Rozdíly V Motivaci a Představách Studentů Žurnalistiky V České Republice a Rumunsku (Komparativní Analýza)

Rozdíly v motivaci a představách studentů žurnalistiky v České republice a Rumunsku (komparativní analýza)

DIFFERENCES IN MOTIVATION OF JOURNALISM STUDENTS IN THE CZECH REPUBLIC AND ROMANIA

Autor práce: Bc. Šárka Hurdálková Vedoucí práce: Mgr. Lenka Waschková Císařová. Ph.D.

Datum odevzdání: 13.května 2014

Fakulta sociálních studií MU, 2014

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v seznamu literatury.

V Brně 13.kvetna 2014

………………………………. Bc. Šárka Hurdálková

Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Waschkové Císařové, Ph.D, za trpělivost a cenné rady, rodině a blízkým za podporu.

Obsah 1 Teoretická část ...... 10 2 Motivace ...... 11 2.1 Zdroje motivace ...... 13 2.1.1 Potřeby ...... 13 2.1.2 Zájmy ...... 17 2.1.3 Postoje a hodnotová orientace ...... 18 2.1.4 Návyky ...... 18 2.1.5 Ideály ...... 18 2.2 Motivační profil ...... 19 3 Uvedení do kontextu výzkumů ţurnalistického vzdělávání ...... 22 3.1 Mezinárodní výzkumy ...... 22 3.2 Výzkumy v českém prostředí ...... 23 4 Profesionalizace ţurnalistiky ...... 25 5 Vzdělávací systém v Rumunsku ...... 29 5.1 Předškolní vzdělávání ...... 31 5.2 Povinná školní docházka ...... 31 5.3 Vyšší sekundární vzdělávání ...... 32 5.4 Terciární vzdělávání ...... 34 6 Mediální systém Rumunska ...... 36 6.1 Televize ...... 37 6.2 Rádio ...... 38 6.3 Tištěná média ...... 38 6.4 Internet ...... 38 7 Metodologická část ...... 39 7.1 Výzkumné otázky a hypotézy ...... 39 7.2 Tvorba výzkumného vzorku ...... 44 7.3 Výzkumná metoda a metoda sběru dat ...... 45 7.4 Charakteristika výzkumného vzorku ...... 47 8 Analytická část ...... 49 8.1 Charakteristika respondentů ze sociodemografického pohledu ...... 49 8.2 Dosavadní studijní charakteristiky respondentů ...... 54 8.3 Sociodemografický profil studenta ...... 55 8.4 Motivace ...... 56 8.4.1 Motivace respondentů ke studiu oboru ţurnalistika ...... 56 8.4.2 Motivace a úmysly respondentů k volbě povolaní novináře ...... 58 8.4.3 Předešlá příprava studentů na profesi ...... 63 8.4.4 Modelový profil studenta ţurnalistiky v kontextu jeho přípravy k budoucímu povolání ...... 69 8.5 Ambice budoucích novinářů ...... 69 8.5.1 Preferovaná média podle geografického dosahu ...... 70 8.5.2 Preferovaný formát média ...... 72 8.5.3 Preferovaná pracovní pozice respondentů ...... 73 8.5.4 Preferovaná témata z pohledu genderu ...... 74 8.5.5 Modelový profil studenta ţurnalistiky z pohledu jeho ţurnalistických ambicí ..... 77 8.6 Představy studentů ţurnalistiky o hodnotách a identitě novinářů ...... 77 8.6.1 Představy studentů ţurnalistiky o obrazu ideálního novináře ...... 79 8.6.2 Pozitivní aspekty ţurnalistické profese ...... 82 8.6.3 Vzdělání novinářů ...... 84 8.6.4 Novinářské povolání z pohledu genderu ...... 86

9 Diskuze ...... 87 10 Závěr ...... 89 11 Jmenný rejstřík ...... 91 12 Věcný rejstřík ...... 92 13 Seznam pouţité literatury ...... 94

Počet slov: 20 226

Anotace

Cílem předkládané diplomové práce s názvem Rozdíly v motivaci a představách studentů ţurnalistiky v České republice a Rumunsku je identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky v Rumunsku a poté výsledky studie porovnat s výsledky českého výzkumu, který byl mezi tamějšími studenty proveden v roce 2012. Zaměřujeme se na aspekty, jako jsou očekávání, se kterými mladí lidé začínají studovat tento obor na vysokých školách, jaké jsou jejich názory na novinářskou profesi. Práce se pokouší přinést odpovědi na otázky, jaký je rozdíl mezi studenty v těchto dvou zemích, jaké jsou jejich představy o budoucím povolání a proč by se mu chtěli věnovat. Studenti ţurnalistiky jsou ti, kteří v budoucnosti budou formovat podobu ţurnalistiky v těchto zemích. Náš výzkum přináší informace o tom, kterým směrem by se mohla ţurnalistika ve zvolených zemích ubírat. Jedná se o práci, která je první svého druhu v tomto mezinárodním prostředí. Pro potřeby práce jsme zvolili kvantitativní výzkum zaloţený na dotazníkovém šetření.

Klíčová slova: motivace, studenti ţurnalistiky, profesionalizace, Rumunsko, kvantitativní výzkum, dotazníkové šetření, mezinárodní výzkum, komparativní analýza

Summary and key words The aim of this thesis titled Differences in motivation and imagination journalism students in the Czech Republic and Romania is to identify the motivations and perceptions of journalism students in Romania , and then compare the results of the study with the results of the Czech research, which was conducted between tamějšími students in 2012. Focus on aspects , such as the expectations with which young people begin to study the subject at university , what are their views on journalism . This work attempts to provide answers to the questions , what is the difference between students in the two countries , what are their ideas about future career and why he would like to pursue . Students of journalism are the ones who will shape the future of journalism in these countries. Our research provides information about which direction could Journalism in selected countries take. It is a work that is the first of its kind in the international environment. For the purposes of this work we used quantitative research based on a survey .

Key words: motivation, students of journalism, professionalization, Romania, quantitative research, survey, international research, comparative analysis

Úvod Tématem diplomové práce je očekávání a motivace mladých lidí v České republice a Rumunsku ke studiu ţurnalistiky. Cílem pak je tyto dvě skupiny porovnat. Přestoţe procesu profesionalizace ţurnalistů se v minulosti věnovalo několik vědců1 , studenti ţurnalistiky, připravující se na povolání novináře, větší pozornosti vědců zatím unikají. Diplomová práce si bere za cíl tuto mezeru vyplnit a nastínit rozdíly ve vzdělávání a očekávání mladých budoucích novinářů ve dvou postsovětských zemích. Součástí diplomové práce bude i popis rumunského vzdělávacího systému novinářů, pro pochopení prostředí, které formuje mladou generaci tamějších novinářů. V českém kontextu se této oblasti v minulosti věnovala ve své diplomové práci Lenka Kašparová, jejíţ výzkum je pro předkládaný návrh projektu klíčový. Kašparová se zaměřila na studenty prvních a posledních ročníků oboru ţurnalistiky na Karlově Univerzitě a Masarykově Univerzitě, u kterých zkoumala motivaci respondentů k volbě tohoto studia, výběru novinářské profese a následně také proměny jejich očekávání. Další výzkumy, které byly na podobné téma vedeny, jsou z českého prostředí pocházející práce Volka a Jiráka Český novinář: Sociologický portrét lidí pracujících v masových médiích, a „Journalists for the 21st Century – Tendencie of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries“ od autorů Splichala a Sparkse, který se stal dominantním pro práci Kašparové a čerpat z něj bude i tento projekt. V neposlední řadě uvádím publikaci Media and journalism in Romania, jejíţ autorem je rumunský vědec Mihai Coman a která se krom jiného zabývá také pracovní rutinou a ideologií rumunských novinářů v průběhu dějin. V teoretické části je zakotven výzkum v teoretických konceptech profesionalizace, typologie ţurnalistiky a ţurnalistických hodnotách, věnuje se popisu pouţitých demografických kategorií. Jelikoţ se práce věnuje také cizímu prostředí, u kterého předpokládáme, ţe ho čtenář nezná, součástí této části bude i popis rumunského vzdělávacího systému.

1 Například McLeod a Hawley se svoji studií o profesionální orientaci amerických novinářů z počátku 21. Století, nebo výzkum Journalist Enquiry, který proběhl v letech 1980 aţ 1981 porovnávající německé a britské prostředí

Jelikoţ tématem výzkumu je srovnání představ o povolání novináře českých studentů a jejich rumunských vrstevníků, hlavním výzkumná otázka zní: „Jak se liší představy o povolání novináře mezi českými a rumunskými studenty žurnalistiky?“. Vedlejší výzkumné otázky pak jsou: Podle jakých kritérií volí univerzitu, na které budou studovat? Jakou mají studenti motivaci pro vzdělávání a následné povolání novináře?Sbírají během studia pracovní zkušenosti? Jaké jsou jejich kariérní ambice? S jakým typem novináře se identifikují? Jak se v průběhu studia mění jejichpředstavy o povolání novináře? Jaké novinářské hodnoty zastávají? Součástí výzkumu bude i popis rumunského systému ţurnalistických studií. Pro tuto část práce jsou výzkumné otázky následující: Podle jakých kritérií budoucí studenty vybírá? Jaké hodnoty škola studentům předává? Vyţaduje během studia absolvování praxe? Reflektuje ve studijních osnovách trendy ve vývoji ţurnalistiky (například online médie a podobně)? Metodologická část se věnuje představení uţitých výzkumných metod pro zodpovězení výzkumných otázek. Pro tuto práci budou stěţejní dva typy sběru dat. Kvantitativní dotazníkové šetření mezi studenty rumunských univerzit. Výsledky budou následně porovnány s daty, která zjistila během svého výzkumu Kašparová. Druhou metodou budou kvalitativní polostrukturované rozhovory s vyučujícími ţurnalistiky na rumunských státních vysokých školách2 , jejichţ cílem je objasnit strukturu a způsob studia budoucích novinářů.

2 jedná se o Univerzitu Bukurešť, Univerzitu Alexandru Yoan Cuza Iaşi, Univerzitu Arad, Univerzitu Pitest, Západní univerzitu Timişoara, Univerzitu Oradea

1 Teoretická část

2 Motivace

Termín motivace je odvozený z latinského slova movere- hýbati se. Přeneseně lze tedy říct, ţe tento výraz vyjadřuje skutečnost, ţe na lidské chování působí hybné síly, které ho pomáhají směřovat. Tyto hybné síly jsou v psychologii osobnosti označené jako motivy. Vysvětlují psychologické příčiny jednání jedince a dávají mu smysl. Pojem „motiv“ lze chápat v uţším smyslu, kdy se pouţívá pro vědomé záměry či vědomé stanovování si cílů, v širším pojetí pak jde o cíle chování obecně, zahrnující i nevědomé chování jedince. Na motivy působí dva druhy činitelů: a) Incentivy- vnější činitelé - odměny, tresty, příkazy, prosby, přání a očekávání, nabídky, pobídky, vzory b) Introtivy- vnitřní činitelé - potřeby a pudy, zájmy, emoce, návyky, zvyky, postoje a hodnoty, ţivotní plány, cíle, ideály, pocit povinnosti

Motivace je pak hypotetický konstrukt, který nám pomáhá pochopit cílené chování a jednání lidí. Pro lidské jednání je typické, ţe neslouţí jen jednomu motivu, jedinec se nevěnuje činnosti jen z důvodu dosaţení jediného cíle, ale činnosti jsou vícenásobně determinovány3 (Říčan, 1972, str. 97). Říčan dále hovoří o řetězci odvozených motivů, kdy jedna motivace vede člověka k motivaci další.4 Cattell (Říčan, 1972) v tomto kontextu předpokládá existenci určitého počtu základních motivů, kterými lze vysvětlit jakékoliv chování člověka. Patří sem například zvědavost, druţnost, potřeba sebeprosazení, sexuální potřeba, hlad, vztek, potřeba bezpečí. Tomuto konceptu ale odporuje profesor Allport, který sice předpokládá vznik motivace vycházející z jednoho ze základních motivů, dále ale podle jeho názoru taková motivace můţe ţít naprosto samostatně a ovlivňovat lidské chování i v době, kdy je jiţ primární motiv (potřeba) uspokojen. Jedná se o takzvanou funkční autonomii.

3Například studenti se zapojují do činnosti studentských spolků z několika důvodů: motivuje je potřeba lidské společnosti, touha po efektivně stráveném čase, získání zkušeností, které mohou později uplatnit při hledání zaměstnání a podobně. 4 Příkladem můţe být touha ţeny stravovat se zdravěji. Ta ji přivede k vegetariánské stravě, díky čemuţ se začne zajímat o práva zvířat. Kvůli tomu pocítí touhu zvířata chránit a začne být aktivní v některé z organizací bojující za lepší ţivotní podmínky jatečních zvířat.

Jak uţ bylo výše zmíněno, na člověka v jednom čase působí více motivů. Problém můţe nastat ve chvílích, kdy jsou tyto motivy protikladné. Z pohledu psychoanalýzy je pak nejdůleţitější konflikt mezi vědomými a nevědomými potřebami. „Výsledkem takového konfliktu můţe být, ţe se na vědomé úrovni objeví přehnaná a psychologicky nepravá („neupřímná“- řekl by moralista) honba za poţitkem a dobrodruţství, péče o vlastní zdraví, rodinu nebo majetek.“5 Jak vznikají motivy vytěsněné do nevědomí jedince, znázorňuje obrázek 1.1:

Pudová potřeba

Objekt nalezen Objekt nenalezen

Ţádná překáţka Překáţka Pokračující strádání

Ústup USPOKOJENÍ Vztek a POTŘEBY útok

Strádání s fantaziemi úspěch neúspěch

zoufalství Bezúčelný boj kapitulace

sublimac Přenesená agrese e Náhradní objekt Vnitřní konflikt „zaťaté zuby“ a úzkost

fantazie Niţší forma uspokojení vytěsnění

Různé neurotické symptomy

5 Říčan, 1972, str. 101

Nutné je také zmínit, ţe pro motivaci je typické její působení ve třech rovinách6: 1. Dimenze směru, která jedinci určuje zaměření na konkrétní činnosti a zároveň ho od jiných činností odvádí. V praxi se tato dimenze projevuje pojmy: „chtěl bych to“, „to mne nezajímá“, „mám rád toto“, „nechci se tím zabývat“ a podobně 2. Kolik sil chce jedinec investovat k dosaţení daného cíle, určuje Dimenze intenzity. Z toho vyplývá, ţe člověk je motivován k činům různě velkou silou. Pro vyjádření této síly se pouţívají termíny jako „velmi po tom touţím“, „docela bych si to přál“, „vůbec to nechci“ a podobně. 3. Dimenze stálosti definuje schopnost jedince zdolávat nástrahy, které stojí na jeho cestě k vytyčenému cíly. Například o velké stálosti motivace mluvíme ve chvílích, kdy jedinec vytrvá ve své motivované činnosti v nezměněném směru i intenzitě, i přes nezdary a překáţky.

Pokud doposud zmíněné poznatky shrneme, dojdeme k podstatě toho, jak motivace u lidí funguje. Jedinec se chová na základě působení vnitřních (introtivy) a vnějších (incentivy) faktorů, které ho ovlivňují a formují. Tyto faktory působí často dohromady a díky nim volí člověk své činy v určitém směru a intenzitě. Pokud se dlouhodobě nedaří motivy naplnit, můţe to vést aţ k jejich vytěsnění do podvědomí jedince, kde vznikají neurotické symptomy, vedoucí k přehnaným vědomým projevům člověka.

2.1 Zdroje motivace

Pro pochopení fungování motivace je důleţité vědět, odkud jedinec svoji motivaci čerpá. Zdroje motivace pomáhají pochopit kaţdodenní jednání člověka. Jak je moţné, ţe jeden člověk je zaujat jednou činností, zatímco pro druhého se jedná o nezajímavou věc. Těchto zdrojů existuje několik7:

2.1.1 Potřeby

Jsou chápány jako nedostatek něčeho v lidském ţivotě. Naplnění této potřeby vede k odstranění tohoto nedostatku. Přitom platí, ţe tento nedostatek je chápán silně

6 Tyto vlastnosta motivace ve své publikaci uvádí Bedrnová a Nový (2002) 7 Říčan, 1972

13 subjektivně- co povaţuje jedna osoba za důleţité, můţe druhá vnímat jako externalitu. Potřeby se dělí do dvou základních kategorií:

A) Fyziologické potřeby - Jedná se o nejzákladnější potřeby, které má člověk společné s vyššími savci - Patří sem potřeba nádechu a výdechu, vody a jídla, smyslových podnětů, laktace, vyměšování, spánku, vyhnutí se bolesti a sexuální potřeba - Naplnění těchto potřeb je zajištěno instinktivními mechanismy (u člověka tyto mechanismy nejsou tak zřetelné) - Z hlediska vývoje člověka se řadí mezi potřeby nejranější, na kterých závisí přeţití druhu

B) Psychologické potřeby, instinkty a pudy - Vyvíjejí se na vrozeném základě a některé přímo souvisí s fyziologickými potřebami (například erotická potřeba, která vychází ze sexuální potřeby) - Z fylogenetického8 pohledu se psychologické potřeby vyvinuli proto, aby napomáhali uspokojení fyziologických potřeb - Oproti tomu stojí pohled ontogeneze9, která tvrdí, ţe psychologické potřeby se od fyziologických vyvíjejí odděleně (například potřeba hry) - Neexistuje jednotný seznam primárních psychologických potřeb, na kterém by se vědci shodli, pro zajímavost zde můţeme uvést výběr z potřeb, který uvádí Murray (Říčan, 1972): potřeba lásky, autonomie, ochrany a pomoci, společnosti, bránit se, pečovat o druhé, agrese, poznávat, soukromí, dvořit se, oponovat, vyniknout,… - S psychologickými potřebami úzce souvisí i pojem instinkt, jde o vrozený motiv, který řídí činnost organizmu - Termín pud pak označuje komplex instinktů, které doprovází navíc určitá emoce, na rozdíl od instinktů, pud probíhá z části na vědomé úrovni organizmu

8 Fylogeneze je nauka o vývoji druhů organizmů. Vychází z evoluční teorie a snaţí se na jejím základě tento vývoj zrekonstruovat. Odmítá formální členěné organizmů. Hierarchický systém organizmů (říše, kmen, třída, čeleď, rod, druh) se snaţí upravit, tak, aby se vznik jednotlivých kategorií dal evolučně vysvětlit.

