NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO 6 Březen 2013

HorrorHorror a hhomosexualitaomosexualita MacarenaMacarena GGómezómez IndonéskýIndonéský fi llmovýmový hhorrororror V labyrintulabyrintu čeeskéhoského hhorroruorroru HorrorovéHorrorové wwebeb sseriályeriály DesetDeset nnejsympatiejsympatičtějšíchjších zzáporákáporáků Obsah Úvod ...... 3 David R. Ellis ...... 4 Vampyros Lesbos ...... 7 Temné vize ...... 11 Macarena Gómez ...... 13 John Dies at the End ...... 17 Zuřivost (Martin Skuřok) ...... 18 Slepý vladař (Martin Skuřok) ...... 20 Menšinově orientované osobnosti horrorového žánru ...... 23 Gods and Monsters ...... 32 3. antologie českého hororu ...... 33 Miroslav Bula ...... 36 Deset nejsympatičtějších horrorových záporáků ...... 42 Umbwati (Damian Węgielek) ...... 49 Simona Seidlová ...... 52 Carrie ...... 55 Čtyřprocentní fi lmy ...... 58 V Labyrintu českého fi lmového horroru ...... 62 Labyrint ...... 67 Giacinto Scelsi ...... 70 Ovoniavač (Ivan Kučera) ...... 75 Horrorové webseriály, co stojí za to ...... 78 Horor fi lm ...... 83 Lov (Martin Skuřok) ...... 85 Nenávidím (Martin Skuřok) ...... 87 Shivers ...... 89 Tak trochu jiné „paranormální romance“ ...... 90 Mysterium ...... 93 Indonéský fi lmový horror ...... 95 BAGROVISKO (Ivan Kučera) ...... 101 Historie horrorových videoher od roku 2000, část 1...... 108 Martin Skuřok ...... 115

E-mail: [email protected] www.howardhorror.cz

Redakce: Roman Kroufek, Honza Vojtíšek Externí spolupracovníci: Michal Roth, Martin Skuřok, Krzysztof Gonerski, Andrea Parezová, Zuzana Kocurková, Iva Jurová Ilustrace: Dávid Marcin: (18, 20, 22, 42, 46, 75, 76), Martin Slávik (45, 48, 85, 88), Tomáš Gál (101, 103, 105) Foto na titulní straně / Title-page photo: © Szilvia Járó Korektury: Zuzana Kocurková Sazba: Július Muránsky HOWARD – 6/2013 Úvod

Měsíc se s měsícem a ještě jedním měsícem sešel a jsme tady s dalším číslem, jímž vstupujeme do druhé půle první desítky a v jehož vydání nám tentokrát nezabránil ani totální existus jednoho z redaktorských počí- tačů (s několika již hotovými materiály).

Jak už to tak v historii Howarda bývá, se stěžejním tématem tohoto čísla jsme nejprve jen žertovně laš- kovali a u skleničky vína a limonády (já pak řídil) se trumfovali, co by tam všechno mohlo být. Detaily znát nechtějte. Jenže pak nám to nepřišlo jako špatný nápad. Proč taky? Gayové, lesbičky, bisexuálové obojího pohlaví a sem tam i nějaký ten transsexuálně a genderově neurčitý jedinec se v horrororech (jak psaných tak natáčených) vyskytují docela často a dokonce je sami točí, píšou nebo v nich hrají. A když byl před necelým měsícem ten svátek lásky a zamilovaných ...

Trochu těžší už to bylo s rozhodnutím vtělit toto téma do titulní stránky. Napadaly nás opravdu různé šíle- nosti (detaily opět vědět nechtějte), naštěstí to za nás nakonec vyřešila vlastně náhoda. Díky kostelnickému gangsta bossovi Víťovi Konevalovi jsme se dostali k tématicky možná ne zcela výstižné, ale docela jistě velmi zajímavé fotografi i maďarské modelky, umělkyně a zahradnice Szilvie Járó, která se nám velmi zalíbila. A pak už stačilo jen několikrát udeřit do klávesnice, nažhavit vlákna virtuálních komunikátorů a domluva byla v kap- se. Tedy na přední straně tohoto čísla. Nezbývá, než vstřícné Szilvii poděkovat.

Jak již je zvykem, ani teď se nevěnujeme jen jednomu tématu a v tomto čísle je tématický záběr ostatních článků velmi pestrý a široký.

Šesté číslo je specifi cké několika zvláštnostmi či prvenstvími. Najdete v něm historicky nejvíce povídek (celkem šest + jednu báseň) tří autorů ze tří zemí, recenzi na nehorrorový fi lm a nehorrorovou knihu (a nemys- líme tím Monstra a jiná strašidla), na vlastní žádost jednoho z autorů se tentokrát počet ilustrátorů k povídkám rozrostl na tři a přečtete si profi l osobnosti, která z horrorem s největší pravděpodobností nemá a nikdy ne- měla nic společného. Což považuji za obrovskou chybu a tak jsme se ji rozhodli napravit. Teď už s horrrorem něco společného má, minimálně profi l v našem (tedy horrorovém) časopise. Když už jsme u těch profi lů, stá- vá se skoro zvykem, že mezi vydáními našich čísel nás opustí nějaká s horrorem spjatá osobnost. Tentokrát jsme se rozhodli neobejít to jen letmou upomínkou, ale rovnou celým profi lem. Odpočívej v pokoji, Davide.

Ve stejný den jsme oslavili pětatřicátiny, takže proč si ke společným narozeninám nenadělit společný roz- hovor? Španělská herečka Macarena Gómez se vidláckého českého časopisu s latentně (?) sexuálně úchyl- nými šéfredaktory nezalekla a na naše otázky odpověděla. Vizuálně perfektní a v našich končinách vskutku originální počin, fotopříběh Victim, jsme nemohli nechat bez povšimnutí a tak jsme vyzpovídali jak jeho tvůrce, tak hlavní hrdinku a vysílání první české horrorové televize jste již zcela jistě zaregistrovali sami. To jsme rov- něž nemohli obejít bez povšimnutí.

Horrorových krásek s dokonalými hlasivkami, křivkami a jinými částmi těl jsme již na stránkách předchá- zejících čísel protěžili dost, tentokrát jsme tedy dali prostor horrorovým fanynkám, ať si trochu zaharaší ony. Deset nejsympatičtějších horrorových záporáků, tak pravily Andrea, Zuzana a Iva. Nahlédneme do zákulisí a osudu jednoho českého horrorového fi lmu. Nechybí sice tradiční, leč tentokrát již poslední, výlet do tajů asijského fi lmového horroru aneb bojte se po indonéssku. Michal nás v první části své sondy provede sple- titou historií horrorových videoher po roce 2000 a Martin naproti tomu uvede do problematiky horrorových web seriálů. Samozřejmostí jsou recenze, neboť neexistuje jednodušší způsob a příležitost, jak ze sebe udělat odborníka na slovo vzatého.

Věru tedy, ke čtení hodně. Aby vám na to ty tři měsíce, než se s rachotem blitzkriegu přihrneme s již sed- mým číslem, v němž si prosfi štíme několik nemeckých slofíček, stačily.

Honza Vojtíšek

[ 3 ] P R O FIL David R. Ellis věku třiadvaceti let zakotvil u Disneyho, kde si zahrál ve fi lmu The Strongest Man in the World (1975), který je pro našince zajímavý pouze tím, že se v něm David setkal s Kurtem Russellem. To o tři roky pozdě- ji byla situace horrorově mnohem zajímavější. David R. Ellis v sobě totiž objevil kaskadérský talent a jeden z prvních zářezů v této profesi provedl ve snímku In- vaze zlodějů těl (Invasion od Body Snatchers, 1978) režiséra Philipa Kaufmana. Geniální adaptace romá- nu Jacka Finneyho je dost možná nejlepším horro- rem, na kterém se Ellis podílel, což ovšem nezname- ná, že jde o horror jediný. V kaskadérském ranku byl odpovědný například za skvělý seriál V (1983–84), prvního (1989) a dru- hého (1993) Warlocka, oskarovou Misery (1990) či horror největší, Pobřežní hlídku (1989–90). Celkem koordinoval kaskadéry nebo sám nasazoval kosti v přesně pětasedmdesáti fi lmech a seriálech. Ale to mu samozřejmě nestačilo. Každý hollywoodský při- cmrndávač dříve či později zatouží po vlastní režii, protože zjistí, že právě režisér je ten, kdo nakonec slízne smetanu. Vždyť kdo by si pamatoval nějakého podružného šéfa kaskadérů. Cesta k režii není ovšem jednoduchá a David to vzal od lesa, ostatně jako stovky jemu podobných před ním. Začal režisérům asistovat a brzo dostá- val na starosti tu část štábu, která je odpovědná Jsou stovky fi lmových tvůrců, o kterých byste si za méně důležité záběry, většinou natáčené v nějaké nikdy nemysleli, že budete psát jejich profi l. A ještě tramtárii. David si coby Second Unit Director vypra- do tak významného plátku, jakým Howard bezespo- coval v Los Angeles poměrně silnou pozici a v této ru je. Jenže oni vám pak udělají čáru přes rozpočet, roli působil u překvapivě velkého množství áčko- umřou, a hnedka se zdají být zajímavějšími. Nehle- vých titulů. Z těch nejzajímavějších jmenujme Vodní dě na to, že pro takového profi láře představuje mrtvý svět (Waterworld, 1995), Kouli (Sphere, 1998), Mat- materiál ideál, u kterého nehrozí, že za rok natočí zlo- rix Reloaded (2003) a samozřejmě Pobřežní hlídku mový snímek a bude se muset psát znova. Zombie (1989–90). Právě tyto zkušenosti mu otevřely cestu režisérů ještě příliš není a většina z nich beztak točí k vlastní režii. v Česku komedie. Nechci vás podceňovat, tak- že předpokládám, že jste si úvodní odstavec spojili s nadpisem a do- šli k překvapivému závěru, že re- žisér David R. Ellis je mrtvý. Ano, je to tak. Zemřel sedmého ledna letošního roku a vyřešil nám tak problém s vybíráním osobnos- ti na profi l v sedmém Howardovi. Škoda, že nebyl ještě gay, to by bylo dokonalé. Ale od smrti a orientace hezky na začátek. David se narodil sedm let po druhé světové válce. Pár roků se pofl akoval, až ve vysokém

[ 4 ] HOWARD – 6/2013

Prvním snímkem, který měl náš hrdina na ves- K fenoménu smrti, které tak trochu nevyšel plán tě kompletně, byla zvířecí ptákovina Neuvěřitel- a musí si své oběti nahánět pomocí neskutečných ná cesta 2: Ztraceni v San Francisku (Homeward řetězců náhod, se David Ellis vrátil ještě v roce 2009. Bound II: Lost in San Francisco, 1996). Snímek, je- Čtvrtý díl Nezvratného osudu (Final Destination 4) je hož zápletku tvoří několik zaběhnutých psů a jedna sice režisérovým vůbec nejúspěšnějším fi lmem, ale kočka, je zajímavý pouze svou ekonomickou úspěš- kvalitativně představuje v rámci série pořádný se- ností, která Davidovi dovolila přejít k výrazně zajíma- šup směrem do bahna zbytečných pokračování, kde vějším projektům. V roce 2003 dostal příležitost, jaká zahnívá vedle posledních Hellraiserů, Halloweenů se neodmítá. Nezvratný osud 2 (Final Destination 2) a dalších zástupců kdysi slavných sérií. je jedním z nejlepších pokračování v rámci žánru vů- Raději se trochu vrátíme v čase, protože tři roky bec, sice mu chybí (logicky) originalita jedničky, ale před čtyřkou Nezvratného osudu si David střihnul její absenci vyvažuje opravdu povedenými zabitími, horror, který mu navždy zajistil jméno na čestné lis- v čele s nádhernou bouračkou v úvodu fi lmu. tině našeho žánru. Ne snad, že by to byla tak ge- niální pecka, jen se prostě pokusil natočit něco, co ješ- tě nikdo před ním nenatočil. Hadi v letadle (Snakes on a Plane, 2006) jsou sice ptá- kovinou na entou, ale mož- ná právě proto si našli cestu do srdcí překvapivě velkého množství fandů. Hromada je- dovatých plazů v tak izolova- ném prostředí, jakým paluba letícího aeroplánu bezesporu je, by lákala spíš k napína- vému thrilleru, ale David po- jal příběh po svém, a tak si užíváme hromadu bizarních

[ 5 ] Dva roky po Hadech v letadle si David vyzkou- šel i duchařinu, bohužel, jestliže předtím balanco- val na hraně mezi špatným a zábavně špatným, ten- tokrát spadl do sudu plného sraček. Azyl (Asylum, 2008) je příběhem vysokoškoláků, které na koleji na- hání duch mrtvého (mimochodem, viděli jste někdy ducha někoho živého?) doktora. Azyl byl krok stra- nou a vlastně byl docela šok, že David potom dostal na starost zmiňovanou čtyřku Nezvratného osudu. Jak jsem psal, ta byla velmi úspěšná a Ellis si poté mohl vybírat, do jakého projektu se pustí. Bo- hužel opět sáhl zcela mimo. I když v roce 2011 bylo 3D kino na samém vrcholu, David si dokázal vybrat zabití a hláškujícího Samuela L. Jacksona v hlavní ten nejdebilnější možný 3D námět a natočil Noc žra- badass roli. Rozhodně fi lm, na který jen tak nezapo- loka 3D (Shark Night 3D). Limonáda o vysokoškolá- menete. cích, kteří si v jezeře se slanou vodou najdou nové zubaté kamarády, je sice technicky zvládnutá, ale příběh a chování postav je jednoduše na nic. Zaslou- žený neúspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Ovšem málokdo čekal, že trestem za špatný a hloupý fi lm bude nečekaná smrt v hotelové kou- pelně. Kdyby Velkej šéf takhle trestal každý nepove- dený kousek, bylo by z Hollywoodu brzo město du- chů. Každopádně David R. Ellis potkal svůj nezvratný osud v pouhých šedesáti letech a nestihl dokončit několik rozpracovaných projektů, včetně slibně zně- jících Zombie Blondes.

Roman Kroufek

[ 6 ] HOWARD – 6/2013 Vampyros Lesbos Jen málokteré fi lmové monstrum se těší mezi fa- a v průběhu padesátých let byli v kurzu spíše přerostlí noušky takové popularitě, jako upírky. Existuje totiž pavouci, jaderné výbuchy a scifíčka bez jediné bra- nepsané pravidlo, které jasně defi nuje vzhled a cho- davky. Čestnou výjimkou budiž lesbická upírka v Blo- vání fi lmové samičky od upíra. Tak předně, svou se- od of Dracula (1957), která však díru do světa příliš xuální orientací je přinejhorším bisexuálka, ale prav- neudělala. Naštěstí v roce 1960 přišel z Francie čers- děpodobnější je čistě homosexuální zaměření. Dále tvý vítr v podobě Rogera Vadima. Ten si vzal na paškál je velmi pravděpodobné, že její ňadra jsou svou ve- druhou největší upírskou klasiku a převedl na plátno likostí nad průměrem běžné populace a nebojí se je Carmillu Josepha Sheridana Le Fanu. Et mourir de použít, ideálně v těsné kooperaci s bobříkem. Ob- plaisir (A umřít z rozkoše) můžeme považovat za vů- čas jsou tyto propriety doplněny nějakým příběhem, ve kterém ona upíří slečna fi guruje, ale nebývá to pravidlem a fanoušci to nevyžadují. Historie lesbických upírek je stará jako horror sám. Copak si myslíte, že ty tři fešandy spořádaně se- děly doma a čekaly, až se papá Drákula vrátí z lovu? Samozřejmě, že ne. Ty divošky řádili v jedné z mno- ha utajených ložnic Drákulova hradu a je jen chy- bou prehistorických fi lmařů, že se na tento zásadní aspekt předlohy nezaměřili. Naštěstí umíme číst mezi řádky i mezi fi lmovými políčky. Není žádnou náho- dou, že první upírskou lesbou, která se takřka otevře- ně hlásala ke své orientaci, byla Dracula’s Daughter (Draculova dcera, 1936) v podání Glorie Holden. Film přímo navazuje na slav- ného Draculu (1931) Toda Browninga, ale svým pojetím vybočuje z klasických monstr fi l- mů té doby, protože po- strádá ono monstrum. Hraběnka Zaleska, jak si v příběhu nechává hlav- ní hrdinka říkat, je spíše tragickou hrdinkou, je- jímž jediným přáním je, zbavit se svého upírské- bec první erotický upírský fi lm a za jeho průkopnickou ho prokletí. A případně roli i skvělou atmosféru, která inspirovala mnoho ná- během toho sbalit nějakou kočku. Lesbický nádech sledovníků, patří Vadimovi navždy náš dík. snímku je sice jemný, ale zcela jasně patrný, nejlépe Za zcela přelomový můžeme na poli lesbického asi ve scéně v ateliéru. vampirismu považovat rok 1970. Nejprve se podí- I když Draculova dcera sklidila zasloužený vejme do Velké Británie, kde britské studio Hammer úspěch a přispěla hegemonii studia Universal na poli mělo své největší fl áky již dávno za sebou a rozhodlo fi lmového horroru ve třicátých a částečně i čtyřicá- se rozjet novou sérii. Filmová trilogie, známá mezi fa- tých letech dvacátého století, dveře dalším lesbickým noušky jako Karnstein Trilogy, si za svůj předobraz upírkám příliš neotevřela. Společnost byla prudérní vzala opět Carmillu a rozhodla se původní koncept

[ 7 ] značně rozvinout. První z fi lmů, The Vampire Lovers věnoval většinu své kariéry, převážně pod pseudo- (Krvežízniví milenci, 1970) poměrně věrně kopíroval nymem Michel Gentil. K tématu lesbických upírek se příběh Carmilly, díl druhý Lust for a Vampire (1971) tu a tam vracel, jako třeba v nádherné Fascination trošičku rezignoval na Carmillinu lesbickou orienta- (1979) s neméně nádhernou Brigitte Lahaie v hlav- ci a díl třetí, Twins of Evil (Dcery zla, 1972), který je ní roli, či multižánrové Le morte vivante (The Living vlastně prequelem, se pak hlavní hrdinky zbavil skoro Dead Girl, 1982). A vydrželo mu v podstatě až do jeho úplně a místo ní přivedl na plátno mnohem zajíma- vější dvojčata, toho času vysloužilé hvězdy Playbo- ye. S takovým materiálem se samozřejmě natáčí jed- na radost a tak jsou Twins of Evil právem pokládány za klasiku. Filmy od Hammeru však nebyly jedinými přírůst- ky na poli námi sledovaného subžánru, které na za- čátku sedmdesátých let zamávaly vkusem horroro- vých diváků. Už v roce 1968 totiž představil světu svůj první upírský celovečerák režisér Jean Rollin, tvůrce, u kterého bychom se měli na chvíli zasta- vit. Rollinova fi lmografi e se totiž lesbickými upírkami hemží víc, než Krumlovské ulice japonskými turisty. Le Viol du vampire (Rape of the Vampire) byl bohu-

smrti, kdy v roce 1997 natočil Les deux orphelines vampires (Two Orpahn Vampires) a o pět let později La fi ancée de Dracula (Fiancee of Dracula, 2002). Jean Rollin zemřel v roce 2010, ale je velmi ne- pravděpodobné, že zrovna tento fakt by ho odradil od natáčení dalších lesbických upířin. Pokud existuje nebe, tak to Rollinovo sestává z polorozpadlého hra- du, ve kterém hoří louče a svíce v každém rohu a kte- rým se prohání dvě mladinké upírky. Rollin je na svou starou levnou kameru snímá v těch nejnemožnějších úhlech, pomlaskává si při tom, jaký je umělec a vy- sloveně jim zakazuje hovořit či se jen usmát. Naopak, je nanejvýše důležité, aby se každých cca patnáct minut děvčata svlékla, políbila a pomazlila. Tak totiž vypadají všechny Rollinovy upírské fi lmy. A takové je fanoušci milují. žel snímek natolik surr eálný a nesmy- K tématu lesbických upírek má také co říct Rolli- slně vystavěný, že jeho pravou hloub- nův souputník Jess Franco, který v roce 1971 před- ku dokázal ocenit asi jen režisér sám. vedl světu snímek, jehož název jsem drze ukradl Každopádně představoval odrazový pro potřeby tohoto článku. Vampyros Lesbos jsou můstek pro dlouhatánskou sérii fi lmů, ze kterých se Rollinovým fanouškům topoří vlasy na hlavě. Hned ve slav- ném roce to byl La vampire nue (The Naked Vampire) rok nato pak spáchal Rollin dokonce dva zářezy do své vol- né série, Vierges et Vampires (Requiem for a Vam- pire), obsahující scénu, kterou v přírodě jen tak neu- vidíte – netopýra přisátého na bobra – a Le frisson des vampires (The Shiver of the Vampires). V roce 1975 následovaly Lévres de sang (Lips of Blood), které ale komerčně neuspěly a Rollin se rozhodl po- krýt ztráty natáčením porna. Hned to první Suce moi vampire (Suck Me Vampire) využívalo většinu záběrů z Lips of Blood a doplnilo je několik hardcore scén. Rollin zjistil, že péčko je zábavnější a vydělává výraz- ně více peněz a tak se tomuto oslavovanému žánru

[ 8 ] HOWARD – 6/2013

klasikou, která zpracováním a surreálnem překonává belgického režiséra Harryho Kümela, který se svou většinu Rollinových pecek a dokazuje, že začátek se- poetičností blíží snímkům Jeana Rollina. Svou Čach- dmdesátek byl pro vyznavače homosexuálních upí- tickou paní si natočili také tvůrci z Hammeru. Count- rek opravdovým obdobím prosperity. Franco sám se ess Dracula (1971) se kvalitativně blíží Karnsteinské k tématu lesboupírek ještě několikrát vrátil, i když už trilogii a nevymyká se tak z dobrého hammerovského nikdy s takovou sílou a syrovostí. Jmenujme napří- průměru. V hlavní roli samozřejmě kdo jiný, než Ingrid klad La fi lle de Dracula (Daughter of Dracula, 1972). Pitt, jedna z mála hereček, která si na upírkách do- Zcela upřímně, jsem přesvědčený, že lesbičky, ať už kázala postavit živnost. Segment o Alžbětě obsahuje upírky nebo neupírky se vyskytují v každém druhém také povídkový erotický snímek klasika žánru Wale- až třetím Francově fi lmu, ale těch dvě stovky šílenos- riana Borowczyka Contes immoraux (Immoral Ta- tí, které natočil, nemám sílu ani vůli nakoukávat. les, 1974). Dlužno dodat, že první příběhy antologie Kapitolou samou pro sebe jsou fi lmy, které se in- jsou svým erotičnem přeci jen vyvedenější, jen ne- spirovaly příběhem Alžběty Báthoryové, Čachtické obsahují žádné lesbické krvesajky. Tématu se věnu- paní. Ta, jak známo, se s oblibou koupala v krvi mla- je také Ceremonia sangrienta (Blood Castle, 1973) dých panen, která jí měla dodat věčné mládí. Některé Jorge Graua, či La Noche de Walpurgis (1971) a její z povedených adaptací (takže zapomeňme na Jaku- pokračování z volné série Paula Naschyho o vlkodla- biskovu nekoukatelnou srajdu) se věnují hraběnčině kovi Waldemaru Daninském. homosexualitě a bez skrupulí ji škatulkují jako upírku. Bez konkrétní historické inspirace se muse- Sem patří především Daughters of Darkness (1971) ly obejít Vampyres (1974), které ač se odehrávají ve dvacátém století, stále pracují s gotickými prvky stejným způsobem, jako prakticky každý upírský fi lm natočený v sedmdesátých letech. A to samé lze říci o povedené španělské variaci na Carmillu La Novia ensangrentada (Blood Spattered Bride, 1972). Mi- mochodem, také se vám zdá, že v první polovině se- dmdesátých let dvacátého století se netočilo nic jiné- ho než fi lmy s lesbickými upírkami? Raději se přesuneme v čase trochu dopředu, do roku 1983, kdy režisér Tony Scott natočil jed- nu z velkých klasik žánru, umělecky vytříbený sní- mek The Hunger (Hlad). Tento poetický snímek se mezi kritikou prosla- vil především svou neo- pakovatelnou atmosfé- rou, mezi námi normály pak faktem, že si to tu rozdávají Catherine De- neuve a Susan Saran- don. A tomu kurva říkám pořádné umění. Kromě Hladu lze lesbické záchvěvy nalézt ještě v adapta- ci Stokerova Lair of the White Worm (Doupě bílého červa, 1988), ale jinak se upírky nadržené na bobříky v osmdesátých letech vyskytovaly především v por- nu, kterému se Howard bohužel zatím nevěnuje s in- tenzitou, jakou by si zasloužilo.

[ 9 ] Stejný stav pokračoval i v letech devadesátých a i když si snímky jako TITanic 2000 (1999), Cunt Dykula (1993), Muffy, the Vampire Layer (1992) či Lesbian Vampire: Sex and Bondage (1998) jistě zaslouží naši nejvyšší pozornost, o horror v nich jde až na posledním místě. Pořád je to ale podnětněj- ší podívaná, než artová černobílá Nadja (1995), kte- rá, kromě toho, že byla uvedena i u nás, představu- je jeden z mála snímků, ve kterém si lesbická upírka dá k večeři menstruační krev. Ač celkem logické, je toto tabu v horrorech s lesbickou tematikou využívá- no jen velmi málo. Na podobnou pseudofi lozofující notu hraje i Addiction (Závislost, 1995) Abela Ferrari. O kvalitě devadesátých let vypovídá i páně Apačo- vo lakonické hodnocení Carmilly (1990): „neškodná bezpohlavní sračka.“ V devadesátkách se lesbické upírky prostě nenosily. Nové tisíciletí přineslo uvolnění mravů a bouřlivý rozvoj béčkových témat. A tak se Jesus Christ Vam- pire Hunter (2001) vydává bojovat s armádou le- sbických upírek, dvojčata-upírky si to rozdávají v Mil Mascaras vs. the Aztec Mummy (2007) a i do naší distribuce se dostávají Lesbian Vampire Killers (Za- bijáci lesbických upírek, 2009). Nelze se však ubránit pocitu, že to jsou takové poslední záchvěvy v kdysi úchvatném žánru. Krása gotických lesbických upírek už se nikdy nevrátí.

Roman Kroufek

[ 10 ] HOWARD – 6/2013

Stephen King, George R. R. Martin, Dan Simmons ECENZE Temné vize R

V roce 1988 se sešli tři spisovatelé v jedné spo- klasický životní osud, s lehce mrazivým mysteriózním lečné knize, do níž poskytli celkem sedm povídek pozadím, zde v podobě staré černošské čarodějnice. na pomezí fantasy, sci-fi a horroru. V Česku kniha vy- Ze tří Kingových zářezů jednoznačně nejlepší. šla v roce 1996. Nevidíme jediný důvod, proč se k ní nevrátit v roce 2013. Povídky bych ohodnotil jako kingovský lehký (nad)průměr. Musíme však mít na paměti to, že díky Dark Visions jeho stylu a schopnosti čtenáře pohltit a strhnout, Překlad: Jana & Jan Jam Oščádalovi, doslova jej ukecat, kingovský lehký (nad)průměr Jiří T. Pelech, Jan Kantůrek obecně znamená velmi slušné čtení a příjemný nad- Vydavatel: AF 167, 1996 průměr. Stephen King se totiž rozsáhlostí svého díla Počet stran: 310 dostal již do situace, kdy se v podstatě hodnotí dvě- ma měřítky – v rámci vlastní tvorby, tam je mnohem Pravdou možná je, že dnes už kniha nesplňuje více prostoru pro racionální a věcnou kritiku a v rám- to očekávání, které vzbuzovala v době svého vzni- ci obecné (žánrové) tvorby, kde pořád budou hroma- ku (nebo překladu do češtiny). Neboť prakticky skoro dy a hromady horších věcí, na něž bude Kingova se- každý, kdo po ní bude sahat, dnes už všechny tři au- beslabší povídka shlížet spatra. tory pravděpodobně bude znát. V tomto případě kni- hu snad neocení jako někdo, pro koho budou Temné Metastáza Dana Simmonse je sice dobře na- vize seznámením či úvodem do díla těchto autorů. psaný, leč trochu prostý pohled na možnou příčinu rakoviny. S ještě prostším způsobem, jak ji vyléčit. Takřka multižánrovou záležitostí, která může být Povídka se nerozjíždí špatně, závěr ji však skoro až jak čistou sci-fi , fantasy anebo i mrazivým horrorem zabíjí. Hned ve druhé šanci si však Simmons napra- o náhle se objevivším muži v jednom televizním vy- vuje reputaci. Vanni Fucci v pekle strádá, osudu se sílání, je první povídka Stephena Kinga Přemístění. nepoddává, se s přehledem stává nejlepší povídkou Ze všeho nejvíce prozrazuje hlavně jedno, Kingovu knihy. Velmi zábavný náhled nejen na americké křes- schopnost napsat poutavý a zajímavý příběh i z ne ťanské společnosti, ale i na samotné peklo. Vanni Fu- zcela originálního a kulervoucího námětu. Není to to- cci je opravdu pekelný chlápek, který nijak svou zlost tiž obsah, co tuto povídku dělá dobrou, ale forma. nebrzdí a dává jí volný průchod. Navzdory všem ná- A to King až na pár výjimek vždycky uměl. O něco sledkům. Opravdu velmi vydařený kousek komediál- slabší Kecky jsou na tom trošku podobně. Hlavní hr- ního horroru. Iversonovy jámy jsou pak pravým opa- dina vás prostě ukecá k tomu, aby vás zajímalo, co kem. Sice mají velmi příjemné okamžiky, je to však vám chce říci. A ty kecky, které stále vidí pod dvířky snad první povídka co jsem četl, u níž je více než kabinky toalety v nahrávacím studiu, o nichž je stále 60% pouhá vata. Ta povídka až nepochopitelně do- více přesvědčen, že patří duchovi, ukazují na dob- jíždí na to, že je neskutečně zdlouhavá, nezáživná rý příběh. Který se nakonec nedostaví a vyvrcholení a nudná. Dokud se nedostane k tomu hlavnímu a ne- se rozplyne v prázdnotě. Možná proto si lze všim- sviští (naneštěstí jen na velmi krátký okamžik) jako nout překladatelovy neznalosti – „směšovací stůl“ asi po másle. Simmons možná cítil potřebu nějak se vy- není zrovna vhodný překladatelský výraz pro mixážní jádřit ke zřejmě stále nezahojené ráně války Severu pult. „Každý děcko, který ženská má, se do ní do- proti Jihu, nemusel se v tom však tak nimrat a tak stane stříkancem vod muskýho!“ Na této prosté větě moc zacházet do podrobností a pokoušet se čtenáře a na tom, že existuje něco jako biologický a přiroze- zahltit jmény a informacemi. ný otec (a že to ne vždy je jedna a ta samá osoba), je založen až lehce komický (stejně tak lehce bizarní až Dan Simmons je nejrozkolísanějším autorem této nechutný?) příběh Věnování šéfpokojské Marty, kte- knihy. Dokázal totiž napsat její nejhorší i nejlepší po- rá se rozhodne po letech svěřit s tajemstvím početí vídku. Možná proto jsem Simmonsovi dosud nedal svého jediného syna. Tradiční kingovština, rozvíjející druhou šanci a nečetl od něj nic jiného.

[ 11 ] U některých věcí se již zdá, že o nich bylo řečeno Temné vize tedy svého času mohly být velmi vše a každý návrat k nim je spíše k horšímu. George příjemným kamarádem, který vás seznámí se svými R. R. Martin však v Proměně kůže dokázal, že tomu dobrými kamarády. Dnes už to asi fungovat nebude, tak nemusí být pokaždé. Že pokud se do klasického dnes se naopak staly jakousi ne zcela běžně sehna- žánrového příběhu využívající tu, svého času, nejčas- telnou raritkou, sběratelským kouskem, kterým zapl- tější a nejpoužívanější zápletku dokáže narvat život, níte díru ve své knihovně. Potěšující je, že jejich ob- lidskost, přirozenost a zajímavost, zaujme to. Promě- sah je příjemně (nad)průměrný a svébytný, že se ty na kůže je velmi profesionální a krásná práce, nejen povídky běžně neobjevují v jiných antologiích a sbír- v rámci žánru, ale i v rámci jeho lehkého křížení. Je to kách. Takže jejich pořízením či přečtením se určitě klasický příběh soukromého detektiva, projevující se v každém případě (určitě alespoň trochu) obohatíte. šarmem, humorem i drsností, okořeněný originálními postupy a nápady. Určitě jeden z těch lepších literár- Honza Vojtíšek ních příběhů o proměně kůže, jež tak trefně vystihuje celou zápletku… Dokážu si představit, že by této no- vele stejně slušelo i samostatné vydání.

[ 12 ] HOWARD – 6/2013 „U nás doma jsem vnímána hlavně jako komediální herečka“ OZHOVOR R

Důvodů pro rozhovor se sympatickou a zajíma- vou španělskou herečkou Macarenou Gómez se se- šlo hned několik. Je to sympatická a zajímavá špa- nělská herečka. Před měsícem oslavila pětatřicáté narozeniny. Narodila se ve stejný den, měsíc a rok, jako jeden z našich redaktorů. Objevila se v několi- ka slušných horrorových fi lmech, např. Dagon (2001), Romasanta (Romasanta: Hon na vlkodlaka, 2004), Películas para no dormir: Para entrar a vivir (2006) nebo Sexykiller, morirás por ella (2008). V rozho- voru probíraný horror Las brujas de Zugarramurdi je právě v postprodukci a ten, o němž nechtěla moc mluvit, nazvaný The Macabre Ayahuasca Hammer Experience, se právě natáčí. A to už je dost pádných důvodů pro rozhovor, nemyslíte?

Ne všichni naši čtenáři tě musí znát. Mohla by ses nám trochu představit? Jak ses vlastně stala herečkou? Macarena Gómez

[ 13 ] „Succubus je démon v ženském těle, poslaný na Zemi svádět lidské bytosti a nabízet jim lákadla ži- vota. A to je perfektní defi nice Macareny Gómez: umí Miedo být malým nevinným ďáblíkem v komediích, mocným a rafi novaným démonem v dramatu i velmi, velmi zlým Společně s náhodnou známostí z baru si ďáblem v horrorových fi lmech. A samozřejmě, v pau- domů můžete přivést všelico. A nemusí to být ze umí být i velmi klidnou a elegantní dámou. Jako ka- zrovna venerická choroba. ždý jiný démon, i Macarena musela pro získání svých růžků a trojzubce tvrdě pracovat. Succuby často svá- Režie: Jaume Balagueró dí svým tancem a tak Macarena vystudovala klasický Scénář: Jaume Balagueró, Àngel Romero balet, stejně jako hereckou školu Rose Baudfordové Délka: 25 min. v Londýně. A pokud pohyb nestačí, může s vámi za- Původ: Španělsko fl irtovat francouzsky či anglicky.“ – takto mne popisu- Rok: 2010 je moje webová stránka (www.macarenagomez.es) Hrají: Mario Casas, María Castro, Že budu herečkou, jsem se rozhodla jako nácti- Macarena Gómez letá dívka. Hodně to souviselo s tancem, který jsem v té době dělala, protože tanec je i o hraní, které Mladý muž se pohádá s přítelkyní, která se jsem si vyzkoušela v Louskáčkovi a Labutím jezeře. sbalí a opustí jej. V baru však, zdá se, narazí Ostatně, rodina i přátelé ve mně prý od malička vi- na náhradu – nádhernou, bytelně stavěnou zrzku. děli hereckého ducha. Když mi bylo 16, vydala jsem Když si ji přivede domů, místo sexuálních hrátek se do USA, zlepšit si angličtinu, abych poté moh- zjistí, že s ní přišel ještě někdo. Lovci adrenalinu. la do Londýna studovat herectví. Moc jsem chtěla Balagueró zcela jistě rozumí řemeslu a svému studovat v zahraničí, abych získala nové zkušenosti oblíbenému žánru. Do svého kraťasu nacpal vše, a poznala jiné kultury. co je potřeba. Zajímavé postavy. Hlavní hrdina mi sice byl tak nějak na první pohled nesympatic- V Americe je poměrně velký rozdíl mezi herci ký, přesto je pojat vcelku dobře. Macarena Go- v televizi a těmi fi lmovými. U nás v Česku je na- méz na krátkém úseku, který ve fi lmu dostala, prosto běžné, že herci pracují v divadle, televizi opět dokázala, že umí být výbornou herečkou. i točí fi lmy. Jaká je situace ve Španělsku? Je ces- Všechno tohle však zastínila María Castro. Ak- ta z televize do kina těžká? térka dvou strhujících scén (seznámení v baru – Ve Španělsku to bývalo jako v USA, mezi obě- po všech stránkách vynikající scéna, kterou ma médii nebyla žádná kompatibilita. Každopádně bych rád někdy zažil na vlastní kůži – a její návrat ta situace se změnila, stejně jako se mění v Ameri- z „koupelny“), která fi lmu a své postavě poskytla ce. Dneska máte možnost vidět velké americké herce přesně to, co potřebovala. Více pihovatých zrzek jako Juliane Moore, Claire Danes, Gary Oldman nebo do horroru! Houstnoucí atmosféru. V rámci pro- Sarah Jesica Parker hrát velmi zajímavé televizní storu atmosféra opravdu houstne. Od objevení role. Pokud jste slavný televizní herec ve Španělsku, babičky až po odhalení pointy. Napínavý příběh. máte cestu k fi lmu otevřenou. Popravdě, producenti Ten jde ruku v ruce s atmosférou. Kamera, střih, televizní hvězdy vyhledávají, protože doufají, že do- všechno funguje, všechno sedí. stanou do kin více diváků. V mém případě jsem za- Problémem je, že i přes to všechno se ne- čala rovnou u fi lmu a teprve oklikou se dostala do te- musí vše povést. Největším problémem Miedo je, levize. Posledních šest let dělám sitcom pro televizi že část jeho zápletky až moc odkazuje k jinému, a k tomu točím fi lmy a hraji v divadle. staršímu, snad známějšímu, fi lmu. Až člověka na- padne, zda to nebyl záměr. Vyvolává to totiž leh- Tvůj první fi lm byl výborný horror Dagon reži- ké pocity zklamání, možná i znechucený úškle- séra Stuarta Gordona. Hrála si kněžku Dagonova bek, ale ze všeho nejvíce jakýsi pocit nenasycení. kultu. Jak si se k té roli dostala? A jak se ti natá- I přesto je to velmi slušně natočený kraťas, který čení Dagona líbilo? zcela jistě má čím zaujmout. Zavolali mě na casting, protože režisér potřebo- val mladou, anglicky mluvící herečku a v zemi jich Honza Vojtíšek

[ 14 ] HOWARD – 6/2013 tehdy nebylo mnoho. Když si mě vybrali, byla jsem nejšťastnějším člověkem na světě. Byl to můj vůbec první fi lm a ještě k tomu s tak důležitou rolí. Jak řekla Merry Little Laurn Bacall, když byla nominovaná na Oskara: „Po- prvé je to nejlepší.“ V Dagonovi jsi na sobě měla skvělou masku. Christmas Bylo těžké ji vytvořit a nosit? Úprava vlasů a make-upu trvala asi tři hodiny ka- Znáte to, řízky se připálili, salát je nějak po- ždý natáčecí den. Ale mně to vůbec nevadilo, jsem dezřele zkyslý, na poslední chvíli koupený smrček z těch hereček, které začínají svůj charakter tvořit už je plešatější než Homer Simpson a vánoční od svého vzhledu. A nakonec si s maskérkami a ka- pohádka s Libuší Šafránkovou už se zase nepo- deřníky rozumíte nejlépe ze všech, protože s nimi trá- vedla. Prostě klasické Vánoce, tak, jak je prožívá víte nejvíce času. většina českých rodin. Pokud vám takový pohled připadá depresivní, zkuste se na dvacet minut vy- Znala si práci H. P. Lovecrafta před tím, než jsi pravit do Španělska. začala natáčet se Stuartem Gordonem? O Lovecraftovi nevím vůbec nic. Budu si to mu- Režie: Ignacio Martín Lerma, Manuel Marín set nastudovat. Scénář: Manuel Marín Délka: 20 min. Co vlastně ty a horror? Máš tento žánr ráda? Původ: Španělsko Hrála jsi mnoho rolí ve španělských horrorech po- Rok: 2010 slední doby. S některými režiséry jsi točila i více- Hrají: Jan Cornet, Macarena Gómez, krát. Je to pro tebe „pouze práce“, nebo to děláš Blanca Rivera také pro lásku k horroru či přátelství s režisérem? Když jsem točila svůj první horror, Dagon, nebyla Tady má jedna obyčejná rodinka o Vánocích jsem žádným velkým fanouškem tohoto žánru. Po- trochu větší problémy. Ten tatínkův je jasný, ne- pravdě, když jsem jako malá viděla E. T. Mimozem- může najít pěnu na holení. A problém ostatních šťana, byla jsem tak vystrašená, že jsem se straši- je jasný také, je jím tatínek. Ten nenápadný fi lu- delným fi lmům od té doby vyhýbala. Po Dagonovi se ta v nátělníku se totiž rozhodne, že absence ob- to trochu změnilo, nahlédla jsem do zákulisí a strach líbeného prostředku na holení je maminčina vina byl pryč. Dagon mě na dlouhou dobu zaškatulkoval a maminka si tedy zaslouží pokárat. A věřte mi, že jako horrorovou herečku a mě to vážně bavilo, pro- trest jaký maminka dostane, jen tak nezapomene. tože jsem si mohla vyzkoušet věci, které bych v re- To vše nahlíženo pohledem jejich malé dcerky. álném životě zažít nemohla. Natáčení horrorů je neu- Merry Little Christmas jsou takovým malým, věřitelná legrace! ultrabrutálním klenotem, který dokonale hraje na nejnižší divákovy pudy. A zatímco většina vá- Považuješ se za horrorovou hvězdu? Pozná- nočně laděných horrorů se nebere stoprocent- vají tě fanoušci, rozdáváš podpisy? Navštívila jsi, ně vážně a tu a tam na diváka zamrká, jaká je anebo bys ráda navštívila, nějaký horrorový con? to vlastně bžunda, tenhle kraťas v sobě nemá ani pikosekundu odlehčeného humoru. Naopak, už dlouho se mi nestalo, že bych musel odvracet po- hled, ale hrátky se zuby v Merry Little Christmas jsem prostě nedal. A to jde o scénu postavenou na divákově představivosti a několika intenzivních zvucích. Pokud jásáte, že se konečně rozšíří váš te- levizní program na Štědrý večer, dovolte, abych vás varoval. Tohle není snímek na Vánoce. Tohle je fi lm, který vám zvedne náladu v den, kdy začne třetí světová válka. Geniální.

Roman Kroufek

[ 15 ] Jo, ráda o sobě přemýšlím jako o hvězdě horroru, Zkus Hodně divné příběhy, to je obecně uzná- ale u nás doma jsem vnímána hlavně jako komediální vaná kvalita a hlavně herecky je to myslím na ev- herečka. Lidé v zahraničí, opravdoví fandové žánru, ropské úrovni. Ale z jiného soudku…. mě mají za horrorovou ikonu a dostala jsem dokon- ce několik cen. Byla jsem pozvána na většinu evrop- Tvůj poslední horror byl kraťas Merry Little ských fantastických festivalů a poznala tam mnoho Christmas. Co tě napadlo, když sis poprvé přečet- zajímavých lidí. Zatím mě nikdo nepozval do České la scénář? Tedy – tolik krve a násilí v tak mírumi- republiky!!! lovném čase, jakým Vánoce jsou? Čeští diváci ten fi lm milují. Doporučila bys ho ty sama na Štědrý Hraješ hrdinky i záporačky. Jaký typ role máš večer? raději a proč? Když jsem ho četla, tak mě to množství násilí Hrát záporáka je mnohem větší zábava. Můžu se zarazilo, ale chtěla jsem ho natočit, protože jsem si „chovat špatně“, což v reálném životě nejde… chtěla střihnout traumatizovanou postavu.

Která postava, kterou jsi hrála, je ti nejbližší Viděl jsem pár obrázků z tvého nejnovější- a proč? ho fi lmu Las brujas de Zugarramundi. Můžeš nám Ráda hraji záporáky a dramatické role (například o něm něco říct? Bude stejně šílený jako ostatní anorektičku). Proč mám takové typy ráda? Protože fi lmy Alexe de la Iglesii? jsou na hony vzdáleni mému reálnému životu. Ano, řekla bych, že tenhle bude nejšílenější. Je to jako kdyby La Comunidad frčelo na LSD. Bruja zna- Pracovala jsi s tak skvělými režiséry jako Jau- mená ve španělštině čarodějnice, ale já bohužel žád- me Balaguero či Paco Plaza. Byla to zajímavá nou nehraji, tentokrát záporačka nejsem. spolupráce? Je mezi jejich režijními styly nějaký rozdíl? A tvé další plány pro nejbližší budoucnost? Jaume klade velký důraz na techniku a styl. Pra- Můžeme se těšit na nějaký horror? covala jsem s ním dvakrát. Paca znám jen z krátké- Zrovna začínáme točit novou řadu mého sitcomu ho několikahodinového natáčení. Ale z toho, co jsem La que se avecina, čekám, až vyjde zmiňovaný Ale- viděla v [Rec] mohu říci, že mají mnoho společného. xův snímek a ano, budu také točit nový horror, o kte- Chtěla bych s ním znovu spolupracovat. Má úžasný rém bohužel nesmím zatím nic říct. smysl pro humor. Paráda, budeme se těšit. Díky za tvůj čas! Znáš nějaké české horrory? Rádo se stalo! Ne neznám, jaký bys mi doporučil?

[ 16 ] HOWARD – 6/2013

John Dies at the End ECENZE Hned v úvodu se otevřeně přiznám k lásce R k Donu Coscarellimu. Do postele bych ho asi nepus- til, takže téma tohoto Howarda zůstane trestuhodně nevyužito, ale dvojdomek bych s ním klidně sdílel. Jen málokdo si svými fi lmy u mne vybudoval takovou úctu a respekt a jen u málokoho tak toužím po no- vých kouscích jako právě u stvořitele Phantasmu. Čtyřdílnou epopej o boji plešatého zmrzlináře s Dlou- hánem z jiné dimenze pokládám subjektivně za vr- chol horrorového umění a dokonalou podívanou pro pravověrné fanoušky. Mezi které se počítám.

Režie: Don Coscarelli právě v bizarním vyznění jednotlivých segmentů, kte- Scénář: Don Coscarelli ré lze většinou trefně označit zkratkou WTF. Od mon- Délka: 99 min ster složených z kusů masa, přes inteligentní psy až Původ: USA po všudypřítomný létající hmyz, který tak dobře zná- Rok: 2012 me z předchozích Coscarelliho snímků. Hrají: Paul Giamatti, Clancy Brown, Sjedete-li zrakem o něco níž, zjistíte, že jsem na- Doug Jones, Angus Scrimm konec recenzovanému fi lmu nenapálil plné hodnoce- ní a je tedy vhodné, abych upozornil na nedostatky. Právě Phantasm, především jeho první díl, poklá- Není jich mnoho, ale přeci jen, ve srovnání s Bubbou dám (spolu s Antropophagusem či Prince of Dark- nebo nedej bože s Phantasmy, tu jsou. Předně, fi lm ness) za určitý lakmusový papírek vkusu, který spo- je v podstatě čistá konverzačka, tu a tam proložená lehlivě odhalí diváky se stejnými preferencemi, jaké nějakou šílenou akční scénou. Extrémní ukecanost mám já. A věřte, že takových příliš není. Ale od mého nemusí každému sednout, a i já jsem se několikrát zvráceného vkusu hezky hupky šupky k nejnovější- přistihl, že nedokážu udržet pozornost. mu Coscarellimu, jehož název by pro neznalého mohl Druhým, spíše kosmetickým nedostatkem je he- být spoilerem století. recké obsazení, které není vůbec špatné, ale máme Co si na nás Don připravil tentokrát? Příběh je holt s čím srovnávat a Reggie a Bruce jsou prostě opět šílený a rozhodně se vymyká prakticky vše- nenahraditelní. Paul Giamatti mi nikdy nebyl dvakrát mu, co jste v posledních letech viděli. To je ostatně sympatický a úvodní duo mladíků je mezi sebou prak- Coscarelliho trademark, vzpomeňme Bubba Ho-Te- ticky zaměnitelné. Na duši tak nejvíce pohladí přítom- pa. Story se točí kolem podivné temné substance, nost Anguse Scrima v malé, ale důležité roličce. která, po aplikaci do těla, umožňuje infi kované oso- Jak vidno, John Dies at the End není dokonalým bě mluvit s mrtvými, pohybovat se mezi dimenzemi fi lmem a ani ve fi lmografi i Dona Coscarelliho nepatří a zažívat další povedené okamžiky. Shodou náhod mezi nejlepší. Ale v kontextu horrorového žánru po- se droga, zvaná Sojová omáčka, dostane k Daveovi, sledních několika let jde o neskutečně svěží a origi- který na ní reaguje trochu jinak, než ostatní. A to z něj nální dílko, které dokáže kvalitně pobavit. A to je dob- dělá hrdinu našeho příběhu. ře, protože jestli něco našemu žánru opravdu chybí, Ten se většinu fi lmu tváří spíše jako soubor epi- tak je to právě originalita. zodek, které ale vyústí v celkem povedenou pointu. Síla John Dies at the End ovšem není ani tak v pří- Roman Kroufek běhu, který vychází z povídky Davida Wonga, ale

[ 17 ] M Z a u r t ř i n i v S k o u ř s o t k

[ 18 ] HOWARD – 6/2013

Starý soused vypadá tak nevinně. Vetchý sta- Chlápek sklonil hlavu ještě víc, stejně jako rý důchodce. Křik. Neutíká, stříká z něj mozková ruce, ty strčil tak hluboko do kapes, jak mu to jen tkáň smísená s krví na můj řvoucí obličej, jemuž dovolily. Bylo na něm vidět, že pohled na cukrují- vévodí šílené oči, v nichž se zrcadlí celá scéna cí pár mu nedělá dobře, násobilo to zřejmě jeho ještě jednou, sekyra ve starcově hlavě, kterou samotu. Přesto na ně ale nenápadně pohlédnul, drží mé ruce, se zasekla znovu a znovu. Souse- když je míjel. dova hlava není. Se zvířecím chrochtáním jsem skočil k zemi pro zbytky jeho hlavy, oběma ru- Pěst připlácla nos k obličeji. Žena křičí, mís- kama si je zuřivě rvu do úst, slurp, mlask, ústa to nosu má pizzu. Upadla. Sednu na ni, koleny jí mám plná starcových vzpomínek, které slastně sevřu ruce a mlátím ji. Pěstmi, prásk, prásk, její přežvykuju, mlaskajíce jako divoké zvíře. Kroky. obličej je poddajný, jsem jako sochař co sochá Zavětřím. Křik. Sousedka vracející se z práce byla své veledílo. Žena křičí a plive mi tak do obličeje sladká, ani už moc nekřičela, když jsem se jí za- krev a hleny, přední zuby vymlácené. Umlátím ji kousnul do krku a zuřivě trhal hlavou. Jen chrop- k smrti, svini. těla. Z krku jí stříká v pramínku život, popíjím ho plnými doušky. Rozmazal jsem si její život po ob- ličeji a zavyl. Táhle, výstražně hladově. Křik.

„Dobrý den“ řekl chlápek a podržel starému sousedovi dveře od výtahu. Rudé obrazy, rudá obloha, všechno je rudé.

„Děkuji“, vděčný pohled. Křik. „Počkejte!“ ozval hlas od vchodu. Sousedka ze sedmého se vracela z práce. Chlápek posluš- ně čekal, dveře v ruce, za což ho sousedka ho Křupnutí, křik, vyděšený pohled. oblažila úsměvem. Pustí dveře, nasadí si kapuci a s hlavou sklopenou vyráží ven do rudého světa. Křik. Rozběhnul jsem se, mírně nakloněný dopředu. Když jsem byl u té za ruce se držící dvojice, tak jsem vyskočil a vší silou dívku kopl patou do pá- Olizuju kost čouhající z otevřené zlomeniny. teře. Odletěla o kus dál, kde se složila s bolesti- Trhám chomáče vlasů. Křik. Krev. Panika. vým výrazem jako domeček z karet. Já ale využil své setrvačnosti a s jedním čvachtancem a dvě- ma křupnutími jsem se po ní proběhnul. Její kluk Křik nevěděl, která bije, bylo to na něho moc rychlé. Viděl jenom mě, jak jsem v běhu vyskočil, udělal vzduchem otočku vzad a s řevem se rozběhl proti Chlápek se blíží ke svému cíli, hospodě. Vešel němu. A on prostě nevěděl, o co jde. Hlupák. Sra- dovnitř. Konečně, na chvíli bude mít klid. zil jsem ho k zemi a vrazil mu ukazováčky do jeho vytřeštěných očí, bylo to podobné jako zapích- nout prsty do vejce uvařeného natvrdo. Tlačím mu prsty do hlavy, co mi síly stačí, křičí a zmítá se jako hořící zvíře. Pokrčil jsem uvnitř jeho mysli ukazováčky a vší silou trhnul. Z děr po jeho očích se cosi zvláštního vyvrhlo, nevím co to je, ale prs- ty jsem si s chutí oblíznul. Jeho otravné skřeky ukončil můj nůž v jeho krku, ve kterém jsem se jím chvíli nimral. Postavil jsem se, dívka opodál křičela bolestí a snažila si dosáhnout na zvlášt- ně pokroucená záda. Stačilo jí vší silou dupnout na krk.

