Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií
Prezidentská abeceda – soubor politických glos k první přímé volbě prezidenta České republiky
Presidential alphabet – set of political glosses on the first direct presidential election in the Czech Republic Bakalářská práce
Daniel Zach
Brno 2013
- 1 -
Čestné prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s pouţitím literatury a pramenů uvedených v bibliografii.
…………………………………..
V Brně 3. června 2013
- 2 -
Rád bych poděkoval vedoucí svojí bakalářské práce PhDr. Jiřině Salaquardové za její vstřícnost a za přínosné rady.
Děkuji i své rodině a přátelům za všemoţné formy podpory při mém studiu.
- 3 -
Anotace
Tato práce se věnuje přímé prezidentské volbě prezidenta České republiky v roce 2013. Praktickým výstupem práce je soubor politických glos, které odráţejí kampaň před prvním kolem volby. Kaţdý z 27 dní před začátkem samotné volby je připravena jedna politická glosa. Témata a zároveň nadpisy jednotlivých glos jsou vedeny abecedním klíčem a vytvářejí soubor nazvaný Prezidentská abeceda, určený pro publikaci v deníku Hospodářské noviny. Teoretická část v jednotlivých kapitolách pracuje s oblastmi, které třeba pro vytvoření souboru politických glos připravit a zpracovat. Umísťuje praktický výstup do kontextu volby prezidenta a její historie, postavení prezidenta v českém politickém systému a voleb v České republice. Zpracovává téma politické glosy, definuje ji jako publicistický ţánr a pojednává o faktorech, které ovlivňují politickou publicistiku. Informace z odborné literatury doplňuje o poznatky z kvalitativních rozhovorů. Zpovídáni byli političtí komentátoři, kteří působí v Hospodářských novinách a mají zkušenosti s psaním glosy do tohoto média i z dalších deníků a týdeníků, ve kterých působili.
Klíčová slova politická publicistika, přímá volba, prezidentské volby 2013, Hospodářské noviny, glosa, politická glosa, Tomio Okamura, Jiří Dienstbier, praktická práce, první kolo, soubor glos, Prezidentská abeceda.
Abstract
This work focuses on direct presidential election in the Czech Republic in. Practical outcome of this work is a set of political glosses about campaign before the first round of elections. Each of 27 days before the election itself is reflexted by one political gloss. Topic and title of each gloss is led in alphabetical order and altogether create a file named Presidential alphabet, which is designed for publication in Hospodářské noviny. The theoretical section in the individual chapters works with areas, which are necessary for creating the political gloss. Practical output is placed in context of the presidential election and its history, position of the president in Czech political system and elections in the Czech Republic. Works with topic of political glosses, defines them as a journalistic genre, and discusses the factors that influence political publicism. Information from the literature is supplemented by findings from qualitative interviews. Author interviewed political commentators, whose works in the HN newspapers and are experienced with writing glosses.
Key words
- 4 - political journalism, direct election, presidential election 2013, Hospodářské noviny, gloss, political gloss, Tomio Okamura, Jiri Dienstbier, practical work, the first round, set of glosses, Presidential alphabet.
- 5 -
Obsah
Úvod /8 1. Metody /9 1.1. Rešerše /10 1.2. Kvalitativní rozhovory /11 1.2.1. Výběr respondentů /12
TEORETICKÁ ČÁST
2. Volby prezidenta /14 2.1. Postavení prezidenta v politickém systému /14 2.2. Volby v ČR /17 2.2.1. Volební právo /19 2.2.2. Náleţitosti nepřímé volby /20 2.2.3. Náleţitosti přímé volby /21 2.3. Historie volby prezidenta republiky /22 2.3.1. Prezidentské volby v letech 1918 – 1935 /22 2.3.2. Prezidentské volby v letech 1938 – 1989 /23 2.3.3. Prezidentské volby v letech 1989 – 1998 /24 2.3.4. Poslední dvě nepřímé volby /25 2.4. Přímá volba v roce 2013 /27 2.4.1. Kandidáti /27 2.4.2. Průběh /29 3. Glosa jako ţánr politické publicistiky /31 3.1. Glosa, vymezení mezi publicistickými ţánry /31 3.2. Definice glosy /33 3.2.1. Funkce /33 3.2.2. Obsah /34 3.2.3. Struktura 35 3.2.4. Jazyk /37 3.2.5. Etika /39 3.2.6. Glosy v tisku /42 4. Vztah politické publicistiky a politiky /44 4.1. Jazyk politiky /45 5. Cílové médium – Hospodářské noviny /48 5.1. Redakce /48 5.2. Vydavatel /49 5.3. Periodicita, skladba /49 5.4. Čtenáři /50 5.5. Politická publicistika /54 5.5.1. Glosa v HN /56 6. Postup zvolený pro vytvoření souboru textů prezidentské abecedy /57 6.1. Navazující kompoziční postup/ 58
PRAKTICKÁ ČÁST 7. Autorská reflexe /60
Závěr /77
- 6 -
Jmenný rejstřík /79 Seznam pouţité literatury /80 Přílohy /84 Příloha 1 – Soubor glos Prezidentská abeceda /84 Příloha 2 – Rozhovor – Jindřich Šídlo /98 Příloha 3 – Rozhovor – Jiří Leschtina /102 Příloha 4 – Rozhovor – Petr Kamberský /106
Rozsah teoretické části: 18 486 slov
Rozsah praktické části: 3 590 slov
- 7 -
Úvod
Významné, veřejností hojně sledované dlouhodobé události, jakými jsou volby, vyţadují pozornost médií a jejich důsledné pokrytí. Nejsledovanějšími z voleb zpravidla jsou volby probíhající na celostátní úrovni. Přitom voliči nemají velkou příleţitost být v přímém kontaktu s aktéry takové události. Mediální pokrytí je pro ně důleţité nejen pří získávání informací, které jim poskytne zpravodajství. Díky publicistickým textům mohou čtenáři vytvářet a dále formovat svůj názor.
Vedle naplnění stávajících komentářů a jiných rubrik některými volebními tématy se nabízí moţnost vytvořit formát publicistických textů, které by mohly vycházet pravidelně a byly jasně identifikované jako soubor či série. Jako moţný formát pro první přímou volbu prezidenta České republiky jsem si pro praktickou část této práce dal za úkol stvořit sérii glos, které by mohly být publikovány do prvního kola přímé volby, kdy je ještě ve hře dostatek kandidátů a tak i dostatek námětů kaţdý den rubriku zaplnit.
Glosy jsem zvolil proto, ţe je povaţuji za zajímavý ţánr, který můţe často těţké názorové strany deníků oţivit o ţánr sice nepostrádající názor, ale s odlehčenou formou a třeba vyvolávající lehký úsměv.
Texty jsem psal pro případnou publikaci v Hospodářských novinách, kde se v dané době glosy často vyskytovaly, případně pro jeho mutaci iHNed.cz.
Kromě praktického výstupu, kterým je série glos Prezidentská abeceda, jsem si dal za cíl zasadit ji do kontextu prezidentské volby a pozice prezidenta v českém politickém systému. Přínosným bude pro samotnou práci, kdyţ doplní podstatné povědomí o tomto tématu, které je třeba k psaní glos o předvolebním období. Pro novináře a případně i osoby mimo média můţe tato část práce přinést přínosné informace o historii prezidentské volby, volbách v České republice a kompetencí prezidenta.
Pro samotnou praktickou práci a její reflexi je třeba zakotvit i politickou glosu. Za tím účelem jsem shromáţdil odbornou literaturu. Vyhledání a zpracování relevantních poznámek teoretiků o politické glose pak doplní kvalitativní rozhovory s komentátory Hospodářských novin. Shromáţdění a utříbení poznatky o politické glose by měly poslouţit jako další výstup práce. Poslouţí k objasnění podoby glosy a
- 8 - můţe v budoucnu poslouţit začínajícím publicistům, kteří by se chtěli psaní tomuto ţánru věnovat. Souhrnnější text o glose v českém prostředí publikován nebyl a cílem tedy je vytvořit a poskytnout takový materiál. Rozhovory s komentátory pak přiblíţí podobu politické glosy a politické publicistiky obecně v Hospodářských novinách a serveru iHNed.cz. Materiál o politické glose pak napomůţe pro autorskou reflexi vzniklých glos, které jsem psal před prvním kolem prezidentských voleb tak, aby mohly být publikovány v Hospodářských novinách.
Soubor Prezidentská abeceda vznikal a věnoval se období vrcholící kampaně prvního kola přímé volby českého prezidenta v lednu 2013. Vzhledem k několikaměsíčnímu odstupu je moţné reflektovat glosy optikou volby jiţ rozhodnuté, kde se tušené konsekvence a posuny v situaci mohou potvrdit či naopak vyjevit jako zcestné. Protoţe i taková je politická publicistika.
Po skončení volby vznikly další glosy, které jsou součástí praktické části této bakalářské práce. Tyto glosy jiţ nepouţívají stejné návaznosti, ale nadále se vztahují k prezidentské volbě, respektive pozdějšímu působení zvoleného prezidenta a neúspěšných kandidátů. I pro svoji souvislost s předchozí Prezidentskou abecedou jsou tyto texty taktéţ určeny k publikaci v Hospodářských novinách a jsou rovněţ podrobeny autorské reflexi.
- 9 -
1. Pouţité metody
Praktickým výstupem této bakalářské práce má být série glos k přímé volbě prezidenta České republiky. Abychom mohli přistoupit k samotným textům a jejich reflexi, je třeba práci dát dostatečné teoretické zakotvení. Pro získání relevantních informací byly zvoleny konkrétní metody kvalitativního výzkumu. Disman uvádí jeho typickou definici. „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je odkrýt význam pokládaný sdělovaným informacím.“1
Kvalitativní výzkum nepřináší velké mnoţství pevných a strukturovaných dat. Pomocí induktivní logiky výzkumník pátrá po pravidelnostech v datech, která rešerší nebo jinou metodou sběru získá. Pro účely této práce jsem pouţil dvě metody. Kontextuální část o volbě prezidenta a postavení hlavy státu jsem vycházel z analýzy dokumentů. Tutéţ metodu jsem vyuţil i k vymezení politické glosy a cílového média. Pro vymezení glosy a její zasazení do cílového média napomohly tři kvalitativní rozhovory s publicisty Hospodářských novin.
1.1. Rešerše dokumentů
Hendl povaţuje za dokument v obecné rovině jakýkoliv projev lidské existence. Můţe jím být kniha, novinový článek, záznam projevu, deník, plakát i obraz.2 Miloslav Disman charakterizuje studium dokumentů jako nereaktivní neagresivní metodu oproti rozhovoru a dotazníku. Sběr informací zde nevyvolává, nebo by neměl vyvolávat, ţádnou reakci.3
Dokumentární rešerši jsem podniknul v několika oblastech. První z nich slouţí zakotvení praktického výstupu této práce do kontextu prezidentské volby v České republice. Pro poznatky o historii prezidentské volby jsem vyuţil především knihu Politický systém českých zemí 1848–1989. Informace o volbě v dalších letech poskytly stenoprotokoly ze zasedání Federálního shromáţdění ČSFR4, respektive společných zasedání Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky5.
1 Disman 2002: 285. 2 Hendl 2005: 132. 3 Disman 2002: 132. 4 Respektive Federálního shromáždění ČSSR, v roce 1989. 5 V roce 1993 nebyl senát ustanoven a volba byla uskutečněna na volebním zasedání poslanecké sněmovny.
- 10 -
Postavení prezidenta jsem vymezil pomocí sborníků ústavního práva a doplnil relevantní politologickou literaturou.
Velmi důleţitou součástí práce je definice ţánru politické glosy a v širším rozměru politické publicistiky. K tomu nám poslouţí odborná literatura věnované tématu publicistických ţánrů a stylistiky. Protoţe výsledkem jsou politické glosy, připojí se k nim odborná literatura k tématu vztahu mezi médii a mediálními produkty s politikou.
Pro část o politické glose jsem vyuţil jsem především publikace Tušera, Ruß- Mohla, Minářové, Mistríka, Minářové nebo McNaira.
1.2. Kvalitativní rozhovory
Zjištění z příruček a dokumentů je vhodné doplnit o informace z pole, které zkoumáme. Tím je oddělení komentářů Hospodářských novin. Podle Babbieho je vhodnou metodou doplňující rešerši a analýzu dokumentů v kvalitativním výzkumu rozhovor.6 Rozhovory se členy názorového oddělení redakce Hospodářských novin, vedle poznatků o glose a politické publicistice pomohou k zasazení ţánru do média, ve kterém jsem je zamýšlel publikovat. Jejich významný přínos obohatí i autorskou reflexi a napomůţe zodpovědět otázku o vhodnosti vzniklého souboru glos v Hospodářských novinách.
Hendl vymezuje dva póly kvalitativního rozhovoru. Na jednom leţí dotazníky s pevně uzavřenou strukturou a otevřenými otázkami, na druhém pak volné rozhovory bez předem dané struktury. Mezi nimi se nachází polostrukturované rozhovory s předem daným účelem a osnovou, kterou je ale moţné pruţně přizpůsobovat interakci mezi dotazujícím a dotazovaným.7
Před samotným rozhovorem je vhodné tematizovat si, co a proč v něm chceme zjistit a rozvrhnout si okruhy, ke kterým budou naše otázky směřovat.8 Nepřipravujeme pevně sestavenou sadu otázek. Samotný rozhovor probíhá v interakci mezi tazatelem a dotazovaným, kde tazatel svými otázkami můţe
6 Babbie 2010: 318. 7 Hendl 2005: 164. 8 Kvale 1996: 88.
- 11 - usměrňovat dotazovaného. Podle Babbieho má být tazatel v jednu chvíli schopen zároveň naslouchat, přemýšlet a pokládat dotazy.9
1.2.1. Výběr respondentů
Pro rozhovory jsem vybíral politické komentátory Hospodářských novin. Jejich přínosem pro tuto práci je jejich praktická zkušenost s politickou publicistikou v Hospodářských novinách. Kaţdý z vybraných respondentů má navíc zkušenosti s psaním glos a autorských textů blízkých glose.
První rozhovor je veden s hlavním analytikem Hospodářských novin Jindřichem Šídlem. Vybrán byl proto, ţe byl jedním z nejčastějších autorů glos v Hospodářských novinách. Témata jeho textů a jeho přístup jsem shledal zajímavým a jeho poznatky a zkušenosti proto mohou být pro tuto práci přínosné.
Druhým respondentem je komentátor Jiří Leschtina, který byl vybrán pro jeho zkušenosti s politickou publicistikou, které se věnuje jiţ od počátku devadesátých let. V době, kdy s ním byl veden rozhovor, glosy jako takové v Hospodářských novinách jiţ nevycházely a proto jsem v rozhovoru s ním chtěl zjistit, jaká kritéria mají Hospodářské noviny na politickou publicistiku. Vedle toho jsem chtěl zjistit, jaké moţnosti pro glosu v Hospodářských novinách v současnosti vidí.
Třetí rozhovor jsem vedl s Petrem Kamberským. Politické publicistice se taktéţ věnuje jiţ mnoho let, rozhovor s ním můţe přinést zajímavé srovnání s dalším českým deníkem Lidovými novinami, ze kterých se na začátku roku 2013 vrátil do Hospodářských novin.10 Z Lidových novin si přinesl také svoji rubriku Chlívek11, autorské texty, které mají některé společné prvky s glosou, coţ můţe znamenat přínos pro reflexi toho, nakolik by se praktický výstup této práce mohl v Hospodářských novinách uplatnit.
Dalším přínosem měl být rozhovor s komentátorem vedoucím názorové redakce Petrem Honzejkem. Komunikace mezi námi ale ustala, pročeţ nebyl ani ţádný ze vzniklých textů nepublikován.
9 Babbie 2010: 318–320. 10 Petr Kamberský dříve působil v MF Dnes a i v Hospodářských novinách. Viz příloha 11 V Lidových novinách vycházela jako Chlíveček. Viz Příloha č.4.
- 12 -
První rozhovor vznikal před vznikem textů a spolu s datovou rešerší tak napomohl vytvoření tvůrčí části této bakalářské práce. Rozhovory s Jiřím Leschtinou a Petrem Kamberským vznikly aţ po napsání série glos a spolu s prvním rozhovorem tak napomohly k tvůrčí reflexi vzniklých glos.
Pro rozhovory jsem měl připravených několik okruhů, ze kterých jsem chtěl od respondentů zjistit více informací. Začal jsem otázkami na začátky psaní politické publicistiky. Z těchto otázek jsem potom směřoval na zkušenosti komentátorů s psaním názorových textů pro Hospodářské noviny. Jejich zkušenosti ze současného působiště poté měli srovnat se zkušenostmi z jiných médií a názory na specifika čtenářů Hospodářských novin. Další informace pak směřovaly na pojetí publicistických ţánrů se specifikem ke glosám a otázce etiky a ovlivňování politické publicistiky a politiky.
- 13 -
TEORETICKÁ ČÁST
2. Volby prezidenta České republiky
Tato část představí prezidentskou volbu, prezidentovy pravomoci a jeho vztah k ostatním aktérům politického systému. Napomůţe zasadit vzniklý soubor glos do kontextu voleb prezidenta republiky a úlohy prezidenta v politickém systému České republiky.
Funkce prezidenta byla zřízena krátce po vzniku Československa a ilustrovala tak přerod z konstituční monarchie v republiku. Prezident v něm byl od počátku volen nepřímo členy parlamentu. Stejným způsobem byla následně hlava státu ustavována i v České republice.
2.1. Postavení prezidenta
Pozice prezidenta v rámci českého ústavního systému je dána Ústavou České republiky. Ta je zákonem parlamentní republiky, ve které oplývá hlava státu velkým mnoţstvím pravomocí. Podstatná část z těch, které na něj zbývají, podléhá kontrasignaci předsedou vlády nebo předsedou jedné z parlamentních komor. Jeho spíše reprezentativní pozici dokládá i to, ţe není zodpovědný za svá rozhodnutí ve funkci a zodpovědnost za jeho rozhodnutí nese vláda.12
Pokud si poloţíme otázku, jakých pravomocí poţívá a jak působí v rámci politického systému, je třeba se vrátit do období vzniku Československé republiky rozpadem Rakouska–Uherska. Na tradici československé státnosti po 28. říjnu 1918 se ostatně odvolává Ústava České republiky jiţ v preambuli.13
Období po převratu 28. října 1918 bylo prodchnuté odmítnutím spojitosti s habsbursko–lotrinskou dynastií a monarchismem obecně. V důsledku toho byl jiţ
12 Viz Vodička, Cabada: 155–156. 13 Viz Ústava ČR, dostupné online http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html.
- 14 -
Prozatímní ústavou zvolen typ republiky parlamentní, ve které byla výkonná moc, tedy prezident i vláda, omezena na úkor silného parlamentu.14
V kontrastu k formálně malým pravomocím z období meziválečné republiky stojí vysoká prestiţ, kterou prezidentský úřad poţíval a dále pak časté vstupy osoby prezidenta do reálné politiky mimo rámec omezených pravomocí.15 Pro takové posilování pozice prezidenta republiky, kdy jeho reálná politická aktivita přesahovala úzce vymezený prostor, je moţné hledat důvod v osobě prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.16
Prezident je podle ústavy součástí výkonné moci spolu s vládou a státním zastupitelstvím. Vztahy mezi prezidentem a vládou jsou ústavou ošetřeny pro jednotlivé pravomoci, mezi oběma orgány není stanovena hierarchie.17 Podle Klímy jsou sloţky výkonné moci (především pak prezident a vláda) orgány vedle sebe působícími s některými vzájemnými vztahy a zároveň samostatnými pravomocemi a působnostmi. Ačkoliv vláda nese za rozhodnutí prezidenta odpovědnost, nelze z takového ošetření dle Klímy vyvozovat její řídící úlohu na výkonné moci ve státě.18 Neodpovědnost prezidenta, za jehoţ rozhodnutí nese zodpovědnost vláda, je jednou z příčin kompetenčních sporů.19 V praxi lze říct, ţe prezidenta můţe vláda účinně kontrolovat a korigovat v těch prezidentových pravomocech, které musí být kontrasignovány předsedou nebo jiným členem vlády.20
Pravomoci, které jsou výlučně v rukou hlavy státu bez nutnosti spolupodpisu, jsou především pravomocemi personálního charakteru a obsazení. Prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády a jednotlivé členy, respektive přijímá jejich
14 Balík, Holzer, Hloušek, Šedo 2004: 61 15 mj. sestavení takzvané skupiny Hradu, která tvořila v určitých obdobích alternativní mocenské centrum k vládním koalicím a jejich dohadovacím orgánům. 16 Při jeho první volbě byl přijat i zákon, vyjímající Masarykovu osobu z omezujícího ustanovení, podle kterého směl být jeden člověk zvolen prezidentem nejvýše dvakrát po sobě. Ustanovení, které zapovídá kandidaturu ve dvou předchozích volbách zvolenému prezidentovi, se promítlo i do Ústavy České republiky. Jelikož tento článek nebyl při změně způsobu volby na přímou odstraněn, nemohl se stávající prezident Václav Klaus (zvolen 2003 a 2008) ucházet o další pětileté období. Viz Ústava ČR, dostupné online http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html. 17 Prezident je v ústavě označen „hlavou státu“ a vláda jako „vrcholný orgán výkonné moci“. Viz Ústava 18 Klíma 2010: 507. 19 Jestliže prezident naplňuje ústavu, nemůže za svá rozhodnutí být sankcionován. Požívá imunitu proti trestnímu stíhání, souzen a odsouzen může být jedině pro velezradu. 20 Klíma 2010: 508.
- 15 - demisi.21 Se souhlasem senátu jmenuje prezident soudce ústavního soudu, přičemţ předsedu a místopředsedu jmenuje bez senátního svolení. Samostatně jmenuje taktéţ předsedu a místopředsedu nejvyššího soudu a prezidenta s viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Výrazně ovlivňuje činnost České národní banky jmenováním členů její bankovní rady. Má moţnost také udělovat adresné milosti a tak odpustit nebo zmírnit soudem udělené tresty, jakoţ i zastavovat stíhání konkrétních osob.22
Další výlučné funkce souvisejí s demokratickým procesem a jeho fungování. Prezident má právo vyuţít právo veta na zákony přijaté parlamentem a vrátit je tak do poslanecké sněmovny, výjimkou jsou ústavní zákony.23 Jestliţe nechce vyuţít práva veta, podepisuje zákon a ten posléze vstupuje v platnost. Prezident nejen pověřuje a odvolává předsedu vlády a její členy, ale vládu bez důvěry ve sněmovně pověřuje prozatímním vykonáváním funkce do předání pověřovacích dekretů členům nové vlády. Jeho formální pravomocí je svolání schůze zvolené Poslanecké sněmovny.24
Výraznou roli prezident hraje v zahraniční politice. Jako hlava státu jej zastupuje navenek a vedle přijímání zahraničních návštěv a vedení jednání s návštěvami je osobou, která oficiálně sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Jeho součinnost s vládou se projevuje tím, ţe tuto pravomoc můţe přenést buď na vládu, nebo s jejím souhlasem na některého z jejích konkrétních členů. Ústava vzpomíná prezidenta i jako toho, kdo jmenuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, tedy velvyslance a vyslance, výběr osob na tyto posty je v gesci ministerstva zahraničí.25
Kromě toho je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil. Jak Kroupa upozorňuje, není prezident výkonným armádním činitelem. Ovlivňuje vojenský sbor spíše v personální rovině. Schvaluje tak základní vojenské řády a rozhoduje o obsazení pozice náčelníka vojenské kanceláře prezidenta republiky. Opět v součinnosti s vládou na její návrh jmenuje hlavního vojenského představitele
21 Prezidentem jmenovaná vláda musí poté požádat poslaneckou sněmovnu o důvěru a ministerský předseda skládá demisi do rukou prezidenta, když jeho vláda důvěru dolní komory ztratí. 22 Klíma 2010: 511–513. 23 Sněmovna k přehlasování prezidentského veta potřebuje najít kvalifikovanou většinu, tedy 101 poslanců. Pokud se ve sněmovně kvalifikovaná většina proti prezidentovu vetu najde, je zákon přijat a vstupuje v platnost. 24 Klíma 2010: 511–513. 25 Klíma 2010: 513.
- 16 - armády, náčelníka Generálního štábu armády České republiky. Jmenuje a povyšuje generály.26
Václav Klaus v posledních měsících svého druhého období vůbec poprvé vyuţil moţnost vyhlášení amnestie.27 Na rozdíl od udělování milosti je pro amnestování vězňů a soudně stíhaných třeba spolupodpis předsedy vlády. Liší se i charakter samotného úkonu. Zatímco milost je adresná a omilostňuje konkrétního odsouzeného nebo soudně stíhaného, amnestie je rozhodnutím o hromadném prominutí výkonu trestu nebo nařízení nezahájení či zastavení trestního stíhání vůči osobám, které nejsou adresně označeny. 28
2.2. Volby v České republice
Česká republika vznikla 1. ledna 1993 rozpadem České a Slovenské Federativní Republiky.29 Hlavní zákonodárné a výkonné orgány po vzniku samostatné České republiky vznikly povýšením republikových orgánů v rámci federace na úroveň státních. Česká národní rada, jednokomorový legislativní sbor České republiky jako součásti ČSFR, se po rozdělení stala Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. První volby pod hlavičkou PSP ČR se uskutečnily v roce 1996, přičemţ počet poslanců a základní volební pravidla zůstala oproti roku 1992 zachována. Ústava České republiky z roku 1992 pamatovala i na horní komoru parlamentu. Senát byl poprvé volen a ustaven roku 1996.
První řádné volby se v samostatné České republice uskutečnily v roce 1994 a oprávnění voliči v nich rozhodli o sloţení městských a obecních zastupitelstev.
Chybějící mezistupeň samosprávy mezi obcemi a celostátními orgány doplnily zastupitelstva reorganizovaných 14 krajů, přičemţ 13 z nich (s výjimkou v Hlavním
26 Klíma 2010: 513. 27 Václav Klaus se o možném vyhlášení amnestie informoval již po svém nástupu v roce 2003 a konzultoval s tehdejší m ministrem spravedlnosti Pavlem Rychetským. Tuto pravomoc využil až 1. ledna 2013. Viz http://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/archiv/18.shtml, http://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove- zpravy/archiv/123.shtml. 28 Klíma 2010: 514. 29 Oficiální název Československa od 23. dubna 1990 do rozpadu státu.
