MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Somatické, fyziologické a výkonnostní charakteristiky elitních českých kickboxerů

Magisterská práce

Vedoucí magisterské práce: PhDr. Jan Cacek, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Michael Špaček

Brno 2020

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením PhDr. Jana Cacka, Ph.D., uvedl jsem všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Brně dne 15. 5. 2020 Bc. Michael Špaček

Na tomto místě bych rád poděkoval panu PhDr. Janu Cackovi, Ph.D. za pomoc, ochotnou spolupráci a cenné rady, kterých se mi od něj dostalo během zpracování této diplomové práce.

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Bc. Michael Špaček

Název magisterské práce: Somatické, fyziologické a výkonnostní charakteristiky elitních českých kickboxerů

Pracoviště: Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Vedoucí magisterské práce: PhDr. Jan Cacek, Ph.D.

Rok odevzdání závěrečné práce: 2020

Anotace: Tato případová studie přináší charakteristiku somatických, fyziologických a výkonnostních faktorů zástupců současné elitní úrovně českého kickboxu. Do výzkumu se zapojilo 5 vrcholových sportovců. Data byla získána měřením na přístrojích InBody

720, multikomponentní silové desce Kistler, zátěžovým testem s výpočtem W170 a dotazníkovým šetřením. V porovnání se zahraničními studiemi byly u sledovaných kickboxerů zjištěny obecně vyšší hodnoty podílu tělesného tuku 10,56 (SD 3,30)% a hodnoty BMI 25,68 (SD 0,48) kg/m2. Nízké hodnoty CMJ 0,345 (SD 0,037) m poukazují na malou schopnost využití akumulované elastické energie dolních končetin.

Velmi dobré výsledky byly naopak zaznamenány u hodnot VO2max 59,5 (SD 2,8) ml/kg/min. Nejširší prostor v tréninku probandů zabírala kondiční příprava. Studie odhaluje limity vybraných kickboxerů. Poznatky mohou posloužit v optimalizaci tréninkových postupů a predikování talentu u sportovců.

Klíčová slova: kickbox, elitní, somatické, fyziologické, výkonnostní charakteristiky

Bibliographical identification

Autor´s first name and surname: Bc.Michael Špaček

Title of the master thesis: Somatic, physiological and performance characteristics of elite Czech kickboxers

Department: Department of Athletics, Swimming and Outdoor Sports

Supervisor: PhDr. Jan Cacek, Ph.D.

The year of submission of the final thesis: 2020

Annotation: This case study presents the characteristics of somatic, physiological and performance factors of representatives of the current elite level of Czech kickboxing. 5 top athletes were involved in the research. The data were obtained by measurements on

InBody 720 and Kistler multicomponent force plate devices, W170 load test and a questionnaire survey. In comparison with foreign studies, generally higher body fat ratio of 10.56 (SD 3.30) % and BMI of 25.68 (SD 0.48) kg / m2 were found for the kickboxers observed. Low values of CMJ 0.345 (SD 0.037) m indicate a low ability to use the accumulated elastic energy of the lower limbs. Very good results, on the other hand, were seen for V02max 59.5 (SD 2.8) ml / kg / min values. The widest space in the training of probands was occupied by fitness training. The study reveals the limits of the selected kickboxers. The acquired knowledge can be used to optimise training practices and predict talent in athletes.

Key words: kickboxing, elite, somatic, physiological, performance characteristics OBSAH

1 ÚVOD ...... 8

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE ...... 9

2.1 Charakteristika kickboxu ...... 9

2.1.1 Historie a vývoj kickboxu ...... 9

2.1.2 Organizace ...... 10

2.1.3 Pravidla ...... 12

2.1.4 Významná utkání a soutěže ...... 15

2.1.5 Disciplíny ...... 16

2.2 Sportovní výkon v kickboxu ...... 16

2.2.1. Faktory somatické ...... 17

2.2.2 Faktor techniky ...... 22

2.2.3 Faktor taktiky ...... 23

2.2.4 Faktory osobnostní ...... 24

2.2.5 Faktory kondiční ...... 28

2.2.6 Faktor zranění ...... 40

3 CÍLE VÝZKUMU ...... 44

4 METODIKA ...... 45

4.1 Typ výzkumu ...... 45

4.2 Kritéria účasti ve výzkumu ...... 45

4.3 Zkoumaný výběr ...... 45

4.4 Harmonogram ...... 45

4.5 Forma dotazníku ...... 46

4.6 Přístrojová měření ...... 46

4.7 Analýza dat ...... 48

6

5 VÝSLEDKY ...... 50

5.1 Ukazatelé somatických faktorů ...... 50

5.2 Ukazatelé fyziologických parametrů ...... 52

5.3 Ukazatelé výkonnostních parametrů ...... 53

5.4 Výsledky soutěží, trénink a doplňkové sporty ...... 54

6 DISKUZE ...... 60

6.1 Somatické faktory elitních českých kickboxerů ...... 60

6.2 Ukazatelé výkonnostních faktorů ...... 62

6.3 Ukazatelé fyziologických faktorů ...... 64

6.4 Zranění ...... 65

6.5 Rozvoj jednotlivých faktorů v rámci tréninku ...... 65

6.6 Zodpovězení výzkumných otázek ...... 65

7 ZÁVĚRY ...... 67

LITERATURA ...... 69

PŘÍLOHY ...... 73

7

1 ÚVOD

Ke zpracování tématu této práce mě vedl blízký vztah k úpolovým sportům a dlouhodobý zájem o ně. Oblast kickboxu sice již byla u nás zkoumána z více hledisek, nicméně studie zabývající se předpoklady sportovního výkonu vrcholových zástupců tohoto úpolového sportu v ČR doposud chyběla. Práce se tedy pokouší popsat a zhodnotit faktory a předpoklady ovlivňující a zároveň predikující úspěšnost spojenou se sportovním výkonem vybraných elitních českých kickboxerů. Studie vychází především z dat získaných přístrojovým měřením ukazatelů fyziologických, somatických a kondičních parametrů, doplněných o výsledky dotazníkového šetření. Údaje takto získané jsou kriticky zhodnoceny a nahlíženy v porovnání s obdobnými výzkumy a závěry zahraničních studií z oblasti tohoto konkrétního sportu. Rovněž je zde nabídnuto i porovnání s některými více či méně blízkými úpolovými sporty. Práce poukazuje na mnohé společné znaky sledovatelné u jednotlivých faktorů, a to jak mezi českými, tak zahraničními kickboxery. Na druhé straně však zmiňuje, že mnohé ukazatele mohou odkrýt i značné rozdíly mezi jednotlivými sportovci.

Rozsah studie a shromážděných dat byl bohužel do jisté míry nepříznivě ovlivněn vládními opatřeními spojenými s onemocněním Covid-19, které měly za následek nižší počet testovaných sportovců oproti původním záměrům. Zde je však nutné podotknout, že v případě uvedených výsledků se jedná o hodnoty a údaje sportovců zastupující absolutní špičku současného českého kickboxu, což do značné míry vyvažuje onen výše zmíněný snížený počet zapojených probandů.

8

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE

2.1 Charakteristika kickboxu

2.1.1 Historie a vývoj kickboxu

Počátky kickboxu jakožto úpolového sportu nesoucího název kickboxing spadají do 50. let minulého století. Kolébkou tohoto pojmu se stalo Japonsko, kde se o rozšíření označení Kickbox zasloužil především Tatsudo Yamada. Tento člověk, který stál za vznikem Nihon Kempo Karate-do a byl silně ovlivněn thajským boxem, se společně s promotérem boxerských utkání O. Noguchim zasloužil o zformování, zatraktivnění a rozšíření nového úpolového sportu. Kořeny, původ technik a prvků, které byly do nově se rodícího systému přejímány, můžeme tedy, jak již napovídá osoba Tatsuda Yamady, vysledovat především v karate, thaiboxu, ale i taekwondu či boxu (Svoboda a kol., 2012). Jak poukazuje Crudelli (2011), některé z forem kickboxu obsahují prvky z yaw yan, shootfighting, pradal serej či lethwei.

Významným datem v historii kickboxu se stal rok 1966, kdy byla na území Japonska ustanovena asociace kickboxu. V této době jsou zformována i první pravidla a uspořádány první soutěže. V souvislosti s touto asociací nelze nezmínit jména dvou osobností, které stály u jejího zrodu, tedy již výše zmíněného O. Noguchiho a K. Kurosakiho. Kromě Japonska se s kickboxem můžeme setkat i v USA 60. let, kde se pojí především se zápasy v karate. Spojené státy dokonce od 70. do 90. let minulého století sehrávají vůdčí roli v rozvoji kickboxu, na rozdíl od Japonska, které se po letech útlumu k tomuto sportu vrací až v 90. letech. Za návrat Japonska do pomyslného čela světa kickboxu může bezpochyby výrazný počin Kazuyoshi Ishiiho, který s cílem učinit z kickboxu co nejpřitažlivější podívanou přichází v roce 1993 s turnajem K-1. Počátky kickboxu na území Evropy můžeme vysledovat v 70. letech minulého století v Nizozemsku a Německu. Přístupy evropských kickboxerů se z počátku dělily do dvou hlavních směrů. Především šlo o to, že skupina nizozemských sportovců čerpala především z thaiboxu, zatímco němečtí, rakouští a další významní zastupitelé nového sportu se přikláněli svým pojetím spíše k fullcontact karate. Významným milníkem pro rozvoj nejen evropského, ale i světového kickboxu se stal rok 1976, kdy G. Bruckner 9

spolu s dalšími zejména evropskými kickboxery zakládají WAKO - World Association of Kicboxing Organizations. Tato organizace měla zásadní vliv na pojetí a zformování systému mezinárodních soutěží. Díky ní došlo k otevření soutěží zejména pro amatérské sportovce. Nutno zmínit, že zejména v USA a Japonsku se do této doby pořádaly především zápasy placených profesionálů v rámci jednotlivých utkání označovaných většinou jako gala show (Svoboda a kol., 2012).

2.1.2 Organizace

Mezi hlavní organizace působící na poli současného světového kickboxu řadí Svoboda (2012) následující:

• WAKO - World Association of Kickboxing Organizations byla založena v roce 1976 Georgem Brucknerem a Mikem Andersonem. V době svého vzniku se jednalo o první amatérskou organizaci kickboxu. Od roku 1979 (rok prvního světového šampionátu kickboxu v Německu) pořádá světové a evropské šampionáty. WAKO je členem Sportaccord. ČR se stává členem WAKO v roce 1994.

• WKA - World Kickboxing Association ( dříve World Karate Association ) je organizací, která se od svého vzniku v roce 1976 věnovala až do let devadesátých zejména pořádání turnajů profesionálů. Amatéři se na soutěžích zastřešených touto organizací objevují výrazněji až v roce 1996 na prvním amatérském mistrovství Evropy. Významným členem WKA je od roku 1993 Česká republika. Její zástupci se významně zasloužili o rozvoj amatérských šampionátů pořádaných WKA.

• IAKSA - International Amateur Kickboxing Sport Association vznikla v 80. letech 20. století odloučením od organizace WAKO. Zaměřovala se výhradně jen na semicontact, lightcontact a fullcontact. Organizace se však po několika letech (v roce 2006) vrací zpět pod křídla WAKO. I v České republice měla od roku 1992 po zbytek svého samostatného trvání své zastoupení.

10

• ISKA - International Sport Kicboxing Association. Počátek této asociace spadá do roku 1985. Organizace, která nahradila dřívější Professional Karate Association, se zaměřovala až do roku 2005 zejména na soutěže profesionálů, po tomto datu se však otevírá i amatérským zápasům formou evropských a světových mistrovství. Česká republika měla své zastoupení v této asociaci od roku 2005 prostřednictvím svého Českého svazu fullcontactu.

• WPKA - World Pan-Amateur Kickboxing Association má své kořeny v Japonsku, kde působí od devadesátých let. Z počátku se stejně jako výše zmíněná ISKA zaměřuje především na soutěže profesionálů. V dalším vývoji jsou si obě organizace rovněž podobné, tedy v tom, že se po několika letech otevírají i soutěžím amatérů, WPKA ještě o několik let dříve nežli právě ISKA. Mezi hlavní akce pořádané WPKA patřily z počátku především Kickbox Gala Show, později pak mistrovství Evropy a mistrovství světa. I v této organizaci má ČR své zastoupení.

• IKF - International Kickboxing Federation

• PKA - Professional Karate Asociation

• WKF - World Kickboxing Federation

• WFCA - World Full Contact Association

• WKN - World Kickboxing Network

V České republice soutěže kickboxu organizují či zaštiťují zejména:

• ČSFu - Český svaz fullcontactu a ostatních bojových umění. Byl založen skupinou kolem T. Grubera a K. Strnada v roce 1992 jako jedna ze sekcí Českého svazu karate. Je organizátorem mistrovství ČR, Národního poháru, turnaje Czech Open a dalších. Z významných mezinárodních akcí pořádaných ČSFu je nutné zmínit zejména MS organizace WKA, které se konalo v Praze v letech 1996 a 2000, a dále pak MS organizace ISKA z roku 2008 (Svoboda a kol., 2012).

11

• ČAAK - Česká amatérská asociace kickboxu působila od roku 1992 a byla členem IAKSA. Později se spojuje s výše zmíněnou ČSFu (Svoboda a kol., 2012).

2.1.3 Pravidla

Z pravidel ČSFu (2016) jsou níže uvedeny jejich vybrané body s údaji podstatnými pro tuto studii.

Disciplíny regulované pravidly ČSFu můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin, v nichž se tyto disciplíny mezi sebou v hlavních bodech pravidel podobají a naopak odlišují od disciplín skupiny druhé. Jedná se především o rozdíly v podobě a rozměrech zápasiště, povolených technikách, věkových kategoriích a síle provedení technik. Před samotným dělení do skupin, jsou zde uvedeny hmotnostní kategorie v daných disciplínách, dále pak kategorie věkové, které jsou společné pro všechny z nich. Uvádím zde pouze hmotnostní kategorie juniorů, juniorek, mužů a žen. Mladší skupiny nespadají do námi sledovaného vzorku a nejsou předmětem této práce.

Hmotnostní kategorie v kilogramech (v závorkách jsou uvedeny zkratky kategorií):

• Junioři (PF, LC, KL, FC, LK, K1, TB) -57 -63 -69 -74 -79 -84 -89 -94 +94

• Juniorky (PF, LC, KL, FC, LK, K1, TB) -50 -55 -60 -65 -70 +70

• Ženy : (PF, LC, KL) -50 -55 -60 -65 -70 +70

• Muži : (PF, LC, KL) -57 -63 -69 -74 -79 -84 -89 -94 +94

• Junioři, Muži : (FC, LK, K1, TB) -51 -54 -57 -60 -63,5 -67 -71 -75 -81 -86 -91 +91

• Juniorky, Ženy : (FC, LK, K1, TB) -48 -52 -56 -60 -65 -70 +70

Věkové kategorie:

• junioři, juniorky 16 - 18 let

• muži, ženy 18 a více let 12

Tatami sporty - Points fighting, Light contact a Kick light

V těchto kategoriích jsou povoleny techniky kopů a úderů. Z technik kopů jsou to pak následující: front, side, back, roundhouse, hook, crescent, axe kick, otočky a kopy ve výskoku a podmety. V kategorii Kick light je návíc povolena a používána technika low kick. K technikám úderů se řadí: jab, punch, upper-cut, hook. Disciplína Points fighting pak ještě kromě těchto čtyř umožnuje užití úderu back fist. Důležitým bodem pravidel je ustanovení regulující sílu provedení technik. ,,Techniky v této disciplíně musí být vedeny kontrolovaně. Jakákoli technika, byť dokonalá, která soupeře nepřiměřeně tvrdě kontaktuje, nesmí být odměněna bodovým ziskem, ale naopak penalizována“ (ČSFu Pravidla, 2016, s. 6).

