OCHRANA DENNÍCH MOTÝLŮ V ČESKÉ REPUBLICE Analýza Stavu

Home , Coenonympha arcania, Heck cattle, Hipparchia hermione, Plebejus argyrognomon, Polyommatus amandus, Polyommatus daphnis

OCHRANA DENNÍCH MOTÝL Ů V ČESKÉ REPUBLICE Analýza stavu a dlouhodobá strategie

Pro Ministerstvo životního prost ředí ČR zpracovali:

Martin Konvi čka, Ji ří Beneš, Zden ěk Fric

Přírodov ědecká fakulta Jiho české university (katedra zoologie) & Entomologický ústav BC AV ČR (odd ělení ekologie a ochrany p řírody)

V Českých Bud ějovicích, 2010 SOUHRN Fauna českých denních motýl ů je v žalostném stavu – ze 161 autochtonních druh ů jich p řes 10 % vyhynulo, polovina zbytku ohrožená nebo zranitelná, vrší se d ůkazy o klesající po četnosti hojných druh ů. Jde o celovropský trend, ochrana motýl ů není uspokojivá ani v zemích našich soused ů. Jako nejznám ější skupina hmyzu motýli indikují špatný stav p řírody a krajiny v ůbec, jejich ú činná aktivní ochrana zast řeší ochranu v ětšiny druhového bohatství terrestrických bezobratlých. Příčinou žalostného stavu je dalekosáhlá prom ěna krajiny v posledním století. Denní motýli prosperují v krajin ě poskytující r ůznorodou nabídku zdroj ů v těsné blízkosti. Jako pro převážn ě nelesní živo čichy je pro n ě ideální jemnozrnná dynamická mozaika nejr ůzn ější typ ů vegetace, udržovaná disturbancí a následnou sukcesí. Protože sou časé taxony jsou starší než geologické období čtvrtohor, v ětšina z nich se vyvinula v prost ředí ovliv ňovaném, krom ě i dnes p ůsobících ekologických činitel ů, pastevním tlakem velkých býložravc ů. Řada velkých evropských býložravc ů b ěhem mladších čtvrtohor vyhynula, zna čnou m ěrou p řisp ěním člov ěka. Člov ěk však nahradil jejich vliv svým hospoda řením udržoval v krajin ě, jež dlouho do 20. století udrželo jemnozrnnou dynamickou mozaiku, podmínku prosperity mnoha druh ů. To platilo do intenzifikace zem ědělství a lesnictví, tj. homogenizace hospodá řských postup ů na obhospoda řovaných pozemcích, a opoušt ěním, p řípadn ě přímou likvidací stanoviš ť, na pozemcích neobhospoda řovaných. Citlivé druhy z ůstaly izolovány ve zbytcích přírodních lokalit, dnes vesm ěs územn ě chrán ěných. Tam je, vedle náhodných katastrof a genetického ochuzení, m ůže ohrozit nevhodná pé če o lokality. Méně náro čné druhy, stále obývající volnou krajinu, jsou ohrožovány likvidací zdroj ů na velkých plochách, mimo jiné vinou chybn ě nastavených zem ědělských dotací.

Předložená strategie vychází z teze, že základem ochrany motýl ů musí být ochrana biotop ů, takzvaná územní ochrana . Protože však „biotopem“ je celá krajina ČR, musí tato stát na t řech pilí řích: (1) Zkvalitn ění pé če o chrán ěná území, jež musí respektovat požadavky p ředb ěžné opatrnosti a r ůznorodosti (Sekce 4.2). (2) Ochrana ve volné krajin ě, zejména prost řednictvím biologizace podmínek eko-zem ědělských a eko-lesnických dotací (Sekce 4.3). (3) Ekologická obnova staví na pragmatickém využití člov ěkem zdevastovaných stanoviš ť, ale i okolí dopravních a pr ůmyslových staveb, intravilán ů obcí a m ěst atd., pro ochranu biodiverzity (Sekce 4.4). Druhým pilí řem je druhová ochrana , vycházející z aktualizovaného Červeného seznamu (P říloha 1), který by se m ěl promítnout v modifikace

2 vyhlášky o chrán ěných druzích živo čich ů (P říloha 2). Navrhovaná (4) aktivní opat ření pro ochranu nejcenn ějších druh ů staví na celostátních záchranných programech pro desítku nejohrožen ějších motýl ů, ale i na podpo ře regionálních záchranných program ů a d ůrazu na integrovanou ochranu prioritních území (Sekce 4.5 a P říloha 3), zohled ňující pot řeby motýl ů při plánování pé če o v ětší územní celky typu CHKO. Sou částí druhové ochrany jsou i (5) reintrodukce (Sekce 4.6), bezpodmíne čně navázané na pé či o biotopy. (6) Monitoring a výzkum (Sekce 4.7) je nedílnou sou částí Strategie, nebo ť jen on nám m ůže poskytnout nezbytnou zp ětnou vazbu. Kone čně, (7) výchova a osv ěta (Sekce 4.8) by v dlouhodobém horizontu m ěla zajistit, aby ochrana motýl ů p řestala být doménou státu, ale stala se v ěcí každého ob čana.

Většina návrh ů v této Strategii není nijak nová. Jde o aktivity, které Ochrana p řírody vesm ěs vykonává ( pé če o chrán ěná území , záchranné programy ), nabádáme jen k jejich propojení a soust řed ění. Administrativn ě náro čná, le č nutná, bude novela vyhlášky o chrán ěných druzích živo čich ů (P říloha 2). U obtížn ě prosazované biologizace agroenvironmentálních program ů naše návrhy pouze prosazují, aby programy plnily sv ůj deklarovaným cíl. Sou částí pé če o chrán ěná území i n ěkterých záchranných program ů je rekonstrukce výmladkových les ů (Sekce 3.4.3 a P říloha 5.4) ve vybraných chrán ěných územích nížin a pahorkatin, na níž se dnes shoduje rozhodující část zainteresované p řírodov ědecké ve řejnosti. P řekvapení m ůže budit návrh zastavit zales ňovací dotace , jež jdou proti koncepci krajiny jako r ůznorodé a dynamické mozaiky (Sekce 4.3.3). Návrhy vztahující se k ekologické obnov ě, zejména k zapojení t ěžebních a postindustriálních lokalit do ochrany biologické rozmanitosti , pln ě odpovídají sou časným sv ětovým trend ům a sou časn ě zlevní sou časné náklady za revitalizaci t ěchto míst (Sekce 4.4.1-4). Totéž platí pro biologizaci pé če o okolí dopravních staveb (Sekce 4.4.5-6). Stále akceptovan ější je i návrh rekonstrukce fauny velkých býložravc ů (Sekce 4.2.5) ve vybraných územích, zejména vojenských újezdech, kde jen pastevní tlak velkých býložravc ů m ůže ekonomicky udržiteln ě zachovat otev řená stanovišt ě, poslední zbytky biologicky bohaté dynamické krajiny u nás.

Konkrétní návrhy

1. Novelizovat vyhlášku o Chrán ěných druzích živo čich ů tak, aby odrážela skute čný stav populací a pot řeby jejich ochrany. Přínosy: Vyhláška realisticky odrážející situaci a nápomocná pln ění cíl ů Strategie.

3 Termín: Ihned.

2. Připravit, p řijmout a realizovat celostátní záchranné programy pro druhy jaso ň červenooký, jaso ň dymnivkový, hnědásek osikový, hnědásek chrastavcový, oká č jílkový, žlu ťásek barvom ěnný, modrásek černoskvrnný, modrásek černo čárný, modrásek ligrusový, oká č skalní a oká č b ělopásný, zahrnující cílenou dlouhodobou pé či o lokality, tvorbu nových lokalit a v dlouhodob ějším horizontu i reintrodukce. Přínosy: Odvracení bezprost ředn ě hrozícího vymírání. Zajišt ění podmínek pro další ohrožené druhy, souputníky vyjmenovaných. Mediáln ě a výchovn ě atraktivní aktivity. Termín: U p řipravených ZP do roka, u ostatních do 3 let.

3. Zajistit, aby pé če o chrán ěná území všech úrovní zohled ňovala pot řeby a nároky ochrany hmyzu na p říslušných stanovištích: Aktivity na územích s přijatými plány pé če (PP) p řizp ůsobit ve smyslu zásady p ředb ěžné opatrnosti. V nových PP vždy zohled ňovat pot řeby motýl ů a dalšího hmyzu. PP o velkoplošná ChÚ formulovat a realizovat tak, aby nedošlo k vyhynutí žádného z chrán ěných či ohrožených druh ů. Přínosy: Zohledn ění pé če pro motýly pokryje i nároky dalších terestrických bezobratlých, na n ě navázaných pták ů, plaz ů, drobných savc ů apod. Výchovný a výzkumný potenciál. Minimální vícenáklady. Termín: Za čít bezodkladn ě, do všech PP prosadit do 5 let.

4. Připravit Programy integrované ochrany pro následující prioritní oblasti: Západo české mok řady a pastviny, Xerotermní lokality v Doupovských horách, Xerotermní lokality v Českém st ředoho ří, Xerotermní lokality v Českém krasu a okolí, Xerotermí rezervace na území velké Prahy, St řední Povltaví, P říbramsko a Brdy, Národní park Šumava, Novohradské hory, Xerotermní lokality jihozápadních Čech, T řebo ňsko a Borkovická blata, St řední Polabí, Bývalý vojenský výcvikový prostor (VVP) Milovice-Mladá, Bývalý VVP Ralsko, Extenzivní pastviny na Svitavsku, Ka ňony jihovýchodní Českomoravské vrchoviny, Extenzivní pastviny severovýchodní Českomoravské vrchoviny, NP Podyjí, CHKO Moravský kras, CHKO Pálava s okolím, Hodonínská a Bzenecká doubrava, Váté písky u Hodonína a Bzence, Stepní a lesostepní lokality Ždánického lesa a Ch řib ů, CHKO Bílé Karpaty s Uherskobrodskem, Valašské pastviny, CHKO Litovelské Pomoraví, Štramberk, VVP Libavá, VVP D ědice, Velký Kosí ř s okolím.

4 Přínosy: Efektivn ější využití potenciálu velkoplošných ChÚ, promyšlenější p říprava plán ů pé če, zohledn ění pot řeb biodiverzity v územních plánech, lepší kooperace nap říč vládními i nevládními ochraná řskými institucemi. Termín: Za čít bezodkladn ě, prosadit do 10 let.

5. Ve spolupráci s Ministerstvem zem ědělství modifikovat dota ční pravidla na zem ědělské (tzv. Agro-envi) a to ve smyslu r ůznorod ější a variabiln ější pé če mezi roky, v rámci let, i v rámci pozemků. Zajistit, aby se žádné ekologické dotace nevyplácely na pozemky, jež nedodrží alespo ň základní zásady zmín ěné v tomto dokumentu. Přínosy: Vedle populací motýl ů a dalšího hmyzu zvýší nabídku stanoviš ť a hnízdní úsp ěšnost ptactva zem ědělské krajiny a posílí populace drobné zv ěř e. P ři vhodné prezentaci ve řejnosti zatraktivn ění krajiny, obrovský výchovný potenciál. Termín: Urychlen ě, vzhledem k nastupujícímu novému dota čnímu období (2013-2020).

6. V lesnictví legislativn ě rehabilitovat a dota čně či jinak podporovat alternativní typy hospoda ření kopírující či mimikující tradi ční hospodá řské postupy, zejména výmladkové hospoda ření, a to ve vazb ě na Záchranné programy a pé či o chrán ěná území. V běžn ě obhospoda řovaných vysokokmenných lesích podporovat udržení motýlích biotop ů prost řednictvím Certifikace les ů a podobných nástroj ů. Přínosy: Rehabilitace výmladkového hospoda ření pokryje nároky veškeré dnes strádající flóry a fauny sv ětlých listnatých les ů. V některých lesních typech významní ekonomické p řínosy. V ostatních lesích je v souladu s environmentálními cíli Státní lesnické politiky. Zatraktivn ění n ěkterých lokalit, ekoturistika. Termín: V rámci Záchranných program ů ihned, ostatní pr ůběžn ě.

6. Prosadit nutné legislativní kroky, jež umožní maximální uplatn ění spontánní usm ěrn ěné sukcese p ři revitalizacích postt ěžebních území všeho druhu. Na lokalitách spontánn ě osídlených ohroženými druhy absolutní nutnost, na ostatních lokalitách prosadit spontánní sukcesi alespo ň jako variantní možnost. Přínosy: Odstran ění paradoxního stavu, kdy jsou pr ůmyslem zdevastované lokality devastovány podruhé, a to za nemalé náklady a s odvoláním na „ekologii“. Snížení náklad ů. Pragmatické skloubení ochrany p řírody a rekrea čních pot řeb ve řejnosti. Eduka ční potenciál.

5 Termín: Do 5 let.

7. Ve spolupráci s Ministerstvem dopravy a p říslušnými podniky prosadit roli lem ů a násp ů dálnic, v ětších silnic a železnic coby biokoridor ů i náhradních stanoviš ť. U nov ě budovaných staveb prosadit výsevy druhov ě bohatých sm ěsí a domácích d řevin, a následnou heterogenní pé či; u existujících staveb toto řešit úpravami zahradnické pé če, jakož i cílenými zásahy p ři údržb ě a rekonstrukci. Přínosy: Efektivn ější využití prost ředk ů ur čených k ekologizaci a estetizaci dopravních staveb. Vhodný management tisíc ů hektar ů p řícestních liniových biotop ů. Snížení náklad ů za pé či. Vysv ětlení ve řejnosti - eduka ční potenciál. Termín: Do 5 let.

8. Komplexn ě řešit údržbu nelesních ploch v územích opušt ěných i dosud užívaných Armádou ČR, od velkých vojenských újezd ů po drobná posádková cvi čišt ě. Zabránit výstavb ě, zalesn ění či jiné degradaci t ěchto ploch. Pro drobn ější území zajistit legislativní ochranu a aktivní pé či, v rozsáhlých územích zahájit rekonstrukci populaci velkých herbivor ů (divokých či ferálních), jež jediní mohou dlouhodob ě udržet nelesní charakter dopadových ploch a cvi čiš ť. Úzce spolupracovat s Armádou ČR, myslivci a dalšími organizacemi. Přínosy: Zajišt ění ochrany posledních v ětších výsek ů dynamické mozaikovité krajiny u nás. Rekrea ční potenciál drobných armádou opušt ěných území skloubitelný s pot řebami ochrany p řírody. Ve velkých územích návrat velkých herbivor ů zajistí lacinou pé či o nelesní stanovišt ě, v delší časové perspektiv ě potenciál ekoturistiky a/nebo loveckého využití. Termín: Jednání a plánování za čít okamžit ě, realizace dle možností.

9. Zajistit dlouhodobou finan ční udržitelnost celostátního mapování motýl ů a celostátního transektového monitoringu. Přínosy: Jeden z finan čně, informa čně i v ědecky nejefektivn ějších monitorovacích program ů, zapojení široké ve řejnosti, indikátor stavu biodiverzity (požadavek EU). Termín: Pr ůběžn ě.

10. Environmentální výchovu, osv ětu a politiku p řeorientovat sm ěrem ke koncepci dynamické mozaiky, zohled ňující holocenní vývoj st ředoevropské krajiny a její

6 sou časný stav. Všestrann ě podporovat všechny nevládní iniciativy nesoucí se v tomto duchu, jako nap říklad soukromé a obecní rezervace, motýlí louky, živé zahrady, výsevy kv ětnatých sm ěsí a výsadby domácích d řevin v pr ůmyslových zónách, mozaikovou pé či o m ěstskou zele ň, a podobn ě. Výše uvedené podporovat formou osv ěty ve školách a profesních sout ěží. Přínosy: Lepší vysv ětlení východisek a cíl ů moderní ochrany p řírody široké ve řejnosti. Termín: Pr ůběžn ě.

Obsah dokumentu 1. Úvod...... 10 1.1. Stav české fauny denních motýl ů...... 10 1.2. P řírodov ědná východiska dokumentu ...... 14 1.3. Organizace dokumentu...... 14 2. Stav fauny a ochrana v evropských zemích ...... 16 2.1. Ochrana v evropských zemích ...... 18 2.2. Ochrana motýl ů na p říkladu n ěkolika stát ů...... 21 2.3. Butterfly Conservation Europe...... 22 3. P říčiny ohrožení motýl ů v ČR...... 23 3. 1. Ohrožení jednotlivých populací ...... 23 3. 2. Prom ěny spole čenstev a krajiny...... 24 3.2.1. Historický zánik biotopů ...... 30 3.2.2. Redukce rozlohy stanoviš ť zm ěna a krajinného zrna (fragmentace a izolace)...... 31 3.2.3. Snížení kvality zbytkových stanoviš ť (= degradace) ...... 33 3.2.4. P římá likvidace biotop ů ...... 36 3.2.5. Biologické invaze a expanze...... 37 3.2.6. Klimatické faktory ...... 38 3. 3. P říčiny podle využívání krajiny ...... 41 3.3.1. Nevhodná pé če o chrán ěná území...... 41 3.3.2 Intenzívní zem ědělství a Agroenvironmentální schémata...... 42 3.3.3 Lesní hospodá řství a zales ňovací dotace...... 47 3.3.4. Urbánní krajina a industriální krajina...... 51 4. Část návrhová...... 53 4. 1. Obecné cíle...... 53 4. 2. Územní ochrana ...... 58 4.2.1 Velkoplošná chrán ěná území ...... 58 4.2.2. Maloplošná chrán ěná území (MChÚ) ...... 59 4.2.3. Soukromá a obecní chrán ěná území, ekologické parky apod...... 64 4.2.4. Programy integrované ochrany ...... 64 4.2.5. Vojenské prostory – rekonstrukce fauny velkých herbivor ů...... 66 4.3. Ochrana ve volné krajin ě ...... 69 4.3.1. Územní plánování ...... 70 4.3.2. Zem ědělská krajina ...... 70 4.3.3. Zales ňování nelesních p ůd ...... 72 4.3.4. Lesní krajina...... 72 4.3.5. Krajina sídel ...... 74 4.4. Ekologická obnova...... 74 4.4.1. Kamenolomy...... 74 4.4.2. Pískovny, hliništ ě, t ěžebny jílu a podobná stanovišt ě ...... 77 4.4.3. D ůlní haldy a výsypky ...... 78 4.4.4. Struskopopílková a rudná odkališt ě ...... 79 4.4.5. Náspy a zá řezy dálnic, silnic a železnic ...... 79 4.4.6. Pr ůmyslové, skladové a podobné objekty ...... 81 4.5. Ativní opat ření pro ochranu nejcenn ějších druh ů ...... 81 4.5.1. Aktualizovaný Červený seznam...... 82 4.5.2. Chrán ěné druhy - návrh nové vyhlášky...... 83 4.5.3. Záchranné programy ...... 83 4.5.4. Lov a sb ěr – kodex zodpov ědného entomologa ...... 88 4.6. Reintrodukce a transfery ...... 89 4.7. Monitoring a výzkum...... 92 4.7.1. Monitoring I - Celostátní mapování ...... 92 4.7.2. Transektový monitoring a motýlí indikátor...... 93 4.7.3. Priority dalšího výzkumu ...... 94 4.8. Výchova a osv ěta ...... 95 5. P řílohy...... 97 Příloha 1 – Aktualizovaný červený seznam ...... 97 Příloha 2 – Návrh zm ěn ve Vyhlášce o chrán ěných druzích...... 101

8 Příloha 3 – Prioritní oblasti pro druhovou ochranu...... 103 Příloha 4 - Ohrožené druhy denních motýl ů ve velkoplošných chrán ěných územích...... 113 Příloha 5 – Biotopy motýl ů a zásady managementu ...... 116 5.1. Klasifikace biotop ů denních motýl ů ...... 116 5.2. Nelesní stanovišt ě ...... 116 5.3. Stanovišt ě siln ě ovlivn ěné člov ěkem ...... 121 5.4. Lesní stanovišt ě (L – lesy) ...... 123 Příloha 6: Tabelární p řehled biotop ů denních motýl ů...... 127 6. Použitá literatura ...... 132 Obrazové p řílohy...... 145

1. Úvod

1.1. Stav české fauny denních motýl ů

Se 161 autochtonními druhy p ředstavují denní motýli p řibližn ě 5 procent našich zástupc ů řádu motýli – Lepidoptera. Jsou však jednozna čně nejpopulárn ější, nejsledovan ější a nejprozkouman ější modelovou skupinou nejen mezi motýly, ale mezi hmyzem v ůbec (v posledních letech jim za čínají konkurovat další skupiny, nap říklad vážky: Dolný & Bárta 2008). Na rozdíl od drtivé v ětšiny ostatního hmyzu existuje v ČR velmi dobrá znalost rozší ření prakticky všech zástupc ů, a to nejen v sou časnosti, ale i daleko do minulosti. Vd ěč íme za ni aktivit ě stovek pracovník ů, od amatér ů po profesionály, kte ří v posledních ca 150 letech sebrali rozsáhlý dokumenta ční materiál, deponovaný ve sbírkách, archivovaný v publikacích a kartotékách, a shrnutý ve dvou následných atlasech rozší ření, tzv. Proatlasu (Kudrna 1994), op řeném o více než 40 000 unikátních záznam ů, a atlasu Denní motýli České republiky (Beneš et al. 2002), postaveném na 150 000 záznamech. Podobná díla existují i pro další evropské země (nap ř. Asher et al. 2001) a k dispozici je i celoevropská syntéza, umož ňující srovnávat mezi státy (Kudrna et al. 2011). Zejména dílo Beneše et al. (2002) přineslo alarmující údaje o stavu denních motýl ů v naší zemi. Během 20. století vyhynulo okolo 10 % z původního druhového bohatství a že dobrá polovina zbývajících druh ů byla ohrožená nebo zranitelná, p řičemž status druh ů byl m ěř en zm ěnou po čtu obsazených polí sí ťového mapování. Vydáním druhého atlasu se mapování denních motýl ů nezastavilo. Beneš et al. (2002) ostatn ě upozornili na mezery v datech, zejména na nedostate čnou zmapovanost n ěkterých oblastí, řídká data z posledního mapovacího období (okolo roku 2000), a také nesoustavnost – v různých časových periodách se p řednostn ě mapovalo v z různých oblastech, což zt ěžovalo srovnání mezi obdobími. Pro všechny tyto d ůvody, a také aby znalost stavu motýlí fauny nezastarala, pokra čuje mapování i nadále, a to se zvýšenou intenzitou. Cílem je p řipravit k 2012 vydání nového Atlasu, úpln ějšího než byl ten z roku 2002, a dále poskytnout dost informací k hodnocení zm ěn fauny v pr ůběhu desetiletí.

10 V sou časné dob ě p řibývají mapovací údaje tempem asi 30 000 ro čně. To umožnilo up řesnit informace o stavu fauny denních motýl ů v ČR. Výsledky, dostupné k roku 2009, byly poprvé zve řejn ěny ve vládní Zpráv ě o stavu p řírody a krajiny ČR (Miko & Hošek 2009).

Oproti situaci v první polovin ě 20. století: ° Z celkového po čtu 161 autochtonních druh ů denních motýl ů jich 19 vym řelo, z toho dva po roce 1990; naproti tomu byly dva vyhynulé druhy reintrodukovány ze zahrani čních populací a reintrodukované populace stále existují. ° Celkem 84 druh ů je do r ůzné míry ohroženo, z toho 23 kriticky (zmenšení areálu o >75 % nebo výskyt v posledním mapovém poli) a 18 siln ě (zmenšení areálu o 50-75 %). ° U pouhých 36 druh ů se rozsah výskytu nezm ěnil a 13 druh ů expandovalo (zv ětšení areálu o >10 %); v ětšinou se jedná o nenáro čné generalisty, ale ani to není pravidlem a expanze náro čnějších druh ů mohou souviset se sou časným oteplováním klimatu. ° Kone čně 9 druh ů nelze z pohledu ochrany p řírody hodnotit, protože jejich areály fluktuují, objevují se jen p ři náhodných záletech, nebo jde o více či mén ě pravidelné sezónní imigranty (tažní motýli).

Trendy ve výskytu denních motýl ů ČR trend 1951-2001 vs. 2002-2008, 161 druh ů, 339 316 záznam ů

Vyhynulý (19)

Kriticky ohrožený (23)

Ohrožený (18)

Zranitelný (43)

Beze zm ěn (36)

Expandující (13)

Imigranti a tažné druhy (9)

Obr 1. Neradostný stav českých denních motýl ů, zjišt ěný na základ ě sí ťového mapování . Srovnáním výskytu v minulosti a p řítomnosti vidíme, že 19 druh ů (12 %) v ČR vyhynulo, a více než polovina zbytku (52 %, 84 druh ů) je ohrožená. V sou časnosti expandujících druh ů je naopak jen 13 (8 %)(Trendy jsou odhadnuty na základ ě zm ěny po čtu 10 x 11 km polí sí ťového mapování fauny. Vyhynulé druhy: nezjišt ěn po roce 2001, nebo pozd ěji na základ ě cíleného pr ůzkumu; Kriticky ohrožené druhy: pokles > 75 % po čtu mapových polí; Ohrožené druhy: pokles 75-33 % po čtu mapových polí; Zranitelné druhy: pokles 33-25 % po čtu mapových polí; Expandující druhy: vzr ůst > 15 % po čtu mapových polí).

Z uvedených čísel vidíme dost jednozna čně, že po čet vyhynulých a ustupujících druh ů, tj. 103, vysoce p řekonává po čet druh ů expandujících (13, p řípadn ě 22 po zapo čtení migrant ů). Fauna motýl ů se jednozna čně a prokazateln ě ochuzuje.

Toto ochuzení na škále mapových čtverc ů se samoz řejm ě projevuje i jinak ° Ochuzováním lokálních spole čenstev (pokles alfa-diverzity): na lokalitách, jež historicky hostily velké druhové bohatství, p řežívají jen hrstky nenáro čných motýl ů (Ekroos et al. 2010). ° Klesá po čet druh ů obývajících pr ůměrný na faunistický čtverec: pr ůměrný druh je vzácn ější, než byl v minulosti (Leon-Cortes et al. 1999, 2000). ° Přibývá druh ů přežívajících v malých a izolovaných populacích, takové populace nejsou schopny vyrovnat se s náhodnými výkyvy prostředí a neprodukují dostatek migrant ů schopných osídlit nov ě vznikající lokality (nap říklad Cizek & Konvicka 2005, Konvicka et al. 2008 c, Slancarova et al. in review ). ° Úbytek vhodných prost ředí a izolace dosud osídlených stanoviš ť zp ůsobuje tzv. extink ční dluh: n ěkteré dosud přežívající regionální populace jsou odsouzeny k eventuálnímu zániku v brzké budoucnosti, pokud se razantn ě nezlepší podmínky na místech výskytu či v širší krajin ě (Wenzel et al. 2006, Kadlec et al. 2010).

Vymírání na úrovni faunistických čtverc ů (tedy s rozlišením 100 km 2) postihuje druhy z různých p říčin st ředn ě vzácné až vzácné – mající vyhran ěné nároky nebo vázané na specifická vzácná nebo ubývající prost ředí. Ruku v ruce s ním však jde i pokles popula čních hustot druh ů dosud hojných. Pro toto tvrzení dosud z ČR nemáme k dispozici jednozna čná data, spoléháme se na analogie se zahrani čím. Pokles abundance b ěžných druh ů zem ědělské krajiny je v několika evropských zemích detekován díky monitoringu podél fixních transekt ů. Údaje z Británie (nap ř. Thomas 2005, Warren & Bourn 2011), Nizozemí (Van Dyck et al. 2009) i výb ěru evropských zemí (Van Swaay et al. 2008) ukazují na poklesy v řádu desítek procent b ěhem posledních desetiletí, a co je d ůležité, tyto úbytky korelují s úbytky vzácn ějších druh ů, m ěř enými po čty lokalit či obsazených mapových polí. Úbytek motýl ů se

12 netýká jen vzácných specialist ů, ale i donedávna hojných a dosud široce rozší řených generalist ů ( Gaston & Fuller 2007 ). Eroze diverzity se netýká jen denních motýl ů. Je symptomatická pro celkové ochuzení evropské entomofauny, a biologické rozmanitosti obecn ě. Zprávy ze zahrani čí ukazují, že podobná krize, jakou trpí naši motýli, zasáhla nap říklad no ční motýly Británie (Conrad 2006a,b), Nizozemí (Groenendijk & Ellis 2011) a jižní Skandinávie (Mattila et al. 2006). Thomas (2005) ukázal, že ohrožení motýl ů britských má podobné p říčiny jako ohrožení jiných skupin terestrického hmyzu. Analýza srovnávající zm ěny fauny britských motýl ů, vyšších rostlin a pták ů (Thomas et al. 2004) odhalila, že motýli zaznamenali nejv ětší úbytek z uvedených t ří skupin. V České republice se o podobné porovnání pokusili Čížek et al. (2009), na základě podíl ů vyhynulých a ohrožených organism ů z jednotlivých taxon ů zahrnutých do recentního Červeného seznamu bezobratlých (Farka č et al. 2005). Prosté srovnání po čtů druh ů v jednotlivých kategoriích ohrožení ukazuje, že denní motýli nejsou nijak výjime ční – jejich úbytek pln ě koresponduje s úbytky dalších sledovaných taxon ů. Úbytek motýl ů nás tak varuje p řed skrytými, o to však závažn ějšími úbytky v takových kulturn ě i ekologicky významných skupinách, jako jsou vrubounovití brouci, v čely, vosy, či rovnok řídlý hmyz. Vyjdeme-li z odhad ů ohroženosti denních motýl ů, a p ředpokládáme- v jiných skupinách hmyzu podobné p říčiny ohrožení, m ůžeme jen v ČR hovo řit o 1500 – 3000 vyhynulých či aktuáln ě vymírajících druzích, p řičemž v ětšinu tohoto vymírání ani odborná obec není s to registrovat. Katastrofou nejsou ani tak absolutní po čty vyhynulých druh ů, ale kontext, v němž sou časné vymírání probíhá. Ochrana životního prost ředí, potažmo p řírody, už dávno není popelkou mezi oblastmi spole čenského zájmu. Česká republika se může pyšnit hustou kvalitní sítí chrán ěných území r ůzných kategorií. Zam ěstnává tisíce profesionál ů, další tisíce pracují v nestátních ochraná řských organizacích. Úhrnný ve řejný ochraná řský rozpo čet – kam musíme zahrnout i prost ředky spravované resorty jako zem ědělství či pr ůmysl, jsou-li ur čeny ochran ě životního prost ředí – setrvale stoupá. Tyto a další skute čnosti se odrazily v nesporných environmentálních a ochraná řských úsp ěších, od zlepšené kvality ovzduší a vod, p řes zvýšenou lesnatost, zlepšující se podíl p řirozen ě blízkých porost ů v lesích, až stoupající stavy četných d říve ohrožených druh ů (nap ř. bobr evropský, vydra říční, orel mo řský). O to bolestn ější je setrvalá krize motýl ů a dalších bezobratlých, ukazující na systémové selhání, spíše než na jednotlivá pochybení.

13 1.2. Přírodov ědná východiska dokumentu

Problémy s komplexní ochranou motýl ů spo čívají z velké části ve skute čnosti, že motýli jsou relativn ě mobilní organismy, jež sou časn ě mívají – platí p ředevším pro ohrožené druhy – velmi specifické nároky na prost ředí. S nároky na prost ředí souvisí skute čnost, často nedostate čně reflektovaná, že mnoho motýl ů je vázáno na úzce vymezená a časov ě nestabilní vývojová (= sukcesní) stadia biotop ů. Proto bude jejich ochrana často záviset na aktivních lidských zásazích do prost ředí, v četn ě zásah ů finan čně náro čných a p ůsobících na první pohled pon ěkud drasticky. Kritický stav české motýlí fauny volá po radikálním p řehodnocení p řístupu k její ochran ě a po rázné aktivit ě entomolog ů, ochraná řů i odborných institucí s cílem tento stav zvrátit. Ochrana motýl ů musí vycházet z nejnov ějších poznatk ů ochraná řské biologie, která je práv ě na motýlech velmi kvalitn ě propracovaná. V tomto kontextu je podstatné si uv ědomit, že sou časný stav naší motýlí fauny je vlastn ě jen špi čkou ledovce, která nám dává hlubší výpov ěď o celkovém stavu naší fauny drobných živo čich ů, zejména hmyzu. Motýli jsou jako jedna z mála t ěchto skupin velmi dob ře prozkoumaní z hlediska autekologie a biotopových nárok ů, jejich ochrana tedy zajistí i ochranu jiných, méně známých skupin organism ů.

1.3. Organizace dokumentu

Protože ochrana motýl ů se týká prakticky všech terestrických stanoviš ť, a tudíž skoro veškeré činnosti člov ěka v krajin ě, naskýtala se celá řada možností organizace textu. Spíš než na neexistující ideální řešení jsme se proto spolehli na vzájemné odkazování mezi jednotlivými částmi. Po zmapování stavu fauny a ochrany v evropských zemích (Sekce 2), jež staví situaci v ČR do mezinárodního kontextu, pojednáváme v Sekci 3 obšírn ě o příčinách ohrožení motýl ů, p řičemž klademe d ůraz na interakce mezi stavem populací a historickým vývojem st ředoevropské krajiny. Situaci nahlížíme jakoby z několika stan: Sekce 3.1. diskutuje biologické mechanismy, Sekce 3.2. prom ěny spole čenstev a krajiny, v četn ě biologických invazí (3.2.5) a intenzívn ě diskutovaných klimatických zm ěn (3.2.6). Sekce 3.3. pak diskutuje ohrožení ve vztahu k využívání krajiny, po čínaje nevhodnou pé čí o chrán ěná území (3.3.1) přes problematiku zem ědělství (3.3.2) a lesnictví (3.3.3) po specifické otázky urbánní krajiny (3.3.4).

14 V části návrhové ( Část 4.) nejprve definujeme cíle (4.1), a pak detailn ě diskutujeme územní ochranu, tj. pé či o velkoplošná (4.2.1) a maloplošná chrán ěná území (4.2.2); neopomíjíme problematiku soukromých chrán ěných území (4.2.3) a zd ůraz ňujeme význam vojenských výcvikových prostor, kde navrhujeme rekonstruovat faunu velkých býložravc ů (4.2.5). V Sekci 4.4., Ochrana ve volné krajin ě, zd ůraz ňujeme nutnost modifikace agroenvironmetálních dotací (4.3.2), varujeme p řed zales ňováním nelesních p ůd (4.3.3) a diskutujeme možnosti, jak zlepšit populace motýl ů v podmínkách lesního hospodá řství (4.3.4). Rozsáhlá Sekce 4.4. mapuje pom ěrn ě podrobn ě možnosti ekologické obnovy, s důrazem na lokality ovlivn ěné t ěžbou surovin (4.4.1-3), pr ůmyslem (4.4.4, 4.4.7) a dopravou (4.4.6). Druhovou ochranou se zabývá Sekce 4.5. P ředstavuje aktualizovaný Červený seznam (4.5.1.), a filosofii novelizace výhlášky o chrán ěných druzích (4.5.2.), nasti ňuje priority a obsah záchranných program ů (4.5.3.) a diskutuje ohrožení n ěkolika druh ů přímým lovem a sb ěrem (4.5.4.). Sekce 4.6. diskutuje možnosti, úskalí a podmínky reintrodukcí, Sekce 4.7. Monitoring a výzkum (v četn ě motýlího indikátoru: 4.7.2. a priorit dalšího výzkumu (4.7.3.). Návrhová část kon čí poznámkami k výchov ě a osv ětě (4.8). Nedílnou sou částí tohoto dokumentu je n ěkolik p říloh. Nejprve to jsou Aktualizovaný červený seznam (Příloha 1) a Návrh zm ěn vyhlášky o chrán ěných druzích (Příloha 2). Vý čet prioritních oblastí pro druhovou ochranu (Příloha 3) ukazuje, že drtivou v ětšinu našich motýl ů lze zachránit soust řed ěním úsilí do n ěkolika geograficky vymezených oblastí. Ochraná řskému plánování chce pomoci Příloha 4, seznam ohrožených druh ů denních motýl ů ve velkoplošných chrán ěných územích. P říloha 5, ur čená p ředevším praktik ům, zd ůraz ňuje ohrožené druhy r ůzných biotop ů a shrnuje zásady pé če o n ě. Kone čně P říloha 6 podává přehled biotopové vazby všech našich druh ů.

2. Stav fauny a ochrana v evropských zemích

Krize biodiverzity se týká nejen toho, zda n ěkde n ějaký druh vyhyne, týká se nás všech (Perrings et al. 1995). V letošním roce vyšlo nové vydání evropského červeného seznamu motýl ů (Van Swaay et al. 2010). P řestože je Evropa pom ěrn ě velkým územím, tak z celkového po čtu 435 hodnocených druh ů zde vym řel jeden druh motýla ( Aricia hyacinthus ) a další t ři druhy jsou kriticky ohrožené ( Pieris wollastoni , Coenonympha phryne a Pseudochazara cingowskii ). Plných 31% druh ů má klesající trend a pouze u 4% druh ů bylo zaznamenáno ší ření. Z čisté aritmetiky vyplývá, že čím v ětší území, tím je v ětší pravd ěpodobnost, že alespo ň n ěkde druh p řežije. Tím se vysv ětluje pom ěrn ě nízký po čet druh ů v nejohrožen ějších kategoriích. P ři pohledu na menší územní celky je situace mnohem horší až velmi vážná. Nejhorší je z řejm ě ve Vlámsku (Maes & Van Dyck 2001), ale ani jinde to není lepší (nap ř. Gelbrech et al. 2001, Bolz & Dolek 2003), podobná situace nastala i na našem území ( Čížek et al. 2009). Zde však řada extink čních událostí bývá podce ňována, mnoho druh ů mizí na hranicích svého areálu, což bývá užíváno jako výmluva, pro č se takovými druhy nezabývat. Bohužel mnoho takových druh ů vymírá v podstatných částech areálu svého výskytu (Freese et al. 2006, Konvicka et al. 2008 a). Místa s nejv ětší motýlí diverzitou jsou zna čně korelována s místy s nejv ětší diverzitou ohrožených druh ů. To znamená, že vymírání se ned ěje n ěkde na okrajích, ale že nejohrožen ější jsou kupodivu oblasti na druhy bohaté. Nejdramati čtější vymírání motýl ů byla zaznamenána ve st ředních zem ěpisných ší řkách Evropy, od Velké Británie po Slovensko (Konvicka et al. 2006). Ze srovnání červených seznam ů publikovaných v nejr ůzn ějších státech (nap ř. Gelbrecht et al. 2001, Bolz & Dolek 2003, Anonymous 2010, Bengtsson et al. 2010) vyplývá, že lokální úbytek (motýlí) fauny je zna čný, pravideln ě minimáln ě t řetina druh ů je siln ě ohrožená. Ohrožené druhy bývají v různých zemích kupodivu podobné. Pravidelnými druhy na seznamu vyhynulých nebo kriticky ohrožených bývají druhy jako Colias myrmidone , Coenonympha hero , Coenonympha oedippus , Lopinga achine , Parnassius apollo , Parnassius mnemosyne , Polyommatus dorylas , Lycaena helle , Euphydryas maturna , Nymphalis xanthomelas či Nymphalis vaualbum . Stejné bývají i p říčiny – úbytek vhodných biotop ů a zánik tradi čního hospoda ření.

16 Indikátor lu čních motýl ů Stejn ě jako v ČR neustupují v Evrop ě jen druhy s omezeným areálem výskytu. Ubývají i druhy dosud b ěžné. Takové výsledky vyplývají z „indikátoru lu čních motýl ů“ (Van Swaay et al. 2009). V patnácti zemích Evropské unie bylo pomocí transektového s čítání monitorováno sedmnáct druh ů lu čních motýl ů. Z nich je sedm druh ů relativn ě b ěžných a rozší řených a deset druh ů je specializovaných bu ď na ur čitý biotop nebo na živnou rostlinu. Navíc t ři z těchto specialist ů jsou chrán ěny Úmluvou o stanovištích (Habitat Directive, tzv. NATURA 2000). Z těchto 17 druh ů má 8 až 10 druh ů klesající trend, čty ři druhy mají tak velké meziro ční fluktuace, že žádný trend nelze odvodit a pouze u dvou až p ěti druh ů lze populace považovat za stabilní. Pokles se nezastavil ani po implementaci Sm ěrnice o stanovištích, jak v ěř ila evropská agenda (European Environment Agency 2007) a nazna čuje velké selhání evropské legislativy pro záchranu biodiverzity. Za nejv ětší hrozbu pro lu ční motýly je považována intenzifikace zem ědělství (p ředevším v západní a st řední Evrop ě) a zárove ň upoušt ění od tradi čního hospoda ření a následná sukcese (celoevropsky).

Příčiny ohrožení motýl ů na evropské škále Málokdy bývají p říčiny ohrožení opravdu testovány. Proto ze v ětšinou musíme spokojit s odhady expert ů. Hlavní d ůvody bývají spojeny se zm ěnami v krajin ě a zánikem tradi čního hospoda ření. Ani odhady expert ů nep ředpokládají, že by na motýlí faunu m ělo signifikantní dopad individuální pronásledování (= sb ěr). Červená kniha evropských motýl ů (Van Swaay et al. 2010) uvádí t ěchto jedenáct nejd ůležit ějších p říčin. (od nejvážn ějších po nejmén ě závažné):

1) intenzifikace zem ědělství 2) opoušt ění tradi čních metod hospoda ření 3) klimatické vlivy 4) zm ěna lesnického hospoda ření 5) zm ěny v krajin ě díky turismu a rekreaci 6) zm ěny v hospoda ření na ostatních plochách 7) výstavba a urbanizace 8) požáry 9) zne čišt ění 10) zm ěny dynamik p ůvodních druh ů 11) invazní druhy

Všechny tyto p říčiny ovliv ňují jak druhy ohrožené, tak i druhy dosud b ěžné. Zatímco n ěkteré z těchto faktor ů představují hrozby spíše lokální (požáry v jižní Evrop ě, invazní druhy na st ředomo řských a atlantických ostrovech), ostatní faktory, jako intenzifikace zem ědělství na jedné stran ě a zánik tradi čního hospoda ření na stran ě druhé p ůsobí po celé Evrop ě, či dokonce globáln ě. Jedním z globálních faktor ů je pokra čování industriální revoluce a zánik tradi čních metod hospoda ření, a ť již v zem ědělství nebo v lesnictví, stejn ě jako zánik obecních pastvin, malých t ěžeben a podobných drobnoškálových disturbancí. To se pak i promítá v nar ůstajících rychlosti sukcese a nahromad ění mrtvé biomasy, která p ředevším v podmínkách kolem St ředozemního mo ře zp ůsobuje rozsáhlé požáry.

2. 1. Ochrana v evropských zemích Ochranu motýl ů, jakož i ostatních organism ů, lze vnímat ve dvou rovinách. První je rovina legislativní (tzv. „protection“), kdy ur čitá část až celá fauna je chrán ěna zákonem, p řípadn ě jsou z řizovány rezervace na místech výskytu ohrožených organism ů. Zcela jinou rovinou ochrany je pé če či snaha o zachování druh ů v přírod ě (tzv. „conservation“) pomocí zm ěn v hospoda ření či specifických záchranných akcí. Individuální ochrana je rozší řena ve v ětšin ě, ne-li ve všech státech sv ěta. Leckdy ovšem z ůstává pouze u legislativní ochrany, kdy se postihují lovci či sb ěratelé, pro druhy se ovšem nic ned ělá a o zachování druh ů usilují pouze nadšenci či neziskové organizace.

Legislativní ochrana

- Druhová ochrana

Zatímco v některých zemích je seznam n ěkolika chrán ěných druh ů organism ů (nap ř. Polsko, Švédsko, Velká Británie), v jiných zemích jsou chrán ěné tém ěř všechny druhy motýl ů (nap ř. Řecko, Slovensko, Špan ělsko). V německy mluvících zemích je legislativa ochrany p řírody v kompetenci spolkových zemí, takže nap říklad ve státech Spolkové republiky N ěmecko a ve většin ě zemích Rakouska jsou zákonem chrán ěny tém ěř všechny druhy motýl ů (ve Vídni dokonce i b ělásek zelný), v Tyrolsku a ve v ětšin ě švýcarských kanton ů je chrán ěno pouze několik druh ů. Paradoxn ě ohrožené druhy jsou stejné ve všech typech zemí, bez ohledu na to,

18 zda jsou či nejsou chrán ěny legislativou, ale v zemích s pouze n ěkolika chrán ěnými druhy je mnohem lepší situace v poznání fauny.

- Územní ochrana

Již po n ěkolik desetiletí je zjevné, že pouze druhová ochrana nedokáže zabránit úbytku (chrán ěných) druh ů (viz nap ř. Novák & Spitzer 1982, Kudrna 1986). Pro jejich p řežití jsou mnohem d ůležit ější vhodné biotopy, tj. ty biotopy, kde se druh dosud vyskytuje. Proto jsou místa výskytu chrán ěných či ohrožených druh ů často po celém sv ětě vyhlašována jako rezervace nebo národní parky. Přežívání klimaxové teorie a víra v pozitivní samovolné p řírodní procesy však vedla k tomu, že se mnohá tato území ponechala samovolnému vývoji bez jakéhokoli managementu a p ředm ěty ochrany z nich samovoln ě díky spontánní sukcesi zmizely. Toto se ned ělo jen u nás, kde nap ř. z Pálavy zmizelo n ěkolik jedine čných druh ů ( Polyommatus eroides , Colias chrysotheme atd.: srov. Beneš et al. 2002), ale i v zahrani čí. Již v první polovin ě 20. století tak v německém poho ří Harz vyhynul oká č Erebia epiphron , postupn ě zarostla řada slovenských rezervací (nap ř. Čachtický hradný vrch, Ková čovské kopce), podobn ě i v Ma ďarsku, kde nap ř. zbylo pouze n ěkolik málo nelesních fragment ů v poho ří Bükk, nebo v rumunském Suatu, kde oba hlavní p ředm ěty ochrany, endemický kozinec Astragalus peterfi a modrásek Pseudophilotes bavius hungaricus , žijí sice stále v těsném okolí rezervace, ale v rezervaci nikoli. Podobn ě modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ) a hn ědásek jitrocelový ( Melitaea athalia ) za čali ve Velké Británii v 70. letech vymírat práv ě v přírodních rezervacích (Thomas 1980, Warren et al. 1984).

- NATURA 2000

Evropská komise se v 90. letech 20. století seznala, že ne všechny evropské státy dokáží docenit své p řírodní bohatsví. N ěkteré specifické biotopy mohou být v některých zemích považovány za bezcenné, p řestože jsou z globálního hlediska unikátní – takové biotopy jsou nap říklad macchie, píse čné p řesypy, mok řady, slatiny a podobn ě. Podobný úsudek vedl i k vytvo ření seznam ů druh ů a stanoviš ť, které by m ěly být chrán ěny na evropské úrovni. Ob ě myšlenky vyústily do na řízení 92/43/EEC O ochran ě p řírodních biotop ů a divoké fauny a flóry (Habitat Directive). Její sou částí je n ěkolik p říloh. P říloha I taxativn ě vyjmenovává chrán ěné biotopy; p říloha II druhy, pro které musí být vyhlášena chrán ěná území; p říloha IV,

19 druhy, které musí být zákonem chrán ěny; a p říloha V, druhy, které nesmí být odebrány z přírodního prost ředí. Spolu se Sm ěrnicí o ptácích je Sm ěrnice o stanovištích základem soustavy NATURA 2000. Efektivita této soustavy však dosud není uspokojiv ě testována, různé studie jsou p říliš kusé a soust řed ěné na to, pro č jsou n ěkterá území v člen ěna a jiná ne. Ne p říliš š ťastn ě se jeví její aplikace na západ ě (Keulartz 2009) i v Rumunsku (Ioja et al. 2010), kde se na řízení „shora z EU“ setkala s odporem zem ědělc ů, rybá řů , lesník ů i další ve řejnosti. V sou časnosti nabývají na síle snahy o demokratizaci EU, tj. o vládnutí formou dohod, spíše než závazných sm ěrnic. Bez ú časti výzkumu to ovšem m ůže snížit efektivitu ochrany a tím pádem sv ůj smysl v konfliktních oblastech.

Zachování druh ů („conservation“) Účinná ochrana motýl ů má v Evrop ě své ko řeny ve Velké Británii, kde v 70. letech 20. století vym řel modrásek černoskrvnný ( Phengaris arion ) a málem vym řel hn ědásek jitrocelový (Melitaea athalia ) a to i p řesto, že tyto druhy byly p řísn ě chrán ěné a bylo pro n ě vyhlášeno několik rezervací. Tehdy se zjistilo, že pot řeby motýl ů mohou být mnohem komplexn ější, než jsme si mysleli a že ú činná ochrana bez důkladné znalosti biologie cílových druh ů opravdu není možná (srov. Thomas et al. 2011). V 80. letech se poda řila úsp ěšná reintrodukce P. arion a poda řilo se zachránit i mnohé další druhy. Tyto snahy a úsp ěchy však nebyly úsp ěchem státní ochrany p řírody, ale úsp ěchem spolupráce mezi profesionální biologickou i amatérskou sférou a jejím tlakem na administrativu. Celá řada úsp ěšných záchranných program ů či plán ů pé če („Action plans“), mapování, monitoringu atd. je zajiš ťována neziskovou organizací Butterfly Conservation , celá řada lokálních projekt ů je řešena lokálními spolky. Podle britského vzoru se za čalo i v dalších evropských zemích s výzkumem motýl ů z hlediska jejich pot řeb, s mapováním i monitoringem. Plány pé če existují pro množství druh ů v různých zemích, nap ř. Phengaris alcon v Nizozemí (Wallis de Vries 2003) a v Bavorsku (Stettmer 2007). Pro žlu ťáska Colias myrmidone existuje i záchranný program na evropské úrovni (Marhoul 2010). Na rozdíl od Velké Británie spousta projekt ů v Evrop ě nefunguje na bázi zájmových spolk ů či neziskových organizací, ale je organizována výzkumnými či státními ochraná řskými institucemi. Nevýhodou tohoto p řístupu je absence široké základny monitorovatel ů, mapovatel ů a pochopení ve řejnosti.