- 17 - městě Praze, které si volí své vedení při volbách do obecních samospráv) voliči poprvé vybrali v roce 2000.
Po vstupu České republiky do Evropské unie volí čeští občané i občané Evropské unie s trvalým bydlištěm na území České republiky poslance Evropského parlamentu. V lednu 2013 občané poprvé volili prezidenta České republiky.
Z hlediska volebních systémů, které určují proměnu voličských hlasů na získané posty, jsou v České republice uplatňovány dvě zásady. Pro volby do poslanecké sněmovny, krajských a obecních zastupitelstev je principem poměrné rozdělení mandátů mezi strany, které překročily pětiprocentní volební klauzuli. Taktéţ pro volby do Evropského parlamentu se v ČR uţívá poměrného listinného systému, který rozděluje úspěšným stranám30 dostupné mandáty31.
Senátní volby pak fungují na principu volby absolutní většinou v kaţdém z 81 obvodů. Zisk absolutní většiny hlasů v něm znamená vítězství v jednomandátovém obvodu. Pokud ţádný z kandidátů nezíská v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů, je vyhlášeno druhé kolo, do kterého jiţ postupují pouze dva nejúspěšnější z kola prvního, a vítěz je zvolen senátorem.
Stejný volební systém byl zvolen i pro volbu prezidenta32 s tím, ţe celá Česká republika tvoří jeden volební obvod.
30 Úspěšným ve smyslu překročení volební klauzule pro zisk mandátu, kterým je v obou případech hranice pěti procent z odevzdaných platných hlasů. 31 Při volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 bylo v ČR rozděleno 24 mandátů, o pět let později to bylo 22 mandátů. 32 ODS především v počátcích diskuze o zavedení přímé volby a jejím mechanismu navrhovala jednokolový většinový systém prvního v cíli, používaný v anglosaském prostředí. Někteří představitelé ODS navrhovali i model, který nazývali francouzským. Ten v zásadě kopíruje systém volby do Národního shromáždění páté francouzské republiky. Do druhého kola připouští více než dva kandidáty, ke zvolení v druhém kole postačí nejvyšší zisk. Až po znovuzvolení Václava Klause se ODS přiklonila k převládajícímu návrhu. Více Staňková 2011: 30–36.
- 18 -
2.2.1. Volební právo
Občané v České republice mají moţnost o obsazení volených orgánů zastupitelské demokracie rozhodovat v tajných volbách. Základní tři principy volebního práva v ČR jsou, ţe je všeobecné, rovné a přímé.
Všeobecným volebním právem bylo zpočátku míněno právo pro všechny muţe. Drţitelem volebního práva je občan a tím byl podle americké Deklarace nezávislosti i francouzské Deklarace práv člověka a občana muţ. Koncept všeobecných volebních práv pro muţe se objevil nejdříve v revoluční Francii, kde se ale definitivně ujal aţ od roku 1870.33 Nejdelší nepřetrţitou historii všeobecného volebního práva tak má Švýcarsko.34 V Předlitavsku, jehoţ součástí české země byly, všeobecné volební právo zavedly Badeniho volební reformy. Týkal se však pouze nově vytvořené páté kurie, jejíţ voliči rozhodovali o obsazení 85 ze 425 míst v Poslanecké sněmovně Říšské rady.35 36 Rovnost, jakoţ i jeho všeobecnost pro muţe od 24 let a tajnost aktivního volebního práva přinesla Beckova volební reforma v roce 1907.37
Ţeny se v českých zemích dočkaly všeobecného volebního práva aţ vznikem Československa a v rámci revoluční vlny po skončení první světové války. Prvním státem, který pojímal nárok na všeobecné volební právo bez ohledu na pohlaví, byl Nový Zéland v roce 1893. V Evropě zrovnoprávnění postupovalo od severu, kdyţ jako první v Evropě ţenám přiznalo právo volit v roce 1906 Finsko.38
33 Antoš 2008: 22–23. 34 Od roku 1848. Paradoxně je Švýcarské spříženectví jednou z posledních evropských zemí, kde získaly volební právo ženy – na konfederální úrovni až v roce 1971. 35 Reforma roku 1896 přitom zvýšila počet oprávněných voličů z 1 732 000 na 5 333 000. 36 Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2004:: 28–30 37 tamtéž: 30. 38 Antoš 2008: 23.
- 19 -
2.2.2. Náleţitosti nepřímé volby v ČR 1993 - 2012
Nepřímou volbu prezidenta České republiky prováděli členové parlamentu na společné schůzi obou komor.39 Nominaci mohl přijmout občan České republiky s pasivním volebním právem pro senátní volby40 a s návrhem skupiny deseti poslanců nebo deseti senátorů.
Volba mohla proběhnout veřejně nebo tajně dle rozhodnutí sněmovny a senátu. Aby k volbě mohlo dojít, bylo třeba dosaţení shody.41 Všichni prezidentští kandidáti splňující zákonné podmínky získali právo zúčastnit se prvního kola. V tom byl zvolen ten z nich, který získal nadpoloviční většinu ze všech členů obou odděleně hlasujících komor. Pokud nebyl prezident v prvním kole zvolen, ve druhém kole se utkal nejúspěšnější kandidát prvního kola v poslanecké sněmovně s nejúspěšnějším kandidátem v senátu. Postupující do druhého kola mohl být i jeden, pakliţe získal nejvíce hlasů v obou komorách. Ve druhém kole hlasovaly komory opět odděleně a prezidentem byl zvolen ten kandidát, který přesvědčil nadpoloviční většinu přítomných poslanců a senátorů. Pokud výsledkem druhého kola opět nebylo zvolení prezidenta, postoupili kandidáti z druhého kola do třetího kola volby. Zde jiţ nebyli volitelé rozděleni na dvě komory, ale hlasovali dohromady a prezidentem byl zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu přítomných členů parlamentu.42 Pokud nebyla taková většina nalezena, byla tato volba neúspěšná a parlament hlasoval o termínu další volební schůze. 43
39 Volba v parlamentu je nejčastější, nikoliv ale jedinou variantou nepřímé volby. Prezident Spolkové republiky Německo je kupříkladu volen zvláštním sborem, který je sestavován jen pro tuto volbu a který je z poloviny tvořen poslanci Spolkového sněmu a z druhé poloviny poměrně delegovanými zástupci zemských sněmů. Viz Škaloud 2002: 209. 40 Podmínkami jsou české státní občanství, věk nad 40 let a způsobilost k právním úkonům. 41 V roce 2008 byla z tohoto důvodu první neúspěšná volba Václava Klause a Jana Švejnara prodloužena do následujícího dne. Zatímco poslanci většinově podporovali tajnou volbu, senátoři opakovaně podpořili veřejnou, která byla nakonec přijata. 42 V nepřímé volbě měla po roce 1998 převahu poslanecká sněmovna nad senátem. Jak upozorňuje Jan Kysela, tak deset potřebných navrhovatelů odpovídá necelé osmině senátu ale pouze dvacetině počtu poslanců. V třetím kole pak při rozdílných preferencích komor získává výhodu favorit sněmovny, která při počtu 200 hlav jednaosmdesátičlenný senát majorizuje. Viz Kysela 2008: 242–243. 43 Kysela 2008: 242–243.
- 20 -
2.2.3. Náleţitosti přímé volby
Zákon o přímé volbě prezidenta přiznává kromě samotné volby i moţnost navrhnout kandidáta občanovi České republiky staršímu 18 let. Aby byl jeho kandidát zaregistrován, musí navrhovatel do 66 dní před vyhlášeným termínem volby dodat spolu s návrhem Ministerstvu vnitra petici, ve které se pro navrţeného kandidáta vyslovilo alespoň 50 tisíc občanů České republiky.44 Právo nominovat prezidentského kandidáta zároveň nadále zůstává i poslancům a senátorům.45
S občanskými nominacemi souvisí kontrola podpisů pod nominačními peticemi. Zákon o přímé volbě zadal ministerstvu vnitra ověření správnosti podpisů z náhodně vybraného vzorku 8500 podpisů, při větším počtu pak i z druhého stejně velkého vzorku. Procentuální chybovost pak má být dle stejného zákona odečtena od celkového počtu odevzdaných podpisů.46
Pro účely volby prezidenta je celá Česká republika jedním volebním obvodem. Aktivním volebním právem disponuje občan České republiky, který nebyl zbaven svéprávnosti a alespoň druhým dnem volby dosáhl věku 18 let.
Při zvoleném absolutním většinovém volebním systému je v prvním kole zvolen kandidát, který získá padesát procent ze všech platných odevzdaných hlasů plus jeden hlas. Pokud potřebný počet nikdo nezíská, je vyhlášeno druhé kolo volby. Postupují do něj dva nejúspěšnější z kandidátů prvního kola47 a vítěz druhého kola je zvolen prezidentem.48
44 Viz Zákon č. 275/2012 Sb., § 21, čl. (1)-(3). 45 Oproti dřívějšímu počtu deseti poslanců a deseti senátorů se ale zvedá počet poslaneckých podpisů na dvacet. 46 Odpočet podpisů pod peticemi se při prvním užití pro první přímou volbu stal Dotčený paragraf v šestém odstavci ukládá, že „Zjistí-li Ministerstvo vnitra postupem podle odstavce 5 nesprávné údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu (dále jen „druhý kontrolní vzorek“). Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici. Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.“ Viz Zákon č. 275/2012 Sb., § 21, čl. (6). 47 V případě, že v prvním kole obsadí s naprosto shodným počtem hlasů dva kandidáti, postupují do druhého kola oba a voliči by v této hypotetické možnosti vybírali ze tří kandidátů. 48 Absolutně většinový volební systém při volbě prezidenta tak má stejné parametry, jako volební systém, kterým se vybírají senátoři. Oba jsou inspirovány způsobem, kterým je od roku 1965 volen prezident francouzské Páté republiky.
- 21 -
2.3. Historie volby prezidenta republiky
Tato část připomene předchozí volby prezidenta v historii Československa, jakoţ i nástupnické České republiky. Čerpat v ní budu především z knihy brněnských politologů Politický systém českých zemí 1848-1989.
Zvolení československého a posléze českého prezidenta mělo prakticky do roku 2003 společný rys. Většinou byl vítěz volby znám před samotným zvolením a protikandidáti získávali nemnoho hlasů, povětšinou od zastánců marginálních stran, ať v soutěţivém i nesoutěţivém systému.
2.3.1. Prezidentské volby v letech 1918–1935
Vůbec první volba prezidentem v roce 1918 bylo provedenou jednostrannou aklamací. Na ustavující schůzi Revolučního Národního shromáţdění 14. listopadu 1918 se pro Masaryka v jeho nepřítomnosti vyslovilo všech 221 přítomných poslanců. Jiţ v období do jednoho roku po první volbě získal prezident některé posílené pravomoci, jakými je byla moţnost odvolávat předsedu vlády i jednotlivé ministry. Náleţela mu i moţnost suspenzivního (odkladného) veta vůči zákonům, které přijal parlament nebo právo zúčastnit se zasedání vlády. Dvě posledně jmenované pravomoci má i prezident České republiky.
Druhá, třetí a čtvrtá volba, ze které vyšel jako prezident Masaryk, jiţ byla na sedmileté období a probíhala na společné schůzi obou komor parlamentu. Volba byla nastavena jako maximálně tříkolová. Nutno poznamenat, ţe Masaryk byl vţdy zvolen jiţ v prvním kole.49 Existovala i moţnost odevzdat prázdné lístky, které se vyslovovaly proti všem kandidátům. Tato moţnost byla pokaţdé vyuţívána.50
Jakoţto zakladatel státu byl Masaryk vyjmut z omezení dvou následujících zvolení, které ústava pro post prezidenta vymezila, jeho prezidentství si pak s
49 V prvním a případném druhém kole bylo pro zvolení nutné získat alespoň tři pětiny z celkového počtu přítomných poslanců a senátorů. Případného třetího kola se měli zúčastnit dva nejúspěšnější kandidáti, vítězství bylo spojeno s požadavkem prosté nadpoloviční většiny. 50 Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2004: 61–63
- 22 - výjimkou protisystémových stran51 nedovolili členové parlamentu zpochybnit navrţením protikandidáta s reálnou moţností být zvolen. Toto tabu neprolomili ani Karel Kramář či Antonín Švehla, kteří chtěli za pravicovou vládu proti (spíše levicově orientovanému) Masarykovi kandidovat v roce 1927. Oba nakonec od takového záměru ustoupili.
Po abdikaci Tomáše G. Masaryka pravicové strany zformovaly tzv. prosincový blok, jehoţ cílem bylo zabránit zvolení Edvarda Beneše. Za protikandidáta mu postavili prof. Bohumila Němce. Po vyjednáváních, ve kterých se na Benešovu stranu přiklonili komunisté, a v jeho prospěch se zároveň angaţoval papeţský nuncius, profesor Němec den před volbou odstoupil. Beneš byl jako jediný oficiální kandidát zvolen výraznější většinou hlasů, neţ kdy předtím Masaryk.
2.3.2. Prezidentské volby v letech 1938–1989
Edvard Beneš abdikoval po přijetí Mnichovské dohody, ve které německý poţadavek na odstoupení německou menšinou obývaného pohraničí ČSR potvrdili italský fašistický vůdce Benito Mussolini a ministerští předsedové Velké Británie a Francie. Jeho nástupcem se stal právník Emil Hácha.52 Po německé okupaci v březnu 1939 a proměně státního zřízení na vazalský Protektorát Čechy a Morava se stal jeho státním prezidentem.
Jednomyslnou byla volba přijata parlamentem po druhé světové válce. Po dvojím potvrzení Edvarda Beneše v letech 1945 a 1946 byli jednomyslně Národním shromáţděním voleni Klement Gottwald (1948), Antonín Zápotocký (1953) a Antonín Novotný (1957). Před druhou Novotného bylo zkráceno volební období z šesti na čtyři roky.53
V období praţského jara nahradil Novotného nestraník Ludvík Svoboda. Poprvé od druhé světové války nebyla jeho volba jednohlasnou, Svoboda nezískal
51 Tedy většiny stran národních menšin a po roce 1921 vzniklé KSČ. 52 tamtéž: 91. 53 Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2004: 143–144.
- 23 - v tajné volbě dva z poslaneckých hlasů. Po sesazení Svobody v roce 1975 nastoupil na jeho místo generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.54
2.3.3. Prezidentské volby v letech 1989–1998
V prosinci 1989 zvolil parlament, tvořený stále převáţně zástupci komunistické strany, jednohlasně prezidentem hlavního představitele dosavadní protireţimní opozice Václava Havla.55 V roce 1990 byl Havel s mandátem na dva roky zvolen znovu, tentokrát jiţ z pluralitních voleb vzešlým Federálním shromáţdění, kde získal 114 ze 139 odevzdaných hlasů ve Sněmovně lidu, 63 ze 72 hlasů pak v české a 41 z 57 hlasů ve slovenské části Sněmovny národů dvoukomorového parlamentu.56
Na funkci abdikoval v červenci 1992, kdyţ předtím nebyl zvolen pro další období, nedostal dostatek hlasů od slovenských poslanců Sněmovny národů.57 Do konce roku 1992, kdy se Česká a Slovenská Federativní Republika rozdělila na dva samostatné státy, bylo vyhlášeno 6 dalších parlamentních voleb. Václav Havel kandidovat odmítl a ţádný z ostatních navrţených kandidátů se ani vzdáleně nepřiblíţil hranici ke zvolení.58 59
Po rozpadu Československa byl Havel zvolen prezidentem České republiky. Získal v prvním kole 109 hlasů, jeho protikandidáti Marie Stiborová 49 a Miroslav Sládek 14 hlasů.60 Druhé pětileté období nastoupil v roce 1998. Ke zvolení tentokrát
54 Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2004: 168–169. 55 Všichni přítomní poslanci hlasovali pro zvolení Václava Havla prezidentem ČSSR. Hlasování probíhalo ve třech sborech. Prvním byla Sněmovna lidu Federálního shromáždění, volba probíhala dále mezi poslanci jednotlivých republik federace. V roce 1989 se ani jeden z nich nezdržel hlasování či nehlasoval proti návrhu na Havlovo zvolení. Viz http://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/stenprot/021schuz/s021001.htm. 56 Viz http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/003schuz/s003001.htm. 57 V prvním kole mu 3/5 hlasů dali pouze poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice. Ve druhém kole byla třeba nadpoloviční většina hlasů a Havel ji získal i ve Sněmovně lidu. Ve slovenské části Sněmovny národů s Havlovou volbou souhlasilo pouze 22, resp. 18 poslanců z počtu 75. Viz http://www.psp.cz/eknih/1992fs/slsn/stenprot/002schuz/s002003.htm. 58 Poslední neuskutečněná volba byla na pořadu společného zasedání parlamentních komor 26. listopadu 1992 po přijetí ústavního zákona o zániku ČSFR. 59 Viz http://www.psp.cz/eknih/1992fs/slsn/stenprot/002schuz/s002005.htm, http://www.psp.cz/eknih/1992fs/slsn/stenprot/002schuz/s002024.htm, http://www.psp.cz/eknih/1992fs/slsn/stenprot/002schuz/s002027.htm, http://www.psp.cz/eknih/1992fs/slsn/stenprot/006schuz/s006002.htm. 60 Viz http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/002schuz/s002007.htm.
- 24 - musel absolvovat i druhé kolo volby, ve kterém obdrţel 47 hlasů v horní komoře61 a od poslanců pak 99 hlasů, čímţ pouze o jeden hlas překonal potřebné nadpoloviční kvórum ze 197 přítomných členů dolní komory českého parlamentu. Jeho protikandidáty byli Stanislav Fischer za KSČM a předseda republikánské strany Miroslav Sládek.
2.3.4. Poslední dvě nepřímé volby
Přímá volba prezidenta se v lednu 2013 uskutečnila poprvé. Soutěţivý model s více kandidáty, kteří mohou ve volbě uspět, je samozřejmě moţný i ve volbě nepřímé. V roce 2003 se výrazněji objevuje v médiích obraz soupeření nominovaných kandidátů. Před první volbou se české deníky věnovaly tématu konce mandátu Václava Havla. Příleţitostí k tomu byl poslední novoroční projev stávajícího prezidenta, kterému se významně věnovaly všechny tři sledované deníky.62 Souběţně se objevují jednak komentáře, které akcentují hledání Havlova nástupce63 i zpravodajské články, které se věnují kandidátům, jejich taktikám a šancím64.
Volby v roce 2003 byly v samostatné české historii nejdelší. Po deseti letech se hledal nástupce Havla a na jeho jméně nebyla na počátku shoda, coţ vedlo v důsledku k tomu, ţe v prvním volbě měly čtyři z pěti stran zastoupených ve sněmovně svého vlastního kandidáta.65 V této volbě naprosto propadl kandidát nejsilnější vládní strany ČSSD Jaroslav Bureš, který se nedostal do druhého kola na úkor Václava Klause a Petra Pitharta. Václav Klaus, který po prohraných parlamentních volbách v roce 2002 opustil post předsedy ODS i předsedy
61 Senát byl jako horní komora českého parlamentu ustanoven po prvních volbách na podzim 1996, jeho existenci předjímá už Ústava České republiky přijatá 16. prosince 1992. 62 Hospodářské noviny: „Potřinácté a naposledy“, Právo: „Havel: Odevzdávám zemi v dobrém stavu“, tematická dvoustrana v Mladé frontě DNES. 63 Hospodářské noviny: „Václav Havel, možnost prvá“. 64 Právo: „Chytrák Miloš se usadil na klubu“. 65 Po volbách v roce 2006 ve sněmovně zasedali poslanci pěti stran a to České strany sociálně demokratické, Občanské demokratické strany, Komunistické strany Čech a Moravy, Křesťansko-demokratické unie – Československé strany lidové a Unie Svobody – Demokratické unie. US-DEU vlastního kandidáta nenavrhla, když ve volbách roku vstoupila do sněmovny jako součást Koalice (spolu s KDU-ČSL) a její poslanecký klub čítal pouze 10 členů. Viz http://volby.cz/pls/ps2002/ps63?xjazyk=CZ a http://www.psp.cz/sqw/snem.sqw?id=598&o=4.
- 25 - poslanecké sněmovny se vykrystalizoval jako silný kandidát, který ve třetím kole získal 113 z potřebných 141 hlasů.66
Mateřská strana ho nominovala i do druhé volby. ČSSD kontrovala nasazením svého bývalého předsedy a premiéra v letech 1998–2002 Miloše Zemana. Navzdory očekáváním souboje Klaus–Zeman se do druhého kola dostala senátními hlasy kandidátka menších vládních stran Jaroslava Moserová. Výsledkem druhé volby bylo, ţe Česká republika byla od 3. února 2003 bez prezidenta, byť dokázal Václav Klaus posílit na 127 hlasů.67
Na třetí pokus proti němu jiţ koaliční strany postavily společného kandidáta, byl jím univerzitní profesor Jan Sokol. Ve třetím kole této volby byl ale Václav Klaus zvolen prezidentem.68
Mediální obraz minulé prezidentské volby v roce 2008 jiţ v mnohém překonával předchozí postavení volby nepřímé. V roce 2003 média spekulovala především nad příleţitostmi jednotlivých kandidátů podle strany, která je navrhla a od které se předpokládalo, ţe tuto osobnost prakticky jednohlasně podpoří.
V roce 2008 se obraz (stále nepřímé) volby přiblíţil podobě volebního klání ve Spojených státech amerických. Na jedné straně stál v pozici obhájce postu úřadující prezident Václav Klaus. Výběr vyzyvatele sice ani neprocházel primárními volbami, jako je zvykem ve zmíněných USA, samotná mediální reprezentace střetu Klaus vs. Švejnar ale získala podobu, která se americkému vzoru přiblíţila. Volek míní, ţe změnu podnítila předvolební strategie ekonoma Jana Švejnara, který se ucházel o funkci prezidenta proti Václavu Klausovi. Švejnarova kampaň obsahovala postupy prezentace blízké strategiím v systémech s přímou volbou hlavy státu.69
Švejnar se obracel více na veřejnost, neţ bylo při předchozích volbách zvykem. Vedle přesvědčování volitelů a debat na poslaneckých a senátorských
66 Viz http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/001schuz/s001016.htm. 67 Viz http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/002schuz/s002012.htm, http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/002schuz/s002013.htm, http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/002schuz/s002014.htm. 68 Viz http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/003schuz/s003010.htm, http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/003schuz/s003012.htm, http://www.psp.cz/eknih/2002ps/psse/stenprot/003schuz/s003013.htm. 69 Volek 2008: 275.
- 26 - klubech objíţděl Českou republiku, aby představoval svoji osobu a svoji představu o prezidentském angaţmá občanům.
Podle Volka byl ze Švejnarovy strany pro mediální zájem důleţitým vystoupením z role politického aktéra, který usiluje o získání potřebného počtu hlasů od členů parlamentu a výraznější veřejná prezentace nabídla médiím dramatizující prvek, který pak pokrývala pomocí mechanismů melodramatizace a ritualizace.70
Jan Švejnar a jeho volební tým začal vyuţívat prvky politického marketingu, jehoţ aplikaci popisuje Anna Matušková.71 Do přípravy voleb jednotlivými aktéry přináší nové prvky, kterými jsou marketingová orientace, koncept volebního trhu, průzkum volebního trhu nebo průzkum veřejného mínění.72
Uţ v roce 2003 významně posílilo zpracovávání a zveřejňování průzkumů veřejného mínění externími agenturami, které je pořádaly bez přímého zadání nebo vazby na politické strany. V roce 2008 si je jiţ strany zadávaly a pouţívaly v předvolebním boji. ČSSD zadávala průzkumy oblíbenosti svého kandidáta Jana Švejnara a obhajujícího prezidenta Václava Klause.73 ODS v závěru kampaně zveřejnila průzkum, který pro stranu zpracovala konkurenční SC&C. Média tyto průzkumy v obou případech přejímala, především Právo74, ale i další deníky75.
Zveřejňování a komentování dat, které rozlišovaly rozdíly v podpoře pro jednoho či druhého kandidáta, vystavěly ve stále nepřímé volbě naraci konfliktu. Stejně jako ve standardních demokraciích pracoval primárně s emocionální úrovní, skrze kterou byly potom argumenty a konstrukty ohledně kandidátů a rozdílů mezi nimi vykládány. Témata a přístup, který k nim jednotlivá média zaujímala, se rekrutovala mezi binárními opozicemi pojmů novosti, resp. zprofanovanosti (nabízí se i opačné čtení kontinuity a neznámosti, nečitelnosti), dále třeba také na bipolární
70 Volek 2008: 275. 71 Poprvé využity byly v předchozích volbách do poslanecké sněmovny. 72 Matoušková 2010: 14. 73 STEM zveřejňoval ale vedle průzkumů zadaných sociálně demokratickou stranou i další bez zadání této strany, za což si vysloužil kritiku ODS. 74 Právo 11.1.2008: „STEM pro ČSSD: Švejnarova podpora u veřejnosti stoupla“, Právo: „ 18.1.2008: STEM pro ČSSD: Švejnar by opět vyhrál“, Právo 13.2.2008: „STEM: Lidé pro Švejnara a přímou volbu“. 75 Hospodářské noviny 21.1.2008: „Souboj průzkumů: Švejnar poráží Klause“.
