MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Management v kultuře
Bc. Tereza Šlesingerová
Magisterská diplomová práce
Ekonomický provoz a sociální poměry herců a dramatiků shakespearovského a novodobého divadla The Globe s přihlédnutím k dobám moru a koronaviru
Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.
2020
Čestné prohlášení:
Tímto prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma Ekonomický provoz a sociální poměry herců a dramatiků shakespearovského a novodobého divadla The Globe s přihlédnutím k dobám moru a koronaviru vypracovala samostatně, s využitím uvedené literatury a pramenů.
V Brně dne ………… …………….
Bc. Tereza Šlesingerová
Poděkování:
Velmi bych chtěla poděkovat vedoucímu své magisterské diplomové práce prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc., za jeho ochotu, podporu, motivaci, připomínky a čas, jež mi věnoval; bez jeho zásluh by tato práce jen stěží mohla vzniknout.
Anotace
Magisterská diplomová práce si klade za cíl analyzovat a vyhodnotit dostupné informace o finančním řízení divadla The Globe za doby vlády Alžběty I. (Elizabeth I.) Tudorovny a Jakuba I. (James I.) Stuarta. Sledováním ekonomických a mimoekonomických ukazatelů jako náklady, výnosy a cíle jednotlivých divadelních institucí jsou tato zjištění propojena s chodem novodobé repliky divadelní budovy The Globe. Magisterská diplomová práce zohledňuje sociální poměry herců a dramatiků v kontextu jejich společenského postavení a poukazuje na charakter kulturních a soudobých hereckých konvencí v Londýně. Z důvodu výrazného vlivu Williama Shakespeara na dramaturgii původního divadla The Globe je kladen důraz obzvláště na jeho osobnost. Ve srovnání fungování obou divadel je přihlédnuto k morové a koronavirové pandemii a k následné analýze důsledků obou zkoumaných období.
Annotation
This master's thesis aims to analyze and evaluate the available information on the financial management of The Globe Theatre during the reign of Elizabeth Tudor (Elizabeth I) and James Stuart (James I). By monitoring economic and non-economic indicators such as costs, revenues, and the goals of individual theatre institutions, these findings are connected with the operation of a modern replica of the Globe. This master's thesis takes into account the social situation of actors and playwrights in the context of their social status and points to the nature of cultural and contemporary acting conventions in London. Due to the significant influence of William Shakespeare on the dramaturgy of the original Globe, emphasis is placed especially on his influence and contribution. Through a comparison of how each of the theatres functioned in their specific time periods, the impact and consequences of the plague and coronavirus pandemics are also considered and analyzed.
Annotation
Le mémoire de master a pour le but d’analyser et évaluer les informations disponibles sur la gestion financière du théâtre du Globe lors du règne Élisabeth Ire et Jacques Ier. L’interconnexion des constatations acquises et du fonctionnement de la réplique du théâtre du Globe contemporaine se fait par l’observation des indicateurs économiques et non- économiques comme les dépenses, les revenus et les objectifs des institutions théâtrales en question. Le mémoire de master prend en considération les conditions sociales des comédiens
et dramaturges dans le contexte de leur rang et met l’accent sur le caractère des conventions contemporaines d’acteur et culturelles à Londres. L’accent est mis sur la personnalité de William Shakespeare en raison de son influence considérable sur la dramaturgie de l’ancien théâtre du Globe. La comparaison du fonctionnement des deux théâtres tient compte de la pandémie de la peste et du coronavirus et de l’analyse des conséquences des deux périodes comparées.
Obsah
Anotace ...... 4 Annotation ...... 4 Obsah ...... 6 Úvod ...... 7 1 Příčina a vliv tudorovské inflace na Anglii v období tzv. „zlatého věku“ ...... 9 2 Odraz ekonomiky na soukromých a veřejných divadlech v Londýně v mezidobí 16. a 17. století 11 2.1 Výše mezd a poptávka po divadelních představeních ...... 12 3 Náklady a výnosy divadla v alžbětinské a jakubské době ...... 13 3.1 Náklady na stavbu divadel ...... 13 3.2 Náklady na mzdy zaměstnanců a fungování divadla ...... 14 3.3 Výnosy divadelních společností ...... 15 4 Ekonomická stránka a okolnosti vzniku divadla The Globe ...... 16 4.1 Finanční situace v letech 1598–1599 ...... 17 4.2 Náklady a výnosy divadla The Globe ...... 18 4.3 Smlouva o pronájmu pozemku ...... 19 4.4 Fungování divadla The Globe jako akciové společnosti ...... 19 4.4.1 Práva a povinnosti housekeepers a sharers, společníků divadla The Globe ...... 20 4.4.2 Rozdělení akcií mezi společníky ...... 21 5 Sociální poměry dramatiků v alžbětinské době ...... 25 5.1 Sociální status a finanční poměry dramatiků ...... 25 5.1.1 Finanční ohodnocení dramatiků 16. a 17. století ...... 26 5.1.2 Profese a finanční situace Williama Shakespeara ...... 28 5.1.3 Mecenášství literátů a dramatiků ...... 29 5.1.4 Podřízenost divadelním společnostem a vztah dramatiků k herectví ...... 30 6 Sociální status a finanční poměry herců ...... 31 6.1 Kulturní herecké konvence v Londýně ...... 32 6.1.1 Hudebníci Královské společnosti a hudba na jevišti ...... 33 7 Podpora královského dvora ...... 33 7.1 Alžběta I. (Elizabeth I.) Tudorovna ...... 34 7.2 Jakub I. (James I.) Stuart a Karel I. (Charles I.) Stuart ...... 35 8 Nepříznivé okolnosti repliky budovy divadla The Globe v Londýně od roku 1997 ...... 36 8.1 Dlouhý proces vzniku repliky divadla The Globe v čele se Samem Wanamakerem ...... 37 8.1.1 Soudní spory a problematická opatření stavby divadla The Globe ...... 38
8.2 Rivalita divadla The Globe a The Rose ve 20. století ...... 39 8.3 Temné časy divadla po brexitu ...... 40 9 Finanční stránka divadla The Globe ve 21. století ...... 41 9.1 Výnosy The Shakespeare Globe Trust ...... 42 9.2 Náklady The Shakespeare Globe Trust ...... 44 9.2.1 Mzdové náklady ...... 45 9.3 Nabídka služeb The Shakespeare Globe Trust ...... 45 10 Finanční poměry herců 21. století v Londýně ...... 46 11 SWOT analýza ...... 47 11.1 Srovnání aspektů shakespearovského divadla The Globe a jeho novodobé repliky ...... 50 11.2 Podobnosti shakespearovského a novodobého The Globe ...... 50 11.2.1 Společné hrozby obou divadel ...... 52 11.3 Odlišnosti shakespearovského a novodobého The Globe ...... 53 11.3.1 Srovnání marketingu alžbětinského divadla a repliky The Globe ...... 54 11.4 Proměna charakteru společnosti, kulturních a hereckých konvencí ...... 55 11.5 Vedlejší činnosti ...... 56 12 Finanční krize divadel ve Velké Británii v době pandemií ...... 58 12.1 Divadlo The Globe v době morových epidemií ...... 58 12.1.1 Herecká profese v období uzavřených divadel ...... 59 12.1.2 Podpora královského dvoru Jakuba I. (James I.) Stuarta v období moru ...... 59 12.1.3 Města York a Doncaster jako útočiště pro herce ...... 60 12.2 Vliv pandemie koronaviru na divadla a sociální poměry herců ve Velké Británii ...... 61 12.2.1 Pomoc neziskových organizací ...... 63 12.2.2 Dopady na život herců ...... 64 12.2.3 Shakespeare a koronavirus ...... 65 13 Možnosti řešení krize divadla v období pandemie ...... 66 Závěr ...... 69 Resumé ...... 70 Summary ...... 70 Bibliografie ...... 71
Úvod
Diplomová práce se zabývá divadlem The Globe, patřícím divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (později nazývané King´s Men), za vlády Alžběty I. (Elizabet I.) Tudorovny a Jakuba I. (James I.) Stuarta. Cílem práce je analyzovat fungování tohoto divadla a za pomoci sledování stejných ekonomických a mikroekonomických parametrů porovnat dané poznatky s replikou divadla The Globe. Jádro výzkumu spočívá ve shromáždění dostupných informací o finanční stránce divadelních společností na území Londýna a o externích vlivech, které měly dopad na vznik a prosperitu divadel v době Williama Shakespeara. Diplomová práce je koncipována interdisciplinárně a zahrnuje různé metodologické aspekty.
Hlavní přínos práce spočívá v oblasti ekonomické, ve které dojde k analýze obou divadel, a to přesněji k rozboru finanční struktury, nákladů a výnosů, poptávky, vedlejších činností, marketingu a konkurence. Autorka obsáhne také zkoumání sociálních poměrů herců a dramatiků v daných obdobích. Mají-li být tato zjištění přínosem, je nutné provést analýzu podobností a odlišností, k čemuž dojede za použití SWOT analýzy. Díky propojení divadel a hodnocení stejných parametrů bude možno vyvodit, jak moc jsou divadla navzájem totožná a do jakých rozměrů se replika The Globe opravdu podobá původnímu divadlu.
Jedním z mnoha zkoumaných aspektů, nutných k přesnějšímu ujasnění fungování divadelních společností, je podpora královského dvora a řešení ekonomické krize. Pro celkový obraz fungování divadel je nutné soustředit pozornost mimo jiné také na charakter návštěvníků, úroveň publika a zohlednění hereckých či kulturních konvencí daného období.
Jestliže zjištěná fakta prokážou velké množství podobnosti mezi divadlem z období renesance a divadlem z 20. a 21. století, pokusí se práce zjistit, jak je možné, že se během čtyř set let existence divadla charakter zkoumaných aspektů nikterak výrazně nezměnil. Pokud budou v některé části práce objeveny slabiny divadla, pokusíme se navrhnout jejich řešení – způsob adekvátní restrukturalizace či vhodné reakce na externí vlivy, které působí významné ztráty divadlu nebo újmu zaměstnanců.
V souvislosti se současnou situací, jež celosvětově zasáhla provoz divadel, je věnována část práce morové pandemii, která trýznila společnost v době Williama Shakespeara, a koronaviru, jenž zasáhl divadla 21. století. Těžištěm pro tuto oblast budou reakce ze strany královského dvora, šlechty, parlamentu a zkoumání finančního zabezpečení zaměstnanců divadla.
7
Vzhledem k markantní podobnosti vnímáme, že je třeba vyčlenit značnou část důsledkům těchto pandemií.
V práci nejprve dojde k důslednému sledování vytyčených parametrů v divadle The Globe během dramatického působení Williama Shakespeara. Vzhledem k nepostradatelnosti jeho díla a odkazu pro fungování divadelní společnosti Služebníci lorda komořího je tomuto autorovi věnována samostatná kapitola. Další část práce se zabývá replikou divadla The Globe, o jejíž vznik se zasloužil Sam Wanamaker, kterému vděčíme za dnešní podobu divadla a jeho finanční struktury. Následně dojde k porovnání obou zdánlivě totožných institucí, jejich podobností a odlišností. Poslední kapitoly se věnují neblahým vlivům pandemií na divadelní fungování, a to nejen na divadla jako instituce, ale také na sociální a finanční ohodnocení herců.
Za stěžejní literaturu, jejíž výčet je uveden v seznamu zdrojů, považujeme v oblasti sledování divadla The Globe v 16. a 17. století publikaci The Shakespeare Company, 1595–1642 Adrewa Guraa z roku 2004, dále knihu The organization and personnel of the Shakespearean od Thomase Baldwina vydanou roku 1927, monografii Catharine Arnold s názvem Globe: life in Shakespeare´s London z roku 2015 a studii The Housekeepers of The Globe. Informace týkající se sociálního života herců v době Williama Shakespeara pochází z knihy Phoebe Sheavyn s názvem The literary profession in the Elizabethan age, která vyšla roku 1909. Dalším neméně důležitým pramenem je publikace Actors and acting in Shakespeare´s time: the art of stage playing od Johna Astingstona. Jako primární zdroj v kapitolách týkajících se finančního zhodnocení repliky divadla The Globe slouží poslední zveřejněná výroční zpráva The Shakespeare Globe Trust z roku 2018.
8
1 Příčina a vliv tudorovské inflace na Anglii v období tzv. „zlatého věku“
Důvodem inflace v Londýně byly velké změny na trhu. Na inflaci měl mimo jiné vliv obchod se vzácným exotickým zbožím. Rok 1600 je rokem založení Východoindické společnosti, tj. jedné z prvních velkých obchodních společností, která navázala styky se zámořím, konkrétně se jednalo o pronikání Angličanů do Indie. Dále na trh vstoupilo ještě několik dalších společností (Levantská společnost založena v Londýně získala monopol na obchodování s osmanskými Turky; Moskevská obchodní společnost umožňovala obchod s Ruskem a pronikání Anglie do Střední Asie). S tím souvisí i nový rival Spojené nizozemské provincie, který byl pro Anglii od počátku 17. století největším konkurentem.
Hlavním produktem Anglie vyváženým do zahraničí byly textilie. Anglie byla takřka monopolem, ovšem v polovině 16. století se pozice na trhu výrazně změnila a došlo k mnohem větší konkurenci ve všech oblastech.1
Vliv na snížení kupní síly peněz měly klimatické podmínky. Mezi lety 1540–1680 nastalo období špatné sklizně. Pokud vezmeme v potaz životní styl královského rodu a šlechty, který dosahoval velké spotřeby ve všech odvětvích, a sníženou produkci obilí, dá se předpokládat, že muselo docházet k větším nákladům, rychlejší spotřebě a zvýšení cen.2 Rostoucí počet obyvatel a s tím související vzrůstající poptávka po obilí zapříčinil kultivaci méně úrodné půdy. Poptávka v oblasti zemědělství vzrostla, jelikož s rostoucí kultivací půdy byla nutnost zvýšit počet zaměstnanců. Chudší vrstvu společnosti přitahovala pracovní místa a bohatší vrstva společnosti se zaměřila na oblast investic a podnikání. V důsledku toho vzrostly ceny obilí a zvýšila se poptávka po půdě. Nižší společenská vrstva hledala práci v zemědělském odvětví a vyšší vrstva viděla potenciální zisk v souvislosti s růstem cen obilovin.3
Celkový technický pokrok velmi výrazně narušil podmínky obchodu mezi průmyslem a zemědělstvím. Zemědělství nebylo schopno reagovat na technické inovace, které snížily výrobní náklady. Tato situace, ač velmi pokroková, nepřispěla ekonomice, jelikož docházelo k velkým nepoměrům a ekonomika přelomu 16. a 17. století nebyla připravena na tak velký příval peněz a výraznou stimulaci ekonomiky. Město Londýn přitahovalo zaměstnance z menších okolních měst a se zvýšením počtu zaměstnaných klesly jednotlivé mzdy.
1 BRENNER, Y. S. The Inflation of Prices in England, 1551–1650. The Economic History Review [online]. Wiley on behalf of the Economic History Society, 1927–, 1962, 15(2), 274 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z:
S poklesem mezd a progresem v technologiích ovšem došlo k situaci, kdy sice bylo možné snížit cenu produktů, ale lidé stále nebyli schopni si dané zboží koupit.4
Možným faktorem působícím na tehdejší ekonomiku může být nárůst populace v duchu tzv. malthusiánství (podle skotského kazatele – epidemie, hladomory, …). S nárůstem populace samozřejmě vzniká větší poptávka a vyšší pružnost nabídky. Větší zalidnění bylo způsobeno také nižší mortalitou, jelikož v polovině 15. a na počátku 16. století docházelo k méně častému výskytu epidemií a válečných konfliktů na území Londýna.
Dalším vlivem tudorovské inflace 16. století byl dovoz drahých kovů z Ameriky, který přetížil zásoby Anglie, čímž došlo k devalvaci měny. Všechny tyto demografické změny způsobily růst cen a pokles kupní síly mezd.
Distribuce drahých kovů v tomto případě probíhala především prostřednictvím obchodu (tj. při platbách za zboží a služby). Dá se předpokládat, že příliv nové platby ovlivnil anglickou mincovnu a platba španělským stříbrem pohnula s ekonomikou. Díky obchodu se drahé kovy, především však stříbro, které bylo dovezeno Španělskem, rozšířily po celé Evropě a staly se platidlem. Španělské ceny výrazně vzrostly, a to natolik, že dvakrát převyšovaly anglické a francouzské. Za takové platební bilance by nebylo možné obchodovat, a muselo tudíž dojít ke změně. Dalším problémem, který nastal, byla nesamostatnost Španělska, které bylo závislé na jiných státech, a to i v produkci pšenice, která byla dovážena z Německa a Francie. Tento problém způsobil, že drahé kovy musely být odkloněny do severní Evropy, jež na rozdíl od Španělska byla schopna dodávat zboží, které bylo požadováno vstupem Indie na obchodní trh; jednalo se o Východoindickou společnost a další společnosti.5 Právě stříbro mělo na trhu větší pohyb než zlato, a to z důvodu jeho používání jako platebního prostředku. Stříbrné mince byly základem vnitrozemského obchodu. Import a export stříbra a zlata způsoboval, že když bylo stříbro nadhodnoceno, zlato bylo podhodnoceno.6 Po korunovaci Alžběty I. (Elizabeth I.) došlo k reformě a stabilizaci hodnoty stříbrných mincí, a to podle obsahu stříbra (monity). V roce 1630 ovšem množství stříbrných mincí vzrostlo trojnásobně vůči stavu za reformace královny Alžběty I., a to kvůli padělání a přetavování kovů.7
Podíváme-li se souhrnně na všechny tyto proměny, kterým Anglie v průběhu 16. a 17. století čelila, musíme dojít k závěru, že potýkat se s množstvím změn, které přinesla renesance,
4 Ibid., s. 268. 5 Ibid., s. 269. 6 Ibid., s. 275. 7 Ibid., s. 277.
10 muselo mít zcela jistě zásadní vliv na ekonomiku a rozvoj myšlení člověka. Ne vždy rozvoj průmyslu a prosperity země vedou k blahobytu jednotlivců. Později zjistíme, že zdaleka ne všechny vrstvy obyvatelstva žijící v této době na území Londýna vedly život odpovídající termínu „zlatý věk“, který slýcháme v kontextu vlády Alžběty I (Elizabeth I.) Tudorovny.
2 Odraz ekonomiky na soukromých a veřejných divadlech v Londýně v mezidobí 16. a 17. století
V této části se opíráme o studii autorů Mary I. Oatesové a Williama J. Baumola z Princeton University a New York University. Autoři studie On the Economics of the Theater in Renaissance London publikované v časopise The Scandinavian Journal of Economics si kladou otázku, jak je možné, že tak velkému množství divadel se podařilo prosperovat v takové míře a v tak malém městě, jako je Londýn. Tato studie se zabývá poklesem mezd a zvýšením návštěvnosti divadel. Údaje o mzdách v ekonomice jsou převzaty ze studie poskytnuté Phelpsem Brownem a Shielou Hopkinsovou.
V Londýně používaly divadelní společnosti variabilní systém financování divadla. Místa pro vyšší společnost tzv. The Lord‘s dorůstala ceny 6–12 šilinků. Existovala divadla veřejná (The Theatre, First Globe, Second Globe, The Curtain, Cross Key Inn, Newington Butts, The Rose, The Swan, First Fortune, Second Fortune, Red Bull, The Hope) a divadla soukromá (Second Blackfriars, Porter’s Hall, Phoenix or Cockpit, Salisbury Court). Divadla veřejná sloužila k pobavení všech vrstev společnosti, zatímco divadla soukromá si mohla dovolit pouze vyšší společnost. Cena začínala na 6 pencích a rostla až k několika šilinkům.8 Vzhledem k faktu, že nejlevnější vstup do divadla The Globe a dalších, jež měly „open-air“ scénu, stál nejméně 1 penci a vstup do divadla Blackfiars nejméně 6 pencí, v roce 1608 se divadla stávají mnohem výdělečně schopnější institucí, a to především ta, která byla určena pro vzdělanější publikum. V roce 1619 se společnost King’s Men9 soustředila spíše na bohatší, gramotnou klientelu, jež se stala větším zdrojem příjmů a byla o divadlu schopna psát, čímž jej zároveň propagovala.10 V divadlech The Theatre a The Globe byla jedna pence spíše vstupem na společenské setkání. Společnost již věděla, za jaký produkt platí. Bohatší vrstva si připlácela za komfort,
8 OATES, Mary I. a William J. BAUMOL. On the Economics of the Theater in Renaissance London. The Swedish Journal of Economics [online]. Wiley on behalf of The Scandinavian Journal of Economics, 1899, March 1972, 74(1), 141–143 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
2.1 Výše mezd a poptávka po divadelních představeních
Pro kontext nízkého vstupného do divadel si uvedeme výši denních mezd. V 16. století činila délka pracovního dne 8–12 hodin, přičemž průměrná denní mzda byla v profesi řemeslníka okolo 1 šilinku a v profesi dělníka se pohybovala okolo 8 pencí.12 Nejlevnější cena vstupenky do veřejného divadla byla 1 pence.13
Tabulka 1
Denní Měsíční Profese Měsíční mzda v £ mzda mzda Řemeslník 1 šilink 288 pencí 1,2 Dělník 8 pencí 192 pencí 0,8
Nízké reálné mzdy přiměly divadelní akcionáře k nízké ceně vstupenek. Vstupenka za jednu penci na představení veřejného divadla byla z hlediska kupní síly komodit velmi levná, činila zhruba desetinu denní mzdy. Co ovšem můžeme vyvodit z existence soukromých divadel, v nichž se cena pohybovala mnohem výše, je fakt, že nehledě na cenu byla po divadelních představeních za doby vlády krále Jakuba I. (James I.) v letech 1603–1625 a Karla I. (Charles I.) v letech 1625–1649 vysoká poptávka.14 Doba renesance byla zlatým rozkvětem vzdělanosti ve všech oblastech. Z dobových ekonomických záznamů můžeme ovšem konstatovat, že se nejednalo o nízkou vrstvu obyvatelstva, která za doby inflace prosperovala.
