R O Z V O J V E N KO VA 1
(R UR AL DEVELOPMENT)
Mendelova univerzita v Brn ě, Agronomická fakulta
Výstup projektu Interní grantové agentury AF MENDELU
Auto ři: Antonín Vaishar (ed.), Milada Š ťastná, Hana Vavrouchová, Bohdan Stejskal, Lukáš Hlisnikovský, Lenka Jakešová, Tereza Kniezková, Hana Kozáková, Zde ňka Lipov- ská, Gabriela Marciánová, Miloslava Náplavová, Kristýna Novotná, Zuzana Oš ťádalová Technické a kartografické zpracování: Jana Pokorná
Brno 2011
Antonín Vaishar (ed.), Milada Š ťastná, Hana Vavrouchová, Bohdan Stejskal, Lukáš Hlisnikovský, Lenka Jakešová, Tereza Kniezková, Hana Kozáková, Zde ňka Lipovská, Gabriela Marciánová, Miloslava Náplavová, Kristýna Novotná, Zuzana Oš ťádalová
Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova
Mendelova univerzita v Brn ě Zem ědělská 1, 613 00 Brno Brno 2011
Tato publikace je výsledkem řešení projektu Interní grantové agentury Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brn ě číslo TP6/2010
a projektu 7. rámcového programu EU číslo 225204 Development of Europe´s Rural Regions in the Era of Globalization (DERREG)
Recenzovali: Ing. Igor Kyselka, CSc. Doc. RNDr. Antonín V ěžník, CSc.
Vydání: 1. Stran: 166 Technická redakce: Jana Pokorná Tisk: Edi ční st ředisko MENDELU, Zem ědělská 1, Brno ISBN: 978-80-7375-537-9
2
Obsah
1. Úvod ...... 5 2. Teorie a metodologie ...... 6 2.1. Teoretická východiska...... 6 2.2. Cíle a hypotézy...... 7 2.3. Metodologie...... 8 2.4. Vymezení jihomoravského venkova ...... 8 2.5. Charakteristika a postavení jihomoravského venkova v rámci Česka...... 9 2.6. Jihomoravský kraj v rámci Evropy ...... 10 3. Zhodnocení p řírodních p ředpoklad ů pro rozvoj JM venkova a jeho diferenciace v četn ě aspekt ů ochrany p řírody...... 13 3.1. Analýza vybraných charakteristik primární struktury krajiny a souvisejících aspekt ů sekundární struktury krajiny Jihomoravského kraje...... 13 3.2. Ochrana p řírody a krajiny ...... 21 3.3. Využití p ůdy...... 22 3.4. Vybrané krajinotvorné činnosti...... 23 3.5. Krajinná typologie...... 24 3.6. Limity a konflikty rozvoje...... 24 3.7. Záv ěr...... 25 4. Zhodnocení a diferenciace osídlení jihomoravského venkova...... 26 4.1. Charakteristika sídelní sít ě jižní Moravy...... 26 4.2. Struktura venkovského obyvatelstva Jihomoravského kraje ...... 29 4.3. Demografický vývoj jihomoravského venkova...... 31 4.4. Jihomoravská malá m ěsta jako motory rozvoje venkova ...... 33 4.5. Případová studie Tišnov ...... 34 5. Suburbanizovaný venkov ...... 40 5.1. Projevy suburbanizace v okolí Brna...... 40 5.2. Případové studie Česká, Lelekovice, Podolí, Velatice ...... 41 5.3. Suburbanizované malé m ěsto: p řípadová studie Mod řice...... 46 6. Venkov jihomoravských úval ů ...... 54 6.1. Charakteristika vnitrozemských částí Hodonínska, B řeclavska a Znojemska ...54 6.2. Jihomoravské úvaly...... 55 6.3. Případová studie Velké Pavlovice...... 56 6.4. Mikroregion Modré hory...... 64 7. Venkov jihomoravské vnit řní periferie...... 72 7.1. Charakteristika a zvláštnosti vnit řní periferie...... 72 7.2. Případová studie Olešnicko...... 72 8. Pohrani ční venkov...... 86 8.1. Charakteristika jihomoravského pohrani čí ...... 86 8.2. Případová studie Vranov nad Dyjí ...... 91 9. Zvláštnosti mikroregion ů po t ěžb ě nerost ů ...... 103 9.1. Vliv t ěžby a jejího ukon čení na venkovské mikroregiony ...... 103 9.2. Těžba ropy – p řípadová studie Dambo řice ...... 109 10. Význam živého folkloru a kultury vína pro rozvoj venkova...... 113 10.1. Kultura vína na jižní Morav ě ...... 113 10.2. Přežívající jihomoravský folklór ...... 115 10.3. Případová studie Kyjovsko ...... 116 10.4. Vliv folkloru a kultury vína na rozvoj jihomoravského venkova...... 119 11. Obnovitelné energetické zdroje a krajina jihomoravského venkova...... 121 11.1. Význam obnovitelných zdroj ů energie pro energetiku a rozvoj Jihomoravského venkova 122
3
11.2. Biomasa...... 123 11.3. Větrné a solární elektrárny a jejich vliv na krajinu...... 125 11.4. Solární elektrárny...... 128 11.5. Vodní elektrárny v Jihomoravském kraji...... 130 12. Jihomoravský venkov a problematika ukládání odpad ů ...... 133 12.1. Zp ůsob nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v Jihomoravském kraji 133 13. Jihomoravský kraj a brownfieldy ...... 141 14. Spolupráce: význam sdružení obcí, místních ak čních skupin a euroregion ů, územn ě plánovací dokumentace...... 144 14.1. Státn ě správní struktura: obce s rozší řenou p ůsobností a pov ěř ené obecní úřady 144 14.2. Samosprávná struktura: mikroregionální sdružení ...... 145 14.3. Místní ak ční skupiny LEADER+ ...... 145 14.4. Euroregion Pomoraví ...... 146 15. Záv ěre čné poznámky ...... 148 15.1. Silné a slabé stránky jihomoravského venkova, p říležitosti a ohrožení...... 148 15.2. Výzvy a strategie pro jihomoravský venkov...... 149 15.3. Záv ěr ...... 150 Summary...... 152 Literatura...... 155 Seznam map...... 159 Seznam obrázk ů ...... 160 Seznam tabulek...... 162 Rejst řík...... 163
4
1. Úvod Ačkoliv za motory rozvoje jsou právem považována m ěsta, pozornost výzkumník ů se stá- le více obrací i k venkovu. Je tomu tak z řejm ě proto, že venkov stále více p řestává být protikladem m ěsta a stává se jeho partnerem. Sou časné urbaniza ční procesy jsou zam ě- řeny mimo jiné na st ěhování obyvatelstva na venkov v rámci suburbanizace a amenitní migrace. Venkov, a č sociáln ě již zdaleka nezávisí na primárních ekonomických odv ětvích, představuje většinou výrazn ě zem ědělskou a lesní krajinu, d ůležitou pro udržitelný rozvoj státu. Proto je velká část venkovské krajiny p ředm ětem r ůzných forem ochrany. Naši analýzu jsme zam ěř ili na jihomoravský venkov, což koresponduje s lokalizací Mendelovy univerzity v Brn ě a z toho vyplývajícímu morálnímu závazku vzhledem k Jihomoravskému kraji. Nicmén ě jsme p řesv ědčeni, že práv ě jihomoravský venkov hraje z několika d ůvod ů významnou roli mezi všemi českými rurálními oblastmi. Vycházíme mimo jiné z předpokladu, že venkov jižní Moravy není jednolitý. Zcela z řej- mě se liší suburbanizované venkovské zázemí Brna od vinorodého venkova jižní Moravy a ten je op ět r ůzný od venkova vnit řní periferie a pohrani čí. Dokumentace t ěchto odlišnos- tí a především jejich d ůsledk ů je jedním z cíl ů p ředkládané práce. Snažili jsme se doplnit naši práci o některé specifické problémy, jakými jsou do budoucna velmi významná pro- blematika ukládání odpad ů ve venkovském prostoru, v rámci Česka jedine čná problema- tika úlohy živého folklóru a kultury vína pro rozvoj venkova, problematika rurální krajiny po těžb ě nebo vliv obnovitelných energetických zdroj ů na jihomoravskou krajinu. Pozornost je v ěnována rovn ěž malým m ěst ům jižní Moravy jako motor ům rozvoje venkova. Předkládaná publikace byla zpracována v rámci grantového úkolu Interní grantové agentura Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brn ě číslo TP6/2010. Navazuje na předcházející projekt New Prosperity for Rural Regions (Research Support Scheme OSI/HESP), v jehož rámci byly zpracovány v Jihomoravském kraji p řípadové studie Vra- nov nad Dyjí / Jemnice a Kunštát na Morav ě. Soub ěžn ě řešenými projekty jsou „Rozvojo- vé zájmy českého pohrani čí“ Národního programu výzkumu II Ministerstva školství, mlá- deže a tělovýchovy ČR číslo 2D06001 nebo projekt „Rozvoj evropských rurálních region ů v éře globalizace“ 7. rámcového programu Evropské unie. Krom ě toho práce navazuje i na n ěkteré diplomové a diserta ční práce student ů Mendelovy univerzity v Brn ě. Práce vznikla b ěhem jediného roku jako týmový projekt skupiny akademických pracov- ník ů a doktorand ů. Shrnuje poznatky na ur čitém stupni poznání, které se stále rozvíjí stej- ně jako realita v interakci s evropskými a globálními trendy.
5
2. Teorie a metodologie Venkov byl až do nedávné doby vnímán p ředevším jako prostor pro zemědělství. Byl symbolem h ůř e vyvinutého zaostalého prostoru, který sloužil nanejvýš jako zdroj pro cel- kový rozvoj (tažený m ěsty). V relativn ě nedávné dob ě se však situace za číná pod vlivy sou časných urbanistických proces ů radikáln ě m ěnit. V Evrop ě tyto trendy zesílily zhruba v 70. letech minulého století, u nás byly uvoln ěny d řív ější bariéry od let devadesátých, z čehož vyplývá, že je tato problematika relativn ě nová. Uvedené zm ěny jsou charakterizovány p řesunem pracovních sil z primárních odv ětví do nevýrobních, takže v Jihomoravském kraji již poklesl podíl ekonomicky aktivních osob v zem ědělství a lesnictví pod 4 %. Nicmén ě zem ědělství a lesnictví stále obhospoda řuje přes 80 % celkové vým ěry Jihomoravského kraje. Ekonomický význam zem ědělství pro venkov tedy siln ě poklesl, ale jeho mimoproduk ční význam z ůstává i nadále vysoký. Nicmén ě ani nad produk čním zem ědělstvím nelze lámat h ůl. Otázky potravinové bezpe č- nosti mohou v nep říliš vzdálené budoucnosti ješt ě nabýt na významu. Ani dopady klima- tických zm ěn nelze podce ňovat. Na venkov ě se nacházejí i další pot řebné zdroje, zejmé- na vody, p ůdy, bioty, ale i prostoru a energie. Mohutný rozvoj individuální automobilové dopravy umožnil vysokou intenzitu vyjíž ďky za prací a otev řel prostor pro suburbanizaci a kontraurbanizaci. v důsledku toho se podíl venkovského obyvatelstva v Česku zvyšuje. Venkov p řestal mít stigma zaostalosti a stává se prestižní adresou. Nicmén ě v tomto smyslu nelze hovo řit o jediném venkovu ani v měř ítku kraje. Existují zde minimáln ě t ři venkovy: suburbanizovaný v okolí Brna, dob ře pr ůchodný „mezilehlý“ venkov v úrodných jihomoravských úvalech se zachovalým folk- lórem a periferní venkov v členitých a odlehlých pohrani čních částech kraje (kde k marginalit ě p řisp ěla povále čná etnická vým ěna obyvatel). Venkov se stal místem, kde tráví zna čná část m ěstského obyvatelstva volný čas, jehož význam se ve struktu ře hodnot zvyšuje. Cestovní ruch je rozvojovým odv ětvím, týkajícím se i rozvoje venkova, i když zatím p řevážn ě v podob ě chata ření a chalupa ření, ale s rozvojovým potenciálem i v komer ční sfé ře. Na venkov sm ěř ují i další aktivity, nap říklad výrobní, logistické a komer ční činnosti ná- ro čné na plochu, likvidace (zneškod ňování) a ukládání odpad ů. Je to p ředevším venkov, který poskytuje podmínky pro využívání obnovitelných energetických zdroj ů. Vzhledem ke stárnutí evropské populace je venkov vhodným místem pro lokalizaci řady za řízení sociál- ní pé če a rozvoj služeb pro seniory. Venkov se tak stává multifunk čním prostorem. Jeho technická infrastruktura se již p řiblížila m ěstu. Problémem bývá sociální infrastruktura, zvlášt ě v případ ě nejmenších sídel. Nejbolav ějším jevem je z řejm ě rušení venkovských škol pro nedostatek žák ů. Samoz řejm ě, že v rámci svého rozvoje se na venkov dostávají i negativní sociální jevy. Celý vývoj se d ěje v konkurenci s ostatními venkovskými regiony a pod vlivem globalizace. Je z řejmé, že zárove ň s vymoženostmi m ěsta se na venkov dostávají i negativa m ěst- ského zp ůsobu života. Jde nap říklad o environmentální problémy nebo o pr ůnik sociáln ě patologických jev ů. Zárove ň m ůže masový vpád novousedlík ů v některých venkovských sídlech ohrozit jejich p ůvodní identitu, aniž by vytvo řil novou. Zdá se však, že díky men- šímu po čtu a hustot ě obyvatelstva, které charakterizují venkov, se problémy, vyplývající z koncentrace lidí a aktivit ve m ěstech, mohou na venkov ě projevit jen v omezen ější mí ře.
2.1. Teoretická východiska Na prom ěny venkova postupn ě reaguje i výzkum. Existuje řada prací, zabývajících se jednotlivými aspekty rozvoje venkova, p řípadn ě práce, zabývající se konkrétními mikrore- giony nebo problematikou perifernosti a marginality a jejich p řekonávání.
6
Jinou otázkou je však pojetí venkova jako celku v jeho dynamice a mutlifun čknosti. Na evropské úrovni hraje v tomto ohledu významnou úlohu p ředevším anglosaská škola, re- prezentovaná pracemi B. Ilberyho (1998), K. Halfacree (1993), P. Cloke (2003), M. Mose- leyho (2003) nebo M. Woodse (2005), pronikajícího v poslední dob ě do otázek rurálních souvislostí globalizace. Venkov je nahlížen z různých stránek, nap říklad z pohledu osídle- ní a ovlivn ění urbanistickými procesy (Hill, 2003), z pohledu venkovských spole čenství (Holloway a Moya, 2004) a kvality venkovského života (Giarchi, 2007) nebo rurálního ma- nagementu (Tapiador, 2008). Důraz bývá kladen na venkov jako evropskou periferii (Lab- rianidis 2004). Významná je rovn ěž germánská škola, která má z geografických d ůvod ů blíže k českým pom ěrům (nap ř. Schmied, 2005). Tato škola se blíže zajímá o problematiku venkovské krajiny (nap ř. Helming a Wiggering, 2003, Palang et al., 2004), p řípadn ě využi- tí zem ě (Mander et al. 2007). Vedoucí roli v postsocialistickém výzkumu venkova, který je však stále ješt ě zam ěř en více zem ědělsky než ruráln ě, hraje polská v ěda (nap ř. Ba ński, 2007, Grykie ń a Hasi ński, 2007). Český výzkum venkova se odehrává na poli geografickém, sociologickém (zejména sociologická laborato ř V. Majerové na České zem ědělské univerzit ě s její sérií prací, z nichž nejnov ější je Majerová, 2008), ekonomickém, krajiná řském a dalších. Rozvíjí se jako výzkum periferních oblastí (Jan čák, 2001, Novotná, 2005, Perlín 2010), osídlení (Ku- beš, 2000) a podobn ě. Venkovem se zabývali i auto ři dalších disciplin, nap říklad geolog a krajiná ř V. Cílek (2002), urbanista M. Baše (2009), sociolog B. Blažek (2004). Práce navazuje rovn ěž na vlastní výzkumy venkova, mimo jiné na výzkum periferního venkova v 90. letech (Vaishar, Kallabová & Zapletalová, 2003), na studium malých m ěst jako p ředpoklad ů udržitelného rozvoje periferního venkovského prostoru (Vaishar, 2008) a na hodnocení možností rozvoje pohrani čního venkova (Vaishar & Zapletalová, 2009).
2.2. Cíle a hypotézy Hlavním cílem publikace je zmapovat a analyzovat sou časné problémy jihomoravského venkova, pojmenovat hlavní potenciály, bariéry, p říležitosti a ohrožení a vyslovit se k budoucím trend ům. Výsledkem je práce monografického charakteru, jejímž ú čelem bu- de definovat venkov jižní Moravy a teoretické p řístupy k jeho studiu, charakterizovat rurál- ní oblasti Jihomoravského kraje v jejich diferenciaci na základ ě existujících datových bází a podklad ů, vystihnout n ěkteré zvláštnosti tohoto území a upozornit na jeho hlavní pro- blémy v současnosti . Rozvojem venkova nebudeme rozum ět zvyšování kvantitativních ukazatel ů (po čtu obyvatel, zem ědělská a lesní výroby apod.), ale rozvoj kvalitativní. P ři definování kvalita- tivního rozvoje m ůžeme vycházet z pojmu kvality života venkovské populace. Tento po- jem je sám o sob ě obtížn ě definovatelný. Je jisté, že se skládá na jedné stran ě z „objektivn ě“ m ěř itelných ukazatel ů jako je výše p říjm ů, vzd ělání, zdraví obyvatel, charak- teristik bytového a domovního fondu, infrastruktury a podobn ě. Ve skute čnosti však po- dobné indikátory mají jen malý vztah ke skute čné kvalit ě života, jak je vnímána obyvateli. Percepce kvality života je druhou stranou problému. Jedním z problém ů může být i to, že různé sociální skupiny mohou tentýž venkov vnímat rozdíln ě. Protože však naše práce není zam ěř ena na analýzu vnímání venkova, budeme na kvalitativní rozvoj usuzovat spíše z nep římých kritérií. Takovým kritériem m ůže být s mnoha výhradami nap říklad demografický vývoj. Jinou možností je vnímání samotných výzkumník ů v jednotlivých modelových mikroregionech. Při práci vychází řešitelský tým z následujících hypotéz, které by m ěly být potvrzeny nebo vyvráceny:
7
1. Jihomoravský venkov je diferencovaný. Tato diferenciace má zna čný význam pro rozvojové perspektivy jednotlivých jeho mikroregionů a měla by se odrážet i v regionální politice. 2. Jihomoravský venkov se výrazn ě mění pod vlivem sou časných urbaniza čních po- chod ů, evropských politik a globaliza čních tlak ů. 3. Jihomoravský venkov je perspektivním prostorem, poskytujícím podmínky pro alter- nativní zp ůsob života svým obyvatel ům, prostor pro podnikání a realizaci volného času.
2.3. Metodologie Při řešení projektu bude využito následujících metod v ědecké práce: • studium literatury s cílem na jedné stran ě teoreticky zasadit problematiku venkova do sou časné v ědy, a dále vytvo řit p řehled relevantní literatury o jihomoravském venkov ě, • sb ěr statistických a dalších faktografických materiál ů, vážících se k problematice jihomoravského venkova, jejich zpracování s využitím kartografických a dalších grafických metod, • zhodnocení získaných poznatk ů metodami konzultací s odborníky v resortním výzkumu a praxi, v ědecké diskuse v akademické sfé ře, využitím brainstormingu a SWOT analýzy, • terénní výzkum ve vybraných p řípadových mikroregionech, jehož cílem bude především dokumentovat získané poznatky na konkrétním území. Případové studie budou tvo řit hlavní empirickou nápl ň publikace. Jejich smyslem je dokumentovat situaci jednotlivých typ ů jihomoravského venkova a jednotlivých speciál- ních problém ů na konkrétním teritoriu. Hlavní metodou pak bude monografické zpracování problematiky v pot řebné jazykové, formální, grafické a věcné rovin ě. D ůraz bude položen na týmové zpracování problemati- ky.
2.4. Vymezení jihomoravského venkova Venkov je jedním z pojm ů, o nichž každý p ředpokládá, že zná jejich význam, ale jehož přesná definice je mimo řádn ě obtížná (Woods 2005). Halfacree (1993) d ělí definice ven- kova na dv ě skupiny. První z nich se snaží charakterizovat odpovídající typ venkovské lokality. Druhá skupina vychází ze sociáln ě kulturního pojetí. Zdá se, že takováto nemate- riální definice m ůže v post-moderní dob ě dominovat nad alternativou, založenou na lokali- tě. Za venkov je podle metodiky OECD (kterou používá i Eurostat) považováno území s hustotou obyvatelstva menší než 150 osob na km 2. Tato definice však nebere v úvahu regionální specifika, která jsou pro rurální prostor významn ější než pro m ěsta. Definice Českého statistického ú řadu up řes ňuje, že venkovskými jsou všechny obce s po čtem obyvatel do 2 tisíc a dále obce s po čtem obyvatel do 3 000 pokud nejsou sídlem alespo ň správního obvodu obce s rozšířenou p ůsobností nebo vyššího územního celku. Vzhledem k výrazn ě odlišné sídelní struktu ře Jihomoravského kraje p řijala krajská správa Českého statistického ú řadu 1 definici, podle níž venkovský prostor je tvo řen obcemi, jejichž po čet obyvatel je nižší než 4 000. K těmto obcím byla p řiřazena t ři m ěsta (Letovice, Rousínov, Velké Opatovice), která se skládají z většího po čtu malých sídel.
1 Postavení venkova v Jihomoravském kraji. Český statistický ú řad Brno 2009, 171 s. 8
I když bychom jihomoravský venkov v geografickém smyslu mohli vymezit i jinak, bu- deme v této práci z praktických d ůvod ů považovat za jihomoravský venkov rurální prostor Jihomoravského kraje jako administrativní jednotky 2. řádu v Česku a regionu NUTS 3 v rámci EU. Venkovský prostor Jihomoravského kraje podle této definice tvo ří 647 obcí, v nichž žilo (pr ůměr let 2003-2007) 44,2 % obyvatel. Tyto obce zaujímaly 96,1 % rozlohy kraje. Vrátíme-li se k definici OECD, je Jihomoravský kraj prostorem významn ě venkov- ským. Pokud bychom vy ňali m ěsto Brno, žije ve venkovských obcích kraje dv ě t řetiny obyvatel. Z toho je z řejmé, že jihomoravský venkov je velmi diferencován. Existují velmi zna čné rozdíly mezi okolím Brna, druhého nejvýznamn ějšího st řediska Česka a nejv ětšího m ěsta historické Moravy a periferními mikroregiony kraje na státní nebo zemské hranici. Další otázkou je prostorové vymezení jednotlivých typ ů jihomoravského venkova. To by m ělo být sou částí analytické části práce. Bude t řeba vymezit suburbanizovaný venkov v okolí Brna na základ ě reálného pr ůběhu uvedeného procesu. Pohrani čí a vnit řní perife- rie se nachází v podstat ě podél státní a zemské hranice. Bude t řeba ur čit hloubku území, zasaženého pohrani čními charakteristikami. Zbytek jihomoravského venkova zahrnuje jednak úrodné území jihomoravských úval ů, jednak severní členit ější část kraje Drahan- ské vrchoviny s krajinou Moravského krasu.
2.5. Charakteristika a postavení jihomoravského venkova v rámci Česka Jihomoravský venkov je sledován v rámci Jihomoravského kraje, který je státn ě správní a samosprávnou jednotkou NUTS 3 podle terminologie EU. Ve venkovských obcích Jiho- moravského kraje žije p řes p ůl milionu obyvatel. Venkovská obec m ěla v pr ůměru 783 obyvatele. Nej četn ější byly st ředn ě velké obce s 500 -999 obyvateli. Nejvíce obyvatel (tém ěř t řetina) žilo ve velkých venkovských obcích nad 2 tisíce obyvatel. Zhruba t řetina venkovského prostoru m ěla hustotu obyvatel nižší než 50 osob/km 2 a další t řetina 50-99 obyvatel na km 2. Z hlediska využití zem ě zaujímala zem ědělská p ůda 63,6 %, lesní p ůda 26,0 % a zastav ěné plochy 1,6 % rozlohy. Kraj má z celostátního hlediska nadpr ůměrný podíl zem ědělských ploch a výrazn ě podpr ůměrný podíl les ů. V jihomoravských m ěstech je více než 30% podíl les ů, z čehož vyplývají i přízniv ější hodnoty koeficientu ekologické stability 2 ve m ěstech (0,76) než na venkov ě (0,62). Měř ítkem odlehlosti bývá dostupnost nejbližšího st řediska. Sídla správních obvod ů (zjednodušen ě nejbližší m ěsta nebo st řediskové obce) jsou 92,6 % obyvatel venkova do- stupné po silnici do 30 minut. Brno je dostupné pro 21,4 % obyvatel jihomoravského ven- kova do 30 minut, zatímco pro 24,2 % obyvatel za dobu p řesahující 1 hodinu. D ůležitá je i frekvence spoj ů hromadné dopravy. V ětšinu území dnes pokrývá Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, v němž se spojilo 20 dopravc ů. Systém pokrývá 289 linkami 513 obcí a 1 030 tisíc obyvatel. Zajiš ťuje vysokou frekvenci, pravidelnost a návaznost spoj ů, a to i o víkendech a o svátcích. I když obyvatelstvo jihomoravského venkova stárne 3, je v pr ůměru stále mladší než obyvatelstvo m ěst kraje. Ve v ěkové skupin ě 0-14 let se nachází 14,8 % obyvatel, zatímco 65 let a více má 14,7 % obyvatel (m ěsta mají t ěchto senior ů 16,2 %). Pr ůměrný v ěk oby- vatel jihomoravského venkova je 40 let, v jihomoravských m ěstech činí 41,4 roku. Hrubá míra porodnosti stejn ě jako obecná míra plodnosti byla na venkov ě nepatrn ě nižší než ve
2 Pom ěr ekologicky stabilních a nestabilních ploch 3 Data o obyvatelstvu p ředstavují pr ůměr let 2001 - 2008 9 městech, zato venkov vykazoval výrazn ě nižší podíly d ětí narozených mimo manželství a potrat ů – jak p řirozených, tak um ělých. Úmrtnost byla na venkov ě nepatrn ě vyšší než ve m ěstech (10,5 respektive 10,3 zem řelých na tisíc obyvatel). Rozdíly byly v příčinách smrti, když na venkově byl ve srovnání s městy vyšší podíl úmrtí na nemoci ob ěhové soustavy, zatímco ve m ěstech na novotvary. P řirozený úbytek obyvatelstva byl vyšší na venkov ě (0,9 ‰) než ve m ěstech. Naproti tomu venkov zaznamenal p řír ůstek migrací ve výši 6,3 ‰, čemuž odpovídá celko- vé kladné saldo pohybu obyvatelstva na úrovni 5,4 ‰. M ěsta byla negativní i migra čně. Z toho vyplývá, že podíl venkovského obyvatelstva se v Jihomoravském kraji v posledním období zvýšil. V první polovin ě roku 2010 se nejvíce zvyšoval po čet obyvatel okresu Brno-venkov a přilehlých částí okres ů Vyškov, Blansko a Břeclav. Ztrácelo m ěsto Brno a periferní okre- sy kraje. To ukazuje na stále výrazný podíl suburbanizace na vývoji rozmíst ění obyvatel- stva kraje. Celkem p řibylo v kraji za uvedené období 1 111 osob, na čemž se podílel ze 78 % p řirozený p řír ůstek, z 22 % p řír ůstek migrací. To zárove ň iniciuje p ředpoklad, že po vy čerpání sou časného demografického boomu (vyvolaného vstupem silných ro čník ů 70. let minulého století do reproduk čního procesu), bude demografický vývoj op ět pom ěr- ně nejistý. Výrazný rozdíl v neprosp ěch venkova spo čívá ve vzd ělanostní struktu ře obyvatelstva staršího 15 let 4. Na venkov ě výrazn ě p řevažuje základní vzd ělání a absolvování u čebních obor ů bez maturity (71,2 % oproti 52,7 % ve m ěstech). U st ředního a vyššího vzd ělání je tomu naopak. Absolvent ů vysokých škol žije na venkov ě pouhých 5 %, zatímco ve m ěs- tech 14,2 %. Tomu odpovídá i nižší podnikatelská aktivita obyvatel venkova. Ve venkovském pro- storu Jihomoravského kraje p řipadá na tisíc obyvatel 199 ekonomických subjekt ů, 108 aktivních podnik ů (2008). Rozpo čty venkovských obcí mají k dispozici 15,5 tisíce K č na obyvatele, zatímco ve m ěstech dvojnásobek. P řekvapivě však na venkov ě p řipadá na tisíc obyvatel více l ůžek v ubytovacích za řízeních (29,9) než ve m ěstech. Zajímavý je však vývoj. Relativní r ůst po čtu ekonomických subjekt ů v období 2001-2008 byl významně vyšší na venkov ě. P řitom m ěsta vykazovala vyšší r ůst subjekt ů v primárním sektoru a ve výrobních podnicích napojených na primární výrobu, zatímco venkov zaznamenal vyšší intenzitu r ůstu podnik ů ve službách. Pr ůměrná hrubá m ěsí ční mzda zam ěstnanc ů v kraji činila ve druhém čtvrtletí roku 2010 celkem 21 729 Kč, což p ředstavovalo 92,4 % celostátního pr ůměru. Fyzické osoby si vyd ělaly v pr ůměru 20 892 Kč, tj. 92,1 % celostátního pr ůměru.
2.6. Jihomoravský kraj v rámci Evropy Jihomoravský kraj se nachází na jihovýchod ě Česka, v jižní části historické Moravy. Vznikl jako kompromisní výsledek politických jednání o novém člen ění státu v roce 2000. Jedním z výchozích p ředpoklad ů bylo zachování stávajících okres ů (i když okresní ú řady byly v roce 2003 zrušeny), takže nové kraje byly vymezovány prakticky p řeskládáním okres ů. I když pozd ěji došlo k částe čné náprav ě situace p řičlen ěním n ěkterých obcí s výrazným spádem k Brnu do Jihomoravského kraje, sou časné vymezení neodpovídá v žádném sm ěru ani spádovému obvodu Brna jako st řediska kraje ani nerespektuje historické hrani- ce Moravy. Centrální vláda tehdy nem ěla zájem na vzniku velkých kraj ů, které by jí mohly v některých záležitostech oponovat, a proto využila odst ředivých tendencí vedení n ěkte- rých mén ě významných m ěst, aspirujících na funkci st ředisek kraj ů (v p řípad ě jižní Mora-
4 S čítání lidu, dom ů a byt ů 2001 10 vy šlo o Zlín a Jihlavu). Výsledkem byl vznik malých kraj ů, které nemohou být jednotkami NUTS2 v rámci Evropy. Proto se ve v ětšin ě p řípad ů musí pro p říjem n ěkterých evrop- ských podpor sdružovat v tzv. regiony soudržnosti, které však nejsou samosprávnými jednotkami a musí o programech podpory vyjednávat. Jihomoravský kraj tvo ří takový re- gion soudržnosti s krajem Vyso čina. Rozd ělíme-li Česko velmi zhruba na severní urbanizovanou a jižní rurální část a na část západní, p řiléhající k západní Evrop ě a východní, vzdálenou od rozvojových region ů, nachází se Jihomoravský kraj teoreticky v nejmén ě výhodné poloze z hlediska p ředpokla- dů rozvoje. Jeho situaci ovšem výrazn ě zlepšuje jeho st ředisko Brno, které je bezesporu druhým nejvýznamn ějším m ěstem státu s výraznou vysokoškolskou, v ědeckou a obchodní funkcí. Z hlediska Evropy je Jihomoravský kraj odlehlejší od centra finan čního, ekonomického a politického života. Avšak na rozdíl od Čech, které p ředstavují kotlinu, obklopenou p ří- rodní bariérou pohrani čních hor, je Morava tranzitní zemí. Na jižní Morav ě se k řižují vý- razné železni ční a dálni ční dopravní trasy ze severozápadu na jihovýchod Evropy (Ham- burg – Praha - Budapeš ť – Bukureš ť) a ze severu na jih (Varšava – Víde ň – Řím). Tato druhá trasa využívá od nepam ěti pr ůchodu Moravskou branou, který je nejvýhodn ějším spojením mezi severem a jihovýchodem Evropy v její st řední části. Z Brna je blíže než z Prahy k hlavním m ěst ům všech sousedních stát ů Česka (krom ě Německa). Zatímco Víde ň je od Brna vzdálena asi 125 km (dálnice je ve stavb ě) a Bratislava asi 130 km po dálnici, vzdálenost Brno – Praha činí po dálnici p řes 200 km. Zdá se tedy, že Jihomoravský kraj nemusí v podmínkách Schengenského prostoru nutn ě hledat svou budoucnost jako periferie Česka, ale m ůže využít jako alternativních rozvojo- vých sm ěrů vazeb na oba sousední státy. Jihomoravský kraj je tedy vymezen okresy Blansko, Brno-město, Brno-venkov, B řec- lav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Má rozlohu 7 196 km 2, žije v něm 1 152 819 obyvatel (30. 6. 2010), což p ředstavuje pr ůměrnou hustotu 160 osob/km 2. To je t ěsn ě nad hranicí evropského kritéria pro rurální regiony. Ode čteme-li však Brno, pak je Jihomoravský kraj rurálním regionem, i když se nedá hovořit o řídkém osídlení. Hranice Jihomoravského kraje jsou zna čným dílem sou částí státní hranice s Rakouskem (spolková zem ě Niederösterreich) a Slovenskem (kraje Trnavský a Tren čínský). Na rozdíl od v ětšiny ostatního území jde o hranice, které nejsou tvo řeny převážn ě horskými pásmy. Fyzickou bariéru zde p ředstavují řeky Morava a Dyje a zčásti jde o otev řenou krajinu. Pouze nejvýchodn ější část kraje je od Slovenska odd ělena poho- řím Bílých Karpat. Vnitrostátní hranice odd ěluje Jihomoravský kraj od kraje Zlínského (jde o um ělou hranici, která neodpovídá p řirozeným zázemím obou center), kraje Olomoucké- ho (kde je hranice spádového obvodu k Olomouci pom ěrně výrazná), kraje Pardubického (kde spádový vliv Brna p řesahuje krajskou hranici), kraje Vyso čina (jejíž celá východní část fakticky inklinuje k Brnu) a velmi malým úsekem na západní Morav ě od kraje Jiho- českého. Míra nezam ěstnanosti v roce 2008 (to znamená p řed vypuknutím ekonomické krize) představovala 4,4 %, což bylo 164. místo z 892 regionů NUTS 3 Evropské unie. Pokud jde o sousední regiony, m ěly nižší nezam ěstnanost rakouský Waldviertel, Vyso čina, kraje Pardubický a Zlínský. Naopak vyšší nezam ěstnanost byla zaznamenána v Trnavském a Tren čianském kraji a v kraji Olomouckém. Kdyby byla výrazn ěji rozvinuta migrace za prací, byl by Jihomoravský kraj z řejm ě ztrátový zejména ve prosp ěch sousedních kraj ů Česka, zatímco imigranti by mohli teoreticky p řicházet z východu. V srpnu 2010 se míra nezam ěstnanosti podstatn ě zvýšila na 9,6 %, p řičemž v Brn ě byla o procentní bod nižší. Z toho vyplývá, že rurální nezam ěstnanost v kraji ve v ětšin ě p řípad ů p řekra čuje hodnotu 10 %. Regionální hrubý domácí produkt regionu soudržnosti Jihovýchod činil v roce 2008 jen 71,7 % pr ůměru evropské sedmadvacítky. Kupní síla domácností regionu Jihovýchod 11
činila v roce 2007 celkem 8 475 EUR. Nižší kupní sílu m ěly pouze regiony východního okraje Evropské unie. Internet pravideln ě používalo v roce 2009 pouze 49 % osob, p ři- čemž 31 % osob internet nikdy nepoužilo. Teoreticky se tudíž zdá, že Jihomoravský kraj pat ří k marginálním územím Evropy. Je samoz řejm ě otázka, nakolik jsou tyto „objektivní statistiky“ vnímány obyvateli jako nevýhoda. Z hlediska polohy leží Jihomoravský kraj v periferní části Evropy. Je obklopen dalšími relativn ě marginálními regiony Česka a Slovenska. Snad pouze blízkost Vídně pon ěkud tuto situaci vylepšuje. Krajem probíhá řada dálni čních a železni čních komunikací evrop- ského významu. Je samoz řejm ě otázkou, co tato významná tranzitní poloha kraji přináší v sou časné dob ě.
12
3. Zhodnocení přírodních předpokladů pro rozvoj JM venkova a jeho diferenciace včetně aspektů ochra ny přírody
3.1. Analýza vybraných charakteristik primární struktury krajiny a souvisejících aspektů sekundární struktury krajiny Jihomo ravského kraje
Textová část kapitoly voln ě vychází zejména z Územn ě analytických podklad ů Jihomo- ravského (2009), z Programu rozvoje kraje (2006), z odborné literatury a z vlastních zna- lostí regionu. Území Jihomoravského kraje utvá řejí třetihorní sníženina Panonské pánve, prvohorní Západoevropská platforma a Západní Karpaty, Česká vyso čina, Západní Karpaty a provincie Panonská (Mackov čin 2007). Jihozápadní, západní a severní část kraje je tvo řena Českomoravskou vrchovinou (sou částí České vyso činy) s nejvyšší nadmo řskou výškou 702 m. Typickým znakem jsou zde plošiny, na nichž se st řídá zem ědělská p ůda s lesy. V této oblasti je častý výskyt hlubokých, p řevážn ě zalesn ěných údolních svah ů řek Svratky, Oslavy, Jihlavy, Rokytné, Jevišovky, Dyje a jejich menších přítok ů5. Sm ěrem do jádra kraje dále navazuje Brn ěnská vrchovina (sou částí České vyso činy) s maximy nad- mo řské výšky nad 700 m. Sou částí Brn ěnské vrchoviny je významné krasové území tvo- řené devonskými vápenci - Moravský kras. Na Českou vyso činu dále navazuje v jižní a severovýchodní poloze od Brna pásmo úrodných nížin s převážn ě plochým reliéfem (Dyjsko-svratecký úval a Vyškovská brána, sou část Západních Karpat). Východní část kraje je pak tvo řena vrchovinami a pahorkatinami Západních Karpat. Převládají zde pahorkatiny v nadmo řské výšce 150 až 250 m. Klima je zde teplé a půdy úrodné, vytvá řející základ pro p ěstování vinné révy. Území je protkáno říčními nivami se zbytky p ůvodních lužních les ů. Členitost krajiny v karpatské části kraje zvyšují vrchoviny Pavlovských vrch ů (D ěvín 550 m n. m.), Výhonu (355 m n. m.), Ždánického lesa (U Slepice 437 m n. m.), Liten čické vrchoviny (Hradisko 518 m n. m.) a okrajov ě Ch řib ů (Bradlo 543 m n. m.) (Beránek a Kolá řová 2009). Do jihovýchodního cípu kraje zasahují Moravsko-Slovenské Karpaty (Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina). Nejvyšším bodem kraje je Čupovec (819 m n. m., Bílé Karpaty, okres Hodonín), nejníže položeným bodem je pak soutok Moravy a Dyje (150 m n. m., okres B řeclav). Geologický vývoj jihomoravského regionu trvá asi jednu miliardu let. Z geologického hlediska lze na území kraje rozlišit t ři hlavní regionáln ě geologické jednotky – Český masiv na západ ě, Brn ěnskou jednotku ve st ředu a Západní Karpaty s přechodem v jihovýchodní linii (Mackov čin 2007). Západní část kraje je tvo řena p řevážn ě moldanu- bickými granulity a hadci ( Český masiv). Centrální část kraje je tvo řena hlubinnými vyv ře- linami (granity až diority). V severní části kraje se nacházejí devonské horniny (slepence, pískovce, vápence, b řidlice) a částe čně zde zasahuje i česká k řídová pánev (pískovce a slínovce). V jižní části kraje p řevládají spraše.
5 BARÁNEK, K.; KOLÁ ŘOVÁ, B.. Jihomoravský kraj [online]. Brno : 2009 [cit. 2010-03-30]. Územ- ně analytické podklady Jihomoravského kraje. Dostupné z WWW:
13
Obr. 1 Meandry řeky Dyje. Foto P. Trnka Na území kraje jsou četné zásoby nerostných surovin - z paliv se jedná o ložiska ropy a zemního plynu ( četná ložiska v okrese B řeclav a Hodonín) s životností až stovky let a hn ědého uhlí (Hodonín) s životností 6-8 let. T ěžba černého uhlí v kraji již neprobíhá (d říve aktivní ložiska v Rosicko-oslavanské pánvi). V západní a jihozápadní části kraje, kde vystupují metamorfované a vyv řelé horniny Českého masivu, probíhají významné t ěžby stavebních surovin zejména na lokalitách Leskoun, Dolní Kounice, Želešice. Vyhledávanou surovinou jsou i vápence (nap ř. lomy Mokrá-Horákov nebo Čebín). V jihomoravských úvalech a podh ůř í Karpat jsou rozsáhlé sprašové pokryvy a jim podobné sedimenty využitelné jako cihlá řské hlíny (Hodonínsko, Znojemsko, B řeclavsko). V Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu jsou významná ložiska št ěrkopísk ů, resp. písk ů t ěžená na plošn ě rozsáhlých lokalitách, v ětšinou postup- ně rekultivovaná - nap ř. Brat čice 6. Těžba hornin/nerost ů lomovým dobýváním znamená významný zásah do reliéfu kraji- ny, do krajinného rázu. Velké lomy jsou svým zp ůsobem „velkými jizvami“ v krajin ě, jejichž biotické zacelení trvá desetiletí až staletí. Rovn ěž poddolovaná území v místech t ěžby uhlí (Rosicko-Oslavansko) a lignitu (Hodonínsko) s výsypkami a odvaly p ředstavují ekolo- gickou zát ěž krajiny. V rámci Jihomoravského lignitového revíru došlo k ukon čení a útlumu t ěžby hn ědého uhlí v první polovin ě 90. let minulého století (1991 D ůl Osvobo- zení Ratíškovice, 1993 D ůl Dukla Šardice, 1994 D ůl 1. máj II Dub ňany). D ůlní díla jsou likvidována a poddolovaná území rekultivována. P řesto však dochází k prosedání a vzniku zamokření v poklesových kotlinách a je zapot řebí dalších technických opat ření; výstavba v poddolovaných územích je omezena a je řízena p říslušnými normami. V roce
6 CHABI ČOVSKÁ, K.; HYNEK, A. Aktualizace návrhové části programu rozvoje Jihomoravského kraje : Oznámení koncepce dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vliv ů na životní prost ředí, ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. In [online]. Brno : [s.n.], 2006 [cit. 2010-10-20]. Dostupné z WWW:
14
2010 ukon čila t ěžbu poslední šachta Důl Mír Mikul čice, který od roku 1995 vlastnil s.r.o. Lignit Hodonín. Ro ční kapacita t ěžby v 1999 byla 512 000 tun a v roce 2000 to bylo 453 000 tun 7. Těžba ropy a zemního plynu pomocí hlubinných vrt ů má negativní vliv na všechny složky krajiny. P ři výstavb ě t ěžebních vrt ů a přeprav ě ropy dochází ke zne čišt ění ovzduší emisemi (CO 2, SO 2, prach). Také m ůže dojít k úniku z plynové pumpy a separátor ů. Emi- se z těžby jsou odhadovány na 0,05 %. Ztráty p ři p řeprav ě plynu plynovody se odhadují na 0,02 %. Dále je t ěžba zdrojem hluku. Jedná se o hluk z vrtné soupravy (p ři vrtání vrt ů), dopravy ropy a provozu kogenera čních jednotek. Hodnota okamžité krátkodobé akustické hladiny hluku všech agregát ů na souprav ě činí asi 80 dB, v 50m vzdálenosti klesá na 65 dB. M ěř ením hluku 5 m od kogenera ční jednotky byla zjišt ěna akustická hladina hluku ve výši 77,1 dB. Vliv hluku z provozu na samotném vrtu je závislý na konfiguraci terénu a na ostatním hluku. Vodní zdroje mohou být ovlivn ěny p ři vrtání vrt ů ztrátou výplachu do horninového prost ředí a pr ůsakem zne čišt ěné vody z vrtného pracovišt ě. Povrchové vody i okolní p ůdy mohou být zne čišt ěny ropou, pokud není plošina vyspádovaná a odizolována fólií a splachové vody nejsou zachyceny v jímkách, ale dostávají se do oko- lí. Zne čiš ťující m ůže být i materiál použitý na podsyp plošin, který má často negativní vý- luhové vlastnosti. Kv ůli zvýšené frekvenci dopravy a práci na lokalitách vrt ů (hluk, plynné a prašné emise) m ůže docházet k narušení migrace živo čich ů v denní dobu. Celkov ě však nemá t ěžba obvykle významné a nevratné následky na faunu a flóru ani ÚSES. Těž- bou ropy a plynu jsou zmenšovány zásoby nerostných surovin, které ale nemají na geolo- gický systém prakticky žádný vliv. Na povrchu se neprojeví pokles pružné energie hor- ského masivu v hloubce. Jihomoravský kraj je tvo řený provincií st ředoevropských listnatých les ů a provincií pa- nonskou (celkem zde zasahuje 17 bioregion ů). Nachází se zde bioregiony hercynské podprovincie (Jevišovický, Velkomezi říčský, Sýko řský, Svitavský, Brn ěnský, Macošský, Drahanský a Prostějovský), bioregiony západokarpatské podprovincie (Ždánicko- liten čický, Ch řibský, Hlucký a Bělokarpatský) a bioregiony severopanonské podprovincie (Lechovický, Mikulovský, Hustope čský, Hodonínský, Dyjsko-moravský) (Culek, 2003).
Obr. 2 Z cesty nad vinicí. Foto M. Flekalová V Jihomoravském kraji se nacházejí velmi rozmanité p ůdní druhy v četn ě nejúrodn ěj- ších p ůd v České republice. Lesní p ůdy jsou v lužních oblastech v okolí řek Dyje a Moravy a ve vyšších polohách v okresech Vyškov a Blansko (tj. Drahanská vrchovina, Ždánický les, CHKO Moravský kras, aj.). Proti p ůdám zem ědělským p ředstavují jen malé procento celkové plochy kraje. Nejrozší řen ějšími zem ědělskými p ůdami jsou p ůdy molické a z nich černozem ě. Tyto se vyskytují p řevážn ě na B řeclavsku a Hodonínsku (Dyjsko-svratecký úval, Dolnomoravský úval, Moravsko-slovenské Karpaty). Problémem t ěchto p ůd je silná erudovanost na svažit ějších pozemních a zasolenost v údolních nivách. Na sprašových
7 VALÍ ČEK, S. Vliv t ěžby ropy a plynu na životní prost ředí . Zpravodaj EIA [online]. 1998, 1998, 2, [cit. 2010-08-03]. Dostupný z WWW:
15 i jiných pokryvech jsou menší celky hn ědozem ě. (Ždánický les, Liten čická pahorkatina, Oslavanská brázda, Řečkovicko-ku řimský prolom, Lipovská vrchovina a Jevišovická pa- horkatina). Na mnoha místech se vyskytují s doprovodnými kambizem ěmi. V lesnatých oblastech se vyskytují p ředevším hn ědé p ůdy (okres Blansko, Brno-venkov, Hodonín, Vyškov a Znojmo - Drahanská vrchovina, K řižanovská vrchovina, Ž ďánický les a Znojemská pahorkatina). V okolí řek Dyje, Svratky, Jihlavy a Moravy se na št ěrkových a št ěrkopískových terasách objevují kambizem ě. Na jihu Blanenska a na rozhraní Brna- města a Brna-venkova se nacházejí rendziny, které se na svahovinách vápenc ů prolínají s luvizem ěmi. Pararendziny pokrývají jižní část Výškovska, a jeho hranice s Hodonínskem se rozkládají v rozlehlých nivách řek (Morava, Dyje, Svratka, Svitava a Jihlava). Na mnoha místech navazují na fluvizem ě černice (podél řek Moravy, Dyje, Litavy, Veli čky, Jevišovky, aj.). Na Blanensku jsou na spraše vázány šedozem ě. Dále se v kraji nachází pseudogleje (Blanensko, Znojemsko – NP Podyjí) a gleje (podél potok ů a prameniš ť) (Mackov čin, 2007).
Mapka 1 Odolnost území jihomoravského kraje proti v ětrné erozi. Zdroj: DOLEŽAL, P.; PODHRÁZSKÁ, J.; NOVOTNÝ, I. Větrná eroze p ůdy v Jihomoravském kraji : Problémová studie. In Jihomoravský kraj [online]. Brno : Agroprojekt PSO s.r.o. a VUMOP Praha- Odd ělení pozemkových úprav Brno, 2005 [cit. 2010-09-24]. Dostupné z WWW:
16
Úvalové části Jihomoravského kraje a podh ůř í Jihomoravských a St ředomoravských Karpat mají p ůdy s nejvyšším produk čním potenciálem v ČR, které však jsou zárove ň vystaveny silné v ětrné erozi. Ta je v ětšinou kombinovaná se zrychlenou antropogenní vodní erozí v malých povodích, kde se prosazuje hlavn ě na erodibilních plodinách, k nimž pat ří nap ř. kukuřice a cukrovka. V Jihomoravském kraji vyžaduje pozornost vodní a větrná eroze, které zde negativn ě působí p ředevším díky intenzivnímu zem ědělství (p ředevším v jižní a jihovýchodní časti). Větrná eroze p ůsobí jak na odnos p ůdy a tak na zne čišt ění ovzduší. Hlavní d ůvodem v ě- trné eroze je vítr a další klimati čtí činitelé, kte ří jej podmi ňují. Pokud by v krajin ě p ůsobily pouze tyto faktory, nep řesáhla by rušivá činnost v ětru hranice p řirozené eroze. Až vliv člov ěka a jeho hospodá řské činnosti zp ůsobuje, že má vítr v krajin ě ni čivé ú činky. Za erozn ě ú činný je považován vítr o rychlosti 3 m.s -1 a víc. P ůsobí zde p ředevším v ětry jižní a jihovýchodní, v úvalech řek také severovýchodní, a na Znojemsku severozápadní. Větrná eroze m ůže probíhat na všech p ůdách, lehkých až t ěžkých. Bylo zjišt ěno, že nejvíce potenciáln ě ohroženými okresy jsou B řeclav (10,12 %), Hodonín (6,19 %) a Znojmo (11,67 %), kde je výrazné zastoupení vým ěry p ůdy ohrožené v ětrnou erozí. Co se týká ochrany Jihomoravského kraje proti ú čink ům v ětrné eroze, zajiš ťuje méně než 30 % ohrožených oblastí, z čehož vyplývá, že je nutné problém ochrany urychlen ě řešit. Velice ú činný nástroj v realizaci ú činných protierozních opat ření je realizace plánu spole č- ných za řízení komplexních pozemkových úprav, který nezbytn ě obsahuje soustavu protie- rozních opat ření (Doležal, Podhrázská, Novotný, 2005).
půdy nejohrožen ější půdy mírn ě ohrožené
půdy siln ě ohrožené půdy náchylné půdy ohrožené půdy bez ohrožení Mapka 2 Potenciální ohroženost Jihomoravského kraje vodní erozí. Zdroj: ms.sowac-gis.cz
Velkým problémem v rámci celého Jihomoravského kraje je vysoký podíl orných p ůd a zhutn ění podorni ční p ůdy používáním t ěžké mechanizace v agrotechnice. Zhoršilo se tak zasakování srážek, fyzikáln ě chemické vlastnosti p ůd, a tím i jejich úrodnost. P řevaha agrochemikálií nedokáže nahradit p ůvodní humus, zato vede k vyššímu obsahu cizoro- 17 dých látek, které vstupují do potravních řet ězc ů zahrnujících i člov ěka. Do p ůd se dostá- vají i škodliviny z ovzduší a v případ ě záplav jsou ohroženy chemickými škodlivými látka- mi i pole a louky na nivách (Chabi čovská, Hynek, 2006). Snižování rozlohy zem ědělské p ůdy a zm ěny v prostorovém uspo řádání p ůdního fon- du jsou d ůsledkem neregulovaného, respektive špatn ě regulovaného prostorového r ůstu sídel - p ředevším m ěst, ale lokáln ě i malých sídel (Chabi čovská, Hynek, 2006). V Jihomoravském kraji se suburbaniza ční proces na komer ční i reziden ční úrovni týká především krajského m ěsta Brna, zasahuje však v menší mí ře i okolí okresních m ěst. Díky st řetu t ří fytogeografických jednotek je vegetace Jihomoravského kraje velmi pes- trá. Od jihu proniká Panonské termofytikum - teplomilná vegetace (148 až 550 m n. m., pr ůměrná ro ční teplota vzduchu 8,5 až 9,5 °C, pr ůměrný ro ční úhrn srážek 500 až 720 mm). Pro tuto jednotku jsou typické teplomilné doubravy s šípákem, panonské pr- vosenkové dubohabřiny, svahové akátiny, stepní a teplomilné trávníky, vegetace pís čin a slanisk. Jedná se o významnou oblast teplomilných hub.
Obr. 3 Pouzd řanská step, v pozadí Pavlovské vrchy. Foto P. Trnka Na jihovýchod ě Moravy, ve výšších pahorkatinách a vrchovinách, se rozkládá Karpat- ské mezofytikum (183 až 970 m n. m., pr ůměrná ro ční teplota vzduchu 6,0-8,2 °C, pr ů- měrný ro ční úhrn srážek 620 až 1 000 mm). Pro p řirozenou vegetaci jsou typické ost řico- vé dubohab řiny, výše pak bu činy, dále se zde vyskytují karpatské louky s typickými lu ční- mi mok řady a prameništi,ale i rozsáhlé ovocné sady. Poslední jednotkou je Českomoravské mezofytikum, které se rozkládá na západní části Znojemska, Brn ěnska, Vyškovska a na Blanensku (600 až 735 m n. m., pr ůměrná ro ční teplota vzduchu 6,2 až 8 °C, pr ůměrný ro ční úhrn srážek 600 až 650 mm). Nacháze- jí se zde rozsáhlé plochy kulturních smr čin, dále rašelinné louky, hercynské černýšové dubohab řiny, ve vyšších polohách bu činy. Po celém Jihomoravském kraji se nachází četná stanovišt ě, na kterých se vyskytují tzv. relikty (poz ůstatky vegetací z minulých ob- 18 dobí), nap ř. lomikámen vždyživý ( Saxifraga paniculata ). Mezi endemii této lokativy pat ří nap ř. hvozdík moravský ( Dianthus moravicus ) nebo kohutka Matthiolova moravská ( Cor- tusa motthiolo subs. Moravica ) (Mackov čin 2007). Tém ěř celé území kraje spadá do povodí řeky Moravy (cca 86 %), pouze n ěkteré části do povodí řeky Dyje (cca 14 %). Hustota říční sít ě je 0,81 km/km 2. Výskyt vody v kraji zce- la závisí na atmosférických srážkách. Ro ční srážkové úhrny v kraji dosahují 450-700 mm. Zhruba polovina tok ů v kraji je upravena, v ětšina z těchto úprav byla provád ěna z důvod ů stabilizace koryt tok ů a jako ochrana p řed erozí. Došlo k odvodn ění a meliora čním úpra- vám celé řady drobných vodních tok ů. Tyto negativní zásahy do vodního režimu v krajin ě zp ůsobují rozkolísání povrchového odtoku, zm ěny splaveninového režimu, zrychlení od- toku velkých vod, zmenšení zásob podzemní vody, snížení samo čisticí schopnosti tok ů a snížení migrace vodních živo čich ů. V kraji se nachází dvanáct údolních vodních nádrží. Vedle reten čního ú činku jsou ur- čeny k zajišt ění dodávky pitné a užitkové vody a pro energetiku. Vedle toho jsou zde čet- né rybníky a jejich soustavy (Poho řelická, Lednická, Hodonínská). V roce 2007 došlo k aktualizaci seznamu malých vodních nádrží v četn ě rybník ů s plochou v ětší než 1 ha; celková plocha hladin činila 7 105 ha (Beránek, Kolá řová, 2009). V Jihomoravském kraji jsou významné zdroje podzemních vod. Dolní tok Moravy a její niva jsou v chrán ěném režimu CHOPAV – Kvartér řeky Moravy (chrán ěná oblast p řiroze- né akumulace vod). Řeky Dyje a Morava jsou hrani čními řekami (Rakousko, Slovensko) a jejich úpravy mají mezinárodní rozm ěr (Chabi čovská, Hynek, 2006). Hlavním cílem ochrany p řed povodn ěmi je odstran ění kritických míst (tzn. zkapacitn ění koryt, z řízení hrází, vytvá ření um ělých retencí), hájení nezastav ěných míst vhodných k řízeným rozliv ům povodní a provád ění revitalizací tok ů. V Jihomoravském kraji je navrhováno celkem 24 ochranných opat ření. V roce 2009 byla nov ě vymezena záplavová území, která jsou sou částí návrh ů oblastí povodí. Na území kraje je vyhlášeno celkem 44 záplavových území na tocích ve správ ě Povodí Moravy, které p ředstavují cca 80 % celkové délky těchto tok ů (Beránek, Kolářová, 2009).
Mapka 3 Klimatické oblasti dle QUITTA. Zdroj: Tolasz 2007
19
Podnebí Jihomoravského kraje je z větší části nejteplejší a nejsušší, ale v západní a východní části kraje zasahuje ve svých nejvyšších částech do podnebí chladného a vlhkého. Ve st řední části pak p řevládá podnebí mírné teplé až mírn ě vlhké/suché (Cha- bi čovská, Hynek, 2006). Dle mapy klimatických oblastí (viz Mapka 3) je z řejmé, že na území kraje p řevažuje oblast teplá (W2), do nejjižn ější části kraje (v oblasti Novomlýn- ských nádrží a soutoku Dyje a Moravy) zasahuje oblast teplá (W4). V severozápadní linii kraje se pak vyskytuje oblast mírn ě teplá (MW 4, 7 a 11). Charakteristické klimatické prv- ky pro uvedené oblasti jsou obsaženy v Tab. 1. Pr ůměrné ro ční teploty se zde pohybují v rozmezí od 7 °C do 11 °C. Ro ční úhrny srážek variují od 400 mm do 600 mm.
Tab. 1 Charakteristické klimatické prvky vybraných klimatických oblastí v Jihomoravském kraji Klimatická oblast Parametr W2 W4 MW4 MW7 MW11 Po čet letních dní 50-60 60-70 20-30 30-40 40-50 Po čet dní s pr ůměrnou teplotou 160-170 170-180 140-160 140-160 140-160 10 °C a více Po čet dní s mrazem 100-110 100-110 110-130 110-130 110-130 Po čet ledových dní 30-40 30-40 40-50 40-50 30-40 Pr ůměrná lednová teplota -2- -3 -2- -3 -2 - -3 -2 - -3 -2 - -3 Pr ůměrná červencová teplota 18-19 19-20 16-17 16-17 17-18 Pr ůměrná dubnová teplota 8-9 9-10 6-7 6-7 7-8 Pr ůměrná říjnová teplota 7-9 9-10 6-7 7-8 7-8 Pr ůměrný po čet dní se srážka- 90-100 80-90 110-120 100-120 90-100 mi 1 mm a více Suma srážek ve vegeta čním 350-400 300-350 350-450 400-450 350-400 období Suma srážek v zimním období 200-300 200-300 250-300 250-300 200-250 Po čet dní se sn ěhovou pokrýv- 40-50 40-50 60-80 60-80 50-60 kou Po čet zatažených dní 120-140 110-120 150-160 120-150 120-150 Po čet jasných dní 40-50 50-60 40-50 40-50 40-50 Zdroj: Quitt 1971
Obr. 4 Znojemsko – Hnanice. Foto P. Trnka
20
Po roce 1989 je v kraji patrný dlouhodobý pozitivní trend snižování zne čišt ění ovzduší. Toto je dáno zejména deindustrializací a restrukturalizací pr ůmyslu, dále p řechodem ve vytáp ění na ušlechtilá paliva (p ředevším na zemní plyn), částe čně i elektrickou energii a růstem cen energií, který podporuje jejich úsporn ější využívání a nasazení lepších tech- nologií (Chabi čovská, Hynek, 2006).
3.2. Ochrana přírody a krajiny Po četn ě je nejvíce zvlášt ě chrán ěných území zastoupeno v okrese Brno-venkov a Břeclav, plošn ě však p řevažuje chrán ěné území v okresech Brno-venkov a Blansko, další významné lokality se nacházejí v periferních oblastech kraje p ři státní hranici. Sou- částí kraje je vojenský prostor B řezinka, který obsahuje z hlediska p řírodov ědného i krajiná řského cenné lokality, avšak bez ochranného režimu. Následující tabulka uvádí ucelený p řehled lokalit se zvláštním režimem ochrany (p řírodního a kulturního bohatství).
Tab. 2 Přehled chrán ěných a přírodn ě a kulturn ě hodnotných území v Jihomoravském kraji Rozloha Charakteristika Počet Popis [ha] Zvlášt ě chrán ěná území Národní park 1 6 259 NP Podyjí (okres Znojmo) 3 35 512 CHKO Pálava (okres B řeclav), CHKO Mo- Chrán ěná krajinná ravský kras (okres Blansko), část CHKO Bílé oblast Karpaty (okres Hodonín). Národní p řírodní re- 18 2 811 nejvíce NPR v okrese B řeclav servace Národní p řírodní pa- 13 357 nejvíce NPR v okrese B řeclav mátka Přírodní reservace 96 3 518 nejvíce PR v okrese Brno-venkov Přírodní památka 155 1 624 nejvíce PP v okrese Brno-venkov Natura 2000 Pta čí oblasti 8 nejvíce PO v okrese Hodonín Evropsky významné 195 nejvíce EVL v okrese Znojmo lokality Obecná ochrana 20 90 000 Baba, Bobrava, Halasovo Kunštátsko, Jevi- šovka, Lysicko, Mikul čický luh, Niva Dyje, Niva Jihlavy, Oslava, Podkomorské lesy, Přírodní park 8 Rakovecké údolí, Rokytná, Řeho řkovo Ko ře- necko, Říčky, Strážnické Pomoraví, St řední Pojihlaví, Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka, Výhon, Ž ďánický les, Kategorie UNESCO 2 30 000 BR Dolní Morava (sou částí CHKO Pálava), Biosférická reservace BR Bílé Karpaty Oblast p řírodního 1 28 308 Lednicko-valtický areál a kulturního bohatství Podíl p řírodn ě hodnotného území na cel- cca 18 % kové rozloze kraje Zdroj: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, vlastní výpo čty
8 Martiško (2007) 21
Do pop ředí se dostává nutnost zvýšení ekologické stability krajiny p ředevším v jihomoravských úvalech, Boskovické brázd ě a podh ůř í karpatských poho ří. Návrh gene- relu nadregionálního a regionálního ÚSES Jihomoravského kraje vychází p ředevším z územn ě technického podkladu regionálních a nadregionálních ÚSES ČR. Problémy p ři ur čování nadregionálního a regionálního ÚSES Jihomoravského kraje dle Kociána (2003): - Chyb ějící d ůležité popisné informace regionálního ÚSES - Jednozna čné hranice nadregionálních biocenter - Pojem „osa nadregionálního biokoridoru“ - Význam a pojetí ochranných zón os nadregionálních biokoridor ů - Překro čení limitující délky díl čích úsek ů os nadregionálních biokoridor ů a regionálních biokoridor ů - Existence „slepých“ v ětví nadregionálního a regionálního ÚSES - Nemožnost dodržení deklarovaných cílových ekosystém ů v celých pr ůbězích os nadregionálních biokoridor ů - Kontrastní zm ěny typ ů cílových ekosystém ů v rámci jedné osy nadregionálního bi- okoridoru - Propojení charakterem zcela odlišných regionálních biocenter - Rozpory s platnou územn ě plánovací dokumentací - Chyb ějící aktualizace Ministerstvo životního prost ředí plánuje vyhlásit na území kraje novou lokalitu v režimu chrán ěné krajinné oblasti – jde o komplex lužních les ů p ří soutoku řek Moravy a Dyje za- hrnující též Lednicko-valtický areál. Oblast je již v sou časné dob ě sou částí soustavy Natu- ra 2000; vyhlášení ochranného režimu CHKO by však přineslo zvýšená omezení (pro rozvoj láze ňství, pro řešení dopravní infrastruktury apod.), proto je o její vyhlášení veden spor mezi státní správou, samosprávou a soukromými subjekty. Dalším zám ěrem v kraji je vyhlášení širšího území Moravského krasu geoparkem (statut spojující propagaci geo- logického d ědictví s regionálním rozvojem).