[ 19 ] Slepý vladař Martin Skuřok

[ 20 ] HOWARD – 6/2013

Po nádvoří prochází se místokrál světa, Rozhlíží se, tře si oči, to nemůže být jeho zem! vznešeně rozhlíží se – jeho zem vzkvétá! Rozpadlé pastoušky, bída, špína, kde to jsem?! Vždyť jeho zámek tak nádherný je, samé zlato, drahé látky, jen zde jsou pohromadě! „Jsi doma, vládče, řekl přízrak, „Dobrý vladař jsem,“ pomyslí si. jen podívej se pořádně! Nadchne se pro ten pocit a povzdychne: Tam na kopci to je tvůj znak, „Taková krása, kterou nemá nikdo cizí, toto znak beznaděje!“ ta jen tady v mé zemi je!“ „Nevěřím ti, čáry jsou to, Potěšen tím pocitem, ubere se do svých komnat, celá země prosperuje! slunce padá z oblohy, již bude čas usínat. Vem mě na to pravé místo, kde mí lidé došli pokoje!“ Vychází vše podle plánu, místokrál již uléhá, spokojeně se protahujíc, spánku brzy podléhá. „Chceš to, já to udělám, snad nebudeš pak litovat, Buch, buch a znova buch, buch, ozve se. až důkaz tvojí hrůzovlády Místokrál se probudí a na posteli zvedne se. uvidíš na vlastní zrak! Mžourá, tře si oči, jelikož jim nevěří, u jeho lože přízrak stojí a hlasitě láteří: „Hurá, směle do toho, pojďme tam co nejdříve! „Špatný, špatný vladař jsi! Sám pak budeš překvapen, Tvá zem leží i za hradbami, jakou krásu uzříme!“ ne jen jak myslíš si pouze tady!“ Přízrak se jen pousmál, „Tak vstávej, honem, pospěš si, vladaře pod svůj plášť vzal. budu průvodcem tvým, půjdeme se podívat, jak se daří ostatním.“ Jako střela vyletěli na druhou stranu paláce. „Hleď, ty milovládče, toto je jen tvá práce!“ Místokrále zachvátila ješitnost: „Co to říkáš? Co je to za drzost?! „Toto je přec město mrtvých, hřbitov a ne vesnice, Výborně, skvěle má se můj lid. to jsi se ty přízraku, zřejmě zmýlil velice!“ Spletl ses přízraku, jinde máš být! „Uvidíme, hlesl přízrak, „Opravdu vladaři? Opravdu? když na hřbitov se snášeli, A díval ses pořádně za hradbu? uvidíš sám, co najdeme, Žiješ si tady v paláci, v té kamenné aleji.“ kdo myslíš, že na to doplácí? Přízrak chodil, vysvětloval, Kdopak by doplácel, musím mít zámek! místokrál jej následoval. Jsem přece vladař, ne žádný srábek! Přízrak mluvil, ukazoval, Vladař už se neusmíval. Přízrak hlavou zavrtěl, roztáhl plášť průsvitný Začal se cítit sklíčeně: a s místokrálem vyletěl. „Pane Bože, to snad ne!“

Proletěli zdí, místokrál však nezraněn, „Věřím ti, přízraku! Vraťme se! překvapivě, Sic si mě žalem smrt odnese!“ jako by už prolétl spoustou stěn. „Také ti věřím vladaři, Vyletěli na nebesa, palác přímo pod nimi. teď vidíš, že zemi se nedaří. Zářil jako slunce, slunce mezi hvězdami. Správný pán dívá se dál, Přízrak letěl, místokrále držíce, to umí jen dobrý král. pak snesli se dolů, do nejbližší vesnice. Staň se jím a země vzkvete, z mrtvého pahýlu do poupěte.“ Otočil mu rukou hlavu. „Vidíš, tam je palác tvůj. „Ano! Ano! Jen pojďme pryč! A teď rozhlédni se, Toto místo je na mne jako bič.“ podívej se na ten hnůj.“

[ 21 ] Místo král, když probudil se, dal svolat své dvořany, nařídil jim co je třeba, pryč musí ty zábrany!

Myslel, že když strhne hradby, krása zámku se rozlije, celá země bude krásná a lid si jej zamiluje.

Přikázal též snížit daně, některé zrušil úplně. Lidé se budou mít krásně, když jim peněz přibude.

Dvořanům však nevoněly místokrálovy reformy, proč peněz by si ubírali a chudině cpali je do huby.

„Je to blázen! Šílenec! Takhle to přeci nejde! Musíme se ho zbavit, než nám všechno vezme!“

Místokrále chopili se ozbrojení biřici, odvedli jej do věže a zamkli ve vrchní světnici.

A tak vladař, co dobře pro lid chtěl, zůstal tam, jen chléb a vodu měl.

[ 22 ] HOWARD – 6/2013 Menšinově orientované osobnosti horrorového žánru

Když jsme se rozhodli pro stěžejní sexuálně men- pojatou, přesto určující a dnes již legendární fi lmovou šinově orientované téma tohoto čísla, bylo nám jas- verzi slavného románu Mary Wollstonecraft Shelley né, že podobný článek v něm bude mít své místo. Frankenstein (1931). Film se stal obrovským hitem, Proč také ne? Vždyť rozsáhle a konvencemi či faleš- kterému doteď na lesku a svěžesti neubraly ani ty de- nou morálkou nespoutaně orientovaní jedinci a jedin- sítky let, uplynuvší od jeho natočení. Filmová podoba ky zanechávají v horrorovém žánru stopu minimálně frankensteinova monstra v nesmrtelném podání Bo- nesmazatelnou. Až by to leckoho mohlo překvapit. rise Karloffa se stala určující, dodnes kopírovanou, Ono to samozřejmě z pohledu žánru (nebo ceny po- citovanou, vykrádanou a používanou a vlastně na- honných hmot obecně) nemá prakticky žádný vý- vzdory všem ostatním nejen fi lmovým, ale i např. ko- znam a smysl, a stejně tak si uvědomujeme i fakt, miksovým verzím a převyprávěním slavného příběhu, že se následujícími řádky možná až nebezpečně při- to byl právě Whaleův fi lm, který dal tomuto monstru blížíme hranici bulvárního nevkusu, kterou se bude- tvář. Kromě toho, že začal budovat piedestal, na nějž me snažit nepřekročit, ale na druhou stranu, když už se monstrum hrdě postavilo coby popkulturní horro- tomu věnujeme nějaké to místo, jehož je toto nedíl- rový kultovní idol. Frankenstein Jamese Whalea ka- nou součástí… A navíc, hlásit se to přece musí! tapultoval do zářivých výšin. Nabídky se jen hrnuly a Whale začal točit jeden fi lm za druhý. Napříč žánry. Na jiném místě tohoto čísla si můžete přečíst K horroru se vrátil několikrát. Hned rok po Frankes- recenzi na výborný životopisný fi lm Billa Condo- teinovi natočil, opět s Karloffem v hlavní roli, The Old na Gods and Monsters (Bohové a monstra, 1998). Dark House, horror dle mnohých komentářů zcela Ten fi lm sice není horrorem, ale má s naším oblíbe- průměrný, který se však i přesto dokázal probojo- ným žánrem společného více, než kdejaká parano- vat třeba do knihy 101 hororů, které musíte vidět než rmální romance. Bohové a monstra vypráví o po- sledních dnech a týdnech hollywoodského režiséra Jamese Whalea. James Whale se narodil v červen- ci 1889 v anglickém Dudley do poměrně chudé ro- diny. Do níž jakoby se nehodil. Již v dětství začal malovat a zajímat se o umění. Po vypuknutí světo- vé války narukoval a stal se důstojníkem britské ar- mády. Nedlouho poté byl zajat Němci. Během zajetí si zamiloval dramatickou tvorbu a po skončení vál- ky se jako herec, scénograf a režisér vrhl na divadlo. Jeho narůstající úspěch v divadelní branži ho kon- cem dvacátých let přivedl na Broadway. Odtud byl pak už jen krůček k fi lmu a Hollywoodu, kde Whale začínal např. jako pomocný režisér u Howarda Hu- ghse. Jenže kdo by chtěl zůstat pomocným režisé- rem, navíc ještě u takových samolibých nafoukanců jako byl Hughs? A tak se Whale vrhnul na režii po- řádně a v roce 1931 již samostatně a jako plnohod- notný režisér natočil poměrně svérázně a novátorsky

[ 23 ] umřete. Následně sáhl po další klasice sci-fi horroro- vého žánru a natočil Neviditelného muže (The Invi- sible Man, 1933), který je považován za trikově prů- kopnický vrchol tehdejší kinematografi e. Ve stejném roce Whale natáčí ještě mysteriózní The Kiss Before the Mirror a následující rok se vrací ke své nejslav- nější klasice. Pokračování Bride of Frankenstein (Frankensteinova nevěsta, 1935) svůj předobraz ješ- tě přebíjí, je totiž mnohdy zmiňováno jako nejlep- ší horrorový fi lm vůbec. Často jsou také diskutová- ny jeho homosexuální konotace. James Whale svou homosexuální orientaci nikdy neskrýval, což (patrně nejen) v Hollywoodu 20. a 30. let 20. století hrani- čilo takřka s provokativní drzostí. Whale na to však nijak nehleděl a díky svým schopnostem si dokázal vydobýt takřka prominentní postavení jediného ho- llywoodského otevřeně a neskrývaně homosexuální- Company a Royal National Theatre. Pro tyto společ- ho režiséra své doby. V letech 1930–1952 žil ve vzta- nosti některé hry i produkoval. V roce 1981 získal hu s Davidem Lewisem. Ten, na rozdíl od Whalea, na Broadwayi za roli Salieriho v Amadeovi ocenění svou orientaci tajil. O Whaleově neskrývání se řekl Tony Award za nejlepšího herce. Do širokého pově- jeho přítel, důvěrník a profesní koleda Curtis Harring- domí se však dostal až počátkem nového tisíciletí, ton: „Netajil se tím ne ve smyslu, že by to vykřikoval kdy mu byly nabídnuty výrazné fi lmové role. Jak už ze střech. Ale ano, byl otevřený homosexuál. Každý to tak bývá, ke své zřejmě nejslavnější se dostal čistě rozumný člověk, který ho znal, věděl, že je gay.“ Jak náhodou. Gandalfa měl původně hrát Sean Conne- rychle však Whaleova hvězda vyšla, tak rychle, mož- ry, ten však roli odmítl, a tak byl osloven McKellen, ná ještě rychleji, zase zapadla. Když režíroval válečný který do té doby knižní předlohu vůbec neznal (což fi lm The Road Back (1937), byl neohroženým reži- není nic špatného, já to nečetl dodnes) a četl ji teprve sérem na vrcholu. Film se však znelíbil exponentům v průběhu natáčení. Za Gandalfa si odnesl druhou, nacistického Německa. Do fi lmu začalo čím dál více opět neproměněnou, oscarovou nominaci. Kromě zasahovat studio, které se nakonec rozhodlo ho celý těch profl áklých trháků, o nichž již padla řeč se ob- potopit. A s ním se potopil i Whale. Ruce pryč od něj jevil např. v po dlouhé době zase povedené fantasy začaly dávat i jiná studia, a i když Whale točil až Stardust (Hvězdný prach, 2007) nebo The Da Vinci do konce 40. let (poslední fi lm 1949), jeho sláva na- Code (Šifra mistra Leonarda, 2006). Kromě toho se jednou zhasla a již nikdy nezazářila. Ozývají se hlasy, však objevil i v klipech skupiny Pet Shop Boys. Stej- byť je vyvracel a dementoval sám Whale, že důvo- ně jako Whale, ani vegetarián McKellen svou homo- dem jeho pádu a odsunutí na druhou kolej byla právě sexuální orientaci nijak neskrývá. Naopak, patří mezi jeho homosexualita. Počátkem 50. let se i díky počí- nejpřednější britské aktivisty, zasazující se o rovná najícím zdravotním problémům Whale stáhl do ústra- práva sexuálních menšin. Od roku 2005 bojuje s ra- ní a klidu svého domu, kde se věnoval hlavně malo- kovinou prostaty, zdá se však, že byla nemoc pod- vání. 29. května 1957 si oblékl svůj nejlepší oblek, chycena včas a v současnosti McKellen již absolvuje napsal poslední dopis (v němž píše, ať pro něj ni- pouze pravidelné preventivní kontroly. Kromě zmí- kdo netruchlí, že je pro něj budoucnost již jen vidinou něné role horrorového režiséra se McKellen horro- bolesti, stáří a nemoci) a spáchal sebevraždu utope- ru nevěnoval zrovna dvakrát aktivně. Objevil se ale ním ve vlastním bazénu. Lewis Whaleův dopis zatajil, např. v adaptaci románu F. Paul Wilsona The Keep proto byla jeho smrt dlouho považována za nešťast- (Pevnost, 1983). Adaptace románu Stephena Kinga nou náhodu. Whale byl na vlastní žádost zpopelněn Apt Pupil (Nadaný žák, 1998), v níž si zahrál jednu a ostatky uloženy v Columbarium of Memory ve Fo- z hlavních rolí, patrně čistým horrorem není, ale při rest Lawn Memorial Park v Glendale. troše dobré vůle by se dala považovat za ucházející Jamese Whalea si v Bozích a monstrech zahrál psychologický thriller na pomezí horroru. V roce 2010 Ian McKellen a vyfasoval za tuto roli naneštěstí ne- pak McKellen na různých festivalech propagoval proměněnou nominaci na Oscara. Zcela oprávně- a orodoval za získání fi nancí na dotočení nedokonče- ně. Sir Ian Murray McKellen se narodil v květnu 1939 né nízkorozpočtové horrorové zombie komedie ode- v anglickém Burnley, Lancashire. Ač je pravděpodob- hrávající se v 18. století E´Gad, Zombies! Matthewa ně nejznámější jako středozemní čaroděj Gandalf, Butlera. V té hraje vypravěče a jednu z hlavních po- nebo záporácký x-menovský Magneto, má za se- stav. Film částečně vychází z podobné premisy jako bou desítky televizních, fi lmových, ale i divadelních předělávky románových klasik, do nichž se přidáva- rolí. Začínal jako shakespearovský herec v londýn- jí nadpřirozená témata (fi lmy jako Pride and Preju- ských divadelních společnostech Royal Shakespeare dice and Zombie nebo Android Karenina). Ukázky

[ 24 ] HOWARD – 6/2013 z rozdělaného fi lmu umístěné na YouTube získaly ob- kraťasům Salome (1973) a The Forbidden (1978) rovský ohlas, přesto fi lm zůstal jen ve dvaadvaceti- samozřejmě přijímá a fi lm kromě toho i produkuje. minutové verzi. Světlo (nebo temnotu, jak chcete) světa tak spatří fi l- U fi lmu Bohové a monstra ještě chvilku zůstane- mový hit, kult a úvod k rozsáhlé (přiznejme, že kva- me. Jedním z jeho producentů totiž je zřejmě nejzná- litativně sestupné) sérii jménem Hellraiser (1987). mější homosexuál moderního horrorového žánru, kte- Kromě toho dá fyzickou podobu jedné z nejorigi- rý byl dokonce Stephenem Kingem označen za jeho nálnějších horrorových postav: Pinheadovi. Filmaři- budoucnost. Ano. Clive Barker. Tento všestranný na se Barkerovi zalíbí, i proto se přesouvá do Kali- fornie. Jako režisér adaptuje ještě svůj román Cabal – Nightbreed (Noční rasa, 1990) a o pět let později natáčí detektivní kouzelnicko mysteriózní horrorové drama Lord of Illusions (Pán kouzel, 1995), v němž na plátna kin přivádí svého paranormálního detektiva Harry D´Amoura (který se před tím objevil v Barkero- vě knižní sérii Velké a tajné show (The Great and Se- cret Show, 1989) a Everville /1994/). V horrorech si občas i zahraje. Kromě svých dvou krátkometrážních se objevil v kingovské adaptaci Micka Garrise Slee- pwalkers (1992), se kterým si podobnou spolupráci zopakoval v televizním Quicksilver Highway (1997). Kromě komediálního horroru Barn of the Blood Lla- ma (1997) se ještě herecky projevil v krátkometráž- ním Clive Barker´s Freakz (1998) a kolekci krát- kometrážních fi lmů Fangoria: Blood Drive (2004). Na mnoha horrorech se podílel i jako producent umělec se narodil 5. řijna 1952 v Liverpoolu. Na míst- a hodně fi lmů vzniklo i podle jeho povídek: Rawhead ní univerzitě vystudoval literaturu a fi losofi i, což na- Rex (1987), Underworld (1985), Candyman (1992), konec dokázal spojit a zúročit (byť v temnější poloze) Book of Blood (2008) nebo Midnight Meat Train ve své tvorbě. V roce 1973 se přesunul do Londýna (2008). Pro fi lm Barker na literaturu samozřejmě ne- a začal psát pro společnost The Dog Company di- zanevřel a dodnes napsal ke dvěma desítkám romá- vadelní hry, které nejen že režíroval, ale často v nich nů. Kromě již zmíněných např. Utkaný svět (Weave- i sám hrál. Některé z těchto her, např. The History world), Zloděj duší (The Thief of Always), Imagika of the Devil (Historie ďábla), Frankenstein in Love (Imajica), Mysterium (Sacrament), sérii Abarat, Gali- (Zamilovaný Frankenstein) nebo Colossus (Kolos) lea, Coldheart Canyon nebo Pane B., zmizte (Mis- o malíři Goyovi byly později publikovány v knize Pan- ter B. Gone). Ve svých, alespoň raných, románech demonium. Fantastické a obecnou morálku překra- Clive Barker oplýval něčím, co bych nazval poetikou čující erotické a děsivé prvky, jež se v těchto hrách a estetikou hnusu. Barker je odporný, bizarní a pro občas objevovaly, Barker naplno rozvinul ve své lite- kdejakou lidskou „úchylku“ ať už na nebo i za hranicí rární tvorbě. Do horrorového žánru se nesmazatelně lidského vkusu a představivosti nikdy nešel dalekou. zapsal prvními třemi díly slavných Knih krve (Book Svůj krvavý a bolestí kypící originální přístup k horro- of Blood) v letech 1984–1985. Knih nakonec vyšlo ru silně kořenil temnou, bizarní, až k extrémům za- šest a jsou plné drastických, šokujících a v oblas- cházející, ne zcela typickou fantasy, kterou vždy pre- ti neobvyklé sexuality mnohdy provokujících scén, zentoval po svém. I v době, kdy horror takřka opustil okořeněných autorovou ještě neobvyklejší pokrouce- a začal se věnovat právě jen fantasy. V Barkerově nou představivostí. Zajímavostí je, že v Anglii Knihy podání by se Harry Potter minimálně poléval horkým krve nesklidily moc uznání. Slávu jim přineslo až vy- voskem a potají sledoval své spolužačky při vyměšo- dání ve Spojených státech. My se jim trochu podrob- vání a Narnie by byla oázou naprosto neomezených něji pravděpodobně budeme věnovat v příštím čísle. bezuzdných sexuálních hrátek, o nichž nikdo nemluví Jeho románovou prvotinou je moderně pojatá faus- nahlas, ale každý o nich sní. Nijak se nebojí odhalit tiáda o ďáblu pronásledujícím stárnoucího milionře a zabrnkat na vaše skryté touhy, představy či polohy Věčné zatracení (Damnation Game, 1985), která jen vědomí. Dokáže do něj proniknout, pevně jej chytit zaslouženě posílila jeho postavení na poli horrorové- a držet ho. Dělá to tak sebejistě, sugestivně a dob- ho spisovatele. O rok později vydává kratší novelu ře, až se čtenářům a čtenářkám jeho četbou odhale- The Hellbound Heart, jež v češtině vyšla a do vše- né skryté myšlenky a fantazie nemusí zdát příjemné obecného povědomí vstoupila jako Hellraiser. Tak- (kolik z vás v klidu přejde popis kopulace ženy se řka okamžitě dostává nabídku přepsat ji do scéná- psem?). Barker prohlédl to, že v každé/m z nás se ře a na režisérské stoličce zfi lmovat. Barker, který skrývá něco utajeného, něco, co se zatím neodha- měl s natáčením fi lmů nějaké zkušenosti díky svým leno skrývá samo, nebo co se snažíme skrýt sami/y

[ 25 ] a vědomě. On s tím pracuje, založil na tom (minimál- na východní frontě a poté u německých vzdušných ně v počátcích) své dílo, hnětl kolem tohoto zákla- sil, se rozhodl vstoupit do světa fi lmu. Jeho debu- du těsto konečného požitku. Barkerovy příběhy jsou tem se stal bezmála hodinový fi lm Der Knabe in často o tom uvnitř, i když pojednávají o tom venku. Blau (1919) inspirovaný jak stejnojmenným obrazem Jak již píšu na jiném místě v rencenzi na jeho kni- Thomase Gainsborougha tak i románem Obraz Do- hu. O Barkerově přechodu od horroru k fantasy toho riana Graye Oscara Wilda. Film je však považován bylo napsáno již mnoho. Já osobně jsem během ob- za nenávratně ztracený. Upozornil na sebe až dru- jevování a pronikání (alespoň z části) do jeho díla při- hým fi lmem Satanas (1920) v němž se setkal s her- šel na to, že on byl vlastně vždycky spíše fantasy au- cem Conradem Veidtem, který si zrovna užíval slávy torem, než horrorovým, a určitě je pro něj samotného díky roli somnambulika v historicky prvním expresi- dobré, že tuto svou podstatu nakonec rozvinul napl- onistickém fi lmu Das Kabinett des Doktor Caligari no. Možná ve mně přišel o jednoho z tvrdých a odda- (Kabinet doktora Caligariho, 1920). Ostatně, na slav- ných fanoušků, ale třeba jich více získal. K této změ- ná jména měl Murnau štěstí. Ve svém třetím fi lmu ně, u příležitosti vydání jeho Utkaného světa (knihy, a prvním čistém horroru Der Januskopf – Enie Tra- která je prvním symbolem tohoto přechodu) ostatně gödie am Rande der Wirklichkeit (1920) se kromě sám podotkl: „[tato kniha] představovala (…) značný opětovného setkání s Veidtem setkal i s maďarským odklon od transgresivního horroru, s nímž jsem byl divadelním hercem Arisztidem Otlem, který se poz- ztotožňován. Našla se spousta kritiků připravených ději ve Spojených státech proslavil jako Bela Lugosi. odsoudit tuto změnu směru. Měli za to, že na žánr, Horrorem je i další fi lm, opět s Conradem Veidtem do něhož se snažím infi ltrovat, mám až příliš temnou Der Bucklige und die Tänzerin (1920). V roce 1921 fantazii a že bych udělal nejlépe, kdybych v knihku- pak natáčí krimihorror Schloss Vogelöd (Strašidel- pectvích zůstal v horrorové sekci.“ Kromě psaní a fu- ný zámek). Friedrich W. Murnau se zabýval okultní- šování do fi lmu Barker navíc ještě (dost hezky) maluje mi vědami, esoterikou a tehdy módním spiritismem. a stále se věnuje divadlu. A na otázku jedné reportér- Z nich a rozličných mystických příběhů bral inspira- ky co kromě toho dělá ještě kreativního, odpověděl ci pro své fi lmy. Jeho kontakty v této oblasti sahaly jasně a stručně: „Šukám!“ až do nejvyšších kruhů populární a legendární okultní společnosti Zlatý úsvit (Golden Dawn), jehož členy, kromě slavných politiků a umělců, byli např. za nej- nemorálnějšího člověka v historii lidstva označovaný okultista a satanista Aleister Crowley, čelní předsta- vitel anthroposofi ckého hnutí, mající vliv na německý expresionismus, Rudolf Steiner a v neposlední řadě spisovatel Bram Stoker. Snad to Murnaua přimě- lo pokusit se zfi lmovat Stokerův dnes již legendár- ní román Dracula. Nosferatu, Eine Symphonie des Grauens (Nosferatu, symfonie hrůzy, 1922) režiséra proslaví po celém světě. Murnau svým fi lmem, který je pravidelně na čelních pozicích zmiňován v různých žebříčcích a top tenech, položil základní kámen fi l- mového horroru a na vodu spustil vlajkovou loď ně- meckého expresionistického fi lmu (možná proto, že tento expresionismus postavil na hlavu). Před ka- meru také přivedl jedno z nejděsivějších a nejstraši- Jiným režisérem, který se zapsal do horrorové- delnějších horrorových monster v podání úžasného ho žánru a neskrýval svou homosexualitu, byl ně- a jedinečného Maxe Schrecka, o němž samotném mec Friedrich Wilhelm Murnau, vlastním jménem se vypráví dost podivuhodných historek (až dokonce F. W. Plumpe. Narodil se v prosinci 1888 v severo- dostaly i fi lmovou podobu). Ponětí o fi lmu samotném, vestfálském Bielfeldu do poměrně početné rodiny i o jeho problémech, způsobených vdovou po Bramu (měl dva bratry a dvě nevlastní sestry). Friedrichovým Stockerovi, jsou, doufám (!), všeobecně známy, tak- otcem byl majitel textilní továrny a jejich rodinná vila že za sebe můžu jen říct, že Murnauův Nosferatu je se stávala častým dějištěm divadelních her, režírova- ten nejlepší a nejstrašidelnější fi lmový horror všech ných právě mladičkým Murnauem. Ten již od dětství dob. Murnau samozřejmě točil i jiné žánry a postup- čítával Schopenhauera, Nietzscheho, Ibsena nebo ně si vybudovat pevné místo na režisérském výsluní. Shakespeara. Jako student se seznámil s divadel- Není proto divu, že se v roce 1927, na pozvání fi l- ním režisérem Maxem Reinhardtem a na čas u něj mové společnosti Fox, vypravil do Hollywoodu. Pro pracoval. Během studií na Heidelberské univerzitě se společnost Fox zcela ve svém stylu natočil dva fi l- snažil režisérsky prosadit mezi studentskými ochot- my. U toho třetího, Murnauova prvního zvukového, níky. Po první světové válce, kterou strávil nejprve City Girl (1929) se producenti z Foxu zalekli a přes

[ 26 ] HOWARD – 6/2013

Murnauovy protesty do fi lmu zasáhli a přestříhali ho. Arquettovi jsou poměr- Murnau okamžitě rozvázal smlouvu a přesídlil na Ta- ně velkým hereckým souro- hiti, kde natočil svůj poslední fi lm, romantické drama zeneckým klanem. K herec- ze života domorodců Tabu (1930). Premiéry tohoto tví se dostalo všech pět dětí fi lmu se však nedočkal. Tragicky zahynul počátkem herce a fi lmového producen- března 1931 během automobilové nehody (srazil se ta Lewise Arquetta a polské s autem, které řídil nezkušený čtrnáctiletý řidič) v Ka- židovky, hippie, básnířky, lifornii. Pohřbu se zúčatsnilo pouze 11 lidí, včetně divadelní herečky a politic- jeho krajana a kolegy Fritze Langa a Grety Garbo, ké aktivistky Mardi Nowak- která nechala zhotovit Murnauovu posmrtnou masku -Arquette. Většina z nich a vystavovala ji na svém stole. (Rosanna, Patricie a David) Schválně, komu z vás se probrouzdali i zatuch- něco řekne jméno Don lými a krví zbarvenými vodami horrorového žánru. Mancini? No? Nic? Dob- Čest být zmíněn a nadobro zvěčněn v našem časo- ře, ale jméno Chucky už jo, pise však vybojoval druhý nejmladší Arquette jmé- ne? Sláva. Tak vězte, že ho nem Alexis. Jeho jméno si možná nevybavíte, jeho vymyslel právě tento ame- velmi výraznou tvář už možná více a jeho pár podiv- rický scénárista, producent ných rolí vám ho příblíží ještě více. Alexis se narodil a režisér. Protože ke všem jako Robert Arquette koncem července 1969 v Los dílům série o vražedné pa- Angeles. Již jako dvanáctiletý si zahrál ve videokli- nence posedlé duchem pu She´s Beauty místní rockové kapely The Tubes. vraha (nejdříve Child´s Play V sedmácti před kamerou stanul coby transvesti- poté Chucky) napsal scé- ta Georgette v krimidramatu Last Exit to Brook- náře. U Bride of Chucky lyn (1989). V té době jako transgenderový transvesti- (Chuckyho nevěsta, 1998) ta vystupoval pod pseudonymem Eva Destruction působil i jako výkonný pro- a jako herec a tanečník procestoval celý svět. Ob- ducent a zatím posled- jevuje se převážně ve vedlejších rolích: Of Mice and ní veřejně přístupnou část Men (O myších a lidech, 1992), Pulp Fiction (1994), Seed of Chucky (Chucky- Lords of Dogtown (2005). Běžně hraje homosexuál- ho sémě, 2004) dokonce ně orientované postavy, jako např. v komedii Three- režíroval. Stejně jako nové some (Švédská trojka, 1994) nebo pohlavně neurči- videopokračování Curse of té jedince s výstředními kostýmy, jako v sandlerovce Chucky, které by se mělo Wedding Singer (Píseň pro nevěstu, 1998) kde se objevit někdy letos. A už pro svou roli inspiroval Boy Georgem a v nezapome- pár let se hovoří o remaku nutelném podání zazpíval skladbu „Do You Really prvního fi lmu o Chuckym, který by do příběhu místo Want to Hurt Me“. Za roli třicetiletého malíře Andrewa třeskutého humoru měl zase zpět přivést nejen na- Magnuse ve fi lmu Never Met Picaso (1997) byl oce- pětí, strach, bolest a krev, ale i tvář Brada Dourifa. něn na losangelském Filmovém festivalu gayů a le- I ten by měl Don Mancini režírovat. Již v roce 2008 sbiček. Nevyhýbá se však ani seriálům (Roseanne, v rozhovoru pro stránky Bloody Disgusting o remaku Friends, Xena, The Strip). Vystupuje také jako drag prohlásil: „Je to remake, ale je tu mnoho nových věcí. queen v různých transgenderových show a kabare- Žádná část vražd z prvního dílu nebude zopaková- tech. Často bývá hostem televizních diskusí o hrani- na. Všechny sekvence budou nové. A máme v úmy- cích pohlaví a queer. Pro gay magazín Genre Maga- slu trochu předělat samotného Chuckyho, byť sa- zine pózoval jako hindský bůh Kršna na kontroverzní mozřejmě Brad Dourif zůstane jeho hlasem a opět si obálce. S horrorovým žánrem změřil své síly ve vá- zahraje Charlese Lee Raye v lidské podobě. A dáme lečném horroru z americké občanské války Grey Kni- mu více prostoru, než v prvním fi lmu.“ Zatím uvádě- ght (Mlýnek na maso aka Ztracená brigáda, 1993). né datum premiéry remaku Child´s Play je někdy V Kingem inspirovaném Sometimes They Come v roce 2014. Tak snad uvidíme, kolik z této již pět let Back… Again (Vracejí se… Znovu, 1996) si po boku staré citace zůstane pravdou. Don Mancini se narodil mladičké Hilary Swank střihl roli uhrančivého a cha- 25. ledna 1963. Má (překvapivě) italské kořeny. Stu- rismatického démona. Jednoho z pětice omladiny doval St. Christopher´s School v Richmondu. Získal odsouzené na porážku si (po boku Kane Hoddera cenu Eyegore a dvakrát byl nominován na Saturna. nebo Evy Mendes) pak v dalším Kingem inspirova- A samozřejmě je homosexuál. Je jedním z nemnoha ném pátém pokračování kukuřičné série Children of homosexuálních scénáristů píšících slashery. Kromě the Corn V: Fields of Terror (Kukuřičné děti 5: Pole Chuckyho napsal, pod pseudonymem Kit Du Bois teroru, 1998) a excentrický oblek nadrženého goth (který občas používá i v podobě Kit DuBois), scénář exota na sebe navlékl v Bride of Chucky (Chuckyho ještě k horroru Cellar Dweller (Smrtící přízrak, 1988). nevěsta, 1998).

[ 27 ] Drobná blondýnka s vý- O rok později se objevila jako Marion ve zřejmě nej- raznýma očima Anne He- zbytečnějším (neboť naprosto doslovném) remaku che po dlouhou dobu tvo- kultovní klasiky Psycho. No a pak zbývá už jen horro- řila perspektivní, ukázkový rová komedie Sufferin Man´s Charity aka Ghost a pevný pár s lesbickou Writer (Duch spisovatele, 2007), která je pro tento aktivistkou, komičkou, he- článek stylově o – jak to vystihl jeden můj známý – rečkou a televizní bavič- „homosexuálním skladateli, kterému rupnou nervy.“ kou Ellen DeGeneres. Anne Americká herečka Celeste Heche se narodila Heather Matarazzo patří v květnu 1969 v ohijském zcela jistě k těm, jejichž městě Aurora baptistům jméno vám neřekne asi Donaldovi a Nancy Heche- nic, ale tvář (pokud jste ovým. Po letech ve své kni- na ni již narazili) si urči- ze napsala, že ji otec, který tě zapamatujete. A ta- později přiznal svou homo- hle holčina, pocházejí- sexualitu a zemřel na AIDS, cí z Long Islandu, kde sexuálně zneužíval. V Chi- se v listopadu 1982 na- cagu vystudovala herectví. rodila italsko-americké Již v šestnácti letech do- katoličce Camilly a ma- stala nabídku hrát v soap nažerovi Rayovi, si mě opeře, společně s matkou naprosto získala svou se však rozhodla, že nejprve dokončí střední ško- bezprostředností, rozto- lu. Hned poté dostala nabídku do další soap opery milostí, netypičností a netuctovostí. Je prostě skvě- Another World, za což byla oceněna Daytime Emmy lá. Heather vystudovala Oyster Bay High School. Po- Award. Vztah s Ellen, kterému věnovala velkou po- prvé se před kameru postavila v roce 1993 v seriálu zornost média, navázala v roce 1997. Obě společ- The Adventures of Pete & Pete. Na velkém plát- ně pracovaly na televizních i fi lmových projektech ně debutovala o dva roky později v nezávislém fi lmu (Anne např. režírovala Ellen v lesbickém povídko- Welcome to the DollHouse v hlavní roli jedenácti- vém televizním fi lmu If These Walls Could Takl 2 leté Dawn Wiener, za kterou získala cenu Indepen- /Kdyby zdi mohly mluvit 2, 2000/). Plánovaly, že uza- dent Spirit Awards. Poté se objevila v několika de- vřou registrované partnerství, pokud bude ve Ver- sítkách fi lmů, např. The Devil´s Advocate (Ďáblův montu povoleno. Anne se začalo dařit, objevila se advokát, 1997), 54 (Klub 54, 1998) nebo Sorority v mnoha známých fi lmech, namátkou: Wag the Dog Boys (Dámy nebo nedá mi?, 2002). Mezi její nejzná- (Vrtěti psem, 1997), Donnie Brasco (Krycí jméno mější fi lmy zřejmě patří The Princess Diaries (Deník Donnie Brasco, 1997), Volcano (Sopka, 1997) nebo princezny, 2001) a The Princess Diaries 2: Royal John Q. (2002). Její lesbický vztah ji málem stál hlav- Engagement (Deník princezny 2: Královské povin- ní roli v romantické komedii Six Days Seven Nights nosti, 2004). S představitelkou hlavní role těchto ro- (Šest dní, sedm nocí, 1998). Po tom, co se provalila mantických komedií Anne Hathaway jsou velké ka- její sexuální orientace, ji chtělo studio z fi lmu odvolat marádky. Kromě fi lmů se objevuje i v televizních a nahradit jinou herečkou. Zachránil ji až její herecký seriálech. Svůj lesbický coming out Heather usku- kolega Harrison Ford, který si postavil hlavu a studiu tečnila v roce 2004. O rok později již gaye a lesbičky nezbylo, než ji ve fi lmu nechat. V roce 2000 se, sa- zastupovala na konferenci v Bostonu. K mému vlast- mozřejmě za asistence médií, Anne a Ellen rozešly. nímu smutku se Heather objevila jen ve dvou horro- Anne prohlašovala, že k tomu nedošlo kvůli změně rech. Na velmi krátkou dobu se, coby Randyho se- sexuální orientace, protože ona svou sexuální orien- stra, mihne ve Scream 3 (Vřískot 3, 2000) a krutou taci nijak neoznačuje. Po rozchodu s Ellen začala ran- smrtí zhyne o sedm let později v Hostel: Part II (Hos- dit s kameramanem Colemanem Laffoonem, který si tel 2, 2007). No a pokud si myslíte, že Charles Man- ji o rok později odvedl k oltáři a učinil matkou jejich son je postavou, o niž by se měl horror nějak zají- syna H. H. Laffoona. S Laffoonem se Anne rozved- mat, můžete si přidat ještě Manson Girls (2012). Pod la v roce 2009. V březnu 2009 totiž porodila druhého označení mysteriózní drama se může schovat takřka syna, jehož otcem je herec James Tupper. O horroro- cokoliv, ale třeba nás letošní Culling Hens z horroro- vý žánr se Anne jen tak trochu otřela, což je možná vého hlediska mile představí. škoda, protože hned její první horrorová (vedlejší) role Když jsem před lety viděl naprosto otřesný a čis- trochu momentálně zaostalé Missy Egan v klasickém tě odpadní kanadský horror All the Boys Love Man- mládežnickém vyvražďováku I Know What You Did dy Lane (Všichni milují Mandy Lane, 2006), kde titulní Last Summer (Tajemství loňského léta, 1997) svou Mandy, po níž všichni pasou, hrála tehdy dvacetiletá skvělostí s přehledem válcuje a nechává míle za se- a naprosto tuctová Amber Heard, říkal jsem si, kam bou všechny ostatní postavy, včetně těch hlavních. všichni dali oči. Slovo „milují“ v názvu fi lmu nakonec

[ 28 ] HOWARD – 6/2013

věřte bulváru, obzvláště, když to tvrdí v okamži- ku, kdy tito dva spolu natáčeli fi lm The Rum Dia- ry (Rumový deník, 2011) a podobně zaručené zprá- vy se objevují u každé druhé herecké dvojce (ne, že by jsme to Johnnymu nepřáli). Během své pouti fi l- movými plátny a televizními obrazovkami Amber ně- kolikrát nakoukla i do krutých a mrazivých sklepení horrorového žánru. Kromě již zmíněné Mandy Lane se jako zombie označovaná číslem 406 pokusí sežrat jednoho z hlavních hrdinů úspěšné zombie komedie Zombieland (2009). Ve stejném roce se objeví i v re- nemělo nic společného s jakýmkoliv citem, bylo spí- maku mého v mládí velmi oblíbeného horrorového še synonymem či korektnějším vyjádřením „dostat thrilleru The Stepfather (Otčím) a následující rok se se do kalhotek“. Protože Amber/Mandy se do kalho- jí dostane cti nechat se v hlavní roli sekýrovat Panem tek v tom fi lmu chtěli dostat prakticky úplně všichni. Horrorovým Režisérem Johnem Carpenterem v jeho Včetně jejích kamarádek. Že by to bylo jakousi před- duchařině The Ward (2010). Což je z horroru zatím zvěstí a předurčením jevu, díky kterému se Amber všechno. I přesto je zřejmě určitě alespoň jeden dů- dostala do našeho výběru? I já ale postupem času vod těšit se (nejen) na ni v Machete Kills (2013). musel uznat, že Amber Laura Heard nakonec vyrost- Z fi lmových luhů a hájů by la v roztomilé a krásné koťátko (feministky prominou, jsme mohli ještě letmo zmínit jsem s vámi!). Pohledná a zdá se, že poslední dobou britského talentovaného (do- celkem vytížená, texasanka se narodila roku 1986 dnes mě rozsekává ve výbor- v Austinu. Studium Katolické Akademie Sv. Micha- né až famózní dvojroli v St. la opustila před dokončením právě kvůli herectví. Trinian´s /Holky z naší škol- Již v osmnácti letech se totiž začala promenovat ky, 2007/) a rebelského ho- před kamerou. Zpočátku v menších seriálových ro- mosexuálního herce Ruperta lích (Smallville, Californication), ve fi lmu debutuje Everetta, který do žánru zaví- v roce 2004 po boku Billy Boba Thortona ve spor- tal jednou jedinkrát hlavní rolí tovním dramatu Friday Night Lights (Světla páteční svérázného hrobníka v jedné noci). A pak už to s nimi jde jako po másle, Amber z nejlepších zombie kome- střídá žánry, občas si odskočí do seriálu, internetem dií, existenciální a fi losofující se začínají šířit její (polo)nahé fotografi e, na ČSFD je pecce Michele Soaviho De- momentálně 156. nejoblíbenější herečkou a její hvěz- llamorte Dellamore (1994). da pomalu stoupá. Je snad samozřejmé, že si kromě A neodpustím si ani herečku, která se „proslavila“ spí- herectví přibírá i modeling. Že nehraje jen „krásné“, še svým osobním životem a skandály, než herectvím. okukované a všemi chtěné mladice prokázala např. Byť hrát umí, jak se můžete přesvědčit např. ve Fre- po boku Nicolase Cagea rolí poměrně drsné holči- aky Friday (Mezi námi děvčaty, 2003), Bobby (2006) ny od rány v ultraodpočinkové akčně trikové jízdě a vlastně i v Machette (2010). Dobře, připouštím, že Drive Angry (2011). I když vlastně i tam patrně zů- mám pro festovně stavěné pihovaté zrzky slabost. stává krásnou, okukovanou a všemi chtěnou. Ale Samozřejmě, řeč je o Lindsay Lohan, která si zahrála určitě si rozumíme. Jede i v komediích (ExTermina- hlavní dvojroli v překvapivě vůbec ne špatném a my- tors, 2009), i těch trochu dramatičtěji pojatých s ja- slím si, že zbytečně podceňovaném, mysteriózním kýmsi typicky americkým posláním (The Joneses, horrorovém dramatu I Know Who Killed Me (Vím Jonesovi, 2009). Začínala ale i v takových odpadních kdo mě zabil, 2007) a mihla se v lehce žánrově spří- úletech jako Alpha Dog (2006). Amber má ráda pla- zněné páté části horrory parodující sérii Scary Mo- vání, potápění, horolezectví a golf. Často klame tě- vie 5 (2013). Zda byl její vztah s Djkou a textařkou lem, tedy vlastně proměnlivou barvou vlasů. Vlastní Samanthou Ronson jen poblázněním stále módněj- .357 Magnum a řídí Ford Mustang z roku 1968. Při ší bisexuality (hlásí se k ní kde kdo, od Megan Fox, výběru partnera nehledí na pohlaví. Po několika vzta- přes Kristannu Loken až po Annu Paquin), projevem zích s muži zakotvila v roce 2008 ve vztahu s žen- její excentričnosti nebo kdo ví čeho, je pro podstatu skou fotografkou jménem Tasya van Ree. V době tohoto článku vlastně bezpředmětné. tohoto vztahu se Amber ke své orientaci a reakcím Aby jsme se nezabývali jen fi lmem, nahlédněme na ni vyjádřila jasně: „Je to frustrující, protože já sama do literárních vod. O bisexuální stránce povahy spiso- se neoznačuji ani tak ani onak. Měla jsem úspěšné vatelky Daphne du Maurier jsme se zmiňovali již v je- vztahy s muži a teď jej mám se ženou. Miluji koho jím profi lu v jednom ze starších čísel časopisu. Mezi miluji, je to osobnost, na čem záleží.“ V roce 2011 se zřejmě nejznámější homosexuální spisovatele píšící Amber a Tasya rozešli. Nedávno jsem narazil na kle- strašidelnou a horrorovou literaturu (kromě Barke- py o jejím údajném románku s Johnny Deppem. Ale ra, samozřejmě) patří bezesporu anglický spisovatel,

[ 29 ] dramatik a básník irského Z těch současnějších původu Oscar Wilde. Toho autorů můžeme zmínit homosexuální orientace nejvýraznějšího předsta- dokonce dohnala až před vitele generace X, speci- soud. Oscar Fingal O´Fla- alistu na hnus a naprosto hertie Wills Wilde se na- odcizený život americké rodil v Dublinu roku 1854 smetánky Breta Eastona očnímu a ušnímu chirur- Ellise (*1964), který na čte- govi a úspěšné spisova- nářstvo zaútočil svým své- telsce a irské nacionalist- rázným a určujícím stylem ce. S velmi ucházejícím a nemilosrdně jim buší prospěchem vystudoval bezhlavě kolem do všeho, klasickou fi lologii, nejprve co se hýbe. Tedy pokud v Dublinu, posléze v Ox- za horror považujete jeho fordu. Tam také začal psát verše a načichl deka- román American psycho (Americké psycho, 1991). dentními názory. Jeho krédem se stala svoboda, bez Ale proč ne, vždyť metrosexuální sadističtí sérioví ohledu na jakékoliv konvence nebo údajnou morálku vrazi, trpící stihomamem a paranoiou, jsou typickými vyšších vrstev. Rád a vědomě šokoval a vysmíval se představiteli té drsnější a krvavější odnože horroro- prudérní společnosti. Byl to prostě takový anarchizu- vého žánru („Vracím se z Central Parku. Poblíž ZOO, jící rebel. V květnu 1884 se Wilde oženil s Constance na místě, kde jsem nedávno zabil McCaffreyova klu- Lloydovou, která do svazku přinesla fi nanční jistotu ka, teď krmím toulavé psy kusy Ursulina mozku“. Ten- a až lehce luxusní dostatek. Z manželství vzešly dvě to syrový a ne zcela příjemně a lehce čitelný román děti, Cyril a Vyvyan, které Oscar Wilde nadevše mi- o velmi sympatickém, charismatickém sériovém vra- loval. Kromě nich však miloval i muže, od roku 1891 hovi (proč jen se neobjevil v našem žebříčku nejsym- udržoval milenecký vztah s lordem Alfredem Dou- patištějších horrorových záporáckých parchantů?) glasem. Homosexualita byla v Anglii od roku 1895 Patricku Batemanovi měl problémy již s vydáním postavena mimo zákon, Oscar Wilde byl ve stejném a okamžitě získal nálepku kontroverzní. Nejen, že jej roce tedy obžalován, postaven před soud a odsou- odmítlo vydat vydavatelství (aniž by román zodpo- zen ke dvěma letům těžkých nucených prací nejpr- vědné osoby vůbec četly), u dalšího vydavatelství byl ve ve Wandsworthu a pak v Readingu. Tento soud Ellis nucen k úpravám, na něž, naštěstí, nepřistou- vstoupil do dějin, je často zmiňován a věnuje se mu pil, ale ve Spojených státech se stala takřka politic- mnoho různých historiků, celou jednu kapitolu své kou záležitostí a nahrnula se na ní vlna kritiky, např. knihy Procesy, které vzrušily svět mu věnoval např. ze strany předsedkyně losangelské pobočky Národní soudní a detektivní historik V. P. Borovička. Con- organizace žen Tammy Bruce, jež o románu prohlá- stance od Oscara okamžitě odešla a sebe i děti pře- sila, že je přímým návodem, jak vraždit ženy. Anglic- jmenovala na Hollandovi. Oscar Wilde si po návratu ké vydavatelství odmítlo knihu vydat v paperbackové z vězení nechal změnit jméno na Sebastian Mel- verzi, aby si ji nemohli koupit chudí, nevzdělaní a ne- moth a začal cestovat po Evropě. Často se zdržo- zaměstnaní, dle jejich názoru tedy potencionální ná- val ve Francii, kde nakonec koncem listopadu 1900 silníci. Nějak jim však utekl fakt, že tím špatným, zlým v naprosté bídě a chatrném zdraví podlehl v hotelu a ošklivým v románu je vysokoškolsky vzdělaný bo- meningitidě. Výdaje za pohřeb, kterého se také zú- háč, topící se v penězích. Do ještě širšího povědomí častnil, uhradil někdejší Oscarův milenec lord Alfred. se příběh Patricka Batemana dostal díky fi lmové ver- Kromě básní a divadelních her (např. dodnes hraná zi (kterou točila žena!) z roku 2000 s naprosto výbor- komedie The Importance of Being Earnest /Jak je ným (jak taky jinak) Christianem Balem v hlavní roli. důležité míti Filipa, 1895/) se proslavil hlavně jako au- Ellis vyrůstal v rodném Los Angeles, vysokou školu tor prozaického díla, z nichž mezi ty nejslavnější pa- vystudoval v Benningtonu ve Vermontu. Knižně de- tří i uznávané a dnes již klasické příspěvky strašidel- butoval v roce 1985 románem Less Than Zero (Míň nému a horrorovému žánru The Canterville Ghost než nula). Kromě již zmíněného Batemanova příběhu (Strašidlo Cantervillské, 1887), Lord Arthur Sa- napsal (opět fi lmovou verzí proslavené) The Rules of ville´s Crime (Zločin lorda Arthura Savila, 1891) nebo Attraction (Pravidla vášně, 1987), v nichž se obje- v podstatě jeho jediný román The Picture of Dori- vuje Batemanův příbuzný, nebo Glamorama (1998). an Grey (Obraz Doriana Graye, 1891). Napsal však Do horrorového žánru částečně (a v procesu čtení i fi losofi cko-politickou esej The Soul of Man under zcela překvapivě) zasahují i The Informers (Informá- Socialism (Lidská duše za socialismu, 1891, vydá- toři, 1994), kteří byli také zfi lmovaní (byť zřejmě prav- no 1904), v níž rozebírá svůj pohled na socialismus, děpodobně s omezením již tak omezené „horrorové“ prosazuje individualismus, který chápal jako rozvíjení linie) a jen tak pro zajímavost, zahrála si v nich výše sebe samého a kriticky se vyslovuje vůči veřejnosti zmíněná Amber Heard. Ellisův styl je nekompromisní, a jejímu vztahu k umění. přímý a syrový, nevyhýbá se násilí, předkládá ho tak,

[ 30 ] HOWARD – 6/2013 jaké je, nijak ho nehaní ani neoslavuje, sexu, drogám, krvi, smrti ani různým netradičním praktikám a cho- vání. Pravdou je, že jeho styl vám buď sedne nebo ne, nebo se můžete pokusit si na něj zvyknout. Ho- mosexuálně orientované postavy se v jeho díle obje- vují takřka pravidelně. On sám byl na svou sexualitu často dotazován. Pokaždé odpovídal jinak, zpravidla se otázce vyhnul, nikdy neodpověděl jasně. Obecně vzato odpovídá něco ve stylu, že na sebe nenahlíží v měřítkách hetero nebo homosexuality, že je podle něj strašně pohodlné přemýšlet v měřítkách gay, bi- sexuál, homosexuál a má velkou nechuť s konečnou platností označit, určit a vymezit vlastní sexualitu. Už třeba jen proto, že „by si lidé vykládali mé knihy jinak, kdyby věděli, že jsem gay“. V rozhovoru s Robertem F. Colemanem zdůrazňuje a odkazuje na svou neur- čitou sexualitu a tvrdí, že „každý další tazatel dostane pokaždé jinou odpověď, závisející na tom, v jaké ná- ladě zrovna budu.“ Za homosexuála se pak označil až v roce 2012. Když spisovatel Chuck Palahniuk, vlastním a ce- lým jménem Charles Michael Palahniuk, na propa- gačním turné k jedné své knize v roce 2003 předčítal panenkách nebo se poučit, jak zabíjet pomocí masá- posluchačům povídku Střeva (Guts), příběch o ne- že. K Palahniukově homosexuálnímu coming outu se hodách při ne zcela typických a běžně nepoužíva- pojí zajímavá historka, která možná je typickou pro ných masturbačních metodách, jež se později obje- jeho dílo a třeba ji, stejně jako jiné úseky svého života vila v jeho povídkovém románu Strašidla (Haunted) (např. členství v rebelantské organizaci Cacophony s podtitulem Román (z) povídek, během čtení údaj- Society, jež se stala předobrazem klubrváčovského ně omdlelo několik lidí. Při dalších čtení této povídky, Projektu Mayhem) někdy zbeletrizuje. Mnozí si totiž podle údajů doslovu k jednomu z posledních vydá- o něm mysleli, že je normálně ženatý. V roce 2003 se ní knihy, se počet vědomí ztracených jedinců vyšpl- však během rozhovoru pro jistý časopis Karen Valby, hal až na 73 osob. Povídku ještě před knihou otiskl která ho zpovídala, důvěrně zmínil o svém partnerovi, v březnu 2004 časopis Playboy. Palahniuk ji nabízel s nímž již nějakou dobu žil. Později se začal obávat, ještě s jednou povídkou, vydavatelé ji však shleda- že Valby tuto informaci zapojí do svého článku bez li příliš pobuřující a nevydali ji. Chucka Palahniuka jeho souhlasu a tak natočil a na své stránky umístil proslavila, minimálně v Evropě a u nás, Fincherova poměrně naštvané video, v němž nejen, že sám svou fi lmová verze jeho románové prvotiny Klub rváčů homosexuální orientaci propálil veřejně, ale ještě Val- (Fight Club). Narodil se v únoru 1962 do rodiny, je- by zahrnul docela neuctivými nadávkami. Ukázalo jíž historie sahá až na Ukrajinu. Což se pojí s jeho se, že Valby vůbec neměla v úmyslu tuto důvěrnou nezvyklým příjmením, o němž se dá drahnou dobu informaci použít, v článku bylo jen zmíněno, že není spekulovat, jak se vlastně vůbec vyslovuje. Palahni- ženatý. Nahrávka byla následně z jeho stránek sta- ukovy krátké romány se mnohdy dostávají až na sa- žena, což zase mnohé vedlo k závěru, že se za svou mou hranici horroru (a někdy ji, tak jako v případě homosexuální orientaci stydí. Nestydí, protože se již zmíněných Strašidel, překročí). Věnuje se v nich k ní hlásí naprosto otevřeně. depresím, jejich základním tématem je téměř vždy Na začátku článku jsme se dušovali, že nehod- moderní civilizace, znemožňující prosazení individu- láme překračovat hranici bulvárního nevkusu. Dou- ality jednotlivců a bránící jim dosáhnout smyslu ži- fejme, že se nám to povedlo. Ono překročit ji je do- vota. Takto vzletně napsáno to nezní špatně, Chuck cela jednoduché a kdyby jsme ji překročit chtěli, byl však zprvu nakladateli odmítán a nikdo mu nic mohli jsme do našeho článku zařadit třeba režiséra nechtěl vydat. Pro všechny byly jeho romány příliš letos snad již třídílné série Jeepers Creepers (2001, temné a depresivní. To je však dobrý směr k tomu, 2003 a snad 2013) nebo nehorrorového hitu Pow- aby se staly kultovní. Což se nakonec staly. Straši- der (Bělásek, 1995) a přidat pár pikantních histo- dla tvoří společně s dalšími dvěmi Palahniukovými rek, kterak při natáčení klaunského horroru Clown- romány Ukolébavka (Lullaby), který jediný obsahu- house (1989) obtěžoval jednoho z dětských herců, je nadpřirozené prvky, a Deník (Diary) jakousi ucele- za což byl následně odsouzen. Ale to my nemáme nější „horrorovou trilogii“. Ve Strašidlech, v nichž Pa- vůbec zapotřebí. lahniuk nijak nešetří krví, bolestí a bizarností, si tak například můžete přečíst o sexuálně zneužívaných Honza Vojtíšek

[ 31 ] R E C ENZE Gods and Monsters

Vybrat homosexuálního tvůrce, který by byl sil- ně spřízněný s horrorem a stál nám za samostatnou recenzi, není až tak těžké. Troškovy autobiografi cké snímky jsou horrory jen okrajově, Barker se z proza- ických důvodů životopisu vyhýbá a tak nám zbyl je- den z průkopníků, James Whale. Snímek věnovaný konci jeho života, Bohové a monstra, sice realitu tro- chu ohýbá, ale je natolik úžasný, že si pozornost fa- noušků žánru jisto jistě zaslouží.

