Obsah
I. Úvod 4 II. Ves Hnojice 6 • Topografie obce 6 • Hnojice v současnosti 6 • Hnojice, a co o nich říká Catastral Schatzungs Elaborat der Gemeinde Gnoitz (vceňovací operát Stabilního katastru pro ves Hnojice) 6 • Šternberské panství 10 • Historie obce Hnojice 17 • Statistika – domy a obyvatelé 1510 – 2001 22 • Jmenovitý výčet sedláků na hnojických gruntech od roku 1515 23 III. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století 43 • Hnojičtí hospodáři v rozmezí let 1590 až 1695 (rekonstrukce) tabulka 43 • Postup při rekonstrukci stavu osedlosti 45 • Hnojické grunty dle pozemkové knihy 48 IV. Závěr 71 V. Seznam použitých pramenů a literatury 73 VI. Přílohy 77
3 I. Úvod
Hlavním cílem bakalářská diplomová práce „Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století “ je pokud možno co nejpřesněji zrekonstruovat stav osedlých v rozmezí let 1590 až 1695. Obec Hnojice se nestala tématem této diplomové práce náhodou. Již v roce 2005, když jsem se připravovala na zkoušku z PVH, snažila jsem se získat co nejvíce materiálu k procvi čování. Jedna bývalá starší spolužačka ze základní školy mi za tímto účelem zapůjčila kopie listin, psaných kurentem, které měla jejich rodina doma uschovány. Jednalo se o rodinu Gec zů z Hnojic. Později jsem na toto jméno opět narazila v práci Zdeňka Házy Stav a struktura obyvatel na panství Šternberk ve světle soupisu daně z hlavy z ledna 1691 v seminářích His torická demografie a Moravská vesnice . Začala jsem tedy pátrat, kdy se toto jméno v Hnojicích objevuje poprvé.
V urbariálních pramenech se objevují první Geczové (Götzové) již roku 1590 v Újezdě, poté se přesouvají do Mladějovice, aby se v roce 1695 objevili v soupisu daně z hlavy z roku 1695 pro ves Hnojice, a to v osobě Matěje Gecze. Podle pozemkové knihy prodal rychtář s úřadem Hnojickým s dovolením knížecího úřadu grunt, pozůstalý po nebožtíku Pavlu Kaštánků se 2 a půl čtvrtinami lánu polí po Matěji Geczovi z Mladějovic, a to dne 18. února roku 1695 za částku 800 hřiven a po složení závdavku ve výši 100 hřiven 1. Dle hnojické mat riky dne 6. února 1695 byl za přítomnosti 2 svědků, totiž Jakuba Vrany a Tobiáše Wolfa, obou z Hnojic, sezdán poctivý mládenec Matěj, nebožtíka Václava Gecze pozůstalý syn z Mladějovic s poctivou Marinou, vdovou po nebožtíku Pavlu Kaštánků z Hnojic. Roku 1704 se zde objevuje Gecz další, jménem Grygar.
Tyto zjištěné informace se tedy staly prvním podnětem k bakalářské práci , ve které se po kouším nejen o to, abych vypátrala od kterého data se v Hnojicích objevují první Geczové, ale hlavně o celkovou rekonstrukci stavu usedlosti ve vsi Hnojice v rozmezí let 1590 až 1695 a širší nástin historie nejen Hnojic, ale také celého šternberského panství, pod které ves na zá kladě pramenů od roku 1397 spadala.
1 Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Velkostatek Šternberk, Pozemková kniha Hnojická, inv.číslo 278.
4
Obr. 1 Hnojice
5 II. Ves Hnojice
Topografie
Hnojice v současnosti
Obec Hnojice (Olomoucký kraj) se nachází v severní části Hornomoravského úvalu v podhůří Nízkého Jeseníku na 49° 45´ severní šířky a 17° 20´ východní délky v nadmořské výšce 200 – 220 m. Nynější rozloha katastru obce je 974 ha. Obcí prochází silnice č. 447, která je spojnicí mezi městy Litovel a Šternberk.
Obr. 2 – mapa Hnojic s okolím v dnešní době
Celé území spadá do povodí potoka Říče a má rozlohu zhruba 49 km ². Z levé strany se do Říče vlévá potok Kaminka, z pravé strany Rybnický potok. Průměrná roční teplota je asi 8,4 °C, průměrné roční srážky činí 612 mm. Počet obyvatel 570, hustota osídlení 59 obyvatel na km².
Hnojice, a co nám o nich říká Catastral Schatzungs Elaborat der Gemeinde Gnoitz (Vceňovací operát Stabilního katastru pro ves Hnojice) z roku 1834 překlad
Katastr obce Hnojice (německy Gnoitz) leží ve východní části Olomouckého okresu na li tovelské obchodní cestě 3 míle severozápadně od královského města Olomouc a ve vzdálenos ti ¾ míle jihozápadně od města Šternberka. Území katastru obce tvoří rovina, jež se snižuje
6 pouze v okolí velkého rybníka a v nejzazší části, na jihu a na severozápadě se nepatrně zvedá. Klima zde panuje mírné a díky vypařování vody z malého a velkého Hnojického rybníka je vhodné pro pěstování plodin.
Dle katastrálního měření z roku 1834 činí rozloha obce 1655 jiter 2 a 130 čtverečních sáhů (Quadratklafter)3. Vesnice leží v severozápadní části katastru těsně u jižního okraje Hnojic kého rybníka a sestává z nepravidelného seskupení domů, které tvoří nepravé náměstí, na jehož horním a dolním konci se v osamocení nachází kostel a obecní dům (radnice). Odtud se všemi směry rozbíhá 5 uliček.
Vesnice je vzdálena hodinu cesty od nejodlehlejších pozemků při hranici s katastrem ves nice Újezda. Řady oddělených orných polí o různé velikosti a rozloze, táhnoucí se jižně a zá padně od vesnice, tvoří severozápadní křídlo západní strany rybníka a leží nepatrně výše, než zbývající část, což ovšem nijak neovlivňuje celkový charakter roviny. Porůznu rozseté louky nechávají tušit nepatrné prohlubně mezi nimi a ornými poli. Zahrady jsou připojeny přímo k obytným a hospodářským budovám, rozsáhlé obecní pastviny se rozprostírají ponejvíce na severu a severozápadě, část leží západně od vesnice na jižním okraji rybníka.
Vrchnostenským úřadem je dominium Šternberk, ve vsi se nachází fara a škola, obě pod patronátem církevního fondu. Hnojice byly v minulosti tržním místem a podléhaly kanovníkům kláštera ve Šternberku.
Katastr obce hraničí na východě s Lužicemi, na jihovýchodě se Stádlem, na jihu s Moravskou Húzovou a Liboší (Libuší), na západě s Libuší, na severozápadě s Žerotínem a Újezdem, na severu s Mladějovicemi.
Dle výsledků konskripční revize z roku 1834 tvořil počet obyvatel 788 duší, 366 pohlaví mužského a 422 pohlaví ženského, jež obývaly 114 domů a vytvářely 188 bytových jednotek. Z těchto obyvatel se zabývalo 64 rodin zemědělstvím, 30 řemeslem, 1 obojím současně (nej spíš mlynář) a 93 žádnou z těchto činností. Do první kategorie jsou zařazeni i výměnkáři, do poslední patří honorace, 1 farář, 1 kaplan, 1 učitel, vzdáleně panský porybný, obecní ovčák a také nádeníci a podruhové.
Strava zdejších obyvatel sestává z uzeného vepřového masa a čerstvého masa hovězího, to prvé se jí nebo užívá zvláště v zimním období 2 až 3 krát do týdne, poslední naopak jen o ne
2 1 jitro = 0,5756 ha 3 Čtvereční sáh (Quadratklafter) = 3,5967 m² (dolnorakouská soustava měr a vah)
7 dělích a svátcích, oblíbená jsou také rozličná jídla z mouky a mléka, připravovaná s mákem, tvarohem a povidly, dále jsou v oblibě zdejších obyvatel jáhly, brambory, nakládané zelí, ze lenina a žitný chléb, k pití jim slouží nejčastěji voda, méně často pivo a domácí pálenka. Zdej ší půllánící 4 drží vedle členů své rodiny při svých usedlostech obvykle 2 čeledíny, 2 děvečky a jednoho mládence (malý čeledín).