Existuje spojitost mezi záznamy inflace a poptávkou po divadelních dramatech. V dobách, kdy se ekonomice nedařilo, růst poptávky po představeních rostl. V roce 1600, kdy Anglie čelila nejhorší krizi, poptávka rapidně stoupala. Je tedy možné, že se lidé potřebovali více zabavit a poměrně nízká cena vstupenek to umožňovala.
11 GURR, Andrew. The Shakespeare Company, 1594–1642. New York: Cambridge University Press, 2004, s. 92. ISBN 0521807301. 12 Do roku 1971 se jedna libra dělila na 20 šilinků a šilink se dělil na 12 pencí. 13 OATES, Mary I. a William J. BAUMOL. On the Economics of the Theater in Renaissance London. The Swedish Journal of Economics [online]. Wiley on behalf of The Scandinavian Journal of Economics, 1899, March 1972, 74(1), 156 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
12
3 Náklady a výnosy divadla v alžbětinské a jakubské době
Vzhledem k podnikatelským ambicím tehdejší doby se i v divadlech setkáváme s mnoha úspěchy. Podílník a herec divadelní společnosti Služebníci lorda komořího Richard Burbage si za svoji působnost ročně vydělal 300 £.15
Mnoho divadelních společností přetrvalo velmi dlouho, jiné zase velmi rychle zkrachovaly, neboť se dostaly do dluhů. Philip Henslowe, který byl vlastníkem divadla The Rose a jehož deník nám dnes slouží jako účetní kniha tehdejšího fungování divadel, zaznamenal, jakým způsobem pomáhal krachujícím společnostem z dluhů. Tímto způsobem si upevňoval pověst a finančně na něm záviselo mnoho divadelních společností.16
Shakespearova společnost vydržela zhruba 50 let a další tři až čtyři společnosti se na divadelním trhu udržely 20 let. Na úkor úspěšných podnikatelů se ovšem s finančními problémy potýkala menší soukromá divadla.17
Bratři Burbagové ve svém podnikání zakořenili novou funkční platformu vybírání vstupného za návštěvu divadla a Londýňané byli ochotni zaplatit jednu penci až několik šilinků týdně. Oproti středověkému divadlu, v němž se hrálo na tržištích pro pobavení kolemjdoucích či zesměšnění panovníka a šlechty, se divadlo renesance přesouvá na divadelní prkna.
3.1 Náklady na stavbu divadel
Výstavba The Theatre v roce 1576 stála 666 £, The Rose bylo postaveno v roce 1587 za 816 £. První verze divadla The Fortune v roce 1600 stála 520 £. Náklady na první divadlo The Globe nejsou zcela známy, a to i z důvodu využití původních stavebních materiálů The Theatre, ale odhaduje se, že stavba divadla stála něco mezi 400–600 £. Po roce 1600 výrazně stoupají náklady na další stavbu divadel. V době stavby druhé budovy divadla The Globe výrazně vzrostly, a to na 1 400 £, stejně tak u druhého divadla The Fortune, kde v roce 1622 došlo ke zvýšení nákladů z původních 520 £ na 1 000 £. K tomu došlo s největší pravděpodobností z důvodu známé tudorovské inflace, která snížila míru mezd na nejnižší úroveň od středověku. V té době se úroková míra mezd pohybovala v rozmezí 8–10 %. Krize trvala od roku 1510 do roku 1600.18
15 Ibid., s. 145. 16 Ibid., s. 145. 17 Ibid., s. 145. 18 Ibid., s. 156.
13
Z dostupných záznamů divadla The Swan víme, že divadla hrála šest dní v týdnu, což znamená, že za rok se v průměru odehrálo 200 představení. Alžbětinské divadlo zahrnovalo dva hlavní náklady: na budovu a na mzdy zaměstnanců. Divadelní produkce používaly komplikované dramatické efekty, které se staly osudnými pro divadlo The Globe. Při hře Henry VIII. byly použity simulované dělové výstřely, které divadlo zapálily. Cena kostýmů se pohybovala poměrně vysoko, byla však eliminována faktem, že kostýmy byly používány opakovaně.19 Pouhý taft20 stál zhruba patnáctitýdenní plat jednoho herce a pláště se pohybovaly okolo 20 £.21
3.2 Náklady na mzdy zaměstnanců a fungování divadla
Náklady na mzdy herců ve stálém angažmá činily 300 £ ročně, 60 £ bylo vyhrazeno na platy dospívajících herců, kteří v herecké společnosti působili pouze dočasně, a 20 £ výběrčím vstupného. Na mzdy dramatiků putovala celková suma 120 £. Bereme-li v potaz další dočasné zaměstnance, jejichž platy činily dohromady 200 £, dojdeme k částce 700 £, kterou byly ročně financovány mzdy. Z celkových nákladů divadla se jednalo o 40 %.22
Všechny náklady na platy zaměstnanců byly placeny z příjmů tzv. „sharers“23, a to včetně kostýmů, muzikantů a básníků. Sharers byli herci, kteří se podíleli na nákladech a výnosech The Globe. Z počátku se jednalo o spoluzakladatele z divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, byli to jmenovitě, John Heminges, William Kempe, Augustine Phillips, Tomas Pope a William Shakespeare.
Do nákladů je nutné započítat minimálně 50 £, což jsou daně určené pro Master of the Revels.24 Dalším nákladem je roční pronájem divadla, který činil zhruba 400 £. Náklady na zaměstnance, daně i pronájem tudíž činily 1 150 £. 25
19 Ibid., s. 156. 20 Lesklá látka používaná k výrobě širokých sukní, držících tvar, ital. taffeta – lesklý. 21 OATES, Mary I. a William J. BAUMOL. On the Economics of the Theater in Renaissance London. The Swedish Journal of Economics [online]. Wiley on behalf of The Scandinavian Journal of Economics, 1899, March 1972, 74(1), 157 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Tabulka 2
Náklady na zaměstnance Roční náklady na mzdy v £ Herci 300 Dospívající herci + výběrčí vstupného 80 Dramatici 120 Dočasní zaměstnanci 200 Master of the Revels 50 Celkem 750
Dalšími náklady, v kontextu mezd, byla mzda pro zaměstnance, který se zabýval organizací divadelního souboru v průběhu představení, dnes by se dalo říct inspicient. Book-keeper se staral o divadelní knihy a dohlížel na to, aby herci měli správný scénář k hrané inscenaci. Book-keeper měl velmi důležitou pozici: měl dodávat manuskripty dramatiků písaři, který měl celou divadelní hru přepsat a vytvořit alespoň jednu kopii. Hra byla poslána k cenzuře. Master of Revels ji vrátil s poznámkami, následně byla opět přepsána písařem a předána hercům. Další náplní jeho práce byla tvorba scénáře s poznámkami, který byl upraven tak, aby herci věděli, kdy mají přijít na scénu a kdy z ní odejít.26
Tire Man, byl zodpovědný za kostýmy a jejich opravy. Náplní jeho práce bylo mimo jiné zašívání šatů, pokud nebyl čas poslat je ke švadleně. Tkaniny byly velmi drahé, často používanými materiály byl satén, damašek, samet (materiály byly barveny purpurem a obsahovaly příměsi zlata). Kulisy neexistovaly, a proto kostýmy jako jediné sloužily k dokreslení děje. Tire Man pak dále sháněl svíčky na představení v uzavřených divadlech.27
Je nutno zmínit náklady na mzdy pokladním, kteří stáli u vstupu a vybírali peníze. Kromě vstupného dohlíželi rovněž na prodej občerstvení, který divadlu přinášel velký zisk. Návštěvníci divadla si mohli koupit pivo, které stálo jednu penci, dále burákové plody, jablka, a dokonce i tabák.28
3.3 Výnosy divadelních společností
Alfred Harbage, přední shakespearolog 20. století, spočítal průměrnou návštěvnost divadla v Londýně. Vycházel z počtu obyvatel oblastí, které se nacházely v blízkosti divadla, a na základě výpočtů mortality a dalších parametrů zjistil, že v roce 1605, kdy dosahoval divadelní zisk svého vrcholu, byla týdenní návštěvnost 21 000 diváků. Pokud jsou výpočty
26 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 189. ISBN 978-1-47112-569-0. 27 Ibid., s. 189–190. 28 Ibid., s. 162. 15 osídlení správné, tak Londýnská populace činila 160 000 lidí, z čeho vyplývá, že týdně navštívilo divadlo 13 % Londýňanů. 29
Největším majetkem společností byly zakoupené dramatické texty. To znamená, že všechny zisky z uvedených her plynuly pouze společnosti, nikoliv autorovi. Herecká společnost hrála divadelní hru, dokud po ní byla poptávka. Poté ji mohla prodat společnosti jiné, za jednotnou kusovou cenu 2 £. Ve chvíli, kdy byla společnost vlastníkem dramatického textu, mohla s ním dle svého uvážení zacházet. Pokud se hry staly zastaralými a divadelní společnosti potřebovaly zisk, byly původní hry upravovány. Z Henslowova deníku víme, že kupříkladu Thomas Middleton, který dopsal prolog a epilog ke hře Otec Bacon a otec Bungay od Roberta Greena, byl dne 15. 12. 1602 vyplacen pěti šilinky. Mzda, kterou dramatici za úpravy her dostávali, samozřejmě závisela na rozsahu dodatku či provedených změnách. Benjamin Jonson za dodatky ke Kydově Španělské tragédii dostal zaplaceno 2 £.30
4 Ekonomická stránka a okolnosti vzniku divadla The Globe
Na vzniku divadla The Globe měla nepochybně zásadní podíl zámožná rodina Burbage, která vlastnila mnoho divadel ve světové metropoli Londýn a v dalších měla podíly. V roce 1594 rodina Burbage vlastnila The Theatre a divadlo The Curtain ve Shoreditch.31 James Burbage roku 1576 postavil jedno z prvních divadel The Theatre. Služebníci lorda komořího, především bratři Burbageové, se navzdory ekonomickým argumentům a výhodám monopolně kapitalistického a autoritářského systému rozhodli vytvořit společnost, která bude fungovat jako kolektivní instituce. Jejich management byl jedinečný, jelikož si udržel kooperativní sdílený systém, zatímco ostatní společnosti získávaly podporu od impresária32 Philipa Henslowa a byly na něj tudíž vázané.“33
Smlouva o pronájmu pozemku byla uzavřena roku 1576 na 21 let a 13. dubna 1597 ji odmítl majitel Giles Allen prodloužit. Stavitel James Burbage se tedy rozhodl přes noc divadlo rozebrat a z dubových trámů postavit divadlo The Globe. Hned v následujícím roce James Burbage zemřel a jeho místo zaujali synové, podnikatel Cuthbert Burbage a herec Richard
29 OATES, Mary I. a William J. BAUMOL. On the Economics of the Theater in Renaissance London. The Swedish Journal of Economics [online]. Wiley on behalf of The Scandinavian Journal of Economics, 1899, March 1972, 74(1), 146 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Burbage, kteří majetek zdědili.34 Kombinace rozdílných profesí obou bratrů předznamenala úspěšnou spolupráci v divadelním podnikání. V únoru 1599 bratři se rozhodli o fungování kolektivního vlastnictví divadla a dohodli se s pěti akcionáři, herci z divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, že každá strana investuje 100 £ do rekonstrukce trámů původního a rozebraného divadla The Theatre a do nového kování a lakování.35 Postavit divadlo trvalo 28 týdnů a bylo otevřeno 21. září 1599.36
K výstavbě divadla The Globe přispěli rovněž obyvatelé Blackfriars, kteří podepsali petici proti provozu divadla The Blackfriars. Petice byla podepsána samotným Lordem Hunsdem, který byl patronem společnosti Burbage, a tiskařem divadla Richardem Fieldem. Protest se týkal hluku, povahy publika, a především šíření moru. Umístění divadla bylo v centru Londýna a divadlo mělo úspěšná představení, společnost tedy v letech 1598–1599 neměla kde hrát.37
Divadlo The Globe bylo postaveno v Bankside. Tato oblast byla známá svojí kriminalitou, odehrávaly se zde krvavé býčí i medvědí zápasy a také nechvalně proslula prostitucí, jelikož se stala jakousi „podnikovou zónou“, která nepodléhala jurisdikci londýnských úřadů.38 Z ekonomických důvodů zde byla stavěna také divadla. Díky této lokaci se divadelní společnosti vyhnuly městským poplatkům, a tak získávaly větší politickou i ekonomickou svobodu a dosahovaly vyšších zisků.39
4.1 Finanční situace v letech 1598–1599
Společnost se potýkala mezi lety 1598–1599 s velkou řadou finančních a interních problémů. Roli hrála i rozhodnutí politická, jelikož společnost vsadila na aktuální téma a uvedla hru Henry V., avšak po uvedení hry následoval návrat poraženého hraběte z Essexu a tato skutečnost otřásla úspěchem hry a musela být z repertoáru odstraněna. S tím samozřejmě souvisela ztráta zisku. Většina problémů společnosti však byla interní
34 HILSKÝ, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Druhé, doplněné vydání. Praha: Academia, 2015, s. 25. ISBN 978-80-200-2282-0. 35 GURR, Andrew. The Shakespeare Company, 1594-1642. New York: Cambridge University Press, 2004, s. 112. ISBN 0521807301. 36 HILSKÝ, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Druhé, doplněné vydání. Praha: Academia, 2015, s. 25. ISBN 978-80-200-2282-0. 37 AARON, Melissa D. The Globe and "Henry V." as Business Document. Studies in English Literature, 1500– 1900 [online]. Rice University, 1961–, Spring 2000, 40(2), 279 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Společníci dospěli do situace, kdy byli nuceni hrát mimo velké scény divadel. V provizorních podmínkách si za tři představení vydělali celkově 30 £. Hráli na královském dvoru Jakuba I. (James I.) Stuarta u příležitosti oslav St. Stephen‘s Night, New Year‘s Night, Twelfth Night a Shrove Sunday.41Jejich velmi tíživé finanční situaci nepřidal ani následný odchod Williama Kempeho ze společnosti a přerozdělení kapitálu, čímž vznikla větší finanční zodpovědnost na zbylé čtyři sharers.
4.2 Náklady a výnosy divadla The Globe
Divadlo The Globe navštívilo v průměru 500–600 osob denně, z čehož vyplývá, že denní výnos byl zhruba 7 £. Výnos z ochozů byl dvakrát vyšší než výnos ze vstupenek pro nižší vrstvu obyvatelstva, který denně činil něco přes 2 £.42 Divadlo The Globe navštěvovali z větší části negramotní lidé, kteří stáli okolo jeviště. Jejich protiklad tvořili ti, kteří seděli na ochozech o třech řadách a byli ochotni si připlatit další penci (cena jednou tak vysoká než cena lístku za stání). Lidé si ale také mohli připlatit za polštář k sezení. Nejdražší místa za 6 šilinků se nacházela v Lord’s gallery a byla vyhrazena nejprominentnějším hostům.
Původní roční nájemné z nemovitosti divadla The Globe činilo od roku založení až do Vánoc 1629 14,10 £. Po celých 31 let tedy nedošlo k žádnému navýšení.43
Běžné náklady na chod divadla The Globe, které se rozdělily mezi jednotlivé podílníky, nebyly vysoké v poměru k výnosům společnosti. K tomu můžeme připočíst, že herci byli samotní podílníci a hlavním dramatikem divadla byl jeden ze členů Služebníků lorda komořího William Shakespeare. Z dobových záznamů také víme, že existovali donátoři, kteří kostýmy prodávali za nižší cenu. Móda v době alžbětinského zlatého věku hrála důležitou roli v reprezentaci dvora a šlechty, a šaty proto musely být často obměňovány.
40 Ibid., s. 279. 41 Ibid., s. 279. 42 BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927, s. 172. 43 BERRY, Herbert. The Globe, its Shareholders, and Sir Matthew Brend. Shakespeare Quarterly [online]. Oxford University Press, Autumn 1981, 32(3), 348 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
4.3 Smlouva o pronájmu pozemku
Dne 21. února 1598 byla podepsána formální smlouva o pronájmu pozemku se sirem Nicholasem Brendem, který pronajal polovinu pozemku bratrům Burbageovým za 7 £ a druhou polovinu za tutéž cenu si pronajali herci „sharers“. Jednalo se tedy o kolektivní pronájem.44 Divadlo The Globe fungovalo od 21. září 1599, kdy bylo otevřeno hrou Williama Shakespeara Julius Ceasar, až do roku 1613, kdy vyhořelo. Za dobu jeho fungování v něm byla uvedena většina děl Williama Shakespeara.45
V roce 1609 požadoval John Bodley, který spravoval majetek divadla The Globe v letech 1601–1622, po Služebnících lorda komořího (King’s Men) 20 £ z původní nájemní smlouvy, které mu také byly vyplaceny. Poté, co 26. října 1613 divadlo vyhořelo, požadovali King’s Men prodloužení původní smlouvy o dalších šest let, tedy do roku 1635. K dalšímu prodloužení smlouvy mělo dojít kolem 14. února 1614 při cestě do West Molesey v Surrey, kterou podnikli tehdejší akcionáři divadla Cuthbert Burbage, jeho bratr Richard a John Hemings za účelem přesvědčit tehdy čtrnáctiletého dědice Matthewa Brenda o prodloužení nájemní smlouvy o dalších devět let, tedy do Vánoc 1644. Sir Matthew Brand chtěl později smlouvu o pronájmu zrušit a argumentoval tím, že v době sepsání nebyla platná z důvodu jeho raného věku.46
4.4 Fungování divadla The Globe jako akciové společnosti
Různé studie uvádí různá pojmenování pro podílníky, kteří vlastnili podíl společnosti, a akcionáře, kteří vlastnili podíl divadla. Jednotně se budeme držet názvů „sharers“ a „housekeepers“. Nicméně například studie Modern Philology, The Housekeepers of The Globe pro „sharers“ používá označení „actors“.
Divadlo The Globe připomínalo dnešní akciovou společnost. Propojením uměleckých ambic a ekonomických zájmů bylo dosaženo udržení schopnosti divadla. 47
44 ADAMS, Joseph Quincy. The Housekeepers of the Globe. Modern Philology [online]. The University of Chicago Press, 1903–, May 1919, 17(1), 2 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Po výstavbě bylo nutné se podílet na nájemném. Mezi lety 1608–1729 připadalo na každý jednotlivý podíl 40 £, po roce 1729 se ovšem nájem zvedl na 50 £ ročně. Roční opravy nepřesáhly 5 £ na jednoho společníka.48 Nájem prvního divadla The Globe se pohyboval něco mezi 420–560 £, bereme-li v potaz, že výstavba prvního The Globe stála 400–600 £. Na první pohled lze tedy usoudit, že společnosti se každým rokem vracel základní kapitál.