Český název: Bohové a monstra Režie: Bill Condon Scénář: Bill Condon Délka: 101 min Původ: Velká Británie Rok: 1998 Hrají: Ian McKellen, Brendan Frazer, Snad mu v tom pomohla i shodná sexuální orienta- Lynn Redgrave, Lolita Davidovich ce s představovanou postavou. Jestliže u McKellena dokonalý výkon, za který nakonec nedostal Oskara, A to i navzdory faktu, že on sám stojí žánrově zce- kterého mu vyfoukl Benigni, nikoho nepřekvapuje, la mimo a jedinou spojitostí je fakt, že Whale kdysi, u Brendana Frasera je to jiné. Pohledný herec, který před mnoha lety, natočil ty krásné staré horrory jako rok poté bodoval s Mumií, není žádná shakespea- Frankenstein a Bride of Frankenstein. Dnes už jen rovská elita, ale i přesto v roli Boona exceluje. Třeš- posedává ve svém domě, kde mu společnost tvoří ničkou na dortu pak je Lynn Redgrave coby Hanna, pouze nevrlá služebná Hanna a nově najatý zahrad- která se o starého režiséra stará. ník Clayton Boone. Svalnatý mariňák zaujme zvrhlé Poslední zmínku si zaslouží Carter Burwell, au- režisérovo oko a máme zaděláno na zajímavý příběh. tor hudby. Soundtrack ke Gods and Monsters osob- James Whale totiž toužil po mužském těle až ně řadím mezi pět nejlepších fi lmových hudeb, hned do konce svého života a coby vzdělaný a sofi stiko- vedle Carrie, Candymana a italské klasiky. Burwell, vaný gentleman na to jde od lesa. Přemluví proto Bo- do té doby nepříliš výrazný skladatel průměrných ona, aby mu stál modelem pro portrét, a postupně snímků, vytvořil doprovod, který doslova od prvních se s mladým mariňákem sbližuje. Bigotní Hanna si tónů pomáhá dokonale dotvářet atmosféru celého tou dobou myslí, že kluci ve Whaleově ateliéru dávno snímku. Ten, ač není horrorem, by měl patřit do po- píglují, ale Boone je přesvědčený heterák. Nebo si to vinné výbavy každého pravověrného fandy. Jo a naše alespoň myslí. korektorka tenhle fi lm zcela nepřekvapivě miluje. Bylo by samozřejmě hodně levné zaměřit se pou- ze na výše popsanou povrchní zápletku a zcela ig- Roman Kroufek norovat další aspekty snímku. Umírající Whale se ve vzpomínkách často vrací do doby, kdy byl slav- ný, natáčel ony úžasné snímky, pořádal divoké pár- ty plné (polo)nahých mladíků a vůbec si užíval. Tyto prazážitky se mísí s aktuálním děním a představu- jí nejsilnější aspekty fi lmu. Je z nich cítit nezměrný smutek člověka, kterému končí životní cesta a kte- rý to dobře ví. Velmi silná je v tomto směru scéna setkání Whalea s jeho „monstry“ Borisem Karloffem a Elsou Lanchester, na které se všechno to absurdno a pomíjivost zobrazí v plné kráse. Takové pocity by fi lm samozřejmě neprobouzel, kdyby se v hlavních rolích proháněli Pavel Trávníček a Vladimír Brabec. Naštěstí obsazení nemohlo být lepší. Homosexuálního režiséra hraje Ian McKellen, který podává s přehledem nejlepší výkon své kariéry.

[ 32 ] HOWARD – 6/2013

3. antologie ECENZE českého hororu R Kdysi dávno, v předaleké příbramské galaxii, vy- cházel horrorový časopis Král Horror. Jako všechno horrorové v této nevděčné a nepřívětivé společnosti však neměl dlouhého trvání. Část jeho tvůrců v čele s nakladatelem Ladislavem Kockou se však rozhod- la v propagaci a podpoře českého literárního horro- ru pokračovat a rozjeli projekt Hledá se 100 českých Kingů, jehož průvodním jevem je série antologií čes- kých horrorových povídek Antologie českého horo- ru. Venku jsou již tři části a právě o té zatím poslední si řekněme pár slov. Už i proto, že si to bez jakýchko- liv pochyb zaslouží.

Editor: Milan Kalina Vydavatel: Nakladatelství Ladislav Kocka, Příbram, 2012 Počet stran: 132

Útlá a malinká knížečka 3. antologie českého hororu na první pohled nepůsobí moc sympaticky a žánrově příznivě, což podporuje ne moc povede- ná obálka, respektive špatný výběr barvy písma jak na přední straně (ve spojení s motivem obrázku to vy- padá spíše na nějakou červeně knihovní romantickou antologii), tak i na zadní straně, kde se písmo ztrácí až do nečitelnosti a je třeba trochu namáhat oči. A tím jsou jejich závěry. Zde např. člověk získává po- Jenže je tomu tak jen na první pohled a tohle je cit jakéhosi neporozumění (nepochopení) vzájem- vlastně asi jediné výraznější negativum, které bych ného vztahu zmíněné schránky a hrdinčina dědeč- zmínil. Tvůrci hledají kvalitu, takže i když obal prodá- ka (a existuje ten vztah vůbec?), o kterémžto se nás vá, ta pravá hodnota tkví uvnitř. A uvnitř se nachá- odvíjený děj snaží přesvědčit, ale najednou zmlkne. zí třináct povídek čtrnácti autorů a autorek. Výrazné Povídce samotné to ovšem nijak výrazně neuškodí, zastoupení ženských autorek (např. oproti 1. antolo- možná že mnohé z nás to spíše potěší, protože bu- gii…) je velmi sympatický fakt, již proto, že se nema- dou moci dát volný prostor vlastní fantazii, subjek- lou měrou zasloužily o ty nejlepší povídky knihy. Ale tivním východiskům a závěrům. Prokletá schránka je postupně. povedeným úvodem do českého horroru a nastavuje Věra Pucholtová ve svém medailonku napsala, laťku ostatním povídkám potěšitelně vysoko. že „pokud jde o horor, láká mě fenomén tajemství, Zahrada Libuše Burger mě uchvátila svou poeti- děsu, nevypočitatelna a především Velkého Nezná- kou, životností, poutavostí a krásou. A svou ženskos- ma.“ Což perfektně vystihuje její povídku Prokletá tí. Nejen ta povídková zahrada ale i povídka samot- schránka o dívce, které dramaticky kříží život její ná. Nevím, zda to nebude spíše na škodu (a nakolik poštovní schránka. Neboť jak již napsal klasik „poš- je důležité a podstatné se v tom vůbec nimrat), ale tovní schránka na rohu ulice, to není lecjaká taková Zahrada se jeví být typicky a klasicky ženským po- věc“. Není. V této zajímavě a poutavě napsané po- hledem na horrorový žánr, ženskou linií, ženskou vídce, prolínající několik osudů opravdu není. Povíd- formou. A to si nestěžuji, aby jsme si rozuměli. Pří- ka rovněž symbolizuje nejčastější problém, respekti- běh mě pohltil, objímal a (dobře, přeženu to) laskal vě slabší okamžiky, většiny povídek v této antologii. a já mu začal odkývávat, že patří k tomu nejlepšímu

[ 33 ] z knihy. Než došlo na závěr, který je trochu rozpačitý. Navštěvujete rádi staré gotické rezidence, v níž Náhlý a nevýrazný. Snad zbytečně prostý, jedoduchý potají svérázní a neústupní vědci zkoumají věci, které a v rámci zápletky neakční. by raději měly zůstat neobjeveny a překračují všech- Obrovskou předností jasně čitelné a lehce předví- ny možné hranice a zákony (ať už morálky, života, datelné povídky Josefa Maška Mrtvý autobus, o jed- smrti nebo přírody)? Nejlepší povídka celé antologie, né staré smuteční řečnici na pohřbech, je bezpochy- ta nejlesklejší perla na vrcholku pyramidy svých ko- by dokonalé vykreslení hlavní hrdinky. Až by se chtělo legyň, Výzkum Martina Štefka vás tedy určitě potěší. napsat antihrdinky. Paní Marečková je prostě skvě- Stejně jako mě. Historická atmosféra, napětí, přítmí, le rozporuplná, nepříjemná, protivná, přesto strhující prach, echo rozlehlých místností a něco nebezpeč- a zajímavá postava, která si vás získá a budete čekat ného a zlého v temnotě. Lovecraftovskopoeovské na každý její další krok. Že se s ní setkáme v sice nijak ozvěny a zombie šepot nejsou vůbec na škodu. Zce- originálním, přesto poměrně dobře napsaném příbě- la jistě proto, že Štefko na nich svou povídku nestaví, hu, zase ani tak nevadí. Paní Marečková jej totiž o svá jen jimi svůj promyšleně a velmi dobře napsaný pří- prsa vynáší nad onen pomyslný průměr. běh vhodně ochucuje. Slyšíte ten zvuk? To blahem Taky se občas, stejně jako já, docela bavíte vrní mé horrorové srdce. u pročítání článků o (nejen českých) turistkách, kte- Duše stromů autorského dua Petr Boček – Mi- ré během zahraniční rekreace nezvládnou náhodný loslav Zubík není z jistého pohledu vůbec špatná po- (nebo záměrný) fyzický vztah s exotickým domo- vídka. Jen je až nepřehlédnutelně a výrazně rozsek- rodcem, propadnou mu a zblázní se? Zdánlivě vel- nutá do dvou samostatných dějových linií, které jsou mi realistický Ostrov snů Jiřího Pešauta nám přináší až okatě a zbožně spojeny závěrečnou třetí poin- poněkud drsnější verzi setkání české turistky s pří- tovou částí. Ona poslední část však jen mlátí prázd- tulným řeckým domorodcem. Je to napínavé, přímo- nou slámu a postrádá tu klasickou pointovou sílu či čaré, s náznaky atmosféry a rozjedete-li na volnoběh opodstatněnost předcházejícího příběhu. Obě po- svou představivost, může to i vyděsit. Nadpřirozené čteční části totiž fungují dobře a skvěle i bez onoho vyvrcholení si povídka mohla klidně odpustit. Ne že závěrečného spojovacího můstku. A kdyby se osa- by vadilo, mnohé může i potěšit, ale být tam snad ani mostatnily a každá z nich jen doťukla vhodným závě- nemuselo. rem, měli by jsme místo jedné trochu rozpačité po- Až schizofrenická setkání s paralelními světy vídky dvě povídky minimálně povedené. Netroufám jsou častým námětem nejednoho sci-fi horrorového si tvrdit, jakým stylem dvojice Boček-Zubík pracuje, příběhu. Je možná až s podivem, že se s tím Pet- ale podoba této povídky nutí k jistému závěru a po- ra Slováková dokázala ve Spáčích vypořádat se ctí. kud tomu opravdu tak bylo, spojení oněch dvou čás- Příběh Carrol, která po tragické smrti svých dětí za- tí mi přijde naprosto zbytečné a nepochopitelně (až číná náhle a neočekávaně nahlížet do jiných časo- násilně) poplatné jejich spolupráci. Což je rozhodně vých a prostorových rovin, je napsán velmi procítě- škoda. ně a poutavě. Strach z neznáma, avšak i současná Dům na předměstí Jana Lipšanského je na prv- touha po poznání, jsou pocity sdílné a strhující. Ne- ní pohled klasickým (faustovským?) příběhem o stra- rozhodnost, vnitřní jistota vnějškově nepochopitelně šidelném domě, kterých v našem okolí možná stojí vnímaná jako nejistota a ztráta soudnosti všudypří- několik. Zajímavou a až netradiční ji dělá způsob je- tomné. Spáči patří k tomu nejlepšímu (druhému nej- jího vyprávění, kde se vlastně stává zpovědí jednoho lepšímu???) z knihy, navzdory jejich možná až příliš návštěvníka onoho domu, a fakt, o němž přemýšlím, mentorskému a fi losofujícímu závěru. zda byl záměrem a nebo jen náhodným vyplynutím Snad každý kraj, každá oblast má nějaké tajem- vzniklým v procesu psaní. Ona ta povídka je totiž po- né místo, obávané a tajemstvím opředené místo, měrně komická (v tom dobrém, příjemném smyslu o němž se vypráví spousta historek a váže se k němu slova), po jejím dočtení se možná nevyhnete ironic- nejedna verze oblastní městské legendy. Nezávisle kému úsměšku. Dům na předměstí rozhodně nijak na tom, zda je to město, vesnice nebo volná příroda. neznechutí nebo nezprudí, naopak, příjemně pobaví V případě Rybníku smrti Jany Fričové to jsou nepo- a trošku rozptýlí tu chmurnou a mrazivou atmosféru užívané štoly a staří horníci, kteří jednou za čas do- ostatních povídek. stanou chuť na ženu. Nebo na pivo. Realita ve střetu Cesta po rozbité silnici Ladislava Polanka má s do daleké historie jdoucími legendami a povídač- v této antologii docela zajímavé postavení. Díky kami, strašidelné příběhy, pro některé vymyšlené, faktu, že ji prokouknete mnohem dříve, než by si pro jiné, díky vlastním zkušenostem, až moc reálné zasloužila a pak už vlastně jen trávíte čas s něčím, a živoucí. Prolnutí historie a současnosti, prohlédnu- co velmi dobře znáte, je zde povídkou nejslabší. tí ve strachu a obavách. A relativní happy end. To Což ale vůbec neznamená, že špatnou. Ona je pro- všechno snad nejstarší autorka v historii všech tří an- stě jen průměrná. Průměrná v tom pozitivním smy- tologií dokázala ukočírovat a zaobalit do velmi vhod- slu. Je totiž tím základním sloupem průměrnosti, ně volených slov a napsaných vět. Ono když potřetí na němž se houpe vahadlo kvality. Podle toho- po sobě dostanete tu samou bonboniéru, určitě vás to průměru se posuzuje kvalita ostatních povídek, potěší alespoň fakt, že byla krásně zabalená. které jsou slabší nebo lepší. Cesta po rozbité silnici

[ 34 ] HOWARD – 6/2013 není špatná, vaši pozornost si určitě zaslouží. Kdy- Z hlediska výběru poslední povídky úspěch, rozhod- by alespoň takhle byly napsány všechny povídky, ně po ní nezůstane nepříjemný pocit, naopak, spíše které jsem kdy četl. Ona není ale ani nijak výborná. chuť pokračovat, nebo jít do repete. Forma (to, že je dobře napsaná) výrazně přebíjí ob- Trochu mě mrzí, že jsem kromě této části měl tu sah (to, že je zcela neoriginální a poměrně předví- čest jen s 1. antologií českého hororu. Kvalitativní datelná). Faktem však je, že přes to všechno, být nárůst mezi těmito dvěma částmi antologie je totiž nejslabší povídkou v této antologii je pořád velmi nesporný a velký, až výrazně skokový. Ve 3. antolo- dobrá a uspokojivá pozice. Asi jako kdyby jste měli gii českého hororu prostě nenajdete špatnou povíd- Ferrari a Mercedes. Mercedes sice není Ferrari, ale ku. Slabší ano, ale jen proto, že obsahuje pár velmi sakra, je to přece Mercedes! MERCEDES, chápe- povedených až výborných povídek (Zahrada, Spáči, te? Furt lepší než hadraplán. Výzkum, Smích podzimních psů). Všechny povíd- Prach haitského voodoo zavane do temných zá- ky, bez ohledu na jejich kvalitu, originalitu či neori- koutí české pitevny v povídce Pán Božího jména ginalitu, se projevují příjemnou a zvládnutou snahou Luboše Štěrby. Zápletku příběhu zcela jistě možná napsat daný příběh co nejlépe. Hra se slovy, větná zbytečně moc odhalila předchozí věta, zbývá tedy stavba, slovní zásoba, zdánlivě nedůležité důleži- jen dodat, že se povídka čte dobře, je promyšlená, té detaily, významy, dvojsmysly, poetika, lyrika, krá- hledí na ty tolik důležité detaily a co je nejhlavnější – sa slova a jejich spojení, s tím vším se autoři a au- je napínavá. Že není zrovna dvakrát originální vám při torky snaží pracovat, uvědomují si jejich přínos pro čtení vlastně ani nedojde. A to je základ, ne? kvalitu povídky, nakládají s nimi a většinou se jim to Smích podzimních psů Anety Zárubové útočí daří. Natolik, že v několika případech právě tímto ja- zákeřně zezadu. Až mě to uznale rozesmálo. Povídka koby zakrývají a vyrovnávají nedostatky buď v origi- je výborná v tom, že čtenáře drapne za ruku a táhne nalitě příběhu (když už příběh není originální, je ales- ho za sebou, aniž by mu poskytla možnost snažit se poň hezky odvyprávěn) nebo již zmíněných tu a tam jít vlastní cestou a rozhlížet se kolem. Což je její vel- slabších koncích. Ty ne že by byly vyloženě špatné, ký klad. Příběh penzionovaného Aloise, který se na- občas však neodpoví na všechny nebo většinu otá- jednou musí vyrovnat s přehršlí volného času, svou zek, jež samotný příběh předloží, neuspokojí očeká- náhlou „nepotřebností“ a „nedůležitostí“, ale hlavně vání, která povídka vyvolá, jindy jsou zbytečně strohé s nárůstem času společně tráveného s vlastní man- a jednoduché, ondy zase možná moc přebujelé, uke- želkou a všemi následky (např. nečekanými objevy) cané a rozbředlé. tohoto dosud neznámého jevu, Vás zhypnotizuje, Už je tomu tak, že člověk k něčemu jako čes- pohltí, obalamutí a pak bez skrupulí bodne do zad. ký horror přistupuje trošku s odstupem, s úšklebkem A ono to neskutečně potěší. Protože to nebudete a spíše s očekáváním horšího, než lepšího. Přiznám čekat. Protože zjistíte, že zrovna tady nejde ani tak se, že, ač mě mile překvapila již 1. antologie českého o ten závěr, o to vyvrcholení, jak je zvykem u většiny hororu, jsem k této knize přistupoval trochu s rozpa- povídek, ale o to, co se odehrává před ním. A proto- ky. Předčasnými a neoprávněnými. Stačilo pár strá- že to Anetě Zárubové vyšlo. Alespoň u mě. nek, pár prvních povídek, abych ke svému velkému Jedno staré australské přísloví praví: Vržený a milému překvapení zjistil, že 3. antologie českého oštěp nezastavíš. Někteří zlí, špatní a oškliví lidé ale horroru se řadí k těm nejlepším antologiím a sbír- mají neuvěřitelnou schopnost ho zpomalit, vychý- kám českého povídkového horroru, jež se mi dostaly lit z dráhy a nebo jeho let využít ve svůj prospěch. do rukou. A snad je i tou nejlepší. Na tom staví závěrečné sci-fi horrorové Brýle času Jejím tvůrců tak zbývá jen popřát hodně úspě- Pavla Maršálka. Klasická zápletka s náhodným nad- chu, štěstí a prostředků k dalším částem, které já přirozeným předmětem umožňujícím obyčejnému budu rozhodně netrpělivě očekávat. smrtelníkovi neuvěřitelné věci, v tomto případě brý- le, jimiž je možno nahlížet do minulosti i budoucnos- Honza Vojtíšek ti, stojí hlavně na výrazném hlavním (anti)hrdinovi, krásně barvitém příběhu a (ne)čekaných zvratech.

Protože ještě stále nebylo nalezeno 100 čeksých Kingů, pokračujeme dál v hledání. Byli bychom rádi, kdybyste i další, 4. antologii českého hororu, tvořili s námi společně.

Své povídky zasílejte nejpozději do 6. 6. 2013. Maximální rozsah povídky je 15 000 znaků (včetně mezer), při 60 znacích na řádce a 30 řádcích na stránce to dělá cca 8 normostran. Toto omezení jsme zavedli, protože bychom v knize chtěli představit co nejvíce autorů a autorek. Nejhlavnějším kritériem je, že dílo musí dokázat vyvolat strach a napětí. Druhou nezbytností je umělecká hodnota, nejde nám o žádné krváky, ale opravdu jen o kvalitní povídky (nasnadě je tedy zvýšená autorská sebekritičnost). Třetí, technickou, podmínkou je přiložení vlastní fotografi e, krátkého životopisu a strušného názoru na literární umění, psaní a horror.

Povídky zasílejte v elektronické podobě na e-mail editora antologie Milana Kaliny: [email protected] nebo ve hmotné podobě (vytištěné, strojopis, rukopis) na adresu nakladatele Ladislava Kocky: Příbram VIII/64, 261 01.

[ 35 ] R

o Rodiče měli analogové foťáky a já na ně koukal s ob- divem. Nikdy jsem si ale nějak nepředstavoval, že zh bych i já měl svůj vlastní. První fotoaparát jsem měl, až když mi bylo kolem 21 let a jel jsem pracovat o do Anglie. Abych měl alespoň něco, otec mi přispěl v na Kodak (kompakt), který fotil o něco lépe než mo- o bil. Ale byl jsem za něj hodně rád a poprvé jsem si r vyzkoušel focení na vlastní kůži. Co se týče stylu, tak ten jsem si budoval postup- ně. Nemám ho stále vyhraněný, ale pomaličku se přesouvám k fotografice, ve které jsem si opravdu našel zalíbení. Pořád je to ale o zkoušení a hledání si toho svého. Někdy mám chuť na portréty, někdy na krajinu… je to různé. Akty ještě ne, jelikož jsem nenašel dost odvážnou dívku. Všechny holky, co fotím, jsou z okolí a kamarádky, takže je to většinou o studu, nebo prostě nechtějí, aby to bylo na veřejnosti. Jinak se snažím být všestranný. Stejně jako v životě by člověk měl vyzkoušet spoustu věcí, aby zjistil, která ho baví nejvíce a v které také nejvíce vyniká.

Děláš, k naší potěše, samozřejmě, i dost po- chmurné, fantastické až strašidelné fotografi e. Co tě na nich láká? Fotí se lépe nebo hůře, než ty ve- selé?

Už od malička mám takový jiný směr, než ostat- Miroslav Bula se svým fotopříběhem Victim vy- ní. Dříve jsem psal povídky a básničky a nevím, kde dal vstříc dosud neprobádané formě horrorového jsem to pochytil, ale balady a podobné strašidelné žánru. Tento krátký, přesto nejen vizuálně silný a at- či horrorové příběhy mi byly bližší, než ostatní žánry. mosférický příběh nás zaujal natolik, že jsme neváhali Toman a lesní panna, Večernice – to byla díla, kte- a požádali jej o pár odpovědí. rá měla něco do sebe. Když mi kamarádi říkali, že se mám taky začít soustředit na něco veselého, po- Co a kdy tě přivedlo k fotografování? Fotíš jen každé jsem nakonec sklouznul do pro ně depresiv- nějaký určitý styl (akty, portréty, krajinky, apod.) ních a smutných děl. Ale já si nemůžu pomoct. Baví nebo se snažíš být všestrannější? mě to. Možná je to i tím, že mám raději tmavé barvy. Nemá to však nic společného s mojí povahou. Pořád Ahoj. Nejdříve se tedy představím – jmenuji se se směju a mám rád přírodu a zvířátka. Míra Bula a je mi 33 let. Pocházím ze severu Čech, z malého městečka Meziboří, aneb rodiště Luneticů. To mysteriózně-horrorové ladění Victim vyply- To je málo o mně. A co mě přivedlo k fotografová- nulo z lásky k žánru, nebo z prostředí, v němž se ní? Myslím, že to byl fotoaparát samotný. Vyloženě odehrává? Jak jsi na tom s horrorovým žánrem? ten přístroj. Vždycky jsem si přál mít svůj vlastní a už Filmy, knihy, hudba… si ani nevzpomenu proč. Možná jsem to bral spíše jako novou techniku, hračku pro kluky, kterou chci Myslím, že první podnět k vytvoření Victim byl mít, jako spoustu dalších věcí. Bylo mi asi tak deset. onen kostel, u kterého jsem to „točil“. Projíždím „Hlavní je nebýt příliš velkým realistou.“ Miroslav Bula

[ 36 ] HOWARD – 6/2013

[ 37 ] kolem něj, když se vracím z Prahy domů a pokaždé Jak tě vůbec napadlo, že své fotografi e roz- je středem mého zájmu. Je hodně zajímavý a když pohybuješ a vytvoříš Victim? Ano, je to jen sled jsem si ho šel z blízka prohlédnout, věděl jsem, že fotografi í, ale ten pohyb tam cítit je. Alespoň já ho tam nejsem naposled a už jsem jen čekal na to, co tam cítím. Možná je to záměrný klam, na němž to mě napadne a jak to prostředí využiju. celé stojí? Byla tím prvotním popudem forma (tedy Horror byl pro mě vždy top. Kladu ale důraz snaha vyzkoušet si tu technicko-vizuální stránku) na to byl, jelikož mi přijde, že kvalitní horror se již nebo obsah (samotný příběh)? pomalu vytrácí. Nebo jsem na to jako malý kluk pro- stě koukal jinak než nyní. Hltal jsem fi lmy jako Pol- To nedokážu přesně říct. Nepamatuji si ten mo- tergeist, nebo Evil Dead. V mládí jsem měl ale ob- ment, kdy jsem si řekl „chci něco víc než jen jednu čas zákazy koukat na tyhle fi lmy, takže například mé fotku“. Asi to pramení z touhy, natočit nějaký krátký první zhlédnutí Vetřelce bylo mezerou mezi dveřmi fi lm, kterou mám už dlouho. Nemám ale takové mož- z pokojíčku a i tak jsem byl vyhnán. Pak když jsem nosti – nejsou kvalitní herci, není kamera, nejsou zku- se nakonec k onomu fi lmu dostal, stal se pro mě šenosti. Proto jsem se rozhodl jít jinou cestou. Když na věky věkoucí fi lmem číslo 1. Těch fi lmů je spousta jsem pak přemýšlel, co u kostela nafotím, napadlo – jen rychle zmíním pro mě nejzajímavější, a to např. mě, že bych mohl udělat fotopříběh. Pak jsem vy- Čarodějův učeň, Věc, Horizont události (horrory myslel krátkou zápletku (upírský příběh se tam úpl- z vesmíru miluju, škoda že jich je tak málo), REC, Ti ně hodil) a kontaktoval kamarádku Simonu, jestli by druzí, Ospalá díra atd. Knihy jsem nikdy moc nečetl, do něčeho takového nešla. Ještě jsem neměl přes- ale v životě jsem měl a mám oblíbené dva autory. nou představu jak to udělat, ale myšlenka tam byla. Jako teenager jsem četl Stephena Kinga. To byl můj nejoblíbenější autor. Povídky a knihy jako Cujo, to Já vlastně ani nevím, jak Victim pojmout nebo byla paráda. Překvapivě jako dospělému se mi do- nazvat. Fotopříběh? Fotografi cký fi lm? Ono to stal pod kůži Jules Verne. S hudbou to také souvisí, je asi jedno, ale přesto si myslím, že rozdíl mezi jelikož jsem vždy poslouchal tvrdou muziku. Takže vytvořením Victim a stejně krátkého klasického black metal a death metal, to bylo pro mě. Už jen ty krátkometrážního filmu asi velký nebude. Takže „war paintem“ zmalovaný hudebníci jsou horrorové nám trochu poodhal, jak to vlastně od začátku až postavičky samy o sobě. do konce probíhalo? Co všechno to obnášelo?

I jako naprostý fotografi cký analfabet vím, že V předchozí otázce jsem nastínil, jak to vlastně můžeš mít vyspělou techniku, jak chceš, ale musíš začalo. Připravoval jsem si v hlavě celý příběh a jak to mít v oku, jinak dobrou fotku neuděláš. Platí to to celé udělat. Myslím, že jsem si to někde začal i v případě digitálně postprodukčně upravovaných psát, jak to bude celé probíhat, nebo snad kreslit? a dotvářených fotografi í? Víš jak, digitální úpravy Už ani nevím. Když jsme přijeli na plac, nemohu říct, dneska udělají hlasově dobře vybaveného zpěvá- že bych přesně věděl, co jdu dělat. Většinou mám ka i z naprostého polena. Udělají dobrého fotogra- v hlavě nějakou představu, ale pak ve skutečnosti je fa i z totálního neschopy? to najednou všechno jiné a mnohdy musím impro- vizovat. No, kontaktoval jsem tedy Simču a násled- V tomto případě to tolik nefunguje. Pořád ta fot- ně začal shánět paruku. Šaty měla svoje a o make- ka musí mít kvalitní základ a různé úpravy sice po- -up jsem se taky nemusel starat. Nic víc jsme vlastně moci můžou, ale pokud je to brak už od začátku, nepotřebovali. Nějaké to oblečení a hurá do teré- nedá se s tím už nic dělat. U fotografi ky je to jedno- nu. Po příjezdu jsme si to tam ještě párkrát obešli dušší než u klasické fotografi e. Dá se ledacos skrýt a já si už začal připravovat scénu, kterou jsem měl – různé chyby, nedodělky apod. Já si o sobě napří- v hlavě. No a pak jsme začali fotit. Dělal jsem buď klad myslím, že tak dobré oko na focení nemám. jednotlivé fotky, nebo jsem přepnul do režimu kon- Někdo si vyjde do ulice s analogovým foťákem, pro- tinuálního focení, tedy několik snímků za sebou při jde pár míst a udělá cvak cvak a výsledkem jsou vý- zmáčknuté spoušti a tím jsem udělal takový polofilm. borné fotky, zajímavé jak obsahem, tak kompozicí. Z toho jsem pak vybíral nejvhodnější fotky, které Já tohle neumím. Jsem spíš na inscenované fotky bych mohl použít pro ty postupné události v příběhu. a tak vlastně fotím to, co mám již v hlavě připrave- Po náročném focení (Simona byla vytrvalá a musím ji né. Úpravy jsou pak na mně. Někdy mám představu tu pochválit) jsem pak výsledné fotky musel upravit hned, někdy zkouším a hledám, co by bylo dobré. v PC, což bylo také poměrně náročné. Přidat mou Pro spoustu amatérů už není takový problém tak- roli, spojit to a bylo hotovo. to upravovat fotky. Jsou na to jednoduché progra- my a stačí jen nasadit libovolný fi ltr a je to. Jako ta Počítám, že to všechno nešlo na první dobrou. mobilní aplikace, která si myslím v této věci udělala Kolik nepoužitých snímků asi vyšlo na ten jeden menší rozruch a rozvířila různé debaty na téma „co dokonalý použitý? Jsou ty fotky prostě jen nevy- je umění a co ne“. užitým nadbytkem, nebo je hodláš třeba někdy

[ 38 ] HOWARD – 6/2013

[ 39 ] někde využít? Dal by se třeba udělat závěrečný provedené. Bude se jednat o horrorový příběh (spí- sestřih „nepovedených, zkažených a komických še taková duchařina), který bude více fotografi cky záběrů“? zpracován a měl by být dokonce i namluven. Původ- ní idea byla krátká povídka na max. 20 minut. Nyní Ono je to v tomhle případě trochu jinak než ob- se z toho stává povídka na 50 minut a toho se trochu vykle. Jelikož jsem fotil sekvenčně, těch fotek navíc děsím. Ale měl jsem potřebu to více rozvést, jinak byla celá hromada. Takže jsem Simoně třeba řekl by to bylo takové prázdné. Navíc je s tím dost práce „běž!“ a ona běžela z bodu A do bodu B. Já za ní – nafotit scény, lidi a jejich úlohy v příběhu, grafi cké taky utíkal a přitom jí sekvenčně snímal. To je třeba zpracování v PC… Dělám to už dlouho a přiznám se, i 20 fotek, z kterých jsem pak vybral jednu. A tak to že to celkem i fl ákám, jelikož se to hrozně natáhlo. bylo skoro u každé scény. S tím zbytkem nevím, co Ale dodělám to a snad to bude připraveno ke zhléd- udělám a jestli to na něco použiju. Nad závěrečným nutí již před vydáním časopisu. sestřihem jsem neuvažoval. Takové věci bych dělal třeba zvlášť, a kdyby byla chuť. Po té práci už člověk Je tenhle styl, tahle forma, ojedinělou záleži- nemá moc síly dělat ještě nějaké věci navíc. tostí, nebo se tomu u nás i ve světě někdo věnuje intenzivně? Měl jsi nějakou inspiraci? Co práce na tom fotopříběhu od tebe vyžado- vala nejvíce – být „kameramanem“ nebo „režisé- Popravdě jsem nikde inspiraci nehledal. A ani ne- rem“? vím, jestli něco takového je. Po dodělání povídky si pamatuju, že jsem hledal na YouTube nějaké podob- Nejvíc práce co si pamatuju, bylo pak doma né věci. Nic extra jsem ale nenašel. Ale vím, že v Bra- na PC. Jelikož jsme tam byli jenom my dva, musel víčku nějaké foto příběhy byly. Můj nový příběh bude jsem Simonu a sebe „točit“ zvlášť. Takže já jako vrah ještě zvláštnější, jelikož se bude jednat o styl, který jsem jakoby běžel za ní, ale ve skutečnosti jsou to bude připomínat loutkové divadlo za oponou. Tak- dvě fotky složené do jedné, což jde celkem i poznat. že příběh budou sehrávat siluety lidí a okolí a pro- Právě v tomhle byl problém, protože jsem pak doma středí bude vypadat jako kulisy. Jinak inspiraci hod- zjistil, že některé scény nejdou dobře dohromady. Že ně nacházím na internetu, zvláště na fotografi ckých někde stojím úplně jinde než bych měl a do té vý- webech, kde mám pár oblíbenců, co fotí podobně sledné kompozice to vůbec nepasovalo. Nějak jsem jako já. Celkově fotografi ka, jako druh focení, se mi se s tím nakonec ale popral. moc líbí, a když si tam projíždím některá díla, ta in- spirace občas přijde. Jaké máš na Victim ohlasy a reakce? Děkuji za rozhovor. Nezeptal-li jsem se Nejvíce od přátel a lidí v okolí, co to viděli. Ale kdo na něco, co bys chtěl v souvislosti s Victim či tvou ví, třeba to říkají, protože to kamarádi prostě dělají. mysteriózně-horrorovou tvorbou sdělit, máš mož- Dal jsem to jenom na sociální síť a na YouTube. Tam nost. ale nemám moc sledovatele a diváky. Takže se na to podívají hlavně lidi co znám a to ještě v případě, že Já také děkuji. Možná bych ještě dodal jednu se o tom zmíním. Nejvíc mě koneckonců potěšila věc. Nevím, jestli to bude někoho zajímat, nebo jest- právě vaše reakce. li to bude i zkoušet, ale občas se mě lidé ptají, jak na ty věci přijdu, jak se mi do hlavy vloudí ta první Victim byl tvůj první pokus v téhle oblasti. Hod- myšlenka. A musím říct, že plno věcí mi prostě vlítne láš se tomu věnovat i nadále? Pracuješ již na ně- do hlavy jen tak, samo od sebe. Jistota, na kterou čem podobném? Větším? ale většinou sázím, je běh a hudba. Když si jdu zabě- hat a pustím si dobrou hudbu do uší, začnou se mi Určitě to není poslední věc. Ale nedokážu říct, při některých pasážích promítat v hlavě různé scény. co mě ještě čeká. Mám delší dobu v hlavě už dal- Běžím a s hudbou se mi promítá příběh a já se při- ší příběh, který bude podobným způsobem, ale žán- stihnu, že mám někdy i husí kůži. Převést to rovnou rově spíše takové drama. Jestli to udělám, to je ale z hlavy do reality, bylo by to perfektní. Ale z mé zku- ve hvězdách. Je to scénově dost náročné a něja- šenosti vím, že pak ta realita je docela jiná a výsledek ké herecké výkony a více lidí je také potřeba. To by mnohdy vypadá úplně jinak, než jsem si v hlavě vy- mělo být více sekvenčně natočené, takže jakoby fi lm snil. Ale hudba a běh je opravdu silný zdroj nápadů s rychlostí např. 3 snímky za vteřinu. No a pak vlastně a navíc je to i zdravé. Hlavní je nebýt příliš velkým re- ještě jeden, ale to už bych chtěl vyloženě udělat fi l- alistou. Fantazie je úžasná věc a přeji čtenářům, aby mově. Zatím jsou to jenom takové koncepty. Na čem ji pořád hojně využívali, třeba právě ke stvoření něja- pracuji nyní a o čem jsem se již zmiňoval, bych měl kého pěkného díla. Ať už se jedná o cokoliv. Mnohdy mít hotové ještě před vydáním časopisu. Je to určitě je v té fantazii lépe, než v reálném světě. Ale nic se větší a bude to myslím o dost zajímavější, avšak jinak nesmí přehánět! Tak ještě jednou díky a ahoj!

[ 40 ] HOWARD – 6/2013

[ 41 ] Deset nejsympatičtějších horrorových záporáků

Řekli jsme si, že jsme se s naším slintáním nad Někdy na začátku své hororové kariéry jsem si horrorovými děvami už naotravovali dost. A tak aby- v dobré víře a naprosté neznalosti všech možných chom nevypadali jako hormony zmítaní nadržení důsledku pustila jisté, již od pohledu rozkošné dílko, úchyláci těsně za prahem puberty, rozhodli jsme se druhý díl Re-animátora Bride of Re-animator (1990). ten poměr alespoň trochu vyvážit a dát slovo „druhé A tak se stalo, že mi vešel do života on - West. Her- straně“. A tak jsme oslovili tři naše kamarádky a od- bert West. I přesto, že jsem věděla, jak to může být dané horrorové fanynky, aby sestavily desítku dle vážné, a že bych si tohoto muže neměla pouštět blí- nich z jakéhokoliv důvodu nejsympatičtějších (a že si že k tělu, stalo se. Pozvala jsem ho k sobě v dalších to holky vyložily po svém, je z následujících řádků 2 dílech (Re-animator /1985/ a Beyond Re-animator nepochybné) horrorových záporáků. Úkol zněl jasně, /2003/), božské, ZATÍM trilogie (vím, že doufání v dal- každá si může vybrat libovolné tři (což dohromady ší díly poněkud zavání naivitou, ale u Herba jsem si dá devítku) a na tom desátém největším horrorovém jistou dávku naivity povolila… Jen tak na okraj, ří- badass sympaťákovi se musí shodnout. Jak se s tím kala jsem vám už, že až mi bude 25 let, tak se vez- Andrea, Zuzana a Iva vypořádaly, si můžete přečíst meme?). Od té doby se mě tento CHARISMATICKÝ, na následujících řádcích. INTELIGENTNÍ, CITUPROSTÝ A PŘESMRTVOLY

[ 42 ] HOWARD – 6/2013

JDOUCÍ medik drží jako zaschlý hexamethylpararo- pěkně ilustrováno ve scéně, kdy posílá na smrt dal- sanilinchlorid bílé bavlněné textílie. Re-animátoří fi l- šího doktora, a mezitím, co tento zmírá v letadle při my obsahují vše, co by si moderní mladá dívka moh- útoku krys (který nápadně připomíná božské scény la přát a dopřát – zapáleného vědce, krev, zombie, z italského Rats – Notte di terrore /1984/), pohrává si oživlé části těl, létající, orálního sexu chtivou hlavu naše citlivá duše se sedmikráskou. Romantik jeden! a v neposlední řadě výbornou, i když pravda místy Zatímco scény v rukavičkách, ve smokingu, s vínem, krapet vykradenou, hudbu Richarda Banda. Jen aby (čert vem, že ho popíjí pomocí vnějšího slavíka za- bylo jasno, medici jsou prostě sexy. Dokonce jsem komponovaného do krku – nebudeme si kazit ro- uvažovala, že bych do svého výběru zahrnula pouze mantiku přece!) a při tanci ho pasují na gentlemana. „bílé pláště“, ale pak sem si řekla, že si to nechám Ale my, ženy, celou dobu víme, že je nekonečně od- na svůj galačlánek o SEXY MAD SCIENTISTECH! dán své zemřelé manželce, takový žal imponuje, pro- Mimochodem, pokud někdo trpí podobnou úchyl- tože tušíme, že máme co dočinění s výjimečným mu- kou na nemocniční prostředí a všechno s ním spo- žem. Toto poznání se navíc snoubí s nedostupností jené, kromě celé série Re-animátorů a Dentisty (The takového muže, která je více než zřejmá. A mužská Dentist, 1996) doporučuji také shlédnout naučný nedostupnost, jak víme, nutí ženy hystericky strhávat pořad pro mladé zvědavce – Re-penetrator (2004). všechen textil z těla. Scény gentlemanství a citlivosti Jo a toho třetího dílu se nebojte, je tam boží scéna se naprosto neomylně střídají se scénami naprosté- s mlékem a oživlý penis! Nakonec bych snad jen do- ho šílenství a bezcitných mordů. Ale my jim to rády dala – Cat´s dead – details later. odpustíme, vždyť ty malé nedokonalosti, to je právě to, co na nich máme tak rády. Film končí romantic- kou sebebalzamací po boku své zesnulé ženy. Láska až do hrobu a za něj. Ach. Pokud někdo splňuje podmínky dokonalého zá- poráka překypujícího sexappealem, je to Anthony Hopkins jako Hannibal Lecter z jehněčí fi lmové sé- rie The Silence of the Lambs (1991), Hannibal (2001) a Red Dragon (2002), kde hraje vlhký sen žen, kte- rým antropofagie přijde jako roztomilý koníček a ví- taný zdroj bílkovin. Doktor Lecter je prostě PAN zá- porák. Inteligentní gentleman s chladným pohledem,

Vincek Price je prostě sexy, na tom se nic ne- změní. Udělala jsem takovou menší inspekci jeho zá- porných rolí a Dr. Anton Phibes je asi nejzajímavější z nich. A ne, není to jen proto, že je to doktor. Hlavně se nejedná o tzv. podvlíkačkovou roli (ano, to ozna- čení jsem vymyslela sama), chápejte, že nemá ten dobový dress code, jako je tomu například v Corma- nových fi lmech (i když je bezmezně zbožňuji), kde často hrají roli právě i ty punčošky. Inu, ale k věci. The Abominable of Dr. Phibes (1971) (samozřejmě má i pokračování Dr. Phibes Rises Again /1972/, pro- tože kdo nemá svůj „rises again“, jako by nežil) se ihned po prvním zkouknutí stal mým oblíbeným ro- mantickým fi lmem. Tedy, až po japonském Audition, samozřejmě. Film pojednává o Dr. Phibesovi, který se mstí za smrt své ženy, a to poměrně originálně na způsob deseti egyptských ran. Nechybí zde chu- ťovky ala Saw, kdy chirurg musí vyoperovat klíč z těla bystrými smysly, fascinujícím hlasem, a který je ná- svého syna a tím ho zachránit (a pro gurmány – ne- vdavkem kanibal/gurmán! Představa společné veče- chybí tu ani přítomnost kyseliny – YAY!), nějaká ta ře sestávající se z jater s fazolkami, dobrým Chian- zvířátka a v neposlední řadě také hravé vynálezy ti a výtečnou hudbou, doplněnou o tak šarmantního na usmrcení člověka. A tenhle doktor, jak se můžeme společníka, mě asi nikdy neopustí (pro navození at- v některých scénách přesvědčit, je hlavně dokonalý, mosféry, prosím, dosaďte hannibalovské „syčení“, mstící se gentleman a citlivá duše, což je obzvlášť děkuji). Výše uvedené vlastnosti, navíc s určitou (ne,

[ 43 ] vlastně je dost jasná a zřetelná, asi jako ukousnutý koukat. Vlajkovou lodí veškeré hrůzy pro mě byl prá- nos) nedosažitelností (která, jak už jsme si pověděli vě Freddy. Viděla jsem jeho popálenou tvář sotva u Phibese, dělá se ženami psí kusy) z něj dělají ulti- na obrázku, ale nemohla jsem kvůli němu ani spát. mátní kundolap! Postupně jsem si horror velmi oblíbila, přímo jsem se Když jsme se se spoluautorkami článku shod- v něm našla, ale Freddy byl pořád má Achillova pata. ly, že náš TOP by mohl být Dracula, nastaly mi per- Sérii A Nigthmare on El Street (1984–1994) jsem sice né chvíle s výběrem. Nejdříve jsem dlouhé noci pře- zkoukla, ale pořád se ho děsila. Pak to přišlo. Jedné mýšlela, že bych Vás oblažila Draculou vystupujícím temné noci jsem měla sen. A v tom snu ke mně přišel ve veledílech jako Suckula nebo Leena Meets Fran- Freddy. A byl hrozně vtipný a šaramantní a vůbec… kenstein (1993) (kde přirozeně vystupují všechna uni- Tak začal náš oboustranně láskyplný vztah. Dnes už versalovská monstra, včetně Draculy) a kteréžto mají mě jeho popálená tvář neděsí. Když všichni tak moc opěvovali nový zombie sur- vival seriál The Walking Dead (2010–?), rozhodla jsem se koukat taky. Bylo to fajn, ale byla jsem zvědavá na komiksovou předlohu. Tak jsem nažhavila dráty, stahovala a četla. Brzo jsem děj TV seriálu předběhla a v příběhu se objevil Guvernér (Governor). Jak ho popsat? Představte si manipulativního sadistického socio a psychopata, který to zatím nějakým zázra-

potenciál minimálně přinést celosvětový mír a lásku. Výsledkem ponocování byl mrtvolný vzhled spolu s rozhodnutím, že lidstvo ještě pro plné pochopení a přijetí myšlenky těchto děl dostatečně duševně ne- vyzrálo. Takže si je prozatím nechám jako esa v ru- kávu a MŮJ Dracula budiž Udo Kier z Dracula cerca sangue di vergine… e morí di sete (Blood for Dracu- la, 1974). Nemůžu si pomoci. Je to sice cucák (i když ne větší než Coppolův Dracula, hehe), ale SEXY CU- CÁK! Ten přízvuk (!!!) a celkem specifi cké ztvárnění Draculy, které jsem zpočátku měla problém přijmout se nakonec staly jedněmi z důvodů, které vedou zrovna k tomuto výběru. A ta hudba! Já nemůžu než DOPORUČIT. A jako malou třešeň na dortu, Blood for Dracula obsahuje naprosto výborně přehrávané scény zvracení krve! Udo prostě umí. Pokud byste náhodou spustili oči z Draculy (nebo celkem fešného podomka obdělávajícího aristokratické dcerky) a za- jímal vás děj fi lmu, tak ve zkratce se jedná o to, že v Rumunsku došly panensky čisté ženy, jejichž krev kem dokáže skrývat (stejně jako svou dceru, promě- Dracula nutně potřebuje k životu, a tak se rozhod- něnou v zombii) a tváří se, že koná obecné dobro. ne jet…hmmm…třeba do Itálie, tam jsou prý panny A vy nikdy netušíte, co udělá v příští vteřině. Namotá na každém rohu. Je to nadsazené, trošku krvavé soft vám střeva na půlmetrový vykosťovací nůž, nebo se erotické béčko s mladým Kierem (já na to normálně vlídně usměje? Mám načteno a následováno hodně nejsem, ale TY jeho OČI!). Takže, neváhejte! z horroru, ale tak děsivé monstrum najdete snad jen Freddy Krueger stál na samém v nejhorších nočních můrách od Bar- počátku mého dlouholetého vztahu kera. Po dlouhé době dokonalý zá- s horrorem. Když mi bylo 14 let, zrov- porák, ze kterého mi bylo skutečně na se nám roztrhla opona a do ČSR fyzicky špatně. A bála jsem se, jak ho se začala vtírat i monstra. Mně horror ztvární v seriálu. Ukázalo se, že prá- vůbec nedělal dobře, a nechápa- vem. David Morrissey ho sice hraje la jsem, jak se na to někdo může skvěle, ale tvůrci se nechali slyšet, že

[ 44 ] HOWARD – 6/2013 ho chtěli „milejšího a svůdnějšího“, takže ho v pod- roztáváte, Joss opět zaúřaduje a postava zemře zby- statě vykleštili. Kdo stojí o milejší monstra? Já tedy tečnou nebo směšnou smrtí. Jak mu tahle strategie ne. A beztak za to může Dexter – teď si všichni myslí, mohla vynést tolik oddaných fanoušků? Funguje to že by zabijáci měli být roztomilí… na výbornou, ale zanechává to za sebou spoustu ne- Pokud toužíte po někom, kdo v jednom kuse kru- zhojitelných šrámů na srdcích diváků. Že jsou to jen tě hláškuje a nemá svědomí, ani co by se za černě fi ktivní postavy? Vy jste asi ještě neviděli žádný fakt nalakovaný nehet vešlo, potřebujete ve svém živo- dobrý seriál, co?! tě upíra Williama Bloodyho alias Spikea (Buffy The Pokřiveného expresionistického hraběte s dě- Vampire Slayer /1997–2003/). Kožený kabát, abso- sivými pařáty jsem potkala jedné dlouhé podzimní lutní neúcta ke všem a všemu a navrch britský pří- noci. S horrorem jsem začala koketovat jen nedávno zvuk. Co víc byste ještě chtěli? Kromě toho je ukáz- a všechno, co jsem dosud viděla, bylo spíš náhod- kovým ztělesněním běžného uměleckého postupu né. Ale jakmile jsem zjistila, že v TV bude Nosferatu, režiséra Josse Whedona. Ten totiž rád krutě mučí eine Symphonie des Grauens (1922), zbystřila jsem. své diváky. Napřed vám předhodí někoho, koho Ten fi lm byl slavný a vysoko ceněný, to jsem vědě- absolutně nesnášíte. Buď je trapný, nebo je to ne- la. Dávali ho hrozně pozdě, čekání bylo nekonečné chutné monstrum nebo obojí. Pak si uvědomíte, že a ospalost na mě doléhala jako žulová náhrobní des- si přesto získal vaše sympatie buď upřímností, nebo ka. Ale dočkala jsem se a nelitovala. Tak hluboký zá- smyslem pro humor a trošku povolíte. Už ho snáší- žitek tísně a strachu jsem do té doby nezažila a od té te. Pak postava udělá něco, co vás chytne za srdce, doby jen zřídka. Temnota a pokřivené stíny… Ještě několik nocí mě děsila k nesnesení protahovaná scé- na, ve které Orlokův zdeformovaný stín s příšerný- mi, ještě víc prodlouženými pařáty nekonečně dlouho klouže po zdi. Tento fi lm zahájil mé expresionistické období a dodnes jsem přesvědčena, že proti těmto fi lmům je novější kinematografi e jen úpadek. Úchvat- ně pochmurně stylizované dekorace, pokřivené úhly a ponuré líčení herců – jakoby ty příběhy povstaly z mého vlastního nitra. S Georgem Starkem jsem se seznámila v roce 1997, kdy u nás poprvé vyšla kniha Temná půle. Ten mizernej parchant mě okamžitě dostal. Především proto, že to nebyl jen nějaký přiblblý, uprchlý psychopat z léčebny, tuctový masový vrah, ale regulérní, zhmotněné zlo, které si přišlo pro to, co mu patří. A patří mu temná polovina mysli úspěšné- ho spisovatele Tada Beaumonta, jehož nejúspěšněj- ší romány s ústředním zabijákem Alexisem Machi- nem píše právě George. Aby donutil Tada opět psát pod pseudonymem a zabránil tak svému kompletní- mu rozkladu a zmizení z povrchu zemského, použije George některých donucovacích prostředků. Nejlé- pe pořádně ostrou břitvu. Pak se dějí věci. Vražd při- bývá, krev stéká, vrabci už zase létají. Ach, Georgi. S knihou jsem usínala, i se probouzela. Pak se krát- ce nato v televizi objevila i fi lmová verze od Rome- ra. Zpočátku jsem měla strach, že by to mohlo můj vztah s Georgem narušit, ale obavy se ukázaly jako neopodstatněné. Naopak se naše pouto ještě více prohloubilo a mé city a náklonnost tak přetrvávají dodnes. a vy si uvědomíte, že ji zcela proti své vůli milujete. I druhé místo obsazují 90. léta s tarantinovsko-ro- Příštích pár minut nebo epizod si užíváte křišťálový driguezovskou upířinou From Dusk Till Dawn (Od sou- pocit té největší zamilovanosti, jakou jste kdy zažili. mraku do úsvitu, 1996). Cestu k Ceckatému tornádu Úplně létáte. A pak vaše nová láska udělá něco tak jsem od té doby absolvovala mnohokrát. Vždy mě strašného, že se chcete zabít. Máte zlomené srdce, dostává do kolen jak roztomilý a nevinně vyhlížející je pijete čaj nebo alkohol, berete drogy, ale nedokáže- tu psychopatický Richie Gecko. Ty oplzlosti co má te se přestat dívat. Pomaličku odpouštíte tomu, kdo v hlavě a k tomu pohled štěněcích očí. To by jeden vás tak zklamal. A přesně v tom okamžiku, kdy už-už vraždil. A přitom sám má ze svých skutků výčitky, je

[ 45 ] jako bezbranné dítě. Člověk se nemůže divit Setho- změní v upíra a už to není ono, především proto, že vi, že bráchovi vždycky jeho prohřešky odpustí a na- se v jeho hrudi ocitá kůl a on mizí v temnotách. Ško- konec ho ještě objímá a chlácholí. Taky bych utěšo- da. Za první polovinu ale „Sure“. vala. Quentin si evidentně roli psal na tělo, jinak by Přituhuje. Kde vzít dalšího vyšinutýho chlapa, neskončil se Salminou nožkou v puse, při kteréžto který bude za něco stát? Možná se vydat na texa- scéně jsou ovšem dokonalí naprosto všichni. Poté se skou dálnici a stopnout si ho? Nebo ještě jinak, ne- chat Johna Rydera, aby si on stopnul mě a násled- ně se zaposlouchat do něžných slůvek o uřezaných končetinách. To by šlo… Ke Stopařovi (The Hitcher) z osmdesátéhošestého jsem se dostala teprve před nějakou dobou, což ale neznamená, že by nepřesko- čila jiskra. Je obdivuhodné s jakým ledovým klidem dokáže druhému udělat ze života peklo, udržovat se v anonymitě, být všude a nikde a ještě vypadat tak zatraceně dobře. Nicméně si po dalším zhlédnutí dě- lám trochu starosti o Johnovu orientaci. Proč si za- sedl na mladého hezouna, tolik si vychutnával smrt jeho nové známosti, a na policejní stanici po sobě roztouženě roztíral jeho sliny? Možná jsem tentokrát přece jen šlápla vedle. Ale nevadí, pro takové případy je tu třeba ještě Stuntman Mike.

