Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Seminář japonských studií
Bakalářská diplomová práce
2019 Eliška Sehnoutková Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář japonských studií Japanistika
Eliška Sehnoutková
Lingvistická analýza sbírky povídek Zó no šómecu od Haruki Murakamiho Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jiří Matela, M.A., Ph.D. 2019
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů literatury. Prohlašuji, že tištěná verze je shodná s verzí elektronickou. Souhlasím, aby byla práce archivována a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne:…………………… Podpis:……………………
Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Jiřímu Matelovi, M.A., Ph.D. za všechny cenné rady, připomínky a čas, který mi věnoval při konzultacích a revizích. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Tomáši Jurkovičovi Ph.D. za ochotnou pomoc a užitečné podněty. Obsah
1. Úvod ...... 1
2. PODMĚT a TÉMA ...... 4
2.1. PODMĚT a TÉMA v japonštině ...... 5
2.2. PODMĚT a TÉMA v Zó no šómecu ...... 6
3. Gairaigo ...... 10
3.1. Co je to gairaigo? ...... 10
3.2. Gairaigo v Zó no šómecu ...... 12
4. Délka vět ...... 17
4.1. Věta a znaky v japonském textu...... 17
4.2. Délka vět v Zó no šómecu ...... 18
5. Giongo, gitaigo, boku atd...... 23
5.1. Giongo, gitaigo ...... 23
5.2. Boku, ittai, jare jare, to boku wa itta ...... 26
6. Závěr ...... 29
Bibliografie ...... 32 Primární zdroj ...... 32 Sekundární zdroje ...... 32
Resumé ...... 36
Summary ...... 37
Příloha 1 ...... 38
1. Úvod Předmětem této práce je rozbor jazykových prostředků konkrétního japonsky psaného díla Zó no šómecu (像の消滅, Zmizení slona), jehož autorem je Haruki Murakami – přední současný japonský spisovatel. Haruki Murakami (nar. 1949) se díky své literární tvorbě stal nejen jedním z nejvýznamnějších autorů současného Japonska, ale i celosvětově slavným literátem. Již od dětství se zajímal o zahraniční literaturu, která často nebyla přeložena do japonštiny, a tak se čtením naučil i anglickému jazyku. Později nastoupil na Univerzitu Waseda v Tokiu, kde studoval divadelní umění. Během studia na univerzitě se oženil a otevřel si jazzový bar. Poté došlo k významnému okamžiku, ke kterému se sám Murakami vyjádřil takto: „Jednoho krásného dubnového odpoledne roku 1978 jsem se šel podívat na baseball na Tokijský stadion Džingú. (…) A já si v tu chvíli, bez jakékoli souvislosti a jakéhokoli důvodu, řekl: „No jasně, co kdybych zkusil něco napsat“.“1 Vzniklo tak jeho první dílo Kaze no uta o kike (風の歌を聴け, v českém překladu Poslouchej, co zpívá vítr). Za svou prvotinu získal japonskou literární cenu Gunzó šindžin bungakušó (群像新人文学賞, Cena časopisu Gunzó pro začínající autory). Murakami za svou práci sklízel mnoho úspěchů, přestože jeho dílo bylo v Japonsku mnohými dlouhodobě kritizováno. Kritik Šigehiko Hasumi vytýkal Murakamimu nedostatek originality.2 Jiní, jako například nositel Nobelovy ceny za literaturu Kenzaburó Óe, mu vyčítali nezájem o japonskou kulturu a společnost v jeho dílech. 3 To ale Murakamiho zdar příliš neovlivnilo. Dalším výrazným bodem pro Murakamiho kariéru byl překlad jeho tvorby v USA, který začal na konci osmdesátých let a sklízel velký úspěch. Prozatím vůbec největší rozkvět Murakamiho díla přišel v roce 1987 s vydáním románu Noruwei no mori (ノルウェイの森, Norské dřevo). Haruki Murakami je tedy významnou postavou moderního Japonska. V souvislosti s jeho jménem se dokonce mluvilo o udělení Nobelovy ceny.4 Co jej ale dělá natolik úspěšným, že se
1 MURAKAMI, Haruki. Spisovatel jako povolání. Praha: Odeon, 2017. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80- 207-1761-0. str. 28–29. 2 KATO, Yuji. Our Old Haruki Murakami and the Experience of Teaching his Works in Japan. In: Strecher M.C., Thomas P.L. (eds) Haruki Murakami. Critical Literacy Teaching Series: Challenging Authors and Genres. Rotterdam: Sense Publishers. 2016, 17–30. ISBN: 978-94-6300-462-6. str. 22. 3 MACÚCHOVÁ, Klára, OHNISKO, Milan. Murakamiho bitva o řeku Chalchyn. In: MURAKAMI, Haruki. Kronika ptáčka na klíček. Praha: Odeon, 2014. Světová knihovna (Odeon). 731–736. ISBN 978-80-207- 1584-5. str. 735–736. 4 Murakami shortlisted for Nobel Prize substitute [online]. 30-8-2018 [cit. 2019-2-10]. Dostupné z World Wide Web:
1 jeho knih prodaly již miliony výtisků?5 Kromě příběhů, zajímavých postav či surrealistických prvků je to i způsob, jakým používá japonský jazyk. V čem však vlastně specifičnost Murakamiho japonštiny spočívá? Kvůli zájmu o toto téma jsem se v práci rozhodla věnovat právě jazykové charakteristice Murakamiho díla. Otázka, na kterou budu hledat odpověď je: „Jaké osobité jazykové prostředky využívá Haruki Murakami v knize Zó no šómecu?“ Vzhledem k povaze práce není možné rozebírat všechna Murakamiho díla, a proto jsem si zvolila jednu sbírku povídek. Ta mi díky tomu, že obsahuje několik různých příběhů z období jedenácti let, umožňuje přístup k pestřejší škále tvorby, než například román. Konkrétní knihu Zó no šómecu jsem si pak vybrala, protože se jedná o první Murakamiho samostatnou sbírku povídek (povídky ve formě sbírky vycházejí nejprve v anglickém překladu v roce 1993, v japonském originále pak až v roce 2005). Tato sbírka obsahuje sedmnáct povídek z průběhu jedenácti let (1980–1991). Je tedy poměrně obsáhlá a rozsah mé práce neumožňuje rozebrat celou knihou. Přesto však pro větší míru zobecnění v závěru pokládám za vhodnější zabývat se více různými ukázkami, spíše než pouze jednou povídkou či románem. Každá z povídek vybrané sbírky je průměrně dvacet tři stran dlouhá, přičemž jedna strana má průměrně 18 řádků a 697 znaků. Proto jsem se pro analýzu dostatečně velkého reprezentativního vzorku rozhodla rozebírat první čtyři strany každé povídky. Tento přístup mi umožňuje sledovat Murakamiho tvorbu v různých dílech a různé době, což mi dovoluje dojít k obecnějšímu závěru. Sbírka však pochází ze začátků Murakamiho kariéry, a tak lze předpokládat, že ne všechny mé závěry budou aplikovatelné i na dnešní či budoucí Murakamiho tvorbu. Tato práce bude rozdělena do čtyř hlavních kapitol. Každá z kapitol se bude věnovat vybranému jazykovému jevu. Tento jev nejprve definuji a to zejména s použitím knihy Seidži Koikeho – Úvod do gramatiky moderní japonštiny. Dále pak přejdu k výskytu tohoto konkrétního jevu v textu. Jako metodologii jsem si zvolila kvantitativní lingvistickou analýzu, budu se tedy soustředit na množství výskytu vybraného jevu. V první kapitole představím PODMĚT a TÉMA a to v souvislosti s konstrukcemi [NP ga] a [NP wa]. Murakami často opakuje slova, což vede i k opakováním těchto konstrukcí. Cílem výzkumu bude tedy zjistit, zda se na tento jev váže nějaký rys specifický pro Murakamiho japonštinu. Zejména se snažím ověřit předpoklad, že Murakami opakuje PODMĚT a TÉMA častěji, než je dle gramatiky japonského jazyka nutné.
5 MACÚCHOVÁ, Klára. Nejaponský román japonského autora. In: MURAKAMI, Haruki. Norské dřevo. Vydání čtvrté. Přeložil Tomáš JURKOVIČ. Praha: Odeon, 2015. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1630-9. str. 300. 2
V druhé kapitole se zaměřím na gairaigo (外来語, japonská slova zahraničního, ne však čínského, původu). Murakamiho texty, jak již bylo zmíněno, postrádají japonské prvky a často působí zahraničním dojmem. V tomto oddílu se snažím zjistit, zda by na tento názor mohlo mít vliv časté použití zahraničních slov. Nejprve termín gairaigo přiblížím, poté zjistím, jak často se tyto výrazy nacházejí ve zvoleném korpusu. Gairaigo zároveň rozdělím dle významu do dvanácti kategorií. Třetí kapitola se věnuje délce vět. Murakami sám uznává, že jeho japonština se vyznačuje určitou jednoduchostí, ke které se pojí i údajně krátké věty.6 Proto na vybraném úseku v každé větě zjistím počet znaků, zároveň zjistím počet vět a vypočítáním aritmetického průměru tak získám průměrnou délku Murakamiho věty. Nakonec čtvrtá kapitola bude rozdělena na dva oddíly. První se bude věnovat onomatopoiím a mimetickým slovům. Časté užití těchto výrazů by mohlo také souviset s údajnou jednoduchostí Murakamiho textu. Druhý oddíl představí výrazy, které se pro Murakamiho texty staly typické. Opět tyto pojmy a metodu jejich volby nejprve představím, a poté se zaměřím na jejich výskyt ve zkoumaném textu. Poté, co rozeberu vybrané jevy v samostatných kapitolách, v závěru shrnu celou práci a zodpovím položenou otázku. Murakamiho způsob psaní mě uchvátil již u první knihy, kterou jsem od tohoto autora četla. Když jsem se pak později dostala k jeho dílu v originále, byla jsem překvapena, nakolik byli čeští překladatelé schopni Murakamiho charakteristické rysy do češtiny přenést. Touto prací se tak snažím zjistit, v čem vlastně ona Murakamiho jazyková specifičnost spočívá. Jelikož se jedná o práci v českém jazyce, používám při přepisu slov z japonštiny českou transkripci a to podle pravidel Ivony Barešové a Moniky Dytrtové7. V poznámkách pod čarou a závěrečném seznamu bibliografie však ponechávám přepis původní, tak jak se objevuje v článcích, knihách či jiných nejaponských zdrojích. Současně japonská jména budu uvádět v českém pořadí, tedy nejprve rodné jméno, poté příjmení. Kvůli problematice japonských jmen a pro částečné zachování původního tvaru jména (a tedy snadnější orientaci), budu skloňovat pouze příjmení a to dle pravidel českého pravopisu. Japonské výrazy jsou zapisovány kurzívou a při prvním výskytu následovány kandži a českým překladem v závorce. Pokud není uvedeno jinak, při překládání z japonského jazyka se jedná o překlady vlastní (s použitím dostupných slovníků). Při uvádění bibliografických údajů dodržuji citační normu ČSN ISO 690.