Pravidla hovořící o ochranných prostředcích předepisují pro tyto kategorie helmu, chránič chrupu, boxerské rukavice, suspenzor, prsní chránič pro ženy a juniorky, chránič holení a nártů. Pro disciplínu Points fighting jsou navíc nařízeny i chrániče předloktí. Výjimku, kdy je možné zápasit bez helmy, je možné povolit pouze v kategoriích mužů a žen, a to jen v rámci galavečerů a exhibičních utkání.

Zápasy probíhají na čtvercovém tatami o rozměrech 7 x 7 metrů.

Zápasy juniorů, juniorek, mužů i žen se skládají ze 3 kol, kdy každé z nich trvá 2 minuty a jednotlivá kola odděluje přestávka v délce 1 minuty. V disciplíně Points fighting je při nerozhodném výsledku po třetím kole po další přestávce pokračováno v zápase.

Zápasníci se snaží v průběhu utkání provedením bodovaných technik dosáhnout co nejvyššího počtu bodů. Ty jsou přidělovány dle použité útočné techniky a místa zásahu na soupeřově těle. Obecně lze říci, že vyššího bodového zisku lze dosáhnout úspěšným provedením technik kopů, případně kopů ve výskoku na horní část těla protivníka, v ideálním případě na jeho hlavu.

Ringové sporty - Full contact, Low kick, K-1, Thaiboxing

Co se týče povolených úderových technik, ve všech těchto disciplínách najdeme: jab, punch, upper-cut a hook. Z technik nohou jsou užívány: front, side, back, roundhouse, hook, crescent, axe kick, otočky a kopy ve výskoku a podmet. Tento základní výčet obsahuje bez dalšího rozšíření disciplína Full contact. Naopak v soutěžích K-1 a 13

Thaiboxing se můžeme setkat s dalšími povolenými technikami, kterými pro K-1 jsou údery back fist a spinning back fist, kopy law kick na stehno a lýtko, kop kolenem a možností provedení tohoto kopu v klinči. Thaiboxing seznam povolených technik rozšiřuje ještě dále a umožňuje užití úderů lokty, kopu teep a v klinči nasazovat další techniky.

Výrazná odlišnost této skupiny disciplín oproti předchozí je v hodnocení a vnímání síly provedení technik. Pravidla doslovně v tomto bodě uvádějí, že se jedná o ,,plnokontaktní formu boje a proto techniky v této disciplíně musí být vedeny s maximální razancí a snahou o co nejvyšší účinnost“ (ČSFu Pravidla, 2016, s. 21).

Zápasy se odehrávají v boxerském ringu, jehož minimální vnitřní rozměry jsou 4,9 x 4,9 metrů. Probíhají pak opět ve 3 kolech po 2 minutách s délkou přestávky mezi koly 1 minuty. Cílem zápasníků i nadále získává co nejvyšší bodový zisk, kterého dosahuje úspěšným provedením technik. Vítězství nad soupeřem lze dosáhnout i skrze Knock down, kdy je soupeř zasažen tak, že není schopen pokračovat v zápase. Na ochranné pomůcky se vztahují velice podobná pravidla jako u předchozí skupiny tatami sportů, s drobnými odchylkami jako například používání chrániče loktů disciplíně thaiboxing.

Pro posouzení zdravotních rizik a možných zranění s jejich možnými následky, kterými se tato práce bude dále zabývat rovněž v kapitole 2.2.6, uvádím zde i znění článku 13 o ochranných lhůtách. ,,Pro disciplíny PF, LC, KL se zavádí ukončení zápasu verdiktem RSC-H. Po tomto rozhodnutí se ukládá ochranná lhůta pro start závodníka. Ochranné lhůty po KO do hlavy a RSC-H. :

1. KO či RSC-H: Zákaz startu 28 dní ve všech disciplínách ČSFu

2. KO či RSC-H v posledních 12 měsících: zákaz startu ve všech disciplínách ČSFu po dobu 3 měsíců

3. KO či RSC-H v posledních 12 měsících: zákaz startu ve všech disciplínách ČSFu po dobu 6 měsíců“ (ČSFu Pravidla, 2016, s. 30).

14

2.1.4 Významná utkání a soutěže

K nejpopulárnějším a nejvýznamnějším utkáním v současném profesionálním kickboxu na světové úrovni patří:

• K-1 World Grand Prix

• K-1 Colizion

• K-1 World Max

• King of the Ring

• King´s Cup

• Slamm

• It´s Showtime

V rámci České republiky probíhají pak zápasy:

• Heroes Gate

• Souboj Titánů

• Noc bojovníků

Za zvláštní zmínku pak stojí prémiová sportovní liga GLORY World Series, v níž se utkávají elitní úpoloví sportovci. Za vznikem této organizace v roce 2011 stáli nadšenci bojových umění, sportovní marketéři a významný mediální investor. Pod křídly této organizace se sportovci utkávají buď v samostatných zápasech dvou bojovníků, nebo turnajů. Turnaje se pak pořádají buď jako mistrovství světa se světovým titulem divize, nebo jako turnaje s postupy do příštích mistrovských utkání. Soutěžící zápasí v sedmi váhových kategoriích s použitím technik úderů, kopů a kopů koleny s omezenou možností klinčování. Zápasníci jsou pak následně na základě výsledků bodováni, a to jim otevírá cestu k dalším utkáním. Organizace sama zdůrazňuje svoji schopnost pořádat zápasy mezi vrcholovými hvězdami sportu (Glory Kickboxing, 2019).

15

2.1.5 Disciplíny

Pravidla ČSFu (2016) rozdělují styly do dvou hlavních skupin, a to dle toho, kde se utkání odehrávají, tedy na ringové a tatami styly. Do jisté míry je toto rozdělení srovnatelné s dělením dle intenzity kontaktu, tedy dělením na styly plnokontaktní, kam je podle Svobody a kol. (2016) řazen Fullcontact, Thaibox, Kickbox a K1. Mezi polokontaktní styly jsou řazeny Semicontact, Lightcontact a Kata. Další možné dělení lze provést na základě pojetí soutěží a turnajů na profesionální a amatérské. Vývoj v tomto chápání postupoval od zápasů profesionálů k pořádaní turnajů a šampionátů jednotlivých asociací a organizací pro amatéry s přísným oddělením právě od zápasů profesionálů a znemožnění jejich účasti v těchto turnajích. Postupně však došlo k uvolnění těchto pravidel a v současné době již není účast v profesionálním kickboxu překážkou pro zápasy mezi amatéry (Svoboda a kol., 2012).

2.2 Sportovní výkon v kickboxu

Podle Dovalila a kol. (2012) sportovní výkon závisí na celé řadě činitelů, které postupně utvářejí sportovní výkonnost jedince. Na samém počátku této řady pak stojí vrozené dispozice, které můžeme dále dělit na fyziologické, psychologické a fyziologické. Tyto dispozice jsou dále formovány podmínkami, v nichž sportovec žije, zejména pak podmínkami sociálními a přírodními. Výsledkem tohoto vzájemného působení je zformování předpokladů výkonnosti. Na tomto místě se pak hovoří o schopnostech motorických, psychických, sociálních atd. Samotné předpoklady však k dosažení vrcholových výkonů nestačí, a proto následuje jejich rozvíjení prostřednictvím sportovního tréninku za účelem dosažení požadované úrovně trénovanosti. Sportovní výkon pak z této úrovně vychází.

Sportovní výkon je obecně popisován jako vymezený systém prvků uspořádaných dle určitých zákonitostí a vzájemně se ovlivňujících. Faktory tvořící sportovní výkon jsou chápány jako ,,relativně samostatné součásti sportovních výkonů, vycházející ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonu“ (Dovalil a kol., 2012, s. 16). Dále Dovalil a kol. uvádí, že ,,každý sportovní 16

výkon - z hlediska jeho struktury - charakterizuje jak počet, tak i uspořádání faktorů. V některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor (monofaktorální sportovní výkony), jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů (sportovní výkony multifaktorálnní)“ (Dovalil a kol., 2012, s. 16). Pokud budeme přihlížet k tomuto rozdělení na sportovní výkony monofaktorální a multifaktorální, pak bychom evidentně měli sportovní výkon v kickboxu řadit do skupiny druhé, neboť jak bude v následujících kapitolách podrobněji popsáno, do celkové podoby a úrovně výkonu v kickboxu silně promlouvá hned několik faktorů, přičemž nemůžeme zcela jednoznačně ukázat na dominantnost vlivu jednoho z nich.

,,Ukazuje se, že čím vyšší má být sportovní výkonnost (dispozice opakovaně podávat výkon), tím větší důležitost má optimální skladba faktorů podmiňujících tuto výkonnost“ (Dovalil a kol., 2012, s. 18).

Při charakterizaci pohybové aktivity v kickboxu můžeme vycházet mimo jiné i z charakteristiky karate, na jehož základech dnešní kickbox stojí a které je popisováno jako ,,acyklická pohybová aktivita vyšší intenzity s vysokými nároky na přesnost a koordinaci pohybů“ (Heller, 2018, s. 165). Dále pak Heller uvádí, že ,,v karate převažují acyklické činnosti vyšší intenzity, s vysokými nároky na přesnost a koordinaci pohybů, spojené s dynamickými pohyby dolních a horních končetin“ (Heller, 2018, s. 165).

2.2.1. Faktory somatické

,,Somatické faktory jako relativně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné činitele hrají v řadě sportů významnou roli“ (Dovalil a kol., 2012, s. 19).

Analýza somatických faktorů rodičů sledovaného sportovce podle Dovalila a kol. (2012) může být vodítkem při výběru jeho sportovního zaměření. Považuje jej za jeden z ukazatelů, které nám napomáhají stanovovat předpoklady sportovce pro jednotlivé disciplíny. Velkou roli pak podle něj hrají především v těch oblastech, kde je tělesná výška a hmotnost považována za limitující faktor výkonu. To, že genetika je faktorem 17

ovlivňujícím výkon sportovce zmiňují i Grasgruber a Cacek (2008). Upozorňují však na to, že její důležitost se může ve vztahu k ostatním faktorům působícím na celkovou úspěšnost v různých sportech významně odlišovat. Dokonce pak i ve sportech, zejména kolektivních, kde významným předpokladem úspěchu je určitý somatotyp jedince, může dojít k prosazení se sportovce vybočujícího z těchto parametrů. Riegerová, Přidalová a Ulbrichová (2006) zmiňují v otázce odchylky od ideálního somatotypu výkony některých běžců, kteréby byly těžko predikovatelné na základě somatických ukazatelů, v nichž se tito sportovci významně odlišovali od ostatních závodníků ve své disciplíně.

Dovalil a kol. (2012) upozorňují na to, že pouze vhodný somatotyp nemusí vždy nutně znamenat jasný předpoklad úspěchu. Přesto se domnívají, že ,,bez odpovídající stavby těla se nemůže příslušný jedinec zařadit v mnoha sportech mezi výkonnostně nejlepší“ (Dovalil a kol., 2012, s. 22). Stejný názor zastávají i Grasgruber a Cacek (2008), kteří upozorňují, že jsou sportovní odvětví, kde nelze dosáhnout nejvyšší světové úrovně bez vhodných fyzických parametrů.

Dle Grasgrubera a Cacka (2008), mnoho států již brzy pochopilo, jaké výhody může přinést záměrné vyhledávání sportovních talentů podle jejich somatických předpokladů. Tyto výběrové programy byly rozvíjeny v tehdejší NDR, následně pak na území Austrálie, kde v některých sportovních oblastech přinesly významné úspěchy.

Zde je však nutno zmínit, že Kirk (2016) výsledky své práce oponuje obecně rozšířeným názorům, že v MMA (úpolový sport, do jisté míry blízký kickboxu) antropometrické rozdíly významně ovlivňují výsledek zápasu.

Dovalil a kol. (2012) mezi základní somatické faktory řadí:

• tělesnou výšku a hmotnost,

• délkové rozměry a poměry segmentů těla sportovce,

• složení těla, zejména pak poměry různých typů svalových vláken, tukovou a svalovou hmotu,

• tělesný typ jedince, převážně stanovený na základě sledovaných tvarových znaků.

18

Tělesná výška, jako jeden z hlavních somatických faktorů patří dle výsledků studie provedené na elitních srbských kickboxerech k významným činitelům odlišujícím vrcholové sportovce od subelitních (Ljubisavljević a kol. 2015). K tomuto zjištění je třeba doplnit upozornění Dovalila a kol. (2012), že tělesná výška ovlivňuje tělesnou hmotnost a zároveň i podíl tukové hmoty, a proto mnohé úpolové sporty pracují s dělením závodníků do hmotnostních kategorií.

Analýzou 31 ukazatelů Podrigalo a kol. (2018) dovozují, že pro predikci úspěchu v kickboxu jsou zásadní kritéria biomechanická, goniometrická a antropometrická. Pomocí této predikce můžeme například určit předpoklady končetin k provádění kvalitnějších a silnějších kopů a úderů.

Co se týče složení těla, existuje zde již několik studií, které se mimo jiné zabývaly výzkumem procentuálního množství tělesného tuku kickboxerů. Mezi ně se řadí i výsledky měření, jež uveřejnili Slimani, Miarka a Chéour (2017), kde porovnávají hodnoty tělesného tuku mezi amatérskými a subelitnímí soutěžícími v tomto úpolovém sportu. Ve výsledcích jejich měření můžeme pak u kickboxerů na vyšší soutěžní úrovni sledovat nižší procento tělesného tuku.