2.2. Ochrana motýl ů na p říkladu n ěkolika stát ů Francie - 26 chrán ěných druh ů motýlů - chybí červený seznam - není řešeno národní mapování - je organizován monitoring na dobrovolnické bázi (STERF)

Finsko - několik chrán ěných druh ů - existující červený seznam - existující mapování i monitoring (na bázi Finnish Lepidopterological Society a dobrovolník ů)

Německo - ochrana p řírody je řešena legislativou jednotlivých spolkových zemí, obecn ě je chrán ěna tém ěř celá fauna denních motýl ů - červené seznamy existují pro každou zemi zvláš ť - několik r ůzných mapování, n ěkteré na úrovni zemí (Bádensko-Würtembersko), jiné na úrovni dobrovolník ů (Science4you), snaha o celostátní mapování - monitoring na bázi profesionál ů, zadáván „shora“

Nizozemí - několik druh ů chrán ěných zákonem - existující červený seznam - existující mapování i monitoring, zajiš ťováno z De Vlinderstichting

Rakousko - ochrana p řírody je řešena legislativou jednotlivých spolkových zemí, s výjimkou Tyrolska je chrán ěna tém ěř celá fauna denních motýl ů - červené seznamy pro každou zemi zvláš ť

21 - v sou časnosti neprobíhá systematické mapování ani monitoring na celostátní úrovni, ale existuje n ěkolik mapovacích projekt ů lokáln ějších (Horní Rakousy)

Slovensko - chrán ěna tém ěř celá motýlí fauna - neexistuje sou časný červený seznam - neprobíhá monitoring, ale rozbíhá se mapování (Ústav krajinnej ekológe SAV)

Špan ělsko - chrán ěna tém ěř celá motýlí fauna, legislativa řešena po jednotlivých zemích - monitoring probíhá pouze v Katalánii (C. Stefanescu) - probíhá mapování motýl ů celého iberského poloostrova

Z uvedených p říklad ů vyplývá, že ochrana motýl ů má zna čné rezervy prakticky všude v Evrop ě. Vidíme zde též trend, že organizace a projekty ochrany jsou nejlepší v zemích s nejzni čen ější p řírodou (severozápad kontinentu) a sou časn ě p řirozen ě nejnižším po čtem druh ů, a naopak nejhorší v zemích s přírodou relativn ě zachovalou a vysokými po čty druh ů (Konvicka et al. 2006).

2. 3. Butterfly Conservation Europe Je relativn ě nová (od 2006) neformální celoevropská iniciativa, jejímž cílem je zast řešovat ochranu motýl ů (v četn ě no čních) na celoevropské úrovni, zejména prost řednictvím vým ěny informací koordinace poznatk ů mezi iniciativami na národní úrovni. Sdružuje zástupce specializovaných organizací, vládních, výzkumných ochraná řských, snaží se o spole čný lobbing na úrovni EU, o vydávání celoevropských publikací a zpráv (její iniciativou je vydání celoevropské Červené knihy) i o prosazení monitoringu motýl ů na kontinentální úrovni. Každý stát v ní zastupuje jedna instituce, za Českou republiky to je Biologické centrum AV ČR – Entomologický ústav. Poslední setkání této iniciativy prob ěhlo na podzim 2011.

3. P říčiny ohrožení motýl ů v ČR

Ochuzení fauny lze pojmenovat v několik navzájem kompatibilních rovinách – m ůžeme sledovat ohrožení na úrovni jednotlivých populací , ohrožení na úrovni dlouhodobých prom ěn spole čenstev a krajiny , a kone čně na úrovni lidských činností , které motýly ohrožují.

3. 1. Ohrožení jednotlivých populací

Faktory platící obecn ě pro všechny živo čišné i rostlinné druhy (srov. Pullin 2002, Konvicka et al. 2005), prakticky vždy souvisejí se snížením po četnosti lokálních populací vinou ztráty, fragmentace či degradace stanoviš ť

– malé populace jsou náchyln ější k vymírání z náhodných p říčin (nep říze ň po časí, parazitace, predace), které by velkou populaci neohrozily, ale malou populaci mohou zdecimovat. – v malých populacích dochází ke genetickým problém ům: příbuzenské párování (inbreeding) m ůže odmaskovat škodlivé recesivní alely; drift či nenáhodné párování snižuje vnitropopula ční genetickou variabilitu a tím reproduk ční zdatnost jedinc ů i schopnost celé populace adaptovat se na výkyvy prost ředí. – izolovanost populací jednak zvyšuje vyšší ztráty p ři disperzi mimo stanovišt ě (a tím dále snižuje po četnost), selektuje proti mobilit ě, a v důsledku snižuje schopnost osídlovat nov ě vznikající nebo do časn ě uprázdn ěné biotopy. Všechny tyto popula ční problémy se ale uplatní až jako d ůsledek primární p říčiny ohrožení, a tím je ztráta stanoviš ť, či jejich degradace.

Pro pochopení dalšího textu je d ůležité chápat, že stanovišt ě (biotop) mobilního živo čicha, třeba motýla, nelze chápat jako konkrétní výsek krajiny (dubový les, rašeliništ ě, teplý trávník svazu Bromion), ale jako krajinný výsek, poskytující druhu či populaci všechny zdroje k jejímu p řežití a rozmnožování . Pro motýly jsou zdroji především larvální živná rostlina, místa k hibernaci nedosp ělých stádií, místa ke kuklení, nektar a další zdroje potravy

23 pro dosp ělce, párovací stanovišt ě, úkryty dosp ělc ů. Tyto zdroje se mohou, ale nemusí, vyskytovat syntopicky. Jedinec je ale musí být obsáhnout b ěhem b ěžné („poza ďové“, background ) mobility, jež bývá zna čně omezená (denn ě desítky či stovky metr ů). Mnohé nejohrožen ější druhy často vyžadují r ůznorodé zdroje nacházející se v těsné blízkosti (nap ř. krátkostébelný stepní trávník s křovinatým lesním lemem a stromy), a takže na motýly bohaté lokality bývají vegeta čně velmi heterogenní – mozaikovité. Velmi homogenní stanovišt ě naopak často hostí motýl ů málo, by ť – pokud se jedná o stanovišt ě vzácná – se i zde mohou vyskytovat ohrožené druhy. Kone čně, výskyt motýlích populací v krajin ě by nikdy nebyl fixní. Poznatky o ekologické sukcesi, teorie metapopulací a krajinné ekologii ukazují, že člov ěkem nedot čená přírodní krajina by byla pestrou a prom ěnlivou mozaikou r ůzných sukcesních stadií, udržovaných nekone čnou hrou narušení (disturbance) a následné sukcese . Druhy by v takové krajin ě stopovaly spontánn ě vznikající a zanikající vhodná prost ředí. Vedle či na pozadí tohoto aktivního stopování (= dynamické metapopulace) (Wahlberg et al. 2002, Ross et al. 2008) by p ůsobila i statická metapopula ční dynamika, daná vícemén ě náhodnými procesy lokálních vymírání a kolonizací (Hanski 1994, 1999). Jemné zrno krajiny (vztaženo k mobilit ě druh ů) a relativn ě po četné p řírodní populace (vzhledem k možnostem dálkového transferu) by zajiš ťovaly, že populace by v krajině perzistovaly navzdory četným lokálním vymíráním. Wu & Loucks (1995) pro takovou situaci razí pojem metastabilita – zatímco na malých, lokálních škálách bychom pozorovali rozsáhlé a časov ě rychlé zm ěny, na velkých škálách celých region ů by druhy p řežívaly a velikosti jejich populací by se nemusely p říliš měnit.

3. 2. Prom ěny spole čenstev a krajiny

Naše motýlí fauna výslednicí dlouhého holocénního vývoje, který formoval podobu st ředoevropské krajiny. Tento vývoj, který nebyl nikdy bez zvrat ů, akceleruje t řemi „revolucemi“ – zem ědělskou (p řelom 18.-19. století), pr ůmyslovou (2. polovina 19. století) a kone čně kolektiviza čně-intenzifika ční (od 60. let 20. století dále). Tyto t ři revoluce zcela zm ěnily podobu, složení a zejména prostorové uspo řádání p řírodních a polop řírodních stanoviš ť v naší krajin ě, a tudíž kontext, v němž probíhají výše zmín ěné popula ční jevy.

Dále si stru čně nastíníme hlavní faktory postglaciálního vývoje.

Vyhubení interglaciální megafauny Poznatky o stá ří sou časných druh ů (nap ř. Leneveu et al. 2009, Kodandaramaiah et al. 2010, Pena et al. 2011) ukazují zcela jednozna čně, že většina sou časných druh ů motýl ů je starší než geologické období kvartéru. Vznikli a adaptovali se na krajinu, kde k podstatným ekologickým hrá čem byli velcí sav čí herbivo ři (chobotnatci, sudokopytníci, lichokopytníci), udržující stanovištní mozaiku v polootev řené, savanové podob ě. To neznamená, že v by takové krajin ě nebyly souvislé lesy. P řevažovaly na místech pro velká zví řata nep řístupných nebo jimi mén ě navšt ěvovaných, ale celkový vzhled krajiny byl spíše parkový, s četnými plochami trávník ů a k řovinatými p řechody. Zatímco čím dál víc autor ů akceptuje, že vyhubení velké glaciální fauny (mamut, nosorožec srstnatý atd.) bylo dílem paleolitických lovc ů, podíl na eliminaci interglaciální fauny byl ješt ě nedávno zpochyb ňován. Nové publikace (nap ř. Gill et al. 2009, Johnson 2009) ukazují, že zpochyb ňování není dále udržitelné. Člov ěk moderního typu p ři své migraci z Afriky potkal západopalearktickou interglaciální megafaunu ve st ředomo řských, blízkovýchodních a severoafrických refugiích práv ě v okamžiku, kdy v Evrop ě vrcholil chladný glaciál a v ětšina interglaciálních druh ů musela být v popula čním pesimu. P římé hubení přisp ělo k vyhubení nejmén ě jednoho druhu slona a dvou druh ů nosorožc ů, kte ří přežili všechny p ředchozí glaciální oscilace a nesporn ě ovliv ňovali podobu evropských ekosystém ů. Tento první kontakt p řežili odoln ější megaherbivo ři, relativní r-stratégové, kte ří lidskému tlaku unikli díky rychlejší množivosti (Lorenzen et al. 2011). Rann ě holocénní Evropa tak hostila, vedle dodnes p řeživších velkých savc ů, ješt ě pratura, zubra, lesní a stepní formu tarpana, jeden druh divokého osla, jakož i „ekosystémového inženýra“ bobra. Tyto druhy, spolu s působením abiotických činitel ů a čím dál znateln ějších dopad ů lidské činnosti (nap ř. vypalování les ů), sta čily udržet p řevažující parkový charakter krajiny (Ložek 2007, 2011). Byly však postupn ě eliminovány, a to zhruba v západovýchodním sm ěru, což spolu s klimatem progresivn ě vhodn ějším pro r ůst strom ů vedlo k postupné prom ěně savanové krajiny v krajinu p řevážn ě lesní.

Klimatické optimum a neolitická revoluce Nejvyšší podíl lesa je p ředpokládán v období Atlantiku (6 000 – 4 000 p ř. n.l.), kdy byla převážn ě dokonána eliminace velkých herbivor ů a sou časn ě podnebí vyhovovalo růstu zapojeného lesa (Ložek 2007). Jenže krátce poté proniká do st řední Evropy neolitický

25 zem ědělec s domácími zví řaty. P řednostn ě osídluje dosud nelesní enklávy nížin a pahorkatin, nástup lesa zastavuje a obrací vývoj ve prosp ěch bezlesí. Sou časn ě svým tlakem na lesy, a to především v nížinách a pahorkatinách (tzv. prav ěká ekumena ), brání jejich souvislému zapojení. Podobu stanoviš ť zásadn ě ovliv ňují lesní pastva, dobývání palivového d říví (při němž až do 18. století p řevládá pa řezení), jakož i praktiky jako získávání letniny a hrabání steliva (Vera 2000, Konvicka et al. 2006, Kadavý et al. 2011). Po staletí závisela veškerá tato činnost na manuální práci člov ěka a svalové síle zví řat. Vliv na stanovišt ě byl lokální a gradualistický, výsledná krajina byla vysoce prom ěnlivá na malé škále. P řes všechny historické zvraty (nap ř. st řídání lidských kultur, výkyvy v hustot ě osídlení) a technologický vývoj (trojpolní vs. dvoupolní hospoda ření, zdokonalování technologie orby, rann ě novov ěké rybníká řství...) se základní struktura krajiny nem ění. Stále se jednalo o dynamickou a jemnozrnnou mozaiku vystavenou tlaku velkých zví řat, by ť zdomácn ělých. Dalším faktorem je trvající nedostatek energetických zdroj ů. V lidmi osídlených oblastech jsou prakticky všechny p řírodní zdroje využívány. Pase se prakticky všude, z les ů a luk je neustále exportována biomasa, export živin zpomaluje spontánní sukcesi a zajiš ťuje trvání spíše oligotrofních podmínek (Hedl et al. 2010, 2011). Ve výsledku si kulturní udržuje jemnozrnnou strukturu vícemén ě odpovídající rannému Holocénu. Vyjma velkých herbivor ů, jejichž krajinotvornou funkci člov ěk nahradil, mohla krajina 18. století snadno ubytovat všechny druhy rann ě postglaciální, či dokonce interglaciální, krajiny.

Zem ědělská revoluce a racionální lesnictví Zem ědělská a lesnická revoluce p řelomu 18. a 19. století je mén ě známá, než následná revoluce pr ůmyslová, p řesto se na stavu krajiny podepsala srovnateln ě výrazným zp ůsobem. Klí čovou technologickou zm ěnou bylo p ěstování pícnin. Umožnilo dobytká řů m vyvázat se ze závislostí na lesní pastv ě, což obratem umožnilo racionální lesnictví, neboli převahu jediného využití les ů, produkce d řeva. Vývoj se lišil v různých oblastech Evropy, spole čnými rysy jsou separace lesních a nelesních pozemk ů, eliminace lesní pastvy, a nástup lesnického plánování. V Českých zemích tento vývoj urychlily tereziánské lesní patenty, vynucené tzv. první energetickou krizí – před rozší řením uhlí jako energetického zdroje se zdálo, že kořistn ě obhospoda řované lesy nebudou s to zajistit energetické pot řeby populace a rodícího se pr ůmyslu. P řevážn ě listnaté sv ětlé lesy a porostliny jsou nahrazovány stejnov ěkými monokulturami, často stanovištn ě nevhodných d řevin (Fanta 2007 a). Postupn ě zanikají obecní pastviny, lada a úhory. Krajina se ochuzuje, ale zejména zem ědělská krajina stále

26 zůstává mozaikou drobných i v ětších polí a luk se strukturami typu mezí, živých plot ů a stromo řadí.

Industrializace a kolektivizace, konec Neolitu Kolektivizace zem ědělství sebou p řinesla scelení do té doby rozdrobených pozemk ů, nahnání dobytka do spole čných stájí, p ěstování n ěkolika málo plodin na velkých plochách, a intenzifika ční vývoj jako masivní užívání syntetických hnojiv a biocid ů, státem subvencované meliorace a terasování pozemk ů. To vše znamenalo rychlý konec kulturní krajiny, jež st ředoevropské p řírod ě dominovala po tisíce let (Fanta 2011). Charakteristická mozaika polí, sad ů, luk, pastvin, polních cest, mezí a úhor ů ustoupila rozlehlým lán ům, v nichž z původn ě bohaté bioty nep řežívá prakticky nic. Meliorace, rozorávání mezí, nadužívání chemických přípravk ů a hnojiv zahnaly prakticky všechny citliv ější druhy do izolovaných refugií, vzájemn ě izolovaly lokální populace a odsoudily je k pomalému vymírání. Souvisejícím, by ť historicky o n ěco starším procesem byla industrializace a p řekotný růst m ěst, jež přinesly nejen nár ůst zastav ěných či vyt ěžených ploch, ale i opoušt ění venkovské krajiny lidmi. Na jedné stran ě se zvýšil tlak na intenzívně obd ělávanou p ůdu, na stran ě druhé jsou opoušt ěna pom ěrn ě rozsáhlá d říve osídlená území, a to ve prosp ěch lesa. I lesní hospodá řství se m ěnilo. Zestátn ění les ů za bolševické éry umožnilo jednotnou správu a dohled. Zanikly drobné majetky typu selských a obecních lesík ů, kde se až do 50. let moderní pr ůmyslové lesnictví neuplatnilo tak výrazn ě, jako na rozsáhlých majetcích. Lesní pastva, hrabání steliva či trava ření sice byly už p řes 100 let zakázány, ale až do zestátn ění les ů byly na drobných majetcích či v bezprost řední blízkosti sídel aspo ň trp ěny. To vše zaniká, a naopak je dost prost ředk ů na lesnické meliorace, na zales ňování drobných nelesních enkláv, na tvrdé vyžadování povinnosti okamžitého zalesn ění vyt ěžených ploch, na velkorysé „p řem ěny“ málo bonitních pa řezin na vysokokmenné plantáže (Konvi čka et al. 2004, Fanta 2007 b, Kadavý et al. 2011). Jak ukazuje vývoj v západní Evrop ě, v ětšina t ěchto proces ů by jist ě nastala i bez socialistické glajchšaltizace lidského hospoda ření v krajin ě (Donald et al. 2002, Stoate et al. 2009). Jejich skute čnou hybnou silou totiž byl technologický rozvoj, který umožnil malému po čtu osob obd ělávat p ůdu a získat z ní produkci, kterou d řív dobývala v ětšina obyvatelstva , (Kleijn et al. 2009). Lidi a zví řata v krajin ě nahradily stroje, pracující rychleji, d ůkladn ěji a stejnorod ěji. N ěkolik málo desetiletí zcela zm ěnilo rozm ěr a zrno krajiny. Ne nadarmo je tento vývoj ozna čován za „konec Neolitu“ (Sádlo & Pokorný 2004, Ellis 2011).

27 Postneolitický globalismus Homogenizace stanoviš ť se nezastavila ani v posledních desetiletích, kdy státní plán nahradily tržní a kvazi-tržní mechanismy. P ředevším pokra čuje zánik posledních zbytk ů drobného hospoda ření. Mnoho druh ů rurální krajiny donedávna přežívalo aspo ň na záhumencích, v zahradách a podobn ě, kde ješt ě p řed pár desetiletími p řevažovala manuální práce. Levné potraviny (a genera ční vým ěna na venkov ě) zp ůsobují, že tyto poslední enklávy malozem ědělství zanikají. Laciná a široce propagovaná zahradní technika umož ňuje homogenizaci stanoviš ť na zahradách, v parcích, v městské zeleni. Lékem na p říliš intenzívní zem ědělství se m ěly celoevropsky stát Agroenvironmentální dotace. Tam ale nepochopení významu heterogenity vyústilo do dota čních podmínek, které sice omezují n ěkteré dopady intenzifikace (nap ř. nižší užívání agrochemikálií, snížená pastevní zát ěž), ale nejsou schopny, a často se ani nesnaží, diverzifikovat pom ěry na jednotlivých pozemcích (cf. Kleijn & Sutherland 2003, Batary et al. 2011, Cizek et al. 2012). Naléhavý problém zbytné půdy je řešen dotovaným zales ňováním, kterému padají za ob ěť mnohdy poslední enklávy tzv. ostatních p ůd – nedocenitelná refugia náro čnějších druh ů. Povaha tlak ů člov ěka na krajinu se zásadn ě zm ěnila s politickými a ekonomickými prom ěnami v 90. letech 20. století. Snížená dostupnost státních dotací zdražila užívání pesticid ů a um ělých hnojiv v zem ědělství. To snížilo tlak na druhy schopné kolonizovat zem ědělskou krajinu. Zvýšený zájem o ochranu mok řad ů uvolnil tlak na vlhké louky a obdobná stanovišt ě. Velkým nebezpe čím z ůstává výstavba (zvlášt ě na okrajích aglomerací); dostupné legislativní nástroje alespo ň v principu mohou omezit její dopady tím, že usm ěrní zájem investor ů do p řírodov ědn ě mén ě zajímavých lokalit a p řípadn ě je nutí napravovat již zp ůsobené škody. Zvláštní zmínku si zaslouží masové využívání insekticid ů, na které bylo od sklonku 50. let 20. století svád ěno všechno zlé, co postihlo citlivou hmyzí faunu. Je to vysoce pravd ěpodobné (Brittain et al. 2010, Potts et al. 2010), Potíž je v, tom, že chybí pr ůkazná data, která by umožnila odlišit relativní dopad chemizace od dopad ů dalších proces ů, zejména homogenizace krajiny (srov. nap ř. Rundlof et al. 2008). Nejen u nás, ale prakticky ve všech vysp ělých zemích byl nástup vysoce ú činných chemických p řípravk ů typu DDT vítán s takovou vervou, že se jen málokdo obt ěžoval monitorovat vliv t ěchto prost ředk ů na faunu (srov. Novák & Spitzer 1982, Conrad et al. 2006). I když chemické prost ředky vytla čily řadu druh ů hmyzu z intenzívn ě obd ělávané krajiny, tak (1) mnohé druhy motýl ů vyhynuly až dlouho poté, co odezn ěl vrchol používaní nejletáln ějších biocidních látek; (2) biocidy

28 ovlivnily a ovliv ňují zvlášt ě druhy, jež jsou či byly vázány p řevážn ě na agrocenózy, a i zde mají p římé letální ú činky – p řinejmenším v posledních desetiletích – výrazn ě menší vliv, než nap říklad struktura polních okraj ů (Dover et al. 1990, Longley & Sotherton 1997, Saarinen 2002, Rundlof & Smith 2006). Kone čně (3), moderní p řípravky p ůsobí relativn ě krátce, a pokles spot řeby pesticid ů vede k relativn ě rychlému návratu t ěch druh ů, jež mohou tolerovat uniformní biotopy zem ědělské krajiny. P říkladem m ůže být sou časné zvýšení po četnosti otakárka fenyklového ( Papilio machaon ) u nás i jinde ve st řední Evrop ě (srov. Steffan- Dewenter a Tscharntke 1997). Když tuto exkursi do historie shrneme, st ředoevropská krajina prošla v posledním století prom ěnou, srovnatelnou s velkými geologickými zvraty v prehistorii.

- Některé biotopy, jako pís činy, slaniska, stepní lada či oligotrofní pastviny, zcela zanikly, nebo z ůstaly omezeny na nepatrné a na lidské pé či závislé fragmenty. - Jiné biotopy, zejména lesy ale i travobylinné formace, zm ěnily své plošné rozložení v krajin ě, ale i pom ěrné zastoupení sukcesních stadií a druhové složení vegeta čních dominant. Staly se tak neobývatelnými pro mnohé d říve zde existující druhy. - V běžné zem ědělské krajin ě se zcela zm ěnilo prostorové uspo řádání a vzájemná komunikace krajinných prvk ů, zv ětšilo se zrno (zanikla heterogenita), což zp ůsobilo vzájemnou prostorovou izolaci existujících zdroj ů pro živo čišné populace – z hlediska oživení se staly biologickou pouští.

Co je nejzávažn ější, všechny tyto zm ěny prob ěhly synchronn ě na velkých plochách, v rozm ěru celých biogeografických region ů či stát ů. Zatímco zem ědělská a pr ůmyslová revoluce ješt ě postupovaly nekoordinovan ě a graduáln ě, čímž za sebou nechávaly kapsy „neolitické krajiny“, a zem ědělská intenzifikace, by ť centráln ě řízená, nezasáhla všechny regiony stejnou m ěrou, nejnov ější tlaky na krajinu, kombinující direktivní a tržní mechanismy, ohrožují i ty nejodlehlejší regiony. Ruku v ruce s tím jde stále efektivn ější technologie hospoda ření (výkonn ější stroje) i kontroly (nap ř. využití leteckých snímk ů pro kontrolu pln ění dota čních podmínek). Tato všeobecnost, všudyp řítomnost, je zcela novým jevem, na který se ochrana p řírody musí adaptovat.

29 Ptáci, motýli a rostliny v moderní krajin ě Na klí čovou úlohu krajinného zrna poukázala srovnávací studie zm ěn fauny britských pták ů, denních motýl ů a vyšších rostlin, publikovaná v časopise Science (Thomas et al. 2004). Srovnala tři dvojice atlas ů rozší ření, starší z 60.-70. let a nov ější z přelomu tisíciletí. Zm ěnu fauny vyjád řili zm ěnou po čtu obsazených 10 x 10 km kvadrát ů, jež nastala u jednotlivých druh ů. Zatímco mezi rostlinami a ptáky byly zhruba vyrovnané po čty p řibývajících a ubývajících druh ů – takže grafy ukazující procento druh ů proti propor ční zm ěně po čtu čtverc ů m ěly tvar rovnostranných trojúhelník ů – v případ ě motýl ů se v ětšin ě druh ů zmenšil areál. Výsledný graf pro motýly pak p řipomínal lichob ěžník, s těžišt ěm posunutým na stranu vymírání.

Toto zjišt ění vede k závažné interpretaci. Ochrana pták ů a rostlin v Británii je efektivní – zajiš ťuje vícemén ě stabilní stav biodiverzity – kdežto ochrana motýl ů, a potažmo i dalšího hmyzu, selhává.

Příčiny nutno hledat v ekologických zvláštnostech t ěchto t ří skupin. Rostliny jsou nepohyblivé, nevzdalují se ze svého stanovišt ě, požadují omezenou nabídku v míst ě dostupných zdroj ů, mnohé jsou vytrvalé, p řípadn ě p řežívají nep říze ň podmínek ve form ě semenných bank, oddenk ů a hlíz, takže jejich populace lze udržet ve velmi malých a izolovaných rezervacích. Ptáci jsou vysoce mobilní a inteligentní. Díky tomu se jednak pr ůběžn ě p řizp ůsobují m ěnícím se podmínkám (známá je rychlá synantropizace mnoha druh ů), jednak, pokud jim zanikne n ějaké stanovišt ě, relativn ě snadno najdou stanovišt ě nové. Motýli a další hmyz vyžadují zdroje r ůznorodé, lokalizované často disjunktn ě, p řesto však v dosažitelné vzdálenosti, nevytvá řejí žádná dormantní stadia a vzhledem k velkým popula čním výkyv ům musí existovat v po četných populacích. Prostorovými nároky i mobilitou jsou mezi rostlinami i ptáky, takže rezervace, která sta čí vzácným rostlinám, nemusí sta čit na n ě vázanému hmyzu.

3.2.1. Historický zánik biotop ů

Ukázali jsme, že celá řada p řírodních či „polop řírodních“ (seminatural) biotop ů se v naší krajin ě udržela jen díky tradi čním formám hospoda ření, jež zanikly s „koncem Neolitu“ ve 20. století. Pro n ěkteré biotopy znamenal zánik extenzívních forem hospoda ření bu ď jejich úplné zmizení vinou sukcesních zm ěn, nebo aktivní zni čení jiným využitím.

K biotop ů prakticky zaniklým, nebo existujících ve fragmentech neschopných udržet populace na n ě vázaných bezobratlých, pat ří

- Pís činy, dříve na rozsáhlých plochách v Polabí, Pomoraví a Pood ří, využívané hlavn ě pro pastvu a částe čně udržované požáry, dnes spontánn ě či zám ěrn ě zalesn ěné; k vyhynulým druh ům pís čin pat ří mj. oká č píse čný ( Hipparchia statilinus ) či oká č st ředomo řský ( Hyponephele lupina )

30 - Nížinná vřesovišt ě, dříve na kyselých substrátech nap říklad na západu Českomoravské vrchoviny, udržované kombinací pastvy a vypalování. K charakteristickým druh ům pat ří nap ř. hn ědásek podunajský ( Melitaea britomartis ) - Nížinná oligotrofní slatiništ ě, dříve na rozsáhlých plochách v Polabí, Hornomoravském i Dolnomoravském úvalu, dnes vesm ěs odvodn ěné, zalesn ěné nebo zni čené t ěžbou surovin a zástavbou; k charakteristickým druh ům pat řili vyhynulý ohnivá ček rdesnový ( Lycaena helle ) nebo oká č st říbrooký (Coenonympha tullia ) přežívající jen ve vyšších polohách - Některé typy skalních stepí, zejména na úživn ějších vápenných podkladech, op ět závisely na extenzívní pastv ě, podlehly kombinací sukcesních zm ěn, zales ňování či těžby surovin; jednou z ob ětí se stal jaso ň červenooký (Parnassius apollo ). - Řídké pa řezinové lesy a porostliny (z lesnického hlediska les nízký či st řední- sdružený) zaujímaly ješt ě roku 1920 na 6% rozlohy všech les ů, šlo o většinu listnatých les ů v nížinách a pahorkatinách. Vesm ěs podlehly p řevod ům na lesy vysoké pase čné, tomuto vývoji padla za ob ěť charakteristická lesní fauna – oká č hn ědý ( Coenonympha hero ), o. jílkový ( Lopinga achine ), hn ědásek osikový ( Euphydryas maturna ), či jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ). - Pastevní lesy , z hlediska motýl ů podobné p ředchozím typ ům stanoviš ť, jejich zánik za čal d říve, ale historický vliv pastvy je dosud patrný ve zbytkových řídkých lesích v nížinách (oblast Soutoku, Hodonínská Dúbrava) i podh ůř í (nap ř. na Vsetínsku). - Řídké bory a doubravy na st ěnách říčních ka ňon ů, zejména v oblasti Čech (Vltava, Sázava, Otava...), a západní Moravy (Jihlava, Oslava, Dyje), tato stanovišt ě podlehla samovolné sukcesi po ukon čení pastvy, ob ěť mi tohoto vývoje se stávají druhy jako oká č b ělopásný (Hipparchia alcyone ), oká č metlicový ( H. semele ), hn ědásek osikový (Euphydryas maturna ), jaso ň dymnivkový (Parnassius mnemosyne ) a další.

3.2.2. Redukce rozlohy stanoviš ť zm ěna a krajinného zrna (fragmentace a izolace)

Jestliže stará evropská krajina p ředstavovala r ůznorodou mozaiku stanoviš ť, lze si dnešní intenzívn ě využívanou lesní i zem ědělskou krajinu konceptualizovat jako ostrovy hodnotných biotop ů v odp řírodn ěném mo ři agrocenóz či lesních plantáží. By ť ani intenzívní pole, louky či lesy nejsou zcela prosté života, v ětšina motýl ů uvízla na izolovaných

31 ostrovních stanovištích. Platí to tém ěř bez výjimky pro stepní, skalní, lu ční a mok řadní biotopy, jakož i pro nelesní fragmenty v převážn ě lesní krajin ě (nap ř. rašeliniště, lesní louky).

Důsledkem tohoto vývoje jsou:

- Snížení nosné kapacity prost ředí jednotlivých stanovištních fragment ů. Stanovišt ě o malé rozloze obsahuje za konstantních ostatních okolností mén ě zdroj ů (živných rostlin, nektaru, úkryt ů) než menší stanovišt ě, a tudíž udrží menší populace. Zejména to platí pro druhy vázané na p řirozen ě vzácné zdroje, jako výh řevné sešlapávané plošky výskytem živné rostliny (nap ř. oká č skalní Chazara briseis : srov. Kadlec et al. 2010), nebo plošky zra ňované p ůdy (nap ř. perle ťovec maceškový Argynnis niobe : srov. Spitzer et al. 2009 b). - Zvýšené riziko náhodného zániku lokální populace . Každá lokální populace m ůže vyhynout. Fluktuace po četnosti vinou po časí, dynamiky šk ůdc ů, zm ěn v nabídce potravy atd. mají v malých populacích vážn ější následky, než v populacích velkých, a totéž se týká „katastrof“ typu požár, povode ň, sesuv p ůdy atd. - Ztížení až znemožn ění migrace jedinc ů, nemožnost (re)kolonizace prázdných stanoviš ť. Jsou-li od sebe biotopové ostrovy p říliš daleko, nebo je krajina mezi nimi nepr ůchodná, nem ůže být lokální vymírání kompenzováno následnými rekolonizacemi. Z lokálních ostrov ů postupn ě mizí druhy, často bez zjevné příčiny. Jedná se o autokatalytický proces, na čím víc ploškách n ějaký druh vym ře, tím dále od sebe jsou jeho zbytkové populace, pravd ěpodobnost rekolonizací dále klesá (Freckleton et al. 2005, Deschler & Johst 2010). Tento proces byl opakovan ě zdokumentován (nap ř. Bulman et al. 2007, Hodgson et al. 2009 a) a obecn ě se pokládá za p říčinu zdánliv ě záhadných mizení specialist ů z moderní krajiny. - Genetická rizika plynoucí z izolace stanoviš ť. Krom ě samotného vymírání se v izolovaných populacích, vinou p říbuzenského pá ření a genetického driftu, ochuzuje genotyp populací (Saccheri et al. 1998, Collier et al. 2010). Ztrácejí se vzácné alely, jež mohou nést potenciáln ě hodnotné adaptivní vlastnosti (nap ř. Vandewoestijne et al. 2008, Klemme & Hanski 2009). Vedle toho se zvyšuje riziko odmaskování recesivn ě homozygotních alel nesoucích vlastnosti selek čně nevýhodné (Saccheri et al. 1998). Nap říklad v polských Pieninách byla v inbrední populaci jason ě červenookého (Parnassius apollo ) dokázána zvýšená frekvence vývojových vad (Adamski & Witkowski 2007). Jsou sice zdokumentovány i p řípady, kdy genetické ochuzení

32 populací nevedlo k jejich p římému zániku. Jaso ň červenooký přežívá v izolovaných populacích v Německu v tém ěř homozygotní podob ě (Habel et al. 2009), modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ) neztrácí genetickou variabilitu ani v extrémn ě malých populacích (Ugelvig et al. 2011). Genetické ochuzení však i v takovém p řípad ě ochromí evolu ční potenciál daného druhu, což se m ůže projevit nap ř. neschopností reagovat na zm ěny stanovišt ě.

Obecn ě lze uvedené procesy ozna čit za rozbití dynamických metapopula čních proces ů. Výkyvy po četnosti v populacích obývající izolovaná stanovišt ě nejsou pufrovány imigrací jedinc ů odjinud, a naopak emigranti z takových stanoviš ť nejsou s to dosáhnout jiných vhodných, osídlených či neosídlených, stanoviš ť. Je p řerušena komunikace mezi populacemi, což nese genetické ochuzení, jež st ěžuje reakce populací na zm ěny prost ředí.

Krom toho, že stará, mozaikovitá krajina poskytovala v ětší nabídku zdroj ů/stanoviš ť, byla pro jedince podstatn ě pr ůchodn ější, než krajina sou časná. Homogenizaci krajiny (zem ědělstvím, lesnictvím, zástavbou) si lze p ředstavit jako rozbití biotopových komplex ů. Místo krajiny, kde existovaly v těsné blízkosti vlhké i suché travní porosty, stromová zele ň, k řoviny, to vše různ ě obd ělávané a tudíž r ůznorodé, a kde druhy vyžadující r ůzné zdroje nacházely tyto zdroje blízko sebe, je dnešní krajina tvo řena velkými a tudíž nepr ůchodnými plochami. Toto má zvláš ť tíživé dopady pro druhy , pro n ěž je samotná stanovištní mozaika biotopem – často druhy adaptované na existenci v nízkých popula čních hustotách, kompenzovaných st řední mobilitou. Takové druhy nelze chránit na úrovni maloplošné rezervace; vyžadují celé výseky pestré krajiny. Pat ří k nim n ěkte ří naši nejohrožen ější motýli v ůbec, nap říklad žlu ťásek barvom ěnný ( Colias myrmidone ), nedávno vyhubený v Bílých Karpatech (Konvicka et al. 2008 a), perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ) p řežívající nap říklad v moravských Karpatech (L. Spitzer & M. Konvicka, nepublikovaná data), nebo oká č skalní ( Chazara briseis ), dosud žijící v lounském St ředoho ří (Kadlec et al. 2010).

3.2.3. Snížení kvality zbytkových stanoviš ť (= degradace)

O tom, jaké motýly bude stanovišt ě hostit, a v jaké po četnosti zde budou žít, nerozhoduje jen rozloha stanovišt ě, ale i jeho kvalita, více či mén ě ovlivnitelná aktivní pé čí. Cest, jak m ůže degradovat kvalitní stanovišt ě, je celá řada, zmíníme spíše p říklady.

33 - Opoušt ění a zar ůstání luk, mok řad ů a stepí. Op ět proces táhnoucí se od zem ědělsko-pr ůmyslové revoluce. Opušt ěné pozemky podléhají spontánní sukcesi. Nápadný je tento proces nap říklad na Pálav ě či v Českém St ředoho ří, kde se krátkostébelné skalní stepi m ění v porosty mezofilních trav, zatímco otev řené sady v neprostupnou křovinatou buš. Dalším problémovým typem jsou bývalé stelivové louky v říčních a poto čních nivách, podléhající bultovat ění a m ěnící se v druhov ě chudé porosty konkuren čně zdatných trav (nap ř. tém ěř monokulturní porosty trávy Baldingera arundinacea na T řebo ňsku, tužebníková lada v dříve lu činatých nivách mnoha horských potok ů). Vývoj se nevyhnul ani p řírodním rezervacím nelesních stanoviš ť – zejména starší rezervace vyhlašované v 50.-80. letech byly často bez managementu, a mnohé zcela nebo částe čně zarostly, nebo se aspo ň posunul jejich charakter sm ěrem ke k řovinat ějším či mezofiln ějším stanovištím, s následnou ztrátou původních p ředm ětů ochrany. Ve volné krajin ě se tento trend zrychlil v posledním dvacetiletí, kdy se p řestalo vyplácet hospodaření v mnoha oblastech a pozemky, kde není hospoda ření dotováno, rychle m ění sv ůj charakter.

Vývoj následující po opušt ění byl opakovan ě popsán. Prvým d ůsledkem bývá zvýšení po četnosti populací díky tomu, že hospoda ření (pastva, se č) neodstra ňuje nektar, živné rostliny aj. zdroje. Následují posuny v druhovém složení. Nejd říve ustoupí druhy vázané na nejrann ější sukcesní vegetaci, skalní droliny, tvrd ě pasená místa apod., zejména ty, které takových míst pot řebují v ětší rozlohy. Takto zmizeli z většiny našich stepních území oká č skalní ( Chazara briseis ) nebo oká č šedohn ědý ( Hyponephele lycaon ). Kriticky ohroženými druhy skalních drolin jsou modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ) - slabé populace i v obvodu Velké Prahy - a m. černo čárný (P. baton ) – hrstky populací nap říklad ve vojenských prostorách (Konvicka et al. 2008 b). Po opušt ění jsou tyto druhy nahrazovány druhy vysokostébelných trávník ů a k řovin. Zatímco první fáze – ztráta nejcitliv ějších rann ě sukcesních druh ů – je otázkou n ěkolika málo let, blokované či k řovinné fáze mohou trvat i desítky let.

- Zm ěna pastevního režimu. Pastva byla po tisíciletí faktorem, bránícím v sukcesím zm ěnám krajiny. Poz ůstatkem všudyp řítomné pastvy jsou dnes jen ostr ůvkovitá stanovišt ě stepních lad, obecních „dráh“, skalních stepí a podobn ě. Pastva byla hlavním využitím nelesních stanoviš ť v horách, v četn ě lokalit nad hranicí lesa. Druhov ě bohaté pastviny jsou vždy paseny extenzívn ě, s prom ěnlivým pastevním

34 tlakem, smíšenými stády (zajiš ťuje heterogenitu okusu vegetace a tím i podmínek pro bezobratlé) (Kruess & Tscharntke 2002, Sjodin et al. 2008). Sou časná pastva je naopak homogenní (stálý tlak pastevních zví řat), často p říliš intenzívní (nap ř. dokrmování umož ňuje pást více zví řat, než by pastvina uživila), děje se jednodruhovými stády. Na moderních pastvinách tak prakticky nic nežije, v kontrastu s tradi ční pastevní krajinou, na níž jsou vázány druhy jako modrásek černoskvrnný (Phengaris arion ) či perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ) (srov. Spitzer et al. 2009 a). Nevhodný pastevní režim poškozuje i populace v přírodních rezervacích – jednodruhová pastva ovcí vytvá ří p říliš homogenní strukturu drnu, selektivní pastva na bobovitých m ůže z území vytla čit takové specialisty, jako modráska ligrusového (Polyommatus damon ) (Šlancarová et al. in review)

- Zm ěna režimu se če. Platí totéž co uvedeno pro pastvu. Rychlá a efektivní se č celých ploch, často s použitím tzv. bubnových seka ček, se v efektech na biotu zásadně liší od postupné manuální se če, nebo i od (celoplošné, le č pomalejší) se če staršími seka čkami lištovými. Zp ůsobuje netolerovateln ě vysokou mortalitu dosp ělc ů i vývojových stádií, jakož i rychlou likvidaci zdroj ů z tak velkých ploch, že to motýli nemohou kompenzovat migrací (Morris 2000, Dover et al. 2010, Cizek et al. 2012). Tento problém se týká jak volné krajiny (kde jej dále zhoršily tzv. agroenvironmentální dotace, viz níže), tak i rezervací. Homogenní se č rezervací, by ť d říve (ru čně a postupn ě) kosených, ohrožuje mj. evropsky chrán ěné druhy hn ědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia ) (srov. Hula et al. 2005, Zimmermann et al. 2011), modrásek očkovaný ( Phengaris teleius ) a m. bahenní ( P. nausithous ) (Johst et al. 2006), ale i řadu dalších (nap ř. modrásek ho řcový, Phengaris alcon ) (nap ř. Mouquet et al. 2005).

- Zm ěna vodního režimu. Mok řadní stanovišt ě, v četn ě t ěch chrán ěných (horská vrchovišt ě, p řechodová pánevní rašeliništ ě), často trpí kv ůli odvodn ění, a narušení přírodních disturban čních režim ů, v širších povodích. I na územn ě chrán ěných plochách tak mohou být nastartovány terestrifika ční procesy (zazem ňování, vysušování), následované ústupem nejcitliv ějších mok řadních druh ů. Zdá se, že tyto procesy byly zodpov ědné za ztrátu v ětšiny rašeliništních specialist ů ze severních Sudet (Krkonoše a Jizerské hory, Hrubý Jeseník), Českomoravské vyso činy a Třebo ňské pánve. Op ět vidíme, že izolovaná ochrana rašeliniš ť, bez ochrany celých

35 biotopových komplex ů a p řírodních režim ů narušení, nemohla udržet specializované druhy v širší krajin ě.

3.2.4. Přímá likvidace biotop ů

O závažný problém se jednalo hlavn ě v minulosti, kdy byly jako neplodné či nezužitkovatelné přednostn ě ni čeny n ěkteré vzácn ější typy stanoviš ť.

- Skály a skalní stepi, pís činy : často byly práv ě sem situovány otvírky lom ů, pískoven či jiných t ěžeben. - Pasené strán ě, stepní lada a jiná neplodná p ůda, zejména v blízkosti sídel, často podlehly r ůstu m ěst a obcí, zástavb ě. - Mok řady , zejména eutrofní mok řady nížin a podh ůř í, se staly ob ětí zúrod ňovací mánie prost řednictvím tzv. zem ědělských meliorací . - Lu činatá údolí řek a potok ů, zejména v podhorských oblastech, se staly cílem rekrea ční chatové výstavby, jež sebou nese zm ěnu charakteru lokalit, zvlášt ě zánik lemových a p řechodových spole čenstev.

Většina t ěchto tragédií by dnes již měla být minulostí – nejcenn ější stanovišt ě jsou chrán ěna formou maloplošných či velkoplošných chrán ěných území, nebo by m ěla být zahrnuta v systémech typu ÚSES. Nástroji v časného varování jsou analýzy dopad ů investic na životní prost ředí (Biologická hodnocení, proces EIA). Tyto nástroje ale práv ě v případ ě p řechodných, stanovištn ě pestrých lokalit – často vynikajících motýlích biotop ů – často selhávají. P říslušní experti, vedeni p řísn ě cenologickou či „stabilitní“ p ředstavou o p řírod ě, je často nedokáží rozpoznat jako stanovišt ě cenná. Často je homogenní a druhov ě chudý les či louka pokládán za cenn ější biotop, než lemové spole čenstvo či k řovinatá strá ň. Vzhledem k této skute čnosti by proto hodnocení výskytu motýl ů nem ělo chyb ět v žádném biologickém hodnocení v rámci uvedených proces ů

Technické rekultivace představují historicky nový typ p římé likvidace stanoviš ť, alespo ň v tom smyslu, že význam postindustriálních biotop ů pro ochranu živo čich ů byl dlouho přehlížen, p řípadn ě ideologicky umenšován s poukazem na to, že se nejedná o stanovišt ě přirozená. Tento pohled se v posledním desetiletí rychle m ění, ukazuje se, že hlavn ě těžbou surovin vznikají reliéfov ě pestrá a živinami chudá stanovišt ě, samovoln ě osídlovaná

36 náro čnými druhy vytla čovanými z volné krajiny. Týká se to prakticky všech t ěžeben a postt ěžebních prostor, od černouhelných odval ů a hn ědouhelných výsypek (typický je spontánní vznik sukcesní mozaiky bezlesí, k řovin, řídkých les ů a mok řad ů), p řes kamenolomy a vápencové lomy (ty jsou obzvlášt ě cenné, samovoln ě zde vznikají obdoby skalních stepí) až po pískovny (Beneš et al. 2003, Tropek et al. 2010, Kadlec et al. 2011, Tropek et al. 2012). Spor se týká ustanovení Horního zákona, jež vyžadují „rekultivaci“ každého takového prostoru. Převažující rekultivace zem ědělské a lesnické vesm ěs sestávají ze zarovnání reliéfu, návozu ornice a následného osázení těchto ploch. Tím zanikají spontánn ě vzniklá biologická refugia, technicky rekultivovaná místa se nijak neliší od okolní biologicky ochuzené krajiny. Příklad ů biologicky zcela nevhodných rekultivací je nespo čet. Severo české výsypky nap říklad v podmínkách spontánní sukcese osídlují modrásek vikvicový ( Polyommatus coridon ), m. černolemý ( Plebejus argus ) nebo oká č metlicový ( Hipparchia semele ). Ani jeden z nich nežije na lesnicky či zem ědělsky rekultivovaných plochách. Pískovny na jihovýchodní Morav ě, potenciáln ě ideální pro reintrodukci vyhynulého oká če píse čného (Hipparchia statilinus ), jsou likvidovány výsadbou borovic. Totéž platí pro pískovny na Třebo ňsku. Lesní lom v Brn ě-Líšni na okraji Moravského krasu, vynikající stanovišt ě druh ů jako soumra čník sko řicový ( Spialia sertorius ), modrásek kozincový ( Glaucopsyche alexis ) a m. jetelový ( Polyommatus bellargus ), je naprosto nesmysln ě zavážen odpadní zeminou z brn ěnských výkop ů, a m ění se tak v biologickou pouš ť.

3.2.5. Biologické invaze a expanze Spole čenstva invadovaná expanzním rostlinstvem cizího p ůvodu prod ělávají biologické ochuzení, protože invazní druhy kompeti čně vytla čují p ůvodní vegetaci, m ění sv ětelné a vlhkostní podmínky, a mohou i radikáln ě p řem ěnit rovnováhu živin v půdách. Tento problém je v ČR široce sledován a diskutován (Chytry et al. 2009, Pysek et al. 2020), ale i ze zahrani čí existuje jen minimum studií, zam ěř ených na analýzu dopad ů invazních rostlin na motýly a jiný hmyz (nap ř. Valtonen et al. 2006, Hanula & Horn 2011). Zjevné je, že invazní druhy jsou nejnebezpe čnější tam, kde osídlují spole čenstva bez domácího kompetitora (nap ř. skalní stepi s takovými podmínkami prost ředí, že tam nebyly s to r ůst žádné domácí d řeviny), a také tam, kde člov ěk invazím v minulosti napomáhal zám ěrnými výsadbami. Zmíníme jen n ěkolik příklad ů, kdy invaze prokazateln ě ohrožují výskyt motýl ů.

37 - Porosty trnovníku akátu ( Robbinia pseudoacacia ). Tato v předminulém století propagovaná severoamerická d řevina je, díky schopnosti vázat dusík, schopna r ůst i na skalnatých živinami chudých stanovištích (lada, stepi a skalní stepi). Výsadby akátu, jež dávno vymkly jakékoli kontrole, vedly k degradaci mnoha xerotermních stanoviš ť v ka ňonech českých (Vltava, Berounka, Sázava) i moravských (Jihlava, Oslava, Rokytná) řek. Vzhledem k situování do termofytika musely p řinést zna čné ztráty motýlí faun ě, v četn ě takových druh ů jako je modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), nebo velcí oká či skalní ( Chazara briseis ), b ělopásný ( Hipparchia alcyone ) a metlicový ( Hipparchia semele ). - Výsadby borovice černé ( Pinus nigra ). Tato jihoevropská borovice byla hojn ě vysazována na skalnatých a stepních stanovištích termofytika ( Český kras, Pálava, České st ředoho ří aj.), pod jejími porosty op ět zanikají xerotermní stanovišt ě, semená čky navíc expandují do okolí. Výsadby této d řeviny p řinejmenším zredukovaly plochy, osídlitelné hlavn ě stepními motýly. - Výsadby borovice kle če ( Pinus nigra ) v Jeseníkách . Druh je v Hrubém Jeseníku nep ůvodní, jeho výsadby do stanoviš ť nad horní hranice lesa zmenšují životní prostor většímu po čtu druh ů reliktního hmyzu, z denních motýl ů zejména oká či menšímu (Erebia sudetica ) (srov. Kuras & Tuf 2005). - Degradace mok řadních luk na západ ě Čech. V širší oblasti Slavkovského lesa, Českého lesa, Krušných hor a Doupovských hor se zachovaly u nás asi nejv ětší rozlohy oligotrofních podhorských luk, jejichž velká část je po n ěkolik desetiletí neobhospoda řovaná. Tato stanovišt ě jsou místn ě invadována druhy jako bolševník velkolepý ( Heracleum mantegazzianum ) a vl čí bob mnoholistý ( Lupinus polyphyllus ). Důsledkem je zrychlená degradace t ěchto luk, ohrožující mj. lokální populace hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ), h. rozrazilového ( Melitaea diamina ) a dalších charakteristicky lu čních druh ů.

