Univerzita Karlova V Praze, Přírodovědecká Fakulta Katedra
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Katedra fyzické geografie a geoekologie Charles University in Prague, Faculty of Science Department of Physical Geography and Geoecology Autoreferát disertační práce Summary of the Ph.D. Thesis Využití a modelace reliéfu při krajinných úpravách na černínských panstvích Use of terrain modelling to landscaping in landscape parks Markéta Šantrůčková Školitel/Supervisor: Doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc. Konzultant/Supervisor-consultant: Doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc. Praha, 2011 2 Abstrakt Předkládaná práce se zabývá hodnocením terénních úprav a možností využití přirozeného reliéfu při zakládání krajinářských parků. Hodnocení je prováděno na základě studia dané problematiky v modelových lokalitách a následného zobecnění získaných poznatků. Krajinářské parky jsou nedílnou součástí krajinné sféry. V parcích se specifickým způsobem a neoddělitelně prolíná vliv přírodního prostředí a jeho antropogenních přeměn. Přírodní prostředí vstupuje do podoby krajinářských parků nejvýrazněji právě prostřednictvím různých forem reliéfu. Zároveň reliéf nebyl přijímán jen pasivně jako podklad pro založení parku, ale byl aktivně a s vynaložením nemalých nákladů a úsilí upravován. Výrazným specifikem terénních úprav v krajinářských parcích je skutečnost, že tyto úpravy, byť sebevýraznější, měly zůstat pozorovateli skryté a napodobovaly přírodní linie a tvary. Geografické výzkumné otázky v krajinářských parcích se soustřeďují na hledání odpovědí ohledně míry využití a přeměn přirozeného reliéfu a jeho vlivu na podobu a utváření parků. V předkládané práci byly využity metody vhodné ke komplexnímu poznání terénních úprav. Hlavní náplní práce byla analýza map v prostředí GIS, studium dobových dokumentů, rešerše literatury a podrobný terénní průzkum zaměřený na ověření získaných poznatků. Nejdůležitějším krokem analýzy a následného ověření v terénu bylo vytvoření kategorií terénních úprav, které byly sledovány ve všech modelových lokalitách. Jako modelové objekty byly zvoleny krajinářské parky v Krásném Dvoře u Podbořan, na Jemčině u Jindřichova Hradce, v Petrohradě u Jesenice a v Chudenicích u Klatov. Tyto parky byly vybrány proto, že je spojují osoby zakladatelů a tvůrců, jimiž byli Jan Rudolf Černín z Chudenic a jeho syn Evžen Karel Černín. Zároveň se tyto parky rozkládají v různých částech současné České republiky a tedy i v rozdílných přírodních podmínkách, geomorfologických celcích a mají proto každý specifické utváření přirozeného terénu. Také záměry a účel, s nímž byly jednotlivé parky zakládány, se lišily, což ovlivňovalo požadavky na prováděné terénní úpravy. Zároveň však můžeme vysledovat řadu shodných rysů, které lze zobecnit i na jiné krajinářské parky. Zájmové objekty jsou komplexně zhodnoceny z hlediska vlivu, využití a změn reliéfu. Součástí práce jsou i specializované mapy jednotlivých lokalit: mapa zachycující terénní úpravy, jejich typy a prostorové rozmístění a mapa kompozičního a funkčního rozčlenění prostoru parků. Závěr práce tvoří diskuze, jež shrnuje a zobecňuje poznatky o typech a způsobech terénních úprav v krajinářských parcích. 3 1. Úvod a cíle práce Práce se zabývá hodnocením terénních úprav a možností využití přirozeného reliéfu při zakládání krajinářských parků a úprav. Hodnocení je prováděno na základě studia dané problematiky v modelových lokalitách a následného zobecnění získaných poznatků. Krajinářské parky jsou specifickým objektem studia. Jsou nedílnou součástí krajinné sféry. V parcích se svébytným způsobem a neoddělitelně prolíná vliv přírodního prostředí a jeho antropogenních přeměn. Přírodní prostředí vstupuje do podoby krajinářských parků nejvýrazněji právě prostřednictvím různých forem reliéfu. Zároveň reliéf nebyl přijímán jen pasivně jako podklad pro založení parku, ale byl aktivně a s vynaložením nemalých nákladů a úsilí upravován. Výrazným specifikem terénních úprav v krajinářských parcích je skutečnost, že tyto úpravy, byť sebevýraznější, měly zůstat pozorovateli skryté a napodobovaly přírodní linie a tvary. Pro geografii představují krajinářské parky výjimečné území a předkládají zajímavé výzkumné otázky. Zatímco doménou zahradní architektury je vegetační a dendrologická skladba a kompoziční uspořádání, úkolem geografie je zhodnocení vlivu přírodního prostředí a míry jeho antropogenní přeměny. Geografické výzkumné otázky v krajinářských parcích se soustřeďují na hledání odpovědí ohledně míry využití a přeměn přirozeného reliéfu a jeho vlivu na podobu a utváření parků. Jako modelové lokality, kde budou tyto otázky ověřovány, byly zvoleny krajinářské parky v Krásném Dvoře u Podbořan, na Jemčině u Jindřichova Hradce, v Petrohradě u Jesenice a v Chudenicích u Klatov. Tyto parky byly vybrány