Dle konskripce, která zde byla provedena roku 1834, drželi při svých hospodářstvích zdej ší obyvatelé 122 koní, 32 hříbat (Alben = plavých koňů), 232 krav. Podle šetření, provedené ho u příležitosti vyhotovení Stabilního katastru, bylo v této obci napočítáno 161 koní a hříbat, 232 krav, k tomu 92 kusů jalovic, 12 koz a 104 prasat. Koně jsou pro tuto zemi obvyklého druhu a pocházejí dílem z vlastního chovu, který je díky jejich připouštění v Hejčíně u Olo mouce navíc ještě šlechtěn, však rozhodujícím dílem byly získány koupí. V létě jsou koně pa seni na okolních pastvinách, jinak jsou ve stájích, kde jsou krmeni pšeničnou, žitnou slámou a hrachovinou a ovesným obrokem. Používáni jsou výlučně k potahům při zemědělských pra cích na vlastních polích a při robotách.
Krávy jsou rovněž takového druhu, který je v zemi oblíben, pocházejí z vlastního chovu a jsou vyháněny přes léto na obecní pastviska, jinak jsou krmeny ještě slámou, zelenou travou a mimo účelů chovných je drží hospodáři rovněž k získávání mléka a pro výrobu omastku. V pokročilejším stáří jsou dobře živeny a následně prodávány řezníkům. Také jalovice jsou často používány k potahům nebo také prodávány řezníkům. Kozy, rovněž toho druhu, který je v zemi obvyklý, drží při sobě ponejvíce menší domkáři či chalupníci, ale také rodiny bydlící na podruží. Jsou paseny na obecním pastvisku a krmí se také travou, senem a slámou. Nejčastěji se používá jejich mléko. Jsou prodávány jako mladé nebo jsou z chovných důvodů dále drženy při domácnostech. Prasata jsou tu polského druhu (rasy) a rovněž pocházejí z vlastního cho vu. Živena jsou také na pastviskách, a kromě toho jsou krmena bramborami a žitnými otru bami, odpadem z kuchyně, hrachem (vařeným) a ječnou slámou. Jsou chována nejen pro udr žení vlastního chovu, ale jsou také prodávána do Šternberka a překupníkům. Hospodáři je
4 Míry, používané do roku 1875 : 1 lán = 12 kop záhonů polí (pouze půda orná) = 60 – 72 korců (podle kvality půdy a místních zvyklostí), 1 jitro (rakouské) = 2 korce (Strich, míra česká) = 3 měřice (Metzen, míra morav ská), 1 jitro 0,5756 hektaru, zaokrouhleno na 0,6 hektaru, 1 měřice představuje plochu 1918 metrů čtverečních. 1 jitro (Joch nebo Morgen) = 1584 sáhů čtverečních, zaokrouhleno 1600 sáhů čtverečních, 1 sáh délkový je asi 1,89 metru, 4 000 sáhů představovalo vzdálenost 1 rakouské či poštovní míle, kterou používá tehdejší topografie pro měření vzdáleností až do roku 1875, tato míle již byla svou délkou odvozena od vzdálenosti poledníkové jakožto její díl. Směrem dolů se sáh dělil na 6 stop po 12 palcích, ty zase po 12 čárkách. 1 korec český byl i mírou dutou (tedy nejen to kolik se oselo plochy, ale i kolik se vyselo na tu plochu obilí) = 93,6 litrů dělených na 4 věrtele (přesně takové se používaly při sběru chmelu), které měly po 4 čtvrtkách. Moravská měřice měla 62,4 litry rozdělené na achtly (osminky), každá taková osminka měla čtvrtky (v lánové vizitaci 3 třetinky).
8 drží pro sádlo a hlavně na maso, to poslední je uchováváno a upotřebeno nejčastěji v uzeném stavu. Při zdejších hospodářstvích obvykle drží půlláníci 3 až 4 koně, 4 až 6 krav, 2 až 3 kusy jalovic, 3 až 4 kusy vepřového dobytka. Pěstování drůbeže je zde rovněž dosti rozšířené, a vedle slepic tu hospodáři drží také velký počet husí. Nejčastěji je drůbež odtud ve velkém po čtu prodávána na trhu a jen některá je z chovných důvodů držena při hospodářstvích i přes zimu.
Katastr obce je protkán toky několika potoků, které jsou ponejvíc beze jména, a tyto z části prochází katastrem obce od severu k jihu, z části od východu k západu. Zde také naplňují zdejší rybníky, které jsou využívány střídavě k rybaření a k zemědělským a hospodářským úče lům. Jedno rameno potoka, vytékající z Hnojického rybníku jižním směrem, uvádí potom do pohybu zdejší mlýn. Potokem, přitékajícím na katastr obce ve směru od sousedních Mladějo vic, jsou k tomu ještě dostatečně zavlažovány okolní louky.
Obchodní cesta, spojující Šternberk s Uničovem, vstupuje na katastr obce z východu při hranicích se sousední vsí Lužice a pokračuje západním směrem přes Hnojice. Odtud pokraču je dál směrem na Libuš. Tato důležitá silnice, podobně jako další zde se nacházející obecní cesty, je jako prostředek obchodu udržována v dosti dobrém stavu.
Ceny zdejších zemědělských výrobků jsou určovány trhem, který se koná každý pátek ve městě Šternberku
Katastrální měření stran evidence kvality a hospodářského využití všech tamních pozem ků, prováděná zde na katastru obce, dospěla k následujícím výsledkům: veškerá obdělávaná a efekt přinášející půda 5 představuje výměru 1 339 jiter a 1 477 sáhů čtverečních, z toho sa motných orných polí bylo zjištěno1 089 jiter 540 sáhů², luk 52 jiter 375 sáhů, zahrad 16 jiter 1 065 sáhů. Zdejší pastviny pokrývají plochu 181 jiter 1 097 sáhů. Terén, doposud v tomto ohledu nevyužívaný, do něhož byly mimo jiné započteny samotné parcely gruntů a jiných sta veb, reprezentuje plochu 275 jiter a 854 sáhů čtverečních. Terén, jenž je stran své efektivity nepoužitelný, a k němuž byla rovněž v obvodu katastru započtena místa pustá, vodní plochy, cesty a silnice, zabírá zbývajících 39 jiter a 999 sáhů čtverečních. V hranicích celého katastru obce, co do velikosti představující výměru 1 655 jiter a 130 sáhů čtverečních, byl shledán poměr pozemků kultivovaných a efekt přinášejících (A) k pozemkům (B) 5 ku 1, (A) k pozemkům (C) 34 ku 1.
5 Katastr je rozdělen na A – kultivovanou (kultivierte), B – nepoužívanou (unbenutzte) a C nepoužitelnou půdu (unbenutzbare)
9 Na největších prostorách je na katastru obce pěstována pšenice, žito, oves, proso (jáhly), vikev a červená řepa. Naopak na menších plochách brambory, ječmen, konopné vlákno a se meno, lněné vlákno a semeno, ale také podzimní krmení. Výjimku zde potom tvoří hrachovina, čočka, koňský bob a směska.
Šternberské panství
Územím, na kterém se nacházelo šternberské panství, pro cházela ve středověku obchodní stezka směrem na Bruntál a Opavu a pravděpodobně také stezka, která spojovala královská města Olomouc a Uničov. Toto byl jistě jeden z důvodů, proč k osídlení v těchto končinách dochází. Kolonizace tohoto území úzce souvisí se šternberským hradem. Ten byl pravděpodobně založen někdy v letech 1253 – 1269 pány ze Šternberka. Pověst
ovšem založení hradu spojuje se statečným panem Jaroslavem ze Šternberka, jež porazil tatarské nájezdníky před Olomoucí v roce 1241.
Obr.3 Erb Šternberků
Skutečně doloženou postavou a zakladatelem hradu je však pan Zdeslav z Chlumce, z rodu Divišoviců, píšící se od roku 1242 po Šternberku v Čechách, jež získal kraj na sever od Olomouce patrně někdy okolo roku 1253. V tomto roce řídil jmenovaný Zdeslav obranu Olomouce proti uherským Kumánům, za což byl panovníkem dle české kroniky Přibíka Pul kavy z Radenína odměněn statky na Olomoucku. Zdeslav náležel na Moravě také zřejmě k významným hodnostářům, protože je v letech 1253 – 1256 nazýván „dapifer Moraviae“, tj. číšníkem moravským.