3.2.6. Klimatické faktory

Dopady tzv. „globálního oteplování“ či „globální zm ěny klimatu“ na motýly jsou studovány velmi intenzívn ě. Je to dáno i tím, že na motýlech byly v ůbec poprvé p řesv ědčiv ě ukázány vlivy oteplujícího se klimatu na biotu, konkrétn ě severojižní posuny výskytu (Parmesan et al. 1999, Parmesan 2006), výškové posuny výskytu (Konvička et al. 2003, Wilson et al. 2005) a prom ěna struktury celých spole čenstev (Gonzalez-Megias et al. 2008), zejména v horských

38 oblastech (Wilson et al. 2007). Intenzívn ě též byly a jsou studovány fenologické zm ěny, jako časování doby letu či zm ěny v po čtu generací (Roy & Sparks 2000, Crespo & Gutierrez 2011, Diamond et al. 2011). V sou časnosti je – i díky popularit ě globálního oteplení u agentur financujících v ědecký výzkum – popisných poznatk ů skute čně mnoho, výzkum se přesm ěroval na objasn ění detailních mikrostanovištních, ekofysiologických a popula čně genetických proces ů, jimž je druh b ěhem m ěnícího se klimatu vystaven.

Hlavní poznatky dopadech zm ěn klimatu na motýly jsou tyto - Posuny areál ů do chladn ějších oblastí se netýkají všech druh ů. Generalisté s dobrou disperzní schopností, a druhy jejichž biotopy jsou v krajin ě dosud hojné, se k severu, respektive do hor, ší ří pružn ěji než druhy specializované (Warren et al. 2001). - Specialisté vzácných biotop ů v ší ření zaostávají. Krajina, odd ělující potenciáln ě kolonizovatelné biotopy, pro n ě m ůže být nepr ůchodná, vhodné biotopy v ůbec nemusí být k dispozici, p řípadn ě se jejich zdroje (nap ř. živná rostlina) ší ří pomaleji, než oni sami (Warren et al. 2001, Poyry et al. 2009). - Populacím p ři jižním/spodním okraji areálu hrozí uvíznutí v horkých pastech. Zatímco na severu (ve vysokých výškách) vznikají optimální podmínky, klima na jihu (úpatí hor) m ůže být klimaticky příliš horké (Franco et al. 2006). Op ět, pokud je krajina nepr ůchodná, n ěkteré takové populace mohou zaniknout; toto se týká populací chladnomilných druh ů v podh ůř í, nap ř. populací žlu ťáska bor ůvkového ( Colias palaeno ) v pánevních oblastech (srov. Šumpich 2006). - Ohrožení reliktních populací v „nízkých velehorách“. Zatímco ve skute čně vysokých horách by m ělo být dost místa k posun ům do vysokých výšek, reliktní populace horských druh ů ve st ředohorách, jako nap ř. populace oká če horského (Erebia epiphron silesiana ) v Hrubém Jeseníku, mohou narazit na nízkou výšku poho ří (Schmitt et al. 2005). - Význam vnitrostanovištní heterogenity na topoklima a mikroklima. Pro lokální přežívání motýl ů je často d ůležit ější topoklima a mikroklima, než regionální klima v širší oblasti. Poznatky, získané opakovaným studiem nárok ů vývojových stadií v odstupu n ěkolika desetiletí ukázaly, že motýli jako soumra čních čárkovaný (Hesperia comma) (Davies et al. 2006) a modrásek jetelový ( Polyommatus bellargus ) (Roy & Thomas 2003) sice vyžadují pro vývoj stále stejné klima, to však nacházejí ve vegetaci o jiné struktu ře – kde kladoucí samice p řed 20 lety preferovaly nízký a řídký

39 drn, preferují nyní drn zapojen ější a vyšší. Soumra čníku čárkovanému umožnilo teplejší klima expandovat do v ětších území, aniž se zm ěnil p řístup k pé či o stanovišt ě v krajin ě (Davies et al. 2005). - Měnící se stanovištní nároky. Vyplývají z předchozího bodu. Teplomilné druhy mohou s oteplováním osídlovat i d říve nevhodné typy stanoviš ť, naopak pro chladnomiln ější druhy se rozsah vhodných stanoviš ť zužuje (Oliver et al. 2009). Takto lze interpretovat skute čnost, že n ěkteré naše k severu se ší řící druhy (nap ř. otakárek ovocný, Iphiclices podalirius , nebo oká č vo ňavkový, Brinthesia circe ) dnes rekolonizují oblasti, kde žily v dob ě p řed deteriorizací krajiny v polovin ě minulého století: tehdejší klima bylo chladn ější, ale poskytovalo více vhodných biotop ů, dnes je uspokojují i biotopy d říve nevhodné. - Význam klimatických výkyv ů a extrém ů. S přibývajícími poznatky se ukazuje, že spíše než „pr ůměrné klima“ budou osud jednotlivých druh ů ovliv ňovat meziro ční klimatické výkyvy – ty mohou urychlit nebo zpomalit posuny areál ů, což zt ěžuje predikce, jak úsp ěšn ě se budou druhy ší řit, respektive p řežívat (Wallis de Vries et al. 2011).

Z předchozího je z řejmé, že o reakcích motýl ů na m ěnící se klima nerozhoduje klima samotné, ale zejména interakce klimatu s dalšími podmínkami prost ředí – s pr ůchodností krajiny, nabídce a dostupnosti habitat ů, tím, jak rychle budou své areály m ěnit asociované organismy (živná rostlina, parasitoidi, patogeny). By ť vysoce respektované prognózy (nap ř. Menendez et al. 2007, Settele et al. 2008) p ředpokládají, že zm ěna klimatu m ůže zásadním zp ůsobem urychlit vymírání druh ů, p ůjde o jevy p ůsobící selektivn ě, postihující

- Biotopové specialisty spíše než generalisty - Jižní okraje spíše než severní okraje areálu - Izolované výskyty horských endemit ů - Populace chladnomilných druh ů v podh ůř í

Kone čně, řad ě o čekávaných negativních zm ěn bude možno zabránit p řesn ě t ěmi opat řeními, které prosp ějí ochran ě motýl ů obecn ě, nezávisle na klimatických výkyvech - d ůslednou ochranou hodnotných biotop ů a diverzifikací hospoda ření v krajin ě, rozr ůzn ěním krajiny. Proto, i když m ěnící se klima motýlí spole čenstva jist ě prom ění, nesmíme rezignovat na

40 „normální“ ochraná řská opat ření. To platí tím spíše, že dosud nedokázal odhadnout, budou-li dopady klimatických zm ěn kvantitativn ě v ětší či menší než dopady m ěnící se krajiny.

3. 3. P říčiny podle využívání krajiny

Dále pojednáme o p říčinách ohrožení podle typ ů krajin, p řípadn ě stanoviš ť. Zam ěř ujeme se na ohrožení p ůsobící v sou časnosti, p řípadn ě na rizika o čekávaná v blízké budoucnosti.

3.3.1. Nevhodná pé če o chrán ěná území

Plošn ě se sice jedná o malou část území ČR, protože však chrán ěná území zahrnují v ětšinu nejcenn ějších motýlích lokalit, uvádíme je na prvním míst ě

a) Nelesní chrán ěná území - Zanedbání pé če, sukcesní zm ěny. Zanedbání pé če a následné sukcesní zm ěny bylo metlou nelesních chrán ěných území v minulosti, lze na n ě spolehliv ě svést řadu lokálních extinkcí (nap ř. oká č skalní, Chazara briseis , v Českém krasu a v rezervacích v ka ňonu Jihlavy: srov. Veselý 2002). V sou časnosti je o v ětšinu nelesních území alespo ň v principu pe čováno, razantní sukcesní zar ůstání by nem ělo zejména lu čním spole čenstv ům. P řesto zde existují rezervy – nap ř. mnohé stepní rezervace pozvolna mění sv ůj charakter vinou akumulace biomasy po opušt ění pastvy (vrch Raná v Českém st ředoho ří, Úhoš ť u Kadan ě) (srov. Kadlec et al. 2009). Alpínské louky v Hrubém Jeseníku se prokazateln ě ochuzují vinou absence pastvy. Pé če chybí na některých v minulosti se čených či pasených či mok řadech (nap ř. na T řebo ňsku, Českomoravské vrchovin ě). - Uniformní pé če, nerespektování vnitrostanovištní diverzity. Opak p ředchozího problému, jehož naléhavost vzrostla s prosazením aktivní pé če o nelesní ChÚ v 90. letech. Lepidopterofaunu mnoha rezervací donedávna decimovala celoplošná se č či celoplošná pastva, nerespektující mozaikovitost pé če v minulosti. Známé jsou p řípady bělokarpatských luk (Konvi čka et al. 2008a), ale p říklady bylo možné nalézt na celém území ČR, zvlášt ě v případ ě drobných lu čních či stepních enkláv obklopených nehostinnou krajinou (Slancarova et al. in press). - Chyb ějící pé če o biotopové komplexy. Výskyt n ěkterých motýl ů, a tím spíše výskyt bohatých spole čenstev, bývá podmín ěn st řídáním nejr ůzn ějších stanoviš ť na relativn ě

41 velkých plochách, p řesahujících rozlohu b ěžné p řírodní rezervace či památky. To je případ nejbohatších motýlích oblastí v CHKO Bílé Karpaty, Beskydy (jižní část), České st ředoho ří, Slavkovský les, Ž ďárské vrchy, Železné hory apod. Systematická pé če o taková území bývá komplikovaná r ůznými stupni ochrany a majetkovou rozdrobeností. Tato rozdrobenost sice pomohla udržet v oblastech bohatou faunu, sou časn ě však komplikuje nap říklad financování záchranných program ů, a m ůže se stát rizikem, jestliže ochrana p řírody na dozor nad takovými územími rezignuje.

b) Lesní chrán ěná území - Absence tradi ční pé če. Na rozdíl od nelesních MChÚ aktivní pé če o lesní chrán ěná území dosud zápasí o všeobecné uznání, by ť se v ětšina významných lesních rezervací, alespo ň v nížinách a pahorkatinách, dochovala po staletí v podob ě výmladkových les ů (= les ů nízkých a sdružených, pa řezin), les ů pastevních, či n ějaké kombinace (Konvi čka & Kuras 1999, Konvi čka et al. 2004, Beneš et al. 2006, Hedl 2007, 2011, Konvi čka et al. 2008c). Spontánní zar ůstání kdysi řídkých les ů (absencí hospoda ření, zám ěrnými p řevody) zp ůsobila vyhynutí specializovaných druh ů sv ětlých les ů v oblasti dnešní CHKO K řivoklátsko (jaso ň dymnivkový), CHKO Český kras (jaso ň dymnivkový, hn ědásek osikový), lesních rezervacích Polabí (oká č jílkový, oká č hn ědý, jaso ň dymnivkový), CHKO Litovelské Pomoraví (hn ědásek osikový, oká č hn ědý, oká č jílkový), CHKO Moravský kras (b ělopásek hrachorový, hn ědásek osikový). V sou časnosti se situace m ění, aktivní pé če o lesní porosty výmladkového typu se zavádí nap ř. v NP Podyjí, CHKO Moravský kras, CHKO Litovelské Pomoraví či CHKO Český kras (srov. Kadavý et al. 2011), jde však po řád o váhavé kroky. - Příliš intenzívní hospoda ření. Týká se z definice spíše velkoplošných ChÚ mimo vlastní chrán ěná území, p řípadn ě chrán ěných území teprve navrhovaných. Asi nejv ětším problémem je devasta ční praxe mechanické p řípravy p ůdy, trvající v některých nížinných lesích (Milovický les v CHKO Pálava, navrhovaná EVL Soutok, navrhovaná EVL Hodonínská Doubrava) a bezprost ředn ě ohrožující specializovanou lesní faunu ( Čížek et al. 2007 a,b , Čížek & Zábranský 2009).

3.3.2 Intenzívní zem ědělství a Agroenvironmentální schémata

42 Mamutí rozm ěry pozemk ů, všeobecné rozší ření pesticid ů a syntetických hnojiv, intenzivní luka řství, ruderalizované okraje polí, meliorace, velkoplošné pastviny a další pr ůvodní jevy intenzifikace zp ůsobily, že v intenzívn ě obhospoda řované zem ědělské krajin ě citliv ější druhy motýl ů prakticky chybí, respektive p řežívají v izolovaných refugiích. P řežívají zde jen druhy vývojov ě vázané na zem ědělské plodiny (zejm. „šk ůdci“ bělásek zelný Pieris brassicae , b. řepový Pieris rapae ), ale i oni obývají i jiné typy biotop ů a nelze tedy tvrdit, že by na agrocenózách existen čně záviseli (Feber et al. 1997). Do časn ě jsou agrocenózy využívány migrujícími druhy (nap ř. žlu ťásek čilimníkový Colias crocea, ž. čičore čkový C. hyale , ž. tolicový C. erate a perle ťovec malý Issoria lathonia ). Ruderální generalisté, zejména babo čky, prod ělávají vývoj na lemových a plevelových stanovištích. Trvalé travní porosty, ale i lemy cest atd., jsou obývány i b ěžn ějšími druhy oká čů a soumra čník ů, a kone čně prakticky všichni motýli „využívají“ zem ědělskou krajinu p ři disperzi mezi stanovišti. Dopady intenzifikace jsme se zabývali v Sekci 3.2. Jde o homogenizaci krajiny, ztrátu stanoviš ť, snížení diverzity a abundance zdroj ů. Rozlehlé lány izolují zbytková přírodní stanovišt ě. Insekticidy p římo hubí motýly a vývojová stadia (Longley & Southerton 1997), velké dávky hnojiv podporují ruderální rostlinstvo, jež kompetuje se stress tolerujícími živnými rostlinami mnoha motýl ů (Dennis et al. 2004). Totéž co pro volnou krajinu platí i pro sada řství (v moderních sadech jsou užívány vysoké dávky biocid ů, orba sad ů likviduje úkryt, vývojová stadia i nektar) a vinohradnictví (Schmitt et al. 2008, Hluchy et al. 2009). Moderní luka řství (dosevy travních sm ěsí, častá se č atd.) a pastviná řství (zejména požadavek stejnom ěrné pastvy) má stejn ě zhoubné následky. V sou časnosti se zdá, že nejhorší pr ůvodní jevy intenzifikace – p římé ni čení biotop ů scelováním lán ů, rozoráváním mezí, likvidací rozptýlené zelen ě, likvidací polních cest, zorn ěním trvalých travních porost ů v podh ůř í a horách, melioracemi, terasováním apod. – jsou do zna čné míry za námi. Co mohlo být zni čeno, zni čeno bylo. Intenzívní zem ědělství, charakterizované pro v ětšinu orné p ůdy, asi nebude prostorov ě expandovat, i když nelze vylou čit další intenzifikaci v rámci jednotlivých zem ědělských podnik ů. Naopak se objevila snaha dopady intenzifikace zvrátit.

Agro-environmentální programy (= AEP) dle Sm ěrnice ES 2078/92 jsou práv ě takovou reakcí. Mají zvrátit negativa intenzifikace cestou podpory “metody zem ědělské výroby kompatibilních s požadavky ochrany životního prost ředí“. U nás se zavád ějí po vstupu do EU od 2002 (tzv. první dota ční období, zdroj AOPK ČR). Podpora a zvýšení biologické rozmanitosti, a tudíž i motýl ů, je jedním ze čty ř cíl ů t ěchto schémat (spolu se zamezením

43 zrychlenému odtoku vody z krajiny, snížení eroze p ůdy a podporou ekologické stability krajiny). Do AEP byla a dosud je vkládána velká naděje, jde o v úhrnu nejv ětší finan ční transfer do ochrany životního prost ředí v EU, cílený do vrcholn ě senzitivního sektoru zem ědělství. Podle mnoha autorit (nap ř. Bignal & McCracken 1996, Council of the European Union 2006) mají p ředstavovat hlavní nástroj obecné ochrany biodiverzity na zem ědělské půdě v rámci EU. V ČR se r ůzné typy Agroenvi program ů týkají cca 1/3 zem ědělské p ůdy, ovšem se zdrcující p řevahou na loukách a pastvinách – tedy na t ěch segmentech zem ědělské půdy, jež pro řadu druh ů motýl ů p ředstavuje jejich p řirozená stanovišt ě.

Vzhledem k nad ějím, jež jsou do Agro-envi vkládány, je jejich reálný p řínos aplikace dosud spíše zklamáním (Whittingham 2011). Uv ědomujeme si, že jde o odvážné tvrzení. V bohaté literatu ře k tématu (od roku 2005 snad až 1000 v ědeckých prací!) lze najít nejr ůzn ější pohledy, od nadšeného souhlasu (nap ř. Maes et al. 2008, Brereton et al. 2008) po vyhraněnou kritiku (nap ř. Kleijn et al. 2001, Konvicka et al. 2008a, Blomqvist et al. 2009, Breeuwer et al. 2009). Příčinou této nejednozna čnosti je samotná diverzita AEP (co do provád ěcích p ředpis ů, pravidel, cílových skupin) v různých zemích. Synteti čtější práce (nap ř. Kleijn et al. 2006, Aviron et al. 2007, Concepcion et al. 2008, Roth et al. 2008, Tscharntke et al. 2008, Batary et al. 2011) se vícemén ě shodují, že prosp ěšnost AEP pro rostliny a živo čichy závisí na konkrétních programech. Vyšší je u program ů cílených (geograficky, na n ějaký typ habitatu či taxon, p řípadn ě na konkrétní farmu), než u obecných generických p ředpis ů. V ůbec nejv ětší vliv však má krajinný kontext – programy v pest řejší krajin ě prospívají diverzit ě více, a stejn ě tak programy, které zvýší heterogenitu krajiny, mají velkou šanci zvýšit biologickou rozmanitost (Kleijn & Sutherland 2003). Problém tedy není v myšlence AEP jako takové, ale v konkrétních platebních podmínkách, které jsou často v přímém rozporu s deklarovaným cílem Agro-envi plateb.

Přínosy AEP, detekovatelné i v ČR, nesporn ě zahrnují:

- snížení spot řeby syntetických hnojiv, zejména na loukách a pastvinách - zachování hospoda ření v mén ě produktivních oblastech, zejména na loukách a pastvinách v podh ůř í - udržení pastvy, coby klí čového ekologického činitele, v pastviná řských oblastech

44 - udržení struktury a rázu zejména lu ční a pastviná řské krajiny (by ť jde o krajinný ráz post- kolektiviza ční, často s rozsáhlými scelenými hony a bez diverzifikujících krajinných prvk ů)

Všechny uvedené p řínosy se týkají prakticky všech tzv. dota čních titul ů, tedy i plošn ě aplikovaných generických titul ů typu „se č – základní program“. U t ěchto generických program ů nejde o nic jiného, než o zajišt ění opakované se če celých lu čních hon ů v předem stanovených termínech. Samotný pravidelný export biomasy, plus snížení vstup ů v podob ě hnojiv, vede sám o sob ě nap ř. k potla čení konkuren čně nejzdatn ějších rostlin, a tím k diverzifikaci rostlinného pokryvu na loukách a pastvinách (Roth et al. 2008). To je samo o sob ě dobrým výchozím p ředpokladem k tomu, aby Agro-envi skute čně k ochran ě motýl ů skute čně p řisp ěly – jakmile se poda ří odstranit jejich negativa.

Negativa AEP. Převažující nastavení dota čních pravidel, jejich plošná platnost bez ohledu na místní podmínky, a striktní kontrola nechápající cíle t ěchto program ů, vede k homogenizaci pé če o pozemky na rozsáhlých plochách. Platby tím neeliminují v ůbec nejv ětší problém moderního zem ědělství – homogenizaci hospoda ření na rozsáhlých plochách, vedoucí k unifikaci/likvidaci zdroj ů a zahrnující stejnom ěrn ě katastrofické dopady na živo čišnou složku spole čenstev (Marini et al. 2009).

- nejv ětším problémem je celoplošná se č luk, provád ěná nap říč územím státu, v pevných termínech a n ěkolikrát do roka - uplatn ění moderní techniky má na faunu kvalitativn ě jiný dopad, než tytéž operace provád ěné technikou mén ě výkonnou; operace jako se č jsou natolik rychlé, že mají katastrofický dopad na málo mobilní živo čichy - na pastvinách vedou platební podmínky k homogenizaci pastevního tlaku, jež je parametrován spíše p ři horní hranici biologické úživnosti pastvin; to spolu s podmínkami jako je se č nedopask ů znemož ňuje spontánní oživení pasených ploch - administrativní fixace dotovaných pozemk ů, spolu s fixací dota čních schémat na dobu čerpání dotace (tzv. land use fixation ) znemož ňuje meziro čně m ěnit pé či o pozemky a tím pružn ě zpest řovat nabídku stanoviš ť v rámci krajiny - odvrácenou stranou zachování hospoda ření je mizení do časn ě neobhospoda řovaných plošek, p řirozených refugií zranitelných druh ů, z krajiny; krajina je plošn ě uklízená, ale sou časn ě zbavená života

Výše uvedená tvrzení dob ře ilustrují dota ční podmínky se če (základní titul). Zem ědělec je nucen séci minimáln ě dv ě se če ro čně, k přesn ě stanoveným termín ům odklizení biomasy (do 31.7. první a do 31.10.) (Ministerstvo Zem ědělství ČR 2011). Takto nastavené termíny se čí mají destruktivní ú činky na dosp ělce a zejména u podzimní se če i na larvální stádia všech přítomných motýl ů (srov. Hula et al. 2004, Zimmermann et al. 2005, Čížek et al. 2012, Šlancarová et al. in review). Shodné zkušenosti se škodlivostí dvou celoplošných se čí ro čně můžeme sledovat v celé Evrop ě (srov. Thomas 1984, Johst et al. 2006, Dover et al. 2010). P ři hospoda ření po velkých plochách, synchronn ě v čase a navíc opakovan ě po mnoho sezón dosahuje mortalita jedinc ů míry, jakou lokální populace nedokáží kompenzovat. Navíc se zdroje jako nektar ztrácejí z rozsáhlých území sou časn ě, takže p řeživší jedinci je nedokáží najít ( Čížek et al. 2012). U motýl ů tento jev, jakož i neochotu motýl ů zdržovat se nad rozsáhlými pose čenými celky bez možnosti úkrytu, pozorovali Dover & Settele (2009). Asi nejzávažn ější zdokumentovaný p řípad se týkal rychlého vymizení celoevropsky ohroženého žlu ťáska barvom ěnného, Colias myrmidone , z Bílých Karpat poté, co byly v rámci AEP obhospoda řovány klí čové rezervace a sou časn ě p řilehlé nechrán ěné louky (Konvi čka et al. 2008 a).

AEP na orné p ůdě jsou zatím podstatn ě mén ě rozší řeny, ovliv ňují menší relativní plochu příslušných pozemk ů a jejich dopady byly málo studovány, s významnou výjimkou Velké Británie (nap ř. Blake et al. 2011) a Švýcarska (nap ř. Haaland & Bersier 2011). Protože však jsou cíleny na v podstat ě již odp řírodn ěné plochy, kam vnášejí takové rozr ůzňující prvky jako biopásy, nehnojené souvrat ě apod., a tím rozbíjejí homogenní lány, lze jejich zavád ění jen vítat a nepanují zde takové obavy z kontraproduktivních výsledk ů. Každý takový prvek též bude „nášlapným kamenem“, usnad ňujícím disperzi mezi kvalitn ějšími biotopy. Do této kategorie spadá i do časné ponechání p ůdy ladem (úhor), a kone čně nejr ůzn ější dotace a podpora na „biologické“ či „organické“ zem ědělství. Do časné ponechání p ůdy ladem motýl ům pom ůže zcela jist ě (Steffan-Dewenter & Tscharntke 1997), ale op ět spíše generalist ům, resp. druh ům, jež nejsou omezeny výskytem živné rostliny. D ůležité m ůže být časové hledisko – víceletý úhor bude postupn ě akumulovat další druhy (Alanen et al. 2011). Co se tý če biologického zem ědělství, či šetrn ějšího hospoda ření v ůbec, p řísp ěvek k biodiverzit ě je op ět výrazn ější v členit ějších terénech, nap říklad na farmách o menší rozloze polí (Rundlof et al. 2006, 2008)

46 3.3.3 Lesní hospodá řství a zales ňovací dotace

Lesy zaujímají cca t řetinu rozlohy ČR, s tím že pr ůměrné stá ří a d řevní zásoba v nich nebyla v posledních n ěkolika staletích nikdy tak vysoká, jako dnes. By ť zna čnou část jejich rozlohy zaujímají monokulturní výsadby, lesnická profese úsp ěšn ě usiluje o zachování celkové rozlohy lesní p ůdy, trvalou udržitelnost výnosu, i postupné zvýšení podílu stanovištn ě vhodných „p ůvodních“ d řevin. To vše se promítá do skute čnosti, že lesní fauna je na tom obecn ě lépe než fauna nelesních stanoviš ť, p řinejmenším co se tý če modelové skupiny pták ů (Reif et al. 2008). Z hlediska ochrany denních motýl ů je p ředesíláme, že v plantážních monokulturách typu smrkových, borových či topolových výsadeb prakticky žádní motýli, snad až na hrstku generalist ů a výjime čných p řípad ů zmín ěných níže, nežijí. Hust ě zakmen ěné, stejnov ěké porosty stanovištn ě nep ůvodních d řevin jsou pro ohroženou biotu stejnou pouští, jako monokultury zem ědělských plodin. Ani stanovištn ě p ůvodní porosty zpravidla nehostí p říliš bohatou faunu. Ideál lesních hospodá řů - stejnov ěký, hust ě zakmeněný les – představuje pro heliofilní motýly ne-biotop. Drtivá v ětšina lesních druh ů našich denních motýl ů, a zhruba polovina lesních druh ů no čních motýl ů (srov. Pavlíková & Konvi čka, 2012), vyžaduje oslun ěné plochy v rámci lesních komplex ů – tedy p řirozen ě pro řídlé porosty, lemy a sv ětliny, menší i v ětší sukcesní plochy. Totéž se týká i dalších skupin lesních bezobratlých (nap ř. ploštice: Gossner 2009, xylofágní brouci Vodka et al. 2010, st řevlíci a epigei čtí pavouci: Spitzer et al. 2008). Zatímco druhy přizp ůsobené hustým a stinným les ům zpravidla nebývají ohrožené, většina ohrožených lesních bezobratlých – a všichni ohrožení lesní motýli – vyžadující mezernatou strukturu porost ů či nízkou pokryvnost stromového patra. Biologické a historické vysv ětlení obsahuje oddíl 3.2 Bez aktivity lesního hospodá řství by lesy byly řidší, místy „lesostepní“ či savanové, jinde zas protkány sítí mok řad ů, vlhkých luk a podobných stanoviš ť. Obnova po narušeních by nebyla tak rychlá a stejnom ěrná, jako když je dnes každá vyt ěžená plocha zalesn ěna, a o zalesn ění pe čováno. I když nikdo nedovede odhadnout, jaké by bylo pom ěrné zastoupení ploch v různém stadiu sukcese (v četn ě sukcese blokované – nelesních enkláv), je jisté, že v přírodních lesích by bylo pom ěrn ě více otev řených ploch – a sou časn ě pom ěrn ě více starších „pralesních“ struktur.

Lesní hospodá řství tedy motýly ohrožuje

47 - pěstováním plantážních monokultur místn ě nep ůvodních d řevin - v listnatých lesích o vhodném druhovém složení preferencí jednoho hospodá řského tvaru (lesa vysokého pase čného) na úkor historicky starších a biologicky pestřejších hospodá řských tvar ů lesa nízkého či lesa st ředního (sdruženého) - neexistencí a ideologickým zákazem lesní pastvy - intenzifika čními opat řeními typu povinnosti urychleného zalesn ění, lesnických meliorací, odstra ňování „plevelných d řevin“ z lem ů lesních cest atd. - tlakem na další zales ňování nelesních p ůd

Zánik výmladkového hospoda ření Pa řezinové hospoda ření, a p ředevším st řední lesy (pa řeziny s výstavky) simulovalo, na rozdíl od vysokokmenných porost ů, mozaikovou dynamiku p ůvodních lesních stanoviš ť, a tak zajiš ťovalo p řežívání řady organism ů sv ětlých listnatých les ů nížin a pahorkatin. Lesy obhospoda řované jako st řední a nízké lesy vyžadují někte ří motýli, jež se řadí k nejohrožen ějším druh ům evropské motýlí fauny. Upušt ění od pa řezinového hospoda ření a zapojení porost ů zp ůsobilo skute čnou genocidu kriticky ohrožených druh ů motýl ů v oblastech, jako je rezervace Velký Osek na Pod ěbradsku (Vrabec 1994), oblast K řivoklátska, lesy na nejjižn ější Morav ě (Beneš et al. 2006), v nivách řek Dyje a Moravy (Konvicka 1999a,b), i jinde. Ze našich 161 druh ů denních motýl ů obývá sv ětlé lesy a lesní sv ětliny asi 40 druh ů, 26 jich obývá p ředevším tato stanovišt ě. Mezi specialisty sv ětlých les ů najdeme nejmén ě čty ři motýly vyhynulé a dalších p ět, jež se ocitli na prahu vym ření. Už v první polovin ě 20. století vymizeli z jihomoravských doubrav b ělopásek jedno řadý ( Limenitis reducta ) a b ělopásek hrachorový ( Neptis sappho ). Následoval oká č hn ědý ( Coenonympha hero ) a b ělásek východní (Leptidea morsei ). Jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ) vyhynul v Čechách v 90. letech 20. století a p řežívá v hrstce populací na Morav ě. Ješt ě h ůř dopadli oká č jílkový (Lopinga achine ) a náš asi nejpest řejší motýl (Konvicka et al. 2008c), hn ědásek osikový (Euphydryas maturna ) (Konvicka et al. 2005), každý přežívající na poslední lokalit ě. Toto bezprecedentní vymírání je spole čným selháním ochraná řů a lesník ů. Tradi ční ochraná řský p řístup – ochrana stanoviš ť p řed lesnickým zasahováním – zklamal nap říklad v Národní p řírodní rezervaci Libický luh u Velkého Oseka. V polovin ě 20. století zde žilo nejmén ě p ět ohrožených lesních motýl ů, z nichž dodnes nep řežil ani jediný.

48 Nízké a st řední (= výmladkové) lesy

Ješt ě ve dvacátých letech 20. století zaujímaly v Čechách a na Morav ě okolo 4 % rozlohy všech les ů (95 000 ha). Nejdéle se uchovaly na vysýchavých stanovištích, kde p ůdní podmínky a reliéf komplikovaly p řevod na vysokokmenné porosty. Jejich dnešní rozloha činí pouhých 4 000 ha (0,1 % celkové rozlohy les ů v ČR), vesm ěs jde o p ředržené porosty, často v přírodních rezervacích, které jako nízký les již dlouho nejsou obhospoda řovány (bradlo Pálavy, NPR Karlštejn a Koda apod.).

Les nízký (= les výmladkový, pa řezina, ang. coppice , n ěm. Niederwald)

Jednoetážový výmladkový les, mýcený v krátkém obmýtí a regenerující pa řezovými či ko řenovými výmladky. Obmýtí bývalo ur čeno optimální výmladností, p řevažujícími druhy strom ů a vlastnostmi p ůd. Kolísalo od p ěti let (vrbiny) do maximáln ě padesáti let (dub, habr, buk, olše), v ětšinou se však pohybovalo v rozmezí 10 - 25 let. Nízké lesy byly po staletí hlavním zdrojem palivového d říví. Protože d řeviny dosahují nejrychlejšího p řír ůstku v mladém v ěku, je krátké obmýtí nejlepší metodou, jak maximalizovat produkci biomasy za jednotku času. Nejdéle, do poloviny 20. století, se nízké lesy udržely na pozemcích drobných vlastník ů a v obecních lesích.

Les st řední (=les sdružený, pa řezina s výstavky), angl . coppice with standards, něm. Mittelwald )

Víceetážový les, kde spodní etáží je les výmladkový (pa řezina) a horní etáže tvo ří n ěkolik postupných kohort vzrostlých strom ů regenerujících bu ď ze semen, nebo z vybraných jedinc ů výmladkové etáže (v tzv. nepravém sdruženém lese je z výmladkové etáže celá horní etáž). St řední les zajiš ťoval sou časn ě častou sklize ň palivového d říví ze spodní etáže a p říležitostný výb ěr rozm ěrn ější kulatiny z etáže horní. St řední lesy byly často p ěstovány na rozsáhlých lesních majetcích. V tom p řípad ě spodní etáž sloužila jako zdroj paliva, horní etáž poskytovala pen ěžní p říjem majitel ům panství.

St řední lesy byly typické pro úživn ější a vlhkostn ě p řízniv ější stanovišt ě nižších poloh, u nás nej čast ěji (ale ne výlu čně) v tvrdých luzích. Jejich poz ůstatkem jsou místy dochované statné stromy bývalé horní etáže, nap říklad v rezervacích na soutoku Moravy a Dyje (Ranšpurk, Cahnov), v Litovelském Pomoraví nebo v Libickém luhu u Pod ěbrad. P ěstování st ředních les ů bylo odborn ě náro čné, navíc tyto lesy vesm ěs rostly na úživných stanovištích vhodných pro p řevod na vysokokmenné porosty. Jejich úbytek byl ješt ě drasti čtější, ješt ě roku 1900 jich bylo v Čechách a na Morav ě 60 000 ha (2,5 % lesní p ůdy), dnešní rozloha

49 nep řesahuje asi 0,02 % celkové rozlohy les ů. Vesm ěs se op ět jedná o lesy s p ředrženým obmýtím spodní etáže.

Z hlediska lesních motýl ů plnily nízké a zejména st řední lesy následující nezastupitelné funkce:

- podstatn ě v ětší nabídka ran ě sukcesních ploch (tj. čerstv ě smýcených mýtin) na jednotku plochy i času, a tedy podstatn ě v ětší prostor populacím sv ětlinových druh ů - obnovní plochy rozmíst ěny v jemn ější mozaice, a tedy snazší kolonizace nov ě vznikajících ploch poté, co d říve smýcené plošky p řestanou být pro sv ětlinové organismy obyvatelné - vyšší diverzita d řevin, zejména sv ětlomilných. Ke ře jako d řín obecný ( Cornus mas ), pta čí zob obecný ( Ligustrum vulgare ), zimolez obecný ( Lonicera xylosteum ) nebo řešetlák po čistivý ( Rhamnus catharticus ) nejsou omezeny pouze na lemy, paseky a okraje cest. Da ří se i n ěkterým dnes cen ěným sv ětlomilným listná čů m jako je řábu břeku ( Sorbus torminalis ), muku ( Sorbus aria ), hrušni obecné ( Pyrus communis ) či jabloni lesní ( Malus sylvestris )

Nízké a st řední lesy zachránily dynamickou mozaiku stanoviš ť typickou pro st ředoevropské nížiny i poté, co člov ěk uzav řel lesy do izolovaných ostrov ů v zem ědělské krajin ě. Díky krátkému obmýtí a rychlému st řídání r ůzných podmínek mohly i na malých plochách koexistovat druhy se zdánliv ě neslu čitelnými nároky.

Zám ěrné zales ňování Zales ňování nelesních p ůd je ve řejností i politiky vnímáno jako environmentáln ě p řínosné. Program rozvoje venkova 2007–2013 předpokládá, že stát bude dotovat vznik nového lesa na cca 20 km 2 ro čně. Nebere se v potaz ta skute čnost, že sou časné nové výsadby vznikají nej čast ěji na zem ědělsky nevyužitelných marginálních plochách, jako jsou r ůzné nevyužívané strán ě, enklávy vlhkých luk, poto ční nivy a podobn ě. V sou časné zglajšalt řované krajin ě však takové plochy zhusta p ředstavují poslední refugia organism ů nelesní krajiny, p řípadn ě migra ční „nášlapné kameny“, propojující hodnotn ější stanovišt ě. Hlavním rizikem zalesn ění je jeho nevratnost. Zpravidla velmi rychle (v rozmezí ca 5 let) se zm ění sv ětelné, teplotní a vlhkostní poměry na lokalit ě. D řeviny vykompetují dosavadní rostlinstvo a pokud jsou k zalesn ění použity jehli čnany, rychle se zm ění i

50 chemismus p ůdy (acidifikace). Nelesní druhy spolehliv ě zmizí. Dále zde je kulturní problém. Nový les je vnímán jako hodnota, kterou kdosi pracně vysadil, takže jej nelze jen tak odstranit. Pokud je n ějaké nelesní spole čenstvo n ěkolik let bez pé če, nebo naopak ope čováno chybn ě, lze situaci, alespo ň v principu, zvrátit b ěhem n ěkolika sezón, což pro odstran ění mladých lesních výsadeb neplatí. Zalesn ěním tak byly nenávratn ě zni čeny nes četné údolní vlhké louky, suché strán ě a pastviny v podh ůř í i horách, ale i drobné stepní a lu ční enklávy v polích, atd. Tragickými p řípady bylo v minulosti dokonce i zales ňování v n ěkterých rezervacích, nap říklad na Kotýzu v Českém krasu, nebo na D ěvín ě v CHKO Pálava (Beneš et al. 2002). Dopady sou časného zales ňování na motýly je t ěžké kvantifikovat, protože až v delším časovém úseku se projeví agregovaný efekt ztráty jednotlivých lokalit a zhroucení metapopulační dynamiky jednotlivých druh ů v krajin ě. Troufáme si však p ředeslat, že se jedná o nejv ětší sou časný zlo čin na budoucí biologické rozmanitosti v této zemi.

3.3.4. Urbánní krajina a industriální krajina

Neexistuje odp řírodn ěnější krajina než krajina lidských sídel a tempo urbanizace se neustále zvyšuje. Jen za období 2000–2006 přibylo 195 km 2 urbanizovaných ploch, celková urbanizovaná v ČR činí 5000 km 2 (Miko & Hošek 2009). R ůstem sídel dochází k pohlcení přírodních území a riziko je o to v ětší, že k zástavb ě bývá vybírána tzv. ostatní p ůda, často hostící zajímavá stanovišt ě. Pokud r ůst m ěst obklopí stávající chrán ěné území, nastává jeho izolace od jiných takových území ve volné krajin ě. Totéž co pro r ůst sídel platí pro výstavbu dopravní infrastruktury (silnice, dálnice, letišt ě), jakož i pro obchodní a pr ůmyslové stavby. Přesto nelze m ěsta a obce vnímat jako území bez života. Typicky urbánními biotopy jsou zahrady a parky, dále lemová zele ň okolo komunikací, do časn ě nezastav ěné proluky, takzvané „brownfields“ čili neasanované plochy opušt ěné pr ůmyslem, k rekreaci vyhrazená území, a kone čně chrán ěná území v obvodu (velko)m ěst. V tomto ohledu je v ČR pozoruhodná Praha, s více než 80 MChÚ ve svém obvodu. Hlavní ohrožení motýl ů v urbánní krajin ě (když pomineme samotné ni čení biotop ů, související se záborem prostoru) jsou:

51 - homogenní pé če o zele ň (opakovaná se č na nízký drn), ospravedln ěná pot řebou vitality trávník ů, zp ůsobuje, že zelené plochy ve m ěstech nehostí ani ty nejb ěžn ější lu ční druhy (na rozdíl od druh ů stromového patra: Konvi čka & Kadlec 2011) - zahradní a parkové výsadby up řednost ňující exotické rostliny neposkytují larvální zdroje ani t ěm druh ům, které by na výsadbách geograficky p ůvodních rostlin mohly prosperovat - pé če o zele ň p ři komunikacích, v prostorách sportoviš ť atd. rovn ěž nespl ňuje podmínku r ůznorodosti, a č by to často nebylo na závadu ani funk čnosti, ani estetickému požitku z daných zelených ploch - technické asanace a rekultivace často nerespektují oživení, či potenciál oživení, asanovaných pr ůmyslových, t ěžebních aj. objekt ů.

4. Část návrhová

4. 1. Obecné cíle

Cíli ochrany motýl ů nech ť je, aby

- žádný z autochtonních druh ů nevyhynul na území Republiky, a pokud možno ani v žádném z přirozených bioregion ů - všechny autochtonní druhy existovaly v životaschopných populacích, tj. populacích dostate čně po četných, obývajících vhodná stanovišt ě slibující dlouhodobou perspektivu, a ť již svou p řirozenou dynamikou nebo díky vhodn ě provád ěnému hospoda ření či pé či - výskyt motýl ů se neomezoval jen na vybrané rezervace či oblasti, ale motýli z ůstali samoz řejmou složkou kulturní krajiny - ochrana motýl ů se stala samoz řejmou kulturní činností, neomezovala se na hrstku specialist ů, ale byla pozitivn ě vnímána nejr ůzn ějšími ochraná řskými spolky a organizacemi, jakož i zem ědělskými a lesními hospodá ři, urbanisty, zahradníky atd. - vhodn ě vedená strategie výzkumu a monitoringu zajiš ťovala, že stav motýlích populací známe a jsme schopni v časné ochraná řské intervence

Mezi odborníky na ochranu hmyzu panuje shoda, jak udržet biodiversitu člov ěkem siln ě přem ěněných region ů, kde se ztratila či byla radikáln ě p řem ěněna p ůvodní disturban čně- sukcesní dynamika, tedy i oblastí jako je Česká republika. Takový „komplexní plán“ vychází ze znalosti ohrožujících faktor ů, ohrožených skupin i ochraná řských priorit. Bere ale v potaz i pot řeby lidské spole čnosti, je kompromisem a jako takový je dnes uvád ěn ve standardních učebnicích ochrany bezobratlých (Samways 2007).

1. Zkvalitn ění pé če o chrán ěná území: Hustá a reprezentativní síť dob ře spravovaných chrán ěných území r ůzného rozsahu, pokrývající nejcenn ější p řírodní stanovišt ě.

53 2. Ochrana ve volné krajin ě: Funk ční propojení chrán ěných území prost řednictvím maximální biologizace hospoda ření ve volné krajin ě, tedy zejména v produk čním lesnictví a zem ědělství.

3. Ekologická obnova: Maximalizace rozlohy dalších území sloužících ochran ě biodiverzity, jež nejsou nutn ě územn ě chrán ěná, ale jež jsou vrácena p řírod ě na úkor člov ěkem opušt ěných a zdevastovaných ploch.

4. Ativní opat ření pro ochranu nejcenn ějších druh ů formou záchranných program ů, regionálních záchranných program ů a integrované územní ochrany.

5. (Reintrodukce: Návrat druh ů a populací do vhodných stanoviš ť se zajišt ěnou pé čí, pokud to neohrozí manipulovaný druh ani jiné zájmy ochrany p řírody).

6. Monitoring a výzkum: Pr ůběžn ě sledovat stav motýlí fauny s ohledem na rozší ření a trendy po četnosti druh ů, monitorovat ú činnost ochraná řských opat ření z bod ů 1-5

7. Výchova a osv ěta: Nech ť opat ření chránící motýly vznikají a fungují spontánn ě, na nejnižší úrovni, decentralizovan ě a z vůle ob čan ů, obcí, firem.

ad 1 - Zkvalitn ění pé če o chrán ěná území Cílem je plnit prap ůvodní ú čel rezervací – zajistit úto čišt ě pro populace tam žijících druh ů; citlivým druh ům, jež nemohou žít jinde, zajistit p řežití; vhodnou pé čí maximalizovat ochraná řskou kapacitu t ěchto území; a umožnit odtud spontánní (re)kolonizaci lokalit za hranicemi rezervace. Česká republika se m ůže pyšnit hustou sítí velko- i maloplošných státem spravovaných chrán ěných území, jakož i zevrubnou znalostí motýlí fauny v nejcenn ějších z nich. By ť tato území vznikala bez pevného plánu, a preference se dobov ě m ěnily (1. republika: pralesy a výjime čné fenomény, 60. léta: snaha o reprezentativní pokrytí vegeta čních jednotek, 90. léta: mok řady a drobné nelesní enklávy…), ve výsledku systém ChÚ a MChÚ pokrývá v ětšinu stávajících významných lokalit denních motýl ů. V mnoha oblastech ČR dokonce tvo ří tolik pot řebné sít ě, vhodné k ochran ě na úrovni metapopulací a metaspole čenstev. V sou časnosti je systém rozši řován o tzv. Evropsky významné lokality

54 systému Natura 2000, tyto se ne vždy kryjí se stávajícími rezervacemi, takže dochází k nár ůstu chrán ěných ploch. Vedle státem chrán ěných území musíme brát v potaz i existenci území státem nechrán ěných, avšak spravovaných pro ú čely ochrany biodiverzity – soukromé, obecní a školní rezervace, některé parky apod. T ěchto území není mnoho, ale bude jich p řibývat, ochrana motýl ů by je nem ěla ztrácet ze z řetele. Co do územního rozsahu je tedy systém dostate čný, bude si vyžadovat už jen minimální dopln ění, a to spíše v kategoriích nestátních rezervací vznikajících iniciativami zdola. Problematická ale z ůstává pé če o tato území , a to hned na n ěkolika úrovních – nepružném plánování, financování a kontrole (úroveň organiza ční), a nepochopení pot řeby různorodé pé če, zejména v aktivn ě spravovaných rezervacích malého rozsahu. O tomto detailn ěji v Sekci 4.2.2 . ad 2 - Ochrana ve volné krajin ě Sebelepší systém rezervací nem ůže zajistit dlouhodobé přežití všech druh ů původních pro ur čité území. Chrán ěná území totiž budou vždy jen zlomkem celkové rozlohy p řírodní, respektive přírod ě blízké krajiny (Rosenzweig 2003). I zem ědělská, lesnická a urbánní krajina je sou částí p řírody, slouží lidské rekreaci a odpo činku, a zaslouží si být plná života. V ětšina hlavn ě hojn ějších druh ů má pravd ěpodobn ě v ětšinu jejich po četnosti i dnes ve volné krajin ě, i zde se nacházejí p řírodn ě cenná stanovišt ě (trvalá nebo do časná), krajina mezi chrán ěnými územími slouží bu ď jako biotop, nebo alespo ň jako matrice, skrze níž probíhá pohyb jedinc ů mezi kvalitn ějšími stanovišti. Hlavním nástrojem ve volné krajin ě je biologicky šetrné hospoda ření, prosazované skrze r ůzné státní programy (zejm. Státní lesnický program) a dota ční schémata (zejm. Agroenvi- a Lesoenvi- dotace EU). Tyto nástroje ovliv ňují až 40% rozlohy státu, jako takové jsou klí čové pro p řežití druh ů mimo rezervace. Jako v případ ě rezervací je ČR v této oblasti velmi úsp ěšná co do kvantity (p řísnost a vymahatelnost Zákona o lesích, rozloha Agroenvi-dotovaných pozemk ů, po čet program ů), mén ě již co do kvality. Nejv ětším problémem je stejnorodost nastavení dota čních podmínek, související s nutností kontroly, jež objektivn ě zp ůsobuje, že i dotovaná území nejsou s to vnést do krajiny pot řebnou heterogenní nabídku zdroj ů. Tento problém detailn ěji diskutujeme v Sekci 3.4.2 . (zem ědělská krajina) a Sekci 3.4.3. (lesy).

55 ad 3 - Ekologická obnova Člov ěk krajinu p řírodní území nejen využívá až devastuje, ale i opouští. Místa jako opušt ěné lomy a jiné t ěžebny surovin, d ůlní výsypky, deponie popílku, lemy dálnic, nebo i opušt ěné pr ůmyslové areály (bronwfields) pat ří k neodd ělitelnému rys ů pr ůmyslové civilizace. Tento fakt si uv ědomuje tzv. ekologie obnovy (restoration ekology), která se tato místa snaží využít pro ochranu biodiverzity, cestou obnovy „p řírodních“ ekosystém ů a spole čenstev (Young 2000, Řehounek et al. 2010). Utilitárn ěji pojatým sm ěrem jsou „rekultivace“, jež se tato místa snaží vrátit zem ědělskému, lesnickému či residen čnímu a rekrea čnímu využití. Problémem ČR je, že ve využití postindustriálních stanoviš ť stále p řevládá utilitární rekultiva ční hledisko, a to navzdory n ěkdy pochybnému ekonomickému p řínosu. P řitom přibývá poznatk ů, že lidskou činností „devastovaná“ stanovišt ě bývají osídlovány unikátními živo čišnými spole čenstvy, včetn ě motýl ů, se zastoupením vzácných, ustupujících a ohrožených druh ů (viz mj. Beneš et al. 2003, Tropek et al. 2010, 2012, Tropek & Řehounek 2012). Taková stanovišt ě totiž nabízejí t ři provázané faktory progresivn ě chybící v běžné krajin ě – disturbované plochy kolonizované pionýrskými druhy, unikátní kombinace stressových ekologických podmínek, a časoprostorovou heterogenitu sukcesích jev ů ( často facilitovanou heterogenními povrchy i podmínkami substrátu. Typickými kolonisty takových stanoviš ť jsou druhy vyžadující ke svému životu výh řevné skály, pohyblivé sut ě či výh řevný sypký písek, druhy extrémn ě bazických, kyselých či živinami chudých substrát ů, atd. Z morálního hlediska jde o území, která jsme p řírod ě jednou vzali; je tedy přinejmenším slušnost, že zde ochrana biodiverzity bude hrát prim. To se týká t řeba i dálni čních lem ů – kde navíc probíhá pravidelná pé če (zpravidla se č) a byla by jen škoda nevyužít dané situace ochraná řsky. Z pragmatického hlediska pak existuje řada využití r ůzn ě „zdevastovaných“ ploch, zejména v oblasti sportu a rekreace, jež jsou s ochranou p řírody pln ě kompatibilní, a sou časn ě mohou být i ekonomicky a spole čensky p řínosn ější, než nap říklad zv ětšení rozloh nekvalitních lesních výsadeb. ad 4 - Ativní opat ření pro ochranu nejcenn ějších druh ů Cílená na druhy, jejichž po četnost, po čet populací a stav stanoviš ť dosáhl kritického stavu; na druhy vyžadující specifický management stanoviš ť, ale i na celé výseky krajiny, hostící vysoké po čty vzácných druh ů a vyžadující specifické p řístupy k ochran ě.

