Securitas Imperii 12
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
SECURITAS IMPERII 12 Sborník k problematice 50. let © Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005 ISBN 80-86621-17-0 Obsah Prokop Tomek Amon Tomašoff – dobrodruh ve službách komunistů ….………….. 5 Jan Kalous Generál Klecanda – vlastenec, voják, diplomat ……………………. 29 Šárka Rokosová Zásah jednotek SNB proti studentům 25. 2. 1948 ……………….…. 41 Šárka Rokosová Případ Miloslav Choc a spol. ….……………………………………... 53 Petr Cajthaml Odbojová skupina Jaromíra Horáka a útěk dr. Petra Zenkla …….. 109 Martin Pulec Příspěvek k pozadí „pardubických procesů“ ……………………….. 133 Eduard Stehlík Život a smrt generálmajora Karla Lukase ………………………….. 173 Jiří Plachý Major René Černý – zapomenutá oběť ……………………………... 209 Martin Pulec Případ MASNA ……………………………………………………….. 227 Prokop Tomek Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech …………… 245 Jiří Bašta „Boj proti reakci“ v NPT Nikolaj …………………………………… 279 Monika Veselá IPRA – mechanismus moci …………………………………………... 295 Martin Pulec Případ VRAŽDA ……………………………………………………... 317 Prokop Tomek Život a doba ministra vnitra Rudolfa Baráka ……………………… 329 Peter Dinuš Českobratrská církev evangelická a StB v letech 1957–1967 ……… 363 Seznam zkratek …………………………………………..…………..… 373 Jmenný rejstřík ………………………………………………………… 375 Resumé / Summary / Resümee ………………..………….………...….. 389 Redakční poznámka ……………………………………………………. 411 Publikace vydané ÚDV ………………………………………………... 413 5 Amon Tomašoff – dobrodruh ve službách komunistů Prokop Tomek V souvislosti s provokačními akcemi Státní bezpečnosti (StB) na přelomu 40.– 50. let s názvem KAMENY se již po listopadu 1989 objevilo v některých publika- cích poněkud zvláštní jméno Amon Tomašoff.1 Padlo zcela oprávněně v negativ- ním smyslu, právě v akcích KAMENY působil Tomašoff v roli provokatéra. Byla by rozhodně škoda, aby tak zvláštní postava zcela zmizela v zapomnění. Klikatá kariéra agenta Amona Tomašoffa se odvíjela v období úplných po- čátků budování komunistické Státní bezpečnosti před únorem 1948 a jeho osu- dy mohou leccos prozradit i o Československu let 1945–1948, kdy bylo vskry- tu připravováno převzetí moci v zemi komunistickou stranou. Tomašoff je zajímavou postavou i z psychologického hlediska jako „profesionální agent“. U udavačů jeho formátu je fascinující pátrání po motivech jejich obecně zavr- ženíhodné činnosti, ať už jsou to neovladatelný pud donášet, prostá nenávist, nutkavá potřeba „ovlivňovat chod dějin“, touha prosadit se, hloupost či snad něco jiného. Řadu těchto postav ale dnes nemůžeme s klidným svědomím ode- psat a spokojeně konstatovat, že patří k odpadu společnosti. Jednoduše nezapa- dají do běžných kategorií. Tomašoffův portrét je a bude tedy poněkud plochý. Důvodem je totiž nedostatek informací a jednostrannost zdroje – především archivních materiálů bývalé StB. S obtížemi se setkáme například již při snaze popsat jeho původ a životní osudy před rokem 1945. Dá se totiž vycházet téměř výhradně pouze z toho, co o sobě Tomašoff sám sdělil. Jak dále zjistíme, už za jeho života bylo velmi obtížné tyto údaje ověřit, proto nezbývá než jeho minulost přijmout více méně v tom stavu, v jakém ji po válce prezentoval. Amon Tomašoff se narodil