UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická Fakulta Katedra Biologie

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra biologie

Diplomová práce

Bc. David ZAPLETAL

Revize vybraných miocenních lokalit Prostějovska

Olomouc 2018 Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen uvedenou literaturu a zdroje.

V Olomouci, listopad 2018 …………………………………… David ZAPLETAL

Poděkování:

Chtěl bych poděkovat mé vedoucí práce Doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc. za odborné vedení při zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat RNDr. Vladimíře Jaškové (Muzeum a galerie v Prostějově) za poskytnutí odborné literatury, odbornou pomoc a spolupráci. Mé poděkování také patří Dr. Andreasu Krohovi (Naturhistorisches Museum Wien) za determinaci ježovek, RNDr. Tomáši Lehotskému, Ph.D. (PřF UP v Olomouci) za determinaci ichnofosilie a Marii Aleksandře Bitner, Ph.D., D.Sc. (Polish Academy of Sciences, Warsaw) za determinaci ramenonožce.

Obsah 1. Úvod .………………………………………………………………………..…… 5 2. Cíle práce ..………………………………..……………………………………... 6 3. Metodika ………………………………………………………………………… 7 4. Geologický vývoj na území Moravy v neogénu ..……………………………….. 8 4.1 Karpatská předhlubeň na Moravě v miocénu .…....…………………….. 11 4.1.1 Eger …………………….………………..…….……………... 11 4.1.2 Eggenburg …………………….………………..…….………. 11 4.1.3 Ottnang ..……………………….………………..……………. 12 4.1.4 Karpat ………………………….………………..…………… 12 4.1.5 Baden …………………….……………………..……………. 12 5. Miocenní lokality Prostějovska ……………..…………………………………... 14 6. Historie výzkumů miocenních lokalit na Prostějovsku ..………………………... 19 7. Geografická a geomorfologická pozice studovaných lokalit ……………………. 37 8. Výsledky ………....……………………………………...……..………....……… 40 8.1 Současný stav lokality Ondratice-Kopaniny …………..………………. 40 8.1.1 Sedimenty a makrofauna lokality ..………...……..…….……. 43 8.2 Současný stav lokality Kelčice-Zadní Zdenovy ………………..……… 46 8.2.1 Sedimenty a makrofauna lokality ..………...……..…….……. 47 8.3 Nové nálezy makrofauny na lokalitě Kelčice-Taliánská skála ………... 48 8.4 Stav ostatních zkoumaných lokalit ….………..………………..………. 49 8.5 Porovnání lokalit Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála ………………….………..………………..… 53 8.6 Systematická část …………………….………..………………..……… 56 9. Diskuse ..…………………………………………………………...……………. 72 10. Závěr ……...……………………………………...……………….………..…... 75 11. Použitá literatura a zdroje …………………………..………………………….. 76 Seznam příloh .……….……………………………….….………..……………….. 88

1. Úvod Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci „Miocenní paleontologická lokalita Taliánská skála“ (Zapletal 2016) a pojednává o dalších nalezištích miocenních zkamenělin, které se nachází v regionu Prostějovska. Lokalita Ondratice-Kopaniny leží na území současné přírodní památky Kopaniny a fosilie jsem zde zjistil již před 30 lety při návštěvě studánky U obrázku. V roce 2013 na ní Muzeum a galerie v Prostějově zahájilo výzkum na základě nálezů zkamenělin členy Ekocentra IRIS. Lokalita Kelčice-Zadní Zdenovy byla objevena v roce 2016 při mapování terénu pro zpracování metodického listu „Paleontologická exkurze Taliánská skála“, který je součástí zmíněné bakalářské práce. Do diplomové práce byla zařazena i krátká informace o nových nálezech makrofauny z Taliánské skály a dále byl krátce shrnut aktuální stav ostatních navštívených lokalit. Vzorky fosilií a hornin uváděné v diplomové práci pocházejí z historických sběrů a terénního výzkumu provedeného v rámci této práce. Menší počet zkoumaných vzorků, avšak velmi cenných, pochází ze sbírek Muzea a galerie v Prostějově.

2. Cíle práce Cílem teoretické části práce je:  popsat geologický vývoj na území Moravy se zaměřením na miocén,  popsat další miocenní paleontologické lokality na Prostějovsku a shrnout historii jejich výzkumů.

Cílem praktické části práce je:  provést terénní výzkum lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy,  provést fotodokumentaci a odběr vzorků na těchto lokalitách a následně nalezenou makrofaunu determinovat a systematicky zařadit,  zhodnotit současný stav studovaných lokalit.

3. Metodika V první fázi práce byly vybrány vhodné lokality pro provedení výzkumu, a to na základě studia historické a současné odborné literatury, leteckých snímků a map. Byl navštíven Státní okresní archiv v Prostějově a bylo zahájeno shromažďování a studium literatury. Dále byla navázána spolupráce s geoložkou Muzea a galerie v Prostějově RNDr. Jaškovou a zapůjčena odborná literatura pojednávající o paleontologických výzkumech na Prostějovsku. Poté bylo zahájeno zpracování rešeršní části. V rámci práce v terénu bylo důkladně prozkoumáno okolí obcí Ondratice a Vranovice- Kelčice a dále lokality Želeč, Sněhotice, Podivice, Pivín, Kobeřice, Hradčany, Dobrochov, Skalka, Otaslavice, Seloutky, Určice, Držovice, Čelechovice, Slatinky, Přemyslovice a Ptení. Na základě zhodnocení jejich stavu byly pro revizi vybrány lokality Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy, které vykazovaly nejhojnější výskyt fosilní fauny (mlžů, plžů, červů, ramenonožců a ježovek). Tyto lokality byly následně několikrát navštíveny za účelem pořízení fotodokumentace, sběru vzorků a zhodnocení jejich aktuálního stavu. Další fáze zahrnovala zpracování nalezených vzorků hornin a fosilií, které byly řádně vyčištěny, případně vypreparovány preparační jehlou. Dále byla provedena jejich fotodokumentace, a to fotoaparátem Nikon D 3000, a úprava fotografií v programu Adobe Photoshop. Z hornin odebraných na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy byly též zhotoveny 2 nábrusy v brusírně Ústavu geologických věd PřF MU Brno. Makrofauna byla determinována pomocí odborné literatury a za odborné pomoci vedoucí práce, případně určena jinými odborníky (Dr. Andreas Kroh, RNDr. Tomáš Lehotský, Ph.D., Maria Aleksandra Bitner, Ph.D., D.Sc.). Následně proběhlo v Muzeu a galerii v Prostějově studium vzorků z lokalit Kelčice-Taliánská skála a Ondratice-Kopaniny, které jsou součástí stálé geologické expozice „Kámen mluví“. Byl zhodnocen stav studovaných lokalit a s využitím odborné literatury byla zpracována systematická část zahrnující makrofaunu z nalezišť Ondratice-Kopaniny, Kelčice- Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála.

4. Geologický vývoj na území Moravy v neogénu Neogén spolu s paleogénem jsou geologickými útvary terciéru (třetihor), který je v součastné době i s kvartérem (čtvrtohorami) řazen ke kenozoiku. Oddělení těchto útvarů mají samostatné názvy, které byly odvozeny dle míry podobnosti se současnou faunou (Chlupáč a kol. 2011). Dělení neogénu na základní stupně je v současné době mezinárodně přijato (Gradstein a kol. 2004). Díky složitým paleogeografickým poměrům mají v terciéru význam regionální stupně. Své stupně má mediteránní oblast, ale i oblast centrální Paratethydy, do které se řadí i oblast Moravy. Neogén je dělen na miocén (spodní, střední, svrchní) a pliocén (Chlupáč a kol. 2011). V současné době je miocén ohraničen 23,03 Ma až 5,333 Ma a pliocén 5,333 Ma až 2,58 Ma (www.stratigraphy.org). Regionální stupně miocénu pro centrální Paratethydu jsou eger, eggenburg, ottnang, karpat, baden, panon, sarmat a pont. Pro pliocén se jedná o stupně dac a roman (Chlupáč a kol. 2011). Chronostratigrafie kenozoika je zobrazena na obr. 1 a obr. 2.

Obr. 1: Chronostratigrafie kenozoika vymezená Mezinárodní chronostratigrafickou komisí, verze 2018/8 (upraveno podle www.stratigraphy.org)

Obr. 2: Česká chronostratigrafická tabulka-dělení kenozoika s regionálními stupni pro mediteránní oblast a centrální Paratethydu (upraveno podle www.geology.cz/stratigraphy)

V průběhu neogénu se na území Moravy dále vyvíjely Západní Karpaty, postupně ustávala mořská sedimentace flyšových pánví, kde docházelo k změlčování a současně k tektonickému posunu jejich podloží převážně paleogenního stáří směrem na Český masiv. V této době vznikaly i nové pánve, a to vídeňská pánev a karpatská předhlubeň. Vídeňská pánev vznikla v oblasti samotných příkrovů, v tektonicky zakládaných depresích. Karpatská předhlubeň vznikla před čelem nasunovaných příkrovů (Chlupáč a kol. 2011). Tato pánev byla pokračováním alpské předhlubně a přes Moravu pokračovala na území Polska, Ukrajiny a Rumunska (Stráník a kol. 1999). Sedimenty vídeňské pánve a karpatské předhlubně se značně liší od pánví flyšových. Jedná se o mořské, brakické a sladkovodní jíly, písky a štěrky, které nemají typické flyšové znaky, dále jsou to místy vápence, evapority a uhelné usazeniny. Vznikající příkrovy spolu s eustatickými pohyby hladiny oceánu ovlivňovaly velikost těchto pánví, jejich hloubku a ráz usazenin. Z hlediska paleogeografie jsou tyto pánve řazeny k Paratethydě. Ta vznikla na severu Tethydy, což byla původní oceánská pánev, a na okrajových svazích evropské platformy konsolidované v průběhu variského vrásnění (Chlupáč a kol. 2011). V průběhu největší mořské záplavy se rozprostírala od ústí Rhôny - předpolí Západních Alp až na území v Asii - Kavkaz a Zagros (Stráník a kol. 1999). Paratethys byla oddělena od středozemní oblasti pohořím alpsko-karpatsko-kavkazského oblouku, které vystupovalo v průběhu alpínského vrásnění, a to v oligocénu a miocénu.

Oddělení těchto oblastí nebylo úplné a vývoj se velmi měnil. Pánve Paratethydy byly na začátku miocénu propojené se západním Středozemím. Tato cesta byla blokována výzdvihem Alp, ale v průběhu spodního miocénu došlo k novému spojení v oblasti Slovinska (transdinárský průliv) a benátské pánve. Na začátku středního miocénu (spodní baden) se tato cesta rozšířila a prohloubila. Na východě Paratethydy se otevřelo spojení s indopacifickou oblastí. Tím se obě pánve (vídeňská pánev i karpatská předhlubeň) staly součástí globálního spojení světových oceánů. Na konci badenu se uzavřel transdinárský průliv a spojení pánví s černomořsko-kaspickou oblastí bylo omezené. Díky postupné izolaci se tyto pánve měnily v jezera, která postupně zanikla (Chlupáč a kol. 2011).

4.1 Karpatská předhlubeň na Moravě v miocénu Karpatská předhlubeň na území Moravy patří k okrajovým alpsko-karpatským pánvím, které leží v předpolí flyšových jednotek. Na JZ je předhlubeň napojena na molasovou zónu Rakouska a na SV zasahuje na území Polska. Miocenní pánve předhlubně díky postupujícím příkrovům flyšových Karpat měnily svůj prostor a posouvaly osu do předpolí na prohýbající se okraj Českého masivu. Sedimenty předhlubně se nachází před a pod příkrovy, na nich a také byly zabudovány do příkrovových staveb, což bylo způsobeno tím, že sedimentace probíhala součastně s pohyby příkrovů (Chlupáč a kol. 2011). Miocenní sedimenty karpatské předhlubně náleží stupňům eger, eggenburg, ottnang, karpat a spodní baden. Byly prokázány díky znalostem povrchové geologické stavby a zejména provedenými hlubokými vrty (Pešek a kol. 2010).

4.1.1 Eger Tento stupeň je na území karpatské předhlubně zastoupen malešovickými vrstvami (Pešek a kol. 2010, Chlupáč a kol. 2011), které byly zjištěny jediným vrtem ve vranovickém příkopu (sz. cíp). Ve vrstvách vápnitého mořského jílovce byla zjištěna fauna egerského stáří, avšak ještě se mohlo jednat o ústupové sedimenty paleogenního stáří (Chlupáč a kol. 2011).

4.1.2 Eggenburg V eggenburgu proběhla v karpatské předhlubni první doložená mořská transgrese, a to z jihu, která mohla být zvýrazněna i zvýšením hladiny světového oceánu. V průběhu této transgrese se nasunuly Vnější Západní Karpaty na jižní části Českého masivu (Chlupáč a kol. 2011). Eggenburgské sedimenty se značně liší díky morfologicky členitému sedimentačnímu prostředí. Rozdíly lze pozorovat v jižní a severní části karpatské předhlubně, ale i mezi pánevními a mělkovodními sedimenty (Pešek a kol. 2010). Karpatská předhlubeň, vídeňská pánev, zaplavené hřbety pouzdřanské, ždánické a magurské jednotky byly součástí souvislého sedimentačního prostoru. Nejdříve proběhla sedimentace sladkovodních žerotických vrstev, a to na Znojemsku (jz. část předhlubně), která pravděpodobně začala na konci egeru. Vývoj sedimentace byl stabilnější směrem k V, směrem do pánve (Chlupáč a kol. 2011). Eggenburgská transgrese se objevila i na Ostravsku (Pešek a kol. 2010, Chlupáč a kol. 2011). V současné době se souvislé výskyty eggenburgských sedimentů nachází jen v podloží spodního badenu, a to v osní části dětmarovické vymýtiny, z níž dále pokračují s rostoucí mocností na území Polska (Chlupáč a kol. 2011). Povrchový výskyt eggenburgu v této oblasti

lze pozorovat jen u Jaklovce (Slezská Ostrava), a proto má tato lokalita velký stratigrafický význam (Řehoř a kol. 1978, Chlupáč a kol. 2011). Území mezi Brnem a Hranicemi (střední část předhlubně) a dále Opavsko byly v průběhu eggenburgu a pravděpodobně i v ottnangu souší (Pešek a kol. 2010, Chlupáč a kol. 2011).

4.1.3 Ottnang Ve Vnějších Západních Karpatech pokračoval v důsledku štýrské fáze alpinského vrásnění kompresní režim. Na Moravě docházelo ke zvedání území předhlubně a erozi části uloženin eggenburgského stáří. Spojení karpatské předhlubně s mořem bylo omezeno (Chlupáč a kol. 2011). Ve spodním ottnangu byla Paratethys uzavřeným mořem. K obnovení spojení s alpskou předhlubní, se západním Středomořím a také s východním Středomořím došlo ve vyšší části ottnangu. Těmito cestami pronikala do alpsko-karpatské předhlubně nová flora a fauna (Stráník a kol. 1999). Typickými uloženinami ottnangu jsou tzv. rzehakiové vrstvy, vznikající ve vodách s proměnlivou salinitou (Chlupáč a kol. 2011).

4.1.4 Karpat V karpatu probíhá nový sedimentační cyklus (Stráník a kol. 1999). Český masiv byl dále podsouván pod Vnější Západní Karpaty. Docházelo ke kompresi prostoru ve směru S-J a zakřivení karpatského oblouku. Probíhalo vrásnění a tvorba příkrovů v jednotkách flyšových Karpat (pouzdřanská, ždánická, podslezská, slezská). Karpatská předhlubeň byla již orientovaná směrem SV-JZ a vídeňská pánev se pravděpodobně oddělila. Célá předhlubeň poklesla, zejména v její střední a jižní oblasti. Karpatská transgrese pokračovala poměrně daleko na území Českého masivu. Na konci karpatu se dosunuly čela příkrovů na vnitřní části předhlubně, pánev se změlčila a na území severní a střední Moravy byla ukončena sedimentace (Chlupáč a kol. 2011). Ta nebyla přerušena jen na J (molasová zóna Dolního Rakouska), ale pravděpodobně i na jižní Moravě v předpolí příkrovů (Cicha 1995). Na jv. okraji Českého masivu byly karpatské a starší miocenní uloženiny značně erodovány. Byl vytvořen předbadenský reliéf, který měl hluboká údolí a byl orientován SZ-JV (Chlupáč a kol. 2011).

4.1.5 Baden Další mořská záplava proběhla ve spodním badenu, a to po dosunutí čela příkrovů (mezi Mikulovem a Hranicemi) do současné pozice (Chlupáč a kol. 2011). Spodnobadenské usazeniny karpatské předhlubně na území Moravy představují konečnou fázi průběhu

sedimentace vnějších okrajových pánví, které se nacházely na SZ Centrální Paratethydy. Spodnobadenské sedimenty jsou zastoupeny písky, štěrky, nevrstevnatými vápnitými jíly (tégly), ruduchovými a mechovkovými vápenci (Doláková a kol. 2008). K záplavě došlo do celé, rozdílně poklesávající předhlubně. Vznikly příčné deprese (nesvačilský příkop a karvinsko-bohumínská deprese) a podélné elevace (SV-JZ směr). Zahájení sedimentace ve spodním badenu nebylo synchronní. Transgrese nejprve proběhla v ústřední spodnobadenské depresi přiléhající k okrajům čel příkrovů. Tato deprese vznikla poklesem předpolí. Následně nastala krátká regrese, při které byla místy i přerušena sedimentace. Po ní došlo k výraznému poklesu celého předpolí Českého masivu a k transgresi západním směrem. Tato záplava byla podpořena i zdvihající se hladinou světového oceánu. Území Opavska bylo zaplaveno až v průběhu maximální transgrese, při které se vytvořil okrajový záliv a rozšířila se opavská pánev. Karpatská předhlubeň byla vyzdvižena díky tomu, že se dosunuly příkrovy na Ostravsku a v Polsku, a tím zanikl souvislý sedimentační prostor. Do konce badenu probíhala sedimentace jen na území Ostravska a Opavska (Chlupáč a kol. 2011).

5. Miocenní lokality Prostějovska Region Prostějovska je na miocenní lokality velmi bohatý, avšak některé jsou již zaniklé nebo výskyt zkamenělin je na nich minimální. Mnoho z nich je badenského, respektive spodnobadenského stáří (Novák 1975, Hladilová, Zdražílková 1989, Jašková 1998b, Doláková a kol. 2008, De Bortoli, Hladilová 2015). Jelikož některé výskyty miocenních sedimentů nebyly v historické literatuře přesně popsány, je jejich současná lokalizace náročnější a někdy nemožná. Z velkého množství nalezišť bylo vytipováno 21 lokalit, které byly v rámci zpracování diplomové práce navštíveny a prozkoumány. Tyto miocenní lokality jsou vyznačeny níže na mapce okresu Prostějov (obr. 3), kterou dále doplňuje seznam souřadnic a zhodnocení, zda na nich makrofauna je, nebo není (tab. 1).

1. Ondratice-Kopaniny (49.3583097N, 17.0507967E) Lokalita objevená asi před 30 lety se nachází na území současné PP Kopaniny, v blízkosti obce Ondratice. Tato oblast byla vybrána k revizi a zpracování díky hojnosti fosilní makrofauny. Zapletal (2016) ji zmínil ve své bakalářské práci, jinak není dosud publikovaná.

2. Kelčice-Zadní Zdenovy (49.3919172N, 17.1167789E) Jedná se o malý remízek, ve kterém byly objeveny zkameněliny, a to při mapování terénu pro zpracování metodického listu „Paleontologická exkurze Taliánská skála“ v roce 2016. Toto místo leží v blízkosti Kelčic, které jsou částí obce Vranovice-Kelčice. Tato lokalita byla vybrána k revizi a zpracování rovněž vzhledem k hojnému výskytu zkamenělin. O jejím objevení existuje jen krátká zmínka (Zapletal 2016), jinak nebyla dosud publikovaná.

3. Kelčice-Taliánská skála (49.3928811N, 17.1224653E) Taliánská skála (bývalý lom v hájku ležící v blízkosti obce Kelčice a lokality Kelčice- Zadní Zdenovy) byla v minulosti zmíněna řadou autorů (Ovečka 1949, 1954, Kalabis 1961c, Jašková 2002, De Bortoli, Hladilová 2015). Nejnověji byla studována v rámci bakalářské práce (Zapletal 2016), jejíž výsledky byly též předloženy k publikaci (Zapletal, Hladilová v tisku).

4. Kelčice-pískovna (49.3955067N, 17.1234953E) Jedná se o bývalou pískovnu, která leží v blízkosti Taliánské skály. Lokalita zarostlá vegetací je v současné době bez povolení obce nepřístupná. Na těžbu písku v této oblasti

poukazuje už jen název místní části U Písečníků. Existence lokality, resp. výskyt fosilií byly zmíněny ve starších zprávách (Památní kniha obce Kelčic, Ovečka 1949, Jašková 2002).

5. Sněhotice (49.3661158N, 17.0498558E) Lokalita s výskytem miocenních zkamenělin leží na poli, v blízkosti obce Sněhotice. Poblíž tohoto místa se nachází bývalá pískovna (49.3659750N, 17.0570650E), ve které nebyly zjištěny žádné miocenní fosilie. Okolí Sněhotic bylo zkoumáno na základě studia map a starší literatury (Spitzner 1898a, Kalabis 1941, Krystek 1974).

6. Podivice (49.3690697N, 17.0297747E) Lokalita leží u obce Podivice, okres Vyškov, v těsné blízkosti hranice s okresem Prostějov. V souřadnici bývala v dřívější době cihelna, což v dnešní době dokládá už jen název místní části U Cihelny a od ní na JV převážně zalesněné katastrální území Cihelny u Podivic. Tausch (1891) zmínil výskyt miocenních sedimentů v oblasti Podivic, avšak přesné místo nebylo potvrzeno. Zkoumané místo je v současné době rekultivováno a využíváno jako zemědělská plocha.

7. Kobeřice (49.3729242N, 17.1087892E) Jedná se o bývalou pískovnu, která leží u obce Kobeřice a je v současné době nepřístupná. Lokalita byla zmíněna řadou autorů (Tausch 1889, 1891, 1898, Klvaňa 1897, Spitzner 1898a, Hostinek, Spitzner 1905, Blekta 1932b, 1933, Chlupáč, Kalabis 1966, Barth a kol. 1971, De Bortoli, Hladilová 2015). V budoucnu by v tomto místě měla vzniknout soukromá střelnice.

8. Hradčany (49.3678100N, 17.1242711E) V blízkosti obce Hradčany (u cesty Kobeřice-Hradčany) se nachází dva bývalé kulmské lomy, z nichž je jeden zatopený. Ten je využíván k rybaření a v letních měsících ke koupání. Miocenní sedimenty v okolí Hradčan byly již v minulosti několikrát popsány (Tausch 1889, 1891, 1898, Spitzner 1898a) a k jejich potvrzení byly prozkoumány i oba lomy.

9. Pivín (49.3821097N, 17.1562108E) Lokalitu představuje bývalý lom ležící jz. od obce Pivín, v blízkosti místní části U Kandie (u cesty Pivín-Dobromilice). Místo je v současnosti rekultivované, porostlé vegetací, ale velmi dobře rozeznatelné dle leteckých snímků. Okolí Pivína bylo v souvislosti s

výskytem miocenních sedimentů zmíněno několikrát ve starší literatuře (Tausch 1891, Ovečka 1954).

