Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
VÝVOJ SPÁDOVOSTI ZA SLUŽBAMI
VE VYBRANÉM REGIONU
Development of travels to services in selected region Diplomová práce
Vedoucí práce: Autor: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Bc. Kateřina Doležalová
Brno, 2017
Jméno a příjmení autora: Bc. Kateřina Doležalová Název diplomové práce: Vývoj spádovosti za službami ve vybraném regionu Název práce v angličtině: Development of travels to services in selected region Katedra: Regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Rok obhajoby: 2017
Anotace Předmětem této diplomové práce je analýza obslužných procesů na nadlokální a mikroregionální úrovni v okrese Havlíčkův Brod. Zkoumaný region zahrnuje 120 obcí, které spadají do území 3 obcí s rozšířenou působností. Zkoumané byly obslužné procesy v oblasti školství, zdravotnictví, maloobchodu a služeb. Z výsledků dotazníkového šetření byly vymezeny parciální regiony a následně komplexní obslužný region. Srovnáním výsledků s obdobným výzkumem z 80. let 20. století byly identifikovány základní územní změny ve spádovosti.
Annotation The aim of this diploma thesis is to analyze processes at the above-local and micro-regional levels in Havlíčkův Brod district. The area of research includes 120 municipalities which belong to 3 municipalities with extended power. This analysis is focused on health care, education, retailing and services. Based on the questionnaire survey, partial regions and then complex servicing region were defined. In comparison to similar survey done in 1980s, changes in travels to services were identified.
Klíčová slova Region, spádovost za službami, zdravotnictví, školství, maloobchod, služby, dotazníkové šetření, Havlíčkův Brod
Key words Region, travel to services, health care, education, retailing, services, questionnaire survey, Havlíčkův Brod
MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Akademický rok: 2016/2017
Studentka: Bc. Kateřina Doležalová
Obor: Regionální rozvoj a správa
Název práce: Vývoj spádovosti za službami ve vybraném regionu
Název práce anglicky: Development of travels to services in selected region
Problémová oblast: region, regionotvorné procesy, hierarchie služeb.
Cíl práce: Cílem práce je vymezení komplexních obslužných regionů
na vybraném území, včetně vymezení parciálních mikroregionů
a identifikace základních územních změn ve spádovosti.
Základem bude analýza mikroregionálních obslužných procesů
(školství, zdravotnictví, maloobchod a služby).
Zde je nezbytné vlastní anketární šetření.
Postup práce a použité metody: 1. Vymezení předmětu, cíle práce a metod zkoumání. 2. Sběr informací a anketární šetření. 3. Analýza získaných informací, komparace poznatků. 4. Zhodnocení a závěry vyplývající z analýzy a komparací.
Rozsah grafických prací: nespecifikováno.
Rozsah práce bez příloh: 60 – 80 stran
Literatura: MARYÁŠ, Jaroslav. Dojížďka do škol a za službami - Pojezdki na učebu i k centram obsluživanija - Commuting to Schools and Services. In Atlas obyvatelstva ČSSR - Atlas naselenija ČSSR - Population Atlas of the ČSSR. Brno - Praha: Geografický ústav ČSAV - Federální statistický úřad, 1987. TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9788073801144. HAMPL, Martin. Geografická organizace společnosti v České republice : transformační procesy a jejich obecný kontext. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 147 s. ISBN 808674602X. MARYÁŠ, Jaroslav. K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 1983, roč. 20, č. 3, s. 61-81. ISSN 0375-6122. MARYÁŠ, Jaroslav. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. [Výzkumná zpráva.]. Geografický ústav ČSAV, Brno, 1989. KUNC, Josef, Jaroslav MARYÁŠ, Petr TONEV, Bohumil FRANTÁL, Tadeusz SIWEK, Marián HALÁS, Pavel KLAPKA, Zdeněk SZCZYRBA a Veronika ZUSKÁČOVÁ. Časoprostorové modely nákupního chování české populace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 194 s. ISBN 978-80-210-6020-3.
