Karel a Naděžda Kramářovi Doma Karel and Nadezhda Kramář at Home

Karel a Naděžda Kramářovi doma Karel and Nadezhda Kramář at home

Jana Čechurová Dana Stehlíková M i r o s l a v a V a n d r o v c o v á V y d á n o u p ř í l e ž i t o s t i 7 0 . v ý r o č í ú m r t í K a r l a k r a m á ř e

P u b l i s h e d on the occa s ion of the 70th anniver s a r y o f k a r e l K r a m á ř ’ s d e a t h

Kramář’s Villa is inseparably connected with the tradition of the Czech premiership, just as the Straka Academy is inseparably linked with the tradition of the Czech government. May 2007 marks the seventieth anniversary of the death of the villa’s builder and first inhabitant, the outstanding right-wing politician Karel Kramář. Kramářova vila je, právě tak jako Strakova The first prime minister of the Czecho- akademie, pojem neodmyslitelně spojený slovak government was known as a fearless s českou premiérskou tradicí. V květnu 2007 fighter who even dared to challenge Presi- uplynulo sedmdesát let od úmrtí jejího prv- dent Masaryk. The villa was built in the ního obyvatele, významného pravicového second decade of the 20th century, and its politika JUDr. Karla Kramáře. interiors reflect the taste of Karel Kramář’s První předseda československé vlády byl Russian-born wife Nadezhda. znám jako tvrdý bojovník, který se nebál The exhibition offers visitors a glimpse of střetnout ani s prezidentem Masarykem. the couple’s private life. I am pleased that we Vilu si nechal postavit ve druhé dekádě have this opportunity to pay tribute to a states- 20. století, přičemž v interiéru se projevil man who stood at the head of our country in vkus jeho ženy, původem Rusky. the difficult initial period of its newly-acquired Výstava umožňuje návštěvníkům nahléd- independence and post-war reconstruction. nout do života Karla a Naděždy Kramářo- We can thus repay our debt to Karel Kramář. vých. Jsem rád, že jejím prostřednictvím During the totalitarian regime, the state was můžeme vzdát poctu státníkovi, který řídil not always a good caretaker of this property. naši zemi v nelehkých počátcích nově nabyté It was not until November 1989 that the vil- samostatnosti a poválečné obnovy. Splácíme la was completely renovated and restored as tím dluh, který vůči Karlu Kramářovi máme. a dignified residence, which the successors of Za totality se stát nechoval k vile vždy s ná- Prime Minister Kramář use mainly to hold ležitou péčí. Až po listopadu 1989 byla kom- working meetings. pletně rekonstruována a dnes je důstojným I am confident that, following the opening reprezentačním sídlem, které slouží zejména of the villa and its private rooms to the public k pracovním schůzkám premiéra. last year, visitors will make use of this and Věřím, že po loňském otevření vily veřej- other opportunities to learn more not only nosti, včetně soukromých prostor, občané about the building, but also about the time využijí i další příležitosti seznámit se nejen and life of Karel Kramář and his wife. We s budovou, ale i s dobou a se životem manže- welcome you on your visit to the first Czech lů Kramářových. Vítejte na návštěvě u první- prime minister. ho českého premiéra

Mirek Topolánek Předseda vlády České republiky // The Prime Minister of the Czech Republic o b s a h table of content s

K a r e l K r a m á ř p o l i t i k 11 K a r e l K r a m ář the politician M i r o s l a v a V a n d r o v c o v á

Ž i v o t a v z t a h m a n ž e l ů K r a m á ř o v ý c h 3 3 T h e L i f e a n d R e l a t i o n s hip of the K r a m á ř s M i r o s l a v a V a n d r o v c o v á

P o z ů s t a l o s t 6 7 T h e e S t a t e Dana Stehlíková

K r a m á ř o v a v i l a 115 K r a m á ř ’ s v i l l a Jana Čechurová

P r a m e n y a l i t e r a t u r a S o u r c e s a n d bibliography

K a r e l K r a m á ř p o l i t i k K a r e l K r a m ář the politician

„Vážil jsem si Vás vždy velice, a to proto, že Portrét Karla Kramáře, 11 Vy jediný z našich vůdčích politiků pokládáte litografie, Max Švabinský, Praha 1920. // Portrait of politiku za svou jedinou lásku, jako umělec své Karel Kramář, lithograph by umění. Vy jediný jste svému povolání obětoval Max Švabinský, Prague 1920. vše…“ napsal v gratulaci k padesátým naroze- ninám Karlu Kramářovi slavný malíř, grafik a učitel umění Max Švabinský.

Karel Kramář se narodil 27. srpna 1860 ve Vysokém nad Jizerou. Po celý život se do své- ho rodiště s láskou vracel a byl na své horác- ké kořeny pyšný. Jeho otec Petr Kramář se “I have always thought highly of you, because no narodil v těsném sousedství Vysokého – ve other of our leading politicians regards politics Stanovém, v dětství osiřel, vyučil se zední- as his only love, the way an artist regards his art. kem a vlastními schopnostmi se vypracoval No other has sacrificed everything for his profes‑ na regionálně uznávaného stavitele a majite- sion…”, wrote the famous painter, graphic le cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálko- artist and art teacher Max Švabinský as he vá, byla dcerou rolníka Františka Vodseďálka. congratulated Karel Kramář on his fiftieth Rodina Vodseďálkových patřila ve Vysokém birthday. k váženým starousedlíkům, Kramářův dědeček František Vodseďálek zastával úřad Karel Kramář was born in Vysoké nad vysockého starosty. S oběma rodiči měl Karel Jizerou on 27 August 1860. Throughout velmi pěkný vztah, ovlivněný i skutečností, his life, he loved revisiting his birthplace že byl jediným dítětem z jejich pěti potomků, and was proud of his roots. His father, Petr které se dožilo školního věku. Kramář, a native of Stanové, near Vysoké, was Navzdory otcovým představám, že Karel orphaned as a child, trained as a bricklayer, vystuduje techniku a on mu postaví vlastní and thanks to his talents worked his way up továrnu, se Kramář, prý pod vlivem projevu to the position of developer and brick‑works slavného krajana Františka Ladislava Riegra owner of regional renown. Karel’s mother Tereza, née Vodseďálková, came from an old respected family in the region. Her father, František Vodseďálek, a peasant, was the mayor of Vysoké. Karel had a very warm relationship with his parents, also due to the fact that he was the only of their five children who had not died before reaching school age. Though his father planned for him to study technology, and even intended to build a factory for him, Karel chose law – it is reputed that his decision was influenced by a speech of his famous fellow countryman, 12 Karel Kramář jako malý the lawyer and politician František Ladislav chlapec, kolorovaná Rieger, to mark the laying of the foundation fotografie, Ignaz Oesterreicher, kolem 1865. // stone to the monument of the writer and Karel Kramář as a small boy, linguist Josef Jungmann. His father’s sound coloured photograph, Ignaz financial situation gave Karel Kramář access Oesterreicher, around 1865. to a wide‑ranging, high‑quality education. He studied at universities in Berlin, Prague, Strasbourg, Paris and Vienna. He also spent a short time studying in London. Even after receiving a doctor’s degree, he was under no pressure to start earning his own living. He was still undecided whether he should při položení základního kamene pomníku pursue an academic or a political career. Josefa Jungmanna, rozhodl pro studium Fascinated by the history of paper money práv. Otcova finanční podpora mu umožnila and Czech state law, he researched Viennese velkorysý přístup ke vzdělání. Navštěvoval archives and now and then wrote newspaper univerzity v Berlíně, Praze, Štrasburku, Paří- articles to flesh out his budget. ži a Vídni. Krátce pobyl i v Londýně. Ani po At about the same time he encountered his získání doktorského diplomu v roce 1884 erstwhile teacher Josef Kaizl and they became nebyl nucen opatřovat si obživu prací. Tehdy good friends. Kaizl introduced Kramář to nebyl ještě rozhodnut, zda se bude věnovat Tomáš G. Masaryk, and together they formed akademické kariéře či politice. Zaujat ději- a triumvirate of leading Czech representa- nami papírových peněz a českého státního tives of realistic thinking. They sought to use práva, bádal ve vídeňských archivech a svůj a scientific and truthful approach to influ- rozpočet zpestřoval občasným přispíváním ence the political climate in a period when do tisku. the National Party of Free Thought (popularly Ve stejné době se setkal s Josefem Kai- referred to as “Young Czechs”) was replac- zlem, svým bývalým učitelem, a sblížil se ing the conservative National Party (“Old s ním. Ten ho seznamil s dalším realistou, Czechs”) at the head of Czech politics. Tomášem G. Masarykem. Tito tři muži pak In 1889 they took over the fortnightly Čas vytvořili základní trojici českého realismu. (Time) from its founder Jan Herben, and Chtěli vědeckým a pravdivým přístupem continued its publication, with Kramář pro- ovlivnit politické klima v době, kdy vedení viding most of the funding. Together with politiky přecházelo ze staročechů na mlado- the historian and politician Antonín Rezek, čechy. they were also its main contributors. After V lednu 1889 od Jana Herbena převzali protracted negotiations with both the politi- a především díky Kramářovým financím cal parties mentioned above, they decided to začali vydávat čtrnáctideník Čas. Vedle his- compete for political influence on the ballot torika a politika Antonína Rezka byli i jeho of the “Young Czechs”, who offered better hlavními přispěvateli. Politický vliv se po prospects. delších jednáních s oběma stranami rozhodli získat na kandidátce té perspektivnější: Member of Parliament for 13 Národní strany svobodomyslné – mladočechů. the National Part y of Free Thought Posl ancem Národní str any svobodomyslné The year 1890 brought much change into the life of Karel Kramář. Reaching the age of Psal se rok 1890 a pro Karla Kramáře se thirty, he became eligible to run in the elec- mnohé změnilo. Právě v tomto roce dovršil tion to the Imperial Council. It was the year 30 let věku, a mohl tedy být volen poslancem at the end of which the “Realists” concluded říšské rady; právě na konci tohoto roku se an agreement with the National Party of realisté dohodli s mladočechy na společném Free Thought on a joint course of action, the postupu; v tomto roce Kramář poprvé odjel year when Karel Kramář made his first trip do Ruska, které se stalo jeho celoživotní lás- to Russia, falling in love with it for the rest of kou, a v tomto roce také potkal svoji femme his life, and when he met his femme fatale. fatale. This critical year was followed by one of Po roce osudových okamžiků čekala hard work for Kramář. On 2 March 1891, Kramáře práce. Dne 2. března 1891 byl ve he was elected to the Austrian Parliament volbách velkou převahou zvolen (stačilo (defeating the National Party candidate by mu „pouhých“ 371: 51) proti staročeskému an overwhelming majority of 371 votes to kandidátovi do říšského sněmu. Stal se tak 51) and became its youngest member. He benjamínkem – nejmladším poslancem focused on national‑economy and social‑pol- rakouského parlamentu. V říšské radě se icy issues. His exploration of Viennese Kramář orientoval především na otázky archives made him an ardent supporter of národohospodářské a sociální. Studium ve Czech state law. He explained his theory for vídeňských archivech přeměnilo Kramáře its continuity in the book “Czech State Law”, v zastánce českého státního práva. Teorii published first in Czech in 1896 and subse- o jeho nepřerušenosti publikoval ve své kni- quently in German. ze „České státní právo“, vydané v roce 1896 In 1894 he was elected to the Czech Pro- česky a pak i německy. vincial Assembly, and till the end of his life remained a member of the Czechoslovak Parliament which replaced it. His great asset was his rhetorical skills. He had a sonorous voice, knew when to speak solemnly and when with enthusiasm, formulated his words clearly and always inserted something that would play on the emotions of the audi- ence. His speeches were praised as brilliant and he earned a reputation as the best rhetorician in parliament. By the second half of the 1890s Karel Kramář figured among the prominent and respected politicians. He sat 14 Karel Karel Kramář, ušlechtilý on the parliamentary Inland Revenue Com- kolorovaný tisk, J. F. mittee, cooperated with Badeni’s government Langhans, Praha 1896. // Karel Kramář, fine coloured on the language regulations which placed print, J. F. Langhans, Prague Czech on a par with German as an official 1896. language, in 1897 he became Vice Speaker of the House of Deputies and was elected to the so‑called delegations, in which his erudition and knowledge of languages made him well qualified to comment on the foreign policy of the Austro‑Hungarian Empire and openly criticize its alliance with Germany and Italy as benefiting only Germany. Unfortunately his famous comparison of the Triple Alliance to an “out‑of‑tune piano” was disproved by the events which followed. Od roku 1894 byl Kramář i poslancem The final years of the 19th century were českého zemského sněmu, kterým zůstal až characterized by diversification of the Czech do konce života – samozřejmě jako posla- political spectrum. Apart from the “Old nec československého parlamentu. Velkou Czechs” and “Young Czechs” and Social výhodou se pro něj staly řečnické schopnosti. Democrats, it also came to include the Zvučným hlasem mluvil vážně a s nadšením, Agrarian, the National Socialist and the dokázal jasně formulovat a do projevu ještě “Progressive” Parties. The National Party of vložit něco, čím promluvil i k srdcím poslu- Free Thought lost some of its support base chačů. Proto byly jeho projevy označovány and started to decline. One of the causes za brilantní a Kramář se vypracoval v nej- of this downward trend was its own poli- uznávanějšího rétora parlamentu. V druhé cy – described as “positive”, and closely con- polovině 90. let již patřil k významným nected with the person of Karel Kramář. a uznávaným politikům, zasedal v berním The concept of “positive policy”, first used výboru sněmovny, spolupracoval s vládou at a meeting of the club of the National Party Kazimierze Badeniho na jazykových naří- zeních, v roce 1897 se stal místopředsedou poslanecké sněmovny, byl volen do tzv. dele- gací, kde si dovolil díky svému širokému rozhledu a jazykovým znalostem vyslovovat se k otázkám zahraniční politiky Rakous- ka‑Uherska a otevřeně kritizovat Trojspolek. Spojenectví s Německem a Itálií podle něho přinášelo výhody jen Německu. Známé je jeho přirovnání Trojspolku k „obehranému klavíru“, které ovšem budoucnost vyvrátila. Období posledních let před koncem století, které jsme ještě nedávno nazývali minulým, 15 přineslo do českého politického života změ- nu v podobě rozrůznění politického spektra. Vedle staročechů, mladočechů a sociálních demokratů se vydělili agrárníci, národní socialisté a tzv. strany pokrokářské. Národní strana svobodomyslná tak ztratila část svých voličů. Trend úpadku strany pokračoval ale i v souvislosti s její politikou. Ta byla označována pojmem „pozitivní“ a spojena právě se jménem Karla Kramáře. Slova o pozitivní politice, poprvé vyslovená na schůzi klubu mladočeské strany v roce 1903, se pak stala symbolem Kramářovy předválečné politiky. Za podporu rakous- ké vládě se mu podařilo získat celou řadu of Free Thought in 1903, became a symbol Karel Kramář jako český ústupků pro český národ – především na of the political line pursued by Karel Kramář král přijímá hold rakouské monarchie od ministerského poli kulturním, jazykovém a hospodářském. before the First World War. In return for předsedy Richarda Bienertha, V té době vzniklo mnoho českých škol, zalo- supporting the Austrian government, he karikatura Josef Danilowatz, žena byla Moderní galerie, regulováno Labe managed to negotiate a series of concessions Vídeň 1911. // Karel Kramář portrayed as the King of a Vltava, čeští úředníci se dostali do centrál- for the Czech nation – mainly in the cultural, Bohemia receiving the ních úřadů, stavěla se lokální železniční síť language and economic fields. A number of homage of the Austrian a další. Czech schools were founded in that period, monarchy from Prime Minister Richard Bienerth, Po smrti přítele Josefa Kaizla v roce 1901 as was the Modern Gallery; the Czech part of cartoon by Josef Danilowatz, (Tomáš G. Masaryk ze strany vystoupil již the Elbe and the Vltava river were regulated, Vienna 1911. v roce 1893) se stal Kramář nejvýznamněj- Czechs were allowed to serve in central impe- ším představitelem Národní strany svobodo- rial authorities, work started on the construc- myslné. Jejím předsedou byl zvolen na sjez- tion of a local railway network and a number du v roce 1907. Kramářův vliv ve straně sice of other provincial projects were launched. neklesal, klesal však vliv strany. Po volební After the death of his friend Josef Kaizl in porážce do říšské rady v roce 1907 si bolest- 1901, Karel Kramář became the number‑one ně do svých „Dějin české politiky“ zapsal, že representative of the National Party of Free mladočeská strana tím přestala vést českou Thought (Tomáš G. Masaryk had left it back politiku. Jednou z příčin neúspěchu mla- in 1893), and at its congress in 1907 was dočeské strany bylo prosazení všeobecného elected its chairman. It was not his influence rovného volebního práva v roce 1905. Kramá- within the party, but that of the party itself řovi se podařilo navzdory obavám ze ztráty which decreased. Following its defeat in the voličů získat pro reformu souhlas v mlado- elections to the Imperial Council in 1907, české straně. Volební reforma byla několik Kramář bitterly noted, in his “History of let jedním z hlavních politických cílů Karla Czech Politics”, that it had lost its place at the Kramáře. Ruská revoluce v roce 1905 jen head of the Czech political scene. Its failure 16 Manželé Kramářovi opouštějí potvrdila nutnost dát volební právo do rukou was also due to the introduction of universal v doprovodu členů Národní lidu raději dobrovolně, než si o ně řeknou and equal suffrage in 1905. Despite fears strany svobodomyslné Žofín po oslavě 50. narozenin revolucí i v Rakousku. Kramářova velkolepá that it would lose votes, Kramář managed Karla Kramáře (zleva Karel řeč, obhajující v parlamentu návrh volební to win support for reform, which for several Baxa, Karel Kramář, Naděžda reformy slovy: „…jen hluchý neslyší kovových years featured among his priorities. The Rus- Kramářová, Karel Groš, Alois Rašín a další), fotografie, kroků lidových mas…“ pak nemalou měrou sian Revolution of 1905 confirmed the need František Paul (?), Praha přispěla k jejímu schválení. to grant the people voting rights voluntarily 1910. // Karel and Nadezhda Pro Kramáře to nebylo lehké období. Zaží- before they started a revolution in Austria as Kramář leaving after the celebration of Kramář’s 50th val sice pocity absolutního štěstí a ohromný well. His memorable speech in parliament, birthday on Žofín Island in vzestup prestiže na slovanském sjezdu, avšak defending election reform by warning that Prague, accompanied by members of the National musel také bojovat s kritikou své strany od “…only the deaf do not hear the metallic rumble Party of Free Thought Národních listů a s klesajícími preferencemi. of the footsteps of the popular masses…”, con- (left to right Karel Baxa, Když byl v roce 1910 obnoven jednotný Český tributed in no small measure to its adoption. Karel Kramář, Nadezhda Kramářová, Karel Groš, klub na říšské radě, nebyl zvolen ani jeho It was an uneasy time for Karel Kramář. Alois Rašín and others), předsedou. Bylo třeba změn. Bylo zásluhou Though he experienced moments of absolute photograph, František Aloise Rašína, Kramářova spolupracovníka happiness, and at the Slavonic Congress Paul (?), Prague 1910. a později i spoluvězně, že se strana refor- rejoiced at a huge rise in his personal pres- movala. Podařilo se získat finance k zalo- tige, he also had to fight with the criticism of žení Pražské akciové tiskárny, v jejímž čele his party in its own daily Národní listy and its stál Rašín a jež převzala od rodiny Grégrů falling election preferences. When the Czech Národní listy. Skončila tak věčná kritika Kra- Club at the Imperial Council was reinstated mářových příležitostných dohod s vídeňskou in 1910, he was not elected its chairman. The vládou ze strany nejvlivnějších svobodomysl- party needed reform, and it was thanks to ných novin. I díky tomu byl Kramář nadále Alois Rašín, Kramář’s collaborator and later vnímán jako vedoucí osobnost české politiky, on his fellow prisoner, that this reform went přestože strana, která za ním stála, již nebyla ahead. It managed to put together funding v politickém spektru nejsilnější. for the establishment of the Prague Stock V předválečném období bychom nenašli Printing House, headed by Rašín, which jiného českého politika, který byl tak zesměš- took over the management of Národní listy

from the Grégr family. This put an end to the constant criticism of Karel Kramář’s expedient agreements with the government in Vienna by the most influential among free‑thinking newspapers, while Kramář himself continued to be regarded as a leading figure of Czech politics, even though the party which he represented was by no means the strongest in the political spectrum. It would be hard to find another pre‑war Czech politician who was so ridiculed and attacked by his enemies, and so applauded 18 by his friends, as Karel Kramář. Although he claimed that he was immune – “as cold as charity” (in literal translation “an absolute icicle”) vis‑à‑vis the attacks, the truth is that his political failures caused him much pain. On the one hand he was ruthlessly caricatured, on the other he received dozens, even hundreds of congratulations from organi- zations, municipalities and individuals on major anniversaries.

Foreign policy and neo ‑Sl avism

When Kramář set about criticizing the foreign policy of Austria‑Hungary, he drew attention to the inequality of its relations with Germany, the futility of the colonial policy, and highlighted the need to focus on Europe. He understood that unless the Aus- tro‑Hungarian monarchy changed its foreign policy, it would be condemned to an inferior Gratulace Národních listů ke ňován a napadán nepřáteli a tak opěvován role and a position subordinated to Germany. Kramářovým padesátinám, a vychvalován svými přáteli jako Kramář. Ač He believed that instead of the German kožené desky zdobené zlatotiskem, Praha 1910. // říkal, že je vůči útokům „naprostý rampouch“, Empire, it should choose tsarist Russia as its Congratulations published veškeré politické neúspěchy velmi prožíval. partner and ally. in Národní listy on Kramář’s Vedle karikatur stojí v kontrastu desítky, ba His beliefs stemmed from his pro‑Slavon- 50th birthday, leather cover with gold printing, Prague stovky gratulací od organizací, měst i jednot- ic orientation, encouraged by the environ- 1910. livců k významným jubileím. ment and the family in which he grew up. Zahr aniční politik a He spent his childhood in the Czech‑Ger- a novoslovanst ví man borderlands, which influenced his clear‑cut negative view of everything Ger- Když se Kramář pustil do kritiky zahraniční man. Of major impact were also his warm politiky Rakouska‑Uherska, upozorňoval feelings towards Russia and the fact that his na nevyrovnanost vztahu s Německem, na wife was Russian. And last but not least, his nepotřebnost koloniální politiky, a naopak Slavism sprung from a pragmatic effort to na nutnost orientovat se na Evropu. Pochopil, unify all Slavs living in the monarchy and že nezmění‑li se rakousko‑uherská zahra- turn them into a constructive force, able to niční orientace, bude monarchie odsouzena assert its own interests against the German k druhořadé úloze a podřízenému postavení element. Of course, he thought of Czechs vůči Německu. Novým partnerem a spojen- as the leading Slavonic nation in the mon- cem se místo Německé říše mělo pro rakous- archy. He expected Russia to strengthen the 19 ko‑uherskou monarchii stát carské Rusko. Slavonic element in Austria in moral terms. Tento Kramářův záměr vycházel z jeho Therefore he welcomed the rapprochement slovanské orientace, od dětství podporo- between Austria and Russia in the second vané prostředím i rodinou. Vyrůstal v čes- half of the 1890s, and wrote articles calling ko‑německém pomezí, což formovalo jeho for a strong Austria as a barrier to German vyhraněný negativní postoj k Němcům. Dále expansionism and a means of eliminating bylo jeho slovanství posilováno i značně the German threat, which he had printed in emotivním vztahem k Rusku v souvislosti se the English and French press. The nations of sňatkem s ruskou ženou. V neposlední řadě the Habsburg monarchy should enjoy equal byla slovanská politika ovlivňována i pragma- treatment, be they Slavs, Germans or Hun- tickou snahou spojit všechny Slovany žijící garians. v monarchii, aby se tak stali státotvornou The Slavism of Karel Kramář, from 1907 silou, schopnou prosadit vlastní zájmy i proti termed neo‑Slavism, climaxed in the form německému živlu. Vedoucím slovanským of the “Slavonic Congresses”. After con- národem v monarchii měli být samozřejmě sultations in St Petersburg in May 1908, Češi. Od Ruska očekával mravní posílení where Kramář contributed to an agreement Čestné občanství města slovanského živlu v Rakousku. Proto vítal between the Russians and the Poles, a pre- Polná, kožené desky zdobené českými granáty, Karel sbližování Rakouska s Ruskem ve druhé paratory Slavonic Congress met in Prague Lindauer, Praha 1910. // polovině 90. let, proto otiskoval články v an- on 12 July 1908. Kramář later described Award of honorary citizenship glickém a francouzském tisku, kde volal po this event as one of the happiest moments of the town of Polná, leather cover decorated with silném Rakousku, které se mělo postavit in his life. Slavonic ideas seemed to be tak- Bohemian garnets, Karel jako hráz germánské rozpínavosti a elimi- ing root, and the Congress was attended by Lindauer, Prague 1910. novat tak možné německé hrozby. Národy representatives of all the Slavonic nations habsburské monarchie si měly být rovny, jak in the Austro‑Hungarian Empire. Kramář slovanské, tak i německé a maďarské. was appointed its President, titled the first Kramářovo slovanství, nazývané od among Slavs, acclaimed and extolled. No roku 1907 novoslovanstvím, dospělo svého wonder he remembered those days of ban- vrcholu v podobě tzv. slovanských sjezdů. quets, official dinners and lunches with such 20 Členská legitimace přípravného slovanského sjezdu v Praze, signováno B., Praha 1908. // Card of delegate of the Preparatory Slavonic Congress in Prague, signed B., Prague 1908.

Po květnových poradách 1908 v Petrohradě, nostalgia. There was little of true discussion, kde se i díky Kramářovi podařilo dosáhnout political issues were thought best handled shody Poláků a Rusů, se sešel tzv. přípravný when avoided, and an emphasis was placed Slovanský sjezd 12. 7. 1908 v Praze. Sám on cultural and economic cooperation. The Kramář později označil dobu jeho konání delegates did not dare to go any further in za jeden z nejšťastnějších okamžiků svého challenging the parent monarchy. života. Slovanské ideje se zdály být na nejlep- In October of the same year, Kramář’s ší cestě, na sněm se dostavili zástupci všech concept of neo‑Slavonic cooperation was slovanských národů monarchie. Kramář byl dealt a shattering blow. The annexation jmenován předsedou sjezdu, byl označován of Bosnia and Herzegovina thwarted the za hlavního Slovana, oslavován a veleben. Austro‑Russian courtship and reinforced Není divu, že na dobu banketů, slavnostních the Austro‑German alliance. Kramář was večeří a obědů či prohlídek pražských pamá- even as short‑sighted as to assent to the tek vzpomínal s takovou láskou. Ač se jedna- annexation. Neither the explanation of the lo jen minimálně, a o politických otázkách foreign minister Count Aehrenthal that the raději vůbec, iniciátorem všech jednání byl annexation had been approved by Russia, právě Kramář. Důraz byl kladen na spoluprá- nor the fact that it strengthened the Slavonic ci kulturní a hospodářskou, víc si delegáti element in the monarchy could justify the vůči mateřské monarchii netroufli. denial of an idea as dear to the neo‑Slavs as Již v říjnu téhož roku dostala Kramářova their national freedom. The next Slavonic koncepce novoslovanské spolupráce drtivou Congress, in Sofia in 1910, took place with- ránu. Anexe Bosny a Hercegoviny ukončila out the participation of Ukrainians, Belaru- rusko‑rakouské „námluvy“ a posílila rakous- sians, Poles and some groups of Slovenes ko‑německé spojenectví. Kramář navíc krát- and Croats, and its agenda was limited to kozrace anexi schválil. Ani vysvětlení minis- issues of cultural and economic cooperation tra zahraničních věcí hraběte Aloyse Leo- between the Slavonic nations, moreover at polda Lexa von Aehrenthal, že anexe byla ze merely a theoretical level. The congress, just strany Ruska schválena, ani skutečnost, že as the previous one, only offered fine‑sound- se tak posílil slovanský element v monarchii, ing proclamations without concrete results. nemůže omluvit popření pro novoslovany Nevertheless, it needs to be pointed out tolik důležité ideje národní svobody. Dalšího that it was Karel Kramář who made the idea sjezdu v Sofii 1910 se neúčastnili ani Ukra- of neo‑Slavism, its failure notwithstanding, jinci, ani Bělorusové, ani Poláci a ani některé the most significant Czech contribution to skupiny Slovinců a Chorvatů. I tento sjezd the monarchy’s active foreign policy. 21 se omezil jen na otázky kulturní a hospodář- ské spolupráce slovanských národů, a pouze War and arrest v teoretické rovině. Oba sjezdy přinesly pouze zvučné proklamace bez konkrétních Karel Kramář’s kept on rising up to the war. výsledků. Although he did not have a majority mandate Přes neúspěch myšlenky novoslovanství and his pre‑war positive policy found itself je třeba vyzvednout skutečnost, že se jednalo in a tight corner because it failed to produce o nejvýznamnější český příspěvek k aktivní any tangible results, he was still considered zahraniční politice monarchie, a to zásluhou the most important Czech politician, and právě Karla Kramáře. symbolized Czech politics even in the eyes of the Viennese government. No one in Vienna Karel Kramář, miniatura na Válk a a zatčení had the slightest idea that two months before umělé slonovině (ivorit), J. F. Klaban, kolem 1920. // the outbreak of the war he sent his friend, Karel Kramář, miniature Kramářova hvězda do války stoupala. Neměl the director of the St Petersburg Telegraph portrait on artificial ivory, sice faktickou mandátovou většinu, jeho Agency Vsevolod Svatkovski, the manuscript J. F. Klaban, around 1920. pozitivní politika se před válkou ocitla v úz- of a Russian Constitution which amounted kých, neboť nevykazovala žádné očividné to treason, and so he could continue main- výsledky, ale přes to všechno byl považován taining the front of a loyal citizen. His za nejdůležitějšího českého politika. Sym- cautious position did not change even after bolem české politiky zůstával i pro Vídeň. Národní listy published, on 4 August 1914, O existenci rukopisu Ruské ústavy, kterou his famous article “The World War” about zaslal dva měsíce před vypuknutím války pří- the conflict between the Germanic and Sla- teli a řediteli Petrohradské telegrafní agentu- vonic peoples, with the prediction that there ry Vsevolodu Svatkovskému, a která byla jed- would be a post‑war change of the map of noznačnou vlastizradou Rakouska‑Uherska, Europe. nikdo ani netušil, a tak Kramář zachovával His involvement in the domestic resis- navenek postoj loajálního občana. Na tom tance, organized by the so‑called Maffia, was nic neměnil ani slavný článek „Světová válka“ minimal as well. He expected that the mon- o střetu Germánstva a Slovanstva, otištěný archy would be preserved and did not want v Národních listech 4. srpna. 1914 se známý- to lose his credibility with Vienna. To some mi slovy o změně mapy Evropy po válce. degree he thus found himself in the tow of I jeho účast v domácím odboji, organizo- the much more active and more courageous vaném v tzv. Maffii, byla minimální. Počítal Alois Rašín. While Kramář held a vigil at the s tím, že monarchie zůstane zachována, bedside of his dying mother in Libštát, Rašín a nechtěl se před Vídní zdiskreditovat. Ocitl was wielding the reins of politics in Prague. se tak trochu ve vleku mnohem aktivnějšího For Kramář family was very important and a hlavně odvážnějšího Aloise Rašína. Zatím- therefore he did not choose emigration, co Kramář tehdy pobýval v Libštátě u lůžka unlike Tomáš G. Masaryk and Edvard Beneš, umírající matky, Rašín tahal v Praze za opra- although as the most famous Czech politi- tě politiky. Pro Kramáře byl vztah k rodině cian with extensive contacts and authority 22 důležitý. Proto se nerozhodl na rozdíl od he could have done a lot for the Czech resis- Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše odejít tance movement from abroad. He believed do emigrace, přestože jako nejznámější čes- that he was in no danger, and hoped that if ký politik mohl zahraničnímu odboji svými Russian troops came to the Czech Lands, his kontakty a autoritou velmi prospět. Nevěřil, position would be further strengthened. že by mu hrozilo nebezpečí, naopak doufal The Viennese authorities did not take long v posílení svého postavení v případě přícho- to respond to the conduct of Czech politi- du ruských vojsk do Čech. cians, and started arresting them. Kramář Vídeňská odpověď na počínání českých was by no means their only target. Alois politiků na sebe nedala dlouho čekat. Přišlo Rašín spent some time in prison, too, as did zatýkání. Kramář nebyl jediným; ve vězení Josef Scheiner, Václav J. Klofáč, Viktor Dyk, se na určitý čas ocitli Alois Rašín, Josef Cyril Dušek and others. But for Vienna the Scheiner, Václav J. Klofáč, Viktor Dyk, Cyril leader of Czech politics was Kramář, and Dušek a další. Vůdcem české politiky byl special attention was therefore devoted to však pro Vídeň Kramář, a proto byla jeho his trial. He was arrested late in the evening procesu věnována zvláštní pozornost. Byl in his Prague villa, still unfurnished, as he zatčen v pozdních večerních hodinách ve své, had taken up residence in it only a short time ještě ani nezařízené vile na Baště, do které before, and the next day was transported se jen krátce předtím nastěhoval, a během to a Viennese prison. For his trial, which následujícího dne rychle odvezen do vídeň- took half a year to finish, the prosecutor Dr ského vězení. Proces trval půl roku, státní Preminger produced a thick file accusing zástupce dr. Preminger vypracoval tlustospis Kramář of high treason. The closing speech obžaloby, vinící Kramáře z vlastizrady. Závě- of Alois Rašín lasted three hours, and was rečná řeč Aloise Rašína trvala tři hodiny matter‑of‑fact and unbiased. The emotional a byla věcná a nezúčastněná. Emotivní Kra- Kramář spoke three days, his speech was mář mluvil tři dny, jeho řeč byla působivá, gripping, rousing and moved many a listener vzletná a dojímala až k pláči. Skvělého řeční- to tears. Even though expecting the most ka v sobě nezapřel ani v očekávání nejvyšší- severe judgment, he did credit to his reputa- ho rozsudku. tion of a brilliant rhetorician. Bez ohledu na skutečné činy v odboji i po- litickou neangažovanost to byl opět Kramář, kdo byl považován za hlavního vlastizrádce. Trest smrti provazem dostali však všichni, jak on, tak jeho tři spoluviníci: Alois Rašín, redaktor Národních listů Vincenc Červinka a pak nesmyslně s Kramářem společně sou- zený Josef Zamazal. Celkem Kramář strávil ve vězení 25 měsíců. Zjednodušeně by se dalo říci, že půl roku čekal na shromáždění důkazů žalobou, půl roku probíhal proces, půl roku trvalo, než byl rozsudek změněn, a po posledním půlroce dostali odsouzení 23 amnestii. Za život vděčil v podstatě náhodě. Stařič- ký císař František Josef, kterého si Kramář osobně velmi vážil, zemřel dříve, než stihl rozsudek podepsat, a mladý císař Karel se rozhodl sledovat jiné politické cíle. Nejprve byl rozsudek změněn na 20 let žaláře, pozdě- ji byli odsouzenci propuštěni na svobodu. Skutečnost, že byl zatčen, souzen a odsouzen, sehrála rozhodující roli ve změně Kramářova vztahu k Rakousku. Nedokázal své zatčení pochopit, cítil se věrným podda- ným monarchie. Jeho zahrávání si s velkou slovanskou říší, která by formou federace spojila všechny slovanské státy pod vedením Ruska a bez Rakouska, byla v jeho politické linii určitým extempore, jehož příčiny se vysvětlují jen velmi obtížně. Byl to jen idea- listický sen. V možnost samostatného státu Irrespective of his true role in the resis- Cela Karla Kramáře a Aloise začal Kramář věřit až v souvislosti se vstu- tance movement and his political nonalign- Rašína v Möllersdorfu v dolním Rakousku, kresba pem Ruska do války a prací v Maffii a v ne- ment, it was Kramář again who was regarded signována Ř, 1917. // poslední řadě právě pod vlivem zatčení, které as the chief traitor. But the sentence to death The prison cell of Karel považoval za nespravedlivé. by hanging was also passed on to his “accom- Kramář and Aloise Rašín in Möllersdorf in Lower Austria, Věznění a politická situace postavily Kra- plices” Alois Rašín, editor of Národní listy drawing, signed Ř, 1917. máře do nové role. Člověk, který byl celým Vicenc Červenka, and – absurdly – on Josef svým životem svázán s monarchií, který Zamazal, tried together with Kramář. Alto- vždy patřil k loajální „opozici Jeho Veli- gether Kramář spent 25 months in prison. čenstva“, byl náhle postaven do role vůdce Simplifying matters, it can be said that the prosecution took half a year to gather evidence, the trial stretched over another six months, the appellate proceedings lasted another half a year, and after serving one more half‑year the condemned were amnes- tied. In fact, they owed their lives to chance. The very old Emperor Franz Josef, whom Kramář personally held in high esteem, died before he could sign the death sentence, and his young successor Charles decided to pursue different political goals. Before the four 24 Karel Kramář v zahradě své men were granted amnesty, their sentence vily těsně před koncem války, had been reduced to 20 years in jail. fotografie, Praha 1918. // Karel Kramář in the garden of The arrest, trial and conviction of Karel his Prague villa closely before Kramář played a decisive role in changing the end of World War I, his attitude towards Austria. He could not photograph, Prague 1918. understand why he had been treated as a sworn enemy by a monarchy whose faithful subject he felt himself to be. His flirting with the idea of a great Slavonic empire, which would bring all Slavonic nations národa k samostatnosti a demokracii. Vplout together in a federation under the leadership do nových politických poměrů se Kramářo- of Russia and without Austria, was an extem- vi nikdy nepodařilo s takovou jistotou jako porization of a sort in his political line, the například Tomáši G. Masarykovi. causes of which are very difficult to explain. Po propuštění z vězení v červenci 1917 se It was an idealistic dream. He did not start z Vídně do Čech nevracel vězeň, ale národní believing in the existence of an independent hrdina, člověk, s jehož životem byl spojován Czech state until the war was in full swing, osud vlasti. Jeho příjezd do Prahy se změnil as a result of Russia’s involvement in it and ve skutečnou národní slavnost a Kramář se his work in the Maffia (the central organ of mohl cítit jako král a vítěz – a to navzdory Czech domestic resistance) – and not least, tomu, že hrdinské chování bylo bližší spíše as a reaction to his arrest, which he regarded Rašínovi. Spolu se chopili příležitosti, odsta- as unjust. vili od moci tzv. aktivisty, kteří byli za války Kramář’s imprisonment and the politi- příliš prorakouští, a otevřeli si tak cestu ke cal situation suddenly thrust him – a man spolupráci se zahraničním odbojem a doho- whose whole life had been linked with the dovými mocnostmi. monarchy and who had always belonged Reorganizovaly se i politické strany, spoje- to “His Majesty’s loyal opposition” – into né do nové státoprávní demokracie, Kramář a new position as the leader of his nation on se stal předsedou upraveného Národního the road to independence and democracy. výboru. Stál vždy čestně v čele všech akcí, Kramář found himself unable to sail into jeho politická kariéra bezesporu v letech the new situation with the same confidence 1918 a 1919 vrcholila, ale faktická moc mu as, say, Tomáš G. Masaryk. In July 1917, he začala unikat. did not return from Vienna to Bohemia as a released prisoner but as a national hero Prvním ministersk ým whose life was seen as closely associated předsedou Československ a with the destiny of his homeland. His arrival in Prague turned into a true national cel- Dne 25. října 1918 odjel Kramář v čele ebration and Kramář could feel like king delegace Národního výboru přes Vídeň do and victor – even though Rašín had a greater Ženevy, aby prodiskutoval se zástupci zahra- penchant for heroism than himself. Together ničního odboje, vedenými Edvardem Bene- they grasped the opportunity, shoved the šem, budoucí uspořádání státu. Byla to doba so‑called activists – too pro‑Austrian during 25 nadšení ze změny, očekávané svobody i bu- the war – from power and opened the way to doucnosti. Zatímco Kramář jednal v Ženevě, cooperation with representatives of the resis- došlo v Praze k revoluci a vyhlášení samo- tance movement in exile and the powers of statného českého státu. Autorem 1. zákona the Triple Entente. nebyl nikdo jiný než Kramářův stranický The political parties united in the new kolega Alois Rašín. constitutional democracy reorganized them- Ze Ženevy se Kramář vracel nadšený selves, too, and Kramář became chairman Edvardem Benešem a potažmo i Tomášem of the reshaped National Committee. He G. Masarykem. A také oni si uvědomovali, always stood with honour at the head of že i když Kramářova role za války jako vězně all events and his political career no doubt byla spíše pasivní, jeho odsouzení vyvolalo reached its apex in 1918–1919, but real power v zahraničí nesouhlas a nemalou měrou při- had started escaping him. spělo k úspěchu Masarykovy práce. Opět se Kramář vracel triumfálně do Pra- First prime minister of hy jako vůdce národa a již 14. listopadu 1918 Czechoslovakia na prvním zasedání revolučního Národního shromáždění prohlásil habsburskou dynastii On 25 October 1918, Kramář left for Vienna, za sesazenou a navrhl Tomáše G. Masary- from where he travelled to Geneva as the ka za prvního prezidenta Československé head of the National Committee delegation republiky. Shromáždění pak volbu odsou- to discuss the future constitutional set‑up hlasilo aklamací. To byl vrcholný okamžik with representatives of the resistance move- Kramářovy politické kariéry. Stal se premié- ment in exile, led by Edvard Beneš. This rem vítězného státu a chystal se na mírovou was a period of euphoria about change and konferenci, aby s Rakouskem zúčtoval úplně. the prospect of freedom and a bright future. Nezanedbatelné bylo jeho postavení v čele While Kramář was negotiating in Geneva, Národně demokratické strany. Byla to strana a revolution broke out in Prague and an významných osobností (Alois Rašín, Franti- independent Czech state was proclaimed. šek Sís, Josef Svatopluk Machar, Viktor Dyk, Its first act of law was drafted by (who other than) Kramář’s party colleague Alois Rašín. Kramář returned from Geneva singing the praises of Edvard Beneš and Tomáš G. Ma- saryk, and they in turn recognized that even though his war‑time role as a prisoner was rather passive, his conviction and imprisonment, which met with disapproval abroad, contributed a great deal to the success of Masaryk’s work. Once again Kramář returned to Prague tri- umphantly as the leader of the nation. Soon afterwards, at the first session of the revolu- 26 tionary National Assembly on 14 November 1918, he declared the Habsburg dynasty deposed and proposed Tomáš G. Masaryk as the first president of the Czechoslovak Republic. The Assembly approved his choice by acclamation. This was the moment when Kramář reached the climax of his political career. He became the prime minister of the new state, which assumed its place alongside the victors in the war, and set about preparing a final settlement of accounts with Austria at the Paris Peace Conference. A de- termining factor was his chairmanship of the National Democratic Party, whose members included a number of prominent personages (Alois Rašín, František Sís, Josef Svatopluk Machar, Viktor Dyk, Adolf Stránský, Jan Her- ben, Jaroslav Preiss and others). Although he was its chairman, his was a non‑partisan Maršál Ferdinand Foche, Adolf Stránský, Jan Herben, Jaroslav Preiss inclination. fotografie s věnováním Karlu atd.). Kramář, přestože její předseda, měl When Kramář met Masaryk at Prague Kramářovi, ateliér Melcy, Paříž 1919. // Marshal spíše tendence chovat se nadstranicky. Central Railway Station at the end of the Ferdinand Foche, photograph Když Kramář koncem roku vítal Masaryka year, the two men embraced and Kramář with dedication to Karel na pražském nádraží, padli si oba politici had tears in his eyes. He was welcoming Kramář, Melcy Studio, Paris 1919. kolem krku a Kramář i zaslzel. Vítal, a tento- a long‑standing mentor and friend, this krát ve svobodné zemi, k jejímuž osvobození time in a free country, to the liberation oba nemalou měrou přispěli, dávného uči- of which they had both contributed in no tele a přítele. Kramáře měla čekat velkolepá small measure. Kramář seemed to have budoucnost, ale opak byl pravdou. Již atentát a stellar future ahead of him, but this spáchaný na jeho osobu před kanceláří na Pražském hradě 8. ledna 1919 to naznačoval. Jedna kulka šla těsně kolem krku a zasáhla jen ušní lalůček. Druhá mířila na srdce, naštěstí se smekla po náprsní tobolce a přez- ce šlí a Kramářovi nijak neublížila.

