UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická Fakulta Katedra Biologie
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra biologie Diplomová práce Bc. David ZAPLETAL Revize vybraných miocenních lokalit Prostějovska Olomouc 2018 Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen uvedenou literaturu a zdroje. V Olomouci, listopad 2018 …………………………………… David ZAPLETAL Poděkování: Chtěl bych poděkovat mé vedoucí práce Doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc. za odborné vedení při zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat RNDr. Vladimíře Jaškové (Muzeum a galerie v Prostějově) za poskytnutí odborné literatury, odbornou pomoc a spolupráci. Mé poděkování také patří Dr. Andreasu Krohovi (Naturhistorisches Museum Wien) za determinaci ježovek, RNDr. Tomáši Lehotskému, Ph.D. (PřF UP v Olomouci) za determinaci ichnofosilie a Marii Aleksandře Bitner, Ph.D., D.Sc. (Polish Academy of Sciences, Warsaw) za determinaci ramenonožce. Obsah 1. Úvod .………………………………………………………………………..…… 5 2. Cíle práce ..………………………………..……………………………………... 6 3. Metodika ………………………………………………………………………… 7 4. Geologický vývoj na území Moravy v neogénu ..……………………………….. 8 4.1 Karpatská předhlubeň na Moravě v miocénu .…....…………………….. 11 4.1.1 Eger …………………….………………..…….……………... 11 4.1.2 Eggenburg …………………….………………..…….………. 11 4.1.3 Ottnang ..……………………….………………..……………. 12 4.1.4 Karpat ………………………….………………..…………… 12 4.1.5 Baden …………………….……………………..……………. 12 5. Miocenní lokality Prostějovska ……………..…………………………………... 14 6. Historie výzkumů miocenních lokalit na Prostějovsku ..………………………... 19 7. Geografická a geomorfologická pozice studovaných lokalit ……………………. 37 8. Výsledky ………....……………………………………...……..………....……… 40 8.1 Současný stav lokality Ondratice-Kopaniny …………..………………. 40 8.1.1 Sedimenty a makrofauna lokality ..………...……..…….……. 43 8.2 Současný stav lokality Kelčice-Zadní Zdenovy ………………..……… 46 8.2.1 Sedimenty a makrofauna lokality ..………...……..…….……. 47 8.3 Nové nálezy makrofauny na lokalitě Kelčice-Taliánská skála ………... 48 8.4 Stav ostatních zkoumaných lokalit ….………..………………..………. 49 8.5 Porovnání lokalit Ondratice-Kopaniny, Kelčice-Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála ………………….………..………………..… 53 8.6 Systematická část …………………….………..………………..……… 56 9. Diskuse ..…………………………………………………………...……………. 72 10. Závěr ……...……………………………………...……………….………..…... 75 11. Použitá literatura a zdroje …………………………..………………………….. 76 Seznam příloh .……….……………………………….….………..……………….. 88 1. Úvod Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci „Miocenní paleontologická lokalita Taliánská skála“ (Zapletal 2016) a pojednává o dalších nalezištích miocenních zkamenělin, které se nachází v regionu Prostějovska. Lokalita Ondratice-Kopaniny leží na území současné přírodní památky Kopaniny a fosilie jsem zde zjistil již před 30 lety při návštěvě studánky U obrázku. V roce 2013 na ní Muzeum a galerie v Prostějově zahájilo výzkum na základě nálezů zkamenělin členy Ekocentra IRIS. Lokalita Kelčice-Zadní Zdenovy byla objevena v roce 2016 při mapování terénu pro zpracování metodického listu „Paleontologická exkurze Taliánská skála“, který je součástí zmíněné bakalářské práce. Do diplomové práce byla zařazena i krátká informace o nových nálezech makrofauny z Taliánské skály a dále byl krátce shrnut aktuální stav ostatních navštívených lokalit. Vzorky fosilií a hornin uváděné v diplomové práci pocházejí z historických sběrů a terénního výzkumu provedeného v rámci této práce. Menší počet zkoumaných vzorků, avšak velmi cenných, pochází ze sbírek Muzea a galerie v Prostějově. 5 2. Cíle práce Cílem teoretické části práce je: popsat geologický vývoj na území Moravy se zaměřením na miocén, popsat další miocenní paleontologické lokality na Prostějovsku a shrnout historii jejich výzkumů. Cílem praktické části práce je: provést terénní výzkum lokalit Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy, provést fotodokumentaci a odběr vzorků na těchto lokalitách a následně nalezenou makrofaunu determinovat a systematicky zařadit, zhodnotit současný stav studovaných lokalit. 6 3. Metodika V první fázi práce byly vybrány vhodné lokality pro provedení výzkumu, a to na základě studia historické a současné odborné literatury, leteckých snímků a map. Byl navštíven Státní okresní archiv v Prostějově a bylo zahájeno shromažďování a studium literatury. Dále byla navázána spolupráce s geoložkou Muzea a galerie v Prostějově RNDr. Jaškovou a zapůjčena odborná literatura pojednávající o paleontologických výzkumech na Prostějovsku. Poté bylo zahájeno zpracování rešeršní části. V rámci práce v terénu bylo důkladně prozkoumáno okolí obcí Ondratice a Vranovice- Kelčice a dále lokality Želeč, Sněhotice, Podivice, Pivín, Kobeřice, Hradčany, Dobrochov, Skalka, Otaslavice, Seloutky, Určice, Držovice, Čelechovice, Slatinky, Přemyslovice