- 27 - sadě našinec/cizinec, otázky, jak „obstál“ či „neobstál“ stávající prezident a rozdílech v osobnostních projevech kandidátů.76
K první volbě došlo aţ v pozdně večerních hodinách společného zasedání komor, které se dlouho nedokázaly shodnout, zda mají volby proběhnout veřejně nebo tajně (jako tomu bylo v roce 2003). V druhém kole obdrţel Václav Klaus v součtu 142 hlasů (95 v PS, 48 v senátu). Ve třetím, kde se jiţ hlasy sčítají, ale dostal o tři méně a tak se o týden později konala druhá volba se stejnými dvěma kandidáty.77 Ve vypjaté atmosféře Klaus získal v prvním i druhém kole počet hlasů, který by ve třetím znamenal zvolení. V závěrečném kole volby Klaus získal 141 hlasů, coţ mu těsně zajistilo znovuzvolení.78
2.4. Volba prezidenta v lednu 2013
2.4.1. Výběr a eliminace kandidátů
Vyhlášení termínu přímé volby je pravomocí předsedy Senátu Parlamentu České republiky. Milan Štěch zvolil termín prvního kola volby 11. a 12. ledna 2013.79
Nominace pro jednotlivé kandidáty museli jejich navrhovatelé odevzdat ministerstvu vnitra do 6. listopadu 2012.80 Svoji nominaci za sebe či v zastoupení doručilo celkem 19 kandidátů. Celkem 8 z kandidátních listin přitom nesplňovalo některé důleţité náleţitosti. Nejčastěji u nich chyběly poţadované podpisy zvolených zástupců nebo petiční archy s podpisy občanů. Případně odevzdané petice pak obsahovaly méně neţ poţadovaných padesát tisíc podpisů a nebyly proto ministerstvem kontrolovány.81
Poslanci nominovali ministra zahraničí a předsedu vládní strany TOP 09 Karla Schwarzenberga a dále místopředsedu senátu za vládní Občanskou demokratickou
76 Volek 2008: 276–287. 77 Poslanci KSČM nejdříve nominovali europoslankyni Janu Bobošíkovou, která se ale před volbou vzdala kandidatury ve prospěch Václava Klause. 78 Viz http://www.psp.cz/eknih/2006ps/psse/stenprot/002schuz/s002030.htm. 79 Podle zažitého usu pro volby v ČR je prvním volebním dnem pátek mezi 14 a 22 hodinou a druhým sobota od 8 do 14 hodin. 80 Zákon č. 275/2012 Sb., § 21, čl. (1)-(3) 81 Viz http://www.mvcr.cz/clanek/rozhodnuti.aspx.
- 28 - stranu Přemysla Sobotku. Senátor opoziční České strany sociálně demokratické Jiří Dienstbier vyuţil nominaci svých kolegů z horní parlamentní komory.82
Ministerstvo vnitra tak kontrolovalo osm peticí, které obsahovaly více neţ 50 tisíc podpisů. Po odečtení chybných a nedohledatelných údajů zaregistrovali do přímé volby Jana Fischera, Taťánu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou a Miloše Zemana.83
Proti výsledku revize podpisových petic se odvolali tři kandidáti, kteří odevzdali archy s více neţ poţadovanými 50 tisíci podpisy, po přepočtu ministerstva vnitra ale na jejich arších byl nedostatečný počet platných podpisů.84 Se stíţností u Nejvyššího správního soudu uspěla Jana Bobošíková, kdyţ soud označil matematický vzorec pouţitý ministerstvem pro odpočet neplatných podpisů za chybný. Bobošíková byla zapsána mezi kandidáty. Tomiovi Okamurovi a Vladimíru Dlouhému i při pouţití opraveného vzorce jim zbývalo několik stovek podpisů do 50 tisíc.85 Senátor Okamura se posléze rozhodl odvolat se proti rozsudku k ústavnímu soudu. Přijetí Okamurových námitek, jakoţ i jejich projednávání ohroţovalo uskutečnění volby, ale nakonec byla jeho ţádost jiţ v počátku zamítnuta a do přímé volby vstoupilo 9 kandidátů.86
2.4.2. Průběh voleb
Volební kampaň začala jiţ v létě 2012. Kandidáti, kteří usilovali o nominaci skrze podpisy občanů, spojili distribuci podpisových archů s distribucí letáků s programovými tezemi či propagačních předmětů.
Kandidáti se prezentovali v televizních a rozhlasových pořadech. Česká televize a Český rozhlas kromě povinného prostoru v kaţdém z médií věnovali dva
82 Jiří Dienstbier mohl jako jediný využít jakékoliv z tří variant nominace. Kromě deseti senátorů jej podpořily i dvě desítky poslanců a ČSSD sbírala podpisy občanů. Dienstbier k nominační listině přiložil souhlas senátorů. 83 Viz http://www.mvcr.cz/clanek/rozhodnuti.aspx. 84 Konkrétně Jana Bobošíková, Vladimír Dlouhý a Tomio Okamura. 85 Viz http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-rozhodl-o-navrzich-tykajicich-se-registraci-kandidatnich- listin-pro-volbu-prezidenta-republiky/art/914?tre_id=135. 86 Viz http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/ustavni_soud_www/Aktualne_prilohy/2013_01_04b1_aktualita. pdf.
- 29 - týdny před volbami kandidátům i další prostor.87 Veřejnoprávní média rozprostřela kandidátům čas pro prezentaci vyváţeně i ve třech prezidentských debatách se třemi účastníky a v závěrečné superdebatě před prvním kolem volby.
Nejúspěšnější komerční stanice TV Nova a Prima Family zvolily jiný model a kandidáty zvaly do svých prezidentských speciálů podle kritéria zajímavosti souboje.88
Do druhého kola postoupil jeden z favoritů Miloš Zeman a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Dlouhodobý lídr v průzkumech několika agentur Jan Fischer se s 16,4 % hlasů nedostal do druhého kola, stejně jako senátor a místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier. Překvapením mohlo být páté místo a necelých sedm procent hlasů pro profesora Vladimíra Franze a především propadák senátora ODS Přemysla Sobotky. Kandidát strany, která byla od devadesátých let hegemonem české pravice, se umístil na nelichotivém předposledním místě, získal pouze 126 tisíc voličských hlasů.
Druhé kolo mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem bylo výrazně útočnější a vyhraněnější. Miloš Zeman po vyjádření Karla Schwarzenberga, ţe Edvard Beneš by dnes byl souzen jako válečný zločinec sdělil ministrovi zahraničí, ţe k němu ztratil úctu a vzájemné prezidentské duely ve 14 dnech mezi prvním a druhým kolem byly vzájemně útočné.
Kandidát Strana 1. kolo 2. kolo Hlasy % Hlasy % Miloš Zeman SPOZ 1 245 848 24,21 2 717 405 54,80 Karel Schwarzenberg TOP 09 1 204 195 23,40 2 241 171 45,19 Jan Fischer bez politické příslušnosti 841 437 16,35 - - Jiří Dienstier ČSSD 829 297 16,12 - - Vladimír Franz bez politické příslušnosti 351 916 6,84 - - Zuzana Roithová KDU-ČSL 255 045 4,95 - - Taťána Fischerová Klíčové hnutí 166 211 3,23 - - Přemysl Sobotka ODS 126 846 2,46 - - Jana Bobošíková Suverenita – Blok Jany Bobošíkové 123 171 2,39 - - Tabulka č.1 – Výsledky voleb prezidenta České republiky v lednu 2013 (vlastní tabulka podle dat z www.volby.cz)
87 Medailony jednotlivých kandidátů byly postupně vysílány v hlavní zpravodajské relaci České televize Události po odevzdání kandidátních listin ministerstvu zahraničí. Prezentace kandidátů a diskuze s nimi se staly i náplní vysílání talk show Interview ČT24 a Hyde Park. 88 Ještě před nimi v říjnu 2012 vysílala soukromá TV Pětka pořad Volejte prezidentovi, jehož formát připomínal odlehčenou verzi Hyde Parku České televize.
- 30 -
3. Glosa jako útvar politické publicistiky
„Glosovat“ nebo označení některé osoby za glosátora patří do naší běţné mluvy. „Uţ Karel Čapek tvrdil, ţe my Češi máme jednu zvláštnost v národní povaze – rádi kibicujeme, komentujeme, neustále někomu dobře radíme a vţdycky nejlépe odhadneme, v čem vězí zakopaný pes.“89
V jazyce mediální teorie - a především praxe - je glosa jedním z ţánrů, které je v rozmanitých obměnách pouţíván na stránkách deníků i časopisů.
Praktická encyklopedie ţurnalistiky a masmediální komunikace pojem glosy chápe jednak jako poznámku, vepsanou na okraj nebo mezi řádky textu. Co nás více zajímá je pojem glosy jako „ţurnalistický druh se svérázným publicistickým akcentem, v němţ se odráţí jedna drobnější otázka nebo problém a jehoţ řešení je pouze naznačeno, nikoliv definitivně vyřešeno; autor komentuje, často ironicky, vzniklou situaci.“ 90
3.1. Glosa, vymezení mezi publicistickými ţánry
Abychom mohli napsat glosu, je třeba si vyjasnit, jak se glosa odlišuje od ostatních publicistických ţánrů, jak přistupovat k tvorbě glosy a jaký jazyk uţijeme.
Jednotlivé publicistické produkty se mezi sebou liší rozdílnými stylovými rysy, které odráţejí individualitu autora a jedinečnost situace, o které píše. Vedle toho můţeme u slohových útvarů zobecnit jejich základní charakteristiku, ovlivněnou především tím, který slohový postup v konkrétním komunikátu převládá.91
Podle Evy Minářové patří slohové postupy k nejzávaţnějším kompozičním prostředkům. Jejich účelem je přizpůsobit komunikaci cíli a funkci. Odráţejí základní záměr autora. Na začátku je jeho rozvaha a zváţení, co a chce adresátovi sdělovat, a jakým způsobem mu své sdělení předá. Ţánr je pak konkrétním pojetím tématu a
89 Dolanská 1988: 8 90 Osvaldová, Halada 2010: 85. 91 Minářová 2011: 80.
- 31 - jeho obsahu. Napomáhá k efektivnímu pojetí tématu v jeho celistvosti, ale i jeho jednotlivých částí, které klade do posloupnosti.92
Jisté diskrepance panují v tom případě, kdyţ rozdělíme obecně publicistické texty na dvě větve. 93 Stephan Ruß-Mohl představuje glosu jako variantu komentáře. Autor v glose dle něj vyjadřuje svůj názor a tím doplňuje objektivní zpravodajství. Glosa je podle něj „lehkonohou sestrou komentáře“. Smí být kousavá a sarkastická, ale má mít pointu, jiskru a vyvolávat úsměv. 94
Andrej Tušer rozlišuje publicistiku racionálního typu a emocionálního typu95, přičemţ glosu řadí k publicistice emocionálního typu. Definuje ji jako krátký ţánr, věnující se tématu s nadhledem a ironií. Oproti jiným ţánrům u ní nabývá na velkém významu pointa, kterou by glosa měla mít.
Podle Tušera glosa stojí na pomyslném pomezí mezi publicistikou racionálního a emocionálního typu a je blízkou poznámce96. S pozicí glosy na pomezí publicistiky úvahové a emocionální je spojena i volba tématu a stavby glosy, které rozvíjí příslušné kapitoly této práce.
Zatímco tedy sloţku racionálně a analyticky zaměřené publicistiky zastupuje názor, který se v glose objevuje, sloţka emocionální souvisí s prvky beletristické aţ umělecké literatury v ní. „Syţetové (beletristické) textové vzorce umoţňují původcům sdělení uplatnit subjektivitu pohledu a výrazu, zprostředkování osobních dojmů, pocitů specifické vyjádření vlastních názorů, které ve své podstatě neumoţňuje zpravodajská oblast, v omezené míře pak oblast publicistická v uţším smyslu slova.“97
92 Minářová 2010: 79–81. 93 První je více spojena s analyzováním a hledáním rozumových argumentačních vývodů. Druhý typ se nezříká rozumových argumentů, ale výrazněji v ní vystupuje autor v roli tvůrce, spíše než analytika. 94 Do této superkategorie řadí jako komentář samotný, tak jeho specifické formy: úvodník, sloupek, kritiku nebo recenzi, satiru a glosu, lokální sloupek a karikaturu. 95 Dělícím kritériem je pro něj přístup novináře k dané události. V případě publicistiky racionálního typu je to analýza a syntéza, indukce a dedukce, abstrakce a konkretizace, poznávání, porovnávání, vysvětlování, dokazování a argumentace. Publicistice emocionálního typu je pak vlastní umělecké vyjadřování, beletristika, logická fantazie, alegoričnost, expresivnost, širší zobecnění. 96 Tušer 1999: 102–115. 97 Jílek 2009: 99.
- 32 -
3.2. Definice politické glosy
Abychom mohli přikročit ke psaní tvůrčích textů, je třeba si nejprve na základě literární rešerše autorů odborné ţurnalistické a publicistické literatury definovat glosu a vyhledat její některé základní rysy. Pro přiblíţení glosy v kontextu politické publicistiky nám pak poslouţí informace z kvalitativních rozhovorů s názorovými novináři Hospodářských novin, díky čemuţ zároveň politickou glosu přiblíţíme cílovému médiu.
3.2.1. Funkce
Výběr prostředků, které ke svému sdělení autor zvolí, je podmíněn funkcím, kterým má slouţit. V případě glosy jako ţánru na pomezí analytických a beletrizovaných ţánrů, by v ní měly být obsaţeny v přiměřené míře prvky obou kategorií.
Zpravodajské články, ze kterých glosa vychází a od kterých se často obsahem odvíjí, plní převáţně informativní funkci. Publicistickým textům analytickým, ke kterým bývá častěji glosa řazena, se vyznačuje persvazivní, získávací, ovlivňovací a formativní funkcí. Důleţité tedy není primárně informovat, ale dále formovat prostřednictvím analýzy, argumentace a prezentace postojů. Beletristický přesah glosy pak doplňuje jeho funkční arzenál o estetickou funkci.98
Ke glose náleţí soudy a úsudky, které komentátor99 neskrývá do hloubky krátkého textu. Naopak je přiznává a formuluje svoje názory tak, aby bylo čtenáři jasné, ţe nepředkládá jediný moţný výklad, ale předkládá právě svůj. Přísluší mu i jistý moralismus a odvolávání se na hodnoty zdravého působení jedince ve společnosti a zdravých mravů. Je nasnadě konstatovat, ţe jejich představa a míra přijetí je do jisté míry odrazem autorova sociokulturního milieu. Spojení s autorem dále podtrhují beletristické prvky, kdyţ se v textu kromě názorů a úvah autora odráţí i jeho způsob podání textu a sdělení. Z beletristických ţánrů si tedy přináší důraz na osobitost a působivost projevu.100
98 Minářová 2008: 266–270. 99 Případně lze užít slova glosátor, které je zabarveno častým užíváním v odvozených kontextech. 100 Mistrík 1997: 466–473.
- 33 -
Glosa má spojitost i s řečnickým stylem, totiţ poţadavek pečlivě a srozumitelně formovat názory, obsaţené informace s nimi dávat do souvislostí a uvaţovat o příčinách a následcích komentovaných jevů. Glosa má vyslovit a argumentovat názor, směřovat k často vtipné pointě.101
Politická glosa tak v tisku primárně slouţí ke dvěma funkcím:
a) vybírá, tříbí a komentuje názory na politická témata, politické strany a názorové proudy a jejich představitele. Dává čtenáři moţnost ztotoţnit se, nebo polemizovat s daným názorem. b) baví a odlehčuje, dává ironický „štulec“. Uděluje nadhled na oblast politických střetů a protikladných prohlášení politických aktérů nebo silných výroků.
3.2.2. Obsah
Obsahem glosy je jedno dílčí téma, námět drobného rozsahu z různých oblastí lidské činnosti. V našem případě tedy politický impuls. Podle Tušera si autor glosy zpravidla vybírá problém, nebo otázku z aktuálního dění. Námětem je tedy akt právě probíhající, případně takový, který je dokonce uzavřen. Pisatel glosy můţe vyjít ze stručné informace, která nemusí být hlavním obsahem zprávy, tiskového prohlášení nebo jiného zdroje, na který reaguje.102 Pro její ironické vyznění se tématem mohou stát absurdní situace, prohřešky. Podle Petra Kamberského je výhodou, pokud je téma originální.103 Ţe je glosa poměrně volným ţánrem, pokud jde o téma, dokládá komentátor Jindřich Šídlo z HN: „Témata si vybírám podle toho, co mě zaujme. Výběr je na mě, nedostávám zadávaná témata.“104 Burns říká, ţe o zajímavosti tématu a textu rozhoduje jejich atraktivita pro čtenáře.105 Vzhledem k závislosti na prodeji média je volba obsahu podmíněna čtenářům a je třeba mít na zřeteli specifika čtenářské obce konkrétního titulu.
101 Minářová 2003: 266–270, Mistrík 1997: 466–473, Ruß–Mohl 2005: 58–61. 102 Tušer 1999: 115. 103 Viz Příloha č.4. 104 Viz příloha č. 2. 105 Burns 2004: 62.
- 34 -
Volba témat pro glosy je tedy poměrně volná. Jelikoţ tato práce směřuje k souboru glos, které jsou spojeny s prezidentskou volbou, omezuje se v konkrétním případě na výběr z událostí a témat ohledně volby.
Politický publicista si musí být vědom úskalí, která s jeho volbou souvisejí. Vybírá si, kterému tématu se bude věnovat a kterému rozhodnutím nebo výroku politiků dá za pravdu, či jej naopak odsoudí. Čtenářské obci předkládá dílo s vlastním názorem a argumentuje v jeho prospěch. Přitom stojí mezi několika zájmy – na jedné straně jsou mediálně školení politici, na druhé pak veřejnost, která s identifikací k určité straně nebo stranickému kandidátovi přejímá jeho názorovou argumentaci.106
3.2.3. Struktura
Funkce, které glosa plní, se odráţí v její struktuře. Podle Ruß-Mohla je těţké určit pevnou stavbu komentáře107, který je velmi variabilní. Upozorňuje na důleţitost úvodu a zakončení. V úvodu autor čtenáře vpraví do svého záměru a dospívá k závěru, kde pointuje. Úvod můţe rekapitulovat základní informace ze zprávy, od které je text odvozen.108 Glosa je podle Tušera krátkým a přímočarým ţánrem. Je pro ni důleţitým prvkem přítomnost pointy, která text ukončí. Samotná glosa je spíše přímočará, neţ strukturovaná.109 Mistrík ji spolu s ostatními publicistickými ţánry staví do protikladu ke struktuře obrácené pyramidy, pouţívané pro novinovou zprávu. Glosa postupuje od méně důleţitého k důleţitějšímu. Nejprve je uváděn kontext, který je poté rozvíjen a dospívá k pointě.110
Za ústřední bod celé glosy označuje pointu i Jindřich Šídlo z HN. „Hlavní je pointa, která by měla být v kaţdém textu. Celá glosa by pak měla směřovat k té pointě.“111
Text začíná titulkem, který jej uvádí a měl by upoutat zájem čtenáře graficky i obsahem oznámení. Vystupuje do popředí a můţe sám oplývat přesvědčovací
106 Verner 2011: 65. 107 Ruß–Mohl označuje jako komentář všechny názorové žánry, glosa je pro něj, stejně jako sloupek nebo úvodník jeho speciální formou. 108 Ruß–Mohl 2005: 59–60. 109 Tušer 1999: 115. 110 Mistrík 1997: 468–473. 111 Viz Příloha č.2.
- 35 - funkcí. Vyskytovat se můţe i hodnotící titulek. Ten můţe u glosy upřesnit pointu. Ryze informativní titulek není pro publicistické ţánry obvyklý. U analytických textů je titulek členitější, s několika přívlastky a zaujímá hodnotící stanovisko. Beletristický titulek má naproti tomu často ráz metaforický.112 Některé glosy mít titulek vůbec nemusejí, případně je jím pouze jednoslovné nebo víceslovné krátké heslo. V případě Prezidentské abecedy má upoutat souvislost se seriálem a krátké heslo, které předznamenává obsah konkrétního textu.
3.2.4. Jazyk
V této kapitole si objasníme, jaké jazykové prostředky jsou pro politickou glosu vhodné a jaký jazyk máme pro její psaní zvolit. Jan Horálek soudí, ţe novinář je coby profesionální uţivatele psaného slova hodnocen podle toho, nakolik jeho jazykový projev působí přirozeně. Arbitrem této přirozenosti je čtenář. Výsledný text je ovlivněn autorovou osobností a odráţí jeho talent a vzdělání. Velkou měrou je přitom dílem profesionálního kalkulu, protoţe přirozenost jazyka je pragmaticky účelnou fikcí. Dílo je hodnoceno podle toho, jestli si dokáţe získat své odběratele a plátce. Zdánlivě tak proti sobě stojí potřeba logického a pravdivého myšlení, autenticky a veřejně vyjadřovaného a proti němu komerční příleţitost, která autentické vyjádření podřizuje ve prospěch poţadavků trhu.113
Zřetel k adresátovi je podle Bohumily Junkové důleţitým slohotvorným činitelem publicistiky. Předpokládaným adresátem je široká veřejnost, čemuţ by měla být podřízena volba jazykových prostředků. Jazyk by měl být především spisovný, ačkoliv občasná nespisovnost do publicistických textů proniká. Občasné pouţití hovorových, ale třeba i kniţních výrazů ve správné míře a na správném místě pomáhá k ovlivnění čtenáře.114
Bartošek zmiňuje slovní zásobu jako zpravidla bezpříznakovou, blízkou jazyku vědy. Barvité líčení beletrizující publicistiky naopak oplývá metaforami a
112 Shatury 1991: 79–80. 113 Horálek 1996: 96-97. 114 Junková 2010: 17–20.
- 36 - alegoriemi.115 Pro glosu to tak znamená výrazné moţnosti uţití různých sloţek jazyka.
Minářová jmenuje typické stylistické prostředky a jevy pro ţurnalistické texty. Předkládám je proto, ţe vystihují šíři pouţívaných prostředků. Jsou jimi116:
1) Obrazná vyjádření – přenášejí především do beletrizovaných textů významy pocházející z jiného prostředí, ale mající podobnou myšlenku, vlastnosti, vyznačují se podobnými jevy a ději. Nejčastějšími jsou metafory, ale objevují se i prostá přirovnání, pouţívaná v běţné řeči a frazémy, pocházející z různých prostředí, aluze, parafráze, rčení ze starší literatury, parafráze a reminiscence kulturních a historických událostí. Při častém uţívání se automatizují a stanou se součástí běţného ţurnalistického jazyka v nově ustálené podobě. 2) Módní výrazy a výrazy aktuální době komunikace, publicismy – čerpají z momentálně uţívané terminologie v oblasti, kterou popisují. Ustálená spojení podstatného a přídavného jména mají tendenci ustálit se a jsou pak vnímány jako novinářská klišé. 3) Frazémy, parémie a jejich modifikace – často lidová přísloví a rčení, případně kniţní frazémy 4) Specifické syntaktické jazykové prostředky – Minářová sem řadí parenteze, shodný atribut implicitní, vytčení odpovědi, nepravé věty vedlejší, hromadění větných členů a konstrukce s nepůvodními předloţkami 5) Formulace s uplatněním intertextovosti – obecně zahrnutí částí jiného textu do článku. Můţe mít podobu citace přímé řeči zúčastněných osob v článku.117 Za jev intertextovosti lze povaţovat i aluze. 6) Kontaktové prostředky – oslovuje čtenáře pomocí imperativů, zahrnutí sebe i čtenáře do stejné skupiny pouţitím plurálu první osoby. V úvahovém textu je běţné pouţívání řečnických otázek. 7) Expresivita vyjádření – působí na emoce čtenářů, čímţ podporuje přesvědčovací a formativní působení textu.
115 Bartošek 1997: 56–57. 116 Minářová 2011: 201–238. 117 Citace přímé řeči je častější pro zpravodajské žánry. Viz Minářová 2011: 230–231.
- 37 -
8) Metajazyk – hodnotí jazyk samotný, zdůrazňuje uvědomění si autora významu pouţívaných slov, nejčastěji tím, ţe je pro umístění významu a vztahu k pojednávanému umístí do uvozovek 9) Přejatá slova – přicházejí z různých oborů lidské činnosti. Někdy se jedná o slova, pro která existuje český ekvivalent. Jiná vstupují do jazyka a jsou počeštěny, případně se ustalují ve spojeních se slovy z českého jazyka.
Podobné prostředky nachází v publicistických textech i Junková. Popisuje dále okazionalismy, tedy slova, která vznikají hrou se slovní zásobou a převáţně náleţí konkrétnímu autorovi a konkrétní situaci. Více zohledňuje výrazy, které odráţejí autorův subjektivní přístup a jakými je pouţití bonmotů nebo postojových výrazů.118
Tušer připodobňuje obsahem glosu k poznámce a rozdíl mezi nimi vidí v pouţití jazykových prostředků. Zatímco poznámka vyuţívá logicko-pojmové prvky, glosa pracuje s obrazností a emocemi, pročeţ jsou v ní více přítomné obraznost a emocionalitu působící prvky jako metafory, hyperboly nebo přísloví. Glosa uţívá nadhled a ironii a vyjadřuje se přímočaře a výstiţně.119
Šíře uţívaných prostředků je pozitivní pro větší ţivost a zajímavost textu, mají často potenciál zasáhnout čtenáře. Jejich uţití je otázkou zvolené míry. Glosa přehlcená cizími výrazy můţe ztratit na zajímavosti, některé z prostředků, jak je uvedeno, tendují ke klišé a původní apel tak ztrácejí. Volba mezi nimi je otázkou jednak autorské preference, tématu i média, pro které jsou určeny.
Glose je vlastní subjektivnější jazyk. V novinových textech převáţně nacházíme spisovná slova a formy. Oproti zpravodajství je v glose běţnější oţivit text výpůjčky z jiného jazykového plánu, jakým je uţití i méně spisovných výrazů. „Ve volnějších textech obecně platí, ţe můţete pouţít i volnější češtinu, třeba dneska jsem napsal, ţe Janoušek byl opilý jako carský důstojník, coţ tady můţe být. Naproti tomu v editorialu bych takový výraz nepouţil.“120
Jazyk, kterým glosu píšeme, je ovlivněn tím, o čem pojednává. Mnoho pojmenování a pouţívaných termínů nebo ustálených i módních spojení pochází
118 Junková 2010: 81–148. 119 Tušer 1999: 115. 120 Viz Příloha č. 4.
- 38 - z pojmenování vyskytujících se v jazyce, kterým hovoří samotní aktéři politiky. Stejně, jako jazyk politiky obohacuje politickou publicistiku, promítá se její jazyk opačným směrem do jazyka politiků a u některých výrazů a spojení je obtíţné rozlišit, ze které strany tohoto vzájemného vztahu vzešly.
3.2.5. Etika
Publicista si jako osoba, vykonávající názorové odvětví novinářské profese, musí uvědomovat i její účinky na společnost. Politická publicistika je oblastí prezentace subjektivního názoru, který formuje a ovlivňuje čtenáře.
Jako od kaţdého novináře jsou i na publicistu vznášeny etické nároky. Pracuje s názorem, argumentuje a tím přesvědčuje čtenáře. Proto je třeba v názorových ţánrech, jakým glosa je, plnit určité etické závazky. Zdánlivá volnost práce s názorem můţe autora svádět k samovolné interpretaci a pouţití neférových prostředků.
