Rozbor Vizuálního Jazyka Manga V Rámci Jeho Adaptace Do Anime
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ustav hudební vědy Teorie interaktivních medii Kateřina Skácelová Bakalářská diplomová práce Rozbor vizuálního jazyka manga v rámci jeho adaptace do anime Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková Brno 2011 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně, dne 13.5.2011 ….....….........................................Kateřina Skácelová Mé díky patří Mgr. Marice Kupkové za vedení práce, Borisi Myslivečkovi za podnětné rady, Lucii Sutnarové a Petře Obrovské za poskytnutí svých znalostí a odborné literatury. Kateřina Skácelová Obsah 1. Úvod 5 2. Exkurz do historie japonského komiksu 6 2.1. Vývoj japonského animovaného filmu, se zaměřením na poválečné období 9 2.1.1. Zhodnocení vizuálního vývoje anime 12 2.1.2. Cenzura manga a anime v rámci zahraniční distribuce 13 3. Manga a základní stavební prvky komiksu 16 4. Adaptace manga do animované formy 19 4.1. Teorie adaptace 20 4.2. Vizuální styl manga a anime 22 4.2.1. Adaptace vizuálního stylu na příkladu „Bokusatsu tenchi Dokuro-chan“ 25 4.2.2. „Fenomenologie“ japonské barevnosti 27 5. Formální analýza 30 5.1. Dynamika a iluze pohybu 31 5.2. Filmový střih v manga 34 5.3. „Záběrování“ a filmová řeč v manga 36 5.4. Vzhled a funkce pozadí v manga a anime 38 6. Ţánrová rozmanitost manga a anime a její specifika 39 7. Závěr 41 8. Resumé 42 9. Summary 43 10. Seznam pouţité literatury 44 11. Citovaná manga a anime 46 12. Seznam vyobrazení 47 4 1. Úvod V této bakalářské práci se zaměřujeme na vizuální jazyk japonské komiksové tvorby a jeho následnou adaptaci do formy anime. Pokusili bychom se tímto spojit dva stále populárnější fenomény dnešní doby, manga a anime. Definujeme si, co se pod těmito japonskými názvy rozumí a především co se pod těmito termíny bude skrývat v naší práci. Budeme se zabývat rozborem výrazových prostředků typických pro japonský komiks a jejich proměnou po převodu do animované podoby. Rozebereme si stavbu a strukturu komiksu, jak obecnou, tak prvky specifické pro komiks japonský. V souvislosti se stavbou a strukturou manga si zohledníme práci s časem a prostorem. Vzhledem ke konkrétnějšímu zaměření se na vizuální analýzu manga a anime a díky obsahovým moţnostem práce jsme, v rozporu s původním zadáním, od hlubšího zkoumání práce s časem a prostorem v manga a anime upustili. Zodpovíme mimo jiné tyto otázky: Jak blízko k sobě mají komiksové a filmové médium? Na čem je závislé tempo příběhu u manga a na čem u anime? Jaká jsou vizuální, či strukturální specifika manga a anime? Jak se při adaptaci mění vizuální linka? Jak se mění samotné postavy? Jaké jsou zaţité fenomény této tvorby a jak souvisí se specifickým kulturním prostředím, ze kterého vzešla? Na tyto otázky se pokusíme nalézt adekvátní odpovědi skrze analýzu konkrétních japonských děl a jejich vzájemným porovnáním, prostřednictvím vyuţití odborné literatury (jmenujme například publikace T. Corrigana, T. Groensteena, S. McClouda a dalších) a následnou aplikací teorie na konkrétní příklady z manga a anime. To vše s přihlédnutím ke kulturní tradici a jejímu vlivu na studovanou japonskou tvorbu. Neopomeneme ani přehled historie animovaného filmu a komiksu, po kterém naváţeme na vybrané části z historie japonské manga a anime. Ukotvení tématu v historickém kontextu je nezbytné stejně jako ukotvení v kontextu kulturním, s nímţ se pokusíme čtenáře odchovaného euro-americkou vizuální kulturou seznámit. Bez důkladného pochopení japonské kultury by nám mohly některé prvky výše zmiňované japonské tvorby, především co se děje týče, připadat šokující aţ nepochopitelné. Ale musíme mít na paměti, ţe co můţe nám Evropanům připadat bizardní a nepřijatelné, je v Japonsku běţné, ba očekávané a naopak. A skrze problematiku kulturních stereotypů se okrajově dostaneme také k problematice cenzury při distribuci japonských komiksů a animovaných filmů v zahraničí, zejména pak ve Spojených státech, coţ velice přispěje k objasnění a dešifrování konkrétních kulturních a tím pádem i uměleckých a distribučních rozdílů mezi Japonskem a západním světem (především Spojenými státy a západní Evropou). 