Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav pomocných věd historických a archivnictví
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
2011 Bc. Jana Dosoudilová Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav pomocných věd historických a archivnictví
Pomocné vědy historické
Bc. Jana Dosoudilová
Vývoj školské správy a školství v okolí Veverské Bítýšky od počátků do poloviny 20. století Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Zbyněk Sviták, CSc.
2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Ve Veverské Bítýšce, 22. června 2011
………………………….
Jana Dosoudilová
3
Poděkování: Děkuji vedoucímu magisterské diplomové práce PhDr. Zbyňkovi Svitákovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky. Dále děkuji ředitelce Státního okresního archivu se sídlem v Rajhradě PhDr. Marii Kašubové za ochotu a vstřícnost, kterou mi věnovala při mém bádání ve fondech archivu.
4
Obsah:
Úvod …………………………………………………………………..……… 7-8 Vývoj školské správy do roku 1950 ………………………………………… 9 2.1. Školská správa od počátků do roku 1848 ………………………….… 9 Vývoj správy od počátku do reforem Marie Terezie ……………. 9-10 Školství v době tereziánských reforem v 18. století …………….. 10-11 2.2. Školská správa v době Rakousko-Uherské monarchie ……………….. 12 Pohled na školskou správu po roce 1848 ………………………... 12-13 Reforma lidového školství …………..………………………….. 13-14 2.3. Školská správa od konce 19. století do roku 1950 …………………… 15 Školství v Československé republice do roku 1939 ……………… 15-16 Školství v období protektorátu Čechy a Morava …………………. 16-17 Školství v Československu do roku 1950 ………………………… 17-18 Školství v okolí Veverské Bítýšky od počátků do poloviny 20. století ……. 19 3.1. Lažánky ………………………………………………………………….. 19 Obecná charakteristika …………………….……………………. 19 3.1.1.1. Polohopis a stručná historie obce Laţánky a osady Holasice …. 19-20 Školství …………………………..………………………………. 21 3.1.2.1. Dějiny školy v Laţánkách od počátku do roku 1950 ………… 21-28 3.1.2.1.1. Přehled nadučitelů triviální (obecné) školy ……….. 29 3.2. Maršov ………………………………………………………………….. 30 Obecná charakteristika ……………………………………….… 30 3.2.1.1. Polohopis a stručná historie obce ………………… ………….. 30 Školství …………………………………………………………… 31 3.2.2.1. Dějiny školy v Maršově od počátku do roku 1950 …………… 31-38 3.2.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecné školy……………. 39 3.2.2.1.2. Přehled učitelů místní obecné školy ………………. 39 3.3. Chudčice ………………………………………………………………… 40 Obecná charakteristika ………………………………………… 40 3.3.1.1. Polohopis a stručná historie obce …………………. ………… 40
5
Školství …………………………………………………………… 41 3.3.2.1. Dějiny školy v Chudčicích od počátku do roku 1950 ………… 41-51 3.3.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecní školy ……………. 52 3.4. Moravské Knínice ……………………………………………………… 53 Obecná charakteristika ………………………………………… 53 3.4.1.1. Polohopis a stručná historie obce …………………………….. 53 Školství …………………………………………………………… 54 3.4.2.1. Dějiny školy v Mor. Knínicích od počátku do roku 1950 ……. 54-58 3.4.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecné školy ………….. 59 Krátký pohled na dějiny škol po roce 1950 ……………………………….. 60 4.1. Laţánky ……………………………………………………………….. 60 4.2. Maršov …………………………………………………………………. 60-61 4.3. Chudčice ……………………………………………………………….. 61 4.4. Moravské Knínice ……………………………………………………… 61 Závěr …………………………………………………………………………. 63-65 Seznam použité literatury a pramenů ……………………………………… 66 6.1. Archivní prameny ………………………………………………………. 66-68 6.2. Edice ……………………………………………………………………. 69 6.3. Zákony a nařízení ………………………………………………………. 69 6.4. Literatura ……………………………………………………………….. 70-71 6.5. Webové stránky ………………………………………………………… 72 6.6. Elektronické dokumenty ……………………………………………….. 72 Přílohy ………………………………………………………………………… 73 7.1. Obrazová příloha ………………………………………………………... 73-83 7.2. Grafy …………………………………………………………………….. 84-87
6
1. Úvod
Cílem práce je nejen podat stručnější pohled na vývoj školské správy na našem území, ale i podat komplexní pohled na dějiny škol v okolí Veverské Bítýšky. První část práce je věnována vývoji školské správy od počátků do roku 1950. Vzhledem k tomu, ţe vývoj školské správy na našem území je velmi rozsáhlým tématem, rozhodla jsem se zabývat jen jeho nejdůleţitějšími etapami. Vycházela jsem především z práce věnované vývoji správy od Zdeňky Hledíkové, Jana Janáka a Jana Dobeše.1 Vývojem pedagogiky se kromě starších prací2 zabývá také novější práce Aleny Vališové a Hany Kasíkové.3 Druhá část diplomové práce navazuje na moji bakalářskou práci4 a je věnována vývoji školství v okolí Veverské Bítýšky od počátků do poloviny 20. století. Školy, kterým se zde věnuji, spojuje se školou ve Veverské Bítýšce to, ţe jejich ţáci sem přicházeli po odchození prvního stupně základní školy v dané obci – tedy v Laţánkách, Maršově, Chudčicích a v Moravských Knínicích – ţáci ze školy Moravské Knínice si mohli vybrat i školu v Kuřimi, záleţelo tedy na uváţení jejich rodičů. Kaţdé škole je věnována jedna kapitola, která je dále členěna do podkapitol, které nás nejprve seznámí se stručnou historií dané obce a poté s dějinami její školy. Pokud jde o dějiny obcí Laţánky, Maršov a Moravské Knínice, tak k nim prozatím nemáme ţádnou speciální práci, která by se jim věnovala. Dílčí informace o jejich historii se tedy prozatím dají čerpat z různých kompendií.5 O konci 19. století nás také informuje Oharkova Vlastivěda moravská.6 Dějinami obce Chudčice se zabývá novější a prozatím jediná
1 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha 2005. Z dalších prací např. BIANCHI, Leonard: Dějiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu 1848-1945. Svazek II. Bratislava 1973. Nebo práce věnované veřejné správě - SCHELLE, Karel: Praktikum z dějin organizace veřejné správy 1918-1938. Ostrava 2007. 2 Např.: VÁŇOVÁ, Růţena: Vývoj počátečního školství v českých zemích. Praha 1986; VESELÁ, Zdeňka: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno 1992. 3 VALIŠOVÁ, Alena – KASÍKOVÁ, Hana – a kolektiv: Pedagogika pro učitele. Praha 2007. 4 DOSOUDILOVÁ, Jana: Školství ve Veverské Bítýšce od roku 1800 do roku 1919. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pomocných věd historických a archivnictví, 2009. 56 str., 7 str. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Sviták CSc. 5 Např. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia 2004; JIHOMORAVSKÝ KRAJ. MĚSTA A OBCE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE. Redakce: LHOŤANOVÁ E., ČERMÁKOVÁ L., WROBELOVÁ M., TONHAUSEROVÁ M. Roţnov pod Radhoštěm 2006. 6 OHAREK, Václav: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Tišnovský okres. Musejní spolek, Brno 1923. 7
práce Vladimíra Dupala.7 Pro nejstarší výskyt názvu obcí v dějinách je uţitečná práce Hosáka a Šrámka.8 Primárním zdrojem pro informace o školách jsou jejich archivní fondy9 uloţené ve Státním okresním archivu Brno-venkov se sídlem v Rajhradě. Kaţdý fond obsahuje kroniky školy, ze kterých jsem vycházela při psaní své práce. Všechny kroniky začínají starším pohledem do historie školy a poté pokračují událostmi jednotlivých let. Kroniky jsou psány v českém jazyce vţdy správcem/ředitelem školy a písmo v nich je úhledné. Jednotlivé události daného roku jsou ve všech kronikách – aţ na Moravské Knínice – psány vcelku podrobně. Kroniky školy v Moravských Knínicích jsou velmi stručné a u některých školních roků je uvedeno jen datum začátku a konce školního roku, celkový počet ţáků a jejich náboţenské vyznání. Dalším zdrojem informací o dění na školách jsou pamětní knihy obcí, které obsahují informace o událostech daného roku. Vzhledem k tomu, ţe kronikář obce byl zároveň autorem školní kroniky, nelze předpokládat, ţe některé zde popisované události budou objektivní. Proto bylo nutné tyto informace srovnat pokud moţno i s jinými zdroji. Těmito zdroji jsou písemnosti uloţené ve fondu A-3 Okresní úřad Tišnov opět v archivu v Rajhradě. V tomto fondu jsou uloţeny spisy jednotlivých škol – Obecná škola Braníškov (také Deblín a Maršov), Triviální škola Laţánky a Obecná škola Chudčice. V těchto spisech nalezneme materiály od poloviny 19. století aţ do poloviny 20. století – není jich ale mnoho. Ve stejném fondu se také nachází materiály k místní školní radě v Chudčicích a v Maršově, které přinášejí doplňující či potvrzující informace k určitým záleţitostem a doplňují tak knihy zápisů místních školních rad. Dalším potvrzujícím zdrojem informací je fond B-22 Zemská školní rada, Brno uloţená v Moravském zemském archivu. Zde nalezneme materiály týkající se všech zde zmiňovaných škol a to od poloviny 19. století. Příloha je doplněna fotografiemi obcí, historickými fotografiemi škol a grafy týkajícími se počtu obyvatel v obcích a návštěvností škol. Informace pro tvorbu grafů jsem čerpala z materiálů Českého statistického úřadu a ze školních kronik.
7 DUPAL, Vladimír: Chudčice mezi staletími. Chudčice 2006. 8 ŠRÁMEK, Rudolf – HOSÁK, Ladislav: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Sv. 1, A-L. Praha 1970 a Sv. 2., M-Ţ. Praha 1980. 9 Fond: H-63 Základní devítiletá škola 1.-5. roč. Laţánky; H-65 Základní devítiletá škola 1.-5. roč. Maršov; H 67 Základní devítiletá škola 1.-5. roč. Chudčice; H-172 Národní škola Moravské Knínice. 8
2. Vývoj školské správy do roku 1950 2.1. Školská správa od počátků do roku 1848 2.1.1. Vývoj správy od počátku do reforem Marie Terezie
První staroslověnské školy byly zaloţeny po příchodu Konstantina a Metoděje, tedy po roce 863. Ani po vyhnání Metodějových ţáků ze země, nepřestaly vznikat školy, ve kterých výuka probíhala ve staroslověnském jazyce – příkladem můţe být škola při kostele Panny Marie na Praţském hradě, která vznikla okolo roku 890 nebo Sázavský klášter, zaloţený asi roku 1032, který pouţíval staroslověnský jazyk do konce 11. století.10 K nejvýznamnějším nositelům vzdělanosti patřila ve středověku církev, která zřizovala církevní školy. Církevní školy se dělily na katedrální, klášterní a farní. Katedrální školy vznikaly v sídlech diecézních biskupů při katedrálách a často byly označovány jako školy biskupské. První katedrální školou u nás byla škola při sv. Vítu v Praze, která vznikla po zřízení praţského biskupství. Klášterní školy se u nás objevují po příchodu benediktýnů do Čech. Jejich cílem bylo postarat se o výchovu a vzdělání řádových mnichů a šlechticů, kterým škola patřila. Farní škola se kromě tradičního vyučování zabývala náboţenstvím. Bývala dělena na chlapeckou a dívčí, za školu se platilo a učili se zde měšťané. K těmto školám přibyly ve 13. století niţší školy městské, které učily ţáky především číst a psát. Jejich zakladateli byli řemeslníci. Oficiálně ovšem tyto školy nebyly uznávány. 13. století bylo také ve znamení zakládání městských škol, které měly praktičtější zaměření neţ školy církevní. Městské školy se dělily na dva stupně: na niţší (tzv. trivia) a na vyšší (tzv. quadrivium). Po jejich absolvování se mohlo pokračovat ve studiu na univerzitě11 - v našich zemích tedy na Univerzitě Karlově, zaloţené roku 1348.12 Univerzita byla statutem z hlediska teritoriální administrativy rozdělena na čtyři univerzitní národy (český, polský, saský a bavorský). Toto řešení ovšem následně vzbuzovalo nesnáze při jednání a hlasování o sporných otázkách. Ke značnému
10 SOMR, Miroslav: Dějiny školství a pedagogiky. Praha 1987, str. 29. 11 MOREKS, František: K historii českého církevního školství [online]. Praha, 2000 [citováno 2011-03- 30]. Dostupné z:
9
vyostření vztahů mezi českými a německými učiteli došlo na začátku 15. století. Bylo způsobeno přikloněním se českých učitelů k názorům Johna Wicklifa, který prosazoval přesunutí správy církve na hlavu státu a šlechtu, na coţ měli němečtí univerzitní učitelé odlišný názor. Spory byly ukončeny vydáním Kutnohorského dekretu v roce 1409 - Václav IV. jím změnil poměr hlasování na univerzitě ve prospěch českého národa.13 Nad univerzitou tedy získala kontrolu reformně orientovaná skupina učitelů reprezentovaná Janem Husem a většina německých učitelů a studentů, jako projev protestu Prahu opustila. Husitský ideál vzdělanosti rozvíjela v 16. století Jednota bratrská, která dala vzniknout mnoha školám.14 17. a 18. století je ve znamení úpadku školství a vzdělávání. Vše znovu ovládá církev. V roce 1620 se Karlovy univerzity zmocnili jezuité, kteří měli často nejniţší míru vzdělání. Následující doba je tedy ve znamení zanedbávání školství, školní docházka je libovolná a vyučování nepravidelné. Učitelé jsou málo vzdělaní, neboť se rekrutovali převáţně z řad vojáků, řemeslníků a zběhlých studentů.15
2.1.2. Školství v době tereziánských reforem v 18. století
K reorganizaci školství došlo aţ za Marie Terezie, která poloţila základy novodobé školské soustavy. Ještě před reformou v základním školství se vliv státu a jeho orgánů začal projevovat v oblasti vysokého školství, kde byli v letech 1752-1754 jmenováni na fakultách studijní direktoři jako reprezentanti státní moci. V roce 1760 byly poloţeny základy ústřední školské správy zřízením studijní dvorské komise. Komise byla zpočátku jedním z oddělení direktoria, ale od roku 1774 byla podřízena přímo panovnici. Vytvořením studijní dvorské komise byl prakticky prolomen neomezený vliv církve na školství, znamenající se svých důsledcích jeho postátnění. Do této doby zůstávala celá oblast niţšího školství téměř úplně stranou veřejného zájmu. Úkolem reorganizované komise bylo připravit reformu škol a středních latinských škol. Marie Terezie si pro reformu vybrala jako vzor pruský školský řád pro katolickou menšinu, který ve Slezsku vytvořil augustiniánský opat Johann Ignaz von Felbinger. Marie Terezie si jej pozvala do Vídně, kde do konce roku 1774 vypracoval návrh nového
13 SPĚVÁČEK, Jiří: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Praha: Melantrich 1988, str. 34-36. 14 SOMR, M.: Dějiny školství, str. 36. 15 VESELÁ, Z.: Vývoj české školy, s. 8. 10
školského zákona. Návrh zákona byl 6. prosince 1774 vydán jako Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy s platností od roku 1775 pro všechny země monarchie. Řád zavedl povinnou školní docházku pro všechny děti od 6 do 12 let a nový systém a organizaci niţšího školství.16 Triviální školy byly zřizovány při farách, dozorem byl pověřen místní farář a vyučovalo se čtení, psaní, počítání a náboţenství. Hospodářskou a administrativní stránkou školy byl pověřen místní školní dozorce, kterým býval většinou některý z bohatých rolníků. Dozorem nad školami byl pověřen vikář nebo děkan, který podával zprávy zemské studijní komisi. Zemská studijní komise dbala na dodrţování školního řádu, účastnila se zkoušek, vydávala dekrety učitelům a ustanovovala školní dozorce v okresech. Školy hlavní byly zřizovány v krajských městech, jejich předměty byly stejné jako na škole triviální a navíc se základy latiny, geometrie, slohu a kreslení. Školy normální byly zřizovány v zemských městech a vyučovaly stejné předměty jako školy hlavní, jen v širším rozsahu. Studium na škole normální bylo předpokladem ke studiu na gymnáziu.17 V krajích působily krajští školní inspektoři a v zemi komise normálních škol v Praze. Studijní dvorská komise byla po splnění svého úkolu zrušena a studijní záleţitosti byly přiděleny dvorské kanceláři. Další změny ve školské správě nastaly za vlády Josefa II., kdy byla pro správu církevních záleţitostí v roce 1782 zřízena duchovní dvorská komise a v roce 1786 se pro ústřední správu školství opět osamostatnila komise pro vyučování. V roce 1795 byla na nátlak duchovenstva zřízena „opravná školní komise“, která dostala za úkol vypracovat nový organizační řád obecného školství. Komise úkol splnila a roku 1805 vyhlásila tzv. Schulkodex (= Politické zřízení německých škol v c.k. německých dědičných zemích), který shrnoval všechna dosud platná nařízení v jednotný celek. Roku 1808 byla opět obnovena dvorská studijní komise a byla opět pověřena vrchním řízením školství.18
16 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 146-147. 17 VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. – a kolektiv: Pedagogika, str. 70. 18 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 147. 11
2.2. Školská správa v době Rakousko-Uherské monarchie 2.2.1. Pohled na školskou správu po roce 1848
Po revoluci v roce 1848 došlo k zásadním změnám ve veřejné správě. Tyto změny zasáhly i správu školství. Do této doby byla vrchním řízením školství pověřena studijní dvorská komise ve Vídni. Na základě nejvyššího rozhodnutí ze 17. března 1848 z ní bylo vybudováno ministerstvo veřejného školství. Toto ministerstvo bylo však od července 1848 změněno v ministerstvo kultu a vyučování a byly mu přiděleny i záleţitosti náboţenské, které do této doby spadaly pod ministerstvo vnitra.19 Po vydání říjnového diplomu (20. října 1860) bylo ministerstvo kultu a vyučování zrušeno – stejně jako některá další ministerstva. Místo něj vznikla rada pro vyučování, včleněná do státního ministerstva, v čele s prezidentem v hodnosti sekčního šéfa, popřípadě státním podsekretářem, který ale nebyl členem ministerské rady. Státní ministerstvo bylo zrušeno nejvyšším rozhodnutím z 2. března 1867 a současně bylo obnoveno ministerstvo kultu a vyučování, jako nejvyšší instance školské správy20 a vykonávalo dohled nad celým školstvím. Výjimkou byly školy, které podléhaly jinému ministerstvu – např. ţivnostenské školství podléhalo ministerstvu obchodu. Nejvyšší instancí školské správy bylo ministerstvo kultu a vyučování a poté následoval trojstupňový systém školních rad - zemské, okresní a místní. . zemské školní rady, byly zřizované vţdy s působností pro příslušnou zemi. V čele stál místodrţitel nebo jeho náměstek jako předseda, dalšími členy byli císařem jmenovaní referenti pro správní a hospodářské záleţitosti škol a zemští školní dozorci (inspektoři). V devadesátých letech byly zemské školní rady rozděleny na český a německý odbor a záleţitosti škol se vyřizovaly vţdy v tom odboru, jehoţ jednací jazyk byl vyučovacím jazykem té které školy. Zemské školní rady měly velmi rozsáhlou působnost. Rozhodovaly v záleţitostech středních škol, učitelských ústavů, v zásadních otázkách národních škol a dohlíţely na niţší školské úřady, kterými byly okresní a místní školní rady. . okresní školní rada se vytvářela zpravidla pro kaţdý politický okres. Rada sestávala s okresního hejtmana, ze zástupců občanů, náboţenských společností a učitelů a jejím členem byl i okresní školní inspektor. Do oboru její působnosti patřily v zásadě
19 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 249. 20 Tamtéţ, str. 251. 12
záleţitosti národního školství, tj. obecných a měšťanských škol, soukromých vyučovacích ústavů a odborných škol. . místní školní rady byly nejniţším školským úřadem určeným k dohledu nad národním školstvím. Zřizovaly se v obcích, ve kterých bylo sídlo školy – tam, kde byly školy české i německé, se vytvářely dvě místní školní rady. Místní školní rada sestávala z předsedy, několika zástupců obce, duchovních správců církví křesťanského vyznání (případně zástupce ţidovské náboţenské obce) a ze zástupců školy. Místní školní rada bděla nad tím, aby byly dodrţovány školské zákony a nařízení vyšších školských úřadů a aby bylo podle nich uspořádáno místní školství.21 V roce 1855 došlo k uzavření konkordátu22 s katolickou církví, jímţ bylo rakouské školství zcela podřízeno dozoru církve. Církevní úřady např. schvalovaly učebnice nebo rozhodovaly o obsazení volných učitelských míst. Konkordát byl zrušen v roce 1868, kdy byl vydán říšský zákon, jímţ byly stanoveny pravidla vzájemného postavení školy a církve. Řízení školství a jeho správa, rovněţ i dohled nad ním, přešel na stát a měly je vykonávat instituce k tomu zřízené. Církvi bylo ponecháno řízení a organizace vyučování náboţenství a právo zřizovat soukromé školy pro děti příslušného vyznání.23
2.2.2. Reforma lidového školství
Dne 14. května 1869 byl vydán říšský zákon (nazv. jako Hasnerův24 zákon) o školách národních, který upravuje elementární školství. Zákon zavedl osmileté školy obecné a městské, zřídil učitelské ústavy (pro učitele obecných a měšťanských škol), zavedl osmiletou školní povinnost a pravidla pro ekonomické a sociální zabezpečení učitelů (=pravidelné platy).25 Podle zákona se školy dělily na: obyčejné obecné školy. Tyto školy poskytovaly základní vzdělání, které bylo tvořeno jazykem a psaním, počty, reáliemi, geometrií, zpěvem, tělesnou výchovou a náboţenstvím. Pro dívky se vyučují ruční práce a vedení domácnosti.