Podle McNaira je ţurnalistika determinována několika nároky121:
1) pravdivost a přesnost – můţeme je ztotoţnit i s často uţívaným pojmem objektivita. Snahou novináře má být přiblíţení se k pravdě, kterýmţto způsobem si můţe vyslouţit důvěru publika. 2) novost – nemusí být chápána jen jako novost přinášených informací. Pokud nevycházíme z nové skutečnosti, je třeba ji vetknout do interpretace, podání. Coţ platí v našem případě glosy, která můţe reagovat i na trvalejší skutečnost nebo podnět, měla by pak usilovat o nový a zajímavý výklad. 3) autorství a ideologie – jednotlivé myšlenky je třeba zpracovávat a předkládat tak, aby čtenář obdrţel kontext, ve kterém se orientuje prostřednictvím hodnotových soudů, se kterými můţe i nemusí souhlasit. Ţurnalistika má některé významné ideologické prvky. Glosa spíše neţ přinášení faktů komunikuje předpoklady, postoje a hodnoty svých tvůrců. 4) aktuálnost – píšící novináři jsou součástí světa, ve kterém se pohybují čtenáři a vypráví tak o aktuálních událostech, které se jich dotýkají.
121 McNair 2004: 11–14.
- 39 -
Všechny výše zmíněné poţadavky vytvářejí apel na korektní zacházení s prostředky, kterými novinář oplývá. Poţadují přístup ke čtenáři jako k někomu, jehoţ orientace ve světě je závislá na sděleních tvůrců obsahu médií.122
Obecné i konkrétní rady dává Komise pro etiku Syndikátu novinářů České republiky. Stejná instituce se vyjadřuje i ke konkrétním případům porušení etiky novinářského řemesla.
Etický kodex Syndikátu novinářů České republiky rozvíjí 3 body, jejichţ dodrţování je závazné pro jeho členy. Všechny české a moravské novináře pak vyzval k dodrţování hodnot, které etický kodex jmenuje.123
Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
Poţadavky na vysokou profesionalitu v ţurnalistice
Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií
Z konkrétních poţadavků, které etický kodex na novináře klade, nalezneme mnoho příkladů takových, které jsou důleţité pro psaní politické publicistiky124:
- dbát na rozlišování faktů od osobních názorů - neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti - odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace - odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jeţ by mohly ovlivnit pravdivost sdělení - nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály - nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, kaţdá uveřejněná informace, která se ukáţe jako nepřesná, musí být neprodleně opravena - povaţovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lţi za nejzávaţnější profesionální chyby - kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně
122 Syndikát novinářů České republiky 1998. 123 Syndikát novinářů České republiky 1998. 124 Tamtéž.
- 40 -
- nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboţenství, pohlaví nebo sexuální orientace
Svůj etický kodex má i vydavatelství Economia125. Je závazný pro zpravodajce a publicisty, kteří publikují v Hospodářských novinách jako jejich kmenoví redaktoři i externí přispěvatelé.
V preambuli se etický kodex vydavatelství odvolává na listinu práv a svobod, konkrétně v ní obsaţené právo na informace. Tituly Economie přijímají odpovědnost za pravdivost, úplnost a nezkreslenost takových informací. Noviny nemají slouţit zájmům zdrojů informací, politiků nebo lobbistů, ale čtenářům a jejich zájmům. Economie je mezi ostatními vydavatelskými domy denního tisku vedle Borgisu126 jediným s převáţně tuzemským vlastnictvím. Etický kodex proto připomíná specifickou situaci, kdy je hlavní akcionář vydavatelství Zdeněk Bakala významným českým podnikatelem aktivním v mnoha odvětvích: „Tento konflikt zájmů nesmí nikdy vést k tomu, abychom se těmto problematikám vyhýbali, psali o nich z důvodu konfliktu zájmů méně nebo jinak neţ píšeme o jiných odvětvích. Naší profesionální povinností je o nich psát ve stejném rozsahu, jako by tento konflikt zájmů neexistoval. Není-li to zcela zřejmé ze samotného článku, vţdy na konflikt zájmů explicitně upozorníme.“127
V dokumentu se na obecné úrovni Economia vyslovuje proti mocenskému monolitismu a zapovídá dávání prostoru extrémním názorům, které by měly za cíl diskriminaci a potlačování lidských práv.
Z jednotlivých bodů uvádíme ty, které mají blízkost k politické publicistice, do které vytvářený soubor Prezidentská abeceda patří:
- politická a občanská angaţovanost redaktora nesmí být v rozporu s novinářskou nezávislostí a nesmí poškozovat dobré jméno titulu a vydavatele - redaktoři respektují soukromí osob, o nichţ přinášejí informace.
125 Více http://economia.ihned.cz/403/1109/file/. 126 Borgis a.s. je vydavatelem deníku Právo. 127 http://economia.ihned.cz/403/1109/file/.
- 41 -
Z kodexu jsem vybral pouze dva body proto, ţe etický kodex Economie především řeší zpravodajskou práci a obecné principy práce se zdroji. Pro glosu, která reaguje na prostředí politiky, můţeme připojit zásadu při práci s informacemi, kdy „Redaktoři uvádějí zdroje, z nichţ čerpali.“128 Tuto zásadu lze uplatnit především v situaci, kdy text reaguje na slova, která zazněla v exkluzivním rozhovoru pro jiné médium, nebo jinak vycházel z informací, které přineslo jiné médium.
I v praxi platí, ţe část z etických zásad, které jsou kruciální pro zpravodajské články, nejsou v publicistice ani uţitelné. „Etický kodex máme, ale nazpaměť ho neznám. Řeší především základní věci jako přijímání darů nebo placení cest. (…) Snaţím se především nehodnotit ţivoty lidí, o kterých píšu. Drţím se faktů o jejich činnosti. Nechci být osobní a psát o tom, ţe politik byl vidět s milenkou, protoţe to není podstatné. I kdyţ někdy mi to osobně připadá podstatné, opravdu se snaţím do osobních věcí lidí, o kterých píšu, takto nezasahovat. Přímo při práci na těch textech mě etický kodex moc neovlivňuje. Platí, ţe co často nedáte do zpravodajství, do komentáře nebo obecně v publicistice pouţít můţete. Můţete si i trochu zaspekulovat.“129
3.2.6. Politické glosy v českém tisku
Tato kapitola obsahuje stručný přehled výskytu politické glosy v soudobých českých tištěných médiích. Vedle glos v podobě, jak ji vymezují předchozí oddíly tohoto textu, budou zmíněny i některé rubriky blízké tomuto ţánru. Díky tomu bude moţné vytknout některé společné rysy těchto textů, jakoţ i variabilitu toho, co je moţné za glosu označit.
Glosa má své pravidelné místo na názorové straně časopisu Týden. V layoutu pro glosu se objevují zpravidla dva aţ tři krátké texty. Nachází se na straně obsahující politické komentáře. Politice se věnuje alespoň jedna z glos, dalšími tématy jsou kultura nebo sport. Podepsána je zkratkou autora. Na internetových stránkách tyden.cz je jako glosa označována i rubrika Očima130, ta je rozsahem delší a jelikoţ
128 Viz http://economia.ihned.cz/403/1109/file/. 129 Viz Příloha č. 2. 130 Před odchodem do aktuálně.cz býval autorem nejčastěji Martin Fendrych. Podle jména současného autora je rubrika označena Očima Marka Přibyla.
- 42 - své téma většinou pojímá komplexněji s výrazným racionálním akcentem, blíţí se komentáři.
Na serveru Týden.cz jsou jako glosy označeny i delší texty s rozsahem komentáře, které ale zpravidla namísto rozsáhlé analýzy rozvíjejí a obhajují jeden názor.
Pravidelně se zde vyskytuje i Zápisník z Malé Strany. Jeho autorem je Miroslav Korecký a zápisník má podobu pásma krátkých postřehů a miniglos očima autora.131 Je rozdělena do tří podoblastí: vláda a prezident, sněmovna, senát. Jednotlivé glosy či výroky jsou pak v rozsahu do tří rozvitých vět.
Martin Fendrych, který psal dříve glosy pro časopis Týden a jeho internetovou mutaci Týden.cz, v současnosti píše podobné texty pro online deník Aktuálně.cz.
V týdeníku Respekt vychází pravidelně glosa delšího rozsahu, neţ je v českých denících i týdenících obvyklé. Nabývá rozsahu kolem 350 slov. Politická témata se v glose vyskytují pouze výjimečně.
Deníky vydavatelství MAFRA, tedy MF Dnes a Lidové noviny publikují politickou glosu pouze občasně, v takové případě se jedná o glosu kratšího rozsahu (kolem 100 slov).
131 Smetana 2008: 76–77.
- 43 -
4. Vztah politické publicistiky a politiky
Se zpravodajstvím spojujeme pojem objektivity. existují jisté nároky po objektivitě, které můţe splnit i publicista. McNair k pojmu objektivní ţurnalistiky soudí, ţe pro názorové texty platí, aby novinář vyuţíval rozmanité zdroje, které mu umoţní poskytnout vyváţenou interpretaci pro svoji analýzu nebo komentář.
V případě politické publicistiky je překáţkou takové objektivity, kromě nedostatku zdrojů nebo příliš úzké škály zdrojů vlastní preference a případné osobní sympatie nebo nesympatie k určité osobnosti nebo názorovému proudu. Vedle toho existuje tlak, který vyvolávají sami politici a jejich týmy.
McNair připomíná profesionální aparát, který politici a politické strany vyuţívají pro sebeprezentaci. Jejich snahou je, aby se úspěšné politické činy a také jejich proklamace alespoň částečně odrazily v příznivém veřejném mínění. Jelikoţ politická komunikace převáţně není jednostupňovou a příjemcem primárních politických sdělení nebývá dostatečná masa voličů, je pro ně klíčová spolupráce s médii. Pro aktéry moderního politického procesu je důleţité, jak o jejich rozhodnutích a opatřeních informují média. Ta potom zpracovávají jejich sdělení a předávají je svým čtenářům.
Někteří politici působí přímým tlakem na novináře. Nejčastější lehkou formou je telefonát. V rozhovoru takovou praxi potvrdil Jindřich Šídlo: „Stává se to. Občas se na nějakou stranu zmýlíte. Reakcemi je proslulý třeba (Miroslav) Kalousek. Často volá a nadává, kdyţ se o něm napíše. Je to takový folklór, ale rozhodně to není příjemné.“
Petr Kamberský takovou praxi připouští. Vnímá ji ale v některých případech jako potřebnou zpětnou reflexi. „Ačkoliv se novináři snaţí být sebekorektnější, občas se pustíme do věcí, ve kterých nejsme tak zběhlí, jak bychom měli být. Není to pravidlo, ale můţe se stát. Tahle politická oponentura mi vůbec nevadí. Dokonce si myslím, ţe je dobře, kdyţ zavolají.“
Ve vlastním zájmu by tak publicista měl provádět skutečně důslednou rešerši a snaţit se získávat více informací pro kvalifikovaný názor.
- 44 -
4.1. Jazyk politiky
Politicky činné osoby formulují svoje názory a vydávají prohlášení. Způsob, kterým tak činí a jazyk, který uţijí, ovlivňuje posléze i to, jak o jejich činech, názorech a prohlášeních referují novináři. Jsou ovlivněni nejen v tom, kterým tématům dávají přednost, ale reagují i na jazyk politických činitelů, mluvčích, programů i proklamací ze sféry politického marketingu.
Pokud se zabýváme politickou komunikací, je v první řadě třeba vyjasnit, jaký je její cíl, za jakým účelem politici informují o svých názorech a vizích. Jaroslav Bartošek na začátku devadesátých let v knize Jazyk současné české politiky soudí, ţe politika je bojem o moc, pročeţ je jazyk politiky jazykem, který náleţí boji o moc.132 Cílem verbálního i neverbálního projevu politika je podle Hlavsové přesvědčit nezaujatého nebo nesouhlasícího posluchače o svém názoru, stanovisku a obhájit jeho přednosti. Základní formou řečového aktu politika v demokratickém prostředí je podle ní dialog, ve kterém se předkládají argumenty, tříbí a vyhraňuje názor, případně dochází konsensu.133
V České republice neexistuje vzdělávací zařízení nebo institut, který by přímo vychovával adepty pro budoucí politickou kariéru. Zvolení i delegovaní zástupci občanů tak pocházejí z různých profesních prostředí, ve kterých získali vzdělání a kterým se věnovali před ziskem politické funkce.
Jiří Kraus popisuje jazykovou výbavu účastníků politického dění začátku devadesátých let 20. století takto: „Noví politikové hned zpočátku vesměs nepostrádali komunikační zkušenost z aktivní účasti v debatách na témata z okruhu domácí i zahraniční politiky, filozofie, ekonomie, historie, kultury apod., tyto debaty se však aţ dosud odehrávaly převáţně v úzkých krouţcích disidentských setkání nebo v úzce vymezených odborných seminářích akademických a vysokoškolských pracovišť. Spolu s tím, jak přibývaly nové volené orgány na celostátní i komunální
132 Bartošek 1993: 8. 133 Hlavsová 1997: 28–29.
- 45 -
úrovni, do politiky vstupovali zástupci nejrůznějších profesí, a tím i lidí se značně odlišnými komunikačními návyky.“134
Politika se na soutěţ proměnila před dvěma desítkami let a i dnes tak většina dnešních vrcholných politiků proţila převáţnou dobu svého profesního ţivota mimo politiku.135 Vedle ekonomů a právníků, jejichţ profesní jazyk má k jazyku politiky blíţe, je v politické sféře významné zastoupení lékařů. S nimi se do veřejných projevů dostávají výroky o příčných řezech, korupci jako rakovině demokracie, případně je rétoricky zmíněna výzva demokracii nebo politickou scénu léčit.136
Se zdůrazněním politické akcentace na ekonomickou transformaci podle Hlavsové přibývá ekonomických termínů v lexikální výbavě českých politiků.137
Jiří Bartošek o proměně politického jazyka po roce 1989 soudí: „Nejvýznamnější charakteristické rysy má jazyk současné české politiky ve slovní zásobě, tematice a kompozici komunikátů. Daleko více neţ dříve se uţívá slohově příznakové slovní zásoby; výběr témat odpovídá politickým záměrům autorů, uspořádání témat v polytematických textech se diverzifikovalo a vyniká vztah produktorů k tématům. Na významu nabylo horizontální a vertikální členění textu – jeho struktura, mikrokompozice, tektonika.“138
Jedním z nejintenzivnějších způsobů, kterým politici komunikují s veřejností, jsou televizní vystoupení a debaty, ve kterých prezentují vlastní politiky a rovněţ se vzájemně vymezují vůči oponentům. Podle Ivany Bozděchové jsou právě televizní politické monology a dialogy nejzajímavější a nepestřejší z hlediska slovní zásoby a výstavby projevu. Na rozdíl od propagačních materiálů, tiskových zpráv a jiných materiálů, zveřejňovaných po linii politik/politická strana – volič, případně politik/politická strana – médium – volič, účastník televizní debaty musí přesvědčit, prosadit se a obhájit svoje názory. Pouţívá tedy jiný jazyk, navíc v přímém kontaktu ve své řeči mluvčí zahrne vedle faktů i emoce a vyjadřuje se méně jednoznačně a
134 Kraus 2003: 13. 135 Pro ilustraci – aritmetický průměr věku mezi poslanci zvolenými v roce 2010 byl 47,16 let a většina zvolených poslanců bylo nováčky, tedy poprvé zvolenými do vysoké politické funkce. 136 V tomto kontextu je výmluvným název hnutí, které po krajských volbách v roce 2008 zasedlo v zastupitelstvu Karlovarského kraje, totiž Doktoři za uzdravení společnosti. V názvu nese jak danou profesi, tak i proklamaci, která lékařské metody a cíle přenáší na půdu správy věcí veřejných. 137 Hlavsová 1997: 30. 138 Bartošek 1993: 8.
- 46 - určitě a jeho projev posléze obohacuje slovní zásobu.139 Známé politické osobnosti mají zkušenosti s politickými debatami a jsou většinou suverénními mluvčími, odpovídajícími na otázky moderátorů téměř bez výjimek spisovnou češtinou.140
Jmenuje i příklady lexikálních prostředků, které ozvláštňují televizní debaty141:
1. Oslovování tituly, pojmenování osob
2. Vyjadřování postojů, hodnocení
3. Metajazykové výrazy
4. Terminologie a profesionalismy
5. Nové fráze a klišé
6. Idiomatická a obrazná vyjádření
7. Nespisovné a expresivní prostředky
8. Cizí slova
9. Neologismy a okazionalismy
Podobné prostředky ostatně nacházel i Bartošek, kdyţ hodnotil lexikální prostředky politických textů. Identifikoval v nich142:
1. Nepřímá pojmenování – metafory, metonymie a synekdochy
2. Expresivní pojmenování
3. Pojmenování pojmově neurčitá a mnohoznačná
4. Okazionalismy
5. Cizí slova
6. Citátové a módní výrazy, klišé
139 Bozděchová 2003: 161–162. 140 Hlavsová 1997: 34 141 tamtéž: 162–172. 142 Bartošek 1993: 8–18.
- 47 -
Velmi rozšířené v jazyce politiky jsou podle Bartoška především obrazná a nepřímá pojmenování. Jejich uţívání je v jazyce politiky natolik rozšířené, ţe v některých případech tvoří dominantnější sloţku neţ věcný obsah.143 Expresivní, především hanlivé, aţ vulgární výrazy odráţejí nevraţivost mezi jednotlivými aktéry politického souboje. Jejich pouţívání je spojeno nejčastěji s konkrétními osobnostmi. Vyskytují se i módní výrazy, klišé a okazionalismy často pocházejí od některé ze silných osobností, případně jsou uţívány pro svoji známost z výroku některého z politiků144. Cizí slova pronikají z vrstvy jazyka odborné, ač k nim často existují adekvátní pojmy v českém jazyce.145
Přidruţená organizace republikánské strany ve Spojených státech GOPAC publikovala v roce 1990 instruktáţní leták Language: A Key Mechanism of Control146 určený členům strany pro diskuze s politiky demokratické strany. Leták upozorňuje republikánské politiky na sílu frází a slov a nabádá je k uţívání optimistických a pozitivních slov a frází v politické kampani. Jmenuje některá ze slov, která vyvolávají pozitivní odezvu.147
Předkládá ale i seznam některých slov „kontrastních“, které doporučuje pouţívat rovněţ. Ovšem tato platí ne pro popis vlastních vizí, ale pro hodnocení programu a slibů oponentů.148
143 Tamtéž. 144 Odstupující ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, který při podání demise vysvětloval, z jakých důvodů převáděl zpochybňovaným způsobem svůj majetek před rozvodem, hovořil o odklonění. Tento výraz používali v posměšných významech opoziční politici, Hospodářské noviny a týdeník Euro jej přejali, když hovořili o výměnách ministrů jako o jejich odklonění. 145 Bartošek 1993: 8–17. 146 Jako autor je uveden mluvčí republikánské opozice ve Sněmovně reprezentantů Newt Gingrich. Viz Gingrich 1990. 147 Gingrich 1990. 148 Tamtéž.
- 48 -
5. Cílové médium - Hospodářské noviny
Hospodářské noviny poprvé vyšly 14. 4. 1957. Před rokem 1990 vycházely s týdenní periodicitou jako ekonomický týdeník ÚV KSČ. Do května 1990 bylo jejich vydavatelem Rudé právo. V roce 1990 vznikla akciová společnost ECONOMIA, jejímiţ podílníky byly původně státní instituce a neprivatizované banky. Economia se 21.4.1990 stala vydavatelem Hospodářských novin, které posléze začaly vycházet jako deník.149 Oproti běţné praxi nejprodávanějších českých deníků vychází Hospodářské noviny pouze kaţdý pracovní den, nikoliv v sobotu.150
Vydavatel Hospodářských novin Economia a.s. přecházela v 90. letech mezi převáţně zahraničními vlastníky. Od roku 2008 je součástí skupiny firem českého podnikatele Zdeňka Bakaly.151
5.1. Redakce
Hospodářské noviny sídlí na praţské adrese v Dobrovského ulici číslo 25. První červnový den roku 2013 byl otevřen nový společný newsroom pro všechny tituly vydavatelství Economia, do jednoho měsíce se sem přesune redakce Hospodářských novin a iHNed.cz.152 Šéfredaktorem deníku je od února 2005 Petr Šabata. HN nemají síť regionálních redakcí, nevychází tedy ani regionální mutace nebo přílohy. Zástupci šéfredaktora jsou v současnosti Martin Jašminský, Petr Orálek a Lucie Tvarůţková.
149 Benda 2007: 105–106. 150 Od pondělí do soboty vychází Blesk, MF Dnes, Právo, Deník i Lidové noviny. 151 Původní Economia a.s. v roce 2011 zanikla, jako vydavatele ji nahradila stejnojmenná společnost vlastněná stoprocentně kyperskou společností BXR MEDIA LIMITED. Viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis- vypis?subjektId=isor%3a100071230&typ=full&klic=gldbpa. 152 Výjimkou je týdeník Respekt. Viz http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59985570-vydavatelsky- dum-economia-slavnostne-otevrel-novy-newsroom-je-nejvetsi-v-cesku, http://www.mediaguru.cz/2013/03/economia-stavi-jeden-newsroom-pro-vsechny-tituly/#.UasnSkA72Ag.
- 49 -
5.2. Vydavatel
Vydavatelem HN je Economia, a.s., která v současnosti vydává také například týdeníky Respekt, Ekonom nebo Marketing&Media. Vlastníkem Economie je společnost BXR MEDIA LIMITED, součást konsorcia firem spojených se Zdeňkem Bakalou. Na konci dubna 2013 byla oznámena akvizice společnosti Centrum Holdings, jejíţ součástí je zpravodajský server aktuálně.cz a internetový deník Insider
.
5.3. Periodicita, skladba vydání
Hospodářské noviny vycházejí pětkrát týdně. Jednotlivé vydání tvoří kromě úvodního sešitu se zpravodajstvím, publicistikou a kulturou kaţdodenně vycházející druhý sešit HN Byznys. V něm vychází ekonomické zprávy a ekonomická publicistika, servis pro podnikatele, byznysové rozhovory a články o technologiích. Poslední strana byznysového sešitu patří publicistice, kaţdý den vychází jiná tematická autorská strana. Kromě toho vycházejí čtyři redakční přílohy: kaţdou středu magazín IN, v pátek Magazín Víkend a jedenáctkrát do roka ve čtvrtek magazín Proč ne?. Jednou za měsíc v pondělí je součástí HN příloha Podnikání, určená pro malé a střední podnikatele.
5.4. Čtenáři
Podle statistiky výzkumu odhadů čtenosti Unie vydavatelů Media Projekt153 byly Hospodářské noviny v období třetího kvartálu roku 2012 a prvního kvartálu roku 2013 druhým nejméně čteným celostátním deníkem s průměrnou čteností 187 000. HN měly za stejné období nejmenší průměrný náklad 38 077 ks.
Podrobnější data o čtenářích pocházejí taktéţ z šetření Media Projektu a vztahuje se k období mezi 1.1. a 17.12. 2012.154
153 Viz http://www.unievydavatelu.cz/Upload/1047.pdf. 154 Viz http://economia.ihned.cz/403/193/file/HN_mediaprojekt.pdf/.
- 50 -
Mezi čtenáři převaţují muţi nad ţenami v poměru 71:29 %. Pro srovnání: v předchozím roce by poměr muţů k ţenám méně výrazných 66:34 %.
Obrázek 1: Čtenáři HN podle pohlaví155
Nejpočetnější okruh čtenářů mají HN v produktivním věku, přičemţ téměř tři čtvrtiny byly podle čísel Media Projektu za rok 2012 ve věku od 30 do 59 let.
Obrázek 2: Čtenáři HN podle věku156
155 Tamtéž. 156 http://economia.ihned.cz/403/193/file/HN_mediaprojekt.pdf/.
- 51 -
Čtenářem HN je nejčastěji vysokoškolák. Vyšší neţ středoškolské vzdělání má polovina čtenářů Hospodářských novin.
Obrázek 3: Čtenáři HN podle nejvyššího dosaženého vzdělání157
Kaţdý čtvrtý čtenář Hospodářských novin vydělává více neţ 30 000 Kč měsíčně. Více neţ polovina čtenářů pak disponuje čistým příjmem přesahujícím 20 000 Kč.
Obrázek 4: Čtenáři HN podle příjmu158
157 Tamtéž. 158 http://economia.ihned.cz/403/193/file/HN_mediaprojekt.pdf/.
- 52 -
Obraz čtenářů Hospodářských novin specifičtěji vykresluje statistika podle toho, jaká je ţivotní úroveň a standard domácností, ve kterých ţijí. Nejvíce, konkrétně 44 % z nich, ţije v domácnostech nejvyšší třídy A, pouze 5 % v domácnostech nejniţší třídy E.
Obrázek 5: Čtenáři HN podle životní úrovně a standardu domácnosti159
Více neţ pětinu všech čtenářů tvoří podnikatelé. Podle hierarchie pracovního zařazení tvoří druhou nejpočetnější skupinu zaměstnanci na pozicích středního řídícího managementu shodně s ekonomicky neaktivními.