5 Obhájíme odpovědi na vznesené otázky a pochopíme, čím, a jestli, se manga a anime tak liší od ostatních druhů komiksu a animovaného filmu. Neustále vzrůstající popularita tohoto kulturně-uměleckého fenoménu dnešní doby se odráţí nejen ve volbě tématu této bakalářské práce, ale také dalších prací filosofické fakulty Masarykovy univerzity, jakými je například bakalářská práce Kateřiny Horčicové úzce se zabývající kultovním animovaným filmem „Akira“ a daleko od tématu není ani disertační práce Pavla Ryšky zabývající se komiksem a jiným sekvenčním uměním. Pro tuto práci jsme si zvolili některé ze současných japonských manga, které byly zadaptovány do anime seriálů. K prezentaci budou dle zkoumané tématiky volena vhodná manga a anime, lišící se ţánrem, věkovou skupinou, pro kterou jsou určeny a tím pádem také mírně se lišícími vizuálními kódy. Záměrně tu nestudujeme pouze jedno, či dvě díla, jelikoţ se v této bakalářské práci zaměřujeme primárně na vizuální jazyk a formální analýzu, jedná se nám o širší vzorek příkladů. Ze sledované japonské tvorby jmenujme například: „Bokusatsu tenshi Dokuro- chan“, manga i anime vhodné, díky humornému ladění a značné expresivnosti, ke studiu typické vizuální symboliky a extrémních deformací manga a anime, na které se detailněji zaměříme později. Nebo do historie zasazené příběhy „Berserk“ a „Vagabond“, které jsou po vizuální stránce více realistické. Neopomeneme ani jedny z nejpopulárnějších manga a anime současnosti, jakými jsou „Naruto“, „Bleach“ či „Bakuman“. 2. Exkurz do historie japonského komiksu Termín manga poprvé pouţil v první polovině devatenáctého století Kacušika Hokusai v názvu „Hokusai manga“, kterým pojmenoval svou sérii skic a dřevořezů s pohledem na horu Fudţi („Třicet šest pohledů na horu Fudţi“). Z původního japonského slova „man“ (volný) a „ga“ (obraz) tak dal vzniknout názvu, kterým se v Japonsku začala označovat veškerá komiksová tvorba. V euro-americkém měřítku jsou slovem manga označovány buď veškeré v Japonsku vznikající komiksy, nebo specifický vizuální styl, kterým se japonské, a v současnosti nejen japonské, komiksy pyšní. V této bakalářské práci nám půjde zejména o onen vizuální styl, aplikovaný však výhradně na japonskou komiksovou tvorbu. Na rozdíl od plně japonského termínu manga, výraz anime byl přejat z anglického animation, pro označení veškeré animované tvorby, zejména pak té japonské. Později se označení anime ustálilo pro specifický, pro Japonsko tak typický, styl animace, vycházející právě z manga. R.E. Brenner však ve své publikaci zdůrazňuje, ţe termín anime by se měl správně pouţívat pouze pro japonské animované seriály, nikoli filmy [Brenner, 2007]. Pro účely této bakalářské 6 práce tudíţ oběma těmito termíny rozumíme specifický umělecký styl aplikovaný na japonskou vizuální a audiovizuální tvorbu. Oba výše zmíněné fenomény vznikly na přelomu 19. a 20. soletí. Rozdílnost médií, spojovaly podobné kauzy, jakým bylo například dlouhodobé neuznávání jejich uměleckých kvalit, začlenění do nízké kultury, kýčovitosti, zneuţívání k válečné a nacionalistické propagandě. To, a mnohem více se týká i japonské manga a anime. Výše zmíněné fenomény toho mají mnoho společného a v Japonsku, kde více neţ sedmdesát procent animované tvorby vzniká adaptací komiksové předlohy, obzvláště. Panuje mnoho teorií i mýtů o grafickém a vizuálním původu manga a anime. Vzhledem k stále se zvyšující popularitě, která jak se zdá, jde ruku v ruce se zálibou v japonské kultuře a patřičným „uctíváním“ všeho japonského (bohuţel leckdy bez hlubších znalostí, co „to japonské“ vlastně je), se zdá nejrozšířenější teorií o vizuálním původu těchto fenoménů názor, ţe nejstaršími dochovanými vizuálními prameny předcházejícími manga jsou svitky emaki-mono z 12. Století. Jednoduchá tušová linie, svitky postupně rozvíjející příběhy vrcholící akcí, nemálo zobrazují bitevní scény. Či svitky choju-gira s humorným podtextem zobrazující zvířata. Ve výše zmíněných svitcích si můţeme povšimnout osobité práce s prostorem, pečlivě promyšlených kaligrafických linií výmluvně vyjadřující pohyb, výraz a postavy. Podstatné se pro vývoj manga zdá být vyprávění příběhu sledováním sekvencí napříč stránkou, coţ mohlo být vzorem sekvenčnímu vyprávění příběhu, který přišel později. Díky oné iluzi pohybu bychom mohli povaţovat svitky emaki-mono za historického prapředka anime a mangy, avšak Paul Gravett i Sharon Kinsella [Gravett, 2004] shodně tvrdí, ţe podoba mezi moderní manga a tímto starověkým uměním je v rámci jejich grafických rysů docela povrchní. Výše zmínění autoři také propagují názor, ţe to byl přímý vliv amerického komiksu, díky němuţ Japonsko začalo pracovat s konvencemi, jako vícenásobné panely. Frederik L. Schodt sice ve své knize z roku 1983, „Manga! Manga! The World of Japanese Comics“, tvrdí, ţe navzdory Hokusaiovým dřevorytům „Hokusai Manga“, které vlastně daly celému japonskému komiksu název, se vizuální jazyk manga strukturálně jen stěţí podobá ukijoe- e, grafické tradici 19. století, které jsou kořeny manga a anime nejčastěji přisuzovány. Avšak zdůrazňuje v souvislosti s manga vliv japonských kulturních a estetických tradic a souvislosti estetického stylu mezi ukiyo-e, japonskými dřevoryty, a manga v jistých měřítcích pozoruje. " Grafický systém užívaný moderními mluvčími japonského vizuálního jazyka má možná menší spojení s grafickým systémem zobrazeným v emaki, než moderní mluvená Japonština se starověkou