21 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 284-285. 22 Konkordát ((lat. concordatum souhlas, úmluva) je mezinárodní smlouva uzavřená mezi Svatým stolcem a jiným státem, která většinou řeší práva, záleţitostí a svobody vyznání pro katolickou církev v daném státě. 23 SOMR, M.: Dějiny školství, str. 165; VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. – a kolektiv: Pedagogika, str. 73. 24 Svůj název získal zákon podle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera (*1818, †1891). 25 VÁŇOVÁ, R.: Vývoj počátečního školství, str. 165. 13
měšťanské školy. Měšťanské školy poskytovaly vyšší vzdělání pro děti, které nejdou na střední školu. Obsah vzdělání byl tvořen následovně: náboţenství, jazyk, psaní, čtení, reálie, aritmetika, geometrie, účetnictví, kreslení, krasopis, zpěv a tělocvik. I zde se dívky vyučovaly ručním pracím a vedení domácnosti. Pokud se jednalo o školu německou, tak výuka probíhala v německém jazyce. Školy byly zřizovány státem, zemí nebo obcí – šlo tedy o školy veřejné, ale existovaly i školy soukromé. Do obecných a měšťanských škol chodily děti venkovské chudiny a proletariátu. Naproti tomu děti z vyšších společenských vrstev navštěvovaly školy střední a vyšší, na kterých se platilo školné. Velký říšský zákon také řešil jiţ zmíněnou otázku školní docházky. Počínaje šestým rokem ţivota dítěte vznikla povinnost rodičů posílat děti do školy a trvala do dovršení 14 roku věku dítěte. Ţáci, kteří zvládali učivo a vědomosti předepsané na obecných školách mohli opustit školu dříve. Povinná školní docházka stanovuje i pár výjimek, kdy nemusí být splněna. Výjimku mají děti fyzicky či duševně postiţené, děti vyučované soukromě a děti navštěvující vyšší školy. Na zákon z roku 1869 navazuje prozatímní školní řád pro školy obecné, vydaný v roce 1870, jenţ stanovil základní pravidla chování ve škole. Upravoval také povinnosti dětí a učitelů a zavedl zákaz tělesných trestů.26 Roku 1883 byla vydána školská novela, na jejímţ základě bylo omezeno učivo a zmenšeny poţadavky na učitele. Naopak byl zvýšen počet ţáků na vyučování a opět byly zavedeny úlevy ve školní docházce. Měšťanské školy přestaly být díky novele brány jako obměna školy obecné a byly pojaty jako školy vyšší, které ţáky připravovaly pro průmysl, zemědělství a pro studium na odborných školách a na učitelských ústavech.27
26 VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. – a kolektiv: Pedagogika, str. 73-74. 27 Tamtéţ, str. 76. 14
2.3. Školská správa od konce 19. století do roku 1950 2.3.1. Školství v Československé republice do roku 1939
V důsledku politické situace během první světové války došlo k rozpadu Rakouska – Uherska a dne 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát. Školský systém se tímto ovšem zásadně nezměnil a v platnosti zůstaly školské zákony z období Rakouska – Uherska.28 Zákonem č. 2/1918 byly zřízeny úřady k zajištění nejvyšší státní správy. Pro oblast školství byl zřízen Úřad pro správu vyučování a národní osvětu, který později změnil název na Ministerstvo školství a národní osvěty.29 Správa školství byla poté upravena v roce 1920 zákonem č. 292/1920. § 1 uvedeného zákona pojednává o tom, ţe „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychování a vyučování a dozor k němu. Správu tu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty.“30 Do působnosti ministerstva školství a národní osvěty spadaly veškeré školské záleţitosti s výjimkou zemědělského školství, které spravovalo ministerstvo zemědělství. Ministerstvo bylo vnitřně rozděleno na prezidium a osm (později sedm) odborů. K prezidiu bylo přičleněno studijní oddělení pro zásadní otázky týkající se organizace školství, vzdělávání učitelstva, didaktických věcí či pro sjednocení učebních osnov. Jednotlivé odbory ministerstva spravovaly např. veškeré věci národních a mateřských škol, škol pro postiţené děti a opatroven, středních škol a učitelských ústavů, vysokých škol, vědeckých ústavů, univerzitních knihoven a také celou oblast národní osvěty (sem byla zahrnuta ochrana památek, archivnictví, hudby a umění a lidové výchovy). Do kompetence ministerstva patřily i záleţitosti kulturních styků s cizinou. Od roku 1920 byly nově organizovány místní školní rady, které se zřizovaly jako veřejný úřad v kaţdé obci, kde byla škola. Místní školní rady se skládaly z předsedy (volen místní školní radou ze svých řad), ze zástupců školy (které volily konference učitelstva) a ze zástupců školní obce (tyto zástupce volilo obecní zastupitelstvo). Funkční období bylo čtyřleté a přímý dozor nad činností rady vykonávali okresní a
28 SCHELLE, K.: Praktikum., str. 5. 29 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 337. 30 Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Praha, 2008. [citováno 2011-05-03]. Dostupné z:
zemští školní inspektoři. Okresní školskou správu vykonávaly okresní školní výbory. Ty byly organizovány na základě stejných norem jako místní školní rady a vystřídaly dřívější okresní školní rady. Zřizovaly se pro kaţdý školní okres, tj. zpravidla pro území politického okresu. Okresní školní výbor se skládal z přednosty okresního úřadu (tj. z okresního hejtmana) jako předsedy, z odborných referentů (= okresní školní inspektoři), a ze zástupců učitelstva a občanstva. Členové byli jmenováni předsedou zemské školní rady na návrh přednosty okresního úřadu. Ve statutárních městech působily městské školní výbory s funkcí okresních školních výborů v čele se starostou města. Nejvyššími školskými úřady v zemi byly i nadále zemské školní rady, dělené na dvě národní sekce. Předsedou zemské školní rady byl přednosta zemské správy politické, popřípadě jím určený zástupce. Sloţení rady se proti dřívějšímu období nezměnilo a funkční období volených členů trvalo šest let.31 I přes výše uvedené změny nebyla v období tzv. první republiky uskutečněna ţádná zásadní školská reforma. Tímto také pořád pro naše školství platil ve svých základních ustanoveních Hasnerův zákon z roku 1869 a v tomto období byl vylepšován jen malými opatřeními. Tím byl i tzv. Malý školský zákon z roku 1922 (zákon č. 226/1922 Sb.). Ten nastolil osmiletou školní docházku na celém území ČSR, zrušil novelu z roku 1883 a s ní spojené úlevy ve školní docházce, zavedl nové učební předměty (občanská nauka a výchova a ruční práce pro chlapce) a sníţil maximální počet ţáků ve třídě.32 Na základě zákona č. 233/1935 Sb. se zřizovaly v obcích, na jejichţ území byly újezdní měšťanské školy, újezdní školní rady. To byly správní orgány společné pro školní obec i pro školní újezd. Zákon dále upravoval zřizování měšťanských škol v malých venkovských obcích.33
2.3.2. Školství v období protektorátu Čechy a Morava
Protektorát vznikl 16. března 1939 na území českých zemí následkem Mnichovské dohody. Celá oblast byla okupována nacistickým Německem, a to od 15. března 1939 do 9. května 1945, kdy Německo kapitulovalo.34
31 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 356-357. 32 VÁŇOVÁ, R.: Vývoj počátečního školství, str. 88. 33 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 358. 34 GERHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny Protektorátu. Praha 1996, str. 315. 16
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava došlo ke změnám ve školské správě. Otázky školství, které byly v pravomoci české vlády, přešly do kompetence Velkoněmecké říše. Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty začalo prosazovat politiku Velkoněmecké říše, která vedla k pomalé likvidaci českého školství. Došlo tedy ke sníţení počtu českých škol a bylo zaznamenáno navýšení škol německých.35 Ministerstvo školství a národní osvěty se zejména od ledna 1942, kdy stanul v jeho čele Emanuel Moravec36, stalo nástrojem odnárodňování. V tomto roce ministr školství získal pravomoc k tomu, aby na základě nařízení mohl měnit organizaci školské správy a škol. Ve stejném roce byly tedy zrušeny zemské školní rady a jejich úkoly přešly na zemské úřady, u nichţ vznikla školská oddělení. Od roku 1943 bylo v kaţdém školním okrese u okresního úřadu zřízeno školské oddělení (=úřadovna), které převzalo úkoly zrušených okresních (městských) školních výborů. Rovněţ byly zrušeny místní (obvodní, újezdní) školní rady a místní školní výbory, jejichţ úkoly přešly na starostu obce. Z ministerstva školství byly na zemské úřady převedeny povinnosti ve věcech správy a dozoru nad národními školami. V lednu 1942 byly z kompetence ministerstva vyňaty kulturněpolitické záleţitosti, divadelnictví, film, rozhlas a tisk, písemnictví, výtvarné umění, hudba, zpěv a tanec, a byly přikázány nově vytvořenému Úřadu pro lidovou osvětu, přeměněnému později na Ministerstvo lidové osvěty.37
2.3.3. Školství v Československu do roku 1950
Poválečné období Československa bylo ve znamení otázek týkajících se budoucího vývoje školství. Na základě Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné, byla obnovena činnost orgánu školské správy – Ministerstva školství a osvěty, které se v roce 1948
35 BIANCHI, L.: Dějiny štátu, str. 476. 36 Emanuel Moravec (*1893, †1945) byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním reţimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939– 1945. 37 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 413. 17
změnilo na Ministerstvo školství, věd a umění. Pro oblast osvěty bylo vytvořeno samostatné ministerstvo.38 Ministerstvo řídilo všechny druhy a stupně školního vzdělávání, právně upravovalo náleţitosti kolem zřizování škol, stanovovalo síť středního školství a zvláštních školních zařízení. Řídilo také výkon školní inspekce. Státní správu školství v územních obvodech vykonávaly národní výbory, které v rozsahu svojí působnosti zřizovaly, spravovaly a rušily všechny stupně škol od mateřských po střední a současně zajišťovaly jejich odborné vedení.39 V dubnu roku 1948 byl schválen zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, na jehoţ základě byla ustanovena jednotná všeobecně vzdělávací škola devítiletá,40 povinná pro děti od 6 do 15 let. Základní vzdělání bylo poskytováno školami 1. a 2. stupně, kdy školu 1. stupně (národní) navštěvovali děti od 6 do 11 let a školu 2. stupně (střední) navštěvovali děti ve věku od 11 do15 let. Střední školy nahradily bývalé typy měšťanských škol a měly poskytnout ucelené základy vzdělání a podmínky po vstup do škol 3. stupně.41 Do školské soustavy byly začleněny také mateřské školy, které navštěvovaly děti předškolního věku od tří do šesti let.42
38 Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Praha, 2008. [citováno 2011-05-03]. Dostupné z:
3. Školství v okolí Veverské Bítýšky od počátků do poloviny 20. století 3.1. Lažánky 3.1.1. Obecná charakteristika 3.1.1.1. Polohopis a stručná historie obce Lažánky a osady Holasice
Laţánky jsou obec v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-venkov. Obec leţí zhruba 25 km severozápadně od Brna, mezi Veverskou Bítýškou a Tišnovem. Skládá se ze dvou katastrálních území: z vesnice Laţánky a osady Holasice. Osada Holasice se nachází necelý kilometr východně od Laţánek.
První dochovanou zmínku o Laţánkách nalezneme v listině moravského markraběte Přemysla z roku 1236, který daroval purkrabímu Ctiborovi z Veveří všechny důchody a uţitky dědiny Laţánky.43 Tato listina je ovšem podle Jindřicha Šebánka padělkem z 19. století.44 Období středověku bylo pro Laţánky obdobím střídání majitelů. Trvalého majitele na delší dobu obec získala v roce 1470, kdy byla spolu s hradem Deblín prodána královskému městu Brnu (zápis do zemských desek byl uskutečněn aţ v roce 1504).45 Laţánky se vyvíjely podél prodlouţené návsi zastavěné objekty školy a místního hostince. Z počátku 19. století jsou doloţeny první písemné zmínky o pálení vápna.46 Za vesnicí vznikla kolonie 12 malých vápenek a provoz výroby vápna zde trval aţ do 30. let minulého století.47 Po roce 1900 se v Laţánkách začal těţit kaolin48 a byl dopravován lanovou dráhou do Veverské Bítýšky, kde do provozu byla uvedena nejmodernější plavírna kaolinu ve střední Evropě. Těţba kaolinu probíhala do roku 1923.
43 Státní okresní archiv se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Archiv obce Laţánky (=AO L), inv. číslo: 9A, nečíslováno.; BOČEK, Antonín: Codex diplomaticus et epistolaris Moravie. Tomus secundus an annis 1200-1240. Olomouc 1839. Číslo v CDM: 275. 44 ŠEBÁNEK, Jindřich: Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306. Časopis matice moravské. Ročník 60, Brno 1936, s. 477-478. 45 SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, nečíslováno. 46 OHAREK, V.: Vlastivěda moravská, str. 294-295. 47JIHOMORAVSKÝ KRAJ, str. 317. 48 OHAREK, V., Vlastivěda moravská, str. 295. 19
Název obce Laţánky se vyvíjel a současný název pochází z doby krátce po roce 1906. Mezi dřívější varianty patřilo např.: Lazan49, Lazanky50, Laschanko51, Laţanký52 a další.
Polohopis a stručná historie osady Holasice
První zmínky o osadě Holasice se objevují v roce 1350 a posléze aţ v roce 1380, kdy Markétka, dcera Jana z Deblína a z Lomnice zdědila se svým manţelem Čeňkem z Kunštátu po otci deblínské panství se všemi osadami, mezi které patřily i Holasice.53 Kromě této informace a zmínky o osadě z roku 1415, kdy byla prodána společně s hradem Deblín nejvyšším komorníkem cúdy brněnské Janem z Lomnice rytíři Archlébovi z Večeřova a jeho potomkům, toho o osadě moc nevíme. Počet obyvatel se zvyšoval pomale a v současné době je v Holasicích pouhých 18 domů a trvale zde ţije 25 obyvatel.