10. Skalka (49.3971922N, 17.1775825E) Zaniklá pískovna, která leží v zalesněné oblasti, v blízkosti obce Skalka. Výskyt fosilní fauny v okolí Skalky a v pískovně uvedlo mnoho autorů (Tausch 1891, Blekta 1933, Schnabel 1938a, b, Ovečka 1954, Barth a kol. 1971, Jašková 2002, Doláková a kol. 2008).

11. Vranovice (49.3988889N, 17.0930956E) Starý zatopený lom a bývalá pískovna, které se nacházejí v blízkosti obce Vranovice (u cesty Vranovice-Vincencov). Okolí bývalého lomu Na Skále je využíváno místními občany ke kulturnímu vyžití. Blízká pískovna je díky vegetaci špatně viditelná. Okolí obce a pískovna byly ve starší literatuře několikrát zmíněny (Tausch 1891, Spitzner 1898a, Ovečka 1949, Chlupáč, Kalabis 1966).

12. Želeč (49.3508069N, 17.0739742E) Lokalitu představuje stará pískovna (Kalabis 1941, Roth a kol. 1962, Peštová 2006), která leží u obce Želeč, v blízkosti dálnice Prostějov-Brno.

13. Seloutky (49.4425739N, 17.0544436E) Lokalitu tvoří pěšina u kaple sv. Šebestiána, blízké pole a výchozy pískovců a slepenců na okraji obce Seloutky. Zkameněliny se nacházejí v okolí kapličky (Tausch 1891, Spitzner 1903, Jašková a kol. 2006, Doláková a kol. 2008).

14. Určice (49.4327000N, 17.0653172E) Lokalita se nachází v prostoru bývalého chráněného území „Paleontologická lokalita Motokros“. Jedná se o bývalý lom s výskytem lavice organodetritických vápenců a ojedinělé bloky těchto hornin v blízkosti obce Určice. V místě se dříve nacházela motokrosová dráha. Lokalita byla v minulosti zmíněna řadou autorů (Tausch 1889, 1891, 1898, Jedlitschka 1937, Novák 1975, Bezrouková, Jašková 1986, Bezrouková 1990, Adamcová 2008).

15. Otaslavice (49.3817631N, 17.0541111E) Lokalita uváděná v odborné literatuře (Tausch 1891, Kalabis 1961c, Jašková 2002, Doláková a kol. 2008) leží u obce Otaslavice, v místní části Svodnice. Zkameněliny se nachází na poli a jeho okrajích.

16. Čelechovice (49.5334861N, 17.0865228E) Lokalita se nachází nad Státním lomem v blízkosti obce Čelechovice na Hané (Smyčka 1906, Chlupáč, Kalabis 1966, Barth a kol. 1971). Bývalé lomy v okolí jsou nyní součástí Národní přírodní památky Kosířské lomy.

17. Slatinky (49.5442467N, 17.0997867E) Lokalitu představuje okolí bývalé pískovny u Slatinek, která byla významnou paleontologickou lokalitou (Schubert 1913, Kostka 1931, Blekta 1932b, Kalabis 1934, 1961a, b, c, d, Kupková 1981, 1995, Pekař 2013, De Bortoli, Hladilová 2015). V současné době jsou zkameněliny nalézány na poli v blízkosti zaniklé pískovny (pravděpodobně ústřicový slap skrytý pod ornicí).

18. Přemyslovice (49.5693597N, 16.9653181E) Lokalita leží u obce Přemyslovice (Spitzner 1898a, Kalabis 1961c, Novák 1975, Doláková a kol. 2008, Zágoršek, Holcová 2009, Zágoršek a kol. 2012, Osvaldová 2014). Zkameněliny, převážně mechovky, se nacházejí na poli.

19. Ptení 1 (49.5096364N, 16.9697631E) Lokalita se nachází v blízkosti hřbitova u obce Ptení (Spitzner 1898a, Kalabis 1935a, Kettner, Svoboda 1935, Vašíček 1945b, Chlupáč, Kalabis 1966, Novák 1975, Synek 1998, Doláková a kol. 2008) a u hřbitovní zdi (Kalabis 1935a). Fosiliferní horniny (písčité vápence až vápnité pískovce a organodetritické vápence) jsou roztroušené na poli (Novák 1975).

20. Ptení 2 (49.5046761N, 16.9530047E) Lokalita byla popsána v blízkosti cesty Ptení-Holubice (Kalabis 1935a, Kalabis 1939, Chlupáč, Kalabis 1966, Novák 1975, Doláková a kol. 2008). Jedná se o jemnozrnné organodetritické vápence roztroušené na poli (Novák 1975).

21. Držovice (49.4959400N, 17.1379933E) Lokalitu představuje širší okolí dané souřadnice v blízkosti bývalé cihelny u obce Držovice. Výskyt miocenních sedimentů v okolí této obce byl uváděn v druhé polovině 19. století (Wolf 1863, Tausch 1891, Spitzner 1898a).

1. Ondratice-Kopaniny 12. Želeč 2. Kelčice-Zadní Zdenovy 13. Seloutky 3. Kelčice-Taliánská skála 14. Určice 4. Kelčice-pískovna 15. Otaslavice 5. Sněhotice 16. Čelechovice 6. Podivice 17. Slatinky 7. Kobeřice 18. Přemyslovice 8. Hradčany 19. Ptení 1 9. Pivín 20. Ptení 2 10. Skalka 21. Držovice 11. Vranovice Obr. 3: Zkoumané miocenní lokality vyznačené na mapě okresu Prostějov. Autor 2018

6. Historie výzkumů miocenních lokalit na Prostějovsku K pochopení problematiky výzkumu miocénu na Prostějovsku uvádím chronologicky sestavený přehled výzkumů a vědecké činnosti dokládající nálezy miocenních zkamenělin v tomto regionu. Autoři, kteří se věnovali výzkumu miocénu na Prostějovsku, dále působili i na Vyškovsku a Olomoucku. V této práci jsou však zmíněny jen lokality Prostějovska a ty, které leží v těsné blízkosti hranic okresu Prostějov. Některé lokality byly v minulosti součástí jiného okresu nebo dokonce nesly jiný název. Již v roce 1863 zmínil H. Wolf korespondenci M. Kecka z 23. 3. 1839 a z 13. 12. 1839, který v ní informoval P. Partsche o miocénu na Prostějovsku (Wolf 1863). V první zprávě psal o miocénu v okolí obcí Čelechovice a Kaple, kde tvoří nadloží devonského vápence. Dále zde uvedl jíly a písky ze Smržic a jíly u Studence. Ve druhé zprávě psal o svých nálezech třetihorního vápence a pískovce obsahujících mořské měkkýše na dalších lokalitách. Mezi zmíněnými místy byl i Brodek u Nezamyslic, lokality na SZ Čech a u obce Lípy, která je známa i pod historickým názvem Andlerka (Wolf 1863). Wolf (1861) pojednával o třetihorních zkamenělinách z Držovic, Andlerky a Kaple. Zmínil i vrt na Krupovém žlebě u Držovic. Další zmínka o miocénu z této oblasti je z roku 1863, kdy Wolf informoval o svých nálezech písčitých vápenců obsahujících fosilní faunu z lokality mezi obcemi Lípy a Kaple. Kromě nalezených ústřic uvedl např. druhy Cerithium rubiginosum, Tapes gregaria, Panopea menardi a Anomia costata (Wolf 1863). Další zmínka o vzácných nálezech zkamenělin ústřic a jiných měkkýšů z Prostějovska je od Tausche (1889). Výskyty tzv. litavských vápenců byly uvedeny z území mezi Brodkem a Kobeřicemi, z Hradčan, Určic a kopce Přediny u obce Vřesovice. Tausch zmínil mladotřetihorní sedimenty i ve svém příspěvku z roku 1891. Z Prostějovska uvedl Držovice, Vrahovice, Mostkovice, Prostějov, Žešov, Seloutky, Určice, Křenůvky, Podivice, Otaslavice, Brodek, Kobeřice, Hradčany, Vranovice, Vřesovice, Skalku, Pivín, Tvorovice a Ondratice. Miocenní vápenec popsal u Brodku, Kobeřic, na Předině a u Určic (Tausch 1891). Tausch (1898) uvádí úlomky ústřic a plžů (?Turritella sp. a ?Cancellaria sp.) v píscích u Ondratic. Dále zmínil ústřice, špatně zachovalá kamenná jádra Conus sp., jiných gastropodů, velkých mlžů a Dentalium sp. u Brodku, mezi Hradčany a Kobeřicemi a u Určic. Klvaňa (1897) popsal lokality u Brodku, Určic, Vřesovic a Přediny u Kobeřic jako naleziště litavského (lithothamniového) vápence, který je podle něho podobný vápenci u Slavkova. Zmínil i písky u Ondratic. Tzv. šedivici (šedivé jíly) uvedl autor pod Slatinicemi,

od kterých se neogenní vrstvy (částečně písčité, částečně téglové) rozprostírají až k Prostějovu. Jejich mocnost až 200 m byla prokázána díky vrtání studní. V rámci přednášek Klubu přírodovědeckého v Prostějově proběhla 20. 3. 1898 přednáška, při které prof. V. Spitzner představil geologickou mapu prostějovského a plumlovského okresu a podal k ní výklad s uvedením i miocenních lokalit. Zmínil miocenní ostrůvky u Přemyslovic, žlutý slín a bílý jemný písek u Čech pod Kosířem (u cesty k Laškovu, v zámecké zahradě a u pily) a zelenavý tégl u Stařechovic (v blízkosti kostela). Dále popsal Bros u Služína, Ptení (u hřbitova) a Třebčín. U Slatinek uvádí jemný bílý písek, zelenavý tégl s ústřicemi a písčité vápence s ústřicemi (Ostrea gingensis Schlth., Ostrea lamellosa Brocc., Ostrea digitalina Dub.) a dalšími měkkýši (Cerithium pictum Bast, Cerithium rubiginosum, Tapes gregaria, Panopea menardi a Anomia costata). Dále popsal miocenní ostrov, který se rozprostírá od Studence až za obec Vrahovice, Vlčí doly (oblast východně od Smržic), Držovice, Žešov (u kovárny), Vřesovice (za kostelem), Sněhotice a Vranovice. Na Předině zmínil lomy, kde byly obnaženy i miocenní vrstvy (Hradčany a Kobeřice). Naproti Kobeřické skále popsal hrnčířské jíly s výskytem žraločích zubů a hrubé písky. Tři miocenní ostrůvky uvedl i za Brodkem po pravé straně silnice. Jednalo se o šedý jíl a litavský vápenec obsahující drobné zkameněliny (Spitzner 1898a). 30. 8. 1898 byla uskutečněna geologická exkurze na jižní a východní svahy Kosíře, která byla vedená prof. V. Spitznerem. Kromě klasických devonských nalezišť byla navštívena i miocenní lokalita ve Slatinkách s hojným výskytem zkamenělin. Dále byla navštívena místa s miocenními sedimenty u Studence a Smržic. Při exkurzi byly pořízeny fotografie navštívených míst, a to učitelem Mahlerem, který byl členem Klubu přírodovědeckého v Prostějově (Spitzner 1898b). Schubert (1900) uveřejnil soupis miocenní mikrofauny ze vzorků, které mu zaslal V. Spitzner. Zmíněn byl i nález téglu v úvoze cesty mezi obcemi Bílovice a Ždětín. V roce 1903 se Spitzner krátce zmínil o miocénu v rámci pojednání o devonu na střední Moravě. Uvedl, že zbytky miocenních vrstev v podobě písků, pískovců a jílů lze pozorovat téměř u každé osady. Popsal miocenní jíly u Kaple a ve zmole u Slatinek, jíly a písky u Slatinek s výskytem žraločích zubů, Cerithium pictum, Ostrea gingensis a jiných zkamenělin. V blízkosti cesty před Slatinicemi zmínil výskyt miocenních písčitých tufů (shodných s těmi u Seloutek) obsahujících velké množství zkamenělin, zejména různých druhů hřebenatek (Spitzner 1903). V dané práci publikoval obrázky profilů zmoly u Slatinek a oblasti od Kostelce k Třebčínu (obr. 4 a obr. 5).

Legenda: 1. devonský vápenec

2. devonská břidlice 3. miocenní jíl 4. spraš

Obr. 4: Historický nákres profilu zmoly u Slatinek (upraveno podle Spitznera 1903)

Legenda: 1. žula 2. křemence 3. devonský vápenec 4. devonská břidlice 5. miocenní písky 6. spraš

Obr. 5: Historický nákres profilu od Kostelce k Třebčínu (upraveno podle Spitznera 1903)

Hostinek a Spitzner (1905) popsali výskyt kulmu a miocénu u Kobeřic, a to na kopci Hůrka (známá pod názvy Skála Kobeřická nebo Horka). V práci zveřejnili i nákres profilu dané lokality (obr. 6).

Legenda: 1. kulm 2. miocenní sedimenty 3. spraš (pleistocén) 4. ornice

Obr. 6: Historický nákres profilu Hůrky (upraveno podle Hostinka, Spitznera 1905)

Spitzner (1906) podal zprávu o výskytu foraminifer v miocenních jílech u Čech pod Kosířem. Zprávu doplnil mikrofotografiemi a seznamem foraminifer vyskytujících se v této oblasti. Popsal území západních svahů Kosíře mezi Čechami pod Kosířem, Služínem a Stařechovicemi, kde se nachází pod pleistocénem miocenní tégl (zelenavě šedý jíl), který je známý obsahem foraminifer. Miocenní bělavé písky uvedl na severu obce Čechy pod Kosířem podél cesty vedoucí k obci Laškov. Výskyt těchto písků uvádí i pod obcí Pěnčín. Miocenní sedimenty (vápenné tufy s foraminiferami, bělavé písky a tégl) popsal i na východním svahu v Brosu podél potoku Brosůvky, nad obcí Služín. Ve zprávě zdůraznil výskyt téglu bohatého na foraminifery mezi Čechami pod Kosířem a Stařechovicemi, za pilou u zámecké zahrady v Čechách pod Kosířem. Člen Přírodovědeckého klubu v Prostějově Smyčka (1906) popsal miocenní usazeniny ležící na devonských vápencích u Čelechovské Kaple. V dubnu 1905 nalezl hromady jemného třetihorního písku západně od obce. V srpnu 1905 nechal Přírodovědecký klub v Prostějově v oblasti provést 4 průzkumné vrty (A, B, C, D), na základě kterých byly zakresleny profily sledovaných oblastí (I. a II.) s popisy jednotlivých vrstev (obr. 7 a obr. 8). Z lokality byly uvedeny druhy ústřic Ostrea gingensis Schloth. a Ostrea lamellosa Brocc. (Smyčka 1906).

Legenda: a: devonský vápenec b-c-d-e-e1: miocén (b: drobný písek, c: pestré slínité jíly, d: bělošedý slídnatý písek, 1 e: načervenalý písek s křemencovými valouny, e : písek a jíl) f: cihlářská hlína

Obr. 7: Historický nákres profilu I. směr z Čech k Čelechovické Kapli (upraveno podle Smyčky 1906)

Legenda: a: devonský vápenec c-d-e: miocén (c: pestré slínité jíly, d: bělošedý slídnatý písek, e: načervenalý písek s křemencovými valouny) f: cihlářská hlína

Obr. 8: Historický nákres profilu II. směr z Čelechovic k Slatinkám (upraveno podle Smyčky 1906)

Zmínka o miocénu Prostějovska spolu s fotografiemi a nákresy profilů je i ve Spitznerově nedokončené práci, která byla doplněna redakcí Věstníku Klubu přírodovědeckého (Spitzner 1907). Schubert (1913) popsal foraminiferovou faunu ze Lhoty, Slatinic, Slatinek, Hluchova a Výšovic. Kromě foraminifer zmínil ústřici Ostrea boblayi Deshayes, 1832 ze Slatinek, vzácné úlomky měkkýšů, ostrakody a otolity ze Slatinic, dále zbytky mlžů (zejména ústřic) z Hluchova. Fragmenty měkkýšů popsal i z vrtů mezi Lhotou a Ludéřovem.

Další zmínka o nálezech miocenních zkamenělin, a to velkých ústřic, je z roku 1925. Kromě lokalit Prostějovska v Ondraticích a Hradčanech byly zmíněny i lokality Vyškovska, a to Drysice a Pustiměř (Čouka 1925). Remeš (1930) popsal třetihorní sedimenty na úpatí Kosíře i ve svém článku o devonu z Čelechovic. Jednalo se o výskyt ve dvou pískovnách, které se nacházely jižně od vápencových lomů. Tyto sedimenty bylo možno pozorovat i podél tehdy nové silnice Čelechovice-Stařechovice (poblíž křižovatky cest). Autor zmínil i zelenošedé jíly, které se nacházely pod hlínou, v rozsedlinách lomů na vápenec. V nejjižnějším lomu (v jílu ležícím na vápenci) nalezl velké množství fragmentů ústřic. Další výskyt uvedl u Třebčína a Andlerky. Z Andlerky popsal foraminifery Heterostegina, zbytky ježovek Clypeaster, mlžů (Pecten, Ostrea) a plžů a Slatinic (opuštěný lom u hřbitova) miocenní jíl obsahující ústřice, většinou nekompletní. Z roku 1931 pochází zprávy o mikrofauně Prostějovska v rámci výzkumu neogénu olomoucké pánve. Byly popsány Slatinky, Slatinice, Lípy a Smržice. Autor zmínil i velké foraminifery (rody Heterostegina a Heteroclypeus) a makrofosilie (Kostka 1931). Krátká zpráva o novém nalezišti žraločích zubů na okrese pochází z roku 1932. V Brose u Služína našel V. Blekta úlomky zubů o velikosti 0,5-2 cm. V této zprávě byly zmíněny i již známé lokality jako Brodek, Kobeřice a Slatinky (Blekta 1932b). Zpráva o miocénu z okolí Dzbele je i v přírodopisné studii o krasu mezi Konicí a Litovlí (Blekta 1932a). Třetihorní bílý jíl byl zjištěn z 2 m hlubokého zkušebního příkopu, který byl vykopán pro konický vodovod. Tato lokalita byla na louce (u pramene Nectavského potoka), severně od obce Dzbel. V břehu Ladínského potoka před místem, kde vtéká do Jesenky, byl další výskyt (Blekta 1932a). Blekta (1933) krátce shrnul jednotlivé výskyty miocenních zkamenělin na Prostějovsku. Ve zmole u Slatinek byl nalezen zub žraloka Carcharodon megalodon. Dále byla zmíněna ježovka, kterou věnoval místní nálezce škole ve Slatinkách, nálezy lastur srdcovek a polokulovitých zadních zubů ryb Lepidotus ve vápnitém pískovci z Brodku u Nezamyslic (jižní část obce, pod císařskou cestou). Autor uvedl též nález balvanu tvořeného fragmenty hřebenatek ze s. svahu kopce Hůrka u Kobeřic a horniny obsahující zachovalé misky hřebenatek z lokality u obce Skalka. Další výskyty miocenních zkamenělin popsal z Určic (údolí pod větrákem), Žárovic, Krumsína, Ohrozimi a na hranici katastrů obcí Žárovice a Vícov. Zmínil i oblast v katastru obce Hamry, které se říká „u slínových jam“, a foraminifery vyplavené z jílu. Poslední výskyt miocénu, a to šedého jílu, uvedl z cihelny nad rybníkem Bidelec v Plumlově.

Kalabis (1934) upozornil na velké miocenní zkameněliny Prostějovska a Olomoucka. Uvedl, že kromě obrovských žraloků Carcharodon megalodon zde žily velké formy i jiných živočišných skupin. Jednalo se o makroskopické foraminifery Heterostegina a Heteroclypeus ze Slatinek (až 2 cm velké), dále o foraminifery Heterostegina z blízkosti Služína (Trávník) a Hluchova. Uvedl, že foraminifery Heterostegina z lokalit Slatinky a Služín často doprovázejí ježovky Clypeaster. Ty byly nalezeny přitmelené na povrchu fragmentů ježovek, ale i uvnitř, kam se dostaly v průběhu fosilizace. Nálezy velkých mechovkových kolonií, velkých až 8 cm, spolu se zmíněnou faunou popsal u Služína. Z největších mlžů zmínil ústřice a hřebenatky. Ústřicovou lavici zaznamenal mezi obcemi Kaple a Slatinky. Krátká informace o miocénu je i ve zprávě o geologickém mapování v roce 1935, ve které byly zmíněny mořské miocenní vrstvy pod Kosířem a to u Ptení, Zdětína a Čech pod Kosířem. Tyto vrstvy byly zjištěny i v obcích Stínava a Žárovice při hloubení studní. Ve většině případů se jednalo o jemné žlutavé písky (Kettner, Svoboda 1935). Kalabis (1935a) podal krátkou zprávu o miocénu v okolí Ptení a Zdětína, ve které shrnul dosavadní výzkumy a výsledky svého bádání. První lokalitu uvedl u hřbitova v Ptení. K získání vzorků zde byla vykopána průzkumná sonda, z které byly nalezeny ústřice Pycnodonta cochlear (Poli), lastury malých mlžů, makroskopické foraminifery, úlomky ostnů ježovek a solitérní koráli. Druhou lokalitu popsal na polích, která se nacházejí na sever od hřbitova, kde nalezl kusy silně zvětralého vápence. Tuto horninu označil jako litavský (lithothamniový) vápenec obsahující mechovky, foraminifery a úlomky mlžů Pecten. Výskyt miocénu zaznamenal i při vrtání a kopání studní v Ptení (tégl) a za Bílovicemi (tégl s malými úlomky ostnů ježovek, foraminiferou rodu Cristellaria a fragmenty ústřic). V další zprávě se věnoval neogenním sedimentům, kde kromě výskytů na Olomoucku zmínil i některé v okolí Prostějova (Kalabis 1935b). Mikropaleontologický rozbor slínů, jílů a písků z některých lokalit Prostějovska zpracoval v roce 1937 Jedlitschka na základě vzorků sedimentů, které mu zaslal J. Blekta. V první části práce byly popsány jednotlivé lokality na základě informací J. Blekty. Ve druhé části práce byly uvedeny dosavadní mikropaleontologické výzkumy, seznam jednotlivých druhů foraminifer a informace k těmto druhům. Dále zpráva obsahuje informaci o makrofosiliích měkkýšů z Určic, které určil O. Ganss z geologického ústavu německé univerzity v Praze. Z makrofauny byly popsány Ostrea lamellosa, Brocc., Chama gryphoides var. perfoliosa Sacco., Arca sp., Perna rollei, Chione (Ventricoloidea) multilamella, Lamk., Conus sp., Patella sp., Vermetus sp. a Siliquaria sp. (Jedlitschka 1937).

V roce 1937 byly zmíněny vrty na území Prostějova, uhelné lignitové partie v píscích a vrty z Čelechovic (Kalabis 1937a). Stejného roku Kalabis upřesnil umístění a pojmenování miocenních lokalit v blízkosti Služína. Z oblasti popsal výskyt dvou izolovaných miocenních ostrůvků, které jsou oddělené kulmem. Tyto výskyty zakreslil i do geologické mapky oblasti ležící jz. od Služína (obr. 9). Z prvního ostrůvku (blíže k obci) popsal brekciovitou lavici, kde zjistil foraminifery, jehlice hub, korály, mechovky, ježovky, mlže, plže, korýše, řasy a zuby žraloků a kostnatých ryb. Z druhého ostrůvku popsal kusy vápenců obsahující Heterostegina simplex d'Orb., a to na začátku hluboké rokle. Stejné horniny, úlomky ústřic a velkých hřebenatek, uvádí z polí směrem k obci Hluchov. Zmínil i nález fosiliferních vrstev při získávání písku obcí Služín, kdy byl odkryt profil o délce 17 m. Z těchto vrstev popsal lithothamnie, jehlice hub, foraminifery a ústřice (Kalabis 1937b). V dalším článku se věnoval velkým ježovkám rodu Clypeaster, u nichž - na fragmentech pocházejících ze Služína - popsal anomálie ambulakrálních pórových zón (Kalabis 1937c).