3.3. Využití půdy Tém ěř 60 % z celkové rozlohy kraje tvo ří zem ědělská p ůda; polovina území kraje je pak využita jako orná p ůda. Stabilní složky krajiny v souhrnu zaujímají cca 40 % vým ěry kraje – s distribucí zejména v severní a severozápadní části kraje a lokáln ě též v jihovýchodním cípu území, obecn ě v periferiích p ři státní hranici se Slovenskou republikou.
Tab. 3 Využití p ůdy v Jihomoravském kraji [ha] Orná p ůda 358 858 Lesní plochy 201 311 Zahrady 16 010 Zastav ěné plochy a nádvoří 14 149 Ovocné sady 9 292 Vodní plochy 15 221 Trvalé travní porosty 29 931 Ostatní plochy 9 58 090 Vinice 17 156 Zem ědělská p ůda celkem 430 858 Celkem 719 630 Zdroj: Krajská ro čenka Jihomoravského kraje 2009
9 Pat ří sem všechny ostatní pozemky, ur čené jako skladištní a dílenské prostory, stavební místa, pozemky ur čené k doprav ě nebo k telekomunikaci, ur čené pro zdravotnictví, t ělesnou výchovu a rekreaci, rekrea ční plochy u chat (nikoli soukromých) a hotel ů, pozemky ur čené jako státní p řírodní rezervace nebo jiná chráněná území, areály kulturních památek, parky, okrasné zahrady, pozemky ur čené k dobývání nerost ů a jiných suro- vin a k ukládání vedlejších produkt ů p ři t ěžb ě nerost ů a jiných surovin a jako stálé manipula ční prostory apod. Dále jsou to h řbitovy a pozemky, které nejde zem ědělsky obd ělávat (rokle, výmoly, ochranné hráze atd.) a pozemky, které neposkytují trvalý užitek z jiných d ůvod ů, zejména plochy zarostlé k řovinami nebo zanesené št ěrkem a kamením nebo slatiny, tj. p ůdy zamokřené. 22
orná p ůda zahrady ovocné sady trvalé travní porosty vinice lesní plochy vodní plochy zastav ěné plochy a nádvo ří ostatní plochy Graf 1 Využití ploch v Jihomoravském kraji
Ve využití ploch Jihomoravského kraje je t řeba podtrhnout mimo řádn ě vysoký rozsah orné p ůdy ve srovnání s ostatními kraji. Stupe ň zorn ění zem ědělské p ůdy činí 83,2 %. Naproti tomu lesy zaujímají pouze necelých 28 % plochy kraje. V Jihomoravském kraji se nachází rovn ěž naprostá v ětšina českých vinic. Trvalé travní porosty na druhé stran ě ne- představují p říliš významnou rozlohu.
3.4. Vybrané krajinotvorné činnosti Zem ědělství se podílí na celkové hrubé p řidané hodnot ě kraje 3,6 %. Z hlediska výrobních oblastí je zem ědělství zam ěř eno p ředevším na obiloviny, řepku a cukrovku. Tradi ční je zde vina řství, ovocná řství a zeliná řství. V kraji se nachází více než 90 % plochy vinic ČR. Vinohradnictví je rozvinuto p ředevším v okrese B řeclav, kde je 46 % plochy všech vinic v ČR, ale i v okresech Hodonín, Znojmo a částe čně také Brno-venkov. Pouze 2 % zem ě- dělské p ůdy jsou obhospoda řována v režimu ekologického zem ědělství (cca 80 subjekt ů). v roce 2010 bylo oseto ozimou pšenicí 110 tisíc ha, jarním je čmenem 39 tisíc ha, řepkou 34 tisíce ha. Kraj je nejv ětším českým producentem okurek naklada ček. Plochy oseté řepkou každoro čně vzr ůstají, zatímco od p ěstování cukrovky se upouští. Chovají se p ře- devším prasata a dr ůbež. Základem kvalitního zem ědělství na jižní Morav ě jsou dobré půdn ě klimatické podmínky a lidské zdroje. Jihomoravský kraj pat ří k nejmén ě zalesn ěným oblastem České republiky, trend r ůstu vým ěry je však dlouhodob ě vzestupný. Celkem jsou obhospoda řovány 202 tisíce hektar ů lesa (2009). V témže roce se vyt ěžilo 1 068 m3 b ěžné kulatiny, z toho nahodilá t ěžba činila 30 %. T ěžba jehli čnan ů p ředstavovala 67 % celkové hodnoty. Převažujícím vlastníkem les ů v kraji je stát (tém ěř ¾); více než desetina les ů je v rukou obcí a 16 % p řipadá na soukromé vlastníky a jejich družstva a spole čenstva. Dle zákonné kategorizace jsou v kraji cca dv ě t řetiny hospodá řských les ů, necelá t řetina les ů zvláštního ur čení a 2 % les ů ochranných (souhrnn ě je desetina les ů sou částí zvlášt ě chrán ěných území). Druhová skladba je tvo řena vyrovnaným pom ěrem jehli čnatých a listnatých d řevin, p řevažuje smrk a dub. Druhová skladba je ovšem proti p řirozené silně pozm ěněna, s čímž koresponduje i zhoršený zdravotní stav porost ů. V jižní části regionu se nacházejí rozsáhlé komplexy lužních les ů. Území Jihomoravského kraje je zna čně pestré, čemuž odpovídá i široká škála nabídky cestovního ruchu (p řírodní a kulturní bohatství, láze ňství, vina řská turistika, folklór, ve- letržní turistika, golfová h řišt ě a sportovišt ě). V prvním pololetí 2010 navštívily kraj 422 tisíce turistů, což p ředstavuje meziro ční propad o 20 %.
23
3.5. Krajinná typologie Na území Jihomoravského kraje se nachází 11 krajinných typ ů: p řevažuje krajina plošin a pahorkatin (v zásad ě jde o nejúrodn ější části kraje) a krajiny vrchovin Hercynika (nejvíce zalesn ěná území kraje) s přechodem v linii od jihozápadu k severovýchodu území kraje. Dále jsou zastoupeny v jižní části kraje krajiny rovin a širokých říčních niv. Do jihovýchodního cípu kraje zasahují krajiny vrchovin Carpatica. Dalšími typy jsou krajiny výrazných svah ů a krajiny vátých písk ů. Pro severní část kraje jsou symptomatické krajiny za říznutých údolí a lokáln ě i krasové oblasti.
Mapka 4 Krajinná typologie Jihomoravského kraje Zdroj: www.portal.gov.cz (Löw a spol.)
3.6. Limity a konflikty rozvoje Na území kraje se nacházejí četná sesuvná území , jež mohou v prvé řad ě limitovat vý- stavbu a dále též výrazn ě ovlivnit zem ědělskou a lesní produkci. Nej čast ější sesuvy p ůdy jsou indikovány na území Západních Karpat (jihozápad území kraje); p říčinou je nej čast ěji erozní činnost svažitých území spojená s rozkolísaným vodním režimem a bo ční erozí
24 vodních tok ů. V těžbou zasažených regionech jsou sesuvy spojeny s poddolovaným úze- mím.
Obr. 5 Krajina u Velkých Bílovic. Foto M. Flekalová
Konfliktní situace mohou vznikat p ři kontaktu t ěžby s chrán ěnými území (CHKO Pála- va, CHKO Moravský kras). Otev řenou otázkou je potenciální konflikt zájm ů ochrany pod- zemních vod v CHOPAV Kvartér řeky Moravy, t ěžby št ěrkopísk ů (Tasovice, Hodonice, Božice), kaolínu (Únanov) a neustále se vyno řující zájem na plavebním kanálu Dunaj- Odra-Labe. Na území Jihomoravského kraje je řada dosud chrán ěných ložiskových území stanovených v minulosti za jiných ekonomických a ekologických podmínek. Mají význam většinou jen lokální až regionální, nicmén ě p ředstavují p řekážku v jiném rozvoji území. Území Jihomoravského kraje ( části okres ů Hodonín a Břeclav) je p římo ohroženo roz- livy řeky Moravy. Protipovod ňová opat ření je v kraji možné rozd ělit na moravní a dyjskou část. V moravní části je realizace protipovod ňových opat ření výrazn ě závislá na protipo- vod ňových opat řeních provedených na horním toku. Je navrženo zlepšení ochrany m ěst, obcí, sídel a pr ůmyslové zástavby p řed záplavami . Problém eutrofizace vod v kraji je zcela limitující pro rozvoj rekreace a st ředn ědob ě i rybá řského a dalšího ekonomického využití nádrží a tok ů. Vážnost problému zne čišt ění tok ů dokumentuje situace v celém povodí Dunaje. Mimo jiné se projevuje drastickým zhoršením kvality vody v delt ě Dunaje a úbytkem rybí populace.
3.7. Závěr Území jihomoravského venkova je diferencováno. Zahrnuje areály vhodné pro intenzivní zem ědělskou výrobu, areály s výrazným podílem lesních porost ů, areály s významnou rekrea ční hodnotou (pro n ěž je rozhodující zejména propojení krajinných a historicko- architektonických hodnot) jakož i plošn ě mén ě rozsáhlá území degradovaná či ohrožená. Navíc dochází k urbanizaci venkovského prostoru v zázemí Brna a v menší mí ře i okresních m ěst. V řad ě p řípad ů se jednotlivé potenciály prolínají. Příklady využití existu- jících potenciál ů krajiny jsou uvedeny v následujících kapitolách.
25
4. Zhodnocení a diferenciace osídlení jihomoravského venkova Významným zdrojem jihomoravského venkova je vedle přírody jeho obyvatelstvo, sídla, hmotná a nehmotná kultura v nejširším slova smyslu. z nich vyplývá identita (nebo identi- ty) venkova a motivace pro rozvoj venkova.
4.1. Charakteristika sídelní sítě jižní Moravy Jednozna čným st řediskem Jihomoravského kraje je druhé největší m ěsto státu a nejv ětší město Moravy Brno, jehož centrální význam p řesahuje hranice kraje. V Brn ě je trvale hlá- šeno 371 399 obyvatel 10 , což p ředstavuje 32,3 % obyvatelstva kraje a tento podíl dlouho- dob ě klesá. Podle údaj ů Policie ČR, která registruje i dlouhodobé pobyty, žije v Brně 403 360 obyvatel 11 a jejich po čet roste. Podle odhad ů Masarykovy univerzity a Karlovy univerzity se spodní hranice po čtu obyvatel, p řítomných v Brn ě, pohybuje okolo 515 až 535 tisíc osob. Brno je tedy velmi výrazným st řediskem. Dále se v kraji nachází 5 okresních měst st řední velikosti: Znojmo (34 725 obyvatel), Hodonín (25 526 obyvatel), B řeclav (24 164 obyvatel), Vyškov (21 847 obyvatel) a Blansko (21 057 obyvatel). Celkový po čet obyvatel Jihomoravského kraje, žijících ve městech st řední velikosti, tedy činí 127 319, což p ředstavuje 11,2 %. Malých m ěst s po čtem obyvatel 5 až 20 tisíc je v kraji 17. Z nich p řes 10 tisíc obyvatel mají Veselí nad Moravou, Kyjov, Boskovice a Ku řim. Žije v nich trvale 131 188 osob, to znamená 11,5 % obyvatel kraje. V obcích pod 5 tisíc obyvatel tedy bydlí 45 % obyvatel Jihomoravského kraje. N ěkteré z těchto obcí jsou sice oficiáln ě m ěsty, ale o jejich rurál- ním charakteru lze v některých p řípadech jen t ěžko pochybovat. Malá m ěsta budeme po- važovat za integrální sou část venkova.
Tab. 4 Seznam malých m ěst Jihomoravského kraje s více než 5 tisíci obyvatel Po čet Po čet Po čet Město Město Město obyvatel obyvatel obyvatel Veselí nad Mor. 11 713 Mikulov 7 454 Mor. Krumlov 5 994 Kyjov 11 597 Šlapanice 6 993 Hustope če 5 972 Boskovice 10 917 Letovice 6 940 Strážnice 5 755 Ku řim 10 632 Dub ňany 6 509 Rosice 5 506 Ivan čice 9 346 Bu čovice 6 462 Rousínov 5 306 Tišnov 8 575 Slavkov u Brna 6 220
Pramen: Český statistický ú řad Charakter a funkce malého m ěsta má však i řada dalších obcí Jihomoravského kraje. Krajská správa ČSÚ klade m ěstskou hranici v kraji na úrove ň 4 000 obyvatel, ale n ěkteré obce (u nichž relativn ě velkou část po čtu obyvatel tvo ří p řipojená sídla a také obce bez městského statutu – Ratíškovice) ze seznamu m ěst vy řazuje. Pro zajímavost uvádíme ješt ě seznam dalších 26 obcí Jihomoravského kraje se statu- tem m ěsta. Jde v ětšinou o typická malá venkovská m ěsta (výjimky p ředstavují pr ůmyslový Adamov a suburbanizované Mod řice). Poslední dv ě z těchto obcí (Olešnice a Jevišovice) jsou ve skute čnosti m ěsty pouze podle statutu.
10 Po čty obyvatel jsou k 1. lednu 2010. Český statistický ú řad Praha. 11 Ministerstvo vnitra ČR, údaj z 1. ledna 2009 26
Tab. 5 Města Jihomoravského kraje s mén ě než 5 tisíc obyvateli
Adamov 4 691 Rájec-Jest řebí 3 757 Ivanovice na Hané 2 956 Oslavany 4 617 Lanžhot 3 746 Podivín 2 900 Poho řelice 4 555 Valtice 3 586 Kunštát 2 703 Vracov 4 554 Židlochovice 3 473 Ždánice 2 630 Mod řice 4 421 Hrušovany n.J. 3 268 Dolní Kounice 2 300 Bzenec 4 322 Újezd u Brna 3 097 Klobouky u Brna 2 298 Velké Opatovice 4 071 Velké Pavlovice 3 068 Olešnice 1 732 Zbýšov 3 937 Rajhrad 3 012 Jevišovice 1 146 Velké Bílovice 3 861 Miroslav 2 981
V kraji se nachází ješt ě tém ěř 40 obcí se statutem m ěstyse. I když tento statut signali- zuje spíše historickou funkci, n ěkteré z uvedených obcí hrají rovn ěž jistou st řediskovou úlohu. T ěmito obcemi jsou v okrese Blansko Černá Hora, Doubravice nad Svitavou, Je- dovnice, Knínice u Boskovic, K řtiny, Lysice, Ostrov u Macochy, Sloup, Svitávka. V okrese Brno – venkov pat ří mezi m ěstyse Deblín, Doubravník, Drásov, Lomnice, Medlov, Nedv ě- dice, Nosislav, Ostrova čice, Poho řelice, Troskotovice, Veverská Bítýška, v okrese B řeclav Boleradice, Drnholec, Moravská Nová Ves a Velké N ěmčice. Okres Vyškov má m ěstysy Brankovice, Hvazdlice, Švábenice a okres Znojmo B ěha řovice, Blížkovice, Lukov, Mikulo- vice, Olbramkostel, Olbramovice, Oleksovice, Prosiměř ice, Šatov, Ští řaty, Vémyslice, Vra- nov nad Dyjí. Nejv ětší vesnicí kraje jsou Ratíškovice (4 043 obyvatelé). Následují Mut ěnice (3 631 obyvatel), Svatobo řice-Mist řín (3 574 obyvatelé), Rohatec (3 496 obyvatel), Bílovi- ce nad Svitavou (3 298 obyvatel), Hrušovany u Brna (3 247 obyvatel), Vnorovy (3 014 obyvatel), mikroregionáílní st ředisko Velká nad Veli čkou (3 006 obyvatel). Více než 2 tisíce obyvatel mají ješt ě další obce, nacházející se v ětšinou bu ď v suburbanizovaném území okolo Brna nebo v úrodných jihomoravských rovinách Hodonínska, B řeclavska, mén ě Znojemska. Zajímavostí mezi nimi je Lednice (2 318 obyvatel) se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity a s lázn ěmi. Pro Jihomoravský kraj je typické vyšší zastoupení větších venkovských obcí než od- povídá pr ůměru Česka. Mén ě než 200 obyvatel má 17 % obcí kraje, ale 25 % obcí Česka. Mén ě než 500 obyvatel má 47 % obyvatel kraje a 57 % obyvatel celého státu.
Tab. 6 Velikostní struktura venkovských obcí Jihomoravského kraje Po čet obyvatel 1 000 – 4 999 500 - 999 200 - 499 mén ě než 200
Po čet obcí 155 180 199 116
Struktura venkovských obcí v kraji však není homogenní. Zatímco velké venkovské obce jsou typické spíše pro jižní část kraje (jihomoravské úvaly), severní polovina v členit ějším reliéfu Drahanské a Českomoravské vrchoviny, jakož i Ždánického lesa a Ch řib ů má více obcí malých a st ředních. Sídelní strukturu charakterizuje pr ůměrná veli- kost venkovského sídla, které ze statistických d ůvod ů ztotožníme s venkovskými částmi obcí.
27
Tab. 7 Sídelní struktura Jihomoravského kraje (bez Brna) podle obvod ů pov ěř ených obec- ních ú řad ů 2001 12 (p řepo čteno na administrativní stav 2008) Obvod POÚ Hustota Obcí Pr ům. obec 14 Částí obcí Pr ům. sídlo 15 obyv. 13 Blansko 141 41 693 50 622 Boskovice 101 50 410 64 364 Břeclav 136 17 2 022 23 1 985 Bu čovice 92 19 497 25 452 Bzenec 106 5 1 420 5 1 420 Hodonín 221 17 2 108 18 1 991 Hrušovany nad Jeviš. 54 11 998 11 998 Hustope če 106 19 1 138 19 1 138 Ivan čice 133 16 853 23 715 Ivanovice na Hané 80 7 380 8 390 Klobouky u Brna 72 8 589 9 549 Ku řim 234 9 1 010 9 1 010 Kyjov 144 27 868 31 905 16 Letovice 88 15 224 36 157 Mikulov 81 16 763 16 763 Miroslav 63 10 701 13 539 Moravský Krumlov 65 22 421 26 409 Poho řelice 64 12 670 14 613 Rosice 131 23 764 24 732 Rousínov 121 5 509 11 464 Slavkov u Brna 125 17 817 17 817 Strážnice 105 2 854 2 854 Šlapanice 149 39 1 153 44 1 029 Tišnov 79 58 325 88 216 Velká nad Veli čkou 68 8 1 087 9 966 Velké Opatovice 105 5 426 11 226 Veselí nad Moravou 172 10 1 200 13 1 065 Vranov nad Dyjí 24 22 251 25 221 Vyškov 145 27 551 49 594 Znojmo 90 77 489 94 471 Ždánice 74 8 1 059 10 848 Židlochovice 139 23 1 044 23 1 044 Výše uvedené údaje charakterizují diferenciaci osídlení jihomoravského venkova. Vysokou hustotu obyvatelstva vykazují zejména mikroregiony v okolí Brna a v jihovýchodní části kraje, zejména na Hodonínsku. Naproti tomu extrémn ě nízká husto- ta obyvatelstva je na Vranovsku, které se tímto vymyká všem ostatním mikroregion ům. Zde se setkává vysoká odlehlost s problémy následk ů vým ěny obyvatelstva po 2. sv ětové válce. Nízkou hustotou obyvatelstva jsou charakterizovány zbývající mikroregiony okresu Znojmo (s výjimkou užšího Znojemska) a p řilehlé Poho řelicko a periferie Ch řib ů, Ždánic- kého lesa a Bílých Karpat. Ukazuje se také, že až na výjimky severního p ůlkruhu okolo Brna (Tišnovsko, Bo- skovicko, Letovisko, Vyškovsko, Rousínovsko, Velkoopatovicko) se po čet sídel p říliš neliší od po čtu obcí. Integrace obcí v kraji obecn ě není na vysoké úrovni.
12 Po čty obyvatel za části obcí jsou k dispozici pouze ze s čítání lidu. Vzhledem k tomu, že v této tabulce jde o charakteristiku sídelní struktury – nikoliv o aktuální po čty obyvatel, lze tato starší data akceptovat 13 Obyvatel/km 2 14 Po čet obyvatel pr ůměrné venkovské obce 15 Pr ůměrný po čet obyvatel venkovských částí obcí 16 Do venkovských sídel jsou zapo čítávány i místní části st ředisek mikroregion ů krom ě části centrální. Proto v některých p řípadech m ůže být pr ůměrné sídlo v ětší než pr ůměrná venkovská obec 28
V řad ě mikroregion ů pat ří pr ůměrná obec nebo dokonce sídlo do kategorie velkých venkovských obcí (s více než tisícem obyvatel). Na B řeclavsku a Hodonínsku dokonce tento ukazatel číní okolo dvou tisíc osob. Ostatní mikroregiony s velkými vesnicemi se nacházejí jednak na takzvaném mezilehlém venkov ě, reprezentovaném okresy Hodonín a Břeclav, jednak v některých suburbanizovaných částech okolí Brna. Lze p ředpokládat, že v těchto mikroregionech jsou jednotlivá sídla v ětšinou schopna zajiš ťovat základní služby a rozvoj vlastní obce. Naopak nejmenší sídla najdeme v mikroregionu Letovic, kde pr ůměrné venkovské sídlo je velmi malou obcí (s mén ě než 200 obyvateli). Hranici dvou set obyvatel jen mírn ě překro čily pr ůměry v mikroregionech Tišnova, Vranova nad Dyjí a Velkých Opatovic. Kro- mě Vranovska jde o mikroregiony v kopcovitých terénech severní poloviny kraje. Sem pat ří i následující mikroregiony Boskovic a Ivanovic na Hané. Je tedy z řejmé, že z hledis- ka velikosti sídel m ůžeme kraj rozd ělit na jižní část s relativn ě velkými venkovskými ob- cemi a severní část, v níž se vyskytují problémy malých obcí. Mikroregion Vranova nad Dyjí je výjimkou.
4.2. Struktura venkovského obyvatelstva Jihomoravského kraje Podíl obyvatel jihomoravského venkova (tj. po čet obyvatel obcí bez 26 obcí vy člen ěných jako m ěsta k po čtu obyvatel t ěchto měst) v posledním období mírn ě, ale soustavn ě roste.
Tab. 8 Po čet obyvatel jihomoravského venkova Stav obyvatel k 31.12. 2004 2005 2006 2007 2008 JMK celkem 1 130 240 1 130 358 1 132 563 1 140 534 1 147 146 Venkov 491 630 492 953 495 232 502 306 506 694 Podíl [%] 43,50 43,61 43,73 44,04 44,17
Jihomoravský venkov podobn ě jako veškerá populace v posledních letech pom ěrn ě rychle stárne. Podíl obyvatel v předproduktivním (0 – 14 let) a poproduktivním (65 a více let) v ěku se zm ěnil od p řevahy mladých ješt ě v roce 2004 (hodnota ukazatele 1,01) po zřetelnou p řevahu osob v důchodovém v ěku v roce 2008 (0,89). Celostátní tendence dlouhodob ě sm ěř uje ke zhoršování uvedeného pom ěru. P říčinou je nízká fertilita žen a také pomalu se prodlužující pravd ěpodobnost dožití v jednotlivých ro čnících. Nicmén ě i v tomto ukazateli je venkov diferencován. Pom ěr obyvatel v předproduktivním a poproduktivním v ěku podle jednotlivých mikroregion ů ukazuje následující tabulka. Mladší obyvatelstvo vykazují n ěkteré pohrani ční mikroregiony, kde se doposud repro- dukuje výhodn ější v ěková struktura z dob masové imigrace po 2. sv ětové válce (pokud se mladé obyvatelstvo dosud nevyst ěhovalo) a také suburbaniza ční mikroregiony v okolí Brna, kde se projevuje sou časná masová imigrace obyvatel na po čátku ekonomicky ak- tivního v ěku. Věková struktura jihomoravského venkova byla mírně progresivn ější než věková struktura m ěst kraje. Podstatné rozdíly existují v úrovni formálního vzd ělání. Zatímco jihomoravský venkov vykázal p ři sčítání obyvatelstva v roce 2001 celkem 7,4 % obyvatel starších 15 let s vyšším a vysokoškolským vzd ěláním, u m ěst tento ukazatel dosáhl hodnoty 18,4 %17 . Rozdíly ve vzd ělávání jsou nejmarkantn ějším rozdílem mezi venkovem a městy ve sfé ře struktury obyvatelstva.
17 Postavení venkova v Jihomoravském kraji. Krajská správa ČSÚ Brno 2009 29
Tab. 9 Některé údaje o venkovském obyvatelstvu Jihomoravského kraje podle obvod ů pov ěř ených obecních ú řad ů
Podíl obyvatel Podíl obyvatel Míra neza- Intenzita podnika- mikroregion 0-14/65+ 15+ s vyšším městnanosti telské aktivity a VŠ vzd ěláním [%] Blanensko 0,88 9,0 8,9 12,3 Letovicko 0,88 9,6 10,4 12,0 Velkoopatovicko 1,02 7,8 11,5 8,1 Boskovicko 1,10 7,7 10,6 12,0 Ivan čicko 1,08 6,7 11,0 14,2 Ku řimsko 1,02 12,3 8,4 15,4 Poho řelicko 1,04 5,5 9,8 12,3 Rosicko 0,96 8,7 11,0 12,8 Šlapanicko 1,05 11,1 8,0 16,0 Tišnovsko 0,90 8,4 11,0 13,9 Židlochovicko 1,05 7,3 6,9 13,8 Břeclavsko 0,98 7,3 10,1 12,9 Kloboucko 0,85 7,5 12,4 13,9 Hustope čsko 1,00 5,6 9,3 14,1 Mikulovsko 1,12 4,7 11,1 13,3 Hodonínsko 0,97 6,7 15,5 13,1 Bzenecko 1,11 4,6 12,3 10,1 Ždánsko 0,94 6,5 12,3 11,0 Kyjovsko 0,95 5,4 14,2 12,0 Strážnicko 0,84 5,7 11,5 11,9 Hor ňácko 0,90 7,6 13,9 12,5 Veselsko 0,90 6,8 13,2 13,9 Bu čovicko 0,94 5,8 9,4 13,0 Slavkovsko 1,02 6,2 7,9 13,4 Ivanovicko 1,03 6,8 9,0 10,6 Rousínovsko 0,95 6,5 8,3 13,5 Vyškovsko 0,96 7,0 8,9 12,3 Miroslavsko 1,01 5,9 11,9 14,6 Moravskokrumlovsko 0,92 4,9 9,7 12,3 Hrušovansko 1,38 4,7 11,4 12,0 Vranovsko 0,96 5,1 13,2 12,2 Znojemsko 1,22 5,4 11,4 13,0 Zdroje: Podíl obyvatel v předproduktivním a poproduktivním v ěku 2008, podíl obyvatel s vyšším a VŠ vzd ěláním a intenzita podnikatelské aktivity podle Postavení venkova v Jihomoravském kraji, Krajská správa ČSÚ Brno 2009. Míra nezam ěstnanosti v zá ří 2010 podle Integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních v ěcí ČR
30
Úrove ň vzd ělání vykazuje pon ěkud opa čnou zákonitost teritoriálního rozd ělení. Nej- vyšších úrovní dosahuje formální vzd ělání v suburbanizovaných mikroregionech v zázemí Brna, zatímco v pohrani čních mikroregionech je vzd ělání nejnižší. To platí nejen pro po- hrani čí s Rakouskem, ale i se Slovenskem. Významným problémem jihomoravského venkova je nezaměstnanost. V tomto p řípa- dě jsou uvedeny míry nezam ěstnanosti podle celých mikroregion ů v četn ě jejich st ředisek, nebo ť nezam ěstnanost je mikroregionálním, nikoliv lokálním jevem. Nejnižší nezam ěstna- nost je op ět v suburbanizovaných mikroregionech v okolí Brna, kde je v některých obvo- dech nižší než v Brn ě samotném. Nejvyšší míra nezam ěstnanosti existuje v mikroregionech okresu Hodonín, za nímž následuje okres Znojmo. Obecn ě lze konsta- tovat, že míra nezam ěstnanosti se m ění krátkodob ě podle ro čních období a dlouhodob ě podle krizového vývoje. Regionální rozdíly však z ůstávají vícemén ě zachovány. Osobní problémy s nezam ěstnaností lze řešit podnikatelskými aktivitami. Ukazatel in- tenzity podnikatelské aktivity je konstruován jako percentuální podíl OSV Č a zam ěstnavatel ů ze všech ekonomicky aktivních obyvatel. Z dat je zřejmé, že intenzita podnikatelské aktivity není vysoká v mikroregionech s nejvyšší nezam ěstnaností, ale op ět v suburbanizovaných mikroregionech v okolí Brna. Nejnižší je op ět v mikroregionech okresu Hodonín.
4.3. Demografický vývoj jihomoravského venkova Demografický vývoj jihomoravského venkova v posledním období byl hodnocen na zákla- dě ro čních bilancí obyvatelstva. Byl sledován p řirozený pohyb, mechanický pohyb, celko- vá bilance a obrat mechanického pohybu za mikroregiony. Absolutní údaje byly vztaženy ke st řednímu stavu obyvatelstva za uvedené p ětileté období. Výsledky jsou v tabulce čís- lo 9. Celkov ě lze konstatovat, že naprostá v ětšina venkovských částí jihomoravských mik- roregion ů zaznamenala v posledním období p řír ůstky obyvatelstva. Nelze tedy v žádném případ ě hovo řit o obecných depopula čních tendencích. Záporný demografický vývoj pro- běhl u evidentn ě periferních mikroregion ů Vranovska v nejodlehlejším západním pohrani čí (st ředisko Vranov nad Dyjí), Hor ňácka v nejodlehlejším východním pohrani čí (st ředisko Velká nad Veli čkou), Velkoopatovicka na periferii sm ěrem k Pardubickému kraji a mírn ě rovn ěž Miroslavska. Naopak nejv ětší p řír ůstky zaznamenaly mikroregiony, o nichž lze hypoteticky tvrdit, že jsou postiženy suburbanizací Brna – p ředevším Ku řimsko a Šlapanicko. P řes 5 % obyva- tel za uvedené p ětileté období získaly i venkovské mikroregiony Rosicka, Tišnovska, Ži- dlochovicka, Slavkovska a Rousínovska. Ve zbývajících mikroregionech došlo k mírnému zvýšení po čtu obyvatel. Šlo bu ď o regiony jen částe čně v dosahu Brna, p řípadn ě také v dosahu jiného m ěsta st řední velikosti nebo v ekonomicky rozvinut ějších částech kraje (Blanensko, Boskovicko, Ivan čicko, Pohořelicko, Kloboucko, Vyškovsko, Znojemsko atd.). Popula ční r ůst venkovských obcí se d ěje p ředevším na základ ě migrací. Pozitivní mi- gra ční r ůst je n ěkdy doprovázen menším p řirozeným p řír ůstkem (zejména v suburbanizovaných oblastech, kam se st ěhují obyvatelé v reproduk čním v ěku a také v některých pohrani čních regionech s přízniv ější v ěkovou strukturou obyvatelstva). V některých mikroregionech dochází k přirozenému popula čnímu úbytku, který je více či mén ě kompenzován migra čním p řír ůstkem. Zajímavým údajem je obrat mechanického pohybu, který indikuje stabilitu populace. Nejstabiln ější obyvatelstvo je v jihovýchodním cípu kraje na Hodonínsku a Břeclavsku, kde sou čet p řist ěhovalých a vyst ěhovalých obyvatel činí mén ě než 20 % za p ět let. Nao- pak p řes 30 % vystupuje obrat migrace v suburbanizovaných mikroregionech s extrémem na Šlapanicku.
31
Tab. 10 Demografický vývoj jihomoravského venkova podle region ů za období 2005-2009 Přirozený Mechanický Celkový Obrat mechan. Mikroregion pohyb pohyb pohyb pohybu [‰] [‰] [‰] [%] Blanensko 0,41 37,98 38,39 24.27 Letovicko -4,51 20,69 16,18 24,82 Velkoopatovicko -6,46 -13,88 -20,34 19,99 Boskovicko 5,30 28,92 34,22 22,37 Ivan čicko 8,07 26,08 34,15 47,79 Ku řimsko 8,23 89,49 97,72 30,42 Poho řelicko 4,15 21,24 25,39 27,95 Rosicko 3,73 47,99 51,72 29,93 Šlapanicko 13,90 85,94 99,84 44,02 Tišnovsko -4,95 57,61 52,66 27,38 Židlochovicko 5,32 57,82 63,14 36,02 Břeclavsko -3,66 16,80 13,14 19,85 Kloboucko 0,70 30,30 31,00 22,67 Hustope čsko -2,16 18,37 16,21 18,32 Mikulovsko 0,91 6,76 7,67 20,65 Hodonínsko 0,14 16,13 16,27 18,12 Bzenecko -8,16 12,36 4,20 19,03 Ždánsko -6,42 14,62 8,20 18,70 Kyjovsko -5,07 12,68 7,61 19,44 Strážnicko -18,21 36,43 18,22 15,90 Hor ňácko -18,57 -7,55 -26,12 19,04 Veselsko -6,23 2,02 -4,21 17,30 Bu čovicko -6,44 8,58 2,14 25,23 Slavkovsko 5,12 59,20 64,32 26,14 Ivanovicko 3,72 5,50 9,22 26,16 Rousínovsko 4,05 54,88 58,93 33,45 Vyškovsko -4,57 44,58 40,01 27,10 Miroslavsko -10,81 8,39 -2,42 21,89 Moravskokrumlovsko -5,61 9,49 3,88 19,43 Hrušovansko 7,53 25,16 32,69 26,14 Vranovsko -9,07 -20,58 -29,65 27,26 Znojemsko 4,42 34,67 39,09 28,56 Zdroj dat pro výpo čty: Databáze demografických údaj ů za obce ČR. Český statistický ú řad Praha
32
4.4. Jihomoravská malá města jako motory rozvoje venkova Malá m ěsta p ředstavují alternativu mezi kvalitou m ěstského života a života na venkov ě. Umož ňují m ěstský zp ůsob života v relativn ě kvalitním životním prost ředí venkova. Výho- dou malých m ěst je kvalitn ější bytový fond než nalezneme na venkov ě, avšak s nižší zá- stavbou a podílem byt ů v bytových domech než ve v ětších m ěstech. Malá m ěsta spojují přednosti individuálního bydlení se službami, které malé m ěsto poskytuje. Zárove ň je v ět- šina míst ve m ěst ě dostupná bez použití auta, pouze p ěšky či na kole. V malých m ěstech lze po čítat s vyšší sociální kontrolou než je tomu ve m ěstech v ětších, i kriminalita je zde menší. Technická vybavenost malých m ěst dnes svým rozsahem dosahuje vybavenosti st ředních a velkých m ěst. Všechna moravská m ěsta jsou napojena na vodovod, v ětšina má vybudovanou kanalizaci spolu s čistírnami odpadních vod a je p řipojena na systémy dodávky plynu. Nedílnou sou částí technické vybavenosti jsou telefonní sít ě, pokrytí mobil- ním telefonním signálem, dostupnost vysokorychlostního p řipojení k internetu. Obyvatel ům svého zázemí nabízejí malá m ěsta základní m ěstské funkce. Zejména se jedná o pracovní p říležitosti, vzd ělání na základních a st ředních stupních škol, základní zdravotní a sociální služby, služby státní správy, maloobchodní funkce, možnost omeze- ného sportovního a kulturního vyžití, a někdy jsou i nositeli identity mikroregionu (uchová- vají tradi ční zp ůsob života). Zárove ň zprost ředkovávají výhodn ější dopravní spojení do lépe vybavených st ředisek. Nezastupitelný význam mají malá m ěsta zejména v periferních oblastech. Zde se stávají centrem m ěstských služeb, snadn ěji získávají fi- nance než jejich venkovské zázemí a často se stávají jádrem zájmových sdružení (mikro- region ů). Nebezpe čím však bývá struktura trhu práce, která často neumož ňuje zvýšení kupní síly místních obyvatel (periferní regiony jsou p řevážn ě chudé). Pokles ekonomické síly pod únosnou hranici tak m ůže vést až k depopulaci. V sou časnosti mohou mít malá moravská m ěsta řadu funkcí, které se r ůzn ě kombinují. Centrální funkce malých m ěst, zejména t ěch s dob ře vyvinutým spádovým obvodem (nap ř. Boskovice) je nezastupitelná. Pokud je malé město výrazným st řediskem svého zázemí (zejména státní správy), jsou jeho výhledy do budoucnosti pom ěrn ě dobré. Vý- znamnou aktivitou pro malá m ěsta je jejich výrobní funkce, která však postupn ě p řechází do pozadí. D ůležitým faktorem pro malá m ěsta se zdá diverzifikace výrobních funkcí. Jednostrann ě pr ůmyslov ě orientovaná m ěsta mohou být soustavn ě ohrožena zm ěnou vývoje trhu. To následn ě m ůže mít pro tato m ěsta fatální d ůsledky. V sou časné dob ě se v řad ě malých m ěst rozvíjí stavba pr ůmyslových zón, což m ůže znamenat radikální zm ě- nu ekonomických struktur malých m ěst. Zřejm ě nejvýrazn ěji dochází v malých m ěstech, zejména t ěch v zázemí velkých m ěst, k rozvoji bydlení. To se realizuje jak výstavbou bytových dom ů tak individuální výstavbou rodinných dom ů. Rozvoj této funkce je, krom ě ostatních funkcí, závislý na kvalit ě životního prost ředí a dopravního napojení. Významnou funkcí pro rozvoj malých m ěst se m ůže stát cestovní ruch. Do budoucna m ůže jít o výraznou dopl ňkovou funkci malých m ěst. Na so- ciální a zdravotní funkce malých m ěst m ůže být navázána řada pracovních p říležitostí. Pro n ěkterá malá m ěsta se mohou tyto funkce stát nosným ekonomickým sektorem. Vzd ělávací funkce nebývá v malých m ěstech tak výrazná. St řední školství ale m ůže ma- lým m ěst ům poskytnout řadu p říležitostí, zejména pokud jsou obory diverzifikované a navázané na místní pot řeby. Specializace se v některých p řípadech m ůže stát nosným pilí řem prosperity m ěsta, avšak v sou časné ekonomické situaci to s sebou nese výrazná rizika.
33
4.5. Případová studie Tišnov Tišnov se nachází na pomezí Brn ěnské a Českomoravské vrchoviny, ve st ředu Boskovic- ké brázdy v Tišnovské kotlin ě. Výraznými krajinnými dominantami jsou vrchy Kv ětnice (470 m n.m) a Klucanina (415 m n.m.). M ěsto leží p řevážn ě na levém b řehu Svratky, na pravém nalezneme pouze rozptýlenou zástavbu. Okolí m ěsta je také obklopeno členitým terénem s výrazným hlubokým údolím Svratky (Demek, 2006). V katastru Tišnova nalezneme velmi r ůznou p ůdní mozaiku. V území p řevládají hn ě- dozem ě modální a fluvizem ě modální, dále se objevují černozem ě černické i fluvické, kambizem ě modální, renziny modální (vrcholová a JZ část Kv ětnice) a pseudogleje mo- dální. P ůdní typy v katastru Tišnova pat ří tém ěř z poloviny k úrodným p ůdám (hn ědoze- mě, fluvizem ě) a velmi úrodným p ůdám ( černozem ě), zejména zalesn ěné části katastru pokrývají st ředn ě až mén ě úrodné p ůdy až málo úrodné p ůdy (kambizem ě, renziny a pseudogleje). Tišnov leží v klimatické oblasti mírn ě teplé s normáln ě dlouhým, mírn ě teplým a mírn ě suchým létem. Jaro i podzim jsou krátké a mírné. Zima je normáln ě dlouhá, mírn ě teplá, suchá až mírn ě suchá s krátkým trváním sn ěhové pokrývky (Quitt, 1970). Pr ůměrná teplo- ta je v Tišnov ě 8,1 °C. Ro čně spadne na m ěsto 579 mm, což je o 33 mm mén ě než je srážkový normál pro danou nadmo řskou výšku v ČR. P řevládajícími v ětry v území jsou větry severozápadní, dále pak jihovýchodní.
Obr. 6 Tišnovská radnice Obr. 7 Tišnov – jádro m ěsta Foto A. Vaishar Foto A. Vaishar Město Tišnov leží u řeky Svratky (pr ůměrný pr ůtok 7,43 m 3.s -1). Pr ůtok v řece Svratce v Tišnov ě je ovliv ňován vodní nádrží Vír, která leží 37 km nad Tišnovem. Voda ve Svratce je z hlediska kvality za řazena do 3. t řídy jakosti vody, tj. voda zne čišt ěná. Pokud budeme brát v úvahu pouze vodní toky s povodím v ětším než 5 km 2 jsou v území krom ě řeky Svratky významné tyto toky: Lou čka (pr ůměrný pr ůtok 2,13 m 3.s -1), Besének (pr ůměrný pr ůtok 0,17 m 3.s -1), Lomni čka (pr ůměrný pr ůtok 0,03 m 3.s -1), Závistka (pr ůměrný pr ůtok 0,03 m 3.s -1), Lub ě (pr ůměrný pr ůtok 0,17 m 3.s -1), Pejškovský potok (pr ůměrný pr ůtok 0,03 m3.s -1). Vzhledem ke specifické geografické poloze m ěsta, členitostí jeho reliéfu a rozmanitým geologickým podložím je Tišnov charakteristický vysokou biodiverzitou. Na jeho území lze nalézt až 20 druh ů zvlášt ě chrán ěných rostlin (nap ř. dub pý řitý, okrotice bílá a červená, brambo řík nachový, plamének p římý, atd.) a řadu druh ů za řazených do Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (Procházka, 2001) (nap ř. je řáb b řek, brslen bradavi čatý, černýš polní, zapalice žlu ťuchovitá atd.). Z hlediska zoologického je Tišnov významný p ředevším výskytem teplomilné entomofauny (Lauterer, 2000) až 11 druh ů netopýrů.
34
Podle fytogeografického člen ění spadá p řevážná část vlastního m ěsta do Panonské- ho termofytika (fytogeografický okres Znojemsko-brn ěnská pahorkatina, ostatní území do Českomoravského mezofytika (fytogeografického okresu [68] Moravské podh ůř í vyso či- ny). Culek a kol. (1996) řadí území na pomezí [1.24] Brn ěnského a [1.51] Sýko řského bioregionu. Katastry Tišnova pat ří do čty ř vegeta čních stup ňů – 2. bukodubového a 3. dubobukového, extrazonáln ě se vyskytuje 1. dubový a 4. bukový stupe ň. Bez zásahu člov ěka by p řevážná část území byla pokryta r ůznými lesními společenstvy.
12% orná p ůda 4% 29% zahrady 1% ovocné sady TTP lesní p ůda 4% vodní plochy 1% zastav ěné plochy 40% 9% ostatní plochy
Graf 2 Druhy pozemk ů v Tišnov ě v r. 2009
Vlastní katastr má lesnatost 27,6 %, avšak ostatní katastry mají lesnatost výrazn ě v ět- ší (Jamné 42 %, Hájek s Hajánky 45 % a Pejškov dokonce 65 %). Celková lesnatost zá- jmového území se tak pohybuje kolem 38,9 %. P ůvodní listnaté lesy byly z větší části přem ěněny na smrkové a borové monokultury, avšak na území se zachoval pom ěrn ě vy- soký podíl listnatých porost ů. Trvalé travní porosty na katastru Tišnova prakticky chyb ějí. Většinou byly v 60. letech rozorány (v četn ě nivních luk kolem Svratky). Ostatní katastry mají podíl luk a pastvin v porovnání s katastrem Tišnova i s celorepublikovým vyšší. Část z nich je však v sou časnosti neobhospoda řována a dochází zde k sekundární sukcesi. Rozptýlená zele ň je v katastru Tišnova zastoupena p ředevším liniovými b řehovými poros- ty podél toku Svratky. V katastrech integrovaných sídel jsou četné remízky, meze i zatravn ěné sady. Z chrán ěných území zde nalezneme p řírodní památku Kv ětnice, která byla vyhlášena v r. 1950 a rozkládá se na rozloze 127,37 ha. Severn ě od Tišnova se rozkládá p řírodní park Svratecká hornatina.
Obr. 8 Tišnov – vilová čtvr ť, v pozadí Obr. 9 Tišnov – jedna z honosn ějších gymnázium. Foto A. Vaishar vilek. Foto A. Vaishar
35
K 31. 12. 2009 žilo v Tišnov ě 8 575 obyvatel. Z toho 4 060 muž ů, což p ředstavuje 47,3 % populace. Z hlediska dlouhodobého vývoje po čtu obyvatel m ěsta lze říci, že až do 50. let rostl po čet obyvatel pouze mírn ě. V 50. a 70. letech 20. století byl nár ůst po čtu obyvatel skokový. Vrcholu dosáhl po čet obyvatel v r. 1980. Od té doby až do r. 2005 po- stupn ě klesal. V sou časnosti po čet obyvatel postupn ě nar ůstá a to zejména z důvodu za- člen ění m ěsta do suburbaniza čního pásu kolem Brna. Pr ůměrný v ěk obyvatelstva je 39 let, muž ů 39 let, žen 41 let.
10000
8000
6000
4000
2000
0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Graf 3 Vývoj po čtu obyvatel Tišnova
Trh práce v Tišnov ě je propojen s brn ěnským trhem práce. V sou časnosti je nejv ětším zam ěstnavatel v tišnovském regionu Hartmann-Rico ve Veverské Bitýšce a Siemens Electric Machines s.r.o. v Drásov ě, ČSAD Tišnov, spol. s r.o., Steinhauser s.r.o., TRIGA TRADE, s.r.o. Tišnov nebo MEZ a.s. v Nedv ědici. Míra nezam ěstnanosti se v roce 2009 pohybovala kolem 9,48 % (muži 9,58 %, ženy 9,37 %). V roce 2009 bylo v Tišnov ě evido- váno 394 uchazečů o práci. Při posledním s čítání lidu v roce 2001 bylo ve m ěst ě 3 146 trvale obydlených byt ů v 1 059 trvale obydlených domech. Z toho bylo 981 dom ů rodinných. v Tišnov ě nalezne- me v ětšinu byt ů v bytových domech. Na jeden d ům v roce 2001 p řipadalo necelých 9,5 bytu. Strukturu trvale obydlených dom ů a byt ů zle vid ět v tabulce. V ětšina byt ů v rodinných domech byla postavena do r. 1919, p řevážná část byt ů v bytových domech v období 1947 až 1970.
Tab. 11 Struktura trvale obydlených dom ů a byt ů Trvale obydlené domy Trvale obydlené byty Typ domu po čet [%] po čet [%] Rodinné domy 833 78,7 1020 32,5 Bytové domy 208 19,6 1965 62,4 Ostatní budovy 18 1,7 160 5,1 Celkem 1 059 100,0 3 146 100,0
V Tišnov ě je obhospoda řováno celkem 752 ha zem ědělské p ůdy. Z toho je 498 ha půda orná. Lze zde nalézt r ůzné typy zem ědělsky využívaných ploch, od intenzivn ě ob- hospoda řovaných po podhorský typ zem ědělství. Samotný Tišnov spadá do obilná řské
36 výrobní oblasti, stejn ě tak i Jamné. Pejškov spadá do bramborá řské výrobní oblasti a Hájek-Hajánky do pícniná řské. V katastrech Jamného a Hájku-Hajánek jsou registrová- ny mén ě p říznivé oblasti (LFA), kategorie ostatní. Podle výsledku s čítání lidu, dom ů a byt ů v r. 2001 pracovalo v zem ědělství, lesnictví a rybá řství v Tišnov ě 1,83 % ekonomicky ak- tivních obyvatel. Na území Tišnova hospoda ří p ředevším spole čnost Agria Drásov s.r.o. Majoritním vlastníkem les ů na území m ěsta jsou Lesy ČR, s.p. Celkový po čet subjekt ů zabývajících se zem ědělstvím je ve m ěst ě 40.
Obr. 10 Tišnov – penzion pro seniory. Foto Obr. 11 Tišnov – rekonstruovaná pane- A. Vaishar lová zástavba. Foto A. Vaishar Dle výsledk ů cenzu z r. 2001 pracovalo v pr ůmyslu v Tišnov ě 31,92 % ekonomicky ak- tivního obyvatelstva. Pr ůmyslové aktivity se v Tišnov ě soust řeďují zejména do pásu táh- noucího se kolem železni ční trati. Celý tišnovský mikroregion lze považovat za spíše pr ů- myslový a dříve pat řil spíše k oblastem s nižší mírou nezam ěstnanosti. V sou časnosti však nenajdeme v Tišnov ě žádný podnik, který by bylo možno podle po čtu zam ěstnanc ů za řadit mezi velké podniky. Mezi st řední podniky lze za řadit potraviná řskou firmu Sta- inhauser, s.r.o. (sou částí podniku jsou jatka, masná výroba a prodejny masa, atd.). Dal- šími významn ějšími podniky jsou Kv Řezá č, s.r.o. (výroba lan), Morfico, s.r.o. (výroba ne- kovových minerálních výrobk ů), Koral, s.r.o. (výroba plastových a pryžových výrobk ů), Mouka Tišnov, s.r.o. (výroba uzlových sítí), Guard-Murdoch, s.r.o. (výroba bezpe čnost- ních zámk ů), Systra, s.r.o. (zpracování d řeva), Jicom, s.r.o. (výroba elektrických za řízení), TENST, s.r.o. (betonárna a stavitelství), TRIGA TRADE, s.r.o (prodej nát ěrových hmot a lak ů). Tišnov leží na železni ční trati Brno – Havlí čkův Brod. M ěsto je regionálním uzlem sil- nic II. t řídy. Vzdálenost Tišnova od Brna je 23 km. Na silnice II. t řídy navazuje pom ěrn ě hustá sít komunikací III. t řídy. Silnice I. t řídy je vzdálena 13 km. Dopravní obslužnost m ěs- ta Tišnova ve řejnou dopravou je velmi dobrá. Ve řejná doprava je sou částí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Vodovodní a kanaliza ční sí ť spravuje Svazek vodovod ů a kanalizací Tišnovsko, s.r.o. Kvalita pitné vody je v Tišnov ě vysoká. Čistírna odpadních vod se nachází na katastru obce B řeznice a je spole čná s Předklášteřím. Tišnov byl plynofikován v 70. letech minulé- ho století. Přidružená sídla plynofikována nejsou. Ve m ěst ě jsou položeny kabely pro ka- belovou televizi. Území je pokryto sít ěmi všech mobilních operátor ů. Je zajišt ěn pravidel- ný svoz domovního odpadu a ve m ěst ě je k dispozici sb ěrný dv ůr. V Tišnov ě nalezneme dv ě mate řské školy, reáln ě však 4. (jednu v zástavb ě rodinných dom ů, jednu v centru m ěsta a dv ě sídlištní). Kapacita t ěchto škol je 329 míst. Základní vzd ělání zabezpe čují dv ě úplné základní školy s kapacitou 1370 míst. Ze st ředního škol- ství zde nalezneme Gymnázium (kapacita 500 student ů) a St řední odborné u čilišt ě (kapa- cita 500 student ů) s domovem mládeže (kapacita 60 míst). Krom ě výše zmín ěných zde nalezneme i Základní um ěleckou školu a Dům d ětí a mládeže.
37
Nabídka zdravotnických služeb odpovídá regionálnímu významu Tišnova. Ve m ěst ě sídlí nemocnice, která má formu p řísp ěvkové organizace. V sou časné dob ě jsou součástí nemocnice dv ě l ůžková odd ělení - interní a následné rehabilitace (lé čebna dlouhodob ě nemocných) a také interní, kardiologická, diabetologická, chirurgická, neurologická, RFM a gastroenterologická ambulance, rehabilitace a léka řská služba první pomoci. Ve m ěst ě dále ordinuje 6 praktických léka řů pro dosp ělé a tři pro d ěti a dorost, sedm stomatolog ů, 2 gynekologové a 10 specialist ů (n ěkte ří sídlí v Poliklinice Tišnov). Obyvatel ům jsou k dispozici i tři lékárny.
Obr. 12 Tišnov – nová výstavba bytových Obr. 13 Tišnov – nová výstavba rodinných dom ů. Foto A: Vaishar dom ů. Foto A. Vaishar Domy s pe čovatelskou službou jsou v Tišnov ě dva - jeden na Králov ě ulici na okraji Tišnova (je v něm k dispozici 145 bytových jednotek), druhý na ulici k Čimperku (60 byto- vých jednotek). Oba domy spravuje p řísp ěvková organizace Centrum sociálních služeb Tišnov, které nabízí i pe čovatelskou službu senior ům žijícím ve m ěst ě. Na Purky ňov ě ulici sídlí d ětský domov. Z hlediska sportu je významným objektem sokolovna a k ní p řiléhající areál Sdružení sportovních klub ů. Ke sportovním ú čel ům lze využívat i školní t ělocvi čny. U gymnázia jsou vybudovány dva voln ě p řístupné tenisové kurty. V městské části Ostrovec nalezneme travnaté fotbalové h řišt ě a 4 antukové kurty tenisového klubu. V části Na krét ě je umíst ě- no koupališt ě. V blízkosti se nachází též kemp a ubytovna. D ětská a sportovní h řišt ě jsou i na sídlištích. Na východ ě m ěsta je k dispozici st řelnice, na jihu kynologický areál. V zázemí m ěsta (areál Klínek v Předklášt ěř í) je i lyža řský vlek s um ělým osv ětlením a sn ěhovými d ěly. Většinu kulturních akcí ve m ěst ě organizuje M ěstské kulturní st ředisko. St ředisko spravuje i Kino Svratka a Galerii Jambor ův d ům. U p říležitosti oslav patrona m ěsta sv. Václava jsou po řádány hody. Na kulturním život ě m ěsta se významn ě podílejí i členové Sokola, který je z řejm ě i nejvýznamn ějším spolkem ve m ěst ě. Dalším je Sdruže- ní sportovních klub ů Tišnov, fotbalový AFK Tišnov, Autoklub Tišnov, Atletický klub Tišnov, atd. Významná je i ZO Českého zahrádká řského svazu, ZO Českého svazu v čela řů , ZO Českého svazu chovatel ů, MO Českého rybá řského svazu a dále Kynologický klub a SDH Tišnov. Mládeži se v ěnuje Junák, Hnutí Brontosaurus, Br ďo, Klub Pathfinder a OS Odys- sea. M ěstská knihovna má oddělení jak pro d ěti tak i pro dosp ělé. Nejen turisté získají informace o měst ě v InfoCentru Tišnov.Tišnov je sídlem římskokatolického d ěkanátu. Ve měst ě je zastoupena i Československá církev husitská a Adventisté sedmého dne. V Tišnov ě nalezneme více než 200 za řízení maloobchodu a služeb, které pokrývají prakticky veškerý sortiment. K dispozici jsou jak běžné prodejny potravin, tak ve čerky. Bohat ě jsou zastoupeny prodejny textilu. Dále zde nalezneme nap ř. prodejny bílé techni- ky, domácích pot řeb, železá řství, knihkupectví, kv ětiná řství i poh řební službu. Ve m ěst ě jsou i advokátní a architektonická kancelá ř, cestovní kancelá ř, veterinární ordinace atd. Své zastoupení má ve m ěst ě 5 pen ěžních ústav ů a 6 pojišťoven.
38
Město postrádá výrazn ější kulturn ě historické objekty (snad jen kostel sv. Václava, ba- roktní domy pocházející v ětšinou ze 17. století stojící podél hlavní silnice procházející Tišnovem, Mariánský sloup, n ěkolik secesních vil na Riegrov ě ulici a funkcionalistická budova m ěstské spo řitelny z r. 1933). Významou kulturní památkou je však blízký klášter Porta coeli v Předklášt ěř í ze 13. století. Návšt ěvníky Tišnova však m ůže lákat p řírodní park Svratecká pahorkatina či p řírodní památka Kv ětnice, NS Kv ětnice a NS Kolem Tiš- nova. Na vrcholu Klucanina byla v roce 2003 otev řena rozhledna poskytující výborný vý- hled na m ěsto.
39
5. Suburbanizovaný venkov Za jeden z motiv ů suburbanizace je považován odchod ze zne čišt ěného m ěsta, plného koncentrovaných lidských aktivit, blíže k přírod ě, do klidu a pohody venkova (mýtus st řed- ních vrstev o domu se zahradou, Lisowski, 2004). Skute čným motivem – zejména v post- socialistických zemích – je ale mnohem pravd ěpodobn ěji touha mít po letech kolektivismu vlastní d ům a kousek pozemku, na n ěmž je jeho vlastník svým pánem a kde by byl on a jeho rodina v relativním bezpe čí. Tento sen je pravd ěpodobn ě siln ější než nutnost do- jížd ění často na v ětší vzdálenost (Novák and Sýkora, 2007). Proces suburbanizace – kdysi moderní - je dnes již odbornou ve řejností považován za kontroverzní (Sýkora, 2003), a to zejména ve své neřízené spontánní form ě, zvané urban sprawl, která se však v českých podmínkách vyskytuje jen z řídka. Mezi „objektivní“ pro- blémy pat ří neefektivní využití území, zábor p ůdy vhodné pro zem ědělství nebo p řím ěst- skou rekreaci, problematické a energeticky náro čné zajiš ťování technické infrastruktury včetn ě silnic, nemožnost zorganizování efektivní sít ě ve řejné dopravy a podobn ě. Zdá se však také, že suburbanizace ne zcela naplnila o čekávání lidí, migrujících do okolí m ěst. Tito lidé tráví v ětšinu mimopracovního času v autech mezi m ěstem a suburbiem a za zdmi nebo ploty svých obydlí. Mají málo času i sil využít deklarovaných předností venkova – blízkosti p řírody a hodnot venkovského životního stylu. N ěkdy do- konce vznikají gated communities (a ť už za skute čným plotem nebo za psychologickou bariérou), které striktn ě odd ělují p ůvodní obyvatele venkova a přist ěhovalce, pat řící často k jiným sociálním skupinám. Navíc v suburbiích bývají jen velmi omezené služby, takže do města je t řeba jezdit nejen do práce, ale i za veškerými nákupy a komer čními i sociálními službami. V takových suburbiích v ětšinou chybí ve řejná prostranství, je postrádána identi- ta, symboly, dominanty. Evropská suburbia fakticky nabývají n ěkterých nevýhod velmi podobných panelovým velkosídlištím (monofunk čnost, nedostatek ve řejných prostor ů). Na rozdíl od sídliš ť se však v suburbiích zpravidla nehovo ří o humanizaci, dodate čné výstavb ě ve řejných pro- stranství a služeb, zavedení velkokapacitní ve řejné dopravy. Není vylou čeno, že perspek- tivn ě m ůže být život v suburbiích ze sociálního hlediska ješt ě problemati čtější než v sídlištích, odkud řada lidí paradoxn ě odešla práv ě do okolí velkých a st ředních m ěst. Pokud v budoucnu o čekáváme r ůst hodnoty nefinan čních benefit ů, jakými jsou čas, prostor, klid, p říroda, bezpe čnost, poskytují je vznikající suburbia jen částe čně.
5.1. Projevy suburbanizace v okolí Brna Suburbanizací se zpravidla rozumí r ůst m ěsta prostorovým rozpínáním do okolní venkov- ské a přírodní krajiny. Nejde však o každé rozši řování zastavěného území, ale o takový rozvoj v okolí m ěst, který charakterizují p řívlastky rozvoln ěný, rozptýlený či roztroušený (Sýkora, 2002). V obcích v blízkosti v ětších m ěst se odehrává suburbánní rozvoj. K jeho nejviditeln ějším projev ům pat ří vznik satelitních m ěste ček s převládající funkcí reziden ční nebo komer ční (Ouřední ček, 2008). Ačkoliv ur čité projevy suburbanizace lze v některých p řípadech pozorovat i u st ředních (okresních) m ěst Jihomoravského kraje, z řetelný suburbanizovaný pás najdeme p řede- vším v okolí Brna. Pro ú čely této studie není podstatné, že suburbanizace v okolí Brna se objevila pozd ěji než v okolí Prahy (Andrle, 2000). Bresti čová (2008) uvádí, že vývoj na suburbánním okraji Brna je jasn ě profilovaný a k jeho sledování dosta čuje uvažovat k hranicím okresu Brno-venkov. Hlavní expanze prob ěhla v enviromentáln ě kvalitním prost ředí severního sektoru m ěsta, p ředevším v blízkosti obcí Út ěchov, Sob ěšice, O řešín, Ivanovice, Česká, (Mulí ček, 2002) v této ob- lasti k rozvoji suburbaniza čního procesu došlo nejd říve, tedy již v druhé polovin ě 90. let. Následovaly oblasti jižn ě od Brna (Chrlice, Horní a Dolní Heršpice), na za čátku 21. století
40 zapo čala výstavba ve v ětším měř ítku také na západním okraji Brna (Troubsko, Rosice, Zastávka, Rozdrojovice, Kníni čky), nejnov ěji jsou suburbanizací zasaženy okrajové m ěst- ské části Brno-Bystrc, Žeb ětín a obce ve v ětší vzdálenosti od Brna (Rajhrad, Syrovice, Hrušovany). Mnoho prací se zabývá suburbanizací z pohledu m ěst. Řeší nap říklad problémy vzta- hu mezi vnit řními m ěsty a suburbii, otázku dopravního zatížení a podobně. Naším zám ě- rem je analyzovat problematiku suburbanizace v okolí Brna pokud možno z pohledu do- tčených vesnic. Klademe si proto hlavní otázku: jak mění suburbanizace vzhled vesnic v okolí velkých a st ředních m ěst, jak m ění zp ůsob života místních obyvatel, jaké jsou vztahy mezi p ůvodním a přist ěhovalým obyvatelstvem a podobn ě. Slovinská studie (Topo- le et al., 2006) využívá pro identifikaci t ěchto zm ěn leteckých snímk ů. Pozornost jsme věnovali i malým m ěst ům v okolí Brna, která se rovn ěž stávají subjekty suburbanizace, ale která disponují základními službami. V ur čitém smyslu tvo ří taková m ěsta specifickou kategorii (Lampi ć, Špes, 2007). Pohlížíme-li na suburbanizaci jako na kontroverzní trend, pro suburbanizovaná malá m ěsta to tak docela neplatí. Ve skute čnosti se zdá, že pokud by se poda řilo nasm ěrovat rozhodující suburbaniza ční sm ěry do malých m ěst, byl by tento proces mnohem pozitivnější. Suburbanizované vesnice a malá m ěsta hypoteticky t ěží z blízkosti velkého m ěsta. Je- jich obyvatelé v tomto m ěst ě uspokojují své pot řeby pracovních p říležitostí, služeb, soci- álních kontakt ů a podobn ě. Za to však mohou suburbanizovaná sídla zaplatit ztrátou své identity.
5.2. Případové studie Česká, Lelekovice, Podolí, Velatice Suburbanizaci v okolí Brna charakterizoval zejména Mulí ček (2002). Brno je v jeho práci charakterizováno jako monocentrická aglomerace tvo řená výrazným centrem a prstencem center sekundárních. V okolí Brna lze vy členit suburbanizaci pr ůmyslovou, maloobchodní a obytnou. Pr ůmyslová a komer ční suburbanizace sm ěř uje p ředevším do jižních sektor ů města do blízkosti dálnic a rychlostních komunikací. Atraktivními prostory pro reziden ční suburbanizaci byly zpo čátku prostory v členitém terénu a lesnaté krajin ě severního p ůlob- louku. Teprve v poslední dob ě se rozvíjí tento proces i v mén ě atraktivní krajin ě jižn ě od města. Intenzitu suburbanizace nazna čuje graf porovnávající migra ční trendy okres ů Br- no-město a Brno-venkov s výhradou, že suburbanizace Brna není omezena pouze na okres Brno-venkov (Kozáková, 2009).
