Edita Gruberová Návraty Helmutha Rillinga Vídeňská Státní Opera SYMFONICKÝ ORCHESTR HL

HUDEBNÍ ROZHLEDY 04 2006 | ročník 59 | cena 40 Kč

Edita Gruberová návraty Helmutha Rillinga Vídeňská státní opera SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK DUBEN 2006

4. a 5. 4. 2006 | út a st 14. 4. 2006 | pá Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin Kostel sv. Šimona a Judy v 19.30 hodin SYMFONICKÝ ORCHESTR A. VIVALDI: HL. M. PRAHY FOK JUDITA TRIUMPHANS – ORATORIUM Dirigent: KOMORNÍ ORCHESTR PRAŽSKÝCH PETR ALTRICHTER SYMFONIKŮ Sólista: Dirigent: JAROMÍR KLEPÁČ | klavír ALBERTO ZEDDA L. Fišer, F. Liszt, F. M. Bartholdy PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR Sbormistr: Josef Pančík 7. 4. 2006 | pá Sólisté: Smetanova síň Obecního domu v 17.00 hodin MARIANNA PIZZOLATO, AGATA BIENKOWSKA, ALEŠ BÁRTA | varhany MARTA BEŇAČKOVÁ, JANA SÝKOROVÁ, J. S. Bach, F. Liszt, B. Martinů, MARIA HAAN P. Eben, M. Sokola 20. 4. 2006 | čt 8. 4. 2006 | so Klášter sv. Anežky České v 19.30 hodin Dvořákova síň Rudolfina v 19.30 hodin PAVEL ERET, VĚRA ERETOVÁ ZUZANA PAULECHOVÁ houslové duo MARIÁN LAPŠANSKÝ W. A. Mozart, E. Ysaÿe, H. Tamaki, klavírní duo A. Honegger, P. de Sarasate W. A. Mozart, G. Bizet, W. Lutoslawski, Úvodní přednáška: Monika Sybolová: V. Hynais S. Rachmaninov, M. Infante – Podobizna paní Hrušové s dcerami (1896)

11. 4. 2006 | út 25. a 26. 4. 2006 | út a st Kostel sv. Šimona a Judy v 19.30 hodin Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin PRAGA CAMERATA SYMFONICKÝ ORCHESTR Dirigent: PAVEL HŮLA HL. M. PRAHY FOK

Sólista: Dirigent: VÁCLAV HUDEČEK | housle JIŘÍ KOUT

W. A. Mozart Sólisté: ADAM SKOUMAL | klavír BIRGIT REMMERT | mezzosoprán 11. 4. 2006 | út JOHN DASZAK | tenor Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin W. A. Mozart, G. Mahler G. ROSSINI: PETITE MESSE SOLENNELLE SYMFONICKÝ ORCHESTR PRODEJ VSTUPENEK: HL. M. PRAHY FOK Pokladna FOK, U Obecního domu 2 Po – pá: 10.00 – 18.00 hodin Dirigent: ALBERTO ZEDDA

Sólisté: MEDIÁLNÍ PARTNEŘI FOK: MARIA HAAN, MARIANNA PIZZOLATO, DAVID ALEGRET, PETER MIKULÁŠ ČESKÝ NÁRODNÍ SBOR Sbormistr: Josef Pančík obsah

Edita Gruberová, narozená ve slovenské Rači, žijící však již ROZHOVORy pětatřicet let v Rakousku, dnes stojí na jedné z nejvyšších příček 3 · Edita Gruberová – fenomén vokálního umění pěveckého umění. Zasloužil se o to nejen její výsostný talent, cí- 5 · Pražská konzervatoř a ředitel Pavel Trojan levědomá píle, nadšení a láska k hudbě a divadlu, ale také racio- 8 · Návraty Helmutha Rillinga nální rozvažování. Takzvané hranice oboru totiž pěvkyně vždy rozšiřovala velmi obezřetně a přes některé lákavé nabídky je UDÁLOSTI nikdy nepřekročila. Ve Vídeňské státní opeře debutovala v roce 10 · Fiore s Beňačkovou na Žofíně 1970 a okamžitě byla kritiky ohodnocena jako nejlepší zpěvačka večera. Letos si ale přijdou na své konečně i návštěvníci Pražské- FESTIVALY, KONCERTY ho jara, kde 27. května vystoupí ve Dvořákově síni a za doprovodu svého manžela Friedricha Haidera představí písně W. A. Mozar- 11 · Hořínkova úspěšná premiéra ta, F. Schuberta, J. Brahmse a R. Strausse. → strana 3 11 · Bravo Jiřímu Koutovi i orchestru 13 · Dvě světové premiéry s Pražskou komorní fi lharmonií Helmuth Rilling, letos v květnu třiasedmdesátiletý, si vysloužil 15 · 26. Smetanovské dny v Plzni titul „bachovský papež“. Nicméně je luterán, který svou hudební kariéru zahájil ve stuttgartském evangelickém kostele Gedächt- HORIZONT niskirche. V oboru duchovní hudby se stal světoznámým zejména 20 · Balkánská spojka Františka Uhlíře poté, co natočil dvě stovky Bachových duchovních kantát. Pra- ha tohoto výjimečného umělce a jeho proslulé hudební soubory DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL Gächinger Kantorei a Bach-Collegium Stuttgart poznala popr- 23 · Jásot nad Jenůfou v Brně vé až v roce 1985 při bachovských oslavách. Od té doby hosto- 23 · Dvojitý ostravský Falstaff val v Čechách již několikrát, na jeho dosud poslední plánovanou 25 · Rendez-vous v Laterně magice návštěvu se však můžeme teprve těšit. 20. a 21. dubna provede s Českou fi lharmonií ve Dvořákově síni Mendelssohnova Eliáše. 28 · Fellini a Olbracht jako muzikáloví autoři → strana 8 ZAHRANIČÍ John Fiore okouzlil Prahu jako dirigent Wagnerova Ringu bě- 32 · Světová operní divadla hem loňského jara natolik, že rovněž jeho druhé hostování, při IV. Opera ve Vídni němž v krásné koncertní síni Paláce Žofín předvedl s orchestrem 35 · Ovace pro Lenárdovu Turandot Národního divadla a stále vynikající sólistkou Gabrielou Beňač- 36 · Bludný Holanďan v Mnichově kovou díla Hectora Berlioze a Richarda Strausse, bylo beznaděj- 37 · Oslava české hudby v Paříži a Dijonu ně vyprodané. Očekával se opět výkon, který se do dějin sezony zapíše zlatým písmem, což se nakonec přítomným posluchačům STUDIE, KOMENTÁŘE bezezbytku vyplnilo. Koncert byl setkáním se dvěma inspirativ- 42 · Zlatá éra české opery ními a inspirovanými umělci, kteří jsou ze skutečného, ne pou- IV. Aby se nezapomnělo – Jiří Joran ze mediálně nafouknutého velkého uměleckého světa. Byl lekcí 44 · Co snad nevíte o starší české hudbě interpretační pečlivosti, jaká především na našich operních jeviš- tích tolik chybí… → strana 10 IV. Polyfonie 46 · Když se řekne taneční technika Patrně prvním datovaným představením opery ve Vídni bylo v rámci svatebních oslav uvedení pastorální opery La caccia KNIHY v roce 1631, kdy se ve Vídni ženil hudbymilovný císař Ferdinand 52 · Vilém Petrželka: Z jeho životních osudů neznámých III. s Marií Annou Španělskou. Počátky známé Vídeňské státní a zapomínaných opery, která získala svůj dnešní název až po roce 1918 a v součas- 52 · Olga Erhartová: Mozart a Brno nosti patří k nejrenomovanějším operním domům světa, saha- jí ale teprve do roku 1863. Právě tehdy byl totiž k její divadelní SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ budově položen na místě zbořených hradeb základní kámen a 54 · S Petrofem od kolébky o šest let později se c. k. Dvorní operní divadlo na Okružní třídě 56 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách s 2300 místy v hledišti Mozartovým Donem Giovannim otevře- IV. Vladimír Pilař lo. K jeho základnímu repertoáru patřila zpočátku zejména díla Wagnerova a Verdiho, posléze se tu však hrál rovněž Dvořák či REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ Smetana… → strana 32 60 · Od fi rmy k fi rmě 62 · Recenze CD

editorial vážení a milí tenái, kulturní setkávání Prahy, Vídně a Bratislavy má již poměrně I naše dubnové číslo se tentokrát alespoň částečně pone- dlouhou tradici a mnoho nejrůznějších, více či méně znatel- se v duchu rakousko-česko-slovenských vztahů. Prostřednic- ných podob. Obě metropole nad Dunajem a metropole na tvím článku Vlasty Reittererové se v něm totiž blíže seznámí- Vltavě představovaly vždy tři živá kulturní centra, často až me s jednou z nejvýznamnějších pěvkyň současnosti, Editou neuvěřitelně propojená jemnou pavučinou hlubokých vzá- Gru berovou, která se českému publiku letos poprvé před- jemných vztahů. staví na Pražském jaru. Podobně jako Gabriela Beňačková, Pouze málokterá evropská země se může například prezento- jejíž mimořádné vystoupení pod taktovkou Johna Fioreho na vat tolika českými nebo počeštěnými zeměpisnými či jinými Žofíně refl ektuje v rubrice Události Josef Herman, pochází názvy jako právě Rakousko. Je to výsledek po staletí trvají- ze Slovenska, a podobně jako ona se před několika desítka- cího soužití českého a rakouského národa, po dlouhou dobu mi let prosadila – jak už to u nás i našich nejbližších sousedů dokonce v rámci jednoho státu. Na cestě vzájemného pozná- bývá zvykem – nejprve za hranicemi. A to právě konkrétně ve vání a obohacující kulturní výměny totiž Češi mnohá němec- Vídni. Vídeňská státní opera, jeden z nejprestižnějších oper- ká jména přizpůsobovali svému jazyku nebo je přímo překlá- ních domů v Evropě, je vůbec sama o sobě dost ojedinělým dali. Sám název Rakousko – v evropském kontextu napro- fenoménem. Její publikum dokáže být k sólistům naprosto sto ojedinělý – je odvozen z českého názvu Rakús, někdej- nesmlouvavé (vzpomeňme na rozhovor s Gabrielou Beňač- šího hradu a města Raabs ležícího na soutoku moravské a kovou v lednovém čísle HR), a tak, pokud se nestanete jeho rakouské Dyje, neboť to bylo první větší město, s nímž se na- uctívanými miláčky požívajícími titulu „Liebling“ (a ani to ši předkové po přechodu zemské hranice setkávali. Podob- nevylučuje možnost naprostého propadnutí!), musíte ustát ným způsobem se zrodila jména Vídeň, Solnohrad neboli i velice ostré kritiky a odsudky. Na druhé straně nic vás tak Salcburk, Linec ad. Ve Vídni najdeme paláce stejných šlech- asi nemotivuje jako snaha se do zmíněné druhé „stigmatizo- tických rodů jako v Praze – Lobkowiczů, Schwarzenbergů, vané“ skupiny nedostat. A protože i dějiny tohoto operního Kinských či Harrachů, ale i budovu České dvorské kanceláře „svatostánku“ patří rozhodně k tomu, co bychom měli znát, a také kostel Panny Marie na břehu (Maria am Gestade), nesmí material o Vídeňské státní opeře chybět ani v našem jednu z nejvýznamnějších gotických staveb ve městě, jež bývá seriálu Světová operní divadla – a jak jinak, než opět z pera často nazývána Tschechische Nationalkirche. Vlasty Reittererové, která ve Vídni již několik let žije a tam- Podrobně mluvit o česko-slovenských kulturních vztazích by ní operu velmi dobře zná. K dalším nesporně zajímavým bylo více než nošením dříví do lesa, snad tedy postačí, když textům rozhodně patří i rozhovor s mezinárodně uznáva- zazní – alespoň ve výběru – jména Jana Kollára a Pavla Josefa ným dirigentem Helmuthem Rillingem, jehož Praha poprvé Šafaříka, působících v Praze, či slovenským folklórem okou- poznala v roce 1985, od té doby navštívil Čechy již několikrát zlené Boženy Němcové nebo Čecha Petera Jilemnic kého, a opět se na něho můžeme těšit 20. a 21. dubna, kdy uvede jenž se nakonec stal slovenským spisovatelem. s Českou fi lharmonií a Pražským fi lharmonickým sborem ve Vraťme se však ještě krátce k Praze a Vídni. Před čtyřmi sty Dvořákově síni Mendelssohnovo oratorium Eliáš. Z ostat- lety v roce 1606 vydal dvorní mědirytec Rudolfa II. Egidius ních příspěvků dubnových Hudebních rozhledů bych již pou- Sadeler velké panorama Prahy, tzv. Sadelerův prospekt, kte- ze telegrafi cky připomněla vystoupení České fi lharmonie rý zobrazuje metropoli nad Vltavou a v té době císařovu rezi- s Jiřím Koutem či několik mimopražských operních premi- denci v pohledu z Petřína. I když s defi nitivním přesunutím ér, Její pastorkyňu v Brně, Falstaff a v Ostravě či Poulenko- dvora z Prahy do Vídně po Rudolfově smrti (1612) nesporně vy Dialogy karmelitek v Olomouci. Bohatě zastoupená je politický význam Prahy upadl, punc kulturní velmoci však i rubrika Zahraničí, kde najdete např. hodnocení Puccini- nikdy neztratila. Rakouské a slovenské umělce hostila i nadá- ho Turandot premiérované ve Slovenském národním divadle le a Vídeň zase přijímala umělce české a slovenské. Občas či Bludného Holanďana nově uvedeného v Bavorské státní jejich sluchu popřáli i mocní. Právě v dubnu před 220 lety opeře v Mnichově. V cyklu Zlatá éra české opery si Radka (tj. 6. 4. 1786) vyslyšel osvícený mocnář Josef II. prosby čes- Hrdinová povídala s Jiřím Joranem a pokračují i seriály Co kých vlastenců a povolil skupině českých herců provozovat snad nevíte o starší české hudbě, S Petrofem od kolébky či v Praze a v dalších městech pravidelná představení. Ta byla Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách, jehož pro- zahájena o tři měsíce později (8. 7. 1786) hrou Vděčnost a tagonistou je tentokrát Vladimír Pilař. láska k vlasti v českém Vlasteneckém divadle – tzv. Boudě na Přeji hezké počtení i mnoho úspěchů v naší soutěži. Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). A co je příznač- né, divadlo Josef II. osobně 19. 9. téhož roku navštívil.

Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 4 | 2006 | ročník 59 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava Sjednocená organizace nevidomých Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy a slabozrakých ČR člen AHUV, za ﬁ nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné tel.: (+420) 266 038 714 Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Sazba: studio Togga, Praha [email protected], www.press.sk Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK Odevzdáno do sazby: 9. 3. 2006 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová ﬁ rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Evidenční číslo MK ČR E1244 Redakční rada: Lubomír Brabec, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje ISSN 0018-6996 Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Milan Hořínek, Ivan Štraus, Jan Vičar fax: (+420) 225 341 425 administrace vývozu tisku Na titulní straně Edita Gruberová Externí spolupráce: Jitka Slavíková SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 Foto archiv Výtvarné řešení: František Štorm e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 www.hudebnirozhledy.cz Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovory

to přirozená moudrost, a přece je dost případů rychle odstar- edita gruberová tovaných kariér, které končí zklamáním. Edita Gruberová si nebezpečnou hranici vždy dokázala ohlídat. fenomén vokálního umní Narodila se na Slovensku jako – jak sama říká – „typický Vlasta Reittererová produkt monarchie“. Matka byla Maďarka a otec pocházel z německé rodiny. Zpívala od malička a okolí ji v tom podpo- „Roku 1988 přijíždí Edita Gruberová téměř po dvace- rovalo. Operu viděla poprvé ve svých třinácti letech při náv- ti letech do rodné slovenské vesnice. Z malého děvčát- štěvě Prahy, byla to Prodaná nevěsta, a pokud souhlasí časo- ka z prosté a chudé rodiny je světoznámá zpěvačka. Má vý údaj, pak to mohla být i inscenace Václava Kašlíka na scé- pocit, že se v rodné Rači nic nezměnilo, jakoby se zastavil ně Josefa Svobody a s dirigentem Zdeňkem Košlerem, která čas. Zde se 23. prosince 1946 narodila a teď tu stojí a hle- měla premiéru 17. července 1958, připravená pro světovou dí do minulosti, která ji stále pronásleduje… “ Tak začí- výstavu v Bruselu. Na budoucí operní zpěvačku představe- ná monografi e o Editě Gruberové od Neila Rishoie z roku ní velký dojem neudělalo: „Co mě rušilo, byla hudba. Přes 1996, kterou loňského roku vydalo nakladatelství Slovart ve orchestr jsem často nerozuměla textu a vlastně mne tehdy slovenském překladu. Příběh dítěte z chudé zapadlé vísky, zajímal jenom děj.“ Idylické dětství Edita Gruberová nemě- které udělalo světovou kariéru, je klišé, které známe z mno- la. Přestože byla dítětem venkova, nebyla zdravá a rodina ha uměleckých biografi í. V případě Edity Gruberové se o prožívala i jiná traumata. Ocitujme ze zmíněné monografi e: literární stylizaci nejedná. Její život občanský i umělecký „Otcův osud byl jednou z mnohých tragédií komunistické překonal mnohé a nic nedostala zadarmo. Dnes stojí na jed- éry, ze které nebylo úniku. (… ) Nejvyšší politická autorita né z nejvyšších příček pěveckého umění. Zasloužil se o to krátce po válce rozhodla, že všichni Němci musí zem oka- talent, cílevědomá píle, nadšení a láska k hudbě a divadlu, mžitě opustit. (… ) Gustav Gruber se, podobně jako někte- ale také racionální rozvažování. V nedávném rozhovoru pro ří jiní, zachránil před vyhnáním tím, že přijal slovenskou časopis „Das Opernglas“ přiznala, že se také setkala s láka- národnost. Brzy prohlédl ničivé stránky totalitního režimu vými nabídkami, které dráždily ctižádost, ale „v mé kariéře a postavil se proti němu. Někdo ho udal, že sympatizuje byl okamžik, kdy jsem si ujasnila, který obor je mi vlastní. s jakýmsi antikomunistou. Byl odsouzen na pět let.“ Takzvané hranice oboru jsem vždy rozšiřovala velmi obe- Za bod, kdy padlo rozhodnutí, že bude zpěvačkou, označu- zřetně a především jsem je nikdy nepřekročila. Na takové je Edita Gruberová rok 1959. Ovlivnil je evangelický farář hranici je už Massenetova Manon nebo Traviata. Rozho- v Rači, který si povšiml, že její hlas není jen pěkný, ale výji- dující je, jaké si člověk stanoví limity a těch je třeba dbát. mečný. Začala zpívat v rozhlasovém sboru a o tři roky poz- Sice to láká, zejména ve středním věku, kdy se člověk snad- ději nastoupila na bratislavskou konzervatoř. Dalším rozho- no nadchne pro všechno nové. Ovšem když v tomto bodě dujícím člověkem v jejím životě byla Mária Medvecká, jejíž zajdete příliš daleko, je to nebezpečné. Hlasivky musí samy vyučovací metoda se vymykala těm ofi ciálně uznaným a na říci, co je možné a co už ne. Když takové signály respektuje- konzervatoři se na ni pohlíželo svrchu. Právě ona dala Edi- te, nemůže se vlastně nic stát.“ (Das Opernglas 1/2006). Je tě Gruberové první technické základy pro koloraturu, která foto archiv rozhovory zpěvačku proslavila. 18. února 1968 debutovala Gruberová podmínku. Socialističtí úředníci nakonec mezinárodní bla- jako Rosina v Lazebníku sevillském na jevišti bratislavské máž neriskovali a Gruberová směla přijet (jako Zerbinet- opery a v červnu dostala absolventské vysvědčení s dodat- ta září na jevišti dodnes, viz článek Jitky Slavíkové v HR kem „nejlepší absolventka roku v oboru zpěv“. Angažmá č. 1/2006). v Bratislavě však nedostala, a při udělování stipendií do Itá- Zerbinetta znamenala pro Editu Gruberovou vstupní brá- lie měli přednost studenti z Prahy. Edita dostala šanci stu- nu mezi světové zpěvačky. Dnes má v repertoáru na šede- dovat v Sovětském svazu, měla odjet 29. srpna. Paradoxy sát rolí především belcantového repertoáru a neobyčejně jejího života se vrstvily jeden na druhý, týden před odjez- široký repertoár písní. Divadlo je jejím životem, stejně jako dem se stal z „přítele na věčné časy“ nepřítel. Edita zůstala koncertní pódium. Přiznává, že v poslední době dává před- doma a nastoupila do divadla v Banské Bystrici. Ještě před- nost koncertním provedením oper. „Tímto způsobem mohu tím si vybojovala účast na pěvecké soutěži v Toulouse, odkud dopomoci hudbě belcanta lépe k jejím právům. V epoše si odvezla třetí cenu (předstihli ji Polák Richard Arning a Belliniho a Donizettiho šlo především o novou hudbu, o Francouzka Mireille Maissa – kde asi dnes jsou?). Následují- melodii, méně o přiběhy, které se za nimi skrývají. My jsme cího roku dostala nabídku na angažmá ze Stuttgartu, potvr- se odnaučili hudbu respektovat. Je to koneckonců patrné zení angažmá však stále nepřicházelo a v Bystrici ji začali i na kritikách, podívejme se jen na proporce – kolik místa opomíjet („stejně budete v budoucnosti zpívat na Západě“). je v nich věnováno samotné hudbě a kolik všem ostatním Další nabídka přišla z Vídně. Edita Gruberová přiznává, že aspektům. Dnes čekají mnozí jen na to, jaký nesmysl se v té době měla značně pošramocené sebevědomí a na jejím zase na jevišti bude předvádět. Soustředění na hudbu, na výkonu při audici to bylo znát. Vídeňská opera však o ni sku- její nádherné detaily, mohu publiku lépe zprostředkovat tečně stála. Zasáhl ovšem opět charakteristický socialistický na koncertě. A věřím, že to publikum umí ocenit.“ úřední šiml. Největším prohřeškem umělce tehdy bylo, pod- Další její doménou je píseň, k níž ji dovedl především pří- nikal-li jednání s případným pořadatelem či zaměstnavate- klad Ruthildy Boesch. „V komorní hudbě jsou ukryté nej- lem (a to i doma, natož v cizině!) sám, bez zprostředkující vzácnější poklady“, říká Edita Gruberová. „Z tohoto zdroje monopolní agentury. Tehdejší Slovkoncert jí porušení sub- jsem v životě mnohokrát čerpala. Jsou dva základní ele- ordinace dal pocítit. Hostování sice povolil, ale Edita Gru- menty, na nichž si zpěvák vždy znovu musí ověřovat síly berová tušila, že je jen otázkou času, kdy jednoho dne nebu- – Mozart a umělá píseň.“ 27. května 2006 vystoupí Edi- de moci vycestovat. Na vídeňské scéně debutovala 7. února ta Gruberová s pěveckým recitálem poprvé na Pražském 1970 jako Královna noci, o pět dní později zpívala Olympii jaru, kde v Dvořákově síni představí písně W. A. Mozarta, v Hoff mannových povídkách: mladý a neopotřebovaný hlas, F. Schuberta, J. Brahmse a R. Strausse za klavírního dopro- muzikálnost, perlivé koloratury, intonační jistota, „elévka, vodu svého manžela, dirigenta a pianisty Friedricha Haide- která se hned napoprvé stala nejlepší zpěvačkou večera“, ra. Chtěli jsme se jí zeptat, zda přitom pociťuje satisfakci malý zázrak, přírodní talent, tak ji hodnotily kritiky. nebo přece jen trochu hořkosti. O profesionální disciplině Cestování mezi Bystricí a Vídní bylo ale stále nesnadnější zpěvačky však svědčí i to, že jen zcela výjimečně uděluje roz- a neustálá šikana úředníků naplnila pohár trpělivosti. 23. hovory, a už vůbec ne před nadcházejícím vystoupením. Ví, března 1971 přejíždí Edita Gruberová rakouskou hranici že i to jí vždy pomohlo, udržet si vysoký standard, nerozpty- naposledy ofi ciálně, spolu s matkou; manžel (hudební vě- lovat se v soustředění na to, co pro ni má největší hodnotu dec Štefan Klimo) odjíždí o týden později. V dubnu se na- – na zodpovědný umělecký výkon, kterým je povinována své- rodila dcera Klaudia. mu publiku a hlavně hudbě samé. • Ve Vídni měla Gruberová angažmá, avšak další větší role nepřicházely. Možná i to byl jeden z rozhodujících momen- tů. Čekání, při němž sledovala výkony druhých, bylo její další školou. Ale také ve Vídni musela bojovat o občanské uzná- ní; přes toleranci, kterou rakouský stát emigrantům z Čes- koslovenska poskytoval, nebylo získání rakouského občan- ství jednoduché. Profesionální podporu a vynikající učitel- ku nalezla v Ruthildě Boesch. Sama říká: „Pokud někteří hovoří o »zázraku Gruberová«, pak je to především technikou, kterou mi zprostředkovala ona.“ (Ruthilde Boesch debutovala na jevišti Vídeňské státní opery roku 1947 jako Zuzanka, byla především proslulou mozartovskou zpěvač- kou, ale také vynikající interpretkou písní. K jejím nejslav- nějším žačkám patří Edita Gruberová a Eva Lind.) Velkou příležitostí (roku 1973) se stala Zerbinetta ve Straus- sově Ariadně na Naxu, role, o jejímž pojetí musela nejprve přesvědčit rezervovanou kritiku, rozhodně jím však zvítězila u vídeňského publika. Novou inscenaci Ariadny na Naxu, premiérovanou v listopadu 1976, dirigoval Karl Böhm. Pře- stože se vědělo, že Gruberová má Zerbinettu v repertoáru, v obsazení se s ní nepočítalo (v březnu předtím se jí narodila druhá dcera Barbara). Skromná zpěvačka tentokrát po- prvé ukázala, že se umí ozvat. Prosadila si, aby si ji Böhm poslechl, a zvítězila. Spolupráce s Böhmem přinesla Gru- berové další neocenitelné zkušenosti. A Zerbinettou doká- zala později také prorazit politickou bariéru. Roku 1979 se uskutečnilo v historii první hostování Vídeňské státní opery na českém jevišti Smetanova divadla, s inscenací Ariad- ny na Naxu. Česká strana nechtěla emigrantku Gruberovou přijmout, vídeňská opera však stála více o prvotřídní Zer- binettu než o hostování v Praze a kladla si její účast jako foto archiv rozhovory pražská konzervato a editel pavel trojan Petar Zapletal

Podle defi nice, obsažené ve Slovníku české hudební kultury, označuje slovo konzervatoř speciální typ odborných hudebních škol. Heslo uvádí: Učilištěm světové pověsti je Konzervatoř v Praze, zpočátku soukromý ústav založený Jednotou pro zvelebení hudby v Čechách, s výukou pro orchestrální hráče od 1811… K založení soukromého ústa- vu dalo popud několik vlasteneckých šlechticů, kteří 25. dubna 1808 vydali PROHLÁŠENÍ o nezbytnosti výchovy výkonných umělců v Čechách. V čele ústavu stály v průběhu jeho existence význam- né osobnosti českého hudebního života: Bedřich Dionýz Weber, Jan Bedřich Kittl, Josef Krejčí, Antonín Benewitz, Antonín Dvořák, Karel Knittl, Jindřich Kàan z Albestu; v letech 1919-1945, kdy byla jeho součástí mistrovská ško- la se statutem školy vysoké, vedli ústav rektoři Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Karel Hoff meister, Josef Suk, Karel Hoff mann, Vilém Kurz, Jaroslav Kocian, Ladi- slav Zelenka, Jaroslav Křička; administrativně ho řídi- li František Spilka, Otakar Šín, dr. Josef Branberger, Jan Miroslav Květ, Vojtěch Bořivoj Aim, dr. Václav Holz- knecht, jenž byl jmenován ředitelem poté, co poslání mis- trovské školy převzala nově zřízená Akademie múzických foto archiv umění, stál v čele konzervatoře až do roku 1970; po něm přišli Jan Tausinger, František Martiník, František Kova- vatoř. Proč došlo k těm změnám, zejména k té poslední? říček a Věroslav Neumann. Skladatel Pavel Trojan (1956) Ve světě je název Pražská konzervatoř asi nejužívanější – převzal ředitelskou funkci od prosince roku 2004. Sklad- podobně, jako názvy Moskevská nebo Pařížská konzervatoř. bu studoval Trojan u Ilji Hurníka a Jiřího Pauera (1977- Vím ovšem, že po dlouhá léta platil termín Státní konzerva- 1992). K jeho skladatelským úspěchům patří mj. Sonáta toř hudby, který je pro starší generaci názvem pevně vžitým. pro housle (1984), Musica per archi (1986), Klavírní trio Změny v názvu se nedějí z vůle školy; je to zpravidla spojeno (1995), Pocta trentské katedrále pro orchestr (2001); jeho se změnou zřizovatele. Až do nového územního uspořádá- opera Bylo nás pět (2002) byla uvedena v rámci programů ní České republiky jsme byli zřizováni Ministerstvem škol- festivalu Pražské jaro v roce 2003. Trojan komponuje také ství, mládeže a tělovýchovy; teď je zřizovatelem Hlavní město scénickou a fi lmovou hudbu (mj. hudba k fi lmu režiséra Praha. Ale o název Pražská konzervatoř jsme požádali sami; Jiřího Krejčíka Nepočestná). název Konzervatoř, Praha 1, Na Rejdišti 1, jak se škola před nedávnem ofi ciálně nazývala, nebyl dobrý. Začnu velmi osobní otázkou: s jakými pocity jste se před dvěma lety ujímal – obrazně řečeno – ředitelského žezla? V řadách pedagogického sboru působili v průběhu času Na pocity příliš mnoho času nebylo… Konkurs byl v říjnu, přední čeští instrumentalisté (kromě už výše uvedených pak se do 22. prosince čekalo na rozhodnutí. Bylo třeba vyře- také např. Josef Slavík, František Ondříček, Jan Kubelík, šit řadu aktuálních problémů (např. uzavřít hospodaření Ferdinand Laub, Jaroslav Kocian, Otakar Ševčík, v Brně, za předcházející rok atd.). Můj předchůdce Věroslav Neu- kde existovala tzv. expozitura, i Leoš Janáček, dále Ota- mann nám na jaře roku 2004 dosti nečekaně oznámil, že ze kar Ostrčil, Václav Talich, Karel Hoff mann, Jiří Herold, zdravotních důvodů odejde. Do ustanovení nového ředitele Ladislav Zelenka, Adolf Mikeš, Jan Heřman, Josef Klič- byl řízením školy pověřen Mgr. Aleš Kaňka. Nevzniklo tedy ka, Bedřich Antonín Wiedermann, Metod Doležil a mnozí žádné mezivládí… další umělci). Už ve školním roce 1954-55 tu učilo 107 stá- lých a 26 externích pedagogů. Tolik vyučujících má málo- V řadách pedagogického sboru ale působíte už déle, a od která škola u nás; v době, kdy ředitelem byl Jan Tausinger, roku 1992 jste zastával i funkci ředitelova zástupce. To kladli si dokonce pražští muzikanti na potkání navzájem nepochybně Vaše „šéfovské“ začátky ulehčilo? okřídlenou otázku: Jak to, že ještě neučíš na konzervato- Působím na konzervatoři od roku 1986. Nastoupil jsem – ři?… Zajímá mě, jak je to dnes? nepočítám-li krátkodobá pedagogická působení na Základ- Pedagogů je dnes u nás zhruba dvě stě padesát. Když se to ních uměleckých školách (kde jsem třeba taky korepetoval ale přepočte na „celé“ pracovníky, je to cca 170 celých úvaz- baletnímu oddělení u prof. Peškové, učil klavír a hudební ků. Z toho vidíte, že řada pedagogů působí u nás v úvazcích nauku) – po vojně a učil jsem hudební teorii a o něco poz- kratších. Týká se to té části uměleckých pedagogů, kteří jsou ději skladbu. Vždycky jsem si této příležitosti – vyučovat na třeba členy České fi lharmonie, orchestru Národního diva- Pražské konzervatoři – velice považoval. Po jmenování ředi- dla, významnými komorními hráči, či žádanými sólisty. Pak telem samozřejmě dominoval pocit obrovské zodpovědnosti. logicky nemohou převzít celý úvazek v rozsahu 21 hodin. Práci v čele školy pokládám za hlavní úkol této etapy své- Nicméně mnozí tito umělci u nás učí v některých případech ho života. čtrnáct, šestnáct, někdy i dvacet hodin týdně, což se blíží úvazku pedagogů v hlavním pracovním poměru. Po léta nesl ústav název Státní konzervatoř hudby; pak byl Jan Tausinger sem přivedl řadu významných osobností čes- název změněn na Konzervatoř v Praze, dnes visí na budově kého hudebního života, např. Ilju Hurníka, Emmu Kovár- v ulici Na Rejdišti, kde ústav sídlí, nápis Pražská konzer- novou ad. V té době jsem tu studoval i já; byli tu Jindřich rozhovory

Feld, František Kovaříček, Jan Kasal v čele dirigentského Zájem zahraničních studentů je dokladem vysokého reno- oddělení a další osobnosti. Každý z ředitelů by tu bezpochy- mé školy. To jistě není jen naše zásluha: je to dáno i tradicí by chtěl mít kantory, kteří budou k dispozici pět dní v týdnu ústavu. Máme řadu studentů z Japonska, kam každoročně po celé dny a budou učit 21 hodin, ale – zejména v případě jezdí naši pedagogové a na místě realizují talentové zkoušky uměleckých pedagogů – to vždycky možné není. Koneckon- k výběru nejnadanějších účastníků kursů – zejména z oboru ců, úroveň pedagogického sboru školy jistě souvisí i s blíz- houslí a klavíru. Podobně dobré zkušenosti máme ze spo- kostí kulturních institucí, jakými jsou Česká ﬁ lharmonie, lupráce s Koreou: běží několikasemestrové studium zpěvu. Národní divadlo, Státní opera Praha, AMU atd., v nichž je Realizujeme rovněž řadu placených kursů pro domácí stu- zaměstnána značná část našich učitelů. denty (přípravné kursy, dramatický obor, populární zpěv, hudební teorie atd.). Jde zpravidla o 50 až 60 studentů. Tak jsme dospěli až k současnosti. Dnes obstarává Pražská konzervatoř profesní přípravu příštích orchestrálních hrá- Každý, kdo jen projde budovou na Rejdišti, si jistě všimne, čů a pedagogů v instrumentálních oborech (včetně kytary, že posluchači cvičí všude, kde je to jen trochu možné: ve bicích nástrojů a akordeonu), vychovává pěvce, dirigenty, třídách, na chodbách, ale i na WC. Z vlastní zkušenosti sbormistry, varhaníky, skladatele, má hudebně-dramatic- vím, že tak to tady i na jiných konzervatořích bývalo vždyc- ké oddělení a oddělení populární hudby, které specializo- ky. Ale musí to tak být? Je až tak nezbytné, aby se cvičící vaně připravuje pop-zpěváky a skladatele. Nemyslíte si, že posluchači navzájem rušili? je to až příliš široký „akční rádius“? Tento problém nás pálí nejvíc. Už do konkursu jsem šel V minulosti bylo součástí konzervatoře dokonce i taneční s předsevzetím zlepšit tuto situaci. Musím říci, že i v tomto oddělení, které je dnes samostatnou školou. A bez oddělení ohledu se o nás magistrát dobře stará. Letos budou zahájeny populární hudby se dnes neobejde žádný významný hudební práce na půdní přístavbě ve čtvrtém patře budovy Na Rej- ústav nebo umělecká škola nikde ve světě. Podobně i hudeb- dišti: budou tam učebny, kabinety, cvičné místnosti. Záměr ně dramatické oddělení je běžnou integrální součástí větši- už je schválen a probíhá i výběrové řízení na stavební ﬁ rmu. ny uměleckých škol ve světě, zhusta i Akademií. Takže jde o Je tam poměrně velký prostor nad celým půdorysem budovy, „akční rádius“, obvyklý u tohoto typu škol. Rozpětí působ- takže se v něm dá vybudovat cca 20 menších učeben, cvičných nosti školy je třeba spíše rozvíjet a prohlubovat. Zatím málo místností, kabinetů, atd. Zatímco půdní výstavba je už jistá rozvinutá je např. oblast výuky interpretace staré hudby, je a mohla by být skončena do dvou tří let, výstavba koncertní- potřeba také přidat ve výuce interpretace současných kom- ho sálu v prostoru dvora je nyní ve stadiu příprav k podání pozičních směrů. žádosti o grant EU. V řádu pěti let by sál, nad nímž by byly ještě i nějaké další učebny, mohl být v provozu. Z dnešního Připravujete podobné řešení? orchestrálního sálu bychom asi udělali divadlo, a dole ve skle- Není pochyby, že se tímto směrem již vydáváme. Otázkou pě by vzniklo zázemí (šatny, sociální zařízení atd.). zůstává, do jaké míry takové řešení institucionalizovat, tj. zda vytvořit oddělení staré nebo nové hudby. A nová budova, o které se před lety tolik mluvilo? Šlo o ideu velkého nového areálu, kam by se soustředilo tře- Jako každé specializované učiliště potřebuje i konzerva- ba i více hudebních škol, školní divadlo, koncertní sál, kole- toř speciání vybavení – v tomto případě nástroje, technic- je, knihovna atd. Tento záměr bohužel padl, protože se pro ké pomůcky a zařízení. Znám například skladatele, kteří něj nepodařilo získat podporu nejvyšších míst. Šlo by totiž se snadno obejdou bez klavíru, ale nejsou schopni kom- o obrovskou investici v řádu stamiliónů či dokonce miliard. ponovat bez profesionálně vybaveného zvukového studia Nevýhodou tohoto projektu ovšem bylo odsunutí konzerva- s počítači, reprodukčním zařízením, video či DVD rekor- toře z centra města. déry atd. Jak je na tom Pražská konzervatoř po stránce moderního technického vybavení? Nejen z dosahovaných výsledků, ale i z návštěv školních Paradoxně je z dlouhodobého hlediska levnější vybavit koncertů soudím, že vážným problémem Pražské konzer- moderními prostředky nové zvukové studio, než obnovo- vatoře není samotná kvalita výuky, ale spíše problém zís- vat náš nástrojový park. Chceme-li alespoň udržet v pro- kání prvotřídních pedagogů: ve srovnání s učiteli v podob- vozuschopném stavu např. klavíry, musíme se snažit kou- ných ústavech v zahraničí jsou odměňováni – řekněme – pit každým rokem nové nástroje cca za milion korun. To je sotva průměrně. Což může být a možná skutečně je důvo- v podstatě možné díky tomu, že pořádáme hudební kursy dem, že některé umělce se do pedagogického sboru prostě pro zahraniční studenty a inkasujeme také za pronájmy. Bez získat nedaří. Je to tak? toho bychom museli jen natahovat dlaň… Chápu vcelku, že Všichni učitelé středních škol a konzervatoří jsou place- zřizovatel nám nemůže kupovat rok co rok nástroje za pět či ni podle mzdových tarifů, stanovených nařízením vlády. To více milionů, což by zhruba odpovídalo našim potřebám. může ředitel ovlivnit jen málo. Snažím se samozřejmě, aby Před čtyřmi lety jsem inicioval zřízení zvukového studia naši učitelé měli spíše vyšší než nižší platy ve srovnání s uči- v Pállfyho paláci, které slouží především studentům kom- teli jiných škol, ale zejména mi jde o to, aby každý, kdo pra- pozice, a dnes se o něj starají prof. Pavel Větrovec a stu- cuje velmi kvalitně a dělá něco navíc, to na platu poznal. dent skladby Vít Pospíšil. Díky prof. Tomáši Traplovi vznik- Potíže se získáváním pedagogů ale nemáme: ke každému lo v budově v Křižovnické ulici studio na hudebně-drama- konkursu se přihlašuje mnoho uchazečů. Větší roli tu hraje tickém oddělení; potřebné vybavení má i oddělení populár- prestiž školy. Ostatně: v kterých povoláních jsou u nás lidé ní hudby, vedené prof. Lídou Nopovou. Základní vybavení placeni lépe než třeba v Německu? v tomto směru tedy škola má, samozřejmě je třeba plánovat další rozvoj. Pokud by se nám podařilo vybudovat nový kon- Mezi studenty Pražské konzervatoře jsou mladí lidé certní sál, nelze přitom nepočítat s kvalitním nahrávacím v poměrně širokém věkovém rozpětí od čtrnácti do třice- studiem. ti let. Někteří z nich už mají za sebou maturitu na jiné střední škole, ostatní ji po dokončení čtvrtého ročníku stu- Na konzervatoři studují – na rozdíl od některých jiných dia mohou složit tady. Není takový věkový rozptyl příliš středních škol v České republice – také četní zahraniční veliký? studenti, kteří si výuku platí. Kolik jich v průměru je, a jak Jistě je to náročné pro učitele, kteří pak mají ve třídě ved- velkou část vašich potřeb pokrývá tento zdroj? le patnáctiletého dítěte pětadvacetiletého dospělého člově- ka. Ale to patří k charakteru konzervatoře: někdo chce i po maturitě studovat u nás a je schopen konkurovat ostatním našim studentům. Např. u skladatelů, dirigentů nebo i zpě- váků je vyšší věk zahájení studia přirozený. Nemůžeme, ale ani nechceme nic z toho změnit. Dnes už odpadají i potíže s uznáváním předchozího vzdělání.

Nezbytným předpokladem úspěchu v uměleckém povolání je přísná osobní kázeň. Většina vašich posluchačů přichází na Pražskou konzervatoř s jasným cílem: naučit se tu co nejvíc a odejít s prestižním diplomem. Jak se ale vypořá- dáváte s těmi, kdo buď nejsou schopni a ochotni přizpůso- bit se režimu školy, nebo dávají už nyní přednost vydělá- Sezona Přítomnosti vání peněz, což pak může ohrozit jejich studijní výsledky a devalvovat práci pedagogů? pokračuje Studium u nás je náročné: mimo jiné i proto jsme před lety ukončili pořádání dálkového studia. Každý posluchač musí Pavel Trojan, Vojtěch Mojžíš splnit stanovené penzum povinností; v opačném případě se to projeví jednak v klasiﬁ kaci, jednak ve výchovných opat- řeních – až po vyloučení ze studia, pokud např. neomluve- V Přítomnosti, společnosti pro soudobou hudbu, ně zanedbává výuku. Samozřejmě chápeme, že už v průbě- právě vrcholí 40. koncertní sezona. Z dosud hu studia je třeba budovat si kontakty, přijímat umělecká angažmá menšího rozsahu apod., ale nelze tak činit na úkor uskutečněných koncertů připomeňme: vlastního studia. Jan Hanuš in memoriam (5. 10. 2005), Přítomnost na Dnech soudobé hudby 2005 (9. 11. 2005 – Rut, Chtěl byste ještě něco důležitého dodat? Blíží se výročí: jednak dvousté výročí vydání zmíněného Pro- Micka, Teml, J. F. Fischer, Sternwald), Vánoce hlášení (1808), jednak výročí vlastního založení školy (1811). v Přítomnosti (14. 12. 2005 – ZUŠ Praha, Štefánikova), K tomu připravujeme řadu akcí, oslovujeme zástupce médií, Duo virtuoso - dvoje housle: Pavel Hůla a Lucie Hůlová předních kulturních institucí. Připomněl bych také velký a duo Fojtíček Wiesner- saxofon a klavír důraz, který v poslední době klademe na práci ve školním orchestru: chceme, aby pravidelně spolupracoval s význam- (11. 1. 2006 – Milhaud, Báchorek, Rut, Ježek, nými dirigentskými hosty (letos bude jeden z absolventských Macourek), Violoncelli da camera (25. 1. 2006 koncertů řídit Leoš Svárovský). Pokládáme za podstatné – Kollert, Klusák, Lukáš, Hatch, Kolafa, Sluka, také uvádění našich studentů do praxe: rozjeli jsme třeba Viklický). spolupráci s ﬁ rmou UNICORM, kde naši studenti vystu- pují; podílíme se na akci „Vycházející hvězdy vážné hudby“ s moderátorem Markem Ebenem, prohlubujeme mediali- V únoru 2006 se konaly dva krásné koncerty, zaci školy, aby se o nás více vědělo. Pana primátora Béma, o nichž ještě podrobnější informace uveřejněna nebyla. který je členem naší školní rady, při čtení kapitoly výroční zprávy (pojednávající o úspěších našich studentů) udivilo, 8. 2. 2006 recitál pianisty Tomáše Víška, který svoje kolik cen a vavřínů z mezinárodních soutěží naši studenti vystoupení pojal jako oslavu díla J. Ježka a díla jeho přivážejí. Pokud se to málo ví, je to naše chyba, a tu je třeba souputníků V. Smetáčka a D. C. Vačkáře • v zájmu studentů napravit. (oba narozeni jako Ježek 1906). Dramaturgii doplnil skvělými Fantastickými tanci D. Šostakoviče (též narozen 1906) a premiérou Jarního preludia Ředitel Pražské konzervatoře P. Trojana (narozeného o rovných 50 let později). Vděčnému publiku se musel interpret opakovaně vyhlašuje výběrové řízení na místo děkovat. Podobným úspěchem – a tentokrát možná méně očekávaným vzhledem k zatím menšímu – vedoucího hudebního archivu renomé tělesa – bylo vystoupení komorního ansámblu specializované knihovny školy Fama Quartet, které 22. 2. 2006 uvedlo slavný Messiaenův Kvartet pro konec časů pro housle, klarinet, Požadavkem je odborné hudební nebo violoncello a klavír (1941), Smyčcový kvartet č. 4 hudebněteoretické vzdělání (vzdělání v oboru Poémy (1990) Karla Husy a kompozici Martina Marka knihovnictví a informatiky lze doplnit po nástupu), Samek Jod (2005). Byl to opět krásný večer plný praxe s dokumentací hudby, zajímavé, nápadité a skvěle interpretované hudby. znalost práce na PC a řídící zkušenosti.

Přihlášku se strukturovaným životopisem O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jeho zasílejte do 14. dubna 2006 na adresu: koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci nyní pravidelněji než doposud seznamovat na stránkách Hudebních Pražská konzervatoř, Na Rejdišti 1, 118 00 Praha 1 rozhledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslat e-mailem na [email protected] nebo [email protected]. rozhovory

by Jana Dismase Zelenky a Viktora Kalabise, o rok později v Praze natočil s českými umělci desku s hudbou Františ- ka Xavera Brixiho. Vedl v Praze počátkem 90. let rovněž veřejný interpretační kurs pro naše mladé dirigenty a pěvce – Bachovu akademii. V české metropoli v 90. letech dirigoval ještě Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho a Mši za Rossiniho, která vůbec poprvé zazněla až roku 1988, 120 let po svém vzniku. Napsalo ji 13 italských autorů z Verdi- ho iniciativy a měla být provedena k ročnímu výročí úmrtí Gioacchina Rossiniho.

Když dirigent Rilling na dálku odpovídal před měsícem na následující otázky, právě odjížděl k pohostinským vystoupe- ním do kanadské Ottawy. „Na dny strávené v Praze s Eli- ášem se už nyní moc těším. Byl jsem šťasten, že jsem mohl v minulosti v Praze pobývat a pracovat při tom s řadou vynikajících českých hudebníků a pěvců. Od poslední náv- štěvy však uplynulo nějak mnoho let… !“ .

Které okamžiky ve svém uměleckém životě nacházíte jako klíčové? V životě každého hudebníka je nějaký důležitý uzlový bod, nějaká křižovatka, od níž se odvíjí další směřování a jeho umělecký vývoj. Narodil jsem se ve Stuttgartu a ve Stuttgar- tu – na Vysoké hudební škole – jsem také absolvoval první tři roky svých hlavních hudebních studií. První křižovatkou bylo pozvání od Fernanda Germaniho, tehdejšího varhaní- ka u sv. Petra v Římě. Studoval jsem u něj v Římě dva roky. Myslím, že mi to skutečně otevřelo obzory do mezinárodní- ho hudebního světa.