6 MURAKAMI, 2017: str. 32–33. 7 BAREŠOVÁ Ivona, DYTRTOVÁ Monika. Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 98 s. ISBN 978-80-244- 4017-0. 3
2. PODMĚT a TÉMA Jeden ze známých rysů Murakamiho textů je to, jak často se v nich opakuje výraz boku (僕, já). Zmiňuje se o tom například Seiiči Makino, který spekuluje o spojitosti s anglickým vlivem či o snaze vzbudit ve čtenáři silnou představu onoho „já“.8 Není to však jen výraz „já“, který se v Murakamiho textu často opakuje. Při četbě Murakamiho děl se běžně opakují různé motivy a témata. 9 To často vede k opakování PODMĚTŮ a TÉMAT 10 . V této kapitole vysvětlím tyto dva pojmy, a poté postoupím k analýze jejich výskytu v textu. Cílem je zjistit, zda je Murakamiho používání PODMĚTŮ a TÉMAT nějakým způsobem specifické (tedy ne běžné pro japonský jazyk), popřípadě proč tomu tak je. PODMĚT a TÉMA jsou ovšem kategorie velice úzce propojené a v japonštině ne úplně jasně vymezené. Koike (2010) tvrdí, že „… mezi sebou máme nepsané pravidlo, které říká, že není-li stanoveno jinak, je podmětem (konatelem 11) mluvčí.“12 Japonština také, stejně jako jiné jazyky, nemusí vždy vyjadřovat TÉMA. Makino a Cucui (1989) mluví o tom, že pokud je TÉMA již jednou stanoveno, není potřeba je opakovat, dokud není nastoleno nějaké jiné. Zároveň TÉMA musí být vyjádřeno, pokud se jedná o první větu nového odstavce.13 V japonštině pak často dochází k takzvaným elipsám – vynechání slov, jež se často týká právě TÉMATU. K elipsám může dojít pouze tehdy, je-li vynecháno slovo odvoditelné z kontextu, a pokud nevzniká negramatická věta. 14 V moderní japonštině se TÉMA běžně označuje například partikulí wa (は), avšak některé z japonských lingvistických teorií, například gakkó bunpó (学校文法, školní gramatika), zároveň pokládají wa za označení PODMĚTU. V následujícím oddílu definuji PODMĚT a TÉMA pro tuto práci. Je však důležité si uvědomit, že v japonské lingvistice existuje celá oblast nazývající se šugoron (主語論, teorie podmětu), která se problematikou podmětu
8 MAKINO, Seiiči. MURAKAMI HARUKI NO NIHONGO WA NAZE OMOŠIROI NO KA – BUNTAI O ČÚŠIN NI [Proč je japonština Haruki Murakamiho zajímavá? Zaměřeno na styl]. New Jersey: Department of World Languages, Eastern Michigan University. 2013. [cit. 2019-03-12] 牧野成一 (2013) 『村上春樹の日本語 はなぜ面白いのか---文体を中心に--- 』. Dostupné z World Wide Web:
15 MATELA, Jiří. Podmět v moderní japonštině. Brno: Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, 2017. ISBN 978-80-210-8671-5. str. 18, 30–34, 39, 79. 16 Koike (2010) poukazuje na to, že tempo narace – tedy vztah mezi délkou doby, kdy se určitá událost odehrává, s délkou doby, jež je potřebná k vyslovení určitého výrazu, souvisí s typem věty. A také uvádí, že popisné věty mají zpravidla rematickou větnou stavbu. viz. 78–82. 17 KOIKE, 2010: 75–82. 18 MATELA, 2017: 230. 5
2.2. PODMĚT a TÉMA v Zó no šómecu V této části práce zkoumám výskyt konstrukcí [NP ga] a [NP wa] ve vybrané sbírce povídek s cílem nalézt jejich užití, jež je specifické pro Haruki Murakamiho. Předpokladem je, že se tyto konstrukce budou vyskytovat ve zvýšeném množství. Soustředila jsem se tedy zejména na kvantitu jejich výskytu a opakování stejných konstrukcí. Analýza probíhala na prvních čtyřech stranách každé ze sedmnácti povídek, jež kniha Zó no šómecu obsahuje. Samotné výsledky výzkumu si lze prohlédnout v následující tabulce. V té je uvedeno množství konstrukcí [NP ga] a [NP wa] z daných úseků v jednotlivých povídkách, na konci je pak celkový součet. Tabulka také uvádí procentuální zastoupení obou konstrukcí, které je zaokrouhleno na celé číslo, v posledním řádku je uveden aritmetický průměr.
Tabulka četnosti výskytu konstrukcí [NP ga] a [NP wa] ve zkoumaném korpusu Povídka19 Počet konstrukcí Procento Procento [NP ga] a [NP wa] konstrukcí [NP ga] konstrukcí [NP wa] Ptáček na klíček a 71 32 % 68 % úterní ženy Druhý útok na 96 31 % 69 % pekárnu Klokaní vysílání 75 28 % 72 % O tom, jak jsem 85 25 % 75 % jednoho jasného dubnového rána narazil na 100% perfektní dívku Spánek 102 34 % 66 % Rozpad Římské říše, 78 32 % 68 % povstání Indiánů roku 1881, Hitlerova invaze do Polska a svět vichřice Lederhosen 97 29 % 71 % Pálení stodol 109 33 % 67 % Zelená příšerka 119 36 % 64 % Family affair 100 30 % 70 % Okno 90 30 % 70 % TV people 87 47 % 53 % Pomalá loď do Číny 84 33 % 67 % Tančící trpaslík 100 31 % 69 % Poslední odpolední 89 36 % 64 % trávník Mlčení 131 25 % 75 % Zmizení slona 97 55% 45 % Celkem 1610 33 % 67 %
19 Tabulka původních a anglických názvů, společně s poznámkami k překladům názvů povídek se nachází v příloze č.1. 6
Rozebírala jsem první čtyři strany sedmnácti povídek, celkem tedy šedesát osm stran. Průměrný počet konstrukcí [NP ga] a [NP wa] na jednu stranu činí 23,7. Z údajů v tabulce četnosti výskytu konstrukcí [NP ga] a [NP wa] ve zkoumaném korpusu je evidentní, že v Murakamiho textu jednoznačně převládá konstrukce [NP wa] (v průměru byl nalezen více než dvojnásobek v porovnání s konstrukcí [NP ga]). V každé z jednotlivých povídek, až na Zmizení slona, převažuje konstrukce [NP wa]. Samotná povídka Zmizení slona byla vydána roku 1985, přibližně v polovině období, ve kterém se celá sbírka pohybuje. Proto je nepravděpodobné, že by se jednalo o změnu v autorově způsobu psaní či obdobný jev. Důvod patrně souvisí čistě s povahou povídky. První čtyři strany Zmizení slona totiž popisují, jak z městské zoo zmizí slon, jak se o tom vypravěč dozvídá, co píší noviny a jak se situace vyvíjí. Získáváme tedy mnoho nových informací. A k novým informacím se obvykle váže rematická větná stavba. Réma, tedy nová informace (v kontrastu s tématem, již známou skutečností), bývá součástí komentáře, jenž se pojí s partikulí ga. Tato vazba s partikulí ga existuje proto, že rematická větná stavba by měla obsahovat prominentní komplement, který nemůže být topikalizován. Koike (2010) spojitost nových informací a partikule ga popisuje následovně: „Novina je zprávou o něčem celkově neznámém, a tudíž je neznámou informací jak část výpovědi před ga, tak část, která po ga následuje. Právě spojením obou jedna ucelená novina vzniká. Zkuste si otevřít japonský denní tisk a tam si to ověřit. (…) Ga je partikulí, jíž se využívá při vytváření novinových zpráv. O slovesné větě, v níž je použito partikule ga a v níž je popsána nějaká událost, říkáme, že má tzv.
じょじゅつこうぶん rematickou větnou stavbu 叙 述 構 文.“20 Koike spojuje partikuli ga jak s novou informací, tak s již zmíněnými novinovými zprávami. Lze tedy soudit, že důvodem častějšího použití PODMĚTU (konstrukce [NP ga]) v povídce Zmizení slona je právě náplň tohoto příběhu. Dále se vrátím k tvrzení, které představili Makino a Cucui (1989): „Téma musí být přítomno také v případě, kdy je věta první větou nového odstavce, a to i když poslední věta předchozího odstavce má téma stejné.“ 21 Ve zkoumaném korpusu se ovšem tento výrok neprokazuje, a to ve více povídkách, nejedná se tedy o výjimečný případ. Podívejme se na následující příklad. 1. 僕はラジオの音楽を聴きながら、その一五〇グラムぶんの麵を一本残さずゆ っくりと胃の中に送りこんだ。
20 KOIKE, 2010: 75–76. 21 MAKINO, TSUTSUI, 1989: 22. 7
皿と鍋を流しで洗い、そのあいだにやかんにお湯をわかし、ティーバッ グで紅茶を入れた。22 Boku wa radžio no ongaku o kikinagara, sono hjakugodžú guramu bun no men o ippon nokosazu jukkuri to i no naka ni okurinkonda. Sara to nabe o nagaši de arai, sono aida ni jakan ni oju o kawaši, tíbaggu de kóča o ireta. Já jsem si, při poslechu hudby z rádia, porci těch sto padesáti gramů nudlí, bez jediné výjimky, poklidně poslal do žaludku. Talíř a hrnec jsem myl ve dřezu, mezitím jsem uvařil vodu v konvici a udělal černý čaj z pytlíku. V ukázce 1 je uvedena poslední věta odstavce, jejíž TÉMA je „já“, tedy konstrukce [boku wa]. Podle teorie, kterou Makino a Cucui uvádějí, by se toto téma mělo objevit i v následující větě, jelikož se jedná o první větu nového odstavce. Murakami však v dalším odstavci navazuje, aniž by TÉMA opět uvedl. V první větě nového odstavce se nevyskytuje žádná konstrukce [NP wa] a výše uvedené tvrzení na jeho text nelze aplikovat. Je tedy zřejmé, že tato teorie není pravdivá v rámci zkoumaného korpusu. Zda se ovšem jedná o specifický rys Murakamiho japonštiny, či snad o nedostatek této teorie by byla otázka vhodná pro další výzkum. Jednou ze zajímavostí Murakamiho díla je, že se v něm konstrukce [NP ga] a [NP wa] poměrně často opakují. V textu se běžně objevují konstrukce, které již byly zmíněny v předchozí větě. Jak jsme si již uvedli v úvodu této kapitoly, Koike (2010) váže PODMĚT ke konateli a tvrdí, že nemusí být vyjádřen. Makino a Cucui (1989) poukazují na to, že pokud bylo TÉMA zmíněno, není potřeba jej znovu vyjadřovat, dokud se nezmění. V Murakamiho textu se však tato pravidla nepotvrzují. 2. いったいあの女は何を求めて僕に電話かけてきたんだ？そしてあの女はいっ たい誰なんだ？23 Ittai ano onna wa nani o motomete boku ni denwa kaketekitanda? Sošite ano onna wa ittai dare nanda? Co po mně jen ta ženská chce, že mi volala? A ta ženská je jako kdo? 3. でも獣はあきらめなかった。獣は鼻の先をもっと細くして…24 Demo kemono wa akiramenakatta. Kemono wa hana no saki o motto komaku šite…
22 MURAKAMI, 2005: NEDŽIMAKI TORI TO KAJÓBI NO ONNATAČI [Ptáček na klíček a úterní ženy]「ね じまき鳥と火曜日の女たち」. str. 30. 23 Ibid. 30. 24 MURAKAMI, 2005. MIDORI NO KEMONO [Zelená příšerka]「緑の獣」. str. 207. 8
Ale příšera se nevzdala. Příšera špičku nosu ještě víc zúžila… 4. 彼女がメニューを決めるわけではないし、彼女が好んで食品を下げる…25 Kanodžo ga menjú o kimeru wake de wa nai ši, kanodžo ga kononde šokuhin o sageru… Ono nejde o to, že ona sestavuje menu, ale o to, že ona sklízí nádobí… Tento jev se objevuje ve více povídkách s různými tématy z různých let. Proto lze předpokládat, že se nejedná o ojedinělé případy, ale o ukázku Murakamiho specifického použití japonštiny. Zároveň se lze domnívat, že právě tento jev by mohl být jedním z důvodů, proč mnozí (včetně Murakamiho samotného) tvrdí, že Murakamiho japonština je ovlivněna anglickým jazykem. V angličtině, na rozdíl od japonštiny, je ve většině vět (ve standardním stylu) přítomen prvek, jež lze charakterizovat jako PODMĚT. V případě imperativu mohou být tvořeny věty s PODMĚTEM nevyjádřeným.26 To, že se PODMĚT a TÉMA (ve formě konstrukcí [NP ga] a [NP wa]) objevují v Murakamiho textu více, nežli je gramaticky potřeba, pak v kombinaci s ostatními jevy může vést právě k domněnce, že Murakamiho japonština je ovlivněna angličtinou. Z výzkumu konstrukcí [NP ga] a [NP wa] jsem tedy zjistila, že konstrukce [NP wa] se v korpusu nachází přibližně dvojnásobně častěji, než konstrukce [NP ga]. Jedinou výjimkou je povídka Zmizení slona, ve které se však jedná čistě o otázku příběhu. Zároveň se ukázalo, že tvrzení o tom, že TÉMA musí být vyjádřeno v každé první větě odstavce, které představují Makino a Cucui (1989), není na korpus aplikovatelné (a zůstává otázkou, zde je toto tvrzení aplikovatelné na jiné japonské autory či obecně texty). Nakonec výzkum potvrdil, že Haruki Murakami má tendenci používat PODMĚT či TÉMA častěji, než je z hlediska gramatiky japonského jazyka potřebné, což by mohlo mít spojitost s vlivem anglického jazyka.