První bezpečná zpráva o opevněném hradu je však datována až do roku 1269, kdy byl už v majetku nejstaršího syna Zdeslava Alberta I. Hrad je zde doložen na základě listiny krále Přemysla Otakara II., kterou král potvrzoval rozhodnutí svých správců ve sporu mezi klášte rem Hradisko a Albertem, vedeným o les a doly u Domašova nad Šternberkem. Listina vý slovně zmiňuje pouze hrad („de castro Sternberch“), nikoliv však město, o němž se zachovala prokazatelná zpráva až k samému závěru 13. století, z roku 1296 (18. října tohoto roku dává Albert ze Šternberka farnímu kostelu sv. Jiří ve městě Šternberk „in civitate Sternberch“ de sátky). Část hradu okolo staré zámecké věže a jejího nejbližšího okolí je dokonce odborníky
10 kladena do konce 12. století. Jsou to zbytky starého původního hrádku, jež byl vystavěn v románském stylu.
Lokace samotného města, které se stává správním centrem celého panství, proběhla tedy někdy v období mezi lety 1269 až 1296. O Šternberku jako městě se mluví poprvé v roce 1281, kdy se majitelem panství stává již zmíněný Albert.
Albert, někde také uváděný jako Albrecht, se stává v roce 1286 6 purkrabím olomouckým a roku 1296 komorníkem práva a soudu olomouckého. V té době náleželo k panství i několik vesnic. Jak rozsáhlé panství ve skutečnosti bylo, není známo, neboť o tomto nejsou zachová ny žádné písemné zprávy.
Po Albrechtovi se stává držitelem panství Diviš ze Šternberka. V té době patřily již k tomuto panství vesnice Stádlo, Lhota, Lužice, Lipina, Stachova ves, Loděnice, Ves Ulricho va (po čase zaniká), Mladějovice, což vyplývá z listiny z roku 1296, v níž Albert uděloval kostelu s. Jiří a městečku Šternberk plné desátky z těchto panských pozemků, dvorů a vsí. Na základě německých jmen, uvedených v této listině i pozdějších pramenů lze předpokládat, že si Albert přivedl na panství německé kolonizátory. Okolní vsi však byly původu českého.
Albertův syn Diviš pokračoval v rozšiřování panství a získal biskupské léno Mladějovice a pět nejmenovaných okolních vsí, jak dokládá nejstarší seznam biskupských manů z let 1320 – 1325. V urbáři z roku 1500 se uvádějí již jako plné vlastnictví. Diviš začíná také s kolonizací Berounska. Dle pozdějších seznamů např. z roku 1397 se zde nacházely vsi Ondřejov, Sedmi dvory, Nová Ves, Stará Libavá a Čabová (později zvaná Brockerstdorf). Dle urbáře z roku 1500 měly všechny tyto vesnice obyvatelstvo německé. K panství se ve 14. století připojují také rozsáhlé pozemky dvorecké. Z roku 1314 se také dochovala zpráva, podle níž klášter Hradisko dal Divišovi ze Šternberka až do jeho smrti vsi Týneček u Olomouce, Těšíkovu Lhotu a polovici vsi Německá Loděnice. Šternberkové až na Těšíkov už tento nový majetek nepustili.
Ve druhé polovině 14. století patřily Šternberkům také rozsáhlé moravské statky Úsov, Zábřeh, Lukov, Zlín, Světlov, Račice, v Čechách pak Šternberk, Holice, Bechyně, Benešov a další.
6 Hrubý, F.: Severní Morava v dějinách . Brno 1947, s.51.
11 Posledním své linie byl Petr ze Šternberka, jehož manželkou byla opavská kněžna Anna (dcera Jana Jindřicha). Po jeho smrti přechází majetek roku 1397 do rukou manžela jeho sest ry Petra z Kravař. Z tohoto roku dokládá stav panství důležitá listina, kterou je vdově po Pet rovi puštěno šternberské panství (ovšem bez města Šternberka, Berouna a Dvorců a bez bis kupských lén) k užívání, pokud by jí věno, které činilo 2500 kop českých grošů, nebylo spla ceno docela. Ke šternberskému panství a k němu připojených panství Berounského a Dvorec kého náleželo vedle města a hradu Šternberka osmnáct vesnic, k Berounu pět a k Dvorcům šest, tedy celkově tři města a dvacet devět vesnic. Je ovšem také nutno připočíst léno Mladě jovice s pěti přilehlými vesnicemi, léno Medlice, sestávající z městečka a hradu Medlic a dvou vsí, a nakonec léno domštátské, které tvořilo městečko Domštát a tři vesnice. Z toho vyplývá, že v době vymření Šternberků se panství skládalo ze tří měst, dvou městeček a čtyři ceti vesnic. V pozdějších dobách se rozsah panství již mnoho nezměnil. V období 15. století sice některé vesnice panství zanikly, ale zato bylo ke Šternberku přikoupeno sousední menší panství Pňovice (r.1555), které sestávalo ze vsi Pňovice, Popovice a Želechovice. V tomto století byla také od šternberského kláštera získána ves Žerotín. Na rozhraní 16. a 17. století náleželo Šternbersko k největším panstvím na Moravě. V berních seznamech z roku 1619 vykazuje celkem 1721 usedlých hospodářů 7.
Po vymírajících Šternbercích dědí zboží rod pánů z Kravař, a toto území drží necelých sto let. Také páni z Kravař se snažili panství zvelebit. Už v roce 1409 dostává Šternberk nové privilegium, jímž je mu uděleno právo mílové. Roku 1411 umírá Petr v Kravař a na jeho místo nastupuje syn Jindřich. Ten však umírá v boji ve vojsku krále Zikmunda pod Vyšehradem a jeho smrtí vymírá rod po meči. Panství pak drží jeho sestra Eliška z Kravař, manželka Jindřicha z Rožmberka. Ve stejné době také dochází k obléhání Šternberka Prokopem Holým (1430). Po osmi týdnech se podařilo husitům hrad obsadit a zůstali zde celé dva roky. Hejtmanem byl v té době Mikuláš z Drnovic, který odtud odtáhl se svým vojskem 19. března 1432. Po smrti Elišky přechází roku 1437 majetek na Petrova synovce Jiříka z Kravař.
Obr.4 Erb Kravařů
7 Hrubý, F.: Severní Morava v dějinách . Brno 1947, s.69.
12 Když roku 1466 umírá poslední mužský potomek rodu Kravařů, zanechává po sobě 4 dce ry a čtyři rozsáhlá panství. Každá z dcer dostala jedno z nich (Šternberk, Plumlov, Stážnice a Račice). Nejstarší Ludmila zdědila Šternberk. Jejím manželem se stává přítel krále Jiříka z Poděbrad Albrecht Kostka z Postupic. Díky tomuto přátelství zde v roce 1469, když se chys tal na jednání se svým rivalem Matyášem Korvínem, jako Albrechtův host Jiří z Poděbrad také delší čas pobýval.
Obr.5 Erb Kostků z Postupic
Po smrti svého chotě se vdává Ludmila za Jana Berku z Dubé a Lipého, a tím panství pře chází skoro na sto let do rukou tohoto rodu. V této době zaznamenává Šternberk období hos podářského rozmachu. Od konce 15. století se řemeslníci ve městě sdružovali v cechy, které v průběhu 16. století získaly mnohá práva. Měšťané však hospodařili i na zemědělské půdě, vařili pivo a vyráběli víno. Jan Václav Berka, jehož chotí byla Magdaléna ze Žerotína, založil na svém panství po vzoru doby také mnoho rybníků. Hrad prošel za Berků z Dubé a Lipé roz sáhlou renesanční přestavbou, která je patrná dodnes. Jednou z příčin přestavby byl také mo hutný požár, který Šternberk zasáhl roku 1538, a zpustošil hrad, klášter i město.
Po celé zmiňované období je Šternberk ještě stále převážně město české. V období největ šího hospodářského rozkvětu města v 16. století zaznamenává Šternberk rovněž nárůst počtu obyvatel. Jednou z příčin byl také silný příliv osadníků německých, a to hlavně ve druhé po lovině 16. století. Celkově však město zůstalo nadále převážně české a nábožensky tolerantní.