Pařížsk á mírová konference

Týden nato, 15. ledna 1919, odejel Kramář do Paříže jako předseda české delegace. I pod vlivem slov Edvarda Beneše byly jeho před- stavy o postavení Československa na evrop- 27 ském politickém poli značně naivní. Sám ve svém deníku zavzpomínal: „Ve Vídni byl jsem velký pán a zde jsme takové docela vedlejší was not to be. An attempt to assassinate Legitimace Karla Kramáře pro figury.“ A čekala ho další zklamání. Na jedné him outside his office at Prague Castle on mírovou konferenci v Paříži, 1919. // Karel Kramář’s card straně byl zván mezi evropskou diplomatic- 8 January 1919 was the first warning. One of delegate to the Peace kou elitu, spolu s manželkou se zúčastnili bullet whizzed past his neck and hit only Conference in Paris, 1919. slavnosti podpisu versailleské smlouvy a byli the ear lobe, the second was aimed at his pozváni i na slavnostní večeři k francouz- heart but fortunately ricocheted off his wal- skému prezidentovi. Na druhé straně si ale let and a buckle on his braces and did not bolestně uvědomoval malou moc a prestiž hurt him. české delegace. Nejbližším spolupracovní- kem mu zde byl ministr zahraničních věcí The Paris Peace Conference Edvard Beneš. Zatímco pragmatický Beneš pochopil nereálnost ozbrojené intervence A week later, on 15 January 1919, Karel proti bolševikům, idealistický Kramář se Kramář left for Paris as the head of the upnul k myšlence, že Češi spasí ruský národ. Czech delegation. His idea of Czecho- Bohužel žil v upřímném, ale naivním pře- slovakia’s future place on the European svědčení, že Beneš sdílí jeho stanovisko, political scene, influenced inter alia by the a ten mu to nevyvracel. Postupně se proti pronouncements of Edvard Beneš, was very Kramářovi otočil i prezident Masaryk, infor- naive. In his diary he reminisced: “In Vienna movaný Benešem, a značná část české spo- I was treated like a lord, and here [in Paris] lečnosti. Kramáře čekalo rozčarování a Bene- we were rather second‑rate figures.” Further šovi nikdy jeho „zradu“ neodpustil. disillusionment followed. On the one hand, Odlišný byl i přístup obou politiků he was well received by the European diplo- k jednání na konferenci. Zatímco Beneš matic elite, invited together with his wife to ovládal zákulisní hry, Kramář tvrdošíjně the ceremony of the signing the Versailles a otevřeně stál na svých stanoviscích. Jeho Treaty and an official dinner given by the přímost a čestnost hraničily s diplomatickou French President. But at the same time he 28

Karel Kramář s premiérem neschopností. Neuměl korumpovat a mani- was well aware of the low authority and Vlastimilem Tusarem při pulovat s lidmi. Z toho všeho se zrodil osob- prestige of the Czech delegation. His clos- uvítání v Praze po návratu z pařížské konference, ní spor, který zkomplikoval Kramářův vztah est colleague at the Peace Conference was fotografie, Praha 1919. // i k prezidentu Masarykovi, vždy stojícímu za Edvard Beneš – a pragmatist who realized Karel Kramář with Prime Benešem. Zatímco v Paříži postupně přebí- how illusory it was to expect that the western Minister Vlastimil Tusar during the welcome ral všechnu moc Edvard Beneš, v Praze tak powers would mount an armed interven- ceremony on Kramář’s return učinil za nepřítomného premiéra Alois Šveh- tion against the Russian Bolsheviks, while from the Peace Conference la a i Tomáš G. Masaryk. Kramář jim vyklidil the idealistic Kramář pinned his hopes on in Paris, photograph, Prague 1919. pole, když se začal zabývat svými ruskými the idea that the Czechs would redeem the plány a skutečnou českou vnitřní a zahranič- Russian nation. Unfortunately he sincerely ní politiku pustil ze zřetele. but foolishly believed that Beneš shared his A premiéra Kramáře čekala ještě nejedna view, and Beneš did not enlighten him. After hořká pilulka. Červnové volby do obecních Beneš and, on his advice, President Masaryk zastupitelstev přinesly jeho straně – Čes- gradually turned against Kramář, a major koslovenské národní demokracii drtivou part of Czech society followed suit. Kramář prohru. Jeho vláda podala demisi, což mu was bitterly disappointed and never forgave bylo pouze oznámeno. Navíc za práci na kon- Beneš this “betrayal”. ferenci Národní shromáždění poděkovalo The way the two politicians approached jen Benešovi. Kramářova cesta do Ruska, při the conference negotiations was different, které si sliboval ovlivnit generála Děnikina too. While Beneš was well versed in the v jeho ukrajinské politice a zmírnit jeho skills of backstage manoeuvring, Kramář nevraživost vůči Francii, skončila nezdarem. stubbornly and openly stuck by his opinions. Neuspěl v Praze, neuspěl v Paříži a neuspěl His forthrightness and honesty verged on ani v Rusku. diplomatic incompetence. He did not know how to corrupt and manipulate people. The Ve svobodném result was a personal controversy which also Československu complicated his relations with President Karel Kramář se svou 29 Masaryk, who had always supported Beneš. „ženou“ Národní demokracií, tj. stranou jíž Kramářova averze vůči Hradu se během In Paris, all authority was gradually taken byl předsedou, karikatura dalších let prohlubovala. Byl v konfliktu over by Beneš, in Prague it was assumed in Hugo Boettinger (?), kresba, s ministrem zahraničí Edvardem Benešem lieu of the absent prime minister by Alois Praha kolem 1925. // Karel Kramář caricatured with pro rozdílné pojetí orientace zahraniční Švehla (chairman of the Agrarian Party) and his “wife” – the National politiky. S Masarykem se neshodl kvůli Tomáš G. Masaryk. Kramář quit the field, Democratic Party which he výkladu významu a úlohy vnitřního a zahra- giving them a free hand, when he started chaired, cartoon by Hugo Boettinger (?), Prague around ničního odboje za války. Národní demokracii concerning himself with his Russian plans 1925. klesaly preference, a přestože za ní stály and set foreign policy aside. špičky průmyslu a finančního sektoru, její It was a bitter pill for Kramář to swal- význam v první republice upadal. Kramář low, and there was more to come. In the měl možnost zasednout v několika vládách June municipal elections, his Czechoslovak jako ministr, nabízeli mu práci v diploma- National Democratic Party suffered a crush- tických službách i vedení senátu, vždy ale ing defeat. When his government resigned, odmítl anebo přešel nabídku bez vyjádření. he was merely notified. Moreover, the National Assembly did not acknowledge his work at the Peace Conference and thanked only Beneš. His trip to Russia, which he undertook in the hope of influencing the Ukrainian policy of General Denikin and toning down his rancour against France, was a failure. Kramář succeeded neither in Avers medaile k 50. výročí Prague, nor in Paris and Russia. Akademického spolku ve Vídni, Jan Čejka, Praha-Kremnice 1919. // In free Czechoslovakia The obverse of a medal commemorating the 50th anniversary of the Academic Over the following years, Kramář’s aversion Association in Vienna, Jan towards the Castle (the President and his Čejka, Praha-Kremnice 1919. circle) deepened even further. He came into conflict with the foreign minister Edvard Beneš over the orientation of Czechoslovak foreign policy and with Masaryk over the interpretation of the role and importance of the war‑time resistance movement in the Czech Lands and in exile. The National Democratic Party was losing voters, and even though it was supported by top representatives of the industrial and financial sectors, its importance in the First Republic was declining. Kramář could have sat on several 30 governments in a ministerial position, and he was invited to work in the diplomatic service and the leadership of the Senate, but each time he either rejected or ignored the offer. His vanity and memories of his erstwhile prestige led him to deem only the office of prime minister or president as the right one for him. But these positions were reserved for his political rivals; it was the prospect of Edvard Beneš becoming president with which he never reconciled himself. Up to his death, Kramář regularly contributed articles to Národní listy; his traditional domain was the Sunday editorials. He com- mented on Beneš’s foreign policy, waged a journalistic battle with Masaryk, actively participated in parliamentary life, and sat on the so‑called “Five” and “Eight” (committees of representatives of the First‑Republic coali- tion parties). He concentrated on economic legislation, contributed the lion’s share to reforms of local self‑government and the tax system, helped to design a new system for the remuneration of civil servants and draft the new Act on social and health insurance. To the end of his life he did not abandon the idea of military intervention in support of the democratic forces in Russia, which grew ever less realistic as time went by. He Jeho ješitnost, vzpomínky na svůj dřívější focused his efforts on helping Russian refu- význam, to vše ho vedlo k myšlence, že je gees who fled to Czechoslovakia from the vhodným kandidátem pouze na post pre- Soviet regime. Apart from an official project miéra nebo prezidenta. Ale to byla místa do of the Czechoslovak Government to aid budoucna vyhrazená jeho politickým riva- them, Karel Kramář and his wife were often lům. Právě s myšlenkou, že se prezidentem their last resort. stane Edvard Beneš, se nedokázal smířit In 1930, at the age of 70, Kramář lost nikdy. his case with the Castle, continued losing Až do smrti Kramář pravidelně přispíval authority within his own party, and to top it svými články do Národních listů. Tradičně all, illness prevented him from engaging in mu patřily nedělní úvodníky. Vyjadřoval se public life for three years. Only his articles k Benešově zahraniční politice, vedl žurna- kept on appearing in Národní listy. Now listický boj s Masarykem, aktivně se účastnil Kramář battled with himself, undecided Diplom Národní rady 31 parlamentního života, zasedal v tzv. Pětce whether he should withdraw from politics československé, Alfons Mucha, litografie, Praha i Osmičce. Svůj zájem a pozornost věnoval altogether or compete again for a position of 1930. // Diploma of the především zákonům z oblasti národohos- power. His growing feelings of disappoint- Czechoslovak National podářské. Největší podíl měl na reformě ment and ingratitude, combined with the iso- Council, lithograph, Alfons Mucha, Prague 1930. samosprávy, daňové reformě, účastnil se lation of the National Democratic Party, led i vypracování nového platového systému him to ally himself with the fascist National státních zaměstnanců a zákona o sociálním League of Jiří Stříbrný. Disapproving of a nemocenském pojištění. the government’s foreign policy oriented Do konce života se Kramář nevzdal myš- towards the western powers, and above all lenky na vojenskou intervenci ve prospěch of the establishment of diplomatic relations demokratických sil v Rusku, přestože s po- with the Soviet Union in 1934 (which he stupujícím časem byla méně a méně reálná. called a black moment in both Czechoslovak Svůj zájem zaměřil na ruskou emigraci v Če- and Russian history), he wagered on a large chách. Vedle oficiální státní ruské pomocné and strong extreme‑right‑wing party. The akce tak fungovali manželé Kramářovi jako National Unification, a party founded in leckdy poslední útočiště ruských emigrantů. 1934, engulfed Kramář’s National Democrat- V roce 1930 bylo Kramářovi 70 let, byl ic Party, Stříbrný’s National League and the poražen ve sporu s Hradem, ztrácel i autori- National Front led by the conservative profes- tu ve straně a do toho přišla nemoc, která ho sor František Mareš. Kramář was appointed na tři roky vyřadila z veřejného života. Jen chairman but his position was largely formal. jeho články nadále vycházely v Národních The National Unification was to stave off the listech. Kramář bojoval sám se sebou, zda infiltration of bolshevism from Soviet Russia z politiky zcela odejít, nebo znovu usilovat and the anticipated German aggression by o mocenské postavení. Sílily v něm pocity combining the forces of the nation into one zklamání, zneuznání a izolace Národně large alliance. Hatred of pan‑germanism and demokratické strany, což ho vedlo ke spojení bolshevism was the chief motto of the last s fašistickou Národní ligou Jiřího Stříbr- (almost twenty) years of Kramář’s life, and ného. Nesouhlas se západně orientovanou instilled his political decisions with more zahraniční politikou a především s navázá- emotions and personal bias than was accept- ním diplomatických styků s SSSR (rok 1934 able. označil za černý okamžik československých Karel Kramář died in May 1937. He had i ruských dějin) ho dohnaly ke snaze vytvořit been active in politics for a full 47 years, and velkou a silnou krajně pravicovou stranu. left it essentially a lonely, underestimated V roce 1934 tak vzniklo Národní sjednocení and misunderstood man. Edvard Beneš did a pohltilo Kramářovu Národní demokracii, not come to his funeral, so deep was the Stříbrného Národní ligu a Národní frontu animosity between them. A bouquet of roses konzervativního profesora Františka Mareše. was laid on his behalf at the catafalque by Kramář byl sice jmenován předsedou, ale Chancelllor Přemysl Šámal. Beneš’s wife šlo spíše o formální funkci. Národní sjed- Hana came then and put a bunch of lilies nocení mělo bránit pronikání bolševismu of the valley into the open coffin. The man 32 ze sovětského Ruska i očekávané německé who lay in it had been an honest, often naive agresi sjednocenou velkou národní silou. politician of great charisma, esteemed by Nenávist k pangermanismu a bolševismu many of his party colleagues and revered by provázely Kramáře posledních téměř dvacet them with almost filial love. He was unable let života a ovlivňovaly jeho politická rozhod- to adapt to the new situation after 1918, and nutí silou emotivnější a osobnější, než bylo regarded his demotion and the foreign‑polit- únosné. ical orientation of Czechoslovakia between Karel Kramář zemřel v květnu 1937. V po- the two World Wars as a personal injus- litice působil plných 47 let a odešel z ní tice. The future proved him right in many v podstatě opuštěný, nedoceněný a nepocho- respects. pený. Zášť Edvarda Beneše šla tak daleko, že se, již jako prezident, nezúčastnil Kramářova Miroslava Vandrovcová pohřbu a kytici růží za něj k rakvi položil kancléř Přemysl Šámal. Přišla i paní Hana Benešová a položila do otevřené rakve kytič- ku konvalinek. Zemřel nezištný, čestný, čas- to až naivní politik s velkým charismatem, mnoha straníky milovaný a uctívaný téměř synovskou láskou. Nedokázal se přizpůso- bit změněným poměrům po roce 1918; své odstavení od moci cítil jako osobní křivdu, stejně jako zahraniční orientaci Českoslo- venska. Budoucnost mu dala v lecčems za pravdu.

Miroslava Vandrovcová Ž i v o t a v z t a h T h e L i f e a n d R e l a t i o n s h i p 33 m a n ž e l ů K r a m á ř o v ý c h o f t h e K r a m á ř s

Jaro 1890 bylo v plném proudu a do moskev- Spring 1890 was in full swing when a new 35 ského salonu manželů Abrikosových, plného guest entered the Abrikosovs’ Moscow salon, vědců, spisovatelů a filosofů, vstoupil nový packed with scientists, writers and philoso- host. Byl vysoký a urostlý, v nejlepším věku phers. He was tall and strapping, at around muže kolem třiceti let, a pohledný. Vědom thirty years old he was in the prime of life, si svého vzezření, podtrhoval ho i kvalitním and he was handsome. Well aware of his oděvem. Osobní kouzlo z něho vyzařovalo, figure, he emphasized it with quality clothes. především když začal mluvit. Měl skvělé He irradiated personal charm, especially způsoby i vzdělání, procestoval Anglii, Fran- when he began to speak. He had wonderful cii, Německo, Rakousko i Skandinávii. Mohl manners and education; he had travelled Zakladatelé Krenholmské mluvit o čemkoli, ale on nenacházel slov, through England, France, Germany, Austria manufaktury v Narvě, v horní řadě zleva Ernst Kolbe, bratři v lásce byl nezkušený a v místnosti seděla and Scandinavia. He could converse about Alexej a Gerasim Chludovi, žena, která mu brala dech, natož slova. Jme- anything but, inexperienced in affairs of the dole zleva Kozma Terenťjevič novala se Naděžda Nikolajevna a on Karel. heart, he had been rendered speechless by Soldaťjonkov, baron Ludwig Johann (Lev Gerasimovič) Jenomže zatímco on se do svých třiceti let na a woman sitting in the room who had taken Knop, Richard Vasiljevič život teprve připravoval, ona ho žila. Víc než his breath away. She was Nadezhda Nikolaev- Barlamov, asi 1847. // The deset let byla vdaná a měla čtyři děti. na, he was Karel. While he had spent thirty founders of Krenholm Manufacture in Narva, in the years preparing for life, she had lived it. She upper row from left to right Naděždiny ruské kořeny had been married for more than ten years Ernst Kolbe, brothers Aleksey and Gerasim Khludovs, lower and had four children to show for it. row from left to right Kozma Naděžda Nikolajevna se narodila 30. září Terentyevich Soldatynkov, 1862 v Moskvě v rodině Chludových. Chlu- Nadezhda’s Russian roots baron Ludwig Johann (Lev Gerasimovich) Knop, Richard dovi patřili k moskevské obchodnické elitě. Vasilyvich Barlamov, around Zakladatel rodiny Ivan Ivanovič (1786–1835) Nadezhda Nikolaevna was born on 30 Sep- 1847. byl pracovitý domácí tkadlec v městečku tember 1862 in Moscow into the Khludov Jegorjevsk vzdáleném asi 120 km od Moskvy. family. The Khludovs were part of the Mos- On a jeho synové, mezi něž patřil i Naděž- cow business elite. The family founder, Ivan din dědeček Nazar Ivanovič, dosáhli úsilím Ivanovich (1786–1835), was a hardworking a podnikavostí značného majetku a začali domestic weaver in the small town of Egorievsk, about 120 km away from Moscow. He and his sons, one of whom was Nadezh- da’s grandfather Nazar Ivanovich, amassed wealth through hard work and entrepreneurship and started trading in Moscow, where they eventually settled after the Napoleonic wars. The family prospered. One of the family’s most prominent members was Alek- sey Ivanovich, Nadezhda’s godfather and the brother of her grandfather. Aleksey Ivanov- ich and Baron Knop established the Kren- holm Manufactory in Narva, which went on 36 to become not only one of the best organized modern textile enterprises in the world, but also a source of family wealth. Furthermore, this textile factory was just one of several. Business acumen was just one aspect of the Khludovs. They were also generous benefactors. They welcomed to their home prominent Russians, such as the religious philosopher and poet Vladimir Sergeyevich Solovyov and the writer and philosopher Dmitry Sergeyevich Merezhkovsky. The Khludovs themselves were interested in art, they collected old manuscripts, old prints, maps, pictures from the Russian school, etc. They set up sanctuaries for women with incurable diseases, established a craft school and built dwellings for their employees and a children’s hospital. They supported the construction of churches and cathedrals. The Khludovs’ third, extravagant, virtue brought them the most popularity. Ivan Iva- novich’s descendants were boisterous people Naděžda Chludová v mladém obchodovat v Moskvě, kde se po napoleon- who easily let their passions get the better of věku, fotografie, kolem ských válkách i usadili. Rodina úspěšně them. Nadezhda Nikolaevna was raised in 1877. // Nadezhda Khludova at young age, photograph, bohatla. K nejvýznamnějším členům patřil a milieu which was by no means boring. Her around 1877. Alexej Ivanovič, Naděždin kmotr a bratr cousin Mikhail Alekseyevich, whom Kramář jejího děda. Alexej Ivanovič založil společně had seen in Prague in his youth (1877), was s baronem Ludwigem Johannem Knopem a Russian warrior-hero in the true sense of v Narvě Krenholmskou manufakturu, která the word. He had fought in Asia and with se stala nejen jedním z nejlépe organizova- ných moderních textilních podniků na světě, ale i zdrojem rodinného bohatství. A zdejší textilka byla jen jednou z několika. Hospodářská podnikavost byla jen jedna tvář Chludových. Zároveň byli velkorysými mecenáši. Do jejich domu docházela řada významných ruských osobností, jako nábo- ženský filosof a básník Vladimír Sergejevič Solovjev, spisovatel a myslitel Dmitrij Ser- gejevič Merežkovskij a další. Sami Chludovi měli umělecké zájmy, sbírali staré rukopisy, staré tisky, mapy, obrazy z ruské školy apod. Naděžda v době sňatku 37 Zakládali útulky pro nevyléčitelně nemoc- s Alexejem Alexejevičem Abrikosovem, fotografie, né ženy, zřídili řemeslnou školu, byty pro R. Thiele, Moskva kolem zaměstnance či dětskou nemocnici. Podpo- 1880. // Nadezhda at rovali stavby chrámů. the time of her wedding with Aleksey Alexeyevich Třetí – extravagantní tvář přinesla Chludo- Abrikosov, photograph, vým největší popularitu. Potomci Ivana Iva- R. Thiele, Moscow around noviče byli nespoutaní lidé, kteří snadno pod- 1880. léhali vášním. Naděžda Nikolajevna vyrostla v prostředí, které by se opravdu nedalo nazvat nudné. Bratranec Michail Alexejevič, jehož v mládí viděl v Praze i Kramář (1877), byl bohatýr v původním slova smyslu. Bojoval General Cherniaev in the Balkans, he had v Asii, s generálem Čerňajevem na Balkáně, a magical influence on wild animals, and měl magický vliv na divokou zvěř, choval bred a bear and tigers at home. Another doma medvěda a tygry. Další bratranec Ivan cousin, Ivan Alekseyevich, famous for his Alexejevič, proslulý milostnými románky, amorous intrigues, had a university educa- dosáhl univerzitního vzdělání a své rozsáhlé tion and put his encyclopaedic knowledge to encyklopedické znalosti uplatnil například use, for example, in the discovery of aniline při objevu anilinových barev či ve své labora- dyes and perpetual motion experiments in toři při pokusech o perpetuum mobile. his laboratory. Geny tvořivosti, vášně, ale i nevyrov- The genes of creativity, passion, erratic nanosti a ješitnosti se snoubily i v osobě behaviour, and self-conceit were also wedded Naděždy Nikolajevny. Byla jediným dítětem in Nadezhda Nikolaevna. Although an only svých rodičů, přesto se s matkou Naděždou child, she did not have a loving relationship Ivanovnou příliš nemilovala. Matka jí zne- with her mother, Nadezhda Ivanovna. Her příjemnila život v rodném domě natolik, že mother made her life in the family home so i manželství, které jí určila, pro ni asi bylo unpleasant that even the marriage her mother vysvobozením. had arranged for her was probably liberating. Vyvoleným byl Alexej Alexejevič Abriko- The groom-to-be was Aleksey Alekseyev- sov. Byl jen o šest let starší, vzdělaný, kul- ich Abrikosov. He was only six years older, tivovaný, bohatý, nebyl ošklivý a měl ji rád. he was educated, cultivated, and rich, he was Manželství s ním bylo bezproblémové, Alexej not ugly and he loved her. The marriage was jí byl věrným manželem a koupil jí, na co si untroubled; Aleksey was a faithful husband vzpomněla. Spolu s otcem a četnými bratry and bought her whatever her heart desired. vlastnil továrny na cukrovinky v Moskvě With his father and numerous brothers, he a Simferopolu na Krymu. Abrikosovi patřili owned sweet factories in Moscow and in k průkopníkům konzervování ovoce a zele- Semfiropol, in the Crimea. The Abrikosovs niny, obchodovali i s čajem. Jejich jeřabinové were pioneers in the preservation of fruit a jablečné bonbony byly proslulé, ale cukrovi- and vegetables, and also traded in tea. Their nek vyráběli více než sedm set druhů. V roce rowanberry and apple sweets were famous, 38 Reklamní plakát továren 1879 začali stavět novou továrnu, která se but were just two of the more than 700 types na cukrovinky v Moskvě zachovala do dnešní doby, po roce 1917 byla of confectionery they manufactured. In 1879, a Simferopolu Alexeje Abrikosova a synů, litografie, přejmenována podle revolucionáře Babajeva. they started building a new factory which is kolem 1900 (?) // Promotion Během prvních let manželství přišly na still standing today; in 1917, it was named poster of the Moscow and svět tři dcery a syn. Dívky Naděžda, Marga- after the revolutionary Babayev. Simferopol sweets-making factories of Aleksey Abrikosov reta a Rufina byly vychovávány v soukromém In the first few years of their marriage, & Sons, lithograph, around penzionu madame Fišerové, syn Lev studo- three daughters and a son entered the world. 1900 (?). val v Moskvě a později ve Francii. Alexej Ale- The girls, Nadezhda, Margareta and Rufina, xejevič jim byl milujícím otcem, přísná byla spíše matka Naděžda. Společně s manželem vytvořili ve svém domě známý salon, který navštěvovali vynikající umělci, spisovatelé i vědci. Ozýval se zde smích filosofa, mystika a básníka Vladimíra Solovjeva (1853–1900), filosofické úvahy zde vedl například profesor moskevské univerzity N. J. Grot (1852– 1899), přicházel kníže Sergej N. Trubeckoj (1862–1905) a další. Alexej se svým bratrem Nikolajem dokonce založil a vydával časopis „Voprosy filosofii i psychologii“.