25 Ibid. MADO [Okno]「窓」 . str. 253. 26 DUŠKOVÁ, Libuše. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 3. vyd. Praha: Academia, 2006. ISBN 80- 200-1413-6. [cit. 2019-2-11]. Dostupné na World Wide Web:
3. Gairaigo Ve třetí kapitole zkoumám gairaigo, vysvětlení tohoto pojmu a následné vyhledání ve zvoleném textu. Dohledaná slova opět rozdělím do tabulky dle toho, v jaké z povídek se vyskytovala. Následně gairaigo rozdělím do dvanácti skupin dle významu, které si opět ukážeme v tabulce. A nakonec zjistím, jak velká část Murakamiho textu je tvořena gairaigem. 3.1. Co je to gairaigo? Japonskou slovní zásobu lze tradičně rozdělit dle původu do čtyř hlavních kategorií. Wago ( 和語, japonská slova), kango ( 漢語, čínská slova), gairaigo ( 外来語, slova zahraničního původu) a konšugo (混種語, hybridní slova). Kageyama a Saito (2016) však tvrdí, že konšugo jsou výsledkem slovotvorby. Na druhou stranu skupiny wago, kango a gairaigo se vztahují k morfémům, ne složeným slovům. Z této perspektivy zařazují jako jednu ze skupin také mimetická slova.27 Jelikož pracuji s údaji, které skupinu konšugo používají, tuto skupinu pro porovnání zmíním a oddělím. Uvedu však i údaje, které se skupinou konšugo nepracují. Jak již vyplývá z názvů těchto kategorií, wago jsou slova japonského původu, zatímco kango jsou slova, která se do Japonska dostávala z Číny. Kango se však začala objevovat jako součást japonského jazyka již brzy poté, co Japonsko počalo přebírat čínské písmo (tedy okolo 8. st. n. l.). Proto kango nejsou v dnešní době vnímána výhradně jako slova cizího původu. Kango často působí formálnějším dojmem než wago, kvůli tomu je možné se s nimi často setkat v oficiálních dokumentech (historicky byla čínština, později čínské znaky projevem vzdělanosti a formálnosti). Například japonské slovo onadži (同じ) může nést v podstatě totožný význam jako sinojaponské slovo dóicu ( 同一) – „stejný“, avšak právě druhý výraz (kango) je formálnější. Pod pojmem gairaigo si lze představit slova zahraničního původu, s výjimkou slov původu čínského. Loveday (1996) uvádí, že slova jiného, než čínského původu do japonštiny pomalu pronikala od prvního kontaktu Japonska se západem (konkrétně Portugalskem) roku 1542. Z tisíců slov, jež v tomto období do japonštiny pronikla, se v současné japonštině zachovalo okolo 200, například pan (パン, chléb) z portugalského slova pão. Japonsko se brzy uzavřelo před západním vlivem a kontakt omezilo na obchodování s Nizozemím od roku 1609. Komunikace však byla velmi omezena a v dnešní japonštině se dochovalo přibližně 160 výrazů, často týkajících se právě obchodního zboží, například gomu (ゴム, guma) z nizozemského
27 KAGEYAMA, Taro, SAITO, Michiaki. Vocabulary strata and word formation Processes. In: KAGEYAMA, Taro, KISHIMOTO, Hideki. Handbook of Japanese Lexicon and Word Formation. Boston/Berlin: Walter de Gruyter Inc., 2016, ISBN 978-1-61451-275-2. str. 12–27. 10 výrazu gom. Až v devatenáctém století se japonština blíže setkala s dalšími evropskými jazyky, jako jsou francouzština, ruština, angličtina, němčina atd. a převzala z nich mnohá nová slova. V období reforem Meidži, které začaly roku 1869, započala japonština čerpat zejména z anglického jazyka. Vážný zlom přišel v době druhé světové války, kdy se od angličtiny, jakožto jazyka nepřítele, upouštělo. V období poválečné okupace (1945–1952) se však Japonsko opět začalo k angličtině stavět pozitivně. Gairaigo je tak v dnešní době tvořeno z převážné většiny právě slovy anglického původu.28 Obecně jsou gairaigo z 90 % tvořena podstatnými jmény. 29 Často nesou stejný či podobný význam jako původní slova wago. Gairaigo lze často rozdělit na slova, která mají stejný význam jako wago a slova, která reprezentují podobný, ne však stejný výraz. Japonci (zejména mladší generace) v případě první skupiny volí gairaigo za účelem toho, aby působili módně. Příkladem takových slov je například baggu (バッグ, taška), jež odpovídá japonskému kaban (鞄, taška). Příkladem druhé skupiny může být slovo dansu (ダンス, tanec), které reprezentuje západní styl tance. Japonský ekvivalent odori (踊り, tanec) se vztahuje k tradičnímu japonskému tanci, který je provozován zejména během festivalů. Názory na nahrazování japonských či sino-japonských slov pomocí gairaiga jsou často smíšené. Mnohdy jsou nahrazovány složité výrazy ve snaze o bezproblémovou komunikaci, avšak dochází k problematickému posunu významu.30 V textu jsou gairaigo snadno rozpoznatelná díky zápisu katakanou (片仮名), což je jedna ze dvou japonských slabičných abeced. Poslední, problematickou skupinou jsou hybridní slova konšugo. Výsledek slovotvorby, při které dochází ke spojení některých z výše zmíněných skupin. Pokud bych s touto skupinou pracovala, příkladem může být kešigomu (消しゴム , guma – školní pomůcka). První část, jež je zapsaná kandži a hiraganou (平仮名), druhou ze dvou japonských slabičných abeced, tvoří wago kesu (消す, smazat). Druhá část, zapsaná katakanou, pochází z již zmíněného gairaiga gomu. Kvantita výskytu slov ze všech zmíněných skupin se liší zejména podle typu zkoumaného textu. Formální dokument bude obsahovat větší množství kango, zatímco v časopisu o módě nalezneme znatelně více výrazů ze skupiny gairaigo. Pro představu si uvedeme několik
28 LOVEDAY, L.J. Language contact in Japan: a sociolinguistic history. 1. vyd. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN: 9780198235590. str. 1–17. 29 DAULTON, Frank E. A sociolinguist explanation of Japan's prolific borrowing of English. The Ryukoku Journal Of Humanities and Sciences [online]. 2009, Vol. 30, č. 2 [cit. 2019-03-01]., Dostupné z World Wide Web: http://opac.ryukoku.ac.jp/webopac/r-ky_030_02_004._?key=LPJWBW. str. 33. 30 O názoru rodilých mluvčí na gairago výrazy v porovnání s wago či kango výrazy mluví Mark Irwin v knize Loanwords in Japanese. 11 výzkumů, o kterých se zmiňuje Igaraši (2007). National Language Research Institute/NLRI31 zkoumal devadesát časopisů z roku 1956, prohlédl tak 140 milionů slov, které pak rozdělil na námi zmíněné čtyři skupiny. Z celkového počtu slov NLRI uvádí 53.9 % wago, 41.3 % kango, 2.9 % gairaigo a 1.9 % konšugo. NLRI prozkoumal také všechna vydání novin Asahi (朝日), Mainiči (毎日) a Jomiuri (読売) z roku 1966. V tomto případě byly výsledky následující – 38.8 % wago, 44.3 % kango, 12.0 % gairaigo a 4.8 % konšugo. Výzkum Nomury a Janaseho z roku 1979 se věnoval dětským knihám, zaobíral se 14,081 slovy, z čehož 78 % byla wago, 18.7 % kango, 2.1 % gairaigo a 1.2 % konšugo.32 Pokud se budeme soustředit na gairaigo, jejich počty se značně liší. Pro snadnější představu tedy pracuji s číslem 10 %, které uvádí Loveday33. Je však důležité si uvědomit, že toto číslo se může dle zdroje značně lišit. 3.2. Gairaigo v Zó no šómecu Gairaigo byla vyhledávána zejména dle jejich zápisu hiraganou, popřípadě ověřována ve slovníku. Slova, která byla rozdělena nakaguro (・) jako například bokušingu džimu (ボクシ ング・ジム, boxerská tělocvična), jsou považována za dvě slova. A to zejména proto, že tato slova i po rozdělení tvoří smysluplnou jednotku. Výjimkou jsou vlastní jména, jako třeba ロバ ート・デ・ニーロ, kde je celý útvar započítán jako jedno slovo. Vlastní jména jsou zahrnuta pro porovnání s informacemi z ostatních zdrojů. Uvádím i údaje, které vlastní jména nezahrnují, jelikož zkoumám specifické rysy Murakamiho japonštiny, se kterými vlastní jména nesouvisí. Dále slova, která jsou zřejmě tvořena dvěma smysluplnými jednotkami, avšak nejsou oddělena nakaguro, jsou považována za jedno slovo. Příkladem je zero pásento (ゼロパーセント, nula procent). Jak již bylo zmíněno, naprostá většina gairaigo jsou podstatná jména. Mnohdy se však jedná o „verbální substantiva34“, jelikož mohou být verbalizována sufixem suru (する) a tvořit tak slovesný výraz.35 V části této práce, která pracuje i se skupinou konšugo, jsou tato slova považována za gairaigo a ne za konšugo. Příkladem je memo-suru (メモする, dělat si poznámky), jak memo tak suru jsou považovány za samostatné jednotky. Počet gairaigo výrazů vyskytujících se ve zkoumaném úseku jednotlivých povídek se nachází v následující tabulce.
31 Dnes již National Institute for Japanese Language and Linguistics /NINJAL. 32 IGARASHI, Yuko. The Changing Role of Katakana in the Japanese Writing System: Processing and Pedagogical Dimensions for Native Speakers and Foreign Learners: disertační práce. Victoria: University of Victoria, 2007. 283 str. 7 příl. . Vedoucí diplomové práce Joseph F. Kess. str. 48–55. 33 LOVEDAY, 1996: 48. 34 Z anglického verbal nouns. 35 IRWIN, Mark. Loanwords in Japanese. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 2011. ISBN 978-90-272-0592-6. str. 137–139.
