MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Výtvarné Výchovy

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Detail kresby nejen v hyperrealismu

Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Bc. Michaela Bartošíková Vedoucí práce: Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D.

Brno 2015

Bibliografický záznam

BARTOŠÍKOVÁ, Michaela. Detail kresby nejen v hyperrealismu. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy, 2015. 47 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D.

Anotace

Hlavním úkolem bakalářské diplomové práce s názvem Detail kresby nejen v hyperrealismu je vysvětlení pojmu hyperrealismu a zaměření se na jeho souvislosti s detailní a velmi přesnou kresbou. Cílem teoretické práce je zpracování dvou hlavních problematik. Jedná se o detailní přesnou kresbu, která je dána do spojitosti s hyperrealistickou tvorbou. Na počátku práce se zaměříme na detailní tvorbu, konkrétně v oblasti kresby a jejího výtvarného projevu. Čtenář bude uveden do světa kresby, kde nalézá přesné, detailní a umělecké zpracování. Naše pozornost bude směřována ke zpracování lidské tváře, výrazům a jejich detailům. Práce se dále soustředí na období hyperrealismu v malířství, ve kterém nalézáme stopu detailního kresebného projevu. Čtenář se dozvídá více o tomto uměleckém směru, který navazoval na předchozí současné směry. Také je mu přiblíženo nalezení nového typu tvorby, který tento směr přinesl. Na dalších stranách prozkoumáme umělce tvořící v tomto duchu. V souvislosti s hyperrealistickým uměním je předmětem zájmu tvorba Chucka Close a dalších výtvarných umělců. Prostřednictvím jejich kresebných děl bude ukázána čtenáři přítomnost detailního zpracování. Bakalářská práce se skládá z teoretické a praktické práce. Teoretická práce zahrnuje výše zmíněnou problematiku. Získané poznatky budou dále aplikovány na vlastní tvorbu a doloženou práci. V praktické části bude předložena velkoformátová kresba lidské tváře. Hlavní roli zde bude hrát lidská hlava v podobě rozměrného portrétu zachycená do nejmenších detailů. Bakalářská práce je postavena na dvou důležitých protikladech, jimiž se stává jemný detail kresby a kresebné zpracování na obrovském formátu. Dostáváme se od běžného pohledu diváka přes zpracovanou kresbu až k nejméně patrným detailům, které lze zobrazit.

Klíčová slova Hyperrealismus, fotorealismus, kresba, portrét, tvář, detail, skutečnost, přesnost, fotografie, tužka.

Annotation

The main task of bachelor thesis titled The Detail of Drawing not only in Hyperrealism is the explanation of hyperrealism and focuses on its connection with the detailed and very accurate drawing. The aim of the theoretical work is processing two main issues. This is the detailed precise drawing which is given into conjunction with hyper drawing. At the beginning of the work we will focus on detailed work, specifically in the area of drawing and its artistic expression. The world of drawing will be introduced to the reader, where he finds a precise, detailed and artistic processing. Our attention will be directed to the processing of human faces, expressions and their details. The work also focuses on the hyperrealism period in painting, in which we find a track of detailed drawing expression. The reader learns more about this artistic movement which followed the previous current trends. I also show a new type of creativity that this direction brought. Afterwards we look closely to the artists working in the similar way. Regarding the hyperrealistic art the main interest is the work of Chuck Close and other artists. The presence of detail will be shown in drawing to the reader through their works. The thesis consists of theoretical and practical work. Theoretical work includes the above mentioned issues. The gained knowledge will be used in my own work and the work documented. There will be presented large format drawing of the human face in the practical part. Main role is played by a human head in a form of dimensional portrait captured in the smallest details. The bachelor thesis is based on two important contradictions which lie in detailed drawing and drawing on large format. We are moving from the casual perspective of the viewer through processed drawing up to the least noticeable details that can be found.

Keywords Hyperrealism, photorealism, drawing, portrait, face, detail, reality, accuracy, photograph, pencil.

Prohlášení

Tímto prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská diplomová práce byla umístěna v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a byla používána ke studijním účelům.

V Brně dne 30. března 2015 Michaela Bartošíková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Blahoslavu Rozbořilovi, Ph.D., vedoucímu práce, za pomoc při zpracování tématu mé bakalářské diplomové práce a za podnětné rady a připomínky. Mé poděkování patří také fotografovi Patriku Pšejovi za poskytnutí fotografického materiálu k části mé praktické práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli za jeho trpělivost a také své rodině i blízkým za motivaci.

Obsah

Úvod ...... 8 1 Portrét ...... 9

1.1 Kresba portrétu ...... 9 1.2 Jak správně kreslit tvář ...... 10

2 Detailní kresba ...... 13

2.1 Podobnost a detail...... 13 2.2 Cesta k fotografické tvorbě ...... 14 2.3 Kresba podle fotografie...... 15

3 Hyperrealistická tvorba ...... 18

3.1 Hyperrealismus jako umělecký směr ...... 18 3.2 Chuck Close a jeho velkolepost ...... 20 3.3 Další významní představitelé hyperrealismu ...... 22 3.4 Skutečnost dobývá svět umění ...... 24

4 Velkoformátová kresba ...... 27

4.1 Hyperrealistický rozměrný obraz ...... 27 4.2 Fotografie pro kresbu ...... 27 4.3 Malá tužka a obrovský výkres - David ...... 30

Závěr ...... 33 Resumé ...... 35 Summary ...... 36 Použitá literatura ...... 37 Seznam příloh ...... 40 Přílohy ...... 41

Úvod

Pří volbě tématu bakalářské diplomové práce mi pomohl převážně zájem o detailní a pečlivou tvorbu, která je pro mne v umělecké oblasti postavena na prvním místě. Také jeden z hlavních pojmů této práce, hyperrealismus, mne od první chvíle nadchnul a ohromil. Myšlení tohoto směru se v mnohém shoduje s mými vlastními názory a hlavně s mými prioritami v tvorbě. Jedním z hlavních důvodů mého výběru je skutečnost, že do vlastní tvorby vkládám a zobrazuji velice podobný pohled na svět, který hyperrealistické pojetí obsahuje. Jsem okouzlena precizností přesně zpracované kresby, dokonalostí zachycené podobnosti a působivostí bezchybně zpracované tváře. Vybrala jsem si proto téma Detail kresby nejen v hyperrealismu. Existuje řada kritiků, kteří mají vůči tomuto směru a tvorbě tohoto typu výhrady. Myslím si, že se jedná o velice náročnou techniku a je veliká škoda, že ji mnozí kritici srovnávají s pouhým řemeslem. Tato práce si klade za cíl to, aby dopomohla k jinému náhledu této problematiky. Cílem práce je nacházet preciznost a přesnost. Hlavním záměrem v praktické oblasti je vytvoření rozměrného portrétu, a přiblížení se tak k nejryzejší realitě a skutečnosti. Mojí největší vášní je přesná kresba portrétu pomocí obyčejné tužky. Tak jako někteří umělci se odreagují při malbě abstrakce za doprovodu velkého štětce a cákající barvy, tak mě naplňuje opatrná a důkladně propracovaná kresba, při níž se mé oko a cit pečlivě věnují každému milimetru čtverečnímu plochy. Již dlouho se věnuji kresbě portrétů. Jsem vždy potěšena, když se tvář podaří zachytit do detailu a dosáhne se patřičné podobnosti. Naplňuje mě velmi pečlivé pozorování drobných detailů a jejich zachycení. Zrak je dar, kterého bychom měli využívat na maximum, obzvlášť ve výtvarném umění.