Fungování potřeb zmapoval ve své studií Abraham Maslow. Jeho teorie dodnes patří mezi nejznámější teorie zaměřené na motivaci. Vychází v ní z přirozené snahy lidí naplňovat svůj potenciál a osobní růst. Tím se odlišil od většiny psychologů, kteří se do té doby motivací zabývali. Maslow se totiţ, na rozdíl od svých kolegů, při tvorbě teorie odklonil od zkoumání lidí duševně nemocných, a zaměřil se na jedince zdravé, reprezentující většinu ve společnosti. „V jednu chvíli si Maslow poloţil otázku, jak nám můţe psychologie vystavěná na studiu lidí, kterých mentální kapacity byly z nějakého důvodu pod normou, říct něco smysluplného a významného o většině lidí, kteří, a v tom si byl jistý, jsou zdraví a tvořiví. Pociťoval, ţe psychologie má jen „pesimistické, negativní a limitované koncepce“ člověka. Mnohem víc se věnuje lidským slabostem jako silným stránkám, snaţí se vysvětlit lidské hříchy a zanedbává jejich ctnosti.“10 Ve své teorii Maslow pracuje s potřebami, které hierarchicky seřadil. V rámci této škály pak definoval dva základní typy potřeb- základní potřeby a metapotřeby. Základní potřeby (někdy označované také jako deficitní), vycházejí z konkrétního nedostatku v člověku. Metapotřeby pak vycházejí z vrozené potřeby osobního růstu. Potřeby Maslow rozdělil do pěti kategorií, přičemţ vţdy musí dojít k uspokojení níţe poloţené potřeby, aby se jedinec mohl zabývat potřebou výše poloţenou. Tuto hierarchii znázorňuje tzv. Maslowova pyramida na obrázku 1.2:

Seberealizace 5. Uznání 9 Ontogeneze také vychází z evoluční 4. teorie, jejím předmětem zájmu je ale vývoj jedince od momentu splynutí vajíčka a spermie po dospělou formu organizmu. 10 Hall, str. 162 3. Sociální potřeby 15

Potřeba jistoty a sociálního 2. zabezpečení

Obrázek 1.2 Maslowova pyramida potřeb

Nenaplněné potřeby zde fungují jako motivátory. Člověka totiţ motivují pouze neuspokojené potřeby. Ne kaţdý jedinec se ale dokáţe během svého ţivota propracovat aţ na vrchol pyramidy.

a) Fyziologické potřeby V hierarchii zaujímají nejniţší pozici. Spadají sem základní lidské potřeby, jejichţ uspokojení je důleţité pro přeţití jedince: hlad, ţízeň, únava a podobně. Naopak pokud jsou dlouhodobě některé z těchto potřeb nenaplněné, člověk ztrácí zájem o jakékoliv jiné potřeby, které doposud mohl mít. Například vyhladovělý člověk myslí pouze na jídlo, a dokud není hlad uspokojen, ostatní potřeby odchází do pozadí (například potřeba lásky, svobody).

b) Potřeba jistoty a sociálního zabezpečení Po uspokojení fyziologických potřeb jedinec přistupuje k potřebám jistoty a bezpečí. V kaţdodenním ţivotě se to projevuje například potřebou stálého zaměstnání, spoření financí, pojištění. Maslow dokonce tvrdí, ţe touto potřebou jsou částečně motivované i náboţenství, věda a filosofie (Hall, 1997).

c) Sociální potřeby Tato kategorie zahrnuje veškeré emoční potřeby, zejména lásku. Jedinec, který má naplněné fyziologické potřeby a potřeby bezpečí, se bude snaţit o dobré vztahy se svými blízkými, o naplňující partnerský vztah. Podle názoru autora je člověk přirozeně stádní tvor, který potřebuje ţít v kolektivu. Tato potřeba je ale v dnešní době narušována rozpadem rodiny, stěhováním od rodiny za prací, nefunkčností sousedských komunit a to můţe vést aţ k frustraci jedince. Nedostatečně naplněná potřeba lásky je podle Maslowa i jádrem mnoha psychopatologií (Hall 1977).

d) Uznání V tomto kontextu lze hovořit o dvou podkategoriích. Jednou jsou potřeby sebeuznání, pocit zvládnutí překáţek, kompetence, nezávislosti. Druhá podkategorie mluví o potřebě respektu, který získáváme od druhých lidí. Nenaplnění této potřeby vede k přesvědčení jedince o vlastní neschopnosti, méněcennosti a pocitu promarnění.

e) Seberealizace Teprve s uspokojením předchozích čtyř kategorií se můţe člověk věnovat tomu, k čemu má sklony11. „Specifická forma, kterou Self získá, variuje od člověka k člověku. Například jednoho člověka můţe přivést k mistrovskému zvládnutí zednictví, jiného k vyvinutí nového elektronického přístroje, třetího k vytvoření sluţeb pro chudé a čtvrtého k tomu, ţe se stane ideálním rodičem. Maslow tvrdí, ţe na této úrovni jsou individuální diference největší.12“

2.1.2 Zájmy

Jedná se o druhy motivů, jejichţ základem jsou primární psychologické potřeby; můţeme o nich tedy hovořit jako o odvozených potřebách, které se uspokojují vykonáváním konkrétní činnosti13 (zájem o zahradničení se uspokojí vykonáváním manuálních prací na zahradě) Návyky jsou závislé na stupni vývoje daného kulturního prostředí (zájem o výpočetní techniku je moţný aţ v momentu, kdy kultura vynalezne počítač). Je to také část osobnosti, která je celkem jednoduše ovlivnitelná zvenčí, lze je vytvářet, zesilovat i zeslabovat, tato ovlivnitelnost je ovšem pravděpodobnostní14, nesmí ovšem přitom dojít k omezení spontaneity vývoje dítěte, které můţe vést k trvalému zavrţení tohoto zájmu i k destruktivnímu chování

11 Maslow při tvorbě této kategorie vycházel z Jungova pojetí Self, Adlerovi tvořivé moci Self, Horneyovi seberealizace a Rogersovi práci o evolusi a růstu Self. (Hall, 1992)

12 Hall. 1992, str. 166 13 Stavěl v knize Předivo zájmů (Říčan, 1972, str. 109) říká, ţe u zájmů je: „nutno odlišit povrch a hlubší vrstvu. (…) Prvému pohledu na zájmy jednotlivcovi se jeví a nabízí především onen povrch. Jím míní rozmanitost jednotlivých manifestních zájmů, z nichţ mnohé jsou pouze druhotné, velmi odvozené, coţ někdy znamená i nepravé, často přechodné. Jest pak úkonem psychologické analýzy proniknout od této povrchové vrstvy, která má u někoho spíše ráz beztvaré změti, u jiného více méně spořádané soustavy, k hlubším, základnějším a trvalejším postojům, zaměřením, sklonům, jedním slovem tendencím, s nimiţ rozmanité zjevné zájmy souvisí.“ 14 Nelze stoprocentně předpovědět, ţe pod vlivem kvalitního pedagoga jedno konkrétní dítě získá celoţivotní zájem o balet, lze ovšem říci, ţe díky tomuto pedagogovi, kterému projde třídou například 100 dětí, si balet oblíbí dvacet dětí, namísto dosavadních deseti.

2.1.3 Postoje a hodnotová orientace

Postoje stejně jako zájmy vycházejí z primárních potřeb jedince, zároveň jsou ale na nich do značné míry nezávislé. Psychologie rozlišuje postoje elementární a obecné15. Kaţdého jedince po celý ţivot ovlivňují postoje obecné, takzvané hodnotové orientace. Ty rozdělil německý vědec Spranger (Říčan, 1972) do několika skupin: teoretický, ekonomický, estetický, sociální, politický a náboţenský16. Tento seznam hodnotových orientací však jiţ dnes plně nepostačuje potřebám společnosti, protoţe nezahrnuje takové hodnoty, jako je zdravý ţivotní styl, technologickou revoluci, nezohledňuje odklonění od mystické stránky ţivota většiny populace a podobně. Rozdíl mezi hodnotami a zájmy se můţe zdát velmi mizivý, tyto kategorie se odlišují ale především v tom, ţe hodnoty prostupují celým ţivotným stylem člověka a jsou vnímány jako normy, kdeţto zájmy ovlivňují jen část osobnosti

Říčan ve své knize uvádí pouze tyto tři zdroje motivace. Jiní autoři ale tento základní seznam rozšiřují o další dvě poloţky. Například autoři Bedrnová a Nový (2002) ve své publikaci doplňují:

2.1.4 Návyky

Jsou automatické reakce na zkušenosti, které se v ţivotě jedince opakují. Projevují se jako snaha nebo touha jedince v konkrétní situaci jednat podle stejného opakujícího se vzorce. Pro návyky je typické, ţe se v čase mění jen velmi obtíţně, změna návyků je zpravidla moţná jen po delších časových intervalech nebo na základě ţivotních situací, které jedince ke změně svých návyků donutí. Návyky se objevují ve všech oblastech lidského ţivota.

2.1.5 Ideály

Jedná se o pozitivní názorové představy, které sin jedinec sám tvoří a kterých se snaţí během svého ţivota dosáhnout. Ideály vznikají na základě sociálních faktorů, které na člověka působí (jejich zdrojem můţe být například rodina, škola, skupina vrstevníků,…).

15 Elementární hodnoty se obvykle vztahují k jednotlivým objektům, které mají sami o sobě jen malý význam (například člověka můţe ovlivnit film, který viděl v kině). Obecné hodnoty jsou pak rozvětvenější a komplexnější (hodnotou můţe být vztah k rodině či zaměstnání) 16 Kaţdý typ je během ţivota ovlivněný něčím jiným: teoretický má snahu celý ţivot hledat pravdu a přemýšlet o světě, ekonomický měří vše hodnotou peněz a majetku, pro estetického je primární forma a harmonie v ţivotě,

2.2 Motivační profil

Pochopit systém motivace pomáhá i takzvaný motivační profil. Zatímco motivační zdroje, o kterých jsme mluvili výše, jsou v čase poměrně proměnlivé, motivační profil vystihuje takzvané motivační ladění17, které je v čase více konzistentní a ovlivňuje lidské jednání z dlouhodobého hlediska. "Motivační profil představuje syntetickou, individuálně specifickou a v průběhu času relativně stabilní charakteristiku osobnosti člověka. Jejím obsahem jsou pro jedince příznačné, dominantní motivační orientace či tendence, resp. skladba, vyhraněnost a intenzita jeho vnitřních hnacích sil."18 Motivační profil se utváří, stejně jako celá osobnost člověka, od raného dětství. Naznačuje jisté hranice, kterých je lidská bytost schopná. Například člověk, který je orientovaný na vyhnutí se neúspěchu, nebude nikdy vyhledávat extrémně riskantní situace. Jednotlivé potřeby jsou zde vyjádřeny mírou, v níţ je jedinec upřednostňuje. Tento profil tedy pomáhá lépe pochopit jednání, rozhodování a motivaci jednotlivce. Jeho součástí je několik dimenzí, přičemţ v kaţdé dimenzi existují dva protikladné extrémy. Kaţdý člověk má v sobě slabší či silnější inklinaci k jednomu z pólů dimenze. Následující výčet obecně uznávaných dimenzí vyjmenovává Bedrnová a Nový (2002):

1. orientace na dosažení úspěchu x orientace na vyhnutí se neúspěchu Někteří lidé vnímají kaţdodenní (i výjimečné) situace jako moţnosti vyniknutí, dosáhnutí úspěchu. Proto takové chvíle vítají a snaţí se z nich vytěţit co nejvíce. Druhá skupina lidí ovšem v takových situacích vnímají moţnost neúspěchu, vlastního selhání, a pociťují naopak strach. Raději zůstávají stranou a do podobných situací se nezapojují z obavy, ţe by jim nemusely přinést uţitek.

2. orientace na úspěch x orientace na obsah činnosti

sociální vidí smysl bytí v lásce k bliţnímu, politický hodnotí z hlediska moci a náboţenský typ hledá jednotu a mystické záţitky. 17 Tureckiová, str. 68 18 Bedrnová E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení (2002), str. 248

Lidé orientovaní na úspěch (který zde chápeme jako slávu, uznání, peníze, publicitu) jsou velmi soutěţiví. Pro dosaţení vytyčených cílů často mění činnosti i cestu, kterou si k nim zvolili. Oproti tomu lidé orientovaní na činnost upřednostňují práci jako takovou a radost, kterou jim přináší. Odměnou je jim uspokojení z pracovního výkonu a výsledky, kterých dosáhli. Úspěch v podobě, kterou uznává první skupina, vnímají jako nepodstatnou věc.

3. situační orientace x perspektivní orientace Situačně orientovaný člověk se orientuje na to, co je tady a teď, na aktuální situaci nebo činnost, kterou vykonává. Typické je pro něj absence dlouhodobých osobních cílů, pokud nějaké má, jsou to většinou cíle krátkodobé. Perspektivní orientace naopak pracuje s dlouhodobými cíly. Takový člověk se zaměřuje spíše na budoucnost a vše, co dělá, přizpůsobuje cílům, kterých by rád v budoucnosti dosáhl. Často však přitom nevnímá aktuální situaci, ve které se právě nalézá.

4. individuální orientace x skupinová orientace Individualisticky zaloţený člověk nedbá na vztahy s druhými nebo na jejich názory. Směrodatné je pro ně jejich osoba a vlastní pohled na věc. Často se jedná o osoby egoistické či egocentrické, nebo alespoň silně individualistické. Jeho protiklad se naopak rád ztotoţňuje s názory skupiny, kterou povaţuje za významnou. Přejímá od ní postoje, názore i ţivotní cíle. Můţe to ale vést aţ k potlačení jeho osobnosti nebo totálnímu podřízení této skupině.

5. aktivní orientace x pasivní orientace Zde hovoříme o ochotě pracovat a schopnosti vlastní iniciativy. Aktivní jedinci jsou velmi činorodí, pracují rádi a často i dobrovolně. Pro pasivní jedince naopak práce není důleţitou součástí jejich ţivota a vykonávají jen nejnutnější mnoţství práce.

6. orientace na ekonomický prospěch x orientace na morální uspokojení Ekonomicky orientovaní lidé vyznávají jako nejvyšší hodnotu peníze, materiální či hmotný zisk. Jejich protiklady uznávají spíše etické, ideové a morální hodnoty.

3 Uvedení do kontextu výzkumů žurnalistického vzdělávání

3.1 Mezinárodní výzkumy

Oblast empirických studií zaměřených na vzdělávání ţurnalistů zaţívá v poslední době zvýšený zájem ze strany badatelů. Objevuje se stále více výzkumů, které se snaţí toto pole zmapovat na národní i mezinárodní úrovni. Tato kapitola si bere za cíl nabídnout jejich základní přehled a pomoci čtenáři se v nich zorientovat. Předkládaný výzkum vychází z výzkumů ţurnalistiky jako socioprofesní kategorie a zaměřuje se na úzkou podkategorii studentů jakoţto budoucích vykonavatelů této profese. Okrajově se tomuto tématu věnují četné studie, které na novináře pohlíţejí jako na socioprofesní kategorii, a které zahrnují i oblasti vzdělání novinářů. Například výzkum autorů Austin – Cokley z roku 2005, který zkoumal klíčová kritéria pro přijetí uchazeče relevantní z pohledu australských zaměstnavatelů.19 Podobné téma, ovšem zaměřené výhradně na editory časopisů, zkoumala dvojice Lepre- Bleske v roce 200520. Existuje ale i několik výzkumů zaměřených přímo na studenty ţurnalistiky. Takové výzkumy lze nalézt po celém světě21, my bychom ale rádi představili vybrané výzkumy z evropského prostředí. Ty jsou svým socio-kulturním prostředím, ve kterém byly prováděny, bliţší této předkládané práci. Například skandinávský výzkum vedený Janem Fredrikem Hovdenem, který porovnával vzdělávání novinářů v Dánsku, Finsku,

19 Zaměřil se na problematiku vzdělávání novinářů z druhé strany. Zkoumal poţadavky zaměstnavatelů na nové uchazeče o práci, zda je pro ně důleţité dosaţené vzdělání, jaké dovednosti by měl ţadatel umět, ale také se zaměřil na téma spolupráce zaměstnavatele s univerzitou formou nabídky pracovní stáţe pro studenty. (Austin – Cokley. 2005. Str. 76) 20 Ve studii s názvem „Little Conunon Ground for Magazine Editom and Professors Surveyed on Journalism Curriculum“ zkoumali, jaké poţadavky mají na uchazeče o práci editoři časopisů, a zda univerzity dokáţí své absolventy na tyto poţadavky připravit. 21 Například brazilský výzkum Sérgia Mattose "Journalism/ Communication graduate education in Brazil“ věnující se vývoji obsahu studia na vybraných brazilských univerzitách od roku 1991 do roku 2010, nebo africký výzkum „Towards defining „potential centres of excellence“ in african journalism training“zabývající se vlivem severoamerických a evropských univerzit na obsah výuky afrických studentů ţurnalistiky

Švédsku a Norsku22. Další mezinárodní výzkum porovnávající studenty ţurnalistiky provedl se svým týmem Gunnar Nygren. Porovnávali studenty ţurnalistiky ve Švédsku a Rusku, přičemţ se zaměřovali na postoje a hodnoty, které tito studenti zastávají. 23 Zmínit můţeme i výzkum Claudie Mellado The pre-socialization of future journalists, která porovnávala studenty z vybraných evropských, australských, jiho a severoamerických univerzit24. Kulturně blízký nám pak je výzkum Terézie Rončákové „The ideological profile of journalist“ z roku 200925, který je inspirován prací Samuela Brečka „Novinárská profésia na Slovensku v roku 2005“.

3.2 Výzkumy v českém prostředí

V českém prostředí je výzkumů, které by byly příbuzné našemu tématu, výrazně méně, přesto se nejedná o pole zcela nezmapované. Na začátku 21. Století proběhl rozsáhlý výzkum „Český novinář“26autorů Volka a Jiráka a od stejná dvojice pochází i práce „Vybrané atributy profesního sebepojetí českých novinářů“. Nejdůleţitějším vědeckým výzkumem vzhledem k naší práci je ale diplomová práce Lenky Kašparové z roku 2011 „Představy studentů ţurnalistiky o novinářské profesi“. Ta se jako první rozhodla věnovat pouze českým studentům ţurnalistiky. Ve svém výzkumu se opírá zejména o práci Splichala a Sparkse27, kterými se nechává

22 Výzkum nazvaný „The Nordic Journalists of Tomorrow: An Exploration of First Year Journalism Students in Denmark, Finland, Norway and Sweden“ například ukázal podstatný vliv národních tradic na výběr novinářských preferencí a ambicí. Například výběr témat, kterým by se budoucí novináři chtěli věnovat, je silně genderově ovlivněn. Projevuje se zde ve společnosti tradiční rozdělení práce podle pohlaví, které prosakuje aţ do mediální profese (Hovden. 2009. Str. 149) 23 Nygren, 2010. Str. 113 24 Konkrétně se věnovala studentům v Austrálií, Brazílii, Chile, Mexiku, Španělsku, Švýcarsku a Spojených státech

25 Profil novináře autorka vytvořila na základě jeho postojů a hodnot. 26 Výzkum byl realizován v letech 2003 aţ 2005. V základním vzorku výzkumu bylo 2585 českých ţurnalistů z tištěných i audiovizuálních médií působících regionálně i celostátně. Oporu výzkumu tvořilo 109 redakcí masmédií. Redakce odpovídající kritériím byly písemně osloveny, aby vyplnily screeningový dotazník zjišťující základní informace o osazenstvu. Na základě zjištěných procentuálních zastoupení respondentů ve sledovaných kategoriích u základního vzorku pak autoři projekcí sestavili výběrový soubor čítající 406 respondentů. (Volek – Jirák 2006: 21, 25-26) 27 Journalists for the 21st Century – Tendencies of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries

23 inspirovat i při tvorbě výzkumných otázek a dotazníku28. Kašparová pracovala se studenty prvních ročníků bakalářského a magisterského studia. Cílovou skupinu zúţila i omezením příslušností k vysoké škole, výzkum probíhal pouze na dvou největších českých univerzitách, Karlově a Masarykově. Jak sama uvedla, její výzkum je pouhým vhledem do problematiky motivace a hodnot českých studentů (Kašparová, 2011).

28 Kašparová. 2011. Str. 18

4 Profesionalizace žurnalistiky

Vzdělávání budoucích ţurnalistů úzce souvisí s tématem profesionalizace ţurnalistiky. Vědecká debata o tom, zda spadá ţurnalistika do profesionálních pracovních odvětví či nikoliv, se vede jiţ od konce předminulého století29. „U novináře nelze tak generalizovat, jako u kněze, řezníka, tanečnice nebo vojáka, protože kžţurnalistům se počítají lidé nejrůznějších individualit a vzdělání a také jejich zaměstnání není zcela homogenní. Novinářem jest úvodníkář velkého listu, jenž ve výkonném výboru spoluurčuje postup své strany, ale jest jím také majitel venkovské tiskárny, kterému náhodou přebývá papír, a který si řekne, že by se dal tento papír výhodně zpeněžit na inserci, ke které je nutno opatřit ovšem také nějaký „redakční“ text. Novinářem je učenec, který přišel do novin rovnou od univerzitní katedry, anebo jemuž jest činnost novináře přípravou k akademické kariéře. […] Žurnalistou jest také vynikající spisovatel, jenž dává psychologický rámec denním událostem.“ (Fuchs 1931: 13) Ţurnalistika jako samostatné povolání vznikla v průběhu devatenáctého století. V té době byl ţurnalista definován jako „někdo, kdo píše určitý druh textů (zpráv) pro určité médium (noviny) a kdo proto potřebuje určitý soubor zručností (určitou zručnost zprávu získat a určitou zručnost jak zprávy napsat v daném ţánru) ne nevyhnutelně společných pro ostatní zaměstnání spojené s psaním“30.