Procentuální hodnoty tělesného tuku se v měření Slimaniho a kol. (2017) lišily v porovnání skupin subelitních a amatérských kicboxerů. Amatérští mužští kickboxeři vykazovali hodnoty okolo průměrných 12,4%, zatímco hodnoty tuku u subelitních kickboxerů se v průměru pohybovaly okolo 10,8% . Hodnoty zaznamenané u žen se rovněž lišily a to průměrnými 20,7% u amatérských a 18,2% u subelitních sportovkyň. Srovnáním vybraných somatických faktorů mezi zástupci různých úpolových sportů se zabývali ve své praci Silva a kol. (2011). Jejich výsledky poukazují na to, že měření kickboxerů na profesionální úrovni vykázalo hodnoty tělesného tuku srovnatelné s hodnotami získanými od sportovců Kung-fu, avšak v porovnání se zástupci zápasu je procento tuku u kickboxerů vyšší, naopak oproti hodnotám soutěžících v MMA se podíl tělesného tuku ukazuje nižší. V úrovni flexibility převyšovali pak sportovci kickboxu zástupce juda, wrestlingu a MMA. Ve vztahu k probandům praktikujícím Kung-fu byly jejich výsledky vyhodnoceny jako horší

V oblasti úpolových sportů se podle Grasgrubera a Cacka (2008) obecně setkáváme s vysokými hodnotami mezomorfní složky. Ve vyšších váhových kategoriích se zvyšují

19

nadále hodnoty mezomorfní a endomorfní. Zohledňování somatotypů sportovců považují Catikkas, Kurt a Atalag (2013) za jeden z klíčových parametrů při vyhledávání a výběru talentů. Na základě měření sportovců na národní úrovni ze čtyř úpolových sportů včetně zástupců kickboxu odvozují, že široká ramena, středně široký trup, úzká horní část těla a boky jsou jedním z předpokladů úspěchu. Revan a kol. (2018) poukazují rovněž na nepřehlédnutelnou roli zohlednění somatotických faktorů při výběru talentů v úpolovém sportu. Ve své studii se zabývali zkoumáním a porovnáváním somatotypů elitních tureckých taekwondistů. V jejich výsledcích můžeme poukázat na změny v poměrném zastoupení složek somatotypu v závislosti na vzrůstající váhové kategorii sportovců. Lehké váhy pak definují s hodnotami ( 1,4 - 2,8 - 5,0 ) jako vyvážené ektomorfy, středně-těžké váhy ( hodnoty 1,5 - 2,4 - 4 ) jako mezomorfní - ektomorfy a měřené sportovce těžké váhy jako ektomorfní - mezomorfy ( naměřené hodnoty 2,1 - 4,6 - 2,7 ). Elitní kanadští kickboxeři zastupující střední a těžké váhové kategorie dosahovali dle Zabukovce hodnot endom. 2,6 - mezom. 4,3 - ektom. 2,5 a řadí je ve své práci k typu mesomediálnímu. Hodnota tělesného tuku se u této skupiny pohybovala okolo 8,1 %. Na základě analýzy zmíněných hodnot předpokládá, že vhodným somatotypem pro úspěch v kickboxu je štíhlý mezomorf (Zabukovec a Tiidus, 1995).

Faktory somatické mohou dle Slepičky, Hoška a Hátlové (2006) být do jisté míry spojovány s projevy faktorů osobnostních. Tak podle něj například u mezomorfních sportovců (tedy ve značné míře sportovců úpolových) můžeme sledovat častěji sklony k agresivnímu chování, u endomorfů pak tendence ke kamarádství, veselí či dobrosrdečnosti.

Srovnáním sportovců napříč šesti úpolovými sporty se věnuje studie Malé a kol. (2019), která mezi jinými faktory zkoumala hodnoty BMI, tělesnou výšku, tělesnou hmotnost a procenta tuku. Naměřené hodnoty uvádí tabulka 1.

20

Tabulka 1: Základní antropometrické údaje úpolových sportovců (Malá a kol., 2019)

Proměnnné Judo Karate Fencing Wrestling Taekwondo Kickbox (n = 19) (n = 29) (n = 22) (n = 25) (n = 20) (n = 17)

Věk (roky) X 21,74 21,83 23,73 19,28 19,10 25,53 (SD) (3,30) (5,57) (5,41) (4,82) (2,59) (7,03)

Tělesná X 183,79 177,48 185,69 169,05 180,35 183,51 výška (cm) (SD) (6,49) (7,35) (5,99) (9,42) (5,70) (5,62)

Hmotnost X 83,38 74,57 78,68 68,27 72,16 80,80 (kg) (SD) (11,65) (9,97) (9,46) (14,16) (12,52) (11,82)

BMI (kg/m2) X 24,63 23,61 22,86 23,70 22,10 23,92 (SD) (2,43) (2,38) (2,97) (3,29) (3,10) (2,86)

BMI - body mass index, X - aritmetický průměr, SD - směrodatná odchylka

Tabulka 2: Rozdíly ve složení těla úpolových sportovců (Malá a kol., 2019)

Proměnnné Judo Karate Fencing Wrestling Taekwondo Kickbox (n= 19) (n = 29) (n = 22) (n = 25) (n = 20) (n = 17)

Tělesný tuk (%) X 9,81 11,36 11,09 11,86 12,82 12,63 (SD) (3,75 ) (5,10 ) (4,91 ) (4,19) (4,46) (3,92)

Tukuprostá X 74,58 65,91 69,71 59,92 62,91 70,21 hmota (kg) (SD) (9,91 ) (8,08 ) (6,24 ) (12,07) (10,96) (7,21)

Celkový objem X 54,97 47,59 49,61 44,06 45,82 51,45 vody (l) (SD) ( 7,42) (5,85 ) (4,49 ) (8,87) (8,17) (5,95)

Celkový objem X 66,02 64,01 63,27 64,69 63,47 64,17 vody (%) (SD) (2,55 ) (3,63 ) (3,00 ) (3,23) (2,93) (2,16)

Kostní hmota X 4,34 3,27 3,45 3,40 3,14 3,59 (kg) (SD) (0,68) (0,38) (0 ,27) (0,86) (0,51) (0,45)

X - aritmetický průměr, SD - směrodatná odchylka 21

2.2.2 Faktor techniky

,,Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu“ (Dovalil a kol., 2012, s. 34).

Důležitost úrovně kvality, nikoliv kvantity technik zmiňuje ve své studii Cappai a kol. (2012), který považuje právě provedení techniky za jeden z rozhodujících rozdílů mezi vítězi a poraženými v kickboxerských utkáních.

Technika je osvojována a rozvíjena v několika krocích , které můžeme rozdělit na čtyři hlavní fáze. Jedná se tedy o osvojování, diferenciaci, integraci a stabilizaci (Dovalil a kol., 2012).

Dovalil a kol. (2012) upozorňuje na to, že automatizace a míra variability se mezi jednotlivými sporty může značně odlišovat, a řadí je ke stěžejním determinantům techniky. V úpolových sportech pak dle něj přináší požadované výsledky automatizace v uzlových bodech techniky a její vysoká variabilita.

Slimani a kol. (2017) se ve své studii zaměřil na využívání technik elitními kickboxery na evropském šampionátu organizace WAKO. Z výsledků vyplývá, že v disciplíně low kick převažovaly u mužských sportovců techniky horních končetin v poměru 63,4 / 36,6. U žen však byl tento poměr téměř vyrovnaný. Technikou horních končetin, která převážila silně nad ostatními, byl jab cross, a to u obou pohlaví. V procentuálním vyjádření pak hodnoty přesáhly 70% z celkového množství použitých útočných technik horních končetin. U mužů pak z celkového počtu všech útočných technik více než 46%. U dolních končetin byl suverénně nejvíce využíván pro útok low-kick, u mužů přes 75% a u žen dokonce přes 80% všech útočných technik horních končetin. Muži preferovali techniky kopů cílené na oblast hlavy soupeře 56,9%, zbytek kopů poté na ostatní části těla. U vítězů utkání byly zjištěny společné znaky v používání technik a to:

• větší celkový počet provedených úderů,

• větší celkový počet technik směřujících k zasažení hlavy soupeře,

• více protiútoků.

22

Z výsledků výše uvedené studie je viditelné, jak velkou roli hraje volba správné techniky a schopnost jejího úspěšného a kvalitního opakovaného provádění po dobu zápasu a celková aktivita sportovce (Slimani a kol. 2017).

2.2.3 Faktor taktiky

,,Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu“ (Dovalil a kol., 2012, s. 38).

Podíl faktoru taktiky se může v jednotlivých sportech významně odlišovat, někde je mu připisována minimální důležitost. To však neplatí o úpolových sportech, které Dovalil řadí mezi ty, kde se právě faktor taktiky podílí na celkovém výkonu nezanedbatelnou měrou a nelze jej v rámci přípravy podceňovat (Dovalil a kol., 2012)

Perič a Dovalil (2010) potvrzují vysokou důležitost faktoru taktiky právě v úpolových sportech, mezi něž se kicbox řadí. Ve své knize uvádějí: ,,Ve sportu má taktická příprava různý význam, nejmenší má v typech výkonu, jako je gymnastika či střelba, naopak ve sportovních hrách či úpolových sportech má na vrcholové úrovni zásadní vliv na výkon v utkání či soutěži. Základem je ucelená, podrobně rozpracovaná teorie taktiky, která na základě analýzy soutěžních situací, jejich abstrakcí, systematizuje všechny poznatky a stanoví odpovídající možnosti a varianty jednání. Tato skutečnost je dána především proměnlivostí sportovního boje a z ní vyplývající nutnost sledovat dynamické změny soutěžních situací, rychle vybírat optimální řešení a realizovat ho často ve velmi krátkém časovém úseku“ (Perič a Dovalil, 2010, s. 144).

Výsledky simulovaných zápasů kickboxu ukázaly, že rozdíly mezi porovnávanými sportovci nebyly významné z hlediska hormonálních, fyziologických a fyzických parametrů, nýbrž že stěžejní roli v rozdílu výsledku zápasu hrálo množství provedených technik. Vítězové provedli zejména větší počty technik jab cross, roundhouskick, úderů, kopů a všech útočných technik (Ouergui a kol., 2016). Tento fakt může být zohledněn právě v taktické přípravě kickboxera.

Pokud by se kickboxer účastnil ve velmi krátké době více zápasů, podstatný by potom byl z taktického pohledu i vliv volby mezi aktivním a pasivním zotavením mezi zápasy. 23

Ouergui a kol. (2014) ve své studii doporučuje s ohledem na regeneraci střední hodnoty silového výkonu MP dobu zotavení minimálně 10 minut. To je podle něj nejkratší možná doba, za kterou se při použití pasivního odpočinku navrátí hodnoty MP na původní úroveň, případně ji překonají.

2.2.4 Faktory osobnostní

,,Zatímco např. somatické nebo funkční předpoklady pro konkrétní sport jsou poměrně dobře stanovitelné a kvantifikovatelné (měřitelné), patří psychologické předpoklady k těm nejproblematičtějším, jak z hlediska stanovení, tak z hlediska včasné diagnostiky“ (Slepička, Hošek a Hátlová, 2006, s. 92).

,,Psychické faktory mají u všech typů výkonů zásadní význam. Vyplývá to z mimořádné náročnosti soutěžních situací na psychiku člověka. Mnohé se ovšem vztahují přímo i zprostředkovaně k tréninku“ (Dovalil a kol., 2012, s. 40).

Podle Slepičky, Hoška a Hátlové (2006) lze sice tréninkem zaměřeným pouze na rozvoj a zvyšování úrovně svalové síly dosáhnout v mnoha případech značných úspěchů, vrcholové úrovně však při upozadění a nerespektování osobnosti sportovce nikoliv.

Na základě struktury osobnosti lze dělit faktory osobnosti do několika hlavních oblastí. Dovalil a kol. (2012) jmenuje faktory spojené s temperamentem, sociální rolí osobnosti, charakterovými vlastnostmi a zaměřeností osobnosti. Nezanedbatelnou roli hraje i aktivační úroveň jedince.

Slepička, Hošek a Hátlová (2006) uvádějí, že osobnost sportovce ovlivňují tyto základní okruhy determinantů:

• vrozené anatomicko-fyziologocké předpoklady,

• životní prostředí a to jak sportovní, tak i předsportovní a mimosportovní,

• společenskovýchovné působení.

,,V užším psychologickém pohledu se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci. Význam schopností je ve sportu obecně uznáván, motivace ale bývá, zvláště u

24

schopného člověka, považována za takřka automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti“ (Dovalil a kol., 2012, s. 40).

Dle Dovalila a kol. (2012) je výkon sportovce vedle pohybových schopností dále determinován schopnostmi intelektuálními a schopnostmi senzorickými, které jsou spojeny s lidskými smysly. Motivace je dle něj velmi těžce klasifikovatelná, hůře rozklíčovatelná vzhledem ke své proměnlivosti a rozsáhlosti podnětů hrajících roli v jejím utváření.

Slepička, Hošek a Hátlová (2006) řadí box a další úpolové sporty mezi sporty anticipační. Ty pak charakterizuje právě důrazem na anticipaci následujícího a na kreativní řešení problému. Zde se pak jedná právě o předvídání pohybu soupeře a schopnosti na tento pohyb tvořivě reagovat.

Kickbox můžeme s přihlédnutím na psychologickou typologii sportů uváděnou Dovalilem a kol. (2012) zařadit mezi sporty heuristické, do nichž jsou zahrnovány mimo jiné judo, zápas box a karate. Pro tyto sporty je charakteristickým společným znakem požadavek na předvídavé a tvořivé jednání provedené rychle a efektivně.

Slimani a kol. (2016) naznačuje spojitost mezi duševní houževnatostí a výsledky podávanými v rámci výkonových testů. Tento vztah pak vidí i v soutěžních výkonech kickboxerů. Potvrzuje tak důraz trenérů na zohlednění mentální houževnatosti jako jednoho z hlavních faktorů psychických předpokladů kvalitního výkonu. Vítězové se v jejich studii odlišovali od poražených ve výsledcích testů mentální houževnatosti, sebevědomí, sebejistoty, vytrvalosti, stálosti a svalové síly horních končetin. Hodnocení probíhalo na základě testování svalové síly horních a dolních končetin, výsledků zápasů a odpovědí ze sportovního dotazníku mentální houževnatosti. Podle Silmaniho a kol. (2016) výsledky dokládají vzájemné propojení a spolupůsobení psychických a fyziologických faktorů na výkon kickboxera. Na základě toho považují autoři studie za vhodné pro sportovní psychology zabývat se profily mentální houževnatosti soutěžících v tomto sportu a na jejich základě pak formovat a přizpůsobovat další práci s kickboxery. Mentální houževnatost ve svém výzkumu zmiňuje i Devonport (2006), který ji řadí mezi tři hlavní atributy úspěšného kicboxera. Mimo ni se jedná o soběstačnost a motivaci.

25

Za základní okruhy psychologické přípravy sportovce považuje Miňovský (2006) rozvoj morálních a volních vlastností, rozvoj racionálních základů psychiky a regulace emočních procesů. Na psychiku kickboxera jsou kladeny z pohledu vzájemné blízkosti boxu a kickboxu prakticky shodné nároky a můžeme tedy přebrat názor Miňovského, který je uveden následujícím tvrzením. ,,Přestože je psychika boxera extrémně zatěžována a je jednou z nejdůležitějších složek výkonu, v praxi se na psychologickou přípravu často zapomíná“ (Miňovský, 2006, s. 80).

Grushko a kol. (2016) poukazují na rozdíl ve výsledcích elitních úpolových sportovců a sportovců pohybujících se na střední výkonnostní úrovni. Právě u vrcholových soutěžících byly zjištěny lepší výkony v testech reakční doby, pozornosti a krátkodobé paměti. Dále dokládají zjištění, podle nějž elitní úpoloví sportovci disponují vyšší mírou přirozené motivace k emocionální stimulaci ve sportu. Hentati a kol. (2014) poukazují na další významnou problematiku týkající se osobnosti kickboxerů, a to otázku syndromu vyhoření u tuniských mužských zástupců tohoto sportu. Za jeho hlavní spouštěče a faktory vedoucí k postupné stresogenezi označil pak týmovou integraci, věk a roky zkušeností a výšku sportovce. Soubor těchto faktorů pak má vliv na postupné emoční vyčerpání, odlidštění a snížení osobní výkonnosti sportovce (Hentati a kol., 2014).

Obrázek 1: Rozdíly středních hodnot a SD mentální houževnatosti a jejich složek mezi vítězi a poraženými v kickboxerských utkáních (Slimani a kol., 2016).

26

Za predikátory úspěchu v kickboxu lze dle Devonporta (2006) považovat vybrané mentální dovednosti a psychologické znaky. Jedná se především o:

• efektivní self-talking,

• relaxaci,

• zvýšenou koncentraci,

• autoregulace vzrušení,

• stanovení cílů,

• zvládání nárazů, úderů a kopů (psychické),

• imaginace.