Vedoucí práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Pracoviště vedoucího práce: Katedra regionální ekonomie a správy Datum zadání práce: 26. 2. 2016
Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
V Brně 26. 2. 2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Spádovost za službami ve vybraném regionu zpracovala samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.
V Brně dne 12. května 2017 ______vlastnoruční podpis autora
Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu své diplomové práce RNDr. Jaroslavu Maryáši, CSc. za jeho vstřícnost, kritické připomínky i cenné rady. Především děkuji za čas, který mi vždy ochotně věnoval. Mé poděkování patří také rodině, která mě po celou dobu studia vždy podporovala.
Obsah Úvod ...... 9
1 Teoretická východiska ...... 11
1.1 Region ...... 11
1.2 Dělení regionů ...... 11
1.2.1 Homogenní regiony ...... 12
1.2.2 Nodální regiony ...... 12
1.3 Sociálněgeografický region ...... 12
1.4 Hierarchie regionů ...... 13
1.4.1 Subregiony ...... 13
1.4.2 Mikroregiony ...... 14
1.4.3 Mezoregiony ...... 14
1.4.4 Makroregion ...... 14
1.5 Ukazatel komplexního regionálního významu ...... 14
1.6 Metodika výběru středisek ...... 15
1.6.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik ...... 15
1.6.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik ...... 16
1.6.3 Výběr středisek na základě regionální působnosti ...... 17
1.7 Vymezení sfér vlivu obslužných středisek ...... 18
1.7.1 Vymezení sfér vlivu pomocí interakčních modelů ...... 18
1.7.2 Vymezení sfér vlivu pomocí anketárního šetření ...... 19
2 Metodika výzkumu ...... 22
2.1 Metody sběru dat ...... 22
2.2 Dotazník...... 22
2.3 Vlastní výzkum ...... 24
3 Charakteristika okresu Havlíčkův Brod ...... 26
4 Obslužné regiony okresu Havlíčkův Brod ...... 28
4.1 Zdravotnický region ...... 28
4.1.1 Nadlokální zdravotnický region ...... 29
4.1.2 Mikroregionální zdravotnický region ...... 34
4.2 Školský region ...... 38
4.2.1 Nadlokální školský region ...... 38
4.2.2 Mikroregionální školský region ...... 43
4.3 Region maloobchodu a služeb ...... 46
4.3.1 Nadlokální region maloobchodu a služeb ...... 49
4.3.2 Mikroregionální region maloobchodu a služeb ...... 53
4.4 Komplexní obslužný region...... 57
4.4.1 Nadlokální komplexní region ...... 57
4.4.2 Mikroregionální komplexní region ...... 61
4.5 Komparace výsledků ...... 64
Závěr ...... 65
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 68
SEZNAM TABULEK ...... 70
SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 71
SEZNAM PŘÍLOH ...... 72
Úvod
Celá Česká republika tvoří jeden makroregion. Tento makroregion se dále člení podle hierarchické úrovně na menší regiony, až se dostaneme na základní územní jednotky. Základní územní jednotkou je dle Ústavy České republiky obec. K 1. lednu 2016 v České republice existovalo 6 258 obcí, z toho 5 569 obcí jsou obce s maximálně dvěma tisíci obyvateli, což je téměř 90 % obcí. V malé obci není možné uspokojit veškeré potřeby lidského života. Lidé si vybírali, vybírají a lze předpokládat, že stále budou vybírat, kde budou své potřeby uspokojovat. Proto je dojížďka za uspokojováním svých potřeb, nebo také dojížďka za službami, stále aktuální téma.