Dnes se řada teoretiků i samotných novinářů kloní k názoru, ţe povolání novináře představuje pouze semi-profesi, pro kterou je charakteristický velmi volný postoj k profesním standardům (Weaver – Wilhot 1996, Hoyer – Epp 1994). V obou

29 „ První pokusy reflektovat otázky profesionalizace novinářů můţeme zaznamenat jiţ na konci předminulého století (např. Pendleton 1890, Lawrence 1903, MacDonagh 1913) a především v první třetině století minulého (Carr-Saunders – Willson 1933, Rosten 1937). Předmětem systematičtějšího vědeckého výzkumu se stalo dané téma aţ na konci šedesátých let a především v sedmdesátých letech minulého století (Tunstall 1970, 1971, Boyd-Barrett 1970, Matejko 1970, Johnston 1971, Johnston – Slawski – Bowman 1973, 1976). Postupně se tak v řadě zemí realizovaly výzkumy, které více či méně reflektovali téma profesionalizace novinářů na úrovni národních států“ Volej, Jirák. 2006, str. 22 30 Ornerbring, citace dle Andora (2012)

25 případech se objevuje argument, ţe ţurnalistika nesplňuje většinu z předpokladů profesionalizace, respektive, ţe je splňuje jen podmíněně. „Motivace k dosažení statutu profese je u novinářství podobná jako u jiných profesí. Žurnalisté profesionálové jsou schopni efektivněji kontrolovat hranice své komunity a současně mají vyšší legitimitu při formování veřejné agendy. Nejde tak jen o snahu po zkvalitnění vlastního pracovního výkonu, ale zvyšuje se prestiž dané profesní komunity, která s sebou nese i vyšší stabilitu zaměstnanecké pozice, možnost plánování profesní kariéry a v neposlední řadě i ekonomické výhody. Pro žurnalisty tak platí, že profesionální status jim umožňuje zvýšit hodnotu určitých zdrojů informací, kterými disponují a jež mají de facto povahu komodit. To ve své podstatě posiluje jejich externí status a zároveň zvyšuje i jejich hodnotu na trhu práce. […] Vzniká tak postupně profesní ideologie, která vede k více méně nereflektovanému „administrativnímu“ naplňování profesních kánonů.“ (Volek – Jirák 2006: 22-23)

V tejto časti sa budeme venovať koncepcii profesie ţurnalistu ako takej. Ţurnalizmus ako samostatné povolanie sa objavilo behom 19. storočia. V tej dobe sa ţurnalista definoval ako „niekto, kto píše určitý druh textov(správ) pre určité médium(noviny) a kto preto potrebuje určitý súbor zručností (určitú zručnosť správy získať a určitú zručnosť ako správy napísať v danom ţánri) nie nevyhnutne spoločných pre ostatné zamestnania spojené s písaním(Ornenbring 2010:570).“ Ako sa však v priebehu ďalšieho obdobia vyvíjala a špecializovala samotná ţurnalistika, vyvíjala sa s ňou i forma, ktorou sa definovala profesia ţurnalistu. V dnešnej dobe napríklad McNair definuje novinára ako

„profesionálneho komunikátora, ktorého práca je štruktúrovaná a utváraná širokou paletou postupov, konvencií a etických noriem, obmedzení a hranicami daných skutočnosťou, ţe ţurnalistika je zloţitý výrobný proces vyţadujúci premyslenú organizáciu(McNair 2004:64). Ako však píše Mellado (Mellado 2012:415) napriek tomu, ţe existuje viacero definícii ţurnalistu, v prácach mediálnych teoretikoch nepanuje všeobecná zhoda a neexistuje jedna ustálená definícia ţurnalistu ako profesie, ktorá by mala univerzálnu platnosť. V nasledujúcej podkapitole sa tak budeme zaoberať teóriou profesionalizácie ţurnalistického povolania, ktorá definuje proces jej konštrukcie.

Profesionalizácia v ţurnalistike odkazuje na tradičné „liberálne profesie“ ako je lekár, právnik atď. Na rozdiel od týchto profesií však u novinárov nie je podstatné dlhodobé vzdelávanie v odbore. Podľa Hallina a Manciniho neexistuje korelácia medzi formálnym výcvikom a stupňom profesionality. „...Ač novináři ve Španělsku dosáhli ţurnalistického vzdělání častěji neţ novináři něměčtí, neznamená to, ţe je pro španělskou ţurnalistiku charakteristická vyšší úroveň profesionalizace neţ pro německou.“21

Ţurnalistika naopak s liberálnymi profesiami zdieľa tri parametre súvisiace s profesionalizáciou. Prvým takýmto parametrom je autonómia- predpoklad, ţe rozhodnutia určitého druhu môţu urobiť len profesionáli/profesionálky. Novinárčina síce nikdy

27 nedosiahla takú úroveň autonómie ako medicína, no má výhodu v tom, ţe pracuje s informáciami, a tie v súčasnosti znamenajú moc. Druhým parametrom sú vlastné profesijné normy. Collins pri definícii profesie uvádza, ţe je to také povolanie, ktoré sa riadi určitými etickými kódexmi, vedomou identitou a určuje si mantinely voči vonkajšiemu svetu.22

V tomto bode by to na ţurnalistiku tieţ sedelo. Tretím parametrom je orientácia na verejnú sluţbu. Prácu novinárov vnímame ako verejnú sluţbu. No Hallin a Mancini pripisujú ich činnosti i iné motivácie. Najvýraznejšími sú uţ spomínané ekonomické a politické vplyvy.

5 Vzdělávací systém v Rumunsku

Protoţe předkládaný výzkum probíhá v prostředí rumunských univerzit, je důleţité seznámit čtenáře s tamějším vzdělávacím systémem. V popisu se omezíme na vzdělávací zařízení zřízená státem. A to z důvodu, ţe i naše práce se orientuje na studenty státních vysokých škol. Rumunsko bylo jedním z prvních států Evropy, kde bylo zavedená bezplatná povinná školní docházka31. V současnosti je přístup ke vzdělání garantován ústavou32. Povinná docházka je bezplatně přístupná pro kaţdého. Zákony také garantují výuku na všech stupních v rumunském jazyce, umoţňují i vzdělání v cizí řeči. Národnostní menšiny pak mohou mít v osnovách zahrnutou výuku svého mateřského jazyka. Zákonem je zaručena i náboţenská výchova. Univerzity mají dle ústavy autonomii. Systém vzdělávání řídí Ministerstvo školství a výzkumu. Vzdělávací systém se výrazně proměnil po roce 1989, kdy v zemi proběhla revoluce. Do té doby byl kontrolován vládnoucí komunistickou stranou (která zřídila Ministerstvo pro národní vzdělávání) a školní docházka byla povinná aţ do sekundární úrovně. Regulovány byly i školní osnovy, počet přijatých studentů a závěrečné zkoušky33. Zvýhodňovány byly školy technického charakteru před zemědělsky zaměřenými34. Humanistické školy byly dokonce státem přísně kontrolované35. Součástí vzdělávacích osnov byl i politicko- ideologické vzdělávání ( Braham, 1972). Tento systém byl aţ do roku 1989 jedním z nejvíce centralizovaných v Evropě. Po revoluci proběhlo ve školství několik reforem, které měly za cíl přiblíţit rumunský systém západním standardům. Jako období prvotních radikálních změn

31„Romania was among the first countries in Europe to make education free and compulsory for all children“ (OECD. 2013. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 269) 32 Toto právo garantuje Článek 32( http://www.cdep.ro/pls/dic/site.page?den=act2_1&par1=2#t2c2s0a32, 3.4.2014) 33 OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 13 34 Toto upřednostnění vzniklo v roce 1968 během školní reformy, která kopírovala národní plány industrializace a technologického vývoje. 35 Reisz, 1994, str. 219

29 jsou označována léta 1990 aţ 199236. V této době se sníţila rozhodnutím vlády doba povinné školní docházky z původních základních a středních škol (případně odborných učilišť), na základní školy. Sekundární vzdělávání se diverzifikovalo. Humanitní školy přestaly být kontrolovány a národnostní menšiny se mohly nově vzdělávat ve svém jazyce. Změny proběhly i v samotné organizaci výuky, kde došlo ke sníţení zatíţení výukou a zmenšení počtu studentů ve třídách. V letech 1991-1993 působili v Rumunsku experti Světové banky, kteří společně s Ministerstvem školství připravovali první porevoluční reformu školství. Ta vstoupila v platnost v roce 1995, který mimo jiné přidělil problematiku školství pod nově vzniklé Ministerstvo školství a výzkumu. Dalším zlomem bylo zřízení Národního posuzovacího a vyšetřovacího servisu 37 v roce 1998. Jeho úkolem je kontrolovat kvalitu vzdělávání v zemi a organizovat dvě celostátní zkoušky38.

Rumunský vzdělávací systém

Primární Předškolní vzdělávání vzdělávání

Povinné Základní školy vzdělávání

Gymnázia

Sekundární Odborná učiliště vzdělávání

Vyšší sekundární vzdělávání

Terciární Bakalářské studium Magisterské vzdělávání studium

Doktorské studium Postgraduální studium

36 OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 13 37 National Assessment Examination Service 38 Tzv. „capacitate“, kterou se ukončuje niţší sekundární vzdělávání. Tato zkouška je vyţadována při vstupu na střední školy. Druhá, „baccalaureate“, je finální zkouška sekundárního vzdělávání (obdoba české verze maturity).

Na úrovni terciárního vzdělávání byla jednou z nejvýznamnějších porevolučních změn přijetí Boloňského systému v roce 1999, který strukturoval univerzitní vzdělávání na bakalářské, magisterské a doktorské, a zavedení jednotného evropského kreditového systému

5.1 Předškolní vzdělávání

Školky navštěvují děti ve věku od tří do sedmy let. Jejich účelem je připravit dívky a chlapce pro vstup do formálního vzdělávacího systému. Docházka do školky je organizována do čtyř stupňů. Návštěva první tří39 je dobrovolná. Od roku 2012 je zavedena povinná docházka do čtvrtého ročníku, který je vedený jako přípravný pro základní školu40. Výuka ve školkách je ve většině případů v rumunském jazyce, v oblastech s výskytem národnostních menšin je ale moţné nalézt třídy s výukou v jazyce dané menšiny. „Hlavní cíly osnov předškolního vzdělávání je socializace děti, jejich mentální, emocionální, kognitivní a intelektuální rozvoj.41” Výuku provádějí vychovatelé s ukončeným minimálně pětiletým vyšším sekundárním vzděláním pedagogického zaměření.

5.2 Povinná školní docházka

Cyklus povinné školní docházky se skládá ze čtyř let základní školy (învatamânt obligatoriu) a pěti let niţšího sekundárního vzdělání (gimnaziu). Celkem tedy ţáci musí dle zákona absolvovat minimálně devět let ve škole. Tato praxe byla přijata v roce 1999, kdy nově vznikl devátý ročník. Do té doby povinná školní docházka

39 Malá skupina „Grupa Mică”, Střední skupina „Grupa Mijlocie”, Velká skupina „Grupa Mare” 40 http://www.mediafax.ro/social/clasa-pregatitoare-obligatorie-din-septembrie-ce-vor-invata-copiii-si-cum-vor- fi-evaluati-9167096 , 5.4.2014 41 „The main curricular objectives of pre-school education are the socialisation of children and their mental, emotional, cognitive and intellectual development.” OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 70

31 končila osmým rokem42. Podle posledních statistiky plní v Rumunsku průměrně povinnou školní docházku 96,8% dětí v odpovídajícím věku, tři procenta pak do školy nechodí43. Při přechodu ze základní školy na niţší sekundární vzdělávání není vyţadována ţádná přijímací zkouška. Studenti jsou rozřazeni na základě studijních předpokladů do tříd, které mohou být specializované na určitou oblast (matematické třídy, jazykové třídy, třídy zaměřené na informační technologie a podobně). Po pěti letech pak skládají celostátní závěrečnou zkoušku, která je nezbytná pro postoupení do vyššího sekundárního vzdělávání. Tato zkouška se skládá z testu z matematiky, rumunského jazyka a literatury, historie nebo zeměpisu. Studenti příslušní k národnostním menšinám mají ze zákona povoleno skládat tuto zkoušku ve svém mateřském jazyce. Úspěšní absolventi obdrţí certifikát, který je nutnou podmínkou (ale ne jedinou) pro postup do dalších škol. Podle statistik OECD (2013) většina studentů (59,6%) pokračuje na licea, kde je pro přijetí nutný tento certifikát a splnění přijímacích zkoušek. 24,1% volí dvou aţ čtyřleté obory středních škol technického zaměření se stejnými přijímacími kritérii. Pouhých 9,5% pak odchází na jedno aţ dvouletá odborná učiliště, která pro přijetí nevyţadují předchozí úspěšné sloţení závěrečné zkoušky a studenty přijímají pouze na základě vlastních přijímacích zkoušek.(OECD, 2013)

5.3 Vyšší sekundární vzdělávání

Sekundární vzdělávání zahrnuje akademické střední školy, odborné střední školy a odborná učiliště. Studium na akademické střední škole zpravidla trvá čtyři roky, odborné školy nabízejí tří aţ čtyřleté programy a učiliště obory jedno aţ dvouleté. Do kategorie sekundárního vzdělávání ale spadají i specializované školy s dvanáctiletými

42 Zákon č. 151/1999 vstoupil v platnost ve školním roce 2003/2004 a změnil tak Zákon o školách z roku 1995 43 Podle zprávy OECD z roku 2013 se jedná zejména o děti z venkovských oblastí se špatnou dostupností do vzdělávacích zařízení, a o romské děti. (OECD. 2013, str. 290)

32 programy (spojující devět let povinné školní docházky a tři roky vyššího sekundárního vzdělávání), nebo osmileté programy (niţší a vyšší sekundární vzdělání). Nabídka studijních oborů na střední škole se dá rozdělit do tří kategorií44: Teoretické zaměření- na přírodní vědy (matematika, biologie, fyzika) - na humanitní studie (filosofie, humanitní a sociální studia) Technologické zaměření- na technické obory, sluţby, vyuţití přírodních zdrojů a ochranu přírody Odborné zaměření- sportovní, vojenské, teologické, umělecké a pedagogické obory

Nejvyhledávanější jsou teoretické a technologické střední školy, coţ se odráţí i v mnoţství těchto institucí. Obě tyto kategorie jsou v celkovém počtu škol sekundárního vzdělávání zastoupené přibliţně jednou třetinou, jak znázorňuje tabulka č. (???)

Druh instituce 1992-1993 1994-1995 1996-1997 Teoretické školy 277 882 307 201 316 685 Průmyslové školy 240 511 231 048 239 761

Zemědělské školy 49 120 44 310 48 086

Lesnické školy 2 798 3 034 3 997

Zdravotní školy 8 203 - - Ekonomické, administrativní a š. zaměřené na sluţby 58 579 64 584 67 682 Informatické školy 30 355 49 377 59 002

Metrologické školy 1 095 1 496 1 873

Pedagogické školy 16 598 19 967 17 928

Umělecké školy 7 022 8 681 8 907

Sportovní školy 11 570 12 606 11 805 Vojenské školy 3 646 3 921 3 444 Teologické školy 6 070 10 735 12 846

Speciálně pedagogické školy 564 713 772

Celkem 714 013 757 673 792 788

44 Ministerstvo školství a výzkumu. 2001. Rumunský vzdělávací systém, národní zpráva

Zdroj: Rumunská statistická ročenka (1997) v OECD (2000)

Na konci čtyřletých oborů teoretických a technologických škol skládají studenti závěrečnou zkoušku, tzv. Examenul Naţional de Bacalaureat, coţ je obdboba české maturity. Úspěšné sloţení této zkoušky je nezbytné pro postup do terciárního vzdělávání. Tato zkouška probíhá ve stejné podobě na celostátní úrovni a je organizována Ministerstvem školství a výzkumu. Skládá se ze dvou aţ tří ústních zkoušek a čtyř aţ pěti písemných. Studenti musí sloţit ústní a písemnou zkoušku z rumunského jazyka a literatury45, písemnou zkoušku z cizího jazyka46. Dále pak písemnou zkoušku, která je jim povinně přiřazená podle oboru, který studují (humanitní obory mají povinnou zkoušku například z historie nebo zeměpisu, technické obory matematickou zkoušku), a dvě písemné zkoušky z předmětu podle vlastního zájmu, z nichţ alespoň jeden se musí vztahovat ke studovanému oboru.

5.4 Terciární vzdělávání

Terciární vzdělávání se začalo v zemi proměňovat hned po roce 1989. Zatímco se strukturálními změnami se muselo čekat aţ do konce akademického roku, na jaře 1990 proběhly první změny v učebních osnovách47, které směřovaly k jeho demokratickému obsahu. Po ukončení akademického roku pak navazovaly další kroky. Propuštění učitelů dříve aktivních v komunistické straně, zakládání soukromých vysokých škol, nebo například změna vnitřních předpisů. Tyto změny prováděly univerzity samostatně a nezávisle na vládních rozhodnutích, coţ znamenalo i konec kontroly univerzit státem (OECD, 2003). Během následujících let se univerzity snaţily sjednotit s evropskými standardy (čemuţ napomohlo například i přijetí boloňského systému a sjednocení kreditového ohodnocení předmětů v roce 1999) a získaly

45 Zákon zde umoţňuje podstoupit tuto zkoušku v jiném jazyce neţ rumunštině, ve kterém byla vedena výuka, tedy v jazyce některé z národnostních menšin. 46 Na výběr mají z angličtiny, němčiny, francouzštiny, ruštiny, portugalštiny, italštiny a španělštiny. 47 Reisz in European Journal of Education Vol. 29, No. 3 (1994) , str. 285

ústavou garantovanou autonomii. Jejich nabídka studijních oborů se snaţila reflektovat potřeby trhu práce a nově byl zaveden i akreditační systém těchto oborů, aby se zajistila kvalita vzdělávání. Dnes existuje v Rumunsku šest druhů institucí terciárního vzdělávání (OECD, 2000): Univerzity- skládají se z několika fakult, kombinují prvek vzdělávání a výzkumu Akademie- umělecky zaměřené Technické univerzity- nabízejí hlavně technické a praktické obory Vyšší odborné školy- nabízejí dvou aţ tříleté obory, jejichţ absolvování ale studentu neumoţňuje pokračovat na postgraduálním studiu Instituty- nabízejí plnohodnotné, úzce specializované vysokoškolské vzdělání propojené s praxí v oboru Postgraduální studium

Po roce 89 se rozšířily i moţnosti alternativního terciárního vzdělání, kdy začaly vznikat speciální programy některých vysokých škol (často ve spolupráci s jinými organizacemi), jejichţ absolvent získá certifikát nebo atestaci. Tento druh vzdělání ale neopravňuje k postgraduálnímu studiu.

6 Mediální systém Rumunska

Rumunsko má jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících se mediálních trhů ve východní Evropě a mediální trh patřil i v rámci země k jedněm z nejrychleji se rozvíjejícím. Rozvoj zastavila aţ v roce 2008 ekonomická krize, která zasáhla celou Evropu, kdy začal médií klesat zisk z prodeje a ubývat čtenáři (v případě tištěných médií). Podoba mediálního trhu se dramaticky proměnila po roce 1989. Do té doby byl přísně střeţen vládnoucí politickou stranou, cenzurován a objektivní, ideologicky nezatíţené zpravodajství prakticky neexistovalo. Média byla povaţována za jeden z ideologických nástrojů politické strany a vládnoucího diktátora Nicolae Ceausesca48. Po revoluci v roce 1989 se mediální trh rapidně proměnil. Na mediálním trhu vznikl nový segment soukromých komerčních médií. Médiím byla také ústavou garantována svoboda projevu a zakázána byla veškerá cenzura. Dále ústava garantuje autonomii veřejnoprávní televize a rozhlasu. V roce 2001 byl přijat zákon o svobodném přístupu k informacím, podle kterého jsou veřejné instituce povinné vydávat na poţádání informace, které jsou ve veřejném zájmu. Tento zákon také obsahuje privilegium pro novináře, kteří se k těmto informacím mohou dostat dříve, neţ veřejnost. Existují také zákony o regulaci veřejnoprávní televize a rozhlasu, o národní tiskové agentuře. Po revoluci ale nebyl přijat ţádný nový tiskový zákon, který by nahradil ten přijatý v roce 1974, který v zemi platí do současnosti. Rumunsko se i přes ústavou garantovanou svobodu projevu dlouhodobě potýká s tím, ţe toto právo je v praxi dodrţováno jen slabě49. Novináři, kteří se snaţí informovat o kauzách korupce nebo zneuţití pravomocí politiků, mohou být souzeni za „hanobení státu“.

48 Média slouţila nejen k šíření ideologie, ale i k budování kultu osobnosti diktátora a jeho ţeny, Eleny Ceausescu. 49 Organizace Reporters without borders udělili Rumunsku index 42 v ţebříčku Světového indexu svobody tisku (škála se pohybuje od hodnot 0- nejlepší, po 100- nejhorší)

6.1 Televize

Podle dat dostupných na stránkách iniciativy Media factbook50 v Rumunsku existuje sedm milionů domácností schopných přijímat televizní vysílání. Mezi nejoblíbenější televizní pořady patří sportovní přenosy, zejména fotbalové zápasy, rumunské soap opery, večerní zpravodajství, zábavné televizní show a mezinárodní soutěţe, jako je Eurovision nebo velké sportovní události, například olympiáda51. Většina domácností je napojena na kabelovou televizi, od roku 2007 se ale preferovaným způsobem připojení stává digitální televize, která je domácnostem nabízena v rámci programu Direct To Home (DTH)52. V roce 2009 vysílalo ve státě 55 monitorovaných televizí. Televizní trh se vyznačuje malým mnoţstvím komerčních televizních společností, které provozují velké mnoţství televizních stanic. Následující přehled společností je seřazen od nejvýznamější po nejméně významnou53: Intact Media Group (stanice Antena 1, Antena 2, Antena 3, Antena 4, Antena 5) Central - European Media Enterprises (Pro TV, Pro Cinema, Pro TV International, Sport.ro) Realitatea- Catavencu (Realitatea TV, Romantica, The Money Channel) Centrul National Media (National TV, N24, Favorit TV) SBS Broadcasting Group (Prima TV, Kiss TV)

Zvlášť od tohoto seznamu zmiňujeme veřejnoprávní televizi Televiziunea Romana, která provozuje čtyři kanály: TVR 1, TVR 2, TVR Cultural a TVR i. V Rumunsku vysílá i mnoho zahraničních kanálů, jako je HBO, MTV, Cinemax.