Z psychologických charakteristik se poté jako nejdůležitější jeví: vysoká úroveň samostatnosti, motivace a mentální houževnatosti (Devonport, 2006).

Kombinaci fyzického tréninku s tréninkem mentálním považuje Slimani a kol. (2016) za vhodnější cestu k dosažení lepších výsledků a to i za předpokladu, že množství silového tréninku bude sníženo ve prospěch tréninku mentálního, který by však měl takto snížené dávky silového tréninku svými účinky kompenzovat. Fyzicko-mentální trénink se ve srovnání se samotným fyzickým tréninkem vyznačuje vyšším nárůstem svalové síly. Za tímto výsledkem pak stojí nižší úroveň hormonálního a fyziologického stresu (Slimani a kol., 2016).

Na úroveň řízení emocí a sebevědomí kickboxerů má významný vliv zapojení self- talkingu a sophrologického tréninku. U zmíněné sophrologické metody jsou pak výsledky ještě o poznání výraznější (Slimani a kol., 2014)

Ne zrovna nepodstatnými mohou být z pohledu tréninku a práce s osobností kickboxera i zjištění, která ve svém výzkumu přinesli Boostani, Boostani a Nowzari (2012), kteří na výsledcích získaných od elitních sportovců zastupujících skupiny sportovních disciplín bezkontaktních (plavci), kontaktních (kickbox) a s omezeným kontaktem (karate), ukazují vyšší známky v hodnocení hněvu, fyzické agrese, faktoru nepřátelství i v

27

celkovém součtu hodnocených projevů právě u skupiny zástupců elitního kickboxu v porovnání s ostatními skupinami.

2.2.5 Faktory kondiční

Dovalil a kol. (2012) rozumí kondičními faktory pohybové schopnosti sportovce, které se v určité intenzitě a vzájemných poměrech projevují v každé pohybové činnosti. Tyto pohybové schopnosti pak definuje jako "relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti“ (Dovalil a kol., 2012, s. 24). V následujících podkapitolách se bude tato studie věnovat především schopnostem vytrvalostním, silovým a rychlostním a jejich vztahem ke sportovnímu výkonu v kickboxu.

Obrázek 2: Rozdělení motorických schopností dle Měkoty (in Dovalil a kol., 2012)

28

Podle Hrona (2010) velká část trenérů věnujících se Thaiboxu staví trénink na nesprávné koncepci rozvoje kondičních schopností a neřídí se zásadami, které by při zvyšování jejich úrovně měly být zohledňovány.

2.2.5.1 Fyziologické předpoklady

Optimální reakci organismu na zatížení během sportovního výkonu zajišťují systémy plnící fyziologické funkce, které jsou formovány tréninkem a dochází tak k jejich adaptaci na zátěž. Hovoříme zde především o systému nervosvalovém, dýchacím, srdečně-cévním a systému metabolických regulací (Dovalil a kol. 2012).

Nervosvalový systém

Podle Dovalila a kol. (2012) sehrává nervový systém zásadní roli v procesu motorického učení.

Významnou úlohu v nervosvalovém systému zastupuje podíl jednotlivých typů svalových vláken, která se liší v mnoha ohledech, zejména unavitelností a dobou izometrické kontrakce.

Grasgruber a Cacek (2008) zmiňují tři hlavní typy svalových vláken:

• Typ I vlákna pomalá - vyznačují se pomalou kontrakcí, nízkou produkcí dynamické síly, ale vysokou odolností vůči únavě, tudíž jsou vhodná pro déle trvající aerobní práci o nižší intenzitě.

• Typ IIa vlákna rychlá - jsou schopná rychlé kontrakce, dynamická síla produkovaná tímto typem vláken dosahuje vysokých hodnot a vykazují střední míru odolnosti vůči únavě. Tento typ je pak schopen vykonávat optimální práci během dlouhodobého anaerobního výkonu.

29

• Typ IIb vlákna rychlá - vlákna schopná velmi rychlé kontrakce s velmi vysokou produkcí dynamické síly, avšak rychle unavitelná. Podstatná pro krátkodobé anaerobní výkony s požadavky na vysokou úroveň výbušné síly.

Dylevský (2009) zdůrazňuje význam poměru různých typů svalových vláken, který sehrává zásadní roli v rychlosti a výkonnosti svalů. Zároveň však uvádí, že ,,nebyl zjištěn rozdíl v zastoupení typů vláken u lidí různého somatického typu“ (Dylevský, 2009, s. 51).

Srdečně cévní systém plní dle Dovalila a kol. (2012) několik následujících podstatných funkcí:

• zásobení svalů živinami,

• udržování optimální úrovně vnitřního prostředí,

• odstraňování katabolitů.

Stav srdečně-cévního systému můžeme posuzovat pomocí několika ukazatelů, mezi které jsou řazeny hodnoty tepové frekvence, krevního tlaku, pracovní kapacity, tepového kyslíku, systolickým či minutovým srdečním objemem (Dovalil a kol., 2012).

Dýchací systém a systém metabolických regulací

Dovalil a kol. (2012) upozorňují na to, že dýchací systém se účastní zejména procesů zajištění O2 a odstraňování CO2. O stavu dýchacího systému nás mohou informovat zjištěné údaje o maximální spotřebě kyslíku, minutové plicní ventilaci, vitální kapacitě plic, dechovém objemu nebo dechové frekvenci.

Grasgruber a Cacek (2008) vidí hlavní zdroje energie pro pracující svaly v regeneraci ATP z kreatinfosfátu, anaerobní glykolýze a aerobní oxidací glukózy a tuků.

Metabolický systém pro zajištění energetického krytí sportovního výkonu zapojuje dle jeho intenzity a délky energetické zdroje organismu v různých poměrech. Systémy energetického krytí pak Dovalil a kol. (2012) rozdělují na ATP-CP systém, LA systém a O2 systém. Procesy, které stojí za přísunem energie k pracujícím svalům se rozdělují dle přítomnosti O2 u probíhajících reakcí na anaerobní a aerobní. Na základě tohoto

30

dělení spadá do anaerobních procesů především práce systémů ATP-CP a LA, do aerobních pak práce systému O2.

Tabulka 3: Podíl jednotlivých energetických systémů vyjádřeno v procentech podle Mac Dougall a kol. (in Dovalil a kol., 2012)

Doba činnosti ATP-CP LA O2

5s 85 10 5

10s 50 35 15

30s 15 65 20

1 min. 8 62 30

2 min. 4 46 50

4 min. 2 28 70

10 min. 1 9 90

30 min. 1 5 95

1 hod. 1 2 98

2 hod. 1 1 99

Data získaná analýzou zápasů elitních kickboxerů (Ouregi a kol., 2014) ukazují časové rozložení a podíl různých úrovní intenzity výkonu sportovce během utkání. Na tomto místě je třeba opětovně uvést, že kickboxerská utkání jsou dělena dle současných pravidel ve sledovaných kategoriích na tři kola po dvou minutách s minutovými přestávkami mezi koly. Níže uvedená tabulka č. 4 uvádí čas, ve kterém prováděli soutěžící tohoto úpolového sportu činnost vysoké či nižší intenzity, případně trávili čas pauzou či přerušením boje. Tato data poskytují důležité informace pro hodnocení, nazírání a predikci nároků na energetické systémy kickboxerů.

31

Tabulka 4: Doba trvání akcí členěných dle jejich intenzity (Ouregi a kol., 2014)

Pořadí kol Vysoká aktivita Lehká aktivita Pauza, přerušení

Kolo 1 TT (s) 51,6+-17 65,1+-10,2 12,8+-11,4

Čas jedné akce (s) 2,1+-1,2 2,4+-0,8 5,1+-4,3

Kolo 2 TT (s) 51,4+-11,7 58,0+-13,2 22,3+-22,6

Čas jedné akce (s) 2,3+-1,5 2,2+-0,6 5,9+-5,5

Kolo 3 TT (s) 52,7+-12,2 56,5+-15,0 24,6+-23,3

Čas jedné akce (s) 2,3+-0,9 2,1+-0,7 5,2+-3,5

TT - celková doba, kterou sportovec strávil v pásmu dané intenzity

Podrigalo a kol. (2018) uvádějí, že za důležitý predikátor úspěchu by měl být uznán vysoký adaptivní potenciál organismu. Sportovec s vynikající úrovní adaptivních schopností má vysokou pravděpodobnost úspěchu. Zde jako hlavní ukazatele míry adaptace autor studie zmiňuje dynamickou srdeční frekvenci, hodnoty tlaku a EKG před zátěží, během ní a po zátěži a hodnoty kapacity plic, které nám ukazují reakci organismu na fyzickou zátěž.

Z psychofyziologických ukazatelů je důležité se věnovat zejména úrovni pozornosti, koordinace a rychlosti reakce na podněty (Podrigalo a kol., 2018).

Salci (2015) uvádí, že z hodnot koncentrace laktátu, průměrné srdeční frekvence, tepové rezervy a času stráveného nad 85% SF max lze jasně vypozorovat zvyšující se metabolické požadavky na kickboxery během utkání. Tyto vyšší metabolické nároky v průběhu následujících kol by mohly být zapříčiněny akumulací únavy. Naopak výrazné snížení hodnot v závislosti na čase zápasu zaznamenává koncentrická síla hamstringů a kvadricepsů, hodnota jejich poměru a v neposlední řadě dochází i ke značnému poklesu počtu kopů a úderů, či jen pokusů o ně.

Salci (2015) považuje za jeden z rozhodujících faktorů schopnost udržení dynamické aktivity spojené se silnými útoky. K účinnému provádění útočných a obraných technik je třeba udržet vysokou svalovou aktivitu flexorů a extensorů kolene.

32

Na základě studie, kterou provedli Ouergui a kol. (2014) se ukazuje, že kickboxerský trénink kladně ovlivňuje aerobní a anaerobní výkony, svalovou sílu, rychlost, obratnost a flexibilitu. Z předešlého zjištění můžeme odvodit i následující tvrzení, že organismus sportovce vystavený tomuto typu zátěže je nucen provádět změny a adaptovat se na zvýšené požadavky, tedy že pro kvalitní výkon v kickboxu by mělo dojít právě ke zlepšení úrovně zmíněných faktorů.

Zabukovec a Tiidus (1995) uvádějí, že úroveň silových schopností nohou elitních kickboxerů jsou společně s aerobní a anaerobní silou srovnatelné, případně vyšší než hodnoty získané měřením v jiných úpolových sportech. Tréninkem a rozvojem aerobní a anaerobní úrovně a svalové síly se následně zvyšují šance na úspěch.

Při hodnocení výkonu sportovců během zápasu Muay Thai je ze získaných hodnot zřetelné, že dochází k výraznému využití anaerobního systému a současně k vysokým nárokům na kardiovaskulární systém. Měřením bylo dokázáno, že aerobní a laktátový metabolismus je v utkáních Muay Thai velice důležitým faktorem. V průběhu zápasu se zvýšil příspěvek anaerobní glykolýzy, která hraje významnou úlohu v průběhu posledního kola. Při hodnocení těchto údajů je však třeba brát na vědomí, že tato studie pracovala s odlišnou dobou trvání a počtem kol zápasu, a to 4 kola po dvou minutách, s minutovou přestávkou mezi koly. Pro srovnání kickboxerské utkání trvá 3 x 3minuty s minutovou přestávkou (Cappai a kol. 2012).

Cappai a kol. (2012) dále uvádí, že během sledovaných zápasů nebyly pozorovány rozdíly v hodnotách laktátu ani SF mezi vítězi a poraženými.

Zkoumání fyziologického zatížení se v simulovaných zápasem Muay Thai zabýval i Crisafulli a kol. (2009). Hodnoty získané měřením sportovců na evropské úrovni v jejich výzkumu jsou lépe přenosné na výkon v kickboxu, neboť simulovaný zápas měl stejné časové parametry a počty kol jako právě zápasy kickboxu. Zároveň je zde nutné připomenout, že jednou z disciplín kickboxu je i thaiboxing. Tento výzkum potvrzuje vysoké nároky na aerobní a anaerobní metabolismus a anaerobní glykolýzu. Anaerobní glykolýza byla využívána především v průběhu prvního kola simulovaného zápasu a následném zotavení mezi prvním a druhým kolem. Ukázalo se, že po silném nástupu anaerobní glykolýzy došlo k pozvolnému navyšování přísunu aerobní energie.

33

V průběhu simulace zápasu Muay Thai se sledované hodnoty VO2 a srdeční frekvence postupně navyšovaly. U hodnoty VE došlo k výraznému navýšení a nejvyšší úrovně dosáhla ve druhém kole zápasu. Z výsledků se ukazuje, že hodnoty těchto proměných neklesly během přestávky mezi koly na původní úroveň. Z toho plyne, že minutové přestávky mezi koly jen částečně dokážou kompenzovat zatížení v průběhu kol (Crisafulli a kol., 2009).

Fyziologickou odezvu během zátěže organismu sportovce se pokusil zhodnotit Ouergui a kol. (2016) na základě porovnávání sledovaných proměnných během simulovaného zápasu kickboxu. Ukázalo se, že výkon kickboxera je ovlivňován vysokou produkcí energie horní a dolní části těla. Během zápasu, tedy ve srovnání s hodnotami získanými před zápasem a po zápase, rovněž dochází k výrazným změnám hladiny hormonů kortizolu, testosteronu a hormonu růstového. Jak se však ukázalo srovnáním naměřených hodnot hladin hormonů mezi vítězi a poraženými, nebyl zde zaznamenám žádný rozdíl. Rozdíly nebyly zjištěny ani v ostatních získaných datech fyzických a fyziologických. Společným znakem u všech sledovaných sportovců byl nárůst hodnot glukózy v průměru z 5,0 mmol/l na 8,1 mmol/l, laktátu z 2,0 mmol/l na 14,0 mmol/l, hodnocení vnímané únavy RPE a hodnot SF , které dosáhly vrcholu ve třetím kole. U SF dochází k výraznému navýšení již během prvního kola, kdy hodnoty vzrostly z průměrných předzápasových 88 tep/min na 183 na konci prvního kola, 187 v kole druhém a následně 188 v kole třetím. Hodnota maximálního silového výkonu ve wingate testu klesla z průměrných hodnot všech sledovaných z 5,6 na 3,7 a střední hodnota silového výkonu pak z 3,6 na 1,9. Jedinou sledovanou oblastí, ve které se odlišovali vítězové od poražených, bylo množství provedených útočných technik (Ouergui a kol., 2016). Z tohoto výsledku by bylo možné usuzovat, že vítězové byli schopni provést vyšší frekvenci útočných technik při zachování stejně vysokých fyziologických požadavků na krytí tohoto výkonu jako poražení.

Odezvou organismu kickboxera na zátěž v zápase jsou dočasné změny několika proměnných, které následně ovlivňují další výkony a provádění technik. Významnou roli tak hrají procesy zotavení, kdy se hodnoty vracejí směrem k počáteční úrovni. K návratu na původní hodnoty vyžadují sledované proměnné různou dobu. Ouergui a kol. (2014) se ve výsledcích měření SF a koncentrace laktátu shodují se závěry studie, již uveřejnil Crisafulli a kol. (2009), tedy že minutová přestávka není dostatečná pro návrat

34

těchto hodnot na úroveň předzápasovou. Ouergui a kol. (2014) následně zaznamenává vliv různých typů zotavení na dynamiku změn SF a laktátu. Aktivní odpočinek lze považovat za vhodnější pouze z hlediska rychlejšího odbourávání laktátu v pozápasovém měření, zejména pak mezi 5. a 10. minutou. Pasivní odpočinek oproti tomu stojí za rychlejším zklidňováním srdeční frekvence a snižováním hodnot vnímané námahy RPE. Úroveň mean power MP se při použití pasivního dpočinku ve srovnání s odpočinkem aktivním pak zvyšuje rychleji. U pasivního odpočinku dokonce v čase desáté pozápasové minuty převyšují naměřené hodnoty MP nad hodnotami této síly získanými v měření před zápasem.