[ 46 ] HOWARD – 6/2013

coppolovského zpracování. Bílá, načesaná paruka a v kontrastu k ní dlouhý plášť barvy krve. To byla ta chvíle, kdy jsem podlehla tomuto šarmatnímu, urči- tým způsobem zranitelnému stvoření a připustila si, že tato podoba nejproslulejšího upíra v dějinách je mi nejbližší. Teprve poté jsem docenila Coppolovo origi- nální, vizuálně podmanivé dílo, avšak právě Dracula v podání Garyho Oldamana a jeho vzhled ať už jako starce nebo jako anglického gentlemana je to, co mi zde imponuje nejvíc. Andrea Parezová Zuzana Kocurková Iva Jurová

Původně jsem z Coppolova Draculy (1992) nějak výrazně nadšená nebyla a až časem, dalo by se říci poslední dobou, jsem si k němu našla cestu. Mezitím jsem viděla ty nejznámější Draculy i Nosferaty, při- čemž jako adaptacím se jim moc vytknout nedá, ale co to je platné, když samotný hrabě, byť může od- povídat Stokerově představě, mi nepřipadá zajímavý, tajemný, nedej bože děsivý, ba co hůře, jeho před- stavitelům jde velice těžko upír uvěřit, s čímž mám největší problém asi u Christophera Lee. Nicméně se nesmírně zajímavý Dracula objevil před dvěma lety v Brně v Mahenově divadle ve hře Nemrtvý aneb Upír z Transylvánie. Bedřich Výtisk byl možná nejlep- ší hrabě, se kterým jsem měla tu čest. Především ale už z kostýmů bylo patrné, že se režisér držel právě

[ 47 ] [ 48 ] HOWARD – 6/2013

Damian Węgielek Umbwati

„Řekni, že ho miluješ!“ Byla hotová. Stála před postelí – vyzývavě si po- „Miluji ho.“ ložila ruce na hruď a pozvednutím si upravila prsa. „Hlasitěji!“ „Vždyť jich je čtrnáct!“ Krev se mu nahrnula „Miluji ho, Andrzeji!“ do tváří. Postel varovně zaskřípala. Klečeli na ní oba, on Vyprskla smíchy. za ní. „Beru si mercedes. Vrátím se zítra večer.“ Vydala „Ááno!“ zakřičel. se ke dveřím. „Možná,“ dodala přes rameno. „No,“ odpověděla. „Ale Pamelo, délka pro vás přece není důležitá!“ „Tak velký… Řekni, že je velký!“ Zastavila se. Pomalu popošla k sošce Umbwati- „Je.“ Záda ženy se zatřásla. Zabořila tvář do pol- ho a něžně se dotkla jeho monstrózního, jako smůla štáře, aby ztlumila smích. „Je velký, Andrzeji.“ černého, přirození. „Řekni, že ho zbožňuješ! No tak, řekni to!“ „To je důležité,“ řekla tiše. Slastně si olízla rty. Oči Už to nevydržela a hlasitě se rozesmála. ji zeskelnatěly. Přejela po něm dlaní nahoru a dolů. „Co to …? Co to děláš?!“ zařval. „Jeho bych opravdu mohla zbožňovat. Pa, miláčku!“ „Ále, dej mi pokoj, Andrzeji,“ řekla a odsunula se Otřesen hleděl, jak za sebou zavírá dveře. Zasle- od něj. chl ještě zvuk garážových vrat a vrčení mercedesu. Zíral na ni stejně vzteklý jako překvapený. Vstala Pak zavládlo ohlupující ticho. Zatnul pěsti a udeřil z postele, navlékla si župan a ladným pohybem dlaně jimi do postele. Tiše zaklel pod nosem. Nedokázal odhrnula kaskádu blond loken. pochopit, že s ním takhle mohla jednat vlastní žena! „Co to děláš, Pamelo?“ zakňoural. Vždyť s ním byla již pět let a nikdy si nestěžovala. „Jdu se někam pobavit. Opravdu pobavit,“ od- Drahé automobily, značkové oblečení, zahraniční re- sekla lhostejně. Navlékla si punčochy a přesunula kreace – měla všechno, co si jen žena může přát. Co se ke skříni. Vytáhla první šaty z kraje – malé, černé, na tom, že ho měl malého, když ho uměl dokonale upnuté, s krajkovým dekoltem. používat? Anebo to nakonec neumí? Opět zaklel. Hleděl, jak se obléká a cítil, že nutně musí něco Rozrušen vstal. Obrovské břicho se mu zachvělo udělat. Jen nevěděl, co. hněvem. Hodil na sebe župan a odešel do koupelny. „Jak to?“ zakňoural opět. Opláchl si tvář ledovou vodou a prohlídl se v zrca- „Takto, kocourku,“ odpověděla klidně během dle. Velká, ale proporcionálně dobře stavěná hlava. malování rtů. „Prostě už jich mám plné zuby!“ Buclaté tvářičky. Široká masitá ramena. O krok couvl. „Jich?!“ Obrovské, chlupy porostlé břicho a monstrózní nohy. „Jich,“ mrkla do zrcadla toaletky. „Celých dva- Ano, byl silně stavěný – při výšce takřka dvou metrů nácti centimetrů. A vůbec je nezbožňuji.“ vážil dobrých sto čtyřicet kilogramů – ale muž musí

[ 49 ] být velký. Podíval se v zrcadle níže, pod břicho… „Neeee…,“ zakroutil hlavou nespokojeně. a s hrůzou zjistil, že vůbec nejde vidět. Znovu zahrabal v zásuvce a nalezl růžové bavl- „Kurva drát!“ zasykl. S myšlenkou na solidní drink něné kalhotky s bílými volánky. Tyhle budou ty pravé, na uklidnění si zavázal župan. pomyslel si. Vyměnil je za tanga. A srdečně se ro- V pokoji si namíchal gin s tonikem a kopl jej zesmál. Africký bůh potence v růžových kalhotkách do sebe na ex. Skvělé, pomyslel si, když v žaludku jeho ženy vypadal ultrakomicky. Muž si nevšiml, jak ucítil příjemné teplo. Vzal s sebou obě lahve i sklenič- černý lesk sošky pohasl, a rozjasnila se červeň očí. ku do ložnice. S dalším drinkem se pohodlně rozložil Přistoupil k sošce s lahví ginu a ťukl s ní o bavlnou na postel. Aby mysl zaměstnal něčím jiným, než pře- zakrytý úd. mýšlením, co zrovna teď dělá Pamela, zapnul televi- „Na tvé zdravý, černý pederaste!“ zi. Sobotní noc ve městě – musí jí být dobře. Snažil Umbwati neodpověděl. Andrzej si přihnul přímo se rovněž nehledět na sošku Umbwatiho. z lahve, až se zalkl. Škytl a trochu se mu zamotala Soška byla památkou na loňskou dovolenou hlava. v Kongu. Měsíc předtím se Pamelina kamarádka „Africká péra, polská péra, všechno je to jeden vrátila z Polynésie a byla uchvácena divokostí toho chuj,“ poučil sošku. Jazyk měl již rozvláčný a mluvil místa. Tak jeli do Konga, kde to bylo ještě mnohem nesrozumitelně. „Nepošítá se, jak velkého ho máš, divočejší, aby mohla být Pamela ještě více uchvá- ale kolik máš na kojtě. Nevěšíš?“ Výhrůžně se zahle- cena. děl do rudých očí. Pak se k sošce otočil zády a za- Umbwati byl bohem sexuální potence. Soška hleděl se na prázdnou postel. měla půl metru na výšku – vyřezána byla z černého, Umbwati zamručel. lesklého dřeva, které stále intenzivně páchlo koře- Andrzej pokračoval: „Můšu si objednat něko- něným aroma. Trup a končetiny byly nezvykle štíhlé. lik holšiček a uvidíme, která poletí na tebe a kte- Tvář protáhlá, s velkýma očima, kdoví proč namalo- rá na mě.“ Zalkl se smíchy, až se musel dlaní opřít vanými rudě červenou barvou. Ústa zkřivená v po- o zeď. Vypadalo to, že už má pěkně nakoupeno. divné grimase ani úsměvu, ani krutosti. Tvář vyza- „Proš nic nešíkáš? řovala zarytost, neústupnost a zlost, soška by však Kýval se dopředu a dozadu. Zahleděl se na při- nebyla tak efektivní, kdyby nebylo velkého, přímo ne- rození, napínající růžový materiál. Náhle padl zády proporcionálně obrovského přirození, které hrdě tr- na zem a radostně zjistil, že je mu takhle lépe. Při- čelo z tenkých beder. Andrzej ho nikdy neměřil, ale hnul si. podle oka muselo mít dobře přes třicet centimetrů. Umbwatiho úsměv byl širší než před chvílí. Byl A bylo hrubší než Pamelino zápěstí. čím dál více spokojený. „Velká, černá fajfka!“ pomyslel si zlostně. V šeru „Zkuvený bůch sexu v Pameliných spojďárech, místnosti se zdálo, že se Umbwati zachvěl, ale muž ha, ha, ha! No, so mi na to opovíš?!“ tomu nevěnoval pozornost. Přepnul televizi a před Soška mlčela. Andrzejovi se zdálo, že mlčí po- jeho očima se objevila vnadná bruneta, právě si sta- výšeně a vůbec se na něj nedívá, a to už bylo příliš. hující kalhotky chlípně vrtící boky před kuchyňským Zvedl dlaň a plesk přes přirození. Odlomilo se a spo- stolem. Andrzej ucítil mravenčení v podbřišku. Ta lu s kalhotkami spadlo na podlahu. žena to měla opravdu zmáknuté. Když vzrušení na- „Kua!“ zaklel. A pak se začal hystericky smát. růstalo, odložil ovladač. Náhle kamera uhnula z bru- Smál se, až skoro pukl, dlaněmi si objímal třesoucí netčiných boků a zastavila se na přirození černocha, se břicho. Když už nemohl popadnout dech, přestal. sedícího na stole. Otřel si slzy, napil se. Náhle ho napadlo, že se chová „Kurva!“ zavyl Andrzej. Vystřelil ovladačem na te- jak beznadějný idiot. Protože navlékal do manželči- levizi. ných kalhotek a ulomil ptáka sošce, která stála ne- Trefi l přímo červený čudlík. Obrazovka zhasla. malé peníze – vždyť ho za to Pamela zabije. Ano, měl Posadil se na posteli a hodil do sebe velký lok ho malého, ale byl s ním spokojený. Pokroucené pě- ginu. Chutnal hnusně, ale rychle to přebil spritem. šinky mysli jeho mozku naloženého v ginu ho přived- Zjistil, že tento způsob pití je efektivnější. Znovu si ly ke zjevnému závěru: je třeba to napravit. S novým přihnul ginu, zapil a hlasitě říhl. Alkohol začal půso- přílivem sil se rychle zvedl a podroušeným krokem bit, příjemně uvolňoval ztuhlé svaly. A dodával kuráž. odešel do garáže. Pohlédl na Umbwatiho. Svraštil čelo, intenzivně pře- Vrátil se za okamžik, v ruce držel tubu vteřinové- mýšlel. ho lepidla. Ještě jednou si lokl ginu, vysvobodil čer- „Dobrá, ty černá fajfko, uvidíme, jak jsi skvělý!“ ný pyj z kalhotek a pozorně se na něj zadíval. Lom Znovu se napil a přešel ke komodě, v níž Pame- byl nádherně rovný, když ho přilepí, bude jako nový. la přechovávala spodní prádlo. Naslepo vytáhl čer- Pomazal dřevo lepidlem a přitiskl jej k bedrům soš- né krajkové tanga. Roztáhl je v dlaních a pak navlékl ky. V duchu napočítal do dvanácti. Chtěl do dvaceti, na sošku. Úmyslně je co nejvíce natahoval až na sa- ale po dvanáctce mu naskočila patnáctka a tak začal motný vrcholek přirození. Několik kroků ustoupil znovu. Nakonec se na to vykašlal a pustil penis. Dr- a zadíval se z dálky. žel. Spokojeně se usmál.

[ 50 ] HOWARD – 6/2013

„Zdá se, že to lepidlo drší pevně, černý pederas- Umbwati k němu přistoupil bez jediné známky te!“ slabě poklepal sošce na penis. Pak vstal a polo- hluku. Pohlédl na ležícího hrubce. Temně černá víčka žil dlaň na Umbwatiho rameno. Pohrozil mu prstem. změnily rudé oči v tenké zářivé škvírky. Jejich majitel „A ať tě již pšíště nenapadne oblékat si dámské gať- přemýšlel nad trestem pro toho, kdož se odvážil ura- ky.“ Prohnul se a hlasitě zařehtal smíchy. zit sošku. Náhle rudá zazářila. Když se narovnal, sáhl po ginu a vyprázdnil la- Andrzeje probudila náhlá šílená bolest. Zařval. hev. Umbwati trpělivě čekal. Andrzej se opile rozhlé- Něco silně tlačilo jeho krk k posteli. V nose ucítil silně dl. Nakonec, nejistě se kymáceje na nohou, posbíral kořeněné aroma. Mezi půlkami mu explodoval šrap- Pameliny kalhotky a vrátil je do zásuvky. Zhasl světlo, nel. Všechno ukazovalo na to, že lepidlo drží opravdu zavadil nohou o roh postele, zavrávoral a padl tváří pevně… na postel. Potáhl, škytl a takřka okamžitě se propadl do říše snů. Přeložil Honza Vojtíšek

Damian Węgielek, nalezen v ulicích Nového Betlému, do něhož se bude zarputile vracet během dlouhých, bezesných nocí. Tvrdohlavý a egocentric- ký lenoch. Na pochlebování čtenářů reaguje radostným šílenstvím a náhlým nárůstem tvůrčí nálady. Milovník piva, starého rocku a zakouřených pajzlů. Propadá gore a groteskám, zombie a vnitřnostem, má rád Chandlera a rané- ho Kinga. Experimentátor s projevy psychózy. Nejlepší a jediný přítel sebe sa- motného. Publikoval na různých místech na internetu. Držitel životního snu: osmnáct hodin nepřerušeného snu. Řemeslník, ne umělec. A vždy, do prdele, kráčí vlastními stezkami… Povídka Umbwati vyšla v sedmém čísle časopisu Grabarz Polski.

[ 51 ] SSimonaimona SSeidlováeidlová „„TenhleTenhle sstyltyl

[ 52 ] ssee mimi mocmoc líbí.“líbí.“ HOWARD – 6/2013

Tentokrát jsme pro náš tradiční rozhovor nemu- Vaše postava ve Victim se během příběhu dost seli moc vybírat. Díky Bulově fotopříběhu byla naše razantně promění a musím říci, že ta proměna je volba jasná. Mladá, krásná a zajímavá žena dvou tvá- hodně povedená. Je poznat, že jste to vy, ale obě ří, Simona Seidlová. podoby jsou velmi rozdílné a odlišné. Přesně jak to příběh vyžadoval. Co všechno ta změna obná- Že jste s tvůrcem fotopříběhu Victim, kvůli kte- šela, jak jí bylo docíleno? Řešili jste to nějak s Mi- rému vlastně tenhle rozhovor vzniká, Miroslavem roslavem, hloubku té změny, povahu a charakter, Bulou, kamarádi, už prozradil on, takže odpadá její uchopení nebo stačilo jen nasadit si paruku otázka, jak jste se k tomu dostala. Jaká ale byla a převléknout šaty, případně provést postpro- Vaše první myšlenka, reakce, když Vás o to požá- dukční úpravy? dal? Co jste si o tom myslela? Oblékla jsem si šaty, paruku a nalíčila se. S Mírou jsme poprvé fotili už před sedmi lety Do hloubky jsme to neřešili, já sama byla překvape- a od té doby se hodně naučil. Když mě oslovil se na, že to vypadá líp, než jsem čekala. Měla jsem po- svou představou, byla jsem nadšená a věřila, že má cit, že to nejsem já, červenou barvu vlasů jsem nikdy další z jeho skvělých nápadů. nezkoušela. Pro další vznik fotografi í to bylo zábavné a nové. Jak se Vám líbil příběh? Vaše postava? Necha- la jste se jen vést, nebo jste nějak přispěla k její Když už jsme u těch šatů, Miroslav nám pro- podobě, charakteru? zradil, že oblečení jste si sehnala sama. Ty druhé šaty jste si někde vypůjčila nebo je nosíte běžně? Celý příběh měl Míra v hlavě už od začátku foce- ní, takže jsem dělala vlastně jen to, co řekl a naznačil. První šaty nosím v létě běžně a ty druhé jsou Důležité bylo sehnat převlek vhodný k postavě. Na- krátké šaty s korzetem. Oblékla jsem si přes ně čer- konec to byla i docela „sranda“. nou sukni. Občas jsem si je vzala například na ples, bez té černé sukně. Byla to Vaše první zkušenost s podobným ty- pem umění, nebo točíte, fotíte nebo děláte model- Asi je zbytečné ptát se, jestli Vás to bavilo, tak- ku běžně? že se zeptám jinak. Přinesla Vám tato zkušenost něco, objevila ve Vás něco dosud nepoznaného? S Mírou každým rokem uděláme něco nového. Všechny fotografi e jsou jen pro vlastní potřebu a pro Tato zkušenost mi přinesla důkaz, že co Míra vy- získání nových zkušeností fotografa. Fotila jsem i s ji- myslí, nakonec dopadne skvěle. Tenhle styl se mi ným fotografem, ale toho jsem oslovila já. Že bych moc líbí. dělala modelku nebo herečku, to ne. Chtěla byste si to ještě někdy zopakovat, nebo Cítila jste se při práci na Victim více jako mo- něco podobného (třeba fi lm)? Nebo už se něco delka nebo jako herečka? chystá?

Na začátku každého focení jsem nervózní a tak Určitě bych si něco podobného chtěla zopakovat trochu si připadám jako „dřevo“. Některé fotografi e znovu. Ze začátku focení jsem netušila, jak to vlastně jsme dělali na několikátý pokus a jako herečka jsem bude vypadat. Míra mi svůj nápad sice vysvětlil, ale si chvílemi i připadala. dopadlo to mnohem lépe, než jsem čekala. Byla jsem příjemně překvapená, až lehce šokovaná. Moc se mi Ptáme se na to pokaždé a většinou dostáváme to video líbí. Nic dalšího se v tuhle chvíli nechystá. spíše záporné odpovědi, ale samozřejmě v rám- ci žánrovosti jak daných snímků nebo samotného Který typ upírů máte nejraději? Murnauowsko- časopisu se na to nedá nezeptat. Jaký máte vztah -Herzogovsko-Kingovskou krvežíznivou bestii, k horroru? Nějaké oblíbené knihy, fi lmy, postavy? goticko-horrorové noblesní, přesto strach budící, Mělo to mysteriózně-horrorové ladění Victim něja- elegány, akční adrenalinové sportovce nebo met- ký vliv na Vaše rozhodnutí si v něm zahrát? rosexuální cukroušky?

To, že to bylo horrorového žánru, moje rozhod- Když vystartovaly fi lmy jako Blade, Van Helsing nutí nijak neovlivnilo. Dřív jsem k horroru měla kladný a Underworld, tak jsem je rozhodně musela vidět. vztah. Snažila jsem se vidět co nejvíce horrorových Přiznám se, že Stmívání jsem viděla všechny díly fi lmů všeho typu. Dneska mám ale raději mysteriózní a v tuto chvíli sleduji seriál Upíří deníky. a psychologické horrory, než scény s klasickým vra- hem se sekerou, pilou či nožem. Knihy čtu minimálně. Děkujeme za rozhovor…

[ 53 ] [ 54 ] HOWARD – 6/2013

Carrie ECENZE R Hned na úvod řeknu jediné, pokud jste Carrie zažila. Jak si kdokoliv dokáže domyslet, telekinetic- neviděli, přestaňte číst a dál nic nezjišťujte. Rovnou ké schopnosti míšené s veřejným ponížením nejsou si fi lm pusťte. Pro vás existuje pouze jedna informa- nejlepší kombinací. ce, kterou potřebujete vědět. Je to zatraceně dobré! Film navozuje naprosto dechberoucí atmosféru Ostatní nechť čtou s klidem dál. a tušení něčeho „zlého“ za horizontem, příběh není vůbec dynamický nebo unáhlený, naopak vše tu vel- mi pomalu spěje k nevyhnutelnému tragickému konci. Režie: Brian De Palma Co Carrie dělá opravdu vynikajícím zážitkem, je Scénář: Lawrence D. Cohen celkový dojem z toho, co divák vidí. De Palmovi se Délka: 98 min. podařilo nastínit život Carrie v tak depresivních tó- Původ: USA nech, že mi nejednou bylo vysloveně psychicky blbě Rok: 1976 ze sledování toho, co všechno Carrie musí snést. Si- Hrají: Sissy Spacek, Piper Laurie, Amy Irving, ssy Spacek navíc předvádí svůj nejlepší výkon za ce- William Katt, John Travolta, Nancy Allen lou svoji kariéru, a musím se přiznat, že mě opravdu velmi dlouhou dobu nikdo nedostal na kolena herec- kým výkonem tak jako právě Sissy. Carrie není vyslo- Stephen King je jméno, které hororovým fanouš- veně horor, rozhodně to není fi lm, u kterého byste se kům asi nemá moc smysl představovat, od 70 let je měly bát, jeho největší síla je v budování atmosféry to jeden z nejúspěšnějších a zároveň nejplodnějších a vykreslení charakterů, se kterými soucítíte. Je to ta- autorů hororové literatury vůbec. Netrvalo dlouho kový ten pocit, kdy si přejete, aby to dopadlo dobře, a fi lmový průmysl si Kinga všiml. Dnes existuje ne- ale víte, že to se nestane, tento dojem je silný a pře- spočetné množství adaptací jeho knih, které vyvolá- trvává celý fi lm. vají u diváků dvě reakce, za prvé bezprostřední děs a paniku jaký paskvil nám televizní obrazovka před- staví, anebo za druhé touhu, aby fi lm byl minimálně tak kvalitní jako Green mile (Zelená míle) nebo The Shawshank Redemption (Vykoupení z věznice Sha- wshank). Bohužel realita je většinou nakloněná k prv- ní brakové variantě. Carrie byla Kingova spisovatelská prvotina, a stejně tak to byla i jeho první fi lmová adaptace, kte- rá spatřila světlo světa. Carrie White je klasickou černou ovcí školy, potý- kající se s každodenní šikanou, navíc aby toho nebylo málo, doma ji čeká nábožensky fanatická matka, kte- rá za byť malou chybu Carrie zavírá klidně i na celý den do kumbálu kvůli odprošení. Jak by se asi dalo tušit, duševní zdraví Carrie je na vážkách. Film začí- ná scénou ve sprchách, kde Carrie dostane své první měsíčky, a naprosto neznalá faktu, že něco takového vůbec existuje, je vyděšená k smrti. Od spolužaček se ovšem pomoci nedočká a snese se na ni naopak výsměch a ponížení. Tahle malá scénka odstartuje hlavní motory celého příběhu. Jakmile se Carrie stá- vá ženou, probouzí se v ní telekinetické schopnosti, o kterých neměla tušení ani její matka. Navíc tenhle incident způsobí, že učitelka tělocviku posměváčky potrestá natolik, že tím roznítí touhu místní „princez- ničky“ Chris pomstít se Carrie za svou uraženou pý- chu. Carrie konečně začne nalézat cestu mezi ostat- ní, ovšem pomstychtivá Chris už rozjela svůj plán na to, jak Carrie zařídit tu nejhorší potupu, kterou kdy

[ 55 ] [ 56 ] HOWARD – 6/2013

Samozřejmě to není ale pouze Spacek, která si Zatím jsem vypsal jen chválu, na tomto fi lmu ov- zaslouží pochvalu, velký bod za snahu si zaslouží Pi- šem vskutku není moc špatného, jednu chybu však per Laurie, která hraje matku Carrie, Margaret White. má. Většina Kingových adaptací je známá tím, že se Žena, která považuje jen porod své dcery za hřích, mnohdy moc nedrží předlohy, ačkoliv Carrie je vskut- fanatička, která nedokáže snést nikoho jiného a vše ku někdy až doslovná, i tady chybí pár podstatných vidí jako nečisté, prostě vidět duo Spacek a Laurie scén, ovšem nahrazuje to kvalita provedení. Někomu je zážitek sám o sobě. Pak tu máme Nancy Allen taky nemusí sedět styl hraní některých herců, ale to v roli mstivé Chris, tu spousta lidí pozná z Polterge- není chybou, jsou to 70 léta a člověk by se na to před ist III nebo Robocopa, a coby rozmazlená školní fi - sledováním měl připravit. fl ena je velmi trefná. Jejího přítele, který ji pomáhá Jednu věc musím dodat, ať už to bylo účelné s jejím plánem, hraje John Travolta, toho asi netřeba nebo ne (to jsem se přes přečtení mnoha rozhovorů představovat. Travolta byl v té době známý z televize s tvůrci na internetu nedozvěděl) fi lm ukazuje na je- a Carrie pro něj byl takový úvod do fi lmového světa den fakt, který je dodnes problémem. Hranice toho, než se stal proslulým díky Grease (Pomáda). Zbytek co člověk dokáže snést, a zvláště v tak raném věku, herců rozhodně nedělá ostudu a nejeden tu odstar- nejsou bez omezení, šikana je něco, co by se ne- toval svoji kariéru. mělo opomíjet, protože i když v reálném životě ne- Filmařská práce je na svou dobu velmi kvalitní, máme telekinetické schopnosti, jakmile se ta hranice navíc fi lm měl pár revolučních nápadů, za zmínku zlomí, může jít i o život. Vezměte si za příklad ne- rozhodně stojí, že to byl první fi lm, který nabídl popr- chvalně známý incident v Columbine (dva studenti vé záběr kamery, kroužící okolo herců při maturitním stříleli ve škole), a ačkoliv už si to někteří snaží pod- tanci. V základě šlo o to, že se okolo páru postavi- ložit jakýmkoliv důvodem (neustálé shazování vinny la kruhová kolejnice a kamera jezdila kolem dokola na počítačové hry), zdroj většinou vede právě k šika- a stupňovala rychlost. Dnes je to běžné, ale tehdy to ně a její ignoraci ze strany dospělých. Carrie je mra- byla velká novinka. Druhá a podstatnější metoda byl zivým pohledem na tuhle situaci a neměla by se brát pak obraz v obrazu. V závěrečné scéně (kterou vám pouze jako nedělní fi lm po obědě. To samozřejmě samozřejmě neprozradím) je rozpůlený obraz, kde vi- nepíšu jako nějakou kritiku vůči systému, ale fi lm je díme neustále Carrie (akci) a v druhém studenty (re- skoro dokonalým „ co by se stalo kdyby…“. akci). Tato scéna je také i jednou z nejlepších. Dva dny po shlédnutí Carrie jsem zjistil, že se Scénář sice nenabízí geniální nebo fi losofi cké de- na nás řítí remake a k tomu se váže můj verdikt. Ca- baty, ale nikdy nepřejde do zbytečného žvatlání, je tu rrie je kultovním fi lmem svého žánru, plný dechbe- vše co je třeba a podáno je to syrově, tak jak to má roucích hereckých výkonů, famózní hudby a ve své být, nečekejte žádné vyumělkované rozhovory. době revolučních nápadů, jakýkoliv sequel, prequel Téma samo o sobě je i hudba, jejímž skladatelem či remake prohrává už jen díky faktu, že De Palma je Pino Donaggio (Howling, Dressed to kill, Trauma), už to natočil a ačkoliv nová verze slibuje ukázat scé- nebojím se říct, že polovinu atmosféry fi lmu dělá prá- ny, které ve starší verzi nejsou, pochybuji, že to bude vě tato hudba. Místo hororových klasických strun tu z poloviny tak dobré. Sissy Spacek je jediná a nena- hraje na emotivní stránku a celý soundtrack je vlast- hraditelná. Tečka. ně jedno velké téma pro samotnou Carrie a soucí- tění s hlavní hrdinkou fi lmu je díky této hudbě mno- Michal „Timeisnear“ Roth hem silnější. Bez sebemenších pochybností je pro mě soundtrack ke Carrie jedním z nejlepších co jsem měl možnost slyšet.

[ 57 ] Čtyřprocentní fi lmy

Dovolte mi, abych si v úvodu vypůjčil drobný ci- festivaly fantazie by mohli vyprávět. Děj Rocky Horror tát, který nám nadefi nuje obsah celého článku. Exis- Picture Show si bere mnohé z universalovské klasi- tují totiž takzvané Queer horror awards, které jsou ky Old Dark House (1932) režiséra Jamese Whalea, udělovány snímkům: „that involve signifi cant, and toho času aktivního homosexuála. Richard O’Brian generally positive, portrayal of gay, lesbian, bisexual a Jim Sharman, autoři Rocky Horror si samozřejmě or transgender characters, issues or themes within mohli dovolit nepoměrně více než Whale a tak je je- the area of horror“. My se budeme této charakteris- jich muzikál přehlídkou toho nejbizarnějšího v žánru tiky držet a zaměříme se na snímky, které se jmeno- vůbec. V čele s Timem Currym v roli Frank-N-Furtera. vanými sexuálními menšinami opravdu pracují, a ne- Jen podotkněme dvě drobnosti, jednak i přes to, jak budeme se tu smát s každou buranskou řachandou, fi lm vypadá, nejde o podívanou pro hlupáky, a jednak ve které někdo někoho znásilní do zadku. Smiřte se úspěch Rocky Horror vyprodukoval ještě pokračová- také s tím, že pokud v našem přehledu nenajdete ní Shock Treatment (1981), které má své kvality, ale horror, který jste zrovna dokoukali a ve kterém se po- se svým předchůdcem se měřit opravdu nemůže. líbily dvě ženy (zdravíme Pražské noci, 1968), ne- Jestliže je Rocky Horror Picture Show snímek, znamená to, že o něm nevíme. Jen prostě chceme který prakticky přetéká LGBT tématikou, Senti- upozornit na opravdu zásadní snímky, které s téma- nel (1977) je v tomto směru spíše popelkou. Horror tem pracují trochu sofi stikovaněji. Jo, a taky tady ne- budou lesbické upírky, ty si zaslouží vlastní článek. Naše první zastávka bude v roce 1975, kdy spat- řil světlo světa jeden z nejzásadnějších horrorových muzikálů, Rocky Horror Picture Show. Snímek, je- hož hlavní postava, Doktor Frank-N-Furter, je bisexu-

natočený na motivy stejnojmenné knihy Jeffreyho Konvitze ve své době šokoval spíše obsazením zne- tvořených a postižených lidí ve vedlejších rolích. To je téma, které Hollywood nemusí už od dob Brownin- gových Freaks (Zrůdy, 1932). A tak až dnes můžeme docenit i další aspekty Sentinelu, mezi kterými se ne- ztratí lesbický pár, žijící v domě, ve kterém se všech- ny ty divné věci odehrávají. Šokující není ani tak fakt, že v baráku žijí nadržené lesbičky, ale jedna konkrétní scéna, ve které se ta nadrženější z nich velmi inten- ální transvestita z Transylvánie, se po právu stal kul- zivně ukájí před hlavním hrdinou. Sice neodhalí skoro tem, jehož fanoušci se pravidelně schází v kostýmech nic, ale to, jakým způsobem svou masturbaci Beverly na projekcích, zpívají písně spolu s postavami, pře- D’Angelo předvádí je minimálně na Oskara. Dva roky hrávají si scény a jistě se také muchlují na toaletách. před Formanovými Hair (Vlasy, 1979), ve své první Vždyť v kostýmu je dovoleno vše, a co se v kostýmu fi lmové roli – no, rozhodně se neztratila. stane, v kostýmu také zůstane. Čeští fanové, hojně A když už jsme u těch dívčích masturbací ve fi l- v županech a prostěradlech navštěvující nejrůznější mech s lesbickou tématikou, musíme provést skok

[ 58 ] HOWARD – 6/2013

natolik nepovedený a má osmdesátkový feel v tom nejhorším možném slova smyslu, že jej žádný uvě- domělý gay nemůže brát jako zdařilou ukázku homo- sexuální hrůzy. Pokud se topíme v osmdesátých letech dva- cátého století, je jistě záhodno upozornit na poda- řenější zástupce námi sledovaného tématu. Nemá- me na mysli přehlídku hošanů v Lost Boys (Ztracení chlapci, 1987), ostatně všichni se snaží tvářit zarputi-

v čase a prostoru a pozastavit se u snímku, který stál u zrodu moderního evropského horroru. Dívka masturbující v podkrovním pokojíku, zatímco její alter ego brutálně vyvražďuje takřka celou rodinu, je jed- ním z vrcholů geniálního Haute tension (Noc s na- broušenou břitvou, 2003) kdysi nadějného režiséra Alexandra Aji. Film mimo mnoha jiného ukazoval také fakt, že láska si nevybírá a zamilovaná lesba dokáže být kreativnější a neodbytnější než jakýkoli zamilo- vaný heterák. Mimo to všechno je pak Haute tensi- on ještě silnou osobní vzpomínkou na první z mnoha le heterosexuálně, ale musíme upozornit na sérii, kte- Tradičních horrorových srazů (THS), kde, coby horká rá na tématu LGBT staví dokonce pointu prvního dílu. novinka, přikoval k židlím i ty nejnotoričtější z horro- Jasně, jde o vynikající Sleepaway Camp (1983), kte- rových alkoholiků. rý se svým úžasným a intenzivním zakončením přeta-

ví ze standardního slasheru v nezapomenutelnou po- Ze zcela specifi ckých důvodů se hrdiny THS sta- dívanou. Angela se s přehledem řadí po bok dalších ly také konkrétní vybrané díly Nightmare on Elm chlapáků jako Jason Voorhees nebo Michael Myers, Street. Proto se sluší připomenout si také jediný vy- bohužel, pokračování jsou stále tuctovější a ani po- loženě homosexuální zářez do této významné série. kus o resuscitaci v roce 2008 respektive 2012 se pří- Samozřejmě jde o díl druhý, s podtitulem Freddy’s liš nevydařil. Revenge (Noční můra z Elm Street: Freddyho po- A když už jsme u toho převlékání (uups, spoiler), msta, 1985). Snímek, jehož 85 % je založeno na tom, tak mi dovolte pouze telegrafi cky nahodit ty nejzásad- že hlavní teenage hrdina se polonahý prochází nější. Praotcem všech transvestitů a transsexuálů je po plátně, tu a tam naháněný nadrženým SM tělocvi- pravděpodobně Psycho (1960), ve kterém je to sice kářem, představuje výrazný krok stranou v rozbíhající se sérii. Pan Krueger se objeví také, ale celou dobu máte pocit, že by mnohem raději podřezával mladé dívky někde jinde, v mnohem krásnější Noční můře. V druhém NOES se prostě objevil někdo ještě zabi- jáčtější než Freddy a to režisér Jack Sholder, který málem celou sérii zničil. Nutno dodat, že snímek je

[ 59 ] mnohem složitější, ale když se oprostíme od všech těch psychických problémů, které Norman má, na- konec je to jen chlápek v šatech své matky. Ostatně, vrah v ženských šatech, případně vrah, muž, který se cítí být ženou, není ničím vzácným. Za všechny jme- nujme vynikající Dressed to Kill (Oblečen k zabíje- ní, 1980) Briana De Palmy či neméně zásadní Silence of the Lambs (Mlčení jehňátek, 1991), ve kterém by

tromáckých propriet, plus, slovy Evilminda: „nejdrs- nějšího gay policistu všech dob“. Tromu jako takovou je nutné vyzdvihnout jako společnost, která po celou dobu své existence boří tabu a to nejen ta, spojená se sexuální orientací. To takový multitalentovaný David DeCoteau žád- ná tabu neboří, naopak jeho snímky, které si může- sexuálně nevyhraněný záporák nejraději ošukal sám te na DVD po desetikorunách nakoupit na Hlavním sebe. Mimochodem, zatímco Oblečen k zabíjení se nádraží v Praze, stereotypy vytváří. David každý rok snaží aktivně ukázat, že transsexuál nerovná se vrah, vysype ze svého rukávu několik snímků nejroztodiv- vyznění Mlčení jehňátek čtyřprocentní menšinu po- nější kvality a minimálně jeden z nich je postavený měrně nakrklo. na ukazování polonahých chlapáků. Všichni jste už A to ještě můžou být rádi, že se jim do rukou jistě zavadili okem o horrory jako Brotherhood I–VI nedostala Tromou distribuovaná německá adapta- ce stejnojmenného komiksu Kondom des Grauens (Killer Condom, 1996). Hlavní gay hrdina je detek- tiv, pátrající po příčinách nedobrovolných kastra- cí (mimochodem, jsou i dobrovolné?), které způso- bují potvory, maskující se, překvapivě, za kondomy. Jde o německý snímek, který má většinu klasických

[ 60 ] HOWARD – 6/2013

(série Bratrstvo, 2001–2009) nebo House of Usher kvalitami také skončíme. Ne, nebudeme tu rozebí- (Tajemství domu Usherů, 2008) a většina z vás jistě rat sérii Scary Movie, která sice obsahuje nespor- odhadla jejich kvality už podle coveru. Nemýlili jste ně homosexuální postavu, ale její zobrazení, ač ob- se. Každopádně má kromě záporných bodů (mezi čas vtipné, je zoufale nezajímavé. Skončit chceme další patří jeho nereagování ve Facebookové poště) fi lmem, který představuje jednu z nejsofi stikovaněj- i nějaké ty kladné, jako například režírování nových ších mimozemských invazí všech dob. Cílem emzá- dílů série Pupper Master, které svou kvalitou a zá- ků v Mucha Sangre (2002) je oplodnit všechny muže bavností stojí vysoko nad Davidovými gay kousky. a sníst všechny ženy. Žádný kaďák není v bezpečí, A abychom vám předvedli i nějakou tu kvalitu žádný vtip není dostatečně pokleslý. Jeden z posled- a dokázali, že známe opravdovou horrorovou klasi- ku, zařadíme do našeho přehledu adaptaci románu Shirley Jacksonové nazvanou jednoduše The Haun- ting (Strašení, 1963). Na příběhu skupinky parapsy- chologů, která zkoumá dům, ve kterém by mělo stra-

šit, není nic šokujícího, ale zpracování (režie Robert Wise) jej posouvá do nadpozemských výšin. Zce- la objektivně bychom museli Haunting zařadit mezi tři nejzásadnější duchařiny všech dob. No, a jelikož jsme ve článku o homosexuálních aspektech horro- rů, zdůrazníme postavu Theodory, která má zálusk na dívčí osazenstvo strašidelného domu. Stejno- jmenný remake z roku 1999, který u nás šel jako Zá- mek hrůzy, je pak zajímavý pouze faktem, že nadrže- ních fi lmů Paula Naschyho nezobrazuje homosexu- nou bisexuálku tu hraje sexy Catherine Zeta-Jones. alitu v příliš přívětivém světle, ale to nevadí. Gayové Rozjuchanou ptákovinou s nespornými kvalitami jsou jedni z nejtolerantnějších lidí vůbec, určitě si Mu- jsme začali, rozjuchanou ptákovinou s nespornými cha Sangre užili a určitě si užijí i tohle číslo Howarda.

[ 61 ] V Labyrintu českého fi lmového horroru V roce 2012 proplul kiny český mysteriózní horror Šel do něj s jasnou představou lehce old schoo- Tomáše Houšky Labyrint, posbíral ne moc lichotivé lového horrorového dramatu s trochou mystiky („kte- reakce a komentáře a pak zase hezky zmizel. Tím by rá je takovou scénaristickou falší“), plného napětí, to pro mnohé mohlo být vyřízeno. Já ten fi lm dosud strachu, vřískajících polonahých děv, krve a tvrdé neviděl, setkal jsem se však s ním z trochu jiné stra- muziky. Tedy do čisté béčkové žánrovky. Která mož- ny – peripetie jeho vzniku, situací, za jakých vznikal, ná bude trochu více thriller, ale pořád to bude maso. jeho samotný osud a současný stav praktického ne- Scénář byl napsán, cíle vytyčeny, jasných a ne- bytí, mě zasáhly a otřásly mnou natolik, že jsem v mi- otřesitelných vizí a představ plná hlava. Domluveny nulém čísle nadnesl, že bych o tom mohl napsat člá- dvě skladby doom metalových Silent Stream of Go- nek. Abych pravdu řekl, Labyrint a to, co jsem o něm dless Elegy. Herci, včetně exotické Mary Coronado, vyslechl na loňském Bloody Xmas festu mi nedalo se slétali jak včely na ocucaný bonbon. V nadšení spát natolik, že jsem se nakonec rozhodl ho přece a jako součást jakéhosi úletu Houška oslovil Lucku jen napsat. Protože on to není JEN příběh jednoho Vondráčkovou, jejíž hlavní role je přesným a až tak- fi lmu, on to vlastně stejně tak dobře může být příběh řka dokonalým protikladem jí samotné a toho, jak je jednoho žánru v české kinematografi i. obecně Lucka vnímána. Tedy trochu sobecká, tro- chu fanatická a sebestředná, celkově dost protivná holka. S níž to navíc neskončí moc dobře, což nejen každý milovník žánru jistě ocení. No jen nezapírejte, že vás např. poslední okamžiky Paris Hilton v House of Wax (2005) nepotěšily. „Řekl jsem jí: budeš tam běhat polonahá a pak tě tam zabijem a jí se to hroz- ně líbilo, že to jde zcela proti jejímu proudu.“ Lucka na své první střetnutí s horrorovým žánrem nadšeně kývla a Houška si dodnes spolupráci s ní nemůže vy- nachválit: „(…) byla jeden z nejfajnovějších členů štá- bu a i v největším masakru přetažení a stresu udržela pohodu, za což ji obdivuji, protože to je holka do ne- pohody.“ To však ještě nevěděl, že o ní, respektive o její postavení ve fi lmu, bude muset svést ještě je- den, marný, boj. Ale o tom později, abychom nenaru- šili chronologii našeho příběhu. Tohle všechno můžete mít, ale pro natočení dob- rého horroru vám to bude stejně k ničemu. Protože musíte sehnat ještě to, o co jde až na prvním místě. Tedy peníze. A s tím přichází ta sranda. Nebo horror. Tomáš Houška (*1964) k fi lmu tíhl již od mládí, Záleží, z jaké strany a pozice na to nahlížíte. Tomáš dostal se k němu z vlastní vůle a rozhodnutí, ale až Houška má již jasno. ve velmi zralém věku. „Lehce po čtyřicítce jsem začí- Slyšte jeho teorii a typologii fi nancování českého nal tam, kde jsou studenti FAMU někde v pětadvace- fi lmu. ti.“ Nejvýrazněji asi když do scénáře přepsal vlastní V české kinematografi i nic jako sponzor nee- román, podle nějž Tomáš Vorel natočil Gympl. Ro- xistuje. To je jen nesprávná a falešná představa. zepsaných a rozdělaných věcí měl a má Houška po- Sponzor je totiž milovník fi lmu, který dá do fi lmu pe- vícero, druhou výraznou stopou v prachu kinemato- níze a nečeká, že se mu nutně musí vrátit zpět. To grafi e se však stal právě jeho autorský Labyrint. se tak může dít např. na amatérské a kamarádské

[ 62 ] HOWARD – 6/2013

úrovni karvinské Horrorwatch paura galérky, kdy vydělávají peníze a teď začne vysvětlovat jak to bude jsem na natáčení Očí starého kostelníka dokonce fungovat, protože on žije tím světem, kde se vydělá- i já přispěl snad až zanedbatelnou částkou a nijak vají prachy a myslí si, že díky tomu rozumí, jak se dělá neočekával, že se mi to někdy nějak vrátí (a dodnes dobrý fi lm.“ se tak nestalo). Ale ne v profesionálním fi lmu. Tam Točit se začalo s naprosto hraničním rozpočtem. totiž existují buď investoři, kteří vrazí prachy jen tam, Muselo se tedy točit rychle. A začaly první problémy. kde si moc dobře spočítají, že se jim se ziskem vrátí, K Houškově cti je třeba dodat, že uznává, že za řadu a nebo inzerenti, kteří vám sice něco dají, ale oče- z nich si může sám špatným rozhodnutím v daný kávají product placement (to je takové to obtěžující okamžik nebo tím, že „včas nepraštil do stolu a ne- ve fi lmech, co se čeští fi lmaři pořád ne a ne naučit počínal si více despoticky.“ Za kamerou měl původně dělat tak, aby se z toho nezvedal kufr) a výrazné zvi- stát Marek Jícha, poměrně velký hračička a experi- ditelnění ve fi lmu. Díky tomu má podobná čistě žán- mentátor. Asi dodnes Houška lituje rozhodnutí být rová a ještě k tomu okrajová záležitost již z principu první v ČR, kdo natočí fi lm tehdejší novinkou – RED problém. Není určena pro masové publikum, což se kamerou. To je takový velký a těžký krám, naprosto u nás rovná takřka ortelu smrti. Investora pro podob- nevhodný pro natáčení v úzkých a stísněných pro- ný fi lm seženete jen velmi obtížně, protože investice storách stok, katakomb a podzemních štol, kde se nejásají návratovostí. Product placement v horroru? natáčela výrazná část fi lmu, kterému pořád docháze- Na to má Houška krásnou odpověď, která si zaslou- jí baterie, musí se neustále vyměňovat zaplněný har- ží citaci: „To jako že na naše krásný auta bude stříkat ddisk, po každém vyměnění se kamera musí restar- krev a potečou střeva?“ Přesto se pár inzerentů na- tovat, což pár (desítek) minut trvá a hlavně se dost šlo, hlavně díky entuziasmu marketingových šéfů da- přehřívá, takže se musí pořád chladit. Takže mís- ných fi rem. Našel se dokonce i nějaký ten producent. to aby se peníze investovaly jinam, musel se platit Takže hurá na zdánlivě a na první pohled nejzábav- zvlášť (nejeden) člověk, který kolem kamery neustále nější část výroby. Na natáčení. poskakoval s ledem. Navíc, z různých důvodů, které Ideální čas na malou vsuvku: „Jestliže do toho pro náplň článku nejsou důležité, Jícha z projektu dva producent mluví, a je to člověk, který něco o fi lmu týdny před samotným natáčením vypadl a na jeho ví, má to rád a je s tím režisérem na jedné vlně, že si místo nastoupil narychlo sehnaný Martin Matiášek. řeknou, tohle chceme prostě dělat a ten producent Který vlastně spadl doprostřed projektu a se samot- občas vlastně dělá i roli dramaturga, to je fajn. Proto- nou kamerou se musel seznamovat za ostrého po- že člověk potřebuje korekci a nějakou refl exi. Blbé ale chodu během natáčení. Zdá se, že výsada být u nás je, když do toho vleze inženýr ekonom, který ví, jak se první, kdo s touto kamerou natáčel fi lm, stála hodně

[ 63 ] potu, úsilí a nervů. Jak se ale říká, všechno zlé je pro čistou žánrovku, žádné umění!“ A tak se natočily zá- něco dobré, peklo s RED kamerou kromě komplikací, běry do fi lmu Buňuela, ale natočilo se jich tak málo, potíží a neuspokojivému prvenství Houškovi přineslo že se z toho nakonec poskládal(a) sotva Troška. i jedno poučení, které v dnešní technickou dokona- Možná to zní zjednodušeně, ale podle Houšky by si lostí posedlé době zní pro upřednosťnovatele obsa- člověk měl trvale hlídat své ego a když jde jednou to- hu před formou, skoro až jako balsám na uši, a já čit béčko za pár šupů, neměl by se nechat oblbnout osobně jsem rád, že to někdo řekl nahlas: „Film se, představou Českých lvů. samozřejmě, dá dělat strašně dokonalou a precizní Když se dotočilo, nebylo to kompletní. Natočeny technikou. Ono to není dvakrát dražší, než kdyby se byly pouze 2/3 záběrů, kterých bylo potřeba. Chybě- to točilo HDVéčkem, ono je to dvacetkrát dražší. Je la spousta detailů a z ruky točených záběrů. Hotový to opravdu nesmysl. Je daleko lepší mít dvakrát tolik byl prakticky jen strohý popis situací, ne však jejich natáčecích dní a dovolit si jiný věci a věnovat se tomu atmosféra. Prostě to nefungovalo a nemohlo fungo- příběhu.“ vat. A to už se točilo dráž, než bylo původně s pro- Takže se v podzemí točilo s těžkou a nemotornou dukcí domluveno, strach, zda zbude něco na post- kamerou. Na detailní pohyblivé záběry z ruky z blíz- produkci se stal nepříjemnou realitou. ka, které podobné prostředí takřka vyžaduje a vybízí Houškovi nezbylo nic jiného, než jít za investo- k nim, se rychle muselo zapomenout, točilo se vět- rem vyžebrat ještě nějaké fi nance ná pár dalších dní šinou ze stativu bez pohybu. Hlavně díky tomu natá- natáčení. Místo toho však investor z celého projektu čení nabralo obrovský skluz. Natáčení v podzemí se odstoupil a po Houškovi požadoval navrácení všech stalo peklem. Jeden jediný záběr si vyžádal někdy dosud protočených peněz, což bylo bratru něco i několik hodin. Realitu nadšení z natáčení nahradila málo přes 8 milionů. únava. Všichni se stali otroky supertechniky. Houška Ideální místo na druhou malou lehce odbočují- se snažil zachraňovat seškrtáním celé jedné dějové cí vsuvku: „Když se za Labyrintem ohlédnu zpátky, linie o níž si myslel, že v příběhu chybět nebude. Při mám vlastně pocit, že jsme během prvního dne obhlí- střihu pak došlo ke zjištění, že samozřejmě chybí. dek ve znojemském podzemí někde naštvali nějakého Všechno se začalo komplikovat, prodražovat poltergeista a on nám to pak dával pořádně sežrat. a zpomalovat. Dostavovala se nervozita. Kamera- Kolem toho fi lmu se dělo tolik věcí, které ani nemů- man Houšku uklidňoval, že přece nemůže panika- žu moc racionálně vysvětlit. Měli jsme třeba na Ba- řit, ale musí se starat o kvalitní záběry. „Chceš točit rrandově v jedné škole uložené dekorace a spoustu Buňuela nebo Trošku?“ Houška přiznává, že podlehl. různých věcí. Jedné noci tam někdo ze zdi a z tru- „Ale měl jsem říct: Kurva, jasně, že Trošku, děláme bek serval topení a všechny věci zničil a rozmetal

[ 64 ] HOWARD – 6/2013

A jelikož producent, vlastní-li navíc práva k fi lmu, je šéf, muselo být, k ještě větší škodě pro fi lm samotný, samozřejmě po jeho. Producent tedy výrazně zasá- hl do dotáček. Natočila se spousta jiných a nových scén, které se později zase s velkou slávou vyhazo- valy, neboť z již tak nesourodého fi lmu dělaly spíše crazy komedii. Nakonec byla sestříhána snad pátá verze, která šla do kin. Byla to však čistě producentská verze, „v níž je úplně jiná hudba, než jsem chtěl já, kde je asi 10 mi- nut záběrů, které jsem v tom fi lmu nechtěl a pořád nechci a kde chybí pár záběrů, které bych tam chtěl, ale které jsme nedotočili ani v dotáčce.“ Do fi lmu se s notným přispěním producentů odkudsi vloudilo romantické melodrama dvou hlavních postav, které tam překáží a naopak se z něj vytratila „syrovost stří- kající krve za řevu přebuzených kytar.“ Film se pak posunul pryč z toho čistého žánru někam do šedi- vé mlhy nevýrazného mainstreamu. Houškovy pů- vodní představy a vize nejen, že nebyly naplněny, ale až násilně potlačeny, překrouceny a znehodno- ceny. Jak již Houška sám naznačil, samozřejmě, že i on mohl v okamžiku, kdy se začaly natáčet dotáčky a fi lm změnil směr někam, kam on nechtěl, bouch- nout do stolu a říct, že na to kašle, jde od toho pryč a nechce pod tím být podepsaný. To se ale v oka- mžiku, kdy jste tomu věnovali spoustu času, nervů a vlastních peněz, nedělá zrovna jednoduše. Už i z fi - nanční stránky věci. Protože se nad projektem pořád vznášel několikamilionový dluh prvotnímu investoro- po místnosti. Asi jako kdyby jste do té místnosti pustili vi. „Dodělat to bylo čistě racionální řešení.“ nasraného nosorožce. Nad ránem mi zavolali policaj- Zkráceně řečeno Houška by nejradši vzal existu- ti, tak jsem tam jel řešit tu spoušť s vytopenou míst- jící materiál, přestříhal ho po svém, dodal k tomu mu- ností a oblaky páry linoucích se z oken. Stál jsem tam ziku, kterou chtěl, hlavně dva songy, které původně a čvachtal po kotníky v horké vodě po celé místnosti pro fi lm natočili Silent Stream of Godless Elegy, včet- s pláčem na krajíčku a přemýšlel o tom kdo a proč. ně předělávky motetu(1) od Guillauma Dufaye z konce A celé je to cesta zase zpět k poltergeistovi. Rozu- 15. století (kterou snad ještě pořád najdete pod ná- mějte: ta místnost byla při mém příchodu zamčená, zvem Dufay na jejich bandzone profi lu) a vytvořil no- v prvním patře. Tam se nikdo nemohl jen tak dostat. vou verzi co nejvěrnější svým původním představám. A takových situací bylo více, byť pokaždé v jiné oblas- Jenomže k tomu s největší pravděpodobností nikdy ti. Racionálně vzato úplná pitomost. Anebo přijmete nedojde. Např. proto, že na fi lm nemá práva. fakt, že je za tím poltergeist.“ Nespokojen Houška byl i s dalším tahem nového Takže místo nějakého výsledku měl Houška jen vlastníka fi lmu, který se rozhodl reklamní kampaň fi l- prakticky nepoužitelný nehotový fi lm, žádné fi nan- mu zcela, jednoznačně a prvoplánovitě postavit (jen) ce a ještě navíc mnohamilionový dluh. Je třeba psát, na Lucce Vondráčkové. Lucka Vondráčková je speci- že se všechno na nějakou dobu zastavilo a zasek- fi cká tím, že ji hodně lidí nemá rádo. „Když jsem nako- lo? Houška nakonec našel producenty, kteří na sebe nec obcházel lidi s tím, že mám ve fi lmu Vondráčkovou, vzali jak jeho fi nanční závazek vůči předcházejícímu tak jsem zjistil, že ona má možná více nepřátel, než přá- investorovi, tak fi nanční záštitu nad dotočením a po- tel.“ Rozhodnutí vlastníka fi lmu postavit celou kampaň stprodukcí celého fi lmu. Ovšem ne, že by to dělali z nějakého entuziasmu a nadšení. Jako protihodnotu (1) Motet nebo Moteto (pravděpodobně z latinského movere, dostali práva k fi lmu, čímž Tomáš Houška prakticky hýbat se, anebo starofrancouzského mot, slovo, výrok) označu- je několik žánrů sborové hudby, používaných v různých obdobích ztratil poslední vliv na původně jeho fi lm. dějin hudby. Výraz se objevil poprvé ve 13. století jako označení Po několika měsících se tak konečně přistoupilo pro raná díla používající kontrapunkt založený na repetitivním opa- k dotáčkám. Navazovat na náhle a nenadále přeru- kování základního hlasu zvaného cantus fi rmus. Během renesan- šenou práci asi není žádný med. Obzvláště, když se ce bylo od cantus fi rmus upuštěno a za moteta byly označovány rozsáhlejší polyfonní kompozice obvykle na duchovní texty. Mote- k tomu přidají další problémy. Ukázalo se totiž, že to tedy tehdy bylo duchovním protikladem světského madrigalu, nový producent má o fi lmu naprosto jinou představu. s nímž jinak sdílelo podobný hudební charakter.