50 http://www.mediafactbook.ro 51 http://www.mediafactbook.ro/public/files/MFB2011.pdf 52 Podle Media Factbooku z roku 2011 byl v tomto roce 59,9 procent domácností připojeno kabelově, 26,1 % digitálně. (str. 17) 53 Zdroj: Media Factbook 2009

Vedoucí pozici na trhu si udrţují stanice skupiny CME (Central - European Media Enterprises), následované stanicemi Prima TV a Kiss TV a kanály veřejnoprávní televize, zejména TVR1 a TVR 254.

6.2 Rádio

V zemi funguje více neţ 700 soukromých rádiových stanic, které dominují trhu. Ústavou garantováno je i vysílání veřejnoprávního rádia. Radio Romania, provozuje pět celostátně vysílaných stanic55, jednu stanici mezinárodní a 12 stanic regionálních. Mezi nejsilnější stanice na trhu patří stanice Radio ZU (vlastníkem je společnost Intact), Radio 21 (kterou vlastní francouzská skupina Lagardere), Pro FM (vlastník CME) a Kiss FM (ProSiebenSat1). Všechny výše jmenované soukromé stanice zahrnují do svého vysílání reklamu. Dominantní částí vysílání je moderní hudba, zábavné pořady a krátké zpravodajské pořady.

6.3 Tištěná média

6.4 Internet

54 Zdroj: Media factbook 2009, str. 17 55 Jedná se o zpravodajskou stanici Radio Actualitati, kulturní Radio Cultural, na hudbu zaměřené Radio Muzical, specializovanou stanici zejména pro venkovské komunity Antena Satelor, a na mladou generaci a online vysílající Radio 3 Net.

7 Metodologická část

7.1 Výzkumné otázky a hypotézy

1. První výzkumná otázka (VO1): Jaký je rozdíl mezi faktory ovlivňující rozhodnutí o volbě univerzity mezi českými a Rumunskými studenty?

Hypotéza (H1): Rumunští studenti se při výběru univerzity řídí také zejména vzdáleností od místa trvalého bydliště Východisko hypotézy: Při českém výzkumu se potvrdila hypotéza, ţe studenti si místo studia primárně vybírají na základě svého trvalého bydliště, volí nejbliţší univerzitu. Tato hypotéza byla potvrzena pro české i slovenské studenty. Předpokladem této volby je racionální chování, kdy bliţe situovaná univerzita klade na studenta niţší finanční i časové nároky. Indikátory pragmatičnosti volby: geografická blízkost místa bydliště a působiště univerzity

2. Druhá výzkumná otázka: Jaké je rozdíl v motivaci respondentů pro studium ţurnalistiky v České republice a v Rumunsku?

Hypotéza (H2a): Hlavním důvodem rumunských studentů, proč jít studovat ţurnalistiku, je touha pracovat v mediálním sektoru Východisko hypotézy: Z výsledků českého výzkum vyplývá, ţe čeští studenti volí ve většině případů ţurnalistiku jako obor svého studia na základě osobního rozhodnutí. Naopak ve velmi málo případech se objevila motivace ke studiu vycházející z přání rodičů, rodinné tradice nebo jako dílo náhody. Indikátory motivace pro volbu studia ţurnalistiky: Osobní (vliv rodinných příslušníků, vliv přátel, zájem o mediální oblast); Profesní (ţurnalistika/PR, prestiţ, být u zdroje informací, poslání, práce s lidmi, setkávání s osobnostmi); Ekonomické (plat);

Náhoda

Hypotéza (H2b): Více neţ polovina rumunských studentů by po ukončení studia chtěli pracovat v médiích Východisko hypotézy: Kašparová ve svém výzkumu došla ke zjištění, ţe více neţ polovina českých studentů spojuje svoji budoucí kariéru s prací ţurnalisty Indikátory motivace pro volbu povolání novináře: Kariérové (prestiţní povolání, postavení informátora veřejnosti, status známé osobnosti, setkávání s významnými lidmi); Pragmatické (vysoký plat, vlastní včasná informovanost, nenáročnost zaměstnání); Idealistické (práce s lidmi, zaměstnání jako koníček, ţurnalistika jako poslání), Altruistické (pomoc veřejnosti, hlídací pes demokracie)

3. Třetí výzkumná otázka (VO3): Jaké jsou rozdíly v motivaci respondentů pro práci novináře v České republice a v Rumunsku? Hypotéza (H3a): Domníváme se, ţe dominantní motivací pro studium ţurnalistiky je idealistická představa o výkonu práce novináře

Východisko hypotézy: Aţ tři čtvrtiny respondentů ve výzkumu mezi českými studenty prokázal, ţe jejich hlavní motivací je moţnost věnovat se práci, která je naplňuje a baví. Z tohoto důvodu předpokládáme, ţe mezi rumunskými studenty bude motivace stejná. Indikátory socioprofesního charakteru: společenský status povolání

4. Čtvrtá výzkumná otázka (VO4): Jakou profesní zkušenost mají studenti ţurnalistiky v České republice a v Rumunsku před začátkem studia na univerzitě?

Hypotézu (H4a): Předpokládáme, ţe více neţ polovina respondentů si píše tzv. do šuplíku.

Východisko hypotézy: Navzdory hypotéze, ţe i díky rostoucí oblíbenosti a snadné dostupnosti online médií si články jen pro vlastní pouţití píše maximálně deset procent českých studentů ţurnalistiky, ukázal výzkum nadpoloviční (51%) většinu studentů, kteří stále volí tuto formu sebevyjádření. Indikátory profesní přípravy: blogy, psaní „do šuplíku“, literární soutěţe, školní média

Hypotéza (H4b): Předpokládáme, ţe blog vlastní a část svých textů zde publikuje méně neţ polovina studentů. Východisko hypotézy: Český výzkum navzdory autorčině předpokladu ukázal, ţe blog vlastní a spravuje pouhých 17% tuzemských studentů. Zbytek blog nevlastní. Podobné výsledky očekáváme i v našem případě. Indikátory profesní přípravy: blogy, psaní „do šuplíku“, literární soutěţe, školní média

Hypotéza (H4c): Předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou

Východisko hypotézy: Kašparová při svém výzkumu zjistila, ţe ţádnou předchozí zkušenost s praktickou ţurnalistikou mělo před nástupem na univerzitu 55% respondentů. Při konstruování této hypotézy vycházela z výzkumu Splichala a Sparkse (1994: 118), kteří přišli se zjištěním, ţe předchozí zkušenost s prací ţurnalisty měla jen desetina studentů. Výsledky výzkumu v českém prostředí ale toto číslo výrazně překonaly.

Indikátory zkušenosti s prací v médiích před studiem: Dlouhodobě manifestovaný zájem o práci s textem (literární soutěţe, školní média) vs. okamţitý výběr studijního oboru vs. náhoda; Médium (noviny, zpravodajský týdeník, časopis, on-line ţurnalistika, televize, rozhlas); Druh spolupráce

5. Pátá výzkumná otázka (VO5): Jaký je rozdíl v profesních ambicích českých a rumunských studentů? Hypotéza (H5a): Předpoklad, ţe více neţ jedna čtvrtina respondentů aspiruje na kariéru novináře v celostátních médiích. Východisko hypotézy: Z výsledků českého výzkumu vyplývá, ţe svoji kariéru s působením v celostátním médiu spojují dvě pětiny dotázaných studentů. Výzkum zaznamenal ale i silnou skupinu studentů, kteří inklinují k zahraničnímu médiu. Jsme toho názoru, ţe podobné tendence se projeví i v našemu výzkumu. Indikátory profesních aspirací: Preferovaný typ média dle dosahu

Hypotéza (H5b): Předpokládáme, ţe svoji kariéru s prací v online médiu spojuje méně neţ jedna pětina respondentů. Východisko hypotézy: Malý podíl českých respondentů, kteří by rádi pracovali v online médiu . Indikátory profesních aspirací: Preferovaný formát média

Hypotéza (H5c): Předpokládáme, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze.

Východisko hypotézy: Hypotéza vychází z preferovaných pozic českých studentů, kteří, navzdory autorčinu očekávání o volbě vysokých manaţerských pozic, by volili zejména niţší ţurnalistické pozice nebo práci na volné noze. Indikátory profesních aspirací: Preferované pozice v rámci mediální organizace

Hypotéza (H5d): Předpokládáme, ţe genderové rozdíly při výběru zaměření novináře se projeví především v oblasti sportu, který budou preferovat spíše muţi. Východisko hypotézy: Inklinace muţů-studentů ţurnalistiky k tradičním maskulinním

42 tématům, jako je politika, ekonomika a sport, které uvádí Splichal – Sparks (1994, str. 123) Indikátory profesních aspirací: Preferovaná tematická oblast zájmu

Šestá výzkumná otázka (VO6): Jaké rysy profesní identity spojují respondenti s profesionálním ţurnalismem? Hypotéza (H6a): Studenti vnímají práci v médiích skrze institucionálně ekonomický koncept, předpoklad, ţe tato profese je spíše poslání, je na ústupu. institucionálně- ekonomických nároků médií (či chceme-li liberalizmem bez idejí Předpokládáme, ţe respondenti budou chápat ţurnalistiku jako povolání, které má poslání. Východisko hypotézy: Čeští studenti ve výzkumu jasně ukázali, ţe si profesi novináře spojují spíše s liberalistickými hodnotami, jako je pestrá pracovní doba, moţnost informovat a být informován nebo příleţitost pracovat s lidmi. Zcela se tak odklonili od tvrzení například Hanno Hardta (Volek, 2007, str. 37), ţe je toto povolání v Evropě spojováno především s naplňováním „ideálu veřejné sluţby“. Indikátory atributů profesionálního ţurnalizmu: Předpoklady profesionálního novináře

Hypotéza (H6b): Předpokládáme, ţe podle respondentů je odborné ţurnalistické vzdělání pro výkon povolání novináře nezbytné. Východisko hypotézy: Předpoklad pokračující transformace povolání novináře na profesi, která se mimo jiné zakládá na teoretických znalostech a odborném vzdělávání ţurnalistů. (Volek – Jirák 2006: 22-23) Reus a Becker navíc tvrdí, ţe důraz na školení novinářů v Evropě vychází z tzv. nového evropského myšlení asociovaného se společným trhem. A pokud se budou budoucí novináři rekrutovat z lidí, kteří prošli specializovaným vzděláním, přispěje to ke standardizaci povolání novináře, zejména v evropském kontextu. (Reus – Becker 1993: 4-6) Indikátory atributů profesionálního ţurnalizmu: Význam odborného vzdělání

Sedmá výzkumná otázka (VO7): Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového hlediska? Hypotéza (H7): Předpokládáme, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Východisko hypotézy: Předpoklad vychází z názoru českých studentů, kde se pro tuto hypotézu vyjádřila 68% studentů. Kašparová při tvorbě této hypotézy vycházela ze statistických údajů o českých novinářích, kde muţi převaţují nad ţenami (60% versus 40%) (Volek – Jirák 2006: 26) Indikátory genderové stereotypizace: Muţ-novinář vs. ţena-novinářka 56

7.2 Tvorba výzkumného vzorku

Pro potřeby této práce byla zvolena konstrukce výzkumného vzorku metodou náhodného výběru. To z toho důvodu, ţe pro danou sociální skupinu, tedy pro rumunské studenty ţurnalistiky, není dostupná databáze umoţňující vytvoření takzvaného kvótního výběru, který umoţňuje získat data od všech skupin respondentů v populaci57. Do základního souboru výzkumného vzorku byli zahrnuti všichni studenti rumunských státních vysokých škol, zapsání ke studiu oboru ţurnalistika

56 Jak jiţ jsme zmínili, tento výzkum navazuje na výzkum Lenky Kašparové z roku 2012, který zkoumal motivace a představy studentů ţurnalistiky v České republice. Pro rozsáhlost její práce a omezenému rozsahu tohoto výzkumu jsme výzkum zkrátili o některá témata, kterým se Kašparová věnovala. Vynechali jsme například devátou výzkumnou otázku:S jakým typem novinářů se respondenti identifikují nejčastěji?, hypotézu: Předpokládáme, ţe se respondenti identifikují nejčastěji s válečnými zpravodaji. Jak se liší představy začínajících studentů a magisterských studentů o povolání novináře? Hypotézu:“ Předpokládáme, ţe začínající studenti přisuzují novinářům vyšší míru prestiţe neţ jejich starší kolegové. hypotézu Předpokládáme, ţe studenti před absolvováním oboru ţurnalistika hodnotí profesi novináře jako hůře finančně ohodnocenou neţ studenti prvních ročníků.

57 jeho předpokladem je znalost sloţení základního souboru (všech respondentů) a na tomto základě se snaţí vybrat respondenty s určitými charakteristikami, aby výběrový soubor odpovídal sloţení základního souboru (např. aby se shodovalo procento ţen a můţu v základním i výběrovém souboru). [Lukášová, R., 2009, s. 96]

44 v bakalářském nebo magisterském programu. Tento obor se v současnosti vyučuje na šesti státních univerzitách: Západní univerzita Timisoara, Univerzita Sibiu, Univerzita Iasi, Univerzita Pitesti, Univerzita Arad a Univerzita Oradea. Výzkumný vzorek byl pak konstruován na základě náhodného výběru. Vzhledem k tomu, ţe při výzkumu nebyla k dispozici databáze studentů a i vzhledem ke geografické vzdálenosti od místa vzniku výzkumu byla zvolena metoda online dotazníkového šetření. Studenti byli kontaktování prostřednictvím sociálních sítí. Vyuţity byly přitom databáze studentů, které tvoří na sociálních sítích skupiny podle studovaného oboru. Tyto skupiny jsme vyhledávali pomocí kontaktních osob, tedy studentů ţurnalistiky, které jsme oslovovali skrze mezinárodní studentskou organizaci ESN nebo mezinárodní dobrovolnickou organizaci AIESEC. Jsme si vědomi rizika, ţe tímto způsobem kontaktování jsme z výzkumného vzorku vyčlenili ty studenty, kteří na daných sociálních sítích nejsou aktivní. Předpokládáme ale, ţe půjde o zanedbatelné mnoţství studentů a toto riziko přijímáme. Současně vidíme moţné komplikace ve zvoleném jazyku dotazníku, který byl vytvořen v anglickém jazyce. Uvědomujeme si, ţe tím můţe dojít k vyloučení těch studentů, kteří daný jazyk neovládají na potřebné úrovni. Pokud by se jednalo o výraznou skupinu studentů, mohly by být výsledky výzkumu tímto ovlivněné. Z osobní zkušenosti autorky se ale domníváme, ţe na rumunských vysokých školách je tak kvalitní úroveň výuky cizích jazyků, ţe by to ovlivnění nemělo být velké.

7.3 Výzkumná metoda a metoda sběru dat

Tento výzkum navazuje na výzkum Lenky Kořínkové, která zkoumala motivace a představy o budoucí profesi mezi českými studenty. Tento ale rozšíříme na mezinárodní prostředí a zaměříme se motivaci a představy studentů rumunských, které pak následně porovnáme s českými kolegy. Pro zmapování této

problematiky byl zvolen kvantitativní výzkum, zaloţený na dotazníkovém šetření a následné statistické analýze dat. Dotazníkové šetření bylo zvoleno z několika důvodů. Jedná se o metodu, která umoţňuje v poměrně krátké době oslovit velké mnoţství respondentů. Zároveň ale nevyţaduje velké náklady. Pomocí dotazníkového šetření lze tedy poměrně snadno získat potřebné mnoţství dat. Nespornou výhodou je také to, ţe dotazníkový výzkum nevyţaduje osobní přítomnost výzkumníka v místě probíhajícího výzkumu. Předkládaný výzkum byl veden z České republiky, a dotazník byl šířen pomocí sociálních sítí mezi výzkumný vzorek pomocí online dotazníku. Tento způsob výrazně umoţnil sníţit náklady finanční i časové, které by bylo nutné vynaloţit v případě osobního kontaktu s respondenty. Z pohledu respondenta je pak výhodou dotazníku vysoká míra anonymity, kterou tato metoda zaručuje. Jsme si také vědomi nevýhod, které volba této metody nutně přináší. Jde o zejména vysoké nároky na ochotu dotazovaného. Respondent můţe otázky přeskakovat nebo se v polovině vyplňování dotazníku dokonce rozhodnout, ţe ho z jakéhokoliv důvodu nechce dokončit. Tato rizika jsme se snaţili eliminovat zavedením povinných otázek, bez jejichţ vyplnění respondent nemůţe pokračovat ve vyplňování dotazníku. Je nám ale jasné, ţe nemůţeme ovlivňovat chování respondentů do té míry, abychom jim znemoţnili od vyplňování dotazníku odejít. Proto s tímto rizikem počítáme. Jak uţ jsme výše zmínili, dotazníky byly mezi studenty šířeny online prostřednictvím sociálních sítí. Díky zvolenému kvantitativnímu výzkumu můţeme při vyhodnocování dat vyuţít statistické metody. Data sesbíraná během dotazníkového šetření proto byla zpracována do formy kódovaných proměnných a zavedena do vytvořené datové matice SPSS. Za pomoci výpočtů tohoto statistického programu (IBM SPSS Statistics 19) byla realizována také následná analýza dat.

7.4 Charakteristika výzkumného vzorku

Cílem tohoto výzkumu je, jak uţ bylo výše zmíněno, zkoumat motivace studentů ţurnalistiky v Rumunsku, a jejich představy o budoucím výkonu profese. Druhým krokem je pak porovnat výsledky rumunských studentů s jejich českými kolegy. Do výzkumného vzorku byli tedy zahrnuti studenti všech státních vysokých škol, kteří byli v akademickém roce 2013/2014 zapsání ke studiu na některé z nich58.

Bakaláři Celkem 248

1. Ročník 153

2. Ročník 34

3. ročník 61

Magistři Celkem 124

1. ročník 78

2. ročník 46

Výzkumu se zúčastnilo celkem 372 studentů. Mezi respondenty bylo 248 studentů bakalářského programu a 124 studentů magisterského programu. Pokud se podíváme podrobněji na skupinu bakalářů, 153 účastníků výzkumu studovalo v prvním ročníku studia, 34 ve druhém ročníku a 61 jich studovalo ve třetím ročníku studia. Mezi magisterskými studenty pak 78 respondentů bylo z prvního ročníku a 46 z nich bylo zapsáno ve druhém ročníku studia. Výzkumný vzorek nebyl vyčerpávající, tedy neobsahoval všechny studenty zapsané ke studiu. Jedná se pouze o studenty, kteří byli ochotni se výzkumu

58 Jedná se o Filosofickou fakultu Západní univerzity Timisoara, Fakultu humanitních studií Univerzity Sibiu, Filosofickou fakultu Univerzity Iasi, Fakultu sociálních věd Univerzity Pitesti, Filosofickou fakultu Univerzity Arad a Fakultu humanitních studií Univerzity Oradea.

zúčastnit59. Pro účely této práce jsme se ale rozhodli pro větší přehled zúčastněnou skupinu studentů bakalářského programu souhrnně nazývat „bakalářské studenty“ a zúčastněné studenty magisterského programu označit jednotným názvem „magisterské studenty“. 60

59 Jsme si vědomi jistého omezení této skupiny, protoţe do výzkumu se mohli zapojit jen studenti aktivní na sociálních sítích, kteří byli navíc členové studentské skupiny, která na těchto sociálních sítích spolu komunikuje. Předpokládáme ale, ţe na těchto sítích je aktivní drtivá většina studentů. Přesto ale sdělení, ţe výzkumu se zúčastnili pouze studenti ochotní vyplnit dotazník, je mírně zavádějící, protoţe ve skupině neoslovených studentů se můţou nacházet jedinci, kteří by se rádi do výzkumu zapojili, ale nebyli aktivní na sociálních sítích a tak ani nemohli být osloveni. Uvědomujeme si ale, ţe i tato skupina studentů by mohla, v případě svého zapojení, výrazně ovlivnit výsledky našeho výzkumu. 60 Pro srovnání uvádíme také charakteristiku výzkumného vzorku Kašparové. Jelikoţ její výsledky budeme porovnávat s naším rumunským výzkumem, domníváme se, ţe je to třeba pro dokreslení obrazu českých respondentů, které porovnáváme s našimi rumunskými: „Základní soubor našeho výzkumu tvořili všichni studenti, kteří splňovali předem definovaná kritéria: zápis v prvním semestru bakalářského stupně studia, nebo zápis v magisterském stupni studia na Katedře ţurnalistiky (bakalářský obor Ţurnalistika) či Katedře mediálních studií (navazující magisterský obor Mediální studia) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, nebo na Katedře mediálních studií a ţurnalistiky (bakalářský obor Mediální studia a ţurnalistika a navazující magisterský obor Mediální studia) Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. První kritérium (zápis v určitých ročnících vysokoškolského vzdělávání) bylo vytvořeno na základě stanoveného záměru naší práce, kterým je komparace představ začínajících studentů o povolání novináře s představami jejich kolegů na magisterském stupni studia. Taktéţ druhé kritérium (studijní obor) vycházelo ze zadání práce, jeţ se má zabývat představami studentů ţurnalistiky, resp. mediálních studií. Třetí kritérium (zápis do kurzu určeného pro studenty zapsané v prvním semestru prezenčního bakalářského studia a prezenční magisterské studenty) jiţ bylo voleno spíše pragmaticky. Naším záměrem nebylo realizovat vyčerpávající šetření, zvolili jsme proto povinné kurzy na dvou největších domácích „ţurnalistických školách“, ve kterých byla očekávána vysoká účast studentů.(…) Výzkumu se zúčastnilo celkem 315 respondentů. Mezi dotazovanými bylo 117 prezenčních studentů (37 procent výběrového vzorku) Katedry ţurnalistiky či Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a 196 prezenčních studentů (62 procent výběrového vzorku) Katedry mediálních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.Dva z respondentů (0,6 procent) uvedli, ţe studují zároveň na obou těchto vysokých školách. Dvě třetiny respondentů tvoří bakalářští studenti zapsaní v prvním semestru, 32 procent pak studenti magisterského stupně studia60 na obou univerzitách. Mezi praţskými respondenty pak bylo 67 studentů bakalářského oboru Ţurnalistika a 50 studentů magisterského oboru Mediální studia. Mezi brněnskými respondenty pak bylo 144 bakalářských studentů oboru Mediální studia a ţurnalistika a 52 magisterských studentů oboru Mediální studia a ţurnalistika.“ (Kašparová 2012, str. 38-42)

8 Analytická část

8.1 Charakteristika respondentů ze sociodemografického pohledu

Do výzkumu motivace studentů se zapojilo, jak jiţ bylo výše zmíněno, celkem 372 studentů oboru ţurnalistika v Rumunsku. Cílem této kapitoly je zaměřit se na sociodemografické charakteristiky této skupiny, to znamená na jejich věk, pohlaví, region jejich původu a velikost jejich bydliště. Výsledky analýzy pak porovnáme s výsledky českého výzkumu, ve kterém vyšlo najevo, ţe čeští studenti ţurnalistiky si vybírají svoji vysokou školu v závislosti na vzdálenosti školy od místa bydliště. Přiklání se při tom ke školám s niţší dojezdovou vzdálenosti, coţ vede k jejich niţším finančním i časovým výdajům na studium. Pokusíme se poté zodpovědět první výzkumnou otázku (VO1) Jaký je rozdíl mezi faktory ovlivňující rozhodnutí o volbě univerzity mezi českými a Rumunskými studenty?. Našim cílem je potvrdit nebo vyvrátit hypotézu H1, podle které si i rumunští studenti, podobně jako jejich čeští kolegové, volí školu v blízkosti jejich trvalého bydliště. Indikátory nám budou data o regionu bydliště a místě působení univerzity.