Výzkum Slimaniho a kol. (2017) uvádí, že subelitní kickboxeři disponují vyšší aerobní a anaerobní silou nežli amatérští kickboxeři. Tyto skupiny se zároveň odlišovaly i v naměřených hodnotách VO2max, kdy amatérští mužští sportovci dosahovaly průměrné hodnoty 49,1 (+-4,6) ml/kg/min, zatímco u kickboxerů subelitní kategorie stoupaly až k 54,6 (+-4,3) ml/kg/min. V závěrech své studie jmenuje míry anaerobní a aerobní síly a výbušnosti jako nejpodstatnější atributy dělící úspěšné kickboxery od neúspěšných.

Slimani a kol. (2017) doporučuje zakládat výběr kickboxerů na výsledcích specifických fyzických testů vytvořených záměrně pro tento sport a současně zohlednit výsledky získané z fyziologického měření sportovců.

Tabulka 5: Rozdíl mezi úrovněmi kickboxerů v hodnotách VO2max (Slimani, Miarka a Chéour, 2017)

Proměnné Amatéři Subelitní

VO2max Muži 49,1 (4,6) 54,6 (4,3) (ml/kg/min) Ženy 42,2 (3 ,8) 47,6 (3,2)

Střední hodnoty a (SD) - směrodatná odchylka

35

Tabulka 6: hodnoty VO2max u elitních profesionálních kickboxerů (Zabukovec a Tiidus, 1995)

Proměnné Elitní

VO2max Muži 62,7 (ml/kg/min)

Střední hodnoty

Silva a kol. (2011) ve studii porovnávající data sportovců z různých úpolových sportů (kickbox, judo, MMA, wrestling, kung-fu) uvádí, že zástupci kickboxu vykázali

nejvyšší hodnoty VO2max, a to 57,99 +-10,33 ml/kg/min

2.2.5.2 Výkonové předpoklady

Silové předpoklady

Síla je definována jako ,,pohybová schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor“ (Dovalil a kol., 2012, s. 26). Sledujeme-li velikost odporu, opakování či trvání pohybu a jeho rychlost, pak můžeme hovořit o síle absolutní, explozivní a vytrvalostní. Význam silových schopností vidí Dovalil a kol. (2012) mimo jiné i ve výkonech úpolových sportovců.

Grasgruber a Cacek (2008) uvádí jako hlavní determinanty silových schopností:

• počet svalových vláken,

• hladinu testosteronu,

• stavbu kostí, šlach a délku svalových vláken.

36

Silva a kol. (2011) ve svém srovnání sportovců z různých úpolových oblastí (kickbox, judo, MMA, wrestling, kung-fu) uvádí, že právě zástupci kickboxu vykázali nejlepší hodnoty sledovaných projevů síly.

Slimani, Miarka a Chéour (2017) na základě měření mezi subelitními a amatérskými kickboxery docházejí k závěrům, že subelitní zástupci tohoto sportu vykazují vyšší hodnoty anaerobní síly nohou a paží nežli ti na amatérské úrovni. Na základě zjištěných rozdílů vyvozují, že výrazný vliv na úspěšnost sportovce má nepochybně i úroveň aerobní a anaerobní síly společně s výbušností.

Tabulka 7: Fyzický profil subelitních a amatérských kickboxerů (Slimani, Miarka a Chéour, 2017)

Proměnné Amatéři Subelitní

CMJ (cm) Muži 33,7 (3,8) 37,2 (3,5) Ženy 27,4 (3,7) 31,2 (3,1)

MBT (m) Muži 4,1 (0,4) 4,6 (0,3) Ženy 3,2 (0,5) 3,9 (0,4)

UB mean power Muži 5,2 (0,7) 6,1 (0,6) (W/kg) Ženy 3,7 (0,8 ) 4,8 (0,6)

UB peak power Muži 6,5 (0,9) 7,6 (0,8) (W/kg) Ženy 4,5 (1,1 ) 5,9 (0,8)

LB mean power Muži 7,1 (1,1) 8,5 (0,9) (W/kg) Ženy 5,3 (0,9 ) 6,5 (0,8)

LB peak power Muži 9,3 (1,2) 10,9 (0,9) (W/kg) Ženy 6,7 ( 1,4 ) 8,6 (1,1)

1RM Bench Muži 65,7 (11,2) 74,2 (12,4) press (kg) Ženy 51,3 ( 10,5 ) 55,7 (9,4)

Střední hodnoty a (SD) - směrodatná odchylka, CMJ - vertikální výskok s protipohybem, MBT - hod medicimbalem, UB - horní polovina těla, LB - dolní polovina těla, 1RM – jednou opakované maximum

37

Zabukovec a Tiidus (1995) na základě výsledků měření projevů síly horních a dolních končetin kickboxerů a jejich porovnáním s výkony zástupců dalších vybraných úpolových sportů předpokládají, že úspěšnost sportovce v kickboxu se zvyšuje optimalizací silových schopností jedince.

Tabulka 8: fyzický profil elitních profesionálních kickboxerů (Zabukovec a Tiidus, 1995)

Proměnné jednotky Elitní

AnC dolní končetiny W 761,1 W/kg 10,5

AnC horní končetiny W 392,7 W/kg 5,4

PAnC dolní končetiny W 1360,4 W/kg 18,8

PAnC horní končetiny W 556,8 W/kg 7,5

Střední hodnoty, AnC - anaerobní kapacity, PAnC - horní hodnota anaerobní síly

Vytrvalostní předpoklady

,,Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase, tj. v podstatě odolávat únavě, se zjednodušeně označuje pojmem vytrvalost“ (Dovalil a kol., 2012, s. 29).

Na základě délky trvání výkonu, pak můžeme rozlišovat vytrvalost:

• dlouhodobou,

• střednědobou,

• krátkodobou,

• rychlostní.

38

Kromě délky trvání výkonu u jednotlivých typů vytrvalosti dochází k odlišnému zapojení energetických zásob a systémů (Dovalil a kol., 2012).

K determinantům vytrvalostních schopností podle Grasgrubera a Cacka (2008) řadíme:

• výši maximální aerobní kapacity VO2max,

• ekonomiku pohybů,

• fyziologii kosterního svalstva.

Doba výkonu, tedy utkání v kickboxu ve sledovaných kategoriích, činí 3 x 2 minuty u amatérské úrovně, 3 x 3 minuty (někdy až 3 x 5 minut) u profesionálů s minutovými přestávkami mezi koly v obou případech. Pro kickboxery tedy můžeme za velmi důležitou z pohledu vytrvalostních předpokladů považovat vysokou úroveň aerobní i anaerobní kapacity.

Rychlostní předpoklady

Dovalil a kol. (2012) používají rozdělení rychlostních schopností na rychlost reakční, acyklickou, cyklickou a rychlost komplexní.

Grasgruber a Cacek (2008) uvádějí jako hlavní determinanty rychlostních schopností:

• poměr počtu svalových vláken (poměrné zastoupení typů vláken),

• celkový průřez rychlých vláken,

• architekturu svalu (délku svalových vláken a fascií, úhel napojení šlachy s vlákny na kost a počet sarkomer).

Dovalil a kol. (2012) zmiňuje důležitost rychlostních předpokladů ve velké řadě sportovních disciplín, zároveň uvádí, že se tyto schopnosti mohou projevovat za standardních podmínek, nebo naopak podmínek proměnlivých, což se týká mimo jiné právě i sportů.

Pro výkon kickboxera vzhledem ke struktuře jeho pohybové činnosti můžeme označit za stěžejní zejména rychlost reakční a acyklickou. Dle Grasgrubera a Cacka (2008) se u

39

sportovců zastupujících úpolové sporty setkáváme především se schopností rychlé reakce a nadprůměrným zastoupením rychlých svalových vláken.

2.2.6 Faktor zranění Zazryn, Finch a McCrory (2003) uvádějí ve své studii, která vychází ze zaznamenaných úrazů v profesionálním kickboxu na území Austrálie během šestnácti let, a to mezi roky 1985 a 2001, že za tuto dobu zaznamenali na 3 481 zranění. Ve vztahu k celkovému počtu zápasů pak uvádějí průměrný výskyt zranění v poměru 109,7 zranění na 1 000 utkání. Z uvedených záznamů vyhodnotili oblast hlavy, obličejové části a krku jako nejrizikovější, tedy tu, ve které dochází v porovnání s ostatními částmi těla k nejčastějším zraněním. V procentuálním vyjádření pak celkem 51,6% všech úrazů bylo zaznamenáno právě v oblasti hlavy. S 39,8 % pak následovaly zranění dolních končetin. Z oblasti hlavy se zranění nejvíce vyskytovala v její obličejové části, a to v objemu 19,4% všech zranění, poté v intrakraniální oblasti, a to 17,2% celkového počtu zranění . U dolních končetin se pak nejčastěji zranění týkalo jejich spodní části. V této části těla se pak podle autorů stalo celkem 23,3% poranění těla. Nejčastějším typem zranění pak dle autorů studie byly v 64% modřiny a povrchové tržné rány (Zazryn, Finch a McCrory, 2003).

Tabulka 9 : Nejčastější typy zranění dle různých studií

Typ zranění Zazryn, Finch a Gartland, Malik a Lystad (2015) McCrory (2003) Lovell (2001)

Povrchní 39,5% 92,1% 70,6%

Otevřená rána 24,9% -

Otřes mozku 17,5% - -

Zlomenina 6,5% 4,1% 20,6%

Vnitřní orgány 1,6% - -

Podvrtnutí - 2% -

Jiné 10% 1,8% -

Hodnoty vyjadřují procentuální zastoupení určitého typu zranění vzhledem k celkovému počtu všech poranění. 40

Rozsahem sledovaného období se výzkum, který provedl Lystad (2015) v Nevadě v USA, podobá předchozí studii. Během období patnácti let měření, mezi roky 2000 a 2014 se poměr zranění k počtu zápasů pohyboval v průměru kolem 390 zranění na 1000 zápasů. V časovém vyjádření pak autor hovoří o průměrných 40 zraněních během 1000 minut boje. Také v této studii autor dochází k závěru, že nejčastěji zraňována bývá oblast hlavy, kde došlo k 57,8 % všech zranění. Stejně jako Zazryn, Finch a McCrory (2003) i Lystad (2015) uvádí na druhém místě zraňovaných částí těla dolní končetiny, kde zaznamenal 26,1 % všech úrazů. Typem zranění, který se u kickboxerů vyskytl v nejvíce případech byly tržné rány, a to celkem v 70,6 % a poté ve 20,6 % zlomeniny. Výsledky ukázaly, že u profesionálních sportovců došlo 2,5 krát častěji ke zranění nežli u kickboxerů na amatérské úrovni. Při hodnocení vítězů a poražených bylo zjištěno, že zranění se vyskytlo celkem 3,5 krát častěji u poražených nežli u jejich vítězných soupeřů (Lystad, 2015)

Gartland, Malik a Lovell (2001) dochází k závěru, že nejčastěji zraňovanou oblastí u zúčastněných holandských a britských kickboxerů jsou dolní končetiny a teprve poté oblast hlavy. Zároveň však upozorňují na to, že u začátečníků se na druhém místě objevovaly nejčastěji poranění trupu. Velký rozdíl byl zaznamenán mezi kategoriemi začátečníků a profesionálů ve zraněních v oblasti hlavy. U sportovců na profesionální úrovni tato zranění tvořila až 42,5 % celkového počtu poranění těla, u začátečníků naopak jen 2,3 % všech jejich zranění. Stejně jako ve výše zmíněných studíích i Gartland, Malik a Lovell (2001) docházejí k závěru, že nejčastějším typem zranění jsou tržné rány a pohmožděniny. Na druhém místě pak u profesionálů stojí zlomeniny.

Poraněním dolních končetin kickboxerů zabýval Vaseenon a kol. (2015), kteří u těchto sportovců z Thajska došli ke zjištění, že téměř 57 % dotázaných mělo v průběhu kariéry zraněnou, necitlivou oblast kotníku či chodidla. Necelých 54 % sledovaných bylo v oblasti spodní části dolní končetiny zraněno jednou až třikrát. Nejčastější problémy s oblastí kotníku a chodidla dle Vaseenon a kol. (2015):

• necitlivost (u 59 % účastníků výzkumu),

• problémy s vazy a šlachami paty (u 57 % účastníků výzkumu),

• deformity prstů (u 49 % účastníků výzkumu),

41

• rány (u 10 % účastníků výzkumu),

• bolestivost paty (u 9 % účastníků výzkumu).

Vassenon a kol. (2015) spojuje necitlivost s délkou kariéry a předešlými zraněními. Rány se poté objevují v přední části chodidla, a to téměř v 92 % případů, v 8 % pak v oblasti kotníku. Necitlivost a deformace špičky chodidla pak podle autorů mohou být důsledkem množství tréninkových jednotek a délkou kariéry. Toto zvýšené riziko je však podle nich obsaženo i v ostatních úpolových sportech odehrávajících se bez obuvi.

Opakovaná zranění hlavy u kickboxerů mohou zapříčinit chronickou traumatickou encefalopatii a neurologický syndrom, který se vyznačuje poruchami motorických, kognitivních a behaviorálních funkcí. Výsledky výzkumů naznačují dále souvislost mezi TBI (Traumatic Brain Injury) a neurodegenerativními následky. Častá poranění hlavy lze přičíst zejména cíleným úderům a zásahům této oblasti těla za účelem poražení soupeře stylem KO (Anghinah, Ianof a Natuline, 2018).

Zranění znamenají pro sportovce kromě poškození těla i v mnoha případech výrazný zásah do jeho tréninku, přípravy a působení v soutěžích. Jak uvádějí ve svém výzkumu Gartland, Malik a Lovell (2001), 5,8% zranění mezi profesionálními kickboxery si vyžádalo více jak sedm dní volna. V níže uvedeném grafu je vyznačen přehled zranění a následná délka vyřazení z tréninku, který byl uveřejněn v jejich studii.

42

Obrázek 3 : přehled zranění a následná délka vyřazení z tréninku kickboxerů na profesionální úrovni (Gartland, Malik a Lovell, 2001)

43

3 CÍLE VÝZKUMU

Prvotním cílem výzkumu je přinést a kriticky vyhodnotit získaná data a poznatky odrážející fyziologické a výkonnostní předpoklady současných elitních českých kickboxerů. Druhým cílem je pak porovnání výsledků s podobnými studiemi zahraničními. Třetí cíl spočívá ve vytvoření náhledu na shromážděná data ve světle současných poznatků sportovních věd.

V závislosti na výzkumných cílech byly stanoveny následující výzkumné otázky:

1. Jaké jsou somatické, fyziologické a výkonnostní předpoklady současných elitních českých kickboxerů?

2. Jak se podobají, nebo naopak liší získaná data od výsledků srovnatelných zahraničních výzkumů?

3. Jak se úroveň a data vybraných ukazatelů předpokladů sportovního výkonu současných elitních českých kickboxerů shodují s poznatky dnešní sportovní vědy?