Legenda: 1. kulmské břidlice 2. miocén 3. spraš 4. alluvium

Obr. 9: Historická geologická mapka lokality Trávník u Služína (upraveno podle Kalabise 1937b)

Schnabel (1938a, b) uvádí miocenní sedimenty s množstvím zkamenělin (foraminifer) z vrtu ze Skalky, který byl proveden stejného roku. Ve vrtbě č. XI se v hloubce 0,5-6,5 m nacházel mořský miocenní jíl, ve kterém bylo velké množství foraminifer (Globigerinae, Uvigerinae, Textulariae, Cristellariae, Nodosariae). Kalabis (1939) popsal lokalitu mezi Ptením a Holubicemi. Výskyt litavského vápence a téglu byl malý a ve větší nadmořské výšce (370 m) v porovnání s jinými výskyty v okolí. O píscích v okolí obcí Želeč a Brodek psal tentýž autor v roce 1941. Ve velké pískovně u Želče nalezl v polohách hrubých štěrků Pecten sp. a úlomky ústřice. Zkameněliny se vyskytovaly i v píscích, které obsahují polohy křemitých vápenců. V bloku tvořeného těmito vápenci nalezl jádro ústřice Ostrea (Pycnodonta) cochlear Poli a Balanus sp. Dále zmínil velké vápencové

balvany obsahující hřebenatky a ústřice ze sousedního písečníku vlevo u cesty vedoucí k obci Drysice. Úlomky ústřic nalezl i v píscích u Sněhotic. V cihelně u nádraží v Nezamyslicích byl při vrtání studny zachycen šedý slín obsahující Vaginella, úlomky mlžů, foraminifery, které byly často makroskopické (Cristellaria), a ostny ježovky (Kalabis 1941). Pelíšek (1943) zveřejnil profily fosilních půd na miocenních (onkoforových) píscích u Ondratic (obr. 10) a Brna-Juliánova. U obou profilů popsal jednotlivé vrstvy. Ondratickou lokalitu fosilních půd zaznamenal j. od obce, v hlubokém úvoze, v blízkosti kóty 322. Jednalo se o první nálezy fosilních půd třetihorního stáří na území Moravy. V roce 1944 zveřejnil další profil z Ondratic (obr. 10) zobrazující mocnost miocenních vrstev (Pelíšek 1944).

Legenda: a: degradovaná černozem b: spraš c: pohřbená černozem diluviální d: fosilní půdní horizont (miocén) e: miocenní onkoforový písek

Obr. 10: Historické profily z Ondratic (upraveno podle Pelíška 1943, 1944)

Vašíček (1945a, b) pojednával o badenských organismech, které se podílely na tvorbě reliéfu dna na území Moravy. V této oblasti uvedl čtyři faunistické oblasti: ostravskou, středomoravskou, západomoravskou a jihomoravskou. Z Prostějovska zmínil foraminifery Heterostegina v blízkosti obce Služín (Vašíček 1945a) a ruduchy rodu Lithothamnium z Ptení, Laškova a Služína (Vašíček 1945b). Kalabis (1949) popsal ježovku Clypeaster z lokality Služín ve své práci „Monografie clypeasterů československého miocénu“. Ovečka (1949) uvedl nálezy zkamenělin, a to zbytků hřebenatek, v tvrdém neogenním pískovci z Taliánské skály u Kelčic. V roce 1954 podal zprávu o geologických poměrech v oblasti mezi Skalkou u Pivína a Předinou. Součástí této zprávy byla geologická mapa této

oblasti zobrazující i neogenní sedimenty. Nejrozsáhlejší výskyt tortonu (badenu) z tohoto regionu uvádí u Skalky, kde se nacházejí tzv. pektenové balvany a měkkýši rodů Pecten, Ostrea a Turitella. Dále zmínil i žraločí zub, který zde byl dle místních obyvatel nalezen. Další výskyty (na Z od Pivína, ve Vřesovicích a v lomu u Kandie) zhodnotil jako zaniklé, pokryté diluviem (pleistocénem). Jako dosud nezpracovanou lokalitu označil hájky mezi Pivínem a Tvorovicemi. V práci opět zmínil neogenní pískovec obsahující zkameněliny z Taliánské skály (Ovečka 1954). Zmínka o nálezech zkamenělin z pískovny, která se nachází v blízkosti Taliánské skály, je i v Památní knize obce Kelčic, a to pravděpodobně z roku 1955 (Památní kniha obce Kelčic). Barth (1961) uveřejnil Remešovy dodatky ke geologii Olomoucka a Prostějovska. V této práci jsou i krátké informace o některých miocenních lokalitách v okolí Prostějova. Slapy třetihorních ústřic na devonském podloží byly popsány u Líp (Andlerky). Z tohoto místa byly dále zmíněny úlomky vápence, které měly dutiny vytvořené vrtavými mlži, a malý žraločí zub nalezený M. Remešem. Písek na lokalitě byl místy zpevněn v pískovec obsahující kamenná jádra mlžů a plžů. Neogenní sedimenty byly dále potvrzeny ze s. konce Slatinic, z okolí Studence, Čelechovic, z Křížové hory u Studence a z Čech pod Kosířem (Barth 1961). Kalabis (1961a) sumarizoval chronologický výčet výzkumů terciéru v okolí Prostějova s cennými informacemi o miocenních lokalitách a nalezených fosiliích. Dále popsal ježovky druhu Clypeaster partschi Michelin, 1861 ze Slatinek (Kalabis 1961b). V krátkém článku se věnoval výskytům miocenních pektenidů na Prostějovsku. Mezi naleziště hřebenatek zařadil Taliánskou skálu u Kelčic, Slatinky, Služín (Trávník), Otaslavice a Přemyslovice (Kalabis 1961c). V posledním článku z téhož roku popsal nález ježovky rodu Scutella v jemných píscích u Slatinek (Kalabis 1961d). Krátké informace o miocénu Prostějovska se objevují i ve „Vysvětlivkách k přehledné geologické mapě ČSSR 1: 200 000“. Výskyt ústřic a pektenů byl potvrzen z pískovny v Želči, kde byly tyto zkameněliny nalezeny na haldě. Dále byl zmíněn výskyt měkkýší fauny rodů Pecten, Ostrea, Turritella, která nebyla podrobně zpracována, a úlomků mechovek z oblasti Brodku u Nezamyslic (Roth a kol. 1962). V roce 1966 byla v Okresním vlastivědném muzeu v Prostějově otevřena expozice „Neživá příroda“, ve které měly třetihory také velké zastoupení (Chlupáč, Kalabis 1966). Původní návrh expozice, který zpracoval V. Souček již v roce 1955, zahrnoval živou i neživou přírodu a byl na svou dobu velice moderní. V roce 1961 však bylo rozhodnuto, že bude vybudována jen geologická část (Jašková 1998a). K této expozici byl zpracován průvodce popisující geologickou minulost Prostějovska a také zkameněliny nalezené v

regionu. Autory průvodce byli I. Chlupáč, který zpracoval starohory, prvohory a druhohory, a V. Kalabis, který se zaměřil na třetihory a čtvrtohory. Zkameněliny (Pectinidae a Ostreidae) se většinou nacházely v pískovcových římsách (např. hřebenatky u Brodku u Nezamyslic nebo ústřice u Kobeřic), v menší míře v píscích (např. ve Vranovicích). Jako vzácné byly zmíněny nálezy zubů žraloka Charcharodon megalodon. Ústřicové slapy byly popsány z Bílé skály u Kobeřic, u Brodku u Nezamyslic a mezi Kaplí a Slatinkami. Ústřice byly také nalezeny v blízkosti zámku v Přemyslovicích, Ptení (silnice nad hřbitovem), Čelechovic (Růžičkův lom) a ve Slatinicích. Při hloubení studny v Kostelci na Hané byly v jílu zjištěny zkameněliny plžů Pleurotoma, Fusus, Natica a solitérních korálů. Z téglů u Čelechovic a Stařechovic byl zmíněn druh Turritella (Zaria) subangulata (Brocchi). Z vrtu v obci Služín byl popsán druh Pecten (Flabellipecten) koheni Fuchs, který se vyskytoval i v Přemyslovicích na lokalitě u zámku spolu s ústřicemi a velkými foraminiferami Amphistegina lessonii d'Orb. Lithothamniové vápence byly potvrzeny u ptenského hřbitova, z místa mezi Ptením a Holubicemi a Laškova. V průvodci nechybí ani lokality u Slatinek a Služína s hojným výčtem fosilií (Chlupáč, Kalabis 1966). Smrtí V. Součka v roce 1969 skončila činnost Přírodovědného kroužku v Prostějově a následná 70. léta znamenala konec rozvoje přírodních věd na Prostějovsku. V regionu chyběl přírodovědný spolek a v prostějovském muzeu nebyli přírodovědní odborníci (Jašková 1998a). V roce 1971 byly některé miocenní lokality Prostějovska zařazeny do exkurzních tras po Hornomoravském úvalu (Barth a kol. 1971). Z pískovny u Slatinek byly uvedeny hojné foraminifery Heterostegina costata a vzácnější mlži Chlamys seniensis scabrella, Ostrea a Pecten, dále kamenná jádra plžů, ježovky Clypeaster campanulatus partschi a Scutella, svijonožci a fragmenty různých plžů, mlžů a hvězdic. Valouny až balvany devonských vápenců provrtané miocenními živočichy byly popsány nad státním lomem u Čelechovic. Dalšími exkurzními lokalitami byly pískovna u Kobeřic, kde se místy nacházely hřebenatky, a pískovna u Skalky. Krystek (1974) publikoval výsledky výzkumu sedimentů spodního badenu karpatské předhlubně na území Moravy, který probíhal v letech 1971-1972. Výzkum byl zaměřen zejména na oblast mezi Brnem a Prostějovem, kde se nachází velké množství povrchových odkryvů. V rámci charakteristiky písků a štěrků lanzendorfské série autor popsal i ondratické písky a brodecké štěrky. Výplavy z Brodku (pískovna JZD) a Ondratic obsahovaly mikrofaunu. Mikrofauna badenu a karpatu byla zjištěna na většině lokalit brodeckých štěrků. Ve vrtu HV 27 Sněhotice byly zjištěny vápnité jíly, které obsahovaly mikrofaunu typickou pro lanzedorfskou sérii.

V roce 1975 zpracoval Novák některé miocenní lokality Prostějovska ve své kandidátské práci zaměřené na spodnobadenské vápence karpatské předhlubně. Mezi těmito lokalitami byly Určice, které zhodnotil jako geologicky velmi významné. Horniny z Určic popsal jako organodetritické vápence, které jsou tvořeny převážně zbytky mlžů, drobnými vápenitými rourkami červů a foraminiferami a vzácně stélkami ruduch a zuby ryb čeledi Sparidae. Dále zmínil dvě naleziště u Ptení, za hřbitovem (Ptení I) a mezi Ptením a Holubicemi (Ptení II). V roce 1972 se mu nepodařilo Ptení II nalézt. Krátce zmínil i další lokality Prostějovska - Čechy pod Kosířem, Kaple u Čelechovic, Konice, Křemenec, Laškov, Přemyslovice a Služín. V roce 1972 nalezl na polích v Čechách pod Kosířem několik malých úlomků hornin, které obsahovaly malé množství stélek červených řas. Jeden z nalezených úlomků obsahoval část lastury hřebenatky (Novák 1975). V roce 1978 vydalo Ostravské muzeum paleontologickou publikaci k 70. výročí založení Přírodovědecké společnosti. Mezi publikovanými lokalitami severní Moravy byla i pískovna u Slatinek. Z fosilní fauny byly zmíněny velké foraminifery Heterostegina costata a jiné rody foraminifer, skořepatci a ostny ježovek zjistitelné z výplavů. Z makrofosilií byli zmíněni mlži Pecten elegans, Chlamys scabrella, Ostrea gingensis, Ostrea lamellosa, Tapes gregaria, Panopea menardi, plži Cerithium, Conus, Turitella, Trochus, fragmenty ježovek Clypeaster a svijonožců (Řehoř a kol. 1978). Koncem 70. let došlo v Muzeu Prostějovska ke zrušení stálé geologické expozice otevřené v roce 1966. Ta byla přestěhována do Okresního domu pionýrů v Prostějově (současného Domu dětí a mládeže). V roce 1983 byla v Muzeu Prostějovska vytvořena pozice odborného pracovníka-geologa (Jašková 1998a). V roce 1983 získala lokalita Brus u Služína díky velkému botanickému významu status chráněného území. V roce 1985 bylo území Brusu popsáno z botanického a geologického hlediska (Bezrouková, Ledvinová 1985) a proběhl botanický a geologický průzkum v Určicích (areál Svazarmu-motokrosová dráha). Téhož roku a následně i v roce 1986 prováděli pracovníci Muzea Prostějovska sběr vzorků na území střední části karpatské předhlubně (Bezrouková, Jašková 1986). Lokalita s výskytem zkamenělin v Určicích byla vyhlášena v roce 1987 chráněným územím pod názvem „Paleontologická lokalita Motokros“ (Bezrouková 1990). Hladilová a Zdražílková (1989) zařadily Služín (Brus) a ostatní paleontologicky významná moravská naleziště do skript „Paleontologické lokality karpatské předhlubně na Moravě“, určených pro studenty geologie na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně. Z Brusu

zmínily zarostlou stěnovou pískovnu, která byla otevřena v oblasti jednoho ze dvou miocenních ostrůvků. Dále popsaly vrstvy profilu, zástupce flóry a hojné fauny. Kupková se zaměřila na Slatinky a na základě předchozích výzkumů v roce 1995 předložila práci o této miocenní lokalitě. Provedla analýzu jednotlivých horizontů profilu bývalé pískovny a mikrobiostratigrafické zhodnocení sedimentů dvou vrtů. Zjistila, že fauna je tvořena převážně foraminiferami, plži, mlži a ježovkami spodnobadenského stáří, a v pracech uvádí výčet jejich zástupců (Kupková 1981, 1995). Miocenní zkameněliny známých lokalit Prostějovska se staly součástí i nově vybudované stálé expozice geologie a paleontologie Muzea Prostějovska, která byla otevřena 13. 6. 1995. V této expozici bylo využito mnoho vzorků ze Součkovy kolekce umístěné v Domě dětí a mládeže (Jašková 1998a). V roce 1998 byly popsány nové nálezy miocenních zkamenělin u Laškova a Hluchova, kde probíhaly v předchozích letech výzkumy. Jednalo se o nálezy ústřic z roku 1991 v lese přibližně 1,8 km sv. od Laškova (mezi vrchy Remíz a Křemela). V roce 1992 byla na místě vykopána průzkumná sonda, která byla v roce 1993 dále rozšířena, a byl objeven horizont, který obsahoval nejvíce ústřic. Asi 1 km sv. od Laškova byly při terénním průzkumu nalezeny řasové vápence. Velké množství zkamenělin bylo objeveno v roce 1996 v. od Hluchova (z. od Brusu) během archeologického dohledu při hloubení výkopů pro vodovodní potrubí. Jednalo se o hlízky řas různých tvarů a korály, které byly často pokryty mechovkami. Dále zde byly nalezeny velké lastury ústřic, úlomky ústřic, hřebenatek a ježovek rodu Clypeaster, přičemž k lasturám mlžů, korálům a hlízkám řas byli často přitmeleni i balanidi. V práci byly zveřejněny nákresy profilů sv. stěny sondy (A-B) z Laškova, sv. (K-L) a jv. stěny (L-M) sondy z Hluchova a přehled litologie jednotlivých vrstev z obou lokalit (Jašková 1998b). Na základě nálezů v Hluchově proběhla v roce 1997 v Muzeu Prostějovska výstava s názvem „Nový nález miocénu u Hluchova aneb mladší třetihory na Prostějovsku (Jašková 1998a). V práci z roku 1998 je i krátká zmínka o výskytu miocénu z Brusu u Služína (údolí Stříbrného potoka), přičemž je toto naleziště popsáno jako zaniklé v důsledku vybudování rybníka. Další krátká zpráva o výskytu miocénu z okolí Prostějova je o nálezu písčitého vápence v Dědkovicích. Tato hornina byla nalezena při prohlubování sklepa a byla popsána jako podobná hornině z Určic (Jašková 1998b). Krátkou zprávu o výzkumu miocénu u Ptení, který proběhl v srpnu 1998, podal Synek. Tento výzkum provedli pracovníci Muzea Prostějovska v Prostějově a navazoval na výzkumy u Laškova a Hluchova. V blízkosti hřbitova v Ptení bylo vykopáno 15 průzkumných sond 60- 280 cm hlubokých. V hloubce 30-50 cm byly nalezeny fragmenty pískovcové lavice. Jednalo

se o organoklastický vápnitý pískovec obsahující Ostrea, Lithothamnium a Bryozoa. Dále byly nalezeny fragmenty ústřic v písčitém miocenním jílu, který byl nejhojnější v hloubce 80- 110 cm (Synek 1998). Jašková (2002) publikovala výsledky revizí některých lokalit řasových vápenců na Prostějovsku. Prvním místem, kde probíhal výzkum v letech 1998-1999, byla Taliánská skála u Kelčic. Hojné lastury hřebenatek byly nalezeny v šedožlutých křemitých vápencích v opuštěném lomu, který je v hájku ležícím přibližně 1 km jv. od obce Kelčice. Úlomky těchto hornin bylo možné nalézt i na okolních polích, a to zejména na V a SV. V roce 2000 bylo kolem této lokality vykopáno 13 průzkumných sond a dále byly v blízké pískovně zjištěny bazální vrstvy organogenních vápenců a v píscích sporý výskyt hřebenatek. Pozornost byla zaměřena i na opuštěný lom s neogenními sedimenty, který se nachází asi 0,5 km jv. od Skalky, u polní cesty do obce Pivín. Zkameněliny měkkýšů byly nalezeny v křemitých žlutošedých organogenních vápencích, které se vyskytují jako izolované balvany ve svrchních štěrkových vrstvách. Poslední sledovanou lokalitou byla místní část Svodnice ležící přibližně 1 km jz. od Otaslavic, kde byly nalezeny úlomky žlutošedého vápence světlé barvy (Jašková 2002). V roce 2003 byly v Terezském údolí nalezeny lastury ústřic (Hořčičko a kol. 2006, Čermák 2007). Místo výskytu leželo přibližně 2 km na SV od autobusové zastávky v Laškově. V návaznosti na tento nález byl v roce 2005 proveden lokální průzkum, při kterém byly zjištěny ústřice nacházející se pod 25 cm mocnou čtvrtohorní vrstvou. Na lasturách byly patrné vrtby způsobené činností mořských organismů (Hořčičko a kol. 2006, Čermák 2007, Jašková, Lehotský 2009). V roce 2005 byla nalezena fosilní stopa Ophiomorpha isp. na zaniklé lokalitě Brus u Služína. Byla zachována ve světlém jemnozrnném vápenci a jednalo se o jediného zástupce fosilních stop známých z tohoto místa (Lehotský 2006). Stejného roku byl v rámci revizí třetihorních lokalit Prostějovska proveden průzkum miocenních sedimentů u Seloutek. Tyto sedimenty byly studovány v úvozové cestě vedoucí k místní kapličce (kaplička sv. Šebestiána), kde byla vykopána průzkumná sonda. Dalším místem zájmu se stal izolovaný blok hornin nacházející se přibližně 20 m sz. od kapličky. V publikaci jsou uvedeny profily s popisy jednotlivých vrstev a výčtem nalezených druhů. Zjištěná fauna byla poměrně bohatá, jednalo se o měkkýše, červy, korál a žraločí zub. Ve valounech spodnokarbonských hornin byly objeveny vrtby Gastrochaenolites isp. (Jašková a kol. 2006).

Na spodnobadenské sedimenty z oblasti mezi Vyškovem a Prostějovem se zaměřila Peštová ve své diplomové práci, v níž popisuje i činnou pískovnu u Brodku u Prostějova, zaniklou pískovnu a vrt u Želče. V pískovnách byla zjištěna mikrofauna - foraminifery a mechovky (Peštová 2006). V roce 2008 byly některé lokality Prostějovska (Určice, Kaple u Čelechovic, Slatinky, Čechy pod Kosířem, Konice, Křemenec, Laškov, Přemyslovice, Ptení 1 a 2, Služín, Skalka, Seloutky, Otaslavice, Hluchov a Taliánská skála u Kelčic) uvedeny na mapce znázorňující výskyt ruduchových vápenců (RAL-red algal limestones) na území karpatské předhlubně, která byla publikována v článku shrnujícím informace o těchto horninách (Doláková a kol. 2008). Adamcová (2008) zpracovala bakalářskou práci o lokalitě v Určicích, ve které popsala její aktuální stav a nalezenou fosilní faunu a flóru. Z roku 2009 pochází zpráva o výskytu nejstarších spodnobadenských mechovek v karpatské předhlubni z vrtů v Přemyslovicích. Celkem byly vyhloubeny 4 mělké vrty (PY-1 až PY-4) na poli sz. od centra obce. V těchto vrtech byl zjištěn výskyt mechovek a foraminifer a dále byla zaznamenána báze výskytu těchto mechovek, která byla na území centrální Paratethydy doposud zjištěna jen na třech místech (Zágoršek, Holcová 2009). Přichystal (2009) popsal v rámci práce věnované historii výzkumů a geologii Velkého Kosíře a jeho okolí terciérní sedimenty (karpat, spodní baden, pliocén) této oblasti. Ve stejném roce byla publikována zpráva o nových miocenních lokalitách Prostějovska, která zahrnovala informace o třech nových výskytech fosilní fauny. První výskyt byl zjištěn v roce 2002 při provádění hydrogeologického vrtu v Lutotíně, kde bylo v jílech nalezeno velké množství fragmentů ústřic a kelnatek. Druhý byl zaznamenán v roce 2004 na s. okraji Myslejovic, kde byly při kopání základů rodinného domu objeveny v šedých jílech fragmenty ústřic. Převládal druh Crassostrea gryphoides (Schlotheim). U obou lokalit byly uveřejněny jejich profily a popisy jednotlivých vrstev. Poslední lokalitou bylo Terezské údolí, kde byly nalezeny lastury ústřic (Jašková, Lehotský 2009). V roce 2010 byla vydána populárně-naučná publikace „Kámen mluví aneb geologie Prostějovska“, v níž autoři seznamují laickou veřejnost s geologickou minulostí a lokalitami okolí Prostějova. Součástí publikace je i kapitola věnovaná třetihorám (Jašková, Lehotský 2010). Fauna dvou vrtů (HL1 a HL2) vyvrtaných na konci roku 2008 u Hluchova byla popsána v roce 2010. Byly zjištěny foraminifery, mechovky, měkkýši (mlži a kelnatky),

ostnokožci (ježovky, hvězdice, hadice), svijonožci, ramenonožci, serpulidní červi, rybí zuby a otolity. Ve vrtu HL1 byli zjištěni koloniální koráli (Zágoršek a kol. 2010). V roce 2012 byly publikovány výsledky dalších tří vrtů z Přemyslovic (PY-5, PY-6, PY-7). Byly zveřejněny jejich profily s popisy jednotlivých vrstev, seznam a popis litofacií, dva profily zpracované georadarem a paleontologie lokality. Z fosilií byly zjištěny foraminifery, mechovky, ramenonožci, červené řasy a mlži (Zágoršek a kol. 2012). Kopecká (2012) studovala foraminiferovou faunu tří profilů (A2 Slatinky, HV-5 Rybníček a Olomouc-Nová ulice, cihelna) v rámci své disertační práce zaměřené na biofaciální analýzu spodnobadenských sedimentů střední Moravy. V letech 2009-2013 probíhal v rámci projektu GAČR „Mělkovodní ekosystémy miocénu centrální Paratethydy: sukcese a interakce anorganické a organické složky ekosystémů“ (ve spolupráci Národního muzea v Praze, Univerzity Karlovy v Praze, Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci) výzkum různých miocenních lokalit, mj. i na Prostějovsku. Souběžně probíhal i výzkum Muzea Prostějovska u obcí Hluchov, Služín a Přemyslovice (Vyhodnocení činnosti Muzea Prostějovska v Prostějově za rok 2012, Vyhodnocení činnosti Muzea a galerie v Prostějově za roky 2013, 2014). Výsledky vrtu HL 2 u Hluchova byly zveřejněny v roce 2012 - byla provedena litofaciální analýza, která vedla ke stanovení 8 facií, v práci byl zveřejněn nákres profilu s popisem jednotlivých vrstev (Nehyba, Jašková 2012). Zborník (2013) ve své diplomové práci vyhodnotil neogenní sedimenty karpatské předhlubně. Mezi studovanými vzorky bylo i vrtné jádro z vrtu Brus 1 u Služína. V témže roce byly výsledky z vrtu Brus 1 u Služína - vyčlenění 10 facií a zpracování nákresu profilu s popisy vrstev - též publikovány (Zborník a kol. 2013). V roce 2013 pokračovalo průběžné sledování neogenních lokalit Prostějovska geoložkou Muzea a galerie v Prostějově. Byly publikovány některé výsledky studia geologických vrtů (Přemyslovice, Hluchov a Brus u Služína). V Ptení byl 5. 4. 2013 proveden geologický vrt o hloubce 13 m. V září 2013 byl zahájen průzkum v Ondraticích (PP Kopaniny), a to na základě nálezu zkamenělin v blízkosti studánky členy Ekocentra IRIS (Vyhodnocení činnosti Muzea a galerie v Prostějově za rok 2013). Pekař (2013) zpracoval bakalářskou práci zaměřenou na lokalitu u Slatinek, v jejímž rámci provedl revizi miocenní fauny uložené ve sbírkách Vlastivědného muzea Olomouc. Během terénního výzkumu této lokality (podzim 2011) nalezl hojné fragmenty mlžů Ostrea sp. a Pecten sp.