a Ptení. Na základě zhodnocení jejich stavu byly pro revizi vybrány lokality Ondratice-Kopaniny a Kelčice-Zadní Zdenovy, které vykazovaly nejhojnější výskyt fosilní fauny (mlžů, plžů, červů, ramenonožců a ježovek). Tyto lokality byly následně několikrát navštíveny za účelem pořízení fotodokumentace, sběru vzorků a zhodnocení jejich aktuálního stavu. Další fáze zahrnovala zpracování nalezených vzorků hornin a fosilií, které byly řádně vyčištěny, případně vypreparovány preparační jehlou. Dále byla provedena jejich fotodokumentace, a to fotoaparátem Nikon D 3000, a úprava fotografií v programu Adobe Photoshop. Z hornin odebraných na lokalitě Kelčice-Zadní Zdenovy byly též zhotoveny 2 nábrusy v brusírně Ústavu geologických věd PřF MU Brno. Makrofauna byla determinována pomocí odborné literatury a za odborné pomoci vedoucí práce, případně určena jinými odborníky (Dr. Andreas Kroh, RNDr. Tomáš Lehotský, Ph.D., Maria Aleksandra Bitner, Ph.D., D.Sc.). Následně proběhlo v Muzeu a galerii v Prostějově studium vzorků z lokalit Kelčice-Taliánská skála a Ondratice-Kopaniny, které jsou součástí stálé geologické expozice „Kámen mluví“. Byl zhodnocen stav studovaných lokalit a s využitím odborné literatury byla zpracována systematická část zahrnující makrofaunu z nalezišť Ondratice-Kopaniny, Kelčice- Zadní Zdenovy a Kelčice-Taliánská skála. 7 4. Geologický vývoj na území Moravy v neogénu Neogén spolu s paleogénem jsou geologickými útvary terciéru (třetihor), který je v součastné době i s kvartérem (čtvrtohorami) řazen ke kenozoiku. Oddělení těchto útvarů mají samostatné názvy, které byly odvozeny dle míry podobnosti se současnou faunou (Chlupáč a kol. 2011). Dělení neogénu na základní stupně je v současné době mezinárodně přijato (Gradstein a kol. 2004). Díky složitým paleogeografickým poměrům mají v terciéru význam regionální stupně. Své stupně má mediteránní oblast, ale i oblast centrální Paratethydy, do které se řadí i oblast Moravy. Neogén je dělen na miocén (spodní, střední, svrchní) a pliocén (Chlupáč a kol. 2011). V současné době je miocén ohraničen 23,03 Ma až 5,333 Ma a pliocén 5,333 Ma až 2,58 Ma (www.stratigraphy.org). Regionální stupně miocénu pro centrální Paratethydu jsou eger, eggenburg, ottnang, karpat, baden, panon, sarmat a pont. Pro pliocén se jedná o stupně dac a roman (Chlupáč a kol. 2011). Chronostratigrafie kenozoika je zobrazena na obr. 1 a obr. 2. Obr. 1: Chronostratigrafie kenozoika vymezená Mezinárodní chronostratigrafickou komisí, verze 2018/8 (upraveno podle www.stratigraphy.org) 8 Obr. 2: Česká chronostratigrafická tabulka-dělení kenozoika s regionálními stupni pro mediteránní oblast a centrální Paratethydu (upraveno podle www.geology.cz/stratigraphy) V průběhu neogénu se na území Moravy dále vyvíjely Západní Karpaty, postupně ustávala mořská sedimentace flyšových pánví, kde docházelo k změlčování a současně k tektonickému posunu jejich podloží převážně paleogenního stáří směrem na Český masiv. V této době vznikaly i nové pánve, a to vídeňská pánev a karpatská předhlubeň. Vídeňská pánev vznikla v oblasti samotných příkrovů, v tektonicky zakládaných depresích. Karpatská předhlubeň vznikla před čelem nasunovaných příkrovů (Chlupáč a kol. 2011). Tato pánev byla pokračováním alpské předhlubně a přes Moravu pokračovala na území Polska, Ukrajiny a Rumunska (Stráník a kol. 1999). Sedimenty vídeňské pánve a karpatské předhlubně se značně liší od pánví flyšových. Jedná se o mořské, brakické a sladkovodní jíly, písky a štěrky, které nemají typické flyšové znaky, dále jsou to místy vápence, evapority a uhelné usazeniny. Vznikající příkrovy spolu s eustatickými pohyby hladiny oceánu ovlivňovaly velikost těchto pánví, jejich hloubku a ráz usazenin. Z hlediska paleogeografie jsou tyto pánve řazeny k Paratethydě. Ta vznikla na severu Tethydy, což byla původní oceánská pánev, a na okrajových svazích evropské platformy konsolidované v průběhu variského vrásnění (Chlupáč a kol. 2011). V průběhu největší mořské záplavy se rozprostírala od ústí Rhôny - předpolí Západních Alp až na území v Asii - Kavkaz a Zagros (Stráník a kol. 1999). Paratethys byla oddělena od středozemní oblasti pohořím alpsko-karpatsko-kavkazského oblouku, které vystupovalo v průběhu alpínského vrásnění, a to v oligocénu a miocénu. 9 Oddělení těchto oblastí nebylo úplné a vývoj se velmi měnil. Pánve Paratethydy byly na začátku miocénu propojené se západním Středozemím. Tato cesta byla blokována výzdvihem Alp, ale v průběhu spodního miocénu došlo k novému spojení v oblasti Slovinska (transdinárský průliv) a benátské pánve. Na začátku středního miocénu (spodní baden) se tato cesta rozšířila a prohloubila. Na východě Paratethydy se otevřelo spojení s indopacifickou oblastí. Tím se obě pánve (vídeňská pánev i karpatská předhlubeň) staly součástí globálního spojení