Pohlaví bakaláři magistři Celkem

Muţi Četnost 75 43 118

Procentuálně 30,24% 34,68% 31,72 %

Ţeny Četnost 173 81 254

Procentuálně 69,76% 65,32 % 68,28 % celkem četnost 248 124 372

Procentuálně 100% 100% 100%

Tabulka 5: Rozdělení respondentů podle genderu a programu studia

Podle tabulky 5 je zřejmé, ţe mezi respondenty výrazně převaţují ţeny. Ve výzkumném vzorku jsou ţenami tvořeny dvě třetiny respondentů. Tento poměr se přibliţně drţí i na magisterském stupni, kdy ovšem poměr ţen slabě klesá (na bakalářském stupni studovalo téměř 70% dotázaných respondentek, na magisterském stupni uţ pak „pouze“ 65% ţen). Zajímavé je i zjištění, ţe ţeny tvoří nadpoloviční většinou tohoto dříve povaţovaného oboru za striktně muţského. Svědčí to o postupném odklonu muţského pohlaví od této profese a nástupu generace ţenských novinářek. Oproti výsledkům českého výzkumu je zajímavé pozorovat rozdíly v poměru zastoupených pohlaví v různých studijních programech. Zatímco v České republice výzkum prokázal výrazně vyšší procento ţen na magisterském studiu oproti bakalářskému (bakalářky byly zastoupeny v 64%, na magisterském stupni studovalo ale dokonce aţ 83% ţen), v Rumunsku tento trend nepozorujeme. Zde je naopak poměr muţů na magisterském stupni o něco vyšší (30% na bakalářském stupni a 34% na magisterském).

Studijní Průměr modus medián minimum maximum Statistická program odchylka

Bakaláři 21,63 21 21 20 26 1,87

Magistři 27,14 26 26 22 32 3,48

Celkem 24,2 22 22 20 32 3,89

Tabulka 6: Průměrný věk respondentů podle studijního programu.

Při zkoumání věku vychází najevo, ţe bakalářští studenti mají průměrný věk odpovídající stupni studia. Evidentně nastupují na vysokou školu hned po ukončení střední školy (Průměrný věk všech bakalářských studentů je okolo 22 let). Magisterští studenti mají ale mnohem vyšší průměrný věk (27 let). To můţe být dáno například tím, ţe magisterský program ţurnalistiky není jejich prvním

50 studovaným oborem a v minulosti uţ nějaký magisterský nebo více bakalářských programů vystudovali.

Region U. U. U. U. U. U. Celkem Timisoara Iasi Ara Orade Bukurešť Pitesti d a

Alba Četnost 1 0 4 3 0 1 9

Procenta

Arad Četnost 9 0 23 2 0 0 34

procent a

Arges Četnost 0 0 0 0 1 16 17

procent a

Bacau 3 0 0 0 1 4

Bihor 1 0 3 28 0 0 32

Bistrita- 1 1 0 0 0 0 2 Nasaud

Botosani 0 4 0 0 0 0 4

Brašov 0 0 0 0 1 4 5

Braila 0 0 0 0 4 0 4

Bucharest 0 0 0 0 37 0 37

Buzau 0 0 0 1 1 2

Caras- 14 0 0 0 0 0 14 Severin

Constanta 0 0 0 0 3 0 3

Covasna 0 2 0 0 0 1 3

Calarasi 0 0 0 0 0 1 1

Dolj 0 0 0 0 0 1 1

Dambovita 0 0 0 0 2 1 3

Galati 0 1 0 0 0 0 1

Giurgiu 0 0 0 0 1 0 1

Gorj 1 0 0 0 2 1 4

Harghita 0 1 0 0 0 0 1

Hunedoara 5 0 3 1 1 0 10

Ialomita 0 0 0 0 1 0 1

Iasi 0 43 0 0 0 0 43

Ilfov 0 0 0 0 4 0 4

Cluj 0 2 3 1 1 1 8

Maramure 0 0 1 2 0 0 3 s

Mehedinti 2 0 0 0 0 2 4

Mures 0 1 0 1 0 1 3

Neamt 0 5 0 0 0 2 7

Olt 0 0 0 0 1 1 2

Prahova 0 0 0 0 8 0 8

Satu Mare 0 0 1 6 0 0 7

Sibiu 1 0 2 0 6 4 13

Suceava 0 6 0 0 0 0 6

Salaj 0 0 2 3 0 1 6

Teleorman 0 0 0 0 5 1 6

Timis 32 0 16 1 0 0 49

Tulcea 0 0 0 0 2 0 2

Vaslui 0 4 0 0 0 0 4

Vrancea 0 1 0 0 0 0 1

Valcea 0 0 0 0 1 2 3

Celkem 67 74 58 48 82 43 372

Tabulka 7: Přehled respondentů podle župy původu a polohy navštěvované školy

Tabulka číslo 7 se věnuje regionu původu respondentů a místu jejich domovské univerzity. Jak je z dat patrné, studenti si v souladu s naší hypotézou ve většině případů volí vysokou školu v dostupnosti svého bydliště. V případě pěti univerzit (v Iasi, Pitesti, Aradu, Timisoaře a Oradee) se jedná o nadpoloviční většinu respondentů. Mírou výjimku spatřujeme v případě studentů Univerzity Bukurešť, kde je to jen 45% dotázaných studentů, a kde spatřujeme i větší rozptyl dojíţdějících studentů ze vzdálenějších ţup61. To můţe být dáno přitaţlivostí studia v hlavním městě nebo na největší univerzitě v Rumunsku, kterou Univerzita Bukurešť je, předpokladem studentů, ţe v hlavním městě snáze seţenou brigádu ke studiu nebo po ukončení studií ve městě s menšími obtíţemi seţenou pracovní místo. V ostatních případech si studenti volili vysoké školy v blízkosti svého bydliště, lze usuzovat, ţe na základě racionálních rozhodnutí. Studium v blízkosti svého bydliště je pro studenty mnohem méně finančně i časově náročné. Pro někoho můţe být důvodem nechuť opouštět rodný kraj a odcházet do větších vzdáleností od rodiny a přátel. Pokud výsledky z rumunského prostředí srovnáme s českými studenty, dojdeme ke zjištění, ţe se v tomto bodě studenti chovají stejně, jako jejich čeští kolegové. Také ti totiţ volili, jak Kořínková zjistila, univerzitu na základě vzdálenosti od svého bydliště. Kořínková své výsledky interpretovala také jako slabou mobilitu studentů, která odpovídá i slabé míře mobility pracujících za volnými pracovními místy v České republice62. S přihlédnutím k výše zmíněnému tedy hypotézu H1 o volbě vysoké školy vzhledem ke vzdálenosti od místa bydliště přijímáme. Rumunští studenti se v tomto bodu chovají stejně, jako studenti stejného oboru v České republice.

61 Rumunsko je administrativně členěno na 41 ţup a hlavní město Bukurešť.

8.2 Dosavadní studijní charakteristiky respondentů

V předchozí kapitole zaměřené na sociodemografické charakteristiky jsme zmínili, ţe vyšší věk studentů magisterských programů můţe být zapříčiněn například jiným předchozím studiem. V následující kapitole se tedy zaměříme na předchozí studijní charakteristiky studentů, obory které jiţ úspěšně ukončili. Domníváme se, ţe i tyto zkušenosti mohou mít vliv na jejich představy o budoucím povolání a mohou zkvalitňovat jejich novinářskou práci. Takoví novináři jsou totiţ nejen odborníci na ţurnalistickou profesi, jsou kvalifikovaní i v jiných

Bakaláři Magistři Celkem

Humanitní Četnost 4 13 17 vědy Procentuálně 57,14% 36,11% 39,53%

Sociální vědy Četnost 3 21 24

Procentuálně 42,86% 58,66% 55,81%

Technické a Četnost 0 2 2 přírodní vědy Procentuálně 0% 5,56% 4,65%

Celkem Četnost 7 36 43

procentuálně 100% 100% 100%

oborech, na které se později při výkonu svého povolání mohou orientovat (ekonomie, politika, sociální témata a podobně).

Tabulka 8:

Na ţádné z námi zkoumané rumunské škole není praxí studovat ţurnalistiku jako dvouoborové studium, jak je to moţné například na Masarykově univerzitě v Brně. Pokud se tedy u některého z respondenta vyskytne druhý studovaný nebo úspěšně ukončený obor, je to zásadně jeho vlastní iniciativa, nikoliv studijní nutnost

62 Kořínková 2012, str. 50

54 pro absolvování oboru. Pro přehlednost si další moţné studované obory rozdělíme do tří kategorií: humanitní vědy63, sociální vědy64 a přírodní a technické vědy65.

Tabulka 8: Procentuální vyjádření dalších oborů respondentů v tematických kategoriích

Jak je patrné z tabulky 8, druhý obor mezi respondenty vystudovalo jen nepatrné mnoţství studentů. Mezi bakaláři jsme identifikovali pouhých sedm studentů (to je 2,82% ze všech dotazovaných bakalářských studentů). V magisterském programu je tento podíl o něco větší. Z dotazovaných 124 magistrů studuje nebo jiţ úspěšně jiný obor ukončilo 36 respondentů, tedy 29,03% ze všech zapojených studentů. Toto zjištění by odpovídalo naší domněnce, ţe vyšší průměrný věk studentů magisterských programů by mohl být zapříčiněn předchozím studiem jiného oboru.

8.3 Sociodemografický profil studenta

Na základě výše zjištěných charakteristik se v následující kapitole pokusíme vytvořit profil průměrného studenta ţurnalistiky na rumunské státní vysoké škole. Typickým bakalářským studentem bude ţena, dvaadvacet let stará. Univerzitu volí v blízkosti svého trvalého pobytu, kterým je město s počtem obyvatel nad sto tisíc lidí. Tato ţena tedy s největší pravděpodobností vykazuje nízkou mobilitu za studiem, která můţe přetrvávat i při snaze najít si práci. Ţurnalistika je její jediný studijní obor na univerzitě. Tato charakteristika je velmi podobná charakteristice, kterou vytvořila Kořínková66. Rozdíl vidíme v mnoţství oborů, který se věnuje. Zatímco česká

63 Jako humanitní vědy zde chápeme vědy zkoumající produkty lidských duchovních procesů, kladoucí zároveň důraz na historické vědění. Spadají sem studia historie, jazykovědy, filosofie, literární vědy a podobně. 64 Zabývají se člověkem, na rozdíl od přírodních věd nejsou tolik exaktní. Spadá sem například ekonomie, sociologie, politologie a námi studovaná ţurnalistika a mediální vědy. 65 Tato skupina věd nejvíce ze jmenované trojice vyuţívá exaktních metod a kvantifikovatelnosti. Řadí se sem například biologie, chemie, fyzika. 66 „Z genderového sloţení výzkumného vzorku je zcela jednoznačné, ţe jím bude téměř dvacetiletá ţena. Model můţeme dále rozvinout o informaci, ţe tato typická studentka bude pocházet z obce čítající více neţ sto tisíc obyvatel. (…)Evidentní je u respondentů racionalita při výběru univerzity. Hypotézu o „spádovosti“ v této souvislosti jsme přijali na základě velmi silné asociace (vyjádřené hodnotou koeficientu Cramerova V 0,691) mezi krajem, ze kterého respondenti pocházejí, a umístěním jimi zvolené univerzity. (…) Pokud obohatíme náš socidemografický model také o výše zjištěné studijní charakteristiky respondentů, můţeme popsat typického

55 studentka se věnuje ještě druhému oboru pravděpodobně z oblasti sociálních věd67, rumunská studentka studuje pouze ţurnalistiku. Podobné charakteristiky splňuje i modelový student magisterského programu. Rozdíl je ve věku, tato studentka má okolo dvaceti sedmi let. Také ona se pravděpodobně nevěnuje jinému oboru neţ ţurnalistice, pokud ale ano, jedná se o obor z okruhu sociálních věd.

8.4 Motivace

8.4.1 Motivace respondentů ke studiu oboru žurnalistika

V následující kapitole se zaměříme na zodpovězení druhé výzkumné otázky (VO2) Jaký je rozdíl v motivaci respondentů pro studium žurnalistiky v České republice a v Rumunsku? Otestujeme také naši hypotézu (H2a), ve které se domníváme, ţe hlavním důvodem rumunských studentů ke studiu oboru ţurnalistika je jejich touha pracovat v mediálním sektoru. Předpokládáme, ţe u rumunských respondentů se projeví stejný důvod ke studiu, jaký zjistila Kašparová při svém výzkumu. Z výsledků českého výzkum totiţ vyplývá, ţe čeští studenti volí ve většině případů ţurnalistiku jako obor svého studia na základě osobního rozhodnutí. Naopak ve velmi málo případech se objevila motivace ke studiu vycházející z přání rodičů, rodinné tradice nebo jako dílo náhody. Při konstrukci výzkumu o motivaci k výběru vysoké školy vycházíme z výzkumu Splichala a Sparkse, kteří rozdělili faktory ovlivňující rozhodnutí na externí a interní. Interní pak dále do čtyř podkategorií. Pro potřeby předkládaného výzkumu jsme faktory rozdělili na osobní a profesní. Za osobní povaţujeme očekávání rodičů, tradice v rodině, ovlivnění přáteli. Jelikoţ u mladých lidí můţe existovat jistá míra

studenta ţurnalistiky (v dotazovaných ročnících a na vybraných vysokých školách) jakoţto ţenu pocházející z města čítajícího více neţ sto tisíc obyvatel, pravděpodobně z Prahy či Brna, která se kromě ţurnalistiky či mediálních studií věnuje oborům z oblasti sociálních věd.“ (Kašparová 2012, str. 57-58)

67 Kašparová 2012, str. 58

56 nerozhodnosti, počítáme s moţností náhody, která respondenta vedla k výběru dané školy. Touto náhodou můţe být například neúspěšné sloţení zkoušek na jinou vybranou školu, touha či potřeba mít status studenta nebo přání lehkou cestou získat akademický titul. Profesní indikátory jsou poté přání stát se profesionálním ţurnalistou, získat kreativní práci a podobně. Jelikoţ motivace se z pravidla nevytváří jen na základě jednoho vlivu68, umoţnili jsme respondentům zvolit aţ tři moţnosti.

Četnost Procentuálně

Chci se stát profesionálním ţurnalistou 148 39,78%

Rád bych pracoval v oblasti PR nebo 171 45,97% reklamy

Rád píšu, natáčím video nebo audio 223 59,95%

Studuji na přání svých rodičů 2 0,54 %

Tento obor si zvolil také můj kamarád. 22 5,91%

Je to rodinná tradice 1 0,27 %

Nebyl jsem přijat na jinou školu 3 0,81%

Chci mít status studenta 2 0, 54 %

Ţurnalistiku povaţuji za snadný obor. 3 0,81%

Jiné 3 0,81%

Celkem 573 Tabulka 9

Tabulka 9 znázorňuje odpovědi respondentů. Zdaleka nejvíce respondentů se vyslovilo pro vnitřní motivaci pro studium, ţe je baví psát texty či nahrávat audio/ video materiály. Tato moţnost byla zvolena v 60% všech případů. Zajímavé je

68 Více o teorii vzniku motivace v kapitole 1.

57 pozorovat následující názorové rozdělení. Nabídka multiple choice umoţňovala rozdělit respondenty podle jejich preferovaného vnitrooborového směru na klasickou ţurnalistiku a oblast PR nebo reklamy. Více respondentů se v tomto případě vyslovilo pro moţnost PR a reklamy (45% z nich), neţ pro obor ţurnalistiky (necelých 40%). Podobně vysokých výsledků dosáhla při svém výzkumu i Kašparová, avšak v případě českých studentů respondenti volili obě moţnosti, tedy pracovat jako novinář i pracovat v oblasti PR a reklamy. Na rozdíl od nich drtivá většina rumunských respondentů se vyslovila buď pro jednu, nebo pro druhou variantu. Jednou z moţných interpretací těchto dat je odklon rumunských studentů od klasické ţurnalistiky, kterou mohou vnímat jako profesi méně jistou a méně finančně výhodnou a příklon ke stejně kreativní, ale finančně lépe ohodnocené práci v sektoru PR a reklamy. Můţe to souviset i s povahou rumunského mediálního trhu, který je oproti českému mnohem širší s velkým mnoţstvím komerčních médií, ve kterých se dokáţe uplatnit velké mnoţství reklamních a PR specialistů. Další moţnosti jiţ tak hojně zastoupeny nebyly. Výraznější výsledek jsme zaznamenali pouze při moţnosti výběru oboru kvůli stejné volbě respondentova kamaráda, která je zastoupena v šesti procentech případů. Je tedy patrné, ţe mezi motivačními faktory převaţuje profesní motivace, tedy uchytit se v oboru jako vystudovaný profesionál. Výrazná je i vnitřní, osobní motivace po kreativní práci, která respondenta baví. Indikátory náhody se ukázaly jako zcela marginální, volila je jen nepatrná část respondentů. Na základě výše zmíněného, tedy můţeme prohlásit, ţe jsme hypotézu H2a potvrdili, většina studentů volí studium ţurnalistiky z touhy pracovat v mediálním sektoru.

8.4.2 Motivace a úmysly respondentů k volbě povolaní novináře

Poté, co jsme potvrdili naši hypotézu o volbě studia ţurnalistiky z důvodů přání pracovat v mediálním prostředí, přistoupíme k otázce, zda studenti ţurnalistiky opravdu chtějí volit po ukončení studií profesní dráhu novináře. Zodpovíme tím naši

58 hypotézu (H2b), ţe více neţ polovina rumunských studentů by po ukončení studia chtěla pracovat v médiích. Východiskem naší hypotézy je skutečnost, ţe Kašparová ve svém výzkumu došla ke zjištění, ţe více neţ polovina českých studentů spojuje svoji budoucí kariéru s prací ţurnalisty. Pokud respondenti zodpověděli, ţe by v budoucnosti rádi v médiích pracovali, otevřela se jim doplňující otázka, co je na této profesi přitahuje. V dotazníkovém šetření zastupovali toto téma indikátory kariérové (prestiţní povolání, postavení informátora veřejnosti, status známé osobnosti, setkávání s významnými lidmi); Pragmatické (vysoký plat, vlastní včasná informovanost, nenáročnost zaměstnání); Idealistické (práce s lidmi, zaměstnání jako koníček, ţurnalistika jako poslání), Altruistické (pomoc veřejnosti, hlídací pes demokracie).