1 Portrét

1.1 Kresba portrétu

„Lze říci, že portrétování je neobtížnějším druhem profesionálního kreslení či malování. Existuje čistě specializovaný obor portrétistů a malířů lidského těla, ale všichni malíři, včetně krajinářů a malířů zátiší, dříve či později nakreslí či namalují svůj vlastní portrét.“1 Portrétování vyžaduje dokonalé zvládnutí struktury tváře. Úspěch portrétu závisí na zachycení podoby našeho modelu. To ovšem neznamená, že umělec vystihne pouze fyzické rysy modelu, naopak zajímá se i o prvky a charakter osobnosti. Realistický fyzický vzhled je propojený s vystižením duševna a osobnosti portrétovaného.2 Aby byl portrét hodnotný, musí pojímat dva požadavky, a to je fakt, že portrét musí nést přesnou podobu modelu, ale zároveň musí být i uměleckým dílem s nespornými estetickými hodnotami. Z fyzického pohledu je podobnost určena vědeckým přístupem ke konstrukci a vědomým nadsazením hlavních charakteristik portrétovaného. Co se týče psychologické stránky, podobnosti je dosaženo pomocí výrazu modelu a způsobem vystupování a postojem. Například pokud máme fotografickou konstrukci hlavy modelu jako základ, musíme se zaměřit na její nejcharakterističtější znaky.3 Při kresbě portrétu je důležité zamýšlet se nad kresbou jako nad konstrukcí, která v sobě zahrnuje schopnost posoudit obraz ve vztahu ke tvaru a formátu podkladu. Již v renesanci bylo kompoziční uspořádání prioritou v oblasti uměleckého snažení. Objevování prostředků k dosažení ideálních proporcí vedlo k důležitosti „zlatého řezu“. Tento termín představuje estetickou harmonii proporcí, která vzniká rozdělením linie na její části tak, že poměr menší části k větší části je stejný jako poměr větší části k celku.4

1 PARRAMÓN, José María. Jak nakreslit portrét a hlavu. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, s. 60. 2 Ibid. 3 Ibid., s. 64-69. 4 REICHERTOVÁ, Tricia. Portrét: Odborné odpovědi na otázky, které si klade každý umělec. Praha: Svojtka & Co., 2014, s. 59.

Kresba je základem veškerého výtvarného zobrazování a taktéž předpokladem vzniku tvůrčího díla. K vyjádření svých myšlenek využívají kresby nejen umělci, ale také řemeslníci, technici a konstruktéři. Podle účelu kresby je také dělíme na technické a umělecké. Technická kresba se jeví jako strohá, přesná a přísná. Citlivá výtvarná kresba nám otevírá dvířka do umělcova myšlení a vnímání světa. Pravděpodobně nás napadá, že u zaměření této práce se nacházíme někde na pomezí těchto dvou přístupů.5 Při kreslení jde o nezaměnitelnou výmluvnost, monumentalitu a náročnost sdělení portrétů. Tváře a hlavy se nepochybně stávají symboly lidské existence, odhalované za přítomnosti situací, do kterých člověk vstupuje v nejistotě. Vytvořením portrétu vyslovujeme svůj názor na člověka, jak jej vidíme, co si o něj myslíme a co k němu cítíme. Pravdivost portrétu nespočívá pouze v předmětné věcnosti zobrazení, ale zejména ve vnitřní pravdě uměleckého výrazu a umělecké kvalitě. Někdy kreslíř pracuje pomocí jisté deformace se snahou o přesnější, jasnější a hlubší sdělení. Portrét byl v některých epochách opomíjen, v jiných naopak vyzdvihován jako měřítko uměleckých schopností.6

1.2 Jak správně kreslit tvář

S uměním konstrukce a kresby lidské postavy je úzce spojena antropometrie. Ta studuje rozměry a proporce lidského těla a jeho jednotlivých částí. Antropometrie úzce spolupracuje s morfologií, což je věda o tvarech, a anatomií. Kánonem lidského těla se již zabývali tvůrci významných památek řeckého sochařství. Zde si můžeme uvést jako příklad řeckého sochaře Polykleita, jenž napsal pojednání nazvané Kánon a ovlivnil svými myšlenkami malíře i sochaře své doby. „Kánonem rozumíme pravidlo či systém, který určuje a usouvztažňuje proporce a rozměry lidské postavy na základě obecné jednotky měření zvané modul.“7 Moduly byly v různých

5 PEŘINOVÁ, Marta; BROŽOVÁ, Vlasta. Kreslíme, malujeme, modelujeme… Praha: Fortuna, 1994, s. 15. 6 STANĚK, Milan; LINC, Rudolf. Technika figurální kresby. Praha: NS Svoboda, 1999, s. 102-103. 7 PARRAMÓN, José María. Jak nakreslit portrét a hlavu. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, s. 13.

historických dobách odlišné, například v Řecku jím byla šířka ruky, avšak nejčastějším modulem byla výška hlavy. Chceme-li správně nakreslit lidskou hlavu, musíme nejdříve prostudovat její míry a proporce. Co je pro nás důležité, pomocí kánonu si umělec dopomáhá také k tomu, aby správně zachytil podobnost svého modelu. Rozdělíme-li takto výšku hlavy pomocí vodicích čar, získáme polohu a proporce jednotlivých částí obličeje. Nakreslení vodicích čar určených kánonem nám pomůže zmapovat lidskou hlavu. Další z důležitých aspektů je symetričnost, využívání optického zkrácení, perspektiva, anatomie a intuice.8 Správně zachytit jednotlivé rysy tváře není nic jednoduchého a spočívá v pečlivém pozorování. Skupinou znaků, které dokonale charakterizují obličej, jsou oči, nos a ústa. Pravděpodobně nejdůležitějšími prvky tváře jsou oči, neboť vyjadřují emoce a charakter portrétované osoby. Dobře kresebně zpracované oko vypovídá o věku, pohlaví a rase portrétovaného. Při kresbě oka, které se skládá z mnoha částí, musíme dbát na to, že jeho jednotlivé části vypadají jinak zepředu, zezadu, z poloprofilu a k tomu je ještě jeho pohled vždy pod jiným úhlem. Například když se díváme na oko ze strany, kruhy zornice a duhovky podléhají perspektivnímu zkrácení. Při znázornění víček víme, že pokud je oko otevřeno, nad ním vytvořená křivka hranou horního víčka je kulatější a delší než křivka dolního víčka. Podstatné je zachycení výrazu a dosáhnout hloubky pohledu. Bylo by chybou nepovšimnout si hry světel v očích modelu. Pokud se nám podaří správně zachytit přicházející světlo, oko bude vypadat průzračné a živé. V očích spočívá výraz obličeje.9 Stejně tak se mění symetrické obočí, ležící na zakřiveném povrchu čela, když se ukazuje z různých úhlů. Nos bývá velmi komplikovaný při znázornění zepředu (en face), jedná se téměř o abstraktní záležitost. Dokonce existují doporučení při kresbě nosu, aby si jej umělec představil jako kombinaci světla a stínů (přesně tak, jak se objevuje na fotografiích). Při pohledu na rty musíme dbát na změnu linky úst při vyjádření úsměvu. Podobně jako u očí, také rty leží na nerovném povrchu, který doplňují záhyby, odrazy a stíny. U mužů je tónování slabší, zatímco u žen je silnější

8 PARRAMÓN, José María. Jak nakreslit portrét a hlavu. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, s. 8-18. 9 REICHERTOVÁ, Tricia. Portrét: Odborné odpovědi na otázky, které si klade každý umělec. Praha: Svojtka & Co., 2014, s. 94.

a intenzivnější. Musíme si uvědomit, že pokud se rty modelu otevřou do úsměvu nebo výkřiku, dá se do pohybu celý obličej od obočí až k postranním částem nosu. Jakýkoli pohyb úst má za následek celkovou změnu výrazu tváře. Rty mají obrovskou vyjadřovací sílu díky své schopnosti postihnout i nejmenší záchvěvy emocí. Uši vypadají také rozdílně při pohledu zespoda nebo zezadu. Délka boltce odpovídá většinou délce nosu. Problematika vlasů se zabývá jejich strukturou a světelnými odrazy. Dáváme si pozor na způsob kladení linek při kreslení a tvarování vlasů modelu. Velice důležité je také správné zakreslení krku a jeho hmotné vyjádření fyzického typu. Každý jednotlivý tah postupně graduje až ke konečnému výsledku.10 Portrétování je snazší, pokud autor kresby má představu, co leží pod povrchem tváře. Pochopení a znalost lidského těla, chápání stavby svalů i jejich pohybů dopomáhá k správné anatomii kresby a nezpochybnitelné lidskosti.11 Co se týče velmi přesné kresby podle skutečnosti, k dosažení uspokojivého výsledku nám pomáhá měření modelu a přenášení naměřených výsledků na plátno.12 Pokud dokážeme použít informace o správném zachycení portrétu, budou se nám velice hodit, když budeme mít před sebou model. Důležité je pozorování a věrné zobrazování, které ukazuje, že existuje nespočet způsobů interpretace. Všechny rysy obličeje zapadají do struktury, která je charakteristická pro model a také pro jeho gesta. Detaily portrétů značí přítomnost pravidel předpokládající pevný a akademický způsob vyjadřování obličejových znaků. Ty si zachovávají svoji expresivnost a odpovídajícím způsobem vymezují pohled a postoj modelu.13

10 PARRAMÓN, José María. Jak nakreslit portrét a hlavu. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, s. 46-59. 11 REICHERTOVÁ, Tricia. Portrét: Odborné odpovědi na otázky, které si klade každý umělec. Praha: Svojtka & Co., 2014, s. 10. 12 Ibid., s. 17. 13 PARRAMÓN, José María. Velká kniha o portrétu. Praha: Svojtka a Vašut, 1996, s. 81-87.