44

4 METODIKA

4.1 Typ výzkumu Jedná se o případovou studii.

4.2 Kritéria účasti ve výzkumu Výběr výzkumného souboru byl postaven na níže uvedených kritériích:

1. Členem výzkumného souboru musí být kickboxer, kterého lze skrze jeho soutěžní výkony zařadit mezi elitními české sportovce tohoto úpolového sportu.

2. Člen výzkumného souboru je stále aktivním sportovcem ve své disciplíně a účastní se soutěží na vrcholové úrovni.

4.3 Zkoumaný výběr Celkově se do výzkumu zapojilo pět sportovců patřících mezi elitu současného českého kickboxu. Z tohoto počtu se dotazníkového šetření zúčastnily celkem 3 osoby. Data získaná na přístroji InBody byla použita od 5 osob. Přístrojové měření pro stanovení hodnot CMJ a SJ proběhlo u 3 probandů. Pro analýzu fyziologických a výkonnostních charakteristik poskytli své údaje dva kickboxeři. Všichni testovaní byli muži ve věku od 22 do 35 let.

4.4 Harmonogram Časové rozmezí, ve kterém probíhalo měření a testování sportovců a dále získávání jejich odpovědí prostřednictvím dotazníku, spadá mezi 10. prosinec 2019 a 10. duben 2020. Vzhledem k časové vytíženosti jednotlivých sportovců a jejich účasti na soutěžích a soustředěních probíhala měření individuálně v různých termínech výše zmíněného období.

45

4.5 Forma dotazníku Jako jedné z forem získávání dat bylo použito dotazníkového šetření. Data byla shromážděna s cílem doplnit přístrojová měření a zodpovědět otázky týkající se zejména osobnostního profilu sportovce, jeho přístupu k technicko-taktické přípravě, typu zranění a následné rekonvalescence. Otázky byly kladeny otevřenou formou. Dotazník respondenti vyplňovali pod svým jménem za účelem propojení jeho výsledků s daty získanými v přístrojových měřeních. Vyplňování dotazníku nebylo časově omezeno (jediným omezením byl v tomto ohledu termín odevzdání nejpozději do 30. března 2020). Dotazník byl pro účastníky výzkumu připraven v tištěné podobě a všichni byly upozorněni na možnost obrátit se v případě nejasností na autora studie. Vzor dotazníku tvoří přílohu č. 1 této práce.

4.6 Přístrojová měření

InBody 720

Bioelektrická impedanční analýza (BIA) pracuje na základě elektrické vodivosti tkání lidského těla. Využívá vysokého podílu vody v lidském těle a její schopnosti být vodičem elektrického proudu. Na základě těchto vlastností lidského těla zařízení kalkuluje z hodnot výšky a impedance těla objem tělesné vody. Přístrojové měření InBody 720 využívá vícefrekvenční měření s hodnotami frekvencí 1kHz, 5kHz, 50kHz, 250kHz, 500kHz a 1 MHz. Zařízení je schopno na základě využití širšího rozsahu frekvencí rozlišit extracelulární vodu od intracelulární, což přináší snížení chybovosti vycházející z individuálních rozdílů měřených osob. Zařízení je vybaveno systémem Tetrapolar 8, který je založen na bodových hmatových elektrodách a přináší tak zvýšenou úroveň spolehlivosti měření, přičemž je schopen zajistit jeho konzistenci i při možných změnách testovacího prostředí.

Mc Lester a kol. (2018) uvádí, že analyzátory InBody způsobují jen malé individuální chyby, což lze zohlednit ve chvíli, kdy nemůžeme z hlediska dostupnosti a materiálového vybavení používat pro daná měření metody DXA (dual-energy X-ray absortiometry - rentgenová absorpční spektrometrie s dvojitou energií). Zároveň však poukazuje na to, že zástupci odborné veřejnosti by neměli opomíjet možnost systematického zkreslení pro všechna srovnání a poměrného zkreslení pro hmotu

46

tělesného tuku u žen a beztukové tělesné hmoty u mužů. Autoři dále uvádějí, že měření na přístrojích InBody720 a InBody770 nevykázala významný rozdíl v porovnání se zařízením InBody230 v otázce určování procent tělesného tuku, hmoty tělesného tuku a beztukové tělesné hmoty.

Postup při testování na přístroji InBody 720

Testovaná osoba byla předem poučena a seznámena s průběhem testu, jeho časovou náročností, postupy a požadavky týkající se součinnosti testované osoby při měření. Tato osoba byla přesně instruována dle pokynů výrobce měřícího zařízení, zejména pak v otázce kontaktu částí těla s elektrodami apod.

Testovaná osoba a podmínky v test. místnosti

• neprováděla před měřením žádné fyzické cvičení či aktivitu, která by mohla ovlivnit a zkreslit výsledky testu,

• nepožívala před samotným testováním jídlo,

• teplota v testovací místnosti se pohybovala kolem hodnoty 22°C (doporučené rozmezí udávané výrobcem 20 - 25°C).

Pro tuto studii byla použita data získaná měřením na přístroji InBody720 pro stanovení následujících hodnot:

• BMI (index tělesné hmotnosti),

• PBF (procento tělesného tuku),

• WHR (poměr pasu k bokům),

• VFA (oblast vnitřního tuku),

• Tělesná hmotnost,

• SMM (hmota kosterního svalstva),

• Hmota tělesného tuku,

• ICW (mezibuněčná voda),

47

• ECW (mimobuněčná voda).

Multikomponentní silová deska KISTLER 9260AA6

Přístroj KISTLER 9260AA6 poskytuje data zaznamenaná piezoelektrickými 3-složkovými snímači síly s vestavěným zesilovačem: rozsah měření přístroje: 0 - 5 kN, prahová hodnota FZ: méně jak 250 mN.

Testovaná osoba byla předem poučena a seznámena s průběhem testovací procedury, jeho časovou náročností, postupy a požadavky týkajícími se součinnosti testované osoby při měření. Tato osoba byla přesně instruována dle pokynů výrobce měřícího zařízení. Ke stanovení hodnot SJ a CMJ testovaná osoba zopakovala daný pohyb třikrát.

Tohoto přístrojového měření použito k získání hodnot SJ (Squat Jump) a CMJ (CounterMovement Jump) metodami:

• Jump Height from Take Off,

• Jump Height from Flight.

Data úrovně tělesné zdatnosti a hodnoty spirometrie

Hodnoty probanda č. 2 a 3 byly převzaty z předchozích vyšetření sledovaných sportovců. Jednalo se o výsledky preventivní tělovýchovně - lékařské prohlídky se zátěžovým testem provedené pracovištěm tělovýchovného lékařství. Byl proveden zátěžový test s elektrokardiografií, měření krevního tlaku a výpočtem W170. Zatěžový test poskytl hodnoty VO2max.

4.7 Analýza dat Data a hodnoty získané z měření a dotazníkového šetření jsou zaneseny do grafů a tabulek. Formáty grafů byly zvoleny s ohledem na to, do jaké míry jsou schopné přehledně zobrazit a zprostředkovat sledované údaje. Hodnoty jednotlivých sportovců pak byly převedeny ve vybraných ukazatelích i na střední hodnotu všech testovaných s uvedením směrodatné odchylky. Výsledky dotazníku a přístrojových měření byly 48

porovnány se současným stavem poznání dané problematiky a dostupnými českými i zahraničními zdroji informací.

49

5 VÝSLEDKY

5.1 Ukazatelé somatických faktorů

Měřeno na přístroji InBody, počet měřených sportovců 5.

Tělesná hmotnost

Hmotnost těla sportovců, kteří se zúčastnili měření na přístroji InBody, se pohybovala v rozmezí 76,8 - 92,9 kg. Průměrná hodnota u sportovců byla stanovena 87,72 (SD 6,32) kg.

Tělesná výška

Její hodnoty u měřených sportovců byly rozloženy mezi 174 - 191 cm. Průměrná střední hodnota tělesné výšky je 184,8 (SD 6,42) cm.

Hmota tělesného tuku a hmotnost kosterního svalstva

Společně s ostatními parametry přístrojového měření složení těla kickboxerů jsou tato data uvedena níže v tabulce č. 10, neboť tyto proměnné je nutno vztahovat a nahlížet společně s dalšími údaji konkrétního sportovce. Tito sportovci se svými hodnotami zastupují rozdílné váhové kategorie, a tudíž by porovnávání těchto dvou údajů bez vztahu k dalším měřeným proměnným přinášelo značně zkreslené výsledky.

Index tělesné hmotnosti BMI

Získané hodnoty BMI se nacházely mezi 25,3 - 26,5 kg/m2. Průměrná střední hodnota vypočtená ze všech získaných dat zúčastněných kickboxerů činí 25,68 (SD 0,48) kg/m2.

Procento tělesného tuku PBF

Rozsah zastoupení tělesného tuku v procentuálním vyjádření činilo 5 - 13,1 %. Průměrná hodnota vypočtená ze všech získaných dat zúčastněných kickboxerů činí 10,56 (SD 3,30) %.

50

Poměr pasu k bokům

Hodnoty tohoto poměru se pohybovaly od 0,74 do 0,91, střední hodnota 0,87 (SD 0,07).

VFA

Oblast vnitřního tuku vykazovala rozmezí hodnot od 63,2 do 117,1 cm2. Průměrná střední hodnota 80,6 (SD 24,8) cm2.

Skóre tělesné zdatnosti

Rozmezí hodnot 91 - 96 bodů. Střední hodnota 93,5 (SD 2,4) bodů.

Tabulka 10 : Ukazatelé somatických faktorů

Proměnné Proband

P1 P2 P3 P4 P5 Střední hodnota (SD)

Pohlaví M M M M M

Věk (roky) 35 25 25 34 22 28,2 (5,9)

Tělesná hmotnost 89,7 76,8 90,8 88,4 92,9 87,7 (6,3) (kg)

Tělesná výška (cm) 187 174 185 187 191 184,8 (6,4)

BMI (kg/m2) 25,7 25,4 26,5 25,3 25,5 25,7 (0,5)

PBF (%) 10,1 12,4 12,2 5 13,1 10,6 (3,3)

WHR 0,88 0,89 0,91 0,74 0,91 0,87 (0,07)

VFA (cm2) 74,3 63,2 117,1 - 67,8 80,6 (24,8)

SMM (kg) 46,2 38,8 46,0 48,7 46,0 45,1 (3,7)

Tělesný tuk (kg) 9,1 9,5 11,1 4,4 12,2 9,3 (3,0)

Skóre tělesné 95 91 96 - 92 93,5 (2,4) zdatnosti (body)

WHR - poměr pasu k bokům; BMI - index tělesné hmotnosti; Tělesný tuk - hmota tělesného tuku; PBF - procento tělesného tuku, VFA - oblast vnitřního tuku; SMM - hmota kosterního svalstva

51

Obrázek 4 : Tělesná hmotnost a podíl jednotlivých složek tělesné hmoty kickboxerů

číselné hodnoty vyjadřují hmotnost v kg

5.2 Ukazatelé fyziologických parametrů

Hodnoty VO2max

Rozpětí hodnot VO2max u měřených kickboxerů počínalo na úrovni 57,5 ml/kg/min a u nejzdatnějšího sportovce činila až 61,4 ml/kg/min. (n=2)

52

Hodnoty FVC

V tomto ukazateli se objemy usilovné vitální kapacity plic FVC pohybovaly mezi 5,1 0 a 6,12 l (n=2), střední hodnota pak činila 59,5 (SD 2,8) l.

Ukazatel tělesné zdatnosti W170

Data pouze od jednoho probanda, viz. tabulka 11.

Tabulka 11 : Ukazatelé fyziologických faktorů

Proměnné Proband Střední hodnota (SD)

P 3 P2

VO2max 57,5 61,4 59,5 (2,8) (ml/kg/min)

FVC (l) 6,12 5,10 5,61 (0,7)

W170 (W) 536 -

VO2max - maximální příjem kyslíku; FVC - usilovná vitální kapacita plic; W170 - výkon při 170 tepech/min; SD - směrodatná odchylka

5.3 Ukazatelé výkonnostních parametrů

Testování vertikálního výskoku, měření CMJ a SJ

Výsledky měření vertikálního výskoku s protipohybem CMJ - Countermovement jump

Hodnoty získané při pohybu označeném jako Jump Height from Take Off byly zjištěny u sledovaných probandů mezi 0,295 a 0,374 m. Rozpětí výkonů v Jump Height from Flight činilo 0,305 - 0,379 m.

Výsledky měření SJ - Squat jump

Hodnoty získané při pohybu označeném jako Jump Height from Take Off byly zjištěny u sledovaných probandů mezi 0,356 a 0,405m.

Rozpětí výkonů v Jump Height from Flight činilo 0,296 a 0,334 m.

53

Tabulka 12 : Ukazatelé výkonnostních parametrů (n=3)

Proměnné Proband Střední hodnota (SD)

P1 P2 P3

CMJ 0,295 0,350 0,374 0,340 (0,041)

From Take Off (m)

CMJ 0,305 0,350 0,379 0,345 (0,037)

From Flight (m)

SJ 0,357 0,356 0,405 0,373 (0,028)

From Take Off (m)

SJ 0,296 0,328 0,334 0,319 (0,020)

From Flight (m)

CMJ - countermovement jump; SJ - squat jump

5.4 Výsledky soutěží, trénink a doplňkové sporty

Soutěžní disciplíny a hmotnostní kategorie

Všichni účastníci dotazníkového šetření (n=3) uvedli jako svoji dominantní soutěžní disciplínu K1. Hmotnostní kategorie pak byly zastoupeny následovně: kategorie do 76kg - 1 sportovec, do 86 kg - 2 sportovci. Níže uvedená tabulka č. 13 uvádí jak soutěžní kategorii jednotlivých sportovců, tak hodnoty jejich tělesné hmotnosti z přístrojového měření InBody.

Tabulka 13 : Soutěžní disciplíny a hmotnostní kategorie sledovaných kickboxerů

Proměnné Proband

P1 P2 P3

Disciplína K 1 K 1 K 1

Soutěžní hmotnostní kategorie (kg) - 86 - 71 - 86

Tělesná hmotnost během testování (kg) 89,7 76,8 90,8

54

Sportovní kariéra

Celková délka kariéry jednotlivých sportovců se pohybovala od 13 do 31 let. Z toho nesoutěžní část od 7 do 16 let, soutěžní pak 4 až 15 let. Počátek sportovní kickboxové kariéry se u účastníků šetření pohyboval mezi pátým a třináctým rokem života. Mezi nejvýznamnějšími úspěchy dotazovaných kicboxerů byly uvedeny:

• amatérský mistr světa K 1 - ISKA 2008 (P1),

• účast v souboji o profi titul CMTA 2014 (P1),

• vicemistr Evropy 2018 (P2),

• vicemistr SR v disciplíně MT 2018 (P2),

• mistr ČR 2016/2017 (P3).