Tabulka 9

četnost Procentuálně

Rozhodně ano 126 33,87 %

Spíše ano 118 31,72 %

Nevím 5 1,34 %

Spíše ne 49 13,17 %

Rozhodně ne 74 19,89 % celkem 372 100%

Účastníci výzkumu, jak ukazuje tabulka 9, ve většině případů volili moţnosti odpovědí, podle kterých svoji budoucí kariéru spojují s profesí ţurnalistiky. Rozhodně ano nebo spíše ano volilo téměř 65% z nich. Třetina respondentů ale v budoucnosti jako novinář nechce (volili moţnost spíše ne nebo rozhodně ne). Pět respondentů se dosud nerozhodlo a zvolilo tedy moţnost „nevím“. Pro větší názornost tyto výsledky znázorňuje následující gaf:

Graf 1: Motivace k povolání novináře

1,34%

33,06% Ano Ne Nevím 65,59%

Na základě těchto zjištění můţe tedy říct, ţe naši hypotézu H2b můţeme potvrdit jako pravdivou. Více neţ polovina studentů by v budoucnosti ráda pracovala v oblasti médií. Jsme si ale vědomi toho, ţe toto rozhodnutí se můţe v průběhu studií měnit a je moţné, ţe bakalářský student, který je motivován v budoucnosti k výkonu této profese, můţe na konci studií mít jiný názor. Pokud bychom porovnali tedy odpovědi bakalářských studentů a magisterských, dostaneme následující data:

Ano Procentuálně Nevím Procentuáln Ne Procentuáln celkem ě ě Bakaláři 181 72,98 % 4 1,61% 63 25,40 % 248

Magistři 69 55,65 % 1 0,81 % 54 43,55 % 124

Tabulka 10

Toto rozdělení respondentů podle studovaného programu ukazuje rozdíl v jejich představách o budoucí profesi. Zatímco bakalářští studenti by volili moţnost jít pracovat jako novinář v téměř třech čtvrtinách případů, magisterští studenti by to samé volili pouze v 55% případů. Domníváme se, ţe to je způsobené proměnou představ a přání během studia, jestli tomu ale opravdu tak je by bylo na další navazující a doplňující výzkum.

8.4.2.1 Motivace respondentů k volbě profese novináře

Následující kapitola se zaměří na konkrétní důvody, které vedou respondenty k volbě povolání novináře. Zpracovávat budeme pouze odpovědi respondentů, kteří v dotazníku zodpověděli otázku na touhu stát se budoucnosti novinářem kladně. Z celkového výzkumného vzorku je to 181 bakalářských studentů (z celkového počtu 248) a 69 studentů magisterských (výzkumu se zúčastnilo 124 magisterských studentů). Celkově se jedná o 250 studentů, tedy 67,2% všech zapojených respondentů. Najdeme poté odpověď na třetí výzkumnou otázku (VO3): Jaké jsou rozdíly v motivaci respondentů pro práci novináře v České republice a v Rumunsku? Pokusíme se dokázat nebo vyvrátit hypotézu (H3a): Domníváme se, ţe dominantní motivací pro studium ţurnalistiky je idealistická představa o výkonu práce novináře. Východiskem naší hypotézy je zjištění, ţe aţ tři čtvrtiny respondentů ve výzkumu mezi českými studenty vypovědělo, ţe jejich hlavní motivací je moţnost věnovat se práci, která je naplňuje a baví. Z tohoto důvodu předpokládáme, ţe mezi rumunskými studenty bude motivace stejná. Indikátory jsme pro naše potřeby rozdělili do čtyř kategorií: 1. Pragmatické (touha po vysokém finančním ohodnocení, snadném zaměstnání, přímém zdroji informací) 2. Kariérní (touha po prestiţním zaměstnání, moţnosti informovat občany, stycích s vlivnými nebo známými lidmi) 3. Idealistické (touha po zaměstnání, při kterém je moţný kontakt s jinými lidmi, po tom stát se slavný, po zaměstnání, které respondenta baví a umoţní mu plnit své poslání) 4. Altruistické (touha plnit funkci „hlídacího psa demokracie“ )

Také v tomto případě jsme zvolili v dotazníku moţnost multiple choice a respondenti mohli vybrat minimálně jednu a maximálně tři moţnosti. Ne všichni ale vyuţili všechny tři moţnosti. Následující tabulka znázorňuje jejich odpovědi

četnost procentuálně

Mít vysoký plat 15 4,35 %

Mít prestiţní povolání 31 8,99 %

Být u zdroje informací 17 4,93 %

Mít moţnost informovat 66 19,13 % veřejnost

Pracovat s lidmi 59 17,10 %

Stát se známým 18 5,22 %

Mít nenáročnou práci 4 1,16 %

Práce je mi koníčkem 75 21,74%

Ţurnalistika je poslání 37 10,72 %

Chci pomáhat lidem 13 3,77 %

Být „hlídacím psem 10 2,9 % demokracie“

Celkem 345

Tabulka 11 : Respondenti první skupinu indikátorů, tedy pragmatické důvody pro volbu povolání novináře, nepovaţují za příliš důleţité. Z této skupiny volili nejčastěji důvod „být u zdroje informací“, pro který se vyjádřili celkem v 17 případech. Kariérní důvody volilo mnohem více respondentů. Nejvíce volili v této kategorii studenti odpověď „mít moţnost informovat veřejnost“, která získala devatenáct procent všech hlasů. Téměř v devíti procentech případů by se rádi studenti stali novináři, protoţe chtějí mít prestiţní povolání. Tuto profesi z důvodu moţnosti stát se slavným zazněla pouze v pěti procentech případů.

Nejvíce se studenti vyjadřovali pro volbu povolání z idealistických důvodů. Celkově nejčastěji ze všech nabízených moţnosti (tedy nejen v kategorii idealistických důvodů) se vyjadřovali pro volbu této profese, protoţe by se práce pro ně stala zároveň koníčkem. Tuto moţnost zaškrtli v téměř 22% případů. Důleţitá je pro studenty také moţnost práce s lidmi, která získala 17 % ze všech vyjádření. Osmnáctkrát respondenti zvolili v nabídce i moţnost stát se slavným, coţ je 5% z celku. Altruistický důvod se ukázal pro studenty marginální. Volba ţurnalistiky z důvodů slouţení demokracii byla zajímavá pro pouhých deset z nich. Pokud přistoupíme k testování naší hypotézy o volbě povolání z idealistických důvodů, výsledky ukazují na pravdivost této hypotézy. I kdyţ musíme zdůraznit, ţe toto vítězství není jednoznačné. Těsně za důvodem volby z idealistických důvodů, tedy na základě názoru, ţe práce by měla být zároveň koníčkem, se umístilo tvrzení z kategorie kariérních důvodů. Pokud tedy přijmeme naši hypotézu, musíme si uvědomit, ţe ta zvítězila jen o jedno procento před touhou informovat veřejnost. V tom se také rumunští studenti výrazně odlišují od českých studentů. Přestoţe i mezi českými kolegy převáţila moţnost „práce je zároveň koníčkem“, v jejich případě šlo o jednoznačnou převahu69. Druhé nejčastější přání potom bylo s 38 % touha pracovat s lidmi. Teprve na třetím místě je kariérně orientovaná motivace informovat veřejnost, s 36% odpovědí. Rumunští studenti jsou tedy oproti českým mnohem více kariérně orientovaní a idealistické představy u nich nejsou tak silné. To můţe být dáno silným tlakem společnosti na rumunské studenty prosadit se, uspět ve své profesi.

8.4.3 Předešlá příprava studentů na profesi

Pro dotvoření představy o motivaci a představách respondentů o budoucí praxi je důleţité zaměřit se i na jejich dosavadní pracovní zkušenosti s tímto oborem. Jsme toho názoru, ţe jakákoliv předchozí praxe, kterou respondent získal, ovlivňuje jeho

63 představu o reálném výkonu této profese a můţe mít i vliv na jejich motivaci toto povolání si zvolit. Čtvrtá výzkumná otázka (VO4) tedy zní: Jaký je rozdíl v profesní zkušenosti mezi studenty ţurnalistiky v České republice a v Rumunsku před začátkem studia na univerzitě? Nejprve se zaměříme na první hypotézu s tímto tématem spojenou, a tou je hypotéza (H4a) o předpokladu, ţe více neţ polovina respondentů si píše tzv. do šuplíku. Východiskem hypotézy je zjištění Kašparové, ţe navzdory její hypotéze, ţe i díky rostoucí oblíbenosti a snadné dostupnosti online médií si články jen pro vlastní pouţití píše maximálně deset procent českých studentů ţurnalistiky, ukázal výzkum nadpoloviční (51%) většinu studentů, kteří stále volí tuto formu sebevyjádření. Indikátory profesní přípravy nám bude přítomnost psaní vlastního blogu, psaní „do šuplíku“, účast v literárních soutěţích nebo participace ve školním médiu. Tato získaná data můţou také napovědět, nakolik je pro studenty touha stát se novinářem seriózní. Předchozí psaní textů pro vlastní potřebu, na blog nebo do soutěţe předpokládá dlouhodobé zaujetí respondenta novinářskou profesí. Dále se pokusíme v této kapitole potvrdit nebo vyvrátit druhou hypotézu (H4b). Předpokládáme totiţ, ţe blog vlastní a část svých textů zde publikuje méně neţ polovina studentů. Východisko hypotézy jsou výsledky výzkumu mezi českými studenty. Ty navzdory autorčině předpokladu ukázal, ţe blog vlastní a spravuje pouhých 17% tuzemských studentů. Zbytek blog nevlastní. Podobné výsledky očekáváme i v našem případě. Třetí hypotéza s tímto tématem spojená je hypotéza (H4c): V ní předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou. Východisko naší hypotézy opět nalézáme v českém výzkumu. Kašparová při svém výzkumu zjistila, ţe ţádnou předchozí zkušenost s praktickou ţurnalistikou mělo před nástupem na univerzitu 55% respondentů. Při konstruování této hypotézy vycházela z výzkumu Splichala a Sparkse (1994: 118), kteří přišli se zjištěním, ţe předchozí zkušenost s prací ţurnalisty měla jen

69 Pro tuto moţnost se vyslovili studenti v 67% případů (Kašparová 2012, str. 70)

64 desetina studentů. Výsledky výzkumu v českém prostředí ale toto číslo výrazně překonaly. Indikátory zkušenosti s prací v médiích před studiem jsou dlouhodobě manifestovaný zájem o práci s textem (literární soutěţe, školní média) versus okamţitý výběr studijního oboru versus náhoda. Dále pak fakt, ţe respondenti mají, případně nemají dosavadní zkušenost s prací v médiu (zahrnujeme sem práci ve všech druzích média: noviny, zpravodajský týdeník, časopis, on-line ţurnalistika, televize, rozhlas). A pokud mají, o jaký druh spolupráce šlo/jde.

Četnost Procentuálně

Ano, všechny články píšu do 24 6,45 % šuplíku.

Ano, většinu píšu pro sebe, 9 2,42 % některé publikuji.

Ano, polovinu píšu pro sebe, 74 19,89 % polovinu publikuji.

Ano, většinu publikuji, ale 17 4,57 % některé píšu do šuplíku.

Ne 248 66,67 %

Celkem 372 100% Tabulka 12:

Výsledky jsou velmi jasné. Dvě třetiny studentů ţurnalistiky si jen pro sebe, takzvaně do šuplíku, vůbec nepíše. Jedna pětina z nich si pak polovinu textu píše pro sebe a zbytek svých textů publikuje. Malé skupiny studentů (okolo pěti procent) si pak texty do šuplíku píše, a část z nich ve větší či menší míře publikuje. Tímto můţeme zamítnout hypotézu H4a, ţe nadpoloviční většina studentů ţurnalistiky si píše články jen pro svoji potřebu.

Poté, co jsme vyvrátili naši hypotézu o psaní textů jen pro sebe, přistoupíme k testování druhé hypotézy, a tou je předpoklad, ţe blog vlastní a část svých textů zde

65 publikuje méně neţ polovina studentů. Na dotaz, zda vlastní a provozují svůj vlastní blog, odpověděla jedna třetina respondentů kladně. Naopak dvě třetiny z nich si svůj blog nepíše. Rozloţení znázorňuje graf č. 2:

Graf 2: Psaní blogu

33% Ano Ne 67%

V tomto případě můţeme hypotézu H4b potvrdit. Podle našeho očekávání si blog nepíše více neţ polovina studentů. Pokud bychom data získaná v rumunském prostředí porovnali s daty výzkumu českého, zjistíme, ţe ani čeští studenti si nevedou ve velké míře své blogy. Ovšem v tomto případě jde o mnohem větší podíl respondentů. Kašparová zjistila, ţe se jedná o 83 % studentů, kteří nemají svůj blog. Jejich rumunští kolegové vykazují v tomto bodě vyšší aktivitu. Třetí hypotéza, která souvisí s výzkumnou otázkou předchozích profesních zkušeností studentů, se ptá na dosavadní pracovní zkušenosti pro média. V tomto případě prací pro média chápeme reálné redakce i práci pro školní média. Nejprve přistupme k tématice školních médií. Dlouhodobý zájem respondentů o profesionální kariéru novináře můţe být dána právě předchozím zájmem o participaci ve školních médiích. Na dotaz, zda spolupracovali se školními médii, odpovědělo 173 respondentů kladně. Zbylých 199 studentů zkušenost s prací ve školním médiu nemá.

Graf 4: Práce ve školních médiích

47% Ano 53% Ne

Z výsledků vyplývá, ţe počet studentů, kteří se jiţ během dosavadního studia snaţili získat první novinářské zkušenosti, je zhruba poloviční. Jen nepatrně více je těch studentů, kteří ţádnou podobnou zkušenost nemají. To by mohlo poukazovat na to, ţe pro mnoho studentů je opravdu novinářská kariéra dlouhodobě vysněným směrem. Při srovnání s českým výzkumem docházíme k velmi podobným číslům. Českých respondentů s praxí ve školním médiu je jen o dvě procenta méně, coţ povaţujeme za marginální rozdíl. Pomoci zodpovědět hypotézu 4Hc nám pomůţe i prostudovat, jestli mají respondenti nějaké dosavadní zkušenosti s prací v reálných, institucionalizovaný médiích. Kašparová zjistila, ţe kaţdý čtvrtý český student ţurnalistiky v době výzkumu pracoval zároveň v médiích, téměř pětina pak pracovala v minulosti. 57 % respondentů s prací novináře dosud neměla zkušenosti. Výzkum mezi rumunskými studenty ukázal, ţe více neţ polovina studentů má nebo v minulosti měla zkušenost s prací novináře. 45 % respondentů uvedlo, ţe dosud ţádnou pracovní zkušenost nemá.

Graf 4:Dosavadní pracovní zkušenosti

Ano, v současnosti 28% pracuji.

45% ano, dříve jsem pracoval/a

Ne 27%

Domníváme se, ţe zajímavý vhled do problematiky by v tomto případě mohlo přinést rozdělení studentů na bakalářské a magisterské. Po tomto rozdělení data ukazují, ţe z magisterských studentů pracovalo nebo pracuje 71 % studentů. U bakalářů je toto číslo výrazně niţší, jedná se o 37% studentů. Rozdílnost v zastoupení podílu pracujících studentů mezi bakaláři a magistry můţe být způsobem vyšším věkem magisterských studentů a jejich snahou propojit studium se získáváním pracovních zkušeností pro lepší uplatnění na trhu práce po ukončení studií.

Ano- četnost Ano- procentuálně Ne- četnost Ne- procentuálně Bakaláři 93 37,5 % 155 62,5 %

Magistři 88 71, 43 % 36 28,57 %

Tabulka 13: dosavadní pracovní zkušenosti dle programu studia

Pokud všechny dosavadní poznatky shrneme, můţe přistoupit k zhodnocení hypotézy 4Hc „Předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou“. Na základě výše uvedených dat hypotézu přijímáme.

8.4.4 Modelový profil studenta žurnalistiky v kontextu jeho přípravy k budoucímu povolání

V této kapitole se pokusíme rozšířit modelový profil, který jsme výše začali vytvářet na základě sociodemografických ukazatelů respondentů. Dříve jsme zjistili, ţe typickým studentem ţurnalistiky je dvaadvacet let stará ţena. Univerzitu volí v blízkosti svého trvalého pobytu, kterým je město s počtem obyvatel nad sto tisíc lidí. Tato ţena tedy s největší pravděpodobností vykazuje nízkou mobilitu za studiem, která můţe přetrvávat i při snaze najít si práci. Ţurnalistika je její jediný studijní obor na univerzitě. Nyní můţeme tento obraz doplnit o další data. Tato studentka si vybrala studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ní důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní jen pro sebe nevěnuje. Nevede si blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Nepracovala ve školních médiích a nemá ţádnou pracovní zkušenost asi z práce v institucionalizovaných redakcích. Všechny informace o ţurnalistické profesi tak získává pravděpodobně ve škole při výuce.

8.5 Ambice budoucích novinářů

Naše pátá výzkumná otázka (VO5: Jaký je rozdíl v profesních ambicích českých a rumunských studentů?) se zaměřuje na ty respondenty, kteří v dotazníku uvedli, ţe by v budoucnosti chtěli pracovat v médiích nebo zaškrtli moţnost, ţe si zatím nejsou jisti. V následující kapitole budeme pátrat po preferovaných typech médií a pracovních pozicích respondentů. V kontextu ambicí studentů se zaměříme na hypotézu H5a o předpokladu, ţe více neţ jedna čtvrtina respondentů aspiruje na kariéru novináře v celostátních médiích. Domníváme se tak na základě českého výzkumu, z jehoţ výsledků vyplývá, ţe

69 svoji kariéru s působením v celostátním médiu spojují dvě pětiny dotázaných studentů. Výzkum zaznamenal ale i silnou skupinu studentů, kteří inklinují k zahraničnímu médiu. Jsme toho názoru, ţe podobné tendence se projeví i v našem výzkumu. Další zkoumanou hypotézou (H5b) bude fakt, ţe svoji kariéru s prací v online médiu spojuje méně neţ jedna pětina respondentů. Domněnku vyslovujeme, jelikoţ Pro práci v online médiích se vyslovil jen malý podíl českých respondentů. Hypotéza H5c obsahuje náš předpoklad, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze. Naše hypotéza vychází z preferovaných pozic českých studentů, kteří, navzdory autorčinu očekávání o volbě vysokých manaţerských pozic, by volili zejména niţší ţurnalistické pozice nebo práci na volné noze. Poslední hypotéza (H5d) související s pátou výzkumnou otázkou cílí na genderové preference. Předpokládáme, ţe genderové rozdíly při výběru zaměření novináře se projeví především v oblasti sportu, který budou preferovat spíše muţi. Východiskem hypotézy je předpokládaná inklinace muţů-studentů ţurnalistiky k tradičním maskulinním tématům, jako je politika, ekonomika a sport, které uvádí Splichal – Sparks (1994, str. 123).

8.5.1 Preferovaná média podle geografického dosahu

Zdůrazňujeme, ţe následující kapitola se týká studentů, kteří na dotaz, zda by chtěli v budoucnosti pracovat jako novináři odpověděli rozhodně ano, spíše ano ne bo nevím. Jedná se o 185 bakalářských studentů (74% ze všech bakalářských respondentů) a 70 magisterských studentů (57% z celkového počtu zapojených magisterských studentů). Celkově se tedy k tomuto tématu vyslovilo 255 respondentů.

Četnost procentuálně

Národní média 169 66,27 %

Regionální média 28 10,98 %

Komunitní média 1 0,39 %

Zahraniční média 57 22,35 %

Nepreferuji 0 0 % ţádné z nich

Tabulka 14: preferovaný typ médií

Pohled na rozloţení preferovaných typů médií jasně ukazuje dominantní postavení celostátních médií. Jako své budoucí pracovní působiště by je rády viděly dvě třetiny dotázaných. Více neţ jedna pětina dotázaných preferuje práci v zahraničním médiu. Necelých jedenáct procent spojuje svoji budoucnost s prací pro regionální médium. A pouhý respondent se vyjádřil pro práci v komunitním médiu. Na základě těchto zjištění můţeme přijmout naši hypotézu, ţe více neţ jedna čtvrtina studentů by po ukončení studií ráda pracovala v celostátním médiu. Pokud bychom porovnali výsledky rumunské s českými, dojdeme ke zjištění, ţe také mezi českými respondenty zvítězila celostátní média. I kdyţ se pro ně vyslovilo jen 41% respondentů. Pro práci v zahraničních médiích se vyslovilo přibliţně stejné mnoţství respondentů v obou zemích. Naopak regionální média jsou výrazně oblíbenější mezi rumunskými studenty, volilo by je deset procent oproti pěti procentům českých studentů. Největší rozdíl spatřujeme ve velkém mnoţství (30%) českých respondentů, kteří z nabídky volili moţnost „nepreferuji ţádné. V rumunském prostředí tuto moţnost nezvolil ţádný student. To můţe být způsobeno například konzervativním vnímáním mediálního trhu u zdejších studentů. Kvůli tomu si mohou svoji kariéru spojovat jen s tradičním rozdělením médii, jejichţ nabídku jsme jim předloţili.