2 Detailní kresba

2.1 Podobnost a detail

Metoda portrétu patří mezi nejžádanější fotografické práce. Cílem je co nejvěrnější zachycení podoby zobrazovaného objektu. Záměrem není zůstat jenom na povrchu, ale dostat se hlouběji k podstatě osobnosti. Metoda portrétu jako detailu pracuje s tváří nebo jinou částí těla za pomoci modelace světlem. Obličej je často jediným zdrojem kvality vznikajícího portrétu, okolní prostředí je mnohdy potlačeno. Použitím detailů a jejich promyšleným řazením lze nezpochybnitelným způsobem vyjádřit hlavní rysy portrétovaného.14 “Schopnost dosáhnout věrné podoby bývá často považována za něco, co nezávisí na pouhé výtvarníkově technické zručnosti, ale co je jakýmsi darem shůry existujícím nezávisle na umělcově talentu a svědčícím spíše o schopnosti tajemného vhledu do povahy modelu než o dovednosti nakreslit či namalovat tvář.“15 Nicméně věrná podoba je otázkou správných proporcí, technické vyspělosti a schopnosti zdůraznit zvláštní charakteristiky a specifická gesta modelu. Důsledek pečlivého pozorování a schopnosti malovat to, co vidíme, vytváří skutečnou podobu.16 K tomu, aby bylo dosáhnuto podobnosti, využívají umělci různé techniky, přitom každý z nich může dosáhnout věrné podoby. Mnozí portrétisté tvrdí, že je zásadní při kresbě začít pojednáním celé stavby hlavy a následně doplňovat její jednotlivé rysy. Podstatné je pečlivé pozorování tvarů stínů, světel a rysů hlavy pro úspěšné ztvárnění osobnosti.17 Pro správné dosažení podobnosti je důležité brát zřetel na fyzickou i psychologickou stránku modelu. Portrét na rozdíl od jiných žánrů vyžaduje větší přesnost, jelikož již při nejmenší změně podobnost značně ztrácíme. Dopomáhá nám pochopení konstrukce lidské hlavy a správné určení charakteru. Podoba a jedinečnost člověka tkví ve správném odpozorování charakteristických

14 JEDINÁK, Petr. Cesty k portrétu. Brno: Computer Press, 2004, s. 90. 15 REICHERTOVÁ, Tricia. Portrét: Odborné odpovědi na otázky, které si klade každý umělec. Praha: Svojtka & Co., 2014, s. 21. 16 Ibid. 17 Ibid., s. 22.

rysů jedince. Při našem usilování fyzické podobnosti využíváme matematické konstrukce18 postavy a přesné kresby toho, co vidíme.19 Přesná podobnost, pochopení měřítka a anatomie samozřejmě nestačí k tomu, aby se portrét stal uměleckým dílem. Je zde řada dalších důležitých faktorů jako kompozice, světlo, syntéza detailů, výraz modelu i osobní interpretace.20 Denně potkáváme zástupy lidí, rozmanitost jejich podob je veliká. Patrně nenajdeme na světě dvě lidské bytosti, které by byly úplně stejné. Hlavní odlišnosti spočívají ve tvaru hlavy, rozdílných tvarech očí, nosů a úst. Také tvary obličejů zepředu a ze strany jsou zcela odlišné. Důležitým faktem je, že levá polovina obličeje neodpovídá přesně pravé polovině. Málokdy bychom našli v přírodě dvě poloviny celku, které by byly naprosto shodné. Tyto nepravidelnosti dodávají bytosti na přirozenosti a živosti.21

2.2 Cesta k fotografické tvorbě

Již řecká a římská malba měla za jeden ze svých podstatných cílů právě verismus.22 Renesance systematicky prozkoumávala možnosti zobrazení na neuvěřitelně racionálně a systematicky pojatém základě. Umělci díky vynálezu perspektivy vytvářeli ohromující malby, které dokázaly připravovat pozorovateli šokující chvilky. Barokní tvorba poté přinesla iluzivní techniku zvanou trompe l´oeil, což znamená klamat oko. Vznikala extrémně realistická zátiší vytvářející iluzivní realitu. Zásadní byl poté vynález fotografie a tedy i předloha fotografie. Fotka přinesla pojem reality, který byl ospravedlněn od zásahu člověka, neboť vznikl

18 Matematická kresba vzniká za pomocí mřížky a přesného vypočtení vzdáleností. Je to dokonalé umístění prvků hlavy, jejich rozměrů a proporcí. K tomu dopomáhá správné zhodnocení světel a stínů. Tato metoda je například velmi užitečná, když vytváříme velkou kresbu podle malé fotografie. 19 PARRAMÓN, José María. Velká kniha o portrétu. Praha: Svojtka a Vašut, 1996, s. 102. 20 Ibid., s. 118. 21 PEŘINOVÁ, Marta; BROŽOVÁ, Vlasta. Kreslíme, malujeme, modelujeme… Praha: Fortuna, 1994, s. 53. 22 Verismus je umělecký proud, který vycházel z francouzského realismu a naturalismu. Usiloval o realistické ztvárnění skutečnosti a o věrné zachycení lidských charakterů.

technologickým procesem. Vývoj fotografie samozřejmě poznamenává i určitou část současné tvorby.23 S vynálezem daguerrotypie a fotografie zaznamenalo malování portrétů útlum, do popředí začaly vstupovat otázky malířského výrazu. Impresionisty zajímala atmosférická a světelná poloha modelu. Symbolisti a expresionisti kladli důraz spíše na psychický stav portrétovaného, futuristi a kubisti se zaměřili na analýzu tvarů do plošných znaků. Na sklonku devatenáctého století v období akademismu byla vnější popisnost brána jako primární kritérium. Neofigurativní snahy přinesly do umění symbolický či imaginární portrét. Od sedmdesátých let vznikají hyperrealistické portréty, jež se navrací k veristickému zobrazení skutečnosti a využívají fotografických předloh.24 Mnohdy se objevovaly v dějinách umění právě problémy s realitou kvůli vznikajícím ambicím pravdivě zobrazovat viděnou realitu. Znamenalo to vytvářet iluzi viditelné skutečnosti. Realistický obraz ovšem není pouze iluzivní nápodobou, ale jedná se o utváření nové simultánní reality. Fotografie teprve tomuto tématu dodala velikost a bojovala o své místo vedle umění. Ale je důležité si uvědomit, že ani fotografie není čistou reprodukcí reality. Je zastupující novou realitu stejně jako malovaný obraz. Moc technických obrazů výrazně zasáhla vědomí i představivost člověka a radikálně vtrhla do světa umění.25

2.3 Kresba podle fotografie

„Krása fotografie, právě tak jako krása děl moderní techniky, je dána prostou a naprostou dokonalostí a podmíněna účelností: krása fotografie je z téhož rodu jako krása aeroplánu nebo transatlantického korábu či elektrické žárovky: je dílem stroje a zároveň prací lidských rukou, lidského mozku, a chcete-li, i lidského srdce.“26

23 SLAVICKÁ, Milena; NEDOMA, Petr. Beyond reality: British painting today. Praha: Galerie Rudolfinum, 2012, s. 31. 24 STANĚK, Milan; LINC, Rudolf. Technika figurální kresby. Praha: NS Svoboda, 1999, s. 102. 25 SLAVICKÁ, Milena; NEDOMA, Petr. Beyond reality: British painting today. Praha: Galerie Rudolfinum, 2012, s. 11-12. 26 RÖSSLER, Jaroslav. Jaroslav Rössler: fotografie, koláže, kresby. Praha: Kant, 2003, s. 14.