Pak jste se vrátil do Německa? Po studiích jsem začal pracovat jako kantor a varhaník ve

foto Daniel Vass stuttgartském kostele Gedächtniskirche. V šedesátých letech jsem se pak stal dirigentským žákem Leonarda Bernsteina v New Yorku. Jeho přístup k hudbě na mě udělal hluboký návraty dojem a velice mě ovlivnil. V prvních letech jsem předtím býval soustředěn na varhany; tehdy jsem se však víc začal helmutha rillinga věnovat dirigování. Petr Veber Jste spokojen se sborem Gächinger Kantorei? Patříte k so- Helmuth Rilling, letos v květnu třiasedmdesátiletý, si vy- bě již přes padesát let… sloužil titul „bachovský papež“. Je nicméně luterán, svou Se svým sborem jsem velmi spokojen, jsem šťasten, že ho hudební kariéru začal ve stuttgartském evangelickém kos- mám. Založil jsem ho už jako student v obci Gächingen tele Gedächtniskirche. Po studiích v Itálii a USA založil nedaleko Stuttgartu, společně s přáteli. O jedenáct let poz- v Německu v roce 1954 pěvecký sbor Gächinger Kanto- ději jsem pak založil instrumentální protipól, kontrapunkt rei, s nímž interpretuje nejen Bacha, ale i novější autory až – Bach Collegium Stuttgart. Využívajíce obou seskupení, k Brahmsovi, Dvořákovi či Pendereckému. Roku 1965 stál uspořádali jsme spoustu koncertů po Německu, později i u zrodu orchestru Bach-Collegium Stuttgart. Stal se v obo- v zahraničí, zvláště ve Spojených státech amerických a v ru duchovní hudby světoznámým, a to zejména poté, co nato- Japonsku. Sbor je nadále a pořád úžasná parta a vynikající čil dvě stovky Bachových duchovních kantát. Byl prvním soubor. Nedávno jsme společně nastudovali Mozartovu Mši německým dirigentem, kterému bylo dovoleno vystoupit c moll a jeho Rekviem, a to s Izraelskou fi lharmonií v Izraeli. v Tel Avivu a řídit Izraelskou fi lharmonii. V roce 1995, pade- Koncem února jsme pak měli Bachovský týden. Jeho téma- sát let po skončení války, prezentoval Evropě Rekviem smí- tem byly Matoušovy pašije – a sbor byl fantastický. ření, které z jeho podnětu napsalo 14 skladatelů různých národností, včetně českého autora Marka Kopelenta. Pra- Jsou ve vašem životě ještě další klíčové okamžiky? ha poznala Helmutha Rillinga a jeho proslulé hudební sou- Objednávka od nakladatelství a vydavatelství Hänssler-Ver- bory poprvé až v roce 1985 při bachovských oslavách. Od té lag, natočit pro ně všech dvě stě duchovních kantát Johan- doby v Čechách hostoval již několikrát. Například v roce na Sebastiana Bacha, byla v těch letech asi nejdůležitějším 1994 s Českou fi lharmonií nastudoval a v Praze uvedl Men- okamžikem v mé dráze. Ještě nikdo to předtím neudělal a delssohnovo biblické novozákonní oratorium Paulus, pro- pro mě se tento úkol stal výjimečným podnětem a výzvou. slulé romantické dílo, českému publiku po desetiletí záměr- Pokud by – mimochodem – někdo srovnával první nahrávky ně nepřipomínané. Starozákonní Mendelssohnovo oratori- z počátku sedmdesátých let s posledními z osmdesátých let, um Eliáš, s nímž přijíždí k České fi lharmonii letos v dubnu, asi by dobře mohl pozorovat a popsat vývoj mého osobní- dirigoval v Praze na samém začátku roku 1989; vzpomíná na ho bachovského interpretačního stylu… Úkol s duchovními ty dny jako na nezapomenutelné okamžiky – především pro kantátami jsme dokončili k jubilejnímu roku 1985. K další- silný pocit spojení umění a života. Bylo zde podle něj tehdy mu výročí – k roku 2000 – jsme pak projekt pro vydavatelství cítit již velmi silné politické napětí a byly přímo slyšet i ohla- Hänssler rozšířili na natočení všech Bachových skladeb. sy z ulic. V roce 1987 Rilling v Československu uvedl sklad- rozhovory

Vedete Mezinárodní Bachovu akademii? sud si velice živě pamatuji na úžasnou spolupráci s vaším K založení Internationale Bachakademie Stuttgart jsme orchestrem právě na tomto díle! dospěli v roce 1981. Jejím intendantem, výkonným ředite- lem, je Andreas Keller. Společně s ním pracuje na plný úva- Cítíte se být specialistou na duchovní hudbu? zek kolem dvaceti stálých zaměstnanců – věnují se výzkumu, Je pravda, že interpretuji mnoho duchovních skladeb a že k přípravě sympozií a mistrovských kurzů, festivalů, koncertů tomu repertoáru opravdu silně inklinuji… a nahrávacích projektů. Aktivity Bachovy akademie se však netýkají jen Bacha. Zajímáme se převážně o vokálně-orches- Vnímáte specifi ka protestantské tvorby? trální duchovní hudbu, a to všech dob. Máme ve Stuttgar- Bachovy kantáty jsou skutečně naprosto a zcela protestant- tu každoroční cyklus sedmi opakovaných koncertních pro- skou hudbou. A samozřejmě všechna církevní hudba sever- gramů, sahajících v repertoáru od baroka – máme i silnou ního Německa, vrcholící Bachem, vznikala pod silným vli- händelovskou tradici! – přes vídeňské klasiky k romantismu. vem luteránské tradice. V květnu nás čeká Haydnovo Stvoření a v létě Festival kolem Mozarta, kde bude v centru pozornosti Rekviem KV 626 Máte žáky? a také Mše c moll KV 427 v nové verzi Roberta Levina. Vždycky mě silně zajímalo učit. Vyučoval jsem na Škole cír- kevní hudby v Berlíně-Spandau, potom na Vysoké hudební Zajímáte se ovšem také o hudbu dvacátého století. Je to škole ve Frankfurtu. Často mě žádali, abych vedl dirigentské bytostný zájem? kurzy a tvůrčí dílny. Konaly se různě po celém světě a jejich Ano, na uvádění současné hudby mám velký zájem. Bachaka- nejčastějším tématem byla právě Bachova hudba. demie vypsala řadu objednávek. V roce 1995 to bylo Rekviem smíření, v roce 1998 Pendereckého Credo, pro rok 2000 na Jak byste uvedl oratorium Eliáš, které v Rudolfi nu při- počest Johanna Sebastiana Bacha čtvero různých zpraco- pravíte s Českou fi lharmonií a Pražským fi lharmonickým vání pašijí – od Rihma, Golijova, Gubajduliny a Tan Duna. sborem na 20. a 21. dubna? V sezoně 1995/1996 jsem byl požádán, abych vytvořil nový Eliáš je, řekl bych, asi vůbec nejdůležitější dílo, které Felix symfonický orchestr ve španělském městě Santiago de Com- Mendelssohn-Bartholdy napsal. Je až dojemné sledovat, jak postela. Tato nová Real Filarmonía de Galícia mi dala mož- skladatel vidí ten starozákonní příběh a jak ho – velmi osobnost soustředit se na jiný repertoár: na Haydnovy, Mozarto- ně! – zhudebňuje. Myslím, že obzvláště árie samotného pro- vy, Beethovenovy, Schubertovy a Dvořákovy symfonie i na roka Eliáše mohou přesahovat daný rámec a že mohou velmi soudobou hudbu, konkrétně na Edisona Denisova. osobně zasáhnout vnímání současného publika. •

Mění se během let váš přístup k Bachovi? Ovlivnilo vás hnutí kolem autentického uvádění staré hudby? Interpretační styl se pochopitelně musí neustále měnit a mění se. Bachova díla provádím často a je jich hodně, i já měním při opakovaných setkáních se skladbami svůj přístup a styl. Při úvahách o tehdejší provozovací praxi získávám vždy nové podněty a znovu a znovu dostávám nové nápady. Pokud se týká nahrávek jiných, poslouchám je málokdy, ale co se snažím, to je číst všechnu relevantní literaturu a vytvá- řet si vlastní osobní názory.

Jakou pozici mají na trhu vaše bachovské nahrávky? Náš komplet ještě stále vyvolává dostatek zájmu. Je jasné, že když se k některé z kantát dostanu nyní, tak že s určitým zís- kaným delším odstupem už většinou často svůj názor měním. Jsem nicméně přesvědčen, že to, co jsme udělali v sedm- desátých a osmdesátých letech, má dodnes jasný názor a svou platnost. Porovnávám naše nahrávky s jinými na trhu jen v obecné rovině, jen do určitě míry. Za nejdůležitější považuji zprostředkovat posluchači skutečně ty nejvlastněj- ší skladatelovy myšlenky a záměry, to, jak chápe text, jaké je jeho osobní poselství. K tomu nepotřebuji dobové nástro- je. Samozřejmě, že však potřebuji vědět co nejvíce o dobové provozovací praxi. Ale úplně nejdůležitější je, abych rozuměl textům, které jsou základem Bachovy hudby, a to ve všech jejich teologických detailech a souvislostech.

Vy se ovšem zabýváte i jinou než jen Bachovou hudbou. Jak široké je spektrum letos? Jistě, nezabývám se zdaleka jen Bachovou hudbou. Kupří- kladu tento rok patří hodně Mozartovi, konkrétně novému zkompletování Mše c moll K 427. Premiérové uvedení této verze jsme měli už v lednu loňského roku v Carnegie Hall v New Yorku. V tomto jubilejním Mozartově roce mši uvede- me mnohokrát – nejen na festivalu Europäische Musikfest ve Stuttgartu, ale také na festivalech v Salcburku a v Lucer- nu. Mám samozřejmě neméně rád i romantickou hudbu. Nedlouho po pražském Eliášovi mám dirigovat Mendelsso- Schaefer foto A. T. hnovo oratorium Paulus ve Stuttgartu. Mimochodem, dopo- Zadáno pro: Česká filharmonie události

se v Národním divadle také hrála. Dirigent usiloval o zvu- fiore s bea kovou na kovou barevnost i esprit této hudby, čemuž však, stejně jako dalším skladbám, mnoho nepřál přílišný dozvuk žofínského žofín sálu. Symfonickou básní Smrt a vykoupení (Tod und Ver- Praha, Palác Žofín Josef Herman klärung) Richarda Strausse, interpretačně i technicky nej- obtížnější skladbou večera, dirigent koncert velmi úspěšně John Fiore okouzlil Prahu jako dirigent Wagnerova Rin- uzavřel. Instrumentalisté pod jeho taktovkou hráli soustře- gu a pro Národní divadlo je dobré, že také Praha okouzlila děně, dobře technicky, především však usilovali o nesenti- tohoto amerického dirigenta mladší, tedy velmi perspektiv- mentální, nicméně citlivý výraz Straussova pozdního díla. ní střední generace. Je to totiž první skutečně velká osob- Přesto nelze neslyšet, že podobně jako provedení Ringu i nost, která se v Národním divadle za Daniela Dvořáka obje- koncert odhalil meze současného orchestru Národního diva- vila, a mohla by pražskému opernímu svatostánku ještě hod- dla, jak technické, tak především právě interpretační, a bylo ně pomoci. Právě na postu dirigentů tu věru není všechno by hodně s podivem, kdyby tomu tak vzhledem k repertoáru nejlepší, což nejlépe dokládají právě o mnoho lepší výkony a vysilujícímu provozu Národního divadla nebylo. orchestru Národního divadla pod taktovkou Fioreho, poprvé Mezi tímto rámcem zazněly dvě vokální skladby v provedení v nastudování Wagnerovy tetralogie, podruhé na koncertě ve Gabriely Beňačkové. Její hlas už samozřejmě ztmavl, jsou Velkém sále Paláce Žofín 14. února. Fiore v Národním divad- v něm patrné nevyrovnané rejstříky i neznělé nižší polohy, le během zkoušení koncertu dirigoval také Tosku a Carmen ba dokonce jisté intonační nepřesnosti. Nicméně pěvkyně a za rok tu slibuje nastudovat Pucciniho operu Děvče ze zla- za maximální soustředění a zejména smysl pro komplikova- tého Západu s Evou Urbanovou. Je konečně na co se těšit. nou emocionalitu obou kompozic sklidila zasloužené ovace. Pro koncert zvolil John Fiore krajně obtížný repertoár a vlast- Zejména ve vyšších polohách má její hlas překrásný témbr a ně znovu přivedl orchestr Národního divadla do podobného už jen sledovat výsostnou techniku, s níž se partů zmocnila, problému jako při studiu Wagnera, to jest položil na pulty bylo velkým zážitkem. Lépe jí technicky vyšla úvodní Smrt noty, s nimiž se hráči sotva kdy setkali. A to nejen s konkrét- Kleopatry Hectora Berlioze, méně obsahově komplikovaná ními čtyřmi skladbami Hectora Berlioze a Richarda Straus- nežli Čtyři poslední písně Richarda Strausse, jimž Beňačko- se, ale ani se stylem jejich hudby (Straussův Rosenkavalier vá dodala širokou škálu emocí, technické drobné problémy je v Národním divadle dávno zapomenut). Předložit oper- tu však o poznání narostly. nímu orchestru neznámé obtížné skladby a vytáhnout ho Dobře navštívený koncert byl jednoznačně jednou z událos- z orchestřiště do světla jeviště je ostatně odvěký osvědčený tí letošní operní sezony, byl setkáním se dvěma otevřenými, způsob, jak pečovat o interpretační úroveň operního tělesa inspirativními a inspirovanými umělci, kteří jsou ze skuteč- a John Fiore se vůči pražské opeře chová vskutku jako dob- ného, ne pouze mediálně nafouknutého velkého umělecké- rý domácí lékař. ho světa. Byl lekcí interpretační pečlivosti, jaká především Relativně nejsnazší skladbou Fiore koncert otevřel, a sice na našich operních jevištích tolik chybí. Standing ovations Berliozovou předehrou Římský karneval napsanou původně byly na místě. • pro operu Benvenuto Cellini – je to hodně hodně dlouho, co Gabriela Beňačková a John Fiore foto Pavel Horník festivaly, koncerty dvakrát z koncert eské filharmonie

Koncertantní symfonie Es dur pro housle a violu (Bohumil hoínkova úspšná Kotmel a Jan Pěruška) a po přestávce Dvořákova Symfo- nie č. 4 d moll, skladby nepochybně dobře zahrané, ale svým premiéra duchem někde zcela jinde než zmíněný Hořínka. Praha, Rudolfi num Vladimír Říha Mozartovo dílo z roku 1779 je sice skladbou hranou velice často, tentokrát však její provedení nevyznělo tak, jak větši- Událostí únorových koncertů České fi lharmonie 9. a 10. 2. na z nás očekávala. Možná i proto, že oba sólisté, hlavně na v Rudolfi nu byla premiéra nové skladby mladého, teprve počátku skladby, hráli až akademicky chladně. pětadvacetiletého skladatele Slavomíra Hořínky. ČF říze- Následující Dvořákova – ve srovnání s jeho pozdějšími ná Ondřejem Kukalem uvedla po oba dva hojně navštíve- symfoniemi méně hraná – Symfonie č. 4 sice dojem o něco né koncerty, jejichž součástí byla ještě díla V. A. Mozarta napravila (Kukal zdůraznil zejména jeho slovanskou notu a a A. Dvořáka, jeho Žalm, symfonickou větu pro tenor a zpěvnost), nemohu se však ubránit dojmu, že stavba celého orchestr. večera, kde excelovali především hráči na dechové a žesťové Hořínkova skladba je jednou z pěti kompozic, napsaných nástroje, nebyla volena nejvhodněji. Obě kompozice, které českými skladateli ke 110. výročí České fi lharmonie, a přišla následovaly po Hořínkovi, působily totiž v tomto kontex- na řadu v sezoně jako třetí po Otmaru Máchovi a Evženu tu dojmem, že byly vybrány jako ústupek pravidelným abo- Zámečníkovi. Obtížný sólový part v jednovětém zhruba osm- nentům. Koncert byl totiž pro ně prémiovým darem, což se náctiminutovém díle vyjadřujícím náboženské cítění autora podobalo situaci s uvedením Máchova díla. • zvládl tenorista Aleš Briscein na výbornou – s plným nasa- zením vystihl všechny polohy, vedle pěvecké i gestickou a deklamační, jež skladba založená na Žalmu č. 88 a Listu Pavla Korintským vyžaduje. Smysl a poslání této jednověté, bravo jiímu koutovi do tří částí však rozložené kompozice, která v české hudbě navazuje na podobná vyznání, provázející tvorbu již od dob i orchestru Dvořákových až po Petra Ebena, snad nejlépe charakterizu- Praha, Rudolfi num Hana Jarolímková jí slova autora: „… skladba vyjadřuje mou vděčnost, vytvořil jsem jí hudební výpověď o cestě člověka za vírou“. Ke koncertům, na které se hned tak nezapomene, patři- Kukalovo nastudování i výkon orchestru ve velkém obsaze- la bezesporu i vystoupení České fi lharmonie 2. a 3. břez- ní měly u publika jednoznačný úspěch, otázkou však zůstá- na ve Dvořákově síni, kdy před orchestr předstoupil skvělý vá, bylo-li třeba sestavit program tak dramaturgicky roz- Jiří Kout a jako sólista se posluchačům představil vynika- háraně jako ten večer. Po niterném Hořínkovi Mozartova jící rakouský houslista Benjamin Schmidt. A co tentokrát

Česká fi lharmonie předvedla pod taktovkou Jiřího Kouta opět vynikající výkon. foto Zdeněk CHrapek festivaly, koncerty abonentům a ostatním posluchačům zaplněného sálu nabídl program? Symfonii č. 96 D dur Hob:96 „Zázrak“ Josepha Haydna, Koncert č. 2 d moll pro housle a orchestr op. 22 Hen- ryka Wieniawského a Symfonii č. 9 Es dur op. 70 letošního jubilanta, Dmitrije Šostakoviče. Tedy skladby nejen atrak- tivní, ale vzhledem k tomu, že zastupovaly tři časově i sty- lově různá období, rovněž poměrně náročné na interpre- ČESKÁ FILHARMONIE taci. Tentokrát však vystoupení fi lharmoniků nelze hodno- tit jinak, než jako vynikající a v provedení jednotlivých děl zcela vyrovnané. Haydnova čtyřvětá symfonie, v níž zaujalo zejména skvělé ...Vás srdečně zve sólo hobojistky Jany Brožkové v rozkošné koncertantní epi- zodě tria Menuetu, plynula lehce, v detailech promyšleně a do 111. koncertní sezony v souhře precizně, Wieniawski okouzloval zvukovou barev- ností, výrazovou mnohotvárností a zejména skvělou tech- Každý rok pro Vás hledáme dramaturgické novinky, zajímavé nickou vybaveností sólisty, který dílo předvedl se všemi jeho interprety, sólisty, dirigenty – miláčky publika, hvězdy i nové tvá- atributy virtuosní romanticky rozevláté skladby, poutající ře, uvádíme premiéry. Každý rok hledáme možnosti, jak Vaše pozornost zejména svými efektními, technicky náročný- návštěvy Rudolfina učinit co nejpestřejší – kombinacemi s ná- mi prvky (až na zvukově méně pregnantní řadová staccata vštěvou výstav Galerie Rudolfinum, odpoledními programy pro v 1. a 3. větě), a Šostakovič? Ten výborný dojem z celého celé rodiny, Preludii – populárním slovem k programu. Každý rok koncertu završil pěti do detailu výrazově i architektonicky činíme maximum pro Váš komfort. Každý rok se zdravíme s pravi- skvěle vystavěnými větami. První (Allegro) s výborně hrají- delnými posluchači a vítáme nové. cím pikolistou Janem Machatem pojal Jiří Kout téměř roz- verně, ve druhé, kouzelně zpěvném Moderatu, nechal vynik- 111. koncertní sezona Vám odhaluje svá překvapení. Pro kaž- nout zejména klarinety v čele s Tomášem Kopáčkem a rov- dého něco. Jaké novinky se chystají? Kdo ze slavných umělců něž v další trojici vět se opět představil jako dirigent, který přijede do Prahy? Kdo Vás překvapí? má přesnou představu nejen o každé frázi či každém akcen- tu a dynamickém výkyvu díla, ale rovněž o precizní diferen- ciaci Šostakovičových hojných výrazových poloh a způsobu 6. dubna 2006 jejich nelehkého stavebního stmelení. Stali jsme se tak svěd- ky rychlého a svižného Presta, důstojného až – díky výraz- zveřejnění programu sezony ným vstupům pozounových sól – apokalypticky vyznívajícího ... už víte, nač se těšit; Larga, v němž dojem z jakéhosi blížícího se – pozouny ohla- sezonní brožuru Vám rádi zdarma zašleme šovaného posledního soudu přetínalo téměř dech zastavující lkaní fagotu (vynikající Jaroslav Kubita!) a opět promyšleně vystavěného fi nále (Allegretto) s variacemi na píseň skotské- 18. dubna 2006 ho bandity a nadaného houslisty Jamese MacPhersona (kte- rý ji údajně hrál ještě pod šibenicí), jenž dovedl Jiří Kout ke strhující gradaci a Filharmoniky k mistrně zvládnutému zahájení předprodeje vstupenek pregnantnímu závěru. Nádherné, výrazově mnohovrstevna- ... vstupenky zakoupíte v předprodejní pokladně té dílo tak vyznělo přesně ve smyslu poselství, které chtěl nebo i on-line na www.ceskafilharmonie.cz jeho posluchačům Šostakovič předat. Co si přát více? •

Vstupenky nyní ONLINE Skvělý byl i Schmidtův přídavek, Paganiniho Capriccio č. 1. na www.ceskaﬁlharmonie.cz

Přímá cesta ke vstupenkám: Informační servis tel. 227 059 227, fax: 227 059 327 e-mail: [email protected] online na www.ceskafilharmonie.cz foto Zdeněk CHrapek

sloupek_rozhledy_SEZONA_07.indd 1 16.3.2006 14:03:35 festivaly, koncerty dv svtové premiéry s pražskou komorní filharmonií Praha, Rudolﬁ num Julius Hůlek

Čtvrtý koncert Orchestrálního cyklu Pražské komorní fi l- harmonie (27. 2.) s dirigentem Zbyňkem Müllerem při- šel s nabídkou světových premiér dvou současných českých autorů. Večer zahájila koncertní árie na Danteho slova Amore e´l cor gentil pro baryton a orchestr Jana Málka (1938). Premiéro- vaná skladba, jejíhož sólového partu se ujal Roman Janál, znovu doložila naši zkušenost s dosavadní Málkovou tvorbou – zjevnou orientaci na tzv. Novou hudbu, inklinaci k poly- stylovosti, záměrné historizující reminiscence a spontánně projevený smysl pro humor. Roman Janál zaujal přemýšlivě koncentrovaným projevem neseným velkou hlasovou a výra- zovou kulturou. foto Zdeněk CHrapek Sylvie Bodorová (1954) se může pochlubit úspěšnou kari- Maxim Šostakovič érou trvající už od počátku osmdesátých let. Úmysl napsat Koncert pro klavír a orchestr přijala jako zrale uvážený a fok a další symfonie odpovědný úkol. Jistě není bez zajímavosti, že důležitým sti- mulem k napsání díla bylo umění klavíristy Martina Kasí- dmitrije šostakovi e ka, jenž klavírní koncert přesvědčivě interpretoval. Z výrazu Praha, Obecní dům díla je patrná jasná převaha intelektu. (Škoda jistých nesrov- nalostí souhry v první větě.) Julius Hůlek Večer vrcholil v duchu mírně nesourodé, „asymetrické“ dramaturgie Symfonií č. 2 C dur, op. 61 Roberta Schumanna. Pátý abonentní koncert symfonického cyklu A Symfonické- Kvalitu provedení je však třeba pochválit – jednotlivé nástro- ho orchestru hlavního města Prahy FOK (28. 2.) pokračo- jové sekce působily vzájemně vyváženým dojmem a Pražská val v sérii tří večerů, věnovaných symfoniím Dmitrije Šosta- komorní fi lharmonie tu potvrdila specifi cké kvality, jimiž koviče. Tentokrát byly na programu dvě symfonie jmenova- své postavení na naší hudební scéně reprezentuje. • ného klasika světové hudby 20. století: Symfonie č. 3, op. 20 „Prvomájová“ a Symfonie č. 11 g moll, op. 103 „Rok 1905“. Dirigentem byl autorův syn Maxim Šostakovič (1938). Mezi vznikem obou skladeb leží o něco víc jak čtvrtstole- košlerovo gala tí. Třetí symfonie jako dílo třiadvacetiletého autora je zcela přesvědčivá, kompozičně koncentrovaná a pečlivě vypraco- s pražským vaná. Pojednávané provedení však této úrovni zůstalo leccos dlužno. Jedenáctá symfonie má volnější formu, rozsáhlejší a filharmonickým sborem rozvleklejší. Je výrazně programní a „zatěžkána“ citáty rus- Praha, Rudolfi num kých revolučních písní. Nicméně způsob, jakým tak autor Vladimír Říha činil, svědčí o jeho příslovečném fi lozofi ckém nadhledu, vti- pu a tvořivé nadsázce. Interpretační realizace – oproti sym- Škoda, že dirigent Miroslav Košler již má „svůj“ sbor, a tak fonii předchozí – byla zdařilejší. V provedení této náročné jeho vystoupení v nedělním podvečeru 19. 2. s Pražským fi l- kompozice se musí počítat se zvládnutím obtížných indivi- harmonickým sborem bylo „jen“ hostujícím! I přes svůj věk duálních sól i celých dílčích ploch věnovaných jednotlivým (73 let) by jistě byl ideálním hlavním sbormistrem kolektivu, nástrojovým sekcím. V tomto ohledu orchestr spolu s diri- který prochází v posledních letech tolika zákruty a veletoči, gentem kvalitativně výrazně postoupili vpřed. že soustředit se na „tvoření umění“ je někdy dost náročné! Ve Třetí symfonii působivě spoluúčinkoval Pražský fi lhar- Nicméně lze zmíněný koncert PFS a cappella, tj. bez dopro- monický sbor (je sem totiž zakomponována báseň S. I. Kir- vodu, jen s varhanami, chápat i jako rozloučení s érou odchá- sanova), dobře připravený Janem Rozehnalem. zejícího ředitele Petra Daňka, který se i přes různé rozmíšky Od Šostakovičova syna Maxima bych při provedení zmíně- v PFS alespoň o něco pokoušel a nesnažil se jen setrvačně ných otcových děl očekával větší míru výrazové zaintereso- pohybovat v dosavadní linii. vanosti a zároveň uvolněnosti a velkorysosti na rozdíl od To, že PFS zanechává v dobrém stavu, právě dosvědčil recen- očividného, možná až trochu úzkostlivého sledování textu • zovaný koncert, na němž sbor přednesl pod Košlerovým partitury a krotkých gest. vedením duchovně zaměřená díla českých skladatelů – Dvo- řáka, Tučapského, Pololáníka, Ebena a Lukáše. Hned úvod- ní Burghauserovo zpracování šesti z Biblických písní Dvořá- ka (ten stačil jen některé instrumentovat pro orchestr) při- neslo nádherný objev publiku – upravovatel pietně intimní písně rozepsal pro velký sbor a Košler nechal vyniknout jed- notlivým rozdílným náladám v mohutném hlasu sboru. festivaly, koncerty

Druhý objev hned následoval – malé oratorium Mary Mag- kompozičně je tam spousta přešlapování na místě, ale najde- dalene pro smíšený sbor, soprán a varhany exilového sklada- me i řadu skvělých nápadů a jiskrných míst. Mladí morav- tele Antonína Tučapského (žije v Anglii) asi nebylo českou ští interpreti právě tohle cítili a náležitě to podali. Hráli s premiérou skladby z roku 1991, ale zhudebněná poema Bori- plným nasazením a chvílemi možná i s poněkud nadsazeným se Pasternaka z románu Doktor Živago, zpívaná v anglic- temperamentem. Ale chyba to rozhodně nebyla. Na poza- kém originálu dalším objevem podvečera japonskou sopra- dí výrazové exploze byla jasně patrná jistota výborně zvlád- nistkou Nao Higano (ta působí pro změnu zase v Bratislavě nuté techniky, souhry intonační i rytmické i přesvědčivého i Brně), svým novozákonním obsahem a hudebním jazykem agogického uvolnění. Tuto charakteristiku lze vztáhnout na trochu připomínajícím moravský folklór posluchače v ne koncert jako celek. zcela zaplněném sále rozhodně upoutala. Pro ctitele Leoše Janáčka bylo skutečným objevem prove- I v dalších dílech – v Liturgické mši Zdeňka Pololáníka a dení jeho Klavírního tria na motivy povídky „Kreutzerova kompozici nazvané Proprium festivum monasteriense Petra sonáta“. Ke genezi a osudu této v podstatě neznámé Janáč- Ebena a zejména v nadšeně aplaudované Modlitbě přítom- kovy skladby se váže celý příběh. Zatímco původní klavír- ného autora Zdeňka Lukáše, v níž se ke sboru a varhanám ní trio, ve své době příznivě přijaté, upadlo v zapomnění, (Jan Steyer) přidává ještě bicista (Václav Mazáček na bal- z jeho hudebního materiálu povstalo dílo nové, Janáčkův kóně u varhan) Košler se sborem dokázal, že i různé polohy známý a všeobecně uznávaný První smyčcový kvartet se soudobé duchovní hudby zvládá na výbornou. Nebylo divu, stejnou tematickou charakteristikou. Rekonstrukce klavír- že úspěch podvečera u publika byl převeliký. • ního tria učiněná na základě kvartetní verze (původní autograf je bohužel nezvěstný) je dílem muzikologa, skladatele a předního janáčkovského editora Jarmila Burghausera. Odvažuji se tvrdit, že výsledný dojem ze srovnání obou verzí moravské klavírní trio je vyvážený. Praha, Rudolﬁ num Julius Hůlek Vrcholným opusem večera bylo Klavírní trio a moll, op. 50 Petra Iljiče Čajkovského, názorně zjevující přednosti i úskalí Dramaturgie koncertů mívá svá zaﬁ xovaná pravidla. Proto žánru klavírního tria. Hodinového kolosu plného úžasných vítáme, když dojde k nějaké překvapující změně, například nápadů, proměn a dramatického dění se interpreti zmocnili když máme příležitost slyšet díla neznámá nebo nově obje- s nepolevující vehemencí a vskutku profesionální solidností vená. Takového zážitku se hojnou měrou dostalo návštěvní- a přesvědčivostí. Nicméně pravým vyvrcholením večera se kům koncertu pořádaného Českým spolkem pro komorní stal až přídavek - úprava předehry k opeře Ruslan a Ludmila hudbu (Sukova síň, 22. 2.) díky Moravskému klavírnímu Michaila Ivanoviče Glinky pro klavírní trio, kterou vypra- triu v obsazení Jiří Jahoda (housle), Miroslav Zicha (vio- coval violoncellista souboru Miroslav Zicha. Věru zdařilá, loncello) a Jana Ryšánková (klavír). kompozičně i interpretačně poctivě „odvedená“ práce! • Inspirativní večer začal Triem pro klavír, housle a violoncello c moll, op. 2 - dílem teprve patnáctiletého Josefa Suka. Jistě,

Moravské klavírní trio: zleva Jiří Jahoda, Jana Ryšánková a Miroslav Zicha foto Zdeněk CHrapek festivaly, koncerty %&. smetanovské dny v plzni Plzeň, Velká synagoga, Anděl Café Music Club, Korandův sbor Malé shrnutí Tomáš Kuhn

Letošní 26. Smetanovské dny (1. 2. – 2. 3.) přilákaly pře- devším díky multižánrovému programu v průběhu měsí- ce února velké množství milovníků kvalitní hudby. Téměř všechny koncerty byly již dlouho předem beznadějně vypro- dány, což svědčí o tom, že dramaturgický plán byl vymyš- len vskutku ukázkově. Festival hlouběji rozvinul myšlenku setkání, na kterém se střetávají umělci různých žánrů reprezentující tradiční artifi ciální hudbu, jazz, world music a také fi lmové, divadel- ní a výtvarné umění. Hlavním tématem se vcelku logicky stal W. A. Mozart, kterému byla věnována pozornost nejen hudební, ale také přednášková, fi lmová a divadelní. Skvělá atmosféra festivalu byla navíc oživena některými hudebními lahůdkami, k nimž bezesporu patřilo jediné uve- foto archiv dení Mozartovy dvouaktové opery Zaidé v České republi- Z představení opery Zaidé ce, kterým byly Smetanovské dny 1. února v prostředí Velké synagogy zahájeny. Ve vynikajícím mezinárodním obsaze- ní ji úspěšně zrekonstruoval a nastudoval hudební badatel Jak došlo k objevu Andreas Kröper. Ten se podílel mimo jiné také na programu Mozartovy opery Zaidé Mozart a Salieri, věnovaném nejmenším posluchačům, jenž připravil ve spolupráci s Orchestrem Konzervatoře Plzeň. Jiří Vitula K dalším vrcholům festivalu patřilo vystoupení Evy Urba- nové. Její nový koncertní program Smetana versus Wagner, S rakousko-švýcarským badatelem a fl étnovým sólistou, An- sestavený z předeher, milostných árií a duetů z děl zmiňova- dreasem Kröperem, který po léta věnuje svou průkopnic- ných skladatelů, přinesl této hvězdě operních pódií v kon- kou badatelskou a interpretační činnost ve středověké oblas- certním sále Peklo dlouhotrvající bouřlivý potlesk. Uznání si ti staré české hudbě, jsme se v Plzni setkali jako přátelé dramaturgie festivalu zaslouží také za uvedení současné čes- a tvůrčí spolupracovníci. Odborná veřejnost ho dobře zná ké hvězdy akordeonové hry Jarmily Vlachové. V galerii Mas- z jeho dlouholetého působení při vyhledávání a objevování né krámy předvedla svůj program Zpívající akordeon, kte- skrytých pramenů českých a moravských hudebních uměl- rým opět prokázala, že akordeon může být v dobrých rukou ců, spjatých se slavnými školami a osobnostmi naší pobělo- ostatním hudebním nástrojům zcela rovnocenný, vhodný jak horské hudební emigrace. V českých zemích si tento vzácný pro interpretaci hudby staré, klasické, tak i soudobé. muž získal úctyhodný respekt pro své vědecké, koncertní Sekci world music reprezentovaly na společném vystoupení i pedagogické úspěchy. Svou záslužnou činnost rozvíjí také Spirituál kvintet a Hradišťan a romská skupina Kale, vystu- jako interpretační poradce na renomovaných moravských pující již bez Věry Bílé. hudebních festivalech. Velké přízni se těší u studentů Janáč- Koncert pod názvem Madrid 1490, v němž se mísily prv- kovy akademie múzických umění a v dalších hudebních ško- ky hudby evropské, španělské a židovské, předvedl soubor lách. Jeho znalosti se projevují při koncepci mezinárodních Musica ad tabulam. Interpretací forem liturgické hudby hudebních festivalů, zejména v osobitém koncertním oživo- zaujal mužský vokální soubor Schola Gregoriana Pragen- vání starých hudebních pokladů našich mistrů, kteří po sta- sis, tentokrát v programu Gregoriánský chorál od počát- letí zasahovali svým tvůrčím přínosem do rozvoje evropské ků k ranému vícehlasu, jemuž se budu na dalších řádcích, hudby. Jinak Andreas Kröper zastává post uměleckého ředi- podobně jako vystoupení Yvonne Sanchez (vedle níž se tu tele v podalpském městečku Arosu. Svou individuální muzi- na poli jazzové hudby představila ještě velmi osobitá sloven- kologickou praxi neokázale rozvíjí v opuštěné moravské les- ská zpěvačka Miriam Bayle) věnovat podrobněji. ní hájence, kterou si u nás před časem koupil. Tam zřídil Ke Smetanovským dnům již také patří pořádání masopust- svůj tichý útulek, kde se často skrývá před zvědavými zraky ní veselice. Zúčastnění mohli tentokrát shlédnout některé světa. masopustní zvyky na Plzeňsku a v Bavorsku a také poznat Tady se také zrodila myšlenka poprvé zkompletovat a zveřej- některé staročeské písničky. Nechyběl ani Mužovskej bál, nit neznámé hudebně-dramatické dílo Wolfganga Amadea což je vlastně masopustní večer s tradiční dechovkou. Mozarta. Letošní 250. výročí skladatelova narození poskytlo Symfonickou tvorbu zastupovaly Orchestr Konzervatoře příležitost seznámit s tímto badatelským a uměleckým poči- Plzeň pod taktovkou Jiřího Štrunce s nabídkou českých i nem širokou veřejnost. Andreas Kröper, díky svým kontak- světových autorů a samozřejmě také Plzeňská fi lharmonie tům s našim hudebním životem, nabídl první scénické pro- pod vedením Jiřího Maláta, jež uvedla skvělý program Češ- vedení festivalu Smetanovské dny v Plzni, kde se historicky tí mistři. Zajímavostí tohoto koncertu bylo mimo jiné prv- jedinečná událost konala jako světová premiéra. Jejím dějiš- ní veřejné rozeznění klavíru značky Steinway, který pro sál těm se stala Velká synagoga. Stavebně a umělecky ojedinělý Měšťanské Besedy zakoupil Magistrát města Plzně. Tento památník s vynikající akustikou uvítal Mozartovu Zaidé ve koncert Smetanovské dny 2. března slavnostně ukončil. stylovém interiéru, jaký mohou Plzni závidět proslulé kon- Co dodat závěrem? Festival jednoznačně ožil, nezkostnatěl certní metropole. Autor této volby, Andreas Kröper, se totiž a vytvořil svým návštěvníkům kulturní vrchol zimní sezony domníval, že zvláštní operní dílo může účinněji zapůsobit v plzeňském regionu. • v tomto nezvyklém prostředí. Prostor starobylé synagogy ho nezklamal. Posluchači tento krok uvítali s nadšením. festivaly, koncerty

Jak došlo k identifi kaci a konečnému zpracování neznámé- ho Mozartova autografu, který existoval jen v rozptýlených troskách? Andreas Kröper dospěl ke svému badatelské- mu výsledku složitým způsobem, jemuž předcházelo téměř detektivní pátrání v archivech, knihovnách, odložených spi- sech a korespondenci, které umožnily z roztříštěných náčrtů sestavit úplný obraz Mozartova tvůrčího činu. Na neznámé- ho Mozarta narazili badatelé při studiu a rozboru skladatel- ského odkazu českého hudebního emigranta Jiřího Antoní- na Bendy. Tvůrce známých melodramatických kompozic byl totiž autorem, o jehož dílo jako skladatelskou formu proje- voval Mozart vřelý zájem. Studoval zvláště Bendův scénic- ký melodram. Dílo J. A. Bendy se mohlo v té době už pochlubit úspěšnými skladbami v tomto oboru. Navíc Mozarta sbližovala s Bendou skutečnost, že se oba umělci ucházeli o kapelnické místo u vídeňského císařského dvora. Pod vli- vem Bendovým se údajně Mozart snažil úspěšně psát i něk- terá libreta, včetně opery Zaidé. Proč Mozart později upustil od dokončení tohoto díla, se nepodařilo vypátrat. Po jeho kompletaci pátrala již po Mozartově smrti jeho choť Kon- stance. Snad tuto záhadu ovlivnila i skutečnost, že po smrti arcivévodkyně Marie Terezie byl vydán zákaz inscenovat v divadlech opery. Řada badatelů při pokusech o objasnění této otázky ztroskotala. Andreas Kröper se před Mozartovým výročím k záhadné historii o původu Zaidé znovu vrátil. Po úmorném úsilí přišel na způsob, jak z roztříštěných náčrtů sestavit kompletní dílo. Dokončil jeho rekonstrukci tak, jak byla nyní scénicky reali- zována. V soupisu Mozartových skladeb, na jehož nové edici se pracuje, nalezneme operu Zaidé pod číslem K 334. Andreas Kröper ji poprvé nastudoval se svými hudebními soubory a hostujícími sólisty koncertně na švýcarském fes- foto archiv tivalu v Arosu roku 2003. Nyní byla Zaidé poprvé inscenová- Yvonne Sanchez na v divadelním provedení ve Velké synagoze v Plzni. O její scénické repliky projevily zájem Spojené státy americké a Japonsko. Salcburk hodlá Zaidé jako brilantní díl nastu- yvonne sanchez dovat v cyklu operních skladeb, jež připravil k poctě svého rodáka. pedstavila projekt V Plzni byla „světová premiéra“ Zaidé provázena jako galapředstavení festivalu Smetanovské dny se vzrušujícím brazilian groove zájmem široké domácí i zahraniční veřejnosti a odborných Tomáš Kuhn kruhů. V celkem jednoduchém architektonicky působivém a umělecky přitažlivém rámci Velké synagogy stačilo dopl- Milovníci jazzu mohli tentokrát během Smetanovských dnů nit podmanivý interiér několika náznakovými komponenty, (9. 2.) přivítat v Plzni skvělou polsko-kubánskou vokalistku aby se tu odehrával příběh o láskách a zradách, milostných Yvonne Sanchez a její mezinárodní skupinu Brazilian Mood, taškařicích, harémových úkladech a dramatickém utrpení, s kterou vystupuje především na pražské jazzové scéně. které vyznívá smířením a útěchou. Návodem, k němuž se Již po úvodní jazz rockové instrumentálce nenechala zpě- Mozart zaměřil při hledání libreta, byly podle skladatelo- vačka nikoho na pochybách, kterým směrem se bude kon- vy kooperace texty salcburského dvorního trubače Andrea- cert ubírat. Jádro repertoáru tvořily oblíbené skladby Anto- se Schachtnera, který obdobným způsobem nabídl už svou nia Carlose Jobima a některé věci z jejího posledního alba spolupráci skladateli v opeře Bastien a Bastienka. Impulzem Invitation. Přirozený barevný hlas bez zbytečných afektů se mu přitom stala Voltairova hra Zaira na hudbu Michaela krásně vyzníval hlavně u pomalejších bosanov, např. v pís- Haydna, provedená v Salcburku roku 1777. ně Dindi. Mozartova opera Zaidé nebyla podle zjištění pramenů nikdy V rychlejších sambách komunikace mezi kapelou a roztan- jevištně ani koncertně provedena. Její soudobá premiéra čenou sólistkou vinou nepříliš zdatné rytmické sekce zpo- v Plzni v odborné rekonstrukci může být pokládána za abso- čátku mírně vázla a Sanchez si dokonce musela tempo lutní primát. Nic to ovšem neubírá na její hudební i textové skladby během hraní upravovat, ale postupem času došlo originalitě, která potvrzuje autorovu genialitu. k „rytmickému sladění“ a obecenstvo se začalo postupně Andreas Kröper představil hudební veřejnosti neznámé rozhoupávat. Skvělý zpěv kvalitně doplňovaly Hammondy operní dílo pod svým dirigentským vedením ve spoluprá- stále se lepšícího Ondřeje Pivce a až na drobné chybičky ci se souborem Alpské opery s koncertní mistryní Dagmar v intonaci také kytara Libora Šmoldase, který vedle zpěvač- Valentovou 1. února. Všichni se ujali díla s plnou dychtivostí ky prokázal pro latinu největší hudební cítění. Na stejně a umělecky odpovědně. Kröper sám suploval vedle dirigent- dobré úrovni zapůsobil ještě perkusista Ephraim Goldin. ské práce u pultu také některé recitativové vložky. Přivedl do V jedné ze skladeb dokázal rozpoutat za přispění svých spo- Plzně kvalifi kované sólisty ze šesti zemí, mezi nimiž domi- luhráčů opravdové rytmické šílenství, připomínající v mno- novala v titulní roli brněnská sopranistka Helena Pellaro- hém africký rituál s typickou polyrytmií a křížovými rytmy. vá, odchovankyně Kröperových seminářů staré hudby, vedle Hra Martina Nováka na bicí nástroje a především kon- dokonale fundovaného brazilského barytonisty Flavia Matt- trabas Tarase Vološčuka vyzněly méně zdařile, což mělo hiase. Budiž jim za to obdiv a vděk. • festivaly, koncerty za následek celkovou ztrátu feelingu, který ostatní členové kapely jen horko těžko doháněli. Reputaci u fanoušků si oba klavírní soutž amadeus částečně napravili, až když byl na pódium pozván host sku- Brno, Besední dům Jiří Skovajsa piny, mexický zpěvák Jonathan Ramirez. Soulový ráz jeho vystoupení totiž zejména rytmické sekci očividně svědčil. Ve dnech 23.–25. 2. proběhl v brněnském Besedním domě Téměř na úplný závěr ještě v duetu zazpívaná Guantana- 13. ročník mezinárodní klavírní soutěže AMADEUS. Sklad- mera připomněla publiku původ i atmosféru místa, odkud by Mozarta a jeho současníků hrálo na 70 mladých pianis- oba zpěváci pocházejí. tů z mnoha zemí – vedle tradiční invaze Litevců potěšila I když celkové vyznění koncertu lze vnímat pozitivně, přece účast osmileté klavíristky z dalekého Singapuru, adeptů jen laťka, kterou nasadilo Trio Roberta Balzara jako dopro- z Rakouska, Bulharska, Polska, Německa, Ruska, Bělorus- vodné skupiny Yvonne Sanchez, visí velmi vysoko a bude se ka, Slovenska a Ukrajiny. Ani české děti nezůstaly v pozadí asi jen těžko někdy v budoucnu překonávat. • – vyhrály tři ze šesti soutěžních kategorií. Opět se potvrdilo, že narůstající počet soutěží, seminářů a kurzů a tedy i časté vzájemné konfrontace vedou k růs- schola gregoriana tu informovanosti pedagogů a kvality výkonů. Až na jednu výjimku nezazněl výkon podprůměrný – naopak, porota pragensis musela mít při oceňování velice přísná kritéria. Tomáš Kuhn Zahlazují se rozdíly mezi národními klavírními školami, jednotlivými učilišti i mezi pedagogy. Nepřekvapuje tedy, Na téměř úplný závěr 26. Smetanovských dnů (1. 3.) si moh- že Mozarta hraje se stejným pochopením rakouský, český, li posluchači vyslechnout také prastarou duchovní hudbu. litevský nebo singapurský pianista. Schola Gregoriana Pragensis (SGP) vedená Davidem Ebe- I technická úroveň jednotlivých soutěžících byla pozoruhod- nem představila tentokrát svým obdivovatelům program ná. Některé výkony sotva desetiletých dětí jsou zcela srov- mapující různé formy liturgické hudby od počátků křesťan- natelné přinejmenším s hrou konzervatoristů. Slyšeli jsme ské éry až po středověkou vícehlasou hudbu. několik vzorových provedení Mozartových sonát, u nichž Je velmi obtížné hledat na jejich téměř až magické inter- dětský smysl pro hravost a lehkost je velkou výhodou. pretaci nějaké nedokonalosti. Sbor osmi vzácně hlasově Kdo pravidelně sleduje vývoj klavírních soutěží, vidí, že se vyrovnaných mužských hlasů má neskutečnou barevnost, profi luje jakási „vrcholová skupina“ soutěžících, kteří zís- která vynikne ještě více interpretací pouhého jednohlasu. kávají ocenění téměř všude, kam přijdou. Svou roli hraje Dokonce ani převaha tenorů, jejichž hlasy jsou velmi rozdíl- jejich soutěžní zkušenost, u některých pomáhá vhodná vol- né, homogennosti nijak neubližuje. Jejich mistrovství tkví ba pódiové taktiky, ověřená při minulých produkcích. Ostat- zejména v celistvosti frází a v plynulosti odvíjení hudby. Ze ní děti bývají někdy i spontánnější, většinou ale platí daň všeho čiší úžasná prostota a přirozenost. z nezkušenosti, hlavně přeceňováním svých momentálních Také s nesmírně obtížným dirigováním gregoriánského možností. Nejčastěji přehánějí tempa nebo dynamiku do té chorálu vzhledem k neexistenci pravidelného menzurova- míry, že ztratí kontrolu nad výkonem. Nervozita způsobuje ného rytmu se David Eben vyrovnává se ctí. Sbor je již ve též zkracování pomlk a nedodržování konců frází. Přičteme- své interpretaci tak daleko, že v některých písních ani diri- li k tomu objektivní podmínky – koncertní Steinway ve vel- genta nepotřebuje. kém sále, objektivy kamer a vůbec psychické vypětí, jemuž SGP nejprve představil několik písní z období předgrego- dětský organismus není zvyklý, není se co divit, že premié- riánského, konkrétně tradici ambroziánskou a mozarab- rová vystoupení někdy skončí pod „medailovými pozicemi“. skou, pro něž je typická zejména bohatá melodika, souvise- Neúspěch je ovšem jen zdánlivý – rozdíly v pořadí jsou vět- jící s přítomností arabské hudby, která žila na Pyrenejském šinou naprosto minimální, často je několik soutěžících oce- poloostrově až do začátku druhého tisíciletí. Velmi slavnost- něno naprosto stejnými známkami, jindy rozhoduje jediný ně vyzněla Alleluia In exitu Izrael ze starořímského reper- bod jediného porotce a třeba sedm osm hráčů se tísní v roz- toáru s typickým zdobením melodie a častým opakováním mezí jediného bodu. Ke cti pětičlenné mezinárodní poroty několika melodických jader. Oblast dnešní Francie zastou- (Polsko, Rakousko, Slovensko a ČR) slouží fakt, že jen ve pila antifona Coeperunt omnes turbae. třech případech se škrtala nejvyšší a nejnižší známka, liší- V další části večera posluchači vyslechli „klasický“ grego- cí se o více než tři body od vypočteného průměru. Naprostá riánský chorál od prosté recitace žalmů (antifona Speret objektivita je dána tím, že členy poroty jsou vesměs pedago- Izrael) až po dvojhlasou verzi Kyrie Rex Virginum, blízké gové vysokých uměleckých škol a konzervatoří, kteří nema- Notredamské škole. Závěr koncertu byl vyhrazen vícehlasé- jí žádné vazby na některého soutěžícího. (Tato zásada volby mu zpěvu, především duchovním písním (cantiones), které porotců by slušela např. soutěžím ZUŠ, v nichž mívají ně- mají již pravidelný „mensurovaný rytmus“. V této části kon- které školy své zástupce ve zbytečně početných a tím i „dra- certu zaznělo také několik vícehlasých písní polského skla- hých“ porotách, což může vzbuzovat jistá podezření…) datele Petra Wilhelmi de Grudencz, ve kterých se objevily K vítězství v takových soutěžích je zapotřebí řada faktorů. dokonce již i souzvuky tercií. Výrazný talent není nic platný bez obrovské píle, discipli- Průzračnost jednohlasé melodie i síla vícehlasu plzeňské ny, podpory okolí a kvalitního pedagogického vedení. Vítě- posluchače bezesporu okouzlily, o čemž svědčí i několik pří- zové všech kategorií vyhráli asi právě proto, že měli štěstí davků na závěr tohoto netradičního hudebního zážitku. • na souhru všech těchto faktorů. Absolutní vítěz – desetiletý Mangirdas Janušaitis z Litvy – přednesl Mozartovu Fan- tazii d moll a Haydnovu Sonátu C dur – podal výkon po všech stránkách naprosto profesionální, bezchybný a dokonale procítěný, což jistě potvrdí, až využije daru Filharmo- nie Brno a zahraje si s ní v příští sezoně některý z klasických klavírních koncertů. Podobné atributy zdobily hru vítězky „mladší části“ AMADEA (věkových kategorií 1. až 3.), sotva osmileté polské pianistky Marty Czech. Ale i čeští lau- reáti tří kategorií Barbora Potocká z Havlíčkova Brodu (pedagog Blanka Skálová), Anna Sofi e Mojzešová z Pra- festivaly, koncerty hy (Peter Toperczer) a Tomáš Vrána z Rožnova pod Rad- úctu a obdiv nad odhodláním investovat maximum do jedné hoštěm (Libuše Pavelčáková) nezůstali pozadu a přesvědčili z nejušlechtilejších forem rozvoje lidských bytostí. A v tom přirozenou, technicky dokonalou a stylově čistou muzikální je, myslím, druhý a stejně důležitý význam AMADEA. Veřej- hrou skladeb autorů klasického období, jejichž interpretace né promítání zajímavého dokumentárního fi lmu ze zákulisí není nijak snadná ani pro zkušené hráče. loňského ročníku „Všechny ty zázračné děti“ v kině Scala jen Vezmeme-li v úvahu, kolik času, energie (i peněz) stojí peda- završilo úspěch celé mistrovsky zorganizované akce, která se gogy, rodiče i děti účast na takových soutěžích, musíme cítit stala důstojnou oslavou Mozartova jubilea. •