56 ad 5 - Monitoring a výzkum Hlavními pilí ři by m ělo z ůstat celostátní mapování, které jediné – díky zapojení velkého po čtu dobrovolník ů – generuje jednak data o zm ěnách areál ů, jednak data o konkrétních lokalitách. To je od roku 2010 dopln ěno o pravidelný transektový monitoring, který generuje i data o po četnostech jednotlivých, zejména hojných, druh ů. Tyto „obecné“ aktivity je ideální trvale propojit s aktivitami zvláštními, jako je monitoring druh ů významných z hlediska EU a specifické studie autekologické (zejm. popula ční genetika, dynamika a nároky na management ohrožených druh ů) a synekologické (dynamika a vývoj spole čenstev). ad 6 – Reintrodukce. Návrat druh ů a populací do vhodných stanovišť se zajišt ěnou pé čí, pokud to neohrozí manipulovaný druh ani jiné zájmy ochrany p řírody.

U tohoto někdy sporného tématu vycházíme ze tří předpoklad ů: - sou časná motýlí spole čenstva jsou pauperizována vinou vymírání v minulosti, existují lokality, které jsou pro n ěkteré druhy vhodné (nebo se takovými mohou stát díky vhodné pé či), ale druhy zde zmizely - pro evolu ční integritu každého druhu je vhodné, aby žil v co nejv ětších populacích; sou časné popula ční hustoty jsou často hluboko pod prahem dlouhodobého p řežití - samovolná kolonizace či rekolonizace vhodných stanoviš ť je často vylou čena vinou člov ěkem zp ůsobené izolace stanovišť (tzv. neprostupná krajina).

Žádná reintrodukce samoz řejm ě nesmí ohrozit integritu zdrojové populace manipulovaného druhu (populace nesmí být „vychytána“). Materiál k reintrodukcím musí pocházet z fytogeograficky co nejbližší a ekologicky co nejpodobn ější populace. Je naprosto nevhodné vytvá řet sm ěsné populace, pocházející z více populací zdrojových (riziko rozbití koadaptovaných genových komplex ů). Kone čně, reintrodukce nesmí být pohodlnou výmluvou, pro č p řežívající druh nechránit v jeho p ůvodním prost ředí. P ři spln ění t ěchto podmínek, řádné oponentu ře a dokumentaci, se řádn ě p řipraveným neintroduk čním snahám nebráníme. ad 7 - Výchova a osv ěta Vysv ětlovat skute čné pot řeby motýl ů, a dalších bezobratlých, jejich stanovištní vazby na nároky na pé či. Snažit se, aby opat ření pro motýly vznikala spontánn ě v obcích, na farmách, na soukromých a firemních pozemcích. Budou-li hospodá ři v ědět, kde je problém s ochranou

57 motýl ů, a jako mohou sami p řisp ět nap říklad k vytvá ření vhodných biotop ů, stane se spontánní ochrana zdola tou nejú činn ější podporou nutn ě omezené ochrany ze strany státních institucí.

4. 2. Územní ochrana

Stávající chrán ěná území zaujímají skoro 20 procent rozlohy republiky. Věř ina této plochy jsou území s relativn ě m ěkkou ochranou (druhé a t řetí zóny CHKO, pta čí oblasti apod.), kde by ochrana p řírody m ěla podporovat a hlídat „ekologicky šetrné“ formy hospoda ření, spíše než p římo konzervovat výseky p řírody, či o n ě aktivn ě pe čovat. P řesto i tato m ěkká ochrana pokrývá nezanedbatelnou část území ČR, s obrovským potenciálem pro ochranu motýl ů. V následujícím textu pojednáme nejd říve o této m ěkké, plošné ochran ě, dále o zásadách pé če o území maloplošná. Soust ředíme se na skute čnosti pro chrán ěná území specifické, zatímco obecné zásady motýl ům p říznivého hospoda ření popíšeme v následující Sekci 5.2 . – Ochrana ve volné krajin ě. Absolutní zásadou ochrany motýl ů v chrán ěných územích je znalost priorit – ty shrnují Příloha 3 – Prioritní oblasti pro ochranu motýl ů a Příloha 4 – Prioritní druhy velkoplošných chrán ěných území.

4.2.1 Velkoplošná chrán ěná území

Národní Parky a Chrán ěné krajinné oblasti se t ěší výhody vlastní, v míst ě p ůsobící Správy, jež by m ěla znát p řírodní hodnoty a ochraná řské problémy každé dané oblasti. Ochrana se řídí Plány pé če, jež podléhají oponentnímu řízení a jež by m ěly p ředstavovat závazné dokumenty pro správu jednotlivých území.

- zajistit, aby nejvýznamn ější druhy motýl ů, a ochrana jejich lokalit a populací, figurovala jako p ředm ět ochrany v Plánech pé če všech NP / CHKO (srov. Příloha 4 ) - v lesích udržet / rozší řit podíl les ů s přirozenou d řevinnou skladbou, tolerovat ur čitý podíl spontánn ě vzniklých bezlesých ploch v lesích - v horských lesích maximalizovat podíl lesních porost ů podléhajících p řirozené disturban čně-sukcesní dynamice (tj. bezzásahová území národních park ů, bezzásahové lesní rezervace).

58 - v listnatých lesích nížin a pahorkatin podporovat místní návrat k výmladkovému pa řezinovému hospoda ření, zejména v CHKO / NP Bílé Karpaty, České St ředoho ří, Český Kras, Křivoklátsko, Litovelské Pomoraví, Moravský kras, Podyjí - v oblastech s výskytem rašeliniš ť (Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Šumava, Třebo ňsko, Ž ďárské vrchy) tato pokládat za priority ochrany, v případ ě nutnosti zajistit revitalizaci vodního režimu jednotlivých lokalit na úrovni mikropovodí - v zem ědělské krajin ě, zejména na loukách, pastvinách a sadech, maximálně podpo řit biologicky šetrné hospoda ření; v kontextu Agro-Envi dotací prosazovat takové tzv. nástavbové dota ční tituly, zejména ty, jež rozr ůzn ěním se če či pastvy zajistí heterogenitu travních porost ů - podporovat iniciativy typu Obnovy druhov ě bohatých luk (Bílé Karpaty), Motýlí louky ( Český ráj) ... prost ě jakékoli iniciativy Správ nebo nevládních organizací, jež povedou k oživení b ěžné krajiny motýly a dalšími bezobratlými - v oblastech, kde se udržela drobná rodinná hospodá řství, tato podporovat v hospoda ření p ři sou časné osv ětě o prioritách ochrany motýl ů a dalších bezobratlých - všemožn ě vyžívat motýly k osv ětě ochrany p řírody; vysv ětlovat na jejich p říkladech pot řebu aktivních ochraná řských krok ů

4.2.2. Maloplošná chrán ěná území ( MChÚ )

První problém související s územní ochranou se týká vymezení předm ětů ochrany. Ty jsou často vymezeny a ješt ě čast ěji chápány v příliš omezeném smyslu. Jsou-li p ředm ětem ochrany rostlinná spole čenstva, správcové území mají tendenci vnímat živo čišnou složku jako cosi navíc, nebo dokonce na obtíž, čímž se zpronev ěř ují hlavnímu poslání Ochrany p řírody jako takové, zachování p řírodní rozmanitosti ve všech jejích složkách. Motýli jsou jen málokdy coby p ředm ět ochrany jmenovit ě zmín ěni (srov. Beneš & Konvi čka 2006), což je možná chyba, ale je to pochopitelné – pak by mohli být, pro každé MChÚ, vyjmenovány i ostatní řády hmyzu a jiných živo čich ů, a celá idea p ředm ětů ochrany by se stala fraškou. Ohrožený hmyz by m ěl být „p ředm ětem ochrany“ automaticky, což vyplývá z pohledu na p řírodní stanovišt ě coby ucelených biocenóz (Konvi čka et al. 2005, Last ůvka 2006, 2007). To ale neznamená, že by p ředm ěty ochrany MChÚ nem ěly být rozší řeny o nejohrožen ější a sou časn ě charismatické druhy hmyzu, z nichž zrovna denní motýly lze uvád ět jmenovit ě. Nutné to je zejména s ohledem na čerpání dota čních titul ů, a svrchovan ě nutné u tzv. Evropsky významných lokalit (EVL).

59 Dalším problémem je plánování a realizace plán ů pé če. Záležitost se zna čně zkomplikovala, zformalizovala a paradoxn ě i prodražila v souvislosti se Zákonem o ve řejných zakázkách. P říprava plán ů pé če je často zadávána subjekt ům bez p ředchozí zkušenosti s konkrétními územími. Následn ě se do sout ěží o vlastní pé či hlásí jiné subjekty, než ty, jež plán pé če vypracovaly. Nejistota a mnohazdrojovost financování péče je další kapitolou, jež by si zasloužila d ůkladný rozbor. Stru čně řečeno, odd ělenost autor ů plán ů pé če, vykonavatel ů pé če, a dále kontrolních orgán ů často zp ůsobuje, že pé če o MChÚ je nesystematická, nárazová, a není s to reagovat na meziro čně se m ěnící podmínky, ani na pozorované dopady p ředchozího managementu na biotu. Ztrácí se zp ětná vazba, což m ůže vézt dokonce i k necht ěným poškozením v územích chrán ěných fenomén ů. Co se vlastní pé če týká, klí čem k funk čnosti a dosud někdy kontroverzním bodem (cf. Tropek 2011) je diverzifikace managementu – zejména u nelesních MChÚ, jež se bez aktivních zásah ů neobejdou. Vyplývá z nárok ů v ětšiny druh ů na diverzifikované zdroje v jemnozrnné mozaice. Protože v ětšina rezervací jsou jen výseky „staré“ krajiny, kde vedle sebe existovaly r ůzné typy hospoda ření a ne-hospoda ření, pé če šitá na míru jedinému typu vegetace, nota bene v jediném sukcesím stadiu, vede k postupnému ochuzování druhového bohatství (Baler & Erhardt 2000, Konvicka et al. 2008a, Jarosik et al. 2011). Situaci ješt ě víc komplikuje, že pro udržení bioty rezervací nemůže sta čit p řesné kopírování hospodá řských postup ů z minulosti – by ť tyto biotu rezervací spoluutvá řely. Sou časná technologie je jiná, ale zejména krajinný kontext a zrno se zm ěnily (viz Sekce 3.3.2 ), a rezervace, jež bývaly obklopeny živou krajinou, jsou dnes často ostrovy v biologické poušti. Pé če proto musí být jemnozrnn ější a musí zahrnovat opat ření, na n ěž by hospodá ř dříve ani nepomyslel – nap říklad do časné opl ůtky, bránící spasení celého MChÚ v případ ě pastvy, do časn ě nese čené plochy, nebo naopak plochy s narušovaným drnem (d říve by zdarma zajistila zví řata). Pamatujme, že nejlepší stav mnoha nelesních chrán ěných území panoval 5-10 let po ukon čení hospoda ření , kdy pravidelná se č či pastva již nelikvidovala hmyzí zdroje, ale sukcese ješt ě nevedla k ochuzování druhového bohatství (Konvi čka et al. 2005, Lašt ůvka 2006). Pé če o MChÚ je tak trochu plavbou mezi Scyllou a Charybdou. V tomto pohledu je pravidelná, p ředpisová pé če, jak ji p ředepisují mnohé plány pé če, kontraproduktivní a sou časn ě zbyte čně nákladná. Rozhodn ě nevoláme po tom, aby se o MChÚ pe čovalo mén ě – v některých p řípadech tomu bude naopak. Aby však MChÚ nadále plnila své funkce, musíme o n ě pe čovat mnohem

60 pružn ěji, se znalostí místní bioty a priorit. Na jedné stran ě hrozí, že to p řeženeme, jako se v poslední dob ě d ělo v CHKO Bílé Karpaty, na druhé hrozí zanedbání a nenávratné zm ěny. Příloha 8 poskytuje návod k pé či o jednotlivé typy p řírodních stanoviš ť, jakož i prioritní motýly t ěchto stanoviš ť. V dalším textu se proto omezíme jen na obecné pokyny, platné nap říč chrán ěnými MChÚ vícemén ě nezávisle na typu stanovišt ě.

Opat ření organiza ční - rozší řit p ředm ěty ochrany všech MChÚ o ochranu hmyzu; explicitn ě jmenovat alespo ň kriticky ohrožené a ohrožené druhy motýl ů, pokud se v jednotlivých územích vyskytují - plánování a výkon pé če vrátit na lokální až regionální úrove ň: specifikací sout ěžních podmínek (sídlo firmy či NGO v příslušném kraji); p řednostním nabízením pé če vlastník ům území; dozorem ze strany p říslušné správy CHKO apod. - hledat cesty k dlouhodobosti a sou časn ě zpružn ění pé če: pronájem či patronát nad jednotlivými MChÚ pro místní ochraná řské organizace; dlouhodob ější p říd ěly fond ů na pé či o jednotlivá území, atd.

Opat ření praktická – nelesní MChÚ - přejít pohledu na MChÚ jako „co nejv ětších ploch homogenních spole čenstev“ k pohledu prostorové i časové diverzifikaci pé če - se č i pastva vždy mozaiková, ideáln ě v kombinaci obojího, nikdy nezasahující celé území MChÚ v jednom roce - několik málo let bez managementu p ředstavují v ětší riziko, než n ěkolik sezón nevhodného managementu - opatrn ě s užíváním Agro-Envi dotací – i u málo užívaných le č biologicky vhodných titul ů je nevýhodou požadavek víceletého provedení podle stejného p ředpisu - ideáln ě by každé MChÚ m ělo mít patrona či správce, který je seznámen s místními podmínkami a dokáže pružn ě reagovat na stav a požadavky bioty

Biotopy nad hranicí lesa – obnova pé če a asana ční opat ření Aktivní pé če (pastva či pomístní se č) bude stále nutn ější i pro vysokohorské polohy Krkonoš, Jeseník ů a Králického Sn ěžník ů. Tato území byla ješt ě ve 40. letech pasena, pestrá spole čenstva, popisovaná odtamtud p řírodov ědci ješt ě v 60. letech, byla výsledkem tohoto hospoda ření. Obnova pé če je o to akutn ější, že tamní biota je potenciáln ě ohrožena zvolna

61 postupující stromovou vegetací (oteplování klimatu), proti čemuž bude obnovený management p ůsobit. Je ale samoz řejmé, že pro vysoce zranitelná vysokohorská nelesní stanovišt ě musí být pé če ješt ě opatrn ější, jemnozrnn ější a jemn ější, než pro nelesní stanovišt ě nížin a pahorkatin. Toto platí i pro rašeliništ ě, horské nivy a horské louky, z nichž n ěkteré též budou vyžadovat alespo ň ob časný management pastvou či se čí.

Lesy nížin a pahorkatin – rekonstrukce výmladkového hospoda ření Přežití specializovaných motýl ů nížinných les ů (viz Příloha 5.4 ) se neobejde bez rekonstrukce výmladkových les ů (nízkých a st ředních: Sekce 3.4.3 ), a v některých p řípadech lesní pastvy. Toto dlouho kontroverzní téma se takovým p řestává být, nebo ť i lesnická profese postupn ě uznává jednak možné hospodá řské p řínosy výmladkových les ů, jednak zajímavost jejich p ěstování, a kone čně i možnost lesnicky pracovat v hranicích n ěkterých chrán ěných území, jež by v opa čném p řípad ě byly pro hospoda ření více či mén ě tabu. Probouzející se zájem lesnické profese činí zbyte čným p řípadný vý čet území k rekonstrukci výmladkových les ů vhodných – takových les ů bude pravd ěpodobn ě pom ěrn ě rychle p řibývat. Udáváme proto jen orienta ční vý čet oblastí, kde bude taková rekonstrukce nutná, vzhledem k napln ění Záchranných program ů ( Sekce 4.5.3 ) a pot řebám integrované ochrany Prioritních území (Příloha 3).

CHKO Český kras – části NPR Karlštejn a Koda (v úhrnu stovky ha) Polabí – NPR Libický a Veltrubský luh (polovina rozlohy), PR Dománovický les St řední Povltaví – vybrané porosty na svazích nad Orlickou a Slapskou p řehradou. NP Podyjí – stovky až tisíce ha jak v oblasti náhorní plošiny mezi Znojmem a Havraníky, tak i na hranách ka ňonu CHKO Pálava s okolím – části NPR D ěvín, NPR K řivé jezero CHKO Moravský kras – stovky ha v prostoru mezi Brnem a Osekem CHKO Litovelské Pomoraví – stovky ha ve stávajících lesních rezervacích v lužní i chlumní části CHKO Bílé Karpaty – stovky ha v oblasti xerotermních dubohab řin Soutok a Podluží – tisíce ha, v kombinaci s obnovou lesní pastvy a/nebo rekonstrukcí fauny velkých herbivor ů

62 PŘÍSTUPY K DIVERZIFIKACI PASTVY A SE ČE Se č vždy a za všech okolností mozaiková . Na rozdíl od pastvy, kde nás omezují zvyklosti a nároky zví řat, si m ůžeme dovolit jemn ější mozaiku se čených a do časn ě nese čených ploch. Esteticky i biologicky ideální je nepravidelná šachovnice, provozn ě bývají preferovány pruhy o r ůzné ší řce. Do časn ě vy ňaté plochy šet řit do dalšího cyklu se če. Na jednose čných loukách a na plochách vyňatých ze se če na podzim to znamená p řes celou zimu. Zvláštní kategorií jsou takzvané stelivové louky , podmá čené či zrašelin ělé porosty s dominancí vyšších tuhých trav (nap ř. bezkolence) a n ěkterých ost řic (nap ř. Carex brizoides ). Tyto louky bývaly se čeny jen v některých letech, sklizená biomasa se používala jako technická surovina (stelivo, výpln ě slamník ů apod.), vzácn ě ve zvláš ť suchých letech bylo hospoda ření dopln ěno p řepásáním. Pro taková stanovišt ě sta čí se č každé 2-3 roky, op ět s ponecháním nese čených pás ů či lem ů. Lištové seka čky preferovat p řed bubnovými . Nasazení lištových seka ček m ůže pon ěkud zmírnit pravidla na ponechání do časn ě vy ňatých ploch, pokud pracovník v příhodných intervalech zvedne lištu na 15-20 cm. Mul čování je nep řípustné. Někdy se doporu čuje pro p řípady, kdy není zajišt ěn odbyt či bezbolestná likvidace sena. Bývá zd ůvod ňováno estetickými hledisky: není prý ideální, ale alespo ň udrží celkový ráz lokality. Negativa mul čování však daleko p řevyšují toto (sporné) pozitivum. Mul čovaná biomasa je rozm ěln ěna na malé kousky, což bezezbytku zabíjí vývojová stadia hmyzu. P ři klasické sklizni sena by mnoho jedinc ů odlet ělo se ukrylo nízko p ři zemi. Zejména pro pospolit ě žijící larvy motýl ů (hn ědásci, bourovci) je mul čování zni čující. Pose čenou hmotu nutno odstranit z biotop ů. Ideální je samoz řejm ě usušení a odvoz. Kde to není možné, je trávu nutno odnosit a deponovat po svahu či po proudu od vlastní lokality, aby se nestala zdrojem eutrofizace. Pastevní zát ěž mnohem mírn ější, než p ři pastv ě k hospodá řským ú čel ům. Dokonce i takzvaná extenzívní pastva, jak ji definují podmínky zem ědělských dotací, stále p řipouští jednu dobyt čí jednotku na hektar a rok. To je pro lu ční chrán ěná území p říliš mnoho. Prioritou pé če o rezervace není hospodá řský zisk, ani estetická údržba krajiny, tedy rovnoměrn ě a spo řádan ě spasené plochy. Naopak – území po ochraná řsky vhodné pastv ě je vlastn ě jen lehce p řepaseno, s ostr ůvky nespasené vegetace, nedopask ů, pás ů k řovin, a naopak dobytkem vydupaných míst. V chrán ěných územích na plochy ponechat stejnou velká plochu do časn ě z pastvy vy ňatá. Drtivá v ětšina pastvinových živo čich ů ve skute čnosti preferuje plochy t ěsn ě po skon čení pastvy. Proto – s výjimkou krátkodobého p řepásání – dodržujeme zásadu, že I pastva musí být mozaikovitá . Samoz řejm ě nás na rozdíl od se če omezují nároky zví řat: mozaikovité pastvy tak dosáhneme (i) stálým pobytem s nízkou denzitou zví řat (pod 0,3 dobyt čí jednotky na hektar a rok); (ii) velmi krátkým p řepasením celé plochy v ětším po čtem zví řat; (iii) rota ční pastvou, tj. rozd ělením území na více blok ů, mezi nimiž budeme zví řata p řehán ět; nebo kone čně (iv) z řízením p řenosných vnit řních opl ůtk ů a zábran, jimiž chráníme ty úseky vegetace, které chceme p řed pastvou ušet řit. Zranitelné lokality nepaseme v hlavní vegeta ční sezón ě. Chceme-li pastvou udržet drobnou lu ční enklávu o n ěkolika málo hektarech, zvolíme krátkodobé p řepásání spíše než trvalý pobyt dobytka, a to na podzim (srpen až říjen), p řípadn ě brzy zjara (duben). Nepaseme tedy za plné vegetace, kdy tlak dobytka m ůže narušit vývoj vzácn ějších druh ů hmyzu. Nedopasky nejsou na závadu . Naopak, nestejnom ěrn ě spasený porost s ur čitým podílem nepasených plošek je žádoucím stavem! Ostr ůvky nespasené vegetace slouží hmyzu jako zdroj nektaru, což platí zejména pro lopuchy, bodláky a pchá če. P řítomnost takových nedopask ů má význam i pro drobnou lovnou zv ěř , nap říklad koroptve.

63 4.2.3. Soukromá a obecní chrán ěná území, ekologické parky apod.

V posledních letech se v ČR prosazují nové typy „nestátní“ územní ochrany – rezervace, či jejich obdoby, vznikají z iniciativy místních ochraná řských spolk ů, obcí i soukromník ů (srov. Sedlá ček 2010). Ne vždy se jsou tato území deklarovaná jako „rezervace“, stejn ě dob ře m ůže jít o v ětší zahrady, odpo činkové a parkové zóny, sportovišt ě a podobn ě, jejichž majitelé či správci z vlastní iniciativy pracují pro ochranu p řírody obecn ě a motýl ů zvlášt ě. Tato území zpravidla nep ředstavují kontroverze se státní ochranou p řírody. Vznikají na územích, o n ěž samotná státní ochrana p řírody bu ď nem ěla zájem, nebo (jako v případ ě soustavy údolí s opušt ěnými záhumenky a sady u jihomoravských Ždánic: http://www.daphne.cz/projekty/motyli-raj ) by zájem i m ěla, ale ochrana či pé če o tato území se vymykala jejím organiza čním možnostem. Z hlediska p řírody o čistý zisk. Je lepší, když je nějaká lokalita spravována ve prosp ěch biodiverzity, než kdyby byla t řeba zastav ěna či zalesn ěna smrkovou kulturou. Proto apelujeme na jediné: aby stát tyto projekty netorpédoval, ale naopak podporoval. Nelze samoz řejm ě vylou čit, že n ěkteré takové projekty budou pon ěkud „divoké“ – nap říklad že správci podlehnou pokušení bezhlav ě do svých území introdukovat vnášet zde nep ůvodní druhy – tomu však lze zamezit vhodným dozorem, respektive dbaním na to, aby na každý takový projekt dohlíželi kvalifikovaní specialisté.

4.2.4. Programy integrované ochrany

Prostorové nároky v ětšiny motýl ů „mezi sedentárními rostlinami a hypermobilními ptáky“ (Thomas et al. 2004), jakož i tendence tvo řit ve fragmentované krajin ě metapopulace (Hanski 1999) zna čně komplikují jejich ochranu na úrovni maloplošných ChÚ. Vlastn ě jen naše nejv ětší rezervace, o rozloze stovek a tisíc ů ha, jsou schopny samy o sob ě dlouhodob ě udržet populace t ěch nejmén ě mobilních druh ů. Nap říklad evropsky chrán ěný hn ědásek chrastavcový ( Euphydryas aurinia ) tvo ří v Karlovarském kraji propojenou metapopulaci na území o rozloze cca 1000km 2 , p řičemž vhodných biotop ů je na tomto území sotva 500 ha – což je 0.005% jeho rozlohy(!) (Zimmermann et al. 2011 b). Jak ale víme z modelovacích studií na tomto druhu (Wahlberg et al. 2002, Bulman et al. 2007), stabilita metapopulace může záviset na d ějích v celém území, a to jak v obsazených lokalitách, tak v na okolních plochách. Z takových skute čností vychází volání po integrované ochran ě na úrovni celé krajiny (= landscape-scale conservation , landscape metapopulation management ), stále víc

64 zaznívající v zahrani čí (Shreeve & Dennis 2011, Cabeza et al. 2011) i v ČR (nap ř. Vrba et al. 2009, Zimmermann et al. 2010, Spitzer et al. 2011). Principem je v oblastech výskytu metapopulací prioritních druh ů pe čovat o chrán ěná území – a volnou krajinu – cílev ědom ě, aby d ění v rezervacích i krajin ě t ěmto druh ům prospívalo, nebo je alespo ň nepoškozovalo. V ČR existují pro takovou integrovanou ochranu vynikající podmínky v podob ě sít ě CHKO, jež mají své správy a plány pé če, jejichž prost řednictvím lze nejen integrovat pé či o MChÚ, ale i sm ěř ovat umís ťování staveb, podobu lesních výsadek, vodohospodá řská díla atd. Na integrovanou pé či myslí i navrhované či p řipravované Záchranné programy ( Sekce 4.5.3 ), zejména ty pro druhy s rozsáhlými metapopulacemi (hn ědásek chrastavcový, oká č b ělopásný, oká č skalní, modrásek černoskvrnný, jaso ň dymnivkový). Nutností je i pro ochranu druh ů, tvo řící populace o nízkých densitách a st ředn ě omezené mobilit ě a p řežívající jen v nejzachovalejších krajinných celcích (nap ř. oká č metlicový, perle ťovec maceškový, perle ťovec prost řední, v případ ě reintrodukce žlu ťásek barvom ěnný). Bohužel ne všechny ochraná řsky klí čové populace existují v hranicích CHKO. Je to zřejmé z vymezení Prioritních oblastí ( Příloha 3), tedy oblastí, které budou n ějakou formu integrovaných opat ření vyžadovat. Nemusí se samoz řejm ě vždy jednat o formalizované záchranné programy či plány pé če, je však pot řeba, aby orgány ochrany p řírody a další hrá či brali v těchto oblastech pot řeby integrované ochrany v potaz. Aniž bychom p ředesílali, jak by taková integrovaná ochrana m ěla vypadat, uvedeme několik návrh ů.

- využít potenciál stávajících CHKO/NP; ochranu kriticky ohrožených a ohrožených druh ů zahrnout už do jejich Plán ů pé če - odbourávat administrativní p řekážky, bránící spole čné pé či o jednotlivá MChÚ (tj.: různá administrace MChÚ národních a regionálních kategorií) - na pot řeby cílových druh ů myslet p ři plánování a pé či o všechna stanovištn ě vhodná MChÚ v těchto oblastech, jakož i p ři vyhlašování MChÚ nových - zohled ňovat pot řeby ochrany motýl ů p ři cílování AgroEnvi a LesoEnvi dotací (tj.: volit biologicky vhodné dota ční tituly, vylou čit tituly nevhodné), tvorb ě Lesních hospodá řských plán ů apod. - pot řeby cílových druh ů motýl ů zohlednit p ři plánování revitaliza čních akcí, projekt ů ekologické obnovy

65 4.2.5. Vojenské prostory – rekonstrukce fauny velkých herbivor ů

Území ovlivn ěné v minulosti či sou časnosti činností armády vesm ěs obsahují z mozaiky dřevinné a bylinné vegetace v různém sukcesním stá ří, často na heterogenním reliéfu. Navzdory přežívajícím předsudk ům o zdevastovanosti vojenských prostor tato území vesm ěs hostí bohaté populace motýl ů (a samoz řejm ě i dalších živo čich ů), v četn ě mnoha ohrožených druh ů. Toto se týká nejen velkých prostor, tzv. vojenských újezd ů, zaujímajících stovky km 2 (VVP Boletice, D ědice, Hradišt ě, Jince, Libavá), ale i n ěkolika stovek drobných území o rozloze desítek, maximáln ě stovek hektar ů – posádkových cvi čiš ť, st řelnic, cvi čiš ť pro pásová vozidla apod. Diverzita motýl ů ve VVP byla v nedávné dob ě podrobn ě popsaná v rámci n ěkolika projekt ů koordinovaných MŽP (Vrba et al. in review). Po čtem druh ů motýl ů převyšuje diverzitu ve volné krajin ě, ale i v maloplošných MChÚ srovnatelné rozlohy. Vysv ětlit to lze následovn ě:

- Většina sou časných VVP prostor vznikla p řed vlnou zem ědělské kolektivizace, tj. byly vy člen ěny z různorodé „staré krajiny“, neovlivn ěné devasta ční hospoda řením 2. poloviny 20. století. - Od vzniku VVP zde nikdy nehrálo velkou roli zem ědělství, ani intenzívní lesní hospodá řství. Území byla ušet řeny chemizace, stejn ě jako meliorací, zales ňování nelesních ploch a dalších devasta čních vliv ů. - Činnost armády, tedy manévry mužstva, pojezdy vozidel, st řelba vytvá řející krátery i drobné požáry svými dopady vytvá řela maloplošnou disturba ční mozaiku, podobnou té typické pro starou zem ědělskou, a ješt ě spíše p ředzem ědělskou krajinu. Tanky a pásová vozidla nahradila velké herbivory; nepravidelnost této činnosti zase umožnila a udržela pestrou mozaiku „nelesních“ a „lesních“ stanoviš ť vznikajících následnou sukcesí. - Charakter některých disturbancí (koleje po pásových vozidlech, krátery) udržel či zastoupil n ěkteré mikrohabitaty chyb ějící v běžné krajin ě (svahové sesuvy, ležišt ě velkých herbivor ů).

Ve vojenských prostorách se tak díky činnosti armády místy udržela p ředpokládaná prekulturní struktura krajiny. Ve velkých prostorách ovšem jde o relativn ě drobné plochy,

66 vzhledem k celkovým rozlohám území. Konkrétn ě o st řelnice, tzv. dopadové plochy a motocvi čišt ě. Menší prostory mohly být takto modelovány v celé rozloze. V sou časnosti, vlivem zm ěn ve vojenské doktrín ě a útlumu ozbrojených sil, armáda několik velkých (nap ř. Hojná Voda, Ralsko-Mladá, Milovice) a možná a stovky drobných VVP p řestala používat. V ostatních omezila aktivitu. To vede k následujícím ohrožením:

- Zm ěna využití a zni čení biotop ů. Území jsou p řevád ěna na m ěsta a obce, jež práv ě sem, na jinak nevyužitelné plochy, sm ěř ují výstavbu, stavbu solárních park ů, skládky apod. - Sukcesní zm ěny. Nejd říve zanikají disturbovaná mikrostanovišt ě s obnaženým substrátem, následuje posun krátkostébelných partií k partiím dlouhostébelným. (mnohdy provázeno expanzí invazní vegetace) a k řovinatých partií k partiím lesnatým. Mozaika trávník ů, k řovin a rozptýlené stromové zelen ě obývaná vysokou diverzitou motýl ů se m ění v mozaiku k řovin a lesa s ochuzenou entomofaunou.

Bylo velkým selháním české ochrany p řírody, že nedokázala v čas pochytit systematickou ochranu alespo ň výb ěru z těchto území. Stále však je dost času zachránit, co zachránit lze. Konkrétní metody ochrany by m ěly, vedle zajišt ění t ěchto území pro ú čely ochrany biodiverzity, zajistit trvalou blokaci sukcesních zm ěn na „nelesních“ plochách – udržení dynamické sukcesní mozaiky.

a) Drobná posádková cvi čišt ě a podobné plochy

Typická rozloha desítky až stovky ha, v ětšinou p řiléhající k městským sídl ům. - zabránit p řevod ům t ěchto území na stavební pozemky, lesní p ůdu a podobn ě, prosadit zřízení chrán ěných území nebo, ješt ě lépe, rekrea čních a oddechových zón - ve spolupráci s obcemi a zájmovými organizacemi prosadit takové formy pé če a/nebo rekreace, které zajistí disturban ční režim podobný využití armádou: motosporty, hippoturistika, bojové a dobrodružné sporty, volné tábo ření atd. - ve spolupráci se zahradními a krajinnými architekty části t ěchto území „zkultivovat“ (cesti čky, lavi čky, parkovišt ě, piknikovišt ě...), části však ponechat v divokém, nekultivovaném stavu, a to ve spolupráci s přírodov ědci r ůzných zam ěř ení - území využít k nenásilné propagaci ú činné ochrany p řírody slu čitelné s rekreací a odpo činkem ob čan ů

b) Rozsáhlé vojenské újezdy – rekonstrukce fauny

Typická rozloha stovky km 2. Na rozdíl od území p ředchozí kategorie je jejich ochraná řská hodnota vesm ěs akceptována (celé voj. újezdy, nebo jejich částí, jsou chrán ěna prost řednictvím soustavy Natura 2000). Nespornou hodnotou v ětšiny t ěchto území je i jejich odlehlost. Z hlediska cíl ů ochrany p řírody zde existuje hrozba, že se armáda n ěkterých území (VVP Boletice, VVP Jince) vzdá. Trvalou hrozbou je snížená aktivita vojska a následná sukcese. Hlavní prioritou je udržet rozsáhlé plochy dynamické sukcesní mozaiky na st řelnicích, cvi čištích a dopadových plochách. Tradi ční metody managementu (se č, vý řez křovin apod.) nejsou vždy vhodné vzhledem k rizik ům (nevybuchlá munice), navíc se jedná o příliš velké plochy, kde by tradi ční management byl p říliš nákladný a dlouhodob ě neudržitelný. Jako optimální cestu k uchování disturban čně-sukcesní mozaiky na takto velkých plochách vidíme rekonstrukci spole čenstev velkých herbivor ů – doplnit již zde vesm ěs přítomnou jelení, srn čí a černou zv ěř o vyhynulé divoké savce jako zubra a losa, jakož i o odolná plemena skotu pocházející z pratura (bu ď tzv. Heck cattle, nebo jiná plemena schopná samostatn ě existovat ve volné p řírod ě), pro náš jediný „stepní“ vojenský prostor, VVP Hradišt ě, i ferální kozy a kon ě. Návrh rekonstrukce spole čenstev velkých herbivor ů sice zní odvážn ě, je však v odborných kruzích stále víc přijímám (Baerselman 2001, Kampf 2001, Donlan et al. 2006). Přímo v Evrop ě, dokonce v tak hust ě zalidn ěných zemích jako je Nizozemí a N ěmecko, existují oblasti, kde se s rekonstrukcí velké fauny – i za ú čelem údržby bezlesí a lesa – zapo čalo. Dobré zkušenosti v tomto sm ěru p řinášejí i n ěkteré v ětší obory (srov. Beneš et al. 2006).

V rámci Rekonstrukce bude nutné vy řešit n ěkteré problémy, které zde jen nazna číme: - Density herbivor ů musí být podstatn ě vyšší, než je zvykem v hospodá řských lesích, a to jak vzhledem k vysoké úživnosti diskutovaných stanoviš ť (velké zastoupení pionýrských listná čů ), tak s ohledem na cíl rekonstrukce, tj. trvalou blokaci sukcese k zapojeným d řevinovým formacím. - Protože p ři zvýšených densitách budou mít zví řata tendenci emigrovat z těchto oblastí, neobejde s rekonstrukce, alespo ň dlouhodob ě, bez oplocení zmín ěných území.

68 - Aby zví řata vyvinula žádoucí pastevní tlak na sukcesní plochy, a to i v zimním období, nem ěla by být p řikrmována, jak je zvykem v mysliveckém hospodá řství. - Bude nutné vy řešit otázky etické (st řety zví řat s výcvikovou aktivitou vojsk) i legislativní (konflikty se Zákonem o myslivosti a legislativou o ochran ě zví řat, statut ferálních populací domácích zví řat); tyto problémy však již byly řešeny a uspokojiv ě vy řešeny v některých evropských zemích.

Nad výše uvedenými problémy však vysoce p řeváží pozitiva: - dlouhodobá pé če o jedny z nejunikátn ějších stanoviš ť u nás, poslední zbytky dynamické mozaiky, s minimálními náklady - možnost využít tyto iniciativy návšt ěvnicky ( řízené výpravy typu „safari“), zvýšení atraktivity p říslušných region ů, návazné p říjmy z turistického ruchu - výhledov ě, v rámci údržby stav ů velkých zví řat, i lovecké využití sportovně atraktivních zví řat

4.3. Ochrana ve volné krajin ě

Cílem není návrat k hospodá řským postup ům z dob p řed pr ůmyslovou revolucí, ale takové hospoda ření, které ve volné krajin ě udrží, a v co možná nejvyšší mí ře jí vrátí, její biologické hodnoty, a tím i p řírodní rozmanitost. V sou časnosti jsou hlavními environmentálními nástroji ve volné krajin ě za prvé restriktivní normy (omezení dávek biocid ů v četn ě zákaz ů n ěkterých p řípravk ů, sankce pro zne čiš ťovatele ovzduší, vody, p ůdy... ). Za druhé to jsou pozitivn ě-motiva ční nástroje, zejména r ůzné typy dota čních plateb či da ňových úlev. Kone čně za t řetí zde existují mechanismy tržní, volba spot řebitele pro environmentáln ě šetrn ější produkty. Předpokládáme, že tyto nástroje budou v nějaké form ě uplat ňovány i nadále, by ť jsme skepti čtí o v ěč ném trvání takových motiva čních nástroj ů EU jako jsou Agro-envi a Leso-envi dotace. Státní environmentální politika by do budoucna měla up řednost ňovat postupy, jež jsou pokud možno nezávislé na státních zásazích, tedy ty, jež jsou slu čitelné s trhem, vyžadují minimální ú řední aktivitu a fungují spontánn ě. V té souvislosti zd ůraz ňujeme význam výchovy a osv ěty, viz Sekce 4.8 . Naopak se zám ěrn ě neodvoláváme na konkrétní právní předpisy, vyhlášky či normy – tyto záležitosti podléhají příliš rychlým zm ěnám a jejich citování by p řesáhlo ú čely této studie.

69 4.3.1. Územní plánování

Prostor, tedy existence a dostate čná rozloha p řírodních biotop ů, je tím nejcenn ějším a nejvzácn ějším ekologickým zdrojem. Prvo řadým zájmem ochrany motýl ů ve volné krajin ě tudíž je nezmenšování rozlohy „p řírodních“ stanovištních typ ů, v četn ě veškerých stanoviš ť v tom kterém území vzácných. Environmentální nástroje v územním plánování, zejména Územní systém ekologické stability (ÚSES) by m ěl uspokojiv ě pokrývat a chránit v ětšinu tzv. biocenter a významných krajinných prvk ů – tedy lesy, druhov ě bohaté louky, liniovou zele ň podél vodote čí, pásy křovin, v ětrolamy atd. P říprava ÚSES v 90. letech byla bohužel poplatná dobovým ekologickým módám (zam ěř ení na tvz. stabilní biotopy, tedy zejména lesy, jakož i mok řady, a naopak malá pé če v ěnovaná lu čním a hlavn ě xerotermním stanovištím, lem ům a nevyhran ěným přechodným plochám. Ty jsou dnes často podléhají k převod ům na stavební plochy, nebo ur čeny k dotovaným výsadbám d řevin.

Prioritami v obecném zacházení s krajinou se musí stát zachování sou časné členitosti a různorodosti krajiny, v četn ě členitosti a r ůznorodosti jejího využití: - p ři záborech p ůdy pro výstavbu necílit primárn ě na tzv. „ostatní p ůdu“, kde jde s velkou pravd ěpodobností o poz ůstatky biologicky cenných biotop ů - výstavbu sm ěř ovat na degradovanou zem ědělskou p ůdu (p ři zachování všech běžných opat ření ochrany p ůdního fondu) a do stávajících intravilán ů m ěsta obcí - šet řit stanovišt ě s předpokládanou velkou diverzitou motýl ů (xero- a subxerotermní strán ě, kv ětnaté louky, mok řady, lesní lemy - prost řednictvím situování polních cest, výsadeb liniové či roztroušené zelen ě apod. se snažit roz členit sou časné velké krajinné celky (pole, louky)

4.3.2. Zem ědělská krajina

Obecn ě v zem ědělské produkci škodí motýl ům 1) pr ůvodní jevy intenzifikace, jako nadužívání biocid ů (p římá likvidace), nadužívání hnojiv (znemož ňují r ůst na živiny citliv ějším rostlinám, často živným a nektaronosným rostlinám); 2) uniformní hospoda ření (velké plochy jednotvárných lán ů bez zdroj ů a s minimem p řechodových ploch); a 3) p říliš intenzívní pé če o travní porosty. Je tudíž t řeba podpo řit veškerá opat ření, jež tyto jevy minimalizují.

Na orné p ůdě - podpora nižší intenzit ě zem ědělství ve všech formách, tj. biologické/organické produkci, biologickým metodám ochrany plodin, nižším dávkám biocid ů atd. - podpora r ůznorodosti na úkor sou časné monokultury, tj. rozd ělení hon ů polními cestami, živými ploty či v ětrolamy, vytvá ření biopás ů a trvale či do časn ě zalu čněných ploch, výsadba stromo řadí, dotace na podporu p řechodných úhor ů - vytvá ření či obnova oživujících krajinných prvk ů typu mezí, revitalizace nap římených vodních tok ů, tvorba drobných mok řad ů typu ko řenových čisti ček, tvorba drobných vodních ploch, atd. - v případ ě jakýchkoli eko-dotací podporovat jejich regionální až místní zacílenost, tedy převést rozhodování na co nejnižší úrovn ě, a podporovat regionální dota ční schémata („Valašský modrásek“, „Karlovarský hn ědásek“) i konkrétní farmové plány

Na lukách a pastvinách - podporovat zalu čň ování p řebyte čné orné p ůdy - podporovat projekty typu „Obnova kv ětnatých luk“, „Motýlí louky“ atd., jak je zajiš ťují správy NP a CHKO, nevládní organizace, obce atd. - na veškerých dotovaných pozemcích, kde je dotována se č, prosazovat metody časoprostorové diverzifikace, tedy do časn ě nese čené pásy/plochy, rozložení se če do více termín ů atd. - by ť budou metody časoprostorové diverzifikace se če mimo chrán ěná území, lokality vzácných druh ů atd., tedy v takzvané „b ěžné krajin ě“, provozn ě m ěkčí než v chrán ěných územích, nem ěly by být dotovány žádné pozemky/farmy, kde tyto metody nejsou uplat ňovány - v chrán ěných územích (v četn ě velkoplošných) nech ť je diverzifikace se če povinná, a to i na pozemcích bez výrazné biologické hodnoty; na pozemcích s výraznou biologickou hodnotou toto musí být samoz řejmostí - metody časoprostorové diverzifikace prosadit i v případ ě dotované pastvy, op ět s přednostním d ůrazem na chrán ěná území a území s výraznou biologickou hodnotou - administrativní pravidla ekologické dota ční podpory zjednodušit tak, aby byly atraktivní a dostupná i pro ty nejdrobn ější zem ědělce, nejen velké podniky - iniciovat p řehodnocení n ěkterých dnes už neaktuálních veterinárních a vodohospodá řských předpis ů, jež brání efektivnímu pastevnímu managementu

71 v ochran ě p řírody (nap říklad zákaz pastvy na b řezích u vodote čí brání efektivnímu narušování b řehových spole čenstev, pravd ěpodobn ě existují i jiná omezení tohoto typu)

4.3.3. Zales ňování nelesních p ůd

Zales ňování nelesních pozemk ů jinde než na orné p ůdě p ředstavuje nešvar, který musí být co nejrychleji zastaven. Je t řeba ihned zastavit státní finan ční p řísp ěvky t ěmto aktivitám, vychovávat vlastníky i proti nedotovanému zales ňování, ve velkoplošných ChÚ zales ňovacím aktivitám legislativn ě bránit.

- ČR je vysoce lesnatý stát, jehož sou časná míra lesnatosti p řed čí cokoli od dob Třicetileté války - zalesn ění je, na rozdíl od nevhodné se če či chyb ě p ři nastavení pastvy, relativn ě nevratný proces – jednou založenou kulturu nikdo neodstraní - nov ě založené porosty, i když sestávají ze stanovištn ě vhodných (zpravidla listnatých) dřevin, ješt ě dlouho po zalesn ění nebývají osídleny vzácn ější lesní faunou - většina nových porost ů je zakládána na jiné než orné p ůdě, často ne pozemcích intenzívním zem ědělstvím nevyužitých a nevyužívaných, jež v mnoha regionech ČR představují poslední biologicky hodnotná refugia rozrůzňující jinak fádní krajinu scelených lán ů a monokulturních les ů

Pro faunu motýly, a celou přírodu a krajinu, p ředstavuje zales ňování rizika: - mizení posledních biotop ů vlhkých luk, kv ětnatých strání atd. z převážn ě homogenní zem ědělské krajiny - likvidaci biotopových plošek a nášlapných kamen ů, a tím riziko zhroucení metapopula čních proces ů, na úrovni celých region ů - likvidaci lokalit opylova čů , p řirozených nep řátel hospodá řských šk ůdc ů, zp ěvného ptactva, drobné polní zv ěř e

4.3.4. Lesní krajina

Tři hlavní sm ěry pé če, jež pomohou motýl ům, jsou podpora porost ů s přirozenou skladbou dřevin na úkor stanovištn ě nevhodných monokultur, podpora tradi čních forem hospoda ření

72 v listnatých lesích nížin a pahorkatin, a zvýšení strukturní diverzity lesních celk ů a jejich lem ů

Podpora porost ů s přirozenou skladbou d řevin - zamezit další rozši řování jehli čnatých monokultur na úkor porost ů s přirozenou dřevinnou skladbou - postupnými p řevody nahrazovat monokultury jehli čnatých d řevin lesy o stanovištn ě vhodn ějším druhovém složení - iniciovat kroky k postupné k likvidaci monodominantních porost ů exot ů jako akátu, borovice vejmutovky či borovice černé - v lesích všech typ ů zvyšovat podíl p řirozené obnovy

Zvýšení strukturní diverzity lesních celk ů a jejich lem ů I v lesích o zcela nevhodném druhovém a v ěkovém složení je možné postupn ě dosáhnout jejich diverzifikace, hlavn ě s ohledem na nabídku sv ětlin a permanentních sv ětlin typu lesních luk, mo čál ů, lem ů lesních cest a rozvoln ěných pláš ťů - snížit p řevážn ě ekonomický tlak na zales ňování drobných nelesních enkláv (louky, nezalesn ěné strán ě, lesní mok řady); vytvo řit ekonomické nástroje k dotování pé če o takové enklávy - prosadit takové zm ěny v Zákon ě o lesích, jež uvolní dnes velmi tvrdou povinnost rychlého zalesn ění/zajišt ění veškerých t ěžených ploch, jakož i požadavk ů na maximalizaci zakmen ění - legislativn ě umožnit, a dotovat, rozší ření lem ů lesních cest - vytvo řit ekonomické nástroje k podpo ře pé če o lesní plášt ě - návrat výmladkového hospoda ření přednostn ě podpo řit v oblastech výskytu prioritních druh ů lesních motýl ů ( Příloha 3 ), v rámci integrované pé če o chrán ěná území ( Sekce 4.2.4 ) a záchranných program ů ( Sekce 4.5.3 )

Lesy nížin a pahorkatin s přirozeným d řevinným složením (p ředevším listnaté) - ekonomicky a legislativn ě podpo řit návrat výmladkového hospoda ření všude, kde to je ekonomicky výhodné a sou časn ě to neohrožuje jiné zájmy ochrany p řírody - návrat výmladkového hospoda ření přednostn ě podpo řit v oblastech výskytu prioritních druh ů lesních motýl ů ( Příloha 3 ), v rámci integrované pé če o chrán ěná území ( Sekce 4.2.4 ) a záchranných program ů ( Sekce 4.5.3 )

4.3.5. Krajina sídel

Níže uvedená opat ření budou vždy prosaditelná jen formou doporu čení. Role státu, obcí a orgán ů OP by se m ěla prosazovat prost řednictvím Výchovy a osv ěty (viz Sekce 4.8 ). - při sadovnických úpravách ve řejné zelen ě up řednost ňovat domácí d řeviny, zejména takové, jež poskytují zdroje (larvální potrava, nektar) motýl ům – nap ř. hlohy, r ůže šípková, tavolník vrbolistý, trnka; dále vrby, topoly, osiky, jilmy aj. - z exot ů op ět podporovat druhy a kultivary, poskytující motýl ům kvalitní nektar - pokra čovat v podpo ře p ěstování domácích odr ůd ovocných d řevin - při pé či o travnaté plochy nap ř. v parcích či kolem komunikací podpo řit diverzifikaci se če (provázenou p říslušnou osv ětou) - pln ě podpo řit nevládní iniciativy typu „Živá zahrada“ (tj. renaturaci soukromých zahrad) - podporovat pé či o motýly v rámci rekrea čních zón, podporovat vznik soukromých a městských minirezervací, zejména t ěch zam ěř ených na citliv ější druhy/biotopy charakteristické pro tu či onu sídelní oblast

4.4. Ekologická obnova

V širším smyslu lze do ekologické obnovy (ecological restoration) za řadit i obnovu druhov ě bohatých luk (nap ř. Jongepierova et al. 2007), rekonstrukci výmladkových les ů, revitalizaci mok řad ů a rašeliniš ť a jiná opat ření vedoucí ke vzniku, obnov ě či zkvalitn ění cíleného biotopu. Zde se však zam ěř íme jen na obnovu stanoviš ť na stanovištích degradovaných či odp řírodn ěných, nej čast ěji t ěžebním pr ůmyslem (srov. Beneš et al. 2003, Řehounek et al. 2010, Tropek & Řehounek 2010).