Graf 4 Vývoj po čtu obyvatel v okresech Brno-město a Brno-venkov v období 2001 - 2008
41
Obce Lelekovice (1 723 obyvatel 2010) a Česká (795 obyvatel) se nacházejí severn ě od m ěsta Brna v okrese Brno-venkov ve spádovém obvodu obce s rozší řenou p ůsobností Ku řim. Spolu s Vranovem vytvo řily sdružení obcí Ponávka, jehož hlavním spole čným rysem je práv ě suburbanizace. Obce jsou napojeny na brn ěnskou hromadnou dopravu v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, což zajiš ťuje kapacitní ve řejnou dopravu do regionální metropole 24 hodiny denn ě. Česká navíc leží na frekventované železni ční trati Brno – Havlí čkův Brod.
Obr. 14 Lelekovice – bytová výstavba p ři Obr. 15 Lelekovice – nadstandardní severním okraji obce. Foto H. Kozáková bytové domy v dominantní poloze. Foto H. Kozáková Z následujícího grafu je patrný vývoj po čtu obyvatel obou obcí podle s čítání lidu 1970-2001 s přidáním aktuálního stavu. Od roku 1991 pozorujeme v obou p řípadech pom ěrn ě prudký nár ůst. Podstatné je, že tento nár ůst je nesen v ěkovou kategorií 15-64 let, tedy obyvateli v produktivním v ěku, což je podstatným rysem suburbanizace. Statistika je zkreslena tím, že ur čitá část nových obyvatel (odhadem řádov ě 10 %) ješt ě neohlásila zm ěnu trvalého bydlišt ě a není tedy brána v úvahu.
Graf 5 Vývoj po čtu obyvatel Lelekovic (vlevo) a České v období 1970 - 2008
Suburbanizace v Lelekovicích a České m ěla pon ěkud rozdílný pr ůběh, ovlivn ěný roz- hodnutím obecních zastupitelstev. Zatímco Lelekovice si stanovily podmínku minimální rozlohy pozemku pro výstavbu 1 000 m2, Česká ur čila tuto rozlohu na 300 m2. Následky jsou vcelku z řejmé. V Lelekovicích nedošlo ke vzniku typického satelitního m ěste čka, ale byla zde postavena řada nadstandardních rodinných dom ů, které zaujaly dominantní po- lohy. Obyvatelé tak p řišli o zajímavé výhledy na obec a její okolí. Naopak v České byly postaveny dv ě nové části s pom ěrn ě nahušt ěnými typovými domy, řadovými domy a bytovým domem, ale bez ve řejných prostor ů. Odlišné jsou i sociální d ůsledky – zatímco v České p řist ěhovalí obyvatelé spíše komunikují s místní komunitou, v Lelekovicích je znatelný odstup mezi ob ěma skupinami.
42
Obr. 16 Česká – p říklad suburbanizované výstavby. Foto H. Kozáková Lelekovice jako v ětší obec má mate řskou školu a základní školu s 1.-5. ro čníkem. Ob ě mají kapacitní problémy. Ob ě obce mají malá zdravotní st řediska. V Lelekovicích jsou dva obchody s potravinami, 2 hotely, 2 gastronomická zařízení, dále pošta a opravna obuvi. Sportovišt ě jsou v obou obcích nedostate čná. P řípadný vznik dalších maloobchodních za řízení je limitován konkurencí nedalekého hypermarketu Globus na sousedním katastru Ivanovic. V obou obcích je 209 rekrea čních objekt ů. Suburbanizaci východního sektoru Brna zpracovala Marciánová (2009), která studova- la problematiku na p říkladech obcí Podolí (1 252 obyvatelé) a Velatice (582 obyvatelé). Ob ě obce jsou sou částí mikroregionu Rokytnice spolu s dalšími sedmi obcemi. Jejich po- věř eným obecním ú řadem je m ěstský ú řad ve Šlapanicích. Podolí leží 8 km od Brna, ale ve skute čnosti fakticky navazuje na m ěstskou část Líše ň. Jeho katastrálním území pro- chází dálnice D1. Velatice jsou od Brna o 2 km dále.
Graf 6 Vývoj po čtu obyvatel v Podolí (vlevo) a Velaticích v období 2001 - 2009
Z grafu vývoje po čtu obyvatel je patrné, že suburbanizace v Podolí je z řejm ě intenziv- nější. Na Velaticích je z řejmé, že vn ější projevy suburbanizace (výstavbu suburbií) není nutno vždy spojovat s permanentním r ůstem po čtu obyvatel, ale m ůže být charakterizo- ván i relativní rozkolísaností vývoje. Dopravní situace není tak výhodná jako u p ředcházejících dvou obcí. I když Podolí i Velatice leží na území Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, jsou mimo brn ěnskou m ěstskou hromadnou dopravu. To znamená, že sice existuje frekvento- vané dopravní spojení do Brna, ale chybí no ční spojení a v případ ě Podolí je nutno p ře- stupovat.
43
Obr. 17 Podolí – kontrast p ůvodní obytné Obr. 18 Podolí – západní suburbium. Foto zástavby a satelitu. Foto G. Marciánová G. Marciánová
V Podolí tvo ří dv ě suburbia západní a východní okraj obce a navazují na p ůvodní sel- skou zástavbu. Ob ě formy zástavby se výrazn ě liší. P ůvodní zástavba striktn ě dodržuje uli ční čáru. Za obytnými staveními jsou hospodá řské budovy a zahrady o pr ůměrné rozlo- ze okolo 4 000 m2. Ve vedlejších ulicích p řevažují jedno až dvoupodlažní domy s předzahrádkami. Suburbia vyr ůstají na pozemcích r ůzných tvar ů. Domy stojí zpravidla uprost řed pozemku. Užitková zahrada je nahrazena trávníkem s eventuálním bazénem. Domy bezprost ředn ě navazují na okolí ornou p ůdu, p řičemž chybí jakákoliv p řechodová zele ň. Chybí ve řejné prostory, chodníky, parkovišt ě. Vzhledem k návaznosti na dálnici vyr ůstá na území Podolí i areál komer ční suburba- nizace. Existence industriální zóny p řináší obci p říjmy z dan ě z nemovitostí, pracovní p ří- ležitosti, ale i problémy, související se zajížd ěním kamion ů do obce. Problém je i s nedostate čným za člen ěním tohoto areálu do krajiny. Ve Velaticích existují podobné rozdíly mezi p ůvodní a novou zástavbou co do charak- teru dom ů, pozemk ů a jejich uspo řádání. Suburbium na severním okraji obce je od ní pro- storov ě odd ěleno a domy jsou rozptýleny tém ěř chaoticky.
Obr. 19 Podolí – komer ční suburbanizace. Obr. 20 Velatice – nepravidelná suburbán- Foto G. Marciánová ní zástavba. Foto G. Marciánová
Vzhledem k tomu, že v bezprost řední blízkosti obou obcí není žádný hypermarket, mají místní podnikatelé v maloobchod ě teoreticky v ětší šanci. Nicmén ě ve skute čnosti je vybavenost obcí podobná jako v předcházející dvojici p řípad ů: v Podolí je mate řská škola a 1.-5. ro čník základní školy, samoobsluha s potraviná řským zbožím, obchod s pot řebami pro domácnost, dv ě restaurace, řada řemeslných provozoven, zatímco ve Velaticích na-
44 jdeme mate řskou školu, prodejnu smíšeného zboží, hostinec a řemeslné provozovny. Technická vybavenost obou obcí v četn ě plynofikace je na velmi dobré úrovni. Byla provedena i anketní šet ření mezi obyvateli obcí. Existují pom ěrn ě zna čné rozdíly mezi p ůvodními obyvateli a přist ěhovalci. Zdá se, že mén ě spokojeni jsou noví obyvatelé, kterým vadí jednak podle jejich názoru nedostate čná vybavenost venkovských obcí, jed- nak problémy, které vyplývají ze samotného charakteru suburbanizace. P řist ěhovalí oby- vatelé jsou zpravidla mladší, vzd ělan ější a finan čně lépe zajištění. I jejich životní styl je odlišný; typické je používání osobního automobilu. Zatímco starousedlíci považují indivi- duální automobil za p říležitostný dopravní prost ředek, noví obyvatelé jej používají pro běžnou každodenní dopravu. Nov ě nastupující reziden ční suburbanizaci v prostoru jižn ě od Brna sledovala Kašpa- říková (2009), která se zam ěř ila na m ěstskou část Brna Holásky a obce Sokolnice (2 155 obyvatel; 2010) a Syrovice (1 277 obyvatel). Zárove ň však zmapovala pr ůběh sub- urbanizace v celém jižním sektoru Brna. Ur čitou zvláštností Brna totiž je, že n ěkteré jeho administrativn ě p řipojené okrajové části si podržely až do konce 20. století venkovský charakter a staly se p řednostním cílem suburbanizace. V případ ě Holásek vznikl ohledn ě plánované suburbánní výstavby konflikt mezi občany a brn ěnskou radnicí, který tém ěř vedl až k odtržení sídla od Brna. Obecn ě lze říci, že suburbánní výstavba probíhá v obcích a jejich částech, kde existu- je výborné dopravní spojení do Brna. Druhým faktorem, ovliv ňující suburbánní výstavbu je kvalitní p řírodní prost ředí v okolí dom ů. Významnou úlohu hrají i otázky vlastnictví pozem- ků a politika obecních ú řad ů. Na druhé stran ě je suburbánní výstavba typická absencí ve řejných prostor ů, zelen ě a chodník ů, která neumož ňuje kontakty mezi obyvateli. Absen- ce ve řejné zelen ě je v prostoru jižn ě od Brna zvlášt ě problematická vzhledem k intenzivn ě zem ědělsky obhospoda řované okolní krajin ě. Tém ěř se nestaví objekty ob čanské vyba- venosti; v celém území jižn ě od Brna p ředstavuje výjimku pouze objekt mate řské školy v Moravanech.
Obr. 21 Suburbanizace jižn ě od Brna: Moravany. Foto H. Kašpa říková
45
Mapka 5 Projevy suburbanizace jižn ě od Brna. Zdroj: H. Kašpa říková 2009
5.3. Suburbanizované malé město: případová studie Modřice Katastrální území Mod řic p římo navazuje na jižní okraj Brna a na zástavbu brn ěnských pr ůmyslových a komer čních ploch. M ěsto leží na nízké, mírn ě svažité terase na západním okraji nivy řeky Svratky. Území m ěsta má rozlohu 1 005 ha, z čehož p řipadá 699 ha na zem ědělskou p ůdu. Zorn ění zem ědělské p ůdy dosahuje 74 %. Netypická je velmi zna čná rozloha sad ů (112 ha), zahrad (55 ha) a vinic (10 ha). Zastav ěná plocha Mod řic dosahuje 59 ha. Území je tém ěř bezlesé. Hustota obyvatelstva činí 353 obyvatelé na km 2 a 60 osob na hektar zastav ěné plochy (Vaishar, Zapletalová, 2007). Od 13. do 19. století vlastnili Mod řice olomou čtí biskupové, kte ří sem p řivedli ve 13. století germánské kolonisty. M ěste čko bylo až do vybudování železnice zem ědělským sídlem, které bylo proslaveno p ěstováním zelí a cibule. Mod řice profitovaly z výhodné dopravní polohy. V roce 1727 byly napojeny na císa řskou silnici z Brna do Vídn ě a Znojma. V roce 1839 se staly zastávkou na první železnici na území Čech a Moravy. V návaznosti na železnici vznikl pr ůmyslový areál, jehož po čátky tvo řily cihelna a cukrovar. Vzhledem k tomu, že v ětšina obyvatel byla v první polovin ě 20. století n ěmec- ká, bylo v roce 1945 na 80 % obyvatel odsunuto. V roce 1994 se Mod řice staly m ěstem. V primárních odv ětvích 18 pracuje 2,5 % ekonomicky aktivních obyvatel. V pr ůmyslu je zam ěstnáno 33,5 % ekonomicky aktivních osob. Z ostatních odv ětví jsou nejvíce zastou- peny obchod a opravy (12,9 %), stavebnictví (9,7 %), školství, zdravotnictví, veterinární a sociální služby (9,0 %), služby pro podnikatele (6,8 %), doprava, pošty a telekomunikace (6,7 %) atd. Tyto skute čnosti charakterizují Mod řice jako pr ůmyslový satelit Brna s mén ě rozvinutými terciérními funkcemi. Do zam ěstnání denn ě vyjíždí 938 osob, z toho 487 muž ů a tém ěř stejný po čet - 451 žena. Vyrovnaný podíl muž ů a žen ve vyjíž ďce za prací je atypický a je z řejm ě umož-
18 Údaje v následujících odstavcích vycházejí ze S čítání lidu, dom ů a byt ů, Český statistický ú řad Praha 2001 46 něn výhodnou polohou Mod řic, nacházejících se v dosahu brn ěnské tramvajové dopravy. Podíl 50,9 % vyjížd ějících znamená, že trh práce Mod řic je do zna čné míry sou částí trhu práce Brna. Do škol vyjíždí také 241 žák ů, student ů a učňů . Nejv ětší podíl vyjížd ějících cestuje na únosnou vzdálenost 15 až 29 minut. Pr ůměrná doba vyjíž ďky za prací mírn ě překra čuje 32 minuty. Vzd ělanostní struktura obyvatel Mod řic je s 38,3 % obyvatel s maturitou mén ě p říznivá než by bylo možno o čekávat vzhledem k blízkosti Brna. Vysokoškolské vzdělání má pou- ze 8,9 % obyvatel starších 15 let. Jen základní vzdělání má 21,2 % osob. To je z řejm ě odrazem p ůvodn ě pr ůmyslového charakteru m ěsta. Po čet obyvatel Mod řic od prvního povále čného s čítání lidu v roce 1950, kdy m ělo město 2 423 obyvatele, pom ěrn ě rychle rostl až do roku 1980 (4 115 obyvatel). P říčinou však tehdy z řejm ě ješt ě nebyla suburbanizace, ale industrializace a s ní spojená urbani- zace a výstavba bytových dom ů. Mezi s čítáními v letech 1980 až 1991 nastal výrazný propad po čtu obyvatel až na úrove ň 3 484 osoby. Sm ěr na jih od Brna, otev řený do ze- mědělsky intenzivn ě využívané krajiny, nepat řil v té dob ě mezi atraktivní. Navíc zem ěděl- ská p ůda této kvality byla p řísn ě chrán ěná. Od roku 1991 nastává pomalý obrat a po čet obyvatel se op ět zvyšuje na 3 504 p ři s čítání v roce 2001 a 4 301 osobu koncem roku 2009. Zdá se, že residen ční suburbanizace se v mod řickém sm ěru prosazuje jen pomalu, respektive v konkurenci s jinými trendy (v úvahu p řipadá i suburbanizace obyvatel Mod řic jako m ěsta do venkovských obcí v jejich okolí). Při s čítání lidu, dom ů a byt ů v roce 2001 bylo v Mod řicích celkem 637 dom ů, z toho 570 jich bylo obydleno trvale. V neobydlených domech bylo 69 byt ů a dalších 54 neobydlených byt ů bylo v trvale obydlených domech. Nej čast ějším d ůvodem neobyd- lení bylo p řechodné bydlení (39,8 %), p řestavba (8,9 %) a nezp ůsobilost k bydlení (8,1 %).
Tab. 12 Struktura trvale obydlených dom ů a byt ů 2001 Trvale obydlené domy Trvale obydlené byty Typ domu po čet [%] po čet [%] Rodinné domy 514 90,2 564 43,6 Bytové domy 49 8,6 723 55,9 Ostatní budovy 7 1,2 7 0,5 Celkem 570 100,0 1294 100,0 Zdroj: S čítání lidí, dom ů a byt ů 2001 Předrevolu ční Mod řice se skládaly z původního venkovského jádra s návsí a sídlišt ě bytových dom ů, postavených v 50. a 60. letech 20. století v návaznosti na pr ůmyslové areály Fruta (konzervárna) a Kovolit (kovovýroba). Ačkoliv podíl rodinných dom ů p řekra- čuje 90 %, je v bytových domech více než polovina bytového fondu Mod řic. Naprostá v ět- šina dom ů dosahovala v dob ě posledního s čítání lidu (2001) výšky jednoho až dvou pod- laží. Pr ůměrné stá ří domu činilo 45,5 roku. Ve vlastnictví fyzických osob bylo 519 dom ů, převážn ě rodinných. Ve vlastnictví stavebních bytových družstev bylo 13 dom ů, ve vlast- nictví obce 8 dom ů, p řevážn ě bytových. Vlastnictví byt ů je zna čně diferencované. Ze všech trvale obydlených byt ů je 39,6 % ve vlastním, p řevážn ě rodinném dom ě. V osobním vlastnictví je 23,5 % byt ů, 20,9 % byt ů pat ří stavebním bytovým družstv ům a 10,3 % byt ů je nájemních. Zatímco nejvíce rodinných dom ů bylo postaveno v mezivále čném období, byty v bytových domech byly budovány v naprosté v ětšin ě v socialistickém období 1945 - 1990. Toto období také p ředstavuje vrchol budování byt ů ve m ěst ě. V posledním desetiletí od roku 1991 op ět p řevažují nové byty v rodinných domech, ale jsou stavěny i byty v bytových domech. 47
Velikostní struktura byt ů je pom ěrn ě p říznivá. P řevažují byty se 3 obytnými místnostmi (48,5 %). Byt ů se 2 obytnými místnostmi je 30,4 %, byt ů se čty řmi obytnými místnostmi 8,8 %. Pom ěrn ě dost je i pěti a vícepokojových byt ů (8,2 %), zatímco jednopokojových byt ů je velmi málo (3,6 %). Pr ůměrná obytná plocha bytu činí 81,4 m 2, p řičemž v rodinných domech dosahuje tato hodnota 105,0 m2, v bytových domech 63,3 m2. Údaje o velikostní struktu ře byt ů siln ě kontrastují se zmenšující se pr ůměrnou velikostí domácnosti. V jednom byt ě pr ůměrn ě bydlí 2,71 osoby, z toho v byt ě v rodinném dom ě 2,97 osoby, v bytovém dom ě 2,51 osoby. Na obytnou místnost v ětší než 8 m2 p řipadá 0,94 obyvatele, p řitom v rodinných domech 0,88 obyvatele, v bytových domech 0,99 obyvatele. Na osobu p řipadá 19,53 m2; v rodinných domech 22,65 m2 a v bytových domech 16,65 m2. To p ředstavuje na české pom ěry velmi dobré plošné standardy bydle- ní. Na plyn je p řipojeno 94,2 % byt ů, na vodovod 98,7 % byt ů, na ve řejnou kanalizaci 86,8 % byt ů. Vlastní splachovací WC má 97,0 % byt ů, koupelnu či sprchový kout 98,0 % byt ů, ale úst řední topení jen 69,6 % byt ů. H ůř e technicky vybavené byty se vyskytují pou- ze v rodinných domech.
Obr. 22 Mod řice: p ůvodní zástavba. Foto A. Vaishar
48
Suburbaniza ční tendence se do roku 2000 projevovaly jen velmi mírn ě, nebo ť jižní okraj Brna nebyl z tohoto hlediska p říliš populární. P řesto lze na území Mod řic identifiko- vat minimáln ě dv ě suburbia. Jedno z nich (lokalita rodinných dom ů U h řišt ě s bytovým domem Za Humny ) p římo navazuje na intravilán m ěsta a může být obsluhováno jeho službami, druhé poblíž říčky Bobravy je od m ěsta odd ěleno rychlostní silnicí R52 a pr ůmyslovou zónou a má charakter volného suburbia na zelené louce bez výrazn ějších kontakt ů k Mod řicím a bez ve řejné dopravy. Lze p ředpokládat, že lidé z tohoto druhého suburbia konvergují spíše k Brnu i ve sfé ře základních služeb. Menší intenzitu residen ční suburbanizace v Mod řicích lze vysv ětlit mimo jiné environ- mentální situací. Životní prost ředí Mod řic je negativn ě ovliv ňováno zejména dopravou. Ačkoliv vlastním intravilánem projíždí jen málo vozidel, hluk a exhalace ze silnic R52 a II/152 dosahují zna čných hodnot. Vzhledem k poloze m ěsta jižn ě od Brna je pravd ěpo- dobný i dálkový p řenos zne čišt ění ovzduší z brn ěnských zdroj ů za p řevažujících severo- západních větr ů. Problémem je celková estetika prost ředí, kterou snižuje poloha Modřic tém ěř v rovin ě, sev ření m ěsta mezi mimo řádn ě frekventovanými komunikacemi a pr ůmyslovými a obchodními areály a nedostatek ve řejné zelen ě. Esteticky kvalitní pro- story nalezneme spíše v mikrom ěř ítku vilových čtvrtí. Zdá se, že p ůvodní a příchozí populace se odlišuje nejen sociáln ě, ale i demograficky. Původní obyvatelstvo stárne a staví se proti novým aktivitám. Proto se neda ří nap říklad vybudovat ve starší zástavb ě h řišt ě pro d ěti. V části U h řišt ě sice taková za řízení jsou, ale sociální bariéra brání jejich využívání d ětmi ze starších částí.
Obr. 23 Mod řice: residen ční suburbanizace. Foto A. Vaishar
Je-li residen ční suburbanizace Mod řic málo výrazná, komer ční suburbanizaci nelze přehlédnout. Nákupní a zábavní centrum Olympia, uvedené do provozu v roce 1999, na- vazuje na nákupní centrum Avion Shopping Park na katastrálním území Brna, které je
49 ovšem slabším konkurentem. Využívá výhodné dopravní polohy p ři dálnici D2 v blízkosti křižovatky s D1 a prost řednictvím silnice II/152 i blízkosti rychlostní komunikace R52. Jde o druhé nejv ětší nákupní centrum v Česku (po Praze – Let ňanech) se 140 obchody a prodejní plochou 84 tisíce m2. Na webu jej ovšem nalezneme pod klí čovým slovem Olympia Brno, což je argumentem dokumentujícím ohrožení identity Mod řic jako subur- bánního malého m ěsta. Srdcem Olympie je hypermarket Albert. Na n ěj navazují specializované obchody, n ě- které služby a podniky rychlého ob čerstvení. Sou částí komplexu je i nejv ětší multikino v brn ěnské aglomeraci Palace Cinemas (10 kinosál ů, 2 287 míst). Parkovišt ě má kapacitu 3 200 míst. Jde samoz řejm ě o projev globalizace, o čemž sv ědčí sestava firem, které zde nabízejí své služby. Výstavba pokra čuje i nadále. Cílovou rozlohou je 100 tisíc m 2 nákupní plochy. Po dokon čení se o čekává návšt ěvnost okolo 8 milion ů osob za rok. Dosavadní maloobchodní obrat činil 3 miliardy CZK ro čně. Zájem o zbylé volné plochy celkem 55 ha plánovaného obchodn ě zábavního centra je velký, m ěsto Mod řice reguluje a rozhoduje o realizacích jednotlivých podnikatelských zám ěrů na doposud volné ploše protilehlé stra- ny dálnice D2.
Obr. 24 Mod řice: komer ční suburbanizace. Foto A. Vaishar
Ve vlastních Mod řicích lze hovo řit spíše o rozptýleném maloobchodu. Prodejny jsou roztroušeny po m ěst ě z řejm ě v závislosti na vazbách podnikatel ů k soukromému vlastnic- tví rodinných dom ů – provozoven. Konkurence nákupního a zábavního centra Olympie se projevila zúžením sortimentu, ke krach ům podnikatel ů však nedošlo a to ani u prodejen s potravinami. Areály p ůvodních mod řických pr ůmyslových podnik ů navazovaly na residen ční části. Zatímco dosud nejv ětší zam ěstnavatel v Mod řicích KOVOLIT ješt ě vyrábí, cukrovar byl zrušen ve 30. letech minulého století, konzervárna Fruta a cihelna svou činnost v podstat ě ukon čily po roce 1990. Areály a objekty p ůvodních pr ůmyslových podnik ů dnes slouží jako skladovací objekty nebo prostory pro st řední a malé podniky. Za rychlostní komunikací R52 a železni ční tratí však vyrostla nová pr ůmyslová zóna Central Trade Park Mod řice, která byla v roce 2003 zvolena pr ůmyslovou zónou s nejv ětším ekonomickým p řínosem v rámci Česka. Zóna je ve vlastnictví soukromého developera z Nizozemí, který nabízí plochy pro výstavbu, hotové haly a kancelá ře pro strategické služby a technologická centra. Zóna p řilákala řadu významných investor ů, nap říklad Andrew Telecommunications, Danaher Motion, Tyco, IFE/Knorr Bremse, IMI Norgren. Ne všechny firmy jsou výrobní - řada z nich se zam ěř uje na logistiku. Ve v ětšin ě případ ů jde o zahrani ční investice. Rozloha zóny činí 400 000 m2, z níž je zastav ěno 45 %. V sou časné dob ě v mod řické pr ůmyslové zón ě našlo práci ve 22 firmách p řibližn ě 2 000 osob.
50
Mod řická pr ůmyslová zóna konkuruje brn ěnským pr ůmyslovým zónám, například Čer- novické terase. Zdá se, že hlavním motivem pro č v této konkurenci vít ězí Mod řice, je jed- nodušší vyjednávání s lokálními orgány. Brno má dvoustup ňovou administrativní strukturu (m ěsto a městská část). Navíc zájmy obou stup ňů mohou být protich ůdné. M ěsto má zpravidla zájem o rozší ření po čtu pracovních p říležitostí, m ěstská část o to, aby nový pr ůmysl p říliš nezasahoval do stávající fyzické struktury. Po čet pracovních p říležitostí v Mod řicích výrazn ě p řevyšuje díky existenci pr ůmyslové zóny i dalších pracovních p říležitostí po čet ekonomicky aktivních obyvatel m ěsta. V roce 2007 bylo v Mod řicích 6 281 obsazených pracovních p říležitostí 19 , což p řevyšuje po čet ekonomicky aktivních obyvatel m ěsta více než trojnásobn ě. Pro zajímavost: v Brn ě činil v dob ě sčítání lidu tento pom ěr zhruba 1 : 1,3, Do Mod řic dojíždí 20 celkem 2 614 osob za prací, nejvíce z Brna (1 317 osob), z dalších obcí okresu Brno-venkov (823 osob) a z ostatních okres ů (474 osoby). P řitom v absolutních po čtech není z žádné další jednot- livé obce dojíž ďka zvlášt ě významná. Dojíž ďkové vzdálenosti do Mod řic jsou pom ěrn ě výhodné. Do 30 minut trvá cesta 936 dojížd ějícím, více než hodinu 328 dojížd ějícím. Ne- zam ěstnanost činila v Mod řicích 7,1 %, zatímco v Brn ě 9,4 % (leden 2009)21 .
Obr. 25 Mod řice: pr ůmyslová zóna. Foto A. Vaishar
Dopravn ě jsou Mod řice zapojeny do systému m ěstské hromadné dopravy m ěsta Brna a do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Jsou obsluhovány dv ěma autobusovými linkami a tramvajovou linkou Dopravního podniku m ěsta Brna. Interval spo- jů se pohybuje v dopravních špi čkách od 5 minut (tramvaj) do 10 minut (autobusy), v dopravních sedlech pak od 10 do 20 minut, mezi p ůlnocí a ránem činí 30-60 minut. Mod řice mají s Brnem vlakové spojení v denních hodinách každou p ůlhodinu (doba jízdy 7 minut). Tyto dopravní možnosti jsou ješt ě znásobeny 22 autobusovými linkami s desítkami spoj ů, které zajiš ťují dostupnost nejen do Brna, ale i do okolních sídel. Vlastní bezplatnou hromadnou dopravu provozuje i Olympia a některé podniky pr ůmyslové zóny. Velmi zajímavé vztahy se vyvinuly s Brnem. Rovn ěž pro Brno jsou Mod řice nejvý- znamn ějším cílem vyjíž ďky. Až 9,9 % vyjíždějících z Brna sm ěř uje do Mod řic, u denn ě vyjížd ějících jde dokonce o 14,4 %. P řitom Mod řice jsou ve vzájemné vým ěně na trhu práce aktivní. I když p řipo čteme k vyjížd ějícím za prací z Mod řic do Brna i studenty a učně, vyjížd ějících do brn ěnských škol, p řesto je vyjíž ďkový proud z Brna do Mod řic v absolutních po čtech siln ější. Rozdíl je samoz řejm ě v tom, že z Brna vyjíždí za prací
19 P říloha k vyhlášce Ministerstva financí ČR číslo 232/2007 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu dan ě z přidané hodnoty a daní z příjm ů 20 Dojíž ďka za prací a do škol v Jihomoravském kraji (na základ ě výsledk ů SLDB 2001). ČSÚ, Krajská repre- zentace Brno 21 Statistiky nezam ěstnanosti, Ministerstvo práce a sociálních v ěcí ČR Praha 51
7,6 % ekonomicky aktivních osob, zatímco z Mod řic 61 % zam ěstnaných. V obou sm ě- rech se nejvíce vyjíždí do pr ůmyslu. Vzhledem k blízkosti Brna se však nevyvinul spádový mikroregion Mod řic z hlediska trhu práce. Mod řice nejsou krom ě Brna p řevažujícím cílem vyjíž ďky pro žádnou další obec – tím je zpravidla práv ě Brno. Mod řice tedy neplní jednu ze základních m ěstských funkcí – být st řediskem pro okolní zázemí. Na druhé stran ě vzhledem k jasné p řevaze po čtu pra- covních p říležitostí nad ekonomicky aktivní populací Mod řic není nezam ěstnanost v tomto měst ě problémem. Díky blízkosti Brna mohou zpravidla najít práci i obyvatelé mén ě ob- vyklých profesí a kvalifikací. Vzhledem k existenci centra Olympia lze ozna čit Mod řice za st ředisko nákupní rekrea- ce pro obyvatele Brna, což je v našich zemích relativn ě nový fenomén. Typicky jednoden- ní návšt ěvnost je v takovém p řípad ě relativn ě vyrovnaná po celý rok, s maximem v období před Vánocemi, což je jedním z typických znak ů nákupní turistiky. V Mod řicích jsou celkem čty ři hromadná ubytovací za řízení, která v 72 pokojích nabí- zejí 157 lůžek. Index turistické funkce, vyjád řený jako pom ěr po čtu l ůžek a po čtu obyvatel, dosahuje 4,5 %, což je z hlediska potenciálu cestovního ruchu relativn ě vysoké číslo, kte- ré však lze op ět vysv ětlit blízkostí Brna, konkrétn ě ubytováním pro brn ěnské veletrhy, které jsou odtud relativn ě dob ře dostupné. Stravovací možnosti existují jednak ve vlastním měst ě a jednak v centru Olympia. M ěsto samo není pro cestovní ruch a rekreaci p říliš atraktivní. Významn ější snad m ů- že být cykloturistika. Z centra Brna vede podél řeky Svratky cyklotrasa, po které je možno pokra čovat do turisticky atraktivního údolí říčky Bobravy. Východní částí katastru Mod řic je pak vedena cyklotrasa z brn ěnských sídliš ť Starý Lískovec a Bohunice s napojením op ět do údolí Bobravy. Zmín ěnými cyklotrasami je možno pokračovat i dále k jihu a jihozápadu na B řeclavsko a Znojemsko. Lokalizace pr ůmyslové zóny a nákupního a zábavního centra Olympia, jakož i blízkost Brna zaru čují minimáln ě v nejbližším desetiletí dostatek rozvojových perspektiv Mod řic v ekonomickém smyslu. Proto se m ěstský ú řad m ůže zam ěř it p ředevším na zlepšování kvality života obyvatel. M ělo by se p ředevším jednat o rozvoj sociální infrastruktury, to znamená dobudování školství, zdravotnictví, výstavbu domu pro seniory. Dalším sm ěrem by m ělo být zlepšování zelen ě a hřiš ť, dobudování malého lesoparku, zajišt ění možnosti koupání (rekreace u vody). Vzhledem k tomu, že se zvyšuje zájem o bydlení, m ělo by město vycházet zájemc ům vst říc vytvá řením vhodných podmínek pro výstavbu rodinných dom ů. Finan ční podmínky jsou vcelku ideální, nebo ť Mod řice díky dani z nemovitostí pat ří mezi nejbohatší obce Česka v přepo čtu na hlavu. Jedním z podstatných úkol ů bude budování identity Mod řic, kterou snižují dv ě okol- nosti: povále čná vým ěna obyvatelstva a skute čnost, že intravilány Brna a Mod řic prakticky srostly. Tím Mod řice p řicházejí o jednu z nejd ůležit ějších srovnávacích výhod malých měst a hrozí reálné nebezpe čí, že se v pov ědomí lidí stanou p řes administrativní samo- statnost p ředměstím Brna. Proto je velmi vhodné podporovat lokální akce, místní kulturu a sounáležitost místního obyvatelstva. Jde pravd ěpodobn ě o nejobtížn ější a také nejnalé- hav ější úkol radnice v blízké budoucnosti. Jedním ze směrů takového úsilí je i zachování špi čkového sportu (nohejbal), ale také podpora spolkové činnosti a rekrea čního sportu. Je otázkou zda, v jaké mí ře a v jakých souvislostech lze navazovat na p ředvále čné tradice a spolupracovat s původními obyvateli n ěmecké národnosti. V případ ě úsp ěchu by taková spolupráce mohla identitu m ěsta podpo řit. Z pohledu Brna je z řejm ě výhodn ější koncentrace reziden ční, komer ční a pr ůmyslové suburbanizace do dob ře dopravn ě napojeného malého m ěsta v zázemí než rozptýlení aktivit po okolí. Dojíž ďkový čas mezi centrem Brna a Mod řicemi je podstatn ě výhodn ější než doba dojíž ďky mezi st ředem Brna a jeho okrajovými částmi na severu.
52
Mod řice jsou cílem reziden ční, komer ční a industriální suburbanizace. Suburbanizace sm ěř ující do malého m ěsta odstra ňuje n ěkteré problémy, spojené s uvedeným urbaniza č- ním procesem. Jde o relativn ě koncentrovanou formu, která je efektivn ější z hlediska zá- boru ploch, budování technické infrastruktury, energetiky a provozu. Vedle individuální dopravy je m ěsto dosažitelné mimo řádn ě frekventovanou ve řejnou dopravou. Malé m ěsto má své ve řejné prostory a dominanty a také lepší finan ční možnosti uspokojit nároky svých obyvatel. Zárove ň se však vyskytují n ěkteré problémy. Otázkou je zachování identity, akcento- vané v tomto konkrétním p řípad ě i povále čnou vým ěnou obyvatelstva. Problematické m ů- že být také soužití p ůvodního a přist ěhovalého obyvatelstva s rozdílnou sociální a demografickou strukturou. Ceny pozemk ů v takto intenzivn ě suburbanizovaném m ěst ě rostou a v souvislosti s ním vyvstává otázka dobudování zelených prostor ů a hřiš ť, jejichž přímý ekonomický efekt se nem ůže vyrovnat prodeji pro výstavbu. P řesto se lze domní- vat, že suburbanizace do malých m ěst v okolí velkom ěst je ze spole čenského hlediska přízniv ější než budování suburbií ve venkovských obcích s minimální sociální infrastruktu- rou nebo dokonce než urban sprawl. Mod řice nejsou jediným suburbanizovaným malým m ěstem v okolí Brna. Lze jmenovat nap říklad Ku řim 15 km severozápadn ě od Brna, která p řesáhla po čátkem roku 2008 po čet 10 tisíc obyvatel (10,6 tisíce osob 2010) a kde rostou nejen čtvrt ě rodinných dom ů, ale i bytové domy. Výrazem industriální suburbanizace v Ku řimi je lokalizace podniku Tyco Electronics Czech Ltd. s 1 900 pracovních p říležitostí, zatímco bývalý nejv ětší zam ěstna- vatel TOS (strojírenství) snížil po čet zam ěstnanc ů z 3 900 v roce 1987 na 635 v roce 2006. Ku řim, podobn ě jako Mod řice tedy nep ředstavuje novou pr ůmyslovou zónu, ale pr ůmyslová suburbanizace zde nahradila nebo rozšířila pr ůmyslové podniky, které byly v těchto m ěstech lokalizovány již v minulosti. Východn ě od Brna (10 km) se nacházejí Šlapanice (7 tisíc obyvatel), spojené s Brnem trolejbusovou linkou. Toto malé m ěsto plní n ěkteré p řenesené administrativní funkce i pro řadu obcí v okrese Brno-venkov (v četn ě Mod řic). Proto jedna z budov m ěstského ú řadu Šlapanice se nachází p římo v Brn ě, kam je z řady obcí lepší dostupnost než do Šlapanic. Ve m ěst ě je situováno konferen ční centrum Masarykovy univerzity, takže Šlapanice se za čínají realizovat ve sfé ře kongresového cestovního ruchu. Rosice (5,5 tisíc obyvatel) 19 km jihozápadn ě od Brna p ředstavují další p říklad suburbanizovaného malého m ěsta. Vícemén ě podobn ě mohou fungovat i velké venkovské obce v okolí Brna s vlastním lokál- ním trhem a základní infrastrukturou, nap říklad St řelice (vzdálenost 12 km, 2 700 obyvatel), Bílovice nad Svitavou (10 km, 3 300 obyvatel) nebo Veverská Bítýška (22 km, 3 000 obyvatel) s podnikem Rico-Hartmann (hygienické pot řeby pro zdravotnic- tví). Všechna uvedená sídla a řada dalších se nacházejí v dosahu Integrovaného doprav- ního systému Jihomoravského kraje. Návaznost výstavby nových suburbií na p ůvodní zástavbu je dána spíše než kvalitou urbanistického plánováni ekonomikou p řipojení na technické sít ě p ůvodního osídlení. V některých p řípadech jsou základní investice do technické infrastruktury (silnice, elektric- ký proud, vodovod, kanalizace, komunika ční kabel) provedeny p ůvodní obcí, dovedeny až ke stavebním parcelám a takto „zainvestovaný“ areál je nabízen developer ům k výstavb ě dom ů. V okolí Brna tak vzniká systém suburbanizovaných sídel, která mají svou vlastní histo- rii, identitu, lokální trh a do zna čné míry i ekonomický život a poskytují služby základní hierarchické úrovn ě. Koncentrace obyvatelstva do omezeného po čtu suburbií, odd ělených od sebe n ěkdy zbytky cenných p řírodních areál ů, umož ňuje efektivn ě řešit problém do- pravy a technické infrastruktury. Není vylou čena ani vzájemn ě výhodná d ělba práce mezi metropolí a suburbii. Tento systém je podstatn ě výhodn ější než omezen ě kontrolovaná výstavba v prostoru.
53
6. Venkov jihomoravských úvalů Venkov jihomoravských úval ů s úrodnými p ůdami je tradi čně považován za bohatou ze- mědělskou oblast. Je samoz řejm ě otázkou, nakolik to platí i v sou časné dob ě v souvislosti se zm ěnami v zem ědělství, jeho sníženým významem pro bohatství regionu, ale také v souvislosti s klimatickými zm ěnami, které mohou mimo jiné zd ůraznit srážkový deficit regionu. Přesné vymezení venkova moravských úval ů (tzv. mezilehlý venkov v terminologii re- gionálního rozvoje) pro pot řeby naší práce není jednoduché. Avšak vzhledem k tomu, že nám jde spíše o typologii jihomoravského venkova a nikoliv o striktní rozd ělení kraje, do- hodli jsme se, že ztotožníme venkov jihomoravských úval ů s kulturou ovoce a vína. Z tohoto území jsme vy ňali pouze pás p ři státní hranici s Rakouskem, jehož sociální pro- blémy jsou odlišné.
6.1. Charakteristika vnitrozemských částí Hodonínska, Břeclav ska a Znojemska Jihomoravské úvaly se rozkládají p ředevším na v ětších částech rozlohy okres ů Hodonín, Břeclav a Znojmo. Osídlení je charakterizováno pom ěrn ě velkými venkovskými sídly, z nichž n ěkterá p řes sv ůj v podstat ě rurální charakter získala statut m ěsta. Tyto velké vesnice jsou do zna čné míry sob ěsta čné v základní úrovni komer čních i sociálních služeb. Ty obce, které získaly statut m ěsta, se funkcemi ani strukturou p říliš neliší od okolních venkovských sídel a nehrají proto v ětšinou p říliš významnou centrální úlohu. Výjimkou jsou tradi ční st řediska jako Kyjov, Hustope če, či Moravský Krumlov.
Obr. 26 Krajina jižní Moravy p řecházející Obr. 27 Jihomoravské krajin ě dominuje z úval ů do kopc ů Ždánických vrch ů. Foto vápencové bradlo Pavlovských vrch ů. Foto M. Náplavová M. Náplavová
Tradi čně jsou území moravských úval ů považována za bohatá pro výborné terénní, půdní a částe čně klimatické podmínky (s výhradou nižšího množství srážek) pro intenziv- ní zem ědělskou výrobu. Zem ědělství se zam ěř ilo na produkci obilovin a cukrové řepy. Relativn ě významné je p ěstování vinné révy, dalších druh ů ovoce a teplomilné zeleniny. Pom ěrn ě časné napojení na železni ční sí ť (první železnice v Česku Brno – Víde ň byla uvedena do provozu v roce 1839) podmínilo rozvoj průmyslové výroby. Energetická zá- kladna se nacházela na Hodonínsku, kde se t ěžil lignit. Místní ropa je vysoce kvalitní a nep říliš velké množství vyt ěžené suroviny se využívá p ředevším v chemickém pr ůmyslu.
54
Krom ě odv ětví, navazujících na lokální zem ědělské produkty a nerostné suroviny, se roz- vinuly i další obory (gumárenství, pr ůmysl chemický, strojírenský atd.). Tradi ční pohled na studované území jako na bohatý region je však nutno pon ěkud ko- rigovat v souvislosti se sou časným p řechodem pracovních p říležitostí z výrobních do ne- výrobních odv ětví. Úbytek pracovních p říležitostí v pr ůmyslu a zem ědělství vedl k nadpr ůměrné úrovni registrované nezam ěstnanosti z celostátního i krajského hlediska. Rychle se rozvíjející sektor služeb dosud nesta čil nahradit úbytek pracovních p říležitostí v primárním a sekundárním sektoru. V regionu se stýkají dva evropsky významné dopravní koridory. Evropská trasa ze se- verozápadu na jihovýchod (Hamburg – Bukureš ť) je v regionu reprezentována dálnicí D2 (Brno – Bratislava) a železnicí Brno – B řeclav. Tradi ční severojižní trasa kopírující janta- rovou stezku (Víde ň – Varšava) prochází podél řeky Moravy. Ob ě trasy se st řetávají v Břeclavi, která je po Brn ě nejvýznamn ějším železni čním uzlem jižní Moravy.
6.2. Jihomoravské úvaly Jihomoravské úvaly (Dolnomoravský a Dyjsko-svratecký) zaujímají široké, rovinaté území na dolních částech vodních tok ů s malým převýšením (150 až 344 m n. m.). Mezi úvaly se nachází Mikulovská vrchovina. Nejnižší část úvalu tvo ří nivy, vespod se št ěrkopísky, svrchu s povod ňovými sedimenty, které tvo ří p řevážn ě mocné vrstvy nivních hlín, v povodí Moravy jílovité povahy (z flyše karpatské části povodí), v povodí Dyje zrnitostn ě lehké (z hornin Českého masivu). Nivy jsou lemovány říčními terasami, které jsou často překryty spraší. Vyskytují se oblasti vátých písk ů (B řeclav, Hodonín) s výškou p řesyp ů až 13 metr ů. V severní části vystupují malé ostr ůvky hornin Českého masivu, na jihu z části zkrasovat ělé vápencové vrcholy vn ějšího bradlového pásma; část úval ů zaujímá flyšová a sprašová pahorkatina, vyzna čující se m ěkkými tvary. Dolnomoravský úval je rovinatá krajina vypln ěná nánosy řek, místy pokrytá i vátými písky, které vytvá řejí p řesypy. Plocha úvalu činí 957,76 km 2. Její nadmo řská výška se pohybuje kolem 150-200 metr ů. Jedná se tedy o nížinu. Pouze ojedin ěle se nad touto rovinou ty čí vyšší kopce – Žerotín, Horní Hory, Domanínský kopec, Náklo, Staré hory a Doubrava. Severozápadní část úvalu vypl ňuje poho ří Ch řiby. Celou oblastí protéká od severu k jihu řeka Morava. Místy jsou zachovány p ůvodní lužní lesy a nivní louky. Dolno- moravský úval pat ří mezi nejteplejší oblasti u nás. Spolu s úrodnou černozemí to zajiš ťuje jednu z nejvyšších úrodností v Česku. Dyjsko – svratecký úval je nížina, která se rozkládá kolem toku řeky Dyje a st ředního a dolního toku Svratky. Plocha úvalu je 1 453,43 km2 a st řední nadmo řská výška 210 m. Kolísání nadmo řské výšky a prudké sklony údolí kolem řeky Dyje vytvo řily podmínky pro velmi rozmanitá rostlinná spole čenstva. V nižších polohách a na jižních stráních se vysky- tují lesostepi, ve vyšších polohách jsou rozsáhlé lesní komplexy a rozmanitost dopl ňují znojemská v řesoviště. Nejd ůležit ějšími vodními toky jsou řeky Dyje, Svratka, Jihlava a jejich četné p řítoky. Dyjsko–svratecký úval pat ří mezi teplé podnebné oblasti. Oblast náleží do povodí řeky Moravy. Západní část je odvod ňována místními toky ús- tícími do řeky Dyje. Severní část odvod ňuje nejv ětší p řítok Dyje – Svratka, st řední část pak levostranné p řítoky Dyje – Štinkovka, Trkmanka a Kyjovka a východní část řeka Mo- rava. Klimaticky náležejí úvaly do okrsku teplého, mírn ě suchého až suchého (na jihu) s mírnou zimou. Dyjsko – svratecký a Dolnomoravský úval pat ří k nejteplejším částem kraje, kde pr ůměrná ro ční teplota p řekra čuje 9 °C (až 9,6 °C), pr ůměrné ro ční srážky kolí- sají mezi 495 a 625 mm. Na celém území p řírodní oblasti se výrazn ě projevují klimatické výkyvy extrémním suchem a zárove ň r ůstem pr ůměrných m ěsí čních teplot, zvlášt ě v letním období. Na velké části území se vyskytují velké plochy černozemí. Kolem Dyje a Moravy se v lužních oblastech nacházejí fluvizem ě a nivní p ůdy. P ředevším podél řek Moravy, Dyje, 55 ale i mnoha menších tok ů v jižních částech Dolnomoravského a Dyjsko-svrateckého úvalu navazují na nivní p ůdy také černice. Kambizem ě jsou na št ěrkových a št ěrkopískových terasách Dyje, Moravy a Svratky. Hn ědé p ůdy jsou nejvíce zastoupeny v zalesn ěné oblas- ti okresů Znojmo a Hodonín. Tuto krajinu dříve než jiné oblasti Česka formovala již od prav ěku lidská činnost. P říz- nivý terén, sv ětlé lesy, rybnaté vody, teplé klima a bohatá p ůda umožnily osídlení již v neolitu. Bohaté vykopávky u Dolních V ěstonic dokládají kulturu lovc ů mamut ů. Hospo- dá řské bohatství úval ů podmínilo vznik Velkomoravské říše, která zde m ěla podle vyko- pávek z 8. století svá kulturní a správní sídla. Po zavedení orby a pěstování obilnin byla krajina rychle hust ě zalidn ěna a po kolonizaci vrchovin za čala být sídla v niv ě zaplavová- na v důsledku rozvrácení odtokových pom ěrů v horních částech povodí. Většina les ů byla v úvalech dávno p řem ěněna na pole. Les se udržel jen na mén ě hodnotných p ůdách na vátých píscích (borový komplex mezi Bzencem a Hodonínem, nazývaný dodnes Doubrava) a na vlastní niv ě, která byla neustále zaplavována a kde se zachovaly lužní lesy. Zem ědělství intenzivn ě využívá bohaté, p řevážn ě sprašové p ůdy. Moravské úvaly pat- ří do produk ční oblasti kuku řičné a řepa řsko-pšeni čné s vysokými výnosy. Sm ěrem k jihu je terén pest řejší, podnebí teplejší a p řibývá zeliná řských p ůd, které se rozši řují díky um ě- lému zavlažování. Na vápnem bohatých svazích i orné p ůdě jsou rozsáhlé vinice proslu- lých odr ůd. Nacházejí se zde rozlehlé meru ňkové a broskvové sady. Využívají se i nepatrné plochy zahrádek a dvork ů k vysoké sklizni vína a zeleniny. V poslední dob ě zde v mnohých kon činách zcela vymizela rozptýlená zele ň. Funk čně zp ůsobilé v ětrolamy za- ložené v 50. letech byly vykáceny a zbytky travních porost ů rozorány. Zvyšuje se intenzita vodní a větrné eroze p ůdy. Lesnatost krajiny je zde malá, jen kolem 10 procent. Na bohatých p ůdách se udržely listnaté porosty. Na chudých vátých píscích byly p ůvodní, lesní pastvou devastované habrové a kyselé doubravy nahrazeny borovými monokulturami.
6.3. Případová studie Velké Pavlovice Město Velké Pavlovice se nachází v okrese B řeclav na řece Trkmance na západním okraji nízké pahorkatiny Ždánického lesa. Pat ří do správního území obce s rozší řenou p ůsob- ností Hustopeče. Vým ěra katastrálního území m ěsta činí 2 324 ha. Nadmo řská výška jádra území je 182 m n. m. k 1. lednu 2010 žilo ve Velkých Pavlovicích 3 028 obyvatel. Katastr Velkých Pavlovic byl intenzivn ě osídlen už prvními zem ědělci v neolitu a od té doby se zde r ůzné archeologické kultury st řídaly prakticky až do doby velkomoravské. O tom také sv ědčí archeologické nálezy z Velkých Pavlovic a okolí. Jsou zde nalezišt ě sídliš ť již z období dávno p ředk řes ťanského. Zejména v okolí cihelny jsou zaznamenány četné nálezy ze starší doby kamenné, jako nap ř. mamutí kosti, pazourky a diluviální kosti. V obci je známé sídlišt ě mladší doby kamenné s moravskou malovanou keramikou a kostrové hroby se zvoncovitými poháry, sídlišt ě ún ětické kultury, žárové hroby z doby římské a mnoho dalších nálezů. Jádro starých Pavlovic bylo položeno na severním okraji dnešního intravilánu a převážná část nyn ější zástavby je až mladšího data a je orientována podél komunikace sm ěř ující severním sm ěrem od B řeclavi ke Kloboukám a dále do vnitrozemí. Tato koloni- za ční část musela vzniknout n ěkdy p řed polovinou 14. století, nebo ť k roku 1355 se zde připomíná kostel, který je postaven již mimo p ůdorys staré p ředloka ční vsi. Poprvé se ves připomíná roku 1252, kdy její majitel Bo ček z Ob řan dává část vinného desátku cisterián- skému klášteru ve Ž ďáře. Její majitelé se velmi často st řídali jako i v ostatních vsích a měste čkách tohoto kraje. Posledním majitelem panství až do roku 1921 byla císa řská rodina Habsburk ů. V roce 1891 byly Velké Pavlovice povýšeny m ěstys a od roku 1967 se staly m ěstem. 56
Mapka 6 Poloha m ěsta Velké Pavlovice Mapka 7 Velkopavlovická vina řská podob- last. Zdroj www.e-vinoteka.net
S novou správní organizací habsburské monarchie v roce 1850 byly Velké Pavlovice za člen ěny do soudního a politického okresu Hustope če. Když v říjnu 1938 tento okres okupací Hustope čí zanikl, p řipadly k soudnímu okresu Klobouky a s ním k politickému okresu Hodonín. Po osvobození Sov ětskou armádou 15. dubna 1945 a po obnovení okresu Hustope če se do tohoto okresu Pavlovice vrátily. Od roku 1960 jsou sou částí okresu B řeclav.
Obr. 28 Velké Pavlovice – radnice. Foto Obr. 29 Velké Pavlovice – vina řský podnik M. Náplavová Vinium. Foto M. Náplavová
Ve m ěst ě se nachází n ěkolik objekt ů, zapsaných v Úst ředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Významnými objekty jsou kostel Nanebevzetí Panny Marie, kaple sv. Urbana ve vina řské trati Nad zahradami, socha sv. Jana z Nepomuku, sousoší Piety, novorenesan ční h řbitov, socha sv. Floriána, novorenesan ční radnicei, komplex školních budov, kontribu čenská sýpka, historické sklepy, lisovny a lisy a bývalý barokní záme ček. Charakteristické pro m ěsto Velké Pavlovice je velké množství k říž ů a drobných staveb lidové architektury. Trvalé osídlení této oblasti a její intenzívní zem ědělské využívání vedlo již v dávných dobách k výrazné p řem ěně p ůvodní panenské p řírody v kulturní krajinu s jejími dominant- 57 ními prvky, tj. s lidskými sídly, zahradami a poli v rovin ě a na svazích p řilehlých kopc ů porostlých zejména pro tuto oblast tolik charakteristickými meru ňkovými sady a vinicemi. Nejv ětší zm ěny se týkaly odlesn ění krajiny a její p řem ěny na kulturní step. Ta zde byla po staletí udržována zem ědělskou činností, dnes však již dochází, v souvislosti s postupujícím globálním oteplováním naší planety, k její stabilizaci i klimaticky, nebo ť s neustálým snižováním srážek se oblast jižní Moravy stává stále sušší, a také teplejší. Sou časná p říroda katastru Velkých Pavlovic je přírodou kulturní krajiny s převažujícím zem ědělstvím, tedy zdánliv ě ne p říliš zajímavá a s nižší druhovou rozmanitostí proti neda- lekým p řírodním rezervacím. Avšak vzhledem k členitému kopcovitému terénu západní, severní i východní části katastru se zde zachovala řada zemědělsky neobd ělávaných míst (meze, svahy kopc ů, opušt ěné úhory), které poskytují svými vhodnými životními podmín- kami úto čišt ě celé řad ě význa čných, často i vzácných teplomilných a suchomilných druh ů rostlin a bezobratlých živo čich ů, ale také obratlovc ů – plaz ů, pták ů i některých savc ů a ve vlhkých polohách poblíž Trkmanky i některých významných druh ů obojživelník ů.
Tab. 13 Pr ůměrné hodnoty z let 1925 – 2003 Meteostanice Šlechtitelská stanice vina řská Velké Pavlovice Teplota Srážky Slune ční svit Měsíc [°C] [mm] [hod.] Leden -1,88 24,53 42,2 Únor 0,02 23,62 142,8 Březen 4,29 25,81 171 Duben 9,72 34,12 215,1 Kv ěten 14,67 53,93 286,3 Červen 17,76 68,58 321,9 Červenec 19,81 67,27 254,4 Srpen 19,14 61,82 333,3 Zá ří 15,09 39,93 213,2 Říjen 9,67 40 115,5 Listopad 4,41 41,15 75,1 Prosinec -0,03 29,66 72,9 Celkem 9,42 509,56 2.243,7 Vegeta ční ob- dobí 16,04 325,65 1.624,2
Z geomorfologického hlediska pat ří Velké Pavlovice a okolí ke Ždánickému lesu a Kyjovské pahorkatin ě. V katastru Velkých Pavlovic p řevládají půdy vyvinuté na spraši s vyšším obsahem vápníku. Jde tedy o černozem ě s mocností cca 80 cm na sprašovém podloží. Podle obsahu jílu se jedná o půdy jílovitohlinité, hlinité a pís čitohlinité s minimálním obsahem skeletu. Hodnoty pH se pohybují v intervalu 6,5-8,0. P řevážná část p ůd má alkalickou p ůdní reakci. Z hlediska klimatického je území m ěsta řazeno do oblasti se suchým podnebím.
58
V řešeném území se nachází zem ědělská p ůda t ěchto hlavních p ůdních jednotek: HPJ 01 - Černozem ě modální, černozem ě karbonátové, na spraších nebo karpatském flyši HPJ 05 - Černozem ě modální a černozem ě modální karbonátové, černozem ě luvické a fluvizem ě modální i karbonátové na spraších HPJ 07 - Smonice modální a smonice modální karbonátové, černozem ě pelické a černozem ě černické pelické HPJ 58 - Fluvizem ě glejové na nivních uloženinách, pop řípad ě s podložím teras HPJ 60 - Černice modální i černice modální karbonátové a černice arenické na nivních uloženinách, spraši i sprašových hlínách. Řeka Trkmanka je ve správ ě Povodí Moravy, závodu Dyje. Vodní tok te če regulova- ným korytem mezi ochrannými hrázemi upravenými na Q100 . Trkmanka má vyhlášeno záplavové území. Katastr Velkých Pavlovic je tém ěř bezlesý. Zem ědělská p ůda zaujímá více než 88 % území p ři zorn ění 67 %. Trvalé travní porosty zaujímají jen minimální rozlohu. Naproti tomu neobvykle velký podíl území pat ří vinicím (15,3 %) a ovocným sad ům (11,1 %). Krajinou a využitím zem ě v povodí Trkmanky se zabývá Kilianová et al. (2009).
Tab. 14 Druhy pozemk ů rok 2009 Lesní p ůda [ha] 1 Orná p ůda [ha] 1 384 Vodní plochy [ha] 24 Vinice [ha] 363 Zastav ěné plochy [ha] 65 Zahrady [ha] 42 Ostatní plochy [ha] 179 Ovocné sady[ha] 257 Trvalé trávní porosty [ha] 8 Celková vým ěra pozemku [ha] 2 324 Zem ědělská p ůda [ha] 2 054
Dlouhodobý vývoj po čtu obyvatel Velkých Pavlovic je pozoruhodn ě stabilní a po celou dobu stoupající s výjimkou období druhé sv ětové války. Za uvedené období vzrostl řádov ě o tisíc obyvatel. V období posledních dvaceti let byl popula ční vývoj obce mén ě vyrovnaný. Zhruba do roku 2000 ješt ě rostl, v posledním desetiletí se nevýrazn ě snížil. Snížení po čtu obyvatel bylo zap říčin ěno p řirozeným úbytkem na úrovni 0,62 ‰ za rok, který je mírn ě korigován migra čním p řír ůstkem 0,15 ‰. Celkový migra ční obrat činil 3,15 % ro čně. Tato data vypovídají o relativn ě velmi stabilizovaných demografických pom ěrech ve Velkých Pavlovicích.
Graf 7 Vývoj po čtu obyvatel 1869 – 2001 a 1990 – 2010
59
Tab. 15 Podrobn ější vývoj po čtu obyvatel od roku 1999 Přír ůstek Přír ůstek Přír ůstek Rok Narození Zem řelí Přist ěhovalí Vyst ěhovalí přirozený migra ční celkový 1999 32 25 40 30 7 10 17 2000 29 31 37 39 -2 -2 -4 2001 29 25 46 51 4 -5 -1 2002 19 27 55 50 -8 5 -3 2003 17 30 60 63 -13 -3 -16 2004 31 26 52 48 5 4 9 2005 21 30 37 54 -9 -17 -26 2006 28 31 63 42 -3 21 18 2007 26 30 49 54 -4 -5 -9 2008 25 25 60 44 0 16 16 2009 28 27 39 58 1 -19 -18 Σ 286 307 538 533 -21 5 -16 Zdroj: Databáze demografických údaj ů za obce ČR
Věková struktura obyvatel m ěsta však není p říliš p říznivá. Index stá ří (tj. po čet obyva- tel ve v ěku 65 let a starších k po čtu obyvatel do 15 let) činí 1,18. Index ekonomické závis- losti (po čet obyvatel v předproduktivním a poproduktivním v ěku k po čtu obyvatel v ekonomicky aktivním v ěku) představuje pon ěkud p řízniv ějších 40,3, což zna čí dosud převažující v ěkové kategorie ekonomicky aktivních obyvatel. Z věkové pyramidy (2001) je zřejmý klesající po čet osob v nejmladších v ěkových kategoriích a zvyšující se podíly žen od kategorie nad 55 let, což odpovídá obecným charakteristikám podobn ě jako zvýšené po čty dnešních t řicátníků až p ětat řicátník ů.
Graf 8 Věková pyramida Velkých Pavlovic Graf 9 Struktura obyvatelstva Velkých 2001 Pavlovic podle vzd ělání 2001
Struktura obyvatelstva podle vzd ělání odpovídá nep říliš p říznivé situaci českého ven- kova. T ěžišt ě spo čívá ve vyu čení a ve st ředním odborném vzd ělání. Podíl osob ve v ěku 15 let a starších s vyšším a vysokoškolským vzd ěláním činí pouhých 9,1 %. Tato okolnost může být významným limitujícím faktorem rozvoje. V roce 2001 p ůsobilo 30 % ekonomicky aktivních obyvatel Velkých Pavlovic v pr ůmyslu, druhý nejvyšší podíl (12 %) byl v zem ědělství a 10 % ekonomicky aktivních obyvatel se soust ředilo v kategorii „obchod, opravy motorových vozidel“. T ěsn ě pod 10 % se pohybuje stavebnictví a školství, zdravotnictví a veterinární a sociální činnost. Proti krajským hodnotám ukazatel ů se Velké Pavlovice lišil v podstat ě pouze v oblasti zem ě-
60 dělství, lesnictví a rybolovu, kdy ve Velkých Pavlovicích byl podíl ekonomicky aktivních obyvatel v této kategorii více než dvojnásobný. Za prací vyjížd ělo v roce 2001 celkem 471 ekonomicky aktivních obyvatel (31,4 %) a 124 žáci, studenti a učni. Z toho vyplývá, že Velké Pavlovice zajiš ťovaly v ětšinu pracovních p říležitostí pro své obyvatele v míst ě. V zá ří 2010 činila míra nezam ěstnanosti rovných 10 %. Náboženské vyznání p ři s čítání obyvatelstva v roce 2001 uvedlo 54,5 % obyvatel, což odpovídá situování obce v religiózním regionu jihovýchodní Moravy a indikuje relativn ě vysokou úrove ň spole čenské kontroly. Naprostá v ětšina v ěř ících osob (95,9 %) se hlásí k náboženství římskokatolickému. Jediná národnostní minorita je slovenská s 1,4 % p ří- slušník ů. Dom ů je ve Velkých Pavlovicích celkem 948, p řičemž obydlených jich je 87,8 %, tedy 832. Rodinných dom ů z dom ů obydlených je zde celých 96 %. Je v nich 81,8 % byt ů a bydlí v nich 82,6 % obyvatel. Velká v ětšina dom ů je ve vlastnictví soukromých osob (94,6 %). Obec či stát vlastní ve Velkých Pavlovicích 1,7 % obydlených dom ů a bytovým družstv ům pat ří pouhých 0,5 % dom ů. Nejvíce dom ů bylo postaveno v letech 1946-1980 (54,4 %); následují období výstavby 1981-2001 (27 % z obydlených dom ů), 1920-1945 (10,5 % postavených dom ů) a nejmén ě dom ů bylo postaveno do roku 1919. Ve vlastnictví města Velké Pavlovice bylo v roce 2007 celkem 12 bytových dom ů s 82 byty, ve kterých bydlelo 208 osob. M ěsto vlastní také 2 rodinné domy, které obývá celkem 5 obyvatel. Město tedy vlastní cca 10 % celkového po čtu obydlených byt ů. Byty ve vlastnictví m ěsta plní významnou roli zejména v sociální oblasti. Ve Velkých Pavlovicích je 1 156 byt ů, z toho 1 031 obydlených. V osobním vlastnictví je zde 73,5 % byt ů (velká v ětšina t ěchto byt ů je ve vlastním dom ě, pouhá 2 % z obydlených byt ů, která nejsou ve vlastním dom ě, jsou v osobním vlastnictví). Nájemní bytový fond tvo ří 15,2 % obydlených byt ů a 1,6 % byt ů je v družstevním vlastnictví. U ostatních byt ů není vlastnický vztah zjišt ěn. Nejvyšší nár ůst trvale obydlených byt ů byl zaznamenán mezi lety 1980 a 1991 (tém ěř o 100 byt ů). Podle po čtu místností p řevažují byty se 3 pokoji (30 % z obydlených byt ů) a o 2 procentní body mén ě zaujímají byty s 5 a více místnostmi. Nejmén ě je byt ů jedno- pokojových (5,7 %). Pr ůměrn ě p řipadá 65,8 m 2 obytné plochy na byt, 21,8 m2 na obyvate- le. Na jednoho obyvatele p řipadá 1,22 místnosti v ětší než 8 m 2. Tyto údaje o obložnosti byt ů sv ědčí o velmi dobrých standardech bydlení ve Velkých Pavlovicích.