Obrázek 6: Čtenáři HN podle pracovních rozhodovacích pravomocí160
159 Tamtéž. 160 http://economia.ihned.cz/403/193/file/HN_mediaprojekt.pdf/.
- 53 -
Při psaní názorových textů si političtí publicisté listu příliš nepřipouštějí specifika deníku. Jindřich Šídlo se domnívá, ţe i předpokládaný čtenář Hospodářských novin, kdyby jím byl businessman, je člověk, který od jeho textů neočekává ekonomickou analýzu.161 Podle Petra Kamberského rozmanité sloţení čtenářské obce dovoluje mnohé výrazy a sloţitější formulace.162
5.5. Politická publicistika v Hospodářských novinách
Dvoustrana Názory obsahuje většinou jeden obsáhlý komentář s fotografií a zpravidla dva další komentáře. Vedle toho se zde pravidelně vyskytují dva kratší komentáře, které se nacházejí v rámu s označením HN. Delší komentáře jsou zpravidla více autorské a vedle komentátorů listu je naplňují i externí autoři. Dva kratší komentáře plní funkci editorialu či redakčního komentáře, který vyjadřuje stanovisko redakce.163 Redakční komentáře jsou podepsané, nejsou však na rozdíl od delších komentářů na názorové stránce opatřeny fotografií autora.164 V rámu s redakčními komentáři byla nepravidelně umístěna i kratší glosa, většinou na politické téma. V době tvorby souboru Politické abeceda165 se glosa objevovala, jejími autory byli nejčastěji političtí komentátoři Hospodářských novin. V současné době na názorové straně novin není. Podle komentátora Jiřího Leschtiny má být druhý redakční komentář blízký charakteru glosy.166
V názorové sekci Hospodářských novin obecně platí, ţe v duchu dřívějšího pojmenování HN jako „Deník pro ekonomiku a politiku“167 se podle aktuality témat střídá akcent na ekonomicky a politicky zaměřenou publicistiku. Podle Jiřího Leschtiny mohou být komentáře sloţitěji zaměřené, neţ je tomu u MF Dnes.168 Petr
161 Viz. Příloha č.2. 162 Viz Příloha č.4. 163 Viz Příloha č.3, Příloha č.4. 164 Štorkán 80: 69-86, Tušer 1999: 103-104. 165 Tedy v prosinci 2012 a lednu 2013. 166 Viz Příloha č.3. 167 V současnosti je podtitulem Hospodářských novin „Prestižní deník s důrazem na ekonomiku“. 168 Viz Příloha č.3.
- 54 -
Kamberský vidí publicistiku v Hospodářských novinách jako analytičtější a racionálnější, neţ v Lidových novinách.169
Na titulní straně pak kaţdodenně vychází 99 slov. V tomto textu se některý z komentátorů Hospodářských novin170 vyjadřuje k nejoţehavějšímu aktuálnímu tématu, pročeţ se zde většinou střídají političtí publicisté s ekonomickými. Téma bývá motivováno některému z důleţitých textů na prvních třech stranách deníku.171 Ţánrově se pohybuje podle autora. Pohybuje se mezi poznámkou a glosou. 99 slov co do rozsahu nečítá 99 slov, zpravidla je tento útvar delší.
V podvalu druhé názorové strany se střídají v pondělí komentář od Daniela Anýţe172, v úterý píše filozof a biolog Stanislav Komárek173, ve středu publikuje Petr Fischer174, ve čtvrtek píše ekonom Tomáš Sedláček175 a v pátek se zde objevuje Chlívek Petra Kamberského. Autor Chlívku jej povaţuje za specifickou rubriku, obsahující cca. 3 mikroglosy či mikropolemiky.176
Politická publicistika se objevuje i na autorské straně, poslední straně sešitu Byznys. Politická publicistika se zde objevuje v úterý, kdy stranu plní aktuálním obsahem některý z komentátorů Hospodářských novin. V pátek patří autorská strana Jindřichu Šídlovi. Zveřejňuje zde svůj Politikon, fiktivní text inspirovaný sloupky amerického publicisty a spisovatele Arta Buchwalda.177
169 Viz Příloha č.4. 170 Nezřídka bývá autorem 99 slov také šéfredaktor Petr Šabata. 171 Viz příloha č.3. 172 McMedia – současná společnost, média a multimédia. 173 Agora – společnost v širších souvislostech. 174 Zleva zprava – politický komentář. 175 Makro – ekonomika. 176 Viz Příloha č.4. 177 Politikon byl původně sloupkem nebo glosou, který zveřejňoval Jindřich Šídlo v době, kdy byl redaktorem domácího oddělení v Hospodářských novinách a vyskytoval se netypicky na druhé straně mezi zpravodajskými texty.
- 55 -
5.5.1. Glosa v Hospodářských novinách
Glosy se donedávna objevovaly na názorové straně prvního sešitu Hospodářských novin. I přes nepravidelný výskyt je moţné vysledovat její základní charakteristiku.
Rozsahem se pohybovala mezi 100 a 150 slovy s povětšinou politickými tématy. Její podoba výrazně variuje podle autora, který do ní dává svůj osobitý podpis. Glosy psali nejčastěji političtí komentátoři Hospodářských novin, který krátkým postřehem rozvíjeli některou z aktuálních otázek.
Některé znaky glosy můţeme najít v pravidelné rubrice 99 slov. Tento kaţdodenní publicistický příspěvek se objevuje na titulní straně Hospodářských novin a je poměrně ţánrově variabilní. Zatímco některé texty se blíţí glose, jiné se spíše blíţí poznámce, případně bychom 99 slov mohli označit za sloupek. Základním okruhem témat jsou politika a ekonomika, coţ souvisí i s podtitulem Hospodářských novin a jejich profilací.
Prakticky nikdy tento text nečítá 99 slov. Je pravidelně delší, rozsahem srovnatelný s glosou na názorové straně. Zatímco glosy na názorové straně nejsou v úvodu tolik popisné a více předpokládají znalost daného tématu, 99 slov bývá v úvodu popisnější a práce s pointou zde je opatrnější. Souvisí to i s umístěním na titulní straně, 99 slov můţe být jednou z prvních rubrik, kterou čtenář objeví.
Po příchodu Petra Kamberského se objevuj jeho autorský text Chlívek, který autor vnímá jako polemiky, případně několik mikroglos. Jedná se o autorský text, který si Kamberský přenesl z působení v Lidových novinách.178
178 Viz Příloha č. 4.
- 56 -
6. Postup zvolený pro vytvoření souboru textů Prezidentská abeceda
Praktickým výstupem této bakalářské práce je soubor glos, které budou spojeny zastřešujícím tématem, kterým je přímá volba prezidenta České republiky.
Jelikoţ jsem označil výsledný soubor seriálem, bylo třeba jeho jednotlivé texty spojit sjednocujícím prvkem. Karel Štorkán radí publicistům, aby byli kompozičně vynalézavými.179 Kompozice by podle něj neměla být nahodilou, ale naopak účelnou ke zdůraznění myšlenek, nebo faktů, které jsou v textu nebo jejich souboru představovány a pomáhat k vyznění výsledného díla. Obsah publicistického útvaru tedy neznamená pouze látku, která je z reality abstrahována a stává se součástí díla, ale i jeho smysl, úkol nebo zaměření. Kompozice, spojená s účelem vzniku daného díla je součástí realizace záměru tvůrce. Odráţí míru společenské účelovosti. Přispívá k subjektivizaci, protoţe je ovlivněna autorem, jeho vzděláním, zkušenostmi i záměrem. Reaguje na dění v okolním světě. V případě prezidentské volby je tak třeba vzít v potaz důleţitost, kterou nese. Nejedná se o jednorázovou záleţitost, je do jisté míry plánována. K tomu napomáhají i termíny, které zákon stanoví – pro kandidáty a navrhovatele k podání přihlášky a splnění podmínek podpory občanů nebo zvolených zástupců, ministerstvo vnitra pak musí opět v daném termínu zpracovat jejich přihlášky a připustit kandidáta k volbě, případně ho odmítnout.180
Nalezení sjednocujícího prvku, který pojí jednotlivé glosy v kompaktní celek je motivováno periodicitou tisku, ve které má čtenář moţnost hledat podle zavedených rubrik a ţánrových stran. Pravidelně zveřejňovaný text, který si najde pravidelného čtenáře je zajímavý i pro vydavatele. Takový čtenář si můţe z toho důvodu dané periodikum kupovat s větší pravidelností, potaţmo se stát předplatitelem. Vzhledem k vlastnické struktuře, kdy jsou rozšířené deníky a periodické tiskoviny obecně obchodními společnostmi, mají vedoucí pracovníci zájem o zisk. Ten plyne z prodeje reklamy, tedy usilují o zájem inzerentů, kteří přinášejí zisk. V trţně orientované
179 Štorkán 1980: 14–16. 180 První volba ověřila platnost těchto termínů v praxi. Aktivita jednotlivých kandidátů a jejich navrhovatelů pro sběr podpisů občanů pod petici podporující kandidaturu byla omezena šestašedesátým dnem před vyhlášeným termínem. Termíny vymezují i doplnění případných chyb nebo nesrovnalostí, jakož i časové období, které má ministerstvo vnitra pro kontrolu sčítacích archů.
- 57 -
ţurnalistice se cení předvídatelnost, díky které inzerenti mohou lépe předpokládat čtenost a stálost čtenářského publika.181 S rozvojem zpoplatněného přístupu na webový obsah internetové mutace deníku, kterým je v případě Hospodářských novin ihned.cz se nabízí i moţnost zisku z internetového přístupu. Deník, který provozuje a plní svoji webovou mutaci, do které jsou zpravidla překlápěny texty z tištěného deníku, profituje taktéţ z internetové reklamy. Webový obsah začal být jiţ koncem 90. let přijímán jako rovnocenný tištěným médiím a přináší další moţnosti, kde prodávat reklamu, případně zviditelnit svůj obsah a zajistit si tak čtenost tištěné podoby.182
Vyuţijeme otázek, které doporučuje Ruß-Mohl při rozhodování o tom, jestli dané téma zpracovat:183
- Vyţaduje zpráva zaujetí názoru více neţ jiná konkurenční témata?
Přímá prezidentská volba je téma, které ve společnosti rezonuje od jejího zavedení a s postupným přihlášením jednotlivých kandidátů narůstá zájem veřejnosti. Dané téma ztvárňují všechna relevantní média. Politická publicistika obohacuje často neutříbené zpravodajské informace o názor a nabízí čtenáři moţnost s názorem, vystiţeným v glose polemizovat.
- Je na tom veřejnost či cílová skupina zainteresována?
Téma voleb je obecně důleţité pokrývat a to nejen zpravodajsky, ale i předkládáním názorů veřejnosti, která bude rozhodovat.
- Má komentátor dostatek věcných vědomostí?
Toto téma jsem si vybral z několika důvodů. O politická dění se dlouhodobě zajímám. Při vytváření textů mohu čerpat z druhého studijního oboru, kterým je politologie. Studium tohoto oboru by měla dodat dostatek příhodných teoretických znalostí a poznatků o české politice. Kontextuální číst rozšíří toto zázemí o další souvislosti dlouhodobé události prezidentské volby. Volby jako společenský fenomén zasluhují pozornost médií, která hledají způsoby, jakými je pokrývat a glosa můţe být jedním z nich.
181 Burns 2004: 36–39. 182 Čermák 2009: 28–33. 183 Ruß-Mohl 2005 : 59–62.
- 58 -
6.1. Navazující kompoziční postup
Pro navázání jednotlivých textů Prezidentské abecedy vyuţívám akrostichu na abecední pořadí. Akrostich je vlastní spíše beletrii, konkrétně poezii. Větší poetický slovník jej charakterizuje slovy: „Báseň, jejíţ začáteční nebo koncová písmena veršů, nebo jejich první a poslední slabiky, dávají slovo, větu nebo jméno člověka, jemuţ je báseň věnována.“ 184
Vytvářený soubor není básní, ale tvoří na sebe navazující celek, který můţeme k akrostichu připodobnit. Abecední řazení je čitateli kódu, kterým je uţivateli latinky, srozumitelnou jako posloupnost, spějící od písmena počátečního ke konci abecedy.
Kaţdá z glos následuje předchozí a to v pořádku, který je dán abecedou. Zvolil jsem pro tento účel standardní anglickou abecedu, pouze doplněnou o písmeno „Ch“, které je v českém prostředí poměrně pouţíváno častěji, neţ písmena X nebo Q. Počátečními iniciálami hesel jednotlivých textů tak postupně budou písmena, která pouţívá česká abeceda bez diakritických znamének.
184 Brukner, Filip 1968: 13–14.
- 59 -
PRAKTICKÁ ČÁST
7. Autorská reflexe
7.1. Souborná reflexe
Soubor Prezidentská abeceda jsem časově rozvrhnul od 30. listopadu 2012 do 11. ledna 2013. K takovéto volbě mě vedl předpoklad vyhlášených termínů pro odevzdání petičních archů a registrace kandidátů, které vycházely na listopad. Prezident byl tímto způsobem volen poprvé a nebylo moţné předem identifikovat kandidáty a jejich příleţitosti, volební kampaně navíc nelze plánovat na příliš dlouhou dobu. Intenzivní kampaň a větší zájem o téma prezidentské volby jsem tak předpokládal aţ na listopad. Jelikoţ je glosa ţánrem, který reaguje na aktuální témata, bylo vhodné o prezidentské volbě psát aţ v době, kdy bude aktuální, budou známí kandidáti.
Pro vyuţití nápadu s Prezidentskou abecedou jako pravidelným textem jsem tak zvolil postupné psaní jedné glosy na kaţdý den do pátku 11.1., kdy se otevřely volební místnosti.
Témata jsem hledal tedy aktuálně. Náměty jsem získával a promýšlel vţdy z aktuální situace. Na některé dny bylo moţné vycházet z očekávaných událostí. V prezidentské volbě je přinášelo především pokračování problémů s registrací kandidátů. Tři kandidáti, kteří donesli petici s více neţ padesáti tisíci podpisy vyřazeni. Proto jsem mohl předem očekávat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a hledat motiv v něm, případně v reakcích kandidátů. Tomio Okamura se odvolal ještě k ústavnímu soudu, čímţ mi přinesl další téma. Kromě těchto událostí byla dalším příleţitostí, kde sbírat náměty, televizní vystoupení jednotlivých kandidátů, jejich internetové stránky a další prezentace. A mnoho témat přišlo samovolně. Námět glosy B mě napadl při jízdě v tramvaji, kdyţ jsem zahlédl bilboard Jiřího Dienstbiera, spojil jsem si ho s nepříliš dobrou pozicí Dienstbiera v jeho vlastní straně. Inspiraci mi přinesli ale třeba i mí přátelé zajímavými tématy k hovoru nebo příspěvky na sociálních sítích. Výhodu námětů, které nepocházejí z předpokládaných událostí, zmínil v rozhovoru Petr Kamberský. „Obecně pocházejí náměty z toho, čeho si všimnete. Dobrý text není o tom, co se včera stalo, ale spíš o něčem, co je ve
- 60 - vzduchu. Čeho si jiný člověk nevšiml a já přitom povaţuji za důleţité. Dobré jsou i nápady z hospody, z internetu.“
K jednotlivým tématům bylo často třeba dohledávat si další informace, abych neprezentoval názor, který vychází z chybných informací. K tomu mi poslouţily především dostupné zdroje na internetu a vlastní vyjádření jednotlivých osob. Například Přemysl Sobotka sám v televizním rozhovoru přiznal, ţe studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu, coţ jsem v glose pouţil. Rozhodl jsem se, ţe s nepodloţenými informacemi pracovat nebudu. Glosátor má moţnost spekulovat, ale bylo by chybou ve svém soudu vycházet ze spekulací a vratkých domněnek. Takový přístup odpovídá i radám Jiřího Leschtiny „Je třeba mít širší rešeršní zázemí, neţ jen, co se nakonec v novinách objeví. Pak si můţete dovolit jasný názor. Abyste se vyvaroval blamáţe, je třeba se vyvarovat informací, které jsou mylné.“
Předem jsem se rozhodl nesnaţit se v glose pouţívat nízká témata a hodnotit na uchazečích o prezidentské volbě jejich soukromí, domácnosti nebo lidi mimo politiku, kteří se kolem nich pohybují. Toto rozhodnutí se vztahovalo například k dceři pozdějšího vítěze, předem jsem rozhodl, ţe její pouţití v jakékoliv podobě v glose by nemylo vhodné. Oddělení role politické a soukromé a drţení odstupu od osobního ţivota v praxi uţívá také Jindřich Šídlo: „Snaţím se nehodnotit ţivoty lidí, o kterých píšu. Drţím se faktů o jejich činnosti.“
Problémem, který jsem musel vyřešit, byla obtíţnost najít vhodné názvy, ke kterým bych mohl zpracovat aktuální téma pro glosy. Především to platí pro některá písmena, které se v češtině vyskytují spíše zřídka. Vyřešil jsem je různými způsoby. W jsem si vlastně přizpůsobil jako dvě V a pouţil pro dva vedoucí kandidáty v průzkumech. U písmene Y jsem podlehl mylnému dojmu a neověřováním znalostí biologie. Měl jsem za to, ţe Y je ţenskou variantou chromozomu a aţ poté, co byla glosa napsána, zjistil opak. Tudíţ jsem si titulek přizpůsobil vytknutím posledního písmene v nadpisu a zvýraznil Y. Na písmeno X začíná ve srozumitelném jazyce velmi málo slov a tak jsem jej pojal jako X samotné, označení neznámého.
Často jsem si vypomáhal stylistickými prostředky, které oţivovaly text. Byly jimi intertextové formulace, aluze na jiné texty či historické reality nebo metafory. Pouţíval jsem i termíny z jiných kontextů, nejčastěji ze sportovního prostředí nebo
- 61 - prostředí domácího, čtenáři blízkého. Snaţil jsem se zohlednit širokou masu čtenářů a proto jsem se snaţil pouţívat známější kontexty a díly.
Vytvořené glosy se převáţně pohybují na hranici analytické a beletristické publicistiky s uţitím slovní zásoby i kompozičních postupů obou, v některých případech pro formu převládá beletristická sloţka, jiné glosy jsou naproti tomu přísně logické a blíţí se k poznámce.
U lepších a mnou v reflexi vyzdviţených glos se domnívám, ţe by mohly být v Hospodářských novinách nebo na stránkách iHNed publikovány. Jelikoţ jsou některé svázány malým výskytem relevantních témat a občasným nedostatkem inspirace, bylo by na ostatních třeba více zapracovat, aby mohly vystupovat jako kompaktní soubor.
7.2. Reflexe jednotlivých glos
Pátek 30. listopadu 2012: Antikomunismus
Na začátku této předvolební kampaně jsem si povšiml, ţe se v médiích nebo na stránkách kohovolit.cz v obecných dotaznících na prezidentské kandidáty stále objevovala otázka: „Jmenoval nebo jmenovala byste vládu s podporou komunistické strany?“ Tři z kandidátů byli členy KSČM, občanský demokrat Přemysl Sobotka s nechutí odpovídal na otázky k jeho studiu VUMLu a na sociálních sítích se stalo populárním video Jany Bobošíkové ve svazáckém stejnokroji při předávání kytic Gustávu Husákovi. Vyšel jsem z otázky: „Pouţije někdo v těchto volbách téma antikomunismu?“
Tento text byl trochu polemikou s takovým očekáváním. Přemýšlel jsem nad myšlenkou, ţe tentokrát není mezi kandidáty nikdo, kdo by antikomunismus pouţil v kampani. Původní záměr dokonce byl pojmenovat glosu anti-antikomunismus. Zamýšlel jsem i pointu, ve které bych polemizoval nad tím, ţe v soutěţi devíti kandidátů by za dobrých 15 % hlasů, tedy ty komunistické stály někomu za kampaň proti antikomunismu.
Slovosled bych upravil u sousloví „pyšná někdejší svazačka“, které by lépe vyznělo jako „někdejší vzorná svazačka“, kde vyzní výraznější ironický nádech.
- 62 -
Sousloví „Komunistům se tak nejspíš podaří dříve neslýchané.“ by pak bylo vhodné zaměnit za „Komunistům se tak podaří dříve neslýchané.“, čímţ se lze vyhnout opakování slova „nejspíš“.
Můj soudobý předpoklad nebyl docela naplněn. Ţádný z kandidátů sice přímo nepouţil antikomunistické téma, téma antikomunismu se skutečně objevilo, jak je vidno v jedné z dalších glos.
Pondělí 3. prosince: Barvy
Motivem k této glose byla barevná stylizace billboardů a volebních stránek Jiřího Dienstbiera. Kandidát strany, která se při jiných volbách prezentuje výraznou oranţovou barvou, byl obklopen modří. Stvořil jsem postavu „strejdy Ignora“ a odlehčeně jsem pracoval s tím, ţe člověk, který se zajímá o politiku jen velmi málo, si Dienstbiera s ČSSD nespojí. Podpořily mě v tom rozhovory s některými mými známými, kteří si nedokázali spontánně vybavit, kdo kandiduje za ČSSD. V pointě jsem naznačil komplikovanou pozici Dienstbiera ve vlastní straně.
Kompozičně jsem si vypomohl stavbou v podobě básničky, která přinesla oţivující prvek mezi ostatními glosami. O potřebě občasné obměny hovořil i Petr Kamberský v rozhovoru o svém autorském textu Chlívek „Střídání různých formátů udrţuje ţivost. Musím přemýšlet, aby to nebylo pořád stejné.“
Abych postavu Ignora udělal familiárnější, pojmenoval jsem ho strejdou. Nespisovný tvar mi k této postavě lépe zapadal, lépe se vyjímá i v básničce. Pravděpodobně by nefungoval, pokud bych nespisovnou výpůjčku pouţil i v dalším textu, ale jako obměnu jsem si ji mohl dovolit. Kapitole o jazyce je zmíněna Minářová?, která o přínosu občasného pouţití nespisovné nebo kniţní češtiny hovoří. Moţnost obohatit jinak spisovný jazyk politické publicistiky ze svojí praxe zmínil i Jindřich Šídlo: „V těchto volnějších textech obecně platí, ţe můţete pouţít i volnější češtinu.“
V tomto textu bych doplnil korekci překlepu z „Nebo se zmínil oranţový kandidát.“ Na „Nebo se zmýlil oranţový kandidát.“
- 63 -
Závěrečné čtyři věty „Strejda Ignor se musel splést, kdyţ tím míní Dienstbiera. / Nebo se zmýlil oranţový kandidát. / Zapomněl na svoji barvu, nebo ji před strýčkem zapírá / Strejda Ignor přehlédl růţi. Jiří Dienstbier ji skrývá v zápalu modře. Nebo mu nevoní?“ Čímţ vracím i na závěr rýmování.
Úterý 4. prosince: Cifry
Ve třetí glose jsem naráţel na matematické téma, které nečekaně vstoupilo do prezidentské volby přepočtem ministerstva vnitra a na kterou novináři i veřejnost reagovali překvapeně a přechodně se stalo tématem mnoha vtipů. Úředník ministerstva vnitra Václav Henych fakticky dvojí odpočet obhajoval jako moţnost výkladu jednoho z paragrafů prováděcího zákona. Vzpomněl jsem si na rychlé přijetí zákona a kladné reakce mnohých nad tím a chtěl jsem upozornit na to, ţe narychlo přijatá změna ústavy. „Všechno je jednou poprvé“ a v ústavním a prováděcím zákonu je mnoho situací, které doposud nebyly nikde pouţity. Po uveřejnění pro mnohé absurdního vzorečku pro odečet hlasů byli překvapeni i mnozí z těch, kteří zákon četli. Matematické téma jsem spojil s jiným dříve nepouţitým předpisem v kampani – finančními limity. Jan Fischer uveřejnil svoje vysoké slevy na kampaň. V zákoně je limit nákladů na kampaně jasně zmíněn, ale opět nebyl dosud uţit.
Středa 5. prosince: Derby
Vycházel jsem z toho, ţe čtenáři Hospodářských novin jsou především muţi a v této glose jsem si vypomohl výpůjčkami termínů z kopané jako jednoho ze dvou nejpopulárnějších sportů. Námětem byla slabá propagace kandidátů dvou dlouhodobě nejsilnějších českých stran. V pointě se podivuji nad jejich klidem, se kterým přijímají, ţe v těchto volbách i vinou vysílajících stran Přemysl Sobotka ani Jiří Dienstbier nejspíš neuspějí.
- 64 -
Čtvrtek 6. prosince: Eliminace
Téma bylo dle mě vybráno dobře, ale text je spíše těţší těţký, v závěru pointuji zpětným poukázáním na problematické výpočty. Předkládám upravenou verzi:
Eliminace
Tři uchazeči, kteří přinesli 50 tisíc podpisů, byli vyřazeni. Známá věc. Vzoreček, za který by školák odešel domů s pětkou a přišel o večeři, vyřadil tisíce lidí. Udali správně jméno, adresu i datum narození. V duchu úřední matematiky, která s jedním červivým jablkem vyhodí i jedno čerstvé, byli jen na špatném místě. Tedy na špatném archu.
Když si je sečteme, bylo nesprávných 65 tisíc podpisů. Ty sebou stáhly 65 tisíc jiných, kteří se kousek nad nimi podepsali správně. A propos, tolik by stačilo pro jednoho dalšího kandidáta.
Za pět let to zkusme jinak. Instrukce pro kandidáty: Bod 1 - Vystavte na dobře přístupném místě svůj petiční arch. Bod 2 - Na hodinu odejděte. Bod 3 - Po návratu odevzdejte svůj petiční arch. Vyhrává ten, kdo po kontrole zůstane v kladných číslech.
Do úvodu revidované glosy jsem vloţil sousloví „známá věc“. Nijak myšlenku nerozvíjí ani nikam neposouvá. Chtěl jsem pouze oddělit dvě dlouhá souvětí krátkou sviţnou průpovídkou, připomínající moţná odsekávání adolescentů, případně školáků. Vloţil jsem ji ale proto, abych dodal těţkopádnému úvodu potřebný „švih“.
Při definici glosy jsme si uvedli, ţe má působit sviţným dojmem, čemuţ dlouhé dvě věty na počátku bránily. Přitom jsem chtěl zachovat sdělení, které říkám. První větou připomínám, ţe hovořím o odpočtech podpisů, věta „Vzoreček, za který…“ zde je pro nastínění tématu, ţe se odpočítávalo opravdu ve velkých počtech. Střední část je vyuţitelná a rozvíjí myšlenku, ţe jeden špatný podpis odečítá kromě sebe i jeden správný. Závěr jsem postavil jako krátkou instruktáţ, pointující na dovedené do absurdního závěru.
- 65 -
Pátek 7. prosince: Facebookandidát
Text k tématu role sociálních sítí je blízký poznámce. Pracuje s tím, jestli mohou sociální sítě skutečně být prostředkem vyuţitelným v politice více, neţ jen pro prezentaci politiků a komunikaci s „fanoušky“, ale také v politickém procesu. Zmiňuji Vladimíra Franze, který především aktivitou na Facebooku získal občanskou nominaci a přístup jeho fanoušků ukazuje, ţe je moţné popularitu Facebookové stránky změnit v reálnou podporu. Jazyk je v tomto textu méně beletristický, bliţší textům racionální publicistiky.