Cílem této diplomové práce je analyzovat procesy obslužné spádovosti v okrese Havlíčkův Brod a následně vymezit parciální obslužné regiony, komplexní obslužný region a následně identifikovat základní změny ve spádovosti. Okres Havlíčkův Brod zahrnuje 120 obcí, které spadají pod 3 obce s rozšířenou působností (Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou, Chotěboř). V tomto regionu bude zkoumána dojížďka za zdravotnictvím, školstvím, maloobchodem a službami. Potřebná data k praktické části budou získána formou dotazníkového šetření.
Práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části bude vymezen pojem region, dělení regionů a hierarchické členění. Dále bude popsána metodika, která bude využita pro zpracování praktické části. V teoretické části bude popsána i metodika výzkumu, metody sběru dat. Na závěr teoretické části bude stručně představen okres Havlíčkův Brod.
Praktická část bude věnována vyhodnocení výzkumu. Z dat získaných dotazníkovým šetřením přes zástupce obecních úřadů v okrese Havlíčkův Brod budou určena nadlokální a mikroregionální střediska a jejich sféry vlivu v oblasti školství, zdravotnictví, maloobchodu a služeb. Následně budou vymezeny parciální obslužné regiony na nadlokální a mikroregionální úrovni ve všech třech oblastech. Každý parciální region bude přehledně zaznamenán do kartogramu. Další částí bude vymezení komplexního obslužného regionu vycházejícího ze všech oblastí, tedy zdravotnictví, školství, maloobchodu a služeb. Komplexní region bude také vymezen na nadlokální a mikroregionální úrovni a následně přehledně graficky zaznamenán v kartogramu.
9
Poslední částí bude srovnání zjištěných výsledků s výsledky totožného výzkumu z 80. let 20. století. Budou identifikovány a popsány případné změny.
10
1 Teoretická východiska
1.1 Region
Pojem region je používán v mnoha oborech činnosti. Původně patřil mezi základní koncepty v geografii, ale později byl přejat i do jiných vědních oborů, například do regionální vědy či prostorové ekonomie. Tento pojem se vyvinul z latinského slova „regio“, což lze přeložit jako království, případně krajina či politické území (Toušek a kol., 2008).
Český statistický úřad (2012) definuje region jako „území s více či méně přesně vyznačenými hranicemi, které často slouží jako správní jednotka nižší, než je úroveň národního státu.“ Každý region má své specifické rysy, tvořené krajinou, podnebím, jazykem, etnickým původem či společně sdílenou historií (ČSÚ, 2012).
Toušek ve své knize Ekonomická a sociální geografie definuje region jako „více či méně omezený složitý dynamický prostorový systém, který vznikl na základě interakce přírodních a sociálně ekonomických jevů a procesů a vykazuje určitý typ organizační jednotky, která jej odlišuje od ostatních regionů“ (Toušek a kol, 2008, s. 373).
Anděl (1996) přijímá definici regionu jako „složitý dynamický prostorový systém, který se formuje na zemském povrchu na základě určitých znaků, které jej odlišují od okolí. “Dále uvádí, že některé regiony nemusejí být založeny na základě vnitřních podobných znaků, ale mohou být založeny na základě vztahů, které je propojují s dalšími částmi. Jedná se například o velká města, která nabízejí služby a pracovní příležitosti v zázemí, která města obklopují. (Anděl, 1996, s.5 - 7).
1.2 Dělení regionů
Regiony je možné dělit podle různých kritérií, ať už podle odvětvového hlediska (fyzicko- geografický, sociálněgeografický, komplexní geografický), podle metodologického hlediska (nástroj geografického výzkumu, objekt geografického výzkumu, nástroj managementu území), podle taxonomického hlediska (individuální, typologické). Nejdůležitější dělení regionů je však podle hlediska formy: - homogenní regiony, - nodální (neboli heterogenní) regiony (Toušek a kol, 2008).