12
Tabulka četnosti výskytu gairaigo ve zkoumaném korpusu Povídka Počet gairaigo výrazů Počet gairaigo výrazů v případě, že konšugo jsou v případě, že konšugo samostatnou kategorií nejsou samostatnou kategorií Ptáček na klíček a úterní 58 58 ženy Druhý útok na pekárnu 43 48 Klokaní vysílání 39 40 O tom, jak jsem jednoho 32 32 jasného dubnového rána narazil na 100% perfektní dívku Spánek 10 10 Rozpad Římské říše, 49 55 povstání Indiánů roku 1881, Hitlerova invaze do Polska a svět vichřice Lederhosen 27 35 Pálení stodol 27 31 Zelená příšerka 19 19 Family affair 31 31 Okno 58 64 TV people 34 35 Pomalá loď do Číny 25 25 Tančící trpaslík 37 39 Poslední odpolední trávník 21 22 Mlčení 42 42 Zmizení slona 26 27 Celkem 578 613
Z tabulky je zřejmé, že gairaigo výrazy se objevovaly ve všech povídkách. Nejméně jsem jich nalezla v povídce Zelená příšerka (kde se na druhou stranu vyskytovalo nejvíce mimetických slov, o čemž se budu dále zmiňovat ve čtvrté kapitole). Nejvíce gairaigo výrazů se vyskytovalo v povídce Okno a většinou souviselo s jídlem. K počtu gairaigo v procentuálním zastoupení v rámci celého korpusu se vrátím na konci tohoto oddílu. Co se týče významu jednotlivých slov, vytvořila jsem dvanáct skupin. Část těchto skupin byla inspirována prací Kurylevové a Boevové (2010). Ty zmiňují lingvistickou analýzu Murakamiho románu Hicudži o meguru bóken (羊をめぐる冒険, v českém překladu Hon na ovci), kde bylo z textu vybráno 900 gairaigo slov a dále dle sémantiky rozřazeno do deseti skupin.36 Skupiny, které se shodují, jsou: „budovy a stavby“ (např. sukúru, スクール, škola),
36 KURYLEVA Lyubov A., BOEVA Svetlana A. Literary Texts by H. Murakami in Terms of Intercultural Communication. Intercultural Communication Studies, 2010, vol. 19, no. 3, str. 172. 13
„jídlo a kuchyňské potřeby“ (např. fóku, フ ォ ー ク , vidlička), „nábytek a domácí spotřebiče“ (např. airon, アイロン, žehlička), „lidé a povolání“ (např. gárufurendo, ガールフ レンド, přítelkyně), „oblečení a doplňky“ (např. šacu, シャツ, košile) a „hudba“ (rekódo, レ コード, nahrávka). Kategorie „stavební materiály“ (např. asufaruto, アスファルト, asfalt) a „dopravní prostředky“ (např. bóto, ボート, loď) jsem se kvůli jejich omezenému výskytu rozhodla spojit do jedné. Dále jsem přidala skupiny „sport“ (např. džimu, ジム, tělocvična), „vlastní jména“ (např. Ozu, オズ, Oz), „sexualita“ (např. sekkusu, セックス, sex) a „živočichové“ (např. kangarú, カンガルー, klokan). Zbylá slova jsou ve skupině „ostatní“ (např. pásento, パーセント, procento). Často je lze řadit do skupiny „abstraktní pojmy“, kterou zavedly Kurylevová a Boevová, avšak ne vždy, a proto jsem se rozhodla pro skupinu „ostatní“. Kvantitu slov z jednotlivých skupin si lze prohlédnout v tabulce typů gairaigo.
Tabulka typů gairaigo nacházejících se ve zkoumaném korpusu Skupina Počet gairaigo slov Jídlo a kuchyňské potřeby 114 Nábytek a domácí spotřebiče 80 Lidé a povolání 30 Oblečení a doplňky 46 Hudba 24 Stavební materiály a dopravní prostředky 12 Sport 65 Vlastní jména 74 Sexualita 10 Živočichové 18 Budovy a stavby 28 Ostatní 112 Celkem 613
Shodně s výzkumem Kurylevové a Boevové většina slov pocházela z anglického jazyka. Ale zatímco v Honu na ovci byla nejobsáhlejší kategorie „nábytek a domácí spotřebiče“, ve mnou zkoumaném korpusu je to „jídlo a kuchyňské potřeby“. Nejčastější slova, jež nalezly Kurylevová a Boevová označovala pojmy: hotel, pivo, stůl, kapsa, přítelkyně, jeep, nahrávka a sklenice. Výrazy objevující se nejčastěji v mnou zkoumaném textu jsou: supagetí (スパゲテ
ィー, špagety) 27x, pásento 17x, bokušingu (ボクシング, box) 16x, rekódo 15x, bíru (ビー
14
ル, pivo) 12x, hanbágu (ハンバーグ, hamburský steak) 12x, kangarú 12x, sutéki (ステーキ, steak) 12x. Čtyři z osmi nejčastějších slov spadají do skupiny „jídlo a kuchyňské potřeby“. Zajímavé je, že slovo supagetí či pásento se objevilo pouze ve dvou ze sedmnácti povídek. Slovo bokušingu dokonce pouze v jedné. Na druhou stranu slovo téburu (テーブル, stůl), které zmiňují Kurylevová a Boevová, se objevilo sice jen sedmkrát, ale rovnou v šesti povídkách. Kurylevová a Boevová také mluví o tom, že gairaigo v Honu na ovci jsou převážně slova označující materiální věci a do japonského jazyka pronikla jako výsledek mezikulturní interakce.37 To platí i u našeho textu. Většina slov, jako například apáto (アパート, byt) pochází z angličtiny (i Loveday uvádí, že obecně z celkových 10 % gairaigo je přibližně 7.3 % převzatých z anglického jazyka 38 ). Lze však nalézt i slova jiného původu. Například již několikrát zmiňovaný výraz supagetí, který pochází z italského spaghetti. Stojí za zmínku, že Murakami někdy používá i gairaigo, které se jinak v japonštině nevyskytují velmi hojně. Pokud v online korpusu39 vyhledáme například slovo resutoran (レストラン, restaurace) získáme 2777 výsledků. U slova bokušingu je to ale již jen 353, výraz pásento nalezneme 96krát. Slovo supagetí se neobjeví vůbec. Dále Murakami používá i výrazy, které lze klasifikovat spíše jako gaikokugo (外国語) – tedy slova zahraničního původu, která nebyla japonštinou osvojena. Například výraz německého původu rédáhózen (レーダーホーゼン, lederhosen – tradiční bavorské šortky). Obdobný je výraz taipufai(suru) ( タイプファイ[ する], klasifikace [klasifikovat]), který byl pravděpodobně převzat z anglického typify, při čemž nejspíše došlo k mylnému přepisu do katakany důsledkem nesprávné výslovnosti. Tyto jevy, by mohly u japonských čtenářů vzbuzovat pocit cizího (západního) prostředí. Murakamiho příběhy se často nevážou výhradně k Japonsku. Na rozdíl například od Džun’ičiró Tanizakiho románu Sasame juki (細雪, v českém překladu Sestry Makiokovy) či Jasunari Kawabatovy knihy Jama no oto (山の音, v českém překladu Hlas hory). Tato známá díla by se kvůli své kulturní specifičnosti jen stěží mohla odehrávat mimo území Japonska, Murakamiho příběhy jsou sice zasazeny do Japonska (v případě, že jsou zasazeny do konkrétního prostoru), avšak teoreticky by se mohly odehrávat kdekoli jinde. Důvodem je jistě zejména děj příběhů.
37 Ibid. 172. 38 LOVEDAY, 1996: 48. 39 GENDAI NIHONGO KAKIKOTOBA KINÓ KÓPASU [BCCWJ:Balanced Corpus of Contemporary Written Japanese]『現代日本語書き言葉均衡コーパス』. 2012 [cit. 2019-04-11]. Přístupný online skrze nástroj NINJAL-LWP. Dostupné z World Wide Web:
Ten však Murakami pojí s jistou slovní zásobou, a je proto zajímavé vzít v potaz i vliv výrazů a jazykových prostředku, které ve čtenáři podporují pocit onoho cizího prostředí. Nakonec, garaigo, v případě, že konšugo počítáme jako samostatnou skupinu, tvořila přibližně 5,2 % zkoumaného textu.40 V případě, že konšugo nepovažujeme za samostatnou skupinu, tvořila gairaigo 5,6 %. Pokud budeme pracovat s údajem, jenž nepovažuje konšugo za samostatnou skupinu a do výpočtů nezahrneme výrazy z kategorie „vlastní jména“ 41 , gairaigo tvoří pouze 4,8 %. Všechny tyto údaje se vztahují k počtu znaků, ne slov, a toto číslo by se tedy mohlo více přiblížit k výše zmíněným 10 %. Je však vhodné poukázat na to, že přestože Murakamiho texty jsou údajně ovlivňovány angličtinou a výrazně se nepojí k Japonsku, gairaigo se v nich nevyskytuje nezvykle často. Představa západního textu, která by měla spojitost s jazykovými prvky, tedy spočívá zejména v tom, jaké gairaigo Murakami používá a jak často je opakuje. Jak již bylo zmíněno, například slovo bokušingu se na čtyřech stranách jedné povídky vyskytuje rovnou šestnáctkrát. Ve stejném počtu nalezneme i výraz supagetí ve zkoumané části prvního příběhu. Dále má jistý vliv i používání gaikokugo, která mnohdy v Murakamiho textu mohou překvapit i rodilé mluvčí. Například výraz taipufai nelze nalézt ve slovníku42 a stal se i předmětem internetových diskuzí43. Z výzkumu gairaigo se ukázalo, že Murakamiho text je těmito výrazy tvořen pouze přibližně z 5 %. Murakami tedy nepoužívá tyto výrazy častěji, než je v japonštině běžné. Používá však gaikokugo, která působí neobvykle i pro rodilé mluvčí. Gairaigo ze zkoumaného korpusu nejčastěji spadala do kategorie „jídlo a kuchyňské potřeby“. V některých z povídek se gairaigo výrazy často staly určitým „motivem“ a velice často se opakovaly.