4.4.1 Práva a povinnosti housekeepers a sharers, společníků divadla The Globe
Dalším krokem bylo zřízení finanční povinnosti housekeepers a sharers. Mezi housekeepers patřili zakladatelé společnosti Služebníci lorda komořího Cuthbert Burbage a Richard Burbage, kteří pravděpodobně z nedostatku kapitálu zřídili druhou jednotku, sharers. Tato organizace vznikla v prosinci roku 1598. Povinností housekeepers bylo divadlo udržovat v dobrém stavu a investovat do oprav. Podle dohody měli právo na polovinu příjmů ze vstupného návštěvníků sedících na ochozech, v hledišti a tiring-house doors.49 Druhou organizací známou jako sharers byli herci z divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, kteří mimo jiné v divadle hráli. Ti měli za povinnost vyplácet mzdy najatým mužům a hudebníkům, nakupovali kostýmy a podíleli se na všech nákladech spojených s chodem divadla. Tito podílníci se na základě vlastnických podílů dělili o druhou polovinu příjmů ze vstupenek na ochozy50, hlediště, tiring-house doors, a navíc ještě o celý příjem z hlavního vstupu.51
Všichni členové se podíleli na společném nájmu v roce založení, respektive na přelomu let 1598 a 1599. Každý z nich na základě svého podílu přispíval na společný chod divadla, které mělo hodnotu 600 £. Původně bylo divadlo rozděleno na deset podílů, každý podíl měl tedy hodnotu 60 £. Později, když docházelo k přerozdělování podílů a přidávání dalších členů do divadelní společnosti, byl každý nový člen povinen koupit podíl za jeho momentální hodnotu. V roce 1606–1612, kdy bylo podílů 12, stál jeden 50 £, v letech 1612–1613 jich bylo 14, tudíž každý disponoval hodnotou 42 £. Po požáru, který vznikl v divadle The Globe, bylo nutné vystavit divadlo nové. Z původní hodnoty 600 £ vystoupala cena nového divadla k 1 400 £,
48 BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927, s. 164. 49 Sekce divadla určená převážně pro herce. 50 Dnes bychom řekli „lóže“. 51 ADAMS, Joseph Quincy. The Housekeepers of the Globe. Modern Philology [online]. The University of Chicago Press, 1903–, May 1919, 17(1), 1–2 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
každý podíl měl tedy hodnotu 100 £. Mezi lety 1616–1635, kdy, již bylo podílů 16, měl každý z nich hodnotu přes 87 £.52
4.4.2 Rozdělení akcií mezi společníky
Zpočátku byly akcie divadla The Globe rozděleny v poměru 1:1 mezi housekeepers a sharers a mezi jednotlivé podílníky v následujících poměrech:
Tabulka 3
Podílník 1598 1599 1604 1608 1611 1613 1617 1619 1627 1630 1635 Richard Burbage 2,5 2,5 3 3 3,5 3,5 4 0 0 0 0 Cuthbert Burbage 2,5 2,5 3 3 3,5 3,5 4 4 3,5 3,5 2,5 William Shakespeare 1 1,25 1 1 1 1 0 0 0 0 0 John Heminges 1 1,25 1 1,5 1,5 2 2,5 4 3 0 0 Augustine Phillips 1 1,25 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Thomas Pope 1 1,25 0 0 0 0 0 0 0 0 0 William Kempe 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Henry Condell 0 0 1 1,5 1,5 2 2,5 4 0 0 0 William Sly 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 Basilius Nicoll etc. 0 0 1 1 1 1 1 0 0 0 0 John Witter 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 William Osteler 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 Nathaniel Field 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 Thomasine Osteler 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 Mrs. Robinson 0 0 0 0 0 0 0 4 3,5 3,5 2,5 Mrs. Condell 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 2 Joseph Taylor 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 2 John Lowin 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 2 John Shanks 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 Robert Benfield 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Elliard Swanston 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Thomas Pollard 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Celkem akcií 10 10 12 12 14 14 16 16 16 13 16
Ještě před otevřením divadla The Globe však došlo k nestabilitě mezi podílníky a William Kempe ukončil spolupráci s divadelní společností Služebníci lorda komořího. Jeho podíl se rovnoměrně přenesl na zbylé čtyři členy.53
52 BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927, s. 163. 21
Thomas Pope, společník, který zemřel počátkem roku 1604, odkázal svůj podíl na akciích Mary Clarkové a Thomasi Bromleymu.54 V 16. a 17. století bylo běžné, že si herci brali dcery herců a vdovy po hercích se vdávaly opět za herce – zda z pragmatických důvodů či nikoliv, nevíme. Je ale pravděpodobné, že z důvodu dědictví na akciích společnosti uznaly vdovy za vhodné najít si manžela, který by byl schopen náležitě spravovat toto vlastnictví. Vzhledem k pověsti herců je však také možné, že i manželky trpěly posměšky ze strany obyvatel a mohlo by být problematické se provdat do jiného společenského kruhu.
Mary Clarková se krátce po smrti manžela znovu vdala za Johna Edmondse, který byl hercem a členem divadelní společnosti Queen Anne.55 Studie The Housekeepers of the Globe publikovaná nakladatelstvím The University of Chicago Press uvádí, že podíl Mary Clarkové vlastnilo více osob a tento podíl je uveden pod jménem Basilius Nicoll etc. (Basilius Nicoll, Mary Clark, John Edmonds). Augustine Phillips zemřel hned následující rok a jeho podíl přešel na manželku. Když se vdova po Augustinu Phillipsovi vdala za Johna Wittera, veškerá práva související s vlastnictvím byla převedena na manžela. V témže období kolem roku 1605 došlo k navýšení akcií z deseti na dvanáct z důvodu připojení dalších podílníků do společnosti Služebníci lorda komořího. William Sly a Henry Condell získali každý po jednom podílu.56
Novým podílníkem divadla se v srpnu 1608 stal Robert Brown – podíl získal závětí, kterou po sobě zanechal William Sly. Robert Brown ovšem nevykazoval zájem, kterým by se angažoval v divadelní společnosti, a akcii vzápětí prodal. Novými vlastníky se stali John Heminges a Henry Condell.57 Mezi lety 1606–1612 došlo k rozdělení divadla na 12 akcií, každá měla hodnotu 50 £.
V únoru roku 1611 do společnosti Služebníci lorda komořího vstoupil herec William Osteler, důsledkem čehož se navýšily akcie divadla z 12 na 14. Jedna akcie byla rozdělena mezi housekeepers a druhou vlastnil William Osteler58. Při navýšení počtu akcií z 12 na 14 hodnota jedné akcie klesla 42 £.
53 BECKERMAN, Bernard. Shakespeare at the Globe, 1599-1609. New York: Macmillan, 1962, s. x. 54 Company Finance. BALDWIN, Thomas. The Organization and Personnel of the Shakespearean Company. New Jersey: Princeton University Press, 1927, s. 163. 55 Ibid., s. 163. 56 ADAMS, Joseph Quincy. The Housekeepers of the Globe. Modern Philology [online]. The University of Chicago Press, 1903–, May 1919, 17(1), 3–2 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Divadlo The Globe zasáhl 29. 6. 1613 požár a vzhledem k velkým výnosům, které podílníkům přinášelo, došlo téměř okamžitě k postavení totožné budovy The Globe. Původní akcie divadla měla hodnotu 50 £, po přestavbě se zvýšila na 60 £.59
William Osteler v roce 1614 zemřel a dědictví připadlo jeho manželce Thomasine. Tímto podílem začal disponovat otec Thomasine, jímž byl John Heminges, který již podíly společnosti vlastnil a smrtí jeho tchána mu akcie narostly. Další úmrtí, jež zasáhlo divadelní společnost, bylo úmrtí hlavního dramatika společnosti Williama Shakespeara. Ten však kupodivu v poslední vůli nezanechal žádné zmínky o dědictví, které by odkazoval manželce, tak jako ostatní podílníci, tudíž jeho podíl propadl divadelní společnosti. Vlastníky se stali John Heminges a Henry Condell, mezi něž byl podíl rozdělen. Spoluvlastníkem divadla The Globe se v roce 1617 stal Nathaniel Field a celkový počet akcií vystoupal na 16.60 Se zvyšujícím se počtem akcií se snižovala jejich hodnota. Ke zvyšování hodnoty akcií došlo po požáru divadla The Globe. V roce 1617 byly náklady na výstavbu nového divadla o mnoho vyšší než náklady, které byly investovány v roce 1599 na vznik divadla původního. Z původních 600 £ vzrostly náklady na 1 400 £, čímž hodnota jedné akcie vzrostla a mezi lety 1616–1635 měla hodnotu 87 £.61
Richard Burbage zemřel roku 1619 a své 4 podíly přenechal své manželce, která se ihned po smrti manžela provdala za pana Robinsona. Po sňatku připadly jejímu novému manželovi veškeré podíly po Richardu Burbageovi a poprvé od vzniku divadla měl podíl na akciích housekeepers někdo jiný, než bratři Burbageové. Ve stejném roce došlo k mnoha dalším velkým změnám, se kterými se musela divadelní společnost potýkat. Nathaniel Field odešel do důchodu, dále divadelní společnost opustili Basilius Nicoll, John Edmonds, kteří spoluvlastnili jeden podíl, a posledním, kdo opustil společnost King’s Men, byla Thomasine Osteler, jejíž akcie přešla do rukou jejího otce. Na odkoupení těchto tří akcií se podíleli John Heminges a Henry Condell. Tato situace znamenala zajímavý obrat. Mezi housekeepers se řadili pan Robinson a Cuthbert Burbage, kteří vlastnili každý po čtyřech podílech, a mezi
59 Company Finance. BALDWIN, Thomas. The Organization and Personnel of the Shakespearean Company. New Jersey: Princeton University Press, 1927, s. 163. 60 ADAMS, Joseph Quincy. The Housekeepers of the Globe. Modern Philology [online]. The University of Chicago Press, 1903–, May 1919, 17(1), 6 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Mnohem zajímavější situace nastala v prosinci 1627, kdy Henry Condell zemřel. Jediným vlastníkem podílů sharers se stal John Heminges. Pokud by jediný člověk vlastnil všechny podíly sharers, obrátila by se původní myšlenka, že by housekeepers vlastnili každý větší podíl než jednotlivý sharer. Na počátku přibrali zakladatelé, bratři Richard Burbage a Cuthbert Burgabe, do společnosti pět herců divadelní společnosti, přičemž každý z nich vlastnil po jednom podílu, zatímco každý z bratrů po 2,5 podílu. Situace, která úmrtími a odchodem sharers nastala, nebyla přípustná a muselo dojít k přerozdělení podílů, které vlastnil John Heminges. Po své smrti přenechal Henry Condell své podíly manželce a došlo k reorganizaci; do společnost King’s Men byli přibráni dva významní herci divadla The Globe, Joseph Taylor a John Lowin, kteří dostali každý po dvou podílech. Po reorganizaci byla narušena původní politika divadla, rozdělení mezi housekeepers a sharers, čímž se tyto dvě skupiny akciové společnosti sjednotily.63
V roce 1630 John Heminges zemřel a své tři podíl přenechal synu Vilémovi, který o podíly nejevil zájem a netoužil po zisku divadelní společnosti. Postupně proto rozprodal všechny podíly členu divadelní společnosti Johnu Shanksovi.64
Koncem jara roku 1635 došlo rozhodnutím soudu k nárůstu akcionářů, a to z důvodu petice tří členů King’s Men (Robert Benfield, Eliard Swanston a Thomas Pollard), kteří nevlastnili žádné akcie divadelní společnosti. Na soud se obrátili se stížností, že mají právo na podíl v obou divadlech, The Globe a The Blackfriars. V soudním procesu dále hrál roli John Shanks a Lord komoří. Soud probíhal mezi lety 1633–1634. Žalobci argumentovali, že se podíleli na přestavbě divadla, které shořelo v roce 1613. Dne 12. července a 1. srpna 1635 vydal tehdejší Lord komoří, Earl of Pombroke, 1. hrabě z Montgomery, rozhodnutí, že Robert Benfield, Eliard Swanston a Thomas Pollard mají právo na akcie. Rozsudek zněl, že Cuthbert Burbage, Mrs. Robinson, akcionáři vlastnící největší podíl, a stejně tak John Shanks jsou každý povinen prodat jednu ze svých akcií. K vyrovnání ovšem došlo až roku 1642, kdy bylo divadlo
62 ADAMS, Joseph Quincy. The Housekeepers of the Globe. Modern Philology [online]. The University of Chicago Press, 1903–, May 1919, 17(1), 6–7 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
5 Sociální poměry dramatiků v alžbětinské době
Život dramatiků byl na velmi vysoké úrovni. Jména jako Marlowe, Greene, Shakespeare, Jonson, Middleton a mnoho dalších jsou známá pro progresivní a aktivní tvorbu, čemuž také odpovídal jejich životní styl a blahobyt, který se jim za jejich práci dostával.
Herecké prostředí Williama Shakespeara si vyžadovalo osvojení základů anglické a latinské gramatiky ve škole či na univerzitě. Mezi naprosto běžnou praxi patřilo studium nedokončit – hlavní podstatou studia bylo naučit se základní syntax jazyka. Z důvodu absence kulis a jiných doprovodných prvků stálo celé divadelní představení na dramatických a hereckých schopnostech.
Mezi ty, kteří studium na univerzitě nedokončili, patřil Benjamin Jonson, který však vystudoval Westminster School. Naopak Christopher Marlowe, Robert Green či John Lyly měli titul z prestižních univerzit jako Cambridge či Oxford.66 William Shakespeare studoval na Stratford Grammar School, kde se naučil číst, psát a komponovat v latině.
5.1 Sociální status a finanční poměry dramatiků
Raná dramata vzniklá v době Williama Shakespeara odrážela politické a tržní dění a sloužila jako nástroj sociálních změn. Doba renesance byla směrována na rozvoj ve vzdělání a pokrok, a jelikož divadlo bylo velmi dobrým nástrojem k bližšímu kontaktu s lidmi z různých vrstev společnosti, získalo si pozornost podnikatelů. Středověké divadlo bylo založeno na náboženských miráklech a moralitách, divadlo renesance nikoliv. Divadlo renesance se stalo spíše známkou prestiže, a tak bylo také oceňováno. Vznik divadelních společností byl směrován na zisk. Velkou změnou v repertoáru od středověku bylo, že se nehrály náboženské hry, a to pravděpodobně z důvodu anglické reformace a s ní spojených nepokojů mezi katolíky a protestanty.
Na počátku nebyla jména dramatiků na plakátech uváděna, případně byla uváděna zkratkovitě, ale později, s nárůstem popularity autorů, byla z komerčních důvodů jména
65 BERRY, Herbert. The Globe, its Shareholders, and Sir Matthew Brend. Shakespeare Quarterly [online]. Oxford University Press, Autumn 1981, 32(3), 339–340 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Dramatik jako profese byl nový fenomén renesance, potažmo renesančního divadla, který ve středověku neexistoval. Středověcí „dramatici“ byli spíše amatérští umělci, kteří měli tvůrčí schopnosti psát divadelní hry. Naproti tomu v Anglii 16. a 17. století byla mzda za hry zásadní. Jedna z charakteristik profesionalizace dramatika je, že zhruba 50 vybraných psalo populární dramata a dohromady napsali přes 850 her. Thomas Heywood před svojí smrtí zmínil, že napsal 220 her, John Fletcher jich napsal 69, Thomas Dekker 64, Philip Massinger 55, William Shakespeare 38, James Shirley 38, Benjamin Jonson 28, William Rowley 24, Richard Brome 24 a George Chapman 21. Všichni tito dramatici pracovali pod některou ze společností a jejich práce podléhala silné cenzuře. Master of the Revels před uvedením hru přečetl a určil, zda je nějaké části nutno z mravnostních či politických důvodů odstranit.68
V Londýně bylo kromě těchto padesáti dramatiků dalších dvě stě, kteří ovšem nedosahovali takových kvalit. V letech 1590–1642 se podle G. B. Bentlyho na území Anglii napsalo zhruba 1 200 her, z nichž 265 se připisuje amatérským autorům.69
5.1.1 Finanční ohodnocení dramatiků 16. a 17. století
Cena divadelního dramatu se pohybovala mezi 6 £ a 10 £. Z deníku Philipa Henslowa se dozvídáme, že hru Thomase Heywooda A Woman Killed With Kindness koupil na dvě splátky. Tím ale obchod neskončil a Henslowe využívající svého obchodního nadání
67 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 13. 68 BENTLEY, Gerald Eades. Profession of Dramatist in Shakespeare's Time, 1590-1642, [online]. s. 480–483. 69 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 10. 26 přeprodával hry dalším divadelním společnostem, v tomto případě společnosti Company of players.70
Benjamin Jonson pracoval pod Philipem Henslowem a psal pro divadlo The Rose; jeho průměrná mzda byla 12–14 £ za jednu hru. Jonson si v dopise Drummondovi z roku 1619 stěžoval, že si za všechny hry dohromady nevydělal více než 200 £. Jonson ve svém foliu v roce 1616 publikoval 10 her a do roku 1618 napsal další dvě. Kromě napsání svých dvanácti her se podílel na spoluautorství s dalšími dramatiky. Z Henslowova deníku je evidentní, že Jonson nedostával větší odměnu než další dramatici, kteří pod Henslowem psali.71 Z deníku víme, že 28. června 1597 byla podepsána smlouva na mzdu 4 £ a tímto dnem byl přidružen k Admiral’s Men.72
Významným dramatikem působícím v době 16. a 17. století byl kupříkladu George Chapman, který byl známý pro svůj překlad Illiady a Odyssey. Jeho komedie Humorous Day Mirth (1597) se stala inspirací pro Jonsonovu práci. Společně s dramatikem Johnem Marstonem se oba stali spoluautory hry Eastward Ho!. Král Jakub I. (James I.) ji však shledal urážející vůči Skotům a Chapman s Marstonem za ni byli uvězněni.73
George Chapman psal pod Henslowem čtrnáct měsíců, od 16. května 1598 do 17. června 1599, a napsal sedm her. Vydělal si 28 £, což byla ke konci šestnáctého století poměrně vysoká částka. Později, na přelomu let 1602 a 1603, kdy začal psát pro Paul‘s boys, si vydělal 13 £, což byla částka dvakrát vyšší než u Henslowa. Thomas Dekker si u společností patřících Henslowovi vydělal za čtyři roky produktivní práce 103 £, přičemž pracoval na 45 hrách, a jeho roční výdělek tedy dosahoval 25 £. V roce 1598, kdy pracoval na 16 hrách, jeho mzda činila 37 £. V letech následujících se tato částka neměnila. V roce 1600 pracoval na sedmi hrách a během 11 měsíců obdržel 14 £, v roce 1602 mu Henslowe zaplatil 27 £ za práci na devíti hrách. William Haungton si v rozmezí pěti let 1597–1602 vydělal 56 £ za 24 her. Michael Drayton disponoval stejnou sumou jako předešlí dramatici a mezi lety 1597–1602 obdržel 50 £ za 23 her. Celý tento nepoměr lze spatřovat především v tom, že v roce 1613
70 SHEAVYN, Phoebe. The literary profession in the Elizabethan age. Manchester: University Press, 1909, s. 89–91. 71 BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927, s. 167. 72 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 188. ISBN 978-1-47112-569-0. 73 George Chapman. Drama Online [online]. Bloomsbury Publishing [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
27 podepsal anglický dramatik Robert Daborne smlouvu na hru Machiavelli and the Devil, za níž dostal zaplaceno 20 £.74
Nástupcem Williama Shakespeara byl John Fletcher, který psal pro King’s Men. Jeho spolupráce začala na přelomu let 1609–1610 a vyústila ve 42 her. V roce 1613 se většina jeho her stala majetkem společnosti King’s Men a tím nahradil Williama Shakespeara na pozici hlavního dramatika. Roku 1647 bylo vydáno folium, které obsahovalo 34 her, druhé vydání, vydané roku 1679, jich obsahovalo 52. S Johnem Fletcherem velmi úzce spolupracoval dramatik Francis Baumont. Folium pak zahrnovalo deset her Baumonta a další hry, které napsal spolu s Fletcherem. Zbytek her sepsal Fletcher sám nebo ve spolupráci s ostatními dramatiky, především však s Massingerem.75
5.1.2 Profese a finanční situace Williama Shakespeara
Příjem Williama Shakespeara pocházel více méně ze tří hlavních zdrojů: spoluvlastnictví kapitálu společnosti Služebníci lorda komořího (King’s Men), ve které vlastnil podíly, psaní divadelních her především pro divadlo The Globe a příležitostné herectví. Až roku 1594 byl jak hercem, jejichž mzda nepřesáhla více než 6 šilinků týdně, tj. 15 £ ročně, tak dramatikem.76 Podle deníku Henslowa, který udával cenu trhu, můžeme odhadnout, kolik peněz si Shakespeare za jednu hru vydělal. Mezi lety 1597–1602 se cena za divadelní hry pohybovala maximálně kolem 6 £, o pár let později ovšem dosahovala částky 10–20 £. Vzhledem k tomu, že neexistoval žádný výrazný rozdíl mezi cenou různě postavených autorů, můžeme konstatovat, že jeho hry se prodávaly právě v rozmezí této částky. Před rokem 1597 se hry prodávaly ještě pod nižší cenou než 6 £. Za drama Hamlet z roku si Shakespeare vydělal pouze 5 £.77
Mezi lety 1594–1599 byl jeho roční příjem okolo 45 až 50 £. Od roku 1599 do roku 1608 jako herec obdržel 35 až 40 £ a jeho hry mu vydělaly zhruba 25 až 30 £ ročně. Když k tomu připočteme roční výnos divadelní společnosti, jenž činil zhruba 45 £, celkové příjmy Williama Shakespeara vzrostly na 105–115 £ ročně. Problém nastal v létě roku 1608, kdy Londýn postihl mor a divadla byla zavřena až do roku 1610. Shakespeare byl tehdy bez příjmů, které plynuly z jeho aktivit v hereckém prostředí. Pokud předpokládáme, že se stále věnoval profesi herce, po morové zkáze roku 1610 by jeho příjmy pravděpodobně dosahovaly
74 BENTLEY, Gerald Eades. Profession of Dramatist in Shakespeare's Time, 1590-1642 [online]. s. 101–105. 75 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 43. 76 BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927, s. 167. 77 Ibid., s. 167–168.
28
145–170 £. V rozmezí těchto let by si William Shakespeare za svá dramata vydělal 40 £ ročně. Příjmy z podílů divadla The Globe by se pohybovaly mezi 15–25 £. Mimo akcie divadla The Globe mu patřily také akcie divadla Blackfriars, které by vynesly zhruba 45 £.78
Shakespeare ve své poslední vůli uvedl, že jeho peněžní majetek činí 350 £, a také zmínil nemovitost v hodnotě 1 200 £; s výjimkou osobního majetku tedy jeho jmění nabývalo hodnoty asi 1 500 £.79 Dům New Place, který koupil v roce 1597 od Williama Underhilla, byl jeden z největších domů ve Stratfordu nad Avonem. Mimo to vlastnil další nemovitosti v Londýně. Ve své závěti odkázal veškerý svůj majetek včetně nemovitostí své dceři. V jeho závěti kupodivu nenalézáme žádnou zmínku o manželce Anne Hathaway, nepočítáme-li odkázané ložní prádlo.