Také ve fotografickém světě se začalo klubat nové vidění. Fotografové spustili vytváření výborné reprodukce reality i výřezů skutečnosti. Nebylo to nic snadného, vznikala řada sporů, jestli se vůbec jedná o umění. Osvobodit fotografii od všech vlivů uměleckých představ nebylo vůbec jednoduché. Fotografický proces začal být nevídaný ve srovnání s tehdejšími optickými výrazovými prostředky. Otevřela se řada nových možností a cílem se stala estetika vnímání skutečna. Řada umělců nalezla ve fotografickém přístroji nejspolehlivější pomůcku k začátkům objektivního vidění. Dříve než můžeme zaujmout subjektivní stanovisko, otevírá se nám optická skutečnost, která je sama od sebe interpretovatelná a objektivně pozorovatelná. Fotografie se stala částí současného umění. Nové vidění uskutečňovalo své umělecké záměry jako například zálibu v extrémně blízkých pohledech u portrétů.27 Pokud použijeme fotografii jako předlohu kresby, je nám umožněno studium obličeje do větší hloubky, než nabízí obvyklá doba trpělivosti živého modelu. Dalším plusem je, že pozice ani světlo fotografovaného se nemění. Můžeme si proto dovolit strávit čas kreslením mnoha potřebných detailů. Musíme ovšem brát na vědomí, že náš pohled je trojrozměrný, ale fotografické obrazy jsou ve skutečnosti dvojrozměrné. Reakce výtvarníka na trojrozměrnou formu je realizována na dvojrozměrném povrchu. S ohledem na toto omezení musíme dávat pozor na zkreslení perspektivy.28 „Nicméně namalovaná fotografie je fascinujícím momentem proměny, kvalitativní změny podstaty, jakýmsi alchymistickým výkonem měnícím banální látku ve vznešenou matérii nadanou zvláštními a mimořádnými vlastnostmi.“29 Například Richard Estes považuje fotografii za přípravný pomocný prostředek. Dle malířových slov poskytuje nejlepší podněty k tématu, které chceme výtvarně ztvárnit. Andy Warhol také používá fotografii při své umělecké tvorbě. Využívá ji jako jeden z řady obrazových prvků při přenosu na malířské plátno.

27 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 624-632. 28 GRAY, Peter. Kresba a ilustrace: Praktický a inspirativní průvodce pro všechny výtvarníky. Praha: Svojtka & Co., 2012, s. 192. 29 SLAVICKÁ, Milena; NEDOMA, Petr. Beyond reality: British painting today. Praha: Galerie Rudolfinum, 2012, s. 30.

Howard Kanovitz užívá fotografie jako předběžné studie ke svým obrazům. Nazírá na ni také jako na oporu paměti.30 V hyperrealismu vcházíme do doby, kdy se obkreslování fotografických předloh bez formálních a interpretačních změn stává jistou manýrou. Začínáme nacházet stejnoměrnou ostrost, dostáváme se do zamrzlého zrcadlového světa. Jsou tu umělci, pro něž je fotka (či fotografická série) tak důležitá jako pro jiné malíře skicák. Sama umělecká práce začíná u volby motivu a výběru snímků (většinou vlastní výroby). Do popředí se dostává profesionální fotografie, která si začala vybojovávat uměleckou autonomii, přičemž ji k tomu dopomohla řada výtvarníků. Již v období impresionismu se umělci inspirovali tehdejšími černobílými fotografickými sériemi. Fotografie, která neodmyslitelně do uměleckého světa patří, se stala novým médiem při výběru a přípravě výtvarných děl nejen v hyperrealismu.31

30 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 323-337. 31 Ibid., s. 334-335.

3 Hyperrealistická tvorba

3.1 Hyperrealismus jako umělecký směr

Nejprve je důležité si vysvětlit samotný termín hyperrealismus. Jedná se o malířský směr, jenž vznikl v šedesátých letech dvacátého století. První část slova hyper pochází z řečtiny a nese v překladu význam slov nad, přes a přespříliš. Hyperrealismus, nebo také fotorealismus, se snaží dosáhnout co nejostřejšího a nejexaktnějšího napodobení viděné skutečnosti. Objevil se také pojem Sharp Focus Realism neboli fotografický realismus. Názvy hyperrealismus a fotorealismus se využívaly jako jedny z mnoha označení, dalšími jsou například superrealismus nebo zaostřený realismus. Fotorealismus se stal jednou z odnoží hyperrealismu v sedmdesátých letech. Tento směr velmi často využívá fotografií včetně všech jejich deformací skutečného obrazu. Co je pro nás podstatné, na fotografii je nazíráno jako na důležitý aspekt samotného tvůrčího procesu. Skutečnost je téměř šokujícím způsobem a fotografickou nezaujatostí reprodukována do všech detailů. Podobné principy jsme mohli již dříve zachytit v projevech naturalismu i realismu, nicméně hyperrealismus se tyto postoje snaží ještě více překonat. Tento směr usiluje o překonání schopnosti lidského oka a odhalení nedostatečnosti lidského zraku. Podává realitu bohatěji a výrazněji.32 Hyperrealismus reaguje na geometrické a expresivní proudy abstraktního umění. Usiluje o obrození vztahu k věcné skutečnosti. Názorová základna směru je velmi široká a jeho výtvarné a myšlenkové zdroje jsou mnohotvárné. Směr navazuje na dadaistickou a zejména neodadaistickou kritiku konzumnosti, na předmětnost pop-artu a na veristicky zaměřené meziválečné i poválečné realismy.33 Hyperrealismus vzniká v podstatě jen s malým časovým odstupem vedle pop-artu, nového realismu34 a nové figurace. Jeho střediskem se na počátku sedmdesátých let

32 „Vše je, jaké je, ale jiné, než se nám jeví.“ Kanovitz, Howard. In: TROJAN, Raoul; MRÁZ, Bohumír. Malý slovník výtvarného umění. Praha: Fortuna, 1996, s. 79. 33 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997, s. 136. 34 V roce 1960 se v Paříži zformovala skupina nových realistů, jejichž název vychází z manifestu, který sepsal Pierre Restany.

stal New York a také západní Evropa. Díla hyperrealismu našla oblibu mezi obchodníky, sběrateli, širokou veřejností, avšak umělečtí kritikové ji odmítali. Tento směr s sebou přináší veristické, iluzionistické zobrazení viděné skutečnosti a běžných každodenních životních situací. Umělce tvořící v této oblasti fascinovaly zvláště efekty odlesků, zrcadlící se obrazy na vyleštěných plochách skel, výkladní skříně, karoserie aut i fasády architektur. Ale co je pro nás ještě víc podstatné, do popředí vystupují výrazy tváří, postoje a gesta lidí v nestřežených okamžicích. Dochází ke gigantickému zvětšení a nacházíme vysoce exaktně provedené věcné detaily. Monumentální rozměry stupňují účinek iluze až do absurdních poloh. Syrová realita je zpracovávána precizní malířskou technikou.35 „Malířům slouží fotografické vidění (barevné diapozitivy) nejen k zachycení ostrých stínů slunečního světla, jeho odlesků a odrazu prostoru, ale i k novému chápání detailů lidského těla, jež jsou zobrazeny v obrovitém zvětšení se šokující přesností.“36 Cílem hyperrealistických portrétů je věrné zachycení dané předlohy. Portrétista se snaží co nejpřesněji a nejjasněji přenést viděnou realitu na plochu. „Jeho práce připomíná spíš výsledek fotochemického procesu spuštěného kovovým cvaknutím spouště fotoaparátu. S nezúčastněností světelného paprsku zobrazuje i ty nejmenší detaily obličeje.“37 Hyperrealismus dostává mnohdy diváka do situace, kdy se cítí značně nejistě. Patrně si při pohledu na hyperrealistické dílo pokládá otázku, zda se jedná o fotografii, nebo o obraz. A co když se jedná o obraz, kam se to v tom případě vlastně dostáváme? Je tohle všechno mimo naše lidské chápání?38 Aktuální umělecká scéna se setkala s úderem hyperrealismu v podobě dokonalého uměleckého řemesla. Můžeme tvrdit, že uměním rozumíme nápodobu skutečnosti, tak jako již dříve předznamenal Platón se svou mimesis.39 Jedná se o odkaz naší životní zkušenosti a je druhem vyjádření emoční a emotivní komunikace. Hyperrealismus nebyl samozřejmě jediným uměleckým trendem této

35 MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 4. Praha: Idea Servis, 2002, s. 150. 36 Ibid. 37 BLÁHA, Jaroslav; SLAVÍK, Jan. Průvodce výtvarným uměním. Úvaly: Albra, redakce SPL-Práce, 2007, s. 46. 38 Ibid., s. 47. 39 Mimesis znamená napodobení nebo znázornění. Platón i Aristoteles považovali mimesis za nápodobu skutečnosti. Aristoteles pokládal lidské bytosti za mimetické s potřebou vytvářet umění, které odráží aktuální realitu.

