FLORA CRETACEA BOHEMIAE R NOVE DODATKY
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
ROZPRAVY STÁTNÍHO GEOLOGICKÉHO ÚSTAVU CESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY SVAZEK I. FLORA CRETACEA BOHEMIAE r NOVE DODATKY ..... , ..... , , ...... ...... K CE8KE KRIDOVE KVETENE I. DlL Prof. Dr. J. VELENOVSKÝ Dr'. LADISLAV VINIKLAŘ (MIT DEUTSCHEM TEXT) - SE 7 TABULKAMI Pi'lEDLOŽENO DNE 22. LISTOPADU 1926 V PRAZE 1926 NÁKLADEM STÁTSluo OEOLOOICK~HOÚSTAVU CESKOSLOVENSKt REPUBLIKY s PODPOROU, JIZ OBDR2.ELI AUTOru OD MINISTERSTVA SKOLSTVI A NÁR. OSVE.:TY TISKEM STÁTNI TISKÁRNY REPRODUKCI A TISK TABULEK PROVEDLY GRAFICKt UMtLECKt: ÚSTAVY V. NEUBERT A svsova. PRAHA-SM.ICHOV '1UPUP.!od ,pfjas uneqo vz 1wvs 1lvp!aodpo UDInV ROZPRAVY STÁTNíHO GEOLOGICKÉHO ÚSTAVU Č E S K O S LOV E N S K É REPUBLIKY SVA ZEK 1. FLORA CRETACEA BOHEMIAE NOVÉ DODATKY K ČESKÉ KŘfDOVÉ KVĚTENĚ 1. DíL Prof. Dr. J. VELENOVSKÝ Dr. LADISLAV VINI KLAŘ (MIT DEUTSCHEM TEXT) - SE 7 TABULKAMI P ŘEDLOŽENO DNE 22. LISTOPADU 1926. V PRAZE 1926 NÁKLADEM STÁTNí HOGEOLO GIC KÉHO ÚSTAVU ČES KOS L OV E NS KÉ REPUBLIKY s PODPOROU, J IŽ OBDRŽELI AUTOŘI DOMINI STERSTVA š K OLS Tvl A NÁRODNI OSVĚTY TI SKEM ST ÁTNí TI SKÁRNY REPPODUK CI A TI SK TAB ULEK PRO VEDLY GRAFICKÉ U MĚ LE C KÉ ÚSTAV Y v. NE UBERT A SYNOVÉ, PRA HA- SMí CHOV Urheoarrechtbch qesc hůtztes Material Autoři odpovidaji sami za obsah svých pojednáni. PŘEDMLUVA. Předložené dílo má býti nejen revisí až dosud popsaných rostlin z českých cenomanských vrstev křídových, ale zahrnuty jsou v něm i kritické popisy a VY obrazení nových druhů. Za tím účelem navštívili jsme znovu jednak všecka na leziště, která již v r. 1889 zevrubně popisuje Velenovský ve svém díle Květena českého cenomanu (Rozpravy Král. čes. Spol. Nauk 1889), jednak i některá na leziště nová. Tímto způsobem snesen byl velmi bohatý materiál rostlin, který hodláme uveřejniti postupně v 5 dílech, Jelikož však nálezy dostávaji se do ruky zcela náhodně, nelze zachovati systematíckýpořádek, takže na př. konifery opa kovati se budou i v dílech dalších. Na konci dlla sestaven bude systematický přehled všech popsaných druh ů, jakož i všeobecné úvahy a poznámky o charakteru křídové flory, o jejím poměru ke křidovým florám jiných zemi a konečně pojednáno bude i o utváření rostlino nosných sedimentů. Doufáme, že celé dílo obsahovati bude množství nových, za jímavých druhů, nebot' naleziště křídové flory, namnoze velice bohatá, nejsou II nás ani z daleka ještě vyčerpána. Nevyobrazovali jsme všechny kusy nalezené, neboť těchto II většiny druhů nalézá se veliký počet. Jen II vzácných druhů snažili jsme se všechny doklady podati a mimo to poučnou restaurací znázorniti, jak to vším právem Nathorst doporučuje. Plastické objekty (šišky, plody) kreslili jsme dle otísků v jemné modelářské mase, čímž jejich podoba se věrně oživuje. Sbírky, dllu tomuto za základ sloužící, jsou soukromým majetkem podepsa ných autorů a jsou uloženy v geologickém ústavu p, prof. dr. Rad. Kettnera, jemuž za laskavé přispění vzdáváme díky. Rovněž vděčíme p. prof. dr. Gyr. Purkyněmu za ochotu, s jakou se ujal uveřejnění díla našeho. V Praze, dne 30. června 1926. c:: -3- •• Urheoarrechtbch qesc hůtztes Material DREPANOLEPIS CRETACEA VEL. ET