5.1.3 Mecenášství literátů a dramatiků
V šestnáctém století mecenášství ustupovalo, a proto většina autorů hledala mecenáše pro jednotlivá literární díla. Patronace šestnácti děl Roberta Greena sestávala ze sedmnácti patronů. Benjamin Jonson se snažil hledat patrona, který by mu zajistil, aby se mohl věnovat pouze psaní. Pouze William Shakespeare vykazuje šlechtického mecenáše, který nad jeho díly kontinuálně držel patronát. Tím byl Henry Wriothesley, třetí hrabě ze Southamptonu.
K dispozici máme finanční záznamy Richarda Robinsona, překladatele a příležitostného literáta, který od 32 adresátů svých dedikací obdržel peněžní částku v hodnotě 23 £. Roční mzda za literární činnost, které se Richard Robinson věnoval, byla kolem 3 £. Nedostával však žádný příjem od nakladatelů, pouze autorské výtisky, jejichž redistribucí přicházel k zisku. Ostatní nakladatelé dostávali honorář v maximální částce 5 £ za knihu. Vzhledem k jednomu případu tedy nelze tvrdit, že by nakladatelé nebyli v 16. století placeni.80
Je pravděpodobné, že z důvodu špatného ohodnocení literátů se mnozí dramatici začali soustřeďovat na psaní her pro divadelní soubory. Dramatici měli stálou mzdu a jak lze vyvodit z účetních záznamů Philipa Henslowa, dramatici byli vázáni smlouvou, dostávali za psaní her zálohy, a nedocházelo tudíž k přílišným výkyvům. Stejně tak i herecká profese byla vázána smlouvou, a navíc ve většině případů hráli herci u jedné divadelní společnosti.
78 Ibid., s. 169–170. 79 Ibid., s. 174. 80 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 9–10. 29
Thomas Heywood se například zavázal plnit své divadelní angažmá společnosti Služebníci lorda admirála na dobu dvou let.81
5.1.4 Podřízenost divadelním společnostem a vztah dramatiků k herectví
Dramatikova podřízenost divadelním společnostem se samozřejmě odrážela i v tom, že byl nucen své hry přepisovat či dělat úpravy a škrty na základě cenzurních připomínek. Škrty byly poměrně častým prvkem dramatikovy profese. Délka hry měla normovanou délku dvou hodin, začínalo se hrát ve dvě hodiny odpoledne, za denního světla a diváci museli být doma ještě před západem slunce, jak udávalo nařízení londýnské radnice, což bylo v měsících od listopadu do února v 17 hodin. V zimních měsících se hrálo po restauračních zařízeních a hospodách. V dopise Lord komoří žádá starostu Londýna o svolení hrát U zkřížených klíčů a zmiňuje se o tom, že představení bude končit mezi čtvrtou a pátou.82
Cenzura se neustále stupňovala, dramatici nemohli psát hry, které by obsahovaly postavu žijícího panovníka, a právě proto nelze nalézt v žádné ze Shakespearových historických her postavu královny Alžběty I. (Elizabeth I.). Za vlády Jakuba I. (James I.) dosáhla cenzura vrcholu. Byla zakázána témata politická, náboženské spory a nepřípustné byly také hry o koaličních zemích Anglie. Tehdy do úřadu pořadatele královských zábav nastoupil Henry Berbert, který žádal přezkoumat hry již dávno cenzurou schválené. V roce 1606 parlamentem prošlo nařízení, které zakazovalo brát nadarmo jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Za porušení cenzury byla ukládána pokuta ve výšce 10 £, z nichž 5 £ mířilo do královské pokladny a zbylých 5 £ udavači. 83
Teorii, že někteří dramatici působili i jako herci převážně z důvodu záliby v tomto povolání, může povzbuzovat skutečnost, že byli dosazováni do rolí postav svých her – Shakespeare si ve své hře Hamlet zahrál Ducha a ve hře Jak se vám líbí ztvárnil postavu Adama. Další, co podporuje tuto teorii, je, že mnohem výhodnější postavení měla pozice dramatika, nikoliv herce, a to jak v oblasti finančního ohodnocení, tak i společenského postavení. Pro herce bylo nejžádanější získat podílnictví. William Shakespeare vlastnil podíly v divadle The Globe a v The Blackfriars. Samuel Rowley byl podílníkem v Alleyn’s Company a William Rowley vlastnil podíly Lady Elizabeth’s Company. 84
81 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 12. 82 Ibid., s. 19. 83 Ibid., s. 20.
30
6 Sociální status a finanční poměry herců
Sociální pozice herce byla nízká a životní styl velmi nestálý, a jelikož hrála některá divadla jen šest měsíců v roce, zbylých šest měsíců museli herci za prací cestovat. V divadlech byl repertoár velmi proměnlivý a angažmá nestabilní, a to z politických, ekonomických, ale i osobních důvodů. Soudní spory mezi vlastníky divadla, podílníky a pronájemci se samozřejmě dotkly hereckého souboru. Navíc osobní život herců mohl být problematický, jelikož neměli mnoho volného času, repertoár se v divadlech velmi měnil a bylo nutné se neustále učit nové scénáře. Plat herců v poměru k vynaloženému úsilí byl velmi nízký, týdně si vydělali 6 šilinků a podium bylo příliš malé na to, aby si kariéru vybudovalo více herců.85 Ani uznávaný herec John Lowin, který hrál ve hrách Shakespeara a Jonsona, nevykazoval žádné finanční úspěchy.
V divadle bylo potřeba mít osvojené základní schopnosti řečnictví, s čímž souvisela jasná výslovnost, hudební modulace hlasu, odpovídající rétorická struktura, syntax a citové zabarvení řeči. Právě z těchto důvodů bylo potřeba ovládat jazyky.86 Zásadní pro hereckou kariéru byly tělesné a hlasové predispozice a schopnost diváky zaujmout. V divadlech nestály žádné kulisy kromě židle či stolu. Veškerá pozornost publika tudíž byla upírána na herce, který někdy hrál i více rolí zároveň.87 John Webster ve svém pojednání Výborný herec z roku 1615 tyto schopnosti charakterizuje následujícím způsobem: „Všechno, co chválíme na váženém řečníkovi, v něm bývá mimořádně dokonalé, neboť přesnými a výraznými gesty těla nadchne naše oči.“ 88
Chlapci začali studovat ve věku osmi let a ve čtrnácti již museli umět číst a psát v angličtině, znát základy latiny a rozumět matematice natolik, aby byli schopni počítat a být zaměstnáni jako book-keeper.89 Nemáme však záznamy, které by prokazovaly, že herci pocházeli z výše postavených rodin nebo že by studovali na univerzitě.
Thomas Heywood, herec a dramatik společnosti Služebníci lorda admirála, podle něhož by měl mít herec talent a inteligenci, charakterizoval dobrého herce následovně: „Actors should be men picked out personable, according to the parts their present; they should be rather
85 SHEAVYN, Phoebe. The literary profession in the Elizabethan age. Manchester: University Press, 1909, s. 96. 86 ASTINGTON, John. Actors and acting in Shakespeare's time: the art of stage playing. New York: Cambridge University Press, 2010, s. 24–25. ISBN 9780521192507. 87 Ibid., s. 4–5. 88 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 34. 89 ASTINGTON, John. Actors and acting in Shakespeare's time: the art of stage playing. New York: Cambridge University Press, 2010, s. 39. ISBN 9780521192507. 31 scholars, that thought they cannot speak well, know how to speak, or else to have volubility that they can speak well, though they understand not what, and so both imperfections may be instructions be helped and amended; but where a good tongue and good conceit both fail, there can never be good actor.“90
Na charakteristiku dobrého herce také navazuje John Webster v pojednání Výborný herec z roku 1615. Své hodnocení končí větou: „Hodnotu dobrého herce měřím zkažeností některých výjimek mezi příslušníky tohoto povolání, stejně jako bych to udělal se zlatem skrytém v rudě: nezajímá mě hlušina, ale ryzost kovu.“91
V prvních desetiletích sedmnáctého století žilo v Londýně něco mezi 150 a 200 herci, mezi nimiž panovala velká rivalita, nadto bylo nutné se v hereckých kruzích prosadit.
6.1 Kulturní herecké konvence v Londýně
Pozice herce se od středověku změnila a herecká profese se velmi často předávala z generace na generaci. Synové herců se stávali herci a dcery se za herce provdávaly. Až v pozdějších letech osobnosti jako William Shakespeare, Edward Alleyn a John Hemings podporovali mladší generaci k vlastní volbě povolání. John Hemings, ačkoliv učil mladé muže herectví, poslal svého vlastního syna na studia na Oxford. Herci, kteří se pohybovali v angažmá prestižních londýnských divadel, potřebovali umět číst. Většina populace byla negramotná a lidé, kteří se chtěli věnovat divadlu, museli jít na nějaký čas studovat. William Shakespeare s největší pravděpodobností studoval na Stratford Grammar School, kde se učil latinsky, Thomas Heywood zase strávil studium na Cambridge.92
V Anglii měly za doby Williama Shakespeara ženy v divadle zakázáno hrát. Ženské role tedy hráli muži. Jedním takovým byl William Trigge, který hrál ve společnosti King’s Men kolem roku 1620, dalším Robert Goughe, který byl dosazen do role Julie ve hře Williama Shakespeara Romeo a Julie. Role herečky byla nepřípustná a byla zakázána hereckými kulturními konvencemi, pravděpodobně z mravních důvodů či faktu, že na trůně byl ženský monarcha. Ženské postavy hráli muži či dospívající chlapci, kteří u hereckého řemesla nemuseli zůstat, ale pokud se u nich projevil talent, měli snadnější cestu při budování kariéry
90 ASTINGTON, John. Actors and acting in Shakespeare's time: the art of stage playing. New York: Cambridge University Press, 2010, s. 5. ISBN 9780521192507. 91 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 35. 92 ASTINGTON, John. Actors and acting in Shakespeare's time: the art of stage playing. New York: Cambridge University Press, 2010, s. 2–3. ISBN 9780521192507. 32 a hledání stálého místa u herecké společnosti. Ve stejné době ve Francii a Španělsku ale herečky hrály. 93
6.1.1 Hudebníci Královské společnosti a hudba na jevišti
Alžbětinské divadlo přisuzovalo značnou důležitost i hudbě. Podstatná část jevištní hudby byla již od počátku komponována jako doprovod k dramatu. Dramatici pro své hry používali i populární písně. William Shakespeare například použil známou Píseň o jívě, která doprovázela drama Othello. Hudba alžbětinského divadla byla více méně dvojího charakteru: jedna scénická a druhá odehrávající se za scénou nebo pod jevištěm. V alžbětinském divadle se hrálo na nejrůznější druhy nástrojů, od strunných až po dechové. Nástroje dramatizovaly děj, byly používány v průběhu pochodů či bitevních scén. Je možné, že dramatici počítali s užitím hudby jako podkresového prvku pro text na bázi melodramatu. Hudebníci hráli také hodinu před začátkem představení z marketingových důvodů.94
Master of the Revels, výkonný úředník Lorda Chamberlaina dohlížející na chod královských slavností a později cenzuru, ve svých záznamech uvádí, že po organizaci Musitions of the King´s company vyžaduje roční poplatek 1 £ za licenci hrát v divadle The Globe. Musitions of the King´s company byla významnou hudební společností, mezi jejíž hudebníky patřil i William Toyer, hráč na trumpetu ve hře Sen noci svatojánské. Mezi hudební společnosti patřila také The Actor‘s Remonstrance; není zřejmé, zda byli placeni jako organizace či jednotlivci, máme však dokument svědčící o kvalitě jejich hudební produkce. The Actor‘s Remonstrance tvrdí, že jejich hudba je tak vzácná, že odmítají přijít hrát k Mermaid Tavern, známé krčmě, s cenou pod 20 šilinků za dvě hodiny představení.
7 Podpora královského dvora
Především díky podpoře královského dvora mohlo dojít k tomu, že se divadlo z tržnice přesunulo na prkna jeviště, experimentátory nahradili profesionální dramatici a amatérští herci byly zastoupeni herci vystudovanými.
93 Martin Hilský – Shakespeare a zrod anglického divadla (ÚMK 29. 4. 2015). In: YouTube [online]. 08. 05. 2015 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z:
7.1 Alžběta I. (Elizabeth I.) Tudorovna
Především před rokem 1603 byla politika jedním z hlavních témat dramatiků. U Shakespeara se jednalo především o jeho historické hry a tragédie, o kterých by bylo vhodnější uvažovat jako o hrách především politických.
Zdá se, že William Shakespeare byl nadmíru odvážný, co se týče svého vyjadřování k politice, potažmo samotné královně. Ve hře Jindřich VI. z roku 1595 se Shakespeare zmiňuje právě o slabinách monarchie a parlamentu. Je evidentní, že se nejistota Londýna ve věci nástupce trůnu odráží ve hře Richard II. Alžběta I. (Elizabeth I.) se nikdy nevdala a neměla děti, tudíž Anglie zůstala bez pokrevního dědice. Dalším tématem blízkým a citlivým pro Alžbětu (Elizabeth I.) byla vražda v úzkém kruhu rodiny. Ve hře Richard je strýc Woodsticka zavražděn svým synovcem Richardem. Tento akt se podobá popravě královny Marie Skotské, k níž došlo rozhodnutím její sestřenice, a tou byla samotná Alžběta I. (Elizabeth I.). Ve hře Julius Caesar zase Shakespeare naráží na popravy katolíků, kterým byla useknuta hlava a poté byla jejich těla rozčtvrcena. Královna Alžběta I. (Elizabeth I.) byla mnohdy velmi liberální panovník, který se musel potýkat s nevolí dolní komory parlamentu, v níž docházelo ke střetům, nicméně stran katolické víry byla neoblomná. Nechala popravit přes 300 katolíků, kteří byli odsouzeni za velezradu. 95
„Our course will seem too bloody, Caius Cassius, To cut the head off and then hack the limbs, Like wrath in death and envy afterwards.“96 „Až příliš krvavou se bude zdát ta naše cesta Caie Cassie: stít hlavu dřív pak údy usekat, hněv při smrti a zloba napotom.“97
Shakespearův dvouznačný jazyk historických her velmi tvrdě kritizuje roli monarchy, zároveň však s monarchou souhlasí. Historické hry Williama Shakespeara byly velmi populární a Philip Henslowe z nich měl velký zisk. Henry VI., uvedený 3. března 1592, měl třináct repríz a byl oblíben především v ekonomicky nepříznivých obdobích, které měly vliv na krach divadelních institucí.98
95 Martin Hilský – Shakespeare a jeho doba. In: YouTube [online]. 29. 05. 2014 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z:
7.2 Jakub I. (James I.) Stuart a Karel I. (Charles I.) Stuart
Po smrti královny Alžběty I. (Elizabeth I.) se společníci divadla The Globe dostali do nejisté situace, jelikož nevěděli, zda jim bude nadále poskytnuta podpora královského dvora. V návaznosti na to, že jim král zaručil patronát, dali londýnskému lidu najevo, že jsou profesionálními herci, a ne „gang vagabundů“, jak je Londýn hanlivě nazýval. Díky patronátu samotného krále Služebníci lorda komořího, kteří se čistě z obchodních důvodů přejmenovali na King’s Men, neměli v Londýně žádnou konkurenci.99 Po nástupu Jakuba I. (James I.) na trůn bylo hlavním cílem divadla uspokojit patrona a prokázat mu loajalitu.
Královský dvůr a šlechta si divadla velmi vážily a podporovaly jej. Po korunovaci krále Jakuba I. (James I.) se společnost Služebníci lorda komořího přejmenovala na King’s Men. Nový monarcha, který nastoupil na trůn po královně Alžbětě I. (Elizabeth I.), pokračoval v podporování jejich řemesla. Jakub I. (James I.) svolával King’s Men do Wiltonu, kde hráli na Vánoce a kde obdrželi 30 £, což činilo značný rozdíl oproti 10 £, které si standardně vydělali na dvoře královny Alžběty I. (Elizabeth I.). Tímto patronátem samozřejmě společnost převýšila všechny ostatní autority a byla téměř nepostihnutelná. Jakub I. (James I.) poskytl královské dotace divadelní společnosti také v období, kdy se obyvatelé Blackfriars vzbouřili proti divadlu, jež muselo být kvůli petici uzavřeno.100
Finanční podporu poskytl Jakub I. (James I.) v období morových epidemií, ta ovšem posloužila pouze dočasně a nebyla hlavním zdrojem příjmů divadla. Podpora královského dvora se projevovala spíše v zaštítění a patronaci. Tomu, že byli King’s Men věrohodnou a králem podporovanou společností, napomáhal i fakt, že většina patronů během let 1603– 1642 pocházela z královské rodiny. Na patronaci se podílel králův syn Karel I. (Charles I.) a králova manželka Anna Dánská (Anne of Denmark). Tato královská podpora, které se dostalo od krále Jakuba I. (James I.), nebyla za kralování Alžběty I. (Elizabeth I.) dosažitelná a hereckým společnostem poskytla mnohem vyšší statut.101
Karel I. (Charles I.) nebyl na rozdíl od svého otce velkým příznivcem divadla a v jeho kompetenci spočívala i možnost divadlo zavřít. Dne 8. října 1633 se Soukromá rada Spojeného království pokusila divadlo uzavřít z důvodu nekorektní povahy publika, časté kriminalitě a dalších nepříjemností, které s ním byly spojovány. Rada navrhla, aby divadlo
99 Ibid., s. 220–227. 100 GURR, Andrew. The Shakespeare Company, 1594–1642. New York: Cambridge University Press, 2004, s. 167–171. ISBN 0521807301. 101 Ibid., s. 169–171. 35
The Blackfriars bylo uzavřeno a společnosti byla vyplacena kompenzace. Následné soudní oceňování vyhodnotilo majetek nemovitostí bratrů Burbageových na 700 £. Dále byly do oceňování zahrnuty i činžovní domy v okolí Blackfriars a vlastnictví všech společníků. Oceněná částka za majetek činila 2 400 £. Dalším krokem rady byl zákaz stání kočárů před divadlem, za porušení tohoto předpisu hrozilo kočímu vězení.102 V alžbětinské době ještě neexistovaly chodníky a na ulicích za neblahého londýnského počasí se množilo bláto a exkrementy od koní, bylo tedy nepravděpodobné, že by dámy za takovýchto okolností šly do divadla pešky. Je evidentní, že se rada snažila nechat divadlo zkrachovat. Po smrti Jakuba I. (James I.) docházelo k jeho postupnému úpadku.
8 Nepříznivé okolnosti repliky budovy divadla The Globe v Londýně od roku 1997
Tímto se dostáváme do druhé části práce, která se bude zabývat okolnostmi vzniku repliky budovy dnešního divadla The Globe v Londýně otevřeného roku 1997 a v níž srovnáváme původní divadlo s divadlem fungujícím ve 20. a 21. století. Důležitým zdrojem jsou výpovědi zaznamenané Samem Wanamakerem, prvním ředitelem a zakladatelem divadla The Globe, který byl zároveň hercem.