[ 65 ] na tom, že to je fi lm Lucky Vondráčkové Houška do- Pro nás ostatní může být potěšující zprávou, že dnes považuje za jednu z fatálních chyb. Pokoušel se podle posledních informací vlastník fi lmových práv jim vysvětlit, že Lucka Vondráčková má nějaké své pu- slíbil, že někdy v první půlce roku 2013 Labyrint vydá blikum, které se vůbec v ničem nepřekrývá s cílovou na DVD, takže si o výše napsaných skutečnostech skupinou horrorového žánru a jeho fi lmu. Protože ten a jejích výsledcích budeme snad moci konečně udě- fi lm je spíše pro lidi, co mají rádi tu krev, tvrdou muziku lat svou představu sami. a mají rádi, když je to tvrdé a divoké. Což zcela evi- Co říci závěrem? Točit v Česku horrory a dostat dentně většina Lucčina (ať už hudebního nebo herec- je do kin evidentně není žádná velká sranda. Osudy, kého) fanklubu nepreferuje. Že to je prostě celé úplně pozadí a dění za oponou jednotlivého fi lmu běžného mimo. „Tohle oni vůbec nechtěli pochopit.“ diváka asi nijak nezajímá. Dá se říci, proč by i mělo? Z fi lmu se udělal jeden jediný master, který do kin Na druhou stranu, povědomí o tajuplných tvůrčích vstoupil v DCP a jedné celuloidové verzi. Chvíli v nich procesech a vzniku daného fi lmu může pomoci pobyl a pak zmizel ze světa. Takřka doslova. Jedi- ke konečnému a otevřenějšímu přístupu a jeho po- nou existující kopii fi lmu totiž vlastní fi rma, která chvíli chopení. Filmy prostě nepadají jen tak z nebe nebo poté zkrachovala a v současnosti je v insolvenčním internetu. Sám za sebe čistě subjektivně mohu říci, řízení. Tedy teoreticky sice existuje, ale naprosto ni- že mnou osud Labyrintu docela otřásl. Natolik, že jak nefunguje a nic nevytváří. Nikdo jiný fi lm nevlast- od teď budu rád a vděčný za jakýkoliv český horroro- ní, neexistuje žádná jiná kopie a ta, která je majetkem vý fi lm bez ohledu na jeho kvalitu. Ne že by mi to za- (včetně práv na ni a celý fi lm) fi rmy se stala součástí mlžovalo a upravovalo jeho hodnocení (např. Čepel insolvenčního řízení. Dokonce ani jeho tvůrce, Tomáš smrti sračkou je a sračkou zůstane), ale už si budu Houška, jej nemá k dispozici a nemá ho v žádné kou- trochu uvědomovat, co všechno jeho vzniku mohlo katelné podobě. Má jen hromadu ani hrubě sestří- předcházet a s čím vším se jejich tvůrci potýkali. haného materiálu. Teoreticky řečeno, fi lm Labyrint Úplně na závěr bych ještě rád poděkoval Andree v současnosti dlí ve vzduchoprázdnu a není jakákoliv Parezové a Zdeňkovi Skokanovi za poskytnutí video- šance se k němu dostat. záznamu z říjnové BXM Fest 2012 diskuse s režiséry Ten, který ho vymyslel, věnoval mu část své- Tomášem Kučerou a Tomášem Houškou a samotné- ho života, svých nervů a dokonce celý jeden milion mu Tomáši Houškovi za obšírné doplňující informa- z vlastní kapsy, tedy nemá nic. Naopak, samotná ce k tématu. Veškeré citace v textu citují Tomáše snaha splnit si svůj sen, ho o více připravila, než by Houšku právě z buď již zmíněné diskuse nebo po- mu dala. „Jsou to věci, na které jsem několik let střá- skytnutých informací. O pár slov k tématu jsem po- dal frustraci a vztek.“ žádal i Lucku Vondráčkovou. Buď jsem k tomu pou- V současnosti se Tomáš Houška věnuje novému žil nesprávný komunikační kanál nebo jsem jí nestál projektu, kterým je natáčení komedie s názvem Ma- za odpověď. Přesto ji mám rád pořád stejně a plně turita (http://abraka.eu/maturita.php). Žádnou direc- si užívám své vyjímečné a nestandardní postavení tor´s cut verzi Labyrintu neplánuje a vlastně o něm spojnice mezi jejími fanoušky a horrorovým žánrem. ještě nějakou dobu nebude chtít moc slyšet. „Ne- Doprovodné fotky použity z internetových strá- chce se mi dráždit poltergeista. Jen ať pěkně zůstane nek fi lmu. v Labyrintu.“ Honza Vojtíšek

[ 66 ] HOWARD – 6/2013

Labyrint ECENZE R

Těžko psát do horrorového magazínu, který je lo- podzemím a legendami, což je pro mne osobně vel- gicky určen pro fanoušky žánru, o fi lmu jako je Laby- mi přitažlivé téma, za což může „ábíčko“, kde jsem rint. Labyrint totiž není podle všeobecných měřítek si coby malé Caelosátko přečetl několikrát pouta- vynikající, ba ani dobrý. Jenomže na druhou stranu vý článek se spoustou obrázků právě o pražském je nesmírná škoda vzít jej a zahodit do koše, proto- podzemí. Z toho plyne důvod, proč jsem na fi lm šel že ten malý kousek češství v každém z nás někde je a zmiňuji to právě proto, že pokud máte podobnou a hlodá. Český horrorový fi lm v kinech! Český profe- slabost, je docela dobře možné, že se vám fi lm bude sionální horror! No, jenže… On Labyrint vlastně není alespoň trochu líbit. Tedy pokud se místo s podze- horror, byť se touto škatulkou pyšní. Vlastně není ani mím spokojíte s obyčejným sklepem. thriller, čert aby věděl, čím je. A myslím, že kromě Film začal, a začaly se dít věci. A to prosím ta- čerta ani sám Labyrint neví, čím chce vlastně být. kové věci, že jsem si už po chvíli začal připadat jako bych sledoval rumunský umělecký fi lm, zabývající se Režie: Tomáš Houška životem člověka trpícího Alzheimerem. Začal jsem se Scénář: Tomáš Houška totiž už od začátku tak trochu ztrácet, ale došlo mi to Délka: 93 min. zhruba až v polovině fi lmu. Ono prostě některé nača- Původ: ČR té věci, nebo lépe řečeno docela dost scén, postav Rok: 2012 a mini zápletek prostě ve fi lmu nemá žádné rozuzlení Hrají: Lucie Vondráčková, Martin Zbrožek, a tak to na mě celkově působí nedodělaně. Momen- Jan Zadražil, Mary Coronado tálně už vím, respektive slyšel jsem, že fi lm neměl zrovna lehký vývoj, prošel si ve střižně velkou reduk- Musím říct, že o Labyrint jsem se nijak zvlášť ne- cí a to je právě ten kámen úrazu. Tedy asi. Nejvíce je zajímal a otřel jsem se o něj poprvé až při hlasování, tahle „pointová hluchota“ patrná na lince se satani- v němž měli lidé na internetu vybrat plakát k fi lmu. stickou sektou. Ona tam Lucka dochází asi na sku- To že vyhrál zřejmě ten nejhnusnější, to řešit nebudu, pinovou terapii či co, ovšem z několika náznaků je ovšem téměř na všech byl takový hlavní slogan fi lmu: patrné, že ona sekta před ní skrývá své plány a bude „Lucie Vondráčková tak jak jste ji ještě neviděli.“ Jak nějak zasahovat do hlavního příběhu. Jenže nebu- píšu, vůbec jsem nevěděl o čem fi lm je a tak jsem de. Jeden satanista bude u ní doma, pak nebude očekával nějaké příjemné porno ve stylu „Lucka get dirty“, bohužel nestalo se tak. Ono jasně, dvě spolu- bydlící jsou docela klišé, za to by nikdo pornooscara nedostal, ale aspoň bychom Lucku viděli, jak jsme ještě neviděli. Na druhou stranu, pro mě docela ten slogan celkem i platil, protože naposledy si Lucku Vondráčkovou pamatuju jako moderátorku obskurně hitparádního pořadu pro mladé z devadesátých let Marmeláda, kde jí dělal sidekicka Radek Kuchař. Což je, jak to jen říci, smutné. K fi lmu jsem se dostal tak, že jsem onen již zmi- ňovaný plakát zahlédl ve vývěsce místního kina, ne- měl co dělat a tak jsem si na něj zašel. Nevím, zda to bylo znamení, či špatná reklama, ale v kině jsem byl zcela sám. Ovšem to je bezpředmětné, protože v tom kině nebylo plno tak třicet let. Výhodou toho bylo, že jsem si mohl fi lm náležitě užít, tedy bez chi- chotajících se puberťaček a tzv. svačinářů, tedy lidí, kteří musí po celou dobu fi lmu šustit papírky od jíd- la a cpát se jako by to bylo to poslední, co na světě udělají. Nebo lépe řečeno krmit se jako prase a srát mě. Usadil jsem se doprostřed sálu jako pán a čekal. Tady musím ovšem zmínit jednu věc a tou je to, že v té době už jsem věděl, že se fi lm zabývá pražským

[ 67 ] a toť vše. O co jim šlo, kdo, kde, s kým a jak, to se to být relativně zábavný český thriller, jakoby vypad- prostě nedozvíme. A to není jediný případ, takových nuvší z televizní produkce. nedokončených, ergo hluchých míst je v Labyrintu O co že ve fi lmu jde? Neberte mě úplně za slo- spoustu. Ačkoliv pozor! Zrovna teď mě napadlo, že vo, ale je to zhruba takhle. Lucka Vondráčková byd- to byl záměr. Což by sice bylo originální, ale fi lmově lí v jednom pražském bytě s exotickou spolubydlící naprosto nefunkční. Co tím myslím? Film se jmenu- tmavé pleti. Pobíhají tam v kalhotkách a tak, prima je Labyrint, neboli česky bludiště. To se samozřejmě holky. Lucka taky pracuje u jednoho mimozemského vyznačuje spletitou sítí cest, nebo chodeb, ze kte- prodejce elektroniky no a k tomu se snaží točit doku- rých existuje jen jedna správná cesta ven, zbytek je ment o čemsi, co mi zůstává utajeno, protože jsem to slepý. Možná proto má fi lm tolik nedokončených li- nějak nepobral. Ale je to samozřejmě o záhadách, jak nií, stejně jako ve skutečném labyrintu. Velká myš- jinak. A tak se tam chodí, mluví, nacházejí se tajemné lenka? Ani ne, nicméně souhlasilo by to. Bohužel je symboly a kamenné desky v kontejneru na odpad- to ale zřejmě tím, že mimo střihu u Labyrintu totálně ky, až na to konečně Lucka přijde. U nich v domě selhala dramaturgie. Mně osobně s odstupem času je ve sklepě černá díra! Což není všechno, taky má fi lm připadá notně nesrozumitelný a špatně sestave- za kamaráda úchyla, který u sebe pořádá dýchán- ný. Někde jsem slyšel, že je to prý špatným scéná- ky a to i přestože si o něm všichni myslí, že je úchyl. řem, ale tomu se mi nechce věřit, poněvadž ani ten A tady opět vyvstává jedna nezodpovězená otázka, sebevětší diletant by nenapsal nic tak nedokončené- proč je úchyl? Co sakra udělal? Ono to zase zůsta- ho. Podle mé přísně logické dedukce je to tedy střih ne utajeno, překvapivě. Samozřejmě že v příběhu to a dramaturg, co hlavně selhalo, být to jinak, mohl hraje svou roli a to kvůli podezření, protože když je

[ 68 ] HOWARD – 6/2013

To vypadá tak, že jsou to krásně a čistě vybetono- vané chodby, ve kterých se dokonce svítí, ale tak, že nejde vidět zdroj světla, aby to působilo starodáv- ně. Což samozřejmě vůbec nepůsobí a vy si říkáte, kdy už narazí na nějaké dobové chodby a minimálně na alchymistickou laboratoř z dob Rudolfa II. Jenže ono prostě nic, zhola nic. Je to jen skupinka lidí, kte- rá se chová jako v každém druhém dokumentárně horrorovém snímku. Musíme se odsud dostat! Co to bylo? Kdo použil můj pesar? O takové ty klasicky kli- šoidní otázky není nouze. Ono se není co divit, chtějí se přece vrátit, než je beton uvězní ve sklepení na- vždy. Což by stejně nebyl takový problém, vzhledem k tomu jak ono tajemné sklepení vypadá, člověk by čekal, že tam každou chvíli narazí na kóji plnou zava- řenin a o jídlo nebude nouze. Jenže v té době se taky odtajní hlavní záporák fi lmu a věci naberou nečekaný úchyl nablízku, tak je podezřelý, ať se stane cokoli. spád! Tedy, on zase tak nečekaný není, protože už Nicméně na stranu druhou, je úchyl asi nejrozumněji dávno předtím lze z jedné scény vyčíst, že s onou jednající postavou, chová se celkem normálně a to osobou nebude všechno tak, jak má být. O koho i ve vypjatých situacích u konce fi lmu, které jsou do- se jedná, vám samozřejmě nemohu prozradit, jeli- konce tak vypjaté, až si přejete, ať se objeví zombie kož bych vás ochudil o spektakulární konec a tak to horník a umlátí všechny ty žvanily krumpáčem. Jo, to nechám nedokončené, stejně jako je polovina věcí by byla aspoň sranda. Když už jsem u toho, přízniv- ve fi lmu Labyrint. ci krve, usekaných končetin a rozšlápnutých očních Z toho, co jsem zatím napsal, to vyznívá, že je bulv mohou v klidu zůstat sedět. Nic z toho si v La- Labyrint největší hloupost v dějinách, o což mi ale byrintu neužijete, je to docela hodný fi lm. Takže Lucie nešlo. Nechtěl jsem ho takhle zadusit. Jenže ať pře- tedy pátrá všemožnými, často ale úplně nemožnými mýšlím, jak přemýšlím, nejsem schopen najít poziti- metodami, co že se to vlastně skrývá u nich v tom vum, které by stálo za zmínku, takže jediné pozitivní sklepě. Třeba v našem sklepě se často skrývali bez- na fi lmu zůstává snaha, snaha o český horror. Ko- domovci, ale ti v Praze zřejmě ve sklepech nebydlí. nečný verdikt je tedy takový: Domluví se tedy s úchylem, exotickou spolubydlící Pokud čekáte defl oraci některé z hereček, nedo- a svým přítelem, že půjdou do sklepa, kde chtějí pro- čkáte se. Pokud čekáte pražské legendy, nedočkáte lézt dírou vedoucí do podzemí, kterou odkryli dělníci. se. Taky se nedočkáte autentických záběrů podze- Samozřejmě že pokud se ve starém domě v Praze mí, v podstatě se nedočkáte ničeho, co byste čekat něco takového odkryje, měli by to prozkoumat při- mohli. Labyrint je jen nenápadným fi lmem, který si nejmenším památkáři, ale zlý kapitalistický podnika- hraje na něco, co není. tel se rozhodne to zatajit a zalít betonem. A tuto ope- raci chce samozřejmě provést co nejrychleji, a proto Martin Skuřok musí naše partička spěchat. A jde se do podzemí.

[ 69 ] P R O FIL Giacinto Scelsi

Ke krátkému vídeňskému studiu u Schönbergo- va žáka Waltera Kleina Scelsiho přivedlo nadšení pro futuristickou hudbu Luigiho Russola. Stal se prvním Italem, který, pod vlivem vídeňské školy, napsal dva- náctitónovou hudbu. Inspirace pro jeho tvorbu při- cházela z různých stran. Bylo jí například přátelství s francouzským básníkem Henri Michauxem (Scelsi ostatně sám občas psával a publikoval ve francouz- štině psané surrealistické básně), jehož poesii použí- val ve svých skladbách. Nacházel ji i v hudební teo- rii Alexandra Skrjabina ovlivněné teosofi í. Později se přidaly i východní fi losofi e, zen, jóga nebo již zmí- něný surrealismus. Giacitno Scelsi sám sebe nikdy za skladatele neoznačoval, svou tvorbu (hudbu) po- važoval za projev kreativity světa idejí a sebe samého pouze za posla, který vše jen tlumočí do not. Díky svému pozdějšímu (nejplodnějšímu a nej- výraznějšímu) až extravagantnímu způsobu skládání a pojetí hudební tvorby se nejednou stával terčem profesní kritiky. Díky tomu se Scelsi poměrně uzavřel a pro veřejnost, když už se setkala s jeho tvrbou, byl spíše hudebním podivínem. Z této mlhy a nezájmu vystoupil až v půlce osmdesátých let i díky Meziná- rodnímu festivalu v Kolíně nad Rýnem v roce 1987, kde se jeho tvorba konečně setkala s vřelým přijetím. Scelsiho tvorba se dá docela jasně a výrazně rozdělit do čtyř tvůrčích období. Problém je trošku s tím, že nejen díky faktu, že bylo jeho dílo „objeve- no“ a širší veřejnosti představeno až prakticky na sa- Podle všeho neměl a nemá hudební skladatel mém sklonku jeho života, ale i díky tomu, že Scel- Giacinto Scelsi s horrorem pranic společného. Což si často tvořil improvizační metodou, kdy prostě hrál je možná škoda, protože nejedno jeho hudební dílo a jeho asistenti ze záznamu hudbu okamžitě přepi- by skvěle podpořilo atmosféru strašidelného fi lmu. sovali do not, není jeho tvorba detailně skatalogizo- Přesto (nebo právě proto) jsme se rozhodli věnovat vána. Kromě toho byl autor na svou tvorbu poměrně mu nějaký prostor. Nejen proto, že si to zaslouží, ale skoupý a mnoho jeho děl nebylo po velmi dlouhou i proto, že se mnohá jeho tvorba skvěle hodí ke čtení dobu hráno veřejně. napínavých, strašidelných a atmosférických příběhů Raná Scelsiho tvorba, psaná ještě klasickým kon- (nebo tohoto čísla Howarda), protože je stejně napí- venčním hudebním jazykem, spadá do období let navá, strašidelná a atmosférická. A my ji, samozřej- 1929–1948. Mnoho záznamů z této doby nebylo do- mě, přesně k tomuto účelu doporučujeme. sud nalezeno, pokud vůbec existují. Skladby ve své době nebyly vlastně ani vůbec poslouchány, pravdě- Hrabě z Ayala Valva Giacinto Scelsi se narodil podobně končily hned v šuplíku, odkud je nikdy nikdo v La Spezia nedaleko Neapole 8. ledna 1905. Vyrůs- nevyndal. K nejvýznamnějším skladbám tohoto období tal na starém rodinném statku. Přestože měl v pod- patří String Quartet no. 1 (Smyčcový kvartet číslo 1) statě jen zanedbatelné formální hudební vzdělání z roku 1944. Až v roce 1949 měla pařížskou premiéru a po většinu svého života stál mimo hlavní hudební kantáta pro smíšený sbor La Nascita del Verbo, která dění, jeho originální dílo, prolamující zastydlé a uzná- od té doby nebyla veřejně představena a zůstává jed- vané hudební konvence koncem osmdesátých let 20. nou z jeho nejdůležitějších nezaznamenaných prací. století konečně vstoupilo v širší známost a Giacinto Na konci tohoto období Giacinta Scelsiho opus- sám začal být považován nejen za hudebního vizio- tila jeho manželka, on se nervově zhroutil a byl hos- náře, ale za jednoho z nejtvořivějších umělců minu- pitalizován v jedné švýcarské klinice specializující se lého století. na nervové poruchy.

[ 70 ] HOWARD – 6/2013

Zcela v rámci přísloví „všech- starostí, zaposloucháme-li se však no zlé je pro něco dobré“ se mu do jeho tehdejší tvorby, s jeho cito- tím otevřely dveře do druhého, tzv. vým a duševním stavem to již nemu- hledačského, období, které zapadá selo být tak bezstarostné. Dostal se do let 1952–1959. Terapeutické me- do bodu extrémní sebekritiky a tak- tody založené na kreativitě a ima- řka osamělé existence. Distancuje ginaci, s nimiž se setkal na klinice, se od jakékoliv analýzy nebo popisu prohloubily a obohatily jeho vztah sebe samotného či své tvorby, od- k východním fi losofi ím, s nimiž se mítá osobní kontakt a fotografování. setkal během svých cest po Indii Stěhuje se do bytu v Římě s výhle- a Tibetu. Léčebná terapie sestávala dem na starobylé římské fórum. Vra- např. z hraní jedné klavírní sekven- cí se k hluboce naboženské a fi loso- ce pořád a pořád dokola, což jej na- fi cké povaze zahrnující různé prvky konec přivedlo k novému stylu. Pře- z celého světa, převážně Indie a Dál- hodnotil svou dosavadní tvorbu a pohled na hudbu ného východu, ale i Bízkého východu (Řecko, Egypt, obecně a vydal se hledat novou defi nici hudby za- Sýrie, Arábie, Byzance). Začíná své temné sklad- loženou na jednotlivých tónech a jejich prostorové by pojmenovávat tituly vycházejícími z latiny, staro- funkci. „Zapomněl jsem vše, co jsem dosud o hudbě věké řečtiny, sanskrtu a sahá i po Mayištině (např. znal,“ prohlásil, postavil se do opozice tehdy převlá- Pwyll (1954), Ixor (1956), Ygghur (19611) nebo Ya- dajícímu serialismu a uvedl evropské hudební vnímá- maon). Po skladbách pro sólové nástroje se vrací ní do nové dimenze. Poslech se, dle něj, měl zaměřit k orchestrální tvorbě, jejímž vrcholem je Quattro Pe- na holý tón. zzi per Orchestra (1959) a sborové tvorbě, Tre Cati Když začal Scelsi opět v roce 1952 skládat, jeho Popolari pro čtyřčlenný sbor, Tre Canti Sacri (Ange- hlavním nástrojem se stal klavír. Na něm v rychlém lus, Requiem a Gloria) pro osmičlenný sbor. sledu vyprodukoval řadu různých kusů, v nichž byl Scelsiho nejcharakterističtější je jeho třetí obdo- kladen důraz na opakování sekvencí, což vedlo k re- bí z let 1960–1969. Významným dílem tohoto obdo- zonančním jevům, jemným harmoniím a tokátovým bí je skladba Aion s podtitulem Čtyři příběhy ze ži- strukturám. Scelsi experimentoval s tónovými clus- vota Brahmy z roku 1959, v níž se vrátil k orchestru. tery, repetitivními vzorci i symetrickými struktura- Skladba byla veřejně předvedena až v roce 1985. mi. Projevuje se rostoucí posedlost formální syme- K dalším symfonickým dílům z počátku tohoto ob- trií, základní pocit klidu. Některé pasáže by se daly dobí patří Hurqualia (1960) a Hymnos (1963), které připodobnit k pozdnímu Scriabinově klavírnímu sty- společně s Aion tvoří jakousi orchestrální supersym- lu. Podobnosti a odkazy lze nalézt i na jiné hudební fonickou trilogii v délce padesáti minut, v níž se snoubí skladby, což mohl způsobit fakt, že tyto skladby vzni- dramatičnost (Hurqualia) s mysticismem (Aion) a har- kaly převážně improvizačně tady a teď a byly zapiso- monií (Hymnos). Kromě návratu k orchestru Scelsi vány až ze záznamu. Scelsi jakoby hledal onen vnitřní v počátečním stádiu třetího období (znovu)objevil sílu tón. Došel k vnitřnímu poznání: jediný zvuk není žád- smyčcového kvarteta: String Quartet No. 2 (1961), ným hudebním bodem v žádném reálném smyslu, je No. 3 (1963) a No. 4 (1964), které jsou považovány to dynamický subjekt utvářený různými vlivy, což mu za jeho největší mistrovská díla, neboť každé z nich umožnilo vystavět svou hudbu takovým způsobem, přineslo důležité příspěvky nejen v rámci jeho díla, ale jakým to nikdy nikdo před ním neudělal. Na evropské v rámci žánru jako celku. Pro smyčce píše i další kusy. poměry jeho poměrně minimalistická tvorba druhého Již v roce 1961 koncipoval trilogii pro sólové violon- období obsahovala výrazné vlivy asijské kultury, což celo Ygghhur (katarze v sanskrtu), kterou dokončil se projevovalo hlavně prací s mikrointervaly, např. v roce 1965. V roce 1966 dokončil velmi emocionál- v klavírní suitě č. 9 jménem Ttai (1953) údajně evoku- ní a intenzivní duo pro violu a violoncelo Elegia per jící představu chrámů z nichž zní tantrické Óm. Smy- Ty (Elegie pro Tyi, jak bylo přezdíváno jeho manželce), slem podobných skladeb mělo být dosažení trans- které koncipoval již v roce 1958. Z těch významněj- cendence, smazání rozdílu mezi hudební tvorbou, ších jmenujme ještě skladbu pro sólové housle Xnoy- jejím poslechem a meditací. V půlce padesátých let bis (1964). klavír opustil, což pro něj bylo sice obtížné, ale záro- V šedesátých letech se Scelsi často věnoval rov- veň jej to osvobodilo. Pro svou tvorbu nachází jiné něž vokální tvorbě, s níž koketuje v a capella formě již nástroje, např. smyčce (mistrovský kus v tonálním v roce 1960 a pokračuje jedním ze svých nejvýznam- stylu Divertimento no. 3), dechy, pro něž píše sérii nějších komorních děl Khoom (1962) pro soprán, les- krátkých skladeb a v neposlední řadě komplexnější ní roh, smyčcové kvarteto a bicí nástroje. Khoom je kus Kya (1959) pro klarinet a sedm nástrojů. mocným sledem narativních epizod v nichž dominuje V roce 1955 oslavil Scelsi kulaté půlstoletí a byl hlas doprovázený různými kombinacemi nástrojů. Je právě uprostřed svého epochálního tvůrčího proce- to také první výrazný projev následující spolupráce su. Jeho aristokratický původ jej zbavoval fi nančních Scelsiho s japonskou zpěvačkou Michiko Hirayama.

[ 71 ] Přímo pro její hlas, jakožto sa- mostatný nástroj, začal Scelsi v roce 1962 skládat řadu pís- ní zahájenou Canti del Cap- ricono. Zřejmě nejkomplex- nější a nejdramatičtější dílo nejen třetího období, ale celé- ho svého tvůrčího života, píše v roce 1966. Je jím sborové a orchestrální Uaxuctum. V roce 1968 komponuje ještě skladbu pro harfu Okanagon a Tkrdg pro šestičlenný pě- vecký sbor, elektrické kytary a bicí. Konec třetího období pak označuje Konx-Om-Pax (1969), poslední dílo, kte- ré využívá rozšířené pohyby a velké formy. Čtvrté období začíná v roce 1970 návratem k čis- tě tonálnímu stylu v Anti- fona pro sólo tenor a osm hlasů mužského sboru. Ná- vratem k improvizaci a mys- ticismu: tři latinské modlitby pro sólový hlas Ave Maria, Pater Noster a Haleluja (1970). Je také obdobím bi- lancování. Výrazné pro toto období jsou dvě věci, krát- ké skladby a jakési párová- ní skladeb, které Scelsi píše jakoby po dvou: dvě sklad- by pro sólové housle, dvě pro sólové violoncelo, dvě pro sólový kontrabas. Velký prostor u něj dostává tvor- ba pro smyčcová dua: dvoje housle, violoncello a kontra- bas, dva kontrabasy. K jeho nejmystičtějším skladbám patří duo pro dvoje housle Arc-en-Ciel (Rainbow, Úplně poslední dílo píše sedmdesátiletý dosa- 1973). Je jedním pohybem, trvajícím až pět minut, vadní autor takřka stovky děl v roce 1976. Jmenuje přesto poskytujícím svědectví pronikavé vize času se Maknongan a je psáno pro basovou tubu, kontra- a zvuku. V párech přichází i vokální díla: Pranam fagot, basový saxofon, basovou fl étnu a kontrabas. I (1972) pro hlas a komorní orchestr a Pranam 2 Ač by se to z výše napsaných slov nezdálo, po- (1973) pro devítičlenný komorní orchestr. Pranam kud máte rádi temné, atmosférické horrorové sound- je indickým pozdravným gestem. Pranam II je Scel- tracky mnohdy až na hranici psychické únosnosti siho retrospektivní pohled na předchozí úspěchy. nebo prapodivné, bizarní až hysterické hudební ob- Dalším návratem je návrat ke klávesovým nástro- skurnosti, Scelsiho hudba by Vás mohla zaujmout jům: In Nomine Lucis (1974) pro varhany a v pří- a zpříjemnit nejednu četbu horrorové knihy. padě Aitsi (1974) návrat ke klavíru po dvaceti le- Giacinto Scelsi zemřel 9. srpna 1988 v Římě. Byl tech. Aitsi tvoří základní kámen pro pozdější String konečně objeven, uznán, hrán a nahráván. Různé or- Quartet No. 5 (1985), který byl urychlen smrtí Scel- chestry nahrály spoustu jeho skladeb. Mnoho jich siho přítele, básníka Henriho Micheauxe. Poslední objevíte na YouTube, kde si vlastní obrázek můžete kus pro velký orchestr, cizelovaný a brilantní kus udělat sami. Pfhat, píše v roce 1974. Honza Vojtíšek

[ 72 ] HOWARD – 6/2013

Když jsem na tuto knihu čistě náhodou nara- Jak již bylo podotknuto, kniha jednoduchou, ne- zil v obchodě, řekl jsem si, že by to byl dobrý způ- komplikovanou a lehce přijatelnou formou seznamu- sob, jak seznámit tříletého syna s horrorovým žánrem je s vybranými jedinci a jedinkami (vztahují se tyto a nenásilně jej přivést do světa strašidelných mon- pojmy i na pohlavně neurčité bubáky?) ze strašidel-

ster a horrorových záporáků. Cestou domů jsem v ní ných luhů, hájů a zákoutí. Tito jsou hezky roztřídě- ECENZE zalistoval a k vlastnímu potěšení zjistil, že to není ni do čtyř částí: fi lmová monstra, literární monstra, R klasická „dětská“ knížka, jak by se na první pohled pohádková strašidla a bubáci z bájí, mýtů a pověstí. mohlo zdát, ale že má co říci i mně samotnému. V každé z nich naleznete jak očekávatelnou klasiku, tak i pro podobný stručný, letmý a jednoduchý výběr Gerrie McCall: Monsters and Villains jména překvapivá i nečekaná. Překlad: Jaroslav Kučera Každému jménu je pak věnována celá dvoustra- Vydavatel: Svojtka & Co., Praha, 2010 na, obsahující velkou ilustraci se stručným tělesným Počet stran: 96 popisem (tělesné znaky, schopnosti a zvláštnosti). To je doplněno mapkou výskytu, velmi vhodným ilustro- Ona ta kniha sice má „klasický“ formát dětských vaným velikostně srovnávacím měřítkem monstrum ilustrovaných prohlížecích knížek (A4 naležato), více vs. člověk, jednou akční ilustrací, stručným popis- než půlku jí zabírají ilustrace a doplňkového textu je kem dané bytosti a krátkými zajímavostmi (až tato pomálu a stručně, přesto jaksi klame tělem. Dokáže to- kniha mě seznámila např. s faktem, že se vlkodlakem tiž zaujmout i letitého fandu horrorových monster a po- můžete stát, napijete-li se vody z vlkodlačí šlépěje). dobných potvor. Alespoň u mě se jí to povedlo. Napří- Popis a zajímavosti jsou různé kvality. Někdy ob- klad proto, že mě v několika případech překvapila. sahují jen ty základní a nejznámější informace, takže

[ 73 ] nepřinesou nic nového. Často však jsou zajímavé a jde jen a jen k dobru v hodnocení knihy). O mon- a i u všeobecně známých monster a strašidel po- strech, bytostech a jménech jako Kalibán, Rumpel- skytnou nejednu dosud neznámou a zajímavou in- stiltskin, Mordred, Fenrir, Fafnir, Sleipnir jsem dosud formaci. opravdu neslyšel. O naprosté šílenosti, ptáku jmé- Podobně je tomu u ilustrací. Obecně jsou sa- nem Ziz, který je větší než zeměkoule, a snad proto mozřejmě výborné. Některé jsou slabší, ale jiné jsou celou knihu uzavírá, ani nemluvě. opravdu strašidelné (můj syn se jich docela bál). Ja- Kromě povedených ilustrací, zajímavého výbě- son nevypadá moc děsivě, hrabě Orlok dokonce vy- ru, tu a tam hodnotných a originálních informací, mě padá až komicky, ale z takového Imhotepa, Zombie, kniha zaujala ještě jednou věcí. V popiscích a dopro- Oduly, Kalibana nebo Grendela jde docela strach. vodných textech si nebere žádné servítky a nesna- Jen s Medusou mám ten problém, že má klasicky ží se popisovaná monstra a záporáky nějak zlidštit hezkou tvář, kterou by samozřejmě mít neměla, pro- nebo zjemnit. Popisuje je takové, jakými opravdu tože má být od pohledu škaredá a odpudivá! A Nos- jsou, pro kapku krve, trhání lidských těl a jiné neple- feratu má samozřejmě špatně nakreslené zuby. chy opravdu nejdou daleko. A to mě vcelku potěšilo, Výběr tedy obsahuje jména naprosto klasická: protože být mi nějakých 8-13 let, asi by mi kniha při- zlá čarodějnice z Jeníčka a Mařenky, zlá královna ze vodila nejednu husí kůži a ledovým potem zbrocená Sněhurky, Vlkodlak, pan Hyde, Quasimodo, Kerbe- zda. A to se knize prostě musí nechat. Stává se tak ros, Frankensteinovo monstrum, Dracula, Hannibal docela vhodným dárkem (rodiče z ní určitě budou mít Lecter a dokonce i Moby Dick. Narazíme i na jména radost) mladším sourozencům, neteřím, synovcům, očekávatelná. Častokrát zavítáme do tolkienovské bratránkům, sestřenkám, vnoučatům a nebo potom- Středozemě (Orkové, Sauron, Černí jezdci) a do an- kům přátel. tické mytologie (Kerberos, Siréna, Sfi nga), nechybí Klidně bych bral pokračování např. s Chuckym, ani King Kong, Morlokové nebo Trifi d. Jsou tu však Pinheadem, Patrickem Batemanem, Inseminoidem, i jména, které velmi mile překvapí: Netvor z Černé la- Herbertem Westem, obyvatelem proutěného koší- guny, hrabě Orlok (rozlišení Nosferatu-Dracula mě ku, Kayako a možná bych přežil i Edwarda Cullena docela pozitivně překvapilo), Frankensteinova ne- (i když ten by byl asi osamocen sám jako kůl v plotě věsta, Bezhlavý jezdec (ano, ten z Ospalé díry), Hyd- ve vlastní samostatné kapitole). ra, Žvahlav (zde v originále Jabberwock), Blob, Gren- del. No a pak jsou tu jména, s nimiž jsem se setkal Honza Vojtíšek úplně a naprosto poprvé (možná odhaluji své velké nedostatky, ale setkání s nimi mě opravdu potěšilo

[ 74 ] HOWARD – 6/2013 Ivan Kučera OVONIAVAČ Nikdy som si nemyslel, že by mi raz vyšla kniha. no v poslednom čase si mýlil koberec so záchodom. Ale vyšla. Potom som s hrôzou zistil, že to bol román Preto som ho zatváral do kuchyne. z červenej knižnice. Potichučky som otvoril dvere na pracovni, aby Pravdaže, JA som bol autorom a pri písaní som nepočul, že idem. Musel som ho potrestať a k tomu vedel, ČO píšem. No niekoľko mesiacov po úspeš- bolo nutné chytiť ho priamo pri čine. Bosými noha- nom (romantika u nás vždy išla na dračku) uvedení mi som stúpil na koberec v chodbe, položiac ruku knihy na trh, som sa zobudil do tichého bytu a do- na kľučku kuchynských dverí. Rýchlo som ich otvoril pálilo mi to: kamarát, napísal si škvár! Ty, ktorý si za- a rozsvietil. čal písať ako sedemročný, lebo si namiesto šlabikára Kocúrik bol na svojej stoličke. Väčšinou spával dostal Misery Stephena Kinga. Ty, ktorý píšeš krváky, stočený v klbku, no teraz bol zahrabaný v prikrýv- plné mŕtvych ľudí a zvierat. Ty, ty, ty! Kniha sa volala kach. Vykúkala mu z nich len hlava s vytreštenými Mŕtva sova a predávala sa tak dobre, že sa po mesi- očami. Akonáhle ma uvidel, vystrelil z brlohu a prele- aci musela urobiť dotlač. tel okolo mňa, ukryjúc sa v pracovni. Manželku som nemal. Ani deti. Byt po rodičoch. Susedia – väčšinou deti ľudí, ktorí tu bývali pred nimi. Dvojposchodový činžiak v zelenom prostredí. Na jabloni pred činžiakom sa zjavili púčiky a na mar- huliach voňavé biele kvety. Pokračoval som v prá- cach na Mŕtvej sove 2. Stanovil som si prísny režim. Vstával som skoro ráno. Môj deň začínal návštevou kúpeľne, s východom slnka som išiel do potravín na rožky a noviny. Na tichej ulici po mne štekali psy. Doma som sa naraňajkoval a potom som písal. Naj- lepšie sa mi písalo skoro ráno. Písanie dvojky ma bavilo natoľko, že som raz vstal z postele už niečo po štvrtej, uvaril si kávu a z pracovne už čoskoro vychádzal klepot železného písacieho stroja. Mal som na ušiach slúchadlá s hud- bou, len tak som sa vedel sústrediť. Keď som na chvíľku prestal písať a dal si dole slúchadlá, ovalilo ma všadeprítomné ticho… a za- čul som šuchot. Ako keby na Zemi pristál mimozem- šťan a našiel vrecko s cukríkmi, vnútri videl fareb- né veci a chcel sa k nim dostať, no nevedel by ako, lebo na ich planéte vrecká neexistujú. A tak by ho len obchytkával a ono by šuchotalo. Započúval som do šuštiaceho zvuku pozornejšie; možnosť, že by išiel od susedov, som ihneď vylúčil. Steny boli hru- bé, to bol dôvod, prečo ma susedia kvôli stroju ešte zdravili. Mohol to robiť môj kocúr. Včera večer som ne- chal na stole v kuchyni nerozbalené cukríky. Vyskočil na stôl, hajzlik. Šušťanie prestalo. Ozvalo sa hlasné trhnutie. Na linoleum sa vysypali cukríky. Kuchyňa bola hneď oproti mojej pracovni. Tam som ho cez noc nechával zavretého. Mal tam svoj záchod s pieskom. Predtým som nechával otvorené všetky dvere v byte, aby mal v noci voľné teritórium,

[ 75 ] Niečo tu páchlo. Slabo, ale páchlo. Akoby ste sa sa zobudil, jej puch stihol vyprchať. Prázdne obaly pokúsili smrad prestriekať pomarančovým sprejom. od potravín hádzal do koša. Na zemi boli vysypané cukríky a na stole roztrhnuté Neviem, prečo ovoniaval, ale mám teóriu. Preto, vrecko. Medzi cukríkmi som uvidel niekoľko rozbale- prečo mačky a psy. Bol rovnaký, no on svoje schop- ných, prázdnych papierikov. nosti nechcel využiť, on ich potreboval zneužiť. Ako- Zrazu som si uvedomil, že som doma sám. Tá in- by predbežne rátal s tým, že sa raz z bytu odsťahu- formácia bola dvojzmyselná. Neišlo o to, že to s cuk- jem. Tomu nemohol zabrániť (i keď, občas som sa ríkmi nemal KTO urobiť, ak kocúrovi za noc nenarástli v noci strhával z mory, v ktorej sa mi zdalo, že tomu prsty. Išlo o to, že mi nemal kto pomôcť. Vybehol som môže zabrániť veľmi jednoducho). Mohol ale zabrániť z kuchyne, odomkol som dvere a rozsvietil na scho- tomu, aby som sa neodsťahoval len ja s kocúrom - disku. Ticho, len dole čosi bzučalo. ale aj on! Inými slovami, potreboval poznať moje pa- Vrátil som sa do bytu. Cukríky, vrecko a papieri- chy, aby ma raz vystopoval, keď to bude nutné. ky, som vyhodil do koša. Kocúr už vyzeral pokojne. Písanie ma už nebavilo. Strašilo ma. Čo ak vždy, Tak som sa upokojil aj ja. keď som písal so slúchadlami na ušiach, s hudbou Máte niekedy ten pocit? Sedíte vo svojom byte. revúcou mi do uší, čo ak vtedy postával pri dverách Ste sami doma. Ticho, počuli by ste ihlu spadnúť. a nakúkal dnu kľúčovou dierkou? Niekedy sa dosta- A zrazu ju spadnúť počujete. Čosi sa vám zamarí, že nem pri písaní do tranzu, z ktorého nevnímam oko- ste NIEČO počuli. Neviete čo. Nejaký zvuk. Zmeníte litý svet. Vtedy sa ku mne mohol dokonca priplaziť sa na skalu, aby ste počuli i najmenšie šuchnutie. No a ovoniavať ma. Viete si to predstaviť? Tá predsta- väčšinou, ak máte šťastie, už nepočujete nič. Čosko- va ma po nociach privádzala do šialenstva. Čo ro- ro na nepríjemný zážitok zabudnete. bil, kým som bol napríklad kupovať rožky? A čo bolo V mojom byte bol Ovoniavač. Ja, kocúr a Ovo- ešte horšie: čo robil, keď som bol doma? niavač. Bola to humusácka smradľavá príšera. Bý- Bol plný nechutných záporov. Napríklad žiarlivos- vala niekde v byte a z úkrytu vychádzala, až keď bol ti. Chcel ma mať len pre seba. Kocúrovi rozbil hlavu. vzduch čistý. Pred ľuďmi, ktorí sú ochrnutí a nemôžu Tĺčikom na mäso. Narafi čil to tak, že mŕtvolku poho- komunikovať s okolím, sa pravdepodobne bežne zja- dil pri kuchynský drez, na ktorý položil drevenú dos- vuje a pobehuje sa po ich izbe. ku na krájanie, vedľa nej nôž a naklepané hovädzie. Zakrádala sa potichu bytom, ovoniavala a jedla Malo to vyzerať ako nehoda. Naklepával som mäso, veci, ktoré som zabudol dať do chladničky. Kým som potom som odbehol, kocúr bol akože blízko a tĺčik sa

[ 76 ] HOWARD – 6/2013 zošmykol a rozbil mu hlavu. Lenže Ovoniavač zabu- vraciam z mesta alebo vstávam ráno z postele, ukry- dol na to, že nie som debil. To naozaj veril tomu, že je sa u susedov, ktorí práve nie sú doma. V bytovke mu to zožeriem? Takú hovadinu? To som si už nemal bolo desať bytov. Vždy niekto nebol doma. pamätať ani to, či som naklepával mäso? To ma na- Ale čo ak má každý byt Ovoniavača? Nielen ozaj až tak podceňoval? Alebo bol taký hlúpy? Alebo v tomto činžiaku, ulici, meste či štáte, ale na celom sa mi posmieval? svete? To by znamenalo, že keď sú susedia preč a ja Po kocúrovej smrti som zostal s Ovoniavačom som sám v celom činžiaku, je ich tu minimálne desať! v byte sám. Pred epizódou s cukríkmi som sa v noci A čo ak sa rozmnožili? Množia sa medzi sebou alebo skoro nikdy nebudil, mával som dobrý spánok. Po- skrátka začnú existovať? tom sa pre mňa stala posteľ peklom, ktoré som mu- Väčšina Ovoniavačov si nemôže dovoliť byť taká sel pretrpieť z čisto biologického hľadiska. Zamkýnal drzá, ako môj, lebo väčšina bytov má viac obyva- som dvere na spálni, ale pocit večnej neistoty spô- teľov, celé rodiny. Občas sa ale stane nehoda aj im. sobil, že som začal zle spávať, prerušil som kontakty Batoľa sa zadusí v spánku alebo vypadne z postieľ- s ľuďmi, nedvíhal telefóny, neotváral na zvonenie pri ky. Muž si pri holení britvou nešťastne presekne krč- dverách a schudol za dva mesiace dvadsať kíl. nú tepnu a na mieste vykrváca. Žena sa počas spr- Raz som s vypätím všetkých síl prehľadal byt. Tep- chovania šmykne na mydle a zlomí si väzy. lý víkend, suseda umývala schody. Práve bola na dru- A občas Ovoniavač narazí na človeka, ako som hom poschodí a rozprávala sa so susedom, kultu- ja. Bezdetného samotára bez frajerky, rodičov či as- ristom. Časom sa k nim pridali ďalší dvaja susedia. poň frajera. Len s jedným kocúrom. Nechal som otvorené dvere a prehľadal byt. Práčku, Stal som sa autorom jedného hitu. O tri roky si nádrž na vodu v kúpeľni, sprchový kút, vstavaný šatník na mňa už nikto nepamätal. Zamestnal som sa v pe- v predsieni, sporák, komoru (tá bola po nociach určite kárni. Majiteľovi prevádzky bolo čudné, že chcem jeho rajom), skrine v izbách, nakukol som pod postele, chodiť len na nočné, ale s radosťou súhlasil. pod gauč. Nič. Vybral som spod nich všetky harabur- Keď idem domov, vezmem si čerstvé pečivo dy, aby sa prečistil priestor, no po hajzlovi ani stopa. a spokojne pozerám na brieždiacu sa oblohu. Radšej Raz, bol večer a pršalo, som sa započúval sa ale aj tak prechádzam ulicami, kým nie je úplný do zvuku mixéra, ktorý vychádzal z bytu nado mnou. deň. Až potom idem domov. Nahlas zaštrngám kľ- Nebolo by na tom nič čudné… keby susedia neboli účmi, aby vedel, že prichádzam. Až potom vojdem. na trojtýždňovej dovolenke… na ktorú odišli včera! Od kolegu som si zohnal revolver. Ženu mať ne- Mixér stíchol a vystriedal ho hrmot, ako keď sa môžem. Čo keby bola v noci sama doma? na zemi rozsype kuchynský riad, hrnce, vidličky. Za- Mohol som sa presťahovať, ale on by ma našiel. klonil som hlavu na strop a srdce mi búšilo tak, až Možno mu raz prestanem voňať a rozhodne sa, že som ho počul. chce niekoho, kto vonia lepšie a necháva na stole Dokázal sa Ovoniavač pohybovať medzi bytmi? viac jedla. Keď sa dokáže ukrývať v jednom byte, asi áno. Takže Nedávno sa mi stratilo mydlo. Neviem kam. Pros- nie je až taký majster v ukrývaní. Keď počuje, že sa te zmizlo.

