Magisterska Prace Komplet Postulkova
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Katedra Elektronické kultury a sémiotiky BcA. Michaela Poštulková, DiS. Hudební recenze jako sou část masové kultury Diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Ji ří Byst řický, Csc. Praha 2010 Prohlášení Prohlašuji, že jsem p ředkládanou práci zpracoval/a samostatn ě a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. Sou časn ě dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zp řístupn ěna v příslušné knihovn ě UK a prost řednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifika čních prací v repozitá ři Univerzity Karlovy a používána ke studijním ú čel ům v souladu s autorským právem. V Praze dne 10. zá ří 2010 Michaela Poštulková 2 OBSAH PRÁCE ABSTRAKT ÚVOD Kdo je recenzent a pro č o n ěm mluvit? 1-3 Pár slov k terminologii práce 3-4 TEORETICKÁ ČÁST - VLASTNÍ PRÁCE Subjektivní žánry v dob ě postmoderny Protikladné se stává p řijatelným... 5-8 Postmoderní čtená ř u Barthese 9-14 Recenze jako slast 14-16 Metareferování pozbývá odpov ědnosti 16-18 Obsahová stálost b ěhem obm ěn povrchových forem Kulturní kritika mezi variací a schématismem 18-19 Uplatn ění reklamních postup ů p ři vzniku kritiky 19-21 Šablonovitost u Adorna i Foucaulta 21-23 Recenze jako móda Módní recenze a recenze jako móda 23-24 Jak vypadají dnešní recenze? 24-25 Grafická a formální podoba recenzí 25-28 Historický exkurs 29-31 Zp ět k médiím v dob ě postmoderny 31-32 Elektronická versus (a plus) tišt ěná 32-33 Vábení povrchovými formami 33-35 Aplikace šablonovitosti subjektivních žánr ů na Lewisovu definici konvence 35-36 Publicistika v podru čí literatury 36-37 3 Subjektivní žánry a moc Moc prost ředku 38-40 Moc média 41-43 Moc autora 44-46 Autor jako diskurz (ve své komplexit ě) Úvodem k prvotnímu autorovi – um ělci 46-50 Provázanost diskurz ů neumož ňuje jejich pohyb po síti 50-51 K Foucaultov ě pojetí role autora v diskurzu 51-56 Diskurz je podmín ěn svou charakteristikou i postavením vzhledem k ostatní 56-58 Možnosti textu v masové kultu ře Masová kultura si mezí interpretace textu nevšímá 58-60 Jak slábnou mocenské vlivy u internetu? 60-62 Obsahy nebulvárních tišt ěných médií zasahují „lidi z branže“ 62-63 Mají odborné recenze psát odborníci? 63-65 ZÁV ĚR Cíle recenzenta 65-66 Podvod postmoderny nebo nevyhnutelný d ůsledek masové kultury? 66-67 Reagovat na hudbu jen hudbou či nemluvit v ůbec? 67-68 Shrnutí 68-72 Zdroje práce Příloha – sémiologický rozbor recenzí (obsahová analýza publicistického textu) 4 ABSTRAKT Postavení sou časné české hudební recenze (potažmo české kulturní kritiky) zapadá do schématu masové kultury a podporuje trendy postmoderního myšlení. Subjektivní noviná řské žánry typu recenze a kritiky vytvá řejí dojem relevantní výpov ědi o daném um ěleckém po činu, jejich skute čným cílem je ale ekonomická rentabilita a upev ňování postavení ve svém diskursivním poli. Masová kultura nedokáže nabídnout alternativu sama k sob ě, proto se její úst řední dichotomie variace-schéma vztahuje nejen na její produkty (ve sv ětě um ění na hudební CD, divadelní p ředstavení, nové knihy), ale i na zp ůsob, o n ěmž se o t ěchto produktech dále mluví. Metareferování v rámci masmédií zaujímá specifické postavení. ABSTRACT The status of contemporary Czech music reviews (also the Czech cultural criticism) ties in with mass culture and trends of postmodern thinking supports. Subjective journalist genres type reviews and critics look like the relevant expert testing about artistic performance, their real aim is economic profitability and fixing a position in their discourse domain. Mass culture can not offer an alternative to itselfa nd that´s the reason, why central dichotomy variation - scheme is applicable not only to its products (music CDs, theatrical performances, a new book at he art), but also on the way, which is about these products further talks . Subjective meta - review has a the specific positron in the mass media. KLÍ ČOVÁ SLOVA masová kultura, publicistika, recenze, metareferování, kritika, postmoderna KEY WORDS mass culture, journalism, reviews, meta-review, criticism, postmodernism 5 ÚVOD Kdo je recenzent a pro č o n ěm mluvit? Problematika sou časného stavu čist ě subjektivních noviná řských žánr ů se s příchodem postmoderní koncepce myšlení stala výjime čně aktuální, a ve svém d ůsledku vzbudila mnohem širší okruh sou časných otázek, než jsou jenom ty, pátrající po stavu české i sv ětové publicistiky posledních let. Rozmach masmédií s sebou ruku v ruce p řinesl zakódovaný jistý p ředpoklad „nevyložit se“ (ve smyslu nestát se jasn ě popsatelným) svým cílovým konzument ům. Nejde p řitom jenom o cílovou skupinu médií nových - elektronických – nebo ť ta za čala zp ětnou vazbou tla čit na obsah a formu médií p řed- internetové doby, což zp ůsobilo prom ěnu role publicisty samotného. Masová kultura