13 Berkové z Dubé a Lipé byli v náboženské otázce velmi tolerantní vrchností (s výjimkou no vokřtěnců). Smrtí Jana Václava Berky mizí poslední český rod na tomto panství
Obr.6 Erb Berků z Dubého a Lipé
V září roku 1570 se jeho dcera Kateřina po smrti svého ženicha Václava z Boskovic a na Moravské Třebové provdala za knížete Karla z Minsterberka (Münsterberg). Ten v roce 1591 vydává pro své panství první a roku 1614 druhý náboženský řád. V té době platila zásada čí vláda, toho náboženství (cuius regio, eius religio). Židé se museli v roce 1577 ze Šternberka vystěhovat a roku 1592 byli z města vypovězeni příslušníci Jednoty bratrské. Náboženstvím většiny tehdejších obyvatel bylo protestantství. Sám kníže byl luterán. Farnost byla obsazena luteránskými kněžími. Na počátku třicetileté války se Šternberk díky své protestantské většině řadil do protihabsburského tábora. Karel z Minsterberka byl ještě před vypuknutím války vůdcem slezské protestantské šlechty. Ačkoliv se válečné události zpočátku Moravě vyhnuly, přechází v roce 1619 i ona na proticísařskou stranu. Po smrti Karla se panství dostává do ru kou jeho synů Jindřicha Václava a Karla Bedřicha, a dá se předpokládat, že jako luteráni se přikláněli také ke straně protihabsburské.
Do jara roku 1619 se válečné události ve Šternberku nijak výrazně neprojevily. Když se ovšem o velikonocích roku 1619 ve Šternberku objevil stavovský oddíl Hartmanna
14 z Buchheimu, město se mu postaralo o ubytování i stravu. Tím dalo najevo, že sympatizuje s odbojnými stavy. Naopak katolický šternberský klášter odmítl jak vládu direktorů (29), tak odbojné stavy jakkoliv podporovat. Došlo k násilnému vniknutí na jeho území ze strany měs ta, klášteru byla uloupena peněžní hotovost i proviant, a vše bylo použito na podporu povstá ní. Probošt kláštera i jeho řeholníci byli odtud vyhnáni a správy klášterních statků se chopila sama minsterberská vrchnost.
V lednu roku 1620 přijel na Moravu stavy zvolený král Friedrich Falcký, aby zde přijal stavovský hold a po cestě z Olomouce do Vratislavi se dne 15. 2. 1620 zastavil ve Šternberku, aby zde přijal přísahu věrnosti od měšťanů i minsterberské vrchnosti 8. Boje se v té době pře sunuly i na Moravu. Ze severu tudy procházeli polští kozáci zvaní lisovčíci (spojenci Habsburků), kteří byli postrachem pro celou oblast. Ani Šternbersko nebylo jejich řádění ušet řeno. Po porážce na Bílé hoře se na Moravě bojovalo dál. Ve Šternberku pobývala po 9 týdnů tzv. salva guardia – stavovská posádka, která sem byla poslána z Olomouce. 9 V lednu 1621 byla Morava dobyta císařskými vojsky. Poměry na Moravě se zklidnily. Na rozdíl od Čech nedošlo k žádným popravám, ale pouze ke konfiskacím majetku. Šternberského panství se konfiskace téměř nedotkly, přestože Minsterberkové stáli na straně proti císaři. V roce 1624 se začala uplatňovat protireformační opatření. Ze Šternberka, doposud převážně luteránského města, byli stejně tak jako z celé země, na příkaz kardinála Dietrichštejna vypovězeni luterán ští kněží a dosazeni katoličtí. Také poměr českého a německého obyvatelstva se značně změ nil. Většina listin je již vydávána v němčině. Klid však ve městě nebyl. V lednu 1627 dobyli Šternberk Dánové, kteří měli podporu místního obyvatelstva, jež mohlo opět svobodně vy znávat svoji víru. Tato situace ovšem netrvala dlouho, císařští přešli do ofenzivy. Ve městě probíhaly kruté boje, spojené s požáry, které město značně poničily. V roce 1634 postihla Šternberk morová epidemie. V období švédské války probíhalo na panství mnoho bojů. Okol ní vesnice i města trpěla pod nájezdy oddílů, které zajišťovaly v dobytých územích dostatek stravy pro vojsko. K vyklizení tohoto území od Švédů dochází až v roce 1650. V tomto obdo bí přechází panství díky sňatku kněžny Marie Alžběty z Münsterberka s vévodou Sylviem Nimrodem do rukou rodu Württenberků. Po jeho smrti si jeho tři synové Kristián Ulrich, Ka rel a Sylvius Fridrich rozdělili panství na tři díly.
V roce 1695 koupil od Württenberků dva díly panství kníže Jan Adam Ondřej z Liechtenštejna a v roce 1700 získává i díl třetí. Tím byl tento majetek spojen v ohromný
8 Koudela, M: Třicetiletá válka v dějinách Šternberka . KZMŠ 8/1988, s. 10. 9 Morav, K.: Šternberk za třicetileté války .Olomouc 1972, s.7.
15 celek. Roku 1712 přechází celé panství na Antonína Floriána z mladší větve rodu Liechtenštejnů. Roku 1748 dědí majetek Josef Václav Liechtenštejn, a ten je pak odkazuje roku 1772 Františku Josefovi z Liechtenštejna. Po zrušení roboty v roce 1848, a následných pozemkových reformách, zůstalo pánům z Liechtenštejna velké lesní hospodářství, hrad Šternberk a část polností. Tito páni byli majiteli panství až do roku 1945.
Obr.7 Erb Württenberků
16 Historie obce Obr.8 Hnojice
Území obce Hnojice bylo dle archeologických nálezů osídleno již zhruba 3.000 let př.n.l.. Tato část je nazývána Mošťánky podle osady, která se zde nacházela a zanikla v období uher ských válek koncem 15. století (Jiřík z Poděbrad x Matyáš Korvín). U potoka Říče byly uči něny archeologické nálezy z doby bronzové. Na žerotínských polích u silnice do Krnova bylo objeveno keltské sídliště z asi 5. století př.n.l.. Další naleziště byla z doby železné, a byly zde také objeveny pece na výrobu železa. Osídlení slovanskými kmeny dokládá nález lužického žárového hrobu. Slovanský původ obce dokazuje také dodnes patrná konfigurace obce do tzv. slovanské okrouhlice, tzn. střed obce připomíná tvarem uzavřenou elipsu (u obcí lánových byly obce stavěny podél cesty).
V době Velkomoravské říše náležela půda na níž se obec nachází moravským knížatům, po jejím rozpadu kolem roku 900 n.l. českým knížatům z rodu Přemyslovců. Olomouc 11. a 12. století byla jedním (vedle Brna a Znojma) z moravských přemyslovských údělných kní žectví. Moravu dobyl přemyslovský rod na vojscích polského knížete Boleslava Chrabrého roku 1020. Prvním přemyslovským správcem Moravy byl Břetislav, který se později stává českým knížetem. Břetislav v roce 1054 zavádí nový nástupnický řád pro rod Přemyslovců.
17 Panovníkem se má stát nejstarší člen rodu a pro mladší členy rodu, v tomto případě panovní kovi syny, zavádí praxi údělů. Morava je tak rozdělena na tři údělná knížectví, olomoucké, brněnské a znojemské. Prvním olomouckým údělným knížetem byl Břetislavův syn Vratislav, pozdější první český král (1085). Kníže Vratislav II. dosadil do Olomouce po svém odchodu na pražský přemyslovský stolec jako údělného knížete Otu I. Sličného, který se stal spolu se svou ženou Eufémií, dcerou uherského krále Bély I., zakladatelem olomoucké větve údělných knížat. Jejich potomci vládli na olomouckém hradě s přestávkami, kdy byli z vůle pražských kníže střídáni jinými členy přemyslovského rodu, až do konce 12. století. Kníže Svatopluk začíná v Olomouci se stavbou chrámu zasvěcenému svatému Václavovi, stavba je však nedo končená předána olomouckému biskupu Jindřichu Zdíkovi 10 . Ten v roce 1131 stavbu dokon čuje a přesouvá sem sídlo biskupství. Při této příležitosti je sepsána listina "Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae" 11 , ve které se také objevuje první zmínka o Hnojicích, kde se obec nazývá Gnoici. Jazykozpytec Vincenc Prasek odvozuje název vsi ze staroslovanského názvu pro hrnčířskou hlínu „gnoj“, z čehož se usuzuje, že ve vsi bylo rozšířeno hrnčířství. V pozdějších listinách je vesnice zvána Hnoynicz (1302) nebo Hnogicz (1397), v českých Hnojice (1480), Hnojnice (1633) i Hnojné (1771), v německých pak od roku 1599 Gnoitz nebo Hnojitz. Na základě této zmínky je možné usuzovat, že obec v dané době patřila k majetku biskupství.