L ásk a nad všechny diamant y

Alexej Alexejevič Abrikosov Toho dubnového dne, kdy do salonu madame (?), fotoateliér D. Tomarov, Moskva nebo Kursk kolem Naděždy vstoupil mladý český politik, se zde 1880–1889. // Aleksey také sešla filosofická společnost. Kramář, Alexeyevich Abrikosov (?), handicapovaný ještě ne zcela dokonalou photograph, D. Tomarov studio, Moscow or Kursk ruštinou i jemu příliš vzdálenými metafy- around 1880–1889 zickými tématy, zřejmě mlčel. Jeho oči se were raised in Madam Fisher’s private board- ing house; the son, Leo, studied in Moscow and subsequently in France. Aleksey Alek- seyevich was a loving father; if anything, Nadezhda was the stricter parent. She and her husband created a well-known salon in their home which was visited by outstanding artists, writers and scientists. This was a place where the laughter of the philosopher, mystic and poet Vladimir Solovyov (1853– 1900) would ring out, the Moscow university professor N. J. Grot (1852–1899) would engage in philosophical discussion, and Margareta Alexejevna 39 Prince Sergei N. Troubetzkoy (1862–1905) Abrikosová jako dvouleté dítě, fotografie R. Thiele & Opitc would drop in. Aleksey and his brother Niko- Moskva 1885. // Margareta lai even set up and published the periodical Alexeyevna Abrikosova at “Voprosy filosofii i psychologii”. the age of two, photograph, R. Thiele & Opitc, Moscow 1885. Love above all diamonds

On that April day when the young Czech politician entered Madam Nadezhda’s salon, the philosophers had gathered here. Kramář, still handicapped by his imperfect Russian dívaly na ženu v černých šatech, kterou bás- and his lack of knowledge of the meta- ník Josef Svatopluk Machar popsal vzletnými physical themes of the discussion, evidently slovy: remained silent. He stared at the woman in „Madame Naděžda tmavé oči má, the black dress, described by the poet Josef antický účes trůní nad nima, Svatopluk Machar with the rousing words: a v slunci hraje vlas ten havraní “Madame Naděžda tmavé oči má, nádechem lesklé mědi na skráni…“ antický účes trůní nad nima, Byla opravdu krásná. A hlavně byla úplně a v slunci hraje vlas ten havraní jiná než ženy, které Kramář znal z Čech nádechem lesklé mědi na skráni…” a z Vídně. Okouzlila ho svou elegancí, She was truly beautiful. In particular, she velkorysostí, vášnivostí i životním stylem. was completely different from the women Milovala společnost, divadlo, hudbu. Doká- Kramář knew from Bohemia and Vienna. zala být společenská, usměvavá, prostě She enthralled him with her elegance, gener- okouzlující dáma. Ne náhodou ji později osity, passion and lifestyle. She loved society, v Čechách považovali za kněžnu. I když jí Madam Nadezhda has dark eyes, an antique hairstyle nebyla, měla chování aristokratky. V rudých presides over them, and in the sun her jet-black hair with šatech a drahocenných špercích vypadala a hint of shiny copper at the temples plays… Milostný lístek Karla Kramáře Naděždě Abrikosové, Vídeň 1891. // Love letter from Karel Kramář to Nadezhda Abrikosova, Vienna 1891.

jako královna – i proto, že byla sama vysoká, the theatre, and music. She knew how to be majestátní. gregarious and cheerful, simply a charming Sympatie byly zřejmě vzájemné, jinak by lady. It was not by chance that later, in bylo možné těžko vysvětlit, že byl Kramář Bohemia, she was considered a princess. zakrátko pozván do venkovského domu Although she was not royalty, she knew how v Tarasovce nedaleko Moskvy, a později i do to behave like an aristocrat. In her crimson krymské vily manželů Abrikosových v Alup- dress and expensive jewellery, she looked ce. Tarasovka se pak pro něj stala symbolem like a queen. This impression was due in jejich lásky, místem, kde vzniklo pouto na part to the fact that she was tall and majestic. celý život. Tam začal žárlit na ruce a objetí The attraction must have been mutual, as jejího právoplatného manžela a v Alupce there is no other way to explain how Kramář Naděždu poprvé políbil. Svůj cit však ještě was soon invited to the country retreat in několik týdnů musel skrývat, jinak by sotva Tarasovka, near Moscow, and subsequently mohl pokračovat v cestě na Balkán v dopro- to the Abrikosovs’ Crimean villa in Alupka. vodu obou manželů. Poté, co se rozloučili, For him, Tarasovka became a symbol of their posílal Naděždě pravidelně dopisy. Psal love, the place where their lifelong bond was tak často, že mezi listy nestihl dostat ani formed. It was here that he began to be jeal- odpověď. Psal francouzsky, jazykem zamilo- ous of the hands and embraces of her lawful Pečetidlo Karla Kramáře vaných, a v dopisech plných obdivu se trápil husband; in Alupka, he kissed Nadezhda for s tordovanou rukojetí, samotou a vyznával se ze své vášnivé lásky. the first time. However, he had to conceal Rusko kolem 1900. // Karel Krámář’s seal with Zamiloval se silně a naplno, tak jako ve svém his feelings for several weeks, otherwise he ornamental spiral shaft, životě dělal naplno všechno. Stejně jako byl would hardly have been able to continue the Russia around 1900. rok 1890 zlomem v jeho kariéře politika, byl journey to the Balkans in the company of to zlom i v jeho životě osobním. the Abrikosovs. After they parted, he sent V únoru 1891, několik měsíců poté, co Nadezhda regular letters. He wrote so often se rozloučili v Rumunsku, přijela Naděžda that, from one of his letters to the next, there v manželově doprovodu do Vídně. Příležitost was no time for him to receive a reply. He jí k tomu poskytly její ženské zdravotní potí- wrote in French, the language of lovers, and že. Kramář využil skutečnosti, že se počítal in his letters full of admiration he suffered k přátelům věhlasného chirurga a specialisty from solitude and confessed his passionate na gynekologické operace MUDr. Eduarda love. He had fallen in love intensely and com- Alberta, a zařídil u něho Naděždě operaci. Ve pletely, as in his life he never did anything by chvíli, kdy byla Naděžda v „ohrožení“ života, halves. Just as 1890 was a breakthrough year si uvědomil, že bez ní nechce žít, a zamilo- in his political career, it was also a turning vaní začali řešit otázku jejího rozvodu. Spolu point in his private life. s manželem ještě odjela Naděžda zotavit se In February 1891, several months after k moři do Itálie a Francie a pak do Švýcarska. they had parted in Romania, Nadezhda 41 Tam za nimi přijel Kramář. Abrikosov byl came to Vienna, accompanied by her hus- postaven před hotovou věc a vrátil se do Rus- band. This opportunity had arisen due to ka sám. Manželství se rozpadlo. gynaecological problems. Kramář exploited I když se Naděžda musela do Ruska ještě the fact that he was one of the friends of the několikrát na delší čas vrátit, s manželem renowned surgeon and specialist in gyn- již nežila. Od roku 1891 patřila ke Kramá- aecological operations, Eduard Albert, and řovi, byť ji často trápily pochybnosti a stesk arranged for him to operate on Nadezhda. At po dětech, které musela opustit. Abrikosov the moment Nadezhda’s life was “in peril”, se ji sice snažil získat zpátky, ale cit k muži, he realized that he did not want to live with- Pečetidlo Naděždy kterého v korespondenci něžně nazývala out her, and the lovers began to discuss her Kramářové, Rusko kolem 1900. // Nadezhda Rolničkou, byl silnější. divorce. Nadezhda and her husband conva- Kramářová’s seal, Russia Ani ten však nebyl bez problémů. Kramář lesced by the sea in Italy and France, before around 1905. si jako začínající politik nemohl dovolit zdi- moving on to Switzerland. It was here that skreditovat se veřejným poměrem k vdané Kramář came to visit. Abrikosov was pre- ženě. Proto Naděžda žila ve Vídni v hotelu sented with the fait accompli, and returned to s francouzskou společnicí Sofií a Kramář ve Russia alone. The marriage fell apart. svém bytě na Frankgasse 1. Přestože se den- Although Nadezhda had to return to Rus-

Milostný lístek Naděždy Abrikosové Karlu Kramářovi, Vídeň 1891. // Love letter from Nadezhda Abrikosova to Karel Kramář, Vienna 1891. 42 Dopis Naděždy Kramářové matce Karla Kramáře, po roce 1900. // Letter from Nadezhda Kramářová to Karel Kramář’s mother, after 1900.

ně vídali a posílali si vzkazy, ani přátelům sia several times for long periods, she no lon- Tomáši G. Masarykovi a Josefu Kaizlovi se ger lived with her husband. From 1891, she Kramář hned nepochlubil, jaký je jeho vztah belonged to Kramář, although she was fre- k paní Abrikosové. Doufal, že se manželství quently wracked with doubt and missed her podaří urychleně rozvést a on si svoji milova- children, whom she had had to leave behind. nou Nádočku vezme. Teprve po roce se stal Abrikosov tried to win her back, but her feel- Masaryk patrně prvním Kramářovým důvěr- ings for the man she tenderly referred to in níkem. V březnu roku 1892 psal zamilovaný her correspondence as Sleigh Bell were more Kramář: „Lituji, že tu nejste, častěji by se chtělo powerful. tak s někým promluviti, komu smí člověk ales‑ However, this setup was not without poň kus svého srdce odkrýt.“ Druhý Kramářův problems. Kramář, as a man starting out přítel Josef Kaizl v té době zatím nic netušil. on his political career, could not afford to Ještě o půl roku později Kramářovi v dopi- discredit himself by means of a public affair se vyčetl, že jenom něco „temně o své lásce with a married woman. Therefore, Nadezhda naznačuje, ale nic neřekne“. stayed in a hotel in Vienna with a French Pochopení pro svůj vztah nenalezl Kra- companion, Sophie, and Kramář lived in his mář ani doma. Především matka Marie si apartment at Frankengasse 1. Although they pro svého syna představovala jinou nevěstu, saw each other every day and sent each other určitě ne rozvedenou a s několika dětmi. messages, Kramář did not immediately dis- Překonat matčin nesouhlas snad pomáhal close the true nature of his relationship with Kramářovi i Masaryk, který byl u jeho rodi- Mrs Abrikosova even to his friends Tomáš G. čů v Semilech jednou hostem. Kramářova Masaryk and Josef Kaizl. He hoped that the rodina byla úplně jiná než prostředí, z něhož marriage would be quickly dissolved so that 43 vzešla Naděžda. Otec se vlastní pílí vypraco- he could marry his beloved Nádočka. It was val ze zednického mistra na majitele cihelny not until a year later that Masaryk evidently a úspěšného stavitele, ovšem regionálního became Kramář’s first confidant. In March charakteru. Ve srovnání se světáckým pro- 1892, the smitten Kramář wrote: “It is a pity středím Chludových, jejichž kontakty sahaly you are not here; I frequently need to speak to do Asie i Ameriky, to byl venkovský svět bez someone to whom I can unveil at least a part of lesku Naděždina salonu. Kramářova matka my heart.” Kramář’s other friend, Josef Kaizl, vyčítala Naděždě vysoký životní standard, was left in the dark for the time being. It was přestože ta za šaty a šperky utrácela hlavně another half a year later that Kaizl admon- svoje peníze. Byla vychována v jiném prostře- ished Kramář, in a letter, for “enigmatically hinting at a love but not saying anything out‑ right”. Vlasový řetěz k hodinkám Kramář found no support for his rela- s portréty rodičů Karla Kramáře ve zlatém medailonu tionship at home. In particular, his mother Theodor Zitterhofer, Vídeň po Marie had imagined a different bride for 1872. // Watch chain made her son – not a divorced mother of sev- of hair with portraits of Karel Kramář’s parents in a gold eral children. Masaryk, once a guest at locket, Theodor Zitterhofer, Kramář’s parents in Semily, perhaps lent Vienna after 1872. Kramář a hand as he sought to overcome his mother’s opposition. Kramář’s family was completely different from the environment in which Nadezhda had been raised. His father, through his own diligence, had worked his way up from a bricklaying foreman to the owner of a brickworks and a successful developer, albeit at regional level. Compared to the suave milieu of the Khludovs, whose contacts extended to Asia and America, this was a rural world without the sheen of Nadezhda’s salon. Kramář’s mother criticized Nadezhda for her high standard of living, even though it was his mother who frittered her money away on clothes and personal ornaments. She had been raised in a different environment with different traditions. This was a clash of two women, poles apart, who wanted the best for the same man but each according to different methods. It took years for Mrs Kramářová to accept her son’s wife at least 44 formally. They started corresponding with each other only after the wedding, and in spite of the cordial forms of address in their letters their relationship remained plagued Alexej Alexejevič Abrikosov, dí, s jinými tradicemi. Střetly se dvě naprosto with problems. Karel Kramář a Naděžda rozdílné ženy, které chtěly pro jednoho muže The lovers did not genuinely start liv- Abrikosová na Krymu, fotografie, před 1900. // jen to nejlepší, ale každá jinak. Trvalo roky, ing together until autumn 1893. Nadezhda Aleksey Alexeyevich než paní Kramářová přijala synovu ženu missed her children and was homesick for Abrikosov, Karel Kramář and alespoň formálně. Dopisovaly si až po svatbě Russia. Vienna was worlds away from what Nadezhda Abrikosova on Crimea, photograph, before a navzdory srdečnému oslovení v dopisech she had been accustomed to. Kramář was 1900. nebyl ani tehdy jejich vztah bezproblémový. not particularly interested in her children, Teprve od podzimu roku 1893 žili milenci and if anything he persuaded her not to try doopravdy spolu. Naděžda tesknila po dětech to gain custody of them. For him, they were i po Rusku. Vídeň byla úplně jiný svět, než merely an obstruction holding up the divorce na jaký byla zvyklá. Samotného Kramáře and thus the wedding he longed for. její děti příliš nezajímaly a od snahy získat In this situation, in 1894 or 1895 Nade- je do své péče ji spíše zrazoval. Byly pro něj zhda purchased a plot of land with a garden jen překážkou rozvodu a tím i jeho vysněné house near Alupka in her treasured Crimea, svatby. with the intention of building a villa here. V roce 1894 či 1895 proto Naděžda kou- She and Kramář spent the summer of 1895 pila na milovaném Krymu nedaleko Alupky there. The annual stay in Russia also gave pozemek se zahradním domkem s úmyslem her the chance to see her children again. postavit tam vilu. Léto roku 1895 tam již Nadezhda and her eldest daughter Nadya s Kramářem strávili spolu. Každoroční pobyt did not get on very well, even though the v Rusku jí rovněž umožnil znovu vídat děti. daughter had been named after her mother. S nejstarší dcerou Naďou, ač se jmenovala po Rufina, the youngest and prettiest of the ní, si Naděžda příliš nerozuměla. Nejmladší daughters, died during childhood. Nade- a nejhezčí dcera Rufina zemřela v dětském zhda, then, was most inclined towards Mar- věku. I proto Naděžda přilnula především gareta, the middle daughter. She and her k prostřední dceři Margaretě. Ta spolu s bra- brother Leo would spend the summer with trem Lvem trávívala léto s matkou na Krymu their mother in the Crimea, and the two of a oba ji navštěvovali i ve Vídni. Letovisko them paid visits to her in Vienna too. The Barbo se stalo pro děti útočištěm i z dalšího Barbo resort also became a place of refuge důvodu. Jejich otec Alexej Abrikosov nalezl for the children for another reason. Their útěchu v náručí jiné ženy – podle nezaruče- father, Aleksey Abrikosov, had found conso- ných zpráv cikánky. S tou založil novou rodi- lation in the arms of another woman – by all nu, což děti nesly těžce. Naděžda dokonce accounts (not confirmed) a gypsy. He started doufala, že až Margareta dostuduje gymná- a new family with her, which the children zium, přestěhuje se k ní. Nestalo se tak, ale found very hard to accept. Nadezhda even kontakty přervala až Margaretina smrt. harboured the hope that Margareta, on Abrikosovův poměr a skutečnost, že nezů- completing grammar school, would move stal bez následků, se nakonec ukázaly tím in with her. This did not happen, but she 45 impulsem, který konečně umožnil rozvod. remained in contact with Margareta until Podle pravidel pravoslavné církve bylo totiž her death. nutno určit viníka rozpadu manželství a to- Abrikosov’s affair and the fact that there ho potrestat zákazem dalšího sňatku. Naděž- were consequences were the stimulus that da si chtěla Kramáře vzít, a tak nemohla finally enabled the divorce proceedings to připustit, aby vina padla na ni. Proto rozvod press ahead. According to the rules of the trval deset let a nepomohly ani Kramářovy Orthodox Church, it was necessary to des- intervence, kterými vytrvale téměř obtěžo- ignate a culprit behind the failure of the val zahraniční diplomaty. Zajímavé je, že marriage and punish him/her by prohibiting přes všechno zůstaly vztahy s Abrikoso- further marriage in the future. Nadezhda vem korektní. S Kramářem a Naděždou se was keen to marry Kramář and therefore stýkal v Alupce. Dokonce se nechali spolu could not afford to let the guilt fall on her. As vyfotografovat a je zarážející, že právě jedna a result, the divorce proceedings lasted ten fotografie této trojice je jediným snímkem, years, and not even Kramář’s interventions na kterém se Naděžda směje. Možná jen – his constant badgering of foreign diplomats Abrikosov doprovodil děti k matce, možná – could help. It is interesting that through all probírali rozvod, ale každopádně se nakonec this relations with Abrikosov remained dig- ve slušnosti dohodli a manželství bylo roz- nified. He was in contact with Kramář and vedeno, aby mohlo být uzavřeno manželství Nadezhda in Alupka. They even had their nové. photograph taken together, and it is startling to note that one photograph of the three of Manželst ví them together is the only picture in which Nadezhda is smiling. Perhaps Abrikosov „Překrásný krymský večer 17. září 1900 jeli escorted the children to their mother, per- jsme z kaple zámku hraběnky Paniny, kde haps they discussed their divorce; at any rate, krymský kněz požehnal našemu sňatku. Nej‑ they reached an agreement without wran- světější pravoslavný obřad naplnil mne hlubo‑ gling and the marriage was dissolved, open- kým dojmem a všechna čarovná krása Krymu ing up the way to a new marriage. Svatební oznámení manželů Marriage Kramářových, tisk, 1900. // The marriage announcement of Karel and Nadezhda “On a beautiful Crimean evening on 17 Septem‑ Kramář, print, 1900. ber 1900, we drove out from the castle of Count‑ ess Panina, where a Crimean priest had blessed our marriage. The holy orthodox ceremony left a deep impression on me and all the enthrall‑ ing beauty of the Crimea was an unforgettable blessing of our fortune…” recalled Kramář after Nadezhda’s death. In fact, they actually married on 30 September, on Nadezhda’s thirty-eighth birthday. The date in Kramář’s 46 reminiscences is based on the Russian calendar. Having waited ten years, there can be no doubt that they married for love. byla nezapomenutelným posvěcením našeho Their witnesses were their personal friend štěstí…“ vzpomínal Kramář po Naděždině and poet Josef Svatopluk Machar and the smrti. Ve skutečnosti se vzali 30. září, tj. Slovenian Slavic scholar Matyáš Murko, who, v den Naděždiných osmatřicátých naro- although a tall man himself, recalled in his zenin. Datum v Kramářově vzpomínce je memoirs how his arms had hurt from hold- podle ruského kalendáře. Po deseti letech ing the wreath above the tall bride. Given čekání nemůže být pochyb o tom, že se the distance involved, the wedding was not vzali z lásky. Za svědka jim šel osobní přítel attended by any of Kramář’s other friends, a básník Josef Svatopluk Machar a slovin- but the newlyweds received dozens of sincere ský slavista Matyáš Murko, který, ač sám congratulations. Eduard Albert wrote them dlouhán, si ve svých pamětech po letech a poem; Masaryk was pleased that they had postěžoval, jak ho od držení věnce nad vyso- achieved what they had earnestly desired kou nevěstou bolely ruce. Vzhledem k velké after so many years. The wedding was prob- vzdálenosti se svatby neúčastnil nikdo další ably attended by Nadezhda’s son Leo and z Kramářových přátel, ale novomanželé daughter Margareta. Kramář kept a photo- obdrželi desítky upřímných blahopřání. MUDr. Eduard Albert jim napsal báseň, Masaryk byl rád, že po letech dosáhli toho, po čem tak věrně toužili. Svatbě byli s nej- větší pravděpodobností přítomni syn Lev a dcera Margareta. Naděždinu fotografii ve svatebních šatech měl pak Kramář až do konce života na nočním stolku. Snubní prsteny Kramářových, Po návratu do Vídně začali Kramářovi 1857, 1900. // Wedding rings of Kramář’s family, 1857, nový – manželský život. Navzdory věku se 1900. Kramář ještě nevzdával naděje na potomka. Karel Kramář a Naděžda 47 Abrikosová v době kolem sňatku na Krymu, fotografie, před 1900. // Karel Kramář and Nadezhda Abrikosova at the time of their wedding on Crimea, photograph, before 1900. graph of Nadezhda in her wedding dress on his bedside table until his death. On their return to Vienna, the Kramářs began their new married life. Despite their age, Kramář had not given up hope that they might have a family. He was very keen on having a son with Bobřa, as he addressed Nadezhda tenderly in his letters. Although he had been alarmed by the death of the wife of his cousin Karel Vodseďálek during childbirth (a son, Karel, was born, who coin- cidentally became Kramář’s heir), the desire 48 Prof. MUDr. Eduard Albert, to father a great Slav was more powerful. malba L. Horowitze, foto However, fate proved stronger and denied J. Löwy, Vídeň před 1900. // Professor Dr. Eduard Albert, the couple the child they wanted. painting by L. Horowitze, It was the Slavonic idea which was the photograph by J. Löwy, bond between the husband and wife. Nade- Vienna before 1900. zhda had always been interested in Kramář’s work and her ambition was often greater than his. However, the society of artists and literati was much closer to her than the world of politics. Their group of acquaintanc- Velmi toužil po tom mít s Bobřou, jak Naděž- es included the poet Josef Svatopluk Machar du něžně oslovoval v dopisech, syna. Sice and the sculptor Vojtěch Šaff; they were also ho na konci roku 1899 vyděsilo úmrtí man- interested in the work of the painter Hanuš želky bratrance Karla Vodseďálka právě při Schwaigr, Beneš Knüpfer and František porodu syna Karla, shodou okolností poz- Kupka. dějšího Kramářova dědice, ale touha zplodit Yet Nadezhda was unable to find genuine velkého Slovana byla silnější. Ne však moc- self-realization in the management of her nější než osud, který manželům dítě nikdy salon, as Kramář had anticipated, nor in nedopřál. the running of the household, as old Mrs Slovanská myšlenka byla právě tím, co Kramářová had wished. As their relationship manžele spojovalo. Naděžda se vždy zajímala bore no children and Nadezhda’s children o Kramářovu práci a její ctižádost bývala sil- from her first marriage had long grown nější než jeho. Přesto společnost výtvarných up, Mrs Kramářová found another hobby. It umělců a literátů jí byla mnohem bližší než could even be said that her enthusiasm for svět politiky. Do okruhu známých, s nimiž the construction of villas gradually became se stýkali, patřil především básník Josef Sva- the meaning of her life. topluk Machar, sochař Vojtěch Šaff, zajímali She first discovered this passion with se i o práce malíře Hanuše Schwaigra, Bene- Barbo. The couple travelled there every year, še Knüpfera a Františka Kupky. and rightfully called their wonderful place Pravou seberealizaci však Naděžda nena- between Yalta and Alupka paradise. Their šla ve vedení salonu, jak si představoval large tract of land was located on a rock Kramář, ani v domácnosti, jak si přála jeho overlooking the sea, in the direct vicinity matka. Vzhledem k tomu, že jejich vztah of a residence of Grand Duke Nikolai Niko- nepřinesl ani děti a ty Naděždiny již odrostly laevich Romanov. Here they could enjoy dětským střevíčkům, našla si paní Kramá- the excellent climate, and the beautiful sea řová jiného koníčka. Spíše by se dalo říci, že and countryside. The tsar had residences in nadšení z budování vil se postupně změnilo nearby Livadia and Oreanda. The names of v její životní náplň. prominent Russian artists were also associat- Poprvé v sobě tuto vášeň objevila na Barbo. ed with the Crimea. Leo Nikolaevich Tolstoy, Manželé tam jezdili každoročně a nádherné Anton Pavlovich Chekhov, Maxim Gorky and místo mezi Jaltou a Alupkou právem nazýva- Sergei Vasilyevich Rachmaninov stayed here. li rájem. Rozsáhlý pozemek se nacházel na All these circumstances attracted the Rus- 49 skále přímo nad mořem v těsném soused- sian elite to build residences here. ství sídla velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Nadezhda perhaps devoted even more Romanova. Bylo tu vynikající klima, krásné attention to the gardens than the actual con- moře i příroda. V nedaleké Livadii a Oreandě struction of the building. The landscaping byla carská sídla. S Krymem byla svázána began much earlier; Nadezhda had commis-

Naděžda Kramářová při procházce pod pergolou vily Barbo, fotografie, kolem 1910. // Nadezhda Kramářová on a walk in the pergola of Villa Barbo, photograph, around 1910. 50

Karel Kramář na terase vily i jména významných ruských umělců. Pobý- sioned the renowned Prague garden archi- Barbo, fotografie, Štenc, val zde Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlo- tect František Josef Thomayer, who came to Praha 1913. // Karel Kramář resting on the terrace of Villa vič Čechov, Maxim Gorkij i Sergej Vasiljevič view the site at the end of 1898. A vineyard Barbo, photograph, Štenc, Rachmaninov. To vše přitahovalo ruskou and kitchen garden were also created here. Prague 1913. elitu, aby zde budovala svá sídla. Nadezhda concentrated primarily on flow- Již v roce 1902 pozvali Kramářovi na ers, of which she loved the rose above all Barbo významného českého architekta Jana else. She advised the architect and the gar- Kotěru. Jejich představy o budoucí podobě deners; she studied books, purchased seeds, vily se však dost rozcházely. Zatímco Kotěra described in detail how her trees were to be původně odmítal jakýkoli eklekticismus watered and where to replant what. Kramář a nechtěl napodobovat žádný historický styl, always gave his wife free rein here, even zadavatelka chtěla vilu v antickém stylu. though most of the cost of constructing their Antiku totiž milovala. V její milované Alupce villas was borne by him. se antika mísila s neogotickými oblouky a is- Nadezhda’s taste and style left their mark lámskými minarety. A protože paní Naděžda not only on their villas, but also on Kramář nepřipouštěla odpor, vila byla postavena himself. The man who had jokingly been v antikizujícím stylu. photographed holding a mazer of beer as Snad ještě více péče než samotné stavbě one of the lads during his studies cultivated budovy věnovala Naděžda parku. S jeho his gentlemanliness almost to priggishness úpravami se začalo již mnohem dříve a pově- alongside this lady. According to a contempo- řila jimi věhlasného pražského zahradního rary account, he abhorred “any roughness, no architekta Františka Josefa Thomayera, který one dared utter anything plain before him, in si místo obhlédl koncem roku 1898. Byla zde male company it was impossible to tell risqué 51 zřízena vinice i zelinářská zahrada. Hlav- jokes and bawdy anecdotes in his presence; yet ní pozornost věnovala Naděžda květinám, this was not a pose, it was a natural state honed z nichž nejvíc milovala růže. Stejně jako by his many years in a socially refined milieu”. architektovi i zahradníkům radila; sama stu- He was also very austere in his love letters. dovala knihy, kupovala semena, dopodrobna We cannot find here a single mention of his rozepisovala, jak mají její stromy zalévat, admiration of his lover’s body; where part kam co přesadit. V tom Kramář nechával své of the body is mentioned, it is always the ženě vždy volnou ruku i přesto, že většinu heart, eyes or hands. Where he was so bold nákladů na stavbu jejich vil nesl on. as to use the word “curve”, he was referring Naděždin vkus a styl měly vliv nejen na to the oval shape of her face. Even after they podobu vil, ale i na samotného Kramáře. had broken down the barrier of mere pla- Muž, který se dal v době studií žertovně tonic admiration, after he had succumbed to vyfotografovat se svými kumpány s holbou the “storm of passion”, he tried to apologize piva v ruce, po boku této dámy dovedl své to himself: “I have long been a conscientious gentlemanství téměř k prudérnosti. Podle model of all virtues, now everything bubbles dobového svědectví měl odpor k „jakékoli and flows through my heart, breaking that irk‑ hrubosti, nikdo si nedovolil před ním pronést some ice, and I want to live, to live, and drain něco ordinérního, před ním nemohly přijít na my cup of happiness… Surely it is not to your řadu v mužské společnosti tak časté choulostivé shame if you yield to the one you love, defiance vtipy nebo košilaté anekdoty, nebyla to póza, is not a strength, quite the opposite…” Kramář byl to naturel, odpovídající jeho dlouholetému was a romantic soul and in Nadezhda he životu ve společensky vytříbeném prostředí“. saw not only his lover, but the woman of his Velmi střízlivý byl i ve své milostné kore- whole life. spondenci. Nenajdeme zde žádné zmínky The marriage was kept in a constant state o obdivu milenčina těla; pokud se zmiňuje of tension by Nadezhda’s moods. Her wide- o jeho částech, je to srdce, oči nebo ruce. ranging Russian spirit, as Kramář named it, Odváží‑li se použít slovo oblina, myslí ovál was unable to adapt to either the Viennese or jejího obličeje. Dokonce i když už překročili Czech environment. She found it too indus- hráz pouhého platonického obdivu, když trious, steadfast, parsimonious and reliant podlehl té „vášnivé bouři“, snažil se to sám on family solidarity. Nadezhda had been sobě omluvit: „Také já dost dlouho byl svědo‑ learning Czech since the start of her rela- mitým vzorem všech ctností, teď vše srdcem tionship with Kramář. She steadily improved mně kypí a proudí, láme protivné ty ledy, a já her originally rather passive knowledge chci žít, žít, a do dna vypít pohár štěstí…Vždyť until she was able to both speak and write in není přece hanou, povoliti tomu, koho miluješ, Czech. Her Czech was not free of grammati- ne vzdor je sílou, naopak…“ Kramář byl duší cal error, even after a quarter of a century romantik, v Naděždě neviděl jen milenku, by Kramář’s side, but it was rich and easy to byla pro něj ženou na celý život. understand. She also cultivated her contact Manželství udržovaly v trvalém napětí with Czech writers. It was among writers Naděždiny nálady. Její široká ruská duše, jak that this avid fan of Tolstoy and Turgenev 52 ji Kramář nazýval, se nedokázala přizpůsobit found most of her acquaintances and friends. ani vídeňskému, ani českému prostředí. Bylo In 1895, Kramář offered her the writer Josef pro ni příliš pracovité, cílevědomé, šetrné Svatopluk Machar as a teacher of Czech a jaksi rodinně semknuté. Naděžda se učila literature, art and language. The regular hned od počátku vztahu s Kramářem česky. contact between the two families in Vienna Původně spíše pasivní znalost postupně zdo- culminated in Machar’s participation in konalila a byla česky schopna nejen mluvit, the Kramářs’ wedding and the collection of ale i psát. Její čeština nebyla bez gramatic- poems “Excursion to the Crimea” (Výlet na kých chyb, a to ani po čtvrtstoletí po Kramá- Krym), which he dedicated to Nadezhda. řově boku, ale byla bohatá a srozumitelná. When Nadezhda found herself spending Zdokonalovala se i kontaktem s českými more time in Prague because of the con- spisovateli. Mezi nimi našla nadšená vyzna- struction of the villa at the Bastion, she came vačka Tolstého a Turgeněva nejvíce známých into contact with a small group of writers a přátel. Již v roce 1895 jí Kramář nabízel and artists revolving around Otakar Theer, jako učitele české literatury, umění i jazyka Růžena Jesenská, her sister Milena and spisovatele Josefa Svatopluka Machara. Pravi- Zdenka Braunerová. Like Machar, Theer was delné kontakty obou rodin ve Vídni nakonec also inspired by Barbo to produce his work, vyvrcholily Macharovou účastí na svatbě Kra- and under the influence of this place he pub- mářových a sbírkou básní „Výlet na Krym“, lished his tragedy Faëthon. kterou věnoval právě Naděždě. Nadezhda formed a friendship with two V době, kdy Naděžda pobývala kvůli female writers: Růžena Jesenská and Božena stavbě vily na Baště více v Praze, přišla do Viková-Kunětická. While the relationship with styku se skupinkou spisovatelů a umělců Růžena was full of pure friendship, the back- kolem Otakara Theera, Růženy Jesenské, ground of Nadezhda’s contact with Božena její sestry Mileny i výtvarnice Zdenky Brau- was different. First and foremost, Božena was nerové. Stejně jako Machar nalezl i Theer a politician – the second female member of na Barbo inspiraci ke své umělecké tvorbě parliament in Europe. She was a member of a vydal pod jeho vlivem antikizující tragedii Kramář’s Young Czechs, subsequently the Faëthon. National Democratic Party, and Kramář drew her to the Kramář’s home much more than Nadezhda. Especially after the death of her husband, she became fixated with him in a manner bordering on infatuation. A new villa was planned, intended to be a place for friends to meet. The Kramářs also invited artists to Barbo, but not every- one could take up this invitation. Barbo was remote and Vienna, although a modern city, was not a place Nadezhda became fond of – she called it “grey”. Therefore, they decided to build a new home in Prague. Kramář had warm memories of the Bastion of St Zpívající fontána v Královské 53 Thomas; he came here to study when he zahradě, pohlednice Zdenky Braunerové Naděždě was a student at the grammar school in the Kramářové, lept, 1911. // Lesser Town, and in Prague there was prob- The “Singing Fountain” in ably no finer a location offering a better view, the Royal Garden at Prague Castle, picture postcard yet situated within reach of the city centre from Zdenka Braunerová and the Castle. to Nadezhda Kramářová, In their choice of architect, this time etching, 1911. the couple took into account not just the architect’s reputation, but also his ability to accept the ideas of Nadezhda as the client. Nadezhda embraced the planning of Vztah, který by bylo možné nazvat přá- the building with her usual verve. Friedrich telstvím, udržovala Naděžda se dvěma Ohmann, the architect and contractor, was spisovatelkami: Růženou Jesenskou a Bo- selected. Kramář himself recalled that “Pro‑ ženou Vikovou‑Kunětickou. Zatímco vztah fessor Ohmann was excited by the plan of the s Růženou byl plný ryzího přátelství, pozadí villa sketched by Nadezhda Nikolaevna, and kontaktů s Boženou bylo jiné. Božena byla declared that it would be a pity to change především politička – a nutno zmínit, že anything in it”. Kramář, for his part, did not druhá žena‑poslankyně v Evropě. Byla člen- want the Bastion to become an attempt at the kou Kramářovy mladočeské, později Národ- modern style, even though he admired it and ně demokratické strany a k domu Kramářo- respected Czech artists. He wanted to “build vých ji mnohem víc než Naděžda přitahoval a Baroque house” in the spirit of old Prague, Kramář. Zvláště po smrti svého manžela se not a design to rival the castle district of k němu upnula s obdivem hraničícím až se Hradčany. This gave rise to a building that zamilovaností. was hard to pigeon-hole in terms of its style, Místem setkávání s přáteli se měla stát with a unique interior influenced – in the nová vila. Kramářovi sice umělce zvali i na marble hall and Russian hall in particular Barbo, ale ne každý mohl jejich pozvání – by motifs from Nadezhda’s home. přijmout. Barbo bylo vzdálené a Vídeň, ač Again, at the Bastion, Nadezhda created moderní velkoměsto, Naděždě k srdci pří- gardens with the assistance of Thomayer, liš nepřirostla, nazývala ji šedou. Proto se who by this time was seriously ill; as with rozhodli ke stavbě nového domova v Praze. Barbo, she was the one who decided on the Kramáře k Baště svatého Tomáše vázaly planting of flowers, she specified which vzpomínky, v době studia na malostranském seeds to buy and where, she found an irrigat- gymnáziu se sem chodíval učit, a v Praze ing device and she taught the gardener about snad nebylo místa reprezentativnějšího, various gardening practices. She ordered the s lepším výhledem a přitom ležícího na gardener not to grow kohlrabi or cabbage, dosah centra města i Hradu. claiming that they were “cheap”, and instead Při volbě architekta tentokrát manželé recommended her favourite pumpkin, arti- dbali nejen na věhlas, ale i na schopnost při- chokes, strawberries, asparagus and sweet- 54 jmout představy zadavatelky. Paní Naděžda pea. Of the flowers, most of her attention se totiž ujala plánování budovy s energií sobě centred on her beloved roses, red rhododen- vlastní. Volba padla na architekta a stavitele drons, pansies and box-trees. She was never Friedricha Ohmanna. Kramář sám vzpomí- happy with the appearance of the garden and nal, že „profesor Ohmann byl nadšen plánem would force the gardener to keep replanting vily, jak jej nakreslila Naděžda Nikolajevna, shrubs and trees. She advised him how to a prohlásil, že by bylo hříchem nejmenší na approach the plant when weeding around it. tom měnit“. Kramářovým přáním zase bylo Her maximalism drove her to heap unbear- nedělat na Baště pokus s modernou, ač ji able criticism on her gardeners – not just the obdivoval a vážil si českých umělců. Chtěl Prague gardener, Jursa, but also the gardener „postavit barokní dům“ v duchu staré Prahy, in Vysoké, Horáček. She kept track of what ne konkurenci Hradčan. Vznikla tak stylově time the gardener got up, how much coal he těžko zařaditelná budova s ojedinělým interi- used for heating, whether he ate onions, and érem, ovlivněným především v mramorovém whether he managed the property entrusted sále a v ruské síni motivy z domova paní to him efficiently. While Jursa really was lazy Naděždy. and avoided work wherever possible, Horáček I ve vile na Baště založila Naděžda park was a very able gardener and, unfortunately, za pomoci tehdy již těžce nemocného Tho- an enterprising man who made money at mayera; rovněž zde rozhodovala stejně jako Nadezhda’s expense. na Barbo o výsadbě květin, určovala, která semena a kde koupit, sháněla zavlažovací Hardship in the war strojek, poučovala zahradníka o nejrůzněj- ších zahradnických pracích. Kedlubny, zelí The couple moved into their Prague villa on a kapustu zahradníkovi zakazovala pěstovat 15 May 1915. Work was still in progress on s odůvodněním, že jsou laciné, a doporučo- the first floor – the private bedrooms, official vala svoji oblíbenou dýni, artyčoky, jahody, study, reception rooms and marble hall were chřest či sladký hrášek. Z květin věnovala not yet ready – but the ground-floor rooms nejvíce pozornosti milovaným růžím, čer- near the billiard room could be used tempo- veným rododendronům, maceškám a buxu- rarily as bedrooms. The weekly commute to Zahradník při práci v zahradě 55 pražské vily, fotografie, kolem 1918. // A gardener working in the garden of Kramář’s Prague villa, photograph, around 1918.

sům. S podobou zahrady stále nebyla spoko- Prague from Libštát, where the couple had jena a nutila zahradníka, aby keře a stromy sought refugee in a villa by Kramář’s textile neustále přesazoval na jiné místo. Radila mu, factory after the outbreak of war, was tiring i jak se má k rostlině postavit, když ji okopá- for Kramář, and Nadezhda found the coun- vá. Její maximalismus ji dovedl k nesnesitel- tryside boring. In Prague, it would be easier né kritice zahradníků, nejen pražského Jursy, for her to supervise the finalization of work ale i vysockého Horáčka. Sledovala, v kolik on the villa, hence the haste. A week later, hodin zahradník vstává, kolik protopí uhlí, the billiard room was probably the scene sní cibule, a zda dobře hospodaří se svěře- of an event that would turn the couple’s ným majetkem. Zatímco Jursa byl opravdu life upside down. On 21 May, Kramář was líný a v práci se moc nevyznal, Horáček byl arrested and went on to spend 25 months in velmi schopný zahradník, a bohužel i podni- an Austrian prison. It is worth noting that kavý, takže se obohacoval na Naděždin úkor. both Kramář and Nadezhda found it very hard to bear their forced separation and the Válečné útr apy circumstances leading up to this. Accord- ing to the memoirs of the politician and Manželé se nastěhovali do pražské vily 15. librarian, Zdeněk Tobolka, Nadezhda naively května 1915. V patře se sice ještě pracovalo, believed that her husband would be tortured nebyly hotové soukromé ložnice, reprezen- in prison, and asked Tobolka whether he would cope. She pinned her hopes on Tobol- ka, Jindřich Maštálka, and other Czech activ- ist politicians, praying that they would be able to secure her husband’s release. “It was purely female and – human! She was unhappy she had lost the man she always wanted to have just for herself… Whoever managed to return her darling Karel to her would be a god in her eyes…” recalled Tobolka. Her assets had been seized, and so she relied on assistance from relatives in Libštát, who sent food, coal and money to her in Vienna. It was only after 56 certain intercessions that she was granted a monthly subsistence allowance from the confiscated property. Suddenly this wife of a prominent politician was the wife of a traitor who had escaped the noose only thanks to the death of Emperor Franz Joseph. Kulečníkový sál, místo tativní pracovna, salony ani mramorová síň, It was not easy for Kramář either. The zatčení Karla Kramáře v roce ale přízemní pokoje v těsném sousedství last few months in the infamous dungeon at 1915, před 1938. // The Billiard Room, where Karel kulečníkového sálu mohly dočasně jako Möllersdorf, Lower Austria, were particularly Kramář was arrested in 1915, ložnice posloužit. Každotýdenní dojížděni trying for him. He was accustomed to luxu- photograph, before 1938. do Prahy z Libštátu, kam se manželé po ry; he even had the mandatory prisoner’s cap vypuknutí války uchýlili do vilky u Kramá- specially sewn from his own silk. And now řovy textilky, zřejmě Kramáře unavovalo it had come to this, helping Rašín with the a Naděžda se na venkově nudila. V Praze cooking, cleaning and washing-up. He suf- mohla lépe dohlížet na dokončení prací na fered from the cold, toothache and insomnia. vile, proto ten spěch. O týden později se Rašín stoically reflected on Kramář’s moods kulečníkový sál pravděpodobně stal dějištěm in his memoirs: “Kramář is cold, so we heat; události, která obrátila život manželů naru- Kramář is silent, so I am silent too; Dr Kramář by. Dne 21. května byl doktor Kramář zatčen wanted to heat, so we heated; Dr Kramář closed a čekalo ho 25 měsíců rakouského vězení. the window, etc.” Nutno říci, že jak Kramář, tak Naděžda sná- Towards the end of her husband’s incar- šeli odloučení a okolnosti, za jakých k němu ceration, Nadezhda was in despair despite došlo, velice těžce. Podle vzpomínek politika the rumours of an amnesty. “I am utterly a knihovníka Zdeňka Tobolky se Naděžda sick of the disappointment, bruised from falling naivně domnívala, že ve vězení čeká jejího from the heavens to the stony earth.” Finally, muže mučení, a dotazovala se Tobolky, zda on 19 July 1917, her wish came true. Surpris- to vydrží. Upnula se jak k němu, tak k Jin- ingly, she did not go to welcome Kramář dřichu Maštálkovi a dalším českým aktivis- immediately after his release because she tickým politikům a doufala, že zařídí jeho was being treated in Františkovy Lázně. The propuštění. „Bylo to čistě ženské a – lidské! end of the war promised to cure all disease Byla nešťastná, že ztratila muže, kterého vždy and disappointment. chtěla mít jen pro sebe… Kdo jí dokáže přivést ‚Kárlička‘, ten u ní bude bohem…“ vzpomínal Post-war disillusionment Tobolka. Majetek byl zabaven, a tak žila pře- devším z pomoci příbuzných z Libštátu, kte- After the revolution, the couple experienced ří jí posílali do Vídně potraviny, uhlí i peníze. a short-lived period of absolute success. Teprve intervencemi se domohla povolení Kramář became the first prime minister of dostávat ze zabaveného majetku měsíčně the Czechoslovak Republic; he held office at částky na obživu. Najednou byla ze ženy Prague Castle, in the close vicinity of Presi- významného 1politika ženou vlastizrádce, dent T. G. Masaryk. It was here that the first který se vyhnul oprátce jen díky úmrtí císaře warning came, when a youth attacked him Františka Josefa. with a revolver. Kramář was flattered that 57 Lehké to neměl ani Kramář. Obzvláště the would-be assassin had chosen him as the poslední měsíce v proslulé hladomorně most significant policy-maker. Nadezhda was dolnorakouského Möllersdorfu pro něj byly frightened to death by the thought she could náročné. Byl zvyklý na luxus; i trestaneckou lose her husband. Her fears for Kramář’s life čepici, kterou musel nosit, si nechal ušít would resurface later. After the successful z vlastního hedvábí. A nyní musel pomáhat assassination of Rašín. Nadezhda became so Rašínovi při vaření, úklidu i mytí nádobí. fraught that she telephoned the President’s Trápila ho zima, bolesti zubů a nespavost. chancellor Šámal – without her husband’s Rašín stoicky okomentoval Kramářovy nála- knowledge, naturally – and demanded body- dy ve svým pamětech: „Kramářovi je zima, guards for Kramář. At this time, Kramář was topíme; Kramář mlčí, mlčím také; dr. Kramář chtěl topit, tedy jsme topili; dr. Kramář zavřel Obálka Lázeňského listu, okno apod.“ litografie, Františkovy lázně 1915. // Cover of the Spas Ke konci mužova věznění podléhala News, Františkovy Lázně Naděžda beznaději, přestože se mluvilo (spa) 1915. o amnestii. „Už jsem celá nemocná ze zkla‑ mání, potloukaná z toho padání z oblaků do kamenité země.“ Konečně 10. července 1917 se dočkala. Kupodivu nejela Kramáře přivítat ihned po jeho propuštění, neboť se právě léčila ve Františkových Lázních. Konec války sliboval vyléčení ze všech nemocí a zklamá- ní.