První iniciativa k výstavbě repliky divadla The Globe v Londýně přišla od anglického herce a dramatika Williama Poela, který byl mimo jiné podporován Georgem Bernardem Shawem za svůj velmi blízký vztah k Shakespearovi. K žádné realizaci ovšem nedošlo z důvodu velmi omezených zdrojů, jež by byly nutné k vytvoření věrohodné repliky. Mezi lety 1900–1951 proběhly celkem čtyři neúspěšné pokusy o realizaci divadla The Globe 20. století.103 William Poel byl zakladatel Elizabethan Stage Society104, naneštěstí se nikdy nedožil realizace stavby divadla, vliv na to měla i cholera, která zasáhla v roce 1909 Londýn. Pandemie tak znovu zmařila plány divadla The Globe, jak tomu bylo již mnohokrát v historii.105
102 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 251–252. ISBN 978-1-47112-569-0. 103 PLANEL, Philippe a Peter G. STONE. The Constructed Past: Experimental Archaeology, Education and the Public, s. 108–109 [online]. 104 Divadelní společnost založená v roce 1985 Williamem Poelem zabývající se produkcí divadla Alžběty I. a Jakuba I. Stuarta, převážně hrami Williama Shakespeara. 105 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 260. ISBN 978-1-47112-569-0. 36
8.1 Dlouhý proces vzniku repliky divadla The Globe v čele se Samem Wanamakerem
V roce 1933 mladý Sam Wanamaker zahlédl v Chicago World‘s Fair model divadla The Globe a v reakci na výstavu, kterou shlédl, začala jeho nejistá cesta za obnovou Shakespearova divadla v Londýně. Sam Wanamaker byl americký herec, který se z politických důvodů přestěhoval do Velké Británie. Když poprvé uviděl bronzovou tabulku na místě, kde původně stálo divadlo, rozhodl se, že si dlouholetá práce Williama Shakespeara zaslouží větší uznání. Netušil ovšem, že celá realizace bude trvat přes 30 let a on se jí nedožije. V roce 1969 započal aktivní práci na realizaci výstavby a v roce 1970 založil vzdělávací charitu Globe Playhouse Trust, jejíž účel tkvěl v získání finančních prostředků na stavbu repliky.106 The Shakespeare Globe Trust byla registrována jako charita v prosinci 1973 v Anglii a Walesu, a to společně s dceřinou společností Shakespeare Globe Trading Limited, Shakespeare Globe Productions a Shakespeare‘s Globe NY ve Spojených státech amerických, založenou za účelem investic do broadwayských produkcí.107
V roce 1989 bylo po dlouhých letech rozhodnuto o stavbě, o dva roky později byly budovány základy a stavební práce začaly rokem 1993. Nové divadlo otevřela královna Alžběta II. (Elizabeth II.) za doprovodu prince Philipa, vévody z Edinburghu (Prince Philip, Duke of Edinburgh), dne 12. 6. 1997.108
S cílem zbudovat co nepřesnější repliku divadelní budovy bylo nutné analyzovat dostupné reálie o původních rozměrech a architektonických prvcích divadla The Globe, a Sam Wanamaker proto spolupracoval s mnoha historiky a experty zabývajícími se Williamem Shakespearem a jeho dobou. V průběhu tohoto výzkumu docházelo k problematické komunikaci a neshodám mezi historiky a Wanamakerem. Například divadelní historik C. Walter Hodgeds, který později pro časopis The Times navrhl repliku divadla The Rose, argumentoval tím, že je mnohem více materiálů k prvnímu divadlu The Globe než ke druhému. Wanamaker však odmítal myšlenku vytvořit repliku druhého divadla The Globe a stál si za výzkumem prvního. Později na projektu pracovali divadelní historik a shakespearolog Andrew Gurr, historik John Orrell a architekt Theo Crosby, po jehož smrti
106 PLANEL, Philippe a Peter G. STONE. The Constructed Past: Experimental Archaeology, Education and the Public [online]. s. 109–112. 107 The Shakespeare Globe Trust: Annual Report and Financial Statements 2018 [online]. London: The Shakespeare Globe Trust, 2018, 2 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Plány Sama Wanamakera nicméně překračovaly pouhou stavbu. Jeho záměrem bylo, aby divadlo sloužilo jako vzdělávací centrum, disponovalo výstavními prostory, obchody, a dokonce i hotelovými pokoji. Velký přínos celému projektu měla manželka zakladatele projektu The Globe, Charlotte Wanamakerová, která se angažovala například jako kurátorka série programů s názvem Stratford on Thames v roce 1972. Tato událost zahrnovala gala koncert v Southwark Cathedral, šestitýdenní letní školu, sérií filmů se shakespearovskou tematikou a nechyběla ani výstava ve spolupráci se Southwark Council s názvem In the Clink.112
8.1.1 Soudní spory a problematická opatření stavby divadla The Globe
Rokem 1975 začalo docházet k finančním problémům. V roce 1976 bylo otevřeno Národní divadlo a Barbican Center, které rovněž zahrnuje divadlo a koncertní síň. Nejenže došlo k finančním problémům, ale vizionáři divadla The Globe se zároveň dostali do problémů s tehdejším radním. Tony Ritchie, později zástupce vedoucího Southwark Council, což je rada pro strategické plánování bydlení a životního prostředí, vystupoval silně proti realizaci stavby divadla. A tak v osmdesátých letech započaly problémy s dohodou, které vyústily v soudní proces mezi Globe Trust, Southwark Borough Council a Derno Estates, společností, která vlastnila část pozemku, na níž mělo být divadlo postaveno.113 Jedním z argumentů opozice, bylo americké pozadí Wanamakera s tím, že divadlo The Globe by
109 Ibid., s. 112. 110 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 262. ISBN 978-1-47112-569-0. 111 PLANEL, Philippe a Peter G. STONE. The Constructed Past: Experimental Archaeology, Education and the Public [online]. s. 116 112 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 263. ISBN 978-1-47112-569-0. 113 HOLLAND, Peter a Adrian POOLE. Great Shakespeareans Set IV [online]. London: Bloomsbury Publishing, 2014, s. 193. [cit. 2020-05-02]. ISBN 9781441145284. Dostupné z:
Situace se začala příznivě měnit v roce 1985, kdy se do kampaně zapojila nová radní Ann Ward a nabídla týmu divadla The Globe smlouvu o pronájmu pozemku na 125 let. Tato smlouva byla podepsána 25. 6. 1986. Zahájení stavebních prací proběhlo v roce 1987 na International Shakespeare Week a princ Filip, vévoda z Edinburghu (Prince Philip, Duke of Edinburgh), symbolicky daroval na stavbu divadla první dubový trám přivezený z Windsor Great Park. Do celého procesu byli zainteresování živnostníci, kteří dohromady poskytli 25 000 £ a stavbyvedoucí Peter McCurby spolu s Jonem Greenfieldem se díky podpoře mohli pustit do práce. Problémem, který ovšem v touze po využití původních technologií z roku 1666 nastal, byly regulace stavební činnosti, které nepovolovaly mnohé zásahy kvůli životnímu prostředí a bezpečnosti.115
8.2 Rivalita divadla The Globe a The Rose ve 20. století
Vzhledem k tomu, že divadlo The Rose bylo první, které v Londýně za Alžběty I. (Elizabeth I.) Tudorovny a Jakuba I. (James I.) Stuarta vzniklo, samotné vykopávky základů divadla se zasloužily samy o sobě velkou pozornost historiků. Prvními investory byla společnost Imry Merchant, která do projektu investovala 3 miliony liber.116 V listopadu roku 1998 vznikla díky dárcům na místě The Rose výstava, při které se promítala produkce Sira Petera Halla, jejíž instalace stála 23 000 £. Cílem Rose Trust bylo tentokrát získat 8 miliónů liber na znovuotevření divadla The Rose. Díky bažinatému podloží byly zachovány dvě třetiny základů divadla The Rose, které byly v květnu 1989 odkryty archeology z londýnského muzea a vznikla kampaň Save The Rose. Objevení a opětovná realizace divadla The Rose byla problémem pro projekt The Globe. Hlavním důvodem bylo, že tým divadla The Globe se stále snažil najít originální vzhled, zatímco tým divadla The Rose měl k dispozici hmotné vykopávky.117 Z počátku se jednalo o velkou příležitost, která mohla
114 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 265. ISBN 978-1-47112-569-0. 115 Ibid., s. 266–268. 116 PLANEL, Philippe a Peter G. STONE. The Constructed Past: Experimental Archaeology, Education and the Public [online]. s. 117. 117 Ibid., s. 117–118. 39 pomoci celé situaci s divadlem The Globe, později se ovšem ukázalo, že divadlo The Rose přilákalo mnohem větší pozornost a The Globe se dostalo do dluhu dvou miliónů liber.
8.3 Temné časy divadla po brexitu
Z důvodu nejistoty, která panovala kolem brexitu, se objevily výkyvy v zisku novodobého divadla The Globe. Velká pravděpodobnost vystoupení Velké Británie z EU se odrazila na turismu a tím samozřejmě i na zisku divadla, které díky globálně známému Shakespearovi prosperuje. Dalším faktorem majícím vliv na návštěvnost byl teroristický útok na London Bridge v roce 2017. Tyto nepříznivé makroekonomické a mikroekonomické faktory se dotkly i divadla The Globe.118
Průzkum Creative Industries Federation zjistil, že 97 % lidí pracujících v kreativním průmyslu chce v Evropské unii zůstat. Byli si vědomi toho, že odchodem přijdou o jistoty, které jim členství zajišťovalo. V důsledku brexitu přišla divadla o financování z Evropské unie. Dále již nemohou čerpat podporu od programů, jako je Kreativní Evropa, která podněcuje nadnárodní spolupráci. S odchodem se zvýšily náklady na výjezdy do zahraničí, stejně tak klesl turismus.119
Závislost Velké Británie na Evropské unii prokázala statistika rady Arts Council z roku 2014, která ukázala, že 56 % exportu hudby, divadelního umění a vizuálního umění se událo v rámci Evropy, a to v hodnotě 362 milionů liber. Mnoho festivalů, filmů, operních či muzikálových představení probíhá ve spolupráci se členy Evropské unie.120
Tato mezistátní kooperace v důsledku očekávaných vízových omezení pro státní příslušníky samozřejmě utrpěla škody. Nejedná se ale pouze o divadelní festivaly, nýbrž například i o studenty ostatních členských zemí Evropské unie, kteří mohli v rámci stáže či Erasmu vycestovat za poznáváním umělecké profese jiného státu. Velká Británie přišla o příležitost obchodu a poznávání mezinárodního kulturního dědictví jiné země.
118 The Shakespeare Globe Trust: Annual Report and Financial Statements 2018 [online]. London: The Shakespeare Globe Trust, 2018, 3 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
9 Finanční stránka divadla The Globe ve 21. století
Cílem The Globe je nabídnout hry Williama Shakespeara co nejširšímu spektru veřejnosti, což je podpořeno i cenou vstupenky, která se za posledních 20 let nezměnila. V divadle je stále 40 % vstupenek nabízeno za cenu 5 £. Ve srovnání s dalšími divadly v Londýně se jedná o velmi silný nepoměr. Pokud se podíváme na divadlo The Rose, které má podobou historii, cena základního vstupného na romantickou komedii od Shakespeara Twelve Night (Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete) stojí 17,50 £ (k roku 2020).121
V této části práce vycházíme z výroční zprávy The Shakespeare Globe Trust za rok 2018, jež byla publikována dne 30. dubna 2019 a jež je výchozím pramenem pro analýzu finanční politiky divadla ve 21. století. Tato sezóna byla vybrána, jelikož se jedná o poslední zveřejněná data, která zároveň zahrnují markantní změny, včetně nového pětiletého plánu. Účetní uzávěrka prokázala, že dosavadní plán nebyl finančně natolik úspěšný, a bylo tudíž zapotřebí vymyslet určité změny, které by vyrovnaly aktivity spojené s chodem divadla a komerčními aktivitami. Na základě tohoto zjištění bylo z neomezených rezerv reinvestováno 374 000 £ do aktiv a projektů pro příští finanční období. Management divadla také zvažoval, zda zachovat cenu vstupenky 5 £.122
Tabulka 4
2017 2018 Výnosy v £ 24 605 000 24 176 000 Náklady v £ 23 197 000 23 409 000 Zisk v £ 1 408 000 767 000
Z uvedeného vyplývá, že v roce 2018 společnost vykázala nižší zisk celkem o 641 000 £. Pokusíme se vycházet ze stejných parametrů, které jsme analyzovali v první části práce, aby bylo následně možné dojít ke komparaci obou divadel. U většiny finančních hodnot je třeba vzít v úvahu, že informace jsou platné k roku zveřejnění výroční zprávy z dubna 2019.
The Globe se snaží vyrovnat rozdíly ve společnosti různými způsoby. Divadlo nabídlo pomoc neslyšícím a zdravotně postiženým osobám zrealizovat jejich účast na divadelních a vzdělávacích akcích. Dle výroční zprávy došlo k 5% nárůstu hendikepovaných umělců na prknech The Globe. Ve snaze zprostředkovat Shakespeara širokému okruhu lidí byl festival
121 The Rose Playhouse: Bankside first Tudor theatre [online]. London: The Rose Playhouse, 2015 [cit. 2020-05- 03]. Dostupné z:
Shakespeare‘s Telling Tales poprvé překládán do znakové řeči. Díky edukativním programům se charitativní organizace zaměřuje i na mladé lidi a studenty. Jedním z cílů je snaha vyrovnat platové rozdíly mezi ženami a muži, dále je rovněž kladen důraz na to, aby herecký soubor obsahoval ženy a muže v poměru 1:1.123 Tato snaha může být ve skutečnosti velmi náročná především proto, že v alžbětinském divadle hráli pouze muži, pokud by tudíž divadlo chtělo být autentické, ženy by nezaměstnávalo. Zůstává však otázkou, zda by poté vykazovalo vyšší zisk, či nikoliv.
Jedním z mnoha kreativních alternativ vůči ostatním divadlům je fakt, že divadelní soubor cestoval po dvaceti městech a šesti zemích se třemi inscenacemi a diváci měli možnost se na místě rozhodnout, kterou ze tří inscenací chtějí v danou chvíli vidět.124
Na rozdíl od ostatních divadel či institucí nedostává divadlo The Globe žádnou přímou vládní finanční podporu, nadále má královské zaštítění, patronem je princ Philip, vévoda z Edinburghu (Prince Philip, Duke of Edinburgh), který sice divadlo zaštiťuje, ale finančně nepodporuje. The Shakespeare Globe Trust je zcela závislá na grantech, darech, ziscích z vedlejší činnosti a na dceřiné společnosti, která pokrývá provozní náklady a pomáhá v progresivním vývoji, rozvoji a celkové udržitelnosti divadla.125
9.1 Výnosy The Shakespeare Globe Trust
V sezóně 2017/2018 pocházela většina výnosů z příjmů z charitativních aktivit, za tyto služby divadlo získalo v roce 2017 celkem 18 347 000 £ a v roce 2018 celkem 18 583 000 £. Příjmy z divadelních představení činily za rok 2017 celkem 12 877 000 £ a v roce 2018 to bylo 12 694 000 £. Výstavy a prohlídky vydělaly divadlu v roce 2017 celkem 3 168 000 £ a za rok 2018 celkem 3 057 000 £. Služby, které divadlo nabízí v rámci vzdělávání, vynesly 2 302 000 £ v roce 2017 a v roce 2018 to bylo £2 832 000 £.
Vedlejší činnost, kterou The Shakespeare Globe Trust provozuje, je prodej upomínkových předmětů a v roce 2017 příjem z této činnosti byl 3 509 000 £ a v roce 2018 celkem 3 533 000 £. Fundraising z celkových příjmů vynesl v roce 2017 úhrnem 2 732 000 £ a v roce 2018 to bylo 1 928 000 £.126 Mezi fundraising se řadí také dary.
123 Ibid., s. 3–8. 124 Ibid., s. 3. 125 Ibid., s. 12. 126 Ibid., s. 12. 42
Tabulka 5
Výnosy v £ 2017 2018 Divadelní představení 12 877 000 12 694 000 Výstavy a komentované prohlídky 3 168 000 3 057 000 Vzdělávací a studentské programy 2 302 000 2 832 000 Obchod 3 509 000 3 533 000 Fundrasing 2 732 000 1 928 000 Úroky z půjček 17 000 132 000 Celkem 24 605 000 24 176 000
Celkové výnosy The Shakespeare Globe Trust činily za rok 2017 celkem 24 605 000 £, což se ukázalo být více než roku 2018, kdy byly výnosy 24 176 000 £, proto divadlo reagovalo reorganizací.127 Z veškeré charitativní (vzdělávací a studentské programy, výstavy a komentované prohlídky, divadelní představení) i vedlejší činnosti (obchod, fundraising, úroky z půjček) silně dominují příjmy z divadelních představení.
Výnosy The Shakespeare Globe Trust 2017/2018 (v £)
Úroky z půjček
Fundrasing
Obchod
Vzdělávací a studentské programy
Výstavy a komentované prohlídky
Divadelní představení
0 4 000 000 8 000 000 12 000 000
2018 2017
Z grafu srovnání příjmů za rok 2017 a 2018 plyne, že jedním ze zásadních atributů horšího výsledku v roce 2018, byly výrazně nižší příjmy ve fundrasingu a u příjmů z divadelních představení. Řešením by mohlo být zvýšení prodejních cen vstupenek, jelikož se jedná o atribut, který by mohl trh akceptovat. Jedním z hlavních důvodů je prodejní cena vstupného divadla The Rose, která činí více jak 17 £. Z uvedeného vyplývá, že společnost The Globe prodala v roce 2018 celkem 364 422 vstupenek, zvýšení o 1£ by zákazník mohl stále
127 Ibid., s. 3. 43 akceptovat a zároveň bychom dosáhli významně lepšího výsledku v The Globe celkem o 364 422 £.
9.2 Náklady The Shakespeare Globe Trust
Celkové náklady The Shakespeare Globe Trust v roce 2017 činily 23 197 000 £ a v roce 2018 celkem 23 409 000 £.128
Tabulka 6
Náklady v £ 2017 2018 Získávání finančních prostředků 755 000 688 000 Vedlejší činnosti 2 251 000 2 118 000 Charitativní činnosti 20 191 000 20 603 000 Celkem 23 197 000 23 409 000
Do nákladů s názvem „charitativní činnost“ se počítají náklady a výdaje na divadlo, divadelní představení, výstavy a komentované prohlídky, vzdělávací a studentské programy. Nejvyšší náklady má divadlo na provoz charitativní činnosti, ze které má ovšem nejvyšší zisk.
Náklady The Shakespeare Globe Trust za rok 2017/2018 (v £)
Charitativní činnosti
Ostatní obchodní činnosti
Získávání finančních prostředků
0 5 000 000 10 000 000 15 000 000 20 000 000 25 000 000
2017 2018
Finanční oddělení a management divadla usiluje o rezervy do budoucna, které divadlu stačí na pokrytí výdajů na měsíc a půl. Hodnota volných rezerv k 31. říjnu 2017 dosahovala 2,3 miliónů liber, k roku 2018 2,4 miliónů liber. I když v roce 2018 byl zisk nižší oproti minulému období, management finančního oddělení se snažil o navýšení hmotných rezerv. Kromě neomezených rezerv divadlo The Globe spravuje ještě hotovostní rezervy, jež k roku
128 Ibid., s. 12.
44
2018 nabyly výše 8,5 miliónů liber, z toho 3,8 milionu liber je vyčleněno na údržbu budovy, výdaje a nouzové prostředky pro nepojištěné a nepředvídatelné události.129
9.2.1 Mzdové náklady
V rámci diplomové práce je nutné zhodnotit mzdy zaměstnanců divadla The Globe. V předchozí tabulce jsou mzdy zahrnuty do nákladů.130 Za rok 2017, kdy celkové náklady byly 23 197 000 £, se na mzdy odvedlo 9 956 000 £, což je 43 % celkových nákladů divadla The Globe. V roce 2018 činily náklady 23 409 000 £, z toho bylo odvedeno na mzdy 11 015 000 £, což tvoří 47 % celkových nákladů.
Tabulka 7
Mzdové náklady v £ 2017 2018 Personál divadla 4 948 000 5 465 000 Edukativní pracovníci 950 000 1 237 000 Organizace výstav 1 097 000 1 060 000 Fundrasing 315 000 265 000 Zaměstnanci obchodu 333 000 311 000 Podpora 2 313 000 2 677 000 Celkem 9 956 000 11 015 000
9.3 Nabídka služeb The Shakespeare Globe Trust
The Shakespeare Globe Trust má dvě scény: kromě The Globe je to ještě Sam Wanamaker Playhouse, pojmenovaný po jejím zakladateli. Divadlo The Globe v roce 2018 navštívilo 364 422 diváků, což představuje 89 % maximální kapacity divadla, uvedlo 11 inscenací a dohromady odehrálo 227 představení. Charita nabízí kromě představení také doprovodné vzdělávací programy a prohlídky s průvodcem. Vzdělávacích studentských programů v sezóně 2018 využilo 139 248 studentů, prohlídek pak 290 405 návštěvníků. Přelom roku 2017/2018 byl rokem umělecké změny vedení a nového strategického plánování.
Divadlo The Globe není zastřešené, a tudíž v zimních měsících není možné realizovat divadelní představení. Zimní sezóna se odehrává na scéně divadla Sam Wanamaker Playhouse, v roce 2018 uvedla sedm inscenací a navštívilo ji 68 148 diváků.131
Dalšími uživateli, které je nutné zahrnout do statistik uživatelnosti služeb, jsou uživatelé digitálních aktivit divadla The Globe, do nichž se zapojilo 4,5 milionu lidí. 132
129 Ibid., s. 13. 130 Ibid., s. 26. 131 Ibid., s. 3.
45
Tabulka 8
Služba Počet návštěvníků Návštěvníci divadla 364 422 Prohlídky s průvodcem 290 405 Studentské programy 139 248 Diváci The Winter Selection 68 148 Celkem 862 223
Z výše uvedených informací vyplývá, že 42 % uživatelů služeb, jež jsou divadlem poskytovány, jsou diváci divadelní scény The Globe, 34 % využilo prohlídek budovy The Globe, 16 % zastoupili studentské programy a nejnižší poptávka byla po zimní sezóně, The Winter Selection, na scéně Sam Wanamaker Playhouse, kterou z celkového počtu navštívilo pouze 8 % uživatelů. Výroční zpráva vykazuje, že služeb divadla celkově využilo 1 005 003 konzumentů, doložených má ovšem pouze 862 223.
10 Finanční poměry herců 21. století v Londýně
V této části práce vycházíme z údajů Economic Research Institute, které jsou pravidelně aktualizovány a slouží jako východisko k následné analýze mezd herců. Roční průměrná mzda herce v Londýně ke dni 5. 4. 2020 je 65 926 £, přičemž průměrný rozsah platu se ve Velké Británii pohybuje mezi 46 813–81 622 £ ročně. Středoškolské vzdělání je ve Velké Británii v průměru nejvyšší dosaženou úrovní vzdělání v herecké profesi.
Ke srovnání uvedeme mzdu profesí, které byly zkoumány v první části práce. Internetový portál Economic Research Institute, který srovnává údaje z průzkumu platů a geografické rozdíly v odměňování, udává, že průměrná mzda řemeslníka je zhruba 17 £ na hodinu, pokud uvažujeme pracovní osmihodinný den, denní mzda se pohybuje okolo 136 £, měsíční pak 2 720 £. Průměrná mzda dělníka je k témuž dni 14 £ za hodinu, vycházíme-li z předpokladu, že pracovní den trvá 8 hodin, týden 5 dní a v měsíci se pracuje 20 dní, jeho měsíční mzda činí 2 440 £. 133
132 Ibid., s. 3. 133 Yard Laborer Salary in London, United Kingdom. Economic Research Institute [online]. Irvine, May 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
46
Tabulka 9
Mzda za Mzda za Profese den v £ měsíc v £ Řemeslník 136 2 720 Dělník 112 2 240
Většina herců ve Velké Británii jsou osobami samostatně výdělečně činnými a musí za sebe vykazovat daňová přiznání, sami si shánět konkurzy a připravovat se na konkurzy, aniž by získali jakékoliv finanční ohodnocení.
