tendencie. neoklasickej ideálov uplatnenie na predpoklady dávali ktoré jov, individuálnych čŕt a zachytenie tiel a tvárí o konkretizáciu symbolizujú bez snahy dvojíc, leneckých mentalitou kameňa, bronzu, protikladného k modelérskej tradícii temer celej európskej plastickerj európskej celej temer tradícii k modelérskej protikladného kameňa, bronzu, mentalitou ruky.“ špachtle, odtlačku v škále sa hliny, pohybujúcej produkcie, celkovom vyznení nadviazal Murmann na Maillolovo dielo, na výtvarný ktorý na sochára, svojím názor dielo, Maillolovo na vyznenícelkovom Murmann nadviazal mora. Stredozemného panva rodí ducha sfére vo čo povahy, bukolickej v mentalite duchom tkvel mysliaceho sochárstva vlastnom sochárstva, vo zmysle, sochárstva možnosť jednu celú „Predstavoval ktoré patria k jeho najkrajším dochovaným dielam a v kontexte slovenského sochárstva prvej sochárstva polo slovenského a v kontexte dielam dochovaným najkrajším k jeho patria ktoré Mierne orientácie. činom umeleckým meoklasickej k najpresvedčivejším storočia vice dvadsiateho veľkosťpodživotná ich vyznenia: z monumentality tvary plné nič neuberá pevne modelované harmo tvárí. i v ich kompozícií V tvarosloví týchto modelovaných črtaminizujú s pravidelnými nadosobne skej republike rád, je pravdepodobné, že to urobil nielen z rodinných, nielen urobil to že pravdepodobné, je rád, republike skej v Redute. bola ktorá spolku Kunstverein, umeleckého výstave zúčastnil sa na Onedlho návrate po v Bratislave), galérie národnej Slovenskej vytvoril v zbierke roku istom aktyV tom (dnes ženské dva ločné s úsilím Nabistov: vytvoriť nový, harmonický životný štýl. životný vytvoriť harmonický ločné s úsilím Nabistov: nový, V súvislostitislavy. s jeho živými vzťahmi s okruhom v Maďar Kassáka, Lajosa ktorý angažoval sa nielen o maľbu, ale časom aj o oblasť úžitkového umenia (navrhoval plagáty, tapety, odev aj textilné aj odev tapety, plagáty, (navrhoval umenia úžitkového o oblasť o maľbu, aj časom ale nielen výtvarnej z jednej iné cielespo vzory). viac do druhejnež čokoľvek disciplíny Presahy naznačujú 170 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------173 44 Košická moderna/ Východoslovenská Podobizne Dr. Jo Dr. Podobizne Košická moderna/Košice Východoslovenská galéria, Vďaka Josefovi Polákovi mali mali Polákovi Josefovi Vďaka 42 43 počas budapeštianskeho i viedenského obdobia. Mácza prišiel do obdobia. Mácza i viedenského počas budapeštianskeho Ma a vďaka svojmu pôvodu (narodil sa v roku sa (narodil pôvodu a vďaka svojmu 1983 v Nižnom tu sa Hrabovci) Dr. Josef Polák a jeho pôsobenie v Košiciach. In: Kiss-Szemán (ed.): nielen tvár tohto vzdelanca a kreatívneho organizátora, ale aj jeho vnútornú podobu podobu vnútornú jeho aj ale organizátora, vzdelanca a kreatívneho tvár tohto nielen KassaiMunkás Neskôr ho môžeme stretnúť v Moskve vplyvného ako stretnúť ho môžeme marxistického Neskôr rozhodnutie estetika. Jeho Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Art in the 1920s.Košice 2010, s. 50–57. Bakos, K.: Výstava Alexandra Bortnyika v Košiciach v roku 1924. In: Kiss-Szemán,Košice Modernism. Ž.: (ed.): Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Artgaléria, in the 1920s. Košice 2010, s. 74–79, citát s. 77. Bakos, K.: Výstava Alexandra Bortnyika v Košiciach v roku 1924. In: Kiss-Szemán,Košice Modernism. Košická Ž. (ed.): moderna/ Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Art in theská 1920s. galéria, Východosloven Košice 2010, citát – 79, s. 74 s. 76. Veselská, M.: jeho príspevkovjeho do časopisu rubriku kultúrnu Viedol strany. komunistickej Maďarskej poverenia základe 1920 na roku Košíc „v novín kultúry realizovať divadla a masovej mohol experimentálne v oblasti projekty Svoje rýchlo adaptoval. po prvomájové demon opustiť Košice musel „Máca kultúry. v rámci proletárskej hnutia miestneho zväzu“. do Sovietskeho a potom do Viedne 1922; emigroval v roku hre a masovej štrácii zdať. môže dnes nám sa ako extravagantné, také až Ruska do sovietskeho zrejme nebolo emigrovať marxizmu z najvýznamnejších výsled západného ktorého na v literárnejJeden predstaviteľov vede, 42 43 44 ktorých do roku 1938, kým tu pôsobil, zorganizoval, boli venované európskej avantgarde i českej i českej avantgarde európskej boli venované 1938, kým tu pôsobil,ktorých zorganizoval, do roku umelcov. moderne a striedali ich expozície usadených tu aj domácich európskych v iných čase žijúcich v tom umelcov u avantgardných kredit rokoch v dvadsiatych Košice zavítali a dlhší sem ktorí zdržali. čas sa centrách, umeleckých Bortnyik Alexander z emiAlexandrovi priBortnyikovi, návrate teda z WeimaruBudapešti, do ktorý ceste na Vďaka sa v Košiciach, mesiacov zdržal päť prostredníctvom dnes poznáme domov, grácie Poláka sefa človek, sebavedomý úrovni: a umiernene z obrazu umeleckej pokojný hľadí presvedčivej nás na na Polákovi vďaka Josefovi Naopak, vzťahov. do zmysluplných života chaos ktorý usporiadať dokáže kto avantgardy, maďarskej Alexandra Bortnyika orientovanej môžeme kruhu súčasť ľavo ako vnímať konkrétne azyl príslušníci republike, v politickyrého dočasný našli prvej liberálnej Československej plagát príležitosť aj navrhnúť ale dostal vystavoval, nielen 1924 v Košiciach roku Umelec v Košiciach. ktorý komunista, k prija – sám „priklonil sa toho Okrem k angažovanosti, výstave. autorskej k svojej hnutia. Rekon komunistického osobnosťami s miestnymi priatelil – sa funkcietiu umenia“ agitačnej tvorby viažuci Bortnyikove a celok k jeho pobytuštruovať sa pôsobenie – žiaľ – zatiaľ sa košickému bez vieme človek tu – ako však, život: nepodarilo, spoznal osobný vtedy sa zmenil jeho že aj v úplnosti s Bortnyikovou v súvislosti materiálov podľa sa čo pramenných druhú To, – svoju manželku. záväzkov národnostne a liberálna panovala v tomto že dokladá, meste v Košiciach zastávkou rekonštruovalo, atmosféra. kultúrna mnohovrstevná i oliticky Mácza Máca/János Ivan v meste roky dva Kassáka, Lajosa spolupracovník blízky aj divadla a este pobudol teoretik Temer na základe rekonštruovať môžeme profil i odborný politický (János Máca ktorého tik Ivan Mácza), ------Vý 41 Kókai, K.: Maďarská avantgarda vo Viedni v rokoch 1920–1926 a košickáKošická moderna. moderna/Košice In: Kiss-Szemán Modernism. (ed.): Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košicechodoslovenská Art galéria, in the 1920s. Košice 2010, s. 19–23, citát s. 21. Prvá svetová vojna radikálne zmenila osud mesta: stalo sa východoslovenskou metropolou v sa metropolou východoslovenskou sa stalo radikálne mesta: zmenila osud vojna Prvá svetová O zrod košickej moderny pred 1. svetovou vojnou sa zaslúžili autori, ktorí študovali v Budapešti zaslúžili sa študovali ktorí vojnou autori, svetovou 1. pred moderny košickej zrod O 41 činnosti vyplieneného hornouhorského múzea. Polákove aktivity umelecké urobili z Košíc skutočné činnosti vyplieneného Polákove múzea. hornouhorského a divadelné prednášky organizoval súpise na pamiatok, pracoval činorodý: všestranne centrum. Bol Výstavy, galerijnej. včítane zbierky jeho budoval múzeum, viedol Východoslovenské predstavenia, gačný dôstojník začal pôsobiť v Prešove: bolo potrebné presviedčať obyvatelstvo regiónu vzdialeného regiónu obyvatelstvo presviedčať potrebné bolo v Prešove: pôsobiť začal dôstojník gačný a za Prvýkrát roku 1919 navštívil začiatkom Košice republiky. Československej o legitimite od centra obnovením vyústilo časom čo poverenia do jeho zbierky, muzeálne o tunajšie aktívnečal sa zaujímať vého obdoba zohrala osobnosť pražského právnika Josefa Poláka. Josef Polák bol po vypuknutí bol 1. sve Polák Josef Poláka. právnika Josefa pražského osobnosť zohrala obdoba vého bol ale roku 1916 čas vrátil do Prahy, krátky na sa zranení Po front. východný na odvelený vojny tovej propa prihlásil a ako opäť sa do služby vojny skončení Po slúžil kde ošetrovateľ. ako do Nitry, povolaný Josef Polák výtvarnej v kontexte nielen úlohu slovenskej medzivojno v celej Košíc, ale kultúre Nezameniteľnú činy, ktorou tu všetci obyvatelia samozrejme hovorili, prečo po páde Maďarskej republiky rád našli našli rád republiky Maďarskej po páde hovorili, prečo samozrejme obyvatelia tu všetci ktorou činy, v meste a jeho či dlhší z Budapešti: politickí kratší tu čas útočisko na emigranti okolí predpokladali prostredie. spoločenské orientované ľavicovo politicky mostatnom Československu, ale ani vtedy nebolo situované tak teritoriálne na okraji, ako je dnes, dnes, je ako okraji, na teritoriálne tak situované vtedy ale ani nebolo Československu, mostatnom Slovenskej epizóda Krátka patrilo. k novej Rusi, republike ktoré Podkarpatskej vzhľadom územie na z príčin, jednou bolo to maďar Možno Košíc. okrem území na aj odohrala (1919) sa rád republiky symbolizmu, napríklad Anton Jasusch. Elemér Halász-Hradil prešiel od secesie k postimpresionizmu k postimpresionizmu secesie od prešiel Halász-Hradil Elemér symbolizmu,Jasusch. napríklad Anton Kövári-Kačmaríka. Konštatnína v tvorbe aj geniálneho znela tendencia a táto a v Mníchove, navštívili aj Paríž. Počas krátkych pobytov v umeleckých kolóniách (Nagybányi alebo alebo (Nagybányi kolóniách v umeleckých pobytov krátkych Počas a v Mníchove, navštívili Paríž. aj regionálny ako interpretovať jednoznačne však sa nedá maľbu, ktorá si osvojli plenérovú Szolnoku) v svojich uplatnili Niektorí a impresionizmu. secesie variant ozvenu kompozíciách dekoratívnych secesnej architektúry – dynamike modernej doby. Posledné z nich, menom pod maďarským známe Posledné – dynamike architektúry modernej doby. secesnej re zapísalo sa do výtvarných plenérov významom maliarskych dejín presiahnuc svojich Nagybánya, rámec. gionálny Budapešti vari najvýznamnejším mestom Uhorska. Ich pozícia nebola ani územne okrajová. Hoci ne Hoci okrajová. územne ani nebola pozícia Uhorska. vari najvýznamnejším mestom Ich Budapešti príbuzných viacero seba od (juho)východ na ešte mali centrálne, umiestnené mape politickej boli na podľa ich prispôsobovali podobne – súdiac sa Rumunsku v dnešnom Mare Kluž i Baia Oradea, miest. Košice – genius loci loci – genius Košice po významným Košice (1918) boli republiky kultúrnym centrom, vznikom Československej Pred časopisu, viacerí umelci presídlili na určitý čas do Nemecka, ale aj do Košíc alebo ich okolia. Medzi Medzi okolia. ich alebo časopisu, Košíc do aj viaceríale umelci presídlili určitý Nemecka, do čas na dva 1922 tu Lajos Kassák napríklad realizoval v roku kontakty, živé doložené a Košicami sú Viedňou ktorých zúčastnil. osobne sa „aktivistické večery“, zátorom a vydavateľom. Uprostred okruhu umelcov a intelektuálov okolo už spomenutého časopisu už spomenutého okolo a intelektuálov okruhu umelcov Uprostred a vydavateľom. zátorom v Maďarskej podľa potlačeniu jej vzoru. sovietskeho angažoval rád intenzívne sa republike Ma Po vydávaní vo pokračoval kde Viedni, vo Kassákútočisko okruhu našiel rozpŕchli: členovia sa tohto dom robotník dychtivý po vzdelaní, s túžbou cestovať. Stal sa revolucionárom v spoločenskom dychtivýdom robotník po vzdelaní, s túžbou revolucionárom sa ži Stal cestovať. a výtvarníkom, i v umení, básnikom vote organi schopným Bol avantgardným hociautodidakt. bol 172 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------175 Do vypuk Do […] V Taliansku zúril fašizmus, životné životné fašizmus, zúril V Taliansku 26. apríl 1956. Návrat domov. Odvtedy Odvtedy domov. 1956. Návrat 26. apríl […] […] 50 51 […] 52 Útrapy prvej svetovej vojny, ktoré som priamo prežil, ma priviedli k presvedčeniu, že k umeniu že k umeniu k presvedčeniu, priviedli ma prežil, priamo som ktoré vojny, prvej svetovej Útrapy keďže miestnosť predtým slúžila pre potreby maďarského konzulátu a jeho zariadenie bolo vo vo bolo zariadenie a jeho konzulátu maďarského potreby pre slúžila predtým keďže miestnosť […] maďarského jedného aspoň ustanoviť zväzu do vedenia potrebné bolo štátu, maďarského vlastníctve aj byt priestoroch v týchto sme Dostali majetok. maďarský na dohliadať ktorý zároveň bude občana, Taliansko-maďarského V priestoroch do Maďarska. vrátili raz sa odtiaľ sa tak, sme aby a zariadili do ktorú na v Taliansku, výstava posledná moja 1955 zorganizovaná v roku bola priateľstva zväzu ide pokiaľ veľký ale mala úspech, Výstava prezentovať. mohol ich som z Košíc, aby diela aj moje dali médiá ľavicové iba vyjadrili sa o nej pochvalne o tlač, doma. som koncom tridsi zapisovať začal – autobiografie – podľaktoré citovanej úvahy, filozofické Krónove Autobiografia Jenő Króna. Archív Maďarskej národnej galérie v Budapešti.Tamtéž. Autobiografia Jenő Króna. Archív Maďarskej národnej galérie v Budapešti.dožil. Krón mal na mysli Budapešť, kde kal čo najširší obzor v oblasti umenia. To všetko mi pomohlo a umožnilo precítiť vnútornú obsahovú obsahovú vnútornú precítiť a umožnilo pomohlo mi všetko To umenia. v oblasti obzor čo najširší kal cieľom spoločným a ich hnutím robotníckym a marxistickým umením medzi väzbu sústredil sa čoskoro záujem Môj umeniu. venovať naplno sa už mohol som vojny prvej svetovej nutia získal súťaži verejnej 1913 vo roku som tematikou s uvedenou S dielami a Stroj. Továreň Prácu, na pobyty v zahraničí študijné absolvovať mohol som za ktorú v sume, cenu štátnu najvýznamnejšiu […] umenia. socialistického cesta vedie budúcnosti rodinou s Krón Eugen odišiel prostriedkov finančných zániku výtvarných z nedostatku kurzov Po plynu: kohútik otvorila gestom 1936 tragickým a v roku nervy manželky zničil mojej o prežitie Boj čiastočne tragédia dcéru. Táto trinásťročnú aj našu so sebou mŕtva a stiahla bola našiel, ju keď som aj niekoľko básní, Vzniklo písať. som zo samoty cestu a začal som hľadal tvorbu, moju obmedzila umeleckej v bránilo čokoľvek mi keď a neskôr, umenia do filozofie sa zahĺbil som viac čoraz ale sa zachovali. úvahy Moje k písaniu. sa vracal som tvorbe, zhoršovali viac sa čoraz podmienky súvisela s poslednou ve Króna citovanou Eugena s istotou sa potvrdiť, tragédia rodinná že Nedá vodom na to, aby v roku 1950 zamestnali jeho manželku na Taliansko-maďarskom zväze priateľstva. priateľstva. zväze Taliansko-maďarskom na manželku jeho 1950 zamestnali v roku aby to, na vodom takto: spomína Krón udalosti povojnové Na v ktorom výtvarný svoj aj formuloval prejav, svetonázoru ich základe Na dlhodobo. zreli rokov, atych človeka. oslobodeného pre miesto bolo by svet, v ktorom dokonalejší o nový, išlo mu predovšetkým formálnej analýzy základe grafík na jeho po vytvorených v Košiciach dešifrovať posolstvo dá sa Toto harmóniu hľadajú aktov mužských krásnych klasicky zobrazenia Viacfigurálne rokov. čas dvadsiatych 50 51 52 do Talianska, žil tri individu a tvoril – zorganizoval životopisu – podľa v Miláne, kde už citovaného do Talianska, v Milánemúzea Mestského v Janove, múzea Mestského zakúpili diela jeho álne výstavy: do zbierok istom Žiaľ, v tom bienále. benátskom v Ríme. na dokonca Corsini V rokua Palazza 1936 vystavoval píše: Sám rodina. jeho zahynula tragicky roku prenasledovaný, vojny však vyplýva, autobiografie Z kontextu jeho tou. 2. svetovej celej počas že bol v by že čudovať, ani preto sa Nemožno z rasových v tábore, zrejme dôvodov. internovaný dokonca silou boli hybnou odbojo v Taliansku fašizmom ktoré veril komunistickým pred ideám, hrôze tostnej a oni doklady falošné druhú vybavili jeho komunisti manželku a pre neho – priatelia hnutia pre vého vstúpil do vojny druhej po skončení svetovej – a že bezpečí žiť menom v relatívnom mohli s falošným dô dostatočným politická zrejme bola orientácia jednoznačná Jeho Talianska. strany komunistickej ------47 - . Vydavateľstvo Košická moderna/Košice Škola pôsobila medzi Škola 46 . Východoslovenská. galéria, Kulturální teorie – klasické a so Záujemci v nichZáujemci mohli „popri kreslenia kurze Krónova grafická škola. škola. grafická Krónova Výtvarná moderna Slovenska. Maliarstvo a sochárstvo 1890–1949 45 48 . Portál, Praha 2010, s. 28 – 62. Dr. Josef Polák a jeho pôsobenie v Košiciach. In: Kiss-Szemán (ed.): 49 tívne publikácie o umeleckých aktivitách v Nagybányi prítomnosť EugenaDotazník (Jenő) Króna neevidujú. v archíve Maďarskej národnej galérii v Budapešti. a Viktor Olgyai. Podľa Dotazníku a Autobiografie Jenő Króna v archívepešti. Maďarskej národnej galérie v Buda Scott, J.: Kulturální analýza v marxistickém humanismu. přístupy In:učasné Edwards, (ed): T. Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Art in the 1920s Košice 2010, s. 50–57, citát s. 53. Abelovský, J. – Bajcurová, K.: Peter Popelka – vydavateľstvo Slovart, Bratislava s. 1997, 173. V tejto súvislosti treba povedať, že reprezenta Sociálna rovina Krónovej umeleckej výpovede je podložená jeho osobnou angažovanosťou. Sám Sám angažovanosťou. osobnou výpovede jeho podložená umeleckej je Krónovej rovina Sociálna hnutia; odborového marxistického slabého ešte do vtedy sa zapojil som rokoch už v osemnástich získal som a aby schopnosti umelecké svoje rozvinul som aby úsilie, vyvíjal maximálne som zároveň som zís a aby pojmov, a estetických sociologických filozofických, v oblasti rozhľad kultúrny celkový Väčšina autorov, ktorí píšu ktorí o Krónovom a tvorbe, živote autorov, vyzdvihujú aktivitu.Väčšina pedagogickú jeho Tvorba Eugena Króna napriek svojej evidentnej presvedčivosti doposiaľ uniká relevantnej ume uniká doposiaľ relevantnej evidentnej svojej presvedčivosti napriek Króna Eugena Tvorba V rokoch 1908 študoval až 1911 na Grafickom inštitúte v Budapešti, jeho profesormi boli Tivadar Zemplényi Veselská, M.: 49 47 48 46 45 o tom píše: o tom deláciou presviedča, že išlo o nevšedne talentovaného autora, ktorého nadanie umocnilovýtvarné nadanie ktorého autora, presviedča, išlo talentovaného deláciou o nevšedne že vzdelanie. medziľudských vzťahoch, o revolúcii ako budúcnosti ľudstva a príbuzných nadčasových témach. témach. budúcnosti ľudstvamedziľudských nadčasových ako vzťahoch, a príbuzných revolúcii o zvládnutými profesionálne i prednesom presvedčivým a kompozíciou kresliarskym jasnou Vynikajú i mo kresbou suverénnou tela ľudského anatómie znalosť dokonalá Navyše, technikami. grafickými regionálny rámec, ako napríklad Koloman Sokol a Július Jakoby. Historici umenia berú samozrej umenia ako Historici Jakoby. a Július Sokol napríklad Koloman ako rámec, regionálny kompo skupinové na v ktorých sústredil sa výtvarného umelcovho mosť figuratívne grafiky, prejavu ich snaha existencie, o základných o zmysle vyjadriť obsah tiel. Formovala zície profétovský nahých chove (1912), Paríži (1912) a Londýne (1912), keď predtým už pobudol v Magdeburgu (1906) (1912) a Londýne predtým v Magdeburgu Paríži (1912), už pobudol keď (1912), chove a v Bruseli (1908). niekoľkí žiakmi boli aj jeho významom svojím ktorí autori, pochopiteľné, presiahli slovenskí to Je Sám autor v dotazníku pre prípravu enycklopédie maďarských umelcov pobyty nespo v dotazníku umelcov Nagybányi autor maďarských Sám enycklopédie prípravu pre 1912 (vo a v roku výške korún) 1000 získal 1910 (vo štipendiá, v roku ktoré štátne mína, ale uvádza ktorých základe s pobytmi podnikolštudijnécesty na Mní (1912), výškekorún), 1600 voViedni leckohistorickej interpretácii. Novšia odborná literatúra vydaná na Slovensku uvádza: „Vyučil sa za sa „Vyučil uvádza: Slovensku na vydaná odbornáliteratúra Novšia interpretácii. leckohistorickej na VŠVU v Bukurzy večerné kreslenia navštevoval 1911–1912 rokoch) (V v litografickom závode. v Nagybányi.“ kolónii pobyty absolvoval v maliarskej prázdniny letné cez (prof. Zemplényi), dapešti a grafiky navštevovať aj kurz umelckého priemyslu, alebo večernú školu aktu.“ školu večernú alebo priemyslu, kurzaj umelckého navštevovať a grafiky výrazné mnohé 1927 a formovala talenty. 1921 až rokmi pre rodáka z východoslovenských Sobraniec, Eugena Króna (*1882). Pri Východoslovenskom múzeu múzeu Východoslovenskom (*1882). Pri Króna Eugena Sobraniec, z východoslovenských rodáka pre výtvarníkovi. talentovanému V odbornej tomuto zriadil výtvarnézveril ktorýchvedenie práve kurzy, ako kurzy sa tradujú literatúre Eugen Krón Krón Eugen najviac Polák urobil Josef rád, republiky prišli Maďarskej ktorí do Košíc po páde umelcov, Spomedzi koch neskôr stavala frankfurtská škola, György Lukács, urobil ten istý krok a až do konca 2. svetovej frankfurtská istý a až 2. svetovej do konca stavala krok urobil ten Lukács, György neskôr škola, koch žil tiež v Moskve. vojny 174 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne ------Vý . 177 mo versus . Katalóg výstavy. Galéria avantgarda Markója, C. – Bardoly, I. (eds.): Pór Bertalan.Pór In: Hoci jej tvorbu možno interpretovať z pohľadu pohľadu z tvorbu interpretovať jej možno Hoci 55 medzinárodné vedecké sympózium Košická vedecké mo medzinárodné 57 podotknúť, že všetci zmienení maliari sa počas svojho košického košického počas svojho maliari sa zmienení všetci podotknúť, že Slovenský Lohengrin. Bertalan Pór: Kompozícia Lohengrin. BertalanSlovenský Pór: Vzhľadom na skutočnosť, že uvedená literatúra uvádza aj László aj Moholy uvádza literatúra uvedená že skutočnosť, na Vzhľadom 58 56 . Slovenské národné múzeum – Múzeum kultúry Maďarov na Slovensku, Bratislava 2008. Nižnohrušovský „Jardin Paradise“ – hornozemská Arkádia Anny Leszaniovej. In: Siposová, S. (ed.): . Katalóg výstavy. Janus Pannonius Múzeum, Pécs 2010, s. 362–291. K jeho následnému presídleniu . . V tejto súvislosti potrebné je . V tejto Bližšie k umelcovmu pôsobeniu v Budapešti viď: Vágó, C.: Török, P.: Török, P.: Diskusia, ktorú nedávno nastolilo najmä ������������������������������������������ najmä nastolilo Diskusia, ktorú nedávno LesznaiAnna nyolcak A na Slovensko viď: Kiss-Szemán, Z.: mesta Bratislavy, Bratislava 2006. Szabó, L.: Košická moderna a košická typografia medzi dvoma svetovými Košickávojnami. moderna/Košice In: Kiss-Szemán, Modernism. (ed.): Ž. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košicechodoslovenská Art galéria, in the 1920s Košice 2010, s. 86–92. Po celé dvadsiate a tridsiate roky Anna Lesznai navštevovala rodný Hrušov a rôzneHrušov rodný dlho tam sa a tridsiate navštevovala Anna dvadsiate Lesznai celé roky Po dvadsiatych v súvislosti uvádza s východným Slovenskom literatúra Aktuálna umeleckohistorická Tamtéž Quitnera, Otta Ember-Spitza, Benedka Baju, Gézu Csorbu, Károly Kotásza, Dezsö Orbána, Bélu Ember-Spitza, Bélu Csorbu,Dezsö Kotásza, Orbána, Otta Quitnera, Benedka Baju, Gézu Károly Ziffera. i Sándora Uitza žili, prišli sem hoci oni dvaja v Košiciach ktorí Kassáka medzi autormi, bez rozlíšenia a Lajossa -Nagya problema za pobyt, bude nastolená považovať nemožno prípade v žiadnom cestu a ich prednášať len úsilia. upresňujúceho viac bádateľského ešte tika potrebovať derna – Umenie no galéria, Košice, Košíc v dvadsiatych (Východoslovenská 20. storočia rokoch otázok, v nie rade umeleckohistorických 2010), otvorila špecifických poslednom vember viacero aj pohybu: umeleckého vzťahu dobového vo k označeniu terminológie otázku derna 55 56 57 58 Jej životným partnerom sa stal grafik Tibor Gergely. S ním z nacistickej Európy v roku 1939 emigro 1939 v roku S nímEurópy z nacistickej Tibor Gergely. grafik stal sa partnerom životným Jej Budapešti. návštevu na prišla 1965 tvorila, kde po rokoch v roku a až do USA.vala Yorku, Žila v New inšpi čerpala Z týchto podnetov a miestnyfolklór. okolia jeho prírody krásu Obdivovala zdržiavala. a ilustrácie. textilné svoje i námety pre návrhy ráciu lineari inšpirácia priama s úžitkovým, umenie „vysoké“ zrovnoprávňovali ktoré avantgárd, ľavicových Tým, secesno-symbolistickéže Anna Lesznai staršie, aj východiská. napovedá motívov florálních tou tým, vytváralazázemie z Buda ktorí spoločenské návštevy, na umelcov do kaštiela pozývala mnohých Aj vlastne ona – hoci literatúra či vystavovať. zavítali prednášať sem do Košíc, alebo emigrovali pešti Českosloven liberálnej územie na emigrovala spôsobom svojím – Viedne do emigrovala uvádza,že v Budapešti režim politický pre keď Hrušova, do rodného sa navracala Slovensko, na republiky, skej nežiadúca. zrejme bola Záverom Slo zo umenia, pochádzajúcich a teoretikov muzeológov tiež osobností výpočetStručný umelcov, vojny, prvej skončení po svetovej imigrovali vrátili,sem ktorí cudzincov sem venska,sa ktorí alebo náčrt ich osu štátov, európskych i v súvislosti hraníc udalostiach zmenou so revolučných následných o osud ho doplniť Možno aktivít ďalšieho príslušníka v prítomnej nie je a tvorby, dov, štúdii úplný. ktorý pri Zvo vrátil sa Babiná rodiska, do svojho Póra, Bertalana dediny avantgardy, budapeštianskej Maľoval živý s budapeštianskymudržiaval prostredím. umeleckým kontakt a polene desaťročia celé tvorba v medzivojnovom Jeho formátov. a najmä drobných stredných obrazy však sporadicky už len v Maďarsku, bol nechal keď ktorú za sebou nevyrovná sa tej, závažnosťou ani rozsahom, ani období Osma. skupiny postáv z kľúčových jednou Károly Róberta Kmettyho, Berényho, napríklad Jánosa ako ďalších autorov, ešte 20. storočia rokov Tihanyiho, Károly Lajosa Gráberovú, Margit Kontulyho, Bélu Csabu, Perlrotta Vilmosa Kernstoka, - - - - - Košická moderna/Košice Východoslovenská galéria, . Katalóg výstavy. Janus Panno A nyolcak A . Corvina, Budapest, 2002, s. 313–318. Tvorba skupiny Osma, z ktorej viacerí členovia charizmatickí z ktorej Osma, skupiny Tvorba 53 Tu vytvoril výtvarne svoje Tu najvýznamnejšie diela, z ktorých viaceré 54 Magyar művészet 1800-tól napjainkig nius Múzeum, Pécs 2010, tiež Beke, L.: Avantgárd. Avantgárd. In: Beke, L. – Gábor,E. – Prokfalvi,J. – Szabó, J.: E. – Sisa, Ernyey, G.: Gejza Schiller – Vždy na (1895?–1928) ceste. In: Kiss-Szemán, Ž. (ed.): Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Art in the 1920s.Košice 2010, s. 58–68. K problematike skupiny Osma viď: Markója, C. – Bardoly, I. (eds.): Najbližším Schillerovým priateľom a kolegom pri maliarskych potulkách do okolia mesta bol bol mesta potulkách do okolia pri maliarskych a kolegom Schillerovým priateľom Najbližším Výtvarný jazyk Krónových majstrovských prác – ktorý si ponechal aj v svojej neskoršej tvorbe je – neskoršej v svojej ktorý – aj ponechal prác si majstrovských jazyk Krónových Výtvarný 54 53 riáte školstva a tu vytvorila osnovy umeleckej výchovy pre základné a stredné školy. S manželom po školstva a turiáte vytvorila a stredné školy. výchovy základné pre osnovy umeleckej rozviedla. sa neskôr ale už o rok do Viedne, z Budapešti emigrovala rád republiky Maďarskej potlačení obálky kníh. Pohybovala sa v kruhu avantgardných umelcov a intelektuálov skupín Nyugat a Nyolack. Nyolack. a Nyugat skupín a intelektuálov umelcov avantgardných v kruhu sa kníh. Pohybovala obálky revolúcie“, významný „červenej muž neskôr Jászi, Oskár činný politicky bol druhým manželom Jej komisa Ľudovom na pracovala s ktorým rád republiky počas Maďarskej sama Ona založila rodinu. manželstve, rozvedená, už ako matka dieťaťa, hoci vtedy ešte len devätnásťročná, začala navštevovať navštevovať začala devätnásťročná, len hoci vtedy dieťaťa, ešte matka už ako rozvedená, manželstve, písala a pu ich v svojej manufaktúre, realizovala textilné návrhy, vystavovala Neskôr kurzy kreslenia. ich, navrhovala a ilustrovala deti, ktorým teoreticky pre aj venovala sa tiež rozprávky básne, blikovala Príbeh Anny Lesznai je priam románový. Narodila sa a vyrástla v kaštieli v Nižnom Hrušove neďaleko neďaleko Hrušove v Nižnom v kaštieli a vyrástla sa Narodila priam je románový. Lesznai Anny Príbeh zvykla tráviť v rodine, Amália Moskovitz, vytvorila jej Košíc ako Tá ktorá zázemie. závideniahodné a letojar vidieku, v Hrušove, na teda a jeseň a zimu v Budapešti. po nevydarenom Anna Lesznai tvorbe počas košického pobytu zaslúžila. akiste tvorbe počas košického – hoci si to by Lesznai Anna František Foltýn, ktorý tu strávil prvú polovicu dvadsiatych rokov, než odišiel do Paríža. Vzhľadom Vzhľadom než odišiel do Paríža. ktorý Foltýn, prvú tu strávil František polovicu rokov, dvadsiatych má kde tam, uplatnenie hľadať možností v rámci prišiel sem dobrovoľne, autor tento že skutočnosť, na jeho nevenuje sa štúdia udalostí, prítomná politických dramatických základe a nie na úspech umelec po slohotvornej stránke rezonovali s kubistickým obdobím Picassovej tvorby. Paralelne vytváral diela Paralelne tvorby. s kubistickým Picassovej obdobím rezonovali po slohotvornej stránke v ktorýchcivilisticky spôsob mestský orientované, na nielen lyrickým reagoval témach spôsobom Košíc. života, okolia blízkeho ale i prírodu ktorý sa aktívne zúčastňoval výtvarného života. Vystavoval v Műcsarnoku a schádzal sa s kruhom sa a schádzal ľa v Műcsarnoku ktorývýtvarného aktívne sa zúčastňoval života. Vystavoval do rád republiky Maďarskej po páde emigroval viacerí Rovnako ako z nich umelcov. voorientovaných metropoly. východoslovenskej Ešte viac uniká rekonštrukciám osobný príbeh Gejzu Schillera, autora, ktorý pobudol v Košiciach päť päť ktorý príbeh Schillera, viac v Košiciach Gejzu pobudol autora, osobný unikáEšte rekonštrukciám v Rumunsku. strácajú autor, života budapeštiansky krátkeho jeho to Bol stopy sa a následne rokov ľavicový svetonázor, a tak bol Krónovým vzorom aj z tohto, pre neho zásadného, nielen výtvarného nielen zásadného, neho a tak pre Krónovým bol z tohto, vzorom aj svetonázor, ľavicový aspektu. Gejza Schiller znať ešte pred prvou svetovou vojnou. prvou pred svetovou ešte znať a kompozičné k svojej priznávali sa Tvarové inšpiráciou. neho príslušnosti obci, pre židovskej bola jasný mal navyše Kernstock Póra. Bertalana a Kernstocka Károly k prácam najmä nájsť možno väzby diel podčiarkujú posolstvo obrátené k budúcnosti ideálnej spoločnosti. ideálnej k budúcnosti posolstvoobrátené podčiarkujú diel po ktorých v Budapešti tvorbu možnosť mal modernistov, z jazyka prvejodvodený maďarských vlny vo vyváženom kompozičnom riešení zlatého rezu alebo osovej súmernosti. Kráčajú alebo skláňaú sa, skláňaú alebo súmernosti. Kráčajú osovej alebo rezu zlatého riešení vyváženomvo kompozičnom cyklov grafických i jednotlivých Názvy prácou. zotročení pri alebo práci zobrazovaní ľudia to nie sú 176 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne 179 Rakúsko-Uhorsko v roku 1914 v roku Rakúsko-Uhorsko Ján Koniarek (1898) Koniarek Ján ------. Ústav svetovej lite spája s pretavantgard . Vysoká škola výtvarných umení, Bra Dôvodom je, že počas prvej počas že je, polo Dôvodom 59 Bartošová, Z.: Národná versus európska podoba moderna, modern styl modern moderna, Dejiny výtvarného umenia 20. storočia na Slovensku : V hľadaní prameňov hľadaní V Symbolizmus kontextoch v súvislostiach a Bartošová, Z. hoci v idylickom už nepripravovali kde mesta, malého živote avantgardná, výtvarného symbolizmu prihliadnutím (s na diela Martina Benku,Koniarka Antona Jasuscha, a ich interpretácie). Arpáda In: Maliti, Murmanna, E. (ed.): Jána ratúry Bratislava SAV, 1999, s. 347–366; vo svetle politických ruptúr. In: Koklesová, B. (ed.): tislava 2010, s. 140–146. V tejto súvislosti je tiež potrebné upozorniť na skutočnosť, prečo umenie Košíc 20. storočia rov Košíc 20. storočia umenie prečo V tejto skutočnosť, na súvislosti upozorniť tiež je potrebné V dejinách výtvarného umenia tohto obdobia sa slovo výtvarného sa obdobia V dejinách tohto umenia Nastolenej problematike som už venovala viaceré texty, napr.: 59 Československá republika v rokoch 1920–1938 v rokoch republika Československá padne uplatňovať v závere 20. storočia a výraznejšie v súčasnosti. až 20. storočia v závere uplatňovať padne tých, ktorí hovorili po slovensky. Inými slovami, logocentrická intepretácia výtvarných dejín Sloven intepretácia logocentrická slovami, Inými tých, hovorili ktorí po slovensky. ktorá území, tom istom na obdobia toho istého interpretáciu kartografickú potláčala ska mocensky nená začína sa Táto k iným tolerantnejšia. jazykovýmje skupinám než slovenským a národnostným na území Slovenska, nie je ešte stále relevantne intepretovaná. relevantne stále ešte nie je Slovenska, území na vice 20. storočia výtvarného pri sa interpretácii v slovenskej umenia literatúre umeleckohistorickej to len a autorov, vyzdvihovala a lenavantgardných tradícia prínos domáca reflektoval sa okrajovo tok, že ich tvorba bola tok, ich tvorba bola že umiernený. života, nanajvýš ich výtvarný bol nebezpečie im nehrozilo ani prejav revolúciu prežili života svojho časť väčšiu ktorí autorov, hovoriacich či nemecky tvorba maďarsky aj ako nako ným úsilím o štylizáciu, o nájdenie jednotného slohu, ktorým sa vyznačovala secesia. Priznajme teda ným úsilím ktorým slohu, o štylizáciu, teda jednotného Priznajme o nájdenie vyznačovala secesia. sa aktivity azyl, politický vzhľadom ich predchádzajúce prívlas na Slovensku na našli ktorí autorom, aj 20. storočia, kedy si dovolili experimentovať. V súvislosti experimentovať. si dovolili kedy 20. storočia, s kataklizmou návrat je vojny 1. svetovej šťastia rodinného k figurácii, pritakanie mieru,humanistickýmhodnotám harmónie, lásky, hľadanie fenoménom. celoeurópskym pobytuv tvorbe priklonili k viac Urobili civilisticky čimenej neoklasicizmu. variante modifikovanej umelci v európskych po vytriezvení centrách krok, avantgardní z optimizmu ako rovnaký začiatku 178 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne 181 Jozef Arpád Murmann: Ženský akt II., akt Ženský Murmann: Arpád Jozef galérie, národnej Slovenskej 1920. Zbierka Bratislava Kresba Arpáda Jozefa Murmanna na obálke MA 1917, č. 10 časopisu (Dnešok), Lajos Kassák s manželkou Jolán Simon, Simon, Jolán Kassák s manželkou Lajos (1927) Jozef Arpád Murmann: Portrét muža, 1908. muža, Portrét Murmann: Arpád Jozef Bratislava galérie, národnej Slovenskej Zbierka Jozef Arpád Murmann: Murmann: Arpád Jozef 1930 roku okolo Autoportrét, Ján Koniarek: Pro Patria, 1914–1918. Zbierka Slovenskej národnej galérie, Bratislava galérie, národnej Slovenskej 1914–1918. Zbierka Patria, Pro Koniarek: Ján 180 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne 183 Gejza Schiller: Hlava muža, 1923. Zbierka 1923. Zbierka muža, Hlava Schiller: Gejza Košice galérie, Východoslovenskej Gejza Schiller: Mestský motív, 1924. Zbierka Východoslovenskej galérie, Košice galérie, Východoslovenskej 1924. Zbierka motív, Mestský Schiller: Gejza Eugen Krón: Tvorivý duch, 1924–1927. duch, Tvorivý Krón: Eugen skupiny, investičnej PrvejZbierka slovenskej Bratislava Alexander Bortnyik (vlevo), Ivan Máca (János Mácza) (János Máca Ivan (vlevo), Bortnyik Alexander Alexander Bortnyik: Portrét Josefa Poláka, 1924 Poláka, Josefa Bortnyik: Portrét Alexander 182 Z. Bartošová: Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov na Slovensko po 1. svetovej vojne 185 Košická Košická . Galéria . Galéria Magyar . Košická Košická Katalóg výstavy. výstavy. Katalóg Sochár Ján Koniarek Ján Sochár . Slovenská národná galéria, národná . Slovenská Verlag Ferum, Bratislava 1934. Bratislava Ferum, Verlag , 1927, č. 1. , 1927, č. . Ústav svetovej literatúry SAV, Bratislava Bratislava SAV, literatúry svetovej . Ústav . Vydavateľstvo Peter Popelka Popelka Peter . Vydavateľstvo , 8, 1938. Z novších výtvarných dejín Slovenska dejín výtvarných Z novších Katalóg výstavy. Slovenská národná galéria, národná Slovenská výstavy. Katalóg . . Nyugat Forum . Triáda, Praha 2004. Praha . Triáda, Katalóg výstavy. Slovenská národná galéria, národná Slovenská výstavy. Katalóg . Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava 2010, výtvarných škola umení, Bratislava . Vysoká , Kassa (Košice) 1931. , Kassa (Košice) Slovenské výtvarné umenie 1900 – 1918. výtvarné umenie Slovenské In: . nstlerdrucken. nstlerdrucken. ü . Corvina, 2002. Budapest, Výtvarná moderna Slovenska moderna Výtvarná V hľadaní prameňov V hľadaní Ján Koniarek – súborné dielo – súborné Koniarek Ján 1918–1948 sochárstvo komorné Slovenské : Jozef Arpád Murmann. Murmann. Arpád : Jozef vészet Szlovenskón vészet , 5, 1935. .: Bratislavský sochár Alojz Rigele Alojz sochár .: Bratislavský Symbolizmus v kontextoch a súvislostiach v kontextoch Symbolizmus ömü nfzig Jahre pressburger Kunstverein 1884–1934. Kunstverein pressburger nfzig Jahre Problém formy vo výtvarnom vo umení formy Problém Forum ü Fest . Dejiny výtvarného umenia 20. storočia na Slovensku vo svetle politických ruptúr. ruptúr. politických svetle vo výtvarného Slovensku na Dejiny 20. storočia umenia F : Z. , Východoslovenská galéria, Košice 2010. galéria, Košice Východoslovenská Východoslovenská galéria, Košice 2010, s. 74–79. s. 2010, galéria, Košice Východoslovenská O.: Liptóujvári Stróbl Alajos (1856–1926). Alajos Stróbl Liptóujvári O.: F. Jána Koniarka, Trnava 2007. Koniarka, Trnava Jána napjainkig 1800-tól művészet osztályánek Art the in 20. storočia/Košice rokoch v dvadsiatych Košíc Umenie Modernism. moderna/Košice 1920s. 1962. vied, akadémie Bratislava Slovenskej Vydavateľstvo a vydavateľstvo Slovart, Bratislava 1997. Slovart, Bratislava a vydavateľstvo Art the in 20. storočia/Košice rokoch v dvadsiatych Košíc Umenie Modernism. moderna/Košice 1920s. In: Koniarka a ich interpretácie). Jána Arpáda Murmanna, Jasuscha, Antona Martina Benku, Maliti, E. (ed.): 1999. (ed.): B. Koklesová, In: s. 140–146. 1978. Bratislava 1989. Bratislava 1986. Bratislava 1984. galéria, Bratislava národná Slovenská Beck, J.: – Szabó, E. – Prokfalvi, E. – Sisa, J. L. – Gábor, Beke, In: Avantgárd. L.: Avantgárd. Beke, müvészeti Társoság Müvészeti és Irodalmi Brogyányi, K.: Tudományos, Magyar A Csehoszlovákió Brogyányi, K.: K in Wiener Neuste M.: Das Bude, H.: J. Csákós, Kiss-Szemán, Ž. (ed.): In: ceste. na Schiller Gejza (1895?–1928) – Vždy G.: Ernyey, A.:Hildebrand, A Jurášová-Danková, Literatúra K.: – Bajcurová, J. Abelovský, Alexandra Kiss-Szemán, Ž.: (ed.): Bortnyika K.: 1924. In: Bakos, v roku v Košiciach Výstava výtvarného podoba európska versus prihliadnutím diela symbolizmu na (s Z.: Národná Bartošová, Bartošová Z.: Bartošová-Pinterová, Bartošová-Pinterová, Z. Z.: Bartošová-Pinterová, Z.: Sochárstvo Bartošová-Pinterová, M.: – Kuracinová-Valloá, Z. – Belohradská, – Rajevič, L´. Bartošová, U.. Anna Lesznai Anna Anna Lesznai: Návrh na vankúš pre Adyho Adyho pre vankúš na Návrh Lesznai: Anna Endre, nedatované 184 186 Kaplický, J.: Maillol. Život, 20, Praha 1946. Kassák, L.: Mirt. Ma, 2, 1918. Kiss-Szemán, Z.: Slovenský Lohengrin. Bertalan Pór: Kompozícia. Galéria mesta Bratislavy, Bratislava 2006. Kókai, K.: Maďarská avantgarda vo Viedni v rokoch 1920–1926 a košická moderna. In: Kiss-Sze- mán (ed.): Košická moderna/Košice Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/ Košice Art in the 1920s. Východoslovenská galéria, Košice 2010. Lexikon moderného maliarstva. Prel. S. Hollá.Tatran, Bratislava 1968. Luxová, V.: K životu a dielu Jána Koniarka (z obdobia pred vznikom Československej republiky). Výtvarný život, 14, 1969, č. 6. Luxová, V.: Sochárstvo nas Slovensku pred rokom 1918. Výtvarný život, 18, 1973, č.7. Mrázovi, B. – M.: Secese. Obelisk, Praha 1971. Rajčevič, U.: Z hlbín srbských archívov. In: Bartošová, Z. – Belohradská, Ľ. – Rajčevič, U. – – Kuracinová Valová, M.: Sochár Ján Koniarek. Galéria Jána Koniarka, Trnava 2007. Scott, J.: Kulturální analýza v marxistickém humanismu. In: Edwards, T. (ed):Kulturální teorie – klasické a současné přístupy. Portál, Praha 2010. Rochowanski, L. W.: Joseph Murmann. Forum, roč. 1, Bratislava. Steinmetz, L.: Europäische Plastik in Wiener Hagenbund. Forum, 1, 1931. Thieme-Becker Lexikon, Leipzig 1931. Török, P.: Nižnohrušovský „Jardin Paradise“ – hornozemská Arkádia Anny Leszaniovej. In: Siposová, S. (ed.): Anna Lesznai. Slovenské národné múzeum – Múzeum kultúry Maďarov na Slovensku, Bratislava 2008. Szabó, L.: Košická moderna a košická typografia medzi dvoma svetovými vojnami. In: Kiss-Szemán, Ž. (ed.): Košická moderna/Košice Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/ Košice Art in the 1920s. Východoslovenská galéria, Košice 2010. Vágó, C.: Pór Bertalan. In: Markója, C. – Bardoly, I. (eds.): A nyolcak. Váross, M.: Slovenské výtvarné umenie 1918–1945. Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, Bratislava 1960. Veselská, M.: Dr. Josef Polák a jeho pôsobenie v Košiciach. In: Kiss-Szemán (ed.): Košická moderna/ Košice Modernism. Umenie Košíc v dvadsiatych rokoch 20. storočia/Košice Art in the 1920s. Výcho- doslovenská galéria, Košice 2010. Wagner, V.: Profil slovenského výtvarného umenia. Matica slovenská, Martin 1935. Štúdia vznikla na základe grantu VEGA č. 2/0106/09 Ministerstva školstva Slovenskej republiky Nomádi a emigranti 20. storočia – cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov zo Slovenska a na Slovensko vo svetle politických ruptúr, udeleného autorke. Dvě polohy pozornosti: Toyen Tomáš Koblížek Když Maurice Merleau-Ponty hledá ve své Fenomenologii vnímání vhodné příklady, kterými by vy- jádřil vztah mezi vnímajícím a vnímaným, využívá mj. pozoruhodného obrazu, v němž hlavní roli sehrává mysl usínajícího. Merleau-Ponty v dané pasáži doslova poznamenává, že „[v]ztah mezi tím, kdo pociťuje, a tím, co pociťuje, lze přirovnat ke vztahu mezi spáčem a jeho spánkem“. K tomu podává následující vysvětlení: [S]pánek se dostaví, když určitý volní postoj náhle zvnějšku přijme potvrzení, jež očekával. Já jsem pomalu a hluboce dýchal, abych přivolal spánek, a náhle to vypadá, jako by má ústa byla spojena s jakousi obrovskou vnější plící, která vdechuje a zase vydechuje můj dech. Pevný rytmus dechu, o který jsem před chvílí usiloval, se stane mým bytím. Spánek, na nějž jsem se doposud zaměřoval jako na určitý význam, se náhle promění v situaci.1 Jedná se o pozoruhodnou pasáž už jen vzhledem k tomu, že vnímavost či citlivost, která dospívá k plnému souznění s „předmětem“ – takřka se stává jednou z jeho částí – je tu připodobňována sub- jektivitě ocitající se v mrákotném stavu: „přechod od významu k situaci“ se odbývá v čase, z nějž je vy- loučena reflexe. Tento příklad vposledku můžeme chápat jako určité podobenství, v němž se vyjevuje důležitý merleau-pontyovský motiv pre-reflexivní pozornosti, motiv přesného pohybu, který před- chází každé úvaze odbývající se v odstupu či v „bezpečné vzdálenosti“ od předmětu, a který přesto dokonale odpovídá věci, k níž se vztahuje. Jedná se o stejnou zkušenost, kterou autor na různých mís- tech popisuje například pomocí fenoménu vnímání barev. V nich, analogicky k obrazu usínajícího, stojí v popředí figura citlivého, „pozorného“ těla jakožto protipólu rozvážného intelektu.2 Jestliže bychom pro tyto příklady, které krouží kolem zkušenosti vnímání či tělesné citlivosti a které sám Merleau-Ponty osvětluje řadou analýz, hledali nějaký protějšek v oblasti umělecké li- teratury, nebylo by jistě obtížné poukázat na bezpočet textů, které zmíněné fenomény znázorňují s patřičnou expresivní silou (viz například Durrellův Alexandrijský kvartet) nebo z nich dokonce činí východisko samotného psaní (odkázat bychom tu snad mohli na některá „kanonická“ díla surreali- smu). V našem příspěvku se nicméně zaměříme na text, který zmiňovanou zkušenost nevyzdvihuje nijak zvlášť halasně, ani ji nestaví do prvního plánu výpovědi – přesto, domníváme se, podává neméně pozoruhodný obraz vnímání, jež zachovává tvář „jiného“ či „druhého“. Zvoleným textem tu není „kla- sické“ literární dílo, nýbrž samostatně publikovaný scénář Terezy Brdečkové k filmu Toyen, jejž v roce 2005 zfilmoval Jan Němec. Pokud říkáme, že zmíněný text podává určitý obraz vnímání, vyjadřujeme tím také názor o scé- náři vůbec. Upozorněme, že scénář není třeba chápat jako mezistupeň, jenž vyplňuje prostor mezi 1 Merleau-Ponty, M.: Vnímaný svět. Přel. J. Čapek. In: Novotný, K. (ed.): Co je fenomén? Husserl a fenomenologie ve Francii. Pavel Mervart – Oikoymenh, Červený Kostelec – Praha 2010, s. 47. 2 „[N]astavuji svůj sluch či pozoruji v očekávání, že něco pocítím, a náhle se to, co pociťuji, chápe mého slu- chu či pohledu. Přenechávám část svého těla či dokonce celé své tělo onomu chvění a vyplňování prostoru, jímž je modrá či červená barva.“ (Merleau-Ponty, M.: Vnímaný svět. Přel. J. Čapek. In: Novotný, K. (ed.): Co je fenomén? Husserl a fenomenologie ve Francii. Pavel Mervart – Oikoymenh, Červený Kostelec – Praha 2010, s. 47–48.) T. Koblížek: Dvě polohy pozornosti: Toyen - - - - 189 . Argo, Praha 2000, s. 361.) Toyen Toto čekání tedy v sobě opravdu má cosi ze ze cosi má opravdu v sobě tedy čekání Toto 8 6 a za nějž by dala všechny divy světa.“ (Benayoun, R.: Hodina mezi psem a vlkem. od Annie Le Brun, která v souvislosti s „erotickou perspektivou“ poznamenává, Toyen že . Argo, Praha 2005, s. 6. Tereza Brdečková v referované pasáži zřejmě odkazuje na esej . Argo, Praha 2005, s. 97. Kohinoor Toyen Toyen : Toyen je tak charakterizována jako postava „mlčenlivá a rozvážná“, charakterizuje ji „voyeu charakterizuje a rozvážná“, „mlčenlivá postava jako charakterizována tak je : Toyen 7 Brdečková, T.: O „přísné“ pozornosti se ve své Toyen vzpomínce vyjadřuje například Robert Benayoun: „Její oko, jež má Brdečková, T.: Zkušenost, o níž se tu hovoří, bychom na nejobecnější rovině mohli označit jako zkušenost trpě zkušenost jako rovině mohli označit nejobecnější na o níž tu hovoří, bychom se Zkušenost, tvrdý, sametový lesk některých achátů, odhalí okamžitě trhlinu nebopobíháme kaz. Když po březích společně Lotu s André a hledáme Bretonem chalcedony nebo křišťály, uspokojí ji jen naprosto nenapodbitelnýmen, jejž nazve ká Záhadnost a kouzla malířky Přel. Toyen. J. Hamzová. In: Srp, K.: Když zmlknou zákony „jen málokteří jsou s to osvobodit lásku od jejích karikatur. je pravděpodobně Toyen jediná ženastoletí, ve dvacátém která měla tuto odvahu. Říkám odvahu, neboť takový záměr předpokládávidět a zároveň schopnost všechno ukazovat vidět, na druhou stranu zrcadla, tam, kde všechno začínátěla. a kde všechno Odtud nenasytná končí s pomíjivostí pornografická zvídavostToyen, kterou mnozí nepochopili a považovali za jakousi vý touhy, radosti i smutky. Napříště se nebude na nic těšit a po ničem se jí nebude stýskat. Stane se tou, se tou, Stane stýskat. jí nebude se ničem a po těšit nic na se nebude Napříště i smutky. radosti touhy, přijímá. co co chytá, co vidí, livého vyčkávání. Pohled svému prostředí nevnucuje vlastní perspektivu – ale za ničím – nežene se prostředí svému Pohled vyčkávání. livého prostředí v jistý aby okamžik uchopil, v tomto se správně co se“, „adaptuje spíše hrouží, do něho se vyjeví nutnost“. „básnická určitá manifestuje se v němž rství“, 6 7 8 Toyen – Spící (1937) – Spící Toyen ------To léto ztratí Marie všední všední Marie ztratí léto To Podobné motivy pak nalézáme motivy nalézáme pak Podobné 5 […] děje prostřednictvím rozestupů mezi prostřednictvím rozestupů děje Pokud bychom měli být měli bychom konkrétnější, Pokud 3 Toyen (1937), na němž je znázorněna postava se síťkou na motýly. síťkou se motýly. na postava znázorněna je němž (1937), na Spící . Ve skutečnosti se jedná o zcela paradoxní jev: jakkoli bychom jen stěží stěží jen jev: bychom jakkoli paradoxní zcela o jedná se skutečnosti . Ve 4 , samotné textové „předloze“ náleží schopnost artikulovat jedinečný vý artikulovat jedinečný schopnost náleží „předloze“ textové , samotné Argo, Praha 2005, s. 11. Toyen Toyen. Brdečková, T.: Snad proto bychom mohli tvrdit, že každý scénář by bylo vhodné číst nejméně dvakrát, jednak s ohledem na to, Na úrovni filmu je tato fragmentárnost modifikována už jen tím, že jednotlivé scény spojují konkrétní tváře co umožňuje vyjádřit ve filmu, jednak vzhledem k tomu, co vyjadřuje sám a zcela dokonale. herců. Srovnání scénáře a filmového zpracování, které podává vlastní, specifickéněji nemůžeme sdělení, věnovat. se tu bohužel obšír V létě 1922 se Marie Čermínová, studentka malířství, seznámí s Jindřichem Štýrským. Je to krok krok to Štýrským. Je s Jindřichem seznámí malířství, studentka Čermínová, 1922 se Marie V létě zrození. ale seznámení, není že to se ale, Ukáže novým směrem. Zde může cosi napovědět obraz obraz napovědět cosi Zde může Jak je patrné, všechny tyto události skutečně tíhnou k jakémusi převyprávění, evokují narativní narativní evokují převyprávění, tíhnou tyto jakémusi k všechny skutečně události patrné, je Jak Dříve, než se přímo zaměříme na to, jakou zkušenost pro nás scénář z historického materiálu „vy materiálu z historického scénář nás pro zkušenost jakou přímo než se to, zaměříme na Dříve, 5 3 4 Později chytala motýly. Sedávala nehybně celý den a čekala na ně.“ na a čekala den celý nehybně Sedávala chytala motýly. Později vyjevuje v něm se přerodu přerod jako téma „kariéry“ umělecké k počátku v komentáři také Toyen, „vidění“: k jistému Jistou roli zde hraje okolnost, že postava je celým objemem natočena ke světu, který se před ní vy ní světu, který ke před se natočena celým je objemem postava že okolnost, hraje zde roli Jistou Toyen, je „Tohle scénáře: – „spící“ Ocitujme ze vyčkává. jakoby a prázdný nehybný jevuje zdánlivě nežene. Za ničím sama se letí kolem. právě co Loví nepřetváří, ale lapá. z toho, kolem když spí. Svět a často nijak zvlášť výrazně, odkrývá jistý pohled – zvláštní pozornost Toyen vůči prostředí, které ji které vůčia často prostředí, zvlášť nijak výrazně, odkrývá jistý Toyen – zvláštní pohled pozornost obklopuje. čas mezi okamžikem setkání a závěrečným odloučením. A přesto, jak jsme naznačili, scénář snad snad scénář naznačili, jsme jak A přesto, odloučením. čas mezi okamžikem a závěrečným setkání stránek z různých vyjevuje postupně, mimoděk se sérii scén V jakési než příběhovost. jiného něco Žižkově. V období komunistického převratu se shodou okolností oba ocitají v Paříži. Domů se již se ne Domů v Paříži. ocitají oba shodou okolností se převratu komunistického V období Žižkově. pařížského Průběhem perzekuce. čekala je by v Československu jim bylovrátí, jak neboť, naznačeno, 1953 4. ledna již nedojde: sňatku ke ovšem s jinou ženou, oženit rozhodne pobytu Heisler pak se příhoda. srdeční skolí Jindřicha bezprostřední srozumění. Malířka potkává Heislera v kavárně a odcházejí spolu domů ještě dříve, dříve, ještě domů spolu a odcházejí v kavárně Heislera Malířka potkává srozumění. bezprostřední poskytuje azyl:Heislerovi pochází Jindřich si vyměniliby než Toyen pak Za války víc vět. pár než na spolu, v bytě přežijí Toyen tedy Válku přihlásit „neárijců“. se a odmítl k registraci rodiny z židovské dobývá“, připomeňme nejzákladnější kontury tohoto textu: Toyen se ještě před válkou seznámí se se válkou seznámí před ještě se textu: Toyen kontury připomeňme nejzákladnější tohoto dobývá“, jako líčeno obou setkání je scénáři Ve Heislerem. Jindřichem fotografem a básníkem surrealistickým mentům: v rámci vyprávění – a lze se domnívat, že by se jednalo o příběh milostný nebo o drama o drama o příběh nebo milostný jednalo se by že domnívat, se – a lze vyprávění v rámci mentům: sdělení, funkční, bylo tím nabývaly by zastřeno význam „narativní“ zřejmě – by války a právě z období jedná. nám se o které zřetelnější je smysl obrazů, které se z něj vyčleňují. Toto „rýhování“ celku představuje již samo o sobě „rýhování“ o sobě již samo představuje celku z něj vyčleňují. Toto se které obrazů, smysl je zřetelnější mohl nás by záznamy osobní i jednotlivá fakta na fotografie, specifický pohled velmi výkon, neboť říká jistých okamžiků“ do jednoty uzlových někdy bodů či se – jak nutit k vřazování – „pregnantních frag jakožto jim náleží než jaký odlišný smysl, nabývaly však by obrazy případě příběhu. V takovém pouze v oddělených částech v oddělených pouze nijak do formy co nejednoznačnost scénáře, úseků rozmanitých logiku řazení jednoznačnou hledali o to obtížně je uchopitelná, celku povaha artikulaci – ačkoliv významu přesné v částech zcela nebrání znam, jejž filmové zpracování může do jisté míry do jisté může pozměnit. zpracování filmové jejž znam, v případě se říci,mohli bychom vlastní ono sdělování že význam, zjevný „exprimuje“ z použitých který dokumentů jednotlivými textu, stává se scénář fázemi rozptýleným, například životopisným materiálem a filmem, který tento materiál uspořádává. Jak do Jak uspořádává. materiál filmem,a kterýtento materiálem například rozptýleným, životopisným případ právě kazuje 188 T. Koblížek: Dvě polohy pozornosti: Toyen ------191 Zkušenost dotyku Zkušenost se 15 Toto gesto se pak prodlužuje v obraze v obraze prodlužuje pak se gesto Toto . Argo, Praha 2000, – snad s. se tím 374) na 14 V této souvislosti bychom na závěr mohli souvislosti závěr na bychom V této 17 Toyen V okamžiku, kdy přichází její milenec Harry, je ovšem zřejmé, že že zřejmé, ovšem je V okamžiku, milenec Harry, její přichází kdy 13 : „Toyen se nežene“, pozorně vyčkává, aby vystihla okamžik vyčkává, aby pozorně letmý nežene“, se : „Toyen Spící 16 . Argo, Praha 2005, s. 21. Toyen Tamtéž, s. 22. Tamtéž, s. 42. V souvislosti s touto dvojakosti bychom snad mohli interpretovat výrok samotné která Toyen, se nepovažovala Tamtéž, s. 82. Zajisté bychom tuto sérii mohli podrobněji sledovat ještě v jiných obrazech, které by snad odhalily snad by které obrazech, v jiných ještě sledovat sérii mohli podrobněji tuto bychom Zajisté za malířku (viz Ivšić, R.: do nedohledna. Toyen In: Srp, K.: značuje, že v díle i konání se může projevovat cosi shodného, smysl, jenž nedovoluje klást jednuproti životní druhé. doménu Řečeno poněkud konkrétněji: Podobně jako v případě tělesné, pre-reflexivní pro vní citlivosti tělesné, v případě jako Podobně konkrétněji: poněkud Řečeno zprvu připomíná čekání, Toyen Toyen Chování nejprve se U Goldhammera. Zaměřme scénu na Brdečková, T.: své rozhodnutí oženit se s jinou ženou. Podobně jako ve scéně prvního scéně ve jako jedno jakýmsi setkání, kdy Podobně ženou. jinou s se oženit rozhodnutí své spadá scény „Zlatý této odešel. řez“ aby svolení, teď mu přijala, dává Jindřicha Toyen duchým gestem ruku dozadu, natáhne „[Toyen] uzavírá: kterým rozhovor se Toyen, pohybu krkolomného do téměř ho po tvářipohladí a kývne.“ oné zvláštní dvojakosti, povahu však na spíše upozorněme toho Místo další aspekty její či odstíny. vyjevuje: analo dvěma do činění se scénách co vybraných nemáme ve tu se Zdá totiž, že se která ale s pozorností gickými sférách, životních působily v různých typyby odděleně která pozornosti, jakoby řad obou Splétání etické. sféře ve tak předmětů, nazíraných sféře ve jak se jedinou, uplatňující vůči barvám a tvarům, Toyen pohled který nasměřovat dokáže smysl, o jediný jedná se že naznačuje, potkává. světě ve koho vůči toho, ale také situaci jedinečné (jež uplat se smyslovou vnímavost právě podle které stylu“, „O Sontagové Susan připomenout esej 13 14 15 16 17 a uzpůsobit svůj pohled tak, aby se mu předmět vyjevil svůja uzpůsobit tak, předmět pohled mu se či aby dotykem nebyl a on sám přetvářen jako v případě nejen projevuje zvláštní u Toyen se schopnost tato právě že platí, Nicméně proměňován. ohledu v tomto se smyslová vztahu jevů, ve čik druhým. ale také vnímavost vnímaných Citlivost do sférypřenáší etické. vůči také okamžiky citlivost svoji vztahu Jindřichovi – klíčové mezi uplatňuje svět, Toyen maný bylo co řečeno platí, Jindřicha případě v takže také vyměřeny, přesně jakoby jsou a Toyen Heislerem výše v souvislosti s obrazem přesně Toyen znamená: etiky to jisté V kontextu chvília v rozhodující vykonala odpovídající pohyb. chvíli, znovuodhaduje prostor. mu otevřít se uvolnit druhému, kdy poskytnout a kdy mu kdy útočiště vinárně ve setkání noční výjev U Goldhammera, vzítZa příklad zachycující můžeme z ateli obraz uchopení, držení, uvol gesta: jediného články jako číst lze právě které éru a scénu u řeky, loučení dlaně motiv se pohybující scénám stisk. příslušným dominuje nikoliv náhodou „etickým“ něný Snad pevného sevření. – obraz noční scény v případě jako nebo – „nemluví, s ostatními“. se ale směje Toyen rozhodnutí: bezprostřední na právě důraz klade k Jindřichovi. se A scénář než přidat nezbývá směřuje k dotyku: zraku u citlivého který „Natáhne jako podobně pohyb, a vykoná obezřetný neváhá pravici.“ Heislerovu na očích a všem na ji položí stůl ruku přes jevy každodenní prchavé pro vyhnance skrytého jakožto Vnímavost vlastní ve zemi. „přijetí Jindřicha“ ohledu V tomto dějinám“. vůči „velkým ostražitostí se rozšiřuje a stává jakoby scénách v příslušných se figur se pod objímajících obraz dominuje výmluvné té jsou v noční scéně, motivy historické obsažené strnulým podobní mrtvým Jsou podlaze. na tělům objímají nehybně se a Toyen sutinami: „Heisler práce.“ společná jejich rozdělaná je stole oválném Na z Pompejí a Hirošimy. nehybně Heislera Toyen kontakt, kterým gesta, míry letmého do jisté tak navázali Místo posouvá: oznamuje Toyen Jindřich odloučení, kdy scéna doplňuje pak drží sérii gest a zachraňuje. „Etickou“ - - - , který už Od lovce však lovce Od 9 Láva čekání Láva , ale také např. podle Burka musí mít 10 Kritiky soudnosti . Přel. Špalek V. Hansel. – W. Odeon, Praha 1975, s. 93.) Kritika soudnosti . Přel. M. Pokorný. Fra, Praha 2009, s. Jak 155.) je zřejmé, mnohé z tohoto 12 . Argo, Praha 2000, s. 364.) Toyen O pohleduO . Od Toyen se „urvalo tělo, které se k ní hodilo“ – a teď jí skličují obavy, „že se se „že jí skličují obavy, – a teď k ní hodilo“ se které „urvalo se tělo, Toyen . Od . Argo, Praha 2005, s. 16. . Argo, Praha 2005, s. „úhel 8. Tento pohledu“ bychom také mohli popsat v kontrastu k es Úděs Toyen Toyen Tato zkušenost se pak odkrývá především ve své rubové stránce. Vstoupit do důvěrného do důvěrného Vstoupit odkrývá pak se zkušenost rubové své stránce. ve především Tato . Argo, Praha 2000, s. 378.) 11 Toyen Brdečková, T.: Pouzena okraj poznamenejme, že motivems lovce pracuje také John Berg, když hovoří Coubertovi.o Výcho ně [hrozící skály, bouřková mračna, bouřící oceán se ad.] stává o to přitažlivější, čímse nacházíme je strašlivější, v bezpečí.“ jen (Kant, když I.: V případě je tomu opačně: Toyen Oko samo jakoby přilne k tomu, co vidí – vplétá se do textury prostředí,pozoruje. které A teprve při takovém dotyku vidí. skromnosti; navíc netouží ustoupit od své obvyklé prostoty a potměšile se vyrovnávatstromu, skály s pouhými nebo zvířete, náznaky ani by nemohla, vždyť kameny, mlha listoví nebonocí, výtvory a dokonce i zdi z dálky Toyen řinoucí poznávají se rtuti a přidružují bezesných se k ní.“ (Jaguer, E.: neboli Toyen hotový svátek.J. Hamzová. Přel. In: Srp, K.: tetickému zážitku vznešena. Například podle Kantovy náš pohled náležitý odstup od pozorovaného jevu, aby ho mohl posoudit jako vznešený. Vznešenopokud vnímáme, sami nejsme „implikováni“ pozorované v situaci, pokud se pozorovatel ocitá v odstupu: „Ale pohled na Viditelné na tomto místě ztrácí souvislost. Anebo jinak řečeno, viditelné tu nelzea když jednodušeuž se vskutku předpokládat,objeví, je nutno je uchopit. Nejenom hojnost divoké zvěře, ale způsob,i jak se zde skuteč nost – tvořená v tomto kraji hustými lesy, strmými srázy, vodopády a zákrutami řekysi zrak – jeví, lovce.“ (Berg, člověka J.: nutí osvojit popisu bychom snad mohli vztáhnout i k tématu, o němž zde hovoříme. k věcem a věcí k pohledu malířky: „Bojovat s krytými zády nemá ve zvyku, ona, která je ztělesněním vznešené střednost, zatímco šlo o básnickou nutnost.“ (Le Brun, A.: Když zmlknou zákony. Přel.K.: J. Hamzová. In: Srp, diskem mu je popis krajiny,níž v se – podle Berga – utvářelo malířovo vidění: „pozadí všeho,[míníse údolí co je v údolí řeky vidětLoue na západní straněpohoří Jura], je tmavé, jakokdyby do sféryviditelného prosákla částečně temnota jeskyní a podzemních řek. Cokoli se v této tmě zableskne – ať skalnínebo stromová plocha, haluz vodní –, vystoupí proud s živou a nahodilou jasností, ale jasností jen dílčí, neboť mnohé zůstává ve tmě. K řečenému je třeba doplnit důležitou poznámku. Upozorněme, že právě popsanou zkušenost, zkušenost, popsanou právě že Upozorněme, poznámku. důležitou doplnit třeba je K řečenému Druhý rozdíl odpovídá banálnímu faktu: Lovec pozoruje své okolí tak, viděn. není okolí své pozoruje sám Zaujímá že Lovec faktu: odpovídá banálnímu Druhý rozdíl Brdečková, T.: Edouard Jaguer v souvislosti s tvorbou dokonce Toyen poukazuje na jakési vzájemné lnutí pohledu malířky 12 11 10 9 a jevům, které ho vyplňují.a jevům, které Existuje u ní zvláštníokamžik pre-reflexivní schopnost vystihnout správný charakterizující Toyen, lze sledovat hned na dvou úrovních, nacházíme ji jakoby rozdělenou do dvou do dvou rozdělenou ji jakoby nacházíme úrovních, dvou na hned sledovat lze Toyen, charakterizující citlivá je vůči prostoru vnímanému perspektivu: jedinou na Toyen pouze kladli jsme důraz Zatím řad. svazku s viděným totiž znamená vystavit se ztrátě toho, čeho se ruka se čeho dotýká. dle či oko Heislera Proto toho, vystavit ztrátě s viděným se svazku znamená totiž vzniká 1937 v roce rovnováhu“. ztratí že prozradila, pozorovanému, jednotlivé pohyby jsou vedeny vzhledem k tomu, že samo vnímavé tělo musí být musí tělo vnímavé samo vzhledem že tomu, k vedeny jsou pohyby jednotlivé pozorovanému, praví vzkazy,“ zanecháváme otisky, – „Zanecháváme hledí do něhož z prostoru, viděné či dosažitelné v úvodu. se takové místo v prostoru, v němž se krajina náležitým odkrývá, krajina se je způsobem němž v místo prostoru, v místo toto samo takové ovšem míru lovu rozhodující zdar ale pro minimální, zachovává vně tedy sféry Lovec situováno viděného. odlišný vztah poněkud prostředí. k vnímanému příznačný je Toyen uvidíme, pro ještě Jak distance. vidět, svůj skutečně musí oko vystavit má zrak pokud že toho, vyhraněné jej vědomí Charakterizuje takové materie se „dotýkavý pohled“ malířky stává přesným odlitkem vnímaného prostředí: Oko své své Oko odlitkemprostředí: vnímaného přesným „dotýkavýstává se pohled“malířky materie takové lne k viděnému. a postupně ohmatává opatrně předměty nemíní podrobit viděné. Nevnáší do zorného pole vlastní „radosti a smutky“a přizpůsobuje vlastníse pole „radosti zorného do zcela a viděné. Nevnáší podrobit nemíní 1961 vznikne v roce že obraz poznamenejme, okraj na jen vnímá. co Snad tomu, způsob na Právě kopíruje jež krajiny. povrch látky, rozpínání pozvolné svým asociuje jakési názvem zkušenosti lovce, který čeká a přizpůsobuje zrak prostoru, v němž se pohybuje kořist. pohybuje se kterýněmž v prostoru, přizpůsobuje čeká a zrak lovce, zkušenosti lovce od narozdíl Toyen V první si pohled skutečnosti: řadě odlišují pohled nezanedbatelné dvě tento 190 192 ňuje především v uměleckém díle) a vnímavost na rovině etické pojí zvláštní spřízněnost. Sontagová v pasáži věnované „morální kritice“ umění poznamenává: Dospět k názoru, že určité umělecké dílo podkopává morálku, můžeme jen tehdy, pokud umělecká díla zredukujeme na výpovědi, jež předkládají jasně vymezený obsah, a mravnost ztotožníme s kon- krétní morálkou […]. Pokud ale chápeme mravnost (mravní, nikoli mravné bytí) jako vědomím pojaté principiální rozhodnutí, pak je naše reakce na umělecká díla mravní právě v té míře, nakolik oživuje naši vnímavost a naše vědomí. Právě vnímavost totiž energizuje naši schopnost mravního rozhodnutí a podněcuje v nás připravenost k činu – za předpokladu, že se v souladu s nutnými rysy každého mravního činu skutečně rozhodneme a nejednáme bez rozmyslu, vedeni slepou poslušností. Umění plní tuto mravní roli díky tomu, že určující vlastnosti jak estetického prožitku (nestranná odloučenost, kontemplativní postoj, zaostření pozornosti a probuzení citů), tak estetického objektu (půvab nápaditost, expresivita, průraznost, smyslová libost) tvoří také nepostradatelné složky mravní reakce na skutečnost.18 Tato tvrzení snad můžeme převzít jako komentář ke scénám, jimiž jsme se zabývali. Jestliže jsme výše hovořili o obraze vnímání, který se v nich načrtává, mohli bychom v návaznosti na Susan Sonta- govou dodat, že se jedná o obrazy, které znázorňují právě jisté oživení či podněcování dvou sil, v nichž se „děje“ jediná schopnost. Porozumět textu, který jsme zvolili, tak možná vyžaduje právě pohybovat se v obou řadách naráz, přecházet plynule od obrazu Toyen-malířky k Toyen-obyvatelce světa lidí. Jak je patrné, obě stranám náleží jejich přesná míra. Studie vznikla v rámci projektu „Pražská škola a problematika významu literárního díla“ GA UK 318111. Literatura Benayoun, R.: Hodina mezi psem a vlkem. Záhadnost a kouzla malířky Toyen. Přel. J. Hamzová. In: Srp, K.: Toyen. Argo, Praha 2000. Berg, J.: O pohledu. Přel. M. Pokorný. Fra, Praha 2009 Brdečková, T.: Toyen. Argo, Praha 2005. Ivšić, R.: Toyen do nedohledna. In: Srp, K.: Toyen. Argo, Praha 2000. Jaguer, E.: Toyen neboli hotový svátek. Přel. J. Hamzová. In: Srp, K.: Toyen. Argo, Praha 2000. Kant, I.: Kritika soudnosti. Přel. V. Špalek – W. Hansel. Odeon, Praha 1975. Le Brun, A.: Když zmlknou zákony. Přel. J. Hamzová. In: Srp, K.: Toyen. Argo, Praha 2000. Merleau-Ponty, M.: Vnímaný svět. Přel. J. Čapek. In: Novotný, K. (ed.): Co je fenomén? Husserl a fenomenologie ve Francii. Pavel Mervart – Oikoymenh, Červený Kostelec – Praha 2010. Sontagová, S.: O Stylu. Přel. M. Pokorný. Souvislosti, 3, 2004. Srp, K.: Toyen. Argo, Praha 2000. 18 Sontagová, S.: O Stylu. Přel. M. Pokorný. Souvislosti, 3, 2004, s. 10–11. Ma belle Paris. Paříž jako kulturní středisko střední a východní Evropy Marek Krejčí Paříž představovala tradiční kulturní metropoli, do níž putovali z periferních zemí střední a východní Evropy stovky okouzlených poutníků, aby se alespoň načas nechali inspirovat rozmanitostí módních trendů, které zprostředkovaně s větším či menším zpožděním jako by udávaly rytmus celé Evropě. Za generaci vstupující do kulturního života na počátku dvacátého století tento osobitý vztah výstižně vyjádřil Karel Čapek: Když člověk přijde z Prahy do Paříže, tak nejdřív musí pozorovat, že se Paříž s ní nesrovná ve dvou tisíci věcech, a že on sám je ve dvou tisíci věcech jiný než Paříž a francouzská kultura. Tedy potom takový český parvenu si myslí, že honem musí ty rozdíly nějak urovnat a zahladit, místo aby zrovna na těch dvou tisíci rozdílech zjistil, jaký vlastně on sám je a co tedy má chtít. To je největší prospěch z ciziny, že člověk v ní tímto způsobem objeví nejúplněji sebe sama.1 Po vzniku Československé republiky se profiluje nepočetná, ale vlivná skupinka kulturních pra- covníků placených státem (básník Josef Palivec a Miloš Šafránek na zastupitelském úřadě, profesor Akademie výtvarných umění František Kupka) nebo jako stálí zpravodajové hlavních sdělovacích prostředků (redaktoři Richard Weiner, Gustav Winter2 a Milada Sísová), kteří pomáhali rozšiřovat obraz Paříže ve vědomí většinové české společnosti. Těmito stereotypy byli ještě před cestou ovliv- něni mnozí krátkodobí návštěvníci města nad Seinou, kteří se pak po svém podle naturelu i podle subjektivních zkušeností vyrovnávají s tradičním pohledem na konglomerát Paříže, města Victora Huga i prokletých básníků, diplomatů diktujících po vítězné válce uspořádání nové Evropy stejně jako elegantních salónů diktujících módní trendy nastupující sezóny. Někteří z pisatelů, často s nos- talgickým zahleděním do časů svého mládí, reflektují i dynamické aspekty rozvoje metropole, kdy řada populárních míst předválečné Paříže mizí nebo se transformuje, zatímco vznikají nová kultovní střediska, často spojená s trvalou přítomností Američanů v Paříži a s jimi prosazovanou kulturou jazzových klubů a dancingů. Po nich Jindřich Štyrský spolu se svou družkou Toyen pro pražského nakladatele Fromka sestavuje zasvěceného průvodce. Kontroverzní publicista Jan Klepetář ve stati Montmartre jaký jest v roli znalce pařížské každodennosti demaskuje strategii turistického průmyslu třískat z cizinců peníze ve velkém.3 Návštěva Paříže představuje jakousi povinnost kulturního jedince a mnozí návštěvníci považují za nezbytné podělit se se svými pocity se širší veřejností v podobě ces- tovních črt, fejetonů a rozmanitých statí v celostátním i krajském tisku. Richard Weiner je přirovnává ironicky k nové ptačí čeledi nazvané cestoklestiči učenými, „jejichž štěbot je tak výmluvný, že netřeba ani, abyste se byli napili zázračného lektvaru, po němž ptačí řeč se stává srozumitelnou: Kdo to umí jako já? Kdo to umí jako já? Zase článek, hezký článek, čvančariri čvančara!“.4 Básník Josef Hora při své první cestě do Paříže v kupé lůžkového vozu cítí až zahanbení, že ve svých téměř čtyřiceti letech 1 Čapek, K.: Korespondence I. Český spisovatel, Praha 1993, s. 133. 2 Winter, G.: Kniha o Francii. Aventinum, Praha 1930. 3 Štýrský, J. –Toyen – Nečas, J.: Paříž v noci. Jan Fromek, Praha 1927. 4 Weiner, R.: Československá fauna v Paříži,. Lidové noviny, 32, 1924, č. 601. M. Krejčí: Ma belle Paris. Paříž jako kulturní středisko střední a východní Evropy ------195 Pod střechami střechami Pod . Institut d‘études slaves, Paris 2002. Emigrant Alén Diviš na svém obraze Alén Diviš obraze svém Emigrant na , 15, 10. 4. 1923. 9 8 České slovo V edici Les jeunes Russes Gallimardova nakladatelství tvorbu nakladatelství Russes Gallimardova ediciV Les jeunes 10 Marina Tsvétaeva et la France Duhamel, Gide, Malraux, Mauriac, Morand, Romains, Unamuno vus par un écrivain d´U. R. S. S. zobrazil jakýsi průřez činžáky s nejrůznějšími domácnostmi, kde každý od nadějného umělce umělce průřez s nejrůznějšími činžáky jakýsi od nadějného každý zobrazil kde domácnostmi, Loska, – Projar, V. J. (ed.): Nový, K.: Boulevard de Montparnasse. Gallimard, Paris 1934. Paris Gallimard, Z 1923 vzpomíná hotel malý jaře na otištěném fejetonu ve Nový Karel generace nastupující splynout výpovědiVýtvarní v širokém umělci díky umělecké jazyku univerzálnímu mohli snáze Ehrenbourg, I.: niž byla orientována i jejich vlastní tvorba ve francouzském jazyce. Tato prostupnost dvou světů v Pa světů dvou prostupnost Tato jazyce. francouzském vlastní jejich i tvorbave nižbyla orientována prostředí. literárního říži provinciálnějšího výraznější jen mnohem je pražského v případě než přece osvojit lépe si dokázala která generace, mladší zejména stala se kontaktů nositeli náhodou, že Není posloužit ukázkovým Bunin Ivan může generace starší Z autorů kulturního prostředí. jazyk nového kulturního na světa,když francouzského od odkázán cizímv příklademprostředí izolace důsledků fruktifikovatkonku tak nespornou nedokázal ani a prostředníků agentů zištnou pomoc literárních „stříbrného věku“ Literáti 1933. v roce za literaturu ceny výhodu,renční Nobelovy bylo udělení jakou estetic proměna zatímco rodáky, zaměřenými nostalgicky generace mluvčí své jako byli poptáváni kde Rusko, vystihlo dobře sovětské To po „moderní“ literatuře. poptávku hodnot generovala kých známý Erenburg, Ilja osobně charizmatický sehrál prostředník v kulturní výraznou jako ofenzívě roli s mnohaavantgardy. představiteli ruští emi překladatelé jako veřejnosti francouzské popularizovali paradoxně spisovatelů sovětských autorů emigračních angažmá představuje kapitolu Samostatnou kruhy. levicové pro přijatelní granti V surrealistic mezinárodní. jako byla koncipována programově která seskupeních, v avantgardních sovět ze v době druhé válce Alexej a po druhé emigrace vlny uplatnil Remizov hnutí se kém světové se literatury do francouzské se Integrovat chorvatský Radomír básník či Toyen. satelitů Ivšić ských 8 9 10 návštěvu kaváren na elegantních bulvárech. Její pařížské adresy – Bellevue, Meudon, Vanves i Cla Vanves – Bellevue, Meudon, adresy pařížské Její bulvárech. elegantních na kaváren návštěvu města. mart – opisují kruh centra od daleký svorně chodí do Café kteří v nichžs malýmiSrb, a Čechoslovák bydlí Rus,Řek, pokojíčky, Maďar, kávy za 40 centimů. sklenici na dobré Rotonde Paříže s dětmi rodinu pryčnách na v nocležně přes v mansardě po emigranty midinetky až či mladičké sní bez monotónní čekala však většinou Příchozí život. důstojný na a právu osudu o příznivém obratu období s příležitostnými hladová u pouličních deficit domácností, nákupy rozpočtový práce, útěšná boj o za nelehký svádět musely a matky ženy Zejména existence. o smyslu a pochybnostmi trhovců bar elegantní dělnicí a rádoby mezi upracovanou volit mohly kdy lidské důstojnosti, prosté chování turistů.amerických bohatých obveselení pro dámou přimknout se k průkopníkům nebo takzvané umě školy pařížské kosmopolitní nejnovějších proudu snažili vyjít cenu malotiráž za každou se a publicisté rámce za svazující směrů. Spisovatelé leckých do krize knižního přílišný trhu ještě zájem neměli nakladatelé tisku. Francouzští ního emigrantského československo-francouz deklarovanou oficiálními místy opakovaně Přes do překladů. investovat Gra Bernarda v nakladatelství autorů českých překladů edice byla realizace spolupráci kulturní skou Aventi nakladatelství partnera, pražského participacíčeského finanční především podmíněna sseta prvotní formou Jeho forem. řadu měl prostředí francouzské většinové adaptability na Proces num. francouzské a příjmení fonetické jmen ve slovanských obtížně vyslovitelných často bylo uvádění pobytů který svých během francouzských vystavoval Zrzavý, si Jan prostředí transkripci. V českém implikující umělcovými vysloužil epigram konkurenty zlomyslný Zerzavy, Jean pod jménem v Paříži asi procesu a přizpůsobivé podbízení. se Symbolickým završením sebevědomí národního nedostatek občanství přijetí stalo se francouzského milace – v roce z malíře tak 1925 se zrodil Kubína Otakara vztahys francouzskouneformální pro scénou, kulturní tvůrci navazovali Emigrační Coubin. Othon 5 ------Básnířka Básnířka 7 6 . Další křížovou cestu představovalo představovalo cestu křížovou . Další carte d‘ identité carte , 22, 3. 8. 1930. , 6, 10. 8. 1924. České slovo . Tribuna Vzájemnouspojitost těchto dvou velkých emigračních exodů osvětluje např. konvence přijatá v Ženevě v říjnu Pujmanová, M.: Paříž Hora, J.: První večer v Paříži. 1933, která upravovala právní status jak ruských, tak arménských běženců. Velkoměsto bylo po válce relativně drahým městem, kde pokoj stál minimálně dvacet franků, franků, dvacet minimálně stál pokoj kde městem, drahým relativně bylo válce po Velkoměsto Jestliže při pohledu zdálky se Paříž zdala být městem zaslíbeným a plným nadějných příslibů,od zaslíbeným nadějných být a plným zdala městem Paříž se při zdálky pohledu Jestliže Francouzská veřejnost i oficiální místa podporovaly zpočátku ruskou emigraci. Nebylo to způso to Nebylo emigraci. ruskou zpočátku i oficiální podporovaly místa veřejnost Francouzská Jestliže v kanonické verzi neustále reprodukované osvobozenecké legendy spojené s kultem Prezi s kultem spojené legendy osvobozenecké reprodukované verzi neustále v kanonické Jestliže 6 7 5 v levných zaprášených předměstích, kde strmící stěny šedých činžáků bývaly přirovnávány k hluboké k hluboké bývaly činžáků přirovnávány šedých strmící stěny kde předměstích, zaprášených v levných usu a větším ve vydání čtvrť pařížskou Žižkovem dolním s srovnává Vilette Pujmanová Marie studni. znaky. národní ztrácejí liší, se připomínají, protože města ale periferie že navzájem se zuje, výstup vyhlídku na věžiani svých Eiffelově ve na zápiscích nikde nezaznamenává Cvetajeva Marina v první vděčností. řadě trávili uzavřeni Každodennost pojmem. spíšea proto abstraktním emigranty pro zůstávala i Paříž před lhostejným úředníkem obhájil své právo na na právo své obhájil úředníkem lhostejným před je nouze z lidské těžení samozřejmé a jejich zaměstnavatelů postoje kdy získání povolení, pracovního povinovanými utvrzovalo trpěnými jen nynějškaod uprchlíky, v trpkémjsou především že poznání, mém prostředí. Již první Již prefektury pařížské s cizineckým prostředí. oddělením kontakty mém patřily k traumatizují obdobných svým se čekal mezi stovkami u vstupu lístek obdržel rezignovaně cím: číslem, petent aby než byl vyzván, nádraží, v sále, aby zapomenutém ztracenců na čekárna jako podle ošumělém slov příjezdu na pařížské nádraží začala ukazovat i svou odvrácenou tvář a zejména příchozí neoplývající tvář a zejména odvrácenou i svou ukazovat začala nádraží pařížské příjezdu na nezřídka na se v pro tvrdou sociální realitu nutila ně nezná adaptovat vnesenými hmotnými statky turalizace emigrantů. V roce 1927 byly výrazně zkráceny čekací lhůty čekací V roce nabytí ob 1927 byly pro francouzského emigrantů. výrazněturalizace zkráceny tři roky přijatelné jen zbyly trvalého let deseti čanství. podmínky pobytu Francie Z původní území na navíc rok. ruských emigrantů jeden Děti dokonce manželstvía v případě s Francouzkami smíšených občanství, francouzského jakmile otcové. jejich ho nabyli automaticky nabývaly generací způsobeného ztrátami na frontách světové války, které se podle různých odhadů pohybovaly podle se pohybovaly odhadů různých které války, světové frontách na ztrátami způsobeného generací z jiných vláda, migraci půldruhým když až mezi jedním miliónem umožňovala Francouzská mužů. v první podporovala rodin, sjednocování například podporou na procesy řadě emigrace, středisek beno ani tak morálními závazky vůči válečnému spojenci, jenž cenou velkých lidských obětí dokázal dokázal obětí lidských velkých vůči cenou spojenci, jenž válečnému závazky morálními tak ani beno Paříž, na vyplnit nástup povinnost loajálně války německý a pomoci zastavit spojeneckou počátkem populačního úbytku kompenzaci produktivních si žádal trh práce kdy důvody, pragmatickými jako po uprchlíky z rozsáhlého impéria Romanovců ovládnutého bolševiky a neprávem pozapomínanou pozapomínanou bolševiky z rozsáhlého a neprávem po uprchlíky ovládnutého impéria Romanovců genocidou. mladotureckou před útočiště nalezla zde která emigraci, arménskou jen okrajově reflektována jako mnohonárodnostní metropole s dlouholetou tradicí střediska emigrací emigrací střediska tradicí s dlouholetou metropole mnohonárodnostní jako reflektována okrajově jen po po porážce emigrace Velké od polské sahá při tom tradice Tato a východní Evropy. střední zemí ze neztotožňu a socialisty, liberály ruské demokraty, 1863) přes roku (a 1830 carismu v roce proti vstání první i aktivně v období politikou němu carismu revoluce a proti jícíaž vystupující, s oficiální se ruské denta Osvoboditele je velký prostor udělován činnosti exilové České národní rady v Paříži, poněkud poněkud v Paříži, rady národní činnostiexilové udělován České prostor velký je Osvoboditele denta třicátých a let dvacátých espritu bývá galského v textech s kvintesencí ztotožňovaná Paříž že překvapí, od Nerudy po Štýrského, si dobře uvědomuje parciálnost a relativitu poznání duše města: „Člověk, „Člověk, města: duše poznání a relativitu parciálnost uvědomuje si dobře po Štýrského, od Nerudy bulvárů, šířka v roji skvrna bulvárů, bezejmenná asfalt, jejich mizí kmit jako poprvé jel jenž Paříže, do hluboké.“ jsou jen hrůzy, nemají města poutníka.tisíců oslňuje tohoto všecko automobilů, Hloubky se poprvé vydává do Paříže, kam již dávno jezdí jako domů básníci, cukráři, diplomaté, obchodníci cukráři, básníci, diplomaté, domů jako jezdí kam již dávno poprvése do Paříže, vydává literaturu cestopisnou nastudovanou na který odvolává jinak se Hora, salonů. módních i majitelky 194 M. Krejčí: Ma belle Paris. Paříž jako kulturní středisko střední a východní Evropy ------197 John Lane the 15 Alén Diviš v americkém 14 Unwillig Tourist. . Institut d‘études slaves, Paris 2002. Paris slaves, d‘études . Institut , 15, 10. 4. 1923. Greenberg, New York 1941. York Greenberg, New Greenberg, Týž: 1941. New York . Jan Fromek, Praha 1927. Praha Fromek, . Jan . , 64, 1924, č. 45 (15. 2. 1924). 45 (15. , 64, 1924, č. , 22, 3. 8. 1930. České slovo České . Český spisovatel, Praha 1969. Souběžně vyšel i francouzský překlad ages Vězení John Lane the Bodley Head, London 1942. Lane the Bodley Head, John , 6, 10. 8. 1924. Paříž v noci Paříž . Výstřižek článku (pravděpodobně z Národních listů), archivní pozůstalost České slovo České Český spisovatel, Praha 1993. Praha spisovatel, Český Národní listy Národní . Marina Tsvétaeva et la France et la Tsvétaeva Marina . Gallimard, Paris 1969. Paris . Gallimard, Český spisovatel, Praha 1969. Praha spisovatel, Český . Tribuna The Animals Are in Cages. The Animals Are in C Are The Animals Tourist. Unwillig Vězení. Prison La . Gallimard, Paris 1969). Duhamel, Gide, Malraux, Mauriac, Morand, Romains, Unamuno vus par un écrivain écrivain un vus par Unamuno Romains, Morand, Mauriac, Malraux, Gide, Duhamel, Gallimard, Paris 1934. Paris Gallimard, Pařížská vzpomínka Korespondence I Korespondence La Prison d´U. R.d´U. S. S. Hoffmeister, A.: Tille, V.: Bodley Head, London 1942. Týž: (týž: V. Tilleho, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Praha. Hoffmeister, A.: Hoffmeister, A.: Hoffmeister, A.: Hoffmeister, A.: Hoffmeister, První v Paříži. večer J.: Hora, (ed.): J. – Projar, Loska, V. K.: de Montparnasse. Boulevard Nový, M.: Paříž Pujmanová, Rašín, obrázky. L.: Pařížské J., – Nečas, – Toyen J. Štýrský, 14 15 atentát na jugoslávského krále Alexandra a francouzského premiéra Louise Barthou v premiéra Alexandra francouzského a krále jugoslávského na atentát Marseille Ratha von Ernsta diplomata zabití německého nebo chorvatskouv říjnu emigrací, připravený 1934, novin Grynszpanem se v listopadu čtenáře běžného židovským Herschelem uprchlíkem 1938. Pro život poklidný nepřizpůsobivýchohrožujících jedincích jako emigrantech o stereotyp formoval tak v době zesílený Fran přistěhovalců. vůčiFrancie, krize o nechuť hospodářské velké zaměstnávání ad nicméně a odmítnout jim útočiště, tradice couzská popřít republika demokratické své nemohla o pobytu cizinců, kontrola (ustanovení orgánů prostřednictvím činnosti státních ministrativní cestou vytvářela příznivé méně prostředí průtahy) stále byrokratické vysokácizinecké policie, zdanění, míra další V třicátých život. pro oproti třetinu jednu zmenšila na ruská se komunita letech emigrantská zámořská její a te Francie představovala nacismem před uprchlíky pro také a let dvacátých počátku DivišAlén Max a Kopf za Adolf Hoffmeister, států. mimoevropských do cestu přestupní ritoria jen jako kam byli vězení, umístěni francouzského trpkou války zkušenost druhéžili světové počátku na v tu cizinci, jako podezřelí byl stejně dobu v Bruselu Andrejevič ruský Malja Filip malíř internován zpracoval. literárně několikrát pobytvěznicivin.Santé ve La Hoffmeister exiluV jednom z vězeňskéhovýtvarně ji formou prostředí. syrových drsně obrazů z nich zpracoval Marianne a vězení nápisem označenou tvoří bránu věže, Eiffelovy symboluspodní oblouk Paříže, bez obvyklé výraz zoufalství. halucinogenní frýgické má při v prostředí Kříže čapky jakoby v pozadí Kolik takových bezejmenných: o hřbitově jako o Paříži Tilleho Václav romanisty parabolu pomínaly cíl, životem? v boji s všedním zajde neznámý bezděčně hledajících hlav, nadaných Literatura Čapek, K.: Ehrenbourg, I.: ------Pujmanová uvažuje o emi uvažuje Pujmanová 12 13 , 64, 1924, č. 45. V dějinách moderní francouzské literatury se však se výrazněji literatury moderní francouzské prosadili V dějinách . Gallimard, Paris 1954. , 6, 10. 