doby, nicméně právě on se vrací k původní formální přesnosti a preciznosti. Jeho cílem je zachycení obrazu s maximální hloubkou ostrosti. V dnešní době se snaží o takovou výtvarnou konstrukci, která vyjadřuje co nejintenzivnější detail při zachycení sociálních, kulturních i politických témat. Prostřednictvím své tvorby upozorňuje na dopad, který mají mediální obrazy, komerční reklamy, fotografie, televize a filmy na naše vnímání reality.40 Jsou umělci, kteří při tvorbě potřebují lidskou blízkost a důvěrnou znalost postav svých uměleckých děl. K perfektnímu výsledku přispívá i pečlivý způsob a technika práce. Především mladí lidé a umělci vyjadřují současnou podobu nových životních forem. Otevírají se dva různé způsoby prožitku. Pokud se díváme na obraz zblízka, je nám zprostředkován estetický zážitek dokonalé detailní práce. Odstupem spatříme životní bohatství světa postav a portrétů.41 Řada lidí bohužel považuje hyperrealismus za angažované umění díky sociální tématice i jeho srozumitelnosti. Spousta projevů současného umění je realitě vzdálena, nicméně právě hyperrealismus dokáže sociální, ekonomickou i politickou realitu trefně odrážet. Můžeme říci, že toto umění plní mnohdy funkci dokumentární fotografie. Nicméně co je podstatné, dodává dílu hlubší rozměr díky obrovskému úsilí, které je zapotřebí při vzniku hyperrealistického obrazu.42

3.2 Chuck Close a jeho velkolepost

„Chci se zabývat obrazem, který zachytil fotoaparát... a který je dvojrozměrný a nabitý povrchovými detaily.“, prohlásil Chuck Close. Hyperrealismus získal hodně stoupenců zvláště v USA. Velmi významným představitelem hyperrealismu je Chuck Close. Zmíněný umělec, vlastním jménem Charles Close, se narodil roku 1940 ve Washingtonu. Studoval ve Washingtonu,

40 Kulturio: Když se maluje realita. [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné online na: http://kulturio.cz/kdyz-se-maluje-realita/. 41 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 341. 42 Kulturio: Když se maluje realita. [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné online na: http://kulturio.cz/kdyz-se-maluje-realita/.

Yaleu a také na akademii ve Vídni. Od roku 1970 působil jako docent na univerzitě v New Yorku. Vyniká svými rozměrnými díly, kde divák spatřuje černobílé portréty o rozměrech dva až tři metry (obrazová příloha č. 1). Obrovská díla vyzařují individualitou a blízkostí. Ve svých dílech umělec dosahuje přesného výrazu díky precizní a detailně provedené fotoprojekci.43 Close vstoupil na pole umělecké scény s ohromnými ranými portréty, vymykajícími se přímému naturalistickému vztahu jak formátem, malířskými zásahy, rozdílnou citlivostí, tak i skrytou romantikou figurálních obrazů.44 Proslavil se uměleckou prací v billboardové velikosti, kdy maloval své přátele, ale i sebe samého (obrazová příloha č. 2). Je patrné, že každému detailu věnoval maximální pozornost. Nacházíme u něj perfektní provedení všelijakých nerovností, dokonce jsou zachyceny jednotlivé vlasy i póry na pokožce. Obrazy, vznikající kombinací velkoplošnosti a „neosobní" techniky, jsou monumentální, ale zároveň velice intimní.45 Close mnohé odvíjí také od optiky a tvrdí, že ji máme zakódovanou v naší zrakové zkušenosti. „A jestliže fotografická, filmová či televizní optika výrazně poznamenala naši zrakovou zkušenost, pak se jí nemůže vyhnout ani výtvarné umění.“46 Chuck Close utvářel fotoportréty vytvářející překvapivé spojnice vedoucí od extrémního fotorealismu ke konceptuálnímu analytickému malířství. Fotografická metoda u tohoto umělce nastoupila místo přirozeného způsobu vidění. Fotografie představuje svůj způsob pohledu a podmíněnosti, malířství naopak estetické prostředky. Close je tohoto názoru: „Lidé si zřejmě někdy myslí, že prostá skutečnost použití fotografie při malování nevyhnutelně vytváří určitý obraz. Ale podle fotografie lze malovat různé obrazy, stejně jako podle přírody.“47

43 MARTINCOVÁ, Miroslava, ŠULC, Josef. Malířské umění od A do Z: Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha: Rebo Productions, 1995, s. 127. 44 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 334. 45 DEMPSEY, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: Encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha: Slovart, 2005, s. 252. 46 BLÁHA, Jaroslav; SLAVÍK, Jan. Průvodce výtvarným uměním. Úvaly: Albra, redakce SPL-Práce, 2007, s. 47. 47 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 338-339.

Jak už jsme si zmínili, Close maloval své portréty podle fotografií. Již představitelé pop-artu kombinovali svá díla z fotografií a podobných reprodukcí. Tento umělec bývá dokonce často prohlašován za spřízněného s pop-artisty. Využívá maximálního zvětšení a své originální malířské techniky. Věnuje každému provedení detailu tváře nevídanou pozornost a pečlivost. Nalézáme zásadní rozdíl mezi subjektivitou pohledu umělce a objektivitou záběru objektivu fotoaparátu.48 Tento americký výtvarník vytváří s oblibou velké podmanivé portréty své osobnosti i svých přátel. Klade důraz převážně na hlavu modelu. Při využití fotografií v tvorbě je uspořádává do čtvercové sítě. Rozkládá obličeje do stejnoměrných barevných polí. Finální díla jsou vytvářena z drobných čtverečků složitým a mechanicky náročným procesem. Divák celkového dojmu z obrazu nabývá po zhlédnutí zdálky (obrazová příloha č. 3).49

3.3 Další významní představitelé hyperrealismu

Již v pop-artu bychom mohli pozorovat, že v řadě děl nacházíme montáže ze zlomků skutečnosti, které dotvářejí celek. Jak už jsme si řekli, používání částí skutečnosti aplikoval Robert Rauschenberg při své umělecké produkci. Rauschenberg prohlásil důležité tvrzení, a to je: „Jsem toho názoru, že obraz je skutečnější, když je vytvořený ze součástí skutečnosti.“50 Měli bychom si také zmínit Jamese Rosenquista, který vychází z amerického abstraktního expresionismu. Ve svých dílech ukazuje divákovi fragmenty skutečnosti, které jsou velmi často v nadživotní velikosti a jasně definované. Vytváří mimořádně rozměrné kompozice, a vnáší tak do malířství nové objevy z této oblasti. Na rozdíl od Rauschenberga mají jeho zobrazované části vztah k jiným výřezům v díle. Všechno v Rosenquistových dílech se vztahuje k sobě navzájem a všechno je

48 BLÁHA, Jaroslav; SLAVÍK, Jan. Průvodce výtvarným uměním. Úvaly: Albra, redakce SPL-Práce, 2007, s. 47. 49 CUMMING, Robert. Umění: Velký ilustrovaný průvodce. Praha: Slovart, 2007, s. 463. 50 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 314.

mezi sebou těsně propleteno. Věci nestojí samy o sobě, jak to bylo například u pop- artistů, nýbrž jsou součástí této přesahující koncepce.51 Francis Bacon, nejvýznamnější a nejvíce mnohostranný realista té doby, se věnoval figurální malbě. Tento umělec také velice často pracoval podle fotografických předloh. Éru velkého využívání fotografií předjal, když se začal zajímat o studie lidských i zvířecích pohybů. Nevytvářel deformaci postavy ani portrétu, naopak se snažil zviditelňovat realitu. „Bacon nemoralizuje, ukazuje, jak to s člověkem je, podává obraz jevu.“52 Jeho díla působí jako odstrašující výsledek diagnózy reality. Dílo má pak vynikající uměleckou kvalitu. Důraz dává na mimořádně disciplinovaný formální řád, nechybí ani přesné pozorování a ohromná představivost.53 Další osobnost, která výrazně pracuje s detailem, je Domenico Gnoli. Přestože tvoří na jiném principu než Close, řadíme jej zde také. Tento umělec nehledal detaily celku, ale naopak získával celek detailu. Z pozorované reality dělal tzv. výřezy, které dávají dílu zcela jiný charakter. Řada diváků by si mohla říci, že si z nich autor dělá dobrý den. Bysty byly již od starověku vytvářeny jako symbol slavných lidí a zdobily řadu čestných míst. Ovšem autorova bysta nevyhlíží nikterak honosně, spíš než poprsí by se jí mohlo říkat „pozadí“, kde tvář je skryta. Přesto můžeme obdivovat dokonalost a přesnost, s jakou byla vytvořena (obrazová příloha č. 4). Cílem hyperrealistického umělce je obohacení naší zrakové zkušenosti prostřednictvím fotografického vidění. Naši autoři se nespokojili pouze s přesným napodobením skutečnosti, nicméně kladli důraz i na ozvláštnění a vynalézavost. Je velmi důležité, aby prostřednictvím ozvláštnění došlo k posunutí divákova vnímání. V tomto směru nacházíme jak osobité malíře, tak i velice technicky zdatné umělce, jejichž díla byla téměř „otrockým napodobením skutečnosti“. Jsou tato díla pouze bezduchým „otiskem“ skutečnosti bez jakékoli výpovědi, nebo hodnotným uměleckým dílem?54

51 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 316-317. 52 Ibid., s. 331. 53 Ibid., s. 330-331. 54 BLÁHA, Jaroslav; SLAVÍK, Jan. Průvodce výtvarným uměním. Úvaly: Albra, redakce SPL-Práce, 2007, s. 48-49.