Londýn je světová metropole s těmi nejlepšími divadelními scénami a nejprestižnějšími evropskými agenturami, pořádá významné festivaly a z toho všeho samozřejmě vyplývá i obrovská konkurence. Lidé vykonávající hereckou profesi často čelí i měsícům nezaměstnanosti. Od herců je vyžadováno herecké vzdělání a v Londýně se snoubí ty nejlepší herecké konzervatoře, jako je například The London Academy of Music and Drama Art, Mount View Academy of Theatre Arts, Royal Academy of Dramatic Art.134
11 SWOT analýza
Za použití SWOT analýzy se pokusíme porovnat, jaké příležitosti mělo divadlo The Globe v 16. a 17. století, jakým hrozbám čelilo, jaké mělo silné a slabé stránky. Pokud dojdeme k výsledku, že vlastníci divadla The Globe za doby vlády královny Alžběty I. (Elizabeth I.) a později krále Jakuba I. (James I.) byli schopni reagovat na nepříznivé ekonomické či mimoekonomické vlivy pohotověji, či do plánování implementovali ekonomické nástroje aplikovatelné i do dnešní doby, budeme schopni na ně upozornit a případně provést komparaci stejných, či odlišných parametrů. Mezi takové parametry můžeme řadit sociální poměry herců a dramatiků, řešení konkurence na trhu, finanční podporu externích institucí, politickou situaci v Londýně či kulturní konvence a charakter publika.
Velkým pozitivem repliky divadla The Globe je fakt, že disponuje již napsanými hrami. William Shakespeare po sobě zanechal dostatek dramat k tomu, aby naplnila divadelní repertoár. Williamu Shakespearovi je připisováno 38 her a 154 sonetů, dále pak dvě epické básně.
134 Acting Classes London: The Big List. Acting in London [online]. London, 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
47
SWOT analýza divadla The Globe za dob vlády Elizabeth (Elizabeth I.) a Jakuba I. (James I.)
Silné stránky Slabé stránky Silná motivace společníků Nehygienické podmínky Patronát zajišťoval silné jméno The Globe Nedostatek hmotných a nehmotných rezerv Mnoho her a dramatiků píšících pro The
Globe Kvalita technického vybavení
Jednotné mzdy Téměř žádná kontrola nad reakcemi publika Možnost občerstvení Absence protipožárních opatření Zprostředkování divadla všem vrstvám Neschopnost postarat se o zaměstnance společnosti v nepříznivé ekonomické situaci Finanční nezávislost na monarchii Pronájem pozemku na krátké časové období Smlouvy o provedení práce – zaměstnanci divadla měli závazek Nízké finanční a sociální ohodnocení herců Vzdělaní herci a dramatici Ženy nemohly vykonávat hereckou profesi Vnitřní atributy organizace atributy Vnitřní Nekultivované okolí divadla (bláto, exkrementy) Rozdělení nákladů mezi sharers a – nutnost přijet před divadlo kočárem – více housekeepers platící klientela Vysoké finanční a sociální ohodnocení Nedostatek svíček – absence večerních dramatiků představení Příležitosti Hrozby Podpora královského rodu – patronace a Silná konkurence na trhu na poměrně malém finanční podpora za dob pandemie území Hraní na královských či šlechtických dvorech Nárůst cenzury Možnost přepisovat či doplňovat hry na základě poptávky – absence autorských práv – divadelní hra byla majetkem společnosti Morové epidemie Vyšší společenská vrstva byla ochotna Nájemné – když není zisk, není z čeho platit
připlatit za Lord‘s i několik šilinků nájem Opakovaná témata a produkce nebyla u Dramatici mohli být za své hry uvězněni – diváků problémem neexistovala svoboda uměleckého vyjádření Rozvoj společnosti v období renesance Požáry Knihtisk – možnost tisku plakátů Kriminalita v okolí divadla Herecké a dramatické vzdělání Chování publika – nepřiměřené reakce Vysoká poptávka po divadelních představeních Společenská negramotnost
Vnější atributy organizace atributy Vnější Divadla byla jednou z mála kulturních Neshody mezi společníky sharers nabídek – neexistovalo mnoho substitutů a housekeepers – rozdělení akcií Prostituce a hazard Soudní spory Služebníci lorda komořího jako a.s. – Nebylo možné hrát večerní představení – vlastnili více divadel (The Globe, neexistence elektřiny zapříčiňovala možnost hrát Blackfriars) pouze během dne, tj. v pracovní době Divadlo postaveno v Bankside – podniková Ztráta zisku při hraní her o současných zóna v centru Londýna – mimo dosah poměrech Londýna (např. situace návratu jurisdikce hraběte z Essexu po porážce Španěly a Iry) Možnost hrát v pracovní době Nejistota podpory následovníka trůnu
48
SWOT analýza repliky budovy divadla The Globe ve 20. a 21. století
Silné stránky Slabé stránky Patronát zajišťuje silné jméno The Globe Závislost na turismu Nízká cena vstupenek – nejnižší vstupné za 5 Možnost občerstvení £ generuje nízký zisk Zprostředkování divadla všem společenským Neschopnost postarat se o zaměstnance vrstvám v nepříznivé ekonomické situaci Smlouvy o provedení práce – zaměstnanci Nepřijímá žádnou přímou vládní finanční divadla mají závazek podporu
Vzdělaní herci a dramatici Závislost na dceřiné společnosti Hmotné rezervy – na měsíc a půl Herci jsou OSVČ Poskytování jiných služeb Závislost na spolupráci s Evropskou unií Výstavy a komentované prohlídky Vykonávání dobrovolnických aktivit bez zisku Vzdělávací a studentské programy Absence úložných prostor pro kulisy ad. Propagace – internetové stránky, letáky Abnormální potřeba dobrovolníků Obchod s reklamními a upomínkovými Nezastřešenost divadla The Globe – zimní předměty sezóna se musí konat na jiné scéně
Vnitřní atributy organizace atributy Vnitřní Pronájem pozemku na dlouhé časové období Nízké kapacita lepších míst Knihovna – prostor zřízený pro uložení Nedostatečný komfort pro diváka 21. století – archiválií souvisejících s WS musí v průběhu představení stát Snaha vyrovnat rozdíly mezi muži a ženami Dlouhodobý pronájem pozemku Spolupráce s hendikepovanými herci a dramatiky – festival doprovázen ve znakovém jazyce Příležitosti Hrozby Podpora královského rodu – patronace Silná konkurence na trhu Herecké a dramatické vzdělání Pandemie Podpora neziskových organizací Možnost substitutů – např. kina Podpora vlády a parlamentu – v době
uzavření divadel poskytuje granty a finanční Odliv diváků v souvislosti s brexitem – pokles podporu zaměstnancům turismu Podpora Arts Council Pokles růstu ekonomiky Nízký zisk z prodeje vstupenek v poměru Dotační programy – existence fundraisingu s náklady na chod divadla Větší svoboda při psaní her, nehrozí sankce Soudní spory Kooperace s ostatními divadly a festivaly Finanční problémy dceřiné společnosti Možnost vycestovat Pozastavení finančních dotací z USA
Fenomén William Shakespeare Špatné počasí – divadlo není zastřešené Vnější atributy organizace atributy Vnější Divadelní hry jsou již napsané – není nutné Riziko požáru – divadlo The Globe je postaveno vymýšlet nové z dřevěných trámů Umístění divadla Nejistota podpory po smrti následníka trůnu Možnost zažádání o grant v souvislosti s tradicí divadla Vývoj legislativy, zejména v autorských právech
49
11.1 Srovnání aspektů shakespearovského divadla The Globe a jeho novodobé repliky
Díky analýze obou divadel je možné udělat komparaci původního divadla The Globe, potažmo společnosti Služebníků lorda komořího, později King’s Men, a repliky, která dnes stojí téměř na stejném místě.
Na začátek je důležité zmínit fakt, že divadlo The Globe mělo na přelomu 16. a 17. století diametrálně odlišnou strukturu. Cílem Služebníků lorda komořího byl především zisk a společnost fungovala na principu dnešní akciové společnosti. Replikované divadlo The Globe je financováno z charity The Shakespeare Globe Trust a dceřiné společnosti, která pokrývá provozní náklady. Samotné divadlo je v dnešní době zcela závislé na externích zdrojích, zatímco sharers a housekeepers byli v minulosti zcela nezávislí a finanční prostředky na provoz a mzdu zaměstnanců si museli zaopatřit z předešlých zisků. V současné době (k roku 2020) nedostává divadlo žádnou vládní podporu či pravidelné vládní dotace.
11.2 Podobnosti shakespearovského a novodobého The Globe
Jeden z aspektů, které mají společnosti totožné, představují soudní spory v rámci stavby divadla The Globe. Původní divadlo The Globe vzniklo kvůli problémům se smlouvou o pozemku divadla The Theatre sepsanou v roce 1576, kterou majitel pozemku Giles Allan odmítl po 21 letech prodloužit. Replika The Globe se potýkala se stejným problémem v osmdesátých letech dvacátého století, kdy se The Shakespeare Globe Trust soudila se společností Derno Estates Limited, která vlastnila část půdy a chtěla ji, stejně jako Giles Allan, použít k jiným účelům.
Jedním z mnoha argumentů opozice, proti realizaci novodobého The Globe byl předpoklad, že výstavba divadla by zřejmě změnila infrastrukturu městské části Southwark a přivedla do ní turisty, kteří nebyli v oblasti vítáni. Podobný argument použili obyvatelé městské části Blackfriars ve středu Londýna při výtkách proti provozu divadla z důvodu hluku a povaze publika.
Zjevným argumentem může být i rivalita mezi divadlem The Globe a The Rose – původní divadlo The Rose bylo konkurencí divadla The Globe. Philip Henslowe, původní vlastník divadla The Rose, měl ve své profesi podnikatele a impresária velký úspěch a Služebníkům lorda komořího tím silně konkuroval. V roce 1989 vykopávky divadla The Rose opět odvedly
50 hlavní pozornost od divadla The Globe, narušily projekt a po pěti stech letech se divadla stala znovu konkurenty.
Kvůli morovým epidemiím, které v průběhu 300 let pravidelně sužovaly Anglii, zůstali herci častokrát bez práce. Stejnou zkušenost zažívala divadla po celém světě v průběhu nemoci covid-19 v roce 2020.
Podobnost, která se kupodivu po staletí nezměnila, je vztah vzdělání herce a poměr mezd. Stejně jako tomu bylo v alžbětinském divadle, i dnes jsou tyto dva aspekty velmi nevyrovnané. Herci dostávají příjmy podle poměru k odehraným představením. Pokud jsou nějakým způsobem indisponováni, nejsou placeni. Dříve museli umět číst, psát a mít osvojené schopnosti rétoriky. Ve 21. století se globálně herectví studuje na vysokých školách a vysokoškolské vzdělání sice není podmínkou, ale předpokladem.
Divadlo The Globe je i nadále pod patronací královského dvoru, k roku 2020 je patronem princ Philip, vévoda z Edinburghu (Prince Philip, Duke of Edinburgh), manžel královny Alžběty II. (Elizabeth II.).
Charita, zřizující divadlo The Globe, nedostává žádnou finanční vládní podporu a je zcela závislá na externích příjmech. The Shakespeare Globe Trust, poskytující charitativní činnost, přijímá dotace a granty od subjektů podporujících její poslání a finanční prostředky od dceřiných společností, které pokrývají provozní náklady. Stejně tomu bylo u alžbětinského, potažmo jakubského divadla, které sice podporoval patronát královského dvora, ale jejich fungování primárně nepodléhalo finanční podpoře panovníka.
Pokud se percentuálně podíváme na náklady na mzdy, zjistíme, že v Shakespearově divadle v roce, kdy působil Shakespeare, připadalo z celkových nákladů 40 % na mzdy zaměstnanců a porovnáme-li celkové náklady za rok 2017 a 2018, dojdeme ke stejnému číslu, přičemž za rok 2017 se jednalo o 43 % z celkových nákladů a v roce 2018 o 47 %.
Podobnost obou divadel nalézáme také ve srovnání mezd dělníků a řemeslníků. V alžbětinském divadle stála nejlevnější vstupenka na představení 1 penci a měsíční plat řemeslníka byl 1,2 £. Jeden vstup na divadelní představení tak představoval 0,33 % z jeho platu. Ve 21. století si za měsíc řemeslník ve Velké Británii vydělá zhruba 2 720 £. Cena jedné vstupenky činí zhruba 5 £, tedy 0,18 % jeho platu.
51
Tabulka 10
Shakespearovské divadlo The Novodobé divadlo The Vyjádřeno v £ Globe Globe Mzda řemeslníka za měsíc 1,2 2 720 Cena vstupenky 0,004 5 Procenta z měsíčního platu 0,33 0,18
Měsíční plat dělníka byl 0,8 £. Jeden vstup na divadelní představení představoval 0,5 % z jeho platu. Ve 21. století si za měsíc řemeslník ve Velké Británii vydělá zhruba 2 2 240 £, v poměru má jedna vstupenka za 5 £ hodnotu 0,22 % jeho platu.
Tabulka 11
Shakespearovské divadlo The Novodobé divadlo The Vyjádřeno v £ Globe Globe Mzda dělníka za měsíc 0,8 2 240 Cena vstupenky 0,004 5 Procenta z měsíčního platu 0,5 0,22
Ze srovnání vidíme, že poměr k platu se u nižších mezd a nejnižších vstupenek výrazně nemění a vstupenku na divadelní představení divadla The Globe si může dovolit za stejnou hodnotu v přepočtu na dnešní mzdu člověk vykonávající i hůře placenou práci. Ve srovnání s divadlem The Rose, kde vstupenka na představení stojí 17,50 £, se divadlo The Globe drží svého poslání poskytovat hry Williama Shakespeara nehledě na zisk ze vstupenek.
11.2.1 Společné hrozby obou divadel
Překážku, které dnešní divadle The Globe musí čelit a která dříve neexistovala, se stává existence mnoha různých kulturních alternativ. Na přelomu 16 a 17. století byla hlavní zábavou divadelní či hudební představení, nicméně dnes máme k dispozici širokou škálu dalších možností. Člověk 21. století se může rozhodnout jít do kina, muzea, galerie, zúčastnit se vernisáže, koncertů mnohých žánrů či zvolit jinou zábavu. To se nedá říct o lidech žijících před čtyřmi sty lety, kteří mohli zvolit jako alternativu medvědí zápasy či strávit čas v hostinci, ale hlavní konkurencí divadla The Globe, byla divadla ostatní.
Riziko požárů je stále přítomné a zůstává hrozbou. Požár, který zachvátil divadlo během divadelní hry Jindřich VIII. dne 29. 6. 1613, nebyl zkázou jen divadlu The Globe v Londýně.135 Požár, který vznikl ceremoniálním výstřelem z děla v den premiéry Jindřicha VIII., nikoho nezranil, avšak podle jedné z výpovědí se jednomu divákovi vznítily kalhoty,
135 Roku 2005 byla dřevěná replika The Globe v Praze taktéž zničena požárem. Není tedy možné vyloučit, že i replika v Londýně nečelí podobnému riziku. 52 byly však uhašeny pohárem piva.136 V replice divadla je připojena elektřina, dříve tomu tak nebylo. Svítilo se svíčkami, které s sebou přinášely velké riziko požáru. Svíčky byly finančně velmi nákladné, a tudíž se hrálo za denního světla.
11.3 Odlišnosti shakespearovského a novodobého The Globe
Jednou z hlavních odlišností shakespearovského a novodobého divadla je podpora hereckého talentu, která z vládní iniciativy nebyla brána v potaz, a herci v období uzavřených divadel v době pandemie koronaviru neměli možnost hrát. Naproti tomu král Jakub I. (James I.) Stuart nabídl hercům angažmá u svého dvora. Je evidentní, že před 400 lety měli herci mnohem větší seberealizační podporu, než mají dnes, a že se monarcha zajímal i o jiné formy sounáležitosti mezi herci a publikem.
Tehdejší negativum ovšem spočívalo v nemožnosti podpory stálého angažmá; herci byli nuceni cestovat, aby si peníze vydělali, v době 16. a 17. století by bylo absurdní poskytnout finanční podporu bez odvedení práce.
Další odlišnost spočívá v kultuře společnosti. Vývoj, kterým si za poslední čtyři staletí společnost prošla je markantní. V době 16. a 17. století byl mnohem výraznější rozdíl mezi vrstvami společnosti. Rozdíly v rozpětí cenové kategorie vstupenek byly mnohem větší než dnes.
Kultura povahy publika se s dobou také změnila. Dřívější publikum bylo ze značné části negramotné a divadelní představení nebyla zdaleka vnímána jako zvláštní událost. Pokud se publiku divadelní hra za doby Alžběty I. (Elizabeth I.) a Jakuba I. (James I.) nelíbila, diváci začali na herce házet různé předměty. Dnes se hercům dostává ovací za jakýchkoliv okolností a bylo by krajně nevhodné reagovat stejným způsobem jako v době zlatého věku.
Státní orgány 16. a 17. století nepodporovaly divadelní společnosti a snažily se zabraňovat jejich produkci. Nedůtklivost autorit lze vidět z reakce Soukromé rady Spojeného království, kdy po smrti Jakuba I. (James I.) na trůn nastoupil Karel I. (Charles I.). Jako jeden z prvních úkonů Soukromé rady Spojeného království po korunovaci nového krále byl návrh na uzavření divadel. Při vzniku pandemie koronaviru se naopak členové kabinetu, kteří převzali mnoho pravomocí Soukromé rady, snaží vládě pomoci v podpoře a záchraně divadelních společností, které jsou pro Londýn velmi důležitým sektorem.
136 HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo. Praha: Odeon, 1985, s. 213.
53
Ze zachovaných her, plakátů a dobových svědectví můžeme s jistotou říct, že úspěch divadelní hry byl z větší části připisován dramatikovi. V dnešní době se více mluví o hercích než o režisérovi. Známe význačná jména dramatiků, jako byl William Shakespeare, Christopher Marlowe, Benjamin Jonson, Robert Green, John Lyly, ale jen málo jmen herců. Ve 21. století dominují úspěchu spíše herci než režiséři.
Velkým rozdílem je délka výstavby divadel. Stavba divadla The Globe v alžbětinské éře trvala 28 týdnů, zatímco stavba repliky z důvodu mnoha překážek, rozbrojů a soudních sporů trvala 30 let.
Na rozdíl od alžbětinského divadla, které mělo za celou svoji existenci občasné problémy se smlouvou o pronájmu pozemku, replikované divadlo tyto problémy minuly. První problémy se objevily ve smlouvě podepsané s majitelem půdy Gilesem Allanem v roce 1576, která byla uzavřena na dobu 21 let. Smlouva s následujícím vlastníkem pozemku, Matthewem Brendem byla obnovována každých šest let, až byla nakonec prodloužena o dalších devět let. Později Sir Matthew Brend argumentoval tím, že k prodlužení smlouvy o devět let došlo v jeho raném věku, kdy ještě k takovýmto úkonům nebyl způsobilý, čímž chtěl anulovat její platnost.137 Naproti tomu radní Ann Ward nabídla v roce 1986 smlouvu o pronájmu pozemku divadla The Globe na 125 let.138
11.3.1 Srovnání marketingu alžbětinského divadla a repliky The Globe
Hry Williama Shakespeara jsou dnes i dříve základním důvodem, který diváky do divadla láká. V době zlatého věku došlo k tomu, že jméno William Shakespeare si na plakátu získalo první místo a informace o čase a místě konání byla minoritní. Důležitým marketingovým tahem bylo upozornit na dramatika, stejně tak replika The Globe je závislá na tomto všeobecně známém jméně, které přináší nejvyšší zisk.
Propagace divadelních představení za použití plakátu probíhá dnes i před čtyřmi sty lety. Knihtisk byl pro renesanci jedním ze základních pramenů evoluce společnosti. Plakáty divadla The Globe bylo možné vidět vylepené po městě stejně, jako je tomu dnes. Propagace v době 21. století je samozřejmě mnohem rozmanitější a díky novým médiím je možné nabízet produkty na internetu. Divadlo The Globe má kvalitně vytvořené internetové stránky.
137 BERRY, Herbert. The Globe, its Shareholders, and Sir Matthew Brend. Shakespeare Quarterly [online]. Oxford University Press, Autumn 1981, 32(3), 340 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
Na úvodní stránce The Globe žádá návštěvníky o finanční dar, jelikož nepřijímá žádnou vládní podporu. Na internetových stránkách je možné najít virtuální prohlídku divadla, poslouchat, dívat se či si číst Williama Shakespeara. Domovská stránka dále obsahuje odkazy na YouTube videa a odkazy na kvalitativní výzkumy. Grafický design stránek je velmi vkusný a přehledný, i přes dominantní použití červené barvy, která se příliš nedoporučuje. Divadlo mimo jiné provozuje obchod, který nabízí různé reklamní a upomínkové předměty.
Společnost Služebníci lorda komořího měla kromě plakátů také další účinnou metodu marketingu, a tou byly vlajky. Ve dne představení vlály nad divadlem a dávaly tak návštěvníkům najevo, jakou hru zrovna bude divadlo inscenovat. Barvy vlajek byly tři a prezentovaly žánry. Černá vlajka upozorňovala na to, že se bude hrát tragédie, bílá znamenala komediální žánr a červená reprezentovala historické hry.