V roce 1302 patří Hnojice pod malé panství Žerotína a Pňovic, které je v držení Bluda z Jičína, jež patří k nově vznikajícímu mocnému rodu pánů ze Žerotína. Hnojice se zde píší Hnoynicz 12 . V roce 1397 jsou již Hnojice uvedeny v urbáři panství šternberského jako součást šternberské državy. Roku 1409 podřizuje majitel šternberského panství Petr z Kravař vsi na svém panství, mezi nimi i Hnojice, mílovému právu města Šternberka. Roku 1410 patřily ně jaké grunty v Hnojicích paní Kateřině, tetě Petra z Kravař, na Plumlově a Šternberce.
10 Biskup Jindřich Zdík byl šestým olomouckým biskupem a působil na olomouckém biskupském stolci 24 let (1126 1150). Byl mužem evropského rozhledu, udržoval kontakty s významnými lidmi své doby. Prosazoval reformy v církevním životě. V roce 1141 získal pro své biskupství imunitu, to znamená, že církevní statky byly vyňaty z pravomoci údělných knížat a byly osvobozeny od zemské roboty a placení zemských daní. Vykonal několik cest do Jeruzaléma. V Olomouci zřídil skriptorium, písařskou dílnu, která byla na tehdejší poměry znač ně veliká (18 písařů).
11 CDB.I.115, 30. června 1131 sepsána listina s názvem "Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae" , zahrnující všechen biskupský majetek, uloženo ve vlastivědném muzeu v Olomouci. 12 CDM.V.139.
18 Z výnosů svých gruntů v Hnojicích zapisuje Kateřina roku 1410 obnos 12 hřiven grošů ročně špitálu chudých na šternberském předměstí 13 .
Obr.9 Pečeť biskupa Jindřicha Zdíka
Roku 1448 získaly Hnojice velkou výhodu. Majitel panství Jiřík z Kravař udělil Hnojicím právo odúmrtí 14 . Roku 1466, kdy se dělily dcery zemřelého Jiříka z Kravař o statky po otci, připadly Hnojice jako součást šternberského panství Jiříkově dceři Ludmile, provdané napřed za Vojtěcha Kostku z Postupic, a po jeho smrti za Jana Berku z Dubé a Lipého. V této době se Hnojice poprvé uvádějí jako městečko. Současně s povýšením na městečko získaly Hnojice právo trhu a je jim povoleno pečetit listiny vlastní pečetí zeleným voskem.
V době mezi rokem 1481 až 1504 se v archivním materiálu objevuje Margareta z Hnojic, o jejímž původu není doposud nic známo. Roku 1481 byla manželkou Beneše ze Střítěže 15 . V roce 1492 je již vdovou a bere na své věno na spolek svého syna Mikuláše 16 , a roku 1504 bere Marketa z Hnojic na to vše na spolek Oldřicha, Viléma, Elišku, Annu, Žofku, Kateřinu a Bohunku, bratry a sestry vlastní 17 .
13 CDM.III.110. 14 Moravský zemský archiv Brno, Bočkova sb.č.7912. Právo odúmrtí znamená, že pokud zemře poddaný bez mužských potomků v obci bez práva odúmrtí, připadá majetek pánovi. Podle práva odúmrtí mohla dědit vdova nebo dcery se svolením pána. Tyto ženy mohly se svo lením pána statek prodat nebo vyměnit. Za toto platila ves pánovi zvláštní poplatek. 15 ZDO XII.28v. 16 ZDO XIV.8v, 69. 17 ZDO XVI.f 30v, 205.
19 Roku 1491 v sobotu před sv. Valentýnem listem daným ve šternberském klášteře prodal probošt tohoto kláštera Mikuláš Hnojickým za 300 hřiven tři lány půdy od klášterního dvora ve Stádle 18 .
Roku 1531 byly napuštěny dva rybníky ležící na katastrálním území Hnojic. Založil je rod Berků z Dubé a Lipého. Hnojický o výměře 620 měřic a Mošťánský na části zničené osady a přilehlých polích o výměře 172 měřic. Rybníky byly naposledy zaplaveny v roce 1840.
Třicetiletá válka (1618 1648) zasáhla i do dějin Hnojic. Švédové dobyli roku 1642 Olo mouc, Uničov, Šternberk i Litovel. Do této doby je datován spor mezi biskupstvím a šternber ským purkrabím Malaškou (trval do roku 1627), který se týkal obsazení hnojické fary katolic kým farářem 19 . Mezi 16.7.1623 až lednem 1624 jsou v Hnojicích ubytováni vojáci císařské armády. Vozí se jim sem víno a pivo 20 . Dne 22.9.1626 se mluví v Kerneriově kronice o úplně vyhořelých Hnojicích (der ganz abgebrandte gemein zu Gnoitz), jimž městská rada ve Štern berku přispívala 1 rýnským tolarem na daně. Na vyhořelý kostel se vybírá ještě v roce 1634 21 . Roku 1633 leží v Hnojicích vojáci Götzova regimentu. V roce 1640 je v červnu a červenci stále zmiňována posádka zde ložírující. Roku 1642, 8.6. (o svatodušních svátcích), posílá vrchní hejtman panství Jan starší Malaška z Reydychu obristu Riebekovi do hnojic 39 mázů vína jako poctu. V roce 1644 je uváděno několik jmen obyvatel Hnojic, kteří působily jako císařští poslové (srov. tabulka), jedná se o jména: Schmidt, Hošek – 1644; Teichgruber, Sta něk, Martin Hanousek – 1645; Martin Risa, Martin Vechta, Stránský, Kousal – 1646. Roku 1645 je odváženo dělostřelectvo z Hnojic do Bruntálu. Extrakt gruntovní knihy, předložený zemské lánové komisi dne 24.4.1657 uvádí, že bylo v Hnojicích z 55 domů zničeno 10 (hlá šení městského písaře). Během války se počet obyvatel snížil (hlavně migrace). Z původních 52 osedlých hospodářství zůstala 4 hospodářství pustá a 11 opuštěných hospodářství obsadili Němci z hor. Poddanství se dále zhoršilo.
Roku 1758 probíhala v blízkosti válka slezská. Prusové obléhali Olomouc. Byli ve Štern berku i na venkově. Ještě než byli u Domašova nad Bystřicí poraženi, vzali v Hnojicích téměř všechny koně, 95 kusů hovězího, mnoho obilí a píce. V první polovině 18. století se zavádí i v Hnojicích tzv. konskripční číslování domů pro účely berní a vojenské. V roce 1753 bylo zavedeno sčítání obyvatelstva a roku 1771 číslování popisné, které se podstatě zachovává až
18 Listinář Selského archivu 1903, č.2, s.86. 19 Morav, K.: K náboženským poměrům na bývalém šternberském panství v pol. 16. a pol. 17. století , Olomouc 1961. s.21. 20 Morav, K.: Šternberk za třicetileté války, Olomouc 1972, s. 13. 21 Morav, K.: Šternberk za třicetileté války, Olomouc 1972, s. 17.
20 do dneška. Přesně lze určit majitele usedlostí v Hnojicích dle gruntovních knih a urbářů zpět až od roku 1590. Číslování obce počínalo gruntem po pravé straně při vjezdu do vesnice ve směru sídla vrchnosti (od Šternberka), pokračovalo dále po jednotlivých usedlostech a skonči lo v místě u téhož vjezdu na protější straně.
Roku 1848 kupuje obec Hnojice od šternberských pánů ( v té době to byli Liechtenštejno vé) pozemek Mošťánky, a to za 5250 zlatých. Roku 1864 se dělí na pozemky obecní pastviny.
Roku 1866 probíhala válka prusko rakouská. Občané Hnojic museli vojsku poskytnout množství přípřeží, píce a jiných potřeb. Nejhorší ale bylo to, že vojsko dovleklo do Hnojic choleru a mor, na které tehdy mnoho obyvatel zemřelo.
Roku 1870 je na katastru obce vystavěn knížecí Liechtenštejnský dvůr, zvaný Mladějovi ce. Na jaře roku 1879 se začalo občanům pronajímat pastviště za hnojickým mlýnem.
Rok 1913 znamenal pro obec po stránce hospodářské velký krok vpřed. Bylo provedeno scelování pozemků, došlo k jejich odvodnění tam, kde to bylo zapotřebí a byly zregulovány veškeré toky v severní části katastru obce. Byla také postavena nová silnice do Liboše, čímž se velmi usnadnilo spojení se železnicí ve Štěpánově.