8.5.2 Preferovaný formát média

Naše výzkumná hypotéza (H5b) byla tvořena na základě výzkumu mezi českými studenty, kteří se pro výběr online médií nevyslovili. V tomto bodě dochází u jejich rumunských kolegů ke značnému názorovém odchýlení. Ti nejen ţe online média volili v mnoha případech, ale dokonce se staly nejčastěji jmenovanými typy médií ( svoji kariéru s nimi spojuje čtvrtina respondentů). Na druhém místě jsou tradiční tištěné deníky, pro které se vyslovilo 20% studentů. Jen o několik desetin procenta méně získala televize. Nejméně oblíbeným médiem se ukázaly být zpravodajské týdeníky, které zvolilo jen šest procent dotazovaných.

Četnost procentuálně Deník 52 20,39 % Týdeník 17 6,67 % Měsíčník 36 14,12 % On-line ţurnalistika 68 26,67 % Televize 49 19,22 % Rozhlas 33 12,94 % Celkem 255 100 % Tabulka 15: preferovaný formát média

Tyto výsledky jsou v kontextu českého výzkumu velmi překvapivé. Čeští studenti se totiţ, navzdory očekávání Kašparové o rostoucí popularitě online médií, pro online média vyslovili pouze v deseti procentech případů. Mnohem častěji volili televizi, která se ukázala být jako nejoblíbenější (30 %), časopisy (23 %), deníky (20 %). Online média se umístila aţ na čtvrté příčce. Při porovnání našich závěrů s daty získanými při mezinárodních výzkumech Splichala- Sparkse v 90. letech zjišťujeme, ţe preference rumunských studentů ţurnalistiky ohledně typů médií jsou jiné. Splichal se Sparksem ale ve své práci upozornili, ţe se ambice studentů pracovat v různých typech médií stát od státu výrazně liší. V průměru to ale byla práce v denním tisku, kterou by si studenti v 90.

72 letech vybrali nejčastěji (v našem výzkumu se práce v deníku umístila na druhém místěš). Zaměstnání v televizních stanicích lákalo pětinu respondentů stejně jako v našem případě. Zatímco u Splichala- Sparkse byla nejméně populární práce v rozhlase, rumunští studenti vnímají nejhůře práci ve zpravodajském týdeníku.(Splichal – Sparks 1994: 117)

S přihlédnutím ke zjištěným údajům musíme naši hypotézu zamítnou. Pro práci v online médiu by se v našem výzkumném vzorku rozhodlo mnohem více neţ námi daná pětina respondentů.

8.5.3 Preferovaná pracovní pozice respondentů

Pro doplnění informací o ambicích studentů ţurnalistiky se nyní zaměříme na prozkoumání jejich vysněné pozice, do které by chtěli po ukončení studia v redakcích nastoupit. Zároveň prozkoumáme naši hypotézu, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze. Při analýze odpovědí docházíme ke zjištění, ţe ambice rumunských studentů jsou mnohem vyšší, neţ jsem v naší hypotéze očekávali. Téměř třetina z nich by ráda pracovala v redakcích na pozicích vedoucího vydání. Zhruba stejné mnoţství studentů se vyslovilo pro moţnosti pracovat jako šéfredaktor nebo editor. Naopak niţší pracovní pozice volila menšinová skupina všech respondentů. Na pomyslném chvostě oblíbenosti jsou pozice řadového respondenta, novináře na volné noze a zástupce šéfredaktora. Na základě těchto zjištění naši hypotézu musíme zamítnout.

četnost procentuálně

Řadový novinář 24 9,41 %

Novinář- freelancer 28 10,98 %

Zástupce šéfredaktora 15 5,88 %

Šéfredaktor 58 22,75 %

Vedoucí vydání 76 29,80 %

Editor 51 20,00 %

Ředitel mediální 3 1,18 % společnosti

celkem 255 100%

Tabulka 16: Vysněná pracovní pozice respondentů

Zajímavé je porovnat výsledky mezi rumunskými studenty s českým výzkumem. Čeští studenti byli v porovnání se svými kolegy mnohem zdrţenlivější. Chtěli by být zaměstnání především jako řadoví novináři nebo novináři na volné noze ( pro kaţdou z těchto dvou moţností ve vyslovilo 26 % studentů). Naopak rumunskými studenty nejvíce oceňovaná pozice, tedy vedoucí vydání se v České republice umístil na posledním místě v četnosti odpovědí (pro vedoucího vydání se vyslovilo pouhých 1,9 % studentů).

8.5.4 Preferovaná témata z pohledu genderu

Na následující otázky týkající se preferovaných témat odpovídali pouze studenti, kteří v předchozích moţnostech zvolili pozici řadového novináře, novináře na volné noze nebo šéfredaktora. U těchto pozic totiţ předpokládáme různorodou náplň práce a zpracovávání různých témat. Vyšší pozice, které mohli zvolit, jsou uţ spíše manaţerské. Součástí této kapitoly bude i testování naší hypotézy H4d, ve které předpokládáme, ţe muţi budou inklinovat k tradičně „muţským tématům“, jako je sport.

četnost procentuálně

Politická témata 14 20,9 %

Kultura 11 16,42 %

Sport 16 23,88 %

Ekonomika 5 7,46 %

Věda 6 8,96 %

Life-stylová témata 15 22,39 %

Celkem 67 100 %

Tabulka 16: Preferovaná témata

U respondentů převládá touha věnovat se sportovním tématům. Pro tuto moţnost by se rozhodla necelá čtvrtina všech dotázaných. Oblast ţivotního stylu je druhou nejčastěji volenou, vybralo by si jí více neţ pětina studentů. Těsně za ní jsou politická témata. Naopak obecně oblíbené téma kultury zaujalo studenty pouze v 16 % případů. Nejméně z nich by pak volilo oblast vědy a ekonomiky. Naším cílem je ale prozkoumat hypotézu, jestli je sport opravdu tradičně volen spíše muţi- studenty, neţ jejich ţenskými protějšky. „Tematickému zaměření respondentů se věnovali ve svém výzkumu také Splichal a Sparks. Nejvíce zajímala studenty ţurnalistiky v 90. letech problematika tzv. human interest (26,5 procenta respondentů). Jako velmi kontroverzní však autoři označují inklinaci celé čtvrtiny respondentů k oblasti kultury, umění a sociálních věd, coţ poukazuje na výrazný odklon od „tradičních“ novinářských témat. Těmi jsou chápány především politika (21 procent respondentů) a ekonomika (3 procenta). Očekávanou „baštou“ muţských respondentů je sport, který preferovalo 15 procent muţů a pouze čtyři procenta ţen (celkově 9 procent respondentů). Pokud jsme se „dotkli“ problematiky genderových rozdílů v tematických preferencích respondentů Splichala a Sparkse, musíme doplnit, ţe muţe zajímala především politika (28 procent muţů) a zmiňovaný sport, ţeny inklinovaly k oblasti tzv. human interest (31 procent ţen) a ke kultuře (28 procent ţen). Svá zjištění komentovali Splichal se Sparksem – zejména kvůli neočekávané míře popularity kulturní rubriky a odklonu od politických a ekonomických témata - jako velmi překvapivá. V kontextu zaměření námi dotázaných studentů ţurnalistiky však tyto trendy přetrvávají dodnes. (Splichal – Sparks 1994: 123-124)“70

70 Kašparová 2012, str. 105

Následující tabulka znázorňuje stejná data jako tabulka 16, tentokrát rozdělená podle genderové příslušnosti respondentů.

Politika Kultura Sport Ekonomika Věda Ţivotný Celkem styl

Ţeny Četnost 6 6 7 2 2 11 34

Procentuálně 17,65 % 17,65 % 20,59 5,88 % 5,88 32,35 % 100 % % %

Muţi Četnost 8 5 9 3 4 4 33

procentuálně 24,24 % 15,15 % 27,27 9,09 % 12,12 12,12 % 100 % % %

Tabulka 17: Preferovaná témata z pohledu genderu

Pokud bychom si témata rozdělili na tradičně ţenská a tradičně muţská, mezi ţenská bychom zařadili kulturu a ţivotní styl. Jako muţská témata naopak vnímáme politiku, ekonomiku, sport a vědu. Studentky opravdu v těchto kategoriích převaţují. Nejvíce patrný je tento rozdíl v oblasti ţivotního stylu, kterému by se rád věnoval více jak dvojnásobný počet oslovených studentek (téma by volilo 32% ţen a 12 % muţů). Také v kultuře převaţují ţeny, i kdyţ zde uţ rozdíl není tak významný, jedná se o pouhá dvě procenta. Pokud bychom seřadili ţenami preferovaná témata nejvíce oblíbeného po nejméně oblíbené, na prvním místě je ţivotní styl. Druhé místo ale poněkud překvapivě získala sportovní tématika, pro kterou se vyslovila pětina respondentek. Zajímavá je také stejná oblíbenost kultury a politiky, obě tyto kategorie získaly shodný počet hlasů. Výčet uzavírají ekonomie a věda, o které studentky jevily nejmenší zájem. Námi definovaná muţská témata skutečně více přitahují spíše studenty, kteří procentuálně převaţují u všech muţských kategorií. Jako nejvíce preferovaná poté studenti vybrali sportovní témata (27,27 %). Druhé nejoblíbenější se ukázalo téma politické (24,24 %). Třetí nejčastější bylo „ţenské“ téma kultury těsně následované vědeckými okruhy a ţivotním stylem. Na poslední příčce se umístilo téma ekonomiky.

Přistupme nyní k zodpovězení naší výzkumné hypotézy H4d. Data v tabulce ukazují, ţe námi zvolená hypotéza je pravdivá, studenti- muţi volí sportovní tématiku častěji neţ muţi. Musíme zde ovšem zmínit, ţe nejde o vítězství výrazné. Také ţeny shledávají sportovní tématiku jako zajímavou a ráda by se jí v budoucnosti věnovala pětina z nich.

8.5.5 Modelový profil studenta žurnalistiky z pohledu jeho žurnalistických ambicí

Pokud si shrneme nám doposud známý obraz modelového profilu studenta ţurnalistiky, jedná se o dvaadvacet let starou ţenu, která studuje v místě svého trvalého bydliště. Ţurnalistika je její jediný obor, který na univerzitě studuje. Vybrala si studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ni důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní jen pro sebe nevěnuje. Nevede si blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Předchozí kapitola nám pak obraz rozšiřuje o další zajímavé poznatky. Tato ţena by ráda v budoucnosti spojila svoji kariéru s prací v celostátním médiu. Preferuje hlavně online média, kterým by dala přednost před prací v tištěném denním tisku. V budoucnosti míří na vyšší pracovní pozice. Své vysokoškolské vzdělání by ráda zúročila na manaţerských místech v médiích jako vedoucí vydání nebo editor. Naopak práce na niţších postech řadových novinářů ji nelákají. Pokud by ale pracovala jako běţný člen redakce, jejím preferovaným tématem by byl ţivotní styl nebo sportovní rubrika. Jako zajímavá ji ale přijdou i politická témata a kultura.

8.6 Představy studentů žurnalistiky o hodnotách a identitě novinářů

Následující kapitola se bude věnovat pohledům rumunských studentů ţurnalistiky na hodnoty a profesní identitu novinářů. Budeme hledat odpovědi na šestou výzkumnou otázku (VO6): Jaké rysy profesní identity spojují respondenti s profesionálním žurnalismem a jak se liší jejich představy s představami českých studentů? V rámci této otázky budeme testovat hypotézu H6a. Podle ní se domníváme, ţe studenti vnímají práci v médiích skrze institucionálně ekonomický koncept a předpoklad, ţe tato profese je spíše poslání, je na ústupu71. Jako východisko nám jsou výsledky českých studentů, kteří ve výzkumu jasně ukázali, ţe si profesi novináře spojují spíše s liberalistickými hodnotami, jako je pestrá pracovní doba, moţnost informovat a být informován nebo příleţitost pracovat s lidmi. Zcela se tak odklonili od tvrzení například Hanno Hardta (Volek, 2007, str. 37), ţe je toto povolání v Evropě spojováno především s naplňováním „ideálu veřejné sluţby“. Další testovanou hypotézou související se šestou výzkumnou otázku je hypotéza H6b: Předpokládáme, ţe podle respondentů je odborné ţurnalistické vzdělání pro výkon povolání novináře nezbytné. Domníváme se tak na základě pokračující transformace povolání novináře na profesi, která se mimo jiné zakládá na teoretických znalostech a odborném vzdělávání ţurnalistů. (Volek – Jirák 2006: 22-23) Reus a Becker navíc tvrdí, ţe důraz na školení novinářů v Evropě vychází z tzv. nového

71 „Pro mnohé je to vysněné povolání, zajímavá, ba přímo nejkrásnější práce na světě: novináři jsou neustále někde na cestách, v ohnisku světových událostí. Je jedno, jak velký je svět. Nezáleţí na tom, zda novinář opravdu cestuje kolem zeměkoule, jednou je v Africe, jindy v Americe nebo v Austrálii, či zda jeho působnost odpovídá dosahu lokální přílohy nějakého deníku. Novinář je prostě u toho, když se něco důležitého stane, má přístup k prominentním lidem a ví o dění a pozadí běhu světa o něco více neţ paní a pan Obyčejní. Nejdůleţitější část novinářské práce ale není tak fascinující. Jsou to hodiny a hodiny dlouhého vyčkávání za zavřenými dveřmi při čekání na výsledek nějakého politického jednání, po nichž následuje vražedná tlačenice ve snaze získat na mikrofon dvacetisekundový záznam výroku politika, který stejně nemá co říci – nebo ani nechce. Ve zpravodajské redakci se bez ohledu na denní či noční dobu u obrazovky počítače třídí a zpracovávají zprávy korespondentů a agentur. To všechno ve stresu, protože redakce není personálně dostatečně obsazena, šéf je cholerik a vedení nemá sebemenší představu o tom, jak pracovníky motivovat. Navíc někdo důležitý během zasedání místních rotariánů diskrétně vzal pod paží ředitele vydavatelství a stěžoval si na zpravodajství z posledního zasedání městského zastupitelstva. A jako obvykle, chvíli před redakční uzávěrkou byl spáchán sebevražedný atentát, kvůli němuž je nutné doslova pět minut před dvanáctou přepracovat celou zpravodajskou relaci.“ (Russ-Mohl – Bakičová 2005: 19)

78 evropského myšlení asociovaného se společným trhem. A pokud se budou budoucí novináři rekrutovat z lidí, kteří prošli specializovaným vzděláním, přispěje to ke standardizaci povolání novináře, zejména v evropském kontextu. (Reus – Becker 1993: 4-6)

V rámci této kapitoly se budeme věnovat i sedmé výzkumné otázce VO7: Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového hlediska a jak se toto vnímání liší od českých studentů? K ní se vztahuje hypotéza (H7), kterou potvrdíme nebo vyvrátíme, o předpokladu, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Tento předpoklad vychází z názoru českých studentů, kde se pro tuto hypotézu vyjádřila 68% studentů. Kašparová při tvorbě této hypotézy vycházela ze statistických údajů o českých novinářích, kde muţi převaţují nad ţenami (60% versus 40%) (Volek – Jirák 2006: 26). Data, která v souvislosti s výše popsanými výzkumnými otázkami zjistíme, nám pomůţou vytvořit si představu o tom, jak vnímají rumunští studenti současné rumunské novináře. Protoţe to budou právě oni, kdo za pár let bude vykonávat tuto profesi, můţe tato kapitola nabídnout vhled do hodnot a ideálů, které budou budoucí rumunští ţurnalisté vyznávat, a které jistě ovlivní způsob jejich práce.

8.6.1 Představy studentů žurnalistiky o obrazu ideálního novináře

Četnost Procentuálně

Dobrá znalost jazyka 297 28,89 %

Dobrá znalost jiného 24 2,33 % cizího jazyka

Pracovitost 27 2,63 %

Oddanost profesi 146 14,38 %

Profesní zkušenosti 21 2,04 %

Dobré kontakty 7 0,68 %

Schopnost získat potřebné 173 16,83 % informace

Komunikativnost 194 18,8 %

Schopnost produkovat 123 11,96 % kvalitní texty

Odvaha setkávat se 3 0,29 % s nepopulárními lidmi

Odvaha pohybovat se 49 4,77 % v nebezpečných oblastech

Odvaha čelit výhruţkám 148 14,40 % vlivných lidí

Umět nabídnout 8 0,78 % protisluţbu za potřebné informace

Tabulka 18: Vlastnosti dobrého novináře z pohledu studentů ţurnalistiky:procentuálně

Model ideálního novináře na základě jeho vlastností, sestavený podle odpovědí respondentů by vypadal tedy následovně: Jako nejdůleţitější vlastnost uvedli studenti dobrou znalost rumunského jazyka. Tento novinář by tedy ovládal výborně svůj rodný jazyk a jeho texty by byly bez gramatických chyb, předpokládáme, ţe i zpracované zajímavě po formální stránce. Jeho další velmi důleţitou vlastností by byla komunikativnost. Měl by tedy přirozený talent komunikovat s lidmi, navazovat s nimi jednoduše vztahy. Tuto vlastnost hodnotili studenti jako druhou nejdůleţitější. Předpokládáme, ţe by mu pomohla i ke třetí nejdůleţitější vlastnosti, a tou je schopnost získat potřebné informace.

Na dalším místě se s téměř stejným počtem hlasů umístila odvaha čelit výhruţkám a oddanost profesi. Předpokládáme, ţe v zemi, která je podle organizace Reportéři bez hranic povaţována jako jedna z nejméně svobodných z pohledu svobody slova, mohou tyto dvě vlastnosti studenti chápat jako důleţité k tomu, aby novináři dokázali podávat informace nezkreslené a nenechali se od toho odradit společenskou atmosférou země. Poslední významnější vlastnost, kterou rumunští studenti jmenovali, je schopnost produkovat kvalitní texty. Domníváme se, ţe tento bod souvisí s prvním jmenovaným, a to schopnost ovládat rumunský jazyk. Novinář by měl mít podle studentů schopnost psát poutavě a neotřele tak, aby si udrţel pozornost čtenářů. Zbylé vlastnosti, které jsme studentům v dotazníku nabídly, byly jimi vyhodnocené jako velmi málo důleţité (získali méně neţ 5% hlasů). Zajímavé je, ţe se mezi těmito „zavrhnutými“ atributy vyskytuje i schopnost ovládat další cizí jazyk. Pro větší názornost nabízíme všechny atributy srovnané od nejvíce ceněného po ten nejméně ceněný v tabulce 19. Pokud bychom porovnali naše výsledky s českým výzkumem, zjistíme, ţe čeští studenti si podobně jako rumunští cení komunikativnosti a dobré znalosti rodného jazyka. Také schopnost získávat potřebné informace obě skupiny respondentů řadí do první poloviny ţebříčku. Markantní rozdíl je ve vnímání schopnosti mít dobré kontakty. Zatímco rumunští studenti povaţují dobré kontakty za jednu z nejméně důleţitých atributů, čeští studenti ho umístili naopak do první poloviny. Podobně je velký rozdíl ve vnímání schopnosti nebát se výhruţek cizích lidí, která je naopak důleţitá pro Rumuny, nikoliv však pro Čechy. Domníváme se, ţe je to rozdílnou kulturou společnosti, která mezi oběma národy panuje.

Četnost Procentuálně

1. Dobrá znalost jazyka 297 28,89 %

2. Komunikativnost 194 18,8 %

3. Schopnost získat potřebné informace 173 16,83 %

4. Odvaha čelit výhruţkám vlivných lidí 148 14,40 %

5. Oddanost profesi 146 14,38 %

6. Schopnost produkovat kvalitní texty 123 11,96 %

7. Odvaha pohybovat se v nebezpečných 49 4,77 % oblastech

8. Pracovitost 27 2,63 %

9. Dobrá znalost jiného cizího jazyka 24 2,33 %

10. Profesní zkušenosti 21 2,04 %

11. Dobré kontakty 7 0,68 %

12. Odvaha setkávat se s nepopulárními lidmi 3 0,29 % Tabulka 19: Atributy novináře seřazené podle významnosti

8.6.2 Pozitivní aspekty žurnalistické profese

Co vnímají studenti pozitivního na práci novinářů je dalším zkoumaným aspektem. V nabídce měli balík několika potenciálních pozitiv, která měli srovnat od toho, které povaţují za nejvýznamnější (1), aţ po to nejméně významné (11). Současně s tímto hodnocením si otestujeme hypotézu H6a72, podle které studenti vnímají práci v médiích skrze institucionálně ekonomický koncept, předpoklad, ţe tato profese je spíše poslání, je na ústupu73.