Pondělí 10. prosince: Gastronomie
Další obměna glosy, která funguje jako recept na prezidenta. Text je sviţný, jediné koţné místo, které ho lehce zpomaluje je ve formulaci „Povinné přísady z Bruselu? Dodáme, nebo naopak demonstrativně rozprášíme do odpadu.“, která je lehkou ironickou naráţku na Janu Bobošíkovou, která se na evropské otázce výrazně profiluje. Korekce je zapotřebí i u věty „Přetočme zpět k výběru masa, toho neměnného a jednotného gurmánům, kteří rádi ostré, i trochuprašům, co jen zlehka solí.“
Úterý 11. prosince: Holec
Závěr glosy bych obměnil a zpřehlednil namísto věty „Výjimkou v premiérování Stanislava Grosse paradoxně taková pozice málokdy vede vysoko. A Grossovo putování se snad uţ nikdy nebude reprízovat.“ Bych spíše pouţil formulaci „Tím ale byl i Stanislav Gross, kterého je lepší sociálním demokratům nepřipomínat.“ Pro vyznění pointy s nedobrý koncem označovaných „korunních princů“ je to tak dostatečné a více vhodné.
- 66 -
Středa 12. prosince 2012: Chodba
K této glose předkládám upravenou verzi:
Chodba
Představme si stát jako byt. Jako náš domov, který je sice omezen zdmi, ale naštěstí máme dveře a volně procházíme dovnitř a ven. Každý si najde svoji úlohu. Prezident by se měl starat o chodbu. Nepodceňujme tuto úlohu. Chodba je tím prvním, co návštěvníci naši ubikace vidí. Tím, z čeho si tvoří dojem náš šéf, kamarád či budoucí partner, když je zveme ke stolu. Nechtějme po tom člověku, aby nám předváděl, jak umí máchat prádlo a mýt okna.
Chodba slouží k tomu, aby každý obyvatel bytu každý den mohl přecházet. Tu od spánku k snídani, za očistou těla i do pracovny. Aby bez zábran vycházel a hrdě se vracel. Bez zbytečných zvolání o nemístném svinčíku, který mu zatím "ti druzí", po dobu jeho nepřítomnosti nachystali. Dobrý chodbař ví, kde je jeho místo a jaký je jeho úkol.
Proboha po něm nechme bourat zdi mezi jednotlivými pokoji! Každý víme, proč máme koupelnu oddělenou od ložnice a ložnici pak od kuchyně. Dům totiž není stáj.
Tato glosa pracuje s častými velkými očekáváními, vkládanými do přímo zvoleného prezidenta a étos, který by mu přímá volba mohla dát. V této glose jsem se přirovnáním k fungování bytu, něčeho kaţdému člověku blízkého, jsem zdůraznil varování před tím, jak by posílený prezident, který by naplňoval volání po zametení pořádků, mohl nepříznivě ovlivnit běţné fungování. Přirovnáním k domovu a jeho fungování jsem zapracoval do textu moralistický apel zdravého rozumu proti vzletným tuţbám.
Čtvrtek 13. prosince: Inventura
Glosa od začátku do konce rozvíjí netransparentnost volebního účtu Miloše Zemana, která nebyla dodnes plně vysvětlena. Pracuje s trochu otřepaným tématem „peněz Lukoilu“, které byly Miloši Zemanovi připomínány a jím nedostatečně vyvráceny.
- 67 -
Pátek 14. prosince: Jas
Glosa se strefuje do spolupracovníků Václava Klause. V úvodu je pouţit fiktivní doporučující dopis, který byl v době volby lehce identifikovatelný s Petrem Hájkem a úryvkem z jeho nové knihy. Pasáţ s dopisem s nadhledem pranýřuje klausova spolupracovníka a podivuje se nad Klausovou slovní podporou pro jeho poradce.
Pondělí 17. prosince: Koštětem vrtěti
Tato glosa vznikla po shlédnutí televizního přenosu z tiskové konference, na které vystoupil Tomio Okamura a jeho právnička Klára Samková a oznámili, ţe se odvolají k ústavnímu soudu a budou poţadovat, aby Okamura byl vrácen do prezidentské volby. Klára Samková přitom sama před několika týdny oznámila svoji kandidaturu na prezidentskou funkci, posléze v několika rozhovorech zpochybňovala prezidentskou volbu, aţ její pokus o kandidaturu vypadal jako hříčka právničky s přímou volbou jako instrumentem. Tomio Okamura se pak navzdory svým podnikatelským zkušenostem zatím ukazoval jako politicky nezakotvený solitér. Po vydání knihy z jeho blogů se rozhodl kandidovat do senátu a hned po svém zvolení i na post prezidenta. Dvojice se zájmy, které se zdály protichůdné stála neoblomně vedle sebe a v této glose jsem spekuloval s tím, ţe Okamura, který si právničku pro vypracování ústavní stíţnosti „najal“ nakonec můţe být tím slabším z dvojice. S odstupem spekulace, která se nepotvrdila.
Úterý 18. Prosince: Largo desolato
V Prezidentské abecedě s datem 18. prosince jsem vyšel ze dvou drobných námětů. Prvním bylo výročí úmrtí prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, ke kterému jsem připojil vrtkavost kandidátů, se kterou se převáţná část z nich vyjadřovala k případnému jmenování vlády, na které by se podílela komunistická strana. Poukazem na Havla, který odstoupil v létě 1992, kdyţ zároveň vyjádřil zároveň nesouhlas s rozpadem Československa jsem chtěl polemizovat o výkonu prezidenta, který nemusí vyjadřovat pouze úřední souhlasy, ale jehoţ právem je i odstoupení z funkce hlavy státu.
- 68 -
V České republice, která má silné tradice prezidentství a ani na čas nezrušila tuto funkci ani v lidově demokratickém či socialistickém období, by takové gesto mohlo mít výraznou váhu. Za titulek jsem zvolil název jedné z her Václava Havla, v tomto případě mi náhoda nutnosti písmene L napomohla i pro pointu. Ze hry jsem si pro ni vypůjčil závěrečné zvolání hlavní postavy.
S ohledem na čtenáře novin a především internetové mutace ihned povaţuji text za potenciálně zajímavý. Diskutéři a lidé aktivní na sociálních sítích by mohli tento text přijmout a zajímavým by mohl být i v případě, ţe by s ní někteří nesouhlasili s odkazem na „prázdné pravdoláskařství“, tolik oblíbené pojmenování mnoha záleţitostí a dojmů s bývalým prezidentem spojených.
Středa 19. prosince: Malý bratr
V této glose bych pozměnil úvod z banálního a nicneříkajícího „Výběr prezidenta v našem prostředí vţdy patřil politikům. Byla to jejich hračka, se kterou nejen zacházeli, ale občas vyváděli lotroviny“ na explicitnější. „Výběr prezidenta byla pro politiky zvláštní hračka. Vzpomeňme, jak s ní laškovali před pěti lety, kdy se nedokázali shodnout ani na tom, jestli budou volit tajně nebo veřejně.“ Tím odkazuji na volbu v roce 2008, která trvala pro mnoho lidí nesmírně dlouho kvůli třenicím o způsob volby. Opět se snaţím přiblíţit čtenáři obrácením se k tématu dětských hrátek a přibliţuji mu tak záměr.
Čtvrtek 20. prosince 2012: Nestranický prezident
Strana práv občanů – Zemanovci se mi od prvního jejich mítinku, na kterém jsem byl, jeví jako strana s mnoha tématy a jedním cílem. Témata určuje Miloš Zeman a zbytek strany pouze proklamuje Miloše Zemana jako ideálního řešitele jakéhokoliv úkolu. Naráţím v textu na více věcí – v soutěţivém systému v České republice prezident většinou členem stran nebývá, pokud není z komunistické strany. Zobecňuji tento námět a pracuji s tím, jestli Strana práv občanů – Zemanovci má jiný program, neţ je zvolení Miloše Zemana. Vypomáhám si metaforou Zemana jako „otce představeného“ strany.
- 69 -
Pátek 21. prosince: Občanské nominace
V této glose pracuji s řečenými občanskými kandidáty, kteří se dostali do hry o Hrad díky podpisům občanů. Rozvíjím myšlenku, ţe občanské kandidatury jsou nakonec více neţ jiné v rukou úředníků. Glosa má spád a jazyk vyváţeně kombinuje jazyk vlastní analytické a beletristické publicistiky. Mohla by vyjít i samostatně.
Čtvrtek 27. prosince: Padouši a proroci
V tomto textu naráţím na výzvu k odstoupení Jana Fischera. Apeloval na ni Tomáš Hanák ve videu na serveru Youtube. Rozvíjel jsem myšlenku, jestli nepřichází tato jeho snaha ve chvíli, kdy Jan Fischer oslabuje a jak silný má význam. Pointu povaţuji za dobrou. Pracuje s identifikací Fischera jako bývalého předsedy Českého statistického úřadu a ptám se, jestli dobře načasoval kampaň, protoţe se zdá, ţe si kampaň uţ prohrál a Tomáš Hanák s antikomunistickým videem přichází pozdě.
Pátek 28. Prosince: Quo vadis?
V tomto textu si vyčítám nepřesnost, kdyţ uvádím nejvyšší soud. O stíţnosti Okamury, Bobošíkové a Dlouhého přitom rozhodoval nejvyšší správní soud, čehoţ bych při důslednější kontrole text s rešerší k němu měl všimnout. Další nepřesností je uvedení disentních rozsudků, ve skutečnosti jde o disentní posudky některých soudců. Této chybě jsem se mohl vyvarovat, kdybych například uvedl spíše „nesouhlasná stanoviska“, namísto snahy o uţití termínu z právní oblasti. Samotnému textu by pouţití takového jasnějšího pojmenování prospělo. Text uvádím i končím psaním v první osobě, které se mi jeví jako zajímavý kontaktní prostředek.
Pondělí 31. prosince 2012: Reklamní spoty
Ačkoliv je sledovanost předvolebních klipů mizivá a jejich důleţitost v českých volbách nejspíše nikdy nebyla vysoká, všichni kandidáti jimi svůj vyhrazený čas v
- 70 -
České televizi naplnili. V této glose jsem pojednával o sdělení v nich, totiţ, ţe byla povětšinou velmi slabá a i přesto, ţe byly klipy velmi krátké, většina komunikace se mi zdála neúčinná a měl jsem za to, ţe pro diváka musí být čas, který sledováním strávili, časem ztraceným.
Protoţe reklamy jsou audiovizuálními díly s pouţitím filmové řeči, koncipoval jsem glosu je jako velmi zkratkovitou recenzi s poukazem na jiné filmy nebo reklamy. Kladl jsem si otázku, jestli budou čtenáři srozumitelné aluze na filmy, respektive reklamu, které jsem pouţil. Vycházel jsem z rozhovoru s Jindřichem Šídlem, který popsal typického čtenáře Hospodářských novin jako „Lidé, kteří jsou třeba i typičtí čtenáři Hospodářských novin, jsou taky jenom lidi. Koukají se na fotbal a dřív poslouchali Rádio 1.“ U čtenářů popsaného zaloţení jsem tak předpokládal nejen znalost reklam na prací prášky a povědomí o melodramatických dlouhých záběrech na stromy v sovětské kinematografii a předpokládal jsem u nich rovněţ znalost filmu Obvyklí podezřelí. Vycházel jsem v tomto opravdu především z odpovědi Jindřicha Šídla, která měla charakter lehkého bonmotu. Jako nadbytečné v textu můţe být reakce na celkem pět klipů kandidátů, pro přemíru jmen můţe glosa působit méně přehledně (z odstupu půl roku si sám obtíţně vzpomenu na klip Zuzany Roithové a Schwarzenberga, coţ mi napovídá, ţe jsem je dost nepřiblíţil a v zájmu jasného vyznění jsem se měl věnovat spíše více třeba třem klipům s výraznějším motivem.
Středa 2. ledna 2013: Spasitel ODS
Glosa navazuje na novoroční projev. Všímám si v ní projevu dosluhujícího prezidenta, který mluvil jako člověk, který se chce v politice nadále angaţovat. Chtěl jsem vytknout Klausovo zdůrazňování minulosti, které pouţíval i Miloš Zeman.
Pozn.: v první větě bych opravil „neslul jen amnestií“ na „neproslul jen amnestií“.
- 71 -
Čtvrtek 3. ledna: Tribunál
V této glose jsem chtěl nechat vyniknout střet mezi dvěma způsoby argumentace. Tedy strohým vyjádřením ústavního právníka bez zbytečných přívlastků a naopak výraznými přívlastky obohacenou řeč Tomia Okamury. Především Okamurovy repliky jsou karikaturou toho, jak se vyjadřoval při odůvodňování své stíţnosti v médiích, i proto jsem si dovolil dát této glose formát dialogu. Podobný formát byl v glosách Hospodářských novin také pouţíván a dbal jsem na to, aby bylo jasné, ţe jde o fiktivní výroky, které mají spíše ilustrovat absurdní polemiku mezi ústavním soudcem a Tomiem Okamurou. Tím jsem se snaţil vyvarovat tomu, aby čtenář mohl pojmout dojem, ţe jde o výroky reálné.
Glosa staví na populistickém vyjadřování Okamury, které vrcholí v pointě. Reagoval jsem na netypickou situaci, kdyţ Pavel Rychetský ve vyjádření pro média o přijetí ústavní stíţnosti zmínil, ţe je stíţnost velmi netypická a obsahuje například i vtipy o prezidentské volbě. Implicitně jsem se snaţil, aby dialog vyzněl lehce Kafkovsky, kdyţ oba aktéři jsou v jednu chvíli Josefem K. a vzápětí Zámkem, se kterým je obtíţné reálně komunikovat. Touto lehce překombinovanou motivací, která ze Zámku přeskočila na Proces a dala glose do titulku heslo Tribunál jsem moţná ji moţná zatíţil zdánlivou nekorespondencí titulku s obsahem, protoţe mezi podáním ústavní stíţnosti a tribunálem lze pociťovat lehký rozdíl. Na druhé čtení ale jiţ povaţuji spojitost za zjevnou, ostatně heslo v titulku Prezidentské abecedy můţe být i motivací, ne nutně abstraktem glosy.
Pátek 4. ledna: Učitel
Vladimíru Franzovi v tomto textu vytýkám jeho vystupování. Ve svých projevech nepředstavoval program a neměl ţádný prvek, kterým by se snaţil v projevu zaujmout, vyjma častého opakování jednotlivých pasáţí ústavy. Franz pravděpodobně chtěl svojí seriózností kompenzovat to, ţe nebyl pro mnohé brán jako váţný kandidát, prakticky jen kvůli vizáţi. V tomto textu jsem chtěl upozornit, ţe mnohem výraznější image bez programu jsou jeho lekce ústavního práva, které podával ve svých vystoupeních. A ţe pouze ty nestačí k úspěchu.
- 72 -
Zakomponování odkazu na Jana Amose Komenského si vytvářím prostor pro závěrečné konstatování Školy volbou v naráţce na Školu hrou a tím lekci pro ambiciózní snahu nepolitického Franze kandidovat rovnou na hlavu státu.
Pondělí 7. ledna: Vzdání se kandidatury
Devět jmen, která by mohla být vyraţena na domovní cedulku Praţského hradu. Málokdo tak vysoké číslo čekal. Je vyšší, neţ je obvyklé u senátu, kam je mnohem jednodušší získat nominaci. Devět skoroprezidentů, to je uţ slušný výběr.
A není jich dokonce příliš? Přemysl Sobotka stojí na prameni důleţitých hlasů, které by se zamlouvaly Karlu Schwarzenbergovi. Miloš Zeman se popere s Jiřím Dienstierem v třešňové aleji. Táňa Fischerová v Hyde Parku přiznala, ţe původně chtěla podporovat Zuzanu Roithovou. A nestraničtí kandidáti si budou pytlačit ve voličském rybníku. Jen to nevzdat.
Tento text je obtíţné nazvat glosou. Je plná jmen a jednotlivých motivů, které se navzájem přebíjejí, ve výsledku textu schází sviţný charakter glosy a pointa je slabá. Téma, které jsem vybral, je přitom v danou chvíli funkční. Vzešlo z toho, ţe potenciální voličské skupiny některých kandidátů se překrývají, coţ lze přičíst nezkušenosti kandidujících osobností s přímou volbou, kdyţ nekalkulovali s moţnostmi svými, respektive moţnostmi názorově blízkých soupeřů. Glose pravděpodobně škodí pouţitím motivů rvačky v třešňové aleji a pytlačení ve voličském rybníku, které nemají mnoho společného a odpoutávají pozornost od pointy.
S odstupem půl roku je zjevné, ţe toto téma před prvním kolem voleb skutečně rezonovalo. První verzi této práce jsem odevzdával 3. ledna, přičemţ právě 7. ledna zveřejnil aktivista Matěj Hollan na blogu výzvu spolupodepsanou Martinem C. Putnou a Radkem Dvořáčkem, ve které vyzývali k tomu, aby voliči „netříštili“ svoje hlasy mezi kandidáty „v závěsu“ za průzkumy favorizovanými Milošem Zemanem a Janem Fischerem a volili Karla Schwarzenberga a Jiřího Dienstbiera.
- 73 -
Úterý 8. ledna: W. Dva vedoucí
Glosa, která byla určena k publikaci krátce před začátkem voleb. V závěru pouţívám jako kontaktní prostředek řečnickou otázku. Námětem je zmatek před prezidentskými volbami a je cíleně zasazena do 8. ledna, kdy měl ústavní soud sdělit Okamurovi, zda se bude věnovat jeho stíţnosti. V danou chvíli se spekulovalo o tom, co by se dělo, pokud by ústavní soudci stíţnost přijali. Pointa je spíše rozmělněna posunutím cíle etapy, tedy posunutím termínu voleb a tím, jestli skutečně hrozí nebo nehrozí. Zmatenou situaci přibliţuji jako cyklistický závod.
Středa 9. ledna: X
Obsahem této glosy je moralizující apel, který by mohl vyvolat ve čtenáři otázky po významu některých oblíbených pořekadel. Explicitně polemizuji s jedním z nich „Říká se, ţe (přímá prezidentská volba) je projevem přímé demokracie. To, ţe si zvolíme nejvyššího představitele zastupitelské demokracie? Nezdá se.“ Byla psána jako svého druhu výzva k obrácení od symbolických poţadavků na přímou volbu hlavy státu (nadto v parlamentním systému) k zodpovědnosti při volbách prvního řádu a angaţovanosti, při které jsou respektována pravidla a duch ústavy. V pointě pouţívám z toho důvodu jako komunikační prostředek řečnickou otázku, kterou se obracím na čtenáře.
Text vykazuje stylistickou neobratnost v první větě druhého odstavce. „Neznámou je samotný důvod, proč bylo tak velké pnutí po přímé prezidentské volbě.“ Jádrem výpovědi je v ní zmíněné velké pnutí a věta by tak měla stát takto: „Neznámou je samotný důvod, proč bylo po přímé prezidentské volbě tak velké pnutí.“
Čtvrtek 10. ledna: ŢenY
Tato glosa srovnává tři kandidující ţeny. Staví proti sobě především europoslankyni Roithovou, která se netají svojí přízní k evropské integraci a Janu Bobošíkovou, která vůči integraci Evropské unie vyhlašuje hlasitý odpor. Text je poněkud rozmělněný, je spíše krátkým názorovým přehledem na tři kandidující ţeny.
- 74 -
Pátek 11.ledna 2013: Závěr
Glosa „Závěr“ byla psaná s nejdelší časovou prodlevou od předpokládaného uveřejnění. Přesto nakonec skutečnému závěru kampaně před prvním kolem odpovídala. Posílal jsem ji k případnému uveřejnění panu Honzejkovi, předtím jsem ale odstranil několik chyb, které obsahovala. Níţe uveřejňuji její upravenou podobu opatřenou titulkem:
První konečná
Konec dobrý, všechno dobré. Dobrý konec jednoho rozpláče, druhého rozesměje, každého potěší. Jaký je konec volebních kampaně? Překvapivě klidný. Jen Vladimír Franz se hlasitěji podivil nad pokrytím Fischerových tiskovek, pár billboardů Janu Fischerovi zase připomnělo, že se stran vždy nestranil.
Nevyrostla olověná ani v jiných kovech vyvedená aféra. Skoro dobře víme, kdo komu a kolik přispěl. Nad cenou obvyklou nikdo příliš nepochyboval. Jak by taky, když vážní kandidáti také vyjednali slevy.
Vše bylo až pohádkově idylické. Skoro by se dalo říci, že nebýt ministerstva vnitra až nudné. Hodně z mých přátel se určitě půjde volit. Jen ještě nevědí koho.
Glosa staví na poklidném a nekonfliktním průběhu předvolební kampaně. Glosa má spád, rozvíjí svoje téma a ţivým jazykem pracuje s připomínaným předlistopadovým členstvím Jana Fischera v KSČ, které nepřetřásal ţádný z konkurentů ale sdruţení mimo vazby na kandidáty. Připomíná i okazionalismus v politické publicistice a ţurnalistice „cena obvyklá“, který byl ve známosti po Fischerových zveřejněných slevách na inzerci.
Druhé kolo její charakter naprosto změnilo a proto je moţná zajímavá připomenutím toho, ţe se začínalo za aţ podivuhodně klidného stavu.
U některých textů jsem předpoklad toho, jaký bude pozdější vývoj, vystihl. Především musím zmínit glosu Derby, která předpokládala neúspěch kandidátů
- 75 - nejsilnějších vládních stran. Oproti jiným autorům a oproti výsledku druhého kola opomíjel druhého nejúspěšnějšího kandidáta Karla Schwarzenberga.
Závěr
- 76 -
Ambicí tohoto textu bylo vytvořit praktický výstup pod názvem Prezidentská abeceda – tedy sadu glos, které by mohly být uveřejňovány v Hospodářských novinách nebo na webové mutaci ihned.cz od konce listopadu 2012 do začátku ledna 2013. Poslední glosa byla určena pro poslední den voleb. Mohly by se objevit buď jako celistvý postupně zveřejňovaný soubor, s tímto záměrem byl také koncipován. Při změně titulku, by bylo moţné zveřejňovat jednotlivé glosy i samostatně. Primární varianta Prezidentské abecedy počítá s variantou titulku nebo potenciálního grafického prvku, ve kterém by byla obsaţena slova „Prezidentská abeceda: Heslo jednotlivé glosy ze souboru“.
Při psaní a publikaci jsem se musel vyrovnat s několika obtíţemi. Zaprvé: původní soubor glos byl dokončen několik dní před koncem kampaně před prvním kolem. Tyto čas přesahující texty jsem proto stavěl na tématech spíše nadčasového zamyšlení se nad současnou situací. V některých nápadech se mi (ač spíše náhodou) podařilo vystihnout i témata, která byla v danou chvíli skutečně řešena.
Jako celek se přesto domnívám, ţe v dané době mohl být soubor publikován, vzhledem k plnosti obsahu Hospodářských novin spíše na webové mutaci iHNed. Zdařilejší z glos by mohly fungovat i samostatně, pokud by byly opatřeny vlastním titulkem. Budoucnost podobného souboru se domnívám v Hospodářských novinách je. Ačkoliv glosa jako taková vymizela, je v Hospodářských novinách několik autorských specifických rubrik a předvolební téma by podobnou formou byo moţné glosovat.
Druhým problémem byla nakonec nenaplněná snaha o komunikaci s vedoucím komentářů Hospodářských novin, který způsobil, ţe ţádný z textů nebyl publikován, ale především jsem neobdrţel přímou reflexi toho, nakolik by byly nebo nebyly texty pouţitelné pro cílové médium. Tento nedostatek jsem se snaţil nahradit vyuţitím informací z kvalitativních rozhovorů s autory publicistických textů v Hospodářských novinách a jejich zohledněním pro reflexi tvůrčího výstupu.
Vedle praktického výstupu jsem aspiroval na charakteristiku glosy. Práce přináší souhrn teoretických informací o struktuře, jazyce nebo tématu, kterými můţe glosa oplývat. Její umístění na pomezí analytických a publicistických ţánrů nabízí mnoho moţností pro její pojetí od textu racionálněji argumentujícího po text, vyuţívající beletristické prostředky a působící emocionálně. Jindřich Šídlo, Jiří
- 77 -
Leschtina i Petr Kamberský v rozhovorech ze své praktické zkušenosti potvrdili důleţitost pointy v glose. V jejich pojetí má glosa vycházet z nápadité myšlenky, kterou rozvíjí a dospívá právě k pointě.
Specifika glosy politické a politické publicistiky obecně pak pomáhá určit i část, věnující se jazyku politiky a vztahu mezi médii (potaţmo politickým publicistou) a politickou sférou.
Zatímco glosa jako taková z Hospodářských novin mizí. Nalezneme ale texty, které jsou jí charakterem blízké. Jako další tištěná periodika Hospodářské noviny vyčleňují autorské rubriky, ve kterých jsou pravidelně zveřejňovány texty podobné v mnoha rysech glose, glosáři nebo souhrnu mikroglos. Pole těchto autorských glose podobných textů by mohlo být v budoucnu zmapováno v rozličných českých tištěných médiích.
Práce přináší i uţitečné informace o historicko-teoretickém zázemí k tématu prezidentské volby. Shrnuje informace o volbách od vzniku Československé republiky a přibliţuje mechanismus dřívější volby nepřímé i stávající přímé. Ukazuje na přepočet ministerstva vnitra, které vstoupilo výrazně do předvolebního procesu a následující soudní dění bylo inspirací některých z glos výsledného souboru. Přínosnými mohou být informace z předchozích voleb, tato část práce představuje vyuţitelný předmět pro publicisty i laiky. Nevyuţitý prostor zůstal v přiblíţení předvolebních textů v médiích v různých obdobích nejen pro prezidentské, ale případně i parlamentní volby. Takovýto počin by však byl jiţ nad rozsahy práce, která překonala maximální rozsah slov pro práce na katedře mediálních studií a ţurnalistiky. K překročení jsem přistoupil především proto, ţe jsem chtěl práci zpracovat dostatečně komplexně. Zároveň výše naznačuji moţné další kontexty, které by ji mohly rozvinout.