Tabulka 14 : Sportovní kariéra sledovaných kickboxerů

Proměnné Proband Průměrně

P1 P2 P3

Délka kariéry (roky) 31 13 15 20

Kariéra nesoutěžní 16 7 11 8 (roky)

Kariéra soutěžní 15 6 4 8 (roky)

Počátek sportovní 5 13 10 9 kariéry (věk v letech)

55

Obrázek 5: Vývoj sportovní kariéry elitních českých kickboxerů

Vztah k ostatním sportovním disciplínám

V otázce na předchozí sporty a délku jejich provozování výsledky dotazníku ukázaly, že všichni z respondentů se věnovali po jistý čas i jiným sportům, a to ve všech případech po dobu delší než čtyři roky. Vesměs se jednalo o sporty kolektivní. V odpovědích byly uvedeny 1 x basketball, 2 x hokej a 1 x fotbal. Jako doplňkové sporty k současné hlavní sportovní disciplíně respondenti ve všech případech uvedli běh. Mezi dalšími zmiňovanými sporty se objevovala cyklistika (1x), fitness (1x), jiné formy běhu (1x).

56

Tabulka 15 : Vztah k ostatním sportovním disciplínám u sledovaných kickboxerů

Proměnné Proband

P1 P2 P3

Předchozí sporty (délka Hokej Hokej Basket. provozování v letech) (4) (15) (4)

Doplňkové sporty Běh vytrvalost Cyklistika Běh

Běh rychlost Běh Fitness

Poranění způsobená v úpolovém sportu a délka následné rekonvalescence (doba přerušení tréninku, soutěží z důvodu tohoto zranění)

U všech respondentů bylo zaznamenáno alespoň jedno poranění v oblasti končetin. Dalším výrazným zraněním byla zlomenina čelisti. Délka období, které bylo nutné z důvodu zranění přerušit či změnit trénink, případně odložit účast v soutěžních utkáních, se pohybovala od 4 týdnů po jeden rok.

Tabulka 16 : Poranění způsobená v úpolovém sportu a délka následné rekonvalescence

Proband Typ zranění Délka rekonvalescence

P1 Zlomenina čelisti 1 rok

Poranění p. kolene

P2 Zlomenina palce 4 týdny

P3 Poranění ramene 3 měsíce

57

Struktura týdenního tréninku a počet tréninkových jednotek za týden

Počet týdenních tréninkových jednotek se pohyboval u dotazovaných kickboxerů od 7 do 11. V průměru tak lze hovořit o devíti tréninkových jednotkách za týden. Podíl jednotlivých složek tréninku na celkové časové dotaci týdenního tréninku pak ukazuje nejvýznamnější zastoupení rozvoje kondiční přípravy.

Tabulka 17 : Struktura týdenního tréninku a počet tréninkových jednotek za týden

Proband Počet Kondice Kompenzace Technika Taktika TJ/týden (% TTČ) (% TTČ) (% TTČ) (% TTČ)

P1 7 40 20 40 -

P2 11 33 26 30 11

P3 8 63 - 37 -

TJ - tréninková jednotka; TTČ - týdenní tréninkový čas

58

Obrázek 6 : Struktura týdenního tréninku elitních českých kickboxerů (n=3)

59

6 DISKUZE

6.1 Somatické faktory elitních českých kickboxerů

Z výsledků měření a takto získaných dat vybraných ukazatelů somatických faktorů podmiňujících úspěch sportovce vyplývá, že sledovaní kickboxeři dosahovali podílu tělesného tuku v průměru 10,56% (SD 3,30). Tento výsledek se blíží hodnotám přineseným zahraničními studiemi. Potvrzuje zároveň předpoklad, že u elitních zástupců kickboxu lze očekávat snížené hodnoty tělesného tuku. Přesto v porovnání s údaji jiných elitních zástupců tohoto úpolového sportu ukazují zjištěná procentuální zastoupení tělesného tuku u českých špičkových kickboxerů hodnoty vyšší. Nejvíce se zjištěná hodnota blíží závěrům výzkumu, který provedl Silva a kol. (2011), v němž uvádí zastoupení tělesného tuku u sledovaných elitních kickboxerů 9,72% (SD 5,7). To je o téměř 0,84% méně. Další srovnání nabízí Salci (2015), který uvádí údaj 9,5% (SD 3,5), a dále pak Zabukovec a Tiidus (1995), jejichž průměrný výsledek 8,1% tělesného tuku je dokonce o 2,46 procentních bodů nižší. U výkonnostně nižších kategorií, tedy zástupců národní úrovně či subelitního a rekreačního kickboxu naopak pozorujeme v dostupných studiích hodnoty vyšší nežli u české kickboxerské elity, a to od 11,42% (Ljubisavljevic a kol., 2015), až po 14% (SD 5) (Nikolaidis a kol., 2011). U nesportujících zástupců mužské populace se pro srovnání hodnoty tělesného tuku podle Grasgrubera a Cacka (2008) blíží 15%. Zároveň Grasgruber a Cacek (2008) uvádějí, že ideální hodnoty sportovců by u mužů měly ležet mezi 5 a 10%, samozřejmě se zohledněním specifik dané disciplíny. V porovnání se zástupci ostatních úpolových sportů, jejichž výsledky uveřejnila Malá a kol. (2019), data z našeho měření ukazují, že pouze zástupci juda vykázali hodnoty tělesného tuku nižší ( 9,81%, SD 3,75) než čeští elitní kickboxeři. Nízký podíl tukové hmoty u sledovaných sportovců pak souzní s tvrzením Grasgrubera a Cacka (2008), že vysoké zastoupení podkožního tuku nepříznivě ovlivňuje úroveň výkonu v převážné většině sportů, zejména pak stojí za nižší pohyblivostí, relativní silou a horší ekonomikou pohybu. Podíl tělesného tuku z různých studií zahrnující výsledky tohoto výzkumu ukazuje tabulka č. 18. Při hodnocení procentuálního zastoupení tělesného tuku je třeba zohlednit i fakt, že testování kickboxeři se výrazně lišili svoji tělesnou výškou 184,8cm (SD 6,42) a hmotností 87,72

60

kg (SD 6,32) od výsledků ostatních, výše zmíněných studií a v obou proměnných je převyšovali. U dat udávajících tělesnou výšku elitních kickboxerů, se setkáváme s údaji 173,8cm (SD 0,07) (Silva a kol. 2011), 175,7cm (SD 7,0) (Salci, 2015) a 176,7cm (Zabukovec, Tiidus, 1995). Věrnější srovnání mezi jednotlivými studiemi by mohla přinést hodnota BMI, která vychází právě z poměru tělesné výšky a hmotnosti, byť Grasgruber a Cacek (2008) upozorňují na zavádějící údaje BMI, které dostatečně nezohledňují například zastoupení svalové hmoty u měřených osob. Zástupci české špičky vykázali hodnoty BMI nejvyšší ve srovnání s dalšími výše uvedenými studiemi, kdy jimi dosažená průměrná hodnota činila 25,68 kg/m2, zatímco ostatní autoři uvádějí svá data v rozmezí od průměrných 22,00 kg/m2 (Catikkas, Kurt, Atalag, 2013) až po 24,48 kg/m2 (Silva a kol., 2011). Také výzkum Malé a kol. (2019) srovnávající zástupce šesti úpolových sportů uvádí nižší úroveň BMI, a to u všech sledovaných disciplín (judo, karate, fencing, wrestling, taekwondo a kickbox), přičemž sportovci reprezentující kickbox dosáhli mezi ostatními nejvyšší průměrné hodnoty 25,53 kg/m2, která je velice blízká výsledku této studie.

61

Tabulka 18 : Hodnoty tělesného tuku a BMI elitních českých kickboxerů ve vztahu k výsledkům kickboxerů dalších studií a průměrné populace

Studie, zdroj Podíl tuku v % BMI kg/m2

(SD) (SD)

Čeští elitní kickboxeři 10,56 25,68

(3,30) (0,48)

Catikkas, Kurt, Atalag (2013) 12,20 22,00

(3,07) (2,66)

Zabukovec, Tiidus (1995) 8,1 23,3

Salci (2015) 9,5 22,2

(3,5) (2,0)

Vaseenon a kol. (2015) _ 22,2

Ljubisavljevic a kol. (2015) 11,42 22,63

Silva a kol. (2011) 9,72 24,48

(5,7)

Nikolaidis a kol. (2011) 14 23,79

(5)

Nesportující populace 15 _ Grasgruber, Cacek (2008)

BMI - body mass index

6.2 Ukazatelé výkonnostních faktorů

Při testování výbušné síly nohou byl použit test vertikálního výskoku. Porovnáním s ostatními výzkumy však může být dle Grasgrubera a Cacka (2008) do značné míry nepřesné vzhledem k rozdílným procedurám měření a nejednotným postupům a odchylkám ve vyhodnocování přístrojových dat. Výsledky zahraničních studií (Slimani,

62

Miarka a Chéour, 2017), (Ouergui a kol., 2016) naznačují, že zaznamenané hodnoty výkonu CMJ stoupají ve vztahu k úspěšnosti a úrovni (amatéři, subelitní, elitní kickboxeři). V porovnání však k datům vítězů či subelitních sportovců těchto studií jsou výsledky českých kickboxerů nižší. Jejich hodnoty dosahující v průměru 34,5 cm. Výjimkou jsou pak výkony tuniských subelitních kickboxerů, jejichž průměrné hodnoty byly 29,8 cm (Ouergui a kol., 2014). Srovnání s dalšími úpolovými sporty používajícími kopy nohou a jejich výbušné síly nabízí Heller a kol. (2018), který přináší data elitních taekwondistů. Jejich hodnoty v testu CMJ se pohybovaly kolem 45,4 cm (SD 5,33), což je o téměř 11 cm více než u sportovců tohoto výzkumu. Rozdíly mezi výsledky různých studií ukazuje tabulka č. 19.

Tabulka 19 : Hodnoty CMJ ve vztahu k výsledkům jiných studií

Studie, zdroj CMJ

(SD)

Čeští elitní kickboxeři 34,5

(3,7)

Slimani, Miarka a Chéour 37,2 (2017) (3,5) (subelitní kickboxeři)

Ouergui a kol. (2016) 40,8

(kickbox, národní úroveň, (5,0) vitězové)

Ouergui a kol. (2014) 29,8

(národní úroveň) (5,33)

Heller a kol. (2018) 45,4

(TAEKWONDO) (4,5)

Grasguber a Cacek (2008) i více jak 90

(Dobře trénovaní sportovci)

CMJ - Countermovementjump, hodnoty v cm 63

6.3 Ukazatelé fyziologických faktorů

Z naměřených hodnot VO2max vyplývá, že sledovaní čeští kickboxeři dosahovali v tomto směru obdobných parametrů jako zástupci elitní úrovně kickboxu z jiných zemí, případně špičkových zástupců taekwonda. Jejich průměrná hodnota VO2max činila 59,45 (SD 1,95) ml/kg/min a ze všech dat zástupců tohoto úpolového sportu byla nižší pouze ve srovnáním s výsledky elitních kickboxerů zmiňovaných Zabukovcem a Tiidem (1995), u nichž tato hodnota činila 62,7 ml/kg/min. Lze tvrdit, že hodnoty kapacity plic, maximálního výkonu srdce a schopnosti krevního oběhu transportovat kyslík, které jsou Grasgruberem a Cackem (2008) považovány za hlavní determinanty

VO2max, jsou u české kickboxerské elity ve světě kickboxu opravdu na špičkové úrovni.

Tabulka 20 : Hodnoty VO2max ve vztahu k výsledkům jiných studií

Studie, zdroj VO2max (ml/kg/min) (SD)

Čeští elitní kickboxeři 59,45 (1,95)

Slimani, Miarka a Chéour (2017) - amatéři KCK 49,1 (4,6)

Slimani, Miarka a Chéour (2017) - subelitní KCK 54,6 (4,3)

Zabukovec a Tiidus (1995) - elitní KCK 62,7

Silva a kol. (2011) - profesionální KCK 57,99 (10,3)

Heller a kol. (2018) - elitní TAEK 59,7 (4,3)

Heller a kol. (2018) - elitní KAR 56,2 (3,2)

Grasguber a Cacek (2008) - fyzicky neaktivní MM 45-50

Grasguber a Cacek (2008) - nejlepší vytrvalci světa i více než 90

VO2max - maximální příjem kyslíku

64

6.4 Zranění

Oblasti těla, v nichž bylo zaznamenáno zranění vyžadující následné období rekonvalescence, se objevují i mezi nejčastěji zmiňovanými místy poranění kickboxerů z jiných studií. Zejména pak nejčetněji uváděné oblasti, tedy hlava a dolní končetiny (Zazryn, Finch a McCrory, 2003), (Lystad, 2015), obsahují u účastníků tohoto výzkumu 75% všech zranění. Délka léčení, nuceného tréninkového či soutěžního volna souhlasí ve všech případech se závěry, jež uvádí Gartland, Malik a Lovell (2001). Ti zmiňují délku rekonvalescence více než 30 dní u těchto typů poškození.

6.5 Rozvoj jednotlivých faktorů v rámci tréninku

Podle Dovalil a kol.(2012) nelze jednoznačně ukázat na dominantnost vlivu jednoho z faktorů na výkon úpolového sportovce. Pozornost by tak měla být v tréninkovém procesu rozvoji všech faktorů. Nízký podíl taktické přípravy, která je uváděna pouze u jednoho z dotazovaných probandů, a to v objemu pouze cca 11% celkové tréninkové týdenní časové dotace, je v rozporu s tvrzením Dovalila a kol. (2012), který upozorňuje na význam vlivu taktiky na úspěšnost v úpolových sportech. Dle jeho tvrzení není možné tuto složku tréninku podceňovat.

6.6 Zodpovězení výzkumných otázek

Odpověď na výzkumnou otázku 1

V odpovědi na první výzkumnou otázku týkající se somatických, fyziologických a výkonnostních předpokladů současných elitních českých kickboxerů, můžeme poukázat na malé rozdíly mezi sledovanými probandy zejména pak v hodnotách BMI, které se pohybovaly v rozmezí 25,3 - 26,5 kg/m2. Naopak hodnoty podílu tělesného tuku byly u jednotlivých sportovců rozloženy podstatně šíře a to mezi 5 a 13,1%. Rovněž podíl hmotnosti kosterního svalstva zaznamenal větší rozptyl hodnot a to od 49,5% po 55,1% tělesné hmotnosti. Z fyziologických ukazatelů je třeba poukázat na významný rozdíl v hodnotě FVC, která byla zaznamenána od 5,1 l po 6,12 l. Rovněž ve sledování využití akumulované elastické energie dolních končetin se zjištěné údaje z měření CMJ významně lišily a nabývaly hodnot od 0,305 m do 0,379 m. 65

Odpověď na výzkumnou otázku 2

Porovnání výsledků českých a zahraničních kickboxerů stejné výkonnostní úrovně ukazuje na rozdíly zejména ve středních hodnotách BMI 25,68 kg/m2 a tělesného tuku 10,56%, kdy jsou hodnoty českých probandů vyšší nežli hodnoty udávaných ve většině zahraničních studií. Nejnižší průměrné podíly tělesného tuku jsou studiemi zmiňovány 2 kolem 8,1% a hodnoty BMI pak 22 kg/m . Fyziologické ukazatele VO2max pak se střední hodnotou 59,45 (SD 1,95) ml/kg/min řadí české kickboxery k těm nejlepším z porovnávaných studií. Výkonnostní předpoklady reprezentované hodnotou CMJ byly u českých kickboxerů jedny z nejnižších a to se střední hodnotou 34,5 cm. Obdobné zahraniční studie pak udávají u elitních kickboxerů hodnoty i přes 40 cm.