Ivan Kučera se narodil na západním Slovensku v roce 1981. Má rád fi lmy (nej- radši má, samozřejmě, ty horrorové) a kni- hy. Mezi jeho nejoblíbenější autory patří Stephen King, upřednostňuje však jeho ne- horrorovou tvorbu. Internetově publikoval stovky textů o fi lmu, především fi lmových recenzí a biografi í herců a režisérů. Časo- pisecky publikoval např. v periodikách Fan- tázia, GoldMAN a Novomestský spravodaj- ca. Horrorové povídky mu vyšly ve Filmagu Extra. V roce 2011 vyhrál v rámci povídkové soutěže Cena Fantázie za nejlepší horroro- vou povídku roku Cenu Béla.

[ 77 ] Horrorové webseriály, co stojí za to

Dnešní doba je pro fandy v podstatě čehokoliv být příliš složitý (čest výjimkám!), jelikož stopáž jed- neskonale přívětivá. Proč? Protože existuje internet notlivých epizod nepřekračuje deset minut, přičemž a jednoduché spojení s celým světem. Díky němu se většinou je to o mnoho méně, třeba i okolo dvou mi- třeba takový fanda horroru dostane během chvilky nut. To je hlavní rozdíl oproti „ofi ciální“ seriálové tvor- de facto ke všemu, co k životu potřebuje, ať už jde bě, protože celá řada webseriálu by se vlezla do sto- o fi lmy, knihy, či jen probírání svých zážitků a dojmů páže jedné epizody seriálu televizního. Většinou jde se stejně postiženými lidmi na diskusních fórech. Ov- také o dílo pár kamarádů, nadšenců a fanoušků, nic- šem pokud jste fanda kreativní a chcete také tvořit, je méně v poslední době tato podmínka přestává platit, internet přítulný jako thajská šlapka na kokainu. protože ty opravdu kvalitní web- seriály fungují pod záštitou některého ze studií, počínaje od ryze inter- Lidé před dvaceti, či třiceti lety bez fi lmového netové Machinimy, až třeba po Warner Bros. Což je vzdělání měli jen dvě možnosti, jak se prosadit a jak jen ku prospěchu věci, protože s tím přichází důleži- dostat své dílo k divákům. Tou první je již zmiňované tá část jakéhokoli uměleckého procesu, fi nance. Řeč fi lmové vzdělání a konexe, tou druhou je talent, trpě- je samozřejmě o seriálech s nějakým příběhem, nic- livost a řemeslo. Jedno pak mají obě cesty společné, méně k webseriálům můžeme řadit de facto cokoli, štěstí. Když zvolím tu těžší cestu, tak takový nadšený co se objevuje v pravidelných epizodách, ať už jde amatérský fi lmař musel shánět knihy o fi lmovém ře- o recenze, či zábavné pořady. Tento článek jsem se mesle a učit se doslova na koleně. Technika byla dra- rozhodl napsat, protože jsem velký fanda těchto mini há a její užívání složité. Natočit i velmi krátký fi lm bylo dílek a rád bych doporučil nějaké zajímavé kousky, nesmírně obtížné a také docela nákladné. A když už které vám mohou zpříjemnit dlouhou chvíli. A začne- to měl konečně všechno hotové, musel řešit ještě me od toho nejlepšího. složitější otázku, jak zařídit, aby vůbec jeho dílo ně- kdo viděl. A to je ohromný rozdíl oproti dnešku, kdy BITE ME i v podstatě netalentovaný člověk s kamerou za pár Bite Me je neskutečně dobrý seriál. Nevěříte? Tak tisíc a kvalitním programem pro úpravu v počítači, já vám zhruba nastíním děj. Greg, Jeff a Mike jsou může dostat díky internetu své dílo za pár chvil do- tři kamarádi, kteří bydlí už od školy spolu, každý je slova k miliónům potenciálních diváků po celém svě- úplně jiný, ale jedno mají společné, vášeň pro video- tě. Tohle samozřejmě není tak růžové, jak to vypadá, hry. De facto jsou to už chlapi, kteří nikdy nedospěli protože je to, jako když vám upadne prsten do díry a po návratu z různých (podřadných) zaměstnání se v kadibudce, je totiž docela těžké se probrat tou hal- dou sraček, než člověk objeví ten pravý poklad. No a právě proto přeci čtete Howard! Kde jinde najdete doporučení pro to nejlepší a varování před tím, čemu se máte obloukem vyhnout. Ale zpět k internetu a k tématu článku, tedy se- riálům běžícím na internetu. Ač původně vznikl ná- pad webseriálu již v dřevních dobách internetu (The Spot), obrovskou popularitu zažívá až dnes a tajemní internetoví proroci tvrdí, že je to budoucnost seriálo- vé tvorby v dnešní uspěchané době. Proč? To vám nyní vysvětlím, protože si povíme, co je to webseri- ál. Webseriál je v podstatě úplně stejný jako každý jiný televizní seriál, protože se v pravidelných interva- lech setkáváte se svými hrdiny, avšak s tím rozdílem, že webseriál běží většinou na Youtube, v menší míře na Vimeu a ty, které si to mohou dovolit, mají web vlastní. A přesto je to úplně něco jiného. Webseriál má trochu jinou strukturu. Příběh většinou nemůže

[ 78 ] HOWARD – 6/2013 sejdou u hry na síti. Ne nehrají žádnou fantasy blbi- Protože byl seriál hodně úspěšný, dočkal se další nu, mezi jejich největší zábavu patří kydlení zombíků. řady, jež ovšem byla diametrálně odlišná od té první, Zvrat ovšem přichází, když se jeden z nich rozhod- která je geniální a dokonalá. Ve druhé řadě se trochu ne dospět a odstěhovat se ke své přítelkyni, která je promíchají vedlejší role, objeví se mrtvolně sexy Amy mimo jiné posedlá cvičením, a když chce Mike sex, Okuda (The Guild) a především na scénu nastoupí musí si to odpracovat třeba klikama. A ne, nemys- armáda. A protože vysoce úderný tým z první série lím klikání na myšku, ale opravdové kliky, tedy tako- hojně postuje videa na Youtube, komunikuje na Twit- vou tu činnost, kterou pravý hráč počítačových her teru a Facebooku, kde nabírají spousty fanoušků, za- dělá tak maximálně na klávesnici. Greg s Jeffem pří- čne se o ně armáda zajímat. O dalším ději pomlčím, liš netruchlí, protože ještě než si Mike odnese své nicméně jednoznačně doporučuji shlédnout, byť je věci (a především jeho brýle na noční vidění - speci- druhá série slabší než první. Má ale větší rozpočet, ální edice hry), pozvou si na pohovor nového spolu- podíváme se také do exteriérů a vůbec je to víc tako- bydlícího. Co čert nechtěl, vyklube se z něj zombie, vé „mega“. Nezbývá než doufat a čekat na vznik třetí stejně jako z většiny lidí v jejich sousedství. Sice jim série, která by mohla být ještě epičtější a nabitá ještě chvíli trvá, než si to uvědomí, což samozřejmě vytvoří větší porcí hlášek a humorných situací. A samozřej- pár zábavných situací, ale pak je to jasné. Co dělali mě hromadou nemrtvých. doposud? Kydlili zombie. Teď jsou všude kolem, tak proč v tom přestat? Tři přátelé tedy využijí svoje zna- AVGN a Cinemassacre’s Monster Madness Je-li vám známo jméno James D. Rolfe, popří- padě jeho alter ego Angry Video Game Nerd, nemu- sím ho snad vůbec představovat. Pakliže vám zná- mo není, trochu jej tedy představím. James je velkým fandou videoher (hlavně těch klasických), ale co je pro nás důležitější, je také obrovským fandou fi lmů, hlavně těch horrorových. Na čemž by nebylo nic až tak zajímavého, nicméně James je také nadšeným fi lmařem s obstojným talentem a hlavně vulgárním osobitým humorem, který se projevuje v jeho alter losti z videoher a rozhodnou se zabít všechno, co je egu Nasraného nerda. Stejnojmenný pořad, tedy An- mrtvější než oni, aby si zajistili přežití. Zombie samo- gry Video Game Nerd se pravidelně objevuje na You- zřejmě umírají notně bizarními způsoby a postupně tube už roky a James v něm svým vlastním stylem se utvoří elitní zombie tým, stejně jako v každém dru- recenzuje klasické videohry, ale i samotná herní za- hém zombie bijáku. Ovšem s tím rozdílem, že s ta- řízení a jejich příslušenství. Co je na tom horrorové- kovým týmem byste si každou vteřinu říkali, že ab- ho, ptáte se? Nuže, James nedělá jen suchou recenzi solutně nemáte šanci přežít. Osobně doslova miluju s ukázkami z herní obrazovky, ale bojuje ve sklepě poslední díl, jelikož je v něm scéna, kdy Mikova cvi- s Jasonem Vorheesem, jindy zase paří hru s Freddym čením posedlá přítelkyně zvedne Xbox v touze mrš- Kruegerem, nebo se převlékne za celou Addamsovu tit jím do hnijících úst nejbližší zombie. Samozřejmě rodinu. Zábava je to neskutečná, vulgární a fekální, nebudu scénu popisovat přesně, ale přísahám, že se u ní v pohodě a bez studu lze pomočit smíchy. Pokud čekáte efekty ve stylu Romerova Úsvi- tu mrtvých, kde se banda fantomasů na velmi zpo- malujícím tripu snaží prokousat do obchoďáku, jste na omylu. Nechci tím samozřejmě urážet mého oblí- beného zombie režiséra a jeden z nejlepších zombie fi lmů, nicméně efekty z jeho klasik už dnes působí docela archaicky. Bite Me se vyznačuje profesionální kvalitou efektů, ať už jde o povedené masky, či gore efekty, kterých je samozřejmě v zombie kydlanici po- žehnaně. Jeff v jednom díle vypadá, jako by skočil do vany s kečupem. I tak ale nejde o nic vážného, podle toho, co jsem napsal, musí dojít i housce se salámem, že jde o ryze zombie komedii zaměřenou na hráče, kterou si ale užijí i ti, kteří hráli maximálně tetris na záchodě.

[ 79 ] a pokud se o videohry nezajímáte, na recenze her, Christopher Nolan natočil nějaké ty fi lmy o Batma- týkajících se horroru byste se podívat měli, protože novi a pojal je trochu vážněji, než předchozí, dá se byste se jinak ochudili o notnou porci zábavy. Vlastně říci komediální fi lmy (i když na verzi z roku 1966 nic vám můžu zaručit, že pak se podíváte i na recenze nikdy mít nebude). Momentálně byl vypuštěn třetí nehorrorové. Například Bible Games, ty mají opravdu fi lm Temný rytíř povstal, který se zaměřuje na třídní koule z oceli. nepokoje a boj proti zlotřilým kapitalistům, kteří mají Angry Video Game Nerda jsem zmínil hlavně kvůli peníze a obyčejní lidé peníze nemají, což je štve, ale recenzím na hry horrorové, protože určitě stojí za to. něco s tím dělají, až přijde tlustý Darth Vader v let- Jak jsem se ale zmínil, James je také velkým fandou ním outfi tu. To že na mě zvláště tento třetí fi lm pů- fi lmovým a je fandou kreativním. A proto se jednoho sobí víc směšně, tady rozebírat nehodlám. Ani to, že dne rozhodl zmapovat horror jako takový ve více než každý z jeho fi lmů měl jistou negativní reklamu (smrt stovce krátkých epizod v pořadu Cinemassacre’s Ledgera, střelba v Coloradu), která mu zajistila do- Monster Madness. Dá se říci, že je to kvalitní učeb- předu status kultu. Zaměřím se na fi lm Temný rytíř, nice horroru a téměř povinnost pro každého fandu, ve kterém Heath Ledger ztvárnil působivou a zajíma- který se zajímá o horror jako celek, tedy i jeho historii vou postavu Jokera. Webseriál The Joker Blogs totiž a napříč žánry. Jistě, v jednotlivých epizodách nena- navazuje na události tohoto fi lmu, Joker je dopaden, razíte na nějaké extra raritní kousky, o kterých jste zavřen do léčebny pro choromyslné Arkham, kde by nikdy neslyšeli, ale je to opravdu kvalitní průvodce se měl léčit. Ale stejně jako neznáme lék na rýmu, napříč žánrem, s trefným Jamesovým komentářem, nemůžete ani vyléčit Jokera. Ba ani vytvořit jeho v němž je řada postřehů a informací, takže se i coby psychologický profi l, o který se pokouší při rozhovo- ostřílený horrorový matador můžete dozvědět něco rech s Jokerem doktorka Harleen Quinzel. Fandům zajímavého. komiksu je jistě tato postava známá, jelikož jí její po- Jednotlivé epizody mají jen pár minut, někdy tři, sedlost osobou Jokera přivedla na stranu zla a ona jindy třeba šest a tak to má být, žádné běhání okolo, se stala Harley Quinn. Doktorka Quinzel si rozhovory stručně a po hlavě do toho. Samozřejmě můžete vy- s Jokerem nahrává a ten jí několikrát řekne, že ta vi- zkoušet i jeho další pořady, jako Board James, kde dea dá jeho známý na Youtube. Tady vzniká podsta- se svým kamarádem testují deskové hry, nebo nasrá- ta seriálu „Joker bloguje“, protože kromě ofi ciálních vací You Know What´s Bullshit, ve kterém se zaměřu- videí z terapie Joker nahrává i své další řádění, které je na obyčejné věci, u kterých si ani neuvědomujete, se zprvu dotýká jen zaměstnanců Arkhamské léčeb- jak vás serou. Jako třeba obaly DVD. ny, ale pak se dočkáme i útěku a řady bizarních epi- zod, jako Brokovnicová svatba, či Večeře u Arkha- mových. Druhá jmenovaná je asi nejpovedenější epizodou a zachycuje co jiného, než večeři doma u doktora Arkhama, kde je paradoxně hostitelem Joker. Rozehraje tam působivou psycho hru ve sty- lu Saw. Nicméně chtěl jsem tím říci to, že divák má mít pocit, že sleduje reálná videa. Celý seriál se sa- mozřejmě točí okolo Jokera a to je to, co dělá seriál tak působivým. Výkon Scotta McClura je totiž doslo- va dechberoucí, nesnaží se Ledgera kopírovat, hra- je postavu Jokera trochu po svém. Ale strach z něj rozhodně jde a jeho výkon je až neskutečně uvěři- telný, pokud by Nolan do některého z dalších neto- pýřích spektáklů potřeboval znovu Jokera, tady má jasnou volbu. Joker je šílený a je naprosto nemožné zařadit ho do některé škatulky, jeho šílenství je totiž absolutní i přesto, že vypadá jako hrané. Podle jeho vlastních slov: „Optimista vidí tuhle sklenici polopl- nou. Pesimista ji vidí poloprázdnou.“ Na otázku jak ji vidí on odpoví: „Já bych ji převrhl.“ A o to jde, Joker se zprvu snaží rozjíždět psychologickou hru s perso- nálem, ale již po chvíli, tedy po první vraždě, zjistíte, The Joker Blogs že není jenom kecal. Tak trochu jsem váhal, zda sem tento seriál zařa- Na to, že je The Joker Blogs ryze fanouškovský dit, jelikož se nejedná o horror, nicméně mráz po zá- počin, mu prakticky nejde mnoho vytknout. Jistě, dech často vyvolává a není v něm nouze o šílené objeví se mrkající mrtvola, nebo situace, kdy si říká- a krvavé kousky. Takže vlastně proč ne, vždyť je to te: A kdo jako drží tu kameru?! I tak si ale udržuje to, co chceme. Možná jste si všimli, že známý režisér profesionální standard. Můžu jej rozhodně doporučit.

[ 80 ] HOWARD – 6/2013

BlackboxTV Blackbox TV je Youtube Channel zaměřený na tvorbu horror sci-fi krátkých fi lmů. Najdete tam také spousty minisérií, nicméně vlajková loď jejich tvorby je webseriál o stejném názvu jako kanál, tedy BlackboxTV. Jedná se v podstatě o soubor několi- ka mysteriózních a horrorových krátkých fi lmů, kte- ré na sebe epizodně nenavazují, většinou s nějakou otázkovou pointou na konci „Co byste kdybyste?“. Seriál má epizodu od epizody kolísavou kvalitu, nic- méně vyznačuje se řemeslně zvládnutou fi lmařinou i nějakými těmi efekty. A zabývá se všemi možnými tématy, od paranormálních jevů až po sériového vra- ha, který zabíjí mladé ženy. Compulsions Ano, i na zvrhlíky a zvrhlice dojde. Compulsions, česky Choutky, pojednává o třech psychicky naruše-

a na looku seriálu je to hodně patrné, opět profesi- onální práce. Mimo jiné, nemáte pocit, že je Robert Englund v kdejaké blbině? Nemyslím tím kvalitu díla, ale je fakt, že ten chlápek toho točí tolik, že by pak ných lidech, kteří mají své zvláštní choutky, jež ukájejí člověk ani nečekal, že se objeví v takovém prťavouč- tak, že je prostě dělají a užívají si je. O jaké choutky kém seriálu někde na internetu. No nic. O co že v se- se jedná, vám prozrazovat nebudu (no dobře, čekej- riálu jde? Každý díl je zaměřen na nějakou fóbii : te například sadistu), ale rozhodně doporučuji shléd- Hydrophobia – strach z vody nout, přičemž upozornění, že seriál není pro slabé Scotophobia – strach ze tmy/noci povahy, má v magazínu jako je Howard asi takový Entomophobia – panický strach z hmyzu smysl, jako upozorňovat že bodnutí nožem bude Misophobia – špatná snášenlivost zvuků bolet. Ale je tomu tak, seriál je na Youtube poměry Claustrophobia – strach z uzavřených prostor relativně drsný, na druhou stranu má opravdu pro- To je totiž to, co doktor Andower na své klinice fesionální zpracování, za což posbíral mnoho oceně- léčí. Tedy aspoň to si myslí budoucí pacienti. Prav- ní, především prestižní cenu Streamy, což je obdo- dou je, že fóbie na klinice narostou až do děsivé sku- ba Oscara u fi lmů a seriálů běžících na webu. Navíc tečných rozměrů a vy budete zírat. Doktor totiž paci- po shlédnutí seriálu možná objevíte i u sebe nějaké enty zavře do „komory strachu“ kde se své fóbii musí ty choutky… Fear Clinic No jo, nemocnice a horror, kolikrát už to tady bylo? Na nemocnici přeci nic děsivého není, v noci tam na vás nevybafne malá japonská holčička a ani doktoři neprovádějí ve sklepení genetické experi- menty. V nemocnici už jsem náhodou byl, takže to vím. Nicméně kde jsem nebyl, je klinika řízená sa- motným Freddym Kruegerem. No, to zase kecám, ale je to fakt, kliniku řídí samotný Robert Englund. Klinika strachu je ambiciózní pětidílná minisérie z produkce Fearnet.com, která ukořistila ceny Strea- my za speciální efekty a zvuk. Což už něco znamená

[ 81 ] postavit čelem. A někdy i jinými částmi těla. Tedy člo- po šprta. Děj seriálu spočívá v tom, že studenti za- věk nesmí odejít po prvním dílu, který je jednoznačně čnou jeden po druhém mizet a tak musí překonat nejslabší. Za to prostředek seriálu má pořádné grády třídní rozdíly mezi sebou, aby přežili a vůbec přišli a dovolím si říci, že opravdu vyděsí. Z jednotlivých na to, co se to v liduprázdné škole děje. Kvalita seri- dílů pak, ač se to tak ze začátku nezdá, postupně álu je spíše odpočinková a úsměvná, protože skoro odhalujeme nějaké to tajemství okolo doktora Ando- na všem je vidět nízký rozpočet, což by tedy zase až wera. tak nevadilo, ale do toho se také přidává lehce při- troublý scénář a epické herecké výkony. The Dead Hour Dead Hour u nás není příliš známá, ale je od tvůr- The Divine ců celovečerního horroru z roku 2008 The Wretched, A rozloučíme se těžkým kalibrem. The Divine je který je u nás bohužel také neznámý. Výhodou je to, projekt, který odstartoval na Kickstarteru, kde se že teď o nich víte, další bod pro Howard! Seriál se na něj zájemci skládali různými částkami. Výsledek dočkal i druhé série, jeho struktura je ryze povídková za to ale stojí, Motion Capture, speciální efekty, mas- a inspiruje se v klasických seriálech jako Příběhy ze ky, vše je výborné, stejně jako komiksově laděné vy- záhrobí, Zóna soumraku, nebo Krajní meze. Jednot- právění o kazateli a jeho ekipě, která bojuje se zlem livé epizody kolísají mezi thrillerem, sci-fi a hororem, a řeší přitom otázku víry, protože často musí porušit nicméně jejich náplň je vždy mysteriózní, tím pádem daná pravidla. potěšující pro každého fandu strachu. Zpracování je nízkorozpočtové, ději to však nijak neuškodí a tvůrci To by byl zhruba výpis toho, co byste na webu se s prázdnou peněženkou poprali se ctí. Seriál běží rozhodně neměli přehlédnout, je to totiž zdarma na ofi ciálním webu thedeadhour.com, kde je archív a navíc vám to může poskytnout inspiraci pro vlastní všech epizod a nějaký další zajímavý stuff, například tvorbu, protože je až ostudné, že v českých zemích odkaz na krátký duchařský fi lm New House. žádný horrorový webseriál nevzniká. Pokud bychom se nedrželi jen horroru, je toho samozřejmě spous- The Throwing Stone ta dalšího a vlastně nevím proč nedoporučit, protože Házení šutráků je v podstatě horrorový Break- dílka jako Fallout: Nuka Break, H+, nebo Continu- fast Club, kde je parta středoškoláků rozdělená hez- um rozhodně stojí za podívání, protože sci-fi a horor ky ve stylu amerických teenage fi lmů do kast podle k sobě mají relativně dost blízko (je Alien sci-fi , nebo popularity a dřepí v sobotu ve škole. Máme tu tedy horor?). klasickou teenage skvadru, ve které jsou všech- ny klišoidní postavy, od prom queen, přes atleta, až Martin Skuřok

[ 82 ] HOWARD – 6/2013

„Budeme rádi za tipy od vašich čtenářů.“

Na Valentýna začala vysílat první česká, ryze Na golf, dechovku i myslivost se diváci již mo- horrorová televizní stanice, Horor Film. O tom, jak ji hou dívat. Hledali jsme výklenek na televizním trhu, získat a sledovat a jaký má vlastně program si může- nejlépe specializovaný fi lmový kanál, který by mohl te přečíst vše na stránkách televize: hororfi lm.tv. Nás být vysílán v noci, kdy máme volnou technickou ka- ale zajímalo i mnoho dalších záležitostí, které souvisí pacitu. Zatím v této kapacitě vysílal operátor erotický s něčím tak významným, jako je česká horrorová te- kanál a u programů tohoto žánru převyšuje televiz- levize. A protože má Howard k Horor Filmu poměr- ní nabídka diváckou poptávku. V neposlední řadě je ně blízko (náš nejpohlednější autor pro ně píše noční hospodářská recese tím nejlepším obdobím pro roz- horrorové zprávy) , rozhodli jsme se borce z Horor voj žánru hororu. Filmu oslovit. Ti dali hlavy dohromady a takto to do- padlo… Podle zatím vysílaných fi lmů cílíte na co nej- větší pestrost. Jaké jsou vaše fi lmové zdroje První otázka je nasnadě, proč jste se rozhodli a na co se tedy mohou diváci do budoucna těšit? provozovat fi lmový kanál zaměřený zrovna na ho- Škála nabízených hororů je opravdu široká, rorový žánr? Proč ne třeba golf, lidové písničky záměrem je snaha o pokrytí velkého spektra různých nebo myslivost?  období a oblastí hororového žánru, aby si každý

[ 83 ] divák mohl vybrat. Za zajímavost rozhodně stojí S kratšími snímky u nás mají tvůrci určitě prostor. představení několika nejlepších filmů od italského Od dubna chystáme vysílat i krátkometrážní nezávislé režiséra Lucia Fulciho, kterého u nás znala pouze hororové počiny, které přicházejí většinou od studen- omezená skupina hororových nadšenců, ale širší ve- tů fi lmových škol nebo od nezávislých nadšenců. Ně- řejnosti zůstal utajen. Jako protiváhu zase nabízíme které jsou moc dobré a jsme zvědaví na ohlasy na ně. nové americké horory, natočené moderním stylem Budeme rádi za tipy od vašich čtenářů, případně fi l- pro mladší diváky zvyklé na trochu jiné výrazové pro- my od tvůrců-čtenářů. středky. Do budoucna se mohou diváci těšit na ještě širší Nutně se musíme zeptat na vaše vlastní žán- paletu hororů, například ze zajímavých destinací jako rové preference, co se vám na poli hororu líbí a co jsou Austrálie či země z Balkánského poloostrova. naopak ne? Já osobně jsem velkým ctitelem žánru už od dob Horor fi lm vysílá ve stylovém čase, jsou nějaké mého mládí, především pak starší americké hororové plány do budoucna, které by vysílací čas rozšířily? školy. Vrcholem jsou fi lmy jako Vymítač ďábla od W. Máme na mysli třeba jedna sobotu v měsíci, kdy Friedkina, The Omen či Rosemary má děťátko. Líbí začnete už v deset nějakou vybranou peckou atd. se mi také japonské „duchařské“ horory, staré italské Vše je na divácích a operátorech televizních sítí. (Fulci, Bava) či odlehčené horory od skupiny TROMA. Pokud zájem bude dostatečně veliký, zvažujeme Z poslední doby mě zaujali především snímky možnosti rozšíření na „předpůlnoční“ čas. Představu mladého tvůrce z Malajsie Jamese Wana Zlověstné máme docela jasnou. ticho a Insidious. Za vidění také rozhodně stojí horor Sinister. Co Dáváte velký prostor domácí nezávislé tvorbě, naopak nemusím, jsou trapné vyvražďovačky typu což je pro české autory jistě motivací. Co musí Hostel. amatérský – nezávislý snímek splnit, abyste jej mohli vysílat? Mají vás nadějní autoři oslovovat Na co se můžeme v souvislosti s Horor Fil- i s kratšími fi lmy? mem těšit v nejbližší době? Bylo pro nás poměrně zajímavým zjištěním, že Jak již bylo řečeno v předchozích odpovědích, se u nás točí celá řada nezávislých hororů, které re- chystáme uvést několik hororů z poměrně exotických alizují především mladí nadšenci pro potěšení sebe oblastí, alespoň co se kinematografi e týče, které di- a svých přátel a některé z nich jsou na velice dob- vák jinde vidět nemůže. ré úrovni, takže je škoda je neodvysílat. Kdybych měl Také bychom se chtěli zaměřit na český nezávislý mluvit o některých kritériích pro uvedení, uvedl bych fi lm a dát prostor mladým tvůrcům a jejich krátkome- určitou míru kvality, snímek musí být něčím zajímavý trážním hororům. a přitažlivý, autor musí být vlastníkem všech práv A samozřejmě se diváci mohou těšit na řadu kla- s filmem souvisejících, atd. sických i nových hororů té největší kvality.

[ 84 ] HOWARD – 6/2013 Martin Skuřok Lov

[ 85 ] Bála se. Plačky se choulila pod vzrostlým stro- byly lesem, les byl jím, byli spjati mocnou prastarou mem. Neviděla, kde to je. Neviděla, co to je. Ale vě- silou přírody. Nemuselo se to nijak namáhat. Zatímco děla, že to tam někde je, tam ve tmě, pozoruje ji to ona byla na pokraji sil. Přesto střídala nohu za nohou a živí se jejím strachem. Obchází kolem čirá hrůza, stále rychleji. Srdce jí tlouklo jako o závod. Nemohla v nočním vzduchu je cítit smrt. Přesto že noc byla si dovolit zpomalit, cítila to za sebou. Cítila, neopo- chladná, byla zbrocená potem, studeným potem, važovala se ohlédnout, věděla, že tam je. V hlavě se který se v kapkách kutálel po jejím chvějícím se těle jí stále dokola opakovala jedna a ta samá myšlenka. a nechával za sebou vlhké stopy, jako vysychající ko- Tlapa zakončená ostrými spáry držící její krk. Bolest. ryta dávno mrtvých řek. Nechladily, pálily jako plame- Chuť vlastní krve. ny. Strach ji spaloval. Její oči neměly barvu, byly zce- la černé, dík roztáhnutým zorničkám, které se marně Začala zpomalovat. Do jejího rychlého dechu se snažily překonat noc a zahlédnout její hrůzu. Marně, začal prodírat sípot. Pálilo ji v krku, pálily jí plíce. Sva- to co ji děsilo, by se nedalo spatřit, nechtělo to. Do- ly ochabovaly, je na konci svých sil. Byla připravena slova se kochalo tím, že má tu moc, moc strachu. to vzdát, když v tom zahlédla skrze hustý porost lesa Líbilo se mu to a opájelo se to tím pocitem. Tím vzru- pohybující se světlo. Světlo, jež v ní rozžehnulo pla- šujícím pocitem převahy, síly. Bylo teď jejím pánem, men naděje. Překonala se a opět zrychlila. Její tělo pánem celého světa. bylo naprosto vysílené. Její mysl však ne, má naději a musí ji využít. Světla se ztratila, ale ona neztrati- Leknutím nadskočila a z úst jí vyšel přidušený vý- la směr, věděla, kde na ni čeká možná záchrana. To křik. Prasknutí suché větvičky působilo v nočním ti- si světel nevšimlo. Jeho oběť mu připadala zvlášt- chu jako výstřel z pistole, celý les rezonoval zvuko- ní, ztratil pozornost, když se fetišisticky ukájel zápa- vou vlnou té ohlušující rány. Byla to setina vteřiny, ale chem jejího těla zbroceného potem. Mohl si to dovo- jí to připadalo nekonečně dlouhé a ten příšerný zvuk lit, on byl přece pánem lesa. ji prostupoval od nohou až k hlavě, kde působil jako ničivá exploze. Nevěděla co dělat, zda se zvednout Už viděla lesknoucí se povrch asfaltového hada, a utíkat, zda křičet, zda se zajíkat pláčem až k udu- jež se líně vinul lesem. Ještě pár metrů. To už si uvě- šení, jež by ji přineslo vytoužené vysvobození z noční domilo, o co jeho oběti jde a s hlasitým hrdelním ře- můry. Jež by znamenal konec teroru její mysli. Prosi- vem chtělo skoncovat jeho noční hru. Řítilo se za ní, la Boha, prosila matku, prosila všechno, co jí přišlo porážejíc vše, co mu stálo v cestě. Nezastavitelná na mysl, ať ji vysvobodí. Dala si hlavu mezi kolena zhmotněná noční můra ničící vše. Větve se láma- a začala hlasitě vzlykat. ly, kameny odlétávaly stranou. Od jeho mohutných tlap odlétávalo zetlelé listí, hlína a rostliny. Je konec, Cítilo se to pobaveně. Na jeho obličeji bez tváře se už nastal čas. Když slyšela, co se za ní děje, málem rozhostil výraz bez výrazu, pobavení. Rádo by si s ní na místě strachy zkameněla. Začala křičet a utíkala hrálo do nekonečna, bylo to tak úžasné. Ale vědělo, že dál, směrem ke svému cíli, i když její zmučené tělo noc netrvá věčně, že nic netrvá věčně a každá hra musí všemi silami protestovalo. Už jen pár kroků. Zakopla. mít své vyvrcholení. Bylo jí tak blízko! Slastně zavrčelo. Už jí to bylo blízko, z jeho chřtánu vlála dlouhá sli- Zaslechla snad centimetr vedle ní nelidské zavrčení. na a v přimhouřených očích byla znát touha po krvi. Zaječela jako siréna, její jek prostoupil celý les a zce- Touha po smrti. la ho naplnil. Křičela jako smyslů zbavená, křičela hrůzou. Bylo to tak blízko! Cítila to, slyšela to. Její Její oči se rozzářily, jako dítěti, které po probuze- vytřeštěné oči svítily do tmy jako svítilny. Stále kři- ní spatří za oknem první sníh. Na obzoru se objevila čela a sunula se pozpátku směrem od stromu. Le- světla a rychle se přibližovala. Navzdory její situaci se pilo se na ni vlhké zetlelé listí. Jen na vteřinu zavřela cítila šťastná. Vyběhla na silnici. Zastavilo se to a ne- oči. Když je otevřela, stálo to před ní. Jen tak se to dočkavě chodilo ze strany na stranu na okraji lesa. zničehonic objevilo a i přes tmu, jež jí předtím nedo- Ona začala zběsile mávat směrem ke spásným svět- volila vidět ani špičku vlastního nosu, to teď viděla lům. Rychle se blížila. Cítila se šťastná, vysvobozená, v celé plné hrůze. Obrovskou srstí porostlou posta- přežila vlastní smrt. Světla už ji musela vidět. Z hr- vu bez tváře, bez výrazu. Mohutné paže zakončené dla mu vyšel hluboký chrčivý řev. Zklamaný řev, jenž dlouhými spáry přijímaly rozpaženy černou oblohu, v tom okamžiku přehlušil vše. jako by z ní čerpaly sílu. Jeho široká hlava se otočila za pažemi a z hrdla mu vyšel nelidský zvířecí řev. Její Byla na místě mrtvá. Její tělo pokrylo notnou část strach se zhmotnil přímo před ní. Překonala se, po- okolí. Silnice. Kmeny stromů. Část její krve tomu stavila se na nohy a začala utíkat, co jí to jen její zkře- stříkla do tváře bez výrazu. Slastně ji olízlo dlouhým hlé nohy povolily. Nikdy neběžela tak rychle. Jen se jazykem pokrytým puchýři. Noc si vybrala svou oběť. to zašklebilo. Stíhání bylo jednostranné, ona utíkala, Osud tomu tak chtěl. Zatímco se nocí neslo kvílení řítila se lesem jako dravé zvíře, jako to které ji dnes brzd, to se jen otočilo a zmizelo v hlubokém lese. lovilo. To ale nemuselo běžet, nemuselo nic. Jeho oči Po dni přece přijde opět noc.

[ 86 ] HOWARD – 6/2013 Martin Skuřok

Nenávidím tě! Nenávidím. Jsi odporný. Vřed protože pak už nebude co nenávidět a tělo i mysl za- na lidské společnosti. Radši se zastřel, prokážeš tím plaví pocit blaha. světu službu. Třeba ti pak za to postaví pomník jako hrdinovi, který zemi zbavil vředu. No jen se na něj po- Ale co když spolu obě cesty, láska i nenávist sou- dívejte, plná huba trapných vtípků a keců, arogantní visí? Co když se první cesta vyřeší, ale ta druhá tam posed a posměšný výraz. Cožpak nikdo nevidí, jak přesto zůstane, protože životní láska se stejnou mě- je ten člověk ubohý?! Asi ne a díky tomu cítím ná- rou jako životní nenávist nezapomíná a nikdy nepře- ležité rozčarování. Nikdy jsem si nemyslel, že umím jde? A naopak, pokud vyřeším sám svou nenávist, nenávidět. A pohrdat. Ale tak hluboce, tak silně, sko- uzavřu si tím cestu první a navíc pro to nebude po- ro jako milovat. Jenže je-li láska něco nadpozemsky chopení? První tedy asi bude lepší, s láskou po boku krásného, nenávist je čisté zlo, kdy do hlavy vplou- se nenávist dá zašlapat do bláta, kdežto v případě vají myšlenky, jež zůstávají běžně skryty v nejhlubším druhém vyřeším nedobré a přijdu o krásné. sklepení lidského vědomí. Nicméně, obé má něco Zatím co si o tom tak přemýšlím, tak jsem se společného, výsledek, destrukci. Láska, stejně jako uklidnil. nenávist, jsou zničující, smrtelně. Jenže, zničen pro něco krásného, nebo zničen svým vlastním vztekem, ------co je lepší? Dalo by se říci, umilovat se k smrti, nebo se bodat nožem do hrudi, co je lepší? Výraz lepší se To ne! Ne! Neměl ses tak chovat! Proč to děláš?! nedá použít ani na jedno, jelikož obé má totožný vý- Teď vyděšeně koukáš, kde se zničehonic vzala má sledek, záleží jen na tom, jakou cestou se k onomu ruka na tvém krku. Pokoušíš se vysmeknout, ale ne- výsledku dobereme, zda cestou v podstatě čistou jde ti to, jsem silnější než ty. V té samé nekonečné a svým způsobem vznešenou, kdy svou mysl obětu- vteřině, ve které se přítomnost odehrává, se mi obli- jeme milované osobě, či cestou hnusu a špíny, kdy čej zkroutil do škodolibého úšklebku a v mysli mi zá- pro zničení není v očích ostatních pochopení. De fac- řil obrovský nápis: ZNIČ HO! Vrhnul jsem se na tebe to se lze v obou případech od sebedestrukce zachrá- berouc sebou i stůl, jež jsem ani nevnímal, že stojí nit, v případě prvním je to opětování alespoň jednoho v cestě. Převrhl se a to co na něm bylo, se rozbilo procenta lásky vaší k někomu od něj vám, což není a rozkutálelo kolem. Snažíš se bránit, ale jsi jen pa- nic, co by se dalo, či vůbec mělo zkoušet vynutit. tetický červ a jen mě tím více a více rozzuřuješ. Ležíš Pak přichází uvolnění a tělo i mysl zaplaví pocit bla- pode mnou na zemi a kroutíš se jako ten červ, kdo ha. V případě druhém je to ale jen ve vašich rukách. má teď navrch, co? Dívám se zpříma do toho odpor- U takto silné nenávisti je řešení také jedno, eliminace ného obličeje, který se mi kradl i do snů plných toho objektu nenávisti. Objektu, na kterém není ani atom nejhoršího násilí a chci ten obličej vymazat ze svě- dobrého. Zničit jej. Objektu, který nemůžete dostat ta. Vygumovat! Rytmicky do něj buším pěstmi jako z hlavy a který vás při sebemenším připomenutí se do pytle, rytmicky jako stroj, stroj bez citu a slitování. dohání k zuřivosti. Eliminovat. Tím se zachráníte, Musím tě rozbít k nepoznání! Začínáš být omámený Nenávidím

[ 87 ] z mých úderů a moje mysl začíná přemítat, jak ti co nejvíce ublížit. Povšiml jsem si pivní sklenice z převrhnutého stolu, kousek od tvé hlavy. Zvedl jsem ji nad hlavu, prohlédl si ji proti světlu, na dně ještě zbylo zanedbatel- né množství piva. Sklopil jsem zrak na tebe a v naprosté tichosti jsem tě vši silou ude- řil sklenicí dnem vzhůru doprostřed obličeje. Ozvalo se prasknutí, ale sklenice byla celá. Chytil jsem ji do levé ruky, jako když si chyt- nu hřebík, abych ho mohl zatlouct a vztekem na maximum vyhnanou silou pravou rukou jako kladivem udeřím do dna sklenice. A zno- va. A znova. Ty už nic neříkáš, jak to že ti do- šla slova? Zrovna tobě? Stejně rytmicky jako jsem tě mlátil předtím i teď buším po dně pev- né sklenice. Cítím, jak pod mými údery pro- ráží kosti toho odporného obličeje, jak vyráží zuby, láme čelist. Mám taky pár zlomených prstů, jejichž bolest mě nutí akorát k ještě sil- nějším úderům. Celá struktura hnusu se roz- padává, obličej už není, jen promáčklé cosi, co vypadá jako lehce promáčklý vyfouklý míč a sklenice, která je po dno zaplněna. Ještě poslední úder nenávisti a udýchaně se posta- vím nad své dílo zkázy. Otřu si rukou zpoce- né čelo a zůstane mi na něm rudá šmouha. Jako válečné barvy! Ty ale vypadáš směšně. Rád bych se ti smál, ale ovládne mě nový pří- val vzteku, pořád vypadáš jako atrapa člově- ka! S nelidským řevem po tobě začnu šlapat, hned na to skákat, oběma nohama a celou svou vahou. Cítím, jak se bortí tvůj chatrný hrudník, jak praská žebroví a hmoždí se orgá- ny. Užívám si to. Neskonale si to užívám. Je konec! Konečně! A já už jsem unavený a pro- to jsem se posadil na opodál stojící židli.

Otevřely se dveře, vrátili jste se. Někte- ří začali vyděšeně křičet, jiní nevěřícně stá- li s vytřeštěným pohledem na mé veledílo. S úsměvem jsem se k vám otočil. Plně jsem si uvědomoval, co jsem udělal, ale byl jsem v takové euforii, tak nadšený, že jsem se mu- sel usmívat. Asi jsem vám připadal trochu ne- příčetně, ale byl jsem naprosto v pořádku. Můj úsměv se setkal s tvým vyděšeným po- hledem, který říkal: Co jsi to jen udělal? Ten pohled mi zmrazil úsměv na tváři, rázem před vámi seděl nejvyděšenější člověk na světě. Ten pohled mě propaloval, když jsem si uvě- domil důsledky. Jak zbytečný byl můj čin. Je konec, se vším. Co jsem to jen udělal?

[ 88 ] HOWARD – 6/2013

Shivers ECENZE Není v životě mladého, čerstvě sezdaného páru dalších šiřitelů zvláštní šukuchtivé nákazy. Leaderem R mnoho důležitějších okamžiků, než výběr toho správ- v tomto směru je právě Nicholas, který si v břišní du- ného bydlení. Dnes každá druhá hýká po podnika- tině nosí opravdu zajímavou zoologickou. Nákaza se telském baroku uprostřed satelitního městečka, ale samozřejmě šíří rychlostí blesku a kdykoli si o nějaké v sedmdesátých letech byly in bytové domy. U nás, osobě už už myslíte, že bude hlavní postavou příbě- v zemičce utopené v rudém hnusu, byl vrcholem by- hu, skočí do ní parazit vzhledu uleželého hovna a je- tového bydlení panelák na periferii Prahy, ale v tako- jím jediným cílem je jen a pouze páření. vé Kanadě byli mnohem, mnohem dál. David Cronenberg platí prakticky celý svůj fi lmař- ský život za úchyla, jehož fi lmy vždy balancují na hra- Režie: David Cronenberg ně vkusu. Nikdy to ale neplatilo více, než v jeho raném Scénář: David Cronenberg období, kdy za málo peněz natáčel s neherci levné Délka: 87 min horrory, zaměřené na proměny těla a sexuální napětí. Původ: Kanada Jsou to snímky jako Rabid (1977), Brood (1979) nebo Rok: 1975 právě Shivers, které vytvořili Cronenbergův kult a na- Hrají: Lynn Lowry, Barbara Steele, vždy jej etablovaly v očích horrorových fandů jako Hanka Posnanska, Vlasta Vrana, Allan Kolman inovativního a originálního tvůrce. To, že Cronenberg ke stáru tuto cestu opustil, je stejně tak logické, jako Na odlehlém poloostrově byl nedávno otevřen ul- smutné. tramoderní bytový komplex, který se pyšní mimo jiné V Shivers byl ale na vrcholu tvůrčích sil a před- vlastním zdravotnickým zařízením, sofi stikovaným vedl naprosto dokonalou studii odcizení a posedlos- bezpečnostním systémem, perfektně vyškolenými ti, která staví na velmi minimalistických fi lmařských vrátnými a hromadou nadržených nájemníků. Ale to postupech. V devadesáti procentech záběrů kame- jsem trochu předběhl. Na začátku našeho příběhu se ra stojí na místě bez jediného hnutí, což diváka sta- zdá být vše v pořádku a tak sledujeme zmíněný man- ví do pozice zcela nezúčastněného pozorovatele. To želský pár, kterak se seznamuje se všemi výhodami podporují i nenápadné triky, které by kdokoli uplácal jejich nového hnízdečka. na koleni za pár dolarů. A třešničkou na tomto od- Stejným procesem seznamování a stěhování jis- cizeném dortu, jehož součástí byste nikdy nechtěli tě nedávno prošel i Nicholas Tudor a jeho manžel- být, je zástup neherců, kteří působí přesně tak, jak ka. Jenže jejich manželství asi nebude stoprocentní, neherci před statickou kamerou působit mají. Čest- protože Nicholas si tu a tam s oblibou odskočí o pár nou výjimkou budiž královna Barbara Steele v jedné pater výš, kde bydlí nepříliš pohledná lehká děva. z vedlejších rolí, která neskrývá své lesbické chout- A jelikož je lehká, není Nicholas její jediný nabíječ, ky. Ostatně stejně jako většina dalších infi kovaných. naopak v tomhle paneláku si s ní vrznul každý dru- Když vás parazit ovládne, je vám celkem jedno, koho hý, včetně lékaře-vědce, který ji infi koval podivným dostanete do postele. Důležité je, aby toho sexu bylo parazitem. Ten kromě jiného velmi zvyšuje hostitelův hodně a s co největším množstvím lidí. A je k tomu sexuální apetit a je samozřejmě také přenosný po- vůbec potřeba parazit? mocí vpichu. Není proto divu, že i když je ona běhna i vědec, Roman Kroufek který ji infi koval, na onom světě, najde se několik

[ 89 ] Tak trochu jiné „paranormální romance“

Ano, jsme přesvědčeni, že utahovat si ze součas- Protože se v ní Zalewski věnuje mnoha podobám ného boomu tzv. paranormálních romancí, pomalu (i tělesné) lásky, kromě klasického heterosexuálního dominujících té oddechově-mainstreamové linie fan- harašení narazíme i na homosexuální hrátky a incest. tastické literatury, by bylo sice zábavné, leč poně- A to dost často a v nijak neučesané podobě. Ostat- kud laciné. Proto jsme se, v rámci našeho hlavního ně, sám Zalewski k tomu říká: „Nejde o žádnou pi- tématu, rozhodli spíše představit jakousi alternati- kantnost. (…) Chtěl jsem čtenáře upozornit na mnoho vu, opravdu tak trochu jiné „paranormální romance“. podob lásky. Ne všechny z nich jsou hodny odsouze- Není jich mnoho, zcela určitě jsme neobsáhli všech- ní. Spíše jen málo z nich. Je to můj apel na toleranci.“ ny a ani to nebylo naším úmyslem. S Bílou čarodějnicí se můžete setkat, svou toleranci otestovat a znalosti polštiny vyzkoušet v románu Bi- Biała Wiedź- ała Wiedzma (Red Horse, 2008). ma polského autora Zřejmě nejznámějším, nejslavnějším a nejuzná- Adama Zalewského vanějším homosexuálním dílem strašidelné a horro- je románem o třech rové literatury je na první pohled sekundárně lesbický částech (a k tomu gotický příběh devatenáctileté Laury, žijící ve Štýrsku ještě prvním z teď na zámku se svým otcem, kam také na jistou dobu již rozsáhlejší řady, pod svá opatrovnická křídla vezmou mladou dívku Zalewski napsal ješ- tě dvě pokračování, thriller Rowerzysta a právě na Bílou ča- rodějnici skoro pří- mo navazující Cień znad jeziora). Ač by se to z počátku ne- zdálo, mysteriózně horrorovým romá- nem. První část vy- práví o architektovi Johnu Adamsovi, jeho ženě, kni- hovnici Rebece a několika jejich přátel, s nimiž tvoří neformální Klub Starých Páprdů. Když se objeví první obět, Johnův a Rebečin přítel, barman Ernie, polici- sta Jeff začne hledat vraha. A během hledání odhalí zajímavé informace právě o Johnovi (který trpí čás- tečnou ztrátou paměti), Rebece (která jako obyčej- ná žena vypadá jen napohled) a jejich soukromých intimních vztazích. Druhá část nás seznámí se sé- riovým vrahem a všemi jeho tajemstvími. Nahléd- neme do jeho dětství, prvních vražd a současného stavu, jež vyplňují bestiální vraždy. Třetí část uhne ně- kam jinam. Zdálo by se, že už je všechno vyřešeno a vše skončilo, oběti jsou identifi kovány, vrah zajištěn a lidé v bezpečí. Ovšem teprve tehdy se v městeč- ku začne odehrávat opravdový masakr, který má ten- tokrát na svědomí neznámá síla. Obyvatelé začnou hromadně umírat na první pohled ze zcela přiroze- ných příčin: utonutí, otravy, infarkty. Název románu snad napoví… A proč tady o něm vlastně hovoříme?