Obr. 30 Velké Pavlovice. Foto M. Náplavo- Obr. 31 Velké Pavlovice – školy. Foto M. vá Náplavová
Plyn m ělo v roce 2001 zavedeno 94,6 % byt ů, vodovod 98,4 % byt ů, ale p řípojku na ve řejnou kanaliza ční sí ť m ělo pouhých 61,0 % byt ů. Žumpou či jímkou byl problém kapal- ných odpad ů řešen v 38 % byt ů. Od té doby však podíl obyvatel napojených na ve řejnou kanalizaci stoupl na 89,7 %. Vlastní splachovací záchod najdeme v 92,8 % byt ů, vlastní
61 koupelnu nebo sprchový kout v 95,3 % byt ů, úst řední topení v 61,6 % a etážové v 12,6 % byt ů. K vytáp ění se používá plynu (95,3 % byt ů), tuhých paliv (3 %) a elekt řiny (1,3 %). V sou časné dob ě je řešena výstavba nových technických sítí k plánované bytové vý- stavb ě i k připravované pr ůmyslové zón ě. Mobilní sít ě i internet jsou ve m ěst ě dob ře do- stupné. Ve m ěst ě p ůsobí n ěkolik poskytovatel ů bezdrátového p řipojení k internetu, je zde také samoz řejm ě možné p řipojení p řes pevnou linku nebo p řes mobilní p řipojení. Ve měst ě byla v roce 2003 vybudována čistírna odpadních vod, která se nachází na již- ním okraji m ěsta, na pravém b řehu recipientu - toku Trkmanka. Dr ůbežá řské závody a podnik Vinium provozují vlastní čistírnu odpadních vod. Dle dat uvedených na Regionálním informa čním servisu za rok 2009 (data vycházejí z registru ekonomických subjekt ů) p ůsobí ve Velkých Pavlovicích 769 podnikatelských subjektů. Z Registru ekonomických subjekt ů však nelze vysledovat subjekty, které mají v obci pobo čku, ale nemají zde své sídlo. U právnických osob p řevažují podle právní for- my spole čnosti s ru čením omezeným, dále se zde objevují zahrani ční osoby a sdružení a organiza ční jednotka sdružení. Dále jsou zastoupeny p řísp ěvkové organizace, akciové spole čnosti a zastoupeno je zde také n ěkolik dalších právních forem (nap ř. ve řejná ob- chodní spole čnost, spole čenství vlastník ů jednotek, církevní organizace, apod.). Ve m ěst ě je 5 subjekt ů s více než 50 zam ěstnanci 22 : DUMA spol. s r. o. (výstavba ko- munikací, letiš ť a sportovních areál ů), Velkopavlovické dr ůbežá řské závody a.s. (výroba vaje čných výrobk ů), VINIUM, a.s. (výroba a prodej odr ůdových vín z velkopavlovické ob- lasti), zem ědělské družstvo (smíšené hospodá řství), základní škola, p řísp ěvková organi- zace a město Velké Pavlovice. Dále je zde 22 malých podnik ů s 10 až 49 zam ěstnanci. Nejvýznamn ějšími z nich jsou MIKULICA, s.r.o. (výstavba pozemních a inženýrských sta- veb), Moravská Agra a.s. Velké Pavlovice (smíšené hospodá řství), HANTÁLY, a.s. (sb ěr a zpracování ostatních odpad ů), Gymnázium, p řísp ěvková organizace, HKP, s.r.o. (malo- obchod), PEGASO-TRANS, s.r.o. (silni ční nákladní doprava), Extrudia, a.s. (výroba krmiv pro domácí zví řata), Josef Hicl (výstavba pozemních a inženýrských staveb), Ji ří Bureš (silni ční nákladní doprava). Strukturu dopl ňuje 67 mikropodnik ů. Podnikatel ů – fyzických osob je 509, osob se svobodnými povoláními 27.
Tab. 16 Struktura ekonomických subjekt ů ve Velkých Pavlovicích Po čet podnikatelských subjekt ů celkem 769 Zem ědělství, lesnictví, rybolov - po čet subjekt ů 95 Pr ůmysl - po čet podnikatelských subjekt ů 116 Stavebnictví - po čet podnikatelských subjekt ů 94 Doprava a spoje - po čet podnikatelských subjekt ů 31 Obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spot řebního zboží a pohostinství - po čet subjekt ů 231 Ostatní obchodní služby - po čet subjekt ů 103 Ve řejná správa, obrana, povinné sociální pojišt ění - po čet subjekt ů 3 Školství a zdravotnictví - po čet subjekt ů 23 Ostatní ve řejné, sociální a osobní služby - po čet subjekt ů 73 Státní organizace - po čet subjekt ů 6 Akciové spole čnosti - po čet subjekt ů 8 Obchodní spole čnosti - po čet subjekt ů 82 Družstevní organizace - po čet subjekt ů 3 Pen ěžní organizace - po čet subjekt ů 0
22 www.risy.cz, http://www.risy.cz/index.php?pid=506&kraj=&language=CZ
62
V rámci zpracovatelského pr ůmyslu p řevažuje zpracování d řeva, výroba d řeva řských výrobk ů krom ě nábytku a výroba základních kov ů, hutních a kovod ělných výrobk ů. Vý- znamný podíl ekonomických subjekt ů v zem ědělství je výrazn ě ovlivn ěn příznivými p ří- rodními podmínkami. Ve měst ě p ůsobí 24 vina řských firem. Firmy s nejv ětší produkcí krom ě spole čnosti VINIUM, a.s. jsou Pavlovín spol. s r. o., Vina řství Radomil Baloun, Šlechtitelská stanice vina řská a.s., Ob čanské sdružení „Víno z Velkých Pavlovic“ – sdru- žuje 18 rodinných vina řských firem. Mimo vína jsou Velké Pavlovice známy také p ěstová- ním merun ěk. Velké Pavlovice m ěly p ůvodn ě tvar ulicovky (na severním konci rozv ětvené) sm ěř ující proti svahu. Pozd ěji byla p ůvodní ulice zdvojena a posléze rozv ětvena západním sm ěrem. Obytné plochy byly soust řed ěny podél komunikace Hlavní a Dlouhá. Centrum m ěsta bylo vytvo řeno u kostela, kde byla postavena radnice a škola. M ěsto je z východu omezeno stávající železnicí a Trkmankou. Z tohoto d ůvodu je rozvoj m ěsta soust řed ěn západním sm ěrem. Výrobní plochy jsou koncentrovány na jižním a jihozápadním okraji sídla. Sou- st řed ěná zástavba vinných sklep ů vzniká na severovýchodním okraji Velkých Pavlovic u železnice. Rekrea ční a sportovní aktivity obyvatel jsou soust řed ěny podél vodního toku Trkmanky v severojižním sm ěru. Velké Pavlovice jsou z hlediska cestovního ruchu atraktivním místem. Nachází se zde řada památek a prohlídkových míst. Rovinaté okolí Velkých Pavlovic je ideálním místem pro realizaci cykloturistiky. Zajímavostí této oblasti jsou vina řské cyklistické stezky, tzv. vina řská turistika. M ěsto Velké Pavlovice po dohod ě s místními vina ři nabízí akci „Otev ře- né vinné sklepy“. Velkopavlovická vina řská stezka m ěř í 109 km a mezi moravskými vina ř- skými stezkami pat ří k těm delším, Moravská vinná stezka dlouhá 242 km vede od svah ů Bílých Karpat na východ ě až po národní park Podyjí na západě. Nau čnými vina řskými stezkami jsou Stezka krajem André (8 km), která vede z Hustope čí p řes Starovi čky, Velké Pavlovice a Bo řetice na Vrbici. Ve Velkých Pavlovicích vede kolem šlechtitelské stanice, kde odr ůda André vznikla. Nejnov ější nau čná stezka Modré hory (13 km) pro cyklisty i pro pěší vznikla díky mikroregionu Modré hory a propojuje jeho členské obce Velké Pavlovice, Bo řetice, Vrbice, Kobylí a Němčičky.
Obr. 32 Velké Pavlovice: sýpky. Foto M. Obr. 33 Velké Pavlovice – kostel Nane- Náplavová bevzetí Panny Marie. Foto M. Náplavová
Na území m ěsta Velké Pavlovice je celkem 13 ve řejn ě prezentovaných ubytovacích kapacit v následujících kategoriích: penzion – 6 objekt ů s celkovou kapacitou 93 míst, turistická ubytovna – 4 objekty s celkovou kapacitou 194 míst, ubytovna – 3 objekty s celkovou kapacitou 24 míst. Gastronomické služby zajiš ťuje celkem 9 stravovacích za ří- zení (6 restaurací s celkovou kapacitou 420 míst, 1 pizzerie, 1 vinárna a 1 cukrárna). Do- pl ňkovými službami je turistické informa ční centrum, opravna kol, bowling centrum, teni- sové kurty.
63
Ve Velkých Pavlovicích kvete čilá spolková činnost, která je podporována m ěstem. Mezi nejvýznamn ější spolky pat ří Sbor dobrovolných hasi čů (je za řazen mezi Jednotky požární ochrany II, mimo to se zapojuje do kulturního života m ěsta), Myslivecká jednota (po řádá plesy a podílí se na Velkopavlovickém vinobraní), Český zahrádká řský svaz, Český svaz chovatel ů (po řádá výstavy, organizuje ve řejné burzy), Český rybá řský svaz (po řádá a účastní se rybá řských sout ěží, v ěnuje se také d ětem), Český svaz v čela řů (sdružuje v čela ře 10 obcí, po řádá zájezdy, výstavy a různé kurzy), Dámský klub (pat ří k nejmladším a nejaktivn ějším spolk ům, vyzna čuje se pestrou a rozmanitou činností), Spolek vina řů Víno z Velkých Pavlovic (po řádá r ůzné akce, spolupracuje také v oblasti výroby či propagace vína), SPCCH (Svaz postižených civilizačními chorobami). Mezi nejvýznamn ější kulturní a spole čenské akce ve Velkých Pavlovicích pat ří srpno- vé krojované hody a zá řijové Velkopavlovické vinobraní. Ob ě události prezentují p řede- vším místní bohaté folklórní tradice, dávné zvyky a rituály. Velké Pavlovice jsou m ěsto, které se proslavilo vina řstvím a kvalitními víny. Proto snad nikoho nep řekvapí, že je v ětši- na spole čenských akcí nerozlu čně spojena práv ě s vínem. Město Velké Pavlovice je dob ře dostupné jak po silnici, tak po železnici. M ěstem pro- chází silnice druhé t řídy č. II/421. Katastrálním územím Velké Pavlovice procházejí násle- dující silnice a dálnice: D2 (Brno – B řeclav – státní hranice), II/421 (Terezín – Velké Pav- lovice – Mikulov), III/42113 (Velké Pavlovice – Velké Bílovice), III/42114 (Velké Pavlovice – Boleradice). P římé vlakové spojení má m ěsto s Hodonínem a s Břeclaví prost řednictvím regionální jednokolejné železni ční trati číslo 255 Hodonín – Zaje čí. Cestující z Velkých Pavlovic do Brna musí p řestupovat jednou, a kdo jede vlakem do Hustope čí (p řes Zaje čí a Šakvice), musí p řestupovat dvakrát. Spojení s Břeclaví je p řevážn ě s jedním p řestupem. Autobusové spojení je bez p řestupu do B řeclavi a do Hustope čí. S jedním p řestupem se z Velkých Pavlovic dá cestovat do Brna a do Hodonína. Velké Pavlovice spravují 12,3 km místních komunikací. M ěsto neprovozuje žádné placené parkovišt ě. Ve Velkých Pavlovicích je k dispozici 31 prodejen nejr ůzn ější povahy (prodej potravin – celkem 9 v četn ě peka řství, uzená řství, atd., prodejna nábytku, po číta čů , papírnictví, apod.), 10 provozoven by se dalo za řadit mezi služby finan ční a pen ěžní povahy. Dále je zde obyvatel ům i návšt ěvník ům k dispozici 19 provozoven služeb, k tomu ješt ě 9 stravo- vacích a 13 ubytovacích za řízení. Ob čan ům m ěsta je k dispozici m ěstská knihovna a kino. Ve m ěst ě se nachází fotbalové h řišt ě a stadion, tenisové kurty a dětské h řišt ě. Vzd ělání a výchova ve Velkých Pavlovicích je zabezpe čena mate řskou školou, základní školou a gymnáziem. O volný čas d ětí se také stará základní um ělecká škola a Dům d ětí a mládeže. Podle výb ěru z Registru zdravotnických za řízení Ústavu zdravotnických infor- mací a statistiky jsou ve Velkých Pavlovicích 2 ordinace praktického léka ře pro dosp ělé, 1 ordinace pro d ěti a dorost, 2 ordinace stomatologa, 1 ordinace gynekologa. Ve m ěst ě se dále nachází kostel, h řbitov, kulturní d ům, pošta, hasi čská zbrojnice a policejní stanice.
6.4. Mikroregion Modré hory Velké Pavlovice jsou členem dobrovolného sdružení obcí Hustope čska, které bylo zalo- ženo v roce 2001 podle zákona o obcích 23 . Je nejv ětší obcí a p řirozeným st řediskem mik- roregionu Modré hory, jehož dalšími členy jsou Němčičky, Bo řetice, Kobylí a Vrbice. Cí- lem založení tohoto svazku je spojit zájmy obcí v oblasti cestovního ruchu, vina řství a pé če o krajinu. Dalším cílem je upoutání zájmu turist ů na tento mikroregion, který nabízí historické, vina řské, kulturní a sportovní zázemí 24 . Projekt je podporován Vinařským fon- dem ČR.
23 http://www.hustopecsko.net 24 http://www.modrehory.cz 64
Mikroregion má celkem 8 258 obyvatel. Nejvíce obyvatel (8 967) bydlelo na území v roce 1961. Od prvního s čítání lidu v roce 1869 po čet obyvatel vzrostl až do roku 1961 přibližn ě o 2 200 osob. Mezi roky 1961-1991 po čet obyvatel v mikroregionu klesal. Po roce 1991 se po čet obyvatel v území tém ěř nem ění. Vývoj v jednotlivých obcích byl dife- rencován, ale dá se říci, že vývojové tendence v jednotlivých obcích jsou dosti podobné. Nejv ětší nár ůst po čtu obyvatel zaznamenaly Velké Pavlovice, které měly už na za čátku sledovaného období nejvíce obyvatel ze všech obcí v mikroregionu. Po čet obyvatel zde vzrostl o 1 033. I obce Bo řetice, Kobylí a Vrbice zaznamenaly zvýšení po čtu obyvatel. Pouze v obci N ěmčičky byl konstatován úbytek po čtu obyvatel za sledované období o 73.
Graf 10 Vývoj po čtu obyvatel v mikroregionu Modré Hory 1869 – 2009 Zdroj: data ČSÚ, výpo čet vlastní
Sou časný vývoj obyvatelstva analyzujeme na základ ě bilancí za posledních šest let (jedná se o období 2004-2009).
Tab. 17 Bilance obyvatel 2004 - 2009 Obec N Z I E PP MP CP Velké Pavlovice 159 169 300 300 -10 0 -10 Němčičky 27 40 83 74 -13 9 -4 Bo řetice 72 62 134 101 10 33 43 Kobylí 111 109 223 169 2 56 58 Vrbice 79 72 124 119 7 5 12 Celkem 448 452 864 763 -4 103 99 Zdroj: ČSÚ, vlastní úprava Vysv ětlivky: N po čet živ ě narozených, Z po čet zem řelých, I po čet p řist ěhovalých, E po čet vyst ěhovalých, PP saldo p řirozeného pohybu v ‰, MP saldo mechanického pohybu v ‰, CP saldo celkového pohybu obyvatelstva v ‰.
Celý mikroregion je popula čně p řír ůstkový. P řirozený úbytek obyvatel v mikroregionu dosahuje 0,5 ‰, migra ční p řír ůstek 12,5 ‰ a celkový p řír ůstek je 12 ‰ za sledované šes- tileté období. Z pěti obcí mikroregionu byly dv ě obce populačně ztrátové (Velké Pavlovice, Němčičky) a zbývající t ři zaznamenaly popula ční p řír ůstek.
65
Tab. 18 Obyvatelstvo podle stupn ě vzd ělání (2001) Velké Obec Němčičky Bo řetice Kobylí Vrbice Pavlovice obyvatelstvo 15leté a starší 2 566 509 1 048 1 746 917 bez vzd ělání 4 2 5 6 7 základní v č. neukon čeného 721 154 312 532 268 vyu čení a st ř. odb.bez mat. 938 205 444 709 430 úplné st řední s maturitou 658 110 199 373 144 vyšší odborné a nástavbové 60 11 16 29 13 vysokoškolské 171 21 40 87 24 nezjišt ěné vzd ělání 14 6 32 10 28 Zdroj: ČSÚ, SLDB 2001, vlastní úprava
Podle stupn ě vzd ělání p řevažují v mikroregionu osoby vyu čené a se st ředoškolským vzd ěláním bez maturity (cca 40 % obyvatel). P řibližn ě 30 % obyvatel má základní vzd ělá- ní ( řadí se sem i osoby s nedokon čeným vzd ěláním) a 22 % obyvatel má vzd ělání úplné st řední s maturitou. Pouze 5 % obyvatel dosáhlo vysokoškolského vzd ělání (v ětšina jich je z Velkých Pavlovic; cca 170 obyvatel).
Tab. 19 Obyvatelstvo podle věku (2009) Obec Po čet obyvatel 0-14 let 15-59 let 60-64 let 65 a více let Velké Pavlovice 3068 405 1977 186 500 Němčičky 601 83 361 50 107 Bo řetice 1340 186 882 70 202 Kobylí 2116 282 1349 120 365 Vrbice 1133 149 750 60 174 Zdroj: RIS, vlastní úprava Podle v ěkové struktury p řevažuje v mikroregionu v ěková skupina 15-59 let (60 %) což jsou obyvatelé v produktivním v ěku. Druhou nejv ětší skupinou je obyvatelstvo starší 65 let (16 %). Na t řetím míst ě je v ěková skupina 0-14 let (13 %).
Graf 11 Využití zem ě mikroregionu Modré Hory (2009) Zdroj: data RIS, vlastní úprava
Zem ědělská p ůda zaujímá více než polovinu území. Typické pro dané území jsou vi- nice a sady, které zde zaujímaly v roce 2009 p řibližn ě 1 658 ha. Podíly zastav ěných ploch a ostatních ploch nejsou vzhledem k venkovskému charakteru celé oblasti vysoké. Zem ě-
66 dělská p ůda dosahuje vysokého stupn ě zorn ění což je dáno její vysokou kvalitou a vhod- nými klimatickými podmínkami. V území p řevládá klasické produk ční zem ědělství.
Obr. 34 Kobylí – obecní ú řad. Foto M. Obr. 35 Vrbice – kostel. Foto M. Nápla- Náplavová vová Koeficient ekologické stability (Míchal, 1985) je 0,48. Jedná se o území intenzívn ě vy- užívané, zejména zem ědělskou velkovýrobou. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvo ří 48,3 % populace mikroregionu. Nejvíce obyvatel pracovalo v odv ětví pr ůmysl a to 1 099 ekonomicky aktivních obyvatel, což znamená cca 28 %, u kterých byl v dob ě s čítání zjišt ěn obor zam ěstnání. Druhé odv ětví, které zam ěst- návalo nejvíce ekonomicky aktivních obyvatel je zemědělství, lesnictví, rybolov a to cca 15 % (604 ekonomicky aktivních obyvatel). Za zam ěstnáním vyjížd ělo ze své obce 37,5 % zaměstnaných obyvatel mikroregionu.
Tab. 20 Ekonomická aktivita podle odv ětví (SLDB 2001) Velké Obec Němčičky Bo řetice Kobylí Vrbice Pavlovice Obyvatelstvo celkem 3101 601 1313 2092 1096 Ekonomicky aktivní 1500 274 615 1031 542 zem ědělství, lesnictví, rybolov 181 64 63 220 76 pr ůmysl 454 61 144 255 185 stavebnictví 147 25 77 110 71 obchod, opravy motor. vozidel a spo- 151 24 65 85 31 tř.zboží pohostinství a ubytování 56 15 13 43 17 doprava, pošty a telekomunikace 107 10 48 74 41 pen ěžnictví a pojiš ťovnictví 33 2 5 11 3 činn. v oblasti nemov., služ. pro pod- 45 5 14 34 19 niky, výzkum ve řejná správa, obrana, soc. zabez- 94 14 12 32 20 pe čení školství, zdravotn., veterin. a sociální 145 20 35 88 27 činnosti ostatní ve řejné a osob. služby 53 15 33 31 8 nezjištìné odv ětví 34 19 106 48 44 Zdroj: SLDB 2001, vlastní úprava
67
V roce 2009 p ůsobilo v mikroregionu celkem 1 772 podnikatelských subjekt ů. Nejvíce jich bylo ve m ěst ě Velkých Pavlovicích - p řes 760 subjekt ů. Nejvíce subjekt ů na území mikroregionu p ůsobilo v odv ětví obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spot řební- ho zboží a pohostinství, p řibližn ě 29,7 %. Po čet subjekt ů p ůsobících v odv ětví zem ěděl- ství, lesnictví, rybolov je 13 % a v odv ětví pr ůmysl 14 %. Rozložení podnikatelských subjekt ů v obcích mikroregionu uvádí tabulka. St ředními podniky krom ě velkopavlovických jsou Manex & Co., s.r.o. Bo řetice (výroba d řev ěných výrobk ů), LOMAX & Co., s.r.o. Bo řetice (výroba kovových dve ří a oken) a Patria Kobylí, a.s. (zem ědělství a potraviná řská výroba).
Tab. 21 Velikostní struktura podnik ů mikroregionu Modré hory Mikropodniky Malé podniky Střední podniky Obec Celkem (1-9 zam.) (10-49 zam.) (50-249 zam.) Bo řetice 34 9 2 45 Kobylí 31 7 1 39 Němčičky 7 2 0 9 V. Pavlovice 67 22 5 94 Vrbice 15 3 0 18 celkem 154 43 8 205
Graf 12 Ekonomické aktivity podle odv ětví (SLDB 2001) Zdroj: SLDB 2001, vlastní úprava
Na území mikroregionu p ůsobí v odv ětví zem ědělství tyto podniky, které obhospoda- řují velkou část zem ědělské p ůdy: ZD Velké Pavlovice (rostlinná a živo čišná výroba), ZD Němčičky (vina řství), ZD Bo řetice (rostlinná a živo čišná výroba) a PATRIA Kobylí, a.s. bývalé ZD Kobylí (vina řství). Ve Velkých Pavlovicích je 17, v Němčičkách 6, v Bo řeticích
68
19, v Kobylí 11 a ve Vrbici 6 registrovaných vina řů . Celkem je tedy v mikroregionu regis- trováno 59 vina řů . Významným problémem venkovských mikroregion ů bývá nezam ěstnanost. Vývoj ne- zam ěstnanosti bývá ovlivn ěn ro ční sezónností, z dlouhodobého hlediska krizovými jevy v ekonomice a výkonností lokální ekonomiky. Po vysoké nezaměstnanosti na p řelomu let 2005 a 2006 došlo k výraznému zlepšení situace. V lét ě roku 2008 klesla míra nezam ěst- nanosti pod 5 %. Krizový vývoj v ekonomice postihl mikroregion relativn ě siln ě, když na po čátku roku 2010 p řekro čila míra nezam ěstnanosti 13 %. Nicmén ě z hlediska srovnání s jinými rurálními mikroregiony nelze ozna čit Modré hory za mimo řádn ě problematický. Navíc je nezam ěstnanost v tomto regionu částe čně kompenzována šedou ekonomikou, nap říklad prodejem vína, ovoce a zeleniny nebo sezónními pracemi ve vinohradech a sadech.
Graf 13 Vývoj nezam ěstnanosti v mikroregionu Modré hory leden 2005 – říjen 2010 Zdroj: vypo čteno podle dat Integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních v ěcí ČR
Krajina má p ředpoklady zejména pro realizaci p ěší turistiky a cykloturistiky. Moravské vina řské stezky jsou dlouhodobým projektem rozvoje vina řství a turistiky na jižní Morav ě a jsou p římo řízeny programem Zelené stezky Greenways. Za čty ři roky se do projektu za- pojilo 220 vina řských obcí, bylo vyzna čeno 1 090 km cyklistických tras. Moravské vina řské stezky využívá řada obcí a malých podnikatel ů jako nástroj rozvoje šetrné turistiky a pod- pory malého podnikání. Ekonomický p řínos je p římo svázán s úctou ke krajin ě, zachová- ním lidových tradic a obnovou kulturního d ědictví spojeného s vina řstvím. Mikroregionem prochází řada vina řských stezek. Po čet ubytovacích, ale i stravovacích za řízení v mikroregionu mírn ě stoupá s rostoucím zájmem turist ů o tuto oblast. V roce 2007 bylo v mikroregionu 36 hromadných ubytovacích za řízení a v roce 2010 to bylo již 47. K nejznám ějším pat ří hotel Kraví hora. Specifickým subjektem na území obce Bo řetic je Svobodná spolková republika Kraví hora, vyhlášená v roce 2000. Republika má své volené orgány a hymnu, pasy i m ěnu. V roce 2001 jí podvýbor pro heraldiku a vexilologii poslanecké sn ěmovny Parlamentu ČR ud ělil právo užívat znak a prapor. Spolkovou republikou je proto, že areál sklep ů má t ři
69
části: Zahrani čí (sklepy jsou postaveny 2 metry za hranicí katastrálního území Bo řetice), Hliníky a Kraví hora, která je nejv ětší.
Tab. 22 Hromadná ubytovací za řízení v mikroregionu Modré Hory Hromadná ubytovací za řízení, 2010 Obce mikroregionu kategorie Modré Hory turistické jiné (v sou- penziony hotely apartmány celkem ubytovny kromí) Velké Pavlovice 8 3 0 6 9 26 Němčičky 2 2 0 0 2 6 Bo řetice 3 1 2 1 0 7 Kobylí 2 2 0 1 0 5 Vrbice 3 0 0 0 0 3 Celkem 18 8 2 8 11 47 Zdroj: data RIS, stránky obcí, vlastní úprava
Prezident a vláda se ihned po volbách ujali práce kolem vina řství a vinohradnictví. Or- ganizují výjezdy za vina řskými zkušenostmi do sousedního Rakouska, žehnání mladému vínu roku a výstavy vín. Pro zvýšení znalostí a odbornosti vina řů zajiš ťuje p řednášky od- borník ů a zve nejlepší a neúsp ěšn ější vina ře B řeclavska na řízené degustace vín, po řádá recesistické akce. Na území republiky se nachází hotel a další ubytovací za řízení typu penzion ů a vinných sklep ů s ubytovacími kapacitami. V roce 2006 byla nad Kraví horou zp řístupn ěna dvanáctimetrová d řev ěná rozhledna.
Obr. 36 Hotel Kraví hora má podobu řady Obr. 37 Ulice vinných sklep ů ve Svobodné vinných sklepů. Foto M. Náplavová spolkové republice Kraví hora. Foto M. Náplavová
Tato aktivita je p říkladem progresivního marketingového tahu s cílem přilákání turist ů. Jihomoravští vina ři jsou prakticky jedinými českými podnikateli v zem ědělství, kte ří dotáhli do konce úplný cyklus produkce, zpracování, marketingu a navazujících služeb. Jejich cílem není pouhé vyp ěstování vinné révy a její prodej zprost ředkovatel ům, ale zhodnocení tohoto produktu v míst ě, což je ekonomicky podstatn ě zajímav ější. Jiným p říkladem orientace na cestovní ruch je sportovní areál v Němčičkách. Tento areál disponuje nejníže položenou um ěle zasn ěžovanou sjezdovkou s vlekem ve st řední Evrop ě. Provozuje se na n ěm mimo jiné lyža řský výcvik a výcvik jízdy na snowboardu a kulturní akce. Další aktivitou je koupališt ě. Ob ě za řízení mají k dispozici p říslušnou in-
70 frastrukturou v četn ě ubytovacích za řízení s celkovou kapacitou 100 lůžek, stravovacích provoz ů a parkovišt ě. Sportovní za řízení je dopln ěno stadionem pro kopanou, tenisovými kurty a minigolfem. V roce 2010 byla dokon čena bobová dráha. Plánuje se výstavba wes- ternového m ěste čka. Tato vybavenost výrazn ě p řesahuje pot řeby místních obyvatel této nep říliš velké obce a je ur čena pro turisty. Podstatné je, že krom ě pracovních p říležitostí pro 9 osob nabízí tento areál zimní i letní sportovní vyžití a navazující ubytovací a stravovací služby. To je jediný zp ůsob, jak využít cestovního ruchu pro rozvoj obce.
Obr. 38 N ěmčičky: nejníže položený areál Obr. 39 N ěmčičky: bobová dráha. Foto sjezdového lyžování ve st řední Evrop ě. M. Náplavová Foto M. Náplavová Do budoucna je možné po čítat s rozvojem práv ě vina řské turistiky, pro kterou má da- né území geografické p ředpoklady. Mikroregion disponuje množstvím sportovních za říze- ní a možnostmi pro sportovní vyžití. Díky mnohým p řírodním reáliím a kulturním zajíma- vostem je oblast vhodná i pro p ěší turistiku. Terén je vhodný také pro vybudování sít ě ko ňských stezek. V mikroregionu se nachází mnoho vyhlídkových míst, nap říklad roz- hledna Slune čná a Kraví Hora. Celá oblast disponuje dobrým turistickým zna čením a vzr ůstajícím po čtem informa čních bod ů. V území vede hustá sí ť kvalitních cyklostezek a cyklotras. Základní turistická infrastruktura (ubytovací, stravovací) je relativn ě dosta čují- cí. Existuje zde řada hromadných ubytovacích za řízení, které poskytují i stravování. Vedle těchto ubytovacích kapacit existuje i množství l ůžek v soukromí (p řevážn ě ve vinných sklepech). V obcích jsou i pohostinství, která poskytují ob čerstvení.
71
7. Venkov jihomoravské vnitřní periferie
7.1. Charakteristika a zvláštnosti vnitřní periferie Vnit řní periferií nazýváme odlehlé (mikro)regiony dnešního vnitrozemí. Spole čným zna- kem je absence plnohodnotných m ěstských center a velká vzdálenost, respektive horší dosažitelnost významn ějších st ředisek. Dalším charakteristickým rysem bývá členitý reliéf, limitující rozvoj zem ědělství. Tyto oblasti se nacházejí zpravidla na hranicích sfér vlivu sousedních regionálních st ředisek, tedy konkrétn ě na okraji spádové oblasti Brna jako centra regionu. Jihomoravská vnit řní periferie je z v ětší části vnit řní pouze z celostátního pohledu. Její podstatná část se totiž nachází na historické česko – moravské hranici. Pohrani ční hvozd mezi Moravou a Čechami tvo řil vždy p řírodní bariéru mezi ob ěma zem ěmi s výrazn ě roz- dílnými systémy osídlení. Zatímco osídlení Čech je výrazn ě centralizované s hlavním st řediskem v Praze a vedlejšími centry na obvodu, je sídelní systém Moravy typicky tran- zitní v severojižním sm ěru se t řemi st ředisky Brnem, Olomoucí a Ostravou, p řičemž Olo- mouc, která leží uprost řed, je ze st ředisek nejslabší. Vzhledem k tomu, že nové regionální uspo řádání Česka nerespektuje p řirozené histo- rické hranice, je jihomoravská vnit řní periferie v řad ě úsek ů posunuta mimo území Jiho- moravského kraje. Na území kraje lze považovat za vnit řní periferie n ěkteré pasáže Čes- komoravské vrchoviny a p ředevším část severní hranice kraje proti kraji Vyso čina a Par- dubickému kraji v okrese Blansko. Pom ěrn ě rozsáhlé a členité území není zcela integro- váno gravita ční silou lokálního st řediska Boskovic. Místní st řediska Olešnice, Kunštát na Morav ě a Velké Opatovice jsou p říliš slabá na plnohodnotné pln ění centrálních funkcí. Ani na druhé stran ě krajské hranice nenajdeme významn ější centra.
7.2. Případová studie Olešnicko Za modelový p řípad bylo zvoleno Olešnicko. Mikroregion je vymezen územím svazku obcí Olešnicko a zahrnuje obce Crhov, Kn ěževes (s místními částmi Jobova Lhota a Veselka), Křtěnov, Louka, Lhota u Olešnice, Olešnice, Rozsí čka, Ústup na ploše 4 540 ha. Jde v podstat ě o území bývalé obce Olešnice z 80. let minulého století.
Obr. 40 Olešnice – nám ěstí. Foto Obr. 41 Olešnice – nákupní st ředisko. Foto L. Jakešová L. Jakešová
Mikroregion leží v Nedv ědické vrchovin ě, na hranici t ří okres ů (Blansko, Ž ďár nad Sá- zavou, Svitavy), t ří kraj ů (Jihomoravského, Pardubického a Vyso činy) a historických zemí Moravy a Čech. St ředisko mikroregionu Olešnice je od nad řazeného subregionálního cen- 72 tra Boskovic vzdáleno 23 km. Nejbližší subregionální centra sousedních kraj ů leží ve vzdálenosti 21 km (Byst řice nad Pernštejnem) a 23 km (Poli čka). Ve všech uvedených sm ěrech je t řeba p řekonávat členitý terén.
Mapka 8 Mapa mikroregionu Nedvědická vrchovina je sou částí Hornosvratecké vrchoviny. Území p ředstavuje mo- hutnou klenbu hluboko pro říznutou údolím Svratky a jejích p řítok ů. Místy jsou opušt ěná údolí a prolomy vypln ěné miocenními sedimenty (Demek a Mackov čin, 2006) . Území je tvo řeno pestrou sérií starohorních p řeměněných hornin moravika svratecké klenby - zejména pararul, svor ů a fylit ů, s četnými vložkami kvarcit ů, krystalických vápenc ů, amfi- bolit ů a metabazit ů, v jižní části s p řevládajícími rulami. Ve sníženinách jsou pevné horni- ny p řekryté nezpevn ěnými svahovými, či říčními sedimenty, zejména hlínami a písky. Území mikroregionu se nachází v mírn ě teplé klimatické oblasti MT3 (Quitt, 1971). Klima je mírné až mírn ě chladné, suché až mírn ě suché. Pr ůměrná ro ční teplota je tu 6,4 °C. Nejvíce jasných dn ů je v srpnu a zá ří. Pr ůměrná ro ční teplota se pohybuje kolem 6,5 °C. Nejteplejším m ěsícem je červenec s pr ůměrnou teplotou cca 16,5 °C, nejchladn ěj- ším leden s pr ůměrnou teplotou cca -4 °C. V okolí Olešnice, která leží mezi řekami Svratkou a Svitavou, probíhá jejich rozvodí - přibližn ě na spojnici obcí Ústup, Rozsí čka a Rozse č. Povodí řeky Svitavy leží na východ ě a severovýchod ě a je tvo řeno p řítokem této řeky, říčkou K řetínkou. Ve vzdálen ějším okolí měste čka se nacházejí dv ě um ěle vytvo řené vodní plochy. Na řece Svratce, u obce Vír, je to Vírská p řehrada a na K řetínce, mezi K řetínem a Letovicemi je vodní nádrž Letovice, často nazývaná také K řetínka. Vedle p řítok ů říčky Hodonínky (nebo též Nyklovického či Olešnického potoka) a tohoto páte řního toku mikroregionu je v území též řada rybní čků. Protipovod ňová opat ření v m ěst ě Olešnici jsou tvo řena poldry, které mají zadržovat po- vod ňovou vlnu nad zastav ěným územím, a které jsou tvo řeny p řevážn ě hrázemi v údolích v povodí Veselského potoka. Poslední bleskovou povodní bylo území postiženo v roce 2002 (Vaishar, 2002). Půdní pokryv na území mikroregionu vznikl zejména v závislosti na charakteru podlo- ží. P řevažují typické kambizem ě (hn ědé p ůdy), p řevážn ě v siln ě kyselé variet ě. Na živi č- nějších mate čních materiálech jsou mezobazické, částe čně eubazické hn ědé p ůdy. Na 73 krystalických vápencích rendziny, na kvarcitech oligobasické hn ědé p ůdy – rankery. Na svahovinách s větším podílem spraše a jílu leží illimerizované p ůdy až hn ědozem ě, pseu- dogleje s naplavenými p ůdami, p řevážn ě glejovými. Rostlinstvo Olešnicka má však mnohem výrazn ější zastoupení ve výskytu horských a podhorských druh ů, které pronikají i do nižších poloh, nap říklad do údolí Olešnického potoka, nebo na na sever sm ěrované svahy. K t ěmto druh ům pat ří nap ř. řeřišnice chlupa- tá, rosnatka okrouhlolistá, kuklík poto ční, p ětiprstka žežulník, zapalice žlutochovitá, bledu- le jarní, vstava č plamatý. Živo čichové se projevují v krajin ě mén ě výrazn ě než rostliny. Jsou to p ředevším obratlovci, kte ří tvo ří pouze necelé jedno procento naší fauny. I mezi voln ě žijícími obratlovci ovšem najdeme mnoho druh ů hospodá řsky významných, chrán ě- ných, nebo nápadných. Sou časná krajina Olešnicka je lidskou činností podstatn ě zm ěněna. Pom ěrn ě zacho- valé bu činy s horskými druhy v podrostu jsou na jih od Olešnice v povodí Hodonínky (Loucká obora). Na území p řevládají smrkové lesy. Na odlesn ěných plochách jsou louky, pastviny a ne p říliš úrodná pole (Peša, 2000a). Z hlediska p řírodních a estetických hodnot je území mikroregionu Olešnicko velmi cenné. Celé náleží díky nenarušenému krajinnému rázu k přírodnímu parku Svratecká hornatina sousedící s přírodním parkem Halasovo Kunštátsko. P řírodní park Svratecká hornatina zasahuje do t ří okres ů a jeho plocha zabírá 100 km 2. Severozápadn ě od Lhoty je situováno zvlášt ě chrán ěné území - p řírodní památka Lhotské jalovce a Lhotské st ěny. Dalším cenným územím je teritorium kolem Kn ěževsi a Veselky s velmi p ůsobivými rozhledy severním sm ěrem na údolí K řetínky. Severn ě od Jobovy Lhoty je situováno zvlášt ě chrán ěné území - p řírodní památka V Jezdinách, seve- rozápadn ě od Kn ěževsi se nachází p řírodní památka Kavinský potok. Ves Veselka je vyhlášenou venkovskou památkovou zónou. Objekty lidové archi- tektury využívané k rekreaci výrazn ě p řevládají nad objekty trvale obydlenými, řada objek- tů je zchátralá. Okolí obce Louka tvo ří velmi cenné území s rozsáhlými lesními komplexy Loucké obory. Jedná se o zvlášt ě chrán ěné území - p řírodní památku Loucká obora. Ji- hozápadn ě od Rozse če se nachází p řírodní památka Cukl a Rozse čské rašeliništ ě (Peša, 2005).
Obr. 42 Pohled na Olešnici od jihu sm ě- Obr. 43 Nejvýznamn ější olešnický podnik rem k severozápadu. Foto L. Jakešová – Mlékárna Olešnice. Foto L. Jakešová K 1. lednu 2010 m ěl mikroregion 2 814 obyvatel, z nichž 62 % bydlelo v centru mikro- regionu m ěstu Olešnici. Mikroregion má rozdrobenou sídelní strukturu, 3 obce mají do 100 obyvatel a další 3 obce mají 100 až 200 obyvatel. V nich žije p řibližn ě 26 % obyvatel- stva. N ěkteré obce mají ješt ě další místní části. Tato sídelní struktura odpovídá členitosti reliéfu. Hustota zalidn ění mikroregionu činí zhruba 65 obyvatel na km 2, což p ředstavuje právě polovinu celostátního pr ůměru.
74
V roce 2006 byla v ěková struktura obyvatelstva ješt ě progresivní. V předproduktivním věku 0-14 let bylo 15,8 % obyvatel, v produktivním v ěku 15-64 let 70,2 % a v poproduktivním v ěku 65 a více let 14 % osob. Krom ě p řevahy mladých je významný i vysoký podíl obyvatelstva v produktivním v ěku. Existují však lokální rozdíly. Zatímco v ět- ší obce Olešnice, Crhov, Kn ěževes a K řtěnov mají p řevahu mladých obyvatel, nejmenší obce mají naopak p řevahu osob v poproduktivním v ěku – v některých p řípadech i velmi výraznou (zejména Louka a Ústup). Od roku 1994 (od doby, kdy platí sou časná administrativní struktura) se po čet obyva- tel jak Olešnice, tak nest řediskových obcí mírn ě snižuje. P řitom nest ředisková sídla spolu dosahují v celém období zhruba polovinu obyvatel Olešnice. Rozhodující ztráty utrp ělo obyvatelstvo nest řediskových sídel Olešnicka již d říve, zejména v 70. a 80. letech, kdy se pln ě projevilo fungování tzv. st řediskové soustavy osídlení. Mezi roky 1971 a 1985 přišel nap říklad Crhov o 21 % obyvatel, Kn ěževes o 17 % a nejvíce Lhota u Olešnice o 43 % populace. Naproti tomu Louka ztratila 44 % obyvatel mezi léty 1986 a 2000.
Graf 14 Vývoj po čtu obyvatel Olešnicka 1994 – 2010 (k 1. lednu) Zdroj dat: Český statistický ú řad Praha (Databáze demografických údaj ů za obce ČR)
V řad ě odlehlých sídel dochází k procesu, kdy mladí a kvalifikovaní ob čané odcházejí a na jejich místa se vracejí d ůchodci, p řitahovaní do regionu klidným prost ředím a nižšími životními náklady. M ůže se tedy reáln ě zhoršovat v ěková, p řípadn ě i vzd ělanostní struktu- ra populace, aniž by ubýval po čet obyvatel 25 .
Obr. 44 Domy na svažitém nám ěstí. Foto Obr. 45 Olešnice – základní škola. Foto L. Jakešová L. Jakešová
25 Nepublikovaná studie Ústavu geoniky AV ČR 75
V mikroregionu p řevažují pochopiteln ě rodinné domy. Bytové domy jsou tu spíše oje- din ělé. P ři s čítání lidu, dom ů a byt ů v roce 2001 bylo v mikroregionu zaregistrováno cel- kem 872 dom ů. Bytový fond mikroregionu Olešnicko zahrnoval v dob ě s čítání lidu, dom ů a byt ů v roce 2001 celkem 1 080 byt ů, z toho 852 trvale obydlených (tj. přes 70 %). P řes nár ůst po čtu trvale obydlených dom ů v létech 1980-2000 v Olešnici a K řtěnov ě je patrný jejich výrazný pokles zejména v malých obcích – Ústupu, Lhot ě u Olešnice, Rozsí čce a Louce. Trvale obydlené domy se postupn ě p řem ěň ují na rekrea ční objekty nebo z ůstá- vají neobydlené (Peša, 2005).
Tab. 23 Charakteristiky bydlení (Zdroj: SLDB 2001) Obec Po čet dom ů Trvale obydlené RD Po čet byt ů Trvale obydlené byty Crhov 60 43 75 56 Kn ěževes 83 47 92 56 Křtěnov 62 48 75 59 Lhota u Olešnice 14 12 16 14 Louka 40 24 44 27 Olešnice 539 431 689 579 Rozsí čka 57 33 69 48 Ústup 17 11 20 13 Celkem 872 692 1080 852
Ubytovací kapacity jsou zastoupeny hotelem Závrší v Olešnici pro 30 ubytovaných, chatovým táborem se zd ěnou budovou ve Lhot ě u Olešnice (80 l ůžek) a rekrea čním st ře- diskem CHEMONTU Brno ve Čty řech Dvorech. Chat je v subregionu minimum - asi 15 objekt ů, nejvíce ve Lhot ě u Olešnice. Naproti tomu po čet chalup je relativn ě vysoký. V celém subregionu bylo napo čítáno okolo 370 objekt ů, z toho v samotné Olešnici 220 chalup. Převážn ě chalupá řská je Veselka. Tlak na bydlení vzniká p ředevším v Olešnici a sporadicky i v Křtěnov ě, který leží ve výhodné dopravní dostupnosti do Oleš- nice.
Obr. 46 Ulice Vejpustek. Foto L. Jakešo- Obr. 47 Pohled z moravské na n ěmeckou vá stranu. Foto L. Jakešová Olešnický region je s okolím spojen pom ěrn ě hustou silni ční sítí. Páte řní komunikací Olešnicka je silnice II. t řídy č. 362 Poli čka – Olešnice – Rozse č. Část obcí mikroregionu je
76 na Olešnici p římo napojena radiálními silnicemi III. t řídy. Problematická silni ční sí ť je u vsí Rozsí čka, Ústup, Veselka a zejména Jobova Lhota. Ty využívají ke spojení s Olešnicí také zpevn ěných zem ědělských komunikací, které se však v zimních m ěsících neudržují. Odlehlost obcí od m ěsta Olešnice je mén ě než 15 minut, ale do sídla obvodu obce s rozší řenou p ůsobností Boskovic dojedou obyvatelé obcí za tém ěř 50 minut. Dalo by se říci, že spojení mezi v ětšími m ěsty na hlavním tahu je pom ěrn ě dobré, avšak doprava mezi spádovými obcemi a Olešnicí je horší. Vzhledem k tomu, že Olešnickem nevede žádná železni ční trasa a nejbližší železni čními stanicemi jsou Letovice (15 km) a Skalice nad Svitavou (18 km), byla v regionu podpo řena autobusová doprava. Autobusy spojují Olešnici s městy Brnem, Boskovicemi, Byst řicí nad Pernštejnem, Letovicemi, Ž ďárem nad Sázavou a Poli čkou. Došlo ke zvýšení po čtu linek a spoj ů. Za zlepšení této situace vd ěč í zahájení provozu integrovaného dopravního systému v roce 2007. Zp ůsob likvidace komunálních odpadních vod pat ří k pr ůvodním problém ům velké a řídce osídlené plochy území mikroregionu. M ěsto Olešnice se také potýkalo s problé- mem odpadních vod. Situaci napomohla výstavba p řed čisticích zařízení v potraviná řských podnicích Olešnice a kone čně i výstavba obecní čistírny odpadních vod u Olešnického potoka na hranicích katastru se K řtěnovem. Menší obce ale nejsou vybaveny kanaliza č- ními systémy napojenými na čistírnu. Na velkých plochách na sever, jih a východ od Olešnice byl p řem ěněn p ůvodní rost- linný porost v pole, louky a pastviny. V lesích, které zaujímají 27 % rozlohy území mikro- regionu a jsou soust řed ěny zejména do jeho jižní a západní části, je charakter vegetace obecn ě p řírodnímu stavu nejbližší. Mimo les p řevažuje zem ědělské využití p ůdy s rozsáh- lými plochami orné p ůdy, avšak vzhledem k charakteru reliéfu mikroregionu je v území i pom ěrn ě vysoké procento zalu čnění.
Tab. 24 Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny v ha Zem ědělská Lesní Vodní Zastav ěné Ostatní Subregion Celkem půda půda plochy plochy plochy Olešnice 1252 940 192 9 23 88 Křtěnov 282 219 35 2 4 22 Kn ěževes 520 309 179 1 4 28 Crhov 367 293 46 3 3 22 Rozsí čka 402 321 50 3 5 24 Louka 860 269 551 5 4 31 Lhotka 226 93 105 2 1 25 u Olešnice Ústup 265 237 9 1 2 16 Celkem 4174 2681 1167 26 46 256 Zdroj: CSÚ
Nejv ětší podíl zem ědělské p ůdy byl zjištěn v Olešnici a dále pak v obcích Rozsí čka, Kn ěževes a Crhov, nejnižší v obci Lhotka u Olešnice. Zorn ění dosahuje hodnoty 67 % zem ědělské p ůdy. Nejvíce trvalých travních porost ů najdeme v Olešnici a Kn ěževsi, mi- nimum v Ústupu. Vým ěra lesních pozemk ů je nevyšší v obci Louka, nejnižší lesnatost pak představuje území obce Ústup. Pom ěr zastav ěných ploch nep ředstavuje velké rozdíly mezi jednotlivými obcemi.
77
Zem ědělská p ůda 2681 739 Lesní p ůda 11 Vodní plochy Zastav ěné plochy Ostatní plochy 319 Orná p ůda Zahrady Ov ocné sady 1863 TTP 1167 26 46 256
Graf 15 Zastoupení jednotlivých kategorií využití p ůdy v Mikroregionu Olešnicko. Zdroj: CSÚ
Tab. 25 Struktura p ůdy Celkem Orná p ůda Zahrady Ovocné sady TTP Olešnice 1252 637 278 8 268 Křtěnov 282 137 6 0 75 Kn ěževes 520 196 14 0 99 Crhov 367 232 6 1 54 Rozsí čka 402 269 4 0 48 Louka 860 182 5 1 82 Lhotka u Olešnice 226 11 3 1 79 Ústup 265 199 3 0 34 Celkem 4174 1863 319 11 739 Zdroj: ČSÚ
Přestože kraj okolí Olešnice není p říliš úrodný, od nepaměti se zdejší lidé živili zem ě- dělstvím. Okolí Olešnice lze za řadit do bramborá řsko-obilné oblasti. P řevládá orná p ůda s 1 863 ha a p ěstuje se p ředevším je čmen jarní, pšenice ozimá, žito ozimé, mén ě oves a krmná kuku řice. Vedle obilovin to byl len, který se zde v minulých stoletích p ěstoval. Len je dnes plodinou na Olešnicku tém ěř zapomenutou (Peša, 2000b). Brambory jsou sázeny na ploše srovnatelné s plochou osetou pšenicí nebo žitem. Častým jevem je rozši řování luk a pastvin, n ěkteré p říkré kopce jsou zalesn ěny. Lesní hospodá řství se tak stává po- měrn ě výnosným odv ětvím, na n ěmž závisí i zna čná část místního zpracovatelského pr ůmyslu a obecních rozpo čtů. Oblast živo čišné výroby je zam ěř ena na chov hov ězího dobytka v kravínech. Část jate čního dobytka je chována ve výb ězích na Závrší (Peša, 2000a). Na Olešnicku prob ěhla na po čátku 50. let tvrdá kolektivizace v četn ě politických proce- sů. Zem ědělská výroba byla postupn ě soust řed ěna do JZD Mír Olešnice, které se v rámci transformace rozd ělilo nejmén ě na tři subjekty na bázi spole čností s ru čením omezeným. V Olešnici samotné p ůsobí p ředevším AGROSPOL, který obhospoda řuje rovn ěž zem ě- dělskou p ůdu v Kn ěževsi a Ústupu. Dalším relativn ě velkým zem ědělským subjektem je CORPO Louka s farmami také v Crhov ě, K řtěnov ě, Lhot ě u Olešnice a Rozsí čkách. Další nástupnický subjekt JZD Mír je zastoupen farmou AGRONU Sulíkov v Rozsí čkách.
78
V mikroregionu se zachovalo n ěkolik samostatných zem ědělc ů v Crhov ě (s v ětší vý- měrou, ale aktivních jako kovozem ědělci), v Kn ěževsi (jeden s vým ěrou 40 ha), K řtěnov ě (jeden s 30 ha), ve Lhot ě u Olešnice (jeden s 15 ha, kterého živí mléko a les) a v Ústupu. Rodinných farem je minimum a není pravd ěpodobné, že by mohly tvo řit významn ější podíl na zem ědělské produkci regionu. Navíc lze p ředpokládat postupné snižování jejich po čtu, nebo ť hlavní motivací jejich p řetrvávání je vztah k půdě, který je typický spíše pro starší generace. Vzhledem k tvrdé práci, rizik ům po časí a výkyv ů trhu a znemožn ění mobility není tento obor podnikání atraktivní pro mládež. Určitou perspektivu by mohly rodinné farmy mít ve spojení s dalšími aktivitami, nap říklad agroturistikou nebo specializací na výnosné produkty. S tímto zám ěrem je ovšem v rozporu v ěková struktura soukromých zem ědělc ů. Rozhodujícím pr ůmyslovým odv ětvím na Olešnicku z ůstává potraviná řství, dalším je pr ůmysl kovozpracující. Pr ůmyslová výroba v regionu je spjata s malými, maximáln ě n ě- kolika st ředními podniky, soust řed ěnými do Olešnice. Ješt ě po čátkem 90. let bylo v Oleš- nici asi 600 pracovních míst v pr ůmyslu. Nejvýznamn ějším sou časným pr ůmyslovým podnikem je Mlékárna RMD Olešnice s asi 160 zam ěstnanci, která pat ří k nejv ětším mlékárnám na Morav ě. Podnik investoval do moderní technologie a je t řetím nejv ětším výrobcem másla v ČR. Sou částí komplexu je kravín pro 600 krav a další provozy v četn ě autodopravy. Druhým nejv ětším podnikem je MORAVIAFLOR se 100 zam ěstnanc ů, podnik s tradi ční výrobou um ělých kv ětin - dnes pietního charakteru. Agroplast s kovovýrobou dává práci 60 lidem, další pracovní p říleži- tosti jsou v menších podnicích i u n ěkterých fyzických osob. Jediná další výroba pr ůmys- lového charakteru vznikla na bázi bývalé p řidružené výroby JZD v Rozsí čkách. Jde o podnik na výrobu mražených potravin GRONKA s.r.o. s 25 zam ěstnanci. Družstvo si podrželo také výrobu drát ěného programu s rovn ěž asi 25 pracovníky.
Obr. 48 Sokolovna – kulturní d ům. Foto L. Jakešová
Fyzické osoby podnikají rovn ěž p ředevším v Olešnici. V ostatních obcích je aktivních jen málo fyzických osob N ěkte ří z těchto podnikatel ů však poskytují pracovní p říležitosti (klempí řství v Crhov ě, pila v Kn ěževsi). Pro další rozvoj malého podnikání chybí kapitál a v nest řediskových obcích je bariérou p říliš malý lokální trh. Lidé podnikají v ětšinou v tradi čních oborech. V roce 1997 skon čila výroba limonád s tradicí od roku 1888. Další potraviná řskou firmou, která ukon čila provoz v roce 2006, je firma K. Čápek a syn, kon čí tak další tradi ční výroba s více než stoletou historií. Náhradou masné výroby je nová olešnická firma Řeznictví a uzená řství F. Šutera.
79
Olešnicko poskytuje asi 1 150 pracovních p říležitostí, z toho Olešnice sama 950 pracovních míst. Mezi ostatními obcemi vyniká Rozsí čka, která má 80 pracovních míst. Další obce mají pracovních p říležitostí minimum. P řesto je nezam ěstnanost v samotné Olešnici relativn ě nízká (8,3 % v říjnu 2010). V dalších obcích krom ě Kn ěževsi a K řtěnova však p řekra čuje celokrajský pr ůměr a v Louce dosahuje až 20,7 %. Nejv ětší nezam ěstnanost postihuje skupinu obyvatel majících zakon čené studium výu čním listem ve v ěku 50 let a více, a to p ředevším muže. Ú řad práce zaevidoval 17 dlouhodob ě neza- městnaných nad 12 měsíc ů, a to 10 žen a 7 muž ů. Evidovaných nad 6 m ěsíců je však dvojnásobek. Relativn ě stálým jevem je i skute čnost, že u skupiny nezam ěstnaných nad 6 měsíců se za poslední roky tém ěř nic nezm ěnilo. Této skupin ě obyvatel nabízí obec ve spolupráci s ú řadem práce tzv. ve řejn ě prosp ěšná místa. Ze statistik vyplývá, že s rostou- cí vzdáleností od st řediska roste i podíl dlouhodob ě nezam ěstnaných. Po po čáte ční expanzi drobného podnikání na za čátku 90. let dochází postupn ě ke zpomalování tempa vzniku nových podnikatelských subjekt ů. V sou časné dob ě je toto zpomalení nejen d ůsledkem tém ěř nasycení podnikatelského trhu, ale také d ůsledkem celkového nep říznivého vývoje ekonomické situace v České republice - nedostatek kapi- tálu pro vznik nových firem, nízká kupní síla obyvatelstva a v neposlední řad ě nízký stu- pe ň urbanizace území. Dalším problémem je postupná zm ěna v ěkové struktury v nejmenších obcích ve prosp ěch starších obyvatel. Mladí lidé z těchto obcí postupn ě odcházejí a obce se stávají „rekrea čním st řediskem“ pro chata ře a chalupá ře nebo ven- kovským domovem d ůchodců. Klidné prost ředí vytvá ří lokaliza ční podmínky pro za řízení typu domovy d ůchodc ů, domovy mládeže, speciální lé čebny a podobn ě. Pro obce by tato funkce znamenala ne- zanedbatelné množství pracovních p říležitostí s vysokou úrovní jistoty udržení práce, p ří- liv n ěkolika kvalifikovaných lidí, udržování jinak chátrajících objekt ů ve slušném stavu. Zařízeními léka řské pé če je vybavena pouze Olešnice. Lékárna i ordinace praktických léka řů , stomatologa, pediatra a gynekologické ambulance jsou umíst ěny v budov ě léka ř- ského st řediska na ulici Rove čínské. Léky si pacienti vyzvedávají v lékárn ě v p řízemí st řediska. Problém je ovšem s dopravním spojením z obcí, které nemají zdravotnické za- řízení. Složitější vyšet ření a lé čbu onemocn ění vyžadujících nap říklad operativní zákrok poskytuje nemocnice v Boskovicích. Ošet řovatelsko-pe čovatelská služba zajiš ťující roz- voz ob ědů pro d ůchodce a invalidní ob čany funguje v Crhov ě a Olešnici. Pé če o seniory v dom ě s pe čovatelskou službou je poskytována v Olešnici. V obci jsou pom ěrn ě dob ře rozší řené služby. Nachází se zde více než 10 obchod ů s potravinami, řeznictví a uzená řství, drogerie, obchody s od ěvy, elektrem, domácímo pot řebami, dále trafika a papírnictví, holi čství a kade řnictví, kosmetika, čistírna, d řevový- roba, autoškola, malí řství a nat ěra čství, kv ětiná řství. Sféra služeb obyvatelstvu se postup- ně rozši řuje, p řesto se ješt ě za mnohými vyjíždí do vzdálen ějších m ěst. Relativn ě vý- znamnými zam ěstnavateli jsou Výchovný ústav a st řední škola Olešnice (50-99 zam ěst- nanc ů), Základní škola Olešnice (25-49 zam ěstnanc ů) a Obec Olešnice (20-24 zam ěstnanc ů). Hlavním problémem periferních oblastí je dostupnost nejbližších m ěst a st ředisek pra- covních p říležitostí. V mikroregionu Olešnice lze z výsledk ů s čítání v roce 2001 vy číst především skute čnost, že mikroregion je siln ě vyjíž ďkový. Z celého mikroregionu vyjíždí za prací 60 % pracujících. Z hlediska zabezpe čení pracovních p říležitostí obyvatelstvu je nejvíce samostatná Olešnice, z níž za prací vyjíždí jen 47 % ekonomicky aktivního obyva- telstva, zbývající obyvatelé pracují v míst ě. Nej čast ějším cílem výjezdu jsou Boskovice a Letovice (Peša, 2005). Nej čast ější vyjíž ďka do zam ěstnání a škol se uskute ční v rámci okresu. Díky dostupnosti integrované ve řejné dopravy je však umožn ěno cestovat za pra- cí i v rámci kraje. Doba cesty vyjížd ějících za prací se tak nej čast ěji pohybuje od 15 do 29 minut.
80
Tab. 26 Po čty Ekonomicky aktivních obyvatel Vyjížd ějící za prací Obyvatel Ekonomicky Ekonomicky Obec celkem aktivní neaktivní v rámci v rámci do jiného okresu kraje kraje Crhov 187 90 97 53 8 5 Kn ěževes 191 88 103 43 5 13 Křtěnov 211 93 117 54 8 3 Lhota u 37 15 22 7 2 - Olešnice Louka 78 29 49 16 4 1 Olešnice 1786 831 931 224 88 50 Rozsí čka 163 78 85 39 5 3 Ústup 39 16 23 10 2 - Zdroj: SLDB 2001
Školství v Olešnici má n ěkolik století dlouhou tradici. Tato tradice sahá až do po čátku 17. století. Stávající budova základní školy byla postavena v roce 1910 a je již čtvrtou budovou. Docházejí sem d ěti z Olešnice, Trpína, Kn ěževsi, Hlásnice, K řtěnova, Crhova, Louky, Jobovy Lhoty, Rozsí čky, Ústupu a v posledních letech i z Rozse če. Staletou dominantou nám ěstí je kostel sv. Vav řince. Nejnov ější z olešnických kostel ů je pak budova stojící nad ulicí Rove čínskou. Jedná se evangelický kostel z roku 1860. Další dominantou je kostel sv. Mikuláše. Budova velmi výrazn ě zm ěnila svoji podobu. Kostel byl totiž do současné podoby zcela zmodernizován v roce 1852. Postaven však byl mnohem d říve, a to v roce 1725 nákladem tehdejšího majitele kunštátského panství Jana z Lamberka. Zajímavou historií se pyšní Kulturní d ům - sokolovna. V letech 1809-1810 sloužila jako továrna na zpracování bavlny, pozd ěji byla obcí p řestav ěna na školu a byty pro u čitele. Posléze budovu od obce odkoupil místní Sokol, budovu p řestav ěl a od roku 1929 tu byla sokolovna. Od roku 1988 je p řestav ěna na kulturní d ům. Najdeme tu velký sál, jevišt ě, klubovnu, dv ě odd ělení knihovny a kinosál. Zde je od roku 2006 první digitální kino na Morav ě. V zahrad ě je p řírodní výletišt ě s parketem i zázemím. Za zmínku stojí také Lam- berk, nevelký barokní záme ček z roku 1700. Barokní budova však byla v minulosti ne- vhodn ě modernizována na byty, sklady, kancelá ře a v sou časnosti je celý objekt ve špat- ném stavu.
Obr. 49 Kostel sv.Vav řince. Foto L. Jake- Obr. 50 Evangelický kostel. Foto L. Jake- šová šová
81
Od kv ětna do konce zá ří je možnost navštívit expozici figurín olešnických strašidel. Prohlídka probíhá ve sklepení, expozice je doprovázená výkladem, hudbou a strašidel- nými zvuky. Kulturní d ům z roku 1988 je i nadále centrem kulturního d ění. Vedle n ěj je k dispozici také kinosál, dv ě odd ělení knihovny s více než 10 000 svazky a výletišt ě na zahrad ě. Ve všech obcích jsou vybudována výletiště a h řišt ě, provozují se r ůzné sporty, sout ěže dobrovolných hasi čů , r ůzné akce pro d ěti organizované zájmovými sdruženími a obcemi. Tém ěř ve všech obcích se konají tradi ční hody, plesy, tane ční zábavy, ostatky. Olešnicko je spojeno s velmi zajímavou tradiční výrobou, dnes řazenou do kategorie um ěleckých řemesel, v republice ojedin ělých. Je to výroba modrotisku, která se v Olešnici se traduje už od 17. století. Díky p ěstování lnu v málokteré chalup ě chyb ěl d řev ěný stav, na kterém se tkalo plátno, které se barvilo p řírodním barvivem indigem. Na plátno se tisklo ru čně p řitla čením formy namo čené do barvy odpuzující hmoty (tiska řský pop) a pak se plátno obarvilo. Strojový tisk v továrnách znamenal konec ru čního tisku plátna a tak je olešnický modrotisk výrobou velice vzácnou. Dílna u Danzinger ů používá dodnes forem i receptur p ředávaných z generace na generaci p řes150 let. Zajímavá je architektura n ěkterých zachovalých dom ů z minulých staletí. V ětšina t ěch- to dom ů se nachází na Horním Vejpustku. Známý je také Hloušk ův mlýn na cest ě do Cr- hova. V dnešní dob ě převažuje výstavba p řízemních dom ů se sedlovou st řechou s roz- sáhlými zahradami okolo. Přírodní materiály nejsou preferovány. Naopak, b ěžný je beton, omítané zdivo, um ělé hmoty apod. Přírodní podmínky p ředstavují potenciál pro zdravý životní styl a sport. Malebná kraji- na s dalekými výhledy avšak s mírnými svahy je vhodná pro mén ě náro čnou cykloturisti- ku, p ěší turistiku a zimní, zejména b ěžecké sporty. Významné zastoupení zimní turistky má region ve Ski-areálu Olešnice. Olešnicko se tak stává vyhledávaným místem rekreace především obyvatel Brna a okolí. Své postavení by zde našla i pomalu se rozvíjející ven- kovská turistika. Dalšími produkty cestovního ruchu, které mají potenciál pro rozvoj, jsou folklórní a gastronomické akce. Překážku na cest ě v rozvoji komer ční turistiky v tomto mikroregionu lze spat řovat p ře- devším v chyb ějících ubytovacích za řízeních a další infrastruktu ře. Existuje minimum uby- tovacích za řízení typu rodinných penzion ů či hotel ů, která by mohla poskytnout p říjemné ubytování nenáro čným turist ům.