4.4.1. Kamenolomy

Jednozna čně up řednost ňovat revitalizaci spontánní sukcesí , respektive usm ěrňovanou sukcesí . T ěžební prostor proto (po nezbytném technickém zabezpe čení) nezasypávat, nezarovnávat, neosazovat, ale naopak šet řit jako ozvlášt ňující prvek v krajin ě. Sukcese v typickém lomu sm ěř uje ve sm ěru vegetace skalních stepí, stepí a lesostepí. Již holé terasy se sporou vegetací poskytují stanovišt ě cenným druh ů jako soumra čník sko řicový

74 (Spialia sertorius ), soumra čník má čkový ( Erynnis tages ), modrásek černolemý ( Plebejus argus ) či modrásek jetelový ( Polyommatus bellargus ); po nich se typicky vyvíjejí spole čenstva typu krátkostébelných stepí (na terasách s minimálním p ůdním profilem) či dlouhostébelných trávník ů, často s vysokým podílem motýlokv ětých rostlin (Fabaceae), stanovišt ě druh ů jako modrásek kozincový ( Glaucopsyche alexis ) a m. ušlechtilý (Polyommatus amandus ). Kone čně nastupují k řoviny, ale i ty osídlují cenné druhy, zejména ostruhá čci (kapinicový ( Satyrium accaciae ), trnkový ( S. spini ) či b řezový ( Thecla betulae )), někte ří oká či (jako o. strdivkový, Coenonympha arcania ), b ělopásek dvou řadý ( Limenitis camilla ) či perle ťovec prost řední ( Argynnis adippe ). Kone čné osídlení samoz řejm ě závisí na horninových pom ěrech (karbonátové lomy mívají faunou pest řejší než silikátové), poloze (v teplejších oblastech postupuje sukcese pomaleji, a spíše k blokovaným stepním formacím, v chladn ějších oblastech bude rychleji a k lesu); a dále na nabídce stanoviš ť a druh ů, potenciálních kolonist ů, v okolí.

- prosadit spontánní usm ěrn ěnou sukcesi pro maximum zavíraných d ůlních d ěl - nep řipustit jinou než spontánní usm ěrn ěnou sukcesi pro lomy v hranicích NP/CHKO, či v těsné blízkosti maloplošných ChÚ xerotermního charakteru - v zájmu hladkého pr ůběhu sukcese vhodn ě pe čovat o biologicky cenná stanovišt ě v okolí lomu (tj. v hranicích dobývacího prostoru), zejména o stepní trávníky, druhov ě bohaté louky apod. - sukcesi v žádném p řípad ě neurychlovat - nenavážet zeminu (zdroj expanzních rostlin), odvaly odd ělovat od lomových st ěn a teras - práv ě lomy je vhodné využít k transfer ům či posílení populací ohrožen ějších rostlin z okolí - ideáln ě už b ěhem t ěžby potla čit výskyt potenciálních invazních rostlin v okolí - během sukcese, zejména v jejích pozd ějších fázích, provád ět ob časný pr ůř ez d řevin tak, aby v lomech z ůstal co možná nejv ětší podíl travnatých či bylinných ploch - podporovat jakékoli využití lokalit člov ěkem, jež nejsou v rozporu s cíli ochrany přírody, tedy vznik tábo řiš ť, st řelnic, lezeckých st ěn, p řírodních h řiš ť a koupališ ť apod.

Revitalizace SPONTÁNNÍ a USM ĚRN ĚNOU sukcesí U spontánní sukcese ponecháváme vyt ěžený prostor vícemén ě samostatnému vývoji – technická intervence se omezí na roz člen ění a zabezpe čení reliéfu (odst řely nestabilních st ěn v lomech, roz člen ění uniformních rovných tvar ů na výsypkách)

75 U usm ěrn ěné sukcese tento proces usm ěrňujeme pomocí minimálních zásah ů, cílených na formování budoucí vegetace (dosevy a dosadby žádoucích druh ů rostlin, potla čování invazního akát, borovice černá aj. a potla čování náletu tam, kde up řednost ňujeme nelesní vegetaci. Finan ční náklady oproti klasické rekultivaci jsou blízké nule, okamžit ě je dosaženo cílového stavu a vzniká nový prostor pro život ohrožených druh ů skal, skalních stepí, xerotermních trávník ů a k řovin, p řípadn ě mok řad ů (dna lom ů, pískoven a hliniš ť).

Během t ěžby Šet řit a udržovat p řírodní biotopy v okolí – protože p řírodní stanovišt ě do ca 1 km se stanou zdrojem diaspor pro vznik nové vegetace, je t řeba zajistit jejich údržbu v dob ě t ěžebních prací. Lom krá čející krajinou – cenné biotopy vznikají jak na plochách p řipravených k těžb ě (odkrytá zemina), tak na plochách vyt ěžených (sukcesní gradient od obnažené horniny po křovinaté lesostepní partie). Velké plochy nevadí – spontánní oživení velkolom ů, velkojam či výsypek sice trvá déle, zato zde vzniknou v ětší plochy hodnotných ran ě sukcesních stanoviš ť, které budou pomaleji podléhat sukcesi sm ěrem k lesu. Velkolom Čertovy schody nebo Radovesická výsypka proto mají paradoxn ě v ětší potenciál, než malé l ůmky otevírané p řed stoletím. O to důležit ější však je zajistit heterogenitu stanoviš ť a nelikvidovat zbytky hodnotných biotop ů v okolí.

Po ukon čení t ěžby Nikdy nenavážet zeminu – to platí i pro sterilní substráty typu hn ědouhelných výsypek. I zde se časem vyvinou potenciáln ě cenná stanovišt ě, naopak import zeminy otev ře cestu invazním plevel ům a rychlé sukcesi d řevin. Nezales ňovat a bránit náletu d řevin – potíže s akátem (nap ř. v Moravském krasu) a borovicí černou ( Český kras) lze částe čně eliminovat smýcením t ěchto d řevin v širším okolí. v malých lomech je chronickým problémem sukcese sm ěrem ke k řovinám a lesu. P řed ukon čením t ěžby proto vyst řílet maximum strmých, oslun ěných, k jihozápadu orientovaných st ěn. D řeviny odstra ňovat k řovino řezem, zavést ob časnou pastvu koz, v příliš zarostlých lomech obnažit podklad vyst řelením. ve velkých lomech je nástup sukcese pomalejší, i zde udržovat mozaiku od ran ě sukcesních partií po stinné a vlhké su ťové lesy.

Z bezpe čnostních d ůvod ů se p ři rekultivaci v ětšina horních teras a st ěn lom ů nevhodn ě zahladí a zaveze zeminou do podoby šikmých svah ů. Tyto plochy jsou posléze kolonizovány vysokou ruderální vegetací, nebo cíleně osety jetolotravními sm ěsmi či dosázeny d řevinami. Tímto postupem jsou likvidována nejcenn ější spole čenstva krátkostébelných xerotermních trávník ů, osídlená stepními druhy bezobratlých. Proto kde to vyložen ě neohrožuje bezpe čnost, navrhujeme ponechat i strmé st ěny a terasy spontánní sukcesi.

4.4.2. Pískovny, hliništ ě, t ěžebny jílu a podobná stanovišt ě

Podobn ě jako v kamenolomech i zde vznikají potenciáln ě cenná stanovišt ě rann ě sukcesního charakteru. O osídlení motýly rozhodne snad ješt ě víc než v případ ě kamenolom ů nabídka druh ů a stanoviš ť v okolí. Týká se to zvlášt ě pís čin: by ť v ČR vyhynuli prakticky všichni psamobiontní specialisté, jsou pískovny stále osídlovány nap ř. n ěkterými citliv ějšími ohnivá čky (o. modrolesklý, Lycaena alciphron ), modrásky ( černolemý, Plebejus argus , vikvicový, Polyommatus coridon ) soumra čníky (s. proskurníkový, Pyrgus carthami a s. slézový, Carcharodus alceae ), a dalšími druhy. Mnohem víc než pro denní motýly jsou tato území d ůležitá pro motýly no ční, rovnok řídlé a p ředevším celou řadu blanok řídlých. Protože motýli píse čných stanoviš ť doznali v ČR snad nejv ětšího ústupu v ůbec, a na vin ě je práv ě ztráta či zmenšení stanoviš ť, je nezbytn ě nutné vyhradit část těžených pískoven k rekonstrukci t ěchto stanoviš ť, v četn ě reintrodukcí v ČR vyhynulých druhů (viz Sekce 4.6 ). Konkrétn ě by se m ělo jednat o Hodonínsko, CHKO T řebo ňsko a snad i okolí Hradce Králové a Pardubic (srov. Konvi čka et al. 2005). Na rozdíl od lom ů se na t ěchto lokalitách pom ěrně rychle prosazuje nálet d řevin, zejména u t ěžebních d ěl uvnit ř souvislých lesních komplex ů. Protože se často t ěží až na spodní vodu, jsou cílových stavem jezera (nap ř. v CHKO T řebo ňsko, t ěžebny št ěrkopísk ů na st řední Morav ě, v Polabí), jež jsou p ředm ětem zájm ů ochrany jiných skupin, než motýl ů. Přesto lze, vzhledem k ochran ě motýl ů, uvést n ěkolik zásad.

- prosadit spontánní usm ěrn ěnou sukcesi pro maximum zavíraných d ůlních d ěl - drobn ější t ěžebny nedosahující ke spodní vod ě nezales ňovat, u v ětších vymezit pro spontánní usm ěrn ěnou sukcesi - i u t ěžeben dosahujících ke spodní vod ě myslet p ři uzavírce na zvolna klesající b řehy osídlitelné p říslušnou vegetací a živo čichy - v případ ě v ětších (nad ca 3 ha) t ěžeben vymezit spontánní sukcesi alespo ň část ploch, v řádu cca 20 % - tyto spontánní sukcesi ponechané prostory nezavážet zeminou, nezales ňovat a naopak ob časnými jednorázovými zásahy (vý řez d řevin, bránování volného písku, pojezdy vozidel, rychlé p řapasení apod.) udržovat ve stavu biotopové mozaiky s plochami volného substrátu, bylinnou vegetací a skupinami spontánn ě narostlých ke řů či strom ů

77 - podporovat rekrea ční (spíše než lesnické nebo zem ědělské) využití t ěchto ploch, jež nebude v rozporu s funkcí refugií biodiverzity; konkrétn ě se nabízí hippoturistika, areály pro p ěstování bojových sport ů, motocross, areály pro offroad-vozidla a čty řkolky, a podobn ě -

4.4.3. Důlní haldy a výsypky

I zde platí, že nejcenn ějšími biotopy jsou travobylinná a „lesostepní“ stanovišt ě, vznikající od ca 3. roku sukcese a trvající, nedojde-li k technické rekultivaci, cca prvních 30 let po opušt ění haldy či výsypky. Osídlení op ět souvisí s nabídkou druh ů v okolí – d ůlní prostory na Kladensku, Oslavanskou či v Podkrušnohorské pánvi jsou rutinn ě osídlovány xerotermními motýly (viz Tropek et al., 2012), ale i na chladném Ostravsku se na „lesostepních“ partiích hald a odval ů, jež unikly technické rekultivaci, setkáme s teplomilným modráskem štírovníkovým ( Cupido argiades ) či hygrofilním ohnivá čkem černo čárným ( Lycaena dispar ). Na chladném P říbramsku jsou řídké b řezové hájky, vznikající na odvalech kameniva, osídlovány kriticky ohroženým oká čem metlicovým ( Hipparchia semele ). Problémem vzhledem k ponechání spontánní usm ěrn ěné sukcesi bývá až p říliš velká rozloha t ěchto lokalit, s níž souvisí pom ěrn ě pomalý nástup sukcese s pr ůvodními jevy jako je prašnost, či možnost uchycení nežádoucích invazních druh ů bylin, navíc produkující agresivní pyly ( často nap říklad celíky Solidago canadensis a S. gigantea ). P řesto je – z hlediska ochrany motýl ů a dalších bezobratlých – vhodné část t ěchto ploch nerekultivovat technicky.

- pro spontánní usm ěrn ěnou sukcesi vy členit minimáln ě 20% plochy každé v ětší výsypky, resp. ca 20% hald a odval ů v jednotlivých d ůlních oblastech - vybírat zejména lokality, nebo jejich části, p řiléhající k jiným cenným p řírodním stanovištím xerotermního charakteru, respektive nacházející se v oblasti s takovými stanovišti (nap ř. Podkrušnohorská pánev!) - po skon čení sypání domodelovat povrch tak, aby byl členitý, s depresemi a vyvýšeninami - ob časným vý řezem d řevin udržovat na t ěchto stanovištích formace „lesostepi“ či „parkové krajiny“ - expanzní (zejm. t řtina k řovištní) a invazní (nap ř. celíky) rostlinstvo potla čovat, ideáln ě pastvou

78 - podporovat rekrea ční využití, jež není v rozporu s uchováním biodiverzity (op ět tábo ření, bojové sporty, pojezdy vozidel apod.)

4.4.4. Struskopopílková a rudná odkališt ě

Fauna motýl ů je na t ěchto stanovištích obecn ě chudá, existují však výjimky. Sporá travnatá vegetace spontánn ě narostlá na popílkovištích Chvaletické elektrárny dlouho hostila populaci oká če metlicového ( Hipparchia semele ), naše nejv ětší populace tohoto kriticky ohroženého druhu dnes obývá odkališt ě Tušimické elektrárny u Kadan ě. Vedle t ěchto zvláštních p řípad ů však jde p ředevším o unikátní stanoviště blanok řídlých, zejména zemních včel a vos.

- při plánování osudu t ěchto stanoviš ť vždy podniknout d ůkladný biologický pr ůzkum, zam ěř ený na bezobratlé - v případ ě, že jsou osídlena ohroženými druhy, nebo vykazují potenciál takového osídlení, je nezavážet zeminou, nezatrav ňovat ani nezales ňovat, ale naopak usm ěrňovat sukcesi v zájmu uchování nelesních podmínek s podílem obnaženého substrátu.

4.4.5. Náspy a zá řezy dálnic, silnic a železnic

Tato liniová stanovišt ě, rutinn ě ozele ňována do podoby trávník ů, k řovin a (skupinových) výsadeb d řevin, poskytují již nyní stanovišt ě četným bezobratlým (studie ze zahrani čí: Munguira & Thomas 1992, Saarinen et al. 2005, Valtonen et al. 2007). P ři vhodném osevu/výsadb ě, a následné pé či, lze jejich potenciál zmnohonásobit, aniž by to přineslo výrazn ější náklady budovatel ům t ěchto d ěl a aniž by tato stanovišt ě vyžadovala nákladn ější pé či než dosud.

- výsadbami či cílenou pé čí napodobovat stanovišt ě, kterým vyhovují morfologické podmínky, tj. výh řevné trávníky na exponovaných svazích a m ělkých substrátech, mezofilní trávníky na rovinách s dostatkem p ůdy, mok řady v terénních depresích - vysévat druhov ě bohaté sm ěsi, složené z bylin a trav vyskytujících se v širším okolí, třeba ty, které podobná místa kolonizují i spontánn ě - -na malé plochy, kde nehrozí nástup invazních druh ů (nap ř. na skalnaté odkryvy v zá řezech) nevysévat nic

79 - dřeviny omezit na domácí druhy a vysazovat v malých skupinách; cílem není miniatura lesa, ale miniatura savany s rovnom ěrným zastoupením strom ů, k řovin a travnatých ploch - maximální m ěrou pracovat se spontánn ě uchycenými druhy a nebát se ani „plevel ů“, jako jsou kop řiva, sadec konopá č, hadinec obecný, bez chebdí, pchá če nebo ostružiníky - následnou pé či sm ěř ovat k údržb ě heterogenní vegetace se st řídáním r ůzných sukcesních fází a nepravidelnou. Mozaikou střídat se čené plochy s do časn ě nese čenými úseky se sta řinou, k řovinami a drobnými ploškami bez vegetace

Samoz řejm ě primárním cílem pé če nemá být prosperita motýlích, brou čích nebo čmelá čích populací. Údržba nesmí jít na úkor bezpe čnostních či zdravotních hledisek. To se týká nejen viditelnosti, ale t řeba i zdroj ů alergenních pyl ů. Lze ale najít rozumná řešení: při okrajích silnic nap říklad sta čí pravideln ě séci vnit řní pás p řiléhající ke krajnici (p řed příkopem), pé či o vn ější násep m ůžeme p řizp ůsobit udržení biologické rozmanitosti. Máme-li na výb ěr, pak je mén ě častá se č vhodn ější než se č p říliš častá, pozdn ě letní se č je vhodn ější než se č časn ě letní. Kde to nevyžadují bezpe čnostní či hygienické ohledy, bohat ě sta čí jedna se č v roce.

Osevní sm ěsi a výsadby pro denní motýly Standardní travní sm ěsi obsahují n ěkolik málo druh ů, schopných podporovat jen nejhojn ější druhy motýl ů a dalších bezobratlých. Protože vesm ěs jde o konkuren čně zdatné druh rostlin, výsevy brání v uchycení dalších rostlin, a tedy i v kolonizaci citliv ějšími druhy hmyzu.

Larvální živné rostliny . M ěly být zastoupeny nízké motýlokv ěté (štírovník, úro čník bolhoj, některé druhy jetel ů a vikví, vi čenec ligrus apod.) využívané modrásky, soumračníky a vřetenuškami; mochny a jahodníky pro další druhy soumra čník ů; jemnolisté trávy (p ředevším Festuca rubra , Holcus lanatus a Alopecurus pratensis ) pro citliv ější druhy oká čů ; jitrocel kopinatý a prost řední pro hn ědásky. Na suchých stanovištích lze doplnit mate řídouškou, čilimníkem, jehlicí trnitou, má čkou, devaterníkem a krvavcem menším pro citliv ější druhy suchých trávník ů. Pro vlh čí lokality jižní Moravy je vhodný podražec, živná rostlina evropsky chrán ěného pestrok řídlece podražcového. Pro vlhká stanovišt ě je vhodná p řím ěs krvavce totenu, kakostu lu čního, tužebníku jilmového a n ěkterých druh ů š ťovík ů.

Zdroje nektaru. Mohou ale nemusí být shodné s živnými rostlinami (nap ř. mnozí modrásci sají nej čast ěji na štírovníku, úro čníku či vi čenci, na které i kladou; naopak oká či a soumra čníci, vyvíjející se na travách, nutn ě využívají jiné nektaronosné druhy). By ť se preference pro nektar mezi druhy liší, s hrubým zobecn ěním lze tvrdit, že motýli jarního aspektu preferují kv ěty žluté barvy, pozd ěji se preference posunuje k červen ě a fialov ě zbarveným kv ětům. Dálni ční výsevy by tak m ěly obsahovat krom ě výše zmi ňovaných také bohat ě nektarující bodláky a pchá če (nemusí jít nutn ě o nevzhledné plevelné druhy!), chrpy

80 (Centaurea jacea , C. scabiosa ), hvozdíky (nap ř. Dianthus carthusianorum , D. deltoides ). Pro vlh čí místa je vhodný sadec konopá č ( Eupatorium cannabinum ), mokřadní pchá če jako p. bahenní ( Cirsium palustre ) a poto ční ( C. rivulare ) nebo bez chebdí ( Sambucus ebulus ).

Dřeviny. Při vhodném výb ěru poslouží vývoji larev i jako zdroje nektaru; současn ě poskytnou úkryty, zejména nedocenitelné záv ětří. Omezíme se na domácí druhy: trnku, řešetlák a hloh (sušší stanovišt ě), v řes obecný a janovec metlatý (kyselá nebo pís čitá podloží), zimolezy, krušinu olšovou, vrby, osiky a tavolník vrbolistý (vlh čí stanovišt ě). Jako zdroj nektaru poslouží trnky a hlohy, v řes, ale i ostružiník. Solitéry nebo menší skupiny st řídající se s trávníky jsou vhodn ější než rozsáhlé výsadby, nepravidelné „zubaté“ tvary výsadeb jsou vhodn ější než pravidelné tvary. Formou drobných násek ů je vhodné roz členit na komunikace navazující lesní lemy.

Další zdroje . Plošky obnažené vegetace - oh řívají mikroklima, mnoha druh ům slouží ke slun ění, hnízda si zde budují v čely a vosy. Samovoln ě vznikají v zá řezech s odkrytým podložím, na rovných plochách je zajistíme navážkou balvan ů, neosázeného písku, kusy starého asfaltu. Balvany - stanovišt ě st řevlíkovitých brouk ů, m ěkkýš ů, stonožek, mnohonožek a dalších bezobratlých. Ideální pro samotá řské v čely jsou stará dlažba nebo neomítnuté zdivo: bu ď využijeme, co na míst ě je (nap ř. ušet říme kus zdi p ři demolici), nebo tyto struktury postavíme nanovo. Staré d řevo - klády nebo pa řezy ponechané k zetlení a časem nahrazené.

4.4.6. Pr ůmyslové, skladové a podobné objekty

I tyto objekty a areály často obsahují spoustu volných „zelených“ ploch, p ři vhodném ozelen ění a managementu využitelných k tvorb ě stanoviš ť pro motýly a další ohrožený hmyz (Snep et al. 2011). Vést investory k tomu, aby p ři ozele ňování proluk mezi skladovými halami či ploch kolem parkoviš ť maximáln ě pracovali s domácími rostlinami – up řednost ňovali druhov ě bohaté sm ěsi p řed druhov ě chudými sm ěskami trav, hojn ě používali domácí (nap ř. trnka, hloh, tavolník, st řemcha) p řípadn ě exotické, vždy však bohat ě kvetoucí ke ře. K podpo ře takových iniciativ doporu čujeme z řídit architektonicko-ochraná řskou sout ěž, obdobnou projektu Českého svazu ochránc ů p řírody „Živá zahrada“ (který je ovšem ur čen pro soukromé zahrady, nikoli firemní areály).

4.5. Ativní opatření pro ochranu nejcenn ějších druh ů

I „druhová ochrana“, tedy cílená ochrana ohrožených druh ů, musí spoléhat zejména na ochranu biotop ů, pé či o n ě, a tvorbu biotop ů nových – tedy aktivity diskutované v Sekcích 5.1.- 5.3 . Individuální ochrana jedinc ů před lovem a rušením nemá v případ ě hmyzu, tedy ani

81 motýl ů, až na n ěkolik výjimek p říliš valný smysl. Na vhodných stanovištích totiž i abundance zdravých populací obsahují stovky či tisíce jedinc ů, a b ěžná mortalita (predací, po časím atd.) přesahuje vše, co může na lokalit ě spáchat mírnící se nekomer ční sb ěratel. (Co se tý če t ěch komer čních, v ČR není mnoho motýl ů, u nichž by se vyplatila či hrozila komer ční exploatace.) No a na nevhodných stanovištích druhy tak jako tak nep řežijí.

4.5.1. Aktualizovaný Červený seznam

Aktuální Červený seznam denních motýl ů, založený na nejnov ějších datech, s velkou váhou na data z celostátního mapování motýl ů ( Sekce 4.7.1 ), obsahuje Příloha 1. Od posledního takového seznamu (Farka č et al. 2005) se liší jen v detailech, zohled ňujících nejnov ější poznatky. Seznam je vytvo řen skute čně objektivn ě, aniž by (na rozdíl od návrhu Vyhlášky) zohled ňoval takové skute čnosti jako je poznatelnost duhu, jeho atraktivita pro sb ěratele, či ochrana legislativou EU. Kategorie ohroženosti sledují kategorie IUCN, kdežto kritéria k napln ění jsou definovány následovn ě.

Ex – vyhynulý Druh nebyl v ČR spat řen po dobu minimáln ě 10 let, p řípadn ě po kratší, pokud po n ěm bylo intenzívn ě pátráno. Cr – Kriticky ohrožený Pokles po čtu obsazených čtverců sí ťového mapování > 75 % oproti stavu z 50. let minulého století a/nebo výskyt na mén ě než t řech lokalitách (populacích). En – Ohrožený Pokles po čtu obsazených čtverc ů sí ťového mapování 75-50 % a/nebo výskyt na mén ě než 10 lokalitách (populacích). Vu – Zranitelný Pokles po čtu obsazených čtverc ů sí ťového mapování 50 - 25%. NT – Tém ěř ohrožený Druhy dnes neohrožené, ale ohrožené potenciáln ě, nej čast ěji protože jsou stanovištn ě úzce vyhran ěné, nebo u nich lze pozorovat sestupný trend, by ť t řeba zatím nedetekovatelný.

82 4.5.2. Chrán ěné druhy - návrh nové vyhlášky

Návrh vyhlášky v Příloze 2 byl p řipraven po konzultaci s AOPK ČR a v ětšinou tuzemské odborné lepidopterologické ve řejnosti. Celkem zahrnuje 36 taxon ů (druh ů, plus p ět druh ů soumra čník ů rodu Pyrgus bez druhu P. malvae ), z toho 14 druh ů kriticky ohrožených, 17 druh ů siln ě ohrožených a 5 taxon ů (4 druhy a 1 rod) ohrožených.

Druhy byly za řazovány tak, aby šlo o druhy - ohrožené (tj. uvedené v Červeném seznamu) - i pro laické oko dob ře poznatelné, nezam ěnitelné - reprezentující pokud možno všechny ohrožené biotopy (resp. kombinace biotop x region či geografická oblast); vyhláškové druhy tak jsou „deštníkovými druhy“ pro další motýly a bezobratlé v ůbec.

Protože hlavním cílem za řazení do vyhlášky není ochrana p řed pronásledováním, ale ochrana celých stanoviš ť, m ěla by tzv. vyhlášková ochrana sloužit zejména pro:

- vyhlašování či rozši řování chrán ěných území - přípravu či modifikace plán ů pé če o chrán ěná území – pot řeby vyhláškových druh ů musí být zohledn ěny ve všech připravovaných Plánech pé če - rozhodování o osudu staveb a investic v procesech EIA a Biologického hodnocení – lokality druh ů ohrožených by nem ěly být zasaženy, na lokalitách druh ů ohrožených siln ě či kriticky ohrožených je jakákoli ohrožující činnost vylou čena - usm ěrňování dota čních titul ů Agro-Envi a Leso-Envi dotací - příprav ě Záchranných program ů dle zákona 144/1992 Sb. - příprav ě regionálních záchranných program ů a plán ů pé če, z řizování obecních a soukromých rezervací, a dalším ochraná řským aktivitám zdola

4.5.3. Záchranné programy

Obecná koncepce a výb ěr záchranných program ů (ZP) pro motýly sleduje Koncepci záchranných program ů kriticky a siln ě ohrožených druh ů voln ě žijících živo čich ů v České republice (AOPK ČR, 2005). Cílem každého ZP je (m ělo by být) zajistit komplexní pé či o druh a jeho biotop v ČR, v četn ě revitalizace či obnovy jeho biotopu, tak aby byla zajišt ěna

83 dlouhodobá existence druh ů, vzr ůst jeho populace nad životaschopnou velikost, a dlouhodobá pé če o lokalitu. a) Celostátní záchranné programy Všechny druhy vybrané pro celostátní ZP jsou v sou časné dob ě v ČR takové situaci, že bez realizace ZP není zajišt ěno jejich další přežití . Proces schvalování ZP je bohužel zdlouhavý, teprve roku 2011 byl schválen program pro hn ědáska osikového (je, po pon ěkud archiválním ZP pro jason ě červenookého, druhým schváleným ZP pro n ějaký druh hmyzu), přestože pro v ětšinu z ostatních navržených druh ů má AOPK ČR k dispozici pot řebné podklady.

Celkem pro ZP navhujeme t ěchto 11 druh ů motýl ů.

Jaso ň červenooký - Parnassius apollo Druh skalních stepí a lesostepí, u nás jediná (reintrodukovaná) populace obývá vápencové lomy na severomoravském Štramberku, ZP by m ěl zajistit příslušnou pé či o lokality, jakož i zv ětšení obývaného území (obnovu spole čenstev karbonátových skalních stepí v širším okolí). Reference: Lukášek (1995, 1998, 2000).

Jaso ň dymnivkový - Parnassius mnemosyne Druh sv ětlých les ů a lesních lem ů, dosud v ětší po čet lokalit a populací, žádná se však dlouhodob ě neudrží bez modifikací lesního hospoda ření v četn ě obnovy výmladkových les ů (v minimálním celorepublikovém úhrnu cca 1000 ha), realizace vyžaduje úzkou koordinaci činnosti se správami CHKO a NP, ale i vlastníky hospodá řských les ů mimo velkoplošná ChÚ. Těžišt ě pé če o sou časné lokality budou populace na jižní, st řední i severní Morav ě, v dlouhodobém výhledu po čítá ZP i s reintrodukcí druhu do Čech (NPR Libický luh, CHKO K řivoklátsko). Reference: Konvicka & Kuras (1999), Konvicka et al. (2001), Vlasanek et al. (2009)

Hn ědásek osikový - Euphydryas maturna

84 Druh sv ětlých les ů a lesních lem ů, p řežívá v posledním lesním celku v Polabí (PR Dománovický les a p řilehlý Žiželický les). T ěžišt ěm záchranného programu je obnova tradi čního hospoda ření (= st řední les) na obývaných lokalitách, jakož i na dalších historických lokalitách v Polabí (NPR Libický luh, Veltrubský luh, p řípadn ě další lesní celky) v úhrnném rozsahu ca 500 ha. V dlouhodob ějším časovém horizontu o čekáváme reintrodukci na jižní či st řední Moravu, v sou činnosti se ZP pro jason ě dymnivkového, a Plány pé če příslušných CHKO/NP. Reference: Konvicka et al. (2005), Cizek & Konvicka (2005), Freese et al. (2006)

Hn ědásek chrastavcový - Euphydryas aurinia Druh oligotrofních mok řadních luk, p řežil v bohaté metapopulaci v Karlovarském kraji. T ěžišt ěm ZP je zajišt ění pé če o stávající lokality, revitalizace dalších potenciáln ě vhodných území (nap ř. obnovou vodního režimu, redukcí d řevin a invazních rostlin) v úhrnném celostátním rozsahu několika set ha, d ůraz na modifikaci Agro-Envi podmínek pro pé če o lu ční stanovišt ě v širší oblasti výskytu, a kone čně zajišt ění dlouhodobosti t ěchto opat ření. Reference: Konvicka et al. (2003), Hula et al. (2004), Zimmermann et al. (2011a,b), Konvicka et al. (2012).

Oká č jílkový - Lopinga achine Druh řídkých les ů (st řední lesy, pastevní lesy), p řežívá v posledním lesním celku na Morav ě (tzv. Hodonínská doubrava) a i tam je jeho výskyt fragmentární, by ť jde o po četn ě dosud silnou populaci. Těžišt ěm ZP je p řízniv ější hospoda ření v celém lesním celku Hodonínské doubravy, vyhlášení maloplošných ChÚ (druh obývá ochraná řsky nejcenn ější partie lesa, navržené tak i tak k ochran ě a t ěšící se statutu EVL), a dále pé če o vlastní lokality výskytu prost řednictvím zvláštního managementového opat ření – ob časného trava ření či p řepasení lokality. Reintrodukce do dalších lesních celk ů (Bo ří les, Milovický les, Litovelské Pomoraví) závisí na vhodném stavu cílových lokalit. Reference: Konvicka et al. (2008c).

Žlu ťásek barvom ěnný - Colias myrmidone Druh vyžadující velké výseky tradi ční lesostepní či pastevn ě-luka řské krajiny v termo- či mezofytiku. V ČR se nejdéle udržel v CHKO Bílé Karpaty, ale i tam jej zahubil nevhodný režim pé če o rezervace a p řilehlé lu ční pozemky (Konvicka et al. 2008 a). P řed p řípadnou reintrodukci (bude-li v ůbec odkud, našt ěstí lze druh pom ěrn ě snadno namnožit v polop řírodním chovu) bude nutná revize pé če o lu ční pozemky v široké oblasti výskytu. Reference: Konvicka et al. (2008a), Marhoul (2010)

Modrásek černoskvrnný - Phengaris arion Mohutné životaschopné populace v údolích Vsetínských vrch ů, zbytkové kolonie dále p řežívají především v Předšumaví, na Sedl čansku, v bývalém VVP Ralsku, na Českomoravské vyso čin ě a CHKO Bílé Karpaty. Pro Vsetínskou metapopulaci zajistí ZP dlouhodobé udržení tamního maloplošného hospoda ření s pastvou ovcí, pro jiné oblasti výskytu p ůjde o revizi managementu (pokud se již jedná o chrán ěná území), obnovu tradi čních zp ůsob ů pastvy a dopln ění sít ě chrán ěných území, s cílem revitalizovat životaschopné populace. Reference: Spitzer et al. (2009).

Modrásek černo čárný - Pseudophilotes baton Druh omezený svým výskytem na jihozápadní Čechy, kde v ětší po čet vesm ěs drobných lokalit charakteru kyselých krátkostébelných drolin a stepí. T ěžišt ěm ZP by m ěla být pé če o všechny stávající lokality, zajišt ění dlouhodobé pé če o narušované nelesní enklávy ve VVP Boletice, zajišt ění vhodného hospoda ření pro lokality v zem ědělské krajin ě, a cílená revitalizace n ěkterých historických lokalit. Reference: Konvicka et al. (2008b)

Modrásek ligrusový - Polyommatus damon Poslední hrstka (< 10) kolonií ve t řech oblastech – Lounsko v Čechách a Kyjovsko a Hustope čsko na J Morav ě. Stepní druh, extrémn ě citlivý na nevhodný management (celoplošnou se č, pastvu). T ěžišt ěm ochrany bude

86 vhodná pé če o všechny populace, rozší ření jejich lokalit, a dále pé če o další potenciáln ě vhodná místa výskytu s případnými reintrodukcemi. Reference: Slancarova et al. (in review)

Oká č skalní - Chazara briseis Dříve ve všech teplých krajích republiky, nyní jen na zbytcích krátkostébelných stepí Českého st ředoho ří, t ěžišt ěm ZP bude obnova stanoviš ť, a pé če o n ě, na škále celé krajiny. Reference: Kadlec et al. (2010)

Oká č b ělopásný - Hipparchia alcyone Druh travnatých a skalnatých enkláv v řídkých lesích a lesostepích, p řežívá v hrstce snad komunikujících kolonií v ka ňonu Vltavy. Pro řed ění les ů v oblasti výskytu, revize pé če o tamní chrán ěná území, snad místní zavedení výžinu trav či ob časné maloplošné lesní pastvy. Reference: Novotný & Konvi čka (2010). b) Nadnárodní managementové plány Našich motýl ů se týká jeden takový program - Evropsky záchranný program pro žlu ťáska barvom ěrného - Colias myrmidone (Dolek & Marhoul 2010). Tento druh je jedním z nejohrožen ějších motýl ů celé Evropy, p řípravu ZP vyprovokovalo jeho rychlé vymizení z Bavorska a Rakouska (v 90. letech) (Dolek et al. 2005), a též z Ma ďarska a ČR (o dekádu pozd ěji) (Konvi čka et al. 2008 a). Při p říprav ě nadnárodního plánu se projevila zdlouhavost těchto procedur na úrovni EU, svou pomalostí zcela nevhodná v kritických situacích, jež u žlu ťáska barvom ěnného nastala. Dnes jsou siln ější populace asi jen v Rumunsku, dále p řežil na Slovensku a v Polsku. Do budoucna si dovedeme p ředstavit zejména p řeshrani ční iniciativy pro oblasti, kde ke státní hranici p řiléhají prioritní oblasti ochrany motýl ů ( Příloha 3 ), tedy zejména se Slovenskem (Vsetínsko, Bílé Karpaty) Rakouskem a Slovenskem (oblast soutoku Moravy a Dyje), Rakouskem (NP Podyjí), N ěmeckem/Bavorskem (NP Šumava) a Německem/Bavorskem a Saskem (oblast Ašského výb ěžku).

87 c) Regionální záchranné programy Měly by – ve spolupráci s regionálními ochraná ři, ale samoz řejm ě a universitními, akademickými pracovišti – vyhlašovat a p řipravovat regionáln ě p říslušné ú řady (nap ř. Krajské ú řady, Správy CHKO), a to pro ohrožené druhy žijící v jejich krajích, velkoplošných ChÚ či jinak definovaných jednotkách. Centrální orgány by zde m ěly ponechat volnou iniciativu pod řízeným orgán ům, p řičemž doporu čujeme následující pravidla:

- druh vybraný pro ZP figuruje v Červeném seznamu - přednost mají programy mí řené do Prioritních oblastí ( Příloha 3) a zam ěř ené na druhy uvedené v uvedené p říloze, p řípadn ě prioritiní druhy velkoplošných ChÚ ( Příloha 4 ) - v zájmové oblasti se cílový druh vyskytuje, nebo zde prokazateln ě žil v minulosti - těžišt ěm musí být, stejn ě jako u národních ZP, pé če o stávající stanovišt ě, p řípadn ě jejich obnova/rozší ření - cílem je dlouhodobé zajišt ění pé če o lokality výskytu - kde se p řistupuje k reintrodukcím, musí se tyto dít v souladu se správci stávajících lokalit výskytu, v jejichž zájmu je neohrozit donorské populace - dozor nad regionálním ZP by m ěl vykonávat regionáln ě p říslušný orgán ochrany přírody, tedy krajský ú řad, NP nebo CHKO

4.5.4. Lov a sb ěr – kodex zodpov ědného entomologa

Celkem 15 druhů v Návrhu vyhlášky (P říloha 1) m ůže být ohroženo lovem a sb ěrem, lokální populace n ěkterých dalších druh ů mohou být ohroženy lokáln ě. Dalším ohrožením vedle klasického sb ěratelství m ůže být sb ěr p říliš velkých sérií pro výzkumné ú čely, t řeba popula čně-genetické studie. By ť tato nebezpe čí jsou až sekundární po ztrát ě biotop ů, nesmíme je zanedbat. Našt ěstí stoupá práv ě mezi sb ěrateli pov ědomí o ohrožení motýl ů, móda velkých sérií je dávno pry č, komer ční lov se vzhledem k relativnímu zbohatnutí republiky p řestal vyplácet, stále víc p řírodov ědc ů se omezuje na fotografování či sb ěr malého po čtu dokladových jedinc ů. V tomto sm ěru by se m ěl ubírat Kodex zodpov ědného entomologa, který by m ěl být prosazen v sou činnosti České spole čnosti entomologické, dalších obdobných sdružení, profesionálních entomolog ů a ochrany p řírody.

88 - omezme sb ěr jedinc ů na minimum; v dob ě dostupné digitální fotografie opravdu není nutné budovat rozsáhlé sbírky snadno poznatelných druh ů - pro sbírku odebírejme z populací jen malé po čty, ideáln ě 1-2 kusy na druh, lokalitu a rok - z malých populací ohrožených druh ů neodebírejme sami čky - vyhn ěme se sb ěru na lokalitách, kde probíhají Záchranné programy, neodebírejme jedince z reintrodukovaných lokalit a podobn ě, zkrátka nekažme práci koleg ům, kte ří se o ochranu motýl ů zasazují

4.6. Reintrodukce a transfery

Problematika reintrodukcí vyvolává v ochran ě p řírody vášnivé kontroverze. Částe čně jsou povahy v ěcné – sem pat ří riziko oslabení zdrojové populace, riziko p řenosu cizí genetické informace v četn ě problematiky koadaptovaných genových komplex ů, riziko zavle čení patogen ů a parazitoid ů (více: Aadeerma et al. 2011). Čast ěji však jsou reintrodukce oponovány na esteticko-morálním základ ě. V ětšina p řírodov ědc ů pochopiteln ě chce uchovat a chránit to, co je v přírod ě vyskytuje „p řirozen ě“, reintrodukce jsou chápány jako pozm ěň ování p řírody ne nepodobné tomu technokratickému, p řípadn ě jako nemístná „hra na Boha“. Pokud si ale připustíme, nakolik jsou p řirozené procesy v dnešní krajin ě, zejména propojenost populací a možnost migrace jedinc ů, narušeny ztrátou stanoviš ť a homogenizací převážné v ětšiny krajiny, ukáží se reintrodukce v jiném sv ětle. Izolovanost mnoha sou časných populací, resp. regionálních metapopulací, není jevem p řirozeným – je d ůsledkem drastické p řem ěny krajiny v posledním století. Druhy ze stanoviš ť jednou ztracené (a ť už vinou p řirozených výkyv ů vnitropopula ční dynamiky, nebo vinou lidských chyb, t řeba nevhodné pé če o stanovišt ě) je často nemohou znovuosídlit ani po náprav ě podmínek. Nemají odkud. Neprostupnost b ěžné krajiny na malých škálách tak zp ůsobuje erozi lokální diverzity (Wenzel et al. 2006); situace se m ůže dále zhoršovat vinou tzv. extink čního dluhu (Polus et al. 2007). Na velkých škálách zap říčiňuje už nyní opožd ění ší ření n ěkterých druh ů v ůč i zm ěnám klimatu (Warren et al. 2001), čímž zvyšuje rizika plynoucí z klimatických zm ěn (Ohlemuller et al. 2008, Settele et al. 2008). Vzhledem k výše uvedenému jsou reintrodukce čím dál víc brány na milost. Reintrodukce modráska černoskvrnného ostatn ě stála u zrodu v ědecké ochrany motýl ů

89 v Evrop ě (Thomas 1987, 1995), reintrodukce jason ě červenookého byla významným po činem u nás (Lukasek 1995, 2000), zatímco historická introdukce oká če horského do Krkonoš přinesla cenné poznatky o ekologických limitech tohoto motýla. Odborná ochraná řská ve řejnost nachází shodu v tom, že řádn ě realizované reintrodukce p řisp ějí k omezení škod, které člov ěk napáchal fragmentací krajiny (Caroll et al. 2009) a dokonce mohou napomoci ke zmírn ění dopad ů klimatické změny na biodiverzitu – v té souvislosti se hovo ří o tzv. „asistované kolonizaci (Thomas 2011). Další hledisko ve prosp ěch reintrodukcí je pragmatické. Jakmile n ěkde, ekologickou obnovou či vhodným managementem, vyvstanou podmínky pro existenci již vyhubeného druhu ( či komplexu druh ů), m ůže reintrodukce svou atraktivitou a „ak čností“ obhájit tuto obnovu či management p řed širokou ve řejností, a zárove ň vytvo řit morální tlak, aby v managementu bylo pokra čováno. Proto je dobré spojit reintrodukce se záchrannými programy včetn ě regionálních (Sekce 4.5.3 ), rekonstrukcí fauny velkých herbivor ů ( Sekce 4.2.5 ). V neposlední řad ě musí být reintrodukce vázány na plány pé če o chrán ěná území (Sekce 4.2.2 ).

Podmínky řádných reintrodukcí

- jsou známy p říčiny vyhynutí druhu, tj. jeho nároky na prost ředí - cílová lokalita je vhodná z hlediska nabídky zdroj ů, vegeta ční struktury a managementu(!), a to i v dlouhodobém výhledu - vyjasn ěné vlastnické vztahy na cílové lokalit ě, souhlas odborné ve řejnosti i dot čených vlastník ů - vhodnost zdrojového materiálu: maximální fylogeografická (= shodné či sousední povodí, poho ří, bioregion) a sou časn ě ekologická (nadmo řská výška, hydrický režim) blízkost zdrojové populace; v reálu je n ěkdy nutné volit mezi t ěmito dv ěma hledisky - odb ěr jedinc ů neohrozí zdrojovou populaci - nehrozí vnesení cizorodého genetického materiálu, patogen ů či parazitoid ů ( = panuje jistota, že v cílové lokalit ě taxon vyhynul, a další populace neexistují ani v dosahu disperzní schopnosti) - k založení nové populace je použit dostate čný po čet jedinc ů (potomstvo minimáln ě 30, ideáln ě 50 samic)

90 - řádná dokumentace, všechny kroky archivovány nebo publikovány (nezdokumentované reintrodukce již zp ůsobily mnoho faunistických a biogeografických zmatk ů)

Některé návrhy (viz též Sekce 4.4 : Ekologická obnova , Sekce 4.5.3 : Záchranné programy, Příloha 3 : Prioritní oblasti)

- rekonstrukce fauny sv ětlých les ů v Polabí v souvislosti se Záchranným programem pro hn ědáska osikového (jaso ň dymnivkový, oká č jílkový, oká č hn ědý) - reintrodukce žlu ťáska barvom ěnného do Bílých Karpat (podmínkou vhodná pé če o lu ční biotopy) - rekonstrukce fauny pís čin na Hodonínsku (oká č píse čný, oká č metlicový, oká č šedohn ědý) - rekonstrukce sv ětlých les ů v Českém krase a na Křivoklátsku (jaso ň dymnivkový) - využití spontánn ě revitalizovaných lom ů v Českém krase (oká č skalní) - využití spontánn ě revitalizovaných lom ů v širší oblasti Moravského krasu (oká č šedohn ědý, oká č metlicový) - rekonstrukce sv ětlých les ů v Moravském krase (hn ědásek osikový, b ělopásek hrachorový) - rekonstrukce sv ětlých les ů v Litovelském Pomoraví (hn ědásek osikový, oká č jílkový, oká č hn ědý) - rekonstrukce sv ětlých les ů v širší oblasti Pálavy (zejm. Milovický les) a soutoku Moravy a Dyje (hn ědásek osikový, oká č jílkový) - asistovaná kolonizace jihomoravských ka ňon ů bělopáskem hrachorovým - reintrodukce modráska jetelového Českého st ředoho ří, Českého Krasu - zvýšení po čtu lokalit modráska ligrusového v oblasti jihovýchodní Moravy a Českého st ředoho ří - repatriace rašeliništních druh ů (žlu ťásek bor ůvkový, perle ťovec severní) do Jizerských hor

Seznam p ůsobí impozantn ě, možná až velikášsky. Dlužno ale dodat, že v sou časné dob ě není většina nazna čených projekt ů realizovatelná, protože chybí bu ď dostate čně silné zdrojové populace neohrozitelné transferem (o jejich stavu nap ř. Čížek & Konvi čka 2009, Vrba et al. 2009, Kadlec et al. 2010, Šlancarová et al. in review), nebo naopak vhodný režim na cílových

91 lokalitách (toto se zatím týká všech lesních druh ů, ale i pís čin, lom ů s nevyjasn ěným plánem revitalizace, atd.). Chceme-li tudíž motýly reintrodukovat, musíme nejprve zajistit řádnou pé či o dosud p řežívající populace. Konvi čka (2005) podává p řehled zdokumentovaných reintrodukcí motýl ů v ČR v minulosti, v četn ě rozboru chyb, jichž se auto ři dopustili.

4.7. Monitoring a výzkum

Cílem monitoringu je pr ůběžn ě sledovat stav výskytu a populací, kdežto výzkum se soust řeďuje na řešení konkrétních, více či mén ě specializovaných otázek. Zatímco financování výzkumu probíhá standardn ě p řes zpravidla krátkodobé výzkumné granty, kde se úsp ěšnost podání odvíjí od kvality návrhu a p ředchozí úsp ěšnosti a kvalifikace řešitelského týmu, monitoring je dlouhodobá záležitost, neobejde se bez dlouhodobé podpory ze strany orgán ů ochrany p řírody.

4.7.1. Monitoring I - Celostátní mapování

V ČR probíhá s různou intenzitou od 90. let, kdy k němu položil základ Kudrna (1994). Od po čátku století se postupn ě p řesunul na akademické pracovišt ě – Odd ělení ekologie a ochrany přírody Entomologického ústavu, sou časným koordinátorem je J. Beneš. V rámci mapování jsou získávána veškerá data o výskytu motýl ů v minulosti a p řítomnosti, a to z muzeí, literatury, soukromých sbírek a kartoték, od dobrovolných mapovatel ů, i z pokud možno všech probíhajících menších monitorovacích a výzkumných projekt ů. Všechny tyto údaje jsou ukládána do databáze Mapování motýl ů České republiky; ro čně sem p řichází p řes 30 000 údaj ů o denních motýlech, a dalších cca 20 000 údaj ů o (velkých) no čních motýlech. Dalším, nezávislým zdrojem mapovacích údaj ů je Nálezová databáze ochrany p řírody (NDOP), pln ěná zejména údaji od pracovník ů ochrany p řírody. Ob ě tyto databáze jsou v sou časné dob ě propojeny, existuje dohoda o sdílení dat.

Data slouží zejména pro - hodnocení výskytu druh ů, v četn ě jeho zm ěn (ohroženosti) v 5-10-ti letých intervalech - v ědecké práci v oborech makroekologie, biogeografie apod.