11
1.2.1 Homogenní regiony
Jak uvádí Žítek homogenní regiony „mají stejný charakter v celém území, jsou vymezené na základě prioritní koncentrace jednoho nebo určité kombinace odvětví“ (Žítek, 2004, s. 63). Pro tento typ regionů je typická vnitřní stejnorodost, neboli homogenita, a současně odlišnost od dalších regionů (Anděl, 1996). Pro potřeby koordinace regionální politiky a vypracování strategie evropského regionálního plánování bylo potřeba všechny země rozčlenit na samostatné celky, které mají stejnorodé znaky. V rámci tohoto členění vznikly typy regionu: venkovské, městské, příhraniční, horské, hospodářsky slabé, strukturálně postižené a pobřežní oblasti a ostrovy (Žítek, 2004).
1.2.2 Nodální regiony
Nodální, či funkční regiony se vymezují na základě vztahů v území. Skládají se z jádra (nodus, středisko) a jeho zázemí, které je organizované kolem jádra. V podstatě se jedná o centrum a jeho spádové území, ve kterém jsou sledovány pohyby osob, služeb či zboží. S nodálními regiony se nejčastěji setkáme v humánní geografii, například dojížďka do škol či do práce, ale lze je nalézt i ve fyzické geografii (Toušek a kol., 2008).
1.3 Sociálněgeografický region
Hampl definuje sociálněgeografický region jako „komplex rozmanitých sociálně- geografických jevů integrovaných jejich vzájemnými vztahy“(Hampl, 1987, s. 130). Jedná se o tzv. organické územní celky, které jsou tvořeny souborem sociálněgeografických prvků a jejich vztahů. Důležité jsou právě vztahy mezi příslušnými prvky a dílčími funkčními systémy, neboť právě tyto vztahy mají rozhodující integrační úlohu. Díky vymezení rozsahu sociálněgeografických regionů lze popsat význam samotných středisek. V případě kombinace s dalšími ukazateli (např. komplexní funkční velikost) lze určit i její funkční specializaci a předpoklady pro její další rozvoj (Hampl, 1987).
Jak Hampl uvádí, k určování sociálněgeografických regionů jsou hlavním hlediskem vzájemné vztahy, označované jako funkční hledisko. Lze rozlišit velké množství vztahů, resp. regionálních procesů, jejichž významovost není rovnocenná. Je přirozené, že při zvětšování regionů dochází k posilování jejich soběstačnosti, což vyjadřuje souvislost mezi velikostí a vztahovou uzavřeností regionů a uplatňuje dominantní význam řádovostní diferenciace. 12
Východiskem celé regionalizace je tedy určení řádovosti úrovní sociálněgeografické regionální organizace (Hampl, 1987).
1.4 Hierarchie regionů
Dle dojížďkových procesů (pracovní a školská dojížďka) Hampl stanovil výchozí zásady sociogeografické regionalizace: - Prvotním úkolem je vymezit mikroregiony 1. stupně, které jsou stavební jednotkou celého regionálního systému. Kritériem pro jejich vymezení je směr pracovní vyjížďky z jednotlivých obcí do střediskových obcí. Školská dojížďka zde nebyla sledovaná, vzhledem ke smíšenosti vztahů k různým stupňům škol. Pro stanovení nejnižší sociogeografické jednotky je základním kritériem pracovní dojížďka, neboť je v rámci mikroregionu relativně uzavřená.
- U vyšších hierarchických úrovní jsou hodnoceny vztahy mezi středisky, na základě pracovní a školské dojížďky. Pro seskupování mikroregionů 1. stupně do vyšších celků je hlavním kritériem nejsilnější směr celkové vyjížďky z nižších středisek do center silnějších. Výsledkem je vícestupňová hierarchie středisek a regionů. Proto je nutné je dále rozlišit na jednotlivé hierarchické úrovně (mikroregiony 2. stupně, mezoregiony a mikroregiony).
- Na závěr Hampl zmiňuje dvě obecné zásady, a to požadavek územní celistvosti vymezovaných regionů (vyloučení enkláv) a dostatečné velikosti, jak celého regionu, tak samotného zázemí střediska (Hampl, 2005).