Výsledky soutěže AMADEUS 2006

I. kategorie: V. kategorie: 1. POTOCKÁ Barbora 1. JANUŠAITIS Mangirdas SZUŠ Havlíčkův Brod, ČR, ped. Blanka Skálová Kaunas, Litva, ped. Rymante Šerkšnyte 2. PANTIČ Teodora 2. NOVOSEDLÍKOVÁ Júlia Kunstuniversitat, Graz, Rakousko, ped. Lioudmila Satz ZUŠ E. Suchoňa, Bratislava, SR, 3. BALČIUNAS Mykolas ped. Mária Blesáková, ped. Armine Stepanyan Kaunas, Litva, ped. Rasa Blebaite 3. MAREČKOVÁ Tereza ZUŠ Veveří, Brno, ČR, ped. Ludmila Fialová II. kategorie: VI. kategorie: 1. CZECH Marta Wodzislaw Slaski, Polsko, ped. Urszula Kubecka 1. VRÁNA Tomáš 2. ŠUMNÍKOVÁ Marie ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm, ČR, ped. Libuše Pavelčáková ZUŠ Žerotín, Olomouc, ČR, ped. Jana Šumníková 2. BŘOUŠEK Pavel 3. TSVARKALEVA Mariya ZUŠ J. Kvapila, Brno, ČR, ped. Jelena Kapitula Gabrovo, Bulharsko, ped. Peneva Vessela VATERL Silvia Graz, Rakousko, ped. Lioudmila Satz III. kategorie: 3. PILEROVÁ Alžběta ZUŠ Veveří, Brno, ČR, ped. Ludmila Fialová 1. FEDOROV Vladislav St. Petersburg, Rusko, ped. Olga Projaeva 2. BENEŠOVÁ Kateřina Cena pro nejlepšího českého účastníka a Cena za nejlepší ZUŠ Svitavy, ČR, ped. Inna Tolmačová interpretaci skladby W. A. Mozarta: PHAM Anh Hoang VRÁNA Tomáš ZUŠ Fr. Jílka, Brno, ČR, ped. Jana Nováková 3. POTOCKÁ Kateřina Cena pro nejlepšího brněnského účastníka: SZUŠ Havlíčkův Brod, ČR, ped. Blanka Skálová BŘOUŠEK Pavel IV. kategorie: Absolutní vítěz soutěže AMADEUS: 1. MOJZEŠOVÁ Anna Sofi e JANUŠAITIS Mangirdas HŠ HMP Praha, ČR, ped. Peter Toperczer 2. HÝL Martin Mimořádná cena poroty za nejlepší výkon v kategorii I.– III.: ZUŠ Brušperk, ČR, ped. Jiřina Řezanková CZECH Marta RICHTER Stefanie Anastasija Wien, Rakousko, ped. Valerie Houdjakov Čestné uznání nejmladšímu účastníkovi: 3. AUGUSTINOVÁ Michalka PANTIČ Teodora ZUŠ B. Smetany, Plzeň, ČR, ped. Zuzana Durasová MISIUNAITE Ruta Elektrenai, Litva, ped. Ona Navickiene Nejlepší český účastník a zároveň držitel zvláštního ocenění za nejlepší Absolutní vítěz soutěže - Mangirdas Janušaitis z Litvy interpretaci skladby W. A. Mozarta – Tomáš Vrána foto archiv foto archiv festivaly, koncerty vzpomínka na boston doporu ujeme Pavel Blatný BRNO Sólisté: C. Nylund, D. Sindram, C. Süss, Filharmonie Brno Ch. Gerhaher Je to vlastně již dávná minulost, když jsem v osmašedesátém Pražský fi lharmonický sbor Besední dům Dirigent: H. Rilling pobýval na stáži v proslulé „Berklee School“ – „první jazzové 13., 14. 4. 2006 konzervatoři na světě“, jak se vždy uvádí. Nemusel jsem tam J. Suk: Meditace na staročeský chorál Sukova síň tehdy studovat – jen pozorovat a nejvýše přednášet o svých „Svatý Václave“ 23. 4. 2006 J. Emmert: Odpuštění (klavírní koncert) J. S. Bach: Moteto č. 2 BWV 226 skladbách Třetího proudu. Do paměti se mi však vryly pře- W. A. Mozart: Requiem devším dvě příhody, které s vlastní jazzovou výukou nemají F. Mendelssohn-Bartholdy: Psalmi, op. 48 Sólisté: Y. Tannenbergerová, J. Štefáčková, A. Schönberg: Friede auf Erden, op. 13 nic společného. P. Levíček, J. Sulženko, J. Skovajsa - klavír L. Janáček: Maryčka Magdonova První se týká přednášky o fi lmové hudbě, kterou realizoval Dirigent: T. Hanus Kašpar Rucký osvědčený hollywoodský matador v rámci semináře pro skla- J. B. Foerster: Vzhůru spáči (cyklus) ČESKÉ BUDĚJOVICE J. Hanuš: Ecce homo datele. Uváděl, jaký má fi lm průběh dle železných americ- Jihočeské divadlo Pražský fi lharmonický sbor kých zákonitostí a jak na to reaguje hudba. A už cituji: „Po DK Metropol Sbormistr a dirigent: J. Svejkovský nějaké dramatické situaci – třeba divoké jízdě tunelem, vyjád- 14. 4. 2006 řené v hudbě kakofoniemi v trhaných rytmech – musí nastou- Operománie aneb nebojte se opery Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pit lyrický motiv. Za tunelem se třeba objeví dům, zahrada Režie: D. Hlubková j.h. / Dirigent: A. Moulík Rudolfi num a v ní krásná žena – vše milé, pohodové a v jasných barvách 8. 4. 2006 HRADEC KRÁLOVÉ W. A. Mozart: Sonáta B dur pro dva – a tak nasadíme smyčce, sólový hoboj nebo harfu. Můžeme Filharmonie Hradec Králové klavíry K 358 také počkat, až žena promluví a osloví příchozího – „Oh, Ste- Sál Filharmonie G. Bizet: De „Jogos de crianças“ op. 22 ve!“ Ba-ba-toto „Ou, Stýv“ se mi na dlouhá léta stalo úslo- 9. 4. 2006 S. Rachmaninov: Suita č. 2 vím na všechnu stupiditu světa. „Jaké že to bylo? – Ale tako- F. Mendelssohn-Bartholdy: Eliáš, M. Infante: Tři andaluzské tance oratorium, op. 70 W. Lutosławski: Variace na Paganiniho téma vé ‚Ou, Stýv!‘ “. Sólisté: T. Szaboki (Maďarsko), M. Heim (Maďarsko), Účinkují: Z. Paulechová, M. Lapšanský – klavírní duo Druhá příhoda má však nostalgický nádech. V té době na A. Haase (SRN), M. Kubínová, V. Doležal, P. Csér škole studovali jako řádní studenti – dnes světově proslulí, (Maďarsko) Symfonický orchestr Českého rozhlasu tehdy ale zcela neznámí – pianista Jan Hammer a basista Sbor: Projektchor Marktkirche Wiesbaden (SRN) Rudolfi num Dirigent: T. J. Frank (SRN) Jiří Mráz. Jejich největším problémem nebyla studia (již teh- 25. 4. 2006 W. A. Mozart: Titus, předehra k opeře, K 621 dy budili pozornost), ale peníze. Berklee School tehdy posky- 20. 4. 2006 J. Sibelius: Koncert pro housle a orchestr tovala určitým zámořským talentům stipendia – ovšem jen P. I. Čajkovskij: Louskáček, op. 71 d moll, op. 47 tak, že jim odpustila (dosti značné) školné. O sebe se pak ti- scénické provedení baletu – repríza B. Martinů: Symfonie č. 1, H 289 Choreograf a režie: J. Kyselák / Dirigent: P. Šnajdr Sólista: M. Válek – housle to stipendisté již museli postarat sami. Je logické, že se kaž- Koprodukce s Divadlem J. K. Tyla v Plzni Dirigent: P. Vronský dý především snažil vydělat hraním v komerčních podnicích. A tehdy právě Hammer a Mráz dostali – za dvacet dolarů HULÍN Pražská komorní fi lharmonie chrám sv. Václava na celou noc – tuto nabídku jednoho nočního klubu: účinko- Kostel sv. Šimona a Judy vat jen v pauzách hlavního programu. A to je to, co i dnes 23. 4. 2006 6. 4. 2006 Koncert duchovní hudby – po tolika letech – mne naplňuje nostalgií. Nasvícena oslni- J. Haydn: Bouře pro sóla, sbor a orchestr, O. di Lasso, L. da Viadana, J. Arcadelt, HWV XXIVa: 8 vými refl ektory vystupovala jakási příšerná čarodějnice (je- A. Bruckenr, R. Thompson. O. A. Tichý, R. Schumann: Večerní píseň pro sbor jí strnulý pohled a řezavý hlas doslova propichoval ledví), K. Jenkins, J. Rutter, V. Miškinis a orchestr, op. 108 která svůj zpěv sama doprovázela šmátrajícíma rukama po Účinkují: Pěvecký sbor Masarykovy univerzity W. A. Mozart: Mše c moll, KV 427 a SPS Smetana Hulín Sólisté: C. Forte, R. Pokupić, M. Le Brocq, S. Loges klaviatuře. Uchvácené publikum při produkci ani nedýchalo. Sbormistři: L. Polášková, M. Vajda Pražský fi lharmonický sbor Po ní pak ječelo nepříčetným nadšením. „Koncert“ byl přeru- Dirigent: P. McCreesh šen, na pódiu zhasla světla a lidé se oddali hlasitému hovo- OLOMOUC ru, žranici, výbuchům smíchu, pocházení, hulákání – etc. Moravská fi lharmonie Olomouc Smetanova síň 18. 4. 2006 A do toho – aniž by si jich kdokoliv všímal – nastoupil Ham- Reduta 6. 4. 2006 Galakoncert mexického tenoristy mer s Mrázem a v úplné tmě na podiu hráli v duu ta nejkrás- Závěrečný koncert sezony Rolanda Villazóna nější jazzová čísla ze svého repertoáru – rychlá totiž nesměli. H. Schmidinger: Komorní hudba pro velký Pražská komorní fi lharmonie Bylo to smutné, dojímavé, ale pro mne – který jsem byl jejich orchestr Dirigent: M. Zambelli W. A. Mozart: Koncert pro lesní roh jediným posluchačem – to byl nejkrásnější jazzový zážitek Národní divadlo Praha a orchestr č. 4 Es dur, KV 495 z pobytu v Bostonu. G. Mahler: Symfonie č. 4 G dur Národní divadlo Sólisté: E. Dřízgová – soprán, M. Roháčová – lesní roh 13. 4., 15. 4. 2006 Dirigent: P. Vronský B. Martinů: Řecké pašije – I. a II. premiéra Sólisté, orchestr, sbor a balet opery Národního PARDUBICE divadla Komorní fi lharmonie Pardubice Režie: J. Nekvasil / Dirigent: Jiří Bělohlávek, Z. Müller Sukova síň Domu hudby Státní opera Praha 1. 4. 2006 6. 4. 2006 W. A. Mozart: Lucio Silla, předehra Sen noci svatojánské – balet na motivy k opeře K 153 pohádkové komedie W. Shakespeara F. Poulenc: Sinfonietta Choreografi e, režie, výběr hudby: L. Vaculík J. Delibes: Král se baví, suita J. Haydn: Symfonie č. 103 Es dur ZLÍN „S vířením kotlů“ Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Dirigent: D. Bostock Dům umění PRAHA 29. 4. 2006 Česká fi lharmonie Slavnostní koncert k 60. výročí založení FBM Program: skladby z děl autorů B. Smetany, Rudolfi num – Dvořákova síň A. Dvořáka, G. Pucciniho, P. Mascagniho 20., 21. 4. 2006 Sólistka: Eva Urbanová F. Mendelssohn-Bartholdy: Eliáš, Dirigent: J. Hrůša oratorium, op. 70

kresba Jan Blažíček horizont

náhlého osvícení, ale zkušeně čerpá ze zdrojů vlastní fraze- balkánská spojka ologie, kterou během profesionální kariéry roztřídil, zkulti- voval a uložil v archivu svého nitra. Uhlířovým rovnocenným františka uhlíe partnerem je Darko Jurkovič, chorvatský absolvent Hudeb- Praha, Pražský hrad Aleš Benda ní akademie v Grazu, jemuž elektronika umožňuje, aby při aplikaci techniky „two hands tapping“ hrál na kytaru podob- Na příkladu jistého Dalibora z Kozojed by se dala doložit ně jako na klavír. Tento způsob umožňuje, aby se pravá ruka pravdivost Werichova tvrzení, že „prostředí je vynikající čini- podílela na hraní melodie, harmonie nebo basové linky, což tel i ve vývoji lidské společnosti“. Nevěřící jedinci a skeptici je nejen efektní, ale výrazně to rozšiřuje kytaristův interpre- si mohou tuto zkušenost navíc potvrdit na některém z kon- tační rejstřík a vytváří osobitý hráčský styl. Třetím vrcholem certů cyklu Jazz na Hradě. Vznešenost prostor umocněná Uhlířova jazzového trojúhelníku je Jaromír Helešic, jehož přítomností hlavy státu totiž nutí účinkující k maximální schopnost naslouchat spoluhráčům, reagovat na jejich pod- odpovědnosti a nedovolí jim, aby sklouzli na úroveň každo- něty a komunikovat s nimi oceňoval už Luděk Hulan. Na denní klubové rutiny. Výjimkou nebyl ani koncert, na kte- hudebním proﬁ lu bubeníka se víc než teoretická průprava rém 22. února vystoupil v Míčovně Pražského hradu kontra- podepsala praxe s ansámbly různých stylů a žánrů, se kterou basista František Uhlíř s kytaristou Darkem Jurkovičem a Helešic dosáhl značné stylové ﬂ exibility. bubeníkem Jaromírem Helešicem. Hostujícím sólistou dru- Po přestávce vystoupil s Uhlířovým triem trumpetista Duš- hé poloviny koncertu byl trumpetista Duško Gojkovič. ko Gojkovič. Rodák z Černé Hory, jenž od 50. let nasával Absolvent brněnské konzervatoře František Uhlíř upozor- muzikantské sebevědomí a moudrost v mnoha evropských nil na svůj talent ve skupině Emila Viklického, později pro- kapelách, ale také v orchestrech Maynarda Fergusona, Wo- šel dalšími předními tuzemskými soubory (mj. SHQ Karla odyho Hermana nebo Kennyho Clarka a Francy Bolanda, Velebného, Československý jazzový kvartet, Linha Singers, je pro svou invenci a zkušenosti velkou autoritou. Od prv- Barock Jazz Quintet), zúčastnil se mezinárodních projek- ních taktů úvodního evergreenu Secret love nenechal tóno- tů (např. Cellula International, Česko-norský band, East- vou suverenitou nikoho na pochybách, že jak na trubku, tak West Connection) a hostoval s mnoha významnými sólisty na křídlovku hovoří distingovaným bebopovým dialektem (Dave Weckl, Joe Newman, Benny Bailey, Sonny Costanzo, zřetelně a bez nedbalého šumlování. S podporou spoluhrá- Scott Hamilton, Philip Catherine, Franco Ambrosetti, Bar- čů lehounce načechral Jobimovu bossa novu How Insensiti- bara Dennerlein ad.). Od roku 1987 vede skupinu František ve, poté se lyricky ponořil do Gershwinovy ukolébavky Sum- Uhlíř Team, ale souběžně s ní vystupuje s Triem, které v prv- mertime a hned na to kontrastně explodoval temperament- ní polovině „hradního“ koncertu nabídlo posluchačům dvě ním provedením Gillespieho tématu Ow! Po dramaturgicky kompozice Darka Jurkoviče (Banana Split a Fly Time), dvě logickém zvolnění v Gojkovičově tématu Ballad for Miles původní skladby Františka Uhlíře (June in Prague a From vygradoval koncert dvanáctkou Brooklyn Blues, ve které bal- Heart to Hearts) a jeden standard Victora Younga a Edwar- kánský host jako autor i sólista poskytl dost prostoru pro da Heymana (Love letters). improvizační exhibice všem spoluhráčům. Kontrabasový kapelník je pověstný nástrojovou lehkostí, se Ovace, kterými si obecenstvo vynutilo přídavek (I’ll close kterou zvládá i technicky nejobtížnější pasáže, aniž by jeho my eyes), připomněly, že Daliborka není na pražském Hra- projev ztrácel jistotu, logickou nit, dynamiku nebo potřeb- dě jediným místem, kde si posluchač uvědomí, že prostředí ný tah. V improvizovaných chorusech nespoléhá na zázraky je opravdu vynikající činitel. •

Zleva: Darek Jurkovič, František Uhlíř a Duško Gojkovič foto Miloslav Hušek foto Miloslav Hušek

František Uhlíř divadlo – opera · balet · muzikál

jících jazykových rovin a ubíralo na konﬂ iktnosti dramatic- nová inscenace kým situacím, kterých je plná. V duchu starší tradice překladů se Bezděková vyhýbá repe- eckých pašijí titivnímu opakování slov a vět. Právě to ale patří k hlavním bohuslava martin' výrazových prostředkům emocemi nabitých a vzrušených scén z oper Bohuslava Martinů (viz např. setkání Michela v národním divadle s Juliette v 1. jednání stejnojmenné opery: „…přišel jste…, přišel jste… povídejte… povídejte… mluvte… mluvte… pro- nkolik poznámek sím… prosím… vrátím se… vrátím se hned“). V Řeckých pašijích se toto pojetí výrazně projevuje např. ve třetím jed- k novému pekladu nání ve scéně setkání Manoliose s Kateřinou, která svou radost nad příchodem milované osoby vyjadřuje mnohoná- libreta sobným opakováním stále stejných slov: „It’s you! It’s you!“ Aleš Březina (v překladu E. Bezděkové: Ty sám! Ty ke mně jdeš!). V novém překladu jsem usiloval o přirozený spád řeči, který Opery Bohuslava Martinů, ať už vznikly na libreta ve fran- je charakteristickým výrazovým prostředkem obou autorů couzštině, angličtině, italštině nebo němčině, byly na čes- díla, tedy N. Kazantzakise a B. Martinů. V neposlední řadě kých operních scénách uváděny vždy v překladu do češti- jsem do partitury vrátil ty scénické poznámky, které první ny. Československá premiéra druhé verze Řeckých pašijí se vydání opominulo. Kromě skladatelova autografu jsem svůj uskutečnila 3. 3. 1962 v Brně. Překlad Evy Bezděkové se překlad srovnával též s původním anglickým vydáním romá- setkal na rozdíl od jejích překladů jiných oper B. Martinů nu Nikose Kazantzakise a s jeho českým překladem. Při pře- se značně kritickým ohlasem. kládání částí parafrázujících biblické výjevy jsem pro srov- Navzdory všem výhradám se Řecké pašije provádějí ve stá- nání užíval osobního skladatelova exempláře Bible z roku vajícím českém překladu dodnes. Pro připravovanou pre- 1890, vycházejícího z Bible kralické. miéru na scéně Národního divadla v Praze (13. 4. 2006) požádalo vedení opery autora těchto řádků o vytvoření nové- Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Opera o čtyřech jedná- ho překladu. Při srovnání se skladatelovým původním ang- ních z let 1954–1959, libreto skladatel podle románu Niko- lickým libretem vyšlo velmi záhy najevo, že předcházející se Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný z roku 1948, čes- český překlad má řadu problematických aspektů. Je napří- ký překlad Aleš Březina. Hudební nastudování Jiří Bělo- klad zřejmé, že nevznikl na základě anglického originálu, hlávek, dirigent Jiří Bělohlávek, Zbyněk Müller, režie Jiří nýbrž jeho německé verze, kterou vyhotovil Helmut Wagner Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Tereza Šímová, a Karl Heinz Füssl pro světovou premiéru opery v Měst- pohybová spolupráce Števo Capko, sbormistr Pavel Vaněk, ském divadle v Curychu 9. 6. 1961 (v hudebním nastudování sólisté, orchestr, sbor a balet opery Národního divadla. Pre- Paula Sachera). To je samozřejmě naprosto problematické miéry 13. a 15. 4. 2006 od 19 hodin v Národním divadle. a má to mj. za následek příliš volné zacházení s předlohou Reprízy: 18. a 24. 4., 22. 5., 7. 6. 2006. • a opomíjení skladatelem stanoveného poměru mezi slovem a hudbou. Na místech, která Martinů hudebně akcentoval, se tak často ocitla slova jiná, čímž bylo zkresleno celkové vyznění díla. Zároveň došlo ke zkreslení původního notové- ho záznamu vokálních hlasů, který byl přizpůsoben novému

německému textu. Eva Bezděková tedy svůj překlad nepsala foto archiv na melodie a rytmy B. Martinů, nýbrž na jejich úpravy pro- vedené německými překladateli. V novém překladu se vra- cím v maximální možné míře k původnímu notovému zápi- su B. Martinů. Dobře známý represivní postoj komunistického režimu k církvi byl zřejmě důvodem k oslabení religiózních kon- textů v prvním překladu Řeckých pašijí. To je zcela pochopi- telné, i tak se musíme obdivovat odvaze brněnské scény uvést religiózní operu exilového autora, označovaného v komu- nistickém Československu 50. let za zrádce a sluhu kapita- lismu. Touto autocenzurou byla nicméně výrazně ochuzena významná spirituální rovina opery, v níž dominantní party zpívají dva kněží a hlavní postavy se identiﬁ kují s biblickými postavami a jejich postoji. Ve svém překladu jsem se proto snažil o co největší blízkost biblické předloze a to nejen ve Scénický návrh Daniela Dvořáka (2006) scénách obou kněží, kde je tato souvislost zřejmá na první pohled, nýbrž i v jednodušších scénách z každodenního živo- ta ostatních postav, ve kterých Kazantzakis často parafrázo- val biblické výjevy a situace. Původní překlad nerespektoval odlišné jazykové úrovně jed- notlivých postav, čímž došlo v rozporu s románovou předlo- hou i se skladatelovým libretem k jejich nivelizaci – prostý ovčák Manolios v něm mluvil za všech situací stejně vzneše- ně jako třeba kněz Grigoris, slovník prohnaného obchodní- ka Janakose, užívajícího převážně jednoduché slovní obraty, místy i hovorové, se přestal lišit od vznešené prostoty vdovy Kateřiny. Dobře míněné zušlechťování jazyka předlohy podle mého soudu ochuzovalo Řecké pašije o střety kontrastu- Zadáno pro: Národní divadlo v Praze jásot nad jen'fou v brn Brno, Národní divadlo Jiří Kopecký

Brněnské Národní divadlo uvedlo po dvou letech od velkých slavností 150. výročí narození Leoše Janáčka operu Její pas- torkyňa. Jedná se o nové nastudování tehdejšího představe- ní, které vycházelo z rekonstruované verze díla z roku 1908, režie se ujal po legendárním Davidu Pountneym osvědčený spolupracovník Janáčkovy opery Zdeněk Kaloč. Premiéra se uskutečnila 17. 2. 2006 a pro často kritizovaný repertoár divadla je rozhodně přínosem. Hurá! Scéna Alberta Pražáka pracuje s prostými kulisami a rekvizitami, je realistická, snaží se být maximálně funkční, i když ve druhém aktu ztrácí stylovou jednotu. Libuše Pražáko- vá v souladu s touto koncepcí navrhla jednoduché kostýmy; kroje se objeví v nejnutnějších případech, tedy v lidových výstupech s tanečníky souborů Javorník a Polana, černý „pršiplášť“ Kostelničky může působit vedle Števova kabá- tu s kožešinovými lemy příliš civilně, zato její temně vínové šaty jsou dobrým nápadem. V příkrém rozporu se scénou se, bohužel, nachází hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka. Oči sledují všední a drsné drama a uši poslouchají mohut- nou, patetickou operu (takovému vyznění napomáhají i dva- cetiminutové přestávky po každém dějství). Straussovské- mu orchestru by vůbec nevadily úpravy Karla Kovařovice z pražské premiéry roku 1916. Hurá? Inscenace Její pastorkyně staví na dotažených a přirozených vztazích mezi dramatickými osobami, využívá sice populár- ních momentů (Jenůfa si prohlíží ňadra v sudu s vodou – laciné, opilý Števa se válí v bramborách – křečovité atd.),

celek však těmito detaily netrpí. Hlavní role se navíc poda- foto Luděk Svítil řilo obsadit adekvátními silami. Kostelničku ztvárnila Mar- ta Beňačková, příkrost a tvrdost láme v pochybnostech, svůj Marta Beňačková (Kostelnička) výkon nenápadně graduje k závěrečnému přiznání a kaž- dé její gesto i hlasový projev získává na váze. Kvůli tomuto pojetí nepůsobí vstupní výstupy Kostelničky strhující silou, dvojitý ostravský přesto se „vyčkávací“ taktika vyplácí a nahrává parlando- vému pojetí partu i otupeným výškám Beňačkové. Natalia falstaff Ushakova jako Jenůfa směřuje k teatralitě a nahrává kyzlin- Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské kovskému pojetí vypjatými projevy (např. srdceryvný vzly- kot nad ztrátou dítěte), sama role ji však drží v patřičných Josef Herman mezích a Ushakova snad sladí své přehnaně veristické 2. děj- Poslední opera Giuseppe Verdiho Falstaff se u nás nehrá- ství s 1. a 3. jednáním. Lacu a Števu v podání herecky měk- la nějakých dvacet let. Je docela příznačné, že se na česká kého Jana Vacíka a topornějšího Pavla Černocha orchestr jeviště vrátila právě v Ostravě, kde dramaturgie programo- nutil do forzí a nejednou je i úspěšně překryl, Vacík se něk- vě vyhledává špičková, leč u nás pozapomenutá operní díla. terými místy musel doslova prořvat. Zvláště taková, jejichž provedení není technicky ani inter- Na dobrém výsledku se pochopitelně podílelo mnoho dal- pretačně nijak snadné. ších jmen: Jitka Zerhauová (Stařenka Buryjovka), Jan Hla- Ostravská opera se však s výjimečným úkolem vyrovnala dík (Stárek), Richard Novák, výrazný i v malé roli Rychtá- dobře, byť na obou premiérách bylo slyšet příliš nepřesnos- ře atd. Výborné sbory secvičil Josef Pančík, ženské svatební tí, nejvíc právě v ansámblech. Snad to lze přičíst premié- přípravy ve 3. jednání zněly neodolatelně kultivovaně a čis- rové nervozitě a snad lze doufat, že to srovnají reprízy. Je tě. Nálada 2. aktu je do značné míry dílem Arnošta Janěka však otázkou, nakolik k tomu přispělo výjimečné studium (světelný design). díla hned dvěma dirigenty (!), kteří připravili v temporyt- Při premiéře se tleskalo vstoje, ale hlediště nebylo úplně mu a dynamice značně odlišné interpretační verze. Zvláště zaplněné! Když jsem si odmyslel prvoplánové efekty a zvu- orchestrálním hráčům asi bylo těžko sloužit dvěma pánům, kový bombast, pohltil i mě sympatický dojem. Hurá. a není jisté, co bude, až se v běžném provozu prolnou obě zatím spíše oddělená obsazení. Prvopremiérové lze označit Janáčkova opera Brno, Leoš Janáček: Její pastorkyňa. za „ruské“, druhopremiérové za „italské“, samozřejmě za Hudební nastudování Jaroslav Kyzlink, scéna Albert účasti dalších českých, slovenských a polských pěvců sou- Pražák, kostýmy Libuše Pražáková, sbormistr Josef Pan- časného mezinárodního a přinejmenším už druhým rokem čík, světelný design Arnošt Janěk. Premiéra 17. 2. 2006. • velmi kvalitního souboru sólistů, které v Ostravě soustře- dil nedávno radnicí znovu jmenovaný ředitel a zatím ještě i operní šéf (hledá vhodného nástupce) Luděk Golat. Výjimečná je inscenace též režií ruského světoběžníka Ven- jamina Směchova a jeho dvorních výtvarníků, s nimiž ten- to odchovanec legendárního Divadla na Tagance realizoval řadu činoherních i operních inscenací v Evropě, USA a divadlo – opera · balet · muzikál v Kanadě. U nás poprvé pracoval v Českých Budějovicích a Morys (Cajus), Simon Šomorjai (Bardolfo) a mladý ještě poté pozoruhodně nastudoval v pražském Národním diva- studující Jan Martiník (Pistola), příležitost dostala a výteč- dle Pikovou dámu. Původem herec vytváří jevištní obraz ně využila další mladá naděje Kateřina Kněžíková jako Nan- především hereckými akcemi sólistů i sboru, jimiž inscena- netta, pro níž byla Směchovova režie zřejmě zvláště potřeb- ci Falstaff a rozvířil do ostrého tempa fyzického hemžení a nou školou herectví – všichni jsou výteční! Také dirigent vymýšlel pohybové gagy jako z komedie dellárte, jíž se zřej- Jan Šrubař vyšel Směchovovi vstříc vyostřenou zvukovou mě inspiroval. Liboval si, že v Ostravě našel k takové poeti- dynamikou a jistým oslabováním lyriky. Mladý italský diri- ce ochotné a schopné pěvce, což je dalším dobrým vysvědče- gent Andrea Albertin jednal zcela opačně ve shodě s ital- ním dosavadnímu vedení souboru ke skutečně modernímu ským představitelem Falstaff a Giorgiem Cebrianem, jenž hudebnímu divadlu. part oproti Podolchovovi daleko víc strukturoval, zdůraz- K herecké burlesce posloužila volná plocha jeviště nil jímavá kantabilní místa a tím jistou nostalgii, kterou obkroužená dřevěnou stavbou evokující puritánskou Ang- lze v tématu i v hudbě opery vysledovat a kterou „ruská“ lii, v altánku v patře se tajně scházejí mladí milenci Fenton interpretace potlačila. Také Cebrianovu parádní interpre- s Nannettou, k tomu už jen pár nejnutnějších věcí, třeba taci podtrhl podobnými kvalitami další výtečný italský bary- koš na prádlo, v němž windsorské paničky trestají Falstaff a. tonista Alfi o Grasso (v Ostravě už nastudoval Macbetha) A centrální symbolický pařez (!), který v posledním obraze a do třetice Italka Letizia del Magro v roli Alice Fordo- ve windsorském parku „dorostl“ ve strom označující místo vé, výsostné italské obsazení stvrdil už zdomácnělý Luciano milostného dostaveníčka, v němž Směchov rozehrál pohád- Mastro (zpíval však „ruskou“ premiéru) v roli Fentona a kovou letní noc jako ze Snu noci svatojánské – jediné lyrické mezinárodní rozměr inscenace dokončily Polky Agnieszka spočinutí inscenace. Směchov nemá ambice převratně pří- Bochenek-Osiecka (jiskřivá Nannetta) a Agnieszka Zwier- běh interpretovat nebo dokonce měnit, jen ho pohybově ilu- ko (Quickly). Z „domácích“ pěvců této úrovni dostál ještě struje, ovšem nepopisně – nadsázku podtrhly ryze komediál- Slovák Peter Svetlík v pěkně pojaté roli Fentona, naopak na ní barvité kostýmy jen občas připomínající historické reálie, ni výrazně nedosáhla Zdena Vaníčková-Matoušková nezně- především ostře deklarují vlastnosti postav jako v komedii lým a zřejmě nemocným hlasem, jejímu pečlivému nastudo- dellárte či v ruských avantgardních inscenacích. Je velmi vání role Alice by jinak též nebylo co vytknout. dobré, že Směchov do ostravské opery vnesl další stylovou Ostravské provedení Verdiho Falstaff a řadím k jednoznač- rovinu herecké komedie, vycházející z pravděpodobnostní- ným událostem operní sezony a považuji ji za potvrzení ho jednání, které ovšem nikde nesklouzává do typické české momentálního výlučného postavení ostravského souboru lineární popisnosti. S tou se ostravští diváci naštěstí setká- mezi tuzemskými operními divadly. Ještě kdyby si toho ráči- vají jen velmi zřídka, a myslím i proto Směchovově komedi- la povšimnout alespoň výběrová komise Cen álie, když už ální nadsázce na premiérách dlouho aplaudovali. A to pře- zřejmě nezaregistrovala zdejší loňský Nápoj lásky. sto, že v tomto případě zvláště chybělo titulkovací zařízení, zpívá se, zcela pochopitelně a správně, v italském originálu, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Giuseppe Verdi: jenže diváci by měli rozumět každé replice. Falstaff . Dirigenti Jan Šrubař a Andrea Albertin, režisér První „ruská“ premiéra byla zřejmě blíž Směchovově bur- Venjamin Směchov, scéna Stanislav Morozov, kostýmy leskní představě, Alexander Podolchov titulní postavu Marija Danilova, choreografe Tamara Černá a Igor Vejsa- vyhnal skoro do karikatury, škoda že trochu na úkor pěvec- da, dramaturgická spolupráce Pavla Březinová. Premiéry ké preciznosti, přesto je impozantním Falstaff em. Ve stejné 25. a 26. 2. 2006 v Divadle Antonína Dvořáka. • nadsázce mu sekundovali Sergej Zubkevič (Ford), Václav

Alexander Podolkov v titulní roli (uprostřed) foto Josef Hradil divadlo – opera · balet · muzikál

Moravské divadlo Olomouc – Francis Poulenc: Dialogy karmelitek. Dirigent Petr Šumník, režie Karla Štaubertová, scéna Ján Zavarský, kostýmy Kateřina Bláhová, sbormistr Lubomíra Hellová. Premiéra 10. 2. 2006, psáno z reprízy 16. 2. 2006. • foto Ivan Šimáček rendez-vous v latern magice Praha, Laterna magika Gabriela Genzerová

Taneční soubor Laterny magiky uvedl v polovině února novou premiéru. Představení Rendez-vous vytvořil francouz- ský choreograf Jean-Pierre Aviotte, který má s principy tvorby Laterny magiky již několikaleté zkušenosti. První spolu- Zleva: Barbara Oczková (Sestra Konstance) a Magda Málková (Madame Lidoine) práce začala v roce 1993, kdy připravil obnovenou inscenaci multimediálního projektu s názvem Odysseus (původní pre- miéra byla v roce 1987). V letech 1995–99 stál Jean-Pierre na cest k poulenkovi Aviotte v čele tanečního souboru a choreografi cky nastudo- Olomouc, Moravské divadlo Lenka Šaldová val inscenace Casanova (1995) a Hádanky (1996). Letos se Jean-Pierre Aviotte do Prahy vrátil, aby zde uve- Slezské divadlo Opava se před pěti lety na festivalu Opera dl nový projekt Rendez – vous. Jeho původní verze vznikla 2001 blýsklo nastudováním Poulenkových Dialogů karmeli- v srpnu 2005 v jihofrancouzském vápencovém kamenolomu tek. Petr Šumník, tehdejší opavský šéf, teď operu nastudoval Cathedrale dÍmages. v Olomouci – výsledek není tak zářný, ale souboru patrně tato Pro Laternu magiku připravil Jean-Pierre Aviotte druhou zkušenost prospěje. Nevzpomínám si například, kdy jsem variantu, vhodnou pro repertoárové divadlo. Inscenace se naposledy olomoucký orchestr slyšela hrát tak soustředěně. skládá z jednotlivých obrazových epizod, kterými prochází Obdivuhodně technicky precizní je též pěvecký projev větši- hlavní postava toreadora. Představuje vášnivého, úspěšné- ny interpretů – méně jednoznačně je ale, bohužel, výrazově ho, obdivovaného a obletovaného zápasníka, plného života, přesný a emotivní. Olga Koubková, obávám se, na Madame a přece tak blízkého smrti. V aréně podléhá toreador smr- de Croissy již hlasově nestačí, Lea Vítková křečovitým pro- telným útokům býka a propadá se zpět k počátku svého osu- jevem zatím nedokáže vyjádřit niterná dilemata Blanky, hlas du. Aviotte zvolil formu retrospektivního vyprávění život- Hany Kostelecké se krásně poslouchá, ale o pocitech Mat- ního příběhu muže, který se poddává svodům tajemné ženy ky Marie od Vtělení nevypráví tak mnoho. Přesně emotiv- – Smrti, jež je mu osudnou. ně zacílený je naproti tomu důrazný projev Magdy Málkové V druhé části představení se toreador ocitá na prahu světa (Madame Lidoine) – škoda jen, že jí není více rozumět. A zemřelých, kde potkává Duši – ženu, s níž vytváří nový svět. to nejlepší nakonec: Barbara Oczková (sestra Konstance) O co méně hlučný, divoký a nasáklý pachem krve, o to více dokáže vskutku prozářit jeviště radostně znějícími tóny. čistý, harmonický a krásný. Z hudebního hlediska každopádně urazil olomoucký soubor Jak je patrné, samotný příběh není výrazně významově nos- kus cesty (zmínku by zasloužili i další interpreti) – byť k cíli ný. Představení však nevyzdvihuje epickou rovinu vyprávě- je ještě daleko. Větší problém mám s jevištním tvarem. Fran- ní, je založené na pohybu, tanci, fi lmovém obrazu, hudbě, tišek Preisler se v tehdejší opavské inscenaci projevil pře- a v tom je čitelná jeho síla. Divák je vtažen do dynamické devším jako zkušený praktik, který zaranžuje jevištní dění hry na jevišti a nechává se strhnout jejím proudem. Tanec tak, aby nekladlo překážky vnímání zpívaného slova. Karla tvoří nejdůležitější složku inscenace a ty další jej organicky Štaubertová měla jistě vyšší ambice – od Jána Zavarského dotvářejí, zmnožují a obsahově doplňují. si opět nechala navrhnout oproštěný jevištní prostor, který První díl je zasazen do koridy naplněné horkokrevnou náruži- nejenže umožňuje dosti rychlé proměny, ale má též psycho- vostí a strachem z tušené blížící se smrti. Dominantní je zde logický rozměr: není divu, že se Blanka přímo dusí v malém vášnivý duet toreadora a dívky – Smrti. J.-P. Aviotte v něm čtverečku, který scénograf vymezil Markýzi de la Force a připomenul slavnou choreografi i svého učitele R. Petita – jeho dětem. Nejvolnější prostor je naopak na konci: na ces- Carmen. Dívka je až nápadně podobná nezapomenutelné tě ke smrti. Zizi Jeanmaire, a to nejen účesem a kostýmem. Režisérka ale, bohužel, věří na herectví přibližného náznaku Zajímavým způsobem ztvárnil choreograf představu býků spíše, než aby vedla interprety (herecky v posledních letech v koridě. Tři tanečníci s kuklou na hlavě byli přivázáni na nepříliš kultivované) k významovým akcím – většina režij- lana spuštěná do středu jeviště a pomalu kroužili kolem víří- ních vizí se tak rozplynula v nic neříkajícím gestikulování cího reje tanečníků. Do této části byli zapojeni i čtyři fran- sólistů, odkazujícímu někam do 19. století. A jsou-li v insce- couzští akrobaté, kteří svými dokonale sehranými skoky na naci nějaká významová gesta, tak podle mě málo výmluvná trampolíně dokumentovali fyzickou náročnost toreadorské- a zřetelná. Utkví nejspíše kolaborace Zpovědníka, nasazu- ho umění. Oslňující a dusnou atmosféru příběhu doplňovaly jícího čapku s trikolorou. A nezdolná vitalita hravé Sestry fi lmové záběry koridy v provensálské Arles. Konstance. A náhlé rozhodnutí Blanky jít též na smrt – až Druhá půlka inscenace začínala krásnou hudbou Arvo Pärta, poté, co již všechny sestry na smrt odešly. Tady je výklad, zdá jejíž tóny úplně svádí k líbezné hře. Toreador prochází bra- se mi, čitelný: ovšem režisérka se jím ochudila o sílu myš- nou do světa snů, v němž se setkává s neurčitými bytostmi, lenky, že v klíčové chvíli se karmelitánky semknou. Očistnou které tajemně přicházejí a vzápětí mizí. I tady tančí milost- majestátnost závěru ostatně dokonale pohřbila především ný duet s dívkou. Nyní si ji však vytvořil z vlastních před- tím, že více než karmelitánky upoutává pozornost podivný stav, jakousi čistou Duši, nezatíženou hříchy pozemských vlnivý pohyb sboru obklopující chodníček ke smrti. Škoda lidí. Obrazově doplňují tanec fi lmové záběry neustále se pro- přeškoda. měňujících améb, mezi nimiž se rýsují postavy v obětí. divadlo – opera · balet · muzikál

Epilog se opět odehrává v aréně, odkud kolegové odnášejí mrtvé tělo toreadora. jií jelínek V recenzovaném představení se v roli toreadora představil Jevgenij Vrublevskij, který s jistotou a přehledem zatan- nejen o onginovi čil všechny náročné party, plné obtížných zvedaček. Dívku- Helena Kazárová -Smrt tančila Zuzana Bílková. K technické vyzrálosti přida- la šarm, svůdnost a nepřístupnost osudové ženy. Eva Raiso- Jiří Jelínek (nar. 1977) hostoval 5. února v Národním vá jako Duše vynikala čistotou projevu, lehkostí a výdržemi divadle v Praze s velkým diváckým ohlasem v titulní roli v těžkých pózách. V dalších sólových partech se představili baletu Johna Cranka Oněgin. Po absolutoriu Taneční kon- Jan Kotěšovský a Viktorie Vrublevská. zervatoře Praha se zdokonaloval u A. Nisněviče v divadel- Jean-Pierre Aviotte vytvořil v Praze poutavé představení na ní třídě školy Hamburského baletu, ve dvaceti letech se mezinárodní úrovni, s příznačným francouzským půvabem. stal sólistou pražského Národního divadla. Dnes působí Původní hudbu k představení složil Francouz Didier Mela- jako první sólista ve Stuttgartu, kde Cranko původně své- ye. Kostýmy pro představení navrhl jeden z tanečníků sou- ho Oněgina vytvořil. boru Pavel Knolle. Představení vzniklo v koprodukci s francouzskou La Com- Roli Oněgina jste nastudoval již v roce 1999 v Národním pagnie Commun Instant a německou agenturou NOA En- divadle v choreografi i Vasilije Medvěděva, tehdy to byla tertainment. Projekt podpořil program CULTURE 2000 jedna z vašich prvních velkých dramatických rolí. Jaké to Evropské unie a Ministerstvo kultury České republiky. bylo, vrátit se k Oněginovi znovu a v Crankově pojetí? Na Crankovu verzi Oněgina jsem se moc těšil, je to jeden Laterna magika – Rendez-vous. Námět, scénář, režie a cho- z jeho nejlepších baletů. Líbí se mi podstatně víc, než verze reografi e Jean-Pierre Aviotte, scénografi e Miloslav Heř- Medvěděva (i když i ta měla několik světlých momentů). Jeli- mánek, kamera, střih Samuel Bester, hudba Didier Me- kož jsem tuto roli v Praze tančil, věděl jsem, že bych se mohl laye, Arvo Pärt, kostýmy, masky Pavel Knolle. Premiéra v Crankově daleko kvalitnějším pojetí dále rozvíjet, což se mi 14. 2. 2006. • podle ohlasu diváků i kritiky daří. Nejprve jsem byl v témže baletu ve Stuttgartu pověřen rolí Gremina, Oněgina tančím poslední tři nebo čtyři sezony před stuttgartským publikem Jevgenij Vrublevskij (Toreador) a Eva Raisová (Duše) i na všech turné a s každým představením cítím, jak rostu a nacházím tam nové a nové detaily. Oněgin je role, která zraje s věkem a životními zkušenostmi, čím je v podstatě tanečník starší, tím pro Oněgina lepší, některé věci se prostě v životě přeskočit nedají… Tomuto představení patří letos v rozpisu mých vystoupení vlastně celý začátek roku, když vezmu ono pražské představení v Národním divadle a nynější hostová- ní ve Švýcarsku, zjišťuji, že jsem tančil Oněgina do začátku března již osmkrát.

Je vám charakter Oněgina v něčem blízký? Asi tím, že je to protřelý mazák, jako já… jednou… budu (smích).

V jakých rolích vás mohou nyní diváci ve Stuttgartu vidět? Nově jsem začal tančit ve Svěcení jara choreografa Glena Tetleyho, je to náročné, musíte mít opravdu na to sílu, a pak jeho Voluntaries, což je naopak neoklasická záležitost v bílých trikotech, kde je vidět každá nedokonalost. Dává se to v jednom večeru, což není jednoduché. Nově také tan- čím Návraty do neznámé země od Jiřího Kyliána a studuji novou premiéru od našeho „domácího“ choreografa Chris- tiana Spucka – Sandmann. Ale nebudu ve Stuttgartu na premiéru, jelikož ve stejnou dobu (8. dubna) budu tančit ve Vídeňské státní opeře v jejich premiéře Oněgina s Paulinou Semionovou, první sólistkou z Berlína.

Měl jste nějaký vzor, který vás „táhl“ nahoru? A v čem nacházíte motivaci vydržet?

foto Petr Našic Nevím, asi jsem žádný konkrétní vzor neměl, mám něko- lik oblíbených interpretů, k těm „nej“ samozřejmě patří Baryšnikov a jsem vždy rád, když vidím kvalitního taneční- ka a umělce na jevišti, ale vyloženě nějakou modlu, tak tu nemám. Táhne mě nahoru, když mi něco jde a baví mě to a výkony těch ostatních lidí kolem mne – balet je prostě o dři- ně („furt se musí makat, furt!“). A když už člověk dosáhne nějaké úrovně, tak se tam snaží udržet, zvlášť když mu pořád někdo šlape na paty… („hard job, amigos“). foto archiv

Jiří Jelínek divadlo – opera · balet · muzikál

Máte nějaké ambice choreografi cké nebo pedagogické? la používat, protože prý vyvolávala reminiscence na jmé- Před časem jste tvrdil, že ne, ale to se mohlo mezitím změ- no tehdejšího šéfa KSČ) v režii Zdeňka Pospíšila, který nit. „pokryl“ svým jménem i pro režim nepřijatelného Uhde- Občas, když slyším pěknou nebo známou hudbu, tak mám ho. Později byla dokonce zfi lmována režisérem Vladimírem tendence se roztančit. Ale že by to byly choreografi cké ambi- Sísem s využitím brněnského souboru (Donutil, Bittová aj.) ce? To si nemyslím, necítím, že bych měl talent na chore- a country kapely Greenhorns. „Balada“ se stala fenoménem ografování, a tak se do toho nebudu ani pouštět, špatných 70. let, generační záležitostí a písničky z ní klasikou žánru, choreografů je víc, než dost! Aspoň ušetřím tanečníky. Být a tak každý návrat k ní je poměřován originálem. Těžkou pedagog, ale kde? situaci měl tak Vladimír Morávek s novou verzí, která měla premiéru v Brně 17. 11. 2005 a nyní ji dvakrát mohla vidět A co hudba? Vím, že když přijedete do Prahy, působíte rád i Praha. jako DJ! S tou původní, realizovanou před 30 lety, ji spojuje jen jedi- Muzika? Tak bez muziky… neudělám ani ránu! Hudba je ný herec Vladimír Hauser, který hrál i v originále, jinak pro mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě, k relaxová- je soubor zcela nový a nová je i hudební podoba. Zatímco ní, ke zlepšení nálady, k zábavě, ke všemu. Já prostě miluji Pospíšilova verze měla countryový ráz a i inscenačně při- muziku, v podstatě jakoukoliv, když je dobrá… Zašlo to tak pomínala spíše baladický „karpatský“ western, Morávko- daleko, že jsem před dvěma roky začal s „dýdžejováním“, je va díky hudebnímu upravovateli Petru Hromádkovi půso- to můj koníček. V Německu moc příležitostí nemám, ale bí zcela současně. Jediný, kdo jí dává starý folkcountryový když jsem v Čechách, tak skoro pokaždé někde „roztočím nádech, je právě zmíněný Hauser hrou na foukací harmo- gramce.“ Baví mě to moc, je to neuvěřitelně kreativní, člo- niku, ostatní včetně na kraji jeviště umístěné kapely jí dáva- věk u toho může trávit hodiny a hodiny a pořád nacházet jí rockovou podobu, obohacenou ale i o současnou etnickou nové zvuky, melodie, fi nty, triky. Elektronická hudba (hou- hudbu. Zatímco před 30 lety se hrálo pouze na kládě, nyní se se, progressive, elektro, techno) je bez hranic! Nejvíc mě na hraje na úplně holé scéně (Martin Chocholoušek) dotváře- tom baví ten „relax“, jak ZAPnete, tak prostě VYPnete a né visícími dřevěnými ptáky, rekvizitami jsou pušky a sekyry. je jenom hudba a zároveň bavím ostatní. Ale nemyslím, že Kostýmy jsou zjednodušeně dobové (Sylva Hanáková), režij- bych to dělal jako povolání. ní akce doplňuje výborná choreografi e Leony Kvasnicové – v Arše se hrálo uprostřed mezi diváky. Morávek Baladu chá- V čem vidíte největší rozdíl, co se týče práce v baletním sou- pe spíše jako střetnutí mužského a ženského světa a Nikolu boru v Čechách a v cizině? jako individualitu převyšující své okolí. Vedle hlavních před- Největší rozdíl je v úrovni, konkurenci a kvalitě tanečníků, stavitelů Jana Zadražila (Nikola) a Evy Vrbkové (Eržika) když tančíte v kvalitním souboru v zahraničí, tak vám pořád pozornost publika zaujala nejvíce Gabriela Vermelho, a to někdo šlape na paty. To, že jste momentálně první sólista, nejen herecky (Eva, jedna z dcer čarodějnice) ale i zpěvem ještě neznamená, že jím budete třeba za dva roky. V pod- a hrou na kvinton – nástroj podobající se viole. statě každý den musíte dokazovat, že na to máte a každé Ve srovnání s nedávnou inscenací Balady v Divadle na Fidlo- představení se očekává, že podáte minimálně stejný výkon vačce (březen 2004) v režii Petera Gábora a s hudební úpra- jako posledně! Dobrých tanečníků jsou venku mraky a kaž- vou Karla Růžičky jsou brněnští mnohem blíže originálu a dý čeká na šanci, což může být váš úraz nebo vaše lenost. hlavně současnému mladému publiku. Fyzické nároky jsou daleko vyšší, taky se mi stalo, že jsem Felliniho fi lm Ginger a Fred z roku 1985 je jedním z těch jeho tančil i třináct (!) hodin denně. Na druhé straně máte mož- děl, která v poslední době znovu přitahují pozornost a dostá- nost zatančit si kvalitní a světově známé choreografi e, což vá se jim i divadelních verzí. Připomeňme ostravskou čino- obnáší další a těžší dřinu, ale s kvalitním souborem proces- herní podobu Sladkého života či brněnskou verzi Ginger a tujete svět. Nyní jsem ve Stuttgartu pátou sezonu a navští- Fred, založenou ale na zcela jiné italské dramatizaci (uvedlo vil jsem deset různých zemí světa. Občas pendlujete sice jen Městské divadlo Brno). Pražský produkční tým kolem Jani- mezi hotelem a divadlem, ale víte, že jste třeba v Tokiu. Co se Sidovského zvolil domácí verzi, jak ji pro divadlo napsa- se týče fi nančních podmínek, tak by se dalo říci, že ve Stut- la herečka Kateřina Macháčková a sama se ujala i režie. tgartu jsou tanečníci placeni podobně jako třeba v Praze: Hudbu napsal Ondřej Brousek, texty Karel Šíp, do děje jsou průměrně… • zapojeny i dobové standardy známé z taneční interpretace americké dvojice Fred Astair a Ginger Rogersové. Inscenátoři ani nepoužívají výrazu muzikál a představení označují jako hudební komedii. Příběh setkání stárnou- fellini a olbracht cích tanečníků – bývalých imitátorů dvojice Ginger a Fred jako muzikáloví autoi na pozadí jedné pokleslé revue televizní komerční stanice 70. let – nás v době uvedení fi lmu spíše přitahoval herec- Praha, Divadlo Archa, Divadlo Broadway tvím Marcella Mastroianniho a Giulietty Masiny. Nyní, kdy Vladimír Říha již problém komerčních stanic a jejich pokleslé zábavy je i naším aktuálním fenoménem, jsme očekávali trochu více. Potvrzením faktu, že hudební divadlo ve své muzikálové Macháčkové verze se soustřeďuje spíše na ústřední dvojici podobě často používá námětů z literatury či jiných umělec- Amélii (Božidara Turzonovová) a Pipeho (Ladislav Župa- kých druhů (fi lm, činoherní divadlo atd.), byly dvě inscena- nič) a má dvě nerovnocenné poloviny. V první části přípra- ce uvedené v únoru a začátkem března na pražských jeviš- vy show je hudební prvek omezen na jedinou píseň, v druhé tích. V Divadle Archa hostovalo 14. a 15. 2. brněnské Diva- části – samotné show – se přece jen rozproudí děj o něco dlo Husa na provázku s novou inscenací Balady pro bandi- více, zazní i několik písní a hudebních čísel. Pak však najed- tu a 3. března uvedlo Divadlo Broadway premiéru hudební nou ztrácí dech a po rozchodu protagonistů a smrti Pipeho komedie Ginger a Fred. První je založena na Olbrachtově je náhle ukončena nástupem všech účinkujících jak při sku- knize Nikola Šuhaj loupežník, druhá zase na stejnojmenném tečné televizní show. fi lmu Federika Felliniho. Tvůrci trochu přecenili své síly a představení by prospěly Balada pro banditu (autoři Milan Uhde – libreto, Miloš určité změny v dějové linii i v režijní podobě většiny scén. Štědroň – hudba) je proslavená první inscenací z roku 1975 Pražský Ginger a Fred tak sice nezklame, ale ani příliš rovněž v Divadle na provázku (tehdy se již Husa nemoh- nenadchne. • divadlo – opera · balet · muzikál foto archiv Zleva Božidara Turzonovová (Ginger), Ladislav Županič (Fred) a Michaela Dolinová (redaktorka).