proto, že je spojují osoby zakladatelů a tvůrců, jimiž byli Jan Rudolf Černín z Chudenic a jeho syn Evžen Karel Černín. Zároveň se tyto parky rozkládají v různých částech současné České republiky a tedy i v rozdílných přírodních podmínkách, geomorfologických celcích a mají proto každý specifické utváření přirozeného terénu. Také záměry a účel, s nímž byly jednotlivé parky zakládány, se lišily, což ovlivňovalo požadavky na prováděné terénní úpravy. Zároveň však můžeme vysledovat řadu shodných rysů, které lze zobecnit i na jiné krajinářské parky. Pracovní hypotézy: • Přirozený reliéf bude hrát v utváření parků důležitou roli. • Terénní úpravy se budou lišit v závislosti na odlišnosti přirozeného reliéfu. • Terénní úpravy se budou lišit v závislosti na funkci krajinné úpravy. • Terénní úpravy se budou lišit v závislosti na době realizace a s tím souvisejících proměnách dobových preferencí. 4 Cíle práce: • Identifikovat realizované terénní úpravy v modelových lokalitách. • Stanovit a ověřit typologii terénních úprav. • Sledovat, jak se realizované terénní úpravy lišily v závislosti na přirozeném reliéfu. • Sledovat, jak se realizované terénní úpravy lišily v závislosti na funkci krajinné úpravy. • Sledovat, jak se realizované terénní úpravy lišily v závislosti na době realizace. 2. Použitá literatura a prameny Vývoji zahradní tvorby obecně a krajinářského parku zvláště byla věnována řada monografií i odborných článků. V prostoru Čech, Moravy a Slezska se jako první zabývali zahradami a parky Dokoupil, Naumann, Riedl a Veselý (1957, 67 s.). Více v evropských souvislostech a s důrazem na způsoby zemědělského a lesního hospodaření zpracoval změny zahradní tvorby Horký (1967, s. 151 – 223). Především dendrologické složce jednotlivých parků se věnoval Hieke. Řada jeho studií o zastoupení dřeviny v jednotlivých parcích vyústila ve dvě monografie – České zámecké parky a jejich dřeviny (Hieke 1984, 459 s.) a Moravské zámecké parky a jejich dřeviny (Hieke 1985, 307 s.). Zatím posledním souhrnným zpracováním parků a zahrad v Českých zemích je encyklopedie Pacákové – Hošťálkové, Petrů, Riedla a Svobody (2004, 526 s.). Ze zahraniční literatury, zabývající se obecně parkovou tvorbou, je ve vztahu k českým zemím nejdůležitější německá a částečně, pro své metodické zakotvení, polská. Stále platné je klasické dílo Gotheinové Geschichte der Gartenkunst, s ohledem na krajinářský park zejména jeho druhý díl (1926 II., 506 s.). Pouze krajinářskému parku se věnoval Hallbaum (1927, 272 s.). Myšlenkové pozadí vývoje architektury (včetně zahradní) sleduje ve svém díle Kruft (1993, 703 s.). Metodicky podnětné jsou práce polské, z nichž zvláštní zmínku zasluhuje souborné dílo Bogdanowského (2000, 341 s.). Filozofické a estetické souvislosti krajinářského parku popisují ve svých dílech zejména Stibral (2005, 203 s.; 2002, s. 21 – 35) a Dvořáková (1989, s. 147 – 166; 1987, s. 93 – 99). Řada článků je věnována jednotlivým aspektům krajinářských parků. Podnětné pasáže o souvislostech krajinného rázu a krajinářských úprav obsahuje dílo Löwa a Míchala (2003, 552 s.), krajinnému rázu a členění prostoru krajiny se věnuje i Vorel (2005, s. 201 – 204; 2004, s. 61 – 74). Zámecký park v Krásném Dvoře patří mezi výjimečná díla krajinářské tvorby na území České republiky, proto nechybí v žádných encyklopediích (Dokoupil a kol. 1957, s. 37; Hieke 1984, s. 203 – 208; Pacáková – Hošťálková a kol. 2004, s. 171 – 173; Vlček 1999, s. 321 – 322). O jeho výjimečnosti svědčí i snaha vysledovat vazby na přímé vzory v zahraničí, jimiž se zakladatel Jan Rudolf Černín mohl inspirovat (Petrů 1988, s. 78 – 86; Knox 1974, s. 111 – 116; Hendrych 2007a, s. 118), stejně jako existence řady popisů, které se věnují jen tomuto parku. 5 Nejstarší popisy krásnodvorského parku pocházejí z doby těsně po jeho založení. Obecněji tři nejstarší popisy hodnotí Vlček (2001, s. 337 – 349) a Prahl (2006, s. 244 – 263). První popis je deníkovým záznamem cesty von Kleista (1792, s. 14 – 18) do Prahy v roce 1791, kriticky se mu věnoval Rokyta (1973a, s. 153 – 157; 1973b, s. 24 – 29). Další popis pochází od Beckera (1796, s. 1 – 38). Nejvíce je kriticky zpracováno pojednání Jahna (1797, s. 173 – 190, 193 – 222), které vyšlo v časopise Apollo. Jahnovu popisu se nejvíce věnovala Lorenzová (2001, s. 65 – 115; 2005, s. 33 – 64), obecněji Hojda (1987, s. 201 – 230) a Dvořáková (1986, s. 35 – 74). Poslední z popisů, zachycující park těsně po jeho dokončení, vyšel roku 1802 (Rausch 1802, s. 266 – 269; komentář Zatloukal 2006, s. 26 – 29) a dokumentuje výslednou podobu parku. Jak upozorňuje Vlček (2003, s. 423), význam Krásného Dvora spočíval i v tom, že se tento park stal vzorem pro další krajinářská díla v českých zemích. Podrobný popis stavu krásnodvorského parku na začátku 20. století vydal Rott (1902, s. 508 – 516). Ve druhé polovině 20. století vyšlo