1.4.1 Subregiony
Subregiony jsou relativně nekomplexní územní celky, kde nejsou uzavřeny nejdůležitější a nejčastější potřeby individuálních obyvatel. Jsou zde uzavřeny pouze vztahy mezi bydlištěm a základními službami. Výraznější neuzavřenost je zvláště u pracovních vztahů, které jsou na této úrovni uzavřeny pouze výjimečně. Subregiony je možné přirovnat ke spádovým územním střediskům osídlení místního významu. V případě subregionů se může jednat o základní administrativní jednotky (Hampl, 1987).
13
1.4.2 Mikroregiony
Mikroregiony lze chápat jako územní celky, kde jsou poměrně uzavřeny nejintenzivnější regionální procesy jako je dojížďka za prací či za základními druhy služeb. Z důvodu rozdílnosti míry uzavřenosti hlavních procesů a rozsahu mikroregionu rozlišujeme na území České republiky dvě úrovně – mikroregiony 1. a 2. stupně (Hampl, 1987)
Mikroregiony 1. stupně je možné přirovnat ke spádovým územním střediskům osídlení obvodního významu (Hampl, 1987). Tato úroveň mikroregionu byla vymezena především jako region dojížďky za prací, případně upravena podle dojížďky do škol. Požadovaná velikost byla stanovena na 15 tisíc obyvatel v rámci celého regionu a 5 tisíc obyvatel v rámci zázemí (Hampl, 2005).
Mikroregiony 2. stupně lze přirovnat k okresům (Hampl, 1987). Stanovení této úrovně bylo založeno na velikosti populace, počet obyvatel regionu alespoň 40 tisíc. Jednoznačně byla určena také ta střediska, která byla nadřazena mikroregionu 1. stupně. Současně však byla vyloučena střediska se silnými dojížďkovými vztahy k významnějším centrům (Hampl, 2005).
1.4.3 Mezoregiony
Mezoregiony jsou územně rozsáhlé jednotky, kde prostorové vztahy obyvatelstva jsou vázány jen částečně. Z prostorových vztahů má význam akorát nedenní dojížďka za prací, která je označována za přechodnou migraci, dojížďka do vyšších školských zařízení, jako jsou vysoké školy či odborné střední školy, a dojížďka za vybranými vyššími druhy občanské vybavenosti. Na této hierarchické úrovni mají velký význam vztahy k výrobním službám, což jsou vztahy mezi podniky a institucemi. V mezoregionech nezajišťuje integritu pouze jedno centrum, ale celý systém silných vzájemně propojených středisek (Hampl, 1987).
1.4.4 Makroregion
Makroregion je nejvyšším hierarchickým celkem a Hampl za něj označuje celou Českou republiku. Přičemž Prahu lze jednoznačně určit jako markoregionální centrum (Hampl, 1987).