Božidara Turzonovová a Ladislav Županič foto archiv Bohuslav Martinů Řecké pašije The Greek Passion Opera o čtyřech jednáních z let 1954-1959 Libreto skladatel podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný z roku 1948 Český překlad Aleš Březina

Dirigent: Jiří Bělohlávek Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Tereza Šímová Pohybová spolupráce: Števo Capko Sbormistr: Pavel Vaněk Orchestr, sbor a balet opery Národního divadla V hlavních rolích: Tomáš Černý / Valentin Prolat, Haida Hundeling / Jitka Svobodová, Jaroslav Březina / Jan Vacík, Martin Bárta / Roman Janál 1. Premiéra 13.4. 2006 v Národním divadle 2. Premiéra 15.4. 2006 v Národním divadle Reprízy: 18, 22.4.; 22.5.; 7.6.2006

N Á V R H S C É N Y: A K A D . A R C H . D A N I E L D V O Ř Á K www.narodni-divadlo.cz zprávy z domova

tou Pavlem Ludvíkem, koncertním mistrem hudba v praze v Symfonickém orchestru Českého rozhla- hudba v echách su. Komorní soubor vznikl na počátku nové- Rozhlasoví symfonikové měli na programu ho tisíciletí na půdě České fi lharmonie. Vyda- Hudební slavnosti (1. 4. – 31. 5.) soustřeďují abonentního večera (7. 3.) v Rudolfi nu vedle vatelem CD je japonská společnost Octavia 16 koncertů (Kunštát, Letovice, Mor. Budějo- Proko evovy Skytské suity a Saint-Saënso- Records, pro kterou natáčí i fi lharmonie. vice, Havl. Brod, Hrotovice, Boskovice, Mysli- vy 3. symfonie také Koncert pro dva klavíry bořice, Oslavany, Blansko, Kámen, Brno, Rou- a orchestr Hanse Petera Dotta, soudobého Lucie Štěpánová byla (21. a 22. 2.) v abo- chovany, Přibyslav, Jaroměřice nad Rokyt- německého skladatele. Sólisty byli Maďarka nentním programu Pražských symfoniků nou, Chotěboř a Moravský Krumlov.) Střídají Nóra Emödy a Egypťan Ahmed Abou Zahra sólistkou Schumannova Koncertu pro violon- se při nich houslisté Václav Hudeček, Jaroslav – klavírní duo Horus. Dvojice vytvořila umě- cello a orchestr a moll. Dirigentem byl Petr Svěcený, Pavel Šporcl, Gabriela Demeterová, lecké partnerství v roce 1996 během studia Altrichter. kytarista Lubomír Brabec, cembalistka Jitka ve Freiburgu. Dirigoval Vladimír Válek. Skla- Navrátilová, hráč na klávesy Petr Malásek, datel Dott byl uměleckým vedoucím souboru Česká komorní fi lharmonie pokračova- klavírista Petr Adamec, Pražské fi lharmonic- Ensemble Avantgarde v Mannheimu, od roku la v Hotelu Crowne Plaza svými Hudebními ké trio, Collegium českých fi lharmoniků, Col- 1998 působil jako pedagog na Státní vyso- čtvrtky (23. 2.) programem nazvaným Na legium Gabriely Demeterové, Dobrý Večer ké škole v Mannheimu a na univerzitě v Mar- hraně baroka a klasicismu. Dirigoval Micha- Quintet, Cimbal classic. burgu, v Národním chorvatském hudebním el Zukernik z Izraele (Bach, Händel, Haydn, středisku a na mannheimské Vysoké hudeb- Mozart). Další koncert komorního cyklu Hu- Komorní sbor ve Velké Lhotě u Dačic kon- ní škole. Koncert pro dva klavíry a orchestr dební čtvrtky s Českou komorní fi lharmonií se certoval (25. 2.) v nedaleké Studené (Hassler, byl komponován z podnětu vedení spolkové uskutečnil (23. 3.) v Kongresovém centru ČNB Lasso, lidové písně a spirituály) a v evangelic- země Badensko-Würtembersko, pro klavírní pod názvem „Mozart a jeho cari boemi“. kém kostele v Jindřichově Hradci (18. 3.), kde duo Götze Schumachera a Andrease Graua; byl hostem tamního pěveckého sboru YMCA oběma interpretům je dílo věnováno. Premié- Ambassadors´ Concert Series, cyklus ex- Jakoubek. Koncertní sezona ve Velké Lhotě ra zazněla v roce 2000. kluzivních komorních koncertů, nabídl 20. 2. bude zahájena v sobotu 27. května v horním v sále hotelu Crowne Plaza vystoupení fi n- kostele ve Velké Lhotě koncertem Petra Při- Pražská komorní fi lharmonie uvedla (20. 2.) ského violoncellového virtuosa Juho Laitine- byla nazvaným Meditace s violou (Telemann). ve Švandově divadle v rámci cyklu Krása dneš- na. Koncert pořádaný pod záštitou velvyslan- ka tři české premiéry. Zastoupenými autory ce Finska pana Jormy Inkiho proběhl za účasti Jazzová formace Face of the Bass, vedená byli George Benjamin, Kaija Saariaho a Tristan řady velvyslanců jako např. Spojených států kontrabasistou Jaromírem Honzákem, vyjela Murail. Dirigoval Michel Swierczewski. amerických, Izraele, Dánska, Španělska, Por- na své první velké turné, a to do českých regi- tugalska, Peru, Turecka, Maroka a dalších. onů. Od 6. do 26. 3. měla v plánu celkem 13 Soubor Gutta musicae pokračoval v cyk- Na programu bylo vedle skladeb z klasického koncertů – v Jihlavě, Hradci Králové, Berou- lu koncertů v Galerii Miro na Strahově, a to repertoáru – Bachovy Suity G dur a Haydno- ně, Chebu, Teplicích, Liberci, Ústí nad Labem, díky podpoře magistrátu, ministerstva kultu- va Koncertu pro violoncello a orchestr D dur Písku, Prachaticích, Opavě, Ostravě, Holešo- ry i sponzorů. V sobotu (4. 3. ) se konal pod – také několik pozoruhodných kompozic sou- vě a v Brně. Na projektu se vedle Honzáka vedením Svatopluka Jányše v bývalém kos- dobých autorů včetně Karla Husy a Mortona skladatelsky podílí i mladá nadějná pianistka tele sv. Rocha koncert 5. ročníku nazvaný Jak Feldmana. Vrcholem večera se stala sólová Beata Hlavenková, absolventka konzervato- vznikala renesance (nejstarší památky české i skladba fi nské autorky Kaiji Saariaho Sedm ře v Ostravě (1998) a University of Massa- evropské hudby, chorály, rané vícehlasy, orga- motýlů. S violoncellistou Juho Laitinenem vy- chussets (2004). Třetím členem formace je na Notredamské školy, Missa Gaudeamus od stoupil Filharmonický komorní orchestr za ří- Roman Vícha hrající na bicí. Josquina Desprez ad.) . Vystoupili také členo- zení Pavla Prantla. vé souboru Schola Gregoriana Pragensis. Spirituál kvintet měl (15. 2.) benefi ční kon- hudba na morav Cyklus Ti nejlepší pořádaný pražskou HAMU cert v Černínském paláci. Výtěžek progra- přivedl v únoru do Prahy Plzeňskou fi lhar- mu, nad nímž převzal záštitu ministr zahra- a ve slezsku monii a Filharmonii Hradec Králové. Plzeňá- ničí Cyril Svoboda, byl věnován Sdružení na ci vystoupili v Sále Martinů 18. 2. za řízení pomoc dětem s handicapy – Komunitnímu Klavírista Jan Jiraský se zapojil do Mozar- Jakuba Kleckera, s nímž představili skladby centru Motýlek, Fondu ohrožených dětí – O. Máchy, J. Suka a P. I. Čajkovského. Sólist- tova roku nastudováním všech jeho osmnácti projektu Klokánek a klášteru premonstrátů sonát. Jejich provedení si rozvrhl do čtyř veče- kou v Sukově Fantazii byla houslistka Helena v Želivě. Chytrová. Hradeckou fi lharmonii hostil Velký rů, chronologicky podle Köchelova katalogu. sál Žofína 23. 2., kde řízená Václavem Blahun- Adekvátně obsahu bylo zvoleno i prostředí Etnická a jazzová hudba měla v únoru jen – koncertní sál obnovené brněnské Reduty, kem uvedla díla Dvořáka, Čajkovského, Marti- několik koncertů. Zaznamenejme zahájení nů a Janáčka. Sólistkou v Čajkovského Roko- v níž roku 1767 jedenáctiletý Mozart koncer- jarní řady Agharta Prague Jazz Festivalu v ne- toval. Na prvním večeru (22. 2.) odeznělo pět kových variacích byla cellistka Petra Holubco- děli 16. 2. v Lucerna Music Baru koncertem vá. vla sonát (C dur, F dur, B dur, Es dur, C dur: KV 279 švédského tria E. S. T. (E. Svensson – piano, až 283), všechny z roku 1777, spíše hravého, D. Berglund – kontrabas, M. Öström – bicí). Pražské fi lharmonické trio mělo koncert ne příliš závažného charakteru, budící klam- V rámci přehlídky Respect Plus v žižkovské ný dojem o snadnosti interpretace. Jiraský je (7. 3.) v Rudolfi nu (Mendelssohn-Bartholdy, Akropoli zahráli 4. 2. Zuco 103, brazilskonizo- Šostakovič, Smetana). Letos na jaře mu vy- zkušený pianista, má pro Mozarta potřebnou zemská sestava kombinující sambu se sam- perlivou techniku a dovede si s posluchačem chází první profi lová kompaktní deska (Sme- plovanou taneční hudbou. vla tana, Dvořák), v září pojede do Japonska. * – podle svědectví účastníka koncertu – sdělit

Veronika Jírů byla v roce 1997 přijata do Čes- niterný prožitek skladby. Další večery byly sta- ké ﬁ lharmonie jako teprve druhá žena-hous- noveny na 22. března, 21. dubna a 23. května. listka v historii tohoto orchestru. V triu hraje s klavíristou Janem Petrem a violoncellis- listou Ivanem Vokáčem z Pražské konzerva- toře. Čtyřicátý ročník obeslalo svými nahráv- kami 23 komorních souborů z 11 zemí. Česká dvojice získala jako absolutní vítězové rovněž Cenu Heleny Karáskové pojmenovanou po již zesnulé zakladatelce soutěže. Dobře se čes- kým studentům dařilo i v oboru trio, v němž získali Petr Matěják, Marie Šimková a Lukáš Klánský druhou cenu a Jana Kubánková, Petr Mašlaň a Adéla Donovalová čestné uznání. V kategorii kvartet, a to ne pouze smyčco- vých, vyhrály soubory z Německa a Ukraji- ny a mezi kvintety se nejlépe umístili Bulha- ři, Rusové a Lotyši. Vítězné soubory se před- staví na koncertě laureátů ve Dvořákově síni (17. 6.) a poté na několika koncertech Jiho- českého festivalu Concertino Praga.

Filmové ceny za rok 2005 – tzv. České lvy HUDEBNÕ VELETRH

foto archiv vyhlásila Česká fi lmová akademie v pražské Klavírista Jan Vojtek, čtyřnásobný laureát sou- Lucerně v sobotu 25. 2. za přímého přeno- těže Amadeus, vystoupil (19. 2.) v rámci dětského su České televize. Jednu z patnácti katego- PRAHA 2006 koncertu v Olomouci. Moravská fi lharmonie hrála rií, cenu za nejlepší hudbu, si odnesl sloven- v Redutě pod taktovkou Petra Šumníka, Vojtek si však v roli malého Wolfganga Amadea Mozar- ský skladatel Vladimír Godár za fi lm Sluneční 21.ñ23. Z¡ÿÕ 2006 ta zadirigoval 4. větu „své“ olomoucké Symfonie stát.V trojici fi nalistů byli ještě Karel Holas Fdur KV 43 i 1. větu Koncertu pro klavír a orches- za hudbu k Příběhům obyčejného šílenství a VELETRéNÕ PAL¡C tr A dur KV 488. Koncert uváděl ředitel fi lharmo- Martin Smolka za Kousek nebe. Letošní vyhla- nie Vladislav Kvapil převlečený za Mozartova otce šování ozdobily i pěvecké vložky moderátora Leopolda. Program byl zábavným odpolednem pro děti, na kterém se představil pozoruhodný Jiřího Macháčka s Ivanou Chýlkovou a Matěje klavírista a muzikant, byť desetiletý. jk Rupperta s Karlem Svobodou. vla hudebnÌ n·stroje a p¯ÌsluöenstvÌ Filharmonie B. Martinů ve Zlíně měla (23. 2.) Dny evropského fi lmu viděla Praha na po- jeviötnÌ a osvÏtlovacÌ technika abonentní koncert v Domě umění. Orchest- mezí ledna a února po třinácté (26. 1. – 5. 2.). rální skladby ruských skladatelů (Musorgskij, 40 celovečerních (a 21 krátkých) snímků z·znam a reprodukce zvuku Rachmaninov, Čajkovskij) dirigoval Jakub ze 30 zemí Evropské unie bylo promítnuto Hrůša, šéfdirigent FBM a zároveň hlavní diri- ve dvou kinech Aero a Světozor. Mezi fi lmy dom·cÌ audio video gent Pražské komorní fi lharmonie a asistent zaujaly i ty s hudební tematikou či s vynika- šéfdirigenta Orchestre Philharmonique de jící hudební složkou. Byl to hlavně německo- poËÌtaËe a hudba Radio France. Sólistkou byla mladá pianist- -turecký dokument Zvuk Istanbulu režiséra ka Jaroslava Pěchočová, absolventka AMU Fatiha Akina, ve kterém Alex Hacke z avant- hudebnÌ mÈdiaÖ u Ivana Moravce. O den později měl koncert gardní německé rockové kapely Einstürzende reprízu v Městském divadle v Prostějově. Neubauten putuje po Istanbulu a zaznamená- vá široké spektrum turecké hudby od etnické Brněnská pianistka Jiřina Rotterová oslavi- až po moderní elektronickou. Britský snímek la letos 80. narozeniny koncertem ze soudobé Show začínajícího režiséra Stephena Frearse Kontakty: české klavírní hudby, který jí uspořádala ZUŠ zase připomenul zapomenuté prostředí před- AC EXPO s.r.o. Jaroslava Kvapila v Brně, kde po léta vyučo- válečných excentrických londýnských music- Dukelsk˝ch hrdin˘ 47, 170 00 Praha 7 vala. Na programu byly skladby Pavla Nováka- hallů dle skutečného příběhu Laury Hender- Tel.: +420 224 301 013 Zemka, Petera Grahama a Petra Pokorného sonové a jejího divadla Windmill (hrála Judi Fax: +420 224 301 329 z posledních let. Závěr večera věnovala uměl- Denchová). Mezi hranými fi lmy s výbornou GSM: +420 777 201 329 kyně dvěma skladbám z počátků normalizace hudbou jmenujme německo-švýcarský sní- www.huvel.cz – Pokorného Umlkání a Mřížím Aloise Piňose. mek Little Girl Blue (rež. Anna Luif) z teena- K této skladbě byl také promítán původní fi lm, gerského prostředí (cena za hudbu na festi- Uz·vÏrka p¯ihl·öek: 15. 5. 2006 jehož autorem je výtvarník Dalibor Chatrný. valu v Locarnu 2003) a polský snímek Perso- na non grata (rež. Krzysztof Zanussi). Zřejmě nejlepší snímek přehlídky sice vypráví o typic- r'zné ky postkomunistickém problému zastoupe- ní v diplomatických službách, ale jeho silnou Národní divadlo přispělo k premiéře svého složkou vedle herců (Zbigniew Zapasiewicz, baletního představení MOZART? MOZART! Nikita Michalkov, Jerzy Stuhr, Daniel Olbrych- výstavou fotografi í z děl světoznámého cho- ski aj.) je i skvělá hudba nestora polské fi lmo- reografa Jiřího Kyliána, mapující vývoj tvorby vé hudby Vojciecha Kilara. vla tohoto významného českého umělce. Je ote- vřena od 9. 3. do 1. 6. návštěvníkům všech Zpracoval Petr Veber představení v ND. Inzerce Koncertní křídlo Bechstein III – 240 cm, čer- Concertino Praga, mezinárodní rozhlaso- né, starší (kulaté nohy), ve velmi dobrém stavu, vou soutěž mladých hudebníků, vyhrálo čes- málo hrané – prodám přímému zájemci i organi- ké duo – houslista Jakub Junek s violoncel- zaci. Cena dohodou nebo dle úředního odhadu. Tel.: 257 212 067 HUDEBNÕ VELETRH PRAHA zahranií svtová operní divadla iv. opera ve vídni Vlasta Reittererová

Jako všude jinde, byly počátky operního provozu ve Vídni spojeny se dvorem a italskými umělci. Místem, kde u habs- burského dvora vystoupil poprvé operní pěvec, však nebyla Vídeň, ale rezidenční město Praha. Roku 1612 prý zde před- zpíval při své cestě Evropou císaři Matyášovi (ještě předtím, než byl dvůr přenesen do Vídně) slavný italský tenor Fran- cesco Rasi, představitel titulní role Monteverdiho Orfea. foto archiv Když se roku 1631 ženil ve Vídni hudbymilovný císař Ferdi- nand III. s Marií Annou Španělskou, byly součástí svateb- vším Antonio Salieri, Španěl Martín y Soler a Mozart, v ži- ních oslav výpravné balety a také pastorální opera La caccia vém repertoáru zůstaly pouze opery Mozartovy. felice. Bylo to patrně první datovatelné představení opery Císař František II. ve snaze odlehčit dvorské kase obě diva- ve Vídni. Příležitostmi k divadelní podívané pak byly hlav- dla pronajal. V Burgtheatru se hrála činohra a za vlastní ně karnevaly a narozeniny členů císařské rodiny, o pravidel- dvorní divadlo bylo považováno divadlo U Korutanské brány ných představeních se dá hovořit za hudebně nadaného Leo- (Ho heater), určené baletu a opeře. Tehdy začala do Víd- polda I. Roku 1630 byl zřízen v Hoû urgu divadelní sál, ke ně pronikat francouzská opera, ovšem z italského pera (a kterému bylo roku 1747 přistavěno předsálí (dnešní Redu- v německých překladech) Cherubiniho a Spontiniho. Roku ta). Hrálo se také v prostorách švýcarského a leopoldovské- 1814 zde však byla premiéra konečné verze Beethoveno- ho traktu, v Amáliině sále a někdy také v divadelní budově, va Fidelia, který se stal později svým způsobem rakouskou vybudované Lodovikem Ottaviem Burnacinim u městských „národní“ operou, uváděnou při významných politických hradeb. Tato budova byla otevřena roku 1668 velkou svateb- příležitostech. Tím se Dvorní opera znovu otevřela nové ní operou Il pomo d‘oro Antonia Cestiho. V letních měsících původní opeře v německém jazyce. Roku 1821 se zde hrál se hrálo v zámečku Laxenburg nebo v sále Favorita (dnešní Weberův Čarostřelec, jeho Euryantha byla pro Vídeň napsá- eresianum). U vídeňského dvora působila celá řada ital- na. Ovšem po roce 1822 to byla znovu italská opera, která ských skladatelů – kromě zmíněného Cestiho např. Antonio si vídeňské publikum podmanila: Po rossiniovském opoje- Bertalli, Antonio Draghi, Giovanni Bononcini, za Karla VI. ní přišli další autoři belcanta, Bellini, Donizetti a Merca- slavný Antonio Caldara a Francesco Conti; jediným „domá- dante. Donizetti byl jmenován dvorním skladatelem a opery cím“ skladatelem byl tehdy ze Štýrska pocházející Johann Linda di Chamonix a Maria di Rohan napsal pro Dvorní Josef Fux. Kvetoucí období zaznamenala italská opera na operu. Ve čtyřicátých letech se v tomto domě Vídeň začala vídeňském dvoře díky angažování dvorního básníka Pietra seznamovat s dílem Verdiho, zatímco v Divadle na Vídeň- Metastasia, který zde působil padesát let, od roku 1731 až do ce a v Divadle v Josefově kralovali Louis Spohr, Conradin své smrti roku 1782. Významnou roli sehráli nejen ve Vídni, Kreutzer, Heinrich Marschner a Albert Lortzing. Až Fried- ale ve vývoji barokní opery vůbec italští divadelní architek- richu von Flotowovi a jeho Martě se opět podařilo prosadit ti z rodiny Bibienů; jejich dekorace s perspektivou přinesly ve Dvorní opeře vedle Italů a módních Francouzů (Auber, zcela nový divadelní účinek. Hérold, Adam, Meyerbeer, Halévy). Richard Wagner pro- S dobou Marie Terezie a Františka Lotrinského jsou spoje- nikl do Vídně z předměstí: roku 1857 byl uveden Tannhäu- ny počátky změšťanštění divadla ve Vídni. Roku 1728 najal ser v divadle alia, ale již o rok později se ve Dvorní opeře bývalý dvorní tanečník Joseph Carl Sellier s dvorním zpěvá- hrál Lohengrin a Wagner se tehdy dokonce pokoušel ovliv- kem Franceskem Borosinim divadlo U Korutanské brány, nit (jako všude jinde) i provozní chod divadla. postavené 1709 (Kärntnerthortheater; na jeho místě stojí Roku 1863 byl položen základní kámen k nové divadelní dnes hotel Sacher). Když bylo na počátku 30. let zrušeno pri- budově na místě zbořených hradeb. C. k. Dvorní operní vilegium italské opery u dvora, rozšířili dosavadní repertoár divadlo na Okružní třídě (K. k. Hofoperntheater am Ring, činohry a intermezz také o operu. Praha tehdy měla se svým Hofoper) s 2300 místy v hledišti bylo otevřeno roku 1869 Sporckovým divadlem, které bylo zpřístupněno veřejnosti Mozartovým Donem Giovannim a repertoár z divadla U roku 1724, před Vídní několik let náskok (nikoli však dvě Korutanské brány sem byl přenesen. V tomto divadle patři- generace, jak se v české literatuře uvádí). Roku 1741 nechal la pak v následujících letech k základním kamenům reper- Sellier přebudovat císařskou míčovnu na náměstí sv. Micha- toáru Wagnerova díla (zejména s dirigentem Hansem Rich- la na Divadlo u Hradu ( eater nächst der Burg neboli terem), ale také Verdi v něm měl velký prostor a vídeňská Burgtheater). Představení v obou divadlech, při nichž spo- Dvorní opera byla prvním divadlem mimo Paříž, které uved- luúčinkovali členové dvorní kapely, byla pro příslušníky dvo- lo Bizetovu Carmen. Za ředitelství Franze Jaunera se zde ra zdarma, pro ostatní publikum za vstupné. Významnou poprvé hrála česká opera (Dvořákův Šelma sedlák) a za ředi- etapou dvorní opery ve Vídni pak bylo působení operního telování rodáka z Moravy Wilhelma Jahna Smetanovy opery reformátora Christopha Willibalda Glucka (od roku 1747). (Hubička, Tajemství a Prodaná nevěsta). Významnou érou Roku 1776 prohlásil císař Josef II. Divadlo u Hradu za Dvorní opery bylo působení Gustava Mahlera (1897–1907), „německé národní divadlo“ a dal podnět k vytvoření „národ- spolu s ním utvářeli profi l souboru dirigenti Bruno Walter ního singspielu“ v německém jazyce. Prvním byl singspiel a Franz Schalk a scénograf Alfred Roller. Do doby Mahle- Ignáce Umlaufa Die Bergknappen (Havíři), nejúspěšnějším rových nástupců Felixe von Weingartnera a Hanse Gregora dílem krátké existence „národního singspielu“ byl Mozartův spadají významné premiéry oper Richarda Strausse. Únos ze serailu. Již rok po jeho premiéře se však do Hrad- Krátkou, avšak smutnou kapitolu v dějinách opery ve Víd- ního divadla vrátila italská opera. Singspiel se hrál v divadle ni zaujímá roku 1874 otevřená Komická opera (Komische U Korutanské brány (například úspěšný Dittersdorfův Dok- Oper, zvaná také Ringtheater, nezaměňovat však s adresou tor a lékárník) a pozvolna se usídlil v předměstských diva- Dvorní opery „am Ring“). Budova měla 1700 míst, otevřena dlech. K italské opeře na konci josefi nismu přispěli přede- byla Rossiniho Lazebníkem sevillským, její vedení od počát- zahranií ku zápasilo s fi nančními problémy a nájemci se často střída- třit repertoár, přivést do Vídně špičkové pěvce a pozměnit li. Roku 1880 se stal jeho ředitelem již zmíněný Franz Jau- myšlení publika, které „žádalo pouze tituly“. Angažoval diri- ner, ale 8. prosince 1881 vypukl v divadle při Off enbachových genta Claudia Abbada, přivolal režiséry Harryho Kupfera, Hoff mannových povídkách požár, při němž uhořely stovky Götze Friedricha. Do jeho éry spadají vynikající inscenace lidí. Jauner byl učiněn zodpovědným a odsouzen, zbaven Musorgského Chovanštiny, Bergova Vojcka, Vojáků Berda funkcí, krátký čas působil jako dramaturgický poradce ope- Aloise Zimmermanna, Janáčkova Z mrtvého domu a koneč- ry v Hamburku a posléze jako spoluředitel a režisér v Diva- ně poprvé také Dvořákovy Rusalky (1987, pod taktovkou dle na Vídeňce. Jeho kariéra měla vzestupy a pády, z posled- Václava Neumanna). Několikrát se dočkal zklamání. Schön- ního se Jauner už nevzpamatoval a roku 1900 se zastřelil. bergův Mojžíš a Áron se hrál „před poloprázdným divadlem, Vraťme se však k další historii budovy Dvorní opery: v roce navzdory vynikajícímu dirigentskému výkonu Horsta Stei- 1918 se jmenovala jednoduše Opera, poté získala adjekti- na a přesvědčivému eu Adamovi v roli Mojžíše. Chtěli vum a jako Státní opera Vídeň (Staatsoper Wien) patří se snad Vídeňané vyhnout tématu, nebo to byla »jen« stále dnes k nejrenomovanějším značkám operního světa. Jejími ještě nezvyklá Schönbergova hudba?“ ptal se Drese a připo- významnými meziválečnými operními šéfy byli Franz Schalk mněl dopis Huga von Hofmannsthala Richardu Straussovi, (1918–29) a Clemens Krauss (1929–34). V době hospodářské v kterém se praví, že „Vídeň se staví proti všemu novému stá- krize i během války nabyla opera zvláště na významu, umě- le ještě tak paličatě jako v dobách, kdy nechala propadnout lecký zážitek a kvalita měly dát zapomenout na problémy Fidelia a Dona Giovanniho.“ vnějšího světa. 12. března 1945 byla budova vybombardová- Od roku 1991 (první rok spolu s roku 1992 zemřelým Eber- na, stát zůstaly pouze obvodové zdi a hlavní schodiště. Reno- hardem Wächterem) stojí v čele Státní opery obdivovaný, vovaná budova byla znovuotevřena 5. listopadu 1955 Beetho- kritizovaný, pomlouvaný, uznávaný, ale hlavně zatím nepo- venovým Fideliem pod taktovkou Karla Böhma, který pak razitelný Ioan Holender. On to byl, kterému se podařilo operu vedl dvě sezony. Po něm přišlo skvělé období Herber- vyhmátnout psychologii vídeňského publika a uměřeným ta von Karajana (1956–64). Další šéfové (mezi nimi např. dávkováním „skandálků“ (např. Don Carlos Petera Konwit- Lorin Maazel) se střídali zhruba po dvou sezonách, v letech schneho v uplynulé sezoně), osvědčených titulů i neběžných 1986–91 stál v jejím čele Claus Helmut Drese. Když nastou- děl (jemu se Schönbergovým Jakobovým žebříkem podaři- pil, bylo v repertoáru několik inscenací, které se hrály už lo publikum přesvědčit), stálých hvězd (Rysanek, Botha) i téměř třicet let (Madama Butterfl y, Prodaná nevěsta, Tos- debutů (Netrebko, Flórez, Villazón) přitáhnout také pozor- ca – tato režie Margarethe Wallmann z roku 1958 se mimo- nost publika ze zahraničí. Leckdo na něj má spadeno, ale chodem hraje dodnes; 6. ledna 2006 zaznamenala 500. reprí- jedno se mu upřít nedá: divadlo je stále plné. zu). Stáří inscenace nemusí mluvit proti její kvalitě, jak píše S vídeňskou Dvorní i Státní operou jsou spojena také někte- Drese ve svých vzpomínkách, avšak příčiny k zamyšlení zde rá jména z Čech. V šedesátých letech 19. století byl miláčkem byly: „Dokonce v dezolátním stavu měly inscenace Ponnello- publika tenorista Alois Ander (vlastně Anderle), ke konci vy nebo Zeffi relliho ještě cosi z jejich ducha. [… ] Doby, kdy století patřili ke špičkám souboru sopranistka Berta Foerste- jsme měli k dispozici Marii Jeritzu, Lotte Lehmann, Alfreda rová-Lautererová a basista Vilém Heš, po roce 1900 brněn- Piccavera, Leo Slezaka nebo Jana Kiepuru, jsou pryč, také ská rodačka a první vídeňská Jenůfa Maria Jeritza, baryto- zpěvačky poválečné doby Sena Jurinac, Elisabeth Schwarz- nista a první vídeňský Křenkův Jonny Alfred Jerger rovněž kopf nebo pěvci jako Anton Dermota a Helge Roswaenge pat- z Brna, tenorista Leo Slezak z Krásné Hory. Z novější doby řili minulosti. Vyrostli noví pěvci, nechají si však kvůli dese- se dodnes ve Vídni vzpomíná na Lohengrina hostujícího Ivo ti, dvaceti večerům ve Vídni ujít angažmá ve Scale, MET, Žídka, na působení dirigenta Václava Neumanna ap. Hrdost Londýně nebo Paříži?“ Dresovou hlavní snahou bylo zpes- na tamní kariéru Lucie Popp a Evy Gruberové (koneckonců

Eliane Coelho (Giulietta) a Plácido Domingo (Hoﬀ mann), Hoﬀ mannovy povídky, 1994 i na úspěšná hostování Gabriely Beňačkové či bratří Dvor- ských) zůstává po roce 1991 našim nejbližším sousedům. Památné inscenace Státní opery si lze zopakovat na CD, video i DVD nahrávkách: k nim patří např. již zmíněná Cho- vanština a Janáčkova opera Z mrtvého domu, skvělá Elektra Götze Friedricha (se scénou Josefa Svobody), Vojcek, Rosen- kavalier, Únos ze serailu, Arabella a další a další – řada by byla nekonečná. „C. k. privilegované divadlo na Vídeňce“ ( eater an der Wien) bylo otevřeno roku 1801. Iniciátorem jeho stavby, prv- ním ředitelem a později spoluředitelem byl Emanuel Schi- kaneder. Budova nahrazovala Schikanederovo divadlo v tzv. Freyhausu ( eater auf der Wieden; obě divadla se často zaměňují, nejen ve stejně znějícím českém překladu). Zde byla premiéra první verze Beethovenova Fidelia. Z Čech pocházející ředitel Franz Pokorny se v letech 1845–50 pokoušel operními představeními konkurovat Dvorní ope- ře, jako kapelníci zde působili Franz von Suppé a Albert Lortzing. Poté následovala „zlatá léta“ vídeňské operety: roku 1874 premiéra Straussova Netopýra, 1882 Žebravý student Karla Millöckera atd. Roku 1884 se stala majitelkou a ředitelkou divadla Alexandrine von Schönerer, sestra anti- semity a ostře protičesky zaměřeného politika Georga von Schönerer. Alexandrina se od svého bratra zcela distancova- la. Jejím poradcem se stal Franz Jauner a tito dva divadelníci stojí za vídeňskou (a německojazyčnou) premiérou Prodané nevěsty (2. 4. 1893). O rok později uvedli aktovku V studni Viléma Blodka a jejich snaha vrátit divadlo opeře byla koru- nována roku 1897 vídeňskou premiérou Pucciniho Bohémy. foto archiv zahranií

Roku 1900 Alexandrine von Schönerer divadlo prodala, dal- vána na Nové vídeňské divadlo, v dalších letech se zde hrála ší léta byla spojena se „stříbrnou“ vídeňskou operetou (Leo činohra a opereta (k tehdejším hvězdám patřil slavný Lehá- Fall, Edmund Eysler, především Franz Lehár). Během svých rův Danilo Johannes Heesters). Rovněž tato budova byla vídeňských let zde pravidelně koncertoval Oskar Nedbal se roku 1938 převzata (lépe řečeno arizována) městem Vídní, svým Tonkünstlerorchestr. Roku 1938 byl provoz divadla po druhé světové válce sloužila rovněž jako náhradní scéna zastaven, o dva roky později koupilo budovu město Vídeň. Státní opeře (už 1. května 1945 se hrála Figarova svatba; pro- V letech 1945–50 sloužilo jako náhradní budova Státní ope- vizorním ředitelem Státní opery byl tehdy brněnský rodák ře, následovala rozsáhlá rekonstrukce a roku 1962 bylo diva- Alfred Jerger). Roku 1948 budovu zachvátil požár, jehož dlo znovu otevřeno jako festivalová scéna (Wiener Fest- následky sice provoz neznemožnily, stále více se však volalo spielhaus). Od té doby sloužila muzikálu a příležitostným po rozsáhlé přestavbě, která se uskutečnila až v letech 1961– operním produkcím v letních měsících. Dlouholeté debaty 63. Mezi řediteli z posledních let, kteří se věnovali opeře, je o účelném využití budovy došly naplnění letošního roku, kdy třeba jmenovat dvojici Ioan Holender a Eberhard Wächter se renovované Divadlo na Vídeňce stalo pobočnou scénou (1973–87). V dalších letech stál v centru repertoáru muzi- Státní opery. I když se premiéra Kouzelné ﬂ étny roku 1791 kál. V posledních deseti letech se v jejím vedení vystřídali konala ve starším Schikanederově divadle, je Divadlo na Klaus Bachler, Dominique Mentha a od roku 2004 Rudolf Vídeňce pomyslně stále spojováno s Mozartovým jménem Berger. Nevyváženost repertoáru i střídavá kvalita inscena- a bylo tedy slavnostně znovuotevřeno v den jeho narozenin, cí zůstávají stálým předmětem kritiky, nelze však zároveň 27. ledna 2006, a letošní sezona je mu věnována. upřít snahu o repertoár pestrý, k němuž patří i česká opera. Lidová opera (Volksoper), třetí velká stávající vídeňská V sezoně 2004/05 to byla Prodaná nevěsta, v nynější sezo- operní scéna, byla postavena roku 1898 jako tzv. Císařské ně Janáčkovy Výlety pana Broučka, titulní postavou si svůj jubilejní městské divadlo (Kaiser-Jubiläums-Stadttheater). životní sen splnil tenorista Heinz Zednik. V jeho repertoáru od počátku převažovaly singspiely a leh- Zmínit musíme také Komorní operu (Kammeroper), která čí opery, které daly divadlu pozdější jméno. V letech 1903– zahájila roku 1954 Rossiniho operou Il Signor Bruschino, 17 prožilo rozkvět za ředitelství Rainera Simonse. První tehdy ještě bez vlastní scény. Dnes sídlí v budově někdejší- krůčky na vídeňském jevišti zde absolvovala Maria Jeritza, ho Českého domu, který si kdysi zřídila a provozovala čes- Oskar Nedbal zde nastudoval roku 1908 famózního Bludné- ká menšina. Původně velmi progresivní repertoár (Britten, ho Holanďana (vyštván nacionalisty však odsud nebyl, jak Liebermann, Menotti, rockové opery, málo hrané opery se traduje – sám se divadla vzdal, aby se mohl plně věno- klasiků, byla zde také např. uvedena aktovka Ivo Jiráska vat svému orchestru), 1914–19 zde působil český tenorista Medvěd) se v posledních letech poněkud rozmělnil v nej- Richard Kubla, který se překlady do němčiny zasloužil i o různějších „events“. Mladým souborem bez stálé scény, některé české opery. V letech 1919–24 vedl divadlo Felix von zato s velmi zajímavým repertoárem je Nová opera (Neue Weingartner, který přivedl soubor na úroveň srovnatelnou Oper), vedená Walterem Kobérou. Zahájila druhé desetiletí s ansámblem Státní opery; zde se např. odehrály vídeňské činnosti a pro mozartovský rok připravuje několik premiér premiéry Tosky a Salome. Roku 1925 byla budova přejmeno- nových oper s mozartovskou tematikou. •

Poul Elming (Siegmund), Prsten Nibelungův, Valkýra Vladimir Malakhov, Voyage foto archiv foto archiv zahranií ovace pro lenárdovu turandot Bratislava, Slovenské národní divadlo

Jitka Slavíková foto Alena Klenková

Pucciniho operní epilog je oscilací mezi velkou operou s náročnými sborovými scénami, vypjatě napsanými party dvou hlavních postav a místy nejprostšího niterně lyrické- ho výrazu nemalým oříškem i pro naše velké operní scény. Důvodem k nasazení tohoto titulu bývá okamžik, kdy oper- ní dům má pro titulní roli pěvkyni světového formátu. V 2. po- lovině 60. let minulého století se tím důvodem stala pro Brno i Bratislavu sopranistka Hana Janků (která v roce 1967 excelovala v této roli i v milánské La Scale) a jejíž jméno se skvělo na plakátech jako hlavní magnet tamějších inscenací. Podobný magnet mělo bratislavské Slovenské národní divadlo – téměř po 40 letech od zmíněné inscenace – i nyní: pro první premiéru (3. 3.) a první reprízu (6. 3.) nového nastu- dování této opery získalo Evu Urbanovou. Viděla jsem druhou premiéru (4. 3.) a musím přiznat, že pro mne se stal titulní postavou inscenace dirigent. Ondrej Lenárd má obrovské zázemí bohaté operní zkušenosti a jeho velkou předností je v nemenší míře živelný muzikant- ský temperament. Vedl orchestr s imponujícím pochopením pro složitou architekturu díla a jeho atmosféru, s vyhraně- ným smyslem pro dynamické rozvrstvení orchestrálního zvuku. S velkou přesvědčivostí zdůraznil jímavá lyrická místa i monumentalitu a patos dramatických ploch, orchestr zněl s žádoucím leskem a barvitostí, o technické vypracovanos- ti a jistotě ani nemluvě. Nemenší obdiv zaslouží i detailně nastudovaná složka sborová (sbor opery SND, posílený o externisty, pracoval pod vedením sbormistryně Slovenské- ho fi lharmonického sboru Blanky Juhaňákové), sbor zněl Ľubica Rybárska (Turandot) a Iveta Matyášová (Liu) kompaktně, vyváženě, kultivovaně. Výkon orchestru i sboru potvrdil, že k dosažení takového stupně je zkrátka třeba sku- sólových baletních etud či využitím stínoher, nápaditě jsou tečné dirigentské osobnosti, inspirativní a inspirující, kte- pojednány sborové scény i intimní výstupy, kdy jsou jejich rá je dovede k takovému výkonu strhnout. A nejen je, ale i protagonisté odděleni a uzavřeni zvednutou nízkou stěnou. sólisty, které v žádném případě nepřekrývá orchestrálním Spíše bych řekla, že byl Bednárik tentokrát dost nešťastně zvukem, vede je zkušenou rukou, doslova s nimi dýchá a umí limitován dekorací, která by vynikla mnohem lépe na vel- je ve vypjatých místech podržet. Zpívat pod taktovkou tako- kém jevišti, zatímco menší prostor SND doslova přehltila. vého dirigenta musí být obrovská radost. Alespoň pokud tak A i když jsem možná příliš v zajetí inscenační praxe verti- mohu soudit ze své dlouholeté praxe sborového zpěváka. kálního řešení Turandot s tradičním schodištěm, přece jen Titulní role Turandot přišla k Ľubici Rybárské v pravou si myslím, že by bylo na místě: nedovedu si představit, že by chvíli. Představila se v ní jako heroina impozantního hlaso- císař, svrchovaný vládce Číny, do jejíhož orientálního svě- vého projevu a zvládala všechny nástrahy mimořádně obtíž- ta nás tak sugestivně uvádějí nádherné kostýmy Ludmily ného partu s takovou přesvědčivostí, že dala zapomenout i Várossové, přišel tak jako v této inscenaci mezi lid a volně se na přece jen již ostřejší průraznost a občasné vibrato. Italský mezi ním pohyboval, aniž by mu byla projevována povinná host Mario Malagnini v roli Kalafa se po poněkud opatr- úcta, kdy všichni, nejen lid, ale i ministři, mají v posvátné nějším začátku, který navozoval dojem hlasu spíše komor- hrůze před císařským majestátem klečet. V tomto smyslu mi nějšího charakteru, kdy je dramatická a výrazová intenzi- pak pozdrav císaře pouhou úklonou hlavy Kalafa, oblečené- ta potlačena ve prospěch krásného tónu, rozezpíval s plnou ho navíc – v nevysvětlitelném kontrastu s ostatní orientální italskou vervou. Iveta Jiříkovská příliš nepřesvědčila: pro velkolepostí – v kožený oblek jakéhosi současného motorká- roli Liu jí chyběl onen lyrismus zastřený stínem smutku a ře, připadal už zcela nepatřičný. neustálé úzkosti a nedokázala proniknout do opravdových Od světové premiéry Turandot s novým fi nále od Lucia- hlubin této trýzněné duše, která se obětuje, aby zachráni- na Beria 18. 1. 2002 v Amsterdamu, při níž pod taktovkou la toho, jehož miluje, i jeho otce Timura (Ján Galla). Tři Riccarda Chaillyho zpívala titulní part Eva Urbanová, mají císařovi ministři (Daniel Čapkovič – Ping), Ondrej Šaling operní domy na výběr dvě verze. SND se rozhodlo pro původ- – Pang, Tomáš Juhás – Pong) byli svérázně vykreslenými, ní závěr dokomponovaný Frankem Alfanem z roku 1926. To navzájem hlasově dobře odlišenými fi gurkami. ale jen na okraj. Podstatné je, že zejména po hudební strán- Zahraniční kritik, který se o okolnostech geneze této insce- ce si bratislavská opera připsala do své historie další pozo- nace dovídá jen zprostředkovaně, těžko může soudit, kolik ruhodnou inscenaci. toho zbylo z původní režijní koncepce Jozefa Bednárika. Jakkoliv to už prý byl jen „dietní“ odvar (to slovo „diet- Bratislava, Slovenské národní divadlo. Giacomo Puccini: ní“, které jsem v Bratislavě zaslechla, se mi docela zalíbi- Turandot. Dirigent Ondrej Lenárd, režie Jozef Bednárik, lo), přesto si myslím, že ještě hodně „typického“ Bednárika scéna Vladimír Čáp, kostýmy Ľudmila Várossová, chore- zbylo. Rozhodně se nedá mluvit o žádné statičnosti, scéna ografi e Šárka Ondrišová, sbormistr Blanka Juhaňáková. je stále v pohybu, nikoliv ovšem samoúčelném, a to včetně Premiéry 3. a 4. 3. 2006. • zahranií bludný holan(an v mnichov Mnichov, Bayerische Staatsoper Zbyněk Brabec

Novým nastudováním Wagnerovy opery Bludný Holanďan byl v Mnichově dokončen cyklus tzv. bayreuthských oper Richarda Wagnera, tedy oper, které sám skladatel určil k provozování na festivalu v Bayreuthu (tam se nehrají prvo- tiny Víly, Zákaz lásky a Rienzi). V Mnichově věnují Wag- nerovu odkazu soustavnou péči, v této sezoně jsou všechny nastudované opery, s výjimkou Lohengrina, na repertoáru. foto archiv Nová inscenace Bludného Holanďana byla svěřena režiséru Anja Kampe (Senta) a Juha Uusitalo (Holanďan) Petru Konwitschnému, který již dříve v Mnichově z Wag- nerova odkazu nastudoval Parsifala a Tristana a Isoldu (o obou inscenacích jsme v Hudebních rozhledech referova- li). Konwitschny patří k předním evropským operním režisé- rům. Nikdy se nespokojí s pouhým přetlumočením autoro- va díla, vždy se snaží vše domyslet do nejmenších detailů, hledá paralely s naší současností, v charakteristice jednotli- vých postav se snaží dobrat nejjemnějších psychologických detailů. Bludného Holanďana zasadil do naší současnosti. Holan- ďan a jeho námořníci přicházejí z dávné minulosti (soudě podle kostýmů snad ze 17. století). Konwitschny Holanďa- na v mnichovském divadelním časopise Takt označil jako mužskou paralelu k Makropulos. Rozdíl staletí je patrný i na lodních můstcích obou lodí, které v 1. dějství připlují k nor- ským břehům: Dalandova loď má moderní kovový, Holanďa- nova prastarý dřevěný. 2. dějství je zasazeno do dnešní posi- lovny, motoriku kolovrátků, tak jasně v hudbě slyšitelnou, nahrazují rotopedy. Dívky jsou ve cvičebních úborech, Mary je jejich trenérka. I Erik přichází v bílém županu. S tímto současným prostředím ostře kontrastuje Holanďan, kterého sem přivádí Daland, okouzlený především jeho bohatstvím (po rotopedech zavěšuje perleťové korále). Sentu Holanďa- nův majetek příliš nezajímá, je fascinována jím samotným. Holanďan Sentě obléká svatební šaty – historický kostým ze 17. století, ve kterém Senta, alespoň na chvíli, nachází zalí- bení. Když Holanďan ve 3. dějství vyslechne rozhovor Sen- ty s Erikem, pochopí, že ani ona není tou ženou, na kterou staletí (!) čeká, a odjíždí. Senta zapálí sud se střelným pra- chem a vše vyletí do povětří. Jak vysvětluje Konwitschny v programu: „Ne osobní oběť může být závěrečnou pointou – celek musí být změněn.“ Premiérové představení zpívali přední evropští pěvci, snad pro jednotlivé role ideální. Titulní postavu ztvárnil ﬁ nský barytonista Juha Uusitalo, pěvec tmavě zbarveného bary- tonu, v projevu pěveckém i hereckém naprosto suverénní. Nicméně v této souvislosti jsem nemohl nevzpomenout na

vynikající kreace, které v této roli kdysi podával náš zname- foto archiv nitý Antonín Švorc (s daleko mohutnějším hlasovým fon- Anja Kampe (Senta) dem). Obtížný part Senty vytvořila německá sopranistka Anja Kampe, která Sentu před Mnichovem ztvárnila již Adama Fischera opět podal jeden ze svých nejlepších výko- v Bruselu. Tato vycházející operní hvězda, o které ještě jistě nů a potvrdil, že patří mezi špičkové světové orchestry. uslyšíme, okouzlila publikum při svém mnichovském debu- Premiéra Bludného Holanďana se konala v napjaté atmo- tu krásnou barvou svého sytého sopránu, pevnými výškami sféře, kdy některá představení (Zlato Rýna, Carmen) se pro i koncentrovaným hereckým projevem. Americký tenorista stávku technického personálu konala jen v koncertní podo- Stephen Gould je stále častěji žádaným wagnerovským pěv- bě. Stávkující protestují proti prodloužení týdenní pracovní cem na světových operních scénách. S partií Erika neměl doby z 38,5 na 42 hodin, což se samozřejmě promítá i v pří- sebemenší problémy. Výborný byl rovněž výkon renomova- jmu pracujících a vede také k ohrožení pracovních míst. ného ﬁ nského basisty Matti Salminena v roli Sentina otce Dalanda, který roli převzal po zraněném Kurtu Mollovi. Mnichov, Bayerische Staatsoper – Richard Wagner: Blud- Mary zpívala Heike Grötzinger, Kormidelníka Kevin Con- ný Holanďan. Dirigent Adam Fischer, režie Peter Konwit- ners. Vynikající byl výkon sboru (sbormistr Andrés Máspe- schny, scéna a kostýmy Johannes Leiacker. Premiéra 26. ro) a orchestru, který pod vedením maďarského dirigenta února 2006. • zahranií