72 Tato hypotéza je v souladu se zněním tzv. MacBrideovy zprávy z roku 1980(viz Osolnik 2005: 5- 12.), kde je ţurnalistika popisována ne jako povolání, ale právě jako poslání. Na základě tohoto předpokladu pak jsou tedy novináři, ať uţ je povaha jejich práce jakákoli, v poměrně silné pozici pro utváření názorů veřejnosti a často se sami chápou jako „bojovníky přední linie při obraně svobody“. (Splichal – Sparks 1994: 157) Tato teze koresponduje s filozofií ţurnalistické činnosti v seriózních médiích, která byla na kontinentně tradičně spojována s naplňováním „ideálu veřejné sluţby“. Tato poněkud „utopická“ vize ţurnalizmu je však v současnosti potlačována převaţující koncepcí institucionálně-ekonomických nároků médií (či chceme-li liberalizmem bez idejí, tzv. informačním brokerstvím). (Kašparová 2012, str. 112) 73 „Testování prestiţe ţurnalistiky v různých společnostech byl věnován také oddíl dotazníku Splichala a Sparkse. Přestoţe hodnocení společenského postavení závisí na specifickém sociálním kontextu v daných zemích, všeobecně byla zjištěna poměrně nízká úroveň prestiţe novinářského povolání. Pouze deset procent studentů v 90. letech dosadilo novináře na přední příčky ţebříčku profesí. Nejniţší vnímanou prestiţ měla ţurnalistika například v Rakousku či Německu. Mezi

1. Pestrá pracovní náplň 4,6

2. Moţnost práce s lidmi 4,8

3. Bohatý společenský ţivot 5,0

4. Moţnost “vidět za scénu“ 5,7

4. Společenská uţitečnost 5,7

5. Ví, co se děje 6,13

6. Flexibilní pracovní doba 6,26

7. Moţnost informovat veřejnost 6,33

8. Platební ohodnocení 6,6

9. Práce, která je poslání 7,3

10. Společenská prestiţ 7,4

Tabulka 20: Výhody ţurnalistické profese od nejvýznamnější po nejméně významnou

Z průměrného hodnocení vyplývá, ţe si respondenti nejvíce cení na této profesi moţnost mít pestrou pracovní náplň. Hned poté je to práce s lidmi a bohatý společenský ţivot. Na čtvrtém místě se umístila společenská uţitečnost, první ze skupiny idealistických hodnost profese74, a to společně s moţností „vidět za scénu“. Dále pak studenti hodnotili moţnost vědět, co se děje, flexibilní pracovní dobu a

všemi zeměmi zahrnutými ve vzorku se pak zdá, ţe novináři v Bulharsku nebo Polsku se těšili relativně nejvyšší prestiţi. Ovšem v absolutních hodnotách se stále jednalo o nízkou míru prestiţe. Jako moţné vysvětlení nabízejí autoři výzkumu tvrzení, ţe míra prestiţe povolání klesá úměrně s nárůstem pracovních příleţitostí v mediální oblasti. Hodnocení prestiţe novinářů však můţe být podle autorů asociováno i se studentskými představami o budoucím zaměření. Studenti, kteří chtěli pracovat v denících a reklamních agenturách, hodnotili prestiţ novinářů jako výrazně nadprůměrnou. Ti, kteří směřovali do magazínů, PR a rozhlasových stanic měli naopak tendenci hodnotit povolání novináře jako znatelně niţší. Rozdíl objevili také mezi studenty, kteří inklinovali k práci v komerčních a naopak ve veřejnoprávních médiích. Nejvyšší prestiţ přisuzovali respondenti novinářům v zemích, kde neexistovala privátní média. V zemích, kde fungovaly oba typy médií, hodnotili novináře na společenském ţebříčku výše ti studenti, kteří tíhli spíše ke privátním médiím. Dále pak hodnotili novináře pozitivněji ti studenti, kteří se zajímali o ekonomiku a studentky se zájmem o human interest, neţ mající zálibu spíše v politice, kultuře, cestování a přírodních vědách.“ (Kašparová 2012, str. 119)

74 Jako další z nabídky mezi idealistické hodnoty řadíme „práce, která je posláním“ a „společenská prestiţ“.

83 moţnost informovat veřejnost. Aţ na posledním místě se umístili výhody jako je „práce, která je posláním“ a „společenská prestiţ“. Je patrné, ţe většina idealistických vlastností ţurnalistické profese, které měli studenti na výběr, se umístili na posledních místech. Na základě těchto zjištění musíme říct, ţe námi stanovená hypotéza byla přijata. Studenti si na této profesi cení více institucionální výhody z ní plynoucí, neţ idealistických vlastností, které se k ní pojí.

8.6.3 Vzdělání novinářů

Protoţe dvě třetiny z našich respondentů zodpověděli, ţe by v budoucnosti rádi pracovali jako ţurnalisté, zaměřili jsme se v našem výzkumu i na otázku, zda podle jejich názoru novináři potřebují být vysokoškolsky vzdělaní. Předpokládáme, ţe jejich důvodem, proč šli studovat tento obor, je mimo jiné přesvědčení, ţe ukončené vysokoškolské vzdělání je podle jejich názoru nezbytné ke kvalitně odvedené ţurnalistické práci. Námi testovaná hypotéza H6b , kterou se tedy nyní pokusíme zodpovědět, tedy předpokládá, ţe většina studentů bude povaţovat za nezbytné pro novináře vystudovat vysokou školu (tedy získat magisterský titul). Dále jsme se také zaměřili na otázku, zda by tato vysoká škola měla být ţurnalistického zaměření. Dvě třetiny respondentů se vyslovily pro názor, ţe většina novinářů by měla být vysokoškolsky vzdělaná. Pouhých 51 z celkového počtu 372 respondentů si ale myslí, ţe by toto vzdělání měli mít všichni novináři. V menšině je skupina studentů, kteří povaţují vysokoškolské vzdělání pro novináře za zbytečné. Ve výsledcích figuruje i malá skupina těch, kteří si myslí, ţe vysokoškolsky vzdělaný nemusí být ţádný novinář. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o pouhé jedno procento všech odpovědí, povaţujeme tento názor za marginální.

Vysokoškolské vzdělání pro žurnalisty Nevím 6%

Většina ne Všichni ano 13% 14% Všichni ano Všichni ne Většina ano 1% Všichni ne Většina ne Většina ano Nevím 66%

Pokud bychom se zaměřili na otázku specializovaného ţurnalistického vysokoškolského vzdělání pro budoucí novináře, odpovědi respondentů jsou mnohem více homogenní. Naprostá většina studentů, jak ukazuje následující graf, je pro to, aby byli takto vzdělaní všichni novináři. Druhou největší skupinou jsou ti, kteří poţadují specializované vzdělání pro většinu novinářů. Studentů, kteří se vyslovili proti tomuto vzdělání a nebo nevěděli, je naprostá menšina.

Žurnalistické vzdělání pro novináře Všichni ne 0% Většina ne 1% Nevím 2% Všichni ano Většina ano Většina ano 31% Nevím Všichni ano Většina ne 66% Všichni ne

Pro skutečnost, aby měli novináři vysokoškolské vzdělání se vyslovilo 80% všech respondentů, pro moţnost absolvovat specializovaný ţurnalistický vysokoškolský

85 obor se vyslovilo dokonce 97% všech oslovených studentů. Na základě těchto zjištění naši hypotézu o nutnosti vysokoškolského vzdělání pro novináře přijímáme.

8.6.4 Novinářské povolání z pohledu genderu

Následující kapitolu budeme věnovat novinařské profesi z pohledu genderu. Pokusíme se zodpovědět výzkumnou otázku (VO7): Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového hlediska a jak se toto vnímání liší od českých studentů? K ní se vztahuje hypotéza (H7), kterou potvrdíme nebo vyvrátíme, o předpokladu, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Ţurnalistika není, na rozdíl od některých jiných povolání, odvětvím, o kterém by se dalo jistě říct, ţe se vhodnější spíše pro ţeny nebo pro muţe. Ptali jsme se tedy respondentů, jak vnímají tuto profesi na základě genderu. Je pro ně novinařina profesí spíše ţenskou nebo muţskou? V dotazníku na tuto výzkumnou otázku směřovali dvě otázky, a to „jaké pohlaví si představí pod touto profesí“ a jaké je vhodnější pohlaví pro výkon tohoto povolání. Na první otázku odpovědělo 43,6% respondentů, ţe si představí ţenu, a 56,4% ţe muţe. Zajímavé je, ţe ţeny hlasovali nejčastěji pro ţeny a muţi pro muţe, tedy kaţdé pohlaví si promítalo do své představy právě své pohlaví. U druhé otázky směřující na gender měli respondenti navíc moţnost nevolit ani jedno z pohlaví a označit odpověď „na pohlaví nezáleţí“. Právě tuto moţnost vybrala drtivá většina respondentů, tedy 83,9%. Naši hypotézu tedy přijímáme.

9 Diskuze

Na závěr naší práce se pokusíme kriticky zhodnotit náš výzkum a celou předkládanou práci. Diskuzi pro větší přehlednost strukturujeme systematicky.

Teoretická část byla věnována identifikaci základních teoretických konceptů, které jsou relevantní pro naši práci. Představili jsme stručně jiţ existující výzkumy na příbuzné téma. Tento výčet byl omezený jen na oblast Evropy, protoţe tato oblast je pro náš výzkum nejvíce související. Klíčovým se pro nás stala práce Lenky Kořínkové, která podobný výzkum provedla v roce 2012 mezi studenty ţurnalistiky České republiky. Její výzkum se stal také stěţejním při konstrukci našeho výzkumu. Sama Kořínková pak čerpala nejvíce z výzkumu Splichala a Sparkse z devadesátých let, kteří povedli komparativní výzkum mezinárodní výzkum mezi studenty, a poté Volka a Jiráka z počátku 21. Století. Ti se zaměřili na popis českých novinářů. Výzkum jsme provedli kvantitativní, zaloţený na dotazníkovém šetření. Dotazník obsahoval padesát otázek, který kladl velké nároky na respondenty z pohledu jejich trpělivosti. Z důvodů geografické vzdálenosti, protoţe výzkum byl veden z České republiky, byl zvolen online dotazník, který je dle našeho názoru náročnější neţ dotazník vytištěný. Přesto se ale do dotazníku zapojilo 372 studentů ze všech šesti vysokých státních škol v Rumunsku, kde je ţurnalistika vyučována. Byli jsme hlavně velmi mile překvapeni ochotou tamějších studentů dotazník prostřednictvím sociálních sítí sdílet se svými spoluţáky. Respondenty jsme pro výzkum získali náhodným výběrem. Právě pouţití sociálních sítí pro oslovování studentů je rizikovým faktorem, protoţe jsme z výzkumu tímto krokem vyřadili všechny studenty, kteří na dané síti nejsou aktivní. Jsme si vědomi toho, ţe tito studenti, pokud by se zapojili do výzkumu, by mohli výsledky ovlivnit. Dotazník se zaměřoval zejména na motivaci a představy respondentů o povolání novináře. Naopak otázek zaměřených na jejich osobnost bylo minimum. Takto formulovaný výzkum nenabízel moţnost zjistit tedy více podrobností o

87 respondentech. Například z jakého ekonomického zázemí pocházejí, jaké vzdělání mají jejich rodiče, kolik mají sourozenců a podobně. Také strohé dotazníkové otázky nepomáhají poznat respondenty více do hloubky. Z toho důvodu se domníváme, ţe by bylo vhodné zaměřit se námi zkoumané pole studentů opět hloubkovým kvalitativním rozhovorem, který by přinesl další cenné informace. Výzkum byl oproti výzkumu Kašparové osekán o některé otázky, mnoho prostoru jsme nevěnovali ani porovnání výsledků mezi bakaláři a magisterskými studenty. Zde vidíme také prostor pro doplnění tématu. Dalším případným krokem by bylo rozšíření výzkumu ještě do dalších zemí. Přesto se domníváme, ţe se nám podařilo vytvořit výzkum, který je relevantně ukotvený v teoretických konceptech. Je realizován za dodrţení všech výše zmíněných metodologických konceptů a jako první nabízí vhled do problematiky rozdílu v názorových postojích studentů ţurnalistiky České republiky a Rumunska.

10 Závěr

Cílem této diplomové práce bylo přinést informace o rozdílech v motivaci a představách studentů ţurnalistiky o budoucí profesi v České republice a Rumunsku. Oslovili jsme studenty šesti státních vysokých škol v Rumunsku k participaci na výzkumu a výsledky dotazníku, který vyplnili, porovnali s výsledky výzkumu Lenky Kořínkové, která podobný výzkum provedla v České republice. Do dotazníku se zapojilo 372 rumunských respondentů. V analytické části jsme zkoumali jejich motivaci k výkonu práce ţurnalisty. Zaměřili jsme se na jejich představy o práci novináře, vnímaných výhodách této profese, preferovaná média a témata. Na základě námi zjištěných dat jsme také vytvořili modelový typ studenta ţurnalistiky. Jedná se o dvaadvacet let starou ţenu, která studuje v místě svého trvalého bydliště. Ţurnalistika je její jediný obor, který na univerzitě studuje. Vybrala si studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ni důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní jen pro sebe nevěnuje. Nevede si blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Tato ţena by ráda v budoucnosti spojila svoji kariéru s prací v celostátním médiu. Preferuje hlavně online média, kterým by dala přednost před prací v tištěném denním tisku. V budoucnosti míří na vyšší pracovní pozice. Své vysokoškolské vzdělání by ráda zúročila na manaţerských místech v médiích jako vedoucí vydání nebo editor. Naopak práce na niţších postech řadových novinářů ji nelákají. Pokud by ale pracovala jako běţný člen redakce, jejím preferovaným tématem by byl ţivotní styl nebo sportovní rubrika. Jako zajímavá ji ale přijdou i politická témata a kultura.

Pokud se zaměříme na představy studentů o budoucím povolání a novinářích, studenti se shodli na tom, ţe by novináři měli být vysokoškolsky vzdělaní. Drtivá většina se pak vyslovila pro specializované ţurnalistické vzdělání. Z pohledu genderu vnímají respondenti novinářské povolání typické spíše pro muţe, ale dobrou novinářkou se můţe dle jejich názoru stát i ţena. Z genderového hlediska tedy nevidí znevýhodnění pro některé z pohlaví.

Jmenný rejstřík

Austin ...... 21 Johnston, John W. C...... 15, 29 Bedrnová ...... 12, 17, 18, 90 Keklak, Richard ...... 30, 34 Bleske ...... 21, 90 Lauk, Epp ...... 17, 26 Braham ...... 28 Mallette, Malcolm F ...... 11, 12 Ceausescu, Nicolae ...... 35 McChesney, Robert W...... 9 Cokley ...... 21 McMane, Aralynn Abare .... 17, 20, 57, 133 Coman, Mihai ...... 7 Kašparová, Lenka 7, 8, 22, 23, 39, 40, 43, 47, Blinka, Lukáš ...... 31 55, 56, 57, 58, 62, 63, 65, 66, 74, 78, 81 Bowman, William W...... 15, 29 Lepre ...... 21, 90 Briggs, Jean E...... 12 Maslow, Abraham ...... 14, 15, 16 Burduja, Ivona ...... 30 Nový ...... 12, 17, 18, 90 Delano, Anthony .... 17, 20, 22, 24, 57, 133 Pulitzer, Joseph ...... 12 Disman, Miroslav ...... 39 Punčochář, Jan ...... 56 Donsbach, Wolfgang ...... 15 Punch, Keith ...... 39 Fleming, Charles ...... 12 Reus, Günter ...... 12, 36 Frič, Pavol ...... 32 Rončáková, Terézia ...... 22 Fuchs ...... 24 Říčan, Jaroslav ...... 10, 11, 12, 13, 16, 17, 90 Hall, ...... 16 Sparks ...... 7, 23, 40, 55, 63, 71, 74, 81, 86 Hovden, Jan Fredrik ...... 21 Splichal ...... 7, 23, 40, 55, 63, 71, 74, 81, 86 Jirák, Jan ...... 7, 22, 86 Volek, Jaromír ...... 7, 22, 86

11 Věcný rejstřík

Motivace .. 4, 11, 20, 58, 59, 61, 62, 64, 68, 70, 72, 74 Preference .. 5, 93, 94, 96, 97, 99, 101, 102, 103, 104, 106, 138 Prestiţ .... 11, 14, 28, 29, 32, 33, 50, 60, 68, 72, 112, 118, 119, 120, 149, 150 Profese . 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 21, 23, 24, 25, 28, 62, 69, 112, 113, 117, 134, 147 Profesionalizace 4, 8, 9, 10, 15, 28, 57, 150 Profesní očekávání ...... 4, 22 Profesní příprava .. 4, 75, 78, 79, 81, 83, 84, 85, 88, 89 Vzdělání . 4, 5, 8, 10, 11, 12, 13, 19, 20, 24, 25, 26, 27, 30, 36, 55, 60, 90, 108, 111, 114, 115, 116, 144, 148, 149 Ţurnalistika .. 12, 13, 14, 24, 38, 40, 41, 42, 46, 53, 54, 55, 59, 61, 62, 64, 67, 70, 73, 75, 87, 165, 166

12 Seznam použité literatury

Typologie novináře Bartošek, Jaroslav. 1997. Ţurnalistika - Úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Středisko disertačního vzdělávání. Burns, Lynette Sheridan. 2004. Ţurnalistika – praktická příručka pro novináře. Praha: Portál. Fuks, Alfred. 1931. Zákulisí novin – Psychologie novinářského povolání. Praha: Nakladatel Václav Petr. Huk, Jaroslav. 2008. Sociologie médií (Ţurnalisté, politici a ti ostatní). Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Mallette, Malcolm F.. 1991. Příručka novináře střední a východní Evropy. Praha: Lidové noviny. McNair, Brian. 2004. Sociologie ţurnalistiky. Praha: Portál. Co působí na tvorbu ţurnalistů str. 64 Osvaldová, Barbora – Halada, Jan (eds.). 2007. Praktická encyklopedie ţurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Nakladatelství Libri Russ-Mohl, Stephan – Bakičová. Hana. 2005. Ţurnalistika – Komplexní průvodce praktickou ţurnalistikou. Praha: Grada Publishing. Andor, Jakub. Bakalářská práce Fuks, Alfred. 1931. Zákulisí novin – Psychologie novinářského povolání. Praha: Nakladatel Václav Petr.. Havlová, Jitka. 1996. Profesní dráha ve 20. století – Úvod do sociologie povolání. Praha: Katedra sociologie Filofozické fakulty Univerzity Karlovy Splichal, Slavko – Sparks, Colin. 1994. Journalists for the 21st Century – Tendencies of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries. Norwood, New Yersey: Ablex Publishing Corporation Tuček, Milan. 2011. Prestiţ povolání. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR. http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101176s_eu110725.pdf (24. 7. 2013) Švehla, Marek. 2001. „Výchova novinářů v Čechách“ in Respekt. http://respekt.ihned.cz/c1- 40226320-vychova-novinaru-v-cechach (24. 7. 2013) Carey, Henry. 2004. Romania since 1989: politics, economics and society.. LexingtonBooks. Reisz, Robert D. "Curricular Patterns Before and After the Romanian Revolution." European Journal of Education 29 (3) 1994): 281-290 http://www.mediafax.ro/social/clasa-pregatitoare-obligatorie-din-septembrie-ce-vor-invata-copiii-si- cum-vor-fi-evaluati-9167096 OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania OECD. 2003. Reviews of National Policies for Education: Romania Ministerstvo školství a výzkumu. 2001. Rumunský vzdělávací systém, národní zpráva Reisz in European Journal of Education Vol. 29, No. 3 (1994) Read more: Romania - Summary - Education, Reform, Romanian, and System - StateUniversity.com http://education.stateuniversity.com/pages/1263/Romania- SUMMARY.html#ixzz2xqogX2At Volej, jirák, 2006 Lepre – Bleske. 2005 Hovden. 2009 Hodnoty a hodnotová orientace Hall, Calvin S.. 1997. Psychológia osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. Nakonečný, Milan. 2009. Psychologie osobnosti. Praha: Academia Říčan, Pavel. 1972. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis Kalibová, Květa. 2009. Demografie (nejen) pro demografy. Praha: Sociologické vydavatelství Pavlík, Zdeněk. 1986. Základy demografie. Praha: Academia Bedrnová, E., Nový, I. a kol.2002. Psychologie a sociologie řízení. 2. rozšířené vydání. Praha: MANAGEMENT PRESS Hall, Calvin S.. 1997. Psychológia osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. Nakonečný, Milan. 2009. Psychologie osobnosti. Praha: Academia