1.5 Ukazatel komplexního regionálního významu
Výše byly dle Hampla charakterizovány čtyři hierarchické úrovně regionů. Nicméně se jedná o parciální regiony, které nevystihují celkový regionální význam středisek. Hampl proto
14 vytvořil souhrnný ukazatel regionálního významu středisek, označovaný jako „komplexní regionální význam“. Tento ukazatel zahrnuje všechny hierarchické úrovně středisek a současně intenzitu vazeb a jeho zázemí. V závislosti na zvyšování velikosti regionu (zvyšování hierarchické úrovně) se snižuje intenzita vazeb. K poklesu vazeb tedy dochází od mikroregionů 2. stupně, neboť v mikroregionech 1. stupně jsou uzavřeny nejvýznamnější regionální procesy. Zjednodušeně jsou tyto skutečnosti vyjádřeny pomocí „vah“ pro přiřazování obyvatelstva k jednotlivým střediskům i nestřediskům: - 40 % je přiřazeno podle místa trvalého bydliště; - 30 % je přiřazeno k příslušným střediskům mikroregiony 1. stupně; - 15 % k příslušným střediskům mikroregiony 2. stupně; - 10 % k příslušným střediskům mezoregionů; - 5 % k makroregionálnímu centru, tj. Praze. Součet uvedených počtů vyjadřuje komplexní význam střediska, tj. počet komplexně vázaného obyvatelstva k tomuto středisku (Hampl, 2005)
1.6 Metodika výběru středisek
Při výběru středisek obslužné sféry lze použít metodický přístup podle Dicksona a Smailese, podle kterého jsou vymezena obslužná střediska a hodnocena jejich hierarchická úroveň. Můžeme použít následující dvě metody: - výběr středisek na základě statických charakteristik (vymezení dle údajů o funkci, kapacitě a využití zařízení služeb v sídlech), - výběr středisek na základě dynamických charakteristik (vymezení dle velikosti obsluhovaného území, tedy obslužných procesů mezi sídly).
První metoda (dle statických charakteristik) využívá běžně zjišťovaná data statistických úřadů nebo různé resortní soupisy, druhá zmiňovaná metoda (dle dynamických charakteristik) využívá data o spádovosti obyvatel za obslužným vybavením sídel (Maryáš, 1983, s. 61).
1.6.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik
Tato metoda vychází z teorie centrálních míst, vypracovanou W. Christallerem. Střediska lze vymezit podle: - druhů funkcí sídla, - přebytku významnosti sídla, - komplexnějších ukazatelů.
15
Podle druhů funkcí sídla jsou střediska vymezována podle druhů zařízení maloobchodu a služeb v sídlech nebo podle specializovaných druhů zařízení. Na základě zkušenosti byla zjištěna závislost počtu druhů zařízení obslužné sféry v sídle na počtu obyvatel. Tato metoda má však omezení, která vyplývají z toho, že bere v úvahu jenom potenciální možnost sídla být střediskem. Pomocí této metody tedy nezjistíme, zda sídlo opravdu funguje jako středisko i pro své zázemí.
Při vymezení středisek dle přebytku významnosti sídla se zjišťuje „zda sídlo dosahuje vyšší ukazatele, než by podle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele ve zkoumaném území a vzhledem k počtu obyvatel v sídle mělo dosahovat“ (Maryáš, 1983, s. 64). V podstatě se zjišťuje určitý přesah významnosti střediska. K určení střediskovosti se využívají tyto ukazatele: - počet obslužných zařízení, - kapacita obslužných zařízení, - využití obslužných zařízení.
Data o počtu obslužných zařízení jsou při hodnocení středisek dle přebytku významnosti nejméně vhodná, neboť se jedná pouze o orientační ukazatel, jehož využití je velice variabilní mezi jednotlivými druhy zařízení i mezi zařízeními totožných služeb. Naopak posledně jmenovaný ukazatel, tj. využití obslužných zařízení, se považuje za nejvhodnější, protože využívá údaje z realizovaného obratu.
Poslední metoda využívající komplexnějších ukazatelů je považována za nejvhodnější. Tato metoda hodnotí střediska podle kombinace výše uvedených metodických přístupů nebo komplexnějšími matematickými indexy (Maryáš, 1983, s. 61 – 68).
1.6.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik
Tato metoda se používá k určení rozsahu spádových území jednotlivých středisek a k zjištění intenzity vztahu střediska a jeho zázemí. Hlavním zdrojem dat k určování středisek na základě dynamických charakteristik je anketární šetření, přičemž za nejvhodnější je považováno šetření přímo v domácnostech, kdy je možné využít hned několika forem jako je rozesílání dotazníků poštou, interwiev, případně prostřednictvím škol, kdy odpovídají rodiče dětí. Použití této metody u většího území je náročné, proto lze použít náhradní anketární šetření, které bylo využito i v praktické části této práce. V případě náhradního anketárního šetření
16 se oslovují zástupci obecních úřadů, tj. starostové, místostarostové, tajemníci, případně učitelé škol. Sice mohou být výsledky tohoto šetření považovány za zkreslené, ale odpovídají realitě mnohem více, než v případě použití statických metod (Maryáš, 1983, s.6).