VIN. Tab. II., obr. 9-10. V plastických lupcích sliveneckých u Prahy nalezli jsme 6 kusu podivu hodných otisků, jež znázorněny jsou na obr. 9-10. Také na Vidovli u Prahy nalezli jsme později dva kusy téže fossilie. Tyto zkoumal již před lety prof. Vele novský v museu, nepopsal je však a leží dosud v museu neurčeny. Jsou to asi 3-5 cm dlouhé větvičky, sem a tam lomené s tlustými, krát kými násadci, které na otisku jeví dvouřadé uspořádání. Na každé stopečce sedí elliptický otisk, proniklý jedním silnějším a 2--3 slabšími parallelními nervy. Na basitéto šupiny možno shledati hluboce otištěné tělísko kulovité formy. Místy vystupuje zřetelně ještě druhá šupina z tohoto tělíska. Srovnáme-li uvedené s vyobrazením a popisem Drepanolepís angustior Nathorst (Fossil. Fl. der Polarliinder, p. 21, 1897), shledáme zde nápadnou podobnost, třebas by jurské fossilie byly dvakráte větší. Nathorst klade tento druh mezi Dubia, ale II Schizolepis zcela správně poznamenává, že fossilie podo bají se plodním kl áskům Tmesipteris. Naše otisky potvrzují pak tento názor úplně, neboť z basálního sporangia místy vystupují dvě křídlaté šupiny. Okol nost, že stopkaté násadce nejsou nikdy prázdné (bez křídlatého plodu) lze vysvětliti tím, že sporné otísky nepředstavují žádný plodní útvar jevno snubných. Následkem toho možno považovati jurskou Schizolepis Nathorstovu, Drepanolepis (Jura) a naši rostlinu za pratyp isolovaně žijícího rodu Tmesipteris. Na jednom kusu lupku od Otrub (obr. 9) nalezli [sme fragment větvičky, dosti dobře zachovalý, který nápadně vykazoval tutéž strukturu jako právě p0 psané fragmenty. Povrch jest ostře podél žebérkovaný, s týmiž lístky, které na basi sbíhají ostrými stopami listovými. Na basi není žádných zrnitých sporangií. Ostře rýhovaná větev se podobá velice větvičkám r. Psilotum a Tmesipteris. Jest ovšem nesprávné, tak značně odlišné rody Psilotum a Tmesipteris spo jovati přímo s Lycopodiaceami; oba představují spíše samostatnou čeleď, která pravděpodobně v mesozoické periodě bohatě byla rozčleněna. Následující druh tuto domněnku jen posiluje. -5- Urheberrechtlich qesc hůtztes Material DREPANOLEPIS TRILOBA VEL. ET VIN. Tab. IV., obr. 9. Vyobrazený fragment jest 2Yzkrát zvětšen, leč věrně dle přírody proveden. Zařadili jsme jej k rodu Drepanolepis, jelikož jev! nápadně tentýž charakter, jako Drepanolepis cretacea z týchž vrstev od Otrub u Slaného. Osa jest sem a tam lomená, s 12 články. Jest pevné konsistence a vyznačuje se podélnou žilna• tinou. V určité vzdálenosti sedí všude dva velice tlusté, maseivnf, plastické, ky jovité útvary, které podobají se spíše nějakému kyji než listu. Mezi nimi jest ještě hluboko otištěná špička a na basi těchto tří části sedící kulaté tělísko. Jak máme tuto podivuhodnou fossilii vyložiti? Jsme přesvědčeni, že nenáleží žádné jevnosnubné, kde by nanejvýš mohla býti považována za plodní stadium. Dva kyjovité útvary jako plody musely by ovšem odpadnouti, což však zde nikde nelze zjistiti. Vyobrazená fossilie představuje asi vymřelý rod Lycopodiacei z příbuzenstva rodu Tmesipteris. Dva kyjovité útvary se šp ičkou mezi nimi rov nají se sporofylu, který redukován jest na tvrdou špičku a na basi po obou stra nách nese dvě kyjovitá sporangia, anebo