Únor 2006 oslava eské hudby Oslava české hudby pokračovala v únoru, v úterý 31. ledna veřejnou generálkou tříaktové opery Bohuslava Martinů z v paíži a dijonu roku 1937 Julietta aneb Snář na nejprestižnější francouz- Jitka de Préval ské scéně Opera Bastille http://www.operadeparis.fr/ pod taktovkou českého dirigenta Jiřího Bělohlávka. Nejznáměj- Hudební politika Českého centra v Paříži začíná přinášet ší operní dílo Bohuslava Martinů bylo v Paříži uvedeno v plody i mimo Janáčkův sál, a tak zůstane v paměti fran- roce 2002 v rámci tehdejší České kulturní sezony. Nyněj- couzského diváka začátek roku 2006 ve spojení s českou ší obnovené nastudování vychází opět z režie Brita Richar- hudbou. da Jonese. Obnovená premiéra měla být původně v úterý, ale musela být odložena pro indispozici představitele hlav- Leden 2006 ní mužské role, amerického pěvce Williama Burdena. Brit Oslavy české hudby začaly v Paříži 11. ledna vzpomínkovým John Graham-Hall, který ho nahradil, měl na nastudování koncertem na počest dirigenta Karla Ančerla pod zášti- pouhý týden. V titulní roli vystoupila ruská pěvkyně Jelena tou velvyslance České republiky ve Francii Pavla Fischera, Semenovová. jakožto slavnostní zakončení Festivalu česká kultura 60. let. Martinů napsal svoji surrealistickou operu v roce 1937 pod- České centrum v Paříži našlo pro tuto prestižní akci part- le hry francouzského spisovatele Georgese Neveuxe z roku nerskou scénu – moderní koncertní sál pro 320 posluchačů 1930. Při nynějším nastudování byl poprvé použit původ- „Auditorium Coeur de Ville“ na pařížském předměstí Vin- ní francouzský text Martinů rekonstruovaný francouzským cennes. hudebním vědcem Harrym Halbreichem. Večer byl zahájen kulatým stolem a ukázkami dirigentské Na setkání, které k obnovené premiéře Julietty uspořádalo práce z dokumentárního snímku Karel Ančerl: Opožděný ve středu 1. února pařížské České centrum, přišli protago- portrét (ČT, 2004, Jaroslav Hovorka). Debatu vedl hudební nisté, obhájci a šiřitelé díla Bohuslava Martinů, aby před vědec Stéphane Friédérich. Příspěvky měla ředitelka Supra- hojně naplněným Janáčkovým sálem operu dva dny před phonu Jana Gondová, univerzitní profesor historik Antoine její premiérou zhodnotili. U kulatého stolu diskutovali Jiří Mares, hudební publicista a znalec české hudby Guy Eris- Bělohlávek, Harry Halbreich, Aleš Březina, Guy Erismann mann (který vyzdvihl především roli Karla Ančerla jako diri- a nadšené a zasvěcené hudební publikum složené ze stu- genta České fi lharmonie na prvním Pražském jaru v roce dentů, ale také muzikologů, hudebních kritiků a milovníků 1946), hudební kritik Marcel Marnat a novinář Antonín hudby. Přesto, že Halbreich vehementně protestoval proti J. Liehm, který zhodnotil situaci českého kulturního života tomu, že v opeře byly při nastudování provedeny škrty, podle v 60. letech a uzavřel Festival Česká kultura 60. let, který něj větší než v roce 2002, z diskuse vyznělo to, co francouz- probíhal v roce 2005 v Českém centru v Paříži. Marcel Mar- ský muzikolog Guy Erismann shrnul do pozitivního závěru: nat poukázal na problematický vztah francouzského publi- „Nynější nastudování s využitím Halbreichovy rekonstrukce ka k zahraničním hudebníkům ve Francii 60. let. Vzpomí- je krokem vpřed a nové uvedení díla je v každém případě pro- nal na Ančerlův koncert v Paříži v 60. letech, na který při- spěšné“. Publikum s velkým zájmem sledovalo každé slovo šlo sotva 100 lidí. Koncert 11. ledna 2006 však francouzský Jiřího Bělohlávka, který po celou dobu trpělivě odpovídal nezájem z 60. let o Ančerla zcela zahladil. Jana Gondová na technické otázky a útoky Harryho Halbreicha, fascinova- ve svém příspěvku uvedla, že Ančerlovo jméno bylo po jeho né znalostmi a profesionální dokonalostí těchto jedinečných emigraci do Kanady v roce 1969 ze záznamů vymazáno (ještě hostů Českého centra. Z diskuse vyplynulo, že na tomto pro- 40 procent archivovaných záznamů Supraphonu je neiden- jektu, stejně jako na mnoha dalších mezinárodních uvede- tifi kovaných), a je tak možné, že další hodnotné záznamy ních Bohuslava Martinů, má zásadní zásluhu Aleš Březina, budou teprve nalezeny. Uvedla dále, že český hudební život muzikolog a ředitel Institutu Bohuslava Martinů, který se má v současnosti další výrazné dirigentské talenty, např. debaty zasvěceně účastnil. Setkání splnilo rozhodně svůj cíl, Jakuba Hrůšu (který nastoupil jako hostující dirigent Fil- protože probudilo u publika opravdový zájem a snahu sezná- harmonického orchestru Francouzského rozhlasu na pod- mit se s touto francouzskou operou Bohuslava Martinů a zim 2005). s českou hudbou celkově. Slavnostní večer pokračoval koncertem, na jehož začátku Julietta aneb Snář byla v Pařížské opeře uvedena celkem předal předseda Akademie Charlese Crose pan Alain Fan- šestkrát. Po Rusalce v obnoveném provedení v roce 2005 (za tapié zvláštní cenu Akademie ředitelce Supraphonu paní řízení Jiřího Belohlávka) je Julietta druhou českou operou, Janě Gondové za vydání Gold Edition Ančerl (42 CD). jíž je České centrum partnerem. Ředitel opery pan Gérard Zazněla díla Antonína Dvořáka (Smyčcový sextet, op.48), Mortier se zúčastnil několika setkání s velvyslancem Pavlem Erwina Schulhoff a (Smyčcový sextet), Kryštofa Mařatky Fischerem a ředitelem Českého centra Michaelem Pospíši- (Tři koncertantní věty pro violoncello a smyčcový orchestr) lem a jak se zdá, české opeře se bude dostávat pravidelně mís- a Maxe Brucha (Kol Nidrei) v podání komorního soubo- to v repertoáru pařížské operní scény. Pokud vše proběhne ru Calliopée (housle: Saskia Lethiec a Maud Lovett, vio- podle očekávání, v roce 2008 bude mít v Paříži premiéru po ly: Karine Lethiec-Mařatková, Odile Auboin) a jeho hos- 80 letech Prodaná nevěsta, ale nepředbíhejme. tů – sólistů: violoncellistů Jiřího Bárty z České republiky a I mimo Paříž je možné seznámit se s českou vážnou hudbou François Salque z Francie. a objevit její soudobou formu a výrazové prostředky. V Dijo- Jiří Bárta sklidil velký potlesk při interpretaci Mařatkovy nu, hlavním městě Burgundska, proslulého svými vinicemi, skladby pro sólové violoncello a komorní smyčcový orches- světoznámou hořčicí a výjimečnými a dlouholetými česko- tr. Kryštof Mařatka provedení svých skladeb dirigoval osob- francouzskými vztahy, byl v úterý 7. února uspořádán večer ně. Po neutuchajícím potlesku přidal dvacetičlenný orches- věnovaný české hudbě a tvorbě skladatele Jindřicha Felda tr Mařatkovu úpravu jednoho z ohnivých čardášů Mileny uvedením světové premiéry jeho Koncertu pro violu a orches- Dolinové. tr, jehož se zúčastnil i velvyslanec Pavel Fischer a vedení Čes- Na závěr slavnostního koncertu Alain Fontapié prohlásil: kého centra v Paříži. „Konečně mám pocit, že se nám Karel Ančerl vrátil a díky cílevědomé práci Supraphonu našel své zasloužené místo mezi velikány světové hudby“. zahranií foto archiv Uprostřed Jiří Bárta a vpravo hudební skladatel Kryštof Mařatka, který se na koncertě, pořádaném 11. 1. ve Vincennes představil nejen jako skladatel, ale rovněž jako dirigent.

Obrovský moderní koncertní a divadelní sál „le Duo“ (1800 si orchestr ve virtuozitě nezadal se sólistou. Ovace nebraly míst), naplněný do posledního místa místním i mimodijon- konce a jak skladba, tak skladatel a interpreti byli po zásluze ským publikem, jak nám po koncertu sdělil zástupce staros- odměněni nadšeným potleskem a voláním diváků. ty pan Alain Millot, patří k akusticky nejdokonalejším kon- Pro dijonské auditorium byla tato hudební událost jedno- certním sálům ve Francii. „Paříž, bohužel, tak dokonalý sál značně skvělým počinem. Jak řekl pařížský kritik Edouard stále nemá“, potvrdil Pierre-Emil Barbier, předseda asocia- Bailly: „Auditorium může být pyšné, že se v něm odehrála ce „Les amis de la musique de chambre, Paris (AMC)“, kte- světová premiéra tak výjimečné skladby“. rá zastupuje českou hudbu ve Francii (Pražákovo kvarteto, Oslava české hudby pokračovala ve středu 8. února v Pařížské Kociánovo kvarteto, label Pragarecords a další). opeře mimořádným koncertem symfonického orchestru Symfonický orchestr Českého rozhlasu připravil pod vede- Pařížské opery (Orchestre de l‘Opéra National de Paris). ním Vladimíra Válka pro svou francouzskou premiéru Sme- Na programu byla Smetanova Má vlast v kompletním pro- tanovu Šárku a Dvořákovu 8. symfonii. Francouzské publi- vedení pod dirigentskou taktovkou Jiřího Bělohlávka. Popr- kum ocenilo homogenitu celku, jakož i dokonale zvládnu- vé v historii zazněla na pařížské půdě pod taktovkou české- té dechy a krásné sólové party klarinetu, tuby a violoncella ho dirigenta tato typicky česká skladba. Teprve ve francouz- v Šárce a lehkost a přesnost proslavených přechodů smyč- ském kontextu si posluchač musel uvědomit, že jednotlivé cových partů od nejvyšších do nejhlubších v krásném Ada- tóny, které jsou všem tak známé a které tak přirozeně trys- giu a výjimečnou kvalitu dechů v závěrečném Allegru Dvo- kají z nástrojů českých hudebníků, potřebovaly dokonalé a řákovy Osmé. trpělivé vedení, aby i s francouzskými interprety dosáhly své Feldův Koncert pro violu a orchestr nastudoval SOČR lehkosti a vřelosti. Po klidném a pečlivém, lehce rozpačitém s francouzským sólistou Raphaelem Olegem, jehož virtuo- Vyšehradu nastoupila uvolněnější Vltava a již při Šárce se zita dokonale podpořila Feldův bohatý rukopis. Nejenže vio- symfonický orchestr pařížské opery pod neúnavným a geni- la byla po celou dobu koncertu všudypřítomná, ale svou fas- álním vedením Jiřího Bělohlávka natolik přiblížil Smeta- cinující a neutuchající bohatostí výrazů udržovala poslucha- novi a českému duchu, že poslední tři skladby (Z Českých če v zaujatém poslechu. Feld ve svém díle neopomněl žádný luhů a hájů, Tábor a Blaník) zazněly s takovou bravurou, z pultů, žádný z nástrojů nebyl ponechán ve stínu a každý že pařížské publikum nechtělo ani orchestr ani dirigenta z hráčů měl své „slovo“, které zapadalo do nádherné mozai- pustit ze scény. Po neutuchajícím desetiminutovém aplau- ky barev a odstínů (od tuby po pikolu nebo triangl). Domi- su Jiří Bělohlávek přidal Vltavu, takže si posluchači mohli nující spodní a hluboké tóny smyčců, které se rozptylovaly vychutnat jednu z nejhranějších skladeb českého repertoá- pod záchvěvy dřevěných nebo žesťových dechů spolu s per- ru v dokonalé podobě, bez jediného zaváhání a se skvělou kusemi a rytmickými celky vzdáleně připomínaly Stravin- přesností a lehkostí. ského. Na konci druhé věty nastoupil neuvěřitelně náročný a rychlý sólový part, ve kterém Raphael Oleg předvedl obdi- Březen 2006 vuhodnou virtuozitu, která viditelně fascinovala publikum a 31. března se do Paříže opět vrátil Jiří Bárta - a to na kon- udržela ho v napjaté soustředěnosti až do ﬁ nále, ve kterém cert, který České centrum organizovalo společně s rakous- zahranií

JENNIFER LARMORE foto archiv

Předseda Akademie Charlese Crose Alain Fantapié a ředitelka ﬁ rmy Supraphon Jana Gondová kým, maďarským, polským a slovenským kulturním insti- tutem a který se odehrál v prostorách pařížské Invalidov- Galakoncert populární ny. Na programu byly skladby pro 4-5 violoncell a kromě americké operní divy děl klasických autorů zazněly také práce soudobých autorů těchto zemí: z českých skladatelů to byl Marek Kopelent a Jennifer Larmore, mezzosoprán Kryštof Mařatka. Pražská komorní ﬁ lharmonie Talentovaný houslista Roman Patočka, který Francii nav- Jean-Christophe Spinosi, dirigent štěvuje pravidelně, se v březnu zúčastnil dokonce hned dvou prestižních akcí (18. března byl pozván na konferenci o vzta- zích mezi českou a francouzskou houslovou školou, která se Záštitu nad koncertem převzal uskutečnila v prostorách pod Louvrem v tzv. „Carousel du velvyslanec Spojených států amerických Louvre“ spolu s profesorem Ivanem Štrausem a 29. března J.E. pan William J. Cabaniss měl recitál v Janáčkově sále Českého centra).

A co dál v roce 2006? Smetanova síň, Obecní dům, Praha Je jasné, že mravenčí práce Českého centra na hudebním 9. 5. 2006, 19.30 poli je nezbytná. Česká hudba se pomalu, ale jistě prosadí, protože je z čeho čerpat a protože ani nová generace nezahá- lí. V roce 2006 bude mít v Janáčkově sále světovou premié- ru skladba již druhého mladého českého skladatele, kterého České centrum pozvalo na tříměsíční studijní pobyt ﬁ nanco- vaný francouzskou společností pro ochranu autorských práv La Sacem. Zlínský rodák Jiří Kadeřábek, který má na svém III. kytarové mistrovské kurzy kontě více než dvě desítky skladatelských počinů (mimo jiné i nastudovanou a z důvodů nevyřešených autorských práv Nové Strašecí 2006 neuvedenou operu Malý princ na motivy francouzského spisovatele Saint-Exupéry), připravuje pro pařížskou premiéru 15.–18. června 2006 skladbu pro violu, klavír a klarinet. Skladba, kterou nastu- mistrovské kurzy – přednášky – koncerty duje francouzský soubor Calliopée, bude provedena s jednou reprízou v červnu 2006. Vyučují: Z dalších projektů pak připomeňme koncert Smetanova Milan Zelenka – prof. HAMU v Praze tria, které se představí v Českém centru a Pařížské ope- Pavel Steidl – světově proslulý kytarový virtuos ře v květnu, vystoupení dětského pěveckého souboru Apo- Carlo Domeniconi – jeden z nejvýznamnějších siopée pod vedením Nataši Bartoškové, jenž v Českém cen- kytarových skladatelů dnešní doby tru uvede Martinů Otevírání studánek, projekt mladých Jan Jiří Irving – koncertní kytarista a pedagog francouzských interpretů soudobé hudby, studujících ve Ozren Mutak – profesor Konzervatoře v Teplicích spolupráci s Českým centrem pro festival v Clermont Fer- Zdeněk Dvořák – kytarový pedagog randu (červen 2006) skladby Miroslava Srnky, melodram Do kurzů se mohou přihlásit zájemci všech věkových Čtyřnohá vrána, na němž český skladatel Kryštof Mařatka kategorií. pracuje, aby jej představil na prestižní pařížské přehlídk- ce soudobé tvorby Présences 2007 a projekt tzv. malé české Pořadatel: Občanské sdružení OPEN GUITAR sezony v roce 2007, jenž připravuje České centrum spolu Informace a přihlášky: s kulturním odborem města Epernay. Ale to už jsou námě- Ozren Mutak, tel.: 723 811 531 ty na další příspěvky… • zprávy ze zahranií

domě, který se ocitl v tíživé fi nanční i perso- Centre operu společně nastudovaly dvě oper- festivaly nální situaci. V nedávné době z opery ode- ní společnosti z různých kontinentů – z afric- šli její prezident Martin Smith, výkonný ředi- kého Kapského města (Cape Town opera) Edinburský festival má nového ředitele. tel Sean Doran a hudební ředitel Oleg Cae- a švédského Umea (NorrlandsOperan). První Skladatel a univerzitní profesor Jonathan tani, který v podstatě rezignoval ještě před tři představení (25. 2., 28. 2. a 2. 3.) dirigoval Mills vystřídá letos v říjnu dosavadního ředi- nástupem do funkce. V lednu 2006 vstoupili místní dirigent britského původu Christopher tele sira Briana McMastera, který toto místo zaměstnanci do stávky. Anglická národní ope- Dowdeswell a poslední představení sloven- zastával 15 let. Jonathan Mills je vicekancléř ra hledá nového hudebního ředitele. Mezi kan- ský dirigent Peter Valentovič. Peter Valento- univerzity v Melbourne. V minulých letech byl didáty jsou britští dirigenti Edward Gardner vič působí v Cape Town Opera od října 2004 uměleckým ředitelem Mezinárodního festi- a Jonathan Darlington a také americký diri- jako hlavní sbormistr a pracuje také jako diri- valu umění v Melbourne (2001–2002), Mel- gent Andrew Litton. O místo nového prezi- gent a korepetitor. Rusalka byla uvedena bournské federace festivalů, Mezinárodní- denta projevil zájem Andreas Whittam Smi- v češtině skandinávskými a africkými pěvci ho hudebního festivalu v Brisbane ad. Z jeho th, zakladatel deníku e Independent. Řada (Rusalka – Elisabet Strid, lesní žínky – Shirley skladeb získala Sandakan renody pro teno- skotských uměleckých institucí možná pohlíží Sutherland, Nobulumko Mngxekeza, Violina rové sólo, sbor a orchestr cenu Prix Italia na Laidlawovo rozhodnutí se závistí, že své Anguelov, Ježibaba – Miranda Tini ad.). 2005. Mills vystudoval rovněž na univerzitě v miliony věnoval opeře v hlavním městě místo Sydney architekturu se specializací na akus- některé ze skotských institucí, které jsou rov- tický design. něž v nelehké situaci. Například fi nanční pro- blémy přinutily Skotskou operu zrušit vloni osobnosti Llangollen International Eisteddfod, velš- v létě všechny akce a vstoupit do této sezony ský mezinárodní festival hudby a tance ve bez stálého sboru. Laidlaw byl deníkem Sun- Sakari Oramo, hudební ředitel City of Bir- městě Llangollen, který letos vstoupí do 60. day Times v dubnu 2005 označen za 101. nej- mingham Symphony Orchestra, vymě- roku své existence, bude své jubileum v obdo- bohatšího občana Velké Británie. Jeho maje- ní od sezony 2008/2009 dosavadní funkci bí mezi 4. –9. 7. slavit i přítomností velkých tek se odhaduje na 499 milionů liber. Třiaše- za místo hlavního hostujícího dirigenta. Se hvězd, velšského barytonisty Bryna Terfela desátiletý magnát byl v roce 2004 povýšen CBSO spolupracuje od roku 1998, kdy byl a mezzosopranistky Katherine Jenkins. Kro- do šlechtického stavu. jmenován šéfdirigentem, v dalším roce se stal mě toho budou promítány čtyři z klasických hudebním ředitelem. Během následující doby němých fi lmů Charlese Chaplina s novou hud- Čínský fi lmový režisér Zhang Yimou bude natočil se CBSO 15 desek, z nichž nahrávka bou od amerického skladatele Carla Davise. debutovat v Metropolitní opeře. Tvůrce slav- s klavírními koncerty Camilla Saint-Saënse se Vystoupí rovněž Hallé Orchestra, který hrál na ných fi lmů Hero a e House of Flying Daggers sólistou Stephenem Houghem byla vyhláše- vůbec prvním ročníku festivalu v roce 1947. se ujme opery e First Emperor od čínského na časopisem Gramophone Nahrávkou roku Podle organizátorů zde za 60 let účinkova- skladatele Tana Duna, který v roce 2000 zís- 2002. Poslední roky svého ředitelování chce lo více než 500 000 umělců z celého světa, kal Oskara za hudbu k fi lmu Crouching Tiger, Oramo zaměřit na mozartovské oslavy, jubi- mj. Luciano Pavarotti, Nigel Kennedy, Shir- Hidden Dragon (Tygr a drak). Hrdinou opery lea Šostakoviče, Elgara a Sibelia, dokončení ley Bassey, James Galway, Lesley Garrett, je císař Qin Shihuangdi, který ve 3. století př. kompletního orchestrálního cyklu Igora Stra- Michael Ball, a přijelo sem kolem tří milionů Kr. sjednotil Čínu. Krutý tyran Qin byl skvělým vinského a sedm zahraničních turné. City of diváků. Festival byl v roce 2004 nominován taktikem, ale obětoval štěstí své dcery, prin- Birmingham Symphony Orchestra byl založen na Nobelovu cenu míru. cezny Yue-yang, politickým účelům a lidé se v roce 1920, k významným dirigentům minu- nakonec proti němu vzbouřili. Libreto vychá- losti patřili Adrian Boult a Harold Gray. V roce zí z Historical Records, jejichž autorem byl 1980 byl šéfdirigentem jmenován tehdy pět- Sima Qian (c. 145 - c. 85 pr. Kr.) a ze scénáře advacetiletý Simon Rattle (místo zastával do divadlo od Wei Lu k fi lmu e Legend of the Bloody roku 1998). CBSO zatím neoznámila žádného Zheng. Autorem operního libreta je Tan Dun nástupce po Sakari Oramovi. Washington National Opera oznámila, že a novelista Ha Jin. Zhang prohlásil, že doufá, současný generální ředitel Plácido Domingo že inscenace pomůže najít mladým Američa- Joseph Volpe, generální ředitel Metropo- souhlasil s prodloužením kontraktu do červ- nům cestu do operního domu a zároveň poro- litní opery, bude poctěn speciálním večerem, na 2011. Domingo začal s Washingtonskou zumět čínské historii. Představení jsou pláno- který k ukončení jeho období v této fukci orga- národní operou spolupracovat od roku 1996 vána na 21., 26. a 29. 12. 2006 a rovněž na nizuje e Metropolitan Opera Guild 20. 4. v nejprve jako umělecký ředitel, v roce 2003 leden 2007. Titulní roli císaře má zpívat Plá- hotelu Waldorf-Astoria. Vystoupí sopranistka se stal generálním ředitelem. Světově pro- cido Domingo, princeznu Yue-yang ztvární Eli- Anna Netrebko, promluví sopranistka Renée slulý tenorista, který má ve svém repertoáru zabeth Futral a Sarah Coburn. Paul Groves se Fleming a budou promítnuty záznamy z nejvý- 123 rolí, se v posledních letech věnuje stále představí v roli Gao Jian-li, který napsal hud- znamnějších inscenací Volpeho období. Slav- více i dirigování. V říjnu 2006 bude řídit mj. bu ke slavnostnímu odhalení císařova nejvý- nosti se mají zúčastnit pěvci Licia Albanese, Massenetovu Manon v Los Angeles Opera, znamnějšího činu, Čínské zdi. Dirigovat bude Martina Arroyo, Harolyn Blackwell, Dwayne kde rovněž zastává místo generálního ředi- sám skladatel. Zhang Yimou již operní před- Cro , Anthony Dean Griff ey, Hei-Kyung Hong, tele. Velkou pozornost věnuje Domingo mla- stavení režíroval, a to v roce 1998 Pucciniho Marilyn Horne, Sherrill Milnes, Anna Moff o, dým umělcům, založil mj. mezinárodní pěvec- Turandot v Pekingském císařském paláci. Patrice Munsel, Tobias Picker, René Pape, kou soutěž Operalia a ve Washingtonu speci- Julius Rudel a Risë Stevens. Joseph Volpe ální čtyřletý studijní program původně pouze Opera se vrací do New Orleansu. 4. 3. vy- se v roce 1990 stal prvním ředitelem v his- pro mladé pěvce, nyní rozšířený i o dirigenty, stoupili Plácido Domingo, Denice Graves, Paul torii MET, který vzešel z této instituce. Začí- režiséry, scénografy a kostýmní výtvarníky. Groves, Nathan Gunn ad. na benefi čním kon- nal v MET v roce 1964 jako tesař, postupně Washingtonská národní opera oslaví v příš- certě v New Orleansu. Protože rekonstrukce se vypracoval na mistra dílen, v roce 1978 tím roce 50. let své existence. divadla Mahalia Jackson eatre, zničeného se stal technickým ředitelem a v roce 1981 hurikánem Katrena, nebyla ještě dokončena, asistentem ředitele. Proslul jako náročný a Skotský magnát zachraňuje Anglickou konal se koncert v New Orleans Arena.. mocný výkonný ředitel, který nekompromisně národní operu. Jeden z nejbohatších obča- jednal i se světovými prominentními hvězda- nů Skotska, obchodník Lord Laidlaw of Rothi- Dvořákova Rusalka poprvé na africkém mi. Nejznámější případ tohoto druhu se stal emay, daroval Anglické národní opeře 2 mili- kontinentě. 25. 2. se v jihoafrickém Kap- v roce 1994, kdy Volpe zrušil smlouvu sop- ony liber. V uplynulých dvou sezonách již ském městě uskutečnila africká premiéra ranistce Kathleen Battle s poukazem na její fi nancoval několik inscenací v tomto operním Dvořákovy opery Rusalka. V Baxter eatre zprávy ze zahranií neprofesionální chování. Soubor vzdá Volpe- cenu nejlevnějších na 15 dolarů a naopak zvý- Wolff nazval sbírku „studijním materiálem“. mu poctu i na gala představení v MET 20. 5. šil cenu nejdražších. Pro rodiny s dětmi plánu- Juilliard School plánuje digitalizaci rukopisů Jeho nástupce Peter Gelb se funkce ofi ciálně je za velmi výhodné vstupné zkrácenou verzi a jejich zpřístupnění na webových stránkách. ujme 1. 8. 2006. Kouzelné fl étny. Bruce Kovner, který se brání jakékoliv pub- licitě, odmítl, aby sbírka nesla jeho jméno a Metropolitní opera v New Yorku oznámila požádal, aby byla jednoduše nazvána Juilliard plány na sezonu 2006/2007, do níž vstoupí Manuscript Collection. V tichosti slíbil – kro- s novým generálním ředitelem Peterem Gel- r'zné mě řady dalších darů – , že na renovování Lin- bem.Gelb zastával v 70. letech místo vedou- coln Center věnuje 25 milionů dolarů. cího tiskového oddělení Bostonského sym- Juilliard School v New Yorku získala uni- fonického orchestru, poté působil v umělec- kátní sbírku hudebních autografů. Mili- kém managementu Metropolitní opery jako ardář a fi nančník Bruce Kovner, zakladatel vedoucí produkce televizních přenosů. V roce Caxton Associates v New Yorku, shromáž- 1995 se stal prezidentem Sony Classics, kdy dil během 11 let poklad cenných autografů, eská hudba stávající hlubokou krizi řešil vytvořením série které nyní věnoval Juilliard School. Dar obsa- v zahrani í crossoverových nahrávek. Z toho vycházejí i huje 139 položek: rukopisné partitury, skicy, některé nelichotivé odhady, že Gelb zavede tištěné korektury s vlastnoručními opravami Skladba Milana Slavického „La voce soa- do Metropolitní opery představení typu Wag- skladatelů a první vydání velkých děl od celé ve I“ pro dechový oktet a celestu byla prove- nerova Tristana a Isoldy s velšskou popovou řady významných autorů minulosti i 20. sto- dena 20. 2. v nové budově lucemburské Fil- star Charlotte Church v roli Isoldy a Andre- letí (Brahms, Schumann, Schubert, Beetho- harmonie souborem European Music Aca- ou Bocellim jako Tristanem. Nicméně nová ven, Chopin, Stravinskij, Bach, Liszt, Ravel, demy Schengen pod řízením Jacka Martina sezona nic takového nenaznačuje. Přinese Copland, Mozart ad.). Většina rukopisů byla Händlera. Na koncertě dále v provedení mla- šest nových inscenací včetně světové pre- mnoho let veřejnosti nedostupná a může dých interpretů zazněly skladby Pavla Haase miéry opery Tana Duna První císař s Pláci- představovat významný pramen pro nový (Svita pro hoboj a klavír) a W. A. Mozarta (kladem Domingem v titulní roli, poprvé od roku pohled vědců a interpretů. Mezi rukopisy je rinetový kvintet a výběr z Ventových úprav 1929 se do MET vrátí Straussova Egypt- klavírní úprava Beethovenovy Velké fugy, Mozartovy operní hudby pro dechový oktet). ská Helena (s Deborah Voigt v titulní roli), dále například tištěná korektura Beethove- nebudou chybět operní stálice jako Lazeb- novy Deváté symfonie se skladatelovými Mužské vokální kvarteto Q VOX z Brna ník sevillský, Madama Butterfl y, Orfeo ed poznámkami, Mozartův rukopis dechových odjelo na své první koncertní turné do Izrae- Euridice a Pucciniho Triptych. Zastoupeny partů k fi nální scéně Figarovy svatby, Schu- le. 3. 3. vystoupilo v Tel Avivu a 4. 3. v klášte- budou barokní opery (2), Mozart (2), Verdi (4), mannova skica jeho Druhé symfonie, rukopis ře na Hoře Sion v Jeruzalémě. Na programu Puccini a další veristé (10), bel cantové ope- Brahmsovy Druhé symfonie a Druhého klavír- byly mj. skladby českých autorů (Smetana, ry (2), Wagner (1 – Mistři pěvci norimberští). ního koncertu. Dar je tak velký a významný, že Dvořák, Křížkovský, Martinů, Janáček). Českou operu bude reprezentovat Janáčova Juilliard School buduje pro rukopisy speciální Její pastorkyňa. Hudební ředitel opery James místnost. Finančník Bruce Kovner je rovněž Výstava s názvem Národní divadlo v Praze Levine bude řídit 8 operních titulů za sezonu prezidentem konzervatoře a vicepreziden- byla zpřístupněna ve dnech 7.– 23. 3. 2006 a tři koncerty s orchestrem Metropolitní ope- tem Lincoln Center. Titul Ph. D. získal z poli- v Českém centru v Bruselu. Ve fotografi ích ry v Carnegie Hall. Jeho kontrakt má vypršet tických věd na Harvardu a krátce navštěvo- mapovala historii Národního divadla od jeho v sezoně 2010/2011, Levine však souhlasil s val na Juilliard School večerní hudební kurzy; založení až po současnost, dále nabídla přehled prodloužením minimálně o dvě další sezony, i je amatérský pianista a v současné době stu- současných inscenací na scénách Národního když mu Peter Gelb nabídl doživotní smlouvu duje Chopinova nocturna. Začátkem 70. let a Stavovského divadla a zahrnula též doku- (v roce 2013 bude Levineovi 70 let). Levine založil vlastní investiční fondy, jejichž cena menty a fotografi e dokladující vztah „Mozart na to prohlásil „Člověk navrhuje, Bůh koná“. byla vloni odhadována na 10,8 miliard dola- a Stavovské divadlo“, a to především s ohle- Gelb slíbil, že do MET přivede další vynikají- rů. Podle časopisu Institutional Investor byl dem na výročí 250 let od narození W. A. Mozar- cí dirigenty: Riccardo Muti má v MET debu- vloni Kovnerův osobní zisk 550 milionů dola- ta. Nechybělo ani několik divadelních kostýmů tovat v sezoně 2009/2010, Seiji Ozawa má rů. Většinu rukopisů koupil Kovner anonymně z baletních, činoherních i operních inscenací, v sezoně 2008/2009 dirigovat Čajkovského na aukcích. Mj. také Beethovenu úpravu jeho vystavena byla maketa inscenace opery Joh- Pikovou dámu. Gelb pozval i světově proslu- monumentální Velké fugy pro čtyřruční klavír, na Adamse e Death of Klinghoff er (Smrt lé režiséry, kteří dosud s MET nespolupra- a to na aukci Sotheby za 1,95 milionů dola- Klinghoff era). Záštitu nad výstavou převzal covali. Peter Sellars bude v MET debutovat rů 1. 12. 2005 a partituru jeho Deváté sym- pan Jiří Havlík, velvyslanec ČR v Belgii. v opeře Johna Adamse Dr. Atomic v sezoně fonie dva roky předtím za 3,5 milionů dolarů. 2008/2009, Patrice Chereau a Luc Bondy Podle ředitele Sotheby Stephena Roe je Bru- Pavel Šporcl vystoupil v dubnu 2006 ve Vel- jsou angažováni na následující sezonu. Kromě ce Kovner jedním z nejvýznamnějších klientů ké Británii. S Liverpoolskou fi lharmonií hrál toho hledá Gelb režiséry i mimo operní okruh: tohoto aukčního domu. Stephen Roe označu- pod taktovkou Libora Peška Houslový kon- Bartlett Sher se ujme Lazebníka sevillského a je Kovnerovu sbírku za absolutně nejdůležitěj- cert a moll Antonína Dvořáka (Preston, Liver- Jack O‘Brien Pucciniho Triptychu. K účinko- ší na celém světě: “Jiné soukromé sbírky jsou pool). Začátkem května se představí ve Špa- vání vyzval Gelb dalšího neoperního umělce, početnější, ale jen několik z nich zahrnuje sku- nělsku, a to 5. a 6. 5. ve městě Valladolid, kde broadwayskou zpěvačku Kristin Chenowe- tečně rozměrná díla velkých skladatelů”. Bru- v Teatro Calredón vystoupí s Orquesta Sinfo- th, která se představí jako Samira v obnove- ce Kovner řekl, že ho nejvíce zajímaly ruko- nia de Castilla y León, diriguje Alejandro Posa- ném představení opery Johna Corigliana e pisy, které ukazují tvůrčí proces. Proto se da (Čajkovského Koncert D dur). Ghosts of Versailles (2009/2010). Plánuje zaměřil i na opravy samotných autorů v tiš- rovněž spolupráci s ostatními divadly v Lin- těných korekturách a na poznámky skladate- České klarinetové kvarteto dosáhlo velké- coln Center na projektech, v nichž budou účin- lů. Jedním z příkladů je partitura Beethove- ho úspěchu v USA. Skladba Orlík z jeho alba kovat mj. Adam Guettel, Jake Heggie, Micha- novy Deváté, respektive tištěná korektura s Ozvěny kamene se dostala do fi nále prestižní el John LaChiusa, Wynton Marsalis, Rachel Beethovenovými vlastnoručními opravami, americké soutěže International Songwriting Portman a Nicholas Wright, Jeanine Tesori a která byla použita při prvním provedení díla Competition v Nashvillu ve státě Tennessee. Tony Kushner, Michael Torke a Craig Lucas, ve Vídni v roce 1824. Finále, původně ozna- Soutěží se v několika kategoriích a Orlík sou- Rufus Wainwright ad. Důležitou změnu chys- čené jako Presto, ukazuje slovo Prestissi- těží v instrumentálních skladbách. vla tá Gelb v cenové politice vstupenek, kdy snížil mo, které Beethoven napsal nad Prestem. Bachovský a mozartovský badatel Christoph Zpracovala Jitka Slavíková studie, komentáe zlatá éra eské opery iv. aby se nezapomnlo jií joran Radmila Hrdinová

Znělý baryton osobitého zabarvení, schopný jemných cito- vých odstínů, velký hlasový rozsah, smysl pro charakteriza- ci postavy a spontánní herecký projev – to jsou devizy Jiřího Jorana, který patřil po čtyřicet let k legendárnímu souboru pražského Národního divadla. A nejen to, do dějin české opery se zapsal jako autor českých překladů libret i textů písní, jichž byl vynikajícím interpretem. Loňský jubilant, narozený v roce 1920, sleduje operní dění neúnavně i dnes.

Od Dismana ke Kašlíkovi Pro mou budoucí pěveckou kariéru bylo rozhodující setká- ní s Miloslavem Dismanem, který byl mým učitelem od šes- ti do jedenácti let na škole v Nuslích. My, jeho žáci, jsme byli „pokusní králíci“ jeho pozdější práce s dětmi v rozhla- se. Studovali jsme voicebandy i hry a tehdy se ve mně zrodila myšlenka, že se budu věnovat kumštu. O pár let poz- ději, na Masarykově reálném gymnáziu v Křemencové ulici, se o mně vědělo, že zpívám i píšu písničky, tak jsem se stal členem Divadla dobré nálady v ulici Ve Smečkách, kde o mnoho let později začínal Semafor a dnes je tam Čino- herní klub. Uplatňoval jsem se nejen jako zpěvák, ale i jako stepař. Přivydělával jsem si dokonce jako instruktor stepu

ve stepařské škole v Kotvě. Přitom jsem se stepovat nikdy foto archiv neučil, jen jsem to měl okoukané od Freda Astaira z fi lmo- Jiří Joran vého plátna a sám jsem přišel na metodu, jak stepovat a jak ostatní step naučit. Když se v srpnu 1944 zavřela divadla, utvořili jsme s pár Rok před maturitou jsem si podal žádost na operní odděle- kolegy pěvecký kvartet a jezdili jsme po vesnicích s tehdej- ní pražské konzervatoře, což ode mě byla veliká drzost, pro- šími šlágry až do osvobození. V únoru 1945 jsem se vydal na tože do té doby jsem neviděl jediné operní představení. Na kole do Prahy, přičemž jsem dvakrát unikl smrti o vlásek zkoušky přišlo asi deset kluků, každý s kantorem, který ho – jednou když mě z kola srazil vojenský náklaďák, a podru- rozezpívával, kdežto já jsem žádného kantora neměl, pro- hé, když se pro mě nenašlo místo v nemocnici na Karláku, tože jsem se nikdy zpívat neučil. A přesto jsem jako jediný která byla vzápětí při náletu vybombardovaná. přijímací zkoušku udělal. Hned po válce vznikla Opera 5. května, kam mě na konkurz Tehdy na konzervatoř nastoupil Hilbert Vávra, kdysi sólis- angažoval Václav Kašlík. Ve čtyřicátém šestém jsem doda- ta opery ND, který pak přešel k Velké operetě, a do kon- tečně absolvoval na konzervatoři a vojnu si odbyl v AUSu. ce života se už do ND nevrátil. Začal jsem se u něj v roce Tři roky v Opeře 5. května, později Velké opeře 5. května, 1939 učit zpívat a po třech letech studia jsem jakožto roč- než nás ministr Zdeněk Nejedlý zlikvidoval začleněním do ník 1920 dostal předvolání na práci „do rajchu“, konkrétně souboru ND, byly nejšťastnějším obdobím v mé operní kari- do Mnichova. V té době jsem už za sebou měl písňový kon- éře. Kašlík naangažoval po Evropě řadu výborných zpěváků, cert v Městské knihovně, který měl výborné kritiky. Když kteří se podíleli na dobré pověsti mladého souboru. Ve Vel- jsem se už chystal do transportu, potkal jsem známou, jejíž ké opeře o něco šlo, pracovalo se s velkým nadšením, dělalo agentura zprostředkovávala umělcům vystoupení v zahrani- se výborné divadlo. Kašlík, architekt Josef Svoboda, Alfred čí. Bylo to náhodné setkání, ale zásadně změnilo můj osud. Radok, to byla nádherná pracovní atmosféra. Kdyby to bylo Její zásluhou jsem místo do Mnichova putoval do angažmá mohlo pokračovat, bylo by všechno jinak. operní scény v Görlitz. Mou první rolí v Görlitz byl Sedlák v Orff ově aktovce Die Národní divadlo a písňový repertoár Kluge (Chytračka). Tamní opera ji uváděla jako první po Přešli jsme do Národního divadla. Snad jsme měli jen zčeřit ofi ciální premiéře v Mnichově a pak se hrála v mnoha diva- tamní stojaté vody, ale zatím jsme se v nich utopili. Léta ply- dlech. Díky tomu jsem roli na záskok zpíval dokonce v Sem- nula, někdy se mi dařilo líp, někdy hůř. Udržet se čtyřicet let perově opeře v Drážďanech, kam bych se jinak ve třiadvace- v Národním, není žádná legrace, zvláště, když člověk k dění ti letech nikdy nedostal. Chytračka znamenala i začátek mé kolem sebe nemlčí a já jsem se často dopouštěl nežádoucí překladatelské činnosti. Byl to můj první operní překlad, kritiky, čímž jsem se stal nepohodlným. Výsledkem bylo, že měl velký úspěch a hrál se v řadě divadel. Pak jsem přeložil i v letech, kdy jsem na tom byl pěvecky nejlépe, jsem nesměl Měsíc, takže jsem Orff a pro českou operu vlastně objevil. do rozhlasu a do televize, nepustili mě ani na zájezd s diva- V Görlitz vládla daleko svobodnější atmosféra než v pro- dlem do spřáteleného Polska. tektorátu. Poslouchal jsem Londýn, s kolegou J. O. Karlem V Národním divadle jsem vytvořil řadu fi gurek, v nichž jsme oslavovali invazi spojenců, v divadle nám nic nehrozilo, jsem se mohl uplatnit herecky. Necítil jsem touhu po vel- na pár nebezpečných typů nás kolegové upozornili hned při kých rolích. Nikdy jsem se nedral dopředu, byl jsem spoko- příchodu. Dělalo se tam dobré divadlo a já jsem tam získal jený s tím, co přicházelo. Neměl jsem lokty, ani jsem neuměl poměrně velký repertoár. „pucovat“ kliky. O to víc času jsem měl na své další aktivity, především na překlady a na písňový repertoár, v němž jsem studie, komentáe našel smysl svého uměleckého života. Písně pro mě nikdy Překladatelem operních libret neznamenaly jen kompenzaci nedostatku velkých operních K operním překladům mi otevřel cestu Václav Holzknecht, postav, byl bych šel touto cestou určitě i v případě, že bych který mě v době, kdy byl šéfem opery, pověřoval překlady byl v ND využíván k větším uměleckým úkolům. Začaly mě operních libret. Začalo to Brittenovým Peterem Grimesem. postupně zajímat víc než opera. Byl to pro mě nesmírně zajímavý, i když náročný úkol. Pře- Časem se mi podařilo v jejich interpretaci dosáhnout takové- klad operního libreta musí splňovat několik kritérií, přede- ho postavení, že když Svaz skladatelů uspořádal k mým pade- vším požadavky na českou deklamaci, tj. aby se slovní pří- sátinám písňový koncert, mohl jsem vybírat z věcí, které jsem zvuk shodoval a kryl s přízvukem hudebním, aby se těžká uvedl v premiéře, nebo z těch, jež byly přímo pro mě napsány. doba ve slově shodovala s těžkou dobou v hudbě, aby dlouhá Na tomto večeru měl premiéru cyklus Šípková růže, posled- nota byla podložena dlouhou slabikou a opačně. Je také tře- ní dílo Jaroslava Křičky, s nímž mě pojilo dlouholeté přátel- ba vždy dbát na to, aby přízvuk byl na předložce. Z pěvecké- ství a který se na premiéru v Janáčkově síni nechal přivézt ho hlediska je třeba se vyvarovat přemíry konsonant a jejich z nemocnice. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. shluků. Čeština oplývá slovy bez jediného vokálu. V oper- Interpretace písní vyžaduje od zpěváka odlišný přístup. ních libretech hojně užívané slovo „srdce“ sdružuje hned Zatímco v opeře jde spíš o to, aby zpěváka bylo slyšet, nebo čtyři konsonanty a končí krátkým vokálem, na němž se hlas aby mu „nerupnul“ vysoký tón, případně se ozvaly hloubky, nemůže rozvinout. A co už pak taková „smrt“? komorní zpěv vyžaduje jiný styl. Plné síly hlasu se tu použí- Co je nutno dále při překladu respektovat? Aby výšky byly vá výjimečně, zato ale má pěvec možnost modelovat píseň podloženy slabikami na otevřené vokály, ideální je vokál „a“, za pomoci všech nuancí barev a síly hlasu od pianissima po případně „e“, další už méně. Textu překladu by mělo být na fortissimo. Je třeba dobře ovládat pěveckou techniku a doká- první poslech rozumět a pro interpreta by měl být snadno zat zprostředkovat výraz písně. zapamatovatelný. Měl by být adekvátní stylu hudby a době Na koncertním pódiu je pěvec sám s klavírním doprovodem vzniku originálu, a přitom i básnický, měl by zachovávat rý- jakoby nahý, bez kostýmu i masky se nemůže schovat za my a to pokud možno neotřepané. Tyto zásady si lze osvojit, postavu. Je pouze na něm, jak dokáže publikum zaujmout, co se ale nelze naučit, je umělecké posvěcení, aby překlad vytvořit atmosféru vzájemného porozumění. Souvisí to byl součástí umělecké tvorby. s řadou faktorů, počínaje náladou pěvce a konče podmín- Po úspěchu Petera Grimese jsem překládal Wagnerovo Zla- kami v sále, teplotou, tlakem vzduchu i obsahem kyslíku. to Rýna a Valkýru, kde jsem musel hodně zapojit fantazii, Když se povede tuto nedefi novatelnou atmosféru navodit, protože wagnerovský jazyk je dost komplikovaný. Velkou je to radost, zvláštní pocit uspokojení. příležitost k překladům mi poskytl rozhlas v tzv. operních Vždy jsem vítal, když jsem při osvětlení v sále mohl pozoro- průřezech, kde jsem uplatnil i svůj smysl pro verše, jimiž vat tváře diváků, v nichž se zračil výraz prožitku, a byl jsem jsem spojoval jednotlivé výstupy. Pro Národní divadlo a roz- rád, když se mi podařilo vyčíst z nich úsměv nebo i slzy. Nej- hlas jsem přeložil na 26 operních titulů, z nichž některé lepší inspirace je pocit, že publikum ovládám. do té doby česky nezazněly. To vše bylo podmíněno tím, že Síla prožitku je ovšem závislá na díle. Na slabé nebo povrch- se opery studovaly v češtině. Dnes řada oper trpí uváděním ní skladbě se tento zázrak sotva může podařit. U písní je v originále, protože divák zpěvákům nerozumí a nemůže velmi důležitý text, proto jsem se vždy snažil, aby mi bylo s nimi tzv. „jít“. Ztrácejí tím hlavně komické opery. rozumět, aby vokály zněly nezkresleně a čistě a aby nezanik- ly konsonanty, jejichž neznělé shluky jsou pro český jazyk Ne každá moderní režie je skutečně moderní typické. Pro lepší soustředění je žádoucí zpívat písně zpa- Sleduji dnešní operní dění se zájmem, ale vadí mi přístup měti. Nahlížení do not může pěvce dezorientovat, tím spí- dnešních režisérů k opeře. Ne každá moderní režie je sku- še pak nastane obávané „okno“. Zmínil jsem se o pěvecké tečně moderní, tj. v pravém slova smyslu současná. Nemám technice. Z řady pěveckých škol jsem nakloněn té nejroz- rád převlékání historické současnosti do současnosti dneš- šířenější, italskému belcantu, uvolněnému tvoření tónu ve ní. Přesadit Pucciniho Bohému z pařížské Latinské čtvrti všech polohách, ovládání dechu a frázování, jež připomíná do neosobní haly moderního hotelu s ústředním topením a tah smyčce při hře na violoncello. Takto vedený hlas je zně- nechat Mimi umřít na tuberkulózu v metru pro mě postrá- lý až do pozdního stáří. dá logiku. A nejhorší je, když se režijní koncepci přizpůso- Nemohu se nezmínit o důležité součásti písňových koncertů buje text či dokonce hudba. Přitom jsou režiséři, kteří umějí a to je klavírní doprovod. Klavírista tvoří s pěvcem jednotu. udělat působivou moderní inscenaci: Kráska a zvíře bratrů Oba musí být na takové úrovni, aby se mohli vzájemně dopl- Formanových je pro mě ukázkou poezie, výtvarné fantazie, ňovat a společně muzicírovat. Pěvec je dominantní element, citu. Možná jsem staromilec, ale Národní divadlo není mís- ale oba mají stejný podíl na výsledku koncertu i stejnou umě- tem pro experimenty. Na jeho jevišti by se mělo dělat kla- leckou hodnotu a odpovědnost. Tato symbióza vede k vytvo- sickým, ale ne zkostnatělým způsobem. Experimenty patří ření umělecké dvojice, občasný klavírní doprovazeč nemůže na malou scénu nebo na školu. docílit takového výsledku jako stálá, letitá spolupráce. Měl Vždy pro mě bylo v opeře důležité herectví. Málokdo má jsem štěstí na vynikající klavíristku, citlivou doprovazečku a přirozený herecký talent, takže je zapotřebí naučit operní výbornou a pohotovou komentátorku mých koncertů, paní pěvce základní řemeslo, chování na jevišti, vztah k partne- Zdenu Holovskou. rovi, pohybové fígle atd. Tohle uměl naší generaci výborně Z písňové tvorby jsem tlumočil hlavně díla pro nás až dosud vštípit Ferdinand Pujman. neznámá. Řadu z nich jsem převedl do českého jazyka. Byly to Mění se doba i vztahy v divadle. My jsme žili daleko víc písně nejrůznějších autorů i epoch, Beethoven, Liszt, Schu- pohromadě. A nejen v opeře, měli jsme vřelé vztahy i s čino- bert, Brahms, Grečaninov, Britten, Bartók, starofrancouzské hrou. Vážil jsem si přátelství se Zdeňkem Štěpánkem, Ja- pastorely a bergeretty z 18. století, severoamerické i jihoame- nem Pivcem, Jaroslavem Vojtou. Dnešní praxe, při níž mizí rické lidové písně, černošské písně a spirituály, které jsem sbí- operní soubory, stále více se hostuje anebo angažuje pěvce ral jako známky a měl jsem jich na repertoáru celou stovku. jen na jednu inscenaci či roli, lidi vzájemně odcizuje. Převážná část jejich upravovatelů byli černošští žáci Antoní- Zpíval jsem padesát let, z toho čtyřicet let jako sólista ope- na Dvořáka z doby, kdy byl ředitelem na konzervatoři v New ry v pražském Národním divadle. Když jsem svou činnost Yorku. S překlady mi pomáhala manželka, která umí řadu bilancoval, napočítal jsem 4607 operních představení ve 136 jazyků včetně španělštiny. Díky její matce, která žila v Argen- rolích a 1324 koncertních vystoupení. • tině, jsem také přišel k mnoha nedostupným písním. studie, komentáe co snad nevíte o starší eské hudb iv. polyfonie Jaromír Černý Učebnice dějin středověké hudby zpravidla vždy začínají o bachovskou fugu, ale výměny motivů mezi dvěma či více výkladem žánrů, typů a forem jednohlasého zpěvu a hudby hlasy ukazují, že se zpěváci navzájem sledují, že jsou v inter- – gregoriánského chorálu, písní duchovních, světských – a akci, že se napodobují, „pronásledují“; odtud není už daleko teprve potom následuje kapitolka o počátcích vícehlasého ke kánonu… Je ovšem zřejmé, že lidový vícehlas má spíše zpěvu a hudby, počátcích polyfonie. Tak trochu se tím jako- „polymelodický“ charakter, nikoli „harmonický“. Typický by naznačuje, že je jednohlas starší, „původní“, kdežto více- je často disonantní, ba disharmonický průběh: setkávání i hlas mladší „výsledek staletého vývoje“. souběžné postupy hlasů například v sekundách jsou pro dáv- Počátky (evropské) polyfonie však nemůžeme hledat tepr- né evropské kultury příznačné. ve na sklonku 9. století, ač z této doby vskutku máme nej- Odkud to ale víme? Etnomuzikologie předpokládá, že se tyto starší konkrétní písemná svědectví. Výzkumem etnických a vícehlasé útvary ustalovaly, ritualizovaly a tradovaly až do folklórních hudebních projevů na globálním terénu dospě- našich časů zejména ve folklorním prostředí lokalit více či la totiž etnomuzikologie k několika teoriím a hypotézám o méně odříznutých od souvislého styku s vývojem umělé kul- složitém komplexu tzv. lidového vícehlasu, dodnes žijícím tury, například v nepřístupných horách apod. V roce 1909 v Evropě i mimo Evropu, jenž má historicky hluboké kořeny referoval český etnograf Ludvík Kuba na kongresu ve Vídni snad již v pozdní době kamenné! Tato „primitivní polyfonie“ o písních z oblasti Istrie a Dalmácie. Postřehl, že takové zpě- dozajista nezní jako Bachova hudba, nespočívá na žádné vy mají úzký rozsah (tetrachord) a že občas se v nich unisono teorii a nedisponuje specifi ckými kontrapunktickými for- „rozštěpí na sekundové souzvuky, které jsou vyráženy s vel- mami. Splňuje však aspoň elementární kritérium – hudeb- kým potěšením, radostí a ohromnou energií“. Podobný více- ní projev tvoří více než jedna melodická linie a generují se hlasý „styl“ je znám také z Bulharska nebo Rumunska, čas- tak souzvuky, „harmonie“. Takový vícehlas vznikal spontán- to se uplatňuje v tradičních obřadních písních (svatebních, ně improvizací a udržoval se pamětí a orální tradicí, zvláště pohřebních) a ještě na začátku 20. století jich v Evropě celou když byl součástí určitých rituálů, jež se často či pravidelně v řadu etnomuzikologové našli a zaznamenali ve sbírkách. životním běhu opakovaly a aktualizovaly. Nešlo samozřejmě Jestliže dnes takový vícehlas můžeme najít už jen za výjimeč- o „umělecké dílo“ předváděné před publikem, ale o součást ných okolností, lze soudit, že v historické Evropě byl v lido- múzických aktivit prováděných celým lidovým kolektivem. vé kultuře zastoupen hojněji. Šťastnou náhodou máme o Elementární „techniky“ lidového vícehlasu si lze předsta- tom zajímavé svědectví. Italský teoretik Franchinus Gafuri- vit jako samozřejmé, „logické“ důsledky společného zpěvu. us (1451–1522), současník Josquina Desprez či Jacoba Ob- Z tohoto hlediska dobře pochopíme tzv. heterofonii, spočí- rechta, má ve svém spisu Practica musicae (1497) kapitolu vající v současném provádění dvou či více v detailech odliš- O falešném kontrapunktu, v níž se rozhořčuje nad „barbar- ných, v podstatě (v obrysu) nicméně stejných melodií. (Fot- stvím“ tradičních lidových nářků, zpívaných při pohřbech baloví fanoušci zpívají „klubovou hymnu“!) Při paralelním v Miláně a v okolí. Gafurius zapsal dva příklady a kritizo- vedení hlasů se stejná melodie zpívá v různých polohách val je zejména proto, že se v nich neustále objevují paralelní podle hlasových dispozic zpěváků (děti, ženy, muži): výsled- sekundy a kvarty. (Mimochodem – „styl“ těchto zpěvů není kem jsou pak nejen oktávové souzvuky, jež i dnes vznikají příliš vzdálen balkánským útvarům, jež se dochovaly až do při „jednohlasém“ zpěvu žen a mužů, ale i kvintové, kvartové 20. století.) Leč pozor! Zde se otevírá – pokud víme – první apod. Jinde se setkáme s uplatněním ostináta nebo prodlevy kapitola k odhalení dějin vícehlasu v českých zemích či lépe v některém hlasu, ba dokonce s imitační polyfonií – nejde řečeno na území Česka!! Vždyť Milán je centrem Lombar- Jube Domine – tříhlasá lekce matutina repro archiv repro studie, komentáe