Odpověď na výzkumnou otázku 3

Z pohledu sportovní vědy a jejích poznatků pak lze nalézt rozpory v přístupu českých kickboxerů k rozvoji jednotlivých předpokladů oproti doporučovaným podílům časové tréninkové dotace pro optimalizaci jednotlivých faktorů v rámci tohoto úpolového sportu uváděných odbornou literaturou, která klade důraz na vyrovnanější rozvoj všech faktorů ovlivňujících úspěšnost kickboxera. Nejvýraznější rozdíl pak vykázalo zohlednění důležitosti taktické přípravy sledovanými kickboxery. Rozvoji taktiky tito sportovci v průměru věnují pouze 4% tréninkového času, zatímco kondiční přípravě průměrných 50%. Vzhledem k odbornou literaturou zmiňovanému názoru na důležitost vysoké úrovně výbušné síly nohou v úpolových sportech využívajících kopů pak průměrné hodnoty CMJ 0,345 (SD 0,037) m zaznamenané u českých kickboxerů, lze považovat za projev nedostatečně rozvinuté schopnosti akumulace elastické energie dolních končetin.

66

7 ZÁVĚRY

Ve studii se podařilo shromáždit a analyzovat data získaná měřením, doplněná o údaje dotazníkového šetření. Tyto podklady se pak staly hlavním zdrojem informací pro stanovení somatických, fyziologických a výkonnostních charakteristik elitních českých kickboxerů zápasících úspěšně v rámci národních, evropských i světových šampionátů.

Za limity výzkumu lze považovat nižší počet shromážděných dat probandů jednak v důsledku opatření spojených s mimořádnou událostí na území ČR (vlivem omezeného pohybu a setkávání osob, nebylo možné dokončit některá započatá měření), jednak také v důsledku nízkého počtu zápasníků evropské resp. světové úrovně trénujících na území ČR. Výše uvedené důvody znemožňují zobecnění výsledků.

V oblasti somatických předpokladů je nutné poukázat zejména na hodnoty procentuálního zastoupení tělesného tuku. Ty sice odpovídají obecnému trendu u tohoto úpolového sportu, tedy klesajícímu podílu tuku na celkové tělesné hmotě v závislosti na zvyšující se výkonnostní úrovni sportovce, nicméně společně s hodnotami BMI se u většiny českých elitních kickboxerů objevují tato čísla vyšší nežli u zástupců srovnatelné výkonnostní třídy zmiňované v zahraničních studiích. Otázku výkonnostních charakteristik lze poměrně dobře demonstrovat na výsledcích měření výbušné síly dolních končetin, které odhalily nedostatečnou schopnost využití akumulované elastické energie pro navýšení výbušného výkonu. Právě výsledky zmíněných testů ukázaly nízkou úroveň této schopnosti a možný skrytý potenciál v jejím dalším rozvoji v rámci tréninku. Zejména pak ve srovnání s výsledky a poznatky uveřejněnými v dostupných pracích sledujících vrcholové kickboxery patřily hodnoty výbušné síly dolních končetin českých reprezentantů kickboxu spíše k těm nižším.

Naopak jejich vysoké hodnoty VO2max, které zastupují v této studii fyziologické parametry, poukázaly na vynikající předpoklady v tomto směru ať již mezi elitními světovými kickboxery, tak i ve vztahu k vrcholovým zástupcům taekwonda a karate. Rozvoj jednotlivých předpokladů je pak značně individualizovaný, přesto lze najít u dotazovaných sportovců společný zvýšený důraz na rozvoj kondiční stránky, naopak faktoru taktiky je přikládána v rozporu se závěry odborné literatury pouze okrajová pozornost. Současná výrazná nerovnoměrnost v tréninkovém přístupu k faktorům

67

determinujícím sportovní úspěch může skýtat další možnosti pozitivního ovlivnění celkové výkonnosti a úspěšnosti české kickboxové špičky.

Na základě výsledků studie lze odhalit limity jednotlivých kickboxerů, jejichž rozvoj pak lze stimulovat vhodným tréninkem. Získané poznatky se mohou v budoucnu stát vodítkem jednak při vyhledávání a výběrů talentů tohoto úpolového sportu jednak také pro optimalizaci tréninkových programů.

68

LITERATURA

ANGHINAH, Renato; IANOF, Jéssica Natuline. Traumatic Brain Injury in Fighting Sports. In: Topics in Cognitive Rehabilitation in the TBI Post-Hospital Phase. Springer, Cham, 2018. p. 79-85.

BOOSTANI, Mohammad Ali; BOOSTANI, Mohammad Hassan; NOWZARI, Vali. Investigation and comparison of aggression in athletes in non-contact (swimming), limited contact (karate) and contact (kickboxing) sports. Ido Movement for Culture Journal of Martial Arts Anthropology, 2012, 12.3: 1-4.

CAPPAI, Ivo a kol. Physiological responses and match analysis of Muay Thai fighting. International Journal of Performance Analysis in Sport, 2012, 12.3: 507-516.

CATIKKAS, Fatih; KURT, Cem; ATALAG, Ozan. Kinanthropometric attributes of young male combat sports athletes. Collegium antropologicum, 2013, 37.4: 1365-1368.

CRISAFULLI, Antonio a kol. Physiological responses and energy cost during a simulation of a Muay Thai boxing match. Applied Physiology, Nutrition, and Metabolism, 2009, 34.2: 143-150.

CRUDELLI, Chris. Cesta bojovníka: bojová umění a bojové techniky z celého světa. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2248-4.

DEVONPORT, Tracey J. Perceptions of the contribution of psychology to success in elite kickboxing. Journal of sports science & medicine, 2006, 5.CSSI: 99.

DOVALIL, Josef a kol. Výkon a trénink ve sportu. 4. vyd. Praha [i.e. Velké Přílepy]: Olympia, 2012. ISBN 978-80-7376-326-8.

DYLEVSKÝ, Ivan. Kineziologie: základy strukturální kineziologie. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7-387-324-0.

GARTLAND, S.; MALIK, M. H. A.; LOVELL, M. E. Injury and injury rates in Muay Thai kick boxing. British Journal of Sports Medicine, 2001, 35.5: 308-313.

Glory Kickboxing [online], 2019. [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: http://www.glorykickboxing.com/ 69

GRASGRUBER, Pavel a Jan CACEK. Sportovní geny. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1873-3.

GRUSHKO, Alyona a kol. Psychological and psychophysiological profile in combat sports. Revista de Artes Marciales Asiáticas, 2016, 11.2s: 70-71.

HELLER, Jan. Zátěžová funkční diagnostika ve sportu: východiska, aplikace a interpretace. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. ISBN 978-80- 246-3359-6.

HENTATI, Abdelaziz a kol. Social-professional antecedents and prevalence of burnout syndrome in Tunisian male kick boxers. IOSR Journal of Humanities and Social Science, 2014, 19: 35-38.

HRON, Tomáš. Kondiční příprava v thajském boxu [online]. Brno, 2010 [cit. 2020-05- 14]. Dostupné z: . Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Vedoucí práce Jan Cacek.

KIRK, Christopher. The influence of age and anthropometric variables on winning and losing in professional mixed martial arts. Facta Universitatis, Series: Physical Education and Sport, 2016, 227-236.

LJUBISAVLJEVIC, M. a kol. Differences in morphological characteristics and functional abilities with elite and subelite kick boxers. Sport Sci., 2015, 8.s2.

LYSTAD, Reidar P. Injuries to professional and amateur kickboxing contestants: a 15- year retrospective cohort study. Orthopaedic journal of sports medicine, 2015, 3.11: 2325967115612416.

MALA, Lucia a kol. Body composition and morphological limbs asymmetry in competitors in six martial arts. Int J Morphol, 2019, 37: 568-575.

MCLESTER, Cherilyn N. a kol. Reliability and agreement of various InBody body composition analyzers as compared to dual-energy X-ray absorptiometry in healthy men and women. Journal of Clinical Densitometry, 2018.

MIŇOVSKÝ, Filip. Box: vybavení, technika úderů, trénink, psychologická příprava. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0803-5.

70

NIKOLAÏDIS, Panteleïmon a kol. Differences in force-velocity characteristics of upper and lower limbs of male kickboxers. Baltic Journal of Health and Physical Activity, 2011, 3.3: 147.

OUERGUI, Ibrahim a kol. Effects of recovery type after a kickboxing match on blood lactate and performance in anaerobic tests. Asian journal of sports medicine, 2014, 5.2: 99.

OUERGUI, Ibrahim a kol. Time-motion analysis of elite male kickboxing competition. The Journal of Strength & Conditioning Research, 2014, 28.12: 3537-3543.

OUERGUI, Ibrahim a kol. Hormonal, physiological, and physical performance during simulated kickboxing combat: Differences between winners and losers. International journal of sports physiology and performance, 2016, 11.4: 425-431.

PERIČ, Tomáš a Josef DOVALIL. Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010. Fitness, síla, kondice. ISBN 978-80-247-2118-7.

PODRIGALO, L. V. a kol. The prediction of success in kickboxing based on the analysis of morphofunctional, physiological, biomechanical and psychophysiological indicators. Physical education of students, 2018, 22.1: 51-56.

ČSFu Pravidla, ČSFu [online]. 2016 [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: http://www.csfu.cz/soubory/393_pravidla--Csfu-2016.pdf

REVAN, Serkan a kol. Elit Tekvandocuların Sıkletlerine Göre Somatotiplerinin Karşılaştırılması. Turkiye Klinikleri Journal of Sports Sciences, 2018, 10.1: 29-36.

RIEGEROVÁ, Jarmila, Miroslava PŘIDALOVÁ a Marie ULBRICHOVÁ. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. ISBN 80-85783-52-5.

SALCI, Yasar. The metabolic demands and ability to sustain work outputs during kickboxing competitions. International Journal of Performance Analysis in Sport, 2015, 15.1: 39-52.

71

SILVA, Gil a kol. PHYSIOLOGICAL AND ANTHROPOMETRIC PROFILE OF PORTUGUESE PROFESSIONALKICKBOXERS. Scientific Editors, 2011, 28.5.30: 120.

SLEPIČKA, Pavel, Václav HOŠEK a Běla HÁTLOVÁ. Psychologie sportu. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1290-9.

SLIMANI, Maamer a kol. Effects of self-talk and sophrological trainings on the development of self-confidence and managing emotions in Tunisian male kick boxers. IOSR J Hum Soc Sci, 2014, 19: 31-4.

SLIMANI, Maamer a kol. Comparison of mental toughness and power test performances in high-level kickboxers by competitive success. Asian journal of sports medicine, 2016, 7.2.

SLIMANI, Maamer; MIARKA, Bianca; CHÉOUR, Foued. Effects of competitive level and gender on anthropometric profile and physiological attributes in kickboxers. Collegium antropologicum, 2017, 41.3: 267-264.

SLIMANI, Maamer a kol. The activity profile of elite low-kick kickboxing competition. International Journal of Sports Physiology and Performance, 2017, 12.2: 182-189.

SVOBODA, Slavomír a kol. Encyklopedie bojových umění a sportů. Praha: Česká unie bojových umění, 2012. ISBN 978-80-204-2852-3.

VASEENON, Tanawat a kol. Foot and ankle problems in Muay Thai kickboxers. J Med Assoc Thai, 2015, 98.1: 65-70.

ZABUKOVEC, Randy; TIIDUS, Peter M. Physiological and anthropometric profile of elite kickboxers. The Journal of Strength & Conditioning Research, 1995, 9.4: 240-242.

ZAZRYN, Tsharni R.; FINCH, Caroline F.; MCCRORY, P. A 16 year study of injuries to professional kickboxers in the state of Victoria, Australia. British journal of sports medicine, 2003, 37.5: 448-451.

72

PŘÍLOHY

Příloha 1: dotazník

Jméno: Věk:

1. Jaký je Váš v současnosti provozovaný úpolový sport, disciplína, kategorie? Sport: Disciplína: Kategorie (váhová, věk):

2. Délka kariéry (v letech): Nesoutěžní: Soutěžní:

3. Historie soutěžení ( hlavní období – např. 2000-2004 starší žáci do 52kg, 2005-2007 …)

4. Významné soutěžní úspěchy (národní / mezinár. + rok)

5. Předchozí sporty + délka jejich provozování (v letech):

6. Doplňkové sporty:

7. Poranění způsobená úpolovým sportem + délka léčení ( doba přerušení tréninku, soutěží):

8. Počet tréninkových jednotek za týden :

9. Struktura týdenního tréninku

Do okének tabulky zapište prosím dobu ( v minutách ), kterou v daném dnu věnujete vybraným složkám tréninku

Kondice Kompenzace Technika Taktika Po Út St Čt Pá So Ne

73

Příloha 2: Informovaný souhlas

Informovaný souhlas

Informace pro účastníky výzkumu:

Název a adresa fakulty: Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Kamenice 5, 62500 Brno

Jméno a kontakt na studenta: Bc. Michael Špaček UČO:444890, studijní obor: ASEBS, tel. 725657372

Název studentské práce: Somatické, fyziologické a výkonnostní charakteristiky elitních českých kickboxerů

Cíl výkumu: Prvotním cílem výzkumu je přinést a kriticky vyhodnotit získaná data a poznatky odrážející fyziologické a výkonnostní předpoklady současných elitních českých kickboxerů. Druhým cílem je pak porovnání výsledků s podobnými studiemi zahraničními. Třetí cíl spočívá ve vytvoření náhledu na shromážděná data ve světle současných poznatků sportovních věd.

Způsob zapojení zkoumaných osob do výzkumu: testované osoby se dle dohodnutých časových možností zúčastní měření somatických parametrů: BMI (index tělesné hmotnosti),PBF (procento tělesného tuku),WHR (poměr pasu k bokům),VFA (oblast vnitřního tuku),tělesné hmotnosti,SMM (hmota kosterního svalstva),hmoty tělesného tuku, ICW (mezibuněčná voda), ECW (mimobuněčná voda) za využití přístrojů InBody 720; výkonnostních parametrů: přístrojovým měřením k získání hodnot SJ (Squat Jump) a CMJ (CounterMovement Jump) pomocí multikomponentní silové desky Kistler. Poskytnutí dat účastníků poslední preventivní tělovýchovně – lékařské prohlídky se zátěžovým testem hodnotící fyziologické parametry. Dále účastník vyplní dotazník, který je přiložen k tomuto souhlasu.

Způsob zpracování výsledků výzkumu, jejich publikace a ochrana osobních údajů zkoumaných osob: S Vašimi osobními údaji bude nakládáno jako s přísně důvěrnými podle zásad pro ochranu osobních údajů, v souladu s platnými právními předpisy České republiky. K Vašim osobním údajům budou mít přístup pouze pověření vědečtí pracovníci účastnící se této studie. Jsou povinni zajišťovat a zachovávat důvěrnost Vašich osobních údajů. Budou Vás na Vaši žádost informovat, které údaje o Vás shromažďují a za jakým účelem. Máte právo nahlížet do záznamů vedených o své osobě.

Vaše účast ve výzkumu je dobrovolná, výzkum můžete kdykoliv bez uvedení důvodu opustit, aniž by tomu řešitelé výzkumu bránili.

Prohlášení a souhlas účastníků s jejich zapojením do výzkumu:

Prohlašuji, že jsem byl informován a pochopil jsem smysl tohoto výzkumu a způsob svého zapojení do něho.

Souhlasím se zapojením do tohoto výzkumu, zapojuji se dobrovolně, bez nátlaku.

Souhlasím s publikací výsledků výzkumu, které neumožní identifikaci mé osoby.

Svůj souhlas se zapojením do výzkumu potvrzuji svým podpisem.

Jméno a příjmení účastníka výzkumu:

V Brně dne: Podpis:

74

75