8. 1924. 11 Národní listy Národní Tribuna spolupráci se stabilizovanou sovětskou mocí. Úměrně utužování spojeneckých spojeneckých utužování mocí. Úměrně sovětskou stabilizovanou se spolupráci Les Abeilles d ´Aristéé vozvraščenců Pujmanová, M.: Paříž. dilo se odpoledne tamtéž na třicet Rusů. Bylo před čtvrtou hodinou, jeden z přítomných předčítá předčítá z přítomných jeden čtvrtou hodinou, před třicet Rusů. na Bylo tamtéž se odpoledne dilo zbožně, zpívají tyrana, rudého Rusko pohřbívá sovětské kdy chvíli, Ve Burceva. článek vášnivý chrani. cara Bože hymnu národní ruskou prostě začal apatridů, postavení v trvalé zprvuzmění se uprchlíků že status zřejmé, stalo se dočasný Jakmile V ruském restaurantu v rue Saint Peres oznámil onehdy večer jeden z hostů slavnostně smrt Leni slavnostně z hostů jeden večer onehdy oznámil Peres v rue Saint restaurantu V ruském Potom ticho. hluboké nastalo okamžik Na mrtev. je Lenin obřadně, vstávaje pravil, Pánové, novu. shromáž později dny Ruska. Dva zdraví na cinkaly Sklenice potlesk. a zaburácel radost vybuchla Z bezvýchodného postoje slabší volili zradu ideálů nebo dobrovolný odchod ze života. Pro mno života. Pro ze odchod dobrovolný nebo ideálů Z bezvýchodného volili zradu slabší postoje Emigraci zpočátku spojovala víra politickou, ekonomic bolševického ale pro v brzký spojovala režimu, pád zpočátku Emigraci Vejdle, V.: Rašín, L.: Pařížské obrázky. 11 12 13 ských komunitách především v negativních především komunitách ských souvislostech s aférami, prezidenta jakými bylavražda v Gorgulovem Timofijevičem Pavlem ruským květnu Doumera emigrantem Paula Francie 1932, se proměňovat postoj veřejnosti a kompetentních míst. Sdělovací prostředky referovaly o emigrant referovaly prostředky míst. Sdělovací a kompetentních veřejnosti postoj proměňovat se rázek: statích je zmiňováno ruské umění, ať již baletní, nebo kabaretní představení, hodnocené jako odlesk jako hodnocené představení, kabaretní nebo již ruské baletní, ať umění, zmiňováno je statích vyžívá se Rusům je vlastní, v záři ale která ponenáhlu která kultury, vysoké herecké cizího slunce. Rašín, Ladislav který 1924 takovýto ob zachytil v roce navštěvoval společnost Ruskou emigrantskou přílivem nové krve a invence, ale zároveň jsou městem konzumováni. městem jsou ale zároveň přílivem krve nové a invence, byli kteří ochotni Paříže, meziválečné mezi návštěvníky českými v obecné nicméně rovině, grantech V několika vždy se ruskéo svými podělit emigraci. zmínky s čtenáři, konkrétnější i dojmy najdeme Millera. se zamýšlí MariePujmanová věže. Eiffelovy nejvyšší plošiny zavřeny dobu byly jednu sebevrahů host hmoty životní spoustu městu a dospívá k názoru, dodávají že „étrangerů“ a životem mentalitou nad agentů z řad předáka politická agentů vražda nasvědčuje jak území, francouzském nerušeněna emigrace a po Kutěpova Alexandra Pavloviče únosy generála Petljury, Vasiljoviče Simona emigrace ukrajinské Karloviče Evgenije generála svazu Ruského vševojenského funkci ve předsedy nástupce i jeho sléze něhož nakonec pořadatelé poskytli prostor Sovětskému Svazu, který ji využil Svazu, propagandu. svou pro Sovětskému poskytli prostor pořadatelé nakonec něhož v době zejména se Ruští emigranti na fronty Ruska kritikou svou vlády Lidové stalinského stávají operuje s pomoci služba najatých tajná Sovětská non grata. personami listů vládních stran stránkách běžencům provizorní doklady totožnosti, běžně nazývané Nansenovými pasy podle jména komisaře, podle komisaře, pasy jména nazývané běžně Nansenovými totožnosti, provizorní doklady běžencům priorit změny se dokladem Charakteristickým polárního výzkumníkanorského Nansena. Fridtdjofa místo v roku 1925, výstavě ruského pavilónu exilu o uspořádání Světové pařížské na jednání krach stal valo právní postavení běženců. Diplomatická ochrana poskytovaná zprvu poskytovaná za ochrana úředníky Diplomatická běženců. konzulárními postavení právní valo za republikou přiznané Francouzskou Wrangela, vlády generála niklého bělogvardějské impéria nebo mezinárodně Rusko zaměněna Ruska, sovětské svobodného na být musela s ohledem reprezentanta vydávat začala Ta národů. zvláštní Společnosti komise patronací pod realizovanou ochranou právní granti každý na svůj způsob volili strategie přežití – izolacionismus, asimilaci či později v podobě asimilaci či později – izolacionismus, přežití svůj na volili každý způsob strategie granti tzv. se problematizo 1924 vládou, francouzskou roku oficiálně Ruskem, uznaným vztahů sovětským se po druhé světové válce jen Romain Gary, původem z litevského Vilniusu, a náš rodák Milan Kundera. Milan rodák a náš Vilniusu, z litevského původem Romain Gary, jen válce po druhé světové exilovou vytvořitjednotnou nedokázala vládu.Emi sociální diferenciaci i kou respektovanou ani pokoušeli mnozí. Vladimír Vejdle své nejlepší knihy napsal ve francouzštině a teprve sekundárně je je teprvea francouzštině sekundárně ve napsal knihy nejlepší své mnozí.Vladimír pokoušeli Vejdle ruštině. v mateřské publikoval 196 198 Vejdle , V.: Les Abeilles d ´Aristéé. Gallimard, Paris 1954. Weiner, R.: Československá fauna v Paříži. Lidové noviny, 32, 1924, č. 601 (30. 11. 1924). Winter, G.: Kniha o Francii. Aventinum, Praha 1930. Exulantství v amerických filmech Huga Haase Milan Hain Hugo Haas (1901–1968) byl bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností československé mezivá- lečné kinematografie a kulturní a umělecké sféry vůbec. Prosadil se zejména jako herec, ale neméně významné bylo jeho působení v rolích scenáristy a režiséra. Jako autor námětu nebo scénáře spolu- pracoval s Martinem Fričem, Otakarem Vávrou a Miroslavem Cikánem a v letech 1936–1938 sám režíroval (či ve dvou případech spolurežíroval) pětici celovečerních hraných snímků. Za všechna Ha- asova díla natočená v Československu jmenujme alespoň Bílou nemoc (1937), působivou a dosud vy- soce ceněnou adaptaci stejnojmenného dramatu Karla Čapka, na které se podílel jako herec (v úloze dr. Galéna), autor scénáře a režisér. O to překvapivější a politováníhodnější je, že o jeho životních osudech – neřku-li uměleckém působení – v americkém exilu, do nějž nedobrovolně odešel kvůli svému židovskému původu na sklonku 30. let a v němž setrval až do přelomu let 50. a 60., se obecně ví jen velmi málo. Na následujících stranách se zaměřím právě na tuto opomíjenou oblast – konkrétně na Haasovu exilovou režijní tvorbu, která v několika případech vykazuje značné autobiografické rysy a může nám tak posloužit jako vzácný pramen dokumentující životní osudy, názory a pocity umělce násilím odloučeného od rodiny, přátel a vlasti. Hugo Haas v USA V průběhu 40. let Haas působil výhradně jako divadelní (na Broadwayi) a filmový herec (v Holly- woodu). Ztvárnil řadu vedlejších rolí ve filmech nejrůznějších režisérů, mj. Jacquese Tourneura (Dny slávy / Days of Glory), Johna M. Stahla (The Foxes of Harrow), Henryho Kinga (Zvon pro Adano / A Bell for Adano) nebo Douglase Sirka (Summer Storm). Zahrál si rovněž ve snímku Žárlivost ( Jea- lousy) jiného exulanta původem z Československa, Gustava Machatého.1 Od počátku 50. let začal Haas sám režírovat. Většinu z celkového počtu čtrnácti filmů natočil pro vlastní produkční společnost Hugo Haas Productions podle svých původních scénářů. Sám ve snímcích i hrál, často v hlavní roli, k jednomu z nich dokonce složil hudební doprovod. Právě díky mimořádnému uměleckému a osob- nímu vkladu můžeme Haasovu tvorbu vnímat jako komentář k jeho životu a působení v exilu. Většina z Haasových čtrnácti exilových snímků pojednává o vykořeněnosti hlavního hrdiny, ztrátě identity, nemožnosti návratu do vlasti a trýznivých vzpomínkách na minulost. Mnoho z nich výstižně ilustruje bolestivý rozměr exilu, kdy je člověk rozkročen mezi dvěma kulturami, aniž by do některé z nich skutečně patřil. Spojené státy se nikdy nestaly Haasovým druhým domovem – bojoval s jazy- kovou bariérou, byl otrávený Hollywoodem, jen těžko si zvykal na ztrátu věhlasu, kterému se těšil mezi válkami – a do Československa se vrátit nejdříve nemohl a později, po skončení druhé světové války, nechtěl. Bál se, že na něj dolehnou vzpomínky, zejména na bratra Pavla, uznávaného hudebního skladatele, a otce Zikmunda, kteří tragicky zahynuli v koncentračním táboře. V dopise Olze Scheinp- flugové z roku 1959 píše: „Myslím, že kdybych se jednou vrátil, že bych si oči vybrečel.“2 V rozhovoru z roku 1963 své rozhodnutí zůstat v exilu rozvádí: 1 Ve snímku z roku 1945 Haas dostal částečně autobiografickou roli Huga Krále, dříve úspěšného herce, který se po příchodu do USA musí spokojit s účinkováním v komparzech. 2 Přetištěno v Matějková, J.: Hugo Haas – Život je pes. Nakladatelství XYZ, Praha 2008, s. 172. M. Hain: Exulantství v amerických filmech Huga Haase ------201 Na veřejnosti o něm o něm veřejnosti Na , retrospektivně vyprá, retrospektivně 8 . Divadelní ústav, Praha 1994, s. 42. Strange Fascination Strange a tak se film mohl stát způsobem, jak se s tímto traumatem vypořádat. traumatem se s jak tímto způsobem, film se stát a tak mohl 9 Za mořem se však Marvan propadá na samé dno – přírodní katastrofa přeruší katastrofa dno – přírodní samé na však se Marvan propadá Za mořem 7 , nedávno uvedený i v České televizi, lze považovat za nejkomplexnějšíza titul Ha v televizi, považovat lze České v i uvedený nedávno , Vy siVy mne s někým pletete aneb Z besed na filosofické fakultě . Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1993, s. 9. Jiná žena Jiná Právě tento motiv o jedenáct let dříve let použil filmu ve motiv o jedenáct tento Právě 6 Herman, J.: Mezi řádky můžeme vyčíst, že jej k cestě motivují i další důvody, v jednom dialogu označené jako „všechny ty Shoda křestních jmen jistě není náhodná. LubomírPeduzzi, životopisecPavla Haase, například skladatelův píše: bratr„[…] Hugo sedo konce svého rány osudu“. Můžeme se jen dohadovat, zda jsou jimi myšleny důsledky války. života vyhýbal jakémukoliv rozhovoru o Pavlovi. své Ve lásce k němu trpěl nepřekonatelnounou, která psychickou způsobila, zábra že se nikdy osobně nesešel nejen s nikým se mnou, ale ani z Pavlových […] spoluvězňů z koncentračního tábora, kteří přežili a kteří mu psali a chtěli vyprávětPavel o bratrovi Haas a otci v Terezíně.“ Peduzzi, L.: Pocit odloučení a vykořeněnosti je však typický i pro další postavy ve filmu. Samotou a neschop však je typický odloučení a vykořeněnosti filmu.Samotou ve další postavy i pro Pocit Marvana, dříve úspěš propad Profesní deziluzemarnosti. a nálada film je charakteristická celý Pro žád nenabízí postavě ústřední bezvýchodnostiDojem podporuje vyprávění, které retrospektivní až v závěrečných záběrech, v nichž se ukáže, že Marvanově hře přihlíží početné obecenstvo včetně přihlíží včetně hře Marvanově že obecenstvo početné ukáže, v nichž se záběrech, v závěrečných až (výtvarník místy a Stylisticky Feld) filmu tísnivá mizanscéna dominuje Rudi bývalé jeho sponzorky. expresionistické svícení.až 1954) (The žena Woman, Other Jiná Snímek Haas), (Hugo Darmanovi Walteru o režisérovi Vypráví filmografii. režijní americké exilovém asově trestu. k doživotnímu filmumuži ambiciózním o odsouzeném umělecky novém, na který pracuje dokon ji nenechá tím, že Mooreová) poníží Sherry aspirující (Cleo herečku natáčení během Darman Režisér, vydírat. Darmana pomsty a začne plán vymyslí následně důmyslný a vyhodíčit scénu ji. Ta 6 7 8 9 ností zařadit se do společnosti trpí i Betty, kterou můžeme vnímat jako produkt otřesených rodin otřesených produkt jako můžeme vnímat kterou trpí společnosti do se Betty, i zařadit ností druhé generace představitel Nixon), (Allan Steve asistent vztahů, a Hunkyho milenec její nebo ných detailech v hledat neměli tak bychom Haasových filmů rozměr Autobiografický emigrantů. polských v exilu. život na náhledu spíše v celkovém jako a jednotlivostech, (1952) Fascination Strange a explicitnějším návštěvě 1952. Při vyjádřením z roku snímek je pocitů naléhavějším exulanta Ještě když jako pianistovi useknou je to do emigrace, „Když pronesl: herec jde 1963 Haas v roce Prahy ruce.“ který odchází Haase), v podání Marvana (opět pianistyPaula evropského příběhu úspěšného věném do USA.za kariérou od něj od se způsobí, že Mooreová) dívkou (Cleo s mladou koncertní turné a románek plánované k zoufalému Marvana dožene nakonec nouze Finanční Barrieová). sponzorka (Mona bohatá vrátí být má mu vyinkasovat se 100 000 dolarů, vyplacena po na činu – rozhodne v případě pojistku která odhalí však podvod Marvan a zmrzačit tiskařským nechá se rukou, úmyslně a Pojišťovna lisem. ranění prostředků. i finančních bez práce sám, zcela končí tak který po příchodu se do Haase, hudebníka,ného samotného míry do jisté statusu kopíruje ztrátu zdá, se Zároveň produkcích. rutinníchčasto v či podřadných s vedlejšími rolemi spokojit musel USA pianistovi, který v roce úspěšnému zahynul Pavlovi, vztahem i se vyrovnává k bratrovi Haas se že z Terezína. transportem dopraven předtím kam1944 v Osvětimi, byl krátce mluvitdokázal s obtížemi, jen vidímekde úniku začátku, či východiska:nou možnost svému směřuje ke zpět fatalisticky vyprávění obsažen je naděje náznak lidi Určitý bez domova. v útulku piano pro na Marvanajednorukého hrát , ------. Nakla 4 Hlídač č. 47Hlídač . Památník národního Hugo Haas – Život je pes , 5. září 1963, nečíslováno. Kulturní tvorba . Haas ve filmu ztvárnil roli Jana „Hunkyho“ Horáka, hlídače že Horáka, hlídače „Hunkyho“ Jana filmu ve ztvárnilroli . Haas 3 Literární archiv: Sborník Památníku archiv: národního Literární písemnictví Pickup se dále objevuje například již zmiňovaný motiv předstírané hluchoty. jsou charakteristickými rysy i řady dalších postav, které Haas ve svých amerických filmech svých ve amerických Haas které rysy charakteristickými jsou dalších postav, i řady 5 Pickupu Pickupu Jestřáb, Hovoříme V.: s Hugo Haasem. Dopisy jsou uloženy v nejrůznějších archivech a institucích, například v Památníku národního písemnictví či v Divadelním ústavu. Část korespondence byla publikována v Matějková, J.: datelství XYZ, Praha 2008. Korespondence Haase a Scheinpflugové byla rovněžresátOlga otištěna Scheinpflugová. v Dandová, In: M.: Ad písemnictví, Praha 2003–2004, s. 341–351. Závěr, ač se to na první pohled nemusí zdát, je plný hořkosti a deziluze. Naznačuje totiž, že jedi totiž, že Naznačuje a deziluze. hořkosti první na plný je to se ač zdát, nemusí pohled Závěr, Protože je Haasova americká tvorba rozsáhlá a prostor, který se mi zde nabízí, omezený, zaměřím který nabízí, omezený, mi zde se a prostor, americká tvorba rozsáhlá Haasova je Protože cti, i to jim upřeli! A čím je to dál, tím je to blíž. Víte, mám zvláštní touhu: chtěl bych mít všechno, všechno, mít bych chtěl touhu: zvláštní mám blíž. Víte, to je tím dál, to je A čím upřeli! jim i to cti, sen, to který nechci Je věcí. během hrozným nedotčené neporušené, v sobě uchováno prožil, co jsem návratu. se bojím proto ztratit, režisér filmovou nezřídka – i samotnou tvorbu rovněž tematizují Haase Huga Americké snímky Rád bych se podíval domů, ale bojím se vzpomínek – jejich konfrontace se skutečností – strašně se strašně – skutečností se konfrontace – jejich vzpomínek se bojím ale domů, Rád se podíval bych z balkonu mávala mi která Kde maminka, je hřbitov. mě pro je to Brno, Například bojím. toho museli psi Jako Pavel? a bratr Kde tatínek je do Prahy? odjížděl jsem když vždycky, ulici v Biskupské ve zemřít právo lidské nejsmutnější to ani mít nesměli do plynu; a hnali do naha je svlékli umřít, 5 V 3 4 klamu ztvárnil, v exilu. být se člověka a zdají přežívání nezbytné pro naznačuje spíše maďarský původ. Když jej na to Betty upozorní, Hunky smířeně odpoví: „Tady jim „Tady odpoví:smířeně Hunky Betty Když původ. to upozorní, na spíše jej maďarský naznačuje neodpovídá sku svalnatý) Ani druhývýznam „hunky“ vypracovaný, slova (adjektivum: jedno.“ to je formě v určité a život s realitou Smířenost nesportovní postavy. spíše je zavalité, Horák Jan tečnosti. loučenost od společnosti. Jediný stálý kontakt udržuje s místním vandrákem Profesorem (Howland (Howland Profesorem udržuje s místním vandrákem kontakt stálý Jediný od společnosti. loučenost je lidmi. Dále s ostatními kontaktu se stranícím outsiderem navzdory je jenž přezdívce Chamberlain), přezdívka „Hunky“ z Čech, pochází Ačkoliv typická protagonistu kultury. pro od původní odtrženost vyštvána a Hunky si místo ní pořizuje psa, si místo který druhem věrnějším podle je než žena. slov vyštvána jeho a Hunky a od samota charakteristická je Hunkyho v exiluným perspektivním muže společníkem Pro pes. je blondýnky Betty (Beverly Michaelsová). Ta o staršího muže rovněž projeví zájem – ovšem pouze ovšem pouze – rovněž projeví zájem staršíhomuže Ta o Michaelsová). blondýnky(Beverly Betty a když sluch stejně mu se ohluchne, Hunky svatbě narychlo sjednané Po kvůli vidině renty. doživotní záměrech skutečných Dozvídá manželčiných o tak se zatajit. skutečnost tuto se vrátí, rozhodne náhle stanice železniční z Bettynakonec vraždu. je Hunkyho plánuje nímž s mužem, mladším s nevěře a Haasovým americkým režijním debutem se stala volná adaptace románu Josefa Kopty Josefa románu adaptace volná stala se americkým debutem Haasovým režijním pod názvem kindo uvedená do atraktivní zahledí města který při návštěvě se ojedinělé z Československa, původem lezniční trati Pickup (1951) či proměňujícího se vkusu amerického publika, které v důsledku postupného omlazování čímvíce dál omlazování postupného důsledku v publika, vkusu amerického se či proměňujícího které poetikou neslučitelné. byly s Haasovou žánrům, které tíhlo a „lehkým“ k juvenilním látkám nejvíce. akcentují tematiku exulantskou čtveřici které na snímků, pouze se vybraných Janu Werichovi. V dopisech několikrát vyjadřuje V dopisech několikrát z pobytu od nejen deziluzi daleko a to Werichovi. a roztrpčení, Janu (trpěl stavu stáří, zhoršujícího ze rovněž ale zdravotního se výše), (viz návratu vlasti a z nemožnosti podmínkách) omezených velmi ve nezávislé v produkci natáčel obtíží (filmy pracovních astmatem), uplatňuje formu filmu o afilmu uplatňuje auto Možnost napříkladHollywoodu. tak se k poměrůmvyjadřuje v kterou korespondence, dále podporuje prostřednictvím sám zejména i – čtení tvůrce biografického Josefu Koptovinebo Scheinpflugové, Olze v Československu: zasílal přátelům států Spojených ze 200 M. Hain: Exulantství v amerických filmech Huga Haase - - - 203 . Divadelní ústav, Praha 1994. Praha ústav, . Divadelní 11 Literární archiv: Sborník Památníku národního , 5. září 1963, nečíslováno. Literární archiv: Sborník Památníku národního národního SborníkLiterární archiv: Památníku Kulturní tvorba . Nakladatelství XYZ, 2008. Praha . Nakladatelství znamenalo Haasův definitivní rozchod s Hollywoodem. Na po Hollywoodem. s definitivnírozchod Haasův znamenalo . Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1993. v Brně, společnost a vlastivědná . Muzejní Paradise Alley Paradise Hugo Haas – Život je pes je – Život Haas Hugo . Památník národního písemnictví, národního 2003–2004. Praha . Památník . Památník národního písemnictví, Praha 2003–2004, s. 343. Pavel Haas Pavel Vy si mne s někým pletete aneb Z besed na filosofické fakultě filosofické na Z besed aneb pletete s někým si mne Vy (1951): Dennisonová a další Dennisonová písemnictví děti, buďto fantasie o měsíci a planetách, nebo detektivní voloviny nebo filmy o strašidlech.je pravda.“ VizTo není Dandová, vtip, M.: to Adresát Olga Scheinpflugová. In: písemnictví Realita však ukázala, že to není možné. Haasův snímek jen s velkými obtížemi hledal distributora s velkými hledal jen obtížemi snímek Haasův možné. není Realita však ukázala, to že divu, proto že Není nám které významnýmikorespondencí prameny, jeho s společně jsou Haase Huga Americké filmy Ty v jednomv Ty ze svých dopisůpopsal následovně: „Filmy se teď dělajívětšinou pro morony 14tiletéa (sic!) Matějková, J.: J.: Matějková, L.: Peduzzi, Filmy Pickup Haas Režie: Hugo Productions) Forum Productions, Haas (Hugo Leon Chooluck Haas, Hugo Produkce: Kopty Josefa podle předlohy Haas; Arnold Phillips,Scénář: Hugo Ivano Kamera: Paul Byrns Harold Hudba: L. Bagier Střih: W. Rudi Feld Výprava: Jo-Carroll Chamberlain, Allan Nixon, Howland Michaelsová, Beverly Haas, Hugo rolích: V hlavních 11 filmovými trendy. Vzdoruje měnícím se podmínkám tvorby a požadavkům diváků a předkládá vlastní a předkládá diváků Vzdorujese podmínkám měnícím a požadavkům tvorby filmovýmitrendy. v hollywoodském filmu. tendencím k dominantním alternativu a nostal 1962. Režisér idealistický natočil v roce až a nakonecuveden kopií počtu byl v omezeném pryč.byla dávno už která a o době, už neexistovalo, publikum, film které pro laděný gicky do Evropy. zpět 1962 odcestoval a v roce Yorku do New z Los Angeles přestěhoval se 60. let čátku z návratu strach Svůj 1968 zemřel. v roce také kde Vídni, strávil ve žil pak života v Římě, zbytek Krátce Prahy. odhodlal se 1963, kdy návštěvě k několikadenní v roce jednou pouze do vlasti překonal které amerických, státech přiblížitmohou Spojených ve dlouhé let vícepůsobení jeho dvacet než výmluvné jsou přímo(po Snímky zobrazují tím,co jak části nezmapováno. z velké zůstává dosud poměryapod.),tak průmyslu tím, filmovém životem, se protloukající exulantů v americkém stavy protagonisté se proč nevyřčené (jen důvody, zřídkakdy ponechávají napříkladco jsou pojmenovány jednotlivých filmovýchjejich pečlivým budovat začít příběhůJen ocitlimůžeme studiem v exilu). a komplexní portrét výjimečné kompletní mezi z největších válkami za jednu platila která osobnosti, kinematografie. československé hvězd hereckých Literatura In: Scheinpflugová. Olga M.: Adresát Dandová, J.: Herman, Haasem. s Hugo Hovoříme V.: Jestřáb, - - - - jej otevřeně kritizoval otevřeně jej a v závěru se dokonce dokonce se a v závěru 10 Jiné ženě ženě Jiné jsou všechny problémy a potenciální hrozby hrozby a potenciální problémy všechny jsou Paradise Alley Paradise idealisticky prosazuje názor, že je možné vrátit se v čase do doby, kdy se se kdy do doby, v čase se vrátit možné je že názor, prosazuje idealisticky . Zatímco druhý jmenovaný snímek divákovi představuje hrdinu lapeného do lapeného hrdinu divákovi představuje snímek druhý jmenovaný . Zatímco , dokončený v roce 1958, ale do kin uvedený až o tři roky později, je do jisté do jisté je později, o tři až roky 1958, ale do kin uvedený v roce , dokončený Paradise Alley Paradise Jiné ženy Jiné Paradise Alley Paradise říkat lichotky a postupně se sbližují. Haas znovu reflektuje americký americký filmovýZatímcovšak v znovu reflektuje průmysl. Haas Postava Waltera Darmana ještě více než v případě předchozích snímků vybízí k autobiografickému vybízí snímků více předchozích k autobiografickému než v případě ještě Darmana Waltera Postava V první scéně vidíme Darmana za vězeňskými mřížemi. Jak však odhalí pohyb kamery, jedná se se jedná však kamery, odhalíV první pohyb mřížemi. Jak za vězeňskými vidíme scéně Darmana Film je prezentován jako prostředek nápravy. Sousedé, kteříse v reálnémživotě nemohou vystát, si jsou nuceni 10 a pranýřoval, v a pranýřoval, režisérse nehodlásmířit že s aktuálními se, Zdá všechny. a pro o lidské filmy všech hřejivé natáčely objeví producent jednoho z hollywoodských studií, který o projekt projeví zájem a všem zúčastně z hollywoodských studií, projeví zájem jednoho který o projekt objeví producent angažmá. ným nabídne chudé losangeleské čtvrti, v níž nepanují zrovna ideální sousedské vztahy. Agnus se rozhodne tuto tuto Agnus rozhodne se čtvrti, vztahy. sousedské ideální zrovna losangeleské chudé v níž nepanují okolních obyvatel většinu obsadí rolí a do hlavních film života“, „ze natáčí změnit: že situaci předstírá, usmiřují sousedé znepřátelení se procesu tohoto činžovních domů. Během míry opakem úniku, z níž není v bezvýchodnésituace, poražených. není kde pozitivním endem, a vše happy mimořádně končí odstraňovány postupně který do přichází Haas), Rudolf režisér Agnus příběhu bývalý (Hugo je hrdinou úspěšný Hlavním Paradise Alley (1958/1962) Alley Paradise Snímek a posledním záběrem dokonce promlouvá přímo k divákovi a obnažuje jednu ze základních konvencí konvencí základních ze jednu přímo k divákovi promlouvá a obnažuje dokonce záběrem a posledním hollywoodskéhoend. filmuhappy – a nemůžeš se splést.“ S tím se však Darman (a potažmo Haas) nehodlá smířit. V závěrečné scéně, scéně, nehodlá smířit. V závěrečné Haas) potažmo (a S tím však se Darman splést.“ se a nemůžeš k ní: filmu „Lituji, v tomhle a dodává formuli opakuje tchánovu Darman vězení, ve se odehrávající filmu (nekomediálního) amerického kontextu je v sebereflexe míra Taková není.“ end happy žádný první výjimečná: film 50. let vypovídá poloviny otevřeně praxi Haasův exulanta, o osudu filmové s producentem, který má právo posledního střihu) a do protikladu k Darmanově kreativitě staví tchá staví kreativitě k Darmanově a do protikladu posledního střihu) který právo má s producentem, jednoduchý: je film) úspěšný komerčně dobrý na (tedy recept ducha. Lesterův pragmatického nova end happy tam vraž načasuj, to sexu, hrst správně ho s násilím, smíchej odlehči legrací, to „Vezmi polohy zosobňuje na jedné straně Darman, pro něhož je umělecká integrita vším, a na straně druhé vším, straně a na umělecká integrita je něhož pro Darman, straně jedné na zosobňuje polohy je dobrýkterý něhož ten, studia, peníze. pro filmového předního vydělá šéf film pouze tchán, jeho konflikty projekce, zkušební scén, přetáčení vyjadřujeHaas z hollywoodských praktik roztrpčení (mj. Celý film můžeme považovat za komentář k životu umělce v exilu a zároveň k fungování amerického amerického exilu k v umělce k životu fungování komentář zároveň za a považovat filmmůžeme Celý penězi,a ambicemi konflikt komercí, a meziuměním explicitně Haas tematizuje průmyslu. filmového Tyto krajní zájmy. obchodními evropským přístupemzejména k filmu a americkým,tím poháněným čtení. Jak se dozvídáme z dialogů, v Evropě byl hvězdou a zároveň předním představitelem umělec představitelem předním a zároveň byl dozvídámese hvězdou dialogů, z v Evropě Jak čtení. přišel profesní a a prestiž slávu vysoký veškerou o však států Spojených Po příchodu do filmu.kého (Jack Lestera Charlese Macy). hollywoodského magnáta dcerou s sňatkem udržujesi pouze status stavuje. V závěru se však podobná scéna opakuje: s tím rozdílem, že tentokrát jsou mříže skutečné. mříže jsou skutečné. tentokrát že s tím rozdílem, opakuje: scéna však se podobná V závěru stavuje. skončí, Darman jak to, předznamenává scéna Úvodní formu rámování. znovu užívá jakousi tedy Haas a symbolicky úniku. vyjadřuje a nemožnost osudem polapení jeho hrdina jeho posledního filmu. jeho hrdina před filmový obraz natáčený jak si aktuálně hercům, předvádí Darman kulisu – o filmovou pouze strachující se o své manželství i kariéru, se uchýlí ke krajnímu řešení a Sherry zabije. Nakonec jej však jej Sherrya Nakonec manželství své o se zabije. kariéru, řešení i strachující krajnímu ke uchýlí se jako stejně vězení ve končí Darman detektiv. policejní dostihnou mazaný tak výčitky svědomí, jak 202 204 Strange Fascination (1952) Režie: Hugo Haas Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions) Scénář: Hugo Haas Kamera: Paul Ivano Hudba: Jakob Gimpel, Václav Divina Střih: Merrill G. White Výprava: Rudi Feld V hlavních rolích: Hugo Haas, Cleo Mooreová, Mona Barrieová, Rick Vallin, Karen Sharpeová a další Jiná žena (The Other Woman, 1954) Režie: Hugo Haas Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions) Scénář: Hugo Haas Kamera: Eddie Fitzgerald Hudba: Ernest Gold Střih: Robert S. Eisen Výprava: Rudi Feld V hlavních rolích: Hugo Haas, Cleo Mooreová, Lance Fuller, Lucille Barkleyová, Jack Macy, John Qualen a další Paradise Alley (1958/1962) Režie: Hugo Haas Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions) Scénář: Hugo Haas Kamera: Jack MacKenzie Hudba: Franz Steininger Střih: Stefan Arnsten Výprava: William Ferrari V hlavních rolích: Hugo Haas, Don Sullivan, Chester Conklin, Carol Morrissová, Marie Windso- rová a další K „eskapizmu“ v románe (Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye) Martin Boszorád Myšák Mickey je ten nejubožejší ideál, který se kdy zrodil… Zdravé cítění napovídá každému nezá- visle myslícímu mladému muži a veškeré řádné mládeži, že tato ohyzdná havěť, největší bacilonosič v říši zvířat, nemůže představovat ideální typ živočicha… Pryč s židovskými snahami učinit z lidu zvěř! Pryč s Myšákem Mickeyem! Noste hákový kříž! (novinový článek z Pomořanska v Německu, polovina 30. let)1 Prečo začíname stať, ktorej ambíciou je pokúsiť sa – hoci len v poznámkach a interpretačných vstupoch – uchopiť motív „eskapizmu“2 v románe Michaela Chabona Úžasná dobrodružství Kava- liera a Claye, citátom z úvodu druhej časti memoárového komiksu Arta Spiegelmana Maus? Pretože tieto dva tituly majú niekoľko (vonkajškovo i vnútorne) podstatných vecí spoločných: obidva svojho času získali Pulitzerovu cenu,3 pre oba je bazálnym, fundamentálnym atribútom komiks4 – a čo je v kontexte tohto článku azda najrelevantnejšie – oba sú, hoci v rôznej miere, umeleckou reflexiou de- jín (presnejšie udalostí druhej svetovej vojny a dominantne holokaustu). Navyše, citovaný fragment článku dokonale, groteskne, no zároveň až neskutočne mrazivo komunikuje absurdnosť a zvrátenosť nacizmu, ktorého súradnice v sieti príbehu predmetného literárneho textu sú východiskovými súrad- nicami centrálnej, takpovediac, vrstvy leitmotívu „eskapizmu“. Eskapizmus je pojem, ktorý sa najčastejšie používa v rámci dvoch kontextových polí – v spojitosti s umením (s umenovednou a umelecko-recepčnou praxou) a v spojitosti s médiami (s mediálnymi štúdiami, mediálnou psychológiou a teóriami mediálnej a masmediálnej komunikácie). Podstatou javu, ktorý tento termín pomenúva, je v oboch uvedených prípadoch únik z reality, únik pred sku- točnosťou do imaginárnych, fiktívnych svetov, paralelných „vesmírov“, pričom treba jedným dychom dodať, že eskapizmus je (resp. skôr bol) predmetom kritiky, niet sa teda čo diviť, že aj dnes vyvoláva predovšetkým negatívne konotácie. My sa ale domnievame, že ak je únik rekreatívny, teda je uvedo- movaným „pohybom“ kamsi, kde „homo (e)s(k)apiens“ môže zakúšať čosi iné (čiastočne i v zmysle zaujímavého, spektakulárneho a pod.), nezriedka čosi lepšie, jeho pozícia ako spoločensko-kultúr- neho fenoménu je prinajmenšom v medziach teritória umenia nenahraditeľná. Povedané inak, ak umenie má nejaké poslania, tak jedným z nich je určite jeho potencia sprostredkovať nevšedné a „ne- skutočné“, resp. to všedné a „skutočne“ prekračovať, teda i poskytovať „únik“.5 1 Spiegelman, A: Maus II. Prel. J. Zavadil – J. Macháček. Torst, Praha 1998, s. 5. 2 Tento v kontexte našej štúdie kruciálny pojem píšeme na niektorých miestach v úvodzovkách, aby sme tak ošetrili to, že s ním pracujeme – ako sa ďalej v texte ukáže – vzhľadom na jeho „tradičné“ referenčné pole o čosi voľnejšie, resp. širšie. 3 Maus v roku 1992 ako v histórii ocenenia doposiaľ jediný komiks a Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye v roku 2001. 4 Pre Spiegelmanovu grafickú novelu na úrovni formy, pre Chabonov román na úrovni obsahu. 5 J. R. R. Tolkien vo svojej známej prednáške On fairy stories (slovenský preklad by mohol znieť: O rozprávkach) obraňuje eskapizmus aj nasledovnými slovami: „Why should a man be scorned if, finding himself in prison, he tries to get out and go home? Or if, when he cannot do so, he thinks and talks about other topics than jai- M. Boszorád: K „eskapizmu“ v románe (Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye) ------207 Úžasná Prel. Záleský D. – M. Zá Prostredníctvom postavy Es Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. v zmysle knihy: pasáže nasledujúcej 14 12 Prel. Záleský D. – M. Záleská, Odeon, Praha 2009, V sujete diela je však oveľa hutnejšie zastúpená práve práve zastúpená hutnejšie V sujete však je oveľa diela Úžasnádobrodružství Eskapistu. 11 Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. mentora, alebo jeho vstup do armády a následná vstup do armády jeho alebo mentora, vojenská 10 15 Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 159. pochopiteľne, unikať môže hlavne preto, že svet Eskapistu vzťahu svet vo je že k Jo preto, hlavne unikať môže pochopiteľne, 13 Úžasnádobrodružství Kavaliera a Claye. V tejto súvislosti sa ako kľúčová charakteristika Chabonovho románu ukazujeovaného to, fikčného že v rámci autorom skonštrusveta dochádza k vytvoreniu sveta metafikčného,a to tak, žeznačnej rozprávanie miery románu tematizuje (fikcie) do metafikciu – komiks kapistu vedie teda Joe vlastnú vojnu: „Joe se Yorku v New doma necítil. Takové pocity si zakázal. Bylsvému však vyhnanství místu vděčný. mu New přeci York poskytl příležitost, tu báječnou, bláznivou,rickéhoumění. novou formumu k nohám New ameYork položil tiskařské stroje, litografické fotoaparátykteré mu umožňovaly a nákladní vést, když dodávky, ne skutečnou válku, tak aspoň její přípustnou náhražku.“dobrodružství Chabon, Kavaliera M.: a Claye. „Na prvních třech výpravách cestoval Eskapista se svým neobvyklýmnentu,v němž doprovodemi méně po imaginárnímdůvtipný čtenář musel kontipoznat Evropu; maskovaný hrdina uváděl nie,v zemích Gothsylvánie,jako Zothé Drakonie a dalších baštách Železného řetězu v úžas místníveními, racistickou která sloužila elitu jen jako svými zástěrka předsta pro jeho skutečný cíl: organizovat útěkya britských uvězněných letců, vůdců pomáhat opozice význačným vědcům a myslitelům zea spárů ďábelského osvobozovat diktátora otroky, misionáře Atilly a Hroblera válečné zajatce.“ Chabon, M.: Prel. D. Záleský – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 162. Kontrafaktuál je ako pojem zväčša v literárnej a literárnovednejdejín. praxi Jednoducho naviazaný povedané, na ide subžáner o uzol, štrukturálny alternatívnych prvok, v ktorom dochádzatórii k zlomu udalostí v dovtedajšej alebo trajek minimálne k tomu, že sa možnosti ďalšieho vývojasa pomyselná rozvetvujú. „chronorieka“ Je teda momentom, rozdeľuje kedy na dve ramená a zároveň predstavuje bod, z ktorého vytekáternatívnych prameňdejín. al Ak v kontexte vzťahu fikcie Chabonovho románu a metafikčnéhopoužívame prídavné komiksu meno „kontrafaktuálny“, o Eskapistovi máme na mysli najmä to, že udalosti v komiksek udalostiam v primárnej sú v opozícii fikcii. Chabon, M.: s. 298–299. Je teda jasné, že úniky (v našom ponímaní zastrešené výrazom „eskapizmus“) sú definujúcim sú výrazom „eskapizmus“) zastrešené ponímaní našom úniky (v že jasné, teda Je ktorý k onej sa svete, v imaginárnom bojovať hrdinu svojho tak, necháva že uniká realitou pred Joe a Clayom komiksu vo Kavalierom síce tvoreného sú stránkach na odohrávajú sa ktoré Udalosti, Od slova „Ausbrecher“ – iluzionista, ktorý sa špecializuje na oslobodzovanieNapriek sa. tomu, že Josef možnosťúčasti vo vojnezvažuje, až do jedného konkrétneho momentu v sa k tomu príbehu naozaj neodhodláva. „Nesmí je nechat na holičkách tím, že pojede do válkybude a jako pokoušet Eskapista sám vyhrát.“ se jí (Chabon, M.: leská. Odeon, Praha 2009, Oným s. rozhodujúcim 179.) momentom je správa o smrti jeho mladšiehoTomáša. brata V tejto súvislosti sa ako kľúčová charakteristika Chabonovho románu ukazuje to, že v rámci autorom skonštru- �������������������������������������������������������������������������������������������������� 12 13 14 15 motívom Chabonovho románu. Celkom primárne sú ale aj bazálnou súčasťou príbehu Josefa Kava príbehu Josefa súčasťou bazálnou ale aj primárne sú Celkom románu. Chabonovho motívom začínajúcim len ešte čase v tom (a nacizmom pred Žida, ktorý utekajúc domov českého opúšťa liera – niekoľko bodov, nachádza sa styčných postavu túto viazaného na rozprávania ose Na holokaustom). faktom únikv ktorých Povšimnutiahodným dôležitú úlohu. – explicitne implicitne – zohráva alebo rovi textu v dvoch uniká príbehu Kavaliera literárneho v rámci Josefa postava že to, predovšetkým je o čosi výstižnejšie povedané v druhej – fyzický, rovine reálny, V prvejnách. únik rovine je skutočný, opustenie únik Josefovo metaforickú, symbolickú je potom má podobu. Fyzickým „eskapizmom“ takisto ale eskamotérstvo, pre vášeň svoju nielen zúročí pri ktorom Československa, okupovaného u svojho „štúdium“ „ausbrecherského“ v Antarktíde. základni spojeneckej na služba – symbolický únik. „eskapizmu“ podoba druhá spomínaná viaže, referenčne realite v konečnom svetu eovmu vlastne dôsledku kontrafaktuálny říše větší drtil měsíc co 1941 Hitlerova prášek, zla na „Měsíc Eskapista a přesto jaře armády byla na než Napoleonova.“ a rozsáhlejší vzťahu k ich v prvomrealite fikčnej v druhom (protikladné), kontroverzné rade (v druhom rade 10 11 ------8 žije v Prahe až do konca do konca až žijev Prahe Úžasná dobrodružství Kava 6 je (rozsahovo) veľkou epikou, (rozsahovo) je Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. 9 víťazí a Josef je nútený opustiť Československo opustiť Československo víťazí a Josef nútený je 7 [online]. Brainstorm-services, West Chester University University Chester Brainstorm-services,West [online]. Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 203. ) k románu píše Hana Ulmanová nasledovné: Ulmanová píše Hana ) k románu On fairy stories fairy On Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye Kavaliera dobrodružství Úžasná Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Co je to velký americký román americký velký to Co je Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 9. ( Doslove toto prepojenie akoby ešte väčšmi posilňuje meno Chabonovho protagonistu, ktoré si vzhľadompriam na uvedené žiada skrátenie na Josef K. „Eskapista. Je to největší mistr úniků, žádné řetězy ho nespoutají, po celém světěChabon, přinášíM.: svobodu vězněným.“ Tamtéž, s. 604. Byrokracia ako problém, s ktorým musí Joe zápasiť, sa objavuje v románe viackrát,snahou zabezpečiť najmä v súvislosti to, aby jeho rodina mohla s jeho opustiť Európu a emigrovať do Ameriky. Na jednomsa mieste píše: „Pocit, knihy že uvízl v byrokratických osidlech, pocit bezmoci, neschopnostijevil pomoct vlastní i v jeho rodině, komiksech. se pro Jak se Eskapistova síla zvětšovala, překážky,dil, ať už mu je do cesty které musel stavěli překonat, jeho nepřátelé, aby se osvobo anebo poslední (což dobou nebylo tak časté) on sám při svýchvystoupeních, byli stále důmyslnější, přímo barokní.“ (Chabon, M.: Prel. D. Záleský – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, Onen s. zápas 169.) jednotlivca protiasociácie byrokracii smerujúce vyvoláva k tvorbe jedného tiež pražského Žida (samozrejme, máme na mysli Franza Kafku), pričom lersand prison-walls?“ (Tolkien,J.R.R. Dostupné z WWW:[citováno 20. 5. 2011]. vydarene Dovolíme Dovolíme 22 .‘“ proměnu Prel. D. Záleský – M. Záleská. Záleský Odeon, D. Prel. vnímať ako prvú líniu, ako toho, v koho šľapajach šľapajach prvú v koho ako vnímať líniu, toho, ako Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye Kavaliera dobrodružství Úžasná Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 9. 21 . Nešlo pouze o únik. pouze Nešlo . o také Šlo Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 336.) Avšak Prel. V. Lamperová – J. Lamper. Rozmluvy, Praha 1996. Praha Rozmluvy, Lamper. – J. Lamperová V. Prel. . Dovolíme si tvrdiť, že ak toto slovné spojenie čosi privádza na privádza na čosi slovné spojenie si tvrdiť, ak toto . Dovolíme že Metamorfóza [online]. Brainstorm-services, West Chester University [citováno [citováno University Chester Brainstorm-services, West [online]. Zlatý vek Prel. J. Zavadil – J. Macháček. Torst, Praha 1998. Praha Torst, Macháček. – J. Zavadil J. Prel. Maus II. Maus On fairy stories On fairy Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Kavaliera dobrodružství Úžasná Dějiny židovského národa. židovského Dějiny Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Praha 2009. z WWW:20.5.2011]. Dostupné unikať donekonečna sa jednoducho nedá. nedá. jednoducho sa unikať donekonečna Literatúra M.: Chabon, P.: Johnson, A.:Spiegelman, J.R.R. Tolkien, 21 22 preto, aby v čitateľskej obci vyvolali hnev voči nacionalizmu a urýchlili vstup USA do vojny v Európe. obcivyvolali a urýchlili v Európe. nacionalizmu voči hnev do vojny vstup v čitateľskej USA aby preto, súvislosti Eskapistu vlastne postavu možno V tejto pomohli uniknúť tým, aby ľudia vydať, slobodní všetci mali sa by nie sú. slobodní ktorí našich bodov neuralgických komplex v historickomukotveniu objemný predstavuje období, ktoré li svoj tento chcel Chabon Michael že faktom, známym Je – nostalgia. vojna) svetová dejín (druhá nazvať text pôvodne terárny titul Pravda, nostalgie. kategóriu práve tak myseľ, pričom atribút „úžasné“ protagonisti, dvaja stoja rozprávania v centre že to, (teda diela obsah rámcuje výstižnecelkom odkazuje k zveličeniu k príznaku v istom ako typickom zmysle superhrdinský pre v nádych nostalgický onen o komiks), Rozprávanie nie je. ňom ale priamo prítomný Kavalierovi ale z druhej popri je dokumentárnej, Eskapistovi) svojej i mystifikačneja Clayovi strany (a povahe aj komiksu, nahliada veku tak zlatého do nahliada tak, čitateľ ako nostalgickým, pretože rozprávaním už celkom samozrejme, románu, v závere sú ktoré postáv, naivnosti) nevinnostido čiasmladíckej (a bývalí už len stali hrdinovia, sa ľudia, hľa nich) ale i bez úvodzovkách, (v hrdinov Z niekdajších inde. živote. v „obyčajnom“ miesto si svoje dajúci a prisťahova pôvodu tieň jeho že tomu, napriek aj Židom, je ktorý, skupín Židov: Clay takpovediac, Židomunikajúcimje Kavalier čo a utekajúcim, zatiaľ túži sa asimilovať, vznášaním stále, lectvanad sa píše:sa knihy úvode vyhnancom. sa V bezprostrednom Židom, ktorý a stať opustiť domov musí ‚Ven Journal. časopisu Comics milovníků sjezdu redaktorovi na komiksů nebo svěceně v Angoulême první Houdiniho Například číslo v době, dovnitř. vstupoval kdo ten, než vystoupil kdy jiný někdo to se teprveJmenovalo začínal. Chabo hrdinov tak, hlavných vzťahuje sa Houdiniho na na aj citátu ako si tvrdiť, tohto myšlienka že – pochopili, že – premenení nakoniec aby unikajú iným), niečím (každý pred Obaja novho románu. ------16 Úžasná dobrodruž sa Joe nielenže nie nielenže Joe sa Prel. Záleský D. – M. Zá Komiksová válka Komiksová inak povedané, prílišného odklonu od povedané, inak človeka, ktorý kon po vzore žánrových 19 18 . Joe sa so svojej pozície komiksový (ako autor, ale dokonca si nachádza svojho vlastného an svojho si nachádza ale dokonca 17 Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 535. Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 183. Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 544. Seduction of the Innocent the Seduction of Prel. Záleský D. – M. Záleská. Odeon, Praha 2009, s. 158. , ale aj umeleckým nástrojom, ktorým – ako sa domnievajú – môžu ovplyvňovať ktorým – môžu ve nástrojom, domnievajú umeleckým sa , ale aj – ako 20 Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. „Na poslední straně byl zaznamenán vrcholný okamžik latentních tužeb,a předvedl kdy Eskapista ho před celosvětový polapil Adolfa tribunál. Hitlera Diktátor, klopící hlavu hanbou a ponížením,zločiny proti lidskosti. byl odsouzen k smrti Válka skončila, za byl vyhlášen celosvětový mírnimi, a pronásledovaní jak samozřejmé obyvatelé a jak skvělé, Evropy i rodina – mezi Kavalierových z Prahy – byli volní.“ Chabon,ství M.: Kavaliera a Claye. legendárna kniha Fredrica Werthama ale v prvom rade ako židovský utečenec a imigrant) stavia k predmetnej výčitkeo matku, nasledovne: otce, bratra „Protože i dědečka, přišel o přátele i nepřátele z mládí, o milovaného učitele Bernardaměsto, o své Kornbluma, dějiny – o domov –, připadala o své mu obvyklá výtka, že komiksy nabízejí pouzespíš jako únik argument před skutečností v jejich prospěch. Celý život unikal z provazů i řetězů, beden i pytlů,z náruče z okovů i pout, ze ženy, států, která ho milovala, z havarovaného letadla i opiové závislosti, ze zamrzléhochystal zkrátit kontinentu, mu život. který Únik se před skutečností představoval – zvlášť krátceM.: po válce – lákavou výzvu.“ Chabon, M.: Keď sa Joe vláme do sídla tejto – ako sa ukáže – jednočlennej organizácie, nájde zložku venovanúteľstvu vydava Empire Comics, špeciálne aj Eskapistovi. úvodním „V odstavci byl maskovanýa ‚židovští hrdina, karikaturisté‘ jeho vydavatel Joe Kavalier a Sam Clay označeni za ty, kdokého ohrožují nacionalismu pověst, důstojnost v Americe.“ a cíle Chabon, němec M.: leská. Odeon, Praha 2009, s. 190. Priamo v románe sa tento problém vyskytuje naviazaný na historické udalosti, ktorých spúšťačom bola najmä dvadsiateho storočia emigrovali do Ameriky, sa totiž veľkou mierou podieľalilegitímnou, na (s)formovaní dokonca ba priam toho, čo konštitutívnou je dnes súčasťou americkej, globálne jestvujúcej popkultúry (najmä v súvislosti s jej centrami Broadwayom a Hollywoodom). Navyše, hoci to zrejme netreba nijakoňovať, zvlášť Superman zdôraz ako Eskapistov predobraz je tiež výtvorom dvoch židovským mladíkovryho Siegela. – Joea SchusteraAko sa píše a Jer v románe samotnom: „Ale to jsou přece všichni. Superman,Přijede copak ten neníze starý židovský?vlasti a hned sizmění jméno. Clark Kent, takový jméno bysi mohl dát jediněÚžasnáŽid.“ Chabon, dobrodružstvíM.: Kavaliera a Claye. „Sammy poznamenal, že musel získat vlastní nadlidskou schopnost: stal se z něj magnet na Němce.“ Chabon, Prostredníctvom tohto motívu je Eskapista vlastne prepojením židovskej a pokultúrnejcom, nie nepodobným mytológie. golemovi (bytosti, Je ochran hlavným účelom existencie ktorej je podľa legiendského obyvateľstva ochrana židov ghetta pred nepriateľmi) a zároveň aj Supermanovi(superhrdinovi, Metroplis, dokoncachrániacemu i celý mesto svet). Hoci sa môže zdať, že takéto uvažovanie (spájanie židovskejkultúry) a je smerom populárnej k židovstvu blasfémiou, teda rúhačstvom, opak je pravdou. Židia, ktorí v prvej polovici Komiks nezriedka médium ako z eskapizmu, obviňované �������������������������������������������������������������������������������������������������������� Prostredníctvom tohto motívu je Eskapista vlastne prepojením židovskej a pokultúrnej mytológie. Je ochran- 20 19 17 18 16 rejnú mienku. V románe sa nezriedka akcentuje práve dôležitosť tejto funkcie (poslania) ich komik funkcie (poslania) tejto dôležitosť nezriedka práve V románe sa mienku. rejnú akcentuje apel) vhodnejšie: čosi spoločenský (o a Sam príbehovdo propagandu Joe vpašovávajú pretože sov, reality, je pre protagonistov nielen platformou, na ktorej môžu napĺňať svoje latentné túžby (spojené (spojené túžby latentné svoje napĺňať môžu ktorej na platformou, nielen protagonistov pre je reality, s vojnou) najmä vencií superhrdinského komiksu nie je len zápornou postavou, ale priamo Joeovou nemesis. Ebling Ebling nemesis. priamo ale Joeovou komiksu zápornou postavou, len nie je superhrdinského vencií druhej vzťahu na vo sa k Joeovi prirodzene strane nacionalizmu nachádza nemeckého zástanca ako komiksu fanúšikom takého, ako jednoznačne – je – paradoxne tomu napriek barikády, pomyselnej komiksudokonca o Eskapistovi. aj vlastnými päsťami. V tretej časti románu, nazvanej príznačne nazvanej časti románu, V tretej vlastnýmiaj päsťami. s Nemcami, koľkokrát priamo konfrontuje (fyzicky) Árijsko-americkej ligy, tzv. člena Eblinga, – Carla tagonistu dinu. Ako hlavný účel svojej vlastnej slobody (emigrácie v Amerike) vlastnej (emigrácie svojej slobody vníma účel vynaloženiema totiž dinu. hlavný Ako a vyslobodenieximálneho záchranu úsilia pre možného z pekla najbližších svojich Istú holokaustu. ceruzkou ale a atramentom, nielen bojovať rozhodne sa Joe aj v tom, že badať možno afirmatívnosť pláne) však fikcia a metafikcia vykazujú aj afirmatívne (súhlasné) deje. Ako je Ako ochrancom, Eskapista deje. (súhlasné) afirmatívne však aj fikciavykazujú a metafikcia pláne) a bezbranných, nevinných aj Joe tak a oslobodiť záchrancom zachrániť chce ro svoju – nevinných 208 Bůh do domu? Exilová zkušenost v próze let 1945–1949 Michal Jareš Byl jsem sám a osamělý a zůstal jsem cizincem i pro ty, mezi nimiž jsem tam žil.1 Citací z gnostické Písni o perle z Tomášova evangelia si připomínáme, že motiv „cizince v cizí zemi“ je motivem trvalým. Toto trvání však s sebou nese stále problematické vnímání jednotlivce, který odešel. Ten, kdo se vydá na cesty – nikoliv jako turista, ale z donucení okolností – se při životní pouti stává vyčleněným a hlavně cizím elementem, a to nejen v zemi, kde je mu dáno setrvávat, ale i v poz- dějším pokusu o návrat domů. Musíme mluvit již jen a jen o pokusu o návrat, protože stigma odchodu a setkání se s jiným je nesmytelné a trvalé. Návrat, prožitý zkušenostmi a jinou kulturou, sice pomáhá jedinci v jeho hledání a chápání světa, ale místo návratu domů však nadále zůstává cizincem, i když pa- třil (patří) do původního světa. Nevíme, jak žil Odysseus po návratu na Ithaku z mnohaletých cest – víme o jeho cestě a chápeme její smysl. Dosednutí zpět však přináší daleko závažnější problémy než cesta samotná. A právě o takových problémech alespoň někteří z autorů poválečné české literatury začali přemýšlet a psát. Hledáme-li dnes podoby této exilové a návratové zkušenosti v próze v poválečném období, nachá- zíme minimálně tři její podoby. Tou první je samozřejmě zkušenost osobní, přepsaná do vzpomínek a záznamů, buď beletrizovaných, nebo autobiografických. Druhou podobu můžeme pojmenovat jako využití zkušeností převyprávěných (z předchozí kategorie) nebo osobně zažitých, které autoři po- stupně zpracovávali do povídek či novel. Třetí podobou je pak podoba exulanta jako literární postavy, která se v období do roku 1945 stává jednou z figur, jež se v dobové beletrii objevují – vedle figur a figurek jako je Němec (nejlépe sudetský), werwolf, kšeftař na černém trhu nebo osidlovač pohra- ničí, případně budovatel Dvouletky. Můžeme připomenout i jisté zplanění postavy navrátilce – v de- tektivce pseudonymního J. Aubryho Vražda v hotelu Aldorf (1947) je zavražděn major Čondl, „Čech z americké armády“, který se teprve nedávno vrátil vlasti.2 Z těchto po sobě jdoucích – a na sebe vlastně logicky navazujících – tvůrčích prvků můžeme uká- zat, jak se podoba válečného exilu projevovala v próze tzv. Třetí republiky. Výklad bychom ovšem nechtěli pojímat jako katalog prvků a motivů, kde všude se exulant či zkušenost emigrace objevuje – nemělo by to ani smysl, ani by nebyl vzhledem k obsáhlému materiálu obsáhnut v úplnosti. Spíše bych chtěl připomenout několik románů a povídek, které vznikly bezprostředně po válce a ukazují svět uprchlíka v nově uspořádaném světě, ve kterém přetrvává traumata minulosti i neschopnosti pře- tlumočit zkušenost osobní (exilovou) přes zkušenost většinovou (protektorátní). Zároveň bych chtěl upozornit na časové vymezení tématu – období Třetí republiky a poválečného literárního vývoje se striktně omezuje na rok 1948, nebo ještě lépe na literaturu do únorového komunistického puče. Je ale důležité si uvědomit, že opravdový zlom v literární a kulturní historii nastává až o rok později, 1 Pokorný, P.: Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. Vyšehrad, Praha 1986, s. 17. 2 Aubry, J.: Vražda v hotelu Aldorf. J. Papík, Praha 1947. M. Jareš: Bůh do domu? Exilová zkušenost v próze let 1945–1949 - - - - - 213 Očima Očima Kde léčí Cizinec hledá byt ve sbírce sbírce ve , kam do fiktivní se , které vycházely na na vycházely , které či jeho román román čijeho , psaná o dvacet let později, . Stranou by neměl zůstal zůstal neměl by . Stranou bezejmenný vypravěč ne vypravěč bezejmenný Volá Londýn Volá Hledači domova Hledači Adelheid Silvestr v blázinci Silvestr Spálená setba Spálená Očima a srdcem Očima Spálené setbě Spálené 1948, č. 20, s. 387. Tvorba , v březnu 1948 opět odešel do anglického exilu,anglického do odešel 1948 opět kde , v březnu Být něčím užitečný, ve světě, kde se lidé stávají blázny blázny lidé se stávají kde světě, ve Být něčím užitečný, . Metropolis, Praha 1948, s. 145. Všechno kolem něj je bez většího pohybu, jednotvárné, jednotvárné, bez většího něj je pohybu, kolem Všechno 11 8 10 nebo Jiřího Muchy Muchy Jiřího nebo „Přestávali jsme být zajímavými osobami a to, že jsme přišli jsme že být a to, jsme osobami zajímavými „Přestávali 7 v roce 1948, že „Mucha tedy nejen že špatně zvolil hrdinu, nejen že že zvolil nejen hrdinu, špatně že nejen tedy „Mucha 1948, že v roce Očima a srdcem Bůh do domu Bůh a které doposud nebyly literární historií zhodnoceny. literární nebyly doposud a které Tvorbě . Klub socialistické kultury, Praha 1948, s. 161–162. Vývoj Náš týden na jevišti i v životě jevišti týden na Náš Určitá hysterie, která se kolem Muchovy prózy objevila, narážela na nepochopení nepochopení na objevila, prózy narážela Muchovy kolem se která hysterie, Určitá 9 Spálená setba ), ovšem daleko zajímavější jsou pro nás jeho pokusy o popsání světa po válce. V návratu po válce. světa o popsání pokusy jeho nás pro jsou zajímavější daleko ), ovšem , romány Bohuše Beneše Beneše Bohuše , romány Že jde o motiv trvalý a s návraty spjatý, dokazuje například Körnerova Mucha, J.: Tamtéž, s. 233. s hrdinou Viktorem Chotovickým, který je navrátilec ze západního exilu. Pro hrdiny těchto textů je typická rozervanost, mnohdy konají až impulzivně a nečekaně, často textů typická je často impulzivně až těchto a nečekaně, konají mnohdy rozervanost, hrdiny Pro o alespoň a pokusy o schopnost i snaha minulostí, ale zčásti zatížení ale též samota, Odcizení, Nečásek, Spálená F.: setba nebo Hrdinské pokolení? Štědrý, Silvestr V.: v blázinci. In: miniaturista, který svým pozorovacím talentem dokázal zejména v povídkách zejména dokázal miniaturista, vděčný skloubit který talentem velmi svým pozorovacím do hledání ahasverovského V duchu pointovat. schopností neotřelou povahopis s novou, novinářský črta texty pro z války příznačnému tak (mj. stesku, nebrání se mova a srdcem šestiletého zkušenostmi se spojené Štědrý a vnitřní idylu, nespatřuje domů hledání jeho nepokoj, analyzující zejména autora, nesentimentálního velmi místech mnoha světa, z něj na válečného dělají být může Příkladem povídka exulanta, cizince světě. svůj ve stav vrací za svým vypravěč dokto kamarádem, lokace) a oblíbená častější Štědrého (u Zvěřinov vesnice a světa oslav silvestrovských světa Rozdíl světů, tedy dvou roku. oslavil konec s ním aby v blázinci, rem dává mu obou pojmenováním ale právě definitivněvypravěče, rozpolcuje léčebny, tichépsychiatrické povídka světů, jichž je exilu dvou světa východiskomožné z jiných „Ne domova. metaforou: a světa cestou nimi,za nalévaje se jsem Rozběhl […] zavadil. mne o Rozdíl světů dvou byloveselo. dost mi byl něčím užitečný.“ alespoň abych bláznům, 7 8 9 10 11 rého, Vladimíra Vaňka, Františka Langera, Zdeny Ančíka Zdeny Langera, K textům, ad.). Františka vznikly Vladimíra válce po které až Vaňka, rého, Hostovského Egona exilu se románu mohli vedle zásadního bychom věnují, a zvolna povídky Vladimíra nové jižzmíněného též přiřadit Štědrého stesk Tigrida vzpomínek Pavla beletristický fragment pojatý i reportážně v týdeníku pokračování doktor (viz neznáme postavy, hlavní o kdyži jedná vlastně, se je Často vazeb. pevnějšíchbez citových v existenciální Zejména u Hostovského). Muchově Marek života. smysl najít schopnost nachází Vlastně ohled. měl k nám někdo nejvíce aby se jsme důvodem, jaksi dostatečným se nezdálo z války, hrst v sobě jako střediska sami zklamali chodbách na pouze bývalou svou jsme důležitost a nalézali oslovujících tituly.“ někdejšími se emigrantů dobu, obludnou prožili jsme tím říci,všichni, jsme že protože minulostí: zastižené „Chcete neživé, obludami?“ sami z hlediskanikoliv z hlediska ale právě evidentně odkazuje, román existencialismu, Muchův nějž na „pomluvou mu je vedle kritiky (román všeobecné ČSR. Nečásek směřování František poúnorového připomněl v generace“) své hrdinovi vyslovuje nýbrž svém on ve vlastní celého pojetí negativistické generace, jedné zkreslil osud vývojehistorického posledníhodesetiletí.“ (1904–1968). Je vztáhnout povídky lze domů již Vladimíra zmiňované na vnitřní návrat Štědrého vstoupil kde do československé Británie, do Velké 1939 z Československa v březnu odešel jich autor do Prahy návratu svém Po východ Blízký a Tobrúk. Anglii, Francii, s ní prošel (mj. jednotky vojenské týdeník redigoval v roce zemřel 1968 v Mnichově.Evropa, Štědrý je Rádia redakci Svobodná mnichovské v pracoval , - - - […] Očima a srdcem a Očima , napsaném a vydaném a vydaném , napsaném Turistou proti své vůli své proti Turistou 6 Primus, Praha 1993, s. 80. . Metropolis, Praha 1948, s. 131. Tyto bonmoty můžeme doplnit na začátek ještě slovy Oty ještě začátek na doplnit bonmoty můžeme Tyto , kterému se budeme věnovat pozorněji, mimo jiné píše: pozorněji, věnovat budeme se , kterému 3 4 . Mladá fronta, Praha 1946, s. 71–72. ), má však vždy, tedy nejen v poválečném životě a literatuře, ještě ještě literatuře, a v poválečném životě nejen tedy však vždy, ), má Očima a srdcem Hobita Bůh do domu Bůh Hraje váš tatínek ještě na housle? . Knihovna Svobodných novin, Praha s. 151. 1947, 5 , vycházející v nakladatelství Václav Petr v roce 1949. – Jak Štědrý, tak i Offer už byli už i Offer tak Štědrý, 1949. – Jak v roce Petr Václav v nakladatelství , vycházející Turistou proti své vůli Deště Bůh do domu do Bůh , při návratu domů je hrdina sám sebou vnímán jako „bohatší chudák“: „bohatší vnímán jako sebou sám hrdina je domů , při návratu Hoffmeister, A.: Ornest, O. – Valtrová, M.: Beneš, B.: Štědrý, Poslání. V.: In: Týž.: Situace podobného významu se objevila i po roce 1945 – vedle „dvaceti románů“ o okupaci se se o okupaci románů“ významupodobného „dvaceti vedle 1945 – objevila se Situace roce po i Bohuš Beneš v románu v románu Beneš Bohuš věnovaný román, to z Prahy útěku Je o našem ovšem, knihu, jsem česky do Ameriky. „Napsal jedněch novin, jedněch kalendářů. A špatně by se mi bylo bývalo nevedlo. Nikomu se nevede zle ve ve zle se nevede Nikomu nevedlo. bývalo bylo by se mi A špatně kalendářů. jedněch novin, jedněch tu nic Takto za humny. dobrodružnost výš než podnikavou domabylství tu oceňují a lidé Zvěřinově povědí: ale pohostí, mne, tu cizí. Zvou – jsem Doma mým. není ty Vždyť tu líp. by ti nebylo stejné; všechno při starém, všechno zde je žes odešel. učinil, „Dobřes nezůstaneš.“ dlouho Z exulanta z motivů, jeden – cizinec vlastní po i ve zemi stává se dostává dějinami, procházející Jaký jsem to byl nevděčník, že jsem odtud odcházel. Tolik ticha jsem tu mohl užít, tolik pohody. pohody. užít, tolik tu mohl jsem ticha Tolik odcházel. odtud nevděčník, že jsem byl to jsem Jaký čtením pravidelným a omezený životem pravidelným přitloustlý sousedem, být jsem váženým Mohl Z obou dvou příkladů lze odvodit a vymezit i charakteristiku vnímání emigrace – pokud se člověk člověk se pokud – příkladů vymezita dvou odvodit lze Z obou vnímání emigrace charakteristiku i Adolf Hoffmeister ve svém beletrizovaném cestopisu cestopisu beletrizovaném ve svém Adolf Hoffmeister 4 6 v exilu vydaných knih (např. romány či povídky Egona Hostovského, Jiřího Muchy, Vladimíra Štěd Muchy, Jiřího Hostovského, či povídky Egona romány v exilu knih (např. vydaných 3 nové knihy, věnující se prožitku exilu, objevovaly jen zvolna a víceméně exilu, zvolna byly jen překryty prožitku se věnující objevovaly reedicemi knihy, nové 5 datel mi řekl, že v Americe spisovatel musí jít s časem, musí – ano, musí toho tolik, až přestane být tolik, v Americe že toho přestane mi řekl, musí jít s časem, až musí datel spisovatel – ano, musí řemeslníkem.“ nebo nádeníkem se a stane spisovatelem uprchlíkům. Je v tom mnoho, je v tom zkrvavená duše českého běžence. […] Než jsem se pustil se jsem do […] Než běžence. v tom je českého v tom duše zkrvavená mnoho, Je uprchlíkům. nakla Novoyorský zvučných jmen. uprchlíků od dvaceti románů vyšlo dvacet překladu, anglického prožít literárně. Paradoxně je to trauma větší než věznění v koncentračních táborech, jejichž literární literární jejichž táborech, v koncentračních než věznění větší trauma to je Paradoxně literárně. prožít zahltilo doslova knižní trh. v prvních letech zejména zpodobení poválečných roce 1945 opět význam o to silnější, že není čas toto trauma prožít a zpracovat jej. Odsouvá se vědomě vědomě se Odsouvá jej. a zpracovat prožít trauma významopět 1945 silnější, toto čas není roce o to že situací,síla vůle danou ani znovu prošli jej kteří těch, strany ze není překryto navíc je a novými vjemy, druhou část. Po příchodu zpátky domů se nedaří „vrátit se“. Jak ukazuje Vladimír ukazuje Štědrý v povídce Jak se“. „vrátit nedaří se domů příchodu zpátky druhou Po část. Poslání vydá na cesty, stává se jiným. Obecně známá pravda, nesčíslněkrát využívaná druzích nesčíslněkrát všech ve umění pravda, známá Obecně jiným. se stává cesty, vydá na Tolkienova po až Bible (od Ornesta, který při se vzpomínce v exilu léta na nepříliš neubránil doby: dané pozitivní charakteristice exilu dobu krátkou relativně tuto drtivá pokládala uprchlíků že dokázat, většina však statisticky „Lze životě.“ svém ve za pouhé intermezzo již za války a reeditovaném v roce 1946, podává několik charakteristik uprchlíka: „[…] Uprchlík je je uprchlíka: v roce charakteristik několik Uprchlík „[…] podává 1946, reeditovaném jiža války za turista je z donucení. / Uprchlík / […] Uprchlík uprchlíky. nejsou dosud kteří obtíž na těm, člověk domu, do kterému host je / […] Uprchlík vypravuje, který byl jak bohatý. rád příbuzný, chudý je nosem.“ před dveře zabouchne hostitel Karla Offera v zahraničí. více půl roku jak zenějších podmínkách vydávala a distribuovala knihy autorů již a distribuovala v té autorů knihy podmínkách vydávala zenějších v novém, době poúnorovém knihu zmínit povídek Vladimíra můžeme exilu. příklad všechny za Štědrého Jako básní sbírku trh 1948, případně předvánoční na ještě nabízel Mrskoš Jaroslav vydavatel její kterou tj. v březnu 1949, kdy se přijetím zákona 94/1949 Sb. o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných jiných a knih, hudebnin rozšiřování a vydávání o Sb. 94/1949 přijetím se zákona kdy 1949, tj. v březnu po únoru publikacív ome 1948 ještě neperiodických zničila fungujícíkterá nakladatelství, soukromá 212 M. Jareš: Bůh do domu? Exilová zkušenost v próze let 1945–1949 - - - 215 - , jeden , jeden . Popisuje . Popisuje Zde jen na okraj okraj Zde na jen 14 Ústy domova Jidášský groš Jidášský ). Thriller je ale Bohušem Benešem sám sám ). Thriller Benešem je ale Bohušem dehonestující fejeton, nazvaný nazvaný fejeton, dehonestující , 3. 3. 1948, s. 3. ), i zde se setkáváme s využitím setkáváme se ), i zde fantaskních či až napínavých fantaskní postava neznámé dámy, tak podobná postavě mla postavě podobná tak dámy, neznámé postava fantaskní . Mladá fronta, Praha 1946. Praha fronta, . Mladá Římsképaní jaro Stoneové J. Papík, Praha 1947. Papík, Praha J. Cizince . Melantrich, Praha 1947. Praha . Melantrich, Tři noci Tři Svobodných novin Svobodných Svobodné noviny . Klub socialistické kultury, Praha 1948. Praha . Klub socialistické kultury, . Knihovna Svobodných novin, Praha 1947. novin, Praha . Knihovna Svobodných Turistou proti své vůli své proti Turistou Cizinec hledá byt Spálená setba Spálená Bůh do domu Bůh Vražda v hotelu Aldorf. v hotelu Vražda 15 Ornest, O.: Jidášský groš. Tamtéž, s. 3. ji… jako stejně Exil s kladným znaménkem, hrdinové jen a nikdy nejsou nebudou a ti, jím prošli, kdo Můžeme vidět příbuznost stavu ohrožení v Benešově vidět ohrožení příbuznoststavu Můžeme s pozdějším románu dílem Hostovského rychlou místy na velmi až také zapomenout nesmíme 1945–1949, o letech hovoříme Pakliže poznal jsem jak neboť mne; pro jen Ale snad smutná. tak nebyla kdyby komická, by byla věc Celá neod zprávy jejich když zvláště vážně, věrozvěsty londýnské nebere nikdo hospůdce, plzeňské v oné těm, ani útěchu poskytnout nemohou A tak známa. je která skutečnosti, v nejmenším ani povídají potřebu jsem – pocítil národa a bez vlasti bez muže o ony běží A pokud potřebovali. by ji dnes kdož posluchače a naše posláním stejným naplňovala kdysi nás jež dobu, onu už pro odříci se jich veřejně opustili ji, nezahynula; – opustili což Nu návratu. znamení ve celá byla jež rozechvěním, stejným v rámci jiných společenství je i společenství exulantů vždy tvořeno zejména lidmi, které sice svět do svět sice společenství lidmi, i společenství které je vždy exulantů zejména v rámci jiných tvořeno a vnímání vliv dalších ale vždy myšlení i mnoho jejich nedostala, míst, do na mělo stal kam většina se zpátky. a zase tam cesta podnětů, než samotná a podstatnějších Literatura J.: Aubry, B.: Beneš, A.: Hoffmeister, E.: Hostovský, J.: Mucha, 14 15 (zejména jeho pozdější novela novela pozdější jeho (zejména Hostovského případě žánrů(v Williamse Tennessee díka v románu zájem jiný vzbudit svých ve ústy snaží dětech se vypravěče prvek cizorodý jako (několikrát odmítán o bývalou vlast než o komiksy atd.). jako exilová o exilu chápaná 1948 byla válečná února zkušenost Do myšlení a emigraci. proměnu boj o vítězství sice špatně zatím znamenala zkušenost ale zúčastněné Spojenců, pro která zkušenost, 1945 po květnu tři roky jakou době, krátké v tak zejména uchopitelná, literárně hůře a ještě přenosná však po 25. únoru již hned jinou podobu. 1948 dostaly „emigrace“ a „emigrant“ Slovo znamenaly. z prvních, jedním že to, je novým proti se kdo byl obrátil, uprchlíkům bývalý paradoxem Smutným vysílání BBC, v českém působil mj. letech Ornest, Ota který válečných ve zmiňovaný Již exulant. 1948 do již 3. března napsal formující se a upevňujícíčerstvě proti se moci KSČ kterém ve BBC, poslech náhodný s gustem v něm Brušák. a Karel Kosina Papírník, vůči Josef Zejména vyjadřovali bývalí Přemysl jeho spolupracovníci servítky:Brušákovi vysílání nebral si Ornest dnešního z Lon českého „spiritus podle to něj je rector diletantský.“ tak nebyl kdyby ďábelsky, zněl by a rád dýna; zní nejútočněji hlas jeho 1941 sborník v roce vydali a uspořádali s Brušákem spolu Ornest připomínám, že exilu. sborníků válečného z velmi literárních svůj Ornest ukončil: důležitých pamflet a podstatných ------Ci je próza próza je Knihovny Knihovny Svobodných novinách Váš národ z vás nic nic z vás národ Váš Cizinec hledá byt 13 […] […]. , od roku 1942 byl českosloven , od roku Čechoslovák . Nejdramatičtější v tom smyslu, že se jedná v tom jedná se že smyslu, Nejdramatičtější . ). Bůh do domu Bůh 12 v březnu 1947. Ještě než budeme věnovat pozornost jemu, při jemu, pozornost v březnu věnovat než budeme Ještě 1947. Golemův návrat Golemův jeho jediným vydaným prozaickým dílem (v dílem (v vydaným prozaickým jediným jeho novin ) . Knihovna Svobodných novin, Praha s. 130. 1947, Bůh do domu Bůh Lidových a v debutua Beneše Bohuše Bůh do domu do Bůh (tedy (tedy Beneš, B.: máme sami. A oni stále blouzní o zlém svědomí, o ztracených kořenech kořenech o ztracených svědomí, o zlém blouzní stále A oni sami. máme pro ni musí dělat dolary a kupovat zboží. a kupovat dolary dělat musí ni pro připouští závěr na uprchlíka, nacistického Američanů, ostatně jak ale také názor ale jen to Není dosti by tu zůstat Musili z cesty. a mluví potřeštěni trochu jsou z Evropy, utekli kdož všichni, see, You ze stálého oběda, z dobrého radost mají kteří občany, normální udělali z nich abychom dlouho, co všechno, přece jim jsme Dali chtějí. lidé neví, co tito Člověk v bance. dolarů a z pár zaměstnání Jak dlouho jste z domova? Celou válku? No, to už jste úplně ztracen jak Čechům, tak celému celému tak Čechům, jak ztracen úplně už jste to No, válku? Celou z domova? jste dlouho Jak Amerika pohltila. vás Už generace. typ vůbec ztracené Jste světu. Starému který řetěze, pracovním na dělníka jako spotřebitele, nutného jako jen přijala Amerika vás nemá. Děj románu se odehrává těsně před skončením války v San Francisku, kde někdejší redaktor Karel Karel redaktor někdejší kde Francisku, v San války skončením před těsně odehrává se románu Děj Pravděpodobně nejdramatičtější střet s exilem a domovem je v prózách Egona Hostovského s exilemstřet Hostovského v prózáchje nejdramatičtější Egona a domovem Pravděpodobně Tamtéž, s. 295–296. 12 13 jeden z policejních komisařů: z policejních jeden příchodem Bieglera: příchodem Bieglera: zdařile se Benešovi povedlo popsat jisté „slabošství“ hlavního hrdiny, který se obává ohrožení rodiny, rodiny, ohrožení který obává se „slabošství“ jisté popsat zdařile Benešovi se povedlo hlavního hrdiny, znovu vzpo prožívá linie všakSlezák této Vedle zlem. před ochránit rodinu tuto nucen je zároveň ale narušovány do základů samozřejmě jsou svůj na mínky odchod do exilu v něm. Ty života i možnosti kdy již zabezpečená rodina koexistuje s americkou realitou, vpadne německý uprchlík Biegler, který koexistuje uprchlík Biegler, vpadne rodina s americkou německý realitou, již zabezpečená kdy thrilleru, rozvíjí se dnů vedle po je deseti děj psychologického Během kterém ve ohrožuje. rodinu velmi v kritické situaci. Psychologicky rodiny o stmelení pokus tématem hlavním zničit vetřelce kusů Slezák žije se svou rodinu, která se postupně stává součástí amerického života. Jeho děti mluví již života.Jeho amerického součástí stává postupně se která rodinu, žijesvou se Slezák do Českoslo návratu víceméně možnost Běta odmítá manželka Slezákova a angličtiny, češtiny směsí situace, této Do návratu. nemožnosti nebo o možnosti pochybách na neustále je Slezák venska, i sám publikací je román publikací román je fantastická mj. povídky exilovýcha jeho fejetony, a však jsou otištěny časopisech čikrajanských v nazvaná povídka pokračování, na pracoval na československém ministerstvu zahraničních věcí, za druhé světové války byl války osobním druhéza ministerstvuvěcí, zahraničních světové československém na pracoval strýce svého v Londýně.tajemníkem časopis Redigoval politických vlasti Do nevrátil, se po únoru v USA. Francisku. 1948 zůstal Vedle v San ským konzulem spíše postaveným stranou, což je způsobené také tím, že vyšel pouze jako sešitová příloha sešitová vyšel jako tím, že pouze také způsobené je což stranou, spíše postaveným Svobodných Beneše, (1901–1977) byl synovec Beneš Edvarda Beneše. Bohuše osobnost zkratce ve jen pomenu problém cizinectví v podstatě jako problém psychologického rázu. Zatímco Zatímco rázu. psychologického problém cizinectví jako problém v podstatě své byt a hledá dokončení pro Yorkem New poválečným prochází Marek (Václav známá všeobecně vztahů, skrze něj a jeho kdy místy do různých, patologických až zatahován přičemž je práce, vědecké prvotina románem prozaická a deziluzi), je Beneše Bohuše prázdnotu lidípasivitu poznává většina hlubší, psychologicky nahlodaný ještě tím, že se oba romány odehrávají ve Spojených státech. Oba hr Oba státech. Spojených ve odehrávají romány oba se tím, že ještě nahlodaný hlubší, psychologicky jsou Beneše, Bohuše z románu Slezák Karel tak knihy, z Hostovského Marek Václav doktor jak dinové, odhalující domovem, jim není která v zemi, – ukotveni než jiní hrdinové dál „vydědění“ svého v rámci zinec hledá byt ale střet Štědrého, nebo Muchy fyzický v případě domů, jako předpokládaný než je návrat střet, o jiný a blázni jsou lidmi – alespoň jedno z východisek člověku, který prošel nepřenosnou zkušeností a je z východisek a je jedno lidmi zkušeností jsou – alespoň a blázni nepřenosnou kterýprošel člověku, ji zpracovat. schopen 214 216 Nečásek, F.: Spálená setba nebo Hrdinské pokolení? Tvorba 1948, č. 20. Ornest, O.: Jidášský groš. Svobodné noviny, 3. 3. 1948. Ornest, O. – Valtrová, M.: Hraje váš tatínek ještě na housle? Primus, Praha 1993. Pokorný, P.: Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. Vyšehrad, Praha 1986. Štědrý, V.: Očima a srdcem. Metropolis, Praha 1948. Postava cizince v prózách Libuše Moníkové Martin Malenovský Úvod V našem příspěvku se budeme věnovat tematice cizinců, odcizení a emigrantství v prózách zesnulé české spisovatelky Libuše Moníkové. Postavy cizinců a emigrantů se objevují ve všech autorčiných prozaických dílech. Nejčastěji se jedná o autobiograficky laděné ženské hrdinky. Za svůj literární ja- zyk si Moníková zvolila němčinu a v exilu svá literární díla psala primárně pro německé čtenáře. Je proto také zajímavé sledovat specifickou podobu autorčina beletristického vyrovnávání se s českou minulostí a současně německou přítomností, ale i nesnadné uvádění jejího díla do českého kontextu po roce 1989. Cizinka Libuše Moníková Až do roku 1990 musela česká literární věda, proti své vůli, jméno Libuše Moníkové (1945–1998) opomíjet. Důvodem byl autorčin odchod do Spolkové republiky Německo, ke kterému se v roce 1971 spolu se svým manželem (Němcem) odhodlali. Jazykem knih Libuše Moníkové se stala němčina. K této „konverzi“ však autorku v žádném případě nevedly pragmatické důvody, jak by se dalo očekávat. Bylo tomu přesně naopak, podbízení se němec- kému prostředí se bránila: „Autorce […] bylo mimo jiné navrženo, aby si poněmčila jméno. Tento návrh byl zdůvodňován předpokladem, že se tím zvýší šance díla stát se úspěšným na německém knižním trhu. Libuše Moníková odmítla.“1 Příčina, proč nakonec její románová prvotina Újma vyšla v roce 1981 v němčině, je mnohem niternější: Libuše Moníková se zpočátku pokoušela psát v cizině nejprve česky, velmi brzo však přešla k něm- čině. Podle jejích slov nebyla primárním důvodem snaha jednoduše se tak přiblížit novému okruhu čtenářů, nýbrž zábrany popisovat v mateřštině drastické momenty znásilnění. Němčina se jí stala jakýmsi filtrem, který jí umožnil udržet si autorský odstup od tématu.2 Pro koho psát? Když v roce 1971 Moníková opustila Československo, její vyhlídky na návrat do vlasti byly za dané politické situace nulové. Jako autorka stála před otázkou, pro koho má své knihy psát? Výsledek je takový, že „německy a pro německé publikum […] píše o životní zkušenosti, kterou si přinesla z čes- kého prostředí.“3 Českou tematiku ve svých prózách nikdy neopustí. Zaměření na německý čtenářský okruh se však po roce 1989 stává hlavní překážkou snahy o uve- dení jejího literárního díla do českého prostředí. Zjevná adresnost jejích knih se projevuje například tím, že české reálie se snaží neobeznámenému německému čtenáři podat ve srozumitelné, tzn. zjed- nodušené formě. Výsledkem jsou výkladové a „převyprávěcí“ pasáže jejích knih, ze kterých má český 1 Horáčková, K.: Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem. FF MU, Brno 2001, s. 21. 2 Tamtéž, s. 125. 3 Tamtéž, s. 172. M. Malenovský: Postava cizince v prózách Libuše Moníkové - - - - - 219 - 13 11 10 . FF MU, Brno 2001, s. 3. . FF MU, Brno 2001. (1983), je hlavní postavou česká emigrantka Fran česká emigrantka postavou hlavní (1983), je 9 14 . Argo, Praha 2005, s. 19. (1981) jde o určitou vnitřní emigraci, do které se uchyluje hlavní hlavní uchyluje se vnitřní do které emigraci, o určitou (1981) jde Argo, Praha 2004. 12 (1987) vypráví příběh skupiny uměleckých restaurátorů, Čechů, Čechů, (1987) vypráví restaurátorů, uměleckých příběh skupiny Újma Újma (1992) začíná v exotickém prostředí Grónska. Hlavní hrdina, poúno v exotickém hrdina, (1992) začíná Hlavní Grónska. prostředí . Hynek, Praha 2001, s. 188. Fasáda Pavaně za mrtvou infantku Pavaně Ledová tříšť Ledová Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Pavana za mrtvou infantku Fasáda: M. N. Q. O. P. tříšťLedová Tamtéž, s. 213. Moníková, L.: Horáčková, K.: Bere ji vyděšeně do náruče, chlácholí ji, ona se potí, chrčí, těžce se jí dýchá; upouští od ní, otvírá okno. okno. otvírá ní, od upouští se jí dýchá; těžce chrčí, se potí, ji, ona chlácholí ji vyděšeně do náruče, Bere nedomluvíme se spolu My Prahu! jinou kina, jiný „Znáš si sedne. pak očima, leží se skelnýma Karla společnýho?“ vůbec Co máme městě! tom vo ani než jeho. a čerstvější větší je opustila, kterou zemí, nad a truchlení bolest její že Ví, ni. se na Dívá lety k ledu, dvaceti už před uložil vzpomínky On své si zvyknout. nemůže pryč je teprveOna krátce, utěšit. ji nedokáže ani jí odporovat, Nedokáže Grónska. ledu kontinentálního do hlubokého úděl a sdílený národu iluze vytvořená příslušnosti stejnému najevo vychází vědomím ke Postupně Libuše Moníková si za protagonisty svých románů volí zásadně hrdinky či hrdiny českého původu, původu, českého či hrdiny hrdinky zásadně volí románů svých si za protagonisty Moníková Libuše v emigraci, buď Žijí prostředí. v rodném zakotvení vytrženi jsou z obvyklého ona jako stejně kteří psycho základě Na emigraci. vnitřní o takzvanou se jedná popřípadě cestách, na se ocitnou nebo i své a zprostředkovaně jejich Moníková Libuše přibližuje protagonistů svých portrétů logizujících – Československu. zemi k rodné vztahu vnímání prvního V případě románu druhém románu, Ve s jejich obezitou, pivní přizpůsobivou s jejich Čechy, pohromadě sedět že tu nevidím ráda, „Jsem se ostatní kterých zvykem. Čechy, staly se jim jež proher, fatalitou koketní kumpánstvím, hlučným 1968.“ v roce Jaltě, na – v Mnichově, přidělovali někomu či je vzdávali nejsnáze vždy román autorčin Třetí Čtvrtý román Horáčková, K.: Moníková, L.: Moníková, L.: nimi intenzivní milostný vztah, který je nicméně pro autorku spíše jen záminkou k vzájemné spíše záminkou jen vztah, milostný autorku nimi intenzivní který pro nicméně je kon emigrantky. a posrpnové emigranta poúnorového národa, příslušníků různých dvou téhož frontaci pojmu vysvítá odlišnost, chápání dvojice dvojí u milenecké ale také povahová jejich nejen Postupně vztahu: k postupné destrukci mileneckého vedou rozdíly a výkladu Tyto dějin. jeho Československo Česko každý nazývají kterou jinou zem, představuje si každý kdy k bodu, se „Dopracovali emigranta: i ‚domovemʻ.“ s úšklebkem někdy slovenskem, 9 10 11 12 13 14 hrdinka, studentka Jana, po brutálním znásilnění. Tuto románovou situaci lze interpretovat také jako jako také interpretovat lze situaci románovou po brutálním znásilnění. Tuto hrdinka, Jana, studentka v srpnu došlo 1968. kterému ke metaforu „znásilnění“ Československa, odcizujíjí se také zároveň ale v Německu, Francine zůstala Cizinkou Německa. do odešla která cine, například v následující poznámek, kritických jako v románu jsou kteří při terčem Češi, úvaze často městě: cizinců skupinku na v německém pohledu v románu v Litomyšli. zámku renesančního pří postavení zaujímá Výlučné opravě na pracují kteří svazu. Sibiři na umělců v Sovětském českých popisuje anabázi kapitola, která třináctá rozsáhlá značně Haška, který působil zde jako například ruská připomínána je V nedějových pasážích mise Jaroslava Rudé pracovník politický armády. Děj učitel. žije let jako a působí již sedm zde Otakar Prantl, Jan padesátník téměř emigrant, český rový však 1970, se do Rakouska, brzy na pozván roku přesouvá okolo se kam Prantl je odehrávající knihy, ale s postavou Frölicha, Zde setkává se Čecha nesympatického kongres. pedagogický mezinárodní s mladou dívkoupředevším v roce z Československa. mezi Karlou, Propuká která 1969 emigrovala - - - - - - Eseje o Ka Eseje v nakladatelství Si 5 (jde o nedokon Fasáda 8 , 20, 2009, s. 12. . FF MU, Brno 2001. . FF MU, Brno 2001, s. 37–38. 7 Literární noviny Není proto nejvhodnější knihy Libuše Moníkové nejvhodnější Libuše knihy Moníkové proto Není 4 . Zjasněná noc Zjasněná se Francine pokouší dotvořit podle sebe. podle dotvořit pokouší se Francine také o „dvojdomosti“ textů Libuše Moníkové: „Německý čtenář vnímá čtenář „Německý textů Libuše Moníkové: o „dvojdomosti“ také . Hynek, Praha 2001, s. 184. 6 při debatě postav o filmech Akiro Kurosawy: Kurosawy: o filmech Akiro postav při debatě Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Ledová tříšťLedová , která se dosud českého překladu nedočkala. Existuje nicméně slovenské vydání z roku nedočkala. Existuje z roku vydání překladu slovenské českého nicméně dosud se , která Újma Ledová tříšť Ledová ). Překlady románů Libuše Moníkové postupně vycházejí v rozmezí 2001–2009, s výjimkou let vycházejí postupně Libuše Moníkové románů ). Překlady Tamtéž, s. 38. Moníková, L.: Horáčková, K.: Malenovský, M.: Tanec po pražských kočičích hlavách. Horáčková, K.: čený román Zámek, MM) pozn. román čený také, je cizinectvíPatrná v každém románu. a emigrantstvízastoupeno hojně je autorčině Téma Zatímco ve své první knize čerpá Moníková spíše z kafkovské atmosféry, do druhé knihy vtáhla Kaf‑ vtáhla knihy druhé do atmosféry, z kafkovské spíše první čerpá Moníková knize své ve Zatímco snad chlapec mladý který otec, jako se objevuje vzpomínkách V jejích i spisovatele. člověka jako ku knihu Kafkovu polosnu, do navštívit Kafku, Kafka ji přichází mladého znával „Pro mě jsi akorát. Jenže já nejsem žádný správný Čech.