1.6.3 Výběr středisek na základě regionální působnosti
Tento postup vychází z výzkumné práce J. Maryáše z roku 1988 a je stěžejní pro tuto diplomovou práci. Maryáš uvádí, že primárním úkolem při rozboru anketárního šetření je určení úrovně, od které se uplatňuje regionální působnost obcí jakožto středisek základní obslužné úrovně. Na základní obslužné úrovni jsou uzavřeny nejdůležitější a nejfrekventovanější obslužné procesy, které se projevují na vyšší než lokální hierarchické úrovni. Podle odborné literatury (tuzemská Hampl et. al., 1978 a zahraniční Berry, 1967), která se touto problematikou zabývá, lze konstatovat, že za služby určující tyto procesy jsou dojížďka za nákupy různého průmyslového zboží a dojížďka za komunálními službami.
K určení hierarchické úrovně pro jednotlivé uzavřené procesy je potřeba určit vzdušnou vzdálenost do hlavních (převážných) cílů. A následně určit i vzdušnou vzdálenost do všech ostatních uváděných cílů.
U hlavních cílů je 90 % cest za nákupy běžného textilu a obuvi realizováno do vzdálenosti 11 km a u nákupů speciálního výběrového zboží do 20 km. V případě nákupu potravin je 90 % cílů uskutečněno do vzdálenosti 0 km, neboť se tyto nákupy uskutečňují z velké části na lokální úrovni (v místě bydliště). V případě všech uváděných cílů (zde hodnotíme převážný, částečný i výjimečný cíl) se 90 % cest uskutečňuje do vzdálenosti 38 km, zatímco u ostatních obslužných procesů se pohybuje mezi 16 a 24 km (Maryáš, 1988, s. 17 - 19).
Na základě rozdílů ve vzdálenosti cest do hlavních cílů vymezil Maryáš tři základní nadlokální obslužné procesy: - dojížďka za nákupy běžného textilu a obuvi, - dojížďka za nákupy běžného průmyslového zboží, knih, nábytku a léků, - dojížďka za běžnými službami a speciálními službami (Maryáš, 1988, s. 17 – 19).
Z teoretických prací v geografii maloobchodu a služeb lze stanovit, že středisko na vyšší obslužné úrovni je současně střediskem na všech nižších obslužných úrovních. Proto musí být středisko nadlokální úrovně cílem dojížďky pro všechny procesy nižší úrovně.
17
Přijatelnou podmínkou je, pokud byla obec uvedena jako hlavní cíl dojížďky, ve výše uvedených obslužných procesech, alespoň jednou další obcí. Pro zvýšení objektivnosti bylo potřeba podmínku rozšířit na základě obslužné regionální působnosti. Obec tedy mohla být obslužným střediskem, když byla uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky alespoň jedním nestřediskovým sídlem trvalého významu. V zázemí velkých měst byla podmínka zpřísněna – obec mohla být obslužným střediskem, pokud byla jednoznačným cílem alespoň pro tři obce nebo sídla trvalého významu“ (Maryáš, 1988, s. 23).
1.7 Vymezení sfér vlivu obslužných středisek
K vymezení sfér vlivu středisek jsou nejčastěji využívány dva metodické přístupy. Tyto metodické přístupy jsou založeny na využití interakčních modelů nebo anketárního šetření.