Stejně jako se v průběhu staletí měnil název obce Laţánky, tak se měnilo i označení její osady Holasice. Tu bychom v minulých dobách nalezli například pod jménem: Holasicze54, Hollaschitz55 či Holaska56. Současný název pochází z roku 1846, kdy se krátce pouţíval současně s názvem Hollasitz.57
49 Název pouţíván v roce 1384 (ŠRÁMEK, R. – HOSÁK, L.: Místní jména I., str. 495). 50 Název pouţíván v roce 1504 (tamtéţ, str. 495). 51 Název pouţíván v letech 1674, 1846 a 1872 (tamtéţ, str. 495). 52 Název pouţíván v roce 1846 (tamtéţ, str. 495). 53 SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, nečíslováno. 54 Název pouţíván v roce 1390 (ŠRÁMEK, R. – HOSÁK, L.: Místní jména I., str. 270). 55 Název pouţíván v letech 1718, 1751 a 1846 (tamtéţ, str. 270). 56 Název pouţíván v roce 1720 (tamtéţ, str. 270). 57 Název pouţíván v roce 1846 (tamtéţ, str. 270). 20
3.1.2. Školství 3.1.2.1. Dějiny školy v Lažánkách od počátku do roku 1950
Kdy přesně byla škola v Laţánkách zaloţena, nevíme. Zmínky o této události nenalezneme ani ve fondu archivu obce Laţánky. První zmínka o škole pochází z roku 1786, kdy byla zaloţena místní fara a v této souvislosti byla zřízena i triviální škola,58 jejímţ patronem bylo c. k. gubernium, jakoţto vládní zástupce zřízeného náboţenského fondu. Školu navštěvovaly děti z osady Holasice a z obce Maršov. V roce 1863 si občané v Maršově postavili vlastní školu a Maršov byl tedy z laţánecké školy vyškolen. Původní školní budova byla malý domek, v němţ byla umístěna jen jedna malá učebna a vedle ní byl byt pro učitele (jedna světnička a jedna komůrka), v síni bylo také ohnisko s kuchyní. Prvním učitelem na škole byl pan Halm, který byl ale brzy přesazen jinam. Druhým učitelem se stal pan Antonín Šebetovský, který ale také posléze školu musel opustit – byl také přesazen jinam. Po něm zde působil učitel Mašek a po jeho smrti nastoupil učitel Antonín Menšík, který se stal nadučitelem a působil zde aţ do své smrti v roce 1887. Příjmy těchto prvních učitelů nám nejsou známy a ţádné bliţší informace o jejich působení na škole nemáme.59 K rozšíření školní budovy došlo v roce 1867.60 Budova byla skoro kompletně přestavěna nákladem 3.311 zl. 67 kr. - tento náklad byl krytý příspěvkem kuřimského velkostatku. V nové školní budově byla jedna učebna, dvě světnice pro učitele, kuchyň, komůrka, sklep a za budovou byl dvorek obehnaný zdí. Na tomto dvorku byly vystavěny záchody, chlév a dřevník. V roce 1871 byla v obci poprvé podle zemského zákona z 12. ledna 1870 zvolena místní školní rada. Místní školní rada posuzovala a vyřizovala veškerá nařízení a výnosy, které přišly od zemské školní rady a měla dbát na rozvoj a na správné fungování zdejší triviální školy. Předsedou rady byl zvolen hostinský v Laţánkách Jindřich Orator, místopředsedou se stal rolník Antonín Sova. Školními radními byli:
58 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Laţánky (=ZDŠ L), inv. číslo: 209, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, nečíslováno; OHAREK, V., Vlastivěda moravská, str. 296. 59 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 60 Státní okresní archiv se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Okresní úřad Tišnov (=OÚ T), Spisy jednotlivých škol – Triviální škola Laţánky, inv. číslo 1350, nečíslováno – listina povolující rozšíření školy z roku 1867. 21
farář Václav Blaţek, rolník Jakub Sova, městský rada v Brně za velkostatek K. Steiner a správce školy Antonín Menšík. V témţe roce byla zřízena i školní knihovna (dary a příspěvky byly zpočátku hlavně od faráře a hostinského pana Oratora, který byl jedním z nejbohatších občanů v obci).61 Výnosem zemské školní rady ze dne 3. března 1873 (č. 3.352) byla škola v Laţánkách rozšířena na dvoutřídní.62 Výnosem c. k. okresní rady školní ze dne 25. března téhoţ roku, bylo nařízeno místní školní radě, aby se postarala o druhou učebnu a o byt podučitele, a to bez prodlení. O dva roky později byla tedy vedle školy přistavěna nová budova pro druhou třídu a pro byt podučitele. Najít ovšem podučitele nebylo tak snadné, jak se zpočátku zdálo. V rozmezí let 1876 – 1886 se zde na místě podučitele vystřídali celkem čtyři učitelé a aţ ten poslední, pan Ladislav Vetešník, zde vydrţel delší dobu. Po smrti nadučitele Antonína Menšíka v roce 1887 se prozatímním správcem školy stal pan František Tlach. František Tlach byl posléze dekretem zemské školní rady ze dne 21. srpna 1887 jmenován novým nadučitelem. Podučitelem zůstal i nadále Ladislav Vetešník. Pokud se blíţe podíváme na chod školy, zjistíme, ţe učitelé si na sebe vzali úkol kromě vzdělávání ţáků také jejich mravní výchovu. A to především mimo školní budovu. Nově byla zavedena povinná návštěva chrámu Páně dětmi školou povinnými. Tyto děti se zde učily i chrámovému zpěvu a posléze se zúčastňovali veřejných církevních slavností. Snad i díky těmto povinným návštěvám kostela dopadla na výbornou vizitace důstojného pana děkana Františka S. Mlčocha, který vyslovil svoji velkou spokojenost s prospěchem ţáků v náboţenství. V podstatě celý první školní rok, kdy byl ve funkci nový nadučitel, dopadl velmi dobře. Navíc se v tomto roce i místní školní rada uvolila dát obnos 20 zl. na zakoupení učebních pomůcek do zeměpisu a přírodozpytu. V následujícím roce 1888 byly obnoveny školní rady na další čtyři funkční období: c. k. zemská školní rada, c. k. okresní školní rada a místní školní rada. Místní školní rada v tomto roce dodala škole prostředky na zakoupení dalších školních pomůcek, jako byly např.: mapy Evropy, mapa polokoule či dva teploměry. Dále v tomto školním roce vstoupily v platnost nové výnosy – např. výnos školní zemské rady 17. listopadu o povznesení kostelního zpěvu; říšský zákon ze 17. června a zemský zákon ze
61 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 62 Tamtéţ, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, nečíslováno; OHAREK, V., Vlastivěda moravská, str. 296. 22
14. prosince o nákladu na vyučování náboţenství na obecních školách nebo výnos zemské školní rady z 30. listopadu o školních visitacích. Významnou událostí tohoto roku byl odchod učitele náboţenství a místního faráře Emila Svitanského. Ten na rozloučenou uspořádal pro děti a příznivce školy menší slavnost. Jeho nástupcem a novým učitelem náboţenství se stal pan farář Jan Evangelista Kolouch. Důstojný pán dokonce v době delší nemoci nadučitele Františka Tlacha působil jako třídní učitel a tímto svým činem si vyslouţil uznání okresní školní rady. Také došlo k menší personální změně v učitelském sboru: podučitel Ladislav Vetešník byl přesazen do Jiříkovic a jeho nástupcem se stal pan Antonín Kuta.63 Také byla jmenována nová industriální učitelka a to paní Marie Tlachová.64 Chod školy probíhal bezproblémově i v dalších letech. Mezi ţáky se nevyskytovali ţádní, kteří by nějak výrazně narušovali chod školy. Personální obsazení se ustálilo v roce 1887 a od té doby se více méně nijak neměnilo. Také z hlediska nemocí, probíhalo vše dobře aţ na rok 1887, kdy byla škola na tři měsíce uzavřena kvůli epidemii tyfu. Škola také pravidelně vydávala školní zprávy a úspěšně rozmnoţovala sbírku knih ve svojí knihovně. Za významnější událost můţeme pokládat návštěvu brněnského biskupa Františka Skalického. Ten do Laţánek přijel kvůli udělování svátosti biřmování a při této události navštívil i místní školu, kde byl přítomen zkoušce z náboţenství. Pan biskup byl s výsledkem zkoušky velmi spokojený a pronesl pochvalná slova jak na prospěch ţáků, tak na působení učitelů.65 Zároveň byl také poţádán panem nadučitelem, aby byl tak laskav a školní kroniku poctil svým podpisem.66 Krátce po návštěvě brněnského biskupa onemocněl nadučitel František Tlach a bylo zavedeno polodenní vyučování. Polodenní vyučování bylo ukončeno aţ poté, co jako záskok za pana nadučitele nastoupil pan farář Mašek. Nově bylo zavedeno díky daru zdejší občanské záloţny vyučování ţenským ručním pracím. V roce 1895 byl zdejší nadučitel František Tlach jmenován nadučitelem v Chudčicích a pro tento školní rok musel být tedy ustanoven správce, kterým se stal pan farář Mašek, který aţ do konce školního roku vyučoval polodenně.
63 Antonín Kuta působil později jako nadučitelem v Moravských Knínicích (v letech 1914-1923). 64 O tom, zda to byla manţelka pana nadučitele, kronika mlčí a naši domněnku potvrzuje aţ ve chvíli, kdy pan nadučitel získává místo nadučitele v Chudčicích, tedy v roce 1895. 65 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 66 Podpis brněnského biskupa Františka Skalického nalezneme ve školní kronice pod zápisem o této události ve školním roce 1892/1893 v SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 23
V následujícím školním roce 1896/1897 došlo, jak nás informuje kronika školy, k rozdělení školních okresů na Moravě za příčinou zřízení c. k. okresních hejtmanství v Moravských Budějovicích a v Tišnově, a to z toho důvodu, aby školní okresy odpovídaly okresům politickým. Pro Laţánky z tohoto nařízení ovšem nic nového neplyne, protoţe obec i nadále spadá pod Tišnovský okres. V tomto školním roce také kvůli odchodu nadučitele Františka Tlacha zaniká místo industriální učitelky Marie Tlachové. Novým nadučitelem je jmenován Jan Václav Jurnečka, bývalý správce jednotřídní školy v Jamném. S novým nadučitelem přichází také díky výnosu c. k. okresní školní rady v Tišnově slečna učitelka Františka Máčková,67 která učí ručním pracím. Nově škola uţívá všeobecných úlev povolených výnosem c. k. zemské školní rady ze dne 28. ledna 1884. Úlevy spočívají v návštěvě školy v zimním pololetí a v úplném osvobození od docházky v pololetí letním. Za působení předchozího nadučitele nebyl tento výnos pouţíván v praxi. Chod školy probíhal nerušeně, kaţdoroční vizitace dopadaly dobře, nadále bylo dbáno na mravní výchovu dětí i mimo vyučování a ţáci byli nabádáni k vlastenectví. Všechny tyto zavedené praktiky probíhaly dál68 i za působení nového nadučitele Josefa Matouška, který zde působil od roku 1903 a stal se i místním kronikářem.69 S novým nadučitelem byla jmenována i nová industriální paní učitelka Františka Sísová,70 která učila i na škole v Maršově. V roce 1904 proběhla také menší přestavba školy, která byla nutná z důvodu otevření třetí třídy.71 Tuto třetí třídu schválila výnosem c. k. zemská školní rada dne 18. listopadu 1904. Výsledky po vizitaci na konci školního roku dopadli lépe ve srovnání s druhou a první třídou – coţ bylo ovšem dáno tím, ţe v těchto dvou třídách probíhalo vyučování jen polodenní.72 Nově měla být na návrh místní školní rady zaloţena školní zahrada a letní tělocvična. Projekt letní tělocvičny nenarazil na ţádnou překáţku, ale v případě školní zahrady byl pozemek vybraný jako školní zahrada oplocen aţ v roce 1906.73 Škola od následujícího roku (1905) pořádala besedy s rodiči ţáků, na kterých byla projednávána výchova v rodině a budoucí povolání ţáků.
67 Františka Máčková se později za nového pana nadučitele Jurnečky provdala. 68 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 69 SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 4. 70 Františka Sísová je manţelkou nadučitele Františka Síse z obecné školy v Maršově. 71 Moravský zemský archiv (=MZA). Fond Zemská školní rada (=ZŠR), inv. číslo: 21660, nečíslováno. 72 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 73 Tamtéţ, nečíslováno; Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Místní školní rada Laţánky (=MŠR L), inv. číslo: 1, nečíslováno. 24
V roce 1910 se obecní výbor v Laţánkách usnesl na jednotném výsledku ohledně poskytování úlev, které jsou dány výnosem c. k. zemské rady školní ze dne 28. ledna 1884. Jednohlasně bylo usneseno, aby na škole v Laţánkách byla všeobecná školní úleva zrušena a učitelům, aby bylo dovoleno v čase polních prací z podstatných příčin dát dětem úlevu na nějaký den. Tato ţádost byla zaslána okresní školní radě, která ji příznivě vyřídila.74 Před vypuknutím první světové války byla v lednu 1914 školou pronesena stíţnost na zemskou školní radu a to z důvodu neustanovení učitelské sily na škole.75 Události první světové války se školy nijak zvláště nedotkly, snad i proto, ţe zde převaţoval počet ţen nad muţi. Ve válečném období se ţáci účastnili různých slavností a pořádali sbírky pro zraněné – spolupracovali především s červeným kříţem.76 Po válce musela být místní školní radou podána ţádost zemské školní radě o zřízení pobočky při první třídě a to z důvodu, ţe počet ţáků dosáhl čísla 81.77 Zemská školní rada této ţádosti vyhověla a povolila zřízení pobočky první třídy na jeden školní rok.78 Znovu tento problém vyvstal aţ ve školním roce 1920/1921, kdy se ovšem týkal zřízení pobočky u druhé třídy.79 V roce 1923 bylo povoleno výnosem zemské školní rady zřízení prozatímní pobočky třetí třídy při škole.80 V témţe roce zemřel nadučitel Josef Matoušek, který na škole působil bez jediné přestávky od roku 1902. Pohřbu pana nadučitele se zúčastnil i okresní inspektor a místodrţitelský rada. Prozatímním správcem školy byl jmenován zdejší podučitel Petr Konečný.81 Petr Konečný se stal posléze novým kronikářem obce a řídícím učitelem, coţ byl nový termín pro nadučitele. Řídícím učitelem zde byl do roku 1936, kdy byl na vlastní ţádost přeloţen do Předklášteří.82
74 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 75 MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 2382, nečíslováno. Školní ani obecní kronika se nám o této stíţnosti nezmiňují. 76 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, nečíslováno, str. 7-8. 77 SOkA Brno-venkov. Fond MŠR L, inv. číslo: 1, nečíslováno. 78 SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo 1352, nečíslováno – kladné vyřízení ţádosti zemskou školní radou roku 1918. 79 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 80 Tamtéţ, nečíslováno; MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 33980, nečíslováno. 81 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 11. 82 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Laţánky (=ZDŠ L), inv. číslo: 210, nečíslováno. 25
Kronika školy nás informuje, ţe v prvním roce působení Petra Konečného jako řídícího učitele (školní rok 1924/1925) byla místní školní radou financována oprava školní budovy. Tato oprava vyšla místní školní radu na 5.238,14,- Kč. Pan řídící učitel byl také v témţe roce jmenován zástupcem školy do místní školní rady.83 Svoje místo v radě chtěl pro další volební období přenechat jiným učitelům, ale vzhledem k tomu, ţe učitelé se na zdejší škole velmi často střídali, byl řídící učitel nucen zůstat ve funkci i nadále.84 Petr Konečný se velmi angaţoval ve věcech, které se týkaly místní školy a jejích ţáků. Samozřejmostí bylo kaţdoroční pořádání dětského dne a různých loutkových představení, kaţdoroční výlety (např. na Pernštejn, na Buchlov, do Luhačovic či na Velehrad), tradiční výchovné besídky dětí s rodiči, pořádání sbírek pro zmrzačené občany za války atd. Jeho úsilím o zlepšování chodu a renomé školy bylo také dosaţeno toho, ţe zemská školní rada povolila zřízení sběrny při zdejší škole.85 I nadále probíhaly vizitace školy zemským okresním školním inspektorem. Vše dopadlo dobře, aţ na místnost druhé třídy, kterou zemský okresní školní inspektor naznal nevyhovující. Místnost byla totiţ vlhká a na zdi se chytala plíseň. Oprava proběhla o prázdninách následovně: ve vzdálenosti 8 cm od vlhké zdi ode dvora, na níţ se chytala plíseň, byla od základů postavena zeď nová. Na základy byl poloţen izolační papír a ve staré zdi byly vyvrtány čtyři větrací otvory.86 Ve stejné době svolila místní školní rada se zavedením elektrického proudu do třetí třídy87 z důvodu poslechu rádia na náklady učitele Františka Svítila. Rádio bylo zakoupeno také díky darům z proběhlé sbírky na koupi rádia.88 Po odchodu řídícího učitele Petra Konečného do Předklášteří vedla školu učitelka Tesařová a to do srpna téhoţ roku, kdy nastoupil nový řídící učitel Adolf Havlíček. Adolf Havlíček zde jako řídící učitel působil do roku 1941, kdy byl na vlastní ţádost přeloţen do Lomničky u Tišnova.89 Za Havlíčkova působení došlo k opravám školních
83 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Laţánky (=ZDŠ L), inv. číslo: 211, str. 1-2; SOkA Brno-venkov. Fond MŠR L, inv. číslo: 1, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo: 1352, nečíslováno. 84 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 20. 85 Tamtéţ, str. 8-10. 86 Tamtéţ, str. 29-30. 87 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Místní školní rada Laţánky (=MŠR L), inv. číslo: 2, nečíslováno. 88 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 38-39. 89 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 210, nečíslováno. 26
místností (vymalování a nové podlahy) a také se zasadil o pořízení nových školních lavic do celé druhé třídy a do části třídy třetí.90 Po jeho odchodu se řídícím učitelem stal pan Josef Staněk, který učil první třídu. Mezi další personál patří: učitelka Boţena Šmídová (druhá třída) a pan farář v Laţánkách Alois Fiala (náboţenství). Třetí třída byla zrušena výnosem České zemské školní rady pro Moravu v Brně z 27. srpna 1941. První a druhá třída se dále dělila na první a druhé oddělení. 91 Druhá světová válka sebou přinesla kromě jiţ výše zmíněného počtu tříd i zavedení německého úřadování na školách. Všechny úřední spisy, které odesílala česká škola (český učitel) musely být psány pouze německy. Okupační úřady tímto krokem sledovaly jeden jediný cíl – chtěli donutit české učitele ke studiu německého jazyka, aby poté mohli přesně a důkladně kontrolovat všechna úřední podání českých škol. Třídní knihy se tedy vedly dvojjazyčně, stejně jako školní zprávy.92 Na českých školách bylo za okupace provedeno mnoho změn a mezi nejvýraznější patří zrušení a následný zákaz pouţívání učebnic vydaných v Československé republice. Celý školní rok (1939/40) se tedy učilo bez slabikáře a četlo se pouze na tabuli. Také knihovny prošly několika revizemi. V následujícím školním roce byly kvůli kruté zimě a nedostatku uhlí prodlouţeny vánoční prázdniny aţ do 3. března a ţáci dostávali pouze 2x týdně písemné úkoly na papír.93 Ve školním roce 1941/42 byl učitelský sbor doplněný o učitele Miroslava Šipky, který vyučoval německý jazyk – a to nejen v Laţánkách ale i v Maršově.94 První impuls k vyučování němčiny na škole ovšem datujeme uţ do školního roku 1930/1931, kdy chtěl zavést výuku učitel František Svítil, ale nepřihlásil se mu do kurzu dostatečný počet ţáků.95 Německý jazyk se v první třídě vyučuje ve dvou skupinách, z nichţ první učí řídící učitel Staněk a druhou učitel Šipka. První skupina má německý jazyk 4 hodiny týdně a druhá skupina 7 hodin týdně. Všichni učitelé také museli vykonat všeobecnou zkoušku z německého jazyka v Tišnově.96
90 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 63. 91 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 210, nečíslováno. 92 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 69; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 67. 93 SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 66. 94 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 70. 95 Tamtéţ, str. 28; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo 1352, nečíslováno. 96 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 210, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 66. 27
V době války se také začíná projevovat nedostatek učitelů na školách. V Laţánkách po celou dobu druhé světové války učí pouze řídící učitel, dvě učitelky a pan farář náboţenství.97 Před koncem druhé světové války byly ještě z rozhodnutí německých úřadů zrušeny místní školní rady98 a pro jednotlivé obce byli jmenováni tzv. „správci obce školní“ (=Schulgemeindeleiter). Správcem v Laţánkách byl jmenován místní rolník pan Bedřich Ţaloudek.99 Nová místní školní rada byla jmenována aţ po skončení války 8. července 1945.100 V roce 1945 byly vánoční prázdniny opět prodlouţeny do 23. března a kvůli blíţící se frontě bylo vyučování 23. dubna zastaveno úplně. Pravidelné vyučování pak bylo zahájeno aţ 22. května po skončení druhé světové války.101 V roce 1947 bylo komisí pro stavbu škol rozhodnuto, ţe dosavadní školní budova nevyhovuje, jak svým umístěním, tak stářím budovy. Bylo sice rozhodnuto, ţe se postaví nová školní budova, ale také bylo jasné, ţe se tomu tak v nejbliţší době nestane. A to z důvodu, ţe vyhlédnuté stavební místo pro novou školní budovu nevyhovuje a na lepší stavební místo nejsou peníze.102 V následujícím roce byl přijat zákon č. 95/1948 Sb. a současný název školy se změnil na Národní školu I. stupně. Školní docházka je stanovena zákonem na 9 roků. Všechny děti tedy budou navštěvovat národní školu 5 let a poté budou pokračovat 4 roky na škole střední (dříve měšťanské). Podle tohoto zákona se má všem dětem do 15 let dostat stejného vzdělání v celé Československé republice.103
97 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 81-89. 98 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 413. 99 SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo 1352, nečíslováno. 100 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 94; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo 1352, nečíslováno – dokument z roku 1945 obsahující seznam přísahajících členů nové místní školní rady. 101 SOkA Brno-venkov. Fond AO L, inv. číslo: 9A, str. 66. 102 SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Laţánky, inv. číslo 1352, nečíslováno – dokumenty týkající se nového stavebního místa. 103 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, 95-109; Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). 28
3.1.2.1.1. Přehled nadučitelů triviální (obecné) školy104
Jméno a příjmení Funkční období105 Titul
J. Halm ? - ? správce školy, učitel
Antonín Šebetovský ? - ? správce školy, učitel
Jiří Mašek 1817 - 1823 správce školy, učitel
Antonín Menšík 1847 – 1887 správce školy, nadučitel
František Tlach 1887 – 1895 správce školy, nadučitel
Jan Václav Jurnečka 1895 – 1902 správce školy, nadučitel
Josef Matoušek 1902 – 1923 správce školy, nadučitel
Petr Konečný 1923 – 1936 správce školy, řídící učitel
Adolf Havlíček 1936 – 1941 správce školy, řídící učitel
Josef Staněk 1941 - 1969 správce školy, řídící učitel, ředitel
104 Seznam nadučitelů byl sestaven na základě informací z: SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 210, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 83; OHAREK, V., Vlastivěda moravská, str. 296. V seznamu nejsou uvedeny prozatímní správci a učitelé školy. 105 Data označená otazníkem se nepodařilo dohledat v ţádné kronice a literatuře. 29
3.2. Maršov 3.2.1. Obecná charakteristika 3.2.1.1. Polohopis a stručná historie obce
Obec Maršov leţí asi 30 km severozápadně od Brna. Jiţně od obce se nachází přírodní park Údolí Bílého potoka. K obci patří také z části osada Šmelcovna v údolí Bílého potoka.