92 - návrhy chrán ěných území, opat ření cílené ochrany, p řípravu výzkumných projekt ů - ochran ě stanoviš ť p ři procesech typu EIA a Biologická hodnocení

Protože úsp ěch mapování je závislý na kontinuit ě, m ěl by projekt být dlouhodob ě financován a podporován, což obnáší

- mzdu pro jednoho pracovníka - koordinátora projektu, zodpov ědného i za validaci dat - podporu a propagaci mapování nap říč státní ochranou p řírody, jakož i v nevládních ochraná řských organizacích

4.7.2. Transektový monitoring a motýlí indikátor

Tato stále oblíben ější metoda byla poprvé uplatn ěna ve Velké Británii (Pollard 1977, 1982). Oproti pouhému mapování umož ňuje podchytit relativní po četnost (abundanci) jednotlivých druh ů, kterážto informace je dále využívaná k hodnocení meziro čních trend ů, hodnocení zm ěn po čtu motýl ů vzhledem k výkyv ům po časí, lze takto hodnotit dopady managementu rezervací, dopady r ůzných hospodá řských postup ů v zem ědělství a lesnictví ... Aplikací je vskutku nespo čet a za řadu zásadních objev ů, týkajících se stavu evropských motýl ů, vd ěč íme práv ě této metod ě (Pollard & Yates 1992). V sou časné dob ě existuje v Británii celostátní systém transekt ů, fungující už čty ři desetiletí, obdobné systémy fungují v Belgii, Nizozemí, Katalánsku, Švýcarsku a N ěmecku. Metoda spo čívá v pravidelném procházení p ředem vytý čených transekt ů, a to 3x měsí čně po celou vegeta ční sezónu. Vedení transekt ů záleží jednak na možnostech pracovník ů, jednak na otázce, po níž se primárn ě ptáme – transekty v běžné krajin ě nás informují o relativním stavu a výkyvech populací b ěžných druh ů, transekty v rezervacích o stavu ohrožených populací. Problémem aplikace metody ve st řední Evrop ě je náro čnost na kvalifikaci monitorovatel ů. Zatímco britských ca 60 druh ů motýl ů se nau čí rozpoznávat každý, v druhov ě bohatších oblastech relativn ě klesá po čet kvalifikovaných lepidopterolog ů. Ti pak nejsou ochotni na monitoringu participovat bez alespo ň symbolického honorá ře. P řesto pokládáme zavedení transektového monitoringu za nezbytné

93 - umožní sledovat zm ěny po četnosti hojn ějších druh ů b ěžné krajiny, u nichž lze čekat nejrychleji detekovatelnou reakci na m ěnící se klima, zm ěny v hospoda ření, pozitiva dopady AEP plateb uplat ňovaných na velkých plochách - umožní sledovat reakce na r ůzné zp ůsoby pé če v přírodních rezervacích - je základem tzv. motýlího indikátoru, prosazovaného ke sledování zm ěn biodiverzity v rámci EU (van Swaay et al. 2008)

Poznámka : K roku 2011 existuje v republice 10 transekt ů, chozených ovšem teprve 2. rok, vesm ěs v běžné (=nechrán ěné) krajin ě, v míst ě bydlišt ě monitorovatel ů. Monitorovatelé jsou honorováni spíše symbolickou částkou 3000 K č/rok (jedná se 12-15 poch ůzek ro čně). V případ ě cíleného monitoringu v hůř e dostupných chrán ěných územích by částka musela být navýšena o prost ředky za dopravu.

4.7.3. Priority dalšího výzkumu

Není snadné odhadovat výzkumné priority, zvláš ť když auto ři této studie vidí situaci „zevnit ř“, bez pot řebného nadhledu. Níže nastín ěné okruhy vidíme jako v ědecky perspektivní a sou časn ě užite čné pro ochranu p řírody

- dlouhodobé zm ěny v rozší ření (sí ťové mapování) a abundanci (transektový monitoring) ve vztahu ke zm ěnám využívání krajiny a prom ěnám klimatu - dlouhodobé reakce ohrožených druh ů na pé či o stanoviště - vývoj reliktních populací v horských oblastech ve vztahu ke zm ěnám klimatu - popula ční struktura a management ohrožených druh ů žijících v přirozen ě malých denzitách a tudíž vyžadující velké plochy stanoviš ť - genetická struktura zbytkových a reintrodukovaných populací - rekonstrukce historické podoby krajiny, a historické struktury populací, na základ ě genetických marker ů - vazby ohrožení/ochrany motýl ů na ohrožení/ochranu jiných skupin - sociální a ekonomické p řesahy – ochrana motýl ů ve sv ětle m ěnícího se ekonomického a politického prost ředí v rámci EU

Další nesporn ě perspektivní oblastí budou dynamické interakce motýl ů s jinými složkami živé přírody, a ť už se bude jednat o relativn ě triviální vazby k rostlinstvu, mnohem mén ě známé

94 interakce s parazity a patogeny, nebo zatím jen tušené reakce na činnost „ekosystémových inženýr ů“ – zejména velkých herbivor ů.

4.8. Výchova a osv ěta

Osv ěta k ochran ě motýl ů nech ť je sou částí celkové environmentální výchovy, jejíž t ěžišt ě – a zde vidíme nezastupitelnou úlohu státních orgán ů (nap ř. AOPK, MŽP) – by se m ělo posunout od p řepjatého d ůrazu na „planetární odpov ědnost“ (globální oteplení, ekologické problémy 3. sv ěta atd.) k odpov ědnosti za p řírodu vlastní zem ě coby sou část d ědictví, které jsme povinni uchovat pro následující generace. Motýli, jako populární a sou časn ě „poznatelná“ skupina hmyzu, mají vynikající schopnost vypovídat o biologické rozmanitosti v běžné krajin ě, v níž lidé žijí a pracují. Je na nich dob ře vid ět, co zlého jsme s naší krajinou napáchali, ale stejn ě dob ře lze sledovat zm ěny k lepšímu, nap říklad p ři zavedení vhodn ější pé če o chrán ěná i nechrán ěná území. Zejména mládež, ale i fotografy, myslivce, rybá ře, turisty... lze zapojovat do program ů mapování a monitoringu. V západních zemích jsou motýli oblíbenými objekty „ob čanské v ědy“ (sledování fenologie, p říletu tažných druh ů atd.). Je zde vynikající možnost, jak do efektivní ochrany p řírody zapojit každého ob čana, t řeba jen volbou okrasných rostlin p ěstovaných na zahrad ě, či pé čí o pozemek u rekrea ční chalupy.

- vysv ětlovat vazbu motýl ů na pestrou nezni čenou krajinu, a naopak jejich absenci v krajin ě zhomogenizované a zglajchšaltované - p říkladu vazby na p řírodní disturbance ukazovat, že motýli se vyvinuli v mnohem dynami čtější a r ůznorod ější krajin ě, než je ta dnešní; že to byl člov ěk, který p řírodní procesy v krajin ě nenávratn ě pozm ěnil (nap ř. vyhubením velkých herbivor ů), ale že je v jeho moci, a na jeho odpov ědnosti, tyto procesy kompenzoval - vyzvedávat bioindika ční kvalitu motýl ů – že se nejedná o n ě, ale o celou faunu „neviditelných“ bezobratlých živo čich ů - popularizovat management „pro motýly“ (a ovšem zdůraz ňovat, že se ned ěje jen pro n ě); formou výukových tabulí, článk ů v tisku, nau čných stezek atd. ukazovat specifi čnost jejich nároků, a tím i složitost vazeb v p řírod ě - popularizovat motýly ve výukových materiálech, v propaga čních materiálech chrán ěných území apod.

95 - podporovat populariza ční projekty organizované obcemi, m ěsty, zoologickými zahradami, nevládními organizacemi apod. - vítat a maximáln ě podporovat projekty typu Živých zahrad, Motýlích luk a podobn ě

5. P řílohy

Příloha 1 – Aktualizovaný červený seznam

Nyn ější seznam je oproti p ředchozímu Červenému seznamu ohrožených druh ů bezobratlých (Farka č et al. 2005) vycházejících z dat z roku 2001 aktualizovaný na základ ě sou časných zm ěn trend ů v rozší ření, které vycházejí z nejnov ějších poznatk ů z Mapování motýl ů ČR. Tato data byla poprvé publikována v novém Červeném seznamu denních motýl ů Evropy (van Swaay et at. 2010).

Pro území ČR vymizelý – regionally extinct in CR (RE) – 19 druh ů babo čka bílé L Nymphalis vaualbum bělásek jižní Pieris mannii bělásek východní Leptidea morsei bělopásek hrachorový Neptis sappho bělopásek jedno řadý Limenitis reducta hn ědásek diviznový Melitaea phoebe hn ědásek jižní Melitaea trivia jaso ň červenooký Parnassius apollo modrásek stepní Polyommatus eroides ohnivá ček rdesnový Lycaena helle oká č hn ědý Coenonympha hero oká č lipnicový Pyronia tithonus oká č píse čný Hipparchia statilinus oká č stínovaný Lasiommata petropolitana oká č st ředomo řský Hyponephele lupina soumra čník m ěsí čkový Carcharodus flocciferus soumra čník severní Carterocephalus silvicolus žlu ťásek barvom ěnný Colias myrmidone žlu ťásek úzkolemý Colias chrysotheme

Tři druhy vymizely v ČR teprve nedávno: žlu ťásek barvom ěnný ( Colias myrmidone ) – od roku 2006 nebyl pozorován na svých posledních stanovištích v CHKO Bílé Karpaty (nejv ětší díl viny za vymizení motýla byl

97 zřejm ě ve špatn ě nastavené pé či o b ělokarpatské nelesní rezervace (homogenní plošná se č luk). V Bílých Karpatech je po motýlovi je každoro čně intenzivn ě pátráno, protože dosud obývá extenzivn ě ohospoda řované louky a pastviny v slovenské části Bílých Karpat. Evropsky významný druh p řílohy II Sm ěrnice o stanovištích ES. bělásek východní ( Leptidea morsei ) – poslední nález pochází z roku 1997, podh ůř í Nízkého Jeseníku. Veškeré snahy o znovupotvrzení tohoto motýla sv ětlých les ů vešly na všech známých lokalitách jižní a st řední Morav ě vnive č. Evropsky významný druh p řílohy II Sm ěrnice o stanovištích ES. Hn ědásek diviznový ( Melitaea phoebe ) - poslední ojedin ělý nález pochází z Pálavy z roku 2004, od té doby nebyl p řes intenzivní pátrání znovu potvrzen. V ostatních oblastech ČR vymizel nejpozd ěji v 90. letech 20. století (nap ř. CHKO Bílé Karpaty).

Dva vym řelé druhy byly reintrodukovány : jaso ň červenooký ( Parnassius apollo ) – 1 populace na Štramberku ohnivá ček rdesnový ( Lycaena helle ) – 1 populace na Šumav ě kriticky ohrožený – critically endangered (CR) – 23 druh ů hn ědásek kv ětelový Melitaea didyma hn ědásek osikový Euphydryas maturna modrásek černo čárný Pseudophilotes baton modrásek černoskvrnný Phengaris arion modrásek čičorkový Cupido alcetas modrásek komonicový Polyommatus dorylas modrásek ligrusový Polyommatus damon modrásek obecný Plebeius idas modrásek východní Pseudophilotes vicrama oká č b ělopásný Hipparchia alcyone oká č jílkový Lopinga achine oká č metlicový Hipparchia semele oká č skalní Chazara briseis oká č st říbrooký Coenonympha tullia oká č šedohn ědý Hyponephele lycaon ostruhá ček česvinový Satyrium ilicis perle ťovec maceškový Argynnis niobe soumra čník b ělopásný Pyrgus alveus soumra čník kruhoskvrnný Spialia orbifer soumra čník mochnový Pyrgus serratulae

98 soumra čník podobný Pyrgus armoricanus soumra čník západní Pyrgus trebevicensis soumra čník žlutoskvrnný Thymelicus acteon ohrožený – endangered (EN) - 18 druh ů hn ědásek černýšový Melitaea aurelia hn ědásek chrastavcový Euphydryas aurinia hn ědásek podunajský Melitaea britomartis jaso ň dymnivkový Parnassius mnemosyne modrásek ho řcový Phengaris alcon modrásek jetelový Polyommatus bellargus modrásek kozincový Glaucopsyche alexis modrásek o čkovaný Phengaris teleius modrásek pumpavový Aricia artaxerxes modrásek st říbroskvrnný Vacciniina optilete oká č klub ěnkový Erebia aethiops oká č ovsový Minois dryas ostruhá ček trnkový Satyrium spini perle ťovec fialkový Boloria euphrosyne pestrobarvec petrklí čový Hamearis lucina soumra čník čárkovaný Hesperia comma soumra čník proskurníkový Pyrgus carthami soumra čník slézový Carcharodus alceae zranitelný – vulnerable (VU) – 43 druh ů bělásek horský Pieris bryoniae bělásek hrachorový Leptidea sinapis bělopásek tavolníkový Neptis rivularis bělopásek topolový Limenitis populi hn ědásek jitrocelový Melitaea athalia hn ědásek kostkovaný Melitaea cinxia hn ědásek rozrazilový Melitaea diamina modrásek bahenní Phengaris nausithous modrásek b ělopásný Aricia eumedon modrásek černolemý Plebeius argus modrásek hn ědoskvrnný Polyommatus daphnis modrásek lesní Cyaniris semiargus modrásek nejmenší Cupido minimus modrásek podobný Plebeius argyrognomon

99 modrásek rozchodníkový Scolitantides orion modrásek štírovníkový Cupido argiades modrásek ušlechtilý Polyommatus amandus modrásek vi čencový Polyommatus thersites modrásek vikvicový Polyommatus coridon ohnivá ček celíkový Lycaena virgaureae ohnivá ček modrolemý Lycaena hippothoe ohnivá ček modrolesklý Lycaena alciphron oká č černohn ědý Erebia ligea oká č horský Erebia epiphron oká č je čmínkový Lasiommata maera oká č kost řavový Arethusana arethusa oká č medy ňkový Hipparchia fagi oká č menší Erebia sudetica oká č rosi čkový Erebia medusa oká č strdivkový Coenonympha arcania ostruhá ček jilmový Satyrium w-album ostruhá ček kapinicový Satyrium acaciae ostruhá ček švestkový Satyrium pruni otakárek ovocný Iphiclides podalirius perle ťovec dvanáctite čný Boloria selene perle ťovec prost řední Argynnis adippe perle ťovec severní Boloria aquilonaris pestrok řídlec podražcový Zerynthia polyxena soumra čník má čkový Erynnis tages soumra čník jahodníkový Pyrgus malvae soumra čník sko řicový Spialia sertorius žlu ťásek bor ůvkový Colias palaeno žlu ťásek jižní Colias alfacariensis

100

Příloha 2 – Návrh zm ěn ve Vyhlášce o chrán ěných druzích

druh návrh 2011 hn ědásek osikový Euphydryas maturna * KO jaso ň dymnivkový Parnassius mnemosyne* KO modrásek černo čárný Pseudophilotes baton* KO modrásek komonicový Polyommatus dorylas* KO modrásek ligrusový Polyommatus damon* KO modrásek východní Pseudophilotes vicrama* KO oká č b ělopásný Hipparchia alcyone* KO oká č jílkový Lopinga achine* KO oká č metlicový Hipparchia semele KO oká č skalní Chazara briseis* KO oká č st říbrooký Coenonympha tullia* KO oká č šedohn ědý Hyponephele lycaon* KO perle ťovec maceškový Argynnis niobe KO žlu ťásek barvom ěnný Colias myrmidone* KO hn ědásek černýšový Melitaea aurelia SO hn ědásek chrastavcový Euphydryas aurinia SO hn ědásek kv ětelový Melitaea didyma SO hn ědásek podunajský Melitaea britomartis SO hn ědásek rozrazilový Melitaea diamina SO jaso ň červenooký Parnassius apollo* SO modrásek bahenní Phengaris nausithous SO modrásek černoskvrnný Phengaris arion* SO modrásek ho řcový Phengaris alcon* SO modrásek o čkovaný Phengaris teleius SO ohnivá ček černo čárný Lycaena dispar SO oká č menší Erebia sudetica SO ostruhá ček česvinový Satyrium ilicis SO perle ťovec severní Boloria aquilonaris SO pestrok řídlec podražcový Zerynthia polyxena SO soumra čník Pyrgus spp. excl. Pyrgus malvae SO soumra čník žlutoskvrnný Thymelicus acteon SO bělopásek tavolníkový Neptis rivularis O oká č klub ěnkový Erebia aethiops O otakárek ovocný Iphiclides podalirius O perle ťovec dvou řadý Brenthis hecate O

101 žlu ťásek bor ůvkový Colias palaeno O

Z vyhlášky vypustit: batolec Apatura spp. bělopásek Limenitis spp. otakárek fenyklový Papilio machaon

Poznámky: Tu čně jsou uvedeny druhy figurující již v sou časn ě platné vyhlášce. Druhy, které lze na jednotlivých lokalitách ohrozit i p římým sb ěrem (a tento by m ěl být příslušn ě postihován), jsou ozna čeny hv ězdi čkou (*)

102

Příloha 3 – Prioritní oblasti pro druhovou ochranu

Z hlediska sou časného výskytu ohrožených druh ů motýl ů lze vybrat regiony, které jsou pro jejich p řežití v České republice prioritní. Zde je t řeba pro stanovišt ě ohrožených druh ů nutné zajistit management komplexn ě na úrovni celé krajiny. To bude vyžadovat zejména zm ěny v obhospoda řování les ů, p řizp ůsobení managementu stepních, lesostepních, lu čních a mok řadních lokalit pot řebám motýl ů a zvyšování po čtů t ěchto stanoviš ť cestou ekologie obnovy. Protože v ětšina prioritních oblastí je územn ě chrán ěna, bude nutné zohlednit pot řeby motýl ů v plánech pé če jednotlivých národních park ů, chrán ěných krajinných oblastí a rezervací, jakož i v územních plánech jednotlivých území. Z mapy sou časného výskytu nejohrožen ějších druh ů (Obr. 2a) je patrné, že podstatnou většinu jejich populací je v principu možné zachránit cíleným managementem relativn ě malého po čtu území, z nichž velká část se již t ěší n ějakému stupni územní ochrany. Protože tato prioritní území, kde p řežívá nejv ětší koncentrace nejohrožen ějších druh ů, se kryjí s druhov ě nejbohatšími oblastmi (Obr. 2b) , bude možné ochranou relativn ě malé části území České republiky chránit v ětšinu našich denních motýl ů.

Obr. 2a. Prioritní oblasti pro druhovou ochranu (obtaženy) a recentní výskyt (1995 - 2010) nejohrožen ějších druh ů motýl ů v České republice (za řazených z hlediska Červeného seznamu do kategorií Kriticky ohrožený a Ohrožený). Legenda mapy ukazuje po čet druh ů pro jednotlivé mapovací čtverce vyzna čené v map ě r ůzn ě velkými body.

103

Obr. 2b. Mapa zobrazující v sou časnosti druhov ě nejbohatší oblasti České republiky (1995 - 2010). Legenda mapy ukazuje po čet druh ů pro jednotlivé mapovací čtverce vyzna čené v map ě r ůzn ě velkými body.

• Západo české mok řady a extenzivní pastviny – Ašský výb ěžek, Chebská pánev, CHKO Slavkovský les, okolí Karlových Var ů a Mariánských Hor, p ředh ůř í Doupovských hor (více nap ř. Konvi čka et al. 2003, Hula et al. 2004, Zimmermann et al. 2005, 2011 a,b). Významné druhy : jediná oblast výskytu hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) v ČR, dále perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), modrásek st říbroskvrnný ( Vaccinnina optilete ) aj. Opat ření : mozaiková pé če (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny, extenzivní pastva dobytka) na všech lokalitách hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) a biologizace Agro-envi opat ření v celé ploše biotop ů; revitalizace luk (redukce dřevin atd.) na zar ůstajících plochách; dopln ění sít ě chrán ěných území.

• Xerotermní lokality v Doupovských horách - okolí Kadan ě, NPR Úhoš ť, navazující lesostepní plochy ve VVP Hradišt ě, výsypky Tušimické elektrárny. Významné druhy: poslední známý výskyt oká če šedohn ědého ( Hyponephele lycaon ) v ČR, dále oká č metlicový ( Hipparchia semele), soumra čník b ělopásný ( Pyrgus alveus ), s. mochnový ( P. serratulae ) aj. Opat ření: na maximálních plochách bránit postupující sukcesi – extenzivní pastva a mozaiková se č s narušováním p ůdního pokryvu, řízené lokální vypalování; totéž i v okrajových zónách VVP; v jádrové části VVP nadále nebránit aktivitám Armády ČR – pojezdy pásových vozidel, d ělost řelecká st řelba na dopadové plochy, lokální požáry apod.; prosadit rekonstrukci fauny velkých herbivorů (zubr, ferální kon ě) ve VVP Hradišt ě. Výsypky Tušimické elektrárny (jedna z nejpo četn ějších populací kriticky

104 ohroženého oká če metlicového) nerekultivovat lesnicky, část ponechat samovolné sukcesi, zbytek citliv ě revitalizovat (více nap ř. Řehounek et al. 2010).

• Xerotermní lokality v Českém st ředoho ří a p řilehlé oblasti Ústeckého kraje – lounská část Českého st ředoho ří, ka ňon Oh ře a p ředpolí mosteckých povrchových hn ědouhelných lom ů. V ětší část oblasti chrán ěna formou CHKO České st ředoho ří a MZCHÚ (více nap ř. Kadlec et. al. 2009, 2010, Vrba et al. 2009). Významné druhy: poslední populace oká če skalního ( Chazara briseis ) v ČR, poslední česká populace modráska ligrusového ( Polyommatus damon ), dále oká č metlicový (Hipparchia semele ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), m. ho řcový (Phengari s alcon ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ) aj. Opat ření: v celé oblasti lounského St ředoho ří obnovit extenzivní pastvu ovcí (také mimo ZCHÚ), radikáln ě pro ředit plochy s náletem d řevin (staré sady); podporovat Agro-envi opat ření na orné p ůdě (biopásy, úhory); v kamenolomech prosadit revitalizaci řízenou sukcesí; rozší řit sí ť nelesních MZCHÚ.

• Xerotermní lokality v Českém krasu a v ka ňonech Vltavy a Berounky – skalní stepi, lesostepi a vápencové lomy JZ a Z od Prahy. Zna čná část chrán ěna v CHKO Český kras a Křivoklátsko, hustá sí ť MZCHÚ, řada ploch siln ě ohrožena sukcesí a nevhodnými rekultivacemi lom ů (více nap ř. Tropek et al. 2010). Významné druhy: soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. podobný ( Pyrgus armoricanus ), oká č metlicový ( Hipparchia semele ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ) aj. Opat ření: na co nejv ětší ploše stepí a lesostepí (také mimo ZCHÚ) extenzivní pastva ovcí a koz, redukce nálet ů d řevin, mozaiková se č; obnova sv ětlých les ů – návrat výmladkového hospoda ření na co nejv ětších plochách; ve vápencových lomech upustit od lesnické a zem ědělské rekultivace či zavážení skládkami, ponechat prostor řízené sukcesi a za členit do sít ě MZCHÚ.

• Sí ť xerotermích rezervací a nechrán ěných ploch na území velké Prahy – Prokopské a Radotínské údolí, Šárka a mnoho dalších ploch. Navazuje na CHKO Český kras a jde vesm ěs o obdobné biotopy (skalní stepi a lesostepi, staré vápencové lomy, xerotermní lemy liniových staveb), v ětšina siln ě ohrožena sukcesí a zástavbou (více nap ř. Kadlec et al. 2008, Kadlec & Konvi čka 2011, Jarošík et al. 2011). Významné druhy : soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. podobný ( Pyrgus armoricanus ), oká č metlicový ( Hipparchia semele ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ) aj. Opat ření: nep řipustit zástavbu; jako v Českém krasu bránit sukcesi na co nejv ětší ploše - extenzivní pastvou ovcí a koz, pravidelnou redukcí d řevin, mozaikovou se čí; radikáln ě odlesnit zar ůstající plochy, podporovat sešlap (umožnit v rezervacích legální pohyb návšt ěvník ů); pomístní obnova sv ětlých listnatých les ů – nejlépe návratem výmladkového hospoda ření (by ť by šlo jen o malé plochy); ve vápencových lomech zcela upustit od lesnické a zem ědělské rekultivace či zavážení skládkami – naopak ponechat řízené sukcesi a za členit do sít ě MZCHÚ; okraje liniových staveb a prostory v pr ůmyslových zónách neosazovat zbyte čně d řevinami; podporovat motýlí zahrady a podobné aktivity.

• St řední Povltaví – skalnatý ka ňon Vltavy se skalními lesostepmi a sv ětlými bory, p řilehlé xerotermní lokality na P říbramsku a Sedl čansku, Týn čanský kras. V ětšina lokalit siln ě ohrožena sukcesí (zapojování řídkých lesních porost ů v říčních ka ňonech) a intenzivním lesním hospoda řením (více nap ř. Novotný & Konvi čka 2010).

105 Významné druhy: poslední populace oká če b ělopásného ( Hipparchia alcyone ) v ČR, dále modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), oká č klub ěnkový ( Erebia aethiops ) aj. Opat ření: prosv ětlení skalních lesostepí a su ťových řídkých bor ů v ka ňonu Vltavy na co nejv ětší ploše (výb ěrnou t ěžbou, v listnatých lesích také pomístní obnovou výmladkového hospoda ření); pomístní návrat lesní pastvy; revitalizace (redukce d řevin atd.) zar ůstajících xerotemních lokalit a extenzivní pastva; dopln ění sít ě chrán ěných území.

• Okolí P říbrami a Brdy – fragmenty xerotermních ploch a mok řad ů v nejbližší okolí Příbrami (více Sedlá ček 2010), P řírodní park Brdy-Hřebeny, st řelnice a dopadové plochy VVP Brdy-Jince. Na vojenských cvi čištích a d ělost řeleckých st řelnicích ve VVP Brdy- Jince se dosud udržely rozsáhlé plochy bezlesí (v řesovišt ě, rašelinné louky apod.) díky aktivit ě Armády ČR. Po p řípadném zrušení vojenského újezdu bude nezbytné pro tato stanovišt ě prosadit náhradní pé či. Významné druhy : oká č metlicový ( Hipparchia semele ), modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), m. o čkovaný ( P. teleius ), m. st říbroskvrnný ( Vaccinnina optilete ) aj. Opat ření: bránit sukcesi na co nejv ětší ploše - extenzivní pastva a mozaiková se č s narušováním p ůdního pokryvu; totéž i v okrajových zónách VVP; v jádrové části VVP nadále nebránit aktivitám Armády ČR – pojezdy pásových vozidel, d ělost řelecká st řelba na dopadové plochy, lokální požáry apod.; v případ ě zrušení VVP zde rekonstruovat faunu velkých herbivor ů.

• Národní park Šumava - šumavská rašeliništ ě. Chrán ěny formou Národního parku, většina ploch v prvních zónách NP. Entomofauna rozsáhlých lu čních porost ů je ohrožena unifikovanou pé čí (plošná se č a intenzivní pastva) v rámci Agro-envi opat ření, řídké rašelinné lesy pak intenzivním lesním hospoda řením. Významné druhy: nejbohatší lokality oká če st říbrookého ( Coenonympha tullia ), perle ťovce severního ( Boloria aquilonaris ), hn ědáska rozrazilového ( Melitaea diamina ), žlu ťáska bor ůvkového ( Colias palaeno ) a dalších rašeliništních druh ů v ČR. Opat ření: obnova vodního režimu na co nejv ětší ploše rašeliniš ť (zaslepení sít ě odvod ňovacích kanál ů); podpora ran ě sukcesních ploch rašeliniš ť pomístním narušováním povrchu (nap ř. maloplošným borkováním); citlivá revitalizace t ěžených rašeliniš ť; mozaiková pé če (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny, extenzivní pastva dobytka) a biologizace Agro-envi opat ření na p řilehlých loukách a pastvinách.

• Novohradské hory – rašeliništ ě a suché louky . Pouze část rašeliniš ť chrán ěna formou MZCHÚ. Významné druhy: modrásek černo čárný ( Pseudophilotes baton ), modrásek m. černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. st říbroskvrnný ( Vaccinnina optilete ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), h. kostkovaný ( M. cinxia ), oká č st říbrooký (Coenonympha tullia ), žlu ťásek bor ůvkový ( Colias palaeno ) aj. Opat ření: bránit sukcesi na co nejv ětší ploše - extenzivní pastva a mozaiková se č, obnova vodního režimu na co nejv ětší ploše rašeliniš ť a podpora ran ě sukcesních ploch rašeliniš ť.

• Xerotermní lokality v jihozápadních Čechách - p ředšumavské vápence na Českokrumlovsku, Horaž ďovicku a Sušicku, VVP Boletice, okolí Kašperských Hor a Vimperku. V ětšina ploch siln ě ohrožena sukcesí. Pouze malá část chrán ěna v CHKO Blanský les (nap ř. NPP Vyšenské kopce) a MZCHÚ (nap ř. PR Čepi čná) (více nap ř. Konvi čka et al. 2008 b, Han č 2005). Významné druhy: modrásek černo čárný ( Pseudophilotes baton ), m. černoskvrnný (Phengaris arion ), m. hn ědoskvrnný ( Polyommatus daphnis ), soumra čník západní

106 (Pyrgus trebevicensis ), s. sko řicový ( Spialia sertorius ), ostruhá ček kapinicový ( Satyrium acaciae ) aj. Opat ření: bránit sukcesi na co nejv ětší ploše - extenzivní pastva a mozaiková se č s narušováním p ůdního pokryvu; totéž i v okrajových zónách VVP; v jádrové části VVP nadále nebránit aktivitám Armády ČR – pojezdy pásových vozidel, d ělost řelecká st řelba na dopadové plochy, lokální požáry apod.; rekonstrukce fauny velkých herbivor ů (zubr, ferální kon ě a tu ři) ve VVP Boletice; ve vápencových lomech zcela upustit od lesnické a zem ědělské rekultivace či zavážení skládkami – naopak ponechat řízené sukcesi a za členit do sít ě MZCHÚ.

• CHKO T řebo ňsko – pánevní rašeliništ ě, říční nivy a rybni ční výtopy . PR Borkovická blata a PR Kozohl ůdky, NPR Ruda, NPR Červené blato a další rašeliništ ě (PR Losí blato u Mirochova, Trpnouzské blato aj.). NPR Stará řeka, komplex rezervací Niva Lužnice – Novo řecké mo čály – Výtopa Rožmberka. Všechny v MZCHÚ a CHKO T řebo ňsko. Významné druhy: jediné dv ě populace oká če st říbrookého ( Coenonympha tullia ) mimo NP Šumava a Novohradských hor, dále rašeliništní specialisté perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ) a modrásek st říbroskvrnný ( Vaccinnina optilete ), druhy mok řadních luk hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), bělopásek tavolníkový ( Neptis rivularis ), modrásci bahenní ( Phenagaris nausithous ) a o čkovaný ( P. teleius ). Opat ření: Na rašeliništích zachování/obnova vodního režimu (zaslepení sít ě odvod ňovacích kanál ů); podpora ran ě sukcesních ploch rašeliniš ť pomístním narušováním povrchu (nap ř. maloplošným borkováním); citlivá revitalizace t ěžených rašeliniš ť. Pro eutrofní lu ční mok řady pomístní obnova mozaikové pé če (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny, extenzivní pastva dobytka). Biologizace Agro-envi opat ření na kulturních loukách.

• St řední Polabí - nížinné listnaté lesy a opukové strán ě (p ředevším EVL Dománovický les, NPR Kn ěži čky, PP Bá ň a další). Existuje zde hustá sí ť rezervací, problémem je nevhodný management (více nap ř. Vrabec 1994, Konvi čka et al. 2005, Freese et al. 2006, Čížek & Konvi čka 2009). Významné druhy: poslední populace hn ědáska osikového ( Euphydryas maturna ) v ČR (EVL Dománovický les); poslední velká populace oká če ovsového ( Minois dryas ) v Čechách, soumra čník sko řicový ( Spialia sertorius ) aj. Opat ření: v EVL Dománovický les prosadit do plánu pé če zásady Záchranného programu hn ědáska osikového - na lesních sv ětlinách a pasekách podporovat r ůst mladých oslun ěných jasan ů, prosv ětlení porost ů, prosadit výmladkové hospoda ření; rekonstrukce tradi čního st ředního lesa v časti NPR Libický luh a dalších p řilehlých lesích; na opukových stráních bránit sukcesi extenzivní pastvou či alespo ň přepásáním, mozaikov ě séci; mechanicky narušovat p ůdní povrch; Agro-envi opat ření na p řilehlé orné p ůdě (biopásy, úhory). Po revitalizaci území reintrodukovat vyhynulé druhy motýl ů (jaso ň dymnivkový aj).

• Bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá . Problémem je postupující sukcese a nedo řešený status území v rámci plánu pé če o EVL. Významné druhy: nejv ětší česká populace modráska ho řcového ( Phengaris alcon ). Opat ření: na co nejv ětší ploše prosadit extenzivní pastvu, mozaikovou seč; simulovat management na vojenských cvi čištích – pojezdy pásových vozidel, narušování vegeta čního krytu, řízené zimní vypalování ploch nejvíce postižených sukcesí; prosv ětlit okolní lesy a alespo ň z části prosadit výmladkové hospoda ření.

107 • Bývalý Vojenský výcvikový prostor Ralsko – bývalé st řelnice a tankodromy (p ředevším Vrchb ělá a Ku řivody). Území siln ě postiženo sukcesí, problémem je nedo řešený status území v rámci plánu pé če o EVL, část území barbarsky zastav ěna rozsáhlou fotovoltaickou elektrárnou. Významné druhy: poslední populace modráska komonicového ( Polyommatus dorylas ) v Čechách, poslední populace m. černoskvrnného ( Phengaris arion ) v Libereckém kraji a řada dalších ohrožených druh ů. Opat ření: na všech plochách bývalých cvi čiš ť bránit sukcesi extenzivní pastvou a mozaikovou se čí; ob časné řízené zimní vypalování; pravidelná redukce d řevin; narušování p ůdního povrchu – pojezdy vozidel, odkrývání ploch buldozerem, podporovat řízený motokros, jízdu na koních apod.; rekonstrukce fauny velkých herbivor ů (zubr, ferální kon ě).

• Stepní strán ě a extenzivní pastviny na Svitavsku – p ředevším PR Dlouholou čské strán ě a další xerotermní plochy v okolí Moravské T řebové a v údolí řeky Svitávky. Významné druhy: modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. komonicový (Polyommatus dorylas ), m. hn ědoskvrnný ( P. daphnis ) aj. Opat ření: bránit sukcesi na co nejv ětší ploše xerotermních strání – nejlépe extenzivní pastvou, p řípadn ě mozaikovou se čí; pravidelná redukce d řevin; nedopustit zales ňování těchto ploch.

• Ka ňony v jihovýchodní oblasti Českomoravské vrchoviny - údolí řeky Jihlavy s Mohelenskou hadcovou stepí, údolí řek Oslava, Brtnice, bývalé vojenské cvi čišt ě Jamolice aj. Hustá sí ť p řírodních rezervací, v ětšina ploch ohrožena postupující sukcesí a zales ňováním. Významné druhy: modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), hn ědásek podunajský ( Melitaea britomartis ), h. kv ětelový ( M. didyma ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), soumra čník mochnový ( Pyrgus serratulae ) aj. Opat ření: na maximálních plochách bránit postupující sukcesi – extenzivní pastva, mozaiková se č; radikální redukce d řevin; podpora sešlapu; v žádném p řípad ě nedopustit zales ňování t ěchto ploch; p řilehlé lesy prosv ětlit, obnova výmladkového hospoda ření, údržba kv ětnatých vn ějších a vnit řních lem ů.

• Teplomilné extenzivní pastviny v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny – NPR Šva řec, PP U Hamr ů a p řilehlá území v údolí Svratky. Významné druhy: modrásek černoskvrnný (Phengaris arion), hn ědásek kv ětelový (Melitaea didyma) aj. Opat ření: na všech lokalitách výskytu modráska černoskvrnného prosadit do plánu pé če MZCHÚ extenzivní pastvu ovcí, pastvu podporovat i na p řilehlých nechrán ěných plochách; část území lze i mozaikov ě séct; bránit zales ňování všech xerotermních ploch v oblasti; zv ětšit stávající po čet chrán ěných území.

• Národní park Podyjí - ka ňon Dyje, p řilehlá stepní v řesovišt ě a bývalé vojenské cvi čišt ě Mašovice. V ětšina ploch ohrožena postupující sukcesí. Významné druhy: nejv ětší populace hn ědáska podunajského ( Melitaea britomartis ) v ČR, dále h. černýšový ( M. aurelia ), h. kv ětelový ( M. didyma ), soumra čník mochnový ( Pyrgus serratulae ), s. proskurníkový ( P. carthami ), s. kruhoskvrnný ( Spialia orbifer ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ) aj. Opat ření: na všech v řesovištích extenzivní pástva; mozaiková se č; řízené vypalování mimo vegeta ční sezónu. Obnova velké plochy v řesoviš ť, které jsou nyní zarostlé náletem

108 dřevin či mladou výsadbou (od Hnanic, Havraník ů a Popic sm ěrem ke ka ňonu Dyje). Ve vlastním ka ňonu Dyje zv ětšit podíl bezlesí na hranách ka ňonu, v lesích z části obnovit výmladkové hospoda ření; udržovat a rozši řovat kv ětnaté vn ější a vnit řní lesní lemy; podporovat Agro-envi opat ření na orné p ůdě (biopásy, úhory).

• CHKO Moravský kras – skalní stepi a lesostepi, řídké lesy, bývalé vápencové lomy. Chrán ěno formou CHKO a MZCHÚ. Významné druhy: jaso ň dymnivkový (Parnassius mnemosyne ), hn ědásek černýšový (Melitaea aurelia ), soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), modrásek obecný (Plebeius idas ) aj. Opat ření: extenzivní pastva (p řípadn ě sezónní p řepásání) na co nejv ětší ploše stepí a lesostepí; mozaiková se č; radikální redukce náletu d řevin; podpora sešlapu; na co nejv ětších plochách obnova sv ětlých listnatých les ů – návratem výmladkového hospoda ření (nap ř. NPR Hádecká planinka, PR Údolí Říčky, na horních hranách všech ka ňonovitých údolí, NPR Výv ěry Punkvy); ve vápencových lomech zcela upustit od lesnické a zem ědělské rekultivace či zavážení skládkami – tyto plochy naopak ponechat řízené sukcesi a za členit do sít ě MZCHÚ. Po obnov ě sv ětlých les ů reintrodukovat vyhynulé druhy motýl ů (hn ědásek osikový, b ělopásek hrachorový).

• CHKO Pálava a p řilehlé stepní lokality nejjižn ější Moravy (NPP Dunajovické kopce, NPR Pouzd řanská step-Kolby a další nechrán ěné xerotermní enklávy u Sedlece u Mikulova, Popic aj.). V ětšina ploch územn ě chrán ěna, území ohroženo postupující sukcesí a nevhodným lesním hospoda řením. Významné druhy: soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), modrásek komonicový (Polyommatus dorylas ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), hn ědásek černýšový (Melitaea aurelia ) aj. Opat ření: extenzivní pastva ovcí a koz na maximální ploše stepí a lesostepí (také mimo ZCHÚ); radikální redukce nálet ů d řevin; podpora Agro-envi opat ření na orné p ůdě (biopásy, úhory); obnova sv ětlých les ů – návrat výmladkového hospoda ření na co nejv ětších plochách (D ěvín, Milovický les, Kolby); údržba a tvorba kv ětnatých vn ějších a vnit řních lesních lem ů. Po zajišt ění pé če o sv ětlé lesy reintrodukovat vyhynulé druhy motýl ů (hn ědásek osikový, b ělopásek hrachorový, oká č jílkový).

• EVL Hodonínská doubrava a pta čí oblast Bzenecká doubrava - nížinné sv ětlé listnaté lesy u Hodonína. Územní ochrana dosud chybí, hrozí konflikty zájm ů s intenzivním lesním hospoda řením (viz Konvi čka et al. 2008 c). Významné druhy : poslední populace oká če jílkového ( Lopinga achine ) v ČR. Opat ření : pé či o celé území přizp ůsobit nárok ům evropsky významnému oká či jílkovému, v celé EVL Hodonínská Doubrava a v západní části pta čí oblasti Bzenecká Doubrava - ukon čit p řevody listnatých porost ů na bory či smíšené lesy s borovicí; zcela upustit od obnovy pase čným zp ůsobem, těžbu provád ět pouze výb ěrnou – probírkou a to řed ěním sou časných porost ů (docílit zakmen ění porost ů ca 0,6-0,7); na plochách, kde se nyní nevyskytuje oká č jílkový ihned za čít s obnovou výmladkového hospoda ření – a to převodem na pa řeziny s výstavky (tzv. st řední les); údržba lesních sv ětlin – p řepasení skotem, se č, hrabání steliva; tvorba a údržba širokých vnit řních (podél lesních cest) a vn ějších lem ů s bohatým bylinným patrem.

• Váté písky u Hodonína a Bzence - NPP Váté písky a další drobné rezervace, bývalé vojenské cvi čišt ě Hodonín-Pánov, pta čí oblast Bzenecká Doubrava, p řilehlé pískovny.

109 Sou časná plocha vátých písk ů je zcela nedostate čná, konflikty zájm ů s intenzivním lesním hospoda řením (borové monokultury) a lesnickými rekultivacemi p řilehlých pískoven. Významné druhy: většina denních motýl ů vázaných na váté písky v ČR vym řela (nap ř. oká č píse čný – Hipparchia statilinus, oká č st ředomo řský – Hyponephele lupina ), dosud zde p řežívá oká č kost řavový ( Arethusana arethusa ), o. medý ňkový ( Hipparchia fagi ), soumra čník proskurníkový ( Pyrgus carthami ) aj. Opat ření: radikáln ě zv ětšit plochu bezlesí v oblasti vátých písk ů na úkor okolních borových monokultur; v pískovnách ukon čit lesnické rekultivace a naopak je citliv ě revitalizovat; v borových lesích ponechávat široké udržované vnit řní lesní lemy podél lesních cest; na vlastním bezlesí pak ob časným mechanickým narušováním udržovat volné plochy písku a řídké krátkostébelné vegetace; lokáln ě využívat řízeného zimního vypalovaní sta řiny apod. Po revitalizaci území reintrodukovat vyhynulé druhy motýl ů.

• Stepní a lesostepní lokality na úpatích Ždánického lesa a Ch řib ů – sí ť MZCHÚ (nap ř. EVL Kamenný vrch u Kurd ějova, NPP na Adamcích aj.) a velké množství územn ě nechrán ěných ploch, kde se dosud udrželo extenzivní hospodaření (nap ř. okolí Ždánic, jižní úpatí Ch řib ů v okolí Jankovic a Traplic aj.). Významné druhy : poslední populace modráska ligrusového ( Polyommatus damon ) na Morav ě, m. ho řcový ( Phengari s alcon ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ), perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ), soumra čník podobný ( Pyrgus armoricanus ) aj. Opat ření: mozaiková se č a extenzivní pastva; pravidelná redukce d řevin; likvidace akátin; tvorba širokých kv ětnatých lesních lem ů; v přilehlých lesích alespo ň lokáln ě obnovit výmladkové hospoda ření; zv ětšit stávající po čet chrán ěných území, p ředevším v podh ůř í Ch řib ů.

• Lu ční a lesostepní rezervace v jižní části CHKO Bílých Karpat a p řilehlé lokality na Uherskobrodsku. Celé území chrán ěno formou CHKO s hustou sítí rezervací, v nedávné minulosti byly lu ční plochy nevhodn ě plošn ě strojov ě se čeny na základ ě dota čních titul ů v rámci provád ění Agro-envi opat ření. To vyhubilo evropsky významného a kriticky ohroženého žlu ťáska barvom ěrného ( Colias myrmidone) (Konvi čka et al. 2008 a) a oslabilo populace dalších ohrožených druh ů. V posledních letech již Správa CHKO tento stav napravila a se č luk je nyní mnohem diverzifikovan ější. Významné druhy : V nedávné minulosti životaschopné populace vymizelého žlu ťáska barvom ěnného ( Colias myrmidone ), dále modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), m. komonicový ( Polyommatus dorylas ), perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ), h. podunajský ( M. britomartis ), velmi po četné populace modráska o čkovaného ( Phengaris teleius ) aj. Opat ření: ve všech rezervacích mozaiková pé če (ponechávání nese čených pás ů a blok ů do následující sezóny); biologizace Agro-envi opat ření v celé CHKO i v přilehlých lokalitách ve volné krajin ě; na části ploch obnovit extenzivní pastvu; podporovat občasné přepásání i jednoro čně se čených luk; údržba a tvorba členitých kv ětnatých lesních lem ů; odporovat Agro-envi opat ření na orné p ůdě (biopásy, úhory).

• Valašské pastviny - sever Bílých Karpat a jižní svahy Vsetínských vrch ů a Javorník ů. Nejv ětší plochy s extenzivními pastvinami v ČR (Spitzer et al. 2009, Spitzer & Beneš 2010). Celé území chrán ěno formou CHKO Bílé Karpaty a CHKO Beskydy – v B. Karpatech hustá sí ť rezervací, na Vsetínsku (CHKO Beskydy) minimum nelesních MZCHÚ. Významné druhy : nejv ětší metapopulace modráska černoskvrnného ( Phengaris arion ) a perle ťovce maceškového ( Argynnis niobe ) v ČR, dále jaso ň dymnivkový ( Parnassius

110 mnemosyne ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ), na Vsetínsku poslední moravské populace oká če klub ěnkového ( Erebia aethiops ), modrásek komonicový ( Polyommatus dorylas ), soumra čník b ělopásný ( Pyrgus alveus ) aj. Opat ření: udržet extenzivní pastvu v celém regionu; zv ětšit po čet nelesních MZCHÚ v CHKO Beskydy.

• Lužní lesy a doubravy v CHKO Litovelské Pomoraví. Území chrán ěno formou CHKO a MZCHÚ (více např. Konvi čka 1999a,b, Konvi čka & Kuras 1999, Konvi čka et al. 2001). Významné druhy : jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), ostruhá ček česvinový (Satyrium ilicis ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ). Opat ření: zm ěna lesního hospoda ření – na vybraných plochách obnova výmladkového hospoda ření, citlivé pase čné hospoda ření s ponecháváním výstavk ů, údržba širokých kv ětnatých vn ějších a vnit řních lesních lem ů; na rozsáhlých nivních loukách mozaiková pé če (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny) a biologizace Agro-envi opat ření. Po rekonstrukci výmladkových les ů reintrodukovat vyhynulé druhy (oká č hn ědý, hn ědásek osikový, oká č jílkový).

• Štramberk - skalní stepi a extenzivní pastviny v bývalých a činných vápencových lomech (NPR Šipka, PP Kamenárka, lom Kotou č, botanická zahrada a okolí). Významné druhy : reintrodukovaná populace jason ě červenookého ( Parnassius apollo ), dále soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. sko řicový ( Spialia sertorius ). Opat ření: citlivá revitalizace velkolomu Kotou č - ponechat prostor řízené sukcesi a po ukon čení t ěžby za členit do sít ě MZCHÚ; v p řilehlých opušt ěných lomech a na okolních plochách extenzivní pastva, pravidelná redukce d řevin a mozaiková se č.

• Vojenský výcvikový prostor Libavá a p řilehlá lesní údolí na p ředh ůř í Nízkého Jeseníku. Významné druhy : jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), modrásek černoskvrnný (Phengaris arion ), m. ho řcový ( P. alcon ), m. hn ědoskvrnný ( Polyommatus daphnis ) aj. (více nap ř. Role ček & Konvi čka 2002). Žádná z populací výše uvedených kriticky ohrožených druh ů není zajišt ěna územní ochranou. Opat ření: bezlesí - na vojenských cvi čištích a dopadových plochách st řelnic nadále podporovat intenzivní aktivity Armády ČR (disturbance, ob časné požáry aj.). Na plochách, které armáda využívá sporadicky pak zajistit management ve spolupráci s A ČR (ob časné pojezdy t ěžké mechanizace apod.); prosadit rekonstrukci fauny velkých herbivor ů (zubr, los, „pratur“ či stará plemena tura); v okrajových zónách VVP mozaiková pé če o louky (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny, extenzivní pastva dobytka); lesy – zm ěna lesního hospoda ření - zamezit p řevodu listnatých a smíšených les ů na smrkové monokultury; citlivé pase čné hospoda ření; údržba širokých kv ětnatých vn ějších a vnit řních lesních lem ů.

• Vojenský výcvikový prostor D ědice – dopadové plochy st řelnic v nelesní části VVP Významné druhy : hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), perle ťovec maceškový (Argynnis niobe ) aj. Opat ření: na nelesních plochách nadále podporovat intenzivní aktivity Armády ČR, obdobn ě jako ve VVP Libavá; v okrajových zónách VVP mozaiková pé če (ponechávání nese čených pás ů do následující sezóny, extenzivní pastva dobytka); nep řipustit zales ňování.

111 • Velký Kosí ř – xerotermní enklávy na Prost ějovsku – opušt ěné vápencové lomy a přilehlé okolí (NPP Státní lom, PP Vápenice, PR Malý Kosí ř) (Kuras 1995, Čelechovský 1998). Významné druhy : modrásek obecný ( Plebeius idas ), m. rozchodníkový ( Scolitantides orion ), hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), h. černýšový ( M. aurelia ) aj. Opat ření: bránit sukcesi na co nejv ětší ploše – a to i v prostorách mezi jednotlivými MZCHÚ - extenzivní pastva, mozaiková se č, radikální redukce d řevin; nebránit sešlapu.

112

Příloha 4 - Ohrožené druhy denních motýl ů ve velkoplošných chrán ěných územích

Zahrnuty jsou pouze recentní údaje k denním motýl ům po roce 2001 na základ ě údaj ů v Databázi Mapování motýl ů ČR (BC AV ČR) a NDOP (AOPK).