V roce 2014 byly publikovány historické fotografie geologických lokalit pořízené V. Spitznerem, které jsou součástí sbírkových fondů Muzea a galerie v Prostějově. Mezi nimi bylo i několik fotografií třetihorních lokalit. Součástí článku byl i přehledný souhrn výzkumů neogénu na Prostějovsku (Jašková a kol. 2014). V roce 2014 byly uveřejněny i výsledky studia vrtů HL1 a HL2 u Hluchova v práci dokumentující spodnobadenskou transgresi na vnějším okraji západní části karpatské předhlubně. Byly zveřejněny profily obou vrtů s popisy jednotlivých vrstev, litofacií, paleontologie, biostratigrafie a paleoekologie. Ve vrtech byly potvrzeny foraminifery, mechovky, ramenonožci, měkkýši (mlži, kelnatky), ostnokožci (ježovky, hvězdice, hadice), svijonožci, serpulidní červi, zuby a otolity kostnatých ryb a koloniální koráli (Hladilová a kol. 2014). Hrozová (2014) provedla v rámci své bakalářské práce faciální, zrnitostní a gammaspektrometrickou analýzu neogenních sedimentů vrtu Ptení 1 (v blízkosti hřbitova), který byl 13 m hluboký. Téhož roku byla v rámci diplomové práce provedena paleoekologická analýza a vyhodnocení miocenních měkkýšů z vrtu Ptení (PT 1) a dále byly zmíněny některé lokality s měkkýší faunou na Prostějovsku, jako Hluchov, Laškov, Lutotín, Myslejovice, Terezské údolí, Přemyslovice, Slatinky a Služín (Osvaldová 2014). V roce 2015 pokračovala geoložka prostějovského muzea v průzkumu lokality Ondratice-Kopaniny. V rámci tohoto průzkumu byly potvrzeny nálezy fosilií na polích v okolí PP Kopaniny a v korytě potoka (Výroční zpráva Muzea a galerie v Prostějově za rok 2015). V témže roce byly některé lokality Prostějovska (Čelechovice, Hluchov, Kelčice - Taliánská skála, Kobeřice, Myslejovice, Přemyslovice, Slatinky, Služín a Terezské údolí) zmíněny v publikaci o badenských ústřicích z moravské části karpatské předhlubně. Autoři provedli systematickou revizi ústřic uložených ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci a Muzea Prostějovska v Prostějově. V práci byly vyobrazeny nákresy profilů s popisem jednotlivých vrstev z Kelčic, Slatinek, Myslejovic, Hluchova a Laškova (De Bortoli, Hladilová 2015). Zapletal (2016) v bakalářské práci zhodnotil aktuální stav, makrofaunu a mikrofaunu Taliánské skály. Součástí práce byl i metodický list „Paleontologická exkurze Taliánská skála“ a krátká zmínka o miocenních lokalitách Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy. V letech 2016-2018 Muzeum a galerie v Prostějově provádělo výzkum na miocenních lokalitách v regionu. V roce 2016 byla zkoumána i nověji známá naleziště jako Ondratice-

Kopaniny, Vřesovice a Kelčice-Hájek (Výroční zpráva Muzea a galerie v Prostějově za rok 2016). V období 2017-2018 byl výzkum zaměřen na pískovny v Želči, Skalce a Ondraticích (bazální klastika), lokality u Přemyslovic, Otaslavic, Kelčic (Taliánská skála a Kelčice- Hájek), Určic, Seloutek a Ondratic (Plán činnosti Muzea a galerie v Prostějově na rok 2017, Rámcový plán činnosti Muzea a galerie v Prostějově, P.O., na rok 2018). Dvořáková (2016) se zabývala sedimentárně-petrografickým hodnocením neogenních sedimentů vrtu Ptení 1. V rámci své bakalářské práce provedla petrografickou analýzu vzorků, zhodnocení tvarů a zaoblení zrn a posouzení povrchu křemenných zrn. Výsledky z vrtu Brus 1 u Služína byly publikovány v roce 2018. V práci byly popsány výsledky sedimentologického studia, gamaspektrometrická analýza a fauna jako vápnitý nanoplankton, foraminifery, měkkýši, ramenonožci a rybí otolity (Kopecká a kol. 2018). V roce 2018 byla v Muzeu a galerii v Prostějově otevřena nová stálá geologická expozice „Kámen mluví“. Dále probíhala příprava monotematického svazku Přírodovědných studií zaměřeného na seznámení s nově otevřenou geologickou expozicí a nejzajímavějšími geologickými lokalitami Prostějovska (Rámcový plán činnosti Muzea a galerie v Prostějově, P.O., na rok 2018).

7. Geografická a geomorfologická pozice studovaných lokalit Obě studované lokality (Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy) leží v Olomouckém kraji, v okrese Prostějov (jeho jižní část) a jsou součástí Mikroregionu Předina, ve kterém byly zjištěny i další výskyty miocenních zkamenělin (Brodek u Prostějova, Dobrochov, Hradčany-Kobeřice, Otaslavice, Kelčice-Taliánská skála, Kelčice-pískovna, Vranovice a Vřesovice). Studované lokality (obr. 11) jsou od sebe vzdáleny 6,3 km vzdušnou čarou.

Obr. 11: Pozice lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy. Autor 2018

Lokalita Ondratice-Kopaniny (obr. 13) a její okolí (PP Kopaniny) leží v katastru obce Ondratice, přibližně 1 km jz. od jejího centra. Obec je vzdálena asi 15 km jz. od Prostějova. Lokalita leží v místních částech Kopaniny a Syrovátky, na jejichž území byla vyhlášena 27. 9. 1990 přírodní památka (PP) Kopaniny. V těsné blízkosti jz. části této PP je hranice okresů Prostějov a Vyškov a také hranice Vojenského újezdu Březina. Výskyt fosilií je zjištěn

z mnoha míst PP Kopaniny a dále z polí, která přírodní památku obklopují. Největší výskyt fosiliferních hornin se nachází v okolí studánky U obrázku. Studánka je nejlépe dostupná z jz. části obce, od koupaliště (hasičské nádrže) po zpevněné cestě jz. směrem, dále kolem hřiště po pěšině, která vede podél Ondratického potoka. Toto území náleží z hlediska geomorfologického k Drahanské vrchovině (obr. 12), která je součástí Brněnské vrchoviny, subprovincie Česko-moravské soustavy, provincie České vysočiny. V sv. cípu PP Kopaniny probíhá hranice s Vyškovskou bránou (obr. 12), která je součástí Západních Vněkarpatských sníženin, subprovincie Vněkarpatských sníženin, provincie Západních Karpat (Demek a kol. 1987, Demek a kol. 1992, geoportal.cuzk.cz). Lokalita Kelčice-Zadní Zdenovy (obr. 14) leží asi 10 km j. od Prostějova v katastru obce Vranovice-Kelčice, přibližně 1,2 km jv. od centra Kelčic, které jsou částí této obce. Jedná se o úzký remízek, který se nachází v místní části Zadní Zdenovy a je vzdálený asi 400 m jz. od Taliánské skály. Místo je nejlépe přístupné z v. části obce po zpevněné cestě, která vede kolem bývalého JZD a pokračuje jv. směrem k rozhledně Štátula. Po 900 m je rozcestí se svatým obrázkem a 120 m na Z je remízek orientovaný JZ-SV. Horniny, které obsahují fosilie, se nachází v sv. části remízku. Z hlediska geomorfologického tato oblast náleží k Hornomoravskému úvalu (obr. 12), který je součástí Západních Vněkarpatských sníženin, subprovincie Vněkarpatských sníženin, provincie Západních Karpat (Demek a kol. 1987, Demek a kol. 1992, geoportal.cuzk.cz).

Obr. 12: Geomorfologická pozice lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy (upraveno podle geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/)

Obr. 13: Mapka zobrazující lokalitu Ondratice-Kopaniny. Autor 2018

Obr. 14: Mapka zobrazující lokalitu Kelčice-Zadní Zdenovy. Autor 2018

8. VÝSLEDKY

8.1 Současný stav lokality Ondratice-Kopaniny Lokalita Ondratice-Kopaniny se nachází na území Přírodní památky Kopaniny (PP Kopaniny) a nelze ji zaměňovat s kopcem Kopaniny (341 m) u Vyškova, který byl několikrát zmíněn v historické geologické literatuře (Tausch 1891, 1898). Žádnou spojitost se sledovanou lokalitou nemají ani lesní trať Kopaniny (1 km sz. od studánky U obrázku) a polní trať Na Kopaninách (1,3 km j. od studánky U obrázku). V souvislosti s paleontologií je PP Kopaniny zmiňována teprve od roku 2013, kdy byl geoložkou Muzea a galerie v Prostějově zahájen pravidelný průzkum tohoto území. Fotodokumentace lokality Ondratice-Kopaniny je zobrazena v příloze č. 4. PP Kopaniny získala svůj status díky výskytu chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (např. bělozářka větevnatá, pryšec hranatý, vratička měsíční, krajník pižmový, rosnička zelená). Ochrana je zaměřena na bývalé sady, travinobylinná společenstva a podmáčené plochy s prameny. V roce 2017 byl na základě provedeného biologického průzkumu podán návrh na zrušení PP o rozloze 9,0441 ha a zároveň návrh na vznik nové PP o rozloze 12,3639 ha. Protože se jedná o zvláště chráněné území, vztahují se na ně ochranné podmínky a některá činnost je zde povolena jen po schválení příslušného orgánu ochrany přírody (Návrh na zrušení přírodní památky Kopaniny a na nové vyhlášení přírodní památky Kopaniny). Na loukách probíhá pravidelné kosení, ale některé bývalé sady jsou prorostlé náletovými dřevinami a vysokými bylinami, které způsobují neprůchodnost těchto částí. Vstup do PP Kopaniny je označen malým státním znakem České republiky a několik metrů od něj se nachází informační tabule. Hranice PP jsou vyznačeny červenou barvou na stromech. Jedná se o dva pruhy, z nichž jeden je neúplný. Při vstupu na území PP jsou viditelné dva pruhy nad sebou a při odchodu z ní pouze jeden. Upuštění od tradičního zemědělství, údržby sadů a luk výrazně ovlivnilo vzhled místních částí Kopaniny a Syrovátky, ve kterých se nachází PP Kopaniny. Změny lze pozorovat na snímcích níže (obr. 15 a obr. 16).

Obr. 15: Stav místních částí Kopaniny a Syrovátky u Ondratic s vyznačením lokality Ondratice-Kopaniny dle leteckého snímkování z roku 1953 (upraveno podle VGHMÚř Dobruška, kontaminace.cenia.cz)

Obr. 16: Současný stav místních částí Kopaniny a Syrovátky u Ondratic s vyznačením lokality Ondratice-Kopaniny (upraveno podle mapy.cz)

Pěšina vedoucí k místu s největším výskytem zkamenělin (obr. 17) je v období růstu vegetace zarostlá vysokými bylinami a místy je téměř nerozeznatelná. Ondratický potok bývá na tomto území v letních měsících (při absenci srážek) vyschlý, což umožňuje detailnější průzkum jeho koryta. Převážně organodetritické vápence se vyskytují u studánky (U obrázku) a od ní několik metrů vzdáleného dalšího pramene, který se nachází blíže k obci. Studánka byla opravena před mnoha lety členy Ekocentra Iris z Prostějova, ale od té doby zde již neproběhly žádné úpravy. V místě studánky (U obrázku) je zbudována malá stříška, dřevěný

můstek a poblíž posezení. Druhý pramen není nijak udržován a způsobuje podmáčení a zabahnění pěšiny vedoucí ke studánce. Hojný výskyt organodetritických vápenců lze také sledovat v korytě potoka a jeho okolí směrem proti proudu, kde jsou místy touto horninou tvořeny ojedinělé velké bloky (viz obr. 17). Několik metrů od studánky proti proudu Ondratického potoka se nachází na jeho pravém břehu výchoz s výskytem ústřic (výchoz č. 1). Ústřice, které byly příležitostně nacházeny v potoce, se zde v současnosti vyskytují jen ve fragmentech. Jedná se o přírozený výchoz o délce 9 m a výšce 4 m, který je z velké části pokryt uvolňující se půdou. Ve vzdálenosti okolo 10 m od tohoto výchozu na J se na opačném břehu potoka nachází 2 bloky organodetritických vápenců (č. 1) vyčnívající ze svahu. Jsou pokryté mechem a jejich viditelné části mají rozměry 80 x 30 cm a 30 x 40 cm. V roce 2018 byl proveden důkladnější průzkum vyschlého koryta potoka a 30 m proti proudu od výchozu č. 1 byl objeven druhý výchoz s výskytem fragmentů ústřic (výchoz č. 2). Jedná se o zářez (4 x 1 m) v pravém břehu potoka. Před tímto výchozem se nachází na opačném břehu potoka velký blok organodetritického vápence (č. 2) z velké části porostlý vegetací, převážně mechem (2,5 x 1,25 m). Dalších 30 m od tohoto místa proti proudu lze pozorovat v levém břehu potoka špatně rozeznatelný blok (č. 3) stejné horniny (3,3 x 0,9 m). Zkameněliny lze sporadicky nalézt v prostoru celé PP Kopaniny a také na okolních polích.

Obr. 17: Detailní nákres lokality Ondratice-Kopaniny. Autor 2018

Na území PP Kopaniny (na toku Ondratického potoka), ale i v jiných částech katastru obce (např. bezejmený přítok Ondratického potoka) je v rámci protipovodňových opatření plánována výstavba suchých poldrů a vodní plochy (Územní plán Ondratice). Vodní plocha o celkové rozloze 0,12 ha by měla vzniknout právě v blízkosti studánky U obrázku (obr. 18), tj. v oblasti výskytu fosiliferních hornin.

Výskyt fosiliferních hornin

Obr. 18: Plánovaná výstavba suchých poldrů a vodní plochy na toku Ondratického potoka a jeho bezejmeného přítoku (upraveno podle Územního plánu Ondratice)

8.1.1 Sedimenty a makrofauna lokality V jz. části PP Kopaniny lze sledovat výchozy kulmských drob a fragmenty těchto hornin roztroušené v okolí. Na území celé PP se dále objevují horniny miocenního stáří, jejichž největší výskyt je v okolí studánky U obrázku. Jedná se ve většině případů o organodetritický vápenec tvořený lumachelami měkkýšů a vzácně pískovec obsahující místy zkameněliny mořské fauny. Organodetritický vápenec je tvořený lumachelami měkkýšů, převážně mlžů rodů Aequipecten a Ostrea, v menší míře obsahuje i jiné mořské živočichy (např. červy a ježovky). Převážná část misek mlžů je rozdrcena, ale místy se vyskytují i celé misky. Tato hornina je na lokalitě nalézána v různých odstínech šedé a béžové barvy. Fragmenty mlžů, které jsou k sobě stmeleny, mají rozměry od méně než 0,5 mm až do několika cm. Dalším, méně častým typem horniny je jemnozrnný pískovec světle béžové

barvy, ve kterém se místy objevují fragmenty ježovek a mlžů. Jedná se o málo pevnou, rozpadavou horninu. Mezi vzácnější horniny na lokalitě patří i jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec, který se vyskytuje i na lokalitách Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice- Taliánská skála. Tato velmi pevná hornina, která je místy tvořena lumachelami mlžů, se vyskytuje ve více barevných variantách, a to odstínů šedé a béžové, a na rozdíl od výše zmíněných organodetritických vápenců v ní nemají rody Aequipecten a Ostrea tak dominantní zastoupení. Červené řasy nebyly v těchto horninách zjištěny. Vzácně lze na lokalitě pozorovat jíly šedé, místy béžové barvy obsahující fragmenty ústřic o velikosti do 6 cm. Ty se vyskytují v pravé a levé části výchozu č. 1 (obr. 19), pod vrstvou půdy (30-40 cm). Viditelná mocnost jílové vrstvy je 20-25 cm. V horní části tohoto výchozu, se pod vrstvou půdy (20-40 cm) nachází vrstva spraše (70 cm) obsahující vápnité konkrece (cicváry). Další výchoz jílů obsahujících fragmenty ústřic (výchoz č. 2) se vyskytuje dále proti proudu. Miocenní makrofauna lokality je reprezentována převážně měkkýši, dále byli zjištěni červi a ježovky. Z měkkýšů dominují mlži rodů Ostrea a Aequipecten. Úlomky organodetritických vápenců obsahují jen malé ústřice Ostrea digitalina (Dubois, 1831). Ty lze najít i volně v kamenné suti nebo u pramenů potoka. Fragmenty velkých ústřic byly zjištěny v šedém jílu ve výchozech č. 1 a č. 2 a také v potoce (v blízkosti studánky U obrázku). Před 30 lety byly v potoce nalezeny velké fragmenty ústřice Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) a misky Ostrea digitalina. Ústřice nebyly nikdy zjištěny dál po proudu potoka směrem k obci. Druhý dominantní rod mlžů Aequipecten je zastoupen druhem Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819). Dále byli zjištěni i jiní mlži, kteří jsou však vzácní. Jedná se o Solen sp., Glycymeris sp., Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 a přesněji neurčitelné zástupce čeledi Veneridae. Přítomnost plžů nebyla na lokalitě zjištěna. Méně častí jsou zástupci kmene Annelida. Z třídy Polychaeta zde byly nalezeny dva rody červů, a to Serpula a Rotularia. K velmi vzácným nálezům patří ježovky. Jednalo se o ojedinělý nález dvou nekompletních jedinců Brissus cf. abeli (Reidl, 1941) a jedince Psammechinus sp., který je součástí nové geologické expozice v Muzeu a galerii v Prostějově a který bylo autorovi pro potřeby zpracování diplomové práce umožněno prostudovat. Stav zkamenělin nacházených na lokalitě je různý, ale ve většině případů se jedná o fragmenty. Nejzachovalejším druhem je Aequipecten scabrellus, jehož misky lze nalézt kompletní v hornině nebo vzácně i volné. Zkoumané vzorky, mimo zmíněnou ježovku Psammechinus sp., pocházejí jak z průběžných návštěv lokality, tak i z období zpracování diplomové práce. Terénní výzkum během diplomové práce prokazuje, že lokalita je stále perspektivní s hojným výskytem zejména druhů Aequipecten scabrellus a Ostrea digitalina. Úlomky jemnozrnného

křemitého vápence až vápnitého pískovce šedé až hnědé barvy se zkamenělinami rodu Aequipecten byly ojediněle nalezeny až ve vzdálenosti 1,5 km v. od studánky U obrázku a sporadicky se vyskytují na polích zejména v. od PP Kopaniny.

Obr. 19: Výchoz č. 1 s vrstvami jílu obsahujícími fragmenty ústřic (červeně) a vrstvou spraše obsahující vápnité konkrece (žlutě). Ondratice-Kopaniny. Foto autor

8.2 Současný stav lokality Kelčice-Zadní Zdenovy Lokalita Kelčice-Zadní Zdenovy leží v úzkém remízku (obr. 20) o délce 120 m orientovaném ve směru JZ-SV, který je obklopený poli. Dle terénní nerovnosti lze usuzovat, že se jedná o výchoz z velké části pokrytý půdou a vegetací. Horniny obsahující miocenní zkameněliny lze najít v sv. části remízku. Jedná se o úlomky více typů hornin (organodetritické vápence a křemité vápence až vápnité pískovce) o velikosti několik cm až dm, jejichž povrch je často pokryt mechem. V rámci této práce nebyly prováděny žádné průzkumné sondy a získané vzorky pochází pouze ze sutě na povrchu. Na polích v okolí lokality je výskyt organodetritických vápenců a křemitých vápenců až vápnitých pískovců minimální. Ojedinělé úlomky hornin se zkamenělinami (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec) byly však zjištěny i na poli až 400 m z. od remízku. Na poli na V od lokality byly nalezeny hojné vápnité konkrece pocházející ze spraší. Místo je v době růstu vegetace snadno dostupné, ale samotný remízek je zarostlý vysokými bylinami, což značně omezuje vstup. Nejvhodnějším obdobím pro jeho návštěvu je proto jaro a podzim. Fotodokumentace lokality Kelčice-Zadní Zdenovy je zobrazena v příloze č. 5.

Obr. 20: Kelčice-Zadní Zdenovy - pohled na lokalitu od západu. Foto autor

8.2.1 Sedimenty a makrofauna lokality Na lokalitě lze nalézt několik druhů hornin miocenního stáří. Nachází se zde jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec šedé a béžové barvy, který v některých případech obsahuje úlomky kulmských hornin. Tato velmi pevná hornina někdy obsahuje zkameněliny, většinou mlžů. Dalším typem horniny je organodetritický vápenec, který se zde vyskytuje v mnoha varietách. Nejčastěji se jedná o pevnou horninu šedé nebo béžové barvy, která je tvořena lumachelami měkkýšů, ve většině případů jejich fragmenty. Byl nalezen i nepevný a rozpadavý organodetritický vápenec, tvořený rourkami červů Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758). Tato hornina je v regionu Prostějovska vzácná. Poslední typ organodetritického vápence má béžovou, někdy až hnědou barvu, je tvořen úlomky různých mořských organismů a vzhledově někdy připomíná kolonie korálů nebo mechovek. Fauna je tvořena převážně měkkýši, a to zejména mlži, méně plži. Dominantním rodem mlžů je Aequipecten. Na lokalitě byly potvrzeny druhy Aequipecten macrotis (Sowerby in Smith, 1847), Aequipecten scabrellus a Aequipecten cf. malvinae (Dubois, 1831). Z dalších mlžů byly zjištěny druhy Ostrea sp., ?Periglypta sp., Panopea (Panopea) menardi a přesněji neurčitelní zástupci čeledi Veneridae. Méně hojní jsou plži, a to druhy Turritella sp. a ?Patella sp. Častí jsou i červi Ditrupa cornea, kteří se vyskytují zejména ve zmíněných rozpadavých organodetritických vápencích, v menší míře i v ostatních typech hornin. Mezi méně časté fosilie patří červi rodu Serpula a ramenonožci. Z kmene Brachiopoda byli nalezeni přesněji neurčitelní jedinci a jeden zástupce čeledi Discinidae, který však nebylo možmo druhově ani rodově určit. Červené řasy nebyly na lokalitě zjištěny.