První písemná zmínka o Maršově se nalézá v listině vydané Gertrudou z Deblína z 1. července 1299, kterou daruje celé Deblínské panství řádu německých rytířů. Ovšem Gertruda si v darovací listině vymínila značně vysokou doţivotní rentu a snad i díky událostem dalších let se řád německých rytířů panství nakonec nikdy neujal. V 15. století je pak Deblínské panství prodáno rytíři Artlebovi z Věteřova, od něj přešlo k pánům z Boskovic a v roce 1470 jej kupuje královské město Brno (zápis v zemských deskách je aţ v roce 1504).106 Maršov byl odedávna proslulý pálením a prodejem vápna (obec vznikla podél původní cesty k vápencovým dolům). Na přelomu 18. a 19. století zde bylo několik vápenek a osm obchodníků s vápnem. Také se zde nacházela cihelna, doloval se kaolin a ţelezná ruda. Huť na zpracování ţelezné rudy se pak nacházela v osadě Šmelcovna. Na přelomu 17. a 18. století vznikl na západním okraji obce hřbitůvek na Obůrce, který je dnes jedinou zdejší chráněnou památkou.107
Název obce se vyvíjel a měnil. Současný název se poprvé objevil v roce 1881 a trvale se uţívá od roku 1924.108 Mezi další varianty názvů patřilo např.: Marssow109, Marschaw110 nebo Marschow111.
106 HOSÁK, L.: Historický místopis, str. 223-224; JIHOMORAVSKÝ KRAJ, str. 320. 107 JIHOMORAVSKÝ KRAJ, str. 320. 108 ŠRÁMEK, Rudolf – HOSÁK, Ladislav: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Sv. 2., M-Ţ. Praha 1980, str. 40. 109 Název pouţíván v letech 1406, 1415, 1697 a 1846 (tamtéţ, str. 40). 110 Název pouţíván v roce 1674 (tamtéţ, str. 40). 111 Název pouţíván v letech 1718, 1720, 1751, 1846 a 1872 (tamtéţ, str. 40). 30
3.2.2. Školství 3.2.2.1. Dějiny školy v Maršově od počátku do roku 1950
Historie školy v Maršově se píše od roku 1863, kdy bylo započato se stavbou školní budovy. Myšlenka na stavbu vlastní školy přišla během oslav tisícileté památky příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu.112 Ti občané, kteří zpočátku návrh stavby školní budovy odmítali, přesvědčilo to, ţe by museli přispět poměrně velkou částkou na zamýšlenou stavbu nové školní budovy v Laţánkách, kterou navštěvovali místní ţáci. Po odsouhlasení nápadu stavby školní budovy občany, byla 30. ledna 1863 odeslána ţádost o povolení stavby na c. k. moravské místodrţitelství.113 C. k. moravské místodrţitelství odpovědělo kladně jiţ 25. února téhoţ roku a svolilo s vyškolením obce z Laţánek.114 Po tomto povolení musela obec odprodat část svých pozemků, aby se mohlo začít se stavbou. K odprodeji pozemků došlo z toho důvodu, ţe povolení ke stavbě bylo podmíněno vlastním financováním stavby a jelikoţ byla obecní pokladna prázdná, nebyla jiná moţnost. Díky nedostatku financí se dá říci, ţe si v Maršově postavili školu svépomoci sami – neměli na zaplacení dělníků, tak se na stavbě podíleli všichni občané, kteří ovládali nějaké řemeslo. Např. domkaři udělali z kopce rovinu, sousedé vozili písek a vodu, cihle a křidlici si vypálili v obecní cihelně a město Brno darovalo stavební dříví. Práce rychle pokračovala a uţ v říjnu téhoţ roku byla jednotřídní školní budova vystavěna. Školní budova byla 9. prosince vysvěcena a svému úkolu předána důstojným panem děkanem Sellnerem z Kuřimi.115 Prvním učitelem na škole byl pan František Menšík, který se stal také místním kronikářem a sepsal první pamětní knihu obce Maršov, která je vedena právě od roku zaloţení školy. Plat učitele Menšíka byl aţ do roku 1871 vyplácen z obecní kasy a činil 210 zl. sluţného ročně.116 Po vřazení obce do II. platové třídy117 bylo od roku 1871
112 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Maršov (=ZDŠ M), inv. číslo 186, str. 5; Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Archiv obce Maršov (=AO M), inv. číslo 5b, str. 7. 113 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 5. 114 Tamtéţ, str. 5; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Spisy jednotlivých škol – Obecná škola Braníškov (také Deblín a Maršov), inv. číslo 1350, nečíslováno – dopis c. k. moravského místodrţitelství z roku 1863. 115 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 5; SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5b, str. 7-8. 116SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 6 a str. 69; OHAREK, V.: Vlastivěda moravská, str. 346. 31
vypláceno učiteli 500 zl. sluţného ročně. Učitel obýval jednu vcelku prostornou místnost118 a od roku 1873 měl k dispozici i zahradu, kterou dostal darem od zakladatelů školy. V následujícím roce byla také u školy vykopána studna.119 Ţáky školy byli děti z Maršova a posléze i z Braníškova. Kaţdý školní rok byl povětšinou na místní škole ve znamení nějaké oslavy, při které došlo ke zkrášlení a vyzdobení školní budovy. Kronika nás informuje o jedné takové oslavě, která byla uspořádána k 600. výročí Habsburků. Při této oslavě se konala slavnostní mše a poté ţáci zpívali a recitovali. Školní budova se postupem času stala nevyhovující. A to nejen z kapacitních důvodů, ale i díky vlhku a plísním. Místní občané ovšem dlouho nechtěli investovat do rozšíření školy na dvoutřídní a stalo se tak aţ na nátlak c. k. okresního komisaře a c. k. okresního školního dozorce, kteří dokázali v roce 1884 místní občany přesvědčit o nutnosti této stavební úpravy. Do měsíce od podání ţádosti přišlo od c. k. zemské školní rady svolení, které nařizovalo místní školní radě, aby se bez prodlení domluvila s obecními výbory přiškolených obcí a posléze předloţila plány ke schválení. Tyto plány měly podle nařízení c. k. zemské školní rady obsahovat i samostatný byt pro učitele. Plány nové školní budovy s rozpočtem 6015 zl. 50 kr. vyhotovil pan František Svoboda z Tišnova. Po schválení plánů stavitelským úřadem města Brna a c. k. okresní školní radou se v následujícím roce mohlo přistoupit ke stavbě budovy.120 Nešlo to ovšem tak rychle, jak si místní školní rada představovala a stavět se začalo nakonec aţ v roce 1886.121 V tomto roce také došlo od c. k. zemské školní rady svolení se zřízením druhé třídy a zároveň byl vypsán konkurz na obsazení místa podučitele.122 Základy byly vykopány 1. května, ovšem v rámci stavebních prací nastal problém s přerušením vyučování, který byl nakonec vyřešen nařízením c. k. okresního školního dozorce o ukončení školního roku dříve – školní rok 1885/1886 tedy skončil 15. června. K práci na stavbě byli sezváni mistři ze svých oborů z širokého okolí, např. zednické práce prováděl mistr z Křiţanova, tesařský mistr byl z Říčan, stolaři byli z Velké Bíteše, hrnčíři z nedaleké Veverské Bítýšky a další. Práce na škole postupovaly rychle a uţ
117 K vřazení obce do II. platové třídy došlo díky novému školnímu zákonu z 24. ledna 1870, který vstoupil v platnost 1. ledna 1871. Tohoto zákona si všímá i kronika školy v Chudčicích, která platové poměry místního pana učitele rozebírá podrobněji. 118 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 6. 119 Tamtéţ, str. 7-8; SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5b, str. 14-15. 120 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 8-17. 121 Tamtéţ, str. 17; OHAREK, V.: Vlastivěda moravskká, str. 346. 122 MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 7028, nečíslováno. 32
29. října proběhla kolaudace budovy. Ještě téhoţ měsíce pak byla škola vysvěcena a předána do uţívání. Slavnosti se zúčastnili učitelé z Veverské Bítýšky, Laţánek a Javůrku. Všichni tito učitelé se po skončení slavnosti odebrali do bytu správce školy, kde pokračovala oslava. Byt pro správce školy byla v podstatě přestavěná bývalá třída. Nová školní budova se tedy nacházela pořád na samém místě, jen byla rozšířena - vedle původní školní budovy byla postavena nová jednopatrová budova.123 V roce 1899 došlo k rozšíření školy na trojtřídní.124 Ke školní budově patřila i knihovna, kterou obdarovával knihami především místní příznivce školy pan farář Jan Evangelista Kohout. Pan farář také kaţdý rok dával finanční dar chudým dětem. Pokud se podíváme zpětně na školní dějiny devatenáctého století zjistíme, ţe škola byla od doby svého prvního otevření (tedy v roce 1863) uzavřena jen jednou a to z důvodu výskytu spály. Kaţdý školní rok také povětšinou probíhala nějaká oslava, jejíchţ součástí byla i zádušní mše.125 Počátek dvacátého století je především ve znamení vyškolení Braníškova z Maršova. Toto rozhodnutí padlo v roce 1901 a stalo se tak hlavně z důvodu špatné dostupnosti dětí do školy v Maršově (především v zimním období a v době dešťů, kdy jsou silnice zablácené a plné kaluţí). V roce 1904 byla tedy v Braníškově vystavěna expozitní jednotřídní škola s vyučovacím jazykem českým. Učiteli na škole se stali učitelé z Laţánek a Maršova.126 Z kroniky školy se dozvídáme, ţe v roce 1908 (16. března) zemřel místní nadučitel pan František Sís, který svého času působil i na škole v Laţánkách. Nadučitel Sís je druhým učitelem, který je v kronice školy jmenován.127 Nadučitel Sís se těšil velké oblibě v širokém okolí a především ve škole v Maršově a Braníškově, kde působil celých 37 roků. Pan nadučitel byl, jak nás kronika informuje, nejen učitelem, ale i rádcem, přítelem, milým společníkem, vzorným občanem a obec Maršov na něm lpěla. Pohřbu nadučitele Síse se zúčastnilo mnoho kolegů a občanů nejen z obce Maršov, ale i z širokého okolí, a to i přes velmi nepříznivé počasí. Správa školy byla svěřena definitivnímu učiteli panu Petru Konečnému, kterého známe jako pozdějšího řídícího
123 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 17. 124 MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 463, nečíslováno. 125 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 20-27. 126 Tamtéţ, str. 30-35. 127 Ostatní nadučitelé a učitelé jsou uvedeni aţ v přehledu učitelů na konci kroniky. Tento přehled se také dá povaţovat za jakýsi ţivotopis kaţdého správce, nadučitele, učitele a podučitele, který zde na škole působil. 33
učitele v Laţánkách.128 S novým prozatímním správcem školy bylo také zavedeno polodenní vyučování, které trvalo aţ do 1. dubna téhoţ roku. V následujícím školním roce se do Maršova přistěhoval nový správce školy pan Petr Sklenář. Nový správce byl v den svého příjezdu uvítán nejen dětmi ale i místní školní radou. Hned na počátku svého působení na zdejší škole si musel opravit byt správce, který byl v ţalostném stavu. Také shledal, ţe místní škola na tom není moc dobře a to nejen z pohledu vnějšího (vzhled budovy) ale i vnitřního (hledisko školních pomůcek). Dalším sporem který nastal, byl problém s pozemky, které náleţí místnímu nadučiteli. Nadučitel měl k dispozici dva kusy obecního pozemku a to bylo trnem v oku místním občanům. Spor se dostal tak daleko, ţe pan správce ţádal rozhodnutí u c. k. okresní školní rady, která nakonec rozhodla v jeho prospěch. V témţe školním roce (1923) odešel Petr Konečný učit na školu do Laţánek a bylo opět zavedeno polodenní vyučování, které skončilo aţ dosazením nového učitele a to za pomoci pana c. k. okresního školního dozorce, jenţ se v této věci velmi angaţoval a snaţil se místním učitelům pomoci.129 Doba první světové války znamenala pro školu především narukování správce Petra Sklenáře na vojnu. Jeho zástupcem se stal prozatímní správce školy v Braníškově pan Josef Novotný. Učitel Novotný vyučoval obden, jeden den v Braníškově a jeden den v Maršově. Po odvodu správce Sklenáře také vyučoval na škole kandidát učitelství pan Antonín Šikula, ale i ten byl později povolán na vojnu. Na školách také řádily různé epidemie, kvůli nimţ byly školy desinfikovány. To ovšem v Maršově nezabralo a vypukla tu epidemie spály, která uzavřela školu a navíc při ní zemřel malý syn správce školy Sklenáře, který navštěvoval první třídu. Po znovuotevření školy se vyučovalo jen v úterý, ve čtvrtek a v pátek. Ţáci prováděli sběr kovů, vlny a kaučuku. Také byl proveden soupis zásob uloţených ve školní budově a na vojnu byli odvedeni osmnáctiletí obyvatelé obce.130 Novým prozatímním správcem školy se ve školním roce 1916/17 stal pan Josef Klíma a od dubna roku 1917 tuto funkci vykonávala paní Karla Procházková, jako výpomocná správkyně školy. Učitelka Procházková zde byla jediná učitelská síla na celkem 180 ţáků a vyučování muselo být tedy polodenní.131 Tato forma polodenního
128 Petr Konečný byl řídící učitel v Laţánkách v letech 1923-1936 129 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 37-41. 130 Tamtéţ, str. 50-56. 131 Tamtéţ, str. 64. 34
vyučování byla zrušena aţ v následujícím školním roce, kdy nastoupily dvě nové učitelky na výpomoc. Počet ţáků zůstal stejný a proto bylo zaţádáno o povolení ke zřízení pobočky při první třídě. Během první světové války se vyučovalo nepravidelně a nebylo také nikoho, kdo by se o školu staral – trvalý správce školy byl na vojně a prozatímní správci se velmi střídali. Po válce tedy školní budova vypadla velmi zbědovaně, z ţákovské knihovny se poztrácelo velké mnoţství knih, obrazy leţely potrhány na půdě a kamna, která byla před válkou úplně nová, byla rozbita a k nepouţití (nová kamna byla pořízena do obou učeben aţ ve školním roce 1922/23). Vzhledem k tomu, ţe cena pomůcek byla velmi vysoká, tak se nepředpokládalo zlepšení situace na škole – tak nás informuje kronika. Také pan správce se z vojny vrátil úplně zničený, jak tělesně, tak duševně, a na nové zrestaurování školy neměl sílu.132 Dalším negativem poválečné doby byl jiţ výše zmíněný nedostatek věcných ţákovských potřeb (z důvodu velké ceny), takţe tím pádem učitelé na psaní pouţívali tabulky a učebnice neměla ani polovina ţáků. I návštěva školy byla velmi malá a to z důvodu nedostatku pracovních sil.133 I kdyţ jsem výše zmínila, ţe na zrestaurování školy nejsou finance, nakonec se podařilo alespoň omítnout budovu zvenku, opatřit ji novými okny, místy opravit střechu a pořídit nový plot kolem venkovní tělocvičny.134 V poválečném období vstoupily v platnost nové zákony. Zákon z roku 1922 číslo 226 Sb. umoţňuje nově propouštět děti ze školy poté, co odchodí osm let školní docházky – tedy po uplynutí 14 roku.135 Následující školní rok je ve znamení vydání nových učebních osnov a zavedení nových učebních předmětů. Nově se má vyučovat: občanská nauka o výchově, ruční práce výchovné (pro chlapce), nauka o domácím hospodářství (pro děvčata od 8 školního roku) a tělesná výchova. V rámci těchto nových osnov musely být zakoupeny nové příručky, aby vyučování probíhalo správně. V roce 1925 jsou poprvé zavedeny třídenní pololetní prázdniny na obecných školách.136 Počet ţáků navštěvujících školu se zvyšoval a proto bylo v roce 1927 vydáno zemskou školní radou svolení o ponechání prozatímní pobočky při druhé třídě.137
132 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 57-63. 133 SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, karton 466, Místní školní rada Maršov, inv. číslo: 1352, nečíslováno. 134 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 111-115. 135 Tamtéţ, str. 117; Zákon č. 226/1922 Sb., zákon, jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. 136 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 119-124. 137 MZA. Fond ŢŠR, inv. číslo: 49771, nečíslováno. 35
Jaká byla situace ve 30. letech se z kroniky školy nedozvíme. Kronika nás ve svém prvním díle informuje o situaci do roku 1928 a její druhý díl začíná rokem 1940. Hlavním zdrojem informacím z toho období, kdy nemáme k dispozici školní kroniku, je pamětní kniha obce Maršov sepsaná řídícím panem učitelem Josefem Vilnerem. Z ní se dozvídáme např. o drobných úpravách školy a školního pozemku138 a také o sestavení nové školní rady.139 Vzhledem k tomu, ţe je toto období obdobím hospodářské krize, jsou místní občané kvůli vysoké nezaměstnanosti zaměstnání např. i sázením stromů ve školní zahradě. Coţ je práce, kterou by si učitelé jinak vykonali sami.140 V roce 1936 okresní osvětový sbor společně s místní osvětovou komisí uspořádal tzv. putovní školu. Šlo o cyklus sedmi přednášek z hospodářského, politického a právního oboru. Přednášky se konaly na škole a průměrná účast na nich byla 100 posluchačů. Po svém úspěchu byla putovní škola opakována na podzim, ovšem s jiným programem a s průměrnou účastí 60 posluchačů.141 V roce 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Tímto rozhodnutím byla zrušena samostatnost Československa.142 V období protektorátu musely být slaveny jak narozeniny Adolfa Hitlera, tak i vznik protektorátu. S těmito oslavami souvisí i výzdoba tříd, která musela nést na zdech obrazy Adolfa Hitlera a samozřejmě tehdejšího prezidenta Emila Háchy.143 Tato doba je také dobou zákazů, ať jde o ty známější (zákaz poslouchání rozhlasu, revize knih) nebo o ty méně známé (uzavření a zapečetění veřejných a školních knihoven nebo zákaz pouţívání školních učebnic). Také školní budova nesla pozměněný název, místo českého označení „Škola“ byla změněna na „Volksschule“ (=obecná škola).144 Z nařízení protektorátních úřadů také na škole, jako jediné budově v obci, visel prapor s hákovým kříţem.145 V témţe roce 1. září vypukla válka mezi Polskem a Německem a toto datum bývá bráno jako začátek druhé světové války. Válečné období mělo vliv na počet ţáků, kteří docházeli do školy – jejich počet klesl kvůli pracím doma a na polích.146 Do obce také
138 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 13-14. 139 Tamtéţ, str. 14; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Maršov, inv. číslo 1352, nečíslováno - dokument obsahující seznam přísahajících členů nové místní školní rady.. 140 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 32. 141 Tamtéţ, str. 51. 142 HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J.: Dějiny správy, str. 402. 143 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Maršov (=ZDŠ M), inv. číslo 187, nečíslováno. 144 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 72-73. 145 Tamtéţ, str. 106. 146 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 187, nečíslováno. 36
několikrát zavítalo gestapo a vyslýchalo řídícího učitele a místního kronikáře Josefa Vilnera. Ten byl posléze poslán do předčasné penze a při ní vykonával funkci tlumočníka na obecním úřadě, kde musel zůstat aţ do převratu.147 S nástupem nového ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce v roce 1942, byla zavedena němčina jako úřední jazyk škol. Výuka německého jazyka probíhala jiţ od první třídy a někdy i 7 hodin týdně.148 V roce 1943 byly za účelem prohloubení a jednotného uspořádání vyučování v německém jazyce na obecných a hlavních školách s českým vyučovacím jazykem zavedeny pracovní krouţky pro všechny učitele pověřené vyučováním německého jazyka. Učitelé jedno a dvoutřídních škol se těchto schůzek zúčastňovali jedenkrát za dva měsíce. Pro učitele z Braníškova, Laţánek a Maršova byl tento pracovní krouţek zřízený v Maršově a vedoucím krouţku se stal učitel Miroslav Šipka z Veverské Bítýšky. V následujícím roce byly vládním nařízením zrušeny místní (obvodní, újezdní) školní rady. Jejich příslušnost a úkoly přešly na starosty. Výnosem ministerstva školství z 24. ledna 1944 (č. 104756/43-I) má kaţdý ţák, který navštěvuje některou ze škol podřízenou ministerstvu školství odvádět 8,- Kč jako příspěvek na učební pomůcky. Rodiny se třemi dětmi, platí tento příspěvek jen za první a druhé dítě. Z rodin se čtyřmi a více dětmi platí jen nejstarší dítě. Na místní škole mělo povinnost tento poplatek platit 52 z 55 dětí.149 Ve školním roce 1944/45 byly dětem na místní obecní škole po skončení vánočních prázdnin uděleny uhelné prázdniny, které trvaly aţ do 22. ledna 1945, a to z důvodu nedostatku uhlí. Ţáci tedy do školy chodili dvakrát týdně (úterý a pátek) a to jen pro látku k domácím úkolům. Pravidelné vyučování začalo 24. března, ale jen na chvíli, protoţe škola slouţila jako ubytovna vojákům vţdy, kdyţ se fronta přiblíţila na dohled. Pravidelné vyučování začalo znovu aţ 22. května a školu převzal do své péče opět učitel Josef Vilner, který byl v roce 1942 poslán do penze. O měsíc později řídící učitel Vilner a učitelka Marie Synková obnovili učitelský slib na schůzi národního výboru.150 O dění na škole v poválečném období nás kronika informuje velmi stroze. Dozvídáme se jen to, ţe děti byly vyšetřeny a očkovány na tuberkulózu obvodním
147 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 78. 148 Tamtéţ, str. 106-107. 149SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 187, nečíslováno. 150 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 108-110. 37
lékařem a ţe o prázdninách se při úklidu školy podíleli rodiče ţáků, především maminky.151
151 SOkA Brno-venkov. Fond AO M, inv. číslo: 5c, str. 152-153. 38
3.2.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecné školy152
Jméno a příjmení Funkční období Titul
František Menšík 1863 – 1870 podučitel Jan František Štěpán květen 1870 – březen 1871 podučitel František Sís 1871 - 1908 podučitel -> nadučitel od r. 1888 Petr Sklenář 1908 - 1927 nadučitel, správce školy Ludmila Kadlecová 1927 – 1928 učitelka a správce školy Josef Vilner 1928 - ? řídící učitel
3.2.2.1.2. Přehled učitelů místní obecní školy153
Jméno a příjmení Funkční období (Školní rok) Povolání
Ladislav Tarantík 1886 - 1887 pomocný učitel Jan Senz 1899 – 1901 podučitel Ludvík Studený 1901 – 1904 podučitel František Buchta 1908 výpomocný učitel Antonín Šikula 1915 - 1923 učitel Pavla Kašová 1917 výpomocná učitelka Milada Denková 1917 výpomocná učitelka a výp. správce Ludmila Kadlecová 1927 – 1928 učitelka a správce školy Marie Patloková 1928 - 1929 výpomocná učitelka
152 Seznam nadučitelů místní školy byl sestaven na základě informací z: SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 69-86. V seznamu nejsou uvedeni prozatímní správci školy. 153 Seznam učitelů místní školy byl sestaven na základě informací z: SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ M, inv. číslo 186, str. 69-86. V seznamu nejsou uvedeni prozatímní učitelé školy. 39
3.3. Chudčice 3.3.1. Obecná charakteristika 3.3.1.1. Polohopis a stručná historie obce
Obec Chudčice nalezneme 20 km severozápadně od Brna v mírné, příčné sníţenině, geologicky dobře známé zlomové oblasti – v Boskovické brázdě. Na východě obce se rozkládá zalesněná oblast Obora, která spadá do katastrálního území Brna-Kníniček.