Jmenný rejstřík
Babbie, Earl 11,12
- 78 -
Balík, Stanislav 15, 19, 22, 23, 24
Bartošek, Jaroslav 36, 37, 45, 46 , 47, 48
Burns, Lynette Sheridan 34,58
Disman, Miroslav 10
Hendl, Jan 10, 11
Horálek, Jan 36
Hlavsová, Jaroslava 45, 46, 47
Kamberský, Petr 12, 13, 24, 44, 54, 55, 56, 60, 63
Leschtina, Jiří 12,13,25,58
McNair, Brian 11, 39, 44
Minářová, Eva 11, 31, 32, 33
Ruß-Mohl, Stephan 11, 32, 35, 58
Šídlo, Jindřich 34, 35, 44, 54, 55, 61, 63
Tušer, Andrej 32, 34, 35, 38, 54
Volek, Jaroslav 26, 27, 28
Seznam pouţité literatury a zdrojů
Babbie, E. (2010): The practice of social research. Belmont, CA: Wadsworth .
- 79 -
Balík, S., Hloušek, V., Holzer, J., Šedo, J. (2004): Politický systém českých zemí. Brno: Masarykova univerzita.
Bartošek, J. (1993): Jazyk současné české politiky. Olomouc: Univerzita Palackého.
Bartošek, J. (1997): Jazyk ţurnalistiky. In Daneš, F.: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia.
Boţděchová, I. (2003): K jazykové úrovni současných televizních debat. In Čmejrková, S., Hoffmannová, J. (eds.) (2003): Jazyk, média, politika. Praha: Academia.
Brukner, J., Filip, J. (1968): Větší poetický slovník. Praha: Československý spisovatel.
Burns, L.S. (2004): Ţurnalistika: praktická příručka pro novináře. Praha: Portál.
Čermák, M. (2009): Nová média. Úvod a stručná historie. In Osvaldová, B., Tejkalová, A. (eds): Ţurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace ţurnalistiky. Praha: Karolinum.
Disman, M. (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uţivatele. Praha: Karolinum.
Dolanská, N. (1988): Seminární texty k aktuálním problémům ţánrové specifiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Gingrich, N. (1990): Language: A Key Mechanism of Control. Washington: GOPAC.
Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.
Hlavsová, J. (1997): Jazyk ţurnalistiky. In Daneš, F.: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia.
Horálek, J. (1996): Novinář a přirozený jazyk. In Jirák, J., Nekvapil, J., Šoltys, O.: Jazyk ve společenském kontextu. Praha: Karolinum.
Jaklová, A. (2002): Persvaze a její prostředky v současných ţurnalistických textech. Naše řeč. Praha, roč. 85, číslo 4. (dostupné online http://nase- rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7689)
- 80 -
Jílek, V. (2009): Ţurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Junková, B. (2010): Jazyková dynamika současné publicistiky. Praha: ARSCI.
Klíma, K. (2004): Výkonná moc v parlamentním systém ČR. In Hloušek, V. – Šimíček, V. (eds) (2004): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova Univerzita.
Kraus, J. (2003): Vyjadřování polemičnosti a významových opozic v politickém diskursu. In Čmejrková, S. - Hoffmannová, J. (eds) (2003): Jazyk, média, politika. Praha: Academia.
Matušková, A. (2010): Politický marketing a české politické strany. Brno: Masarykova univerzita.
Minářová, E. (2008): Informativní a persvazivní funkce jako konstituující faktor projevu. Styl publicistický. In Čechová, M. (ed): Současná stylistika. Praha: Lidové noviny.
Minářová, E. (2011): Stylistika pro ţurnalisty. Praha: Grada.
Mistrík, J. (1997): Štylistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo.
McNair, B. (2004): Sociologie ţurnalistiky. Praha: Portál.
Osvaldová, B., Halada, J. (2007): Praktická encyklopedie ţurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri.
Ruß-Mohl, S. (2005): Ţurnalistika. Komplexní průvodce praktickou ţurnalistikou. Praha: Grada.
Shatury, A.A. (1999): Titulky v psané publicistice. Naše řeč. Praha, roč. 82, číslo 2. Dostupné online http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7500
Smetana, J. (2008): Sobotní zápisník v regionální příloze Jiţní Morava MF Dnes. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné online http://is.muni.cz/th/78973/fss_b/
- 81 -
Staňková, V. (2011): Postoje českých politických stran k přímé volbě prezidenta. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné online https://is.muni.cz/auth/th/212396/fss_m/diplomova_prace_Stankova.pdf
Syndikát novinářů České republiky (1998): Etický kodex Syndikátu novinářů České republiky. Dostupné online http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex
Škaloud, J. (2002): Spolková republika Německo In Kolektiv autorů (2002): Komparace politických systémů I. Praha: Vysoká škola ekonomická.
Štorkán, P. (1980): Publicistické ţánry. Brno: Novinář.
Tušer, A. (1999): Ako sa robia noviny. Bratislava: SOFA.
Tušer, A., Follrichová, M. (1998): Teória a prax novinárskych ţánrov. Bratislava: Univerzita Komenského.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb. a 71/2012 Sb. In Sbírka zákonů České republiky. 2012. Dostupný online http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html
Veľas, Š. (2000): Teória a prax novinárskych ţánrov. Bratislava: Univerzita Komenského.
Volek, J. (2008): Klaus nebo Švejnar? Prezidentská volba v českých médiích jako ritualizované melodrama. In Magál, S., Mistrík, M, Solík, M. (eds.): Médiá, spoločnosť, mediálna fikcia. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM.
Elektronické zdroje: www.ihned.cz www.mvcr.cz www.unievydavatelu.cz
- 82 - www.volby.cz
Veškeré elektronické zdroje a odkazy jsou zkoušeny a funkční k 3.6.2013
Deníky a týdeníky:
Lidové noviny
Mladá fronta DNES
Týden
Právo
Reflex
Respekt
- 83 -
Přílohy
Příloha 1:
SOUBOR POLITICKÝCH GLOS PREZIDENTSKÁ ABECEDA
Pátek 30. listopadu 2012: Antikomunismus
Ne, ţe by předvolební volání proti komunismu nebylo stále k poslouchání. Ale letos po téhle desce jehla nejspíš tak čile nepokmitá.
Vzhledem k osobní citlivosti si ji nenechá zahrát nikdo z trojice bývalých členů KSČ ani pyšná někdejší svazačka Jana Bobošíková. Přemysl Sobotka se nechce rdít při vzpomínkách na večerní studia marxismu a leninismu, Jiří Dienstbier a Tomio Okamura si nahlas říkají o podporu KSČM. Zbývají spíše smířlivé a neagresivní ţeny, politicky nevyhraněný umělec a ministr zahraničí, jehoţ kampaň bude spíše rozloučením s politikou. Nejspíš ji pojme více pozitivně.
Komunistům se tak nejspíš podaří dříve neslýchané. Nestanou se objektem odstrků ostatních. Naopak, bude o ně velký zájem, někdo je můţe i pochválit. I kdyţ opatrně. A stačí jim k tomu málo, nekandidovat.
Pondělí 3. prosince: Barvy
Strejda Ignor se rozhoduje jen tak, pohledem.
Kdysi chtěl být malířem pokojů.
Z kádrových důvodu strejda musel studovat vysokou školu.
Strejda Ignor se stále rozhoduje podle barev.
"Kdyţ stojím na semaforu, zelená nikdy nezklame," říká.
- 84 -
Stejda Ignor tvrdí, ţe Zeman oranţovou růţi zradil.
Ţe málo obrázků dává Okamura, ţe moc zas Franz mu vadil.
Strejda Ignor prochází web, strejda hledí po bilboardech.
Nehledá, co je psáno, ale v jakých barvách se kdo vyvádí.
A náhle zvolal: „Uţ vím, budu volit modré!“
Strejda Ignor se musel splést, kdyţ tím míní Dienstbiera.
Nebo se zmínil oranţový kandidát.
Zapomněl na svoji barvu, nebo ji před strýčkem skrývá?
Strejda Ignor přehlédl růţi. Jiří Dienstbier ji skrývá v zápalu modře. Nebo mu nevoní?
Úterý 4. prosince: Cifry
Internet je jich plný. Ţerty na úkor ministerského úředníka Václava Henycha jsou letošním adventním kalendářem. Kaţdý den otevřete okno prohlíţeče a jistě najdete další dárek.
Nelze hájit absurdní vzorec. V jednom má ale Henych pravdu – to jsme měli vědět při zavedení přímé volby. Počkali jsme si na prováděcí zákon, dvakrát podtrhli a vše pro nás bylo spočítáno. Nehledali jsme neznámou ve výpočtu, nevyděsili se před šroubovaným paragrafem o odečítání nesprávných podpisů.
Jaká čísla teď neznáme? Nevíme, z kolika jmen budeme vybírat. Nevíme, kdy budeme vybírat. A jaká známe? Jan Fischer zveřejnil aţ devadesátiprocentní slevy na inzerci a nebude v tom sám. Do limitu na kampaň se ale počítá skutečná cena, slevy jsou sponzorským darem. I ten se počítá. Kdyţ bude zvolen, můţe opět narazit na úřední kalkulačku. Odečte nám prezidenta?
- 85 -
Středa 5. prosince: Derby
Kdyţ se hraje ve španělsku El Clasico, zápas Realu Madrid proti Barceloně, bývá plno na stadionu i v barech. Kaţdý se dívá na fotbal, kaţdý čeká velký zápas. Střety ODS a ČSSD jsou malým český El Clásicem české politiky. Nejsilnější na pravici, nejsilnější na levici.
Teď je vše jinak a po dvaceti letech se hlavní souboj nevede mezi modrými a oraţovými. A oba mančafty si jsou samy vin. Předně – ani jedna z nich se na přímou volbu dobře nepřipravila. Primárky v ČSSD skončily propadákem a Jiří Dienstbier oblékl triko, na které pět let brali míry Janu Švejnarovi. Do primárek hlavní vládní strany se favorizovaná Miroslava Němcová pro změnu vůbec nepřihlásila a z dvojice „roky zaklizen v senátu“ a „důkladně ukryt v Bruselu“ vyšel Přemysl Sobotka. Oběma přitom škodí vlastní mančaft, Dienstbier musí poslouchat slova podpory sociálních demokratů jiným směrem, k Sobotkovi se hlavní tváře ODS také neotáčejí s výraznou podporou. Aţ příliš pokorně tradiční rivalové přijímají, ţe o titul se kope na jiných hřištích.
Čtvrtek 6. prosince: Eliminace
Tři uchazeči, kteří přinesli 50 tisíc podpisů byli vyřazeni. Co si moţná tolik neuvědomujeme je, kdo byl ještě vyškrtnut. Vzoreček, za který by školák odešel domů s pětkou a přišel o večeři, vyřadil tisíce lidí, kteří se pod některou z petic podepsali. Udali správně jméno, adresu i datum narození. V duchu úřední matematiky, která s jedním červivým jablkem vyhodí i jedno čerstvé byli jen na špatném místě. Tedy na špatném archu.
A co taková obměna: Za pět let nechme kandidovat kaţdého, kdo prokazatelně vystaví na veřejném místě po dobu jedné hodiny svůj petiční arch a po kontrole zůstane v kladných číslech. Jinak si tady jen házíme korunou, vybereme orla a ejhle – mince je trojhranná a objevila se na ní druhá panna. Takhle to totiţ dnes vypadá. Na všech arších neprošlo kontrolou 65 tisíc podpisů. Ti sebou stáhli 65 tisíc lidí, kteří vypsali vše správně. A propos, tolik by stačilo pro jednoho dalšího kandidáta. Ačkoliv záleţí, jak počítáme.
- 86 -
Pátek 7. prosince: Facebookandidát
Slogany jako „Najdi člověka, co je ti podobný“ zůstávají povětšinou jen na virtuálních zdech sociálních sítí mladších slečen. Zpravidla ţádná z nich nevychází do ulic poohlíţeje se po lidech, kteří mají pihu na stejném líčku a obdobnou barvu očí.
„Arabské jaro by bylo nadále arabskou zimou, nebýt Facebooku!“ zní z druhé strany. Nominaci Vladimíra Franze nemůţeme s pády zdánlivě věčně fungujících reţimů srovnávat. Rozhodně se ale něco malého ve vztahu „moje online aktivita“ a „moje reálná aktivita“ děje. Jednoho dne se probudíte se zjištěním, ţe tisíce lidí vás chtějí na Hrad? Jistě, kliknout „To se mi líbí“ můţe kaţdý. Ale získat potom dostatek fyzických podpisů? Není to pro kaţdého, ale jednou takhle můţou vypadat volební nominace, tak trochu primárky. Nejen pro prezidentskou volbu.
Pondělí 10. prosince: Gastronomie
Kaţdý si připravme svého prezidenta. Ne přímo uvařme, dost moţná bychom se spálili a výsledný produkt by nebyl dlouho k chuti. Ale udělejme si takový slušný pondělní oběd.
Hlavní chod si kaţdý připravujeme podle vlastní chuti. Někdo raději dochucuje maso čerstvými bylinkami, jiný sáhne po osvědčeném uleţelém koření. Povinné přísady z Bruselu? Dodáme, nebo naopak demonstrativně rozprášíme do odpadu.
Přetočme zpět k výběru masa, toho neměnného a jednotného gurmánům, kteří rádi ostré i trochuprašům, co jen zlehka solí. Nic si nenalhávejme, o všech přísadách se rozhoduje při volbách jiného řádu. Začátkem nového roku si vybereme prostě jen mezi masem jisté kvality, tuhosti, prostě chuti. A zase - nepřevařit, nepřipálit.
- 87 -
Úterý 11. prosince: Holec
Jiří Dienstbier je v pozici přirovnatelné k Ladislavu Pohrobkovi. Jedním z důvodů je mládí, které před staletími dodalo českému a uherskému králi přízvisko Král Holec. I Dienstbier nese dědictví svého otce, coţ je vţdy stejnou měrou nástupnickou výhodou a stigmatem.
Holen ve svě vlastní straně. Jiří Škromach, Valtr Komárek nebo Marie Benešová se ke stranickému nominantovi chovají jednoduše macešsky. Jiří Dienstbier mladší se i po volbách, nejspíše prohraných, těţce popere i uvnitř partaje, jíţ je místopředsedou. Vyšel proti dobrým mravům spojení s modrými. Při silné pozici Prahy a oslabujícím předsedovi Sobotkovi to pro něj pro další působení je všechno, jen ne výhodou. Dienstbier se najednou můţe proti nim ocitne jen s holýma rukama. Po loňském zvolení do horní komory rezonovala slova, která z něj dělala „korunního prince socdem“. Výjimkou v premiérování Stanislava Grosse paradoxně taková pozice málokdy vede vysoko. A Grossovo putování se snad uţ nikdy nebude reprízovat.
Středa 12. prosince 2012: Chodba
Představme si stát jako byt. Jako náš domov, který je sice omezen zdmi, ale naštěstí máme dveře a volně procházíme dovnitř a ven. A vydělme si úlohy. Není třeba, aby v něm prezident trávil mnoho času přestavováním koupelny nebo kibicováním kuchaře. Jeho starostí je v tomto bytu chodba. Nepodceňujme tuto úlohu. Chodba je tím prvním, co návštěvníci naši ubikace vidí. Tím, z čeho si tvoří dojem náš šéf, kamarád či budoucí partner, kdyţ je zveme ke stolu. Nechtějme po tom člověku, aby nám předváděl, jak umí máchat prádlo a mýt okna.
Chodba slouţí k tomu, aby kaţdý obyvatel bytu kaţdý den mohl přecházet. Tu od spánku k snídani, za očistou těla i do pracovny. Aby bez zábran vycházel a hrdě se vracel. Bez zbytečných zvolání o nemístném svinčíku, který mu zatím "ti druzí", po dobu jeho nepřítomnosti nachystali. Dobrý chodbař ví, kde je jeho místo a jaký je jeho úkol.
Bourání zdí jednotlivých pokojů není jeho úkolem. Z nějakého důvodu máme koupelnu oddělenu od loţnice a tu pak od kuchyně. Nerad bych nakukoval do bytů,
- 88 - kde zkoušejí uměle tyto prostory sjednocovat. Lidé tam Přichází soukromí a osobní svobodu, třeba při osobní hygieně. A nakonec, některé z těch zdí jsou pro náš byt zdmi nosnými.
Čtvrtek 13. prosince: Inventura
Přímá volba jedné osoby všemi občany státu je v České republice něčím novým. Není ale aspektem endemickým. Znalí návodů, očekáváme podobně, jako můţe třeba americký volič čekat i průhlednost o tom, kde získávají a jak utrácejí kandidáti svoje volební rozpočty.
Miloš Zeman si transparentnost vyloţil po svém. Transparentní účet vede, největším přispěvatelem je občanské sdruţení, tedy Přátelé Miloše Zemana. K výdajům se nevyjadřuje. A zatím neukázal vstřícný krok ke zveřejnění peněz, které dostal před oficiálním zahájením kampaně. Neustálé naráţky na Lukoilovou kandidaturu tedy těţí z jeho vlastní mlčenlivosti. Miloš Zeman není ţádný začátečník. Ţe neukazuje, kdo ho na Hradě chce, je pro veřejnost horší, neţ zjistit, ţe je to jejich nenáviděný soused.
Pátek 14. prosince: Jas
Doporučující dopis s razítkem kanceláře prezidenta republiky, datovaný k 6. březnu 2013: „Dlouhodobý přínos jeho působení shledávám v pochybnostech o zdravotním riziku kouření, odváţném demaskování mýtů ohledně existence Usámy bin Ládina či kaţdodenní mravenčí práci, se kterou objevuje netušené průniky mezi marxismem a darwinismem. V závěru svého působení nepolevil, naopak věren nejlepším tradicím laického exorcismu objevil skutečnou podobu Václava Havla.“
Dost dobře můţe Petr Hájek s podobným doporučujícím textem počítat. Jestli se něco Václavu Klausovi po deset let na Hradě nedařilo, byl to výběr spolupracovníků. Petr Hájek i Ladislav Jakl si rozehrávali hříčky po vlastní ose. A prezidentovi to nevadilo. Jako teď, kdyţ se za satanizaci Havla v rozhovoru pro Parlamentní listy opatrně přihlásil. Jako by chtěl dobromyslně zamést cestu následovníkovi připomenutím toho horšího z vlastní éry.
- 89 -
Pondělí 17. prosince: Koštětem vrtěti
Na brífinku Tomia Okamury působili jako sehraná a minimálně zápalem, se kterým metou svá odsouzení prováděcímu zákonu, ministerstvu vnitra (a Okamura uţ ostatně kdekomu), i pevná dvojice. Čerstvý senátor a zkušená právnička. Stojí vedle sebe svorně jako úklidová jednotka neřádům, které vidí, kreslí si a moţná i blouzní.
Je tahle dvojice metařů tak sehraná? Právnička Samková zpochybňuje prakticky celou prezidentskou volbu, všeznalý Okamura si zkrátka jen chce o svém Umění vládnout natočit pětiletý seriál. Protoţe se jsou jejich zájmy v něčem kříţí, musí se nakonec jeden stát koštětem, kterým bude druhý zametat. Okamura má zápal, ale Samková oplývá právním vzděláním a zkušenostmi. A sama chce nakonec kandidovat. Za sólistou Okamurou nestojí tak pevná eskadra, je spíše sólovou větví stromu, který koření ve štěrku. Bude pro Samkovou tolik náročné takovou haluzku ulomit a nadělat si z ní základ koštěte, kterým pomete sama?
Úterý 18. Prosince: Largo desolato
18. prosinec 2011: Zemřel český prezident, který jako první po čtyřiceti letech nebudoval v této zemi socialismus ani nečekal na srdečné pozdravy s instrukcemi z Ruska.
18. prosinec 2012: Ve veřejnoprávně televizním Hyde Parku dostává kaţdý z kandidátů na prezidentský stolec otázky společné pro všechny. Jedna z nich míří na jmenování či nejmenování vlády s účastí či podporou KSČM. Po pár vydáních se ustálilo omílání mantry: „Jmenoval, protoţe na sestavení vlády jsou jen tři pokusy. Třetí pak jiţ nepatří prezidentovi, ale předsedovi poslanecké sněmovny. Takţe většině.“ Coţ je fakt. Zároveň ale zastírá to podstatnější na otázce. Být tím, kdo komunistům po 23 letech dá glejt k moci. „Odstoupení by nic nevyřešilo, země by kromě komunistů ve vládě byla navrch bez prezidenta.“ Tak nějak zní oblíbené pokračování. Bylo by odstoupení ješitné? Moţná by bylo jen projevem osobního přesvědčení. Vlastně jedním z mála projevů, které můţe prezident samostatně učinit.
Václav Havel odstoupil v létě 1992, kdyţ se začala drolit federace. Rozpadla se i bez prezidenta, samozřejmě. Ale byl to projev prezidenta osobnosti, ne úředníka. I on má
- 90 - totiţ právo zvolat s Leopoldem Kopřivou, hlavním hrdinou Havlovy hry Largo desolato: „Dejte mi všichni pokoj!“
Středa 19. prosince: Malý bratr
Výběr prezidenta v našem prostředí vţdy patřil politikům. Byla to jejich hračka, se kterou nejen zacházeli, ale občas vyváděli lotroviny.
Na naléhání a věčné stěţování nakonec parlament chtě nechtě jako starší brácha vyřazenou hračku předal mladšímu. Tím mladším bratrem míním voliče, za benjamínka jej političtí činitelé často povaţují a juniorát některými ţertovnými předpisy dávají znát.
Hračku jsme podědili moţná proto, ţe starší bratr uţ nevěděl, co s ní. Předvedl to uţ před pěti lety. Před opatrným předáním nám ale starší bratr provedl nepěknou lotrovinu. Hračku zle pochroumal, přelámal kolečka a ejhle – najednou se zdá, ţe si s ní moc legrace neuţijeme. Předpisy o přímé volbě jsou pořádně pochroumané. A spravit je můţou zase jen zákonodárci. Tentokrát bude lépe dívat se při tom většímu bráškovi raději pod prsty.
Čtvrtek 20. prosince 2012: Nestranický prezident
Je výrazným obyčejem v českých zemích mít prezidenta nestranického, nebo dělnického. Chtěli bychom vůbec jiného? Nadstranický étos oslovil i stávajícího prezidenta. I vzdal titulu čestného předsedy ODS a uprchl do stáje nestraníků.
Strana jsem já. Jako heslo z erbu Miloše Zemana. Jeho Strana práv občanů působí jako komorní spolek za zvolení Miloše Zemana prakticky kamkoliv.
Přízeň prezidenta se vlastně ţádné partaji nikdy nevyplatila. Vzpomeňme Občanské hnutí. Dozněl cinkot klíčů a občansky se hnulo pryč. Zemanovci to mají půvabně vyřešené. Otec představený se stal prezidentem? Můţeme to rozpustit. Máte dost Strany práv občanů? Zvolte Zemana. Motto, které by mohlo platit na sociální demokraty. Pro jednou.
- 91 -
Být prezidentovou maštalí, to v Česku totiţ není ţádná výhra.
Pátek 21. prosince: Občanské nominace
Přeposílání podepsaných listin mezi úřady a soudy můţe potěšit jen nejmasochističtějšího milovníka Kafkových knih. Balíčky přeletují, pečetě se za pečlivého dozoru připevňují a za ještě pečlivějšího odstraňují. Občan jako navrhovatel je od svého podepsání pod petici jen divákem. A můţe se jen divit, co se s vyjádřenou vůlí děje. Občanská nominace je krátkou exkurzí občanství ve frontách na rozhodnutí.
Mezi ideálním světem a zjevenou skutečností občas naroste rozpor. Hrad nebo Zámek, rozhodující pravomoc poté dostanou do rukou úředníci, soudy a po nich ještě soudní úředníci. Kdyby jen šlo občansky navrhnout, úředně přepočítat a občansky odvolit. A to prosím pěkně právě v takovém pořadí.
Čtvrtek 27. prosince: Padouši a proroci
Sdruţení Dekomunizace ústy a tváří Tomáše Hanáka vyzvalo dosavadního spolufavorita, aby odstoupil z volby. Není to jisté, ale házená do urny pravděpodobně započne za dva týdny.
Vyjadřovat se k politice je chvályhodné, kdyţ je to zavčas. Fischerova kampaň neodvratně míří tam, kam tak dlouhá kampaň zamířit musí. Přehazuje výhybku a směřuje k sniţujícím se preferencím v průzkumech. Parou uţ neoplývá a ztrácí tah pro závěrečné dny. Expremiérova taktika se v posledních dnech omezuje na obranu proti tlakům zvenku, jejichţ nejčastější leitmotiv teď přehrává Tomáš Hanák.
V závěru se ukáţe, jestli je dlouholetý nejvyšší statistik v zemi i dobrým taktikem. Teď to vypadá, ţe Hanák okázale lomcuje se dveřmi, které jsou odemčené.
- 92 -
Pátek 28. Prosince: Quo vadis?
Chci kandidovat na prezidenta. Ministerstvo vnitra mi takovou moţnost odepřelo, nejvyšší soud nenavrátil. Dovolávám se zásahu ústavního soudu. Jmenuji se Tomio Okamura a ač vyřazen, jdu dál.
Vyloučený prezidentský kandidát předloţil svoji stíţnost ústavnímu soudu a odvolává se v něm na menšinová nesouhlasná stanoviska tří ze sedmi členů senátu soudu nejvyššího. Na coţ má nepochybně právo.
Okamura ale míří dál. Pro jistotu hned na začátku plete řečnický bič i pro tento proces. Kontrolorům ústavnosti vysílá zprávu: Buď se přikloníte k tomu jedinému správnému a osvícenému názoru (a propos: nalézt jej lze v mojí stíţnosti, kde je velmi půvabně vyveden), nebo si opět vyberu to nejlepší z disentních rozsudků. A půjdu dál. Budu se soudit, kde to jen bude moţné. Dokud konečně nezvítězí ta správná většina.
Pondělí 31. prosince 2012: Reklamní spoty
Mnoho slov a pouze za pečlivě střiţený nehet nápadů. Takové jsou prezidentské klipy. Však si do nich dosaďme vcelku běţná divácká očekávání, která máme jako od filmu. Na minutku.
Jak by je hodnotil televizní magazín? Umělecké ztvárnění si nezaslouţí ani hvězdičku. Výjimkou budiţ epická Milošova cesta z Vysočiny na Vyšehrad (především ty krásné stromy, připomínku sovětské poválečné kinematografie) a reklama na prací prášek Fischer. Pravda, tady chybělo závěrečné ţenské slovo: „Celý náročný den musí jeho košile zůstat čistá.“
Vtip se na prahu postřehnutelného objevil v klipu Zuzany Roithové a Petr Čtvrtníček jako varianta vtipu zpestřil kníţecí prezentaci „Všechen lid pro Karla“.