“ správný žádný nejsem já Jenže akorát. jsi „Pro mě po roce prodlevu, vysvětlit která si lze mnohaletou s českými obtížemi zmíněnými reáliemi Právě „V Japonsku sem se na Kurosawu ptala. Skoro ho nehrajou, nemaj ho rádi. Je pro ně moc západní, západní, moc ně pro Je rádi. ho nemaj nehrajou, ho Skoro ptala. Kurosawu se na sem „V Japonsku Japonec.“ správnej to není Češi si domů. se vrátíš pak slavná, si, že jsi Představ jinak? s krajany bylo kde by to někde, to „Znáš hubená.“ moc nás pro je Ta řeknou: měřit a pak nedůvěřivě budou tě hubená?“ moc taky připadám „Tobě Libuše Moníková se v některých svých autobiograficky laděných románech stylizovala do postavy stylizovala do postavy románech laděných svých v některých se autobiograficky Libuše Moníková V souvislosti se čtenářskou recepcí a dvojí adresností knih hovoří Horáčková při výkladu románu knih Horáčková hovoří adresností dvojí a V souvislostirecepcí se čtenářskou 6 7 8 4 5 zejména v případě ženských hrdinek, značná autobiografičnost postav. postav. autobiografičnost hrdinek, značná ženských v případě zejména jen, že mu věnovala knihu esejů, ale tato postava a její dílo obsedantně vstupuje také do úvahových do úvahových vstupuje také dílo a její obsedantně postava knihu esejů, ale tato věnovala mu že jen, románů: autorčiných částí mnoha Prozaická díla Libuše Moníkové nabízejí rozsáhlou galerii literárních postav cizinců a emigrantů. cizincůemigrantů. a postav literárních galerii rozsáhlou nabízejí díla Libuše Moníkové Prozaická věnovaných a cizinectví v esejích fikcích, odcizení také ale literárních jejích všech ve nalezneme Téma Ne Moníkové přímo posedlostí. Němec stal Kafka se Pražský Kafkovi,Cizinci Franzi „s velkým C“. Cizinci Libuše Moníkové Moníkové Libuše Cizinci xty-Eight Publishers v roce 1991, objevuje se první české vydání teprve v roce 2000 (šlo o první 1991, objevujese (šlo 2000 Publishers v roce teprve vydání xty-Eight v roce české fkovi prvotiny odmítla. překládat do češtiny knihy své Moníková sama že skutečnost, také je 1999. Zajímavostí 1989 vznikla při čekání na česká vydání knih v té době již známé a oceňované autorky. Pomineme-li Pomineme-li 1989 vznikla autorky. knih při česká vydání na a oceňované čekání v té již době známé románu stěžejního vydání torontské dostupné nepříliš a málo povedené bájné kněžny Libuše. Ironií osudu je její vyplněná věštba, kterou ústy literárních hrdinů pronáší v ro pronáší hrdinů ústy literárních vyplněná kterou její je osudu věštba, Ironií Libuše. kněžny bájné mánu exotičnost vize, ale jen velmi poučený bohemista – nebo Čech – odkryje Čech – nebo bohemista poučený i druhou velmi za exotičnost vize, totiž ale jen rovinu, že ztotožnění tedy že i autorka, nese jejíž jméno Libuše, skrývákněžnou se kněžna nejpravděpodobněji a symbolické.“ dvojí je do češtiny pouze překládat, protože si místy korekci. říkají obezřetnou o velmi protože překládat, pouze do češtiny mrtvou za infantku Pavana čtenář zákonitě dojem banality. Příkladem může být převyprávění příběhu Viktorky z Babičky být příběhu Viktorky může Příkladem převyprávění Bo banality. dojem zákonitě čtenář v Moníkové novele Němcové ženy 218 M. Malenovský: Postava cizince v prózách Libuše Moníkové - 221 , 20, 2009, č. 20. , 20, 2009, č. . Nepublikovaná disertační . Nepublikovaná Literární noviny Literární . Argo, Praha 2005. Praha . Argo, Argo, Praha 2004. Praha Argo, . Argo, Praha 2009. Praha . Argo, . Hynek, Praha 2001. . Hynek, Praha Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem s českým spisovatelka Německá Moníková: Libuše Fasáda: M. N. O. P. Q. P. O. M. N. Fasáda: tříšť Ledová za mrtvou infantku Pavana noc Zjasněná práce, FF MU, Brno 2001. FF MU, práce, Se stejnou existenciální situací se vyrovnávají také literární postavy autorčiných fikčních světů. autorčiných postavy literární také existenciální vyrovnávají se situací stejnou Se Moníková ocitla. Její život zůstal po dvacet let násilně přetnutý hraniční čárou mezi Československem mezi Československem čárou hraniční násilně let přetnutý po dvacet zůstal život ocitla. Její Moníková a Německem. cizinectví cizinců v pě tématu přítomnost a postav konstantní na příspěvkuV našem upozorňujeme souvislost na a odkazujeme také s esejistickým dílem próz dokončených tici autorčiných Literatura K.: Horáčková, kočičích hlavách. po pražských M.: Tanec Malenovský, L.: Moníková, L.: Moníková, L.: Moníková, L.: Moníková, ------. Kvůli před . Kvůli 20 Závrať , česky , česky . FF MU, Brno 2001. . FF MU, Brno 2001, s. 152. toulá po světě jako Ellian MacGre Ellian jako světě po toulá Der Taumel Der milostný vztah. Autorskou ironií jej česká jej ironií vztah. milostný Autorskou […] 15 (1996) je dějově zasazen na počátek 90. let let 90. počátek na zasazen dějově je (1996) Ledové tříště Ledové . Tato zkratka patrně nejlépe vystihuje nejlépe situaci, v níž patrně zkratka se . Tato Zjasněná noc Zjasněná představuje poslední krok této deziluze. deziluze. této krok poslední představuje 18 . Argo, Praha 2009, s. 54–55. 16 Velmi výmluvné je v ukázce uvedení slova krajan v uvozovkách. Hrdinčina Hrdinčina v uvozovkách. krajan výmluvné slova uvedení ukázce v je Velmi 17 . Také tato stylizace prvek v sobě nese tato cizinectví, čím jiným než cizin neboť . Také Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Libuše Moníková: Německá spisovatelka s českým srdcem Zjasněná noc 19 Věc Makropulos Věc Německá spisovatelka s českým spisovatelka Německá srdcem Tamtéž, s. 78. Moníková, L.: Tamtéž, s. 52. Tamtéž, s. 58. kaskadérka Karla. Pátou knihou Verklärte Nacht se spisovatelka k centrální postavě jediné ženy ženy jediné postavě k centrální se spisovatelka Nacht Verklärte knihou Pátou Karla. kaskadérka vrací. opět název nese pracovala, Moníková kniha, které na Poslední Ženy zaujímají v celkovém souhrnu díla Libuše Monikové v typologii hlavních postav výraznou výraznou postav v typologii hlavních Monikové Libuše díla souhrnu v celkovém zaujímají Ženy knize druhé ve Jana, studentka mladá je Schädigung Eine prvotiny její postavou Ústřední převahu. románu třetím Ve Francine. vědkyně literární děje v centru stojí Infantin verstorbene eine für Pavane zde sice jsou Protagonisty odklání. – ženy hrdinky jediné principu od se Moníková Die Fassade epizo důležité spoluvytvářejí alespoň osudy a jejich nechybí knize v rovněž ale postavy ženské muži, čtvrté ve Moníkové je Libuše knize Prantlovi Janu partnerkou Rovnocennou knihy. momenty dické Z uvedeného přehledu je patrné, že časté a výrazné postavy románů Libuše Moníkové tvoří ženy. tvoří ženy. Libuše Moníkové románů a výrazné postavy časté že patrné, je přehledu Z uvedeného gor, Elsa Miller, Ekatěrina Myškina, Eugenia Montez, Emilia Marty. Střídá země, jazyky, jména, jména, jazyky, země, Střídá Marty. Emilia Montez, Eugenia Myškina, Ekatěrina Miller, Elsa gor, – zpěvačka.“ povolání E. a její M. se nemění, iniciály jen podob potkalo něco po Mozartovi let „Sto Janáčkem: cizinectví s Leošem Motiv také spojován je v případě jako stejně je knihy této Těžištěm Jménem hlavní hrdinky Moníková odkazuje na Emilii z Čapkova odkazuje na Marty Makropulos alias Elinu Moníková hrdinky hlavní Jménem Makropulose Hieronyma medikuse let se dcera tři sta „Už Poslední autorčin dokončený román román dokončený autorčin Poslední Horáčková, K.: Horáčková, K.: 18 19 20 15 16 17 Když Květoslava Horáčková psala disertační práci věnovanou Libuši Moníkové, doplnila ji podti Libuši Moníkové, věnovanou disertační psala práci Horáčková Když Květoslava tulem lela, poněkud překvapivě, opustit téma exulantství hrdinu. opustit téma mít mužského a kniha měla překvapivě, lela, poněkud Závěr časné smrti autorky v roce 1998 zůstal nicméně román nedokončen. V této próze Moníková zamýš Moníková próze V této nedokončen. román nicméně v roce 1998 zůstal smrtičasné autorky otázka: „Je to vůbec ještě moje Praha?“ moje vůbecotázka: „Je ještě to vzniku milostného citu nic nenasvědčuje: „Odcházím. Nepřijela jsem do Prahy, abych se tady bavila tady se abych do Prahy, jsem Nepřijela vzniku „Odcházím. milostného citu nic nenasvědčuje: byla to by jako boku, po mém Jde o mě. ti zas nezajímají ale se ‚krajanyʻ, své na zvědavá s cizinci. Jsem samozřejmost.“ naprostá mu rozuměli a milovali ho.“ rozuměli mu Ze začátku – Thomasem Aspergerem. kořeny sudetskými se s Němcem navazuje v Praze emigrantka ného Janáčka, tentokrát byla tím hlavním městem, které ho nechtělo znát, Praha, Brno provincií, kde Praha, znát, ho nechtělo které městem, byla tím hlavním tentokrát Janáčka, ného cem všude být a mezi všemi mohla cem více žijící než tři let sta Makropulos: venskou realitou se vyrovnává jen obtížně. obtížně. jen vyrovnává se realitou venskou dramatu visí hlavní dějová linie, která ukazuje epizodu v životě české emigrantky Leonory Marty, slavné taneč slavné Leonory Marty, emigrantky české v životě epizodu ukazuje která visí linie, dějová hlavní jako stejně odešla postava, pojatá vlasti. do autobiograficky se hrdinka, značně Hlavní navracející nice českoslo s novou rozpaky, značné provázejí do Prahy návrat Její 1971 do Německa. v roce Moníková 20. století, tedy do období těsně po pádu komunistického režimu v Československu. S tím sou úzce v Československu. režimu komunistického po pádu těsně období do tedy 20. století, 220 Peroutkova kritická tristia Martin Tichý „Ano, mluvil jsem smutně a ještě budu mluvit smutně.“1 Rozhlasová publicistika Ferdinanda Peroutky vysílaná Rádiem Svobodná Evropa v letech 1951 až 19772 náleží bezpochyby svou soustavností a jistou uceleností mezi nejvýznačnější projevy českoslo- venského exilu po roce 1948. Významnou součástí této publicistiky jsou i texty komentující otázky literatury, popř. umění vůbec. Nejedná se zde ovšem o literární kritiku v pravém slova smyslu,3 reflexe konkrétních literárních textů je na rozdíl od předválečné Peroutkovy literární publicistiky zřídkavá, převažují spíše komentáře literárního života. V této studii nám nepůjde o to charakterizovat tuto literární publicistiku v úplnosti, postihnout její tematickou šíři,4 ale primárně o to analyzovat (ne)proměny, jež ji zasahují, vysledovat transformace strategií, jimiž reaguje na novou situaci exilu a rovněž na měnící se realitu poválečného světa. Postoj k těmto změnám ve struktuře západních společností a ke kulturnímu vývoji byl totiž také určován specifickou pozicí vyhnance, který odmítal nalézt domov ve společnosti, v níž po více než čtvrt století žil, a záměrně setrvával v pozici člověka „bez občanství“.5 Podobně jako pro ostatní exilové publicisty6 i pro Peroutku je důležité reflektovat novou situaci, v níž píše, situaci vyhnance či exulanta. Exil má především pro Peroutku vysoký etický příznak; na rozdíl od emigranta, jemuž jde o vlastní prospěch,7 je exulant vyhnancem ideovým, odchází z těch nejvyšších pohnutek, aby zachoval „původní duchovní život“8 národa v situaci, kdy doma to není možné. V tomto smyslu je ovšem celý národ nebo jeho lepší většina, disentující proti stalinskému panství, vlastně odsouzena žít v cizím prostředí, být v exilu9: buď fyzicky, buď duchovně. To otevírá Peroutkovi podstatnou perspektivu – ani zůstat, ani odejít nepředstavuje uspokojivou alternativu, první dává šanci v nejlepším mlčet, druhé poskytuje svobodu, ale bere kořeny, domácí skutečnost (kterou „realista“ Peroutka vždy stavěl jako prvořadou podmínku tvorby) a v neposlední řadě pub- likum. Je to jeden z mnoha paradoxů Peroutkovy publicistiky, který vede k oné melancholii, jíž Pe- 1 Peroutka, F.: Projevy k domovu. Editions Sokolova, Paris 1952, s. 29. 2 Máme ji v současnosti zpřístupněnu – pomineme-li jednotliviny – ve čtyřech edicích, dvou exilových a dvou domácích: Peroutka, F.: Projevy k domovu. Editions Sokolova, Paris 1952; Peroutka, F.: Budeme pokračovat. Sixty-Eight Publishers, Toronto1984; Peroutka, F.: Úděl svobody. Academia, Praha 1995; Peroutka, F.: Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Argo, Praha 2003–2006 (3 svazky). Jednotlivé edice se navzájem částečně překrý- vají (což se týká i nejnovější edice, připravené Z. Fialovou, ač editorka tvrdí opak), přitom patrně je knižně vydána asi necelá polovina všech textů. Zároveň platí, že část projevů se nedochovala. 3 Adjektivum „kritická“ v titulu tedy používáme spíš jako zkratky než jako přesného pojmenování předmětu. 4 Spíše popisně to částečně učinil P. Kosatík ve své monografii. Z hlediska literárněhistorického se obecně tato Kosatíkova práce jeví jako poněkud neuspokojivá. 5 Kosatík, P.: Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938–1978). Paseka, Praha – Litomyšl 2000, s. 244–245. 6 Přibáň, M.: Prvních dvacet let. Host, Brno 2008, s. 155. 7 Peroutka, F.: Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první. Argo, Praha 2003, s. 255. Je zajímavé, že v polemice s G. Barešem v roce 1947 hovoří Peroutka o válečných emigrantech a jeho přesvědčení o morální superioritě těch, kdo doma trpěli pod nacismem, je nezakrývané. Viz Peroutka, F.: Jak hovořit. Dnešek, 1, 1946–1947, s. 680–683. Srov. též Peroutka, F.: Koho to postihuje. Svobodné noviny, 3, 16. 2. 1947, č. 40, s. 1. 8 Peroutka, F. Projevy k domovu. Editions Sokolova, Paris 1952, s. 26. 9 Peroutka, F. Budeme pokračovat. Sixty-Eight Publishers, Toronto 1984, s. 43. M. Tichý: Peroutkova kritická tristia ------21 225 20 autor/vypravěč/ 24 V tomto kontextu je je V tomto kontextu 23 tedy stojí především rozčarování rozčarování především stojí tedy V tom se mu zdá česká literatura na na literatura česká zdá mu se V tom . Technická univerzita v Liberci, Liberec 22 : zatímco „pravdivost“ a potažmo umě a potažmo „pravdivost“ : zatímco Zbabělců , 57, 11. 1. 1917, č. s. 9, 1. 1. 1917, 11. , 57, Zbabělci . Argo, Praha 2003, s. 409. V mnohém horší než vůdci tedy jsou komunistické Národní listy Národní 19 , 6, 1929, s. 391. Mužnost není u Peroutky míněna v pohlavním smyslu, ale jako ale jako smyslu, v pohlavním míněna u Peroutky není Mužnost 18 . Academia, Praha 1995, s. 8. Eurolingua & Eurolitteraria 2009 Přítomnost . Editions. Sokolova, Paris 1952, s. 154. Podobně komentuje případK. Tei . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto s. 24. . Academia, Praha 1995, s. 12. (ženskost). Úděl svobody Projevy k domovu Úděl svobody Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první Budeme pokračovat Budeme nemužnost nemužnost a Blíže ke vztahu pravdy a pozitivní životní filozofie srov. Tichý, M.: Román jako „metafyzický zločin“: Ferdi Viz Peroutka, Cestou F.: k národnímu umění? III. geho – viz Peroutka, F.: nanda Peroutky etika a estetika. In: 2009, s. 275–280. Mužnost Mužnost byl by jenž spisovatel, možný není a V režimu,literatura pravá který možná ničí není osobnost, především již nejsou představováni spisovatelé proměny: 50. let konci na pozorovat můžeme I zde Peroutka, Problém F.: X. F. Šalda. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F. Peroutka, F.: Tuto pozici spisovatele vůči společnosti chápe Peroutka jako podstatnou, lze říci i přirozenou; už od už říci lze podstatnou, přirozenou; i jako vůči Peroutka chápe společnosti pozici spisovatele Tuto svýmaby myšlením a zároveň filozofem, byl myslitelem, aby vyžaduje 10. let konce po spisovateli, činů“. „učitelem působil byl pozitivně prostě aby společnost, na křehká je a ač svobodě nežije ve již k normálnímu ač stavu, 60. směřovat let a počátkem 50. let konci v sevření svými před moci, vytvářena je úkoly. nerezignovaly jež osobnostmi, Škvoreckého se setkání zklamáním zřejmým ovšem v pozitivní povýšena není nepochybná, je filozofii, životní románu leckáhodnota vyznává in svou a otevřeně činů“ být odmítá společnost, na „učitelem působení na rezignuje hrdina kritikou Peroutkovou Za hodnotám. vůči dolenci „velkým“ otázka, je silně znepokojuje, Peroutku co To, jednotu. nutnou kritik co jako chápal toho, z rozpojení dílo velké být může jak jimiž udržuje k hodnotám, se lhostejné lidská generace jimž jeho společnost, 18 19 20 21 22 23 24 metafora silné osobnosti, osobnosti především pevné, která zachovává střízlivost a přesnost myšlení, myšlení, střízlivosta přesnost zachovává která pevné, silné především osobnosti osobnosti, metafora k věci, se nic k exhibici, v literatuře soustředí činy: za své nadhled, přijmout schopna je odpovědnost směrům, uměleckým vždy být nechtít módám, nejnovějším nepodléhat zají zejména znamená to to, že pozoruhodné, Je „zdraví“. její díla na společnost, literárního na působení se – a nevzdávat mavý 10. let, už od konce komentářích literárních v Peroutkových pravidelností s železnou opakovalo se co na měřítko přikládat toto z exilu i jen v jeho textech či bylo by nedůstojné zbytečné úplně mizí. Jako a měkcí slabí jsou spisovatelé Čeští literatury. české vidí reprezentanty jako Peroutka které osobnosti, a podlí, a živí důvodů pokrytci zištných ze bezcharakterní většinou lidé, režimu posluhují a zrádci, diktatury“. stolu se padají které „z odpadků, se frekventova v Peroutkových Řezáčjsou a Kubka Drda, textech spisovatelů jména nakonec strany; mravní příklady zrady, výstražné Peroutku to pro Jsou Gottwald Stalin, a Zápotocký. nější než jména zasloužilí někteří zatímco bývalí demokraté, korupce stávají se a podlosti, režimu tím spíš, oporou že totiž Spisovatelé – charakter. od Drdy rozdíl – na mají že proto, jen zničeni režimem jsou komunisté tím, budeš cestou, dáš-li touto se napsáno: je tabulce jedné „na křižovatce: na stojí podle Peroutky do temnoty.“ vedla která cestou, se a dal zachvěl se Biebl A Konstantin Drda. čím Jan je dalším přitom Je temnoty. cesta nebo sama, sebe zrady cesta jen Je společnost. vést úkolu svého práv nyní musí v literatuře, mužnosti nedostatek ukazoval 20. a 30. letech nichž ve na těm, že paradoxem, publicistice 50. let V Peroutkově charakter. ale měli lidmi, chybovali, že statečnými jsou osvědčit, že před co toho, protiklad logický jako ideál, nepojmenovaný jako jen mužnost přítomna zůstává tedy autory a její panstvím. pod stalinským literaturu stavuje českou přežili cynikové“. spisovatelů „z českých 1952, že z roku věta a korupčníky; platit zrádci nezdá už se opozici vůči v mladší ovšem režimu, mezi nimi,zejména nacházet začíná nejen Peroutka generaci, v letech které objevujíse v roli, být pozbyli: spisovatelé mohou ale stalinismu vůdci opět národa. ------11 , jednu z knih,, jednu jež Zbabělce Tato tendence je v 50. letech letech v 50. je tendence Tato 13 . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto , a to také interpretoval jako příčinu jako interpretoval také , a to pravdivá . Argo, Praha 2003, Srov. s. mínění, 41. že komunisté jednak k poznávacímu charakteru literatury vůči literatury k poznávacímu charakteru jednak 14 Budeme pokračovat Budeme komentoval Škvoreckého Škvoreckého komentoval talks . Editions Sokolova, Paris 1952, s. 29. . Mladá fronta, Praha 1993, s. 42–43. , která dala jméno i jeho čtvrté jeho i jméno dala knize. která , 12 ne Na počátku 50. let zde ještě existuje (mezi exulanty sdílená) obecně existuje ještě (mezi zde 50. let počátku Na a . Torst, Praha 2000, s. 190. 10 . Host, Brno 2008, s. 89. . Academia, Praha 1995, s. 119–121. . Academia, Praha 1995, s. 30–31. ano údělem. Proti pravdivosti pak stojí nepravdivost (typicky diagnostikovaná u Šaldy či u Šaldy (typicky diagnostikovaná nepravdivost stojí pak pravdivosti Proti 15 . F. Borový,. F. Praha 1932. Srov. předmluvu na s. 5. Projevy k domovu V exilové publicistice tedy není pravdivost už jen shoda se skutečností, je to záro to je skutečností, se shoda už jen pravdivost není V exilové publicistice tedy Kritické eseje českou literaturu“. Peroutka, F. 16 náhle žije a je s to rozpomenout se na svou úlohu. svou na se rozpomenout žije s to a je náhle . Požadavek psát „pravdivě“ je jeden z nejstarších nároků, jež Peroutka na literaturu literaturu na z nejstarších jeden je Peroutka jež nároků, „pravdivě“ psát . Požadavek Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první Úděl svobody Úděl svobody Ano a ne 17 Sluší-li se býti realistou Prvních dvacet let dvacet Prvních lež všechnu a Srov. Fidelius, P.: Fidelius,Srov. P.: Peroutka, F. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F.: „zahubili „zahubili (Zvýrazněnís. 41. M. T.) Když v roce třech ve Peroutka 1959 Pravda Vědomí neuspokojivé situace české literatury v čase stalinské diktatury a zároveň bezmoci ji nějak bezmoci nějak ji diktatury stalinské v čase zároveň a literatury české situace neuspokojivé Vědomí Srov. Peroutka, F.: Přibáň, M.: Peroutka, F.: 17 13 14 15 16 10 11 12 literatura doma vzdoruje lži, jak jednotlivá úsilí o pravdivost subvertují monolit totalitní lži. To, co se se co lži. To, monolit totalitní vzdoruje subvertují doma lži, úsilí jednotlivá jak o pravdivost literatura zničeno, zdálo proměnu, determinovanou vědomím stability komunistického bloku: když se ztrácí perspektiva ná když perspektiva ztrácí bloku: stability se vědomím komunistického determinovanou proměnu, a lež, faleš a Peroutka jen literatuře v československé i černobílé se vidění,vratu, ztrácí spatřovalo jež jak toho, vyhledávání ale na bídného stavu, tohoto již nikoliv primárně pojmenování na soustředí se režimní literatury. režimní roli opoziční svou mít literatura má V tom lži demaskování. a její ideologické vzdorování vědomé veň z let určitou ukazují 1958–1959 v tom Texty poslání. svému dostála vůči aby i riskovat, má režimu, ho hluboce zasáhly, teprve uviděl opět je knihu, která zasáhly, ho hluboce příklad který jako realismu, je Škvoreckého Vyložil komunistickým režimem. jejího pronásledování falešnost ba nepravdivost, ukazuje protože nepříjemný, okolností za všech režimu komunistickému která realitu zamlčuje, zakrývá, přístupu zamlčuje, k ní zabraňuje realitu vědomě Spiso falšuje, která diktatury. jménu ve nevidí chtivci, – jsou mistři téměř kariéristé korupce, mocí – a jiné Peroutka totalitní koupení vatelé lživá je doktrína realismu. socialistického jako a lháři, stejně (současné) skutečnosti. (současné) únik od ní. jako V 50. však realitu, proti letech poznávat neochota/neschopnost jako avantgardistů) literatury, označení jako lež/nepravdivost (již stojí v Československu zakázáno pravdě je vydávat) klade; koření v jeho realistické estetice. Pravdivost je pojímána jako prostá shoda obrazu světa v li světa obrazu shoda prostá jako pojímána je Pravdivost v jeho koření klade; estetice. realistické v jejím díle skutečností se terárním individuálním v běžné poznání, pravdě jako často zkušenosti, k prioritě jednak Odkazuje podobnost. mimesis, výrazně zesílena. Zmíníme zde tři nejvýznamnější protiklady, které procházejí Peroutkovým dílem od Peroutkovým procházejí které tři výraznězde Zmíníme nejvýznamnější zesílena. protiklady, či jinak. exilu nově počátku a v situaci formulovány jsou počátků jeho ovlivnit vede k proměně některých postojů, které známe z Peroutkovy kritické činnosti z Peroutkovy z dřívějška. známe které některých postojů, ovlivnit proměně k vede to je protikladech, vyhrocených ve vlastní myšlení publikačních již je od jeho počátků Peroutkovi říkat závazná potřeba ona naděje exulantů a naznačila dlouhodobost, ne-li trvalost a naznačila exulantů v první jež naděje vyhnanství. Naděje, půli 50. let tím,a exil čím ztrácí se mizí,vidina z nich stává se poznenáhlu návratu komentáře, plnilaPeroutkovy býtpůvodně totiž neměl, v živou naději, která vrátí běh dějin a restituuje demokratické tradice českého národa. Ale i Perout národa. českého tradice demokratické v živou dějin a restituuje běh vrátí která naději, krizi zrcadlí publicistika exilového politika 1956, kdy kova společenství zřetelně po po roce posléze zhatila povstání) maďarské na reakce již také a východního soužití (ale západního kojného bloku routkovy texty hovoří. routkovy někdy jako ústí situací československou nad zamyšlení vidinav níž brzkéhoosvobození, Peroutkova často 224 M. Tichý: Peroutkova kritická tristia ------45 že 39 227 Hlas de Paseka, – a v novém prostředí prostředí v novém a – 34 nebezpečně dominovat v poválečném dominovat nebezpečně a tak jako se mu zdály romantické typy, typy, romantické zdály mu se jako a tak je exilováje publicistika literární posled 44 43 42 . Argo, Praha 2005, s. 424–427. . Argo, Praha 2005, s. 368. . Argo, Praha 2003, s. 339. . Argo, Praha 2003, s. 451. . Argo, Praha 2006, s. 283. . Argo, Praha 2006, s. 243. umění vévodí „trojhlavá moderna hrůzy, arogance arogance hrůzy, moderna „trojhlavá vévodí umění Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938–1978). Když dočas exil se z původně očekávané promění Zatímco v 50. letech jakákoliv kritika jakákoliv v 50. v Pe Zatímco letech Západu 40 35 . F. Borový,. F. Praha s. 1939, 10. 38 . F. Borový,. F. Praha s. 1939, 7. . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto s. 218–221. 37 . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto s. 130. Osobnost, zlozvyky a chaos Budeme pokračovat Budeme Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl druhý Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl třetí Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl druhý Osobnost, zlozvyky a chaos Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl třetí Budeme pokračovat Budeme Tak se obnovuje v 60. a 70. letech v novém, exilovém kontextu Peroutkův boj s avant boj exilovém v novém, Peroutkův obnovuje v 60. se kontextu letech 70. a Tak 41 V literární publicistice se dává slyšet zcela jiný hlas: hlas, jehož mluvčí se snaží překonat překonat snaží mluvčí se jehož hlas, hlas: jiný V literární zcela slyšet publicistice dává se 36 Torst, Praha 2002, s. 242–248. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Srov. např. Peroutka, F.: Např. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F. pozitivního a romantického „já“, které těmto deníkům dominují, napsal Jiří Cieslar.níku. Viz Cieslar, J.: Praha – Litomyšl 2000, s. 247. Peroutkovy deníkové melancholie jsou jistě především dány reflexí situace vyhnance a také pro reflexítaké a situace vyhnance dány především jistě jsou melancholie deníkové Peroutkovy O Peroutkově deziluzi z Ameriky viz Kosatík, P.: Peroutka, F.: Srov. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F.: Pronikavý psychologizující esej o reflexi vlastních zklamání a nevíry a boji s nimi, o vnitřní rozpolcenosti stupně psanou historií evropského duchovního historií evropského rozkladu“, psanou stupně být důvodů muselo co taktických z to, na navazuje desetiletí pokračováním, jejím níhoPeroutkova mezi klasicismem o rozdílu úvahy dávné aktualizuje své Peroutka také Tehdy v 50. utlumeno. letech typem); (romantickým a romantismem (klasickým typem) a nemužnost, neuměřenost nestálost, je přirozeností jejichž zna ve je druhá i celá polovina 20. století že 20. let, v roce tak počátku na 1973 konstatuje, chaosu kritizování“. a romantick[ého] nálad[y] typů, romantických „romantick[é] nebývalé převahy mení 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 že nemůže na lidi doma klást žádné požadavky a nemůže je k ničemu pohnout k ničemu je nemůže a požadavky žádné klást lidi doma na nemůže že o to, nejpodstatnější, za co považuje co o to, nezájmu pouhým cizincem, vystaven je je izolován, je svobody. o téma vlastnějej odtrhlo od domova: nosti v úděl, pro v nedohlednu, je vnímání důvodem vlastní konec pozice být jehož může takovéto ze 60. deníky soukromé Peroutkovy hovoří hlasem Tímto a nevíru všeho snažení. rezignaci smysl ve a 70. let. hlas, přístupům. Tento zdůvodněným rozumově ratiu, převážit dává jenž postojem, volním beznaděj exilu exilu kultury: neštěstí české (obojího vněj obrátit dokáže odpovědnosti, mužné hlas zveřejněný z elementu deaktivizačního aktivizační,šího i vnitřního) v element sám setrvalého učinit ze neštěstí budouc připravuje postavení, cítí svého kdo tragiku ten, „jen quo: statu akceptace rezignované opak oním způsobem“. – tímnost nebo v jeho publicistice zře témat podíl od 60. let, jsou kdy literárních ale zároveň sebehodnocení; blémy a vůbec literatury kulturního viděním a intelektuálního západní i jeho stavu zesilovány slábne, telně na jiné) (mimo které proměny, Tyto ovzduší v prudce společnostech. západních proměňujících se zaměřo přijmout nemohl a často s komunismem, zápasu nutnosti na Peroutka rušovaly konsensus společnosti. západní stav na kritickýval pohled v pozdním absentovala, naléhavostí svou projevy textech routkových zaměřené díle takto začínají dlouhodobě jen vzdálen již přece k domácí zaměřené situaci, jíž byl Peroutka komentáře zastiňovat liberální rozklad jako Peroutka chápe pozoruje, co To, omezení. jako uvědomoval sám to si patrně a zvířena“, ode dna je vinna je „doba tím, že I literatura podílí se literatura. němž na společnosti, také gen a uměřenost, žargon a prázdný za ziskem honba vládne sexismus,společností korupce reklamy, a vychovávat, vést úlohu svou odmítá Literatura bez rozpaků. opouštěny jsou tlemanství a racionalita být má zapomíná, že národu, vzorem spisovatel nihilismu“. a o výboru „po je svých že který Jestliže 20. a 30. léta. ze napsal, 1939 kritik vedl po celá gardou, v roce ------28 ve Acta 33 Mluví k vám Ferdi přední stráž“, přední . NLN, Praha 1995, s. 79. V době svobody, která V době která svobody, Když v jednom z exilo 27 30 Ferdinand Peroutka. Pozdější ztracená 29 . . V literární publicistice je nový. Ve Ve . V literárnípublicistice nový. je Deníky, dopisy, vzpomínky nesvobody pravé literatury pravé a . Argo, Praha 2003, s. 40. (Zvýraznění M. T.) . Univerzita Palackého, Olomouc 2008, s. 154–155. narušuje spojení spisovatele s vlastí, spisovatele spojení narušuje vytrhuje ze jej 32 svobody . Editions Sokolova, Paris 1952, s. Peroutka, 77. F.: . Mladá fronta, Praha 1993, s. 125. . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto s. 129–130. . Academia, Praha 1995, s. 18. Srov. také Kosatík, P.: byla to nejen výpověď o Havlíčkově oběti pro vlast, o „trpk[é] zkouš[ce], zkouš[ce], vlast, pro „trpk[é] o oběti výpověď nejen Havlíčkově o byla to Tento rozpor, který Peroutku zneklidňoval už těsně po první světové válce, po první válce, už těsně zneklidňoval světové který Peroutku rozpor, Tento . Academia, Praha 1995, s. 23. . Argo, Praha 2005, s. 139–142. 31 25 Projevy k domovu . Paseka, Praha – Litomyšl 2000, s. 136. 26 Úděl svobody Úděl svobody Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl první Budeme pokračovat Budeme Sluší-li se býti realistou 1978) – Peroutka, F.: Peroutka, F. Srov. Haman, A.: Václav Černý a Ferdinand Peroutka o Škvoreckého Zbabělcích. V čem se mýlili? In: Texty ze 70. let jsou přitom oproti těm z 50. let méně persvazivní a více analytické. Peroutka, F.: Srov. např. Peroutka, F.: život (1938 je pro B. velkou zkušeností, vzrušuje ho: je-li to tak, dokáže-li mít intenzivnějšíto možné, že pocit maří života, čas čtením když ji čte, detektivek?“ jak je Viz Peroutka, F.: (B. = Peroutka.) Pouze neveřejně tedy Peroutka otevírá otázku, zda ideovost není překážkou realismujeho podmínkou místo čemuž (k mířily jeho velké eseje z druhé poloviny 20. let). nand Peroutka. Díl druhý Universitas Palackianae Olomucensis. Studia 6 Moravica honezneklidnilo jako Škvoreckého Zbabělci: co je důvodem zneklidnění: je upřímnější a přesnější? než je dospělejšíB., upřímnější v tom, jak vidí realitu – není B. proti němu pouhé dítě ideologie? Škvoreckého kniha Vrátíme-li zpět k situaci exilového kritika, který si takto rozvrhuje skutečnost, která před ním leží, k situaci exilového zpět před kritika, která skutečnost, rozvrhuje kterýVrátíme-li si takto Konečně třetím protikladem je protiklad protiklad je protikladem třetím Konečně Peroutka, F. Zápis v deníkuz roku 1965: „Po mnoho let B. nebyl tak zaujat, nic na něho neudělalo takový dojem, a tak Peroutka, F.: 31 32 33 29 30 27 28 25 26 vztahu k domovu je bezmocný, nemůže téměř nic, nemůže ovlivnit, co se doma děje, uvědomuje si, ovlivnit, uvědomuje nic, nemůže děje, doma se co téměř nemůže vztahu k domovu bezmocný, je routkova myšlení v exilových letech. Exil je neštěstí, zbavuje „milosrdenství domova“ a vystavuje stu a vystavuje „milosrdenství v exilových Exil domova“ myšlení letech. zbavuje neštěstí, je routkova cizích na větrům,deným vanou planinách, jež společenství, s nímž „ je Exulant daleko, sdílí je jazyk, i témata. myšlení vých textů věnovaných osobnosti Karla Havlíčka napsal: „Malá povaha se uhne, ale velká povaha svůj ale velká povaha uhne, se povaha napsal: „Malá Karla osobnosti Havlíčka vých textů věnovaných nutný,“ za považuje osud výpověď o vlastním paralelně především a snad ale také připravili mu lidé vlastníhokterou národa“, Pe středu směřuje do samého věta Tato 20. století. ve demokratů českých o osudu osudu, potažmo uvidíme, že se cítí především obětí této skutečnosti, obětí osudu. Vržena do exilu doma v cizině nebo Vržena osudu. obětí skutečnosti, této obětí uvidíme, cítíse že především neštěstí. znovu vystavena znovu poražena, generace jeho podleje Peroutky a 30. letech, ba co muselo být kritikem voláno k (mužné) kázni, osobnostní poznání a tvoření, jeho jeho a tvoření, poznání kázni, osobnostní býta 30. letech, muselo co k (mužné) kritikem ba voláno sedmdesátých) znovu v letech pak (a být letech musí vzhledem účelům, v 50. k externím autonomie conditio sine qua non a připomínáno jako obhajováno vyjádřit vlastní poznání skutečnosti, na straně druhé diktatura, která tomuto poznání brání a vnu brání poznání tomuto druhévyjádřit straně diktatura, která na skutečnosti, vlastní poznání mož tvůrcejeho podmínkou svoboda je že ukazuje, se Peroutkovi rámce. cuje tvorbě ideologické 20. ve zdůrazňovat v jiné akcentu situaci: třeba nebylo co o přesun Jde nosti přijmout odpovědnost. a byl nakloněn spíš je vydat plamenům než hájit jejich právo na existenci. na právo jejich než hájit a byl spíš plamenům nakloněn vydat je pevná, vyžadovat bylo přednější ale přece samozřejmá, zemí při do sousedních sice nebyla pohledu vyjádření, svobodu na tím spíš, podle pokud kritika tvůrce právo než jeho odpovědnost zneucťovalo lidský V exilu život. svoboda tvorby jako svoboda je jinak: straně jedné na již problém stojí 50. let 30. letech, kdy výrazně dominoval politickým komentářům, nijak neintervenoval do oblasti litera do oblasti výrazně politickým neintervenoval nijak kdy dominoval komentářům, 30. letech, svobody přebytkem až snad bylo Peroutkovi Célinovy, například romány vycházet mohly že tury; to, tem a vedl na jedné straně k zveřejněným námitkám k tomu typu tvorby, která nechce vychovávat, vychovávat, nechce která k zveřejněným typu straně jedné na a vedl k tomu námitkám tem tvorby, tohoto intenzivně velmi životnost jak vnímal ukazuje, druhé k neveřejnéna sebereflexi, která straně díla. uměleckého obětovala celý svůj celý život. obětovala debu Škvoreckého nad znovu mu vystoupilzřetelně letech, 30. ve který silnějej Célina u znepokojil 226 M. Tichý: Peroutkova kritická tristia - - - 53 229 Acta Acta Sluší-lise . Paseka, Praha – Litomyšl 2000. – Litomyšl Praha . Paseka, , 57, 11. 1. 1917, č. 9. , 57, 11. 1. 1917, č. Univerzita Palackého, Olomouc 2008. Palackého, Univerzita . Argo, Praha 2005. Praha . Argo, . Argo, Praha 2003. Praha . Argo, . Argo, Praha 2006. Praha . Argo, Argo, Praha 2006, s. 202. , 3, 16. 2. 1947, č. 40. , 3, 16. 2. 1947, č. Národní listy Národní . F. Borový, Praha 1939. Praha Borový, . F. jak řečeno, již od 20. let; v letech 70. je ovšem schopen proti již od 20. let; proti v letech schopen ovšem je 70. řečeno, jak . NLN, Praha 1995. Praha . NLN, . F. Borový,. F. Praha s. 1939, 7. 52 . Mladá fronta, Praha 1993. Praha fronta, . Mladá Svobodné noviny , 1, 1946–1947. . Sixty-Eight Publishers, Toronto1984. . Sixty-Eight Publishers, Toronto1984. Dnešek . Torst, Praha 2000. Praha . Torst, . Torst, Praha 2002. Praha . Torst, . F. Borový, Praha 1932. Praha Borový, . F. Osobnost, zlozvyky a chaos Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl třetí. Mladá fronta, Praha 1993, s. 149. Ano a ne pokračovat Budeme vzpomínky dopisy, Deníky, první Díl Peroutka. Ferdinand k vám Mluví druhý Díl Peroutka. Ferdinand k vám Mluví třetí Díl Peroutka. Ferdinand k vám Mluví a zlozvyky chaos Osobnost, Sluší-li se býti realistou Sluší-li Kritické eseje Kritické Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938–1978) život Pozdější Peroutka. Ferdinand Hlas deníku Hlas 54 Universitas Palackianae Olomucensis. Studia Moravica 6. Moravica Studia Olomucensis. Palackianae Universitas Peroutka, F.: Peroutka, F.: býti realistou. býti Peroutka se hrozí „ducha chaosu“, „ducha hrozí se Peroutka kritickávlastně končí tak, vzýváním éra začala: a jejího jak literatury odpovědnosti Peroutkova K chestertonovskému životnímu patriotismu se přihlásil Peroutka již v roce 1926. Srov. Peroutka, F. Peroutka, F. F. Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, umění? III. k národnímu Cestou F.: Peroutka, F.: Peroutka, hovořit. Jak F.: Peroutka, postihuje. to Koho F.: Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, F.: Peroutka, 52 53 54 němu postavit v zásadě Znovu postavit vrací se minulost. k Havlíčkovi,němu už jen Masarykovi, k první Čapkovi, vidí zde že něco, ale proto, komunismu, proti tím bojoval aby v 50. ne jako proto, republice: letech po povídek V pozoruhodné vánočních to postrádá. Dickensových obhajobě literatura současná co a životního patriotismu; demokratičnosti hlasem nemoderní, jsou jakkoliv tytojmenoval: povídky, člověk by jak odloučittoho, a od od života zcela literaturu „nelze že deklaroval, aby slouží k tomu, mu žít“. chtěl povýtce minulosti, když do současnou se obráceno je letech z exilu v 70. volání vůdcovství. toto Avšak publicistika literární Peroutkova Tedy srozumět. už neumí vůbec Peroutka se a kulturou literaturou mezivá jeho nad konstatována i v exiluse byla vyznačuje a ustrnulostí, jež právem neměnností jistou strategiemi, se proměňujícími provázena stálost názorová tato je kritickou Alelečnou etapou. zároveň pro desetiletích na a rovněž poúnorových třech ve literatury české situaci měnící se na jimiž reaguje čtvrtstoletí poslední v níž společnosti, strávit americké nucen zejména západní, bylměny Peroutka života. svého Literatura J.: Cieslar, P.: Fidelius, mýlili? se V čem In: Zbabělcích. o Škvoreckého Peroutka a Ferdinand Černý A.:Haman, Václav Kosatík, P.: ------V samém 49 48 Zde literatura nejen pod nejen Zde literatura 46 . Argo, Praha 2006, s. 280–281. . Argo, Praha 2006, s. 291. (což je v příkrém rozporu s Peroutkovým ideálem spisova ideálem s Peroutkovým příkrémv rozporu je (což 47 . NLN, Praha 1995, s. 79. , kde vše bylo ještě téměř nevinné, dobrodiní ideologie. Ideologie Ideologie ideologie. nevinné, dobrodiní téměř vše bylo, kde ještě , duchu času, který proměňuje svět v místo, kde jsou destruovány v místo, svět času, který, duchu destruovány jsou proměňuje kde . Sixty-Eight Publishers, 1984, Toronto s. 109. je pokusem racionálně pořádat svět, je stavbou hodnotových soustav soustav hodnotových svět, stavbou je pořádat racionálně pokusem je 50 Zbabělci . Academia, Praha 1995, s. 123. Zeitgeistu Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl třetí Úděl svobody Deníky, dopisy, vzpomínky Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Díl třetí Budeme pokračovat Budeme se děsí čím dál víc takové neideologičnosti či protiideologičnosti, jež je pouze destrukcíhod pouze je či jež neideologičnosti čím protiideologičnosti, víc děsí dál se takové 51 Peroutka, F. Peroutka, F.: Srov. Peroutka, F.: Peroutka, F.: 10. prosince 1977 vysílala Svobodná Evropa poslední Peroutkův talk; Peroutka v něm reagoval na na reagoval v něm talk; Peroutka Peroutkův poslední Evropa 1977 vysílala10. prosince Svobodná Je to krutý paradox, v nějž ústí pozdní Peroutkovo kritické dílo: zatímco v komunistickém režimu režimu kritické dílo: v komunistickém zatímco krutý Peroutkovo to ústí pozdní v nějž paradox, Je Svou pozdní literární publicistiku realizuje Ferdinand Peroutka do značné míry do značné osamělý jako Peroutka Ferdinand publicistiku realizuje literární pozdní Svou Tamtéž, s. 126. Peroutka, F.: 49 50 51 46 47 48 notových soustav a řádu. Taková protiideologičnost se mu tedy zdá horší než nepřátelská ideologie, ideologie, horší než nepřátelská zdá tedy mu se protiideologičnost Taková a řádu. soustav notových to Je existovat. a hodnot nemůže bez řádu společnost že s ní se tom, na ani protože srozumět nedá a temné. cíl, nemá vyšší co „tupé“ nemá účel: jen smysl, nedává co něco, je Peroutkovi dílem rozumu, Peroutkovi je ideo „dítě identifikujícíjako sebe sám společenství. lidského udržují jež Peroutka, A řád a hierarchií, logie“, zábrany. To, co má být podle Peroutky ovládnuto a překryto postupně zde se diskursem, ovládnuto racionálním být má co podle Peroutky To, zábrany. po silám staví těmto Proti od 60. let. literatura západní Peroutkovi už ukazovala To vlády. ujímá samo nad v zamyšlení jako dobně výstražné znamení doby, jíž se musel na rozdíl od Čapka dožít. Vpád absolutních nihilistů, absolutních žijí kteří Vpád dožít. od Čapka rozdíl na jíž musel se doby, znamení výstražné vítězství spodin jako šokuje temných Peroutku domova z ničení do Čapkova ničení, radostí pro jen v projevu, jimž již nic nebrání lidské duše, v cestě jimž již nestojí rozumové ostych a žádné žádný je horší než každý politický boj. V politice je aspoň přítel a nepřítel a každý za něco bojují. Zde za něco však se a každý a nepřítel aspoň přítel je V politice boj. politický horší je než každý bezcílného a nenasytitelného lidé mohli podniknout.“ vším, by co tupého, dostavilo cosi času, příklad ducha zhoubného působení varovný publicistického díla stojí tak Peroutkova závěru hodnot, natož přinášet pro ně oběti. Svobodný svět a jeho kultura jako by přestaly být pro Peroutku být Peroutku pro přestaly by jako kultura a jeho svět ně oběti. Svobodný pro přinášet hodnot, natož alternativou. bezespornou epilog Karlu ke „Toto to Čapkovi“: vile ve „jakýsi vandalů v tom Karla řádění Spatřil o Čapka. zprávu západní svět svobody Peroutku silně znepokojuje, znepokojuje jej tím, jak se vzdává agresi komuni agresi vzdává tím, se jej jak znepokojuje silně znepokojuje, Peroutku svobody svět západní nichž západní na odhodlaněji hodnoty, schopen není tím, střežit jej že zneklidňuje Vietnamu, ve smu těchto s tojiž není společnost vůbecse závaznosti na shodnout tato že ba stojí, společnost liberální stické normalizování literatury na počátku 70. let ztrácí veškeré zábrany, tam byly přirozený ostych byly přirozený tam zábrany, veškeré ztrácí 70. let počátku na literatury normalizování stické sexismu a nihilismu. náporem V 50. proti tvůrce překonány stála už dávno a vnitřní letech zábrany však tento V 70. letech svobody. světa alternativa zřetelná Československem panství nad stalinskému korumpuje spisovatele vláda, v demokraciíchkorumpuje spisovatele korumpuje re společnosti rysů nabývajících davové vkusu podbízejí se egalizovanému tam a vkusu vlády, podbízejí diktatuře spisovatelé se klama, tady být komuni nesmějí jimi být tady a tam vůdci nechtějí, spisovatelé národa a vládě peněz, tady davu léhá různým módám, ale v rukou některých spisovatelů se stává prostým jejž podnikem, výdělečným stává se různým v rukouale léhá některých spisovatelů módám, vkusu živínivelizovanému podbízení se niž není“. stylem jejímž nad „korupce, je připodobňuje reklamě, literatura se zde tele), všechny hodnotové hierarchie, které udržovaly společnost zdravou, kde místo demokracie (jež demokracie místo byla kde zdravou, společnost udržovaly které hierarchie, hodnotové všechny nastupuje „davová společnost“ kvalitativní) demokracie jako důsledně myšlena 20. a 30. letech ve a neprozřetelně“. vládnout nedbale nakloněna „je která vláda většiny, jako odpovědnost za její stav – vzdělanci selhávají. –, ji necítí a nenesou, stav za její odpovědnost všemocnému boj proti Opakuje se to, co plnilo úvahy Peroutkovy, ale také třeba Kodíčkovy ve 30. letech: mínění, že je nebez je mínění, že 30. letech: Kodíčkovy ve třeba také ale Peroutkovy, plnilo co úvahy to, se Opakuje cítit a nést mají ti, především kteří pud sebezáchovy, ztrácí společnost rozumu, hlas potlačován pečně 228 230 Peroutka, F.: Problém F. X. Šalda. Přítomnost, 6, 1929. Peroutka, F.: Projevy k domovu. Editions Sokolova, Paris 1952. Peroutka, F.: Úděl svobody. Academia, Praha 1995. Přibáň, M.: Prvních dvacet let. Host, Brno 2008. Tichý, M.: Román jako „metafyzický zločin“: Ferdinanda Peroutky etika a estetika. In: Eurolingua & Eurolitteraria 2009. Technická univerzita v Liberci, Liberec 2009. Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury v západním kontextu Karolina Slamová Úvod – tvorba kánonu, historie Tento referát se bude zabývat chápáním českého literárního kánonu v anglicky mluvících zemích, který vytvářel reprezentativní obraz české literatury pro potřeby zahraničních bohemistů i širší čte- nářské veřejnosti. Při zkoumání této otázky bude v popředí zájmu osobnost Igora Hájka, jenž ve zmíněném procesu sehrál významnou roli, neboť se v posrpnovém exilu prosadil jako respektovaný literární historik a kritik, a proto byl požádán o spolupráci na několika zahraničních literárních slov- nících. Martin Pilař ve svém příspěvku Česká literatura z pohledu slovníkových příruček užívaných v anglicky mluvícím světě, který pronesl na III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky v Praze v roce 2005, vymezuje tři fáze zpřístupňování stěžejních hodnot české literatury anglicky mluvící čtenářské obci. Jako první období uvádí čtyřicátá léta, kdy se prezentace českého literárního kánonu v zahraničí ujal René Wellek a učinil tak v duchu tradice zavedené F. X. Šaldou a Arne Novákem. Wellek do zahra- ničí přenesl petrifikovanou podobu českého pohledu na základní hodnoty národní literatury a nebral v úvahu odlišný kulturní kontext, do něhož daný kánon vstupoval. To vyvolalo potřebu přesněji stanovené metodologie, jež začala být užívána od počátku sedmde- sátých let. V souvislosti s druhou fází vývoje zahrnující sedmdesátá a osmdesátá léta byli kanoničtí autoři vybíráni podle kritického ohlasu, jejich významu v domácím kontextu a podle dostupnosti jejich textů v anglickém překladu. Pro srovnání můžeme uvést postřeh Aleše Hamana, který nasti- ňuje situaci, jež tomuto vývoji předcházela a podmínila jej. V šedesátých letech, v duchu reakce na „zřícení hodnot“ v padesátých letech, jež s sebou přinesla pouhý „mechanismus plnění úloh“, dochá- zelo v české literární vědě k akcentování antropologického základu umělecké tvorby: „Vždycky něco zbývá, čím člověk poměry své doby přesahuje. A to je právě půda, z níž vyrůstá umění, výraz tvořivého sebepoznání člověka polidšťujícího skutečnost.“1 To vedlo podle Hamana k celkové změně postoje vůči normám, jež zakládaly český literární kánon, a ten byl narušován tím, jak nabývaly na důležitosti otázky, jež přesahovaly hranice ideologie. Jak Haman dále uvádí, významnou roli v tomto vznikajícím „[…] napětí mezi oficiálním kánonem děl, která odpovídala ideovým požadavkům, a mezi díly, jež byla přijímána jako reprezentativní umělecké hodnoty […]“2 sehrálo také nucené rozštěpení české literatury na tři proudy: oficiálně vydávaný, exilový a samizdatový. V českém kontextu šlo především o přehodnocení norem v padesátých letech, které ovšem v západním světě nebyly brány vážně. Na Zá- padě však bylo třeba přehodnotit kánon, který přetrvával z doby první republiky, a tuto revizi výrazně podpořila česká posrpnová emigrace. Třetí vývojová fáze, kterou Martin Pilař charakterizuje jako „narušování petrifikované podoby ká- nonu vytvořeného v 70. a 80. letech,“ 3 je datovaná od počátku 90. let do počátku 2. milénia. Tento 1 Haman, A.: Kontexty a konfrontace. Arsci, Praha 2010, s. 25. 2 Tamtéž, s. 25. 3 Fedrová, S. (ed.): Otázky českého kánonu. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2006, s. 73. K. Slamová: Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury v západním kontextu ------Mo 233 Oblé (University (University A Handbook of Host do domu Host Kulturnítvorba (Českosloven 38. (Carlos Baker), Baker), (Carlos , 1998, 2006, s. Konfrontace (Voskovec a Werich), René a Werich), (Voskovec A Literary Satellite A Literary 11 (Hora), Rudolf (Hos Sturm (Hora), 10 New York Times Times York New (Melantrich, Praha 1939), René Praha (Melantrich, (Svoboda, Praha 1948), Ladislav 1948), Ladislav Praha (Svoboda, (Československý spisovatel, Praha Praha spisovatel, (Československý , 1996. Kritické glosy Kritické (Ivan Skála), Skála), (Ivan , 2000. (Orbis, Praha 1950) a další, z periodik Praha (Orbis, , vydaný v roce 1976 nakladatelstvím Frederick Ungar Ungar Frederick 1976 nakladatelstvím v roce , vydaný Tvorba Nenáviděné řemeslo Nenáviděné Kapitoly z české poetiky z české Kapitoly , 1995. . Ústav pro českou literaturu ČR, AV Praha (Sergej Machonin, Kamil Bednář, Jiří Brabec, Jiří Hájek, Jarmila Jarmila Hájek, Jiří Brabec, Jiří Kamil Machonin, Bednář, (Sergej (Mouton, The Hague 1963), Jiří Hájek:Jiří 1963), Hague The (Mouton, Karel Čapek: On Pursuit of Truth, Tolerance and Trust The Narratives of Capek and Chekhov , 2007. (Holan). (Svoboda, Praha 1950), Praha (Svoboda, 12 (Irena Zítková), Zítková), (Irena Plamen (anonymní příspěvky). Z uvedených periodik v heslech Z uvedených se příspěvky). objevují citace (anonymní Spisovatelé ve stínu ve Spisovatelé Modern Slavic Literatures Slavic Modern (Květoslav Chvatík, Bohumil Frýdl, Ivan Klíma, Zdeněk Pešat), Klíma, Chvatík, Zdeněk Pešat), Bohumil Frýdl, Ivan (Květoslav Duše a dílo Duše Universum Otázky českého kánonu českého Otázky Orientace Kundera podle něj tohoto efektu dosahuje intelektuálním akcentem textu, Hrabal origi textu, Hrabal akcentem intelektuálním dosahuje efektu podle něj tohoto Kundera 8 (Československý spisovatel, Praha 1969), Milada Součková: Součková: 1969), Milada Praha spisovatel, (Československý Essays on Czech Literature Literature Czech on Essays (Bezruč, Březina, Čapek, Hašek, Machar, Wolker), Maria Němcová Banerjee (Kundera, Ma Banerjee (Kundera, Němcová Maria Wolker), Čapek, Hašek, (Bezruč, Machar, Březina, 9 Třicet let bojů za českou socialistickou poesii socialistickou za českou let bojů Třicet Med, J. – literární historik a vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČR, AV přednáší českou a svě Fedrová, S. (ed.): Bradbrook B. R. – autor publikací Czech Prose Writing 1940–2005 Writing Czech Prose dern Czech Theatre: Reflector and Conscience of a Nation tovou literaturu na KTF UK. V 80. letech psal doslovy pro samizdatovou edicipředevším Kde domov můj. Zabývá českou spirituálně se zaměřenou poezií a prózou. Autor monografie o Viktoruesejistických Dykovi, portrétů1988, a sbírky Vedle Igora Hájka (autora hesel Czechoslovak Literature, Durych, Havel, Holub, Hrabal, Lustig, Hrabal, Holub, Durych, Havel, Literature, Czechoslovak hesel (autora Hájka Igora Vedle je editor, podílel jako encyklopedickou psanou Hájek příručkou, anglicky Další níž Igor se na statí, úryvky šesti až literárněkritických třemi recenzí, tvořena dobových z jsou hesla Jednotlivá Schubert, Z. – autor P. publikace Burian, J. M. – emeritní profesor v oboru české divadlo na State University of New York, autor publikace of Chicago Press, Chicago 1970), Jiří Opelík: 1970), Jiří Chicago Press, of Chicago X. Šalda: 1969), F. Wellek: Mukařovský: 1972), Jan Praha spisovatel, ský Štoll: Grebe Růžena Černý, Václav Petříček, Miroslav VladimírSuchomel, Kožmín, Milan (Zdeněk Justl, Bohumil Doležal), níčková, Mourková), Kostroun), (Karel Supplement Literary Times 1959–1973. z let a statí recenzí 8 9 10 11 12 totalitou.“ jejichž vytváří vypravěče spontánního v roli postavy, Škvorecký lidské prostoty, zobrazením nálním pozadí. historickém rozsáhlém na je výjimečná je a prezentuje autenticita, jmenovatelem společným podíleli: R. Brad jednotlivých hesel autorů slovníku na B. se v úloze Vaculík) Škvorecký, Klíma, Páral, brook SchubertZ. Peter (Halas), Blackwell Vera Seifert), Nezval, jerová, M. Burian Jarka Vančura), (Olbracht, Heim Michael Jirásek), tovský, Med Jaroslav (Šalda), Wellek slovník dvousvazkový tvoří vzhledemdruhého a součást svazku k užšímu Literature Oddíl Czechoslovak Inc. Co, Publishing zahrnuje literatury) od slovníků světové rozdíl (na národů slovanských literaturu na pouze zaměření Petr Benešová, Božena 41 autorů: zastoupeno zde je literatury okruh autorů. Z české poměrně široký Durych, Jaroslav Drda, Jan Čep, Jan Chod, Čapek Čapek, Matěj Karel Karel Bezruč, Březina, Otokar Vladimír Havel, Hašek, Václav Jaroslav Halas, František Fuks, Dyk, Florian, Ladislav Viktor Miroslav Klíma, Hrubín, Ivan František Holub, Miroslav Hora, Josef Hostovský, Egon Bohumil Hrabal, Holan, Mucha, Jiří Majerová, Marie Machar, Svatopluk Linhartová, Arnošt Lustig, Josef Věra Kundera, Milan Marie Vladimír Olbracht, Páral, Ivan Nezval, Vítězslav Kostka Neumann, Stanislav Nesvatba, Josef Vladislav Ludvík Vaculík, Škvorecký, Seifert, Josef Sova, Antonín Řezáč, Jaroslav Václav Pujmanová, v demo pouze byl jenž možný projektu, k jedinečnému tedy Dochází Wolker. Jiří Weil, Jiří Vančura, existující tři paralelně všechny vrstvy se kdy – oficiální, literatury sami poměrech, české kratických svazku. v jednom a exilová – setkávají zdatová Jungmann: Milan zde zastoupeny: doslovů jsou a slovníkových Z monografií hesel. předmluv, hání Tróje ------. První Rovněž 6 é z WWW: 4 J. M. Dent, Orion 36. 28. : „In defiance of defiance „In : Dostupn ]. 2006, s. 2006, s. 31. 5. 2011 31. [cit. World Literature – 20th century – 20th Literature World Heslo, jehož autorem je B. R. B. je Bradbrook, autorem jehož Heslo, 5 Britské listy, 2010 13. 7. Everyman Companion to EastEuropean Literature. . Ústav pro českou literaturu ČR, AV Praha . Ústav pro českou literaturu ČR, AV Praha The [online]. , s. 242. The Everyman Companion to East European Literature European to East Everyman Companion The 1993 Otázky českého kánonu českého Otázky Otázky českého kánonu českého Otázky Strategie kanonizaceStrategie 7 http://blisty.cz/art/53449.html>. Fedrová, S. (ed.): Papoušek, V.: < Pynsent R. B. – Kanikova S. I. (eds.): Publishing Group, London Fedrová, S. (ed.): Díla dalších autorů (Seifert, Nezval, Halas, Holan, Hašek, Čapek, Vančura, Hrabal, Škvorecký, Škvorecký, Hrabal, Hašek, Čapek, Vančura, Holan, Halas, Díla dalších (Seifert, Nezval, autorů Pokud jde o zařazení Aloise Jiráska mezi autory, kteří figurují kteří tomto v Kleinově slovníku, na si lze mezi autory, AloiseJiráska zařazení o jde Pokud Rozsáhlá pětidílná obci, encyklopedická mluvící zahr anglicky čtenářské publikace byla určena 6 7 4 5 Chvatík charakterizuje jistý společný jmenovatel, vymezující tyto kvality v díle Hrabala, Škvoreckého vymezující Škvoreckého tyto jmenovatel, jistý Hrabala, v díle kvality společný charakterizuje Chvatík stalinskou společnosti české člověka, vnucenému obrazu a Kundery „[…] odpor k okleštěnému jako nách.“ Květoslav úrovně. evropské literaturu pro předpoklady potřebné splňují bezpochyby Kundera) místě připomenout hledisko, o němž se zmiňuje Karen Gamelgaara: „Slouží-li slovník pro potřeby slovník potřeby „Slouží-li pro Gamelgaara: Karen zmiňuje se němž o připomenout hledisko, místě být mimo jiné měla by literatury pro národní publika, do kánonu dané cizojazyčného díla zařazená a ději identitě jeho o příslušném k tomu, národu, z nich informace aby načerpali středkem studenti Parnassism, Symbolism and Decadence, however, he brought a new tone into Czech poetry.“ Czech into tone a new he brought however, Decadence, and Symbolism Parnassism, sociální nerovnost na poukazují revoluční, dobu svou na sbírky, motivované feministicky Macharovy společnosti. tehdejší a bezpráví akcentuje skutečnost, že Macharovy pesimisticky laděné satirické verše se výrazně se lišily verše satirické dobového od laděné pesimisticky Macharovy že skutečnost, akcentuje Vrchlického. či Jaroslava Čecha pojatým, stylem emocionálně zdobným Svatopluka nastaveného úzu dílo, slovníkové jiné uvádí Jak nové metafory, slovník a že díky těmto kvalitám vykazuje schopnost zásadně měnit pohled společen pohled vykazuje měnit zásadně schopnost kvalitám slovník díky těmto a že metafory, nové díla šokující, tak výrazně diskusi […], nebo polarizujícíství dobovou vlastního Právě světa. obraz na metafor.“ těchto být mohou nepřijatelná, zdrojem jsou že přesto si z jistých důvodů, jež lze jasně definovat, zaslouží pozornost tvůrců kánonu. Proto lze v Kle lze zasloužíProto tvůrců pozornost si z jistých definovat, kánonu. jasně lze důvodů, jež přesto mů V případě Machara Macharovi. Svatopluku či Josefu o Aloisi hesla slovníku Jiráskovi najít inově Vladimíra který charakteristiku o indikátoru, hovoří Papouška, uvést oprav jenž srovnání pro žeme dílo radikálně jisté obsahuje že podle jímž je něj „[…] skutečnost, pozici v kánonu, k jeho autora ňuje českých autorů zastoupených ve slovníku kritérií: ve vymezených bylo jasně vybráno ohlasu základě na zastoupených autorů českých děl. Současně překladu kánon existence a anglického měřítku, významu národní v mezinárodním pro si v průběhu ne všichniautoři ačkoli že veřejnosti, široké udrželibylo pozornost času zohledněno, (1993) byl Steven Serafin. Serafin. (1993) byl Steven šest Dvacet a studentů. vědců vyhraněnou literárních skupinu i úzce tak veřejnost, širokou nující jak editorská a autorská spolupráce na rozsáhlé slovníkové příručce slovníkové rozsáhlé na spolupráce a autorská editorská Ungar Frederick nakladatelstvím v New byly hesly vydány Yorku čtyři řazenými abecedně s svazky a posledního dílu pátého Kleina. Redaktorem Leonarda 1971–1984 v redakci v letech Co. Publishing Anglicky psané slovníkové příručky slovníkové psané Anglicky druhé vstoupil prvním do kontextu a jeho poli byla vývojové etapy Hájek tomto počinem na Igor pili do ní noví autoři, jejichž texty mají mezinárodní ohlas. Květoslav Chvatík danou změnu perspek změnu danou Chvatík Květoslav pili ohlas. do ní noví texty jejichž autoři, mají mezinárodní svobodnou v rámci na je člověka jako na že tivy nazíráno podmínek nových skutečností, se spojuje a utrpení omylů […]“. za cenu často „[…] světě, ve místo si své najít snaží se bytost, která vývoj byl nevyhnutelný už jen s ohledem na skutečnost, že pád totality nastolil v české literatuře zcela zcela literatuře v české nastolil totality pád že skutečnost, na vývoj s ohledem jen už byl nevyhnutelný a vstou národa“ „svědomí roli dále do tří dělit nesehrávala proudů, přestala se Literatura jiné poměry. 232 K. Slamová: Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury v západním kontextu ------235 23 Ta podle Ta 22 . Ten se zásadně zásadně se . Ten Vzhledem k tomu, Vzhledem 20 Své názory staví na přesvědčení přesvědčení názory na staví Své 19 Kánon západní literatury západní Kánon Velká a originální díla jsou tedy založena na předchozí předchozí na založena a originální díla tedy jsou Velká . Prostor, Praha 2000, s. 40. naproti tomu obsahuje informace o autorech genderové literatury literatury genderové o autorech informace obsahuje tomu naproti . Ivo Železný, Praha 1998, s. 215. 24 21 Kánon západní literaturyKánon západní Umění překladu Umění , s. 41. , s. 20. , s. 22. , s. 48. Levý, J.: Tento názor podporuje rovněž Jiří Levý, když hovoří o překladech jako o faktoru, který jako za má když o překladech hovoří Levý, podporuje Jiří rovněž názor Tento Tamtéž Tamtéž Tamtéž Tamtéž Contemporary World Writers World Contemporary vzájemného vyjadřujeovlivňování autorů důležitosti stanoviskoohledně Harold také Podobné Bloom, H.: kajících děl, jež se stávají kandidáty na zařazení do kánonu, s fenoménem „úzkosti z vlivu“. „úzkosti do kánonu, s fenoménem kandidáty zařazení na kajících stávají se děl, jež současně Blooma Podle realitu. na k originálním pohledům síla,něj funguje hnací provokuje jež jako Na posiluje.“ autora ale kanonického „[…] mrzačí talenty, jenž slabší selektivní faktor, jako působí pře metodu uplatňovanou úspěšně charakterizuje a Faulknera Fitzgeralda příkladu Hemingwaye, proměnili předchůdce „[…] své vlivu: současně, jímání autorů u různých inspiraci hledali tím, že v hybridní, bytosti.“ imaginární a tudíž zčásti […]“ a vytváří já pro ucho pro prostor předpoklady „[…] uvolňuje jejíž vstřebávání tradici, literární sklání se ironie emersonovská originální, nejsou ale tato z nových „Originály látky pení perspektiv. vynálezce že ví, spočívajícím v tom, si vypůjčovat.“ jak pragmatismem emersonovským před impulsů, nových zprostředkováním literatur mnohotvárnost jednotlivých národních větší následek společném na založen není moderních literatur rozvíjejí perspektivu.jež domácí „Universalismus nýbrž rozvinutí výměně mezi na na jednotlivými komunikace statku, kulturním statků, kulturních oblastmi.“ kulturními 19 20 21 22 23 24 Bloomem, autorem obsáhlé a světově uznávané publikace uznávané a světově obsáhlé autorem Bloomem, výlučným že názor, za cíl si kladou kánonu, jež zastává a otevírání soudobým trendům, proti staví jedné na Přestože kvalitu. být měl by autorů estetickou hodnoticímna důkaz kanonických kritériem argumenty ideologické odmítá zcela nevyhnutelné, v kánonu jsou změny připouští, určité že straně vytýkán je kánonu,jemuž západního odpůrců „elitářský“ přístup. nečíst vůbec. Vní jako totéž soudu po mém je ideologie službě ve „Číst o prvořadé literatury: roli snášet.“ samé k sobě hovořit síly jak sebe naučí, a jak nás samým estetické mání tedy považuje funkci ryze staví na literatury Bloom individuálním Harold že dialogu s vlastním „já“, kánon podle s literaturou individuální za čistě něj v žádném literární nelze obcování záležitost, pří individualistické Své stanovisko podporuje výrokem: spásy“. společenské „program na pokládat padě nýbrž společenské, nejsou které energií, označením či obrazným […] tropem je autorita „Estetická bytostně osamělé.“ V předmluvě argu jako je Césaire). (Aimé literatury etnické či o představitelích Brossard) (Nicole „se potřebu nesou s sebou světa v uspořádání změny že přístup skutečnost, zmíněna tento pro ment souvislosti klíčová zmíněna je V této míst, byla jež dříve přehlížena.“ a kulturou s literaturou se známit ne mluvícím byla, v anglicky překladatelů míry úloha Zatímco a do jisté světě je, překladu. stále role v kultuře nebývalý pokrok a osvícenství znamenaly jež epochách, renesance v době – tedy doceněna, Autorka prostřednictvím překladu. nezbytné se vzájemné právě dělo a myšlení, ovlivňování kultur přináší, s sebou jenž bez nezbytného tvrdí,předmluvy revitalizačního procesu, „[…] bez překladu, že nut autorů, jehož kontakt o vzájemný zde Jde přežít.“ světě v dnešním systém literární žádný nemůže vlivů vzájemných souhlasit,než že bezpočet nelze a vystopovat lze potvrzuje nost v literatuře fakt, že v úvahu o tvůrčí vezmeme-li rozplynou, Haralda pochybnosti se slova mocipřekladu „[…] jakékoli transfúzi, krevní v jiném jež ke vlévá překlad textu nový kontextu život.“ přirovnávající de Campose vzni originalitunově ztotožňuje shodu. Bloom názorovou vysledovat tedy bodě lze – v tomto Bloom ------13 Con , 1993. Julius Zeyer: , 1988. Editor (Ivan Klíma). Klíma). (Ivan 17 The Everyman Compa Everyman The Czech Plays , 1990, The Silenced Theatre: Czech Pla , 1984. Understanding Soviet Politics Through , 1981, , 1981, 18 New Plays: Czechoslovakia Plays: New , 1992. (heslo Milan Kundera) se Hájek autorsky podílel na autorsky Hájek se (heslo Kundera) Milan (Ludvík Vaculík), Michael L. Quinn Michael (Ludvík Vaculík), 14 16 Modern Slovak Prose-Fiction Since 1945 , jejímiž editory byli James Vinson a Daniel Kirkpatrick, Igor Kirkpatrick, Igor a Daniel Vinson , jejímiž editory byli James . Prostor, Praha 2000, s. 40. , 1989, , 1989, , 1992. Conceptions of Enemy: Three Essays on Czech nad Slovak Literature zásluhou nakladatelství St James Press v Detroitu, v Londýně v Detroitu, Washing a ve Press James St zásluhou nakladatelství , 1979. Editorka publikace , 1973, MilanKundera: VoiceA from Central Europe Kánon západní literaturyKánon západní Decadence and Innovation Decadence and , 1984. (Milan Kundera), Robert P. Pynsent Robert P. Kundera), (Milan 15 Porter, Robert – asistent na Katedře rusistiky na University of Bristol, později profesor na University of Glas Bloom, H.: Day, BarbaraDay, – ředitelka nadace Jan Hus Educational Foundation. Editorka publikace Pynsent, Robert B. – profesor české a slovenské literatury, University of London. Autor publikací Quinn, Michael L. – docent v oboru dramatických umění, University of Washington, Seattle. Autor publikace publikací nion to East European Literature The Semiotic Stage: Prague School of Theater Theory germanistiky na University of British Comubia, Vancouver. Autorka publikace ywrights Without a Stage gow. Autor publikací Literature ThePath to Decadence Jak je nastíněno v poměrně nastíněno je Jak slovník kladlsi cílza výběruprostřednictvím předmluvě, rozsáhlé Po roce 1989 se Igor Hájek účastnil na druhém, upraveném a rozšířeném vydání výše vydání zmíněné a rozšířeném účastnil druhém, na upraveném Hájek Igor 1989 se roce Po V roce 1984 vydalo nakladatelství St. Martin‘s Press v Londýně Press V roce příručku slovníkovou s názvem Martin‘s St. 1984 vydalo nakladatelství Už jen z nastíněného výběru publikací je patrné, že slovníková hesla nabízejí široké spektrum ná široké z nastíněného výběru nabízejí jen hesla slovníková že publikacíUž patrné, je Goetz-Stankiewicz, Marketa – profesorka komparativní literatury a v době vydání slovníku vedoucí Katedry 17 18 16 14 15 13 autorů postihnout změny směřující k multikulturní výměně. Akcent na prosazení literatur, jež byly jež směřující postihnoutautorů k multikulturní změny literatur, prosazení na výměně. Akcent s Haroldem polemiku určitou jako chápat lze okrajové, z hlediska jako chápany kánonu světového přes estetickou sílu, což je v první řadě amalgám spojující dokonalé zvládnutí obrazného jazyka, sílu, v první je zvládnutí což spojující obrazného ori dokonalé estetickou přes amalgám řadě bohatství.“ a jazykového vědění postřehu, ginalitu, ostrost Porovnáme-li tvorbu vybraných spisovatelů, jež lze pokládat za představitele kánonu české literatury literatury kánonu české za představitele pokládat lze jež spisovatelů, tvorbu vybraných Porovnáme-li i z hlediska tvrdit, můžeme obstojí Hájek, spoluvytvářeljej že svět, jak západní Igor pro vysokého pouze cesta kánonu vede „Do Bloom: Harold kánon stanovuje měřítka, západní pro jež estetického splnili: Václav Havel, Miroslav Holub, Bohumil Hrabal, Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Kundera, Milan Ivan Bohumil Hrabal, Holub, Miroslav Havel, splnili: Václav Bo Holub, (Miroslav Hájek Autory Igor jsou a Ludvík jednotlivých hesel Vaculík. Škvorecký Josef Barbara Havel), Goetz-Stankiewicz Marketa (Václav Škvorecký), Arnošt Lustig, Josef humil Hrabal, Day temporary World Writers Writers World temporary tonu Z C. druhé poloviny D. o autorech údaje jsou obsahem jejichž počtu 340 hesel, celkového z více Kritéria výběru autorům. českým vyhrazeno století hesel osm světa, je než 60 zemí dvacátého heslech Miroslav Holub, Bohumil Hrabal a Josef Škvorecký. Škvorecký. a Josef Bohumil Hrabal Holub, Miroslav heslech Kniha vyšla v roce Chevalierová. 1993 pod názvem bylaTracy redaktorkou jehož publikace, žovat za nejstručnější podobu kánonu české literatury v anglosaském světě – Igor Hájek se zřejmě zřejmě se Hájek – Igor světě v anglosaském literatury za nejstručnější kánonu české podobu žovat Stankiewicz Goetz dalšími autory hesel: s dvěma Marketou Spolu tvorbě na účastnil hesláře. prací a Robertem Porterem Havel) (heslo Václav Contemporary Foreign Language Writers Language Foreign Contemporary (Václav autorů výběrem pět byl prošlo a autory literatury přizván Z české hesel. mezi poradce Hájek okruh jejichž pova lze Holub), Miroslav Bohumil Hrabal, Škvorecký, Josef Kundera, Milan Havel, v zemi, jejíž kontakty se západním kulturním kontextem byly po roce 1968 opět silně narušeny. Do silně 1968 opět narušeny. byly po roce kontextem kulturním v zemi, západním se jejíž kontakty vědců literárních zahraničních s hodnocením příručce slovníkové konfrontován v této je pohled mácí exilovýcha českých kritiků, názory mohli své vyjadřovat. svobodně kteří Škvoreckém jsou vedle sebe postaveny pozitivní recenze i negativní hodnocení – viz dále). Poskytují Poskytují – viz hodnocení i negativní dále). pozitivní recenze postaveny sebe vedle jsou Škvoreckém vzniku v době mělo což ideologickým názorům, slov rozdílným prostor různé a dávají úhly pohledu klima o literárněvědné jde pokud čtenářů, níku zvlášť západních význam velký informovanost pro zorů a v některých případech jsou volena tak, aby měla konfrontační ráz (například v hesle o Josefu (například ráz zorů a v některých tak, konfrontační měla volena jsou aby případech 234 K. Slamová: Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury v západním kontextu - - - - - 237 Nakla 27 2006. Slovník zakázaných autorů autorů zakázaných Slovník . . Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991. Praha nakladatelství, pedagogické . Státní Bibliografie literatury Bibliografie . Státní pedagogické nakladatelství, Praha s. 1991, 504. . Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha AV literaturu českou pro . Ústav . Prostor, Praha 2000. Praha . Prostor, . Arsci, Praha 2010. . Arsci, Praha která poskytla potřebná fakta o české literatuře vydané v zahraničí. vydané literatuře o české fakta poskytla potřebná která 26 Slovník zakázaných autorů Slovník zakázaných autorů zakázaných Slovník . ÚČJ, Praha 2006. Praha . ÚČJ, Otázky českého kánonu českého Otázky literárněvědné světové z III. kongresu příspěvků Sborník kánonu. českého Otázky sv. 1 , Kontexty a konfrontace Kontexty . Kolektiv autorů (Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Petr Kabeš, Igor Hájek) přepraco Hájek) (Jiří Kabeš, autorů . Kolektiv Igor Gruša, Lopatka, Jiří Petr Jan Brabec, Kánon západní literatury západní Kánon bohemistiky Brabec, J. a kol. (eds.): Autoři v úvoduAutoři slovník vznikal, jakých za výjimečné okolnosti, připomínají čímžnestandardní a Publishers publikaci pro posloužilo slovníku základ v 68 jako Petlice druhéZmíněné v edici vydání z reedice polistopadová jeho později let o devět Slovníku roku vydání navázala torontské Na kánonu v anglofonním tvorbu českého pro Hájka můžeme tedy Igora osobnosti světě Význam Vyšla v roce 1978 v Kolíně nad Rýnem pod názvem zinárodním měřítku, význam pro národní kánon a existence anglického překladu děl. Tento účelně účelně děl. Tento překladu kánon a existence měřítku, anglického významzinárodním národní pro výrazně k tomu, napomohl obzor zúžený v něm se aby spisovatelů o díla zájemci českých západní za skutečné považovat lze které literatury, dílům české těm pozornost a věnovali orientovat mohli lépe hodnoty. a univerzálně platné Literatura (eds.): a kol. J. Brabec, H.: Bloom, (ed.): S. Fedrová, (ed.): S. Fedrová, A.:Haman, 26 27 vysvětlujív informacích.výskyt mezer a při míry byly jisté do jistých nepřesností eliminovány Ty příručky základě 1979 na sesta v roce edici Petlice samizdatové v pražské vydání k druhému přípravě Ludmilou Šeflovou, vené se Ujal Hájek. prvořadou nese Igor němž zásluhu na projekt, rozsáhlý předcházel v roce 1982, které autory žijící české v zahraničí obeslat s žádostíúkolu dotazníky poskytnutí o sloužit měly jež údajů, ne Přestože nepřesností. případných a k eliminaci vydání v pražském hesel či přepracování k doplnění slovník podařilo se podstatně reagovali, žádost a na projevili spolupráci všichni ke ochotu oslovení obsaho vydání Torontské autorů. verzi o fotografie doplnit jej samizdatové původní oproti a rozšířit kritérium výběru základní akcentováno je v němž Škvoreckého, a Josefa Salivarové Zdeny doslov valo vyjít.“ v Československu nemůže zčásti dílo jejichž nebo vcelku všechny, hesel: „[…] zařadit významné význam literatury připomínají, že části české slovníku spočívádatelé jiné v uchování mimo vynuceným přispívá budoucí totiž situací výzkum. politickou pro k prezentaci okolnostem Navzdory celku. a exilovou, jednotného jako oficiální,samizdatovou na násilně rozvětvené literatury, české pod titulem v Praze nakladatelství pedagogické vydalo Státní 1991, kterou 1948– 1980 Alexandr bez fotografií. Heslavšak byla otištěna informace. a biografické bibliografické některé val rejstřík. vypracovali podrobný Dupačovou s Gabrielou společně Zach Závěr čtenářů. horizontu západních k recepčnímu směrem uvažování posunu celkového v kontextu chápat bez přihlédnutí k odlišné z českého prostředí cizojazyčných perspektivě kánonu, přejatého Namísto vymezená v me jasně kritéria: ohlas byla při výběruvnímatelů stanovena do kánonu nového autorů ------Slovník českých českých Slovník Sborník příspěvků . Otázky českého kánonu českého Otázky , který byl, na rozdíl od ostatních titulů , který od ostatních byl, rozdíl na lze spatřovat v interakcimezi jednotlivými spatřovat lze se v této souvislosti snažili vyvarovat redukce, souvislosti v této se redukce, snažili vyvarovat . ÚČJ, Praha 2006, s. 43. Slovníku se značně liší od slovníkových prací, jež byly v té době k dis době lišíbyly od slovníkovýchjež značně v té se prací, když poukazuje na nutnost kontextu, který kontextu, když při nutnost se na kanonizaci poukazuje 25 Contemporary World Writers World Contemporary Pokus o rekonstrukci dějin 1948–1979 dějin o rekonstrukci Pokus Slovníku českých spisovatelů českých Slovníku s podtitulem Moldanová, D.: Chvála nekanonických autorů. In: Fedrová, S. (ed.): z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, sv. 1 Pokud jde o vlastní strukturu hesel, přímo pod jménem je uveden případný pseudonym, datum datum pseudonym, o vlastní jde strukturupřípadný uveden je přímo hesel, jménem pod Pokud Charakter Charakter V souladu s výše uvedenými postřehy lze dospět k názoru, V souladudospět lze význam s výše hlavní že slovníkových příru postřehy uvedenými 25 na díla přeložená do cizích jazyků. Závěrečný oddíl, označený záhlavím „Literatura“, uvádí seznam seznam uvádí „Literatura“, záhlavím oddíl, označený do cizích jazyků. Závěrečný dílana přeložená dvojího po kritéria – podle základě na věcnosti zvolených dílo autora, na daného ohlasů vybraných dobu. danou vhodně aby ilustrovaly a podle toho, jednání něj, stejně jako tituly, které nevyšly v knižní podobě (ty jsou rozlišeny na rukopisy na vydání). a ineditní rozlišeny jsou nevyšly (ty v knižní podobě které tituly, jako stejně něj, oddílrovněž o poskytujedílech přijatých k vydání, informace Bibliografický k jehož realizaci však odkazy rovněž vzhledem Obsahuje k dobovým zničen. byl popřípadě náklad nedošlo, okolnostem a místo narození, případně úmrtí. Následuje stručné žánrové vymezení, textu odlišené stručné od ostatního žánrové úmrtí. případně Následuje narození, a místo činnosti. literární faktům, druhý popisuje rozsah životopisným kurzivou. věnuje První se odstavec tak mimo Československa, na území jak díla publikovaná zařazena jsou „Bibliografie“ záhlavím Pod reaguje“, je pro zachování úplného obrazu a pro lepší pochopení autora brát tuto skutečnost v úvahu. skutečnost tuto brát autora pochopení lepší a pro obrazu úplného zachování pro je reaguje“, činnosti, jež aspektech i o těch zmiňuje osobností u výše se tím, že zmíněných pokouší Slovník o to se tvorby přímou souvislost. literární s procesem nemají zofové, historikové, teologové apod.). Tvůrci apod.). Tvůrci teologové historikové, zofové, Moldanová, Dobrava o níž zmiňuje se klima toto a na klimatu v určitém „vyrůstá osobnost každá že k tomu, vytratit. může autorů Vzhledem autorovi či jeho dílu. Z hlediska žánrového jsou v slovníku zahrnuti básníci, prozaikové, dramatikové, dramatikové, v slovníku jsou zahrnuti prozaikové, básníci, dílu. či jeho žánrového Z hlediska autorovi aj.), memoáry, faktu, cestopis, literatura fejeton, kritici, dalších žánrůliterární ale i autoři (reportáž, přispěly filo nějakým způsobem k vývoji které osobnosti, jako (překladatelé, literatury stejně české pozici. Neposkytuje literárněhistorický výklad a u jednotlivých autorů uvádí pouze stručné výklad pouze biogra uvádí a u jednotlivých autorů literárněhistorický pozici. Neposkytuje se jež vztahují prameny, k danému literárněkritické a některé na údaje odkaz a bibliografické fické vyjádřen podtitulem: Pokus o rekonstrukci dějin. V předmluvě dějin. o rekonstrukci vy k pracovnívyjádřen Pokus podtitulem: verzi samizdatového autory slovníku vysvětlují, nezařadili do něj oficiálně z roku 1977 autoři proč vydávané. tohoto dání tvůrci diskriminační jako hledisko stejně uplatnili že námitkám, případným předejít Zjevně tím chtěli příruček, vznikaly establishmentu. jež tehdejšího schválením se došlo k deformaci a značnému ochuzení celkového obrazu české literární produkce. Tento obraz obraz Tento produkce. k došlo literární české obrazu celkového ochuzení značnému a deformaci Úkol, odbornouna tak veřejnost. obec, s ohledem širší čtenářskou jak doplnit na bylotudíž potřeba vytyčili, slovníku (Jiří Lopatka) který si tvůrci Kabeš, Jan je samizdatového Gruša, Jiří Petr Brabec, postihnout rozsah neoficiální větve českého písemnictví, tedy literatury samizdatové a exilové. Na a exilové. písemnictví,českého větvesamizdatové neoficiální literatury postihnouttedy rozsah vhodné je bylo místě připomenout, vynuceno dělení zmíněné že 1948, jenž vývojemtomto po roce čímž vývojelistině, ocitlo černé se svobodného na a děl autorů a mnoho literatury konec znamenal zamýšlených pro anglicky mluvící bohemisty a veřejnost, určen především českým čtenářům. Slov čtenářům. českým především mluvící určen anglicky bohemisty veřejnost, pro a zamýšlených v roceník vyšel 68 Publishers v Torontu zásluhou nakladatelství přepracovanou se 1982. Jednalo slovníku, vznik jehož a značně byl potřebou podmíněn verzi doplněnou původního samizdatového Torontský Slovník českých spisovatelů vyčlenit Ze slovníkových podílel, příruček, potřeba je Hájek vzniku jejichž na Igor se spisovatelů kulturami, jejímž předpokladem je dostupnost informací o klíčových představitelích rozmanitých rozmanitých představitelích klíčových o informací dostupnost je předpokladem jejímž kulturami, literatur. národních ček koncipovaných v duchu koncipovaných ček 236 238 Levý, J.: Umění překladu. Ivo Železný, Praha 1998. Pynsent R. B. – Kanikova S. I. (eds.): The Everyman Companion to East European Literature. J. M. Dent, Orion Publishing Group, London 1993. Papoušek, V.: Strategie kanonizace [online]. Britské listy, 13. 7. 2010 [cit. 31. 5. 2011]. Dostupné z WWW: Radek Malý Paul Celan (1920–1970) je autor pokládaný nejen v německé jazykové oblasti za jednoho z nejvý- znamnějších básníků poválečné Evropy. I v českém prostředí je tento autor prostřednictvím překladů znám a uznáván od šedesátých let a neutuchající zájem překladatelů o jeho dílo svědčí i o aktuálním zájmu čtenářském. Celanova nesnadná a nejednoznačná poezie jako by odrážela – mimo jiné – složitý Celanův pů- vod. Paul Celan, rodným jménem Paul Antschel, se narodil v Černovicích, hlavním městě Bukoviny. V tomto regionu, někdejší nejvýchodnější výspě a korunní zemi rakousko-uherské monarchie, vedle sebe po staletí poklidně koexistovalo mnoho různých evropských národů a náboženství. Mezi nimi rovněž početná židovská menšina, jejímž dorozumívacím jazykem byly jidiš a spisovná němčina. V důsledku jedinečných dějinných okolností, srovnatelných a srovnávaných se situací židovského německy mluvícího obyvatelstva meziválečné Prahy, vznikala na území Bukoviny ve dvacátém století unikátní německy psaná literatura – jak po stránce kvantity, tak kvality. Ve dvacátém století se Čer- novice ocitly postupně na území Rakouska-Uherska, Rumunska, Sovětského svazu a Ukrajiny. Celan pocházel z asimilované židovské rodiny a jeho mateřštinou byla spisovná němčina. Paul Celan, jenž během holocaustu přišel o oba rodiče, Černovice opustil roku 1945 a přes Buku- rešť a Vídeň emigroval do Paříže, kde se roku 1949 definitivně usadil. Přesto, že on sám se již narodil na území Rumunska, na rakouském území strávil jen necelý rok a v Německu žít odmítal, zůstala jeho literárním jazykem němčina. Nejčastěji proto bývá – nikoli neprávem – řazen do dějin rakouské lite- ratury. Do svých dějin však Celana i ostatní bukovinské autory řadí i literatura rumunská – se stejnou, ne-li platnější argumentací, jakou čeští literární vědci často řadí Franze Kafku a jiné německy píšící autory z českých zemí do dějin české literatury.1 Kromě již zmíněné a dosti přibližné paralely Černovic a Prahy existují i jiné, nikoli nepodstatné vazby různého druhu, které Celana pojí s českým prostředím. Čechy a Morava a jejich hlavní město Praha představují v Celanově poezii reálnou krajinu, která autorovi posloužila jako utopický obraz „domova“. Sám Celan nikdy v Praze nebyl, přesto zaujímá toto město a českomoravská krajina svérázné místo v jeho tvorbě. Svůj vztah k českým zemím Celan vyjádřil nejvýstižněji v dopise kafkovskému badateli a nakladateli Klausi Wagenbachovi (1930) z 9. 6. 