Nejstarší zpráva o Chudčicích se nám dochovala v listině pro klášter v Doubravníku, vydané v srpnu roku 1235 v Brně.154 Touto listinou potvrzuje markrabě Přemysl klášteru Doubravnickému jedno popluţí (lán) v Chudčicích.155 Od roku 1413 patřily Chudčice k panství Veverskému, a to aţ do roku 1609.156 Chudčice procházely staletími vcelku klidným vývojem. Mezi bouřlivé okamţiky dějin obce patří snad jen husitské období, kdy husité obléhali Brno. Do Chudčic však husité nepřišli, usadili se v okolí mezi Senticemi a Čebínem a vypálily obec Drásov.157 20. století je ve znamení rozvoje obce a ve zbudování ţelezniční tratě z Veverské Bítýšky do Kuřimi. Tato ţeleznice měla v rámci rozvoje obce zastávku i v Chudčicích a fungovala zde do roku 1936, kdy byla dráha odkoupena továrníkem panem Baťou.158
Nejstarší podoba jména Chudčice pochází z jiţ výše zmíněného roku 1235 a zní Hudcich.159 Variant pravopisu je mnoho, proto pro příklad uvedu jen některé. Např.: Chuczycze160, Chuczijcze161, Chutitz162, Kutzitz163, Chutschitz164 nebo Chudčitz165.
154 FRIEDRICH, Gustav: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus III, fasciculus 1, 1231-1238. Praha 1942. Číslo v CDB: 119; DUPAL, V.: Chudčice…, strr. 50. 155 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Archiv obce Chudčice (=AO CH), inv. číslo 15, str. 1. – autor kroniky uvádí jako nejstarší zmínku o obci rok 1238, ostatní informace se pak uţ shodují s G. Friedrichem a V. Dupalem. 156 HOSÁK, L.: Historický místopis, str. 227; DUPAL, V.:Chudčice., str. 55 a 59. 157 DUPAL, V.: Chudčice, str. 55-61. 158 Tamtéţ, str. 148-151; HLAVÁČEK, Libor: Od projektu místní dráhy Kuřim-Veverská Bítýška k zahájení provozu. Vlastivědný věstník moravský. Ročník 29, Brno 1977. Číslo 3, str. 283-290. 159 ŠRÁMEK, R. – HOSÁK, L.: Místní jména I., str. 327. 160 Název pouţíván v roce 1538 (tamtéţ, str. 327). 161 Název pouţíván v roce 1559 (tamtéţ, str. 327). 162 Název pouţíván v letech 1674 a 1751 (tamtéţ, str. 327). 163 Název pouţíván v roce 1720 (tamtéţ, str. 327). 164 Název pouţíván v letech 1846 a 1872 (tamtéţ, str. 327). 165 Název pouţíván v roce 1893 (tamtéţ, str. 327). 40
3.3.2. Školství 3.3.2.1. Dějiny školy v Chudčicích od počátku do roku 1950
Kdy přesně byla škola v Chudčicích zaloţena, se neví. Jak nás ovšem informuje autor kroniky pan Jan Matoušek, doba zaloţení školy spadá do období reforem Marie Terezie a jejího syna Josefa II., přesněji do roku 1774, do období nového všeobecného školského řádu. Ţádné bliţší informace ale o historii školy z této doby nemáme. Nejstarší zmínka o škole se nachází ve farní matrice v Čebíně, kde je uvedeno datum 1. dubna 1795 a jméno Ondřeje Trávníčka jako učitele školy v Chudčicích a kmotra Ignáce Hájka. Prvním učitelem na škole byl podle vzpomínek obyvatel tedy pan Ondřej Trávníček a školní budova neexistovala, vyučovalo se v domku č. 40. Učitel Trávníček v roce 1810 odešel učit do Hradčan a novým učitelem se stal pan Jiří Horáček.166 Ani o něm nemáme ţádné bliţší informace. Podle vzpomínek občanů, jak nás informuje kronika, byla návštěvnost školy slabá a prospěch téţ. Vyučovalo se čtení, psaní, počty a náboţenství. Podle občanů nebyl učitel Horáček moc vzdělaný člověk (v hudbě se nevyznal a německy neuměl). Za Horáčkova působení ovšem uţ škola stála a to v budově č. 45 – dle kroniky to byla: „chaloupka vroubená a slámou krytá, s malou učírnou a nepatrným jednookenním obydlím učitele“. Školní budova byla přestavěna za Horáčkova následovníka učitele Františka Rohlínka, který zde působil od roku 1839. Škola dostala střechu z tašek, vyučovací místnost byla o čtyřech oknech a učitelský byt byla prostorná místnost s kuchyní a sklepem. Celková přestavba vyšla na 719 zl. Mezi stavbou v roce 1841 se vyučovalo v domě č. 55. Z dochovaných spisů se dozvídáme, ţe pan učitel uměl česky i německy. Ţáků dle popisné knihy bývalo kolem 50 a byli děleni na dvě třídy s celodenním vyučováním. Po učiteli Rohlínkovi byl na školu dosazen učitel Jan Mašíček. Učitel Mašíček měl na tehdejší dobu velice slušné vzdělání: 4 třídy c. k. normální školy a půlroční kurz pro triviální školy, dále sloţil zkoušku učitelskou česky i německy, a v roce 1872 sloţil
166 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 117; MZA. Fond Školská fasse, sig. 51, nečíslováno; DUPAL, V.: Chudčice, str. 146. Školská fasse nás informuje o Horáčkově působení v Chudčicích uţ v roce 1796, ovšem obě kroniky (školní i obecní) uvádějí jako rok nástupu rok 1810. Přesnější informace nepodává ani V. Dupal ve svojí knize, který tento Horáčkův nástup blíţe nespecifikuje, jen uvádí, ţe nastoupil po rektorovi Ondřeji Trávníčkovi. 41
zkoušku doplňovací.167 Za svého působení na škole získal pro školu ovocnou zahrádku obehnanou dřevěným plotem. Škola byla za působení učitele Mašíčka několikrát opravována, ale hlavní oprava byla podniknuta v roce 1868 a vyšla na 350 zl.168 Kvůli této opravě byly odprodány obecní vyvazovací obligace za 230 zl. Do školy byly pořízeny nové lavice a nábytek, nová okna a dveře, byla udělána nová vazba a střecha, byl postaven dřevěný chlívek na vepřový dobytek, dále byla znovuzřízena kuchyňka a postaven nový komín. Také bylo před školou postaveno zábradlí.169 Za působení učitele Mašíčka bylo výnosem c. k. zemské školní rady ze dne 14. září 1878 zavedeno na ţádost obce polodenní vyučování. A to především z kapacitních důvodů, protoţe počet ţáků od roku 1870 kolísal mezi 75-85.170 Pokud se podíváme na příjmy učitele Mašíčka, tak ty do roku 1857 činily 120 zl. ročně + ¾ pole „na zahrádkách“ a ½ pole u Dolního mlýna. V roce 1865 byl příjem místního učitele srovnán na základě zakládací listiny ze dne 16. listopadu stvrzené obecním výborem, farním úřadem v Čebíně, okresním školním dozorem v Kuřimi a c. k. moravským zemským místodrţitelstvím v Brně následovně: - výnos z pozemků (polí), zahrádky ………………………….. 2 zl. 20 kr. - plat z obecní pokladny splatný ve ¼ letních lhůtách ………. 207 zl. 80 kr. celkový roční příjem …………………………………………. 210 zl.171 K tomu všemu je ještě obec povinna starat se o celoroční čistotu školy a o dodání poštípaného dřeva na zimu. Vzhledem k těmto výdajům platili ţáci niţších ročníků 10 kr. a ţáci vyšších ročníků 21 kr. měsíčně. S novým školním řádem z 24. ledna 1870 byl plat učitele navýšen na 300 zl. ročně, počínaje 1. lednem 1871. Jelikoţ pan učitel Mašíček sloţil doplňovací zkoušky, byl mu plat navýšen aţ na 480 zl. V roce 1882 byla škola vřazena do II. třídy učitelských platů a učitel měl tedy 650 zl. sluţného.172 Po smrti pana učitele Jana Mašíčka v roce 1884 byl na jeho místo dosazen zakladatel a autor školní kroniky a správce školy pan Jan Matoušek.173 Pan Matoušek zpočátku působil také jako podučitel ve Veverské Bítýšce (od roku 1879) a do školy
167 DUPAL, V.: Chudčice, str. 146. 168 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 117-120. 169 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 170 Tamtéţ; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 117-120; MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 8538, nečíslováno. 171 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 119; DUPAL, V.: Chudčice, str. 146. 172 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 119. 173 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; DUPAL, V.: Chudčice, str. 146. 42
v Chudčicích docházel.174 Na počátku jeho působení byla škola v neutěšeném stavu a to především z toho důvodu, ţe se jí pan Mašíček v posledních letech ţivota, kdy byl postiţen těţkou nemocí, nevěnoval. S vyučováním se tedy muselo začít ve všech stupních téměř znovu od začátku. Škola nedisponovala kromě dvou map a jednoho obrazu ţádnými učebními pomůckami. Počet ţáků navštěvující školu se ustálil kolem čísla 100. Z toho důvodu probíhalo vyučování i nadále polodenně a ţáci byli rozděleni na dvě skupiny (vyšší a niţší) – kaţdá skupina se pak dále dělila na dvě oddělení: vyučování vyšší skupiny probíhalo ráno a mělo 2. oddělení: 1. oddělení: ţáci 4. – 6. školního roku 2. oddělení: ţáci 7. – 8. školního roku vyučování niţší skupiny probíhalo odpoledne a také mělo 2. oddělení: 1. oddělení: ţáci 1. školního roku 2. oddělení: ţáci 2. – 3. školního roku. Náboţenství na škole vyučoval pan farář z Čebína.175 Vzhledem k výše uvedenému stavu učebních pomůcek, které byly nedostatečné, se kaţdý rok na náklady místní školní rady zakupovaly pomůcky nové. Největší nákup učebních pomůcek proběhl v roce 1885, kdy místní školní rada vyčlenila aţ 48 zl.176 Kaţdý rok byl pravidelně pořádán alespoň jeden výlet, na který se vybíralo po obci. To proto, aby se děti na výletě měly čím občerstvit – škola sama na takového výdaje neměla. V roce 1889 bylo zaţádáno na c. k. zemskou školní radu o povolení k rozšíření školy. Toto povolení bylo hned v témţe roce vydáno a počítalo se s tím, ţe od školního roku 1892/93 bude škola dvojtřídní. Nařízeným výnosem, který obsahoval i povolení k rozšíření stavby, se muselo započít s hledáním místa pro novou školní budovu.177 Ta stávající byla totiţ c. k. okresním inspektorem shledána „prachatrnou“ a prozatím, neţ bude postavena budova nová, byla nařízena alespoň stavba celé jiţní zdi. V rámci této vizitace budovy školy byly c. k. okresnímu inspektorovi ukázány i místa pro novou školní budovu. První místo na nejsevernějším místě obce „Delníku“ bylo zavrhnuto pro velkou vzdálenost, ale druhé místo „na obecní pastoušce“ uţ schváleno bylo – mělo
174 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov): Fond Národní školy Veverská Bítýška (=NŠ VB), inv. číslo: 345, nečíslováno; EICHLER, Karel: Paměti panství veverského. Obecní úřad Veverská Bítýška 1995. Reprint původního vydání vytištěného vlastním nákladem autora v Brně 1891, str. 497-498. 175 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 176 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 121. 177 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 43
zahrádku i dvorek. Místo „na pastoušce“ mělo sice jen 800 m², ale vyhrálo díky půdě a především díky poloze. Později byl pozemek znovu přeměřen a bylo přikoupeno dalších 50 m² od souseda z vedlejšího pozemku. Ačkoli uţ ve školním roce 1892/93 mělo probíhat vyučování v nové školní budově, tak ještě ve školním roce 1891/92 nebyly hotové plány nové budovy. Ty se zadaly stavitelskému kresliči z Vídně panu Josefovi Vohrabalovi aţ na konci výše zmíněného školního roku 1892 – a to ještě jen díky nátlaku c. k. okresní školní rady. K přeměřování pozemků došlu ve školním roce 1893/94. Samotná stavba školy začala aţ v roce 1894.178 Kronika školy nás informuje, ţe za tímto zdrţením stavby byla hlavně nechuť a odpor ze strany občanů obce, kteří se obávali vysokých nákladů na stavbu. Tento záporný postoj ke stavbě nové budovy nepominul ani po předloţení plánů. Je moţné, ţe se stavbou by se ani nezačalo, kdyby nakonec nebyl pro nápad nové školní budovy získán starosta obce.179 Práce na škole byly zadány mistrům se širokého okolí: např. z Králova Pole (Brno), Deblína, Sentic, Veverské Bítýšky aj.. Stavba byla dokončena v létě roku 1895. 26. srpna byla podána zpráva o úplném dokončení a opravení nedostatků stavby a v neděli 1. září byla škola slavnostně vysvěcena. Výdaje na stavbu se nakonec z předpokládaných 9.700 zl. vyšplhaly na 14.457 zl. 73 kr.180 3. září téhoţ roku bylo zemskou školní radou vydáno svolení ke zřízení druhé třídy a vypsání konkurzu na místo podučitele.181 Jak přesně nová školní budova vypadala, nás kronika neinformuje. Víme jen, ţe byla patrně dvoupatrová a ve druhém poschodí bydlel pan nadučitel. V této době bylo výnosem c. k. okresní školní rady zavedeno vyučování tělocviku – ovšem jen v letních měsících. V zimních měsících byly hodiny tělocviku na návrh pana správce nahrazeny kreslením (ve vyšší i niţší skupině) a cvičením paměti. Dále bylo také zavedeno stojaté písmo182, které se velmi osvědčilo.183 Po odchodu nadučitele Jana Matouška do Nedvědice byl na jeho místo dosazen nadučitel František Tlach.184 Jak nás kronika školy informuje, neměl začátky na škole lehké a hned na úvod svého působení
178 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 122-125. 179 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 180 Tamtéţ; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 125-126. 181 MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 8467, nečíslováno. 182 Stojaté písmo = základní písmo, jehoţ znaky jsou vzpřímené (ozn. stojaté, normální či obyčejné). Základní písmo je nejběţnější písmo pouţívané např. v sazbě knih, časopisů nebo na internetu. 183 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 184 Tamtéţ; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 127; SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 209, nečíslováno. 44
musel částkou přes 30 zl. zaplatit místo pro zahradu a její oplocení.185 Spolu s novým nadučitelem byl jmenován pan František Šoupal podučitelem a paní Marie Tlachová učitelkou ručních prací.186 Na konci kaţdého školního roku byly vţdy vystavovány ukázky ručních prací ve školní budově veřejnosti. Devatenácté století bylo ze zpětného pohledu aţ na nějaké menší peripetie velmi úspěšné. Ţáci navštěvovali školu pilně a jejich prospěch byl kaţdoročně chválen při vizitacích školy. Také nemoci se škole zdárně vyhýbaly – jedinými onemocněními na škole byly spalničky a záškrt, které se vyskytly jen dvakrát a ani jednou kvůli nim nemusela být uzavřena škola. Také se pokračovalo v tradici kaţdoročních školních výletů, na které přispívali obyvatelé obce.187 Počátek dvacátého století byl ve znamení menších oprav školy, např. v bytě nadučitele se vyskytla houba a bylo třeba ji zlikvidovat. Také byly vyměněny podlahy ve třídách a v bytě nadučitele. Oprava nebyla zadána ţádnému mistrovi, ale byla prováděna svépomocí v reţii místní školní rady.188 Počet ţáků školy pomalu postupně stoupal a pohyboval se kolem čísla 130. Počet učitelů zůstal stejný – nadučitel, podučitel (který se od počátku dvacátého století velmi střídal) a učitelka ručních prací. V roce 1906 se na škole objevila epidemie trachómu, tedy oční epidemie. Touto epidemií na škole onemocnělo na 20 ţáků, kterým byla zakázána školní docházka a to aţ do doby, neţ budou lékařem uznány za zdravé. O tři roky později na škole vypukla epidemie spalniček a škola byla poprvé ve svojí historii na dva dny uzavřena. Díky této epidemii skončil školní rok o pár dní dříve (tedy 14. července).189 Škola má také od roku 1906 prvního školníka, kterým se stal obecní sluha Josef Cebák.190 Školník měl na starosti topení ve škole a úklid tříd. Tímto krokem přestal tuto práci vykonávat správce školy, který za ni dostával celoroční otop placený z obecní kasy.191 V roce 1908 přichází na školu nový nadučitel Julius Vítkovič, který zde působil do roku 1925. Pan učitel měl
185 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 186 Tamtéţ; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 128; DUPAL, V.: Chudčice, str. 146. 187 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 188 Státní okresní archiv se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Místní školní rady Chudčice (=MŠR CH), inv. číslo: 1, nečíslováno. 189 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 190 Kronika Chudčic je jedinou kronikou, která se zmiňuje o osobě školníka. Na ostatních školách školník pravděpodobně nebyl a jeho práci vykonával správce školy. 191 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 132. 45