8.3 Nové nálezy makrofauny na lokalitě Kelčice-Taliánská skála Během zpracování diplomové práce byla v letech 2017-2018 též několikrát navštívena již dříve studovaná lokalita Taliánská skála. Její stav se v mezidobí nezměnil a lze soudit, že je stále perspektivní s možností nálezů nových zástupců miocenní fauny. Při těchto nových návštěvách lokality byly nalezeny další druhy, které doplňují již zpracovanou makrofaunu. Z mlžů byli zjištěni zástupci druhů Crassadoma multistriata (Poli 1795), Lutraria cf. oblonga (Gmelin, 1791), Solen sp. a ?Spisula sp., které lze považovat na lokalitě za velmi vzácné. Dále bylo nalezeno několik neúplných, ale i kompletních jader jedinců Panopea (Panopea) menardi. Tento druh, charakteristický svým tvarem a velikostí, je hojně nalézán i na okolních polích. Za spíše vzácný lze považovat další nález zkameněliny plže Turritella sp. Ze soukromé sbírky I. Fréharové byl určen fragment ústřice Ostrea digitalina, který byl na lokalitě nalezen v dřívější době. V rámci diplomové práce mi bylo umožněno studovat též velký exemplář hřebenatky Macrochlamis cf. nodosiformis (de Serres in Pusch, 1837), který je součástí stálé geologické expozice v Muzeu a galerii v Prostějově. Na lokalitě stále dominuje druh Aequipecten macrotis, druh Aequipecten scabrellus, který byl zmiňován v historické literatuře (Kalabis 1961c), se doposud nepodařilo zjistit. V létě 2018 byly na poli s. od lokality vyorány velké balvany (o velikosti až 30 cm) jemnozrnného křemitého vápence až vápnitého pískovce obsahující místy fosilie mlžů Aequipecten macrotis.

8.4 Stav ostatních zkoumaných lokalit Mimo lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy bylo v rámci diplomové práce prozkoumáno rozsáhlé území. Proto pokládám za důležité jen krátce zmínit aktuální stav dalších miocenních lokalit zjištěný při tomto průzkumu, do kterého nebyly zahrnuty činné lomy a pískovny. Jako první byl prostudován terén v okolí lokalit Taliánská skála a Kelčice-Zadní Zdenovy. Zaměřil jsem se na průzkum hájků a remízků a dále jsem se snažil najít úlomky miocenních hornin a zkamenělin na okolních polích. Prozkoumal jsem i hájky v blízkosti vrcholu Přediny, kde se v minulosti nacházely lomy, v tomto prostoru se mi však nepodařilo objevit žádné výskyty hornin s miocenními zkamenělinami. Byla studována i pískovna (49.3955067N, 17.1234953E) ležící severně od Taliánské skály, kde jsem však nezjistil žádné fosilie. Toto místo není veřejně přístupné a vstup do pískovny za účelem výzkumu mi povolila starostka obce Vranovice-Kelčice. Mezi další prostudované lokality patří bývalý lom Na skále (49.3988889N, 17.0930956E) a zaniklá pískovna j. od něj v těsné blízkosti (49.3986261N, 17.0929383E), které leží z. od Vranovic. V lomu ani v pískovně jsem žádné fosilie nenalezl. Pro důkladnější průzkum by bylo potřebné slanění a prozkoumání horních částí lomových stěn. Asi 1880 m j. od lomu Na skále leží malý hájek (49.3885739N, 17.0926994E), který jsem si vytipoval jako možné místo s výchozy miocenních sedimentů. Dle terénních nerovností zde byl pravděpodobně v dřívější době lom, ale na místě nebylo nic zjištěno. Na základě zprávy o ojedinělém nálezu organogenního vápence s hřebenatkou na soukromém pozemku v Dobrochově (Jašková, ústní sdělení 2016) jsem prozkoumal i okolí této obce. Zaměřil jsem se na oblast v okolí Dobrochovské lípy (49.3841567N, 17.0989811E) a dva hájky jv. od obce. V tom východnějším, v souřadnicích 49.3815061N, 17.1135564E, býval odkryv, ale v současné době je již zarostlý vegetací a špatně rozpoznatelný. Ani na jednom místě v okolí této obce se mi nepodařilo nic zjistit. Na základě literatury jsem již v dřívější době navštívil starou pískovnu (49.3729242N, 17.1087892E) ležící z. od obce Kobeřice a bývalé lomy (49.3678100N, 17.1242711E) a jejich okolí u obce Hradčany. Ani na jednom místě jsem nepotvrdil výskyt miocenních zkamenělin. V horních částech zatopeného hradčanského lomu jsem pozoroval jen vápnité konkrece ve spraši. Tato místa jsou však nepřístupná. Ve zmíněné pískovně u Kobeřic jsem nalezl úlomky rostlin kulmského stáří. Pískovna je v současné době nepřístupná a probíhají v ní práce k vybudování střelnice.

V oblasti U Kandie jsem navštívil místo bývalého lomu (49.3821097N, 17.1562108E) ležícího 1,9 km jz. od obce Pivín. To je nyní rekultivováno, a proto jsem zde miocenní sedimenty nezjistil. Asi 850 m jv. od obce Skalka se v souřadnici 49.3971922N, 17.1775825E nachází stará pískovna, ve které se dříve vyskytovaly balvany organodetritických vápenců a křemitých vápenců až vápnitých pískovců obsahující miocenní zkameněliny (poměrně chudou faunu mlžů). V současné době je výskyt úlomků těchto hornin v pískovně a jejím okolí minimální. V křemitých vápencích až vápnitých pískovcích se mi podařilo nalézt jen několik otisků blíže neurčitelných mlžů. Pískovnu u Želče (49.3508069N, 17.0739742E) jsem navštívil několikrát. Haldy, kde bylo možné v dřívějších dobách najít fragmenty hornin obsahující zkameněliny, jsou již velmi staré, pokryté zeminou a zarostlé vegetací. Mezi velkými balvany jsem nalezl jen jediný vzorek organodetritického vápence s úlomky mlžů. V pískovně jsem opět potvrdil výskyt kulmských rostlin v úlomcích hornin ležících u hald nebo v písku na svazích pískovny. Několikrát jsem se zaměřil na průzkum polí ležících na V od PP Kopaniny u Ondratic a nalezl jsem úlomky organodetritického vápence obsahující zkameněliny miocenního stáří (převážně hřebenatky). Balvany miocenních a kulmských hornin, které místní lidé generace odstraňovali z polí, lze nalézt nahromaděné v okrajových částech PP Kopaniny. U obce Sněhotice se nachází bývalá pískovna (49.3659750N, 17.0570650E) využívaná v dřívějších dobách pro příležitostnou těžbu písku. V píscích ani pískovcových lavicích nebyly zjištěny žádné zkameněliny. Asi 500 m na Z od této pískovny lze na poli, v okolí souřadnice 49.3661158N, 17.0498558E, nalézt ojedinělé úlomky velmi pevného křemitého vápence až vápnitého pískovce obsahujícího ústřice a hřebenatky. Těsně za hranicí okresu Prostějov, asi 850 m v. od začátku obce Podivice, je místní část U cihelny, kde bývala v dřívějších dobách cihelna. V současnosti je toto místo rekultivováno a po těžbě zde nejsou žádné stopy. Prozkoumal jsem prostor bývalé cihelny v souřadnici 49.3690697N, 17.0297747E a jeho okolí, ale žádné horniny miocenního stáří jsem nenalezl. Další navštívenou lokalitou byla místní část Svodnice (49.3817631N, 17.0541111E) ležící 1,3 km jz. od obce Otaslavice. Na poli se objevují roztroušené úlomky křemitých vápenců až vápnitých pískovců obsahující miocenní zkameněliny. Ty lze nalézt také na kraji pole, kde byly nahromaděny pravděpodobně v průběhu jeho čištění. Na této lokalitě jsem zjistil výskyt rodů Ostrea, Aequipecten, Macrochlamis, Panopea a blíže neurčitelných dalších mlžů. Mimoto byl na lokalitě nalezen 1 ks ramenonožce a dále svijonožci rodu Balanus

přitmelení na fragmentu ústřice. Ve většině případů se jednalo o nekompletní a špatně zachovalé exempláře zničené orbou. V z. části obce Určice leží bývalá motokrosová dráha (49.4322506N, 17.0646919E) a sv. od ní je lokalita (49.4327000N, 17.0653172E) s výskytem miocenních zkamenělin, v minulosti přírodní památka. Horniny se zkamenělinami lze nalézt na svahu nebo je lze pozorovat v bývalém lomu. Na lokalitě jsem potvrdil výskyt rodů Ostrea, Conus a Serpula. Asi 1300 m sz. od určické lokality, v souřadnici 49.4425739N, 17.0544436E, se nachází v blízkosti kaple sv. Šebestiána lokalita Seloutky. Miocenní zkameněliny, které se většinou vyskytují v úlomcích hornin (pískovců a slepenců), lze najít po stranách pěšiny a v okolí kaple. Zde jsem nalezl mlže druhů Aequipecten macrotis a Ostrea sp. Asi 700 m jv. od kaple ve Slatinkách bývala pískovna, známá paleontologická lokalita, která je v současné době již zaniklá a její prostor rekultivován. Na poli ležícím na V od ní lze nalézt převážně fragmenty misek miocenních mlžů a úlomky křemitých vápenců až vápnitých pískovců obsahující miocenní faunu. V okolí souřadnice 49.5442467N, 17.0997867E jsem našel nekompletní misky mlžů rodů Ostrea, Pecten a v úlomku křemitého vápence až vápnitého pískovce fragment ústřice a špatně zachovalou ježovku. Mimo zmíněné fragmenty bylo nalezeno několik kompletních misek malých ústřic Ostrea. U Čelechovic na Hané jsem prozkoumal okolí souřadnice 49.5334861N, 17.0865228E nad Státním lomem. Na tomto místě a ani v jeho širším okolí nebyly nalezeny žádné miocenní fosilie. U obce Ptení jsem prozkoumal lokalitu u hřbitova (Ptení 1) ležící asi 250 m v. od okraje obce. Zde jsem nalezl písčité vápence až vápnité pískovce a organodetritické vápence obsahující blíže neurčitelné zkameněliny velkých foraminifer, mechovek, mlžů a plžů. Zmíněné horniny byly roztroušeny na poli v blízkosti souřadnice 49.5096364N, 16.9697631E. Výskyt slínu za východní hřbitovní zdí (Kalabis 1935a) je zarostlý vegetací a špatně rozeznatelný, doložitelný jen terénní nerovností. Asi 1270 m jz. od hřbitova jsem prováděl průzkum lokality Ptení 2, která leží u cesty Ptení - Holubice. V širším okolí souřadnice 49.5046761N, 16.9530047E se mi nepodařilo zjistit žádný výskyt organodetritických vápenců. V souřadnici 49.5693597N, 16.9653181E na SV obce Přemyslovice lze na poli sbírat hojné miocenní zkameněliny a úlomky organodetritických vápenců. Fosilní fauna je složena převážně z volných zoárií mechovek, dále červů Serpula, Rotularia, mlžů Ostrea, Pecten a fragmentů Macrochlamis.

Posledním zkoumaným místem bylo okolí Držovic, a to širší okolí souřadnice 49.4959400N, 17.1379933E (v blízkosti cihelny). Pozornost byla věnována i blízkým Vlčím dolům (49.5019256N, 17.1302739E). V těchto místech nebyly zjištěny žádné miocenní zkameněliny. Č. lokalita souřadnice výskyt makrofauny 1. Ondratice-Kopaniny 49.3583097N, 17.0507967E + 2. Kelčice-Zadní Zdenovy 49.3919172N, 17.1167789E + 3. Kelčice-Taliánská skála 49.3928811N, 17.1224653E + 4. Kelčice-pískovna 49.3955067N, 17.1234953E - 5. Sněhotice 49.3661158N, 17.0498558E + 6. Podivice 49.3690697N, 17.0297747E - 7. Kobeřice 49.3729242N, 17.1087892E - 8. Hradčany 49.3678100N, 17.1242711E - 9. Pivín 49.3821097N, 17.1562108E - 10. Skalka 49.3971922N, 17.1775825E + 11. Vranovice 49.3988889N, 17.0930956E - 12. Želeč 49.3508069N, 17.0739742E + 13. Seloutky 49.4425739N, 17.0544436E + 14. Určice 49.4327000N, 17.0653172E + 15. Otaslavice 49.3817631N, 17.0541111E + 16. Čelechovice 49.5334861N, 17.0865228E - 17. Slatinky 49.5442467N, 17.0997867E + 18. Přemyslovice 49.5693597N, 16.9653181E + 19. Ptení 1 49.5096364N, 16.9697631E + 20. Ptení 2 49.5046761N, 16.9530047E - 21. Držovice 49.4959400N, 17.1379933E - Tab. 1: Lokality, které byly prozkoumány v průběhu zpracování diplomové práce (souřadnice, + výskyt makrofauny, - absence makrofauny)

Názvy lokalit byly zvoleny dle obcí, případně místních částí v jejich blízkosti. Ze všech navštívených lokalit vykazují hojnost makrofauny Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála. Zkameněliny byly zjištěny i u Seloutek, Určic, Otaslavic, Slatinek a Přemyslovic. Výskyty fosilií u Sněhotic, Skalky, Želče a Ptení 1 jsou značně omezené. Na ostatních místech nebyla makrofauna potvrzena.

8.5 Porovnání lokalit Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála Studované lokality se poněkud liší charakterem sedimentů. Na lokalitě Ondratice- Kopaniny se většinou jedná o organodetritický vápenec tvořený lumachelami měkkýšů, vzácně jemnozrnný pískovec a jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec obsahující místy zkameněliny. Tyto druhy hornin doplňuje výskyt jílu (téglu) obsahujícího fragmenty ústřic. Na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy se vyskytuje jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec, který v některých případech obsahuje úlomky kulmských hornin a zkameněliny. Dále se zde nacházejí různé typy organodetritických vápenců, např. tvořené lumachelami měkkýšů (přecházející místy v jemnozrnný pískovec s úlomky kulmských hornin), rourkami červů Ditrupa cornea nebo úlomky jiných mořských organismů. Jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec obsahující fosilie se vyskytuje i na Taliánské skále a v jejím blízkém okolí. Horniny z lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice- Zadní Zdenovy jsou zobrazeny v příloze č. 2. Druhové složení miocenní makrofauny je na lokalitách Ondratice-Kopaniny i Kelčice- Zadní Zdenovy velmi podobné, ale počty druhů jsou o něco nižší než na lokalitě Kelčice- Taliánská skála (tab. 2). Na lokalitě Ondratice-Kopaniny jsou mlži zastoupeni 7 druhy, plži nebyli zjištěni; kmen Annelida (třída Polychaeta) je reprezentován 2 druhy a kmen Echinodermata (třída Echinoidea) také 2 druhy. Na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy bylo z mlžů nalezeno 6 druhů a z plžů 2 druhy, z kmene Annelida (třída Polychaeta) 2 druhy a z kmene Brachiopoda (třída Lingulata) 1 zástupce zařazený do čeledi. Na Taliánské skále bylo z měkkýšů nalezeno 12 druhů bivalvií a 2 druhy gastropodů, kmen Annelida (třídu Polychaeta) reprezentuje 1 druh, kmen Bryozoa 1 zástupce a byla zjištěna i 1 ichnofosilie (Domichnia). Mezi měkkýši na všech třech lokalitách převažují mlži nad plži, výskyt červů (Annelida) je podobný. Zástupci ramenonožců byli zjištěni jen z lokality Kelčice-Zadní Zdenovy a ježovky byly nalezeny jen na lokalitě Ondratice-Kopaniny. Mechovky a ichnofosilie byly zjištěny jen na Taliánské skále.

Počet druhů/případně

zástupců kmene1/třídy2

č. kmen třída

Kopaniny

Zadní Zdenovy Zadní

Taliánská skála Taliánská

Ondratice

Kelčice Kelčice

1. Mollusca Gastropoda 0 2 2 2. Bivalvia 7 6 12 3. Annelida Polychaeta 2 2 1 4. Bryozoa indet. - 0 0 11 5. ?Brachiopoda Lingulata 0 12 0 6. Echinodermata Echinoidea 2 0 0 7. Ichnofosilie Domichnia 0 0 1

Tab. 2: Počty druhů (případně zástupců kmene1 nebo třídy2) fosilní makrofauny na lokalitách Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála.

U všech tří lokalit převládá měkkýší fauna, reprezentovaná většinou mlži. Na lokalitě Ondratice-Kopaniny jsou dominantní druhy Ostrea digitalina a Aequipecten scabrellus, na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy mlži rodu Aequipecten, který je zastoupen druhy Aequipecten macrotis, Aequipecten scabrellus a Aequipecten cf. malvinae. Za další hojný druh lze na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy považovat červy Ditrupa cornea. Nejčastějším druhem lokality Kelčice-Taliánská skála je Aequipecten macrotis. Rozdíly ve výskytu a složení makrofauny na těchto třech sledovaných lokalitách jsou zobrazeny v tab. 3.

Kopaniny

č. kmen třída rod, druh -

ZadníZdenovy

Taliánská skála Zadní

- -

Ondratice

Kelčice

Kelčice Zdenovy

1. Mollusca Gastropoda Turritella sp. x x 2. Turritella cf. badensis Sacco 1895 x 3. ?Patella sp. x 4. Bivalvia Veneridae indet. x x 5. ?Periglypta sp. x 6. Glycymeris sp. x 7. Crassadoma multistriata (Poli 1795) x Macrochlamis cf. nodosiformis (de Serres in 8. Pusch, 1837) x Aequipecten macrotis (Sowerby in Smith, 9. 1847) x x 10. Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819) x x 11. Aequipecten cf. malvinae (Dubois, 1831) x 12. Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) x 13. Ostrea digitalina (Dubois, 1831) x x 14. Ostrea sp. x x x 15. ?Spisula sp. x 16. Corbula cf. gibba (Olivi, 1792) x 17. Lutraria cf. oblonga (Gmelin, 1791) x 18. Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 x x x 19. Solen sp. x x 20. Tellina sp. x 21. ?Ervilia sp. x 22. Annelida Polychaeta Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758) x x 23. Rotularia sp. x 24. Serpula sp. x x 25. Bryozoa indet. - - x 26. Brachiopoda indet. - - x 27. Brachiopoda Lingulata Discinidae indet. x 28. Echinodermata Echinoidea Psammechinus sp. x 29. Brissus cf. abeli (Reidl, 1941) x 30. Ichnofosilie Domichnia Ophiomorpha isp. x Tab. 3: Výskyt fosilní makrofauny na lokalitách Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála

8.6 Systematická část Do této části diplomové práce jsou zařazeni všichni zástupci fosilní makrofauny z lokalit Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála, které se podařilo nalézt či zapůjčit a určit. Do fototabulí (příloha č. 1) byly z nalezených vzorků vybrány nejlepší nálezy nebo v případě ojedinělých nálezů i fragmenty jedinců dokazující jejich výskyt na sledovaných lokalitách. K určení makrofauny a jejich zařazení do systému byla využita odborná literatura a „World Register of Marine Species“ (WoRMS).

Kmen: Mollusca Linnaeus, 1758 Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 Podtřída: Caenogastropoda Cox, 1960 Řád: Caenogastropoda Cox, 1960 Nadčeleď: Cerithioidea Fleming, 1822 Čeleď: Turritellidae Lovén, 1847 Podčeleď: Turritellinae Lovén, 1847 Rod: Turritella Lamarck, 1799

Turritella cf. badensis Sacco, 1895 (Tabule I, foto 6) 1856 Turritella turris Bast. – Hörnes, str. 423-424, tab. 43, foto 15, 16. 1958 Turritella (Haustator) badensis badensis Sacco – Sieber, str. 239, tab. 3, foto 2, tab. 3, foto 8/6. 1975 Turritella (Haustator) badensis Sacco, 1895 – Baluk, str. 105, tab. 12, foto 22-27. 2003 Turritella badensis Sacco, 1895 – Mandic, Harzhauser, str. 97, tab. 1, foto 1.

Popis nalezených exemplářů: Nekompletní jádro plže s viditelnými 4 závity, které nemá na povrchu žádné skulptury. Jedinec věžovitého tvaru má délku 3 cm a je součástí většího úlomku horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Ústí není zachováno a vrchol je zakrytý horninou. Poznámky: Kromě ojedinělého nálezu na lokalitě Kelčice-Taliánská skála nebyl tento druh zjištěn na žádné ze studovaných lokalit. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Turritella sp. (Tabule II, foto 6, tabule III, foto 2) Popis nalezených exemplářů: Z lokality Kelčice-Zadní Zdenovy pochází neúplné jádro jedince v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec obsahující fragmenty mlžů), které je dlouhé 1,3 cm a má viditelné 3 závity. Jádro je věžovitého tvaru bez povrchových skulptur. Jeho ústí není zachováno a vrchol je skryt v hornině. Z Taliánské skály pocházejí 2 špatně zachovalé otisky neúplných jedinců na hornině a špatně zachovalé jádro s otiskem o délce 3 cm a 7 špatně rozeznatelnými závity. Hornina, ve které byly tyto fosilie nalezeny, je jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec. Poznámky: Zástupci tohoto druhu nejsou na lokalitách hojní a tyto nálezy byly ojedinělé. Tento druh byl dále nalezen u Seloutek (Jašková a kol. 2006). Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy, Kelčice-Taliánská skála.

Podtřída: Patellogastropoda Lindberg, 1986 Nadčeleď: Patelloidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Patellidae Rafinesque, 1815 Rod: Patella Linnaeus, 1758

?Patella sp. (Tabule III, foto 1) Popis nalezených exemplářů: Oválné jádro bez skulptury o velikosti 2 cm je součástí organodetritického vápence tvořeného fragmenty mlžů a červů. Na okraji jádra je pozorovatelný zbytek ulity se špatně viditelnými paprsčitými žebry. Poznámky: Tento druh byl zjištěn na jediné studované lokalitě, kde byl nalezen jeden kus. V minulosti byl nalezen v Určicích (Jedlitschka 1937). Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy.