Hnojic se dotkla jak první, tak i druhá světová válka, v nichž padlo nebo bylo umučeno několik hnojických občanů.
V roce 1981 se zde konaly oslavy 850 let od první písemné zmínky o obci, u příležitosti 875 výročí v roce 2001 byl vysvěcen obecní znak.
Obr.10 Znak obce Hnojice
21 Statistika – domy a obyvatelé 1510 – 2001 Rozlohu vsí ve středověku udávala rozloha polností, přičemž základní jednotkou byl jeden lán. Z tohoto hlediska se Hnojice řadily spíše ke vsím menším. V urbáři z roku 1515 vykazují pouze 16 lánů. Tuto plošnou rozlohu hnojického katastru udávají různé archivní prameny, tedy nejen urbáře, ale i lánské rejstříky či urbariální přiznávací katastry, podle nichž můžeme poznat, jak jednotlivé usedlosti chudly nebo jak bohatly. Lán půdy se dělil na čtyři čtvrti. Pod zahradou se rozuměla malá usedlost, mající obvykle méně jak ¼ lánu polí. Obsahovala malý díl orné půdy k obživě zahradníkovy rodiny. Vznikaly většinou tak, že majitel postavil na svém statku dům pro některého syna a přidělil mu část své půdy. Podsedek nebo chalupy byly postaveny na půdě obecní a od obce měly přiděleno malé políčko. Grunty (např. v gruntovních knihách) se prvně označovaly podle bývalého majitele nebo podle současných sousedů. V první polovině 18. století bylo zavedeno tzv. konskripční číslo vání domů pro berní a vojenské účely, a roku 1771 dochází k zavedení číslování popisného, které se udrželo až podnes. Číslování počínalo gruntem po pravé straně vjezdu do vesnice ze směru sídla vrchnosti (jak se krájí chléb), obsáhlo po pravé straně grunty v místě, a u téhož vjezdu do vsi končilo. Panské urbáře zachovávaly stejné pořadí gruntů podle původního urbáře. První gruntovni ce pro Hnojice začíná rokem 1660. Prvá tři jména hnojických osedlých jsou známá z roku 1479, a jsou to kostelník Duchek, Blažej a Václav, všichni hnojičtí sedláci, potom až jména fojta a obecních starších ze 6.5.1496. Byli to: Ondřej Jidáš, fojt, Ščepán, Matěj konšelé, Šimek, David, Pavlík Rodek, Matěj Drasta, Matěj Halík a Macháček masař 22 . Seznam použitých pramenů a literatury, týkající se stavu obyvatel Hnojic v 19. a 20. sto letí je uveden kapitole V.
22 Morav, K.: Z minulosti městečka Hnojic, Olomouc 1958, s.5.
22 Jmenovitý výčet sedláků na hnojických gruntech 23 od roku 1515: Čp. 1 Bývalá obecní chaloupka, za velkého morového nebezpečí roku 1713 obecní lazaret, roku 1789 prodala Barbora Nyklová Janu Jurkovi za 27 zlatých. Roku 1792 ji koupil Tomáš Šišma za 163 zlatých, 30 krajcarů, roku 1823 Josef Šišma, roku 1852 Jan Svoboda, roku 1877 Daniel Svoboda, roku 1883 Josef Handl, zeť, roku 1925 Vojtěch Kuba z čp. 43, zeť; 1945 Josef Ku ba, syn. Čp. 2 Roku 1515 Řehák, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1531 Matěj, 2 čtvrtlány; 1546 Jan Bužek, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1590 Jan Bučků ( Jan Bužků ), 1,5 čtvrtlánu; 1636 1650 Bartoň Koupil; 1652 Jura Koupil, 1,5 čtvrtlánu; 1664 Matouš Špička 1,5 čtvrtlánu; 1669 Martin Husjan ( Mar tin Hus ); 1684 Marina Husjanová, vdova, 1694 1695 ( Řehák )Pyšný ( Stolz ); Jiří Husička; 1704 vavřinec Husička; 1735 Jan Bayer; 1754 František Husička; 1765 Isidor Polášek z Pňovice; 1780 Valentin Husička; 1827 Karel Husička; 1847 Matouš Husička; 1891 Florián Klanica, zeť z Pňovice; 1910 Jan Blažek z čp. 79; 1917 Jaroslav Blažek, syn; 1923 Rudolf Slimařík z Císařova u Přerova; 1928 František Slimařík, syn; 1947 Františka Slimaříková, vdova a Rudolf Slimařík; 1948 František Slimařík, vnuk. Čp. 3 1515 Škotka, ½ čtvrtlánu a zahrada; 1531 Hluma, zahrada; 1546 Martin Šilhavej, půl za hrady; 1590 Jan Šeplavý, zahrada; 1636 1650 Jan Ondrů; 1652 1664 Gidek, Gideon ( Ví tek )Baka, zahrada; 1678 Agnes Baková, 1694 1695 Havel Baka , 1780 Havel Baka; 1798 Jan Červinka, zeť; 1730 Jiří Smyslil; 1769 Matouš Smyslil; 1792 Josef Smyslil; 1829 Matouš Krček, zeť; 1860 Bohumil Krček, syn; 1900 Josef Krček, syn; 1933 Bohumil Krček, syn.
23 Údaje z let 1515 1664 čerpány z urbářů bývalého šternberského panství (viz. seznam pramenů a literatury) Pozdější data: Opluštil, Z.: Šternbersko , 1931, s.138. Soukromé záznamy místních občanů.
23 Čp. 4 1546 Kače Šulventova, sedlisko (poustka); 1590 Prokop Kvokalů, zahrada; 1636 1647 Havel Cyplach; Jura Klevíček, Klivej, zahrada; 1664 Vavra Procházka, zahrada; 1670 Pavel Polák; 1671 Jíra Švehla; 1676 Havel Baka; 1680 Pavel Holik; 1684 Michal Polák; 1693 Pavel Kráčmar ( Kračmer ); 1703 Jan Kubín; 1737 Jan Spinal; 1755 František Spinal; 1771 Florián Vrána; 1779 Matouš Vrána; 1837 Mikuláš Vrána; 1854 František Ciebl (Giebl); 1868 Franti šek Giebl, syn; 1884 Josef Giebl; 1886 Lukáš Škoda, který roku 1894 (provedeno 12.12.1895) daroval usedlost Nadaci pro nezaviněné chudé městečka Hnojic. Čp. 5 1515 Mrlín, čtvrtlán a zahrada, 1531 Hemrych fojt, čtvrtlán a zahrada; 1546 Jan Nováků, čtvrtlán a zahrada; 1590 Vítek Trnků ( Pruke ), půllán; 1636 Urban Harašta,; 1639 Jakub Ská cel; 1664 Havel Zahrada, půllán; 1664 Jan Harašta; 1686 Pavel Šišma; 1721 Josef Šišma; 1749 Josef Šišma; 1800 Tomáš Šišma; 1801 Bartoloměj Šišma; 1827 Tomáš Šišma; 1832 Jakub Tiefenbach; 1858 Pavel Tiefenbach, syn; 1894 František Tiefenbach, syn; 1830 Franti šek Tiefenbach, syn. Čp. 6 1515, 1531 Kubáč, půllán a zahrada; 1546 Vašek Kubačů, půllán a zahrada; 1590 Staněk Výplach, půllán; 1636 Pavel Bulyna, Urban Bulyna ušel mezi Švédy; 1639 Jan Sabka, Čapka, půllán; 1684 Pavel Holoubek z Moravské Húzové; 1695 Kristián Bajer; 1706 Václav Pospíšil; 1746 Michal Pospíšil; 1786 Martin Pospíšil; 1813 Ignác Pospíšil; 1845 Tomáš Venský; 1861 Jan Venský, syn; 1900 T. Kropáč z Dubčan u Litovle; 1904 Jakub Krček z čp. 14; 1908 Bo huš Krček, syn; 1913 Josef Žádník z čp. 28; 1918 Jaroslav Žádník, syn; 1947 Vojtěch Gédel, zeť ze Žerotína čp. 30. Mezi čp. 6 a čp. 7 byl podsedek, vzniklý pravděpodobně z gruntu čp. 6, který zase do pů vodního gruntu zanikl. 1590 Bartoň Piků, zahrada; 1636 Martin Vrána. 1590 Bartl Pika, 1620 Martin Vrána, 1640 Šebesta Chuda, 1656 Jan Čapka, 1667 1678 Jura Čapka, 1694 Pavel Holoubek, 1695 Kristián Bayer.