následující vzdělání: 5 tříd obecné školy a 5 tříd reálné školy v Brně. Dále získal vysvědčení dospělosti a v říjnu roku 1927 nabyl osvědčení o učitelské způsobilosti.192 Ve školním roce 1910/11 bylo c. k. okresní školní radou nařízeno místní školní radě, aby zařídila otevření pobočky u druhé třídy. Místní školní rada tedy předloţila ţádost o povolení pobočky při druhé třídě s vyučováním dle osnov pro trojtřídní školy obecné c. k. zemské školní radě. Ta tuto ţádost vyslyšela a na jeden rok dovolila zřízení pobočky u druhé třídy.193 Pro tuto novou pobočku zakoupila místní školní rada nový nábytek a vybavila třídu obrazy a školními pomůckami. Vzhledem k velkému počtu ţáků bylo trvání této pobočky prodlouţeno na další školní rok (1911/12). V tomto školním roce byla budova školy opatřena elektrickým zvonkem k oznamování počátku a konce vyučovacích hodin, k oznamování přestávek či poplachu v případě poţáru. Za toto kompletní zařízení zvonku zaplatila místní školní rada 29,- korun. Pobočka u druhé třídy fungovala déle, neţ se předpokládalo a kaţdý školní rok se ţádalo o její prodlouţení.194 Ke stabilizaci pobočky došlo ve školním roce 1915/16.195 V roce 1913 vydala c. k. zemská školní rada výnos, podle kterého má být dovoleno nepovinné vyučování tělocviku i dívkám. Na místní škole byly dívky rozděleny do hodin tělocviku na dvě skupiny a jedna vyučovací hodina trvala 60 minut. Průběh první světové války se místní školy v Chudčicích v podstatě nedotkl. Jedinou změnou, která nastala, bylo nastoupení zdejšího podučitele k vojsku a tím pádem muselo být zavedeno polodenní vyučování. Také byly výnosem okresní školní rady ze dne 12. září 1914 dovoleny mimořádné úlevy ţáků ze školy a to po dobu trvání první světové války. Tyto úlevy mohly být čerpány na práce na polích, na domácí práci apod.196 Na škole kaţdý rok probíhaly zkoušky rychlého přesunu ţáků ven z budovy v případě poţáru.197 Z nařízení úřadů musel být k vlasteneckým oslavám zakoupen prapor v říšských barvách.198 Učitelé měli během války druhé zaměstnání, např. pan řídící učitel vedl veškerou písemnou agendu obce a u této činnosti zůstal i po válce.199
192 DUPAL, V.: Chudčice, str. 147. 193 Tamtéţ, str. 134. 194 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 195 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 134; MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 20601, nečíslováno. 196 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 139-140. 197 Zda tyto zkoušky nějak souvisí s válečnou dobou a případným stavem ohroţení kronika neuvádí. 198 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno. 199 Státní okresní archiv se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítileté školy 1. - 5. Roč. Chudčice (=ZDŠ CH), inv. číslo 175, str. 6. 46
Vyučování v době válečné bylo směrováno na děti především směrem výchovným a zdravotnickým (témata týkající se rozšiřování nakaţlivých nemocí). Probíhali také sbírky, kterých se účastnily především děti na škole. Byla to sbírka vlny na oblečení pro vojáky do polí, sbírka pro sirotky, jejichţ rodiče zahynuli ve válce, dále sbírka kovů a jiné.200 Výnosem č. 355 zemské školní rady z 12. dubna 1917 bylo zakázáno pouţívat dosavadní čítanky a vládou bylo nařízeno za ţádných okolností nepouţívat dosavadní vydání čítanek pro školy obecné a to pro některé vlastenecké části z českých dějin. Týmţ výnosem bylo nařízeno při vyučování pouţívat nové trojdílné čítanky vydané a schválené ministerstvem vyučování pro obecné školy s českým vyučovacím jazykem.201 Po první světové válce byla opravena střecha na škole a také byla zvýšena pojistka na školní budovu.202 Ve dvacátých letech se v opravách školy pokračovalo, avšak tentokrát ve větší míře. Na obecním zastupitelstvu bylo rozhodnuto o přístavbě hasičského skladiště a opravě staré školní budovy. Opravu školy uskutečnil zednický mistr Alois Sova z Veverské Bítýšky nákladem 50.000,- Kčs. V opravené školní budově byla jedna místnost vybavena jako obecní kancelář. Dále byla vyměněna okna, tabule ve třídách, opraveny vstupní dveře do školy, opravena branka ke vstupu do zahrady a vrata na vstup do dvora a byly pořízeny police na knihy, jak do knihovny učitelské, tak do knihovny ţákovské. Dále byl také opraven hromosvod a došlo ke 100% zvýšení pojištění školní budovy u Hasičské vzájemné pojišťovny.203 V polovině 20. let odchází do výsluţby dosavadní nadučitel Julius Vítkovič a to s platem 19.154,- Kč ročně, s příplatkem třetí třídy 3.500,- Kč a s příplatkem na dítě 1.500,- Kč => celkem tedy s 23.954,- Kč (coţ měsíčně činní 1.996,- Kč).204 Jeho nástupcem se stal František Číţek, ale aţ v roce 1927. Do tohoto roku byla škola ve správě prozatímního správce školy pana Jana Škáry. Zákonem z roku 1922 226 Sb. byla na školách zavedena povinná výuka občanské nauky a výchovy na školách obecných a měšťanských. Občanská nauka a výchova si klade za cíl naučit ţáky o základních poznatcích státu, o státních formách a zřízeních
200 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15, str. 145-146. 201 Tamtéţ, str. 148. 202 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo 175, str. 11. 203 Tamtéţ, str. 61-62. Hasičská vzájemná pojišťovna je jedním z nejstarších pojišťovacích ústavů na území ČR, které se zrodily z myšlenky občanské svépomoci. Jiţ Marie Terezie zaloţila v roce 1748 Fond na úhradu škod vzniklých poţáry, povodní a nepřízní počasí. V duchu stejné myšlenky byla roku 1900 zaloţena Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně. 204 DUPAL, V.: Chudčice, str. 147. 47
vůbec a informovat je o ţivotě hospodářském, sociálním, politickém a kulturním.205 Úprava zákona v roce 1923 zavádí do škol nauku o hospodářství ve spojení s ručními ţenskými pracemi pro nejvyšší stupeň. Na škole se tedy vyučovaly tyto předměty: římskokatolické náboţenství, občanská nauka a výchova, jazyk vyučovací, vlastivěda (=zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt), počty s měřictvím, kreslení, psaní, zpěv, tělesná výchova a ruční práce (výchovné, ţenské práce a nauka o domácím hospodářství).206 Nově bylo usneseno na schůzi Rudče Tišnovské, aby od školního roku 1928/29 byly zavedeny do všech škol zdejšího okresu osobní archy ţákovské. Tyto archy měli mít informační charakter pro učitele a podávat zprávu o vývoji ţáka, jak po stránce duševní, tak po stránce tělesné. Archy měly být posléze vkládány do zvláštního obalu v třídní knize.207 Celá dvacátá léta probíhaly postupné opravy školní budovy. V této tradici – kaţdý rok něco opravit – se pokračovalo i v letech třicátých.208 Skoro kaţdý rok probíhaly poznávací výlety ţáků do města Brna za památkami a do muzeí. Počátek třicátých let je ve znamení hospodářské krize, která dolehla také na většinu obyvatel Chudčic.209 Aby se jim částečně pomohlo, byly děti, jejichţ rodiče byli nezaměstnaní, zapojeni do tzv. stravovací akce. V rámci této akce bylo těmto dětem ve školní dny v měsíci lednu a únoru prodáváno bezplatně ¼ litru sterilizovaného mléka. Na tuto akci přispívala místní školní rada a okresní péče o mládeţ v Tišnově.210 Ve školním roce 1930/1931 byly Ministerstvem školství vydány nové učební osnovy pro obecné školy a později i pro školy měšťanské. V jejichţ rámci byly zavedeny vycházky učitelů s ţáky v rámci vyučování o věcných naukách a německý jazyk jako nepovinný předmět. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty z roku 1932 (č. 148.389-I). je na národních školách zavedeno jednotný tvar písma a zároveň došlo k nové úpravě liniatury ve školních sešitech. Tímto byla odstraněna dosavadní
205 DUPAL, V.: Chudčice, str. 74; Zákon č. 226/1922 Sb., zákon, jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. 206 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo 175, str. 76-77. 207 Tamtéţ, str. 137. 208 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Místní školní rada Chudčice (=MŠR CH), inv. číslo: 1, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Chudčice, inv. číslo 1352, nečíslováno. 209 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond AO CH, inv. číslo: 16, str. 26. 210 Tamtéţ, str. 26; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Chudčice, inv. číslo 1352, nečíslováno – rozpočet školy na rok 1930 a 1931. 48
nejednotnost písma.211 Ve školním roce 1932/33 byla uspořádána přednáška se světelnými obrazy. Profesor gymnázia v Tišnově Josef Bauer předvedl ve 210 světelných obrazech bohaté přírodní a architektonické krásy kraje jindřichohradeckého (na statcích pánů z Růţe). O měsíc později byla uspořádána další světelná přednáška, tentokrát o Podkarpatské Rusi – země a lid.212 Místní škola v roce 1936 podala ţádost o zavedení nepovinné výuky německého jazyka na škole pro 4. a 5. třídu - tomuto vyučování bylo dovoleno výnosem ještě téhoţ roku, a výuka tedy začala ve školním roce 1936/37. Výuka probíhala s pomocí učebnice J. Šulisty.213 Škola byla v této době trojtřídní a v přízemí školní budovy byl byt pro řídícího učitele. Vedle školy byla menší zeleninová zahrádka s pár ovocnými stromy. Byt poskytovala obec řídícímu učiteli zdarma jako sluţebné. Ovšem zemská školní rada dávala čas od času tyto tzv. naturální poţitky (tj. poskytnutí bytu, zahrady nebo pole) odhadnout a tuto částku pak dotyčnému řídícímu učiteli sráţela z platu.214 Krátce před druhou světovou válkou (v roce 1939) musel z nařízení úřadů na obci a na školní budově viset německý prapor s hákovým kříţem a dodrţování tohoto nařízení bylo kontrolováno německými úředníky, kteří projíţděli autem vesnicí.215 Bylo také zrušeno dosavadní školní razítko a bylo nahrazeno razítkem s dvojjazyčným textem: Volksschule in Chutschitz – Obecná škola v Chučicích. Tímto razítkem musely být přerazítkovány všechny otisky původního razítka českého znění a to na všech úředních spisech, knihách učitelské i ţákovské knihovny, na obrazech a učebních pomůckách.216 V následujícím roce musel být také změněn český název školy na Volksschule (=obecná škola).217 Na škole byla zavedena zvláštní kronika s německým názvem „Schulchronik“, která byla vedena z nařízení úřadů. Kronika začíná školním rokem 1940/41 a končí školním rokem 1944/45. Od 1. února 1941 bylo na všech školách zavedeno povinné vyučování německého jazyka a to počínaje jiţ od nejmenších 6-ti letých dětí na obecných školách. V Tišnově probíhaly kurzy pro učitele německého jazyka, kterých se zúčastnil i učitel Rampula ze zdejší školy. Ten v následujícím
211 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo 175, nečíslováno. 212 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 176, str. 17. 213 Tamtéţ, str. 18; SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Spisy jednotlivých škol – Obecná škola Chudčice, inv. číslo 1350, nečíslováno – svolení z roku 1936 k vyučování německého jazyka pomocí výše uvedené učebnice. 214 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 16, str. 71-72. 215 Tamtéţ, str. 78-79. 216 Tamtéţ, str. 82-83. 217 Tamtéţ, str. 88. 49
školním roce vede krouţky německého jazyka pro zdejší učitele. Všichni učitelé posléze museli vykonat všeobecnou zkoušku z německého jazyka. Během výše uvedeného školního roku (1940/41) byl také ustanoven dozorce, který dohlíţel na vyučování němčiny na českých školách.218 Dále bylo také nařízeno, aby děti na školách zpívaly bezchybně německy německou hymnu „Deutschland, Deutschland über alles…“ a z trojtřídní školy se stala škola dvojtřídní.219 Z učebních pomůcek se pouţívají na psaní a kreslení břidlicové tabulky.220 V roce 1941 bylo také výnosem okresního školního výboru zakázáno vytápět školní místnosti a to ani elektrickými topnými tělesy.221 Tento zákaz platil skoro celý říjen roku 1941. Učitelé během války museli vykonávat i jiné práce. V letním období se podíleli na ţních a po ţních působili na obecním úřadě, kde vypomáhali stejně jako za první světové války. Během válečného období se slavili např. svátky vzniku Protektorátu Čechy a Morava nebo narozeniny Adolfa Hitlera. Kronika školy je také doplněna hesly, z nichţ např. uvedu heslo “Wir arbeiten für den Seig des Grossdeutschen Reiches“ – v překladu „Pracujeme pro vítězství Velkoněmecké říše.“222 Ţe s těmito hesly učitelé nesympatizovali se ujistíme hned v další kronice, ve které se píše, ţe škola byla vyčištěna, vydesinfikována a byly odebrány všechny předměty připomínající dobu německé hrůzovlády.223 Po skončení války bylo výnosem obvodního národního výboru ze 4. června 1945 umoţněno přestoupit na měšťanskou školu ve Veverské Bítýšce čtyřem ţákyním. Tento výnos měl napravit křivdu spáchanou na oněch ţácích, kteří podle nacistických předpisů zůstali na obecných školách. Dále byly z půdy vráceny do knihovny knihy, které byly při druhé prohlídce učitelských a ţákovských knihoven v době německé okupace vyřazeny a posléze řídícím učitelem Rampulou schovány na půdě za hromadu kachlí.224 Probíhaly opravy školní budovy, z nichţ nejzásadnější bylo zavedení elektřiny do prvního poschodí. Dále byla také budova omítnuta. Na těchto opravách se podílela většina občanů, z nichţ bylo hodně příslušníků komunistické strany.225 Škola se znovu stala trojtřídní (1. – 5. třída). Při škole bylo také obnoveno rodičovské sdruţení, které
218 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Chudčice (=ZDŠ CH), inv. číslo: 177, nečíslováno. 219 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 16, str. 96-97. 220 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 177, nečíslováno 221 SOkA Brno-venkov. Fond OÚ T, Místní školní rada Chudčice, inv. číslo 1352, nečíslováno – nařízení z roku 1941. 222 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 177, nečíslováno. 223 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 176, str. 39. 224 Tamtéţ, str, 41 – 62. 225 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 16, str. 143. 50
informovalo rodiče o prospěchu jejich dětí. Všechny státní svátky a památné dny byly na škole oslavovány besídkou. 226
226 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 176, str. 62-75. 51
3.3.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecné školy227
Jméno a příjmení Funkční období Titul
Ondřej Trávníček 1795 – 1810 rector, správce školy
Jiří Horáček 1810 – 1837 učitel, správce školy
Antonín Sonnek 1837 – 1839 učitel, správce školy
František Rohlínek 1839 – 1850 nadučitel, správce školy
Jan Mašíček 185 – 1884 nadučitel, správce školy
Jan Matoušek 1884 – 1896 rector, správce školy
František Tlach 1896 – 1908 nadučitel, správce školy
Julius Vítkovič 1908 – 1925 řídící učitel
František Číţek 1927 – 1934 řídící učitel
Josef Jíša 1935 – 1942 řídící učitel
Stanislav Rampula 1942 – 1946 ředitel
Jaroslav Malásek 1946 – 1948 ředitel
Josef Leicman 1949 – 1950 ředitel
227 Seznam nadučitelů místní školy byl sestaven na základě informací z: SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 174, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 175; SOkA Brno- venkov. Fond ZDŠ CH, inv. číslo: 176; SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 15; SOkA Brno- venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 16. V seznamu nejsou uvedeni prozatímní správci školy. 52
3.4. Moravské Knínice 3.4.1. Obecná charakteristika 3.4.1.1. Polohopis a stručná historie obce
Obec Moravské Knínice se nachází asi 18 km severozápadně od Brna, leţí na mírném svahu 268 m. n. m. a svojí polohou patří do oblasti brněnské vyvřeliny.