Pokud bychom chtěli vyzdvihnout umění, které je úzce spojeno s praktickou částí této bakalářské diplomové práce, zajisté bychom se měli zajímat o umělce jménem Gottfried Helnwein (obrazová příloha č. 5) a Denis Peterson. Tito výtvarníci zachycují představy a obavy z násilí, nenávisti a netolerance, které v sobě pojímají totalitní režimy i militantní doktríny. Zmínění umělci poukazují na politickou a kulturální deviaci společnosti. Taktéž nesmíme v této práci opomenout velice důležitou osobnost pro současný hyperrealismus, kterou je Diego Fazio. Jeho oblastí je právě kresba portrétu tužkou. Je až neuvěřitelné, jaké plasticity a dokonalého detailu ve svých dílech dosahuje (obrazová příloha č. 6). Velice úspěšným se stal již ve dvaadvaceti letech, přestože musel čelit útoku mnoha skeptiků. V rámci české umělecké scény řadíme do hyperrealismu mladého umělce jménem Jan Mikulka, který získal významná ocenění ve Velké Británii. Také jeho oslovila krása lidského těla.55 Kdybychom chtěli zamířit do oblasti hyperrealistického sochařství, museli bychom si zmínit i velice významné umělce, kterými jsou Ron Mueck, Duane Hanson nebo John de Andrea. Mueck využívá značného zvětšení těl a nebývalé lidskosti soch. Zajímal se také o zpodobnění tváře (obrazová příloha č. 7). Tato oblast tvorby byla založena na odlévání lidských těl, která byla nahá i oblečená. Postavy byly tímto způsobem převáděny do umělé hmoty a dostávalo se jim neuvěřitelné živosti. Stvoření lidé mají skutečné vlasy, skleněné oči a opravdové doplňky. Ve výstavním prostoru bychom je možná nerozeznali od návštěvníků, jelikož dokonce stojí na zemi bez podstavců. Vše vede k tomu, abychom si tyto sochy spletli s živými lidmi, to bylo také záměrem některých autorů.56

3.4 Skutečnost dobývá svět umění

Skutečnost začala pronikat uměním v pravém slova smyslu. Řada umělců hledala co největší sepětí se skutečností, ale zároveň i nejintenzivnější působení. Malovaný obraz začal vzbuzovat mnohdy podezření, protože jeho přirozeností bylo

55 Kulturio: Když se maluje realita. [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné online na: http://kulturio.cz/kdyz-se-maluje-realita/. 56 MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 4. Praha: Idea Servis, 2002, s. 151.

to, že je iluzí a fikcí. Umělecká tvorba již neměla být pouze něčím, co funguje jen uvnitř systému umění. Cílem bylo, aby existovala i mimo tuto oblast, aby měla význam i ve společenské realitě. Výtvarná působnost měla být integrována do života a měla být ztotožněna s reálným světem. Umělecké dění proto přichází moderní a svěží.57 Již surrealista René Magritte se zabýval smyslem umělecké skutečnosti, významem obrazů a symbolů. Řada faktů vyzývá k zamyšlení nad uměním a jeho zobrazovací a symbolickou funkcí. Na tento problém reagoval také Robert Rauschenberg, když vkomponovával do svých malířských děl reálné nalezené předměty. Tuto kombinaci nazýval „combine paintings“ neboli kombinované obrazy. Tyto poskládané existence odpovídaly skutečnému životu. Všude je možná přítomnost objevení a odhalení souvislostí, záleží na individuálním způsobu vnímání. Skutečností se nezabývali pouze fotorealisté, nicméně právě i představitelé kritického realismu, socialistického realismu a kapitalistického realismu.58 Fotorealisté se do nového světa umění zapojili prostřednictvím klasického řemesla, vytvářeli obrazy podle obrazů, avšak činili tak velmi originálním způsobem. Rozpitvávali skutečnost ostrým pohledem a zachycovali ji naprosto přesně. Snažili se uniknout povrchnímu zdání a zaměřit se na pečlivou reprodukci. Nová média i fotografie inspirovaly k novým a experimentálním uměleckým formám. Na jedné straně bylo přemýšlení o umělecké skutečnosti, a to mělo zároveň poukázat na relativnost skutečnosti. Ovšem tato umělecká díla díky svému přesnému zobrazení, ostrosti a brilantnosti dokonce překonávala imitovanou fotografii. Díla dosahují efektu odcizení, který nabízí nový a demaskující pohled na zobrazované. Pozorovatele by měla oslnivým způsobem zasáhnout i zdánlivost zobrazeného světa.59 Cílem těchto myšlenek je zrušení hranice mezi životem a uměním. Jsou umělci, kteří tvrdí, že to, co označujeme jako skutečnost, není zde a není opravdové, dokud se to nestane faktem v podobě umění. Umělecká tvorba je tou samou jedinou skutečností, která existuje. Realitu nelze nikdy definitivně zachytit, pouze snad ve

57 KRAUSSOVÁ, Anna-Carola. Dějiny malířství: Od renesance k dnešku. Praha: Slovart, 1996, s. 112-113. 58 Ibid., s. 113. 59 Ibid., s. 115-117.

skutečnosti umění samého jako nejvyšší formy naděje. Abstraktní obrazy naopak znázorňují pravdu, kterou nevidíme, nemůžeme popsat a o jejíž existenci můžeme přemýšlet.60 V hyperrealismu je zobrazení reality analytické, ostré a mnohonásobně překračuje rozlišovací schopnost lidského oka při běžném vidění (podobně jako fotografická čočka). Paradoxem je, že v zobrazeních se skutečnost zdá být skutečnější než skutečnost sama. „Předmět podaný jaký je, a nejen jak jej běžně a povrchně vidíme, vede k úvaze o významu reality: zda svým smyslem není skutečnost ještě něčím jiným, než čím se svou podobou jeví. Spojení úvahy a poznání, které dál klade otázku iluze skutečnosti a otázku skutečnosti iluze v poznávacím procesu, zakládá nový poznávací a kritický vztah ke skutečnosti.“61

60 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, s. 341-342. 61 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997, s. 136.

4 Velkoformátová kresba

4.1 Hyperrealistický rozměrný obraz

Zaměřme se nyní společně na část praktické práce. Jelikož obdivuji práce hyperrealistů a považuji je za velkou inspiraci, rozhodla jsem se do tohoto světa detailu a preciznosti také přispět svým výtvarným dílem. Zabývám se dlouhou dobu kresbou portrétů rozmanitých osobností. U této tvorby nacházím zalíbení v pečlivosti a výstižnosti. Co se týče výtvarných prostředků, umělci hyperrealismu při tvorbě využívají akrylové barvy, olejové barvy, ale co je pro nás podstatné, řada umělců sáhne i po obyčejné tužce. Pokud jde o námět pro tvorbu, nacházíme díla od figurace přes zátiší, krajinomalbu, městské panorama až k narativním scénám. Zvětšený portrét kreslený tužkou byl pro moji práci jasnou volbou. Dala jsem si za cíl vytvořit rozměrnou kresbu hlavy. V plánu bylo znázornění tváře od konečků vlasů po bradu a část paže. Je patrné, že portrét, který zahrnuje jen malou část zbytku těla, ukazuje touhu zcela se soustředit na hlavu modelu. Námět obrazu má tendence zabírat celou plochu, dokonce se ji snaží přesahovat. Vzájemný vztah mezi velikostí obrazu a velikostí portrétované hlavy dodává na výsledném dojmu, kde formát je spojencem kompozice. Cílem této práce je, aby divák vycítil skutečnost prostřednictvím nakreslené tváře. Obrovským problémem bylo sehnání rozměrného papíru, jelikož jsem potřebovala získat formát o rozměrech přibližně dva krát dva metry. Výtvarné potřeby bohužel takhle rozměrné výkresy nenabízí, a dokonce i poptání v papírnách bylo bez šance. Nicméně tento problém byl vyřešen koupí bílého fotografického pozadí, které je rozměrné a kvalita papíru je dostačující. Pozadí díla bylo v plánu čistě bílé, aby byla co nejvíce zvýrazněna hlava portrétovaného.