40 Tento údaj uvádím pro vhodné srovnání s výsledky výzkumů NINJAL, které s pojmem konšugo pracují. 41 U většiny gairaigo slov má autor možnost volby wago či kango výrazu, volba gairaigo je tedy ukázkou jistého stylu, u vlastních jmen však autor nemá žádnou jinou možnost. Jelikož cílem výzkumu je nalézt specifika Murakamiho japonštiny, uvádím pro představu i údaj, který nepracuje s vlastními jmény jakožto součástí gairaigo výrazů. 42 KÓDŽIEN [Široká zahrada slov] 『広辞苑』. 2008 [cit. 2019-04-11]. Dostupné z World Wide Web:
4. Délka vět Tato kapitola má za cíl určit délku vět ve zvolených textech. Pro stanovení délky vět jsem zjišťovala počet znaků. V první části tedy zběžně přiblížím japonské znaky a nadefinuji větu v japonském jazyce. V druhé polovině přecházím k práci s konkrétním textem, nejprve uvedu průměrnou délku věty v jednotlivých povídkách, a poté v celém korpusu. Tento výsledek pak porovnám s japonským korpusem. 4.1. Věta a znaky v japonském textu Japonských abeced jsem se již dotkla v kapitole týkající se gairaiga. Pro ucelení zde zmíním, že japonský jazyk pracuje zejména se třemi typy znaků. Čínskými kandži a dvěma slabičnými abecedami (hiragana a katakana), které vznikly zjednodušením kandži. V japonském textu však nalezneme i arabské číslice a latinskou abecedu (např. TV, atd.). Ve zkoumaném textu jsem do znaků započítala jednotlivé kandži, hiraganu, katakanu, čísla či písmena z latinské abecedy a interpunkční znaménka. Co se týče japonské věty, definice je o něco složitější. Stejně jako u podmětu je zde problém v tom, že někteří japonští lingvisté se snaží aplikovat definice ze západních jazyků (konkrétně angličtiny), které nejsou pro japonštinu vhodné. Koike (2010) uvádí příklad Fumihiko Ócukiho (1847–1928), který definoval japonskou větu jako spojení PŘÍSUDKU a PODMĚTU. U jednoslovných povzdechů, potvrzení, rozkazů (např. yuke, ゆけ, běž), atd. Ócuki tvrdil, že je zde jistá nevyjádřená skutečnost (obsahující PODMĚT a PŘÍSUDEK), která se k výrazu váže. Jak si ale můžeme tuto skutečnost domyslet? A pokud bychom si ji domysleli, nelišila by se významově od originálu? Dále pak Koike uvádí věty jako: 5. 花、咲き、鳥、鳴く。 Hana, saki, tori, naku. Květiny, kvetou, ptáci, zpívají. 6. 春過ぎて、夏来るらし。 Haru sugite, nacu kururaši. Mine jaro a přijde léto. K příkladům se Koike vyjadřuje takto: „Jak můžeme vidět, v každé větě je podmět 主語 a přísudek 説明語 zastoupen dvakrát. Podle Ócukiho definice by se tedy v obou případech jednalo o dvě věty.“44
44 KOIKE, 2010: 67. 17
První, kdo vytvořil definici japonské věty na základě vlastností japonského jazyka, byl Jošio Jamada (1873–1958). Ten přišel s důležitou myšlenkou, kterou je soustředit se na modalitu45. Uvědomoval si rozdíl mezi výrazy inu (犬, pes) a inu! (犬！, Pes!), kde v prvním případě se jedná o slovo, ve druhém již o větu. I on však ale tvrdil, že ne všechna slova pobírají modalitu a u jednoslovných vět opomíjel intonaci. Stejně jako Ócuki pak narazil na problém u vět, které považuje za souvětí, jako například:46 7. 花咲き、鳥鳴く。 Hana saki, tori naku. Květina kvete, pták zpívá. K tomu se Koike vyjadřuje následovně: „Ócuki ani Jamada nerozlišují mezi „shrnutím“ pomocí přerušení jako v hana (saki), a shrnutím pomocí ukončení jako v (tori) naku. Pro jasné rozlišení těchto dvou případů je zapotřebí si počkat až na knihu Minoru Watanabeho s názvem 『国語構文論』(Teorie větné skladby v japonštině) (nakl. Hanawa šóbó, 1971). Watanabe vyřešil tento problém inkonzistence, kdy uvnitř věty je věta jiná, následujícím
とうじょ způsobem: přerušení saki je výsledkem sjednocení 統叙 výrazu hana ga saku, jež je přijímáno výrazem
てんじょ hana, a celý výraz navíc má funkci rozvíjející dikce 展叙, pomocí níž je napojen zbytek věty. Na druhou
stranu zakončení naku je výsledkem sjednocení výrazu tori ga naku, jež je přijímáno výrazem tori, ale kromě toho pak obsahuje ještě modalitu jakožto shrnutí celé věty.“47 V tomto výzkumu jsem vnímala věty zejména tak, jak je definuje sám Koike, pro kterého jsou to nejmenší jednotky tvořící texty. Samotná věta je zpravidla tvořena dikcí (hláskovými segmenty) a modalitou (nesegmentové zvuky). Koike klade na modalitu velký důraz. Tvrdí, že z věty můžeme vypustit téměř cokoliv, dokud je ukončena větnou modalitou (např. v podobě tečky), jedná se o větu.48 4.2. Délka vět v Zó no šómecu V této části se podívejme již na konkrétní text. V tom jsem pro zjištění délky věty spočítala výše zmíněné znaky a věty, podle Koikeho definice. Ze zjištěných informací jsem pak vytvořila aritmetický průměr jak pro jednotlivé povídky, tak pro celý korpus. Dle Koikeho definic jsem v korpusu vyhledávala věty zejména na základě modality – v tomto případě koncového interpunkčního znaménka. Výjimkou je přímá řeč, ve které
45 V této práci pojem modalita odpovídá japonskému výrazu čindžucu (陳述, větná modalita), což je jazykový projev smyslové vnímání, které Jamada považuje za proces, jímž je tvořena věta. 46 KOIKE, 2010: 63–68. 47 Ibid. 68. 48 Ibid. 53–55, 63–65. 18
Murakami občas koncové interpunkční znaménko vynechává. Často se na konci takových případů vyskytuje například koncová partikule jo (よ). Jsou ale i případy, kdy tomu tak není. 8. 「まずい」と僕は簡単に言った。 「半分残すほどまずくないわ。少し我慢すればいいのに」 「食べたいときは食べるし、食べたくないときは食べない。これは僕の胃
あってお前の胃じゃない」49 „Mazui“ to boku wa kantan ni itta. Hanbun nokosu hodo mazukunai wa. Sukoši gaman sureba ii no ni Tabetai toki wa taberu ši, tabetakunai toki ha tabenai. Kore wa boku no i de atte omae no i dža nai „Žádná sláva,“ řekl jsem já jednoduše. „Tak špatné, abys půlku nechal, to není. Kdyby ses trochu snažil, šlo by to (…)“ „Když chci jíst, jím, když nechci jíst, nejím. Tohle je můj žaludek, ne tvůj (…)“ V ukázce 8 se jedná o rozhovor mezi sourozenci. Přímá řeč se často objevuje bez koncového interpunkčního znaménka. Některé věty (stejně jako ukázka 8) v Murakamiho textech neobsahují koncová znaménka, která Koike (2010) v psaném textu asociuje s modalitou. Tyto ukázky mohou působit do značné míry neukončeně. Jasně se však střídá mluvčí, a považuji tak za logičtější brát tyto útvary jako samostatné věty. Další výjimkou jsou nadpisy. Většinou se v jednotlivých povídkách nevyskytovaly, avšak pokud ano, byly v tomto případě vynechány. Příkladem může být: Róma teikoku no hókai (ロ ーマ帝国の崩壊, Rozpad Římské říše). Nadpisy neodpovídají definici a jejich klasifikace jakožto věty je nelogická. V textu však tvoří samostatnou jednotku. Cílem výzkumu je nalézt průměrnou délku věty. Pokud bych nezapočítala nadpisy jako samostatné věty, vedlo by to k tomu, že by celkový průměr stoupl (pokud bychom je započítali jako samostatné věty, bylo by tomu naopak). Výsledek by neodpovídal realitě. Proto jsem se rozhodla v rámci tohoto výzkumu nadpisy vynechávat. Za takovýchto podmínek jsem tedy zkoumala délku Murakamiho věty ve sbírce Zó no šómecu. V následující tabulce lze nalézt průměrnou délku vět v jednotlivých povídkách.
49 MURAKAMI, 2005: FAMIRÍ AFEA [Family affair] 「ファミリー・アフェア」. str. 215. 19
Tabulka délky vět ve zkoumaném korpusu Povídka Délka věty Ptáček na klíček a úterní ženy 31,7 znaků Druhý útok na pekárnu 44,8 znaků Klokaní vysílání 37,9 znaků O tom, jak jsem jednoho jasného dubnového 27,9 znaků rána narazil na 100% perfektní dívku Spánek 25 znaků Rozpad Římské říše, povstání Indiánů roku 38,5 znaků 1881, Hitlerova invaze do Polska a svět vichřice Lederhosen 31 znaků Pálení stodol 34,2 znaků Zelená příšerka 30,9 znaků Family affair 29,7 znaků Okno 36,4 znaků TV people 24,1 znaků Pomalá loď do Číny 34,1 znaků Tančící trpaslík 28,2 znaků Poslední odpolední trávník 33,9 znaků Mlčení 33,6 znaků Zmizení slona 51,2 znaků Celá sbírka 32,8 znaků
Veškeré výsledky byly zaokrouhleny na jedno desetinné místo. Průměrná délka vět v celé sbírce byla vypočítána z celkového počtu znaků a vět (ne z ostatních průměrů). Podívejme se nejprve na poslední z povídek – Zmizení slona, která obsahuje nejdelší věty. Rozdíl délky vět však není oproti ostatním povídkám tak zásadní, a proto věřím, že jej lze opět vysvětlit charakterem povídky. Delší věty se pojí se složitějšími texty. Jak bylo zmíněno již v druhé kapitole, poslední z povídek popisuje zmizení slona z místní zoo, informace z novin atd. Zároveň se zde neobjevuje žádná přímá řeč, která bývá zpravidla kratší. Těmito jednoduchými důvody tak lze vysvětlit nalezený rozdíl. Zaměřme se tedy zejména na průměrnou délku vět v celé sbírce, jíž je 32,8 znaků. Pro porovnání jsem pracovala s údaji z práce „YACIS50: A Five-Billion-Word Corpus of Japanese Blogs Fully Annotated with Syntactic and Affective Information“. Autoři této eseje vytvořili nový korpus YACIS, který je založen na japonských blozích. Více v tabulce YACIS.
50 Yet Another Corpus of Internet Sentences. 20
Tabulka YACIS51
Z tabulky je zřejmé, že YACIS pracuje s téměř třinácti miliony internetových stránek. Průměrná délka vět na těchto stránkách je 77 znaků. Autoři tedy věty vyskytující se v tomto korpusu řadí mezi věty krátké a snadno srozumitelné (věty do 100 znaků). Za dlouhé a složité považují věty nad 100 znaků a velmi dlouhé věty (nad 500 znaků) do korpusu nezařazují.52 Průměrná délka vět ve zkoumaném Murakamiho textu je pouhých 32,8 znaků, tedy necelá polovina průměrné délky v korpusu YACIS. Navíc z celkových téměř 1450 zkoumaných vět jich pouze okolo deseti přesahovalo délku 100 znaků. Naprostou většinu tak lze zařadit do kategorie krátkých a snadno srozumitelných vět. I nejdelší věta, která se na zkoumaném úseku nacházela (9), měla pouze 144 znaků. Přestože tedy spadá do kategorie dlouhých vět, ke kategorii velmi dlouhých vět se ani nepřibližuje. 9. 窓の外では無音のうちに樹木が―ヒマラヤ杉と栗の木だ―まるで痒みに耐えか ねる犬のようにその身をくねらせ、雲のかけらが目つきの悪い密使のように大 急ぎで空をかけぬけ、向いのアパートのベランダでは何枚かのシャツが置き去 りにされた孤児のようにビニールのロープにぐるぐると巻きついてしがみつい ていた。53 Mado no soto de wa muon no uči ni džumoku ga – himarajasugi to kuri no ki da – marude kajumi ni tatoekaneru inu no jó ni sono mi o kunerase, kumori no kakera ga
51 ARAKI, Kenji, DYBALA, Pawel, MOMOUCHI, Yoshio, PTASZYNSKI, Michal, RZEPKA, Rafal. YACIS: A Five-Billion-Word Corpus of Japanese Blogs Fully Annotated with Syntactic and Affective Information. In: AISB/IACAP 2012 Symposium: Linguistic And Cognitive Approaches To Dialogue Agents. Birmingham: The Society for the Study of Artificial Intelligence and Simulation of Behaviour, 2012, ISBN 978-1-908187-16-1, str. 44. 52 Ibid. 40–44. 53 MURAKAMI, 2005: RÓMA TEIKOKU NO HÓKAI, SEN HAPPYAKU HAČIDŽÚ IČI NEN NO INDIAN HÓKI, HITTORÁ NO PÓRANDO ŠINNJÚ, SOŠITE KJÚFÚ SEKAI [Rozpad Římské říše, povstání Indiánů roku 1881, Hitlerova invaze do Polska a svět vichřice]「ローマ帝国の崩壊・一八八一年のインディアン蜂 起・ヒットラーのポーランド侵入・そして強風世界」. str. 159. 21
mecuki no warui mišši no jó ni oosogi de sora o kakeneke, mukai apáto no beranda de ha nanmai ka no šacu ga okizari ni sareta kodži no jó ni biníru no rópu ni guruguru to makicuite šigami cuiteta. Za oknem v tichu stromy – cedr himalájský a strom kaštanovníku – kroutily kmeny úplně jako pes, který nemůže vydržet svědění, kus mraku se hnal po obloze jako tajný posel se zlým výrazem v očích, na verandě protějšího bytu se několik košilí, opuštěných jako sirotek, obtáčelo okolo vinylové šňůry, na které visely. Na druhou stranu v porovnání s touto o něco „složitější“ větou, Murakami používá poměrně velké množství jednoslovných vět a vět, které mají 10 a méně znaků. Čímž se průměrná délka vět samozřejmě značně snižuje. Pro představu uvádím příklady 10 – 13. 10. 「わかりあえる？」54 Wakariaeru? Porozumět? 11. それが TV ピープル。55 Sore ga TV pípuru. To jsou TV people. 12. 本を少し読んだ。56 Hon o sukoši jonda. Přečetl jsem kousek knihy. Celkově lze tedy z výzkumu délky vět potvrdit Murakamiho výrok o tom, že jeho věty jsou krátké a jednoduché. Delší věty jen výjimečně přesahují délku 100 znaků a i v takových případech to není o příliš. Naopak ve zkoumaných úsecích se často vyskytovaly věty nepřekračující délku 10 znaků. Průměrná délka věty ve zkoumaném korpusu je pouhých 32,8 znaků, což je méně než polovina průměrné délky 77 znaků, kterou uvádí korpus YACIS.