Poválečná doba zkl amání

Manželé zažili po revoluci krátké období absolutního úspěchu. Kramář se stal prvním premiérem Československé republiky; úřa- already being guarded by six police officers doval na Pražském hradě v těsné blízkosti on the orders of the police president, which prezidenta Tomáše G. Masaryka. Tam přišlo eventually placated Nadezhda. první varování, když na něj zaútočil mladík For her husband, Mrs Kramářová was s revolverem. Kramářově ješitnosti policho- a source of strength, a rock, and occasion- tilo, že právě v něm viděl nejvýznamnějšího ally a source of unfortunate decisions. It politického činitele. Paní Naděždu vyděsila was Nadezhda who encouraged him during k smrti představa, že by mohla svého muže his time at the peace conference and, at the ztratit. Obava o Kramářův život ji ostatně end of January 1919, inspired him to draft provázela i později. Po úspěšném atentátu a Russian constitution aimed at giving her na Aloise Rašína se vystupňovala natolik, Russians a different, non-Bolshevik state že Naděžda telefonovala – samozřejmě bez structure, an agenda. Under the sway of his 58 manželova vědomí – prezidentovu kancléři wife, Kramář excessively clung to the idea Přemyslu Šámalovi a dožadovala se pro své- of Russian intervention, which inter alia ho muže ochranky. V té době Kramáře již destroyed his relationship with Beneš and z rozhodnutí policejního prezidenta hlídalo Masaryk. šest policistů, což nakonec Naděždu uspoko- It was for his wife that Kramář wished to jilo. save Russia, even though at times he was Paní Kramářová byla pro svého muže aware how irrational these efforts were. On jak zdrojem síly a životní jistoty, tak leckdy 15 October 1919, i.e. on the day he left from i nešťastných rozhodnutí. To ona ho v době Toulon on the French warship Provence full pobytu na mírové konferenci povzbuzovala a koncem ledna 1919 inspirovala k napsání Ručně malovaný plakát ruské ústavy, která měla jejím Rusům dát dobročinného čaje ve jiné státní uspořádání než bolševické, dát prospěch krymských uprchlíků pod záštitou jim program. To pod vlivem své ženy se Kra- Naděždy Kramářové, Praha mář přehnaně upnul k myšlence ruské inter- 1921. // Hand-painted poster vence, která mimo jiné zničila jeho vztah inviting to a charity tea party in support of Crimean s Benešem i s Masarykem. refugees, held under the To pro svoji ženu chtěl Kramář spasit auspices of Nadezhda Rusko, přestože si sám občas uvědomoval Kramářová, Prague 1921. nesmyslnost tohoto snažení: 15. října 1919, tj. v den, kdy odjel na francouzské válečné lodi Provence z Toulonu směrem na Krym k bě- logvardějskému veliteli generálu Děnikinovi pln obav a nejistoty, napsal Naděždě: „Snad mne nyní cesta vyléčí – snad uvidím, že zbyteč‑ ně toužím jinam, že přeceňuji své síly – a pak i to bude dobrodiním, poněvadž dovedu (?) z toho poznání udělati všechny důsledky… Na každý způsob Tě prosím, má drahá Nuško, Svěcení kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze (metropolita Javlogij, srbský biskup Michail Šabacký a pražský pravoslavný biskup Sergij), fotografie 1925. // Consecration of the Chapel of the Death of the Most Holy Mother of God at Olšanské Cemetaries in Prague (metropolitan bishop Yavlogi, Serbian bishop Michail Šabacký and Sergi, bishop of the Orthodox Church in Prague), photograph, 1925. 59

abys v mé cestě viděla, jak nekonečně Tě mám of worry and uncertainty, headed for the rád, a jak bych rád Ti ukázal, že nezapomí‑ Crimea and the White Guard commander, nám a nikdy nezapomenu, čím jsi mně byla po General Denikin, he wrote to Nadezhda: dlouhých skoro 30 let a hlavně po ta dvě leta, “Perhaps this journey will cure me – perhaps kdy jsi mně ukázala, čím dovede býti ruská I will see that I am needlessly desiring to be žena…“ elsewhere, that I am overestimating my strength „Podřídil svůj život tak úplně jejímu…, že – and even that will then be a good turn as I will ztratil sám sebe. Všecky její zájmy přijal za své, be able (?) to draw conclusions from this knowl‑ všecko své činění sloučil s jejími tužbami. Jeho edge… What I ask of you in every way, my dear touha po úspěchu pramenila v její ctižádos‑ Nuška, is that in my journey you see how infi‑ ti. Chtěl, aby byla krásná, obdivovaná a aby nitely I love you, and how I would like to show dosáhla nejvyšší důstojnosti jeho postavení…“ you that I have not forgotten, nor will I ever záviděla tak trochu Naděždě Božena Viko- forget, what you have meant to me for nearly vá‑Kunětická. Záviděla jí zřejmě nejen jejího thirty years, and especially those two years muže, ale i osobní kouzlo, když si do deníku when you showed me what a Russian woman is poznamenala slova o vznešenosti pohledu capable of…” i pohybu, o bělounkých a majestátních “He subordinated his life so fully to hers… rukou, o vláčném zvuku Naděždina hlasu that he lost himself. He accepted all her inter‑ a královském držení těla – ale taková paní ests as his own, everything he did was to please Kramářová opravdu byla. Vedla salon, kde se her. His desire for success sprang from her stýkala s krajany, korespondovala s přáteli, ambitiousness. He wanted her to be beautiful, doprovázela Kramáře na společenské akce, admired, and to enjoy the greatest dignity his jezdila do lázní, pořádala dobročinné čaje, status could afford…” noted Božena Viková- ale také seděla ve vile na divanu, listovala Kunětická rather enviously of Nadezhda. She v módních žurnálech, leštila si nehty a shlí- evidently envied her not only her husband, žela z okna na Prahu. but also her personal charm, as in her diary Neúspěch intervenčních plánů a vítězství she dwelt on the nobility of her countenance bolševismu v Rusku přiměly miliony Naděž- and movement, her lily-white, majestic hand, diných krajanů opustit svůj domov. Řada the suppleness of Nadezhda’s voice and the z nich hledala útočiště i v Praze. Manželé regal way she held her body – and in fact Kramářovi se s emigrací intenzivně stýkali. Mrs Kramářová was just as she described. Orientovali se především na pravicové nacio- Besides the salons, where she mingled with 60 Naděžda Kramářová, nální kruhy. Naděžda se cítila s krajany lépe compatriots, she corresponded with friends, fotografie, kolem 1930. // než s Čechy. Navíc uspokojovalo její ješitnost, accompanied Kramář to social events, trav- Nadezhda Kramář, photograph, around 1930. když viděli v Kramářovi svého spasitele. elled to the spas, and organized charity teas, V době, kdy v české politice ztrácel na význa- but she was also able to sit on a divan in the mu, poslouchaly se hezky sny o jeho budoucí villa, leaf through the fashion periodicals, důležitosti pro Rusko. Naděžda pro své kraja- polish her nails and enjoy the view of Prague ny Sergeje Dmitrijeviče Sazonova, Pavla Iva- from her window. noviče Novgorodceva, Petra Berngardoviče The failure of the intervention plans and Struveho, Jevgenije Vasiljeviče Spektorského, the Bolshevik victory in Russia forced mil- Pavla Dmitrijeviče Dolgorukova, Jevgenije lions of Nadezhda’s compatriots to abandon Nikolajeviče Čirikova a další pořádala pravi- their homes. Many of them sought refuge delné nedělní obědy a společně s nimi pod- in Prague. The Kramářs were intensively léhala iluzím o osvobození Ruska. Časem se involved in emigration operations. They tak její salon stal centrem spíše ruské než focused primarily on right-wing national- české společnosti. ist groups. Nadezhda felt more comfortable Finančně manželé přispívali Komisi pro with her compatriots than with Czechs. pomoc ruským studentům, Výpomocnému Moreover, her vanity was nourished when komité krymských uprchlíků a největší they viewed Kramář as their saviour. At sumou Jednotě pro pohřbívání ruských a time his political star was fading in pravoslavných občanů. Naděžda jako její Czechoslovakia, it was nice to listen to předsedkyně zorganizovala sbírku na pod- dreams about his future importance for Rus- poru stavby ruské pravoslavné kaple. Kaple sia. Nadezhda held regular Sunday lunches Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských for her compatriots Sergei Dmitrievich hřbitovech byla postavena v pskovsko‑nov- Sazonov, Pavel Ivanovich Novgorodtsev, gorodském stylu 16. století a je obklopena Pyotr Berngardovich Struve, Yevgeny Vasi- hroby ruských emigrantů. Právě změna levich Spektorsky, Pavel Dmitrievich Dol- politické situace po ruské revoluci 1917 vedla gorukov, Yevgeny Nikolaevich Chirikov and Naděždu k myšlence zbudovat v nové vlasti others, where they all believed in the illusion emigrantům kostel jejich víry. of the liberation of Russia. Over time, her 61 Bolestně Naděžda prožívala ztrátu kon- salon became a centre of Russian rather taktů s dětmi. Nemohla je vidět, protože than Czech society. příbuzenský vztah ke kritikovi bolševismu The couple made financial contributions jim znemožňoval vycestovat; nemohla jim to the Commission for the Aid of Russian ani přímo napsat, aby nepřivodila jejich per- Students, the Crimean Refugees Aid Com- zekuci komunistickým režimem. Proto styk mittee, and especially to the Union for the zprostředkovávali úředníci československého Burial of Russian Orthodox Citizens. Nade- vyslanectví v Moskvě Padovec, V. Pecka či zhda, as the chair of this union, organized Josef Girsa. Naděžda se díky nim dozvídala, a collection to support the construction of jak se daří rodině dcery Margarety, zda netr- a Russian orthodox chapel. The Chapel of pí nouzí; mohla jim posílat dárky i peníze. Rest of the Most Holy Blessed Virgin Mary Velkou ranou pro ni byla Margaretina smrt at Olšany Cemetery was built in the Pskov 62 v prosinci 1928. Když Margareta onemocněla and Neo-Gothic style of the 16th century leukémií, trávila poslední chvíle na klinice and is surrounded by the graves of Russian tím, že si nechala předčítat dopisy od vzdá- émigrés. It was the change in political situ- lené matky. Po její smrti se Naděžda upnula ation following the 1917 Russian Revolution k možnosti přivézt do Čech její dceru Taťánu. that culminated in Nadezhda’s idea to build Ani to se však nezdařilo a Naděžda již nikdy a church for émigrés in their new country své potomky nespatřila. where they could observe their traditional Zklamání čekala manžele i v politice. faith. V roce 1929 vyvrcholil i Kramářův nesouhlas It was very painful for Nadezhda to lose s orientací a metodami Benešovy zahra- contact with her children. She was unable niční politiky otevřeným střetem. Kramář to see them because her relationship with byl podle arbitrů i přístupný smíru, ale a critic of Bolshevism prevented them from nakonec si to rozmyslel s odůvodněním, travelling out of the country; nor was she že by prý nesměl domů. Svůj spor prohrál. able to write to them directly as this would Rovněž smíření s Masarykem stála v cestě result in their persecution by the Commu- především Naděžda Nikolajevna. Neuměla nist regime. Therefore contact was mediated odpouštět a Masaryka, kdysi přítele a dů- by officials at the Czechoslovak embassy in věrníka jejich lásky, nenáviděla celou svou Moscow – Padovec, V. Pecka and Josef Girsa. vášnivou bytostí. Uzavírala tak svému muži Thanks to their efforts, Nadezhda learnt how cesty ke smíření a tím i cestu k aktivní politi- the family of her daughter Margareta was ce v alespoň částečné spolupráci s Hradem. faring and whether they were suffering any Koncem dvacátých let přibyly manželům hardship; she was able to send them gifts i starosti finanční. Naděžda zdědila po otci and money. Margareta’s death in December 67 akcií Krenholmské textilní manufaktury 1928 was a severe blow for Nadezhda. When v Talinu. Ta jí na dividendách každoročně Margareta became ill with leukaemia, she vynášela až do války pěkné sumy. Podni- spent her last moments at the clinic by hav- kala tak ve stejném oboru jako její manžel, ing the letters from her distant mother read majitel a spolumajitel textilek v Libštátě, out to her. After her death, Nadezhda pinned Košťálově a Frýdlantu. Po roce 1918 se pří- her hopes on the possibility of bring Marga- reta’s daughter Tatyana to Bohemia. Howev- Stavba vily ve Vysokém nad er, this plan was not realized and Nadezhda Jizerou, fotografie, kolem 1929. // Construction of the never saw any of her descendants again. villa in Vysoké nad Jizerou, There were also disappointments in her photograph, around 1929. husband’s political career. At the end of the 1920s, Kramář’s opposition to the orientation and methods of Beneš’s foreign policy culminated in an open conflict. According to arbiters, Kramář was willing to make peace, but in the end changed his mind by reasoning that he would not be allowed home if he took this course. He lost the dis- jmy z Krenholmské manufaktury tenčily pute. Reconciliation with Masaryk was also 63 a ve třicátých letech byl problém je vůbec blocked mainly by Nadezhda Nikolaevna. dostat. Každá z 67 Naděždiných akcií měla She was not a forgiving person, and she například v roce 1928 cenu 5000 estonských hated Masaryk, an erstwhile friend and con- korun. Na dividendách jí pak vypláceli 1 % fidant of their love, with all her passionate nominální hodnoty akcií, tj. cca 50 000 Kč, being. She thus prevented her husband from po srážkách a po zaplacení různých převod- patching things up and following an active ních poplatků dostala tedy na účet 45 002 Kč. political career in at least partial cooperation Od roku 1931 již textilka nevyplácela divi- with the Castle. dendy ve snadno dostupných valutách (libry Towards the close of the 1920s, the a marky), nýbrž jen v estonských korunách. couple’s worries were compounded by their Proto využívala Naděžda pomoci Čechů žijí- financial situation. Nadezhda had inherited cích v Estonsku. Tajemník vyslanectví Josef 67 shares in the Krenholm Textile Manufac- Bouda či prokurista Emanuel Škarvan a další tory in Tallinn from her father. Up to the vyzvedli dividendy v estonských korunách war, she received large annual dividends a dle kurzu pak Naděždě vyplatili příslušnou from this stake. In this respect, she was in sumu ze svého pražského účtu v českých the same line of business as her husband, korunách. the owner and co-owner of textile factories Stejně jako se v souvislosti s hospodářskou in Libštát, Košťálov and Frýdlant. After 1918 krizí tenčily Naděždiny příjmy, i Kramářo- the income from the Krenholm Manufac- vy textilky se dostávaly do těžkostí. Velkou tory started drying up, and by the 1930s they oporou mu zde byli příbuzní z matčiny were lucky to receive anything. In 1928, each strany Karel Vodseďálek st. a jeho synové of Nadezhda’s 67 shares was worth 5,000 Karel a Miloš. Všichni tři Vodseďálkové Estonian crowns. She was paid 1% of the zaujali místa v čele Kramářových podniků nominal value of shares in dividends, i.e. a neváhali zadluženým textilkám vypomoci approximately 50,000 Czechoslovak crowns, i z vlastní kapsy. Především tiskárna, barvír- and after deductions and the payment of na a úpravna kartounu Rolffs & Cie ve Frýd- various transfer fees she received 45,002 lantu, jejímž byl Karel Kramář vedle barona Czechoslovak crowns in her account. From 1931, the textile factory no longer paid dividends in readily available currencies (pounds sterling and marks), but only in Estonian crowns. Therefore Nadezhda had to rely on the assistance of Czechs living in Estonia. The embassy secretary Josef Bouda and the confidential clerk Emanuel Škarvan, and others, collected the dividends in Estonian crowns and then paid the equivalent sum to Nadezhda in Czechoslovak crowns from their Prague account based on the current exchange rate. 64 Just as the economic crisis reduced Nade- zhda’s income to a trickle, Kramář’s textile factories also found themselves in difficulty. He received solid support here from rela- Přátelé manželů Kramářových Theodora Liebiga hlavním akcionářem, vyka- tives on his mother’s side, Karel Vodseďálek u rozestavěné vysocké zovala každoročně zápornou platební bilanci, Sr and his sons Karel and Miloš. All three vily (Jan Feofilov, Vladimír A. Brandt, Božena Viková- neboť ztrácela zahraniční odbytiště. Stala se Vodseďáleks assumed positions at the head -Kunětická, Dina Maštálková, tak příčinou finančních problémů i Libštát- of Kramář’s enterprises and did not hesitate Iljina, Boris Klodt, V. S. Iljin), ské mechanické tkalcovny, která byla závislá to help the indebted factories out of their fotografie, kolem 1929. // Friends of Karel and na jejích obchodech, a potažmo košťálovské own pockets. In particular, the printworks, Nadezhda Kramář at the přádelny bavlny, hlavního dodavatele příze dyeing factory and cotton fabric prepara- unfinished villa in Vysoké nad pro Libštátkou mechanickou tkalcovnu. tion plant Rolffs & Cie in Frýdlant, of which Jizerou (Jan Feofilov, Vladimír A. Brandt, Božena Viková- Finanční injekce fabrikám poskytla Živnos- Karel Kramář and Baron Theodor Liebig Kunětická, Dina Maštálková, tenská banka, vedená Kramářovým přítelem were the main shareholders, reported an Ilyina, Boris Klodt, V. S. Ilyin), photograph, around 1929. Jaroslavem Preissem. annual loss as it had lost its foreign markets. V této době našla Naděžda poslední život- This had a knock-on effect, triggering finan- ní zpestření v novém stavebním projektu. cial problems at the weaving plant Libštátská Po ztrátě vily Barbo trávívali manželé léto mechanická tkalcovna, which depended on ve vilce u textilní továrny v Libštátě. Kramář business from Rolffs & Cie, and by exten- jezdíval velmi rád i do rodného Vysokého sion there were troubles at the cotton mill nad Jizerou, kde měl pronajatý byt na náměs- in Košťálov, the main supplier of yarn to the tí, a kde se mu dobře psalo. Naděždu však weaving plant. Živnostenská banka, headed pobyt v malém bytě bez společnosti nelákal. by Kramář’s friend Jaroslav Preiss gave Stavba třetí vily tak byla jakousi úlitbou Karla financial injections to the factories. Kramáře své ženě. Vysoké miloval a chtěl In this period, Nadezhda had found her v něm trávit svůj čas, ale protože ona se tam last major hobby in life in the form of a new nudila, potřeboval ji zaneprázdnit. Proto se construction project. Following the loss of rozhodli pro stavbu zbytečně veliké, zbytečně the Barbo villa, the couple spent their sum- okázalé a zbytečně drahé vily. Vila Barbo mers in a small villa near the textile factory měla 13 místností, vila v Praze 56, vysocká in Libštát. Kramář also liked to travel to his vila jich měla mít 78. native Vysoké nad Jizerou, where he had Vypracování projektu svěřili Kramářovi rented a flat on the square and where he ruskému emigrantovi ing. arch. Vladimíru found it easier to write. However, Nadezhda A. Brandtovi, se kterým se Naděžda blíže was not keen on living in a small apartment seznámila již při stavbě pravoslavné kaple na devoid of company. The construction of the Olšanech. S architektem opět úzce spolupra- third villa, then, was Karel Kramář’s libation covala, jak na vnější podobě, tak na vnitřním of sorts to his wife. He loved Vysoké and členění. I tentokrát byla stavba ovlivněna wanted to spend his time there, but because historickými slohy. Vznikl dům v eklektic- she was bored in this place he needed to find kém stylu, který v sobě spojuje gotický hrad something that would keep her busy. This is a byzantský palác se staroruskými prvky. Na why they decided to build a pointlessly large, výzdobě interiéru se opět podílel rodinný pří- unnecessarily ostentatious and needlessly 65 tel prof. Jan Beneš. Chybět nesměla zahrada. expensive villa. Villa Barbo had 13 rooms, the První slavností ve vile byla oslava třicátého villa in Prague 56, and the Villa in Vysoké výročí svatby. Manželé pozvali řadu přátel was to have 78. i místních rodáků. Dům byl vyzdoben kvě- The Kramářs commissioned the Russian tinami, hrála hudba a vrcholem večera byl émigré Vladimir A. Brandt to design the velkolepý ohňostroj. Byla to poslední slavnost project; Nadezhda had already worked with v životě manželů, neboť plány na společen- him on the construction of the Orthodox ské využití domu ukončily následné události. chapel in Olšany. Once again, Nadezhda Za dva týdny postihla Naděždu slabá mozko- worked closely with the architect, influenc- vá mrtvice, ze které se sice ještě vzpamatova- ing the outer appearance and interior layout. la, ale celkově se zdravotní stav obou manže- The project was again influenced by histori- lů horšil. Jí zůstaly nervové bolesti a částečné cal styles. This house had an eclectic style, ochrnutí nohy, Kramář dostal zápal plic, mixing a Gothic castle and Byzantine palace trpěl chronickou škytavkou a v roce 1933 mu with old Russian elements. Jan Beneš, a fam- apoplektiformní inzult (záchvat podobný ily friend, again contributed to the interior mrtvici) přivodil pohybové potíže a bolesti design. v oblasti trojklanného nervu. Navíc špatně The first celebration held in the villa slyšel, což mu komplikovalo komunikaci. marked the Kramářs’ thirtieth wedding I nadále manželé vítali ve svých vilách anniversary. The couple invited numerous ruské hosty, ale jejich okruh se zúžil. Po friends and locals. The building was deco- roce 1930 to byl hlavně prof. V. S. Iljin. Ve rated with flowers, the music played, and the třicátých letech již emigraci moc pomáhat climax of the evening was a large firework nemohli: na zahraniční politiku měl Kramář display. This was the last celebration in pramalý vliv a financí v souvislosti s hospo- the lives of the couple, as their plans to live dářskou krizí a stavbou vysockého domu together in their new home were thwarted ubývalo. Kramářovi možná ani nevěděli, že by subsequent events. Two weeks after their se jejich majetek ocitl na pokraji finančního celebration, Nadezhda suffered a minor krachu. Sedávali sami anebo jen s několika stroke; she recovered, but the health of her málo nejbližšími, Kramář hrával – impro- and her husband was generally deteriorating. vizoval na klavír, Naděžda tiše naslouchala She was left with nerve pain and a partially a vzpomínala na šťastnější dny. paralyzed leg, Kramář caught pneumonia, Prvním, kdo přetrhl více než čtyři desítky suffered from chronic hiccups, and in 1933 let dlouhé pouto, byla Naděžda. Odešla ze he had an apoplectiform attack (similar to života 3. prosince 1936. Zlomený Kramář jí a stroke), resulting in problems with mobility na věnec nechal napsat „Ani smrt nás neroz‑ and pain in the trigeminal area. In addition, loučí“ a položil do rakve kytičku konvalinek. he was now hard of hearing, which made Sám již těžce nemocen pak seděl hodiny communication difficult. u okna své vily, odkud měl daleký výhled The couple continued to welcome Rus- přes Prahu až na Olšanské hřbitovy. Tam se sian guests to their villas, but the group had rýsovala ruská kaple, v jejíž kryptě ho očeká- dwindled. After 1930, their main guest was 66 vala žena. Smrt byla pro nemocného a hlav- Professor V. S. Ilyin. In the 1930s, they were ně osamělého muže vykoupením. Následoval no longer able to offer much help in emigra- svoji Nádočku za půl roku. tion affairs: Kramář had very little influence on foreign policy and their funds had shrunk Miroslava Vandrovcová due to the economic crisis and the construction of the villa in Vysoké. The Kramářs perhaps were oblivious to the fact that they were on the verge of bankruptcy. They would sit there alone or with a handful of their closest friends; Kramář would improvise on the piano, Nadezhda quietly listened and remembered happier days. The first to break their bond of more than 40 years was Nadezhda. She died on 3 December 1936. Kramář, prostrate with grief, had “Not even death shall part us” written on the wreath and laid a bouquet of lilies of the valley in the coffin. Now, himself severely ill, he spent hours sitting at the window of his villa, from where he had a view of Prague that stretched far into the distance to the cemetery at Olšany. A Russian chapel was being built there, the crypt of which was to hold his wife. Death came as a relief to the sick, lonely man. He followed his dear Nádočka half a year later.

Miroslava Vandrovcová p o z ů s t a l o s t t h e E S t a t e 67

Osudy pozůstalosti na cestě The fortunes of the legacy 69 do muzea on the way to the museum

Na rozdíl od archiválií se klenoty a umě- Unlike their documentary records, the lecké předměty Kramářových dostaly do Kramářs’ jewellery and art reached the Národního muzea dramatickou oklikou National Museum in a dramatic, roundabout s kriminální zápletkou. Po smrti manželů way with an element of criminal intrigue. Kramářových v roce 1938 klenoty zdědila Following the deaths of the Kramářs in Společnost dr. Karla Kramáře, která převza- 1938, much of their jewellery passed to la Kramářovu vilu do užívání s původním the Dr Karel Kramář Society, which took zařízením a veřejně přístupnou knihovnu. over Kramář’s villa along with its original Když byly zákonem z roku 1947 všechny furnishings and library, which was open to soukromé spolky a korporace v Českoslo- the public. When a law was passed in 1947 vensku zrušeny, jejich majetek propadl winding up all associations and corpora- státu. Společnost Karla Kramáře se ovšem tions in Czechoslovakia, their assets were nerozešla a klenoty v trezorové schránce forfeited to the state. However, the Karel Živnobanky Na příkopech zatajila. Sbor Kramář Society did not disband and kept národní bezpečnosti si schránku našel a vy- the jewellery concealed in a safe deposit box páčil ji tři týdny před tím, než ji Kramářův in the Bank vault in Na Příkopě Street. The tajemník Ladislav Grund prozradil do sou- National Security Corps found the deposit pisu majetku. Datum ani jména pachatelů box and broke it open three weeks before nejsou zdokumentována, ale mohou být Kramář’s secretary Ladislav Grund revealed shodná s následujícími: 19. ledna 1949 dva its existence in the list of assets. Neither the zástupci Krajského velitelství Sboru národ- date nor the names of the perpetrators have ní bezpečnosti v Praze s označením „akt. been documented, but the following persons elév J. Hulička“ a „akt. adjunkt Vlad. Beneš“ could well be involved: on 19 January 1949, komisionelně sepsali nalezené klenoty za two representatives of the Regional Head- přítomnosti dvou úředníků Živnobanky, quarters of the National Security Corps in a to vedoucích oddělení bezpečnostních Prague, referred to as “apprentice J. Hulička” schránek. Jména úředníků nejsou uvedena and “adjunct Vlad. Beneš”, officially drew up a soupis se nedochoval. V předávacím pro- a list of the jewellery that had been found in tokolu Národního muzea se uvádí, že ředi- the presence of two clerks from Živnobanka telé Národního muzea v Živnobance „takto – the heads of the safe deposit box depart- zjištěné a zajištěné skvosty 13. října 1949“ ment. Their names are not specified and the převzali za přítomnosti obou jmenovaných list has not been preserved. In the National strážníků SNB a sepsali o tom protokol Museum’s handover report, it is stated that pro ministerstvo školství. O dva měsíce the directors of the National Museum took později, 23. prosince 1949 se v Národním receipt of the “gems thus discovered and seized muzeu sešla desetičlenná komise odborní- on 13 October 1949” at Živnobanka in the ků muzea a ministerstva školství za účasti presence of the two aforementioned SNB týchž dvou strážníků. Historikové umění officers, and drew up a report for the min- 70 Vladimír Denkstein a František Matouš istry of education. Two months later, on 23 předměty určili, Josef (?) Beneš a Karel December 1949, a ten-man committee of Komárek ověřili pravost drahokamů a dra- experts from the museum and education hých kovů, všechny klenoty zvážili a zazna- ministry held a meeting at the National menali výsledky do přiloženého soupisu, Museum, which was also attended by the žel bez fotodokumentace. U nejcennějšího same two officers. The art historians Vlad- Zlatý náramek se smaragdem diamantového náhrdelníku se sice zmýlili, a bez diamantů, mistr NK, když stříbro označili za platinu, ale ostatní Rusko 1910–1925. // Golden bracelet with emerald, analýzy byly správné a hmotnost předmětů without diamonds, master přesně souhlasí s dnešní. Další nekontro- NK, Russia 1910–1925. lovatelné ztráty ani vylupování diamantů již nebyly možné. Celá pozůstalost zůstala uschována v muzejním trezoru, klenoty do roku 1957, kdy Emanuel Poche při pečlivé evidenci konstatoval, že jsou neúplné a po- škozené. Zejména utrpěly tři ruské šper- ky: funkcionalistickému náramku chybí diamantový nástavec s kolejnicí. Luxusní hřeben firmy Fabergé přišel o všech 23 diamantů, podle šířky lůžek dosahovaly až jednoho karátu. Obrazy, sochy, galanterii a další uměleckořemeslné předměty pře- dalo ředitelství muzea do sbírek roku 1958, sádrové odlitky soch byly zapsány později. Hřeben bez diadému a diamantů, Karl Fabergé, Jistě neúplný soubor pozůstalosti v Historic- Sankt Petěrburg kolem 1900. kém muzeu čítá dnes 149 položek. Poslední // Comb without a diadem z nich, oválný portrét paní Kramářové od and a row of diamonds. Karl Fabergé, St. Petersburg Otto Peterse z roku 1919, se do fondu vrátil around 1900. teprve roku 2007 koupí ze soukromého Kulečníkový sál – krb 71 s obrazem Hradčan, fotografie, 1938. // The Billiard Room – fireplace, with a painting of Prague Castle above it, photograph, 1938.

majetku. Posmrtné masky Karla Kramáře imír Denkstein and František Matouš speci- a jeho přítele Viktora Dyka převzalo antro- fied the items, while the natural scientists pologické oddělení Přírodovědného muzea. Josef Beneš and Karel Komárek verified the Některé předměty mají hnědé lepenkové authenticity of the gems and precious met- štítky se starými evidenčními čísly 197–199 als, weighed all the jewellery and recorded a bílý modře orámovaný štítek evidence Kra- the results in an attached list; regrettably, mářova tajemníka Grunda z roku 1938 na they did not take pictures. They incorrectly stolních hodinách má dokonce číslo 401/38. identified the silver as platinum on the most Podle archivních fotografií interiérů vily valuable diamond necklace, but their other chybějí rámované krajinomalby (olejomal- analyses were correct and the weight of the ba Hradčan od Ferdinanda Engelmüllera, items tallies precisely with their weight today. akvarely, grafiky), model Myslbekovy sochy No further uncontrollable losses or theft of Stálost ve smýšlení pro vídeňský Parlament, the diamonds was possible. The whole of the broušené vázy z olovnatého skla, keramika, estate remained in storage in the museum ruské smaltované nádoby, lustry a lampy, safe; the jewellery was kept here until 1957, perský koberec či přehoz, fotografie někte- when Emanuel Poche drew up meticulous rých místností se nedochovaly. Interiéry records and declared that the jewels were také utrpěly pozdějšími adaptacemi; vila incomplete and damaged. Three Russian byla za kulturní památku prohlášena teprve personal ornaments suffered particularly roku 1991. badly: a functionalist bracelet was missing Hor alové z Krkonoš its solid diamond piece and holding rail. a skromné dědic t ví šperků A luxury comb from the company Fabergé lost all 23 of its diamonds; based on the Nejstarší skupinu šperků a upomínkových width of their receptacles, they were up to předmětů tvoří dědictví Karla Kramáře po one carat. Pictures, statues, furnishings and rodičích, prarodičích a možná i dřívějších other art and handicraft items were placed generacích. in the collections by the museum director- Krkonoše a Podkrkonoší 2. poloviny ate mainly in 1958; three plaster casts of 19. století byly krajem holého živobytí, ven- portrait busts were added later. The clearly kované v chudých horských podmínkách depleted portion of the estate kept in the potřebovali hlavně fyzickou zdatnost, hou- History Museum now numbers 146 arte- ževnatost a skromnost. Podle toho se formo- facts; the death masks of Karel Kramář and 72 valy vztahy Kramářových předků ke kultuře. his friend Viktor Dyk were allocated to the V estetickém a výtvarném hodnocení národ- anthropology department of the Museum of ního obrození se region jevil jako chudá Natural History. Some artefacts have brown oblast folklóru, dlouho nezkažená průmys- cardboard labels attached to them with the lovou výrobou a s ní souvisejícím úpadkem old registration numbers 197–199; a table obecného vkusu. Takto chválili ještě autoři clock has a white, blue-framed tag used for první pražské národopisné výstavy roku 1895. record-keeping purposes by Kramář’s secre- Kromě lidových řemesel textilních, truh- tary Grund in 1938 with the number 401/38. lářství a řezbářství, domácího šperkařství According to archive photographs of the inte- a bižuterie sem zasahovala od rudolfinské riors of the villa, framed landscape paintings doby umělecky významná tradice sklářství, are missing (an oil painting of Hradčany by sklomalby a glyptiky ze Sklenařic a z Nového Ferdinand Engelmüller, watercolours, graphic art), along with the model of Myslbek’s statue Devotion, commissioned by the Vien- nese parliament, at least four lead cut-glass vases, a ceramic vase, chandeliers and lamps, and a Persian rug or counterpane; photographs of some of the interiors have not been preserved. The villa and its furnishings were not declared a cultural monument until 1991.