Obr. 51 Lidová architektura v Olešnici. Obr. 52 Hloušk ův mlýn v Olešnici. Foto L. Jakešová Foto L. Jakešová
V obcích mikroregionu panuje relativn ě bohatý spolkový život. Poda řilo se udržet n ě- které tradi ční kulturní a spole čenské akce, jiné tradice se pak da ří zakotvit v podv ědomí lidí a úsp ěšn ě rozvíjet. Po čátek 21. století je obdobím snahy podpo řit turistický ruch, ke
82 kterému p řispívá i činnost řady olešnických spolk ů (Peša, 2008b). Nejvýznamn ějšími spolky jsou TJ Sokol Olešnice, Orel, jednota Olešnice, Sbor dobrovolných hasi čů v Crho- vě, Kn ěževsi, K řtěnov ě, ve Lhot ě, v Louce, Olešnici, Rozsí čkách, Ústupu, myslivecká sdružení v Louce a Olešnici, fotbalový klub FC Olešnice, místní organizace Svazu chova- tel ů drobného zví řectva, Moravského rybá řského svazu, Českého svazu v čela řů , Svazu tělesn ě postižených. Specifickými spolky jsou Trampská osada Zmijáci a Mate řské cent- rum Hastrmánek.
Obr. 53 Lyža řský areál Olešnice. Obr. 54 Krajiný ráz Olešnicka. Foto L. Jakešová Foto L. Jakešová
Jednotlivé obce Olešnicka pat ří mezi malá a velmi malá sídla. K řtěnov je krátkou řa- dovou obcí p ři Olešnickém potoku, u silnice do Hodonína. Bezprost ředn ě sousedí se zá- stavbou Olešnice, a proto je zde v ětší zájem o výstavbu dom ů než v ostatních menších obcích mikroregionu. Turisticky zajímavé jsou památné stromy a zachovalá architektura Podhrázského mlýna. Crhov je obdélníkovou návesní obcí na jihovýchod od Olešnice p ři silnici do Rozse če a Kunštátu. Turisticky zajímavý je k říž z roku 1848 na pam ěť zrušení roboty, d řev ěný mlýn, kapli čka na návsi, roubené stavení na návsi a cyrilometodějský kámen. Rozsí čka jsou oválnou návesní obcí na silnici p řes Sulíkov a Rudku do Kunštátu. Kulturní d ům slou- ží pro po řádání kulturn ě spole čenských akcí. Turisticky zajímavá je místy zachovalá lido- vá architektura a zvoni čka. Spole čný katastr s Rozsí čkami má Ústup, jejichž po čet obyva- tel již klesl pod 50. Nedávno prob ěhla oprava budovy obecního ú řadu a zvoni čky a je zde řada objekt ů zachovalé lidové architektury.
Obr. 55 Rozsí čka. Foto L. Jakešová Obr. 56 Ústup. Foto L. Jakešová
83
Velmi malé sídlo Veselka je sou částí Kn ěževsi. Tvo ří shluk dom ů v nepravidelném kruhu. Turisticky zajímavá je zachovalá, r ůzn ě udržovaná lidová architektura, roubené objekty, aktuáln ě vyhlášená venkovská památková zóna. Samotná Kn ěževes je situována na historické česko-moravské hranici 4 km severn ě od Olešnice. Turisticky zajímavá je zachovalá a udržovaná lidová architektura na návsi, roubené stavení, p řírodní rezervace Kavinský potok a p řírodní památka V Jezdinách. Lhota u Olešnice se nachází v malebném údolí, svažujícím se k řece Svratce, 4 km ji- hovýchodn ě od Olešnice. Ves se d ělí na dv ě části – Horní a Dolní Lhotu. Turisticky zají- mavá je zachovalá a udržovaná lidová architektura, roubené objekty, kaple v dominantní poloze, památné stromy, p řírodní památka Lhotské jalovce a Lhotské st ěny. Louka leží 4 km jižn ě od Olešnice na silnici p řes K řtěnov do Rozse če. Tvarem intravilánu představuje návesní silnicovku na stráni pod vrcholem kopce Hradisko (635 m n.m.), na kterém jsou zbytky hradu Louka. Za zmínku stojí také roubený d ům č. 7. V katastru obce se nacházejí přírodní památky Cukl a Rozse čské rašeliništ ě.
Obr. 57 Kn ěževes. Foto L. Jakešová Obr. 58 Křtěnov. Foto L. Jakešová Významným rysem mikroregionu Olešnicko je jeho odlehlost v četn ě chyb ějícího že- lezni čního napojení. Teoreticky jde tedy o rurální mikroregion s omezenými perspektivami prosperity. Oblast se potýká s problémy v ekonomické i sociální sfé ře. V okolí je velmi složité najít práci. Stávající pracovní p říležitosti jsou obvykle velmi málo ohodnocené, což má za následek zvyšující se podíl obyvatel vyjížd ějících za prací. Není zde ani dostate čné ekonomické zázemí ani spole čenský život napl ňující pot řeby dnešní generace. Z t ěchto důvod ů dochází k vylid ňování oblasti a odchodu mladých a kvalifikovaných lidí do m ěst.
Obr. 59 Lhota u Olešnice. Foto L. Jakešo- Obr. 60 Crhov. Foto L. Jakešová vá
84
Oblast se nenachází p říliš daleko od druhého nejv ětšího m ěsta Česka, ale p řesto není příliš rekrea čně atraktivní. Důvodem je p ředevším nedostate čně rozvinutá technická infra- struktura a horší dopravní spojení. Okolí je přitažlivé jen pro své p řírodní krásy, oblast nedisponuje žádnými architektonickými lákadly. Hlavní formou rekreace je chalupa ření. V řad ě vesnic zaujímají chalupy p ředevším obyvatel Brna velmi podstatnou část domov- ního fondu. Chalupá ři prospívají obcím p řinejmenším údržbou domovního fondu, který by jinak zchátral. Perspektiva Olešnice je spojována s pr ůmyslovou výrobou v podnicích malé a st řední velikosti. Tato výroba by m ěla být dopln ěna o st řediskové služby a eventuáln ě o turistiku a agroturistiku. Vize ostatních obcí vycházejí ze skute čnosti, že jde o sídla malá a velmi malá. Nej čast ěji jsou uvád ěny v různých kombinacích smíšené funkce na bázi zem ěděl- ství, drobného podnikání živnostenského typu a nenáro čné rekreace. Teprve další v řad ě je vytvá ření konkrétních podmínek pro podnikatele. M ůže jít o ini- ciování vzniku deficitních služeb, o nabídku nebytových prostor nebo pozemk ů pro podni- kání, o pomoc p ři vy řizování ú ředních postup ů atd. V podmínkách venkovských oblastí je podpora malého a st ředního podnikání významnou cestou ke zlepšení situace na trhu práce, protože lokaliza ční podmínky nejsou p říznivé pro získání nových velkých investic. Záv ěrem nezbývá než konstatovat, že skute čné oživení Olešnicka závisí p ředevším na jeho obyvatelích, na jejich aktivit ě a podnikavosti, na schopnostech a nadšení p ředsta- vitel ů obcí, na spole čném úsilí všech subjekt ů venkova – ob čan ů, neziskového sektoru, podnikatel ů, p ředstavitel ů obcí a regionalist ů spolupracujících s obcemi. Obec by se m ěla za čít rozvíjet především prost řednictvím mobilizace vnit řních zdroj ů a s využitím vn ější pomoci. P řes všechny nevýhody je Olešnicko prostorem s vysokou vitalitou a hlubokou vnit řní silou, která mu umožní p řestát náro čné období. Hlavním jeho zdrojem je místní obyvatelstvo.
85
8. Pohraniční venkov
8.1. Charakteristika jihomoravského pohraničí Jihomoravský kraj má úseky státní hranice s Rakouskem a se Slovenskem. Historicky jde o zcela rozdílná území. Moravsko-rakouská hranice se v rámci Rakousko-Uherska vyvíje- la jako vnit řní regionální hranice rakouské části státu a netvo řila bariéru. Teprve po vzniku Československé republiky v roce 1918 se stala standardní mezistátní hranicí, která se stále více m ěnila na hranici p ředpokládaného nep řátelství ( Československo získalo v roce 1920 na základ ě Saintgermainské smlouvy m ěsto Valtice, které p ředtím pat řilo k Dolním Rakousům). V dob ě války byla hranice posunuta dále do moravského vnitrozemí a dnešní pohrani čí se stalo sou částí T řetí říše. Po válce došlo k vysídlení v ětšiny n ěmeckého oby- vatelstva a vytvo ření železné opony, a následky nese pohrani čí dosud. Hranice se Slovenskem byla od pádu Velké Moravy v 10. století hranicí mezistátní a také kulturní mezi západními a východními vlivy. Vytvo ření Československa v roce 1918 tuto hranici naopak p řem ěnilo v regionální hranici, která se v roce 1968 vícemén ě formál- ně zm ěnila na hranici mezi sou částmi federace. Odd ělení Slovenska v roce 1993 m ělo za následek vznik standardní mezistátní hranice s některými nadstandardními prvky. K vymezení pohrani čí lze p řistoupit n ěkolika zp ůsoby. V dřív ějších pracích jsme využili spádových obvodů pov ěř ených obecních ú řad ů. Toto vymezení má logiku z hlediska struktury osídlení, ale v případ ě jihomoravského pohrani čí zachází v případ ě st ředisek jako Znojmo, B řeclav nebo Hodonín relativn ě daleko do vnitrozemí. P řijatelné není ani historicko-sociologické ztotožn ění pohrani čí s územím povále čné etnické vým ěny obyva- telstva. Navíc tato definice vylu čuje slovenské pohrani čí. Náš p řístup vychází z empirického poznatku, že vliv státní hranice se projevuje zpra- vidla nejvíce v první obci za hranicí a dále v prvním m ěst ě, které poskytuje služby vyšší hierarchické úrovn ě. Vzhledem k tomu, že v této studii jde p ředevším o venkov, vytyčili jsme pohrani čí podle jednotlivých úsek ů následovn ě:
Slovenské pohrani čí – Hor ňácko: Hrubá Vrbka, Javorník, Kuželov, Malá Vrbka, Nová Lho- ta, Rad ějov, Tvarožná Lhota Slovenské pohrani čí Hodonínsko: Petrov, Sudom ěř ice, Rohatec, Mikul čice, Lužice Slovenské pohrani čí B řeclavsko: Kostice, Lanžhot, Moravská Nová Ves, Týnec, Tvrdonice Rakouské pohrani čí východ: B řezí, Dobré Pole, Hevlín, Hrab ětice, Hrušovany nad Jevi- šovkou, Jevišovka, Novosedly, Nový P řerov, Sedlec, Šanov Rakouské pohrani čí – st řed: Dyjákovice, Dyjákovi čky, Hnanice, Hrádek, Chvalovice, Jaro- slavice, Slup, Strachotice, Šatov Rakouské pohrani čí – západ: Horní B řečkov, Lan čov, Lukov, Podhradí nad Dyjí, Podmolí, Podmy če, Starý Pet řín, Stálky, Šafov, Uher čice, Vranov nad Dyjí, Vrat ěnín
V těch pasážích analýzy, kde to bude ú čelné, budeme sledovat regionální rozdíly podle vymezených úsek ů pohrani čí. Hypoteticky lze p ředpokládat, že existují výrazné rozdíly v několika sm ěrech. Sloven- ské a rakouské pohrani čí se budou lišit na základ ě d ůsledk ů historického vývoje na konci první poloviny minulého století. Další významné rozdíly budou nepochybn ě podmín ěny vzdáleností od měst st řední velikosti Hodonína, B řeclavi a Znojma. Pro rozvoj primárních i jiných aktivit mohou hrát roli rovn ěž p řírodní podmínky (nerostné suroviny na Hodonín- sku), dopravní poloha, ekonomické aktivity, atraktivita z hlediska cestovního ruchu, lidský
86 faktor a individuální odlišnosti. N ěkteré z uvedených faktor ů se vzájemn ě podmi ňují, jiné nikoliv. Za centrální úsek jihomoravského pohrani čí lze považovat území mezi Hodonínem a Znojmem, kudy procházejí významné tranzitní dopravní tahy a kde se nacházejí nejv ětší města i venkovské obce. Perifernost území však prohlubuje skute čnost, že žádné z moravských st ředních ani malých m ěst typu Strážnice či Mikulova nemá na druhé stran ě hranice rovnocenného partnera. Jedinou dvojici snad tvo ří Hodonín a podstatn ě menší Holí č na Slovensku. Vývoj po čtu obyvatel jednotlivých úsek ů jihomoravského pohrani čí odráží historii této části kraje. Je patrný výrazný rozdíl mezi moravsko-slovenskou a moravsko-rakouskou částí. Nejmarkantn ější je propad po čtu obyvatel moravsko-rakouského pohrani čí v důsledku povále čné etnické vým ěny obyvatelstva a vále čných ztrát N ěmc ů. Tato část pohrani čí ztratila mezi s čítáními lidu v letech 1930 a 1950 minimáln ě t řetinu populace. Slovenské pohrani čí ztratilo obyvatelstvo jen velmi mírn ě (lze p ředpokládat, že část popu- lace osídlovala práv ě pohrani čí s Rakouskem) nebo v ůbec. Do roku 1930 zaznamenávala v ětšina úsek ů hranice r ůst počtu obyvatel, st řídaný pouze v nejzápadn ější části obdobími poklesu v period ě 1880-1910. Po válce obecn ě klesají počty obyvatel jihomoravského pohrani čního venkova ve všech jeho částech až do roku 1991. Pouze ojedin ěle v některých mikroregionech a n ěkterých intracenzálních ob- dobích je pozorován jiný vývoj. V poslední dekád ě 1991-2001 se v některých částech po- hrani čí situace velmi pomalu obrací. Ztrátové zůstává spíše moravsko-slovenské pohrani- čí (krom ě Hodonínska), zatímco Vranovsko na západ ě se zdá být trvale úpadkovým mik- roregionem.
18000 16000 14000 12000 10000 8000 et obyvatel
č 6000
po 4000 2000 Hor ňácko 0 Hodonínsko ř 0 0 1 B eclavsko 869 890 91 921 950 97 980 99 001 1 1880 1 1900 1 1 1930 1 1961 1 1 1 2 Východ rok s čítání St řed Západ
Graf 16 Vývoj po čtu obyvatel jednotlivých úsek ů jihomoravského pohrani čí v letech 1869-2001. Zdroj: R ůžková, J., Škrabal, J., eds. (2006): Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Díl I., Praha, Český statistický ú řad, 760 s.
Nejnov ější popula ční vývoj jsme sledovali na základ ě popula čních bilancí za p ětileté období 2004-2008. Z hlediska p řirozeného pohybu obyvatelstva se výrazn ě liší úseky mo- ravsko-slovenské hranice, které jsou vesm ěs ztrátové od úsek ů moravsko-rakouské hra- nice, které jsou ziskové. To m ůže být d ůsledek povále čné etnické vým ěny obyvatelstva, která p řinesla mladou popula ční základnu do pohrani čí s Rakouskem. Pokud jde
87 o mechanický pohyb obyvatelstva, jsou migra čně ziskové všechny sledované úseky až na západní část moravsko-rakouské hranice (Vranovsko), které pat ří mezi nejmargináln ější úseky pohrani čí v ůbec. Celková dynamika obyvatelstva je negativní v obou okrajových pasážích, tedy na Hor ňácku a Vranovsku, zatímco v ostatních úsecích hranice je p řír ůst- ková. Obrat migrace stoupá od východu, který je relativn ě stabilní v ůč i mechanickému pohybu obyvatelstva, k západu, který je naopak zna čně senzitivní.
Tab. 27 Popula ční bilance jednotlivých úsek ů jihomoravského pohrani čí za období 2004-2008 Živ ě Úsek Zemřelí Přist ěhovalí Vyst ěhovalí St řední stav narození Hor ňácko 4 447 204 305 418 402 Hodonínsko 10 572 459 548 1 367 1 069 Břeclavsko 11 184 514 641 1 300 1 040 Východ 11 541 610 483 1 463 1 253 St řed 6 819 400 307 883 800 Západ 2 942 164 146 467 510 Zdroj: Databáze demografických údaj ů za obce ČR. Praha, Český statistický ú řad, [http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm], staženo 22. února 2010
Sídelní struktura jihomoravského pohrani čí je rovn ěž diferencovaná. Opírá se o t ři st ředn ě velká m ěsta Hodonín, B řeclav a Znojmo. Mezi nimi hrají úlohu center malá města Strážnice, Mikulov, Hrušovany nad Jevišovkou. Velká nad Veli čkou na východ ě a Vranov nad Dyjí na západ ě nemají ani charakter malého m ěsta. Krom ě uvedených st ředisek se nacházejí v jihomoravském pohrani čí ješt ě malá m ěsta Valtice a Lanžhot. Pro Hodonínsko a B řeclavsko jsou typické velké a velmi velké kompaktní venkovské obce. Sm ěrem k východnímu a západnímu okraji jsou velké venkovské obce st řídány st ředními a sm ěrem k západu malými až velmi malými obcemi. Jen velmi z řídka mají tyto obce prostorov ě odd ělené místní části a pokud ano, jde zase p ředevším o západní část jihomoravského pohrani čí. Z ukazatel ů struktury obyvatelstva jsme vybrali podíl osob starších 65 let (jako ukaza- tel stárnutí), podíl obyvatel starších 15 let s pomaturitním vzd ěláním a podíly osob za- městnaných v zem ědělství a v pr ůmyslu se stavebnictvím z celkového po čtu ekonomicky aktivních osob.
Tab. 28 N ěkteré ukazatele struktury obyvatelstva 2001 [%] Pomaturitní Sekundární Úsek Osoby 65+ Primární sektor vzd ělání sektor Hor ňácko 16,7 5,4 9,8 49,6 Hodonínsko 14,0 7,9 6,0 45,4 Břeclavsko 14,7 6,6 7,1 37,8 Východ 10,2 4,9 12,6 39,7 St řed 11,4 4,5 19,8 37,0 Západ 13,4 5,3 22,2 32,1 Zdroj: S čítání lidu, dom ů a byt ů 2001. Český statistický ú řad Praha
88
Op ět se ukazují rozdíly v demografické struktu ře mezi úseky ve slovenském pohrani čí, které mají zjevn ě vyšší podíly senior ů než úseky v rakouském pohrani čí. Lze se op ět do- mnívat, že jde o doznívající d ůsledky povále čné etnické vým ěny. Na druhé stran ě jsou úseky ve slovenském pohrani čí typické vyšší úrovní vzd ělání, které se pouze na Hor ňác- ku blíží hodnotám okolo 5 %. Pohrani čí s Rakouskem vykazuje z celostátního hlediska velmi vysoké podíly osob, zam ěstnaných v primárních sektorech. Jde z řejm ě nejen o d ů- sledek výhodných podmínek pro zem ědělství, ale i menší možnost nalézt uplatn ění v jiných odv ětvích. To ostatn ě koresponduje s kvalifika ční strukturou obyvatelstva. Sou čet zam ěstnaných ve výrobních odv ětvích p řesahuje v pěti úsecích polovinu; pouze B řeclav- sko vykazuje vyšší podíly zam ěstnaných ve službách. Struktura ekonomické činnosti jihomoravského pohrani čí je do zna čné míry ovlivn ěna vhodnými p řírodními podmínkami pro zem ědělství. Zam ěstnanost v primárním sektoru na po čátku 90. let 20. století, tedy na za čátku transformace hospodá řství v České republice, byla v jihomoravském pohrani čí velmi vysoká, a to jak v rámci širšího regionu tak i zbytku republiky. Relativn ě agrární charakter m ělo celé rakouské pohrani čí, p řičemž m ůžeme vysledovat ur čitý východo – západní gradient s maximem na Vranovsku, kde byl primární sektor nejv ětším zam ěstnavatelem (42,0 % ekonomicky aktivních obyvatel). B ěhem trans- formace došlo k výraznému poklesu zam ěstnanosti, více ubývalo zam ěstnanc ů na slo- venské hranici (nejvíce o ⅔ na Hor ňácku), menší pokles se realizoval v případ ě rakous- kého pohrani čí (p řibližn ě ½), kde z ůstává zem ědělství i nadále významným zam ěstnava- telem s přibližn ě dvacetiprocentním podílem. Sekundární sektor se historicky více rozvíjel ve slovenském pohrani čí, čemuž odpoví- dá i vysoká zam ěstnanost v tomto sektoru s maximem na Hodonínsku. Celé jihomoravské pohrani čí s výjimkou Hodonínska (Moravské lignitové doly v Mikul čicích) a východní části rakouského pohrani čí (Cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou, závod Praga v Novosedlech a cihelny v Hevlín ě a Novosedlech) nebylo na po čátku 90. let sídlem vý- znamn ějších pr ůmyslových podnik ů, proto transformace pr ůmyslové výroby se zde výraz- ně neprojevila. Po čet zam ěstnaných v sekundárním sektoru v mén ě pr ůmyslových čás- tech stagnoval, nebo mírn ě rostl, naopak na B řeclavsku mírn ě a na Hodonínsku výrazn ěji poklesl. Ostatní odv ětví ekonomické činnosti, zejména služby, byly poddimenzovány, jejich vý- znam b ěhem devadesátých let rostl, a dnes jsou s výjimkou Hor ňácka nejv ětším zam ěst- navatelem v celém pohrani čí. Velmi dynamicky se rozvíjela sféra cestovního ruchu, pro který má celý region velmi vhodné podmínky, protože se v něm, nebo v jeho t ěsné blíz- kosti nachází množství p řírodních, kulturních a technických památek, které se snoubí s jeho významnou folklórní a vina řskou tradicí. Vysoce atraktivní je zejména rakouské pohrani čí, které je také zp řístupn ěno v ětším po čtem hrani čních p řechod ů (krom ě území Národního parku Podyjí) a poskytuje komplexn ější spektrum ubytovacích za řízení. O mí ře sou časné podnikatelské aktivity vypovídá po čet podnikatelských subjekt ů na 1 000 obyvatel. V tomto ukazateli výrazn ě vy čnívá region Vranovska. P ři bližším pohledu ale zjistíme, že se p řevážn ě jedná o fyzické osoby, které neposkytují pracovní p říležitosti pro další obyvatele a jejich význam proto není veliký. Jde spíše o reakci obyvatel na ne- dostatek pracovních p říležitostí. Struktura zam ěstnavatel ů se opírá v celém pohrani čí o mikropodniky (1-9 zam ěstnanc ů) a malé podniky (10-49 zam ěstnanc ů), p řičemž nej- menší po čet zam ěstnavatel ů vykazují oba krajní úseky pohrani čí a nejv ětší Hodonínsko, které je spole čně s Břeclavskem sou částí jedné s os regionálního rozvoje celé ČR. Vzhle- dem k velikostní struktu ře obcí je nadpolovi ční v ětšina ekonomicky aktivních obyvatel nu- cena vyjížd ět do zam ěstnání za hranici obce, a pohrani čí tak funguje jako zázemí p řileh- lých v ětších center.
89
Tab. 29 Podnikatelská aktivita v jihomoravském pohrani čí k 31.12.2008 Po čet Po čet subjekt ů s po čtem Po čet subjektů subjektů zaměstnanc ů Úsek na 1000 250 a Primér Sekundér Ostatní Celk. 1-9 10-49 50-249 obyvatel více Hor ňácko 177 180 351 790 180 50 14 0 0 Hodonín- 170 203 1334 2168 203 195 49 4 3 sko Břeclavsko 373 178 1088 2005 178 158 42 5 0 Východ 352 193 1116 2244 193 182 47 4 1 St řed 168 182 702 1253 182 88 44 9 0 Západ 160 243 389 785 243 63 9 1 0 Zdroj: M ěstská a obecní statistika, Český statistický ú řad Praha, [http://vdb.czso.cz/xml/mos.html], staženo 2. b řezna, Portál Regionálních Informa čních Servis ů, Centrum pro regionální rozvoj ČR, [http://www.risy.cz/index.php], staženo 2. března 2010
Míra nezam ěstnanosti v jihomoravském pohrani čí je vyšší v regionálním i celorepubli- kové kontextu. Nezam ěstnanost má charakteristický sezónní pr ůběh, který je dán vyso- kým podílem sezónních typ ů práce v zem ědělství, stavebnictví i v cestovním ruchu. Nej- nižší nezam ěstnanost vykazuje dlouhodob ě B řeclavsko, nejvyšší pak Západ a St řed, kte- ré také mají nejvýrazn ější sezónní chod nezam ěstnanosti.
30,0
ň 25,0 Hor ácko
20,0 Hodonínsko
stnanosti [%] 15,0 ě Břeclavsko
10,0 Východ míra nezam 5,0 St řed 0,0
9 08 09 10 Západ 2005 2005 2006 2007 20 20 20 n n n en en en lede červen lede červen 2006lede červen 2007led červen 2008led červen 200led
Graf 17 Vývoj nezam ěstnanosti v jednotlivých úsecích jihomoravského pohrani čí v letech 2005-2010. Zdroj: Statistiky nezam ěstnanosti z územního hlediska., Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních v ěcí, [http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem], staženo 2. března 2010
90
8.2. Případová studie Vranov nad Dyjí Česko-rakouské pohrani čí bylo až do roku 1918 vnit řní administrativní hranicí Rakousko- Uherska bez významn ějších bariér. Neexistovala ani etnická bariéra, nebo ť ob ě strany hranice byly osídleny p řevážn ě n ěmecky mluvícím obyvatelstvem. Po vzniku samostatné- ho Československa se hranice stala standardní hranicí mezi dv ěma evropskými státy. Události po anšlusu Rakouska hitlerovským N ěmeckem u činila z hranice p ředpokládanou bojovou linii, na níž se stav ěla opevn ění. Za okupace v letech 1938 – 1945 byly ob ě stra- ny hranice sou částí Velkon ěmecké říše. Po druhé sv ětové válce byla v ětšina obyvatelstva vym ěněna na etnické bázi. V dob ě rozd ěleného sv ěta byla hranice sou částí železné opo- ny. Po roce 1990 se její charakter velmi rychle m ěnil až do dnešní podoby vnit řní hranice Schengenského prostoru. Pro podrobn ější analýzu bylo vybráno Vranovsko, které hypote- ticky p ředstavuje nejperifern ější část tohoto úseku pohrani čí.
Obr. 61 Lesná. Foto A. Vaishar Obr. 62 Šumná. Foto A. Vaishar
Za jednu z komparativních nevýhod kraje lze ozna čit velmi výrazné disparity mezi Br- nem a jeho suburbanizovaným zázemím na jedné stran ě a periferními mikroregiony na stran ě druhé. Práv ě Vranovsko je výrazným p říkladem periferního mikroregionu Jihomo- ravského kraje. V mikroregionu prob ěhlo v nedávné minulosti n ěkolik pr ůzkum ů. Zákla- dem pro srovnání v čase mohou být publikace, shrnující výzkumy v polovin ě 90. let minu- lého století: Koutný a Vaishar (1997), Vaishar a Hroudová (1997), Vaishar et al. (1997), které byly koncentrovány do podoby monografie (Vaishar et al., 2000). Pozd ěji se ve svých pracích p ředm ětnému území v ěnovali nap říklad Koch (2002) nebo V ěžník (2007). Strategický materiál zpracovali Galvasová et al. (2005).
Obr. 63 Štítary. Foto A. Vaishar Obr. 64 Vranov nad Dyjí. Foto A. Vaishar
91
Mapka 9 Mapka mikroregionu Studovaný mikroregion 26 byl vymezen spádovým obvodem Vranova nad Dyjí jako po- věř eného obecního ú řadu. Spadají sem obce Bítov, Chvalatice, Korolupy, Lan čov, Lesná, Lubnice, Onšov, Oslnovice, Podhradí nad Dyjí, Podmyče, Šafov, Stálky, Starý Pet řín (s částmi Jazovice a Nový Pet řín), Štítary, Šumná, Uher čice (s částí Mešovice), Vracovi- ce, Vranov nad Dyjí, Vrat ěnín, Vyso čany, Zálesí a Zblovice. Vranov nad Dyjí je jedním z nemnoha sídel pov ěř ených obecních ú řad ů bez statutu m ěsta. Vranov nad Dyjí a Štítary mají statut m ěstyse. Po pádu Velkomoravské říše a zvýšeném tlaku Germán ů v 10. století se Vranovsko stává pohrani ční zónou, kde jsou zakládány královské hrady k obran ě přemyslovského státu a k výboj ům do Rakouska a do Uher. Region byl významnou pevností i za husit- ských válek. Devastaci p řinesla až t řicetiletá válka, násilná rekatolizace a také germaniza- ce. Poté se st řídala období úpadku s léty ekonomického rozvoje. Po roce 1793 se za číná modern ěji hospoda řit, zakládají se velkostatky, využívají se lesní a nerostné suroviny (kámen). V té dob ě dokonce vznikla obec Lesná. Koncem 19. století dochází k zakládání továren (výroba kameniny, betonových tvárnic, stužek), krom ě již existujících lihovar ů a vápenek. Mikroregion je extrémn ě vzdálen od všech významn ějších st ředisek. Vlastní okresní město a nejbližší m ěsto Znojmo je od Vranova vzdáleno 22 km, p řičemž vzdálenost ze Znojma do nejodlehlejší obce mikroregionu Vrat ěnína je dvojnásobná (45 km). Také vzdá-
26 Analýza tohoto mikroregionu prob ěhla v soub ěhu s projektem Národního programu výzkumu II Ministerstva mládeže, školství a t ělovýchovy ČR číslo 2D06001 „Rozvojové zájmy českého pohra- ni čí“ 92 lenost Vranova nad Dyjí od krajského m ěsta Brna je extrémní: 88 km. Na rakouské stran ě nejsou v dosažitelné vzdálenosti významn ější st řediska a navíc je hluboké údolí Dyje s národním parkem p řekro čitelné jen na okrajích mikroregionu. Nejvýznamn ějším silni č- ním hrani čním p řechodem je Vrat ěnín – Drossendorf na nejzápadn ějším okraji mikroregi- onu a po vstupu do Schengenského prostoru jsou v provozu rovn ěž p řechody Šafov – Langau a Stálky – Heinrichsreith. Na území mikroregionu se nenachází žádné m ěsto, a to nejen formáln ě, ale ani z hlediska existence m ěstských aktivit a funkcí. Z toho vyplývá, že m ěstské služby, pra- covní p říležitosti a sociální kontakty jsou pro obyvatele mikroregionu obtížn ě p řístupné. Nejvýznamn ějším sídlem na rakouské stran ě hranice je malé m ěsto Drosendorf- Zissersdorf s 1 300 obyvateli v okrese Horn, které je vzdáleno od Vranova nad Dyjí 27 km. Po dlouhou dobu byla velkým problémem dosažitelnost zejména nejodlehlejších obcí mikroregionu ve řejnou dopravou. V celém mikroregionu je jediná železni ční zastávka Šumná. Ostatní obce jsou odkázány na autobusy. Od roku 2010 byl mikroregion za člen ěn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, který zaru čuje frekventova- nou dostupnost ve řejné dopravy. Konkrétn ě to na pohrani čním Vranovsku p ředstavuje 13 pár ů spoj ů v pracovní dny a 4-6 pár ů o víkendu a svátcích. Sporná je ekonomická efektivnost systému, nebo ť autobusy jezdí minimáln ě vytíženy a systém je mohutn ě doto- ván z ve řejných prost ředk ů. Vzhledem k reliéfu a dalším p řírodním p ředpokladům zaujímá více než polovinu území zem ědělská p ůda. Lesy podél řeky Dyje a v Národní park Podyjí pokrývají více než t řetinu území. Hustota obyvatelstva činí pouze 23 osoby na km 2, respektive 27 osob na hektar zastav ěné plochy. Poměrn ě řídkému osídlení, skládajícího se z malých a velmi malých sídel, odpovídá minimální zastoupení zastav ěných ploch. Hlavní vodní plochou je Vranov- ská p řehrada.
Tab. 30 Vranovsko - struktura využití zem ě Zem ědělská Zastav ěné Využití Celkem Lesy Vody Ostatní půda plochy [ha] 22 582 12 167 8 080 934 194 1207 [%] 100,0 53,9 35,8 4,1 0,9 5,3
Zem ědělská p ůda má vysoký stupn ěm zorn ění. To sv ědčí o její pom ěrn ě vysoké kvali- tě pro klasické produk ční zem ědělství, zejména v severní části území. Zahrady, sady a vinice zaujímají jen minimální rozlohy. Koeficient ekologické stability (Míchal, 1985) je přes výrazn ě venkovský charakter mikroregionu relativn ě nízký a dosahuje hodnoty 0,765 27 .
Tab. 31 Vranovsko – struktura zem ědělské p ůdy Zem ědělská Trvalé travní Využití Orná p ůda Zahrady Sady půda porosty [ha] 12 167 11 214 175 9 763 [%] 100,0 92,2 1,4 0,0 6,3
27 Taková území jsou klasifikována jako území intenzivn ě využívaná zejména zem ědělskou velko- výrobou, oslabení autoregula čních pochod ů v ekosystémech zp ůsobuje jejich zna čnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie. 93
Pro analýzu moderního historického vývoje bude využito retrospektivy po čtu obyvatel. Jak je vid ět z přiloženého grafu, pohyboval se p řed druhou sv ětovou válkou po čet obyva- tel Vranovska v dnešním vymezení 28 na tém ěř dvojnásobné úrovni než dnes. Ovšem i v dob ě popula čního maxima p ři s čítání v roce 1930 dosahovala hustota obyvatelstva necelých 50 osob na km 2, což je hodnota neobvykle nízká na to, že jde o území relativn ě rovinaté s pom ěrn ě úrodnou p ůdou. Odlehlost teritoria patrn ě hrála úlohu již tehdy.
12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 rok
Graf 18 Vývoj po čtu obyvatel mikroregionu Vranova nad Dyjí 1869 - 2001 Zdroj: Historický lexikon obcí České republiky 1869 – 2005. Praha, Český statistický ú řad 2006
Z grafu je z řejmé, že po čet obyvatel mikroregionu od prvního s čítání lidu v roce 1869 pomalu, ale jist ě klesal až do s čítání v roce 2010. Po první sv ětové válce došlo k relativn ě výraznému r ůstu po čtu obyvatel. Rozhodujícím okamžikem byl však odsun v ětšiny n ě- meckého obyvatelstva, který znamenal rázový pokles obyvatel o 30 %. Po krátkém obdo- bí stagnace následoval od roku 1960 stálý, relativně rovnom ěrný a z řejm ě nezadržitelný pokles. Vývoj jednotlivých obcí je pochopiteln ě diferencován. Nejv ětší úbytek zaznamenal Ša- fov, který m ěl v roce 1869 tém ěř 1,5 tisíce obyvatel a byl nejv ětší obcí mikroregionu, p ři- čemž v sou časné dob ě klesl po čet jeho obyvatel pod 200. Podobn ě Podhradí nad Dyjí se zmenšilo ze 440 obyvatel v roce 1869 na dnešních 50 osob. Opa čný vývoj zaznamenala jediná obec, Šumná, po čet jejíchž obyvatel se zvýšil z necelých dvou set na dnešních řádov ě 600 osob. P říčinou m ůže být její napojení na železnici.
Obr. 65 Bítov. Foto A. Vaishar Obr. 66 Starý Pet řín. Foto A. Vaishar
28 Bývalý soudní okres Vranov nad Dyjí zahrnoval ještě n ěkolik obcí západn ě od dnešního území. 94
Na vývoji po čtu obyvatel lze vysv ětlit novodobý historický vývoj mikroregionu a jeho centra. Samoz řejm ě, že ve starších d ějinách je vývoj území spjat s lokalizací panských sídel: hradu Bítova, zámku (p ůvodn ě rovn ěž hradu) Vranova nad Dyjí, hrad ů Cornštejna a Frejštejna a zámku v Uher čicích. Pro moderní dobu je významné, že Vranovu se vyhnu- la železnice (která protíná pouze cíp území) a tím i industrializace. Proto došlo ve druhé polovin ě 19. a na po čátku 20. století ke stagnaci až úbytku po čtu (p řevážn ě n ěmeckých) obyvatel. Významným momentem v historii Vranovska byla výstavba p řehradní nádrže v letech 1930-1934. Mikroregion profitoval nejprve ze stavby samotné p ředevším dodávkami pra- covních sil a d řeva a po jejím dostav ění z rekreace, která se za čínala pomalu rozvíjet. Slibný vývoj p řerušila druhá sv ětová válka, b ěhem níž p řipadlo Vranovsko N ěmecké říši. Důsledkem války byl tém ěř úplný úbytek n ěmeckých obyvatel v důsledku vále čných ztrát, út ěku p řed frontou a odsunu. Dosídlenci nemohli a ani nem ěli p ůvodní po čet obyvatel nahradit. Vývoj mikroregionu ovlivnila likvidace významného dílu staré diverzifikované ekono- mické struktury a její náhrada kolektivizovaným (respektive státním) zem ědělstvím a loka- lizací n ěkolika pobo ček vnitrozemských podnik ů. Nová ekonomická struktura nedovolila vytvo ření vztahu k půdě ani vznik st řední t řídy. Z řízení železné opony za řadilo Vranovsko na okraj významu se všemi d ůsledky z toho vyplývajícími. Dopravní trasy a kontakty do sousedního Rakouska byly p řerušeny. Vranov nad Dyjí ztratil funkci st řediska soudního okresu, kterou disponoval až do roku 1949. Po roce 1989 se ukázala existující ekonomická struktura jako málo životaschopná. Pobo čky vnitrozemských podnik ů byly zavírány mezi prvními. Stávající struktura zem ě- dělských podnik ů nebyla konkurenceschopná. Ale ani zrušení železné opony nep řineslo očekávaný efekt, nebo ť sídla na rakouské stran ě hranice jsou rovn ěž odlehlá od vnitro- zemských center a p ředstavují rakouskou periferii. Navíc p římo v okolí Vranova nad Dyjí nejsou hrani ční p řechody pro automobily vzhledem k hlubokému ka ňonu Dyje, který tvo ří státní hranici. Z nové situace na hranici profitovala jediná obec – Vrat ěnín s pohrani čním přechodem, která se stal v roce 1996 vesnicí roku.
Obr. 67 Podmy če. Foto A. Vaishar Obr. 68 Starý Pet řín. Foto A. Vaishar
Významnou zm ěnou v této dob ě bylo vyhlášení Národního parku Podyjí v roce 1991. Následn ě byl v roce 2000 na rakouské stran ě hranic vyhlášen národní park Thayatal. Ten- to po čin p řinesl na jedné stran ě zatraktivn ění mikroregionu, který vešel do pov ědomí oby- vatel, na druhé stran ě velkoplošná ochrana území limituje n ěkteré ekonomické aktivity. Navíc velmi malé obce s minimální infrastrukturou nejsou schopny využít potenciálu, který vyhlášení národního parku nabídlo. I proto pokračuje pokles obyvatel také v sou časné dob ě.
95
V mikroregionu není žádné sídlo, které by m ělo více než tisíc obyvatel. Podle stavu k 1. lednu 2010 se v celém mikroregionu nacházely pouze t ři st ředn ě velké obce s 500 – 1 000 obyvatel (vedle samotného Vranova nad Dyjí i Štítary a Šumná). Ostatní obce je třeba považovat za malé. Známým problémem malých obcí jsou nedostate čné rozpočty, nedostate čné lidské zdroje a tudíž malá schopnost dosáhnout na národní i evropské gran- tové projekty. Mezi 22 malými obcemi je 17 obcí velmi malých s mén ě než 200 obyvateli a z nich šest má mén ě než sto obyvatel. V mikroregionu jsou další t ři části obcí, jež lze zjednodušen ě považovat za sídla. Sou časný vývoj obyvatelstva budeme analyzovat na základě bilancí obyvatelstva za pětileté období 2004 až 2008. P ětileté období vybíráme proto, že p ři pom ěrn ě malých absolutních po čtech obyvatel by data za jediný rok nebyla relevantní.
Tab. 32 Bilance obyvatelstva v letech 2004 - 2008 Obec N Z I E PP MP CP Bítov 3 11 25 15 -51 +64 +7 Chvalatice 1 11 8 16 -85 -68 -153 Korolupy 9 10 23 40 -5 -84 -89 Lan čov 12 12 29 42 0 -51 -51 Lesná 11 17 28 49 -23 -80 -103 Lubnice 1 8 5 10 -89 -63 -152 Onšov 2 3 6 2 -14 +56 +42 Oslnovice 3 6 5 18 -30 -131 -161 Podhradí nad Dyjí 0 4 9 14 -83 -104 -187 Podmy če 7 7 24 26 0 -20 -20 Stálky 9 7 36 44 -13 -52 -39 Starý Pet řín 12 18 38 47 -24 -37 -61 Šafov 7 10 34 41 -18 -41 -59 Štítary 34 30 58 75 +6 -25 -19 Šumná 29 34 86 73 -8 +22 +14 Uher čice 28 23 64 81 +12 -40 -28 Vracovice 8 13 31 27 -26 +21 -5 Vranov nad Dyjí 40 42 90 110 -2 -23 -25 Vrat ěnín 19 9 57 50 +35 +24 +59 Vyso čany 5 4 5 12 +9 -62 -53 Zálesí 4 7 17 25 -16 -44 -60 Zblovice 2 5 16 9 -63 +146 +83 celkem 246 291 694 826 -8 -25 -33 Vysv ětlivky: N po čet živ ě narozených, Z po čet zem řelých, I po čet p řist ěhovalých, E po čet vyst ěhovalých, PP saldo p řirozeného pohybu v ‰, MP saldo mechanického pohybu v ‰, CP saldo celkového pohybu obyvatelstva v ‰. Zdroj: Český statistický ú řad Praha
Celý mikroregion je popula čně ztrátový i v sou časné dob ě, kdy se na celém území státu projevil vliv silných 70. ro čník ů minulého století na p řirozený pohyb obyvatelstva. Přirozený úbytek obyvatel mikroregionu dosahuje 8 ‰, migra ční úbytek 25 ‰ a celkový úbytek tudíž činí 33 ‰ za sledované p ětileté období, což p ředstavuje v absolutní hodnot ě 177 osob. Z 25 obcí mikroregionu je 20 popula čně ztrátových a pouze p ět zaznamenalo
96 přír ůstky obyvatelstva (Zblovice, Vrat ěnín, Onšov, Šumná a Bítov). Je z řejmé, že velikost obcí v tomto p řípad ě není rozhodujícím kritériem. Zajímavý je vý čet obcí, které byly mi- gra čně p řír ůstkové a tudíž patrn ě atraktivní: Bítov, Onšov, Šumná, Vracovice, Vrat ěnín a relativn ě nejvíce Zblovice. Vrat ěnín je jedinou obcí, která zaznamenala p řirozený i me- chanický p řír ůstek po čtu obyvatel.
Obr. 69 Podhradí nad Dyjí. Foto A. Vaishar Obr. 70 Uher čice. Foto A. Vaishar
Naopak více než 10 % obyvatel za sledované p ětileté období ztratily obce Korolupy, Lesná, Lubnice, Oslnovice, Podhradí nad Dyjí. Zvlášt ě poslední p řípad vzhledem k po čtu 44 trvale bydlících osob je výrazn ě problematický a obci by mohl hrozit administrativní zánik. Samotné st ředisko mikroregionu má záporné saldo obou pohyb ů, ale jeho relativní hodnoty nejsou nijak vysoké. Nejvyšší relativní hodnoty p řirozeného úbytku obyvatel m ěly Lubnice, Chvalatice a Podhradí nad Dyjí. Nejvyšší relativní hodnoty migra čního úbytku se pak projevily v Oslnovicích, Podhradí nad Dyjí, Korolupech a Lesné. Věková struktura obyvatel, m ěř ená podílem osob ve v ěku 65 let a starších je zna čně diferencována, p řičemž zhruba polovina obcí má v ětší podíl senior ů než činí pr ůměr Ji- homoravského kraje. Nejvíce senior ů má op ět Podhradí nad Dyjí, což p ředstavuje další rizikový faktor jeho zachování jako obce.
Obr. 71 Vrat ěnín. Foto A. Vaishar Obr. 72 Stálky. Foto A. Vaishar
97
Tab. 33 Tabulka Základní charakteristiky obyvatelstva obcí mikroregionu Vranov nad Dyjí Obyvatel Obyvatel Obyvatel ve Obyvatel obec nad 65 let s pomaturitním vzd ě- službách 29 1.1.2009 [%] láním [%] [%] Bítov 154 21,4 13,1 74,6 Chvalatice 104 23,1 5,2 36,2 Korolupy 188 12,8 1,2 27,6 Lan čov 240 11,3 1,9 34,4 Lesná 252 18,7 3,4 41,4 Lubnice 72 19,4 6,3 34,9 Onšov 74 16,2 0,0 35,9 Oslnovice 92 18,5 6,4 37,5 Podhradí nad Dyjí 44 27,3 8,5 57,1 Podmy če 95 12,6 0,0 30,4 Stálky 147 15,0 0,9 30,4 Starý Pet řín 235 11,9 3,2 40,9 Šafov 167 12,6 4,3 50,0 Štítary 658 14,3 3,5 40,9 Šumná 605 13,9 8,1 45,1 Uher čice 419 12,4 3,7 42,2 Vracovice 190 8,9 1,9 38,8 Vranov nad Dyjí 856 14,5 9,2 58,6 Vrat ěnín 308 13,3 2,5 38,7 Vyso čany 106 21,7 4,9 39,7 Zálesí 175 22,3 2,1 32,5 Zblovice 48 18,9 6,1 62,5
Velmi d ůležitým ukazatelem je vzd ělanostní struktura obyvatelstva. M ěř eno podílem osob s pomaturitním vzd ěláním (který dosahuje v Jihomoravském kraji hodnotu 13,8 % osob starších 15 let), jsou všechny obce pod tímto pr ůměrem. Jediná obec, která se ke krajskému pr ůměru blíží, je Bítov. Naproti tomu existují dv ě obce zcela bez osob s vyšším vzd ěláním a u řady obcí klesá jejich podíl pod 2 %. Jde o velmi významný handicap vra- novského mikroregionu. Se vzd ělanostní strukturou úzce souvisí struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva podle odv ětví. Obecn ě platí, že výrobní odv ětví vyžadují v pr ůměru nižší kvalifikaci než služby. Proto byl jako ukazatel zvolen podíl osob pracujících ve službách. Oproti celokraj- skému pr ůměru (57,3 % ekonomicky aktivních) je ve v ětšin ě obcí Vranovska zam ěstnáno ve službách mén ě obyvatel. Nad pr ůměr vynikají op ět Bítov, st ředisko mikroregionu Vra- nov nad Dyjí a Zblovice, blíží se mu Podhradí nad Dyjí. V jednotlivých obcích je relativn ě
29 Veškeré ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které není zam ěstnáno v zem ědělství, pr ůmyslu a stavebnictví 98 zna čné množství obyvatel zam ěstnaných v primárním sektoru, ale i ve stavebnictví, které formou daleké vyjíž ďky částe čně řeší nedostatek pracovních p říležitostí v míst ě. Ačkoliv mikroregion má pom ěrn ě výhodné p řírodní podmínky pro zem ědělství, byl po- stižen d ůsledky povále čného odsunu n ěmeckého obyvatelstva a následným dosídlením. Zem ědělská výroba byla organizována státními statky, mén ě JZD, která nebyla efektivní. Nové subjekty, vzniklé jejich privatizací, se potýkají s řadou problém ů nepr ůhledných vlastnických vztah ů (V ěžník, ,2007). V sou časné dob ě hospoda ří na zem ědělské p ůdě Vranovska podniky Podyjí, a.s. Horní B řečkov, Zemos Lesná, s.r.o., ZD Korolupy, ZD Pet- řín ve Starém Pet řín ě a Agro Uher čice. Tuto strukturu dopl ňuje řádov ě do deseti soukro- mě hospoda řících rolník ů. Jedním z problém ů mikroregionu Vranova nad Dyjí je pom ěrn ě vysoká nezam ěstna- nost. Z grafu je patrný výrazn ě sezónní pr ůběh tohoto jevu, když v dob ě sezónních prací nezam ěstnanost z řeteln ě klesá, zatímco v zimním období op ět stoupá. I to je jedním ze znak ů dosud relativn ě zna čné závislosti mikroregionu na primárních odv ětvích, eventuál- ně stavebnictví, kde se sezónní práce vyskytují nej čast ěji. Projevovat se m ůže i sezónní vliv cestovního ruchu. Z tohoto hlediska lze porovnávat vývoj v jednotlivých letech. Jako nejúsp ěšn ější se ukazuje rok 2008, na jehož konci se však již objevuje p ředzv ěst propoušt ění na po čátku ekonomické krize. Naopak rok 2007 za číná v pom ěrn ě nepříznivých pom ěrech, aby dosá- hl úpln ě nejnižší prosincové nezam ěstnanosti. Jako nejhorší se ukazují léta 2005 a 2009, zatímco rok 2010 má nejhorší po čátek, ale vývoj v 1. čtvrtletí nesm ěle nazna čuje jistou nad ěji na zlepšení.
30
25 2005 20 2006 2007 15 [%] 2008 10 2009 5 2010
0
ří en ten en únor ě zá říjen inec leden řezen erv enec srpen topad b dub kv č s os červ li pr měsíc
Graf 19 Nezam ěstnanost na Vranovsku 2005-2010 Zdroj: zpracováno podle dat Ministerstva práce a sociálních v ěcí ČR
Je ovšem t řeba konstatovat zna čné rozdíly mezi jednotlivými obcemi. V březnu 2010 byla zaznamenána extrémn ě vysoká nezam ěstnanost v Zálesí (37,5 %), Podhradí nad Dyjí (33,3 %), Stálkách, Uher čicích, Štítarech, Bítov ě. Relativn ě nejnižší míru nezam ěst- nanosti vykazovaly obce Onšov (10,3 %), Oslnovice (12,5 %), Starý Pet řín, Korolupy. Vranov nad Dyjí m ěl 18,3 % nezam ěstnaných. Geografické rozložení obcí s nejvyšší a nejnižší nezam ěstnaností nevykazuje žádnou významnou geografickou souvislost.
99
Obr. 73 Státní zámek Vranov – hlavní ar- Obr. 74 D ůstojnou konkurenci mu p řed- chitektonická atraktivita mikroregionu. Foto stavuje Státní hrad Bítov. Foto A. Vaishar A. Vaishar V regionu je statisticky 3 546 l ůžek pro cestovní ruch 30 . Podle informací na interneto- vých stránkách se v mikroregionu nachází 121 ubytovacích za řízení tohoto odv ětví. V těchto zařízeních je 1 630 lůžek celoro čních a 2 766 lůžek sezónních, což činí celkem tém ěř 4,4 tisíce l ůžek. Krom ě toho bylo v mikroregionu v roce 1991 celkem 4 626 chat 31 . V roce 2001 se v mikroregionu nacházelo dále 386 dom ů sloužících rekreaci. V některých obcích zaujímají domy sloužící k rekreaci pom ěrn ě vysoký podíl domovního fondu: Pod- hradí nad Dyjí 63 %, Zblovice 47 %, Chvaletice 45 %, Vyso čany 36 %. V samotném Vra- nov ě je 17 % rekrea čních dom ů. Nejmén ě takových dom ů (pod 10 %) mají Vracovice, Vrat ěnín, Lesná, Ští řaty, Šumná. Po čítáme-li 3 lůžka na jednu chatu nebo chalupu, do- jdeme k celkovému číslu tém ěř 20 tisíc rekrea čních l ůžek, což je množství, které tém ěř čty řnásobn ě p řevyšuje po čet stálých obyvatel.
Obr. 75 Údolí Dyje pod hradem Cornštej- Obr. 76 Dálkový pohled na obec Bítov. nem. Foto A. Vaishar Foto A. Vaishar
Národní park Podyjí byl založen v roce 1991. P ředtím zajiš ťovala velkoplošnou ochra- nu území Chrán ěná krajinná oblast Podyjí (od roku 1978). Rozloha parku činí 63 km 2, přičemž 84 % území zaujímá lesní p ůda. Národní park Podyjí je ukázkou výjime čně za- chovalého říčního údolí. Na rakouské stran ě na n ěj navazuje menší Nationalpark Thaya- tal, vyhlášený v roce 2000, který má rozlohu 13 km 2. P řesto se na jeho území nachází
30 Český statistický ú řad 31 p ři s čítání v roce 2001 se po čet chat nezjiš ťoval 100 atraktivní hrad Hardegg. Jediný p řechod, dimenzovaný pro chodce a cyklisty, je mezi Čí- žovem na české stran ě a Hardeggem na stran ě rakouské. Na ostatních místech jsou ob ě části tohoto p řeshrani čního parku odd ěleny relativn ě hlubokým ka ňonem Dyje. Mezi Správou národního parku a jednotlivými obcemi docházelo v minulosti k ur čitým nap ětím, která vyplývala z omezování ekonomické činnosti obcí. Lesy jsou často jediným významn ějším majetkem obcí s velmi malými po čty obyvatel na pom ěrn ě rozsáhlých ka- tastrálních územích. Podmínky ochrany území významně komplikují p řípadnou lokalizaci nových ekonomických aktivit v dot čených obcích. Problémem je i to, že velmi malé obce bez dostate čné infrastruktury nejsou p říliš schopny využít návšt ěvník ů národního parku k podnikání v cestovním ruchu. To doku- mentuje šetření mezi návšt ěvníky, místními obyvateli a p ředstaviteli samospráv o vztahu ochrany p řírody a rozvoje cestovního ruchu ( Čiha ř a Sta ňková, 2006). Rozvoj cestovního ruchu bez odpovídajícího ekonomického efektu je naopak vnímán částí místní populace jako negativní, nebo ť turisté jsou ve velmi malých obcích rušivým elementem a obce mají problémy s odstra ňováním pevného odpadu po nich. Jiným negativn ě poci ťovaným efektem jsou nároky ochraná řů na diktování pravidel pro stavební úpravy objekt ů sídel, nacházejících se v ochranné zón ě národního parku. Respektování t ěchto úprav je finan čně náro čné, což je v relativn ě chudém mikroregionu vážným problémem. Místní správy se proto snaží o vyn ětí intravilán ů sídel z ochranné zóny. Za ú čelem ochrany spole čných zájm ů obcí a podpory všestranného rozvoje bylo zalo- ženo Sdružení obcí pro rozvoj a obnovu Vranovska se sídlem ve Vranov ě nad Dyjí. Jeho členy je 21 obcí Vranovska. Jedním z hlavních cíl ů sdružení je podpora cestovního ruchu. Obce Korolupy, Lubnice, Oslnovice, Uher čice, Vrat ěnín, Vyso čany jsou sou částí regi- onu LEADER+ Jemnicko, která vznikla v roce 2004. Území tohoto regionu pokrývá hluché místo na rozhraní t ří kraj ů (Jihomoravského, Vyso činy a Jiho českého). Jeho centrum však leží mimo Vranovsko a Vranov nad Dyjí není sou částí regionu místní ak ční skupiny. Proto se vliv této místní ak ční skupiny m ůže projevovat pouze okrajov ě. Rozpo čet m ěstyse Vranova nad Dyjí v roce 2009 (skute čnost) činil 22,9 milion ů K č, z toho 6,1 milionu bylo z přerozd ělených daní a 4 miliony ze sociálních dávek. P říjmy z hospoda ření samotné obce byly podstatn ě nižší: 2,8 milionu K č z pronájmu a prodeje byt ů, 713 tisíc K č z provozu parkoviš ť, 657 tisíc K č za rekrea ční pobyty atd. Pokud jde o výdaje, nejvíce (4,2 milionu K č) bylo v ěnováno na místní správu a na dávky sociální pé če (3,5 milionu K č). Následovalo školství (1,9 milionu K č), odstra ňování odpadu (1,5 milionu K č), komunální služby (1,2 milionu K č), komunikace (0,8 milionu K č) atd. Více než 1 milion K č byl v ěnován splátce dluh ů.
Obr. 77 Šumná - jediná železni ční stanice Obr. 78 Štítary: obchodní d ům Pavelec. v mikroregionu. Foto A. Vaishar Foto A. Vaishar 101
Menší obce mají rozpo čty podstatn ě nejen kv ůli menšímu po čtu obyvatel, ale p řede- vším proto, že sociální dávky za celý mikroregion procházejí rozpočtem Vranova nad Dyjí, který má kontaktní místo státní sociální podpory znojemského ú řadu práce. Vlastní eko- nomická aktivita t ěchto obcí je v ětšinou malá, mezi vlastními p říjmy n ěkdy figuruje lesní činnost. Relativn ě velké prost ředky jsou vydávány na zajišt ění technické infrastruktury, zejména na odstra ňování kapalných a pevných odpad ů, mén ě na údržbu a opravy komu- nikací. V nejmenších obcích pochopiteln ě zpravidla stoupají relativní částky, vydávané na místní správu. Rozpo čty v ětších obcí zat ěžuje provoz škol. Nicmén ě se zdá, že jednotlivé obce mohou p římo ovliv ňovat jen menší část svých p říjm ů a výdaj ů a se snižující se veli- kostí rozpo čtu se snižuje i tento manévrovací prostor. Nap říklad Lan čov získává pro sv ůj ro ční rozpo čet 3,7 milionu Kč (2009) celkem 2,3 milionu z přerozd ělených daní a 600 tisíc K č z dan ě z nemovitostí. Mezi výdaji figuruje na prvním míst ě místní správa (936 tisíc K č), následovaná likvidací odpad ů (777 tisíc K č), zajišt ěním pitné vody (367 tisíc K č) a sportovní činností (357 tisíc K č). Vysloven ě rekrea ční obec Podhradí nad Dyjí čerpá pro sv ůj rozpo čet 1,7 milionu K č (2009) nejvíce prost ředk ů z přerozd ělených daní (554 tisíce K č), dan ě z nemovitostí (470 tisíc K č), ale jen 115 tisíc K č z poplatk ů, spojených s rekreací. Na činnost místní správy vydala p řes 1 milion K č, na pro- tipovod ňová opat ření 0,8 milionu K č. Starý Pet řín čerpá sv ůj rozpo čet ve výši 4,4 milionu K č (2009) p ředevším z daní 2,5 milionu K č, dan ě z nemovitosti (689 tisíc K č) a z lesa (500 tisíc K č). Na opravu domu vydal 1,5 milionu K č, na činnost zastupitelstva 881 tisíc K č, na likvidaci odpad ů 731 tisíc Kč, na podporu kultury 636 tisíc K č. V ětší Štítary čerpají do celkového rozpo čtu 8,7 milionu K č z daní 6,5 milionu K č, z poplatk ů 1,2 milionu K č a z úhrad za komunální služby 0,6 milionu Kč. Naproti tomu v roce 2009 vydaly na kanalizaci 3,2 milionu K č, na místní správu 2 miliony K č, na školu 1,7 milionu K č, na likvidaci tuhých odpad ů 0,9 milionu Kč. Rozpo čet nad 10 milion ů K č má Šumná. Z celkových 10,7 milionu K č po- chází (2009) 5 milion ů z daní, 2,4 miliony K č z dotací, 502 tisíce K č z poplatk ů, 481 tisíc Kč z pronájmu a prodeje. Vydá se 3,2 milionu K č na místní správu, 2,8 milionu Kč na provoz školy a po p ůl milionu K č na inženýrské sít ě, odstra ňování tu- hých odpad ů a komunální služby. Teoreticky pat ří Vranovsko spolu s celým znojemským okresem do Euroregionu Weinviertel – Jižní Morava – Záhorie. Nebyly však zachyceny signály o podstatném vlivu tohoto euroregionu na vývoj Vranovska. Existuje spíše formální spolupráce mezi m ěsty- sem Vranov nad Dyjí a nejmenším rakouským m ěstem Hardeggem; ta je však limitovaná mimo jiné i odlišným postavením samospráv v obou regionech. Výrazným problémem mikroregionu je vzdálenost hraničních p řechod ů. I když v rámci Schengenského prostoru lze p řecházet státní hranice na libovolném míst ě, v tomto p řípa- dě je takováto možnost omezena p řírodními podmínkami (relativn ě hluboké údolí Dyje, jehož p řeklenutí mostem by si vyžádalo zna čné prost ředky), existencí národního parku z obou stran hranice a nep říliš velkým zájmem části místní populace. Když se na po čátku 90. let jednalo o novém hrani čním p řechodu, byl postoj nejbližšího možného místa Šatova spíše negativní z obavy z rušení klidu a zavád ění nového zp ůsobu života. Naopak nejvzdálen ější místo mikroregionu Vrat ěnín se p říležitosti chopilo a zastih- lo boom, který umož ňoval profitovat z rozdílnosti cen a plat ů v obou státech.
102
9. Zvláštnosti mikroregionů po těžbě nerostů
9.1. Vliv těžby a jejího ukončení na venkovské mikroregiony Pojem jižní Morava v ětšinou evokuje rovinu s mozaikou polí, remízk ů, v ětrolam ů a především vinohrad ů. Málokdo si pak jižní Moravu spojuje s těžbou. P řesto jižní Morava představovala a v některých sférách stále p ředstavuje relativn ě bohatý zdroj nerostných surovin. Celkem je v Jihomoravském kraji registrováno 155 dobývacích prostor a 29 t ěže- ných ložisek nevyhrazených nerost ů. Z tuhých paliv je to černé uhlí, které se t ěžilo v Rosicko-oslavanské pánvi, lignit done- dávna t ěžený v Jihomoravské lignitové pánvi ( české části Víde ňské pánve). Vápence se těží v okolí Moravského krasu, slínovce pro výrobu cementu v okolí Mokré u Brna. Těží se štěrkopísky (nap říklad v okolí Brat říc či Moravské Nové Vsi) a cihlá řské jíly. Mezi dnes nejvýznamn ější nerostné suroviny pat ří ropa a zemní plyn. A práv ě jižní Morava je nejvý- znamn ější oblastí t ěžby ropy v rámci České republiky (Dolnomoravský úval, Ždánický les). Celorepublikový trend je v dnešní dob ě takový, že na jedné stran ě dochází k výraznému útlumu t ěžby rud a v ětšiny energetických surovin, zejména hn ědého a čer- ného uhlí. Na druhé stran ě v posledních letech nar ůstá t ěžba ropy, stavebních surovin (stavebního kamene, št ěrkopísk ů i cihlá řských surovin), živc ů a bentonit ů, a to i ve zvlášt ě chrán ěných územích (Smolová, Szczyrba, Jurek, 2007). Těžba nerostných surovin zásadn ě ovliv ňuje celé regiony. Vlivy se velmi liší v závislosti na rozsahu t ěžby a t ěžené surovin ě. V zásad ě však tyto vlivy m ůžeme rozd ělit do dvou skupin: na environmentální a socioekonomické. Environmentální vlivy bývají nej čast ějším problémem spojovaným s těžbou nerostných surovin. Jižní Morava našt ěstí není ovlivn ěna velkoplošnou povrchovou t ěžbou, jak ji známe ze Severo české uhelné pánve, ani rozsáhlým poddolováním jako nap říklad na Ostravsku. Ani zde však nejsou environmentální vlivy úpln ě zanedbatelné. Co se tý če vliv ů socioekonomických, t ěžba obvykle p řináší rozvoj regionu, nebo ť znamená zvýšení zam ěstnanosti. V sou časnosti je t ěžba také p řínosem financí do obec- ních rozpo čtů. S ukon čováním t ěžby jsou pak spojeny problémy strukturální p řestavby ekonomiky.