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758

Podtřída: Heterodonta Neumayr, 1884 Nadřád: Imparidentia Bieler, Mikkelsen & Giribet, 2014 Řád: Veneroida Gray, 1854 Nadčeleď: Veneroidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Veneridae Rafinesque, 1815

Veneridae indet. (Tabule IV, foto 6) Popis: Zástupci této čeledi byli nalezeni ve formě neúplných jader, jsou zaobleně trojúhelníkového tvaru, většinou bez viditelných vrcholů a na povrchu nejsou žádné skulptury. Jedinec z lokality Ondratice-Kopaniny je součástí horniny (organodetritický vápenec přecházející místy v jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Má výšku 3,5 cm a šířku 3 cm. Další vzorek ze stejné lokality má výšku 3 cm a šířku 2,5 cm s viditelným vrcholem a je součástí fragmentu stejného typu horniny. Na lokalitě Kelčice- Zadní Zdenovy bylo nalezeno jedno nekompletní jádro o výšce 2 cm a šířce 1,8 cm částečně zakryté horninou. Jedná se o jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec, který je tvořen fragmenty Aequipecten scabrellus, Aequipecten cf. malvinae, jiných přesněji neurčitelných mlžů a kulmských hornin. Poznámky: Zástupci této čeledi nejsou na lokalitách hojní, ve většině případů se jedná jen o fragmenty jedinců. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy.

Rod: Periglypta Jukes-Browne, 1914

?Periglypta sp. (Tabule V, foto 6) Popis: Otisk okrajové části misky s viditelnými paprsčitými žebry, který má výšku 0,5 cm a šířku 1,8 cm. Tento vzorek je součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Poznámky: Ojedinělý nález a jediný přesněji určený druh z čeledi Veneridae. Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy.

Nadčeleď: Mactroidea Lamarck, 1809 Čeleď: Mactridae Lamarck, 1809 Podčeleď: Mactrinae Lamarck, 1809 Rod: Spisula Gray, 1837

?Spisula sp. (Tabule II, foto 1-2) Popis: Jádro okrouhlého tvaru s viditelným zašpičatělým vrcholem je součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Tento exemplář bez povrchové skulptury má výšku 1,1 cm a šířku 1,5 cm. Na druhé straně vzorku je fragment Solen sp. o výšce 0,7 cm a šířce 1,1 cm. Poznámky: Ojedinělý nález z jediné lokality. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Podčeled: Lutrariinae Gray, 1853 Rod: Lutraria Lamarck, 1799

Lutraria cf. oblonga (Gmelin, 1791) (Tabule II, foto 5) 1998 Lutraria (Psammophila) oblonga (Gmelin) – Schultz, str. 108, tab. 48, foto 2. 2003 Lutraria (Psammophila) magna magna (Da Costa, 1778) – Schultz, Piller, str. 668, tab. 94, foto 1a-b, 2a-b.

Popis: Jádro protáhlého oválného tvaru a jeho otisk o výšce 1,5 cm a šířce 4 cm, které jsou součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Na povrchu nejsou žádné skulptury, místy je jádro poničeno rekrystalizací. Poznámky: Ojedinělý nález. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Řád: Myida Stoliczka, 1870 Nadčeleď: Myoidea Lamarck, 1809 Čeleď: Corbulidae Lamarck, 1818 Rod: Corbula Bruguière, 1797

Corbula cf. gibba (Olivi, 1792) 1870 Corbula gibba Olivi – Hörnes, str. 34, tab. 3, foto 7a-g. 1986 Corbula (Variocorbula) gibba (Olivi, 1792) – Studencka, str. 103, tab. 16, foto 13a-b, 14, 15, tab. 18, foto 2, 3, 6, 8, 10.

2002 Corbula (Variocorbula) gibba (Olivi, 1792) – Čtyroký, str. 226, tab. 11, foto 6, 7.

2001 Corbula (Variocorbula) gibba (Olivi, 1792) – Harzhauser, Mandic, str. 744, tab. 9, foto 2. 2003 Corbula (Variocorbula) gibba (Olivi, 1792) – Mandic, Harzhauser, str. 104, tab. 7, foto 4-14.

Popis: Fragment jedince v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Poznámky: Ojedinělý nález získaný v průběhu zpracování bakalářské práce, u kterého nebyla pořízena fotodokumentace. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Řád: Adapedonta Cossmann & Peyrot, 1909 Nadčeleď: Hiatelloidea Gray, 1824 Čeleď: Hiatellidae Gray, 1824 Rod: Panopea Ménard de la Groye, 1807

Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 (tabule I, foto 3, tabule VI, foto 1-2) 1870 Panopaea menardi Deshayes – Hörnes, str. 29, tab. 2, foto 1-3. 1986 Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 – Studencka, str. 105, tab. 17, foto 7, tab. 18, foto 4, 7, 9. 1998 Panopea (Panopea) menardi Deshayes – Schultz, str. 112, tab. 50, foto 1. 2001 Panopea menardi Deshayes, 1828 – Harzhauser, Mandic, str. 760, tab. 11, foto 2. 2002 Panopea menardi Deshayes, 1828 – Čtyroký, str. 226, tab. 11, foto 1. 2005 Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 – Schultz, Piller, str. 1011, tab. 146, foto 13, 14, tab. 147, foto 11a-b, 12.

Popis: Ve většině případů nekompletní, vzácně kompletní volná jádra bez skulptury na povrchu o výšce až 6 cm a šířce až 12,5 cm (Ondratice-Kopaniny: 2 ks, Kelčice-Taliánská skála: 10ks). Tato jádra jsou oválná až válcovitá, se zachovalými vrcholy. Dále byl nalezen otisk malé části jedince s viditelnými přírustkovými liniemi (Kelčice-Zadní Zdenovy) a neúplné jádro v hornině (Kelčice-Taliánská skála). Ve všech případech se jedná o jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec. Poznámky: Tento druh není na lokalitách hojný. V roce 2018 byl nalézán na zoraných polích u Taliánské skály. Byl zjištěn i u Otaslavic v průběhu zpracování diplomové práce. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy, Kelčice-Taliánská skála.

Nadčeleď: Solenoidea Lamarck, 1809 Čeleď: Solenidae Lamarck, 1809 Rod: Solen Linnaeus, 1758

Solen sp. (Tabule IV, foto 5) Popis: Z lokality Ondratice-Kopaniny pochází nekompletní jádro o výšce 0,8 cm a šířce 3,5 cm v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Na lokalitě Kelčice- Taliánská skála byl nalezen fragment jádra v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec) o výšce 0,7 cm a šířce 1,1 cm. Na druhé straně vzorku je jádro jedince Spisula sp. Oba fragmenty mají protáhlý tvar a jsou bez povrchových skulptur. Poznámky: Jde o ojedinělé nálezy fragmentů jedinců. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Taliánská skála.

Řád: Cardiida Férussac, 1822 Nadčeleď: Tellinoidea Blainville, 1814 Čeleď: Tellinidae Blainville, 1814 Podčeleď: Tellininae Blainville, 1814 Rod: Tellina Linnaeus, 1758

Tellina sp. (Tabule I, foto 8) Popis: Špatně zachovalé jádro oválného tvaru v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec), které má výšku 2 cm a šířku 2,9 cm a na jeho povrchu nejsou žádné skulptury. Poznámky: Ojedinělý nález. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Čeleď: Semelidae Stoliczka, 1870 Rod: Ervilia Turton, 1822

?Ervilia sp. (Tabule I, foto 7) Popis: Malá špatně zachovalá jádra v hornině (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec) o výšce a šířce do 0,5 cm bez povrchových skulptur.

Poznámky: Tento druh není na lokalitě hojný a díky své velikosti je snadno přehlédnutelný. Na lokalitě bylo nalezeno 12 ks. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Podtřída: Pteriomorphia Beurlen, 1944 Řád: Arcida Stoliczka, 1871 Nadčeleď: Arcoidea Lamarck, 1809 Čeleď: Glycymerididae Dall, 1908 Rod: Glycymeris Da Costa, 1778

Glycymeris sp. (Tabule VI, foto 3) Popis: Téměř kompletní jádro jedince okrouhlého tvaru o výšce 4 cm a šířce 3,5 cm s vrcholem, které je součástí malého úlomku horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Povrch je téměř bez skulptur, místy je pokryt rekrystalizovanými částmi misek. Na spodním okraji jádra jsou viditelná paprsčitá žebra. Poznámky: Ojedinělý nález tohoto druhu, který byl dále zjištěn u Seloutek (Jašková a kol. 2006). Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny.

Řád: Pectinida Gray, 1854 Nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Pectinidae Rafinesque, 1815 Podčeleď: Pedinae Bronn, 1862 Rod: Crassadoma Bernard, 1986

Crassadoma multistriata (Poli 1795) (Tabule II, foto 3) 2001 Crassadoma ? multistriata (Poli, 1795) – Schultz, Piller, str. 176, tab. 16, foto 6, 9, 10, 11a-b, 12, tab. 17, foto 1a-b, 2-4. 2003 Crassadoma multistriata (Poli, 1795) – Mandic, Harzhauser, str. 102, tab. 4, foto 1. 2004 Crassadoma multistriata Poli (1795) – Mandic, str. 138, tab. 4, foto 8, 9.

Popis: Téměř úplná klenutá miska o výšce 2,3 cm a šířce 2 cm, která byla součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Na misce chybí křídla a na jejím povrchu je až 38 velmi tenkých paprsčitých žeber. Poznámky: Ojedinělý nález. Tento druh nebyl nalezen na žádné jiné studované lokalitě. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Rod: Macrochlamis Sacco, 1897

Macrochlamis cf. nodosiformis (de Serres in Pusch, 1837) (Tabule II, foto 4) 1870 Pecten latissimus Brocchi – Hörnes, str. 395, tab. 56, foto 1-4, tab. 57, foto 1-4. 1988 Chlamys (Macrochlamis) latissima nodosiformis (de Serres in Pusch, 1837) – Studencka, Studencki, str. 26, tab. 4, foto 1, tab. 5, foto 1. 1998 Chlamys (Macrochlamys) latissima nodosiformis (Serres) – Schultz, str. 88, tab. 38, foto 2, 3. 2001 Gigantopecten nodosiformis (Pusch, 1837) – Schultz, Piller, str. 249, tab. 36, foto 3a-b, tab. 37, foto 1a-b, 2, tab. 38, foto 2, tab. 39, foto 1. 2004 Macrochlamis cf. nodosiformis (de Serres in Pusch, 1837) – Mandic, str. 141, tab. 6, foto 1, 2.

Popis: Téměř kompletní klenutá miska o výšce 14 cm a šířce 10 cm, která je součástí horniny. Na misce je zachovalý vrchol bez křídel a 7 širokých paprsčitých žeber, z nichž 2 jsou zachována jen částečně. Poznámky: Tento vzorek je součástí stálé geologické expozice Muzea a galerie v Prostějově. Fragmenty rodu Macrochlamis byly zjištěny též při návštěvě lokalit u Přemyslovic a Otaslavic. Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Podčeleď: Pectininae Rafinesque, 1815 Rod: Aequipecten FISCHER, 1886

Aequipecten macrotis (Sowerby in Smith, 1847) (Tabule V, foto 1) 2001 Aequipecten macrotis macrotis (Sowerby, 1847) – Schultz, Piller, str. 192, tab. 18, foto 2a-b.

2002 Chlamys (Aequipecten) macrotis (Sowerby, 1847) – Čtyroký, str. 218, tab. 3, foto 2, 3, 5, 6. 2003 Aequipecten macrotis (Sowerby, 1847) – Mandic, Harzhauser, str. 102, tab. 5, foto 1-2, tab. 6, foto 1. 2004 Aequipecten macrotis (Sowerby in Smith, 1847) – Mandic, str. 138, tab. 5, foto 1, 2.

Popis: Na lokalitách byly nalezeny misky, jejich otisky, kamenná jádra a jejich fragmenty, které jsou většinou součástí hornin (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Převážně klenuté misky jsou různé velikosti (o výšce a šířce 3-5 cm). Jsou souměrné a okrouhlého tvaru, mají zachovalé vrcholy, křídla a 18-21 paprsčitých okrouhlých žeber s úzkými mezerami. Poznámky: Dominantní druh lokality Kelčice-Taliánská skála, kde bylo nalezeno 25 jedinců. Na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy byly nalezeny 3 exempláře. Tento druh byl potvrzen i v Seloutkách (Jašková a kol. 2006). Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy, Kelčice-Taliánská skála.

Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819) (Tabule IV, foto 1-4, tabule V, foto 2) 1986 Chlamys (Aequipecten) scabrella (Lamarck, 1819) – Studencka, str. 38, tab. 3, foto 9, tab. 4, foto 1, 2, 3, 4, 6. 2001 Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819) – Schultz, Piller, str. 202, tab. 18, foto 6, 8-10.

Popis: Kompletní souměrné misky nebo jejich fragmenty, které na lokalitě Ondratice- Kopaniny tvoří převážnou část hornin spolu s jinými mlži (organodetritický vápenec tvořený lumachelami mlžů). Jedinci z lokality Kelčice-Zadní Zdenovy byli nalezeni v podobné hornině (organodetritický vápenec místy přecházející v jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec s fragmenty kulmských hornin). Misky různé velikosti (o výšce a šířce 2-5 cm) jsou okrouhlého tvaru se zachovalými vrcholy, křídly a 16-19 paprsčitými čtyřhrannými žebry. V širokých mezerách mezi hlavními žebry jsou viditelná další 3 tenká žebra. Oproti Aequipecten macrotis jsou misky tohoto druhu méně klenuté. Poznámky: Dominantní druh lokality Ondratice-Kopaniny, kde bylo nalezeno 15 jedinců. Na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy byly nalezeny 3 exempláře. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy.

Aequipecten cf. malvinae (Dubois, 1831) (Tabule V, foto 3-4) 1986 Chlamys (Aequipecten) malvinae (du Bois de Montpereux, 1831) – Studencka, str. 35, tab. 4, foto 5, 7, 10. 1998 Chlamys (Aequipecten) malvinae (Dubois) – Schultz, str. 90, tab. 39, foto 4. 2001 Aequipecten malvinae (Dubois de Montpereux, 1831) – Schultz, Piller, str. 197, tab. 18, foto 4, 5. 2004 Aequipecten malvinae (Dubois, 1831) – Mandic, str. 138, tab. 5, foto 3, 4.

Popis: Většinou nekompletní souměrné misky nebo jejich fragmenty různých velikostí, které jsou součástí horniny (organodetritický vápenec místy přecházející v jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec s fragmenty kulmských hornin). Nejmenší kompletní jedinec má výšku 1,1 cm a šířku 1 cm. Další téměř kompletní jedinec (miska bez vrcholu) má výšku 1,4 cm a šířku 1,5 cm. Některé fragmenty poukazují na to, že patřily i větším exemplářům. Na miskách okrouhlého tvaru nejsou ve většině případů zachovány vrcholy a křídla. Na jejich povrchu bylo zjištěno 18 viditelných tenkých žeber. Poznámky: Na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy byly nalezeny 4 ks tohoto druhu. Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy.

Řád: Ostreoida Férussac, 1822 Nadčeleď: Ostreoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Ostreidae Rafinesque, 1815

Podčeleď: Crassostreinae Scarlato, Starobogatov, 1979 Rod: Crassostrea Sacco, 1897

Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) (Tabule VII, foto 1-3)

1870 Ostrea crassissima Lamarck – Hörnes, str. 455, tab. 81, foto 1, 2, tab. 82, foto 1, 2, tab. 83, foto 1-3. 1998 Crassostrea gryphoides (Schlotheim) – Schultz, str. 92, tab. 40, foto 2. 2001 Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) – Schultz, Piller, str. 326, tab. 49, foto 1a-b. 2002 Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) – Čtyroký, str. 219, tab. 5, foto 5, 6.

2015 Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) – De Bortoli, Hladilová, str. 97, tab. 1, foto a-h, tab. 3, foto c, f.

Popis: Dva velké fragmenty silnostěnných vypouklých misek nepravidelných tvarů o délce 12,5 cm a 8 cm. Na obou fragmentech jsou zřetelné přírůstkové linie. Na jednom vzorku je pozorovatelný vrchol misky s viditelnou ligamentární rýhou. Poznámky: Tento druh velké ústřice byl nalezen v Ondratickém potoce v blízkosti výchozu č. 1 s ústřicemi. Mimo toto místo nebyl na území PP Kopaniny nikde potvrzen. V současné době jsou nálezy velkých fragmentů značně omezené. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny.

Podčeleď: Ostreinae Rafinesque, 1815 Rod: Ostrea Linnaeus, 1758

Ostrea digitalina (Dubois, 1831) (Tabule I, foto 1, tabule VII, foto 4-7) 1870 Ostrea digitalina Dubois – Hörnes, str. 447, tab. 73, foto 1-9. 1986 Cubitostrea digitalina (Eichwald, 1830) – Studencka, str. 48, tab. 7, foto 2, 3. 1998 Ostrea (Ostrea) digitalina Dubois – Schultz, str. 92, tab. 40, foto 6. 2001 Ostrea (Ostrea) digitalina (Dubois, 1831) – Schultz, Piller, str. 343, tab. 51, foto 2a-b, 3a-b. 2002 Ostrea (Cubitostrea) digitalina (Dubois) – Čtyroký, str. 219, tab. 5, foto 2, 3, 4, 7. 2003 Ostrea (Ostrea) digitalina (Dubois, 1831) – Mandic, Harzhauser, str. 100, tab. 2, foto 4- 7. 2015 Ostrea digitalina (Dubois, 1831) – De Bortoli, Hladilová, str. 97, tab. 2, foto a-f, tab. 3, foto b, h.

Popis: Na lokalitě Ondratice-Kopaniny se jedná o kompletní misky různé velikosti nebo jejich fragmenty. Celkem zde bylo nalezeno 10 jedinců. Nejmenší má průměr 2,3 cm, největší má výšku 7 cm a šířku 6 cm. Tyto ústřice spolu s Aequipecten scabrellus tvoří organodetritické vápence. Na lokalitě Kelčice-Taliánská skála není tak běžný, ale byl potvrzen dvěma jedinci. Misky tohoto druhu jsou většinou hladké různých nepravidelných tvarů, často tenkostěnné s viditelnými přírustkovými liniemi.

Poznámky: Na lokalitě Ondratice-Kopaniny dominantní druh spolu s Aequipecten scabrellus. Na lokalitě Kelčice-Taliánská skála byl tento druh potvrzen velkým exemplářem s povrchovou skulpturou (hrubými paprsčitými žebry) o výšce 11 cm a šířce 7,5 cm, který je ve sbírce Muzea a galerie v Prostějově (zapůjčený již v průběhu zpracování bakalářské práce), a dále fragmentem, který je ve sbírce I. Fréharové. Tento druh byl dále zjištěn i u Seloutek (Jašková a kol. 2006). Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Taliánská skála.

Ostrea sp. (Tabule V, foto 5) Popis: Fragmenty ústřic, které nemohly být přesněji určeny. Na lokalitě Ondratice-Kopaniny tvoří organodetritické vápence. Součástí hornin je i na lokalitách Kelčice-Zadní Zdenovy (organodetritický vápenec) a Kelčice-Taliánská skála (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Poznámky: Tento druh je zastoupen na všech třech lokalitách. Celkem bylo nalezeno 40 fragmentů (Ondratice-Kopaniny: 30 ks, Kelčice-Zadní Zdenovy: 7 ks, Kelčice-Taliánská skála: 3 ks). Nejhojnější je na lokalitě Ondratice-Kopaniny. V průběhu zpracování diplomové práce byl druh Ostrea sp. zjištěn i u Přemyslovic, Slatinek, Určic, Seloutek a Otaslavic (exemplář s přitmelenými svijonožci). Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy, Kelčice-Taliánská skála.

Kmen: Annelida Lamarck, 1809 Třída: Polychaeta Grube, 1850 Podtřída: Sedentaria Lamarck, 1818 Řád: Sabellida Čeleď: Serpulidae Rafinesque, 1815 Rod: Ditrupa Berkeley, 1835

Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758) (Tabule I, foto 4, tabule III, foto 5) 1955 Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758) – Schmidt, str. 42, tab. 4, foto 1-7. 1994 Ditrupa cornea (Linnaeus, 1767) – Radwańska, str. 62, obr. 19 (a-c), tab. 6, foto 9-11.

Popis nalezených exemplářů: Trubicovité vápnité schránky červů o délce do 1 cm a průměru 1 mm se nacházejí na hornině nebo v případě lokality Kelčice-Zadní Zdenovy tvoří samotnou horninu (organodetritický vápenec), která se rozpadá. Poznámky: Nálezy hornin, které jsou tvořeny tímto druhem, byly potvrzeny jen z lokality Kelčice-Zadní Zdenovy. Na této lokalitě bylo nalezeno 10 vzorků organogenních vápenců. Na lokalitě Kelčice-Taliánská skála je tento druh poměrně vzácný a byly zde nalezeny 4 exempláře. Tito červi byli dále zjištěni také u Seloutek (Jašková a kol. 2006). Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy, Kelčice-Taliánská skála.

Rod: Rotularia DeFrance, 1827

Rotularia sp. (Tabule VI, foto 4) Popis nalezených exemplářů: Spirálovitě stočená schránka červa o průměru 6 mm je součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec), která na povrchu obsahuje fragmenty různých mlžů. Rourka je podélně rozdělena na dvě poloviny a jedinec je pozorovatelný jen v řezu. Poznámky: Ojedinělý nález. Tito červi (rourky několika jedinců přitmelených na mechovce) byli dále zjištěni v Přemyslovicích v průběhu zpracování diplomové práce. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny.

Rod: Serpula Linnaeus, 1758

Serpula sp. (Tabule III, foto 3, tabule VI, foto 5) Popis nalezených exemplářů: Stočená rourkovitá schránka červa o délce do 4 cm a průměru 2 mm, která je přitmelena na fragment mlže (Ondratice-Kopaniny). Vzorek z lokality Kelčice- Zadní Zdenovy je součástí horniny (organodetritický vápenec), která je tvořena fragmenty mlžů. Rourka červa je poškozená, jsou pozorovatelné jen fragmenty do 1 cm o průměru 2 mm. Poznámky: Ojedinělé nálezy z obou lokalit. Zástupci Serpula byli zjištěni u Přemyslovic a Určic při návštěvě těchto lokalit. Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy.

Kmen: Bryozoa Ehrenberg, 1831

Bryozoa indet. (Tabule I, foto 2) Popis: Kolonie mechovek oválného tvaru o výšce 7,1 cm a šířce 5,8 cm s viditelnými póry na povrchu. Poznámky: Jediný nález makroskopického zoária mechovky. Velké množství mechovek bylo nalezeno při návštěvě lokalit Přemyslovice (30 ks) a Ptení 1 (5 ks). Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1805

?Brachiopoda indet. (Tabule III, foto 6) Popis: Fragmenty nebo otisky jedinců, kteří jsou spolu s mlži součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Poznámky: Ojedinělé nálezy. Blíže neurčitelný zástupce tohoto kmene byl nalezen i u Otaslavic v průběhu zpracování diplomové práce. Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy.

Třída: Lingulata Gorjansky & Popov, 1985 Řád: Lingulida Waagen, 1885 Nadčeleď: Discinoidea Gray, 1840 Čeleď: Discinidae Gray, 1840

Discinidae indet. (Tabule III, foto 4) Popis: Miska oválného tvaru o výšce 1,7 cm a šířce 2,2 cm, která je součástí horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Uvnitř misky jsou viditelné vtisky a jednotlivé přírůstkové linie. Poznámky: Jediný zástupce kmene Brachiopoda zařazený do čeledi. Determinaci provedla Maria Aleksandra Bitner Ph.D., D.Sc. (Polish Academy of Sciences, Warsaw). Lokality výskytu: Kelčice-Zadní Zdenovy.