učinila z „nezávislého“ um ění jen prodejný kulturní statek, zárove ň ale dolehla i na další řád – rozpravy o um ění. Metareferování se stalo specifickou službou masové kultury, se kterou lze obchodovat stejn ě snadno jako s jinými kulturními výdobytky masové kultury. Cílem práce je pomocí explana čního výzkumu a analýzy dokument ů nastínit, kterak zábavní pr ůmysl a postmoderní koncepce myšlení zbavily subjektivní noviná řské žánry typu recenze a kritiky odpov ědnosti za vlastní po čínání, a u činily z nich módní výst řelky vhodné ke každodennímu pobavení. „Nezávislý“ publicista se stal zbožím, jehož závislosti na vn ějších tlacích jsou již tak silné, že ve svém d ůsledku zp ůsobují pouze skrytou boj o moc, jejímž jediným cílem je udržení pozornosti cílové skupiny a zvýšení ekonomické rentability za pomocí aplikace schémat variování, která vyprodukovala práv ě masová kultura. Zám ěr i cíl českých hudebních recenzí podléhá schématu masové kultury, obdobn ě se chovají i ostatní kulturní kritiky (kritika divadelní, filmová či literární). Schemati čnost v metareferování vytvá ří typy text ů, které odkazují samy na sebe a jejich cílem není relevantní výpov ěď o daném um ěleckém po činu. Role autora je první i poslední instancí samotného „tv ůrčího psaní“, k němuž subjektivní publicistické žánry za čaly inklinovat, sám autor ale neexistuje. Jako výsledný tvar sm ěsice všech vliv ů mnohdy vytvá ří díla protich ůdná jeho vlastnímu p řesv ědčení. „Osobité vid ění“ či „nezávislý názor“ se v mediální dob ě stal jedním z nejpoptávan ějších artikl ů na stran ě příjemc ů sd ělení, což z něj u činilo ekonomicky výhodný produkt sm ěny, který je nálepkou 6 „bez vlivu“ ovšem pouze obalen, než že by její p řítomnost m ěla p římý vliv na obsah či formu p ředávané informace. (Ostatn ě, otázkou z ůstává, jaká instituce by takováto „zaru čení se za nezávislost“ vydávala, kdo by ji sponzoroval a komu by byla odpov ědná). Poptávka po nezávislém hodnocení, spojená se stoupající oblibou v akcelera čních, jasných a stru čných zprávách, vyprodukovala množství nadbyte čných recenzent ů (kulturních publicist ů, kritik ů), jejichž role se ale od p ůvodn ě poptávané služby liší. Ve své práci o hudební recenzi coby sou části masové kultury budu vycházet nejen z teoretických poznatk ů a prací sou časných p ředních sémiolog ů, sociolog ů či mediálních odborník ů, ale také se záv ěry své práce pokusím prakticky demonstrovat v obsahové analýze textu (vybrané hudební recenze), která je přílohou práce. Ve své práci se zam ěř uji tak řka výhradn ě na sou časné české hudební recenze mainstreamové hudby, záv ěry zkoumání se ale pokusím aplikovat i na jiné druhy kritiky um ění a ve výsledku i na kritiku kultury jako celku. Ať už se jedná o samotného „nezávislého“ um ělce, o recenzenta um ění, nebo o kritika těchto recenzí či o kritika celé masové kultury, je t řeba vzít na v ědomí zásadní hypotézu, která je sou částí mé práce. I tito kritikové (nap ř. hudební recenzenti) podléhají schématu masové kultury, o které se snaží n ěco vypov ědět. Eco se nap ř. domnívá, že „…je potvrzeno, že v novém lidském panoramatu vymezeném masovou kulturou, se dá provozovat konstruktivní kritika r ůzných jev ů a dají se zjiš ťovat jejich slabiny…“ 1, přičemž tento úkol nejmén ě v knize Skeptikové a Těšitelé náleží práv ě kulturním kritik ům. Pokusím se dokázat, že i metareferování podléhá mustru, a že jím není možné vypov ědět cokoliv nezávislého na svém p ůvodci (masová kultura), a že vytvo ření „technicko- teoretických rešerší typických styl ů masových prost ředk ů, kritických rešerší modalit a výsledk ů, esteticko- psychologicko-sociologických analýz či kriticko-sociologických analýz“ ( čty ři Ecovy návrhy na zp ůsoby promlouvání o masové kultu ře) m ůže fungovat jen coby prvotní impulz celého bádání. Produktivn ější řešení by m ělo p ředstavovat zavedení sémiotiky variování dle schémat masové kultury, což je prvek, který je spole čný všem sou časným projev ům kultury. Ec ův „hlad po redundanci“ byl ješt ě vysv ětlitelný v rámci touhy (ze strany konzumenta) dopracovat se k happy endu v romantické komedii či udržovat schemati čnost nap ětí 1 ECO, Umberto. Skeptikové a t ěšitelé . Praha: Svoboda, 1995.1.vyd., 417 s. ISBN 80-205-0472-9 s.68 7 v rámci detektivních p říb ěhů (tak nap ř. hlavní vyšet řovatel nesmí zkraje p říb ěhu zem řít). Jaký má ale tato šablonovitost, opakování, a variabilnost smysl v rámci kritiky um ění a těchto výdobytk ů masové kultury? Jaké je postavení hudební recenze v rámci masové kultury a jaké je postavení českého kulturního recenzenta? Kam sm ěř uje kritika kultury a jak postmoderna formuje subjektivní noviná řské žánry? I na to se pokouším ve své práci odpov ědět. Pár slov k terminologii práce V mé práci o tom, kterak hudební recenze zapadají do masové kultury, pracuji p ředevším s několika pojmy, které zde považuji za nutné vysv ětlit.