Mapka 10 Těžba nerostných surovin
103
Mikroregion Hodonínsko Mezi mikroregiony nejvíce ovlivn ěné t ěžbou pat ří Hodonínsko. Tuto oblast ovlivnila především t ěžba lignitu a v sou časnosti je to t ěžba ropy, zemního plynu a cihlá řských su- rovin. Na území mikroregionu se nacházejí dva velké pr ůmyslové podniky, které se t ěž- bou nerostných surovin zabývají. Jde o akciovou spole čnosti Moravské naftové doly, za- bývající se t ěžbou ropy a spole čnost Karotáž a cementace, která operuje se zásobami cihlá řských surovin 32 . Co se tý če lignitu, na území Hodonínska se rozkládá Dub ňanská sloj s ložisky Dub ňa- ny, Mut ěnice – Dub ňany – Hodonín, Dolní Bojanovice – Hodonín, Dolní Bojanovice – Lužice – Josefov a Rohatec. Lignitová sloj má mocnost cca 4 m a je uložena od 0 do 260 m pod povrchem 33 . Ložiska se nacházejí v polohách obtížné t ěžitelnosti (Smolová, 2008). Těžba lignitu má na Hodonínsku dlouhou historii, lignit se zde t ěžil nejpozd ěji od roku 1824. Dokladem je nalezený zachovalý stropní trám s vytesaným letopo čtem na Dub ňan- sku (Švandová, 2008). T ěžba probíhala hlubinným zp ůsobem. Vyt ěžený lignit se používal k otopu domácností, v místních sklárnách, cukrovarech, cihelnách a postupem času k výrob ě energie v tepelných elektrárnách Hodonín, Nováky a Opatovice. Až do poloviny devadesátých let 19. století se t ěžba pohybovala do 100 tisíc tun ro čně a m ěla spíše lo- kální význam (Smolová, 2008). V roce 1896 byla utvo řena první česká spole čnost s názvem Hn ědouhelný závod Po- moc Boží v Dub ňanech. V letech 1938-1939 byla na dole Pomoc Boží postavena elek- trárna zásobující 16 okolních vesnic. Významným faktorem pro jihomoravský revír bylo budování nových dol ů firmou Ba ťa. Firma výrazně zmodernizovala proces t ěžby a v roce 1943 zapo čala otvírku nového Dolu Tomáš II štolou (pozd ěji D ůl 1. máj). Roku 1946 byl založen národní podnik Jihomoravské lignitové doly, který postupn ě provád ěl t ěžbu na dolech Ivanka, 1. máj, Prokop, Pokrok, Obránci míru, Osvobození, Dukla, 1. máj II a Mír Mikul čice. Na posledních t řech lokalitách probíhala t ěžba až do za- čátku 90. let. Vrcholu dosahovala v letech 1975-1988, s historickým maximem v roce 1988, kdy bylo vyt ěženo 2,2 milion ů tun lignitu (Smolová, 2008). V devadesátých letech minulého století došlo v jihomoravském lignitovém revíru k postupnému, avšak velmi výraznému snižování t ěžby. Následkem transformace české- ho pr ůmyslu a strukturálních zm ěn hospodá řství v České republice po roce 1990 ukon čila činnost v ětšina dol ů Jihomoravského lignitového revíru. V roce 1991 byla ukon čena t ěžba na dole Osvobození v Ratíškovicích, v roce 1992 na dole Dukla v Šardicích a roku 1994 na Dole 1. máj II v Dub ňanech. Likvidace podzemí byla ukon čena v roce 1996. V dobýva- cím prostoru Dub ňany tak z ůstalo asi 6 milion ů tun zásob lignitu. Zbyl pouze poslední činný D ůl Mír v Mikul čicích, který byl z rozhodnutí vlády ČR koncem roku 1994 p římým prodejem prodán firm ě Lignit Hodonín s.r.o. (Cyro ň et al. 2008). Po celou dobu existence podniku byla hlavním odb ěratelem vyt ěženého lignitu elektrárna Hodonín. Zbylá část pro- dukce sloužila pro maloprodej a vývoz do Chorvatska (Smolová 2008). Dne 23. 12. 2009 byla p řerušena t ěžba lignitu i v tomto dole a spole čnost Lignit Hodonín s.r.o. je v sou čas- nosti v konkurzu 34 . Ani v jednom z dobývacích prostor ů výše uvedených uzavíraných dol ů nedošlo k úplnému vytěžení zásob. Tyto nevydobyté zásoby tak nadále z ůstávají spolu s ostatními prozkoumanými a vyhledanými zásobami potenciálními zdroji vyhrazeného nerostu
32 Strategický plan mikroregionu Hodonínsko 2006 33 DIAMO, Státní podnik. Jihomoravské lignitové doly Hodonín. Černé uhlí a lignit [online]. 2010, 1, [cit. 2010-06-21]. Dostupný z WWW:
35 http://www.mnd.cz/133/120/akcionari-spolecnosti-moravske-naftove-doly-a-s/; staženo 19.11.2010 105
územích jsou průběžn ě provád ěny rekultivace a sana ční opat ření v četn ě rekonstrukce a údržby meliorací. Hlušinové odvaly byly odstran ěny. Využitelné objekty a areály byly odprodány v četn ě dolu Mír v Mikul čicích. Podzemí zlikvidovaných dol ů se zatápí. Sanace pokles ů, rekultivace a monitoring bude probíhat až do roku 2021 a p ředpokládané náklady včeten ě lividace a sanace lokality jsou odhadnuty na 837,5 milion ů K č36 . Jako d ůsledek dlohodobé t ěžby ropy zbyly na Hodonínsku a také B řeclavsku staré ekologické zát ěže v podob ě nedostate čně zlikvidovaných sond a relikt ů po pr ůzkumu a těžb ě probíhající v letech 1925-1965. Celkem 462 ks ropoplynových sond a související kontaminace území se nachází na území obcí Hodonín, Lužice (mikroregion Hodonínsko), Tvrdonice, Kostice, Moravská Nová Ves a Týnec (mikroregion B řeclavsko). Území t ěchto ekologických zát ěží se nachází i v oblasti NATURA 2000, biosférické rezervaci Dolní Mo- rava a v oblasti s výskytem n ěkolika maloplošných chrán ěných území. Hrozí zde reálné riziko kontaminace povrchových a podzemních zdroj ů pitné vody, a tím ohrožení hornino- vého prost ředí a p řírodních ekosystém ů, zejména chrán ěné oblasti p řirozené akumulace vod „Kvartér řeky Moravy“, na pravém b řehu Moravy až po hrani ční tok řeky Dyje a zásob pitné vody pro obyvatele okres ů Hodonín a B řeclav 37 . Od roku 1998, zejména po povodních v roce 1997, byly zahájeny práce sm ěř ující k postupné sanaci t ěchto objekt ů. Na likvidaci t ěchto starých zát ěží se podílí Moravské naftové doly, Palivový kombinát Ústí a v biosférické rezervaci Dolní Morava je likvidace spolufinancována z Opera čního programu Infrastruktura. Socioekonomické d ůsledky t ěžby jsou spojovány zpravidla s vytvá řením specifické sociální struktury obyvatelstva, kterou lze charakterizovat pom ěrn ě vysokou úrovní příjm ů, která však není d ůsledkem vysoké kvalifikace pracovník ů, ale t ěžké a nebezpe čné fyzické práce. Po ukon čení t ěžby pak dochází nejen ke zvýšení nezam ěstnanosti, ale bývalí pra- covníci dol ů jsou do zna čné míry obtížn ě rekvalifikovatelní a uplatnitelní v jiných oborech. S tím zpravidla souvisí zvýšený výskyt n ěkterých sociálních patologií, jako je gamblerství, alkoholismus, konzumace drog apod. Okres Hodonín je okresem s nevyšší nezam ěstna- ností v Jihomoravském kraji, proto se zde velmi nepřízniv ě odráží její další zvyšování p ři útlumu či úplném ukon čení t ěžby. Předch ůdce Lignitu Hodonín, s.r.o., Jihomoravské lignitové doly byly nejv ětším za- městnavatelem v regionu (p ůvodn ě 3 500 zam ěstnanc ů s t ěžbou více než 2 mil. tun ro č- ně). Ješt ě v roce 2004 byla spole čnost Lignit Hodonín jedním z nejvýznam ějších zam ěst- navatel ů na Hodonínsku (392 zam ěstnanců) a pr ůměrná t ěžba byla kolem 500 tisíc tun lignitu. Už v témže roce však m ěla být t ěžba z d ůvodu vy čerpání stávajícího ložiska ukon če- na a všichni zam ěstnanci propušt ěni. Vstup nového obchodního partnera, vypracování nového obchodního plánu na otev ření ložisek kvalitn ějšího ortolignitu a státní podpora umožnila tato pracovní místa zachovat. Podnik tak nadále fungoval až do konce roku 2009, kdy upadl do konkurzu (Kroes, 2005). Koncem srpna 2010 koupila podnik spole č- nost UVR Mníšek pod Brdy, na kterou tak p řešel všechen majetek i zam ěstnanci. Spole č- nost zatím nechce t ěžbu obnovit. V ětšina zam ěstnanc ů podala výpov ěď už na p řelomu roku, protože nedostávala mzdu. Ve firm ě jich z ůstalo asi 50, zajiš ťujících údržbu dolu pro případ, že by se t ěžba obnovila.
36 Environmentální zát ěže ve správ ě DIAMO, s. p., Stráž pod Ralskem: Informa ční materiál [onli- ne]. 7. dopln ěné vydání. Stráž pod Ralskem: DIAMO, s. p., Stráž pod Ralskem, leden 2010 [cit. 2010-08-03]. Dostupné z WWW:
Dalším výrazným zam ěstnavatelem na Hodonínsku je skupina Moravské naftové doly. I zde však po čet zam ěstnanc ů každoro čně klesá (882 v roce 2002, 600 v roce 2006). V p řípad ě t ěžby ropy a zemního plynu se objevují rozpory mezi zástupci obecní sa- mosprávy, krajské samosprávy a samotných ob čan ů diferencovan ě podle region ů. Zatím- co v případ ě t ěžby v obcích Ždánického lesa (nap ř. Dambo řice, Uh řice, Žarošice) si oby- vatelé na těžbu ropy nest ěžují a využívají bohatých p říjm ů plynoucích do rozpo čtu obce, na B řeclavsku vznikají časté spory. P říkladem je spor v B řeclavi, kdy na jedné stran ě místní zastupitelstvo t ěžbu povolilo, i p řes to, že t ěžba v lokalit ě Kan čí obora se st řetává s vodohospodá řskými zájmy regionu, na stran ě druhé Jihomoravský kraj stejn ě jako ochránci p řírody poslal na MŽP ČR zamítavé stanovisko. (Smolová, Szczyrba, Jurek, 2007).
Rosicko Mikroregion Rosicko je zna čně ovlivn ěn t ěžbou černého uhlí, která zde probíhala do roku 1992. U Oslavan se uhlí za čalo t ěžit již roce 1783 (Kolejka, 2006). Tehdy to bylo jediné místo na Morav ě, kde se kopalo uhlí (Plchová, 1999). Pr ůmyslová exploatace se- vern ě od Zbýšova nastala po čátkem 19. století. B ěhem tohoto století vzniklo v pásu uhlo- nosných vrstev mezi dnešní Zastávkou a Oslavany osm významných hlubinných dol ů, přičemž t ěžních jam bylo více (Kolejka, 2006). Rosicko-oslavanský revír umožnil rozvoj Brna jako pr ůmyslového st řediska Rakouskouherské monarchie. Již b ěhem 19. století si t ěžba vynutila výrazné zm ěny ve využití krajiny: výstavbu d ěl- nických kolonií v uvedených obcích, p řičemž m ěsto Zastávka bylo založeno na „zelené louce“ roku 1840 jako st ředisko hutnictví a železá řství. Po čátkem druhé poloviny 19. stole- tí byla oblast t ěžby napojena na odbytišt ě železnicí. Těžba poprvé kulminovala v letech před první sv ětovou válkou, odbyt uhlí posílilo jeho spalování v oslavanské elektrárn ě (první p řespolní velkoelektrárn ě od roku 1913, železni ční spojení od 1912), tehdy nejv ětší v rakousko-uherské monarchii. Po druhé sv ětové válce pokra čoval, po poklesech v dob ě hospodá řských krizí (1919-1920, 1929-1932), rozvoj t ěžby uhlí. M ěsta Oslavany, Zbýšov a Rosice se rozšířila o haví řská sídlišt ě. Od 60. let t ěžba postupn ě utichala a ve druhé polovin ě 80. let zcela ustala (Kolejka, 2006). Útlumový program vyhlášený vládou ČSFR přinesl pro rosicko-oslavanský uhelný revír ukon čení t ěžby v roce 1991. Dne 31. prosince 1991 byla ukon čena t ěžba uhlí z dolu Jind řich II, který byl od roku 1969 centrální t ěžní šachtou revíru. V roce 1992 probíhala ješt ě t ěžba z 2. patra dolu Antonín. Vyt ěžené uhlí sloužilo pro vlastní kotelní řád, ale pro zápar ve sta řinách musela být i tato t ěžba ukon če- na. Poslední v ůz černého uhlí z dolu Antonín a tudíž i z revíru byl tedy vyt ěžen 18. února 1992 (Plchová, 2006). Za celé období zde bylo vyt ěženo 64 743 124 tun černého uhlí, z toho 21 142 220 tun po roce 1946 (DIAMO 2010). Oslavanská elektrárna ukon čila činnost roku 1993 a záhy byla odstran ěna (Kolejka, 2006). Zbytkové zásoby uhlí ve výši 26 002 237 tun byly rozhodnutím ministra pro hospodá řskou politiku a rozvoj ČR dnem 2. 6. 1991 odepsány, a to vyn ětím z evidence (Plchová, 2006). Osud d ůlních objekt ů byl rozmanitý. N ěkteré nadzemní stavby byly beze zbytku odstran ěny, jiné stojí opušt ěné doposud, n ěkteré se používají pro drobnou výrobu či skladovací ú čely, zejména po politicko-ekonomických zm ěnách v roce 1989. Odklon od těžebního, železá řského a cukrovarnického pr ůmyslu v pr ůběhu posledních cca 70 let s jeho celkovou redukcí v pr ůběhu 90. let vedl k opušt ění a chátrání řady objekt ů, případn ě k postupnému narušování t ěžebních, komunika čních a pr ůmyslových tvar ů reliéfu. Podobn ě zem ědělská krajina zaznamenala zm ěny v d ůsledku omezování rostlinné výroby v náro čnějších podmínkách (sklonit ější svahy, vlhká údolní dna). Na jiné extrémní plochy spontánn ě expandoval les (stržové zá řezy, železni ční náspy a zá řezy, haldy hlušiny, části brownfield ů). P říkladem úsp ěšné revitalizace části brownfield ů po oslavanské elektrárn ě jsou objekty spole čnosti Metaldyne. Krajina v pásu p ři západním okraji Boskovické brázdy v tzv. Rosicko-oslavanském kamenouhelném revíru p ředstavuje 107 mozaiku objekt ů a ploch p římo či nep římo dot čených t ěžbou a pr ůmyslovou či zem ědělskou výrobou sloužících místnímu i vzdálen ějšímu trhu v návaznosti na bývalý uhelno-železá řský boom (Kolejka, 2006). Povrchové areály dol ů Kukla, Jind řich, Ferdinand a Františka a část odval ů byly od- prodány a p řevedeny na cizí subjekty k jinému využití. Hlavní důlní díla Jind řich II a Kukla byla zlikvidována. Podzemí revíru je zatopeno. V roce 2001 byla uvedena do provozu nová čistírna d ůlních vod. Jsou sledovány a sonovány poklesy na poddolovaném území, lidvidují se hlavní d ůlní díla. Kontaminované d ůlní vody voln ě vytékají z D ědi čné štoly, dále jsou čišt ěny a vypoušt ěny do řeky Oslavy. Vzniklý hlušinový odval Kukla o ploše tém ěř 90 000 m 2 byl rekultivován a zalesn ěn. Rekultivace má probíhat až do roku 2016, čišt ění vod, monitoring a sanace pokles ů pak do roku 2021. Celkové náklady jsou odha- dovány na 595 milion ů K č.
Tišnovsko Moravská ložiska uranových rud leží na Českomoravské vrchovin ě v pruhu mezi Ž ďárem nad Sázavou a Tišnovem (Zimák, 1992). Jediným t ěženým dobývacím prostorem urano- vých rud v ČR je v sou časnosti Rožná (nenachází se na území Jihomoravského kraje). V rámci Jihomoravského kraje se uranová ruda d říve t ěžila na Tišnovsku v dobývacím prostoru Olší, který se rozkládá na katastrálních území obcí Drahonín, Olší, Bor, Litava, St řítež a Moravské Pavlovice. Ložisko Olší bylo t ěženo d ůlním závodem Rudý Říjen Olší od 1. 10. 1959 (vznik samostatného závodu) do 31. 12. 1988, kdy závod zanikl a zbytky rudy byly vyt ěženy závodem Rožná (Címala, 1997). Celková plocha dobývacího prostoru činila 6,29 km 2 a vyt ěžilo se zde celkem 2 922,2 t uranu (na celkové produkci uranu se podílelo si 20 % (Címala, 1997)). Hloubka dobývání byla 900 m pod povrchem. Ruda byla zpracovávána na chemické úpravn ě v Rožné (DIAMO, 2010). V sou časné dob ě je d ůl zlikvidován, podzemí zatopeno a povrch částe čně zrekultivo- ván. Využitelné objekty byly odprodány a na lokalitě je provozována čistírna d ůlních vod a provádí se dlouhodobý monitoring. Kontaminované důlní vody jsou řízen ě čerpány a čist ěny. Vy čištěné vody pak odtékají do vodote če Had ůvka. Hlušinový odval Drahonín – Olší o ploše 190 000 m2 je rekultivován a zalesn ěn. Celková sanace a likvidace lokality byla dokon čena v roce 2007 spole čností DIAMO, s.p. a až do roku 2021 bude probíhat čišt ění vod, monitoring a údržba. Celkové náklady jsou odhadnuty na 327,6 mil. K č (DIAMO, 2010).
Mikroregiony v okolí Moravského krasu Šlapanicko, Blanensko, Kuřim sko, Tišnovsko V Moravském krasu a jeho okolí se nachází významná oblast t ěžby vápenc ů. Mezi nej- větší vápencové lomy v České republice pat ří Mokrá u Brna na Šlapanicku o rozloze 265,9 ha. Zde se nachází také ložisko Ochoz u Brna I a i p řes četné st řety zájm ů byl v roce 2002 schválen dobývací prostor Líše ň II. Další t ěžená ložiska jsou Lažánky na Tiš- novsku, Čebín na Ku řimsku a Holštejn na Blanensku, kde byl v roce 1993 schválen nový dobývací prostor Dolní Po říčí. V roce 1998 došlo ke slou čení spole čnosti Cement Bohemia Praha, a.s. a spole čnosti Cementárny a vápenky Mokrá, a.s. Vznikla spole čnost Českomoravský cement, a.s, která se podílí na celkovém ro čním objemu t ěžby vápenc ů v ČR více než p ětinou. Spole čnost těží vápence ve dvou regionech, které jsou nejvýznamnějšími krasovými oblastmi v ČR: Moravský kras a Český kras (Smolová, 2008). Těžba vápenc ů naráží na st řety se zájmy ochrany p řírody, protože vápencová území v Jihomoravském kraji jsou pro svou vysokou p řírodní hodnotu prohlášena za chrán ěná území přírody Moravský Kras a Pavlovské vrchy. Regionální surovinová politika navrhuje při využití ložisek tato opat ření: Ochoz u Brna, Holštejn-Malá Dohoda, Mikulov: dot ěžit
108 a sanovat, Ochoz u Brna-Skalka, Líše ň-Lesní Lom: p řehodnotit zbytkové zásoby, Horá- kov: ponechat jako rezervu a Mokrá u Brna: t ěžit na základ ě nov ě vypracovaného plánu otvírky, p řípravy a dobývání a EIA (Klír, 2009).
9.2. Těžba ropy – případová studie Dambořice Obec Dambo řice se nachází na jižní Morav ě v severozápadní části okresu Hodonín ve vzdálenosti 36 km jihovýchodn ě od Brna. Obec má 1 332 obyvatel 38 . Pat ří ke starobylým osadám; první písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Dambo řice jsou známé svým bohatým kulturním vyžitím (Martinské hody, Sout ěžní festival folklórních soubor ů), vinnými sklepy, historickou židovskou obcí a v poslední době p ředevším t ěžbou ropy. Tato oblast bývá často s trochou nadsázky nazývána moravský Dallas či malý Kuvajt. Ropné ložisko Dambo řice bylo objeveno v roce 1986 a velikostí objevených geologických zásob ropy se řadí mezi nejv ětší dosud objevená ložiska ropy v České republice (Bittner, 2005). Ropa se zde t ěží od roku 1993. Ze socioekonomických vliv ů p řevažují v obci Dambo řice ty pozitivní. Negativa byla vnímána p ředevším p ři po čátcích t ěžby, kdy nákladní vozy p řevážely p řes obec tuny ma- teriál ů pot řebných k příprav ě t ěžebních polí. To se odrazilo na stavu místních komunikací a dokonce popraskalo zdivo n ěkterých dom ů. T ěža řská firma Moravské naftové doly, a.s. však nechala v ětšinu cest opravit a finan čně se vyrovnala s majiteli poškozených dom ů. Těžba je v obci vnímána pozitivn ě samoz řejm ě díky finan čním prost ředk ům plynoucím do obecního rozpo čtu. Obec získává jednak úhradu z dobývacího prostoru ve vymezení na povrchu v rozmezí 100 K č až 1 000 K č na hektar, odstup ňovanou s p řihlédnutím ke stupni ochrany životního prost ředí dot čeného území, charakteru činnosti provád ěné v do- bývacím prostoru a jejímu dopadu na životní prost ředí, kterou stanoví vláda na řízením. Dále získává 75 % z ro ční úhrady z vydobytých nerost ů (zbytek jde do státního rozpo čtu ČR). P řitom úhrada činí u ropy 5 % z tržní ceny vydobytých nerost ů. Rozhodná je pr ů- měrná tržní cena v roce, ve kterém byly nerosty vydobyty 39 .
Obr. 79 Dambo řice – celkový pohled. Foto Obr. 80 Dambo řice – rekonstruovaná ná- Z. Lipovská ves. Foto Z. Lipovská
38 K 1.1.2010, ČSÚ 39 Zákon č. 44/1988 Sb ., o ochran ě a využití nerostného bohatství, (horní zákon), ve zn ění zákona ČNR č. 541/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 150/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 157/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. (ú činnost od 1.7.2010) a zákona č. 281/2009 Sb. (ú činnost od 1.1.2011). 109
Tab. 34 Podíl p říjm ů z těžby ropy na celkových p římech obce Dambo řice [K č] Rok Příjmy z t ěžby ropy Celkové p říjmy Podíl p říjm ů z t ěžby ropy 2003 32 751 000 56 551 000 57,9 % 2004 35 000 000 57 254 000 61,1 % 2005 37 000 000 53 524 000 69,1 % 2006 44 269 000 77 872 000 56,8 % 2007 64 000 000 118 555 000 54,0 % 2008 2009 55 000 000 115 662 500 47,6 % 2010 37 900 000 95 296 600 39,8 %
S přítokem pen ěz samoz řejm ě souvisí rozvoj obce. Dambo řice mají dvakrát vyšší roz- po čet než okolní obce podobné velikosti, kde se ropa net ěží. To se odráží na vzhedu ob- ce. V Dambo řicích se opravily chodníky, místní komunikace, kompletn ě bylo upraveno centrum obce, rekonstruovaly se ob ě místní školy, hasi čská zbrojnice, oba kostely, posta- vily se t ři bytové domy, multifunk ční d ům (s byty a prostorami k podnikání), kanalizace, čistírna odpadních vod, d ětská h řišt ě a víceú čelové h řišt ě.
Graf 20 Po čet zam ěstnanc ů skupiny MND. Zdroj: Výro ční zprávy skupiny Moravské naftové doly, údaje za další roky spole čnost neposkytla.
Dalším pozitivním faktorem t ěžby je tvorba pracovních míst. P řesný po čet obyvatel Dambo řic zam ěstnaných v Moravských naftových dolech není k dispozici. Dle místního starosty, pana Josefa Kratochvíla, se dá odhadovat na 20 lidí, což je jen p řibližn ě 2 % obyvatel v produktivním v ěku. Vliv t ěža řské spole čnosti na zam ěstnanost obce tedy není příliš významný, navíc je celkový trend po čtu zam ěstnanc ů této spole čnosti klesající (viz Graf 20 Graf 20 ).
110
Obr. 81 Dambo řice – zásobníky ropy. Foto Obr. 82 Dambo řice – kozlík. Foto Z. Li- Z. Lipovská povská
Pokud sledujeme vývoj po čtu obyvatel Dambo řic za poslední dv ě dekády, je patrný přelom v polovin ě 90. let, kdy se úbytek obyvatel zastavil, a za čalo docházet k přír ůstku (viz Graf 21). Tato skute čnost má s velkou pravd ěpodobností souvislost práv ě s těžbou a rozvojem obce. Podle vyjád ření starosty obce je i v sou časnosti velký zájem o stavební pozemky v katastru Dambo řic. Za lo ňský rok bylo evidováno celkem 70 žádostí a obec má skoupenou dostate čně velkou plochu, aby všem t ěmto žádostem bylo vyhov ěno.
Graf 21 Demografický vývoj obce Dambo řice v letech 1987-2009 Zdroj: ČSÚ Praha
111
Graf 22 Bilance obyvatel v letech 1987-2008
Obr. 83 Dambo řice – rekonstrukce zá- Obr. 84 Dambo řice – nová výstavba. Foto kladní školy. Foto Z. Lipovská Z. Lipovská
112
10. Význam živého folkloru a kultury vína pro rozvoj venkova Folklor je soubor kulturních jev ů realizovaných formami ústní, hudebn ě-zp ěvní, herní, ta- ne ční a dramatické p římé, neboli kontaktní komunikace. Konkrétn ě vyd ělujeme folklor slovesný, hudební, tane ční, d ětský a lidové divadlo. Folklorní tvorba vznikala v tradi čním prost ředí p řevážn ě anonymn ě, bez písemné fixace. N ěkteré folklorní žánry ztratily svou spole čenskou funkci a tím i životnost, jiné se neustále vyvíjejí a p řijímají podněty z daných společenských podmínek. Nejde tedy rozhodn ě o uzav řený systém (Krist, 2006). Folklorismus p řenáší jevy lidové kultury z původního života do jiného kontextu, velmi často s novými funkcemi. Lexikografický výklad slova folklorismus je daleko užší než vý- znam, ve kterém se používá. Do folklorismu řadíme využití lidové písně, hudby, tance, slovesných projev ů nebo ob řadního folkloru (Pavlicová, Uhlíková, 1997). Lidovou religiozitu lze definovat n ěkolika zp ůsoby, nap ř. z hlediska funkce pro její no- sitele, na základ ě jejího popisu, vzniku či vý čtem projev ů. V komplexu lidové religiozity, tak jak je dnes popisována v českých zemích, je možné rozeznat dva základní inspira ční zdroje. Roli prvního zdroje hraje k řes ťanství, kdy se lidová religiozita rozvíjí v rámci křes- ťanských pojm ů a p ředpoklad ů. V druhém p řípad ě se religiozita nerozvíjí pod jednotným pojmoslovím. To, co ji spojuje, je p řesv ědčení o možnosti p římého nebo zprost ředkova- ného vyjevování a ovliv ňování budoucnosti. Často se však oba inspira ční zdroje natolik proplétají v konkrétních projevech lidové religiozity, že nem ůžou plnohodnotn ě plnit funkci jejich samostatných pododdíl ů. P řevahu jev ů s kolektivním charakterem nelze chápat tak, že by lidová religiozita nepostihovala člov ěka na individuální úrovni. Kolektivní religiozita pramení z religiozity individuální. Čestnost výskytu i forem individuální lidové religiozity, která je více vázána na duchovní sféru člov ěka, však nedovoluje její uchopení podobnými kategoriemi jako kolektivní lidovou religiozitu, která je více spojena s ritualizovaným a ve- řejným chováním (Krist, 2006).
10.1. Kultura vína na jižní Moravě Vina řství na Morav ě je velmi hluboce zako řen ěno. První zmínku o p ěstování révy vinné a následného zpracování na víno zaznamenal kroniká ř Václav Hájek z Libo čan v České kronice. Roku 892 kníže Svatopluk poslal českému vévodovi Bo řivojovi k oslav ě naroze- nin jeho syna Spytihn ěva sud znamenitého moravského vína. V tu dobu se jednalo v Če- chách o neslýchaný dar a hotový div, jenž zap ůsobil na Bo řivojovu ženu Ludmilu. Ta ob ě- tovala část daru bohyni Krosin ě a rozkázala p řivést a vysázet révu vinnou z Moravy do Čech. Tak dala moravská réva základ vina řství v Čechách, zejména v oblasti M ělnicka. Pěstování révy vinné na Slovácku se sem pravd ěpodobn ě dostalo v dob ě, kdy hranice římského impéria byly posunuty za Rýn a Dunaj. V historických pramenech lze dohledat, že imperátor Probus zam ěstnával římské vojáky v dob ě klidu vysazováním vinic a stal se tak zakladatelem podunajského vina řství. K rozší ření vina řství na Morav ě p řisp ělo i přijetí křes ťanského náboženství, které používá víno p ři svých ob řadech jako symbol krve Pán ě. Nejv ětší rozvoj moravského vina řství lze datovat do doby 16. a po čátku 17. století, kdy vinice zabíraly vým ěru víc jak 30 000 ha. Krutou ránu vina řství zasadila 30letá válka. Bylo zni čeno 3/5 vinic tj. 20 000 ha. Kyjovsko a Ždánsko nebylo velmi mnoho postiženo. Až roku 1785 lze z josefínského katastru vy číst, že se poda řilo znovu obnovit válkou poni če- né vinice a vým ěra už zase čítala 30 000 ha. P ěstovaly se zde tyto odr ůdy: ryzlink, cynifá- dl (sylvánské zelené), muškatel (veltlínské zelené), burgundské, pozdní černé (frankovka), tramín, vonné, salvon (veltlínské červené), časlador (chrupka) a jiné. Búdy na Slovácku jsou zvláštností, kterou bychom jinde marn ě hledali. Búda není vlastn ě sklep, ale pouze p ředsklepí, nazývané též „presúz“ nebo také „šija“, kterou se po schodech dol ů teprve vchází do sklepa. Sklep se nachází hluboko pod zemí, kdežto búda 113 je postavena na povrchu. Búda je malá chaloupka, která je k vlastnímu sklepu p řistavena, splňuje ú čel zadržování slune čních paprsk ů a tak p řispívá k udržení stejnom ěrné teploty ve sklep ě. Búda plní i další funkce. Krom ě toho, že se zde víno lisuje a uchovávají se zde ná řadí pot řebné k výrob ě vína, tak se zde nachází i p říjemný kout, ve kterém je lavice se stolem, kamna na zatopení, po st ěnách visí r ůzná moudra týkající se vína a diplomy z výstav vín. Dodnes se naleznou v búdách kolosální 200 až 300 let staré lisy, které byly postaveny na míru p římo v lisovn ě. Také sud ům byla v ěnována velká pé če. Bedná ři se- stavovali sudy o velikosti 50 až 100 v ědrech p římo ve sklep ě a životnost takového sudu byla i p řes sto let. Nevýhodou bylo znemožn ění jakékoliv manipulace s ním. Slovácké búdy najdeme nap říklad ve Vl čnov ě, Veletinách, Mut ěnicích, Blatnici pod Svatým Anto- nínkem a jinde. Sklepy se stav ěly p římo ve vesnici, ale také poblíž vinohrad ů (p ř. Plže u Petrova, Vel- ké Bílovice, Mut ěnice, Dub ňany, Šidleny v Miloticích, Slavín v Ratíškovicích, Hýsly, Vlkoš aj.) tak vznikaly typické sklepní uli čky, mnohdy i samotná osada z takových sklep ů, jež lákají v dnešní dob ě kolemjdoucí k posezení p ři dobrém pití a jídle. Nadarmo se v tomto kraji ne říká „Dobré jídlo, dobré pití, to je základ živobytí“ Vzorová vinice byla pýchou rodu. Nev ěsta vlastnící vinohrad byla vždy považována za bohatou, protože v dřív ějších dobách bylo vina řství výnosným oborem zem ědělského podnikání. Z generace na generaci se p ředávají zkušenosti týkající se výroby vína a tak se tato tradice dochovala dodnes. Pochlubit se dokonalým vínem a p řetrumfnout svého kamaráda vina ře je hybná páka pokroku vina řství po stránce jakostní a naši vina ři se ne- musí za své víno styd ět ani v cizin ě. V České republice se nacházejí dv ě vina řské oblasti a to oblast česká a oblast morav- ská na celkové ploše 18 710 ha. Každá oblast se dále d ělí na podoblasti. Česká oblast zaujímá rozlohu 730 ha registrovaných vinic se dv ěma podoblastmi, a to podoblast M ěl- nickou, jenž se 2/3 plochy vinic a podoblast Litom ěř ickou. Moravská oblast se rozkládá na ploše 17 980 ha registrovaných vinic. Nejv ětší morav- skou podoblastí je Pavlovická podoblast s 5 143 ha, následuje podoblast Mikulovská s 4 736,8 ha, po té podoblast Slovácká s 4 513,8 ha a nejmenší moravskou podoblastí je Znojemská podoblast s rozlohou 3 462 ha. Druhová skladba vinic je velmi rozmanitá. Nejvíce se p ěstují odr ůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Svatovav řinecké, Modrý Portugal, Rulandské modré, Rulandské šedé, Rulandské bílé, Zweigeltrebe, Tramín červený, Chardonnay a Muškát moravský. Zpracování vína prod ělalo v pr ůběhu času velký pokrok stejn ě jako technologie p ěs- tování vína. Veškerá práce ve vinohrad ě však ani v dnešní moderní dob ě nem ůže být dělána strojov ě. I nyní je zapot řebí, aby se ru čně vinohrad v brzkém p ředja ří ost říhal a následn ě vyvázal. Ostatní práci už nahrazují moderní stroje, které ušet ří vina řů m nemá- lo času. P ři výrob ě vína se dnes používají moderní technologie, nap ř. metoda řízeného kvašení, která dodá vínu výrazné aroma a plnou chu ť. Seznámit se prost ředím, kde se víno vyrábí, skýtají nejr ůzn ější akce spolk ů vina řů ty- pu otevírání sklep ů. Jedná se o akci, kde vina ři poskytnou sv ůj vinný sklep k prohlídce, ochutnání a ob čerstvení návšt ěvník ům. Tyto akce navšt ěvují jak lidé z měst a druhého koutu země, tak i lidé p řespolní, aby mohli porovnat vína vina řů kamarád ů. Moravské vina řské stezky je dlouhodobý projekt ochrany kulturního d ědictví a rozvoje vinařské turistiky na jižní Morav ě pod záštitou nadace Partnerství. Každá z 10 vina řských oblastí má sv ůj vlastní okruh vina řských stezek a všechny okruhy jsou propojené páte řní Moravskou vinnou stezkou vedoucí ze Znojma do Uherského Hradišt ě. Kyjovská vinařská stezka, zna čená zeleným ž ůdrem na žlutých tabulkách s kolem, pat ří mezi náro čnější stezky zejména pro prudká stoupání a táhlé sjezdy v podh ůř í Ch řib ů a pro kopcovitý reliéf na okraji Ždánického lesa. Tato trasa nabízí své skvosty v podob ě biologicky hodnotné a pestré krajiny. Je doporu čována p ředevším milovník ům p řírody. Stezka netvo ří uzav ře-
114 ný okruh a svou trasou kopíruje spíše reliéf krajiny. Do Kyjovské vina řské stezky pat ří tyto obce: Archlebov, Bohuslavice, Bukovany, Čej č, Čeložnice, Dambo řice, Hovorany, Hýsly, ježov, Karlín, Kel čany, Kyjov, Lov čice, Moravany, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Ostrovánky, Sob ůlky, Stav ěšice, Strážovice, V ěté řov, Vlkoš, Žádovice, Žarošice, Ždánice a Želetice. V Kyjov ě se nacházejí hned tři sklepní uli čky. V každé části m ěsta je jedna. V Nětčicích, Boršov ě a p římo v centru Kyjova, kde i samotná ulice je pojmenována U Sklep ů. Ve sklep ě U Petra, který nabízí ochutnávky a prodej vín n ěkolika p ěstitel ů z Kyjovska, byla v roce 2006 z řízena stálá vina řská expozice. V autentickém sklepním prost ředí je možné si prohlédnout staré vina řské ná řadí, nádoby, p řístroje, ale t řeba také pracovní kroje vina řů . K vina řství a vínu pat ří i p ěkná lidová písni čka, kterou si vina ř krátí práci ve vinohrad ě anebo si zp říjemní popíjení vína. Písní, které op ěvují víno, je opravdu velmi mnoho a sta- čily by k vydání n ěkolika samostatných zp ěvník ů.
Ráda p ředu, ráda len, který te če z be čky ven, ráda p ředu te ňučko, až je v be čce malu čko.
Že préj su já opilá, šak sem eš če nepila, enom takú krape čku, štyry máze flaše čku.
10.2. Přežívající jihomoravský folklór Moravská lidová hudba má celou řadu variant. Pro Jihomoravský kraj p řichází v úvahu hudba jihovýchodní Moravy, konkrétn ě hudební subregiony Strážnické Dol ňácko, Kyjov- ské Dol ňácko, Hor ňácko, Podluží a Hanácké Slovácko. Lze říci, že Jihomoravský kraj představuje výrazn ě nejrozmanit ější hudební region celého Česka (Moravské Slovácko). Hudební styl navazuje na východoevropské zem ě – Slovensko, Ma ďarsko, Rumunsko, Ukrajinu a obsahuje rovn ěž cikánské prvky. Tyto styly se zde st řetávají se západoevrop- skými. Typickými hudebními nástroji jsou cimbál a housle, dopln ěné basou a klarinetem. Moravská lidová hudba se stala inspirací takových hudebních skladatel ů, jako byli Le- oš Janá ček, Antonín Dvo řák, Bohuslav Martin ů, Vít ězslav Novák. Mezi sb ěratele morav- ské lidové hudby v 19. století pat řili František Sušil a František Bartoš. V sou časné dob ě archivuje stovky písní Etnologický ústav AV ČR. Moravský lidový folklór ovliv ňuje i další žánry, mimo jiné jazz (nap ř. K. Velebný, E. Viklický) nebo populární hudbu (P. Ulrych a další) či rock ( Čechomor, V. Redl). Po roce 1948 p řestala být lidová hudba novým režimem podporována. Situaci zachrá- nil Brn ěnský rozhlasový orchestr lidových nástroj ů, který v 50. letech minulého století za- čal provozovat moravskou folklórní hudba na profesionální bázi. Tradi ční lidové um ění za čalo být nahrazováno více či mén ě profesionálními skupinami, které se n ěkdy od ducha původního folklóru odchylovaly, p řecházely na „sterilní“ repertoár a celou záležitost po- stupn ě komercionalizovaly. Teprve od poslední dekády 20. století lze spat řovat ur čitý ná- vrat ke kořen ům. V Jihomoravském kraji probíhá řada festival ů lidové hudby a tanc ů. K nejvýznamn ějším pat ří Jízda král ů ve Vl čnov ě, Podluží v písni a tanci ve Tvrdonicích, Mezinárodní folklórní festival ve Strážnici, Mezinárodní folklórní festival ve Svatobo řicích- Mist řín ě, Hor ňácké slavnosti ve Velké nad Veli čkou, Národopisný festival Kyjovska v Miloticích, Slovácký rok v Kyjov ě, Mezinárodní folklórní festival v Brn ě.
115
Mužský lidový tanec verbu ňk se stal v roce 2005 sou částí seznamu mistrovských d ěl ústního a hudebního d ědictví lidstva UNESCO. Jde p ůvodn ě o tanec rekrut ů, kterým pro- kazovali svou p řipravenost pro vojenskou službu. Dalším prvkem, usilujícím o toto za řa- zení, je Jízda král ů ve Vl čnov ě, která se však po řádá i v dalších obcích. Tento zvyk vznikl na pam ěť porážky uherského krále Matyáše Korvína jeho tchánem českým králem Ji řím z Pod ěbrad u Bílovic u Uherského Hradišt ě v roce 1469.
Obr. 85 Hody v Pavlov ě (folklórním souborem je Šardi čanka). Zvyky pronikají i do obcí, které m ěly p řed rokem 1945 p řevážn ě n ěmecké obyvatelstvo. Foto A. Vaishar
Sou časný jihomoravský folklór je sm ěsí amatérských a profesionálních soubor ů, v ěnu- jících se jen částe čně tradi čním styl ům. Časté je propojení s jinými hudebními styly a apli- kace dalších hudebních nástroj ů, nap říklad dechových. Zárove ň proniká tento p ůvodní či transformovaný folklór v rámci globalizace i do zahrani čí. Jenom na jižní Morav ě je však spojen se svými ko řeny, s lidmi, vesnicemi, krajinou, p ůdou.
10.3. Případová studie Kyjovsko Oblast Kyjovska a samotné m ěsto Kyjov je jedním z významných st ředisek lidové kultury Slovácka. Veškeré folklorní d ění v této oblasti má staletou historii a tradice jsou zde dodnes p ředávány z generace na generaci v živé a autentické podob ě, a ť už se jedná o lidové kroje, lidové písni čky či zvykoslovné ob řady. Mezi rodinou ob řadnost řadíme oslavy vztahující se k narození dít ěte, svatb ě nebo úmrtí. Narození dít ěte d říve provázely pov ěry a ob řady, které m ěly za úkol ochránit matku i dít ě p řed zlem a dít ěti zajistit š ťastný život. D říve musela být šestined ělka i s dít ětem v kout ě za plachtou a nesm ěla vycházet zpoza plachty ven. V ěř ilo se, že kdyby opustila
116 své lože, mohli by jí démoni zam ěnit dít ě, mohla by p řijít o život, ale také mohla zp ůsobit škodu v dom ě i na poli. Oby čej nošení do kouta se dochoval dodnes, avšak potla čil se jeho význam. Ženy p řinášely matce rozmanité dary, v ětšinou pokrmy (slepi čí polévku, pe čivo, nápoje, sladkou ko řalku). Dnes se jedná o návšt ěvu p říbuzných, kamarád ů a ko- leg ů z práce, kte ří donesou dary matce a novorozenci. Církevní ob řad k řtin plní funkci přijetí dít ěte mezi p říbuzné a p řijetí k řes ťanského náboženství. Ke k řtu nesou dít ě do kos- tela kmot ři a p řebírají spolu s rodi či odpovědnost za duchovní i spole čenskou výchovu dít ěte a za dít ě samotné, kdyby rodi če zem řeli. Prvním zvykem, který p ředchází svatb ě, je požádání o ruku nev ěsty. Snoubenec na- vštíví rodi če své nastávající a požádá o svolení se svatbou s jejich dcerou. Jako pozor- nost donese matce nev ěsty kytici kv ětin. Po svolení rodi čů následují zásnuby a zpravidla se ohlašuje termín svatby. S blížícím se datem svatby probíhá zvaní na svatbu. Nejbližší rodinu snoubenci chodí zvát osobn ě, ostatním rozesílají tišt ěné pozvánky na svatbu. Ro- zesílání tišt ěných pozvánek je novodobý zvyk, který zdomácn ěl až v polovin ě 20. století. Těsn ě p řed svatbou se snoubenci lou čí se svobodou. Lou čení se po řádá spole čně, ale je možné i po řádat zvláš ť pro nev ěstu a zvláš ť pro ženicha. Svatební ob řad m ůže být cír- kevní, odehrávající se v kostele nebo civilní, který se koná na radnici, zámku nebo jiném míst ě. K slavnostnímu ob řadu snoubence doprovází sv ědci a svatební hosté. B ěhem ob- řadu si snoubenci vym ění na d ůkaz lásky prstýnky a políbí se. P ři východu z radnice či kostela svateb čané vytvo ří špalír a na novomanžele pohazují rýží. Následuje svatební hostina a veselí. V sou časné dob ě pat ří k poh řebním oby čej ům v dom ě smutku ve černí modlení a po- hřební ob řad samotný. Poh řební ob řad se skládá z pr ůvodu na h řbitov, církevního nebo necírkevního ob řadu posledního rozlou čení, rozlou čení se zem řelým u hrobu, úkon ů po- zůstalých u hrobu a na záv ěr pohošt ění po poh řbu. Nejokázalejší poh řby se strojí svobod- ným dívkám a chlapc ům jako náhrada za nedožitou svatbu. Další skupinou zvyk ů je ro ční cyklus, který za číná masopustem. Masopust má mnoho názv ů: faša ňk, ostatky, šib řinky, vora čky, kon činy aj. Správn ě by m ělo jít o masopustní pondělí, ale v praxi se masopustní obch ůzka koná v sobotu. Stárci chodí s maškarami po vesnici d ům od domu a vybírají vejce, slaninu a jiné dary. V pr ůvody bývá zpravidla přestrojený Žid, medvěd, jezdec na koni. Faša ňk kon čí pochováváním basy. Kon čí období veselí a tance, které vyst řídá období dlouhého p ůstu. Na smrtnou ned ěli nosí d ěti po vesnici „májky“ ozdobené pentlemi, obrázky a vyfouk- lými vají čky a koledují. Dále se k smrtné ned ěli váže vynášení zimy nebo smrtky. D ěti obcházejí vesnici s figurou, která znázor ňuje smrt nebo zimu s převážn ě žen- skou podobou. Období jarního ob řadního cyklu vrcholí Velikonocemi. Krom ě ryze k řes- ťanských prvk ů se dochovaly ve velikono čních zvycích i prvky pohanské, související s kultem zem řelých, kultem matky zem ě, s uctíváním vody a ohn ě. Jedná se o zákaz hý- bání s půdou na Velký pátek, umývání se pod tekoucí vodou na Bílou sobotu a další oby- čeje, které už v dnešní dob ě nejsou tak mnoho rozší řeny. V křes ťanství se vážou Veliko- noce k znovuvzk říšení Ježíše Krista. Tento svátek pat ří k nejd ůležit ějším a nejv ětším oslavám k řes ťanského kalendá ře. Velikonoce nemají fixní termín, ale slaví se vždy první ned ěli po prvním jarním úpl ňku. Velikonocím p ředchází p řípravné období jarního p ůstu a vrcholí ve velikono čním, nebo také zvaném pašijovém týdnu. Pašijový týden za číná na Kv ětnou ned ěli a kon čí velikono ční ned ělí. K nejznám ějším zvyk ům pat ří v tomto týdnu velikono ční klepání. Jedná se o obch ůzku chlapc ů s různými hrka čkami a va řečkami od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Chlapci ohlašují čas místo kostelních zvon ů, které podle tradice odlet ěly do Říma. Velikono ční pomlázka, nebo také na Kyjovsku zvaná šlaha čka, v jiných regionech nazývaná mrska čka, mrskut, šmigrus apod. je velmi oblíbená. Chlapci obchází se spletenými vrbovými pruty (žíla, pomlázka, pletenec, tatar aj.) dívky a tradi čně je mrskají. Dívky na oplatu podarují chlapce nazdobeným vají čkem a pentlí.
117
V předve čer prvního máje ve všech obcích na Kyjovsku staví odvedenci spolu s chasou vysokou máj, kterou pak domácí chasa hlídá, aby ji p řespolní neodnesli. Ze sva- todušních zvyk ů jsou na Kyjovsku rozší řeny hon ění krále a královni čky. Jízda král ů je roz- ší řen ější na Uherskohradiš ťsku ve Vl čnov ě a Hluku. Konec žní se oslavuje „dožatou“ nebo „dožínkami“. Seká či a žne čky, dnes členové ná- rodopisných soubor ů, ozdobí kosy, srpy, hráb ě a vezou na voze poslední snop nebo v ě- nec z obilí hospodá ři, který je za dobrou práci obdaruje a pohostí. Na Kyjovsku je vý- znamnou událostí také zarážení hory. Hora se zaráží koncem srpna nebo za čátkem zá ří, kdy za čínají dozrávat hrozny. Zarážení hory se d řív d ělo slavnostn ě a ob řadn ě. Jakmile je hora zaražená, nesmí nikdo do vinohradu vstoupit. Hrozny se mohou sbírat až tehdy, když je hora znovu otev řená. Po čátek vinobraní nebo také otevírání hory se v dnešní do- bě už zpravidla nepraktikuje. D říve bylo toto právo slavnostn ě vyhlášeno v ned ěli p řed kostelem a v pond ělí zahájili všichni vina ři sb ěr hrozn ů.
Obr. 86 Krása lidových kroj ů je kultur- Obr. 87 Lidové zábavy však nejsou jen zá- ním bohatstvím jihomoravského venko- ležitostí krojovaných soubor ů. Foto Z. Oš ťá- va. Foto Z. Ošťádalová dalová
Vyvrcholením hospodá řského roku je posvícení, na Kyjovsku zvaném hody. Jedná se o tradi ční slavnost obce, vázané k posv ěcení kostela anebo ke dni patrona kostela. Ve většině obcí hody spadají do období, kdy se chýlí ke konci polní práce. V mnohých obcích je to až první ned ěle po svatém Martinu. P řípravy na hody se odehrávají již delší dobu před samotnými hody. V tomto období se volí starší a mladší stárci a stárky, kte ří mají celé hody pod svou ochranou, a jejich pomyslná vláda trvá celý rok, dokud nejsou zvolení noví stárci. Samotné hody za čínají stav ěním májky, v ned ěli celá chasa navštíví v kostele Mši svatou a po sváte čním ob ědě, který p ředstavuje zpravidla tradi ční pe čená husa, zelí a knedlík, obchází vesnici. V čele hodového pr ůvodu je neseno bu ď Právo (nazdobený kužel p ředstavující pomyslnou vládu nad vesnicí) anebo Ka čer (p řivázaný ka čer k židli čce, která je ozdobená r ůznými pentlemi, um ělými kv ěty, krušpánkem či rozmarýnem). K tradici ka čera se váže ješt ě jeden akt, který se nazývá mlácení ka čera. Na záv ěr hodo- vého pr ůvodu chasa postaví ka čera doprostřed kruhu a chrání jej p řed ostatními návšt ěv- níky, kte ří by jej cht ěli ukrást. Pokud se chase nepoda ří ka čera uchránit, je vystavena po- tup ě. Hodové veselí vrcholí tane ční zábavou, která se m ůže konat i v dalších dnech. Ve výro čních oby čejích zimního období vynikají svátky svatého Mikuláše a Vánoce. Mikulášská obch ůzka se koná v předve čer svátku svatého Mikuláše. Obch ůzky se ú častní masky v podob ě Mikuláše v tradi čním p řevleku za biskupa, čerta a and ěla. Tato trojice po řádn ě vystraší d ěti, na čež je obdarovává r ůznými laskominami a ovocem. Vánoce jsou církevním svátkem, oslavující narození Ježíše Krista. Podle církevního kalendá ře svátky za čínají Št ědrým dnem 24. prosince a kon čí na T ři krále 6. ledna. Št ědrý den se vyzna ču- je p řísným p ůstem, který je zakon čen velkolepou št ědrove černí hostinou. V dnešní dob ě
118 se po hostin ě nad ělují dárky blízkým, d říve byla št ědrove černí nadílka neznámá. O Štěd- rém ve čeru obchází vesnici koledníci, kte ří zpívají váno ční písn ě a jsou následn ě obdaro- vání. Svátek T ří král ů je také církevním svátkem na po čest biblických mudrc ů z Východu, kte ří se p řišli do Betléma poklonit narozenému Ježíši a donesli mu dary v podob ě kadidla, myrhy a zlata. Dnes je tento svátek p řevzat pod záštitu katolické charity, která koledová- ním vybírá dobročinné dary od lidí. Festival Slovácký rok v Kyjov ě pat ří k nejv ětším folklórním a kulturním akcím na Ky- jovsku a má tradici od roku 1921. Nejprve byly slavnosti po řádány častěji a v nepravidelných lh ůtách. Poprvé to bylo roku 1921 a následovaly roky 1922, 1927, 1931, 1938, 1961. Od roku 1971 se tato akce po řádá v pravidelných čty řletých interva- lech. Naposledy byl Slovácký rok v roce 2007. Vždy se koná v polovin ě srpna a trvá 4 dny, b ěhem kterých se p ředstaví desítky národopisných soubor ů a muzik z Kyjova i širo- kého okolí a tyto dny pat ří lidovým tradicím, písním, tancům a zvyk ům. Celá slavnost má za úkol nejen seznámit širokou i mimokyjovskou ve řejnost se skvosty lidového um ění na jihovýchodní Morav ě, ale také propagovat kroje a udržovat je p ři život ě, stejn ě jako lidové um ění samotné. Program Slováckého roku tvo ří mimo jiné také akce, které se pravideln ě opakují každý rok. Mezi n ě pat ří zejména přehlídka dechových hudeb, stav ění a kácení máje, ve černí klenotnicový po řad, lidový jarmark, p řehlídka kroj ů Kyjovska a krojovaný pr ůvod m ěstem. Vyvrcholením a zlatým h řebem celého festivalu bývá velkolepá jízda krá- lů. 18. Slovácký rok v Kyjov ě se bude konat 11. až 14. srpna 2011.
Ej, ztepilí šuhaji v čižmách vy, ej, d ěvčata v suknici rudé, vždy veselo bývalo v Kyjov ě, vždy veselo v Kyjov ě bude. Tak jako to táhne z vonných rév, tak jako ty kypíš, má sloko, tak ho ří ta ohnivá slovácká krev, tak ret pálí a srší oko.
Kdo chce nás bít, kdo chce nás urazit? My nevíme o pánu žádném, jak veselo dovedem žít a pít, tak vesele na poli padnem. (Petr Bezru č, Kyjov)
10.4. Vliv folkloru a kultury vína na rozvoj jihomoravského venkova Otázkou samoz řejm ě je, jak se tyto atraktivity v konkrétním území jižní Moravy vzájemn ě propojují a jak p řispívají či mohou p řispívat k regionálnímu rozvoji. Jednou ze zvláštností je, že jihomoravští vina ři jsou pravd ěpodobn ě jedinou výraznou skupinou českých zem ě- dělc ů, kte ří spojují primární výrobu, zpracování produkt ů a navazující služby, takže reali- zují aktivity ve všech t řech sektorech ekonomiky. Vina řství má na rozvoj slováckého venkova nemalý vliv. Díky dynamicky vzr ůstající oblíbenosti vína a touhy lidí po poznání kraje, místa či p římo vinného sklepa odkud po- chází právě to jejich oblíbené víno, dochází k finan čnímu p řínosu ze zmín ěné turistiky. A tak se roztá čí kolob ěh finan čních tok ů, díky kterému dochází k rozvoji vina řství samot- ného, ale i dalších ve řejných komodit jako jsou nap ř. silnice, vodovody, kanalizace, kultur- ní st řediska aj. Vlivem finan čního p řínosu z vina řství mohou místní lidé nalézt zam ěstnání ve vina řských závodech, a tak se vinohradnictví a vina řství podílí na snižování nezam ěst- nanosti, která v kv ětnu 2010 okrese Hodonín činila 14,2 %. Do oblasti p řitékají nemalé
119 finan ční zdroje, tvo ří se pracovní místa, mladí lidé se nest ěhují do m ěst, ale z ůstávají v rodném kraji, kde zakládají rodiny. Hypoteticky lze uvažovat o následujícím pozitivním vlivu folklóru a kultury vína na re- gionální rozvoj Moravského Slovácka: • Zachování, podpora a rozvoj regionální identity, která p ůsobí jako významná ob- chodní známka (trade mark). Jde o marketingový nástroj, jehož hodnota je t ěžko vy číslitelná. Vedle toho však pozitivn ě p ůsobí také na stabilitu populace ve smyslu vazby k regionu, obci, p ůdě. • Rozvoj poznávacího a kulturního cestovního ruchu, propojujícího veškeré atraktivi- ty mikroregionu (krajinu, architektonické a církevní památky, gastronomii, kulturní zvyky a festivaly). Jeho propojení s turistickými cestami, cyklostezkami, hipo- stezkami. Vazba na ubytovací a stravovací kapacity a další turistickou infrastruktu- ru. • Podpora specializované zem ědělské výroby v komplexním cyklu p ěstování, zpra- cování, marketingu, služeb. Podpora navazujících ekonomických aktivit v četn ě vý- uky a výzkumu. Spolupráce s podobnými regiony p ředevším v Dolních Rakousích. Uvedené hypotetické p ředpoklady bude vhodné prov ěř it v dalším výzkumu. Obtížnost spo čívá v tom, že efekty mohou být ekonomické i mimoekonomické, krátkodobé i dlouho- dobé.
120
11. Obnovitelné energetické zdroje a krajina jihomorav ského venkova Za obnovitelné zdroje energie (OZE), které lze v sou časné dob ě technologicky využívat za ú čelem výroby elekt řiny, tepla a dopravních paliv, je obecn ě považována biomasa (v četn ě biopaliv a bioplynu), solární, vodní, v ětrná a dále též geotermální energie. V kontextu Jihomoravského kraje p řipadají všechny zmín ěné alternativní zdroje 40 v úvahu a hrají významnou roli p ři zabezpe čování regionální sob ěsta čnosti v dodávkách energie. Zajišt ění regionální sob ěsta čnosti a bezpe čnosti dodávek energie nabývá v sou časné dob ě na významu. T ěchto atribut ů p ři sou časném pln ění požadavk ů Kjótského protokolu je možné dosáhnout diverzifikací a decentralizací dodávek energie práv ě formou OZE, čímž se také snižuje závislost na nestabilních cenách a dodávkách ropy a zemního plynu (v ětšinou též z nestabilních zemí), dochází k vázání finan čních prost ředk ů v regionu a ekonomická pozice území je tak nadále posilována. Důležité je též sou časné snižování energetické náro čnosti. „Odd ělení r ůstu ekonomiky od r ůstu spot řeby energie významn ě zvýší odolnost hospodá řství v ůč i turbulentnímu vývoji na energetických trzích. I když v nejbližší dob ě nehrozí vy čerpání fosilních paliv, je nutné i z důvodu rostoucích cen, za- měř it se na dostupné domácí zdroje, hlavn ě na obnovitelné zdroje energie.“ (Urban, 2007) Česká republika je vázána evropskou sm ěrnicí o obnovitelných zdrojích energie 41 zvý- šit podíl energie z alternativních zdroj ů do roku 2020 na 13% podíl na celkové energetické spot řeb ě (závazek byl stanoven na základ ě hodnot roku 2005, kdy podíl výroby elekt řiny z OZE činil 4,3 %). Dle údaj ů Energetického regula čního ú řadu (ERÚ) 42 byla v polovin ě roku 2009 dosažena hodnota 6,5 %, díl čí indikativní cíl pro rok 2010 je stanoven dle zá- kona na hodnotu 8 %. Dle údaj ů a odhad ů ERÚ je v ČR dominantním obnovitelným zdrojem vodní energie, dále biomasa a spalování biomasy spolu s fosilními palivy a produkce bioplynu, nejmén ě se podílí slune ční energie, p řičemž lze soustavn ě meziro čně sledovat nárůst jednotlivých podíl ů (nap ř. oproti roku 2000, kdy OZE tvo řil jen vodní potenciál). V roce 2010 ERÚ předpokládá dominantní podíl biomasy na celkové produkci obnovitelné energie (více než třetinový), podíl vodní energie odhaduje na více než čtvrtinu, necelou p ětinu dle odhad ů produkují v ětrné elektrárny, zbytek pak p řipadá na bioplynové statice a fotovoltaika (cel- kem cca 6 %). V produkci obnovitelných zdroj ů energie má v územní dimenzi prvo řadý význam ven- kovský prostor. Obnovitelné zdroje tak p ředstavují obrovský potenciál rozvoje nejen mar- ginálních oblastí. Potenciál rozvoje spo čívá mimo výše uvedeného čist ě ekonomického významu též v souvislosti se stimulací malého a st ředního podnikání, ve vzniku nových pracovních p říležitostí a v růstu regionální zam ěstnanosti. V neposlední řad ě má substitu- ce části dodávek energie obnovitelnými zdroji též samozřejm ě pozitivní dopad na kvalitu životního prost ředí a sekundárn ě na kvalitu života obyvatelstva, což op ět posílí pozici venkovského prostoru.
40 Pouze využívání geotermální energie je v podmínkách kraje spíše individuálního charakteru a nebude proto v dalším textu dále rozvád ěno. Širší využití lze o čekávat pouze v oblasti rozvoje láze ňství (perspektivní jsou zejména oblasti Lanžhot a Břeclav). 41 (2001/77/ES, v ČR definována zákonem 180/2005 v pozd ějším zn ění) 42 Ro ční zpráva o provozu ES ČR 2009. Internetová aplikace dostupná z: http://www.eru.cz/user_data/files/statistika_elektro/rocni_zprava/2009/index.htm 121
11.1. Význam obnovitelných zdrojů energie pro energetiku a rozvoj Jihomoravského venkova Obecn ě se soudí, že v České republice (a i celé st řední Evrop ě) má z obnovitelných zdro- jů nejv ětší potenciál využitelná energie z fytomasy, jejíž produkce je vázána výhradn ě na venkov a v souvislosti se zvyšováním zam ěstnanosti a sociální soudržnosti má práv ě ten- to zdroj prvo řadý význam (oproti v ětrné a solární energetice, která generuje minimum pra- covních p říležitostí pro venkovské obyvatelstvo). Více o potenciálu jednotlivých perspek- tivních obnovitelných zdroj ů hovo ří nap říklad Ditl (2008). Skute čnost, že obnovitelné zdro- je energie (a zejména pak produkce biomasy) jsou v sou časné dob ě výzvou pro rozvoj venkovského prostoru, potvrzují i záv ěry ner ůzn ějších studií, které poukazují na nedosta- te čné využití skute čného potenciálu v rámci Evropy i ČR (na regionální úrovni nap říklad tzv. Pa česova zpráva). Jihomoravský kraj spl ňuje všechny p ředpoklady k významnému rozvoji produkce ob- novitelných zdroj ů energie a vytvo ření si stabilní pozice v dodávkách energie z alternativních zdroj ů v rámci Česka. Jihomoravský kraj je tradi čně spojován se zem ě- dělskou produkcí. V souvislosti s transformací agrárního sektoru je však zatížen řadou problém ů, které lze využít práv ě ve prosp ěch produkce obnovitelné energie. V každém případ ě je nutné i efektivní funkci venkova významn ě diverzifikovat (více viz nap ř. Prag, 2002). V kraji je ur čitý podíl p ůdy ležící ladem, kterou lze využít pro produkci biomasy, která má v sou časné dob ě nejv ětší technický potenciál. Vysoký podíl zorn ění zase p řed- ur čuje dodávku odpadní zem ědělské biomasy. Lesní hospodá řství nemá v regionu domi- nantní pozici, p řesto lze potenciál okrajov ě spat řovat i v dendrobiomase. Vzhledem ke klimatickým podmínkám ČR hraje významnou roli v Jihomoravském kraji též solární energie. V kraji jsou indikovány v rámci ČR nejvyšší ro ční pr ůměrné teploty vzduchu a pr ůměrné teploty v letním půlroce (duben-zá ří), zejména pak v nejjižn ějších oblastech. Klimatické podmínky kraje na druhé straně p říliš nep řispívají k rozvoji v ětrné energie, p řesto je zde řada plánovaných projekt ů. Tradi čním a dominantním obnovitelným zdrojem v regionu je potenciál vodních tok ů a nádrží. Ačkoliv lze konstatovat, že potenciál kraje vzhledem k dominantnímu venkovskému a zem ědělskému charakteru je možné spat řovat v sou časnosti mimo jiné v produkci ob- novitelné energie, existuje pro jeho využití řada bariér. Mezi ty hlavní pat ří vliv na celkový charakter regionu (zm ěna struktury využití p ůdy, prom ěna tradi čního pojetí regionu), lo- káln ě vliv na krajinný ráz (zejména v ětrné a solární elektrárny), bariéry spojené specificky s provozem solárních elektráren (zábor p ůdy, dlouhá regenerace p ůdy po ukon čení pro- vozu) a další. Problémem je též cena obnovitelných zdroj ů, která je n ěkolikanásobn ě větší než ceny energií z konven čních zdroj ů. Vzhledem k navyšování kone čné ceny energií v souvislosti se zvyšujícím se podílem energie z obnovitelných zdroj ů, je tento trend oby- vateli vnímán negativn ě. Toto je nap ř. podle Hohmeyera (1998) hlavní bariéra pro v ětší podíl energie z obnovitelných zdorj ů na trhu; nástroj řešení pak spat řuje v internalizaci externalit do kone čné ceny konven ční energie. V České republice lze hovo řit o částe čné internalizaci v souvislosti se zapo čatou ekologickou da ňovou reformou (dan ě z energií, zemního plynu apod.). Dle údaj ů ERÚ se obnovitelné zdroje na celkové cen ě elekt řiny v roce 2009 podílely 5 % v případ ě maloodb ěratel ů a 7,5 % v případ ě velkoodb ěru. V letošním roce se o čekává další nár ůst ceny elekt řiny (p ůvodn ě až o 22 %, po státní in- tervenci významn ě nižší) v souvislosti s velkým množstvím nov ě p řipojených solárních elektráren. Širší podpora obnovitelných zdroj ů energie často naráží též na negativní vnímání místními obyvateli. Pro obnovitelné zdroje energie je specifické, že často dochází ke st ře- tu dvou ve řejných zájm ů – ochrany p řírody a krajiny na jedné stran ě a snižování spot řeby fosilních zdroj ů substitucí alternativními zdroji na stran ě druhé. Řadu nástroj ů, kterými lze dosahovat podpory obyvatelstva, nabízejí r ůzné formy plánování ve venkovském prostoru (krajinné plánování, komunitní plánování, omezen ě též územní plánování). Johansson
122
(1993) zd ůraz ňuje nutnost precizn ě informovat a soustavn ě vzd ělávat širokou ve řejnost v oblasti zavád ění a akceptace obnovitelných zdroj ů energie v krajin ě a zejména ji inte- grovat p římo do rozhodovacího procesu. Důležitá je též politická regionální podpora využití obnovitelných zdroj ů. V Jihomoravském kraji je tato problematika řešena ve dvou rozvojových dokumentech – Programu rozvoje Jihomoravského kraje (2007-2009) a Strategii rozvoje Jihomoravského kraje (2007-2016). V těchto koncepcích je v souvislosti s obnovitelnými zdroji energie konstatován trend vzr ůstajícího významu lesnictví (p ředpokládá se zales ňování zem ěděl- ské p ůdy a produkce d řevní hmoty jako obnovitelného zdroje energie). Strategie pak vy- mezuje konkrétní podporovaná opat ření zam ěř ená na produkci, zapracování a využití biomasy, a diverzifikaci zem ědělské a lesnické produkce v této souvislosti. Dále je podpo- rována produkce a zpracování technických obilovin na bioethanol. Koncepce se však již detailn ěji nezam ěř ují na solární či v ětrnou energetiku. Tato problematika je okrajov ě řeše- na v samostatné Územní energetické koncepci Jihomoravského kraje z roku 2008 (dále jen Koncepce, podrobn ěji viz následující kapitoly).