Kmen: Echinodermata Klein, 1734 Třída: Echinoidea Leske, 1778

Řád: Echinoida Claus, 1876

Čeleď: Echinidae Gray, 1825 Rod: Psammechinus Agassiz & Desor, 1846

Psammechinus sp. (Tabule VIII, foto 2-3) Popis: Schránka souměrné ježovky polokulovitého tvaru, která má průměr okolo 2 cm a je součástí velkého úlomku organodetritického vápence tvořeného lumachelami mlžů. Vrchol schránky je poškozený a na povrchu lze sledovat destičky ambulakrálních a interambulakrálních polí s množstvím drobných hrbolů. Poznámky: Ojedinělý nález, který je součástí stálé geologické expozice v Muzeu a galerii v Prostějově. Determinaci provedl Dr. Andreas Kroh (Naturhistorisches Museum Wien). Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny.

Podtřída: Euechinoidea Bronn, 1860 Řád: Spatangoida Agassiz, 1840

Čeleď: Brissidae Gray, 1855

Rod: Brissus Gray, 1825

Brissus cf. abeli (Reidl, 1941) (Tabule VIII, foto 1) 2005 Brissus abeli (Reidl, 1941) – Kroh, Piller, str. 167, foto 76, 77, tab. 73, foto 1-4.

Popis: Viditelný fragment schránky jedince o velikosti 4,5 cm, který je součástí jemnozrnného pískovce. U tohoto fragmentu lze pozorovat jeho vnitřní stavbu s jednotlivými destičkami. Na hornině je ještě jeden špatně rozeznatelný fragment schránky dalšího jedince o velikosti 2,5 cm. Poznámky: Ojedinělý nález, který je součástí horniny pro lokalitu Ondratice-Kopaniny méně časté. Determinaci provedl Dr. Andreas Kroh (Naturhistorisches Museum Wien). Lokality výskytu: Ondratice-Kopaniny.

Ichnofosilie Domichnia Ichnorod: Ophiomorpha Lundgren, 1891

Ophiomorpha isp. (Tabule I, foto 5) Popis: Fosilní stopa, která je součástí většího úlomku horniny (jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec). Jedná se o dvě válcovité stopy o průměru 1 cm a délce 6 a 3 cm. Poznámky: Celkem byly nalezeny 4 exempláře. Na jiných lokalitách nebyly tyto ichnofosilie zjištěny. Determinaci provedl RNDr. Tomáš Lehotský PhD (PřF UP v Olomouci). Lokality výskytu: Kelčice-Taliánská skála.

9. Diskuse Objevením lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy se rozšířil seznam míst výskytu miocenních zkamenělin na Prostějovsku, které je na ně velmi bohaté. Lokality byly pojmenovány dle místních částí (pozemkových tratí), ve kterých se nacházejí. Na obou byla zjištěna hojná makrofauna, zkameněliny však nejsou esteticky příliš zajímavé, a proto se ohrožení ze strany amatérských paleontologů jeví jako minimální. Tyto lokality jsou snadno dostupné vozidlem k nejbližší obci a následně pěšky (příloha č. 3). Samotná cesta k nim není nijak náročná, ale nejlepší období pro jejich návštěvu jsou měsíce s nižším výskytem vegetace. Žádná z lokalit nebyla dosud publikovaná a o jejich existenci pravděpodobně neví ani většina místních obyvatel. Lokality byly jen krátce zmíněny v bakalářské práci (Zapletal 2016). Při návštěvě obou lokalit zjistíme, že zde převládá měkkýší fauna, která je zastoupena mlži a vzácně plži (Kelčice-Zadní Zdenovy). Na lokalitě Ondratice-Kopaniny lze hojně nalézt mlže Aequipecten scabrellus a Ostrea digitalina jimiž je tvořena hornina, která se nachází v prostoru celého území PP Kopaniny a také na okolních polích. Ve většině případů se jedná o organodetritický vápenec tvořený lumachelami měkkýšů. Tento typ horniny lze místy sledovat i ve formě větších bloků, nejčastěji v blízkosti potoka. Zmíněné druhy mlžů jsou tak hojné, že jejich fragmenty nebo celé jedince nalezneme bez náročnějšího průzkumu. Výskyty těchto zkamenělin doplňují výchozy jílů s fragmenty ústřic (výchoz č. 1 a 2), které se nachází v blízkosti studánky. Mezi druhy, jejichž kompletní misky byly před mnoha lety nalezeny v potoce v těsné blízkosti výchozu č. 1, patří Ostrea digitalina a Crassostrea gryphoides. V současné době však kompletní jedince nebo velké fragmenty těchto druhů již nenalezneme. I když je Aequipecten scabrellus na této lokalitě velmi hojný, nebyli zde nalezeni žádní další zástupci čeledi Pectinidae. Na lokalitě Ondratice-Kopaniny se vyskytují i jiní mlži, které však lze považovat za vzácné, neboť byli nalezeni v malém množství jedinců nebo ve fragmentech a při běžné návštěvě jsou téměř nezjistitelní. Mezi vzácnější mlže patří Solen sp., Panopea (Panopea) menardi, Glycymeris sp. a přesněji neurčitelní zástupci čeledi ?Veneridae. Za nejvzácnější zástupce makrofauny lze považovat ježovky. Na této lokalitě byly nalezeny jen dva druhy. Dva nekompletní jedinci Brissus cf. abeli byli objeveni na jednom vzorku jemnozrnného pískovce, horniny výrazně se odlišující od převažující horniny na lokalitě. Další jedinec, a to druh Psammechinus sp., je kompletní a je součástí velkého vzorku organodetritického vápence. Byl nalezen při průzkumu prováděném pracovníky Muzea a galerie v Prostějově a

stal se součástí stálé geologické expozice v tomto muzeu. Zástupci červů, jako Serpula sp., nejsou na lokalitě častí a Rotularia sp. byl nalezen jen v jednom kuse. Lokalita Kelčice-Zadní Zdenovy je i přes nižší výskyt zkamenělin na čeleď Pectinidae bohatší. Rod Aequipecten je zde zastoupen druhy Aequipecten scabrellus, Aequipecten macrotis a Aequipecten cf. malvinae. Tyto druhy zde dominují spolu s druhem červa Ditrupa cornea, který je místy tak hojný, že se jeho rourky podílejí na tvorbě organodetritických vápenců. Tento typ horniny nebyl zatím na žádné jiné navštívené lokalitě Prostějovska nalezen. Zástupci červů Serpula sp. se zde vyskytují vzácně. Za vzácné lze považovat i mlže Panopea (Panopea) menardi, ?Periglypta sp. a čeledi ?Veneridae a plže Turritella sp., kteří byli nalezeni jen ve fragmentech. Ojedinělými nálezy jsou plž ?Patella sp. a ramenonožec čeledi Discinidae, kteří nejsou z Taliánské skály ani Ondratic známi. Vzácní jsou i přesněji neurčitelní další ramenonožci nebo jejich fragmenty. Jelikož oběma uvedeným lokalitám nebyla věnována tak dlouhá pozornost jako Taliánské skále, jsou v případě následných výzkumů nálezy dalších fosilií velice pravděpodobné. Makrofauna lokality Kelčice-Taliánská skála byla nově obohacena o mlže Crassadoma multistriata, Lutraria cf. oblonga, Solen sp., ?Spisula sp. a Macrochlamis cf. nodosiformis, který je součástí stálé geologické expozice v Muzeu a galerii v Prostějově. Původně ojedinělý nález Panopea (Panopea) menardi byl doplněn větším počtem nálezů celých kamenných jader nebo jejich fragmentů. Ústřice Ostrea digitalina, jejíž výskyt byl doložen exemplářem z prostějovského muzea, byl doplněn starším nálezem fragmentu tohoto druhu zapůjčeným I. Fréharovou. Na území PP Kopaniny (na toku Ondratického potoka) je v rámci protipovodňových opatření plánována výstavba suchých poldrů a vodní plochy. V rámci budování územního systému ekologické stability (ÚSES) se uvažuje o propojení oblasti PP Kopaniny s blízkými lesními plochami pomocí dvou biokoridorů (Územní plán Ondratice). Plány výstavby prvků na potocích a budování biokoridorů jsou však závislé na dostatku finančních prostředků a prioritách obce. V blízkosti Kelčic je naplánovaná výstavba nového vodojemu na kótě 272 m, v místní části Zdenovy pod Taliánskou skálou (Program rozvoje obce Vranovice-Kelčice na období 2016-2023), v jejíž blízkosti leží obě kelčické lokality. V případě provádění stavebních prací na obou studovaných územích je velká pravděpodobnost odkrytí fosiliferních vrstev. V okolí lokality Kelčice-Zadní Zdenovy jsou lidské aktivity vyšší (např. turismus), protože v její blízkosti vede polní cesta k rozhledně Štátula na Předině. Na lokalitě Ondratice-

Kopaniny lze očekávat tyto aktivity nižší, a to zejména z důvodu ochranných opatření pro PP Kopaniny a absence turisticky zajímavých míst v jejím okolí. Pravděpodobnost zániku se jeví vyšší u lokality Kelčice-Zadní Zdenovy, avšak činnost místního mysliveckého sdružení na lokalitě a v jejím okolí podporuje budoucnost remízku (útočiště pro zvěř, posed, napájení a přikrmování zvěře). Lokalita Ondratice-Kopaniny je součástí přírodní památky, což by mělo zajistit i její ochranu před zánikem. Díky současným plánům upravit hranice PP Kopaniny je pravděpodobnost zachování lokality vysoká a neměl by ji potkat podobný osud jako některé jiné miocenní paleontologické lokality na Prostějovsku. V minulosti ztratily status chráněného území lokality Kelčice-Taliánská skála a Určice-Motokros, v místě jedné lokality v Brusu u Služína byl vybudován rybník a lokalita u Slatinek zanikla, protože i přes svůj význam nezískala status chráněného území. Vzhledem k plánům protipovodňových opatření na Ondratickém potoce mohou však být ohroženy výchozy s výskytem ústřic. V případě úpravy koryta potoka nebo výstavby poldrů může být značně změněn krajinný ráz v tomto prostoru. Obě nově zkoumané lokality (Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy) se díky své dostupnosti mohou stát součástí přírodovědných exkurzí pro žáky základních škol, a tak obohatit výuku přírodopisu. Spolu s lokalitou Kelčice-Taliánská skála mohou být navíc při důkladném naplánování trasy navštíveny v jednom dni. Pří plánování exkurze doporučuji zohlednit roční období a počet osob a zvážit též možnost zařadit do programu i návštěvu Muzea a galerie v Prostějově, kde jsou vystaveny exponáty z těchto i dalších miocenních lokalit Prostějovska. Žáci si tak mohou obohatit znalosti o místech, která navštíví. Návštěva lokalit může být jistě zajímavá i pro vysokoškolské studenty geologie a jiných přírodních věd. Jelikož je lokalita Ondratice-Kopaniny součástí chráněného území, je nutné v případě plánování hromadné akce požádat o souhlas orgán ochrany přírody. Návštěvu lokality bych doporučil provést v menší skupině (do 15 osob). K lepší propagaci lokalit a geologie Prostějovska by jistě pomohlo vybudování informačních tabulí v jejich blízkosti nebo v nedalekých obcích (Ondratice, Vranovice- Kelčice). V případě provádění jakýchkoliv stavebních prací v okolí lokalit by při výkopech neměl být podceněn monitoring, ani případné záchranné sběry hornin a fosilií. Poznatky o makrofauně lokalit by mohly být v budoucnosti doplněny i studiem mikrofauny.

10. Závěr Tato diplomová práce navazuje na bakalářskou práci, ve které byla zpracována lokalita Kelčice-Taliánská skála. Pro revizi byly vybrány další dvě miocenní lokality Prostějovska (Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy). Součástí práce je i krátká zpráva o stavu ostatních zkoumaných lokalit Prostějovska a o nových nálezech makrofauny z Taliánské skály. V teoretické části práce je popsáno geologické období neogénu na území Moravy, ostatní sledované miocenní lokality Prostějovska, historie jejich výzkumů a jejich geografická a geomorfologická pozice. Praktická část je zaměřena na zhodnocení současného stavu obou nových lokalit, jejich porovnání, zpracování jejich fosilní makrofauny a následné sestavení systematické části zahrnující makrofaunu z lokalit Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice- Taliánská skála. Lokality Ondratice-Kopaniny i Kelčice-Zadní Zdenovy byly vyhodnoceny jako velmi bohaté na výskyt miocenní makrofauny. Na lokalitě Ondratice-Kopaniny byli zjištěni mlži Crassostrea gryphoides, Ostrea digitalina, Aequipecten scabrellus, Panopea (Panopea) menardi, Solen sp., Glycymeris sp. a přesněji neurčitelní zástupci čeledi Veneridae. Zástupci plžů nebyli na lokalitě nalezeni. Dalšími fosiliemi jsou červi Serpula sp., Rotularia sp. a ježovky Brissus cf. abeli a Psammechinus sp. Miocenní makrofauna lokality Kelčice-Zadní Zdenovy je zastoupena mlži Aequipecten macrotis, Aequipecten scabrellus, Aequipecten cf. malvinae, Panopea (Panopea) menardi, Ostrea sp., ?Periglypta sp. a přesněji neurčitelnými zástupci čeledi Veneridae. Dále zde byli nalezeni plži Turritella sp., ?Patella sp., červi Ditrupa cornea, Serpula sp. a ramenonožci čeledi Discinidae. Miocenní makrofauna lokality Kelčice-Taliánská skála byla doplněna o mlže Crassadoma multistriata, Lutraria cf. oblonga, Macrochlamis cf. nodosiformis, Solen sp. a ?Spisula sp. Na všech třech lokalitách dominují mlži čeledi Pectinidae. Na žádné z těchto tří lokalit nebyly doposud zjištěny červené řasy. Vzorky makrofauny, které byly využity v této práci, budou věnovány Katedře biologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Muzeu a galerii v Prostějově.

11. Použitá literatura a zdroje  BALUK, W. Lower Tortonian gastropods from Korytnica, Poland; Part I. Paleontotologia Polonica. 1975, no. 32, p. 1-186.  BARTH, V. Další poznámky Dr. M. Remeše ke geologii Olomouckého a Prostějovského okolí. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961. s. 9-16.  BARTH, V., KOPEČNÝ, V., PANOŠ, V., PEK, I., ZAPLETAL, J. Geologické exkurze do Hornomoravského úvalu a okolí. Olomouc: Přírodovědná fakulta University Palackého v Olomouci, 1971. 96 s.  BEZROUKOVÁ, A., LEDVINOVÁ, V. Floristické a geologické zvláštnosti lokality Brus, okr. Prostějov. Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově. 1985, č. 1, s. 28-31.  BEZROUKOVÁ, A., JAŠKOVÁ, V. Botanická a geologická charakteristika lokality Určice (okr. Prostějov). Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově. 1986, č. 2, s. 27- 31.  BEZROUKOVÁ, A. Maloplošná chráněná území a ochrana přírody na Prostějovsku. Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově. 1990, č. 2, s. 51-54.  BLEKTA, J. Kras mezi Konicí a Litovlí. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1930-1931. 1932a, roč. 22, s. 1-48.  BLEKTA, J. Další naleziště žraločích zubů na okrese. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1930-1931. 1932b, roč. 22, s. 71.  BLEKTA, J. Nálezy miocenových zkamenělin na Prostějovsku. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1932-1933. 1933, roč. 23, s. 86-87.  CICHA, I. Nové poznatky k vývoji neogénu centrální Paratethydy. Hodonín, 1995, KnZPN, 16, 67-71. In: CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J., STRÁNÍK, Z. Geologická minulost České republiky. 2. vydání, Praha: Academia, 2011. 436 s. 978-80-200-1961-5.  ČOUKA, F. Geologické poměry v soudním okrese vyškovském. Vlastivědná příručka soudního okresu vyškovského. Vyškov, 1925. s. 3-7.  ČTYROKÝ, P. Marine und brachyhaline Bivalvien aus dem Karpatium des Korneuburger Beckens (Untermiozän; Österreich). Beiträge zur Paläontologie. 2002, 27, 215-257.

 DE BORTOLI, L., HLADILOVÁ, Š. Taxonomical analysis of the Badenian oysters from the Moravian part of the Carpathian Foredeep (Czech Republic): a new revision. Review of the Bulgarian Geological Society. 2015, 76, 2–3, p. 89–108.  DEMEK, J., BALATKA, B., BUČEK, A., CZUDEK, T., DĚDEČKOVÁ, M., HRÁDEK, M., IVAN, A., LACINA, J., LOUČKOVÁ, J., RAUŠER, J., STEHLÍK, O., SLÁDEK, J., VANĚČKOVÁ, L., VAŠÁTKO, J. Zeměpisný lexikon České socialistické republiky. Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s.  DEMEK, J., NOVÁK, V., JURÁNEK, L., KVĚT, R., PEK, I., QUITT, E., TOLASZ, R., VLČEK, V., VYSOUDIL, M., ZAPLETAL, J., ZIMÁK, J. Vlastivěda moravská- Neživá příroda. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. 242 s. ISBN 80-85048-30-2.  DOLÁKOVÁ, N., BRZOBOHATÝ, R., HLADILOVÁ, Š., NEHYBA, S. The red- algal facies of the Lower Badenian limestones of the Carpathian Foredeep in Moravia (Czech Republic). Geologica Carpathica. 2008, vol. 59, no. 2, p. 133—146.  GRADSTEIN, F. M., OGG, J. G., SMITH, A. G., BLEEKER, W., LOURENS, L. J. A new geologic time scale, with special reference to Precambrian and Neogene. Episodes. 2004, vol. 27, no. 2, p. 83-100.  HARZHAUSER, M., MANDIC, O. Late Oligocene Gastropods and Bivalves from the Lower and Upper Austrian Molasse Basin. In: PILLER, W. E., RASSER, M. (eds.) The Paleogene of the Eastern Alps. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften, Schriftenreihe der Erdwissenschaftlichen Kommissionen, 2001, 14, 671-795.  HLADILOVÁ, Š., ZDRAŽÍLKOVÁ, N. Paleontologické lokality karpatské předhlubně na Moravě. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1989. 107 s.  HLADILOVÁ, Š., NEHYBA, S., ZÁGORŠEK, K., TOMANOVÁ PETROVÁ, P., BITNER, M. A., DEMENY, A. Early Badenian transgression on the outer flank of western Carpathian Foredeep, Hluchov area, Czech Republic. Annales Societatis Geologorum Poloniae. 2014, vol. 84, p. 259-279.  HÖRNES, M. Die fossilen Mollusken des Tertiaer-Beckens von Wien; I. Univalven. Abhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 1856, 3, 1- 736.

 HÖRNES, M. Die fossilen Mollusken des Tertiärbeckens von Wien. Band II: Bivalvia. Abhandlungen der Kaiserlich-Koniglichen Geologischen Reichsanstalt. 1870, 4, 1-479.  HOŘČIČKO, I., ČELECHOVSKÝ, A., FIALA, J. Přírodní park Terezské údolí. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2006, č. 9, s. 151-153. ISBN 978-80-86276- 24-3.  HOSTINEK, H. SPITZNER, V. Kulmová flora od Kobeřic blíže Prostějova. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1904. roč. 7. Prostějov 1905. s. 46-51.  CHLUPÁČ, I., KALABIS, V. Regionální geologie Prostějovska. Průvodce expozicí Neživá příroda ve Vlastivědném muzeu v Prostějově. Prostějov: Okresní vlastivědné muzeum v Prostějově, 1966. 29 s.  CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J., STRÁNÍK, Z. Geologická minulost České republiky. 2. vydání, Praha: Academia, 2011. 436 s. ISBN 978-80- 200-1961-5.  JAŠKOVÁ, V. Z dějin klubu přírodovědeckého v Prostějově aneb přírodní vědy v muzeu dříve a dnes. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 1998a, č. 1, s. 7-24. ISBN 80-900106-9-5.  JAŠKOVÁ, V. Nově objevené miocénní lokality na Prostějovsku. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 1998b, č. 1, s. 133-139. ISBN 80-900106-9-5.  JAŠKOVÁ, V. Revize některých lokalit řasových vápenců karpatské předhlubně na Prostějovsku. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2002, č. 5, s. 99-101. ISBN 80-86276-09-0.  JAŠKOVÁ, V., LEHOTSKÝ, T., HLADILOVÁ, Š. Miocenní sedimenty od Seloutek na Prostějovsku. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2006, č. 9, s. 143-150. ISBN 978-80-86276-24-3.  JAŠKOVÁ, V., LEHOTSKÝ, T. Nové lokality miocenních sedimentů s faunou na Prostějovsku (Lutotín, Myslejovice, Terezské údolí u Náměště na Hané). Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2009, č. 10-11, s. 183-190. ISBN 978-80- 86276-30-4.  JAŠKOVÁ, V., LEHOTSKÝ, T. Kámen mluví aneb geologie Prostějovska. Prostějov: Český svaz ochránců přírody, Regionální sdružení Iris, 2010. 63 s. ISBN 978-80-254- 8172-1.

 JAŠKOVÁ, V., LEHOTSKÝ, T., SYNEK, M., KARASINSKI, P. Geologické lokality Prostějovska na fotografiích Václava Spitznera. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2014, č. 15-16, s. 21-47. ISBN 978-80-86276-39-7.  JEDLITSCHKA, J. Paleontologický výzkum slínů, jílů, písků z okolí Plumlova. Věstník klubu přírod. v Prostějově za roky 1936-1937. 1937, roč. 25, s. 11-41.  KALABIS, V. O některých velkých zkamenělinách z miocénu okolí Prostějova a Olomouce. Příroda. 1934, roč. 27, č. 2, s. 53-54.  KALABIS, V. Příspěvek k seznání miocénu u Ptení a Ždětína. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1934-1935. 1935a, č. 24, s. 24-26.  KALABIS, V. O železitých válcovitých tvarech a ostatních železitých sedimentech v neogénu okolí Olomouce a Prostějova. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1934-1935. 1935b, č. 24, s. 27-37.  KALABIS, V. Příspěvek k statigrafii miocénu u Prostějova. In: Sborník Klubu přírodovědeckého Brno. Brno, 1937a, roč. 20, s. 78-80.  KALABIS, V. O pobřežní facii tortonského moře u Služína nedaleko Prostějova. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1937b, roč. 50, č. 185 a 186 s. 107-112.  KALABIS, V. Anomalie u největších fosilních ježovek rodu „Clypeaster“. Příroda. 1937c, roč. 30, č. 2, s. 43-46.  KALABIS, V. Nový nález litavského vápence u Ptení. Příroda, roč. 32., č. 10. Brno 1939. In: KALABIS, V. Historie výzkumu terciéru širšího okolí Prostějova. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961. s. 59-75.  KALABIS, V. Několik geologických poznámek ke kraji mezi Nezamyslicemi a Želčí. Příroda. 1941, roč. 34., č. 5., s. 121-124.  KALABIS, V. Monografie clypeasterů československého miocénu. Rozpravy Státního geologického ústavu Československé republiky. 1949, sv. 11, s. 11-115.  KALABIS, V. Historie výzkumu terciéru širšího okolí Prostějova. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961a. s. 59-75.  KALABIS, V. O druhu Clypeaster partschi MICHELIN, 1861 z miocénu od Slatinek u Prostějova na Moravě. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961b. s. 76-82.