v Bratislavě 13. února 1922 v rodině židovské- ho právníka Bartolomeje Tomašoffa. Pocházel zřejmě z bohatých poměrů, protože si jej rodiče mohli dovolit poslat po absolvování čtyř ročníků reálného 1 Např. Frolík, Jan: Plukovník Antonín Prchal a jeho doba. In: Minulostí Západočeského kraje, XXXI, 1996, s. 129–186; a Frolík, J.: Plukovník Antonín Prchal. In: Střední Evropa, X, 41, 1994, s. 81–91. Pacner, Karel: Československo ve zvláštních službách, díl III., 1945–1961. Themis, Praha 2002, s. 47–55. 6 gymnázia v roce 1937 na studia do Velké Británie. Na Sir John Cass Institute v Londýně studoval do konce roku 1938. Poté studia zanechal, údajně z exis- tenčních důvodů, protože prý nemohl být z domova následkem událostí po mnichovské krizi finančně podporován. Pracoval pak na různých místech Ang- lie v zemědělství a krátce po vypuknutí války vstoupil do služeb norského loďstva. Dle vlastního líčení nabral jeho život na dynamice: „Konal som služ- bu na všetkých moriach sveta, a to v holandskom, belgickom, gréckom a pol- skom obchodnom loďstvu. V posledných 3 rokoch vojny som pracoval na osobných lodiach USA, a to hlavne na preprave vojsk. 3krát som bol pri tor- pedování ranený a nútený zostat na pevnine niekolko mesiacov mimo iných zemí v Kanade, kde som pracoval v továrne ako robotník, v Trinidadu, kde som pracoval ako čiašník, v Britskej Guyane ako dozorca na cukrovej plantáži a v Brazílii ako tlmočník americkej spoločnosti na výrobu kaučuku (Rubber Development Corporation) a tiež na americkej vojenskej leteckej základne v Belemu (ústie Amazonky) tiež ako tlmočník.“2 Vzhledem tomu, že se jedná výlučně o zahraničí a že od té doby uplynulo již více než 55 let, je samozřejmě prakticky nemožné tyto údaje ověřit. V pozdějších dokumentech se objevují do jisté míry rozporná tvrzení. V roce 1947 se o něm v úředním dokumentu SNB hovoří jako o „vojínu záp.[adní] zahr.[aniční] armády v záloze“3 a v dopise adresovaném ÚV KSČ z roku 1951 zase naopak sám píše o svém odmítnutí vstoupit do čs. zahraniční armády na Západě, protože chtěl bojovat jedině v čs. jednotce na území SSSR.4 Je tedy opravdu otázkou, jaké byly jeho osudy bě- hem 2. světové války ve skutečnosti. V říjnu 1945 byl repatriován z Marseille do ČSR a usadil se v Praze. Do roku 1949 se živil údajně vesměs jako novinář, od 4. 11. 1946 vlastnil legiti- maci zahraničního novináře a měl být zaměstnán jako dopisovatel dánských novin. Dne 20. 2. 1946 podal žádost Ředitelství národní bezpečnosti v Praze o vydání vysvědčení zachovalosti (tzn. výpis z trestního rejstříku) za účelem zápisu na Vysokou školu politickou. Nebylo zjištěno, zda skutečně školu začal studovat a s jakými výsledky. Z vyřízení žádosti ale plyne jeden důležitý fakt – 5 do jejího podání nebyl trestán. 2 Archiv ministerstva vnitra (dále AMV), a. č. ZV-122, k. A 64: Žádost Amona Tomašoffa o přijetí do služeb ČSA, nedatováno, cca podzim 1947, ponecháno bez pravopisných úprav. 3 AMV, a. č. ZV-122, k. A 64: Udání – Tomašoff Amon, předveden pro podezření z valutového přestupku, 5. 2. 1947 Okresní velitelství SNB I/4 v Praze. 4 Tamtéž, sv. č. 1: Dopis Amona Tomašoffa Komisi stranické kontroly při ÚV KSČ, nedatová- no, cca polovina roku 1951. 