11.4 Proměna charakteru společnosti, kulturních a hereckých konvencí
Práce dramatika v shakespearovské době mohla velmi rychle skončit doslova dramaticky. Za hru Eastward Ho!, kterou král Jakub I. (James I.) označil jako urážku Skotů, byli dramatici John Marston a George Chapman uvězněni.139 Ve 21. století existují v Londýně konvence, kterými se dramatici řídí, avšak nehrozí jim vězení či poprava.
Ve 21. století jsou herci mnohem lépe zajištěni, mají například pojištění, ve Velké Británii existují různé nadace podporující hereckou profesi, a to jak po stránce fyzického, tak i duševního zdraví. Některé z organizací se také starají o herce, kteří kvůli svému pokročilému věku nemohou najít ve svém oboru uplatnění. To se samozřejmě nedá říct o společnosti renesance.
Jednou z hlavních změn oproti novodobému divadlu je fakt, že ženy v alžbětinském divadle měly zakázáno hrát a žádná dáma by se nikdy nestala herečkou, jelikož to kulturní konvence Londýna zakazovaly. Princezny a jiné šlechtičny sice mohly hrát na dvorských sídlech, ve Španělsku a Francii dokonce herečky působily, nicméně v Londýně by žádná žena nemohla na jeviště vstoupit. 140 Replikované The Globe se naopak staví do pozice obhájců stejných práv
139 George Chapman. Drama Online [online]. Bloomsbury Publishing [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
55
žen a mužů. Snaží se zaměstnávat 50 % žen a 50 % mužů, čímž se diametrálně liší od alžbětinského a jakubského divadla.
V době renesance nebylo možno cestovat za kulturou, jak je tomu dnes, a divadla musela jednat takovým způsobem, aby nespoléhala na zisk spojený s turismem. Naopak management dnešního The Globe je závislý na přílivu diváků z jiných měst či zemí.
Nehledě na dobu, v níž herci působí, tato profese vždy přináší riziko Baumolovy choroby či jinak řečeno nákladové choroby. Baumolova choroba může napadat herce, a to z toho důvodu, že produktivita práce se s růstem mezd nemění. Herci musí po stovky let vykonávat tutéž profesi se stejným nasazením jako v průběhu celé historie. Neexistuje žádná inovace, která by herci usnadnila jeho výkon. Vše závisí na jeho tělesné a hlasové kondici. Valná většina profesí se určitým způsobem vyvíjí, například truhlář před čtyřmi sty lety používal dláto, dnes má k dispozici brusku i jiné nástroje. Herecká profese ovšem stále zůstává řemeslem závislým především na schopnostech člověka. Herec musí být své profesi stejně oddaný dnes, jako byl v průběhu celé historie.
Okolí alžbětinského divadla bylo známé svojí kriminalitou, jelikož oblast Bankside nepodléhala jurisdikci londýnských zákonů a pořádaly se zde nelegální aktivity. Oblast byla známá pro býčí či medvědí zápasy, jež byly pořádané v The Beargarden or Bear Pit. U tehdejšího londýnského publika se těšily velké slávě a byly v oblibě u všech vrstev společnosti. Pointou těchto krvavých zápasů bylo například to, že se na medvědy vypustili psi a v napětí se očekávalo, kdo nejdéle přežije. Medvědi byli někdy slepí, jindy celé představení doprovázela hudba a taneční výstupy či ohňostroje. Okolí divadla bylo ale známé i kvůli prostituci. Dnešní Bankside je nicméně prestižní oblastí Londýna, nikoliv místem hazardu a smilstva.
11.5 Vedlejší činnosti
Replika divadla, respektive samotná charita, má další vedlejší činnosti a programy, které nabízí zákazníkům. Jedná se o výstavy, komentované prohlídky, vzdělávací a studentské programy. Dříve se věnovala v zásadě divadelním představením, která byla jedinou službou, nabízenou The Globe, vynecháme-li občerstvení v průběhu představení, které divadlu přinášelo velký zisk. Pokud bychom zkoumali vedlejší činnosti The Globe před čtyřmi sty lety, mohli bychom říct, že vedlejší činnosti přece jen provozovali. Budova příležitostně sloužila jako nevěstinec nebo prostor pro hraní hazardních her. Vedlejší činnost 21. století se tedy velmi silně liší od těch provozovaných v původní budově.
56
Občerstvení v průběhu divadelní hry v současné době nabízené není. Dříve si mohli diváci koupit pivo v ceně jedné pence, burákové plody, ba dokonce i tabák. Poblíž divadla The Globe se nachází Swan Bar & Restaurant, který nabízí vše od snídaně až po brunch. Bar obsahuje širokou nabídku vín, je možné zajít na odpolední čaj či večerní koktejl. Restaurace je lokalizována tak, že návštěvník má jedinečný výhled na Temži a Katedrálu svatého Pavla. Je možné navštívit bar před či po představení. Bar na oficiálních stránkách The Globe inzeruje například originální čaj se jménem Sen noci svatojánské, jehož ingredience jsou spjaty s příběhem hry.
Na základě studia diametrálně odlišných vedlejších činností, které určitým způsobem přispívaly k popularitě a finančnímu zabezpečení divadla, není možné si nevšimnout nepřehlédnutelných rozdílů a obrovské proměny myšlení společnosti. Vedlejší činnost repliky divadla je založena na vzdělání a rozšíření historických obzorů, ukazuje na vyspělost tehdejší společnosti a na inspirující osobu Williama Shakespeara. Podíváme-li se ovšem, jak ve skutečnosti divadlo fungovalo, bylo by naivní považovat tehdejší společnost za přespříliš sofistikovanou. V 16. a 17. století se většina londýnské populace bavila týráním zvířat v takovém rozsahu, že všude kolem byla vidět krev a rozsápaná zvířata, která se zoufale snaží přežít, přičemž publikum se hlasitě směje a vše nakonec končí smrtí. Přeživší medvědi ze zápasů byli pojmenováni a vystavováni opětovnému týrání. Herec trpěl urážkami a ze strany společnosti se mu nedostávalo žádného ocenění. Londýňané sice divadlo milovali, ale hereckou profesí pohrdali. Pokud se publiku divadelní představení nelíbilo, začali na jeviště házet shnilé jídlo, činnost divadla, které poskytovalo svoje prostory k prostituci a hazardním hrám, také nepodporuje představu o divadelní kultuře, jak ji známe dnes. Herci byli, řazeni do stejné kategorie, jako hloupí radní, hazardní hráči, kuplíři, prostitutky, lupiči a podvodníci.
„His attendants are Sicknes, Want, Ignorance, Infamy, Bondage, Palenes, Blockishnes, and Carelesnes. The Retayners that wear his cloth are Anglers, Dumb Ministers, Players,Exchange-Wenches} Gamsters, Panders, Whores and Fidlers.“ 141
Kultura divadla, očekávání a úroveň diváka se za posledních čtyři sta let výrazně proměnila. Tyto dobové, ale i společenské rozdíly William Shakespeare nějakým záhadným způsobem překlenul a stálé zůstává nejpopulárnějším dramatikem všech dob. Napříč několika staletími
141 DECKER, Thomas. The Seven Deadly Sins of London [online]. 7. London: Edward Arber, 1879, s. 34 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
57 zůstává oběma divadlům The Globe věrná postava Williama Shakespeara coby význačného dramatika, jenž dokáže ve svých hrách snoubit témata, která jsou stále aktuální nejen pro kulturu přelomu 16. a 17. století, ale i pro dnešního diváka. Všechna další propojování divadel jsou založena jen na vyumělkovaném hledání podobností.
V rámci SWOT analýzy bylo zjištěno, že některé příležitosti, kterých alžbětinské divadlo využilo pro větší zisk, by byly do dnešní doby neaplikovatelné. Kupříkladu prostituce a hazard by v době 20. a 21. století zcela jistě způsobily naprostý krach divadla.
12 Finanční krize divadel ve Velké Británii v době pandemií
V souvislosti s komparací a studiem obou divadel bylo vyhodnoceno, že po 400 let se divadelní instituce neustále potýkají se stejným problémem, a to je přerušení provozu v době pandemií a vzniku nezaměstnanosti v odvětví kultury. V této části práce dojde ke komparaci a vyhodnocení stavu v období morových epidemií a nemoci covid-19, který celosvětově zasáhl všechna odvětví ekonomiky na počátku 21. století.
12.1 Divadlo The Globe v době morových epidemií
Divadla s sebou nesla i velká potencionální rizika. Jednalo se zejména o požáry a šíření nemocí. Mor byl velkým rizikem a dav lidí, který se okolo divadel shromažďoval, jej mohl šířit dále. Pro ekonomiku měl mor devastující dopady. Vyžadoval uzavření všech míst, kde by se potencionálně mohl dále šířit, včetně divadel. Docházelo k propouštění zaměstnanců a zajišťovaní karantény. Mor se šířil tak rychle, že lidé umírali během několika dní a celý charakter města se změnil natolik, že vězni byli propuštěni domů, hlídači města nemohli vycházet, rozšířila se kriminalita a lidé neměli co jíst.142
První zkušenosti s morem měla Anglie v roce 1348, kdy se rozšířil z Francie s dovážkou vína Bordeaux. Obchod způsobil vymření dvou třetin obyvatel Evropy. V Anglii pandemie usmrtila polovinu obyvatel. Z důvodu poklesu ekonomiky lidé neměli peníze a obchod zcela zkrachoval. Mor se vracel po tři staletí, ačkoli již ne v takové míře.
V knize Dekameron Giovanni Boccaccio zaznamenává mor následujícím způsobem:
„…Mor zuřil proto tak silně, že se stykem přenášel z osob nemocných na osoby zdravé, nejinak, než to dělá oheň, když jsou mu hodně nablízku věci suché nebo mastné. A choroba měla sílu tím větší, že se nemoc či společný důvod k smrti přenášel na zdravé
142 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 54–55. ISBN 978-1-47112-569-0. 58
lidi nejenom hovorem a stykem s nemocnými; vyšlo najevo, že tuto nemoc způsobovalo i to, že se někdo dotkl šatu či některé jiné věci, které se dotýkal či které používal nemocný…“143
V letech 1636–1637 byla divadla uzavřena na sedmnáct měsíců. Někteří dramatici byli v době morových epidemií velmi produktivní. Mezi lety 1637–1640 vyšlo tiskem velké množství her, celkem šedesát. Jednalo se o poměrně vysoké číslo vzhledem k tomu, že v některých letech tiskem nevyšla ani jedna.
12.1.1 Herecká profese v období uzavřených divadel
V Londýně docházelo k přerušování divadelní aktivity pravidelně a herci mnohdy museli město opustit. Představení se tak často odehrávala ve stodolách nebo na dvorech královské šlechty, kde ovšem neexistovalo žádné zázemí. V době, kdy nebyla vybudována infrastruktura, herci museli cestovat za prací a penězi na koních s minimem majetku.144 Právě kvůli těmto faktorům herci putovali po městech a cestách v naději, že budou někým najati. Jako nejschůdnější varianta se v takové situaci jevila možnost pozvání na dvůr či panství, kde krom peněžní odměny měli též zajištěno jídlo a ubytování. V případech, kdy se hrálo ve městech, bylo nutno platit si jídlo, ubytování, pronájem, krmení i ustájení koně. Náklady na takovýto život byly značné, ovšem když byli pozváni hrát na panstvích, zůstával jejich zisk čistý. Pro města byla tato příležitostná představení zisková a herci měli příležitost výdělku v dobách, kdy byla divadla z důvodu moru uzavřena. Londýn byl v 16. a 17. století metropolí divadla, není tedy pravděpodobné, že by herci, kteří již dostali stálé angažmá v nějakém z divadel Londýna, odcházeli hrát do jiných měst z vlastní iniciativy a nikoli z existenčních problémů.
12.1.2 Podpora královského dvoru Jakuba I. (James I.) Stuarta v období moru
Podpora královského dvoru a šlechty byla zvláště podstatná v období morové epidemie, která donutila Služebníky lorda komořího (King’s Men po roce 1603) divadlo uzavřít, a bez níž by nebyli schopni jako společnost přežít. O Vánocích roku 1603 pozval panovník divadelní společnost King’s Men do paláce Hampton Court, kde si vydělali 80 £ za
143 BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Vydání v Odeonu páté. Přeložil Radovan KRÁTKÝ. Praha: Odeon, 2017, s. 30. ISBN 978-80-207-1776-4. 144 SHEAVYN, Phoebe. The literary profession in the Elizabethan age. Manchester: University Press, 1909, s. 97. 59
šest představení.145 Finanční pomoc v takovýchto dobách a poskytnutí alternativní možnosti hraní představení byla ve své podstatě inovací. Jakub I. (James I.) Stuart tím dal společnosti najevo královskou podporu a ukázal, že nehledě na dobu, kterou si Londýn procházel, patří divadlo stále k všednímu životu panovníka.
V době morové epidemie dal Jakub I. (James I.) divadlu The Globe osvobození od finančních povinností, čímž společnosti pomohl od likvidace. Společnost byla králem například v únoru 1604 pozvána na Candlemas Day (Svátek Uvedení Páně do chrámu) a Shrove Sunday (neděle před Popeleční středou), kde jim bylo vyplaceno 20 £.146 Všechny tyto příležitosti, které byly King’s Men poskytnuty v průběhu nepříznivých podmínek, zachránily divadlo, které by za normálních okolností bez podpory královské pokladny nebylo samo o sobě schopno krizi obstojně přestát.
12.1.3 Města York a Doncaster jako útočiště pro herce
Mezi perspektivní města pro divadelní putování patřil York a Doncaster. York je severní hlavní město Anglie, sídlo Lorda Prezidenta, který byl zástupcem anglického monarchy a sídlil zde také arcibiskup z Yorku. Toto město, jakožto druhé centrum politiky a obchodu, bylo bohatě osídleno, odhadem zde roku 1600 žilo 12 000 obyvatel. Doncaster byl znám pro svůj tržní systém a vyčníval polohou – nacházel se zde soutok tří řek, což podporovalo socializaci.147
York i Doncaster byla města, která nabízela souborům přechodné místo ke hraní. První záznam o profesionálním turné pochází z roku 1576 v Minsterovských záznamech a první platba herecké společnosti Lorda Monteagla se uskutečnila roku 1577 za provedení hry v kostele sv. Jiří. Divadelní představení se uskutečňovala v sále Guyldhall Citee of York v Conyngstrete. Tento sál byl společnou investicí spolku sv. Kryštofa a sv. Jiří a starosty, pro divadelní společnosti byl atraktivní především pro svoji velikost.148
Herci ovšem preferovali hraní na velkých sídlech především z finančních důvodů. Náklady Skipton Castle v dubnu roku 1616 vykazují výdaje 15 £ za pouhých jedenáct měsíců. Lord Clifford hráčům platil takřka třikrát více než město York, jehož výdaje byly 5 £. V roce 1629
145 GURR, Andrew. The Shakespeare Company, 1594-1642. New York: Cambridge University Press, 2004, s. 167–171. ISBN 0521807301. 146 ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015, s. 54–55. ISBN 978-1-47112-569-0. 147 PALMER, Barbara D. Early Modern Mobility: Players, Payments, and Patrons. Shakespeare Quarterly [online]. Oxford University Press, 1950–, Autumn 2005, 56(3), 266 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z:
V nehygienických podmínkách, které se vyskytovaly ve středověku a později v renesanci nás nemůže překvapit, že se mor šířil tak rychle a že se autority města obávaly shromažďování lidí na místě, jako je divadlo. Příkladem znečištěného Londýna mohou být analýzy půdy, které byly provedeny v okolí původního divadla a ve kterých bylo objeveno velké množství čpavku.150 V původním divadle The Globe nebyly toalety a lidé v tehdejší době nedodržovali konvence, které máme dnes, a proto muselo být divadlo i samotné okolí pro šíření moru velmi úrodnou oblastí. Londýn už sám o sobě byl městem riskantním pro život. V roce 1606 napsal Thomas Deccker dílo The Seven Deadly Sins of London, ve kterém popisuje hříchy, za které byl na město uvalen mor v souvislosti s divadlem.
12.2 Vliv pandemie koronaviru na divadla a sociální poměry herců ve Velké Británii
V roce 2020 se divadla zavřela z důvodu pandemie koronaviru, v jehož důsledku mnoho herců skončilo bez stálých příjmů. Vláda nabídla řešení, která by existenčně mohla hercům pomoci přečkat stav, ve kterém se bez jakéhokoliv varování ocitli.
Většina herců ve Velké Británii je samostatně výdělečně činná a platí daň buď prostřednictvím Self Assessment, přičemž placení daně zůstává na nich, nebo prostřednictvím Pay As You Earn (PAYE). V každém případě však musí být zaregistrováni u HM Revenue and Customs (HMRC), což je ministerský úřad zodpovědný za výběr daní a poskytování různých forem státní podpory.
Ministr financí Rushi Sunack uvedl dne 26. 3. 2020 balíček podpory osobám samostatně výdělečně činným. Tento balíček obsahoval finanční obnos, jenž byl definován následovně: osoby samostatně výdělečně činné obdrží 80 % příjmu až do výše 2 500 £ jejich průměrného ročního příjmu za poslední tři daňová období. Finanční podpora byla založena na předchozích výdělcích. Problém, na který herci narazili, tkvěl v tom, že mnoho z nich nevydělává pouze
149 Ibid., s. 271–275. 150 Martin Hilský – Fenomén Shakespeare (ÚMKP, BC 25. 5. 2016). In: YouTube [online]. 26. 06. 2016 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z:
61 samostatně výdělečnou činností, pro niž byl balíček určen, ale daně platí metodou PAYE, s níž je možné využívat podporu na hereckou profesi. Tato grantová podpora státu nezahrnuje osoby, které podávají své první daňové přiznání. Odpověď kancléře Rushiho Sunacka na tuto výtku zněla, že za takovýchto okolností mají herci hledat podporu v systému dávek.151
Pokud zaměstnanec nepodal daňové přiznání za poslední tři daňová období, započetlo se mu pouze období 2018–2019 s maximálním průměrným ziskem 50 000 £ a na grant Self- Employed Income Support Scheme (SEISS) tudíž bohužel neměl nárok.152 Grant podléhal dani z příjmu a poplatkům na národní pojištění. V mezidobí obdržení grantu měly osoby právo zažádat o Universal Credit, který slouží na podporu životních nákladů.153
Job Retention Scheme je jeden z balíčků státní podpory, který je založen na principu zachování pracovních míst. Toto schéma zaručuje, že zaměstnanci, kteří by byli z důvodu koronavirové krize propuštěni, zůstanou na výplatní listině. HM Revenue and Customs (HMRC) vyplácel oněch 80 % platu a zaujal místo zaměstnavatele, který by za jiných okolností přišel o zaměstnance. Zaměstnavatelé se mohli obrátit na HMRC s žádostí o grant a doplnit plat zaměstnance do 100 %, pokud se tak rozhodnou.154
Velmi důležitým krokem, který byl podniknut ve Velké Británii, byla podpora Arts Council. Tato organizace je jedinečná v tom, že čerpá peníze ze státního rozpočtu a loterií s cílem podpořit kulturu ve Velké Británii a zprostředkovat ji všem. Arts Council má svůj vlastní rozpočet, tím pádem s ním může zacházet dle vlastního uvážení. Může jej tedy restrukturalizovat a v momentě neočekávaných změn, jako je například pandemie, má pravomoc zajistit finanční podporu. Organizace Arts Council pozastavila státní projekty a využila nouzových rezerv. Jejich dotace činila £160 milionů liber, z čehož 20 milionů liber bylo určeno na podporu jednotlivců.
151 COOK, LAURENCE. Coronavirus: What Financial Help Is Available to UK Actors?—the Latest. Backstage [online]. 27 March 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z:
12.2.1 Pomoc neziskových organizací
Organizace Social of London Theatre (SOLT), jejímž úkolem je podporovat kulturu divadla, divadelního umění a poskytovat svým členům propagaci, nabídla řešení, jak reagovat na krizovou finanční situaci divadel. Vymyslela metodu žetonů, které fungovaly na bázi imaginárních vstupenek. Tyto vstupenky si mohli diváci zakoupit s neomezenou platností a po znovuotevření divadel je bylo možno uplatnit v jakémkoliv divadle, které je členem této organizace (na více než 260 místech).155
Organizace SOLT v Londýně je v rámci marketingové podpory velmi aktivní, kreativní a pomáhá získat svým členům finanční prostředky. Využívá své facebookové stránky, podobně zužitkovává i platformy Instagramu a Twitteru. Na YouTube prezentovala různé rozhovory, představení, písně z muzikálů a nabízela i kariérní postup. Všechny peníze, které tato neziskové organizace vybírá, jsou určeny na podporu divadelního průmyslu.
Ve Velké Británii existuje celá řada charitativních organizací, které poskytují granty a podporu aktérům kreativního průmyslu ve finančních potížích. Existence mnoha neziskových organizací, které se zabývají divadelním průmyslem a jeho podporou, je stěžejní pro udržitelnost divadelního průmyslu v dobách, kdy jsou dveře divadel z důvodu pandemie zavřeny.