 KALABIS, V. Několik poznámek k miocénním pectinidům Prostějovska. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961c. s. 133-134.  KALABIS, V. Nález ježovky rodu Scutella LAMARCK, 1816 v miocenním jemném písku u Slatinek. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961d. s. 135.  KETTNER, R., SVOBODA, J. F. Geologické poměry severního okolí Drahan. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za roky 1934-1935. 1935, č. 24, s. 17-23.  KLVAŇA, J. Geologie Moravy. Brno: Musejní spolek v Brně, 1897. 119 s.  KOPECKÁ, J., HOLCOVÁ, K., NEHYBA, S., HLADILOVÁ, Š., BRZOBOHATÝ, R., BITNER, M. A. The earliest Badenian Planostegina bloom deposit: reflection of an unusual environment in the westernmost Carpathian Foredeep (Czech Republic). Geological Quarterly. 2018, vol. 62, no. 1, p. 18-27.  KOSTKA, E. Beiträge zur Kenntnis des Neogens von Nordmähren und Schlesien. Verhanlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn. 1931, Band LXII 1930, 81- 106.  KROH, A., PILLER, W, E. Catalogus Fossilium Austriae. Band 2. Echinoidea neogenica. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften, 2005, p. 210. ISBN 3-7001-3491-6.  KRYSTEK, I. Výsledky sedimentologického výzkumu sedimentů spodního badenu v karpatské předhlubni (na Moravě). Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis, Geologia. 1974, 25, 8, s. 1-32.  KUPKOVÁ, A. Miocenní ježovky z lokality Slatinky. Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. 1981, č. 209, s. 1-7.  KUPKOVÁ, A. Biostratigrafické hodnocení badenských uloženin u Slatinek. Časopis Slezského muzea Opava (A). 1995, č. 44, s. 1-12.  LEHOTSKÝ, T. Ophiomorpha isp. - první nález fosilní stopy ze Služína (karpatská předhlubeň). Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2006, č. 9, s. 141-142. ISBN 978-80-86276-24-3.  MANDIC, O., HARZHAUSER, M. Molluscs from the Badenian (Middle Miocene) of the Gaindorf Formation (Alpine Molasse Basin, NE Austria) – Taxonomy, Paleoecology and Biostratigraphy. Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien. 2003, 104 A, 85-127.

 MANDIC, O. Pectinid bivalves from the Grund Formation (Lower Badenian, Middle Miocene, Alpine-Carpathian Foredeep) - taxonomic revision and stratigraphic significance. Geologica Carpathica. 2004, vol. 55, no 2, p. 129-146.  NEHYBA, S., JAŠKOVÁ, V. Výsledky vrtného průzkumu na lokalitě Hluchov (sedimenty spodního badenu karpatské předhlubně). Geologické výzkumy Moravy a Slezska. 2012, vol. 19, č. 1-2, s. 36-41.  NOVÁK, Z. Spodnobadenské vápence karpatské předhlubně. Brno, 1975. Kandidátská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně.  OVEČKA, M. Tektonika neogenní pánve Prostějovské. Brno, 1949. Disertační práce. Masarykova univerzita.  OVEČKA, M. Geologické poměry ve východním cípu Drahanské vysočiny, mezi Skalkou u Pivína a Předinou, blíže Prostějova. In: Sborník SLUKO. Řada A, 1 (1951- 1953). Olomouc: Studijní a lidovýchovný ústav kraje olomouckého, Krajské museum, 1954. s. 49-55.  Památní kniha obce Kelčic [CD]. Obecní úřad Vranovice-Kelčice, 2012. [cit. 2018- 01-28].  PELÍŠEK, J. Fosilní půdy na oncoforových (miocenních) pískách střední Moravy. Příroda. 1943, roč. 36., č. 3, s. 79-83.  PELÍŠEK, J. Poloha kulturní vrstvy s aurignacienem v moravských a sousedních spraších. Příroda. 1944, roč. 36., č. 4, s. 122-125.  PEŠEK, J., ADÁMEK, J., BRZOBOHATÝ, R., BUBÍK, M., CICHA, I., DAŠKOVÁ, J., DOLÁKOVÁ, N., ELZNIC, A., FEJFAR, O., FRANCŮ, J., HLADILOVÁ, Š., HOLCOVÁ, K., HONĚK, J., HOŇKOVÁ, K., JURKOVÁ, Z., KRÁSNÝ, J., KREJČÍ, O., KVAČEK, J., KVAČEK, Z., MACŮREK, V., OPLUŠTIL, S., MIKULÁŠ, R., PÁLENSKÝ, P., ROJÍK, P., SKUPIEN, P., SPUDIL, J., SÝKOROVÁ, I., ŠIKULA, J., ŠVÁBENICKÁ, L., TEODORIDIS, V., TITL, F., TOMANOVÁ-PETROVÁ, P., ULRYCH, J. Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky. 1. vydání, Praha: Česká geologická služba, 2010, 437 s. ISBN 978- 80-7075-759-8.  PŘICHYSTAL, A. Geologie Velkého Kosíře a jeho nejbližšího okolí. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2009, č. 10-11, s. 105-134. ISBN 978-80-86276-30-4.

 RADWAŃSKA, U. Tube-dwelling polychaetes from the Korytnica Basin (Middle Miocene; Holy Cross Mountains, Central Poland). Acta Geologica Polonica. 1994, vol. 44, no. 1-2, p. 35-81.  REMEŠ, M. Geologický průvodce po čelechovickém devonu. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1928-1929. 1930, roč. 21. s. 25-28.  ROTH, Z., CICHA, I., DEMEK, J., ELIÁŠ, M., FRAJOVÁ-ELIÁŠOVÁ, H., HANZLÍKOVÁ, E., JETEL, J., MENCL, V., MÍSAŘ, Z., PAŠEK, J., PAULÍK, J., PÍCHA, F., PLIČKA, M., POLÁK, A., ŠALANSKÝ, K., ŠAMALÍKOVÁ, M., ŠIMEK, R., ŠMÍD, B., TYRÁČEK, J., UNZEITIG, M. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1: 200 000 M-33-XXIV Olomouc. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 226 s.  ŘEHOŘ, F., ŘEHOŘOVÁ M., VAŠÍČEK Z. Za zkamenělinami severní Moravy. Ostrava: Ostravské muzeum, 1978. 279 s.  SIEBER, R. Die miozänen Turritellidae und Mathildidae Oesterreichs. Mitteilungen der Geologischen Gesellschaft in Wien. 1958, 51, 229-280.  SCHMIDT, W. J. Die Tertiären Würmer Österreichs. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Klasse, 1955. 121.  SCHNABEL, E. Radioaktivní alkalické prameny ve Skalce u Prostějova. Příroda. 1938a, roč. 31, č. 9, s. 264-268.  SCHNABEL, E. Radioaktivní alkalické prameny ve Skalce u Prostějova. Příroda. 1938b, roč. 31, č. 10, s. 291-293.  SCHUBERT, R. J. Ueber die Foraminiferenfauna und Verbreitung des nordmährischen Miocäntegels. LOTOS, Jahrgang 1900. Neue Folge XX. Band. Prag 1900.  SCHUBERT, R. J. Zur miocänen Foraminiferenfauna der Umgebung von Olmütz. Verhandl. Der k. k. geol. Reichsanstalt. 1913, Nr. 5, 142-152.  SCHULTZ, O. Tertiärfossilien Österreichs. Korb: Goldschneck-Verlag, 1998, 160 s. ISBN 3-926129-24-7.  SCHULTZ, O., PILLER, W. E. Catalogus Fossilium Austriae Band 1/Teil 1 Bivalvia neogenica (Nuculacea – Unionacea). Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2001. 1-380. ISBN 3-7001-2982-3.

 SCHULTZ, O., PILLER, W. E. Catalogus Fossilium Austriae Band 1/Teil 2 Bivalvia neogenica (Lucinoidea - Mactroidea). Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2003. 381-690. ISBN 3-7001-3180-X.  SCHULTZ, O., PILLER, W. E. Catalogus Fossilium Austriae Band 1/Teil 3 Bivalvia neogenica (Solenoidea - Clavagelloidea). Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2005. 691-1068. ISBN 3-7001-3499-1.  SMYČKA, F. O miocénových usazeninách na devonských vápencích u Čelechovské Kaple blíže Prostějova. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1905. 1906, roč. 8. s. 115-118.  SPITZNER, V. Přednášky v klubu konané r. 1898. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1898. 1898a, s. 41-45.  SPITZNER, V. Přednášky v klubu konané r. 1898. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1898. 1898b, s. 49.  SPITZNER, V. Petrografické a tektonické poměry některých devonských a žulových ostrůvků na střední Moravě. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1902. 1903, roč. 5, s. 81-94.  SPITZNER, V. Foraminifery z miocénových jílů u Čech blíže Prostějova. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1905. 1906, roč. 8. s. 120-125.  SPITZNER, V. Geologické poměry okresu prostějovského a plumlovského. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1906. 1907, roč. 9. s. 75-79.  SYNEK, M. Výskyt miocénu u Ptení. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 1998, č. 1, s. 140. ISBN 80-900106-9-5.  STRÁNÍK, Z., ČTYROKÝ, P., HAVLÍČEK, P. Geologická minulost Pavlovských vrchů. Sborník geologický věd, geologie. 1999, č. 49, s. 5-32. ISBN 80-7075-350-1.  STUDENCKA, B. Bivalves from the Badenian (Middle Miocene) marine sandy facies of Southern Poland. Palaeontologia Polonica. 1986, vol. 47, p. 1-128.  STUDENCKA, B., STUDENCKI, W. Middle Miocene (Badenian) bivalves from the carbonate deposits of the Wójcza-Pińczów Range (southern slopes of the Holy Cross Mountains, central Poland). Acta Geologica Polonica. 1988, vol. 38, no. 1-4, p. 1-44.  TAUSCH, L. Reisebericht des Sectionsgeologen der III. Section (Aufnahmsblatt Prossnitz-Wischau), 1889. In: KALABIS, V. Historie výzkumu terciéru širšího okolí Prostějova. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961. s. 59-75.

 TAUSCH, L. Vorlage des Blattes Prossnitz und Wischau (Zone 8, Col. XVI). Verhandlungen der k. k. geolog. Reichsanstalt, Wien, 1891, no. 8, 183-187.  TAUSCH, L. Geologische Specialkarte der Oesterr.-ungar. Monarchie. NW-Gruppe Nr. 67 Prossnitz und Wischau (Zone 8, Col. XVI) + Erläuterungen zur geol. Karte. K. k. Geologische Reichsanstalt, Wien, 1898, 1-15.  VAŠÍČEK, M. Zoogeografický nástin moravských tortonských biocenos a jejich účasti na tvorbě reliefu dna. Příroda. 1945a, roč. 37, č. 4, s. 113-116.  VAŠÍČEK, M. Zoogeografický nástin moravských tortonských biocenos a jejich účasti na tvorbě reliefu dna. Příroda. 1945b, roč. 37, č. 5, s. 151-153.  WOLF, H. Tertiär und Diluvium zwischen Olmütz und Brünn. Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, Band XII. Verhandlungen, S. 51. Wien 1861 u. 1862. In: KALABIS, V. Historie výzkumu terciéru širšího okolí Prostějova. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961. s. 59-75.  WOLF, H. Die Stand und Umgebung von Olmütz. Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, Band XIII, Wien 1863. In: KALABIS, V. Historie výzkumu terciéru širšího okolí Prostějova. In: Sborník Vlastivědného muzea v Prostějově, část přírodovědná. Prostějov: Grafia n. p., 1961. s. 59-75.  ZÁGORŠEK, K., HOLCOVÁ, K. Nejstarší spodnobadenský mechovkový event v karpatské předhlubni ve vrtech Přemyslovice (PY-1 až PY-4). Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. 2009, č. 10-11, s. 171-182. ISBN 978-80-86276-30-4.  ZÁGORŠEK, K., PETROVÁ, TOMANOVÁ, P., NEHYBA, S., JAŠKOVÁ, V., HLADILOVÁ, Š. Fauna vrtů HL1 a HL2 u Hluchova (střední miocén), Prostějovsko. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. 2010, vol. 17, č. 1-2, s. 99-103.  ZÁGORŠEK, K., NEHYBA, S., TOMANOVÁ PETROVÁ, P., HLADILOVÁ, Š., BITNER, M. A., DOLÁKOVÁ, N., HRABOVSKÝ, J., JAŠKOVÁ, V. Local catastrophe caused by tephra input near Přemyslovice (Moravia, Czech Republic) during the Middle Miocene. Geological Quarterly. 2012, vol. 56, no. 2, p. 269-284.  ZAPLETAL, D., HLADILOVÁ, Š. Nové poznatky o miocenní paleontologické lokalitě Taliánská skála u Kelčic (karpatská předhlubeň, ČR). Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. V tisku.  ZBORNÍK, V., NEHYBA, S., JAŠKOVÁ, V. Výsledky vrtného průzkumu na lokalitě Brus (Neogenní sedimenty karpatské předhlubně). Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. 2013, vol. 20, č. 1-2, s. 63-68.

Internetové zdroje:  ADAMCOVÁ, P. Miocenní sedimenty v Určicích na Prostějovsku a jejich fosilie. [online]. Brno, 2008. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/yy73h/.  ČERMÁK, L. Interaktivní mapa významných paleontologických lokalit olomouckého kraje. [online]. Olomouc, 2007. Diplomová práce. Katedra geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. [cit. 2018-09-03]. Dostupné z: http://www.mapa.kvalitne.cz/.  Česká chronostratigrafická tabulka-dělení kenozoika s regionálními stupni pro mediteránní oblast a centrální Paratethydu. [online]. [cit. 2018-07-29] Dostupné z: http://www.geology.cz/stratigraphy/tabulka.  DVOŘÁKOVÁ, M. Sedimentárně-petrografické zhodnocení neogenních sedimentů na lokalitě Ptení. [online]. Brno, 2016. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/dt4vc/.  Geomorfologická pozice lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy. [online]. [cit. 2018-08-12] Dostupné z: http: http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/.  Geoprohlížeč. [online].[cit. 2018-08-12] Dostupné z: http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec/  HROZOVÁ, N. Sedimentárně-petrografické zpracování neogenních sedimentů ve vrtu Ptení. [online]. Brno, 2014. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/epolp/.  International chronostratigrafic chart v 8/2018. [online].[cit. 2018-08-13] Dostupné z: http://www.stratigraphy.org/ICSchart/ChronostratChart2018-08.jpg.  KOPECKÁ, J. Biofaciální analýza sedimentů spodního badenu na střední Moravě. [online]. Brno, 2012. Disertační práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-07-06]. Dostupné z: https://theses.cz/id/hd969o.  Mapy.cz. [online]. [cit. 2018-08-17] Dostupné z: https://mapy.cz/turisticka?x=17.0509576&y=49.3578694&z=16&l=0&base=ophoto& source=ward&id=12552.  Mapy.cz. [online]. [cit. 2018-08-17] Dostupné z: https://mapy.cz/turisticka?x=17.0590767&y=49.3598511&z=14&l=0&source=muni& id=3238&q=Ondratice.

 Mapy.cz. [online]. [cit. 2018-08-17] Dostupné z: https://mapy.cz/turisticka?x=17.1193325&y=49.3961280&z=14&l=0&source=ward& id=12552.  Návrh na zrušení přírodní památky Kopaniny a na nové vyhlášení přírodní památky Kopaniny. [online]. [cit. 2018-07-06] Dostupné z: http://www.ondratice.cz/e_download.php?file=data/uredni_deska/obsah725_15.pdf&o riginal=Zm%C4%9Bna%20-%20PP%20Kopaniny.pdf.  OSVALDOVÁ, E. Měkkýši mělkovodních facií spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě. [online] Brno, 2014. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-07-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/xwwzi/DIPLOMOVA_PRACE_- _Eva_Osvaldova_pdf.pdf?info=1;zpet=https:%2F%2Ftheses.cz%2Fvyhledavani%2F %3Fsearch%3Dosvaldov%C3%A1%20mioc%C3%A9n%26start%3D1.  PEKAŘ, P. Slatinky-významná zaniklá paleontologická lokalita. [online]. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://theses.cz/id/7b5st5?info=1;isshlret=Slatinky%3B;zpet=%2Fvyhledavani%2F% 3Fsearch%3Dslatinky%20peka%C5%99%26start%3D1.  PEŠTOVÁ, M. Sedimenty spodního badenu karpatské předhlubně mezi Vyškovem a Prostějovem. [online]. Brno, 2006. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-07-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/uqz1b/.  Plán činnosti Muzea a galerie v Prostějově na rok 2017. [online].[cit. 2018-06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Program rozvoje obce Vranovice-Kelčice na období 2016-2023. [online]. [cit. 2018- 08-01] Dostupné z: http: http://www.vranovicekelcice.cz/file.php?nid=2568&oid=4911045.  Rámcový plán činnosti Muzea a galerie v Prostějově, P. O., na rok 2018. [online].[cit. 2018-06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Stav místních částí Kopaniny a Syrovátky u Ondratic dle leteckého snímkování z roku 1953. [online].[cit. 2018-08-12] Dostupné z: https://kontaminace.cenia.cz/.  Územní plán Ondratice. [online].[cit. 2018-09-03] Dostupné z: http://www.ondratice.cz/obec/uzemni-plan-obce/.

 Vyhodnocení činnosti Muzea Prostějovska v Prostějově za rok 2012. [online].[cit. 2018-06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Vyhodnocení činnosti Muzea a galerie v Prostějově za rok 2013. [online].[cit. 2018- 06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Vyhodnocení činnosti Muzea a galerie v Prostějově za rok 2014. [online].[cit. 2018- 06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Výroční zpráva muzea a galerie v Prostějově za rok 2015. [online].[cit. 2018-06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  Výroční zpráva muzea a galerie v Prostějově za rok 2016. [online].[cit. 2018-06-10] Dostupné z: http://www.muzeumpv.cz/dokumenty.html.  World register of marine species. [online]. [cit. 2018-07-16] Dostupné z: http://www.marinespecies.org/.  ZAPLETAL, D. Miocenní paleontologická lokalita Taliánská skála. [online]. Olomouc, 2016. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://theses.cz/id/xot09x?info=1;isshlret=mioc%C3%A9n%3B;zpet=%2Fvyhledava ni%2F%3Fsearch%3Dmiocen%20zapletal%26start%3D1.  ZBORNÍK, V. Sedimentologické a sedimentárně-petrografické vyhodnocení vybraných neogenních sedimentů karpatské předhlubně. [online]. Brno, 2013. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. [cit. 2018-07-06]. Dostupné z: https: https://is.muni.cz/th/k95on/.

Seznam příloh Příloha č. 1: Fotodokumentace k systematické části Příloha č. 2: Horniny studovaných lokalit Příloha č. 3: Trasy k jednotlivým lokalitám Příloha č. 4: Fotodokumentace lokality Ondratice-Kopaniny Příloha č. 5: Fotodokumentace lokality Kelčice-Zadní Zdenovy

Příloha č. 1 Fotodokumentace k systematické části

TABULE I. (měřítko odpovídá 1 cm) Kelčice-Taliánská skála 1. Ostrea digitalina (Dubois, 1831) 2. Bryozoa indet. 3. Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 4. Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758) 5. Ophiomorpha isp. 6. Turritella cf. badensis Sacco, 1895 7. ?Ervilia sp. 8. Tellina sp.

TABULE II. (měřítko odpovídá 1 cm) Kelčice-Taliánská skála 1.-2. ?Spisula sp. 3. Crassadoma multistriata (Poli 1795) 4. Macrochlamis cf. nodosiformis (de Serres in Pusch, 1837) 5. Lutraria cf. oblonga (Gmelin, 1791) 6. Turritella sp.

TABULE III. (měřítko odpovídá 1 cm) Kelčice-Zadní Zdenovy 1. ?Patella sp. 2. Turritella sp. 3. Serpula sp. 4. Discinidae indet. 5. Ditrupa cornea (Linnaeus, 1758) 6. Brachiopoda indet., Bivalvia indet.

TABULE IV. (měřítko odpovídá 1 cm) Ondratice-Kopaniny 1. - 4. Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819) 5. Solen sp. 6. ?Veneridae indet.

TABULE V. (měřítko odpovídá 1 cm) Kelčice-Zadní Zdenovy 1. Aequipecten macrotis (Sowerby in Smith, 1847) 2. Aequipecten scabrellus (Lamarck, 1819) 3.- 4. Aequipecten cf. malvinae (Dubois, 1831) 5. Ostrea sp. 6. ?Periglypta sp.

TABULE VI. (měřítko odpovídá 1 cm) Ondratice-Kopaniny 1.-2. Panopea (Panopea) menardi Deshayes, 1828 3. Glycymeris sp. 4. Rotularia sp. 5. Serpula sp.

TABULE VII. (měřítko odpovídá 1 cm) Ondratice-Kopaniny 1.-3. Crassostrea gryphoides (Schlotheim, 1813) 4.-7. Ostrea digitalina (Dubois, 1831)

TABULE VIII. (měřítko odpovídá 1 cm) Ondratice-Kopaniny 1. Brissus cf. abeli (Reidl, 1941) 2. Psammechinus sp. 3. Psammechinus sp. - detail

Příloha č. 2 Horniny studovaných lokalit

TABULE IX. (měřítko odpovídá 1 cm)

1. Jemnozrnný pískovec s malým obsahem zkamenělin (Ondratice-Kopaniny) 2. Organodetritický vápenec tvořený lumachelami měkkýšů (Ondratice- Kopaniny) 3. Organodetritický vápenec tvořený lumachelami měkkýšů (Kelčice-Zadní Zdenovy) 4. Organodetritický vápenec (Kelčice-Zadní Zdenovy) 5. Jemnozrnný křemitý vápenec až vápnitý pískovec s úlomky kulmských hornin (Kelčice-Zadní Zdenovy) 6. Organodetritický vápenec tvořený rourkami červů Ditrupa cornea (Kelčice- Zadní Zdenovy)

Příloha č. 3

Trasy k jednotlivým lokalitám

1. Trasa k lokalitě Ondratice-Kopaniny (mapy.cz)

2. Trasa k lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy (mapy.cz)

Příloha č. 4

Fotodokumentace lokality Ondratice-Kopaniny

Foto 1: Vstup do PP Kopaniny. Ondratice-Kopaniny. Foto autor

Foto 2: Informační tabule. Ondratice-Kopaniny. Foto autor

Foto 3: Výchoz organodetritických vápenců v korytě Ondratického potoka. Ondratice- Kopaniny. Foto autor

Foto 4: Blok organodetritického vápence v korytě Ondratického potoka. Ondratice- Kopaniny. Foto autor

Příloha č. 5 Fotodokumentace lokality Kelčice-Zadní Zdenovy

Foto 1: Pohled na lokalitu ze severovýchodu. Kelčice-Zadní Zdenovy. Foto autor

Foto 2: Výskyt miocenních hornin obsahující zkameněliny v sv. části remízku. Kelčice- Zadní Zdenovy. Foto autor

ANOTACE

Jméno a příjmení: David Zapletal Katedra: Katedra biologie Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Rok obhajoby: 2019

Název práce: Revize vybraných miocenních lokalit Prostějovska

Název v angličtině: Revision of selected Miocene localities in Prostějov region

Anotace práce: Diplomová práce se zabývá vybranými miocenními lokalitami Prostějovska. Cílem práce je popsat lokality Ondratice- Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy, které jsou bohaté na výskyt zkamenělin, a shrnout aktuální stav ostatních miocenních lokalit v regionu.

Klíčová slova: neogén, miocén, baden, zkameněliny

Anotace v angličtině: This diploma thesis deals with selected Miocene localities in Prostějov region. The aim of the study is to describe localities Ondratice-Kopaniny and Kelčice-Zadní Zdenovy which are rich in fossils and to summarize actual state of other Miocene localities in the region.

Klíčová slova Neogene, Miocene, Badenian, fossils v angličtině: Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Fotodokumentace k systematické části Příloha č. 2: Horniny studovaných lokalit Příloha č. 3: Trasy k jednotlivým lokalitám Příloha č. 4: Fotodokumentace lokality Ondratice-Kopaniny Příloha č. 5: Fotodokumentace lokality Kelčice-Zadní Zdenovy

Rozsah práce: 88 stran + 23 stran příloh vázaných v práci Jazyk práce: Český