1962: Vězte: také já jsem ‚fixován na Čechy‘, dokonce vícenásobně, u mě to začalo Lubencem a Ústím nad Labem, kde má matka na útěku strávila několik pro mě, v budoucnu se zrodivšího monarchistu a příznivce Kafky, rozhodujících let. (Byla z oněch uprchlíků z řad východních Židů, o nichž deník jistého K. může mnohé vyprávět.) A tak Vás nepřekvapí, že jsem téhož dne resp. odpoledne jako 1 Ostatně dvouletá Celanova bukurešťská epizoda, rumunsky psané texty i skutečnost, že Celanův nejznámější text, báseň Fuga smrti, byl poprvé publikován v překladu do rumunštiny, k takové úvaze poskytují plné právo. Fuga smrti vyšla pod názvem Tangoul Morţii, tedy Tango smrti, v květnu roku 1947 v bukurešťském literárním časopise Contemporanul v překladu Celanova přítele Petre Solomona. Jednalo se o první Celanovu zveřejně- nou báseň a zároveň zde Paul Antschel poprvé vystupuje pod svým pseudonymem vzniklým přesmyknutím písmen svého příjmení v transkripci do rumunštiny (Ancel). R. Malý: Hledání domova u Paula Celana 241 . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 163. Die Gedichte. KommentierteDie Gesamtausgabe 4 Celan, P.: putuje do všech stran, jako řeč, jako stran, do všech putuje ji, zahoď, zahoď ji zase, jako a najdeš oblázek ten úvalu, z Moravského do Prahy, jej nesla myšlenka tvá do života, hroby, na hrob, na dávno všechny jak pryč,je dopisy, jak znovu lucerny, máš, ho tady hledat, musíš jej bílý, malý, je tu leží, za rohem, – v Čechách, u Normandie-Němenu zde a zde a zde, domem, před za domem, praví: bílý, bílý, je Dnes – platí. Laternen, wieder Laternen, er, ist da suchen, ihn du mußt weiß, er, ist klein liegt da er, Ecke, die um Böhmen, – in Normandie-Njemen bei da, da, da, dem Haus, vor Haus, hinterm er sagt: weiß, er, ist weiß – es gilt. Heute Wasser- ein weiß, er, ist Weiß Herzstrahl, ein hindurch, findet strahl Fluß, ein Ufer die Namen, seinen kennst du wie der Name, Tag, voll hängen der Hand: mit ab, ihn tastest du Alba. Ludvíka překladu Kundery:V českém […] země tvá se jmenuje jak a za rokem? za horou se jmenuje, vím, jak Já se jmenuje, tak pohádka, Zimní pohádka, se Letní jmenuje ona, byla to tvé země matky, tříletá ona, je to 4 ------) 2 –! ‘ Suhrkamp, Suhrkamp, Růže Nikoho ( Bohemia ‚ , ten mi nejde z mysli. nejde mi , ten ‘ rána ‚ Die Niemandsrose ze sbírky sbírky ze Paul Celan. Eine Biographie seiner Jugend. . A co té se týče … dobrý Harry Heine zvaný zvaný se týče. A co té … dobrý Heine Harry ‘ Všechno je jinak (Es ist alles anders) alles ist (Es jinak je Všechno 3 ukořistil druhou mapu, mapu Bohemie, za jistými účely i bezúčelnostmi. i bezúčelnostmi. za jistými účely Bohemie, mapu mapu, druhou ukořistil ‘ Zimní pohádky Zimní ‚ Bémák ‚ Překlad RM. Informace převzata z biografické publikace: Chalfen, I.: Frankfurt am Main 1983, s. 30. Chalfen používá méně častý německy názevpsaní Kyjova Gaya; Gaia; navíc běžnější jej označuje je způsob za „německou vesnici“, ve skutečnosti se jedná o město, kterékolem mělo 4 000 v roce 1917 obyvatel. Židovský hřbitov ani někdejší významná židovská čtvrť se v Kyjově nedochovaly. der Mährischen Senke, der Mährischen trug, Prag nach Gedanke den dein Leben, ins Gräber, die auf Grab, aufs längst er fort, wie Briefe, ist wie alle die es heißt wie Sommermärchen, es das heißt es, war das Mutter, deiner Dreijahreland das ists, das Sprache, wie die überallhin, es wandert wirf sie weg, wirf sie weg, wie ihn, sie wieder, du hast dann aus den Kieselstein […] Land es, wie dein heißt Berg,hinterm Jahr? hinterm wie es heißt. weiß, Ich es, so heißt Wintermärchen, das Wie Obou těchto vazeb si byl Celan dobře vědom a Morava i Čechy se tak řadí vedle řady jiných míst jiných vedle řady řadí tak se i Čechy a Morava vědom dobře si byl Celan vazeb Obou těchto Celanův otec Leo Antschel-Teitler (1890–1942), k němuž Celana pojil podstatně chladnější a pro chladnější pojil podstatně Celana (1890–1942), k němuž Leo Antschel-Teitler otec Celanův Klíčovou postavu v poezii i životě Paula Celana představuje jeho matka. Friederike Antschel, ro Antschel, Friederike matka. jeho představuje Celana v poezii postavu Klíčovou Paula životě i Váš Váš ze Země zvykem, jeho je jak několik motivů a typů a prostorem, napříč časem vazeb nastiňuje, zde Celan 2 3 vány v rozsáhlé vány básni z roku 1963: Evropy, jimiž je jeho poezie protkána. Celan v hledání stopy Celan poezie protkána. jimiž jeho je vlastní identity zpracovává nejednou Evropy, tematizo jsou z i Morava Čechy holokaustem. svých před do minulosti cesty rodičů imaginární blematičtější vztah než k matce,blematičtější první přečkal válku v Černovicích, světovou konci po jejím avšak pobývali kde Kyjova, z moravského stáhli sem se a sestry Ti Vídni. vyhledal – otce – ve rodinu svou zde Antschel, která Chaje-Jente babička Celanova v Kyjově, zemřela 1916. Roku zde, 1917 od roku byla i pohřbena. světové války v Čechách tři roky, na něž vzpomínala jako na nejšťastnější období svého života. Rodina svého období nejšťastnější na něž vzpomínala na jako tři roky, v Čechách války světové Labem. nad v Ústí později Lubenci, nejprve pobývala v severočeském tvorbu. první během sourozenci) a třemi otcem (s rodinou svou se strávila (1895–1942?), Schrager zená chodní Haliče. Během první světové války, kdy Bukovinu drancovali Rusové, se však útočiš se jejich Rusové, drancovali Bukovinu kdy první Během války, chodní Haliče. světové část „centrální“ bezpečnější, – stala regionu obyvatel židovských jiných mnoho pro jako – stejně těm básnickou souvislosti Celanovu významu bez nejsou pozdější pro Tyto a Morava. Čechy monarchie: k českému prostředí, které rozvíjí v některých svých básních. Na prvním místě je třeba jmenovat ně prvním jmenovat rozvíjí v některých Na třeba je které svých místě básních. prostředí, k českému z oblasti pocházeli a Vý Bukoviny Celana Paula předkové rodičů: Celanových života ze fakta která 240 R. Malý: Hledání domova u Paula Celana 243 Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 455–457.. Die Gedichte. KommentierteDie Gesamtausgabe. 8 Celan, P.: […] na v Michajlovce, Daleko, kde Ukrajině, co a matku: otce ubili mi co kvetlo, tam Která kvete? tam matko květina, bolela tam tě svým jménem? Matko, tebe a ne: bob, vlčí říkala vždycky jsi která lupina. Včera a z nich jeden přišel tě zabil tat dir dort weh dort dir weh tat Namen? ihrem mit dir Mutter, sagtest, nicht: Wolfsbohne du die Lupine. Gestern und ihnen von einer kam dich tötete in Mal andern zum Gedicht. meinem Mutter, wessen Mutter, gedrückt, ich hab Hand deinen mit ich da nach ging Worten Deutschland? Aussig, in In immer, sagtest du an Aussig der Elbe, der Flucht. auf dort wohnten es Mutter, Mörder. […] do češtiny: V překladu 8 - - - - - ) ze sbírky sbírky ze ) Böhmen liegt am Böhmen Wahrnehmungen aus ! Kennst du das Land, wo wo Land, das du Kennst Ach, Europa Řehtané modlitby tumb modlitby Řehtané ( Mytizované České království v Ce České Mytizované 6 ) a v názvu rané povídky Franze Fühmanna ) Heinricha Heina a Heina ) Heinricha ) J. W. Goetha s pozdní Shakespaerovou komedií komedií Shakespaerovou s pozdní Goetha W. ) J. . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 239. ). Z rozsáhlé básně citujme vybrané básně pasáže: ). Z rozsáhlé (Erm, Praha s. Motiv 1997, 122). Čech u moře se dále objevuje Gewieherte Tumbagebete Vlčí bob ( Básně 1955–1975, Hinstorf, Rostock 1982, s. 283–318). ). Celan zde uvádí v platnost známou literární mystifikaci,ve jíždal literární známou v platnost uvádí zde ). Celan Německo. Zimní pohádka Zimní Německo. ) z roku 1968; a to dokonce v dialektálním označení „Bemen“ (správně: (správně: „Bemen“ označení v dialektálním dokonce 1968; a to ) z roku Frankfurt am Main s. 449–500 1987, Wolfsbohne Erzählungen ) rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové, s níž pojil hluboký Bachmannové, Celana Ingeborg spisovatelky ) rakouské . Přel. L. Kundera. Odeon, Praha 1986, s. 102–103. Znáš onu zem, kde citrón rozkvétá zem, kde citrón onu Znáš Zimní pohádka Zimní ( ( Suhrkamp, . Vláknitá slunce Vláknitá 5 ( Die Gedichte. KommentierteDie Gesamtausgabe Sněžný part 7 Čechy leží u moře Čechy ( Celan, P.: Celan, P.: Báseň Ingeborg Bachmannové z roku 1964(autorka navštívila Prahu!) do češtiny přeložila Michaela Jacob senová a vyšla ve výboru z její poezie např.v názvu eseje Hanse Magnuse Enzensbergera („Böhmen am Meer“, In: Ländernsieben („Böhmen am Meer“, in: blüht dort? Welche dort? Welche blüht Mutter Blume, […] in Michailowka, in Weit, wo der Ukraine, was erschlugen: Mutter und Vater sie mir dort, was blühte Jako druhou z básní, v níž Celan přímo reflektuje mimo jiné českou zkušenost své matky, je třeba je třeba matky, své zkušenost druhoučeskou mimo jiné z básní, přímo v níž reflektuje Jako Celan Je pravděpodobné, že Celan s tímto motivem pracuje vědomě: v tomto dramatu Čechy (Bohemia) (Bohemia) Čechy dramatu v tomto vědomě: pracuje motivem s tímto Celan že pravděpodobné, Je Je pozoruhodné, s jakou samozřejmostí, již dovysvětluje citovaný dopis, Celan v básni spojuje mo spojuje v básni dopis, Celan již citovaný dovysvětluje samozřejmostí, s jakou pozoruhodné, Je jsou plny visutých dnů, jako to jméno, to jako dnů, visutých plny jsou v dlani: je ohmatáváš Labe. Alba, sousedství dopisu Klausi do těsného klást výše citovaného jejíž vznik básni, třeba časově V této je Je bílý, bílý, paprsek bílý, bílý, Je srdce, paprsek pronikne, jím vody řeka, břehy jméno, její znáš 7 5 6 Böhmen). s názvem báseň jmenovat umělecký i osobní vztah, i texty jiných německy píšících vztah, i osobní autorů. německy i textyumělecký jiných v závěrui poezii zazní dále básně lanově Fadensonnen zejí domov vyhnanci a kde dokonce dochází ke zmrtvýchvstání (postava královny). A jistě není bez není A jistě královny). zmrtvýchvstání ke (postava dochází vyhnanci domov dokonce zejí a kde báseň motivu základním známá i souvislosti,bez ani staví stejném na že zajímavosti Meer The Winter`s Tale Winter`s The – když království vzniknout moře. umístil břeh na České dramatu Williamsvém Shakespeare království nachá kde s rysy pohádkové lokalizací – jako vystupují – už absurdní místo, to je utopie; tivy známých německých básní ( básní německých tivy známých blühn Zitronen die a zároveň evokuje Moravský úval, v němž leží jeho babička. Vše se slévá do obrazu bílého oblázku, ka bílého oblázku, obrazu do slévá se babička. Vše leží jeho úval, v němž Moravský evokuje a zároveň Labe. vodami omývaného květin, místo Židé předků podle zvyku svého hroby na které kladou mene, Alba (bílý). názvem objevuje latinským pod verši v posledním se To Wagenbachovi, se prolínají nejrůznější kraje, lidé i mýty, z nichž lidé i mýty, nejrůznější širších literárních znalého kraje, prolínají se čtenáři Wagenbachovi, „tříletá matky“země tvé verš rodičůzejména jeho a výklad prosvětlí Celana souvislostí i biografie v jejích oživnout v básni vzpomíncea verše letech své matku na šťastnějších dává Celan následující. 242 R. Malý: Hledání domova u Paula Celana - - - - - 245 . Přel. H. 18 . Gespräch im im Gespräch ). Ozvuk druhé . Verlag J. B. Metzler, Der Ausflug ins Gebirge Gebirge ins Ausflug Der Pasažér ( ), Paul Celan. Eine Biographie Celan. Eine Paul Müller, M., Cybenko, Reise L. (Hg.): in die S Kafkovýmiseznámil textyCelan se Der Fahrgast Fahrgast Der Před zákonem Před 14 15 ( In: ) a Paul Zsolnay Verlag, Wien 1996, s. 136–137 Vor dem Gesetz Vor ) Ludvíku Kunderovi, svému překladateli do češtiny: „… do češtiny: ) Ludvíku překladateli svému Kunderovi, Celan-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung Císařské poselství Císařské ( . Přel. H. Fliessbach. C. H. Beck, München s. 1997, 81. Orte Paul Celans. 13 , jejíž autoři vidí přičiny Celanovy fascinace Kafkou především ve dvou ve dvou Kafkou především vidí fascinace , jejíž autoři přičiny Celanovy Rozhovor v pohoří ( 17 Známý je rovněž doporučující dopis Alfreda Margul-Sperbera, mentora německy doporučující německy rovněž je dopis mentora Známý Margul-Sperbera, Alfreda 16 Paul Celan. Eine Biographie Celan. Eine Paul , Eine kaiserliche Botschaft kaiserliche , Eine Zur Aufnahme der Werke Paul Celans in Tschechien. ) Celan-Handbuch z roku 1959. Kromě toho Celan v Bukurešti z roku v rumunštině psal Celan toho 1959. Kromě výjimkou ně psané (s jedné Gespräch im Gebirg im Gespräch Munzar, J.: Samozřejmě vedle dalších spojitostí se jmény jako Friedrich Hölderlin, Rainer Maria Rilke, Georg Trakl nebo Srov. May, M. – Groβens, – Lehmann, P. J.: Felstiner, J.: Autor celanovské monografie John Felstiner dokonce vyslovuje názor, že jediný z těchto textů psaný ně Vcelku podrobně o všestrannosti vztahu obou spisovatelů vypovídá vztahu spisovatelů obou o všestrannosti oddíl příslušný podrobně v celanovské Vcelku Nachbarschaft. Wirkungsgeschichte Zur der deutschsprachigen Literatur aus der 1918. Bukowina Galizien und nach Litverlag, Wien 2009, s. 38, překlad RM. Mandelstam. Osip mecky by se směle mohl vydávat za povídku Franze Kafky: Felstiner, J.: Fliessbach. C. H. Beck, München s. 1997, 78. StuttgartWeimar – 2008, s. 304–308. Představu Čech ve spojení s matkou Celan promítá i do věnování, které vepsal do knižního do vepsal vydání které i do věnování, promítá Celan s matkou spojení ve Čech Představu Celanův je znám let Z počátkupadesátých o Kafkubyl zájem a dlouhodobý všestranný. Celanův Více k tématu viz také: Böttinger, H.: Výlet do hor do Výlet vším jeho knihovna (uloženo v Německém literárním archívu v Marbachu), jejíž položky dokládají dokládají jejíž položky archívu v Marbachu), v Německém literárním vším knihovna jeho (uloženo Kafkovým se zaobírání dílem. Celanova a intenzitu soustavnost monografii první vztahvlastní podobný je identity vzhledem k židovství Tou pocházejí autoři – oba paralelách. hledání, tvorbu příznačné opětovné je obou i život z židovských, a pro rodin asimilovaných téměř srovna představuje Druhou paralelu kořenů. vlastních židovských si a pojmenovávání uvědomování prostředí. rumunském potažmo v českém, jazykový ostrov – německý jazyková situace telná 13 14 15 16 17 18 zeměpisná označení zřídka, proto je nezvyklé i otevřené užití zeměpisných jmen jako Michajlovka či Michajlovka zřídka, jako jmen nezvyklé je užití označení zeměpisných proto zeměpisná i otevřené Labem. nad Ústí stojící v kontrastu prózy která vzpomínce ve moji matku, na a Babyj Jar, Majdanek na a Terezín, vzpomínceve Osvětim na usmrtili kterou esesáci…“ milovala, mou matku, tak na Čechy byla osudovým Praha že proto, i Jistě k – váže vztah Praze. – Silný Celana nikdyjím nenavštívené jsou autoři oba ale v jistém obdivovaným, Celanem autorem nebyljen Kafka Kafky. Franze městem vědcům. literárním ani neušlo spřízněni, což literárně smyslu v Černovicích, mládí již za svého výraznějis nimi se avšak bukurešťského za svého až konfrontuje a přeložil Solomona s nimi zde Seznámil 1947). 1945–prosinec Petre přítele pobytu svého (květen čtyřido rumunštiny povídky: Kafkovy kratší ( – přinejmenším v názvu ještě spatřují prózy – u Celanovy badatelé někteří jmenované Gebirg svým Kafkovy připomínají které stylem nápadně nepublikované, života za jeho v próze, básně mecky) povídky. krátké přinesl Celan Basilovi, Paul Otto který spisovateli z Rumunska, literatury psané rakouskému určený lyrický pen „jediný jako označuje básně Celanovy zde Margul-Sperber Vídně. do z Bukurešti s sebou díladant Kafkova“. Kafka často je nezachovala); část nížse (z žádná však práci dílemagisterskou Kafkově o napsat záměr i Celanem svědčí zájmu a o přetrvávajícím níže) (viz Wurmem s Franzem v korespondenci zmiňován z šedesátýchsupérieure normale École na semináře literárněvědné vypisované zaměřené kafkovsky a přede pozůstalost literární Celanova však v tomto směru představuje poznatků zdroj Největší let. ------) se ale ) se ) z pera Gün ) z pera v dopise Franzi v dopise Franzi Fugy smrti 11 . nejmenuje se to se to nejmenuje ( ‘ ‚ Mříže pro řeč Mříže pro ( Todesfuge angeböhmt ‚ (přesně 21. 10. 1959), nicméně do ní 21. 10. 1959), nicméně (přesně a Celanovi se v ní se Celanovi a vytýká m.j. přílišná Sprachgitter Diedeutsch-jüdische Erfahrung. Beiträge zum kulturellen …–, einigermaßen …–, einigermaßen ‘ 12 . ‘ Die Niemandsrose Berliner Tagesspiegel Berliner počeštěn ‚ . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 142. 10 Briefwechsel …–, jistou měrou měrou …–, jistou ‘ tak za Celanova života mohlo číst jen několik jeho přátel. První byla už na přátel. z nich číst několik jeho mohlo života jen za Celanova tak Wurm, F.: es heißt nicht Lupine, es heißt Wolfsbohne es heißt Lupine, nicht es heißt – ‚ Wolfsbohne Aufbau-Verlag, Berlin 2003, s. 129–145 9 Překlad RM. Překlad RM. nnerung: Paul Celan und der postmoderne Diskurs. In: Dialog. lupina, ale vlčí bob vlčí ale lupina, vlčí mnoholistý bob květinu (ně pro označení sudetoněmecké regionální „Wolfsbohne“, Slovo Báseň Báseň her – Resul Mutter meiner Böhmen-Aufenthalt dreijährigen einem von bin, auch ich Sie wissen ja, u.a: tat, m.j.: – rezultát, matky mé pobytu českému tříletému kvůli jsem, rovněž víte, Vždyť Tato báseň, poprvé veřejně publikovaná až v roce 1997, má pozoruhodnou genezi i osud. Vznikla Vznikla i osud. pozoruhodnou genezi 1997, má v roce až poprvé publikovaná báseň, veřejně Tato V Ústí nad nad V Ústí Labem, útěku. na tam bydleli Matko, vrazi. […] matko, čí matko, tiskl, jsem ruku jsem odcházel když s tvými do slovy Německa? jsi, říkávala V Ústí, podruhé básni. v mé Matko, Více o okolnostech přijímání básně i k její interpretaciviz: Eshel, A.: Blumen der Gerschichte, Blumen der Eri Celan, P. 11 12 9 10 například pouze v této básni vyskytuje slovo „Deutschland“, tedy Německo. Celan užívá konkrétní užívá konkrétní Celan Německo. tedy v tétonapříklad pouze vyskytuje básni „Deutschland“, slovo tříletý tamější pobyt své matky příslušen. Současnost však vrhá na tuto představu stíny: „Matko, by „Matko, stíny: představu však tříletývrhá tuto příslušen. na Současnost pobyt tamější matky své z mnoha šifrou; jednou stává Celanovi se nevyslovitelnost šifer pro „Wolfsbohne“ dleli vrazi.“ tam (jazy mezi „Muttersprache“ rozpor pojmenovávaný stále přesto nepojmenovatelný, minulosti;pro proslulé (jazykem Kromě vrahů). a „Mördersprache“ mateřským) kem mecky „Lupine“, i v češtině běžně jako „lupina“), používala Celanova matka od dob svého pobytu svého od dob matka i v češtině Celanova používala „lupina“), běžně jako „Lupine“, mecky k níž země, v Čecháchs idealizovanou spojuje se cítí Celanovi a se být představou skrze– nejen – Wurmovi z 29. 4. 1968 takto: Wurmovi abstraktnost a vnitřní prázdnota. abstraktnost báseň Celan komentuje let deset O téměř Sachsová. Nelly 1959 básnířka podzim roku autorem nebyla zařazena. Sám Celan v korespondenci s Nelly Sachsovou dokládá, že báseň byla na báseň že dokládá, v korespondenci s Nelly Sachsovou Celan Sám zařazena. nebyla autorem sbírky jeho recenzi odmítavou na reakce jako částečně psána v deníku byla otištěna Ta Blöckera. tera v období, sbírce na v němž pracoval Celan 244 R. Malý: Hledání domova u Paula Celana - - 247 ) vy) Jiný dech Jiný ( Atemwende , jejíž motivy proplé zde se ) ze sbírky sbírky ze ) Vor dem Gesetz dem Vor V Praze ( In Prag 20 . Přel. I. Kupec. Slovenský spisovatel, Bratislava 1966 s. 148–149. Piesok z urien Zejména Praha židovská ozývá se v básnii Praha Zejména In Prag Der halbe Tod Leben, unserm großgesäugt mit – her uns um aschenbildwahr lag auch wir Degen, zwei seelenverkreuzt, immer, noch tranken wortblutgeboren, genäht, Himmelssteine am Nachtbett, im größer und größer es gab wir durcheinander, wuchsen für mehr Namen keinen der Wieviel- (einer trieb uns was das, dreißig und s krvavou boho- mocou, človiečkovi. čvirikajúcemu rabín ochripnutia, do som Rabín, volal Löw: Tomu slovo, obrež tomu živú zapíš do mysle, ničotu tomu dva roztiahni prsty k spáso- zmrzačené výroku. nosnému Tomu. …………………………….. rabín. večera, aj dvere Probuchni …………………………….. – – ra rána, dvere Roztvor odkazuje Kafkovu na povídku známou už v titulu Báseň Celan, P.: náznacích nevede k jednomu řešení, k jedné odpovědi na otázky, které báseň čtenáři překládá. čtenáři báseň které otázky, na odpovědi k jedné řešení, k jednomu nevede náznacích 1967: dané roku 20 tají s pražskou legendou o Golemovi. Pražský rabi Löw podle této legendy Golema stvořil, Golema chránil aby legendy podle Löw této rabi o Golemovi. Pražský legendou s pražskou tají Celanův že skutečnost, přejít možné není vzýván. zde je takový – a jako Zároveň pogromy Židy před text, typický o se který skrytých ve ani Celanův Jedná Löwe. německy lev, Leo tedy – jmenoval se otec : Die Niemandsrose . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 141–142. ze sbírky sbírky ze jedného eines 19 Einem, der vor der Tür stand der Tür vor der Einem, Die Gedichte. KommentierteDie Gesamtausgabe bratovi, splodenému v zablatenej čižme v zablatenej splodenému bratovi, knechta, tomu Človeku, stojacemu pred dverami, pred stojacemu Človeku, večera: tomu slovo: svoje odhalil som ku kráčať, caso ho som videl k najdúchovi strápenému …………………………….. Rabbi. zu, Abendtür die auch Wirf …………………………….. Ra auf, - – Reiß Morgentür die překladu vyšla nebyla. Roku slovenském 1966 ovšem ve kupodivu přeložena báseň češtiny Do Nichts ins Gemüt, ins Nichts diesem zwei die spreize heil- zum Krüppelfinger Spruch. bringenden Diesem. Löw: Diesem Wort, das beschneide diesem lebendige das schreib geborenen Bruder, dem Bruder, geborenen dem blutigen mit Gottes- dem gemächt, Menschlein. schilpenden Rabbi ich, Rabbi, knirschte Abends: ihm –: zum auf Wort mein ich tat zum trotten, ihn ich sah Kielkropf halb- dem schürigen, des Kriegsknechts Stiefel kotigen im Dvě Celanovy básně pak lze číst téměř jako poctu Kafkově – a kafkovské – Praze. Tou textprvní je Praze. – – a Kafkově poctu kafkovské jako číst lze téměř pak básně Dvě Celanovy stand, Tür der vor der Einem, Celan, P.: 19 Ivana Kupce: Ivana báseň s názvem s názvem báseň 246 R. Malý: Hledání domova u Paula Celana - 249 . Verlag J. B. Metzler, Metzler, B. J. . Verlag . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003. Main Frankfurt am . Suhrkamp, Suhrkamp, Frankfurt am Main 1983. Main Frankfurt am Suhrkamp, Přel. H. Fliessbach. C. H. Beck, München 1997. H. Beck, C. München H. Fliessbach. Přel. Celan-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung – Werk Leben Celan-Handbuch. . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003. Main Frankfurt am . Suhrkamp, . Přel. V. Kafka. Československý spisovatel, Praha 2009. Praha spisovatel, Kafka.Československý V. . Přel. Paul Zsolnay Verlag, Wien 1996. Wien Verlag, Zsolnay Paul . Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1996. Main Frankfurt am Verlag, . Fischer Lehmann, J.: J.: Lehmann, . Přel. I. Kupec. Slovenský spisovatel, Bratislava 1966. Bratislava spisovatel, Slovenský I. Kupec. . Přel. – Briefwechsel . Přel. L. Kundera, Odeon, Praha 1986. Praha L. Odeon, Kundera, . Přel. Weimar 2008. Weimar Orte Paul Celans. Orte Paul – Paul Celan. Eine Biographie. Eine Celan. Paul Paul Celan. Eine Biographie seiner Jugend. seiner Biographie Eine Celan. Paul Wurm, F.: F.: Wurm, Groβens, P. P. Groβens, Die Erzählungen povídky a jiné Proměna Die Gedichte. Kommentierte Gesamtausgabe Kommentierte Die Gedichte. part Sněžný Piesok z urien Piesok – – Stuttgart Stuttgart Věřím, že se podařilo ukázat, že Paul Celan měl k Česku a zejména k Praze vztah, který ozna k Praze sám a zejména k Česku měl Celan podařilo Paul se že že ukázat, Věřím, III. tisíciletí. pro obor ESF Bohemistika: grantu v rámci vznikla stať Tato May, M. svolal alchymisty. Ti žili na Hradčanech, ve Zlaté uličce (německy Alchimistengasse). Nejslavnějším Nejslavnějším Alchimistengasse). (německy uličce Zlaté ve žili Hradčanech, na Ti alchymisty. svolal srpna 1916 do od listopadu 22 měl Kafkač.p. – v však bezesporu je dnes Franz obyvatelem zdejším sestry byt.1917 od své Ottly k dispozici pronajatý této se podařilo podob Pokud představit různost na několika úrovních“. „fixaceČechy čuje jako na v konkrétníchnástin stručný jejich zachycení zejména tento fixace,jejich příčiny a splnil básních, svůj účel. problematiky Literatura H.: Böttinger, P.: Celan, P.: Celan, P.: Celan, P. Celan, J.: Felstiner, I.: Chalfen, F.: Kafka, F.: Kafka, - - Die Aufze ) původem pražského básníka Rai pražského ) původem . Suhrkamp, Frankfurt am Main 2003, s. 194. Zápisky Malta Lauridse Brigga Lauridse Malta Zápisky ( 21 22 . Přel. L. Kundera. Odeon, Praha 1986, s. 128–129. Die Gedichte. KommentierteDie Gesamtausgabe Sněžný part rozemletá na sperma, na rozemletá hodinami, písečnými protékala zvonící teď, sny dva proplouvali, jsme jimiž náměstí. na času, proti vyčíst lze verších aluzi na 1963. V úvodních podzim již na roku napsal Celan báseň Tuto a vyšplhal po schodech šílenství k tobě?), šílenství schodech po a vyšplhal jako věž smrt Někam, poloviční se ta postavila jako Hradčany záporů, zlatnických ze samých hebrejština kostí, víc a víc nebylo prorůstali, navzájem jsme to, pro jméno už žádné (jeden z těch pohánělo co nás kolik-a-třiceti stín, živoucí můj byl odkojená naším životem, naším odkojená – nás kolem obraz popelný jako ležela i my kordy, dva duše, zkřížené pili, jsme ještě pořád z krve slov zrozené kamenech, nebeských na přišité lůžku, v nočním die wir durchschwammen, zwei Träume jetzt, läutend jetzt, Träume zwei wir durchschwammen, die den Plätzen. auf Zeit, die wider Ludvíka Kundery:Překlad V Praze smrt, Poloviční baute der Halbe sich ins Wohin, ins sich der Halbe baute Hradschin ein Goldmacher-Nein, lauter aus – Hebräisch, Knochen zermahlen, Sperma zu Sanduhr, die durch rann war mein lebendiger Schatten, lebendiger mein war dir?), zu hochklomm Wahnstiege der die Turm, ein Celan, P.: Celan, P.: 21 22 ichnungen des Malte Laurids Brigge Laurids des Malte ichnungen v období Rilka. Maria Prahu nera Rudolfa však vlády líčí císaře především II., který Celan do Prahy 248 K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice Praxitelise Makrise a Sotirise Joanidise Libor Martinek Současní řečtí spisovatelé žijící v oblasti Jeseníků, které představují region vzniklý přirozeně, s ohle- dem na své geografické, ekonomické a politické postavení na česko-polském pohraničí, a jehož speci- fikem je to, že byl osídlen až do konce 2. světové války početnou skupinou německého obyvatelstva, reprezentují příslušníky inteligence národnostní menšiny. Řecká komunita se v plné míře integrovala do života poválečného Československa a uplatnila se rovněž v kulturním životě našeho národa, a to v oblasti hudby, výtvarného umění, ale i literatury, přičemž si zachovala a nadále si zachovává své národní řecké povědomí. Občané řecké národnosti tvoří početně zanedbatelnou složku obyvatelstva českého státu dnes ještě výrazněji než v uplynulých desetiletích. Podle výsledků sčítání lidu z roku 1991 jich u nás žilo pouze necelých tři a půl tisíce osob.1 Problematika řecké diaspory v Českoslo- vensku delší dobu vzbuzovala a nadále vzbuzuje zájem veřejnosti u nás i v cizině, především v samot- ném Řecku. Nechceme se zde zabývat v této souvislosti problematikou etnografickou, etnologickou a čistě historickou, neboť to není cílem našeho příspěvku, proto odkazujeme na dosud publikované práce,2 nicméně tyto práce pro nás představují pomocný materiál literárněhistorického výzkumu, bez něhož bychom se stěží obešli, stejně jako jsou cenná vzpomínková díla pamětníků a dobového tisku 1 Podle výsledků sčítání obyvatelstva k 3. 3. 1991 žilo v České a Slovenské Federativní republice 3444 obyvatel řecké národnosti, z toho 3379 v České republice (0, 02 % obyvatelstva) a jen 65 na Slovensku. Viz Srb, V.: Národnost obyvatelstva v Československu k 3. 3. 1991 a poválečné trendy národnostní asimilace. In: Slezský sborník, 91, 1993, č. 1–2, s. 118. Týž: Demografické a ekonomické charakteristiky obyvatelstva České repub- liky podle národností k 3. 3. 1991. In: Slezský sborník, 92, 1994, č. 1, s. 48–58. (Z 3379 Řeků, kteří se v roce 1991 přihlásili v České republice k řecké národnosti, mělo státní příslušnost českou 1043 osob, 10 slovenskou a 2326 jinou, převážně řeckou.) 2 Je třeba poukázat především na etnografické a etnologické práce, např. Botu, A.: Etnografické studium Řeků v ČSSR. Diplomová práce. KEF FF UK Praha, nedatováno; táž: Řecká etnická skupina v Československu. In: Český lid, 69, 1982, č. 1, s. 47–51; Danelidu, S. – Maňas, J.: Řecká rodina v českém prostředí. In: Zpravodaj KSVI, příl. 3 (Etnické procesy v novoosídleneckém pohraničí – Dělnictvo v etnických procesech, sv. 2.). Praha 1986, s. 151–161; Heroldová, I.: Imigranti z Řecka v českém pohraničí. In: pravodaj KSVI, příl. 6 (Etnické pro- cesy), Praha, ÚEF ČSAV 1978, s. 11–28; Matějová, V.: Národnostní poměry na Jablonecku po roce 1945. In: Zpravodaj KSVI, příl. 2 (Etnické procesy v novoosídleneckém pohraničí – Dělnictvo v etnických procesech, sv. 1), Praha 1986, s. 61–72; Otčenášek, J.: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. In: Český lid, 85, 1998, č. 2, s. 147–. Z novější historické literatury lze odkázat zejména na práci Pavla Hradečného (Hradečný, P.: Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj (1948–1954). í materiály Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 6, Praha 2000). Problematice vzniku řecké a slavomakedonské diaspory v Československu věnoval pozornost také Ivan Dorovský (Dorovský, I.: Ještě to není minulost: Čtyřicet let od evakuace dětí z Řecka. In: Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity, Řada C: Historická řada [dále jen SPFFBU, C], 35, 1988.). Doslovný text tohoto příspěvku Dorovský publikoval též pod pozměněným názvem „Pro nás to není minulost“ ve své další práci Ve snu se stále vracím domů(Brno 1993, s. 3–16). Ke zmíněné látce se Dorovský posléze znovu vrátil v knize Makedonci žijí mezi námi (Masarykova univerzita, Brno 1998) v části nazvané „Jeden lidský věk mimo domov“ (s. 203–265). L. Martinek: K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice ------253 , 85, 1998, č. 2, s. 157. ze dne 1. 4. 1948 v článku Češtinář. Zpravodaj Ústavu čes Český lid Vývoj vnitrořeckého ozbrojeného ozbrojeného vnitrořeckého Vývoj Mladá fronta Mladá 6 , 11, 2000/2001,, 11, č. 4, a č. s. 5, 112–119 s. 148–159). 7 První zprávu o příjezdu řeckých dětí do Československa přinesl deník Srov. Otčenášek, J.: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. In: Celkový počet řeckých a slavomakedonských běženců přijatých Československem v rámci „akce přijatýchČeskoslovenskem běženců a slavomakedonských řeckých počet Celkový O vzniku a vývoji řecké menšiny u nás – lingvistické i nelingvistickékého jazyka a literatury aspekty, Univerzity Hradec Králové „Deset tisíc dětí přijede do ČSR“, který pod značkou „ok“ napsal Oldřich Krištofek.týdnech V následujících a měsících o této otázce dnech, podobně referovaly i další deníky a časopisy. L.Papadopulos tvrdil,že k hromadnému odchodu došlov souvislosti s převedenímdůchodů doŘecka 1985–1990.v letech Celkem odešly tři čtvrtiny emigrantů. Je třeba počítat i s odchodemMakedonské velké republiky částiSFR MakedoncůJugoslávie do po roce 1956, kdy se po XX.sjezdu KSSS zlepšily vztahy mezi Jugoslávií šími komplikacemi koncentrovaně umisťovat větší skupiny nových obyvatel. obyvatel. nových skupiny větší umisťovat koncentrovaně šími komplikacemi 1949) roku konci činil zemí (na a individuálně i z jiných a Jugoslávie z Albánie hromadně dospělých“ s 3875 Spolu k nám dětmi, evakuovanými 1948 do září7693 osob. dubna 1949 v rámci od „dětské uprchlíků. V po a slavomakedonských pobývalo 1950 více lednu k 1. než 11 550 řeckých u nás akce“, a Krnov Žamberk, Jeseník okresech litických přičemž ve k září se 4500 osob, přes 1951 nacházelo 27 obcích v okrese ve 458 osob, Jeseník 14 obcích v okrese pracovalo případně bydlelo, Žamberk Československé 1952 žilo prosinci území K 1. na 2153 osob. Krnov 23 obcích v okrese ve 1911 osob, z toho čtvrtina asi jedna Postupně emigrace, politické Makedonců. řecké asi 12 150 osob republiky u nás menšiny příslušníků zpět počet občanů řecké vlivem odchodu části řeckých klesal, zejména asi 2500 do vlasti. K nejmasovějším reemigrovalo 80. let, kdy odchodům do Řecka došlo počátkem osob. 6 7 1948 do léta 1949 se Československo stalo cílovou stanicí pro téměř 3900 dětí z Řecka. Po porážce 3900 dětí z Řecka. porážce téměř pro cílovou stanicí stalo Po Československo 1949 se 1948 do léta v Řecku povstání k nám komunistického přijelo roku v posledních a na 1949 měsících roku začátku v tomto se směru mezi zařadilo s dospělými1950 spolu 1321 dětí. Československo ještě emigranty a Rumunsko. Jugoslávii za místo třetí na komunistickými zeměmi ne Československa včetně bloku sovětského země že naznačoval, 1949 léta konfliktu od počátku z Řecka, pobytu místem dětí evakuovaných pouze zůstanou nové, cílovou stanicí stanou se ale že a slavomake řeckého zahrne různédospělého skupiny která přistěhovalců, řeckých vlny větší ještě vyhlédnuty1949 byly již v létě souvislé emigrantů sku řeckých umístění Pro obyvatelstva. donského obcí a osad a Krnov pohraničních odlehlých piny Jeseník v severomoravských okresech a v okrese německé obyvatelstvem osídlená místa dříve převážně Tato Čechách. v severovýchodních Žamberk od tj. obyvatel, tehdejších jejich od většiny příchodem Řeků uvolněna před být měla ještě národnosti dělníků – Bulharů a Ru zemědělských po odsunu, od zahraničních zůstali zde kteří Němců, zbylých vyu nadále strana československá neměla oblastí Oněch i od reemigrantů. případně munů, českých o dohodu opíralo se KSČ a KS mezi rozhodnutí vedením Dané Řecka, účely. rekreační pro ani žívat vůdců, vyslovili komunistických kteří příslušníci aby vstříc řeckých požadavek, přáním vycházela jež – s ohledem z 90 že emigrace řecké to, na z řad % pocházeli severního obyvatelstva venkovského a pastvinářských zemědělských ze do některé Řecka soustředěni – byli hromadně a severozápadního přibližně typu,oblastí horského obdobného mohli vytvořit by kde osídlení, souvislé řeckého enklávy a řízením. byly by přímoujež pod jejich správou emigrace O tom, usídlení řecké hromadné pro že tři okresy, více rozhodlo Všechny okolností. a Žamberecko, Jesenicko Krnovsko, bylo vybráno právě a větších center od městských ko izolované byly oblasti, poměrněznačně horské jejich respektive v nevelké pohraničí bezpečném munikačních uzlů, relativně vzdáleném, ale přitom ve vzdálenosti v prostoru, Polska, spřáteleného od hranic který jevil se nejvhodnější jako z hlediska bezpečnosti řídce byly osídleny. velmi tři regiony Všechny centrál“. špionážních „slíděním západních před a utajení a obcí, vesnic z nichž opuštěných v nich či částečně bylazcela vysídlena Navíc počet existoval větší nejmen s relativně nichž bylo možno a do národnosti německé dřívějších jejich obyvatel část značná ------, 11, , 11, Mezi Mezi í mate (Praha, (Praha, 1954). , Řada C: His – , Praha 1998, jenž V době od dubna od dubna V době 5 (Rokycany 1994) (Rokycany Nostimon Hémar – Den (Ostrava 1986). Kombinací 1986). Kombinací (Ostrava Cizinci bez pasu bez Cizinci Pedia tis thyellas – Děti bouře – Děti thyellas tis Pedia 3 „Až bude v Řecku mír, vrátíme se domů“: Pediatis thyellas Děti– bouře Děti vyděděnců vyděděnců Děti (Plzeň 1976) a (Plzeň (Praha, Nemesis 1999), které jsou důležitým jsou 1999), které a cen Nemesis (Praha, Sborník prací filozofické fakulty fakulty Brněnskéuniverzity filozofické prací Sborník Děti Helady Helady Děti Řecká komunita v Československu. Její vznika počáteční vývoj (1948 Češtinář. Zpravodaj Ústavu českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové 4 Nostimon Hémar – Den návratu návratu – Den Hémar Nostimon (Praha 1984) a rovněž v literární produkci autorů řeckého původu – například v no původu 1984) a rovněž řeckého autorů v literární produkci (Praha „Až bude v Řecku mír, vrátíme O vzniku se domů“: a vývoji řecké menšiny u nás – lingvistické , Praha 1999. K tomu srov. studii M. Slobody (Sloboda, M.: Odsun dětí z Řecka do komunistických zemí je v dosavadní literatuře interpretován velmi různorodým, často Sloboda, M.: L. Ch. Papadopulos byl členem odboje, vojákem ELASu Ellinikos (= laikos apelevtherotikos stratos – Řecké vydané u nás připomínáme alespoň rovněž zmíněnou práci I. Dorovského (Dorovský, I.:lost: Ještě Čtyřicet to není minu let od evakuace dětí z Řecka. In: torická řada, 35, a zmíněnou 1988) knihu L. Ch. Papadopulose je rovněž autorem knihy týkající se řecké emigrace u nás obecně, tedy i dospělých osob, návratu i nelingvistické aspekty. 2000/2001, č. 4, a č. s. 5, 112–119 s. 148–159. diametrálně odlišným způsobem. Zahraniční a domácí literatura k tomuto tématu. Hradečného je citována (Hradečný, ve zmíněné P.: práci riályÚstavu pro soudobé dějiny ČR, AV sv. 6, Praha 2000.), její autor se příchodu dětí z Řecka podrobně věnuje v kapitole „Příchod dětí do Československa únos– nebo záchrana?“ 24–37). (s. Z literatury k danému tématu lidové osvobozenecké vojsko) a pak Dimokratikos DSE (= stratos tis Ellados – Demokratická armádaV době, Řecka). kdy jako politický emigrant opouštěl svou vlast, mu bylo 33 let, byl přímýmemigrace. účastníkem Povoláním a svědkem byl učitel, po příchodu do Československa zastával důležitézacích funkce řeckých v několika emigrantů. organi Pracoval i v řeckém vysílání rozhlasovéškolil stanice pedagogy Praha pro Československého výuku řeckých rozhlasu, dětí v emigraci, učil novořečtinuněkolik na Státní děl jazykové české literatury škole v Praze, do řečtiny přeložil i novořecké literatury do češtinyemigrace – stal se významnou u nás. osobností řecké Proces utváření řecké komunity u nás řecké utváření puči v únoru po komunistickém započal Proces 1948 a totálním V naší studii s ohledem na výše řečené soustřeďujeme pozornost především na tvorbu spi na dvou především V naší pozornost studii s ohledem soustřeďujeme výše na řečené 5 4 3 většího počtu dětí, které se komunisty řízená „prozatímní vláda svobodného Řecka“ rozhodla odsu rozhodla Řecka“ vláda svobodného „prozatímní komunisty se řízená většího počtu dětí, které kontrolou. pod její se nacházejících oblastí, severních ze zemí nout do spřátelených začleněním země do sovětského bloku, které přineslo i výraznějšívůči které ob bloku, do poměru změnu Prahy do sovětského země začleněním v důsledku vytvořily se imigrantů v Řecku. válce přijetí čanské řeckých vlny pro podmínky Tehdy tisíc zhrubasta obyvatel jednoho a odchodu poměrů v zemi o zvrat pokusu likvidacekomunistického bylo i převzetí povstání komunistickému z forem řeckému Jednou pomoci Prahy Řecka do ciziny. aspoň v hrubých obrysech problematiku utváření řecké komunity v Československu, neboť jde o ne jde neboť komunity v Československu, řecké utváření aspoň v hrubých obrysech problematiku výzkumu a k literárněkritické literárněhistorického syntéze podloží k badatelské pominutelné práci. sovatelů řecké národnosti žijících v oblasti Jeseníků. Konkrétně se budeme věnovat literárnímu dílu literárnímu věnovat budeme se žijících Konkrétně v oblasti národnosti Jeseníků. řecké sovatelů z RejvízuSotirise Joanidise a Praxitelise Makrisez Krnova. všakza nezbytné naznačit Považujeme dalších řeckých emigrantů. Obě publikace obsahují originální řecký text a český o němž originální Obě publikace řecký obsahují překlad, emigrantů. se dalších řeckých a doporučujenedorozumění způsobit může přihlížet vydařený, není domnívá, že Sloboda Marián originálu. k řeckému ným pramenem poznání historie emigrace z Řecka historie emigrace poznání z letným pramenem historie vzniku 1948–1950, a vývoje řecké kapitoly jsou Početnější u nás, i historie příběhů životních menšiny země. některých emigrantů naší spíše be laděnými kapitolami prokládané rázu, a publicisticko-dokumentaristického faktografického a vzpomínkách zkušenostech životních autorových na založenými vyprávěními krátkými letristicky, a v novele Praxitelise Makrise spisovatele krnovského Papadopulose Lysimachose knihy jsou faktu a beletrie literatury 1998) a Nemesis Ivana Skály, Marie Pujmanové či Vlastimila Maršíčka, nebo v románové kronice Viléma Nového Nového Viléma kronice či Vlastimila Pujmanové Marie v románové Maršíčka, nebo Skály, Ivana a černýmbílým (Tsironise) Cironise Petronise velách pro dokreslení dobového kontextu vzniku řecké a slavomakedonské diaspory v Československu. Pří diaspory v Československu. vzniku a slavomakedonské kontextu řecké dobového dokreslení pro diaspory příslušníků například tvorbě, v básních tomnost této v české u nás literární také odrazila se 252 L. Martinek: K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice ------(„ 255 Doma 13 („Duševníživot“), , 85, 1998, č. 2, s. 147–.) Založil Sdružení řecko-polského . Vydalkolem sta publikací,je autorem Český lid Díky řeckým emigrantům vyšlo u nás vyšlo u nás emigrantům Díky řeckým Pneumatiki Zoi 12 Mitygreckie . zestarořečtiny. Řecké a makedonské děti, které k nám přijely, byly přijely, k nám děti, které a makedonské Řecké 10 Iliady (1986). Vydal (1986). také univerzita, Brno 1998 Češtinář. Zpravodaj Ústavu českého jazyka a literatury Univerzity Hra („Demokrat“),který vycházel v Polskupro občany řecké národnostní („Mezinárodní spolupráce“), kde umisťuje své překlady z polské literatury Dimokratis „Až bude v Řecku mír, vrátíme O vzniku se domů“: a vývoji řecké menšiny u nás – lin Pangosmia Sinergasia Pangosmia Řečtina se vyučuje v Praze na Státní jazykové škole, ve Školské 15 a ve15 Školské ve 33. Řečtina vyučujese škole, Spálené jazykové v Praze Státní na Makedonci žijí mezi námi. , 11, 2000/2001,, 11, č. 5, s. 150; k obsahuněkterých učebnic, zejména makedonských, srov. 11 I.: Literatura nowogrecka 1453–1983 Literatura , Autortohoto příspěvku se při svém studiuna SPgŠ v Krnově setkalse dvěmapedagogy řecké národnosti Lef nejmladší generace: lidé narození v 70. letech a později; dobrá znalost řečtiny klesá i v čistě řeckých rodinách, děti „řecky rozumějí, jsou schopny i jednoduše mluvit“, psát neumějí. Češtinu znají a českytože prošly mluví systémem dobře, pro českého školství. gvistické i nelingvistickéaspekty, Králové dec Dorovský terisem Bazakasem (ruština) a Anastazií Sideridu Podobně (dějepis). na dalších školáchuměleckých) (včetně základních v okrese Bruntál působilo několik učitelů z řad řecké menšiny. Chadzinikolau (narodil se v roce 1935 v obci Trifilii, jeho rodokmen pochází z Delf)Spoluredigovaltýdeník žijící trvale v Poznani. menšiny. Je stálým spolupracovníkem řeckýchliterárních časopisů Podkroví“) a a články o literatuře, kultuře a osvětě. Napsal i první polsko-řeckýautorem slovník první (vyšel příručky ve Wrocławi a je v roce polsko-řecké 1953) konverzace. Nesporným vrcholem jeho dosavadnívityje první překladatelsképřeklad akti v polské historiiHomérovy třiceti sbírek poezie, dvou románů, literárněhistorické práce o dějináchv Polsku: řecké literatury, první tohoto druhu a polsko-řeckého přátelství, uváděl zpěvákyPaulose Raptise a Eleni, byl poradcem inscenování opery M. Theo Srov. Sloboda, M.: V Krnově vede řeckou školu pan Stefanis Simichanidis. Podobně tomu bylo i v sousedním Polsku, kde se o řadu publikací tohoto typu zasloužil řecký emigrant Nikos (Otčenášek, J.: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. In: 10 11 12 13 chovatelky, které přijely spolu s dětmi, nebo starší děti třeba jen se základním vzděláním, doškolené vzděláním, doškolené základním se jen přijely s dětmi, spolu děti třeba starší které nebo chovatelky, emigrantů, zlepšila řeckých se 1950 příchodem v roce dospělých Situace kurzech. pedagogických na obecně). škol „gymnázií“ řeckých (středních a absolventi z povolání mezi učitelů nimiž bylo i několik podařilo posléze se které i učebnice, chyběly učitelů vedle 1948, přestože už v roce začalo Vyučování exilového pedi“) a řeckého to pros „Voithia dítěti“ (Epitropi získat„Pomoc prostřednictvímVýboru děti z Řecka pro 1957 učebnice od roku Řecka vydávalo Nového Vedle Řecko. Nové nakladatelství pedagogických závody („Státní Szkolnych Wydawnictw Zakłady i polské Państwowe nakladatelství a knih Učebnic v knihách se vydání neuvádělo). rovněž (místo sídlemVaršavě se ve nakladatelství”) dostatek. byl údajně a emigrantů škol potřeby pro v českých do škol dojíždět začaly co poté, naučily hlavně se Česky negramotné. procent šedesáti ze obcích a stýkat slezských) i řeckés českými se orgány státní (moravských, dětmi. Československé a samotní doufali, moci budou se do Řecka že orgány emigranti brzy Začátkem vrátit. emigrantské a že nelze z Řecka pobyt se emigrantů očekávat v Československu brzký že návrat ukázalo, se 50. let emigrantských výchovuza dětí převzalo řeckých od odpovědnost toho prodlouží. V důsledku značně MŠ ČSSR.orgánů S tím souvisela výuce ve důležitá změna 1951–1952 začaly dětí: školního od roku Šumperk, Krnov, Jeseník, jako městech větších Ve škol. a makedonské děti chodit do českých řecké existují případně dodnes existovaly, pod Pradědem Karviná, Vrbno Brno, Praha, Třinec, Bohumín, školy“. „řecké přístupná Řecká v Krakovské knihovna nachází se získala prostory 22, kde Veřejnosti obec řecká UK FF na předmět volitelný jako Dostálová Růžena prof. přednáší Novořečtinu aktivity. své pro několik už obor tento je (v Praze oborem samostatným novořečtina je kde MU, FF na také a přednáší a makedonským řeckým získání vzdělání nadaným Díky umožnění vysokoškolského uzavřen). let inteligence. vzniká brzy u nás dětem a slavomakedonská řecká lit z novořecké překlady příručky, a konverzační slovníků, gramatické překladových několik menších vyšla obsáhlá vysokoškolská skripta apod. Nově literatury, české děl překlady novořecké eratury nebo samouky. pro učebnice této vydání je a připravováno novořečtiny vysokoškolská učebnice ------Ta Etopu Ta Vedle toho byl pro byl pro toho Vedle („Bojovník“), jehož 8 Makedonci žijí mezi námi. („Hlas ženy“)(„Hlas a mládež Agonistis I foni tis ginekas tis I foni – byla v makedonštině). Pracovníci řecké tis řecké Pracovníci – byla v makedonštině). Borec , jež vycházely rovněž dvakrát týdně v nákladu 2800 výtisků týdně v nákladu dvakrát rovněž a v řeckém vycházely jež , („Nový svět“), časopis pro ženy svět“), ženy časopis pro („Nový Sotiris Joanidis se jako devítiletý chlapec po příjezdu do Československa devítiletý jako se po příjezdu Sotiris Československa do chlapec Joanidis 9 (od zkratky EPON – Jednotná všeřecká organizace mládeže) a mládeže) organizace všeřecká EPON – Jednotná zkratky (od Zprávy Neos kosmosNeos O Eponitis mladší generace: lidé narození v 50. a 60. letech; u velké většiny je řečtina rodným jazykem, čeština „druhým V makedonštině tato stanice vysílala od června do prosince 1952 1955. I.: Srov. ý, Pokud jde o jazykovou kompetenci emigrantů, J. Otčenášek dělí řecké emigranty do čtyř generačních skupin: střední generace: lidé, kteří do Československa přijeli jako děti; jejich rodným jazykem je řečtina, kterou stále dobře nenaučili“; znají a kterou stále mluví dobře; naučili se ještě česky a rusky; rodným jazykem“; a Sovětským svazem, a v 60. letech (vlivem kroků jugoslávské vlády podporujícíz Československa odchod řeckých Makedonců do SFRJ a také proto, že do Řecka Makedoncům zpravidla nebýval povolen). univerzita, Brno 1998, s. 238. starágenerace: lidé narození na řecky mluvících územích v období do druhé světové války; „česky se příliš Příznačné je, že řečtí spisovatelé z Jeseníků, reprezentovaní Praxitelisem Jo a Sotirisem Makrisem reprezentovaní z Jeseníků, spisovatelé řečtí že je, Příznačné Řecká žijící v Československu s mnoha po válce menšina vyrovnávat musela se společenskými Stranické vedení KS Řecka pro Československo, které bylo zároveň i politickým vedením celé emi celé vedením i politickým bylo zároveň které KS Řecka vedení Československo, pro Stranické Řečtí uprchlíci usídlení v horských vesnicích ovšem využívali jakékoliv příležitosti k přestěhování využívaliŘečtí ovšem příležitosti vesnicích usídlení uprchlíci v horských k přestěhování jakékoliv („Orlíci“). Největší počet exilových publikací vycházel v řeckém exilovém nakladatelství Nea Ellada Ellada exilovém Nea nakladatelství exilových počet v řeckém publikací Největší vycházel („Orlíci“). 9 8 ocitl nejprve ve sběrném domově pro řecké děti v Kyselce u Karlových Varů. V prvních u Karlových děti v Kyselce před Varů. řecké letech, ocitl nejprve pro domově sběrném ve vyučovaly i vy proto domovech, v těchto učitelů řeckých byl nedostatek příchodem velký dospělých, sémiotizace jejich literárních děl. literárních jejich sémiotizace píšíanidisem, svá díla česky. i kulturně-politickými tlaky, jež výrazně podmiňovaly její kulturní vývoj,kulturní výraznějejí i kulturně-politickými jež a s mocensko-politickýmipodmiňovaly tlaky, umě s problémy vyrovnávali tedy se menšiny řecké vývoj kulturní jež deformují. Spisovatelé zásahy, i procesy podmiňovalo pochopitelně vstupovali, a které do něhož prostředí, a společenského leckého protože emigranti, kteří nerozuměli řeči obyvatel země, do níž přišli, země, z nich se obyvatel řeči nerozuměli dozvídali kteří informace emigranti, protože toužili nejdříve vrátit. se co vlasti, své ve o situaci do které Československého rozhlasu byla v roce 1950 založena řecká redakce, která zajišťovala několik kratších několik kratších zajišťovala která redakce, řecká 1950 založena byla v roce rozhlasu Československého z nich Jedna byla (v celkové vysílána 75 minut). délce i v makedonštině.relací a v programech rozhlasu Československého Praha stanice vysílání čas v programu vyhrazen v řečtině texty využívané, byly velmi a makedonské řecké Uvedené Londýně aj. v Moskvě, stanic rozhlasových nická periodika la V rámci v knihách kvůlise vydání utajení). neuvádělo sídlem (místo se v Bukurešti Řecko“) („Nové jazyce. Zaznamenávaly zejména hlavní informace zveřejňované exilovou stanicí „Svobodné Řecko“, Řecko“, exilovou „Svobodné stanicí zveřejňované informace hlavní zejména Zaznamenávaly jazyce. vysílalajež k nimž z rumunského publikace, časopisy a propagační Dále například patřil území. teo měsíčník retický kárny v Bukovicích u Jeseníku byli ve stavu zaměstnanců národního podniku Svoboda – Rudé právo. Rudé– právo. podniku Svoboda národního zaměstnanců byli stavu ve v Bukovicích u Jeseníku kárny další vedení sloužily politickému jeho komunity ovlivňování u nás příslušníků řecké K ideologickému tiskovinyperiodické – grace, sídlilo v Jeseníku. Zde se nacházela i redakce a tiskárna i redakce sídlilo v Jeseníku. Zde nacházela grace, se časopisu v nákladu týdně, v roce nejprve 1950. Agonistis započalo dvakrát vycházel později vydávání jednou, 3000 výtisků a v rozsahu (jedna stran z nich 4 – Kromě komunikačních obtíží, komunikačních Kromě vyplývajících v tradi vzájemné rozdílnosti jazyků, velké ze neznalosti a v životní života cích, způsobu ve osídlení u nás. řeckého povaha O vznik byla zmíněná to úrovni, zemí. obou reprezentace komunistické však se zasloužily stavu samy tohoto podstatnou změnu do životní úrovně příslušníků řecké komunity v Československu, která zůstávala zůstávala která komunityv Československu, příslušníků úrovně do životní změnu řecké podstatnou rysem Nejcharakterističtějším občanů. československých nízká,mimořádně pod standardem hluboko komunity u nás prostředí. řecké českého života od okolního byla po dlouhou izolovanost její dobu se do měst, především do průmyslových center, a k získání do průmyslových center, nepřineslo žádnou především do měst, se což zde, zaměstnání 254 L. Martinek: K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice ------257 Region Ahoj na na Ahoj Česko Českoslo Kavárna na Československý Brněnský večer Brněnský vyšla v „Z tvorby členů členů „Z tvorby Region – Krnovské Region – Krnovské novoroční příloze novoroční , á byla uveřejněna , á byla uveřejněna . jejich dětí v dětí jejich Válka Válka . Městská knihovna Krnov Výpověď Novésvobody aj.). Dosud publikoval na tři na publikoval Dosud aj.). , 14. 7. 1987; Vlašín, 1987; 7. , 14. Š.: Čtyři proza Poslání spisovatele: Být stavitelem stavitelem Být spisovatele: Poslání Všechno nebo nic nebo Všechno . V rubrice . V rubrice Koho bohové milují (příloha Kmen), 1986, č. 29; Galík, J.: Dilema , 9. 7. 1986; čk, 7. , 9. Nadějná prvotina. Nová svobodaNová řeckých emigrantů a emigrantů řeckých , Tvorba Silvestr Ostravský večerník Ostravský [pražská 1986; Dorovský, 7. mutace], 17. I.: Domov dětí , 16. 6. 1986; Poláček, J.: Hledání domova. rámci ediční řady Obzory ostravského nakladatelství nakladatelství rámci Obzory řady ostravského ediční Nová svobodaNová Práce , 1986, č. 9; Švandelík, J.: Děti vyděděnců (Konvenční obraz závažného Československý voják Československý , , 1988, č. 16; Martinek, L.: Jubilující krnovský spisovatel. . Snad i díky radám z listárny časopisu se úroveň Makrisovýchtextů úroveň z listárny časopisu se i díky radám Snad . Ostravský večerník Ostravský Děti vyděděnců vyděděnců Děti otištěné v téže rubrice nastiňuje složitou situaci syna řeckých emigrantů v téže emigrantů otištěné syna situaci rubrice řeckých složitou nastiňuje v roce s autorem 1987 vedle rozhovoru . V témže časopise vyšla i jeho povídka. V témže , 3. 2. čk, 1987; Poslání spisovatele: Být stavitelem mostů mezi lidmi a národy. . Ostrava s. 1997, 169–176. Pro svůj námět – složité postavení svůj – složité námět Pro Kulturní práce Literární měsíčník 19 , 30. 1986; Píša, 7. S kufrem V.: v ruce. Ahoj na sobotu na Ahoj , Bez konce Bez konce Rovnost , 22. č. 4. 8, 1987, s. 52; mh, Děti vyděděnců. „Víkend“ se v roce 1985 objevilapovídka v roce se „Víkend“ Československý voják Československý Kulturní rozvoj , 24. 1993; 11. Garguláková, E.: Doslov. In: Praxitelis, M.: 1. 1994,, 19. č. 3, s. 5; Martinek, L.: Praxitelis Makris [v rubrice Literatura našeho regionu], Region – Kr , 13. 7. 1986;, 13. Zítková, 7. I.: Lidé bez vlasti. sku – si novela dodnes podržela určitou uměleckou hodnotu z hlediska pronikavého zobrazení zobrazení pronikavého z hlediska hodnotu uměleckou určitou podržela dodnes novela si – sku roku 1980. V 80. letech Makris začíná uveřejňovat vlastní povídky na stránkách periodického vlastní periodického povídky stránkách na uveřejňovat Makris V 80. 1980. začíná letech roku Mladá fronta , 27. 6. 1986;, 27. Juga, S.: Mít svou rodnou vlast. . V povídce Vydání Makrisovy novely vzbudilo poměrně široký zájem u vzbudilo zájem Makrisovy novely poměrně široký Vydání přičemž kritiky, literární dobové ník voják vyděděnců. emigrantských dětí. tématu). venský voják ické knihy z Ostravy. noviny a Orfeus, klub přátel literatury v Krnově, Krnov 1994; Martinek,noviny L.: Koho bohové milují. novské noviny, 1995, č. s. 39, 5; Martinek, Libor: Interetnické vztahy v české literatuřea jeho na reflexe Jesenicku. v literatuře In: Autor řeckého původu Praxitelis původu již 6. 10. 1953 v Krnově Makris narodil se řeckého Autor řeckých do rodiny poku prozaických dětských Po pod vlivem probudil se dobrodružné četby. talent přirozený Jeho proble na se zaměřením 20. století let 80. prózy obohacení Makris tematické přinesl jisté V novele Urbanová, S.: Hledání domova. Československém vojáku Československém rodičů zůstat tam, kde se narodil, a začíná budovat nový domov pro svou ženu a dítě. S tím ženu svou a začíná narodil, se pro nový kde domov tam, by budovat jako zůstat rodičů se duševním a po otřesu zapříčiní náhoda smrt Jany Tragická nezakořeněnosti. trauma spadlo z něho do vlasti. k odchodu rodičů přidat rozhoduje nakonec Michal výjimku na až (J. závažného ohlasy, vytýkal obraz Švandelík konvenční poněkud především knize byly kladné. tématu), sloven vztahu minority etnické k majoritě, vztahu k vlasti otázky a k vlastní původní i k zemi, tradici která 19 emigrantů. Nejdříve bydlel na vesnici. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem v OSP Bruntál vyučil se v OSP školy základní tesařem absolvování Po vesnici. na bydlel Nejdříve emigrantů. profesích. dělnických podniků u několika v různých krnovských a byl zaměstnán postupně a psal k náročnější povídky V 70. zasílat četbě začal o tom, poznal. přešel dřívesech dobře co letech časopisudo První časopisů rozšířilo. povídka se zvyšovala. Spektrum obesílaných s názvem sobotu tisku ( povídekcet v časopisech, z rukopisu ukázky novely včetně připravované v mostů mezi lidmi a národy fronty Mladé povídka byla 1987 zařazena v roce v Ostravě SČS pobočce při klubu“ krajské literárního rohu s Makrisovou do Řecka, svým se koresponduje navrátivšího která námětem první knižně vydanou vyšla pod názvem Ta novelou. 1986. v roce Profil a Řeků. v závodě který o příběh soužití Michala, Čechů pracuje matiku Jde emigrantů synařeckých i když pneumatik. ale do manželství nechce, s českou mu se Chodí dívkou Janou, protektorování na zůstane zda více k rozhodnutí, stále je nucen Navíc chvílemi uvažuje. a o sňatku rád opravdu Janu má mu prvním svých jeho je v zemi, která otců, v níž do země odejde a která narodil nebo se domovem, a dočasné ho láká cizokrajností svou nedorozumění – do Řecka. To označována za domov rodiči je pocitu stejnému že partnery zvýraznímezi oběma si uvědomuje, pocit ještě nezakotvenosti. Michal vůli proti se i po rozhodne příchodu do Řecka. bylby vystaven dítě, čeká jeho Když dozví, se Jana že - - - - - Pracující Pracující S Nikosem Poezie, Poezje, Děti neklidné neklidné Děti (Zlaté Hory, Hory, (Zlaté . Inspirovala ho . Inspirovala 16 (2000) a sbírku šum , Sofoklova dramata V úvodu au knihy 17 Úmluva . Rula, Zlaté Hory 2007. Řek Zorba (Domažlice, Nakladatelství Nakladatelství (Domažlice, Rejvíz, b.r. vyd. [srpen Týž: 2001]. . Svěžím jazykem obohaceným obohaceným jazykem . Svěžím . Rula, Zlaté Hory 2005. Týž: . V těchto svérázných sondách do sondách . V těchto svérázných 18 Sudetské osudy Sudetské Zlaté báje ze Zlatohorska ze Zlaté báje (Rejvíz 2002). ýž: Hřbitovy Zlatohorska 25 let režijní myslivosti 25 let režijní Odtud v červenci 1948 odešel spolu se svými třemi sourozenci v červenci svými se Odtud spolu sourozenci odešel 1948 třemi Bloudivá blízkost 14 . Uvádí polské folklorní skupiny v Řecku. S velkým úspěchem vydal v Řecku (1997), básně(1997), Sapfó, řecké aforismy, Ezopovy bajky, řecké mýty. Rejvíz 2000; 1997, . Rejvíz 2004. Týž: Rejvíz 1999, s. 10. Zorba (1999) s podtitulem sbírání a upravování sbírání a bájípověstí z Rejvízu a jeho okolí 15 Král Oidipus , a muzikálu , aby si je v češtině si je , aby a Apostolos, synové jeho Konstantinos přečíst mohly ale i další („Polské pohádky“) a výboryz poezie polských nositelů Nobelovy ceny Wisławy Szymborské Rejvíz a báje z okolí. O lovech a lovcích. Zlato a železo. Dějiny Horního Údolí, Dolního Údolí a Ondřejovic. 2003). Elektra . Elektra , Iliadu . Rula, Zlaté Hory 2007 (kniha je věnována vodním tokům, stavbám a vodnímu hospodářství). a O lovech a lovcích historik Tomáš Knopp a je i ve uveden historik sborníku Tomáš Vesnice leží vysoko v horách Gramos nedaleko albánských hranic. Joanidis, S.: Joanidis, S.: Joanidis, S.: Ve vydavatelstvíVe Rula vydal S. Joanidis také monografii o jesenickém malíři Janu Orlíkovi(2000) ve spolupráci V současné době vede penzion Rula Rejvízu,na vede době V současné založilRULA, vlastní knižní vydavatelství věnuje Spisovatel řeckého původu žijící v Jeseníkách Sotiris Joanidis se narodil 1. ledna 1939 v malé hor 1939 v malé 1. ledna narodil se Sotiris žijící původu Joanidis v Jeseníkách řeckého Spisovatel se sochařem Romanem Borečkem, sbírku jesenického básníka JaroslavaRežného perského básníka Miroslava Kubíčka Antigona Chadzinikolauem začala nová éra starořecké a novořecké literatury v Polsku.L. V redakci Martinka (a v českém překladu) vyšel česko-polsko-řecký výbor z poezie N. ChadzinikolauaΠοιήματα (Chadzinikolaus, N.: Zlaté Hory v Jeseníkách. Letopisy potoky dorakise Baśnie polskie a Czesława Miłosze. Do polštiny přeložil mj. román Nikose Kazantzakise nazval nazval kniha tato se 1968–1992. Žánrově rejvízského události revíru mapuje zde v letech slang o myslivecký k inzitnířadí tvorbě a autor lidové beletristické ambice. vyšší nemá umělecké osobnost rejvízského faráře Jeronýma Pavlíka, který zde žil v letech 1894–1938. Vedl zdejší kroniku kroniku zdejší který žil Pavlíka, zde v letech 1894–1938. Vedl Jeronýma rejvízského faráře osobnost a napsal s místními i dějiny spolupráci ve německy pře Rejvízu, Joanidis němčiny učiteli pak které povídek soubor a črt humoristicky Svůj laděný z mysliveckéholožil do češtiny. a loveckého života Českého lesa, 2006). Českého historii, regionální se střediska ve Zlatých Horách a v dubnu téhož roku byl poslán do Plzně, kde organizoval polomovou polomovou organizoval kde a v dubnu byl do Plzně, poslán roku Horách Zlatých ve střediska téhož Z polesí brigádu. Rejvíz v roce odešel a poté působilk soukromé 1992 dřeva těžbu krátce na firmě píše se v knize osudu O jeho v důchodu. je 1999 roku Od pily vedoucí v Bukovicích. jako Evropy Nejprve pracoval jako dřevorubec a po absolvování Lesnické mistrovské školy ve Strážnici zastával od zastával Strážnici ve školy mistrovské Lesnické absolvování a po dřevorubec jako Nejprvepracoval v roce (maturoval funkci 1963 vzdělání si rozšířil gymnázia lesníka. vystudováním roku Své v Jeseníku V roce a odvozního technika těžebního místo na svých1969 ve třiceti letech). 1990 byl přeložen do Československa. V letech Československa. do pobýval 1948–1955 v různých pro vyčleněných domovech dětských Loučná Bílá Voda, u Varnsdorfu, Lesná u Karlových Kyselka děti(například Velichov, řecké Varů, u Liberce). či Chrastava R. Desnou nad svým ke Rejvíz,odešel 1955 na rodičům žije dosud. kde ské obci Glikoneri Řecka. severu ské na 256 18 16 17 14 15 RULA, 2009). Odysseu mýtů vydal knižně v podobě řeckých svá převyprávění děti), pod titulem románu dobrodružného do vlasti návrat jeho po válku trójskou přes Heleny krásné únosu Od U všeho Odysseus, byl nivci prózy s přírodnínivci prózy v posledním kterým zejména tematikou, autor o králi vyprávění jesenických tato avšak příležitostným je básníkem, zážitek. Joanidis čtenářský laděný poeticky přichystal hvozdů celou prózy do (převedl starořečtiny a ze z novořečtiny Překládá v rukopise. zůstává tvorbazatím jeho tor stručně seznamuje čtenáře s lokalitou čtenáře stručnětor seznamuje Rejvízu a s dějinami být Publikace má myslivosti. podle myslivosti“ časy české zlaté ztracené na „vzpomínkou Joanidise etiky nauky, mimo jiné pokusil přiblížit rejvízského myslivecké autor života se v nichž základy polesí, a zvyků, milovníci přijdou jak své na si nepochybně slovní a chlapského komiky humoru, příz tak L. Martinek: K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice ------259 Někteří Někteří 24 . Diplomová. práce IZV UK. Praha 26 . ý deník, 2002, 1. 7. s. 8 (přílohy Regionální zpravodajství Morav pořádají se četné řecké zábavy a kulturní zdejších vystoupení zábavy řecké četné se pořádají univerzita, Brno 1998, s. 245. 25 , 92, 1994, č. 1, s. 48–58. 1, s. , 92, 1994, č. Kulturní adaptace a identita řecké skupiny v Praze Slezský sborník Sedmý řecký festival v Krnově Makedonci žijí mezi námi. k 3. 3. 1991. In: k 3. 3. 1991. In: K. Čermáková uvádí na základě údajů poskytnutých řeckým velvyslanectvím jejich počet 600, z toho v Praze Srov. Štěpán, J.: Nezvratnou skutečností je, že jak Praxitelis Makris, tak další spisovatelé řeckého původu (např. Pe (např. původu řeckého Praxitelis jak že Makris, další tak spisovatelé je, skutečností Nezvratnou 300.Srov. Čermáková, K.: 1999, s. 46. skoslezského deníku II/152). Dorovský, I.: tronis Cironis a Lysimachos Papadopulos), o nichž jsme se zde zmínili stručnosti ve zde o nichž se jsme jen v úvodu pří Papadopulos), a Lysimachos Cironis tronis 1948–1950. z let emigrantů spěvku, přispěli řeckých osudů svým poznání dílem k lepšímu literárním „druhé vlasti“ a své odvděčil se hou Jesenicka tvorbu obohatil lokální pak slovesnosti Sotiris Joanidis u nás Řecká aktivitou regionu. emigrace svém ve a vydavatelskou vlastivědnou, sběratelskou ževnatou vždyť díky jejich jen v průběhu stala se „solí onou příslovečnou země“, let více oněch než padesáti bylo k zániku. jinak odsouzeno by co z toho, mnohé podařilo se v pohraničí zachránit přítomnosti Literatura podlerepubliky národností České obyvatelstva charakteristiky a ekonomické Demografické V.: Srb, 24 25 26 mírně vzrůstá počet obyvatel řecké národnosti, neboť vedle řeckých podnikatelů je ve městě i mnoho i mnoho městě ve je podnikatelů vedle řeckých neboť národnosti, mírně řecké vzrůstá obyvatel počet v Řecku. narození Řekové to ale jsou emigrantů, potomky nejsou kteří studentů, řeckých a studenti podnikatelé řečtí z nejrůznějších zůstávají tu české v České důvodů nacházejí republice, řecká dříve početná existovala kde v místech, proč Důvodem, rodiny. a zakládají se usazují partnerky, smí byla skutečnost mnohdy národnosti, k řecké hlásící se obyvatelé míře větší ve zůstali komunita, se homogenní národnostně Rodiny převládají. dokonce dnes manželství, která řecko-českých šených do Řecka u nás a jsou zpátky odstěhovaly většinou republiky z České později resp. z Československa, v exilu až narodilo se a s ohledemmenšiny všeobecnou na řecké členů v současnostiMnoho vzácné. u nich se projevilo i výslovností navštívit. Řecko To možnost ani neměli situaci politickou řečtiny. po dlouhém se pobytu v exilu Řekové“ „Čeští v Řecku jako dostávali chápáni jsou kdy do situace, identity k výrazně pocitunárodnostní cizincia naopak patřili kvůli pěstovanému v Československu v okre Řekové se 20. století letech říci, mohu Ze v 90. zkušenosti své že menšině. odlišné národnostní zvláště podnikatelů, zdejších špičce ke mnohdy zařadili Ostrava nebo Bruntál, Opava sech Jeseník, i nábytkářského dřevařského průmyslu potravinářského, v oblasti turistického ruchu, autodopravy, a samozřejmě v restauratérství. u nás Řečtí emigranti a pěveckých tanečních založili řadu souborů Akropolis vedená skupina například dodnes, ostravská působí z nich Několik folklorních). (převážně v české hudbě menšinu populární po dlouhou Prusalisem, řeckou Statisem a skladatelem zpěvákem sestry v Brněabsolvent Elefteriadu, a Tena Martha sochař, reprezentovaly dobu uznávaný působí Fanis Ainacidis a výtvarník Armutidis, Nikos grafik se Joannidis.Každoročně AVU pražské Lefteris se rozměru velkém skutečně účastí a ve s mezinárodní poslední kultury, řecké svátky celostátní konají 21.–23. červnakonal 2002 v Krnově, folklorní a pěvecké Taneční komunity u nás. řecké v rámci souborů organizovaných akcích na řeckých mateřského soubory pěstování pro a mají měly identity, význam velký národnostní posilování pro lidí zanikání na skupiny dané souborůjazyka. reakcí folklorních byloZakládání jednak uměleckých v jiném života způsobu tradičního a jednak kulturní prostředí sociokulturním poznávat pomáhalo hlásí. skupiny této členové se bohatství etnika, kterému ke ------Kvůli Kvůli 22 Snad Snad ‚ Mohl bych vidět váš váš vidět bych Mohl ‚ 21 , 1994, č. 3, s. 5. Musel jsem zalhat, protože od se od protože zalhat, jsem Musel ‘ Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Magdoňovo tvrzení můžeme doložit citátem tvrzení citátem doložit můžeme Magdoňovo 20 Region – Krnovské noviny . Je to povídka to o odpovědnosti Je přivádějících na rodičů Víte, nesmím zaměstnat cizince, kteří nemají prodlou nemají kteří cizince, zaměstnat nesmím Víte, ‚ 23 . Odložil péro, sundal brýle z nosu a pohlédl na mě. mě. na a pohlédl brýle z nosu sundal péro, Odložil Já na odjezd nepomýšlím. odjezd na Já ‘ řekl jsem. Chtěl jsem se ho zeptat, co jsem já za cizince, když když za cizince, já co jsem zeptat, ho se jsem Chtěl jsem. řekl ‚ ‘ řekl rychle a nasadil si znovu brýle. Byl očividně zklamaný. zklamaný. očividně brýle. Byl si znovu a nasadil rychle řekl ‘ ‘ To já mám, To Ne! To ne! To Ne! ‚ ‚ podal jsem mu ho. ho. mu jsem podal ‘ . Ostrava 1986, s. 7. ‘ ‘ Koho bohové milují bohové Koho Jistě, ‚ ‘ Šachos. Michalis Šachos. Michalis Šachos. ‘‚ Jo. To vadí? To Jo. ‚ ‘ Děti vyděděnců Děti . Ostravská univerzita, Ostrava 2000, s. 245. . Ostravská univerzita, Ostrava 2000, s. 245. Víte, nerad bych přijal někoho, kdo by mi za krátký čas odešel. Vy teď všichni odjíždíte, a já a já odjíždíte, všichni teď Vy odešel. čas kdo za krátký by mi někoho, přijal bych nerad Víte, Vaše jméno? Vaše Moravy Moravy Jak už bylo naznačeno, řecká menšina v České menšina z mnoha řecká je republice zvláštní aspektů bylo už naznačeno, skupinou. Jak Po roce 1989 se Makris jako prozaik výrazněji již neprojevil. Ve sporadicky otištěné povídkové otištěné sporadicky výrazněji prozaik již Makris 1989 se neprojevil. jako Ve roce Po občanský průkaz? občanský předpis. to Je pobyt. žený mlčel. jsem raději ale Řecko neviděl, jsem a v životě tady narodil se jsem jíž autor smrti Jany, v podobě Makrisovy novely hrdinky ex machina“ vadilKritice „deus poněkud nejste Řek? […] ‚ Plán ne? mě, Chápete makat. pořádně se nebojí kteří pracovníky, a perspektivní mladé tu potřebuji riskovat. si dovolit Nemůžu vysoký. je setsakramentsky bylo plukovníků, černých vláda fašistická padla v Řecku kdy čtvrtého, dmdesátého pracovníci. být perspektivní přestali jsme Najednou práci. si dobrou najít těžké ‚ Magdoň, L.: Próza v regionu a čas 70. a 80. let. In: Kolektiv autorů: Makris, P.: Recenze povídky viz Martinek, L.: bohové milují Magdoň, L.: Próza v regionu a čas 70. a 80. let. In: Kolektiv autorů: 22 23 20 21 a Českou republiku v dobrém jako na svou druhou vlast a rádi se sem krátkodobě vracejí. Co se týká se Co vracejí. druhou svou na krátkodobě vlast sem jako se a rádi v dobrém republiku a Českou asimilaci postupnou jejich a snižování u nás předpokládají kteří etnologové zůstali, Řeků“, „českých dokonce v současnosti především v Praze u nás. Avšak menšiny národnostní počtu příslušníků řecké a úspěšně zapojili do společenského života, přičemž byly současně zachovány jejich národnostní vě národnostní jejich života, přičemž byly zachovány současně a úspěšně zapojili do společenského projevilo dob se také příslušnosti. pocit To národní byl a navíc uchován integrita domí, národnostní vzpomínají Československo na navrátilci že vlasti, do původní ale i tím, masovým návratem rovolným Lze hovořit o „českými Řeky“ uvědomované „dvojí etnické identitě“, tj. o uvědomování si vlastního tj. o „českými hovořit Lze identitě“, Řeky“ etnické „dvojí uvědomované plně se Řekové domova. (druhého) svého jako republiky a zároveň vnímání České původu řeckého svět své děti jen podle děti jen své vlastního s dobrýmisvět pouze přání, svým dají rodičov předsevzetími, že dětem auto je toho předsevzetí. Kromě jim však i taková základní chybí a péči. něhu lásku, skou Častokrát válek, do světa děti a nenávisti. rodí se zloby otázka, proč nastolována rem tvorbě po roce 1989 opustil námětovou oblast prózy s pracovní prózy oblast a společenskou a přešel opustil 1989 tvorbě námětovou tematikou po roce k žánru sci-fi v povídce vyřešil dilema zamýšleného návratu do vlastido svýchK tomu výhrady předků. má i L. „Dik návratu vyřešildilemaMagdoň: zamýšleného smrti ve Michalisovy gradaci civilistního dějovou tát i zamýšlenou umenšuje vyprávění přímočarého rychle života.“ a tragédii překrývá dalšího manželky nutnost na pokračování české poukazem ne? do vlasti se – vrátit nebo otců, otevřený románu konec tedy je neštěstí rodinnému z Makrisova díla:z Makrisova bor Magdoň nejnověji hodnotí novelu jako příběh outsidera, „který cítí chlad v zemi, v níž se narodil, narodil, se v níž příběh „který outsidera, jako v zemi, cítí hodnotí chlad novelu nejnověji Magdoň bor vztah najít si neumí k zemi, po kam má se zároveň práci, shání svůj těžko pro jen původ které ale ve svými se vrátit letech a kterou rodiči nikdy neviděl“. lém pohraničním městě, otevřenost autorského subjektu v rovině příběhu, vyprávění subjektu který době v té autorského otevřenost městě, pohraničním lém příslušníka v postoji a zvláště řecké politiky státu, i z hlediska národnostní téma závažné představoval historik Li literární vztahu ve i nově k domovu Ostravský nabytému. menšiny starému národnostní se na dlouhá léta stala emigrantům domovem. S odstupem domovem. příběhu emigrantům Řeka stala dlouhá Michala léta na se tomto na doby poměrů v ma společenských zobrazení přesvědčivé ocenit dále můžeme a Češky Jany (Michalise) 258 L. Martinek: K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice 261 , příl. 2 , 3, č. 3 , 3, č. , 85, 1998, č. 2, , 85, 1998, č. Region a jeho reflexe reflexe Region a jeho Český lid Český , 24. 11. 1993. Kulturní rozvoj Zpravodaj KSVI Zpravodaj Kapitoly z literárních dějin dějin z literárních Kapitoly , 19. 1. 1994, č. 3, s. 5. 3, s. , 19. 1. 1994, č. , 28, 1988, č. 16, s. 16. 16, s. , 28, 1988, č. , 1995, č. 39, s. 5. 39, s. , 1995, č. , Praha 1999. , Praha , 16. 6. 1986. , Praha 1998. , Praha ), 1986, č. 29. ), 1986, č. , 27. 6. 1986. Region – Krnovské noviny Region – Krnovské Kulturní práce Kulturní Češtinář. Zpravodaj Ústavu českého jazyka a literatury a literatury jazyka českého Ústavu Zpravodaj Češtinář. Kmen , 14. 7. 1987. Region – Krnovské noviny Region – Krnovské [pražská mutace], 17. 7. 1986. [pražská mutace], Ostravský večerník Ostravský (příloha Region – Krnovské noviny Region – Krnovské Brněnský večerník Brněnský . 11, 2000/2001, č. 4, s. 112–119 a č. 5, s. 148–159. 5, s. 112–119 a č. 4, s. . 11, 2000/2001, č. . Ostravská univerzita, Ostrava 2000. univerzita, Ostrava . Ostravská Práce . Profil, Ostrava 1986. Ostrava . Profil, Tvorba Ostravský večerník Ostravský Nostimon Hémar – Den návratu – Den Hémar Nostimon bouře Děti – thyellas tis Pedia . Ostrava 1997, s. 169–176. 1997, s. . Ostrava „Až – O vzniku u nás domů“: se vrátíme a vývoji menšiny bude v Řecku mír, řecké Děti vyděděnců Děti Univerzity Hradec Králové Hradec Univerzity 8. (3. 2. 1987), s. Slezska a severní Moravy Slezska a severní v literatuře 1), sv. procesech, v etnických – Dělnictvo pohraničí v novoosídleneckém procesy (Etnické 61–72. 1986, s. Praha 147–159. s. lingvistické In: i nelingvistické aspekty. Švandelík, J.: Děti vyděděnců (Konvenční obraz závažného tématu). tématu). závažného obraz (Konvenční vyděděnců Děti Švandelík, J.: domova. Hledání S.: Urbanová, Vlašín, z Ostravy. knihy Čtyři Š.: prozaické I.: LidéZítková, bez vlasti. Magdoň, L.: Próza v regionu a čas 70. a 80. let. In: Kolektiv autorů: autorů: Kolektiv In: let. a čas 70. a 80. v regionu L.: Próza Magdoň, Makris, P.: In: Jesenicku. na literatuře vztahy v české Martinek, Libor: Interetnické Martinek, L.: spisovatel. krnovský Jubilující Martinek, milují. L.: bohové Koho Martinek, L.: Praxitelis Makris. 1945. In: po roce poměry Jablonecku na Národnostní V.: Matějová, vyděděnců. Děti [mh] In: dnes. republice v České menšina Řecká národnostní J.: Otčenášek, L. Ch.: Papadopulos, L. Ch.: Papadopulos, v ruce. S kufrem Píša, V.: domova. Hledání J.: Poláček, M.: Sloboda, Studijní Studijní , 36, č. 8 , 36, č. 1954). – , příl. 3 (Etnické , příl. 3 (Etnické Sborník prací prací Sborník Rejvíz, b.r. vyd. [srpen vyd. [srpen Rejvíz, b.r. , příl. 6 (Etnické procesy), procesy), , příl. 6 (Etnické Československý voják Československý . Diplomová práce IZV UK, práce . Diplomová Praha , 69, 1982, č. 1, s. 47–51. 1, s. , 69, 1982, č. Městská knihovna a Orfeus, Krnov Městská Zpravodaj KSVI Zpravodaj 1. 4. 1948. pravodaj KSVI pravodaj Český lid Český Mladá fronta, fronta, Mladá , 101, 1986, č. 177 (30. 7. 1986), s. 5. 177 (30. 7. 1986), s. , 101, 1986, č. , 42, č. 159 (9. 7. 1986), s. 5. 1986), s. 159 (9. 7. , 42, č. Diplomová práce, KEF FF UK Praha, nedatováno. KEF FF UK Praha, práce, Diplomová . Rejvíz 2004. , 35, č. 13 (13. 7. 1986), s. 42. 13 (13. 7. 1986), s. , 35, č. Koho bohové milují. bohové Koho . Ivan Dorovský, Brno 1993. Dorovský, . Ivan , Řada 35, 1988. řada, C: Historická Masarykova univerzita, Brno 1998. Rovnost . Rula, Zlaté Hory. Rula, 2007. Zlaté . Rula, Zlaté Hory. Rula, 2005. Zlaté 91, 1993, č. 1–2, s. 118. 1–2, s. 91, 1993, č. Rejvíz 1997, 2000. Nová svobodaNová Rejvíz 1999. . Rula, Zlaté Hory. Rula, 2007. Zlaté Československý voják Československý Slezský sborník, Kulturní adaptace a identita řecké skupiny v Praze skupiny řecké a identita adaptace Kulturní Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj (1948 a počáteční vznik Její v Československu. Řecká komunita Ve snu se stále vracím domů vracím se stále snu Ve mezi námi. žijí Makedonci Rejvíz z okolí. a báje ze Zlatohorska báje Zlaté Letopisy v Jeseníkách. Hory Zlaté a Ondřejovic. Údolí Dolního Údolí, Horního Dějiny a železo. Zlato Hřbitovy Zlatohorska a lovcích. O lovech Pracující potoky Pracující Etnografické studium v ČSSR.studium Řeků Etnografické 2001]. materiály Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 6, Praha 2000. 6, Praha ČR, sv. AV dějiny soudobé pro Ústavu materiály klub přátel literatury v Krnově, Krnov 1994. Krnov v Krnově, literatury klub přátel 11–28 . 1978, s. Praha filozofické fakulty Brněnské univerzity fakulty Brněnské filozofické (22. 4. 1987), s. 52. (22. 4. 1987), s. 2). ÚEF ČSAV, sv. procesech, v etnických – Dělnictvo pohraničí v novoosídleneckém procesy 151–161. 1986, s. Praha 1999, s. 46. 1999, s. asimilace. In: In: asimilace. čk] Nadějná prvotina. Nadějná čk] Krištofek, O.: Deset tisíc dětí přijede Deset do ČSR.Krištofek, O.: Juga, S.: Mít svou rodnou vlast. rodnou svou Mít S.: Juga, Joanidis, S.: S.: Joanidis, S.: Joanidis, S.: Joanidis, Joanidis, S.: Joanidis, S.: Joanidis, Joanidis, S.: S.: Joanidis, S.: Joanidis, Hradečný, P.: P.: Hradečný, Heroldová, I.: Imigranti z Řecka v českém pohraničí. In: Z In: pohraničí. z Řecka v českém I.: Imigranti Heroldová, Galík, J.: Dilema emigrantských dětí. Literární měsíčník, dětí. Literární 66–68. 9, s. 4, 1986, č. Dilema emigrantských Galík, J.: Praxitelis, M.: In: E.: Doslov. Garguláková, Dorovský, I.: Dorovský, I.: Dorovský, Dorovský, I.: Domov dětí vyděděnců. I.: Domov Dorovský, dětí z Řecka. minulost: Čtyřicet není In: od evakuace to let I.: Ještě Dorovský, Danelidu, S. – Maňas, J.: Řecká rodina v českém prostředí. In: In: prostředí. Řecká v českém rodina J.: – Maňas, S. Danelidu, [ mezi lidmi mostů a národy. Být stavitelem spisovatele: Poslání [čk] Čermáková, K.:Čermáková, Botu, A.: Botu, A.: In: Řecká etnická v Československu. skupina Srb, V.: Národnost obyvatelstva v Československu k 3. 3. 1991 a poválečné trendy národnostní národnostní trendy a poválečné k 3. 3. 1991 v Československu obyvatelstva Národnost V.: Srb, 260 Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký Vladimír Novotný Na počátku bylo slovo, praví se od nepaměti, a toto dictum se týká i geneze relativně obsáhlé literární tvorby nejprve ruského politického exulanta a posléze českého exilového spisovatele Nikolaje Terlec- kého (1903–1994). Z hlediska literární historiografie ale rovněž platí, že na počátku bývá nebo do- konce vždy je kontext literárního díla a více či méně intenzivní autorovo figurování v tomto kontextu. Právě z tohoto pohledu se v následujících pasážích, týkajících se slovesného odkazu ruského, českého a posléze domovským právem švýcarského či curyšského spisovatele Terleckého pokusíme zařadit nebo alespoň přiřadit autorovy osudy a jeho knihy do vývojového kontextu české literatury, v němž – což je zapotřebí zdůraznit – doposud sehrává úlohu či úložku pohříchu toliko epizodickou. S určitou nadsázkou můžeme mít i za to, že Terlecký je v kulisích našeho literárního dějepisectví pouze trpěn. K tomu dozajista přispívá také skutečnost, že ani autorova tvorba ještě není v českých zemích vydána v úplnosti, to znamená ani všechny jeho exilové knihy, ani jeho texty z pozůstalosti. Náležitý literárněhistorický kontext každého slovesného díla, o kterém se v souvislosti s kniž- ními tituly ruského exulanta zmiňujeme, vytvářejí v prvé řadě literární dějiny – leč v naší bohemis- tické oblasti jich paradoxně nemáme k dispozici příliš mnoho. Začlenění prozaických prací Nikolaje Terleckého bychom měli hledat v prvé řadě v nejnovějších akademických Dějinách české literatury 1945–1989, zdá se však, že jejich autoři k spisovatelově tvorbě přistupují s příslovečnou akademic- kou škrobeností, resp. s jakousi málo opodstatněnou nedůvěrou: věnují jeho prózám všehovšudy čtrnáct řádek.1 Mohlo by jich být ještě méně, právě tak ale alespoň o něco více, vždyť kupříkladu v navazujícím textu zmíněné příručky je Kuropění Viktora Fischla pojednáno mnohem podrobně- ji.2 Taktéž není povzbudivé, že v uvedených Dějinách se exilové tituly Terleckého toliko povšechně převyprávějí a jsou stejně povšechně charakterizovány jako „antiutopie“. V akademických dějinách se kromě toho ještě dovídáme, že se prozaik „vyjadřuje k aktuálnímu stavu světa“ a dále že „si všímá složitosti lidského bytí“.(Sic.) Tyto perlivé ukázky vědeckého (?) stylu v rámci literárního dějepisectví by se dozajista mohly vztáhnout i na mnoho jiných českých knih (nejenom) ze 70. a 80. let 20. století, exilových stejně jako neexilových – vždyť který spisovatel hodný tohoto pojmenování se tak či onak nevyjadřuje k aktuálnímu stavu světa a nevšímá si složitosti lidského bytí? –, leč o specifičnosti spisovatelových filosofujících prozaických satir se v novodobém odborném shrnutí poválečného českého písemnic- tví žel nedočteme vůbec nic. A nejen to: po přečtení rekapitulujícího odstavce věnovaného Nikolaji Terleckému by se mohlo zdát, že do uvedené literárněhistorické publikace jsou v nezbytném výčtu zahrnuty všechny prozaikovy knižní práce, podobně jako u dalších exilových tvůrců z tohoto ob- dobí, nikoli však: z nepochopitelných důvodů zcela pominuta zůstala především spisovatelova první v exilu vydaná a nikoli nepozoruhodná próza s výmluvným názvem Andělé tady nebydlí (z roku 1976). Opravdu je velká škoda, že pisatelé nynějších akademických dějin si nenašli volnou vteřinku a aspoň 1 Janoušek P. (ed.): Dějiny české literatury 1945–1989 – IV. (1969–1989). Academia, Praha 2008, s. 395. 