24 Čp. 7 1496 Matěj Drasta; 1515 Drasta, zahrada, z níž platí farářovi; 1531 Šinedelek, podsedek; 1546 Vašek Šindelek, podsedek, činži platí kostelu; 1590 Jan Hlavinka, totéž; 1636 Matouš Košejků (Košíků ), Šebesta Chudé (Chuda ), podsedek; 1664 Jan Čunderle, podsedek; 1665 Martin Veselský, švec; 1670 Tomáš Sládek; 1679 Mathias Vogel, Pták; 1683 Pavel Petráň; 1685 Ondřej Kupka; 16859 Pavel Grecman; 1691 Václav Zatloukal; 1698 Adam Kolo; 1706 Antonín Polášek; 1732 Georg Wiener; 1738 Václav Bajer, chalupník, krejčí; 1762 František Bajer; 1794 Jan Bajer; 1827 Jan Bajer; 1852 Vincenc Venský; 1886 Josef Oliva z Mravína u Vysokého Mýta; 1917 Václav Oliva, syn. Čp. 8 1515 Zatočil, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1532 havíř, 2 čtvrtlány a zahrada; 1546 Jan havéř, 1,5 čtvrtlánu a zahrada, 1590 Jura Hrotek, půl čtvrtlánu; 1636 Jan Holeš, Ambrož Bezděk; 1652 Vavra Bool (Pavlů ), 1,5 čtvrtlánu; 1660 Stanislav Lichtenštejnský, 1,5 čtvrtlánu, je zřejmě ze šternberského předměstí Liechtensteinu; 1681 Jakub Kráčmar; 1718 Jiří Kráčmar (Kračmer ); 1750 František Kráčmar; 1764 Jiří Hanl; 1795 Jan Hanl; 1810 Jan Holoubek, ná jemce; 1816 Antonín Handl; 1848 Jakub handl; 1879 Franta Handl, syn; 1882 Josef Dostál ze Štěpánova, zeť; 1886 Terezie Dostálová, vdova; 1891 Jan Svozil z Libuše čp. 2; 1916 Franti šek Svozil, syn. Čp. 9 1515 Jakub Lejsek, čtvrtlán a sedlisko; 1531, 1546 Pavel Lejsek, 1,5 čtvrtlán; 1590 Šimek Macků, čtvrtlán; 1636 Jan Ostravskej (jinak Wellschmid ), čtvrtlán; Bezděk; 1652 Jan Wolf, kovář, čtvrtlán; Matěj Římsků; 1662; Mates Escher ze Šternberka; 1664 Jan Ostravský, čtvrtlán; 1669 Jíra Kejval; 1674 Jan Hübl; 1676 Georg (Jura ) Schmidt; 1683 Jan Lukáš, zeť; 1685 Jan Nikl; 1695 Matouš Vrana; 1732 Matěj Vyhnánek; 1735 Lorenc Seifert; 1747 Anna Seifertová, vdova; 1756 Josef Tuč; 1764 Josef Albrecht; 1766 Jiří Vyhnánek; 1795 Josef Vy hnánek; 1825 František Vyhnánek; 1831 Kašpar Stejskal; 1855 Benedikt Škoda; 1868 Jan Schulz; 1899 Alois Šolc, syn; 1940 Jan František, Anna a Emilie Šolcovi, synovci a neteře; 1947 Jan Štork z čp. 45.
25 Čp. 10 1515 Matěj Fojt, 2,5 čtvrtlánu a zahrada a sedlisko; 1531 Matěj Sspiwet, 3 čtvrtlány a za hrada a pustina; 1546 Jan Sach, 2,5 čtvrtlánu a zahrada; 1590 Jan Vakava, půllán; 1619, 1652 Pavel Vakava, syn, půllán,; Jíra (Jura )Vakava; 1657 Pavel Lukeš (jinak Housek ), půllán; 1678 Jura Novotný ; 1684 Ondra Lukeš, syn; 1687 Jan Lukeš, bratr; 1693 Mikuláš Chudý; 1694 1695 Pavel Holek ; 1706 Jan Svada; 1719 Václav Pospíšil, vzal si vdovu; 1727 Jiřík Svada; 1760 František Svada; 1797 Antonín Běhal; 1809 František Svada; 1820 Terezie Sva dová; 1840 František Tiefenbach; 1858 Josef Tiefenbach, syn; 1890 Josef Tiefenbach, syn; 1931 František Tiefenbach, syn. Čp. 11 1590 Štěpán Skyvů (Skybů ), zahrada; 1636, 1664 Matouš Popůvský, zahrada; 1677 Pavel Petrák; 1682 Jiří Schneider; Jan Hubský; 1690 Christián Preiss (Kryštof Preis ), kantor; 1695 Jan Šulavý, utekl; 1698 Kristián Slíva; 1726 Vítek Špička; 1778 Martin Špička; 1800 Jan Špička; 1808 Valentin Špička; 1834 Josef Špička; 1864 František Špička; 1904 Terezie Špič ková, vdova; 1905 Adolf Wagner z Dobřechova u Rýmařova, zeť; 1940 Josef Wagner, syn; 1945 František Hrubý z čp. 45. Čp. 12 1590 Mikuláš Kuchta, 1,5 čtvrtlánu; 1636,1652 pusté, Ondra Hasák, Hašek (Hasal ), 1,5 čtvrtlánu; 1662 Jan Čunderle zvaný také Jan Havel; 1664 Ondra Hašek, půl čtvrtlánu; 1675 Matouš Adam (Adamec ), zeť; 1680 Jíra Hala; 1707 Martin Hala; 1723 Václav Topič; 1730 Václav Wolf; 1737 Lorenz Hanel z oravské či Dlouhé Ulice u Šternberka; 1739 Josef Havlí ček; 1752 Antonín Ambrožek; 1784 František Ambrožek; 1814 Karel Ambrožek; 1849 Jakub Ambrožek; 1896 František Ambrožek, syn; 1932 František Ambrožek , syn.