[ 90 ] HOWARD – 6/2013 jménem Carmilla. A zatímco v okolí začnou náhle který často zírá do nebes, protože, jak sám říká, slý- umírat lidé, mezi dvěma mladými dívkami se začne chá „rány v nebi“. Setha Owenova náklonnost těší, vytvářet velmi silné citové pouto. Laura postupně konečně někdo, kdo ho v lepším případě nepřehlíží začne odhalovat pozadí a příčiny Carmillina podiv- jako obecního blba. Stejně přívětivě se staví i k fyzic- ného chování a její spojitost s již mrtvými osobami ké stránce jejich vztahu, která je pro Setha něčím no- se jmény jako Mircalla nebo Millarca. Carmilla Jo- vým a příjemným. Nad paranormální romancí Owena sepha Sheridana Le Fanu je právoplatně označová- Buddenbauma a Setha se můžete dojmout v románu na za jeden ze základních kamenů upírské literární Cliva Barkera Everville (Mustang, 1997). tvorby, který ovlivnil nejen Brama Stockera při psaní Homosexuální orientace sice není hlavním hna- jeho Draculy a zcela určitě z té romantické polohy cím motorem zápletky příběhu Stephena Kinga i Stephenii Meyer, ale svou výraznou lesbickou atmo- (tím jsou záhadné titulní Kecky, se zarputilou neú- sférou i vlnu fi lmových lesbických upířin, do jejichž stupností se objevující ve stejné kabince – jakoby studia se zcela jistě rád, bez nucení a zapáleně po- snad nikdy nezmizely – toalet nahrávacího studia), nořil kolega Kroufek na jiném místě tohoto čísla. Le přesto do života hlavního hrdiny, mladého zvuka- Fanu totiž do upírských příběhů vtělil hodně význam- ře Jendy Vrby (jména v zahraničních příbězích by nou, až revoluční inovaci – obdařil upíry sexualitou se asi neměla překládat, tedy pokud nejde zrov- a to na svou dobu poměrně otevřenou. Zbývají nám na o fantasy trpaslíčky) zasáhne měrou nemalou. tedy již jen tři věci. Tento výborný, tajemný, místy až Jenda totiž, díky odhodlanému činu svého starší- mrazivý, atmosférický, příjemný a krásně napsaný ho kolegy, zjistí, že ještě není „nachystaný“. A mož- příběh vřele doporučit. Doporučit jej v překladu To- ná nikdy nebude. O tom, jak to zjistí, se můžete do- máše Korbaře (Rej upírů, Lidové nakladatelství, 1971 číst v povídkové sbírce Temné vize (AF167, 1989). nebo F+F, 1995 a Z upířích archivů. Kniha II., Ple- Mick a Judd jsou milenci, kteří se vydali na poznáva- jáda, 2010) nebo úpravě Josefa Voláka (Zelený děs, cí cestu po jihovýchodní Evropě. Již po týdnu strá- Dialog, 1970). Skoro až rozhodně a kategoricky va- veném v Jugoslávii oba poznali, že se k sobě zřej- rovat před „moderním“ převyprávěním Josefa „Pe- mě nehodí a po návratu domů se pravděpodobně psoně“ Snětivého (Carmilla, Čas, 2011), které je spí- rozejdou. Mick v Juddovi odhalil politického fanati- še do psané podoby převedeným zbožným mokrým ka, Judd naopak došel k názoru, že Mick vykazuje snem „převoditele“, než úctou a citlivým přístupem takřka minimální zájem o ekonomiku a politice rozu- ke staré a uznávané klasice gotického románu. Ne- mí jako koza petrželi. Je to prostě přihřáté princát- boť ve 140 let starém upírském příběhu se zcela jis- ko, dobře vypadající nula. To jim však nebrání po- tě neoslovovali „šéfe“ a neříkali si „kámo, seš lama“. kusit se si dovolenou totálně neznechutit, k čemuž Ačkoliv tajemný Owen Buddenbaum není hlavní patří i udobřovací koity uprostřed horských luk. Jak postavou 2. knihy Umění o cestě za získáním Umění už to tak v podobných povídkách bývá, oba nakonec a Umění samotném (byť je vlastně zdánlivě jen o od- zjistí, že jejich problémy jsou malicherné proti tomu, vrácení nebezpečí ohrožující náš paralelní prostor), čemu stanou tváří v tvář. A čtenář povídky zjistí, že ví možná více, než všechny hlavní postavy dohro- jejich sexuální hrátky („Města v horách s vyobraze- mady. Buddenbaum totiž uzavřel jistou dohodu, kte- nými homosexuálními scénami mne iritovaly, nic proti rá mu pomohla obejít smrt (nebo ji alespoň od sebe gayům, ale tohle tam opravdu nepatřilo,“ komentuje odehnat hodně daleko). Již přes sto let vyhledává to jeden z uživatelů databazeknih.cz) nejsou tím nej- a vytváří příběhy stejně neobyčejné, jako je on sám. bizarnějším, na co v povídce narazí. Mick s Juddem Kromě toho, že totiž narazí na podivná města v horách. Respektive nestárne a ví věci, jejich vzájemný souboj, který probíhá opravdu velmi jejichž znalost by netradičními prostředky. Povídka Města v horách (In mysl obyčejného the Hills, The Cities) přivedla představivost a fantazii smrtelníka patr- Cliva Barkera až na samou hranici uvěřitelnosti, ale ně neunesla, má schválně zkuste nechat zapracovat vlastní představi- slabost pro mla- vost a uvidíte. V První kniha krve (Laser, 1994). dé hezké chlap- V povídce Raye Graytona Obrázek zdraví se ce. Nebo ales- dvacetiletá Caryl Dunphyová konečně rozhodne poň pro mladé. k činu a zbaví se tíhy svého panenství. Příznivá sho- V malém horském da okolností a trochu toho štěstí způsobí, že o něj městečku zva- nepřijde jen tak s někým, ale s NĚKÝM! Tím šťastliv- ném Everville mu cem je slavný a uznávaný muzikant Hawk. Navíc se do oka (a jiných zdá, že mu po společně strávené noci není Caryl lho- tělesných orgá- stejná, protože jí nabídne společné bydlení. I přes ne nů) padne místní přímo nesouhlasné obavy matky se Caryl pro společ- podivínský mla- nou cestu životem rozhodne a k Hawkovi se nastě- dík jménem Seth, huje. A je to krásné. Hawk je sice většinu dne pryč,

[ 91 ] Caryl si tak zpočát- Quentin alias Q_P_ je na první pohled normální ku může užívat tu a průměrný americký třicátník se všemi obyčejnými volnost a blahobyt problémy. Měl všechny předpoklady k tomu někam přítelkyně rockové to dotáhnout, být někým. Pochází ze vzdělané rodi- hvězdy, ale když se ny, otec je univerzitní profesor, sestra ředitelkou ško- večer vrátí, bouřli- ly. Všechny tyhle možnosti s velkou podporou a při- vé a vášnivé chvil- spěním otce, čekaly i na něj. Jenže Q_P_ má trošku ky v posteli vše na- jiné plány a v jistém úseku svého života vyšlápl tro- praví. Ovšem jen chu jiným směrem. Ano, všechno, k otcově údivu do doby, než se a vzteku, začalo „sexuálním přečinem vůči občano- Hawk začne odci- vi národnostní menšiny.“ Následovala dvouletá pod- zovat, jako by chtěl mínka, doktoři, sociální pracovníci. Veškeré otco- jen ten sex a Ca- vy představy o úspěšném synovi se zhroutily. Q_P_ ryl začnou na ulici však byl spokojen. To, že nakonec zakotvil, k otcově pronásledovat od- vzteku, přesto s jeho přispěním, jako správce domu, pudivě vyhlížející v němž bydlí univerzitní studenti, mu jen ulehčilo pro- lidé, varovat ji před vést jeho životní plán. Q_P_ je totiž odhodlaný vy- Hawkem a na- tvořit si vlastní ZOMBIE, poslušnou, podřízenou ale sazovat jí brouka hlavně povolnou ovečku. Pár nepovedených pokusů do hlavy, aby si ne- má již za sebou, teď má však vyhlídnutý skvělý kus. chala udělat testy. Mladého nádherného studenta. Neoprávněné před- Caryl nakonec do- sudky vycházející ze spojení ženské autorky a ná- chází ke zjištění, že zvu knihy (ano, je to romantické a o lásce, ale tak Hawkova sexuál- nějak trochu jinak) by vás rozhodně neměly odradit ní náruživost, kte- od toho, aby jste si příručku Joyce Carol Oates, jak rou plnými douš- si vyrobit vlastní Zombie (Mustang, 1996) důkladně ky neustále ukájí neprostudovali. s kdekým nehledě na pohlaví, není Honza Vojtíšek ani tak otázkou chtíče, jako spíše existenční nutnos- ti, která je spojena s podivným obrazem v Hawko- vě podkroví. Takže ať budete dělat při čtení povídky v antologii Nebezpečné vztahy (Talpress, 1997) coko- li, nedovolte Hawkovi, aby se vás dotknul. Alespoň ne bez kondomu. Nebýt první kapitoly odehrávající se v roce 1957, do nejlepšího literárního horroru všech dob, monu- mentálního díla Stephena Kinga by nás uvedl, a s ba- dass tancujícím klaunem věhlasného jména Penny- wise prostřednictvím své smrti seznámil, až v roce 1984 roztomilý teploušek Adrian Mellon se svým kloboukem. Ten klobouk vyhrál v soutěži Házej, do- kud nevyhraješ, byl papírový, s kytičkou a prýmkou, na níž byl nápis MILUJI DERRY! Podle jeho přítele Dona Hagartyho „nosil ten klobouk proto, že miloval“ to „posraný město!“ A právě tento klobouk se spiso- vateli na volné noze Adrianovi stal osudným. Znelíbil se, stejně jako jeho nositel, místní přidrzlé partičce náctiletých spratků. Když nepomohla ani jejich dů- razná výhrůžka, při dalším setkání, kdy měl Adrian klobouk stále na hlavě, se výrostci rozhodli hodit ho do místního kanálu, na jehož počest ve městě zrov- na v plném proudu frčela slavnost. Nechtěli ho za- bít, ale pod mostem stál ten člověk. V obleku klauna. Ten člověk s balónky. Svůj balónek, ať už jste homo- sexuálně orientovaní nebo ne, si můžete vyzvednout a vznášet se, protože my se tady všichni vznášíme, v To (It, Melantrich, 1993).

[ 92 ] HOWARD – 6/2013

Mysterium ECENZE Clive Barker R

Kdysi před mnoha lety to byla právě tato kni- Mysterium. Až na dvě tři scény zde horror zcela a na- ha, kterou jsem s Clivem Barkerem skončil. Nic, co prosto absentuje. napsal a vydal po ní, jsem dosud nečetl. A s velkou Paradoxem je, že zde prakticky absentuje i ona pravděpodobností tomu asi tak zůstane i nadále. bizarní, temná a nechutná stránka Barkerovské fan- tasy. Kromě lehkého náznaku zoofi lie a pro Barkera Clive Barker: Sacrament snad až typických exkrementů, zde není nic. Pokud Překlad: Jiří Dejl tedy do tohoto ranku neřadíte otevřenou, a v románu Vydavatel: Neokortex, Praha, 1998 nijak neskrývanou, homosexuální orientaci hlavního Počet stran: 414 hrdiny. Realisticky, bez jakýchkoliv zábran a někdy až explicitně popisovaná sexuální stránka hlavního Will Rabjohns si prakticky nemá na co stěžovat. hrdiny by na omezeně a konzervativně laděné čte- Je mladý úspěšný fotograf, homosexuál, vydávají- nře a čtenářky mohla působit negativně, je však tře- cí knihy fotografi í mizejících živočišných druhů, po- ba podotknout, že právě ona patří k nejzajímavějším sledních okamžiků zvířat před smrtí a ne- smazatelných stop zanechaných lidským druhem v přírodě obecně. Cestuje po svě- tě, fotí, vydává a hledá. Jednoho dne mu zkříží cestu raněný lední mědvěd a navždy změní jeho další život. Will se v koma- tu vrátí do dětství v Anglii, neurovnaných poměrů vlastní rodiny a hlavně k setkání s podivuhodnou a tajemnou dvojicí Jaco- bem a Rosou. Obzvláště setkání s Jaco- bem je vzájemně ovlivní natolik, že se mezi nimi vytvoří podivné pouto, dávající jejich životu nový, dosud neobjevený směr. Will odhalí existenci tajemného Domu Světa. Jenže Jacob se cítí být Willem ohrožen a tak se po čase rozhodne jednat. Vyhle- dá a zraní Willova otce. Ze střetu s ledním medvědem vyléčený Will se musí vydat zpět do Anglie za otcem a opět se setkat s Jacobem a Rosou. Jejich setkání nedo- padá dobře, začnou umírat lidé, vinní i ne- vinní. Je čas získat odpovědi na všechny otázky, nejen o Jacobovi a Rose, ale i na- vštívit Dům Světa. O odklonu Cliva Barkera z bizarně svébytného a svérázného splatterpunko- vého horroru k temné fantasy již toho bylo napsáno mnoho. Barker se temně fantas- tickými prvky zabýval vždy a protkával jimi své ryzí, drsné a krvavé horrory již od sa- motného počátku. Jenže pak začala tem- ná fantasy převažovat a horror se čím dál více vytrácet, až zbyla jen ta temná fan- tasy. Pro tento jev neexistuje prakticky vhodnější a příhodnější důkaz, než právě

[ 93 ] a nejpoutavějším stránkám příběhu. Mysterium je doslova zasype a zavalí hromadou krásných, vzlet- vlastně jakýmsi Barkerovým homosexuálním coming ných a magických slov, které však ztrácejí svůj ob- outem a nebylo by žádným překvapením, kdyby se sah, důležitost a smysl (např. ledový palác v Rusku). v postavě Willa Rabjohnse neobjevilo pár autoro- Barker se doslova utopí v exkrementech Domu Svět- vých autobiografi ckých prvků (život, svazky a vztahy la, který měl být jakýmsi bombastickým vyústěním v menšinově orientovaném kolektivu, náhled za opo- magií naplněného příběhu. Místo toho se zbytečně nu homosexuáních klubů a vlastně i vztahů jako ta- dlouho babral v jeho popisu, který zmate natolik, že kových). Ano, Barker neopomene ani klasickou pro- kromě oněch hoven, jimiž jsou zdi domu pomazány, blematiku homosexuálně orientovaného jedince tváří si z něj nakonec nevybavíte vůbec nic a nedokáže- v tvář většinově (tedy jinak) orientovaného okolí. Je te si vytvořit ani zběžnou představu toho, jak onen úlevné a Barkerovi ke cti, že se s tím popral na vý- dům vypadá, proč vlastně vůbec existuje a proč by bornou. On totiž Willovu homosexualitu nijak nenutí, měl někdo chuť jej vyhledat a navštívit. Opět, prázná nemlátí vám s ní o ksicht a nechce po vás, aby jste ji stavba naprosto beze smyslu a obsahu. přijali, dokonce se vás ani nesnaží přesvědčit, že je To je, kromě již několikrát zmíněné nudy, dal- Will díky tomu něco více než vy (svobodnější, vyspě- ší největší problém – bezobsažnost. Barker se snaží lejší, osvícenější). Je to jen podstatná (určující) slož- cepem mlátit na všechny možné strany, ale zrníčko ka Willova života, neoddělitelná, daná. A takto je s ní ne a ne se objevit. nakládáno. Během čtení se mi v mysli postupně formoval Nic z toho (absence horroru, absence barkerov- ještě jeden problém. Podle data vydání psal Barker sky temné a bizarní stránky fantasy, homosexuální román v době, kdy natáčel svůj fi lm Lord of Illusi- orientace hlavního hrdiny a s ní spojené mnohé scé- ons (1995), nebo těsně po jeho natočení. A nebojím ny, které by jinak v románu vůbec nebyly a nebýt této se říci, že z tohoto fi lmu v románu dost opisoval. orientace, působily by velmi nadbytečně) však není U mnohých scén, několika popisů a narážek jsem tím hlavním problémem. si připadal jako v paralelním vesmíru tohoto fi lmu Tím nejhlavnějším problémem románu totiž je a kontrolka myšlenek právě na tento fi lm mi v moz- nuda. A to dost velká. Celý příběh, to podstatné, zá- ku blikala až nepříjemně často. Těch paralelních kladní, zajímavé a přínosné se odehraje jen na něja- spojnic je neuvěřitelně hodně. Samotnému příběhu kých 150–200 stránkách. Jenže román má stránek ke škodě. přes 400, takže zbývá ještě nějakých 60 % a ty jsou K negativům bych ještě připojil ne zcela pove- vyplněny prostě jen nezáživným kecáním, zabýváním dený překlad. Překlad by měl být neviditelný, nepo- se nedůležitými, zbytečnými a hlavně nezajímavý- znatelný. Zde tomu tak, naneštěstí, není. Tu a tam mi věcmi, velmi neprostupnou a nepříjemnou vatou vystoupí do popředí natolik, že upozadí samotný pří- a (jsme opět u toho) nudou. Ještě si živě pamatuji, jak běh a původní myšlenku. A vystupuje do popředí tím jsem při prvním čtení tomu nechtěl uvěřit, ale Barker více, čím více je příběh nudnější, protože nedokáže prostě nudí. Plácá se v bahně, bezcílně, slepě a ne- udržet vaši pozornost a mysl se rozuteče a začne účelně bloudí sem a tam ode zdi ke zdi. Najednou hledat, co by ji zaujalo. A kostrbatý, skřípající a ne- vám začne být jedno, že to vlastně není vůbec horror, lehce plynoucí překlad je hned první na ráně. Prostě protože začnete myslet na jiné věci. Například jestli máte čas hledat, objevovat a nimrat se ne v obsahu, to vůbec dočtete a jestli se Barker nerozhodl záměr- ale ve formě. A tak objevíte např. nelogičnost v podo- ně, jako ukázku, napsat plánovaně špatnou fantasy, bě Willovy školy, kterou na jedné stránce Will nesnáší ale zapomněl to nazvat „Mysterium aneb jak se to a vůbec mu nevadí, že ji opustí, aby ji o pár stránek dělat nemá.“ dál měl rád a mile na ni vzpomínal. Tedy ještě jednou. Je to nudné. Hrozně nudné. Na zadní straně knihy se nachází takové ty kla- Hlavní postavy jsou až nepříjemné, nelze si k nim vy- sické PR pochvalné citace od různých autorů a z růz- budovat nějaký vztah, protože se tomu ze všech sil ných časopisů, hovořících např. o talentovaném brání a odmítají to. Jejich pravým opakem je pár ve- a strhujícím spisovateli se skvělou představivostí, dlejších postav (Willova profesní kolegyně, věštky- předním vypravěčském fantastovi naší doby, bada- ně), ty se však objeví jen na krátkou dobu. Pak tu teli mysli, mapujícím nejvzdálenější obzory předsta- jsou postavy, které nemají pro daný příběh a záplet- vivosti nebo světa uvnitř naší hlavy, místě možností, ku vůbec žádný smysl a význam (muž a žena v Domě některých temných a nebezpečných, jiných světlých Světa – ti by v každém jiném normálním románu byli a krásných, a některých z nich osvobozujících. Ni- využiti k pochopení a nastínění podstaty Domu Svě- jak se nesnažím popřít, že to platí u Barkera obecně. ta, v každém normálním románu ano, v tomhle ne). Rozhodně se to však nedá aplikovat na jeho román Barker jakoby se snažil napsat oduševnělý, vnitřně Mysterium. V žádném případě. Mysterium je totiž laděný a pocitový román. Jenže nimrat se v nitru ně- pravým opakem tohohle všeho. kolika netypických a ne zcela psychicky pozitivně vy- laděných postav nezvládl a utopil se v záplavě slov Honza Vojtíšek a dějových odboček. Ano, Barker na mnoha místech

[ 94 ] HOWARD – 6/2013 Indonéský fi lmový horror

Jako takřka ve všech zemích Jihovýchodní Asie, V padesátých letech prožíval indonéský fi lm těž- i indonéská kinematografi e se může těšit plné svobo- ké chvíle. Sukarno zakázal import fi lmů ze zahraničí dě a prožívat bujný rozkvět teprve od konce 90. let. a zavedl ostrou cenzuru. Počátkem let šedesátých Až do 2. světové války Indonésie představovala nej- debutovala celovečerním fi lmem populární herečka větší a nejbohatší nizozemskou kolonii. Jako i v jiných Sofi a W. D. (Sofi a Waldi). Prvním významnějším in- asijských zemích, první fi lmové projekce byly organi- donéským horrorovým fi lmem je Badai-Selatan (lite- zovány v obchodních skladech zřizovaných Nizozem- rární překlad zní Uragán Jihu). V roce 1967 na plátna ci. Jsou to právě přistěhovalci z Evropy, jimž indo- dorazil Penanggalan (The Headless Terror) v Kará- néská kinematografi e vděčí za první fi lmy (dokumenty čí narozeného režiséra Tulsi Ramsaye. Ramsay, než realizované Nizozemci pro fi lmovou kroniku Pathé – se stal jedním z nejdůležitějších tvůrců hindského Obrázky z Jakarty, 1919). V koloniálním období bylo horroru, debutoval v Indonésii horrorovým příběhem vyprodukováno celkem přes 2 200 fi lmů,(1) včetně o vesničce terorizované upírkou zvanou penangga- prvního hraného fi lmu Loetoeng Kasaroeng (1926) lan. Ramsayův horror se ukázal být pro místní horro- v režii Nizozemců G. Krugerse a L. Heuveldorpa. rovou kinematografi i nezvykle zásadním, protože vy- V letech 1942–1945 Indonésii okupovali Japonci, značil dominující směr v domácím horrorovém žánru, kteří fi lm vnímali především jako nástroj válečné pro- jenž je populární dodnes. Jsou to horrory, jejichž pří- pagandy. Teprve pět let po konci 2. světové války byla běhy jsou silně zakořeněny v místním folkloru, kon- vytvořena Indonéská republika, v jejímž čele stanul centrujícím se kolem nadpřirozených bytostí - duchů, prezident Sukarno. Impulsem k rozvoji mladé kinema- upírů a démonů. tografi e se staly nejen ambice mladého státu, ale také rozkvět Indického fi lmu (v Indonésii byla, mimo jiné, Exploitation: natáčena značná část Trilogie o Apuovi(2) S. Raye). kanibalové a dívky z pekla Roku 1965 v Indonésii přebral moc generál Su- (1) Anne Tereska Ciecko (red.), Contemporary Asian Cinema: Po- pular Culture in a Global Frame, str. 96. harto. Pro domácí fi lm se ukázal být mnohem las- (2) Pather Panchali (1955), Aparajito (1956), Apur Sansar (1959) kavějším, byť se za jeho časů indonéská kinema- (pozn. překl.) tografi e stala semeništěm komerce. Horrorový fi lm

[ 95 ] představovaly snímky cha- o krvežíznivých pijavicích, napadajících obyvatele jis- rakteristické kýčem, obrov- té vesničky. Ratu ilmu hitam (The Queen of Black skou dávkou násilí a sexu. Magic, 1979) Liliek Sudjio je příběhem podvedené Byl znát vliv horrorů z Hong a zrazené ženy, která, obviněna z čarování, jen zázra- Kongu produkovaných kem uniká smrti. Pomocí černé magie snuje pomstu např. bratry Shawovými. svým katům.(3) V Leák (Mystic in Bali, rež. H. Tjut Dja- Standardním dílem tohoto lil) z roku 1981 se setkáváme s příběhem ženy, jež období je Primitif (Primi- zaprodá svou duši, aby odhalila tajemství černé ma- tives, 1978) Sisworo Gau- gie. Nyi blorong (The Snake Queen, 1982) Sisworo tama Putry. Film vypráví Gautama Putry, je příběhem o Hadí Královně (v podá- o skupince studentů antro- ní Suzzany), které se obětují lidské oběti. V Petualan- pologie a jejich průvodcích, gan cinta nyi blorong (Hungry Snake Women, 1982) kteří při hledání primitiv- svérázném sequelu ních kmenů naráží na ka- Nyi blorong, královna nibaly. Je možné říci, že výměnou za bohatství Primitif je indonéskou verzí slavného Cannibal Ho- od mladého muže po- locaust Ruggera Deodata s jednou malou výjimkou. žaduje tři ženské oběti. V Putrově fi lmu neuvidíme scény pojídání lidí, domo- Barang terlarang rodci naproti tomu nijak nešetří žáby, želvy a dokon- (I Want to Get Even, ce ani krokodýla. Putrův snímek je však podstatný, 1987) Maman Firman- protože představuje příklad dvou dalších žánrů pří- syaha je naproti tomu tomných v indonéském horroru. Jsou to exploitation představitelem „měst- fi lmy a nepovedené kopie západních horrorů. Ta dru- ské“ verze indonéské- há tendence se silně projevila v horrorových fi lmech ho exploitation horroru. posledních let, byť tentokrát tvůrci mnohem častěji V odvolání na klasiky sahají ke kopírování asijských horrorů než fi lmů ze r&r (rape and revenge) Západu. žánru Last House on Vraťme se však k indonéskému exploitation, jehož The Left Wese Crave- charakteristickou vlastností, cizí evropským před- na nebo I Spit on Your stavitelům tohoto horrorového subžánru, je exotika. Grave Meira Zarchiho, Exotika se však dotýká „provinční“ (tedy venkovské) vypráví o brutálně zná- verze tohoto žánru. Existují totiž indonéské exploita- silněné ženě, která se tion fi lmy, jež se odehrávají v městském prostředí. mění v pomstychtivé- Pozdržme se však u té první jmenované „verze“. In- donéské exploitation, jež se odehrává na venko- vě, má za hlavní lokaci převážně džungli. Do příbě- hu jsou často zakomponovány nadpřirozené bytosti, objevují se kletby, černá magie a prokletá místa. Sty- listicky se indonéské „exploitation horrory“ odlišují, jak se sluší na fi lmový kýč, žánrovým miš-mašem. Je to ostatně vlastnost společná jak „městskému“ tak i „venkovskému“ indonéskému exploitation horroru. Tvůrci bez skrupulí sahají po melodramatech, bo- jovém umění, fantasy, akci, komedii a dokonce soft pornografi ckým scénám typu Emmanuelle. A každá z těchto směsek je okrášlena kýčovitými, často ne- ho vampa a jednočlennou popravčí četu. Perawan povedenými speciálními efekty ještě mnohem více disarang sindikat (Virgins from Hell, 1987) Acky- zdůrazňujícími béčkový původ těchto fi lmů. la Anwari je, podobně jako předcházející fi lm, zali- Z fi lmů zařazovaných do „provinční“ exploita- tý horkou erotickou omáčkou a násilím ve stylu r&r. tion lze vyjmenovat několik titulů. Dukun Lintah Dvě sestry, jejichž rodina byla vyvražděna drogovým (Leeach Warlock, rež. Akcyl Anwari, 1978) vypráví (3) Hlavní roli v tomto fi lmu zahrála Suzanne (Suzanna Martha Fre- derika van Osch), jež je považována za „královnu indonéského horroru“. Hrála ve 42 fi lmech, většinou horrorech, silné ženské po- stavy, obdařené nadpřirozenými silami. V roce 1972 během festi- valu Asia-Pacifi c v Soulu byla vybrána jako nejpopulárnější asijská herečka. Ratu ilmu hitam, Beranak dalam kubur,Petualangan cinta nyi blorong, Sundel Bolong - horrory, v nichž hrála, se staly kasovními trháky. Svou poslední roli zahrála ve fi lmu Hantu ambu- lance z roku 2008. Zemřela ve věku 66 let.

[ 96 ] HOWARD – 6/2013 gangem, jsou uneseny. Uvězněny slouží jako pokusní fi lmů inspirovaných touto bytostí zrealizovaných bě- králíci na testování afrodiziak. Čas kruté a nemilosrd- hem tří let, včetně velké popularitě se těšící trilo- né pomsty dvou sester na únoscích se však nezasta- gie Rudy Soedjarwa Pocong (2006–2007). Existuje vitelně blíží. Pembalasan ratu pantai selatan (Lady také horror, v němž, podle americké produkce typu Terminator, 1988) H. Tjuta Djalila pak představoval Freddy vs Jason, pocong indonéskou odpověď na amerického Terminátora bojuje s jinou známou by- s Arnoldem Schwarzeneggerem. Namísto nezničitel- tostí indonéských legend, ného cyborga v těle kulturisty indonéští fi lmaři nabízí kuntilanakem (Pocong vs atraktivní studentku antropologie, v níž sídlí pradáv- Kuntilanak, 2008, rež. Da- né zlo. Dívka, propadnuvší vražednému amoku, ničí vid Purnomo).(6) Tato druhá všechno, co se jí postaví do cesty. Další Djalilův fi lm démonická postava se ob- Dangerous Seductress (1992) vypráví příběh mladé jevila v osmi fi lmech (pou- Američanky, která ze v letech 2006–2009). je během návštěvy Nejznámějším, ale také své sestry v Jakar- nejzajímavějším fi lmovým tě nešťastnou ná- představením této indo- hodou posednutá néské verze upírky, je tri- Královnou Temnoty. logie Rizala Mantovana, Díky čemuž hrdinka nazvaná jednoduše Kun- začne toužit po čer- tilanak (The Chanting, stvé mužské krvi. 2006–2008). Jsou to bez- Exploitation prožívalo svůj největší rozkvět v 80. pochyby jedny z nejlepších letech minulého století. Byla to dekáda největšího horrorů čerpajících z bo- rozkvětu indonéského fi lmu, nejen horrorového. De- hatství místního folklóru. vadesátá léta přinesla krizi. Produkce fi lmů ze sto Když už je řeč o fi l- patnácti v roce 1990 spadla na tři v roce 1999.(4) In- mech vyčnívajících z kýčovité průměrnosti většiny donéská kina se začala znovu zaplňovat diváky tepr- indonéských horrorů, je třeba zmínit dva fi lmy Joko ve s nástupem období tzv. Reformasi – reformátor- Anwara. První z nich, Kala (Kala: Dead Time, 2007) ského hnutí, které poté, co se Suharto v roce 1998 představuje nezvyklý žánrový a stylistický mix. Pří- vzdal moci, přistoupilo k demokratizaci země. běh o novináři a detektivovi pokoušejících se od- halit záhadu tajemného pokladu Prvního prezidenta Současný horror: spolu volně pojí ikonografi i fantasy, temné kriminál- nejenom kuntilanak ky Chandlerovského stylu s elementy horroru, sci- ence fi ction a bojového umění. Režisér celý tento První roky nového milénia přinesly renesanci in- stylisticko-žánrový koktejl zvládá ukočírovat přímo donéské kinematografi e. Tvůrci jako Riri Riza (Elia- na, Eliana, 2002), Nia Di Nata (Arisan!, 2003), Joko Anwar (Janji Joni, 2005) nebo Garin Nugroho (Opera Java, 2006) jsou oceňováni na nejprestižnějších festi- valech na světě. Úroveň indonéského fi lmu, obzvláš- tě z technického hlediska, se značně zvýšila a dnes se nenechá zahanbit ani ostatními asijskými poten- táty v oblasti fi lmu – Japonskem, Jižní Koreou nebo Čínou. Naneštěstí, čím více se realizace indonéských horrorů takřka bez výjimky projevuje „MTV stylem“ (což se ne vždy, v případě fi lmového horroru, vyplá- cí), tím více Indonésané příběhově zamrzli na mrtvém bodě. Dominujícím směrem v indonéském horroru je totiž duchařina, více či méně přímočaře navazující na místní folklór. Projevem této „folkloristické“ ten- dence je mimo jiné postava poconga(5) a až dvanáct

(4) Anne Tereska Ciecko, tamtéž str. 102. (5) Pocong je duch mrtvé osoby, jejíž tělo (s výjimkou tváře) je zabaleno do bílého plátna a obvázáno provazem. Nad hlavou se nachází velký uzel ve tvaru kokardy. V souladu s islámskou vírou duše zemřelého v těle přebývá ještě 40 dní. Pokud se po této době (6) „Kuntilanak je indonéský duch ženy zemřelé během porodu, jež neuvolní tělo z uzlů, mrtvý se může poskakováním dostat z hrobu se vyznačuje dírou v břichu a která putuje a hledá své ztracené dítě a strašit smrtelníky. Viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Pocong. nebo mladé muže.“ Srov. Laurence C. Bush, str. 104.

[ 97 ] mistrovsky. Jeho fi lm se stává obrovskou metaforou Rumah Dara je totiž indonéskou verzí The Texas současných dějin Indonésie. Je to netypický fi lmový Chain Saw Massacre Tobe Hoopera. Příběh vypráví horror, ale snad právě pro svou netypičnost zůstane o skupince přátel, kteří se cestou na letiště zastaví dlouho v paměti. u tajemné ženy Mayi a jejích dospělých dětí. Vesnická Anwarův druhý fi lm, Pintu terlarang (The For- idylka rychle končí, když se ukáže, že rodinka v čele bidden Door, 2009) je rovněž vzdálený klasické- se sadistickou mamčou je bandou psychopatů, kte- mu horroru, leč neméně pozoruhodný. Je to příběh rá krvavě využívá všechny ostré nástroje včetně – ale o řezbáři jménem Gambir, který, obklopen událost- co to! – motorové pily. Dodejme, že Rumah Dara je mi, jež ho přerůstají, postupně propadá šílenství. Tyto rozšířením a rozvinutím krátkometrážního fi lmu bratří události mají souvislost s jeho krásnou, ale tajemnou Mo Dara (2007), který se poprvé objevil ve fi lmové ženou, ukřivděným dítětem očekávajícím od Gambi- horrorové antologii Takut: Face of Fear (2008) a pak ra pomoc a také se zakázanými dveřmi vedoucími se stal základem fi lmového debutu bratrsko-režisér- do temného světa. Mnoho kritiků tento fi lm přirovná- ského tandemu. vá k Blue Velvet Davida Lynche. Lepší doporučení U zmiňované fi lmové horrorové antologie je tře- snad není potřeba. ba se na chvíli zastavit. Sedm režisérů představu- Dalším pozoru- je šest příběhů, z nich nejlepší jsou dva. Prvním je hodným a odlišují- již vzpomínaná Dara. Kratší metráž ještě důkladně- cím se indonéským ji umocňuje démonismus titulní postavy a herecký horrorem je Ang- talent představitelky hlavní role Shareefey Daanish, kerbatu (Devil‘s Lair, známé především z komediálních rolí. Herečka před- 2007) Jose Poerno- vádí jeden z nejděsivějších (a efektních) portrétů „zlé moa. Jde o příběh te- ženy“ v asijském fi lmu. Druhým příběhem, zasluhu- levizního štábu, který jícím zvláštní pozornost, je Titisan Naya (Incarnati- přijíždí do opuštěné- on of Naya) Riri Rizy, který vypráví o návratu mladé ho městečka v oko- hrdinky domů. Dívka má v úmyslu účastnit se cere- lí lesů Angkerbatu. monie očištění. Zpočátku skeptická si během rituá- Probíhá tam plošné lu neočekávaně uvědomuje síly černé magie. Úrovní kácení stromů kvůli nezůstávají vzadu ani zbylé fi lmy z Takut: Face of největšímu golfovému hřišti v Asii. Nehledíce na upo- Fear, koncentrující se nejen na nadpřirozenou hroz- zornění místních obyvatel, varujících před mstivými bu, ale i na zlo, vycházející z šílenstvím a nenávistí duchy strážců lesů, zaměstnanci korejské korpora- ovládnuté lidské mysli. ce pokračují v devastaci okolí. Až náhle všichni zmi- Karma (2008) Allana Lunardi naproti tomu slibu- zí. Poernomův fi lm je ekologickým horrorem s apo- je ghost story odlišující se solidním, nebanálním pří- kalyptickým fi nále, které však nedráždí didaktikou. během a vzhledem duchů, připomínajících obyčejné Tento fi lm je hoden zapamatování také díky jedné z nejstrašidelnějších scén v dějinách asijského kina (scéna na hotelové chodbě). Horror bratrů Mo(7) Rumah Dara (Macabre, 2009), nepoutá pozornost originálností příběhu, ale nezvyk- lou dávkou gore. Nezvyklou s ohledem na spíše málo krvavé a šokující reálie domácího horrorového fi lmu.

(7) Bratry Mo jsou Kimo Stamboel a Timo Tjahjanto.

[ 98 ] HOWARD – 6/2013 lidi, jenže mrtvé. Příběh se točí kolem kletby, spočí- dostanou do strašidelného příběhu se mstivým du- vající na rodině čínských emigrantů žijících v Indoné- chem (nebo celým jejich „hnízdem“ jako v Malam sii. Každá žena, která se chce provdat za muže z rodu Juwat Kliwon /2007/), který začíná komplikovat ži- Guan, zakrátko za záhadných okolností zemře. Alan, vot bezstarostných mladých lidí a někdy je dokonce nejmladší z rodiny, přijíždí do rodného domu se svou bere k sobě. Horrory tohoto indonéského specialis- snoubenkou Sandrou. Oba milenci se touží co nej- ty na strašidelné fi lmy jsou z jedné strany moderní, dříve vzít. Karma je důležitý fi lm, protože divákům ale z druhé strany nejednou často velmi manýristicky odhaluje, že je Indonésie zemí mnoha kultur a tradicí. zfi lmovány. Pasayo strašně rád přehnaně využívá ne- Mnoho dobrého lze napsat rovněž o nezávislém typické úhly kamery - např. pohled z žabí nebo ptačí horroru natočeném v podobě paradokumentu Kera- perspektivy. Jsou to fi lmy nastavené na jednoduchý mat (Sacred, 2009) Monty Tiwy. Film populárního te- a rychlý efekt a jejich děj, často si podobný jako vej- levizního producenta nejen stylizací trochu připomíná ce vejci, je mnohdy nelogickým recyklátem. japonský fi lm Koji Shiraishiho Noroi, jen s tím roz- Zřejmě nejzajímavějším Pagayovým fi lmem je dílem, že jeho tématem není městská legenda. Mla- jeho fi lmový debut Panggil namaku 3x (Call My dá režisérka připravuje plnometrážní fi lmový debut. Name, 2005). Vypráví o Laře, sedmnáctileté student- Od samotného počátku nad výrobou fi lmu a fi lmo- vým štábem visí nepříznivý osud. Na místo natáčení na venkově fi lmaři přijíždějí s problémy, ale opravdo- vé neštěstí na ně dopadá až na místě. Herečka hlavní role je posednuta zlým duchem a zakrátko zmizí. Mizí také zbylí členové štábu, kteří se objeví na podivném místě mimo čas a prostor, v němž vládnou duše ze- mřelých. Nezvykle pozorné využívání strašidelných efektů, vytržení fi lmového světa představeného z ra- cionálního kontextu svébytné skutečnosti způsobují, že Keramat se až noří do husté klaustrofobní atmo- sféry podivnosti. Zcela jistě jde o jeden z nejlepších asijských mockumentaries („falešných dokumentů“). Mezi fi lmy vyčnívající z horrorové rutiny indo- néského fi lmového horroru patří také fi lm Rizala Mantovaniho Mati Suri (Comatose, 2009), leč v tom- to případě tvůrce trilogie Kuntilanak zradily pocity. Příběh Abel, dívky, která díky nezdařenému pokusu o sebevraždu upadla do bezvědomí, měl obrovský potenciál. Mantovani se totiž snaží odvyprávět, co se děje v mysli osoby nacházející se mezi vědomým a nevědomým rozměrem bytí. Činí tak docela efektiv- ce, která se stane obětí školní „vlny“. Neustálým urá- ně, nakonec však efekt začíná dominovat nad obsa- žením a šikanováním silnějšími spolužačkami depri- hem a zatlačuje logiku společně s autorskými inven- movaná dívka si na pomoc vyvolá ducha Rosemary cemi někam daleko do pozadí. I přesto je Mati Suri Marian, studentky, která kdysi spáchala sebevraždu dalším příkladem toho, že indonéští fi lmaři nestraší a teď se stala součástí místní legendy. Každý, kdo jen kuntilanakem a pocongem, ale také temnotou za- tento zjev vyvolá, může počítat s tím, že ten jeho stírající lidskou duši. jménem pomstí veškerou křivdu vzývajícího. Dívčina pomsta, za vydatné pomoci Rosemary, se povede Klonovaný strach znamenitě. Ale čím častěji Lara vzývá nadpřirozenou Všednost indonéského horroru určují mnohem kamarádku, tím více ona hrdinku ovládá a stává se méně zajímavé fi lmy, jež jsou ve velké míře nepří- stále nebezpečnější. Pagayo dokázal dobře posle- liš podařenými kopiemi asijských hitů Ringu, Ju-on povat části různých fi lmových žánrů do jednotného nebo The Shutter. Dobrým příkladem recyklač- a zajímavého celku. Zajímavě se jeví rovněž vztahy ní tvorby tohoto typu je dílo Koya Pagayo, režiséra, mezi Larou a duchem (trochu podobně jako v Kun- který se může pochlubit celkem deseti fi lmy, z čehož tilanak). všechno jsou horrory. Hrdinové jeho fi lmů jsou ob- To, že horror je v Indonésii především populár- vykle mladí lidé (proto se jeho horrory těší velké obli- ní zábavou má jisté objasnění v tendenci, která se bě u veřejnosti, jíž své fi lmy adresuje). Mohou jimi být v domácím horroru nedávno projevila. Je-li horrorový učňové středních škol (např. Panggil namaku 3x) fi lm zábavou, musí vydělávat - z takovéhoto před- nebo studenti (Lewat tengah malam /After Midni- pokladu zcela jistě vycházejí místní producenti, kteří ght/, 2007) – mladost a fyzická atraktivnost na ně poslední dobou do sebou produkovaných fi lmů an- přitahuje pozornost. Důležité také je, že se vždycky gažují zahraniční… pornohvězdy. Což je zajímavý

[ 99 ] kulturní paradox, Suster keramas (Evil Nurse, 2009) je Rin Sakuragi. protože Indonésie V sequelu Suster keramas 2 (Evil Nurse 2, 2010) se je zemí, v níž žije pak objevila Sola Aoi, zvaná „královna fi lmů pro do- nejpočetnější mus- spělé“. Nedávno se pak objevila informace, že v ko- limská společnost mediálním horroru Pocong Mandi Goyang Pinggul na světě. Kromě si zahrála americká pornohvězda Sasha Grey. V tom- toho je známo, že to případě však nebyla „hvězda“ pozvána do Indo- v oblasti sexu jsou nésie – kameraman odjel do Hollywoodu, kde natočil muslimové ještě několik záběrů Američanky, které pak byly do fi lmu mnohem konzer- přidány. vativnější než např. katolíci. V Indo- Shrnutí nésii navíc existují Budoucnost indonéského horrorového fi lmu se také velmi drako- jeví, navzdory tomu, že rozhodná většina produkce nické zákony, tres- je nastavena na masového, málo vybíravého diváka, tající osoby propa- v optimistických barvách. Indonéský horror má ob- gující a provozující rovský potenciál a fi nanční i censurní omezení, byť pornografi i. Snad stále přítomné, na jeho rozvoj nemají větší vliv. Zcela možná proto, když jistě nebudou chybět talentovaní tvůrci, kteří budou měla japonská chtít dělat své fi lmy. Jediným problémem tak zůstá- pornoherečka Ma- vá přílišné přivázání indonéských diváků k tomu, co ria Ozawa natočit je jim dobře známo, tedy zkázu rozsévajícím duchům v Jakartě několik pomsty. Avšak režisér takové třídy jako Joko Anwar, scén do komedie dnes přirovnávaný k Alfredu Hitchcockovi a Quenti- Menculik miyabi nu Tarantinovi, má velkou šanci změnit ve své zemi (Kidnapping Miyabi, 2010), protesty ortodoxních is- vkus fi lmové veřejnosti. lamistů dosáhly toho, že od těchto scén bylo upuš- těno. Jinou pornoherečkou, importovanou z Japon- Krzysztof Gonerski ska, která si zahrála již ne v komedii, ale v horroru Přeložil Honza Vojtíšek

[ 100 ] HOWARD – 6/2013 BAGROVISKO Ivan Kučera

Policajt stál so skupinkou potápačov a iných poli- cajtov na okraji jazera. Cítil, ako sa mu topánky zabárali do páchnucej močaristej pôdy. Zbadal, že na brehu zabrz- dilo auto a vyskočil z neho prokurátor. Zrýchleným krokom podišiel k skupinke stále šokovaných chlapov. Predral sa nimi k hlavnému policajtovi a pozrel naňho. „Čo sa stalo?“ „Pozrite, čo sme našli,“ obrátil sa k nemu policajt. Keď to prokurátor uvidel, zhrozene o dva kroky ustúpil dozadu a neveriacky pozeral na policajta. „To nemyslíte vážne.“ Policajt pokrčil plecami. „Ako to robíte, že sa zakaždým primotáte k takýmto skurveným prípadom?“ „Treba na to talent.“ „Je to...“ Prokurátor hľadel na kusy zhnitých ľudských tiel. Na zemi ležali nohy, hlavy, trupy a ruky. Hľadal správne slovo. Nakoniec ho našiel. „...hnus.“ „Nuž... áno.“ Policajt mal chuť zapáliť si, ale sľúbil žene, že s tým prestane. „Dobrou správou je, že sme toho hajzla, čo to urobil, dostali.“ „Naozaj?“ Prokurátorovi sa do tváre vrátila farba. Prá- ve sa v predstavách nachádzal pred nastúpenými novinár- mi a suverénne odpovedal na ich otázky. „Ako?“ „Ukrýval sa tamto v kroví.“ Policajt neurčito mávol kamsi dopredu. Prokurátor tým smerom pozrel, ale krovie videl všade. Bola tu divočina, kam len dovidel. „Kde je te- raz?“ spýtal sa. „Zastrelili sme ho. Zaútočil na nás. Stále nemal dosť.“ Policajt si čupol k zvyškom ľudských tiel a rukou v rukavici sa dotkol jednej z nôh. Patrila mužovi a na lýtku mala vyte- tovaného... Čo to bolo? Prizrel sa lepšie. Drak? „Táto je čerstvá,“ povedal policajt skôr pre seba, než ostatným. Prokurátor si k nemu kľakol. „Čo?“ „Ten, komu patrila, bol zrejme posledný.“

***

„A aké je to tu hlboké?“ spýtala sa ma Jana. Akoby som bol nejaký skurvený expert na jazerá... „Dosť.“ Nebolo to jazero, hoci tomu tak všetci hovorili. V sku- točnosti sa jednalo o staré – posledné roky zavreté – bagrovisko. Štrk sa vyťažil a fi rma odišla ničiť prírodu do susedného okresu. Nechala po sebe uprostred divokej prírody obrovskú, širokú a údajne veľmi hlbokú dieru, plnú nepriehľadnej vody. Ako hlbokú, to som ale fakt nevedel.

[ 101 ] Uprostred bagroviska sa nachádzal ostrovček poras- podráždené a vtedy môže dôjsť ku konfl iktom. Ale aj tený vysokou trávou, kríkmi a v strede rastúcou statnou vtedy sa skôr snažia čo najrýchlejšie utiecť, než vyrážať čerešňou. do útoku. Zo svojich častých vychádzok do Sigot som vedel, že Príroda sama o sebe už taká nebola. Bola silná. Odp- je to počas jarnej a predovšetkým letnej sezóny obľúbené úšťala len občas. Keď ste jej však prejavili dostatok úcty, miesto mladých výletníkov. Preplávali na ostrovček a utá- pokory, slušnosti a ohľaduplnosti, nechala vás. borili sa na ňom. Poskytoval im dokonalé súkromie. Po- To som si aspoň myslel. čas letných večerov tam často plápolal oheň do nesko- „Čo znamená dosť?“ rých nočných hodín. Ozývala sa odtiaľ gitara, štrnganie „Čo?“ fl iaš, smiech a následne vzdychy. Potom už len vyčerpa- „Už tretí raz sa pýtam, čo znamená dosť hlboké. Ale né ticho a upokojujúce čľapkanie vody, pomaly obmývaj- asi o mňa nie je záujem.“ Jana si práve dávala dole šort- úcej breh. A kŕkanie žiab. Kŕkanie žiab nesmelo chýbať. ky a tričko, keď mi to hovorila. Pod nimi mala len hladké Sigoty. Tak sa hovorilo husto zalesnenému kraju, opálené telo, skromne zakryté nohavičkami a symbolic- do ktorého bežní ľudia, mimo mladých párikov, nechodi- kou podprsenkou. Sadla si na breh jazera a začala sa na- li. Bolo to tu plné súkromných pozemkov, ktoré varovali tierať bielym krémom. Jej koža ho vpíjala a leskla sa. No pred vstupom nepovolaných osôb. Svoje teritória tu mali už ma dávno nevzrušovala. O sex prestalo ísť a nič nové poľovníci (bolo tu viacero posedov, z ktorých počas nocí namiesto neho neprišlo. Túto jar som sa s ňou chcel ro- poľovali na diviaky) a policajti (občas sa tu ozývala streľ- zísť, ale už bolo leto a stále som nevedel, ako na to. ba a raz za čas výbuch, pravdepodobne ničenie zhabanej „Neviem,“ odpovedal som. munície z kriminálnych prípadov). „Aha.“ Samotné jazero patrilo spoločnosti Vodná s.r.o., ktorá „Ale asi dosť.“ bagrovisko pred rokmi vytvorila a po odchode posledné- „Dosť hlboké. Rozumiem,“ povedala sarkasticky, skôr ho bagra na jeho breh konateľ fi rmy zarazil tabuľu s nápi- sama pre seba. Potom ožila a šibalsky na mňa žmurkla: som VSTUP PRÝSNE ZAKÁZANÝ. „Ideme na ostrovček?“ Bagrovisko sa nachádzalo uprostred Sigot. Najbližšia S obavami som naň pozrel. Dnes na ňom nikto nebol dedina bola odtiaľto vzdialená desať kilometrov. a to už boli štyri poobede. Presnejšie povedané, nikde Sigoty boli plné zákazov vstupu, no v skutočnosti nikto nebol. Boli sme široko ďaleko sami dvaja. Možno to som tu cez minulé leto, keď som bol nezamestnaný a ne- bolo tým, že bol pracovný deň. Decká si síce užívali letné mal som čo robiť, bol každý druhý deň. Nikdy som ne- prázdniny, no asi boli v luxusnejšie vybavenom aquapar- stretol žiadneho poľovníka, policajta či konateľa Vodnej ku pri Novom Meste nad Váhom. s.r.o. Spoliehali sa na odstrašujúce tabule. Na mnohých Aby nám bolo veselšie, chcel som zobrať psa. Ale mali účinok, takže väčšinou tu vládli ticho, pokoj a samo- Jana povedala, že sa zabavíme aj sami, tak som ho ne- ta. Ak sa chcel niekto len poprechádzať v prírode, tak- chal doma. Nikdy ho nemala rada. A ani on ju. to ďaleko nechodil. A rodinky na bicykloch tiež až sem Zaklonil som rozhorúčenú tvár k oblohe. Jediným zna- nechodili. Občas prešiel rybár, občas dvaja poľovníci. kom moderného storočia boli stopy po lietadlách a stíhač- A mladí zamilovanci. Tí najmä. kách vysoko nad nami. Nebo bolo modré a bezoblačné. Minulé leto som sa tu prechádzal celé hodiny a stretol Stále pálilo, hoci sa už pomaly ale isto blížil večer. som len minimum ľudí, ktorí tu boli rovnako načierno ako „Radšej by som zostal tu. Nevieme, aké je to hlboké. ja. Tvárili sme sa, že sa navzájom nevidíme. Kde-tu pre- Ale plytké určite nebude. Vraj sa tu utopilo veľa ľudí. Cho- šiel s fúrikom starý Cigán hľadajúci ešte staršie železo. dia sem, aj keď je tu zákaz.“ Inokedy na bicykli opitý rybár s udicou dlhšou, než bol on „Ako aj my.“ sám. Občas sa z lesa vynoril hubár, prekvapene na mňa „Hej. No a potom sa utopia,“ mudroval som, snažiac pozrel, ja som prekvapene pozrel naňho, potom sme oba- sa kecami oddialiť nepríjemnú situáciu. Rozhodne sa mi ja zamumlali neurčitý pozdrav, neurčito sme si kývli hlava- na žiadny skurvený ostrovček plávať nechcelo. mi a každý sa vydal opačným smerom. „Ja tam každopádne idem,“ vyhlásila Jana, keď vide- Často som v porastoch počul šuchot zvierat, ale ne- la, že sa mi do toho nechce. Už ma poznala dosť na to, bál som sa. Srny a jelene som na lúkach a poliach vídal aby vedela, kedy na jej otázky neodpovedám preto, lebo často. Boli to krásne, ušľachtilé a štíhle zvieratá. No aj z nich mám stres. Toto bol ten prípad. bojazlivé a len čo ma zahliadli alebo zacítili, vrhli sa po- „Keď pôjdeš ty, pôjdem aj ja,“ odvetil som namosúre- hotovo na útek. ne. Možno tam nájdeme použité kondómy, pomyslel som Raz sa mi stalo, že sa predo mnou zo zákruty vynorili si a hneď sa mi zlepšila nálada. tri mláďatá diviaky. Ťažko povedať, kto sa zľakol viac. Ja Z nejakého dôvodu som vždy rád našiel použité kon- som od prekvapenia skoro spadol a oni zakvíkali, v sekun- dómy. de frkli do najbližšieho kríka a potom som počul už len vzďaľujúci sa šuchot. Ich matku som našťastie nevidel. *** No vedel som, že diviaky sú v skutočnosti plaché zvieratá, ktoré urobia všetko pre to, aby sa vyhli kontaktu Voda bola studená a pri okraji nepríjemne klzká, s človekom. Samice sú počas ruje a vyvádzania mláďat skôr ako olej či želatína, než voda. Pri brehu bola plná

[ 102 ] HOWARD – 6/2013

[ 103 ] pozliepaných rias a slizu páriacich sa žiab. Slnko pálilo. Vôbec ma takéto výlety nebavili. Radšej by som sa Obrovská čerešňa a tieň, ktorý ostrovčeku poskytovala, prechádzal ruinami hradov, ktorých bolo na okolí požeh- mi zrazu pripadali ako dobrý nápad. Kým sme sa vychys- nane. Ale ona nie. Ona nadovšetko milovala vodu. I keď tali, bolo pol piatej večer. vedela, že ja sa jej bojím. Mal som podozrenie, že to robila Trocha som sa bál, aby som počas plávania na hla- schválne. Prečo sa dočerta ona nerozišla so mnou? dine nestretol hada. Zmije, jediné jedovaté hady na Slo- Namiesto toho sme sa vybrali plávať. Do jazera upro- vensku, tu zrejme nežili. No i neškodná užovka by ma stred divočiny. A rovno sen, ako bonus. Ako skurvený bo- vydesila. Neviem, čo som s hadmi v detstve mal, že som nus. Vedel som, že zlovestné Sigoty môžu byť pre neo- z nich dodnes mal panický strach. Ale niečo to byť muse- patrného návštevníka nebezpečné. Dvojnásobne kúpanie lo. Strach málokedy prichádza len tak. v bagrovisku, ktoré sa dobrácky volalo Jazero utopencov. Breh jazera bol síce zarastený stromami a kríkmi, kto- Niektoré telá sa našli, iné nie. ré tiež ponúkali bohatý tieň, no ostrovček bol rozumnejšia Pod nohami som ucítil pevnú zem. No konečne. Prá- voľba, pretože posledné dni boli nechutne horúce a les- ve, keď som defi nitívne vstúpil na ostrovček, som sa pre- ná zver musela byť riadne smädná, podráždená a vystre- ventívne obzrel na breh, či sa pri našich veciach neobš- sovaná. Diviaky sa chodili napájať k jazeru aj za bieleho mieta honič. dňa, keďže blízko iný vodný tok nebol. No a teraz sa blížil Šokovane som na mieste zdrevenel. Ak by ma uvide- večer – ideálny čas pre vychádzanie z denných brlohov la Jana, rozosmiala by sa. Ale stále bola niekde v prdeli. a úkrytov. Nechcel som riskovať nepríjemné stretnutie. Na brehu jazera som neuvidel zlodeja. Bodaj by. To Na ostrovčeku to nehrozilo. by bol ešte ten lepší prípad. Ale nie. Zlodej to nebol. „Tak čo, nejdeš?“ Jane z jazera vytŕčala už len stra- Bol to... prižmúril som oči, aby som lepšie dovi- patá hlava. Rukami čerila okolitú hladinu a usmievala sa. del. Nie, to predsa nemohla byť pravda. Čo by robil tu? „Vedela som, že sa bojíš. Vždy si sa bál.“ Na Slovensku?! „Idem!“ zavolal som a pomaly som robil ďalšie a ďal- Ale bolo to tak. šie kroky dopredu. Voda ma chladila najskôr na chodi- Krokodíl. Vyhrieval sa s pootvorenou tlamou na bre- dlách, potom na lýtkach, na ktorých som mal vytetova- hu, len kúsok od našich vecí. ného draka z predchádzajúceho nevydareného vzťahu. Potom ku mne obrátil svoju obrovskú hlavu s neuve- Potom na stehnách, bruchu a hrudníku, až som sa ko- riteľnými zubami, pozrel na mňa a bol by som odprisahal, nečne ponoril celý, okrem hlavy. Začal som opatrne plá- že žmurkol. vať k Jane. Keď uvidela, že som sa odhodlal, sklamane sa mi otočila chrbtom a namiesto toho, aby ma čakala, *** začala plávať k ostrovčeku. Srať na ňu. Voda už nebola slizká, ale osviežujúca a tekutá. Sl- „Kde?“ Jana nervózne prešľapovala na bosých no- nečné lúče mi zohrievali tvár. Občas mi pri nej zabzučal hách a tienila si dlaňou výhľad. No aj tak nič nevidela. komár. Bol som nervózny z toho, že tu možno nie sme Kým pribehla na moje zavolanie, zviera sa stratilo v lese. sami. Hoci sme nepočuli žiadny ľudský hlas, iba jemný Tradične pomalá ako slimák. Aj to som na nej nenávidel. vetrík v korunách šuštiacich stromov, mohol tu byť pyt- „Tam, kde máme odložené veci, akurát trocha viac liak alebo rybár, ktorý sa utajil a z tône brehu nás celý doľava.“ čas pozoroval a honil si, či už pri pohľade na Janu, alebo Pochybovačne na mňa pozrela. „Nič tam nevidím.“ na mňa. „No veď lebo kým si prišla, utiekol.“ Pozeral som na- Zrazu mi nepripadalo ako dobrý nápad, že sme ne- hnevane na breh, zarastený rákosím. chali na brehu všetky svoje veci, vrátane peňaženiek, mo- „A fakt to bol krokodíl?“ bilov a oblečenia. Upokojoval som sa, že ak by sa aj pri Vôbec sa mi nepáčil tón jej hlasu. Ale to už niekoľko našich veciach niekto objavil, bol by som pri ňom za pár mesiacov. „Áno. Myslíš, že som ešte nikdy žiadneho ne- sekúnd. Toľko teória. videl?“ Prax by zrejme vyzerala inak. Bol som sraľo a nevedel „V dokumente áno, ale naživo je to iné,“ mudrovala, som príliš dobre plávať. akoby o krokodíloch vedela aj niečo viac, než len to, že sa Jana vyliezla z vody na ostrovček, obzrela sa a šťast- z nich vyrábajú kabelky. ne mi zamávala. Nenávidel som na nej tieto hnusné, „Ale prosím ťa,“ zamrmlal som znechutene a pohľa- prudké zmeny nálady. Mala by sa liečiť. Mal som to s ňou dom som ďalej skúmal breh jazera. Bol od nás vzdialený skončiť a nie trápiť sa. asi päťdesiat metrov. „Už som tu!“ zakričala. Akoby som to nevidel. Hus „A ešte sa ťa chcem spýtať zlato, či nevieš, čo by tu trafená, pojašená. robil? Utiekol z pražskej ZOO?“ „Hej, veď hej,“ zamrmlal som do vody a pritom som Snažil som sa nenechať sa vyprovokovať. „Mohol ho si logol. chovať nejaký chovateľ a utiekol mu. Alebo ho pustil.“ Kamsi odbehla, stratila sa mi z dohľadu. Asi na wéc- „Prečo by to robil?“ ko do najbližšieho kríka, ktorými bol ostrovček zaraste- „Ľudia sú všelijakí.“ ný okrem holého, vydupaného priestranstva pri čerešni „Aha. No neviem no... A čo spravíme teraz?“ spýtala na stany a ohnisko. sa, hoci evidentne stále mala problém veriť mi.