54 MURAKAMI, 2005: NEDŽIMAKI TORI TO KAJÓBI NO ONNATAČI [Ptáček na klíček a úterní ženy]「ね じまき鳥と火曜日の女たち」. str. 29. 55 MURAKAMI, 2005: TV PÍPURU [TV people]「TV ピープル」. str. 264. 56 Ibid. 265. 22
5. Giongo, gitaigo, boku atd. Pátá kapitola je rozdělena na dva oddíly. První z nich rozebírá giongo a gitaigo. V tom nejprve tyto výrazy nadefinuji a přiblížím, a poté zkoumám jejich výskyt ve zvoleném korpusu. Poslední oddíl je věnován výrazům, které jsou v dnešní době spojovány s Murakamiho jménem. Proto jsem uznala za vhodné je v této práci alespoň krátce zmínit. Závěrečný oddíl tedy tyto výrazy přiblíží, vysvětlí jejich roli obecně v Murakamiho textu, a nakonec představí jejich výskyt ve zkoumané pasáži. 5.1. Giongo, gitaigo V japonštině existuje velmi obsáhlá skupina slov, jež napodobuje určité reálné zvuky, či foneticky reprezentuje nějaký stav, který jinak nenese zvukovou podobu. Pro první z těchto dvou skupin existuje výraz onomatopoie – tedy slovo, jež foneticky imituje reálný zvuk (např. „haf haf“ je onomatopoie pro štěkot psa v češtině). Jako ekvivalent onomatopoie lze určit japonský výraz giongo ( 擬音語, onomatopoie), tedy slova, jež reprezentují opravdové zvuky (např. zázá ざあざあ, zvuk prudkého deště). Je možné se setkat i s výrazem giseigo (擬声語), který lze zařadit jako podkategorii výrazu giongo. Nejedná se však o slova reprezentující jakékoli reálné zvuky, ale o slova vyjadřující zvuky zvířecí či lidské (např. wanwan わんわん, štěkot psa). Druhá z výše zmíněných skupin je již o něco problematičtější. Na rozdíl od onomatopoie, kterou lze běžně najít v mnoha jazycích, se tato slova vyskytují jen v několika málo jazycích (např. japonština, korejština a některé africké jazyky).57 Tuto skupinu lze nazvat „mimetická slova“ 58. A jedná se o výrazy, jež dávají nějakou fonetickou formu věcem, které v realitě žádnou zvukovou podobu nemají (např. emoce, stavy, atmosféra atd.). Těmto slovům odpovídá japonský výraz gitaigo (擬態語). Příkladem takového výrazu může být třeba nijanija (にやに や, usmívat se sám pro sebe, až podezřele). Hiroko Inose (2008) uvádí, že jak giongo tak gitaigo je často možné v textu snadno rozeznat. Údajně existuje až padesát pět možných fonologických forem, ve kterých lze tyto výrazy najít, některé jsou však velmi časté. Ty Inose představuje v následující tabulce.
57 INOSE, Hiroko. Translating Japanese onomatopoeia and mimetic. In: Pym, Anthony, Perekrestenko, Alexander (Eds.), Translation Research Projects 1. Tarragona: Intercultural Studies Group. 2008. ISBN: 978-84-611-8821- 5. str. 98. 58 Z anglického mimetic words. 23
Tabulka forem onomatopoie a mimetických výrazů59
Dvojice CV v této tabulce reprezentují consonant a vowel, tedy souhlásku a samohlásku. Ty dohromady tvoří slabiku, přičemž krátké otevřené slabiky tvoří v japonštině většinu mór. Tři výjimky v tabulce forem onomatopoie a mimetických výrazů jsou /N/, /R/ a /Q/. /N/ reprezentuje japonské n (ん), což je nosová souhláska. /R/ je prodloužení předchozí samohlásky, které způsobuje, že se její výslovnost prodlouží na dvě móry. Například Barešová a Dytrtová uvádějí, že u slova kóhí ( コーヒー, káva): „ (…) je dlouhá hláska vyjádřena pomocí prodlužovacího znaménka, tzv. čóonpu (長音符), které se přidává za grafém, jehož vokál má být prodloužen (…).“60 V české transkripci je pak prodloužení zapisováno čárkou. A nakonec /Q/ je označení zdvojeného konsonantu, které je v japonštině zapisováno znakem cu (っ) poloviční velikosti. Například slovo koppu (コップ, sklenička), při výslovnosti se však nevyslovují dvě „p“ za sebou, ale po vyslovení ko dochází k „záseku“, který trvá jednu móru, a až poté se vyslovuje pu. Tabulka forem onomatopoie a mimetických výrazů reprezentuje časté, poměrně snadno rozpoznatelné fonologické formy, ve kterých lze gitaigo a giongo nalézt. Tyto výrazy také bývají téměř výhradně zapisovány hiraganou či katakanou. Ve větách bývají podle funkce následovány slovesem, partikulemi to, na, ni, no či ohebnou částicí da.61 Při vyhledávání výrazů ve zvoleném Murakamiho textu jsem se tedy řídila výše zmíněnými faktory. Co se týče zápisu hiraganou a katakanou, naprostá většina gitaigo a giongo se objevovala v hiraganě. Všechny výrazy vybrané na základě tabulky forem onomatopoie a mimetických výrazů či výrazy, které vzbuzovali pochybnosti, byly ověřovány ve slovníku a v Giongo gitaigo džiten62.
59 Ibid. 100. 60 BAREŠOVÁ, DYTRTOVÁ, 2014: 38. 61 Ibid. 98–102. 62 JAMAGUČI, Nakami a kol. GIONGO GITAIGO DŽITEN [Slovník onomatopoií a mimetických slov]. Tokio: Kódanša gakudžucu bunko. 2015. 山口仲美他 (2015)『擬音語・擬態語辞典』講談社学術文庫. 595 s. ISBN 978-4-06-292295-1.
24
Celkem jsem nalezla sedmdesát šest různých výrazů gitaigo a giongo, z nichž nejčastější byl výraz bon’jari (ぼんやり, nepřítomně), který se v korpusu vyskytl šestkrát. Časté byly i výrazy jako kitto (きっと, bezpochyby). Ty původně vycházejí z mimetických slov, avšak jejich význam byl značně rozšířen a dnes se do této kategorie již neřadí. 63 Tato slova do výzkumu zahrnována nejsou. Na zkoumaném úseku každé z povídek se nacházela alespoň dvě gitaigo či giongo. Nejvíce se gitaiga a gionga (dvacet čtyřikrát) vyskytovala v povídce Zelená příšerka. Onomatopoie a mimetická slova nepůsobí v japonštině natolik dětinsky či nekultivovaně, jako může onomatopoie působit v jiných jazycích. Rie Hasada (1994) však upozorňuje na to, že i přesto, že se tato slova mohou objevovat i na akademické půdě (např. betobeto べとべと, lepkavý), jsou často spojována s neformální mluvou. Giongo a gitaigo tak často nalezneme v běžné konverzaci, ve vědeckém časopise či oficiálním dokumentu však nejsou příliš hojná.64 To by mohl být důvod, proč se jich v případě Zó no šómecu nacházelo nejvíce právě v Zelené příšerce. Tato povídka popisuje události jednoho odpoledne, kdy se u ženy v domě náhle objeví zelená příšerka, která otevře dveře vlastním nosem, umí číst myšlenky a přišla ženu požádat o ruku. Tento druh příběhu působí velice pohádkově (až dětinsky), a právě proto působí hojné užití gitaigo a giongo výrazů velmi vhodně. Pro rodilé mluvčí jsou tyto výrazy poměrně jednoduché, i to by mohlo vést k představě, že Murakami používá nekomplikovanou japonštinu. (Na druhou stranu v případě lidí, kteří nejsou rodilými mluvčími, může být osvojení gitaigo a giongo slovní zásoby poměrně obtížné.) Poslední bod, na který se v této části soustředím, je zároveň důvodem, proč jsem se rozhodla těmto výrazům věnovat. Ve své eseji Translating Cunshang Chunshu: Murakami Haruki in Chinese mluví překladatelka Ming Chu Lai o různých nástrahách, na které může překladatel v Murakamiho textu narazit. Jako jeden z příkladů zmiňuje i onomatopoie. Nezaměřuje se však na rozdílnou slovní zásobu či funkci v odlišných jazycích, ale uvádí příklad povídky Kaeru-kun, tókjó o sukuu (かえるくん、東京を救う, v češtině vychází jako Žabák, zachránce Tokia). V této povídce Murakami používá jak běžné giongo pro kvákání žáby, tak i výrazy, které sám vymyslel.65 Zajímalo mne tedy, zda se jedná o jev, který lze v Murakamiho
63 HASADA, Rie. The semantic aspects of onomatopoeia: focusing on Japanese psychomimes: Magisterská diplomová práce. Canberra: Australian National University, 1994. str. 22. 64 Ibid. 13. 65 LAI, Ming Chu. Translating Cunshang Chunshu: Murakami Haruki in Chinese. In: Japanese Language and Literature. Special Section: Beyond English Translators Talk about Murakami Haruki. Boulder: American Association of Teachers of Japanese, 2015, Vol. 49, No. 1. ISSN 1536-7827. str. 154 – 155. 25 díle najít častěji. Nakonec jsem i během zkoumání Zó no šómecu narazila na výrazy, které nebylo možné dohledat ve slovnících. Uveďme si příklad z povídky TV people. 14. ックルーズシャャャタル・ックルーズシャャャャャタル・ッッッッックルー ズムムムス、とそれは聞こえる。 Kkurúzušááátaru kkurúzušááááátaru kkkkkurúzumumumusu, to sore wa kikoeru. „Křááát, křááááát, kkkkkřuuuuuuuum,“ to lze slyšet. Příklad 14 je zvuk, kterým hrdina povídky TV people popisuje to, co slyší, když jej jednoho jarního nedělního večera rozbolí hlava. Nejedná se běžnou onomatopoii, ale o slova, která Murakami sám vytvořil. Tento jev není příliš častý, avšak rozhodně se jedná o další zajímavé specifikum Murakamiho japonštiny, které je příhodné zmínit. 5.2. Boku, ittai, jare jare, to boku wa itta Tato poslední část představuje výrazy, které se postupně staly typickými pro Murakamiho tvorbu. V práci, jež je věnována Murakamiho japonštině, jsem se rozhodla tyto výrazy alespoň krátce zmínit. V rámci japonského jazyka existuje několik výrazů, kterými lze vyjádřit „já“. V moderní japonštině nejčastěji narazíme na následující tři. Asi nejznámější, poměrně formální je výraz wataši (私). Výraz boku je používaný téměř výhradně muži66 a je již méně formální. Nejméně formální, používán výhradně muži, je výraz ore (俺).67 Každá z povídek v Zó no šómecu je psána ich-formou a v žádném ze zkoumaných textů se nedozvídáme jména hrdinů.68 V patnácti ze sedmnácti zkoumaných povídek k sobě hrdina odkazuje výrazem boku. Ve zbylých dvou povídkách se děj odehrává z pohledu ženy, a proto k sobě hrdinky odkazují slovem wataši. K Murakamiho hrdinům často bývá odkazováno právě jako k boku a tento jev se stal určitým symbolem Murakamiho děl. Dalším „symbolem“ Murakamiho tvorby je i výraz ittai (いったい). Pro jeho snadnější vysvětlení si uveďme dřívější příkladovou větu. 15. いったいあの女は何を求めて僕に電話かけてきたんだ？69
66 EHRLICH, Susan, Miriam MEYERHOFF, Janet HOLMES. The handbook of language, gender, and sexuality. Second edition. Malden, MA: Wiley-Blackwell, 2014. ISBN 9780470656426. str. 389. 67 Genderové rozdíly v používání japonských výrazů pro „já“ se v posledních letech mění a dříve výhradně mužské výrazy začínají být používány i ženami. Tímto jevem se v eseji Personal Pronouns and Gendered Speech in Popular Manga (Japanese Comics) zabývá Giancarla Unser-Schutz, přičemž zmiňuje vliv japonských komiksů manga (漫 画). 68 Bezejmenní hrdinové byli typičtí zejména pro Murakamiho počáteční tvorbu, v novějších dílech již hrdinové obvykle jména (či přezdívky) mají. 69 MURAKAMI, 2005: NEDŽIMAKI TORI TO KAJÓBI NO ONNATAČI [Ptáček na klíček a úterní ženy]「ね じまき鳥と火曜日の女たち」. str. 30. 26