11.2. Biomasa Jak již bylo uvedeno výše, z obnovitelných zdroj ů energie má v Česku nejv ětší využitelný potenciál biomasa. Výhodou je její snadná skladovatelnost a možná garance vyrovnaných dodávek. Za biomasu je možné považovat veškerou hmotu biologického p ůvodu (den- dromasa, fytomasa, biomasa živo čišného p ůvodu). Nejperspektivnější je pak zem ědělská biomasa získávaná bu ď p římo cílenou produkcí (obiloviny, olejniny, textilní rostliny, trvalé travní porosty) či formou rostlinných zbytk ů ze zem ědělské výroby a údržby krajiny (seno a sláma, jejichž objem s útlumem živo čišné produkce roste). Perspektivní jsou i další cíle- ně p ěstované plodiny – ho řč ice, laskavec, topinambur, k řídlatka, š ťovík, ozdobnice, rákos, psine ček a také rychle rostoucí d řeviny p ěstované na zem ědělské p ůdě – topoly, vrby, akáty. Substituce potraviná řských komodit energetickými plodinami odpovídá požadavku ev- ropských struktur na diverzifikaci zem ědělství. Tento zp ůsob hospoda ření p řináší krom ě naplnění prioritního energetického cíle řadu dalších benefit ů – nap říklad zadržení vody v krajin ě, efektivizaci rostlinné produkce apod. V Česku je nejvíce využívána d řevní biomasa 43 , nevyužitý potenciál je již však malý. Tuto skute čnost potvrzuje i zpráva Evropské agentury pro životní prost ředí 44 . Potenciál pro t ěžbu je zde indikován v prostoru st řední Evropy, zárove ň je však konstatováno, že v České republice je vzhledem k ochran ě p řírody a biodiverzity potenciál tém ěř vy čerpán. Biomasa je využívána jednak p ři výrob ě tepla (zejména v centrálních vytáp ěcích sys- témech, samostatn ě i formou spoluspalování s konven čními palivy), p ři kombinované vý- rob ě elekt řiny i tepla, v produkci bioplynu (možno též nap ř. z odpad ů z čistíren odpadních vod) a biopaliv (zejména bioetanol a metylester řepkového oleje, tzv. bionafta). Problémem je v případ ě biomasy nutnost dopravy vstupního materiálu k technickému za řízení, což navyšuje náklady i produkci skleníkových plyn ů. Hrani ční efektivní dojezdo- vá vzdálenost tak v ětšinou bývá stanovena na vzdálenost 50 km. Sezónnost produkce zase zvyšuje náklady na skladování. Navíc hrozí riziko r ůstu cen v souvislosti se vzr ůsta- jící pot řebou biomasy a s tím souvisejícím r ůstem poptávky a následn ě exportu 45 . Pěstování energetických plodin p řináší zm ěny struktury osevních ploch. V sou časné dob ě však bohužel chybí regionální statistiky, které by p řinesly p řehled o t ěchto konkrét-
43 Zejména odpadní produkt t ěžby či d řevovýroby. 44 European Environmental Agency Annual Report 2007 and Environmental Statement 2008 45 nejv ětším importérem v EU je Rakousko 123 ních zm ěnách. Je však z řejmé, že energetické plodiny mohou být řešením pro plochy ne- perspektivní pro potraviná řskou produkci (nap ř. p ůdy po záplavách), erozn ě ohrožené pozemky apod. N ěkteré energetické plodiny navíc p ůsobí na p ůdu regenera čně. Z přiloženého grafu je patrné, že trend využití biomasy p ři výrob ě tepla formou spalo- vání není v ČR p říliš expanzivní – nár ůst po čtu provozoven i instalovaného výkonu je jen velmi pozvolný (nejvýrazn ěji mezi lety 2002/2003 a 2009/2010). V kontextu ostatních ob- novitelných zdroj ů, jejich odhadovaného potenciálu a velkého množství p ůdy nepot řebné pro produkci potravin a krmiv je biomasa v ČR nejperspektivn ějším alternativním zdrojem k zajišt ění závazk ů EU.
Graf 23 Vývoj využití biomasy v ČR Graf 24 Vývoj podílu bioplynu v ČR v letech 2002-2010. Zdroj: ERÚ v letech 2002-2010. Zdroj: ERÚ
Bioplyn je optimáln ě využitelný na kogeneraci – výrobu tepla a elekt řiny. Vykazuje vý- znamný p řínos pro rozvoj venkova v souvislosti se zaměstnaností. Další motivací m ůže být mimo kontext rostlinné produkce využití odpad ů (komunální a pr ůmyslový odpad, kaly z čistíren odpadních vod apod.). Od roku 2002 se za čínají v Česku objevovat bioplynové stanice. V sou časné dob ě se v ČR vyskytuje cca 160 bioplynových stanic; zhruba deseti- na je lokalizována na území Jihomoravského kraje. Informa ční systém EIA eviduje za letošní rok v kraji sedm nových zám ěrů v různém stádiu procesu (bioplynové stanice v Kyjov ě, Uher čicích-Velkých N ěmčicích, Slavkov ě u Brna, Brat čicích, Moravské Nové Vsi, Bu čovicích, Hroznové Lhot ě). V roce 2009 to bylo 6 zám ěrů. V po čtu bioplynových stanic tak dochází k významnému nár ůstu; za poslední období je však patrná mírná stag- nace. Biopaliva lze d ělit na kapalná, tuhá i plynná či dle p ůvodu biomasy na lesní, zem ěděl- ská a ostatní zbytková. Produkce biopaliv v Česku dosahovala v roce 2008 celkem 76 mil. litr ů46 a náleží ji tak 9. místo mezi zem ěmi EU. Meziro čně došlo k více než zdvojnásobení produkce. V České republice je situace specifická nulovou podporou domácí výroby bio- paliv, jejich vysokou dovážkou a legislativní povinností p řidávat do fosilních paliv 5,75 % podíl biopaliv (platí pro rok 2010). V případ ě biopaliv je nutné poukázat na problém vyso- ké energetické náro čnosti výroby. Lihovary zam ěř ené na jejich výrobu, jsou lokalizovány v Ústeckém a St ředočeském kraji. Z důvodu velké transportní vzdálenosti v sou časné dob ě není pro kraj produkce biomasy pro výrobu biopaliv relevantní.
46 http://www.scienceshop.cz/default.asp?lang=cz&ids=0&ch=393&typ=1&val=99294 (30. 8. 2010) 124
11.3. Větrné a solární elektrárny a jejich vliv na krajinu Dle údaj ů České spole čnosti pro v ětrnou energii (Cinková, P řikryl, 2010) je v Česku v sou časné dob ě instalováno celkem 192 MW výkonu v ětrných elektráren (v roce 2009 bylo p řidáno 42 MW). V letošním roce se p ředpokládá p řír ůstek cca 25 MW. Ve srovnání s fotovoltaickou energií je celkový výkon a nová p řipojení významn ě nižší (meziro čně do- šlo k enormnímu nár ůstu instalovaného výkonu solárních elektráren z 65,7 MW na sou- časných 1 054 MW), což neodpovídá celoevropskému trendu. Nová p řipojení větrných elektráren byla v Evrop ě v roce 2009 tém ěř 2,5krát větší než nová p řipojení fotovoltaik. Příčinu je nutné vid ět v disproporcionální (nadm ěrné) podpo ře garantovaného výkupu energie ze slune čních elektráren jak v kontextu ostatních zemí Evropy, tak i ostatních obnovitelných zdroj ů. Situace je dále pravd ěpodobn ě podmín ěna i specifickými podmín- kami Česka pro rozvoj v ětrné a solární energetiky a nejvyšší kolísavostí a nespolehlivostí dodávek v případ ě v ětrné energie. „Schopnost operativn ě plánovat výrobu elekt řiny z větrných elektráren závisí na p řístupu k přesným meteorologickým údaj ům a p ředpov ě- dím. Kvalitní p ředpov ěď je d ůležitá nejen pro vlastníka v ětrné elektrárny a pro provozova- tele p řenosové soustavy, ale ovliv ňuje i tvorbu cen elekt řiny na krátkodobých regionálních trzích. P ředpov ěď energie v ětru je nejpodstatn ější faktor pro vstup elekt řiny z větru na trh s touto komoditou.“ (Janí ček, 2009a). Neschopnost p řesn ě predikovat dodávky energie samoz řejm ě ale platí i pro slune ční energii, nikoliv však v takové mí ře. Zde je spíše pro- blémem nízká ro ční využitelnost instalovaného výkonu, nebo ť jak uvádí Janí ček (2009b) „v pr ůběhu roku je v našich zem ěpisných ší řkách jen asi 2 000 hodin se slune čným svi- tem, avšak získané množství elekt řiny odpovídá jen 1 000 hodinám s maximálním výko- nem.“ Připojené grafy dokumentují trendy ve vývoji po čtu provozoven a instalovaného výko- nu solárních a v ětrných elektráren v ČR za období 2002-2010. U solárních elektráren byl zaznamenán nejprudší nár ůst uvedených veli čin mezi lety 2008 a 2010 (a zejména pak v pr ůběhu roku 2010), u v ětrných elektráren pak mezi lety 2005 až 2008, v posledním období dochází k mírné stagnaci.
Graf 25 Vývoj po čtu a instalovaného vý- Graf 26 Vývoj po čtu a instalovaného výko- konu slune čních elektráren v období 2002 nu v ětrných elektráren v období 2002 až až 2010. Zdroj: ERÚ 2010. Zdroj: ERÚ
Jihomoravský kraj je z hlediska rychlosti v ětru pot řebného pro získávání energie vý- znamn ě podpr ůměrný. Oblasti s hodnotami nad 5 m.s -1 (n ěkdy s též uvádí až 6,5 m.s -1), které jsou takto optimáln ě využitelné, se st řetávají s ochranou p řírody a krajiny, či zasahu- jí do tažných tras velkých pták ů (nap ř. čáp ů). Pr ůměrná ro ční rychlost v ětru je znázorn ěna na Mapka 11 , další obrázek prezentuje území vhodná pro instalaci v ětrných elektráren. Tato území se nacházejí zejména na území okresu Znojmo (koresponduje s lokalizací
125 realizovaných elektráren, pro srovnání je zobrazena i část území kraje Vyso čina, kde čet- ná optimální území tém ěř p řesn ě kopírují administrativní hranici mezi kraji).
Mapka 11 Pr ůměrná ro ční rychlost v ětru Mapka 12 Území s dostate čným po- [m.s -1] tenciálem pro rozvoj v ětrných elektráren 48 Zdroj: ČHMÚ, Atlas podnebí Česka 2007 47 Zdroj: CENIA
Negativních vliv ů, které lze v případ ě v ětrných elektráren identifikovat, je celá řada. Mezi ty nejvýznamn ější pat ří práv ě st řet s migra čními tahy pták ů a vliv na krajinný ráz, který se m ůže negativn ě projevit i na rozvoji cestovního ruchu (plánované zám ěry neod- povídají koncepci rozvoje kraje v této oblasti). Ovšem podle Kaltschmitta (2007) četné studie sice potvrzují negativní vnímání v ětrných turbín v krajin ě ze strany návšt ěvník ů, zárove ň však pro n ě toto není d ůvodem pro zm ěnu dovolenkové destinace. Stejný autor dále uvádí další možné vlivy, které však již nemají tak významný dopad na lokalitu – jde nap říklad o odraz slune čního zá ření od v ětrné turbíny (tzv. disko efekt), zastín ění, hluk, zábor p ůdy. P řesto mohou i tyto d ůvody ve specifických p řípadech vést k zamítnutí zám ě- ru (blízkost zástavby, zábor kvalitní orné p ůdy atd.) V kontextu zem ědělského charakteru jihomoravského venkova m ůže být sice vizuální impakt v ětrných elektráren zpochyb ňován, v případ ě tohoto regionu by však m ěla být roz- hodující výhradn ě efektivnost instalace, která však s ohledem na specifické klimatické podmínky kraje není p říliš perspektivní (ani Koncepce nep ředpokládává masivní rozvoj větrné energetiky v kraji). Následující obrázek zachycuje prostorové a funk ční řešení v ětr- ných elektráren. Problematikou využití v ětrné energie v Česku se zabýval na p říklad Tet- kovský et al. (2010).
47 TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka [kartografický dokument]. [Radim Tolasz ... et al.]. 1. vyd. Praha : Český hydrometeorologický ústav ; Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007 255 s, il., tab., mapy. ISBN 9788086690261 ( ČCHMU). ISBN 9788024416267 (UP). 48 http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/MapWin.aspx?M_Site=cenia&M_Lang=cs 126
Obr. 88 P ět v ětrných turbín v prostoru severovýchodn ě od obce B řežany (okres Znojmo), vpravo detail jedné z turbín. Zdroj: www.mapy.cz, vlastní úpravy. V kraji jsou v sou časné dob ě významné instalace jen v okrese Znojmo – v obcích B ře- žany, Tulešice a Bantice 49 s ro ční souhrnnou výrobou 9 243 MWh 50 v roce 2009 (pátá nejvyšší výroba v rámci kraj ů ČR).
Obr. 89 Osam ělá turbína v Rešicích, okres Znojmo. Foto A. Vaishar
V kontrastu se záv ěry Koncepce i s klimatickými prvky kraje je zde plánováno mnoho projekt ů, v sou časné dob ě je vydáno souhlasné stanovisko v procesu posuzování vliv ů na životní prost ředí (EIA) pro instalace v Pavlicích (3 VTE), Vranovské Vsi (5 VTE), ve Veselí nad Moravou (3 VTE) a Kuželov ě, a v dalších lokalitách proces EIA ješt ě probíhá (nap ř.
49 V sou časné dob ě je provozována jen jedna elektrárna, plánováno je však dalších 17 (Bantice by se tak za řadily mezi nejv ětší v ětrné parky v České republice). 50 http://www.csve.cz/pdf/cz/1003_Vyroba-a-vykon-podle-kraju_brezen10.pdf. 127
Vranovská Ves, Tavíkovice, Čermákovice). V řad ě p řípad ů je naopak ud ěleno nesouhlas- né stanovisko (V ětrný park Rešice, V ětrný park Vrbice, V ětrné elektrárny Stálky ad.) 51 . Většinou je d ůvodem negativního stanoviska p ředpokládaný vliv na zvláš ť chrán ěná úze- mí a území soustavy Natura 2000.
11.4. Solární elektrárny Rozvoj solární energetiky je pro Jihomoravský kraj v posledním období symptomatický, od letošního roku však již není v souvislosti s legislativními zm ěnami 52 tolik výhodný. P řesto jsou stále podmínky pro elektrárny p řipojené v roce 2010 velmi lukrativní a je evidentní snaha o co nejvyšší po čet p řipojených instalací podle stávajícího zn ění. Nová p řipojení budou nadále mimo jiné provozovatelem sít ě posuzována s ohledem na spolehlivost do- dávky elekt řiny, aby bylo možné vylou čit neo čekávané poklesy či nár ůsty nap ětí v síti. Z důvod ů kolísavého nap ětí v distribu ční a p řenosové síti jsou Českou fotovoltaickou pr ůmyslovou asociací podporovány spíše st řešní instalace a drobné projekty p řispívající k regionální zam ěstnanosti a ur čené k místní spot řeb ě. Vhodnými projekty jsou též tako- vé, které se realizují v prostorách tzv. brownfieldů. Na druhé stran ě se ale m ůžeme obá- vat v budoucnu vzniku nových, tzv. „solárních brownfield ů“ (a to zejména na jihomorav- ském venkov ě). Životnost solárních panel ů, která je vyhláškou 475/2005 Sb. stanovena na 20 let, vyvolává otázkou, zda bude i po skon čení provozuschopnosti do instalace rein- vestováno (to v menší mí ře platí i pro v ětrné elektrárny). Chystané legislativní zm ěny rein- vestice významn ě oslabují.
Mapka 13 Pr ůměrná ro ční teplota vzduchu Mapka 14 Pr ůměrná teplota vzduchu [°C]. v teplém období [°C]. Zdroj: Atlas podnebí Česka, ČHMÚ 2007 Zdroj: Atlas podnebí Česka, ČHMÚ 2007
Nejp řízniv ější podmínky pro výstavbu solárních elektráren jsou v rámci celého Česka v okresech Znojmo a B řeclav. V těchto oblastech se pr ůměrná ro ční teplota vzduchu po- hybuje okolo hodnot 9-10 °C. Pr ůměrné teploty se v letním p ůlroce (duben-zá ří) pohybují na v ětšin ě sledovaného území v rozmezí 14-18 °C (s dominancí výskytu teplot okolo 18 °C).
51 Informa ční systém EIA, dostupné z http://tomcat.cenia.cz/eia. 52 Vyhláška o podmínkách p řipojení k elektriza ční soustav ě – netýká se jen fotovoltaiky.
128
Dle údaj ů ERÚ 53 bylo v kraji k 30. 11. 2009 54 v provozu 20 slune čních elektráren (SLE) nad 0,5 MW sou čtového instalovaného výkonu. Mezi nejvýznamn ější zdroje se řadily SLE v Syrovicích a O řechov ě (okres Brno-venkov) a v Sudom ěř icích a Dub ňanech (okres Ho- donín). Nejvyšší souhrnnou výrobu vykazoval okres Brno-venkov (6 SLE) a Znojmo (9 SLE); v okrese B řeclav byly instalovány jen dv ě SLE s ro ční výrobou elekt řiny 0,534 GWh. V Jihomoravském kraji je obecn ě hrubá ro ční produkce elekt řiny nejvyšší (dle ERÚ 29,4 GWh, druhá pozice p řipadá na Jiho český kraj s produkcí 16,9 GWh). S ohledem na klimatické podmínky kraje je možné spat řovat jistý omezený potenciál pro další rozvoj. Důležitý by m ěl být výb ěr lokality (preference brownfield ů) a dále garance provozu nad dobu životnosti solárních panel ů či legislativní zajišt ění sanace pro ukon čení životního cyklu (nap říklad povinnost vytvá řet reservní fond). Od p říštího roku se alespo ň de lege ferenda po čítá se státní dotací výkupních cen elekt řiny pouze u solárních elektrá- ren, které budou postaveny na st řechách dom ů a instalace na zelené louce tak budou výrazn ě omezeny (dota ční politika nepo čítá s instalacemi nad 30 kW a s instalacemi na pozemcích, zárove ň by m ělo být zdraženo vyn ětí p ůdy ze zem ědělského p ůdního fondu). Na zpomalení trendu výstavby velkých fotovoltaických elektráren v kraji poukazuje i sku- te čnost, že v sou časné dob ě byl v rámci již ukon čeného procesu EIA posuzován pouze jeden zám ěr (Kobe řice u Brna, okres Vyškov).
Obr. 90 Solární elektrárna v Syrovicích. Foto H. Vavrouchová, 2010
53 Ro ční zpráva o provozu ES ČR 2009. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/statistika_elektro/rocni_zprava/2009/index.htm 54 Meziro čně však došlo k prudkému nár ůstu po čtu nových inastalací i instalovaného výkonu v kraji, v sou časné dob ě však není publikována kompletní statistika. Nejv ětšími zdroji v kraji je ke konci roku 2010 SLE v Žab čicích, Zak řanech, Vlkoši a Vranovské Vsi. Meziro ční nár ůst celkového po čtu provozoven (bez omezení instalovaného výkonu) se v kraji tém ěř dvojnásobil na sou časných cca 1500 slune čních elektráren. 129
11.5. Vodní elektrárny v Jihomoravském kraji Dle Územní energetické koncepce Jihomoravského kraje (Koncepce) je potenciál energe- tického využití vodních tok ů v kraji v rámci republiky nejmén ě p říznivý, zejména v souvislosti s malými spády a nízkou vodnatostí. Přesto v objemu výroby a využití poten- ciálu pat ří kraj k předním producent ům. Mezi toky s nejv ětším potenciálem pat ří dolní tok Moravy, řeky Dyje, Svratka, Svitava a Jihlava. Ostatní toky mají hydroenergetický poten- ciál spíše zanedbatelný. A čkoliv je potenciál kraje z hlediska jejího využití nadpr ůměrný, nelze jeho využití dle Koncepce považovat za ukon čené. Zvýšení využitelnosti potenciálu je možné dosáhnout rekonstrukcí, modernizací a optimalizací provozu stávajících elektrá- ren. Výstavba nových zdroj ů se nepřepokládá. V Jihomoravském kraji se zachází zhruba šest desítek malých vodních elektráren (MVE). Celkový výkon t ěchto elektráren je cca 33,6 MW a výroba dosahuje tém ěř 80 000 MWh. Nejvíce vodních elektráren je lokalizováno v okrese Blansko (13 MVE na řekách Svitav ě a B ělé) a dále pak v okresech Znojmo (12 MVE na řekách Dyji, Rokytné a Jevi- šovce) a Brno-venkov (12 MVE na řekách Svratce, Jihlav ě a Bobravě). Nejv ětší výkon i výroba je produkována na území okresu Znojmo ( ⅔ celkového výkonu a cca polovina celkové výroby kraje), dále pak v okresech Brno-město a B řeclav. Mezi nejv ětší zdroje pat ří zejména nádrže Vranov (okres Znojmo), Nové Mlýny (okres B řeclav) a Kníni čky (okres Brno-město). Práv ě realizace t ěchto nádrží zanechaly v krajin ě nejvýznamn ější stopy, p řiložené mapové podklady rámcov ě dokumentují míru antropogenního vlivu na vývoj krajiny v dimenzi environmetální i sociální.
Mapka 15 Krajina severozápadního okraje m ěsta Brna na mapách II. vojenského ma- pování (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Kníničky) Zdroj: www.mapy.cz.
Mapka 16 Krajina v okolí m ěsta Vranov nad Dyjí na mapách II. vojenského mapování (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Vranov) Zdroj: www.mapy.cz
130
Mapka 17 Krajina sou časných Novomlýnských nádrží na mapách II. vojenského mapo- vání (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Nové Mlýny). Zdroj: www.mapy.cz
Shrnutí Obnovitelné zdroje energie p ředstavují v souvislosti s požadavkem na diverzifikaci zem ědělství a údržbu krajiny velký potenciál pro rozvoj venkovských oblastí. V Jihomo- ravském kraji, který lze považovat za zem ědělský region s výrazn ě venkovským charakte- rem, je využití tohoto potenciálu na vysoké úrovni, p řesto stále ješt ě existují rezervy. Ji- homoravský kraj by se vzhledem ke svým geografickým podmínkám a specifickému sys- tému hospoda ření mohl stát p ředním producentem alternativní energie v České republice a posílit tak svoji pozici. Stávající kapacity výroby energie z obnovitelných zdroj ů jsou zob- razeny na p řehledové map ě kraje (Mapka 18). Nejvyšší produkce energie z obnovitelných zdroj ů p řipadá na okres Znojmo (celkov ě i v rámci jednotlivých zdroj ů a také z hlediska po čtu zdroj ů), druhou pozici zaujímají okre- sy B řeclav a Brno-město (zejména v souvislosti s využitím hydroenegetického potenciálu). Nejmenší dosud nevyužitý potenciál rozvoje vykazuje v ětrná energie, která je v kraji determinována podpr ůměrnými klimatickými podmínkami a st řety se zájmy na ochranu přírody a krajiny. Situaci v regionu lze s ohledem na klimatické podmínky, které navíc ná- sobí riziko obtížné p ředpov ěditelnosti dodávky energie, hodnotit jako p ředimenzovanou a výstavba dalších VTE by nem ěla být podporována. Pom ěrn ě malý potenciál pro další rozvoj má i vodní energie, která je v kraji využívána nadpr ůměrn ě a zvýšení výroby je efektivní spíše v souvislosti s modernizací a optimalizací stávajících provoz ů. Jistý nevyužitý potenciál je možné spat řovat v produkci solární energie, tento je však velmi omezený a vyžaduje citlivá řešení. Dle chystaných legislativních zm ěn by již nem ěly být tolik podporovány velké projekty, což p řisp ěje k rozvoji drobných záměrů, zejména st řešních instalací na rodinných a panelových domech či ve řejných budovách (na st ře- chách či v jejich obvodových pláštích). Z tohoto pohledu je kraj vzhledem ke klimatickým charakteristikám velmi perspektivní a rozvoj tohoto fenoménu je v kontextu regionální
131 sob ěsta čnosti velmi žádoucí. Nejv ětší potenciál má však celorepublikov ě produkce bio- masy a bioplynu.
Mapka 18 Souhrnná mapa významných obnovitelných zdroj ů energie v Jihomoravském kraji (solární, v ětrné a malé vodní elektrárny).
132
12. Jihomoravský venkov a problematika ukládání od padů Jedním z velkých environmentálních problém ů sou časnosti je otázka odstra ňování tuhých odpad ů. Samoz řejmou politikou by m ěla být minimalizace produkce odpad ů, p řípadně jejich recyklace, p ředpokládající t říd ění. Ve skute čnosti probíhají v tomto sm ěru v poslední dob ě spíše nep říznivé zm ěny. Moderní technologie produkují „moderní“, to znamená p ří- rod ě stále vzdálen ější odpady. Obalové materiály jsou tvo řeny namísto p ůvodního d řeva a papíru stále více plasty, které jsou v přírod ě mnohem obtížn ěji rozložitelné a také obtíž- něji recyklovatelné. Pokud jde o likvidaci, uplat ňují se v zásad ě t ři zp ůsoby: biologické zp ůsoby rozkladu organického odpadu, energetické využití spalováním nebo zplynováním a skládkování. Z různých d ůvod ů ekonomických, organiza čních a percep čních (odpor obyvatel proti vý- stavb ě spaloven) je v našich podmínkách stále nejfrekventovan ější metodou likvidace tuhých odpad ů skládkování. Je z řejmé, že skládky tuhého odpadu se nacházejí vesm ěs ve venkovském prostoru. Určitým posunem proti minulosti je eliminace naprosté v ětšiny ne řízených skládek, které se nacházely prakticky u každé vesnice, a koncentrace svozu odpad ů na n ěkolik vybra- ných a řízených skládek v kraji. Odpadové hospodá řství v četn ě skládkování je pro venkov jedním z odv ětví budoucnosti. Na druhé stran ě s ním je spojena řada environmentálních rizik. Z r ůzných druh ů odpad ů byla pro analýzu vybrána skupina biologicky rozložitelných komunálních odpad ů (BRKO).
12.1. Způsob nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v Jihomoravském kraji Komunálních odpad ů je cca 12 % z celkového množství odpad ů produkovaných v České republice. Lze je členit na odpady bilogicky rozložitelné, recyklovatelné, inertní, složené a nebezpe čné domácí odpady. Biologicky rozložitelný komunální odpad tvo ří asi 40-50 % komunálního odpadu. Pro- to je v sou časnosti nakládání s BRKO v ěnována maximální pozornost ze strany odborník ů odpadového hospodá řství i ze strany zastupitel ů m ěst a obcí. Mezi biodegradabilní komu- nální odpady pat ří zejména potraviny a kuchy ňský odpad, zelený odpad (odpad z park ů, hřbitov ů a ve řejných prostranství, zbytky trávy, kv ětin a živých plot ů) a také papír (který je však zároveň recyklovatelným odpadem). Přes veškerou snahu Ministerstva životního prost ředí ČR, jehož úkolem je p ředevším zajistit správn ě fungující legislativní prost ředí, z ůstává nakládání s biologicky rozložitel- nými komunálními odpady v Česku stále problémem. Neda ří se odklonit deponování BRKO na skládky odpad ů. Ukládání BRKO na skládky odpad ů je provázeno řadou nega- tivních vliv ů, z nichž nejd ůležit ější jsou následující: • Vylou čení organické hmoty z kolob ěhu látek. Organické látky obsažené v BRKO jsou jednosm ěrn ě p řesouvány z místa vzniku (tj. z biologicky aktivních ploch) a tr- vale ukládány do t ělesa skládky. • Biochemické degrada ční procesy zp ůsobují úbytek pevné části odpad ů i zm ěnu je- jich objemu a tak vedou ke zvýšené mí ře sesedání a tvarovým zm ěnám t ělesa skládky i po jejím uzav ření a rekultivaci. • Při biochemických degrada čních procesech se v anaerobním prost ředí vyvíjí skládkový plyn (sm ěs CO 2, CH 4 a dalších plynných látek), který je t řeba jímat a zneškod ňovat. I když pomineme nep říliš doložený vliv skleníkových plyn ů CO 2
133
a CH 4 na zm ěnu klimatu, je t řeba skládkový plyn zneškod ňovat z důvod ů nebez- pe čí výbuchu. Pro firmy, zajiš ťující svoz odpad ů, je levn ější formou nakládání s odpady jejich trvalé uložení na skládky, než jejich materiálové či energetické využití, nap říklad ve spalovnách komunálních odpad ů. V sou časné dob ě jsou v ČR v provozu tři spalovny komunálního odpadu, a to v Liberci, Praze a Brn ě. Přitom tradice spalování odpad ů v Jihomoravském kraji je velmi časná. První spalovna komunálního odpadu v celém Rakousko-Uhersku byla vybudována v Brn ě v roce 1904 a sloužila do roku 1941. Sou časná spalovna je v provozu od roku 1989. O nep říznivé situaci vypovídá i fakt, že mezi cíle Plánu odpadového hospodá řství (POH) České republiky, které se neda ří plnit, spadají zejména cíle, vztahující se k nakládání s komunálními odpady: • Snížit hmotnostní podíl komunálního odpadu ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. • Zvýšit materiálové využití komunálního odpadu na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. • Snížit maximální množství BRKO ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 (2013, 2020) nejvíce 75 % hmoty (50 %, 35 %) z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995.
Graf 27 Podíl KO odstran ěných skládkováním z celkové produkce KO v ČR
Ke snížení podílu BRKO, deponovaného na skládky, by m ěla p řisp ět novela plánu od- padového hospodá řství, která byla přijata v roce 2009. Tato novela zp řístupnila finan ční prost ředky z opera čního programu životního prost ředí pro energetické využití odpad ů. Úkolem Plánu odpadového hospodá řství ČR je taktéž ur čit rámec pro plány odpadového hospodá řství jednotlivých kraj ů. Mezi významné úkoly Jihomoravského kraje, vztahující se k problematice nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady, pat ří: • Snížit podíl skládkovaných biologicky rozložitelných komunálních odpad ů. • Preferovat spalování sm ěsného komunálního odpadu s energetickým využitím před jeho skládkováním. • Snížit podíl skládkovaných energeticky využitelných odpad ů. • Snížit hmotnostní podíl odpad ů ukládaných na skládky s výhledem dalšího po- stupného snižování. 134
Přesto, že první vyhodnocení cíle „snížení podílu skládkovaných BRKO“ prob ěhne v roce 2011, z dosavadních celostátních údaj ů je pravd ěpodobné, že se tento úkol nepo- da ří splnit. Z tohoto d ůvodu je ČR vystavena hrozb ě sankcí ze strany Evropské komise, která sm ěrnicí 1999/31/ES o skládkách odpad ů požaduje redukci BRKO deponovaných na skládky.
Graf 28 Předpokládané snížení maximálního množství BRKO ukládaného na skládky
Jihomoravský kraj se s touto problematikou snaží vypo řádat vybudováním Integrova- ného krajského systému nakládání s odpady. V rámci tohoto projektu kraj zvýšil hustotu sb ěrných dvor ů, podpo řil výstavbu kompostáren a bioplynových stanic, rekultivaci staré skládky a nákup nových stroj ů a za řízení. Celkové náklady na podporu t ěchto projekt ů činily v roce 2008 cca 639 mil. K č.
Tab. 35 Ro ční produkce BRKO 55 (20 02 01) Odpad 2005 2006 2007 2008 [1000 kg] Jihomor. kraj 88 124 12 185 13 745 23 960 Brno 6 757 4 492 4 804 11 212 rozdíl 81 366 7 693 8 941 12 748
Tab. 36 Ro ční míra kompostování BRKO (20 02 01) Odpad 2005 2006 2007 2008 [1000 kg] Jihomor. kraj 1 206 2 298 1 676 3 109 Brno 0 678 560 1 795 rozdíl 1 206 1 620 1 116 1 314
55 Český statistický ú řad 135
Z hodnot uvedených v tabulkách vyplývá, že by se každý rok m ělo na venkov ě jihomo- ravského kraje zpracovat a využít zhruba 6 až 11,5 tis. tun biologicky rozložitelných ko- munálních odpad ů. V roce 2010 bylo v Jihomoravském kraji (s výjimkou Brna) provozováno celkem 14 kompostáren pro zpracování BRKO o celkové ro ční kapacit ě p řibližn ě 65 000 tun. V roce 2011 je p ředpokládáno otev ření kompostáren v obcích Únanov a Krásensko. V tomto vý čtu nejsou uvedeny kompostárny zem ědělských podnik ů, jež pracovávají pouze své vlastní suroviny. Jednotlivé kompostárny byly osloveny a požádány o vypln ění dotazníku, pomocí nichž jsme se snažili zmapovat situaci nakládání s BRKO v Jihomoravském kraji.
Místo: Boskovice Provozovatel: SITA Moravia, a.s. Rok zahájení provozu: 2006 Použitá technologie: kontejnerové kompostování Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 995 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: až na 1 500 tun Vytížení projektované kapacity: cca 90 %, tj. < 900 tun
Kompostárna zpracovává biologicky rozložitelný komunální odpad, odpady ze zelených ploch a rovn ěž biologicky rozložitelné odpady pocházející z podnikatelské sféry z obcí Boskovice, čás- te čně z obce Tišnov a od podnikatelských subjekt ů z Boskovického regionu. V sou časné dob ě se neplánuje rozší ření zájmové oblasti pro jiné obce. P ři navýšení kapacity kom- postárny bude rozší ření po čtu obcí možné. Výstupní materiál má spole čnost SITA Moravia, a.s. registrovaný dle zákona o hnojivech. Kompost je používán pro terénní úpravy i rekultivaci. Za dobu provozu kompostárny bylo pro údržbu zelen ě dodáno p řibližn ě 10 tun kompostu.
Obr. 91 Kontejnerové kompostování Obr. 92 Areál kompostárny ve Slavkov ě. v Boskovicích. Foto B. Stejskal Foto B. Stejskal
Místo: Ostrov u Macochy Provozovatel: Zemspol a.s. Použitá technologie: otev řené žlaby v zast řešené hale Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 1400 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: až 3000 tun (v p řípad ě úsp ěšného projektu) Vytížení projektované kapacity: 100 %
Kompostárna zpracovává biologicky rozložitelné odpady pocházející z údržby m ěstské zelen ě a od podnikatelských subjekt ů z Blanska, čímž vyplní p řibližn ě ⅓ své kapacity. Možnost rozší ření zá- jmové oblasti pro jiné obce bude možná až v případ ě navýšení kapacity kompostárny. V kompostárn ě zpracovávají suroviny na dva výstupní produkty. Z vlastních surovin vyrábí granu- lované organické hnojivo Organoferm, které nabízeno na trhu v baleních 2 až 15 litr ů. Druhým vý-
136 stupem z odd ěleného kompostovacího cyklu je kompost vyrobený z odpad ů z městské zelen ě (v četn ě odpad ů z obce Blansko). Tento kompost je využíván na vlastních polnostech.
Místo: Kyjov Provozovatel: EKOR, s. r. o. Použitá technologie: kontejnerové kompostování Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 2500 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ne Vytížení projektované kapacity: 100 %
Kompostárna v Kyjov ě zpracovává čistírenské kaly a biologicky rozložitelné odpady pocházející z údržby m ěstské zelen ě obcí Kyjov a Svatobo řice a od podnikatelských subjekt ů. V sou časné dob ě není možné, z důvodu vytížení kapacity, rozší řit zájmovou oblast pro jiné obce. Výstupem kompostárny je výrobek registrovaný dle zákona o hnojivech. Kompost je využíván na zem ěděl- ských pozemcích, pro terénní úpravy a údržbu m ěstské zelen ě.
Místo: Slavkov u Brna Provozovatel: Technické služby M ěsta Slavkova u Brna Rok zahájení provozu: 2009 Použitá technologie: kompostování na volné ploše (pásová hromada) Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 950 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ne Vytížení projektované kapacity: > 50 %, cca 500 tun
Kompostárna ve Slavkov ě využívá vyt říd ěný biologicky rozložitelný komunální odpad od ob čan ů a odpady pocházející z údržby m ěstské zelen ě. V sou časné dob ě se neuvažuje o rozší ření po čtu obcí, které by mohly do kompostárny dodávat odpady. Výchozí kompost není registrován dle zákona o hnojivech a m ěsto Slavkov jej využívá pro pot řeby rekultivace a údržbu m ěstské zelen ě v obci.
Místo: Mut ěnice Provozovatel: Skládka Hrani čky, spol. s r. o. Rok zahájení provozu: 2009 Použitá technologie: kompostování na volné ploše (pásová hromada) Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 1000 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ano, ale není požadavek Vytížení projektované kapacity: < 50 %, cca 450 tun
Surovinovou skladbu kompostárny v Mut ěnicích zajiš ťují kaly z čistírny odpadních vod, odpad pro- dukovaný ob čany obcí Mut ěnice, Hodonín a B řeclav, odpad pocházející z údržby m ěstské zelen ě a rovn ěž od podnikatelských subjekt ů. O rozší ření po čtu obcí, které by mohly dodávat materiál do kompostárny, se v sou časné dob ě neuvažuje. Kompost z Mut ěnické kompostárny není registrován dle zákona o hnojivech a využívá se pro pot řeby údržby m ěstské zelen ě a pro rekultivaci.
Místo: Kozlany Provozovatel:Respono, a. s. Použitá technologie: kompostování na volné ploše (trojúhelníková zakládka) Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 1000 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ano, ale není požadavek Vytížení projektované kapacity: > 50 %, cca 550 tun
Kompostárna v Kozlanech využívá biologicky rozložitelný odpad pocházející od ob čan ů, z údržby městské zelen ě i od podnikatelských subjekt ů. Svozové obce jsou krom ě Kozlan i Bu čovice, Ne- mojany, K řenovice, Lysovice, Ivanovice na Hané, Lule č, Nížkovice, Vážany u Vyškova, Nevojice, Zbýšov, Hoštice-Heroltice, Hrušky, Bohdalice-Pavlovice, Dobro čkovice, Hv ězdlice, Kojátky, Medo- vice a Rousínov. Rozší ření po čtu obcí je možné. Výsledný produkt není registrován dle zákona o hnojivech a využívá se pro ú čely rekultivace.
137
Místo: Velké Pavlovice Provozovatel: Hantálky, a.s. Rok zahájení provozu: p ředpoklad pro rok 2011
Kompostárna ve Velkých Pavlovicích bude využívat biologicky rozložitelný odpad a odpad pochá- zející z údržby m ěstské zelen ě v obci Velké Pavlovice. Kompost bude využívat pro potřeby terén- ních úprav v obci a pro ú čely m ěstské zelen ě.
Místo: Velká nad Veli čkou Provozovatel: Obec Velká nad Veli čkou Použitá technologie: kompostování ve krechtech Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 2 000 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ne Vytížení projektované kapacity: 500 tun
Ve Velké nad Veli čkou využívají pro produkci kompostu kaly z čistírny odpadních vod, biologicky rozložitelný odpad od ob čan ů i podnikatelských subjekt ů a odpad pocházející z pé če o m ěstskou zele ň. Kompost není obcí zaregistrován dle zákona o hnojivech a obec jej využívá pro ú čely rekul- tivace.
Místo: Moravská Nová Ves Provozovatel: M ěstys Moravská Nová Ves Použitá technologie: kompostování ve krechtech Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 145 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: ne Vytížení projektované kapacity: 40 - 100 tun
Kompostárna v Moravské Nové Vsi je provozována neziskovou organizací a ob čanským sdruže- ním a není provozována celoro čně. Suroviny získává od ob čan ů obce a výsledný kompost je pou- žíván pro ú čely rekultivace. Kompost není poskytován pro tržní ú čely.
Místo: Ratíškovice Provozovatel: ZERA, a.s. Použitá technologie: kompostování ve krechtech, spodní provzduš ňování Použití bioaktivních prost ředk ů: bylo zkoušeno, momentáln ě nikoliv Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 20 000 tun Možnost navýšení ro ční kapacity kompostárny: 22 000 tun Vytížení projektované kapacity: 16 000 tun
Kompostárna v Ratíškovicích zpracovává odpady pocházející z údržby m ěstské zelen ě a od pod- nikatelských subjekt ů, nap ř. ZOO Hodonín dodává kompostárn ě podestýlku dr ůbeže, kravský hn ůj a kejdu. Jelikož kompostárna není vybavena drti čem, musí se materiál dovézt již podrcený. Možnost rozší ření po čtu obcí, které mohou do kompostárny dodávat materiál, bude možné po do- hod ě. Produkt kompostovacího procesu má spole čnost ZERA, a.s. zaregistrovaný pod názvem Zeraganic.
Místo: Strážnice Provozovatel: obec Strážnice Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 700 tun
Kompostárna, provozovaná obcí Strážnice, zpracovává biologicky rozložitelný odpad pocházející od ob čan ů obce a z údržby m ěstské zelen ě.
Místo: Vítonice Provozovatel: SETRA spol. s r.o. Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 30 000 tun
138
Místo: Vlasatice Provozovatel: SETRA spol. s r.o.
Z kompostáren, provozovaných spole čností SETRA spol. s r.o., se nám nepoda řilo získat verifiko- vané údaje.
Místo: Žab čice Provozovatel: .A.S.A. Žabcice, spol. s r.o. Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 10 000 tun Kompostovací technologie: kompostování v lichob ěžníkových krechtech Množství zpracovávaných surovin: 7 000 tun
Kompostárna v Žab čicích zpracovává kaly z čistíren odpadních vod, biologicky rozložitelný odpad od ob čan ů a podnikatelských subjekt ů obce a odpad pocházející z údržby m ěstské zelen ě. Úhrada za uložení odpadu: 500-700 K č/t
Místo: Únanov Provozovatel: dobrovolný svazek obcí Kompostárna Únanov Rok zahájení provozu: p ředpoklad pro rok 2011 Ro ční projektovaná kapacita kompostárny: 5 000 t
Místo: Blansko Provozovatel: obec Blansko Rok zahájení provozu: p ředpoklad pro rok 2011
Mapka 19 Umíst ění provozovaných kompostáren a skládek odpad ů v Jihomoravském kraji
Venkov Jihomoravského kraje má veškeré p ředpoklady pro úsp ěšné řešení pro- blematiky nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. V první řad ě to je tradice zem ě- dělské výroby. Kompostárny, produkující z odpad ů kvalitní kompost, který není sám o sob ě hnojivem v pravém slova smyslu, ale výrazn ě zlepšuje kvalitativní parametry p ůdy, nabízí materiál velice vhodný pro zem ědělské využití. Již řád Templá řů vyvinul v pr ůběhu
139 své existence metodiku užívání kompost ů z různých materiál ů pro odlišné plodiny. Je nut- no zmínit, že spolupráce zem ědělských podnik ů a kompostáren není zrovna optimální, částe čně kv ůli špatné informovanosti a p řevládající ned ůvěry zem ědělc ů v ůč i finálnímu výstupu kompostárny, částe čně kv ůli d ůvod ům finan čním. Vy řešení tohoto problému je běh na dlouhou tra ť; pozitivní zprávou je, že tento b ěh již byl odstartován. Další výhodou Jihomoravského venkova jsou vhodné pozemky pro nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Od konce druhé sv ětové války až po čas revoluce byla zem ědělská výroba na venkov ě, nejen jihomoravském, velice rozší řená. Dnes máme k dispozici areály po bývalých zem ědělských družstvech, které z ůstávají nevyužité a chát- rají. Nabízí tak široké spektrum možností využití. Zpevn ěné betonové plochy, zázemí pro techniku i personál a zdroj biologicky rozložitelných odpad ů p ředstavují dobrou startovní pozici pro kompostárny. Nabízí se i možnost zpracování odpad ů anaerobní digescí v bioplynových stanicích pro již fungující zem ědělské podniky. V neposlední řad ě je devizou Jihomoravského venkova pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady schopnost poskytnout práceschopné lidi, kte ří mají k práci v zem ědělství a v kompostárnách kladn ější vztah, než populace m ěstská. Ve spojení s moderními technologiemi a technikou tak vytvá ří obyvatelé Jihomoravského venkova vhodné podmínky pro úsp ěšné zpracování biologicky rozložitelných odpad ů a jejich vrá- cení do kolob ěhu živin v přírod ě.
140
13. Jihomoravský kraj a brownfieldy I jihomoravský venkov se v posledních 20 letech potýká s problémem regenerace nevyu- žívaných nebo částe čně využívaných tzv. brownfield ů. Za brownfieldy lze považovat opuštěné nebo nefunk ční pozemky, objekty, areály, které nelze efektivn ě využívat, aniž by proběhl proces jejich regenerace. Vyzna čují se často nep řehlednými vlastnickými vztahy, zchátralými objekty a starými ekologickými zát ěžemi. Investo ři odmítají do t ěchto území vstupovat z obavy z vysokých náklad ů spojených s asanací a p ředinvesti ční p řípravou. Brownfieldy mohou p ředstavovat závažnou p řekážku rozvoje obcí, estetickou závadu ne- bo místo koncentrace nep říznivých sociálních faktor ů. Podle Národní strategie regenerace brownfields, vytvo řené agenturou Czechinvest, existuje v Česku 2 355 lokalit o celkové rozloze 10 362 ha, které lze považovat za brownfieldy.
Graf 29 Rozd ělení brownfield ů podle p ůvodu v ČR Zdroj: Piecha – Kade řábková 2009
Problém brownfield ů je znám p ředevším z měst, kde se nachází množství opušt ěných pr ůmyslových, dopravních, eventuáln ě vojenských areál ů, jejichž další využití je proble- matické z hlediska ekonomického i environmentálního. Venkovské brownfieldy byly dosud vícemén ě na okraji pozornosti výzkumník ů. Nicmén ě nejde o problém zcela zanedbatelný. I v rurálním prostoru (v četn ě malých m ěst) se nachází řada opušt ěných areál ů, čekajících na další využití nebo na likvidaci. Ostatn ě z výše uvedeného grafu je patrné, že nejpo čet- nějšími českými brownfieldy jsou brownfieldy zem ědělské. Národní databáze brownfield ů agentury Czech Invest, dopln ěná o databázi Regionálního informa čního servisu, uvád ějí v Jihomoravském kraji následující areály v obcích do 5 tisíc obyvatel:
141
Tab. 37 Brownfieldy v obcích Jihomoravského kraje s mén ě než 5 tisíci obyvateli Název Obec Plocha [m 2] Původní využití Areál bývalých mrazíren Viš ňové 44 000 pr ůmysl Budova bývalé mlékárny Brankovice 800 pr ůmysl Bývalá fara Veverské Knínice 1 700 služby Bývalý hostinec Nemochovice 1 100 služby Cihelna Sokolnice 15 195 pr ůmysl Cihelna Ždánice 24 000 pr ůmysl Hrušovany nad Jevišov- Sklady cukru 12 477 zem ědělství kou Dv ůr Časkovec Diváky 26 500 zem ědělství Dv ůr Vladimírov Sokolnice 13 590 zem ědělství Hotel Pfan Poho řelice 2 280 služby Chemoplast Klobouky u Brna 4 030 pr ůmysl Kasárna Sokolnice 9 670 ozbrojené složky Keramické závody Šatov 108 820 pr ůmysl Keramika Kunštát 2 740 pr ůmysl Mlýn Velký dv ůr Poho řelice 2 150 služby Pivovar Sokolnice 9 960 pr ůmysl Fruta Vranovice 16 110 pr ůmysl Best Business Kunštát 11 000 pr ůmysl Rota Pohrani ční stráže Březí 2 150 ozbrojené složky Sodovkárna Olešnice 1 200 pr ůmysl Statek Únanov 80 000 zem ědělství Šroubárna Předklášte ří 13 000 pr ůmysl TBS Telnice 25 000 pr ůmysl Vep řín Bohuslavice u Kyjova 4 710 zem ědělství Hrušovany nad Jevišov- Zámek 10 880 bydlení kou Zámek Miroslav 14 410 bydlení ZD - sklad Kunice 3 580 zem ědělství Zem ědělský areál Poho řelice 62 000 zem ědělství Zem ědělský areál Dolní Dub ňany 56 550 zem ědělství Základní škola Bítov 2 500 služby PPS Agro Strachotín Popice 96 000 zem ědělství Areál Klatovka Vranov nad Dyjí 21 500 služby Koupališt ě Hv ězdlice 5 700 rekreace Bývalé st ředisko JZD Vranovce 3 560 zem ědělství Bývalé zem ědělské Lov čičky 35 530 zem ědělství družstvo Fara Blížkovice 830 církev
142
Hřišt ě Olšany 3 820 sport Jalovisko Měnín 88 000 zem ědělství Kasárna Bohdalice-Pavlovice 51 300 ozbrojené složky Kino Blížkovice 500 služby Kravín Hvozdec 17 000 zem ědělství Kulturní d ům Prá če 1 780 služby Oseva Podivín 16 500 pr ůmysl Pivovar Velké N ěmčice 710 pr ůmysl Skleníky Žat čany 19 500 zem ědělství Sokolovna Jav ůrek 3 300 služby Topolový hájek Tasov 22 000 zem ědělství Zem ědělské družstvo Borotice 51 000 zem ědělství Mašovice Žat čanský dv ůr Žat čany 19 500 zem ědělství Zámek Velké N ěmčice 900 služby Zdroj: Czech Incest, Regionální informa ční systém RIS
Již ze skute čnosti, že ob ě uvedené databáze se p řekrývají jen pom ěrn ě málo, lze usoudit, že p řehled zdaleka není úplný. Ve venkovském prostoru Jihomoravského kraje se pravd ěpodobn ě nacházejí stovky chátrajících areál ů zem ědělské velkovýroby, zanik- lých podnik ů malého pr ůmyslu, t ěžebních aktivit, nádraží na zrušených železni čních tra- tích nebo posádek pohrani ční police. Svým zp ůsobem mají charakter brownfield ů také některé chátrající areály historických budov. Dle odhad ů agentury CzechInvest je v Jihomoravském kraji až 1 300 ploch, které lze ozna čit jako brownfieldy. Nej čast ěji jsou 2 tyto plochy poz ůstatkem po pr ůmyslové (cca /5 z nich) a zem ědělské činnosti (cca t řeti- na). U více než poloviny z nich není prokazateln ě indikována ekologická zát ěž. Brownfieldy jsou v různém stavu. N ěkteré z nich jsou opušt ěné a výrazn ě chátrají. Ji- né jsou využívány, ale toto využití bývá jen částe čné nebo do časné. Brownfieldy p ředsta- vují na jedné stran ě rozvojový potenciál – v případ ě, že se poda ří využít je pro náhradní účel. Jde také o to, aby toto alternativní využití bylo v souladu s environmentálními poža- davky. Na druhé stran ě však chátrající budovy a areály p ředstavují i estetický problém a někdy také riziko v případ ě, že se stanou úto čišt ěm pochybných individuí. Grimski a Ferber (2001) p řipomínají, že v řad ě evropských zemí p ředstavují rurální brownfieldy významnou výzvu pro místní ú řady a samosprávu, jejichž síla však n ěkdy na řešení pro- blému nesta čí a takovéto areály z ůstávají prost ě opušt ěné. Jedním z limit ů, které brání jejich dalšímu využití, je krom ě ekonomických otázek ne- do řešení vlastnických vztah ů a nutnost likvidace starých zát ěží, n ěkdy i samotná zchátra- lost budov a objekt ů, která vyžaduje v ětší investice než alternativní výstavba na zelené louce. Proto se v otázce brownfield ů angažují často také obce. Velmi nep říznivým fakto- rem bývá čas, nebo ť nevyužívané areály chátrají velmi rychle.
143
14. Spolupráce: význam sdružení obcí, místních akčních skupin a euroregionů, územně plánovací dokumen tace Česká územní struktura je typická existencí malých a velmi malých obcí. Integrace obcí, která prob ěhla ve v ětšin ě evropských stát ů, byla po roce 1989 nejen zastavena, ale byl nastartován opa čný proces. Došlo k odtržení zna čného množství i velmi malých obcí od jejich st ředisek. V některých p řípadech vznikla odd ělením jen n ěkterých obcí u původních st ředisek nespojitá území. Až pozd ěji byla stanovena minimální velikost obce pro odtržení na 1 000 obyvatel. Malé a velmi malé obce (do 200 obyvatel) velmi často postrádají finan ční i lidské zdro- je pro sv ůj prostý provoz, nemluv ě o rozvoji. To platí jak pro plnění úkol ů obcí ve sfé ře státní správy, tak i samosprávy. P řitom op ětovná integrace není v sou časné dob ě politicky pr ůchodná. Zrušení okresních ú řad ů v rámci územn ě správní reformy zap říčinilo, že nej- bližším nad řízeným orgánem státní správy pro obce je až teritoriáln ě i hierarchicky vzdá- lený krajský ú řad. Proto bylo nutno nalézt řešení celé situace, i když na v ětšin ě území Jihomoravského kraje se specifickou sídelní strukturou velkých a st ředn ě velkých venkov- ských obcí, je tento problém mén ě naléhavý než v ostatních krajích.
14.1. Státně správní struktura: obce s rozšířenou působností a po věřené obecní úřady Ve sfé ře státní správy proto vznikla struktura obcí s rozší řenou p ůsobností a pov ěř ených obecních ú řad ů. Tyto ú řady ovšem nejsou nad řízenými orgány jednotlivých obecních ú řa- dů, pouze pro n ě zajiš ťují takové služby, které není efektivní ani reálné zajiš ťovat v malých obcích. Samozřejm ě, že poskytování odborných služeb jistou faktickou závislost vytvá ří. Spádová území obcí s rozší řenou p ůsobností pokrývají území státu jednozna čně a kompletn ě. Zmín ěné uspo řádání op ět posiluje – podobn ě jako d říve st ředisková sousta- va osídlení – roli malých m ěst v rozvoji venkova. Obecní (zpravidla m ěstské) ú řady obcí s rozší řenou p ůsobností (tzv. obcí III. stupn ě) jsou mezi článkem p řenesené p ůsobnosti státní správy mezi krajskými ú řady a obecními úřady. Obecní ú řady obcí s rozší řenou p ůsobností mají oproti ostatním obecním ú řad ům některé oblasti p ůsobnosti navíc, a to nejen pro sv ůj vlastní, základní správní obvod, ale zpravidla i pro další obce v okolí. Jejich p řenesená p ůsobnost obsahuje zpravidla násle- dující agendy: evidence obyvatel, vydávání cestovních a osobních doklad ů, řidi čských pr ůkaz ů, technických pr ůkaz ů, evidence motorových vozidel, živnostenské oprávn ění, výplata sociálních dávek, sociáln ě-právní ochrana d ětí, pé če o staré a zdravotn ě postiže- né, vodoprávní řízení, odpadové hospodá řství a ochrana životního prost ředí, státní správa les ů, myslivosti a rybá řství nebo doprava a silni ční hospodá řství. Správní obvody rozší řené p ůsobnosti t ěchto obcí jsou vymezeny vyhláškou minister- stva vnitra č. 388/2002 Sb. vý čtem obcí, které do nich spadají. V Jihomoravském kraji bylo vy člen ěno 21 obcí s rozší řenou p ůsobností: Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bu čovice, Hodonín, Hustope če, Ivan čice, Ku řim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Poho řelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad Moravou, Vyškov, Znojmo, Židlochovice. Jde o jedno velké m ěsto, p ět m ěst st řední velikosti a 15 malých měst. Krom ě m ěstských ú řad ů obcí s rozší řenou p ůsobností, existují tzv. pov ěř ené obecní úřady (obcí II. stupn ě), kterých je v Česku celkem 389. V n ěkterých p řípadech jsou správ- ní obvody jejich tzv. pov ěř ení totožné se správním obvodem jejich rozší řené p ůsobnosti, v jiných p řípadech se správní obvod rozší řené p ůsobnosti d ělí na n ěkolik správních obvo- dů pov ěř ených obecních ú řad ů. Obec s pov ěř eným obecním ú řadem se n ěkdy ozna čuje
144 jako obec II. typu. V ětšina obcí s pov ěř eným obecním ú řadem je i obcemi s rozší řenou působností. V Jihomoravském kraji tvo ří výjimku obce Adamov, Bzenec, Hrušovany nad Jevišovkou, Ivanovice na Hané, Klobouky u Brna, Letovice, Miroslav, Rousínov, Strážni- ce, Velká nad Veli čkou, Velké Opatovice, Vranov nad Dyjí, Ždánice. Tím se seznam cent- rálních míst státní správy rozší řil o dalších 11 malých m ěst a dv ě obce bez m ěstského statutu – Vranov nad Dyjí a Velkou nad Veli čkou. Výjimku tvo ří Adamov, který nemá spá- dový obvod.
14.2. Samosprávná struktura: mikroregionální sdružení Mikroregionální sdružení obcí (nesprávn ě nazývaná mikroregiony) vznikala p ůvodn ě na základ ě r ůzných zákon ů. V poslední dob ě p řevažují sdružení podle zákona o obcích. Tato sdružení na jedné stran ě často kopírují přirozené mikroregiony a územní logiku. Na stran ě druhé m ůže být jejich struktura ovlivn ěna nap říklad osobními vztahy mezi p ředstaviteli obcí, které mohou naopak proti územní logice p ůsobit. Analýzou vývoje mikroregion ů v Jihomoravském kraji se dlouhodob ě zabývá Ústav územního rozvoje v Brn ě56 . Podle t ěchto analýz založily obce v Jihomoravském kraji mik- roregiony podle t ří hlavních princip ů: (1) jako reálný celek st řediska osídlení a jeho zázemí využívající zvýšené efektivnosti rozvoje území jako soudržné entity, (2) jako územní (kra- jinnou) zónu, v níž se jako ú čelná jeví spole čná podpora jednoho či více nosných prvk ů (cestovní ruch, lidová kultura, ochrana p řírody a krajiny, služby, dopravní obslužnost apod.), (3) jako kombinaci obojího, kdy územní zóna, charakterizovaná n ěč ím specific- kým, je zárove ň p řirozeným zázemím st řediska osídlení a jeho zázemí. Celkem byly analyzovány 62 mikroregiony na území kraje, které v roce 2005 na ploše 5 535 km 2 sdružovaly obce s 575 tisíci obyvateli. Další práce 57 vymezila na základ ě uka- zatel ů nezam ěstnanosti, podnikatelského prost ředí, da ňové výt ěžnosti a demografických kritérií ekonomicky slabé mikroregiony kraje, které se nacházejí vesm ěs v periferních čás- tech okresů Znojmo a Hodonín. Tento po čin je velmi d ůležitý z hlediska regionální politiky, nebo ť nejv ětší sociální disparity neexistují mezi kraji či okresy (pro které se d ělá v ětšina celostátních analýz) ale uvnit ř jednotlivých okres ů mezi jejich centry a periferií.
14.3. Místní akční skupiny LEADER+ V samosprávné sfé ře řeší malé obce existující problémy spoluprací. Spolupráce by jim měla umožnit sdružovat finan ční prost ředky a lidské zdroje pro vybrané investice, spole č- ně plánovat aktivity ve svých mikroregionech a zlepšovat mezilidské kontakty. Jednotlivá sdružení obcí se mohou územn ě p řekrývat a nepokrývají celé území kraje beze zbytku. Celkov ě lze konstatovat, že české obce jsou velmi frekventovan ě propojeny do sdružení různého typu, ale efektivita t ěchto sdružení není obecn ě p říliš vysoká. V souvislosti s evropskou iniciativou pro venkov LEADER+ za čaly vznikat takzvané místní ak ční skupiny. I když podle regulí uvedené iniciativy nesm ějí obce tvo řit v ětšinu těchto místních ak čních skupin, probíhá i na tomto poli ur čitá integrace venkovského území. Členy místních ak čních skupin se totiž n ěkdy stávají sdružení obcí jako jeden sub- jekt. Významnou podmínkou obdržení evropské podpory je vytvá ření strategických plán ů, které mohou ovliv ňovat rozvoj venkova. Území místních ak čních skupin mohou a také překra čují okresní i krajské hranice.
56 Nap ř. Labounková, V. et al. (2005): Vývoj mikroregion ů v letech 2002-2005 a zhodnocení p řiro- zené soudržnosti sou časn ě existujících mikroregion ů s d ůrazem na vyhodnocení nodálních mikro- region ů s přirozenou spádovostí. Ústav územního rozvoje Brno, 32 s. 57 Labounková V., Rohrerová, L.: Ekonomicky slabé mikroregiony v Jihomoravském kraji. Ústav územního rozvoje Brno, 25 s. 145
V Jihomoravském kraji se nachází 13 místních ak čních skupin. Krom ě toho jsou ješt ě další obce členy místních ak čních skupin, jejichž hlavní části leží p řevážn ě na území sou- sedních kraj ů. V MAS Jemnicko je 6 obcí okresu Znojmo. Na území místních ak čních skupin kraje Vyso čina Zub ří zem ě a Most Vyso činy se nachází 13 obcí Jihomoravského kraje, které byly p řesunuty z okresu Ž ďár nad Sázavou do okresu Brno-venkov. Přesto jsou pom ěrn ě rozsáhlé části jihomoravského venkova, které nejsou pokryty ini- ciativou LEADER+. Tato území se vyskytují severn ě od B řeclavi, na západ ě okresu Zno- jmo a p ředevším v západní části okresu Brno-venkov – na Tišnovsku, Ivan čicku a Poho ře- licku s protažením na jih do prostoru Hrušovan nad Jevišovkou.