První zmínka o Moravských Knínicích pochází z listiny z roku 1235, v níţ papeţ Řehoř IX. vzal pod svoji ochranu cisterciácký klášter v Předklášteří u Tišnova.228 Další zmínka pochází z roku 1350, kdy Boček z Medlova postupuje ves Kněžice se vším příslušenstvím a vesničkou Kocanov pánům Bočkovi, Vilémovi a Hroznatovi, bratřím z Kunštátu. Od roku 1413 patřila obec k veverskému panství.229 O ţivotě obyvatel Moravských Knínic se dovídáme ze záznamů o změnách majitelů veverského panství, ze zápisků farářů, později obecních písařů, ale zejména ze sporů a stíţností. Představu o podobě obce si můţeme utvořit např. z tereziánského katastru - v obci ţilo 7 celoláníků, 3 čvrtláníci, 14 půlláníků, 16 podsedků, 3 krejčí, 1 tkadlec, 1 tesař, 2 kováči a 4 domky byly bez rolí. V Moravských Knínicích se skoro od počátků pěstovala vinná réva a to aţ do 20. století, kdy vlivem podnebí postupně vyhynula. Devatenácté a dvacáté století bylo ve znamení budování pozemních komunikací a stavby ţelezniční tratě, která i tady měla svoji zastávku. Dále také došlo k oţivení spolkového a veřejného ţivota.230
V nejstarších pramenech bychom obec Moravské Knínice nalezli bez jejího přívlastku, a to aţ do roku 1437, kdy došlo k jeho přidání z důvodu odlišení obce od Německých Knínic (dnes Veverských Knínic). Současný název se pouţívá od roku 1924.231
228 BOČEK, A.: CDM II., číslo v CDM: 267; JIHOMORAVSKÝ KRAJ, str. 184. 229 HOSÁK, L.: Historický místopis, str. 227-228; OHAREK V.: Vlastivěda moravská, str. 289. 230 JIHOMORAVSKÝ KRAJ, str. 184. 231 ŠRÁMEK, R. – HOSÁK, L.: Místní jména I., str. 404-405. 53
3.4.2. Školství 3.4.2.1. Dějiny školy v Moravských Knínicích od počátku do roku 1950
Podle zápisů obce byla škola v Moravských Knínicích postavena v roce 1811232 za 1.175 zl. a do uţívání přešla v roce 1816. Před tímto datem navštěvovali ţáci školu v Kuřimi a škola v Moravských Knínicích byla filiálkou kuřimské školy. Na oddělení školy v roce 1854 od školy v Kuřimi měl vliv děkan a školní dozorce Dr. Antonín Wosch. Jak původní školní budova vypadala, se ze ţádných zápisů nedozvíme. Kronika nás ale informuje o tom, ţe vyučování probíhalo aţ do roku 1860 v domě č. 46. Zda tento dům byla školní budova postavená v roce 1811 ale kronika mlčí. V roce 1860 vypukl v obci velký poţár, při kterém škola vyhořela a vyučování se proto přesunulo do domu č. 36. Přesnější informace máme aţ po této události, kdy nás kronika informuje, ţe za přičinění tehdejšího učitele Josefa Hofmana a pana starosty Františka Večeři byl pozemek dřívější školy i se zahradou prodán a to z ohledu na to, aby škola stála blíţe u kostela. Zde u kostela na náměstí byla tedy vystavěna nová přízemní budova školy, která nesla číslo popisné 99. Kronika školy označuje školu v Moravských Knínicích jako pokoutnou233 a to uţ od jejího počátku.234 Podrobnější informace o dění na škole máme aţ od roku 1883. Do té doby jsou informace velmi kusé a hlavně nejasné, na coţ upozorňuje sama školní kronika. Situace se zlepšila ve výše uvedeném roce nástupem učitele Jana Krůla. Ten zaloţil školní kroniku a zároveň si vzal na starost zlepšení stavu školní budovy, školních pomůcek (kterých bylo minimálně) a především zlepšení školní docházky - některé děti do školy nechodily vůbec. Školu měly navštěvovat děti do 14 let, ale protoţe se tak nedělo, musel si pan učitel sepsat seznam dětí, které mají školu navštěvovat a rodičům oznámit jejich povinnost děti do školy posílat. Tohoto kroku se učitel Krůl bál, a to z toho důvodu, aby se nestal v obci, a u rodičů ţáků především, neoblíbeným. Opak byl ale pravdou – o vzdělání dětí měli rodiče velký zájem. Děti školu navštěvovaly pilně, a díky této pilné docházce bylo dětem umoţněno osvobození od školní docházky v letních měsících.235
232 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Národní škola Moravské Knínice (=NŠ MK), inv. číslo 131, str. 1; OHAREK, V.: Vlastivěda moravská, str. 292. 233 Pokoutnou školou se označovala škola, ve které probíhala výuka na různých místech. 234 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, str. 2; OHAREK, V.: Vlastivěda moravská, str. 293. 235 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, str. 3-6. 54
Nadučitel Krůl podnikal se ţáky různé poznávací výlety. Častým cílem výletů byly výstavy pořádané v Tišnově. Ne všechny výlety nadučitele Krůla dopadly nadmíru dobře a to z toho důvodu, ţe školu navštěvovaly i chudé děti, které někteří označovali jako ţebráky. To pak mělo za následek např. to, ţe polovina objednaných povozů odmítla tyto děti naloţit a odvézt zpět domů. To pak nadučitel musel pěšky za vozem, kdyţ se mu podařilo naloţit všechny děti těm, kteří byli ochotni je odvézt.236 V roce 1883 byla jednotřídní škola v Moravských Knínicích výnosem c. k. zemské školní rady rozšířena na dvojtřídní237 a kaţdá třída byla dále dělena na dvě skupiny. Tímto krokem bylo tedy na stávající školní budovu přistavěno jedno patro a škola tak přestala být přízemní budovou. V tomto novém patře byly dvě vyučovací místnosti, byt pro podučitele, místnost pro školní knihovnu a učební pomůcky, a v neposlední řadě také záchody pro chlapce a dívky. Dřívější vyučovací třída v přízemí budovy od teď slouţila jako zimní tělocvična. Vyučování na škole bylo v této době polodenní, protoţe se nepodařilo obsadit místo podučitele.238 Roku 1885 bylo zemskou školní radou vydáno svolení ke zřízení druhé třídy a vypsán konkurz na místo podučitele.239 Místní školní rada se měla starat o správný chod školy a zajišťovat jí finanční podporu. Tak tomu však zpočátku nebylo. Věci do školy zakupovala místní školní rada jen z donucení c. k. okresní školní rady a nedbala také na své povinnosti, mezi které patřilo např. vyšetřovat ţáky pro jejich nedbalou návštěvu školy.240 Informace o příjmech učitelů v devatenáctém století nám podává Václav Oharek ve své Vlastivědě moravské. První dva učitelé na škole ještě neměli k dispozici pole a jejich příjem sestával z 36 zl. od domkařů, ze 7 měr hrachu od sedláků a z 16 m. ţita. Učitelé si něco málo přivydělávali obecním písařstvím – např. pomáhali s opisováním listin nebo psali kroniku obce. Kdyţ se škola v roce 1854 stala samostatnou, dostal učitel přidáno. Dále dostával učitel od roku 1874 od obce 60 zl. za varhanickou sluţbu. Tuto sluţbu předtím vykonával ředitel kůru z Kuřimi za 68 snopů pšenice a 59 snopů ţita.241
236 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, nečíslováno. 237 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, str 10; MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 4790, nečíslováno. 238 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, str 10-15. 239 MZA. Fond ZŠR, inv. číslo: 5916, nečíslováno. 240 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, str 10-19. 241 OHAREK, V.: Vlastivěda moravská, str. 292-293. 55
Celé devatenácté století bylo především ve znamení dohadů mezi předsedou místní školní rady a panem nadučitelem. K opravám školní budovy tedy tím pádem docházelo poskromnu a o příspěvcích na učební pomůcky nemůţe být řeč. Na počátku dvacátého století se podařilo rozpory s místní školní radou, v jejímţ čele stál starosta obce, zmírnit a jako důkaz tohoto smíření došlo k odevzdání místní ovocné školky obcí správci školy a místní školní radě. Do výhradního majetku školy se ovocné stromy dostaly aţ v roce 1906. Také byla zřízena pobočka u druhé třídy242 a místní školní rada dostala za úkol tuto pobočku vybavit nábytkem a učebními pomůckami. Vyučování na škole muselo díky této pobočce probíhat podle osnov pro trojtřídní školy. Na místo podučitele do této pobočky byl jmenován pan František Váp, ale protoţe v obci nebyl volný byt, musela správa školy vyklidit kabinet na dobu, neţ pro něj bude nalezen vhodný byt. Tímto krokem se ovšem sníţil kapacitní počet místností pro uchovávání učebních pomůcek. Doba první světové války znamenala menší počet ţáků ve škole a to především ve vyšších ročnících. V roce 1915 financovala z vlastní vůle místní školní rada důkladnou opravu školní budovy. O rok později byl řídící učitel Antonín Kuta povolán do aktivní vojenské sluţby jako akcesista. V témţe roce byl škole zaslán elektrický školní zvonek od obecního úřadu ředitelství měšťanské školy chlapecké v Tišnově. Ve škole musel být dle nařízení c. k. okresní školní rady zřízen vojenský koutek, který spravovala výpomocná správkyně školy. Byl v kabinetě pro učební pomůcky a byly zde pověšeny obrazy z války, úřední válečná provolání, výzvy k šetření a další materiály týkající se první světové války. Poválečné období sebou přineslo drahotu a platy učitelů se nezvedly. Proto byly učební pomůcky získávány především formou daru. V rámci úsporných důvodů byla škola výnosem zemské školní rady z roku 1925 zredukována na dvojtřídní. Svůj podíl na tom měla i niţší návštěvnost školy – školu navštěvovalo v průměru 80 dětí coţ je oproti letům minulým, kdy jich bylo i 150, značný rozdíl. Novinku ve vyučování, o které nás kronika školy informuje, přinesl zákon z roku 1926, který stanovuje začátek vyučování na národních školách na 8 hodin a 30 minut.243 Větší opravy se školní budova dočkala v 1927, kdy byla opravena na trvalou památku 10. výročí trvání republiky. Školní budova byla tehdy opatřena vkusnou a pevnou fasádou, novými okapními rourami, novým stropem a podlahou v první třídě,
242 Tato pobočka byla stabilizována v roce 1911. 243 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, nečíslováno. 56
vymalováním první třídy a vybavením tříd moderními hygienickými lavicemi typu Mšano. Mimo to bylo v obci zřízeno i pěkné koupaliště. Celkem bylo na tuto opravu věnováno 26.000,- Kč.244 V následujícím roce bylo zaţádáno o zřízení pobočky u první třídy kvůli velkému počtu ţáků - toto povolení bylo vydáno hned v témţe roce. Na počátku třicátých let byla pobočka u první třída uznána jako definitivní a škola byla znovu rozšířena na trojtřídní.245 O tom, jak vypadala situace na škole ve třicátých letech se ze školní kroniky nedozvíme. Její zápisy končí rokem 1931. Jediným zdrojem informací z této doby je pro nás pamětní kniha obce, která ovšem dění na škole sleduje jen velmi sporadicky a informuje nás především o velkém střídání učitelů na škole. Jako významnou událost v dění na škole mapuje kronika obce přidání pamětní desky na školní budovu ze 7. července 1937. Tato pamětní deska je věnována štábnímu kapitánovi ruských legií a zdejšímu učiteli panu Antonínu Kučerovi. Pamětní deska byla na školní budově odhalena místní osvětovou komisí ve spolupráci všech korporací legionářů, za účasti vojska a pod protektorátem obecního zastupitelstva. Slavnosti odhalení se zúčastnilo 76 legionářů, 36 vojáků, 25 sokolů, 20 členů selské jízdy na koních, 32 hasičů a 5 samaritánek. Podle informací v pamětní knize se tohoto slavnostního průvodu zúčastnilo 1084 účastníků. Hrály dvě kapely a bylo neseno sedm praporů.246 Dobu druhé světové války mapuje kronika, která vznikla z nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. listopadu 1940 (č. 138.018/40-I/1) a z výnosu české zemské školní rady pro Moravu a Slezsko v Brně. Dosavadní kronika školy byla zapečetěna a uloţena v kabinetě ve skříni a od počátku školního roku 1940/41 byla vedena tato kronika nová. Válečná kronika nás informuje, ţe škola byla na počátku druhé světové války trojtřídní (I., II. a III. třída). Na škole se kromě obvyklých předmětů vyučovalo jak římskokatolické, tak českomoravské náboţenství. V době války proběhlo několik revizí ţákovské a učitelské knihovny - při kaţdé revizi byly vyřazovány další a další knihy. Tyto vyřazené knihy byly zapečetěny a uloţeny v kabinetě. Během velkých prázdnin v roce 1940 byla provedena oprava školy za 7.000,- Kč. Školní budova byla z venku i ze vnitř vymalována, byly postaveny nové
244 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, nečíslováno; Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Archiv obce Moravské Knínice (=AO MK), inv. číslo: 14a, str. 19-20. 245 SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, nečíslováno. 246 SOkA Brno-venkov. Fond AO MK, inv. číslo: 14a, str. 55-56. 57
komíny a zeď u školního dvora byla zbořena a znovu postavena. V tomto prvním válečném roce také proběhla soutěţ německé branné moci, které se mohli zúčastnit ţáci třetí třídy a za správné odpovědi v soutěţi získali dva ţáci elektrické kapesní svítilny. Po zavedení německého jazyka jako úřední řeči škol a po jeho následné povinné výuce, museli všichni učitelé navštěvovat kurzy německého jazyka. Ve školním roce 1942/43 došlo ke sníţení počtu ţáků a tím pádem byla škola organizována výnosem české zemské školní rady v Brně jako dvoutřídní. V posledním roce války byla zrušena místní školní rada a její dosavadní předseda byl nově jmenován představeným obce.247 Co se dělo na škole v poválečné době, nezjistíme. Kronika školy z této doby není a kronika obce nás informuje jen o učitelském sboru.
247 Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (SOkA Brno-venkov). Fond Národní škola Moravské Knínice (NŠ MK), inv. číslo 132, nečíslováno. 58
3.4.2.1.1. Přehled nadučitelů místní obecné školy248
Jméno a příjmení Funkční období249 Titul
Michal Hofmann ? - ? rektor
Antonín Hofmann ? – 1860 rektor
Josef Hofmann 1860 – 1882 rektor
Jan Krůl 1882 – 1907 rektor, nadučitel, správce školy
Vincenc Joukal 1909 – 1914 správce školy
Antonín Kuta 1914 – 1923 řídící učitel, správce školy
Dobromil Hrdlička 1925 – 1931 řídící učitel, správce školy
František Svitavský 1932 – 1933 řídící učitel
Vladimír Kudláček 1940250 – 1959 řídící učitel, ředitel
248 Seznam nadučitelů místní školy byl sestaven na základě informací z: SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 131, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond NŠ MK, inv. číslo 132, nečíslováno; SOkA Brno-venkov. Fond AO MK, inv. číslo: 14a, str. 237. V seznamu nejsou uvedeni prozatímní správci školy. 249 Data označená otazníkem se nepodařilo dohledat v ţádné kronice a literatuře. 250 Přesné datum nástupu pana ředitele Kudláčka v kronikách uvedeno není, poprvé se objevuje aţ ve výše uvedeném roce 1940. 59
4. Krátký pohled na dějiny škol po roce 1950
4.1. Lažánky
Ke stavbě nové školní budovy v Laţánkách nedošlo ani po roce 1950. Naopak byla stará školní budova rekonstruována a to především v padesátých letech. Např. hned v roce 1950 bylo do všech místností na škole zavedeno elektrické osvětlení. O dva roky později, v době letních prázdnin byl do všech tříd a do bytu základní školy zaveden vodovod. Voda se čerpala ze studny u školní zahrádky. Další oprava se uskutečnila v roce 1958 a následně i v roce 1959. Roku 1958 došlo k zazdění vnitřních zadních oken ve třídách. Ostatní okna byla vyměněna a natřena, štít byl oplechován a byly pořízeny nové okapové roury. Budova byla omítnuta brizolitem a dostala tak zcela nový vzhled. Poslední větší oprava nastala jiţ ve výše zmíněném roce, kdy došlo kde zbourání dřevěných záchodků a k následnému postavení nových splachovacích záchodů a to včetně umývárny. Na dvoře školy byly postaveny nové dřevníky, kůlna a opravena prádelna.251 Vedle budovy základní školy se nachází mateřská škola, která byla také obcí po celou dobu rekonstruována a funguje společně se Základní školou dodnes. Základní škola je dvoutřídní a děti zde navštěvují první aţ čtvrtou třídu.
4.2. Maršov
Základní škola v Maršově měla do roku 1967 celkem pět tříd, ţáci šesté aţ deváté třídy jezdili do školy do Deblína. V Deblíně byla totiţ v letech 1967-68 díky silnému politickému vlivu tehdejšího ředitele místní základní školy postavena nová školní budova, která měla být podle dřívějších plánů vystavěna v Tišnově a měla kapacitu asi 360 ţáků. Vzhledem k tomu, ţe dětí školou povinných bylo v Deblíně jen kolem sta, začalo se hledat řešení, jak naplnit kapacitu školy. Došlo tedy k tomu, ţe byla zrušena pátá třída na školách ve Svatoslavi, v Braníškově a Maršově a ţáci začali dojíţdět do
251 SOkA Brno-venkov. Fond ZDŠ L, inv. číslo: 211, str. 90-110. 60
nové deblínské školy.252 K úplnému uzavření školy v Maršově (stejně jako v Braníškově a Svatoslavi) došlo 1. září 1975. Jak nás informuje kronika, stalo se tak na základě plnění závěrů XIV. sjezdu KSČ, podle níţ mělo dojít k obsahové i strukturální proměně školství. Toto rozhodnutí se ovšem nesetkalo s příznivým ohlasem obecní veřejnosti a rodičů, kteří měli posílat děti do první třídy. Změna ovšem nenastala a škola byla uzavřena.253 Z budovy se stalo skladiště na akce „Z“. Takto to trvalo do roku 1990, kdy bylo v bývalé budově školy prosazeno sídlo obecního úřadu.
4.3. Chudčice
Škola v Chudčicích byla i nadále trojtřídní a stále se pokračovalo v menších opravách školní budovy (např. dokončení elektrifikace školy, zavedení vodovodu, zřízení šaten aj.).254 Největší oprava byla provedena v roce 1960 a kronika ji označuje jako opravu generální. Oprava byla provedena Okresním stavebním podnikem v Tišnově a byla při ní vyměněna všechna okna a poloţeny nové parkety ve všech třídách.255 Výuka na místní škole byla ukončena školním rokem 1978-79 a ţáci začali dojíţdět do školy ve Veverské Bítýšce. Vyučování bylo obnoveno aţ ve školním roce 1992-93. V současné době se v budově školy, která vyučuje první tři ročníky, nachází i mateřská školka, kterou nalezneme v horním patře budovy.256
4.4. Moravské Knínice
Také škola v Moravských Knínicích byla opravována a to především v 60. letech, kdy i zde proběhla tzv. generální oprava.257 Poslední velká rekonstrukce školní budovy proběhla v roce 2009. Škola získala další patro, takţe je nyní dvoupatrová a je vybavena moderními učebními pomůckami.
252 Státní okresní archiv se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov). Fond Místní národní výbor Maršov (=MNV M), inv. číslo: 33b, str. 47-48. 253 SOkA Brno-venkov. Fond MNV M, inv. číslo: 33c, str. 101-102. 254 SOkA Brno-venkov. Fond AO CH, inv. číslo: 16, str. 158. 255 Tamtéţ, str. 190-191. 256 Mateřská školka byla v obci zaloţena v roce 1947. 257 SOkA Brno-venkov. Fond AO MK, inv. číslo: 14a, str. 263. 61
Postupem času se ze školy trojtřídní stala školou dvoutřídní, jak je tomu dodnes. Školu navštěvují ţáci do páté třídy a pak mají moţnost volby, zda chtějí přestoupit na ZŠ Jungmannova Kuřim, ZŠ Tyršova Kuřim či ZŠ Veverská Bítýška.