které mají své „centrály“ ve Francii (cisterciáci, premonstrá- ti). Proto snad bychom mohli odhadnout i příchod organa do českých zemí někdy v době od poloviny 12. do poloviny 13. století. Improvizované a ústní tradicí šířené útvary se postup- ně ustalují a zapisují – takový (byť nedochovaný) doklad bychom mohli vidět v závěti olomouckého děkana Bartolomě- je, který roku 1268 odkázal svému kostelu „nové dvousvaz- kové matutinale s organy“; z konce 13. století pocházejí již prvé (dochované) zápisy, jejich kvantita pak narůstá ve sto- letí následujícím. Repertorium organálního vícehlasu v českých zemích vyka- zuje poměrně široký rejstřík liturgických útvarů a žánrů. Falešný kontrapunkt Langobardů repro archiv Uvážíme-li ony prapůvodní důvody k vytváření organa, totiž snahu o ozdobení liturgického zpěvu, pak toto opodstatnění die, vždyť Lombardie odvozuje své jméno od kmene Lan- mají zejména prosté recitativní útvary chorálu – lekce (čte- gobardů, kteří sem v raném středověku migrovali ze severu ní) z Písma svatého v hodinkovém offi ciu i ve mši. Představ- a tito Langobardi prošli v 5. století Čechami a měli svá síd- me si např. poetickou náladu hluboké – dnes bychom řekli: la v Polabí! Ozývaly se tedy (pohřební?) zpěvy, které kolem štědrovečerní – noci, kdy se v tzv. matutinu recituje devět roku 1500 urážely ucho renesančního hudebníka, již před lekcí, jež jsou symbolickou předzvěstí Narození Spasitele… tisíci lety někde mezi Hradcem Králové a Mělníkem? Tato čtení (Jube dom/i/ne benedicere s pokračujícími texty Jestliže byla Evropa v počátcích středověku prosycena roz- Primo tempore, Consolamini, Consurge) byla tehdy zvláště manitými praktikami lidového vícehlasu (a existují svědectví hojně zdobena nejen jedním, ale často i dvěma novými orga- putujících vzdělanců i z Říma, Anglie a Walesu), pak je nut- nálními hlasy (viz ilustraci).Tyto lekce vánočního matuti- no vidět nejstarší dochované hudebně teoretické pojednání na mají pestré a zajímavé souvislosti s příbuznými verzemi ostřeji než jako doklad „vzniku“ vícehlasu. Někdy v polovině v sousedních regionech – v německy mluvících zemích, v Pol- 9. století se totiž musely ony (často disonantní!) lidové prak- sku, v Uhrách – a je možné dokonce konstatovat, že verze tiky stát trnem v oku formující se hudební teorie. Ta totiž v českých pramenech 14. století jsou v mnoha ohledech nej- v oné době budovala základy tónového systému, využívajíc bohatší: rozvíjejí se transponováním do dalších modů, vari- tradovaných zbytků řecké teorie – přijala systém pythagorej- acemi a pronikají sem vsuvky písňového charakteru, kte- ského ladění a s ním spojený systém intervalů a hodnocení ré byly nakonec rytmizovány v duchu současné mensurální jejich konsonantních či disonantních kvalit. Pokud by měl polyfonie. Obdobný vývoj prodělaly na našem území i lekce vícehlasý projev proniknout do církevního zpěvu, jak se zřej- mešních epištol a evangelií (Liber generationis, In illo tem- mě leckde stávalo, musela by jej usměrňovat ars musica, teo- pore intravit Jesus a další). Jinými frekventovanými útvary rie hudby, a nikoli usus (zvyk, pouhý prakticismus)! To bylo organa byly zpěvy mešního ordinaria (Kyrie, Sanctus, Agnus asi hlavním cílem traktátu Musica enchiriadis (Hudební pří- Dei – zpravidla s tropy, např. Kyrie, fons bonitatis apod.). ručka, 2. polovina 9. století), který ve svém závěru podává Zde všude je základnou ustálená melodie chorálu, takže poučení k (improvizačnímu!) vytváření organa na základně odborná literatura nazývá někdy tyto dvojhlasy cantus pla- konsonantních souzvuků, především kvinty a kvarty. Hlav- nus binatim („zdvojený chorál“). ním, výchozím hlasem (vox principalis) je chorální melodie, Poněkud odlišný typ organa však představují „skladbičky“ k níž se tvoří vox organalis v paralelních kvintových (nebo vytvořené na základě tzv. výměny hlasů. Tato technika smě- kvartových) souzvucích, pro kvartové organum se uvažuje řuje k vytvoření melodie (AB), jejíž „poloviny“ (tj. A, B) také o kombinaci souběžného a stranného pohybu. Hlasy je mohou být zpívány současně, tedy jako dvojhlas: jejich har- možno zdvojit v oktávách, takže tu máme dokonce čtyřhlas! monie pochopitelně musí být ve shodě s doporučenými sou- To vše je ovšem míněno výlučně jako „ozdoba církevního zvuky (raného) organa. Nejlépe to znázorňuje náš příklad - zpěvu“ a nadlouho budeme moci sledovat další vývoj tohoto benedicamen Martir Dei Wenceslaus: melodie tohoto 1. ver- umělého vícehlasu pouze v tomto rámci. še se zpívá dohromady s melodií 2. verše pro delictis factor V následujících dvou staletích se objevují další teoretic- pius; takový dvojhlas lze ovšem také provádět jako kánon. ké návody s některými podrobnostmi a inovacemi – Gui- Toto benedicamen zároveň představuje zajímavou spojnici do z Arezza dává například přednost kvartovému organu k tvorbě francouzského kláštera St. Martial, kde „prototyp“ a závěru ze sekundy do primy (ca 1025). Objevují se prvé našeho příkladu nacházíme s textem Deus in adiutorium, ve zápisy vícehlasu – ve fragmentech z Francie a dokonce i ve francouzském Nevers s textem hymnu Iam lucis orto side- velké sbírce organ z Winchesteru (konec 10. století). Kolem re a poté ve střední Evropě a v Čechách na konci 13. století roku 1100 se začínají rýsovat závažnější proměny: Johannes s různými texty – u nás k šesti k tropům Benedicamus domi- Affl igemensis výslovně preferuje protipohyb („kdykoli vox no a k třem hymnům. Na principu výměny hlasů bylo pak principalis stoupá, vox organalis má klesat, a naopak“) a tzv. v českých zemích tradováno ještě několik dalších „skladbi- Milánský traktát (Ad organum faciendum) vyzývá k promyš- ček“, vedle strofi ckých benedicamin (Zacheus arboris ascen- lenému střídání souzvuků v závislosti na frázování výcho- dit stipitem) též tropovaných Sanctus. Také tyto útvary se zí chorální melodie a na jejích strukturálně významných nakonec dočkaly „moderní“ rytmizace a právě ony (rytmic- tónech. Současně s tím dává tato nauka možnost „ozdobit ky a někdy i „harmonicky“) modernizované útvary přežily mnohdy středověk a přešly dokonce do repertoáru našich organum“, tj. vox organalis, skupinkami tónů nebo přímo • melismaty. Tento nový zvukový ideál („koloraturní“ plynu- literátských bratrstev v 15.–16. století! tí vrchního hlasu nad „prodlevami“ tónů chorální výchozí melodie) bude 12. století postupně rozvíjet v repertoárech důležitých západoevropských center – francouzského kláš- tera St. Martial (1. pol. 12. stol.), španělského poutního mís- ta Santiago de Compostella (kolem 1150) a pak především v pařížské katedrále Notre Dame (2. pol. 12. stol.)… Přibližně v téže době proniká improvizovaná organální pra- Martir Dei – benedicamen o svatém Václavu (reprodukce archiv) xe do střední Evropy, snad právě prostřednictvím řeholí, studie, komentáe když se ekne tane ní technika Helena Kazárová

Chceme-li u nějaké pohybové činnosti dosáhnout specifi c- ké kvality, vedoucí k nejlepšímu a nejefektivnějšímu výsled- ku, musíme se naučit určitou pohybovou techniku. Techni- ka se stává náplní přípravy k výkonu, tj. cvičení, tréninku, a zároveň je součástí i vlastního výkonu – tanečního nebo sportovního. Pohybová technika v rámci přípravy na výkon by se dala obecně defi novat jako soubor navzájem na sebe navazujících cviků a pohybových vazeb, které slouží k vybu- dování určitých anatomických kvalit (síla a pružnost svalů a šlach, maximální pohyblivost kloubů ap.). Druh pohybové techniky je závislý na představě kýženého výsledku, výkonu. Principy technik předává pedagog či trenér a na jejich pod- kladě by si každý jedinec měl vypracovat svou osobitou aplikaci těchto principů podle svých anatomických dispozic. Pro sportovce je výkon, který následuje po přípravě, výsledkem, pro tanečníka je prostředkem komunikace s divákem. Taneční technika je specifi cká tím, že obsahuje zároveň i určitou estetiku. Příprava tanečníka na jevištní výkon se totiž odehrávala již po staletí s tím, že v tréninkovém taneč- ním sále je přítomen budoucí divák. Proto při provádění cviků záleží téměř bez výjimky též na jejich vnější formě, na jejich vzhledu, a to podle určitých pravidel, která jsou pro každou taneční techniku jiná. Technické principy ovlivňu- jí vnější formu a naopak. Kupříkladu pokud chcete zdvihnout dolní končetinu stranou bez toho, abyste ji vytočili v kyčelním kloubu směrem ven (en dehors), podaří se vám to maximálně na 900, při vytočení končetiny (což je estetický a zároveň technický princip klasické taneční techniky) ji však dokážete zdvihnout daleko výš. Čím jasněji a přesněji jsou technicko-estetická pravidla té které taneční techniky defi novaná, tím lépe je ono taneční „řemeslo“ (métier) pře- dávatelné. Takzvaná klasická (akademická) taneční technika má za sebou přes 300 let vývoje. Stala se synonymem přípravy tanečního profesionála pro divadelní kariéru. Až do počát- ku 20. století byly jevištní tance realizovány na podkladě je- jích technicko-estetických pravidel, jež se sice měnila a vyví- jela, nicméně to, jak se tančilo na jevišti, odpovídalo zhruba tomu, co se žák naučil v taneční škole při exercisu, neboli hodině taneční techniky. Moderní taneční techniky se začaly vyvíjet v souvislosti se změnou choreografi ckého myšlení. Tehdejší generace chore- ografů nemohla nalézt tanečníky, kteří by uspokojivě inter- pretovali jejich nové pohybové kreace, neboť se nemohli zba- vit naučených postupů z hodin akademické techniky. Nová generace tvůrců, jako byla Martha Grahamová (1894-1991), José Limón (1908-1972), Merce Cunningham (nar. 1919) a další, se nakonec rozhodla vychovat si „své“ tanečníky pro svá díla a soubory sama. Jmenovaní choreografové byli rovněž výbornými pedagogy, a proto vypracovali skutečné pohybo- vé systémy s konkrétními a odlišnými technicko-estetickými pravidly, které jsou předávatelné. Jelikož jich bylo několik, mluvíme o moderních tanečních technikách, zatímco kla- sická technika je jedna, byť existují ve světě různé její „ško- Kresby tanečních prvků z knihy Carla Blasise z roku 1820 ly“ nebo „styly“ (např. Cecchetti – Itálie, Anglie, Vaganova – býv. SSSR, Balanchine – USA ap.). Odlišnosti se týkají pravy profesionálního tanečníka, chtěli si vychovat inter- způsobu držení paží (port de bras) a póz, dynamiky, tempa a prety pro svá díla. Nyní dochází k zajímavé situaci, neboť sledu provádění cviků a vazeb atd., ale základ exercise neboli většina těchto tvůrců moderních technik již zemřela a jejich tréninkové lekce zůstává stejný, a proto není nemožné, aby autorské soubory, „pohrobci“, se snaží udržovat jejich díla, se tanečník kupříkladu z Argentiny zúčastnil tréninku sou- moderní taneční techniky přešly z rukou jejich tvůrců-cho- boru v Londýně či Japonsku. reografů do rukou jejich nástupců, kteří jsou zejména peda- Důležité si je uvědomit, že jmenovaní tvůrci moderních tech- gogy. Je proto nyní již velmi obtížné najít pedagogy, kteří nik neměli v úmyslu vytvořit nějaký univerzální způsob pří- by nevnášeli do těchto pohybových systémů své změny a při- studie, komentáe rozeně je neobohacovali svou zkušeností a erudicí (či naopak neochuzovali při nedostatku jmenovaných kvalit). Tyto po stopách moderní techniky doznávají tudíž v rukou pedagogů řady změn, a to také díky tomu, že se vydaly na cestu tanečním antonína krafta světem ve snaze sloužit k výchově tanečníků, kteří třeba na jevišti díla Grahamové, Limóna, Cunninghama ad. nikdy s violoncellistou tančit nebudou. Dokáží totiž zapojit jiné svaly a části těla, které klasická technika neprocvičuje, mohou být tedy pozi- jiím hoškem tivním obohacením přípravy profesionálního tanečníka. Petr Veber Budoucnost přípravy tanečních profesionálů je zajímavá otázka. Akademická klasická technika prokázala při svém Violoncellista Antonín Kra (1749–1820) bude mít v rod- vstupu do 21. století, že je schopna při své poučené a moud- ných Rokycanech pamětní desku. Na letošek sice zrovna ré aplikaci vychovat univerzálního tanečníka, který se pak nepřipadá žádné jeho kulaté výročí; iniciátor Pocty Anto- může ucházet o angažmá u většiny repertoárových soubo- nínu Kra ovi (v neděli 30. dubna) a současného osazení rů a divadel a ty také tuto techniku denně používají pro a odhalení desky na domě č. 90 „Ve Spilce“, violoncellis- udržení tělesné kondice svých tanečníků. Tanečník „odkoje- ta Jiří Hošek, však připomíná, že je mozartovský rok a že ný“ pouze moderními technikami má velmi omezený výběr Kra ova spojitost s takzvanou První vídeňskou školou je angažmá, a ty bývají navíc krátkodobého charakteru (gran- více než významná. Kra ovo setkání s Mozartem v Dráž- tové projekty ap.). Tanečník, který by však zůstal naprosto ďanech a jejich společný koncert, doložený v Mozartových negramotný v oblasti těchto moderních technik, může být dopisech, je v té souvislosti spíše jen okrajovou zajímavos- naopak nemile překvapen, když při konkurzu budou na něm tí. Existovaly totiž především umělecké kontakty Kra a požadovat i při klasickém tréninku vložení prvků z technik s Haydnem a Beethovenem. „modern dance“, jako je kupříkladu vlna páteře. Jsme totiž svědky velkého kvasu pohybových zkušeností, které si vymě- Ví se o nich obecně? ňují pedagogové navzájem ve snaze vytvořit vzor „univer- Nám cellistům není Kra ovo jméno neznámé, ale většinou zálního“ tanečníka, který bude v jednom souboru schopen se vyskytovalo jen na okrajích monografi e o Haydnovi či o jeden večer zatančit tu „nejklasičtější“ variaci třeba ve Spící Beethovenovi. Podle mého názoru se však jedná o jednu z krasavici podle Mariuse Petipy a druhý večer si lámat tělo největších osobností violoncellového oboru – a v době kla- v díle soudobého choreografa, který kupříkladu rád užívá sicismu o jedinou takto výjimečnou osobnost. Haydn psal techniku pádu a dalších záležitostí, se kterými se v technice pro Kra a svůj Violoncellový koncert D dur, hraný nyní při klasického tance nesetkáte. všech konkursech a přijímacích zkouškách. Až do 20. století Quo vadis, taneční techniko či techniky? Možná se v budouc- byl pokládán za Kra ovo dílo. Teprve nalezením Haydno- nu setkáme nakonec opět jen s jedinou taneční technikou, va tematického skicáře bylo dokázáno, že je to jeho skladba. která však bude obsahovat destilované technicko-estetické Ale ze sazby je patrné, že ji Haydn konzultoval s vynikajícím principy všech pohybů, které uvidíte na jevišti… Ale to je cellistou. Proto je part tak náročný. Totéž platí o Beethove- asi utopie, neboť jevištní tanec patřil ve 20. století k nejvíce novi. Z dopisů víme, jak si Kra a považoval. Psal pro něj expandujícím uměleckým oborům. Tělo soudobého taneč- violoncellový part svého Trojkoncertu, který původně kon- ního profesionála to tudíž nemá dnes lehké (o duši to platí cipoval jako Violoncellový koncert. Kra však nakonec pre- dvojnásob). Představte si výtvarníka, který by musel umět miéru nehrál. zvládnout ve všech detailech kupříkladu dřevořezbu stejně dobře jako olejomalbu… Zdá se nejpravděpodobnější, že Vy zase máte kvůli svým organizačním aktivitám méně klasická technika si udrží své prioritní postavení ve výchově času na hraní. Zeptám se provokativně – stojí vám to za a „údržbě“ tanečního profesionála, bude se postupně dále to? obohacovat a vedle, nikoliv však v protikladu k ní, vznikne Nastal čas, aby se dotáhly některé projekty, které započal jedna alternativní taneční technika ze všeho přínosného z už můj táta. Především si umínil dát dohromady veškeré autorských moderních technik. Vše záleží na vývoji chore- dílo Kra ů, tedy otce Antonína a jeho syna Mikuláše. Můj ografi e, neboť jaké tanečníky budeme chtít vidět na jevišti, otec se totiž shodou okolností narodil v Rokycanech stejně takové by měly připravit taneční školy. Problém může nastat jako Kra a padl mu tam do oka článek místního historika v tom, že vypracovat kvalitní pohybovou techniku vyžaduje doktora Ladislava Hovorky, který už tehdy psal o Kra ově desítky let, zatímco fantazie soudobých choreografů letí trys- výzamu. kem a žene interprety až za hranice jejich fyzických i psy- chických možností. Můžete připomenout život Antonína Kra a? Na závěr je třeba dodat, že se termín klasická taneční tech- Z Rokycan odešel do Prahy studovat fi lozofi i a přírodní prá- nika často zaměňuje s termínem klasický tanec, byť to není vo. Na přímé doporučení Josepha Haydna šel do kapely ke správné, nicméně o to vžitější, stejně jako se užívá moder- knížeti Esterházymu, kde byl Haydn kapelníkem. Tam se ní tanec místo moderní taneční technika. Toto nesprávné Kra oženil. Haydn ho učil kompozici, ale přestal vyučovat (byť kratší) označení najdete i na rozvrhu učených předmětů ve chvíli, kdy se mu zdálo, že Kra zanedbává violoncello. na tanečních konzervatořích. Klasický nebo moderní tanec Řekl mu, že pro své interpretační potřeby už toho z kompo- vzniká na podkladě užití té které techniky, a k tomu zvláště v zice zná dost. – Kapela byla později v důsledku těžké hospo- nižších ročnících konzervatoří po celou lekci mnohdy vůbec dářské situace dána pod státní správu a rozpuštěna. Kra nedojde. Rozdíl mezi prováděním exercise a vazeb taneční si našel nové místo u knížete Grassalkoviče ve Vídni a Bra- techniky a tancem samým nemusí být na první pohled vizu- tislavě a pak u knížete Lobkovice, který pobýval v Roudnici álně rozdílnou záležitostí, jde však o vnitřní pocit taneční- nad Labem. Na sklonku života se Kra ve Vídni stal prvním ka, který jedny a ty samé pohyby může jen zacvičit nebo sku- profesorem violoncella na konzervatoři. tečně zatančit. Je třeba, aby se už i malí studenti tanečního umění tomuto rozdílu od samého počátku učili. • Byla to velká osobnost. Proč neměl dosud v rodišti památ- ku? Rokycany se honosí několika skladateli. Koncertoval tam Smetana, což připomínají dvě desky na různých dvou studie, komentáe domech. Pak je nad pódiem v kulturním domě na Střelnici A jaká je hudba Mikuláše Kra a? pamětní deska Dvořákovi, který tam koncertoval s Wiha- Má čtyři mimořádně obtížné cellové koncerty. Je to krásný nem před zájezdem do Ameriky. Také je tam deska, cestou sloh, oslnivý, nasměrovaný na virtuozitu. Mikuláš byl kon- od nádraží, dirigentovi Národního divadla Zamrzlovi, kte- certním mistrem dvorní opery ve Stuttgartu, zemřel v Che- rý se ve městě narodil. O tom, že se v Rokycanech narodil bu. Jeho syn byl také violoncellistou. Jmenoval se Bedřich Kra , se vědělo, ale nevědělo se, kde. Rokycany po roce 1760 Antonín Kra . vyhořely a zachovalo se jen několik domů, takže Kra ovi pak bydleli jinde. Podobně jste se už zasazoval za hudbu a za širší povědomí o skladateli Popperovi… Ještě jednou: Stojí vám tedy tyto A kdo to první vypátral? mimokoncertní aktivity skutečně za to? Doktor Hovorka, v šedesátých nebo sedmdesátých letech. Postupem zrání člověk přichází na to, že nejen interpretace Celý rod Kra ů byli sládkové, proto se narodil v budově míst- je významným počinem v jeho životě, ale že je nutno chápat ního pivovaru, takzvaného obecního podkostelního. Kra hudbu v širších souvislostech. Myslím, že jsem to pochopil byl z deseti dětí. Je to malebné zákoutí a důstojné místo. Na už před deseti lety, když jsem přišel s festivalem – Nekon- fasádě opraveného domu, který tam nyní stojí, bude obdélní- venčním žižkovským podzimem. K hudbě patří marketing ková deska. Navrhla ji moje maminka, akademická malířka a propagace, interpretace, i to, v jakém prostředí a povědo- Helga Hošková. Moje dcera Natálie ji grafi cky vypracovala. mí se ta hudba hraje. Je součástí kultury společnosti, v sou- Vedle bude vsazeno asi metrové violoncello. vztažnosti s historií, religiozitou a dalšími atributy. Všechno je propojeno a brát něco bez souvislostí… ? • Na pozvánce stojí, že při koncertě Plzeňské fi lharmonie, který se koná po slavnostním odhalení Kra ovy pamětní desky, zazní vedle Beethovenova Trojkoncertu pro klavír, housle a violoncello C dur, op. 56, který vedle vás uslyšíme v podání bratrů Vilímcových, i novodobá světová premiéra Kra ova Koncertu C dur, zvaného „Seydlův“. Je to tak? Úplně přesně řečeno, premiéru už měl. Dobový opis partů našel můj otec v pozůstalosti berounského buditele děkana Seydla. Je to svěží dílo, které jsem už ve světové premiéře foto archiv – a pak i při několika dalších příležitostech – hrál právě já. Táta ho spartoval a já skladbu nahrál v roce 1976 s Plzeň- ským rozhlasovým orchestrem, později ještě jednou s orchestrem FOK, a to i s Kra ovým Koncertem op. 4. Otec shro- mažďoval všechny Kra ovy dostupné věci. Opusovým číslem jich je označených asi osm. Opus čtyři je velký violoncellový koncert, který vyšel v cizině.

Kdy jste se ke Kra ově hudbě zase vrátil? Jeho význam jsem podnítil asi před čtyřmi lety, kdy jsem přišel s myšlenkou vydání CD s duety od Kra a, opus jed- Zleva: starosta města Rokycany Jan Baloun, zástupce hejtmana plzeňského na, společně s duety pro dvě violoncella od Josepha Haydna. regionu a zároveň klavírista Vladislav Vilímec a Jiří Hošek před domem č. 90 Bylo to nakonec prezentační CD města Rokycan. Vydávalo „Ve Spilce“ na místě někdejšího podkostelního pivovaru, kde se 30. 12. 1749 se ve chvíli, kdy byly rozpuštěny okresní úřady, z posledních narodil virtuos a skladatel A. Kra . peněz. Křtu se měl ještě možnost zúčastnit můj táta, těsně před smrtí.

Je Kra ova hudba na CD? Po revoluci, vlastně asi roku 1995, vyšly na CD digitální nahrávky z roku 1989. Práva na snímek Seydlova koncertu 15. kurzy ve hře na lesní roh přešla z Pantonu do Supraphonu. Ptal jsem se, jestli opravdu mají zájem tuhle desku vydat, když vím, že mají jako obchod- HORNCLASS 2006 ní strategii propagaci cellisty Jiřího Bárty. Tvrdili, že ano. Nové Strašecí Rok jsem čekal. Nakonec jsem dostal dopis, že věc projednali a že nepřichází v úvahu jejich vlastní vydání (ani kdybych si 5.–13. srpna 2006 to zaﬁ nancoval formou půjčky!), ale že by mi poskytli práva, abych CD mohl vydat jinde. Firma Music Vars měla zájem, ale nepodstoupila rizika s tím spojená, takže nahrávka je Adam Friedrich Jiří Havlík vlastně v hudebním trezoru, a já nevím, co dál. David Johnson Zdeněk Divoký Jaká je jeho hudba? Bedřich Tylšar American Horn Quartet Velká dua pro housle a violoncello, která jsme nahráli pro Jindřich Petráš Pražské trio lesních rohů Clarton s Janem Mráčkem, jsou mimořádně obtížná, cello hraje pořád ve dvojhmatech. Jsou famózně těžká. Připravu- jeme CD Mikuláše Kra a, syna, který se narodil v Ester- Informace: háze. Před rokem jsem natočil jeho velký koncert. Byl dost www.hornclass.cz ovlivněn Mendelssohnem, a tak je to trochu eklektické. V mozartovském roce je zajímavé, že po vzoru slavných rodičů Kontakt: jezdil i Kra se synem jako se zázračným dítětem po Evropě. [email protected] Kníže mu cestování po Evropě umožňoval. Při jedné z cest se právě setkali s Mozartem. studie, komentáe

Tak v boloňské hudební akademii je uložena např. Mysliveč- okouzlený poutník kova skladba Accipe coronam quam tibi Dominus praepa- ravit in aeternum (Přijmi věnec, který ti Pán chystá na objevuje hudební věčnosti). Náš autor ji podal 15. května 1771 jako dílo, na bohemica jehož základě získal titul accademico fi larmonico. V Římě (v Knihovně sv. Cecílie) nacházíme oratorium Františ- v italských knihovnách ka Ignáce Tůmy Il Pianto della Madre dolorosa, napsané na paměť císařovny Alžběty, manželky Karla VI. V Bolo- a archivech gni zase najdeme Tůmovo Miserere. Velmi frekventovaným Rudolf Pečman autorem je Vojtěch Jírovec. V knihovně Konzervatoře v Par- mě objevíme sbírku jeho árií, již vydalo nakladatelství Arta- Je to vlastně opožděná zpráva. Před lety jsem obhájil kan- ria ve Vídni. Hojně je zastoupen Jan Ladislav Dusík. Řím, didátskou práci Skladatel Josef Mysliveček a jeho jevištní Neapol, Benátky, Florencie, Parma, ale i jiná města – mají epilog (Brno 1967, řízení proběhlo rok nato na Filozofi cké jeho skladby ve svých sbírkách. Nechybějí ani díla pro har- fakultě v Brně). Téma o velikém skladateli jsem zpracová- fu psaná pro choť Sofi i Corriovou. Pramenně důležité jsou val, aniž jsem měl možnost studovat v Itálii, kde Myslive- tituly Josefa Jelínka, jehož si tolik vážil Beethoven. Přehr- ček žil od roku 1763. Nebylo možno vycestovat za prameny. šel variací pro klavír v rozmanitých verzích obsahuje sva- Situace se změnila, když se na mne přece jen usmálo štěstí. tosicilská knihovna. Od 15. listopadu 1973 do 10. února 1974 jsem obdržel stát- Již od svých studentských let jsem se zabýval mannheimskou ní stipendium tehdejšího Ministerstva školství České socia- školou. Když jsem poznal stať Jense Petera Larsena Zur listické republiky a Italské republiky. Měl jsem v Itálii hle- Bedeutung der Mannheimer Schule (sborník Festschri Fel- dat v knihovnách a archivech autografy a dobové opisy děl lerer, Regensburg 1962), zapochyboval jsem spolu s ním, že starých českých hudebních skladatelů. Můj hlavní stan byl Mannheimští byli jedinými předchůdci Josefa Haydna, jak se v Římě, odtud jsem vyjížděl i do jiných měst. Soustředil jsem domníval Hugo Riemann, který Stamice považoval za hlavní- se nejen na Myslivečka (výsledkem archivního studia byla ho Haydnova inspirátora. Larsen Riemannovi oponoval tím, pak má monografi e Josef Mysliveček, Editio Supraphon, že razil tezi: Mannheimští symfonikové „nevyzařovali“ na jih Praha 1981), nýbrž globálně na všechny dostupné prameny Evropy, nýbrž na její západ, tj. hlavně do Paříže. Nebyli zná- vztahující se k české hudbě zejména z období 18. století. Žeň mi v Rakousku, ale ani v Itálii. Nyní (1973/74) jsem se snažil byla pozoruhodná. Zaznamenal jsem 1 782 titulů děl starých toto Larsenovo mínění podepřít přímým výzkumem. Nena- českých mistrů. Když jsem se vrátil domů, podal jsem našim lezl jsem v Itálii ani jednu rukopisnou symfonii Jana Václa- ministerstvům školství a kultury zevrubný písemný návrh va Stamice, zakladatelského zjevu mannheimské školy. Do na repatriaci rukopisných děl. O její realizaci nebyl zájem, italských archivů se nedostal, eo ipso: nebyl v Itálii hrán. Jiné protože šlo o hudbu minulých epoch. Valná část památek je to s jeho poněmčelým synem Karlem, který byl v Itálii 18. byla z okruhu hudby církevní, která byla naším tehdejším věku poněkud populárnější. Itálie mannheimský symfonický režimem potlačována. Měl jsem na mysli reciproční získá- model Stamicův neznala. Žádné jeho symfonie nejsou v Itá- ní skladeb. Italům bychom za ně, tj. za jejich mikrofi lmové lii zastoupeny. Jen jeho Messa a quattro voci con instrumen- snímky, poskytli vzácné památky, které v našich archivech ti vlastní nyní Knihovna Estense v Parmě. Sám Mysliveček, vypovídají o dějích a osobnostech italské historie (rovněž který psal hojně sinfonií a rozvíjel jejich půdorys, navázal v kopiích). Ale nepochodil jsem. S Itálií jsme tehdy neměli zejména na Alessandra Scarlattiho, nikoliv na Stamice. řádnou kulturní dohodu, na můj návrh nikdo z našich minis- Míčovští badatelé se zřejmě zaradují. Jan Václav („jaro- terstev nereagoval. Zůstalo při textu mého návrhu, který měřický“) sice není zastoupen, ale jeho synovec František nebyl realizován. Adam Míča má díla v Biblioteca Estense v Parmě: něko- Až v roce 2005 jsem dokončil knihu Hudební texty staré Itá- lik symfonií v tónině C dur je tu uloženo vedle Sinfonie in lie, kterou přijalo Vydavatelství Masarykovy univerzity. Pra- Re magg., Sinfonie in D min., in Mi, in Es, in F (dvakrát), cuje urychleně na její tištěné realizaci. V ní pojednávám mj. in G (rovněž dvakrát). I díla Jana Václava Tomáška jsou o svých sondách archivní povahy, ale k úplnému komento- např. v konzervatorní knihovně ve Florencii. Objeví se tu vanému seznamu všech nalezených titulů se dostanu až poz- jeho Messa, Graduale nebo Off ertorio, ale i opera Seraphine, ději, neboť „index musicae bohemicae in Italia saec. XVIII“ arietta In questa tomba oscura aj. Florentskou konzervator- vydá za objemnou samostatnou práci. ní sbírku reprezentuje František Vincenc Tuček svým Zami- Dnes chci výběrem a vlastně namátkově informovat o nejvý- lovaným ponocným, Opilým mužem nebo operou Lanassa, znamnějších nálezech. Tak např. jsem měl v rukou a prostu- jenž měla premiéru v Pešti, ale pronikla i do Vídně, odkud se doval jsem první Myslivečkovu operu Il Parnasso confuso, dostala do Itálie. A tak se málem zdá, že Tuček, jenž působil našel jsem zapomenuté libreto Apostola Zena o králi Vác- v Zaháni (dnes Lotyšsko), dosahuje auru skladatele v prav- lavu II nebo balet Leopolda Koželuha La ritrovata fi glia dě populárního. di Ottone II do (s francouzskými původními choreografi cký- V Lucce (Biblioteca del seminario) nalezneme několik mi poznámkami). Z Corelliho děl jsem vyčetl, že jeho řím- „Vaňhalů“. Jan Křtitel Vaňhal patřil k nejpopulárnějším ským nakladatelem byl „Komarek, Boemo“. Zabořil jsem skladatelům, hojně oblíbeným. Jeho symfonie se hrály všude, se do podrobného libretního studia. Vždyť jsem byl v Bibli- a mnohdy ani obecenstvo nevědělo, že Vaňhal pochází z čes- oteca del Conservatorio di Santa Cecilia v Římě, kde ma- kých zemí. Symfonie v Lucce nedominují. Zato tu nalezne- jí k dispozici přes 30 000 libret! Libretní studium mi ote- me jeho Messa a 4 voci nebo typ symfonie koncertantní, jak vřelo cestu k operám a oratoriím Josefa Myslivečka, ale i ji pěstoval Mozart. Sinfonia con Flauto obligato, jež v obsa- k problematice inscenace starých oper. V refektáři římské zení má i corni da caccia, je toho dokladem. konzervatorní knihovny mi její pracovníci dali k dispozici V Římě jsem narazil na lístkovou Collezione speziale s podti- i podrobné seznamy děl uložených v jiných důležitých ital- tulem Catalogo rari. Půjde o skladby neobvyklé. Objevila se ských bibliotékách. Ty byly pro mne vodítkem při mé detek- tu klavírní verze opery Bedřicha Ludvíka Bendy. Jméno tivně-muzikologické práci, kterou jsem pak ověřoval např. skladatele bylo německé („Friedrich Ludwig“). Šlo o syna v Bologni, Benátkách, Florencii, ale i v Neapoli, Parmě a Jiřího Bendy. Československý hudební slovník (I., Praha jinde. Mysliveček (scénický, komorní, nástrojový, symfonic- 1963) jej tedy považoval za Němce a do slovníkových hesel ký) dominoval. ho nezařadil. Bral jsem za základ jeho český původ. Narodil studie, komentáe se v Gotě roku 1746, zemřel v Královci (Königsberg, nyní Vedle autorů, které odvál čas (Petr Obdržálek, František Kaliningrad) roku 1792. Houslista, hudební ředitel, dvorní Pospíšil) se seznamujeme s řadou symfonií Václava Pichla, skladatel (Gota, Hamburk, Ludwigslust, Königsberg) má uměleckého šéfa Divadla La Scala. Jsou uloženy takřka ve na svém kontě operu Der Barbier von Sevilla (Lazebník všech knihovnách a archivech. Již Vladimír Helfert (1935) sevillský), jejíž klavírní výtah se zpěvem je v Římě zastou- poukázal během výzkumů v Itálii na Pichlovu velikost. Na- pen. Sám Jiří Benda má v Knihovně sv. Cecílie kantátu Ben- psal kolem 90 symfonií, které byly sdružovány do cyklů. Dva- das Klagen (Bendovy nářky). Její německý text jsem si pře- náct z nich čerpá z antiky a má v titulu jména starých myto- ložil: Zašlo již jaro mého rozkvětu! / Zmizel již čas, kdy logických bohů a bohyň. Jde o znamenité pokusy o program- jsem se ucházel / o přízeň krásek, / kdy jsem byl odměňo- ní hudbu dávno před Berliozem a Lisztem (u Haydna sice ván / za své žerty sladce / a za zvuky svých strun! /Zašlo již také nalézáme „programní“ názvy, ale jsou to přídavná ozna- jaro mého rozkvětu! / U cíle mě již nezdobí věnec lásky! / čení doplněná nakladateli). Ó, dobo, sejmi z mé hrudi / – s dobrotou, na niž máš právo Procházel jsem i oněmi knihovnami, které nemají ve fon- – / můj něžný pocit, / který se ještě neroztavil v utrpení /. dech hudební bohemica. Byla to Biblioteca Nazionale Vitto- Sólový hlas kantáty byl svěřen tenoristovi (zvěčnělý Milan rio Emanuele II, Biblioteca Corsiniana, Biblioteca Casana- Munclinger ji i nahrál na desku s koloraturním sopránem). tense, Biblioteca Vallicelliana, Archivio dei P. P. Filippini a Ke stáru stal se Benda hloubavcem, jeví se nám jako fi lozo- S. Maria in Vaticella, Biblioteca S. Maria Maggiore nebo fující umělec. Jeho německý text je naplněn steskem. Ale i Bi blioteca S. Giovanni in Laterano (vesměs v Římě). Pou- jiná jeho díla jsou v Římě zastoupena. Jde hlavně o klavírní čil jsem se v nich o důležitých materiálech vztahujících se skladby nebo o symfonie. ovšem výlučně k italské hudbě. Narazil jsem i na jméno Františka Xavera Richtera, opomí- Vracel jsem se domů do Brna jako okouzlený poutník. Ně- jeného skladatele, jejž Riemann považoval za konzervativ- které nalezené materiály jsem postupně zpracovával, ale ce. Richter byl léta členem mannheimské školy (1747–1769). konečné slovo tu dosud zdaleka není řečeno… • Po Stamicově smrti ho nejmenovali kapelníkem, a tak ode- šel do francouzského Štrasburku, kde se stal ředitelem ků- ru v tamním dómu. Dovršil svou činnost. Jevil se některým badatelům jako vyznavač dohasínajícího baroka. Ale jeho k problematice vývoje učebnice skladby v Královské knihovně v Bruselu, dochova- ná v autografu patrně z roku 1765, jež má název Harmonis- eského hudebního che Belehrungen /…/, dosvědčuje, že Richtera sice neopus- til zájem o kontrapunkt, ale přitom zároveň obohacoval své divadla zásady o ony, které směřovaly ke klasickému kánonu. Věděl Jiří Bartoš (nebo tušil), že přijde doba syntézy, kdy bude onen podceňo- vaný kontrapunkt opět omilostněn. Vývoj mu dal za pravdu: O 19. století v české kultuře hovoříme jako o době, kdy Haydn, Mozart i Beethoven jej plně uznali a vyjadřovali se na základě jeho přísných kompozičních postupů. Richter z mračna dějinných nejasností vystupuje „moderní národ“. tedy není žádný tuhý konzervativec, nýbrž myslitel. Je to i Termín, který jako mnoho jiných všeshrnujících označení vynikající učitel. Odkud přišly jeho skladby do Knihovny sv. má své nedostatky. (Jaká je optimální defi nice národa? Co Cecílie? Ne z Mannheimu, nýbrž z Amsterodamu a z Londý- v tomto kontextu znamená „moderní?“) Lze se shodnout na na, kde byly vydávány. Richter, rodák patrně z Holešova, je tom, že se jedná o dobu, kdy byly položeny základy k dneš- tudíž prezentován nikoliv jako „mannheimský“, nýbrž svě- nímu chápání „českého národa“ a „češství“, základy, kte- tový skladatel. Jeho Six Simphonies z nizozemského nakla- ré nestály mnohdy na pravdivých informacích, přece však datelství J. J. Hummela (Amsterodam) – toť svod vprav- základy. Osvícenství a francouzská revoluce, které drama- dě reprezentativní. I komorní hudba je zastoupena. V Six ticky odstartovaly 19. století, mu daly do vínku vypjaté nacio- Sonatas for the Harpsichord with Accompanyments for a Vio- nální smýšlení a to se muselo o něco opřít; moderní národ lin or German Flute and Violoncello (London, händelovský rostl především z tradic kulturních a náboženských. V rodící nakladatel J. Walsh) poznáváme, že Richter akcentoval typ se české společnosti v mnohém převládaly ony tradice kul- fl étny, na který hrával Bedřich II. Zároveň již akceptoval turní, v náboženském cítění jsme si nesli (a zřejmě neseme) formu koncertantní symfonie. určité zranění. Majoritní katolická církev se vzájemně pod- A opět Vojtěch Jírovec. Konzervatoř ve Florencii pečuje pírala s trůnem a velká část populace se tak upínala spíše ke o jeho singspiel Die gute Nachricht. Podivné! Jírovec žádnou svým profi lujícím osobnostem než k Bohu. Nacionální ide- takovou skladbu nenapsal, ale jde tu o tzv. vložku do sbor- ály, zvláště v pojetí sílícího mladočešství, v podstatě suplo- níku, kam přispěli vedle Jírovce také Hummel, Beethoven, valy duchovní rozměr. Při troše nadsázky lze říci, že když Kanne a Weigl. K Treitscheho singspielu Die gute Nach- staročeši sháněli peníze na dostavbu katedrály, mladočeši richt (Dobrá zpráva) napsal Beethoven závěrečný zpěv již klepaly kladívkem na základní kámen „svého kostela“, (Schlussgesang) Germania, WoO 94. Vedle tohoto Jírovco- Národního divadla. va dílka fi guruje i jeho singspiel Agnes Sorel a Der Augenarzt Uměleckou formou, která zde hrála přinejmenším speciální (Oční lékař), patrně nejpopulárnější autorovo dílo. V ope- retě Der betrogene Betrüger (Podvedený podvodník) nachá- úlohu, se stala opera, neboli „zpěvohra“, neboť v sobě doved- zíme dobový singspiel, jenž se vyskytuje vedle opery Emeri- la absorbovat mnoho z onoho kulturního dědictví předků. ke nebo opery Federico e Adolfo – nebo opery Die Prüfung V rodící se české společnosti tak dosti významnou úlohu, (Zkouška). Ani pokleslé operetě se Jírovec nevyhýbal (Der čímž získáváme vysvětlení, proč byl její nepochybný „moder- Sammtrock / Společný plášť), psal i scénickou hudbu, např. ní zakladatel“ B. Smetana předmětem tolika diskusí, svárů k Tellovi podle Schillera (Wilhelm Tell) a postavil se tak po a nejednoznačných hodnocení. Kdo totiž v tehdejším veřej- bok k Beethovenovu Egmontovi (Goethe), ne sice kvalitou ném českém životě něco znamenal, musel se ke zpěvohře díla, ale pojetím scénické hudby, jež už nebyla pouhou „výpl- přinejmenším nějak vyjádřit, ať už věci rozuměl či nikoliv. ní“. Jeho singspiel Das zugemauerte Fenster (Zazděné okno) Připomeňme vleklý spor B. Smetany s Fr. Lad. Riegrem, je pouhou efemeritou. Má však v téže knihovně i canzonetty vyostřený údajným prohlášením skladatele na adresu politi- a romance. Jírovec tedy patří k nejfrekventovanějším auto- ka: „Pane, nemluvte o tom, čemu nerozumíte“. rům v Itálii své doby. studie, komentáe