Highl anders from the Krkonoše Mountains and a modest inheritance of Náhrdelník – dracounová šňůra s českými granáty personal ornaments broušenými do rout, Čechy mezi 1770–1830. // Gold- The oldest group of personal ornaments threat necklace with rose cut Bohemian garnets, Bohemia, and mementoes comprises Karel Kramář’s between 1770 and 1830. inheritance from his parents, grandparents Světa u Harrachova. Během 19. století se v okolí rozvinula výroba houslí. Kramářův otec Petr se technickým nadá- ním a podnikavostí vypracoval z venkovské- ho zedníka na maloměstského stavitele a majitele cihelny, takže se rodina z nájemného objektu pošty ve Vysokém nad Jizerou mohla přestěhovat do vlastního domu v Semilech. Syna Karla rodiče hýčkali jako jedináčka, premianta předurčeného ke kariéře vysoko- školáka a podnikatele. Asi proto později tak špatně snášel podmínky válečného věznění a Edvardu Benešovi se jevil jako primadona. 73 Téměř dvě desítky skromných šperků z dědictví rodičů Kramářových posuzujeme v tomto kontextu. Představují široké spek- trum od snubních prestenů a rustikálních předmětů chudých venkovanů, děděných a upravovaných po několik generací, až po sváteční klenoty středostavovské rodiny s pevnou tradicí v rakouské monarchii přelo- mu 18. a 19. století a s úctou k její metropoli Vídni, kde se převážně nakupovalo. Oblibu and perhaps even earlier generations. Trojice lidových náhrdelníků cest do Vídně si snad můžeme vysvětlit roz- In the second half of the 19th century, the s českými granáty, Čechy 19. století. // Three rustic větvenou rodinou, z níž část ve Vídni bydlela. Krkonoše Mountains and the foothills of the necklaces with Bohemian Překvapivě chybějí klenoty pražské pro- Krkonoše Mountains were a region where it garnets, Bohemia 19th venience a jakékoliv památky náboženské: was hard to earn a living; the rural inhabit- century. křestní medaile, pektorální křížky, růžence, ants, living in poor mountain conditions, modlitební knížka. Absenci devocionálií had to be physically fit, tenacious and mod- z drahých kovů odůvodňujeme tím, že starší est. Kramář’s forebears formed their rela- zlaté a stříbrné předměty se dávaly roztavit tionship to culture on this basis. From the na nové. aesthetic and creative aspect of the national S bájným bohatstvím hor, ať Krkonoš, revival, the region was viewed as a poor but Českého středohoří či Jizerských hor, byla remarkable are of undiluted folk customs, odedávna spojována mystika nalezišť dra- not spoilt by industry and the associated hokamů a jejich léčivé síly. Každý klenot decline in general taste. That was how the měl svou symbolicky ochrannou, popřípadě authors of Prague’s first ethnographic exhi- ozdravnou úlohu, byl příležitostným darem, bition in 1895 praised the region. Besides památkou na dárce, měl vzpomínkový či the crafts of textile production, carpentry přímo sentimentální význam. Nic se neku- and woodcarving, homemade ornaments povalo jen tak, pro radost nebo z rozmaru. and custom jewellery, there were artistically Vlasový řetěz k hodinkám significant traditions – stretching back to s portréty matky a syna, the Rudolphine era – of glass making, glass Theodor Zitterhofer a Karl Waschmann (medailon), painting and glyptic work from Sklenařice Vídeň po 1872. // Watch and Nový Svět, near Harrachov. The produc- chain made of hair with tion of violins developed in the area during portraits of mother and son, Theodor Zitterhofer and Karl the 19th century. Waschmann (medallion), Kramář’s father, Petr, had the technical Vienna after 1872. talent and entrepreneurship to work his way up from a rural bricklayer to a bourgeois contractor and owner of a brickworks, so the family was able to move from the rental premises of the post office in Vysoké nad 74 Jizerou to its own home in Semily. Karel was spoilt as an only child, a star pupil destined for university and a career as an entrepreneur. This may have been why he subsequently found it so difficult to cope Z drahokamů se v Podkrkonoší sbíraly či with imprisonment during the year and why těžily české granáty v okolí Nové Paky; byly Edvard Beneš thought he was a primadona. méně kvalitní a temnějšího zbarvení než We can assess almost twenty private per- ony světoznámé z Litoměřicka. Zpracování sonal ornaments from the legacy of Kramář’s granátů, to jest broušení, vrtání a navléká- parents in this context. They cover a wide ní na šňůry, patřilo k typickým domácím range, from the rustic items of poor rural sezónním pracím krkonošských rodin. Jejich inhabitants, passed down and repaired over pracovní sílu využívali také šperkaři z Tur- the generations, to the festive jewellery of novska. Čtyři z pěti granátových šňůr z dě- dictví Kramářových jsou takovými venkov- skými šperky z kaménků hrubě ohlazených. Nejstarší šňůra s dracounem může pocházet již z 18. století. Další trojice šňůr tvoří slav- nostní ženskou soupravou. Jejich značná délka umožňovala variabilní nošení, něko- likanásobné obtáčení šňůr kolem zápěstí, kolem hrdla či uvázání na uzel. Věřilo se, že ► Brož s fotografií Karla šňůry na krku a na obou zápěstích uzavírají Kramáře v oboustranném tělo a posilují krevní oběh své nositelky a že medailonu, Ludwig Grünwald, Vídeň mohou pomoci při souchotích. Bohatství 1867–1872. // Brooch with granátových šňůr zůstalo pro Čechy typické photographs of Karel Kramář i po roce 1800, kdy v zemi zbídačelé napo- in a reversible medallion, Ludwig Grünwald, Vienna leonskými válkami a po státním bankrotu 1867–1872. z roku 1809 chyběly drahé kovy. a middle-class family with a strong tradition Trojice náhrdelníků – šňůr towards the Austrian monarchy at the end sekaných korálů, jižní Itálie kolem 1850–1900. // Three- of the 18th and start of the 19th century, and piece set of necklaces – with respect for the metropolis of Vienna, strings of cut corals, southern where most of the shopping took place. The Italy around 1850–1900. popularity of the journeys to Vienna can perhaps be explained by the branching family, part of which lived in Vienna. Surprisingly, there is no jewellery of a Prague provenance or religious objects of any kind: baptismal medals, pectoral crosses, rosaries, or prayer books. The absence of devotional articles made of precious met- 75 V témže uměleckém období doznívání als is perhaps due to the fact that older gold rokoka a klasicismu, od konce 18. století, and silver items were melted for use in new získávaly oblibu také vlasové šperky. Sen- artefacts. timentální móda velela uchovat památku The mystique of deposits of precious milované osoby pomocí vlasů, vrkoče se stones and their curative powers have long odstřihovaly batolatům stejně jako nebožtí- been connected with the fabled riches of kům. Vkládaly se jednak pod sklo náprsních mountains, whether Krkonoše, the central medailonků, obtáčely se kolem obrouček České středohoří range or the Jizerské hory prstenů; jindy matky splétaly do řetízků mountains. Each jewel had a symbolically nebo věnečků vlasy svých dětí, manželky protective or restorative task; it was an occa- podobně upravovaly vlasy svých mužů či sional gift, a souvenir from the donor, it milenců. Pokud se nedostávalo dlouhých was a memento or had directly sentimental a kvalitních vlasů, vplétaly se do nich significance. Nothing was purchased for the koňské žíně. Příručky domácího pletení sake of it – for happiness or on a whim. vlasových šperků obsahovaly instruktážní Of the precious stones in the foothills of kresby a vzorníky. Pletené polotovary zlatní- Krkonoše, Czech garnet was collected and ci zafasovali do kovu, jindy se prodávaly celé mined in the Nová Paka area; it was of a less- vlasové šperky již hotové. Když kolem roku er quality and darker colouring than the 1850 propukla epidemie cholery, obrátil se world-famous garnet from the Litoměřice živelný odpor také proti vlasovým šperkům area. The processing of garnet – polishing, jako možnému zdroji nákazy a vší. Vlasové drilling and threading – was a typical kind of práce byly zbrkle odstřihovány od zlatých domestic seasonal work for Krkonoše fami- doplňků a ničeny. Menší módní vlna vlaso- lies. This workforce was also used by the Dřevěná krabička s fotografií císaře Františka Josefa I., vého šperku se vrátila s novými hygienic- manufacturers of personal ornaments in the Antonín Karč a škola, Turnov kými normami až na sklonku 19. století. Turnov area. Four of the five garnet strings kolem 1910. // Wooden Kramářovi náleželi v tomto případě k osvíce- from the Kramář estate are such rural orna- box with a photograph of Emperor Franz Josef I. ným rodům, který dvojici vlasových řetízků ments made from roughly smoothed stones. Antonín Karč and his school, k hodinkám se zlatými přívěsky nezničil. The oldest string, with a tinsel cord, may Turnov 1910. come from the 18th century. Another set of three strings forms part of a lady’s finest out- fit. They are long, which meant they could be worn in different ways – wound around the wrist, around the neck or tied into a knot. It was believed that strings around the neck and on both wrists closed the body and strengthened the blood circulation of the wearer, and that they could help com- bat consumption. An abundance of garnet strings remained typical for Bohemia even after 1800, when the country was reduced to 76 Náhrdelník Marie Kramářové Prvý řetěz má na štítku gravírovaný mono- poverty by the Napoleonic wars, and after the s korály ve zlatě, Itálie nebo gram Marie Kramářové, portrétní fotografie state bankruptcy in 1809, when there was Vídeň po pol. 19. století. // Necklace of corals set in gold, v medailonku ji ovšem zachycuje s nákrční- a dearth of precious metals. which belonged to Marie mi hodinkami na jiném, dlouhém řetízku. In the same artistic period of fading Kramářová, Italy or Vienna Monogram AK na chatrné a páskem vyspra- Rococo and Classicism from the end of after mid-19th century. vené, značně opotřebené sponce druhého the 18th century, hair ornaments became řetězu je nejstarší, musel patřit dědečku popular. The sentimental fashion was to Adamovi Kramářovi koncem 18. století. Pod- have keepsakes of someone dear using their le puncovních značek oba přívěsky opravila hair, tresses were snipped from the heads of dílna Theodora Zitterhoffera ve Vídni po young children and cadavers alike. Hair was roce 1872, tedy pro Petra Kramáře a jeho placed under the glass of lockets or twirled dospívajícího syna Karla. Tomu odpovídají around the rim of fingers; sometimes moth- fotografie v medailonech. Podle dobového ers would bind the hair of their children zvyku se podobizna vystřihla ze skupinové into chains or wreaths, and wives would do fotografie nebo z vizitkového formátu. Tak the same with the hair of their husbands je tomu i s oboustranným závěsným medai- or lovers. If the hair was short or of poor lonem od vídeňského klenotníka Ludwiga quality, horsehair was intertwined with Krabička s fotografií císaře Grünwalda s fotografiemi a loknou vlasů it. A handbook for the domestic plaiting of Františka Josefa I., Vídeň Karla Kramáře. hair ornaments, complete with instructional kolem 1908. // Box with a photograph of Emperor Náhrdelníky ze sekaných „větviček“ moř- drawings and examples, became popular Franz Josef I., Vienna around ských korálů, které změnou barevného throughout Bohemia. Goldsmiths inserted 1908. odstínu ohlašují nemoc a podle tehdejších set semi-finnished hair ornaments in metal pověr ji dokonce vytahují z těla nositele, při- or sold hair jewellery ready made. When ► Krabička s fotografií šly do módy v 19. století. Zboží se dováželo a cholera epidemic broke out in Europe arcivévody Františka ve velkém z Neapole či ze Sicílie, zpravidla after 1850, there was a spontaneous aversion Ferdinanda d’Este, Vídeň kolem 1908. // Box with prostřednictvím tehdy rakouských přístavů to hair ornaments as a possible source of a photograph of Archduke Benátky či Terst. Tři exempláře náhrdelníků infection and lice. Hair work was impetu- Franz Ferdinand d’Este, s mosaznými uzávěry jsou tímto obyčejným ously trimmed from gold accessories and Vienna around 1908. zbožím z příliš drobných větviček. Čtvrtý destroyed. A smaller fashion wave of hair náhrdelník z kulatých korálů, snad původem z růžence, je mimořádně kvalitní a mána štítku iniciály MK. Jediné suvenýry z cest či malou rodinnou sbírku představují „monarchistické“ krabič- ky, vetšinou sloužily na manžetové knoflíčky, klíčky či mince. Čtyři jsou ze zlaceného obecného kovu s hedvábnou výstélkou a s fotografií císaře Františka Josefa I. (jedna s fotografií arcivévody Františka Ferdinanda d’Este) na víčku. První můžeme podle císa- řova věku datovat asi do doby Světové výstavy ve Vídni, kterou dospívající Karel navštívil 77 roku 1873 v doprovodu otce. Z jejich další cesty na Světovou výstavu v Paříži roku 1878 se upomínka nedochovala. Snad při návštěvě Londýna v roce 1885 Kramář získal starožit- nou stříbrnou krabičku s leštěným mecho- vým achátem a puncovními značkami Lon- dýna z roku 1786. Pěknou řemeslnou prací z doby kolem roku 1910 je dřevěná krabička ornaments returned with new health stan- Trojboká krabička s fotografií s intarzovanou šachovnicí as podobiznou dards at the end of the 19th century. In this císaře Františka Josefa I., Vídeň kolem 1900. // Three- císaře Františka Josefa I. navržená předním case, the Kramářs were among the more sided box with a photograph turnovským výtvarníkem a pedagogem enlightened families and did not destroy of Emperor Franz Josef I., Antonínem Karčem, od něhož si dr. Kramář two hair chains for watches with gold lock- Vienna around 1900. pořídil – nebo spíše dostal – také velkou por- ets. According to the engraved monogram of Marie Kramářová on the tag, the first chain originally belonged to her; however, a portrait photograph in a locket shows her Odznak spolku Všehrd, Praha 1910–1920. // Badge of the with a watch on a simple log chain around Všehrd Association, Prague her neck. The monogram AK on the tatty 1910–1920. well-worn clip (repaired with tape) of the other chain is older and must have belonged to Kramář’s grandfather Adam at the end of the 18th century. According to the hallmarks, both appendages were repaired by Theodor Zitterhoffer’s workshop in Vienna after 1872, i.e. for Petr Kramář and his adolescent son Karel. The photographs in the lockets cor- respond to this. The custom of the time was to cut out a person’s picture from a group photograph or from a business-card format photograph. The same applies to the reversible locket, the work of the Viennese jeweller Ludwig Grünwald, with photographs and a lock of hair of Karel Kramář. Necklaces from the chopped “branches” of sea corals, which announce the arrival of illness by changing colour and, it was said, could even extract sickness from the wearer’s body, became fashionable in the 19th century. These goods were imported en masse from Naples and Sicily, usually via the then Aus- 78 trian ports of Venice and Trieste. Three necklaces with brass fastenings are ordinary fare made from overly minute sprays. Only the fourth necklace, made from round corals, is of exceptional quality, but judging by the initials NK on the tag it belonged to Nadezhda. “Monarchist” boxes, usually used for cuff-links and small keys, are the only souvenirs from travels or are a small family collection. Four of them are made from gilded metal with a silk brasque and a photograph of Emperor Franz Joseph I (one has a photograph of Archduke Franz Ferdinand d’Este) on the lid. Based on the emperor’s age, the first box can be dated to

Stříbrná dóza s achátem, the time of the World Exhibition in Vienna, Mistr HM, Londýn 1786. // which the adolescent Karel visited in 1873 Silver jewel box with agate, in the company of his father. No reminder Master HM, London 1786. of their other trip to the World Exhibition in Paris in 1878 has been preserved. It was trétní plaketu zeměpisce a politika Jindřicha perhaps on a visit to London in 1885 that Metelky. Odznak národně obrozeneckého Kramář acquired an antique silver box with spolku českých právníků Všehrd upomíná polished moss agate and London hallmarks na profesní sdružení, které roku 1868 založi- from 1786. A fine piece of craftwork from li studenti Právnické fakultě Univerzity Kar- around 1910 is a small wooden box with an lovy v Praze, k jehož členům kromě Kramáře inlaid chessboard and a portrait of Emperor patřili jeho přátelé Jaroslav Preiss, Alois Franz Joseph I, designed by the Turnov art- Rašín či Albín Bráf. Dodnes trvající spolek ist and teacher Antonín Karč, from whom má ve znaku hlavu hlídacího psa, původem Dr Kramář purchased – or probably received chodský symbol nezávislých a neohrožených – a large portrait plaque of the geographer strážců práv a svobod národa. and politician Jindřich Metelka.

Rusk ý živel The Russian element

S příjezdem Naděždy Abrikosové vstoupil On Nadezhda Abrikosová’s arrival, an unre- do Kramářova přísného režimu nespouta- strained Russian element entered Kramář’s ný ruský živel, aby razantně a na doživotí strict regime, radically guiding his interests, usměrňoval jeho zájmy, vkus i rozhodování. taste and decisions for the rest of his life. At Zpočátku ovšem Kramářovo vzdělání, etika the beginning, however, Kramář’s educa- a prostředí Vídně byly pro Naděždu učebni- tion, ethics and the Viennese milieu were cí středoevropské kultury a estetiky. Sama a textbook of Central European culture and pocházela z významné kultury – a vědymi- aesthetics for Nadezhda. She herself came 79 lovné rodiny a snažila se vlastními projekty from a major culture and knowledge-thirsty a mecenášstvím rozvíjet byzantsko-ruské family, and tried to develop a Byzantine-Rus- tradice kultury a podporovat umělce. Někdy sian cultural tradition and support artists to byl nedostatek vzdělání či estetické vní- through her own projects and patronage. mavosti, jindy nešťastný výběr spolupracov- Her beautiful, noble plans did not always níků nebo neochota jim naslouchat, které return suitable results – sometimes there způsobily, že její krásné a ušlechtilé záměry was a lack of education or aesthetic sensitivi- nepřinášely adekvátní výsledky. Z hmotné ty, other times she chose the wrong people to pozůstalosti zůstaly tři vily, šperky a galante- work with or she was unwilling to hear them Zlaté pánské hodinky rie. Čas nemilosrdně oddělil pouhé atributy out. Of the tangible estate, three villas, per- s monogramem NCH, firma A. E. Bourdin, Paříž po přepychu a konvence od trvalých hodnot sonal ornaments and furnishings remained. 1855. // Gold men’s watch kultury a umění. Time mercilessly separated mere attributes with the monogram NCH, Nejstarší předměty z Naděždiny pozůsta- of luxury and convention from the enduring A. E. Bourdin company, Paris after 1855. losti upomínají na rodinnou tradici ruských values of culture and art. kupců obchodujících s Evropou i Asií. Jsou The oldest items from Nadezhda’s estate to zlaté klenoty dědečka, Nazara Ivanoviče hark back to the family tradition of Russian Chludova se shodně gravírovanými ini- ciálami: kapesní hodinky pařížské firmy A. E. Bourdin z roku 1855 se třemi chronome- try jsou opravdu exkluzivní. Poškozená spona k vázance má smaltovaný pseudošlechtic- ký erb a vyloupané diamanty. Z nedochova- ného prstenu pochází oválná gema (intaglie) z karneolu s vybroušeným smutečním Šest stříbrných gombíků památníkem: erb a urna na dórském sloupu k blůze, Moskva (?) z počátku 19. století, patrně část pečetidla. 1.–2. třetina 19. století. // Six silver blouse buttons, O skromných poměrech některého člena Moscow (?) 1st – 2nd third rodiny v polovině 19. století svědčí pravo- of 19th century. slavný křížek s moskevským puncem a ry- tým textem žádosti o spásu duše, podobně rustikální jsou stříbrné filigránové gombíky z dámské blůzy. Shromažďování diamantů a perel bývalo pro obchodníky a finančníky typické. V po- zůstalosti je zastupuje šňůra 566 nepravi- delných tzv. barokních perel říčního původu navlečená na prosté niti. Fazolovité a jinak Spona ke šňůrce na krk pokroucené perly mají sběratelskou cenu, ale s monogramem NCH, nehodí se do náhrdelníku. Ve šperkařství se Rusko (?) 1850–1880. // Necklace clasp with the zpravidla zasazovaly do lůžek po jedné, nebo 80 monogram NCH, Russia (?) se jimi vyšívaly šaty. Snad je poznáváme na 1850–1880. kabátu, ve kterém se mladá Naděžda Abri- kosová dala vyfotografovat v Moskvě kolem ► Zlatá přezka se safíry roku 1890. Prvním sňatkem si Naděžda a brilianty, Mistr VF pro firmu C. E. Bolin, Sankt upevnila společenské postavení a sebevědo- Petěrburg kolem 1880. // mí továrnické elity, která již tehdy objedná- Gold buckle with sapphires vala šperky u klenotnických firem carského and diamonds, Master VF for the C. E. Bolin company, dvora. Patřil k nim závod W. A. a C. E. Bolina St. Petersburg around 1880. v Moskvě a Sankt Petěrburgu, který dodával svatební dary carově rodině, mj. rubínovou paruru britské královně Marii Alexandrovně, či diamantový řetěz s rubíny velkokněžně merchants trading with Western Europe. Jusupové. Z jejich dílny pochází zlatá přez- There is the gold jewellery of her grandfather, ka se safíry a diamanty, snad ke svatebním Nazar Ivanovich Khludov, with the engraved šatům. Když Naděžda ztratila vosí pas, dala initials: a pocket watch from the Parisian company A. E. Bourdin from 1855, with three chronometers, is a truly exclusive artefact, while the damaged tie clip is notable for the enamelled pseudo-aristocratic coat-of-arms and missing diamonds. The Orthodox cross with a Moscow hallmark and engraved text of a request to save a soul testifies to the modest status of a family member in the mid-19th century; the silver filigree buttons from a blouse are similarly rustic. Šňůra 568 říčních perel, The collection of diamonds and pearls Rusko (?), 19. století. // String of 568 river pearls, is a typical trait of traders and financiers. Russia (?), 19th century. The estate includes a string of 566 irregu- lar “Baroque” freshwater pearls on a simple thread. Fabaceous and otherwise deformed pearls are collector’s items but are not appropriate for a necklace. In the jewellery, they are usually set as single pieces into rims or are used to embroider dresses. They may be the same ones we can see on a velvet coat in which the young Nadezhda Abrikosova was photographed in Moscow in about 1880. Nadezhda’s first marriage reinforced her social status and the self-confidence of the factory-owning elite, which was already order- ing personal ornaments from jewellers of the Zlatý křížek s nápisem 81 Imperial Court. These included W. A. and Spasi i sochrani!, Mistr VL, Moskva 1850. // Gold cross C. E. Bolin in Moscow and St Petersburg, pur- with the Russian inscription veyors of wedding gifts to the imperial family, “Spasi i sochrani!” (“Redeem including a ruby parure for the British Queen and protect!”), Master VL, Moscow 1850 Mary and a diamond chain with rubies for the Grand Duchess Yusupova. The gold clasp with sapphires and diamonds, perhaps for ◄ Zrcadlo toaletní, Rusko (?) kolem 1900. // Dressing wedding attire, is also from their workshop. mirror, Russia (?) around When Nadezhda lost her wasp waist, she had 1900. the clasp made into a brooch. Other personal si přezku předělat na brož. Z dalších – ornaments – without hallmarks – that can nepuncovaných – šperků identifikujeme be identified from photographs as Russian podle fotografie jako ruský ještě prsten s ru- include a ring with a ruby among diamonds. bínem mezi diamanty. Jiný diamantový prs- Another diamond ring and a solid diamond ten a stejně masivní diamantový náhrdelník- collier known from a photograph taken collier, známé z fotografií z let 1880–1889, between 1880 and 1889 is missing from the v pozůstalosti chybějí. Asi posloužily na estate. They were probably used to decorate výzdobu řetězu náhrdelníku s hvězdou. the chain of a necklace with a star. Z galanterie se dochovalo toaletní zrcadlo Preserved furnishings include a toilet s tepanými měděnými liliemi, pěkný příklad mirror with wrought copper lilies, a fine ruské secese, stříbrná pudřenka a poškozený hřeben do účesu od světoznámé firmy Karla Fabergé. Zlatý zásnubní prsten Naděždy Kramářové O stolních hodinách pařížské firmy Rain- s rubínem mezi diamanty, go z roku 1879 nedokážeme rozhodnout, zda Rusko před 1880. // pocházejí z Naděždiny rodiny, nebo zda si Gold engagement ring of Nadezhda Kramářová with je koupili manželé Kramářovi společně jako a ruby among diamonds, starožitnost. Výzdobu malachitem vyhledá- Russia before 1890. 82 Stolní hodiny s hlavou Bakcha a malachitem, bratři Raingo, Paříž 1879. // Table clock with the head of Bacchus and malachite, Raingo brothers, Paris 1879. example of Russian Art Nouveau, a silver powder box and a damaged comb from the world-famous Carl Fabergé. We are unable to determine whether the tambour clock by the Parisian company Raingo, from 1870, comes from Nadezhda’s family or whether the Kramářs bought it together as an antique. Malachite decoration was popular with Russians, but the style of pompous historicism was a favourite of both Nadezhda and Kramář. Of the three dozen commemorative coins, medals and badges, we can identify associa- Pamětní deska Gallipoli 83 tion membership and the social, political and Naděždě Kramářové, Rusko 1935. // Gallipoli charitable events of the Kramářs. A badge commemorative plaque testifies to their attendance at the first Pan- of Nadezhda Kramářová, Slavic Congress in Prague in 1908. The Russia 1935.

medal commemorating the “martyrs” of ◄ Medaile na paměť the final Tsar Nicholas II and his wife, with mučedníků cara Mikuláše II. an engraved dedication to Karel Kramář, a jeho ženy, Charin, Čína 1935. // Medal struck in vali Rusové, styl pompézního historismu byl comes from the Chinese city of Charin. The commemoration of the ovšem blízký oběma manželům. text of the commemorative plaque from martyrs Tsar Nicholas II and his wife, Charin, China 1935. Ze tří desítek plaket, medailí a odznaků the people of Gallipoli, thanking Nadezhda poznáváme jak spolkové členství, tak spo- for her donation to the International Red lečenské, politické i dobročinné akce Kra- Cross for the Gallipoli area, the site of one mářových. Účast na prvním všeslovanském of the bloodiest battles of the World War I. sjezdu v Praze roku 1908 i na 2. sjezdu rus- Here, between February 1915 and 9 January kých emigrantů dosvědčují odznaky. Medai- 1916, France and Italy fought the Ottoman Měděný smaltovaný odznak le na památku „mučedníků“ cara Mikulá- Empire; both sides suffered heavy losses, II. sjezdu ruských emigrantů ORESO, Praha 1922. // še II. a jeho ženy s rytou dedikací Karlu with more than half a million people dying, Enamelled copper badge of Kramářovi pochází až z čínského města and resulted in failure to prevent the Turks the 2nd Congress of Russian Charin. Text pamětní plakety Gallipolců from advancing over the strategic strait of Emigrants ORESO, Prague 1922. děkuje Naděždě za příspěvek na činnost Dardanelles. Červeného kříže v Gallipoli, oblasti postiže- né jednou z nejkrvavějších bitev 1. světové The age of top hats and války. Od února 1915 do 9. ledna 1916 v ní diamonds – the Kr amářs’ bojovaly Francie a Itálie proti Osmanské říši, Viennese er a obě strany utrpěly vysoké oběti, zemřelo přes půl milionu lidí, aniž by se Turky poda- Karel Kramář started travelling to Vienna in řilo zastavit v postupu přes strategickou 1873, when he was accompanied by his father úžinu Dardanely. to the World Exhibition; besides industrial Věk cylindrů a diamantů – and agricultural exhibits there was also vídeňsk á ér a Kr amářov ých a pioneering first exhibition of old Czech art. Karel returned from these and other eco- Vídeňské cesty Karla Kramáře začínají v ot- nomic and trade exhibitions with the above- cově doprovodu roku 1873 návštěvou Světové mentioned boxes. výstavy, jež kromě přehlídky průmyslu a ze- Following his election to parliament in mědělství byla také objevnou první výstavou 1890, Karel Kramář moved to Vienna and starého českého umění. Z této i z dalších dressed in a tail coat. From the 1830s, a black výstav hospodářských či obchodních, si tail coat of wool cloth, a knee-length coat, Karel přivážel již zmíněné krabičky. gaiters and a top hat constituted the uniform Po zvolení do parlamentu roku 1890 se of the estates, essential attributes of a gentle- Karel Kramář přestěhoval do Vídně a oblékl man and conservative from the higher ech- 84 frak. Od 30. let 19. století platily černý frak elons of society. This “uniform” lasted until z vlněného sukna s kabátem ke kolenům, the First World War, when it was replaced by short jackets, billycocks and felt hats. The tail coats of members of the Viennese parliament differed by the origin of their wearers, nobles – members of the Chamber of Lords – wore a coat with abundant gold applications and embroidered with gold, and trousers with gold stripes, as we can see from the preserved examples of Vojtěch Schönborn and Franz Joseph Thun-Hohenstein. Kramář wore a tail coat without decoration, but purchased the most valuable “brand” top hats from the London court hatters Henry Heath, Scott & Company and from the Viennese L. & C. Habig. They were an intricate crafted work of art: a rare beaver skin was pulled taut over the kernel of cardboard and wool felt. Its hair has two layers – the lower, water- proof layer, and an upper shiny, smooth layer, which needs to be combed. There are ven- tilation holes inside under the lining above the leather band. The golden monogram KK prevents the top hat from being confused with others in a public cloakroom. Two silk Poprsí Karla Kramáře, Josef folding top hats (crush hats), which did not Pakosta, porcelán, Brno need a monogram, were used for travelling. 1930. // Bust of Karel Kramář, Josef Pakosta, porcelain, Brno The top hat was a social insignia of the 1930. liberalist bourgeoisie in the 19th century, kamaše a cylindr jako stavovská uniforma, nezbytné atributy džentlmena a konzervativ- ce vyšší společnosti. Po první světové válce je vystřídala krátká saka, buřinky a plstě- né klobouky. Fraky poslanců vídeňského parlamentu se rozlišovaly podle rodového původu svých nositelů, šlechtici –členové panské sněmovny nosili kabát s bohatými zlatými aplikacemi a krumplováním a kal- hoty (či kamaše) se zlatým lampasem, jaké se dochovaly například po Vojtěchu Schön- bornovi a zčásti po Františku Josefu Thun- Hohensteinovi. Až do poloviny století k nim 85 náležely dvourohé „napoleonské“ klobouky, jaký si na památku uschoval Albín Bráf. Kramář nosil frak bez ozdob, ale kupoval si k němu nejcennější značkové cylindry od londýnských dvorních kloboučníků Henryho Heatha, firmy Scott & Company se sídlem na Piccadilly či od vídeňské R. & C. Habig, cizí značky dovážel také pražský obchod Buschek & Suda. Byly náročným řemeslným a umě- like the affected architecture of historicism. leckým dílem: na jádro lisované z kartónu The generation holding a realist view of the a polepené vlněným filcem se napjala bobří world, headed by J. S. Machar and F. X. Šalda, kožešina. Její srst má dvě vrstvy – spodní which published the Manifesto of the Czech nepropouštějící vodu a svrchní hebkou Modernism, spurned the tail coat and top vysokého lesku, která se musí česat. Uvnitř hat. T. G. Masaryk often made his inclina- v podšívce nad koženým páskem jsou ven- tion clear with a white sports suit, or even tilační otvory. Vlepený zlatý monogram KK riding breeches and a canvass peaked cap. brání záměně cylindru ve veřejné šatně. Na Artists, such as the architect Jan Kotěra and cesty sloužily dva hedvábné skládací cylindry the painter František Kupka, wore flat straw – klaky, které monogram nepotřebovaly. hats. Kramář wore a top hat, with a weeper, Cylindr byl společenskou insignií libera- to his wife’s funeral in 1936 of European listické buržoazie 19. století, podobně jako politicians in Geneve. He kept five top hats. Cylindr, Scott & Company, patetická architektura historismu. Generace In a group photograph from 1918, Kramář is Londýn kolem 1900. // Top hat, Scott & Company, realistického pohledu v čele s J. S. Macha- the only one of 12 gentlemen wearing a hat. London around 1900. rem a F. X. Šaldou, která roku 1895 vydala In the spas, Kramář wore white moccasins Manifest české moderny, se fraku a cylindru and a felt of Homburg type. vyhýbala. T. G. Masaryk svou orientaci dával In the current condition the Kramářs’ col- najevo často bílým sportovním oblekem, lection of sculptures includes models (The či jezdeckými rajtkami a plátěnou čepici se Crucifixion by Antonín Wagner, made of plaster, the bronze Potato Picker by Vojtěch Štaff from 1906), and portrait busts from bronze or plaster with a bronze patina coat- ing. Official portraits of the politician pre- dominate; only the anatomic study of Bohu- mil Kafka and Pakosta’s porcelain bust differ. The latter is a gift and expression of thanks for Kramář’s assistance, also documented among numerous other petitioners. The bust was modelled in 1927 by the sculptor Josef Pakosta from Letovice, near Brno, who was a pupil of František Bílek. It was not 86 until January 1930, when he found himself unemployed, that he sent Dr Kramář the plaster cast and a letter “… it is hard for me to make a living, even though I have a vocational education and have worked at many places štítkem. Umělci jako Jan Kotěra nebo malíř with distinction”. Kramář in Brno immedi- František Kupka nosili ploché slaměné klo- ately contacted František Toušek, a member bouky. Kramář šel v cylindru se smuteční of parliament, asking him to find Pakosta stuhou ještě na pohřeb své ženy roku 1936. employment in the ceramic works there. It Na skupinové fotografii evropských politiků was there that the bust was produced in por- v Ženevě roku 1918 má Kramář klobouk celain. na hlavě jako jediný ze 12 pánů. V lázních dr. Kramář nosil bílé mokasíny a plstěný klo- Three Viennese addresses bouk typu Homburg, paní Kramářová měla mušelínový slunečník s krajkou. In the 1890s, as a young member of parlia- Sochařská sbírka Kramářových dnes ment Karel Kramář settled on the north- sestává jednak z modelů (sádrové Ukřižování eastern edge of the Schottenring ring road Cylindr se smuteční páskou, od Antonína Wagnera, bronzová Sběračka in Vienna. Directly before his windows was Henri Heath, Londýn brambor od Vojtěcha Šaffa z roku 1906), the Votive Church, built in 1879 by Emperor 1. třetina 20. století. // Top hat with mourning band, a dále z portrétních bust z bronzu nebo sád- Franz Joseph I in thanks for his life after Henri Heath, London ry patinované na bronz. Převažují oficiální surviving an assassination attempt. This 1st third of 20th century. portréty a posmrtné masky politiků či přátel, impressive Neo-Gothic structure, with jen mužů. Ze sedmi bust Karla Kramáře a two-towered façade, was designed by the se sochařsky odlišují anatomická studie architect Heinrich von Ferstel and became Bohumila Kafky a dvě varianty poprsí, pro- the centre of a new district of exemplary vedeného v porcelánu. Posledně jmenované five-storey tenement houses from the 1880s bylo darem a díkem za Kramářovu pomoc, and 1890s, in the vicinity of the university, doloženou i u řady jiných prosebníků. Popr- court, city hall and parliament. He lived sí vymodeloval podle fotografií roku 1927 in a corner building at Frankgasse 1, with sochař Josef Pakosta z Letovic u Brna, žák Františka Bílka. Teprve v lednu 1930, kdy se ocitl bez zaměstnání, poslal dr. Kramářovi sádrový odlitek s dopisem „…těžko se živím, ač mám školu odbornou a prošel jsem s pochva‑ lou mnoha místy“. Kramář ihned kontaktoval v Brně poslance Ing. Dr. Františka Touška, aby Pakostu zaměstnal v některých keramic- kých závodech. Tam byla busta realizována v porcelánu.