5 Národní archiv (dále NA), f. Policejní ředitelství Praha 1920–1931 (Kurentní spisovna poli- cie), sign. T/1520/6. 7 Zajímavým rysem jeho osobnosti byl jazykový talent. Ovládal řadu cizích jazyků, sám udával úctyhodný počet patnácti plus mateřština: plynně měl ovládat češtinu, angličtinu, francouzštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu a němčinu, méně dokonale, „ale dosti plynně“ měl hovořit polsky, dánsky, nor- sky, švédsky, italsky, maďarsky, arabsky a hindsky.6 V dochovaných dokla- dech jeho písemného projevu se ale vyskytují hrubé chyby a slovakismy. Asi v květnu 1946 Tomašoff kontaktoval Augustina Schramma, který měl na ÚV KSČ na starosti vojenskou agendu.7 Schramm jej údajně poslal za ve- doucím evidenčního oddělení ÚV KSČ Karlem Švábem.8 Evidenční oddělení ÚV KSČ bylo de facto zpravodajskou službou, která se věnovala získávání informací z prostředí demokratických politických stran. Šváb Tomašoffa dopo- ručil k přijetí na Zemský odbor bezpečnosti II. oddělení (ZOB II.) a údajně jej požádal, aby prozatím nevstupoval do KSČ, a nebyl tak kompromitován v pro- středí „nepřátelských osob“. Amon Tomašoff tedy začal působit na ZOB II. – Oblastní zpravodajské odbočce Praha. Zemské odbory bezpečnosti II. oddělení byly zřízeny na podzim 1945 při zemských národních výborech v Praze a Brně jako výkonné součásti zpravo- dajské služby, podřízené odboru „Z“ MV (od srpna 1947 označován jako VII., od 15. 12. 1947 pak jako III. odbor MV). Jejich úkolem bylo provádět politic- ké, obranné a hospodářské zpravodajství, konkrétněji operativní kontrolu po- tenciálních vnitřních nepřátel státu (tzv. reakčních osob, zejména z prostředí bývalých členů nepovolených pravicových politických stran), kontrarozvědné pronikání mezi tehdejší zahraniční emigraci a odsunuté Němce, a sledovat situaci v ekonomické oblasti. Do konce roku 1947 bylo zpravodajství MV odděleno od StB, jež vykonávala sledování, zatýkání a výslechy. Již od svého vzniku byl ZOB II. pod úplnou kontrolou KSČ. S tímto faktem dlouho a marně bojovali představitelé demokratických stran. Na jaře 1947 sice dosáhli formál- 6 AMV, a. č. ZV-122, k. A 64, Žádost A. Tomašoffa o přijetí do služeb ČSA, nedatováno (cca podzim 1947). 7 Augustin Schramm (1907–1948), sudetský Němec, předválečný komunista (1931–1938 člen ÚV KSČ), 1939–1945 v SSSR, 1944–1945 politický komisař Školy partyzánského hnutí v Kyjevě v hodnosti majora, údajně agent NKVD, od 1945 v ČSSR vysoký funkcionář Svazu partyzánů a vedoucí oddělení ÚV KSČ. Dne 27. 5. 1948 byl ve svém bytě zastřelen. Údajný pachatel Milo- slav Choc byl po vykonstruovaném procesu popraven. 8 Karel Šváb (1904–1952), původním povoláním strojní zámečník, člen KSČ od roku 1921, poté profesionální funkcionář KSČ, 1929 absolvoval jeden ročník Státního tělovýchovného ústavu v Moskvě, 1939–1945 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, od června 1945 ve- doucí odboru pro evidenci a bezpečnostního oddělení sekretariátu ÚV KSČ, v září 1949 vy- slán na MV, kde posléze řídil vyšetřování tzv. zrádců ve straně, formálně zástupcem velitele StB, později velitel StB, 28. 8. 1950 schválen do funkce náměstka ministra vnitra, v prosinci 1950 poslán na dočasnou dovolenou, 16. 2. 1951 zatčen, v procesu s tzv. protistátním spikle-