Vzájemný vliv divadla, věcí veřejných a politického dění bu. Příčinou jeho dlouhotrvajícího odmítání nebyla ani tak nebyl v 19. století jevem nikterak neobvyklým ani v jiných jeho avantgardnost a „novost“ jako spíše strach, aby se náho- zemích. Mytologický apoteózní háv oper R. Wagnera působil dou nechtěla česká hudba ubírat jeho směrem, a ztratit tak na stále uvědomělejšího německého posluchače často silněji svůj západní charakter. Teprve když se ukázalo, že to byly než samotná hudba. Bruselská premiéra Aubertovy „Němé obavy liché, začal být Janáček v Čechách přijímán, dokonce z Portici“ r. 1830 přímo podnítila davy k zahájení revoluce i Zdeňkem Nejedlým. a vůbec častá rivalita italské, francouzské a německé opery Ve stejném kontextu je též velmi zajímavá operní tvorba v souvislostech s politickým děním je toho důkazem. Zdeňka Fibicha. Měla se zpočátku stát určitou hojivou Vzájemné prostupování kulturních a sociálních aspektů je záplatou na duši estetika Otakara Hostinského, který ačko- vlastně něčím zcela přirozeným. V komorním českém pro- liv byl vždy hrdinným obráncem tvorby B. Smetany, byl nyní středí však byl růst moderního národa kulturním vývojem rozčarován z faktu, že mohl autor Dalibora a Libuše zkom- částečně přímo podmíněn a v mnohém jej ovlivnil i dos- ponovat něco takového jako jsou Dvě vdovy. Na námět Schil- ti negativně. To se pak odráží na tvorbě „našich klasiků“. lerovy tragédie připravil pro mladého Fibicha libreto k ope- Žánrová i stylová rozdílnost oper B. Smetany není bezpochy- ře „Nevěsta Messinská“, která se stala první „literární“ by jen odrazem krystalicky čistého tvůrčího hledání umělce, operou na prozaický námět. Dlužno dodat, že spojením kva- který se ve zralém věku rozhodl být „českým skladatelem“, litního libreta s hodnotnou hudbou je tato opera v rodící se ale také je touhou se v jistém smyslu zavděčit, nebo chce- české zpěvohře 19. století výjimkou. O to větší škoda, že se me-li „ zacpat někomu ústa“. Proto po Braniborech úplně v současnosti příliš neuvádí. Z dalších Fibichových jevišt- rozdílná Prodaná nevěsta a po mytologické Libuši číslovaná ních děl se však kromě vynikající melodramatické trilogie „konverzačka“ Dvě vdovy. Jistě je velkým přínosem, že naše na náměty Jar. Vrchlického ujala pouze „Šárka“, vzešlá ze kultura tato díla vlastní, s trochou nadsázky „co bychom spolupráce autora se spisovatelkou, a také jakousi jeho „mú- byli bez Prodané nevěsty“, ovšem je také dobře, že můžeme zou inspirace“ Anežkou Šulcovou. Paradoxně je to právě znát jejich první verze! Zvláště v případě Dvou vdov lze totiž to dílo, na kterém Fibich pracoval v určitém chvatu a neměl pochybovat, zda jejich pozdější úprava byla nejšťastnějším příležitost jej příliš promýšlet a také konzultovat… řešením. Přikomponovaný selský výstup a postavy „Toníka Nebylo by jistě objektivní svalovat vinu za určitou proble- a Lidunky“ na závěr prvního jednání totiž působí k celko- matičnost české operní tvorby (a zvláště libret) v počátcích vě vtipně pojaté salonní konverzaci poněkud nesourodě, a formování novodobé české kultury jen na nacionalizmem jsou výsledkem tlaků, které vyvíjela společnost na Smetanu ovlivněné názory ze strany společnosti a jejich dobových čini- očekávajíce druhou Prodanou nevěstu. Celková snaha dílo telů. Ti byli nakonec postavením svým a významem kulturní- prokomponovat nezměnila jeho číslový charakter, jen cel- ho dění nuceni se k ní vyjadřovat. Svůj negativní podíl však kově ubrala na divadelnosti. (Vzkříšení první, či chceme-li nepochybně mají. Např. první hrdina české národní hudby „původní“ verze Dvou vdov by bylo jistě zajímavým počinem Smetana, stojící na největrnějším postu, se těmto vlivům nabízejícím konfrontaci…) nedovedl vždy účelně bránit, mnohdy však ani nechtěl. Sám Tato jistá nesourodost ve Smetanově tvorbě je nepochybně leckdy zaujal také velmi extrémní postoj, když např. opa- odrazem nevyrovnanosti v hledání optimálního námětu a kovaně prohlásil že „ve své tvorbě lidových písní zásadně hudební polohy díla, důkazem je i fakt, že ani jedna z osmi ne užívá“ a de facto neměl pravdu. Když v Prodané nevěs- oper nemá bezproblémové libreto. Buď se jedná o zajíma- tě sbor zpívá: „Jak jsi se Mařenko rozmyslila, mluv, mluv, vý námět, ovšem ne příliš dobře jazykově zpracovaný, jako rozmyslila…“ jedná se zcela jistě o intonace známé např. v případě Dalibora, kde sehrál negativní úlohu překladatel z dobových pouťových písní. Podobných příkladů je pak z němčiny Ervín Spindler, nebo o námět zpracovaný jazyko- u Smetany celá řada. vě dobře, ale dramaticky mnohdy poněkud naivně. (Libreta Úloha, jakou zpěvohra a vůbec kultura a divadlo hrály v čes- E. Krásnohorské). ké společnosti 19. století, je přinejmenším speciální. Mnohé Mnohým negativním vlivům dobově „postižených“ názorů dobové problémy se však dnes zdají být malicherné, neboť je na „moderní zpěvohru“ nebyl ušetřen ani Antonín Dvořák, již sami neřešíme (což neznamená, že bychom je měli vyře- který se dlouhá léta snažil prosadit na operních jevištích šené). Některé otázky se prostě staly zbytečnými i bez roz- marně. Jeho pokusy však nebyly zpočátku příliš slavné. Dvo- uzlení, některé nás nepálí jen proto, že je nikdo nenastoluje. řák pociťoval mimo jiné touhu nějak se vyrovnat s operní Naše hudební kultura se problematikou stylu a metod sou- reformou R. Wagnera a mnohé vnější názorové vlivy, dotvá- časné hudební kompozice příliš nezabývá. Časy se však mění řející jeho názor, zde patrně sehrály také svou negativní úlo- a kdo ví, jestli se nám jednou nebudou hodit právě ty zku- hu. Bylo by jistě neobjektivní přisuzovat vinu jen vlivům ten- šenosti, které jsme načerpali z problémů, jež si kdysi řešilo denčních dobových představ společenských předáků o podo- české hudební divadlo. • bě české zpěvohry, ale je jisté, že se staročesky orientované- mu Dvořákovi podařilo operně proniknout až v době, kdy si uvědomil, že se mu více vyplatí „být svůj“, a také si to mohl více dovolit, neboť to již dovedl v jiných odvětvích své tvorby. Určitou záhadou, ovšem mající dost možná kořeny ve stej- né problematice, je operní prvotina Leoše Janáčka „Šár- ka“. Pro samorosta Janáčkova typu je přinejmenším pode- zřelý výběr námětu z české mytologie, ale i samotné hudeb- ní zpracování, které sice pochází z raného období skladatelovy tvorby, přesto však dosti vybočuje z určitých svých již naznačených směrů. Janáček si vlastní chodníčky vyšlapal, byť na tom pracoval většinu života. Stal se však také jednou z obětí nacionalizmem ovlivněných názorů na českou hud- knihy

skladatelů moravských, z něhož později vznikl Klub morav- ských skladatelů. Trochu neradostná je kapitola zabývající se Petrželko- vým působením na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Sice zde vidíme přípis ze dne 17. ledna 1947, jímž je Vilém Petrželka pověřen výukou na této nově vzniklé ško- le (podepsán rektor dr. Ludvík Kundera), ale už 11. března 1948 dostává usnesení Akčního výboru JAMU v Brně – „aby do konce letního semestru 1948 nekonal na JAMU před- nášky a příslušná cvičení“, podepsáni jednatel Milan Má- ša a předseda dr. Josef Burjanek. Současně s tímto přišlo i usnesení Syndikátu českých skladatelů – „…abyste byl až do konečného prověření příslušnými místy vyloučen z člen- ství v Syndikátu českých skladatelů“ - podepsáni předseda Václav Dobiáš a jednatel Miroslav Barvík. Náprava přišla až po letech: od 17. března 1955 byl Vilém Petrželka na JAMU vedoucím katedry skladby, dirigování a hudební vědy, 20. zá- ří 1957 pak byl jmenován řádným profesorem. V celé publikaci se dr. Ivan Petrželka úmyslně vyhýbá hod- nocení skladeb svého otce, i když přirozeně jsou zde někte- ré uváděny, neboť nechce být podezírán z podjatosti. Zato vyjmenovává jeho žáky, z nichž mnozí jsou dnes význam- nými hudebními skladateli, a také nám předkládá výňatky vilém petrželka z některých otcových recenzí i všeobecných hudebních úvah – Hudební život brněnský, Za hudebním vzděláním mlá- z jeho životních deže aj. Velmi cenné jsou v knize vzpomínky současníků, spolupra- osud neznámých covníků i žáků, a také bohatá fotodokumentace. a zapomínaných Ivan Petrželka: Vilém Petrželka; Z jeho životních osudů Věra Lejsková neznámých a zapomínaných; Nakladatelství Šimon Ryša- vý, Brno 2005; 167 stran, z čehož 10 stran je věnováno foto- Velmi zasvěceným způsobem nám přibližuje život a dílo grafi ím a 29 fotokopiím. Vydána byla za fi nanční podpory významného brněnského skladatele, pedagoga, kritika a Hudební Nadace OSA v Praze. • organizátora, Viléma Petrželky, jeho syn, dr. Ivan Petržel- ka – to ovšem je v titulu zatajeno, dovídáme se to až v úvo- du knihy – „Několik slov na vysvětlenou“. Připočteme-li k tomu, že grafi cké zpracování knihy se ujal vnuk skladatele, Roman Petrželka, pak tu před námi defi lují vlastně tři generace tohoto rodu. Dílo je prodchnuto mimořádně vře- lým vztahem syna k otci, a to od zprostředkovaných vzpomí- nek na otcovo dědictví v Brně-Králově Poli, přes své vlastní dojmy a zkušenosti prožité v rodině naplněné uměním a vzá- jemným pochopením. Syn zde uvádí a dokumentuje otcovy životní úspěchy i prohry, uznání i nepochopení a zdůrazňuje otcův vždy čistý štít a neskloněnou povahu. Brněnský rodák Vilém Petrželka byl Janáčkovým žákem na varhanické škole (v knize jsou uvedeny dvě jeho vzpomínky na Leoše Janáčka – Radostná hodina skladby a Vzpomín- ka na Leoše Janáčka) a na jeho doporučení nastoupil své první učitelské místo v Ostravě-Zábřehu – dnešní taměj- ší Základní umělecká škola nese jeho jméno! S dojetím se člověk dívá na fotokopii Janáčkova dopisu ze dne 15. srpna 1908, psaného rukou a adresovaného do Ostravy – cituji: Velectěný pane! Doporučuji Vám vřele p. Petrželku, abit. III. roč, varh. školy. Je to talent skladatelský, doufám proto, že nepřijde na scestí, že bude pilně pracovat a dále se vzdě- lávat – což jeho chráněnec svědomitě plnil, nejen činností pedagogickou, ale i hudebně kritickou, mimoto se úspěšně uplatňoval i jako pianista. olga erhartová Po Petrželkově návratu do Brna sledujeme jeho působení v Besedě brněnské, na varhanické škole, dovídáme se i o jeho mozart a brno soukromém studiu u Vítězslava Nováka – což později vedlo Rudolf Pečman k úvahám, kdo měl na jeho tvorbu větší vliv, zda Novák či Janáček? – i jeho činnosti pedagogické na brněnské konzer- Zatímco o vztahu W. A. Mozarta k Praze čteme u nás často, vatoři, kam nastoupil hned po jejím založení, 1. září 1919. je opomíjen skladatelův kontakt s Moravou. Dotkl se jí ve I v Brně pokračuje ve své kritické činnosti, pohostinně diri- svých 11 letech, kdy navštívil Brno a Olomouc. guje Orchestrální sdružení a společně s dr. Vladimírem Hel- Za jakých okolností došlo k návštěvě Moravy? Následuje za fertem a Václavem Kaprálem stojí u zrodu Klubu mladých skladatelovým pobytem ve Vídni, kam se odebral v průvodu knihy rodičů a sestry Marie Anny (Nannerl) ze Salcburku. V pátek tíme leccos i o skladatelově souvislosti s naší hudbou. Vše je 11. září 1767 odjíždí otec Leopold s manželkou Marií Annou, ovšem, pokud se hudby týče, značně povrchní. Spisovatelka se dvěma dětmi a se sluhou Bernhardem do Vídně (účast nezná základní literaturu muzikologickou, plete si jména na svatbě arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským králem autorů muzikologických děl a článků (objevíme nesmyslné Ferdinandem IV.). V císařském hlavním městě propukne jméno Bohumíra Vetterera, ač jde o Karla Vetterla), opo- epidemie neštovic. Marie Josefa umírá, je vyhlášen dvor- míjeny jsou hlavní spisy k tematice knihy – ony tituly uve- ní smutek. Otec Leopold Mozart se rozhoduje: Nebezpečí řejněné v zahraničí nezná autorka vůbec – vše je hodnoceno nákazy neštovicemi je značné, opustí tedy s rodinou Vídeň. takříkajíc bohorovně, ale vlastně naprosto neznalecky. Při- Odjede z ní v pátek 23. října na Moravu. Příštího dne dosa- znáváme, že jsme byli obohaceni např. reprodukcí portré- hují Mozartovi bran Brna. Týž den složí poklonu moravské- tů mladého Mozarta z dílny F. von Smissena, ale co z toho mu zemskému hejtmanovi, hraběti Franzi Antonu Schrat- všeho, když se ani pořádně nedozvíme, kdo je autorem fran- tenbachovi. Při setkání je dohodnuto, že bude uskutečněn couzské knihy Mozart aimé des dieux, Paříž 1993? koncert Mozartových dětí, ale nakonec (v neděli 25. října) Spisovatelka vůbec velmi povrchně cituje. Podrobná doku- přijímají všichni Leopoldův návrh, že vystoupení bude uspo- mentace muzikologické povahy je jí cizí. řádáno až na zpáteční cestě z Olomouce, kam rodina Mozar- Téma „Mozart a Brno“ by bylo nutno podrobně a odpověd- tova směřuje. Během „vídeňského neštovicového nebezpečí“ ně zpracovat. Olomoučané jsou pohotovější, neboť již 1991 ji totiž pozval do hanácké metropole Leopoldův přítel Leo- vydali péčí Univerzity Palackého pronikavý sborník „Mozart pold Antonín hrabě Podstatský z Prusinovic (1717–1776), a Olomouc“ (ed. Jiří Fiala a Jana Krejčová). Brňané však děkan olomoucké kapituly. Wolfgang totiž přece jen one- zaspali dobu. Mnohé o tématu jsme publikovali v zahraničí mocněl neštovicemi. V kapitulním děkanství na Václavském (Rakousko, Německo), ale k zevrubné, podrobné a odpo- náměstí, v kruhu L. A. Podstatského a jeho přátel, jej léčil vědné publikaci o Mozartově poměru k Brnu jsme se dosud doktor Joseph Wolff (studoval fi lozofi i a lékařství v Praze a nedostali. Fundované studie například Bohumíra Štědroně v Padově). Hoch se uzdravil, stačil napsat mj. „olomouckou“ v Die Musikforschung aj. jsou dnes zapadlé a širší veřejnosti symfonii F dur, KV 43, a s rodiči, sestrou i sluhou Bernhar- neznámé. Nezná je ani autorka recenzovaného spisu. Počin dem odjel 23. prosince 1767 z Olomouce do Brna. Rodina se nakladatelství Doplněk je tedy vlastně krokem nedomyšle- ubytovala u hraběte Schrattenbacha v jeho paláci na dneš- ným. Hudební obec není v předložené knize podrobně infor- ní Kobližné ulici č. 4, tedy tam, kde dnes máme Knihovnu mována o géniových vztazích k Brnu. Kniha jen chatrně při- J. Mahena. Zdrželi se v Brně do 9. ledna 1768, kdy společ- spívá k jubilejnímu Mozartovu roku. ně odjedou do Vídně. V brněnské Taverně (dnes Divadlo Reduta, Zelný trh 4) hrají Wolfgang a Nannerl ve středu Nakladatelství Doplněk, Brno 2005, 115 stran • 30. prosince 1767 na křídle, tedy na jednom z předchůdců modernějšího klavíru. Doprovází je kapela věžních a měst- ských hudebníků, vedená Johannem Abrahamem Fische- rem. Koncertu se zúčastnil augustiniánský probošt Aurelius velká soutěž Augustinus, který plně uznal mistrovství Wolfgangovo, ale ohradil se proti hře orchestru. Navštívil koncertní vystou- hudebních rozhledů pení jen nerad, na naléhání zemského správce Schrattenba- cha. Mladý Mozart vzbudil svou klavírní hrou za doprovodu brněnských hudebníků aj. instrumentalistů obdiv. Augusti- Vážení čtenáři, ánský probošt však vyslovuje domněnku, že mladý Mozart i minulá otázka, který houslista světového renomé snášel jen těžko hru trubačů, protože nebyli ‚s to dmychat považoval „stradivárky“ Přemysla Otakara Špidlena za čistě v unisonu“ (srov. zápis probošta v Annalium canoniae originální nástroj, pro vás nebyla nikterak obtížná. Potěšili Sternbergiensis canonicorum regularium Lateranensium jste nás ale nejen svými znalostmi či pozorností při četbě S. Augustini, Liber XI: Státní archiv Brno). našeho časopisu (jednalo se o Isaaka Sterna), Z hlediska bohatého Mozartova života je brněnská epizoda ale i množstvím odpovědí, které jste nám poslali. efemérní. Avšak vyjde-li speciální publikace Mozart a Brno, Doufáme, že se vám tak bude dařit i příště. Teď ale zpět předpokládáme, že bude podrobně vše popsáno a komento- k našim vítězům, kterým blahopřejeme a opět posíláme váno. Ale Olga Erhartová koncipuje svou práci nehudebně, pěkné ceny. A kdo se na ně může těšit? neboť akcentuje skutečnosti kulturněhistorické, vlastivěd- né, uměleckohistorické. Muzikologický pohled je jaksi utlu- Jaroslav Kurzveil, Mladá Boleslav men. Dozvíme se leccos o Mozartově dětství, o jeho cestách Jaroslav Bezděk, Plzeň po Německu, o jeho putování do Paříže a Londýna, ale jeho vztah k Moravě je vyjádřen na minimální ploše (s. 21-26) a o Jaroslav Pecina, Havlíčkův Brod Brně a Mozartovi se píše jen na s. 24-26. Zato se setkáváme s údaji povšechnými, týkajícími se hudebníkových cest, přečte- me si i Mozartův „Portrét na závěr“. Brno 18. věku je ovšem otázka na duben: popsáno minuciózně. Podrobné údaje nacházíme o zdejších aristokratech, o tvářnosti města v 18. století, o architektech, V jaké roli debutovala Edita Gruberová sochařích, řezbářích a malířích. Téma „Mozart a Brno“ bylo ve Vídeňské státní opeře? pouze záminkou k rozmanitým úvahám a popisům o brněn- ském kulturním životě. Ve spise nalezneme úvahy o zdejším dění ve vztahu k chrámové hudbě, k hudbě městských tru- Své písemné odpovědi zasílejte do 16. dubna 2006 bačů a k brněnskému divadlu (opernímu ansámblu). Pro- na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebo na e-mailovou adresu [email protected] cházíme se Brnem, „kudy možná Mozart kráčel“: narazí- me na podrobný popis císařské vídeňské dopravní silnice, Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových stránkách na deskripci brněnských ulic a náměstí apod. Hovoří se o http://hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verze každého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji nebo ve vašich asanaci města, o zboření městského opevnění, o stavebních schránkách. úpravách až do roku 1916. Dozvíme se o pozůstatcích barok- ního Brna, Mozart se promítne i do zdejší topografi e, zachy- svt hudebních nástroj s petrofem od kolébky Marek Šimůnek

Jak ovládnout zvuk strun? Drnkat nebo udeřit? – táhla svého rodiště jako tesař. Byl otcem pěti dětí, z nichž prvo- se středověkem zvídavá otázka. Odpověď přišla až roku rozený Jan, narozený roku 1806, se vyučil truhlářem a svo- 1711, kdy Padovan Bartolomeo Cristofori nahradil pera ji živnost provozoval zpočátku v Kuklenách, později přímo i kovové jazýčky kladívky bušícími na struny, oddělil kla- v centru Hradce Králové na Velkém náměstí. Vychoval osm dívka od klávesových táhel a představil světu první klavír. dětí, mimo jiné i druhorozeného syna, který spatřil světlo Již po 153 letech, tedy v roce 1864, vyrobil ve východočeské světa 15. 8. 1839 a dostal jméno Antonín. Kdo by tehdy tušil, metropoli Hradci Králové své první křídlo Antonín Pet- jak proslulým se jméno Petrof zanedlouho stane! rof. Začala nová historie ve výrobě mistrovských hudeb- ních nástrojů. Antonín Petrof Stejně jako otec učil se i Antonín Petrof truhlářskému umě- Cesta k prvnímu klavíru ní v otcově dílně a roku 1856 získal vysvědčení „učedníka Osudy světoznámé továrny na výrobu klávesových hudeb- počestného cechu truhlářského“, v němž se mimo jiné píše, ních nástrojů byly od samého počátku pevně spjaty s historií že zasluhuje první klas z prospěchu, neboť „…do nařízených rodu zakladatele fi rmy a potažmo s mnoha dalšími umělci, nedělních opakovacích hodin pilně chodil, v mravech se dob- učiteli a konečně i dělníky, kteří vkládali do nástroje celou ře zachoval a předepsaným předmětům se naučil…“. Co však svou duši. Pianina a klavíry Petrof tak nikdy nebyly beze- přimělo mladého truhlářského učně zasvětit život hudebním jmenné, anonymní, ale byly zrcadlem lásky, úcty a pokory nástrojům? Je pravděpodobné, že mu výrazně napomohla konkrétních lidí k vznešenému hudebnímu nástroji a k čes- všudypřítomná náhoda, která už tolikrát změnila od základu ké tradiční výrobě, která si získala zcela ojedinělá a opráv- osudy lidí. Jednoho dne prý Antonín dostal úkol opravit starý něná ocenění v celém světě. nábytek. Vydal se tedy k řediteli kůru, aby si kusy nábytku Rod Petrofů má vskutku bohatou historii. Nejstarší známý prohlédl, a vtom upoutal jeho pozornost moderní hudební a ověřený prapředek Martin Pietrov (v některých prame- nástroj – klavír. Důkladně si nástroj prohlížel a kladl mno- nech uváděn jako Pietroff ) žil v Čechách již v druhé polovině ho zvídavých otázek, jež mohly formovat jeho pozdější roz- 18. století. Z informací vídeňského Vojenského archivu Ra- hodování. Antonín Petrof si uvědomil fakt, že rozšíření kla- kouska vyplývá, že vojín Martin Pietrov sloužící u mladobo- vírů, jež se stávaly ve vyšších společenských vrstvách stále leslavské Leib Compagnie pocházel z Ruska, konkrétně ze větší módou, brání především jejich omezená dostupnost, sibiřského Tomska. Jeho novým domovem se již podle domá- neboť v celých Čechách není žádného výrobce, a nástroje cích pramenů stalo po skončení vojenské služby Mšeno, kde se tudíž musejí dovážet koňskými povozy až z Vídně. Navíc se živil voskařstvím a vychoval dva syny – Antonína (*1774) a v Čechách, zvláště pak v Hradci Králové, žil vlastenecký Františka (*1784). Cesta k budoucímu zakladateli fi rmy Pet- duch národního obrození, jenž charakterizovala i činnost rof vedla od druhorozeného Františka, který působil v místě mnoha nejrůznějších spolků včetně plesů a veřejných zábav

Zakladatel ﬁ rmy Antonín Petrof Marie, manželka Antonína Petrofa 2 x repro archiv 2 x repro svt hudebních nástroj plných hudby a tance. Antonínův strýc Josef Heitzman žijí- cí ve Vídni se shodou okolností zabýval výrobou pian, a není proto divu, že Antonín využil nabízené příležitosti a strýce požádal o možnost nastoupit do jeho podniku jako učedník. Také rodiče souhlasili a přimluvili se za syna, ačkoli jej velice neradi pouštěli do světa. Strýc Heitzman učně přijal a šťast- ný Antonín otci při těžkém loučení slíbil, že se po vyučení vrátí zpět domů, aby zde nabyté zkušenosti zúročil. Antonín Petrof nastoupil cestu na zkušenou, kterou v odliš- ných podmínkách, avšak ve stejném duchu podnikli o mnoho desetiletí později i jeho následovníci z řad Petrofů. Anto- nín musel vynaložit mnoho sil, aby získal potřebné znalosti a zkušenosti. Učednictví ve strýcově podniku totiž spočívalo ve výuce dovedností úzce zaměřených na jednotlivé specia- lizace. V tehdejších klavírnických ﬁ rmách – nejen v té strý- cově – tak vyrůstali odborníci na slovo vzatí např. ve výrobě mechanik, kteří však měli jen mlhavé tušení o výběru, výro- bě a kompletaci rezonančních desek, skříní a dalších sou- částí potřebných ke vzniku celého nástroje, nehledě na umě- ní intonérské a ladičské. Antonín Petrof však měl v úmyslu vyrábět a prodávat celé nástroje a musel proto projít všemi obory klavírnictví. Jeho trnité učednické období skončilo po pěti letech, kdy jej strýc uznal „za dovedného, zručného a na slovo vzatého stavitele a ladiče pian“. Již tehdy se mohl Antonín vrátit zpět k rodičům, avšak rozhodl se využít své- ho pobytu v centru tehdejšího dění, zůstat ve Vídni, rozšířit své znalosti a kromě toho také získat potřebné prostředky na zakoupení nezbytného nářadí pro svou pozdější praxi.

Nastoupil tedy jako tovaryš u vídeňských fi rem Schweigho- foto archív fer a Ehrbahr, kde strávil dva a půl roku a získal řadu zku- Klavír Op. 1611 z roku cca 1875, který se jako první dochoval na fotografi i šeností s řízením výroby klavírů. O jeho úspěšném působení u vídeňských fi rem svědčí fakt, že mu byla nabízena výhod- ná vedoucí místa, avšak Antonín nabídky odmítl a po sed- miletém učení se rozhodl vrátit zpět domů. Otcovu truh- lářskou dílnu v centru města přeměnil na výrobnu pian a klavírů a několik dalších měsíců vyráběl spolu s otcem – tak říkajíc na koleně – všechny jednotlivé součástky budoucí- ho hudebního nástroje. Náročná práce se chýlila k závěru a Antonín s napětím očekával tolik důležité reakce okolí. Psal se rok 1864 a v Hradci Králové vznikl první klavír značky Petrof, který údajně zakoupil člen obecní rady a mistr řez- nický Josef Petříček. Antonín zaznamenal první významný úspěch a s nadšením se pustil do výroby dalších tří nástrojů, s nimiž mu pomáhali dva dělníci. Během prvního roku své nové živnosti Antonín Petrof vyrobil a prodal čtyři nástroje – mistrovská díla ušlechtilého nástrojařství. Zrodila se sta- letá klavírnická tradice. •

Zlatá medaile, kterou udělila Antonínu Petrofovi rozhodčí rada Národopisné a průmyslové výstavy v Holešově, konané v roce 1893 archív repro aktuáln

Strunal na Frankfurtu. Jako každoročně se zúčastňuje mezi- ce se ozývající barevný tón. Ve své cenové kategorii se jedná národního, hudebního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem o špičkový nástroj s výjimečným postavením na trhu. To platí i významný exportér STRUNAL CZ, a.s. ( tak vypadá nově i o dalších produktech, především devítistrunné kytaře J 977. registrovaný název). Pozornost byla soustředěna zejména na Luby a spodní deska nástroje jsou vyrobeny z indického pali- osvědčené typy klasických a akustických kytar. Pro naše zákaz- sandru a vrchní deska z masivního cedru. Tato kombinace níky na domácím trhu si stále větší oblibu získává zejména materiálů zaručuje velmi konkrétní, lahodný zvuk nástroje. klasická kytara TOP 770, opatřená certiﬁ kátem o tónové Důležitou skutečností je možnost osazení všech nástrojů elek- kvalitě pana profesora Jiřího Jirmala. Uživatelé oceňují pře- tro-akustickou sadou Shadow 4plus. Novinkami pro veletrh devším vynikající design v dokonalém řemeslném zpracování. jsou výřezem opatřené klasické kytary 770, 870 a 977. Nástroj splňuje po všech stránkách vysoké nároky studentů Uvidíte je i na podzimní Muzice v Praze, kam vás srdečně hudebních škol, ale i profesionálů. Zejména pro krásný, leh- zveme. svt hudebních nástroj pohled do svta houslaského emesla foto archiv v echách iv. vladimír pila Rafael Brom

Mistr houslař Vladimír Pilař, narozený v Hradci Králové 20. dubna 1926 a člen rozvětveného houslařského rodu, pat- ří do tzv. „krkonošské houslařské školy“, jejíž počátek spadá do 30. let 19. století, kdy v Pasekách nad Jizerou učiteloval a pracoval legendární Věnceslav Metelka. Z této oblasti vze- šli také Benjamin Patočka, Josef Jáchym Vedral, František Vitáček nebo František Špidlen, zakladatel pražského hous- lařského rodu. Houslaři rodu Pilařů se dělí na větev berlín- skou a českou s působištěm v Hradci Králové. Berlínský rod začíná jménem Antonín Pilař, pokračuje syny Antonínem a Jaroslavem a vnuky Gottfriedem, Hansem Joachimem a vnučkou Renatou. Domácí odnož houslařského rodu Pilařů založil Karel, žák kutnohorského Josefa Čermáka, který si po tovaryšských letech otevřel dílnu v Hradci Králové. Zde pracoval i jeho mladší bratr Bedřich – po jednadvacetileté společné práci však odešel do Liberce. Rodinnou tradici pře- vzal Vladimír a předal ji dále svému synovi Tomášovi (1954) a ten své dceři Šárce, která v oboru pracuje od roku 1998. Charakteristickým znakem houslařského rodu Pilařů, a to v každé generaci i v příbuzenstvu, je aktivní muzicírování nebo minimálně kvalitní školení ve hře na nástroj. Karel byl violoncellistou a hrál až do pozdního stáří, Vladimír se učil hře na housle u profesora Karla Hršela a hře na fl étnu u profesora Zdeňka Stoklasy. Působil pak ve volných chvílích v amatérském orchestru a v Lidové opeře až do roku 1965. Uprostřed Vladimír Pilař, za nímž stojí zleva Jan Pilař (synovec), Šárka Pilařová Vladimír Pilař se od raného mládí pohyboval v houslař- (vnučka), Pavel Hušek (manžel Šárky) a Tomáš Pilař (syn) ském prostředí, kde poznával nejen stavbu nástrojů, ale i jejich opravy a setkával se s hudebníky, kteří do dílny jeho tovený nenalakovaný nástroj působit sluneční svit, aby dře- otce přicházeli jak z rodného města, tak z Brna i z Prahy vo ztmavlo – jeho struktuře nechává transparentním lakem a dalších míst republiky. Do učení vstoupil v roce 1941 a vyniknout. v roce 1945 složil tovaryšské zkoušky, poté pracoval společ- Tak jako u legendárních mistrů staré doby můžeme v práci ně s otcem. Během let provedl mnoho restauračních prací Vladimíra Pilaře rozeznat několik tvůrčích období. Mladá jak běžných nástrojů, tak znamenitých výtvorů proslulých léta prošla ve znamení věrného dodržování rodinné tradice stavitelů. Rodinným modelem, který v prvním období pře- – včetně toho, že až do svého třicátého nástroje opatřoval vzal od otce, byly práce Stradivariho a Guarneriho, brzy své opusy otcovou vignetou, na kterou připisoval tužkou ini- se ale od tradičních vzorů odklonil – zůstal sice u slavných ciály svého jména v podobě V. P. Tato éra trvala přibližně předloh, ale v detailech se jeho práce měnila. Jako výchozí do roku 1955. Další housle ve druhém období už nesou jeho konstrukční předlohu si vybral nástroj Antonia Stradivari- vlastní vizitku, nad kterou vypaloval do desky svou značku. ho z roku 1710 zvaný Camposelice, podle knížete, který nosil Tehdy se jeho práce vyznačuje imitací historického vzhle- tento titul a byl vlastníkem sbírky osmi nebo devíti Stradiva- du nástroje, tento způsob patří k opakujícím se praktikám riho nástrojů. Po čase přešel Vladimír k modelu podle Stra- v dějinách stavby houslí a náleží - tak jako v každém období divariho houslí z roku 1718. Zkušenosti rodu ho dovedly designu - k módním trendům. Nástroje z tohoto období jsou k používání sofi stikovaných způsobů práce při stavbě nových opatřeny tmavším lakem, který si Vladimír Pilař připravu- nástrojů a to podle Fuhra a později podle Hutchinsonové a je už podle vlastní průběžně proměňované receptury. Jedná podle modernizované metody pomocí tónového generáto- se o období od roku 1965 – tehdy také přebírá jako předlo- ru německého fyzika a akustika Ernsta Chladniho. Meto- hu Stradivariho nástroj z roku 1718. V následujícím období dy slouží k ověření optimální síly a chvění desek a rychlosti opouští imitační povrchovou úpravu, nicméně využívá stí- zvuku. Vladimír Pilař zaznamenává s vědeckou náruživostí nování a dává vyniknout přirozené struktuře materiálu tak, vlastnosti materiálu, z něhož staví nové nástroje, zapisuje aby byly patrné všechny její přednosti. Praktické poznatky si poznámky o konstrukčních prvcích, provedených ope- doplňuje Vladimír Pilař i soustavným studiem zahraniční racích, složení základního nátěru i použitého laku či tóno- odborné literatury a konzultacemi s kolegy houslaři, s nimiž vých hodnotách. Ukládá vzorky vybraného dřeva od každé- se setkával při soutěžích jako jejich přímý účastník nebo ho opusu a pořizuje si fotodokumentaci každého nástroje. člen poroty. Uložené poznatky, využívané při volbě výrobních postupů Vladimír Pilař se svou prací zařadil mezi nejlepší mistry dalších houslí, napomáhají praktickým zkušenostem a intu- v domácím i mezinárodním měřítku. Jeho vzrůstající věhlas ici při volbě a vypracovávání desek a rozložení silokřivek zahájila účast v mezinárodních soutěžích počínaje belgic- materiálu, který je pokaždé jiný než při předchozí práci. kým Lutychem. V roce 1957 zde získal diplom, následující Podle zkušeností starých mistrů minulosti nechává na zho- ročník v roce 1960 mu vynesl čtvrté místo a zlatou medaili za svt hudebních nástroj kvalitu tónu a ze stejné soutěže v roce 1963 si přivezl bron- Jsou mezi nimi i dva nástroje Vladimíra Pilaře, housle Kar- zovou medaili za třetí místo. V roce 1965 byl již na soutěži la Pilaře z roku 1936 a nástroj od Tomáše Pilaře zhotovený Henryka Wieniawského v polské Poznani první. přímo pro Svěceného v roce 1982 – na tyto housle také absol- V následujících letech už byl členem porot – 1967 a 1981 voval roku 1986 na pražské Akademii múzických umění. v Poznani a v roce 1985 v Hradci Králové, kde se do I. hous- První housle, které od mistra houslaře získal, byly postaveny lařské soutěže zapojil rovněž jako organizátor. v roce 1963 podle Stradivariho modelu. Svěcený je charak- Rozhled a utvrzení vysoké úrovně odborných znalostí rozší- terizuje slovy plnými obdivu: „Fascinující barva nástroje řil Vladimír Pilař na početných studijních cestách do zahra- – na zlatavém podkladu jsou naneseny vrstvy laku patino- ničí. Navštívil mnohé ateliéry svých kolegů houslařů v Itá- vaných vínových odstínů s výrazným podílem barvy ingre- lii, Švédsku, USA, Německu, Polsku i Holandsku. V roce dience známé jako dračí krev – je povýšena krásnou bar- 1972 viděl státní sbírku excelentních smyčcových nástrojů vou zvuku, který v sále zaplní celý prostor; třebaže není v Moskvě, která soustřeďuje skupinu houslí Antonia Stra- extrémně silný je výrazně nosný. Zadní javorová deska divariho, členů rodiny Guarneriů, mistrů francouzské hous- houslí je hustě žíhaná, tak jako u druhých houslí z roku lařské školy a domácích houslařů a – jako uznání mistrovské 1962 s opusovým číslem 64. Tento nástroj, rovněž podle třídy Vladimíra Pilaře – i jeden nástroj z jeho dílny, který si Stradivariho, má vyšší patronu a jeho charakteristickým do expozice tato moskevská instituce speciálně objednala. znakem designu je to, že žíhání půlené zadní javorové des- Jsou to housle s opusovým číslem 207 z roku 1972, které v té- ky směřuje od spoje šikmo vzhůru.“ Jaroslav Svěcený na oba to proslulé sbírce zastupují první nástroj současného zahra- nástroje průběžně koncertuje a bude na ně hrát i na slavnost- ničního mistra. Skvělé postavení zaujímá Mistr Vladimír ním koncertu k jubileu mistra houslaře ve dvou sálech archi- Pilař zejména v Japonsku a to nejméně od roku 1978, kdy tektonicky cenné budovy Muzea východních Čech. Koncert byl pozván fi rmou Širakava, japonskými houslaři a asociací se koná pod záštitou primátora města Hradec Králové a jeho japonských hudebníků do Tokia, Sapora a Kjóta. Zmíněná součástí bude výstava nástrojů rodu Pilařů, zahájená přesně společnost zajišťuje nástroje pro domácí hudebníky a pořá- v den Pilařových narozenin 20. dubna. • dá výstavy a přednášky. O oblibě Vladimíra Pilaře, který tu z historie krkonošské houslařské školy, českého houslařství a stavby nástrojů přednesl tři přednášky, svědčí mnoho nástrojů, které v Zemi vycházejícího slunce hrají. V dílně Vladimíra Pilaře v Hradci Králové, založené Karlem Pilařem 1. září 1924, pracovala formou stáže řada později úspěšných houslařů z USA, Německa, Holandska, Moskvy, Kanady a Švédska. Z domácích houslařů získávali u Vladi- míra Pilaře poznatky především syn Tomáš, Ladislav Zika a Jaromír Joo, absolvent státní houslařské školy v Lubech u Chebu – dnes činný v Náchodě. Ateliér v Husově, pozdě- ji Dukelské třídě se po změně vlastnických poměrů po roce 1990 musel vystěhovat, a tak se uzavřel příběh genia loci, kde pracovaly tři generace rodu Pilařů – Karel, Vladimír a Tomáš. Na novém působišti v Čechově ulici už ale pracuje i další generace rodu - Tomášova dcera Šárka. Vladimír Pilař byl v minulých letech vyznamenán kdysi pre- stižními cenami ministra kultury, od roku 1959 je členem Kruhu umělců houslařů, v roce 1970 se stal členem Svazu německých houslařů a působí v komisi expertů Státní sbírky foto archiv hudebních nástrojů Českého muzea hudby. Osobnost Vladi- míra Pilaře dokresluje jeho spoluautorství na epochální ency- klopedii Umění houslařů, pod níž je dále podepsán ing. Fran- tišek Šrámek, a která byla nezastupitelným zdrojem přítom- ného kompilátu při formulování profi lu houslaře.

Pohled do sbírky houslí Jaroslava Svěceného, absolventa pražské konzervatoře ve třídě Františka Pospíšila a AMU pod vedením Václava Snítila. Nástroje mistra houslaře Vladimíra Pilaře hrají v mnoha zemích světa, včetně zámoří a Japonska, ale hrají na ně i mnozí domácí houslisté. Patří mezi ně i rodák z Hradce Králové Jaroslav Svěcený, který do ateliéru Pilařů vstoupil jako pětiletý, doprovázeje svého dědečka houslistu a kapel- níka Jaroslava Budína. Od nejstarší vzpomínky mediálně proslulého houslisty až podnes přibylo v jeho paměti nespo- čet zážitků. Svěcený nahlížel pod ruce mistrů, seznamoval se s každou součástí nástroje i s každým jednotlivým dlátem očima houslaře, poznal řadu pozoruhodných výtvorů a vzác- ných houslí vyhlášených houslařů minulosti, pronikl do tajů výroby houslařských laků a k umění houslařů, kteří stvořili jeho prostředek obživy, získal velkou úctu Záliba se promě- nila ve vášeň a dnes představuje Jaroslav Svěcený ojedině- lý typ interpreta, který na svých koncertech – přednáškách představuje publiku mnohé vzácné exempláře ze své sbírky. Housle Vladimíra Pilaře z roku 1963, model Stradivari svt hudebních nástroj

ala bohemica (české křídlo), které zavedli do organologické hudební nástroje literatury čeští vědci 19. a 20. století a odtud je zřejmě pře- jali i autoři ostatní. evropského stedovku Tvar křídla je na ikonografi ckých památkách do značné míry proměnlivý. Nejblíže křídlo připomínalo poloviční psalte- iv. kídlo ﹙ala﹚ a harfa rium (micanon), ale bez ostrých rohů, místo nichž byly v Lukáš Matoušek obrysu oblé křivky, blížící se výsekům kružnic. Od polovič- ního psalteria se však křídlo lišilo především tažením strun. Křídlo (ala) Zatímco poloviční psalterium mělo struny ve většině pří- Křídlo je svým způsobem blízké polovičnímu psalteriu. Jeho padů tažené kolmo k ose hráčova těla, křídlo mělo struny poměrně velmi omezené rozšíření (lokálně do samého středu natažené souběžně s osou hráčova těla. Pro křídlo však bylo Evropy a časově na dobu jen o něco delší než jedno století typické použití dvou nezávislých systémů strun. Alespoň vět- – zatímco všechna vyobrazení křídla se pohybují v rozme- šina vyobrazení to dokazuje nebo naznačuje. Rovněž poloha zí mezi počátkem a sedmdesátými léty 14. století, písemné rukou na strunách ukazuje, že se při hře na křídlo využívalo zmínky se objevují již ve 13. století a přesahují do počátku 15. s největší pravděpodobností současně obou systémů strun. století) je zařazuje mezi nástroje okrajového významu. Pro Na nástěnné malbě z doby okolo 1357–1359 v Kapli svatého některá jeho specifi ka se však přece jen u něho zastavíme. Kříže na Karlštejně – Klanění 24 starců apokalyptickému Nástroj je znám v současné literatuře o hudebních nástrojích beránkovi je vyobrazení křídla, na němž zřetelně rozeznává- pod názvem „české křídlo“ (ala bohemica). Ve středověkých me, že systém kratších strun byl potažen strunami kovový- písemných dokladech se adjektivum „bohemica“ objevuje v mi, zatímco delší systém strunami střevovými. Ostatní vyob- jediném prameni. V záznamech olomouckého biskupa Jana razení křídla nerozlišují barevně oba systémy strun, a proto ze Středy z let 1364 – 1380 se dočítáme o fi dulistovi Filipovi a nelze s jistotou tvrdit, že na všech křídlech byl použit dvojí o Ješkovi, hrajícím na ala Boemica. Oba tyto hudebníky, kte- strunný materiál. Tam, kde byl na struny křídla použit jedi- ří jsou v dokumentu nazýváni rodinnými spolustolovníky a ný materiál, jednalo se o struny střevové. služebníky, poslal Jan ze Středy své „osobě nejdražší, pokrev- Dva nezávislé systémy strun (ať již byly z téhož nebo z růz- né příbuzné Kláře“ do Kroměříže u příležitosti její svatby. ného materiálu) vykazují na vyobrazeních nestejnou délku. Učinil tak výjimečně a s velkými okolky, neboť prý málokdo Jeden ze systémů má většinou struny o polovinu kratší, než je vlastně hoden slyšet tak mistrovskou hru. Zároveň neopo- systém druhý. Dvě vyobrazení mají dokonce přibližný poměr menul napomenout, aby novomanželé v radostech manžel- délek obou systémů strun 1 : 4. Z toho lze usuzovat, že oba ských nezapomínali na oba ty umělce a na jejich honorář. systémy strun byly ve vzájemném poměru nejméně jedné Je zajímavé, že na tomto místě je uveden tentýž Ješek jako oktávy (v případě vyobrazení strun s poměrem délky 1 : 4 hráč na ala a nikoli na ala boemica. Vzhledem k tomu, že mohly být oba systémy rozdílné o dvě oktávy). žádná jiná dosud známá písemná zmínka neuvádí nástroj Při jakých příležitostech se hrálo na křídlo? Všechna vyobra- jinak než ala (nebo ele apod.), můžeme souhlasit s názorem zení křídla a většina písemných zmínek jsou spjata s církevní vysloveným Pavlem Kurfürstem, že ve výše uvedeném olo- tematikou. Přesto se křídlo užívalo i ke hře v prostředí svět- mouckém prameni je myšleno adjektivum „boemica“ spíše ském. Při návštěvě českého krále Václava II. v Erfurtu v roce jako označení nebo zdůraznění provenience nástroje, než 1290 u jeho tchána Rudolfa I. Habsburského se při slavnosti jako jeho skutečný název. Proto také používám název ala hrálo i na hudební nástroje. Dočítáme se, že „… alista tangit (křídlo) proti dosud nesprávně používanému pojmenování alam… “ (hráč na křídlo hraje na křídlo). Je téměř jisté, že Ješek z Kroměříže hrával ve službách Jana ze Středy přede- Harfa s typickým „atlantským“ tvarem rezonátoru, David v iniciále B-eatus vir, bible, Francie, 3. čtvrtina 13. století, detail (Praha, Národní knihovna, XIV A 6, fol. 181r) vším při příležitostech světských. Mezi hudebními nástroji na pražském dvoře Jana Lucemburského uvádí Guillaume de Machaut i ala a v Le Rémede de Fortune jakož i v Pri- se d’Alexandrie jmenuje Machaut křídlo pod francouzským názvem eles, resp. elles.