Tři vídeňské adresy

Mladý poslanec Karel Kramář se v 90. letech 19. století zabydlel ve Vídni na severový- chodním okraji okružní třídy Schottenring. Přímo před jeho okny se tyčil Votivní kostel, zbudovaný do roku 1879 jako díkůvzdání císaře Františka Josefa I. za záchranu života před atentátem Impozantní neogotická stav- a view of the square, the ring road and the Slunečník z bílého mušelínu ba s dvouvěžovým průčelím od architekta skyline of old Vienna. Following their wed- s krajkou, střední Evropa kolem 1920. // Parasol from Heinricha von Ferstela se stala středem ding in autumn 1900, Nadezhda moved white muslin with lace, nově budované čtvrti výstavných činžovních in from the Grandhotel. The beautiful flat, central Europe around 1920. domů z 80. a 90. let 19. století, v soused- containing a Neo-Renaissance layout with ství univerzity, soudu, radnice a parlamen- large windows, recessed balconies and axial tu. Bydlel v nárožním domě ve Frankgasse doors, spread out over the whole storey; there číslo 1 s výhledem na náměstí, okružní were rooms fitted with top-fed tiled stoves, třídu a panoráma staré Vídně. Po svatbě, na a modern kitchen with an electric oven, and podzim roku 1900 se sem z Grandhotelu a servant’s room, while the electric lift was přistěhovala Naděžda. Krásný byt neorene- a matter of course. The deciding factor in sanční palácové dispozice s velkými okny, the choice of building was probably that it lodžiemi a osově řazenými dveřmi se roz- was just eight hundred metres away from šířil na celé patro, měl místnosti vybaveny Kramář’s office in parliament. The apart- stáložárnými kachlovými kamny, moderní ment was sure to have complied with the offi- kuchyň s elektrickou troubou, pokoj pro cial requirements of the MP’s wife, as a place služku; elektrický výtah byl samozřejmostí. she could welcome Viennese Czechs such as Při volbě domu asi rozhodovalo, že jej od the sculptors Antonín Wagner (1834–1895) Parlamentu dělilo asi osmset metrů. Byt and Vojtěch Šaff (1865–1923), whom Karel uspokojoval reprezentační nároky na salón, Kramář supported and, in 1897, helped fur- do něhož přicházeli vídeňští Češi, sochaři nish a Viennese studio, and the medal maker Antonín Wagner (1834–1895) a Vojtěch Šaff Jan Čejka. From 1902, an electric tramway Bydliště Kramářových ve ran along the parallel University Street and Vídni, vyznačen rohový around the ring road. The historical centre dům u Votivního kostela, zcela vlevo Univerzitní ulice, with luxury shops started straight after the kolorovaná pohlednice, Vídeň ring road and led from Freyung via Graben 1912. // The residence of to Kärtnerstrasse. Most of the preserved jew- Karel and Nadezhda Kramář in Vienna (the marked corner ellery from Karel Kramář’s wardrobe comes house) near the Votive from these haberdashers and jewellers. His Church, with University Street gold items (cuff-links and tie pins) are always on the extreme left, coloured picture postcard, Vienna 1912. decent, decorated with small precious stones or enamel, and repeatedly come from the (1865–1923), jehož Karel Kramář podporoval company of Vincenc Mayer’s sons. Kramář’s a roku 1897 mu pomohl zařídit vídeňský Austro-Slavism is notable in that he did his 88 ateliér, nebo medailér Jan Čejka. Po souběž- shopping at Viennese Czechs, such as the né Univerzitní ulici již od roku 1902 jezdila jewellers Johann Franz Wrana and Karl elektrická tramvaj. Historické centrum s ná- Nemeczek. The Kramářs third place of kupní trasou luxusních obchodů začínalo residence in Vienna was not a good address, hned za okruhem a vedlo z Freyungu přes a tenement house in the suburbs was sepa- Příkopy (Graben) až po Kärtnerstrasse. Od rated from the busy Währingerstrasse by the zdejších prodejců galanterie a klenotníků quiet Haizingergasse. The flat was mainly pochází většina dochovaných doplňků gar- used during the war by Mrs Kramářová; the deroby Karla Kramáře. Jeho zlaté předměty choice of location may have been linked to (košilové knoflíčky a jehlice do vázanky) jsou the nearness of the public transport. vždy decentní, zdobené drahokamy nebo The Kramářs’ souvenirs from their joint emailem, opakovaně od firmy synů Vincence trips to Venice were items of the famous Mayera. Pozoruhodný je austroslavismus blown glass; vases and cups have been pre- Kramářova nakupování u vídeňských Čechů, served. The largest wine glass represents jako byli klenotníci Johann Franz Wrana či a dragon’s egg; the dragon is hatching from Karl Nemeczek. Všechny předměty včetně its shell, which is also a female bosom. Other pouzder se dochovaly v bezvadném stavu, na bowls and vessels contain images of dolphins rozdíl od Naděždiných, které svědčí o nešetr- and a winged serpent. It is all distinguished ném zacházení a bývají poškozeny. Třetí vídeňské bydliště Kramářových nepa- tří mezi dobré adresy, činžovní dům v tiché Haizingergasse je na předměstí mezi rušnou Währingerstrasse a hřbitovy. Byt sloužil v do- bě 1. světové války paní Kramářové, o volbě místa kromě výše nájemného rozhodovala Kramářův prsten dopravní dostupnost. s diamantem, Karl Ze společných cest si Kramářovi přiváželi Nemeczek, Vídeň 1884. // Kramář’s diamond ring, Karl upomínky: z Ruska dvojici pečetidel, z Bená- Nemeczek, Vienna 1884. tek proslulé foukané sklo, vázy a vinné pohár. Největší pohár představuje dračí vejce: drak by the virtuosity of the glass-making craft, se klube ze skořápky, která je zároveň žen- effective colouring and the conventional ským ňadrem. Další má tvar rohu štěstěny, sleek style of late historicism. The best qual- figurky delfínů či okřídleného hada. Všechny ity piece of glassware and craftwork is a cup se vyznačují virtuozitou sklářského řemesla, of pure flint glass, decorated by the glyptic efektní barevností a konvenčním líbivým artist Alois Hásek (1901–1960), a pupil of stylem pozdního historismu. Sklovinou the school of Professor Josef Drahoňovský, i řemeslem nejkvalitnější je ovšem pohár as a gift on Kramář’s seventieth birthday. Of z čirého olovnatého skla, který vyzdobil the badge jewellery, it is worth noting the glyptik Alois Hásek (1906–1960), žák školy silver targets in the shape of a brooch with profesora Josefa Drahoňovského, a darovali Czech garnet, by the jeweller Václav Matouš studenti ke Kramářovým sedmdesátinám. and the medal maker Ivan B. Pichl; these Z veletržních odznaků kromě kouřících were used as admission “tickets” to the sam- 89 komínů jako typických symbolů průmys- ple fairs in Prague. lové prosperity stojí za pozornost stříbrné brože s českými granáty klenotníků Václava The mystery of the diamond Matouše, a medailéra Ivana B. Pichla, které neckl ace zvaní návštěvníci vzorkových veletrhů v Pra- ze nosili přivěšené jako vstupenky. O počtu Diamonds, gold and pearls have predomi- odznaků v sérii svědčí pořadové číslo 199. nated in the representation of all dynasties Matouš zhotovil také první odznaky Kramá- for centuries. Besides the accumulation of řovy strany Národního sjednocení. assets, they represent symbols of power and wealth rendered in the form of personal Tajemst ví diamantového ornaments. The most valuable item in Nade- náhrdelníku zhda’s estate is a diamond necklace which, immediately after the Kramářs died, stirred Reprezentaci panovnických rodin po staletí up significant public interest, arguments vyznačovaly diamanty, zlato a perly. Kromě tezaurace majetku představují symboly moci Stříbrný odznak Pražských a bohatství, ztvárněné do podoby šperků. vzorkových veletrhů, Václav Matouš, firma Karnet–Kyselý, Také nejdražším předmětem Naděždiny Praha 1920–1935. // Silver pozůstalosti je diamantový náhrdelník. badge of the Prague Trade Ihned po smrti Kramářových vyvolával Fairs, Václav Matouš, Karnet–Kyselý company, dohady veřejnosti o jejím velkoknížecím Prague 1920–1935. původu, o pohádkovém bohatství, a spory o dědictví. Ačkoliv Naděžda odkázala vše- chen majetek manželovi, přihlásili se o dvě nejcennější položky – soukenickou továrnu v Narvě a diamantový náhrdelník – její syn Lev Abrikosov a dvě vnoučata po předčasně zemřelé dceři Margaretě. Český tisk v letech Skleněný pohár ve tvaru rohu hojnosti s figurkami hada a delfína, Benátky-Murano, 1890–1900. // Glass cup in the shape of cornucopia, with serpent and dolphin figures, Venice-Murano 1890–1900

► Skleněný pohár – dračí vejce, Benátky-Murano kolem 1880. // Glass cup in the shape of dragon egg, Venice- Murano, around 1880.

►► Pohár s rytou bustou K. Kramáře a pohledy na 90 Vysoké nad Jizerou, Alois Hásek, 1930. // Cup with engraved bust of K. Kramář and views of Vysoké nad Jizerou, Alois Hásek, 1930.

Jehlice do vázanky 1937–39 spekuloval o existenci dalších výji- about her royal origins and her incalculable s australským safírem mečných šperků a o drahých kožichách, ze wealth, and inheritance disputes. Although a diamantem, Vídeň (?) 1890–1920. // Tiepin kterých si současnice pamatovaly jeden her- Nadezhda left all her property to her hus- with Australian sapphire melínový. S kožešinovým boa se paní Kra- band, her son Leo Abrikosov and her two and diamond, Vienna (?) mářová ráda dávala fotografovat, tulení (seal‑ granddaughters – children of her daughter 1890–1920. skinový) kožich byl zapsán do pozůstalosti. Margareta, who suffered an untimely death Podle účtů si Naděžda na Silvestra roku 1925 – put in claims for the two most valuable koupila perziánový kožich se soukenným items: the cloth factory in Narva and the potahem, blůzu se stříbrnou kůží a šaty diamond necklace. Between 1937 and 1939, pro dceru v módním závodě pana Chalupy there was speculation in the Czech press „Maison Chalupa Robes“, který stával na Vác- of the existence of further exceptional lavském náměstí na místě dnešního Domu personal ornaments and expensive furs, módy. Oblek, který si v téže době koupil of which contemporaries could remember dr. Kramář v obchodním domě U Nováků an ermine fur. Mrs Kramářová liked to be ve Vodičkově ulici, byl ovšem dvakrát dražší photographed in a fur boa; a sealskin fur než Naděždin. was recorded in her estate. From a sample of Diamantový náhrdelník je přímo symbo- bills, we know that on New Year’s Eve 1925, lem tezaurace majetku – ale jeho původ a au- Nadezhda bought a Persian fur with a cloth cover, a tunic with a silver fur and a dress for her daughter in the fashion house of Mr Chalupa, “Maison Chalupa Robes”, which stood on Wenceslas Square on the site of what is today Dům mody (Fashion House). The suit purchased at the same time by Dr Kramář in the U Nováků department store in Vodičkova Street was much more expensive. The diamond necklace is a direct symbol of the accumulation of assets, but despite numerous scientific analysis its origin and authorship remain a mystery. 91 The necklace has three parts – a central five-pointed star, a trapezial intermediate Odznak Podzimních section, and a decorative chain. All the pražských vzorkových veletrhů s českými granáty, stones are diamonds; there are 148 in all J. Pacák, Praha 1922. // – 99 on the star and 49 on the chain. Three Badge of the Autumn Prague very small stones seem to be missing, based Trade Fairs, decorated with Bohemian garnets, J. Pacák, on chips on the star. The largest yellowish Prague 1922. diamond on the trapezial section has a cushion cut, all the stones on the chain and most Stříbrný odznak Pražského jarního veletrhu, Ivan B. Pichl, on the star are cut as old-type diamonds Praha 1923. // Silver badge of torství přes všechny vědecké analýzy zatím with a square base, while a few are round the Prague Spring Fair, Ivan B. Pichl, Prague 1923. zůstává nevyřešenou záhadou. and some stones are have a yellow hue. This Náhrdelník je složen ze tří částí – cent- means the stones were collected gradually; rální pěticípé hvězdy, mezičlánku trapézo- they were not cut uniformly specifically for Zlatý členský odznak strany vého tvaru a ozdobného řetězu. Všechny this piece of jewellery. The largest diamond Národního sjednocení, s českými granáty, Václav kameny jsou diamanty, celkem 148, z toho in the trapezial section is 4.5 carats and has Matouš, Praha 1934. // Gold 99 na hvězdě a 49 na řetězu. Chybí asi tři a cushion cut, which was the forerunner of membership badge of the velmi malé kaménky – odštěpky na hvězdě. brilliant cuts. It dates to the Late Baroque National Unification Party, decorated with Bohemian Největší nažloutlý diamant na trapézovém period, roughly in the mid-18th century. garnets, Václav Matouš, článku má polštářový brus, všechny kameny Another five diamonds on the chain links Prague 1934. na řetězu a většina na hvězdě jsou vybrou- and in the middle of the star have between 2 šeny jako brilianty starého typu o čtvercové and 3.1 carats; the others are smaller. Overall, základně, méně je kulatých, některé kameny there are 63 to 65 carats, which is why the jsou nažloutlé. To znamená, že kameny byly necklace is considered the largest piece of nasbírány postupně, nikoliv jednotně nově diamond jewellery in the Czech Republic. vybroušeny pro tento šperk. Zmíněný největ- In our state collections, there are larger dia- ší diamant v trapézovém článku má vysokou monds – the largest has 21 carats and is dis- hmotnost 4,5 karátu a polštářový výbrus, played by the mineralogy department of the což byl předchůdce brusů briliantových. National Museum in Prague – but they have Datujeme ho do sklonku baroka, zhruba od not been set up into jewellery. poloviny 18. století. Dalších pět diamantů na The composition of the alloy of precious článcích řetězu a uprostřed hvězdy má od metals is remarkable and unusual for such 2 do 3,1 karátu, ostatní jsou menší. Celková a rare piece of jewellery. The metal on the hmotnost dosahuje 63 až 65 karátů, a proto chain was made from silver with a purity of je náhrdelník v současnosti považován za up to 998/1000, which means pure silver největší diamantový šperk v České republice. ore. Our predecessors, based on the white V našich státních sbírkách sice existují větší colour of the metal, thought it was platinum. diamanty – největší o hmotnosti 21 karátů The linking trapezial section is composed vystavuje mineralogické oddělení Národního of an alloy of gold and silver at a ratio of muzea v Praze, ale nejsou fasovány ve šper- 58 : 28.5, similar to the star. Modern jewellers 92 Rakouská císařovna Alžběta ku. do not use it; it is typical for the oldest per- s diamantovou hvězdou, Pozoruhodné a pro tak vzácný šperk neob- sonal ornaments and for electron, a natural ilustrace z časopisu Trade Fair, Londýn 1884. // Austrian vyklé je složení slitiny drahých kovů. Kov na mix of gold and silver ore that can be found Empress Elisabeth with řetězu byl zhotoven ze stříbra o ryzosti až in the Crimea. a diamond star, illustration 998/1000, to znamená z ryzí stříbrné rudy. Surprisingly, Mrs Kramářová did not look from the Trade Fair magazine, London 1884. Spojovací trapézový článek tvoří slitina zlata to Russia as inspiration for her necklace: the a stříbra v poměru 58 : 28,5 %, podobně jako Russian stars in secular personal ornaments na hvězdě. Klenotníci nové doby ji nepou- and in military distinctions have a larger žívají, je typická pro nejstarší šperky a pro number of rays and a traditional historiciz- ing design, such as the star on the diadem of the Grand Duchess Maria Pavlovna. The model for Nadezhda’s necklace was a set of 27 jewellery stars in the hair of the Austria Emperor Elizabeth from 1864. They share the same tile arrangement of the diamonds into a pavé, and the design of the ten-pointed star with the ascending order of diamonds by size, with the largest stone, protruding at the top, in the centre. The brilliance of the piece is supported by the insertion of open- work stones, i.e. placed in the frame without a receptacle, and the brilliant cut of the stones. The stars were designed by the Vien- nese jeweller Alexandr Emanuel Köchert, purveyor to the Imperial Court from 1814. His drawing of the design has been preserved. However, hardly anyone outside the family would have seen the empress with the stars in her hair. The stars were displayed Náhrdelník s diamantovou 93 hvězdou, Vídeň nebo Praha kolem 1910, úpravy hvězdy 1920–1930. // Necklace with a diamond star, Vienna or Prague around 1910, star modified in 1920–1930. elektron (či elektrum), směs zlaté a stříbrné to the public in the form of a portrait of the rudy přírodního původu, nalézanou napří- empress marking the tenth anniversary of klad na Krymu. her wedding, painted by the court painter Inspiraci pro svůj náhrdelník paní Kra- Franz Xaver Winterhalter, which is not in the mářová kupodivu nehledala v Rusku: tamní collection of the Kunsthistorisches Museum hvězdy ve světském šperku i na vojenských in Vienna, and the lithographic reproduction vyznamenáních mají vyšší počet paprsků of this portrait. Köchert probably displayed a tradiční historizující design, jako napří- the reproduction in his Viennese shop in klad hvězda na diadému velkokněžny Marie Neuer Markt as an advertisement. However, Pavlovny. Vzorem pro Naděždin náhrdelník the personal ornaments have not been pre- byla souprava 27 šperkových hvězd do vlasů served. In another portrait from 1884, the empress has a single star around her neck as 94 a necklace. Another set, this time of twelve- pointed diamond stars, was supplied to the empress by another firm of court purveyors, Rozet & Fischmeister, where Dr Kramář subsequently purchased a pair of gold cuff-links. When Nadezhda moved to Vienna in 1893, she stayed at the Grandhotel in the southern corner of the Kärtnerring and Opernring Antonín Mára, Gratulace ring roads, opposite the Court Opera and at paní Kramářové, the start of the Viennese promenade Kärt- slepotisk na papíře, Praha 1919. // Antonín Mára, nerstrasse. It would have taken her five min- congratulations to Mrs. utes’ walk to reach Köchert’s jewellery store. Kramářová, blind blocking on Besides the star (called the Sisi-Stern) as an paper, Prague 1919. attribute of the general cult of the empress, Nadezhda also ordered a solid linked-chain necklace somewhere. Production marks – hallmarks – are missing and the individual parts differ from each other in terms of the quality of the jewellery work, style and alloy. This means the precious ornament was not Stříbrná miniatura gotického produced in one go. The work continues to sousoší sv. Jiří s drakem be listed as the “work of an unknown gold- z Pražského hradu, na soklu věnování Karlu Kramářovi, smith’. In the Kramářs” correspondence, Václav Němec, Praha před we have found no name of any significant 1919. // Silver miniature of the Gothic sculptural group jeweller to whom we might attribute author- with St George and the ship of the necklace. Three names known dragon at Prague Castle, and from archive sources or from the work on dedication to Karel Kramář on the pedestal, Václav Němec, Kramář’s villas are in contention. The deco- Prague before 1919. rative designs by the versatile artistic crafts- rakouské císařovny Alžběty z roku 1864. Shoduje se dlaždicové uspořádání diamantů do tzv. pavé, i konstrukce deseticípé hvězdy s vzestupným řazením diamantů podle veli- kosti s největším vzhůru vysunutým kame- nem ve středu. Brilanci šperku podporuje fasování kamenů ažúr, to jest do rámečku bez lůžka, a briliantový brus kamenů. Hvěz- dy navrhl vídeňský císařský dvorní dodavatel, šperkař Alexandr Emanuel Köchert. Jeho kresebný návrh se dochoval. Císařovnu s hvězdami ve vlasech ovšem spatřil málokdo kromě rodiny. Na veřejnosti šperkové hvězdy 95 proslavil portrét císařovny k desátému výročí sňatku od dvorního malíře Franze Xavera Winterhaltera, dnes ve sbírce Kunsthisto- risches Musea ve Vídni, a jeho litografická man Celda Klouček have the same stylized Zlaté manžetové knoflíčky reprodukce. Köchert ji pravděpodobně vysta- motifs of a trapezius and cross formed by firem Vinzenz Mayer’s Sohne, Rozet & Fischmeister, vovoval jako reklamu ve svém vídeňském trimming the corners of a rectangle. The Vídeň 1890–1914. // Gold obchodě na Novém trhu (Neuer Markt). white-gold stucco decorations set in the Mar- cufflinks of companies Šperky se však nedochovaly. Na portrétu ble Hall of the villa are related. We also find Vinzenz Mayer’s Sohne, Rozet & Fischmeister, Vienna z anglického společenského časopisu Trade them in sketches by Professor Klouček. He 1890–1914. Fair z roku 1884 má císařovna na krku jedi- documented drawings of a silver vessel and nou hvězdu jako náhrdelník. Jinou soupra- personal ornaments and dated them, but he vu – dvanácticípých – diamantových hvězd, was never an active goldsmith. císařovně dodali dvorní klenotníci Rozet & Dr Kramář was also in contact with the Fischmeister, u kterých si dr. Kramář později prominent Prague and Viennese silversmith koupil zlaté manžetové knoflíčky. and jeweller Václav Němec. This official of Když se Naděžda roku 1893 přistěho- the Chamber of Commerce and Trade and vala do Vídně, bydlela v Grandhotelu na member of parliament met Kramář at parliamentary sessions, chamber meetings and celebrations of their mutual friends from the chamber’s presidium, the factory owners Léon Bondy and Josef Wohanka. The silver statuette of St George received by Kramář from the National Club to mark his sixtieth birthday was the work of Němec’s workshop. The final contact established between Stříbrná brož s variscitem a goldsmith family and the Kramářs seems v hornině, Rusko před 1890. // Silver brooch with to be mainly social, judging by the cor- variscite in rock, Russia respondence, but may refer to a jeweller. before 1890. jižním nároží okružních tříd Kärtnerring a Opernring, naproti Dvorní opeře a na začátku vídeňského korza Kärtnerstrasse. Ke Köchertovu klenotnictví došla pěšky za pět minut. Kromě hvězdy (nazývané „Sisi- Stern“) jako atributu všeobecného kultu císařovny, Naděžda někde druhotně objed- nala masivní článkovaný řetěz náhrdelníku. Chybějí výrobní značky – puncy a jednotlivé části se od sebe liší kvalitou šperkařského řemesla, stylem i složením slitiny. Draho- cenný šperk tedy nevznikl najednou. Práci 96 zatím vedeme jako „dílo neznámého zlatní- ka“. V písemnostech manželů Kramářových jsme nenašli jméno žádného významného Zlatý náhrdelník klenotníka, kterému bychom mohli autor- s akvamarínem – střední (?) ství náhrdelníku přiřknout. V úvahu přichá- Evropa kolem 1910. // Gold necklace with aquamarine, zejí tři jména známá z archivních pramenů central (?) Europe around nebo z práce na Kramářových vilách. Deko- 1910. rativní návrhy všestranného uměleckého ► Hřeben v původním řemeslníka Celdy Kloučka přinášejí shodně pouzdru firmy Karla Fabergé, stylizované motivy trapézu a kříže vznik- Sankt Petěrburg kolem lého okosením rohů obdélníka. Příbuzné 1900. // Comb in its original case, made by Karl Fabergé jsou zlato-bílé štukové ornamenty, rozeseté firm, St. Petersburg around v Mramorovém sále vily. Ve skicářích pro- 1900. fesora Kloučka je nacházíme také. Kresby stříbrného nádobí a šperků si zaznamenával

Zdeněk and Záviš Rejman, sons of a prominent Prague goldsmith, Jan Reiman, became fond of Moscow and St Petersburg on their trips to their father’s jewellery shops. In the USSR in the 1920s, after coming into contact with the Kramářs, Zdeněk’s first and second wives were Russians. His father had Stříbrná pudřenka se died in 1899, but his mother and uncle kept zrcátkem, Rakousko the famous goldsmith’s family operational 1867– 1872. // Silver powder box with mirror, Austria with branches until 1914. There is always 1867–1872. a possibility the manufacture of the necklace včetně data provedení, nikdy však nebyl pro- Naděžda Kramářová vádějícím zlatníkem. s perlovými náušnicemi, fotografie, kolem 1920. // Další kontakt dr. Kramář udržoval s vý- Nadezdha Kramářová with znamným pražským i vídeňským stříbr- pearl earrings, photograph, níkem a klenotníkem Václavem Němcem. about 1920. Tento funkcionář Obchodní a živnostenské komory a poslanec se s Kramářem setkával na zasedáních parlamentu, na schůzích komory i na oslavách společných známých z předsednictva komory, továrníků Léona Bondyho a Josefa Wohanky. Dílem Němcova závodu byla stříbrná soška sv. Jiří, kterou Kramář dostal od Národního klubu k šedesá- 97 tým narozeninám. Poslední kontakt zlatnické rodiny s Kra- mářovými byl podle korespondence převážně was mediated in this way, for example based Zlaté náušnice s mořskými společenský, ale může odkazovat ke šperkaři. on Klouček’s design. perlami, Rusko (?) 19. století. // Gold earrings Zdeněk a Záviš Rejmanovi, synové jednoho We do not know the author of another two with sea pearls, Russia (?) z významných pražských zlatníků, Jana important personal ornaments either. The 19th century. Reimana, si při cestách do otcových klenot- gold collier has a large 36-carat aquamarine nických obchodů oblíbili Moskvu a Sankt with a perfect cut diamond of a clearly blue Petěrburg. Ve 20. letech 20. století pracovali hue. It comes from a unique locality, Santa v SSSR, po té se s Kramářovými stýkali, Zde- María in the Minas Gerais mountain range něk měl prvou i druhou manželku Rusku. in Brazil; there is no other stone like it in any Otec zlatník zemřel sice již roku 1899, ale Czech collection. The modern Cubist cut of matka a strýc udržovali slavnou zlatnickou the stone and the surface finishing of gold, firmu s filiálkami až do roku 1914. Zpro- imitating tombac (a Civilism element) makes středkování výroby náhrdelníku není vylou- this personal ornament the most artistically čeno, například podle Kloučkova návrhu. significant in Nadezhda’s collection. Gold Tvůrce neznáme ani u dalších dvou earrings, like rings, were among Nadezhda’s významných šperků bez punců. Zlatý collier favourite jewellery; photographs suggest má veliký akvamarín o hmotnosti kolem 36 she wore them at all times. The natural sea karátů s dokonalou brilancí a výrazně mod- pearls on two preserved pairs of earrings are rou barvou. Pochází z jediné lokality na světě, now among the most precious. Santa María v pohoří Minas Gerais v Brazílii, pro české sbírky je dodnes unikátem. Módní Hobbies and pastimes kubistický výbrus kamene stejně jako povr- chová úprava zlata imitující tombak (prvek Besides the predominant spiritual interests tzv. civilismu) činí tento šperk umělecky nej- discussed in the preceding chapters, we Přívěsek s ametystem , střední Evropa 19. století. // Pendant významnějším z Naděždiny kolekce. Zlaté should also bring attention to practical and with amethyst, central Europe náušnice podobně jako prsteny a přívěsky modern pastimes. Karel Kramář’s sporting 19th century. Zlatá medaile Sokola k 100. jubileu narození Miroslava Tyrše, Jaroslav 98 Brůha, Praha 1932. // Gold medal commemorating the centenary of Miroslav Tyrš, the founder of the Sokol physical education organization, Jaroslav Brůha, Prague 1932.

Karel Kramář s uloveným jelenem, fotografie, po 1910. // Karel Kramář with his kill (deer), photograph, after 1910.

nosila Naděžda nejraději. Přírodní mořské prowess can be gleaned from his native town perly na dvou dochovaných párech náušnic in the mountains, as well as from written dnes již patří mezi vzácné. accounts of an excellent skater, skier and Sokol member. He indicated his penchant Zájmy a záliby for hunting with the wall decorations of the Russian Dining Room, which held 29 Kromě převažujících zájmů duchovních, deer horns and antlers and 8 heads of black o kterých se píše v předchozích kapitolách, grouses prepared by Antonín Frič, the trader musíme upozornit na záliby praktické a mo- in products of nature and traveller. However, derní: O sportovní založením Karla Kramá- Kramář did not shoot his first deer until he ře vypovídá již jeho vysokohorské rodiště, was in his fifties, so as a youth he was not ► Legitimace jezdecké školy, ale také písemné zprávy o výborném brusla- a passionate hunter in the vein of Archduke Berlín (?) mezi 1879–1886. Legitimace Klubu turistů, ři, lyžaři, turistovi, tenistovi, jezdci na koni Franz Ferdinand d’Este or his brother, later Vídeň 1892. // Membership a cvičenci Sokola. K myslivosti se přihlásil Emperor Charles I, who was supplied with card of the Riding School, nástěnnou výzdobou Ruské jídelny s 29 hunting jewellery by the Prague jewel- Berlin (?) between 1879–1886. Membership card of tth páry srnčích a jeleních parůžků a 8 hlavami ler Emil Jäger. From the same goldsmith, Tourist Club, Vienna 1892. tetřívků, preparovanými u cestovatele a ob- Kramář had two tushes mounted on a gold chodníka s přírodninami Antonína Friče. Plaketa českého Ski klubu ve Sám Kramář však prvního jelena zastřelil Vysokém nad Jizerou 1903– 1933, Turnov (?) 1933. // až v 50 letech, nepatřil k vášnivým mladým Plaque of the Czech Ski lovcům, jako byli arcivévoda František Fer- Club in Vysoké nad Jizerou, dinand d’Este nebo jeho bratr, pozdější císař 1903–1933, Turnov (?) 1933. Karel I., jemuž lovecký šperk dodával praž- ský c. a k. klenotník Emil Jäger. Kramář si od téhož zlatníka dal vsadit dvě jelení gran- dle do zlaté jehlice s hrdým nápisem „Můj první/1910“. Proč nezašel ke klenotníkovi ve Vídni? Snad že lovil v Čechách, anebo že Jäger sídlil na Příkopech naproti Živno- bance, do které Kramářovy kroky směřovaly pin with the proud inscription “My First – 99 poměrně často. Termínem lovecký šperk se 1910”. Why didn’t he go to a jeweller in Vien- rozumí drobné trofeje, nejčastěji zub, spár, na? For one thing, he was hunting in his dráp či pírka lovné zvěře fasované do drahé- reserve in Bohemia, and for another, Jäger ho kovu. V 19. století je u nás nabízely dílny operated from a shop on Na Příkopě Street, Weberových a Brožových v Písku, Emil opposite the Živnobanka, a financial institu- Jäger v Praze a při mysliveckých výstavách tion visited relatively frequently by Kramář. ve Vídni, vídeňských firem bylo dokonce The term “hunting jewellery” refers to a small několik. trophy, usually a tooth, talon, claw or feather Jehlice s grandlemi prvního of the hunted game inserted into a precious Kramářova jelena, Emil Jäger, Praha 1910. // Pin with the metal. In the 19th century, this type of jewel- canines of the first deer shot lery was offered by the Weber and Brož work- down by Karel Kramář, Emil shops in Písek and Emil Jäger in Prague and Jäger, Prague 1910. at several exhibitions in Vienna; there were numerous such Viennese companies. Kramář characterized his interest in motoring in a letter with the words “I spent a long time resisting an automobile”; it was not until 1924 that he purchased a seven-seater open car – a Faethon MK 13/40, model 400 – from Laurin & Klement. This was a huge, luxurious vehicle, of which the company in Mladá Boleslav sold only about ten a year; it has a simple folding roof and no side windows. Luggage was tied to the running- boards with a strap, and the vehicle’s speed was between 40 and 60 kilometres an hour, although the carworks advertised a top speed of 80. The car was driven by a chauffeur, Mr Petrův, and a picture taken on a journey to Františkovy Lázně shows how the leather hat and goggles were worn. Kramář bought his second car in 1931 from the Tatra company. The Kramářs and their guests (they had five guest rooms) also loved to quaff red wine and Champagne. They drank from glasses made by the Nový svět glassworks in Krkonoše, and ate from a porcelain set made by Haas & Čížek, from Chodov – near Karlovy Vary. A sample of bills from 1924–5 reveals that they drank 200 litres a year; 100 wine was ordered twice a year in creates for their own cellar. They mainly drank French Bordeaux Moelleux, Graves Mauriac and Medoc from Marceron & Cesard, which, by opening offices in Prague in 1925, was the first French cellars in Bohemia. Kramář’s Členové Kuratoria Moderní Svůj zájem o motorismus Kramář v dopise cellar also housed a hundred litres of Red galerie v Praze před charakterizuje slovy„dlouho jsem se automo‑ Ludmila and the dry sparkling wine Château portrétem prvního předsedy Karla Kramáře od Vratislava bilu bránil“, až si roku 1924 u firmy Laurin Mělník, both from the Lobkowicz cellars in Nechleby, zleva historik & Klement koupil sedmimístný otevřený vůz Mělník. umění Vojtěch Volavka, – Faethon typu MK 13/40, model 400. Bylo malíř Vincenc Beneš, T. F. Šimon, historik umění to obrovské luxusní auto, jakých se v Mladé Three vill as Antonín Matějček, grafik Boleslavi prodalo asi deset ročně, s jednodu- Max Švabinský, historik chou skládací střechou a bez bočních skel, The Kramářs invested a huge amount of umění V. V. Štech, František Hoch, Praha kolem 1934. zavazadla se uvazovala řemenem k bočním capital into the projects for three new houses. // Members of the Board stupátkům, cestovní rychlost se pohybovala Although their villas were constructed over of Trustees of the Modern Gallery in Prague, in front od 40 do 60 kilometrů za hodinu, automo- the course of three decades in locations of a portrait of the first bilka inzerovala až osmdesátku. Auto řídil which were hundreds of kilometres (even Czechoslovak Prime Minister šofér pan Petrův, snímek z cesty do Františ- a thousand kilometres in one case) apart Karel Kramář by Vratislav Nechleba, from left to kových Lázní ukazuje, jaké se nosily kožené from each other covering the route Crimea– right art historian Vojtěch kukly a brýle. Druhé auto si Kramář pořídil Prague–Krkonoše, they were all linked by Volavka, painter Vincenc roku 1931 od firmy Tatra. the imperative of being fit for a ruler. The Beneš, T. F. Šimon, art historian Antonín Matějček, Pití červeného a šampaňského vína patřilo Kramářs found their first recreational local- painter and graphic artist rovněž mezi záliby Kramářových a jejich ity before 1900 at the Black Sea, on the Max Švabinský, art historian společnosti (měli 5 pokojů pro hosty). Pilo southern coast of the Crimean peninsula. V. V. Štech, František Hoch, Prague around 1934. se z pohárů krkonošské sklárny Nový svět, This area had been popular as a climate jedlo se ze servisu porcelánky Haas & Čížek spa since ancient times. The fortifications v Chodově u Karlových Varů. Podle vzor- formed by the Ai-Petri mountains reach up ku účtů z let 1924–25 se vypilo přes 200 to a steep 1,234 metres above sea level; the litrů za rok, víno se objednávalo dvakrát numerous caves and waterfalls keep the area ročně v bednách do vlastního sklepa. Pilo humid. Russian tsars and nobility discovered se hlavně francouzské Bordeaux Moelleux, the Crimea for recreational purposes in the Graves Mauriac a Medoc od firmy Marceron second quarter of the 19th century, but the & Cesard, která měla od roku 1925 v Praze boom in recreational structures and the zastoupení jako první francouzské sklepy construction of the railway only came about v Čechách. Dále bylo v Kramářově sklepě sto after the cholera epidemic had died down litrů červené Ludmily a suchý sekt Château and the Russian-Japanese war in the 1880s Mělník, obojí z Lobkowiczkých sklepů v Měl- had ended. níku. Oblibu posezení v secesní kavárně Of the peninsula’s five resorts, the hotelu Šroubek (dnes Evropa) na Václavském Kramářs (like the Abrikosovs before them) náměstí dokládá uschovaný prospekt. chose “Princess” Alupka, not quite a hundred versts from Sevastopol, south of the 101 Tři vily fairy-tale beauty of oriental Bakhchisarai, on the way to the metropolis of Yalta. Nearby Kramářovi investovali obrovský kapitál do was the picturesque Moorish palace of the novostaveb tří domů. Ačkoliv jejich vily prince and governor Mikhail Semyonovich vznikaly v průběhu tří desetiletí na místech Vorontsov, and in particular the social centre vzdálených od sebe stovky i tisíc kilometrů of Russian intellectuals and artists, Gaspro, na trase Krym–Praha–Krkonoše, všechny and Jasna Polyana, the native residence of spojoval imperativ reprezentačních sídel the prince and writer Leo Nikolaevich Tol-

Kramářovi s hosty v autě před Grandhotelem ve Františkových Lázních, fotografie, Bauer, Františkovy Lázně kolem 1930. // Karel and Nadezhda Kramář with guests in a car outside Grand Hotel in Františkovy Lázně, photo Bauer, Františkovy Lázně around 1930. Jan Kotěra: Návrh na zahradní domek vily Barbo, kresba, květen 1903. // Jan Kotěra, Design of the garden house at Villa Barbo, drawing, May 1903.