2 Tamtéž, s. 396. V. Novotný: Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký , ------265 6 V této 7 eskánezávislá Bludné cesty ruské ermigrace Slovníku českých spisovatelů od od spisovatelů českých Slovníku (vydanou roku 1946), v násle roku (vydanou Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (s. 207–218), napsaný 207–218), (s. během pisatelova paříž , mimochodem napsané jistěže už česky, ni už česky, jistěže napsané , mimochodem Šest metrů úsměvu Šest 1991, č. 1991, 3. Listech Curriculum vitae (1948) již vychází bez uvedení překladatele a je zřejmé, že už že zřejmé, a je překladatele uvedení (1948) již bez vychází (opět byla přeložena z ruštiny, tentokrát I. Těrleckou), zatímco zatímco I. Těrleckou), tentokrát z ruštiny, byla přeložena (opět Don Kichot z Petěrburgu . Torst,. Praha 1997.První české vydání této autobiografické prózy zahrnuje Den osmý Den Vítr se vrací Vítr Primus, Praha 1994, s. 258. Curriculum vitae Curriculum , v té době si Nikolaj Terlecký obživu získával zejména jako soukromý učitel ruštiny. učitel soukromý jako obživu zejména získával Terlecký si Nikolaj době , v té Zizler,J. /šifra Nikolaj -jiz-/: Terlecký. Heslo in: Janoušek (ed.): P. Terlecký,N.: Ti z řad ruských exulantů, kdo nebyli odvlečeni sovětskou tajnou policií – jako mnozí jejich kra jejich mnozí policií – jako tajnou z řad nebyli sovětskou ruských odvlečeni exulantů, kdo Ti díl 2, M–Ž. Nakladatelství Brána – Knižní klub, Praha 2008, s. 536.recepci Částečné díla N. bibliografické Terleckého v českých údaje zemích o kritické najdeme téžv publikaci Knopp, et al. F. Č v datech. (eds.): literatura též studii z pera znalkyně života ruského exilu v Čechách – Anastasie a doslov 175–183) Jana(s. Vladislava Kopřivové ského exilu již v říjnu 1983 a prvně otištěný v Shodou okolností Terlecký vstoupil právě jako znalec ruštiny i do znalec jako vstoupil právě levice: literární kruhů české Terlecký okolností Shodou O svých peripetiích, životních zvláště o době vypráví meziválečné, v rozmarné, optimis prozaik spisovatel neustále vnímal bytostnou svou příslušnost neustále k „exiluspisovatel o sobě“ a ztrátu za vlasti považoval „exilovost“ definitivníevidentně znásobila a nezvratnou.autorova Z hlediskatato se tvorby literární již v letechči zkomplikovala 1938–1939 a posléze v prostoru 1945, kdy více po roce ještě lite naší kulturyrární mluvit již možné pohříchu není o další existenci či o dalším trvání ruského literárního žil dlouhá Terlecký ovšem Rusi) exilu. i na či Podkarpatské na V českých (zčásti zemích Slovensku v roce až „běženec“ a o čs. občanství a obdržel úřední jako překvapivě je státní požádal skutečně léta vyznáním běženec jako bylo o ně mu už pětačtyřicet1948, kdy předtím let, – právě zatímco zřejmě neusiloval. – ani a přesvědčením teritoriu sovětském na a poté věznění deportování 1945 dlouholeté květnu po očekávalo které jané, – a kdo čs. státu bez souhlasů i nadále a působili zůstali v určitém v permanentní ústraní, (většinou Terleckého (kromě Československa exilu“) poválečného „vnitřního území na uvedeného situaci 6 7 načež se stal posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se zapsal na filosofiise zapsal kde Univerzity a slovan fakulty Karlovy, Filozofické posluchačem stal se načež výtečně osvojoval v Československu emigrace ruské většiny od rozdíl na si už Tenkrát filologii.skou v ruštině. i psát ještě začínal ovšem třicátých od let Zapojil totiž beletrii se tehdy – zároveň češtinu, Skit aktivitdo kulturních ruských s názvem exilových nejvýznamnějšího seskupení literátů pražského v dočteme se byl povídky mu žánr a nejbližší – a jak Poustevna) (česky: 1945 roku ruského základy jazyka se přitom a mluvnice Ne seznamoval význačné například tvůrce, Vítězslava Čechy v letech – zejména si ovšem Protektorátu Přivydělával Drdu. či Jana zvala, Majerovou Marii do přeložila Majerová zrovna z latiny Ostatně a Morava kondicemi – například také a matematiky. povídkovou knižní prvotinu spisovatelovu češtiny vyšla mu próza dujícím roce práce literární autorova třetí v dalším 1969 nebo po roce nikoli až údobí,Terlecký rozhodně letech, poválečných v raných tehdy, i jako 1948 pracoval roce Po – v kontaktu sebe sám s literární – „přivedl k české veřejností próze“. Ná v pražském též nebo pohraničí v západočeském učitel středoškolský dramaturg, redaktor, lektor, i bez nejednou Býval v oddělení leckdy ho knihoven. neboť muzeu rodním zaměstnání, zámeckých sanatoriu. strávil v tuberkulózním ale několik let – především důvodů z kádrových propouštěli knize vzpomínkové temperované ticky míry do určité vyšla posmrtně, alespoň sice však až která v knize, rusky kupříkladukoli nebo německy, kulturysymbolizovala první literární k dílu naší Terleckého. návratu novějšího fázi Nikolaje první – republiky ponejvícežitípíše a o svém o sobě tzv. autor vskutku za časů próze autobiografické mluví o cizinci, osobě nikoli jako a o své či vyhnanci promlouvá nýbrž přistěhovalci, především nebo o člověku, jako k bludnému neboli odsouzen Ahasver o „běženci“, jako věčný coby je jenž údělu: v českých totiž zemích strávených let během vším a před před všemi.být Také útěku na nepřetržitě ------, díl – tj. sen – tj. Analogicky Analogicky 4 Dějiny české literatury literatury české Dějiny , v němžtitul tento je Dějin české literatury české Dějin . Academia, Praha 2008, s. 395. Slovník českých spisovatelů od roku 1945 Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 roku od spisovatelů českých Slovníku kupodivu referuje či informuje v kapitole se skoro administrativním administrativním kupodivu skoro se či referuje v kapitole informuje 3 Dějiny české literatury 1945–1989 – IV. (1969–1989) ? Vždyť ruští poříjnoví emigranti nebo exulanti, mnohdy důstojníci a vojáci Bílé armády, ruští a vojáci Bílé exulanti, poříjnoví důstojníci armády, mnohdy nebo ? Vždyť emigranti Jak Terlecký, tak kupříkladu i prozaik a publicista Ota Ulč nebo literární badatelka Helena Helena badatelka kupříkladu tak a publicista i prozaik literární Ulč Ota nebo Terlecký, Jak 5 Dějinách české literatury české Dějinách Janoušek (ed.): P. Zizler, J. /šifra Nikolaj -jiz-/: Terlecký. Heslo in: Janoušek (ed.): P. 2, M–Ž. Nakladatelství Brána – Knižní klub, Praha 2008, s. 536. Přitom v nastalém politickém stejně jako spisovatelském exilu Nikolaj Terlecký strávil už předtím strávil už předtím exilu Terlecký Nikolaj spisovatelském jako stejně politickém v nastalém Přitom V té době, tj. v prvním poválečném desetiletí, spisovatel nepracoval na svých dokončených nebo nebo v prvním poválečnémV té tj. svých na době, dokončených nepracoval desetiletí, spisovatel Mladičký Terlecký, kterému bylo v listopadu 1917 něco přes čtrnáct let a který let byločtrnáct v listopadu přes něco 1917 kterému v té studo době Terlecký, Mladičký Přitom je nemálo diskutabilní první hned nemálo je Přitom z příslušného věta oddílu Tamtéž. 4 5 v Istanbulu a poté v Moravské Třebové – jistěže Moravské, přesto dnes ležící v Pardubickém kraji –, kraji ležící dnes v Pardubickém přesto Moravské, – jistěže Třebové v Istanbulu a poté v Moravské 3 dlouhá léta, a to ještě jako exulant žijící na území meziválečné Československé republiky. V Rusku ne V Rusku republiky. Československé meziválečné žijící exulant území na jako ještě dlouhá léta, a to období, po v následujícím a tak kadetky, sanktpetěrburské studia dokončit válce kvůlimohl občanské nejprvestudoval gymnáziu na Turecka, do mj. sympatizantů početných a jejích Bílé armády evakuaci uvedené „první emigrační vlně“. Tito literáti tím pádem věru nepatří ani k tzv. poúnorové emigraci, ale emigraci, poúnorové k tzv. ani věru nepatří tím pádem literáti Tito „prvníuvedené vlně“. emigrační čili či posrpnový k autorům emigraci posrpnovou český vytvářejícím tzv. k ani „novým exulantům“, exil.literární názvem „Oživení tvorby autorů první emigrační vlny“, což je zřejmý lapsus nebo velice nemilé pře velice nebo lapsus zřejmý je což tvorby první autorů vlny“, emigrační „Oživení názvem hlédnutí! po uchýlili let žijící do exilu přece zhruba – se ještě patnáct dosti dlouho, případech – v obou Kosková exilu. Uplynul však nějaký čas, společenské poměry se postupně měnily poněkud k lepšímu, nakonec poměry nakonec exilu. k lepšímu, měnily postupně se čas, společenské poněkud však nějaký Uplynul z Prahy usadil v Curychu či po odchodu „útěku“ o jeho – leč autor se dílech v akade se literárních mických zvláště po roce 1948, ovšem vůbec nepřipadalo v úvahu, že by jeho prozaické texty v úvahu, vůbec být mohly 1948, ovšem nepřipadalo prozaické zvláště po roce jeho otiš by že Čes v poválečném osobě v jedné cizinec, vyhnanec jako a přistěhovalec vždyť Terlecký těny: Nikolaj vnitřním hlubokém v takřečeném ústraní, povýtce psal v tvůrčím žil, působil a především koslovensku jako na literární jazyk přesedlal dokonce už přibližně dokonce o čtvrtstoletí jazyk přesedlal literární na jako již v padesátých 20. letech dřív, století. rukopisech nikde jinde než – v nedokončených Tehdy, častěji Slávie. kavárně legendární pražské Striktně vzato reálnému stavu věcí odpovídá konstatování, že autor během pobytu během v Curychu autor využil že odpovídá věcí konstatování, stavu Striktně reálnému vzato však – navíc začlenění nesměl exilu, publikovat let publikačních českého řadu možností totiž předtím češtinu na Terlecký že skutečnost, odkazu komplikuje do vývoje nemálo literatury české autorova (I v nešlo akceptovali, pojmenování toto kdybychom o případě žádném či názorově společensky budoucího matka okolnost: lite další rodinná za připomenutí také společenství.) Stojí kompaktní vyrostla v kolonii která byla Němka, a to – St.Petěrburku. v Petrohradě ráta ruských Němců, právě val na kadetce v metropoli kadetce na val sanktpetěrburského nebo impéria, carského bylsynem petrohradského tudíž v nejmenším ani z „rodiny poříjnových nepocházel emigrantů“. plukovníka štábu, generálního směru žádnou šťastnou výjimkou. Proč si však takto fejetonisticky počínají i počínají fejetonisticky výjimkou. všaksi šťastnou takto směru žádnou Proč 1945–1989 patri netvořili nějakou trochu ani zemích v českých ruské inteligence, však reprezentanti především v podtextu to mohlo by vyznívat,teprvejak mafii, už – a rodinnou nikoli! „rodinu“ archální kých poříjnových emigrantů, který z Československa utekl v roce 1965 a žil v roce utekl v Curychu.“ který poříjnových z Československa emigrantů, kých i nadále píše příručkách a bohužel psalo také i v jiných se mnohokrát literárněhistorických nepřesně v tomto není o nejrůznějších cizincích, vyhnancích literárních právě a přistěhovalcích a ani Terlecký tence na počátku nedlouhé pasáže o Terleckém: konstatuje se v ní, se „publikační že českého možnosti konstatuje o Terleckém: počátku nedlouhé pasáže na tence z rodiny rus autora exilu Terleckého, v sedmdesátých přivedly Nikolaje k česky letech próze psané letmo nenahlédli do akademického do akademického nenahlédli letmo uveden! řádně pochopitelně 264 V. Novotný: Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký ------267 , Paříž, . 9 Russkaja mysl / La pensée russe …bez jakéhokoli vztahu k české minulosti, k českému husitství, husitství, k českému minulosti, k české vztahu jakéhokoli …bez 11 . Torst, Praha s. 1997, 128. , přičemž kupodivu nikterak zvlášť nezdůrazňuje, že má na mysli to, co co to, mysli na má že , přičemž kupodivu zvlášť nezdůrazňuje, nikterak 10 autor v bilanční tvůrčí autor jako už situaci, ať lidskou stejně svou rovině charakterizuje Curriculum vitae Curriculum [Tj. literát, pozn. V. N.] V. pozn. literát, [Tj. Odvolávámese např. na článek z pera slavisty N. Andrejeva Andrejev,– N. Ein tschechishes Buch eines russis Může být opravdovým českým spisovatelem autor, který se hlásí k neexistující ruské literární literární ruské který k neexistující se hlásí autor, spisovatelem českým být opravdovým Může skupině? / chce rohatých co u všech tak nemůže, A jestliže obrozenectví? a k českému ´temnu´ k českému spisovatelů? čs. Svazu / ve dělat svých vysvětlení. dob li Od jednoduché relativně Terlecký nalézá dilemat těchto zodpovězení Pro chen Autors. Citujeme z německého překladu stati otištěné v časopise září1976. Autor článku, doběv té působící jako exilový profesorslavistiky na spisovatelského University ofCambridge, běžence i s obvyklým nazývá ruským patronymem, tj. Nikolaj Nikolajevič Terlecky. Paradoxní je, že teprve nějaký čas po autorově odchodu z Československa do Švýcarska znenadání znenadání do Švýcarska odchodu z Československa čas po autorově teprve že nějaký je, Paradoxní Nikolaje literáta i na dostalo však se vhodná aby chvíle, „českého“ tohoto Nastává vlastní slova prvořadé své tvůrčí jako cosi a záro Terlecký Nikolaj pronáší kontextu svéživotopisném V tomto Terlecký, N.: Tamtéž, s. 128. s. Tamtéž, kých zemích a k jejím zemích kých Zoščenko, Michail Zamjatin, Jevgenij patřili kupříkladu členům prozaikové Šklovskij, a spoluzakladatel formalismu prozaik Viktor ruského literárněvědného Ivanov, Vsevolod v ruské obzvláště průkopnickou roli svrchovaně sdružení mělo Toto aj.). a teoretikbásník Lev Lunc 1930 praný rokem už před svazu / Sovětském v Rusku bylo ovšem 20. století, let dvacátých literatuře přichází s přihlédnutím k poválečným poměrům s celým Terlecký – načež a pronásledováno řováno zapeklitých otázek: vějířem i nedějinné, leč dějinné, křižovatce, na spisovatel jako připadal nevolky volky si totiž začátků terárních exilový a psal jako existoval, myslel tvůrce žijící a tvořící zastavily, by individuálníjeho jako se dějiny 9 10 11 Nikolaje Terleckého – zčásti ještě i jako původně ruského literáta – „objevila“ taktéž ruská i jako taktéž kritika, ještě – „objevila“ – zčásti ruského původně literáta Terleckého Nikolaje ruská kritika historie: arciže literární byť literární exilová. nikoli ještě však Přistupuje k jeho knihám jazyka, do evropského nikoli přičemž z ruš v přetlumočení totiž s nimi se setkává s určitými rozpaky: i během která pobytu řečí. v curyšském nýbrž literární z češtiny, spisovatelovou exilutiny, zůstávala o kterém moment, se zmínili: jsme ruštíže musí další exiloví závažný Zároveň kritikové reflektovat k dispozici dílonemají v ruštině, vydané spisova na pouze autorovo odkazovat mohou žádné tedy s pražským kontakty čilitelovy exilovým k Rusku A že Skit. „jejich“ a k ruské seskupením literárním v průběhu se let Těrleckij N. N. svým bytostně ruský inklinující spisovatel kultuře mladý zaměřením Terleckým exilovým českým N. především stal a dramatikem prozaikem knize prostřednictvím v zmíněné jejichž autobiografické sentence, jeho některé na resp. Terleckého, Curriculum vitae zarputilého Spisovatel neméně Ahasvera. nebo literárního zatvrzelého běžence, situaci literárního v „být že souvislosti Rusem v nejprve této konstatuje, lapidárně Československu komunistickém slast“ žádná nebyla vskutku bylo věci stát stavem nebo údělem komplikovanějším zkušenosti: ještě z vlastní nakolik poznal tehdy a chovat „bílýmse v souladu se Rusem“ s tím, persona v mnoha přijmout neboli postavení směrech vyhnul deportacím náhody hrou poválečným kterýšťastnou jen se jedince, takového tj. grata, non neunikl však nejrůznějším života), dalším politického občan stranou žil zcela (spisovatel a popravám publikování. zákazu ským proskripcím včetně Pro Rusy ne. Ale do také to jasné. ruské bylo nepatřil, jsem literatury české „Do krédo: filosofické veň mluví o určitých Pak tvůrčích filiacích s ruskýmpara-avantgardním, byl jsem příliš a stručný.“ suchý sdružením či seskupením literárním petrohradským míry protiavantgardním do určité polemicky první i v česbyli republiky hojně překládáni (za tzv. s hoffmannovským Serapionovi bratři názvem ------) měl divadelní premiéru nikoli v Curychu, premiéru divadelní ) měl 8 . Přel. J. Franěk F. a kol. Votobia, Praha 2000. Commedia dell´arte Commedia Slovník ruské literatury 20. století Ani zmínku o Nikolaji Terleckém nenajdeme kupříkladu ve stěžejním díle rusistické literární lexikografie, tj. in: Kasack, W.: Nicméně se přihodilo, že tomuto ruskému a zároveň tomuto přihodilo, že se i českémuNicméně od půli sedmde exulantovi let Mladý literát a vyhnanec Terlecký, který a striktně mohl by být měl i svým také vzato uváděn pů a vyhnanec Terlecký, literát Mladý Navzdory jeho přátelským vztahům s předními přátelským jeho Navzdory levice kulturní v po nebylo české představiteli 8 se přitom zčásti vrátil i do jazykového prostředí spjatého s původem jeho matky. Nikoli náhodou pak pak náhodou Nikoli matky. jeho s původem spjatého prostředí vrátil jazykového zčásti přitom i do se i autorův o drama pokus zajímavý ( Bonnu. metropoli německé pobýval,kde ale v tehdejší 1972 již také život v důchodu, což znamená, že svou volbu co nejvšestrannějšího a co nejvšestrannějšího co volbu svou nejdůsledněj v důchodu, život že již1972 také znamená, což žijícíhošího vnitřního exilového úlohu životní ruského literáta exilu zmnohonásobil. Někdejší ještě transformoval 1965 postupně tudíž po roce literáta nepublikujícího českého a poté zemích v českých který by jako českého, exilového změnu literáta bývalého nyní pro ruského exilovéhodo role literáta, sátých 20. století začaly znovu vycházet knihy a literární texty, nejenom však ve švýcarských nakla švýcarských však ve nejenom a literární knihy znovu začaly vycházet texty, 20. století sátých exilu,datelstvíchnašeho nýbrži v Německu, v Kolíněkonkrétně Rýnem. I nadále nad že ale platí, pobytu během zvolil cílevědomě v českých jako v ústraní zemích život a od stejně roku si spisovatel dějiny, že se Terlecký jako literární tvůrce připojil toliko literární k enklávě jako Švýcarsku ve exulantů českých Terlecký se že dějiny, žil Curychu, smrti. do své kde až přinejmenším v německojazyčném nebo nějakými „slovanskými“ sympatiemi, kromě toho sám pojem přistěhovalectví pojem v naprostém sou sám není nějakými „slovanskými“ toho sympatiemi, kromě spiso a zvláště spisovatelé ale rovněž exulantství. knihy, nejenom Hle, s kategorií nebo s pojmem ladu bohemistické akademické exiloví nové tvrdit, to za však můžeme mají vatelé osudy! jak své Stěží mají specifický příkladspecifický roli cizincecizince vyhnanství, žijícího v poválečné v dobrovolném a navíc posléze V jeho mluvit možné o klasickém–odstěhovalce. pravděpodobně není zase případě přistěhovalci, Masaryka G. než běžencům k ruským byl ovlivněn víc politikou T. usadilfakt, se v Československu, že nevydaných, pouze z ruštiny přeložených knížek, byl tudíž po roce 1948 s konečnou platností – jak se se jak – platností knížek, s konečnou 1948 byl tudíž roce po přeložených z ruštiny pouze nevydaných, vyhnán – i pozdějizdálo čialespoň vypuzen, i teritoriálně vysídlenz ča dokonce tenkrát především ruského písemnictví. počátku, soprostoru sféry kulturní od samého nepatřil dozajista sovětské Do cizinec, jako přičemž ani jako ani připuštěn nebyl exilové, již překvapivě vesměs ruské, do zatímco vodním a plným jménem, tj. Nikolaj Nikolajevič Těrleckij, čili nikoli počesku nebo počeštěně Ter počeštěně čili nebo nikoli počesku a plným Těrleckij, vodním Nikolajevič Nikolaj tj. jménem, ruském nikdy znění v původním již jsme konstatovali, jak leč i několika rusky napsaných, autor lecký, prozaickou práci. Z tohoto důvodu také spisovatel nefiguruje v žádném,ani v nejzevrubnějším spisovatel také důvodu Z tohoto práci. slov prozaickou jeho neboť aj., 20. století slovnících ve ani ruských spisovatelů níku exilu, ruského literárního resp. neumožnily. a dobře zkrátka to běžencovy osudy psal jenom rusky, jak již bylo řečeno, a jeho prozaická díla byla tudíž do češtiny překládána, v ruštině překládána, díla byla a jeho prozaická tudíž do češtiny již bylo jak řečeno, rusky, jenom psal či zprvu – ani exulantovi ruskému emigrantovi ani jako zemích, v českých nepodařilo mu se právě – jedinou jednu vydat státech Spojených nebo v švýcarské kupříkladupozději ani Francii ve emigraci, válečných poměrech divu, že po roce 1948 už Terlecký publikovat nesměl a že nesměl octla publikovat tvorbase jeho Terlecký už 1948 divu, roce po poměrech že válečných byla nicméně situace Autorova spoluobčanů. literárních jeho řady tvorba celé jako indexuna stejně nejspíše třicátých od století, 20. let zpočátku, ač za zmínku, že a stojí komplikovanější smyslu v jistém občanské války uprchl. To způsobilo, že z klasického že způsobilo, stal postupně se exulanta ruského literárního To uprchl. války občanské exilu“ „vnitřním také V tomto exilu“. „vnitřního příslušníkem bezejmenným českého skoro zpočátku a dramata. prózy psal: především setrvával – a taktéž devším jako političtí, neboli de facto polonepřátelští běženci. Exulant Nikolaj Terlecký se tak tváří tak se Terlecký Exulant běženci. Nikolaj polonepřátelští političtí, facto de neboli devšímjako v tvář octl v mocenském dějin opět pohybu soukolí z níž područí nejnovějšímu novodobých země, a tudíž bělogvardějec mladý za Rudé armády tehdejší i ozbrojený Bílé odpůrce armády, voják jako můžeme připomenout například lyrika Vjačeslava Lebeděva, výraznou personu tehdejšího ruského výraznou tehdejšího Lebeděva, připomenout personu například lyrikamůžeme Vjačeslava pře přičemž běženci, byli jako vnímáni a jinými pražskými právě minisamizdatu), úřady pražského 266 V. Novotný: Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký ------ Don 269 . Cherm, . Torst, Praha 1997, Praha . Torst, Problémy a příběhy Problémy . Academia, Praha 2008. Praha . Academia, Curriculum vitae Primus, Praha 1994. Praha Primus, , Paříž, září 1976. , Paříž, ) se u nás) se v souladu překládá odedávna s evropskou , 22, č. 2011, 6, s. 20 (jde o recenzi románu Terlecký, N.: . Ostatní postavy romány se přitom přepisuji v souladu v souladu přepisuji přitom se romány postavy . Ostatní . Přel. J. F. Franěk a kol. Votobia, Praha 2000. Praha Votobia, a kol. Franěk F. J. . Přel. Tvar 14 Gamlet i donGamlet Kichot Hamlet a don Quijote a don Hamlet 13 Česká nezávislá literatura v datech. literatura nezávislá Česká ! Russkaja mysl / La pensée russe pensée / La Russkaja mysl , čili pomyslným archaickým stejně jako moderním idealistou donem Kicho donem moderním idealistou jako stejně , čili archaickým pomyslným Dějiny české literatury 1945–1989 – IV. (1969–1989) 1945–1989 – IV. literatury české Dějiny . Dybbuk, Praha 2010). Slovník ruské literatury 20. století literatury ruské Slovník otištěné v časopise otištěné 175–183. s. Viz též Novotný, Jinakost V.: okouzlené duše Nikolaje Terleckého. In: Novotný, V.: Kichot ze Sodomy Praha 2001, s. 247–258. Právě tato filosofující kniha Nikolaje Terleckého nemálo přesvědčivě syntetizuje problémové problémové syntetizuje přesvědčivě nemálo Terleckého filosofující Nikolaje tato kniha Právě resp. tvůrčí své Terlecký, nahlížel a lidské Nikolaj rovněž osudy a takto nezaujatě poučeně Takhle Srov. Novotný, Všichni V.: jsme ze Sodomy. federaci si tento ruský exulant, ruský literát v cizině, žijící ruský exulant, v ústraní ruský literát spisovatel si tento český federaci poté a posléze a to o čem vše, píše, děje, se co exilový vše, že cizinecčeský i vyhnanec, uvědomoval, literát, utěšeně i jako exulanta, resp. vyhnance, běžence, cizince, jako spisovatele Život navíc. život tzv. všehovšudy je přivandrovalce. několikanásobného Literatura stati překladu z německého Citujeme russischen eines Buch Autors. tschechishes Ein N. Andrejev, (ed.): P. Janoušek Kasack, W.: al. et (eds.): F. Knopp, N.: Terlecký, Kopřivová, In: A.: ruské cesty Bludné ermigrace. 13 14 Kichot? Přitom věcně vzato nejde ani o nějaké systémové počeštění, nýbrž o mechanický přepis ruské přepis nýbrž o mechanický počeštění, systémové o nějaké ani nejde vzato věcně Kichot? Přitom esejistická proslulá tolik i kdysi čili Kichot. Jenomže do latinky: z azbuky jména legendárního podoby a „přemejšlo o dvou konání člověčího variantách novodobých Turgeněva Sergejeviče Ivana studie vání“ (v ruském originále: – neboli tradici, kulturní tj. s českým český, poté a dobře Zkrátka nazývá, ho nejprve územ. poněvadž takto ruský, román se Asi oka takhle pojmenoval. exilový však na se náš ani by literát píšící Těrleckij-Terlecký prozaik česky od ostatků nedaleko spočívají ostatky tělesné jeho kde v curyšskémmžik neobrátil pohoršeně hrobě, názvem kanoničtějším vyšlo pod daleko románu jeho vydání nynější pražské kdyby Joyce, Jamese ze Sodomy Quijote Don objevily se sympozia v záhlaví cizinectví,– 2011 z jara olomouckého které vyhnanectví, okruhy, při ahasverovství, exulantství, také běženectví, přivandrovalectví, stěhovalectví.Pochopitelně kočovnic románu autorova zmíněného tví, protaganistou totiž není náhodou bludnoholanďanství… Nikoli ze Sodomy Kichot Don pozem každodenního, profánností a zákeřnou záludnou se konfrontovaným Quijotem, / donem tem než biblický či mytický světa, nikdo Lot, jiný podle biblické tradice a post-biblického nebožského sky člověk, Sodoma, který lokality po apokalyptické se v městě muž vydává této spravedlivý zkáze jediný jižobloucích i prostorových časových velkých a ve zbytku světa a po zbytkudo pouť světa bludnou na O to víc však je spravedlivého. člověka jediného aspoň jednoho tisíciletí dvě ještě přes hledá marně čili nesodomita příkladný dobrých muž a mravní mravů tento zrychlujícími se Lot stále mysli ději spravedlivější. víc také – a o to snad je poučenější údělu lidského poznáním jako stejně nami když občan přežil konvulze smrtonosné Terlecky: – a posléze Nikolaj Těrleckij Nikolajevič Nikolaj v Rusku, války ské kam ho náhoda nýbrž všude, sen, je život že po calderónovsku, se nedomníval a kamzanesla v českých švýcarské kon zavítal, Rusi v Turecku, ve nebo Podkarpatské na zemích, ------, - v pojetí Kamila Bednáře], Kamilav pojetí Bednáře], [ [lze podotknout, že v obsahu slova slova [lze podotknout, v obsahu že ? Jméno klasického protagonisty se může psát psát může se protagonisty klasického ? Jméno situaci lidského společenství v poněkud prag společenství lidského situaci v poněkud 12 reflektují život české společnosti za Protektorátu Čechy Čechy Protektorátu za společnosti české život reflektují Andělé tady nebydlí tady Andělé – stejně jako v některých jako – stejně z umělcovy textech dalších pozdních Don Quijote ze Sodomy Quijote Don . Torst, Praha s. 1997, 128. Pláž u SanPláž Medarda Curriculum vitae Curriculum Don Kichot ze Sodomy ze Kichot Don Terlecký, N.: Leč zdůrazněme ještě jednu okolnost, která se koneckonců také vztahuje k existenciální také koneckonců se která okolnost, jednu ještě situaci Leč zdůrazněme Pozdní exilové knihy spisovatelovy však zjevně odkazují právě k těmto symptomatickým pováleč k těmto však zjevně exilové odkazují právě spisovatelovy knihy Pozdní Žádný literární cizinec ani literární exulant – jak ukazuje i příklad ukazuje jak – exulant generač cizinec literární ani Vladimira literární Nabokova, Žádný Byl jsem opravdu cizincem, a abych nebyl cizincem doma doma cizincem nebyl cizincem, a abych opravdu jsem Byl ži v jeho se rozprostírající svět kotlinu, a slovenskou českou mysli na spisovatel měl ‚doma‘ N.] V. pozn. a podkarpatoruským Chebem Mukačevem, empiriivotní mezi sudetoněmeckým být CIZINCEM se pokusit jsem V CIZINĚ. rozhodl rozvinout v souladu slova jeho Máme-li s názvem o pojmy sympozia, též rozšířit je se by slušelo 12 tech českých vydán pod názvem pod názvem vydán českých tech byť a užívanější správnější setkáváme, tradici v české se s obojím „D“, s velkým jako stejně „d“ s malým počeštěný ledabyle poněkud vynořil tu však fonetický, se najednou proč tento písmenko, malé to je pozůstalosti. akribiijednotli exilu, i faktografickou literárního k ahasverovství a k cizinectví, poznamenává a která vlas v exilu nebyl i ve či proč nejmenuje a nyní Terleckého Nikolaje román tento se vých proč osudů: lidského údělu a vyrovnávání se s všudypřítomnou se a vyrovnávání údělu lidského ne-bytí existenciální a s hrozbou úzkostí v rovině candi činí kupříkladu pozdní románové své ve podobenství, mravního autor to jak tak nadčasového satiře dovské a Morava, ať posuzují v exilové práci v exilové práci posuzují ať a Morava, de otázky, věčné tzv. ať zasazují anebo až orwellovské kafkovské poloze, bezútěšné zrcadlené maticky traumat „vrženosti“, historické nadčasové volby, existencialistické osudové situace i jako monstrované ným impulsům a k tzv. existencialistické literární situaci zejména 40. a 50. let 20. století, neboli, obecně obecně neboli, 20. století, let 40. a 50. zejména situaci existencialistické literární ným impulsům a k tzv. zdůrazňuje margine jak in byť k poetice prý filosofujícíneporusku řečeno, a stručné“, „suché prózy, v knize ať Terlecký: sám a „existencialistickým“ titulům, pokud byly takto ideologickou kritikou a publicistikou ocejchovány, kritikou ideologickou a publicistikou bylytitulům, takto a „existencialistickým“ pokud ocejchovány, odzvonilo. 1948 nadlouho po roce nakladatelstvích v tuzemských nebo také Edvarda Valenty – do tuzemského písemnictví – do tuzemského výrazně existencialistické vstupovaly im Valenty Edvarda také nebo v kamuflu ovšem někdy přetrvávaly, a v literárním dozajista v literárním kontextu myšlení Ty pulsy. pojem sám jelikož próza, přihrádkách Válečná nebo s názvy próza jících tematických Psychologická existencialismus“ pranýř bylna ideologický oficiálně„literární v českých přikován zakrátko zemích časně jako literární běženec, jako tvůrce ztělesňující vizi „nahého člověka“ vizi tvůrce člověka“ jako ztělesňující „nahého běženec, literární jako časně v době, brutálním potvrzují prózy vrženého jak – dějinám) kdy napospas poválečné nebo válečné Zdeňka Urbánka Paly, Dušana Muchy, Jiřího Hostovského, Egona jako spisovatelů i mladších starších vývojové tendence a vývojové souřadnice evropské prózy, a to zejména prozaických děl z válečného děl prozaických a to zejména prózy, a vývojové evropské vývojové tendence souřadnice tudížse a poválečného k připomenutému kontextu literárního českého období. problému Vraťme (a sou prozaik vyzrával jako Terlecký že spektru: v jeho zřejmé, je tehdejším a k autorovu postavení ního vrstevníka Nikolaje Terleckého – se však nemůže ve své tvorbě pohybovat či rozvíjet mimo tvorbě své ve pohybovat však – se nemůže ního Terleckého vrstevníka Nikolaje mimo v cizině“ „cizince našeho siločárydobový mimo dominantní kontext, a poetik, v případě estetik „vyhnanec ve vyhnanství“, „přistěhovalec mezi přistěhovalci“. Nebo ještě lépe přivandrovalec, v jeho přivandrovalec, lépe ještě Nebo mezi přistěhovalci“. „přistěhovalec vyhnanství“, ve „vyhnanec či spisovatelský. literární i přivandrovalec případě vyhnanec nebo přistěhovalec, a proto k tomuto dochází vyhnanec přistěhovalec, nebo autobiografii své konstato ve výstižnému vání: bez dostatečného kulturního zázemí, bez nezbytného vědomí elementární tvůrčí byl elementární sounáležitosti, bez nezbytného vědomí kulturního zázemí, bez dostatečného cizinec, ale i jako jako nejenom jistěže si připadal odjinud. typický Takto a dobře spisovatel zkrátka to 268 270 Novotný, V.: Jinakost okouzlené duše Nikolaje Terleckého. In: Novotný, V.: Problémy a příběhy. Cherm, Praha 2001, s. 247–258. Novotný, V.: Všichni jsme ze Sodomy. Tvar, 22, 2011, č. 6, s. 20 (jde o recenzi románu Terlecký, N.: Don Kichot ze Sodomy. Dybbuk, Praha 2010). Vladislav, J.: Don Kichot z Petěrburgu. In: Terlecký, N.: Curriculum vitae. Torst, Praha 1997, s. 207–218. Zizler, J. /šifra -jiz-/: Nikolaj Terlecký. Heslo in: Janoušek P. (ed.): Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl 2, M–Ž. Nakladatelství Brána – Knižní klub, Praha 2008, s. 536. Pozůstalost zaživa Petr Šrámek „Nejde o to porozumět, smysl je navždy ztracen.“ (Vladimír Vokolek, Atlantis) „Vědomí, že už není komu psát, samo pak láme dílo.“ (Vladimír Vokolek, fragment) „Kdo hovoří, když hovoří snivec – on nebo svět?“ (Gaston Bachelard, Poetika snění) „Čas se mi rozšířil o neznámé prostory až k hvězdám.“ (Vladimír Vokolek, Kukačka a kyvadlo) „Pozoruji, jak se stálou četbou Apokalypsy utváří má obraznost a jak začínám chápat věci jiným způsobem.“ (Vladimír Neuwirth, Apokalyptický deník) Když roku 1938 zakládá Vladimír Vokolek (narozen 1. ledna 1913) se svými bratry Vlastimilem, spo- lumajitelem rodinné tiskárny, a Vojmírem, malířem a sochařem, bibliofilskou edici tisků „Lis tří bra- tří“, zdálo by se, že má na počátku pomyslné pouti za čtenářem takřka ideální podmínky – co napíše, to Vojmír ilustruje a Vlastimil vytiskne. Edici zahajuje Vokolkův debut Poutní píseň k dobrému lotru a i nadále jsou zde uváděna převážně jeho díla – básně Tolikrát obětovaná… (1939) a meditace První blahoslavenství (1940). Některé básně z těchto bibliofilií se objeví i v oficiálně vydané prvotině Žíněné roucho, která vychází na jaře 1940 v nakladatelství Melantrich v edici Poesie. Sbírku Tichý a temný, chystanou v roce 1941 nakladatelstvím J. R. Vilímek v edici poezie Tvar, však zakazuje nacistická cenzura. Až po válce následují básnické knihy u B. Stýbla Národ na dlažbě (1945) – v Knižnici Lyra se objeví v sousedství Limbu a jiných básní Jiřího Koláře, Tohoto večera Ivana Blatného a posléze Nových mythů Josefa Kainara – a péčí Melantrichu Cesta k poledni (1946). Pak se však Vladimír Vokolek, ale- spoň z hlediska čtenáře, na dlouhou dobu odmlčuje. Celý náklad sbírky Vyprodaný čas, vydané roku 1949 ve Vyšehradu, končí ve stoupě (dochovalo se jen několik exemplářů), a stane se tak na dlouhou dobu jeho knihou poslední. Od té chvíle si Vokolek musí svého čtenáře hledat jinde a jinak. Nakrátko jej sice ještě nachází koncem šedesátých let – roku 1967 vychází výbor Mezi rybou a ptákem, roku 1971 výbor Cesta k poledni –, avšak v plné míře se jej už nedočká, umírá 23. července 1988. A právě tato potřeba čtenáře, který však přítomen není – tato nenormální situace „nedobrovolného odmlčení“, kdy „svět už básníky nepotřebuje“, kdy se básníku „odpírá možnost existence“ a kdy je bás- ník „bez minulosti a budoucnosti“ –, už zůstane nejen určujícím tématem, ale i principem tvorby Vla- dimíra Vokolka.1 V jeho případě nemít čtenáře znamená, že dílo neopouští svého autora, že nedochází definitivního tvaru, a tedy že je básník neustále přepracovává. Jinými slovy, že autor neustále směřuje k celku díla, a přesto tvoří pouze fragmenty. Množství verzí a variant je toho přímým dokladem. Prin- cip opakování a variování je výrazem nikoli mnohomluvnosti, nýbrž touhy být na papíře celý, beze 1 Vokolek, V.: „Obrazy, které vstanou z mrtvých“ (Z torz a fragmentů Vladimíra Vokolka). Pěší zóna, 2001, 8, s. 75–76. P. Šrámek: Pozůstalost zaživa . 5 ------273 naskýtá Atlantis , 2001, 8, Tak pravil Švejk pravil Tak Pěší zóna (Spisy V. V., sv. 5). sv. 5). V., (Spisy V. vyslovil paradox: 8 theatru mundi mundi theatru Jakuba Demla. V obou Demla. Jakuba . Host, Brno 2001, s. 162–163 Ke komu mluvím dnes Nastalá arytmie předznamenává zástavu zástavu arytmie Nastalá předznamenává . Melantrich, Praha 1994, s. 309–319. 9 Zapomenutého světla světla Zapomenutého . Odeon, Praha s. 1991, 112. (1948–58) nebo pseudomýtu (1948–58) nebo Píseň o zemi * * * Dějinách českého volného verše Sen jeden svítí jeden Sen Absurdanda Básník tím ztrácí pevné kontury, je bez hranic, stává se mohut se stává bez hranic, je pevnétím Básník kontury, ztrácí 6 Ladislava Klímy nebo nebo Klímy Ladislava (Spisy V. V., sv. 3). Atlantis, sv. 3). V., (Spisy V. Brno 1996, s. 250. Ve stylu je Vladimír Vokolek roztržen, nikoli roztržitý. Jako když v básních v próze v próze když v básních Jako nikoli roztržitý. roztržen, stylu Vladimír je Vokolek Ve 7 (1968–69), jejichž samotou byl tak fascinován Bedřich Fučík, byl fascinován tak samotou (1968–69), jejichž Cholupického dne Cholupického Oidipovské variace Oidipovské : „Je s námi konec. / Začíná se.“ Jakkoli se i v tomto maňáskovém maňáskovém i v tomto se Jakkoli se.“ / Začíná konec. : „Je s námi Deml, J.: Zapomenuté světlo. In: Deml, J.: Vokolek, „Obrazy, V.: které vstanou z mrtvých“ (Z torz a fragmentů Vladimíra Vokolka). Vokolkův verš analyzoval Miroslav Červenka v Fučík, B.: Exilové království samoty. In: Fučík, B.: Vokolek, V.: s. 75. a 188–190; k tomu srov. Med,J.: Mapování exodu. In: Vokolek, V.: Atlantis, Brno 1998, s. 241. Vokolkův vnitřně konverzační styl, v němž se řeč nepřerušuje – ba v němž si autor i skáče do řeči –, do řeči –, i skáče si autor v němž ba – nepřerušuje řeč se styl, vnitřně v němž konverzační Vokolkův tice přecházejí modlitby bez upozornění do protižalob či rozepří a angažované afekty se zničehonic afekty zničehonic se a angažované či rozepří do protižalob upozornění bez modlitby přecházejí tice ztišují.uklidňují až a kyvadloKukačka A já mnou nikdo nešel. – nikdo.“ „Přede sebou před sám kolaps. totální jeho potažmo světa z velkých spočívá Kermoda jeden knih půvabů Blan v tom, Franka Maurice skončit. musí že Podle Vladimírpravdu. z nich Vo činí to znepokojivou a právě koncem tvrdí,chot zase začínají příběhy že důvěrupopírá v konec řečeno, Zjednodušeně vzpěčoval. stále konců smyslu tomuto se by jako kolek sbírky ze v básni Pouť třeba zaznívá to v začátek. hrozivě až obrací důsledně jej tím, že Znepokojivě čas Vyprodaný příležitost, v paramýtech jako podobně 5 6 7 8 9 dramata, morality. Pro tento úporný, vášnivý a mužný, protože marný boj o toho, ke komu se mluví, se komu ke boj o toho, marný protože vášnivý a mužný, úporný, tento Pro morality. dramata, literatury nejpozoruhodnějším textům české naroveň postavit bylo věci možno Vokolkovy nejlepší by vůbec, naroveň mezi filosofií rozdíl umělý na bylo zapomenout však nezbytným by a lite předpokladem případech Vladimíra a vstoupit myšlenek. Vokolka Podle fascinujícího do tolik pohybu raturou metaforického vypůjčuje Deml Williama od si Jakub která A podle slov, písma“. obrázkového poezieje „živá paměť sporu básně“. „ze děláme sporu s jinými samými ale ze sebou řeči, se krásné děláme Yeatse, Butlera v úporném monologu oslovuje umanutém až Vladimír kdy Vokolek odpovídají případy, tomu Plně uvolňuji se a předmět, že podmět prostoru, na dojem měl abych rozdvojuji se já dílo: své „To sebe, z otroctví písma, kterým psán.“ jsem je personifikace, nikoli přirovnání. figurou Vokolkovou světa. ností tohoto o sobě dát jediné: hlasu smyslem říci „ještě tedy zůstává vědět, zde také Přičemž všeobjímající. je doby, dílo dvě na děje se Vokolkovo existuje. – mluvím, svět je. Mluvím, jsem tedy tedy Pak jsem“. dva, / obíháte a jste-li významově jsi tu napůl rytmické. jako poznat „Neboť já-ty nechává se básnické a víc drahou svou každý a více jsme mezi vámi prázdna je / Neboť mezi sebou. / pociťujete chladu stylizace ocitá k dobo tato se protikladu zásadním V jak světa.“ rozejití / Přišli zopakovat jsme v noci. i geneticky a leckdy i kolektivnímu kolektivnímu já ty! magneticky sice tedy se póly Oba „my“, vému přitahují, ale k žádné jenom tu nedochází. smíření rytmem „Jsi finálnímu oživená ani harmonizaci rukopisná verze s podobnými se tato dále / zbytek, pokračuje věc, shledává jenž zbytky“, filoso mezi a ty, já napětím tematickým jen dána není obrazů Vokolkových a proměnlivost Nestálost dvojími a antikou, křesťanstvím a tváří, vůlí maskou a rozumem, a Kristem, Oidipem a básníkem, fem a případně zrychlují se volné mnohde verše i zpomalují; uvolněné, jsou Vokolkovy atp. atd. dějinami vyslovit? stihnu ještě nadechnutí: se Také nejistota následuje výdechu do rýmu. jistotě rostou Po vykružují a vybrušují, a to navracejí, se prózy Téma svých do napětí počátků. nejen jím se rovněž a zvrhnout, strhnout nechávají vrůstají i předněj do V takto prchají. ním arytmické poe kolizní až 4 ------. Proto . Proto Oidipovské pozůstalost zaživa pozůstalost Zvláště když texty mnohé jej Zvláště 3 tak spolu se svazkem svazkem se spolu tak , stala se z něj se , stala (Spisy V. V., sv. 4). Atlantis, sv. 4). V., (Spisy V. Brno 1999, s. 318. * * * * * * work in progress in work 2 Vyprodaný čas čas Vyprodaný Živá paměť obrázkového písma písma obrázkového paměť Živá . Torst, Praha 2002, s. 464. jeho poetiky? jeho Plyne příležitost, nezbytnost z takové dílo ztráty své pře anebo napříště Teorie spolehlivosti Teorie . Podle vlastních slov ji Vladimír Vokolek v roce 1949 zapomněl i s aktovkou v autobuse, a je v autobuse, i s aktovkou 1949 zapomněl v roce ji Vladimír vlastních slov . Podle Vokolek představuje téměř kompletní celek Vokolkova esejistického díla. Jakkoli se zde spíše zde než o tra se díla. esejistického Jakkoli Vokolkova celek kompletní téměř představuje součástí Diviš, I.: Šulc, J.: Ediční poznámka. In: Vokolek, V.: V dopise Mojmíru Trávníčkovi z 3. 1. 1972 (archiv M. Trávníčka). Jenže jakápak pozůstalost! Vzhledem k tomu, po většinu nemohl Vzhledem dílo své že pozůstalost! Vladimír jakápak Vokolek Jenže 2 3 4 Tvorba Vladimíra Vokolka je bytostně dualistická. Jenom kolik u něj čteme oslovení, výzev oslovení, a výkřiků. čteme kolik bytostně u něj je dualistická. Jenom Vladimíra Vokolka Tvorba hádání, sváry, proroctví spory, svědectví, řeči, a rovněž závěti, prosby, modlitby, psal i prózou Veršem ostatně není o nic méně dialogické než psát dopisy; touha vědět, komu se píše, je totožná. Tvorba Tvorba o nic není totožná. je píše, ostatně se komu vědět, dopisy; než psát touha dialogické méně dialogická. od základů je Vladimíra Vokolka stalo stalo fragmentár a přetržku, poetika právě že připomeňme, fragmentu ve A tkví-li Vokolkova pracovávat? deníky Psát samé. to není které samé, to variovat literatury: deníkové podstatou jsou a přetržitost nost Jenže toto znovu a jinak se postupně změnilo v nepřetržité zas a znova. Vzniklo několik verzí (žádná několik verzí (žádná znovu a jinak změnilo postupně se v nepřetržité zas a znova. toto Vzniklo Jenže autor tedy se odlišné. Pokoušel přibližují, sobě se naprosto jiné jsou některé sbírka), však už jako prostě přepisování neustálé ur-tvaru,toto se anebo nedochovanému k původnímu, vracet opakovaně Atlantis čtvrtstoletí S odstupem vzpo to na výzvěpo ani nanovo. nenašla se tisku, psát ji likož začal v denním znovu a jinak.“ ale psát rekonstruovat, nemohl sbírku ztracenou jsem paměti mínal: mé špatné „Při tak sledovat „básníkovu mnohdy vzrušující mnohdy „básníkovu k výslednému tvaru“. cestu sledovat tak spíše někam, ale je prů odněkud lineární, není pohyb – literární nabýt nemohly neboť ani nenabyly, skladby příběh básnické označit legendický za bezmála V tomto lze cest. smyslu možných zkumem života publikovat a přistupoval k publikovat k němuživota jako Šulc spisůJan editor tím, co nad zamyslet u kohokoli než intenzivněji reálně měli se jiného bychom a umožnit dílo už v případě variantách, všech alternativu ve básní: publikovat ideální jako navrhoval o meditativní a hieratické esejistice (včetně básní v próze), dialogické esejistice (od platónských dia platónských (od esejistice dialogické v próze), básní (včetně esejistice o meditativní a hieratické texty vzpomínky, jako i příležitostné (zahrnující esejistice a publicistické texty) po dramatické logů až nekrology či zdravice). tedy jsou soudržné. Vzniklá kniha Vzniklá soudržné. jsou tedy variace statusu – žánrového pojetí osobitém být zdá příhodnější skutečně o autorově hovořit dičních žánrech desátých a osmdesátých let, nenabízejí spolu s paralipomeny obraz celkový a dostatečný? Totiž jako jako Totiž celkový a dostatečný? obraz s paralipomeny spolu a osmdesátých let,desátých nenabízejí a jiné a shro žánrové nároky „literární“ stranou podobně nechal jsem svazku sedmého sestavovatel i doslovně a konec, obrazně mají začátek které řečeno z nepublikovaných máždil ty, textů všechny čtenáře nadále teprve čeká. Nevydané i tak zůstanou deníkové sešity, texty vzpomínkové, korespon texty vzpomínkové, sešity, i tak deníkové teprve zůstanou čeká. nadále Nevydané čtenáře verzí, změť skic, torz, obsahuje fragmentů, toho pozůstalost – a kromě například ale i pohádka dence, se knih, které šest těch Cožpak pozůstalosti? a náčrtů. konceptů Vokolkovy do však nahlížet Proč sedm přelomu na rozvrženého autorem „Díla Vladimíra Vokolka“, přidržely samizdatového v zásadě Přestože vyšlo od roku 1994 díky nakladatelství Atlantis (a částečně Mladá fronta) šest svazků „Spisů „Spisů svazků šest fronta) Mladá (a částečně Atlantis 1994 díky nakladatelství vyšlo od roku Přestože a zbývá z jehomnohé esejistice, věnovaný Vladimíra svazek Vokolka“ už jen vydat tvorby své na tento dialogický charakter tvorby autora vybízí – ale zároveň nutí – žít „v kulturní kontinuitě sám se se sám kontinuitě – žít nutí vybízí „v kulturní tvorby autora ale zároveň – charakter dialogický tento Diviš. Ivan napsal o Vokolkovi jak sebou“, zbytku, v každém okamžiku. Druhým důsledkem této potřeby čtenáře je to, že autor vstupuje v nikdy vstupuje v nikdy autor že to, je čtenáře potřeby okamžiku.zbytku, Druhým v každém této důsledkem Paradoxně čtenářem. možným jediným svým se nekončící dialog stává sobě se že vlastním dílem, tedy 272 P. Šrámek: Pozůstalost zaživa - - - - 275 , 2001, 8, s. 76. Pěší zóna Kdo mlčel a kdo mlčel Kdo koho Lze se jen domnívat, jak jak domnívat, jen se Lze 17 16 : autentické nahrávky politic nahrávky : autentické (Spisy V. V., sv. 3). Atlantis, sv. 3). V., (Spisy V. Brno 1996, s. 265. Únory, pohřby, maškarády pohřby, Únory, Snad proto je Vokolkova samomluva tak urputná, tak ho samomluva tak Vokolkova je proto Snad 15 . Český rozhlas 3 – Vltava, 24. 2. 2008, 20:00–21:00. Oidipovské variace variace Oidipovské (Spisy V. V., sv. 5). Atlantis, sv. 5). V., (Spisy V. Brno 1998, s. 56 Atlantis, sv. 5). V., (Spisy V. Brno 1998, s. 93. 18 je poezie udušeného slova. Je to poezie vyřčená na obranu proti běsům, jsou to to jsou běsům, proti poezie obranu vyřčená na to Je slova. poezie je udušeného Ke komu mluvím dnes Ke komu mluvím dnes Únory, pohřby, maškarády Únor 14 Vokolek, „Obrazy, V.: které vstanou z mrtvých“ a fragmentů (Z torz Vladimíra Vokolka). Matys, R.: Doslov. In: Vokolek, V.: Vokolek, V.: V.: Vokolek, Šrámek, P.: Vokolek, V.: V.: Vokolek, sám sebe prázdným zvukem jinam odvádím jinam zvukem prázdným sebe sám pojmenovat strach mám kterou věci, od schovat. ní se před chci slova a v jiná poezie, z cesty mluví že stejně Možná kryje útěk něčí samomluvou bláznivou básníka. pošle stranu opačnou a na naříká. krásně do ztracena si tam Ať Dětství, 1950) (sb. hlu prázdný, vůbec je záruku. žádnou Domov tvorby už nedávají samota ani Ani domova intimita Vokolkův Vokolkův kam. kudy nevím něco, někdo Řekněte se ptám kterou na z cesty, mluví Každý však jinam. odvádějí mě za slovem a slovo připomínám. svoje to napořád jim Marně zdím, k hluchým mluvím doma A potom chý, marný, skrytý, ztracený. Být doma se zdá být stejně nebezpečné jako obývat zničující obývat apokalypsu. jako být nebezpečné Být zdá se doma stejně skrytý, ztracený. marný, chý, už básníkovi tvůrce nezbývá: dílo nejvlastnější úplně poslední, ani jistota a jeho dostali se A dokonce díle. svém ve ani domov už nemá Básník scestí. na dokonce možná rozcestí, na 14 15 16 17 18 plamen světa, na jehož hranicích, zahaleni v dým zahaleni hranicích, pozvolným jehož světa, na umíráme odmlčení, plamen nedobrovolného zadušením.“ který básníky světě, v nejposlednější vyřčená opět slova Ve někdo? chvíli. jim ještě Ale naslouchá říká,v masky tváře V čase, nám „kdy nepotřebuje? ztuhly“ Vokolek sám jak rozký se „kdy anebo hřbitovy“?chaly V čase, masopusty a co jsou rozlišit, co možné není kdy pohřby co manifestace, si za ní skrývají a kdy a ztrácejí nebo masku, tak všichni si nasazují tvář? svou Podle a co maškarády, vytvořit schopno je tím, co imaginace obraz právě pojetí Vokolkově ve Rudolfa je upozornění Matyse druhéhov nás s ním a navázat – dialog. okamžik aspoň na zahlédnout vlastní o to jde druhých, o masky totiž halucinační: nejde a tak rečnatá přidával“ – Únor si měsíce „Přestupné boj. marný protože mužný, to je Zopakujme: to? se Podaří tvář. čas se takový naděje, nositelem není A že zde verš. se Čas bylo! únorů nakonec těch zní navracející / v knize obrací v halucinaci jako za stránkou vázané stránku / „Čas zbláznil. možná zastavil anebo v lidské však muži, už nejsou / a spěchá které kůži, příběh / ve dočíst, nudný skončit, odložit / ten lid.“ anonymní / anekdotický, bezdějinný jenom zbyl / z něhož bez hrdiny, o pomyslnou se Kdysi jsem ideologie. s mnohoslovím slova básníkova přímá konfrontace dopadla by pokusil v rozhlasovémrekonstrukci pořadu a svazových ale i hlasu řečníků, proslovů, manifestačních lidu tvořilykých a hluku dohromady ulice komentář. vyslovoval by jako básník které událostí, ke únorových kroniku říct? bylo co silnější? A čí neměl slovo a kdo Kdo měl umlčoval? ------Mi Jana Za Jana . Podobně . Podobně (1948– 50); , spojení obou obou , spojení Vladimíra Holana. Vladimíra Holana. vazníkem Hic iacet Hic Mluvícího pásma Mluvícího Snu Znamení moci Znamení corpus callosum tvoří angažovaný pandán poéma poéma pandán tvoří angažovaný : „A stále táž ozvěna se vrací: Jsem : „A stále vrací: se Jsem ozvěna táž Jiřího Koláře či cyklu Koláře Jiřího Zbyňka Ha Josefa Palivce, Palivce, Josefa Atlantis Atlantis poznamenává: „Jsme přinuceni mlčet, ale „Jsme přinuceni poznamenává: Vladimíru Vokolkovi se svět vidí svět se v jediném Vladimíru tady Vokolkovi 10 , bloudivého nervu. Neboť básník nemůže odstranit odstranit nervu., bloudivého nemůže básník Neboť Pečetního prstenu Pečetního * * * Čas. Apokalypsa mixte Apokalypsa Čas. Prometheova játra nervu vagu inervuje mluvidla či kupříkladu vnější zvukovod. A v neposlední Vladimír Vokolek se v jednom fragmentu vyznává: „Vědomí, že že v jednom se vyznává: „Vědomí, fragmentu Vladimír Vokolek 13 (Spisy V. V., sv. 5). Atlantis, sv. 5). V., (Spisy V. Brno 1998, s. 13. . Malvern, Praha 2010, s. 63. . ČS, Praha 1970, s. 130. (Spisy V. V., sv. 4). Atlantis, sv. 4). V., (Spisy V. Brno 1999, s. 297 a 294. nervus vagus . Nebo vedle válečného vedle válečného . Nebo 11 , to znamená mít vše na dosah, být koncem i začátkem. Je to čas vymezený bezpro to Je být dosah, mít vše i začátkem. na koncem znamená , to Františka Halase, sbírky sbírky Halase, Františka Poetika snění Vyprodaný čas čas Vyprodaný Ke komu mluvím dnes –, pak Vladimír Vokolek je naddějinným, kosmickým rétorem. kosmickým naddějinným, je Vladimír –, pak Vokolek Prometheova játra Potopy být mezi 12 Stalinská epocha , která také vznikla na samém konci čtyřicátých let a která pochází ze sbírky sbírky ze pochází vznikla také čtyřicátých konci samém na , která a která let Bachelard, G.: Kdo to tedy mluví? A kdo má vůbec právo a odvahu mezi všemi těmi konci světů promlouvat? Ne promlouvat? světů konci mezi všemi těmi a odvahu vůbec mluví? má právo tedy Kdo to A kdo Vokolek, V.: V.: Vokolek, V.: Vokolek, Kolář, J.: 11 12 13 už není komu psát, samo pak láme dílo. Tak [k] vnitřnímu plameni […] se přidává nenávistný černý černý nenávistný přidává […] se vnitřnímu [k] plameni Tak dílo. láme pak samo psát, komu už není 10 lady Součkové, tzv. vánočních příběhů Josefa Kainara či těsně předválečného předválečného Kainara či těsně příběhů vánočních Josefa tzv. Součkové, lady v deníkové si Kolář Jiří Zatímco knize svým cítili, kdyby nebezpeční jako druhéjsme na s námi se mlčením; co straně není nám že děje, mluvit, své“, řekli třeba abychom obě patří k nejúžasnějším apokalyptickým projevům české literatury. Vedle k nejúžasnějším patří Vedle obě apokalyptickým literatury. české projevům hradníčka, vlíčka kromě Vladimíra Vokolka nikdo toto nedobrovolné odmlčení neučinil tak důsledně zdrojem své po své neučinil zdrojem důsledně odmlčení tak nedobrovolné nikdo toto Vladimíra kromě Vokolka skladbě K básnické promlouval. skrze něj aby etiky – právě Únor Konec publikačních možností postihlo v totalitní polovině 20. století celou plejádu spisovatelů, ale publikačních postihlo Konec možností v totalitníspisovatelů, plejádu celou polovině století 20. od sebe nelze oddělit Vokolkovy obrazy snění a vytěsnění světa. Ve snění samoty rostou obrazy až až obrazy samoty rostou snění a vytěsnění snění obrazy Ve světa. Vokolkovy oddělit nelze od sebe říká – jak vesmír snil celý aby Gaston k tomu, snivce jednoho vesmíru, snění tudíž stačí-li k rozměrům Bachelard hemisfér, spíše se snaží o stimulaci spíše snaží se hemisfér, inervovatsvět, naši oživovat, je úkolem Jeho ne. bolest jeho zmírňovat příčinuani obtíží světa,snad jako Stejně obraznost. novým se došlo k přetětí stát mít odvahu musí přece – básník by – pokud řadě že neústí do pointy – ani mortální, ani útěšné. Z perspektivy konce, tohoto rozhodného času, se nic času, se rozhodného Z perspektivy tohoto do pointy neústí mortální,že – ani útěšné. konce, ani Vladimír tedy Vokolek Jak nevytyčuje začátkem. se maximálně se nevylučuje, ani konec ztotožňuje Nepřetíná světa? zkrouceného křečí epileptické záchvaty na reaguje nějaká autorita ve smyslu učitele spravedlnosti, jako je tomu v pešerových metodách dávných orákul, orákul, dávných metodách v pešerových tomu je jako spravedlnosti, učitele smyslu ve nějaká autorita citují a vykládají básníkaPísmo která považovat však by bylo nedorozuměním proroctví. Zároveň apokalyptická v tom, pozoruhodná je imaginace Vokolkova přivolává. světa rozpad kdo za někoho, jenom tvýmjenom snem“. jí je v apokalypsách, určitě tomu je ale zcela jako anděl, bytost, třeba být to musí nadpřirozená nutně val, zda je jeho slovo ještě platné, zda mu ještě někdo – či on sobě – naslouchá a rozumí. Jako kdyby kdyby a rozumí. Jako – či – naslouchá on sobě někdo ještě mu zda platné, ještě slovo jeho je val, zda s každým vydechnutí.si skutečně blíží Znovu poslední se jeho že a znovu uvědomoval, nádechem – spíše Průběh slova. než příběh okamžitá od poslední svá vydechuje – zacykleného naznačuje času výkřik na skladby v závěru zem!“ obzoru pověď „Zem! Na střední naléhavostí. Permanentní čas se totiž o nic neobohacuje, je nepamětný. Pouze dává někomu někomu dává Pouze nepamětný. je o nic totiž se čas neobohacuje, Permanentní naléhavostí. střední památník, ani pamětnost není Čas poslední. příležitost vyslovit se šance okamžiku to je – a v každém ověřo jen dokola stále si básník kdyby Jako paměti. dědicem ani zůstavitelem není básník tak stejně teď polyká sliny. / Konec a začátek psiny.“ / Konec stejné polyká sliny. teď Úlohou atp. sněním–vytěsněním či třeba vědomím–nevědomím mezia teď, předtím–potom, někde básníka je (1959–60), pobýt v groteskních kulisách: „Dobrý klaun Mr. Braun / také se na celé kolo řehce. / řehce. kolo celé na se pobýt(1959–60), také / v groteskních Braun „Dobrý kulisách: Mr. klaun Braun spolkl ohryzek, / […] / Mr. nechce a sklouznouti uváz / který v hrtanu mu šašek-Vašek Kolega 274 276 Literatura Bachelard, G.: Poetika snění. Malvern, Praha 2010. Blanchot, M.: Literární prostor. Herrmann & synové, Praha 1999. Červenka, M.: Dějiny českého volného verše. Host, Brno 2001. Červenka, M.: Textologické studie. ÚČL AV, Praha 2009. Deml, J.: Sen jeden svítí. Odeon, Praha 1991. Didi-Huberman, G.: Před časem. Barrister & Principal, Brno 2008. Diviš, I.: Teorie spolehlivosti. Torst, Praha 2002. Fučík, B.: Píseň o zemi. Melantrich, Praha 1994. Horňanová, S.: Fenomén apokalyptiky od židovství po křesťanství. In: Dus, J. A. (ed.): Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III. Vyšehrad, Praha 2007, s. 27–56. Kaiser, G. R. (ed.): Poesie der Apokalypse. Königshausen und Neumann, Würzburg 1991. Kermode, F.: Millenium and Apocalypse. In: Carey, F. (ed.): The Apocalypse and the shape of things to come. University of Toronto Press, Toronto – Buffalo 1999, s. 11–27. Kolář, J.: Prometheova játra. ČS, Praha 1970. Neuwirth, V.: Apokalyptický deník. Triáda, Praha 1998. Putna, M. C.: Vladimír Vokolek. In: Putna, M. C.: Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945. Torst, Praha 2010, s. 1011–1026. Vokolek, V.: Absurdanda (Spisy V. V., sv. 1). Atlantis, Brno 1994. Vokolek, V.: Tak pravil Švejk (Spisy V. V., sv. 2). Mladá fronta, Praha 1995. Vokolek, V.: Oidipovské variace (Spisy V. V., sv. 3). Atlantis, Brno 1996. Vokolek, V.: Vyprodaný čas (Spisy V. V., sv. 4). Atlantis, Brno 1999. Vokolek, V.: Ke komu mluvím dnes (Spisy V. V., sv. 5). Atlantis, Brno 1998. Vokolek, V.: Mezi Ohněm a Vodou (Spisy V. V., sv. 6). Atlantis, Brno 1998. Vokolek, V.: Živá paměť obrázkového písma (Spisy V. V., sv. 7). Atlantis, Brno [připravovaný svazek]. Vokolek, V.: „Obrazy, které vstanou z mrtvých“ (Z torz a fragmentů Vladimíra Vokolka). Pěší zóna, 2001, 8, s. 71–76. Witherington, B.: Revelation. Cambridge University Press, Cambridge 2003. Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec u Jana Čepa Pavel Šidák Pojmy cizinec, vyhnanec a přistěhovalec, jež se objevují v názvu konference, u Jana Čepa do velké míry splývají; vyhroceně řečeno jsou obecnou charakteristikou lidských bytostí. U Čepa to jsou pojmy promítnuté na transcendentní rovinu, pojmy, které umožňují intenzivní zážitek světa a které dokonce mají specifické zhodnocení jakožto umělecký prostředek. První domov Cizinectví, vyhnanectví a přistěhovalectví jakožto způsoby existence vycházejí z pojmu „domov“ (resp. exil); první otázka tedy nutně zní: co značí ve fikčním světě Jana Čepa „domov“? „Domov“, resp. exil je zde stále zdůrazňován jako základní kategorie dějová a významová. Domov je dynamický: je to něco, co je třeba hledat, co lze ztratit, k čemu je třeba k němu dospívat – a můžeme jej tedy chápat i jako kategorii noetickou. Jaká je struktura čepovského „domova“? Pro Čepův autorský habitus, resp. pro svět jeho próz je zásadní představa rodného kraje. V autobio- grafickém modu o něm Čep říká: „Byl mi studnicí, ke které se je třeba opět a opět vracet za zbarvením své duchovní i fyzické bytosti pro vnější i vnitřní orientaci; místem, v kterém tkví člověk kořeny svého dětství“1. Jak ukazuje P. Komenda2, pojetí rodného kraje se během Čepovy tvorby poněkud mění (od přímého dějiště ke zproblematizovanému, viz povídka „Zatopená ves“, k evokované vzpomínce v posledních beletristických textech), tento kraj si však uchovává konstantní rysy úhelného kamene. Není náhodou, že právě zážitek tohoto kraje a jeho neustálá reflexe vyprovokovaly literární historiky k postulování paralel mezi Čepovou tvorbou a ruralismem a že standardní scenérie Čepových próz vedla B. Fučíka k tomu, aby mluvil o „opotřebovaných kulisách“3. Rodný kraj – nemíníme jím zde „reálné“ okolí hanáckých Myslechovic, ale fikční rodný kraj fikč- ních hrdinů – se postupně obohacuje i o jiná místa (města, jiné venkovské krajiny), a tvoří tak celek, jejž můžeme v odkazu na notoricky známý pojem „dvojí domov“ nazvat „první domov“: imanentní, „tato“ část celku čepovského fikčního světa. I v rámci prvního domova jsou typickými postavami vyhnanci či poutníci. I první domov je něco, o co se musí bojovat (stěhování, svatby, nová chalupa atd.) a co lze ztratit. Odtud i základní model Čepových próz: protagonista opouští domov, vzdaluje se rodnému kraji i stavu, a konsekventně ztrácí jistotu výchozího, přirozeného světa, cesta životem se stává blouděním; objevuje se pocit vykořeně- nosti, vyhnání, a ukazuje se jako obecný rys čepovské poetiky. Jeho kořenem je vědomí „trhliny“ či průseku v struktuře prvního domova, kdy se tento domov náhle ukazuje jen jako cosi částečného, ba dokonce provizorního: Nad korunami švestek vyhlédají za zídkou střechy statků, kreslící po tolik večerů touž křivku na západním nebi, a stařec si najednou, jako by se před ním byla rozhrnula jakási záclona, uvědomuje v nesmírném ohromení přelud času, který nám představuje věci, jako by šly za sebou, a s rozšíře- 1 Čep, J.: Umění a milost. Vetus Via, Brno 2001, s. 13. 2 Čep, J.: Umění a milost. Vetus Via, Brno 2001. 3 Fučík, B.: Píseň o zemi. Binar, V. – Trávníček, M. (eds.). Melantrich, Praha 1994, s. 53. P. Šidák: Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec u Jana Čepa ------279 - . Binar,. 11 Píseň o zemi , XVII, 2007, s. 158.) , odkrývat v lidských srd v lidských , odkrývat . Trávníček, M. – Fučík, B. (eds.). […] Svět literatury Svět . Trávníček, M.Fučík, – Vyšehrad B. (eds.). – pečetí jejich urozeného původu. urozeného jejich pečetí Je to právě tato cena lidské duše, která pro která lidské duše, cena tato právě to Je . Není zajisté pro básníka lákavějšího lákavějšího básníka pro zajisté . Není . […] […] Rozptýlené paprsky , pojem, převzatý z religionistiky, „postřehnutívnitřní sou Rozptýlené paprsky epifanii postavy do roviny jednak nejobecnější a jednak nejzásadnější: nejzásadnější: a jednak nejobecnější jednak do roviny postavy 12 Každá postava se tak stává potenciálním zásadním strůjcem světového strůjcem světového zásadním potenciálním stává tak se postava Každá 13 jsou ještě něčím jiným, nežli čím se zdají se zdají čím nežli jiným, něčím ještě jsou […] Čep, J.: Básník inspirační a jeho zdroje. In: Týž: Knižní klub, Praha 1993, s. 28. Čep, J.: Básník a jeho inspirační zdroje. In: Týž: Vyšehrad – Knižní klub, Praha 1993, s. 32. Právě na základě provázanosti„sebenepatrnějšího pokolení a kosmickéhogesta“ významuvidí B. Fučík spojnici mezi Čepem a Březinou. – Trávníček,V. (Fučík, Melantrich, M.B.: (eds.). Praha – Noetické 1994, s. 311.) důsledky čepovského „nejnepatrnějšíhogesta“ poněkud připomínajíProustovu vislosti, která i v nejbanálnějším faktu poukazuje na něcookamžik, obecně lidského a která a nevázaného je ovšem zároveň na určitý s to časový propojit rovinu vznešeného i rovinuPechar. (Pechar, nejvšednějšího“, J.: Proust a Joyce – umění jak ji definuje mezi časem a bezčasím. Vědomí, že žijeme uprostřed tajemství, které proniká všemi průlinami našeho světa, uprostřed věcí, věcí, uprostřed světa, našeho průlinami všemi proniká které tajemství, uprostřed že žijeme Vědomí, které dějů lidských útržky nad dechem se zatajeným než se sklánět úkolu, je která jizvu, skrývanou pečlivě onu trhlinu, onu cích význam jeho teolo stranou explicitně. Ponecháme zcela popsán zde je dvojího domova Pojem svatých. obcování tj. sanctorum, communia s sebou myšlenku nese domov dvojí že řekli, jsme Již v celém světě, ve postavy pevného univerzu, zakotvení s sebouMotiv individuální vědomí nese Tamtéž. tohoto gesta jsou primární, tady-a-teď zakotvený, a kosmogonický, jehož význam jehož leží i tam-a-jindy, a kosmogonický, zakotvený, primární, jsou tady-a-teď gesta tohoto světem; se pocit výrazný nesmírně sounáležitosti zakládá ovšem vědomí Takové vždy-a-všude. resp. poutníka. role spíše pasivní vyhnance se k akcentaci úděl vlivem obrací pod jeho postupně u Čepa fakt literární jako domov Dvojí fikč význam. zásadní dvojího iniciuje naplňování Dvojí domova domov myšlenka má literaturu Pro smysl, zásadní získává kulisy“, „opotřebované Fučíkovy motiv, banální jakýkoli ního smyslem: světa média, které jakožto umění celku. Význam dynamického částí smysluplného, smysluplnou se stává perspektivu,jednotnou smysl najít [reality] rozptýlenýmelementům „dát je reflektuje, domov dvojí 11 12 13 gický a pokusíme se spíše popsat, jaké důsledky nese koncept takového dvojího domova jakožto li jakožto dvojíhodomova takového a pokusímegický koncept nese důsledky spíše jaké se popsat, a jakénabývá vzhledem vazby princip fikčníhonaratologický, moment světa, fakt, stavební terární konference. k tématu spo i jako chápe Čep sanctorum (communio rodu lidského a celého svatých ono obcování právě to Je postavám vejít významně fikčního do sémantizovaným umožňuje světa které lubytí rodu), lidského mrtvých; mrtvým tváří tvář těmto živých pocity (jejž lidí postavy ambivalentní domova zakoušejí prvního jitřní“) na – koherence domova povídku již zmíněnou „Cesta s nimi i cizosti sdílejí) (srov. výrazněje narušena, mrtví i onomu cizi jemu patří Motiv druhému domovu zároveň. tajuplnému jedna se náhodou (ne zemi hosty této jen na – jsme jižnectví oním biblickým dán citátem ostatně je které povídky eponymní dítě, je povídka této – symptomatickým hrdinou „Host“ Čepova jmenuje se domov, skutečný jako chápaný doposavad první uvedený domov, Výše po narození). krátce umírá spočinutí, exil? je místo nebo Jaké domov, to je problematizuje: znepokojivě najednou všechno přese světě? v tomto místo naše světa pilíř Čepova myšlenkový zásadní lidské duše, ceny gesto“ „i nejnepatrnější jakékoli, mítá celku v rámci důsledek (a reflektovatelný) fikčního a kauzální učiní,má přímý světa postava co cokoli, význam, […] dvojí má lidský osud […] sebeubožejší a jehosvěta lidské gesto, „každé teleologie: do věčnosti“. z času přesahuje Dvavýznamy atd.). opilého krávu žebráka, děti, starce, postavy, o „malé“ odtud i zájem (ostatně dění . 9 - - - - - 5 incola ego ego incola 7 6 . Trávníček, M. – Fučík, Vyšehrad B. (eds.). – . Trávníček, M. – Fučík, Vyšehrad B. (eds.). – Rozptýlené paprsky Rozptýlené paprsky , 4, 2007, č. 4, s. 34. 4 Krok […] . Trávníček, M. – Fučík, Vyšehrad, B. (eds.). Praha 86. 1991, . Trávníček, M. – Fučík, Vyšehrad, B. (eds.). Praha s. 1991, 22. . Čep se přímo odvolává na novozákonní text sv. Pavla „[n]yní vidíme v podoben jen „[n]yní Pavla text sv. novozákonní na přímo se odvolává . Čep . 8 10 “ Dvojí domov Dvojí Dvojí domov Dvojí Knižní klub, Praha 1993, s. 65. Cit. dle Kadlec, J.: Paměť krajiny. Čep, J.: Knižní klub, Praha 1993, Citát s. 27. žalmu „Jsem 119,19: na zemi jenom hostem.“ Čep, J.: Tamtéž, s. 135. Tamtéž, s. 131. Čep, J.: Básník inspirační a jeho zdroje. In: Týž: O básníkově vědomí této situace Čep říká: „básník miluje svou zemi […], ale zároveň jej jímá jímá jej říká:O básníkově […], ale zároveň miluje Čep zemi svou „básník situace této vědomí Rodný kraj je předmětem touhy a lásky (ne náhodou Čep ve svých esejích zdůrazňuje, že básník básník že svých zdůrazňuje, ve esejích Čep náhodou a lásky (ne touhy předmětem je kraj Rodný i starých, kolik rukou, které hnětly tuto hlínu, které ji tiskly k srdci! ji tiskly které hlínu, tuto hnětly které rukou, kolik i starých, šlépějí, lidských utonulo v ní Kolik a holá. studená v dešti, rozbahnělá krajina, Rozrytá podzimní vesnic a z kolika pluh přeoral v ní hřbitovů kolik nebem, těžkým jejím pod výkřiků se udusilo kolik rysy vznikly z toho prohnětena, naskrz skrz je vším tím v ní, zůstalo všechno To jména! sotva zbyla tváře. do lidské kterými zkušenost se vpisuje vrásky, jako podoby její první na kraj, bydlili: „Tento v něm kteří lidé, prožili prvního Kraj v něm tím, co utvářen je domova Jaká síť osudů záhadně spletených zatahuje tento kraj, kolik tváří, mužských i ženských, mladých mladých i ženských, mužských tváří, kolik kraj, tento zatahuje spletených záhadně síť osudů Jaká nýma očima hledí zpět na řadu dní a let, jež se mu po celý život kladly vedle sebe jako místnosti místnosti jako sebe vedle kladly život celý po se mu jež a let, dní řadu na zpět hledí očima nýma zdmi neprůhlednými oddělené Z ukázky tytože „trhliny“ zřejmé, navíc je pojí s určitým se noetickým: si v po tak momentem Čep, J.: Básník inspirační a jeho zdroje. In: Týž: diachronního a má vazby k lidské společnosti, resp. rodu: první domov je mj. založen jako společen jako první založen rodu: mj. je domov k lidské resp. a má společnosti, diachronního vazby již otevírá tu se ale stvídogmatika); katolická chápe jej mrtvých jak sanctorum, i živých(communio k druhému domovu: tj. obklopuje, jej co k tomu, směrem hranice V téže povídce se se vší silou ukazuje, že první domov není jen statická krajina, ale sestává i z aspektu i z aspektu prvnísestává že ale povídcevší se krajina, silou se statická ukazuje, V téže jen není domov 9 10 6 7 8 4 5 ství“ (1 K 13,12), kde se akcentuje částečnost našeho světa a existence světa širšího, transcendentní a existence transcendentní světa ství“ našeho širšího, světa částečnost (1 K 13,12), akcentuje se kde obklopuje: svět náš jež skutečnosti, jen odlesk pravého domova, tedy celku světa v jeho transcendentním rozměru. transcendentním v jeho světa celku tedy domova, odleskjen pravého […] druhém domově jakémsi po a neklidnevyléčitelnou nostalgií stižen je […], tesknota terra in sum Dvojí domov se někdy pojímá jako různé dichotomie (mládí – stáří, vesnice –město aj.), ale to jsou jsou ale to aj.), –město – stáří, vesnice různé (mládí jako dichotomie pojímá někdy se Dvojí domov první domov že spíše metaforická vědomí, jen vyjádření. částečný, především je jen Dvojí je domov domovu. Dvojí domov vislost a exil: mezi domov pojmem průseky v jeho trhliny, ale ony první štěstí, zdrojem je domov pocit vyko naléhavý způsobují částečný, jen je domov tento že naznačují, celistvosti,domnělé které do smrti tesknotu otevřenou“ „v duši zanechává nám částečnosti jeho či vyhnání.řeněnosti Vědomí „dvojímu“ první co k čepovskému obklopuje, domov k tomu, směrem vnímání a touhy naše a směřuje jeho nárazy“jeho sou již jsme naznačili Výše nikdy naplněná. není láska, ovšem která to Je miluje kraj). svůj rodný pohled střízlivý a plochý, je zbrázděn výmoly tajemného příboje a jeho obyvatelé jsou krutě jsou otloukáni obyvatelé výmoly příboje a jeho tajemného zbrázděn je střízlivýpohled a plochý, vídce „Cesta na jitřní“ uvědomuje hlavní postava, že „tak se poznáme, až procitneme nadobro“ procitneme až poznáme, se „tak že postava, jitřní“ hlavní na uvědomuje vídce „Cesta 278 P. Šidák: Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec u Jana Čepa ------. - 281 . Uni . Wilhelm Fink Ver . Wilhelm Fink Cywilizacja – prze Cywilizacja Wydawnictwo Uniwersytetu Uniwersytetu Wydawnictwo . Trávníček, M. – Fučík, B. (eds.). – Fučík, (eds.). B. . Trávníček, M. Kultura a místo: Studiez komparatistiky III Kultura a místo: Studie z komparatistiky III z komparatistiky Studie a místo: Kultura Rozptýlené paprsky , 4, 2007, č. 4, s. 32–35. 4, s. , 4, 2007, č. Poetik und Hermeneutik X: Funktionen des Fiktiven X: Funktionen Hermeneutik und Poetik ). Vedle všeho dalšího zde spatřujeme cosi pro dané téma podstatného: podstatného: téma dané pro cosi všeho dalšího spatřujeme zde ). Vedle 19 Krok . Hynek, Praha 1997. . Hynek, Praha . Vetus Via, Brno 2001. Via, . Vetus . Binar, V. – Trávníček, M. (eds.). Melantrich, Praha 1994. Praha Melantrich, M. (eds.). – Trávníček, V. . Binar, . Trávníček, M. – Fučík, B. (eds.). Vyšehrad, Praha 1991. Praha Vyšehrad, – Fučík, (eds.). B. . Trávníček, M. Tyrkysový orel Tyrkysový Píseň o zemi Dvojí domov Dvojí a milost Umění christlichen Tradition. In: In: christlichen Tradition. 209–224. 1983, s. lag, München 21–50. 2001, s. Karlova, Praha Univerzita i literaturze. języku w kulturowa topografia Słowiańska – tekst. strzeń 122–132. Katovice 2005, s. Śląskiego, Vyšehrad – Knižní klub, Praha 1993. Praha – Knižní klub, Vyšehrad Srov.Hrbata, Z.: Cesty.In: Housková, A. – Svatoň, (eds.): V. verzita Karlova, Praha 2001, s. 21–50. Na první pohled je paradoxní postavení tématu pozemského cizinectví, pozemského vyhnání Jana a exilu: tématu v díle první postavení Na paradoxní je pohled Čep, J.: J.: Čep, J.: Čep, Fučík, B.: aus Texten und anderen Siebenschläferlegende Zur und Wirklichkeit. M.: Wunder Fuhrmann, (eds.): V. A. Housková, – Svatoň, In: Z.: Cesty. Hrbata, krajiny. Paměť Kadlec, J.: In: Čepa. díle Jana v pozdním krajina emauzská do Emauz: Pouť Komenda, P.: 19 fixovány, ale jejichž smysl je procesuální, pohyblivý, daný napětím mezi dvěma základními rovinami základními mezinapětím dvěma daný pohyblivý, je procesuální, smysl jejichž ale fixovány, první metafora versus přímé pojmenování jako domov svět, resp. transcendentní versus (imanentní dvojího domova). cesty a reálné Exil již jsme zmí devizou základní jejich je (výše světem poutníci. Chůze především jsou postavy Čepovy že symptomatické, jen proto Je městě). ve se a ztrácejícího domov opouštějícího nili člověka postavu studii význačnost motivu (celistvou cesty cest, konstatována pozic byla z nejrůznějších již mnohokrát Z. Hrbata např. jim věnuje fun Cesta dvojíhomíry domova. velké do jsou cesty metaforou a pozemské jen putování pozemské cizinci, pobývání v krajině naše a že hosty, jenom fakt, jsme na že poukazuje motiv, signální guje jako Čepo fikčním ve světě člověk V jakém je prvního smyslu částečné. jen je byť domova, milovaného, zřejmé. chvílí v tuto asi dostatečně je cizincem, vyhnancem a přistěhovalcem, vých próz prací, (jedinou beletristických posledních výjimkou zvláště netematizuje nijak se z jeho jedna je Čepa zaku který exulanta úděl sám u autora, překvapivé poněkud to dveřmi“). Je zavřenými povídka „Před textový“: i jeden „vnitřně vše, že postulovat snad můžeme důvodů možných jiných mnoha sil. Vedle tytoco a který vyjádřil již plně jevy jim básník obnášejí, zceluje který tyto převyšuje, obrazem, pojmy domov. dvojí smysl: útěšný jen přece nakonec dodávat může rovněž Literatura Ajvaz, M.: Týž: In: zdroje. inspirační a jeho Básník J.: Čep, . ------16 . Hynek, kategorie: kategorie: Rozptýlené paprsky estetická Tyrkysový orel Tyrkysový Pro úplnost uveďme, že uva že uveďme, úplnost Pro 17 . Wilhelm Fink Verlag, München 1983, . Trávníček, M.Fučík, – Vyšehrad B. (eds.). – . Trávníček, M.Fučík, – Vyšehrad B. (eds.). – . Host, Brno 2001, s. 265.) ; umění se tak jeví jako vnášení smyslu do cha jeví vnášení smyslu tak se ; umění jako 14 v M. pojetí Riffaterra. Rozptýlené paprsky Rozptýlené paprsky Čtenář jako výzva 15 světa, světa, jehož složky nejsou ve svém smyslu pevně dány, apriori pevně dány, smyslu svém ve nejsou složky světa, světa, jehož . dynamického 18 Poetik und Hermeneutik X: Funktionen des Fiktiven předeterminovanosti a dvojího kódování“. (Lachmannová, R.: Intertextualitaský, M. – Červenka, a dialogičnost. M. – Vízdalová, I. In: (eds.): Sedmidub Fuhrmann, M.: Wunder und Wirklichkeit. Zur Siebenschläferlegende und anderenTradition. Texten aus In: christlichen 223. s. světa viditelného i neviditelného…“ J.: Básník (Čep, a jeho inspirační zdroje. In:Trávníček, M. Týž: – Fučík, Vyšehrad B. (eds.). – Knižní klub, Praha 1993, s. 30.) Nekonečné odrážení jedné úrovně reality do druhé známe z Ajvazovy prózyodkazování „Bílí mravenci“. vtaženo V citátu i do je toto oblasti označujících: „Stává se, že báseň o vzdušnýcha líbají je na napsána oblačné vílách, pláni písmem, […], jehož které písmena se něžně jsou spletena hladí z vět příběhu o kovových me chanických zvířatech, pohybujících se tichými a pustými chodbami paláce.“Praha (Ajvaz, s. 1997, 30.) M.: Podle Riffaterrovy definice je syllepse „přepínací místo textu a intertextu“, „rétorická reprezentace Čep, J.: Básník inspirační a jeho zdroje. In: Týž: Knižní klub, Praha 1993, s. 47. Čep, J.: Básník inspirační a jeho zdroje. In: Týž: Knižní klub, Praha 1993, s. 28. „Katolický básník je více než kdo jiný uzpůsobenčlověka k tomu, a pojmout a vyjádřit lidský osud v celé jeho matoucí složitosti a úplnosti, poněvadž mu jeho víra mluví o existenci Primární konotace pojmů cizinec, pojmů vyhnanec a přistěhovalec konotace Primární či sociologické politologické. jsou Svět prvního i další ovšem má Svět vý hosty“, místa, domova, v rámci jen kde dvojího „jsme domova Koncept budování celistvosti a vnášení smyslu zná literární teorie velmi dobře. Jejími termíny mů termíny Jejími dobře. velmi teorie literární zná smyslu celistvosti a vnášení budování Koncept Spojování disparátní reality do smysluplného celku přijímá jako presupozici, že naším světem pro světem naším že presupozici, přijímá celku jako do smysluplného reality disparátní Spojování 18 17 16 14 15 je to určitý umělecky užitý mechanismus, jenž tvoří specifickou naratologickou situaci. Dvojí domov situaci. domov Dvojí tvoří užitý jenž naratologickou specifickou určitý mechanismus, umělecky to je model představuje Dílo Jana Čepa ukazuje, že mohou nabývat i významů z překvapivě jiných oblastí. Jaké literárněvědné literárněvědné Jaké oblastí. jiných i významů z překvapivě nabývat mohou že ukazuje, Čepa Dílo Jana „exil“ „domov“ je jako základní stejně Čepa Jana Pro postulovat? lze tu tedy závěry žování o podstatěžování a smyslu tvorby k tomuto nejen vede ovšem závěru či „křesťanské“ podobnému a her příslušníka Poetika kolokvií Fuhrmanna, kostnických Manfreda na můžeme u Čepa. Odkázat resp. vznikají a transcedence“, světa které švu na „smyslového meneutika, „šifrya jeho transcedence“, „zkřížení“ jejich na znam převoditelný do řeči literární teorie. Jeví se jako intertextuální krajina (již zmí krajina intertextuální ostatně jako se jsme Jeví teorie. literární do řeči převoditelný znam „tajemného stopu na uvedou nás jež a ony „klíče“, palimpsest), hledané termín nili lachmannovský syllepse připomínají samozřejmě pak písma“, zdůrazněním částečnosti světa a světa částečnosti a zdůrazněním ontologického určitého konsekventně dává rámce noetického vzniknout situaci. specifické vypravěčské žeme hovořit o narativizaci, hovořit žeme o mechanismu, tj. z chaosu jenž text, příběh empirie činí smysluplný připomíná H. Whitea jev a jeho tento celek; z jiné strany a ohraničený vyjádřený strukturovaný, jako funkci i z hlediska resp. naratologického: platnost, získává tak dvojího domova Koncept „sdějování“. s tímto jedním, konkrétním dvojdomovským světem; to je rys odlišující pojetí Čepovo a zdánlivě po rys je a zdánlivě to odlišující světem; dvojdomovským Čepovo pojetí konkrétním jedním, s tímto symbolizujícího hierarchizace a nekonečné zrcadlení nekonečného jiné pojetí zcela ale přitom dobné, rovin existence. různých zrcadlení nekonečného Ajvaze a jeho od Michala např. ji známe světa, jak svítá ten druhý: náš (empirický) svět, první domov, je tak podoben palimpsestu (ve smyslu, jak slovo slovo jak smyslu, (ve palimpsestu podoben tak je svět, první domov, svítá (empirický) druhý: náš ten právě spojovat neustále nutno prosvítánípřitom je Toto intertextovosti). teorie používásoudobá slova sv. Pavla („Nyní vidíme jen v podobenství…“), tj. vědomí, že do „našeho světa“ proniká „průli světa“ do „našeho že vědomí, tj. vidíme („Nyní v podobenství…“), jen Pavla sv. slova klíč, který stvoření v znacích „hledat k nutnosti vede nás druhá našeho, svět část svět, resp. nami“ jiný písma“. tajemného stopu uvedl na [nás] by ve věcech na první pohled nesmyslných a nejasných“ první na věcech ve nesmyslných pohled věrouky, princip katolické uvedený Výše formu poznání). jakožto umění chápe sám empirieosu (Čep 280 282 Lachmannová, R.: Intertextualita a dialogičnost. In: Sedmidubský, M. – Červenka, M. – Vízdalová, I. (eds.): Čtenář jako výzva. Host, Brno 2001, s. 243–270. Pechar, J.: Proust a Joyce – umění mezi časem a bezčasím. Svět literatury, XVII, 2007, s. 158–160. Etapy adaptačního procesu na realitu švýcarské a americké emigrace v díle básníka Václava Hokůva Zdeněk Jonák Václav Hokův (4. 1. 1932 v Libušíně–20. 12. 1986 v Curychu) byl zasvěcený znalec moderního umění, který svým zaujetím pro současnou literaturu, umění a hudbu byl inspirací i příkladem pro mnoho mladých lidí ve svém okolí. V roce 1969 emigroval do Švýcarska a jeho rodné město na něj zapomnělo. V. Hokův byl mnohostranný, bez úzké specializace a málo zaměřený na neutěšenou současnost, než aby se mohl v období totality dočkat uznání těch, kteří se v téže době ocitli v pozici ať již umě- leckého disentu, nebo naopak těch, kteří situaci využívali ve prospěch osobní kariéry. Žil izolovaně, stranou tehdejších společenských událostí. Účastnil se setkání s avantgardními umělci, psal básně, esejistická díla o význačných postavách z oblasti literatury a výtvarného umění. Psal do šuplíku. Jeho strojopisné básnické sbírky a eseje, rukopisné sborníky poznámek se nachá- zejí roztroušeny v rukou přátel nebo archivovány v Památníku národního písemnictví. Ve švýcarské emigraci, zejména po návratu z USA, se mu podařilo vydat dvě básnické sbírky. Třetí vyšla až po jeho smrti.1 V roce 1994 byl publikován výběr básní v příloze obtýdeníku Tvar2. V roce 2010 vyšla o životě a díle V. Hokůva malá knížečka3. Zasloužil se o utváření jazzové scény; v roce 1962 inicioval spolu s Jiřím Plašilem ve Slaném Jazzklub Slaný, jeden z nejstarších a nejaktivnějších jazzových klubů v tehdejším Československu. Václav Hokův, díky tomu, že mu režim nabízel pouze stereotypní povolání, si v sebezáchovném pudu vydobyl status polovičního invalidy. To mu umožnilo skromně, ale zato duchovněji žít; také mu to však do značné míry limitovalo vzorce jeho sociálního chování. V. Hokův se cítil pevně zakořeněn ve svazku s rodiči, od nichž přejal prvorepublikový životní názor i styl. Tento životní styl u něho pěstoval potřebu hlubokého prožívání reality před jejím strohým regis- trováním nebo laciným cynismem. Svých básní si V. Hokův cenil teprve tehdy, když získal pocit, že reflektují nejen jeho osobní situaci nebo stanovisko, ale i hlubší, řekněme generační pocity. Vážil si svého těžce dobytého světa. V. Hokův si nehrál na hrdinu ani pro své vlastní potěšení, ani pro uznání druhých4. Jeho vztah k rodinnému zázemí se promítal i do jeho vztahu k přátelům a uměleckému prostředí. V roce 1960 se V. Hokův začal sbližoval s uměleckou avantgardou, která se scházela v pražské Slá- 1 Hokův, V.: Čínská zeď. Konfrontation AG, Curych 1980. Hokův, V.: Masopustní nokturno. PmD, Curych 1980. Hokův, V.: Curych: Trojrozměrná mandala. Consultation, Mnichov 1989. 2 Hokův, V.: Lebka k líbání a jiné básně. Klub přátel Tvaru, Praha 1994 [příloha časopisu Tvar], s. 27. 3 Jonák, Z. – Hebr, J.: Václav Hokův. Vlastním nákladem, Praha 2010, s. 65. 4 V. Hokův naopak jako poloviční invalida odhaloval vnějšímu světu svoji pracovitou povahu. Když se vraceli pracující kolem jeho domu z práce, oháněl se koštětem nebo vykonával i jiné, v jejich očích bohulibé činnosti. Nebylo to z vypočítavosti. Chtěl si uhájit alespoň tu trošku svobody, která mu patřila. Z. Jonák: Etapy adaptačního procesu na realitu švýcarské a americké emigrace v díle básníka Václava Hokůva 285 ], s. 16–22. Tvar Klub přátel Tvaru, Praha 1994 [příloha časopisu 7 8 Lebka k líbání a jiné básně. Hokův, V.: Tamtéž, s. 16–22. Když jsem prokouk Když jsem sen hollywoodský jejich ten sem mazal jsem kvapem malosti evropské do té relativní velikosti země rodné Tvé Samem strýčkem před útěku Na třpytivým koláčem jeho před dost žraloci jejž obratně Cannery Row na a jinde ohlodali na kost. přijetí. druhé do jeho vlasti, přátelské Švýcarska, ho nečekalo Ani návratu po jeho 5 Část nikdo mne V Curychu Dopis místnímu básníkovi místnímu Dopis 2 Část Strýček, kamenosochařem co byl tremens delirium přežil zázrakem pouhým 1950 podzim na hltat Walden začal jsem když posteli v nemocniční peritonitidu specifickou na operaci po jediný příbuzenstva z celého obejdu navštívit ho jsem šel hodiny celé chudák botky hledal svoje mašiny brousicí od zamazané prý sežraly myši mu jež odpoledni fantastickém v tomhle víc než při četbě jsem pochopil Borroughse Ginsberga, Kerouacka, letech v osmnácti zestárlý Předčasně z hoře se říká rozum které Fantasmagorií, se vymyká literatuře. jež krátkém Po inspirace. zdrojem oponou železnou za Američtí život jeho byli umělci mu celý po 4 Část 7 8 pobytu v USA se vrátil zpět do Evropy vyléčen. pobytu vrátil se do Evropy v USA zpět ------], s. 1. Tvar napovídají, jak se cítil se jak napovídají, svého sklonku na 6 5 Klub přátel Tvaru, Praha 1994 [příloha časopisu Dopis místnímu básníkovi místnímu Dopis Lebka k líbání a jiné básně. Hokův, V.: Tamtéž, s. 16–22. Uvědomuje si, že rozhodující rámec pro jeho životní filosofii vždy znamenaly krizové, kritické ži filosofii životní jeho krizové, znamenaly pro vždy rámec rozhodující si, že Uvědomuje Snad to byl i tento pocit nezařaditelnosti, který ho vyhnal z poklidného Švýcarska do Ameriky. Ani který ho vyhnal do Ameriky. pocit Švýcarska nezařaditelnosti, z poklidného byl i tento to Snad zavinilo u něho i neprožité to truchlení, které vedlo k depresímMožná a blokaci vztahů. nových Jeho horečné básnění zajímalo málokoho: ani pivo nepil, do curyšského hostince, v nímž se scházeli se scházeli v nímž hostince, do curyšského nepil, pivo ani málokoho: zajímalo básnění horečné Jeho opřen stranou, postával si, nýbrž nesedal pozdravu, bez z něho a odcházel vcházel krajané, jeho společník. svízelný to o deštník. Býval Neznalost jazyka, kulturních vzorů, absence nevyhnutelných, samozřejmých dovedností – to vše – to dovedností jazyka, samozřejmých vzorů, kulturních Neznalost nevyhnutelných, absence a vy zakotvil, vzájemně se tím, scházeli že Hokův ulehčovali si situaci V. kde v Curychu, Emigranti s jasným odebral emigrace se do že a vydat cílem – dodělat bylo, Hokůva zde své V. Specifikou Odloučení od mateřské kultury, kamarádů, nemožnost se vrátit, ztěžovalo adaptaci. Psychologové Psychologové adaptaci. vrátit, se ztěžovalo nemožnost kamarádů, kultury, od mateřské Odloučení Toto vše ho významně předurčovalo k volbě vše ho významněstřízlivé předurčovalo – emigraci svoji si zvolil pro místa, které Toto s nimiž emi čeští situace, se celé nebo překážky některé formuluje jasněji emigranta Psychologie 5 6 života, hodnotil jak svůj i v zahraničí. doma život okamžiky krizové jeho jednotlivé mapuje Báseň života. registrují pokus vyrovnat se s minulostí. Je to jakési pozdní truchlení. Deziluze z USA mu možná do truchlení. možná pozdní mu Deziluze z USA jakési to registrují vyrovnat s minulostí. Je se pokus dílo. své smíření v určitém tak a dokončit emigranta smířit s osudem pomohla se Úryvky zkušenosti. votní z básně podnájmu znovuuspořádal své dosavadní básně a doplnil je o to nové, co v emigraci získal. v emigraci co nové, a doplnil o to je básně dosavadní své znovuuspořádal podnájmu iluzí a básně zbavuje se návratu Po zklamán. se nepotvrdila. se odcházel, Vrátil do USA s níž Představa, jeho emigrantští kamarádi nemohli pochopit bizarní povahu V. Hokůva, který opustil rodnou zemi jen který jen zemi opustil rodnou Hokůva, V. pochopit bizarní nemohli povahu kamarádi emigrantští jeho H. D. Tho hrdinech: jeho o Americe, o západu, představy splnil chlapecké své zde si aby tímza účelem, R.reauovi, a bílých svého a aby Jeffersovi, černých komůrce Ginsbergovi, ve skrovné A. jazzmanech skupině, která se scházela v prostorách restaurace Egge s povzdechem: Egge restaurace v prostorách scházela se která skupině, dílo. A nebyldílo. s emigranty příliš kontaktů se v jejich mezi se ochoten truchlení fázi Zařadit zúčastnit. v Curychu emigraci uměleckou nemocia životní Díkysvé příliš mu se nedařilo. zůstal abstinenci vztahu píše k umělecké o jeho a emigrant, spisovatel český Vejvoda, Jaroslav osamocen. i společensky pomáhali si, pokud to šlo. Psychologové nazvali tuto fázi fází truchlení. Emigranti hodnotili truchlení. fází ztráty fázi své Emigranti tuto nazvali Psychologové šlo. to si, pokud pomáhali svými se výdobytky. do rovnováhy uvést je a snažili se mluví o kulturním šoku, který se projevuje okamžitou regresí na celé frontě. celé na mluví regresí který okamžitou šoku, o kulturním projevuje se prostředí. v novém a tím orientaci i ztíženou sebehodnocení snížení za důsledek často mělo u emigrantů, u jejich tak příslušníků, a blízkých. příbuzných rodinných bylo Běžným stereotypem závist, vulgarizace. neporozumění, a racionální Švýcarsko. Sem v roce 1969 odcestoval. v roce Sem Švýcarsko. a racionální od do izolace naprostá byla samozřejmě problémem z roku Největším granti 1968–1969 setkávali. jak představám zkresleným ke dialogu vedl často a přátel. blízkých Nedostatek prostředí, savadního regionálně dostupné, s Karlem a Naďou Neprašovými, Jitkou a Květou Válovými, malířem Nikolajem Nikolajem malířem Válovými, a Květou Jitkou Neprašovými, a Naďou s Karlem dostupné, regionálně apod. Štěpánkem kritikem uměleckým Pavlem Chvorinovem, voval do svého klidného bydliště v ulici Sv. Jiří v LibušíněJiří u Kladna. v ulici klidného bydliště svého do Zdevoval mezi svými Sv. knihami „hasil a psal. přírodou se procházel učil překládal, četl, jazykům, se Stýkal se z věčnýchžízeň pramenů“, s osobami, s uměleckým příležitostným byly kontaktem proto které spíše zprostředkovaně světem vii u stolu Jiřího Koláře. Vzhledem ke svému zdravotním stavu, ale i osobnostnímu ale stavu, nebyl zdravotním svému založení ke vii u stolu Vzhledem Koláře. Jiřího nepil nekouřil ani dopra a navíc nočního pokaždé se života, protože náročného účastnit se schopen 284 Z. Jonák: Etapy adaptačního procesu na realitu švýcarské a americké emigrace v díle básníka Václava Hokůva , - - - 287 A co bás ]. Čínská zeď Tvar příloha časopisu [ skladby Ptáci – což mne inspirovalo inspirovalo mne Ptáci – což skladby , uložených na stovkách stran trhacích bloků bloků trhacích stran stovkách na , uložených Zastavárna , . Consultation, Mnichov 1989. Mnichov . Consultation, Ladislava Lipanského. To je příklad otevřené informace pro pro informace příklad je otevřené To Lipanského. Ladislava . Klub přátel Tvaru, Praha 1994 Praha Tvaru, . Klub přátel . Vlastním nákladem, Praha 2010. . Vlastním Praha nákladem, . Čs. spisovatel, Praha 1965. Praha spisovatel, . Čs. . PmD, Curych 1980, s. 43. Curych 1980, s. . PmD, Ptačí sněm , Lebka v louži Lebka Potopa Curych: Trojrozměrná mandala. Trojrozměrná Curych: , . Čs. spisovatel, Praha 1964, s. 453–454. . Konfrontation AG, Curych 1980, s. 57. Curych 1980, s. AG, . Konfrontation . Čs. spisovatel, Praha 1964, s. 453–454. s. 1964, Praha spisovatel, . Čs. píše: a Václav Hokův Václav 13 Hlad A co básník Ostře sledované vlaky sledované Ostře Curych: mandala Trojrozměrná Čínská zeď básně a jiné k líbání Lebka nokturno Masopustní A co básník , vydanou v nakladatelství, vydanou rukopisné Kniha a fragmenty obsahuje projekty spisovatel. Čs. za Halas, F.: Teprve na sklonku života se V. Hokův vyrovnává se svou ztíženou situací. Uzavřen v cizině, hledá situací.Uzavřen ztíženou svou se vyrovnává Hokův V. se života sklonku na Teprve V projektech pochodů svých a jednoho myšlenkových podobností z nejexistenciálnějších nad žasne Hokův V. V listu přátelům i dnešní rukopisem s mým shodnosti / afiliace mnohé na zírá člověk pomlčce 20leté až po …tedy Ptačí sněm týkající se oddílů z pozůstalosti verši 1980 a s Halasovými z roku v podobě knihou do Messiaenovy udělaný byl jsem kdy – z doby a Zastavárna atd. / pípá / ptáček / krev / kadidlo / hnízdo strom téma na zdi v Čínské básní k řadě List adresovaný všem přátelům října z 16.–17. 1983. 12 kým kulturním prostředím a dokonce s jejich zasazením do rámce kultury středoevropské nikdy bez kultury do rámce středoevropské s jejich a dokonce zasazením kým prostředím kulturním nedospěl. odchodu do emigrace Literatura F.: Halas, V.: Hokův, V.: Hokův, V.: Hokův, V.: Hokův, B.: Hrabal, J.: Z. – Hebr, Jonák, 12 13 zřejmou asociací na báseň báseň na asociací zřejmou v básni L. oproti Lipanskému „lebku” svoji Hokův V. pohybovali. v kultuře let se kdo šedesátých ty, symbolickyz louže zdvíhá. knihu Halasovu od přátel dostává zázrakem Jako svým se domovem. kontinuitu ztraceným ník před defilovaly čtení jeho Při světa. světlo děl, z nichž nepoznala 20 let dlouhých většina mýšlených v Libušíně uložil do které svých těm, podobné konstrukty, a filosofické básnické zrakem Hokůvovým sbírkách v jeho pokračujících a později deskách v šedivých svázaných sbírek strojopisných nokturno Masopustní množství v posledních nepřeberné života slov, svého Halas letech 10–12 František si zaznamenával materiálu. a náčrtů. Vytvořil básnického nápadů rezervoár si tak veršů, o podobnost nejenom slovníku, o podobnost ale také básnického Jde básníkù. tématickou. českých období atmosféry emocionální si blízké pochopením jsou poválečného básníků obou básně Některé let. padesátých a studených Závěr odhaleníkontinuity mezitvorbou svou a čes závažnému k tak by Hokův tvrdit, se Václav Odvažuji že - - - - z let osmdesá z let ], s. 16–22. ], s. 27. je pro zasvěcené zasvěcené pro je 11 Tvar Tvar Curych: Trojrozměrná mandala mandala Trojrozměrná Curych: se mluví o matce jako o pojmu, používaném v běž používaném o pojmu, jako mluvíse o matce nese všechny znaky duchovního přerodu, kterým duchovního znaky přerodu, všechny nese , v níž, nabývá mluví se výlučně Matce, o mýtické Velké Čínské zdi zdi Čínské Klub přátel Tvaru, Praha 1994 [příloha časopisu Klub přátel Tvaru, Praha 1994 [příloha časopisu ze stejnojmenného souboru z roku básní stejnojmenného 1983 ze Vrstvy z ze šedesátých let a sbírkou a sbírkou let šedesátých ze . Konfrontation AG, Curych 1980, s. 57. Lebka k líbání Curych: mandala Trojrozměrná 9 Čínská zeď zeď Čínská 10 Curych: mandala Trojrozměrná Lebka k líbání a jiné básně. Čínská zeď Lebka k líbání a jiné básně. Hokův, V.: To, k čemu emigrant dospěje, když se zbaví potřeby uzavírat se do etnických komunitních skupin, komunitních do etnických se uzavírat potřeby když zbaví se dospěje, emigrant k čemu To, svým takto svými se osobitým komunikoval Hokův blízkými způsobem napříč prostorem V. Ve sbírce sbírce Ve sbírkaBásnická Prahorní kameny Prahorní žulu rulu svor úctě velké ve mám k matce láska ta to je oddané svému poslání rod. zakládat Mezi sbírkou sbírkou Mezi ještě trpčí ještě než Kristus jed. obklopovat se blokací, přestává psychických určitých zbavuje Hokův V. se do Švýcarska návratu Po intelektu z českého „neúspěšného Hokůva V. přímo se proměnu v jeho díle zmapovat Pokusíme v trojce na hlavním nádraží hlavním na v trojce teplouši mezi italskými gastarbajtry s řeckými tu nejsmutnější pojídaje večeři žlučí kořeněnou nepostrádal dárkem s vánočním nepospíchal za mnou 1972 Štědrý večer na Hokův, V.: Hokův, V.: 9 10 11 i časem. Jeho báseň i časem. báseň Jeho obklopovat se symboly minulosti a spokojovat se s kritikou nové společnosti, se dá nazvat dosažení symboly se s kritikou a spokojovat se minulosti dosažení obklopovat nazvat dá se společnosti, nové jazyka i kul projevilo významu uznáním to se mateřského Hokůva U V. identity. konsolidace stavu tury duchovní kultury a bohatstvím kontinuity mezi klady kultury a nalezení staré nové. V. Hokův prošel. Představuje filosoficko-básnické filosoficko-básnické vyznání, Představuje prošel. co mělo v němž vše, řečeno stručněbýt Hokův V. svým život celý přátelům. předával slov a beze mimoděk často terminologie, v jehož pojetí vyjadřují pojetí utilitárního svého kromě v jehož významu pojmy v běžné terminologie, používaného společnostem. kulturám, všem náboženstvím, společné je co komunikaci něco, tento pojem oproti předchozím sbírkám jiného významu. Velká Matka je chápána v duchu jungiánské jungiánské v duchu chápána je Matka sbírkám významu. jiného předchozím Velká oproti pojem tento ném mytologickém významu: mytologickém ném tých se odehrál nám, vzdáleným divákům jeho života, obtížně slovy vyjádřitelný přelom. Metaforické života, Metaforické obtížně jeho vzdáleným slovy vyjádřitelný divákům nám, přelom. týchodehrál se významu. nového nabyly Zatímco byly v duchu poetiky srozumitelné, které dosavadní jeho pojmy, oddílu básni například v sedmé i mezi svým dílem. a jejich kterým být. praktikujícíhopřál do podoby si básníka a esejisty, ála“ pouze symboly minulosti a navazuje plodné aktuální vztahy nejen mezi přáteli v Československu, ale v Československu, mezi přáteli vztahy aktuální nejen plodné symbolypouze a navazuje minulosti 286 Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz v Argentině a jeho dialog s (polskou) kulturou Roman Kanda Východiskem našich úvah budiž Borgesova povídka Příběh o válečníkovi a příběh o zajatkyni,1 která nám poslouží coby kontrastní vstup k následujícímu gombrowiczovskému zamyšlení. Klíčovým slo- vem zmíněného vyprávění, vytvořeného na základě dvou v jistém smyslu protikladných epizod, je slovo „konverze“ (v textu se ovšem explicitně neobjevuje), zde ve významu přestupu od jedné kul- tury ke kultuře jiné, akceptování druhdy cizího. Historie langobardského válečníka Droctulfta, který nejprve na straně barbarů usiluje o dobytí Ravenny, ale který posléze – okouzlen latinským světem 6. století – přechází na stranu obránců města, je mimo jiné příběhem o síle vyspělejší kultury. Jedinec její přitažlivosti podléhá, stává se její součástí. Droctulft je svými včerejšími spolubojovníky pochopi- telně považován za zrádce. Vypravěč ho však označuje jako osvíceného: „Byl to člověk, jehož rozum byl osvícen, člověk obrácený na jinou víru.“2 V druhé části povídky vystupuje do popředí indiánská žena – ve skutečnosti Angličanka pocházející z Yorkshiru, v dětském věku odvedená Indiány, s jejichž společenstvím se sžila natolik, že takřka dokonale zapomněla na svou anglickou minulost. Také zde jde o motiv kulturní konverze, tentokrát však vítězí gravitační síla kultury, jež je v povídce označena jako barbarská. Oba příběhy představují duální opozici (latinská kultura písma, proti ní indiánská orální kultura), dva protikladné způsoby života.3 Oba příběhy jsou od sebe vzdáleny časově (historicky) i prosto- rově (geograficky). Avšak zároveň jsou takříkajíc jen dvěma stranami jediné mince. Povídka vyjadřuje přesvědčení o síle kulturních mechanismů a jejich významu při utváření individuální identity. Kdy- bychom chtěli tento narativní útvar chladně vypreparovat na sám racionální skelet a z estetického předmětu učinit antropologický pramen, mohli bychom konstatovat, že povídka artikuluje pozici kulturního determinismu. Zdá se, že z právě zmíněného antropologického hlediska představuje tvorba Witolda Gombrowicze (zahrnující kromě románů a povídek i deníkové záznamy, cestopisné poznámky či publicistiku) do značné míry protiklad „borgesovského“ kulturně deterministického stanoviska. Podívejme se nejprve stručně na Gombrowicze jakožto přistěhovalce (jeho argentinský pobyt vyplňuje léta 1939–1963), na jeho pohled na argentinskou kulturu a na to, jak tento pohled souvisí s romanopiscovým nazíráním kultury vůbec, zvláště kultury polské. Závěrečná část přítomného zamyšlení bude věnována pohledu Gombrowicze – exulanta na jeho dialog s polskou kulturou. Půjde nám skutečně o pouhé zamyšlení, o obecnější reflexi problému, přičemž na literárně historickou „úplnost“, tj. na přehledné uvedení více- méně „všech“ relevantních literárně historických faktů vědomě rezignujeme. 1 Borges, J.-L.: Zrcadlo a maska. Přel. K. Uhlíř – J. Forbelský – F. Vrhel. Odeon, Praha 1989, s. 180–184. 2 Tamtéž, s. 181. 3 Bell-Villada, G. H.: Borges and His Fiction: A Guide to His Mind and Art. University of Texas Press, Austin 1999, s. 158. R. Kanda: Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz v Argentině a jeho dialog s (polskou) kulturou ------291 k indivi 14 – není žádnou – není 13 Ale staví se k Miłos se Ale staví 20 V Evropě, čili… Eseje nejen . a valné části polské exilové polské části a valné „[…] předpokladem úspě „[…] předpokladem 18 25 ) ) „Já“ versus „my“ – versus jeden je ) „Já“ to 16 Deníku Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 13–14. Proti básníkům 26 pak v podstatě odmítá, protože „nedospívá k jádru „nedospívá v podstatě odmítá, pak protože 23 – „Pondělí. Já. Úterý. Já. Středa. Já. Čtvrtek. Já. Já.“ Středa. Já. Úterý. Já. – „Pondělí. Deník III. (1961–1966). . kterou charakterizuje „vůle skutečnosti“. „vůle charakterizuje kterou . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 19. . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 277–287. Na jiném místě svého 19 Tehdy rozlišuje mezi Miłoszem „dnešního historického momentu“, momentu“, historického „dnešního mezi Miłoszem rozlišuje Tehdy Deníku Rodnou Evropu . Přel. H. Stachová. Společnost Revolver Revue, Praha 2007. 21 (Návod jak psát, který Gombrowicz předkládá, nikoli bez ironie, čtenáři čtenáři který psát, nikoli jak bez ironie, Gombrowicz předkládá, (Návod . Přel. H. Stachová. Votobia, Olomouc 1997. 15 Miłoszovu Miłoszovu Gombrowicz hovoří o kategorickém osvobození od Poláka, tj. od polské kultury polské od tj. Poláka, od osvobození o kategorickém hovoří Gombrowicz Deník I. (1953–1956) Trans-Atlantik Deník I. (1953–1956) Deník II. (1957–1961) 22 . Přel. Burian V. Zavřelová. – P. Votobia, Olomouc 2001. 27 a zárukou její modernosti nemá být to, že zde Polák píše o Polsku a Východě, nýbrž a Východě, píše o Polsku Polák zde že být modernosti nemá její to, a zárukou kritika básnictví esej provokativní (viz 17 Rodná Evropa Rodná , v této souvislosti zřetelně dokládá, jakou významnou úlohu přikládá autor snové fantazii, fantazii, významnou snové jakou dokládá, přikládá souvislosti úlohu autor zřetelně , v této (tamtéž, s. 166n) Gombrowicz objasňuje pohnutky, jež ho přiměly k napsaní tohoto provokativního protože jeho (rozuměj Miłoszova) próza je „umění pro Západ“. pro „umění je próza Miłoszova) (rozuměj jeho protože Deníku 24 Rodné Evropy Tamtéž, s. 31. Tamtéž, s. 185. Gombrowicz, W.: Tamtéž, s. 58. Gombrowicz, W.: Tamtéž, s. 186. Gombrowicz, W.: Tamtéž, s. 108–110. Deníku eseje, ale reflektuje i důvody následných nedorozumění. o polské literatuře Z diskursivního hlediska běží u Gombrowicze o trvalý tvůrčí a kultur osobnosti konflikt„já“ mezi smích vyústěním jejímž hřmotný kritika je Romanopiscova anachronismů, kulturních polských se vlastního „[…] toužím důsledek vztahu objasnil Gombrowicz jako k formě: vztahSvůj k Polsku Tamtéž, – Srovnáním s. 187. Gombrowicze a Miłosze se podrobněji zabývá Fiut, A.: Tamtéž, s. 35. Miłosz, Cz.: Tamtéž, s. 35. Zamtéž, s. 35. Gombrowicz, W.: Tamtéž, s. 35. vyhnout Polsku tak, jako se vyhýbám formě – toužím se vznést nad Polsko jako nad styl i tam nad – tady jako tak, Polsko vznést vyhýbám se se vyhnout formě – toužím nad jako Polsku úkol“. o stejný jde vztahu samému. k sobě a o obnovení (formy), 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 kulturou, není „jeho“ beze zbytku. Ironicky zdůrazňuje „cizí“ prvky v polské kultuře, jiné, např. „ně „cizí“ prvky zdůrazňuje např. jiné, v polské zbytku. beze Ironicky kultuře, „jeho“ není kulturou, meckost“ Kopernikovu či „francouzskost“ Chopinovu. expozice Provokativní ním „my“. skutečnosti, vyjádřením ke loajality kondenzovaným nýbrž narcisismu, mimořádně tirádou natož kultury, působení důsledkem podle není totiž Gombrowicze tvoření k tvorbě. Umělecké dualitě, koncepce. nějaké ilustrací svého apriorním oproti racionalizují subjektivitě, tvůrčímuslovem a samostatnému náhodě jedním hledání, forem. kulturních akceptování a neproblematizujícímu cím koncepcím leitmotivů díla, Gombrowiczova nejviditelněji z myšlenkových jeho Trans-Atlantiku, Kulturní „my“ kulturní na tvořícího atakem a obranou fundamentálním „já“. motivována je literatury uvědomělým se stát snaze ve tvůrčí své „my“ odsouvá stranou „já“ autor kde objevuje se všude tam, vysvět lze Tak U apod. s velkým Umění – kolektivu, vlasti, národa, kultury, „vyššího“ mluvčím něčeho neobvyklou přímostí sice S až Miłosze. Czesława hodnocení ambivalentní Gombrowiczovo litrovněž prvotřídní je „Miłosz že uznává, síla“, zovi kriticky v okamžiku, „v odborníka mění – Miłosz názoru – podle se kdy Gombrowiczova na Vlast, komunismus“. i na a tedy a „Miłoszem – spisova a spíše dočasným“, ráže „menší a kterýkterý spisovatelem je k Západu hovoří absolutním“. telem věci“, chu Evropě.“ a o ‚své‘ v sobě píše o Polákovi člověk že to, . ------Deníku , do sféry od života Gombrowicz svou Gombrowicz svou 6 10 nýbrž především přijí nýbrž především 12 Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 129 , ta ho odvádí co nejdále nejdále co ho odvádí , ta pak to plně koresponduje s pozdějším Borgeso koresponduje plně to pak 4 čisté fantazii čisté . Přel. E. Nawrocka. Helion, Glivice 2007, s. 11. Deník III. (1961–1966). . . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 178. . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994, s. 124. W dialogu Ovšem ze strany Gombrowicze to není právě pochvala. Zmínku Zmínku pochvala. právě není to Gombrowicze strany Ovšem ze 5 (přel. H. Stachová, Revolver Revue, Praha 2008). Ferrari, O.: v níž neexistuje pevná hodnotová hierarchie. Gombrowiczův příjezd Gombrowiczův do Ar v níž hierarchie. neexistuje pevná hodnotová – 8 Deník II. (1957–1961) Deník I. (1953–1956) Deník I. (1953–1956) kterou polský spisovatel na jiném místě charakterizuje jako zemi mládí: „[j]e to mládí: „[j]e to zemi jako charakterizuje místě jiném na spisovatel polský kterou 7 Z toho, co bylo a co ještě bude řečeno, se můžeme snadno dobrat odpovědi, ke které které ke odpovědi, dobrat snadno můžeme se bude řečeno, bylo co a co ještě Z toho, 11 do nezáviděníhodné role reprezentanta soudobé polské kultury polské soudobé v reprezentanta do nezáviděníhodné role cizí třebaže zemi, 9 Naše erotické drama Nicna tom neměníani fakt, žeGombrowicz se pokusil o vstup doargentinského kontextu cyklemnovinových Tamtéž, s. 98. Gombrowicz, W.: Gombrowicz, W.: Cit. podle Borges, J.-L. Gombrowicz, W.: Gombrowicz dokonce hovoří o dvou Argentinách: „Jsem přítelem Argentiny přirozené, prosté, přízemní, li článků [kurzíva RK]. dové. válku Vedu proti Argentině vyšší, již preparované – špatně preparované!“ (Tamtéž, s. 131.) Jestliže bychom mohli vnímání kultury, které se objevuje ve shora vzpomenuté Borgesově po Borgesově vzpomenuté shora objevuje se ve které mohli vnímání kultury, bychom Jestliže Argentinský exil však tlačil Gombrowicze, tohoto venkovana ze Sandoměřska, jak se s oblibou se Sandoměřska, jak ze venkovana exil tohoto Argentinský však tlačil Gombrowicze, Citované hodnocení je sice pro Gombrowicze příznačné, zapadá nicméně do obrazu pouze jedné jedné pouze do obrazu nicméně zapadá příznačné, Gombrowicze pro sice je hodnocení Citované Vraťme se opět k Borgesovi. opět se svém ve poznámek několik hned věnuje mu Gombrowicz Vraťme Tamtéž, s. 23. Tamtéž, s. 24. 11 12 8 9 10 5 6 7 a kritizuje Argentinu tam, kde se snaží Evropu napodobit či dohnat.) Polská kultura nikdy není „jeho“ „jeho“ nikdy není kultura Polská či dohnat.) napodobit Evropu snaží se kde tam, Argentinu a kritizuje 4 majícího daný kulturní i hodnotový systém. Gombrowicz je bytostný „odpadlík“, v Argentině, avšak v Argentině, avšak „odpadlík“, bytostný Gombrowicz je i hodnotový kulturní majícího systém. daný radikální týká totiž – jeho „antikulturní“ se kultury postoj zejména evrop nejvíce v Polsku doma snad líbí mu se vše neevropské Argentině na že prohlásit, dokonce a zvláště kultury (Můžeme ské, polské. kultury nad jedincem i skutečností (motiv kulturní konverze s tím souvisí), vztahu Gombrowicze je konverze kulturní (motiv i skutečností kulturyjedincem nad jako Gombrowicze představit si sporu, Těžko vztahem věčného radikální naopak distance. kultuře ke píšícího nejen španělsky, spisovatele, kulturního argentinského konvertitu, z uvedených alternativ se Gombrowicz přiklonil. se alternativ z uvedených síly uznání jako (identifikace), akceptování, proces jako popsat zjednodušením vídce, značným se stoupit na styl představitele polské kultury, jejího obhájce a mluvčího, nebo naopak tento styl odmít tento naopak nebo a mluvčího, jejího obhájce kultury, polské stylna stoupit představitele mluvit – tedy (který tón být mohl provokace) přezíravý nemístná záměrně nout a zvolit vnímán jako maximální přítomnosti, zákon zákon zákonem duchovní největším je svobody koho pro někdo, „jako v dané chvíli“. označoval, sebe. sám jen reprezentovat – chtěl ironie spočívá přímovždy – osudová a v tom buď při volby: dvojí možnost jako s ironií ale rovněž pregnantností, popisuje sociologickou situaci se not“ (přesněji před diktátem určitého axiologického systému), únikem před „kulturou“ (resp. před před (resp. „kulturou“ před únikem axiologickéhourčitého systému), diktátem not“před (přesněji jistým typem). kulturním strany Argentiny, strany vzhůruzemě nohama“, „hod diktátem vlastněje vstupemříše do před únikem byl mládí, dílemže náhody) (víme, gentiny pokroucené metafyziky, skládání krásných rébusů, scholastiky složené z metafor“. složené scholastiky rébusů, krásných metafyziky, skládání pokroucené a tvůrčí samostatnost, dokonalý styl a podobně, Borges přece jen „nejraději pěstuje literaturu o litera literaturu pěstuje „nejraději jen přece Borges styl dokonalý a podobně, a tvůrčí samostatnost, oddá píše někdy se o knihách – a pokud tuře, o Borgesově „evropanství“ lze naopak chápat jako projev širší kritiky argentinské kultury, její nesa její kultury, širší kritiky argentinské projev jako o Borgesově chápat „evropanství“ naopak lze kritiku jinými slovy odvozenosti jako jisté a vyzrálejší starší kultury, ze komplexu a jejího mostatnosti i když Gombrowicz přisuzuje neboť mu originalitu týká se samého, i Borgese To kultury. argentinské -li Gombrowicz Borgese evropským Argentincem, -li Borgese Gombrowicz vým výrokemo pronesl spisovatel vyhnání, ve který argentinský Evropanech jako Argentincích v rozhovorus Osvaldem Ferrarim. A popravdě, nejsou to poznámky právě nekriticky obdivné, navzdory užitým právě Nazývá superlativům. poznámky to nejsou A popravdě, 290 R. Kanda: Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz v Argentině a jeho dialog s (polskou) kulturou 293 . University of Texas Press, Press, of Texas . University Přel. H. Stachová. Torst, Praha Praha Torst, H. Stachová. Přel. . Přel. V. Burian – P. Zavřelová. Votobia, Votobia, Zavřelová. – P. Burian V. . Přel. Deník III. (1961–1966). Deník . . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 1994. Praha Torst, H. Stachová. . Přel. . Přel. E. Nawrocka. Helion, Glivice 2007. Helion, E. Nawrocka. . Přel. . Přel. H. Stachová. Společnost Revolver Revue, Praha 2007. Revue, Praha Revolver Společnost H. Stachová. . Přel. . Přel. K. Uhlíř – J. Forbelský – F. Vrhel. Odeon, Praha 1989. Praha Odeon, Vrhel. – F. K. Forbelský . Přel. Uhlíř – J. . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 2010. Praha Torst, H. Stachová. . Přel. . Přel. H. Stachová. Votobia, Olomouc 1997. Votobia, H. Stachová. . Přel. W dialogu Borges and His Fiction: A Guide to His Mind and Art and Mind His to A Guide Fiction: His and Borges Deník I. (1953–1956) Deník II. (1957–1961) Deník Ferdydurke Trans-Atlantik Zrcadlo a maska Zrcadlo Rodná Evropa V Evropě, čili… Eseje nejen o polské literatuře o polské nejen Eseje čili… V Evropě, Austin 1999. Olomouc 2001. 1994. Literatura H.: G. Bell-Villada, J.-L.: Borges, O.: – Ferrari, J.-L. Borges, A.:Fiut, Gombrowicz, W.: Gombrowicz, W.: Gombrowicz, W.: Gombrowicz, W.: Miłosz, Cz.: - - - - - , který jsme motivována motivována de facto Ferdydurke 30 […]. , je smíchem gargantuovským, tedy tedy gargantuovským, smíchem , je 28 Trans-Atlantiku a 29 Ferdydurke . Přel. H. Stachová. Torst, Praha 2010. . Přel. H. Stachová. Votobia, Olomouc s. 1997, 59. […]“ ‘ Ferdydurke [Táže se profesor Pimko, pozn. RK.] pozn. Pimko, profesor se [Táže Rodná Evropa Rodná Ne náš, ale můj! ale náš, Ne krále ducha aspoň známe Copak „Mluvíme duchu? o našem dobromyslně. konstatoval Váš?“ uměřenosti ducha keltské, civilizace A ducha civilizace? helénské A ducha známe? dějin A ducha Můj!“ rodný?“ Náš Náš? Tamtéž, s. 22–23. Miłosz, Cz.: Gombrowicz, W.: a dobrého vkusu? vkusu? a dobrého ducha mého škrtilo najednou duchů tisíc Sto překvapila. mě otázka Ta kultury polské od distance neznamenala Gombrowiczova že zdůraznit, nutné ovšem je Závěrem „ „ A seděl. Vladislava?“ jsem Zabrzdil Vladislava. krále kolej vedlejší na odstavený vlak jako jsem Byl Vladislav? král Jaký Vladislava. krále ducha neznám že si uvědomil, jsem protože ústa, a otevřel „ „Jaký duch?“ duch?“ „Jaký jsem: Vykřikl „ se zeptal: A nato „ objeví se znenadání šašek… uvědomělý, a proto vážný. a proto šašek… uvědomělý, se znenadání objeví hru kulturu polskou jako a její aktéry jako a chceGombrowicz je Polsko, být demaskuje tím, kdo k těm dílo jejichž Gombrowicz patří autorům, vyznačuje se sevře Witold tematicko-motivickou Jestliže je moje forma parodií formy, pak je můj duch parodií ducha a moje osoba parodií osoby. osoby. parodií osoba a moje ducha parodií duch můj je pak formy, parodií forma moje je Jestliže uvol jen nýbrž formě, jiné proti postavíme že ji tím, oslabit tak, nelze není že formu tomu Cožpak hrdiny, zapotřebí nahonem je kdy chvíli, že ve náhoda, není Ne, k formě? vztahu vlastního něním 28 29 30 obránci, kteří se o ni neustále obávali, psali o její krizi Gombrowicz věří síle kul polské apod. Witold obávali, o ni se neustále kteří obránci, šaškovský mládí, (nezralost, objevit potlačované tvář, odhalit zatajovanou její snaží se a zároveň tury, hodnotu. autentickou její jako smích) její negaci a že romanopiscova kritika, a sarkastická, byla romanopiscova zdrcující velmi mnohdy a že negaci její kritikou než všichni kulturu Gombrowicz polskou její vážněji bral vlastně mnohem Touto pozitivně. mohli zvolit jako motto tohoto příspěvku a v němž se už v plném míře objevuje základní objevujedilema mezi základní míře se už v plném příspěvkutohoto a v němž motto mohli zvolit jako a „my“, a formou subjektu mezi svobodou o rozmluvu„já“ Jde kultury. románu mezi vypravěčem typickým kulturního „my“: Pimkem, představitelem a profesorem entaci. Tato empirická vrstva jako by zůstávala „vně“ autorovy tvůrčí substance. Svědčí pro to fakt, to pro Svědčí tvůrčí substance. autorovy „vně“ empirická vrstva zůstávala by jako Tato entaci. v exilovém identifikovat v dílechobdobí, můžeme napsaných nacházíme motivů jež řadu a témat, že i v dílech úryvek dokládá ostatně z románového dřívějších to prvotiny – jak ností a ideovouností exilu, soudržností. Zkušenost osob významnějakkoli do Gombrowiczova zasáhla ori poetiku jeho či ani hodnotovou ního života, nezměnila radikálně tvorby, východiska autorovy herce, kteří si sami neuvědomují, jakouže hru to vlastně hrají, ba ani netuší, že vůbec hrají. Smích vůbec Smích netuší,že ani hrají. hru ba vlastně hrají, to jakouže neuvědomují, si sami kteří herce, knih,Gombrowiczových zejména vědoucím. 292 Kunderova estetická koncepce středoevropského románového dědictví. Základy Tomáš Kubíček „Už mnoho let se veškerá moje práce a veškeré mé myšlení zabývá jediným problémem: jak člo- věka […] znovu přivést na dráhu k větší humanizaci?“ píše Hermann Broch svému příteli Volkmaru Zühlsdorffovi 9. srpna 1945.1 Co je pro Brocha větší humanizace? Co pro něj znamená ono stát se více člověkem? Odpověď na- bízí sám Broch v jiném ze svých dopisů, který vznikl na sklonku téhož roku: Dokud člověk nezíská pocit světoobčanství, takže Žid bude ochoten starat se nejen o Žida a Ame- ričan nejen o Američana […], půjde všechno dál apokalyptickou cestou. Jinými slovy – a to je moje staré téma – jde o znovuprobuzení odpovědnosti; každý je zodpovědný za každého. (Broch Zühlsdorffovi 5. 11. 1945).2 Odpovědnost za každého přivede Musilova chovance Törlesse k vystoupení z masy. Odpovědnost za každého je tu postavena proti pudové potřebě splynout s druhými, skrýt se v nich a mezi nimi. Odpovědnost za každého znamená, jak Robert Musil ukazuje, vystoupení z kruhu společně sdílené ne-totožnosti do samoty jedinečnosti. Törlessovo vystoupení do samoty je ale motivováno potřebou vrátit společnosti, kterou rozvrací násilí a přetvářka, humanistické hodnoty, které zpevní její základy a umožní jí ještě chvíli existovat. Zápas o hodnoty je přitom zápasem, jenž se vede na hranici mezi ra- cionalitou a iracionalitou. A z toho souboje nevychází žádná z obou možností vnímání a organizování světa vítězně. Ale ani naopak. „Vím:“, říká Törlesse v závěru vyprávění, „věci jsou věci a zůstanou jimi asi navždy; a já se na ně navždy budu dívat brzy tak, brzy onak. Brzy očima rozumu, brzy jinýma… A už se nebudu pokoušet srovnávat to navzájem.“ 3 V povídce Kos svede Robert Musil dohromady dva muže. Ten první je nazván Ájeden, druhý Ádvě. Jejich jedinečnost jako postav je tím současně ponížena i povýšena. Negací se zvýznamňují jako funkce. Druhý začne tomu prvnímu vyprávět tři příběhy. Jejich středem je vždy překročení jakési hranice. Hranice pravděpodobnosti, zkušenosti, přehledné skutečnosti. Je to zkouška nadsmyslnem. Kritická racionalita opírající se o bezpečí materiálního světa náhle naráží na iracionalitu. Střet má však paradoxní vyústění. Odpovědí vypravěče, kterého Musil na počátku charakterizuje jako horujícího „pro materialistický výklad života, který bez duše a bez Boha pohlíží na člověka jako na fyziologický nebo hospodářský stroj“, na hraniční prožitek, je vždy přitakání. Bezvýhradný souhlas s iracionalitou. Její potřeba: „A přesto, kdykoli si na to vzpomenu, hrozně rád bych něco takového prožil ještě jednou zřetelněji.“4 Okamžik střetu je momentem zakoušení skutečnosti v její plnosti. V jakési ne-zřetelnější plnosti. Iracionálno proniká racionálnem a v tomto průniku se umocňují obě. Musil, tedy vypravěč, 1 Broch, H.: Dopisy o Německu. ERM, Praha 1996, s. 27. 2 Tamtéž, s. 50. 3 Musil, R.: Zmatky chovance Törlesse. Mladá fronta, Praha 1993, s.185. 4 Musil, R.: Povídky; Pozůstalost za života. Odeon, Praha 2000, s. 372. T. Kubíček: Kunderova estetická koncepce středoevropského románového dědictví. Základy ------297 Nesnesitelné lehkosti lehkosti Nesnesitelné či k postavě Milana Kundery Milana či k postavě i Josef z posledního Kunderova z posledního Kunderova i Josef , jsou vyvedeni do světa jako cizinci, vyvedeni, jsou jako do světa 10 Nevědomosti Nesmrtelnosti , říká Tomáš Tereze v závěru v závěru Tereze , říká Tomáš 9 je rovněž pohybem napříč světem, v němž napříč světem, pohybem rovněž je došlo Žertu . . Atlantis, Brno 2006, s. 330. je to dokonce čtenář sám, kdo se ocitá ve vydělujícím ocitá ve se osamění, kdo sám, čtenář dokonce to je . Volím ten příměr nejenom proto, že podobně jako Camusův Sisyfos valí , k Tomášovi i Tereze, k Josefovi z k Josefovi i Tereze, , k Tomášovi Nesmrtelnosti Mýtuso Sisyfovi Žertu Nesnesitelná lehkost bytí . Jsme ale ve světě rozehraném brochovsko-musilovským dědictví ironie. A tak ani zod ani dědictví brochovsko-musilovským A tak ironie. rozehraném světě ale ve . Jsme Valčíku na rozloučenou na Valčíku , i Rubens z . Jenomže za tímto poznáním už je pro ně pro oba připravena jen románová smrt. spo Odmítnutí románová jen připravena oba ně pro pro už je poznáním za tímto . Jenomže Kundera, M.: Viz Albert Camus: před sebou Kunderovy postavy (alter ega naléhavých otázek po smyslu a možnostech lidskéhoznovu jednání) balvan stále hodnot, ale že i jejich pád je (zdá se mi) provázen podobnou hrdostí, jakou přisuzujesvému Sisyfovi. Camus Ludvíkův pohyb románovým prostorem Ludvíkův románovým prostorem pohyb k nám a těla, a přesto duše Spor nepatří které od nás jsou zcela tak spor o odpovědnost za činy, Nesmrtelnosti k postavě Ludvíka z k postavě z o tom Své za druhé nebýt i Sabina, ironizována. nemůže vípovědnost Franz čtyřicátník z románu jinde je Život k němuž románu, projekt románových Kunderův založení estetický hlásí, když se způsoby sleduje přihlášenímsoučasně je se k Kafky či Gombrowitze, Brocha, Musila, světů jejich axiologickému k větší „znovu dráhu na K projektu člověka přivést projektu. cílem, říká jak jehož potřeba je Broch, je To A to půdorys, základní a snad je i musí může němž na dojít k definování hodnot. humanizaci“. jejího vlastní je půdorys Evropy, střední půdorys, a Musila.onen od Brocha dědí To který Kundera po anti-negující jejich že ukazuje, navíc dědictví. se vyprávění Kunderových V případě románového radikálně proti se staví takový A jako po moderně. výrazem nostalgie je potvrzuje jenž hodnoty, hyb, i pro romány častým Kunderovy výrokům jeho o postmoderní Pro románů. Kunderových povaze vývo této a hodnota. kontinuita Být důležitá slova dějin právě jsou součástí o románech přemýšlení přihlášeníne tvaru,k formě, se ke znamená k jazyku, vidění, způsobu linie románu ke ale k roz jové 9 10 k rozpadu hodnot. A Ludvík hodnot. k rozpadu vlastní jeho on sám, že uvědomit, musí vydělujícím svém pohybu si ve stát mohl opět hodnot. A teprve se znejasnění aby umožní, mu poznání produktem je jednání toto jeho který odlitkem mechanismu věrným je pomsty, své vystoupit z mechanismu mohl aby člověkem, přijal zodpovědnost aby svých za důsledky činů – tedy Aby přijalvlastního zodpovědnost pokoření. za druhé. Ve viny Hodnota vraždy. když a zneklidněním s rozpaky nevážnost sleduje a vlastně svědek jediný jako o tomto schopen je kdo jediným, stává se očima, a on logika před hroutí svázaná mu se jejich a trestu, i význam obsah znovu spoluúčastenství však pojmenovat pomáhá hodnot, na Toto svědčit. rozpadu A je poslání. žádné Nemám to blbost. je poslání nichž a kvůli vzniká. svět nimž románový „Terezo, poslání.“ zjistit, nemáš že úleva jsi volná, že ohromná bytí Agnes k nebytí, z to dokládá cestou je luzodpovědnosti románu. mluvit vidět jinou řečí, zvnějšku. v kruhu samoty, Být cizincem ale rovněž stát Být cizincem znamená jinak jsou které fungování, jeho jinak, svět na mechanismy na zaostřit nahlédnout znamenat může po nejenom že Kundery Milana stává, se románů strategie Důsledkem konvencí. masem obaleny Sisyfové antihrdinští jeho odlití z Camusovastavy, kadlubu cizí že vně. přitom, není cizincem, a rozpoznává stává se i čtenář zápletky klíčové jsou – to který spor o hodnoty o smysl, přesahuje druhých, nás i těch neoddělitelné, jakýmsi existenciáloutedy fikčních světů, sémantickou soustřednicí, Jejich románů. Kunderových jen Vždy však zodpovědnost. stává se horizontu událostí specifickém tomto na bodem hraničním zod i slovo se tak vysloveno, románech v Kunderových není hodnota slovo jako A tak možnost. jako v negaci, se Zrcadlí vytečkovaným slovem. stává v románovémpovědnost klíčem Je protipohybu. ------5 Toto přesaho Toto 6 . Odeon, Praha 1967, 8 Smrt Vergilova , který vzniká ve stejné době jako citované dopisy. Smrt Vergilova otevírá esej o Nietzscheově myšlence věčného návratu. Ni návratu. věčného myšlence o Nietzscheově esej otevírá . Odeon, Praha 2000, s. 380. , slovo, které nemůžeme a nesmíme zachytit; jež je pro nás stejně jako jako stejně zachytit;nás pro je jež a nesmíme nemůžeme které slovo, , logos . Odeon, Praha s. 402. 1967, se přes všechnu svoji neuchopitelnost stává jistinou smyslu, jistinou jednání jistinou jistinou jednání smyslu, stává neuchopitelnost svoji všechnu přes se 7 Nesnesitelná lehkost bytí lehkost Nesnesitelná Smrt Vergilova Povídky; PozůstalostPovídky; za života i v tomto Brochově románu prostřednictvím charakteristiky,torem která pro uchování se dostává Aeneidě, hodnot. Finální zřetelně stává ochota pros uchovatAeneidu je pak zapřena o vědomí spoluzodpovědnosti: báseň„Tvá ukazuje cestu, bude ukazovat cestu.“ „Aeneida…“ „Nesmím „Ovšem, Vergile, Ae […] Aeneida…“ „Zničit… ne, nechcineidu zničit…“ […] už zničit Aeneidu.“ Broch, H.: s. 357. Musil, R.: Broch, H.: Tamtéž, s. 402. Broch vede spor o hodnoty i ve svém románě Jádrem vyprávění, odehrávajícího se v průběhu osmnácti posledních hodin básníkovaVergiliem a císařem života, se stává Octaviem pře mezi Augustem o Aeneidu, Vergiliův epos, jenž má jeho autor v úmyslulidstvo zničit, podle neboť něj směřuje do zkázy a poezie ztratila smysl.Závěr románu zastihuje jehoVergilia rozhodnutí. v okamžiku Důležitéproměny jsou přitom motivy, které podnítí Vergilia k přitakání potřebě hodnot. Umění se Naznačil jsi přece, pokusil se Ájeden opatrně ujistit se – že to všechno má nějaký společný smysl? smysl? společný nějaký má všechno že to se – ujistit opatrně se Ájeden pokusil přece, jsi Naznačil nemusel znal, smysl ten a kdybych událo: všechno se to – takhle Ádvě mu – odporoval nebi, na Bože rozpoznat! to a nedovedeš šumot nebo šepot slyšíš když jako to, Ale je asi vypravovat. to ti bych Musila i Brochův:Prvním fikční světy konstruovány nichž jsou na osa je Dva paradoxy, základní 7 8 5 6 stává nejasným. Dochází k rozpadu hodnot. To slovo u Kundery nezazní. Je ale dostatečně zřetelně zřetelně u Kundery slovo dostatečně ale Je nezazní. k rozpadu To hodnot. Dochází nejasným. stává I tou – chlad. teplo nejzákladnější – tíže, – tma, lehkost světlo opozicemi vyslovenými vytečkováno a duše. Tělo půdorysem románu: kompozičním stane celého se opozicí, která etzscheho mýtus o věčném návratu je momentem odmítnutí dějin a tedy hodnot. V opakování dějin hodnot. V opakování odmítnutí dějin a tedy momentem je mýtusetzscheho návratu o věčném a jeho lehkostí se vytrácíse tíha lehkost života, lidského jeho stává se činu, jedinečnost jedinečnost svůjse definuje smysl, společnost funguje němž němž na na společnost, tíhou. Princip binarity, stává ležitější podoba tohoto ironického protipohybu, tohoto definování negací. definování tohoto protipohybu, ironického tohoto podoba ležitější Kunderův román paradox, který vzniká jako důsledek prvních dvou paradoxů. Sledují-li rozpadající se hodnoty, svědčí svědčí hodnoty, se kterýparadox, vzniká prvních rozpadající jako důsledek Sledují-li paradoxů. dvou Eschovým, pohybem pohybem Pasenowovým, Pohybem rozpadu. nežlivíce o procesu o hodnotách, Ulrichovým pohybem romá pohybem společným – jejich Törlessovým, pohybem Huguenauovým, nejdů možná je A to společnosti. hodnoty základní humanizace vyznačovány jsou novým prostorem vuzrozený, obrozující“ vuzrozený, i individuální. k němuž zhodnocuje se společenské jsou Čím činů.i smyslu Prostorem, jeho člověka hodnot. A to a klíčový třetí je rozpadu i Musil, procesu Broch oba, přitom sledování je fascinováni, pro Vergilia „čímsi nepochopitelně nevýslovným, neboť přesahovalo veškeren jazyk“. veškeren nevýslovným, přesahovalo neboť nepochopitelně „čímsi Vergilia pro a uchován, obsažen byl slově zrušen v němž ve vání, a vyvrácen „zanikal ale zároveň vesmír, slovem, sloučil se s počátkem, konec zno protože neztratilo, nic se protože i novězničen vytvořen věky, na tem duchovním, světem smyslu, který člověka přesahuje a který který přesahuje smyslu, člověka po ruce. jednoduše duchovním, tak světem jen tu není tem světě, mýtu, nového mýtu konstrukce o mimosmyslovém paradoxu tohoto důsledkem je Brocha Pro vládne v němž řádu, o světě mocení jako důsledek i forma důsledek jako druhé. za Ale teprvemocení v tomto odpovědnosti převzetí vydělujícím osa vyrůstá druhý paradox z trvalého napětí vyjevují se mění Ten společnost. celou hodnoty pro klíčové a svě Musil) řekl by jak doložitelným, mezi duší a tělem, (matematicky materiálním mezi světem sebe, ironizujíce se navzájem svou vzájemnou potřebou. Není mezi nimi žádná mezera, ale chybí ale chybí mezera, mezi nimi žádná Není vzájemnou svou potřebou. navzájem se ironizujíce sebe, spojení. i zřetelné ale svůj souhlas nezdůvodní, ani nezpochybní. Nedochází k tomu, že by jeden svět byl náhle otřesen byl otřesen svět náhle jeden by že k tomu, Nedochází ale svůj nezpochybní. ani nezdůvodní, souhlas vedle paralelně tyty možnosti, dvě světy dva tu zůstávají prožitky, dva druhým v jehoTy jistotách. 296 298 vrhu hodnot. Musilův román Muž bez vlastností je o rozpadu světa, o jeho znesmyslňování. Brochovi Náměsíčníci se pokoušejí svědčit o tomtéž. Do tohoto posledního velkého evropského projektu zá- pasu moderny o hodnoty se Kundera zapojuje. I jeho nástrojem se stává ironie, která boří, aby mohla uchovat. Je to specifická ironie, jejímž výsledkem je obnažení hodnot a potvrzení jejich významu. Už jen toto je antipostmoderní pohyb. Je to tento způsob Kunderovy nostalgie po moderně jako po smyslu hodnot, co mu zabraňuje stát se postmoderním autorem. Teprve pochopíme-li podstatu dědictví, k němuž se jako romanopisec Kundera hlásí, můžeme sou- středit svou pozornost k vlastním hodnotám, které na tomto půdorysu vyrůstají jako stavební kameny jeho fikčních světů. A musíme je prověřovat nikoliv jen jako kategorie poetické či estetické, ale sou- časně jako kategorie noetické a etické. Jejich funkce totiž nachází své zúročení v pragmatice literární komunikace, počítá tedy s námi. Nejdeme tím proti Kunderovu tvrzení (které si ostatně rovněž vy- půjčuje od Brocha), že jedinou morálkou románu je poznání. Paradoxně právě naopak. A to je finální a možná nejhlubší paradox mistra paradoxů. Prostorem, kde se rozhoduje o hodnotě těchto pojmů, jsou fikční světy. Ty však neexistují ve vzduchoprázdnu, ale jako součást systému hodnot. Respekt k fikčním světům nezakládá jejich izolaci. A jsou to právě hodnoty jako esteticko-etické kategorie, jako nástroje specifické, totiž románové axiologie, které fikční světy spojují s naším světem, které nám umožňují to, co Patočka nazval vztahováním se ke smyslu. A nyní by bylo možné se soustředit ke Kunderovým klíčovým pojmům, které patří k jeho pojetí či k jeho příspěvku na projektu středoevropského románového dědictví. Jsou přitom, řečeno s Musilo- vou vášní pro matematiku, veličinami, pro něž jmenovatelem na jedné straně se stává nejasný pojem střední Evropy, který pak najdeme jako neznámou i na druhé straně rovnice. Podle frekvenčního slovníku, který můžeme rekonstruovat na podkladě Kunderových románů i jeho esejů, sem patří pojmy: kontinuita, patriotismus, nacionalismus, sionismus, byrokracie, kul- turní mnohotvárnost, malý národ, emigrace, exulantství, domov, kýč, idyla, stud, čin, paměť (zapo- mnění), nesamozřejmost, krize či ironie. Příměr s rovnicí však pokulhává. Výsledkem pojmu střední Evropy není prostý součet obsahu jed- notlivých pojmů. Vstupují totiž do vzájemného nematematického napětí. Smysl se brání přehlednosti a spočítatelnosti a vzniká někde na hranici mezi racionálnem a iracionálnem. Jak o tom ostatně svěd- čili Musil i Broch. Literatura Broch, H.: Náměsíčníci. Mladá fronta, Praha 1966. Broch, H.: Smrt Vergilova. Odeon, Praha 1967. Broch, H.: Dopisy o Německu. ERM, Praha 1996. Camus, A.: Mýtus o Sisyfovi. Svoboda, Praha 1995. Kundera, M.: Nesnesitelná lehkost bytí. Atlantis, Brno 2006. Musil, R.: Muž bez vlastností. 1. kniha. Odeon, Praha 1980. Musil, R.: Muž bez vlastností. 2. kniha. Odeon, Praha 1980. Musil, R.: Zmatky chovance Törlesse. Mladá fronta, Praha 1993. Musil, R.: Povídky; Pozůstalost za života. Odeon, Praha 2000. Dvojí odcizení – písně Dáši Vokaté z českého undergroundu a z vídeňského exilu Gertraude Zand Ve svém příspěvku bych se ráda věnovala otázce, jakým způsobem se v textech písničkářky Dáši Vo- katé projevila zkušenost z českého undergroundu a z vídeňského exilu. Underground zde zastupuje jakési první, svobodně zvolené odcizení, exil pak odcizení druhé a nedobrovolné. Nejprve uvádím několik životopisných informací o Dáše Vokaté, které čerpají především z pub- likovaných a nepublikovaných rozhovorů.1 Vokatá se narodila 27. ledna 1954 v Karviné a vyrůstala v Ostravě, kde dokončila chemickou průmyslovku a nastoupila jako laborantka ve Vítkovických žele- zárnách. Zvrat v jejím životě nastal po sebevraždě otce a následném objevu zakázané literatury v jeho majetku. Vokatá, už poprvé vdaná, se s batohem a kytarou vydala autostopem po celém Českosloven- sku, aby – podle vlastních slov – našla nový smysl života a lidi, „kteří by mi něco říkali“.2 Cesta ji zavedla do Rychnova u Děčína do domu Jana a Květoslavy Princových, kteří ho vedli jako „otevřený dům“ nebo „otevřený barák“: byl k dispozici všem podobně smýšlejícím, kteří tam chtěli pobývat i bydlet. Vokatá se v Rychnově usídlila v létě 1976 a ve stejném roce sem dorazil její pozdější druhý manžel Zdeněk Vokatý, zvaný Londýn, kterého právě propustili z vyšetřovací vazby v procesu proti The Plastic People of the Universe. Rychnov byl jedním ze středisek českého undergroundu; poté, co v září 1976 padl rozsudek proti čtyřem obžalovaným (Ivan Martin Jirous a Vratislav Bra- benec, The Plastic People of the Universe, Pavel Zajíček, DG 307, a Svatopluk Karásek), zde v zimě téhož roku uspořádali podpisovou akci na podporu Charty 77. Zdeněk Vokatý patřil k prvním signa- tářům, Dáša s ohledem na své těhotenství zprvu nepodepsala, podpis ale připojila 11. června 1977. Odezvou na podpis Charty 77 byly vlny tvrdé represe; 21. prosince 1977 vydal ministr vnitra rozkaz k takzvané akci Asanace, jehož záměrem bylo „docílit úplného rozložení a izolace hlavních or- ganizátorů akce Charta 77 od ostatních signatářů, u vytipovaných organizátorů této akce dosáhnout vystěhování z ČSSR“. V rámci této akce byl stržen dům v Rychnově a Vokatí s dětmi (narozenými 1977 a 1978) bydleli střídavě u kamarádů, mimo jiné u Jana Litomiského ve Vyskytné u Pelhřimova nebo v Praze-Dejvicích v bytě Olgy a Václava Havlových v době, když byl Havel ve vězení. V červnu 1979 vstoupil Zdeněk Vokatý do Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, což situaci rodiny ještě ztížilo. Když se jedni z nejlepších přátel, evangelický farář Svatopluk Karásek s rodinou rozhodli emigrovat, rodina Vokatých se připojila. Odešli na jaře roku 1980 do Vídně, kde chartisty očekávaly relativně dobré podmínky: Zvláštní skupinu tvořili signatáři Charty 77. Vzhledem k silnému pronásledování po zveřejnění Charty 77 jim rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky nabídl možnost přestěhovat se do Ra- 1 Mezi publikovanými viz např. rozhovor se Zuzanou Brejchou na homepage Dáši Vokaté. Brejchová, Z.: Dáša Vokatá, Die Traumkämpferin [online, cit. 7. 6. 2011]. Dostupné z WWW: - V devatenácti V devatenácti já tu jsem / tu jsem / já / nesmíme žít spolu žít spolu / nesmíme kdo to neví ne kdo to […] […] […] […] 7 / bližní se rozejdou se rozejdou / bližní 8 […] . Společnost pro Revolver Revue, Praha 2002, s. 29. tomu je to fuk / jakým lejstrem ho utřeš / žádostma výzvami výzvami / žádostma utřeš ho lejstrem / jakým fuk to je tomu / my jdeme za Bohem / máme to za rohem za rohem to / máme za Bohem jdeme / my […] leptá se líheň shnilá / straší tu „androš“ síla / a z prachu vstávaj noví noví vstávaj / a z prachu síla tu „androš“ / straší shnilá se líheň leptá […] Anticharta / sejmou tě „sej nou“ „sej nou“ tě / sejmou […] […] musí za lidská práva a svobodu pro sebe nyní moc bojovat. moc nyní sebe pro a svobodu práva za lidská musí Jinak tento „dělník“ vystřídal už na svých 26 let řadu zaměstnání u různých stavebních stavebních u různých zaměstnání 26 let řadu svých už na vystřídal „dělník“ tento Jinak / cihly střechy začli bořit začli střechy / cihly […] […] Karlík, – Pokorná, V. (ed.): T. Píseň „Say no to the devil“, kterou zpíval Reverend Gary Davis, byla takzvaná hymna undergroundu. rozsudek je vykonán tvořit bojovníci“: Boží jsú „Bojovníci píseň snoví“ „Ktož bojovou (1978) připomíná husitskou Titul / furt / či podepsaným popsaným / ať utřeš ho lejstrem / jakým fuk to je / tomu přeš co se s hovnem / trůně si na / páchne líně smrdí / vtipama / ztížnostma snoví / bojovníci ještě ale zřejmě autorka V tomto poprvé textu mimochodem emigraci se na objevuje Rakousko, si v Rakousy / do ráje jedou / za kterým ten jdem tady mě zem / dal tuhle na patřím Němcové, Daně undergroundu, dame‘ písně text ,grande jedné v roceJiž Vokatá 1977 věnovala pojď už se mnou spát / pro nějaký filosofování jsem si tě / nemusela brát / brát nemusela / tě jsem si filosofování nějaký pro / spát už se mnou pojď v kriminále / / až zas budeš spát s tebou že chci / se nediví ví kdo ten to / ale rád mít je co to poví / rád máš mě / jestli první je i poslední / každá noc kát se budu pak kruté potlačo jako písnímíře vyostřila stejné ve V průběhupolitická se 1977 angažovanost roku // že milujem / za to zas ten anebo / ten odsedět musí den / to malej / za jeden povědět co stihnem // že milujem… / za to blbosti / a jiný doklady / zas chtějí tu hosti / á už jsou se v radosti sejdem milujem / protože naživu jsme / přesto baráky nám výživu / bouraj / malinkým obživu vzali tak stranic severočeských nařčení proti Princových manželů obranu na V jedné Vokatá písni staví se DG 307“ of universe people „Plastic kapely proslulé smutně obdivovatelem je než dělníkem Víc […] [sic!]. apod. v Praze divadle v Národním divadle, v libereckém lesů, státních podniků, Naposledy roku. půl na trestem podmíněným skončilo které se zákonem, první střetnutí měl letech Zdeněk Takže dopadne. s ním to jak čeká, a nyní vazbě vyšetřovací ve týdnů 1976 šest v roce byl Vokatý jehož trvá stále životě, na byl v undergroundu život Čím tím písně těžší, jsou hněvivější. Vokatá s obsahem: nepomýšlí: 1977): Němcová“, násílí („Dana popírání a absolutní vyzdvihla k bližnímu lásku u níž křesťanskou její 7 8 z neradostného ostravského každodenního koloběhu („Kabelky“,1976) a touhu po lásce a po pravdi a po po lásce a touhu („Kabelky“,1976) koloběhu každodenního ostravského z neradostného 1977): („Novomanželská“, životě a svobodném vém temati odporu, a veškerého který undergroundu vání usiloval o alternativní života. Vokatá způsoby 1977): milujem“, že („Zato občanů jeho do soukromí státu zásahy zuje 1977). Průboj mimo v jejich novin že Průboj, kých domě v Rychnově kouří se hašiš („Hašišárna“, příklad; odstrašující dělník,jako jako Chartu že podepsal Vokatého otisklZdeňkachodem fotografii v ráně: sůl komunisty pálilo jako kontrastuje (1978), jejíž název radost“ pro například sama, v písni místo určovat si chce „Najdi běh ------proč proč 3 […] 5 každý druhý má dnes dnes má druhý každý […] e, zpočátku dostávali finanční pod finanční dostávali zpočátku ße, co mu vydělávat brání / pořád shání zaměstnání shání / pořád brání vydělávat co mu […] a proč se tak divně chová / a proč říká cizí slova / říká cizí slova / a proč chová divně se tak a proč […] 6 Dosáhla jisté finanční nezávislosti pro sebe i obě děti a v roce 1984 se rozvedla. i obě sebe děti a v roce se 1984 nezávislosti pro finanční Ra jisté Dosáhla Doma v cizině. Češi ve Vídni ve 20. století / Zu Hausein der Fremde. Tschechen in Wienim 20. Jahr 4 v zimě v létě / v stejných botách / nosí díru na kalhotách / kalhotách na díru / nosí botách / v stejných v létě v zimě . Scriptorium, Praha 2002, s. 56. […] Valeš, V. (ed.): Valeš, (ed.): V. Vokatá pracovala od roku 1983 v retušovacím závodě Kurta Zeina, v roce 2000 pracovní poměr ze zdravotních Viz rozhovor s Matejem Kundračikem. Prvnínahrávky Vokaté pocházejí z emigrace: v roce1984 nahrála zapodpory Karla Kryla v mnichovském stu diu Rádia Svobodná Evropa desku „Láska“; financoval ji Pavel Tigrid a vydalo ji švédskéObsahuje nakladatelství 13 písní, které spolu s dalšími Šafrán. zatím 14 nepublikovanými titulykorpus ze stejného následujícího období tvoří textový rozboru; nepublikované texty mi poskytla Dáša Vokatá.nejsou zohledněna. CD, která vyšla po roce zde 1989, hundert důvodů ukončila. chu / chu / háro má ten Londýn zato / fáro / estébáků tlupa / věčně baráku po honí ho výpovědi autentické spontánní, typicky jsou 70. let ze undergroundové: Vokaté písníDáši Texty že je Londýn zlej / jó to ti vadí prej // místo prachů / trocha strachu / nemá kvádro / kazí brá kvádro / nemá strachu / trocha prachů // místo prej vadí ti to / jó zlej Londýn že je Již od deseti let Vokatá zpívala a sama se doprovázela na kytaru, na zprvu doprovázela se o vlastní texty a sama jednalo ke se zpívala Vokatá let deseti od Již kouska, pokud to bude jejich svobodné rozhodnutí. Této velkorysé nabídky využilo přibližně 400 využilo přibližně nabídky velkorysé Této rozhodnutí. svobodné jejich bude to pokud kouska, a práce. bydlení při hledání pomoc a aktivní podpora speciální poskytnuta jim Byla osob. v tábora a uprchlického do byli nemuseli Chartisté azyl. Traiskirchenu Vokatí ihneddostávali 5 6 3 4 o vlastním a bez drasticky zčásti a světě, životě k jakýmkoli poeticky, respektu zčásti formulované vyplývá písně přináší úryvky příběh. osobní kusý Nejstarší z nich texty chronologicky, Čteme-li tabu. Rozhodnutím postavit se převzatému životnímu modelu a přijmutím modelu životnímu převzatému Rozhodnutím se postavit bytí za své v undergroundu, styl uvolněný odcizila a domáckémuPro původnímu zázemí. vlastní vůlí, Vokatá se determinované matka její měla panovaly, v undergroundu které rozhodla, a prozpůsoby, který života, Vokatá pro se 1977): nechceš“, nás proč („Mámo pochopení pramalé zřejmě Underground zkušeností pocitu odcizení jak v undergroundu, pocitu jak odcizení zkušeností v exilu, tak 1989 po roce až písně nejsou složené vznikly písní, které mezi 27 zachovaných celkově oněch příspěvku zejména je Předmětem zahrnuty. lety 1989. 1976 až Opasek a sdružení Opus bonum pořádali pravidelná emigrantská setkání, v Mnichově s Karlem Kry setkání,v Mnichově emigrantská pravidelná a sdruženíOpus pořádali bonum Opasek a v neposlední Evropa, vysílání Rádio písní jejích přes též který Svobodná lem, řadě zprostředkoval takzvaným Woodstockem českým Počínaje undergroundu. vídeňské hospodě českého v Nachtasylu, který rozboru, zaobírá se V následujícím republice. jevištích v České i na 1990 hraje v roce v Trutnově známým melodiím. Od roku 1976 stále častěji psala angažované a politické písně a byla mezi under angažované psala častěji 1976 stále roku Od melodiím. známým vystupovala, například opakovaně Vokatá groundovými I v emigraci písničkáři ženou. jedinou zřejmě benediktin kde Anastáz Frankenu, a ve v Rohru Friedenau, v berlínském Metropol), (v klubu Vídni ve O návratu do vlasti po roce 1989 sice uvažovala, ale rozhodla se zůstat ve Vídni, protože dětem podle dětem protože Vídni, ve zůstat se ale rozhodla uvažovala, 1989 sice do vlasti po roce O návratu ušetřit který osud, cizince. vlastní zažila – osud na kůži chtěla vlastních slov v grafické dílně. v grafické sledovat tedy mohla občanství zvrat získala státní v Československu 1990, politický v roce kouské až azylanta. z povzdálí,pouze statutu Rakouska ztrátu za hranice znamenala cesta případná by neboť spolu s dalšími uprchlíky ubytováni ve Vídni v Obere Donaustra v Obere Vídni ve s dalšímispolu ubytováni uprchlíky a našla německy naučit musela se si práci Vokatá Dáša poru a mohli zhruba pobývat roky. zde dva 300 G. Zand: Dvojí odcizení – písňě Dáši Vokaté z českého undergroundu a z vídeňského exilu ------303 9 [online, cit. 6. 2011]. 7. [online, cit. 6. 2011]. 7. [online, Do cit. 6. 2011]. 7. , Jiří Němec pracuje spolu s Ústavem humanis s Ústavem spolu pracuje Němec , Jiří DášaVokatá, Die Traumkämpferin DášaVokatá, Die Traumkämpferin Dáša Vokatá, Die Traumkämpferin Paternoster To nás vždycky někdo někam pozval, tam jsou různé české komunity v každém komunity různé české jsou tam pozval, někam někdo vždycky nás To […] 11 10 Rozhovor se Zuzanou Brejchou. Brejchová, Z.: nezpívám píseň práce / s píchačkou v ruce / nejdu k fabrice / tak kdo mě tu napálí // já si po svým si po // já kdo tu mě napálí / tak k fabrice v ruce / nejdu s píchačkou / píseň práce nezpívám kdo tu mě napálí / tak svým / po se zamiluju svým / po se vyraduju žiju vlastní najít lehké ani zřejmě Nebylo V Rakousku dovolit. už nemohli postoj takový si emigranti hned poznáš v ní / člověka tu teď je doba skvělá temati obyvatelstva většinového Uniformitu znamení. poznávací nová nalézt bylo třeba Vídni Ve se náhrada / našla exodus / zde končí vkus stejný vládne všem stupné z WWW: a bez rodinného zázemí. V „Bojovnících snových“ (1978) Vokatá hrdě hlásala: hrdě (1978) Vokatá V „Bojovnících snových“ zázemí. a bez rodinného re pozicia zorientovatv konzumní souputníky rozpoznal se člověk V Československu společnosti. V písni byly dlouhélativně jako rychle znaků, vlasy a zelené podle bundy. jednoduchých vatované zpívá: Vokatá radost“ pro místo „Najdi (1984): už nestrádá“ v písni „Nikdo Vokatá zuje 9 10 11 nás ‚rozprášili‘, museli jsme se odstěhovat a někteří ocitli se různě dál, v Americe, odstěhovat se jsme v Austrálii, museli po celé ‚rozprášili‘, nás Evropě.“ revue kulturní 1983 vydává od roku zde Chmel 1987, Jiří od roku vycházet začalo které Patočky, díla vydání Jana německém na věd tických vystupuje zemích: v různých Vokatá Dáša dále. a tak Nachtasyl zakládá v Toskán pozemek Karáskův anebo Zdeněk Vokatý, Klementu, který najal v dolnorakouském zámek undergroundu českého ghetta“ od „veselého rozdíl Na prázdniny. pobývalo přes společně se sku, kde exilu. vídeňského společenství vynucené, ghetto“ Člověk vnímali „smutné mnozí nové jako však toto po nebylo návratu a možnost opony železné pád na a příbuzných, byldefinitivně odříznut od přátel myšlení. vynaložit úsilí, obživu větší mnohem bylo než si v socialistickém cizí třeba se naučit jazyk a na nutnost boj o hmotné představit; dovedl člověk byl přežití o to v ciziněČeskoslovensku byl že veden těžší, - - - - jako nás jasné slunce slunce jasné nás jako […] tak se mnou nepočítej / nepatří ti zem / chceš spou zem / chceš ti / nepatří nepočítej se mnou tak […] Nastěhovali nás tam i s rodinama do jednoho domu, kde domu, do jednoho i s rodinama tam nás Nastěhovali […] velká spousta kamarádů z undergroundu. Říká se, že jsme v té době době v té Říká se, že jsme z undergroundu. kamarádů spousta velká […] jen tak se pole lásky rozrostlo. lásky se pole tak jen […] poradit s tím naprosto odlišným světem, než který jsme dosud znali, neuměli jsme německy, nevěděli nevěděli německy, jsme neuměli znali, dosud než který jsme světem, odlišným naprosto s tím poradit nikdy že se nemůžeme vědomí, A to identitu. ztratili úplně odjezdem tím jsme vlastně kde začít, Nás přijelo do Vídně hrozně moc. moc. hrozně do Vídně přijelo Nás žili roky asi dva jsme si nedovedli jsme protože v šoku, všichni jsme Byli jinak. trochu bylo to ono ale chlastali, strašně Dáša Vokatá ve svých písních bezprostředně reflektuje svou konkrétní životní zkušenost a zpro zkušenost životní konkrétní svou reflektuje svých ve písních bezprostředně Vokatá Dáša směšnej krám tu obývám / na pouti božím sálem / tu pachtíme se se svým málem / a vzdálenej je je / a vzdálenej se se svým málem / tu pachtíme sálem božím pouti / na tu obývám krám směšnej svatej chrám / host světě na / jsem nepočítej ó se mnou mezi ji vpálil / že’s mi nehledám / modlu nepočítej se mnou // tak v něm lidi / hlavně dílo Boží tat pozvedám svůj / zrak oči jó manželský / aroma / to není žádná světová / pohroma světová žádná není / to / aroma manželský jó Z posledních 79“, čišía zoufalstvízlost do emigrace odchodem písní před „Vánoce (například Z posledních písní před emigrací je už občas cítit určité osamění a únavu pramenící z tíživé situace situace z tíživé pramenící a únavu osamění cítit už občas je určité emigrací písní před Z posledních co neztratím / to sebe kousek nebe / kousek s ním se vezu / tak kolejáček vláček jede s vlastní konfrontuje se a tvrdě undergroundu ghetto“ opouští „veselé písníchautorka V některých žes moc nevšedních kousků natropil // proslulý policejní aparát / chystá se po sté dětem tátu brát / brát / tátu dětem sté se po / chystá aparát policejní // proslulý natropil kousků nevšedních žes moc řád Boží je nablízku / vždyť podrbat ovce jdeš tu dál zpíváš píseň složila Vokatá tři na který roky, odsouzen byl později Litomiského, Jana po zatčení Také znáš co je naostro / a neuvidím v tvojí dlani nůž // naostro a nastálo / a nastálo // naostro nůž v tvojí dlani / a neuvidím naostro co je znáš / oblilo Písničkáři Karlu další Sou věnování. pro bylo dalších důvodem zatýkání Zintenzivnění a procesů groundu. Vokatá v jednom rozhovoru vzpomíná: rozhovoru v jednom Vokatá groundu. Exil under z českého míry žilo emigrantů mnoho kde relativně do určité Vídni, i ve Soudržnost panovala středkovává atmosféru undergroundu pozdních 70. let. Popisuje touhu po lásce a svobodě, po lásce touhu represi Popisuje 70. let. pozdních atmosféru undergroundu středkovává moci i odpor „lidské soudržnostistátní a vytrvalost, bez undergroundové myslitelné nebyly by které přátelství“. a silných 1979, a „Jsem na světě host“, 1980): host“, světě na 1979, a „Jsem v emigraci vyústív emigraci v rozvod: životní situací a se svou rodinou. Klade si otázku, jak si stojí („Moje poloha“, 1979), je jí líto dětí jí líto 1979), je a se situací životní poloha“, („Moje si stojí jak si otázku, Klade rodinou. svou krizi, manželskou která a nastiňuje nespatří“, někdo tak hned míst už prošli 1979), „co („Ukolébavka“, bez práce a bez stálého přístřeší („Kolejáček“, 1978): („Kolejáček“, přístřeší a bez stálého bez práce („Jan Litomiský“, 1980). Pro undergroundovou kulturu jsou věnování písní konkrétním osobnostem osobnostem písní konkrétním kulturu věnování jsou undergroundovou 1980). Pro Litomiský“, („Jan přímo typická. možné je v básnickém Martina Jirouse Například Bondyho Ivana díle nebo Egona narážek. a používání jmen konkrétních uvádění věnování, četnost dohledat kupovi do vězení zpívá Vokatá („Čárli čau“, 1979): čau“, („Čárli Vokatá zpívá kupovi do vězení 302 G. Zand: Dvojí odcizení – písňě Dáši Vokaté z českého undergroundu a z vídeňského exilu - 305 [online, cit. 7. 6. 2011]. Dostupné z WWW: cit. Dostupné 7. 6. 2011]. [online, . Společnost pro Revolver Revue, Praha 2002. Revue, Praha Revolver pro . Společnost Rozhovor Zuzana Brejcha – Dáša Vokatá [online, citováno citováno [online, Vokatá Dáša – Brejcha Zuzana Rozhovor Anticharta . Scriptorium, Praha 2002. . Scriptorium, Praha Doma v cizině. Češi ve Vídni ve 20. století / Zu Hause in der Fremde. Tschechen in Wien Wien in Tschechen der Fremde. in Hause / Zu 20. století ve Vídni Češi ve v cizině. Doma Dáša Vokatá, Die Traumkämpferin Vokatá, Dáša Víra a láska mě drží při životě. drží při životě. mě a láska Víra http://www.dasavokata.com/>. 7. 6. 2011]. Dostupné z WWW:7. 6. 2011]. Dostupné Reflexe problematiky přistěhovalců z republik bývalé Jugoslávie v současné slovinské literatuře Bojana Maltarić Pro snadnější orientaci uvedu na začátku příspěvku několik statistických dat ze sčítání lidu ve Slovinsku v roce 1991. Celkový počet obyvatel byl 1 913 355, z nichž se k nějaké národnosti přihlásilo 1 845 022. Slovinci představovali necelých 89 % z tohoto počtu (tedy 1 689 657) a k příslušnosti k národům a ná- rodnostním skupinám bývalé Jugoslávie se přihlásilo necelých 140 000 lidí (139 098); tento počet představuje 89,5 % všech cizinců, kteří v roce 1991 žili ve Slovinsku.1 Po desetidenní válce v červnu 1991, která zahájila fyzický rozpad Jugoslávie, se stala otázka řešení statutu skoro 140 tisíc příslušníků národů a národnostních skupin z republik bývalé Jugoslávie palči- vým problémem nově se formujícího slovinského státu. Politická situace se vyhrotila v únoru 1992, kdy Ministerstvo vnitra RS z rejstříku trvale hlášeného obyvatelstva přesunulo přes 18 tisíc osob do rejstříku cizinců, čímž je prakticky přes noc připravilo o všechna občanská, sociální a jakákoliv další práva. Oficiální vysvětlení znělo, že koncem roku 1991 vypršela lhůta, ve které mohli požádat o slo- vinské občanství – stát dlouho tvrdil, že většina z těchto lidí je nedostala proto, že o něj prostě nepo- žádali.2 Takto vznikl politický skandál, který rozdělil slovinskou veřejnost na dva tábory a který vy- produkoval skupinu obyvatel Slovinska dnes známých jako „vymazaní“. V roce 2002 někteří z těchto lidí založili spolek, zajistili si právní podporu a kromě zahájení soudních procesů ve Slovinsku podali i žaloby proti státu u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Slovinský ústavní soud však teprve v roce 2009 prohlásil, že šlo o protiprávní jednání státu a že se mají těmto lidem vrátit všechna práva se zpětnou platností od roku 1991. Teprve tehdy ministerstvo vnitra poprvé zveřejnilo i sku- tečný počet lidí, kterých se toto rozhodnutí týkalo: 25 761. Současná slovinská vláda již připravila zákony, kterými se tato situace pomalu, ale přece řeší. * * * 1 Zdroj: Statistický úřad Republiky Slovinsko. Jen pro srovnání uvádím i čísla z roku 2002: celkový počet obyvaobyva-- tel se zvýšil o padesát tisíc (1 964 036), počet příslušníků národů a národnostních skupin bývalé Jugoslávie však výrazně klesl: 127 502. K tomu je třeba podotknout, že při sčítání lidu v roce 2002 nebylo povinné od- povědět na otázku o národnostní příslušnosti, přičemž možnost neodpovědět na ni využilo 2,47 % obyva- telstva. Statistični urad Republike Slovenije. Prebivalstvo po narodni pripadnosti, popisi 1961–2002 [online, cit. 4. 3. 2009]. Dostupné z WWW: ------Igor Igor 309 6 Proč na tebe tebe na Proč 90. výročie vzniku . Román Gorana . Román Gorana Fužinské blues Fužinské v překladu Petra Mainuše vyšel Mainuše Petra v překladu 40. Fužinski bluz Fužinski . Univerzita Komenského, Bratislava 2010,s. 293–305. * * * Zajímavé je, že většina kritiků většina k Igoru že vlastně je, Ščinkovci Zajímavé 7 , 175/176, 2006,, 175/176, s. 164. Literatura , v překladu Aleše Kozára. Aleše , v překladu . Přel.: Mainuš. P. Větrné mlýny, Brno 2004, s. , 2, 2009, č. 2, s. 182–192. Oba romány byly přeloženy do češtiny. do češtiny. byly přeloženy romány Oba 5 Fužinské blues Fužinské Slavia centralis Pavičić, M.: Deveta dežela, podobi pojugoslovanske sedanjosti in antiutopična podoba (evropske?) prihod Pavičić, M.: Odnosi med Slovenci in prišleki s področja nekdanje Jugoslavijev romanih Fužinski bluz Andreja Ščinkovec je majitelem a makléřem realitní kanceláře. Je to Slovinec, pro kterého Skubicovi re Skubicovi kterého Slovinec, pro to Je a makléřem majitelem je kanceláře. realitní Ščinkovec nosti. Skubica in Čefurji raus! Gorana Vojnovića. In: Vojtechová Poklač, S. – Vojtech, M. (eds): Univerzity Komenského v Bratislave a Univerzity v Ľubľane: zborník príspevkov z mezinárodnejcie konanej vedeckej v dnoch 22. konferen 10.–23. 10. 2009 pri príležitosti jubilea oboch univerzit.v Ljubljani 90. letnica in Univerze ustanovitve Komenskega Univerze v Bratislavi: zbornik prispevkov z mednarodne znanstvenepotekala od 22. konference, 10. do 23. 10. 2009 ki je ob jubileju obeh univerz Bogataj, M.: Bluz tri (na gole). Skubic, A.: Obsah a výstavbu obou románů nejsnadněji a nejpřesněji uchopíme s jejich tak, a nejpřesněji seznámíme se nejsnadněji že a výstavbuObsah románů obou vnitřních monologů čtyř propletenec jako psáno je blues Fužinské postav. literárních hlavních bývalý zpěvák, heavymetalový to Slovinec, Je Sokiče. Petra vypravěčskýmRomán začíná pásmem cenzenti použili celou řadu nepříznivých označení, jako třeba „nacionalista, šovinista,“ ale za nejtref ale šovinista,“ „nacionalista, třeba jako nepříznivých použili řadu označení, celou cenzenti Bogataj. kritik použil článku literární Matej svém ve které „přílišný označila Slovinec“, nější bych nebezpečí, ale jakmile hrozí projevech, vyznačuje se svých ve odvahou verbálních velkou Ščinkovec „průšvihu“ s černohorskou střet (jako opravdového třeba do nějakého je dostat mohl tak se by že se svým rozumí Kupodivu si spolupracovníkem jediným do pozadí. dobře stahuje se okamžitě mafií), jako příšernými „přátelství“ argumenty, Zokim,zdůvodňuje a jejich přistěhovalcem a zaměstnancem, čefurům, nic proti nemám jugovič, i když […] Já například: taky už úplně náš. on je je „Koneckonců Zoki. když jako kulturní, jsou tak Kdyžmluví slovinskya nepouštějí pěkně mně ty duc duc svoje z aut koule plný na pod oknem.“ zpěvačky v zaměst kvůli je neúspěchům za osobu, která označován prostě je často postoj, negativní nezaujímá 5 6 7 ve dvou pracích. dvou ve v roce 2004 v nakladatelství mlýny v Brně Větrné s českým titulem titulem pod českým Dauphin v nakladatelství bude v nejbližší publikován době Vojnoviće raus! Čefurové, aneb každej sere vypravěči. Fužinách), na bydlí v jednom paneláku vztahy (všichni letmé tyto velmi spojují jen postavy Přestože svým autor dokázal vypravěčským mistrovstvím vykreslit celistvý příběh a nezapomenutelnou po romá dvě zejména důležité jsou sledujeme, zde kterou problematiku, Pro sídliště. lublaňského dobu více než pozornosti kterým věnováno a Janina Pašković, bude proto Ščinkovec – Igor postavy nové krátce. zmíníme jen se o nichž dvěma, zbývajícím alkoholik,i když stýská žijící se jemuž minulostí, po zcela neslovinsky, příjmení jeho zní podezřele léčení na vězení, ve jsou nebo buď zemřeli, kamarádi uvěřit,jeho že nemůže stále a který let z 80. partě se – „se podle institucionalizovali“ (stali je nejhorší možnost něho – což z drogové závislosti anebo v ja příběhu část odehrává se z nich a rodinou). zaměstnáním se Petrova občané slušní, spořádaní Úlohou postavy sebevraždy. naznačením poměrně vágním končí deliriu, alkoholickém které kémsi jednotlivých událostí, přičemž si nikdy nemůžeme v hlavním příběhu Skokiče komentování je Petra alkoholem. způsobená halucinace jeho byla pouze to anebo stalo, být skutečně něco jisti se tím, zda univerzitní Erjavec, i pro platí další Veru vypravěčku, S přistěhovalci Totéž nemá. problémy žádné v důchodu, slovinštiny profesorku jejíž příběh linii. odvíjí se Místy zdá, že se dějovou mimo hlavní nás pro dvou ze a hlavně jednoho Petra Ščinkovce, protipól jakýsi funguje jako Igora jenom Vera protagonistů. nejdůležitějších ------svou svou - Fužinski Fužinski (narozený v roce (narozený Goran Vojnović Goran Andreje Skubice Skubice Andreje Jde o intimní „vnitřní“ příběh o intimní „vnitřní“ Jde Goran Vojnović Goran , 85, 2005/06, č. 2, s. Močnik, 31–35; R.: . Slovinskou veřejnost šokoval, neboť neboť šokoval, veřejnost . Slovinskou Čefurji raus! , 85, 2005/06, č. 2, s. 26. Fužinski bluz Fužinski * * * * * * Gledališki list SNG Drama , kde je většinou nahrazen jinými hanlivými označeními se více se jinýmihanlivými označeními nahrazen většinou je kde , . Modrijan, Ljubljana 2009. Český překlad Aleš Kozár. . Gledališki list SNG Drama 4 Fužinské blues Fužinské Z výsledků lidu v roce sčítání vyplývá, 2002 také tvoří Fužin 57,4 % obvyvatel že 3 je slovinský spisovatel, překladatel a jazykovědec, narozený v roce 1967, který v roce shodou narozený a jazykovědec, překladatel slovinský spisovatel, je Slovenski etimološki slovar Slovenski Nejspíše přejato z chorv., srb. Čift, Čivut, ‚Žid‘, což je ve většině rčení hanlivé označení pří označení hanlivé rčení většině ve je což ‚Žid‘, Čivut, Čift, srb. z chorv., přejato Nejspíše Leskošek, Esej V.: o slepoti (po slovensko). Kjer je Ljubljana skoraj metropola Snoj, M.: slušníka toho národa. Slovinské zakončení -ur místo původního -ut se po vzoru nemčur (němčour) (němčour) nemčur vzoru se po -ut původního místo -ur zakončení Slovinské národa. toho slušníka hanlivosti. příznak pro zavedlo ho však (i když „čefur“ najdeme románu, objevujeVýraz se přímo řidčeji) v názvu Vojnovičova […] 3 4 recenzí a časopiseckých článků se dosud nejdůkladněji věnoval rozboru obou románů Mladen Pavičić Pavičić Mladen románů obou rozboru věnoval nejdůkladněji dosud se článků a časopiseckých recenzí neporozumění uvnitř rodiny, tak i život tak v cizím uvnitř rodiny, v nepříznivém místo neporozumění své najít snaží prostředí, světě. Skubi tématem jediným není přistěhovalců problematika že perspektivu rozdílnou i skutečnost, I přes přímo děl obou nabízí a nejsem první, srovnání se různých románu, Kromě o to se pokouší. cova kdo val problematice přistěhovalců ze zemí bývalé Jugoslávie na proslulém lublaňském sídlišti. lublaňském let O sedm na proslulém bývalé Jugoslávie zemí ze přistěhovalců problematice val generace mladší autor rozruch vyvolalpozději nový společenský prvotinou titulem s provokativním románovou 1980) svou jak klade cestu na mu které potíže, všechny který přistěhovalců, mladíka přes se z rodiny bosenských okolností žil několik let na Fužinách a vytvořil žil Fužinách au okolností na několik let dosavadního svého prací stěžejních ze jednu tam vyšla v roce opusu, která torského 2001 – román z prvníchbyljedním věno – který i když– se spisovatelů, pozorovatel z povzdálí, nezúčastněný jako Andrej Skubic Andrej i v Skubicově románu „južnjak“…). významem stejným („jugovič“, méně ČEFUR (duál ČEFURJA, plurál ČEFURJI) je hanlivé slangové označení pro přistěhovalce ze zemí zemí ze přistěhovalce pro ČEFURJA, označení (duál ČEFURJI) slangové ČEFUR plurál hanlivé je definici zde uvádím úplně jasný, není označení tohoto žijících Slovinsku. Původ ve bývalé Jugoslávie etymologického Slovinského ze slovníku, nesouhlasí: i když autoři s ní někteří chýlí ke spíše negativnímu vnímání tohoto sídliště, jež je dějištem obou románů, o kterých pojednává pojednává o kterých románů, obou dějištem je jež sídliště, vnímání tohoto spíše ke chýlí negativnímu příspěvek. tento zkoumali. Samozřejmě zjistili, že jsou Fužine jednou z nejbezpečnějších zjistili, jednou Fužine jsou že čtvrtí Samozřejmě zkoumali. v Lublani, většina že z nejlepších jednou je a že infrastruktura částí města Fužin z jiných činů pochází trestných pachatelů v celé Lublani… stále se mínění a veřejné výsledky však nepřesvědčili zatím svých průzkumů veřejnost Slovinci. Vědci (NOVE) FUŽINE je lublaňské sídliště, proslulé hlavně velkým počtem obyvatel z bývalých jugosláv z bývalých obyvatel velkým počtem hlavně proslulé sídliště, FUŽINE lublaňské je (NOVE) nevzdělanosti kriminality, stupni a klišé o vysokém stereotypy četné republik.ských spjaté jsou S tím a jiných sociologů, přimělo antropologů k tomu, řadu což vědců pro atd., tyto vědecky aby otázky textům, musím učinit dvě terminologické poznámky či spíše vysvětlit dva výrazy těsně spjaté s děním s děním či spíše vysvětlit spjaté výrazy dva poznámky těsně učinit terminologické textům, musím dvě románů. obou nech dvou autorů střední a mladší střední autorů V roce dvou nech generace. 2001 vyšelromán a v roce 2004) rozruch překlad společenský 2008 vyvolal značný (český bluz konkrétním ke v tisku). však se dostaneme překlad Než prvotinouČefurji románovou (český raus! Otázka soužití bývalých jugoslávských „bratrských“ národů ve Slovinsku na začátku 21. století časem časem 21. století začátku na Slovinsku ve národů „bratrských“ Otázka soužití bývalých jugoslávských v romá problematiky této tematizaci sleduje Příspěvek pronikla i do slovinské literatury. současné 308 B. Maltarić: Reflexe problematiky přistěhovalců z republik bývalé Jugoslávie v současné slovinské literatuře ------311 - - říká, ‘ 136. Několik 90. výročie vzniku 11 40–41. . Univerzita Komenského, Bratislava 2010, s. 298. Přel.A. Kozár. Dauphin, Praha s. 2011, Díval sem se na zvonky na začátku chodby, začátku na zvonky sem se na Díval díky bohu, že je skinhedi, kteří tady bydlí o dveře o dveře bydlí tady kteří skinhedi, že je bohu, díky ‚ […] ‘ 12 Čefurové sou nebezpečný. Slovinci sou sralbotkové. Maj za sebou policii policii za sebou Maj sralbotkové. sou Slovinci nebezpečný. sou Čefurové . Přel.: Mainuš. P. Větrné mlýny, Brno 2004, s. 9 ‘ […] Proč na tebe každej sere aneb Čefurové, raus! Skubic tuto tezi dokládá četnými scénkami, ve kterých popisuje střety Janininy „party“ kterých Janininy ve popisuje střety scénkami, četnými dokládá tezi tuto Skubic Fužinské blues Fužinské 174–175. 10 Když s tebou vyjebe Slovinec, řekneš fajn, protože víš, že s tebou budou vyjebávat celej život život celej vyjebávat budou víš, že s tebou protože fajn, řekneš Slovinec, vyjebe Když s tebou říká Iršič, má najednou nějak přivřený oči, oči, přivřený nějak najednou má říká Iršič, ‘ Ale jugovičů tady na chodbě moc není, ne? ne? není, moc chodbě na tady Ale jugovičů jugovič. žádnej nebyl že tam se mně, a zdá Jo, Slovinci tě nechaj na pokoji, protože se tě bojí. Jenom když je ty chceš nasírat, vyjedou po tobě a pak a pak tobě po vyjedou ty nasírat, je když chceš Jenom bojí. se tě protože pokoji, na nechaj tě Slovinci sledu jen protože trošinku, každej den nasíraj ale tě Čefurové ignorujou. tě Jinak zmasej. totálně tě se Proto do země. zadupou tě protože že si blbeček, si v háji, zajít. vidí, A když můžou až kam jou, dát. nesmíš čefurům že se Když vidí, sejmou. čekaj, tě kdy jenom nic, a proto nemaj Čefurové a všechno. a stát a zákony si vyřízenej. bránit, nemůžeš mno je řad, přichází z vlastních být, mohlo která tedy zrada, by že ponaučením smutným Jakýmsi Skubic, A.: Pavičić, M.: Odnosi med Slovenci in prišleki s področja nekdanje Jugoslavijev romanih Skubica Fužinski in Čefurji bluz Andreja raus! Gorana Vojnovića. In: Vojtechová Poklač, S. – Vojtech, M. (eds): Univerzity Komenského v Bratislave a Univerzity v Ľubľane: zborník príspevkov z mezinárodnejcie konanej vedeckej v dnoch 22. konferen 10.–23. 10. 2009 pri príležitosti jubilea oboch univerzit.v Ljubljani 90. letnica in Univerze ustanovitve Komenskega Univerze v Bratislavi: zbornik prispevkov z mednarodnepotekala od 22. znanstvene 10. do 23. 10. 2009 konference, ob jubileju obeh univerz ki je Vojnović, G.: ukázek z českého překladu, který má v nejbližší době vyjít u nakladatelstvívým dovolením překladatele Dauphin, Aleše Kozára. zde otiskujeme s laska Tamtéž, s. ‚ ‚ nezka má vědomí vlastenecký ale injekcích, a na týpek zmatenej je chvályhodný, je to sice jo, to No, kámen. jak tvrdý žený, ‚ srovnali. všechny dál, vztahy mezi většinovým a men napjaté nejsou tedy románu rysem Skubicova Nejpodstatnějším a jejich kritikou obyvatel většinových veškerou nad vztahu románu i ve že Zdáse, Vojnovičově […] je to zatočit, s ním musíš čefur, vyjebe s tebou když Ale a tečka. stát jejich je To nenaděláš. s tím a nic si v pytli. jo, když protože vyjebávali, s tebou aby čefury, nechat Nesmíš jasný. místě: jiném A na hem horší než všechno, co může člověku udělat někdo cizí. Menšina přežije jenom tehdy, když si tehdy, jenom přežije cizí. někdo Menšina udělat člověku může co horšívšechno, než hem 9 10 11 12 šinovým obyvatelstvem, ale spíš osamělost, izolace, ve které žije každý z nás žije každý které ve národ na šinovým bez ohledu ale spíš izolace, osamělost, obyvatelstvem, u nejmladší – jenom M. Pavičić zdůrazňuje stati své ve – jak jiná trochu je příslušnost.nostní Podoba důležitější místu bydliště a „pro konkrétnímu ke Janina loajalita patří je které kterou do generace, než původ“. Slovinka. je Daša kamarádka nejlepší i fakt, její že o tom Svědčí částí města. jiných s obyvateli ta jako vztahy uvnitř menšiny tragické a často rozporuplné převládají také jen přeci k přistěhovalcům přizpůsobit a neschopných komunikace neschopných rodin, výrazněji uvnitř samotných (a ještě kové určitým v románu je událost, která je teze této ilustrací Drsnou přestěhovaly). se světu, do kterého se a jeho opilí se v noci vracejí kamarádi Marko autobusem, městským domů převratem. dramatickým kama s jeho a Marka zatkne je výtržnosti, policii. dělají Policie ně řidič na autobusu a protože zavolá který Fuži bydlí zjistí, na se přistěhovalec, řidič že také je brutálně Později zmlátí. ještě Acem rádem A tady pomstít. Vojnović krajanovi zrádnému se o tom, jak jen chvíle už přemýšlí Aco této Od nách. takhle: uvažuje Aco slovinské literatury. současné vět nejděsivějších několik snad napsal - 8 ------): 90. ): výročie vzniku ). Příznačné pro celý román román celý pro ). Příznačné ), anebo proti vlastnímu těsnému vlastnímu těsnému proti ), anebo * * * . Univerzita Komenského, Bratislava 2010, s. 301. Proč mě Slovinsko pije krev pije Slovinsko mě Proč , Proč čefur pouští muziku v autě na plný koule plný na v autě muziku pouští čefur Proč , Proč je slovinská policie na hovno na policie slovinská je Proč Proč čefuři nemluví o sexu nemluví čefuři Proč Pavičić, M.: Odnosi med Slovenci in prišleki s področja nekdanje Jugoslavije v romanih Fužinski bluz Andreja Skubica in Čefurji raus! Gorana Vojnovića. In: Vojtechová Poklač, S. – Vojtech, M. (eds Univerzity Komenského v Bratislave a Univerzity v Ľubľane: zborník príspevkov z mezinárodnejkonanej vedeckejv dnoch 22. 10.–23. konferencie 10.2009 pri príležitosti jubilea oboch univerzit.90. letnicajaniin Univerze ustanovitve Komenskega Univerze v Bratislavi: v Ljubl zbornik prispevkov z mednarodne znanstvene 22.konference, 10. do 23. 10. 2009ki je potekala ob jubileju obehod univerz Také jednotlivé výroky, zaměřené proti přistěhovalcům ze zemí bývalé Jugoslávie, jsou – kromě kromě – jsou bývalé Jugoslávie, zemí ze přistěhovalcům proti zaměřené výroky, jednotlivé Také Veškeré napětí v Skubicově románu vychází ze skutečnosti, že se příběh odehrává během jedi během v Skubicově příběh se napětí že odehrává skutečnosti, ze vychází románu Veškeré Jakýmsi protějškem Skubicovy Janiny je vypravěč Vojnovićova románu Marko Đorđić. Sedmnác Đorđić. Marko románu Vojnovićova vypravěč je Janiny Skubicovy protějškem Jakýmsi Tím se dostáváme i k pro nás nejdůležitější postavě románu. Tou je šestnáctiletá Janina Pašković, Pašković, Janina šestnáctiletá je Tou románu. i k pro postavě nejdůležitější nás dostáváme se Tím 8 již zmíněné poznámky Igora Ščinkovce o „kulturních čefuřích“ – vložené do úst vedlejším postavám. postavám. vedlejším úst do vložené – o „kulturních čefuřích“ Ščinkovce Igora poznámky jižzmíněné zákazníky při bytu: koupi mezi Igorovými rozhovor je toho ukázkou Nejextrémnější straně vypravěč Igor Ščinkovec a na druhé dva Paškoviči – Janinin otec a strýc. hádka že Chvíli otec hrozí, – Janinin druhé a na Paškoviči dva Ščinkovec Igor vypravěč straně pro zápasu fyzický ve uklidní fotbalového jen a zbytek přeci se situace přeroste konflikt,nakonec ale náladě. ve smířlivé běhne na Mistrovství Evropy. K tenzím další dvě sportovní přispělydůležitou událostí ještě způsobeným Mistrovství na Evropy. Během voda. kvůli havárii netekla žili kde a v paneláku, všichni protagonisté, bylo vedro skutečnosti: v místní dochází utkání večerního sice samotného v němž hospodě k verbálnímu střetu, jedné na je nedochází. a Jugoslávií mezi Slovinskem zápas fotbalový už pověstný dnes hrál se dne (13. 6. 2000), kdy ného Je asi nejvyšší čas položit si otázku, jaká podoba vztahů jaká podoba mezinejvyšší asi otázku, většinovým si čas položit slovinským Je obyvatelstvem vůbec z obouvyplývá?textů tedy a přistěhovalci razantní kritiku Přes v obou směrech musíme kon v jednom ani že statovat, z románů k žádnému vlastně očekávání) všechno (přes střetu většímu je, že Marko tyto naopak. V souvislosti očividně Marko stereotypy že – právě je, vnímá, je s tím ale nebourá M. Pa podezíravě servírka jej že faktem, uražen v restauraci hluboce Marko je kdy vičić scénku, na upozorňuje bez placení. – odejde splní samozřejmě a on vzápětí očekavání její placení, bez neodešel aby pozoruje, formou krátkých kapitol, které mají příznačné názvy ve většině případů zaměřené buď proti slovinské buď proti zaměřené případů příznačné názvy většině ve mají které kapitol, formou krátkých ( většině okolí ( je v současném Slovinsku stále přítomná, může dovolit snad jen puberťák, odhaluje (a zároveň prožívá) prožívá) puberťák, jen snad odhaluje dovolit (a zároveň přítomná, může stále Slovinsku v současném je obyvatelstva. v mentalitě většinového a svého s podobou sama národa sebe spjaté stereotypy, všechny a jejichStereotypy vlastně jsou i základním odhalování totiž je prvkem – sepsán románu stavebním tiletý syn bosenských přistěhovalců ve své intimní,tiletý i silně své ale přitom ve přistěhovalců syn bosenských kritické výpovědi společensky situaci, která si v politické a s humorem, a obecně jaký společenské systematicky pomalu, ale razantně, ji otec touto řečí osloví před její slovinskou kamarádkou Dašou. Její usilovné kluka, hledání Její který Dašou. by slovinskou její kamarádkou osloví řečí před touto ji otec zážitku milostnému k lesbickému přivede ji nakonec touží, jí poskytl po kterém a porozumění, něhu jaká o tom, přemýšlí kterým Janina Dašou, chvíli příběh rozkoše největší končí. Ales kamarádkou i ve dozvěděl. někdo byla o tom ostuda, se kdyby to by světa nehodí. I přes tento postoj velice usiluje o to, aby na své okolí udělala dobrý ji měli udělala okolí a aby své dojem na aby usilujeo to, velice postoj tento nehodí. I přes světa celého jí však se nedaří. moc jakýmsi leitmotivem Rozporuplnost je což všichni jejíhorádi, charakteru mluví a strýcem kdyžjejího svým černohorštinou, ale stydí příběhu. se, jazykem, S otcem mateřským dívka černohorského původu (z otcovy strany; matčina národnost není přesně určená), typická „pu určená), přesně není národnost matčina strany; dívka (z otcovy původu černohorského a vzpírající milostné své problémy hlavně řešící a všem, všemu berťačka“ se jejíhodo se pojetí kdo nání nespokojená jak se sebou, tak i s celým světem, a přistěhovalci žijící v jeho okolí (a představující (a představující žijící okolí a přistěhovalci v jeho i s celým tak světem, sebou, se jak nespokojená nání „nevinnou jen jsou obětí“ životního jeho postoje. zákazníků) jeho část značnou také 310 B. Maltarić: Reflexe problematiky přistěhovalců z republik bývalé Jugoslávie v současné slovinské literatuře - - - - 313 , 51, 2009, Delo Přel. A. Kozár. Dauphin, Praha 2011. Praha Dauphin, A. Přel. Kozár. plnit fotbalový zápas mezi Slovinskem a Jugoslá mezi Slovinskem zápas fotbalový plnit 3 : 3 * * * * * * [online, cit. 2. 8. 2009]. [online, , 175/176, 2006, s. 164–176. , 175/176, 2006, s. JUGOSLÁVIE : SLOVINSKO JUGOSLÁVIE Fužinském blues Fužinském Literatura Knjižna zbirka Beletrina. Študentska založba, Ljubljana 2008. Ljubljana založba, zbirka Beletrina. Študentska Knjižna 15 . Přel.: P. Mainuš. Větrné mlýny, Brno 2004. mlýny, Větrné Mainuš. P. . Přel.: . Knjižna zbirka Beletrina. Študentska založba, Ljubljana 2001. Ljubljana založba, zbirka Beletrina. Študentska . Knjižna ; na cenu Kresnik byl navržen i Skubicův byl navržen Kresnik cenu který; na zřejmě ji však nedostal román, Delo Goran Vojnović: Čefurji raus! Vojnović: Goran Čefurji raus! raus! Čefurové, aneb každej sere tebe na Proč Fužinski bluz Fužinski blues Fužinské (V tisku.) z WWW:Dostupné < http:// www.iliteratura.cz/Clanek/24737/vojnovic-goran-cefurji-raus>. 1. 2009). č. 18 (23. Krečič, J.: Gorana Vojnovića preiskuje policija. Policija proti Čefurjem raus. Delo, 2009, 51, č. (23. 18 1. 2009). (24. 1. 2009). Vojnovićovi „čefuři“ se však dočkali i poněkud nežádoucí pozornosti. V lednu 2009 totiž slovinská 2009 totiž V lednu pozornosti. nežádoucí „čefuři“ však se dočkali i poněkud Vojnovićovi funkci v měl katarze Podobnou Literatura A.:Skubic, A.:Skubic, G.: Vojnović, G.: Vojnović, tri gole). (na M.: Bluz Bogataj, A. 2009. Kozár, Čefurjem proti raus. policija. Policija preiskuje Vojnovića Gorana J.: Krečič, 15 Krečič,J.: Preiskava organov pregona proti pisatelju. Šala o policajih z resnim sporočilom. Delo, 2009, 51, č. 19 Oba romány měly velký ohlas u slovinské veřejnosti. Oba byly navrženy na četné státní a jiné státní u slovinskéohlas četné na velký měly byly ceny navrženy Oba romány veřejnosti. Oba fondu,i cenu tak nejdůležitější uděluje Kresnik, Prešernova kterou cenu státní jak dostal (Vojnović slovinský deník romány Oba román). jiný za předtím rok udělena autorovi bylatotiž cena z jediného – tato důvodu cizích i do do mnoha a oba jazyků překládají) se byly přepracovány úspěšně (nebo byly přeloženy podoby. divadelní prohlídka, oficiálně i domovní proběhla něhož v rámci šetření, policejní zahájila autorovi policie proti o den hned naštěstí zastavila později Vyšetřování a nactiutrháníkvůli „hanobení slovinské policie“. že – i kladnou našli stránku ministryně pohotově situaci na celé trapné samozřejmě vnitra. Novináři slovinskátotiž policie čte. v mo začíná s otcem spor Markův sportu k úloze vraťme v obou jednou románech. ještě se závěr Na a zklame košíkovou sportovní úspěšnou na (i své) trénovat naděje otcovy tak přestane kdy mentě, z prvních jednou je basketba opuštěné si všimne, když které věcí, přijede do Bosny, kariéru. Přesto, A toto do s něčím, setkání naději hřiště. v cizím novou lové rád přináší měl zná, jakousi co co světě, o něj se že dobře, někdo dopadlo všechno nakonec si, že Uvědomí bezvýchodnéjinak jeho situace. ho zachránil. že postaral, uká k lepšímu, nebo buď k horšímu, situaci změnit otázky, palčivé četné na vií. přinést odpovědi Měl všakjsme zjistili, už hrdinové Skubicovi boji vyhrál se My že věčném v tom a kdoprohrál… kdo zat, skončil: zápas pověstný ten informaci, jak ještě „očisty“žádné uvedu závěr na nedočkali, a proto ------– i v Markově diskurzu často V mateřštině mluví i s členy rodiny. Takže Takže mluví V mateřštině i s členy rodiny. 14 v Bosně. Fužinském blues Fužinském 13 * * * * * * Český překladatel pro znázornění toho využil kombinace českých a moravských jazykových prvků, ale přitom Hanlivé označení pro Slovince, které se často používá v zemích bývalé Jugoslávie. Jakýsi opak označení čefur. nedodržoval přesně zásady, které si stanovil původní autor. Nezbývá tedy než se ještě jednou shodnout s míněním četných autorů, že Skubic a Vojnović svými a Vojnović Skubic autorů, že četných shodnout s míněním jednou ještě než se tedy Nezbývá Malebný jazyk Marka Đorđiće v Vojnovićově románu nelze popsat jinak než slovem, na kterém kterém na než slovem, jinak popsat nelze románu v Vojnovićově Đorđiće jazyk Marka Malebný I kdyžkterý pomstí: řidiče, jen skončí zbije přeci se Aco zabránit, snaží velice Marko tomu se 13 14 romány poskytli cenný studijní materiál jak pro (ne jenom) slovinské sociology, psychology a etno slovinské sociology, jenom) (ne pro jak studijní materiál poskytli cenný romány jazykovědce. i pro tak grafy, příjmení Đorđić do podoby Djordjič, vadí mu, vyčítá, když vadí učitelka používá Djordjič, kroa mu nesprávně že do podoby příjmení Đorđić detailu vyplývá, i z tohoto vztahy mezi jsou že ne kroatizmy; používá „bosančizmy“, – on přece tizmy než vztahy k většině). důležitější často příslušníky menšiny občas zahalí, je nutno podotknout, že se bude čtenář při čtení hlasitě smát od první smát hlasitě do poslední při až čtení bude čtenář podotknout, se nutno zahalí, je občas že a hlavně mluví funkčního text typické, je uvnitř se že celku. výlučně I pro rodiny stránky) tento ma a – řečí, teřskou ve u profesorky jako podobně Very Slovinciže „poslovinštují“ si třeba, jeho (stěžuje účel jiný mají však které reflexe, jazykové najdeme se shodla i většina recenzentů a kritiků shodlase i většina recenzentů – fužinština. svým Autor dílem vytvořil úplně nový diskurz, I když s prvky pracuje několika jazyků, neznámý. povedlo různých zcela dosud v slovinské literatuře knihy rozměr tento témata různá (i když traumatická zábavného nesmírně smísit je do živého, mu se razněji se to projevuje v milostné scéně s Dašou, kde Janina (i když se dřív před kamarádkou ostýchala ostýchala kamarádkou dřív se před (i když Janina kde s Dašou, v milostné scéně projevuje to se razněji řečí. promluví mateřskou najednou Dašu na chvílive milostnémluvit rozkoše černohorsky), zajímavým způsobem. Když jakmile o nich způsobem. zajímavým popisuje vnější události, mluví začne slovinsky, vždycky mateřštiny. do přechází řeč její je, reflektovat přemýšlet, Nejvý mateřštinu. si žádá intimita kdežto okolí, jazykem jazykem, „vnějším“ zůstává slovinština stále Peter Sokič mluví „ušlechtilou“ lublanštinou, která často přechází do slangových poloh, narozdíl od narozdíl poloh, do slangových přechází často která lublanštinou, mluví Sokič „ušlechtilou“ Peter sluší, slovinštiny mluví spisovnou profesorku knižní na slovinštinou, se až jak která, Erjavcové, Very opět hlediska je nejzajímavější však I z jazykového i reflexí plné je o jazyce. pásmo a jejížvypravěčské slovinština a mateřská a točernohorština, v jejím střídá hovorová pravidelně totiž se pásmu Janina: sázky lze tvrdit, že oba texty představují vrchol současné slovinské literatury jak v tematické, tak i v ja tak v tematické, slovinské jak literatury současné tvrdit, vrchol lze texty oba sázky představují že čtyř Skubicových Každý ze vyznačuje vypravěčů se rovině. zykové svým osobitým diskurzem. Igor s některými slovinštinu, používá mluvenou promíchanou Ščinkovec prvky a dialektů. jazyků jiných Než se dostaneme k závěru, je nutné se alespoň krátce zmínit o jazyku obou románů. Bez obav z nad Bez obav románů. obou zmínit o jazyku krátce alespoň se nutné je k závěru, dostaneme se Než neoprávněným, ale kdo mu bude věřit?) a udělá to velice drastickým způsobem – Markovi koupí jed koupí – Markovi způsobem drastickým velice to bude věřit?) a udělá mu ale kdo neoprávněným, i když žít bude s babičkou kde a dědečkem. A tady původně Marko, do Bosny, jízdenku nosměrnou která věc, jediná pravdu: životní další hořkou poznává letech svých péčí, ve sedmnácti otcovou dojat horšíje než být být je ve Slovinsku, čefurem Janezem diny – jeho otec (zklamaný synovým a jeho škole ke ve sportovní ve neúspěchem kariéře, selháním (zklamaný otec – jeho diny o celé se vinou) příhodě Markovou ale nedošlo dozví a předpokládá,kterému o ní se že brzy dozví mocí (i kdyži policie, státní se novým tentokrát před střetem a proto syna svého zachránit snaží se v nemocnici – v kómatu. Autor záměrně nechává situaci otevřenou – nedozvíme se, jestli řidič útok řidič jestli – nedozvíme útok se, otevřenou situaci v nemocnici nechává záměrně – v kómatu. Autor dysfunkční uvnitř ro změnu Markovy důležitou způsobí situace tragická Ale tato ne. přežil nebo zachová svou soudržnost. A toto je vlastně pravým opakem toho, jak vyznívá Skubicův román: síla vyznívá jak román: Skubicův soudržnost. svou A toto toho, zachová vlastně je pravýmopakem existenci.kolektivu osamělé proti 312 314 Krečič, J.: Preiskava organov pregona proti pisatelju. Šala o policajih z resnim sporočilom. Delo, 51, 2009, č. 19 (24. 1. 2009). Leskošek, V.: Esej o slepoti (po slovensko). Gledališki list SNG Drama, 85, 2005/06, č. 2, s. 31–35. Močnik, R.: Kjer je Ljubljana skoraj metropola. Gledališki list SNG Drama, 85, 2005/06, č. 2, s. 26. Pavičić, M.: Deveta dežela, podobi pojugoslovanske sedanjosti in antiutopična podoba (evropske?) prihodnosti. Slavia centralis, 2, 2009, č. 2, s. 182–192. Pavičić, M.: Odnosi med Slovenci in prišleki s področja nekdanje Jugoslavije v romanih Fužinski bluz Andreja Skubica in Čefurji raus! Gorana Vojnovića. In: Vojtechová Poklač, S. – Vojtech, M. (eds): 90. výročie vzniku Univerzity Komenského v Bratislave a Univerzity v Ľubľane: zborník príspevkov z mezinárodnej vedeckej konferencie konanej v dnoch 22. 10.–23. 10. 2009 pri príležitosti jubilea oboch univerzit. 90. letnica ustanovitve Univerze v Ljubljani in Univerze Komenskega v Bratislavi: zbornik prispevkov z mednarodne znanstvene konference, ki je potekala od 22. 10. do 23. 10. 2009 ob jubileju obeh univerz. Univerzita Komenského, Bratislava 2010, s. 293–305. Snoj, M.: Slovenski etimološki slovar. Modrijan, Ljubljana 2009. Statistični urad Republike Slovenije. Prebivalstvo po narodni pripadnosti, popisi 1961–2002 [online, cit. 4. 3. 2009]. Dostupné z WWW: Marta Součková Vo svojom príspevku sa zameriam na modelovanie postáv cudzincov v textoch slovenských autorov, debutujúcich po roku 1989. Zaujímať ma bude stvárnenie cudzincov, čiže ľudí, ktorí prichádzajú na naše územie z rôznych krajín, a naopak, konkretizácia postáv odchádzajúcich do zahraničia, t. j. stá- vajúcich sa cudzincami v inom ako slovenskom prostredí. Pokúsim sa odpovedať na otázku, ako sa mení sémantický protiklad „naše“ – „cudzie“, častý v slovenskej literatúre od romantizmu (dobrí Slo- váci – zlí Turci, Maďari, Nemci, Rusi atď.), či pretrváva nostalgia, smútok za domovom (ako sme to mohli pozorovať pars pro toto v tvorbe katolíckej moderny a exilových autorov), alebo či sa pocity súčasných protagonistov v globalizačnom svete menia. Možno sa tiež pýtať, do akej miery je cudzi- nectvo postáv v texte funkčné, či je atraktívnym prostriedkom tematickej výstavby diela, alebo i jej „hlbším“ spracovaním, nakoľko súvisí geografická zmena s personálnou izoláciou. Kým postáv zo so- ciálnej periférie či vytesnených zo society kvôli (aj duševnej) chorobe je v slovenskej ponovembrovej literatúre veľa, migranti do iných krajín sa v nej objavujú menej. Je zaujímavé, že problémovo stvár- ňujú cudzinectvo najmä ženské autorky (Ivana Dobrakovová, Svetlana Žuchová, Jana Bodnárová, Mi- chaela Rosová a iné), kým v textoch mužských autorov (Petra Karpinského, Tomáša Horvátha, Pavla Rankova atď.) vystupujú cudzinci často buď ako vedľajšie postavy, pochádzajú z arteficiálnej reality, t. j. z cudzích textov (napríklad v tvorbe Ballu), alebo naopak, domáci protagonisti sa stávajú prirod- zenou súčasťou globalizačného sveta (najmä v prózach Michala Hvoreckého, Petra Bilého, čiastočne tiež v románe Petra Šuleja História). Dá sa tiež uvažovať o autentickom tematizovaní cudzinectva v textoch autorov, ktorí žijú alebo pracujú v zahraničí (Peter Bilý, Ivana Dobrakovová, Svetlana Žu- chová), prípadne spracovávajú vlastné zážitky z cudzieho kontinentu (Marek Vadas). V neposlednom rade si nemožno nevšimnúť problém jazyka, ak cudzinectvo postáv podmieňuje využívanie inoná- rodných prvkov. V ďalších poznámkach sa pokúsim o vymedzenie rôznych spôsobov modelovania postáv cudzincov vo vybraných textoch slovenských prozaikov a prozaičiek. Cudzinectvo ako „inakosť“ a odraz multikultúrneho sveta Frekventované postavy cudzincov v ponovembrovej próze súvisia s vonkajšími, mimoliterárnymi okolnosťami (možnosť cestovať, pracovať v zahraničí a naopak). Autor môže prostredníctvom cud- zincov ozvláštňovať tematickú výstavbu svojho diela, respektíve, zatraktívňovať text pre čitateľa, alebo sa cudzinectvo prejavuje aj v sujetových vzťahoch. V tomto smere úzkosti mnohých Bodnárovej po- stáv súvisia s frekventovaným motívom cudzinectva, a to geografického (ľudia v zahraničí, postavy cudzincov – študentov, novodobí emigranti a dočasní prisťahovalci) i symbolického (mnohí pro- tagonisti sa cítia vyčlenení zo spoločnosti aj vďaka svojej inakosti). Napríklad hrdinka Bodnárovej knihy Z denníkov Idy V. je pre svoju sestru „chladnou cudzinkou“1, hoci nežije v zahraničí, na druhej strane jej matka je reálnou migrantkou: „Vieš, stále som v tejto zemi cudzinka. Tunajší nie sú síce 1 Bodnárová, J.: Z denníkov Idy V. Slovenský spisovateľ, Bratislava 1993, s. 13. M. Součková: K postavám cudzincov v ponovembrovej slovenskej próze ------317 (2007) od Ma 8 M. Vadas modeluje modeluje M. Vadas Liečiteľ Liečiteľ ; mŕtvym nosí dobré sa 9 „Ani ich nenapadlo, že patrím patrím že „Ani ich nenapadlo, sa pohybujú v inom prostredí, v ktorom je „normálne“, že smrť že v krčme „normálne“, je v ktorom v inom prostredí, pohybujú sa (2006). Autorka v nej kreuje príbeh tureckej prisťahovalkyne, ktorá pracuje v nej(2006). Autorka pracuje prisťahovalkyne, ktorá príbeh tureckej kreuje Liečiteľ Yesim je tiež odlúčená od svojho brata Fatiha reálnymi hranicami, no symbo hranicami, reálnymi Fatiha brata tiež od svojho je odlúčená Yesim 7 . Koloman Kertész Bagala, LCA Publishers Group, Levice 2006, s. 73. . Koloman Kertész Bagala, LCA Publishers Group, Levice 2006, s. 15. Yesim Yesim Yesim Liečiteľ priestorovo vzdialený svet, v ktorom rastú banánovníky, pomarančovníky, palmy, man palmy, pomarančovníky, svet, v ktorom vzdialený banánovníky, rastú priestorovo Problémom Žuchovej textu je lyrizácia, ktorá je v protiklade s predpokladanou extatickosťou, extatickosťou, s predpokladanou textu lyrizácia, je v protiklade je Žuchovej ktorá Problémom Postavy zo zbierky zbierky zo Postavy Žuchová, S.: Tamže, s. 79. Vadas, M.: Keď sme sa po koncerte stretli pred univerzitou. Pred starou budovou univerzity. V štvrti, do ktorej V štvrti, do ktorej univerzity. budovou starou Pred univerzitou. pred koncerte sa po stretli sme Keď fotografie ako Nežiari nežiari. ktorým koža Turci, Turci. žiadni Kde sú nie nechodia. my ako takí sa spieva, v ktorom svete, Ale vo sa neleskla. aby masťou, Ako potretá papieri. matnom vytlačené na auta. Maxovho Ako metalíza trhoch. vianočných gule na Ako sklené ligoce. sa všetko Liečiteľovi Liečiteľovi Cudzina ako pozitívny fenomén pozitívny ako Cudzina súvisí Exotizáciatém v s próze slovenskej ponovembrovej tiežale multikultúrnouspoločnosťou, Zbierka poviedok svetov. magických kreovaním nevšedného, s objavovaním Afrika vyhovuje že poetike. ktorá dokazuje, deformačnej jeho látku, poskytla autorovi Vadasa reka inej kultúry percipient prirodzene, v tematizovaní pôsobia situácie šokujúce absurdné, bizarné, Mnohé v ktorých textom, duchovia živých smrť čakajú na v krčme príbuzných; sedí a číta Vadasovým „uverí“ výmena čudná nám duší a spolu nepripadá noviny; s domorodými do vkladáme nádeje obyvateľmi civilizácie,Afrika, od európskej ponúka kto mýtické ku a rozprávkové rozdiel prvky, na šamanov. a personálnymanimálnym medzi paralela fatalizmus, bytím, rým prírody, antropomorfizácia patrí viera v schopnosti medzi ľuďmi a Bohomexistencia mýtov, sprostredkovateľa akéhosi šamana, či rituály. rozličné mu sa a celkom žena ako prebudí sa muž s ľuďmi; a konverzuje si čiapku čaká obeť, svoju napravuje na s rodinou“ si pokecali svet, aby na duchovia zapáči; vracajú „pravidelne sa to syn. kým nepríde najstarší jeho víno a zomretýpalmové „odísť“, nemôže otec v 7 8 9 modelovaniu sociálneho aspektu cudzinectva aspektu sociálneho K modelovaniu stratifikáciisociálnej a miestami k jeho krok byť pomyselný môže len o svete kritického svedectva Od i sentimentu, o niektorých o no autoriek, platí čo predovšetkým interpretovaných oboch textoch Žuchovej S. vele osa nikam, nepatrí zostáva cudzinky, stigmy nezbaví sa tomu napriek no Viedni, vo speváčka ako v novommotená a izolovaná prostredí priateľa: svojho od blízkych bratovi, Max Keď povedal plachtou. nepriedušnou rodiny usporiadanej od Maxovej Oddelená k nim. známa.“ jeho som že disociácia jej uznanie, profesionálne získava lika nepriedušnej Yesim evidentná: akokoľvek je plachty vzťahu intímneho Yesim prostredníctvom najmä Žuchová S. naznačuje rozdiely Sociálne zrejmá. je v novelea Maxa, Narácia voči protagonistke. je síce sympatie autorky zjavné pričom sú subjektívna a – v textoch sme ako zvyknutí experimentálna prozaičky – aj (o čom predovšetkým tejto svedčia cud vety z podraďovacích tematizáciu krátke pre súvetí), osamostatnené, konštrukcie, príznakové nespravodlivým vonkajším, sve odôvodniteľné ľahko sú pocity že Yesim zinectva všakje relevantné, posolstvá typu ťažko len moralizátorské Človek trochu no naliehavé, písanie evokuje Žuchovej tom. sa Yesim izby. požičanej za zavretými žije sám dverami lebo ťažšie, ešte a prisťahovalec seba sám hľadá situácii, prispôsobiť cudzina ak vyvoláva exotickým tu nie je novej sa pozadím, domov, usiluje nájsť psychoanaly akási ako písaná spoveď je zveriť s ktorými (narácia potrebuje protagonistka sa traumy, tikovi). ornamentom: zostáva preto sociálnou témou, i so rozprávania spontánnosťou ------Žena Žena Dulce de Dulce dané lexémy lexémy dané (1996) fascinuje sprá (1996) fascinuje Fragmenty z malomestaFragmenty Čas do popoludňajšieho kina kina do popoludňajšieho Čas pochopí cez svoj výskum svoj pochopí te cez Závojovaná žena Závojovaná určuje otočením hlavy správne správne hlavy otočením určuje ) si dievča s polovicou) si dievča vy hlavy Podobným spôsobom tematizuje tematizuje spôsobom Podobným 4 Závojovaná žena žena Závojovaná Autorka konkretizuje rôznych cudzincov, cudzincov, rôznych konkretizuje Autorka O tajomstve O tajomstve 2 (2003), v ktorej sa na Park Street v poviedke Street Park (2003), v ktorej na sa z knihy z knihy Calamus Scriptorius Calamus bleskosvetlo/bleskotma z tej istej zbierky za stratenú Elsu Stern a nabáda ju k od a nabáda Elsu Stern za stratenú zbierky z tej istej Dulce de leche Dulce (z knihy (z knihy HEVI, Bratislava 1996, s. 37. s. 1996, HEVI, Bratislava . 6 Slovenský spisovateľ, Bratislava 1991, s. 15. s. 1991, Bratislava spisovateľ, Slovenský Slovenský spisovateľ, Bratislava 1993, s. 22. s. 1993, Bratislava spisovateľ, Slovenský ocitajú rôzne národnosti: Mexičan Ricardo, Argentínčanka Manuela, Manuela, Argentínčanka Ricardo, Mexičan národnosti: rôzne ocitajú alebo s neznámym mužom, ktorý považuje protagonistku textu protagonistku s neznámym ktorýalebo mužom, považuje „je človek na úteku, večná cudzinka, len nemala to šťastie uniknúť tak šťastie cudzinka, to večná nemala len úteku, na človek „je , ktorý je židovského pôvodu. Prostredníctvom cudzincov J. Bodnárová Bodnárová cudzincov J. Prostredníctvom pôvodu. židovského je ktorý , (2005) sa mailová komunikácia s cudzincami stáva súčasťou textu, po komunikácia s cudzincami mailová (2005) sa súčasťou stáva ), 3 Drewo a srd, Bratislava 2003, s. 20. Dievča, ktoré tančí Taiji (II.) Taiji tančí ktoré Dievča, . Aspekt, Bratislava 2005, s. 85. Pražské nokturno Pražské vidí Pannu Máriu; jašterica v poviedke v poviedke jašterica Máriu; vidí Pannu leskosvetlo/bleskotma. Z denníkov Idy V. Neviditeľná sfinga. Insomnia Dulce de leche. de Dulce Obdobne ako protagonisti J. Bodnárovej i Žuchovej postavy sa môžu stretnúť kdekoľvek kdekoľvek stretnúť môžu sa postavy i Žuchovej Bodnárovej J. protagonisti ako Obdobne 5 Neviditeľná sfinga, Neviditeľná Závojovaná žena Závojovaná Popríbehoch z Insomnie Popríbehoch patria k sebe, často presahujú vlastné, personálne kompetencie: napríklad brat Rosario v próze napríklad brat kompetencie: personálne vlastné, presahujú k sebe, často patria Bodnárová, J.: Bodnárová, J.: Bodnárová, J.: B Žuchová, S.: Bodnárová, J.: Prelínanie rôznych kultúr a ľudí kultúr rôznych Prelínanie z celého v textoch nie je a S. sveta Bodnárovej iba Žuchovej J. varíruje charak lexikálne sú Bodnárová ktoré častým aj prostriedky J. využívaním cudzích slov, V 4 5 6 2 3 typu diaspóra, synagóga, bakšiš, mešita, beduíni, felah, felúky, vésetská nekropola, gabíz, moslimka, gabíz, nekropola, vésetská typu bakšiš, diaspóra, synagóga, felúky, mešita, felah, beduíni, a iné kultúru, dželab v ktorých zvyky dokumentujú krajín, situáciu či mihráb, spoločensko-politickú ich nielen a krajín postáv o inakosti svedčia Žuchovej S. v textoch Podobne protagonisti. pohybujú sa ale tiež úryvky reálií, jazykoch. rôznych v inonárodných a označenia mená byť niekde inde, než kde práve je“ práve než kde byť inde, niekde a atmosférotvornýmiterizačnými v knihe prostriedkami. Napríklad prostriedkom exotizácie prózy a atraktivity sujetových vzťahov, je tiež svedectvom o dnešnej tiež je svedectvom a atraktivity exotizácie multi prózy prostriedkom vzťahov, sujetových Svet úlomky. drobné na rozbité je „Všetko „korene“: svoje stráca človek spoločnosti,kultúrnej v ktorej chcel každý takmer by preto Možno a nepevný. nezreteľný Je miestom. bezpečným nie je už asi naozaj dovarenie zemiakov; nemecký vedec Tebesi v texte Tebesi vedec nemecký zemiakov; dovarenie a podobne. sveta kutosť vých vzťahov v Žuchovej poviedkach vopred dané, determinované osudom. Postavy v knihe Postavy osudom. determinované dané, poviedkachvých vzťahov vopred v Žuchovej leche v Klaipede Zjavenie skom internáte, africkej komunite alebo v Nepále. Cudzinu komentuje Žuchovej narátor aj kriticky: aj narátor Žuchovej komentuje Cudzinu v Nepále. alebo komunite internáte, africkej skom a tých, horúcebolo robotníkov a plné ilegálnych „Mesto nevedeli mesiace celé čo prisťahovalcov, prácu.“ nájsť sujeto zauzľovanie náhodné pohľad však je na Bodnárovej textov od rozdiel na kohokoľvek, a spoznať Niekoľko príkladov nemožností nemožností Niekoľko príkladov navšte a Litvy, do Miami migrujú z Bostonu postavy Žuchovej Myriam. i Španielka Čiľanka Yolanda bývajú v bratislav i Buenos Aires, Marakéš York, New Miláno, ostrovy, Kanárske Paríž, vujú Viedeň, holenou vyberie holenou anglického chlapca, ktorý byť toho tela, môže jeho kýmkoľvek: „[…] cíti pach iba tuláka.“ litovského alebo bosnianskeho alebo švédskeho alebo v zbierke Žuchová cudzinectvo Svetlana dobne ako do neho patrí keltská bohyňa, maďarská emigrantka, mníchovská chorvátska emigrantka, fotografka, bohyňa, keltská maďarská patrí do neho ako dobne skulptúry Róm černošské v Ko či žobrajúci ruské ikony, výtvarníčka,ženy, arabské z Brazílie, básnik V poviedkešiciach. zo zbierky zbierky zo a druhým fialovým hnedým okom s jedným mesta. chodu z malého stereotypu. Lilly z prózy stereotypu. Lilly z prózy zatúžia utiecť hrdinky v iných Bodnárovej textoch Tenga; Lianga Číňana a rozdielna kultúra vanie s cudzincom, (v poviedke či francúzskym už s náhodným motorkárom zo zbierky zbierky zo on, Blumenfeld“ ako ďaleko usilujúce uniknúť sa z každodenného postavy, priťahujú ženské ak títo vzťahy, sujetové ozvláštňuje ku mne nepriateľskí, to nie, skôr opatrní a vyčkávajúci.“ opatrní skôr nie, to mne nepriateľskí, ku z rozličných Slovensku na ocitajú sa ktorí príčin. Darja, Ruska z poviedky 316 M. Součková: K postavám cudzincov v ponovembrovej slovenskej próze ------, 45, 319 - , letel aj aj , letel Bellevue Bellevue Romboid , ale navyše sa sa , ale navyše 18 Liber Alef Liber 16 ). Percepciu veľakrát kompli veľakrát ). Percepciu Cudzí Nechápe však dôvod, prečo sa prečo dôvod, však Nechápe , 45, 2010, č. s. 9, 22. . Protagonista, ironicky (aj vzhľadom roman na (aj ironicky . Protagonista, Tirol , letela aj časť Odlomovovej sánky, rozdrvená strašným strašným rozdrvená sánky, Odlomovovej časť aj , letela Romboid , je zamestnaný v rakúskom záhradníctve: v rakúskom zamestnaný , je , hoci narátor (na dvoch stranách) jedným dychom hovorí hovorí dychom jedným stranách) dvoch (na , hoci narátor ‚iných‘hlasov a iných vsuviek, častoaj v inomjazyku, možno kvôli sa rozprávač explicitne o Albertovi zmieňuje ne Camusovi, rozprávač sa , pričom takáto atomizácia výpovede smeruje nie náhodou k zá atomizácia , pričom takáto je protagonistom Odlomov z románu I. A. Gončarova, ku ktorému I. A. ktorému ku Gončarova, z románu Odlomov protagonistom je Diabol Diabol Cudzinca Sein und Zeit und Sein Squat Uťaté ruky slovenský mládenec slovenský , letel aj aj , letel . Ak spočiatku nechápeme príčiny Blankiných preexponovaných negatívnych negatívnych preexponovaných príčiny Blankiných nechápeme . Ak spočiatku Alebo, naopak, rozrušeným krikom, alebo žoviálne, alebo hulvátsky, alebo veselo, veselo, alebo hulvátsky, alebo žoviálne, krikom, alebo rozrušeným naopak, Alebo, 19 … využitý často voľne, sémantika predlohy sa tu presahuje, ba v niektorých ba prípadoch tu presahuje, sa využitý sémantika predlohy voľne, často . Koloman Kertész Bagala, Levice 2008, s. 12. a predstava Ďalej narátor spomenie Yeatsa a jeho predstavu o kráse, Gauginovu poviedku, Gauginovu (pravdepo o kráse, predstavu a jeho Yeatsa spomenie narátor Ďalej 17 Cudzí Cudzích Cudzích Balla: Tamže, s. 67. Z. Prušková uvažuje o rozprávaní plnom „ topografickej vernosti.“ In: Prušková, Z.: „Bellevue beletria“ – biograficky,2010, č. s. 9, 24. diskurzívne, pútavo. Suchánková, M.: Román ako vyplnenie ruptúr. Mládenec reči rozumie, študoval, má isté skúsenosti s cudzinou. s cudzinou. skúsenosti isté má študoval, rozumie, reči Mládenec posun gestami, potichu, dalo by sa predsa Všetko komunikácii. nutkavej k tej vedie ich čo ozývajú, tela rečou kami, modalite. a sterilizovanej vyžehlenej, dezinfikovanej strednej, v tej nie len spevavo, cudzia je priemernosť, Ballovým sterilnosť, „vyžeh od evidentnej postavám irónie, Odhliadnuc vstupnej poviedke zbierky Vo Literárne produktívne sa ukazuje najmä stvárnenie cudzinectva najmä medzi produktívne blízkymi ukazuje sa ľuďmi i jehoLiterárne proble respektíve si izolácie, uvedomenie na prostriedkom potom je Migrácia vnútri vo postavy. matizácia románu Dobrakovovej, druhej Ivany knihy Protagonistka disociácieumocnenie postavy. pre v ústave opatrovateľka ako pracovať má kde do Marseille, prázdniny na (2010), Blanka, odchádza reči, cudzinkou (hoci je rozumie v ktorom ocitá v priestore, nielenže postihnutých.sa Blanka telesne dob medzi ďalšími cudzincami (ako vôbec) komunikovať problém má hovoriť, ba ňou nahlas nechce a Švédka) Talian Češka, Slovinec, Rumunka, tu pracujú Alžírčanka,rovoľníci Arabky, konštatuje ako prostredie, ľudí, fyzicky o hendikepovaných i hovoriť. starať Takéto má neschopných – svojho k zvýšenej vedie „prirodzene M. Suchánková, sebapozorovaniu intenzívnemu sebareflexii, ale tiež vnútra“ tela, človeka, ktorý sa prejav si ich vysvetliť ako aj Bellevue (možno obyvateľom emócií voči rezidentom, Je trpí chorobou. psychickou protagonistka že zisťujeme, postupne telo), cíti vinný za vlastné zdravé a kto depresiu lieči na opakovane sa dievča, ktoré devätnásťročné aby nepravdepodobné, dosť síce antidepresíva, si nezobralo hranice a za vozičkárov odišlo schizofréniu, opatrovať na zomrel otec rého 16 17 18 19 jazyku, ako to výstižne dokumentuje poviedka výstižne to jazyku, dokumentuje ako nazývaný lektúru) tickú s autentickým, ľudístvárňuje z rôznych expresívnym vrstiev, presne často sociálnych autor lenosť“, jazykom. na nespomenúť si potom možno implicitne tiež o biblii.tiež Caravaggiovi, o Nachtweyovi, z filmu, je v Ba Motív či literatúry obrazu llových (poviedka čitateľa zavádzať môže titul, autora, prevzatý od iného či filozofické filmové, (literárne, výtvarné) viaceré alúzie na nachádzame próze istej fakt, v tej že kuje v poviedke diela. Povedzme ako africké prostredie alebo próz poetiku Vadasových evokujúce podivnéprichádzajú návštevníčky, letel „Za ním i filozofická za ním nasleduje do Koránu, literatúra: kopnú ženy také, akoSvet vôľa úderom.“ zbierku) Fabryho dobne ulici. na textu a tela Zlomky ležať zostane tiež ktoré Odlomovova, torzu dokumentujú verečnému cudzie. zmrzačené, v Ballových textoch sú ktoré duchovnosti a telesnosti, prelínanie sebe sám cudzí človek problém, vnútorný ako Cudzinectvo ------Lietajúce Lietajúce prezento Balla totiž nepíše Balla totiž 14 232. , neparoduje cudzie , neparoduje – 12 Slnečná obloha obloha Slnečná ). Podobne zaniká striktná ). Podobne len vzdialene zaznieva myšlienka myšlienka vzdialenelen zaznieva Mohla mať dobrých sto kíl, ale jej jej kíl, ale sto dobrých mať Mohla Cudzích Cudzích Ako vznikla smrť Akovznikla ; „Prečo je cudzí je než svoj?“ lepší ; „Prečo . Dievčatá v prózach Vadasa nosia minišaty, no ženy no ženy minišaty, nosia v prózach. Dievčatá Vadasa . Ars Poetica, Bratislava 2009, s. 199 13 10 Odcudzenosť zasahuje postavy z viacerých postavy zasahuje Odcudzenosť Ballových 15 (2008) pripomína okrem iného rovnomennú novelu Al novelu rovnomennú iného (2008) pripomína okrem (2003) – prototext Balla neimituje (2003) – prototext však nie je tvorená podľa Bednárovho textu takým spôsobom podľa Bednárovho však tvorená nie je Cudzí Cudzí Unglik Unglik Cudzí Cudzí P / r / ózy po roku 1989 11 z jeho zbierky Koloman Kertész Bagala, LCA Publishers Group, Levice 2006, s. 51. . Slovenský spisovateľ, Bratislava 1986, s. 260. s. 1986, Bratislava spisovateľ, Slovenský . . Koloman Kertész Bagala, Levice 2008, s. 148. Cudzí Liečiteľ. Cudzí Tekuté poviedky poviedky Tekuté ), alebo texty s tendenciou ku gnómickosti (napríklad (napríklad gnómickosti ku texty), alebo s tendenciou Tamže, s. 49. Bližšie pozri Součková, M.: Bednár, A.: Tamže, s. 240. Balla: Vadasove stvárnenie afrického prostredia je dištančné a zároveň dištančné je o narátorovompo stvárnenie afrického prostredia empatické, Vadasove Majiteľkou podniku bola madam Buke. Pobiehala v dlhých pestrofarebných šatách, čistých napriek napriek čistých šatách, pestrofarebných v dlhých Pobiehala Buke. madam bola Majiteľkou podniku taniermi. a špinavými s omáčkami babrala rána že sa od tomu, do ohromnej s bruchom spolu látkou pod splývali ale žien u nás, u iných ako tak nevystupovali prsia ju. som Obdivoval masy. Hoci sa prostredníctvom Vadasových „afrických“ próz posúvame v priestore, posúvame tu žije sa próz zároveň „afrických“ Vadasových prostredníctvom sa Hoci Vadas, M.: 13 14 15 10 11 12 jeho kolegovia z fušiek. kolegovia jeho Ale v skutočnosti?“ odkazuje. Balla ktoré na autorov, v dielach aj stvárňované je cudzota, odcudzenie cudzinectvo, textov, ľudia, – cudzincami takisto rozumejú ktorí sú inej reči neznalosťou však spôsobená nie je Cudzota o blízkych ľuďoch, cudzota nie je zvýraznená intímnym poznaním druhého: „Cudzí ľudia. Navonok ľudia. Navonok o blízkych druhého: zvýraznená nie je ľuďoch, cudzota „Cudzí intímnym poznaním z Bednárovej prózy o blízkych ľuďoch, ktorí sú človeku cudzejší ako cudzí: „Traja najbližší, a cudzí… cudzí: ako cudzejší „Traja človeku sú ľuďoch, ktorí o blízkych prózy z Bednárovej žili?“ žijú Prečo spolu? cudzí… Prečo Celkom Názov nateraz poslednej knihy Ballu knihy poslednej nateraz Názov poviedka Ballova fonza Bednára. ako V Ballových sujet. alebo postavy nepreberá diela, z nich ani Arteficiálne modelovanie cudzinectva – cudzí text cudzí – cudzinectva modelovanie Arteficiálne opozícia medzi cudzím (africkým) a domácim (európskym), ak do Afriky prvky prenikajú a domácim z iných medziopozícia cudzím (európskym), (africkým) cudzinca, nie s odstupom ale s em vníma Vadas prostredie exotické že povedať, Možno kontinentov. človeka, ktorý pobudol. patiou v ňom rád preto hovorí veľmi sugestívne. Narácia miestami pripomína ústnu slovesnosť, avšak absentuje v nej absentuje avšak slovesnosť, pripomína ústnu miestami Narácia sugestívne. veľmi hovorí preto zvláštny, tento pozoruje záujmom so rozprávač end. Naopak, i happy a zlé postavy dobré na členenie toto očarujúci biede (pars všetkej pro napriek – výsledkom svet buď lyrizujúce sú postrehy ženy hľade zvonkahľade i zblízka z cudzieho slov Afriku tiež svedčí prelínanie a slovenského jazyka. M. Vadas a bary z kútov plesnivá, je nemýtizuje ani – krčmy neidealizuje garáž vybehnú potkany špinavé, sú príbeh prežíva, azda z postáv, vystupuje jedna ako a dievča rozprávač brucho má hlíst. plné Priamy ropného vrturopného a na kotvili obzore tri tankery“ presvitajú prsia pod bielym dievčine tancujúcej tričkom, bosé s vodou, nádoby ťažké vláčia hlavách na s kokosovými hrajú deti sa a podobne. v poviedke je Mýtus orechmi krásy takto: vaný v akomsi bezčase. Ich hrdinovia takisto ako Európania či whisky colu, Američania pijú Guinness, v akomsi Európania ako hrdinovia takisto Ich bezčase. pylóny obrovské „trčali a v diaľke cigarety taxíkom, alebo i lacné autobusom fajku fajčia cestujú a rum, nganga. Najlepšia ryba sa tu volá kanga, výborné jedlo je fufu, Vadasove čierne i biele africké postavy čierne i biele africké postavy ryba výborné kanga, tu volá sa jedlo fufu, je Najlepšia nganga. Vadasove a sta kalabasy v komore prekladá svokra čistia barakudu, ženy i mimbo, matango víno, pijú palmové kráľovým synom nabalí kasavu. žena rostova govníky či papáje. Ďalekú Afriku evokujú okrem konkrétnych názvov hlinené chalupy, políčka s ma chalupy, hlinené názvov konkrétnych Afriku okrem Ďalekú evokujú čigovníky papáje. a planténami, mastičkári džudžu, arašidmi kúzla zlý činiokom, Imbu, duch makossa, liečiteľ tanec 318 M. Součková: K postavám cudzincov v ponovembrovej slovenskej próze - 321 , 45, 2010, č. 9, , 45, 2010, č. Romboid , 45, 2010, č. 9, s. 19–24. 9, s. , 45, 2010, č. . Takéto cudzinectvo je však na rozdiel od kon cudzinectvo rozdiel však je na . Takéto Romboid Bellevue . Ars Poetica, Bratislava 2009. Bratislava . Ars Poetica, HEVI, Bratislava 1996. HEVI, Bratislava Tranoscius, Liptovský Mikuláš 1996a. Mikuláš Liptovský Tranoscius, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1993. Bratislava spisovateľ, Slovenský . Slovenský spisovateľ, Bratislava 1991. Bratislava spisovateľ, . Slovenský . Drewo a srd, Bratislava 2003. Bratislava a srd, . Drewo . Marenčin PT, spol. s. r. o., Bratislava 2010. Bratislava o., r. spol. s. PT, . Marenčin Aspekt, Bratislava 2005. Aspekt, Bratislava Koloman Kertész Bagala – LCA Publishers Group, Levice 2006. Publishers Group, – LCA Bagala Kertész Koloman . Koloman Kertész Bagala, LCA Publishers Group, Levice 2006. Publishers Group, LCA Bagala, Kertész . Koloman . . Slovenský spisovateľ, Bratislava 1986. 5. vydanie. Bratislava spisovateľ, . Slovenský Bellevue ózy P / r / ózy po roku 1989 Neviditeľná sfinga Neviditeľná V. Idy Z denníkov žena. Závojovaná bleskosvetlo/bleskotma. Insomnia. Dulce de leche Dulce Yesim . Koloman Kertész Bagala, Levice 2008. Bagala, Kertész . Koloman Cudzí Liečiteľ Cudzí je narátor očarený inou kultúrou, vlastnú cudzotu protagonisti skrývajú vlastnú protagonisti cudzích cudzotu do sveta inou kultúrou, textov očarený narátor je s. 19–24. Žuchová, S.: S.: Žuchová, S.: Žuchová, vyplnenie M.: Román ako ruptúr. Suchánková, čiteľ čiteľ ako cudzí je sebe, z nich sám ale človek neexistuje mnohých nepriateľ, pre vonkajší Ballu), (v tvorbe I. Dobrakovovej napríklad román dokazuje to nezdolateľné. takmer nepriateľa zničiteľného i pomerne ľahko fyzického, teda krétneho, Literatura Balla: A.: Bednár, J.: Bodnárová, J.: Bodnárová, J.: Bodnárová, J.: Bodnárová, J.: Bodnárová, I.: Dobrakovová, diskurzívne, pútavo. – biograficky, Z.: „BellevuePrušková, beletria“ M.: Součková, M.: Vadas, ------Lie - - - 22 , navyše Blanka aj ostatní opatro ostatní aj Blanka , navyše 20 (Bellevue bol tiež opisovaný ako miesto s útrobami – pozn. – pozn. s útrobami miesto ako (Bellevue tiež bol opisovaný sa rozkladal na kopci nad mestom“ nad kopci na rozkladal sa „ . Marenčin spol. PT, s. r. o., Bratislava 2010, s. 10. . Bellevue 21 , závratnou rýchlosťou sa rútim do svojho stredu, zrazu vidím, naľavo plastové stoličky a ba stoličky plastové naľavo vidím, zrazu stredu, do svojho sa rútim rýchlosťou , závratnou Dobrakovová, I.: M. S.) a sanitári, s Dragom Martina mnou nado vozíky, a odstavené stromy šumiace zén s vexom, napravo Bellevue. aj budem, v centre som, že vždy viem, cítim, stále vidím, že ešte zrazu v dlhodobá že modelovaná opozícia konštatovať, možno Záverom (de próze slovenskej Svetlanine modré oči sú ako azúrové zátoky calanques, v ktorých vidieť morské dno až do posled dno morské vidieť v ktorých calanques, zátoky azúrové ako sú oči modré Svetlanine vytrháva ktorýma vír, nohami, pod otvára sa mi ktorá priepasť, ako je pohľad ten detailu, ného útrob svojich do vťahuje zo zeme, zičkár pri rannej toalete, neistá si aj tým, či udržím v tele moč, stolicu, s vedomím, že v tomto novom novom že v tomto s vedomím, si aj tým, moč, stolicu, neistá v tele či udržím toalete, pri rannej zičkár bezbranné, úplne je telo že moje istota, žiadna zachytiť, sa mohla by som nič, je čoho nie priestore neovládateľné. V románe po príchode čaká i se a istotou matka bezpečím Blanku nie je na kde domov, ani A tiež som si v tej chvíli uvedomila, že som na svete celkom sama, zrazu nahá a bezmocná ako vo ako a bezmocná nahá zrazu sama, celkom svete na že som uvedomila, chvíli si v tej som A tiež Disociácia postavy je podčiarknutá izoláciou ústavu od Marseille i mora, teda od „normálnych“ od Marseille i mora, ústavu izoláciou podčiarknutá je Disociácia postavy od „normálnych“ teda Tamže, s. 190. Tamže, s. 63. 20 21 22 sa takpovediac globalizuje, svet prestáva byť voči postave nepriateľský. Protagonisti viacerých próz Protagonisti nepriateľský. byť voči postave prestáva svet globalizuje, takpovediac sa multikultúrnej spoločnosti, v knihe súčasťou stávajú sa M. Vadasa Žuchovej či S. Bodnárovej J. dina – mesto) sa po novembri narušuje, priestor sa rozširuje z Európy do iných kontinentov, literatúra literatúra kontinentov, do iných rozširuje z Európy sa priestor narušuje, po novembri sa dina – mesto) v sebe: rozumie Blankinej nenávisti. Bellevue sa v tomto zmysle presúva na Slovensko, ožíva, cudzina – cud Slovensko, na presúva zmysle nenávisti. Bellevue Blankinej v tomto sa rozumie pri mori s loďami miestom v postave. Bellevue rekreatívnym nie je potom a plážami, zostáva zota nosí sám si človek ktoré agresivitu, nenávisť, zlo, podmieňujúcim priestorom, patologickým ale je stra – psychiatrička, no tiež priateľka Svetlana, ktorá sa dá chápať ako Dragove alter ego, keďže aj ona keďže ona aj ego, alter Dragove ako chápať dá sa no tiež priateľka ktorá Svetlana, stra – psychiatrička, kajú žiadne ružové výhľady, výstup na kopec takisto neznamená pohyb k pozitívnym pohyb neznamená pro takisto riešeniam výstup kopec na výhľady, ružové kajú žiadne a naučiťovládať jazyk, sa sebe, uniknúť sama túži cestovať prostredie, zmení Blanka Hoci tagonistky. depresie: sa zbaviť nepomôže jej mesta do iného presun bez liekov, telo svoje ľudí Bellevue aj od prírody, má tak priestor bez nábytku. Geografický izbách v stiesnených budovy, bývajú mimo hlavnej vatelia neča prázdninách na protagonistku modus, pretože ironický symbolický nadobúda význam, názov Prostredie postupne paralyzuje postavu, čím sa napĺňa Blankina fóbia z vozíčka, fóbia Blankina hrdinka nie je čím napĺňa postavu, sa paralyzuje postupne Prostredie hýbať ani sa schopná Sujetové vzťahy sa zamotávajú, pretože úzkosti a strach Blanky sú vysvetliteľné aj jej zamilovaním sa sa zamilovaním jej aj vysvetliteľné sú a strach Blanky úzkosti pretože zamotávajú, vzťahy sa Sujetové viacná ba i Draga, podozrievať začne však Blanka Keď Petrovi. voči priateľovi neverou t. j. do Draga, hospitali je do háremu, ju chcú predať že si myslí, z Bellevue ujsť pretože pokúša sa sobne domov, duševne postihnutých chorých. vystrieda pre tak oddelenie telesne pre Ústav psychiatrii. na zovaná tváre atď.). Akýmsi spúšťačom patológie je nôž, súvisiaci s potenciálnym sebapoškodzovaním Blanky. Blanky. sebapoškodzovaním súvisiaci nôž, je s potenciálnym patológie Akýmsi spúšťačom atď.). tváre a tela i samu chudnutia, sebatýrania neverí rezidentov (motív vôbec), nenávidí seba Protagonistka vpustí Slovinca svet, len do ktorého Draga. uzavretý si v cudzomľuďom, kreuje vlastný, prostredí patológie. Prvé prejavy choroby sú nenápadné: Blanka si myslí, že Arab rozumie po slovensky; je je slovensky; po rozumie Arab že myslí, si Blanka nenápadné: sú choroby Prvé prejavy patológie. jej sa začne rezidentov; náklonnosti prejavy akékoľvek ju desia pri vozičkárov; umývaní vystrašená farbu mení chudne, býva zle, jej fyzické chorobné má úzkosť; neskôr (omdlie, zmocňovať prejavy avšak narastanie Blankinej paranoje zvládla autorka pomerne presvedčivo. Viaceré motívy (háremu, Viaceré zvládla pomerne presvedčivo. autorka paranoje Blankinej narastanie avšak personálnej súčasťou sa a stávajú osvetľujú postupne v románe sa choroby) či otcovej sebadeštrukcie 320 O zkušenosti stěhování v české próze posledních let Izabela Mroczek Když Zygmunt Bauman hodnotí dnešní dobu, tvrdí, že „chtě nechtě jsme všichni v pohybu”.1 Pova- žuje přemisťování (jak v perspektivě fyzické, tak virtuální) za jeden z nejdůležitějších – ne-li za vůbec nejdůležitější – příznak postmoderního světa, z čehož vyvozuje novou charakteristiku vzdálenosti (jako sociálního konstruktu opírajícího se o vztah já vs. cizí)2 a vymezuje nové kategorie sociálních typů (člověk na procházce, hráč, tulák, turista)3. Ve svých úvahách zdůrazňuje, že tím, že jsme v neu- stálém pohybu, nespočineme nikde delší čas a nikde se necítíme „u sebe doma”. Snadno překračujeme hranice, dostáváme se tak do pasti „bytí mezi”: zakotvení je nahrazeno kočovnictvím4, i „ta naše” místa jsou nahrazena pseudo-místy a prázdnými prostory.5 V této perspektivě se jako neobyčejně zajímavá ukazuje realizace kategorie pohybu a přemisťování v literaturách západoslovanských. Výraznou cézurou se zde stává rok 1989, kdy v důsledku politic- kých změn dochází k otevření hranic států, jejichž obyvatelé byli v posledních desetiletích donuceni podřizovat se ve svém životě mnohým omezením. Tento proces skončil roku 2004, když se vstupem postkomunistických států do struktur Evropské unie došlo k úplnému otevření hranic, čili když stát zcela upustil od kontroly přemisťování se občanů za hranice jeho vlastního území (avšak výlučně v rámci EU, výjezd na východ je paradoxně stále ještě kontrolován). Zrušení prostorových omezení způsobilo řadu změn ve fungování národních společenství a kultur. V rámci problematiky, které se zde věnujeme, je třeba především zdůraznit, že fenomén emigrace z důvodů politických nebo světo- názorových, který do té doby v českém (a dříve i československém) kontextu převládal, byl nahrazen jevem emigrace z důvodů ekonomických (výdělečných). Téma stěhování má v současné české litera- tuře konotace a smysly odlišné od stěhování pojímaného v kontextu politické emigrace, k níž dochá- zelo před rokem 1989 – zde znamenalo opuštění rodného domu definitivní uzavření cesty zpátky do vlasti6, a v souvislosti s tím se s motivem stěhování nutně vynořila i problematika vytváření nové iden- tity. Kromě změny vlastních důvodů k rozhodnutí stěhovat se (které je výsledkem volby neovlivněné faktory politickými nebo světonázorovými) se zásadní přesun od pojetí dřívějšího k nynějšímu týká dosažených výsledků stěhování: dnes se stěhováním dává najevo pocit provizoria, „podmínečného příměří” mezi minulostí a budoucností; rovněž se jím vyvolává vědomí ztráty vlastnictví „vlastního” prostoru. V dílech autorů starší generace – např. u Daniely Hodrové nebo Jiřího Kratochvila – se stává stěhování východiskem fragmentarizace času, měření času s výraznými časovými prahy, danými okamžikem stěhování (u Kratochvila jsou to stěhování z domu u Schodové ulice a ulice Běhounské; 1 Bauman, Z.: Globalizacja. I co z tego dla ludzi wynika. Přel. E. Klekot. PIW, Warszawa 2000, s. 6. 2 Tamtéž, s. 18. Bauman, Z.: Płynna nowoczesność. Přel. Tomasz Kunz. WL, Kraków 2006, s. 147. 3 Bauman, Z.: Globalizacja. I co z tego dla ludzi wynika. Přel. E. Klekot. PIW, Warszawa 2000, s. 92 Bauman, Z.: Etyka ponowoczesna. Přel. J. Bauman – J. Tokarska-Bakir. PWN, Warszawa 1996, s. 326. 4 Bauman, Z.: Globalizacja. I co z tego dla ludzi wynika.Přel. E. Klekot. PIW, Warszawa 2000, s. 92. 5 Bauman, Z.: Płynna nowoczesność. Přel. Tomasz Kunz. WL, Kraków 2006, s. 152. 6 Czaplińska, J.: Tożsamość banity. Problematyka autoidentyfikacji w młodej czeskiej prozie emigracyjnej po 1968 roku. WUSz, Szczecin 2006, s. 8. I. Mroczek: O zkušenosti stěhování v české próze posledních let ------Po 325 Pouze Pouze 14 Brno nostalgické Brno nostalgické – skrývá podobná Avion 13 „Všude seš na tak krátkou chvíli, že krátkou tak na seš „Všude : zdůrazňují dočasnost a nutně mají mají a nutně dočasnost zdůrazňují : Rozhodnutí Mileny, že si koupí vlastní koupí si dům, že Rozhodnutí Mileny, Hotelový pokoj plní u Kratochvila plní pokoj i dimenzi Hotelový 15 12 . Vzhledem k tomu, že se změnil způsob cestování, cestování, změnil se způsob že k tomu, . Vzhledem , s. 188. letiště Brna (autor při konstrukci mentálního prostoru Brna, který při prostoru konstrukcimentálního (autor Brna . Hrdinové – příchozí, vytvořit neschopní . Hrdinové představu si jasnou pronajaté byty pokoje nebo pronajaté je kratičký text z roku 1990 (zahrnutý do souboru 1990 (zahrnutý text z roku kratičký je Avion geniorum loci geniorum Druhé město, Brno 2007 (2006). Titulní M3 je pro hlavní hrdinku – stárnoucí prostitutku – místem, – místem, prostitutku – stárnoucí hrdinku hlavní pro M3 je (2006). Titulní Labyrint, Praha 2007, s.148–149. Miloval jsem Teklu jsem Miloval Avion. se v jednom z bytů nachází sestup do brněnského podzemí, vchod do bytu vchod podzemí, do brněnského znamená sestup z bytů v jednom se nachází Potichu. Avion ), v němž se setkáváme s pojetím výtahu jako přechodu do paralelního světa. Záminkou se se s pojetímZáminkou ), v němž světa. výtahu do paralelního setkáváme se přechodu jako . Hana, která se sěhuje do Prahy z malého městečka na hranicích Polska, nedokáže v novém pro v novém nedokáže Polska, hranicích na městečka z malého Prahy do sěhuje se která Hana, . Rudiš, J.: Tamtéž, s. 149. S podobným pojetím pronajatých bytů – prostoru anonymity – se setkáváme ve vyprávěních Pavla Pavla vyprávěních ve bytů anonymity setkáváme se – – prostoru pronajatých pojetím S podobným podmiňujícím alokaci je místem Dalším Kratochvil, J.: Hotel Avion je v tvorbě Jiřího Kratochvila prostorem mimořádně důležitým. Tento objekt, který objekt, důležitým. mimořádně Tento v tvorbě je prostorem Avion Kratochvila Jiřího Hotel hrají hotel jako podobnou Úlohu Tamtéž, s.191. volí život v neustálém pohybu. Svůj život popisuje Mileně takto: popisuje Mileně život v neustálémSvůj život pohybu. volí Přílet, mítink, nejseš. vlastněpořádně ani tam odlet.“ model Takový místě. jednom na se“ a „usadit význam: rodinu dvojí založit chce Milena Hanu pro má přítelkyně. odstup citový dlouholeté od své zvětšuje postupně a tak odmítá Hana života Brycze svazku ze ve ubytovávají se obklopuje, je které s prostředím, kontakt budoucnosti, pasívní a neschopní navázat ve čtvrti tedy kypící pohyb, demografický dynamický charakteristický něž je čtvrti pro Holešovice, povídce předposlední své ve Hůlová Petra provizorium podnájmu silněji zdůrazňuje Ještě životem. třípokoj Umělohmotný objevuje se také podnájmu svým se Motiv životem. zúčtovává kde i místem, ale zároveň pracuje, kde provizoriau Jiřího a anonymity prvkem prostor Kratochvila, však osudovým, naznačen zde je např. v povídce světě“. tajemství o „jiném střeženého pečlivě poznání a získalo atributy. nádraží další přitom dodatečné prostor nosný neobyčejně dosud zastoupilo letiště 12 13 14 15 rozhodnutí při přípravách útěku z města. Fleischmannovi, kterému je po prozkoumání architektury architektury z města. po prozkoumání je útěku Fleischmannovi, kterému při přípravách rozhodnutí vzhůru, podaří směrem vznést balónem se nakonec se uskutečnitjedině dá se útěk že jasné, hotelu rozsypává (podle popel vůle poslední zemřelého) a jeho sebevraždu v hotelu spáchá Franz mraky, nad miloval. tak Franz které město, na při útěku Fleischmann svém a Fuchsem Bohuslavem v byl projektován devastován do zapsal si Kratochvil komunismu, letech seznamu „soukromého“ principu na vzpomínek budován je vymezuje a stesku, i povídkových svých ve esejistických výpově z nejdůležitějších jedno posta Avion míst,hotel mezi nimiž zaujímá symptomatických díchsoubor cha do pojetí vení – vedle Vstupem Římského náměstí). nebo Alfa, „U Dorotíků“ cukrárny pasáže povídku pro rakteristického a ironické států emigruje do Spojených převratu po komunistickém která vzpomínky blízkou rodinu, tu staly na vertikální časové zmi chodby výtahu. záhadného tohoto prostorově Odhalení využívá právě a přitom který v povídce ukazuje se – jak Avion, hotelu terase na odehrává se zení i literární o tom nás hotel hotel tajemství. Kratochvil, navzájem: Jak text podmiňují se přesvědčuje grafická úprava jen už nasvědčuje i povídka avšak (čemuž povídky, modelem je hotelu modelem je kopíruje vertikální která strukturu povídky, hotelu). povídkových rovin, tady oddělených doposud dvou ze postav existenciální: „schůzce“ tu ke dochází v druhé hrdinou je povídkové že rovině. z rovin uvědomuje, jedné si autor Rudiše v povídce osudy Jaroslava příkladem Haniny jsou Pěkným v pohybu. zůstávat za následek tichu přijíždějícího člověka přítelkyní zkušenost svou do se zažívá Milenou Společně místo. své storu najít počítá podle počtu přestěhování. přátelství a čas strávený zde žádná nenavazuje aglomerace: raději a proto stagnace, životní bojí se bylaupřímná: panicky aby s MilenouHaně, setkání umožňují ------) ). 10 Avion Vzhledem ke své poloze poloze své ke Vzhledem – prostor, pro nějž je cha je nějž pro – prostor, 8 opírajících se o se opírajících příznaky topoi hotel , jednou zas „nočníkem Evropy“ zas „nočníkem , jednou 9 říká když Fleischmann, popisuje neú své 7 ). Zdánlivě odlišné realizace spojuje řada spo řada spojuje odlišné). Zdánlivě realizace Je to právě v Grandhotelu, kde hrdina činí životní své v Grandhotelu, hrdina kde právě to Je 11 Grandhotel Labyrint, Praha 2006, s. 75. Grandhotel. Román nad mraky. Tamtéž, s. 66–67. Rudiš, J.: Tamtéž, s. 18–19. V Rudišově povídce se titulní hotel stává pro hlavní hrdiny – Franze a Fleischmanna – prostorem a Fleischmanna – prostorem – Franze hrdiny hlavní pro V Rudišově stává povídce titulní se hotel Stěhování je podporováno bohatým repertoárem prostorových prostorových bohatým repertoárem podporováno je Stěhování Tamtéž, s. 43. Tamtéž, s. 44. 9 10 11 7 8 na místě“ – po hotelu se plouží duchové hostů z minulých hostů plouží duchové se existenciálního nabývá – po hotelu rozměru. místě“ na dob) Kdyžponořuje vracíFleischmann – nejprve se který snu, do pravidelně mu se v něm se vznese nad lidi z grandhotelu všechny jeho všech života, mého ze „Vidím – řekne: dolů spadne načež město, nikdy neotevřel.“ i z těch, jsem pokojů, které Jako speciální prostor se poddává různým modifikacím, poddává se jednou role: vyplývajícím prostor speciální dominantní z jeho Jako Zavěšený mořem. nekonečným loď obklopenou zase jednou bleskosvod, jednou připomíná raketu, „stojí (čas bezčasovostí a zemímezi mizí (po nebem v mracích týdny charakterizovaný celé a mlze), jako můžete zabloudit v mlze, zabloudit v sobě sami můžete nebo jako městě velkém ve […].“ Li v oblasti (např. nachází se i to, co významů si uvědomíme že zaručuje, přenesených Grandhotel ležící Evropy“ u nohou horyberec, „středem jednou je – hotelu, se nepřestěhuje do Grandhotelu, který – tím, že si uchovává výrazné charakteristické rysy výrazné charakteristické labyrin který do Grandhotelu, si uchovává – tím, že nepřestěhuje se tovosti – příznivým: ale i tak v hotelu, místem není zdánlivě „[…] Pracuju si tu který rohy, nemá snadno, stejně zabloudit můžete a kde vše je kulaté kde V hotelu, o rozum. a přijít hlavu rozbít můžete věci v pohybu. Možná proto, že sám se pohnout neumím,“ pohnout se sám že proto, Možná v pohybu. věci označující tabule stává se omezujícím příznakem (výrazným města hranice překročit pokusy spěšné dokud doby, do té nenachází za niž Fleischmannovi města, se nikdy nepodařilokonec dostat).Klid vrací na konci života s rozhodnutím zůstat zde (v městě i v hotelu) navždy. Mladému Fleischmannovi Mladému navždy. i v hotelu) (v městě zde zůstat s rozhodnutím života konci vrací na města. ručitelkou paměti stává se v paměti; paměť uchovaný města Franzova obraz předává přitom pro pak cesty, životní ukončení místem přirozeně zcela stává město milované Franze pro se Jestliže rád z níž pastí, „Mám bezvýsledně se prchnout. pokouší stává město totéž se Fleischmanna mladého výraznou tendencí k redukci reálných znaků a zároveň ke zvýraznění přenesených významů. zvýraznění ke přenesených a zároveň znaků reálných k redukci výraznou tendencí do něj se ležícího Grandhotelu, u nohou z Liberce léty emigrovat který před musel osudovým. Franz, a Grandhotel u Jaroslava Rudiše (v románu Rudiše (v románu u Jaroslava a Grandhotel lečných bodů. V obou i titulem, povídkách zároveň hotelu jméno dominantní je čímž signalizuje se vyznačuje se prostoru hotelového prezentace způsob již sám Nadto v textu. prostoru hotelového úloha zvýrazňuje potřebu „zabydlení se”, „zastavení se na cestě”. V tomto prostoru náhražkou je smyslu cestě”. na se „zastavení se”, „zabydlení zvýrazňuje potřebu ho obrazy dva si zaslouží zejména však o kulturní Pozornosti domu, ochuzeného domestikace. kód u Jiřího Avion v české přítomné let: posledních hotel telu (v románu Kratochvila literatuře alokace / pohybu, mezi nimiž si zvláštní pozornosti zaslouží letiště, nádraží a vlak, nádraží mezi nimižpohybu, / zvláštnísi zaslouží letiště, alokace pozornosti i tramvaj. metro nabývat let posledních významuZvláštního literatuře v české začíná který prostor, provizorium, chvilkovost, který ale zároveň evokuje rakteristická dočasnost, prostor, který evokuje problém osidlování Ostravy a při Ostravy v perspektivě osidlování města problém který prostor evokuje příležitosti té předvádí stává stěhování se Trojaka Rudiše a Bogdana U Jaroslava rozhodnutí. životních a nepodařených strachu odpovědností. před útěku důsledkem nebo hrdinů životního rozhodnutí derivátem nové jen s obtížemi nacházejí samy sebe. V takové podobě je nalézáme např. u Petry Hůlové, která však která Hůlové, u Petry např. nalézáme je podobě nové jen s obtížemi nacházejí V takové samy sebe. Brycz, konstrukci literárního Při ukotvuje do vzdáleného kulturního Pavel kontextu. stěhování téma Balabána, u Jana tomu je tak Stejně aglomeraci. v pražské s bydlením popisuje vlastní problémy hrdiny u Hodrové je mezním okamžikem stěhování z domu bytu do z Podě Jiřího Olšanech na náměstí na mezním okamžikem je stěhování u Hodrové v nichž hrdi existenciální podmínky, nové na V tvorbě vázáno brad). stěhování je mladších autorů 324 I. Mroczek: O zkušenosti stěhování v české próze posledních let , ------327 genia loci genia 25 má v úmyslu má . Cesta vlakem zde zde vlakem . Cesta . V titulu najdeme knihy Potichu postavy románu podnikají románu postavy 28 aby odcházeje z Prahy navždy navždy z Prahy odcházeje aby . Pro Petra, jednoho z hrdinů jednoho Petra, . Pro , 27 mé město Zvratky na rohu ulice rohu na Zvratky , jehož úlohu nejrychlejší komunační nejrychlejší úlohu , jehož komunační tramvaj Vlak autora. Je-li rodinný prostor v jeho díle prostor silně ide rodinný Je-li autora. znamená „ztracené“, tj. zničené fragmentarizací, fragmentarizací, zničené tj. „ztracené“, znamená alter ego alter Supermarketu sovětských hrdinů sovětských Supermarketu . Při loučení s hlavním městem necítí ani zármutek, ani štěstí. s hlavním necítí zármutek,štěstí. ani ani loučení . Při městem 26 mé ztracené město ztracené mé , je prostorem nezkaženým, neztotožňujícím se s prostorem Prahy, který Prahy, s prostorem se neztotožňujícím nezkaženým, prostorem , je . Listen, Jihlava 2008, s. 21. Potichu . Pohled z odstupu (prostorového a časového) podmiňuje rozhodnutí o výběru rozhodnutí podmiňuje a časového) z odstupu (prostorového . Pohled 24 Labyrint, Praha 2007, s. 39. Mé ztracené město Potichu. genia loci genia zjistil jsem, že už se nikdy neodtrhnu od místa, kde můj otec bude stále válčit se sochami se sochami válčit stále bude otec kde můj místa, od neodtrhnu nikdy jsem, že už se zjistil Brycz, P.: Tamtéž, s. 28. s. Tamtéž, Tamtéž, s. 140. Rudiš, J.: Dalšími znaky přemisťování jsou vlak, tramvaj a metro. a metro. vlak, jsou tramvaj přemisťování znaky Dalšími Rozhodně významnější v současných hraje úlohu textech Hlavní hrdina nachází v rodném městě svoje místo na zemi, tady vymezuje sou tady vlastního, zemi, svého na místo svoje v rodném městě nachází hrdina Hlavní […] existuje, stále tam jedině protože vzpomínkách, ve jen vrátit mohu se do kterého města, Od a kulty. buldozerem. těžkým žádným srovnat se nedají v hlavě, ukotvené jsou jak vzpomínky, neboť vyprávění píše Brycz i ve Podobně Ve textech. svých jiných Bes rodné prostředí: kontrastní dvě na – poukazuje Trojak – Bogdan generace mladé autor Jiný Tamtéž, s. 27. který se stane procesem osvojování si cizího prostředí a zápasu si cizího osvojování prostředí s ním, procesem který stane se s prostředím, tj. v něm musí žít. Trojak sám v české středovýchodní charakteru stává se nositelem let posledních letadlo, próze přebírá spojky v u Jáchyma Například Topola Evropy. a využívají Evropy Střední k tomu po bezcestí vlaku v malém – který cestu umožňuje sentimentální vlakem – a stimuluje cesta k úvahám je o zanikajícím V tom integraci smyslu světě. vagonu prostoru i cestousoučasně a Slovenska, Čech Polska, po zákoutích nepoddal ještě místní jejichž kolorit se Rudiše v povídce i u Jaroslava tomu je Podobně tendencím. globalizačním Američan, poskytuje (jež výroky o středoevropské příznivé pro kultuře možnosti vyslovuje Wayne, po jezdí upocené, vlaky jsou k návratu „České když USA): do rozhoduje se partner, životní Hanin Evropa.“ střední Celá země. tahle celá přece je ale taková a nejistě, malu Rudiše díla Jaroslava prozkou Prahu smogu.noří Možná se hladinu pod ponorka, která tramvaj je „Možná obklopuje: ji 24 25 26 27 28 kromého kromého k vytvořenízákladem stává se silných z nového prostoru a rozčarování vlastního stěhování prostoru, říká – vypravěč hrdina k rodnému kterému městu, vazeb citových přívlastek s dvojím významem: a na ztratil hrdina hlavní které příběhu konci město, však také to znamená prostoru; jeho rozbitím znovu získal paměti: své ve než bude pozdě“ „dřív z Prahy, odjet „ne mantru větu nejdříve odříkává se jako svým odstěhovat rozhodnutím nečekaným Ochromený nikam láska, není nepatří“ nic, člověk není domov, není kořeny, jsou ničím neovlivněného vlastního, – metafora svá vlastní je vždycky „čtvrtá světa“ že strana porozuměl, rozhodnutí. – hrdina stěhuje se do něhož a Brno, kydy i civilizačníhovyužívá tak atributů kulturního, jak (autor a vesnice,alizován města který kontrastu v prostoru tomu naproti nefalšovaného), prostoru druhého jako prostoru toho úkor na promlouvá Nejdůležitějším návštěvníka. – občasného obyvatele pro přitažlivé znaky najít snaží hrdina se Brna města spojit odlehléz nich okraje tajemství je s existencí připraveno je spojené Brna, které podzemí tajemství existence dosažení znamená do podzemí tajemství: sestupu dvojí a nese sítí objevení metra používá klíč ironicko-paro Trojak zde umění. Ačkoli básnického smyslu a poznání světa paralelního o pokusu jako vytvořit uvažovat o položené otáce „soukromého“ popisu,dického třeba je - - - - - Hana 19 - 23 18 17 Brzy však se uka 22 Potřeba změny je tak tak je změny Potřeba 20 „Všechna letiště v Evropě letiště jí „Všechna Hana začíná během cesty hodnotit místo hodnotit cesty místo během začíná Hana 16 ale jakmile můj modrý hranatý autobus projel kolem kolem projel autobus modrý hranatý můj jakmile ale Zničené, uměle rekonstruované rodné město měl hrdina hrdina měl město rodné rekonstruované uměle Zničené, 21 […] jak mrtvé a unavené město Praha dneska je. Upocené smradlavé smradlavé Upocené je. dneska Praha město mrtvé a unavené jak […] . Pro hrdinku povídky (jde o již vzpomínanou Hanu), která zosobňuje povídky zosobňuje (jde hrdinku která o již Pro . vzpomínanou Hanu), . Listen, Jihlava 2008, s. 83. Pavla Brycze se hlavní hrdina stěhuje z Mostu do Prahy, záminkou je zahájení zahájení je záminkou do Prahy, z Mostu stěhuje hrdina Brycze hlavní se Pavla Potichu jsem pořád bojoval. Jenom jsem neměl ani jednu z mých zaprášených uniforem, uniforem, zaprášených z mých jednu ani neměl jsem Jenom bojoval. pořád jsem Labyrint, Praha 2007, s. 45. […] Mé ztracené město Potichu. Mé ztracené město ztracené Mé Tamtéž, s. 45. Rudiš, J.: Tamtéž, s. 37. 21, křivé městské cedule, na níž jsem si mohl přečíst ‚vítejte v hlavním městě Chile‘, mé napětí a neu napětí mé Chile‘, městě v hlavním ‚vítejte přečíst si mohl jsem níž na cedule, městské křivé nikdo mi dobojováno, kde je že tady, cítil, a já spadlo ze mě Všechno pominuly. problémy rotické se regenerovaly. buňky póry, všemi vstupoval do mě Mír ne! Tady nemusím. a bojovat neublíží Tam v Praze v Praze Tam se cítil jsem Přesto do ztracena… vozit se nechat nemusel polní, a plnou kvér zádech na netahal území. nepřátelském na voják jako stále S podobnou nechutí k rodnému městu se setkáváme rovněž v dílech jiných českých autorů. Např. autorů. Např. českých v dílech rovněž jiných setkáváme se městu k rodnému nechutí S podobnou muzeum. Místo na jeden opilý prodloužený víkend a kocovinu cestou zpátky. Nic víc. Nic zpátky. cestou a kocovinu víkend prodloužený opilý jeden na Místo muzeum. do Prahy. se vrací když pokaždé, Jako Sevřená. spoutaná. trochu cítit se začala Hana ošklivá páchnoucí, Praha dojmy: estetické přistání po převládají první Při Prahou procházce Do Prahy se jí nechtělo. A nebylo to jen tím, že jí město se starým hradem a kamenným mostem mostem a kamenným se starým hradem že jí město tím, jen to A nebylo se jí nechtělo. Prahy Do smrdí. trochu turistů s davy Tamtéž, s. 61. Tamtéž, s. 97. Tamtéž, s. 103. Brycz, P.: Tamtéž, s. 103. 21 22 23 17 18 19 20 16 ného Mostu. Když hlavní hrdina staví do protikladu Prahu a Most, říká: a Most, Prahu do protikladu staví Když hrdina Mostu. hlavní ného zasvětit své lásce – filmovému umění – a probudit k životu vzpomínky a minulost Mostu. Neboť, jak Neboť, Mostu. k životu – a probudit umění a minulost – filmovému lásce vzpomínky své zasvětit rovné i křivolakéožívaly dětství.“ mého plátně ulice tvrdí, filmovém na sám „jen v davu a definitivní osamění místem ztráty stává se Praha tyto nesplňuje: plány přestěhování že zuje, do dříve nenávidě k návratu rozhoduje se o životní zkušenosti Bohatší iluzí o vlastních možnostech. rodného města (a domníval se s mladickou pýchou, že už navždycky), jsme s otcem zašli do hospody s otcem jsme už navždycky), že pýchou, s mladickou se (a domníval města rodného jízdu.“ pánskou opravdickou rozlučku, na bude moci se kde plány, životní realizovat dovolí mu která životem, vyměnit tepající za aglomeraci v díle studií a práce. s rodným V noci hlučné rozloučení koná se měs do hlavního města odjezdem před že tu noc, než jsem si,vypadl ze svého „Vzpomínám definitivní na odstěhování: a dělají plány se tem velká, že se Hana rozhoduje vystěhovat se z prozatímního bytu se a ukončit svým vystěhovat se dlouholetý rozhoduje svazek velká, Hana se že Prahu. nenáviděnou opustí také zakrátko že domýšlet, se Můžeme partnerem. životním a s výraznými znaky omezenosti: „Ted’ jí Praha připadá všelijaká, jen ne voňavá, krásná a velká. Velká a velká. Velká krásná všelijaká, připadá ne voňavá, jen jí Praha omezenosti: a s výraznými „Ted’ znaky jinde.“ nikdy nebyli někde lidí, tu žijí co a co představách být může v knedlíkových jen a krásná proto včerejška, ze jako přece je město utahané tohle utíká: „Celé z Prahy často tak proč chápat, začíná mizí pryč.“ ráda tak odsud Hana a proto turisté s digitálními jezdí sem foťáky, dla, úředníci, supermarkety, kola, iPod a značky kecek.“ iPod kola, dla, supermarkety, úředníci, svým se a se účtování životem místem ni stává pro se i letadla letiště Prostor provizornísvé existence. a zlost: agresivita Hanina je tím větší více Čím blíží se přistání v Praze, svými problémy. současný typsoučasný člověka, a je v pohybu, neustále i prostor tak tera letadlem, má letiště proto cesta jak konstatuje: funkci.peutickou vrací z Lisabonu Když Hana se do Prahy, ji spojují leta Dnes Fellini. nebo Mozart křesťanství, později spojovalo Kdysi Evropu přijdou stejná. Velmi dobrým a cestyletiště příkladem úlohy Velmi v perspektivě letadlem výše je současnosti uvedené Rudiše díloJaroslava 326 I. Mroczek: O zkušenosti stěhování v české próze posledních let - - - - 329 autora), autora), Stavba metra metra Stavba 40 41 alter ego alter hlavní hrdina, básník Kojál ( Kojál básník hrdina, hlavní . Přel. E. Klekot. PIW, Warszawa 2000. Warszawa E. PIW, Klekot. . Přel. Hněvín, Most 2000. Most Hněvín, . Hněvín, Most 2000, s. 130. Labyrint, 2006. Praha titulní hrdina tvrdí, že modelové situace lidského chování je je chování lidského situace tvrdí, titulní hrdina modelové že . Brněnskému metru Brněnskému Přel. T. Kunz. WL, Kraków 2006. Kunz. WL, Kraków T. Přel. Přel. J. Bauman – J. Tokarska-Bakir. PWN, Warszawa 1996. Warszawa PWN, Tokarska-Bakir. – J. Bauman J. Přel. . Labyrint, Praha 2002, s. 135. . Labyrint, 2002. Praha . Listen, Jihlava 2008. Jihlava . Listen, . Host, Brno 2006, s. 9. . Host, Brno 2006 . Host, Miloval jsem Teklu jsem Miloval Druhé město, Brno 2007. Druhé město, Labyrint, 2007. Praha WUSz, Szczecin 2006. Szczecin WUSz, z díla Tożsamość banity. Problematyka autoidentyfikacji w młodej czeskiej prozie emigracyjnej emigracyjnej prozie młodej czeskiej w autoidentyfikacji Problematyka banity. Tożsamość Avion. Avion. Brněnské metro Brněnské Etyka ponowoczesna. Etyka ponowoczesna. wynika ludzi dla I co z tego Globalizacja. nowoczesność. Płynna Miloval jsem Teklu a jiné povídky Nebe pod Berlínem Brněnské metro Brněnské Mé ztracené město ztracené Mé povídky a jiné Teklu jsem Miloval Grandhotel. Román nad mraky. mraky. nad Román Grandhotel. Berlínem pod Nebe Potichu. Na tomto místě je třeba podotknout, že zájem o podzemí zájem podotknout, že současných třeba je řadu místě charakterizuje tomto Na 39 po 1968 roku. 1968 roku. po Rudiš, J.: Jak vyplývá z uvedených zjištění, stěhování je do té míry přitažlivou metaforou přítomnosti, že se se míry přítomnosti, že té do je metaforou přitažlivou vyplývá stěhování zjištění, Jak z uvedených Brycz, P.: Trojak, B.: Bauman, Z.: Bauman, Z.: Bauman, Z.: Bauman, Brycz, P.: Brycz, P.: J.: Czaplińska, J.: Kratochvil, Rudiš, J.: Rudiš, J.: Rudiš, J.: B.: Trojak, 39 40 41 dole.“ Trojaka. Brycze Bogdana nebo Pavla Kratochvila, Jiřího Ajvaze, Michala aspoň uvést stačí autorů: tajemství z jeho a prostor prostor Jedním jako Brna zasvěcení. podzemí je ukazuje znaků Poslední chod podzemních existujících v údajně opuštěných metra o vybudování využitímyšlenky zamítnuté tu rozvíjí vnitřního koncepci Autor Brna. vytvářeného pod povrchem iniciač města bách zdvojeným neexistující Brno tvoří skutečnosti linka ve paralelní metra, umístěného podzemní, ním prostorem: brněnských dvou podzemního toku neprozkoumaného v chodbách pravděpodobného, březích na a Svitavy. a následující vchodu Odhalení – Svratky řek při znamená do podzemního světa sestup blížitk dvojímu se tajemství: existenci vnitřního i odkrytí jakož města, o literární tvorbě pravdy na k řek. podzemních V Prologu břehu Kojál.“ bohu děkoval začalo, to už „Tak metra: stavbě na prací přijímá začátek s úlevou vyprávění Ve příslibem něho uPavlaBrycze. rovněž pro je odhalení tajemství.cení se metra Úloha Poppler Kapitán člověka. povahu skutečnou odráží výhradně v metru, prostor jehož pozorovat možno prezentována je zda tom, na Nezávisle let. posledních prózy české z oblíbených jedním témat stává pro větší na s důrazem přemisťováním nebo města), jednoho v lokálním (v rámci měřítku pohybem neklid a stav odráží vzdálenost (v rámci světa. země), současného za hranice nebo storovou země impulzem stává se spektru: od nenávisti, která širokém na balancují migranty, provázejí které Pocity, do míst v minulosti výsledkem návrat je po stesk, jehož opuštěných. až (vystěhování), stěhování ke a příznaky stěhováním, z nejnosnějších jedním jsou alokace tematizovaný popisu způsobů Pohyb, současnosti. proměnlivé chaotické, Literatura ------29 „A tak se tramvaj stává stává tramvaj se Zvláštní úlohu hraje hraje úlohu Zvláštní 33 Grandhotel Obraz tramvaje najdeme ještě ještě najdeme tramvaje Obraz 32 Kdyby těch linek nebylo, tak tohle město se město tohle tak nebylo, linek těch Kdyby Pavla Brycze, kde tramvaj, která jede podle jede jízd která tramvaj, kde Brycze, Pavla […] , navazuje kontakt s lidmi kontakt lidmi, – podobnými sobě , navazuje 36 Metro má také svou mytologii, svou ukrytou také má v tajemných Metro 37 . 38 V již Rudišově díle uvedeném 30 […] Labyrint, Praha 2006, s. 126. , kde se tamvaj – kaple poezie stává prvkem který – kaple poezie stává obřadu, má tamvaj se , kde . Objevuje se jako silně příznakový prostor v debutu Rudiše silně. Objevuje příznakový jako se prostor Jaroslava Mém ztraceném městě ztraceném Mém . Labyrint, Praha 2002, s. 76. . Listen, Jihlava 2008, s. 7. . Host, Brno 2006, s. 195. 31 metro Váhá a nedokáže se rozhodnout o svéa nedokáže rozhodnout se konstatuje: budoucnosti, pouze Váhá Brněnském metru Brněnském 34 Jeho výběr není náhodný – Berlín je město kulturně přitažlivé, směs kultur. Do Do kultur. směs přitažlivé, kulturně město je – Berlín výběr náhodný není Jeho Labyrint, Praha 2007, s. 72. , v němž se hlavní hrdina Petr Bém rozhoduje pod vlivem impulzu chvilkového , v němž rozhoduje Bém Petr hrdina hlavní se 35 Brněnské metro Brněnské Mé ztracené město Nebe pod Berlínem Potichu. Grandhotel. Román nad mraky. Rudiš, J.: Tamtéž, s. 154. Rudiš, J.: Rudiš, J.: Tamtéž, s. 77. Tamtéž, s. 62. co lidi selhali a nechali ho rozpadnout na kousky. kousky. na rozpadnout ho a nechali selhali co lidi je víc, skutečnosti ještě než ve rozpadne který tu vlaky – duchové jezdí řídí se vlastními zákony: prostor, jiný hrdinu pro je metra Podzemí Koleje jsou pro město bytostně důležitý. Nemyslím jen dopravně, že tady nevidíš takový zácpy , ale , ale zácpy takový nevidíš že tady dopravně, jen Nemyslím důležitý. bytostně město pro jsou Koleje i potom, pohromadě držely ho Koleje pohromadě. kolejím drží díky město že tohle proto, hlavně Jinak tramvaj najdeme v najdeme tramvaj Jinak Tamtéž, s. 35. Brycz, P.: Trojak, B.: Tamtéž, s. 10. 36 37 38 32 33 34 35 29 30 31 chodbách a tunelech spojujících různé části města. Těžiště zájmu o město se přenáší na město pod o město město na zájmu přenáší se a tunelechchodbách spojujících různé Těžiště části města. zemí:nikde„[…] v Berlínějinde v pohybu, tolik město není a zajímavé proměnlivé tak tady jako jako spojky mezi světem živých a mrtvých. mezi světem spojky jako koneckonců odrážejí zájmy Rudiše samého), přirovnává linky metra k cévám živého organismu. Konsta k cévám metra organismu. linky živého přirovnává Rudiše samého), zájmy odrážejí koneckonců celkem: integrálním je město že způsobuje, co životem, Berlín naplňuje tím, je co metro že tuje, utíkáma dál.“ dál přichází s plánem plány“Berlína žádné „nemít přesídlení jeho Cílem svět. na pohled a blízký zájmy hudební podobné nezávislosti a mají si cení kteří se (zde metrem berlínským fascinován cíl Je v prostoru nalézt metra. je do Berlína života. Klid nachází Nebe pod Berlínem pod Nebe a životem kde z Prahy, odpovědností uniknout (utíká před Chce do Berlína. odjet závazků plným syn). jeho narodil se u Bogdana Trojaka v u Bogdana Trojaka Brna. v podzemí vyústit „zasvěcených“ k setkání bodu, tj. do kulminačního v současných textech věl a občas přitom usnul.“ přitom a občas věl ního a hlavní řádu, o čas. spolu přijít mající svět, hrdina, závodí na atributem minulosti. Franz projíždí městem křížem krážem, prostor tramvaje zastavuje a posunuje zastavuje tramvaje prostor křížem krážem, městem projíždí minulosti. Franz atributem zakotvit bezpečí, který dovoluje v milovaném Prostor minulost. vidí přátele, dřívější ulice, čas: Franz druhý a ani na o chlup města z jednoho konce tak Jen tramvají. a prostoru: „Jeli s Franzem čase jsme vzpomínkách, ve se vyprá hrabal městě, po Rozhlížel se kochal. rád se Franz často. to jsme dál.Dělali etapy nové: „Když ve vozovně odevzdával papíry, věděl, že si pro ně už nikdy nepřijde. Že brigáda Že ně už nikdy brigáda nepřijde. si pro že věděl, papíry, odevzdával „Když vozovně nové: ve etapy za se Možná do školy. přihlásí se zpátky Možná dělat. pořádného něco zase začne skončila. Možná dohromady.“ všechno to Možná miluje. notlivých dějových rovin. Petr – řidič tramvaje – pozoruje svět zpoza řídící desky. Jízda tramvají se se tramvají Jízda řídící zpoza svět – pozoruje desky. – řidič tramvaje notlivých Petr rovin. dějových roz impulzu se vlivem okamžitého existencí. svou vzpomínek, se časem Pod účtování stává ale také a počátkem života etapy symbolickým je jisté směny koncem konec životě: svém ve změně ke hoduje mává, ohmatává pod smradlavou slupkou, která se vznaší nad městem a vidět vznašíměstem se nad která slupkou, už od Bílé je Hory.“ pod smradlavou ohmatává mává, a nachází vyprávění všichni hrdinové průsečík zde V prostoru se setkávají se příběhů jed tramvaje 328 „Přijmout cizince za vlastního“. K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola v českém a německém kulturním kontextu Andrea Kapustová Metaforou „přijmout cizince za vlastního“ mířím k bytí literárního textu v jiném kulturním prostředí než je jeho vlastní. Chtěla bych se ptát na to, jakým způsobem putuje text z jednoho kulturního pro- středí do druhého, jakým se „vyvazuje“ ze svého prostředí původu a dostává se do nového, jak z kul- tury výchozí – mateřské přechází do kultury přijímající, cizí. Text pro přijímající kulturu vystupuje v roli cizího elementu, přichází jako „cizinec“ a začleňuje se do prostředí nového. Je však otázka, na základě čeho lze ono začleňování textu popsat, jak probíhá přibližování se k druhé kultuře a zda lze vůbec mluvit o tom, že se dá „přijmout cizince za vlastního“? Spojitost literárního textu s kulturou lze popsat na základě různých způsobů přijetí daného textu. Vycházím z předpokladu, že jak originál, tak překlad jsou dvě svébytně existující díla. Lze postupo- vat od popisu textové struktury, takové zkoumání by bylo zaměřeno na rozdíl mezi textem originálu a textem překladu a zkoumaly by se právě rozdílné způsoby převedení z jednoho jazyka do druhého, jednalo by se o kritiku překladu. Vymezovala bych text ale šířeji, je odrazem nebo nositelem své kultury, nese v sobě její znaky, ale také recipročně ji svou existencí spoluutváří. Na druhé straně si tedy lze kulturu představit „jako sou- bor textů, z hlediska badatele bude přesnější mluvit o kultuře jako mechanismu vytvářejícím soubor textů a o textech jako o realizaci kultury.“1 Komplexnější fungování kulturního transferu by bylo lze dle mého soudu zkoumat na tom, jak se literární dílo začleňuje do kultury dané země. Za jeden ze způsobů „začleňování se“ lze považovat recepci literárního díla a sekundární literární komunikaci, která je s recepcí úzce spojena. Ve slovníko- vém zpracování hesla kulturní transfer Nünning zdůrazňuje, že se kulturní transfer soustředí zejména na zprostředkování mezi kulturními prostory a na sféru zprostředkovatelů. V popředí zájmu jsou dva momenty: Divergence mezi významem kulturního exportu v tom či onom kontextu, resp. způsob, jak se v novém okolí vědomě mění význam sdělení, do čehož může navíc zasáhnout někdo třetí. 2. Akulturace importovaného statku, tzn. tvůrčí přístup, který přistupuje k přejímání a zprostředkování cizího statku. Praxe příjemce tak může změnit funkci a účel toho, co přejímá, což vede až k tomu, že zanikají charakteristické strukturní znaky. Tato změna významu se však považuje za vědomou intencionalitu recepčního procesu, a nikoli za deficit recipienta.2 1 Lotman, J. M. – Uspenskij, B. A.: O sémiotickém mechanismu kultury. Přel. T. Hroch. In: Glanc, T. (ed.): Výbor z prací tartuské sémiotické školy. Host, Brno 2003, s. 45. 2 Nünning, A.: heslo kulturní transfer. In: Lexikon teorie literatury a kultury. Host, Brno 2006, s. 43–432. A. Kapustová: „Přijmout cizince za vlastního“ K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola ------333 Jak Češi, Francouzi a Němci čtou Hrabalova 9 SLON, Praha 2009. Takový typ výzkumu např. In: Grafnetrerová, L. – Cosset P.-L.: Vzhledem k předpokládanému rozdílu mezi přijetím mateřské kultury mezi a kultury k předpokládanému přijetím rozdílu mateřské Vzhledem cizí předpo lze Anglického krále. Vzhledem k tomu, že v centru naší pozornosti je paratext, je třeba se soustředit na jiný typ čtenáře, typ jiný na čtenáře, soustředit se třeba je paratext, je pozornosti naší v centru že k tomu, Vzhledem přijetí dělit intimní / individuální na a přijetí bylo myšlenkově lze pak by typů základě čtenáře Na celokulturní. Celokulturní přijetí by bylo zaměřené na modelového čtenáře dané kultury, vytváří kultury, dané čtenáře modelového na přijetí bylo by zaměřené Celokulturní celokulturní. kulturního transferu, připravuje který jistých agens pomocí znalosti schémat kulturních ho právě kulturního zprostředko transferu agens předrozumění, v již – paratextů) podobě zmíněné (např. z níž text textu, pochází s kulturou, ale vlastně i zkušenost čtením se zkušenost svoji nejenom vává v přijetía pomocí intim Naopak bodů ji přibližuje druhé čtenářům záchytných určitých kultury. a textem, o subjektivní jde vytváříním se přijetí textu v rámci (laikem) vztah úzký mezi čtenářem čtení. konkrétního přibližuje kdo cizí text „své“ kulturního transferu, pozici toho, a to i dvě odlišné agenta kládat pozice cizí „cizinec“ sám je a jako odlišnou kdo ukazuje zkušenost. toho, z pozice nebo kultuře reprezentant? ale Solitér, Topol: Jáchym výběru autora Zdůvodnění konkrétně literatury, české současné příkladu na recepce ilustrovat východiska chtěla bych Teoretická kon do toho o autora totiž se a kulturním Jedná prostoru. jazykovém v německém Topola, Jáchyma peri německých renomovaných recenze a zde překládaného textu soustavně (např. recipovaného 9 čtenář může identifikovat s onou kulturou, o které čte nebo jejíž text chce číst. Na podkladě těchto těchto s onouNa podkladě identifikovat textjejíž může číst. chce o které nebo kulturou, čte čtenář kul jistá je jakým způsobem to, demonstrovat lépe lze pak opakují) se které (informací, stereotypů a chápána vnímána a z těchtotura vyvodit bylo by možné stereotypů kultury naší i jisté celé „čtení“ jí. a rozumění transferu kulturního Agens modelu hypotetického V rámci čtenáře. entitu na pozornost obrátit textu nutné je rovině recepce Na jako konkrétní, figuruje straně čtenář jedné odlišit Na několik typů třeba textu je čtenáře. recepce se který zněla, s danoujednotlivý zda spojen pak vnímatel, Otázka by a jeho čtení. kulturou, proces pří čtenáře, konkrétního jiného liší od čtení čtenáře konkrétního individuální textu jednoho čtení vyplývá. kultur dvou těchto Tato vnímání) (nebo pojetí pro pak a co z toho zda slušníka kultury, jiné který výzkumu empirického by však sociologieotázka by byla (výzkumu čtení), spíše předmětem čtenářů konkrétních čtení jednotlivá mapujícím šetření dotazníkovém například na realizovat dal se s odlišným zázemím. kulturním čte poučeného, o čtenáře se by Jednalo paratextu. původcem a současně recipientem zároveň je jenž knih knih anoncí knih. – tvůrce obálku textů nebo Přívlastek na záložek čtenáře – recenzenta, náře v recipovánípoučeného jakýchkoliv čtenáře „poučený“označuje nevíme, býtzda může zavádějící, tento pro textů, Proto v práci vzdělaného s texty jejíž text čte. o fungování kultury, poučeného nebo Fungování kulturního transferu). kulturního (agenti transferu agens pojmenování volím typ čtenáře býtkulturního mohlo tak by transferu i prostřednictvím popisováno kulturního agentů působení doprovází kulturního produkuje, transferu agens textů, které pomocí doprovodných transferu, resp. a zprostředkovávat přenášet pomáhá a utváří kterou druhé provoz kultuře, literární porozumění tak být by mohl i zprostředkovate převodu, kulturního byl Agens s ní. by transferu hybatelem zkušenost jiné kultury. textu v rámci čtením se zkušenosti lem ------Francke, Tü Francke, . Pistorius & Olšanská, , a to jiných než těch, které které než těch, jiných , a to 8 Generace, skupiny a programy v lite Cultural turns. Neuorientierung in den se v kulturně-teoretických a literárně-kultur v kulturně-teoretických se Kulturní jednotky pak mohou fungovat jako jako fungovat mohou pak jednotky Kulturní 3 6 , k pojetí kultury jako překladu, nepracuje se tedy , k pojetí tedy se nepracuje kultury překladu, jako SLON, Praha 2001, s. 17. 4 ÚČL AV ČR,ÚČL AV Praha 2008. 7 Kultur als Text. Die anthropologische Wende in der Literaturwissenschaft. Okolní svět pojímá člověk prostřednictvím různých schémat, stereotypů stereotypů schémat, prostřednictvím různých člověk pojímá svět Okolní 5 Suhrkamp, Berlin 2001. Berlin Suhrkamp, Rowohlt, Hamburg 2009, s. 238–283. Malý český člověk a skvělý český národ. Přesahování literatury. literatury. Přesahování Paratexte. Bachmann-Medick, D.: Bachmann-Medick, D.: Translational turn. In: Bachmann-Medick, D.: Genette, G.: Holý, Ladislav: Schmidt, S. J.: Švec,Š.: Klišé večtení generací. In: Šmahelová,H. – Vojvodík, J. (eds.): ratuře: Příspěvky z kolokviadoktorského semináře pořádaného 3. červnaPříbram – FF 2008 v Praze UK, Praha 2009. bingen und Basel 2004. Kulturwissenschaten. Paratexty, krom toho, že se na vzniku na se že podílet, mohou stereotypů s jistými také toho, krom pra stereotypy Paratexty, Předpokládejme, že pokud je text přenášen do jiného kulturního prostředí, je to doprovázeno doprovázeno to je kulturního do jiného prostředí, text je přenášen pokud že Předpokládejme, Domnívám se, že za kulturní jednotky lze považovat to, co se odehrává co v rámci to, lite sekundární považovat lze jednotky za kulturní že se, Domnívám „Naše chápání kulturně specifických specifických kulturně významůje chápání vždy explicitnívýsledkem kom implicitní nebo „Naše 3 4 cují, protože jednak se informace neustále opakují a jednak již jsou opakují neustále které informace být se musejí jednak to informace, cují, protože cizí které informace, být to mohou takové mírydo jisté v cizím řečeno, jinak nebo známé, prostoru terpretaci textu, vytvářejí pro čtenáře jakýsi způsob předrozumění a podílejí tvorbě na se stereotypu předrozumění způsob jakýsi textu, vytvářejíterpretaci čtenáře pro o výchozí kultuře. nebo autora) obraz redukovaný (např. o autorovi doprovázely literární text v mateřské kultuře. Tyto paratexty (např. recenze, doprovodné texty ke doprovodné recenze, (např. paratexty text v mateřské literární Tyto doprovázely kultuře. in samotnou pak připravují knihy) obálka, samotná název autora, prezentace texty obálce, na knize, 8 5 6 7 vznikem nových paratextů (v tom smyslu, jak pojem používá G. Genette) používá G. pojem jak smyslu, (v tom vznikem paratextů nových jež se opakují a jsou opakovány, na tomto základě se pak mohou vytvářet jisté stereotypy, schémata schémata vytvářet mohou pak se základě stereotypy, jisté tomto na a jsou opakují se jež opakovány, a tudíž do lidské řeči, pojmout svět možné o něm Bez nich není ani „Klišé klišé. špatná. nebo nejsou Švec.) (Štefan přemýšlet.“ rární komunikace a především paratexty, které právě umožňují pro čtenáře orientaci v realitě, tím, že tím, že v realitě, orientaci čtenáře pro umožňují právě které paratexty, a především komunikace rární principu na informací, konstruovány často jsou textu. Paratexty k literárnímu vytvářejí předrozumění přitom nechápe jen jako svět umění, rituálů svět a hodnot, jako jen nechápe přitom nýbrž v nejširším sféru jako představ smyslu v realitě.“ a reprezentací, orientaci umožňují nám jež rozumění. pro kategorie jisté parace různých kultur.“ různých parace kva obklopují, o negativní nejde člověka jevů, které o zjednodušení pouze nejedná přičemž se a klišé, „Kulturu vsazeni. jsme svět, do něhož přehledněji vnímat jak prostředek, nebo litu ale o způsob věci, ních konceptech přechází k tzv. translational turn translational k tzv. přechází ních konceptech s překladempouze s převodem textu, ale šířeji samotného do cizího jednotek, kulturních kdy pro entity“. „kulturní jisté ale právě texty, pouze převáděny nejsou středí Kultura jako překlad? Paratexty jako kulturní jednotky? kulturní jako Paratexty překlad? jako Kultura kultury turn pojetí cultural Od textu v rámci jako tzv. čtením a jež si lze stěží odmyslet. Předmětem mého zájmu je rekonstrukce těchto prvků těchto a jednotek rekonstrukce je zájmu mého a jež Předmětem čtením odmyslet. stěží si lze tyto prvky právě předpřipravují a jejich Neboť analýzy základě na paratextů interpretace. následná ho. a spoluutvářejí recipienta předrozumění Základ mého uvažování nebude tvořit analýza a interpretace textu samotného, ale spíšeale popis a inter textusamotného, tvořit nebude analýza a interpretace uvažování mého Základ prvků a vrství komunikace těch literární a jednotek, vstupují sekundární do pretace které text, na se ale který ulpívá již před něm na dostává, vytvářejí textu, skrze k textu obal který teprve jakýsi se čtenář nánosy, trnitá cesta k textu cesta trnitá a nánosy, Obaly komunikace: literární Sekundární 332 A. Kapustová: „Přijmout cizince za vlastního“ K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola ------335 . 21 24 v roce 1994, jehož Příspěvky z 2. kongresu Sestra 19 , seine, Zeit als Wehrpflichtiger ver . Herrman a synové, Praha 1994, 18. – Revolver Revue Revolver , 11. a 12. 1998., 11. 7. Českáliteratura na konci tisíciletí. 5, 1994, č. 16, s. 17 , Tvar . Mateřská recepce je nadšená, stržená proudem vyprávění, po proudem stržená nadšená, je recepce . Mateřská 23 Berliner Zeitung nepovšimnutu, ať už byly reakce kritiky či vstřícné, velmi velmi už byly reakce ať nepovšimnutu, . Ústav pro českou literaturuAkademie vědČeské republiky, Praha 2001, 22 Sestru , 5, 1994, č. 16, s. 17. Tvar (Chvatík) My poslední křesťané: hněvivé eseje a vlídné kritiky , 18. 2. 1999. Schwester „…Die in Osteuropa der Literatur zu einer neuen Vitalität verhilft.“ er europäischer Schriftsteller“(Christian Schmidt-Häuer, Zeit), „JáchymTopol hat den Europa . ß DieZeit k jeho propagaci. Na základě opakování je pak jednoduché vytvořit jednoduché pak je redukci. opakování jistou základě Na propagaci. k jeho 20 Na šíři recepce Sestry upozorňuje i Gertraude Zand ve svém příspěvku. Zand, G.: „Výbuch času“ 1989: Já Roman der Jahrhundertwende geschrieben.“ (Christian Schmidt-Häuer, Zeit), Häuer Ch. S.: EiUnd äm juh? Kanake! Ziolkowski G.: Die Explosion der Zeit. noch der bekannteste tschechische Autor seiner Generation. Als SechzehnjährigerCharta77, unterzeichnete1985 begründete erer diedas Underground-Magazin brachte er mit anderen Intellektuellen in der Irrenanstalt, er arbeitete als HeizerJáchyma und Lagerarbeiter.“ Topola, nakladatelství Medailon Suhrkamp [online, cit. 25. Dostupné 2010]. 9. z WWW: < http://www.suhrkamp.de/autoren/jachym_topol>. In: Putna, M. C.: s. 209– 217 Bílek, A.: P. Topolův román… uličnický… chym a staronový Topol svět jeho románu Sestra. In: světové literárněvědné bohemistiky s. 793– 800. Pokud se obrátíme do prostředí mateřské kultury, jedná se o autora, se jedná který v jejím má kultury, oje mateřské rámci do prostředí obrátíme se Pokud přitahován stejně vědomím, rozpolceným s tak prózy české novinku žádnou nečetl jsem dávno Už Představuje strhující. tak umělecky ale vzdálený, cizí a generačně román to Byl odpuzován. jako do Kultbuch se německé Dá knihou. asi kultovní se stane generace mladé dnešní část výzvu a pro přeložit? tak češtiny románů nejlepších z tří o jeden se a jedná vzpouzí se nástrojům „…text zaběhnutým interpretačním Chvatík, K.: Zběsilost. „…ein gro „…ein Putna, M. C.: & Martin Jáchym (1962) Hněv Topol Komárek nad světem (1961): nedovykoupeným. „…war nicht„…war nur der Star des literarischen und musikalischen Underground vor 1989 sondern ist auch heute jisté informace, které mají spojit autora a text s místem vzniku, resp. vytvořit a text vzniku, s místem spojit autora oporu resp. mají kontextuální pro které informace, jisté „záchytné body“přijetí jisté tak se textu. Vytvářejí body tyto opakující se recepci, v přejímající často „opěrných těchto základě textu. Na k zasazení čtenáři vzešel, a pomáhají z něhož odkazují k prostoru, 19 20 21 22 23 24 jako nositel společně sdílené který zkušenosti, společně vtisknout dokázal nositel jako prožitku, sdílenému tvar společně reprezentant spíše jako pojímán je nefunguje, Topol „ztotožnění“ v kontextu už toto tak německém a chápán prostoru z nových jeden středoevropského jako autorů, který napsal evropských velkých a „probudil“ literaturu. jím východoevropskou století přelomu román paratextu na základě obrazu autorského redukovaného Tvorba fungují, dobře působivé, velmi jsou které vytvořila se hesla, jistá „nálepky“, Topola Jáchyma recepci Při přenášejí texty autora jisté jednoho se pokud Navíc, o autorovi. při tvorbě obrazu zacházet s nimi se dá medailon, který (Suhr vydalo nakladatelství stejný používat mohou do cizího recenzenti kontextu, kamp) bouřlivým dokladovat přijetím lze románu to zejména postavení, dinělé literatury. české hladiny porevoluční rozvíření jistě zcela a vstupvydání znamenal vod do literárních nenechala recepce Mateřská (Putna) čase.“ a našem vzduchu, ve je prostoru či spíše v našem cosi „ …cosi negativní. (Bílek) s vlastnostmi.“ Romány 90. let. výjimečná. je která negativně), už pozitivně, nebo vstup (ať knihy divující prožívající se, recepci v německé body“ „opěrné aneb Topola „Spoutat“ v německém říci, lze uvádějí se prostoru že Topola Jáchyma překlady na recenzí čtení základě Na . ------rg 12 Ö , tedy , tedy ; „mit ; „mit 18 Anděl 15 , 4. 6. 1998. apod.). Vedle apod.). Vedle platí Topol za „vývoz Topol platí Dashier kenne ich. (Topol 10 . Už tato změněná posloup změněná tato . Už 13 Die Presse Wien Die Presse , Neue Zürcher Zeitung Zürcher Neue , 5, 1994, č. 24, s. 6. a jeho do literatury“ „vstup spojuje 14 11 Literární noviny , 5, 1994, s. č. 6. 27, Neue Züricher Zeitung Züricher Neue , Edition Galrev, Berlin 1996. , ten, kdo popsal „výbuch času a my času žili „výbuch popsal v rozvalinách“ kdo , ten, Die Zeit , 17 Literární noviny 16 Přel. E. Profousová – B. Smandek. Suhrkamp, Berlin 2004. (1. vydání Volk und Welt Der Tagesspiegel Der , 48 Gedichte.48 übertragen Natascha Drubek-Meyer,Aus von dem Tschechischen Sascha Anderson, J Die Schwester. Die , která v českém prostředí vychází jako první Topolův román, následuje až poté, a to poté, až zejména následuje román, první jako v českém vychází , která prostředí Topolův Berliner Zeitung Berliner „Jáchym ist Topol ein Rebell mit Sinn für Tradition, ein Originalgenie…“ (Jáchym je rebel Topol se smyslem Gabriel, J.: Byl čas po výbuchu a my žili v rozvalinách. „dříve divoch“ mladý Engel Exit, překlad Peter Sacher: Engel Exit, Volk und Welt (1997). „v 16 letech„v 16 podepsal Chartu 77“ Vojtěch, D.: Příběh naší zkušenosti. pro tradici, originální Gauss, génius…). K. M.: Berserker mit Augenmass. mystik. Přednáška Holta Meyera, Erfurter Rathausfestsaal. TLZ, 28. 1. 2005. sgedichte). Schieke, Thomas Kunst, Lutz Seiler und Jo Lendle. 1998) Zatímco v českém kontextu může být Jáchym Topol na základě recenzního přijetí chápán jako ten, ten, jako přijetí chápán recenzního základě na Topol být může kontextu Jáchym v českém Zatímco Pokud se vedle textu budeme opírat i o zprostředkování mezi oběma prostory, používá německý používá německý i o zprostředkování prostory, mezi opírat vedle textu oběma se budeme Pokud V německém kontextu je posunuto vydávání jednotlivých Topolových knih, překlady mají jinou mají knih, překlady jednotlivých Topolových vydávání V německém posunuto je kontextu přináší implicitně s ní vlastně autorovi, o jednom přináší zprávu recepce německá že toho, Kromě Topolovybásně v němčině jsou k dispozici jen ve výběru. Natascha Drubek-Meyer: Meyer, H.: Literatur der tschechischen Republik: Trauma zwisch Post-dissedenz, Prä-Normalität und Neo Topol, J.:Topol, 16 17 18 14 15 12 13 10 11 kdo vyjádřilkdo „příběh zkušenosti“ naší prostoru, který německý čtenář může identifikovat také na základě pro něho známé skutečnosti, že skutečnosti, známé něho pro základě na také identifikovat může čtenář který prostoru, německý Wilde“ junge ehemalige ; „Der ‚popstar‘ je disentu.“ „Topol režim. komunistický panoval zde 77“. Charta 16 unterschrieb to, že od období „undergroundu v Čechách“ uběhlo bezmála již 20 let. Jako by recenzenti pracovali pracovali recenzenti by již Jako 20 let. bezmála uběhlo v Čechách“ „undergroundu od období že to, s charakteristikou, utvoří o autorovi, jednak spojitý obraz která a na který opakuje se toho základě kulturního do českého a krom autora známým, zasazuje charakteristiky stává se pomocí této toho prostor obraz implikovaného autora jako „geniálního rebela“ „geniálního jako autora implikovaného obraz prostor charakteristika výrazně s undergroundem a vyjádřením Tato režimu. odporu komunistickému proti a bez knihu recenzují jakou to, na na v německých ohledu bez ohledu je zdůrazňována recenzích vlastní literatury, resp. kultury. Tyto typy recepce pak podávají dva druhy sdělení, jedno je o tom, jací jací o tom, je jedno druhy sdělení, dva podávají typy pak recepce Tyto kultury. resp. vlastní literatury, a jak šířeji my jsme vyvíjí se a druhé o tom, v českém děje se (nebo co literatura, zpráva naše jako je prostoru. a literárním kulturním středoevropském) nost, ač působí na první na mít vliv působí nost, ač jiné přijetí může na autora. formálně, jakkoliv pohled vývoj reflektuje své recepce mateřská textu a jeho kdežto kontextu, o pozoruhodném českém zprávu naopak nekontinuálně. Nejprve je do německého prostředí uvedena Topolova kratší próza próza kratší Topolova uvedena prostředí do německého Nejprve je nekontinuálně. naopak Sestra textu a snadrozmáchlosti překlad textu na rozsahové kvůli náročnosti skému, německá recepce má v překladech má k dispozici a obraz vypravěčský impli subjekt recepce německá skému, především prózy. jeho základě tvoří na zejména autora kovaného německá kontinuálně, vývoj sleduje autora recepce Mateřská prostředí. než v mateřském posloupnost Srovnání recepčních příběhů recepčních Srovnání počátků od básnických kontinuálně sledována Topola tvorba Jáchyma je prostředí v českém Zatímco k próze lyrického k subjektu podoby subjektu a recepce proměnu reflektovat může tak vypravěč vývojové linie přijetí jeho textů v německém kontextu. Podle Holta Meyera vývojové Holta linie přijetí textů v německém jeho Podle kontextu. ního autora“. odik i argument uvést lze „překládanosti“ argumentu existence souvislejšího příběhu, určité recepčního 334 A. Kapustová: „Přijmout cizince za vlastního“ K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola ------337 . Také . Také 33 je v němec je 31 , 7. 1. 2004., 7. en Narrativität.“ Gran ß Noční práce Noční na literární scénu. „Noční „Noční scénu. literární na Je oceňováno také to, jak píše jak to, také oceňováno Je 35 Sestry Süddeutsche Zeitung , 4. 6. 1998. , 6, 2002, č. s. 1, 161–165. nebo „demytizuje vyprávěním“ (Vágner) vyprávěním“ „demytizuje nebo 32 Aluze , 10. a 11. 1. 2004., 10. a 11. vystupuje na scénu „jiný Topol“. Topol“. „jiný vystupuje scénu na , nejvýraznější dílo české literatury po roce 1989 a Topol je je 1989 a Topol , nejvýraznější po roce literatury dílo české Neue Zürcher Zeitung Zürcher Neue 37 Taz Mag Taz Noční práce Noční , 15. 2003. 11. , 20. 6. 1999. V próze se o Topolovi mluví jako o „pražském autorovi“. Karl-Markus Gauss píše, že Praha je Praha že píše, Gauss Karl-Markus autorovi“. mluví o „pražském jako o Topolovi se Strategie Topolova psaní je už známa a další už známa je psaní potvrzuje, text ji jen nepřichází Topolova Strategie 36 34 Český kulturní prostor je ztotožňován s hlavním městem. Především v německých re v německých Především s hlavním městem. ztotožňován je prostor kulturní Český 30 v dobových českých recenzích hodnocena jako „nezdařený výlet od ryze vesnici na „nezdařený jako hodnocena recenzích v dobových českých Der Tagespiegel Noční práci Noční Noční práce Noční „das phantastische Prag Kafkas und Meyrink“ Schindhelm, M.: Nachts schreien in der Ferne manchmal fre Chuchma, J.: Noční práce je přikrytá podivnou tmou. MF DNES, 12, 2001, č. 269, s. B4. „Prag ist eben stärker als seine Dichter. Und es ist so dank ihnen, und neurdings auch dank Jáchym Topol.“ „Protože je disciplinovaný, kompaktní a přiměřený, je to nejlepší jeho kniha doposud.“ Bartman, Ch.: Orgien „…blieb er hierzulande„…blieb Autor für Kritiker…Die chaotische Struktur seine Romane, die langen, assoziativ da mde Tiere. Gauss, K.-M. : Berserker mit Augenmass. hinleitenden Satzgefüge machten Die Schwester und auch Engel Exit schwer zugänglich.such Der ehrgeizige die Explosion Ver von 1989 und das soziale Babylon des Postkommunismus abzubilden, gingLeser ma deutschen vorbei. Doch bei aller mit Recht gerührten Originalität waren erzählerischesehbar.Nachtarbeit Schwächendagegen auchist unüberstreng durchgearbeitet und hält seine Erzählstränge Kämmerlings,an der kurzen Leine.“ R.: Die Zeit heil alle Wunder. Prager Winter: Jachym führt Topol an die Zeitung Allgemeine Frankfurter Grenze der Geschichte. tritt nicht mehr allerorten über die Ufer, sondern wird gebändigt durch eine einigermazin, K.: Die aus dem Zwischenreich. Mit Nachtarbeit hat der tschechische Autor Jachym einen Topol migen vielstim und dichten Roman geschrieben. der Mündlichkeit. Jachym und Topol die Kunst des dicken Auftrags. Chuchma, J.: Noční práce je přikrytá podivnou tmou. MF DNES, 12, 2001, č. 269, s. B4. Vágner, O.: Noční práce demytizuje vyprávěním. „Der überbordende Gestus des jungen Wilden ist verschwunden. Die sprachliche Überkapazität des Lyrikers přehodnocovat. přehodnocovat. 30 31 32 33 34 35 36 37 ve střední nebo východní Evropě, který na západě lze identifikovat jako magický prostor pražské ně pražské prostor magický jako identifikovat lze který západě na východní Evropě, nebo střední ve literatury. mecké na cenzích Topolovi. díky Jáchymu také díky tak jim a nyní právě to silnější a je totiž básníci než její sound“ „Topol speciální specifické, velmi zároveň ale České, vý nebo středoevropského resp. českého, reprezentant však jako není vnímán pouze Topol Jáchym o autora jde že to, tak prostoru, snoubí v sobě příslušnost prostoru, jak k českému chodoevropského je natolik, způsobu výrazná ve vyprávění zejména výjimečného jinakost, velmi jehož a specifického, autor. evropský viděn je velký že jako práce Noční cizí: a kultury kultury mateřské v recepci posunu Příklad který ne po dlouhé vychází odmlce, Topola, k novému je Jáchyma kontext český románu Zatímco vstup předčít nic nemohlo by jako skeptický, čekat, sebe na chává přikrytá je práce podivnou (Chuchma) tmou“ byla autora.“ městského do té pročištění cizí oceňuje kontext Naopak kvalitu. jako nebere s ničím prostředí novým, české což textu výstavbě ve jasnější stal textu, tvrdí, Topol se že a těžce srozumitelného nekoherentního doby z často jedním také je čtenáře textu pro Přístupnost zpřehlednit. dokázal psaní svého kvality a všechny kritiky. pro autor je Topol rysů recenzích, v německých zmiňovaných aktivita lyrika řečová nadměrná že Katharina Granzin, již nevybočuje z břehů, míry do jisté ale je narativitou. svázána nejlepší jako hodnocena recenzích kých do uce svázat umění vypravěčské své totiž žijícího Dokázal za největšího českého autora. považován lenějšího a kompaktnějšího bude postupně svůj postoj původní tvaru. otázka, česká recepce zda Je ------Neue , Praha , Praha Sestře .) Praha je bod je .) Praha 29 Noční práci Noční . Naopak čas, který zamrzá, . Naopak , 5, 1994, č. 16, s. 17–18. Tvar Sestra , 4. 6. 1998. Neue Zürcher Zeitung Zürcher Neue 25 26 , Praha jako místo úniku z města místo jako v , Praha umožňuje svým tvarem výklad pro singulár i plurál, ta Noční práce nebo Anděl Noční práce Noční , 3. 7. 2010., 3. 7. . V německé souvislosti jinou funkci, Bohumil ještě této však uvedení má recenzi 28 Topol je dokonce nazýván „literárním vnukem Bohumila Hrabala“, ve smyslu práce práce smyslu ve Bohumila Hrabala“, vnukem nazýván „literárním dokonce je Topol 27 Např. v recenzi Petra A. Bílka. Bílek, A.: P. Topolův román…uličnický… Jandl, Die Ruhe P.: über Böhmens Wipfeln täuscht tobt – bei sich Topol darunter die Geschichte aus. „Da war einmal weder vom alten Prag, dieser Stadt aus Papier und Mythen, zu lesen noch vom realen Sozialis Název Topolovy knihy tyNoční práce, domnívám se, že je možné ponechat tuto otázku otevřenou, může se jednat sei o hru, čtenářem chce autor hrát.kterou svém Ve textu se přidržím použití singuláru, ačobou se forem. domnívám, Např. německý že lze překlad používat názvu „Die Nachtarbeit“ používá formu singuláru.(Vágner, Chuchma) Názvy používají českých také singulár. recenzí Züricher Zeitung Dostupné z WWW: < http://www.suhrkamp.de/buecher/die_teufelswerkstatt-jachym_topol_42144.html>. mus und wie ihn die Tschechen biertrinkend und ehebrechend wenigstens in der Literatur guttanden.“ gelaunt Gauss, übers K.-M.: Berserker mit Augenmass. Kromě výrazné metafory času pracují recenzenti s metaforou výrazné z cest jednou Kromě metafory recenzenti také je pracují času dějin, která Anoncenakladatelství Suhrkamp k románuChladnou zemí, nakladatelství Suhrkamp [online, cit.25. 2010]. 9. 26 27 28 jako zaštiťující prostor v próze zaštiťující prostor jako 25 29 Topol jako „pražský autor“ jako a Topol magický prostor střední Evropy jako Praha v Perla a tím jako odehrávají, (Praha Praha. je romány se kde prostor, také je Zásadní v německém prostoru z české literatury něco všeobecně známo, tak je to právě Hrabal nebo Hašek. nebo Hrabal právě to je tak známo, všeobecně něco literatury z české prostoru v německém Zmínkao nich prostor“, „český je to funguje co i jako tedy čtenáře, německého připomenutí pro přenášen. Topol je z něhož však doprovázejí „hrabalovské“ atributy Čechů (jako např. jak přestáli komunismus s komunismus přestáli jak (jako atributy např. Čechů historkou „hrabalovské“ však doprovázejí u piva apod.) a pokud je literatury, české za ikony být mohou míry do jisté Hašek i Jaroslav považovány Hrabal V recenzích je zmiňováno, že Topol navazuje na českou tradici jako pokračovatel Haška a Hrabala, a Hrabala, Haška pokračovatel jako tradici českou na navazuje Topol že V recenzích zmiňováno, je prvek Topolo dominantní je kompozice což proudu, a to výrazného základě řečového na zřejmě vých textů. tyto toho úvahy Kromě grotesky. mistr surrealistické jako zároveň mluvenosti“, s jazykem, „orgiemi a vybavit si je na své mapě východnía vybavit Evropy. mapě své na si je Hrabala“ Bohumila vnuk „Literární k Topolovým textům, umožňuje texty uchopit, čitelně interpretovat a navíc odkázat ke specifickému specifickému a navíc ke odkázat texty textům, umožňuje uchopit, interpretovat čitelně k Topolovým střední Čechy, okamžiky pro podstatné tematizuje Topol Nejenomže „dějin“. zpracování literárnímu rozumět může nebo rozumí kterým čtenář „západní“ body, také to jsou s nimi, se a vyrovnává Evropu rychle přechází od léta do zimy, tuhne, je předmětem recenzí Topolových textů, které se tematicky tematicky se textů, které Topolových recenzí předmětem je tuhne, do zimy, od léta rychle přechází smlouvy Československa. do Varšavské vojsk k srpnu vracejí 1968 a k invazi Příběh recepce Topola v německém kontextu by se dal přirovnat k příběhu interpretace času v jeho k příběhu času přirovnat dal se v německém by kontextu interpretace Topola recepce Příběh – od času, který od exploze času se explodoval Zeit („Die explodiert“)dílech. Postupuje k času, až ply chápání změnilo naprosto se explodoval po převratu, Čas který zmrzl, Zeit“. zamrzl, „gefrorene v knize, „kultovní“, stala tematizuje se která Topol nutí času, což právění. právění. a čas zamrzající“ explodující „Čas například tím, že v narativním světě žije nespoutaný vypravěč, který vypravěč, spíše lyrického má podobu žije sub nespoutaný světě například v narativním tím, že strukturován kterýjektu, a uspořádání vyprávění způsobu často příběh tedy je tón, příběhu udává vy do světa a jechaoticky rytmizován spíše nebo „vhozeného“ lyrického umístěného řečí subjektu bodů“ je pak text popisován, interpretován, ale také vztahován k výchozí kultuře. Domnívám se, že že vztahován k výchozí se, ale také Domnívám kultuře. interpretován, text popisován, pak je bodů“ být to texty vyprávění, dáno může vykazují míru značnou nekoherence Topolovy že proto, tak to je 336 A. Kapustová: „Přijmout cizince za vlastního“ K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola 339 , . . , 20. 6. 1999. , 8, 2004, č. 2/3, , 8, 2004, č. Aluze . Host, Brno 2006, . Host, Neue Zürcher Zeitung Zürcher Neue Der Tagespiegel Der Generace, skupiny a programy a programy skupiny Generace, Schriften zur tschechichen tschechichen zur Schriften , 12, 2001, č. 269, s. B4. 269, s. č. , 12, 2001, . Host, Brno 2003. . Host, MF DNES , 6, 2002, č. 1, s. 161–165. 1, s. , 6, 2002, č. , 5, 1994, č. 27, s. 6. 27, s. , 5, 1994, č. Aluze , 15. 11. 2003. . SLON, Praha 2001. Praha . SLON, My poslední křesťané: hněvivé eseje a vlídné kritiky a vlídné eseje hněvivé křesťané: poslední My Lexikon teorie literatury a kultury literatury teorie Lexikon Literární noviny Literární . Suhrkamp, Berlin 2010. Berlin . Suhrkamp, . ÚČL AV ČR, 2008. Praha AV . ÚČL , 3. 7. 2010. , 5, 1994, č. 16, s. 17. 16, s. , 5, 1994, č. . Tatran, Bratislava 1978. Bratislava . Tatran, . Klett – Cotta, Stuttgart 1992. s. 29–107. 1992. Stuttgart Cotta, . Klett – Přel. E. Profousová – B. Smandek. Suhrkamp, Berlin 2004. (1. vydání Volk Volk 2004. (1. vydání Berlin Smandek. Suhrkamp, – B. E. Profousová Přel. Tvar Výbor z prací tartuské sémiotické školy sémiotické tartuské z prací Výbor . Přel. P. Sacher. Volk und Welt, Berlin 1997. Berlin und Welt, Volk Sacher. P. . Přel. Atlantis, Brno 1994. Atlantis, Frankfurter Allgemeine Zeitung Allgemeine Frankfurter . Hynek, Praha 1995. . Hynek, Praha Kultur und Explosion und Kultur Přesahování literatury Tvorba a recepcia Tvorba Die Schwester. Die Schwester. Exit Engel Malý český člověk a skvělý český národ český a skvělý člověk český Malý Anděl Sestra. Sestra. Neue Züricher Zeitung Züricher Neue Kultur und Geschichte und Kultur Putna, Martin C.: nedovykoupeným. In: 209–217. 1994, s. Praha a synové, Herrman 1998) und Welt 3. června 2008 v Praze pořádaného semináře doktorského z kolokvia Příspěvky v literatuře: Olšanská, – FF UK,Pistorius & Příbram 2009. Praha s. 135–143. s. 135–143. aus. 7.10. 2003. Geschichte. In: Glanc,T. (ed.): Erfurter TLZ, Rathausfestsaal. 28. 1. 2005. Meyera, Holta Přednáška und Neomystik. s. 431–432. Putna, Martin C.: Jáchym Topol (1962) & Martin Komárek (1961): Hněv nad světem světem nad (1961): Hněv (1962) & Martin Komárek Topol Jáchym Putna, Martin C.: Tiere. fremde manchmal Ferne in der schreien Schindhelm, M.: Nachts J.: Schmidt, S. J.: Topol J.: Topol, J.: Topol, J.: Topol, (eds.): J. H. – Vojvodík, Šmahelová, In: generací. Klišé čtení ve Š.: Švec, demytizuje vyprávěním. práce Noční O.: Vágner, zkušenosti. naší Příběh D.: Vojtěch, Holý, L.: Holý, přikrytá je práce : Noční podivnou J. tmou.Chuchma, Chvatík, K.: Zběsilost. Vlková. V. Přel. implicitního čtenáře. a koncept : Koncepty čtenáře W. Iser, die Geschichte sich darunter tobt – bei Topol täuscht Wipfeln Die Ruhe Böhmens über P.: Jandl, wild wuchernder Nachtarbeit. Topols Zeit. Jachym : Gefrorene P. Jandl, führt der die Grenze an Topol Jachym Winter: Kämmerlings, R.: Prager Die Zeit heil alle Wunder. Hroch. T. Přel. A.: kultury. B., mechanismu O sémiotickém M. – Uspenskij, J. Lotman, M.: J. Lotman, F..: Miko, Prä-Normalität zwisch Post-dissedenz, Republik: tschechischen der Trauma Literatur Holt: Meyer, In: Nünning, A.: transfer. kulturní heslo J.: Patočka, K. Nellen, (ed.): In: sind die Tschechen? Was J.: Patočka, - - . . SLON, . SLON, Edition Edition . Rowohlt Verlag, Verlag, . Rowohlt Cultural turns. , 5, 1994, č. 24, s. 6. 24, s. , 5, 1994, č. , 10. a 11. 1. 2004. , 4. 6. 1998 ilustrují kulturního vyvázání z vlastního se Taz Mag Taz Literární noviny Literární 5, 1994, č. 16, s. 17–18. 16, s. 5, 1994, č. by byly obálka knihy, název knihy a jeho překlad nebo nebo překlad a jeho knihy název byly by obálka knihy, , 18. 2. 1999. 38 . Rowohlt, Hamburg 2009, s. 238–283. 2009, s. . Rowohlt, Hamburg Tvar, Neue Zürcher Zeitung Zürcher Neue Die Zeit . Torst, Praha 2001. Praha . Torst, rg Schieke, Thomas Kunst, Lutz Seiler und Jo Lendle. Lendle. Jo und Seiler Lutz Kunst, Thomas Schieke, rg Ö Jak Češi, Francouzi a Němci čtou Hrabalova Anglického krále Anglického Hrabalova čtou a Němci Češi, Francouzi Jak Kultur als Text. Die anthropologische Wende in der Literaturwissenschaft in Wende Die anthropologische Text. als Kultur , 7. 1. 2004. . Suhrkamp, Berlin 2001. Berlin . Suhrkamp, Das hier kenne ich. 48 Gedichte. Aus dem Tschechischen übertragen von Natascha Natascha von übertragen dem Tschechischen Aus 48 Gedichte. ich. kenne hier Das …na okraji chaosu okraji …na , 25. 7. 2004. Paratexte Literatur – und Kulturwissenschaften. Ihre Methoden und Theorien und Methoden Ihre Kulturwissenschaften. – und Literatur Das Tagesspiegel Das Praha 2009. Praha Roman geschrieben. vielstimmigeneinen und dichten Galrev, Berlin 1996. Berlin Galrev, Hamburg 2007. Hamburg J Anderson, Sascha Drubek-Meyer, Francke, Tübingen und Basel 2004. und Basel Tübingen Francke, den Kulturwissenschaten in Neuorientierung Zeitung Süddeutsche Podstatnou otázkou je pak to, jak se staví mateřský a cizí kontext k této nové literární komunikaci. literární nové a cizí k této kontext mateřský staví se jak to, pak je otázkou Podstatnou Za paratextové záležitosti považuji i samotné recenze. 38 Hodrová, D. a kol.: a kol.: D. Hodrová, 1968. Jahr vom träumt Hillgruber Topol K. im August. Böhmische Gleichnisse: Jachym : Winter Granzin, K.: Die aus dem Zwischenreich. Mit Nachtarbeit hat der tschechische Autor Jachym Topol Topol Jachym Autor tschechische der hat K.:Granzin, Nachtarbeit Mit Zwischenreich. dem Die aus juh? Kanake! Und äm Ei S.: Ch. Häuer Grafnetrerová, L., Cosset P. L.: P. L., Cosset Grafnetrerová, Gabriel, J.: Byl čas po výbuchu a my žili v rozvalinách. čas po výbuchu žili Byl a my v rozvalinách. J.: Gabriel, K.-M. Augenmass. mit Gauss, : Berserker G.: Genette, Bílek, P. A.: Topolův román…uličnický… román…uličnický… A.: Topolův Bílek, P. N.: Drubek-Meyer, Becker, S.: S.: Becker, Bachmann-Medick, D.: Translational turn. In: Bachmann-Medick, D.: D.: Bachmann-Medick, turn. In: Translational D.: Bachmann-Medick, Auftrags. dicken des und die Kunst Topol Jachym Mündlichkeit. der Orgien Ch.: Bartman, Bachmann-Medick, D.: D.: Bachmann-Medick, Literatura Zatímco mateřský kontext by mohl výpověď literárního textu interpretovat v paratextu jako výpověď jako v paratextu výpověď mohl by textu interpretovat kontext literárního mateřský Zatímco s nabí skrze jej vlastní cizí nejspíše ztotožňovat se zkušenost, nebude kontext prožívat samém, o sobě výpověď o jiné zkušenosti. doprovodnou ale spíše jako ho bude vnímat světem, zeným v rámci nového kulturního prostředí, dokládá tak změnu kontextu, funguje kontextu, „index“ změnu v rámci jako tak dokládá kulturního vyvázání prostředí, se nového komunikace. literární a jiná nová kulturního Probíhá prostoru. z domovského doprovodné reklamní texty ke knize. Všechny tyto paratexty Všechny texty knize. ke reklamní doprovodné a vyneseníprostoru z jejího o fyzické knihy až Jde prostředí. přirozeného ji do prostoru přenesení jiným názvem) nebo obálkou jinou knihou se (s jinou a stává kniha opouští svůj prostor kulturní ného, název knihy knihy a název obálka prostory: kulturními mezi textu Fyzický pohyb fenomény paratextovými sledovanými Dalšími 338 Zand, G.: „Výbuch času“ 1989: Jáchym Topol a staronový svět jeho románu Sestra. In: Česká literatura na konci tisíciletí. Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, Praha 2001, s. 793–800. Ziolkowski G.: Die Explosion der Zeit. Berliner Zeitung, 11. a 12. 7. 1998. Vyhnanec z ráje, cizinec ve světě tom – základní pocit hlavních postav Jana Balabána Blanka Kostřicová Vyhnání z ráje, ztracený ráj, touha po jeho znovunalezení (spjatá i s pocity viny z jeho ztráty), pocit nepřináležitosti – cizinectví v tomto světě – to jsou dominantní prožitky a prvky, které stojí v základu životního pocitu většiny hlavních postav Balabánových próz, od prvních, pouze časopisecky publi- kovaných povídek či rukopisných textů po poslední, posmrtně vydaný román. Tento vícevrstevnatý pocit je přitom zpracován v mnoha polohách, podobách a proměnách, zachycen z mnoha úhlů, v růz- ných situacích (přičemž někdy je dominantním a dějotvorným, jindy jde o motiv či prvek více či méně skrytý, spíše tušený, v pozadí stojící, případně pouze v epizodě načrtnutý). Neproměňují se však pouze tyto okolnosti a kulisy, i onen základní vnitřní pocit prochází jistým vývojem či určitými metamorfózami, často je doplňován či obohacován o nové prvky. V autorově prvotině, povídkovém souboru Středověk, nacházíme již oba aspekty sledovaného po- stoje: pocity vyhnance i cizince. Povídku Čínský znak lze považovat za metaforu těchto dvou pocitů (či spíše pocitu dvojjediného): jde o monolog opilého muže s neurčitým zaměstnáním v neurčité krajině (ostatně i muž sám je zcela neurčitý), který začíná větou: „Vypadl jsem z vlaku, a tak tu sedím.“ Po tomto základním obraze stylizovaného vyhnání z ráje anebo z potenciální cesty k němu následuje jakoby věcný popis situace – ve skutečnosti však spíše lamentace nad ní a nad vlastním údělem, nad zmarněnými šancemi: „já jsem moh klidně pracovat třeba v obchodním domě nebo na pile nebo v akademii… Já jsem se kdysi zajímal o Čínu a chtěl jsem se naučit japonsky nebo čínsky nebo jak.“ A vše ústí v autistické: „Radši si nakreslím svůj čínský znak, tomu aspoň nikdo nerozumí.“1 Poněkud určitějších obrysů nabývají oba zmíněné základní pocity např. v povídkách Kde jsi byl, Adame a Středověk. Titulní povídka je metaforickým ztvárněním pocitů člověka středního věku v moderním světě, který je tolik jiný než svět jeho – ještě ne tak dávného – mládí, ve světě, s nímž nesouzní, nesouhlasí, nerozumí mu, nepřijímá ho; stává se v něm outsiderem, cizincem, vyhnancem. Povídka Kde jsi byl, Adame pak je pohledem na jiný aspekt lidského vyhnanectví: poprvé je zde ráj ztotožněn s obdobím dětství – Jan Balabán byl mj. celoživotním ctitelem Máchy a ozvuky „zašlého věku děje“ prolínají nadále už celým jeho dílem. Navíc je dětství Balabánových autobiografických postav pevně spjato s nezpochybňovanou vírou – v Boha, biblické příběhy, ale i s vírou a důvěrou v rodinu, rodiče i prarodiče, kteří se dítěti stávají určitým ztělesněním božství. Ztráta tohoto dětského ráje je provázena ztrátou jistoty, síly, smyslu čehokoli, alespoň dočasně i ztrátou víry – v době, kdy psal Středověk, procházel autor obdobím, kdy se – dle vlastních slov – „zmítal v jakémsi nepřehledném zápase mezi vírou a agnosticismem, a snad tedy nakonec přece v boji o víru“.2 Tento boj o víru je provázen – či spíše alespoň částečně vyvolán – i nedůvěrou k církevnímu spo- lečenství, nemožností toto společenství beze zbytku přijmout – opět tedy situace vyvolávající pocity cizince a vyhnance. – Tím vším je prostoupena ještě druhá autorova kniha, prozaická skladba Boží 1 Balabán, J.: Středověk. Sfinga, Ostrava 1995, s. 18–21. 2 Z korespondence. B. Kostřicová: Vyhnanec z ráje, cizinec ve světě tom – základní pocit hlavních postav Jana Balabána - - 343 - Možná že Možná 11 : 12 ; intenzivněji pak zazní v jediné zazní pak ; intenzivněji 8 Kudy šel anděl šel Kudy Kudy šel anděl šel Kudy 13 nabývá onen bájný kraj konkrétnější podoby. Muž střed Muž podoby. konkrétnější kraj bájný onen nabývá . Druhá jmenovaná povídka končí smrtí ženy v nemocnici, která povídka která . Druhá v nemocnici, jmenovaná smrtí končí ženy Jsme tady Jsme – Dopadne to známým způsobem, ve hře svrzeným hře ve i slovy opilého způsobem, známým to – Dopadne , v níž na počátku přijíždí mladý úředník Vladimír Vašek z Brna, v níž Vladimír do přijíždí úředník mladý počátku na Vašek 10 Oblak Větrné mlýny, Brno 2009, s. 34. , jež uzavírá následující autorovu knihu, povídkový autorovu následující soubor uzavírá , jež a . Vetus Via, Brno 2004, s. 45. . Vetus Via, Brno 2004, s. 162. Bezruč?! Bezruč?! . Host, Brno 2006, s. 38–41 . Host, Brno 2006, s.122. Od Tišnova nahoru znal zastávky zpaměti a s hlavou vystrčenou z okna se do z okna vystrčenou a s hlavou zpaměti zastávky znal nahoru Tišnova Od […] Ray Bradbury z dalšího souboru Kudy šel anděl tady Jsme Kudy šel anděl tady Jsme 9 Dona nobis pacem nobis Dona . Zatímco tady jde už pouze o snovou, snad mírně zmatenou vizi nemocného starého muže, muže, vizi starého mírně nemocného zmatenou snad o snovou, už pouze jde tady . Zatímco Most – Balabán, J.: Balabán, J.: Balabán, J.: Když mu bylo třicet pět, myslel si o životě ještě něco úplně jiného. Otevíral se mu prostor pro naději. naději. pro prostor mu se Otevíral jiného. úplně něco ještě si o životě myslel třicet pět, bylo Když mu láskami. před ještě strašily ho které snech, ve jako mezi nábytkem cesta jen bude že to Nevěděl, a a zrcadly a postelemi skříněmi narvány strop až po byly uniknout, se snažil ze kterých Pokoje, lustrů u kořenů místa trochu jen Zbývalo a matrace. drátěnky a šikmé obrazy tam byly zařízením, nějak Tak hnízdo. své najít jednou muset netušil, že si tu bude ještě Tehdy mrtvého hmyzu. plných světě. volném se ve ocitne ty hromady, všechny že až přeleze důvěřoval, dětsky na vůbec – místo nějaké – anebo přijatelné světa, či najít alespoň do volného se dostat Nemožnost vyslovit to, co ani s Evou nevyslovili? Že se jen zázrakem potkali, právě oni dva, kteří nejsou odtud, odtud, nejsou kteří dva, oni právě potkali, zázrakem se jen Že nevyslovili? s Evou co ani to, vyslovit krajů? zmizelých z těch vzpomínky přinesli ještě si jediní kteří oni, starý se vrátit – touží nemocný ráje archetypálního – varianty podobného ztraceného Do kraje Hans malý čemu nepřátelské, to i všechno a s ním zpět ujíždělo pomalu Ostrava-Svinov Nádraží Ostrava. říkal sebe, sám Přesvědčoval vrátit. chtěli se vždycky kam tam, Vysočinu, na že se vrací představou, jímal to z lesů, vystupující skály zastávky, železniční útulné a vesnicemi, s rybníky a údolí že tyhle vrchy všichni Ostravy Do jezdit. musí jen do Ostravy a do Ostravy… že sem patří domov, pravý jeho že je musí. jen Racionálně neznámo do ní vyhnáni návratu. jsou – a není z ráje všichni musí. Všichni Ostravy Do oním pouze Je nemůže. stát samozřejmě šachta-Ostrava se a útočištěm domovem avšak Nepustí, Balabán, J. – Motýl, I.: Tamtéž, s. 33. Balabán, J.: tomto světě, vede pak nevyhnutelně k závěrům vysloveným poprvé vysloveným souboru dvou povídkách již ze ve k závěrům nevyhnutelně pak vede světě, tomto tady Jsme dívku, nikdy samu, nebyla, a mezi ale vždycky nimi sebe jakou a ženu, lidi, velké dva muže „uviděla jasném v tom tam už je není, že posteli chudácké v té už tady že přišla. být. to na Poznala, A pak chtěla patří.“ kam člověk za všemi oblaky, obraze zlatavém 8 9 10 11 12 13 lékař z povídky odcházíme v povídce periferii vzpomíná, po velkoměstské v dětství se toulal jak procházce na sourozenci se zde ního věku v němž sídliště, jak vyrůstali, ves okolní původní „příměstskýmipohlcovalo postupně pustinami“, dlouho vzpomínali, utvrzovalo ještě což pocit jejich exilu, které na zakoušeli. nice, který městě ve vzpomínce svým ve vrátí ke Vysočinu: pak se na dětskýmMuž cestám již v románě zpracován pocit ostatně je – Tento proč. hře divadelní autorově Bezruč. Bezruč Vaškovi – Petr dvojník, poprvéFrýdku, ho v noci ego kde fantom, alter navštíví jakýsi brání: se vyslovil, je aby Vašek avšak ho, připomíná, za hrůzy co nabádá viděl dne, jediného během „A tu cizí!“ jsem s tím? já co Já a už ho nepusti.“ po člověku drapami svojimi Chřapně šachta. je hromska „Potvora havíře: v románu vizi bezútěšné dospívá Martin k jehož Vrána hnízdem, ------je zdůrazněn pocit vy zdůrazněn je 6 dotažena až do své krajní polohy. polohy. krajní do své až dotažena Kudy šel anděl šel Kudy je připomenut i další vyhnanectví, je aspekt Pilot 7 Černého berana Černého – Takovým vyhnancem se – alespoň v pojetí vyhnancemalespoň – se Takovým – svého 5 je spíše než dalším rozšířením sledovaných pocitů jejich sledovaných spíše je než dalším rozšířením , který je zde však výrazněji tematizován: pocit nepřináleži , který však výrazněji zde je tematizován: se poprvé v autorově díle objevuje jako výrazné, hlavní téma poprvé téma se díle výrazné, hlavní objevuje jako v autorově : „Pravda je zjistitelná za cenu smrti.“ za cenu zjistitelná je : „Pravda Prázdniny . Tady jsou jenom ubikace, v nichž oni, ztracené děti, musí žít. Má snad žít. snad Má musí děti, ztracené oni, v nichž ubikace, jenom jsou . Tady Božího lana Božího 3 Černý beran Černý . Vetus Via, Brno 2004, s. 23. […] . Host, Brno 2010, s. 58. . Host, Brno 2000, s. 8. . Host, Brno 1998, s. 57. je tedy poprvé zřetelně naznačena myšlenka, že život sám je vyhnanstvím z ráje, vyhnanstvím je sám život že myšlenka, z ráje, naznačena poprvé tedy je zřetelně . Vetus Via, Brno 1998, s. 22. Zeptej se táty Zeptej Boží lano Prázdniny beran Černý Zeptej se táty Kudy šel anděl 4 Černém beranovi beranovi Černém , v níž manželství objevuje se další motivu aspekt cítí vypravěč se jako vyhnanectví. rozpadu Po Balabán, J.: Balabán, J.: Balabán, J.: Balabán, J.: Balabán, J.: slovech a zámlkách, hlavně o těch, v nichž si ještě hráli na děti jedoucí ve voze taženém slepými slepými taženém voze ve jedoucí děti na hráli si ještě v nichž o těch, hlavně a zámlkách, slovech ně stavby založené dobře ty staré, pocházejí, skutečně ze kterých ty cítili světy, ještě v nichž koňmi, schýlených staveních, o snových vyprávět Má za obzorem. v lesích někde sídlištěm, pod kde v hloubce v lesích. studny kde jsou světla, vzdálená kde hoří saze v krajině, veliká jediná jako černých za nocí domovy skutečné Jejich A ještě jedna teskná, melancholická, poněkud vágní, svým vágní, melancholická, poněkud povzbudivá, teskná, ale i trýznivá způsobem jedna A ještě o teskné kalhotách a obtažených tričku v bělostném muži masitému tomuhle vyprávět tu snad Má oken, o do osvětlených o koukání nocích, o prochozených rukama, pod lámala se jim která lásce, Právě v posledním románě je také myšlenka z myšlenka také je románě v posledním Právě tři další. knihy V románě – vydá ještě však autor Mezitím V následujícím románě V následujícímrománě V Ačkoli tento pocit – i jeho zánik pocit primárně k politickým – je – i jeho vztažen tento Ačkoli uvažovat poměrům, jistě lze Následující povídkový soubor Následující hnance a cizince známý již z a cizince známý hnance 5 6 7 3 4 vzpomíná na svou první – a možná jedinou skutečnou – lásku, když lásku, – vzpomíná první setká svou s jejím se na skutečnou jedinou možná a – novým milen cem: nečné jistotě „prasklinu, kterou začalo utíkat začalo bezpečí“. „prasklinu, kterou jistotě nečné Vrána motivuMartinvariace vyhnanectví hrdina hlavní v tomto objeví: se románě autobiografický tosti k původní rodině, vyhnanectví, uvidí počíná v okamžiku, rodině, k původní chlapec malý tosti v dosud kdy neko které jenž (snad) byl před ním a bude (možná) po něm. Možná, snad – protože, jak praví autor ve své po své ve autor praví jak – protože, snad Možná, po něm. (možná) ním a bude bylpřed (snad) jenž románu knize, slední z druhé strany: „Je taková pověra, že duch člověka, který zemřel nesmířen, nemá pokoje a musí blou a musí pokoje nemá nesmířen, duch člověka, který že zemřel pověra, „Je taková z druhé strany: klid vykoupen.“ není jeho dokud ditsvětem, strýc, zesnulý který svým „zpřítomněn je synovce – stává odchodem“. obecným – a nikdy v životě se již se nevrací. – a nikdy v životě obecným v jehož textem, smrt. kniha uvedena je lidské jakoby je vyhnanectví A celá závěru právě nahlíženo nevrátí…“ vyvrženectví“ – „útulné platnosti být může lidí nadčasovější jistě jevem obecnější, i o jeho mladých o vnitřní prožitky rozvedeného muže. Pouze v povídce v povídce Pouze muže. rozvedeného prožitky o vnitřní byla „za okny kdy v době, v hospodě, děj povídky odehrává se strany: z pozitivní nahlédnutý tentokrát vytahané A uvnitř své „měli sedící studenti svetry z antikvariátu a knihy socialismus.“ tma, sníh, únor, Bavili v útulném se záleželo. nějak kterýchjim tehdy na vyvrženeckém a ideje, pocitu, který už se myslel, že musím být musím že dobrý.“ myslel, o vyhnanectvía opět potvrzením, obecně o pocit světu odcizení hlavně jde přičemž zde vztahu, ze ráje. Navíc v těžké životní zkoušce poněkud, či spíše hodně, zklamal i sám sebe, jako by se vlastním se by jako sebe, sám i v těžkézklamal či spíše poněkud, hodně, zkoušce životní Navíc ráje. přičiněním i vyhnancem z vlastních stal „Já, i o sobě: zapřisáhle a iluzí tak dobrý o světě představ otrávil, já, jí celý se který život jsem nenávist, si celý až žádnou dovolit člověk, který si nikdy nechtěl lano z jakéhosiopět svých od dětívyhnanec – tedy vztahu, ze z nového potenciálního rodiny, domova, 342 344 345 V posledním románě Zeptej se táty se pak skutečná možnost spásy, „zachránění“ lidské bytosti po- souvá jednoznačně až za hranice její pozemské existence, tam, kde – možná, snad – člověk konečně Summary přestane být cizincem a vyhnancem. David Bareš To možná nemusí vyznívat příliš povzbudivě, avšak zmínila-li jsem se o příbuznosti Jana Balabána a Máchy, dovolím si také uzavřít tento svůj příspěvek slovy F. X. Šaldy o Máchovi, jež mohou být vzta- Komenský and Kokoschka, an exile and a globetrotter. Intersection of two life žena i k Janu Balabánovi: „Druhá skutečnost prozařuje u něho stále skutečností první. Tak se stává, že stories. jeho rouhačství není bez zbožnosti, jeho zoufalství není bez naděje a lásky[…].“14 The article shows the intersections of the oeuvre and lifes of Oskar Kokoschka and Jan Amos Komen- sky on the examples of their works of art: the portrait of the president Tomas G. Masaryk, the drama Literatura Komensky and the book Via Lucis. Zuzana Bartošová Balabán, J.: Středověk. Sfinga, Ostrava 1995. Nomads and emigrants of the 20th century – the migration of visual artists and Balabán, J.: Boží lano. Vetus Via, Brno 1998. art critics from and to Slovakia after WWI Balabán, J.: Prázdniny. Host, Brno 1998. The study focuses on the forced departures of artists from the countries where they lived before WWI Balabán, J.: Černý beran. Host, Brno 2000. (J. Koniarek, J. A. Murmann). It also deals with the oeuvre and activities of the immigrants from the circle of Budapest avant-garde who, after the fall of the Hungarian Republic of Councils, found a tem- Balabán, J.: Kudy šel anděl. Vetus Via, Brno 2003. porary refuge in Košice due to Josef Polák, director of the East Slovak Museum (E. Krón, A. Bortnyik, Balabán, J.: Možná že odcházíme. Host, Brno 2004. G. Schiller, I. Máca, or A. Lesznai who lived alternately in Vienna and Nižný Hrušov). Balabán, J.: Jsme tady. Host, Brno 2006. Martin Boszorád Balabán, J.: Zeptej se táty. Host, Brno 2010. About „escapism“ in a novel (Michael Chabon: The Amazing Adventures of Kava- Balabán, J. – Motýl, I.: Bezruč?! Větrné mlýny, Brno 2009. lier & Clay) Šalda, F. X.: Mácha snivec a buřič. Dokořán, 14, 2010, č. 1. The paper reflects a reccurent, therefore also maybe a central motive of the literary text – „escapism“, dominantly following especially one of its appearances – how is the destiny of a Czech Jew, leaving home and fleeing from the holocaust, thematised from the viewpoint of an American writer with European rootage and Jewish ancestry. Joanna Czaplińska About exile after exile – how useful can be studying exile literature today? Topic of the paper is possibility to look at Czech literature written in exile not as a political phenom- enon but as a literature reflecting changes in (post) modern world. Writers in exile, thank to their experiences preceding today’s opening former socialist countries to Europe, came with reflections on meeting other cultures, globalisation and generation misunderstandings which are more actual today than they were in the times when they came into being. That is why they did not meet, using Hans Robert Jauss’ conception. “horizon of expectation” but they could meet it nowadays. Marianna Figedyová A Stranger in His Own Country The motif of a stranger, an expatriate or an exile, has many shapes in the work and life of M. Y. Ler- montov. In my treatise, I deal with the forms of forced and self-imposed exile in Lermontov’s novella titled A Hero of Our Time. Perceiving strangeness and strangers is a crucial issue. The way the 19th century Russian literature is perceived today was very important for my research. The inner feeling of affinity with Sankt Peterburg, an important cultural and social European centre, serves Lermontov as a bridge connecting his country with the strange world abroad 14 Šalda, F. X.: Mácha snivec a buřič. Dokořán, 14, 2010, č. 1, s. 3. 346 347 Marcel Forgáč approached the issue already in the new reality of cold war and the situation of an exile, a stranger in On Shaping the Character of a Stranger in the works of L. F. Céline and D. Tatarka his own country was seen differently after 1948. In the treatise, we compare Céline’s novel Voyage au bout de la nuit and Dominik Tatarka’s proses Ľu- Zdeněk Jonák dia za priečkou and Prútené kreslá. We closely analyze formal and semantic structure of the works with Stages in the process of adaptation to the reality of Swiss and American Exile respect to the ways authors shape characters of foreigners and react to their situation. in the poetic work of Václav Hokův Michal Fránek Václav Hokův emigrated in 1969 with an idealistic aim to finish publishing his work abroad which he Julius Zeyer – a stranger in Czech literature was not allowed to do then in Czechoslovakia. Though he managed to realize his plan, he died before his time and that was why he did not have a chance to return to his native land and confront his poetry On the character of Zeyer’s work and its incorporation in Czech literature with the works of his contempararies. Author of the study aims at outlining a psychological profile The treatise deals with certain aspects of gradual incorporation of Zeyer’s work into Czech literature. of an exile. He tries to show how Hokův’s self-image and his attitude to other emigrants, to his own Author of the study tries to define reasons for Zeyer’s position of a stranger, originating both in his poetry and to his home country changed during his exile. roots and social position and in his deliberate gesture of opposition to Czech plebeianism. Roman Kanda Milan Hain Exile in the American movies by Hugo Haas From the other side of the Atlantic Witold Gombrowicz in Argentina and his dialogue with the (Polish) culture The paper deals with part of the work of Czechoslovak émigré director Hugo Haas. To a large extent, For the literary work of the Polish writer Witold Gombrowicz (1904–1969), distinct thematical-mo- Haas‘s American films can be described as autobiographical because they recount tales of loneliness, tivic coherence and compactness of thinking is characteristic. A conflict between creative individual- uprootedness and alienation and they self-consciously refer to the realities of Hollywood cinema. ity (creative „self“) and limiting form of culture (cultural „us“) is among the lines that permeate all his Peter Ivanič work, and especially his Diaries (written between 1953 and 1967, or rather 1969) most visibly. Gom- Operation of Czech professors at Comenius University in Bratislava in the years browic’s radical anti-culturalism, accompanied with numerous scandals and provocations, must be seen as a consistent defence of his creative freedom, his subjectivity. Nevertheless, it also represents 1919–1938. an alternative view of culture, revealing its so far hidden aspects (immatureness, clownish laughter, The paper will focus on the work of Czech professors at Comenius University in Bratislava in the youth) as distinctive values. years 1919–1938. The Czech professors played a major role in the constitution of Comenius Univer- sity and the Faculty of Arts. When they came to Bratislava, they faced difficulties, both bureaucratic Andrea Kapustová and linguistic. At the beginning, the problem was that the original students were mainly Hungarians „To accept a stranger as one of us.” On certain aspects of Jáchym Topol’s story and Germans. Therefore, they had to adapt for the time being. At the end, they were forced to tech in of reception in Czech and German Cultural contexts Slovak. Finally thay had to involuntarily leave their jobs. The treatise, using the metaphorical phrase „to accept a stranger as one of us“, deals with the issue Agnieszka Janiec-Nyitrai of transition of a text from one cultural milieu into another and with new or different ways of recep- To be a foreigner in your own country, to be yourself in a foreign country tion resulting from the transition. The study does not ask questions that would aim at the critique of translation but deals with the isssues of secondary literary communication and paratext (as G. Gene- The text deals with the problems of isolation, misunderstanding and the question of adaptation to tte defines them). The initial part of the treatise deals with theoretical foundation of the problem, the new conditions in the context of two literary works by Central-European writers: Milan Kundera´s second part, using the reception of Jáchym Topol’s translated books as an example, analyzes some of Ignorance and Sándor Márai´s Diaries. the theoretical issues from the first part. Czech and German critical reviews and also some paratexts form the material to be analyzed. Author tries to detect common features of German reviews and Michal Jareš use them to point out certain characteristic aspects in the reception of Jáchym Topol in the German Is guest the God’s blessing? The experience of exile in the prose written between speaking cultural context. 1945 and 1949 Tomáš Koblížek The study analyzes selected after-war prosaic work written between 1945 an 1949 that dealt with the issue of exile. Numerous works accentuated existentialism of the period (Egon Hostovský, Jiří Two modes of attentiveness: Toyen Mucha). Many prosaics had experienced wartime exile in Great Britain or the U.S.A. but they suc- The essay deals with Teraza Bredečková’s screenplay for the filmToyen which was directed in 2005 ceeded in depicting the trauma of the return to their home land only in part, mainly due to the politi- by Jan Němec. The screenplay presents an image of artist’s sensibility which can be observed in two cal development after February 1948. The new wave of the political exile after the communist coup interweaving thematic lines: as the sensibility to the world of senses and as the “ethical” sensibility. 348 349 Helena Kosková were relevant to the writer. When writing the text, I took in consideration that almost whole Svevo’s The Century of Exile personal and creative life was connected with the city of Trieste which is reflected also in the genesis and formation of his identity. I deal with the personal, national, ethnic, and literary identity of this The paper deals with changes of the semantic field of the words stranger and exile during the 20th Trieste writer chronologically, and thus I try to clarify his relevant and also specific position within century in Central Europe, where wars and totalitarian regimes often took a decisive and intrusive the context of modern literature history. role in the life of individuals. These changes are analysed and illustrated by some examples of works by Musil, Broch, Camus, Hostovský, Kundera, Jáchym Topol and others. Martin Malenovský Blanka Kostřicová The character of a stranger in the proses of Libuše Moníková An exile from the paradise, a stranger in that world – essential feeling of main In the study, I deal with the themes of strangers, alienation and exile in the proses of the recently de- ceased Czech writer Libuše Moníková. Characters of strangers and emigrants appear in all Moníková’s characters in the works of Jan Balabán prosaic works. They are mostly female characters with autobiographic features. The article deals with the basic feeling of main characters in Jan Balabán´s proses: They feel to be an exile from the Paradise and a stranger in this world. Both these aspects are followed in their various Bojana Maltarić appearences and metamorphoses in all Balabán´s books: from a very general feeling in short story The reflection of immigrants from the republics of former Yugoslavia Čínský znak (Středověk) to more concrete one (ones) in later books. Also causes of these basic feelings in contemporary Slovenian literature are analysed. After the 10-day war of June 1991 and the ensuing breakup of Yugoslavia, the status of over 130,000 Marek Krejčí nationals of other republics became a burning issue for the newly-formed Slovenian state; the life Ma belle Paris. Paris as a cultural centre of Middle and East Europe of once „brotherly“ nations in Slovenia has since become a topic of modern literature. The article focuses on two novels dealing with the issue, Fužinski bluz by Andrej Skubic of 2001, and the 2008 The treatise deals with the reflection of Paris in the Czech literature between two world wars in debut novel by Goran Vojnović, Čefurji raus!, which caused quite a stir among the public. which the majority image of the metropolis and European centre of culture and fashion dominates. Emigrants were portrayed very rarely. The attitude of French officials and public to immigrants had Radek Malý changed gradually: from helpfulness after the first world war to discrimination motivated by the im- Resided in an unvisited country. Paul Celan’s attitude to Czech Lands. pact of the great depression and political events of the era. Writers in exile chose verious strategies in order to break through: from isolationism and cultivating national uniqueness on one hand to differ- The treatise deals with the attitude of Paul Celan, an Austrian poet, to Czech lands. Even though ent forms of integration with the French majority on the other. Only few of them, for example Ro- Celan never visited Bohemia or Moravia he was closely related to the region through the lives of his main Gary or Milan Kundera, succeeded and became respected authors of modern French literature. parents: his mother spent several years there in exile and his grandmother (agnatic) was burried in Moravian Kyjov. Celan reflects the fact for example in his poems Es ist alles anders (Everything is Oth- Tomáš Kubíček erwise) or Wolfsbohne (Blue Pea). The way Celan is related to Kafka, and through Kafka to Prague, Kundera’s aesthetic concept of Central European novelistic heritage is complex – the fact is demonstrated for example in the poem titled In Prag (In Prague). Prague is a frequent topic in Celan’s correspondence with Franz Wurm, a Prague-resided poet writing in Ger- The treatise is devoted to reading Milan Kundera’s novels in the tradition of Central European novel- man, from the end of 1960s and the occupation of Czech lands by the armies of the Warsaw Pact on istic modernism. Author refuses claims of post-modernist character of Kundera’s narration and con- August 21, 1968 appears as a topic in three Celan’s poems. siders the novels as modernist – pointing to the foundations from which fictional words of Kundera’s novels grow. The study tries to suggest that Milan Kundera’s novels should be seen as the last stage of Libor Martinek the aesthetic project of a modernist novel. The literature of the Greek national minority in Czechoslovakia and the Czech Martina Lukáčová Republic: Praxitelis Makris and Sotiris Joanidis Italo Svevo or Aron Hector Schmitz? Questions of identity determination of a Tries- The author focuses on the issue of literature written by authors of Greek nationality in Czechoslova- tine literature representative from the turn of the 19th century. kia after 1945. He deals especially with the literary output of two Greek authors who settled in the Jeseníky region representing members of the Greek minority’s educated class: Praxitelis Makris and In the contribution I deal with the personality of well known Italian writer Italo Svevo. The basic Sotiris Joanidis. The author also pays attention to the formation of Greek and Slavic-Macedonian theme of the text is contemplation about the author’s cultural identity; measures to define its bio- communities in Czechoslovakia after WW II. Praxitelis Makris hoped with his literary output to en- graphical, ethnical and literary elements via existing biographic data and comparison of some liter- able a realization of the Greek immigrants’ lives in 1948–1950. Sotiris Joanidis enriched the local ary-critical works. In the introduction I present the definition of cultural identity and particular ways literature of the Jeseníky region and repaid “his second home” with persevering activities relating to how to handle such issues altogether with specification of those elements of cultural identity which national history and geography, collecting of fairy tales, and publishing. 350 351 Marcela Mikulová publish his works for a long time. He, nevertheless, soon chose Czech as his second literary language Foreigner as a code for Magyarization and later on his prosaic works were published by Czech exile publishing houses. The books of Nikolaj Terlecký represent literature influenced by existentialism, such as prose of his contemporaries Jiří Theresa Vansová began to write a historical novelKliatba (Spell) with elements of horror in the late Mucha, Zdeněk Urbánek, and others. 19th century. Its fearsome story was based on real events. The small town of Zvolen and its society are the setting for the story of multiple murderer Lajos Fekete. Fekete, who had participated in military Natália Rusnáková expeditions in Turkey, embodies the negative barbaric Oriental type, because, in Europe, the Otto- The Bratislava renaissance circle in the 16th century – through migration man Empire is linked with visions of the Oriental enemy. It was a simplified picture of the personifi- cation of evil, which fits into the xenophobic sentiments of late 19th century Slovakia. The exoticism to cultural exchange of Vansová‘s novel proved capable of carrying an epic conflict – the author put in contrast exotic The article deals with the role of literary circle in Bratislava within the ambience of Hungarian animalism and unpredictability with burgher rules and conventions. Although the novel Kliatba was humanism in the 16th century. It brings characteristics of the personalities which had form it, of written during the period of realism, it combines elements of Romanticism, Biedermeier, realistic their cultural background and it reports also on their intercultural relationships. The connections detail and freneticism. to the Italian ambience is shown on some selected letters of Nicasio Ellebodio to his paduan friend Pinelli. Izabela Mroczek About experience of move in resent Czech prose Sergej Skorvid The move, as an attractive mataphor of modernity, is one of the most frequent theme used by “Therefore so far you´ve brought your life...” Czech recent prose. Presented by both – move in a local scale (within the same city) and global Czech immigrants to the Northern Caucasus in late 19th century Czech verse scale (within the same country or without one country borders), it reflects unrest and condition The article takes up the question of how Czech rural migration to the Northern Caucasus, which be- of modern human. Feelings, that accompany the move, balance on wide scale: from hate, which is gan at the end of the 1860s, found reflection in the poetry of Adolf Heyduk and Svatopluk Čech. The an impulse to move, up to longing, which is a result of coming back to abandon places. The move, author concludes that both poets viewed the aims and consequences of the migration through the thematised by signs of allocation, is one of the most capacious way of description of chaotic, prism of a romantic contradiction between, on the one hand, the Ideal that had not been and would changing modernity. not be attained in the poets’ own country and, on the other, the new reality – in which the Ideal would also remain unfulfilled. Lenka Müllerová Paratexts of E. Hostovský’s exile works published in the Czech language Karolina Slamová Emigration as a very difficult experience is often thematized in the works of Czech exile authors. The role of Igor Hajek in the formation of Czech literary canon in the context Paratexts of literature published in exile are influenced not only by theme and poetics of each lite- of the West rary work but also by the position of the publisher in the publishing industry and by the strategy This paper deals with the conception of the Czech literary canon in English speaking countries re- chosen by each particular publishing house (assumed potential readers, context of the work, the presenting the image of the Czech literature intended for foreign readers, using functionally narro- personality of the author and uniqueness of his/her life story, specific features of individual waves wed horizon focused on those works of Czech literature that can be considered real and universal of immigrants, recipients’ interest in certain genres and willingness to further medialize the work, values. etc.). All above stated aspects are evident also in the paratextual communication accompanying the publication of Hostovský’s exile works – Listy z vyhnanství (Letters from Exile) andDobročinný Marta Součková večírek (Charity Ball). On characeters of strangers in Slovak fiction after November 1989 Vladimír Novotný In her paper M. Součková concentrates on characters of strangers in works of Slovak fiction writers entering literature after 1989. The key question of the paper is opposition of “ours” versus “strange” Nikolaj Terlecký – a consoled incomer that has been frequently present in Slovak literature since romanticism. The researcher quests to The study is an attempt to incorporate life and work of Nikolaj Terlecký (1903–1994) in the context find how the opposition has been changing in recent works, whether there is apparent nostalgia and of Czech literature after 1945. Terlecký came to Czechoslovakia between the two world wars as a po- homesickness as it used to be before. The research shows that the motif of strangeness is productive litical exile and a witness of Russian civil war. He lived in Bohemia till mid 1960s. Then he run away yet negative mostly in the fiction by female writers (Ivana Dobrakovová, Svetlana Žuchová, Jana Bod- to Austria and later he moved to Switzerland where he lived until his death. The writer first partici- nárová) while male writers (e. g. Marek Vadas) tend to perceive it as positive matter. The motif of pated in the activities of Russian literary exile in Prague and his first books, written in Russian, were strangeness affects also language of literary works and this aspect should be reflected in more detailed also published in the Czech language (until 1948). After the communist coup he was not allowed to way, suggests M. Součková. 352 353 Karla Strnadová non discussed years 1945–1948 and with the solution of minority situation in postwar formation of The inner exile in the pre-war literary works of Egon Hostovský Czechoslovakia as nation state of two nations – Czech and Slovak. At this point we had a question, if the solving of postwar situation (but perhaps especially Slovakia – Hungarian relations) through the Egon Hostovský provides consistent descriptions of human interior lives and focuses on the human exchange of population it was really the best solution. On the other hand how else could be the tense determination in the society. His literary works are built on two basic thematic pillars: people and situation of these countries solved. One thing is certain, any political „action“ or every political de- their relationships to the exterior world and to themselves. Later on the author gives even deeper insi- cision is reflected on humans. The result of governmant reactions of both nations and minority issue ghts into the interior lives of his protagonists whose fates involve adventurous stories gaining general bring along that most of people have become emigrants, immigrants or foreigners. validity in the areas of psychological and moral aspects of human coexistence. Zuzana Vargová Katarína Szalayová Central Europe – living at home or abroad? Stefan Zweig – a traveller By means of interpretational insights into literary work of selected authors (I. Kertész, R. Vrba, A. The treatise aims at explaining the symbol of travelling in personal life and in literary work of Ste- Wetzler), the treatise defines antagonisms of the categories of home and abroad, deals with the issue fan Zweig, an Austrian writer and a representative of „restless souls“ in the young generation of the of self-identification of Jews, reminds readers of their uneasy position in the Central European region, Viennese modernism. Due to the development of social and political situation, the status of a „free of “being”, the feeling of “closeness in space” that contrasts with a deeply rooted image of “otherness”, traveller“ in his book changes to the status of an exile, a homeless person. The motif of travelling is etc. The insights also prove the fact that individuals, including Jews, do not have to identify them- reflected in Zweig’s works implicitly and explicitly. selves only with one social and national identity. Questioning of traditional values by means of the Pavel Šidák pre-chosen context leads us to a conclusion that to inhabit Central Europe, or to live as a Jew in the Central European region, typically means to live with the inheritance of “ambivalence” and plurality Strangers, exiles and immigrants in Jan Čep books of identities. The notion of „home“, from which „exile“ is derived, is a notion projected into the transcentent level in Jan Čep’s works: our world is only a reflection of the real, transcendent home. This dioecious world, Tomáš Vašut besides its theological connotations, plays an important aesthetic, narratological and noetic role. Adulterer, womanizer and traitor – love to the native country in the developments of literary exile in the 20th century Petr Šrámek Estate of the not-deceased The aim of the study is to specify literary exile in the 20th century with regard to writer’s attitude to his/her native land that he/she is forced to leave definitively or for a period of time. Author uses a The need to have readers is the most important theme and the principle of Vladimír Vokolek’s literary personified notion of the native country, formed in the era of Romanticism in the 19th century, and work. To have no readers implies that the work never leaves its author, that it never reaches its final with the use of the personification assesses literary work of three Central European writers in the form and it is constantly revised by the poet. In the treatise, attention is paid namely to the theme of context of their emotional attitude to their native countries and mother tongues. apocalypse and to images of “home”, of “being excluded from one’s own work”, of creating “estate of the not-deceased”. Jana Vrajová Martin Tichý A Stranger Among His Natives Peroutka’s Critical Tristia The treatise deals with Moskva-hranice, a book by Jiří Weil, namely with the issue of strangeness as The paper deals with those Ferdinand Peroutka’s texts (especially critiques) which were broadcasted opposed to home, a place of certainty and peaceful rest. The book, originally published in 1937, was by Radio Free Europe in 1951–1977. The author highlights the reflection of an exile deal in Perout- banned in the Communist era and it was published anew in 1990s. Author of the study analyzes po- ka’s “talks” and changes in his writing and thinking about literature made by this new situation in his litically conditioned critical reflection in the book. Weil’s fate (as reflected in the fate of this book) is life. The attention is paid to Peroutka’s reference to contemporary Czech and Occidental literature, rather a fate of a stranger or even an exile even if he stayed and lived in his native country. too. The authors concludes, that Peroutka, especially in the 70s, fought his futile fight against the spi- rit of time (Zeitgeist), the spirit of chaos, in which he was able to refer to past values only. Gertraude Zand Double alienation – Dáša Vokatá’s lyrics of songs from the Czech underground Veronika Trstianská and the Viennese exile Migration of inhabitants between 1945 and 1948 (necessity or one of possible solutions of the situation in the after-war Czechoslovak republic) Using the example of Dáša Vokatá, a folk singer, author of the treatise proves that the feeling of estrangement was typical both for Czech underground and for the Viennese exile and was often re- In our article we try to approcimate the situation in Slovak – Hungarian relations after World War II. flected in lyrics of songs: while living in the underground took place in authentic present, in the real We focused on issues of population exchanges between 1945–1948 as the one of the possible solu- “now and here”, songs from the exile concentrated more on dreams and desires – on the world that tion of minority issue then in Czechoslovak Republic. task of the article is familiarize the society with that was born through the projection in time and in space. Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia Umění a kultury střední Evropy (2011) Eds. Zuzana Zemanová, Lenka Pořízková Sborník byl připraven v rámci projektu Bohemistika: obor pro III. tisíciletí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České repubiky. Na publikaci se podíleli studenti Katedry bohemistiky FF UP. Vychází ve studentské edici Günther jako svazek č. 8 Návrh sazby: Lenka Pořízková Obálka: Lenka Pořízková Redakce: Zuzana Zemanová, Lenka Pořízková Sazba: Veronika Hanáková, Lenka Mráziková, Kristýna Vávrová Výkonný redaktor: Jiří Lach Odpovědná redaktorka: Jana Kreiselová Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup email: [email protected] 1. vydání Olomouc 2012 ISBN 978-80-244-3032-4 NEPRODEJNÉ