Ittai ano onna wa nani o motomete boku ni denwa kaketekitanda? Co po mně jen ta ženská chce, že mi volala?! /Co mi vlastně ta ženská chce, že mi volala?! Tento výraz je dokonce součástí názvu Murakamiho cestovatelské eseje Raosu ni ittai nani ga aru to iun desu ka? (ラオスにいったい何があるというんですか?, Co je vlastně v Laosu?). Ve vybraných úryvcích Zó no šómecu se tento výraz vyskytl v sedmi ze sedmnácti povídek, a to celkem čtrnáctkrát. Ittai je výraz používaný v době, kdy se člověk ptá (druhého, či sám sebe) v jaké se vlastně nachází situaci (o co se vlastně jedná). Hrdinové Murakamiho příběhů se velice často objevují v situacích, které se vymykají realitě, a možná právě to vedlo k natolik častému použití tohoto výrazu. Další výraz, jarejare (やれやれ, ale ale/uf/proboha), zmiňuje Dmitry Kovalenin ve své eseji Haruki Off the Shore: Murakami in Sakhalin, June-July 2003. Ten podotýká, že se s tímto výrazem často setkává jakožto překladatel Murakamiho díla (a sám dokonce v eseji tento výraz používá).70 Pokud se jedná o Zó no šómecu, tento výraz nepůsobí natolik výrazně, jak jej Kovalenin popisuje. Na zkoumaných úsecích se objevil pouze u tří ze sedmnácti povídek. I přesto se však jedná o výraz, který obdobně jako ittai svou povahou odpovídá charakteru Murakamiho hrdinů. Proto věřím, že v novější tvorbě se s ním lze setkat častěji. To je však problematika, které bychom se museli věnovat v další práci. Posledním výrazem je to boku wa itta (と僕は言った, řekl jsem já), ten jako výrazný popisuje český překladatel Tomáš Jurkovič. Ze zkoumaného vzorku jsem vyřadila povídky Spánek a Zelená příšerka, které jsou vyprávěny z pohledu žen a obrat to boku wa itta se v nich vyskytovat nemůže. To samé jsem udělala s povídkami, u kterých se na zkoumané části neobjevuje rozhovor, popř. přímá řeč, u které by tento výraz mohl být použit. Zbylo tak devět povídek, ve kterých je vhodné tento obrat hledat. Na zkoumaném úseku se u osmi z těchto povídek to boku wa itta (přesně v této podobě) vyskytovalo celkem třináctkrát. Ve zbylé povídce se dvakrát objevil výraz to boku wa iu (と僕は言う, řeknu já). Objevilo se také mnoho variant tohoto obratu, jako jsou to boku wa kantan ni itta (と僕は簡単に言った, řekl jsem já jednoduše) či to boku wa kobito ni itta (と僕は小人に言った, řekl jsem já trpaslíkovi). Vyskytly se i výrazy podobného charakteru s jiným slovesem, jako například to boku wa tazuneta (と僕はたずねた, zeptal jsem se já). V závěru, tento výraz nelze nalézt v jakémkoli
70 KOVALENIN, Dmitry. Translating Haruki Off the Shore: Murakami in Sakhalin, June-July 2003. In: Japanese Language and Literature. Special Section: Beyond English Translators Talk about Murakami Haruki. Boulder: American Association of Teachers of Japanese, 2015, Vol. 49, No. 1. ISSN 1536-7827. str. 109–111. 27
Murakamiho textu, ale pokud narazíme na rozhovor, s největší pravděpodobností se s ním setkáme. Někdy může být v jiném tvaru či obohacen o další slova (jako kobito ni atd.), ale záměna slova itta za jiné sloveso není příliš častá. Toto časté opakování výrazů, se kterým jsme se setkali například i u gairaiga a platí i pro výše zmíněné boku či ittai, pak také vede k určitému zjednodušování Murakamiho japonštiny, jelikož často zdánlivě pracuje s „omezenou“ slovní zásobou. Z výzkumu giongo a gitaigo jsem zjistila, že Murakami s těmito výrazy pracuje hojně (nacházely se ve všech povídkách). Což by mohl být jeden z důvodů, proč Murakamiho dílo působí jednoduše. Zároveň se ukázalo, že (i když se nejedná o příliš častý jev) Murakami někdy tvoří vlastní výrazy tohoto stylu. Výzkum výrazů typických pro Murakamiho u výrazu boku potvrdil, že se jedná o charakteristický rys. Stejně tak tomu bylo i u výrazu ittai, který se sice vyskytoval již jen v sedmi z povídek, přesto se však jednalo o výraz, který působil poměrně silným dojmem (časté opakování). Výraz jarejare se v celém korpusu vyskytl pouze třikrát a není tak pro vybraný korpus považován za zvláště důležitý. Konstrukce to boku wa itta se sice vyskytuje jen v určitých částech textu, avšak tuto kombinaci charakteristického boku a neměnného se slovesa itta lze také považovat za charakteristický rys Murakamiho japonštiny.
28
6. Závěr Cílem tohoto výzkumu bylo najít specifické jazykové rysy v konkrétním díle předního japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Prací zodpovídám otázku stanovenou v úvodu, která zní: „Jaké osobité jazykové prostředky využívá Haruki Murakami v knize Zó no šómecu?“ Nejprve jsem vymezila korpus, který se skládal z ukázek z první Murakamiho samostatné sbírky povídek Zó no šómecu. Ta obsahuje sedmnáct povídek, ze kterých jsem v rámci výzkumu vždy zpracovala první čtyři strany. Dále jsem hledala jevy, které by bylo vhodné v rámci výzkumu zahrnout. K volbě vhodných jevů jsem se nejdříve soustředila na podněty, které jsem sama vnímala při četbě knihy. Dále jsem pracovala s tituly, jako jsou Beyond English Translators Talk about Murakami Haruki, The forbidden worlds of Haruki Murakami, Spisovatel jako povolání či Haruki Murakami and the music of words. Z těch jsem čerpala základní informace o Murakamiho psaní a porovnávala je s vlastními nálezy. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, přičemž každá z kapitol se věnuje jinému jevu. První část kapitoly proto vždy slouží nejprve k teoretickému vysvětlení daného jevu. Pro tuto teoretickou část jsem pracovala zejména s knihou Seidži Koikeho „Úvod do gramatiky moderní japonštiny“. První kapitola byla věnována konstrukcím [NP wa] a [NP ga], které bývají nejčastěji asociovány s konceptem PODMĚT. Při samotné četbě Zó no šómecu byl tento jev první, který jsem zachytila. Mnoho autorů zmiňuje časté opakování výrazu boku v Murakamiho díle. Není to však jen boku, Murakami často volí nějaké téma, které neustále opakuje. To vede k opakování konstrukcím [NP wa] a [NP ga] (a tedy opakování TÉMAT a PODMĚTŮ). Z výkladu Koikeho (2010) a Makina s Cucui (1989) je však zřejmé, že TÉMA ani PODMĚT se v japonštině nemusejí opakovat, pokud jednou byly vyjádřeny a zůstávají neměnné. Murakami (který konstrukci [NP wa] využívá přibližně dvakrát častěji, než konstrukcí [NP ga]) však běžně opakuje stejné TÉMA či PODMĚT ve větách, které po sobě přímo následují. Tento jev jsem zmínila i ve spojitosti s vlivem angličtiny na Murakamiho styl (o kterém mluví i sám Murakami). Jelikož většina anglických vět ve standardním stylu, kromě imperativu, obsahuje prvek, který lze označit jako PODMĚT. Zároveň tato kapitola pokryla teorii Makina s Cucui (1989) o tom, že TÉMA se vždy musí objevit v první větě nové kapitoly. Tato teorie nebyla aplikovatelná na zkoumaný korpus a vyvstává otázka, zda je aplikovatelná na jiné Murakamiho texty, popřípadě na jiné autory. Druhá kapitola představuje pojem gairaigo, který nejprve rozlišuje od pojmů kango a wago. Dále představuje i výraz konšugo, který je zkoumán kvůli porovnání s daty, která jsou
29 uvedena u výzkumů provedených NINJAL. Murakamiho texty jsou některými označovány za nedostatečně japonské a často působí západním dojmem. Cílem tohoto oddílu bylo tedy zjistit, zda má na tento efekt vliv i nějaká jazyková složka. Ukázalo se však, že přibližně pouhých 5 % Murakamiho textu (ve znacích, ne slovech) je tvořeno gairaigem (v případě Zó no šómecu gairaigo nejčastěji souvisela s kategorií „jídlo a kuchyňské potřeby“) a Murakamiho užití těchto slov nebylo nijak výjimečné. Na druhou stranu jsem během výzkumu narazila na řadu gaikokugo, která nebyla dohledatelná ve slovnících a narazila jsem i na internetové diskuze rodilých mluvčích týkajících se výrazu taipufai-suru. Lze tedy předpokládat, že pokud má nějaká jazyková složka vliv na to, že Murakamiho text působí „nejaponsky“, spíše než o gairaigo se jedná o volbu gaikokugo, která jsou nová i pro rodilé mluvčí. Třetí kapitola byla věnována délce vět. Murakami sám o sobě tvrdí, že jeho japonština je jednoduchá. Jeho překladatelé tento rys často zmiňují, i já jsem si při četbě tohoto jevu velice rychle všimla. Murakamiho věty jsou krátké a obvykle snadno pochopitelné, nebo tak alespoň působí. Průměrná délka Murakamiho vět či jejich porovnání s jiným korpusem však byla informace, se kterou jsem se v žádné literatuře nesetkala. Proto jsem po definování věty spočítala, kolik se jich v korpusu nachází, stejně tak jsem spočítala počet znaků, a získala tak aritmetický průměr délky vět, který činí 32,8 znaků. V porovnání s korpusem YACIS, který pokrývá japonské internetové blogy to je necelá polovina (77 znaků). Velmi dlouhá věta (nad 500 znaků) se nevyskytla ani jedna, dlouhých vět (nad 100 znaků) se vyskytlo pouze okolo deseti. To, že Murakami používá jednoduché věty, lze tedy potvrdit. Čtvrtá kapitola byla rozdělena na dva hlavní oddíly. První oddíl pokrýval giongo a gitaigo. Inspirací pro tuto část byla esej Translating Cunshang Chunshu: Murakami Haruki in Chinese, kde Ming Chu Lai (jež je překladatelkou Murakamiho děl) uvádí příklad gionga, které Murakami sám vymyslel. Tento jev mě zaujal a pokoušela jsem se ho najít i ve vybraných textech. Nakonec jsem uspěla a lze tedy tvrdit, že i když se nejedná o příliš častý úkaz, Murakami někdy používá vlastní giongo či gitaigo. Při tomto výzkumu se ovšem také ukázalo, že Murakami používá výrazy giongo a gitaigo ve všech povídkách Zó no šómecu a někdy ve velmi hojném množství. To by mohl být další rys, který vede ke vnímání Murakamiho japonštiny jako jednoduché. Druhý oddíl čtvrté kapitoly se zabýval výrazy, které se v dnešní době staly typickými pro Murakamiho tvorbu. U výrazů boku, ittai a to boku wa itta jsem v Zó no šómecu nalezla dostatečné množství těchto jevů, abych mohla potvrdit tuto typičnost. Na druhou stranu výraz jarejare se v korpusu vyskytoval zřídka a velmi nevýrazně (neopakoval se), a proto jej pro Zó no šómecu za typický nepovažuji, nevyvracím tím však, že se tento výraz mohl začít objevovat častěji až v pozdější Murakamiho tvorbě.
30
Jaké osobité jazykové prostředky využívá Haruki Murakami v knize Zó no šómecu? Pokud shrnu všechny tyto závěry a poznatky z výzkumu, mohu odpovědět následovně. Haruki Murakami v knize Zó no šómecu používá jednoduchou japonštinu, která se váže ke krátkým větám (průměrně 32,8 znaků), častému vyskytování giongo či gitaigo výrazů (ve všech povídkách) a velmi hojnému opakování slov (z čehož vyvstávají zejména výrazy, jež lze nalézt v různých povídkách skrze celou knihu, jako jsou boku, ittai či to boku wa itta). Opakování slov se mnohdy pojí s konstrukcemi [NP ga] a [NP wa], což znamená, že se opakuje PODMĚT či TÉMA. A i přestože Murakami nepoužívá neobvykle velké množství gairaigo výrazů (pouhých 5 % textu), mnohdy volí výrazy cizojazyčné, které pro i pro rodilého čtenáře působí neznámým dojmem. Toto je však první krok, kterým popisuji jedno dílo, které pochází z počátku Murakamiho tvorby. Zjistit, nakolik lze tyto závěry aplikovat i na současnou Murakamiho tvorbu by jistě bylo zajímavým podnětem pro další výzkum. Stejně tak jako porovnat charakteristické rysy Murakamiho japonštiny s japonštinou jiných významných autorů.