102

vládců. První rekreační lokalitu si Kramářovi stoy-Volkonski. Nadezhda chose Nizhnii vyhlédli asi již před rokem 1900 u Černého Miskhor, east of Gaspro, for the construction moře, na jižním pobřeží poloostrova Krym. site; she did not want to build just a private Oblast byla vyhledávaná již od antického villa, but an “ancient academy where Slavonic starověku jako klimatické lázně. Hradba writers, artists and scientists could live side by velehor Ai-Petri dosahuje od moře strmého side”. The villa aspired to be a palace; Nade- převýšení do 1234 metrů, množstvím jesky- zhda was enthralled by the Livadi Court of ní a vodopádů skvěle zadržuje vláhu. Ruští the last Tsar, Nicholas II, in Yalta, and by carové a šlechta objevili Krym pro rekreaci pictures of other monarchs’ residences in ve 2. čtvrtině 19. století, ale teprve po epi- the ancient style, such as that of the Austrian Jan Kotěra: Nerealizovaný demii cholery a po rusko-japonské válce Empress Elizabeth in Corfu. Nadezhda had návrh na vstupní branku, v 80. letech 19. století nastal boom rekreační the name Barbo inscribed above the villa kresba, 1903. // Jan Kotěra, Design (not implemented) výstavby a stavba železnice. entrance; this was meant as an abbreviation of the entrance gate of Villa Mezi pěti středisky poloostrova se Kramá- of Barbo Christo = Christ’s beard, the Ortho- Barbo, drawing, 1903. řovi (stejně jako předtím Abrikosovi) rozhod- dox symbol of supernatural wisdom. The li pro „princeznu“ Alupku, necelých sto verst name disappeared with the Bolshevik revolu- od proslulého Sevastopolu, jižně od pohád- tion, the structure was evidently adjusted to kově orientální Bachčisaraje, na cestě k me- accommodate a sanatorium for Soviet gov- tropoli Jalta. Blízko stál pitoreskní maurský ernment officials. Its current form, in a com- palác knížete a gubernátora Michaila Semjo- plex of Russian governmental buildings, can- ► Pohled na vilu Barbo noviče Voroncova, a především společenské not be verified. Nor do we know much about od východu, fotografie, středisko ruských intelektuálů a umělců the course of construction. Kramář knew the před 1918. // View of the Villa Barbo from the east, Gaspro s Jasnou Poljanou, rodným sídlem architect Jan Kotěra (1871–1923) as a fresh photograph, before 1918. knížete a spisovatele Lva Nikolajeviče Tolsté- graduate of Otta Wagner’s Viennese school, ho-Volkonského. Pro stavbu Naděžda vybrala he congratulated him on his marriage in místo Nižnyj Mischor východně od Gaspra, 1899 and helped him rise to the position nechtěla vybudovat jen soukromou vilu, ale of professor; in 1901–1904 they met to dis- „antickou akademii, v níž by vedle sebe žili slo‑ cuss the plans of the Crimean villa. From vanští spisovatelé, umělci a vědci“. Stavba vily 1902 he was on the board of trustees of the ovšem aspirovala na palác, Naděždu okouzlil Modern Gallery. All scholars incorrectly still Livadijský dvorec posledního cara Mikuláše believe that Kotěra did not complete the villa II. v Jaltě, a oba manžele rakouské budovy project in protest against the incompetent v antickém stylu, především vídeňský Parla- interference from Mrs Kramářová and that ment od architekta Theophila Hansena, ale a different design was subsequently used. i rezidence císařovny Alžběty na ostrově Kor- From the very first letter which followed the fu. Naděžda vilu nazvala a na brance ozna- submission of the first sketches of the villa čila Barbo, rozuměla tím Barbo Christo = (perhaps after a visit to the Crimea), dated 23 103 Kristův vous, pravoslavný symbol nadpozem- May 1901, Kotěra politely refuses madam’s ské moudrosti. Název s bolševickou revolucí idea of adding solid rustic brickwork, and zmizel, stavbu proměnila úprava na sana- counters her opposition to wooden struc- torium pro sovětské vládní úředníky a její tures by arguing that all Greek architecture Vojtěch Šaff: Sfinga z atiky dnešní podobu v areálu ruských vládních was originally wooden. Kotěra’s associate vily Barbo, Vídeň 1906. // Vojtěch Šaff: The sphinx objektů nelze ověřit. Také o průběhu výstav- at the time, Otakar Novotný, knew nothing from the attic of Villa Barbo, by mnoho nevíme. Kramář znal architekta of this collaboration and, in a monograph Vienna 1906. Jana Kotěru (1871–1923) už jako čerstvého written half a century, of the whole of the absolventa vídeňské školy Otty Wagnera, correspondence with the Kramářs he cites blahopřál mu roku 1899 k sňatku, pomohl only an extract from a single letter of 9 Janu- mu na post profesora, v letech 1901–1904 se ary 1903, in which Kotěra strongly voiced setkávali nad plány krymské vily a od roku 1902 v kuratoriu Moderní galerie. Všichni badatelé dodnes mylně soudí, že Kotěra projekt vily na protest proti nekompetentnímu zasahování paní Kramářové nedokončil a že byl realizován cizí návrh. V prvém dopisu po odevzdání prvních náčrtů vily 23. 5. 1901 Kotěra zdvořile odmítl nápad milostivé paní doplnit masivní zdivo – rustiku a její odpor k dřevěným konstrukcím vyvracel argu- mentem, že veškerá řecká architektura byla původně dřevěná. Projekt stavby do členité- ho horského terénu vyžadoval také osobní obhlídku pozemku. Tehdejší Kotěrův asis- tent Otakar Novotný o spolupráci takřka nic nevěděl, knižní monografii napsal o půlstole- tí později. Z korespondence s Kramářovými znal jen úryvek jednoho dopisu z 9. 1. 1903, his opposition to eclecticism and refused to jímž se Kotěra ostře vymezil proti architek- make compromises that would go against tuře eklekticismu a odmítl dělat kompromisy his convictions. However, three months after proti svému přesvědčení. Tři měsíce po této the quarrel with Mrs Kramář, Kotěra under- roztržce s paní Kramářovou 15. 5. 1903 se took, in a letter to my dear friend Kramář of ovšem příteli Kramářovi smířlivě zavázal 15 May 1903, to produce the complete plans k vyhotovení kompletních plánů a jejich pře- and make them available for use. Two signed dání. Dvě podepsané kresby zachycují návrh drawings illustrate the design of an entrance na vstupní branku s dvojicí typicky kotěrov- gate with two typical Kotěra pylons (unreal- ských pylonů, nerealizovaných. Dopisem ze ized). In a letter of 16 March 1904, he sent 16. března 1904 Kotěra poslal Kramářovi Dr Kramář a bill for work done between may vyúčtování svých prací za květen až prosinec and December 1903, broken down into four 104 1903 ve čtyřech položkách i s daty, počínaje items with dates, covering the surveying of vyměřením staveniště, přes návrh na pře- the site, the design for the reconstruction stavbu zahradního domku (jehož realizaci of the garden house (the work on which is známe z fotografie), čtyři návrhy na vstupní documented by a period photograph), four branku se dvířky; náčrty a návrhy pro vilu ve designs for an entrance gate with doors, and složení 3 půdorysy, 2 řezy a 4 fasády v mě- sketches and designs for the villa comprising řítku 1 : 100, celková dispozice měla měřítko three internal layouts, two cross-sections and 1 : 200, a nakonec sádrový model vily 1 : 100, four façades at a scale of 1 : 100. The general u kterého je uvedeno datum zhotovení layout was drawn up at a scale of 1 : 200, 24. prosince 1903. V archivní části pozů- with a plaster model of the villa at a scale stalosti jsou jen dva výkresy, další dva se po of 1 : 100 (the production date of which was roce 1923 dostaly do Národního technického 24 December 1903). If we compare period muzea v Praze. Porovnáme-li dobové fotogra- photographs of the completed Barbo villa fie hotové vily Barbo s Kotěrovými projekty, with Kotěra’s projects, we can see that the zjišťujeme, že styl odpovídá linii Kotěrovy style corresponds to the contours of Kotěra’s patetické monumentální tvorby. Ta začíná affected monumental design work. This školní skicou knížecích lázní z roku 1896, style began with a school sketch of royal spas pokračuje studijním pobytem v Římě roku from 1896 and continued with a study place- 1898, kde si Kotěra oblíbil konstrukce antic- ment in Rome in 1898, where Kotěra grew kých budov. Pro vilu Barbo zvolil klasickou fond of the design of ancient buildings. For řeckou dispozici průniku dvou síní na půdo- the Barbo villa, he opted for a classical Greek rysu kříže. Sloupová stoa se otevírá do údolí, layout, with two halls intersecting on the směrem k moři. Jasný rozvrh hmot, uměře- plan of a cross. The pillar stoa opens into the né proporce a sdružení okenních otvorů do valley, towards the sea. The clear breakdown trojic jsou kotěrovské, týž rukopis má projekt of materials, suitable proportions and the vily Bianca v Bubenči, obdobu kamenné kon- assembly of window openings into groups strukce pergoly z Barbo v menším měřítku of three are typical of Kotěra’s work. The měla Mrázova hrobka na Olšanských hřbito- project for the Bianco villa in Bubeneč has vech v Praze, rytmus okenních os a proporcí a similar style, the stone structure of the per- připomene ještě průčelí Právnické fakulty Vila Barbo od západu, z let 1907–1931. fotografie, asi 1918. // Villa Barbo, view from the west, Realista a technokrat Kramář Kotěrovu photograph, around 1918. čistou konstrukci bez pompézní dekorace patrně schvaloval, ale nestačila exaltované paní Naděždě. Přivolala ruského inženýra E. A. Tatarinova, ten stavbu upravil kýženým bosovaným zdivem v přízemí a zvýšil attiku s kuželkovou balustrádou a dalšími detaily, jimiž narušil původní tvarovou harmonii. Neštěstí roku 1906 završil vídeňský přítel Kramářových Vojtěch Eduard Šaff předimen- zovanými hřmotnými figurami moderních 105 sfing na attice. Jejich modely s expresivně gola from Barbo is reproduced on a smaller vypjatou grimasou předtím vystavoval v praž- scale for the Mráz Crypt at Olšany Cemetery ském Rudolfinu. Kreslené skici se dochovaly in Prague, and the rhythm of the window ještě k reliéfům bohyň Pallas Athény a Juno. axes and proportions are reminiscent of the Vnitřní zařízení vily neznáme, údajně je façade of the Law Faculty from 1907 to 1931. dodali řezbář Josef Štáfl a malíř Jan Beneš, Kramář, the realist and technocrat, evi- profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy, dently rubber-stamped Kotěra’s pure design s nimiž byli Kramářovi tak spokojeni, že je free of pompous decoration, but this was přizvali i k práci na interiérech pražského not enough for the exalted Nadezhda. She domu. summoned the Russian engineer E. A. Krymskou Akademii paní Kramářové Tatarinov, who modified the structure to navštěvovali čeští výtvarníci starší generace, include the coveted embossed masonry on kteří figurovali v kuratoriu Moderní galerie, the ground floor and increased the attic with jíž byl dr. Kramář prvním předsedou. Kromě a skittle balustrade and other details which zmíněných spolutvůrců vily byl vítán roman- impaired the original formal harmony. The tik a malíř moře Beneš Knüpfer. V Barbo misfortunes of 1906 were rounded off by maloval pro své hostitele mariny a olejomal- the Kramářs’ Viennese friend Vojtěch Edu- bu Dvou mnichů, obojí obrazy mají zastoupe- ard Šaff, who added oversized burly figures ní v Národní galerii v Praze. V koresponden- of “modern” sphinxes to the attic. Their ci se nazýval Benediktem Benediktovičem corpulent bodies with expressively exalted a líčil, jak se mu o Kramářových zdá i ve snu. grimaces had previously been exhibited at Vojtěch Hynais se přátelil s Karlem Kramá- the Rudolfinum in Prague; sketches have řem již kolem roku 1900, dokladem toho been preserved. The interior furnishings je patrně nejlepší Kramářův portrét z roku of the villa are unknown; it is claimed they 1899. Ženy-umělkyně přísnému výběru paní were supplied by the woodcarver Josef Štáfl Kramářové nevyhovovaly. Grafička a malíř- and the painter Jan Beneš, a professor at the ka Zdenka Braunerová se až do roku 1914 Prague Academy of Arts, Architecture and marně snažila a o sblížení s Kramářovými Design, with whom the Kramářs were so o prodej svých obrazů Moderní galerii.„Zdá satisfied that they invited them to work on se, že někdo mezi nás postavil zeď, stěžuje si the interiors of their Prague home too. Naděždě a jede do Ruska sama. Mrs Kramářová’s Crimean Academy was visited by older Czech artists who sat on the Druhá vila manželů Kramářových v Praze board of trustees of the Modern Gallery, of z let 1911–1914 je ze tří staveb nejzdařilejší. which Dr Kramář was the first chairman. Byla svěřena slovanskému architektu halič- Besides the above-mentioned contributors ského původu, rodákovi ze Lvova, Fridrichu to the villa, the romantic and painter of the Ohmannovi (1858–1927), kterého Kramář sea Beneš Knüpfer was a welcome guest. poznal již koncem 90. let 19. století ve Vídni At Barbo, he painted a seascape and the oil jak z projektů říční navigace, mostu a skle- painting Two Monks for his hosts; the two níku, tak možná ze společnosti, v Praze jako pictures are represented in the National 106 profesora Uměleckoprůmyslové školy a osla- Gallery in Prague. In correspondence, he vovaného tvůrce první pražské secesní stavby called himself Benedikt Benediktovich and s kavárnou Corso. Mezitím se Ohmann ve described how he had had a dream about the Vídni proslavil dostavbou nového Hofburgu Kramářs. Vojtěch Hynais struck up a friend- (se štukovými dekoracemi Celdy Kloučka) ship with Karel Kramář in around 1900, a dalšími projekty, které Naděždu jistě proof of which is perhaps the best portrait of

Kramářova vila od severu, fotografie, Marek & Vedral, Praha-Dejvice kolem 1915. // The Kramář’s villa as seen from the north, photograph, Marek & Vedral studio in Dejvice, Prague about 1915. přesvědčily o správné volbě velkého mistra. Současníci oceňovali jeho neobyčejnou přizpůsobivost a cit pro místní historické slohy, jimiž musel konvenovat i panovačné objednavatelce. Nálepka neobarokní, kterou bývá vila označována, platí pro dvojici prů- čelí a dvojspádovou střechu, upomínající na Zbraslav, Veltrusy, ale i na smíchovskou Por- theimku, které se paní Kramářové zalíbily. Ostatní stěny exteriéru jsou ploché a umě- řené, se střízlivou dekorací od secese po art deco. Ohmannovi se ze všech různorodých komponent podařilo vytvořit elegantní a har- 107 monickou stavbu, která vadí snad jen výškou v panoramatickém pohledu od Vltavy. Důležité a velmi stylově a motivicky pestré jsou interiéry stavby. Kolektiv výtvarníků od roku 1912 vedl Ohmannův někdejší kolega Celda Klouček, profesor dekorativního modelování z Uměleckoprůmyslové školy Kramář from 1899. The graphic artist and Kramářova vila od jihu, a jeho dřívější spolupracovník. Ohmanna byl glass painter Zdenka Braunerová vainly tried fotografie, Marek & Vedral Praha-Dejvice, kolem 1915. // ochoten respektovat jen kvůli Kramářovým to form a friendship with the Kramářs, but The Kramář’s villa as seen „s velkým sebezapřením a vnitřním odporem, left for Russia without them. from the south, photograph, neb mám trpké zkušenosti z dřívějšího spolu‑ Marek & Vedral studio in Dejvice, Prague about 1915. pracování“. Obklopil se žáky, kteří jeho návr- The Kramářs’ second villa, in Prague, was hy prováděli: čerstvý absolvent Karel Štipl se built between 1911 and 1914 and is the best specializoval na okenní vitraje a na kerami- executed of their three villas. They commis- ku. Kloučkův kompoziční talent a ornamen- sioned the Slavonic architect of Halich origin, tální invence v různých stylových polohách a native of Lvov (Lemberg), Fridrich Ohmann se uplatňovaly po tři generace. Se vkusem (1858–1927), whom Kramář knew from the zakomponoval do fasády zahradního průčelí end of the 1890s in Vienna in connection reliéfy životních symbolů objednavatelky: with river navigation, bridge and greenhouse ruského medvěda a koráb na rozbouřeném projects and, perhaps, social gatherings; in moři jejího cestovatelství. Přidal motivy její- Prague he had been a professor at the Acade- ho muže, orla-strážce a lva-vládce. Mříž bal- my of Arts, Architecture and Design and was kónu nese Kramářovo heslo: Pravdou třeba the celebrated architect of the first Art Nou- proti všem, a po obou stranách iniciály jmen veau structure in Prague, the Corso café. In objednavatelů se slovy Léta Páně a s letopoč- the meantime, Ohmann had become famous tem ukončení stavby 1914 z římských číslic. in Vienna for completing the new Hofburg Před vánocemi roku 1913 Klouček zastavil (with the stucco decorations of Celda Klou- práci a psal milostivé paní, že není radno ček) and other projects which must have persuaded Nadezhda she was making the right choice of a great maestro. His contemporaries appreciated his unusual adaptability and feeling for historical styles, which he drew on to appease his overbearing client. The label Neo-Baroque which is generally assi- gned to the villa applies to the two façades and the dual gradient roof reminiscent of Zbraslav, Veltrusy, and even Portheimka in Smíchov, which Mrs Kramářová liked. The other walls of the exterior are flat and pro- portional, with austere decoration ranging 108 Kramářova vila, zahradní from Art Nouveau to Art Deco. Ohmann průčelí, fotografie, 2006. // managed to draw on all the disparate com- The Kramář’s Villa, garden front, photograph, 2006. ponents to create an elegant, harmonious structure which can be criticized perhaps only for its height in the panorama from the Vltava. The interiors are important and highly diverse in style and motif. The team of artists was headed by Ohmann’s erstwhile colleague Celda Klouček, a professor of decorative modelling from the Academy svěřovat práce málo známým a neosvědčeným of Arts, Architecture and Design and his firmám. Doporučoval domácí žulu a opuku occasional associate. He surrounded himself od štukatéra Šístka a mramoráře Ciaviny, with pupils who implemented his designs: jako je využil ve vile Edvarda Beneše Na hře- the fresh graduate Karel Štipl specialized in benkách či v konventu křižovníků u Karlova lead glazing and ceramics. Klouček’s com- mostu. Výzdoba interiérů byla bohatší než positional talent and ornamental invention exteriér, mísí se v ní ornamentální prvky in various styles had been successful over romantického symbolismu, secese, art deco three generations. He tastefully incorpo- až po kubismus. Nejdále k abstrakci pokroči- rated reliefs of symbols of his client’s life lo tvarování trojbokých mramorových masek into the garden façade: a Russian bear and krbu v jídelně a přístěnného buffetu, podob- argosy on the choppy sea of her travels. He ně jako štítky klik dveří. Ze vzorníku art added motifs for her husband – the eagle deco pocházejí motivy štukových květů na as guard and the lion as ruler. The balcony poprsni balkónu i ornament na klenbě Mra- lattice bears Kramář’s motto: Standing Up morového sálu. Ačkoliv Klouček bývá dosa- for the Truth Regardless, and on both sides vadními kritiky považován jen za vyznavače are the initials of the clients with the words neobaroka a secese, dosáhl až k moderně. Anno Domini and the year of completion Kloučkovy skicáře z let 1910–1930 překvapují (1914) in Roman numerals. The decoration invencí abstraktních ornamentů, inspirací ve of the interior was richer than the exterior, folklóru mexických Aztéků či Transylvánců, combining ornamental elements of Roman- a dokonce návrhem na rondokubistickou tic Symbolism, Art Nouveau Art Deco and kredenc z roku 1918, která nebyla ve vile rea- Cubism. The most abstract component was lizována. the three-sided marble mask of the fireplace Mramorový sál byl ústřední společenskou in the dining room and the tags of the door místností a ideovou základnou celé budovy. handles. Examples of Art Deco are the Svými sloupy přesně evokuje chrám Boží motifs of stucco flowers on the parapet of Moudrosti v Konstantinopoli, na lunetách the balcony and the ornamentation on the je doplňují dvojice ptáků pijících z pramene beam of the Marble Hall. Although Klouček Revers medaile k 50. poznání. Obojí symbolizuje byzantskou is generally regarded by critics only as an výročí Akademického spolku ve Vídni, Jan Čejka, advocate of the Neo-Baroque and Art Nou- Praha-Kremnice 1919. // veau, he did venture into the Modern style. The reverse of a medal 109 Klouček’s sketchbooks from 1905 to 1935 are commemorating the 50th anniversary of the Academic surprising in the invention of their abstract Association in Vienna, Jan ornaments, inspiration in the folklore of Čejka, Praha-Kremnice 1919. Mexican Aztecs and Transylvanians, and even in the design of a round Cubist chest of drawers, although we do not know whether it saw the light of day. The Marble Hall was the central reception room and the ideological basis of the whole building. With its columns, it evokes the Church of Holy Wisdom in Constantinople; on the lunettes, a pair of birds can be seen drinking from the spring of knowledge. Both symbolize the Byzantine culture as the basis of Slavonic cultures, which also expressed Kramář’s Pan- or Neo-Slavism. Nadezhda refers to family tradition for her choice of architecture: her uncle, the trader Aleksey Ivanovich Khludov (1818–1882) was the largest collector of Byzantine manuscripts of his time; the most precious, the Khludov Psalter, was produced, according to the then state of knowledge, for the above-

mentioned church in Constantinople. Kramářova vila, vitraj Nadezhda conceived the Billiard Room podle návrhu Karla Štipla, in the old Russian rustic style. The decora- fotografie, 2006. // The Kramář’s Villa, stained-glass tors of the Crimean villa came into play partition (vitrail) designed by here: Štáfl designed the grim old Russian Karel Šipl, photograph, 2006. 110

Kramářova vila, jídelna kulturu jako základ kultur slovanských, panelling and the doors of dark stained s byzantizujícími sloupy, což vyjadřovalo i Kramářův panslavismus, wood, with engravings of domed cathedrals fotografie, 2006. // The Kramář’s Villa, dining room později novoslovanství. Naděžda citací and reliefs of heroes from Russian fables with columns in Byzantine architektury odkazuje k rodinné tradici: and squirrels in hazel wood. Another item style, photograph, 2006. její prastrýc a kmotr, moskevský obchodník by him was the sofa (not preserved) and a spolumajitel továren Alexej Ivanovič Chlu- the fine door inlays. The carved corner pil- dov (1818– 1882) byl významným sběratelem lars are wittily decorated with the figures ruských a byzantských rukopisů a prvotisků. of an owl; we also find this symbol of Karel Nejvzácnější z nich, tzv. Chludovův žaltář, Kramář’s wisdom on a medal designed by Kramářova vila, schodiště 111 s krbem podle návrhu Celdy Kloučka, fotografie, 2006. // The Kramář’s Villa, stairway with fireplace, according to the design of Celda Klouček, photograph, 2006. vznikl podle tehdejšího stavu poznání pro Jan Čejka to mark the 150th anniversary zmíněný konstantinopolský chrám. of the Academic Association in Vienna, Tzv. Ruskou jídelnu, která nejprve sloužila of which Kramář was the honorary chair- jako ložnice a později jako pánský Kuleční- man. Typical for Jan Beneš and the Klouček kový sál, Naděžda dala pojednat ve starorus- school in general were the ceramic tiles, kém stylu venkovských stavení. Představili again with motifs from Russian tales and se tu dekoratéři krymské vily: Štáfl navrhl with Russian decoration. They were made at ponuré staroruské táflování a dveře z tem- a fireclay furnace in Rakovník. The ceiling ně mořeného dřeva, s řezbami kupolových painting is evidently also Beneš’s work. The chrámů, s reliéfy bohatýrů z ruských bylin a veverkami v ořeší. Jemné intarzie jiných dveřních výplní Jeho dílem byla také kožená sedací souprava pohovky se 14 křesly a pol- štáři. Vyřezávané koutové sloupky vtipně dekorují figurky sovy, kterou jako symbol moudrosti Karla Kramáře nacházíme také na medaili Jana Čejky ke 150. výročí Akade- mického spolku ve Vídni, jehož byl Kramář čestným předsedou. Pro dekoratéra Jana Beneše byly stejně jako pro Kloučkovu školu typické keramické obkládačky, opět s motivy Celda Klouček, nerealizovaný z ruských pohádek s ruskou ornamentikou. (?) návrh na kredenc, kresba, 1918. // Celda Klouček, not Prováděla je šamotka v Rakovníku. Bene- implemented (?) design of šovým dílem je patrně nástropní malba. sideboard, drawing, 1918. 112

Stavba vily ve Vysokém nad Obohacení staroruského designu o prvky enrichment of the old Russian design with Jizerou, fotografie, kolem moderny napovídá, že se výtvarníci i objed- Modern elements indicates that the artists 1929. // Construction of the villa in Vysoké nad Jizerou, navatelka poučili díly nové generace ruských and the client had learned about the works photograph, around 1929. výtvarníků z uměleckých kolonií Abramcevo of the new generation of Russian artists a Talaškino. Ti představili své práce v Praze from the art communities of Abramtsevo roku 1909 v Topičově salónu. and Talashkino. They presented their work in Prague in Topič’s Salon in 1909. Třetí vilu vybudovali Kramářovi v letech The Kramářs built their third villa in 1927–1930 jako náhradu za ztracené Barbo 1927–1930 to replace the lost Barbo; this podle projektu ruského architekta, emigran- villa was designed by the Russian architect ta Vladimíra A. Brandta, jemuž své předsta- and émigré Vladimír A. Brandt. Again Nadezhda forced her ideas on him. She saw Stavba vily ve Vysokém nad in her mind’s eye the towers of the roman- Jizerou, fotografie, kolem 1929. // Construction of the tic residences in the Crimea, such as the villa in Vysoké nad Jizerou, Swallow’s Nest in Gaspro, by the architect photograph, around 1929. Leonid Sherwood, the campanile in Vienna, and Bohemian and Moravian castles such as Bouzov. Neither the architect nor the foreman, Jan V. Feofilov, nor even the contractor Oldřich Zítek were able to maintain this huge residence, with three structures, in harmonious proportions, as Ohmann had done with the Prague villa. The fate of this vy vnukla opět Naděžda. Měla před očima villa was not the best; instead of the writers’ 113 věže romantických rezidencí na Krymu, house planned by Dr Kramář, it had to be například Vlaštovčího hnízda v Gaspru od sold to the NSDAP and became the site of architekta Leonida Sherwooda, benátskou their regional school between 1941 and 1945. kampanilu, ale i české a moravské hrady jako After this, it became – and still is – a hotel. Bouzov. Obrovské sídlo se třemi objekty ani Nothing but the Modern wooden staircase architekt Brandt, ani stavbyvedoucí Jan V. Fe- has remained of the interior. For climatic ofilov, ani stavitel Oldřich Zítek nedokázali reasons, the open arcades had to be walled udržet v harmonických proporcích, jako to in; details or the structure and the gardens uměl Ohmann. Také osud vily nebyl šťastný have suffered considerably due to the vari- a namísto dobročinného domu spisovatelů, ous modifications made over time. jak plánoval dr. Kramář, musel být odprodán NSDAP a v letech 1941–1945 se stal sídlem Dana Stehlíková jejich regionální školy; po ní až dodnes slou- ží jako hotel. Z vnitřního vybavení nezbylo nic než moderní dřevěné schodiště a dveře. Oboustranně otevřené dvorní arkády, které připomínaly černomořské letovisko, musely být z klimatických důvodů zazděny. Detaily stavby i park postupnými úpravami značně utrpěly.

Dana Stehlíková k r a m á ř o v a v i l a K r a m á ř ’ s v i l l a 115

Kramářova vila patří bezpochyby k dominan- 117 tám levého břehu Vltavy, hrdě se vypíná na Svatotomášské baště přímo proti Pražské- mu hradu. Před desetiletími bylo toto sídlo vůdce české politické pravice Karla Kramáře téměř zosobněním zahořklého vzdoru, který pociťoval vůči svému někdejšímu spolupra- covníkovi a později sokovi, prezidentu Tomá- ši Garrigue Masarykovi. Vila však dávno ztratila svůj privátní charakter. Již bezmála deset let patří jako sídlo premiéra mezi budovy symbolizující českou státnost. Tím se této po mnoha stránkách unikátní stavbě dostalo důstojného obsahu.

„Vůdce národa“ se rozhodl usadit v Pr aze

„Zastyďte se konečně již jednou, pánové, Kramář’s villa is undoubtedly one of the Stavební pozemek lemovaný těžkou zodpovědnost vůči budoucnosti landmarks on the left bank of the Vltava Riv- hradebními zdmi, fotografie, Praha před 1911. // The uvalujete na svoje hlavy, neboť co takovým er. It looms proudly over the Saint Thomas building plot, lined by the usnesením pokazíte, ani celí věkové nebudou Bastion directly opposite the Prague Castle. Prague Castle fortifications, moci odčiniti.“ Tímto napomenutím přiví- Decades ago, this residence of the leader of photograph, Prague before 1911. talo 7. března 1911 České slovo rozhodnutí the Czech political right, Karel Kramář, was pražské radnice o prodeji pozemků XIX. considered to be almost an embodiment of bašty, pozůstatku někdejšího opevnění the bitter defiance Kramář felt towards his Prahy, mladočeskému vůdci Karlu Kramá- former colleague and subsequent rival, Presi- řovi. Obecní zastupitelstvo však varování dent Tomáš Garrigue Masaryk. However, přehlédlo a během jednoho roku odprodalo the villa ceased to be a private house a long Naděžda Kramářová při prohlídce stavebního pozemku, fotografie, Praha před 1911. // Nadezdha Kramářová inspecting the building plot, photograph, Prague before 1911.

118

Kramářovi pozemky včetně hradeb o celkové time ago. It has been almost ten years since rozloze 12 140 m2 za cenu 162 393,50 korun. the villa was made the official residence of Jen málokterý český politik by si mohl dovo- the prime minister and became one of the lit stavět tak nákladné sídlo. Karel Kramář buildings symbolizing Czech statehood, však ano. Jako syn bohatého semilského thus lending the structure, unique in many stavitele nikdy netrpěl ani náznakem exis- respects, the dignity it merits. tenčních starostí. Ekonomickou nezávislost získal v devadesátých letech 19. století, kdy “National leader” decides to si za otcovy prostředky postupně koupil pro- set tle in Pr ague sperující textilní továrnu v podkrkonošském Libštátě. Později podnikal i ve výrobě cihel, “Gentlemen, at last feel ashamed for once! investoval do cenných papírů a měl řadu The weighty responsibility for the future dalších ekonomických aktivit. Přesněji řeče- rests on your shoulders as the wrongs no, nebyl to on sám, ale jeho majetek spravo- you inflict with this decision shall not be vali buď členové rodiny nebo osoby, kterým undone for ages.” These were the com- svěřil důvěru. Jeho ekonomické možnosti ments made on 7 March 1911 by České slovo se rozšířily i sňatkem s dcerou zámožného (Czech Word) in response to the Prague City moskevského továrníka Naděždou Abri- Council’s decision to sell the land of Bastion kosovou. Především kvůli ní se pouštěl do XIX – the remains of the former Prague svých stavebních podniků, nejprve do stavby fortification – to Karel Kramář, the leader of letního sídla v Barbo nedaleko krymské Jalty, the Young Czechs. However, the municipal nedlouho poté do pražské vily a nakonec i do assembly dismissed the warnings and sold velikášského sídla ve svém rodném Vysokém the land, including the walls, with a total nad Jizerou. area of 12,140 m2, to Kramář within a year Kramářovi odpůrci poukazovali na jeho for 162,393.50 crowns. Of the few Czech přátelské styky s někdejším spolužákem politicians who could afford to build such a nyní mladočeským starostou Karlem Gro- an expensive residence, Karel Kramář was šem; příliš se ale nemluvilo o tom, že město one. As the son of a wealthy developer from získalo do svého vlastnictví pražské bašty Semily, he had never suffered the slightest právě díky předsedovi poněkud oportunis- of material concerns. He achieved economic tické mladočeské strany Karlu Kramářovi. independence in the 1890s, when he gradu- Ten se musel v kupní smlouvě zavázat, že ally bought up a prosperous textile factory postaví maximálně jednopatrovou rodinnou in Libštát, in the foothills of the Krkonoše vilu, s průčelím obráceným k Vltavě, tak, aby Mountains, with his father’s resources. Later, tvořila mohutný, dominující celek, esteticky he branched out into brick manufacture, dokonalý a hodící se k panoramatu Hrad- invested in securities, and was involved in čan. Vše mělo být hotovo do tří let. Obec si numerous other business activities. To be 119 vyhradila předkupní právo, na druhé straně precise, he did not play a particularly active se však zavázala, že postaví k vile zdarma role in these interests, preferring to leave vodovod, plynovod, příjezdovou komunika- the management of his assets to family ci a zavede tam elektřinu. Kramářův dům members or people he trusted. His economic nebyl rozhodně jediný, který na pražských horizons expanded further when he mar-

Pracovní ruch na staveništi, za stavebním materiálem špička věže Hanavského pavilonu, fotografie, kolem 1912. // Working bustle on the building site, with the roof of the Hanavský Pavilion peeking out from behind the stacked construction material, photograph, around 1912. ried Nadezhda Nikolaevna Abrikosova, the daughter of a rich factory owner from Mos- cow. Nadezhda was the impetus behind the decision to start realizing his construction projects – first the construction of a summer retreat in Barbo near Yalta in the Crimea, soon followed by a villa in Prague and, ultimately, the grand residence in his hometown of Vysoké nad Jizerou. Kramář’s opponents drew attention to his friendly relations with his former school- mate and now Young Czech mayor Karel 120 Groš; however, there was little mention of the fact that it was thanks to the chairman of the rather opportunistic Young Czechs, Karel Kramář, that the city had acquired the Prague bastion. In the purchase agree- Kramářova vila a Hradčany, baštách v té době vznikal, nedaleko odsud ment, Kramář had to undertake not to build pohled z Letenských sadů, bydlel v novém nájemním bytě např. i T. G. anything more than a two-storey family villa, fotografie, před 1930. // Kramář Villa and Prague Masaryk s rodinou, ale umístěním ani para- with its façade facing the Vltava River to Castle, view from Letenské metry se Kramářově vile nic nevyrovnalo. form an impressive, dominating structure Orchards, photograph, before Se stavebními pracemi se začalo ihned po that was aesthetically faultless and suited to 1930. koupi pozemků. Nejprve bylo třeba zpevnit the skyline of the Hradčany (Prague Castle) tereziánské hradební zdi, ve kterých bylo district. Everything was to be finished mnoho trhlin. Do konce roku 1911 se na within three years. The municipality held pozemku kácely stromy, vozil materiál, v lis- the right of first refusal to purchase the topadu se začalo s kopáním základů. A ty property, but also committed itself to provide nebyly ledasjaké, vždyť vila se měla rozkládat the villa with a water pipe, gas line, access na 700 metrech čtverečních. Ohmannův road, and electricity line free of charge. While Kramář’s house was obviously not the only one structure to be built on the site of the former Prague fortifications at this time (T. G. Masaryk and his family lived in a new rented apartment nearby, for example), nothing could match the location or magnitude of Kramářova vila a Hradčany, Kramář’s villa. pohled z Letenských sadů, fotografie, Otakar Husák, When all the formalities had been sorted Praha 1930. // Kramář Villa out, the construction work could start. The and Prague Castle, view style in which the villa was built is still from Letenské Orchards, photograph, Otakar Husák, a matter of discussion. It is essentially Prague 1930. a Neo-Baroque structure with numerous Art Nouveau elements and hints of Art Zabezpečení vjezdu do Deco. The villa was designed by Friedrich Kramářovy vily, fotografie, Marek & Vedral Praha- Ohmann (1858–1927), the Viennese court Dejvice, kolem 1915. // architect and representative of Late Histori- Security facilities at the gate cism, also dubbed John the Baptist of Prague of Kramář Villa, photograph, Marek & Vedral studio in Art Nouveau, who was a professor of decora- Dejvice, Prague, around 1915. tive architecture at the Prague Academy of Arts, Architecture and Design in the 1890s. He designed a number of buildings in Prague, including the Commodity Exchange, the Music Hall in Karlín, the Corso cof- projekt byl skutečně velkorysý, uvážíme-li, fee shop in Na Příkopech Street, and the že se jednalo o vilu rodinnou. Budova byla Hotel Central in Hybernská Street. He was 121 opravdu pouze jednopatrová, to však nebrá- also a member of the Prague Art Commis- nilo tomu, aby v sobě skryla 56 místností. sion, an advisory body to the City Council Z jejich skladby je vidět, že většina stavby tasked with the regulation of the large-scale Strakova akademie a měla sloužit k reprezentačním účelům. Poli- construction under way in historical parts Kramářova vila, pohled tickou dimenzi sídla vůdce české pravice měl of Prague at the time. While Ohmann was z Mánesova mostu, avizovat také nápis na balkonu nad průče- unquestionably an architectural authority, fotografie, Marek & Vedral Praha-Dejvice, kolem 1915. lím „Pravdou třeba proti všem“. Kromě dvou he adapted relatively flexibly to the require- // The Straka Academy and pracoven majitele, dvou ložnic a kuchyně ments and whims of his customer, or rather Kramář Villa, view from Mánes Bridge, photograph, zde bylo několik jídelen, salonů, hal, pokojů his customer’s wife, Nadezhda Kramářová. Marek & Vedral studio in a lázní pro hosty a samozřejmě místnosti Jan Kotěra, the architect of the Kramář’s Dejvice, Prague, around 1915. služebnictva. Na svou dobu se vila vyznačo- vala nebývalými technickými vymoženostmi v zázemí, vedle osmi sklepů a vinného sklepa obsahoval její suterén žehlírnu, byl zde domácí výtah, odsávač prachu, ale také skla- diště benzínu, umístěné vedle garáží. Než však toto vše, pod vedením stavebního rady Jana Rosenberga, vzniklo, museli si manželé Kramářovi několik let počkat. Stavební práce probíhaly v letech 1912 a 1913, v téže době vznikly i vedlejší budovy, domky šoféra a zahradníka. Na Baště sv. Tomáše se to tehdy hemžilo lidmi. Přes léto zde pracovalo 50 až 70 dělníků, ale stavba se nezastavila ani v zimě. Vždyť bylo také na čem pracovat. Vznikalo zde i tenisové hřiště, skleníky, upravoval se park, stále se zpevňovaly hradební zdi. Celkem sem bylo Kulečníkový sál ve staroruském stylu, fotografie, před 1938. // The Billiard Room, furnished in old-Russian rustic style, photograph, before 1938.