Napětí divákem tepalo při běţecké filozofii rapera Lipa. Závěrečný dramatický příchod k hospodskému stolu, vrcholící překvapivým motivem vypitého piva s Jiřím Dienstbierem, lze srovnávat snad jen s odhalením Kayzera Sözeho.
- 93 -
Středa 2. ledna 2013: Spasitel ODS
Novoroční projev Václava Klause neslul jen amnestií. Václav Klaus se zároveň připomněl jako aktivní politik s dlouhodobými názory, který se nabízí „do sluţby“.
Byl to projev bez výrazných emocí, ale s výraznými zprávami. Klaus káţe návrat k hodnotám devadesátých let. A protoţe lidská paměť má svoje limity, můţe být s takovým vzkazem úspěšný. „Co s Václavem II.?,“ ptali jsme se. Co se mnou? Co s vámi, opáčil ve své řeči, kdyţ ve vysílání tří nejsledovanějších televizních stanic zkritizoval současnou politiku. Jako lék na ni nabídl hodnoty autentické pravice, jak si ji představuje on. Takţe nezištně.
Říká si tím o pokračování dlouhé a úspěšné politické kariéry, kterou popisuje tak, ţe: „Před deseti lety měly souboje mezi vládou a opozicí rozměr v demokratickém světě obvyklý.“
Čtvrtek 3. ledna: Tribunál
Postavy: vyřazený Tomio Okamura, sudí Pavel Rychetský
TO: „Veleváţený soude, pospěš si s mojí stíţností. Ostatně předpokládám, ţe tvoje řízení je zpolitizované.“
PR: „Na zítřejším zasedání bude rozhodnuto o případném předběţném opatření ve smyslu vaší stíţností na prezidentské volby.“
TO: „Na Silvestra jsem od občanů, kteří jsou neskutečně naštvaní zkorumpovanou a prolhanou politickou reprezentací, vyslechl několik dalších pěkných vtipů. Vyzývám vás, abyste je přednostně zařadili k mojí stíţnosti.“
PR: „Se stíţností není nyní moţné manipulovat. Poté, co soud rozhodne o tom, jestli se bude stíţností zabývat, rozhodne také o tom, jestli proběhne veřejné projednávání. Tam můţete doplnit svoji argumentaci, vtipy pravděpodobně tak přínosné nebudou.“
- 94 -
TO: „Vyzývám vás k okamţitému zařazení dalších vtipů. To uţ není moţné, jak české soudy jednají zpolitizovaně, zkorumpovaně, předpojatě a odtrţeně od lidového humoru.“
Pátek 4. ledna: Učitel
Symbolické postavy z dějin má kaţdý národ ve velké úctě. A schopnost vtělit se do některé z nich je příjemnou nálepkou. Kdyţ kandidujete na prezidenta, musíte chtít být „druhým Masarykem“ nebo „druhým Havlem“.
Protoţe na obě místa je tradiční přetlak, je třeba hledět jinam. Vladimír Franz si vybral Komenského. Je to vcelku logické. Je sám pedagog a podle všeho dobrý. V duchu Volby školou se prezentuje jako učitel, který divákům usilovně představuje ústavní vymezení prezidentství. Nic víc. Dále jiţ jen vágní formulace. A ty se oposlouchají.
Aby se „Komenského klička“ nakonec neobrátila proti Franzovi. Ústavu si nakonec můţe kaţdý přečíst sám, profesor dramatiky je aţ nečekaně nedějový. Těţko pochopíme rozdíl mezi vypsaným strohým prezidentem a prezidentem speciálem Vladimírem Franzem. To je politická Škola volbou.
Pondělí 7. ledna: Vzdání se kandidatury
Devět jmen, která by mohla být vyraţena na domovní cedulku Praţského hradu. Málokdo tak vysoké číslo čekal. Je vyšší, neţ je obvyklé u senátu, kam je mnohem jednodušší získat nominaci. Devět skoroprezidentů, to je uţ slušný výběr.
A není jich dokonce příliš? Přemysl Sobotka stojí na prameni důleţitých hlasů, které by se zamlouvaly Karlu Schwarzenbergovi. Miloš Zeman se popere s Jiřím Dienstierem v třešňové aleji. Táňa Fischerová v Hyde Parku přiznala, ţe původně chtěla podporovat Zuzanu Roithovou. A nestraničtí kandidáti si budou pytlačit ve voličském rybníku. Jen to nevzdat.
- 95 -
Úterý 8. ledna: W. Dva vedoucí
Kouzlo předvolebních průzkumů je v tom, ţe málokdy věští správně. Podobají se kurzovým sázkám. Třeba u cyklistiky lze předem těţko odhadnout, kdo vyhraje. Respektive, kdo vyjde jako vítěz z laboratoří protidopingových komisařů.
Od pelotonu se jiţ na začátku závodu oddělili dva jasní favorité a nasadili do trháku. Nezávislý nasadil uţ od úvodních metrů a pokouší se o zdolání etapy systémem start - cíl. V těsném závěsu s ním do stoupání míří někdejší hvězda silničních závodů. Kdo by to čekal, kdyţ před deseti lety naposledy pořádně šlápl do pedálů!
Oba šampioni se přetahují o první příčku, kolo na kolo. Moment – do reţie nám přichází zpráva, ţe cíl etapy se posouvá o padesát kilometrů. Informace ale zatím není potvrzena. Ale zpět na trať! Znavený vedoucí závodník dostal tuto zprávu zprávu. Ztrácí síly, zdá se. Ze zatáčky se vyřítil ve vyrovnaném tempu jedoucí peloton. Jak tohle dopadne?
Středa 9. ledna: X
X je neznámá. X bývá na mapách označován místo, kde je ukrytý poklad, X je cílem započaté cesty. Třeba za neznámou.
Neznámou je samotný důvod, proč bylo tak velké pnutí po přímé prezidentské volbě. Říká se, ţe je projevem přímé demokracie. To, ţe si zvolíme nejvyššího představitele zastupitelské demokracie? Nezdá se.
Hlavně tak sami přiznáváme, ţe vlastnímu výběru nevěříme. Co čtyři roky skládáme poslaneckou sněmovnu. A potom jí nevěříme. Nevěříme jí natolik, ţe chceme volit obličej na známku sami. Je problém v zastupitelské demokracii, nebo se chyba ukrývá v tom, ţe ji je prostě třeba respektovat?
- 96 -
Čtvrtek 10. ledna: ŢenY
Zuzana Roithová měla nejméně chybných podpisů pod peticí. Pomohla jí k tomu disciplína lidoveckých straníků a podporovatelů. Neštěstím Zuzany Roithové je její pracoviště: Brusel. Daleko, zapomenuto.
Táňa Fischerová působí jako z trochu jiného světa. Nejspíš totiţ nekrade a nikomu nezávidí, především ale nechce být prezidentkou.
To Jana Bobošíková by chtěla být českou Margaret Thatcher. Převzala od ní jen kritičnost vůči evropské integraci. Ostatek ekonomického a vůbec domácího programu její Suverenity je vlastně jen o líbivých slovech jako „zefektivnění“ „důsledném boji proti korupci“ a „aktivním podílu ČR“. Jen co nejdál od Bruselu.
Pátek 11.ledna 2013: Závěr
Závěr mívá v kultuře důleţitou úlohu. Můţe gradovat, můţe se vytrácet, občas je jen nápadným avízem na pokračování. Jak se před otevřením volebních místností jeví průběh volebních kampaní? Překvapivě klidný. Vladimír Franz se hlasitěji podivil nad pokrytím Fischerových tiskovek, pár billboardů připomnělo Fischerovi, ţe se stran vţdy nestranil.
Nevyrostla olověná ani v jiných kovech vyvedená aféra. Skoro dobře víme, kdo komu kolik přispěl, třeba u Jana Fischera i to, kolik utratil. Nad cenou obvyklou nikdo příliš nepochyboval, větší kandidáti samozřejmě také vyjednali slevy.
Vše bylo aţ pohádkově idylické. Skoro by šlo říci, ţe nebýt ministerstva vnitra aţ nudné. Hodně z mých přátel se chystá jít volit. Jen ještě většinou neví, koho.
- 97 -
Příloha 2
Rozhovor s Jindřichem Šídlem, hlavním analytikem Hospodářských novin
Jak vybíráte náměty a témata, kterým se v glose věnujete?
Příliš nesdílím teorii žánrů. Takže nedokážu rozlišit mezi tím, kdy píšu glosu, nebo editorial. Z toho, co si ještě pamatuju ze školy, tak glosa má být jen velice krátká. Témata si vybírám jednoduše podle toho, co mě zaujme. Výběr je na mě, nedostávám zadávaná témata.
Vzpomenete si, jak jste začal s psaním glos?
Dělal jsem devět let reportéra v Respektu, potom jsem přešel k Mladé frontě Dnes. Tam jsem začal psát i kritické texty. Vždy o něčem jiném, než ty reportáže. V roce 2006 jsem v Hospodářských novinách dostal svůj sloupek Politikon, který jsem musel od té doby v různých podobách plnit.
Měl by glosátor v textu připomenout základní informace o tématu, nebo předpokládáte, ţe čtenář je jiţ má a vy je pouze rozvíjíte?
Alespoň něco by tam být mělo. Lehce připomenout, protože není vždy možné předpokládat, že lidé čtou i zpravodajství.
Jakou strukturu podle Vás má glosa mít?
Hlavní je pointa, která by měla být v každém textu. Celá glosa by pak měla směřovat k té pointě.
- 98 -
Jaký jazyk podle vás patří ke glose?
Může být i poměrně netradiční, ale já si dávám pozor na ostré výrazy. V praxi o tom teoreticky moc nerozmýšlím. Ale v těchto volnějších textech obecně platí, že můžete použít i volnější češtinu. Třeba dnes jsem napsal, že (Roman) Janoušek byl opilý jako carský důstojník. A myslím, že u subjektivnějšího textu to může být. Naproti tomu v editorialu bych takový výraz nepoužil.
Na co je třeba si při psaní glosy dát pozor?
Hlavně myslím na to, aby glosa dávala smysl. Jinak nad psaním naopak moc nepřemýšlet. Důležité určitě je, aby se to, co píšete, nepopíralo. Což někdy těžké uhlídat, i na tak krátkém útvaru. A aby vše mířilo k nějaké pointě.
Povedl se Vám někdy výrazný přehmat?
Stává se to. Občas se na nějakou stranu zmýlíte. Chyby se samozřejmě stát můžou, také nemám patent na pravdu. Reakcemi je proslulý třeba (Miroslav) Kalousek. Často volá a nadává, když se o něm napíše. Je to takový folklór, ale rozhodně to není příjemné.
Jak se přehmatům vyvarovat?
Dávám si na pozor na fakta a raději je ověřuji. Nedávno mi volal Petr Gazdík. Starostové a nezávislí hledali nové téma a přišli s majetkovým přiznáním, což jsem považoval za téma několikrát omílané a v nějakém textu jsem jim to vyčetl. Ale on nesmírně slušný, po telefonu mi to vysvětlil. Z takové situace je potřeba se poučit a ještě důsledněji ověřovat.
- 99 -
Jsou nějaké etické zásady, které při psaní berete v potaz?
Máme etický kodex kodex, ale nazpaměť ho samozřejmě neznám. Řídím se hlavně praktickou zkušeností, co jsem za 20 let získal. Snažím se nehodnotit životy lidí, o kterých píšu. Držím se faktů o jejich činnosti. Nechci být osobní a psát o tom, že někdo byl vidět s milenkou, protože to není podstatné. Kodex řeší ty základní věci: přijímání darů, placení cest. Přímo při práci těch textech to pro vás tolik neznamená. Určitě to, co často nedáte do zpravodajství, do komentáře nebo obecně v publicistice použít můžete. Můžete si trochu zaspekulovat.
Jaký je Váš názor a zkušenost v předvolebním období?
Líbí se mi praxe v západních médiích, která vydávají předvolební endorsementy. To můžete udělat tehdy, když víte, že budete měřit stejně všem. Chodím k volbám a byl jsem pokaždé za 22 let, co mám volební právo. Nevolím pokaždé stejnou stranu, vystřídal jsem jich několik. Na každé najdu nějaké tři, čtyři věci, co se mi líbí a podporuji. A to, co nemůžete dát do zpravodajství se do názorů vejde.
Píšete pro HN, působil jste i v dalších médiích a vyjadřujete se na televizní obrazovce. Přizpůsobujete se konkrétnímu médiu?
Nepíšu věci, co jsou čisté Hospodářky. Mám poměrně velkou volnost. Myslím, že mě zaměstnávají s tím, že ví, co můžou čekat a jak to píšu. Ale určitě jsou témata, o kterých bych psal častěji. Třeba český rasismus. Ale chápu, že to není tolik očekávané.
Myslíte tedy na to, jaké čtenáře oslovujete?
Lidé, kteří jsou třeba i typičtí čtenáři Hospodářských novin, jsou taky jenom lidi. Koukají se na fotbal a dřív poslouchali Rádio 1. A obdobné je to ve světě. Businesssman jede obchodovat to Londýnského City a v Timesech má Sun. Já nejsem od toho, abych rozebíral burzovní situaci. Zájem o některá témata se u těchto čtenářů tolik neliší od ostatních.
- 100 -
Máte zkušenosti se psaním série glos?
Za sérii považuju moje Politikony, tedy částečně fiktivní reflexe. A pro Českou televizi glosoval před volbami. Je důležité, abyste pokaždé měl téma, o kterém chcete a máte co říct.
- 101 -
Příloha č. 3: Rozhovor s Jiřím Leschtinou, komentátorem Hospodářských novin.
Jak vybíráte témata, o kterých píšete pro HN?
Některá témata vyplývají z toho, co je ten den v novinách. Vzejdou z porady, na které bývám, vedoucí oddělení Petr Honzejk. Vydáváme velký článek o nějakém průšvihu a to doplní názor, určí se, kdo ho bude psát. Takhle vznikají především editorialy, které jsou každý den dva a je v nich stanovisko redakce. Ostatní texty jsou více za sebe.
U textů, které píšete více za sebe, vybíráte témata jak?
Většinou jsou to věci, které vyplynou z doby. Teď je třeba živý problém premiérova vyjádření k (punkové skupině) Pussy Riots. Z toho vzejde obecně téma osobního boje za svobodu a disentu. Je to spíše individuální, o čem se mi dobře píše a jsem přesvědčen, že se k tomu mohu vyjádřit.
Jsou naopak témata, kterým se vyhýbáte?
Asi nemám téma, kterému bych se vysloveně vyhýbal. Jsou situace, kdy nám přijde, že nějakému tématu dáváme až přílišný rozměr už jen tím, když o něm napíšeme. Já se vyhýbám komentování bývalého prezidenta. Teď je mimo politiku a těch textů a reakcí už bylo příliš. Když se dnes přece najde podstatný důvod okomentovat ho, udělám to jen v případě nejvyšší nutnosti.
Jak jste začínal se psaním názorových textů?
Ještě před sametovou revolucí jsem byl ekonomickým redaktorem v Mladé frontě. Měl jsem na starosti problematiku železnice, což byla s kulturou taková jediná ideologicky nevyhraněná oblast. Když přijel pozdě vlak, dalo se to napsat. Uvolněním poměrů po revoluci jsem začal přesahovat z ekonomiky do politické oblasti, ostatně v době transformace se tyhle dvě oblasti hodně prolínaly. Postupně jsem se dostával do polohy politického komentátora a dnes píšu většinou o politice.
- 102 -
Přizpůsobujete svoje texty tomu, pro jaké noviny píšete?
Rozdíl mezi čtenáři Hospodářských novinami, Lidovkami a Mladou frontou Dnes moc velký není. Liší se témata na první stranu, kde míváme častěji otvíráky z ekonomiky, zatímco třeba Lidovky se věnují více politice. Ale tím, že píšu o politice, tak mezi těmi novinami nerozlišuji. Témata jsou podobná.
Vzpomenete si na nějaký svůj komentátorský přehmat?
Z čerstvé doby jsem takový měl, když Klaus vyhlásil amnestii. Psal jsem v neděli odpoledne komentář do pondělníku a bylo to docela na rychlo. Psal jsem cosi v tom smyslu, že se mi to zdá k dvacátému výročí převratu populistické, dopady amnestie jsem si uvědomil až druhý den. Bylo to hlavně nedostatkem času, to znění bylo nenápadné a úplně jsem opomenul jít k podstatě věci. Jinak se samozřejmě můžete zmýlit při psaní analýz, ve kterých vyvozujete závěry a odhadujete, kdo bude zvolený. I když to nakonec dopadne jinak, názor by tam měl být.
Jak se lze přehmatům a mylným úsudkům vyvarovat?
Je třeba mít širší rešeršní zázemí, než jen, co se nakonec v novinách objeví. Pak si můžete dovolit jasný názor. Abyste se vyvaroval blamáže, je třeba se vyvarovat informací, které jsou mylné. Když chcete kritizovat něčí postoj a myslíte si, že je třeba v rozporu se zákonem. Uděláte důkladnější rešerši a zjistíte, že to tak není.
Jaký jazyk je podle vás vhodný pro politickou publicistiku?
Vyhýbám se nespisovným a ostřejším výrazů. Úderně se vyjádřit lze i spisovnou češtinou a je to potom působivější, údernější a vypadá to elegantněji. Když připojíte nějaké oplzlé vyjádření politika, úplně si shodíte celý text.
- 103 -
Jakou pozici má dnes glosa v Hospodářských novinách?
Před časem jsme ji zavedli a měli jsme ji pravidelně, ale teď zase vypadla. Po diskuzi jsme ve sloupci, kde byly dva editorialy a glosa, rozšířily oba editorialy. Dnes tedy máme jeden velký k tomu, co je aktuálně nejzásadnější a jeden méně závažnější. Chtěli jsme, aby ten menší měl charakter glosy, ale ne vždy se to daří.
Jaká má podle vás glosa být?
Je třeba, aby byla úderná. Jeden úder, jedna rázná myšlenka. Trošku mi schází a myslím, že bychom glosu měli mít. Mladá fronta nebo Lidovky kratší texty mívají, Hospodářky jsou více zaměřené na analýzy, širší názory.
Kde by pro ni byl prostor v HN?
Máme rubriku 99 slov, která částečně nahrazuje glosu. Na tomhle formátu se musíte vyjádřit se jasně a krátce. Dáváme tam to, co je v novinách. Nejlépe téma z titulní strany, případně z druhé nebo třetí strany. Takže vycházíme z toho, co už mají čtenáři k dispozici.
Jakou strukturu má glosa mít?
Musí nést jednu nápaditou myšlenku a ji stihnout jasně a nápaditě rozvinout. Kolega Honzejk například dnes psal glosu na 99 slov o tom, že vláda chce poslat do Jiřetína více peněz. Vztáhl to jenom k tomu, co znamená více peněz a proč je sem neposílala dříve.
Jak probíhá editace a korektura textů, které napíšete?
- 104 -
Máme editora, který může do textu výrazně zasahovat. Může změnit itulek, nebo mi může celý text hodit na hlavu. Když text projde přes editora, přečte si ho jazykový korektor a potom ho schvaluje vedení redakce.
- 105 -
Příloha č.4 – Rozhovor s komentátorem a editorem Petrem Kamberským
Vzpomenete si, jak jste začínal v novinách?
Měl jsem ženu, dítě a byt. Studoval jsem a potřeboval jsem peníze, tak jsem vzal brigádu. Dělal jsem pomocného technického editora v Mladé frontě Dnes, v komentářích. Moje práce byla zpočátku jenom technická. Těžko se to vysvětluje, ale stránky jsme malovali ručně, pravítky. A pořád jsme pobíhali mezi redaktory a lamači.
K psaní jste se potom dostal jak?
Postupně zjistili, že tu editaci zvládnu sám a nechali na mě, na mladé ucho. A mladé ucho do toho začalo mluvit, pak začalo občas psát. Víc psát jsem začal někdy v roce 1998, možná 2000.
Jaký byl pro vás rozdíl v psaní pro různé noviny, kterými jste prošel?
Rozdíly jsou ve dvou rovinách. Zaprvé, k jakému publiku píšete. V Mladé frontě jsem psal prostě srozumitelně. Ne, že bychom měli deset tisíc slov, které smíme používat, jako v USA Today. Prostě bylo třeba mít na paměti, aby to bylo jasné. V Hospodářkách si šlo dovolit mnohem víc cizích slov a odbornějších termínů. Dovolit si můžete hodně, protože to publikum je zvláštní, hrozně široké.
Druhá věc je styl konkrétních novin. Redakční komentář jsme v Hospodářkách dělali věcně a kultivovaně, autorský styl byl potlačený. Lidovky jsou naprostý opak, stojí na autorech a na jejich osobitém stylu. Čím výraznější, tím lepší. Tyhle dvoje, já říkám malé modré noviny jsou v tomhle k sobě úplným opakem.
- 106 -
Jak vybíráte náměty, o kterých píšete?
To strašně záleží na pozici, v jaké jste. Když řídíte rubriku komentářů, očekává se, že komentáře budou odrážet, co bude ten den v novinách a prosadit si něco jiného znamená velký boj. Obecně pocházejí náměty z toho, čeho si všimnete. Dobrý text není o tom, co se včera stalo, ale spíš o něčem, co je ve vzduchu. Čeho si jiný člověk nevšiml a já přitom považuji za důležité. Dobré jsou i nápady z hospody, z internetu. Vůbec nezáleží, odkud je máte, když vznikne dobrá idea.
V čem je pro vás odlišné psaní delších textů a naopak glos nebo poznámek?
U krátkých textů to je jasné. Glosa je rychlá, vtipná a nese jeden silný motiv. Nestaráte se o argumenty druhé strany. Většinou jde o rozvinutý bonmot, nejde tolik do hloubky, jako komentář. Uvedete tři známé argumenty, proč je něco špatně a je hotovo.
Jak vznikla vaše autorská rubrika Chlívek?
V roce 2009 z Lidovek odešel kolega, který měl rubriku v sekci Eurozóna. Šéfkomentátor byl frustrovaný, že v rubrice moc eurofobů a chtěl, abych mu do toho volného místa psal. Ale nepsal jsem o Evropě, protože mě zajímají jiné věci.
Pojímáte Chlívek jako nějaký ţánr?
Stala se z toho lehce polemická nebo ironická rubrika, obsahující takové mikropolemiky s převládajícím názorem. Možná má rysy fejetonu nebo mikroglos, nejčastěji to byly dvě nebo tři glosy k okrajovému tématu, případně kontraglosy. Chlívek je taková amplifikace Lidovek, což jsou noviny sloupků a tohle ultraautorský útvar.
Máte pro sebe nějak definované, jak má Chlívek vypadat a co do něj nepatří?
- 107 -
Nesnažím se držet vlastní žánrovou integritu. V Lidovkách to byly většinou tři glosy na nějaké přehlídnuté téma nebo tři kontraglosy. Občas víc polemizuju a střídám postřehy. Když máte psát komentář, tak se s ním dva dny vymazlíte. Ale tohle je text, který vyrábím trochu navíc dvě hodiny po polední pauze.
Nepřemýšlím ani o tématech, jako bych s tím formátem byl svázaný. Střídání různých formátů udržuje živost. Musím přemýšlet, aby to nebylo pořád stejné. Abych se neopakoval, nebo neudělal přímou polemiku s kolegou, což to nepůsobilo divně. Je to náročnější, ale radost z té volnosti to kompenzuje.
Změnil se, kdyţ jste přešel z Lidových do Hospodářských novin?
Změnil se název z původního Chlívečku na Chlívek. Nejdřív jsem ho do Hospodářek moc psát nechtěl, že to jsou solidní a věcné noviny a tam Chlívek nepatří. Ale názor šéfkomentátora byl, že to je značka a má tam zůstat.
Jak se liší jazyk, který uţijete v Chlívku a v komentáři?
Já mám strašně rád komentáře, které jsou kunderovské nebo wittgensteinovské. Takže věcné, racionální, chladné, logické a bez velikánských perliček. Jako když položíte osm cihel vedle sebe a už se mezi ně nevejde ani písmeno navíc. A Chlívkem si to kompenzuju, je něco jako druhá noha. Můžu si hrát se stylem, postavit se do ironicko-cynické polohy.
Vedoucího nebo editoři vám tu volnost nechávají?
Absolutně. Bavím se vždycky s vedoucím rubriky, abychom se s někým nepřekrývali. Aby Kamberský nepsal, že Kalousek lže na stejné straně s Leschtinou, který dává Kalouskovi za pravdu. Chlívek vychází v pátek, stejně jako autorská strana Jindřicha Šídla, takže spolu koordinujeme, abychom se nesrazili. Několikrát se mi stalo, že jsem proto nějaké téma vypustil. Možná je na škodu, že mi nikdo neříká „tohle nepiš“ nebo „tohle piš“.
- 108 -
Pocítil jste někdy tlak od politiků, o kterých jste napsal?
Jediný kdo byl opravdu nepříjemný a pokoušel se nepřímo vyhrožovat, byl pan Paroubek. Ministr financí Kalousek taky volal, ale držel se ve věcné rovině. Buď mi vynadal, nebo jsme se pohádali. Ale někdy jsem uznal, že jsem něco přehlédl. Ačkoliv se novináři snaží být sebekorektnější, občas se pustíme do věcí, ve kterých nejsme tak zběhlí, jak bychom měli být. Není to pravidlo, ale může se stát. Tahle politická oponentura mi vůbec nevadí. Dokonce si myslím, že je dobře, když zavolají.
Kde jsou podle vás hranice novinářské etiky?
Tohle je víc spíš téma pro zpravodajství, kde se řeší, jestli zveřejnit nebo nezveřejnit fotku. U komentáře tolik nepřemýšlíte, jestli zveřejnit názor. Je potřeba umět připustit chybu, když ji uděláte. Já se dokonce rád omlouvám. Jednou jsme převzali z jiných novin informaci o Ivanu Langerovi, kterou jsme neověřili. A nebyla to pravda. S chutí jsem potom napsal, že jsem blbec a Langer měl pravdu. Hodně lidí ho bralo jako nepřítele a měli mi tu omluvu za zlé. Ale když má pravdu, tak má pravdu.
- 109 -