Vybrané neziskové organizace nabízí ve velké míře duchovní, duševní a finanční pomoc lidem pracujícím v hereckém prostředí. Jednou z nich je společnost Soho Theatre, jež poskytla 25 000 £ divadelníkům, kteří se stali nezaměstnanými v důsledku koronavirové pandemie. Podobnou organizací byla i Actor Church, která nabídla duchovní poradenství, nehledě na denominaci, ze které křesťané pocházejí. V průběhu pandemie nebylo možné konat bohoslužby, a proto byla křesťanům nabídnuta alternativa ve formě online setkávání a poradenství prostřednictvím aplikace Zoom. Organizace Actor Church spolupracovala s Theatre Chaplaincy UK a Westminster Abbey na Late night Lent, což byla půlhodina modliteb za divadelní komunitu v době pandemie. Mezi další organizace zabývající se duševním zdravím herců patří Equity, která krom jiného na svých stránkách pravidelně aktualizovala všechna vládní rozhodnutí ohledně finančního zajištění. Playing Sane zase pomáhala hercům vyrovnat se se stresem a úzkostmi. Organizace Make A Difference Trust se do boje proti koronaviru angažovala tím, že založila Emergency Assistance Fund, což byl
155 ROSS, Eleanor. This Is How the UK Theatre Industry Is Dealing With Coronavirus. Backstage [online]. London, 2020, 19 March 2020 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z:
63 fond, který pomáhal s finančními náklady divadelních společností. Počáteční dar, který tato nezisková instituce poskytla, byl ve výši 5 000 £. The Actors Benevolent Fund byl zřízen v Londýně a nabídl pomoc hercům a scénografům. Tato organizace se zaměřuje především na herce, kteří jsou nemocní, zranění nebo ztratili práci kvůli svému pokročilému věku. V souvislosti s nemocí covid-19 se organizace zaměřila na osoby, které byly přímo izolovány od společnosti a nemohli navázat sociální interakce. Equity Charitable Trust je organizací, která v době koronaviru nabídla konzultaci a finanční podporu při volbě alternativního zaměstnání, popřípadě radu, jak se vypořádat s dluhy. V souvislosti s koronavirem dále vznikla Until The Curtains Rise, která byla spravována organizací Acting For Others podporující zaměstnance divadelního průmyslu v době finanční či duševní krize a která funguje na principu crowdfundingu. Until The Curtains Rise nabízela těm, kteří darují určitý finanční obnos na podporu divadla, zprostředkování virtuální schůzky nad kávou, při níž uživatel dostal příležitost seznámit se nebo využít služby edukativní platformy MasterClasses, která nabízí rozvoj určitých schopností, převážně kreativních. Mezi další podobné organizace patří i JustGiving sídlící v Londýně, v Bankside, která zprostředkovala sbírku Funds For Freelancers s cílem vybrat 10 000 £. MasterClass nabídla podporu nejen hercům, ale také režisérům a spisovatelům. Organizace Stage One zase nabídla finanční podporu v maximální hodnotě 5 000 £ jednotlivým hercům. Výčet těchto i mnoha jiných organizací, které jsou v UK zapojeny do podpory herců, je možné najít na stránkách Support for Theatre Professionals during Coronavirus, které spravuje organizace na podporu divadelního umění Official London Theatre.156
12.2.2 Dopady na život herců
Jedním ze zásadních rozdílů života herce v době moru a koronaviru, je ten, že za doby moru byli herci stále motivováni k umělecké tvorbě. Jakub I. (James I.) Stuart hercům nabídl peníze za to, že se stále budou svojí profese držet a seberealizovat na královském dvoře. Doba 21. století reaguje diametrálně odlišně a nabízí hercům 80 % z jejich příjmu. Zdá se, že toto gesto je mnohem vstřícnější, jelikož herci se nemusí o finanční podporu prakticky zasloužit. Vezmeme-li v potaz interaktivní život, na který jsou v rámci své profese zvyklý, tak náhlá ztráta kontaktu s lidmi může mít na hereckou osobnost neblahý vliv a nedostatek kreativního sebevyjádření může být větším problémem než nedostatek finančních prostředků.
156 Support for Theatre Professionals during Coronavirus [online]. London: Society of London Theatre (SOLT), 2020 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z:
64
Existenční krize je dalším z problémů, které jsou propojeny s dnešní, ale i tehdejší dobou. Herci museli dříve za obživou putovat, v době pandemie koronaviru jsou zcela odkázáni na podporu vlády, za jiných okolností by museli přemýšlet nad alternativním zaměstnáním. Stejně jako dříve muselo i dnes mnoho herců i hereckých společností ukončit svoji divadelní působnost a potýkat se s finanční krizí, která měla velké dopady na jejich pracovní i osobní život, jelikož museli opouštět své rodiny a cestovat za prací do měst, která jim nabídla podporu.
12.2.3 Shakespeare a koronavirus
Koronavirus přinesl mnohé nepříjemnosti, nicméně přesto díky němu došlo k propojení mnoha nápadů, které se mohly za pomocí digitálních technologií propojit v rámci kreativního průmyslu.
William Shakespeare i po staletích spojuje různé generace a vrstvy společnosti, a to v dobách přívětivých i nikoliv. Martin Hilský, významný shakespearolog 20. a 21. století, ve své interpretaci divadelní hry Romeo a Julie nastiňuje možnou variantu, která může definovat nadčasovost Williama Shakespeara. V této tragédii není nikde řečené, proč se dva rody, které zakazují vztah Romea a Julie, nenávidějí, dle slov Martina Hilského je možná právě to podstata 400 let dlouhého úspěchu této hry a onen důvod si píše sama doba, potažmo společnost, kde je tragédie hrána. 157
Robert Myles je herec, spisovatel, režisér a specialista na Shakespeara pocházející z Glasgow ve Skotsku, který vymyslel originální projekt Show Must Go Online, v němž propojil hereckou komunitu a publikum z celého světa přes aplikaci Zoom. Pro účast se uživatel mohl zaregistrovat jako ten, který chce ve vybrané hře Williama Shakespeara hrát, či jako pouhý divák. Tento projekt spočíval v tom, že se lidé přes aplikaci Zoom setkávali online a v průběhu několika týdnů hráli Shakespearovy hry tak, jak byly chronologicky napsány. Mnozí, kteří se zaregistrovali jako herci a byli zvoleni do role, se na setkání oblékli do dobových kostýmů či použili jednoduché rekvizity a mohli se věnovat své profesi tímto originálním způsobem. První inscenace Dva páni z Verony byla realizována 19. 3. 2020. Stejnou metodu používá The National Orchestra of France, která tímto způsobem pořádá orchestrální představení. Používání aplikace Zoom je v době koronaviru velmi oblíbené, herci
157 Rozbor díla: Romeo a Julie (W. Shakespeare). In: YouTube [online]. 03. 03. 2014 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: 65 divadla The Globe mohou tímto způsobem hrát divadelní hry a návštěvníci je mohou buď pouze sledovat, nebo může dojít k propojení diváků a herců. Herci divadla mohou nabídnout herecké role a běžní diváci si budou moci vyzkoušet jaké to je mít Shakespearův dialog s hercem divadla. Britský herec Sir Patrick Stewart, kterého jsme mohli vidět ve ztvárnění mnoha Shakespearových her, na svém Twitteru sdílel krátká videa, která pojmenoval Sonnet a Day, v němž přečetl všech 116 Shakespearových sonetů v době pandemie koronaviru. Podobným způsobem se projevila herečka a dramatička Christine Williamson. Členové společnosti Robinson Shakespeare Company se inspirovali videi celebrit, ve kterých celebrity zpívají 20 vteřin Happy Birthday to You. Mladí členové společnosti, která funguje pod hlavičkou University of Notre Dame, zahájili výzvu #ShakespeareChallenge, která spočívá v recitování libovolného monologu z her Williama Shakespeara. Pointou těchto dvacetivteřinových videí je splnit doporučení zdravotníků, kteří apelovali na to, že 20 vteřin mytí rukou pomáhá zabránit šíření nemoci covid-19. 158 Prozatím není známo, že by v době (ke dni 15. 5. 2020), kdy vypukla pandemie koronaviru královna Alžběta II. (Elizabeth II.) nebo patron princ Philip, vévoda z Edinburghu (Prince Philip, Duke of Edinburgh), jakýmkoliv způsobem finančně podporovali divadlo The Globe, jak tomu bylo za doby krále Jakuba I. (James I.). Žádné záznamy o finanční pomoci nemáme ani u jiných členů královského či jakéhokoliv jiného šlechtického rodu. 13 Možnosti řešení krize divadla v období pandemie V následující části práce se zaměříme na to, jakým způsobem by divadla ve 21. století mohla reagovat na finanční krizi způsobenou koronavirem. Jednou z velkých výhod doby koronaviru oproti období moru je, že žijeme ve světě internetu a mnoha nových médií, která zcela jistě přispívají k udržení životaschopnosti divadla. Mnohá divadla jako první krok zavedla stream vysílání. Divadlo The Globe v Londýně prodávalo levnější vstupenky na online představení s názvem „To stream or not to stream, that is the question“. Online vysílání je možné použít k vytváření aktivit pro pacienty, kteří jsou v karanténě. Zaměstnanci divadla jsou nadaní mnoha kreativními schopnostmi, které mohou být prospěšné pro společnost. Z různých studií se dá konstatovat, že umění pomáhá 158 BLASKO, Erin. Robinson youth combine Shakespeare, handwashing amid coronavirus crisis. Notre Dame News [online]. Notre Dame: University of Notre Dame, 2020, 25 March 2020 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: V souvislosti s médii, které jsou v dnešní době každodenní součástí života člověka, je žádoucí zapojit do zprostředkovávání kultury televizní vysílání. Naskýtá se možnost, aby zaměstnanci divadla realizovali programy pro lidi, čímž by došlo k omezení vycházení nejohroženějších skupin. Analýza, která je schopná zjistit, které televizní pořady sledují dané skupiny obyvatel, je vhodná k tomu, aby se producenti zaměřili na dočasnou změnu programu. Pokud by analýza zjistila, že nejohroženější skupinou jsou děti, bylo by vhodné do programu zařadit pohádky, pro lidi v důchodovém věku by mohl být program upraven způsobem, který odpovídá analýze. Zaměstnanci v oblasti divadelního průmyslu mohou natočit krátké video s odpověďmi na otázky, které diváci v předstihu zašlou. Na mnoha televizních stanicích se neřeší nic jiného než koronavirus a společnost může taková náplň vysílání přivést do krize a depresí, bylo by proto vhodnější nabídnout naději a do toho se může zapojit divadlo s různými alternativními programy. Pokud by došlo ke sjednocení režisérů, scénáristů a grafiků, bylo by možné, aby divadlo vydávalo komiks či speciální online noviny, ty je možné koncipovat na bázi určité satiry s tématem koronaviru a prodávat je přes internetové stránky. Přímo na internetových stránkách divadla je možné publikovat příběhy jednotlivých herců a žádat veřejnost o finanční pomoc. Jedním z prvků, který se pro divadlo jeví jako zásadní, je reakce finančního managmentu divadla. Je nutné si uvědomit, že pokud nedojde k finančnímu zabezpečení zaměstnanců, naskýtá se reálná možnost, že si zaměstnanci divadla najdou alternativní zaměstnání. Finanční managment musí restrukturalizovat rozpočet a v prvé řadě se postarat o své zaměstnance, což je jeden z hlavních problémů, který celosvětově zasáhl všechny divadelní instituce. Oddělení managementu musí vypsat granty a žádat podporu od podniků, které nejsou koronavirem zasaženy, např. teplárny, vodárny. Je vhodné zaměřit se na větší korporace a nabídnout určité 67 výhody pro jejich zaměstnance. Fundraising je v době pandemie jedním z nejlepších řešení finanční podpory. Granty je možné shánět od státu či království a argumentovat tím, že se zaměstnanci divadla zajímají o současnou pandemii a přispívají k jejímu řešení. V době, kdy herci nemohou chodit do práce a věnovat se své profesi, je možné, aby se zapojili jako dobrovolníci do zdravotnických aktivit. Je nutné, aby management divadla organizoval volný čas, který hercům z důvodu absence práce vznikl. Herci by mohli šít roušky s logem instituce, která je finančně podpořila. Organizuje-li dobrovolnictví samotné divadlo je třeba si dát pozor, aby herci neměli dojem, že za práci nejsou dostatečně oceněni. Divadlo může poskytnout prostory organizacím vzniklým za účelem pomoci při pandemii. Tyto prostory mohou být pronajímány za menší částku a opět to může být argumentem pro získání dotací. Mnoho institucí má vlastní stránky na sociálních sítích Facebook nebo Instagram, přes něž lze uspořádat sbírku. Na internetových stránkách většiny divadel stojí, že se za zrušená představení vrací vstupné. Je samozřejmě žádoucí vrátit všem zákazníkům, u kterých došlo k újmě, jejich peníze. Divadlo ovšem může přidat dodatek o finanční krizi instituce a iniciovat možnost podpory instituce tím, že vstupné diváci nebudou chtít vrátit, a divadlo tak mohou touto formou podpořit. Lze začít prodávat vstupenky na tzv. „Představení o ničem“. Tento princip vstupného odkazuje k představení, které divadlo bude realizovat v budoucnu, ovšem v současné době ještě neví, o jaké představení se bude jednat, ani nezná datum, kdy proběhne. V průběhu šíření koronaviru je důležité, aby si každý zaměstnanec divadla uvědomil realitu, které čelí. Během doby, kdy došlo k uzavření divadla, je zbytečné klást důraz na zisk, zásadní je udržet divadelní instituci životaschopnou a předejít jejímu krachu. V době pandemie není přínosné, pokud si divadla začnou být konkurencí, měla by apelovat na vládu společně a zdůraznit potřebu podpory státu. I z toho důvodu je dobré zůstávat v kontaktu s diváky, které divadlo potřebuje. Divadelní instituce by programy pro své diváky měla vytvářet z pohnutek, jež mají apelovat především na samotnou funkci divadla. Primární misí divadla by mělo být potěšení diváka, pokud k tomu však nejsou prostředky, které by zajistily přímou interakci herce s divákem, je vhodné k tomu využít jiné nástroje. Čas zavřených divadel nesmí znamenat stagnaci personálu, ba právě naopak. Přece právě nabídnutí alternativního příběhu, který lidem pomůže od reality a každodenní rutiny života v době pandemie, má být zahrnuto do mise divadla. 68 Závěr Na základě předložených faktů vyvěrajících z diplomové práce můžeme konstatovat, že finanční stránka divadla The Globe na přelomu 16. a 17. století nejeví výrazné podobnosti s finančním fungováním její repliky ve 21. století. Každá instituce disponuje svým kapitálem zcela odlišně. Divadelní společnost Williama Shakespeara fungovala jako společnost akciová, zatímco replika The Globe je financována z nadace. Jisté ekonomické podobnosti však můžeme nalézt v nákladech a výnosech, mzdách zaměstnanců či cenách vstupenek. Podařilo se zhodnotit externí vlivy působící na vznik a prosperitu divadla – tudorovskou inflaci a k ní se pojící nepříznivou ekonomickou situaci v době Williama Shakespeare či brexit ve 21. století. Tyto externí vlivy mají zásadní podíl na prosperitě divadelních institucí. Zkoumání sociálních poměrů herců a dramatiků vyneslo na povrch zajímavé skutečnosti. Například plat dramatika dosahoval mnohem vyšších rozměrů než plat herce. Mezi další zajímavá zjištění v souvislosti se sociálním životem hercům v období vlády Alžběty I. (Elizabeth I) Tudorovny a Jakuba I. (James I.) Stuarta patří také informace i jejich nízkém společenském postavení, a to navzdory popularitě divadelních představení v Londýně. Díky použití SWOT analýzy byly nalezeny podobnosti, jako jsou například soudní spory, patronace královského dvoru či riziko pandemií. Pandemie jako takové byly zhodnoceny v závěrečné fázi práce a došlo k odhalení markantních podobností zejména v oblasti neschopnosti institucí postarat se o zabezpečení zaměstnanců. Došlo ke zjištění, že období koronaviru a s ním související uzavření divadel má na instituce v zásadě stejný dopad, jako měly morové pandemie v období renesance. Naopak výraznou odlišností, která určuje směr divadla, je povaha kultury a vzdělanosti publika. Mezi zajímavé poznatky patří také to, že napříč vzdělaností a úrovní publika dílo Williama Shakespeara zůstává po staletí natolik oblíbené a zájem o něj neustále roste. Na základě zjištěných faktů práce přispěla v období, kdy jsou divadelní instituce uzavřeny, k počátečnímu řešení jejich finanční krize. Dále byly navrhnuty kroky, které může management divadla využít a pracovat s nimi tak, aby se i v krizi dokázal postarat o své zaměstnance. Diplomová práce se ovšem pandemiemi zabývá jen okrajově. Další bádání tímto směrem by bylo vhodné zaměřit na porozumění jednotlivým institucím a tvorbu krizového plánu. S určitým časovým odstupem lze také zkoumat situace vzniklé z důvodu koronaviru. 69 Resumé Magisterská diplomová práce Ekonomický provoz a sociální poměry herců a dramatiků shakespearovského a novodobého divadla The Globe s přihlédnutím k dobám moru a koronaviru se zaměřuje výlučně na finančním řízení divadla The Globe za doby vlády Alžběty I. (Elizabeth I.) Tudorovny a Jakuba I. (James I.) Stuarta a srovnává jej s fungováním repliky divadla The Globe. Měřítkem srovnání jsou ekonomické a mimoekonomické ukazatele, jako náklady, výnosy a cíle. Ve druhé části práce mapuje sociální poměry herců a dramatiků v kontextu jejich společenského postavení a ukazuje na charakter kulturních a hereckých konvencí v Londýně v době alžbětinského divadla a divadla novodobého. Z důvodu výrazného vlivu Williama Shakespeara na dramaturgii původního divadla The Globe je kladen zvláštní důraz na jeho osobnost. Magisterská práce zohledňuje morovou a koronavirovou pandemii a následně vyhodnocuje jejich dopady na zkoumaná období. Summary The master's thesis, “Economic Operation and Social Conditions of Actors and Playwrights of the Shakespearean and Modern Globe Theatres with Regard to the Times of the Plague and Coronavirus Pandemics,” focuses on the financial management of the Globe during the reign of Elizabeth Tudor (Elizabeth I) and James Stuart (James I) and compares it with the operation of a modern Globe Theatre replica. Economic and non-economic indicators, such as costs, revenues, and goals, are used as the benchmark for comparison. In the second part, this work maps the social situation of actors and playwrights in the context of their social status and shows the nature of cultural and acting conventions in London in the time of Elizabethan theatre and modern theatre. Due to the significant influence of William Shakespeare on the dramaturgy of the original Globe, special emphasis is placed on his influence and contribution. This thesis also takes into account the plague and coronavirus pandemics and then evaluates their effects on theatre life during the studied periods. 70 Bibliografie Tištěné knihy: [1] ARNOLD, Catharine. Globe: life in Shakespeare's London. New York: Simon & Schuster, 2015. ISBN 978-1-47112-569-0. [2] ASTINGTON, John. Actors and acting in Shakespeare's time: the art of stage playing. New York: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521192507. [3] BALDWIN, Thomas Whitfield. The organization and personnel of the Shakespearean company. Princeton: Princeton University Press, 1927. [4] BLACK, Walter J. The Works of William Shakespeare: Complete. Roslyn, New York: Black's Readers Servise, 1944. [5] HILSKÝ, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Druhé, doplněné vydání. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2282-0. [6] HORNÁT, Jaroslav, Milan LUKEŠ a Alois BEJBLÍK, eds. Alžbětinské divadlo: Drama po Shakespearovi. Praha: Odeon, 1985. [7] GURR, Andrew. The Shakespeare Company, 1594–1642. New York: Cambridge University Press, 2004. ISBN 0521807301. [8] LUKEŠ, Milan. Mezi karnevalem a snem: shakespearovské souvislosti. Praha: Divadelní ústav, 2004. Světové divadlo. ISBN 80-7008-158-9. [9] SHAPIRO, James. 1599: jeden rok v životě Williama Shakespeara. Přeložil Kateřina HILSKÁ. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257-2351-7. [10] SHEAVYN, Phoebe. The literary profession in the Elizabethan age. Manchester: University Press, 1909. [11] BECKERMAN, Bernard. Shakespeare at the Globe, 1599–1609. 6th print. New York: Macmillan, 1962. Elektronické knihy: [1] BENTLEY, Gerald Eades. Profession of Dramatist in Shakespeare's Time, 1590– 1642 [online]. New Jersey: Princeton University Press., 1972 [cit. 2020-05-02]. ISBN 0- 691-01426-4. Dostupné z: 71 [2] DECKER, Thomas. The Seven Deadly Sins of London [online]. 7. London: Edward Arber, 1879 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: Elektronická periodika: [1] AARON, Melissa D. The Globe and "Henry V." as Business Document. Studies in English Literature, 1500–1900 [online]. Rice University, 1961–, Spring 2000, 40(2), 277– 292 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: 72 Associated University Presses, 1984–, 1986, 3, 265–275 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: Internetové zdroje: [1] Acting Classes London: The Big List. Acting in London [online]. London, 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: 73 [5] COOK, LAURENCE. Coronavirus: What Financial Help Is Available to UK Actors? — the Latest. Backstage [online]. 27 March 2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: 74 [14] The Shakespeare Globe Trust: Annual Report and Financial Statements 2018 [online]. London: The Shakespeare Globe Trust, 2018 [cit. 2020-05-03]. Dostupné z: Online přednášky: [1] Martin Hilský – Fenomén Shakespeare (ÚMKP, BC 25.5.2016). In: YouTube [online]. 26.06.2016 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: 75