1.7.1 Vymezení sfér vlivu pomocí interakčních modelů
Nejčastěji používané modely zabývající se vymezením sfér vlivu obslužných středisek jsou gravitační modely a modely mezilehlých příležitostí (Maryáš, 1983)
1.7.1.1 Gravitační modely
Gravitační modely byly nejdříve používaný typ interakčních modelů, který se rozvinul na základě Newtonova gravitačního zákona. Zpočátku byly využívány pouze pro demografické výzkumy, až od 30. let 20. století byly využity i k vymezování spádových území obslužných středisek. Původní vyjádření gravitačního modelu: „interakce mezi dvěma středisky (zónami) koncentrace obyvatelstva se mění přímo úměrně s počtem obyvatel těchto středisek (zón) a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi“ (Maryáš, 1983, s. 69).
K nejznámějším gravitačním modelům je Reillyho zákon maloobchodní gravitace, který patří mezi gravitační modely bez omezení, a Huffův model, který patří mezi modely s omezením.
Reillyho zákon maloobchodní gravitace tvrdí, že „v normálních podmínkách dvě města, která jsou středisky maloobchodu, přitahují nakupující z okolních sídel přímo úměrně síle počtu obyvatel těchto měst a nepřímo úměrně síle vzdálenosti každého z těchto měst k okolním sídlům.“ Nicméně tento model nezahrnuje všechny aspekty, které ovlivňují rozdělení výdajů obyvatel menšího sídla mezi střediska (Maryáš, 1983, s. 75 – 76).
18
Huffův model je gravitační model s omezením a používá se, když není některá z proměnných dána a je nutné ji nahradit zástupnou proměnou. Huffův model umožňuje rozdělit spádová území mezi více středisek. Na základě tohoto modelu lze zjistit, jaký je podíl cest za nákupy z určitého sídla do všech středisek zkoumané oblasti. Podíl následně určí pravděpodobnost, zda bude dané středisko vybráno jako cíl nákupů obyvateli sídla (Maryáš, 2004).
1.7.1.2 Modely mezilehlých příležitostí
Oproti gravitačním modelům neměří modely mezilehlých příležitostí rozdělení prostoru v pojmech času nebo vzdálenost, ale používá pojem mezilehlých (možných) příležitostí. Maryášova původní definice: „počet cest do cílového sídla je přímo úměrný počtu příležitostí v tomto sídle a nepřímo úměrný počtu mezilehlých intervenujících příležitostí.“ V tomto modelu se předpokládá, že konzument vezme v úvahu každou příležitost, které dosáhne, pokud lze předpokládat, že uspokojí jeho potřeby. V současnosti se tento model využívá spíše při vymezování nákupních zón ve velkoměstech a aglomeracích (Maryáš, 1983, s. 75 – 76).
1.7.2 Vymezení sfér vlivu pomocí anketárního šetření
K zjištění spádovosti za službami pomocí anketárního šetření lze využít dva způsoby: - anketa ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska, - anketa ve všech sídlech zkoumané oblasti.
Anketární šetření ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska, které je prováděno ve všech sídlech oblasti, jelikož je obtížné stanovit kritéria, kterými se určuje rozsah spádového území, ale také intenzita vztahu středisko-zázemí, je sice vhodnějším způsobem, nicméně je velice náročný a finančně nákladný. U většiny případů totiž není ani možné provést šetření u minimálního reprezentativního vzorku obyvatelstva (1 – 2 %) zkoumané oblasti. Proto Maryáš navrhuje použití náhradního šetření a to anketární šetření přes soustavu obecních úřadů (Maryáš, 1983, s. 76).
Maryáš ve své práci Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu z roku 1988 vymezil sféry vlivu obslužných středisek z dat, získaných pomocí anketárního šetření. Vykazované směry spádu kategorizoval podle intenzity spádu do tří typů: - převážný spád, označovaný také jako hlavní 10 bodů, - částečný spád 5 bodů, - výjimečný spád 1 bod.
19
Postup výpočtu Pro jednotlivé obce byla každému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obslužném procesu j, přiřazena hodnota vij, která určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obslužném procesu: