Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia Umění a kultury střední Evropy 2011 Olomouc 2012 Sborník byl připraven v rámci projektu Bohemistika: obor pro III. tisíciletí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem Obsah a státním rozpočtem České repubiky. Století exilu Publikaci zpracovali studenti Katedry bohemistiky FF UP. Helena Kosková 7 Vychází ve studentské edici Günther jako svazek č. 8 O exulantech po exilu – čemu dnes slouží zkoumání exilové literatury? Joanna Czaplińska 17 Výmena obyvateľstva v rokoch 1945–1948 (nutnosť, či jedna z možností riešenia povojnovej ČSR) Veronika Trstianska 23 Stredná Európa – domov alebo cudzina? Niekoľko poznámok k ambivalentnosti Židov Zuzana Vargová 33 Bratislavský humanistický krúžok v 16. storočí. Migráciou ku kultúrnej výmene Natália Rusnáková 47 Cudzinec vo vlastnej krajine Marianna Figedyová 53 Julius Zeyer – cizinec v české literatuře? K povaze a způsobu včleňování Zeyerova díla do českého literárního kánonu Michal Fránek 59 Cudzinec ako kód maďarizácie Marcela Mikulová 65 „Tedy sem až své jste žití nesli…“ Přistěhovalci z Čech na severním Kavkaze v českém básnictví konce 19. století Sergej Skorvid 73 Nevěrník, záletník a zrádce. Láska k vlasti v proměnách literárního exilu 20. století Tomáš Vašut 83 Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera) Agnieszka Janiec-Nyitrai 93 K modelovaniu postavy cudzinca v diele L. F. Célina a D. Tatarku Marcel Forgáč 101 Exulant Komenský a světoběžník. Kokoschka Průnik dvou životních osudů David Bareš 109 Stefan Zweig – cestovateľ Katarína Szalayová 115 © Zuzana Zemanová, Lenka Pořízková (eds.), 2012 Italo Svevo alebo Aron Hector Schmitz? (Otázky určenia identity © Univerzita Palackého, 2012 predstaviteľa terstskej literatúry na prelome 19. a 20. storočia) ISBN 978-80-244-3032-4 Martina Lukáčová 125 Cizincem mezi svými (Weilova Moskva-hranice v kritické recepci současníků) Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec u Jana Čepa Jana Vrajová 131 Pavel Šidák 277 Vnitřní exil v předválečném díle Egona Hostovského Etapy adaptačního procesu na realitu švýcarské a americké emigrace Karla Strnadová 137 v díle básníka Václava Hokůva Paratexty česky vydané exilové tvorby E. Hostovského Zdeněk Jonák 283 (Listy z vyhnanství, Dobročinný večírek) Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz v Argentině Lenka Müllerová 145 a jeho dialog s (polskou) kulturou Pôsobenie českých profesorov na Filozofickej fakulte UK v Bratislave Roman Kanda 289 v rokoch 1919–1938 Kunderova estetická koncepce středoevropského románového dědictví. Peter Ivanič 155 Základy Nomádi a emigranti 20. storočia: cesty tvorby výtvarných umelcov a kritikov Tomáš Kubíček 295 na Slovensko po 1. svetovej vojne Dvojí odcizení – písně Dáši Vokaté z českého undergroundu a z vídeňského exilu Zuzana Bartošová 161 Gertraude Zand 299 Dvě polohy pozornosti: Toyen Reflexe problematiky přistěhovalců z republik bývalé Jugoslávie Tomáš Koblížek 187 v současné slovinské literatuře Ma belle Paris. Paříž jako kulturní středisko střední a východní Evropy Bojana Maltarić 307 Marek Krejčí 193 K postavám cudzincov v ponovembrovej slovenskej próze Exulantství v amerických filmech Huga Haase Marta Součková 315 Milan Hain 199 O zkušenosti stěhování v české próze posledních let K „eskapizmu“ v románe (Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye) Izabela Mroczek 323 Martin Boszorád 205 „Přijmout cizince za vlastního“. Bůh do domu? Exilová zkušenost v próze let 1945–1949 K některým aspektům recepčního příběhu Jáchyma Topola v českém Michal Jareš 211 a německém kulturním kontextu Postava cizince v prózách Libuše Moníkové Andrea Kapustová 331 Martin Malenovský 217 Vyhnanec z ráje, cizinec ve světě tom – základní pocit hlavních postav Jana Balabána Peroutkova kritická tristia Blanka Kostřicová 341 Martin Tichý 223 Význam Igora Hájka při vytváření kánonu české literatury Summary 345 v západním kontextu Karolina Slamová 231 Hledání domova u Paula Celana Radek Malý 239 K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice Praxitelise Makrise a Sotirise Joanidise Libor Martinek 251 Utěšený přivandrovalec Nikolaj Terlecký Vladimír Novotný 263 Pozůstalost zaživa Petr Šrámek 271 Úvodem Ve dnech 15. – 17. března 2011 uspořádala katedra bohemistiky Filozofické fakulty UP Olomouc ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd ČR první ročník mezinárodního sympozia, jež pod názvem Umění a kultury střední Evropy navázalo na úspěšný cyklus Česká kultura a umění 20. století, probíhající v předchozích pěti letech. Cílem organizátorů bylo prohloubit interdiscipli- nární charakter vědeckého setkání, inovovat a rozšířit jeho tematickou i metodologickou platformu a podnítit diskusi nad společnými problémy z různých badatelských pozic a přístupů nejen filologic- kých, ale také historických, kulturologických či uměnovědných. Tematické vymezení prvního roč- níku sympozia „Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec“ získalo odezvu u více než sedmi desítek badatelů z naší republiky, Slovenska, Polska, Slovinska a dalších zemí. Finančně celou akci zaštítil grant ESF Bohemistika – obor pro 3. tisíciletí. V průběhu třídenního konferenčního jednání se ukázalo, jak rozličnými, vzájemně se však dopl- ňujícími a obohacujícími způsoby lze téma pojmout. Některé příspěvky se k problému identifikace s prostředím, vnějšího a vnitřního exulantství a nucené či dobrovolné migrace vyjadřovaly spíše obecněji, jiné k němu přistupovaly konkrétně již ve spojení s jednotlivými autory, uměleckými díly a okolnostmi jejich vzniku, opakovaně reflektován a kriticky analyzován byl pojem cizinec a cizinec- tví v doslovném i metaforickém slova smyslu. Vzhledem k dějinnému kontextu 20. století, jenž nutně poznamenal společnost i její umělecké projevy, je pochopitelné, že většina referátů se vztahovala právě k období našich nedávných dějin, pozornost však byla věnována i humanismu či fin de siècle, podařilo se tak postihnout a funkčně propojit zkoumání dané problematiky ze synchronního i diachronního hlediska. Výběr z konferenčních příspěvků nyní přinášíme v tomto sborníku. Věříme, že jeho obsah se stane inspirací a zdrojem poznatků pro další badatelskou práci i podnětem k sebereflexi a zamyšlení nad obecně platnými, dosud nezodpovězenými otázkami. Zuzana Zemanová Století exilu Helena Kosková Ve svém příspěvku se budu snažit na několika konkrétních příkladech ukázat, jak se v průběhu dvacá- tého století měnilo sémantické pole slov cizinec a exil a jakým způsobem byla tato slova tematizována v literatuře. Cizincem ve své vlasti Robert Musil vystihuje ve svém Muži bez vlastností zásahy historie do života jedince krásnou metafo- rou, ve které přirovnává historii k jedoucímu vlaku: „Let času je letící rychlík, který si před sebou rozvinuje své koleje, proud času je proud, který s se- bou nese své břehy. Cestující se pohybuje mezi pevnými stěnami po pevné půdě; ale půda a stěny se nepozorovatelně co nejčileji pohybují zároveň s pohybem cestujících.“1 Fikční svět Musilova románu je svět bez pevných bodů, ve kterém všechno dostává jiný smysl, než jak je obvykle vykládáno. Člověk poznává, že představitelné je jenom zlomkem nepředstavitelného. Pronikavá myšlenková analýza dobových fenoménů, filozofické úvahy se prolínají s postižením těch oblastí života, které jsou za hranicemi racionálního poznání. Pole jeho románu je experimentální kra- jinou, vytvářením modelových situací. Klasickým příkladem je paralelní akce. Čtenář na rozdíl od postav románu ví, že akce, ke které se soustředí tolik aktivit jednotlivých postav, se nikdy neuskuteční. Rok 1918 nebude oslavou sedmdesátého výročí mírového císaře Franze Josefa, ale zánikem monar- chie, která pro mnohé z nich (Leinsdorfa, Diotimu, Tuzziho, Bonadeu) je světem, v němž jsou zako- řeněni. Především pomocí postavy Ulrichovy se paralelní akce mění v ironický obraz historie jako směsice malicherných popudů, subjektivních přístupů mylně považovaných za všeobecně platné, ne- smyslnosti lidských akcí, jimž je podkládán hluboký historický smysl. Je východiskem úvah o poměru jedince a historie, racionality a iracionality, fragmentárnosti moderního světa a jejích důsledků. Ul- rich je mužem bez vlastností proto, že se v realitě, která ho obklopuje, odmítá jednoznačně angažovat. Příznačné pro něj je ironické nazírání, odstup a neúčastná pasivita. Mezi postavami s vlastnostmi, ale bez duše, je cizincem. Musil vystihuje fenomén, který je typický pro dějiny střední Evropy ve dvacátém století. Vnější historické a politické zvraty zasahovaly do života jedince, který ztrácel svoji sociální identitu a stával se cizincem ve své vlasti. Změny hranic na mírových konferencích po obou válkách způsobily, že člověk, který prožil v rodném městě, například ve Lvově, všechny revoluce a války, byl postupně ob- čanem několika států. Přidají-li se k tomu politicky i osobně motivované přesuny početných skupin obyvatel (Čechů z pohraničí 1938, Němců v roce 1945), etnické vyhlazování (např. Židé, Romové) a osudy politických vězňů v totalitních režimech, vynikne tragická nejistota jedince ve středoevrop- ském prostoru. Střední Evropa se tak stala názorným příkladem krize moderní společnosti, která byla způsobena rozpadem hodnot křesťansko-židovské kulturní tradice. Snad právě proto v době, kdy avantgarda po- važovala román za přežitek, vznikala ve střední Evropě díla, která byla pro vývoj románu inspirativní. Charakteristická pro ně byla fragmentarizace románové struktury, epizace filozofických a lingvistic-