122

podle stavebního deníku a účetních knih Crimean villa and Ohmann’s successor přivezeno 433 400 kusů cihel, 16 000 kusů at the Academy of Arts, Architecture and dlaždic, 968 povozů písku, 73 opuky, 60 Design, was much less tolerant of this kind

štěrku, 251 kamene, 13 dříví, 303 m2 kamene of behaviour. na štět, 2900 kg sádry, 1637,5 metráků vápna, The construction work began as soon as 13,5 metráků asfaltu, 2560 pytlů cementu… the land had been purchased. First, the forti- Lešení a část stavebního materiálu pocházely fication walls built under the reign of Maria z budovy Kramářova stranického deníku Theresa had to be reinforced as there were – Národních listů, která právě prodělávala many cracks in them. By the end of 1911, rekonstrukci, ostatní materiál od českých the trees had been felled and the materials firem z okolí Prahy. delivered. Work on excavating the founda- Kramářovi předpokládali, že ve svém praž- tions started in November, and these were ském sídle budou trávit šest až sedm měsíců not any old foundations as the villa was to v roce. Zbývající čtyři pobývali na Krymu, cover 700 square metres. Ohmann’s project dva ve venkovském sídle v Libštátu. Za svých was truly ambitious when we consider it was pražských pobytů bydleli doposud v prona- for a family villa. As agreed, the building jatém bytě na Riegrově nábřeží a zároveň měli domácnost i ve Vídni, kde bylo těžiště Kramářovy politické činnosti. Paní Kramářo- vá přicházela na stavbu téměř denně. Občas ji doprovázel manžel, někdy přátelé, hosté. Její osoba však byla nejdůležitější. Nejen že se chodila dívat, jak pokračuje vznik jejich vily, ale chodila také radit a upřesňovat či měnit své požadavky. Jen těžko jí stavební rada Rosenberg zdůvodňoval hloubku zákla- dů, vysvětloval, podle čeho se určuje výška a počet schodů, či jak se má postupovat při opravách hradební zdi. Paní Kramářová si 123 angažmá při stavebním procesu bezesporu kompenzovala některé deficity, které jí přiná- šel život v bezdětném manželství v provinci- álních Čechách. V době, kdy se oba manželé těšili ze zaři- zování svého sídla, vypukla první světová had just two storeys, but this did not prevent Ložnice Naděždy Kramářové, válka. Práce na domě se však nezastavily, it from containing 56 rooms. The structure fotografie, před 1938. // The bedroom of Nadezhda přestože dělníci postupně odcházeli na fron- indicates that much of the villa was planned Kramářová, photograph, tu, zásobování bylo stále obtížnější, a přesto- for official purposes. The inscription on the before 1938. že Kramář dosti často otálel s placením účtů. balcony above the façade, “Standing up for Nelze se mu snad ani divit, vždyť původní the truth regardless”, also notifies visitors rozpočet sestavený Ohmannem, vztahující of the political dimension of the residence se pouze na stavební práce, nikoli na vnitřní of the leader of the Czech right wing. In vybavení, se zdvojnásobil. Jeho výše činila addition to the owner’s two studies, two bed- nyní 800 000 korun. rooms and kitchen, there were several dining rooms, reception rooms, halls, guests’ rooms Jen letmý dotek luxusu and bathrooms, and, of course, servants’ quarters. For its time, the villa was fitted Patnáctého května 1915 se Kramářovi do out with unprecedented technological facili- své vily nastěhovali. Obývali však pouze ties. In addition to eight storage cellars and přízemí, zbytek byl ještě nehotový. Tehdy a wine cellar, there was also a pressing room se mohl Karel Kramář těšit ze své pracov- in the basement. There was a domestic lift, ny o rozloze 73,35 m2 se stropem vysokým a dust remover, and a petrol storeroom next 7,5 metru, mohl usednout za stůl potažený to the garages. The Kramářs had to wait sev- buvolí kůží, těšit se z krbu ze zeleného mra- eral years before all this was installed under moru v kulečníkovém sále i ze dvou dalších, the guidance of the construction administra- mohl si vychutnávat interiér ve venkovském tor Jan Rosenberg. staroruském stylu, mohl ulehnout do 220 × The construction work was in progress in 1912 and 1913; outbuildings, as well as the chauffeur’s and gardener’s houses, were built at the same time. St Thomas’s Bastion was swarming with people in this period. Between 50 and 70 labourers worked here in the summer, but construction did not stop in winter either as there was so much to do. Tennis courts and greenhouses were built, a park was landscaped, and the fortification walls constantly reinforced. According to the building log and accounting ledgers, 433,400 bricks, 16,000 tiles, 968 truckloads 124 of sand, 73 truckloads of arenaceous marl, 60 truckloads of gravel, 251 truckloads of stone, 13 truckloads of timber, 303 m2 of bal- last stone, 2,900 kg of plaster, 163.75 quintals of lime, 13.50 quintals of bitumen, and 2,560 bags of cement bags were delivered to the site. The scaffolding and some of the building materials came from the building housing Kramář’s daily newspaper Národní listy, the voice of his political party, which was being renovated at the same time. Other materials came from Czech firms in the Prague area. The Kramářs planned to spend six to seven months of the year at their Prague residence. Four months were spent in the Crimea and two months at their country retreat in Libštát. Until then, a rented apartment on the Rieger riverfront had been their Prague base, but they also maintained a house in Vienna, which was the focal Pracovna Karla Kramáře 145 cm velké postele z americké hrušky, s pa- point for Kramář’s political activities. Mrs v byzantském slohu, tentní ocelovou vložkou značky Primissima Kramářová came to the building site almost fotografie, 2006. // Karel Kramář’s study in the a trojdílnou žíněnkou s potahem z modrého daily. Her husband, friends or guests would Byzantine style, photograph, hedvábí, protkávaného zlatem. To vše mohl. occasionally accompany her. However, she 2006. Necelý týden se takto těšil. Dne 21. května was the most important person. She went 1915 ho policie doma zatkla, byl odvezen do there not only to see how the construction of Vídně a v následujícím roce odsouzen pro their villa was progressing, but also offered velezradu k trestu smrti oběšením. Jeho advice and elaborated on or modified her monumentální vila v podstatě osiřela, neboť requirements. The building administrator Naděžda Kramářová trávila většinu času ve Rosenberg found it difficult to explain to her vídeňských hotelích, aby byla svému muži the depth chosen for the foundations, how nablízku. Teprve na podzim roku 1917 se the height and the number of steps were cal- sem amnestovaný Kramář i s manželkou culated, or how the fortification walls had to vrátil, když předtím pobyl několik měsíců be repaired. Mrs Kramářová’s involvement in v Libštátě a do Prahy, a tedy ani do své vily, the construction process was probably a way za celou dobu nezajel. Odcházel-li do Víd- of compensating for certain drawbacks of ně jako vůdce mladočeské strany, vracel se life in a childless marriage in the Bohemian jako vůdce českého národa. Přestože nestál provinces. v čele nejsilnější politické strany, váha jeho The First World War started just as the osobnosti a politické perzekuce jej vynesly couple were enjoying the process of fur- do čela zastřešujícího orgánu české politiky nishing their residence. However, work 125 – Národního výboru – a později také do čela on the house did not let up even though první vlády samostatného státu. V říjnu 1918 workers gradually left for the front. Deliver- vzniklo Československo a jeho první premiér ies became more difficult, partly because měl opravdu reprezentativní vlastní soukro- Kramář often paid the bills late. No wonder, mé sídlo. when the original budget prepared by Ohm- ann and applicable only to construction work – not the interiors – doubled. It had spiralled to 800,000 crowns.

Just a touch of luxury

Mr and Mrs Kramář moved into the villa on 15 May 1915. However, they occupied only the ground-floor because the remainder had not yet been finished. Karel Kramář could enjoy his office, extending over an area of 73.35 m2, with a ceiling 7.5 metres high. He could sit down at a desk covered with buffalo hide and enjoy the green marble fireplace in the billiard hall or two fireplaces elsewhere. He could also take pleasure in the interior decorated in the old Russian country style, or lie down on a 220 × 145 cm bed of American pear wood with a Primissima patented steel insert and a three-layer horsehair mattress covered with blue silk with gold embroidery. Hlavice sloupu v jídelně, fotografie, 2006. // Capital in All this he could do at his leisure. For just the dining room, photograph, under a whole week. The police arrested him 2006. Příliš velk á stavba at home on 21 May 1915 and he was taken to Vienna. He was convicted of high treason Avšak velký majetek znamenal také velké and sentenced to death by hanging in the starosti a ty na sebe nenechaly dlouho čekat. following year. His monumental villa had V lednu 1919 začala pařížská mírová konfe- essentially been abandoned, as Nadezhda rence a Karel Kramář na ní chtěl být příto- Kramářová spent most of her time in Vien- men, odjel v čele československé delegace na nese hotels to stay close to her husband. It dlouhé měsíce z Prahy. Starost mu v té době was not until autumn 1917 that Kramář, nedělali zloději, před nimi byla vila chráně- released in an amnesty, returned with his na mříženi dokonce i na kanálech, vedoucích wife to the villa, after spending several k domu. Důležitější bylo upozornění, jehož months in Libštát. He had visited neither se mu dostalo od rodinného přítele Vladi- Prague nor his villa in the first months after 126 míra Vaňka z ministerstva národní obrany. his release. He had left for Vienna as the Na Kramářovu vilu hodlala sáhnout bytová leader of the Young Czechs and returned as komise, a proto bylo záhodno velkou a v pod- the leader of the Czech nation. In spite of statě prázdnou nemovitost co nejrychleji the fact that he was not leading the strongest nějakým způsobem obsadit. Stejné nebez- political party, his personal clout and politi- pečí se objevilo i příštím rokem. Obrovský cal persecution saw him rise to the head a nevyužitý objekt jako by si o to v revoluč- of the overarching body of Czech politics ních dobách téměř říkal. Kramář nebyl jedi- – the National Council – and to the position ný, komu podobné nebezpečí hrozilo; i když of prime minister of the new independent nám to dnes může přijít absurdní, stejnou state’s first government. Czechoslovakia otázku řešila i řada jiných členů českosloven- was established in October 1918 and its first ské delegace na pařížské mírové konferenci. prime minister had a truly prestigious pri- Definitivně rozptýlil Kramářovy chmury až vate residence. na podzim roku 1920 svým vzkazem prezi- dentův kancléř, bývalý primátor a především Too big an estate Kramářův někdejší spolupracovník z odbo- jové skupiny Maffie Přemysl Šámal: „Sděluji However, these extensive assets soon caused Vám, že dle jednomyslného usnesení bytové major concerns. The peace conference in komise pro Prahu… nebudou místnosti ve Paris started in January 1919 and Karel Vaší vile zabrány, a to, jak výslovně se v usne- Kramář was keen to attend. As head of the sení praví, hledíc k zásluhám pana Dra Karla Czechoslovak delegation, he was away from Kramáře…“ Prague for many months. He was not wor- Během dvacátých let se Kramář zdržo- ried about the possibility of burglary as the val v Praze poměrně častěji, Barbo bylo villa was well protected with bars – even in navždy ztraceno a do Vídně již nebylo proč the sewers leading to the house. More impor- jezdit. Byl štědrým hostitelem a jeho vila se tant was the warning he received from a fam- stala útočištěm ruských emigrantů i spo- ily friend, Vladimír Vaněk, from the Minis- lečenským centrem pravicových politiků. try of National Defence, informing Kramář Její režijní náklady byly značné, za takové that his villa was being eyed up by the hous- 127

objednávky v zásobování např. mýdlem by se ing commission, and that it might be appro- Salon, fotografie, 2006. // nemusel stydět leckterý hotel. Kramář se sta- priate to ensure that the large, essentially Drawing room, photograph, 2006. ral všestranně o své pohodlí a nepřál si být vacant property was occupied in some way ničím obtěžován. Opakovaně si stěžoval na or other as soon as possible. The same threat malostranský Klárův ústav slepců, který topil loomed in the following year – such a huge, místo koksem levnějším hnědým uhlím, že idle structure was asking for trouble in those ho kouř stoupající vzhůru k Baště nemístně revolutionary days. Kramář was not the only obtěžuje. Ostatně, podobný konflikt měl i se one threatened in this way; absurd as it may Strakovou akademií a Menzou akademické- seem to us today, a number of other mem- ho domu, jejichž komíny se rovněž nacháze- bers of the Czechoslovak delegation at the ly pod jeho okny. Zásahem magistrátu pak peace conference in Paris had to address this přestal být Kramářovým otravován vzduch. problem. Kramář’s worries were finally dis- sipated in autumn 1920 by a message from Přemysl Šámal, the President’s Chancellor, former Mayor and Kramář’s former associate from the Maffia resistance group: “I wish to inform you that the Prague Housing Com- mission has unanimously resolved … not to appropriate rooms in your villa, with regard, as explicitly noted in the resolution, to the achievements of Dr Karel Kramář…”. Kramář stayed in Prague more often in the 1920s; Barbo had been lost forever and there was no longer any reason to journey to 128 Vienna. He was a generous host and his villa became an asylum for Russian immigrants and a social centre for right-wing politicians. The overheads were high, with supplies of soap alone equivalent to those of a hotel. Kulečníkový sál, fotografie, Limitující závazk y Kramář was a man who prized his comfort 2006. // Billiard room, a hospodářsk á krize and was unwilling to be inconvenienced by photograph, 2006. anything. He repeatedly complained about Pravá bitva se rozpoutala kolem vily v roce the Klár Institute for the Blind in the Lesser 1933. Hospodářská krize, především pak kri- Town because it used cheaper brown coal as ze textilní, způsobená poklesem ceny bavlny heating fuel instead of coke and the smoke a hodnoty anglické libry, donutila majitele rising up to the Bastion was annoying. He textilky v Libštátě Karla Kramáře starat se had similar conflicts with the Straka Acade- o úvěr. Kramář se v takové situaci ocitl popr- my and the Canteen of the Academic House, vé, do té doby nepoznal, co je to finanční the chimneys of which were also close to his tíseň. Ukázalo se naplno, že někdejší investi- windows. The Council entered the fray and ce do textilního průmyslu byla již ve své době took action to ensure that the Kramářs could projevem vskutku spíše konzervativnějšího enjoy cleaner air. než ekonomicky progresivního uvažování. Na Kramářově vile visely nepopulární závaz- Restrictive commitments ky obci, které byly dány před dvaceti lety ve and economic depression zcela jiné době, a to jak ekonomicky, tak poli- ticky. Šlo především o právo obce odkoupit A villa became the focus of a battle of wills pozemky za nabývací cenu a budovy za cenu in 1933. The economic depression, espe- pořizovací. Před válkou stála ovšem výstav- cially in the textile industry caused by the ba Kramářova sídla přibližně jeden milion slump in cotton prices and the value of the korun, kdežto odhadní cena v roce 1933 byla pound sterling, forced Karel Kramář, as desetinásobná. Kramář požádal městskou the owner of a textile factory in Libštát, to radu, aby ho těchto závazků zprostila, a neby- search for a loan. Kramář found himself in lo tak omezeno jeho dispoziční právo s vlast- this position for the first time, not having ním majetkem, a nabídl, že učiní taková experienced financial constraints before. It opatření, aby Bašta nepřišla nikdy do rukou became absolutely clear that the erstwhile státu a národu nepřátelských, což se skuteč- investments in the textile industry had been ně stalo posléze součástí jeho poslední vůle. – even then – a conservative rather than V létě 1933 čekal Karel Kramář na konečný economically progressive way of thinking. verdikt magistrátu. Kramář’s villa was the subject of loathed Krajně levicový tisk rozpoutal tehdy proti commitments made to the municipal twenty Kramářovi ostrou kampaň, neváhal se otírat years previously in a completely different o soukromý život prvního premiéra, útočil economic and political era. The municipality nelítostně, připomínal osud Kramářovy had been granted the right to purchase the krymské vily, který byl pro stárnoucí exklu- land at the original price and the buildings zivní pár velkým traumatem: „Na vile nad at acquisition cost. While the construction 129 Jaltou zůstala mramorová deska, hlásající, of the residence had cost about a million že ji postavil Karel Karlovič Kramář. Ale crowns before the war, the estimated value ve stinné zahradě se procházejí ukrajinské in 1933 was ten times higher. Kramář asked ženy, dělnice, které příkladnou prací v to- the Municipal Council to absolve him of várnách si vydobyly právo na pohodlí, na these commitments so as to increase the krásu stromů, slunce a moře. Takový je řád flexibility of his rights of disposal over his října 1917. Ve vile na baště XIX. bydlí Karel assets. He offered to take action that would Karlovič Kramář s Naděždou. Sami. Nemají prevent the Bastion from ever falling into the děti…“ Pro úplnost zbývá podotknout, že tak hands of an enemy state or nation. Indeed, úplně řád Velké říjnové socialistické revoluce this was ultimately incorporated into his will. či bolševického převratu v Rusku nevypadal. In summer 1933, Karel Kramář awaited the Přestože mnoho luxusních krymských vil se city hall’s final verdict. změnilo v ozdravovny pro zasloužilé pracov- The extreme left press launched a scath- níky z dělnických profesí, Kramářovo Barbo ing campaign against Kramář, even delving se stalo „ozdravovnou“ pro nový bolševický into the first prime minister’s private life. establishment. To ovšem soudruzi v Če- It attacked mercilessly, drawing attention chách v té době ještě netušili. Kontroverzní to the fate of Kramář’s villa in the Crimea, a nepříliš sympatický konzervativec Kramář a highly traumatic matter for the aging, elite se tedy stal terčem takto nevybíravých a zlo- couple: “A marble slab has remained on the myslných útoků. villa close to Yalta, declaring that it was con- K jednání o Kramářově žádosti došlo structed by Karel Karlovič Kramář. But in v městské radě koncem července 1933, kro- its shady garden working women of Ukraine mě komunistů se všechny strany rozhodly take strolls, having earned the right to com- Kramářovi vyhovět. Jeho národní demokra- fort, the beauty of the trees, the sun, and the cie měla na pražské radnici poměrně silné sea through their exemplary work in facto- postavení, ale to patrně nebyl ten hlavní ries. This is the new order of October 1917. důvod. Námitky komunistů byly zamítnuty The villa at Bastion XIX is occupied by Karel slovy, že oni mají nejméně práva mluvit Karlovič and Nadezhda Kramář. They are there alone, childless…” For the sake of com- pleteness, it should be noted that the order of the Great October Revolution, the Bolshevik insurgency in Russia, was rather different. While many luxury villas in the Crimea were indeed converted into sanatoriums for workers in menial jobs, Kramář’s Barbo had become a “sanatorium” for the new Bolshe- vik establishment. However, this was not known to the comrades in Bohemia at that time. Kramář, the controversial, uncongenial conservative politician, had become a target 130 of unscrupulous, malicious attacks. Kramář’s request was discussed at a Mu- nicipal Council meeting at the end of July 1933. Apart from the Communists, all the parties decided to comply with Kramář’s Pohled na Kramářovu vilu o jeho vile, když on si pozemky sám koupil, wishes. His National Democratic Party held z jihovýchodu, fotografie, kdežto komunistická vláda v Rusku mu in a relatively strong position in the City 2006. // View of the Kramář Villa from the south-east, jeho nemovitosti na Krymu i jiný majetek Hall, but this was not the main reason for photograph, 2006. prostě ukradla. Jednání obecního zastupi- the decision. The Communists’ objections telstva 4. září už proběhlo hladce, a tak se were rejected as it was claimed they did not Kramář zbavil závazku odprodat vilu obci have the least right to talk about his villa přednostně za jeden milion korun. Násle- because he had bought the land himself, dujícího dne přineslo Rudé právo článek whereas the Communist government in s titulkem – 35 milionů Dru Kramářovi. Russia had simply stolen his property in the „Kramářova vila, dominující Praze, měla být Crimea and other assets. The meeting of the sídlem pražského primátora. Ale už nebude… Municipal Assembly on 4 September passed Obec pražská prodávala Kramářovi pozemky off smoothly and Kramář was thus absolved jen proto tak levně a postavila mu k jeho vile of the commitment to grant the municipality zdarma vodovod, plynovod, elektrický kabel right of first refusal, under which it would a automobilovou silnici, protože očekávala, have been able to purchase the villa for a mil- že jednou celá nádherná Kramářova vila lion crowns. The following morning, Rudé i s rozsáhlým parkem připadne jí po smrti právo ran an article entitled “Dr Kramář’s bezdětného Kramáře…“ Nutno dodat, že 35 million”, in which it stated that “Kramář’s město Praha nevědělo, co by si event. s vilou, villa, a Prague landmark, was supposed to kterou by zadarmo nezískalo, mělo počít. become the residence of the Mayor of Prague. Pražský primátor další sídlo nepotřeboval, But this is not to be… The municipality of pro potřeby magistrátu sloužila jak Staro- Prague sold the land to Kramář on the cheap městská radnice, tak nové secesní budovy and provided the villa with a water pipe, gas nedaleko odtud, které se po zničení radnice line, power cable, and a road free of charge v květnu 1945 staly nakonec hlavním sídlem on the understanding that Kramář’s wonder- primátora. Jisté rozpaky s využitím tohoto ful villa and extensive park would, on the objektu jsou patrné i po řadu dalších deseti- death of childless Kramář, pass to the city…” letí, kdy vilu již ovládali někdejší kritici z řad It should be noted that the City of Prague, krajní levice. had it acquired the villa – which would still Touto aférou si Kramář vypil svůj pohár have come at a price – would not have known hořkosti, co se pražské vily týkalo, až do dna. what to do with it. The Mayor of Prague did Velké starosti ho čekaly i s poslední vilou či not need another residence. The needs of the zámkem ve Vysokém nad Jizerou, jehož veli- Council were fully covered by the Old Town kášská stavba byla nakonec v podstatě nad Hall and the new Art Nouveau buildings finanční možnosti tohoto starého a nemoc- close by which, after the Old Town Hall was ného muže. S manželkou pak na Baště trá- destroyed in May 1945, became the main vili konec života. Paní Naděžda, která vtiskla seat of the mayor. A dilemma regarding how 131 tomuto místu svou nesmazatelnou pečeť, to use the structure was apparent over subse- zemřela na sklonku roku 1936, choť ji do quent decades, when the villa was indeed in půl roku následoval. Jejich vila, přestože byli the hands of former critics from the extreme bezdětní, bude vždy vilou Kramářovou. left. This scandal meant that Kramář had to Rodinné sídlo muže bez drink the bitter cup as regards his villa in rodiny státním majetkem Prague. He was also faced with major problems concerning his last villa, or manor, in Po smrti původního majitele připadl objekt Vysoké nad Jizerou. This grandiose structure Společnosti Dr. Kramáře, která vilu i se zaří- was ultimately beyond the financial resourc- zením pronajala Národní galerii a některé es of the old, ill man. He and his wife saw místnosti sloužily jako muzeum. Vilu ve out their lives at the Bastion. Nadezhda, who Vysokém musela z ekonomických důvodů had left her indelible mark on the place, died Společnost prodat, stalo se tak v rozporu at the end of 1936 and her husband followed s duchem Kramářova posledního přání, her a half year later. The villa will always be neboť poté sloužila potřebám jednotek SS. known as Kramář’s villa, even though they Pražskou vilu tedy v období protektorátu never had any children.

Family residence of a man without a family becomes state property

Following the death of the original owner, the estate belonged to the Dr Kramář Soci- ety, which leased the villa and its facilities to the National Gallery. Some rooms became a museum. The Society had to sell the villa Balkon, fotografie, 2006. // in Vysoké for economic reasons, which ran Balcony, photograph, 2006. Společnost zachránila, po Únoru 1948 ji contrary to the spirit of Kramář’s last wishes však také čekal osud, který by si jistě Kramář because it was then used by the SS. The villa nepřál. Společnost byla v roce 1949 rozpuš- in Prague was saved by the Society during těna, její movitý majetek připadl Národnímu the protectorate, but after February 1948 muzeu a vila se ocitla pod národní správou. it was handled in a manner which Kramář O tři roky později přešla definitivně do sprá- would clearly not have appreciated. The Soci- vy Úřadu předsednictva vlády jako objekt ety was dissolved in 1949; its movable assets mající sloužit k reprezentaci. Sídlo vlády se passed to the National Museum and the villa od roku 1945 nacházelo ve Strakově akade- was administrated by the state. Three years mii, přímo pod okny Kramářovy vily, takže later, it was transferred definitively to the to mohlo být propojení symbolické i prak- management of the Office of the Govern- tické. Za roky špatné údržby však vila i okolí ment Presidium to be used as an official 132 značně zpustlo, střechou zatékalo, opadávala building. From 1945, the government’s seat omítka, v zahradě se přemnožili divocí krá- was at Straka Academy directly under the líci. K zchátralosti domu přispěli i svazáci, windows of Kramář’s villa, which may have kterým byl objekt občas propůjčován a kteří been a symbolic and practical link. How- k němu, jako reliktu někdejšího třídního ever, the villa and its surroundings became nepřítele, nechovali obzvláštní úctu, počínali dilapidated over years of poor upkeep. The si zde velmi uvolněně a rekreovali se tak, jak roof was leaky, the plaster was falling off and to příslušelo jejich věku i světonázoru. wild rabbits had taken over the garden. The Během roku 1952 však byl objekt uveden socialist youth, to whom the object was occa- do více méně původního stavu a od té doby sionally lent, contributed to the dilapidated byla Kramářova vila kdykoli připravena state of the house. The youth had no respect přijímat důležité státní návštěvy. Teprve po for this “relict of a former class enemy” and listopadu 1989 se přikročilo k její kompletní behaved there as they wished, according to rekonstrukci, která vdechla tomuto místu their age and world view. nový život. Od roku 1998 slouží Kramářova However, the structure was more or less vila v plném lesku jako sídlo českých premié- returned to its original state in 1952, and rů. Odkaz Karla Kramáře tím konečně získal from then on the villa was ready to receive odpovídající naplnění. important state visits. It was not until after November 1989 that it was completely reno- Jana Čechurová vated, instilling new life into the place. Since 1998 the Kramář’s villa, in all its splendour, has been the residence of Czech prime min- isters. Karel Kramář’s legacy has thus finally met the fate it deserves.

Jana Čechurová

P o u ž i t é p r a m e n y a l i t e r a t u r a S o u r c e s a n d bibliography 135

Pr ameny // A. Zach (ed.), Praha 1993, s. 37–44. 137 Sources Čechurová Jana: Česká politická pravice. Praha 1999. Archiv Národního muzea: osobní Čechurová Jana: Kramář a Masaryk, in: pozůstalosti: Antonín Hajn, Bedřich Hlaváč, Historický obzor 9, 1998, č. 3/4, s. 71–74. Antonín Klimek, Vlastimil Klíma, Karel Encyklopedie českého výtvarného umění, Kramář, Alois Rašín a fond Politický klub kolektiv, Horová A.(ed.), díly 1., 2. Praha Omladinářů devadesátníků. 2001, Dodatky, Praha 2006. Archiv oddělení starších českých dějin Harlas František Xaver: Vojtěch E. Šaff, Národního muzea, přírůstky sbírek OSN XXIV, Praha 1906, s. 541. 1949–1958. Herman Karel – Sládek Zdeněk: Slovanská Archiv Památníku národního písemnictví: politika Karla Kramáře, Rozpravy ČSAV, osobní pozůstalost Boženy Vikové‑Kunětické. řada společenských věd. Ročník 75 – sešit 9, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha 1971, 91 ss. grafická sbírka, pozůstalost Celdy Kloučka. Hilmera Jiří, Čp. 212/IV, in: Umělecké památky Prahy III., Hradčany a Malá Strana, Literatura // Pavel Vlček (ed.), Praha 2000, s. 433–434. bibliography Jan Kotěra (1871–1923), zakladatel české moderní architektury, Vladimír Šlapeta Běloševská Ljubov, Sládek Zdeněk: Karel (ed.) a kolektiv autorů, Praha 2001, s. 61–62 Kramář, studie a dokumenty k 65. výročí (Jindřich Vybíral), s. 342 (Vlaďka Valchářová), jeho úmrtí. Praha 2003. s. 380 (Rostislav Švácha). Bílek Jan a kol. (ed.): Korespondence Kokešová Helena: Eduard Albert. Příspěvek T. G. Masaryk – Karel Kramář, Praha 2005. k životopisu a edice korespondence, Praha Bragina T. A., Vasiljeva N. V., Putěšestvije 2004. po dvorjanskim imenijam Kryma. Kratkij Kolář Michal: Letní sídlo Karla Kramáře, istoričeskij putěvoditěl. Simferopol 2005. in: Putování s medvědem, Sborník k výročí Bydžovská Lenka: Topičův salón, in: Topičův 650 let města Vysokého nad Jizerou dům – nakladatelské příběhy 1883–1949, (1354–2004), Liberec 2004. 138 Kramář Karel: Paměti, Praha 1938. Galerie in Prag, Stifter Jahrbuch, NF 7, 1993, Krofta Kamil: Politická postava Karla s. 115–125. Kramáře, Praha 1930. Průková Martina: Podnikatelské aktivity Kučera Martin: Edice deníku Zdeňka Václava Karla Kramáře v severovýchodních Čechách. Tobolky, Praha 2007 (v tisku). Osudy vily ve Vysokém nad Jizerou, Lustigová Martina: Karel Kramář a jeho diplomová práce na FFUK, Praha 2002. slovanská politika, in: Hrodek Dominik (ed.): Rašín Ladislav (ed.): Paměti Dr. Aloise Slovanství ve středoevropském prostoru. Rašína, Praha 1994. Iluze, deziluze a realita. Praha 2004, Serapionova Jelena P.: Hledání Kramářovy s. 245–155. vily, Slovanský přehled 87, 2001, č. 1, Machar Josef Svatopluk: Výlet na Krym 1898– s. 125–128. 1899, Praha 1900. Serapionova Jelena P.: Karel Kramar i Rossija, Malgin Andrej: Russkaja Rivjera, kurorty, 1890–1937 gody, Moskva 2006. turizm i otdych v Krymu v epochu Sládek Zdeněk: Karel Kramář a Rusko v roce Imperiji. Koněc XVIII – načalo XX věka. 1919, in: Slovanské historické studie 9, 1972, Simferopol 2006. s. 145–197. Moderní galerie tenkrát (1902–1942), katalog Stehlíková Dana: Šperky Naděždy Kramářové, výstavy, R. Musil, T. Sekyrka, V. Vlnas Art & Antiques 5, 2007, č. 5. a kolektiv, Národní galerie Praha 1992. Šetřilová Jana: Kramářova vila, in: Dějiny Neuwirth Waltraud: Wiener Gold‑ und a současnost 1993, č. 3, s. 49–51. Silberschmiede und ihre Punzen 1867–1922. Tobolka Zdeněk V. (ed.): Kaizl Josef: Z mého I.–II., Wien 1976–77. života I–III, Praha 1908–1914. Novotný Otakar: Jan Kotěra a jeho doba, Toman Prokop, Nový slovník Praha 1958. československých výtvarných umělců I.–II., Pekař Radovan: Milostná korespondence Praha 1950. Karla Kramáře Naděždě Nikolajevně Urban Otto: Česká společnost 1848–1918, Abrikosové, Slovanský přehled XC (1), 2004, Praha 1982. s. 129–162. Winkler Martina: Karel Kramář (1860–1937): Prahl Roman:Anfänge der Moderner Selbstbild Fremdwahrnehmungen und Moderniesierungverständnis eines časopisy // magazines Architektonický 139 tchechischen Politikers, München – obzor, Dílo, List paní a dívek, Světozor, Volné Oldenbourg 2002, 413 ss. směry, Zlatá Praha. Winters Stanley B.: Obraz českého politika: Karel Kramář očima svých současníků před první světovou válkou, in: Moderní dějiny 9, Praha 2001, s. 73–92.

Děkujeme za spolupráci Mgr. Anastázii, We are grateful to Anastázie Kopřivová and Kopřivové, Doc. PhDr. Martinu Kučerovi Martin Kučera from the Historical Institute CSc. z Historického ústavu AVČR, of the Academy of Sciences of the Czech Dr. Eleně Pavlovně Serapionové, gemologům Republic; Elena Pavlovna Serapionova; the RNDr. Jaroslavu Hyršlovi a Mgr. Petře gemologists Jaroslav Hyršl and Petra Burdová; Burdové, RNDr. Aleně Filipové z Puncovního Alena Filipová from the Assay Office, and Petr úřadu a Petru Kožíškovi z Národního Kožíšek from the National Technical Museum technického muzea. in Prague for their kind cooperation. Karel a Naděžda Kramářovi doma Karel and Nadezhda Kramář at home

Autorky textů // Texts written by Doc. PhDr. Jana Čechurová PhD., PhDr. Dana Stehlíková, CSc., PhDr. Miroslava Vandrovcová Grafická úprava // Graphic design Filip Blažek, studio Designiq Fotografie // Photographs Martin Frauz, Ondřej Kocourek, Jan Rendek, Herbert Slavík, Dana Stehlíková, Miroslava Vandrovcová Odpovědná redaktorka // Editor-in-chief Lucie Wittlichová Jazyková redakce // Proofreading Věra Becková Tisk // Printed by BESTia s. r. o. 1. vydání // 1st edition Vydal Úřad vlády České republiky, 2007 Published by the Office of the Government of the Czech Republic, 2007 ISBN 978-80-87041-20-8