31
Bibliografie Primární zdroj MURAKAMI, Haruki. ZÓ NO ŠÓMECU [Zmizení slona]. Tokio: Šinčóša. 2005. 村上春樹 （2005）『像の消滅』新潮社. 448 s. ISBN 978-4-10-353416-7.
Sekundární zdroje ARAKI, Kenji, DYBALA, Pawel, MOMOUCHI, Yoshio, PTASZYNSKI, Michal, RZEPKA, Rafal. YACIS: A Five-Billion-Word Corpus of Japanese Blogs Fully Annotated with Syntactic and Affective Information. In: AISB/IACAP 2012 Symposium: Linguistic And Cognitive Approaches To Dialogue Agents. Birmingham: The Society for the Study of Artificial Intelligence and Simulation of Behaviour, 2012. 72 s. ISBN 978-1-908187-16-1. BAREŠOVÁ Ivona, DYTRTOVÁ Monika. Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 98 s. ISBN 978-80- 244- 4017-0. EHRLICH, Susan, Miriam MEYERHOFF, Janet HOLMES. Handbook of Japanese Lexicon and Word Formation. Second edition. Malden, MA: Wiley-Blackwell, 2014. ISBN 9780470656426. HAMANO, Shoko. The Syntax of Mimetic Words and Iconicity. The Journal of the Association of Teachers of Japanese, 1988, Vol. 22, No. 2, str. 135–149. HASADA, Rie. The semantic aspects of onomatopoeia: focusing on Japanese psychomimes: Magisterská diplomová práce. Canberra: Australian National University, 1994. 156 s. CHOZICK, Matthew Richard, De-exoticizing Haruki Murakami’s reception, Comparative Literature Studies, 2008, Vol. 45, No. 1, str. 62-73. IGARASHI, Yuko. The Changing Role of Katakana in the Japanese Writing System: Processing and Pedagogical Dimensions for Native Speakers and Foreign Learners: disertační práce. Victoria: University of Victoria, 2007. 283 str. 7 příl. . Vedoucí diplomové práce Joseph F. Kess. INOSE, Hiroko. Translating Japanese onomatopoeia and mimetic. In: Pym, Anthony, Perekrestenko, Alexander (Eds.), Translation Research Projects 1. Tarragona: Intercultural Studies Group. 2008. str. 97-116. ISBN: 978-84-611-8821-5. IRWIN, Mark. Loanwords in Japanese. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 2011. 276 s. ISBN 978-90-272-0592-6. JAMAGUČI, Nakami a kol. GIONGO GITAIGO DŽITEN [Slovník onomatopoií a mimetických slov]. Tokio: Kódanša gakudžucu bunko. 2015. 山口仲美他 (2015)『擬音語・ 擬態語辞典』講談社学術文庫. 595 s. ISBN 978-4-06-292295-1. Japanese Language and Literature. Special Section: Beyond English Translators Talk about Murakami Haruki. Boulder: American Association of Teachers of Japanese, 2015, Vol. 49, No. 1. ISSN 1536-7827. Japonsko-český, česko-japonský velký slovník. V Brně: Lingea, 2016. Jazyky světa. 799 s. ISBN 978-80-7508-142-1.
32
KAGEYAMA, Taro, SAITO, Michiaki. Vocabulary strata and word formation Processes. In: KAGEYAMA, Taro, KISHIMOTO, Hideki. Handbooks of Japanese Language and Linguistics. Boston/Berlin: Walter de Gruyter Inc., 2016, s. 11–50. ISBN 978-1-61451-275-2. KATO, Yuji. Our Old Haruki Murakami and the Experience of Teaching his Works in Japan. In: Strecher M.C., Thomas P.L. (eds) Haruki Murakami. Critical Literacy Teaching Series: Challenging Authors and Genres. Rotterdam: Sense Publishers. 2016. 160 s. ISBN: 978-94- 6300-462-6. KLÁSKOVÁ, Radmila. Přejatá slova v diskursu magazínů pro ženy na japonském internetu: Bakalářská diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, filozofická fakulta, 2015, 60 s. Vedoucí diplomové práce: Tereza Nakaya. KOIKE, Seidži. Úvod do gramatiky moderní japonštiny. Brno: Tribun EU, 2010. 237 s. ISBN 978-80-7399-050-3. KURYLEVA Lyubov A., BOEVA Svetlana A. Literary Texts by H. Murakami in Terms of Intercultural Communication. Intercultural Communication Studies, 2010, vol. 19, no. 3, str. 168 – 175. LOVEDAY, L.J. Language contact in Japan: a sociolinguistic history. 1. vyd. Oxford: Clarendon Press, 1996, 252 stran. ISBN: 9780198235590. MACÚCHOVÁ, Klára, Nejaponský román japonského autora. In: MURAKAMI, Haruki. Norské dřevo. Vydání čtvrté. Přeložil Tomáš JURKOVIČ. Praha: Odeon, 2015. Světová knihovna (Odeon). str. 298–302. ISBN 978-80-207-1630-9. MACÚCHOVÁ, Klára, OHNISKO, Milan. Murakamiho bitva o řeku Chalchyn. In: MURAKAMI, Haruki. Kronika ptáčka na klíček. Praha: Odeon, 2014. Světová knihovna (Odeon). str. 731–736. ISBN 978-80-207-1584-5. MAKINO, Seiichi, TSUTSUI, Michio. A dictionary of basic Japanese grammar. Tokyo: Japan Times, 1989. 636 s. ISBN 4789004546. MATELA, Jiří. Podmět v moderní japonštině. Brno: Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, 2017. 284 s. ISBN 978-80-210-8671-5. MURAKAMI, Haruki. Spisovatel jako povolání. Praha: Odeon, 2017. Světová knihovna (Odeon). 240 s. ISBN 978-80-207-1761-0. MURAKAMI, Haruki. Vintage Murakami. New York, N.Y.: Vintage Books, 2004. 182 s. ISBN 1400033969. NODŽI, Džun’ja, JASUOKA, Šótaró a kol. ČÚGAKKÓ KOKUGO [Japonský jazyk pro druhý stupeň 1]. Tokio: Gakkó tošo. 2011. 野地潤家、安岡章太郎他 (2011)『中学校国語１』学 校図書. 334 s. ISBN 4-7625-5092-2. RUBIN, Jay. Haruki Murakami and the music of words. London: Harvill Press, 2003. 361 s. ISBN 0-099-45544-7. SHARLIN, Naomi. Sounds Like…: Understanding Japanese sound symbolism: Magisterská diplomová práce. Filadelfie: Bryn Mawr College, 2009. 46s. STRECHER, Matthew C. Beyond "Pure" Literature: Mimesis, Formula, and the Postmodern in the Fiction of Murakami Haruki. The Journal of Asian Studies, 1998, Vol. 57, No. 2, pp. 354- 378.
33
STRECHER, Matthew. The forbidden worlds of Haruki Murakami. London: University of Minnesota Press, 2014. 275 s. ISBN 9780816691982. TOMASZEWSKA, Caroline. Lost in Gairaigo: bakalářská diplomová práce. Lund: Lund University, 2015. 29 str. 2 příl. Vedoucí diplomové práce Arthur Holmer, Rika Hayashi. WATANABE, Minoru. O podstatě japonského jazyka. Praha: Karolinum, 2000. 228 s. ISBN 80-246-0058-7. Online zdroje AYAH. The Secret to Understanding Haruki Murakami [online]. December 25 of 2018 [cit. 2019-4-12]. Dostupné z World Wide Web:
34
Yahoo [online]. 2011 [cit 2019-4-14]. Dostupné z World Wide Web:
35
Resumé Předmětem výzkumu této bakalářské diplomové práce je lingvistická analýza sbírky povídek Zó no šómecu od předního japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Pro lingvistickou analýzu bylo zvoleno několik jevů, které se během četby samotného díla jevily jako příznačné. Tyto jevy byly zároveň ověřovány v literatuře, která se týká Murakamiho díla. Zkoumané jevy – konstrukce [NP wa] a [NP ga], gairaigo, délka vět, onomatopoie, mimetická slova a výrazy boku, ittai, jarejare, to boku wa itta, jsou rozděleny do jednotlivých kapitol. První polovina kapitoly pokrývá teoretickou část týkající se daného jevu. V druhé části kapitoly je popisován samotný výzkum (ke kterému bylo přistupováno kvantitativní analýzou) a jeho výsledky.
Klíčová slova: Haruki Murakami, lingvistika, japonský jazyk, Zó no šómecu
36
Summary The subject of research of this bachelor thesis is linguistic analysis of collection of short stories Zō no shōmetsu by prominent Japanese author Haruki Murakami. Several phenomenons which appeared to be relevant during the reading of the book were chosen for this linguistic analysis. Those phenomenons were also verified in literature related to Murakami’s work. Examined phenomenons – construction [NP wa] and [NP ga], gairaigo, sentence length, onomatopoeia, mimetic words and expressions boku, ittai, jarejare, to boku wa itta, are divided into individual chapters. First half of each chapter covers theoretical part related to the phenomenon. Second part of the chapter deals with the research (which was approached using method of quantitative analysis) and its results.
Keywords: Haruki Murakami, linguistic, Japanese language, Zō no shōmetsu
37
Příloha 1 Příloha 1 se týká překladu jednotlivých povídek. Ve sbírce Zó no šómecu, se kterou jsem pracovala, se názvy povídek vyskytovaly jak v japonském originále, tak v anglickém překladu, proto v následující tabulce uvádím oba dva tyto názvy. České překlady jsou mé vlastní, pokud není uvedena povídka, která se na českém trhu již objevuje. Pro použití angličtiny (popř. němčiny) u českého překladu jsem se rozhodla v případech, kdy Murakami používá výrazy, které mají původní japonské ekvivalenty či pokud se jedná o gaikokugo. Murakami v názvu používá gairaigo či gaikokugo, které působí cizojazyčně. V zájmu zachování tohoto prvku, jsem se rozhodla pro použití angličtiny (popř. němčiny) i v překladu.
Anglický název Japonský název Český překlad The wind-up bird and ねじまき鳥と火曜日の女た Ptáček na klíček a úterní ženy Tuesday’s women ち The second bakery attack パン屋再襲撃 Do čj přeloženo jako: Druhý útok na pekárnu The kangaroo communiqué カンガルー通信 Klokaní vysílání On seeing the 100% perfect 四月のある晴れた朝に 100 O tom, jak jsem jednoho girl one beautiful April パーセントの女の子に出会 jasného dubnového rána morning うことについて narazil na 100% perfektní dívku Sleep 眠り Do čj přeloženo jako: Spánek The fall of the Roman ローマ帝国の崩壊・一八八 Rozpad Římské říše, empire, the 1881 Indian 一年のインディアン蜂起・ povstání Indiánů roku 1881, uprising, Hitler’s invasion of ヒットラーのポーランド侵 Hitlerova invaze do Polska a Poland, and the realm of 入・そして強風世界 svět vichřice raging winds Lederhosen レーダーホーゼン Lederhosen Barn burning 納屋を焼く Pálení stodol The little green monster 緑の獣 Zelená příšerka Family affair ファミリー・アフェア Family affair A window 窓 Okno TV people TV ピープル TV people A slow boat to China 中国行きのスロウ・ボート Slow boat do Číny The dancing dwarf 踊る小人 Tančící trpaslík The last lawn in the afternoon 午後の最後の芝生 Poslední odpolední trávník The silence 沈黙 Mlčení Elephant vanishes 象の消滅 Zmizení slona
38