62
5. Závěr
Cílem mé diplomové práce bylo nejen zmapovat nejdůleţitější etapy ve vývoji školské správy na našem území, ale i podat komplexní pohled na dějiny škol v okolí Veverské Bítýšky. Všeobecně je známo, ţe významným mezníkem ve vývoji školství a školské správy u nás je reforma školství z období panování Marie Terezie a Josefa II. - zřízením studijní dvorské komise ve Vídni byly poloţeny základy ústřední školské správy. Školy ovšem existovaly a rozvíjely se i před tereziánskými reformami, byly však pod dozorem a vlivem církve a vzdělání bylo umoţněno jen některým privilegovaným vrstvám. Ke konci středověku docházelo mezi církví a státem k zápasu o získání vlivu nad tehdejším školstvím. Státu se nakonec podařilo zbavit církve veškerého vlivu a rozšířit vzdělání i mezi prostý lid. V druhé polovině 19. století došlo v monarchii ke změnám ve veřejné správě, které zasáhly i správu školství. Jako nejvyšší instance školské správy bylo zřízeno ministerstvo kultu a vyučování a poté následoval trojstupňový systém školních rad. V roce 1869 byl přijat tzv. Hasnerův zákon, který upravoval elementární školství a pro naše školství zůstal v platnosti aţ do roku 1948. Současná školská správa se začala budovat po roce 1989 a je vykonávána celou řadou orgánů veřejné správy. Školy, kterým se věnuji ve druhé části své diplomové práce spojuje se školou ve Veverské Bítýšce nejen to, ţe jejich ţáci sem přicházeli po odchození prvního stupně základní školy v dané obci – tedy v Laţánkách, Maršově, Chudčicích a v Moravských Knínicích, ale také jejich příslušnost do stejného politického okresu –Tišnovského politického okresu. Do školy ve Veverské Bítýšce dále docházely děti z obce Braníškov (první stupeň odchodili na škole v Maršově) a z obce Hvozdec (zde školu neměli, takţe do Veverské Bítýšky chodili od první třídy). Bliţší informace o škole ve Hvozdci nemáme, takţe i přesto, ţe spadá to Tišnovského politického okresu se jí ve své práci nevěnuji. Všechny školy, které zde zpracovávám mají podobný historický vývoj. U škol v Laţánkách a v Chudčicích není známé přesné datum jejich zaloţení. Naopak přesný rok vzniku nám sděluje kronika obce i školy v Maršově a v Moravských Knínicích. Škola v Maršově je také jedinou školou, která zůstala stát na svém původním místě – byla jen rozšířena o novou patrovou budovu hned vedle budovy původní. Snad i z toho 63
důvodu, ţe se jednalo původně o nově postavenou budovu. Všechny ostatní původní školní budovy byly jen menší domky většinou s jednou učebnou a bytem pro učitele. Tyto školy se postupem času staly nevyhovujícími (jen škola v Moravských Knínicích vyhořela) a muselo dojít k jejich přestavbě. Přestavba školy v Laţánkách proběhla v druhé polovině 19. století. Nově získané prostory škole chvíli stačily, ale pro větší počet ţáků a pro její následné rozšíření na školu dvoutřídní (na počátku 20. století pak na školu trojtřídní) muselo dojít ke stavbě nové školní budovy, která byla situována hned vedle školy původní. Také původní škola v Chudčicích byla přestavěna v první polovině 19. století, ale hned ve druhé polovině 19. století musela být několikrát opravována. Ve stejné době bylo na škole zavedeno polodenní vyučování, které bylo způsobeno velkým počtem ţáků – k rozšíření školy na dvoutřídní ovšem došlo aţ ke konci 19. století. Vzhledem k tomuto svolení k rozšíření školy bylo nutné postavit novou školní budovu, která byla postavena a vysvěcena roku 1895. Také nová školní budova v Moravských Knínicích byla postavena ve druhé polovině 19. století. Škola se nyní nacházela vedle kostela na náměstí a na stejném místě stojí po mnoho rekonstrukcích a přestavbách dodnes. Z personálního hlediska se nadučitelé na školách moc nestřídali a ve svých funkcích zůstávali po delší dobu. Pokud nadučitelé či podučitelé byli přesazeni jinam nebo pokud tak učinili na vlastní ţádost, přecházeli většinou na školy v okolí. Dělo se tak především na škole Laţánky, Maršov a Chudčice, kde se poté v přehledech učitelů vyskytují stejná jména. Kroniky si dále všímají převáţně stejných zákonů, které postupně vstupují v platnost a ukazují jejich dopady na danou školu. Dvě z nich (kronika školy Laţánky a Chudičce) si také všímají platových poměrů nadučitelů. Příloha je kromě fotografií doplněna grafy, které zobrazují průměrné počty ţáků na daných školách. První dva grafy přinášejí celkové srovnání nejen počtu ţáků ale i počtu obyvatel. První graf tedy zachycuje a srovnává stav obyvatelstva v obcích. Graf vychází z údajů Českého statistického úřadu a to v rozmezí dvaceti aţ třiceti let aţ do roku 2001, kdy jsou nám známé poslední výsledky sčítání obyvatel. Druhý graf srovnává růst a pokles počtu ţáků na školách od roku 1890 do roku 1945. Z tohoto srovnání lze vyčíst, kdy přibliţně docházelo k rozšiřování škol, k zakládání nebo k následnému rušení poboček u jednotlivých tříd. Grafy tři aţ šest zobrazují stav počtu ţáků na jednotlivých školách a to vţdy od zahájení výuky na dané škole. Údaje v grafech ukazují nejen celkový počet ţáků, ale i jednotlivý počet chlapců a dívek a to vţdy v rozmezí deseti let. 64
Graf sedm nás informuje o celkovém počtu ţáků na daných školách v době první a druhé světové války. Z tohoto grafu je patrné, ţe účast ve školách v době druhé světové války se oproti stavu za první světové války sníţila někde více neţ o polovinu. Stejné informace nám ukazuje na grafu jedna obec Laţánky a Maršov, kde došlo k úbytku obyvatelstva skoro o dvě stě osob. Opakem je stav v obci Chudčice, kde počet obyvatel naopak vzrostl. Nemalý vliv na školy v jejich historickém vývoji měla kromě místních školních rad také zemská školní rada a v neposlední řadě i působení nadučitelé a podučitelé. Ti se podíleli nejen na budování vztahů s nadřízenými orgány, ale především na budování vztahu k ţákům a k jejich rodičům.
65
6. Seznam použité literatury a pramenů
6.1. Archivní prameny
Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě (=SOkA Brno-venkov): fond:
A-3 – Okresní úřad Tišnov: - inv. číslo: 1350, spisy jednotlivých škol – Obecná škola Braníškov (také Deblín a Maršov) 1862 - 1878; Triviální škola Laţánky 1848 – 1871; Obecná škola Chudčice 1926 - 1942 (1958) - kart. 465, inv. číslo: 1352, místní školní rada Chučice 1925 – 1942 (1952); místní školní rada Laţánky 1925 – 1942 (1948) - kart. 466, inv. číslo: 1352, místní školní rada Maršov 1925 – 1941 (1952)
C-35 – Archiv obce Chudčice: - inv. číslo: 15, pamětní kniha 1238 – 1925 - inv. číslo: 16, pamětní kniha 1928 - 1945
C-54 – Archiv obce Laţánky: - inv. číslo: 9A, pamětní kniha 1923 – 1961
C-63 – Archiv obce Maršov: - inv. číslo: 5b, pamětní kniha 1835 – 1877 - inv. číslo: 5c, pamětní kniha 1928 – 1954
C-71 – Archiv obce Moravské Knínice: – inv. číslo: 14a, pamětní kniha 1918 – 1972
N-51 – Místní národní výbor Maršov: - inv. číslo: 33b, kronika Maršov 1966-1972 - inv. číslo: 33c, kronika Maršov 1973-1984
H-63 - Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Laţánky: - inv. číslo: 209, kronika školy 1887 – 1924
66
- inv. číslo: 210, kronika školy 1924 – 1945 - inv. číslo: 211, kronika školy 1924 – 1977
H-65 - Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Maršov: - inv. číslo 186, kronika školy 1863 – 1929 - inv. číslo 187, kronika školy 1940 - 1947
H-67 - Základní devítiletá škola 1. - 5. roč. Chudčice: - inv. číslo: 174, kronika školy 1890 – 1918 - inv. číslo: 175, kronika školy 1919 – 1934 - inv. číslo: 176, kronika školy 1935 – 1978 - inv. číslo: 177, kronika školy 1940 – 1945
H-136 - Národní škola Veverská Bítýška: - inv. číslo: 345, kronika školy 1893-1926
H-172 - Národní škola Moravské Knínice: - inv. číslo 131, kronika školy 1883 – 1931 - inv. číslo 132, kronika školy 1940 – 1945
H-220 – Místní školní rada Moravské Knínice: - inv. číslo: 1, kniha zápisů ze schůzí z let 1926 – 1950
H-268 – Místní školní rada Maršov: - inv. číslo: 1, kniha zápisů ze schůzí 1924 – 1950
H-274 – Místní školní rada Chudčice: - inv. číslo: 1, kniha zápisů ze schůzí z let 1908 - 1924
H-276 – Místní školní rada Laţánky: - inv. číslo: 1, kniha zápisů ze schůzí 1897 – 1925 - inv. číslo: 2, kniha zápisů ze schůzí 1927 – 1951
Moravský zemský archiv (=MZA): fond: B 12 – Školská fasse: - kart. 20, sig. 51 – Horáček, Jiří 67
B 22 – Zemská školní rada, Brno: - kart. 229, inv. číslo: 8538, Chudčice: 06.10.1878 - zavedení polodenního vyučování na 1. obecné škole Chudčice - kart. 232, inv. číslo: 8406, Laţánky: 06.10.1881 - zasílání školské fase - kart. 235, inv. číslo: 4790, Moravské Knínice: 01.04.1883 – rozšíření jednotřídní školy na dvojtřídní - kart. 239, inv. číslo: 5916, Moravské Knínice: 06.08.1885 – zřízení II. třídy a vypsání konkurzu k obsazení místa podučitele - kart. 241, inv. číslo: 7028, Maršov: 23.08.1886 - zřízení II. třídy a vypsání konkurzu k obsazení místa podučitele - kart. 256, inv. číslo: 8467, Chudčice: 03.09.1895 - zřízení II. třídy a vypsání konkurzu k obsazení místa podučitele - kart. 261, inv. číslo: 463, Maršov: 13.01.1899 – rozšíření školy na trojtřídní - kart. 275, inv. číslo: 21660, Laţánky: 21.11.1904 – nahrazení vyučovací doby na obecné škole, zameškané pro přestavbu školy - kart. 313, inv. číslo: 21178, Moravské Knínice: 31.07.1911 – stabilizace pobočky při druhé třídě - kart. 339, inv. číslo: 2382, Laţánky: 22.01.1914 – stíţnost na neustanovení učitelské síly na obecné škole - kart. 348, inv. číslo: 20601, Chudčice: 02.08.1915 – stabilizace pobočky při druhé třídě - kart. 377, inv. číslo: 33980, Laţánky: 13.07.1923 – zřízení prozatímní pobočky při III. třídě na III. třídní obecné škole pro školní rok 1923/1924 - kart. 400, inv. číslo: 49771, Maršov: 19.09.1927 – ponechání prozatímní pobočky při II. třídě na škole pro školní rok 1927/1928
68
6.2. Edice
BOČEK, Antonín: Codex diplomaticus et epistolaris Moravie. Tomus secundus an annis 1200-1240. Olomouc 1839. Číslo v CDM: 169; 267; 275. FRIEDRICH, Gustav: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus II., 1118-1230. Praha 1912. Číslo v CDB: 287. FRIEDRICH, Gustav: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus III., fasciculus 1, 1231-1238. Praha 1942. Číslo v CDB: 119.
6.3. Zákony a nařízení
Ústavní dekret prezidenta republiky č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné. Zákon č. 2/1918 Sb., jímţ se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém. Zákon č. 292/1920 Sb., jímţ se upravuje správa školství. Zákon č. 226/1922 Sb., zákon, jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. Zákon č. 233/1935 Sb., o újezdních měšťanských školách. Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství. Zákon č. 31/1953, o školské soustavě a vzdělávání učitelů.
69
6.4. Literatura
BIANCHI, Leonard: Dějiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu 1848-1945. Svazek II. Bratislava 1973. BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek XI., Okresy: Jihlava, Nové město na Moravě, Tišnov, Velké Meziříčí. Ostrava 1988. DOSOUDILOVÁ, Jana: Školství ve Veverské Bítýšce od roku 1800 do roku 1919. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pomocných věd a archivnictví, 2009. 56 str., 7 str. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Sviták CSc. DUPAL, Vladimír: Chudčice mezi staletími. Chudčice 2006. EICHLER, Karel: Paměti panství veverského. Obecní úřad Veverská Bítýška 1995. Reprint původního vydání vytištěného vlastním nákladem autora v Brně 1891. GERHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny Protektorátu. Praha 1996. HLAVÁČEK, Libor: Od projektu místní dráhy Kuřim-Veverská Bítýška k zahájení provozu. Vlastivědný věstník moravský. Ročník 29, Brno 1977. Číslo 3. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha 2005. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia 2004. JIHOMORAVSKÝ KRAJ. MĚSTA A OBCE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE. Redakce: LHOŤANOVÁ E., ČERMÁKOVÁ L., WROBELOVÁ M., TONHAUSEROVÁ M. Roţnov pod Radhoštěm 2006. OHAREK, Václav: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Tišnovský okres, Musejní spolek, Brno 1923. SCHELLE, Karel: Praktikum z dějin organizace veřejné správy 1918-1938. Ostrava 2007. SOMR, Miroslav: Dějiny školství a pedagogiky. Praha 1987. SPĚVÁČEK, Jiří: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Praha: Melantrich 1988. STATISTICKÝ LEXIKON OBCÍ ČSSR 1974. Kolektiv autorů Federálního statistického úřadu. Praha 1976. ŠEBÁNEK, Jindřich: Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306. Časopis matice moravské. Ročník 60, Brno 1936.
70
ŠRÁMEK, Rudolf – HOSÁK, Ladislav: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Sv. 1, A- L. Praha 1970. ŠRÁMEK, Rudolf – HOSÁK, Ladislav: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Sv. 2., M-Ţ. Praha 1980. VALIŠOVÁ, Alena – KASÍKOVÁ, Hana – a kolektiv: Pedagogika pro učitele. Praha 2007. VÁŇOVÁ, Růţena: Vývoj počátečního školství v českých zemích. Praha 1986. VESELÁ, Zdeňka: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno 1992.
71
6.5. Webové stránky
Archivní fondy. URL: http://www.mvcr.cz/clanek/archivni-fondy-a-sbirky-v- ceskerepublice.Aspx Český statistický úřad. URL: http://www.czso.cz/sldb/sldb10.nsf/index Farnost Veverská Bítýška a Laţánky. URL: http://www.nasefarnosti.cz Hasičská vzájemná pojišťovna. URL: http://www.povinne-ruceni.com/hvp/ Chudčice. URL: http://www.chudcice.cz Laţánky. URL: http://www.lazanky.cz Maršov. URL: http://www.marsov.cz Moravské Knínice. URL: http://www.moravskekninice.cz Právní předpisy. URL: http://spcp.prf.cuni.cz/lex/zakony.htm Trať Veverská Bítýška - Kuřim. URL: http://spz.logout.cz/trate/kur-vb.html Wikipedie. URL: http://cs.wikipedia.org
6.6. Elektronické dokumenty
MOREKS, František: K historii českého církevního školství [online]. Praha, 2000 [citováno 2011-03-30]. Dostupné z:
72
7. Přílohy 7.1. Obrazová příloha
Obr. 01 – Letecký pohled na obec Laţánky z roku 2010
Obr. 02 – Kostel v Laţánkách je zasvěcený Nejsvětější Trojici a jeho výstavba začala ve 14. století. Do stejné doby se datuje i stáří ohradní zdi kostela.
73
Obr. 03 – Jeden z nejstarších dochovaných pohledů školy v Laţánkách z doby, kdy byla ještě přízemní budovou
Obr. 04 – Plány z roku 1864 týkající se plánovaného rozšíření školy v Laţánkách
74
Obr. 05 – Pohled na školu a kostel v Laţánkách ve 30. let 19. století
Obr. 06 – Školní budova v Laţánkách v současnosti
75
Obr. 07 – Satelitní pohled na obec Maršov
Obr. 08 – Kaplička v Maršově postavená v roce 1908 se nachází uprostřed obce v areálu parku
76
Obr. 09 – Fotografie zachycující střed obce Maršov pochází zřejmě z 20. let minulého století. Mezi kapličkou a školou totiţ ještě není pomník padlým z 1. světové války
Obr. 10 – Fotografie školy v Maršově zřejmě ze 70. let minulého století. Pravá část školní budovy slouţila v letech 1959-1976 jako Mateřská škola
77
Obr. 11 – Fotografie školy v Maršově ze 70. let minulého století
Obr. 12 – Současná podoba budovy bývalé školy v Maršově, kde od roku 1990 sídlí obecní úřad
78
Obr. 13 – Pohled na obec Chudčice od východu
Obr. 14 – Jedna z nejstarších fotografií návsi v Chudčicích. Na fotografii je vidět také nyní jiţ neexistující kaplička zřícená v roce 1977
79
Obr. 15 – Kaple v Chudčicích postavená v roce 1996, jako náhrada za dvě nyní neexistující kapličky (jedna byla zrušena Josefem II. a druhá se zřítila roku 1977)
Obr. 16 – Škola v Chudčicích v roce 1913
80
Obr. 17 – Pohled od návsi na školu v Chudčicích z roku 1913
Obr. 18 – Současná podoba školy v Chudčicích
81
Obr. 19 – Letecký pohled na obec Moravské Knínice
Obr. 20 – Kostel sv. Markéty na návsi obce Moravské Knínice
82
Obr. 21 – Škola v Moravských Knínicích před svojí rekonstrukcí v srpnu 2008
Obr. 22 – Škola v Moravských Knínicích po rekonstrukci
83
7.2. Grafy
Graf 01 – Přehled počtu obyvatel v obcích v rozmezí let 1869 – 2001
Tabulka dat s klíči legendy:
84
Graf 02 – Přehled počtu ţáků na školách v rozmezí let 1890 – 1945 (1925)
Graf 03 – Přehled počtu ţáků na škole v Laţánkách od roku zahájení výuky po rok 1923. Graf zachycuje také stav počtu ţactva na škole za 1. světové války
85
Graf 04 – Přehled počtu ţáků na škole v Maršově od roku zahájení výuky do roku 1945
Graf 05 - Přehled počtu ţáků na škole v Chudčicích od roku zahájení výuky do roku 1945. U školního roku 1944/45 se podařilo zjistit jen celkový počet ţáků.
86
Graf 06 - Přehled počtu ţáků na škole v Moravských Knínicích od roku zahájení výuky do roku 1944. U školního roku 1882/83 se podařilo zjistit jen celkový počet ţáků.
Graf 07 – Přehled celkového počtu ţáků na školách za doby první a druhé světové války.
87