rozdělen jest na tři části, na jichž hasi sedí malé, kulaté sporangium. Tento poslední výklad bude nejpravděpo dobnějšfm. Rod tento obsahoval asi kromě statněj ších druhů takě jedince útlejši, patrně charakteru rodu Psilotum. Otisk tohoto druhu na lupku od Otrub provázen jest otisky plodu Strobilostrobus Velenovskyanus Bayer a otisky listů Dryandra Bayeri Vel. et Vin. PODOZAMITES BOHEMICUS VEL. ET VIN. (PODOZAMITES LATIPENNIS VEL. DIE GYMNOSPERMEN D. BOHM. KREIDEFORMATION. E. BAYER, FYTOPAL. PŘfSPĚVKY 1914. P.23.) Tab. III., obr. 1- 4. Krásný fragment zpeřeného listu zobrazil a popsal nověji Bayer od Chuchle (1899, 1914). Není žádné pochyby, že naše vyobrazené fragmenty listů jsou s těmito identické. Jest ovšem otázkou, zda tento druh Zamie srovnává se s Hee rovými (Fl. foss. arct. VI). Nikde nepozorovali jsme větveni parallelnich nervů, o n ěmž i Bayer rovněž právem pochybuje. Sebrali jsme u Kounic asi 20 řrag mentů, které náležely celému, téměř 1 m dlouhému, zpeřenému listu, který se však při dobýváni z vrstev rozdrobil v menši úlomky. Fragment obr. 2. předsta vuje centrální rhachis se 3 přisedlými listkysdobřezachovalou nervaturou. Na úlomku obr. 1 vidíme 6 lí stků, které patří jednomu listu a z nichž 3 podivu hodně vybihaji v dlouhou, úzkou špičku, kterýžto znak ani Bayer ani Heer ne- -6- Urheoarrechtbch qesc hůtztes Material vytknul. Později nalezli jsme množství takových fragmentů, které měly vesměs ůzké a dlouze zašpičatěné lístky. Na obr. 3 jest i lístek ve dvě ůzké špičky roz štěpený. Okolnost tato poukazuje ovšem k tomu, že česká Zamie jest jiným dru hem Cycadeí. Nem ůžeme tudíž nikterak tuto fossilii stotožňovati s rodem Podozarnites, jelikož lístky na basi nejsou sůžené a neodpadajf. Není tudíž žádné příčiny řos silií tuto od rodu Zamia oddělovati. Popis, rovněž i vyobrazeni v Heerově Flora foss. arct. 1880 (Tab. XIV., p. 42) ukazují důležité odchylky od našeho druhu, ačkoliv obě fossilie jsou zřejmě blízce příbuzny. Heerovy úlomky mají zřetelně na vřetenu sbihající lístky, které jsou ponenáhlu zašpičatěné a všude mají dole vidličnatě dělené nervy. Nervy nejsou tak četné jako u našich lístků, které mají 50-80 nervů. Stanovili jsme proto pro české lístky jiné pojmenování. Ještě méně lze stotožňovati s našimi fragmenty Pseudoctenis, kterou popi suje Seward z Gronska (Notes sur la F1. cret. du Groenl. Pl. B, 16, p. 239). Tato má velice sporé, silné nervy a příliš silné vřeteno. Jsme přesvědčeni,že Se wardova Cycadea jest vůbec jiným druhem. Vrstva lupků, v niž uloženy jsou zbytky lístů Podozamites bohemicus II Kounic, obsahuje zároveň velký počet šišek a semen Microzamia gíbba Carda. Jelikož pak žádná jiná Cycadea ve vrstvách lupkových u Kounic není známa, zdá se téměř jistým, že náš Podozamites bohemicus náleží k Microzamia gibba, Tím byla by tato křídová Cycadea morfologicky dokonale známa. PODOZAMITES OBTUSUS VEL. DIE GYMNO SPERMEN D. BOHM. KREIDEFORMATION 1BB5. Tab. I., 8. Tab. IV., obr. 1-2. Tab. VI., obr. 11-13. Tyto cycadeové listy byly známy autoru jen v několika kusech od Nehvízd, Hloubětína a Lipence. Nyní nalezli jsme tentýž druh ve velkém množství v lup cích II Kralup, kde sám hromadně vyplňuje jednu vrstvu, aniž by provázen byl jinými otisky. U Podlešína