Harfa Harfa patřila ve středověku k velmi oblíbeným nástrojům. Svědčí o tom vedle bohatých písemných zmínek i četná vyob- razení. Byla rozšířena prakticky ve všech společenských vrst- vách. Různé modifi kace jména harfa (harpa, harpe, herpe, harp, harpha, arfa a pod.) můžeme sledovat již od přelomu 6. a 7. století. Pavel Žídek se nevyhnul fantasii, když se poku- sil název nástroje arfa odvodit od Orfea, prý jejího vynálezce. Nebyl to zřejmě Žídkův nápad, je totiž znám z doby dřívěj- ší. Mnohem častěji však nalezneme harfu ve středověkém písemnictví pod latinským názvem cithara (cythara apod.). Pod tímto názvem však býval vedle dalších nástrojů mnohdy myšlen strunný nástroj obecně, bez bližšího určení. Harfa by se mohla ve středověkém písemnictví ukrývat ještě pod další- mi názvy (např. nablum, psalterion, trigonon, sambuca ). Tvar harfy byl přirovnán v raném středověku k lidské hrudi, srdci anebo štítu, podobně jako tomu bylo u psalteria. Na harfu se používaly ve středověku struny střevové. O střevo- vých strunách středověké harfy se můžeme dočíst v celé řadě písemných památek. Vedle Žídka je to Jean de Gerson, kte- rý v Collectorium super Magnifi cat (ok. 1427 – 28) říká, že cythara byla vybavena stočenými (spletenými) strunami ze střev. V Tractatus de Canticis (ok. 1424 – 26) uvádí Gerson repro archiv repro svt hudebních nástroj střevové struny u harfy vícekrát. Jsou udělány z vysušených Velšský harpfaer v německé verzi románu Tristan und Isolde vnitřností zvířat, jemné a překroucené. V Le bon berger z (ok. 1210) Gottfrieda von Stassburg, byl „mistrem svého dru- r. 1379 je poprvé stručně uvedeno, jak byly střevové stru- hu, nejlepším, o němž se vědělo“. Koneckonců sám Tristan ny vyrobeny: „…jemné střevové struny, dobře vyprané, usuše- doprovázel zpívající Isoldu na harfu (a opačně) a společně s né, zkroucené, utřené a spředené jsou pro melodie hudebních Isoldou provozovali dueta, když žili v jeskyni lásky. nástrojů, pro fi duly, harfy, roty, loutny …“. Bartholomaeus Ačkoli byla harfa rozšířena po celé Evropě, můžeme sledo- Anglicus v De Proprietatibus Rerum z doby ok. 1230 upo- vat některá teritoriální specifi ka nástroje. V zemích západní zorňuje, že struny z vlčích a ovčích střev se nemají míchat, Evropy (tedy v blízkosti Atlantiku) bývají zobrazovány harfy, používají-li se na fi dulu nebo na harfu. jejichž resonátor se v horní části nápadně rozšiřuje a často Počet strun byl různý. Jean de Gerson v Puer natus est nobis obsahuje více resonančních otvorů různých tvarů. Tento typ uvádí u harfy 20 strun a Guillaume de Machaut v Dit de la nástroje, který nazývám atlantská harfa, je natolik výrazný Harpe přirovnává 25 ctností své dámy ke 25 strunám harfy. a ve výtvarném umění zemí nesousedících s Atlantikem se s Rozsah takové harfy byl již opravdu veliký; tři oktávy plus ním prakticky nesetkáváme, že může být použit jako jeden z kvarta. Harfa byla tedy schopna v době Machautově (tedy prvků určujících teritoriální umístění jeho výskytu. • zhruba ve druhé a třetí čtvrtině 14. století) zahrát libovolný (vybrané statě z připravované knihy) hlas vícehlasých skladeb. Bývala laděna diatonicky. Zname- nalo to tedy, že při změně tóniny bylo nutno přeladit potřeb- né tóny. Kromě toho tak veliké množství střevových strun nedrželo stálé ladění. Hudebníci museli své nástroje často ladit a to nejen před začátkem hry. Na středověkých vyob-

razeních se velmi často setkáváme s hudebníky ladicími své archiv repro nástroje. Jindy vídáme u nástroje na šňůře připevněný ladi- cí klíč známý ve středověkém písemnictví pod názvem ple- ctrum. Teprve pozdější význam tohoto řecko-latinského slova byl trsací tyčinka. Na harfu se hrálo drnkáním konečků prstů. Na irské harfy, které měly kovové struny a mnohem robustnější konstruk- ci (často s keltským reliéfovým zdobením) se hrálo pomocí nehtů. V anglické romanci King Horn ze l3. století se o hře pomocí přiostřených nehtů dočítáme: „teach him to harpe with his nayles scharpe“. Angličtí harfi sté se zřejmě vyskyto- vali i na evropském kontinentě, jak se o tom píše v chanson de gest ze 13. století La prise de Gordes et de Seville. Proto se mohla i v ostatní Evropě rozšířit hra pomocí nehtů. Žídek ve své defi nici harfy v Liber vigingi artium (ok. 1459 – 63) uvádí, že je to nástroj, „znějící drnkáním nehtů“. Jeho defi nice však obsahuje ještě jedno zajímavé sdělení: „…šíříc zvuky Křídlo se dvěma systémy strun (jeden se strunami kovovými, druhý střevovými). na dlouhou vzdálenost – delší než jakýkoliv jiný nástroj kro- Klanění apokalyptických starců beránkovi, Čechy ok. 1357 – 59, detail mě tuby, varhan a portativu – může spoluzaznívat s každým (Karlštejn, nástěnná malba v kapli sv. Kříže) hudebním nástrojem podle použití silnějšího nebo méně silné- ho doteku“. Z toho je patrno, že se na přelomu 50. a 60. let 15. století používaly dynamické rozdíly silnější a slabší hry i u jediného nástroje, ale také se tu dovídáme o akustické kvalitě harfového tónu, který byl nosný a mohl se tedy šířit archiv repro i na velkou vzdálenost. Na mnohých vyobrazeních středověkých harf nacházíme kolíčky (většinou ve tvaru obráceného písmene L), které sloužily nejen k uchycení konce struny do resonanční desky, ale také k vytvoření drnčivého zvuku. Seřizovaly se tak, aby chvějící se struna do nich zlehka narážela a tím vytvářela drnčivý zvuk. Seřízení těchto drnčidel nebylo zřejmě jedno- duché a každý si asi harfu tímto způsobem nedokázal seřídit. Jinak bychom se asi nedočetli o harfi stovi z Calais jménem omas Rede, který ačkoli byl tak všestranný, že byl schopen nejen vyučovat tanci, hře na loutnu a harfu a dokonce udržoval svým žákům v dobrém stavu ostrunění harf a seři- zoval jejich drnčidla, musel si na nákup vlastní harfy vypůjčit v roce 1474 peníze od anglického obchodníka s vlnou. Harfa byla velmi rozšířena i v nejvyšších společenských vrst- vách. Podle francouzské romance z 15. století Cleriadus et Meliadice jsou oba – Cleriadus, synem hraběte dÉsture a Meliadice, dcera krále Grant Bretaigne – talentovaní harfi sté. Meliadice dokonce svojí hrou předčí všechny ostatní. V romanci Pontus et Sidoine z doby okolo 1400 hraje krá- lův syn na harfu se svou sestrou. Můžeme-li věřit provençál- skému veršovanému dílu Dauret et Beton z konce 12. sto- letí, pak se na harfu hrávalo již od útlého věku. Sedmiletý hrdina Beton uměl prý nádherně na fi dulu, hrál na citolu a dokonale na harfu. Také zpíval písně, které sám složil. Křídlo se dvěma systémy strun, kolorovaná kresba v Biblia Pauperum, zv. Velislavova bible, detail, Čechy ok. 1340 (Praha, Národní knihovna, XXIII C 124, fol. 72v) revue hudebních nosi

Firma RADIOSERVIS (Hudební vydava- telství Českého rozhlasu) přichází na trh s titulem Eduard Haken – Operní recitál, který vychází pod objednacím číslem CD CRO331-2 631. Jedná se o výběr z oper- ních děl W. A. Mozarta (Kouzelná ﬂ ét- na), G. Rossiniho (Lazebník sevillský), B. Smetany (Prodaná nevěsta), V. Blod- ka (V studni), C. M. von Webera (Čaro- střelec), G. A. Lortzinga (Car a tesař), G. Meyerbeera (Hugenoti) a G. Verdiho (Nabucco), které byly společně s posled- ním zde zastoupeným dílem, Dvořákovými Biblickými písněmi, postupně nahrávány ve studiích Československého rozhlasu v letech 1950–1982.

Jedním z nejpopulárnějších děl klasické- ho repertoáru je nepochybně Mozartova Malá noční hudba, K 525, která se díky Formanovu Amadeovi stala nesmrtelná. Historie vzniku této skladby je opředena

tajemstvím – nevíme proč a pro koho ji foto archiv Mozart vůbec napsal. Pochází z léta 1787, V rámci dalšího koncertu cyklu Jazz na Hradě, pořádaného 14. 3. ve Španělském sále a věnovaného tedy z roku vzniku opery Don Giovanni 75. výročí narození Karla Velebného, bylo pokřtěno celkem již osmé CD této jazzové přehlídky, tento- a úmrtí otce Leopolda. I když je napsaná krát se záznamem živého koncertu Rudyho Linky, který se uskutečnil v listopadu roku 2004. A protože pouze pro smyčce, jedná se o proporčně v době křtu všichni tehdy účinkující muzikanti byli ve Spojených státech amerických, novinku pokřti- velice promyšlené dílo, klasické formou li zleva prezident České republiky Václav Klaus, spiritus agens celého cyklu, Vladimír Piksa, který ke a romantické náladou. Dílo na CD, vyda- slavnostnímu přípitku obstaral padesátiletý francouzský koňak značky Dupuy, Karel Vágner, předse- ném fi rmou NAXOS (CLASSIC), doplňu- da představenstva vydavatelské fi rmy Multisonic a sponzor CD Rudyho Linky, Miloš Mazura, ředitel je Divertimento F dur, K 247 a Serenata fi rmy Hakyma s. r. o. Notturna, K 239, vše v podání Švédského komorního orchestru vedeného Peterem uměleckou výzvou (vzpomeňme např. na E dur, g moll, A dur, f moll. CD vychá- Sundkvistem. Titul je opatřený objedna- slova, která psali Václavu Talichovi poslu- zí u fi rmy SUPRAPHON pod objednacím cím číslem 8.557023. chači během II. světové války: „Je to mlu- číslem SU 3842-2. va nejjasnější a nejdražší, již nám s tako- Po pěti letech se vrací jeden z nejznáměj- vou láskou tlumočíte a jíž sílí naše naděje Nabídka se rozšiřuje samozřejmě i v oblas- ších orchestrů dobových nástrojů Boston a víra“), dále o symfonické básně Antonína ti DVD a u fi rmy ARTHAUS (CLASSIC) Baroque ke spolupráci s pěveckým sborem Dvořáka Vodník, op. 107 (B 195), Poledni- je dokonce od 20. ledna možné tyto nosiče a to hned prostřednictvím nových nahrá- ce, op. 108 (B 196), Zlatý kolovrat, op. 109 pořídit za výrazně snížené ceny, u operních vek děl dvou nejvýznamnějších barokních (B 197) a Holoubek, op. 110 (B 198), kde nahrávek dokonce až o 20–25%! Nepro- skladatelů: Gloria Antonia Vivaldiho a mohl Talich plně uplatnit svůj vytříbený marněte tedy např. koupi nejznámější a Magnifi cat J. S. Bacha. Na nahrávce, kte- cit pro zvukovou krásu (jedna z dobových nejčastěji uváděné české opery na světo- rá vychází u největšího nezávislého americ- kritik např. uvádí: „Dvořákův Holoubek ve vých scénách – Dvořákovy Rusalky (obj. kého vydavatelství TELARC – TELARC zvuku krásně vytříbený, oblit byl magicky číslo 102019), která momentálně vychá- CLASSICS (CLASSIC) a již nastudoval tajemným přísvitem baladovým“) a posled- zí v anglickém jazyce v provedení sólistů Martin Pearlman, spolupracují Tamara ní nahrávku – Úvod a smrt Isoldy z opery (Eilene Hannan, Ann Howard, Rodney Matthews (soprán), Deanne Meek (mez- Tristan a Isolda Richarda Wagnera a Sym- Macann, John Treleaven, Phyllis Can- zosoprán), Mary Philips (alt), Don Frazu- fonii č. 6 h moll, op. 74 „Patetickou“ Pet- nan) a sboru a orchestru Anglické národní re (tenor) a Stehen Powell (baryton). Titul ra Iljiče Čajkovského. Tituly vycházejí pod opery řízených Markem Elderem a v režii vychází pod objednacím číslem CD 80651 a objednacími čísly SU 3826-2, SU 3827-2 Davida Pountnyeho (159 minut) či Berli- ve verzi hybridního SACD pod objednacím a SU 3828-2. ozovy opery Roméo et Juliette (obj. číslo číslem SACD 60651. 102017) v koncertním provedení s Hannou Po úspěchu debutového alba Canto er- Schwarz, Philipem Langridgem, Peterem Kromě 47 sonát napsal Joseph Haydn i řa- go sum přichází vokální soubor Gentle- Mevenem a Bavorským rozhlasovým sym- du dalších klavírních skladeb, mnohé jako men Singers v těchto dnech na trh s no- fonickým sborem a orchestrem řízenými soubory variací. Jeho Dvacet variací G dur, vým kompaktním diskem – live nahrávkou sirem Colinem Davisem (102 minut). Hob. XVII:2, Téma a variace C dur, Hob. z podzimního koncertu v nově zrekonstru- XVII:5, Capriccio G dur, Hob, XVII:1, Vari- ovaném sále Filharmonie Hradec Králo- I pod logem BBC OPUS ARTE (CLAS- ace na „Gotterhalte“, Hob. II:77 či Diver- vé. Mimo skladeb renesančních i soudo- SIC) najdeme v současnosti dva nové oper- timento: Il Maestro e lo Scolare pro fi rmu bých autorů obsahuje úpravy českých a ní tituly. Kompletní Mozartovo dílo La cle- NAXOS (CLASSIC) bravurně nastudoval moravských lidových písní a lidové písně menza di Tito (OA 0942, 212 minut) se renomovaný maďarský klavírista Jenö Jan- z celého světa. CD vychází u společnos- Susan Graham, Hannah Esther Minu- dó, který již pro Naxos mj. nahrál i kom- ti BOHEMIA MUSIC pod objednacím tillo, Catherine Naglestad, Ekaterinou pletní Haydnovy, Mozartovy a Beethove- číslem BM0073. Siurinou, Rolandem Brachtem, Christo- novy sonáty a Mozartovy klavírní koncerty. phem Prégardienem a sborem a orchest- Titul lze objednat pod číslem 8.553972. Ve vydávání klavírního díla Bedřicha Sme- rem Pařížské národní opery v čele se Syl- tany, které by mělo zaplnit celých sedm vainem Cambrelingem a Vivierova Mar- Speciální edice, kterou fi rma SUPRA- cédéček a jež by měla v kompletu spatřit ka Pola (OA 0943, 260 minut), kterého PHON věnovala dirigentskému umění světlo světa do roku 2008, pokračuje kla- na DVD doplňují ještě ukázky ze skla- Václava Talicha, se v současnosti rozrůstá víristka Jitka Čechová nahrávkou již dru- datelova díla Kopernikus. I když Claude o další tři tituly: a sice o jeden z pokladů čes- hého kompaktního disku, kde najdeme Vivier (1948–1983) studoval u Karlheinze ké hudby, dirigentovu třetí nahrávku (po půvabné Sny/Réves (1875), Svatební scé- Stockhausena, brzy si vytvořil svůj vlastní snímcích z let 1929 a 1940) cyklu symfo- ny (1849) a skladby z pozůstalosti – Líst- vokální a orchestrální jazyk, který hlubo- nických básní Bedřicha Smetany Má vlast, ky do památníku (cca 1848–53), Andante ce ovlivnily jeho cesty na Dálný Východ. který byl pro Václava Talicha celoživotní Es dur (cca 1855) a Polky (cca 1852–55): György Ligeti ho dokonce nazval „nejlep- revue hudebních nosi

ším francouzským skladatelem své gene- sólisté Flavio Oliver, David Menendez, ních operních scénách celého světa a spo- race.“ Ewa Podles, Maite Beaumonz, Elena de la lupracuje s nejrenomovanějšími dirigenty. Třetím a čtvrtým DVD titulem u fi rmy Merced, Jordi Domenech, Oliver Zwarg, Její předešlou nahrávku Mahlerovy Sed- BBC OPUS ARTE jsou záznamy veli- a Itxaro Mentxaka (DVWW–OPGCES), mé označil časopis Fanfare za „fascinují- ce vzácných nahrávek Chopinových skla- provedení Manon se zase chopili orches- cí.“ Titul vychází pod objednacím číslem deb (106 minut) a Debussyho skladeb (83 tr a sbor Pařížské národní opery v čele MDG 6031320. minut) v podání legendárního italského s Jesusem Lopezem-Cobosem a sólisté pianisty Artura Benedetti Michelangeliho Renée Fleming, Marcelo Álvarez, Jean- „Je to jeden z nejoblíbenějších skladatelů (1920–1995), pocházející z archivu televizní Luc Chaignaud, Michel Sénéchal, Franck naší doby. Krásnější a líbeznější skladby si stanice RAI (1962). Nahrávky, mezi nimiž Ferrari, Jaël Azzaretti, Isabele Cals a Del- lze jen těžko představit“. Tato slova prohlá- ze Chopinova odkazu nechybí např. Soná- phine Haidan (DV–OPMANON). sil o českém skladateli Antonínu Rössle- ta op. 35, Balada g moll, op. 23, Andan- K nejnovějším DVD nahrávkám této fi r- rovi alias Antonio Rosettim (1750–1792) te spianato et Grande polonaise brillan- my potom patří kompletní Verdiho opera slavný hudební estetik Schubart. Rosetti te, op. 22, Fantasia, op. 49, Valčíky op. 69 Nabucco (DVWW–OPNAB, 126 minut) působil v Paříži a Londýně, napsal více než č. 1, op. 34 č. 1, Mazurky a moll, op. 68 v nastudování sboru, orchestru a sólistů 400 skladeb včetně 44 symfonií a více než č. 2, h moll, op. 33 č. 4 a Des dur, op. 30 č. 3, Vídeňské státní opery, řízených Fabio Lui- 60 sólových koncertů většinou pro decho- a ze skladeb Debussyho např. slavné cykly sim (Leo Nucci, Maria Guleghina, Giaco- vé nástroje. V současné době zažívá jeho Images či Dětský koutek ad., jsou kvalitně mo Prestia, Miroslav Dvorský, Marina hudba velkou renesanci, která se však sou- remasterované a vycházejí pod objednacím Domashenko, Goran Simic, Walter Pau- střeďuje především na dechové skladby. číslem OA 0940 a OA 0941. ritsch, Renate Pitscheider). O to zajímavější je nové album CPO (CLASSIC), věnované Rösslerovým kom- Firma BEL AIR (CLASSIC) zase přichází V distribuci fi rmy CLASSIC se rovněž pozicím pro sólové housle (Houslové kon- s kompletním oratoriem Hercules Georga v těchto dnech objevuje nový label – VOX certy D dur – Murray C6, a d moll – Mur- Friedricha Händela (190 minut) v nastu- LUCIDA, na němž budou vycházet DVD ray C9, Symfonie G dur – Murray A 39 dování Williama Shimella, Joyce DiDona- ve spolupráci s Centrem barokní hudby a B dur – Murray A 45. Sólového partu ta, Toby Spenceho, Ingela Bohlina, Male- ve Versailles. Mezi první nahrávky patří se zhostil Anton Steck, kterého doprovází ny Ernman, Simony Kirkbride a Les např. několik titulů s díly Marka-Antoina Kurpfaelzisches Kammerorchester řízený Florissants v čele s Williamem Christie. Charpentiera včetně jeho Te Deum, které Johannesem Moesusem. Titul vychází pod Nahrávka, která vychází pod objednacím nahrál soubor Le Parlament de Musique objednacím číslem CPO 777028. číslem BAC 013, byla zrealizována v pro- v čele s Martinem Gesterem. sinci roku 2004 a získala ocenění na festi- Siegbert Rampe (cembalo, clavichord, for- valu Zlatá Praha 2005! V oblasti DVD patří k nejnovějším a nej- tepiano) pokračuje u fi rmy DABRING- zajímavějším titulům fi rmy ARTHAUS HAUS UND GRIMM (CLASSIC) ve Zajímavým DVD záznamem (2054929 – (CLASSIC) ještě např. Bergova komplet- svém projektu věnovaném nahrávkám 2 DVD PAL a 2054928 – 2 DVD NTSC) je ní opera Wozzeck (102031, 103 minut), souborných skladeb pro klávesové nástroje jistě i slavnostní koncert k 50. výročí znovu- kterou pod vedením Sylvaina Cambrelin- W. A. Mozarta již 3. svazkem. (Sonáty otevření Vídeňské státní opery, pořádaný ga v roce 1996 nastudovali pro představení KV 311 a KV 309, Adagio KV 356, 12 varia- 5. 11. 2005 a zrealizovaný fi rmou EURO- ve Frankfurtské opeře přední sólisté toho- cí KV 179 a KV 354). Předchozí dva svazky ARTS (CLASSIC), kde najdeme např. to prestižního operního domu jako např. byly označeny kritikou jako „prvotřídní“ Beethovenova Fidelia se Seiji Ozawou Kristine Ciesinski, Ronald Hamilton, Die- a „příkladné“. Svazek 3 vychází pod objed- (Hampson, Fink), Mozartova Dona Gio- ter Bundshuh či Barry Banks. nacím číslem MDG 3411303. vanniho se Zubinem Mehtou (Hampson, Gruberová či Schade), Straussovu Ženu Cyklus kompletních symfonií Kurta Když Mozart 5. prosince 1791 zemřel, zane- bez stínu s Franzem Welserem-Möstem Atterberga (1887–1974) byl u fi rmy CPO chal svůj poslední mistrovský kus – Requi- (Polaski, Merbeth, Botha, Struckmann), (CLASSIC) dokončen před několika lety. em d moll, K 626 nedokončený a opředl Verdiho Aidu s Danielem Gattim (Urma- Nyní se k tomuto u nás poměrně málo zná- jej tak velkým tajemstvím. V červenci roku na, Krastzeva, Botha, Furlanetto), Wagne- mému autorovi vracíme díky jeho komor- 1791 dostal zakázku na kompozici smuteč- rovy Mistry pěvce norimberské s Christi- ním skladbám (CPO 777156). Svůj smyčco- ní skladby od hraběte Franze Walsegga anem ielemannem (Terfel) ad. Celkový vý kvintet op. 53 přepracoval na Symfonii zu Stuppach, který chtěl napsat skladbu čas nahrávky je 188 minut a k dispozici je pro smyčce. Tato i další skladby (Adagio k uctění své zesnulé ženy. Dopředu zapla- také na CD pod labelem Orfeo (C 672052). amoroso pro housle a smyčce, Intermezzo, til 60 dukátů s přislíbením další část- Koncert uvedla 26. 12. 2005 Česká televize. Preludium a fuga, Suita č. 7, op. 29 – scé- ky po odevzdání práce. Mozart však své Doporučujeme! nická hudba k Shakespearově hře Antoni- dílo již nikdy nedopsal. Dokončil jej pak us a Kleopatra) jsou na nové nahrávce uve- Josef Eybler a později Mozartův žák Franz Pod stejným labelem – EUROARTS deny ve světové premiéře. Xaver Süssmayer. Dílo bylo velice popu- (CLASSIC) vychází i titul Maya Plisetska- lární zejména v 19. století, dodnes však ya – Diva of Dance (2054938, 71 minut), Nahrávka téměř zapomenutého fi lozofi c- zůstává jednou z nejosobitějších a nejdra- který vedle dokumentu Maya Plisetskaya kého dramatu Arianna in Creta, HWV matičtějších Mozartových skladeb. Zbru- Talks about Her Life and Repertoire obsa- 32, které G. F. Händel zkomponoval v roce su nová nahrávka, kde ji doplňují ještě huje i výběr ze slavných představení, kte- 1733, vychází pod labelem DABRING- díla Internatos Mulierum, K 72, Miseri- ré během své více než čtyřicetileté karié- HAUS UND GRIMM (CLASSIC). Čle- cordias Domini, K 222 v podání renomo- ry tančila (Bolero, Raymonda, Romeo a nové Patras Orchestra, jejichž předešlá vaných německých umělců z Lipska (Mi- Julie ad.). O novém DVD, které vychází nahrávka – Orestea se dočkala velmi pozi- riam Alexander – soprán, Anne Buter – u příležitosti jejích 80. narozenin, Plisecká tivních ohlasů, jej hrají pod vedením Geor- mezzosoprán, Marcus Ullmann – tenor, prohlásila: „Jsem velice ráda, že toto DVD ge Patrou na dobové nástroje. Titul vychá- Martin Snell – bas, Gewandhaus Kammer- vychází, jelikož přináší ta z mých předsta- zí pod objednacím číslem MDG 6091375. chor a Leipziger Kammerorchester s diri- vení, která k mému srdci přirostla nejvíce.“ gentem Mortenem Schuldt-Jensenem) Doporučujeme! U stejné fi rmy DABRINGHAUS UND vychází u příležitosti 250. výročí narození GRIMM (CLASSIC) vychází i Mahlero- W. A. Mozarta na CD (8.557728), SACD Pod labelem TDK (CLASSIC) si lze poří- va Symfonie č. 4, kterou omas Christi- (6.110116) a DVD-Audio (5.110116) u fi rmy dit kompletní Händelovu operu Giulio Ce- an Ensemble představuje „bez zbytečného NAXOS (CLASSIC). Doporučujeme! sare (216 minut) či Massenetovu Manon balastu“ v odlehčeném aranžmá Erwina (164 minut). Händela nastudovali Symfo- Steina, určeném komornímu ansámblu. Zpracovala Hana Jarolímková nický orchestr a sbor z Gran Teatre del Li- Spoluúčinkuje Christiane Oelze, která se ceu v čele s Michaelem Hofstetterem a v současné době řadí k těm nejprominent- nějším sopranistkám. Vystupuje na před- revue hudebních nosi

GRAMOFONOVÉ ZÁVODY v běžné klasické formě s nespor- SUPRAPHON SU 3859-2 Dvořáka. Skladatel zhudebnil text LODĚNICE L 1 0506-2 011 nou invencí i rutinou, zvýrazňující Antonín Rejcha: Requiem (Missa pěti mešních částí. Introitus et Concerts for French Horn hlavní roli sólového nástroje, který pro defunctis), spartace Stani- Kyrie naznačuje hudbou na slova and Orchestra se v oné době na drážďanském dvo- slav Ondráček, Věnceslava Hru- prosby o klid věčného odpočinu- J. V. Stich-Punto: Koncert č. 5; ře – i za českého přispění – dočkal bá-Freiberger – soprán, Anna tí tajemnost smrti a posmrtných J. Haydn: Koncert č. 2 D dur, Hob technického pokroku a následně Barová – alt, Vladimír Doležal osudů, přináší zhudebnění prosby VII, d 4; J. M. Haydn: Romance i rozvoje literatury. – tenor, Luděk Vele – bas, Jaro- o boží lásku, dramatický výraz dějů As dur, F. A. Rössler-Rosetti: Na proslulosti lesního rohu se slav Tvrzský – varhany, Pražský válečného času. Takové střídání Kon cert d moll, W. A. Mozart: svým uměním podepsal i v úvodu fi lharmonický sbor, Dvořákův hudby mysteriózních refl exí a tra- Rondo Es dur, KV 371 zmíněný Jan Václav Stich, používa- komorní orchestr, řídí Lubomír gických vidin střídá i nejdelší část Radek Baborák – lesní roh, Čes- jící v cizině z důvodu utajení jméno Mátl díla, zhudebnění sekvence Dies ká komorní fi lharmonie, Petr Punto. Jeho 5. koncert s nezbyt- Hudební režie Vladimír Koronthá- irae s vidinami posledního soudu. Vronský ným loveckým rondem je úvodní ly, zvuková režie Erich Kunze, na- V následujícím Off ertoriu a Sanctu Hudební režie Milan Puklický, skladbou Bavorákova snímku, na hráno 3.–10. 1. 1988 ve Dvořáko- se výraz hudby postupně zklidňuje zvu ková režie Václav Roubal a kterou navazuje kompozičně pro- vě síni Rudolfi na, Praha. Celkový a zjasňuje, až v posledním oddílu Karel Soukeník, nahráno digitál- pracovanější 2. koncert D dur Jose- čas 55:09 Agnus Dei et Communio dostou- ně ve studiu fi rmy Arco Diva pha Haydna z roku 1781. Haydnův pí ve sborové fuze Cum sanctis v březnu 2001. Celkový čas mladší bratr Michael je zastoupen Jaroslav Smolka tuis k jásavé slavnostnosti. Hlavní 66:14 Romancí As dur, která je přepisem složkou hudebního aparátu díla je volné věty z třetího Mozartova Bohemica non leguntur – Co je čes- sbor. Ten zpívá většinu úseků ve Zdeněk Pachovský Koncertu Es dur. Rondo Es dur, ky, to se nečte – zní trpký povzdech všech větách a nese hlavní podíl na KV 371, je ovšem Mozartovým ori- českých tvůrců vědeckých i umě- výstavbě homofonních sborových „Punto byl pozoruhodný čistotou ginálem. Nahrávku uzavírá Koncert leckých o známosti výsledků čes- recitativů i velkolepých fug. Sólisty své interpretace a jemností svého d moll Antonína Rösslera-Rosetti- kého psaní ve světě. Na příkladu skladatel exponuje častěji v blocích vkusu i svou dynamickou kontro- ho, v němž český skladatel uplatnil velkolepého Requiem Antonína kvartetního souzpěvu, výrazněji se lou, různorodostí tónové barvy a svou melodickou invenci, znalost Rejchy můžeme doložit, že to pla- na delších plochách uplatňuje jen udivující artikulací. Jeho tón měl nástroje i kompoziční profesionali- tí i o některých významných dílech soprán v Liber scriptus a tenor všeobecně kvalitu stříbřitého jasu, tu. Plodný autor napsal v poslední českých skladatelů. Snad proto, v Tuba mirum ze sekvence Dies irae který neovládal nikdo z jeho před- dekádě svého života takových kon- že dílo vzniklo jako skladatelova a soprán ještě v půvabně slunném chůdců...“ Tato slova z pera Pun- certů, vydaných v Paříži, patnáct. spontánní odpověď na hrůzné děje souzpěvu se sborem v Benedictus. tova současníka Fröhlicha čteme Sympatický dojem z CD dotvá- napoleonských válek v polovině Vzhledem k těmto příležitostem v bukletu, doprovázejícím nahráv- ří dokonalá práce nahrávacího prvního desetiletí 19. století a ne- také mohli vyniknout sóloví pěvci ku koncertů pro lesní roh a orches- týmu ve složení Milan Puklický, mělo objednatele pro provedení těchto oborů Věnceslava Hrubá- tr v interpretaci Radka Baboráka. Václav Roubal a Karel Soukeník. na koncertním pódiu ani při obřadu Freiberger a Vladimír Doležal. Slova v mnohém vystihují i umě- Průvodní text Ivana Rumla zasa- v kostele, a tak zůstalo neprovede- Pražský fi lharmonický sbor, ní českého hornisty. Absolvent zuje jednotlivé autory i jejich díla no. Skladatel je nikdy neslyšel a na jehož sbormistr Lubomír Mátl Pražské konzervatoře u prof. Bed- do kontextu hudební Evropa na veřejnosti se objevilo až po zvýše- také celek dirigoval, byl znamenitě řicha Tylšara a účastník meziná- sklonku 20. století. O interpre- ném zájmu o skladatelovu tvorbu připraven a znamenitě přednášel rodních interpretačních kurzů, jaké tech píše ing. Olga Kokošková, v souvislosti s 200. výročím jeho textové pointy jednotlivých míst. nyní sám vede, byl od mládí sběra- manažerka České komorní fi lhar- narození (1970), kdy byla do Čech Na vysoké profesionální úrovni byl telem prvních cen v renomovaných monie, která se v posledním obdo- dovezena kopie Rejchovy rukopis- také výkon Dvořákova komorního soutěžích. Již za studií působil jako bí s dirigentem Petrem Vronským né partitury z archivu Konzervato- orchestru, ve kterém hrají přede- sólohornista České a poté Mni- prosazuje na koncertních pódiích ře v Paříži. Teprve potom se uká- vším členové předních pražských chovské fi lharmonie. V současné i v nahrávacích studiích. zalo, že je to dílo mimořádné, jež symfonických těles. Milovníkům době se věnuje především komorní moderně ve smyslu Beethoveno vy velkého vokálně symfonického re- a sólové hře. A právě vytříbenost hudební poetiky refl ektuje zhudeb- pertoáru mohu Rejchovo Requiem komorního projevu, podpořená i vy- něním liturgického textu nebez- vřele doporučit: je to zajímavá a nikající kvalitou nástroje, je charak- pečí a hrůzy napoleonských válek po žádné stránce chudší paralela teristická i pro jeho sólovou hru. prvního desetiletí 19. století. Ani k velkolepým smutečním mším Nahrávka, na níž se vyváženě podílí délkou, ani hudebním pojetím W. A. Mozarta, L. Cherubiniho, Česká komorní fi lharmonie, říze- zvoleného textu se dílo nehodí do H. Berlioze, G. Verdiho i A. Dvořá- ná jistým a inspirujícím Petrem kostela k obřadům za zesnulé: je ka. Je jen nepochopitelné, proč se Vronským, obsahuje tři koncerty to romantická koncertní kompo- vlastní nahrávka Supraphonu už a dvě koncertní skladby němec- zice podobná Requiem Hectora z roku 1988 dostala na CD až po kých a českých autorů 2. poloviny Berlioze, ostatně Rejchova žáka, sedmnáctiletém prodlení. 18. sto letí. Jsou to díla psaná Giuseppe Verdiho či Antonína revue hudebních nosi

HARMONIA MUNDI HMC dem vyvolá, je poražen a vezme si ky dokonalí byli i tři tenoristé, ale ger, klavír, Dana Vlachová, hous- 901877-8 v koprodukci s WDR 3 život. Králem se stává David. Látka všichni s měkkými neprůraznými le a Miroslav Petráš, violoncello. Georg Friedrich Händel: Saul dává mnoho příležitostí k barvité hlasy a tedy jen malými vzájemný- Tito tři vynikající instrumentalisté HWV 53, zpívají Rosemary Jo- situační charakteristice, které skla- mi témbrovými kontrasty. Skvělý vytvořili v poměrně krátké době shua a Emma Bell – soprány, datel bohatě a s rozvinutou hudeb- – vyrovnaný barevně i dynamicky komorně vyvážený ansámbl a Lawrence Zazzo – kontratenor, ní nápaditostí využívá. A tak hudbu a vzorně intonující - byl i Komorní nastudovali rozsáhlý repertoár, Jeremy Owenden, Michael Slat- téměř dvouapůlhodinového orato- sbor RIAS. Pojetí dirigenta René v němž česká hudba má své pevné tery a Finur Bjarnasson – tenory, ria oživují žánrově i zvukomalebně Jacobse i orchestru Concer- místo. Je jí věnována i recenzova- Henry Waddington – baryton a názorné scény, jako je vstupní jása- to Köln samozřejmě vychází ze ná nahrávka. Jejím stěžejním dílem Gidon Saks – basbaryton, RIAS- vá oslava Davidova vítězství, scény zásad, charakteristických pro úsilí je Dvořákovo Trio f moll, op. 65 Kammerchor a Concerto Köln, s jásavými pochodovými intonace- o autentickou barokní interpretaci. z roku 1883, jakási komorní parale- řídí a na clavecin hraje René mi i smuteční pochod orchestru, Tuto snahu však nestaví ostenta- la skladatelovy dramatické Sedmé Jacobs uvádějící rozsáhlou scénu elegie tivně na odiv: dbá především na symfonie d moll. České trio tlumo- Hudební režie (Direction artis- za zesnulého krále Saula; někte- situační a vůbec dramatickou cha- čí náročnou a rozsáhlou skladbu tique) Martin Sauer, zvuková ré Davidovy zpěvy jsou oživeny rakteristiku hudby. Je to krásný se zřejmým zaujetím, smyslem režie a střih René Möller, Tel- koncertantním doprovodem harfy komplet 2 CD s plně využitou hrací pro výrazové kontrasty i úspěšnou dex studio Berlin, kde nahrávka (Händel ji měl v Londýně roku 1739 dobou, tříjazyčným libretem (vedle snahou zachovat vnitřní napětí od vznikla v listopadu 2004. Celko- k dispozici, takže ji mohl zařadit původní angličtiny má také fran- první do poslední noty. Také 3. kla- vý čas CD 1 79:06, CD 2 70:57 jako efektní témbrově oživující couzský a německý text) a last but vírní trio C dur Bohuslava Martinů, nástroj do orchestru; když chtěl not least zajímavou i informačně komponované v roce 1951 v New Jaroslav Smolka ve svém posledním oratoriu o dva bohatou studií v bookletu, jejímž Yorku, je závažným kompaktním roky dříve v Drážďanech zpívající- autorem je Pierre Degott. opusem, v okrajových větách nalé- Titul Saul bývá uváděn v heslech ho Davida charakterizovat zvukem havé svým pulsujícím rytmem, sou- slovníků či kapitolách knih o ději- harfy Jan Dismas Zelenka, musel středěné a vřelé ve větě střední. nách hudby vedle Mesiáše a Izraele ji imitovat pizzicaty smyčců). Další ARCODIVA UP 0072-2 131 Je to zralý Martinů, v jehož hudbě v Egyptě jako reprezentativní ora- takovou barvitou inovací orchest- Antonín Dvořák: Trio f moll, znějí intonace vzdáleného domova. torium Georga Friedricha Händela; rálního zvuku v Händelově Saulovi op. 65, Josef Suk: Elegie, Bohu- Nahrávka Českého tria je přesvěd- u nás však valnou interpretační tra- je zvonkohra v Sinfonii č. 20 a při slav Martinů: Trio č. 3 C dur čivá. Spojovacím článkem mezi dici nemá, nedává se často. Nová doprovodu následujícího sboru. Je České trio, Milan Langer – klavír, oběma díly je Elegie Josefa Suka, nahrávka dirigenta René Jacobse použita se snahou o zvláštní zvuk Dana Vlachová – housle, Miro- Dvořákova žáka a učitele Bohu- s uvedenými sólisty, Komorním nástrojů starých Izraelitů, o kte- slav Petráš – violoncello slava Martinů, inspirovaná v roce sborem RIAS a orchestrem Con- rém se zmiňuje text. To všechno Editor Jiří Štilec, zvuková režie 1903 Zeyerovou básní „Vyšehrad“. certo Köln pod labelem Harmonia je provedeno s jedinečně osobitou Václav Roubal a Karel Soukeník, Epický ráz básně se Sukovi mění mundi v plné míře podporuje onu hudební fantazií: zazní tu několik nahráno 28.–31. 7. 2004 v Sále v líbeznou lyrickou větu, která se po staletí tradovanou zkušenost, árií neméně krásných a hlubokých Martinů v Lichtenštejnském pa- v hebkém a zářivém tónu houslí že Saul je špičkově významným jako slavné Largo ze skladatelovy láci v Praze. Celkový čas 62:22 Dany Vlachové stává citovou domi- oratoriem skladatele. Jeho parti- opery Xerxes, vstupní scéna oslavy nantou celého snímku. tura je vybavena aparátem akčních Davidova vítězství končí sborovým Zdeněk Pachovský Výtvarně skromně řešený buklet pokynů, jako kdyby dílo mělo být Alleluja neméně jásavým, než jaké s modrožlutou titulní stranou a provozováno scénicky. A výrazně proslavilo Händelova Mesiáše. A Klavírní tria s názvem „Česká“ portréty členů Českého tria obsa- dramatická je i hudba. Ta skvěle jsou tu samozřejmě četné postupy působí na naší hudební scéně déle huje dva texty. Český s anglickým charakterizuje povahy a citová typicky vrcholně barokní: skvostně než století. Čs. hudební slovník jich překladem je z pera Rafaela Bro- hnutí jednajících postav: zejména virtuosní melismaticky koloratur- uvádí sedm. Jejich obsazení a dél- ma. Autorem poněkud rozšířené mírného a dobré vůle plného mla- ní pěvecké linie, několik skvělých ka trvání byly různé, ale vždy byla německé stati je Walter Lebhart. díka Davida po vítězství nad obrem sborových fug, šest orchestrálních spojena s významnými postavami Technická kvalita snímku odpovídá Goliášem a Filištínskými, pro která sinfonií a smuteční pochod jako českého interpretačního umění. hodnotám hudby a interpretace. se stal miláčkem izraelského lidu, a uzavřená orchestrální čísla, dokres- Pamětníci vzpomínají zejména na Nahrávka potvrzuje, že České trio krále Saula, jemuž Davidova popu- lující a často zobecňující základní období, kdy vůdčí osobností byl patří mezi elitní soubory obdobné- larita vadí a v níž vidí nebezpečí dějová a citová hnutí. Interpreti se klavírista Josef Páleníček, jehož ho složení. pro své postavení krále. A tak mla- tohoto nesnadného úkolu zhostili umělecká představivost vtiskla díka posílá do nebezpečných bojů skvěle. Zpívá vyrovnaná sestava souboru punc jedinečnosti. Jsem s nadějí, že bude přemožen a zabit, sólistů s dominujícími hlavními přesvědčen, že mnohé suprapho- radí se o něm s čarodějnicí i proro- postavami – Davidem kontrateno- nské nahrávky z této doby si za- kem a nakonec proti němu intrikuje risty Lawrence Zazza a Saulem slouží digitální reedici. a usiluje o jeho život. Všechno mar- basbarytonisty Gidona Sakse i Současné České trio působí od ně: v konﬂ iktu, který Saul s Davi- oběma sopranistkami. Technic- roku 1999 ve složení Milan Lan- revue hudebních nosi

ROSA CLASSIC RD 1328 nosti vlastně logické a pohodlné, ne HARMONIA MUNDI HMX doplněk snímku. Celá knížka obsa- Antonín Dvořák pro (mladé) pia- vždy pronikl do tajemství co nejú- 2961118 huje nadto desítky technicky dob- nisty: Lístky do památníku, Dvě činnějšího rozeznění klavírního zvu- Wolfgang Amadeus Mozart: rých reprodukcí různých dobových perličky, Silhouetty, op. 6, Humo- ku v souladu s hudebním nápadem. Kvintet pro klarinet a smyčce maleb a graﬁ k, v nichž převažuje resky Fis dur a Ges dur, op. 101, Nicméně jeho hudba je tak sdělná A dur, KV 581, Trio pro klavír, jako autor vždy znovu Jean-Hono- Poetické nálady, op. 85, Menue- a nálada skladeb tak přesvědčivá, violu a klarinet Es dur, KV 498, ré Fragonard, snad proto, že před- ty, op. 28, Valčík A dur, op. 54, že podle Víškových slov „rozhodně tzv. „Kegelstatt“ – trio impresionistickou náladou svých Ekloga E dur č. 4 aj., Tomáš Ví- stojí za to, se všemi nástrahami se Michel Portal – klarinet, Régis obrazů asi vydavateli nejvíc připo- šek – piano poprat a Dvořákův klavír rozeznít, Pasquier, Roland Daugareil mínal zdánlivou hravost Mozartovy Nahráno 7.–9. 1. a 4.–5. 2. 2005 i kdybychom měli někde dlouho – housle, Bruno Pasquier – viola, hudby. Z hudebního hlediska nej- v Městském divadle v Turnově přemýšlet, jak na to“. A právě Roland Pidoux – violoncello, Je- zajímavější je reprodukce dobové na klavíru zn. Petrof, hudební a skladby, kde by měla být tato ces- an-Claude Pennetier – klavír kresby Stadlerova basetového zvuková režie Jiří Churáček. Cel- ta přece jen snazší, recenzovaná Hudební režie Michel Bernard, klarinetu, pro který byl patrně kvin- kový čas 77:39 nahrávka přináší. zvuková režie Jean-François Pon- tet, avšak zcela jistě klarinetový Kompaktní disk obsahuje třicet tefract. Celkový čas 55:43 koncert psán. Basetový klarinet Zdeněk Pachovský sedm skladeb. Jsou v něm mini- má o tercii rozšířený rozsah do atury jako Legenda, Téma, dvě Petr Pokorný hloubky. Vyšel ale z módy a sklad- Nahrávky Tomáše Víška, věno- Presta či polka Pomněnka, které by pro něj psané byly upravovány vané v posledním období přede- ani skladatel nezahrnul do své V letošním jubilejním roce jistě tak, aby mohly být hrány na běž- vším české klavírní tvorbě, jsou tvorby a neobjevují se ani v kom- vyjde dlouhá řada nejrůznějších ných klarinetech A či B. Teprve pozoruhodné z několika důvodů. pletní nahrávce Radoslava Kvapila. nahrávek Mozartových skladeb. ve druhé polovině 20. století byly Jejich nekonvenční dramaturgie Podstatnou část snímku tvoří mj. Řadí se k nim i celá mozartovská činěny první pokusy o rekonstruk- je vždy určována zvláštní ideou uvážlivý výběr ze Silhouett, Menu- edice vydavatelství Harmonia mun- ci tohoto nástroje. Patrný primát a jejich nekomerční realizace je etů a Poetických nálad i známý di. A je to edice opravdu přepycho- v této snaze má český klarinetis- vždy náročná. Vůdčím momentem Valčík A dur či proslulá Humores- vě vybavená. Ve společném pouz- ta Milan Kostohryz, jehož žáci už dvořákovského snímku je snaha ka Ges dur. Víšek hraje tato díla dře najdeme kromě samotného CD v 50. letech minulého století hráli přiblížit klavírní dílo českého skla- prostě a zřetelně, se střídmou i celou knížku v tuhé vazbě, která se na tento klarinet právě Mozartův datele mladým pianistům. Víšek pedalizací a se zřejmým zaujetím, k danému CD váže. Je trojjazyčná klarinetový koncert. připravoval nahrávku dlouho, s je- bez snahy o vnější efekt, který je (francouzsky, anglicky, německy) a Po stránce interpretačních výko- jím repertoárem obejel řadu měst, této hudbě cizí. Byly to skladby obsahuje poznámky k roku vzniku nů jde spíš o průměrný snímek. kde skladby veřejně hrál a získal určené pro domácí muzicírování klarinetového kvintetu z hlediska Interpreti recenzovaného CD volili pro ně mladé pianisty i jejich uči- a jsou nadmíru vhodné pro peda- novinek ve vědě a umění, událostí v obou skladbách poměrně volněj- tele. O jeho znalosti Dvořákovy gogickou činnost jako první krok v Mozartově životě i událostí his- ší tempa a nepříliš vzrušivou dyna- klavírní tvorby svědčí také podrob- do světa Dvořákovy hudby nejen torických. Shodou okolností je to miku. Nahrávka se dobře poslou- né a zasvěcené průvodní slovo v klavírní. Hodnotu snímku by pod- současně rok velké francouzské chá, aniž by si kladla nějaké vyšší bookletu snímku (je potěšitelné, pořilo i vydání nahraných skladeb revoluce 1789. Z dnešního hledis- interpretační cíle. Dokonce se tu že český text je na prvním místě, ve zvláštní edici. Něco obdobného ka je zajímavé si uvědomit, jak tato a tam objeví – zejména v Triu pro následován překlady do angličtiny jako učinil Václav Štěpán s klavír- převratná událost, která v mno- klavír, violu a klarinet – nějaká ta a němčiny), v jehož úvodu Víšek ním dílem Bedřicha Smetany ve hém předurčila další vývoj Evropy a nepříliš zřetelně artikulovaná nota. Dvořákovo klavírní dílo nejprve třech sešitech, odlišných podle nejen Evropy, proběhla bez hlubší- Zvukově je nahrávka vyrovnaná, výstižně charakterizuje. Přínos obtížnosti skladeb. Důležité ale je, ho ohlasu v ostatních částech teh- technické nároky snímek splňuje těchto řádků spočívá zejména v že CD je na světě a všem, kdo jeho dejšího světa. Ani závěr Mozartova beze zbytku. Luxusní vybavení a tom, že Víšek nezmiňuje pouze vydání podpořili, patří dík a uznání. života a jeho pozdní tvorba nebyly nevýrazný umělecký výkon nasvěd- skladatelův výjimečný talent, ale velkou francouzskou revolucí nijak čují tomu, že CD je určeno spíš pro poukazuje rovněž na skutečnost, podstatně ovlivněny. dárkové účely či pro méně náročné jíž jsou si vědomi pouze ti, kteří na Další oddíl textu je jakýsi fejeton posluchače. klavír Dvořákovy kompozice někdy o rozverném přátelství skladatele hráli. A sice, že skladatel na tento s klarinetistou Antonem Stadle- nástroj opravdu hrát dovedl (vždyť rem, pro nějž Mozart své pozdní občas hrával své komorní skladby, klarinetové skladby psal. Násle- v nichž klavír téměř vždy dominu- duje stať o Mozartově vztahu ke je, veřejně), ale sólovým pianistou klarinetu a poněkud povrchní for- nebyl, ani na něj nikdy nebyl školen. mální rozbor klarinetového kvinte- Tak se také stalo, že ne vždy se tu. Podobný rozbor tria v publikaci řídil zákonitostmi klavírní techniky, chybí. Zdá se, že vydavatel chápal a tudíž při vší náročnosti a brilant- uvedení Kegelstatt-Tria pouze jako Dirigent / Conductor: Jiří Bělohlávek Režie / Stage director: Jiří Nekvasil Scéna / Sets: Daniel Dvořák Kostýmy / Costumes: Tereza Šímová Pohybová spolupráce / Motion co-operation: Števo Capko Příběh touhy, hříchu Sbormistr / Chorus master: Pavel Vaněk Orchestr, sbor a balet opery Národního divadla a lidské nespravedlnosti! Orchestra, chorus and ballet of the National Theatre Opera V hlavních rolích / In the main roles: Tomáš Černý / Valentin Prolat, Maida Hundeling / Jitka Svobodová, Jaroslav Březina / Jan Vacík, Bohuslav Martinů Martin Bárta / Roman Janál Řecké pašije The Greek Passion Opera o čtyřech jednáních z let 1954-1959 Libreto skladatel podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný z roku 1948 Český překlad Aleš Březina

1. Premiéra 13.4. 2006 v Národním divadle 2. Premiéra 15.4. 2006 v Národním divadle 1. Premiere on April 13, 2006 in the National Theatre 2. Premiere on April 15, 2006 in the National Theatre Reprízy / Reprises: 18, 22.4.; 22.5.; 7.6.2006 NÁVRH SCÉNY: DANIEL DVOŘÁK

PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA www.narodni-divadlo.cz MECENÁŠ ND 61. mezinárodní hudební festival praÏské jaro prague spring 61st international music festival Pod zá‰titou prezidenta republiky Václava Klause Ve spolupráci s Ministerstvem kultury âR Spolupoﬁadatel hlavní mûsto Praha SLOVENSKO NA PRAÎSKÉM JARU 18. kvûten, 20:00, Rudolfinum 22. kvûten, 19:00, CAPPELLA ISTROPOLITANA Mercedes Forum Praha Rolf Beck – dirigent BRATISLAVA HOT SERENADERS Simona Houda-·aturová Juraj Barto‰ – umûlec. vedoucí – soprán Milan Lasica – j. h. Ferdinand von Bothmer – tenor 24. kvûten, 20:00, Chor der Bamberger katedrála sv. Víta Symphoniker PRAÎSK¯ KOMORNÍ ORCHESTR Mozart Franti‰ek Vajnar – dirigent Klaudia Dernerová, Veronika 18. kvûten, 20:00, sál âNB Hajnová, ·tefan Margita, MOYZESOVO KVARTETO Gustáv Beláãek – sólisté Mozart, Moyzes, ·ostakoviã Mozart: Rekviem

20. kvûten, 11:00, HAMU 27. kvûten, 20:00, Rudolfinum AlÏbûta Poláãková – soprán Edita Gruberová – soprán Katarína Bachmanová – klavír Friedrich Haider – klavír Schneider-Trnavsk˘, Liszt, Mozart, Schubert, Brahms, Slavick˘, Mozart, Verdi, Strauss Smetana, Massenet, Dvoﬁák 30. kvûten, 20:00, Rudolfinum 21. kvûten, 15:00, Bertramka PRAÎSKÁ KOMORNÍ Sayuri Okumura – soprán FILHARMONIE Terézia KruÏliaková Kaspar Zehnder – dirigent – mezzosoprán Marián Lap‰ansk˘ – klavír Otokar Klein – tenor Mozart, Kopelent, Bizet Daniel âapkoviã – baryton Marcel ·tefko – klavír 31. kvûten, 20:00, Obecní dÛm Mozart SLOVENSKÁ FILHARMONIE Vladimír Válek – dirigent 21. kvûten, 21:00, Boris Berezovskij – klavír Lucerna Music Bar Salomon-âekovská, PETER LIPA & BAND Rachmaninov, ·ostakoviã

Podrobn˘ program na www.festival.cz Vstupenky v prodeji: ■ SíÈ Ticketpro, www.ticketpro.cz • tel.: +420 296 333 333 fax: +420 234 704 204 • e-mail: [email protected] ■ Pokladna PraÏského jara, nám. Jana Palacha, Praha 1 tel.: +420 227 059 234 PraÏské jaro, o. p. s., Hellichova 18, 118 00 Praha 1 tel.: +420 257 310 414 • fax: +420 257 313 725 Generální partner Oficiální partner e-mail: [email protected] 1946 11. kvûten – 3. ãerven 2006 11 may – 3 june 2006 2006