4.2 Fotografie pro kresbu

Velkoformátová kresba byla zamýšlena tak, aby byla vytvořena podle fotografické předlohy, podobně jako svá díla utvářeli hyperrealisté. Důležité tedy

bylo, aby práce měla co nejkvalitnější fotografický vzor. Pro tuto praktickou práci bylo nezbytné získání velice kvalitní fotografie s vysokým rozlišením. V rámci projektu jsem oslovila jednoho velice talentovaného a úspěšného fotografa ze Zlína. Fotograf Patrik Pšeja tento nápad uvítal a společně jsme vytvořili vzor pro kresbu. Tato spolupráce s sebou nese i do budoucnosti další společnou práci s následně vytvořenou kresbou. Vytvořené fotografie budou nedílným výsledkem celého tohoto kresebného procesu. Líbí se mi představa, že prvotní byla pouze fotografie, ta byla následně překreslena do velkého rozměru a s hotovou kresbou je zamýšleno dále vytvářet zajímavé fotografické momenty. Důležitý byl správný výběr modelu. Přemýšlela jsem delší dobu nad volbou postavy, která měla být zachycena. Uvažovala jsem nad dítětem, starší osobou, ale nakonec jsem zvolila mladého muže. Námětem je zde skutečná osoba, která je mně velmi blízká. Portrétovaného jsme v ateliérovém prostředí nafotili, a vytvořili tak předlohu pro nastávající výtvarné dílo. Tou se stala tvář mladého muže, který vynikal svými výraznými rysy. K dosažení ještě většího efektu je vedle velikosti vymyšlen a zrealizován nápad stékající vody. Prvek vody dodává na efektu hyperrealistického podání. Muž, jemuž po obličeji stéká voda, je zachycen se zamyšleným výrazem, jakoby sám přemýšlel nad skutečností a realitou. Vytvořená fotografie byla následně ořezána, nepatrně upravena a převedena do černobílých barev. Vybrala jsem si tvorbu podle fotografie, protože mě tato práce velmi lákala. Nepopsatelnou výhodou bylo to, že jsem měla po celou dobu práce vzor po ruce, a mohla jsem proto strávit tvorbou potřebnou dobu. Fotografie, kterou jsem si mohla libovolně zvětšit, mi také umožnila nahlédnout na všechny drobnosti a detaily tváře. Nicméně byla to náročná práce, protože vždy byl viděn jen určitý výřez obličeje a mnohdy chyběl celkový náhled na úplnou stavbu tváře. Avšak byl skvělý pocit mít fotografii pouze v počítači a krůček po krůčku ji přenášet do její závěrečné podoby gigantického formátu.

Fotografie pro kresbu, Patrik Pšeja Photography

4.3 Malá tužka a obrovský výkres - David

Sama tvorba byla nelehkou záležitostí. Při výpočtu rozměrů velkého papíru jsme dosáhli délky 200 cm a šířky 136 cm, což ve výsledku znamená 27 200 cm2 plochy ke zpracování. Rozvržení díla bylo jednou z nejtěžších fází. Kresba potřebovala trpělivost a spoustu času pro její ztvárnění. Výtvarné dílo vyžadovalo postupovat velmi opatrně centimetr po centimetru. Přestože by bylo logičtější na tak rozměrný formát volit uhel nebo výtvarný prostředek se silnější stopou, vše je zpracováno tužkou kvůli maximální přesnosti a prokreslení detailů. Při kresbě se velice dobře postupovalo od vrcholu hlavy až k bradě a pažím. Začala jsem od nejjemnějších vlasů a postupovala systematicky směrem dolů po tváři, protože je výkres velmi rozměrný a nedovoluje pohodlný přístup ke všem částem portrétu. Tvorbu nepatrně komplikovaly ztížené podmínky, jelikož se celý výkres musel zpracovávat na zemi ve vodorovné pozici. V mé tvorbě je viditelně a záměrně zachována „image fotografie“. Neboli také můžeme říci, že fotografická předloha je stále čitelná. Spojení kresebného provedení a fotografie vytváří požadovanou hyperrealitu a záhadnou vizualitu. V práci nacházíme dvě vizuální reality, a to původní realitu fotografie a realitu obrazu, který je ztvárněn tužkou na výkres. Jedná se o dvě simultánní reality, jimiž je malířská a fotografická rovina. V díle je velmi podstatná důležitost okamžiku. Maximální pozornost byla věnována přesným detailům, které dávaly výslednému dílu jeho věrohodnost. Hlavním úmyslem se stalo dosáhnutí fotograficky přesné kresby, která přináší a sděluje významy přesahující viděné, dokonce i to, co nebyla schopna fotografie postihnout. Cílem nebylo pouze zachytit svět takovým, jakým je, ale i vytvářet myšlení o světě pomocí zobrazování přesně odpozorovaných fragmentů skutečnosti. Záměrem bylo pozorovatele přivést prostřednictvím konstrukce nové reality k hloubce obrazu ve smyslu překročení běžné reality. Obraz měl vytvářet zvláštní nečekanou atmosféru a napětí díky splynutí iluze a reality. Pokud spojíme praktickou část práce s našimi získanými poznatky z teoretické části práce, docházíme k závěru, že je důraz kladen na monumentalitu, přesnost fotografického zpracování, detailnost a touhu překonávat viděnou i vnímanou realitu. Tato závěrečná práce byla vytvářena se záměrem velmi přesného

zpracování. Důležitým cílem bylo také zachování podobnosti a zachycení výrazu portrétovaného. Důraz byl kladen na každý vlas i stékající kapku vody. Vytvořené dílo poukazuje na vnější rysy skutečnosti, objemovost, věcnost, detail a individuálnost. Obraz má působit velkolepým dojmem maximálního zvětšení. V této praktické práci hledá každý detail své jedinečné a nezaměnitelné místo. Velká kresba má pozorovatele překvapit, ohromit a dovést k zamyšlení nad skutečností. Při tvorbě tohoto typu se vytváří před očima diváka obrazy neskutečně skutečné a skutečně neskutečné.

David, 2015, výsledná velkoformátová kresba tužkou, 200 x 136 cm

Závěr

Bakalářská práce s názvem Detail kresby nejen v hyperrealismu nás přivedla k velmi důkladnému nazírání na skutečnost. Záměrem bylo čtenáře zavést do světa kresby portrétů, kde se jedná o činnost velmi důkladnou a náročnou. Jednou z částí bylo také získání informací o důležitých základech při portrétování osoby. Zřejmě každý si někdy vyzkoušel nakreslit svůj portrét nebo portrét jiné osoby. Technika je známá již od dávných let, i přesto se k ní řada umělců stále vrací, nebo dokonce ji mnoho výtvarníků pokládá za svou hlavní tvůrčí činnost. Významné pro tuto práci bylo poukázat na přesnou a detailní tvorbu, kde jako hlavní aspekty vládnou podobnost a detail. Zabývali jsme se také fotografií jako důležitým médiem pro uměleckou činnost. Vynález fotografie posunul výtvarné umění do zcela nové pozice. Důležité jsou časové souvislosti, lze mluvit o ztvárnění reality před fotografií a po fotografii. Je podstatné si uvědomovat tento patřičný rozdíl, který bezpochyby uměleckou oblast výrazně ovlivnil. Fotografie je prostředek, který je využíván jako obraz skutečnosti. Práce nás zavedla i do oblasti, ve které je člověk vybízen k zamýšlení nad skutečností, realitou a verifikací. Cílem práce bylo také vyzdvihnout umělecký směr hyperrealismus, neboť se jedná o okouzlující a fascinující oblast umění, kterou mnoho lidí nezná, nebo nepovažuje za příliš důležitou. Obdivuhodné je to, že v hyperrealistické tvorbě nacházíme zpodobnění života, který je dvakrát posunutý. Je to obraz obrazu života, neboli dá se říci dvojí klam. Hyperrealistický nebo fotorealistický tvůrce musí mít na prvním místě zachycení přesnosti a detailnosti, při čemž velmi účinným způsobem využívá svůj zrak a pozorovací schopnosti. Můžeme tvrdit, že umělec by měl uplatňovat svou schopnost vidět. Závěrem práce bychom mohli říct, že jsme se dostali do oblasti umění, která je velice časově náročná a také důkladná na zpracování a soustředěnost tvůrce. Umělec se musí plně koncentrovat na své dílo, neboť každý sebemenší detail je pro výsledné dílo velmi důležitý. I přesná kresba, která nezasahuje do abstraktního a autentického, má své kvality odpovídající plnohodnotnému umění. Nejde jen o obrovskou snahu, ale také o způsob vyjádření, který je naplňující. Jsem velmi ráda,

že jsem se odhodlala pustit do tak rozměrného a náročného formátu. Dílo, vytvářené za cílem bakalářské diplomové práce, považuji za doposud největší vrchol v oblasti kresby portrétů.