Tab. 38 P řehled místních ak čních skupin LEADER+ v Jihomoravském kraji Nezam ěst- Rozloha Obyvatel Název St ředisko Založení Obcí Hustota nanost [ha] [2009] [%] Kyjovské Kyjov 2004 43 48 273 60 101 124 14,9 Slovácko Boskovicko Boskovice 2006 51 33 695 34 073 101 12,6 Plus Dolní Mora- Lanžhot 2004 21 34 206 43 564 127 17,3 va Hor ňácko a Uh. Ost- 2005 12(16) 58 26 478 26 184 99 13,3 Ostrožsko roh Mikulovsko Mikulov 18 27 087 20 372 75 14,1 Moravský Sloup 2006 44(54) 59 51 336 42 124 82 10,7 kras Partnerství Vísky 2005 24 18 809 17 811 95 13,3 venkova Znojemské Znojmo 2005 41 48 374 33 338 69 16,8 vina řství Hustope čsko Hustope če 2007 29 37 097 36 421 98 12,0 Za humna- Vini ční 2006 37 29 824 44 835 150 9,1 ma Šumice Strážnicko Strážnice 2005 11 14 758 16 619 113 14,5 Moravský Živé pomezí 2006 49 45 315 22 822 50 15,0 Krumlov Spole čná Rost ěnice- 2004 36 28 856 24 493 85 11,2 cesta Zvonovice
14.4. Euroregion Pomoraví Specifickým typem územní spolupráce jsou takzvané euroregiony, jejichž cílem je podporovat p řeshrani ční spolupráci mezi státy Evropské unie a spolupráci mezi t ěmito státy a sousedícími státy vn ě EU. Euroregiony teoreticky pokrývají celé české pohrani čí. V případ ě Jihomoravského kraje p řipadá v úvahu trojstranný euroregion Pomoraví. Z přiložené mapky je z řejmé, že ú čast jihomoravského venkova na aktivitách eurore- gionu Pomoraví je podstatn ě menší než v případ ě sousedních stát ů. Na druhé stran ě sa-
58 4 obce v četn ě st řediska jsou ze Zlínského kraje, okresu Uherské Hradišt ě 59 10 obcí se nachází v Olomouckém kraji, v okrese Prost ějov 146 há dopad euroregionu hluboko do vnitrozemí, zatímco obce p římo v pohrani čí se angažují méně.
Mapka 20 Euroregion Pomoraví Zdroj: Euroregion Pomoraví [http://www.somjm.cz/euroregion-pomoravi.html]
147
15. Závěrečné poznámky Je z řejmé, že jihomoravský venkov je siln ě diferencován. Existují významné rozdíly mezi venkovskými sídly v bezprost ředním zázemí Brna, venkovskými sídly úrodných jihomo- ravských úval ů a venkovským prostorem jihomoravského periferního venkova. Primárním faktorem této diferenciace byly p řírodní podmínky pro rozvoj lidských aktivit: pro lokalizaci významných st ředisek, pro p řístupnost a pr ůchodnost terénu, pro rozvoj produktivního zem ědělství. Dalším faktorem diferenciace je rozdílný postup kvalitativní urbanizace a urbaniza ční zm ěny venkovských sídel samotných. Zatímco technická infrastruktura venkova se rychle přibližuje m ěstské, významné rozdíly z ůstávají v infrastruktu ře sociální, která je funkcí omezených lokálních trh ů. Otázkou je, do jaké míry a v jaké podob ě se zachovají rozdíly mezi m ěsty a venkovem. Zdá se, že tyto rozdíly p řetrvají p ředevším v rovin ě sociální. Venkov nabízí ve srovnání s městy vyšší úrove ň spole čenské kontroly a osobní bezpe č- nosti, v čemž spo čívá pravd ěpodobn ě i významná část jeho atraktivity pro n ěkteré sociální skupiny obyvatel.
15.1. Silné a slabé stránky jihomoravského venkova, příležitosti a ohrožení Vzhledem k diferenciaci jihomoravského venkova platí jednotlivé faktory omezen ě pro jeho odlišné části. Jednou z hlavních výhod jihomoravského venkova je existence vý- znamného st řediska m ěsta Brna, které poskytuje svému venkovu výborné zázemí služeb vysokého hierarchického stupn ě, pracovní p říležitosti i kulturu v nejširším slova smyslu. V Brn ě jsou koncentrovány vysoké školy a výzkumné ústavy v četn ě pracoviš ť, zam ěř e- ných na rozvoj venkova a zem ědělství. Proto jedním z významných faktor ů diferenciace jednotlivých mikroregion ů jihomoravského venkova je jejich vzdálenost od Brna. Významnou výhodou jihomoravského venkova (s výjimkou vnit řní periferie) je jeho vcelku dobrá pr ůchodnost a dosažitelnost. Jižní Moravou procházejí významné evropské trasy ve sm ěru severozápad – jihovýchod a sever – jih. Druhá z těchto cest navazuje na slavnou Jantarovou stezku, procházející Moravskou branou. Oba sm ěry se setkávají jed- nak v Brn ě, jednak v Břeclavi, která je druhým nejvýznamn ějším dopravním uzlem Jiho- moravského kraje. I když p řítomnost evropských dopravních tras nemusí p řinášet jihomo- ravskému venkovu p římo rozvoj, bezesporu p řispívá k jeho snadné dosažitelnosti. Dobrá pr ůchodnost je významným faktorem i na regionální a lokální úrovni. Tato okol- nost je ješt ě podtržena d ůrazem Jihomoravského kraje na rozvoj ve řejné dopravy, repre- zentovaným vybudováním efektivního Integrovaného dopravního systému Jihomoravské- ho kraje, který p řesahuje krajské hranice a tudíž umož ňuje plnohodnotné napojení i okra- jovým mikroregion ům. Vedlejším ú činkem dobré dosažitelnosti a pr ůchodnosti je ovšem skute čnost, že pro obyvatele jihomoravských vesnic je zpravidla pom ěrn ě pohodln ě dosa- žitelné i Brno a okresní st řediska. Proto nemusí uspokojovat své pot řeby v nejbližších lokálních a mikroregionálních centrech. To vede k procesu, který je n ěkdy ozna čován za stírání mikroregionalizace. Pro Jihomoravský kraj jsou typické pom ěrn ě velké venkovské obce. Výjimkou z tohoto pravidla je západní pohrani čí (Vranovsko) a vnit řní periferie. Velké venkovské obce vytvá- řejí dostate čné lokální trhy pro udržení základních služeb a pracovních p říležitostí. Nejsou tudíž odkázány v takové mí ře na vyjíž ďku do v ětších st ředisek. Velké venkovské obce také zpravidla disponují ur čitým lidským kapitálem a rozpo čty ve výši, umož ňující efektivní financování rozvoje. Také technická infrastruktura velkých jihomoravských obcí je na vcelku dobré úrovni i ve srovnání s městy.
148
Jihomoravský kraj, zejména oba úvaly mají výborné přírodní podmínky pro produk ční zem ědělství. Tyto podmínky daly vzniknout p ěstování speciálních plodin jako vinné révy, ovoce a zeleniny, které dotvá řejí image kraje. Ladem leží pouze minimální rozlohy zem ě- dělské p ůdy. V postproduktivní dob ě sice tato výhoda jakoby ztrácela na významu. Nicmén ě otázky zásobování potravinami, potravinové bezpe čnosti a nezávislosti mohou op ět vystoupit do pop ředí ve sv ětle m ěnící se globální ekonomické a politické situace ne- bo klimatických zm ěn. Proto tento potenciál jižní Moravy nezasluhuje být odepsán. Vzhledem k tomu, že - až na vícemén ě bodové výjimky - neprob ěhla v Jihomoravském kraji masivní urbanizace, založená na nalezištích nerostných surovin a těžkém pr ůmyslu, je jihomoravská populace relativn ě stabilní. Dokonce i jihomoravské pohrani čí a území bývalých n ěmeckých ostr ůvk ů okolo Brna, kde bylo po druhé sv ětové válce vym ěněno obyvatelstvo, vykazuje p řízniv ější sociální vývoj ve srovnání s pohrani čím západo- nebo severo českým. Ur čitým indikátorem tohoto stavu m ůže být i přežívající folklór v části kraje nebo vyšší úrove ň religiozity (signalizující spíše stabilitu populace a úrove ň sociální kontroly než p říslušnost k církvím). Hlavní nevýhodou Jihomoravského venkova je jeho poloha v jihovýchodním kvadrantu republiky, to znamená odlehlost jednak od hlavních urbánních st ředisek (krom ě Brna), soust řed ěných p řevážn ě v severní polovin ě státního území, jednak od rozvojových zá- padních region ů. Z celoevropského pohledu se jižní Morava nachází na evropské periferii, by ť ne na té nejzazší. Pokud ovšem tato poloha znamená zárove ň ur čitou resistenci v ůč i hlavním globaliza čním tendencím, nemusí se jednat vždy o slabou stránku. Možné ohrožení m ůže na druhé stran ě spo čívat ve slabším zapojení jihomoravského venkova do evropské d ělby práce, evropských obchodních a spole čenských struktur, ev- ropského cestovního ruchu. To by mohlo mít za následek ur čité ekonomické zaostávání. Na druhé stran ě by jihomoravský venkov nebo jeho části mohl z ůstat i v budoucnosti p ří- jemcem evropských subvencí. Hlavním problémem českého, v tom i jihomoravského venkova se zdá být nižší úrove ň formálního vzd ělání jeho obyvatel (krom ě n ěkterých suburbanizovaných mikroregion ů). To může signalizovat nedostate čný lidský kapitál pro rozvoj a problémy s efektivním využitím evropských dotací (zejména zda nastartují aktivity, které budou životaschopné i po ukon- čení podpory). Ur čitou p říležitostí pro rozvoj jihomoravského venkova m ůže být p řeshrani ční spolu- práce. Tato možnost je zatím spíše teoretická a její využití bude záviset na lidském fakto- ru i vytvoření institucionálních podmínek.
15.2. Výzvy a strategie pro jihomoravský venkov V nejbližší dob ě lze o čekávat mimo jiné následující hlavní trendy a tendence, významné pro budoucnost jihomoravského venkova: • Pokra čující procesy suburbanizace, kontraurbanizace a amenitní migrace, které se mohou selektivn ě projevit na r ůstu po čtu obyvatel ur čité části venkovských obcí a mikroregion ů. • Pokra čující demografické procesy velmi nízké plodnosti žen, stárnutí obyvatel a zmenšování pr ůměrné velikosti domácností. Tyto procesy mohou vyvolávat tlak na zvyšování po čtu byt ů na venkov ě i p ři stagnujícím nebo mírn ě klesajícím po čtu obyvatel a mohou se projevovat i v sídelních preferencích lidí. • Pokra čující trendy postindustriálního a postproduktivního vývoje, který bude pro- vázen dalším p řesunem pracovních sil z pr ůmyslu a zem ědělství (které jsou typic- ké pro venkov) do služeb. Vzhledem ke stávající kvalifikaci venkovské populace není tento trend bezproblémový a adaptace na nové podmínky si vyžádá jisté úsilí (což je na druhé stran ě p říležitostí pro rozvoj vzd ělávacích aktivit). 149
• Trendy související s vyšším využíváním obnovitelných energetických zdroj ů. Na- prostá v ětšina zdroj ů vodní, geotermální, biologické, slune ční, v ětrné energie se nachází na území venkova. To m ůže p řinést zm ěny ve využití venkovské krajiny a možnost udržení části pracovních p říležitostí. • Zvyšující se d ůraz na kvalitu životního prost ředí, na malo- i velkoplošnou ochranu krajiny a životního prost ředí. Tyto trendy budou p řinášet nejen zkvalit ňování živo- ta, ale na druhé stran ě i disproporce s regionálním rozvojem. Bude docházet ke klasickým konflikt ům mezi soukromými a ve řejnými statky, které jsou řešitelné v procesu demokratického vývoje ob čanské spole čnosti. • Zv ětšující se fond volného času u ekonomicky aktivních osob a p ředevším d ů- chodc ů. V tomto ohledu se m ůže projevit potenciál venkova jako místa trávení volného času, odpo činku a rekreace. S tím souvisí možný rozvoj služeb pro ces- tovní ruch a volný čas. • Zm ěny venkova se budou odehrávat v rámci prohlubujícího se procesu globaliza- ce, který znamená unifikaci výrobních a spot řebních vzorc ů, o níž se však rozho- duje v několika málo sv ětových centrech. Zárove ň bude p řes možné výkyvy po- kra čovat evropská integrace, což vytvá ří mimo jiné ur čitý potenciál p řeshrani ční spolupráce pohrani čního venkova. Z toho vyplývají i možné strategie dalšího rozvoje jihomoravského venkova, které lze v zásad ě vymezit následujícím zp ůsobem (s řadou p řechodných typ ů a soub ěhů r ůzných strategií). o Orientace na bydlení. Tato orientace znamená mimo jiné zajišt ění optimální sociální i technické infrastruktury (v závislosti na velikosti sídel), dopravních p říležitostí, p ří- rodního i sociálního prost ředí v četn ě spolkového života obyvatel venkova. Zvláštním problémem je druhé bydlení a jeho vliv na venkovská sídla. Jiným speciálním problé- mem jsou suburbanizovaná sídla. o Orientace na rozvoj produkce. Tato strategie p ředpokládá podporu vytvá ření pracov- ních p říležitostí – pr ůmyslových a logistických park ů, podporu rozvoje energetiky ob- novitelných zdroj ů, produktivního zem ědělství. Je ovšem t řeba usilovat o to, aby mi- nimáln ě část vyrobeného zisku z ůstala na venkov ě. o Orientace na rozvoj služeb. Perspektivními odv ětvími služeb mohou být služby cestov- ního ruchu, služby pro seniory nebo služby náro čné na plochu, které nevyžadují častý styk se zákazníky. To ovšem p ředpokládá ochotu obyvatel venkova sloužit zákazní- kům. Zvláštním problémem m ůže být soužití s ochranou p řírody a krajiny. Vybrané strategie budou záviset mimo jiné na struktu ře obyvatelstva jednotlivých ven- kovských obcí. Jednotlivé sociální skupiny totiž mají n ěkdy i podstatn ě rozdílné p ředstavy, názory a preference, týkající se budoucího rozvoje svých sídel. Zcela jist ě se liší p ředsta- vy podle vzd ělání, podle v ěku, rodinného stavu, zam ěstnání a patrn ě i dalších charakteris- tik. Některá venkovská sídla nemají objektivní p ředpoklady pro rozvoj v kvantitativním smyslu, aniž by jejich obyvatelé (mezi nimiž mohou p řevažovat d ůchodci a další osoby, žijící ze sociálních dávek) o takový rozvoj usilovali. Proto je t řeba vizi budoucnosti tako- vých sídel vid ět v udržitelném vývoji, zam ěř eném spíše na kvalitu.
15.3. Závěr Jednotlivé mikroregiony Jihomoravského kraje mají různý polohový, p řírodní, ekonomický či sociální potenciál pro rozvoj. Nicmén ě o využití t ěchto potenciál ů rozhoduje lidský kapi- tál. Sou částí lidského kapitálu jsou na jedné stran ě formální vzd ělání, zkušenosti a schopnosti, na stran ě druhé skupina faktor ů, souvisejících s motivací a p řipraveností ke
150 spolupráci. Motiva ční faktory jsou spojeny do zna čné míry se vztahem lidí k jejich vesni- cím, mikroregion ům, krajin ě. Existují p říklady, kde se poda řilo obrátit objektivní nevýhody ur čitých mikroregion ů v potenciály a t ěchto potenciál ů následn ě využít pro reálný rozvoj. Nicmén ě d ůležité je, že jihomoravský venkov poskytuje nejen prostor pro řadu eko- nomických aktivit, ale i pro alternativní zp ůsob života lidí. Nejde o to, zda je tento zp ůsob života lepší nebo horší ve m ěstech, ale o prostou existenci alternativy. Ostatn ě spole čnost není jednolitá, nýbrž se skládá z množství sociálních skupin, jejichž percepce, preference a životní strategie mohou být zna čně rozdílné. Při napln ění o čekávaných vývojových trend ů lze o čekávat výrazný, diferencovaný a mnohostranný rozvoj jihomoravského venkova. Jeho další sledování bude jist ě p ředm ě- tem následujících prací. Toto sledování bude pravd ěpodobn ě zam ěř eno na více pom ěrn ě různorodých aspekt ů – na postup urbanizace, zm ěny v kvalit ě života, vývoj venkovské krajiny, demografický vývoj, využití venkova pro výrobu energie z obnovitelných zdroj ů a pro odstraňování odpad ů, rozvoj venkovského cestovního ruchu, na otázky spolupráce a řízení, diferenciace venkova a mnoho dalších.
151
Summary The South Moravian countryside is apparently subject to heavy differentiation. Significant disparities exist between the rural seats in the immediate hinterland of Brno, rural seats in the fertile South Moravian vales and the rural space in the peripheral countryside of South Moravia. The primary factor of the differentiation were the natural conditions for the devel- opment of human activities: for the location of important centres, accessibility and perme- ability of the terrain and the development of productive agriculture. Another factor of the differentiation is an uneven progress in the qualitative urbaniza- tion and the urbanization changes of the actual rural seats. Whereas the rural technical infrastructure of the countryside is rapidly catching up with the urban one, considerable disparities remain in the social infrastructure which is the function of the limited local mar- kets. The question remains the degree and form of the future disparities. It seems that they will stay preserved chiefly at a social level. In comparison with towns, the countryside provides a higher level of social control and personal safety – the most likely key aspects of its attractiveness for some social groups of the population. With regards to the differentiation of the South Moravian countryside, the respective factors apply to its specific sections in a limited fashion. One of the greatest advantages of the South Moravian countryside is the existence of an important centre, the City of Brno, which provides its rural areas with excellent service support facilities at the top hierarchic level, job opportunities and culture generally. Brno concentrates universities and research institutes, including research centres focusing on rural development and agriculture. A significant factor of the differentiation of the respective microregions of the South Mora- vian countryside is therefore their distance from Brno. An important asset of the South Moravian countryside (except for the internal periph- ery) is its relatively good trafficability and accessibility. Significant European routes pass through South Moravia in the north-west – south-east and north – south directions. The second of these routes copies the famous Amber Road through the Moravian Gate. Both directions conjoin in B řeclav, the second most important traffic junction of the South Mora- via Region after Brno. Although the presence of the European transport routes does not automatically translate into the development of the South Moravian countryside, it cer- tainly contributes to its good accessibility. Good trafficability is a notable factor at regional and local levels. This circumstance is highlighted by the stress of the South Moravia Region on public transport represented by the construction of the efficient South Moravian Integrated Public Transport System which goes beyond the regional borders and thus enables a full-fledged connection also for the marginal microregions. A side-effect of the good accessibility and trafficability is, however, that the residents of the South Moravian villages can usually easily reach Brno and the district centres. Therefore they do not need to satisfy their needs in the nearest local and microregional centres. This leads to a process that is sometime referred to as the diminu- tion of microregionalization. The South Moravia Region is distinguished by relatively large rural municipalities. The exception form the western borderland (the Vranov region) and the internal periphery. The large rural municipalities constitute sufficient local markets for maintaining the basic ser- vices and job opportunities and they are thus not dependent on commuting to bigger cen- tres too much. These municipalities also tend to dispose of a certain level of human capi- tal and budgets which already allows for funding development effectively. Also technical infrastructure of the large South Moravian municipalities is at a relatively good level even when compared to towns. The South Moravia Region, particularly the two vales, have outstanding conditions for productive agriculture. These conditions gave rise to the cultivation of special crops, such as grapevine, fruits and vegetables, that complement the Region's image. Only minimum
152 acreages of land lie fallow. Even though in the post-productive period this asset somewhat loses its significance, the issues of food supply, food safety and independence can again come to the fore in the light of the changing global economic and political situation or the climate changes. For this reason the potential of South Moravia ought not be undervalued. With regards to the fact that, save for some local exceptions, the South Moravia Re- gion did not experience massive urbanization based on deposits of mineral resources and heavy industry, its population is relatively stable. Even the South Moravian borderland and the territory of some former German enclaves around Brno, subject to an exchange of population in the wake of WWII, shows a better social trend than the borderland of the West or North Bohemia. An indicator of this situation can be, to some extent, the surviving folklore in some parts of the Region or higher religiosity (signalling rather the stability of the population and level of social control than affiliation to different churches). The principal drawback of the South Moravian countryside is its location in the south- eastern quadrant of the republic which implies remoteness from the chief urban centres (apart from Brno) concentrated predominantly in the northern half of the national territory and from the western development regions. From the European perspective, South Mora- via is located in the periphery, although not in its most extreme parts. But if this location concurrently also signifies certain resistance against the chief globalizing tendencies, it must not always be a weak point. A possible threat, on the other hand, can rest in the integration of the South Moravian countryside in the European division of labour, trade and social structures or tourism. This could lead to some economic backwardness but with the implication that the South Mora- vian countryside or its parts could remain beneficiaries of the European subsidies. The chief problem of the Czech and, in our case, also South Moravian countryside ap- pears to be the lower level of formal education of its inhabitants (excluding some subur- banized microregions). This can be an indication of an inadequate human capital for de- velopment and of problems with efficient utilization of European subsidies (especially the issue of successful initiation of activities that will remain viable even after the termination of support). One opportunity for the development of the South Moravian countryside can be the cross-border cooperation. This challenge is still rather at a theoretical stage and its appli- cation will depend on the human factor and the formation of institutional conditions. In the near future, the following chief trends and tendencies of significance for the fu- ture of the South Moravian countryside can be expected: Continuing processes of suburbanization, counter-urbanization and amenity migration that can selectively manifest in the population increment of specific segments of rural mu- nicipalities or microregions. Ongoing demographic processes of very low fertility of women, population ageing and a decreasing average household size. These processes can induce pressure on the in- crease in the number of flats in the countryside even if the number of inhabitants stag- nates or becomes slightly reduced and can become manifested even in the residential preferences of people. Continuing trends of the post-industrial and post-productive development that will be accompanied by a further transfer of the labour force from industry and agriculture (char- acteristic of the countryside) to services. With respect to the present qualification of the rural population, this trend is not trouble-free and adaptation to the new conditions will require some effort (which is an opportunity for the development of educational activities). Trends associated with an increased use of renewable energy sources. The absolute majority of sources of water, geothermal, biological, solar and wind energy are situated in
153 the countryside. This can introduce changes to the use of rural landscape and a possibility of retaining part of the job opportunities. Growing emphasis on the quality of the environment and on small- and large-scale landscape and environment conservation. These trends will yield not only the improve- ment of life but also disproportions in the regional development. Traditional conflicts be- tween private and public goods will occur that can be addressed within the democratic process of the civil society. Growing amount of leisure time of economically active persons and pensioners in par- ticular. In this regard, the potential of the countryside as a place for spending the leisure time, relaxation and recreation can come into play. This also implies a possible develop- ment of services for tourism and leisure. The changes in the countryside will occur within the scope of the deepening process of globalization, i.e. the unification of production and consumption patterns determined in a handful of world centres. Concurrently, the European integration will continue which forms a potential for cross-border cooperation of the countryside in the borderland areas. Possible strategies for further development of the South Moravian countryside ensue from the trends that can be in principle delimited as follows (with a range of transitional types and concurrence of various strategies). Focus on housing. This focus implies among other things the assurance of optimum social and technical infrastructures (depending on the size of the seats), transport oppor- tunities and natural and social environment, including associational life of the rural popula- tion. Specific problem are second homes and their impact on rural seats. Another special problem is presented by the suburbanized seats. Focus on production growth. This strategy assumes support to the creation of job op- portunities (industrial and logistic parks), development of renewable-energy industry and to productive agriculture. The effort needs be however directed toward keeping at least the minimum of the generated profit in the countryside. Focus on the development of services. The tourist services, services for senior citi- zens or space-intensive services not requiring frequent contacts with the customers can form prospective service sectors. This however necessitates the willingness of the rural population to serve the customers. A particular problem can be the coexistence with na- ture and landscape conservation. Selected strategies will also depend on the population structure of the individual rural municipalities. The respective social groups in fact sometime hold significantly different ideas, opinions or preferences as to the future development of their seats. These ideas undoubtedly vary according to education, age, family status, employment and apparently also other characteristics. The individual microregions of the South Moravia Region are distinguished by diverse locational, natural, economic and social potential for development. However, putting these potentials to use depends on the human capital. Human capital on the one hand consists of formal education, experience and skills and of a group of factors associated with moti- vation and readiness for cooperation on the other. The motivational factors are to a great extent connected with the relationship of people to their villages, microregions and land- scape. Examples exist showing that objective drawbacks of some regions were success- fully transformed into potentials and these later utilized for real development. It is nonetheless of significance that the South Moravian countryside provides space not only for a range of economic activities, but also for an alternative way of life. The point at issue here is not whether in cities it is better or worse but that simply an alternative ex- ists. Society, for that matter, is not uniform but it is composed of a number of social groups whose perceptions, preferences and life strategies may vary substantially.
154
Literatura [1] Andrle, A. (2000): Suburbanizace velkých m ěst. Obec a finance 4/2000, 15.11.2000. [2] Ba ński, J. (2007): Geografia rolnicztwa Polski. Warszawa: Polskie Wydawnicztwo Ekonomiczne [3] Baše, M. (2009): M ěsto – suburbie – venkov. Praha: Česká komora architekt ů. [4] Blažek, B. (2004): Venkovy. Praha: Era [5] Bresti čová, Z. (2008): Analýza suburbanizace v zázemí m ěsta Brna s důrazem na kvalitu života [bakalá řská práce]. Brno, Masarykova univerzita. [6] Cetkovský, S., Frantál, B., Štekl, J. et al. (2010): V ětrná energie v České republice. Brno: Ústav geoniky AV ČR [7] Cílek, V. (2002): Krajiny vn ější a vnit řní. Praha: Doko řán. [8] Cinková, P., P řikryl, J. (2010): Otazníky nad připojováním. PRO-ENERGY maga- zín 4(2), 54-57. [9] Cloke, P., ed. (2003): Country visions. Harlow: Pearson [10] Culek, M. et al. (1996 ): Biogeografické člen ění ČR. Praha: Enigma [11] Cuták, O (2008). T ěžba lignitu v jihomoravském revíru na dole Mír v Mikul čicích, překonávání tektonické poruchy p řekopy. Zakládání. 20(1) 14-15. [12] Čiřmá ř, Z. (2004): 90 let tradice: Moravské naftové doly. Hodonín: Moravské naf- tové doly, a.s. [13] Demek, J., Mackov čin, P. eds. (2006): Hory a nížiny. Zem ěpisný lexikon ČR. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany p řírody a krajiny České republiky [14] Ditl, P. (2008): Limitní možnosti obnovitelných zdroj ů energie v ČR. In. All for power. 2(4), (23-26). [15] Giarchi, G. (2007): Challenging Welfare Issues in the Global Countryside. Oxford: Blackwell [16] Grimski, D, Feber, U. (2001): Urban brownfields in Europe. Land Contamination and Reclamation 9(1), 143-148 [17] Grykie ń, S., Hasi ński, W., eds. (2007): Przyrodnicze uwarunkowania rozwoju ob- szarów wiejskich. Warszawa: Komisija obszarów wiejskich PTG [18] Halfacree, K.H., 1993, Locality and social representation: space, discourse and alternative definition of the rural, Journal of Rural Studies 9(1), p.23-37. [19] Havelka E. (1939): Na našem Slovácku, svazek IV. Kyjovsko a Ždánsko ve svých obcích. Hodonín: u čitelstvo národních škol [20] Helming, K. & Wiggering, H., eds. (2003): Sustainable Development of Multifunc- tional Landscapes. Berlin: Springer [21] Hill, M. (2003): Rural Settlement and the Urban Impact on the Countryside. Tun- bridge Wells: Gray Publishing [22] Hohmeyer O., ed. (1998): Longterm integration of renewable energy resource in- to the European energy system. Heidelberg: Physica-Verlag. [23] Holloway, L. & Kneafsey, M. (2004): Geographies of Rural Cultures and Socie- ties. Aldershot: Ashgate.
155
[24] Hon ěk, J. (2001): Stavba a vývoj jihomoravského lignitového revíru. In: Hon ěk, J. et al.: Jihomoravský lignitový revír-komplexní studie. Sbor. v ěd. prací Vysoké školy bá ňské -TU Ostrava, Ř. horn.-geol., monografie 3, 47,45-53, 2001. [25] Hon ěk, J., Stan ěk, F., Hoňková, K., Jelínek, J. (2009): Uhelné sloje v jihomorav- ském lignitovém revíru. Acta Montanistica Slovaca 14(1), 43-54. [26] How much bioenergy can Europe produce without harming environment? (2006). [EEA Report No. 7/2007]. Københaven: European Environmental Agency. [27] Hurt R. et al. (1970): Kyjovsko. Brno: Musejní spolek v Brn ě [28] Ilbery, B. (1998): The geography of rural change. Harlow: Pearson. [29] Jan čák, V. (2001): P řísp ěvek ke geografickému výzkumu periferních oblastí na mikroregionální úrovni. Geografie 106(1), 26-35. [30] Janí ček, F. et al. (2009a): Model trhu s elekt řinou. Technické aspekty výroby, prenosu a distribúcie elektriny v Slovenskej republike. 1. vydání. Bratislava: Slo- venská technická univerzita v Bratislave. [31] Jani ček, F. et al. (2009b). Model trhu s elektrinou. Ekonomické aspekty výroby, prenosu a distribúcie elektriny v Slovenskej republike. 1. vydání. Bratislava. Slo- venská technická univerzita v Bratislav ě. [32] Johannson, T. B. et al. (1993): Renewable energy: sources for fuels and elektrici- ty. Washington: Island Press. [33] Kaltschmitt, M., ed. (2007): Renewable energy: technology, economics, and envi- ronment. Berlin: Spinger-Verlag. [34] Kocourková, J. (1993): Přírodní prost ředí vesnice. Edice Vesnice, sv.3 . Brno: VÚVA [35] Krist Jan et al. (2006): Identifikace a dokumentace jev ů tradi ční lidové kultury v české republice, Strážnice: Národní ústav lidové kultury [36] Kubeš, J., ed. (2000): Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR. České Bud ějovice: Jiho česká univerzita. [37] Labianidis, L., ed. (2004): The Future of Europe´s Rural Peripheries. Aldershot: Ashgate [38] Lampi č, B. Špes, M., ed. (2007): Sustainable development of small towns. Ljubl- jana : Univerza v Ljubljani. [39] Mackov čin, P. et al. (2008): Brn ěnsko . Chrán ěná území ČR, sv. 9. Praha: Agen- tura ochrany p řírody a krajiny ČR, Brno: EkoCentrum. [40] Majerová, V. (2009): Český venkov 2008: Prom ěny venkova. Praha: Česká ze- mědělská univerzita. [41] Mander, Ü, Wiggering, H., Helming, K., eds. (2007): Multifunctional Land Use. Berlin: Springer. [42] Martiško, J. (2007): Přírodní parky Jihomoravského kraje. Brno: Jihomoravský kraj. [43] Moseley, M. J. (2003): Rural Development. Principles and Practice. London: Sage. [44] Novotná, M. ed. (2005): Problémy periferních oblastí. Praha: Karlova univerzita. [45] Ou řední ček, M., Temelová, J., Macešková, M., Novák, J., Puldová, P., Romportl, D., Chuman, T., Zelendová, S., Kuncová, I. (2008): Suburbanizace.cz. Praha, Univerzita Karlova.
156
[46] Palang, H., Sooväli, H., Antrop, M. & Setten, G., eds. (2004): European Rural Landscapes. Dordrecht: Kluwer. [47] Pavlicová, M., Uhlíková, L. (1997): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Morav ě a ve Slezku. Strážnice: Národní ústav lidové kultury [48] Perlín, R. (2010). Theoretical approaches of methods to delimitate rural and ur- ban areas . European Countryside 2(4), v tisku [49] Peša, Z. (2000a). Čítanka vlastiv ědy Olešnicka . MÚ Olešnice. [50] Peša, Z. (2000). Prvouka Olešnice a okolí . MÚ Olešnice. [51] Peša, Z. (2008a). Olešnice a Olešnicko . Dobrovolný svazek obcí Olešnicko. [52] Peša, Z., (2008b). Olešnice na po čátku tisíciletí . Dobrovolný svazek obcí Oleš- nicko. [53] Peša, Z. (2010). M ěsto Olešnice, zhodnocení volebního období let 2006-2010 . MÚ Olešnice. [54] Peša, Z., 2009. Olešnice 1999-2009 aneb deset rok ů Vesnice roku, a a č se to možná nezdá, je to i deset rok ů m ěsta . MÚ Olešnice. [55] Peša, Z., 2005. Mikroregion Olešnicko . Dobrovolný svazek obcí Olešnicko. [56] Piecha, M., Kade řábková, B. (2009): Brownfields – jak vznikají a co s nimi. Pra- ha: Ch. Beck [57] Plchová, J. (1999): Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. M ěsto Oslavany. [58] Prag, P. (2002): Rural diversification. 2. vyd. Estates Gazette. [59] Procházka, F., ed. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR. Příro- da, sv. 18, Praha: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR [60] Quitt, E. (1970): Mapa klimatických oblastí ČSSR. Praha: Kartografie. [61] Schmied, D., ed. (2005): Winning and Losing. The Changing Geography of Europe´s Rural Areas. Aldershot: Ashgate [62] Smolová, I. (2008): Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty. Olomouc: Univerzita Palackého. [63] Smolová, I., Szczyrba, Z., Jurek, M. (2007): Sou časné trendy ve vývoji těžby ne- rostných surovin v ČR. Geografická revue. 3(1), 130-148. [64] Sýkora, ed. (2002): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické d ů- sledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku. [65] Švandová, K. (2008): Geologická stavba mikroregionu Podluží. Brno: Masaryko- va univerzita. [66] Tapiador, F. J. (2008): Rural Analysis and Management. Berlin: Springer [67] Tolasz, R. (2007): Atlas podnebí Česka [kartografický dokument] . Praha: Český hydrometeorologický ústav; Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. [68] Topole, M., Bole, D., Petek, F., Repolusk, D. (2006): Spatial and functional chan- ges in built-up areas in selected slovene rural settlements after 1991. Acta Geo- graphica Slovenica 46(2), 189-249. [69] Urban, F. (2007): Potrebuje Slovensko obnovitelné zdroje energie? PRO- ENERGY magazín 1(1), 53-59. [70] Vaishar, A., Kallabová, E. & Zapletalová, J. (2003): New prosperity for marginal regions in Moravia? Geographia Polonica 76(1), 165-176
157
[71] Vaishar, A., ed. (2008): Geografie malých m ěst. Brno: Ústav geoniky AV ČR [72] Vaishar, A., Zapletalová, J. (2007): Suburbanization in small towns - case study Mod řice near Brno. Analele Universitatii din Craiova - seria geografie , sv. 10, s. 112-126 [73] Vaishar, A. & Zapletalová, J. (2009): Sustainable development of rural microregi- ons in the Czech borderland. Moravian Geographical Reports 17(4), 34-43 [74] Vaishar, A., Hrádek, M., Kallabová, E., Kirchner, K., Klímová, A., Klusá ček, P., Kolibová, B., Lacina, J., Munzar, J., Ondrá ček, S., St řítežská, Š.: Krajina, lidé a povodn ě v povodí řeky Moravy. Brno: Regiograph [75] Woods, M. (2005): Rural Geography. London: Sage [76] Woods, M. (2011): Rural. Oxon: Routledge [77] Zimák, J. (1992): Mineralogie a ložiska nerostných surovin. In: Demek J., Jurá- nek,L, Kv ět, R, Novák, V., Pek, I., Quitt, E., Tolasz, R., Vlček, V., Vysoudil, M. Zapletal, J.: Vlastiv ěda moravská, sv. 1 (Neživá p říroda), (s. 104-127). Brno: Mu- zejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě
158
Seznam grafů Graf 1 Využití ploch v Jihomoravském kraji...... 23 Graf 2 Druhy pozemk ů v Tišnov ě v r. 2009...... 35 Graf 3 Vývoj po čtu obyvatel Tišnova...... 36 Graf 4 Vývoj po čtu obyvatel v okresech Brno-město a Brno-venkov v období 2001 - 2008 ...... 41 Graf 5 Vývoj po čtu obyvatel Lelekovic (vlevo) a České v období 1970 - 2008...... 42 Graf 6 Vývoj po čtu obyvatel v Podolí (vlevo) a Velaticích v období 2001 - 2009 ...... 43 Graf 7 Vývoj po čtu obyvatel 1869 – 2001 a 1990 – 2010 ...... 59 Graf 8 V ěková pyramida Velkých Pavlovic 2001 ...... 60 Graf 9 Struktura obyvatelstva Velkých Pavlovic podle vzd ělání 2001...... 60 Graf 10 Vývoj po čtu obyvatel v mikroregionu Modré Hory 1869 – 2009 ...... 65 Graf 11 Využití zem ě mikroregionu Modré Hory (2009) ...... 66 Graf 12 Ekonomické aktivity podle odv ětví (SLDB 2001) ...... 68 Graf 13 Vývoj nezam ěstnanosti v mikroregionu Modré hory leden 2005 – říjen 2010 .....69 Graf 14 Vývoj po čtu obyvatel Olešnicka 1994 – 2010 (k 1. lednu)...... 75 Graf 15 Zastoupení jednotlivých kategorií využití p ůdy v Mikroregionu Olešnicko...... 78 Graf 16 Vývoj po čtu obyvatel jednotlivých úsek ů jihomoravského pohrani čí v letech 1869-2001...... 87 Graf 17 Vývoj nezam ěstnanosti v jednotlivých úsecích jihomoravského pohrani čí v letech 2005-2010...... 90 Graf 18 Vývoj po čtu obyvatel mikroregionu Vranova nad Dyjí 1869 - 2001 ...... 94 Graf 19 Nezam ěstnanost na Vranovsku 2005-2010...... 99 Graf 20 Po čet zam ěstnanc ů skupiny MND. Zdroj: Výro ční zprávy skupiny Moravské naftové doly, údaje za další roky spole čnost neposkytla...... 110 Graf 21 Demografický vývoj obce Dambo řice v letech 1987-2009 ...... 111 Graf 22 Bilance obyvatel v letech 1987-2008...... 112 Graf 23 Vývoj využití biomasy v ČR v letech 2002-2010. Zdroj: ERÚ...... 124 Graf 24 Vývoj podílu bioplynu v ČR v letech 2002-2010. Zdroj: ERÚ ...... 124 Graf 25 Vývoj po čtu a instalovaného výkonu slune čních elektráren v období 2002 až 2010. Zdroj: ERÚ...... 125 Graf 26 Vývoj po čtu a instalovaného výkonu v ětrných elektráren v období 2002 až 2010. Zdroj: ERÚ...... 125 Graf 27 Podíl KO odstran ěných skládkováním z celkové produkce KO v ČR...... 134 Graf 28 P ředpokládané snížení maximálního množství BRKO ukládaného na skládky.135 Graf 29 Rozd ělení brownfield ů podle p ůvodu v ČR...... 141
Seznam map Mapka 1 Odolnost území jihomoravského kraje proti větrné erozi...... 16 Mapka 2 Potenciální ohroženost Jihomoravského kraje vodní erozí...... 17 Mapka 3 Klimatické oblasti dle QUITTA. Zdroj: Tolasz 2007...... 19 Mapka 4 Krajinná typologie Jihomoravského kraje ...... 24 Mapka 5 Projevy suburbanizace jižn ě od Brna. Zdroj: H. Kašpa říková 2009...... 46 Mapka 6 Poloha m ěsta Velké Pavlovice ...... 57 Mapka 7 Velkopavlovická vina řská podoblast. Zdroj www.e-vinoteka.net ...... 57 Mapka 8 Mapa mikroregionu...... 73 Mapka 9 Mapka mikroregionu...... 92 Mapka 10 Těžba nerostných surovin ...... 103 Mapka 11 Pr ůměrná ro ční rychlost v ětru [m.s -1]...... 126 Mapka 12 Území s dostate čným potenciálem pro rozvoj v ětrných elektráren...... 126 Mapka 13 Pr ůměrná ro ční teplota vzduchu [°C]...... 128 Mapka 14 Pr ůměrná teplota vzduchu v teplém období [°C]...... 128
159
Mapka 15 Krajina severozápadního okraje m ěsta Brna na mapách II. vojenského mapování (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Kníni čky)...... 130 Mapka 16 Krajina v okolí m ěsta Vranov nad Dyjí na mapách II. vojenského mapování (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Vranov) ...... 130 Mapka 17 Krajina sou časných Novomlýnských nádrží na mapách II. vojenského mapování (1836-1852) a aktuální ortofotosnímek (Nové Mlýny)...... 131 Mapka 18 Souhrnná mapa významných obnovitelných zdroj ů energie v Jihomoravském kraji (solární, v ětrné a malé vodní elektrárny)...... 132 Mapka 19 Umíst ění provozovaných kompostáren a skládek odpad ů v Jihomoravském kraji...... 139 Mapka 20 Euroregion Pomoraví ...... 147
Seznam obrázků Obr. 1 Meandry řeky Dyje. Foto P. Trnka ...... 14 Obr. 2 Z cesty nad vinicí. Foto M. Flekalová...... 15 Obr. 3 Pouzd řanská step, v pozadí Pavlovské vrchy. Foto P. Trnka...... 18 Obr. 4 Znojemsko – Hnanice. Foto P. Trnka...... 20 Obr. 5 Krajina u Velkých Bílovic. Foto M. Flekalová ...... 25 Obr. 6 Tišnovská radnice...... 34 Obr. 7 Tišnov – jádro m ěsta ...... 34 Obr. 8 Tišnov – vilová čtvr ť, v pozadí gymnázium. Foto A. Vaishar ...... 35 Obr. 9 Tišnov – jedna z honosn ějších vilek. Foto A. Vaishar ...... 35 Obr. 10 Tišnov – penzion pro seniory. Foto A. Vaishar...... 37 Obr. 11 Tišnov – rekonstruovaná panelová zástavba. Foto A. Vaishar...... 37 Obr. 12 Tišnov – nová výstavba bytových dom ů. Foto A: Vaishar ...... 38 Obr. 13 Tišnov – nová výstavba rodinných dom ů. Foto A. Vaishar...... 38 Obr. 14 Lelekovice – bytová výstavba p ři severním okraji obce. Foto H. Kozáková...... 42 Obr. 15 Lelekovice – nadstandardní bytové domy v dominantní poloze. Foto H. Kozáková ...... 42 Obr. 16 Česká – p říklad suburbanizované výstavby. Foto H. Kozáková ...... 43 Obr. 17 Podolí – kontrast p ůvodní obytné zástavby a satelitu. Foto G. Marciánová...... 44 Obr. 18 Podolí – západní suburbium. Foto G. Marciánová ...... 44 Obr. 19 Podolí – komer ční suburbanizace. Foto G. Marciánová...... 44 Obr. 20 Velatice – nepravidelná suburbánní zástavba. Foto G. Marciánová...... 44 Obr. 21 Suburbanizace jižn ě od Brna: Moravany. Foto H. Kašpa říková ...... 45 Obr. 22 Mod řice: p ůvodní zástavba. Foto A. Vaishar...... 48 Obr. 23 Mod řice: residen ční suburbanizace. Foto A. Vaishar ...... 49 Obr. 24 Mod řice: komer ční suburbanizace. Foto A. Vaishar...... 50 Obr. 25 Mod řice: pr ůmyslová zóna. Foto A. Vaishar...... 51 Obr. 26 Krajina jižní Moravy přecházející z úval ů do kopc ů Ždánických vrch ů. Foto M. Náplavová...... 54 Obr. 27 Jihomoravské krajin ě dominuje vápencové bradlo Pavlovských vrch ů. Foto M. Náplavová...... 54 Obr. 28 Velké Pavlovice – radnice. Foto M. Náplavová ...... 57 Obr. 29 Velké Pavlovice – vina řský podnik Vinium. Foto M. Náplavová...... 57 Obr. 30 Velké Pavlovice. Foto M. Náplavová...... 61 Obr. 31 Velké Pavlovice – školy. Foto M. Náplavová...... 61 Obr. 32 Velké Pavlovice: sýpky. Foto M. Náplavová...... 63 Obr. 33 Velké Pavlovice – kostel Nanebevzetí Panny Marie. Foto M. Náplavová ...... 63 Obr. 34 Kobylí – obecní ú řad. Foto M. Náplavová ...... 67 Obr. 35 Vrbice – kostel. Foto M. Náplavová ...... 67 Obr. 36 Hotel Kraví hora má podobu řady vinných sklep ů. Foto M. Náplavová ...... 70 Obr. 37 Ulice vinných sklep ů ve Svobodné spolkové republice Kraví hora. Foto M. Náplavová ...... 70
160
Obr. 38 N ěmčičky: nejníže položený areál sjezdového lyžování ve st řední Evrop ě. Foto M. Náplavová ...... 71 Obr. 39 N ěmčičky: bobová dráha. Foto M. Náplavová ...... 71 Obr. 40 Olešnice – nám ěstí. Foto L. Jakešová...... 72 Obr. 41 Olešnice – nákupní st ředisko. Foto L. Jakešová ...... 72 Obr. 42 Pohled na Olešnici od jihu sm ěrem k severozápadu. Foto L. Jakešová ...... 74 Obr. 43 Nejvýznamn ější olešnický podnik – Mlékárna Olešnice. Foto L. Jakešová...... 74 Obr. 44 Domy na svažitém nám ěstí. Foto L. Jakešová ...... 75 Obr. 45 Olešnice – základní škola. Foto L. Jakešová...... 75 Obr. 46 Ulice Vejpustek. Foto L. Jakešová ...... 76 Obr. 47 Pohled z moravské na n ěmeckou stranu. Foto L. Jakešová...... 76 Obr. 48 Sokolovna – kulturní d ům. Foto L. Jakešová...... 79 Obr. 49 Kostel sv.Vav řince. Foto L. Jakešová...... 81 Obr. 50 Evangelický kostel. Foto L. Jakešová...... 81 Obr. 51 Lidová architektura v Olešnici. Foto L. Jakešová...... 82 Obr. 52 Hloušk ův mlýn v Olešnici...... 82 Obr. 53 Lyža řský areál Olešnice...... 83 Obr. 54 Krajiný ráz Olešnicka...... 83 Obr. 55 Rozsí čka. Foto L. Jakešová ...... 83 Obr. 56 Ústup. Foto L. Jakešová...... 83 Obr. 57 Kn ěževes. Foto L. Jakešová ...... 84 Obr. 58 K řtěnov. Foto L. Jakešová...... 84 Obr. 59 Lhota u Olešnice. Foto L. Jakešová ...... 84 Obr. 60 Crhov. Foto L. Jakešová ...... 84 Obr. 61 Lesná. Foto A. Vaishar...... 91 Obr. 62 Šumná. Foto A. Vaishar ...... 91 Obr. 63 Štítary. Foto A. Vaishar ...... 91 Obr. 64 Vranov nad Dyjí. Foto A. Vaishar ...... 91 Obr. 65 Bítov. Foto A. Vaishar ...... 94 Obr. 66 Starý Pet řín. Foto A. Vaishar...... 94 Obr. 67 Podmy če. Foto A. Vaishar...... 95 Obr. 68 Starý Pet řín. Foto A. Vaishar...... 95 Obr. 69 Podhradí nad Dyjí. Foto A. Vaishar ...... 97 Obr. 70 Uher čice. Foto A. Vaishar ...... 97 Obr. 71 Vrat ěnín. Foto A. Vaishar...... 97 Obr. 72 Stálky. Foto A. Vaishar...... 97 Obr. 73 Státní zámek Vranov – hlavní architektonická atraktivita mikroregionu. Foto A. Vaishar ...... 100 Obr. 74 D ůstojnou konkurenci mu p ředstavuje Státní hrad Bítov. Foto A. Vaishar ...... 100 Obr. 75 Údolí Dyje pod hradem Cornštejnem. Foto A. Vaishar ...... 100 Obr. 76 Dálkový pohled na obec Bítov. Foto A. Vaishar...... 100 Obr. 77 Šumná - jediná železni ční stanice v mikroregionu. Foto A. Vaishar...... 101 Obr. 78 Štítary: obchodní d ům Pavelec. Foto A. Vaishar ...... 101 Obr. 79 Dambo řice – celkový pohled. Foto Z. Lipovská ...... 109 Obr. 80 Dambo řice – rekonstruovaná náves. Foto Z. Lipovská...... 109 Obr. 81 Dambo řice – zásobníky ropy. Foto Z. Lipovská...... 111 Obr. 82 Dambo řice – kozlík. Foto Z. Lipovská...... 111 Obr. 83 Dambo řice – rekonstrukce základní školy. Foto Z. Lipovská ...... 112 Obr. 84 Dambo řice – nová výstavba. Foto Z. Lipovská ...... 112 Obr. 85 Hody v Pavlov ě (folklórním souborem je Šardi čanka). Zvyky pronikají i do obcí, které m ěly p řed rokem 1945 p řevážn ě n ěmecké obyvatelstvo. Foto A. Vaishar...... 116 Obr. 86 Krása lidových kroj ů je kulturním bohatstvím jihomoravského venkova. Foto Z. Oš ťádalová...... 118 Obr. 87 Lidové zábavy však nejsou jen záležitostí krojovaných soubor ů. Foto Z. Oš ťádalová...... 118
161
Obr. 88 P ět v ětrných turbín v prostoru severovýchodn ě od obce B řežany (okres Znojmo), vpravo detail jedné z turbín...... 127 Obr. 89 Osam ělá turbína v Rešicích, okres Znojmo. Foto A. Vaishar ...... 127 Obr. 90 Solární elektrárna v Syrovicích. Foto H. Vavrouchová, 2010 ...... 129 Obr. 91 Kontejnerové kompostování v Boskovicích. Foto B. Stejskal ...... 136 Obr. 92 Areál kompostárny ve Slavkov ě. Foto B. Stejskal ...... 136
Seznam tabulek Tab. 1 Charakteristické klimatické prvky vybraných klimatických oblastí v Jihomoravském kraji...... 20 Tab. 2 P řehled chrán ěných a přírodn ě a kulturn ě hodnotných území v Jihomoravském kraji...... 21 Tab. 3 Využití p ůdy v Jihomoravském kraji [ha]...... 22 Tab. 4 Seznam malých m ěst Jihomoravského kraje s více než 5 tisíci obyvatel...... 26 Tab. 5 M ěsta Jihomoravského kraje s mén ě než 5 tisíc obyvateli...... 27 Tab. 6 Velikostní struktura venkovských obcí Jihomoravského kraje...... 27 Tab. 7 Sídelní struktura Jihomoravského kraje (bez Brna) podle obvod ů pov ěř ených obecních ú řad ů 2001 (p řepo čteno na administrativní stav 2008)...... 28 Tab. 8 Po čet obyvatel jihomoravského venkova...... 29 Tab. 9 N ěkteré údaje o venkovském obyvatelstvu Jihomoravského kraje podle obvod ů pov ěř ených obecních ú řad ů ...... 30 Tab. 10 Demografický vývoj jihomoravského venkova podle region ů za období 2005-2009...... 32 Tab. 11 Struktura trvale obydlených dom ů a byt ů...... 36 Tab. 12 Struktura trvale obydlených dom ů a byt ů 2001...... 47 Tab. 13 Pr ůměrné hodnoty z let 1925 – 2003...... 58 Tab. 14 Druhy pozemk ů rok 2009 ...... 59 Tab. 15 Podrobn ější vývoj po čtu obyvatel od roku 1999...... 60 Tab. 16 Struktura ekonomických subjekt ů ve Velkých Pavlovicích ...... 62 Tab. 17 Bilance obyvatel 2004 - 2009 ...... 65 Tab. 18 Obyvatelstvo podle stupn ě vzd ělání (2001)...... 66 Tab. 19 Obyvatelstvo podle v ěku (2009) ...... 66 Tab. 20 Ekonomická aktivita podle odv ětví (SLDB 2001) ...... 67 Tab. 21 Velikostní struktura podnik ů mikroregionu Modré hory ...... 68 Tab. 22 Hromadná ubytovací za řízení v mikroregionu Modré Hory ...... 70 Tab. 23 Charakteristiky bydlení (Zdroj: SLDB 2001)...... 76 Tab. 24 Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny v ha ...... 77 Tab. 25 Struktura p ůdy...... 78 Tab. 26 Po čty Ekonomicky aktivních obyvatel ...... 81 Tab. 27 Popula ční bilance jednotlivých úsek ů jihomoravského pohrani čí za období 2004-2008...... 88 Tab. 28 N ěkteré ukazatele struktury obyvatelstva 2001 [%] ...... 88 Tab. 29 Podnikatelská aktivita v jihomoravském pohrani čí k 31.12.2008...... 90 Tab. 30 Vranovsko - struktura využití zem ě...... 93 Tab. 31 Vranovsko – struktura zem ědělské p ůdy ...... 93 Tab. 32 Bilance obyvatelstva v letech 2004 - 2008...... 96 Tab. 33 Tabulka Základní charakteristiky obyvatelstva obcí mikroregionu Vranov nad Dyjí ...... 98 Tab. 34 Podíl p říjm ů z těžby ropy na celkových p římech obce Dambo řice [K č] ...... 110 Tab. 35 Ro ční produkce BRKO (20 02 01) ...... 135 Tab. 36 Ro ční míra kompostování BRKO (20 02 01)...... 135 Tab. 37 Brownfieldy v obcích Jihomoravského kraje s mén ě než 5 tisíci obyvateli ...... 142 Tab. 38 P řehled místních ak čních skupin LEADER+ v Jihomoravském kraji ...... 146
162
Rejstřík Důl Mír Mikul čice...... 14 Kn ěževes ...... 75 Dyje 14, 18, 57, 97, 111, Kníni čky...... 135 anketní šet ření...... 46 135 Kobylí...... 67 Bantice ...... 132 Dyjsko-svratecký úval12, koeficient ekologické Bílé Karpaty...... 12 57 stability ...... 69, 98 Bílovice nad Svitavou 28, ekologické zát ěže ....111 komer ční suburbanizace 54 ekonomické subjekty..65 ...... 51 biodiverzita ...... 36 energetická základna .57 kompostárny...... 141 biologicky rozložitelné energetické plodiny ..129 Korolupy...... 96 komunální odpady 138 energetické zdroje...... 5 Kozlany ...... 142 biomasa...... 126, 128 euroregion...... 107 krajina ...... 23 bioplyn ...... 129 euroregion Pomoraví152 Křetínka...... 76 biosférická rezervace eutrofizace vod...... 25 Křtěnov...... 75 Dolní Morava ...... 111 festivaly...... 121 kulturní krajina...... 60 Bítov ...... 96 folklor ...... 118, 154 kulturní step...... 60 Blansko...... 27, 144 geotermální energie .126 Kunštát na Morav ě .... 75 Bobrava ...... 50 globalizace...... 5 Ku řim...... 27, 43, 54 Bo řetice ...... 67 Halasovo Kunštátsko .77 kvalita života...... 6 Boskovice .... 27, 75, 141 Hodonín ...... 27, 90 Kyjov ...27, 56, 121, 129, Boskovická brázda..... 35 Hodonínka ...... 76 142 Brat čice...... 129 Holásky...... 46 Lan čov ...... 96 Brn ěnská vrchovina ... 12 Holštejn...... 114 Lanžhot ...... 92 Brno...... 10, 27 Horňácko ...... 32, 92 Lažánky...... 114 brownfieldy ...... 133, 146 Hornosvratecká LEADER+...... 150 Břeclav ...... 27, 90 vrchovina...... 76 Lednice ...... 28 Břežany ...... 132 hrani ční p řechody ...... 99 Lednicko-valtický areál Bu čovice...... 129 Hroznová Lhota...... 129 ...... 21 cestovní ruch .. 5, 53, 65, hrubý domácí produkt 11 Lelekovice ...... 43 73, 86, 104, 125 Hrušovany nad Lesná ...... 96 Cihelna Novosedly... 110 Jevišovkou ...... 92 lesní p ůda...... 8 cihlá řské suroviny .... 110 Hrušovany u Brna ...... 28 lesnictví ...... 5 Crhov...... 75 Hustope če...... 56, 58 Lhota u Olešnice ...... 75 cyklotrasa ...... 53 hustota obyvatelstva .29, lidová kultura ...... 118 cykloturistika . 53, 65, 72, 97 lidová religiozita...... 118 85 hydroenergetický lignitové doly ...... 111 Čebín...... 114 potenciál...... 135 Liten čická pahorkatina15 černé uhlí...... 108 chalupá ři ...... 88 Liten čická vrchovina .. 12 černozem ě...... 58, 61 CHOPAV...... 18 lokální identita ...... 54 Česká ...... 43 Ch řiby ...... 57 Louka ...... 75 Česká vyso čina...... 12 Chvalatice ...... 96 Lubnice ...... 96 Českomoravská integrovaný dopravní Lužice...... 110 vrchovina ...... 12, 75 systém... 8, 43, 53, 80, lužní lesy ...... 57 Českomoravské 97 malá m ěsta...4, 6, 27, 34 mezofytikum..... 18, 36 Jevišovická pahorkatina městys...... 28 česko-rakouské ...... 15 mezilehlý venkov ....5, 56 pohrani čí...... 95 Jihomoravská lignitová migrace ...... 33 Český masiv ...... 12, 57 pánev ...... 108 mikroregion Modré hory Dambo řice ...... 114 Jihomoravský kraj ...5, 8, ...... 67 demografický vývoj 9, 32 10, 14, 27, 28, 90, Mikul čice ...... 109 Dolní Bojanovice...... 110 120, 127, 140, 153 Mikulov...... 91 Dolní V ěstonice...... 58 jihomoravský venkov...7, Mikulovská vrchovina 57 Dolnomoravský úval.. 13, 8, 30, 153 míra nezam ěstnanosti 57 Jízda král ů ...... 121 ...... 10, 94 Drahanská vrchovina . 15 Karpatské mezofytikum místní ak ční skupiny.150 Dub ňany ...... 109, 134 ...... 17 Mod řice ...... 47 Mokrá u Brna...... 113 Panonská provincie ... 12 spolková činnost ...... 66 Morava ...... 10 Panonské termofytikum spolkový život ...... 86 Moravská Nová Ves 129, ...... 17, 36 správní obvody ...... 149 143 Pavlovské vrchy. 12, 114 Stálky...... 97 Moravská vina řská periferní oblasti...... 6 Starý Pet řín...... 97 oblast...... 119 periferní venkov ...... 5 Starý Poddvorov ...... 110 Moravské naftové doly pěší turistika ...... 72 státní hranice ...... 10 ...... 109 Podhradí nad Dyjí...... 96 státní správa ...... 149 Moravské Slovácko ..120 Podmy če ...... 97 Strážnice...... 91, 143 moravské vina řské Podnebí...... 19 struktura obyvatelstva 63 stezky...... 72, 119 Podolí ...... 44 St řelice...... 54 Moravský kras ...12, 108, pohrani čí...... 90 suburbanizace .. 5, 9, 41, 113 pohrani ční venkov ...... 6 154 Moravský Krumlov...... 56 Ponávka ...... 43 Sudom ěř ice...... 134 Mut ěnice ...... 28, 142 popula ční bilance...... 91 Svatobo řice-Mist řín ....28 nákupní rekreace...... 53 pov ěř ené obecní ú řady Svitava...... 76, 135 Národní park Podyjí...97, ...... 149 Svobodná spolková 100 protipovod ňová opat ření republika Kraví hora72 NATURA 2000 ...... 111 ...... 25, 76 Svratka ... 35, 47, 57, 76, Nedv ědická vrchovina 76 pr ůměrný v ěk...... 9 135 Němčičky...... 67 pr ůmyslová zóna ...... 52 Syrovice...... 46, 134 nezam ěstnanost..32, 71, Prušánky ...... 110 Šafov ...... 97 83, 103 přeshrani ční spolupráce Šardice ...... 109 Nové Mlýny ...... 135 ...... 154 Šlapanice...... 44, 54 Nový Podvorov...... 110 rakouské pohrani čí .... 90 Štítary ...... 97 obce s rozší řenou Ratíškovice 28, 109, 143 Šumná ...... 97 působností...... 149 regionální identita .... 125 technická infrastruktura obecní ú řady ...... 149 rekrea ční objekty ...... 79 ...... 5, 34, 153 obnovitelné zdroje reziden ční těžba nerostných surovin energie ...... 126 suburbanizace ...... 46 ...... 108 obyvatelstvo ...... 30 Rohatec...... 28 těžba ropy...... 114 odpadní vody...... 80 Rosice ...... 54, 112 těžba vápenc ů ...... 113 odpadové hospodá řství Rosicko-oslavanská Tišnov...... 35 ...... 138 pánvi...... 108 Trkmanka...... 58 odstra ňování tuhých rozvoj venkova...... 6 Tulešice ...... 132 odpad ů ...... 138 Řečkovicko-ku řimský Uher čice ...... 97, 129 okres Blansko...... 10, 75, prolom ...... 15 úmrtnost...... 9 135 řeka Jihlava ...... 57, 135 Únanov ...... 144 okres Brno-město...... 10 řeka Morava.. 14, 18, 57, uranová ruda...... 113 okres Brno-venkov ....10, 111, 135 ÚSES...... 21 42, 134, 135 sčítání obyvatelstva ... 31 Valtice...... 92 okres B řeclav ...... 10, 56 sdružení obcí...... 150 Velatice...... 44 okres Hodonín...... 10, 56 sesuvná území ...... 25 Velká nad Veli čkou ...28, okres Vyškov...... 10 Schengenský prostor. 95 92, 143 okres Znojmo ...... 10, 56, skládkování ...... 138 Velké Opatovice...... 75 131, 134, 135, 136 Slavkov u Brna 129, 142 Velké Pavlovice.. 58, 143 Olešnice ...... 75 Slovácký rok ...... 124 velké venkovské obce Olší...... 113 slovenské pohrani čí... 90 ...... 153 Onšov...... 96 služby pro seniory...... 5 velké vesnice ...... 56 orná p ůda...... 22 sociální infrastruktura... 5 velmi malá sídla ...... 87 Ořechov ...... 134 Sokolnice...... 46 velmi malé obce100, 149 Oslava...... 113 solární elektrárny ..... 133 venkov ...... 5, 7 Oslavany ...... 112 solární energie...... 126 venkovská krajina ...... 6 Oslnovice ...... 96 spalovna komunálního venkovské obce ...... 29 Ostrov u Macochy ....141 odpadu ...... 139 verbu ňk...... 121
164
Veselí nad Moravou... 27 vodní nádrž Letovice ..76 Zálesí ...... 97 větrná energie...... 126 Vracovice ...... 97 Západní Karpaty...... 12 větrná eroze...... 16 Vranov nad Dyjí ..32, 92, záplavová území ..18, 61 větrné elektrárny...... 130 97, 135 Zastávka...... 112 Veverská Bítýška...... 55 Vranovská p řehrada...97 Zblovice...... 97 vina řská turistika...... 65 Vranovsko...... 92 Zbýšov ...... 112 vina řství ...... 67, 118 Vrat ěnín ...... 97 zem ědělská p ůda...... 8 vinná réva ...... 154 Vrbice...... 67 zem ědělství .....5, 56, 58, víno...... 65 výroba modrotisku...... 85 69, 93, 103, 125, 154 Vírská p řehrada ...... 76 vysídlení...... 90 zimní sporty...... 85 Vítonice...... 143 Vyso čany ...... 97 zne čišt ění ovzduší..... 20 Vlasatice...... 144 Vyškov ...... 27 Znojmo ...... 27, 91 vnit řní periferie...... 75 využití ploch ...... 22 Žab čice ...... 144 Vnorovy ...... 28 využití zem ě...... 6 Ždánický les ...12, 15, 58 vodní elektráreny ..... 135 vzd ělání ...... 32 železná opona...... 99 vodní energie...... 126 vzd ělanostní struktura železnice ...... 56 vodní eroze...... 16 obyvatelstva ...... 9
165
Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova
Antonín Vaishar (ed.), Milada Š ťastná, Hana Vavrouchová, Bohdan Stejskal, Lukáš Hlisnikovský, Lenka Jakešová, Tereza Kniezková, Hana Kozáková, Zde ňka Lipovská, Gabriela Marciánová, Miloslava Náplavová, Kristýna Novotná, Zuzana Oš ťádalová
Vydavatel: Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno Brno 2011
Tato publikace je výsledkem řešení projektu Interní grantové agentury Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brn ě číslo TP6/2010
a projektu 7. rámcového programu EU číslo 225204 Development of Europe´s Rural Regions in the Era of Globalization (DERREG)
Recenzovali: Ing. Igor Kyselka, CSc., Doc. RNDr. Antonín V ěžník, CSc.
Vydání: 1., stran: 166, technická redakce: Jana Pokorná Tisk: Edi ční st ředisko MENDELU, Zem ědělská 1, Brno
ISBN: 978-80-7375-537-9
166