Krkonošský národní park – oká č horský ( Erebia epiphron ), modrásek bahenní ( Phengaris nausithous )

Národní park Podyjí – jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), hn ědásek podunajský (Melitaea britomartis ), h. kv ětelový ( M. didyma ), oká č ovsový ( Minois dryas ), oká č medy ňkový ( Hipparchia fagi ), soumra čník mochnový ( Pyrgus serratulae ), s. proskurníkový (P. carthami )

Národní park Šumava a CHKO Šumava – oká č st říbrooký ( Coenonympha tullia ), perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ), p. mok řadní ( Proclossiana eunomia ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. černo čárný (Pseudophilotes baton ), m. st říbroskvrnný ( Vacciniina optilete ), žlu ťásek bor ůvkový ( Colias palaeno )

Národní park České Švýcarsko – modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný (P. teleius )

Chrán ěné krajinné oblasti: Beskydy – soumra čník b ělopásný (Pyrgus alveus) , s. sko řicový ( Spialia sertorius ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne) , modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. očkovaný ( P. teleius ), m. komonicový ( Polyommatus dorylas ), perle ťovec maceškový (Argynnis niobe ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), h. černýšový ( M. aurelia ), h. kostkovaný ( M. cinxia ), oká č klub ěnkový ( Erebia aethiops )

Bílé Karpaty - soumra čník podobný (Pyrgus armoricanus) , s. západní (P. trebevicensis), s. mochnový ( P. serratulae ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne) , žlu ťásek barvom ěnný (Colias myrmidone ) – od roku 2006 nezv ěstný, modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. očkovaný ( P. teleius ), m. komonicový ( Polyommatus dorylas ), pestrobarvec petrklí čový (Hamearis lucina ), perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ), p. dvou řadý ( Brenthis hecate ), hn ědásek podunajský ( Melitaea britomartis ), h. černýšový ( M. aurelia ), oká č ovsový ( Minois dryas )

Blaník - ohrožené druhy nebyly recentn ě zjišt ěny

Blanský les - soumra čník západní (Pyrgus trebevicensis ), modrásek hn ědoskvrnný (Polyommatus daphnis ), m. o čkovaný ( P. teleius ), m. bahenní ( P. nausithous ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), h. kostkovaný ( M. cinxia ), perle ťovec mok řadní (Proclossiana eunomia ), oká č vo ňavkový ( Brintesia circe ), o. klub ěnkový ( Erebia aethiops )

113 Broumovsko – modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius )

Český kras – soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. podobný (Pyrgus armoricanus ), s. proskurníkový ( P. carthami ), s. sko řicový ( Spialia sertorius ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), oká č metlicový ( Hipparchia semele ), o. klub ěnkový ( Erebia aethiops )

Český les - modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), m. bahenní ( Phengaris nausithous ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina )

Český ráj - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius )

České st ředoho ří - soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. sko řicový ( Spialia sertorius ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), m. ligrusový ( Polyommatus damon ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ), oká č metlicový ( Hipparchia semele ), o. skalní ( Chazara briseis ), o. ovsový ( Minois dryas )

Jeseníky – jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne), oká č menší ( Erebia sudetica ), o. horský ( E. epiphron ), soumra čník slézový ( Carcharodus alceae )

Jizerské hory - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous )

Koko řínsko – modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius ), m. hn ědoskvrnný ( Polyommatus daphnis ), soumra čník slézový ( Carcharodus alceae )

Křivoklátsko - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius ), m. rozchodníkový ( Scolitantides orion )

Labské pískovce - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius )

Litovelské Pomoraví - jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne) , modrásek bahenní (Phengaris nausithous ), m. b ělopásný ( Aricia eumedon ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), ostruhá ček česvinový ( Satyrium ilicis )

Lužické hory - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous )

Moravský kras - jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), hn ědásek černýšový ( Melitaea aurelia ), modrásek obecný ( Plebeius idas ), m. rozchodníkový ( Scolitantides orion ), oká č kost řavový (Arethusana arethusa ), o. ovsový ( Minois dryas ), soumra čník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon )

Orlické hory - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius )

Pood ří - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous )

Pálava - soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), s. proskurníkový ( P. carthami ), s. sko řicový ( Spialia sertorius ), jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), modrásek komonicový ( Polyommatus dorylas ), m. obecný

114 (Plebeius idas ), m. čičorkový ( Cupido alcetas ), hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), h. černýšový ( M. aurelia ), oká č ovsový ( Minois dryas )

Slavkovský les – hn ědásek chrastavcový ( Euphydryas aurinia ), h. rozrazilový ( Melitaea diamina ), perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ), modrásek st říbroskvrnný ( Vacciniina optilete ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), žlu ťásek bor ůvkový ( Colias palaeno )

Třebo ňsko - oká č st říbrooký ( Coenonympha tullia ), perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ), h. kostkovaný ( M. cinxia ), b ělopásek tavolníkový (Neptis rivularis ), modrásek st říbroskvrnný ( Vacciniina optilete ), m. o čkovaný ( P. teleius ), m. bahenní ( Phengaris nausithous ), oká č vo ňavkový ( Brintesia circe )

Žďárské vrchy - modrásek st říbroskvrnný (Vacciniina optilete ), m. bahenní ( Phengaris nausithous ), m. o čkovaný ( P. teleius ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina )

Železné hory - modrásek bahenní ( Phengaris nausithous ), m. rozchodníkový ( Scolitantides orion ), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina )

115

Příloha 5 – Biotopy motýl ů a zásady managementu

5.1. Klasifikace biotop ů denních motýl ů

Zde p ředkládaný p řehled biotopové vazby našich motýl ů vychází z tříd ění biotop ů, jež je kompromisem mezi člen ěním na základ ě (1) výškové stup ňovitosti vegetace, (2) fyziognomie vegetace, (3) a historie lidského hospoda ření – tedy faktor ů, které p římo ovliv ňují výskyt mnoha druh ů motýl ů. Fyziognomií vegetace rozumíme p ředevším míru zápoje stromového, ke řového a bylinného patra. Historie lidského hospoda ření se na složení fauny motýl ů p římo podepsala a nadále podepisuje, nebo ť díky aktivitám jako pastva, odles ňování atd. se v naší krajin ě udržoval nap říklad dostate čný rozsah bezlesých biotop ů. Člen ění je inspirováno p řehledem biotop ů motýl ů Velké Británie (Dennis 1992). Odráží však situaci v České republice a vychází ze zkušeností autor ů této kapitoly konfrontovaných s literaturou citovanou k jednotlivým druh ům. Zám ěrn ě se vyhýbáme fytocenologickému člen ění stanoviš ť a jakékoli jiné vegeta čně založené klasifikaci (nap ř. té užívané pro mapování biotop ů soustavy Natura 2000). Výše jsme si ukázali, že vegeta ční klasifikace pro hmyz nefungují; jsou druhy obývající v ětší po čet vegeta čních jednotek, druhy s užšími nároky než je vegeta ční vymezení a druhy, nap ř. predáto ři, kte ří se s vegeta čními jednotkami zcela míjejí. Jednotky, které používáme, kombinují abiotické pom ěry, vegetaci a management.

Přehled biotop ů a zásady managementu - v závorce uvedeny forma ční skupiny, p řípadn ě vybrané jednotky biotop ů dle Katalogu biotop ů ČR (Chytrý et. al. 2001)

5.2. Nelesní stanovišt ě

Stepi, lesostepi, louky, pastviny, pís činy a v řesovišt ě (T – sekundární trávníky a vřesovišt ě) Louky, pastviny, stepní trávníky, lesostepi a v řesovišt ě obývá v ětšina našich denních motýl ů. O výskytu konkrétních druh ů rozhodují, vedle floristického složení vegetace, zejména

116 rozloha, vlhkostní pom ěry, p řevažující výška vegetace, p řítomnost nebo absence obnažené půdy a p řítomnost nebo absence ke řů . To vše nepodmi ňují jen abiotické pom ěry, ale především management. Ani lu ční či stepní motýli nejsou nijak ukázn ění ve sledování biotopových kategorií a vyžadují mozaiky r ůzných stanoviš ť podmín ěné variabilním managementem. P ři troše snahy lze rozlišit charakteristické druhy vlhkých nivních luk, krátkostébelných stepních trávník ů, sukcesn ě pokro čilejších vysokostébelných stepních formací, suchých podhorských pastvin a pís čin.

a) Suché pastviny, stepi a lesostepi a v řesovišt ě (p ředevším T3 – suché trávníky, T1.3. – pohá ňkové pastviny, T8 - v řesovišt ě) Xerotermní biotopy pat ří z hlediska diverzity hmyzu k t ěm nejvýznamn ějším a sou časn ě nejohrožen ějším. Z denních motýl ů je na n ě úzce vázána asi polovina našich druh ů, p řes 40 % z nich je ohroženo. P ři pé či platí zásada p ředb ěžné opatrnosti, veškerý management musí být mozaikovitý a jemnozrnný. Zám ěrn ě nerozlišujeme pastviny od suchých luk a křovinatých lesostepí, protože na všech t ěchto stanovištích p řevažovala kdysi pastva nad se čí. Ohrožení motýli. Krátkostébelné stepní trávníky - soumra čník podobný ( Pyrgus armoricanus ), s. mochnový ( P. serratulae ), modrásek jetelový ( Polyommatus bellargus ), m. komonicový ( P. dorylas ), hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), h. černýšový ( M. aurelia ), oká č šedohn ědý ( Hyponephele lycaon ), oká č skalní ( Chazara briseis ) aj. Vysokostébelné stepní trávníky – soumra čník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon ), modrásek ligrusový (Polyommatus damon ), hn ědásek podunajský ( Melitaea britomartis ) aj. Suché extenzivní pastviny - soumra čník b ělopásný ( Pyrgus alveus ), s. čárkovaný ( Hesperia comma ), modrásek černoskvrnný ( Phengaris arion ), m. černo čárný ( Pseudophilotes baton ), perle ťovec maceškový ( Argynnis niobe ) aj. Lesostepi, v četn ě starých sad ů – modrásek kozincový (Glaucopsyche alexis ), m. ho řcový Rebel ův ( Phengaris alcon rebeli ), oká č ovsový ( Minois dryas ), o. medy ňkový ( Hipparchia fagi ) aj. Management. Pastva - preferovaný typ pé če. Cílem je mozaikovitá struktura porost ů, té dosáhneme bu ď trvalým pobytem s velmi nízkými hustotami dobytka (< 0,3 dobyt čí jednotky na hektar a rok), nebo krátkodobým p řepásáním. Pást lze v daném roce maximáln ě polovinu rozlohy stanovišt ě – rad ěji ovšem lokalitu roz členíme na v ětší po čet menších ploch. - ideálním zví řetem pro xerotermní stanovišt ě nížin jsou kozy, pro podhorské pastviny pak ovce - pastvu omezit na období mimo vrchol vegeta ční sezóny, nejlépe podzim (zá ří až říjen), případn ě nej časn ější jaro (duben). Výjimku tvo ří siln ě degradovaná stanovišt ě zar ůstající náletem: zde lze uplatnit i nucený pobyt v ětšího množství koz do doby, než dojde k potla čení dřevin. - ponechávání nedopask ů, ty zajiš ťují heterogenní strukturu porostu - opatrn ě s pastvou ovcí. Ovce se p řednostn ě pasou na n ěkterých druzích rostlin (zejména motýlokv ětých), na nichž závisejí takové druhy jako modrásek ligrusový ( Polyommatus damon )(živnou rostlinou jsou vi čence, Onobrychis spp.) a m. komonicový ( P. dorylas ) (živnou rostlinou je úro čník bolhoj, Anthylis vulneraria ). Z lokalit t ěchto druh ů je nutno ovce vylou čit – plochy s živnými chráníme p řed spásáním rozlehlejšími opl ůtky. Se č - bude vždy jen náhradou či dopl ňkem tradi čnější pastvy. Se čeme tak, aby výsledkem byla lokalita co nejpodobn ější nedbale a nerovnom ěrn ě spásané extenzívní pastvin ě –zásadn ě mozaikou, s úzkostlivým ponecháváním do časn ě vy ňatých plošek či pás ů. Vždy vynecháme více plošek rovnom ěrn ě rozmíst ěných v území, vy ňaté plošky se čeme až v následujícím roce. - p řípustná je jen jedna se č v roce. - se č posunout do července až srpna, kdy v ětšina bylin vysemení.

117 Redukce k řovin a náletu. Nutná na stanovištích se zanedbaným managementem. V lesostepích udržovat mozaiku bylinné a k řovinné vegetace, nedopustit totální zapojení ke řového patra a p řer ůstání stromy. - k řoviny a nálet likvidovat pokud možno v lét ě ( červenec – zá ří), zimní pro řezávka likviduje přezimující vývojová stadia řady druh ů hmyzu - výsledný d řevinný porost musí být prostorov ě, druhov ě a v ěkov ě heterogenní. Ke ře v malých skupinkách nebo solitérn ě, zápoj d řevin by nem ěl p řesahovat 50 % - plošná likvidace nep ůvodních expanzivních d řevin (akát, pajasan) Narušování p ůdního pokryvu . Toto po staletí zajiš ťovala pasená zví řata. Kde pastva chybí, tam se nabízí řada náhradních prost ředk ů jako odst řely, pojezdy vozidel, naorání brázdy na strmém svahu nebo stržení drnu buldozerem. - podpora sešlapu v MZCHÚ - tlak návšt ěvník ů zde vlastn ě nahrazuje pastvu. Vypalování. V minulosti bylo mnohem čast ější, než si dnes obecn ě p řipouštíme, a spoluur čovalo podobu výh řevných stepních trávník ů, pro v řesovišt ě nezbytný management. - je vhodné pro velká a zanedbaná území, kde jiné možnosti nep řipadají pro velkou rozlohu do úvahy - vypalovat v zim ě nebo p ředja ří - vypalovat mozaikovit ě nebo v pruzích - vypálené plochy st řídat s plochami nevypálenými; plochy vypalovat pouze jednou za n ěkolik let - po vypalování je nejlepší zavést velmi krátkodobou extenzivní pastvu (přepasení), či mozaikovou se č. Odstran ění p ůdního pokryvu – na plochách s ruderální vegetací apod., poté kombinovat s extenzivní pastvou Odlesnit navazující lesní plochy, které dosud nebyly formáln ě p řevedeny na lesní p ůdu V přilehlých lesích podporovat tradi ční lesní hospoda ření (výmladkové hospoda ření – nízký nebo st řední les) a vytvá řet a udržovat široké a vnit řní lemy a vn ější plášt ě.

b) Pís činy (T5 – Trávníky pís čin a m ělkých p ůd) Krátkostébelné porosty na nezpevn ěných píscích, n ěkdy s roztroušenými stromy, ale vždy bez pln ě zapojené d řevinné i bylinné vegetace. Jedny z nejohrožen ějších biotop ů, v ětšina pís čin byla tém ěř beze zbytku zlikvidována výsadbou borových monokultur, zbytek je ohrožen postupující sukcesí, izolovaností a malou rozlohou. Ohrožení motýli . Pouze na tato spole čenstva byly vázány již vyhynulé druhy - oká č píse čný (Hipparchia statilinus ) a o. st ředomo řský ( Hyponephele lupina ). Z dalších ohrožených motýl ů zde žijí obdobné druhy jako na krátkostébelných stepích, skalách a skalních drolinách – nap ř. oká č kost řavový ( Arethusana arethusa ), o. ovsový ( Minois dryas ), soumra čník proskurníkový (Pyrgus carthami ) aj. Management. - radikální rozší ření pís čin na úkor biologicky bezcenných borových plantáží. Prioritními oblastmi by se m ěly stát Hodonínsko, T řebo ňsko a Polabí. Postupovat velkoryse, v rozm ěrech desítek až stovek hektar ů. - odstranit les všude, kde zasahuje do chrán ěných území pískomilné vegetace - extenzivn ě pást, řízen ě vypalovat (na neruderalizovaných plochách) v zimním období, nebo kombinovat tyto p řístupy - vegeta ční kryt narušovat mechanicky pojezdem vozidel, bránováním apod. - plochy porostlé invazními bylinami asanovat radikáln ěji: buldozerem shrnout celé ruderalizované plochy a skrývku odvézt mimo vlastní území

118 - využít potenciálu pískoven, jež často p řiléhají k píse čným lokalitám – zabránit zde lesnickým rekultivacím, provád ět zde obdobný management jako na pís činách a za členit tyto plochy do sít ě ZCHÚ

c) Vlhké až mezofilní louky a pastviny (T1 - Louky a pastviny a n ěkteré biotopy z forma ční skupiny M – Mok řady a pob řežní vegetace) Veškeré extenzivn ě obhospoda řované nivní a rašelinné louky, eutrofní mok řady, kv ětnaté mezofilní louky a pastviny apod. Neodlišujeme louky a pastviny, toto rozlišení je často velmi um ělé, v minulosti se oba typy pé če uplat ňovaly na jediné ploše. V ětšina lu čních chrán ěných území je dnes izolovaná a drobná. Jediný nevhodný zásah m ůže zp ůsobit nenahraditelný zánik celých populací ohrožených druh ů. Veškerý management musí být mozaikovitý a maloplošný. Ohrožení motýli. Vlhké nivní louky – hn ědásek chrastavcový ( Euphydryas aurinia ), h. rozrazilový ( Melitaea diamina ), modrásek o čkovaný ( Phengaris teleius ), m. bahenní ( P. nausithous ) aj. Rašelinné louky a pastviny - modrásek ho řcový ( Phengaris alcon ), hn ědásek chrastavcový ( Euphydryas aurinia ) aj. Eutrofní mok řady - bělopásek tavolníkový ( Neptis rivularis ), pestrok řídlec podražcový ( Zerynhia polyxena ) aj. Mezofilní kv ětnaté louky – hostí relativn ě málo ochraná řsky významných druh ů, nap ř. modrásek o čkovaný ( Phengaris teleius ), zato zde prosperují po četné populace druh ů tradi čně obhospoda řované krajiny. Management. Se č - vždy a za všech okolností mozaiková - biologicky ideální je nepravidelná šachovnice, provozn ě bývají preferovány nepose čené pruhy či bloky o r ůzné ší řce - do časn ě nese čené plochy šet řit do dalšího cyklu se če. Na jednose čných loukách a na plochách vy ňatých ze se če na podzim to znamená p řes celou zimu. - opakovaná se č je obecn ě škodlivá, pakliže je nutná (r ůzné typy nivních luk, kde sklize ň otavy bývala historicky zavedeným hospoda řením), pak druhou otavu vždy posunout až do přelomu srpna a zá ří (všechny lokality modráska o čkovaného - Phengaris teleius a m. bahenního - P. nausithous ). Plochy vynechané z druhé se če kosit až zjara. - na oligotrofních a rašelinných loukách posta čí se č každé 2-3 roky, op ět s ponecháním nese čených pás ů či lem ů. - mul čování je nep řípustné - veškerou pose čenou hmotu nutno odstranit z biotop ů Pastva – zásady obdobné jako na suchých pastvinách - pastva musí být mozaikovitá – mozaikovitosti dosáhneme (i) stálým pobytem s nízkou denzitou zví řat (pod 0,3 dobyt čí jednotky na hektar a rok); (ii) velmi krátkým p řepasením celé plochy v ětším po čtem zví řat; (iii) rota ční pastvou (rozd ělením území na více blok ů, mezi nimiž budeme zví řata p řehán ět); (iv) z řízením p řenosných vnit řních opl ůtk ů a zábran, jimiž chráníme ty úseky vegetace, které chceme p řed pastvou ušet řit. - na jednu jednotku pasené plochy musí být v blízkosti stejn ě velká plocha do časn ě z pastvy vy ňatá - na maloplošných lokalitách preferovat krátkodobé p řepásání - ponechávat nedopasky

Rašeliništ ě a slatiništ ě (R – Prameništ ě a rašeliništ ě) Do této kategorie stanoviš ť lze za řadit celou škálu biotop ů, jejichž spole čným rysem je zvodn ělá p ůda, která brání mineralizaci odum řelých zbytk ů vegetace a vede k hromad ění organické hmoty, takzvaného humolitu. Mezi rašeliništi a slatiništi existuje řada p řechod ů,

119 zvlášt ě pánevní rašeliništ ě mohou samovoln ě p řecházet ve slatiništ ě a naopak. Prakticky všechny rašeliništní lokality jsou ohroženy zazem ňováním provázeným sukcesí a zapojením vegetace. Ohrožení motýli . Podstatnou část tvo ří tyrfobionti obývající ve st řední Evrop ě pouze tyto biotopy – žlu ťásek bor ůvkový ( Colias palaeno ), modrásek st říbroskrvnný ( Vacciniina optilete ), perle ťovec severní ( Boloria aquilonaris ), oká č st říbrooký ( Coenonympha tullia ), případn ě tyrfofilové, obývající krom ě rašeliniš ť i další typy mok řadních biotop ů, zejména rašelinné louky a pastviny – perle ťovec mok řadní ( Proclossiana eunomia), hn ědásek rozrazilový ( Melitaea diamina ). Management. - nezales ňovat laggy rašeliniš ť - udržet vodní režim, a to ve vlastních chrán ěných územích v jejich širším okolí – zaslepením veškerých meliora čních rýh a kanál ů odvád ějících z rašeliništ ě vodu - blokovat sukcesi prosv ětlením stromového patra (s ponecháním d řevní hmoty na míst ě), a tím udržovat celou stanovištní mozaiku od t ůněk a plošek s obnaženým humolitem p řes volnou rašelinu po ke říčkovitou a d řevinou vegetaci - narušení povrchu vytvá řením drobných t ůněk a terénních depresí - na rašelinných loukách a lu čních prameništích mozaikovit ě séci na p řelomu léta a podzimu - neprovád ět lesnické rekultivace na vyt ěžených rašeliništích, naopak je citliv ě revitalizovat

Vysokohorské louky (A – alpínské bezlesí) Bezlesé biotopy nad hranicí lesa porostlé kle čí (jen v Krkonoších) nebo travnatou či ke říčkovou arkto-alpinní tundrou. U nás jen v nejvyšších polohách Krkonoš, Hrubého Jeseníku a na Králickém Sn ěžníku. Všechny vrcholové louky sudetských poho ří byly do 2. sv ětové války využívány k pastv ě a trava ření a obnova tradi čního managementu je nutná. Platé to především na plochách nejvíce ohrožených sukcesními zm ěnami, tedy zejména na plochých holích, které na rozdíl od prudkých svah ů nejsou narušovány lavinami a vodou. Z hlediska složení fauny, historického hospoda ření a nárok ů na management se t ěmto stanovištím podobají i „um ělé“ lu ční enklávy vyšších horských poloh, zhruba nad 1000 m n.m. Ohrožení motýli . Nejvyšší polohy Sudet jsou domovem našich jediných dvou vysokohorských denních motýl ů – oká če menšího ( Erebia sudetica ) a o. horského ( Erebia epiphron ). Prvý je omezen na Hrubý Jeseník. Druhý je striktn ě vázán na alpínské hole v Jeseníkách, kde je p ůvodní a v Krkonoších, kde byl introdukován a vytvo řil tam silnou prosperující populaci. Management . - obnovit tradi ční extenzivní pastvu – lépe pást skot a než ovce - obnovit extevnivní se č, séci mozaikou zam ěř enou na místa s vyšší vegetací, d ůsledn ě odstra ňovat biomasu - radikální asanace kle če v CHKO Jeseníky a pro řed ění kle čových porost ů v NP Krkonoše, nejlépe kombinovat asanaci kle če se se čí nebo pastvou, čili po každém zásahu ihned za čít séci nebo pást. - neexperimentovat se zvyšováním horní hranice lesa

Skály a sut ě (S – skály, sut ě a jeskyn ě) Fauna je obdobou krátkostébelných stepí, s relativně vyšším zastoupením druh ů preferujících obnažený substrát. I tyto biotopy byly v minulosti vesm ěs pasené. Ústup od pastvy vedl k jejich p řer ůstání k řovinami, sukcesi sm ěrem k lesu a následné degradaci, nebo úmyslnému zales ňování. Denní motýli nejsou vázáni p římo na skály; řada xerotermních druh ů však

120 vyžaduje mozaiku nezapojené vegetace a obnaženého podloží, tedy zdroje podmín ěné přítomností skal a sutí. Ohrožení motýli . Velmi bohaté biotopy. Ochraná řsky nejvýznamn ějšími jsou jaso ň červenooký ( Parnassius apollo ) (reintrodukovaná populace na Štramberku), soumra čník sko řicový ( Spialia sertorius ), s. proskurníkový ( Pyrgus carthami ), modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion ), modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), m. komonicový ( P. dorylas ), oká č skalní ( Chazara briseis ) aj. Management . - na všech plochách radikální redukce d řevin - obnovit extenzivní pastvu koz - lokální řízené vypalování v zimních m ěsících - v ZCHÚ p řevod zalesn ěných ploch zp ět na nelesní p ůdu - využít potenciálu kamenolom ů, kde po ukon čení t ěžby vnikají náhradní refugia skalních a stepních organism ů sloužící jako zdroje pro zp ětnou kolonizaci. Zde nedopustit lesnické či zem ědělské rekultivace, naopak je citliv ě revitalizovat (viz sekce 4.1.1.).

Zapojené k řoviny (K – k řoviny) Souvislé porosty k řovin, často na opušt ěných loukách a pastvinách, jakož i liniové porosty křovin lemující silnice a polní cesty, železni ční trat ě, zdi a vodní toky. Žádný motýl neobývá k řoví jako takové, zato mnoho motýl ů vyžaduje mozaiky k řovin a travnatých partií, tedy vlastn ě lesostepi. Ohrožení motýli . Nejt ěsn ější vazbu na k řoví jako takové vykazují motýli, kte ří se na ke řích vyvíjejí - ostruhá čci jako o. švestkový ( Satyrium pruni ), o. trnkový ( Satyrium spini ), o. kapinicový ( Satyrium acaciae ) a otakárek ovocný ( Iphiclides podalirius ). Management . - rozsáhlé porosty k řovin pro ředit a zmladit prosekáním, a tím je p řiblížit lesostepím - menší plochy, eventuáln ě linie, pouze omlazovat, a tím bránit v jejich p řer ůstání lesem. - zmlazovací řezy nikdy neprovád ět v celých porostech sou časn ě, nejlépe mozaikovit ě - d řevní hmotu pálit až po n ějakém čase, nejlépe na podzim p říštího roku

5.3. Stanovišt ě siln ě ovlivn ěné člov ěkem

Postindustriální stanovišt ě a ruderály (p ředevším X6 - Antropogenní plochy se sporou vegetací a X7, X8 - Ruderály) Pro denní motýly nejvýznamn ější biotopy z kategorie biotop ů siln ě pozm ěněných člov ěkem. V lomech a pískovnách, na výsypkách, hliništích, popílkovištích, v prolukách pr ůmyslových zón, na dálničních, silni čních a železni čních náspech, zá řezech a v p říkopech, na inunda čních hrázích apod. dnes p řežívá v ětšina druh ů staré kulturní krajiny, pro n ěž v obd ělávané zem ědělské krajin ě již není místo. Přítomnost nezapojené vegetace tato stanovišt ě sbližuje se sut ěmi a skálami termofytika, s krátkostébelnými xerotermy nebo vátými písky. Tato stanovišt ě plní nenahraditelnou úlohu refugií xerotermofilní fauny a flóry. V sou časnosti jsou nejvíce ohroženy nevhodnými lesnickými a zem ědělnými rekultivaci a sukcesními zm ěnami (více Sekce 5.3 . Ekologická obnova). Ohrožení motýli . Ran ě sukcesní industriální stanovišt ě - reintrodukovaný jaso ň červenooký (Parnassius apollo ), soumra čník sko řicový ( Spialia sertorius ), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus ), m. obecný ( Plebeius idas ), m. rozchodníkový ( Scolitantides orion ), oká č šedohn ědý ( Hyponephele lycaon ), o. metlicový ( Hipparchia semele ) aj. Pozdn ě

121 sukcesní industriální stanovišt ě - soumra čník žlutoskvrnný ( Thymelicus acteon ), otakárek ovocný ( Iphiclides podalirius ), ostruhá ček trnkový ( Satyrium spini ), o. kapinicový ( S. acaciae ), o. ovsový ( Minois dryas ), modrásek kozincový ( Glaucopsyche alexis ), m. hn ědoskvrnný ( Polyommatus daphnis ) aj. Hygrofilní ruderály a silni ční p říkopy - modrásek bahenní ( Maculinea nausithous ), m. b ělopásný ( Aricia eumedon ), pestrok řídlec podražcový (Zerynthia polyxena ) aj. Management (podrobnosti sekce 5.3.). - bránit klasickým lesnickým a zem ědělským rekultivacím a zavážením skládkami - poskytnout maximální prostor samovolné sukcesi - bránit sukcesi – mozaikovým se čením či pastvou (kde je to možné) - výsev bohatých bylinotravinných sm ěsí v silni čních náspech a zá řezích - cenná území ihned po ukon čení t ěžby vyhlašovat jako MZCHÚ

Agrocenózy a) Intenzivní louky a pastviny (X5 - Intenzivn ě obhospoda řované louky) Druhov ě chudé porosty trav a pícnin vzniklé na míst ě luk (nebo polí) po melioracích, přehnojování, dosadb ě ”kulturních trav”, nebo p římým výsevem ”travních sm ěsí”. V případ ě pastvin jde o velké moderní pastevní areály, pasené p říliš po četnými stády dobytka. Pat ří sem také velký podíl luk a pastvin obhospoda řovaných na základ ě AgroEnvi dotací. Ohrožení motýli . Nyní extrémn ě chudá stanovišt ě obývaná pouze nejotužilejšími ubikvisty, někdy prakticky bez motýl ů. Management . - nezbytná modifikace AgroEnvi opat ření a to v základních titulech - diverzifikace termín ů se če luk - ponechávání do časn ě nese čených pás ů a blok ů - revitalizace luk dosevem bohatých lu čních sm ěsí - zmenšení intenzity pastvy - tvorba a údržba širokých kv ětnatých lesních lem ů, lem ů polních cest a mezí

b) Intenzivní agrocenózy (X2 – Intenzivn ě obhospoda řovaná pole, X4 – Trvalé zem ědělské kultury) Obvykle rozsáhlé intenzívn ě obd ělávané polní kultury, v četn ě porost ů pícnin a intenzívn ě obd ělávaných vinohrad ů, chmelnic a sad ů. Ohrožení motýli . Extrémn ě chudá stanovišt ě obývaná pouze nejrozší řen ějšími ubikvisty, někdy prakticky bez motýl ů. Management . - modifikace AgroEnvi opat ření na polních kulturách - ponechávání do časných úhor ů - obnova mezí, polních cest, remízk ů - roz člen ění rozsáhlých p ůdních blok ů pásy s trvalým travobylinným porostem nebo pícninovými kulturami (jetel, vojt ěška) - biologizace intenzivních sad ů a vinic – omezení pesticid ů, výsev bohatých bylinotravinných sm ěsí apod.

Tradi ční venkovská stanovišt ě ( drobnozrnná mozaika r ůzných typ ů sekundárních trávník ů – T, X3 – extenzivn ě obhospoda řovaná pole apod. ) Mozaika drobných pozemk ů (tzv. záhumenk ů) na okrajích či poblíž venkovských sídel v oblastech, kde se dochovaly zbytky tradi čně obhospoda řované venkovské krajiny s drobnými poli st řídajícími se s úhory, loukami a remízky, sady, výslunnými polními cestami

122 a kv ětnatými mezemi. Tato drobná stanovišt ě mají ohromný význam z hlediska popula ční dynamiky motýl ů xerotermních biotop ů, protože mohou plnit funkci ”nášlapných kamen ů” mezi vzdálen ějšími lokalitami. Nezastupitelná je jejich úloha coby refugií hojn ějších druh ů, které oživují jinak fádní zem ědělskou krajinu. Ohrožení motýli . Nap ř. soumra čník slézový ( Carcharodus alceae ), modrásek nejmenší (Cupido minimus ) aj. Management . - všechny tyto biotopy by m ěly být chrán ěny p řed další zem ědělskou exploatací, ruderalizací či zar ůstáním - podle místních podmínek by m ěly být koseny nebo paseny - na závadu není ani zimní vypalování sta řiny, jen se nesmí dít na celých plochách sou časn ě

Zahrady, parky a obecní pozemky (X1 – Urbanizovaná území) Přestože se ve m ěstech a obcích jen málokdy setkáme s vysloven ě ohroženými druhy, lze tyto lokality vhodnými výsadbami zatraktivnit pro řadu sice b ěžných, avšak esteticky p ůsobivých druh ů a posílit tak jejich populace. V západní Evrop ě se dokonce dostává do módy takzvané ”motýlá řské zahradni čení”, tedy zám ěrné p ěstování živných a nektaronosných rostlin na městských i venkovských pozemcích. Management . - osev a výsadba nektaronosných a živných rostlin motýl ů na kv ětinové záhony - ponechávání do časn ě nepose čených ploch v parcích - výsev bohatých bylinotravinných sm ěsí do trávník ů v parcích a na zahradách

5.4. Lesní stanovišt ě (L – lesy)

Uzav řené lesní porosty (všechny typy uzav řených vysokokmenných lesních porost ů od nížin do hor, s přirozenou i um ělou skladbou d řevin) V uzav řených vysokokmenných lesích denní motýli prakticky nežijí. I druhy les ů vyšších poloh ve skute čnosti obývají palouky, paseky či porosty parkového charakteru – příkladem jsou oká č rudopásný ( Erebia euryale ) a černohn ědý ( E. ligea ). Ješt ě striktn ější vazbu na nízký zápoj a řídké zakmen ění vykazují lesní motýli nížin a pahorkatin. Stinné vysokokmenné lesy jsou v nížinách biotopem relativně mladým a um ělým, takže není divu, že hostí jen minimální diverzitu denních motýl ů. Ohrožení motýli. V uzav řených lesních porostech nežijí. Management . Drtivá v ětšina ohrožených druh ů žijících v nížinných a pahorkatinných lesích je vázána na sv ětliny, paseky a podobná stanovišt ě. Kdekoli, kde se vyskytují ochraná řsky významné druhy, postupovat jak je uvedeno v sekci ” Řídké lesy a lesní sv ětliny”.

Řídké lesy a lesní sv ětliny

a) Suché otev řené lesy. Lesní biotopy nížin a pahorkatin, v nichž extrémní podmínky podloží nedovolují zapojení stromového patra. Pat ří sem šípákové doubravy, řídké bory, bu činy a doubravy na skálách a pís čitém podkladu, řídké su ťové lesy, hadcové bory apod. Obdobnou faunu motýl ů mají i p řer ůstající, ješt ě však ne zcela zapojené bývalé pa řeziny a pastevní lesy. Nejv ětší ohrožení t ěchto stanoviš ť p ředstavuje uzav ření stromového patra. To může nastat vinou invaze akátu a dalších d řevin, jako následek vykácení a ”obnovy” les ů těchto stanoviš ť (aktuální zvlášt ě na pís činách v rovinatých terénech), nebo nep řítomností disturbancí, na nichž tato stanovišt ě v minulosti závisela (mnohdy se jednalo o lesní pastvu).

123

Ohrožení motýli . nap ř. ostruhá ček česvinový ( Satyrium ilicis ), perle ťovec prost řední (Argynnis adippe ), oká č jílkový ( Lopinga achine ), o. b ělopásný ( Hipparchia alcyone ), o. klub ěnkový ( Erebia aethiops ), b ělopásek dvou řadý ( Limenitis camilla ) aj. Management . Cílem je dosáhnout co nejotev řen ější, tedy tém ěř ”savanové” struktury stromového a ke řového patra (zakmen ění maximáln ě 0,6). Protože nejvýznamn ější druhy t ěchto stanoviš ť vyžadují zpravidla velké rozlohy biotop ů, musí být tato forma hospoda ření zavedena na větších plochách, minimáln ě na desítkách hektar ů (nap říklad celé lesní odd ělení). - podporovat tradi ční formy výmladkového hospoda ření (tzv. st řední a nízký les) - nebránit ale p řirozen ě p ůsobícím disturbancím, nap říklad ani žíru bekyn ě velkohlavé (Lymantria dispar ) - v žádném p řípad ě neprovád ět podsadby ani nezjednodušovat druhovou skladbu d řevin - v příliš zapojených porostech provést radikální prosv ětlení (nap říklad výb ěrným zp ůsobem ve všech etážích) - prosazovat lesní pastvu (nebo p řepásání) malých stád dobytka

b) Zar ůstající paseky. Paseková stanovišt ě ve všech typech lesních biotop ů, kde mladé stromy dosahují zhruba výšky 2 metr ů a více. Bylinné patro je zcela zastín ěné. Vznikání (a zanikání) pasek je a z ůstane nedílnou sou částí jak produk čního lesního hospoda ření, tak i zám ěrného managementu zam ěř eného k podpo ře sv ětlinových druh ů (viz dále). Ohrožení motýli . ostruhá ček česvinový ( Satyrium ilicis ) (vývoj na mladých oslun ěných stromcích dubu) Management . - preferovat v ětší po čet menších pasek p řed rozsáhlými se čemi

c) Sv ětliny horských les ů. Otev řená stanovišt ě a ran ě sukcesní stadia odpovídající ”horským les ům”, kde zápoj stromového patra dosahuje hodnot 0-75 % - lavinové dráhy v ledovcových karech a karoidech p ři hranicí lesa, mladé paseky vzniklé lesní t ěžbou, polomy, požá řišt ě, k ůrovcové holiny, ale i lesní porosty po výb ěrné t ěžb ě, pr ůseky elektrického vedení či široké oslun ěné lesní cesty. Dostatek t ěchto stanoviš ť vzniká v rámci běžného lesního hospoda ření. Ohrožení motýli . jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), pouze v Hrubém Jeseníku oká č menší ( Erebia sudetica ) Management . - udržovat nezalesn ěné enklávy zejména podél potok ů v horských údolích, místy i podél horských cest - na zajišt ění kontinuální ”nabídky” sv ětlin je t řeba se zam ěř it v oblastech výskytu jason ě dymnivkového a oká če menšího

d) Sv ětliny podh ůř í. Otev řená stanovišt ě a ran ě sukcesní stadia všech typ ů ”les ů podh ůř í” se zápojem stromového patra 0-75 %. M ůže se jednat o mladé paseky vzniklé lesní těžbou, požá řišt ě, k ůrovcové holiny, lesní porosty po výb ěrné t ěžb ě, rozvon ěné háje a remízky (nap říklad na zarostlých pastvinách), pr ůseky elektrického vedení, široké oslun ěné lesní cesty, ale i zámecké parky, obory atd. Přestože sv ětliny vznikají v lesích v rámci normálního lesního hospoda ření, na lokalitách kriticky ohrožených a ustupujících druh ů se ochrana p řírody musí zam ěř it na jejich stálou nabídku v čase a prostoru.

124 Ohrožení motýli . jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), pestrobarvec petrklí čový (Hamearis lucina ), perle ťovec prost řední ( Argynnis adippe ), p. fialkový ( Boloria euphrosyne ) aj. Management . - obnova výmladkového hospoda ření (faktická rehabilitace porostních tvar ů nízkého a st ředního lesa) - udržování širokých (desítky metr ů) pr ůsek ů a lem ů lesních cest - obnova po menších, ale hust ě rozmíst ěných kotlících, kterých bude v lesních porostech vždy dostatek.

e) Sv ětliny a pa řeziny nížin. Otev řená stanovišt ě a ran ě sukcesní stadia všech typ ů ”les ů nížin” se zápojem stromového patra 0-75 % v nížinách a pahorkatinách do 300 m n. m. Jde p ředevším o mladé paseky vzniklé lesní t ěžbou, rozvoln ěné háje a remízky, pr ůseky elektrického vedení, široké oslun ěné lesní cesty, lesní porosty po výb ěrné t ěžb ě, obory, zámecké parky atd. P ředevším v minulosti zde p řevažovalo výmladkové hospoda ření a pastevní lesy. Ohrožení motýli . Druhov ě velmi bohatá stanovišt ě, na jejichž existenci je vázána celá řada vůbec nejohrožen ějších druh ů, a to nejen v rámci České republiky, ale celé Evropy. V minulosti oká č hn ědý ( Coenonympha hero ), b ělopásek hrachorový ( Neptis sappho ), b ělásek východní ( Leptidea morsei ), recentn ě kriticky ohrožení hn ědásek osikový ( Euphydryas maturna ), oká č jílkový ( Lopinga achine ), oká č b ělopásný ( Hipparchia alcyone ) a jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ), dále pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ), ostruhá ček česvinový ( Satyrium ilicis ), perle ťovec prost řední ( Argynnis adippe ) aj. Management . - obnova výmladkového hospoda ření (nejlépe formou tzv. st ředního lesa) - v některých chrán ěných územích obnova pastvy v lesích V hospodá řských lesích: - vytvá řet t ěžbou více maloplošných pasek - nevnášet do porost ů nep ůvodní d řeviny - preferovat výb ěrnou t ěžbu - udržovat široké pr ůseky a lemy lesních cest, nezales ňovat lesní louky - neprovád ět mechanickou p řípravu p ůdy v rámci obnovy - nep ěstovat zde monokultury jehli čnan ů

Lesní lemy (T4 - Lesní lemy) Ekotonová stanovišt ě lemující lesy nížin a podh ůř í, p řípadn ě i uzav řené monokultury, a odd ělující je od bezlesých biotop ů. Dosahují-li v ětších rozsah ů, hostí vyhran ěnou stromovou, ke řovou i bylinnou vegetaci. Lemy jsou schopny propojovat cenn ější stanovišt ě druh ů křovinatých i bezlesých stanoviš ť a plní tak nezastupitelnou funkci disperzních koridor ů. Nejlepší jsou široké lemy složené z pásu nízko zav ětvených listná čů , následného pásu k řovin a navazujícího širokého pásu louky či xerotemního trávníku, v níž se mohou st řídat vysokostébelné a nízkostébelné partie. Ohrožení motýli . Fauna motýl ů druhov ě velmi bohatá. Typickými druhy jsou ostruhá ček švestkový ( Satyrium pruni ), o. jilmový ( S. w-album ), pestrobarvec petrklí čový ( Hamearis lucina ) aj. Management . - ponechání širokých lem ů je t řeba myslet již p ři obnov ě les ů (i jediný pruh listná čů na hranicích smrkové či borové monokultury d ělá divy) - nezbytné je udržovat i vnit řní lesní lemy v lesích – podél lesních cest apod.

125 - lemy udržovat pomocí úzkých pruh ů lesa s krátkým obmýtím (tzv. nízký les či st řední les) - nelesní části lemu udržovat ob časným se čením, p řepasením

126

Příloha 6: Tabelární p řehled biotop ů denních motýl ů

Stepi a lesostepi lesostepi a Stepi pastviny Extenzivní Rašeliništ Louky Louky Mok Druh Druh Lesy Pa Intenzívní zem Intenzívní Postind. stanovišt Postind. ř eziny, sv eziny, ř ady ady ě , horské louky, nivy nivy louky, horské , ě tliny, lesní lemy lesnílemy tliny, ě d ě ě lská krajina krajina lská , ruderály ruderály ,

Zerynthia polyxena ● ● Parnassius apollo ● ● Parnassius mnemosyne ● ● ● Iphiclides podalirius ● Papilio machaon ● ● ● ● ● ● Leptidea sinapis ● ● ● Leptidea reali ● ● ● ● ● Leptidea morsei ● Aporia crataegi ● ● Pieris brassicae ● ● Pieris rapae ● ● ● Pieris mannii ● Pieris napi ● ● ● ● ● ● ● ● Pieris bryoniae ● Pontia daplidice ● ● ● Anthocharis cardamines ● ● ● ● Colias palaeno ● Colias hyale ● ● ● ● Colias alfacariensis ● ● Colias chrysotheme ● Colias myrmidone ● ● Colias crocea ● ● ● Colias erate ● ● Gonepteryx rhamni ● ● ● ● ● Hamearis lucina ● ● ● Lycaena helle ● Lycaena phlaeas ● ● ● ● Lycaena dispar ● ● Lycaena virgaureae ● ● ● ● Lycaena tityrus ● ● ● ● ● Lycaena alciphron ● ● Lycaena hippothoe ● Lycaena thersamon ● Thecla betulae ● ● ● ● ● Neozephyrus quercus ● ● ● Satyrium pruni ● ● ●

127 Stepi a lesostepi lesostepi a Stepi pastviny Extenzivní Rašeliništ Louky Louky Mok Druh Druh Lesy Pa Intenzívní zem Intenzívní Postind. stanovišt Postind. ř eziny, sv eziny, ř ady ady ě , horské louky, nivy nivy louky, horské , ě tliny, lesní lemy lesnílemy tliny, ě d ě ě lská krajina krajina lská , ruderály ruderály ,

Satyrium w-album ● ● Satyrium spini ● ● ● Satyrium ilicis ● ● Satyrium acaciae ● ● Callophrys rubi ● ● ● ● ● Cupido minimus ● ● ● Cupido argiades ● ● ● Cupido decoloratus ● Cupido alcetas ● Celastrina argiolus ● ● ● ● ● Pseudophilotes baton ● Pseudophilotes vicrama ● Scolitantides orion ● ● Glaucopsyche alexis ● ● Maculinea alcon ● ● ● ● Maculinea arion ● ● Maculinea telejus ● ● ● Maculinea nausithous ● ● Plebejus argus ● ● Plebejus idas ● ● ● Plebejus argyrognomon ● ● Aricia agestis ● ● ● Aricia artaxerxes ● Aricia eumedon ● Vacciniina optilete ● Cyaniris semiargus ● ● Polyommatus damon ● Polyommatus dorylas ● Polyommatus amandus ● ● ● ● ● Polyommatus thersites ● Polyommatus icarus ● ● ● ● ● Polyommatus eroides ● Polyommatus coridon ● ● Polyommatus bellargus ● ● Polyommatus daphnis ● ● Apatura iris ● ● ● Apatura ilia ● ● Limenitis populi ● ● ● Limenitis reducta ● Limenitis camilla ● ●

128 Stepi a lesostepi lesostepi a Stepi pastviny Extenzivní Rašeliništ Louky Louky Mok Druh Druh Lesy Pa Intenzívní zem Intenzívní Postind. stanovišt Postind. ř eziny, sv eziny, ř ady ady ě , horské louky, nivy nivy louky, horské , ě tliny, lesní lemy lesnílemy tliny, ě d ě ě lská krajina krajina lská , ruderály ruderály ,

Neptis sappho ● Neptis rivularis ● ● Nymphalis polychloros ● ● ● Nymphalis xanthomelas ● ● Nymphalis vaualbum ● ● Nymphalis antiopa ● ● ● Inachis io ● ● ● ● ● ● ● Aglais urticae ● ● ● ● ● ● Vanessa atalanta ● ● ● ● Vanessa cardui ● ● ● ● Polygonia c-album ● ● ● ● ● ● Araschnia levana ● ● ● ● ● ● ● Argynnis paphia ● ● Argynnis pandora ● Argynnis aglaja ● ● ● ● ● ● Argynnis adippe ● ● Argynnis niobe ● Issoria lathonia ● ● ● ● Brenthis daphne ● Brenthis hecate ● Brenthis ino ● ● ● Boloria selene ● ● ● ● ● ● ● Boloria euphrosyne ● ● ● ● Boloria dia ● ● ● ● ● Boloria aquilonaris ● Proclossiana eunomia ● Melitaea cinxia ● ● Melitaea phoebe ● Melitaea didyma ● Melitaea trivia ● Melitaea diamina ● Melitaea athalia ● ● ● ● ● ● ● Melitaea britomartis ● Melitaea aurelia ● Euphydryas maturna ● Euphydryas aurinia ● ● Melanargia galathea ● ● ● ● ● Hipparchia fagi ● ● Hipparchia hermione ● ● Hipparchia semele ● ● ●

129 Stepi a lesostepi lesostepi a Stepi pastviny Extenzivní Rašeliništ Louky Louky Mok Druh Druh Lesy Pa Intenzívní zem Intenzívní Postind. stanovišt Postind. ř eziny, sv eziny, ř ady ady ě , horské louky, nivy nivy louky, horské , ě tliny, lesní lemy lesnílemy tliny, ě d ě ě lská krajina krajina lská , ruderály ruderály ,

Hipparchia statilinus ● Chazara briseis ● Minois dryas ● ● Brintesia circe ● ● ● Arethusana arethusa ● Erebia ligea ● ● Erebia euryale ● Erebia epiphron ● Erebia sudetica ● Erebia aethiops ● ● ● Erebia medusa ● ● ● ● ● ● Maniola jurtina ● ● ● ● ● ● ● ● Hyponephele lycaon ● ● Hyponephele lupina ● Pyronia tithonus ● Aphantopus hyperantus ● ● ● ● ● ● ● ● ● Coenonympha pamphilus ● ● ● ● ● ● Coenonympha tullia ● Coenonympha hero ● Coenonympha arcania ● ● ● ● Coenonympha glycerion ● ● ● ● ● Pararge aegeria ● Lasiommata megera ● ● ● Lasiommata maera ● ● ● Lasiommata petropolitana ● Lopinga achine ● Erynnis tages ● ● ● ● Carcharodus alceae ● ● Carcharodus flocciferus ● Spialia sertorius ● ● Spialia orbifer ● Pyrgus malvae ● ● ● ● Pyrgus armoricanus ● Pyrgus alveus ● ● ● Pyrgus trebevicensis ● Pyrgus serratulae ● Pyrgus carthami ● ● Carterocephalus palaemon ● ● ● ● ● ● ● Carterocephalus silvicolus ● Heteropterus morpheus ● ●

130 Stepi a lesostepi lesostepi a Stepi pastviny Extenzivní Rašeliništ Louky Louky Mok Druh Druh Lesy Pa Intenzívní zem Intenzívní Postind. stanovišt Postind. ř eziny, sv eziny, ř ady ady ě , horské louky, nivy nivy louky, horské , ě tliny, lesní lemy lesnílemy tliny, ě d ě ě lská krajina krajina lská , ruderály ruderály ,

Thymelicus sylvestris ● ● ● Thymelicus lineola ● ● ● ● ● Thymelicus acteon ● ● Hesperia comma ● ● Ochlodes sylvanus ● ● ● ● ● ● ● ● ●