Resumé

Cílem bakalářské diplomové práce s názvem Detail kresby nejen v hyperrealismu bylo přiblížení portrétní tvorby. Čtenáři byla objasněna výtvarná činnost kladoucí důraz na kresbu portrétů. Zmínili jsme si důležité postupy při portrétování. Práce zavedla čtenáře do výtvarné oblasti, která se zaměřuje na detail a podobnost. Nedílnou součástí této práce bylo přiblížení umění, které je přirozeně spojené s fotografickou tvorbou a zabývá se výsledným produktem této činnosti - a to fotografií. Další důležitou částí této práce bylo prozkoumání uměleckého směru, který vyzařuje svojí touhou po přesnosti, detailnosti a monumentalitě. Hyperrealismus, nebo též fotorealismus, klade důraz na veristické, přesné a precizní zobrazení za doprovodu gigantického zvětšení. Záležitost detailu je vždy výtečně exaktně provedena společně s maximální hloubkou ostrosti. Směr nás přivádí do oblasti skutečnosti, kterou dokonce výrazně přesahuje. Fotografie se zde stává nedílnou součástí umělecké tvorby. Klíčovou osobností, která nepostradatelně vystupuje v této práci, byl Chuck Close. Čtenáři byla představena tvorba nejen Chucka Close, ale i jiných důležitých umělců tohoto směru. Předmětem našeho zájmu byla i skutečnost zanesená do umění s cílem zrušení hranic mezi životem a výtvarným projevem. Praktická část práce nás postavila před obrovskou plochu, která byla zaplněna gigantickou lidskou tváří. Pozorovateli byl názorně předložen fakt, že skutečnost na něj dýchá přímo z velkoformátového výkresu. Nadrealita přenesená přímo před jeho zrak jej vybízela k zamyšlení nad realitou. Obrovský výkres, tvořený pod záštitou hyperrealismu, měl působit velkolepostí, důkladností a precizností. Divák prostřednictvím výkresu vstoupil do světa nadživotní velikosti, kde nachází přesnost a detail.

Summary

The aim of the bachelor thesis titled The Detail of Drawings not only in Hyperrealism focuses on the portraiture. The creative activity and its emphasis on drawing portraits were clarified to the readers. We mentioned the important procedures for portraiture. The work introduced readers the art field, which focuses on the details and similarities. An integral part of this work was to present art that is naturally associated with the photographic work and which deals with the final product of this activity - a photograph. Another important part of this work was to explore the artistic direction, which expresses its desire for accuracy, detail and monumentality. Hyperrealism, or also photorealism, emphasizes veristic, accurate and precise view accompanied by a gigantic zoom. The matter of detail is precisely made altogether with a maximum depth of sharpness. This direction leads us to the reality which even highly outreaches. The photos become an integral part of an artistic creation. The key figure, who indispensably performs in this work, was Chuck Close. The readers were introduced not only the creation of Chuck Close, but the other important artists in this direction. The subject of our concern was even the fact brought into the arts with the aim of the abolition of the borders between life and artistic expression. Practical part of work put us in front of a huge area that has been filled by a gigantic human face. The observer was put in front of the fact that the reality breathes directly from large format drawings. Hyperreality transferred directly in front of the observer´s eyes encouraged him to think about reality. Huge drawing, formed under the shutter of hyperrealism, should affect magnificently, thoroughness and precision. The viewer came through the drawing into the world larger than life, where he finds the precision and detail.

Použitá literatura

 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997, 429 s. ISBN 80-200-0609-5.

 BLÁHA, Jaroslav; SLAVÍK, Jan. Průvodce výtvarným uměním V. Úvaly: Albra, redakce SPL-Práce, 2007, 128 s. ISBN 978-80-7361-038-8.

 CUMMING, Robert. Umění: Velký ilustrovaný průvodce. Praha: Slovart, 2007, 512 s. ISBN 978-80-7209-971-9.

 DEMPSEY, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: Encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha: Slovart, 2005, 304 s. ISBN 80-7209-731-8.

 GRAY, Peter. Kresba a ilustrace: Praktický a inspirativní průvodce pro všechny výtvarníky. Praha: Svojtka & Co., 2012, 304 s. ISBN 978-80-7352- 754-9.

 Helnwein: Artist. [online]. 2015 [cit. 2015-03-20]. Dostupné online na: http://www.helnwein.com/.

 JEDINÁK, Petr. Cesty k portrétu. Brno: Computer Press, 2004, 251 s. ISBN 80-251-0120-7.

 K. Ruhrberg, M. Schneckenburger, Ch. Frickeová, K. Honnef. Umění 20. století: Malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie. Praha: Slovart, 2004, 840 s. ISBN 80-7209-521-8.

 KRAUSSOVÁ, Anna-Carola. Dějiny malířství: Od renesance k dnešku. Praha: Slovart, 1996, 128 s. ISBN 80-85871-76-9.

 Kulturio: Když se maluje realita. [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné online na: http://kulturio.cz/kdyz-se-maluje-realita/.

 LEINZ, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo Productions, 1996, 200 s. ISBN 80-85815-48-6.

 MARTINCOVÁ, Miroslava, ŠULC, Josef. Malířské umění od A do Z: Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha: Rebo Productions, 1995, 766 s. ISBN 80-85815-20-6.

 MEGLIN, Diana; MEGLIN, Nick. Kreslení jako cesta k sebevyjádření. Praha: Portál, 2001, 223 s. ISBN 80-7178-446-X.

 MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 4. Praha: Idea Servis, 2002, 197 s. ISBN 80-85970-32-5.

 PARRAMÓN, José María. Jak nakreslit portrét a hlavu. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, 111 s. ISBN 80-7180-026-0.

 PARRAMÓN, José María. Velká kniha o portrétu. Praha: Svojtka a Vašut, 1996, 192 s. ISBN 80-7180-040-6.

 PEŘINOVÁ, Marta; BROŽOVÁ, Vlasta. Kreslíme, malujeme, modelujeme… Praha: Fortuna, 1994, 174 s. ISBN 80-7168-018-4.

 PIJOAN, José. Dějiny umění / 10. Praha: Knižní klub a Balios, 2000, 304 s. ISBN 80-242-0218-2.

 REICHERTOVÁ, Tricia. Portrét: Odborné odpovědi na otázky, které si klade každý umělec. Praha: Svojtka & Co., 2014, 224 s. ISBN 978-80-256-0257-7.

 RÖSSLER, Jaroslav. Jaroslav Rössler: Fotografie, koláže, kresby. Praha: Kant, 2003, 151 s. ISBN 80-86217-48-5.

 SLAVICKÁ, Milena; NEDOMA, Petr. Beyond reality: British painting today. Praha: Galerie Rudolfinum, 2012, 128 s. ISBN 978-80-86443-20-1.

 STANĚK, Milan; LINC, Rudolf. Technika figurální kresby. Praha: NS Svoboda, 1999, 213 s. ISBN 80-205-0583-0.

 TROJAN, Raoul; MRÁZ, Bohumír. Malý slovník výtvarného umění. Praha: Fortuna, 1996, 236 s. ISBN 80-7168-329-9.

Seznam příloh

 Obrazová příloha č. 1: Chuck Close, Phil, 1969, synthetic polymer on canvas, 274 x 213 cm

 Obrazová příloha č. 2: Chuck Close, Self-Portrait, 2006, jacquard tapestry based on a daguerreotype, 262 x 201 cm

 Obrazová příloha č. 3: Chuck Close, Emma, 2002, woodcut print, 109 x 89 cm

 Obrazová příloha č. 4: Domenico Gnoli, Green Bust, 1969, painting on canvas, 180,5 x 160,5 cm

 Obrazová příloha č. 5: Gottfried Helnwein, The Murmur of the Innocents 19, 2010, painting on canvas, 162 x 111 cm

 Obrazová příloha č. 6: Diego Fazio, Sensazioni, 2013, pencil on paper, 77 x 63 cm

 Obrazová příloha č. 7: Ron Mueck, Mask II, 2001, fiberglass, 118 x 85 x 77 cm

Přílohy

Obrazová příloha č. 1: Chuck Close, Phil, 1969

Obrazová příloha č. 2: Chuck Close, Self-Portrait, 2006

Obrazová příloha č. 3: Chuck Close, Emma, 2002

Obrazová příloha č. 4: Domenico Gnoli, Green Bust, 1969

Obrazová příloha č. 5: Gottfried Helnwein, The Murmur of the Innocents 19, 2010

Obrazová příloha č. 6: Diego Fazio, Sensazioni, 2013

Obrazová příloha č. 7: Ron Mueck, Mask II, 2001