[ 104 ] HOWARD – 6/2013

„Neviem,“ odpovedal som. V skutočnosti som ale a ľahko dostupnej stravy, zviera tu nemalo prirodzeného niečo iné vedel. Že krokodíl v našich zemepisných kon- nepriateľa a bagrovisko mu ponúkalo dokonalé miesto činách nemusí byť taký nereálny, ako by sa na prvý po- pre oddych a prípadný úkryt pred občasným ľudským ná- hľad mohlo zdať. Skutočne stačilo, aby niekomu utiekol vštevníkom. Skvelé teritórium. Vynikajúce. Krokodíl by tu zo zajatia alebo ho chovateľ vypustil do voľnej prírody. bez debaty bol stopercentným kráľom a všetky ostatné Ak to naozaj bolo tak, musel zviera pravdepodobne cho- zvieratá by sa pred ním triasli. vať nejeden rok, pretože bolo veľké. Nevedel som si síce Čo by sa s ním stalo s príchodom zimy, neviem. No predstaviť, kde by také obrovské zviera choval, pretože ani ma to nezaujímalo. Teraz bolo leto a ešte pár týždňov bolo obrovské. Ale to, že som si to nedokázal predsta- bude. viť, ešte samozrejme neznamenalo, že sa to tak nemohlo Nevedel som, čo to bolo za druh. Nevedel som o ňom stať. Nech už ho ale každopádne choval akokoľvek dlho, nič, len približnú dĺžku a že už oveľa menší môže plavcovi vypustiť do voľnej prírody ho musel až toto leto. Kroko- pripraviť nezabudnuteľné vzrušenie. díl by v slovenských podmienkach neprežil prvú zimu. Vi- Vždy ma bavili prírodopisné dokumenty. Pred ces- del som ho len zopár sekúnd, potom som utekal zavo- topismi som uprednostňoval fi lmy o zvieratách. A keď- lať Janu. No aj tých niekoľko sekúnd mi stačilo na aspoň že som sa bál hadov, vyhľadával som dokumenty o nich. približné odhadnutie jeho dĺžky. Plus časom sa k nim pridali aj ich kamaráti krokodíly a ali- Mohli to byť dobré štyri metre. gátory. Dalo by sa povedať, že som na ne bol amatérsky Ak nie viac. expert. Nikdy by som ale nebol povedal, že sa mi to raz Ak nie viac, kurva. bude hodiť takýmto spôsobom. Krokodíl je známy tým, že svojim obetiam rád točí kr- *** kom. Doslova. Nečakane sa vynorí spod hladiny, papu- ľou plnou drastických zubov korisť zdrapí za krk a stiahne Sedeli sme na ostrovčeku a čakali na zázrak. Teda pod vodu. Tam ju striedavo topí, striedavo dusí a strieda- aspoň ja. Jana sa začala opaľovať. Síce mojim rečiam vo jej láme väzy. Potom, a tu to začína byť nepríjemné, o krokodílovi verila maximálne prvých osem sekúnd, ale sčasti živú korisť stiahne do svojho podvodného hniezda, nechcela vyvolať zbytočnú hádku a tak ma nenútila vrátiť kde ju nechá zhniť. Také mäso sa mu ľahšie konzumuje. sa na breh, ale radšej si ľahla a začala sa opekať. Až teraz som si všimol, že hoci jazero bežne býva- Bolo mi jasné, že krokodíl odtiaľto len tak skoro dob- lo, ako som postrehol minulé leto počas mojich výletov, rovoľne neodíde. Bolo horúce leto, jazero plné perfektnej plné labutí a iných vtákov, teraz som na hladine nevidel

[ 105 ] žiadny dlhý biely krk, zakončený čiernym zobákom. To ti- Videl som, ako sa otočila a prudko začala plávať na- cho. Od začiatku som ho mal v ušiach. Boleli ma z neho. späť k ostrovčeku. No skôr to bolo nezmyselné a vyčer- Vystríhalo ma a varovalo. Určite ho spôsobil výskyt bru- pávajúce mlátenie rukami okolo seba, než plávanie. Aj tálneho dravca. kvôli tomu sa ku mne približovala len pomaly. Penila okolo Tento rok sa tu vyskytli minimálne dva prípady utope- seba vodu, akoby v nej bola šumienka. nia. Otec učil plávať svoju sedemnásťročnú dcéru a už sa Pozrel som na breh. Približne na rovnakom mieste, nevrátili domov. Ich telá sa nenašli. Potápači urobili veľkú ako vtedy, pri našom oblečení, stál krokodíl. Podlhovastú akciu, ale výsledkom bola jedna veľká nula. No na brehu papuľu s malými očami mal otočenú k Jane. Bez pohybu sa našli ich veci. Oblečenie, peňaženky, obuv. Nič nechý- ju sledoval. Takmer som si začal byť istý, že je to skutočne balo, ani peniaze. vtip s gumenou hračkou. Absenciu tiel by mohol vysvetliť práve krokodíl. Potá- Potom gumená hračka pootvorila papuľu a hoci sme pači hľadali klasické obete bežného utopenia. Mohli od- od seba boli ďaleko, odprisahal by som, že začala syčať. viesť svoju prácu akokoľvek profesionálne, nič nenašli. Zviera sa pomaly vybralo k vode, k Jane. V tej chvíli Hľadali totiž utopené telá. Určite nehľadali rafi novane ne- doňho zrazu akoby vstúpila zlosť. Zrýchlilo tempo, začalo nápadný podvodný vchod do brlohu krokodíla. prepletať krátkymi nožičkami a prudko sa vnorilo do vody. Spomenul som si, že minulý rok som v správach za- O krokodíloch si mnohí myslia, že sú na súši ťarbaví, ne- chytil informáciu o tom, že na východnom Slovensku pár šikovní a ťažkopádni. No opak je pravdou. Krokodíl je vy- rybárov videlo v jazere menšieho krokodíla. No nikto ho nikajúci bežec. neodfotil, nechytil, ani nenakrútil na mobil. Veril som im, Vrútil sa do vody, rozrazil vodnú hladinu na metre ďa- hoci mnohí ešte nevytriezveli, keď s nimi novinári hovorili. leko a okamžite sa dravo potopil. Približoval sa nekom- Krokodíl potrebuje vodu, potravu a teplo. To všetko promisne k Jane – občas som zahliadol vynorený chvost mal nielen na východnom Slovensku, ale aj na západ- alebo hlavu. Boli čoraz bližšie. nom. V Sigotách, v Jazere utopencov. Krokodíl je na súši dobrý bežec... a vo vode bravúr- Jana sa posadila. Videl som na nej, že mi chce nie- ny plavec. Jana by stopercentne prehrala. No mala jednu čo povedať. No potom si to radšej rozmyslela, ľahla si výhodu. Náskok. Kým sa krokodíl spamätal, ona už bola na brucho a pokračovala v opaľovaní. Väčšina našej ko- bližšie k ostrovčeku, než k brehu. munikácie v posledných týždňoch prebiehala takto. Zrazu stála na brehu. „Čo teraz?“ spýtala sa s plačom. Tak. A bolo po sar- *** kastickej mrche. Len škoda, že za takýchto okolností. Vykročil som k čerešni. „Hore!“ „Prosím ťa nerob to,“ naliehal som na ňu nepresved- Bol som príšerný lezec, našťastie strom mal konáre čivo. Nemal som žiadny múdry plán, takže nemala dôvod aj nízko nad zemou, takže som bez problémov vyliezol počúvať moje prosby. Bolo pol siedmej. Uprostred príro- tri metre vysoko. Keď Jana odo mňa odkukala grify, na- dy padá súmrak skôr. podobnila ma. Zostala kúsok podo mnou. Obaja sme už Samozrejme, zvieratá majú väčšinou na práci iné boli v bezpečí koruny, keď sa zviera vynorilo z vody a ví- veci, ako útočiť na ľudí a žrať ich. No môže nastať skrat. ťazoslávne vstúpilo na ostrovček. Ten mal od tej sekundy Možno ich niečo bolí... sú príliš hladné... alebo nervózne. nového kráľa. Možno si človeka skrátka s niečím pomýlia. Žraloky, kto- Dlho mu netrvalo, kým nás zbavil nadvlády. rých útoky na ľudí sú pomerne časté v Austrálii, si surfi s- tov mýlia so svojou prirodzenou potravou. Stáva sa to. Je *** to príliš malá planéta a v jej bezohľadnom dobývaní sme zašli príliš ďaleko. „On sa nevie šplhať?“ počul som pod sebou Janin Jana sa otočila. Videl som na nej, že ju znervóznila hlas. moja vlastná nervozita. Bože to je krava. „Nie.“ „Určite sa ti to len zdalo,“ povedala. „Bohvie, čo si vi- No keď som pozrel dole, do jeho očí, ktoré na mňa del. Možnože to bol magor, ktorý tu behá s nafukovacím upieral, zbadal som v nich čosi, čo ma prinútilo pochybo- krokodílom a straší ľudí.“ vať o tom. Pritom bolo nad slnko jasnejšie, že krokodíl sa Tak táto možnosť mi fakt nenapadla. samozrejme naozaj nevie šplhať. „Čo tu chceš nocovať?“ Jana na mňa ešte raz pozre- To vedelo aj malé dieťa. la. Urobila prvý krok do vody. Potom druhý, tretí, štvrtý... Stál pod nami. Z výšky sa mi naňho naskytol nádher- Začala plávať k brehu. ný pohľad. Určite to boli minimálne štyri metre a na váhu minimálne dvesto kíl. *** „Čo mám robiť?“ nariekala Jana. Bola nižšie, ako ja. Mala naňho lepší výhľad. A on na ňu. Bola už v strede, keď som začul, ako zvrieskla. Pozrel som na hodinky a potom na horizont, aby som Tak a je to tu. Vstúpil som do vody po členky, no ďalej si overil, že sa mi nepokazili a naozaj je už večer. Bol. Zot- som zo strachu nevládal ísť. Tak som Janu len bezmocne mievalo sa. Bolo sedem. Na opustený kraj divokých lesov pozoroval. padal súmrak. Blížila sa úplná tma.

[ 106 ] HOWARD – 6/2013

„Čo mám robiť?“ zopakovala Jana podo mnou. Až som sa zľakol, akého ľahostajného ma to nechalo. „Hlavne nezaspi.“ Úplne prvý pohľad na zviera ma šokoval podstatne viac, „Čože?“ ako keď teraz žralo Janu. Hoci som myslel, že v realite Krokodílovi sa nepáčilo, že sa spolu rozprávame. Ne- to na mňa zapôsobí, v dokumentoch to bolo prekvapivo návistne pootvoril papuľu a zlovestne zasyčal. silnejšie. Spomenul som si na historku z roku 1945. Vtedy „Ak tu budeme musieť zostať cez noc... a to budeme počas Druhej svetovej vojny v Thajsku pred Britmi ustu- musieť... hlavne nezaspi.“ povalo naprieč mangrovníkovými močiarmi takmer tisíc japonských vojakov. Vyšla z nich von len polovica. Ostat- *** ných zabili krokodíly. Zvyšok noci, odkedy som uvidel Janu mŕtvu, sa nie- Noc v lesoch je zvláštna, ale noc na jazere v lesoch sol v znamení lámania a praskania kostí, zúrivého chrú- tajomná. Neustále niečo špliecha, v nose cítite rozmáča- mania a trhania mäsa. Tie príšerné zvuky ma udržiavali pri nú vlhkosť a zaživa vás žerú komáre. Mesiac visí vysoko vedomí. Pomohla aj zima. nad zemou. Skôr žltá guľôčka, než oslepujúca obrovská Noc bola studená a okolo štvrtej rána som začal vy- guľa s krátermi. dychovať obláčiky pary. Drkotal som zubami, niekedy tak Občas som zadriemal a potom som sa zo sna strhol nahlas, že zviera prestalo žrať a zvedavo ku mne obrátilo tak prudko, až som skoro spadol. Vedel som, že nesmiem hlavu. Keď si ale uvedomilo, že zvuk pochádza od jeho zaspať a už tobôž nie spadnúť dole. Ak by som na sebe ďalšej budúcej koristi, upokojilo sa a dokonca som mal mal nohavice, dal by som z nich dole opasok a priviazal pocit, že sa usmievalo. by som sa ním o strom. Ale okrem plaviek som na sebe Ešte stále som mal šancu, že to pre mňa skončí dobre. nič nemal. A už mi začínala byť zima. Momentálne som ho nevidel. Moje oči si zvykli *** na tmu a videl som, že na pôvodnom mieste rozhodne nečaká. No mohol vyčkávať a striehnuť vo vysokej tráve O piatej ráno krokodíl zmizol vo vysokej tráve. Nevy- alebo v kríkoch. dal pri tom skoro žiadny zvuk. Len som zahliadol chvost No unavenej mysli sa nedá prikazovať. Telo chce ak miznúci v tráve. nie aj rovno spať, tak aspoň driemať. Človek si môže pri- O ôsmej už začalo byť príjemné teplo. No stále tu kazovať nezaspi, nezaspi, nezaspi. Ale v skutočnosti to bolo to hrozné, desivé ticho. Ani len mizerný vták neza- vôbec od neho nezávisí a spravidla čím viac sa na neza- škriekal. Akoby som bol posledný tvor na svete. Len ja... spatie sústredí, tým skôr zaspí. Navyše som nebol žiad- a vlastne aj on. ny nočný vták; ak som si do postele ľahol o jedenástej Desať doobeda. Po krokodílovi stále ani stopa. Hladi- v noci, bolo to na mňa neskoro. na jazera až neprirodzene pokojná, čerili ju vážky. Jana si našla takú polohu, že bola pohodlne opretá Jedenásť doobeda. Krokodíl nikde. Určite niekam za- o kmeň stromu, čiže jej telo mohlo relaxovať. Počul som, liezol a ja strácam drahocenný čas. ako jej drkotali zuby od zimy. Zliezol som zo stromu. Predtým som na ňom niekoľ- ko desiatok minút robil cviky rukami, nohami, krkom, bru- *** chom, členkami a stehnami, aby sa mi do stuhnutého tela vrátila istota a sila. Keď som cítil, že by to mohlo stačiť, Pozrel som na hodinky. Dve ráno a desať minút. Zo- zliezol som dole. Počas prvých krokov sa mi podlamovali budil som sa na zvuk. Zamrvil som sa. Telo som mal tak nohy, no čím bližšie k jazeru som bol, tým som mal pev- stuhnuté, až ma fyzicky bolelo. Pozrel som na oblohu. nejší krok. Mesiac putoval ku koncu svojej cesty. Bol som pripravený. Teraz, alebo nikdy. Pozrel som dole a uvidel som ho. Zasa tam bol. Ne- Pretože donekonečna sa na strome čakať nedá. viem, kde bol predtým, teraz bol každopádne späť... Vstúpil som do vody. Najskôr chodidlá, potom členky. a... kurva, chrúmal ľudskú nohu. Stehná. Brucho. Potom hruď. Pozrel som na Janu pod sebou. „Zlato?“ Plával som. Nebola tam. Hladina posiata leknami. Pozrel som lepšie pod strom. Ležala tam. Bez pohy- Snažil som sa robiť čo najmenej pohybov, aby som bu. Musela byť už nejaký čas mŕtva, keďže noha, ktorú nečeril hladinu a neprilákal ho. zviera žralo, patrila jej. Ešte zopár metrov a budem tam. Schmatnem oble- Keď Mesiac na okamih vyšiel spoza mračien, zbadal čenie, mobil a ostatné veci. Ak nepríde, oblečiem sa a za- som, že hlina okolo stromu je tmavá od tekutiny. volám políciu. Ak príde, vezmem ich pod pazuchu, vyšpl- Musela to byť jedine krv, prípadne moč zmiešaný hám sa na najbližší strom a zavolám odtiaľ. s krvou. Teraz sa už len dostať na breh. Zrejme zaspala, spadla a vrhol sa na ňu skôr, než Videl som, ako sa Janin mobil leskol na slnku. Vždy stihla vykríknuť. Zdrapil jej hlavu do tlamy, jemne zatlačil som jej hovoril, aby ho nenechávala priamo na slnku, ale a rozbil jej ju na kašu. Preto som sa nezobudil na krik, ale nikdy ma nepočúvala. na praskanie kostí. Plával som.

[ 107 ] Historie horrorových videoher od roku 2000, část 1.

Jestli můj kolega Martin Skuřok v předminulém Odpověď je jednoduchá. PS začala mít status čísle prohlásil, že si na sebe „upletl bič“, tak u mě nejúspěšnější herní konzole na trhu, byla levnější než bych to defi noval slovy: upletl jsem si na sebe řem- Sega Saturn a měla více funkcí. Pozdější Dream- dih. Důvod je jednoduchý, od roku 2000, kde Mar- cast přes veškeré kvality neustál pro změnu příchod tin prozřetelně skončil, se vydalo takových titulů, že PS2 kvůli lehce špatnému načasování, Nintendo 64 byste s nimi umlátili i vydatně odpočatou Gojiru, ehm už přestávalo s cartridgema stíhat, a vlastně jediný tedy Godzillu. Ovšem jak opět Martin správně podot- stroj, který dokázal opravdu konkurovat, bylo PC. kl, Howardovy „koule“ jsou velké a my se toho pořád Ve všech tedy začala pomalu hlodat ta myšlenka, při nebojíme. Na tuto sondu jsem se těšil hned z mnoha které každého dnešního hráče berou klouby - jak vy- důvodů, za prvé se naskytla možnost stvořit jakýsi dělat více? Počátek války o herní trh tedy opravdu recenzentský duet s kolegou. Za druhé, herní stránka vypukl ve velkém právě v roce 2000, kdy se na trhu horroru je natolik bohatá, že by byla škoda ji nepřed- objevila dlouho očekávaná PS2. Hned rok poté přišla stavit i lidem, které normálně hry nezajímají. Za třetí, odpověď Nintenda v podobě Gamecube a poprvé se když jsem se podíval na historii svých článků, zjistil do boje zapojil Microsoft se svým Xboxem. jsem, že se skoro až záměrně vyhýbám špatným ti- Doba se opět změnila a přišel nástup nového tulům, jak na poli herním tak i fi lmovém, a tato sonda média a to nebylo nic jiného než DVD, na kterém mi dává možnost vás tak trochu varovat před herním jak PS2 tak Xbox operovaly. Ačkoliv stále vycháze- septikem dnešní doby. la spousta titulů takzvaně více pro „hráče“, dopad lačnosti po penězích už byl víc jak zřetelný, a titulů, Válečný stav které mají za úkol čistě jen vyluxovat naši peněženku, Je nutné si pro začátek uvědomit jeden důležitý vyšlo víc než dost. fakt, herní průmysl před rokem 2000 se ještě dal vcel- Ačkoliv první Xbox vynikal první opravdovou her- ku bez problémů nazvat zdravou kompeticí, v dnešní ní internetovou podporou a Gamecube vcelku zají- době se to dá jednoduše nazvat válkou. Vše vlastně mavými tituly, PS2 a PC pro nás měli mnohem vět- začalo ještě trošku dříve, Nintendo a Sony se spolu ší knihovnu různorodějších single playerových titulů snažili vyrobit konzoli jménem Super Nintendo, která (pro jednoho hráče) a to hlavně pro nás, hráče horro- by fungovala na bázi CD ROM a měla lepší 3D vykres- rových her. lování. První zmínka o něm padla už v roce 1988. Den po první ukázce prototypu v roce 1991 však Ninten- Děs a hrůza do ukončilo spolupráci se Sony s tím, že úplně stej- Rok 2000 nebyl zase až tak bohatý na náš drahý nou technologii použijí pouze v kooperaci s fi rmou žánr. Ukončil éru PS1 poměrně zdařilým Fear Effect Phillips. Ofi ciální prohlášení pak odkrylo, že ve skuteč- a jeho druhým pokračováním začátkem roku 2001. nosti Nintendo se Sony nedokázaly domluvit, jak roz- Fear Effect byl z větší části sci-fi . V cyberpunkovém dělit potencionální zisk. Toto se vlastně stalo jednou městě z budoucnosti řešíte zmizení dcery hong- z nejzásadnějších rozepří mezi herními společnostmi kongské hlavy triád, abyste zjistili, že všechno je té doby. Nintendo navrhlo Sony domluvu, která v pra- plán, domluvený se samotným peklem. Tato hra byla xi říkala, že Sony nebude vůbec zasahovat do herního více o akci, čím však vynikala a udělala díru do svě- průmyslu, což Ken Kutaragi (zakladatel značky Play- ta, byl fakt, že měla plně renderované okolí. Dat bylo station) striktně odmítl. Sony ovšem neztratilo nic ze tolik, že hra musela být vydána na 4 discích. Ačkoliv smlouvy s fi rmou Philips, která jim měla poskytovat bylo zjevné, že se hratelností jednalo hlavně o klon Laser disc médium neboli CD. Kutaragi i přes takzva- Resident Evil, Fear Effect nabídl mnohem lepší a dy- nou „deportaci“ do Sony Music svůj projekt nevzdal namičtější model tohoto systému. Dalším rozdílem a tak v roce 1994 první Playstation zřel světlo světa. pak je, že do té doby nebyla snad jiná hra PS1, která Co je na této informaci tak důležitého, ptáte se? by si doslovně zasloužila titul hra pro dospělé. Fear

[ 108 ] HOWARD – 6/2013

Effect obsahoval velkou dávku násilí, postavy poží- ale měla pár věcí, které se dají považovat za prvenství. valy drogy, nadávaly víc než vedení Atari po vydání Tím byl plně funkční 3D pohyb a navíc představila in- ET a objevovaly se scény se sexuálním podtextem fračervenou optiku. Krom toho si ovšem na tuto hru a náznaky homosexuality, takže takové ty věci co také zrovna nikdo už dvakrát nevzpomene. jsou pro děti fuj, fuj. Největší úspěch tedy v roce 2000 zaznamenala Dreamcast se pokusil pro změnu po úspěchu fi l- PC hra jménem American McGees Alice. Revitaliza- mu The Ring (Kruh) vytvořit hru na její motivy. The ce jednoho z nejznámějších příběhů o Alence a kraji- Ring: Terrors Realm byla naprostá hovadina fungují- ně divů, ovšem v horrorovějším podání. Alenka zažije cí na tom, že Sadako se z televize přesunula do virtu- požár ve svém rodném domě, kvůli kterému zemřou álního světa, do kterého své oběti polapila a klasicky její rodiče. Hlavní myšlenka je, že se Alenka zblázní po sedmi dnech zabila. Uprostřed hry pak zjistíte, že a je umístěna do místního blázince, kde vesele ha- reálný svět je ten virtuální a že stejně jako v Matrixu, lucinuje o jiném světě. Popisovat tuhle hru by bylo žijeme celou dobu v naprosto nerealistickém světě, velmi obtížné, všechno, co si pamatujete z původ- plném příšer, čekajících na veřejných toaletách. Hra ní Alenky, je tu překroucené úplně naruby a často- je naprosto stupidním příkladem toho, jak těžit ze krát nic nedává smysl. Důležitou stránkou hry je její slavné fi lmové licence. Scénář a dialogy vám nabíd- atmosférická grafi ka, která dodnes překvapuje svou nou tak absurdní situaci, jako třeba že hlavní hrdinka originalitou, hra je plná praštěných podtextů, skvělé nechá Sadako přes telefon na čekací lince, protože hudby a geniálního dabingu. Už jen v hlavním menu, má jiný hovor, celou hru hraje asi tak jedna nebo dvě když si volíte Load, Save nebo Delete si lze povšim- písničky, ze kterých máte pocit, že vám i zuby odtan- nout toho, že tato slova jsou poskládána za sebe cují ven z tlamy, dabing by se dal přirovnat k dynami- tak, aby začáteční písmena hlásala zkratku LSD, a to ce, s jakou se dokáží bavit dvě školačky o kvantové jsme teprve v úvodním menu. Tuhle hru mohu do- mechanice a grafi ka tu umí vykreslit tmu tak realis- poručit každému, navíc vyšla v druhém dílu na PS3 ticky, že z ní vlastně nic nevidíte. Hra zapadla takřka a Xbox 360 zdarma, ale o tom později. ihned po vydání. Následující rok 2001 přinesl hned zkraje další kle- Dreamcast se ještě pokusil v témže roce o hru not pro PC a to Clive Barkers: Undying, ve které pa- jménem Carrier. Opět šlo o věrnou kopii Resident Evil, ranormální vyšetřovatel Patrick Galloway vyšetřuje

[ 109 ] na žádost svého dávného přítele podivnou kletbu do Silent Hillu, aby záhadu rozlouskl. SH2 hráčům v sídle rodiny Covenant. Zjišťuje, že rodina při nevin- učarovalo designem příšer, které opravdu uměly na- né hře vyvolala pradávného démona, který celý rod budit strach a odpor svou groteskností, atmosférou proklel a oni se nyní vracejí jako démonické posta- mrtvého města, dabingem, nezapomenutelnou hud- vy, aby potrápily posledního přeživšího rodu Cove- bou od Akiry Yamaoky, a nakonec poměrně šokující nantů. Hra nebyla zrovna megahitem a prodeje byly a syrovou pointou příběhu. Ve zkratce, SH2 je skoro poměrně slabé, ovšem kritici ji naopak shledali vel- povinností pro každého „survival“ hráče. mi originální a nakonec i získala cenu „Best game Druhou herní událostí, která se stala kultem, that no one played“ (nejlepší hra, kterou nikdo ne- a vysloužila si titul jedné z nejbizarnějších her všech hrál) na stránkách Gamespotu. Clive Barker, autor dob, byla Eternal Darkness: Sanity´s Requiem pro desítek horrorů a scénárista Undying, na této hře vel- Gamecube. Alexandra Roivas vyšetřuje vraždu své- mi úzce spolupracoval a dokonce i nadaboval jednu ho pradědečka, která nikdy nebyla uspokojivě do- z postav. Hra je vzorovým FPS (pohled první osoby), řešena. V pradědově bývalém sídle nachází v lidské která kombinovala zbraně 1. světové války a magii. kůži vázanou knihu, díky které prožije výlet do vzpo- Pokud si dokážete vybavit moderní Bioshock sérii, mínek dvanácti předků v různých časových obdo- tak tato hra by se dala označit jako první, která tento bích. Hráč tedy jednou hraje za římského centuriona, systém zvládla dobře. jindy za francouzského mnicha ze 14. století a odkrý- Rok 2002 zrodil hned dvě hry, které se ihned sta- vá pozadí jakýchsi bytostí zvaných „ancients“, kteří ly kultem. Konami vydala Silent Hill 2, který se do- přes nespočet rituálů chtějí ovládnout svět. Čím se dnes považuje za jeden z nejlepších dílů této série. hra vryla hráčům do paměti, byl mechanismus jmé- Většina kritiků se shodla v názoru, že SH2 praktic- nem sanity effect, kdy se hra, jednoduše řečeno, po- ky položil základy psychologického horroru ve hrách. koušela hráče připravit o zdravý rozum. Když jste Příběh pojednává o postavě jménem James Sunder- si nedali pozor, postava se vám před očima doslo- land, který jednoho dne obdrží dopis od své ženy va zbláznila a vlastně to nejkrásnější na tom je, že Marie s prosbou, aby přijel do Silent Hill a setkali se hra se pokouší hrát si přímo s hráčovou psychikou. spolu na „speciálním místě“. Háček je ovšem v tom, Podle úrovně psychiky virtuální postavy se začnou že Marie je mrtvá. James se tedy přirozeně vydává dít různorodé věci, počínaje šeptáním, vzdálenými

[ 110 ] HOWARD – 6/2013

kroky či smíchem konče. Čím více se úroveň zvyšu- k dalším mnoha titulům, a proto si je probereme tro- je, tím více začnou být efekty realistické i pro hráče. šičku více do hloubky. Na televizi se objeví falešné ovládání hlasitosti, které V případě Resident Evil máme dodnes neuvěři- hlasitost sníží nebo naopak, hra náhodně ukáže chy- telných 22 titulů (nepočítám director´s cut či prodlou- bovou stránku konzole, která kolikrát donutila hrá- žené gold edice). če opravdu zkoumat, jestli jim nechybuje Gamecube Resident Evil 1, 2 a 3 už kolega probral ve čtvr- a občas hru i resetovali, čímž logicky přišli o postup. tém čísle Howarda, tudíž se přesunu rovnou k rema- Při přechodu do místnosti se hráč objeví na stropě ku prvního dílu pro Gamecube. Tento díl nebyl nic ji- anebo na vás útočí nepřátelé, kteří vlastně neexistu- ného, než předělávkou původního PS1 titulu, ovšem jí. Dodnes není hra, která by si vysloveně dělala z lidí stal se paradoxně mnohem lepší hrou než předchůd- šoufky jako ED, a právě proto je označována za kul- ce a dost hráčů vidí tento díl jako nejlepší. Jediný tovní a „must play“ titul. problém byl však v tom, že se jednalo o titul exkluziv- Od roku 2002 až dodnes vyšlo tolik titulů, že ro- ní, takže všichni ostatní ostrouhali mrkvičku. zepsat se o nich tak detailně, jako dosud, by bylo Prvním přešlapem byl RE: Survivor, tupá stříleč- na knihu. Podstatou je, že hry před a po roce 2002 ka na motivy stejného universa s podporou light gun defi novaly jakousi cestu, kterou byly nadále vytváře- (ovladač ve tvaru zbraně, snímající pohyb). Těžkou ny. Válka herních vývojářů se prohloubila a hry začaly vadou na kráse byla podpora pro „gun“ pouze pro „klonovat“ dřívější legendy. Přišly díky tomu vzestu- Japonsko. Jako každá arkádová střílečka, i tato byla py, ale mnohdy i pády. Pojďme tedy poukázat na ty z pohledu první osoby, hráč jen mířil a střílel. Hra byla nejpodstatnější. kritizována a dokonce se dostala velmi vysoko v žeb- říčku nejhorších horrorových her vůbec. Naprosto Fenomén Resident Evil nepoužitelný port pro počítač poslal titul do stok her- Vraťme se ke jménům, která padla už dříve, Resi- ního kanálu. dent Evil a Silent Hill. Obě série díky slávě svých prv- Capcom velmi rychle napravil svou chybu. V roce ních dílů přinesly velké množství pokračování a tak 2000–01 vydal RE: Code Veronica a pak dovy- trochu nechtěně dostaly titul „moderní horrorové te- dal i RE: Code Veronica X. Byl to první díl pro PS2 lenovely“. Obě série jsou ovšem zdrojem inspirace a také první díl, který se uvolnil i pro ostatní platformy

[ 111 ] předvídatelnou a podle některých příběh ztratil na originalitě. V roce 2003 se Cap- com pro někoho dost ne- pochopitelně vrací ke stří- lečkovému pojetí, RE: Dead Aim vychází na PS2 s podporou USB myši a li- ght gun. Ačkoliv se říká „třikrát nevstoupíš do téže řeky“, stalo se tak zno- vu, a i když to nebyl tako- vý propad jako u prvních Survivor, ani Dead Aim ne- udělal díru do světa. Dalším zářezem ve stejném roce a pokus o konkurenci multiplaye- rových služeb, které nabí- zel konkurenční Xbox, byl RE: Outbreak. Příběhově byl tento díl položen mezi události RE2 a 3, tudíž před zničením Raccoon City. Hra se hrála totožně jako její Gamecube před- chůdci, ten podstatný re- jako Dreamcast, Gamecube a HD remake doputoval voluční rozdíl pak spočíval v tom, že byla až pro 4 i na Xbox 360 a PS3. hráče, kteří si mohli zahrát přes internet. Ale neby- Další prvenství si získal plně 3D prostředím na- lo by to Japonsko, kdyby se něco neudělalo „jinak“. místo renderovaného, které se do té doby používa- Multiplayerové servery nebyly přístupné v PAL regio- lo. RE: CVX má podstatně vylepšenou hratelnost, nech, Evropané tedy opět ostrouhali, teď ovšem řád- grafi ku a samozřejmě i vlastní příběhovou linii, která nou mrkev. Díky tomu hra v Evropě akorát vyvolávala se tentokrát odehrávala na ostrově společnosti Um- vztek, protože byla záměrně vyráběná pro čtyři hrá- brella, kde se Claire Redfi eld snaží najít svého brat- če a umělá inteligence, která měla tolik rozumu, jako ra Chrise Redfi elda a společně pak jednou pro vždy mentálně postižený ementál, mnohdy přivádí k zá- společnost zničit. Jestli by někdo pochyboval, ano, chvatům amoku. Sám jsem zažil situaci, kdy se UI zombies opět zamoří ostrov společně s ostatními postava nechala rozdupat zombifi kovaným slonem, „experimenty“. Ačkoliv tento díl měl úspěch, nabízí zavolala o pomoc, já ji odtáhnul, zvednul na nohy možná jeden z do té doby nejkýčovitějších scénářů. a vyléčil, aby se ihned rozeběhla zpět pod sloní nohy Capcom najel na techniku čím více tím lépe, tak- a opět udiveně volala o pomoc. Díky tomu bylo někdy že v roce 2001 vyšel RE: Gaiden pro Gameboy color, nemožné vůbec hru dohrát, i přestože byla krátká. a RE Survivor 2: Code Veronica, které zase trochu Capcom viděl odezvu na Outbreak mnohem pří- poždímaly hráčské peněženky, aby zapadly do stoky znivěji, takže ihned rok poté vychází RE Outbreak: hned za prvním Survivor. File 2, který je čistě prodlouženou a vylepšenou verzí V roce 2002 pro změnu Capcom vychrlilo kvalit- jedničky. nější díly a to již zmiňovaný RE remake pro Gamecu- Největší přelom ovšem přišel v roce 2005, kdy be a RE: Zero pro stejnou platformu. Zero byl pre- už se konečně zrodil regulérní RE4. Capcom dostal quel prvního dílu, zasazený pár hodin před událostmi za úkol udělat přímé pokračování a modernizování v něm probíhající. Poprvé se dalo přepínat mezi dvě- celé série, protože vedení už se zdálo, že série pře- ma charaktery a byl představen nový herní engine, stává být pro hráče atraktivní. který předcházel RE4. Hra byla dobře přijata, ov- Příběh se vrací k hrdinovi z druhého dílu, Leon šem opět byla exkluzivně pouze pro Gamecube až S. Kennedy má za úkol vypravit se do Španělska do roku 2009, kdy byla převedena pro Nintendo Wii, a najít prezidentovu dceru Ashley, kterou unesl ta- kde ovšem došla kritiky kvůli nevyužitému potenci- jemný kult. Leon lokalizuje kult, který se nazývá Los álu pohybového ovladače. Další kritiky měly dojem Illuminados (Osvícení) a zjišťuje, že okolnosti jsou že série začala být i přes veškeré technické kvality mnohem komplexnější, než jen obyčejný únos. Los

[ 112 ] HOWARD – 6/2013

Illuminados chtějí přes Ashley vypustit na svět pa- značky. RE4 totiž obsahuje designově podobné sym- razita Las plagas, který se chová jako virus a způ- boly, jako má muslimská víra. Navíc po fi nální potyč- sobuje rozsáhlou mutaci jakéhokoliv živého orga- ce Leon nešťastně prohlásí „tohle není rituál… tohle nismu. Jak Leon pokračuje v záchranné akci, je je terorizmus“, tudíž si někdo spočítal dvě a dvě a za- mnohem jasnější, že i zaniklá společnost Umbre- čaly hádky o tom, jestli se RE4 snaží urazit muslimy lla má zájem o tento nový organismus a posílá sem nebo ne. svou agentku Adu Wong. Ať už RE4 sklidila kritiku od muslimů nebo pravo- Příběh není z nejoriginálnějších, ale poprvé se věrných hráčů, protože zrušila zombies a odklonila v RE neobjevují klasičtí zombies, nýbrž nakažení Las se od „strašidelnosti“, byla hra obrovským úspěchem plagas, kteří jsou pořád půl na půl lidmi. Nepřátelé na PS2, Gamecube, PC, Nintendo Wii a dokonce jsou bezesporu jedněmi z nejoriginálnějších v horro- mobilních telefonech a tabletech. rových hrách vůbec. Představte si třeba situaci, kdy Další rok (2006) se Capcom rozhodl oslavit výro- rozstřelíte hlavu jednomu z nepřátel, aby mu ihned čí vydáním prvního dílu pro Nintendo DS se starou z krku vylezlo jakési chapadlo s břitem na konci. Ně- a předělanou verzí hry, která více podporuje využití které mutace jsou dosti nechutné, ale co bylo v RE4 dvou dotykových displejů. tak podstatné, byl nový herní systém. Kamera byla Ještě jednu odbočku si Capcom udělal poprvé posazena hrdinovi za rameno, takže jste ko- v roce 2007 hrou RE: The Umbrella Chronicles ex- nečně mohli mířit ve všech úhlech. Změn bylo vel- kluzivně na Wii (pro PS3 v roce 2012). Tento díl byl mi mnoho, od řešení prostoru inventáře, vylepšování konečně první pořádnou střílečkou s pohybovým zbraní, nakupování, až po interakce s okolím (shoď ovládáním a vyklouzl z prokleté škatulky prvního Sur- žebřík, proskoč oknem, či údery pěstí, když správ- vivor a Dead Aim. Naopak Chronicles přišly s atrak- ně střelíte nepřítele). Tento díl inspiroval mnoho her tivní myšlenkou. Albert Wesker (bývalý vědec Um- (Cold Fear, Dead Space) a dodnes ji spousty herních brelly a vlastně hlavní záporák RE) vypráví o prvním serverů popisují jako nejlepší hru všech dob. S tímto incidentu v Raccoon City a pádu fi rmy. Hra tvoří scé- úspěchem ale také přišly počátky kontroverznosti RE náře, obsahující zásadní momenty prvních RE dílů.

[ 113 ] I když to nebyla taková bomba jako RE4, byla velmi ke „strašidelnější“ formě, kterou kdysi nastínily díly kladně přijata. první. Příběhově byla zasazena mezi události RE4 Nyní jsme se dostali do období, kdy existují a 5, je to taková bonusová kapitola Chrise Redfi elda na trhu dva titáni a to PS3 a Xbox360. s Jill Valentine, kteří – jak jinak – opět zachraňují svět Dva roky po Chronicles vychází RE5, který se stal před ničivou odnoží T-viru. Hra se překvapivě velmi nejrychleji prodávaným dílem v sérii. dobře hrála a většina fanoušků měla radost, že se V tomto díle se pro změnu vracíme do role Chrise série naklonila ke klasičtější horrorové tématice. Zají- Redfi elda, který, tížen minulostí, přijíždí do Afriky, aby mavostí je, že pokud jste měli kamaráda, který vlast- našel svou partnerku Jill Valentine. Netrvá to ovšem nil 3DS, mohli jste si mezi sebou posílat drahocenné dlouho a parazit podobný Las plagas z Kennedyho zásoby. Ačkoliv je to titul exkluzivní, došel takové ob- hlášení nakazí většinu místní populace. Chris se se- libě, že se konverzoval i na větší konzole. tkává s místní agentkou Shevou Alomar a společně Přecházíme do fi nálního roku 2012, který přinesl odkrývají experimenty na místních obyvatelích. Pro- hned čtyři tituly najednou. Prvním byly dvě HD kolek- vádí je fi rma Tricell, která převzala výzkumy a labo- ce starších dílů a to RE4 s RE: Code Veronica a po- ratoře už zapadlé Umbrelly, v kooperaci s Albertem prvé na PS3 a Xbox vyšly RE: The Umbrella Chro- Weskerem. nicles a The Darkside Chronicles s podporou Move Tato hra stavěla na všem, co přinesl RE4 a mar- a Kinect (pohybové ovladače). Obě kolekce byly pře- kantně systém vylepšila. Poprvé se scénky nahrá- dělány do full HD a dostaly podporu online žebříčků ly přes motion capture v Hollywoodských studiích a trofejí/achievmentů. a celá hra je mnohem fi lmovější. RE5 se stala i hrou Další hrou pak jest RE: Operation Raccoon City, s nejlepší grafi kou roku 2009 a netrvalo dlouho a byla což je pokus Capcomu udělat čistě akční hru, posa- vydána spousta přídavků, které pak uceleně vyšly zenou do událostí RE 1, 2, 3. Tady hrajete za Um- v Gold Editon. O této hře ale více v příštím čísle. brella agenty, kteří mají za úkol zničit důkazy a za- Jednou věcí, kterou ovšem dodám, je další dávka bít přeživší ozbrojené jednotky v Raccoon City. Hra kontroverznosti, kterou na sebe RE5 nechtěně přive- se hrála mnohem odlišněji než její předchůdci, celý dl. Po vydání prvního traileru Capcom odhalilo velmi systém byl opět překopán na mnohem dynamičtější nevšední rozhodnutí, RE5 se totiž odehrává v Afri- model. Ačkoliv byly ambice vysoké, hra byla chybo- ce a to pro sérii bylo dost nezvyklé. Bohužel trailer vá, spoléhala příliš na internetové hraní a celkem byla nastartoval vlnu odporu vůči rasismu, protože v ce- nedodělaná. lém traileru byl Chris jediný bílý a k tomu takzvaně Capcom navzdory kritice považoval Operation „hrdina, co střílí černé“. Capcom prohlásilo, že ne- Raccoon City za úspěch, ale i tak se jednalo o jedno- budou hru měnit, protože záměrem žádný rasismus rázovou odbočku, takže ještě ke konci roku dovydali nebyl a celá situace je dosti překvapila, ne-li šokova- řadový RE6. la. Pomocí pak bylo i prohlášení Glenna Bowmana, Překvapivě ovšem ani tento díl nebyl tak dob- sociálního antropologa, který celou situaci zkoumal ře přijat, ačkoliv má kvalitnější technické provedení, a řekl doslova: „my bereme rasismus velmi vážně, grafi ka je pořád skvělá, vrací charaktery do jednoho ale v tomto případě o žádný nejde“. Dodnes se ov- velkého celku a nakonec je obsahově na dlouhé ho- šem spousty lidí nedokáží smířit s faktem, že naka- diny, i tak fanoušci tento díl zatracují. Podle všeho žení jsou lidé černé pleti (v Africe velmi nepravděpo- (bohužel jsem hrál jen demo) je největším mínusem dobné, že?). to, že tento díl -stejně jako Operation- už vypustil V roce 2011 vychází po úspěchu Chronicles dal- i sebemenší náznaky survival horroru a stal se pou- ší díl s názvem RE: The Darkside Chronicles, kde ze fi lmovým „akčňákem“. Je to krásný příklad, jak se konečně hráči dozvídají, proč se Leon S. Kenne- kvantitou zničit kvalitu. Ačkoliv to nebyl nejhorší díl, dy a Jack Krauser stali nepřáteli, jak je vidět v RE4. Capcom už teď uvažují nad kompletním restartem Hra během průběhu rekapituluje události RE2 a RE: série. Code Veronica a stejně jako první díl, i tento byl opro- Resident Evil byl, je, a nejspíše ještě bude, vel- ti minulým pohybovým střílečkám v sérii velmi kladně kým kultem, můžete některé části nenávidět a někte- přijat. ré milovat, faktem ale zůstává, že za sebou zane- 2010/11 přinesly již zmiňovanou RE5: Gold editi- chal stopu, která inspirovala mnoho tvůrců. Ať už jde on a RE: Mercenaries pro Nintendo 3DS. o knihy, komiksy, postavičky, či nejznámější fi lmovou Mercenaries byla pouze sbírkou herního módu adaptaci, čítající již 6 dílů (ne, že bych doporučoval). z RE4 a 5, kde se vám po dokončení hry odemkl bo- Když se řekne Resident Evil, už jen málo lidí neví, nusový mód. Jde o mapy, ve kterých máte v zada- o čem mluvíte. ném čase zabít co nejvíce nepřátel. Ačkoliv je samot- RE defi noval akční horror, na psychologii tu byl ný mód velmi populární, na jednu celou hru nestačil vždy Silent Hill, ale o tom, dámy a pánové, zase až a díky tomu nesklidil tolik úspěchu. příště. Za to druhá hra ve stejném roce na 3DS byla pravým opakem. RE: Revelations se vrátil Michal „Timeisnear“ Roth

[ 114 ] HOWARD – 6/2013 Martin Skuřok Martin Skuřok po- oživlých mrtvol a ač si chází z pomezí Česka, dodnes vybavuje, jak Slovenska a Polska, vnímal tento fi lm jako MEDAILONEK kde se narodil v Karviné dítě, podle něj se nikdy roku 85 minulého stole- u horroru nebál. Ko- tí. Ještě coby dítě byl nec konců, ani o sobě přestěhován do České- netvrdí, že je horroro- ho Těšína, kde žije do- vý fanoušek, jak říká, je dnes. V roce 2003 se fanouškem fi lmu a dal- vyučil elektrikářem, což ších odvětví umění cel- mu nestačilo a dokopal kově. se k úspěšné maturitní Trpí přetěžová- zkoušce z Elektrotech- ním sama sebe, aneb niky. Momentálně stu- je si schopen nalo- EDAKTORSKÝ

duje na Vysoké ško- žit na bedra tolik prá- R le báňské v Ostravě ce a povinností, že je obor Elektroenergeti- pak zákonitě nestíhá, ka, který mu ale zoufa- z čehož plyne jeho ne- le leze na nervy, a když schopnost dodržovat vidí rovnici přes celou tabuli, nejraději by mlátil hlavou termíny (jak se v Howardu přesvědčujeme u každé uzá- o stůl, nebo ještě lépe běhal s kladivem po škole a ubil věrky) a všechno dělá ve spěchu a na poslední chvíli. vše, co se mu náhodou postaví do cesty. Vystřídal ně- Vyznává svou vlastní fi lozofi i hlavy oddělené kolikero zaměstnání, momentálně si sedí na teplém od těla, která spočívá v tom, že když se tělu nechce, místečku v jednom Třineckém velkém podniku. Aktu- zablokuje ho a naopak když se nechce hlavě, vypne ji, álně šťastně zamilován a doufá, že tohle je konečně ač vám odpovídá. Také věří v řetězovou reakci dobré- ta pravá. Ač většinou pohodář, doutná v něm trvalý ho skutku, tedy stačí i drobnost a ta může inspirovat plamen cholerika, a proto jej prý nemáte nasrat, pro- někoho k další drobné pomoci. Když budete mít štěstí, tože pak přijde peklo srovnatelné s armageddonem. kruh se někdy vrátí k vám. Je nesmírně hrdý na to, že se už v první třídě přihlásil Neustále se pokouší udělat vlastní animovaný fi lm, do místní knihovny, kam pravidelně dochází až doteď, ale zůstalo vždy jen u příprav. Je zapáleným propagá- kdy se mu nezadržitelně blíží třicítka. Už od malička si torem videoher, zajímá se o jejich vznik a historii a hlá- nosil domů stohy knih a vždy si říkal, že nic není po- sá to, že je uměním stejně, jako další umělecké formy. dle jeho představ a tak sotva se naučil pořádně psát, Pohrdá televizemi a je šťastně už několik let bez tele- pořídil si blok v tvrdé vazbě, plácnul na to nálepku s fi - vizního signálu. Jeho nejoblíbenějším horrorem je The xkou napsaným názvem „Kniha knih“ a jal se uskuteč- Omen z roku 1976 a tvůrcům remaku přeje v pekle ka- nit obohacení lidstva novodobou biblí. Bylo v ní pár ždodenní vrážení ananasu do jejich diletantské řitě. akčních příběhů o dinosaurech (chtěl být paleontolo- Jeho nejoblíbenějším fi lmem vůbec je Kurosawova gem!) a také obrázky vesmírných lodí, či překvapivě, klasika Sedm Samurajů. Aktivně se účastní kulturního dinosaurů. Kniha knih pak doznala svého konce někde života, už nějaký ten rok se pravidelně stará o pon- v propadlišti dějin, nicméně na základní škole začal být dělní promítání v českotěšínské čajovně, ve které je malým misantropem a psal poezii týkající se zkaženos- i tak pečený vařený. Gurmán co se týče jídla, ovšem je ti lidstva a konce světa, kterou stejně nikdy nedal niko- schopný si dát k večeři i párky a lahváče. Stojí si totiž mu přečíst, a dochovala se jen jedna báseň, kterou se za tím, že lidé by měli být upřímní a neměli by si hrát bez ostychu chlubí na internetu, jak prý už ve dvanácti na něco, co nejsou. Stejně tak vyznává další dnes ne- letech byl nesmírně přemýšlivým hochem. Psaní jako příliš oblíbené vlastnosti, jako jsou hrdost a čestnost. takové jej neopustilo nikdy a vždy mu na něm záleželo, Povídky, které si od něj přečtete v tomto čísle, neu- ovšem často naráží na jeho hlavní povahový problém znává jako dobré, zvláště tu báseň, protože kritický je a tím jsou prudce se měnící nálady. Nejlépe se mu tvo- na sebe až až a většina z toho co vytvoří, je podle něj ří, je-li v depresi, na dně, nebo naopak k vyšinutí vzte- hovadina. kem. Což se bohužel tak často nestává, jelikož jeho K psaní do Howarda se dostal přes Honzu Vojtíška obří fantazie mu nedovolí dívat se na svět příliš dlou- a je spokojený, přičemž doufá, že jednou snad dodrží ho skeptickým okem a vidí to, co ostatní nevidí, tedy stanovený termín uzávěrky, a že bude Howard někdy alespoň podle toho, co popisuje, má zřejmě regulérní vycházet papírově, z čehož by měl nesmírnou radost, halucinace. jelikož by to byla jeho první hmatatelná publikace. Je fanouškem všeho, v čem spatřuje nějakou Do této doby publikoval jen na internetu, nyní v Ho- formu umění, což se týká opravdu téměř všeho. Jak wardu a také v bezvýznamných literárních soutěžích, sám tvrdí, přijde mu hloupé soustředit se jen na jeden z nichž dvě vyhrál (jednou s povídkou Lov, kterou jste žánr, obor, cokoliv, protože pak mu uniká krása toho si již určitě přečetli na jiném místě tohoto čísla) a dva- dalšího. Jeho první setkání s horrorem proběhlo cca krát skončil druhý s jedinou povídkou, která se dle jeho v jeho šesti letech, kdy viděl Romerův majstrštyk Noc slov povedla a tou je Konec.

[ 115 ] Er ist an der Tür.

[ 116 ]