131

6. Použitá literatura

Aardema ML, Scriber JM, Hellmann JJ (2011) Considering Local Adaptation in Issues of Lepidopteran Conservation-a Review and Recommendations. American Midland Naturalist 165: 294-303 Adamski P, Witkowski ZJ (2007) Effectiveness of population recovery projects based on captive breeding. Biological Conservation 140: 1-7 Alanen EL, Hyvonen T, Lindgren S, Harma O, Kuussaari M (2011) Differential responses of bumblebees and diurnal Lepidoptera to vegetation succession in long-term set-aside. Journal of Applied Ecology 48: 1251-1259 Anon. (2007) Agroenvironmentální opat ření České republiky. Ministerstvo životního prost ředí, Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR a Ministerstvo zem ědělství ČR, Praha. Online: http://www.bioinstitut.cz/documents/brozura_agroenvi_opatreni_5.pdf Anonymous (2010) Lost life: England’s lost and threatened species. Natural England. AOPK ČR (2005) Koncepce záchranných program ů kriticky a siln ě ohrožených druh ů voln ě žijících živo čich ů v České republice. Praha, Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, 57 pp. Asher J, Warren M, Fox R, Harding P, Jeffcoate G (eds) (2001) The Millennium Atlas of Butterflies in Britain and Ireland. Oxford University Press, Oxford. Aviron S, Jeanneret P, Schupbach B, Herzog F (2007) Effects of agri-environmental measures, site and landscape conditions on butterfly diversity of Swiss grassland. Agriculture, Ecosystems & Environment 122: 295-304 Balmer O, Erhardt A (2000) Consequences of succession on extensively grazed grasslands for central European butterfly communities: Rethinking conservation practices. Conservation Biology 14: 746-757 Batary P, Andras B, Kleijn D, Tscharntke T (2011) Landscape-moderated biodiversity effects of agri-environmental management: a meta-analysis. Proceedings of the Royal Society of London B Biol. 278: 1894-1902 Baerselman F (2001) The large herbivore initiative: An Eurasian conservation and restoration programme for a key species group in ecosystems (Europe, Russia, Central Asia and Mongolia). In: Redecker B, Finck P, Hardtle W (eds.) Pasture Landscapes and Nature Conservation, International Workshop on Pasture Landscapes and Nature Conservation Location. Luneburg, Germany, March 26-31, 2001, pp. 303-312 Beneš J, Konvi čka M (2006) Denní motýli v národních maloploškách: první poznatky z celostátní inventarizace. Ochrana p řírody 61: 145-150 Benes J, Kepka P, Konvicka M (2003) Limestone quarries as refuges for European xerophilous butterflies. Conservation Biology17: 1058-1069 Beneš J, Čížek O, Dovala J, Konvi čka M (2006) Intensive game keeping, coppicing and butterflies: The story of Milovicky Wood, Czech Republic. Forest Ecology and Management 237: 353–365 Beneš J, Konvi čka M, Dvo řak J, Fric Z, Havelda Z, Pavli čko A, Vrabec V, Weidenhoffer Z (2002) Motýli České Republiky: Rozší ření a ochrana I, II, SOM, Praha, 857 pp Bengtsson B-A, Björklund J-O, Cederberg B, Eliasson C, Franzén M, Hydén N, Lindeborg M, Palmqvist G, Ryrholm A, Söderström B (2010) Fjärilar – Butterflies and moths, Lepidoptera. Rödlistade Arter i Sverige. ArtDatenbanken, SLU, Uppsala Bignal EM, McCracken DI (1996) Low-intensity farming systems in the conservation of the countryside. Journal of Applied Ecology 33: 413-424

132 Blake RJ, Woodcock BA, Westbury DB, Sutton P, Potts SG (2011) New tools to boost butterfly habitat quality in existing grass buffer strips. Journal of Insect Conservation 15(SI): 221-232 Blomqvist MM, Tamis WLM, de Snoo GR (2009) No improvement of plant biodiversity in ditch banks after a decade of agri-environment schemes. Basic and Applied Ecology 10: 368-378 Bolz R, Dolek M (2003) Rote Liste gefährdeter Tagfalter (Lepidoptera: Rhopalocera) Bayerns. Landesamtes für Umweltschutz 166: 217-222 Breeuwer A, Berendse F, Willems F, Foppen R, Teunissen W, Schekkerman H, Goedhart P (2009) Do meadow birds profit from agri-environment schemes in Dutch agricultural landscapes? Biological Conservation 142: 2949-2953 Brereton TM, Warren MS, Roy DB, Stewart K (2008) The changing status of the Chalkhill Blue butterfly Polyommatus coridon in the UK: the impacts of conservation policies and environmental factors. Journal of Insect Conservation 12: 629-638 Brittain CA, Vighi M, Bommarco R, Settele J, Potts SG (2010) Impacts of a pesticide on pollinator species richness at different spatial scales. Basic and Applied Ecology 11: 106-115 Bulman CR, Wilson RJ, Holt AR, Bravo LG, Early RI, Warren MS, Thomas CD (2007) Minimum viable metapopulation size, extinction debt, and the conservation of a declining species. Ecological Applications 17: 1460-1473 Cabeza M, Arponen A, Jaattela L, Kujala H, van Teeffelen A, Hanski I (2011) Conservation planning with insects at three different spatial scales. Ecography 33: 54-63 Carroll MJ, Anderson BJ, Brereton TM, Knight SJ, Kudrna O, Thomas CD (2009) Climate change and translocations: The potential to re-establish two regionally-extinct butterfly species in Britain. Biological Conservation 142: 2114-2121 Cizek O, Konvicka M (2005) What is a patch in a dynamic metapopulation? Mobility of an endangered woodland butterfly, Euphydryas maturna. Ecography 28: 791-800 Collier N, Gardner M, Adams M, McMahon CR, Benkendorff K, Mackay DA (2010) Contemporary habitat loss reduces genetic diversity in an ecologically specialized butterfly. Journal of Biogeography 37: 1277-1287 Concepcion ED, Diaz M, Baquero RA (2008) Effects of landscape complexity on the ecological effectiveness of agri-environment schemes. Landscape Ecology 23: 135- 148 Conrad KF, Warren MS, Fox R, Parsons MS, Woiwod IP (2006a). Rapid declines of common, widespread British moths provide evidence of an insect biodiversity crisis. Biological Conservation 132: 279-291. Conrad KF Perry JN, Woiwod IP, Alexander CJ (2006b) Large-scale temporal changes in spatial pattern during declines of abundance and occupancy in a common moth. Journal of Insect conservation 10: 53-64 Council of the European Union (2006) Review of the EU Sustainable Development Strategy (EU SDS) – Renewed Strategy. Brussels, 26.06.06. Crespo JID, Gutierrez D (2011) Altitudinal trends in the phenology of butterflies in a mountainous area in central Spain. European Journal of Entomology 108: 651-658 Čelechovský A (1998) Motýli (Lepidoptera) na Prost ějovsku: Vápenice a Státní lom. VP řírodov ědné studie Muzea Prost ějovska (Prost ějov) 1: 117-124 Čížek L, Zábaranský P (2009) Nejohrožen ější obyvatelé jihomoravského luhu. Lesnická Práce 7: 786-787 Čížek L, Role ček J., Danihelka J (2007a) Vliv plošné p řípravy p ůdy na biodiverzitu Lesnická práce 86: 514-515

133 Čížek L, Role ček J, Danihelka J (2007b) Celoplošná p říprava p ůdy v lesích a její d ůsledky pro biodiverzitu Živa 55: 266-268 Čížek L, Beneš J, Konvi čka M, Fric Z (2009) Zpráva o stavu zem ě: Odhmyzeno. Jak se da ří nejpo četn ější skupin ě obyvatel České republiky? Vesmír 88: 386-389 Čížek O, Konvi čka M (2009) Náš nejvzácn ější lesní motýl asi brzy vyhyne. Živa 57: 271-273 Čížek O, Zamecnik J, Tropek R, Kocarek P, Konvicka M (2012) Diversification of mowing regime increases arthropods diversity in species-poor cultural hay meadows. Journal Davies ZG, Wilson RJ, Brereton TM, Thomas CD (2005) The re-expansion and improving status of the silver-spotted skipper butterfly (Hesperia comma) in Britain: a metapopulation success story. Biological Conservation 124: 189-198 Davies ZG, Wilson RJ, Coles S, Thomas CD (2006) Changing habitat associations of a thermally constrained species, the silver-spotted skipper butterfly, in response to climate warming. Journal of Animal Ecology 75: 247-256 Dennis RLH, Hodgson JG, Grenyer R, Shreeve TG, Roy DB (2002) Host plants and butterfly biology. Do host-plant strategies drive butterfly status? Ecological Entomology 29: 12-26 Diamond SE, Frame AM, Martin RA, Buckley LB (2011) Species' traits predict phenological responses to climate change in butterflies. Ecology 92: 1005-1012 Dolek M, Marhoul P (2010) Action Plan for the Conservation of the Danube Clouded Yellow Colias myrmidone in the European Union. European Commision Dolek M, Freese A, Geyer A, Stetter H (2005) The decline of Colias myrmidone at the western edge of its range and notes on its habitat requirements. Biologia 60: 607-610 Dolný A, Bárta A (2008) Vážky České republiky/Dragonflies of the Czech Republic od. Vydavatelství ČSOP, Vlašim. Donald PF, Pisano G, Rayment MD, Pain DJ (2002) The Common Agricultural Policy, EU enlargement and the conservation of Europe's farmland birds. Agriculture Ecosystems & Environment 89: 167-182 Donlan CJ, Berger J, Bock CE, Bock JH, Burney DA, Estes JA, Foreman D, Martin PS, Roemer GW, Smith FA, Soule ME, Greene HW (2006) Pleistocene rewilding: An optimistic agenda for twenty-first century conservation. American Naturalist 168: 660- 681 Dover J, Settele J (2009) The influences of landscape structure on butterfly distribution and movement: a review. Journal of Insect Conservation 13: 3-27 Dover JW, Sparks TH, Greatorex-Davies JN (1997) The importance of shelter for butterflies in open landscapes. Journal of Insect Conservation. 1: 89-97 Dover JW, Rescia A, Fungariño S, Fairburn J, Carey P, Lunt P, Dennis RLH, Dover CJ (2010) Can hay harvesting detrimentally affect adult butterfly abundance? Journal of Insect Conservation 14:413-418 Drechsler M, Johst K (2010) Rapid viability analysis for metapopulations in dynamic habitat networks. Proceedings of the Royal Society B Biol 277: 1889-1897 Ekroos, J, Heliola J, Kuussaari M. (2010) Homogenization of lepidopteran communities in intensively cultivated agricultural landscapes. Journal of Applied Ecology 47: 459-467 Ellis EC (2011) Anthropogenic transformation of the terrestrial biosphere. Philosophical Transactions of the Royal Society A Math Phys Eng 369: 1010-1035 European Environment Agency (2007) Halting the loss of biodiversity by 2010: proposal for a first set of indicators to monitor progress in Europe. EEA, Copenhagen. Fanta J (2007a) Lesy a lesnictví ve st řední Evrop ě III. Po čátky organizovaného hospodá řství. Živa 55: 112-114 Fanta J (2007b) Lesy a lesnictví ve st řední Evrop ě. IV. Zm ěny ve 20. století. Živa 55: 161- 163

134 Fanta J (2011) Krajina II: Krajina, p říroda a prost ředí v industriálním období. Živa 59: 74-76. Farka č J, Král D, Škorpík M (eds.) (2005) Červený seznam ohrožených druh ů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Praha Feber RE, Firbank LG, Johnson PJ, Macdonald DW (1997) The effects of organic farming on pest and non-pest butterfly abundance. Agriculture, Ecosystems & Environment 64: 133-139 Franco AMA, Hill JK, Kitschke Kitschke C, Collingham YC, Roy DB, Fox R, Huntley B, Thomas CD (2006) Impacts of climate warming and habitat loss on extinctions at species' low-latitude range boundaries. Global Change Biology 12: 1545-1553 Freckleton RP, Gill JA, Noble D, Watkinson AR (2005) Large-scale population dynamics, abundance-occupancy relationships and the scaling from local to regional population size. Journal of Animal Ecology 74: 353-364 Freese A, Benes J, Bolz R, Cizek O, Dolek M, Geyer A, Gros P, Konvicka M, Liegl A, Stettmer C (2006) Habitat use of the endangered butterfly Euphydryas maturna and forestry in Central Europe. Animal Conservation 9: 388–397. Gaston KJ, Fuller RA (2007) Biodiversity and extinction: losing the common and the widespread. Progress in Physical Geography 31: 213-225 Gelbrecht J, Eichstädt D, Göritz U, Kallies A, Kühne L, Richert A, Rödel I, Sobczyk T, Weidlich M (2001) Gesamtartenliste und Rote Liste der Schmetterlinge (Macrolepidoptera) des Landes Brandeburg. Naturschutz und Landschaftspflege in Brandenburg 10: 3-62 Gill JL, Williams JW, Jackson ST, Lininger KB, Robinson GS (2009) Pleistocene Megafaunal Collapse, Novel Plant Communities, and Enhanced Fire Regimes in North America. Science 326: 1100-1103 Gonzalez-Megias A, Menendez R, Roy D, Brereton T, Thomas, CD (2008) Changes in the composition of British butterfly assemblages over two decades. Global Change Biology 14: 1464-1474 Gossner MM (2009) Light intensity affects spatial distribution of Heteroptera in deciduous forests. European Journal of Entomology 106:241-252 Groenendijk D, Ellis WN (2011) The state of the Dutch larger moth fauna. Journal of Insect Conservation 15: 95-101 Haaland C, Bersier LF (2011) What can sown wildflower strips contribute to butterfly conservation?: an example from a Swiss lowland agricultural landscape. Journal of Insect Conservation 15(SI): 301-309 Habel JC, Zachos FE, Finger A, Meyer M, Louy D, Assmann T, Schmitt T (2009) Unprecedented long-term genetic monomorphism in an endangered relict butterfly species. Conservation Genetics 10: 1659-1665 Han č Z (2005) Denní motýli (Lepidoptera: Papilionoidea, Hesperioidea) Národní p řírodní rezervace Vyšenské kopce. Klapalekiana 41: 33-42 Hanski I (1994) A practical model of metapopulation dynamics. Journal of Animal Ecology 63: 151-162 Hanski I (1999) Metapopulation ecology. Oxford University Press, Oxford Hanula JL, Horn S (2011) Removing an exotic shrub from riparian forests increases butterfly abundance and diversity. Forest Ecology and Management 262: 674-680 Hedl R, Kopecky M, Komarek J (2010) Half a century of succession in a temperate oakwood: from species-rich community to mesic forest. Diversity and Distributions 16: 267-276 Hedl R, Szabo P, Riedel V, Kopecký M (2011) Tradi ční lesní hospoda ření ve st řední Evrop ě I. Formy a podoby. Živa 59: 61-63 Hluchý M, Lašt ůvka Z, Hula V, Jakeš O, Marek J, Šefrová H, Švestka M (2009) Biodiverzita motýl ů ve vinicích s r ůzným režimem hospoda ření. In: Kulfan J, Dvo řáčková K (eds.)

135 IV. Lepidopterologické kolokvium. Program a zborník abstraktov. Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen, p. 11. Hodgson JA, Moilanen A, Thomas CD (2009) Metapopulation responses to patch connectivity and quality are masked by successional habitat dynamics. Ecology 90: 1608-1619 Hodgson JA, Moilanen A, Bourn NAD, Bulman CR, Thomas CD (2009) Managing successional species: Modelling the dependence of heath fritillary populations on the spatial distribution of woodland management. Biological Conservation 142: 2743- 2751 Hula V, Konvicka M, Pavlicko A, Fric Z (2004) Marsh Fritillary (Euphydryas aurinia) in the Czech Republic: Monitoring, metapopulation structure, and conservation of the endangered butterfly. Entomologica Fennica 15: 231-241 Chytrý M, Ku čera T, Ko čí M (eds) (2001) Katalog biotop ů České republiky. Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Praha. Chytry M, Jarosik V, Pysek P, Hajek O, Knollova I, Tichy L, Danihelka J (2008) Separating habitat invasibility by alien plants from the actual level of invasion. Ecology 89: 1541- 1553. Ioja CI, Patroescu M, Rozylowicz L, Popescu VD, Verghelet M, Zotta MI, Felciuc M (2010) The efficacy of Romania's protected areas network in conserving biodiversity. Biological Conservation 143: 2468-2476 Jarošík V, Konvi čka M, Pyšek P, Kadlec T, Beneš J (2011) Conservation in a city: Do the same principles apply to different taxa? Biological Conservation, 144: 490-499 Johnson CN (2009) Ecological consequences of Late Quaternary extinctions of megafauna. Proceedings of the Royal Society B Biol. 276: 2509-2519 Johst K, Drechsler M, Thomas J, Settele, J (2006) Influence of mowing on the persistence of two endangered large blue butterfly species. Journal of Applied Ecology 43: 333-342 Jongepierova I, Mitchley J, Tzanopoulos J (2007) A field experiment to recreate species rich hay meadows using regional seed mixtures. Biological Conservation 139: 297-305 Kadavý J, Kneifl M, Servus M, Knott R, Hurt V, Flora M (2011) Nízký a st řední les jako plnohodnotná alternativa hospoda ření malých a st ředních vlastník ů lesa. Lesnická práceKostelec nad Černými lesy Kadlec T, Vrba P, Konvicka M (2009) Microhabitat requirements of caterpillars of the critically endangered butterfly Chazara briseis (Nymphalidae: Satyrinae) in the Czech Republic. Nota lepidopterologica 32: 39-46 Kadlec T, Vrba P, Kepka P, Schmitt T, Konvicka M. (2010) Tracking the decline of once- common butterfly: delayed oviposition, demography and population genetics in the Hermit, Chazara briseis. Animal Conservation 13: 172–183 Kampf H (2001) Nature conservation in pastoral landscapes: Challenges, chances and constraints. In: Redecker B, Finck P, Hardtle W (eds.) Pasture Landscapes and Nature Conservation, International Workshop on Pasture Landscapes and Nature Conservation Location. Luneburg, Germany, March 26-31, 2001, pp. 303-312 Keulartz J (2009) European Nature Conservation and restoration policy - problems and perspectives. Restoration Ecology 17: 446-450 Kleijn D, Sutherland, WJ (2003) How effective are European agri-environment schemes in conserving and promoting biodiversity? Journal of Applied Ecology 40: 947-969 Kleijn D, Berendse F, Smit R, Gilissen N (2001) Agri-environment schemes do not effectively protect biodiversity in Dutch agricultural landscapes. Nature 413: 723-725 Kleijn D, Baquero RA, Clough Y, Diaz M, De Esteban J, Fernandez F, Gabriel D, Herzog F, Holzschuh A, Johl R, Knop E, Kruess A, Marshall EJP, Steffan-Dewenter I,

136 Tscharntke T, Verhulst J, West TM, Yela JL (2006) Mixed biodiversity benefits of agri-environment schemes in five European countries. Ecology Letters 9: 243-254 Kleijn D, Kohler F, Baldi A, Batary P, Concepcion ED, Clough Y, Diaz M, Gabriel D, Holzschuh A, Knop E, Kovacs A, Marshall EJP, Tscharntke T, Verhulst J (2009) On the relationship between farmland biodiversity and land-use intensity in Europe. Proceedings of the Royal Society B Biol. 276: 903-909 Klemme I, Hanski I (2009) Heritability of and strong single gene (Pgi) effects on life-history traits in the Glanville fritillary butterfly. Journal of Evolutionary Biology 22: 1944- 1953 Kodandaramaiah U, Lees DC, Muller CJ, Torres E, Karanth KP, Wahlberg, N (2010) Phylogenetics and biogeography of a spectacular Old World radiation of butterflies: the subtribe Mycalesina (Lepidoptera: Nymphalidae: Satyrini). BMC Evolutionary Biology 10: article 172 Konvi čka M (1999a) Macrolepidoptera of the Litovelské Pomoraví Protected Landscape Area - I. Časopis Slezskeho Muzea Opava (A) 48: 41-64 Konvi čka M. (1999b) Macrolepidoptera of the Litovelské Pomoraví Protected Landscape Area - II. Časopis Slezskeho Muzea Opava (A) 48: 107-123 Konvi čka M (2005) Rešerše a hodnocení realizovaných a probíhajících projkekt ů aktivní ochrnay motýl ů v České republice. In: Kumstátová T, Nová P, Marhoul P (eds.) Hodnocení projekt ů aktivní podpory ohrožených živo čich ů v České republice: 45-81 Konvi čka M, Kuras T (1999) Population structure, behaviour and selection of oviposition sites of an endangered butterfly, Parnassius mnemosyne, in Litovelské Pomoraví, Czech Republic. Journal of Insect Conservation 3: 211-223 Konvi čka M, Kadlec T (2011) How to increase the value of urban areas for butterfly conservation? A lesson form Prague nature reserves and parks. European Journal of Entomology 108: 219-229 Konvi čka M, Duchoslav M, Haraštová M, Beneš J, Jirk ů M, Foldynová S, Kuras T (2001) Habitat utilization and behaviour of adult Parnassius mnemosyne (Lepidoptera: Papilionidae) in the Litovelské Pomoraví, Czech Republic. Nota lepidopterologica 24: 39-51 Konvicka M, Hula V, Fric Z (2003) Habitat of pre-hibernating larvae of the endangered butterfly Euphydryas aurinia (Lepidoptera: Nymphalidae): What can be learned from vegetation composition and architecture? European Journal of Entomology 100: 313- 322 Konvi čka M, Čížek L, Beneš J (2004) Ohrožený hmyz nížinných les ů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 72 pp. Konvi čka M, Beneš J, Čížek L (2005) Ohrožený hmyz nelesních stanoviš ť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc. 127 pp Konvi čka M, Čížek O, Filipová L, Fric Z, Beneš J, Krupka M, Zámečník J,Do čkalová Z (2005) For whom the bells toll: Demography of the last population of the butterfly Euphydryas maturna in the Czech Republic. Biologia 60: 551-557 Konvicka M, Fric Z, Benes J (2006) Butterfly extinctions in European states: Do socioeconomic conditions matter more than physical geography? Global Ecology and Biogeography 15: 82-92 Konvi čka M, Beneš J, Čížek O, Kope ček F, Konvi čka O, Vítaz L (2008a) How too much care kills species: Grassland reserves, agri-environmental schemes and extinction of Colias myrmidone (Lepidoptera : Pieridae) from its former stronghold. Journal of Insect Conservation 12: 519-525

137 Konvicka M, Dvorak L, Hanc Z, Pavlicko A, Fric Z (2008b) The Baton blue (Pseudophilotes baton) (Lepidoptera: Lycaenidae) in south-western Bohemia: iron curtain, military ranges and endangered butterfly. Silva Gabreta 14: 187-198 Konvicka M, Novak J, Benes J, Fric Z, Bradley J, Keil P, Hrcek, J, Chobot K, Marhoul P (2008c) The last population of the Woodland Brown butterfly (Lopinga achine) in the Czech Republic: habitat use, demography and site management. Journal of Insect Conservation 12: 549-560 Konvicka M, Benes J, Schmitt T (2010) Ecological limits vis-a-vis Changing Climate: Relic Erebia Butterflies in Insular Sudeten Mountains. In: Habel JC, Assmann T (eds.), Relict Species: Phylogeography and Conservation Biology, Kluwer, Dotrecht, pp. 341-355 Konvicka M, Zimmermann K, Klimova M, Hula V, Fric Z (2012) Inverse link between density and dispersal distance in butterflies: field evidence from six co-occurring species. Population Ecology, in press Kruess A, Tscharntke, T (2002) Contrasting responses of plant and insect diversity to variation in grazing intensity. Biological Conservation 106: 293-302 Kudrna O (1986) Butterflies of Europe. Volume 8. Aspects of the Conservation of Butterflies in Europe. AULA Verlag, Wiesbaden. Kudrna O (2002) The distribution atlas of European butterflies. Oedippus 20: 1-343. Kudrna O, Harpke A, Lux K, Pennerstorfer J, Schweiger O, Settele J, Wiemers M. (2011) Distribution atlas of butterflies in Europe. Gesselschaft für Schmetterflingschutz, Halle, Germany Kuras T (1995) Diurnální spole čenstva motýl ů (Lepidoptera) xerotermních stanoviš ť Olomoucka a P řerovska. Časopis Slezského Muzea Opava (A) 44: 101-110 Kuras T, Tuf IH (2006) Vliv borovice kle če na bezobratlé Hrubého Jeseníku. Živa 53: 268- 269 Lašt ůvka Z (2006) Pé če nebo spíše genocida? Veronica 20(2): 29-30 Lašt ůvka Z (2007) Pé če o chrán ěná území - máme šanci zastavit pokles biodiverzity? Živa 55: 172-173 Leneveu J, Chichvarkhin A, Wahlberg N (2009) Varying rates of diversification in the genus Melitaea (Lepidoptera: Nymphalidae) during the past 20 million years. Biological Journal of the Linnean Society 97: 346-361 Leon-Cortes JL, Cowley MJR, Thomas CD (1999) Detecting decline in a formerly widespread species: how common is the common blue butterfly Polyommatus icarus? Ecography 22: 643-650 Leon-Cortes JL, Cowley MJR, Thomas CD (2000) The distribution and decline of a widespread butterfly Lycaena phlaeas in a pastoral landscape. Ecological Entomology 25: 285-294 Longley M, Southerton NW (1997) Factors determining the effects of pesticides upon butterflies inhabiting arable farmland. Agriculture Ecosystem & Environment 61: 1-12 Lorenzen ED, Nogues-Bravo D, Orlando L, Weinstock J, Binladen J, Marske KA, Ugan A, Borregaard MK, Gilbert TP, Nielsen R, Ho SYW, Goebel T, Graf KE, Byers D, Stenderup JR, Rasmussen M, Campos PF, Leonard JA, Koepfli K-P, Froese D, Zazula G, Stafford TW Jr., Aaris-Sørensen K, Batra P, Haywood AM, Singarayer JS, Valdes PJ, Boeskorov G, Burns JA, Davydov SP, Haile J, Jenkins DL, Kosintsev P, Kuznetsova T, Lai X, Martin LD, McDonald GH, Mol D, Meldgaard M, Munch K, Stephan E, Sablin M, Sommer RS, Sipko T, Scott E, Suchard MA, Tikhonov A, Willerslev R, Wayne RK, Cooper A, Hofreiter M, Sher A, Shapiro B, Rahbek C, Willerslev E. (2011) Species-specific responses of Late Quaternary megafauna to climate and humans. Nature, in press. doi:10.1038/nature10574

138 Ložek V (2007) Zrcadlo minulosti: Česká a slovenská krajina v kvartéru. Doko řán, Praha. Ložek V (2011) Po stopách prav ěkých d ějů: O silách, které vytvá řely naši krajinu. Doko řán, Praha. Lukášek J (1995) Dosavadní poznatky z reintrodukce jason ě červenookého (Parnassius apollo) ve Štramberku. P říroda (Praha) 2: 28-39 Lukášek J (1998) Jaso ň červenooký znovu ve Štramberku. Záv ěre čná zpráva k projektu navrácení jason ě červenookého na lokalit ě Kotou č ve Štramberku. Msc, Ministerstvo životního prost ředí ČR Lukášek J (2000) Repatriace jason ě červenookého (Parnassius apollo L.) ve Štramberku. Ochrana Přírody 55: 68-72 Maes D, Van Dyck H (2001) Butterfly diversity loss in Flanders (north Belgium): Europe's worst case scenario ? Biological Conservation 99: 263-276 Maes J, Musters CJM, De Snoo GR (2008) The effect of agri-environment schemes on amphibian diversity and abundance. Biological Conservation 141: 635-645 Marini L, Fontana P, Battisti A, Gaston KJ (2009) Agricultural management, vegetation traits and landscape drive orthopteran and butterfly diversity in a grassland–forest mosaic: a multi-scale approach. Insect Conservation and Diversity. 2: 213-220 Mattila N, Kaitala V, Komonen A, Kotiaho JS, Paivinen, J (2006) Conservation Biology 20: 1161-1168 Menendez R, Gonzalez-Megias A, Collingham Y, Fox R, Roy DB, Ohlemuller R, Thomas, CD (2007) Direct and indirect effects of climate and habitat factors on butterfly diversity. Ecology 88: 605-611 Miko L, Hošek M (eds.) (2009) P říroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu 2009. Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Praha Ministerstvo Zem ědělství ČR (2011) Metodika k provád ění na řízení vlády č. 79/2007 Sb. pro rok 2011. Online: http://eagri.cz/public/web/mze/venkov/program-rozvoje- venkova/aktuality/metodika-k-provadeni-narizeni-vlady-c-79.html Morris MG (2000) The effects of structure and its dynamics on the ecology and conservation of arthropods in British grasslands. Biological Conservation 95: 129-142 Mouquet N, Belrose V, Thomas JA, Elmes GW, Clarke RT, Hochberg, ME (2005) Conserving community modules: A case study of the endangered lycaenid butterfly Maculinea alcon. Ecology 86: 3160-3173 Munguira ML, Thomas JA (1992) Use of road verges by butterfly and burnets populations, and the effect of roads on adult dispersal and mortality. Journal of Applied Ecology 29: 316-329 Novák I, Spitzer K (1982) Ohrožený sv ět hmyzu. Academia, Praha Novotný D, Konvi čka M (2010) Poda ří se zachránit oká če b ělopásného? Živa 58: 174-175 Ohlemuller R, Anderson BJ, Araujo MB, Butchart SHM, Kudrna O, Ridgely RS, Thomas CD (2008) The coincidence of climatic and species rarity: high risk to small-range species from climate change. Biology Letters 4: 568-572 Oliver T, Hill JK, Thomas CD, Brereton T, Roy DB (2009) Changes in habitat specificity of species at their climatic range boundaries. Ecology Letters 12: 1091-1102 Parmesan C (2006) Ecological and evolutionary responses to recent climate change. Annual Review of Ecology Evolution and Systematics 37: 637-669 Parmesan C, Ryrholm N, Stefanescu C, Hill JK, Thomas CD, Descimon H, Huntley B, Kaila L, Kullberg J, Tammaru T, Tennent WJ, Thomas JA, Warren M (1999) Poleward shifts in geographical ranges of butterfly species associated with regional warming. Nature 399: 579-583

139 Pavlikova A, Konvicka M (2012) An ecological classification of Central European macromoths: habitat associations and conservation status returned from life history attributes. Journal of Insect Conservation, in press. Pena C, Nylin S, Wahlberg N (2011) The radiation of Satyrini butterflies (Nymphalidae: Satyrinae): a challenge for phylogenetic methods. Zoological Journal of the Linnean Society 161: 64-87 Perrings C, Mäler K-G, Folke C, Holling CS, Jansson BO 1995. Biodiversity Loss, Economic and Ecological Issues . Cambridge University Press, Cambridge Pollard E (1977) A method for assesing changes in the abundance of butterflies. Biological Conservation 12: 115-134 Pollard E (1982) Monitoring the abundance of butterflies in relation to the management of a nature reserve. Biological Conservation 24: 317-328 Pollard E, Yates TJ (1993) Monitoring butterflies for Ecology and Conservation. Chapman and Hall, London Polus E, Vandewoestijne S, Choutt J, Baguette M (2007) Tracking the effects of one century of habitat loss and fragmentation on calcareous grassland butterfly communities. Biodiversity and Conservation 16: 3423-3436 Potts SG, Woodcock BA, Roberts SPM, Tscheulin T, Pilgrim ES, Brown VK, Tallowin JR (2009) Enhancing pollinator biodiversity in intensive grasslands. Journal of Applied Ecology 46: 369-379 Potts SG, Biesmeijer JC, Kremen C, Neumann P, Schweiger O, Kunin WE (2010) Global pollinator declines: trends, impacts and drivers. Trends in Ecology & Evolution 25: 345-353 Poyry J, Luoto M, Heikkinen RK, Kuussaari M, Saarinen K (2009) Species traits explain recent range shifts of Finnish butterflies. Global Change Biology 15: 732-743 Pullin AS (2002) Conservation Biology. Cambridge University Press, Cambridge UK Pysek P, Krivanek M, Jarosik V (2009) Planting intensity, residence time, and species traits determine invasion success of alien woody species. Ecology 90: 2734-2744 Reif J, Vorisek P, Stastny K, Bejcek V Petr J (2007) Population increase of forest birds in the Czech Republic between 1982 and 2003. Bird Study 54: 248-255 Role ček J., Konvi čka M. (2002) Recent occurrence of Maculinea alcon (Lepidoptera: Lycaenidae) in Central Moravia, Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A) 51: 89- 90 Rosenzweig ML (2003) Reconciliation ecology and the future of species diversity. Oryx 37:194-205 Ross JV, Sirl DJ, Pollett PK, Possingham HP (2008) Metapopulation persistence in a dynamic landscape: More habitat or better stewardship? Ecological Applications 18: 590-598 Roth T, Amrhein V, Peter B, Weber D (2008) A Swiss agri-environment scheme effectively enhances species richness for some taxa over time. Agriculture Ecosystems & Environment 125: 167-172 Roy DB, Sparks TH (2000) Phenology of British butterflies and climate change. Global Change Biology 6: 407-416 Roy DB, Thomas, JA (2003) Seasonal variation in the niche, habitat availability and population fluctuations of a bivoltine thermophilous insect near its range margin. Oecologia 134: 439-444 Rundlof M, Smith HG (2006) The effect of organic farming on butterfly diversity depends on landscape context. Journal of Applied Ecology 43: 1121-1127 Rundlof M, Bengtsson J, Smith HG (2008) Local and landscape effects of organic farming on butterfly species richness and abundance. Journal of Applied Ecology 45: 813-820

140 Řehounek J, Řehounková K, Prach K (eds.) (2010) Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a pr ůmyslovými deponiemi. Calla, České Bud ějovice. Saarinen K (2002) A comparison of butterfly communities along field margins under traditional and intensive management in SE Finland. Agruculture Ecosystems & Environment 90: 59-65 Saarinen K, Valtonen A, Jantunen J, Saarnio S (2005) Butterflies and diurnal moths along road verges: Does road type affect diversity and abundance? Biological Conservation 123: 403-412 Saccheri I, Kuussaari M, Kankare M, Vikman P, Fortelius W, Hanski I (1998) Inbreeding and extinction in a butterfly metapopulation. Nature 392: 491-494 Sádlo J, Pokorný P (2004) Neolit skon čil, zapome ňte! Vesmír 83: 398-403 Samways MJ (2007) Insect conservation: A synthetic management approach. Annual Review of Entomology 52: 465-487 Sedlá ček O (2010) Pé če o motýlí rezervace u P říbrami In: Konvi čka M, Beneš J (eds): Sborník abstrakt ů z konference 26. listopadu 2010. ENTÚ BC AV ČR, České Bud ějovice: 21-22 Settele J, Kudrna O, Harpke A, Kühn I, van Swaay C, Verovnik R, Warren M, Wiemers M, Hanspach J, Hickler J, Kühn E, van Halder I, Veling K, Vliegenthart A, Wynhoff I, Schweiger O (2008) Climatic Risk Atlas of European Butterflies. Pensoft, Sofia. Shreeve TG, Dennis RLH (2011) Landscape scale conservation: resources, behaviour, the matrix and opportunities. Journal of Insect Conservation 15(SI): 179-188 Schmitt T, Cizek O, Konvicka M (2005) Genetics of a butterfly relocation: large, small and introduced populations of the mountain endemic Erebia epiphron silesiana. Biological Conservation 123:11-18 Schmitt T, Augenstein B, Finger A (2008) The influence of changes in viticulture management on the butterfly (Lepidoptera) diversity in a wine growing region of southwestern Germany. European Journal of Entomology 105: 249-255 Sjodin NE, Bengtsson J, Ekbom B (2008) The influence of grazing intensity and landscape composition on the diversity and abundance of flower-visiting insects. Journal of Applied Ecology 45: 763-772 Snep RPH, WallisDeVries MF, Opdam P (2011) Conservation where people work: A role for business districts and industrial areas in enhancing endangered butterfly populations? Landscape and Urban Planning 103: 94-101 Spitzer L, Beneš J (2010) Nové a významné nálezy denních motýl ů a v řetenuškovitých (Lepidoptera) na Valašsku (okres Vsetín, Česká republika) Acta Carpathica Occidentalis 1: 19-39 Spitzer L, Konvicka M, Benes J, Tropek R, Tuf IH, Tufova J (2008) Does closure of traditionally managed open woodlands threaten epigeic invertebrates? Effects of coppicing and high deer densities. Biological Conservation 141:827-837 Spitzer L, Benes J, Dandova J, Jaskova V, Konvicka M (2009a) The Large Blue butterfly, Phengaris [Maculinea] arion, as a conservation umbrella on a landscape scale: the case of the Czech Carpathians. Ecological Indicators 9: 1056-1053 Spitzer L, Beneš J, Konvi čka M (2009b) Oviposition of the Niobe fritillary (Argynnis niobe (Linnaeus, 1758)) at submountain conditions in the Czech Carpathians (Lepidoptera, Nymphalidae). Nachrichten des Entomologischen Vereins Apollo 30: 165-168 Spitzer L, Beneš J, Konvi čka M (2011) Valašská krajina a modrásek černoskvrnný. Živa 59: 176-178 Steffan-Dewenter I, Tscharntke T (1997) Early succession of butterfly and plant communities on set-aside fields. Oecologia 109: 294-302

141 Stettmer C (2007) Alcon Blue. Bayerische Akademie für Naturschutz und Landschaftspflege, Laufen. Stoate C, Baldi A, Beja P, Boatman ND, Herzon I, van Doorn A, de Snoo GR, Rakosy L, Ramwell C (2009) Ecological impacts of early 21st century agricultural change in Europe - A review. Journal of Environmental Management 91: 22-46 Šlancarová J, Bedná řová B, Beneš J, Konvi čka M (in review) How life history affects threat status: requirements of two Onobrychis-feeding lycaenid butterflies, Polyommatus damon and Polyommatus thersites, in the Czech Republic. Biologia Šumpich J (2006) Fauna motýl ů (Lepidoptera) Da řských rašeliniš ť ve Ž ďárských vrších. Klapalekiana 42: 235-326 Thomas CD (2000) Dispersal and extinction in fragmented landscapes. Proceedings of the Royal Society of London B Biol 267: 139-145 Thomas CD (2011) Translocation of species, climate change, and the end of trying to recreate past ecological communities. Trends in Ecology and Evolution 26: 216-221 Thomas JA (1980) Why did the Large Blue became extinct in Britain? Oryx 15: 243-247 Thomas JA (1984) The behaviour and habitat requirements of Maculinea nausithous (the Dusky large blue butterfly) and M. teleius (the scarce large blue) in France. Biological Conservation 28: 325-347 Thomas JA (1987) The return of the Large Blue. News of British Butterfly Conservation Society 38: 22-26 Thomas JA (1995) The conservation of declining butterfly populations in Britain and Europe: priorities, problems and successes. Biological Journal of the Linnean Society 56(Suppl.): 55-72 Thomas, JA (2005) Monitoring change in the abundance and distribution of insects using butterflies and other indicator groups. Philosophical Transactions of the Royal Society B – Biological Sciences 360: 339-357 Thomas JA, Simcox DJ, Hovestadt T (2011) Evidence based conservation of butterflies. Journal of Insect Conservation 15(SI): 241-258 Thomas JA, Telfer MG, Roy DB, Preston CD, Greenwood JJD, Asher J, Fox R, Clarke RT, Lawton JH (2004) Comparative losses of British butterflies, birds, and plants and the global extinction crisis. Science 303: 1879-1881 Tropek R (2011) Zoologický management? D ěkuji, rad ěji ne. Vesmír 90: 623-625 Tropek R, Řehounek J (eds.) (2012) Bezobratlí postindustriálních stanoviš ť: význam, ochrana a management. ENTÚ BC AV ČR & Calla, České Bud ějovice Tropek R, Kadlec T, Karesova P, Spitzer L, Kocarek P, Malenovsky P, Banar P, Tuf IH, Hejda M, Konvicka M (2010) Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology 47: 139-147 Tropek R, Kadlec T, Hejda M, Kocarek P, Skuhrovec J, Malenovsky I, Vodka S, Spitzer L, Banar P, Konvicka M (2012) Technical reclamations are wasting the conservation potential of post-mining sites. A case study of black coal spoil dumps. Ecological Engineering, in press Tscharntke T, Klein AM, Kruess A, Steffan-Dewenter I, Thies C (2005) Landscape perspectives on agricultural intensification and biodiversity - ecosystem service management. Ecology Letters 8: 857-874 Ugelvig LV, Nielsen PS, Boomsma JJ, Nash DR (2011) Reconstructing eight decades of genetic variation in an isolated Danish population of the large blue butterfly Maculinea arion. BMC Evolutionary Biology 11: article 201 (DOI: 10.1186/1471-2148-11-201)

142 Valtonen A, Saarinen K, Jantunen J (2007) Intersection reservations as habitats for meadow butterflies and diurnal moths: Guidelines for planning and management. Landscape and Urban Planning 79: 201-209 Valtonen A, Jantunen J, Saarinen K (2006) Flora and lepidoptera fauna adversely affected by invasive Lupinus polyphyllus along road verges. Biological Conservation 133: 389- 396 Vandewoestijne S, Schtickzelle N, Baguette M (2008) Positive correlation between genetic diversity and fitness in a large, well-connected metapopulation. BMC Biology 6: article 46 (DOI: 10.1186/1741-7007-6-46) Van Dyck H, Van Strien AJ, Maes D, Van Swaay CAM (2009) Declines in common, widespread butterflies in a landscape under intense human use. Conservation Biology 23: 957-965 van Swaay CAM, Nowicki P, Settele J, van Strien AJ (2008) Butterfly monitoring in Europe: methods, applications and perspectives. Biodiversity and Conservation 17: 3455-3469 van Swaay C, Cuttelod A, Collins S, Maes D, López Munguira M, Šaši ć M, Settele J, Verovnik R, Verstrael T, Warren M, Wiemers M, Wynhof I (eds) (2010) European Red List of Butterfies. Luxembourg: Publications Office of the European Union Vera FWM (2000) Grazing Ecology and Forest History, CABI Publishing, Waltingford. Veselý P (2002) Mohelenská hadcová step - historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. MZLU, Brno Vlasanek P, Hauck D, Konvicka M (2009) Adult sex ratio in the Parnassius mnemosyne butterfly: Effects of survival, migration, and weather. Israel Journal of Ecology & Evolution 55: 233-252 Vodka S, Konvicka M, Cizek L (2009) Habitat preferences of oak-feeding xylophagous beetles in a temperate woodland: implications for forest history and management. Journal of Insect Conservation 13:553-562 Vrabec V (1994) P řísp ěvek k poznání rozší ření druhu Euphydryas maturna (L.) (Lepidoptera: Nymphalidae) v Čechách. Muzeum a sou časnost, ser. natur. 8: 7-14 Vrba P, Kadlec T, Konvi čka M (2009) P řežije oká č skalní v České republice? Živa 57: 30-33 Vrba P, Benes J, Cizek O, Hrazsky Z, Koptik J, Kucera T, Marhoul P, Zamecnik J, Konvicka M (in review) Conservation potential of abandoned military areas matches that of established reserves: Plants and butterflies in the Czech Republic. Conservation Letters. Wahlberg N, Klemetti T, Hanski, I (2002) Dynamic populations in a dynamic landscape: the metapopulation structure of the marsh fritillary butterfly. Ecography 25: 224-232 Wallis DeVries M (2003) Beschermingsplan Gentiaanblauwtje 2003-2007. Ministerie van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, Ede. WallisDeVries MF, Baxter W, Van Vliet AJH (2011) Beyond climate envelopes: effects of weather on regional population trends in butterflies. Oecologia 167: 559-571 Warren MS, Thomas CD, Thomas JA (1984) The status of the Heath Fritillary butterfly Mellicta athalia Rott. in Britain. Biological Conservation 29: 287-305 Warren MS, Hill JK, Thomas JA, Asher J, Fox R, Huntley B, Roy DB, Telfer MG, Jeffcoate S, Harding P, Jeffcoate G, Willis SG, Greatorex-Davies JN, Moss D, Thomas CD (2001) Rapid responses of British butterflies to opposing forces of climate and habitat change. Nature 414: 65-69. Warren MS, Bourn NAD (2011) Ten challenges for 2010 and beyond to conserve Lepidoptera in Europe. Journal of Insect Conservation 15: 1-2 Wenzel M, Schmitt T, Weitzel M, Seitz, A (2006) The severe decline of butterflies on western German calcareous grasslands during the last 30 years: A conservation problem. Biological Conservation 128: 542-552

143 Whittingham MJ (2011) The future of agri-environment schemes: biodiversity gains and ecosystem service delivery? Journal of Applied Ecology 48: 509-513 Wilson RJ, Gutierrez D, Gutierrez J, Martinez D, Agudo R, Monserrat VJ (2005) Changes to the elevational limits and extent of species ranges associated with climate change. Ecology Letters 8: 1138-1146 Wilson RJ, Gutierrez D, Gutierrez J, Monserrat VJ (2007) An elevational shift in butterfly species richness and composition accompanying recent climate change. Global Change Biology 13: 1873-1887 Wu JG, Loucks OL (1995) From balance of nature to hierarchical patch dynamics: A paradigm shift in ecology. Quarterly Review of Biology 70: 439-466 Young TP (2000) Restoration ecology and conservation biology. Biological Conservation 92: 73-83 Zimmermann K, Fric Z, Filipova L, Konvi čka M (2005) Adult demography, dispersal and behaviour of Brenthis ino (Lepidoptera: Nymphalidae): How to be a successful wetland butterfly. European Journal of Entomology 102: 699-706 Zimmermann K, Hula V, Fric Z, Konvicka M (2010) P říb ěh evropsky významného druhu hn ědáska chrastavcového: Dev ět let monitoringu a ochrany v západních Čechách. In Brabec J. (ed.): P řírodní fenomény a zajímavosti západních Čech. Mezi lesy, Prostibo ř, pp. 85-99 Zimmermann K, Blažková P, Čížek O, Fric Z, Hula V, Kepka P, Novotný D, Slámová I, Konvi čka M (2011a) Demography of adults of the Marsh fritillary butterfly, Euphydras aurinia (Lepidoptera: Nymphalidae) in the Czech Republic: Patterns across sites and seasons. European Journal of Entomology 108: 243-254 Zimmermann K, Fric Z, Jiskra P, Kopeckova M, Vlasanek P, Zapletal M, Konvicka M (2011b) Mark-recapture on large spatial scale reveals long distance dispersal in the Marsh Fritillary, Euphydryas aurinia. Ecological Entomology 36: 499-510

144

Obrazové p řílohy

Mozaiková se č (v pop ředí) u Karlových Var ů vyhovuje siln ě ohroženému hn ědáskovi chrastavcovému (Euphydryas aurinia) i všem dalším druh ům bezobratlých vázaných na vlhké louky. Velkoplošná intenzivní pastvina skotu (v pozadí) je naopak pro tyto druhy neobyvatelná. Foto K. Zimmermann.

Jemnozrnná mozaika záhumenk ů se starými sady, suchými loukami a k řovinatými strán ěmi u Ždánic hostí stále velké množství ohrožených druh ů motýl ů. Takto extenzivn ě obhospoda řovanou krajinu již v České republice tém ěř nenajdeme. Foto D. Novotný.

145

Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice armáda cvi čí mén ě než d říve, což se projevuje rychlým zar ůstáním vlhkých luk i krátkostébelných řídkých trávník ů. Stále zde p řežívá řada ohrožených bezobratlých, bez ob časné pé če o tato stanovišt ě však brzo vymizí. Foto M. Konvi čka.

Opušt ěné nerekultivované lomy jsou vynikajícími refugii pro rostliny a živo čichy vázáné na krátkostébelné trávníky a skalní stepi (starý čedi čový lom na Karlovarsku). Foto Z. Fric.

146

Postindustriální území mohou být využity jako refugia pro d říve b ěžné druhy živo čich ů. Na obrázku je plocha mezi továrními halami osetá lu ční bylinnou sm ěsí a se čená mozaikov ě jednou ro čně. Nap říklad po četnosti oby čejných denních motýl ů zde vzrostly o dva řády. Foto K. Líšal.

Aktivn ě obhospoda řovaný st řední les v severním Bavorsku, biotop hned t ří celoevropsky ohrožených motýl ů – hn ědáska osikového (Euphydryas maturna) , oká če jílkového (Lopinga achine) a oká če hn ědého (Coenonympha hero). Foto O. Čížek.

147

Detailní pohled na tentýž les, na snímku je dob ře vid ět regenerace spodní etáže t ři roky po smýcení. Foto O. Čížek.

Ukázka drastické obnovy lesa na míst ě p řestárlých pa řezin v Milovickém lese (jižní Morava). Mechanická p říprava p ůdy p řed novou výsadbou p ředstavuje genocidu pro bylinné patro, na n ě vázaný hmyz i brouky vyvíjející se ve starých pa řezech. Foto M. Konvi čka.

148

Kriticky ohrožený modrásek černoskvrnný (Phengaris arion) byl v minulosti zna čně rozší řený, nyní prosperující metapopulace již jen na tradi čně obhospoda řovaných extenzivních pastvinách na Valašsku, jinde izolované zbytkové populace. Legenda k map ě rozší ření: šed ě - historické záznamy do roku 2001, zelen ě – recentn ě osídlené kvadráty po roce 2002. Zdroj Mapování motýl ů ČR. Foto M. Vojtíšek .

149

Bělásek ovocný ( Aporia crataegi ) – ukázka návratu druhu do České republiky, recentní ší ření probíhalo ze severozápadních Čech. Na Morav ě je motýl nadále nezv ěstný. Legenda k map ě rozší ření: červen ě kvadráty osídlené po roce 2002, oranžov ě – záznamy recentní i historické, šed ě – záznamy do roku 2002. Zdroj Mapování motýl ů ČR. Foto M. Vojtíšek .

150

Intenzita mapování denních motýl ů po roce 2002. Po čty záznam ů per kvadrát – odstíny mod ři od nejsv ětlejší po nejtmavší: do 20 záznam ů, 21-100 záznam ů, 101-500 záznam ů, nad 500 záznam ů. Zdroj Mapování motýl ů ČR.

151