26 Čp. 13 1515 Chlup starý, čtvrtlán a zahrada; 1531, Pavel, čtvrtlán a zahrada; 1546 Vavra tkadlec, půl čtvrtlánu a zahrada; 1590 Ondra Šperků, čtvrtlán; 1636 Martin Mikšů; 1652 Matouš Va šečků, čtvrtlán; Jan Ostravský, čtvrtlán; 1656 Pavel Ostravský; 1664 1678 Matouš Štěpánků, 1679 Václav Ostravský, vzal vdovu; 1697 Václav Zahrada z Moravské Húzové; 1711 Kašpar Kaštánek; 1736 Václav Holik; 1756 Valentin Götz, 1758 Ondřej Škoda; 1796 Jiří Škoda; 1808 František Mateřák; 1817 Valentin Hanel; 1823 Tomáš Vyhnálek; 1841 Jan Vyhnálek; 1861 Dr. Ferdinand Frank; 1867 Josef Dřímalka; 1908 František Dřímalka, syn; 1945 Jaroslav Dřímalka, syn. Čp. 14 1515 Hrubý Pavel, 2,5 čtvrtlánu; 1531,1546 Urban, půllán; 1590 Matěj Kaštánek, 3 čtvrtlány; 1636, 1652 Jakub Bohl, Baulů (Pavlů ), 3 čtvrtlány; 1661 Ondra Kráčmar (Krač mer ); 1683 Ondřej Hynek ze Žerotína; 1702 Jiří Svada; 1717 Kašpar Hynek; 1733 Jiří Hnilič ka; 1741 Jan Lukeš; 1753 Jakub Kaštánek; 1762 Pavel Kršek ze Želechovic; 1794 Josef Kr šek; 1812 Blažej Loutocký, dodržoval 14 let; 1820 Jakub Kršek; 1841 Daniel Kršek; 1871 Jakub Kršek; 1905 Ladislav Krček, syn; 1952 Dobroslav Krček, syn. Čp. 15 1515, 1531 Lejsek, půllán; 1546 Jan Lejsek, půllán; 1590 Pavel Hrotků, půl čtvrtlánu; 1636 Šimek Vysoudil, půl čtvrtlánu; 1652, 1664 Erazim (Harazim ) Vysoudil, půl čtvrtlánu; 1665 Jíra (Jura ) Novotný; 1678 Jíra (Jura ) Pazdera; 1711 Antonín Hynek; 1712 Pavel Svada; 1757 Václav Benýšek; 1782 Jan Svada; 1814 Karel Svada, syn; 1846 František Svada, syn; 1870 Josef Svada, syn; 1910 Josef Sládek ze Žerotína, zeť; 1945 František Sládek, syn. Čp. 16 1515, 1531 Vacek, čtvrtlán; 1546 Tomáš Vacků, čtvrtlán; 1590 Matěj Sumporů, Samporů (Šumbera ) zahrada; 1636 Tomáš Vašina, zahrada; 1652 Ondra (Jura ) Hadra, pustina; 1664
27 Šimek Karel, zahrada; 1671 Pavel Urbánek; 1686 Pavel Domaradský; 1689 Matěj Pták, Vogl; 1698 Václav Bartl; 1714 Andres Pikner z Řídče; 1722 Ondřej Blanař; 1736 Matěj Slíva; 1759 Josef Slíva. Čp. 17 1515 Václav Smitha, půl čtvrtlánu; 1531,1546 Řeha, Řehák, čtvrtlán a zahrada; 1590 Jan Čížků (Čepků ), zahrada; 1636 Macek (Tomáš ) Kvasnička; 1652 Vávra Čech, zahrada; 1664 Jan Holejk, zahrada; 1664 Šimek Hříva (Křiva ); 1674 Martin Partsch; 1696 Tomáš Hříbek; 1711 Jan Hynek; 1714 Jakub Kryl; 1748 Jan Kryl; 1785 Libor Kaštánek; 1787 Jakub Staygar ze Žerotína; 1789 František Škoda. Čp. 18 1515 Václav Racek, půllán; 1531 Václav Racek, lán a zahrada; 1546 Jan Racků, půllán a zahrada; 1590 Klimek Kubálek, půllán; 1634 Václav Kubálek; 1634, 1652, 1664 Matouš Bartlů, půllán; Valentin Zelk z Pňovic; 1676 Barbora Zelková, vdova; 1676 Jan Kolář, zeť; 1678 Jan Vysloužil; 1692 Tomáš Hlavinka, Hlaváček; 1706 Jan Stejskal; 1741 Tomáš Stejskal; 1754 Jakub Kropáč; 1767 Václav Venský; 1768 Jakub Kropáč; 1774 ujali „pod arendu“ Pavel Kršek a V. Venský; 1782 Jakub Kropáč; 1794 Matěj Tiefenbach. Čp. 19 1515 Marta vdova, chaloupka; 1546 Staškova vdova, zahrada; 1590 Tomáš Pytura, zahra da; 1636 Jakub Handků; 1652 Urban Spinak (Spinal ), zahrada; 1656 Jakub Šandera ; 1674 Tobiáš Wolf; 1681 Bartoloměj Hynek ze Žerotína, řezník; 1684 Tobiáš Wolf; 1684 Václav Pospíšil (od 15.9.); B.Hübl; 1694 1695 Šimek Urbánek ; 1704 Václav Pospíšil. Čp. 20 1515 Ondrák, půllán a sedlisko; 1531 Mates, ě čtvrtlány a zahrada; 1546 Mates, 1,5 čtvrtlán; 1590 Jan Janousků (Janautků ), 1,5 čtvrtlán; 1636 Urban Polách; Mates Dobiáš, čtvrtlán 1652 poustka; 1654 Matouš Těžký (snad totožný s Matoušem Čechem z roku 1664, který vlastní 1,5 čtvrtlán) (Matouš Čech ); 1665 Cerhák Holoubek; 1690 Tomáš Holoubek;
28 1725 Jan Holoubek; 1766 Bartoloměj Richter; 1778 Jan Holoubek; 1810 Lukáš Holoubek, syn; 1836 Antonín Šišma; 1860 Jan Šišma, syn; 1887 Jan Zbořil ze Štěpánova, zeť; 1922 An na Zbořilová, vdova; 1928 Lukáš Šišma, synovec. Čp. 21 1515 Chlup, půllán; 1531 Chlup, 3 čtvrtlány; 1546 Chlupačka, Hlupačka, vdova půllán; 1590 Jan Slabej, půllán; Jakub Hrotek; 1623, 1636 Staněk Kuchtů; Matouš Perniček, jinak Kuchta; Ondra Krejčíř; 1649 Pavel Lukeš (asi totožný s Pavlem Kuchtů, uváděným v roce 1652 na půllánu (Luchsů ); 1663 Ondra Šnejdr z Újezda; 1664 Jura Vakava, půllán; 1664 Pa vel Lukeš ; 1672 Petr Kuba; 1678 Jíra Novotný; 1684 Pavel Holejk; 1694 1695 Mikuláš Chu da ; 1725 Jan z Moravské Jůzové, syn; 1746 Vávra Hadra, Hala; 1767 Anton Dolák; 1792 Jan Dolák; 1818 Josef Dolák, syn; 1849 Jan Dolák, syn; 1880 Josef Vajda ze Žerotína, zeť; 1908 František Vajda, syn; 1957 František Vajda, syn. Čp. 22 1515 Václav, půllán; 1531 Václav, lán; 1546 Václav Vakava, půllán a zahrada; 1590 To máš Kutaček, půllán; 1636 Ondra Jašek, Ješek; 1636, 1652, 1664 Matouš Palatcke, Palaška ze Žerotína, půllán; 1672 Havel Palaška; 1683 Havel Harašta; 1684 Jíra Špička, vzal vdovu; 1703 Kristián Frieb z Mladějovice; 1706 Jiřík Obšíl; 1738 Jan Obšil; 1773 Jan Obšil; 1777 Jan Bartoš; 1783 Matěj Svoboda; 1799 Ondřej Bartoš; 1846 Antonín Bartoš; 1783 Matěj Svoboda; 1799 Ondřej Bartoš; 1846 Antonín Bartoš, syn; 1890 Štěpán Loutocký z Libuše čp. 21, zeť; 1932 Vlastimil loutocký, syn. Čp. 23 1515,1531 Neřád lazebník; 1546 Haras lazebník, zahrada; 1590 Marta Hlavka (Hlávková ), pasterňa; 1636,1652 Kašpar Vojtků, pastevčí domek; 1640 Štěpán Wystic ; 1664 Štěpán Moy ses, Mojžíš, pastevčí dům; 1667 Greger Veselský ; 1669 Martin Spinal; 1680 Jan Daněk; 1692 Tobiáš Wolf; 1693 Josef Břeský (1694 Březský ) ; 1716 Jakub Veselský; 1734 Vavřinec Hr bek; 1745 Jan Kuba; 1756 Jan Hamala; 1773 František Měřil.
29 Čp. 24 1515 Pavlis, zahrada; 1531 Harmit, zahrada; 1546 Jan Harmit, zahrada; 1590 Matouš Harmitů, zahrada; 1636 Jura Kleveych, Klevý (Klevej ); 1652 Vašek Ciplach (Ceplach )z čp. 4, zahrada; Matouš Štěpánek; 1656 Matouš Kračmer ; 1659 Jíra Hlavinka z Lukavice, zahrada; 1673 vdova Ulmana ( Juliana ); 1690 Václav Hlavinka; 1724 Ondřej Lukeš z Mladějovice; 1750 Kristián Lukeš; 1799 Matouš Kršek; 1800 Valentin Hanl; 1810 Jan Holoubek; 1841 Josef Holoubek, syn; 1887 Alois Holoubek, syn; 1925 Vojtěch Holoubek, syn. Čp. 25 1590 Jíra Mikšice (Jíra Mikšů ), půllán; 1636 Ondra Kaštánků; 1652 půllán, poustka; 1663 pustý grunt ujal se Jíra Vakava; 1676 Ondřej Schneider (Krejčí ); 1683 Toniáš Wolf; 1684 Václav Krejčíř; 1689 Matouš Navrátil z Libuše; 1704 Jiřík Obšil ze Štarnova čp. 26; 1706 Christán Friba; 1710 Václav Wolf; 1713 Pavel Kráčmar; 1742 Václav Kráčmar; 1749 Anto nín Nečesaný; 1760 Josef Venský; 1777 František Nečesaný; 1820 Tomáš Římský; 1848 Jo sef Krček z čp. 27; 1900 Jaroslav Krček, syn; 1933 Emil Zelinka z Ústína, zeť. Čp 26 1515 Koptík, čtvrtlán; 1531 Šešorkova; 1546 Vašek Komínek, sedlisko; 1590 Jan Kall, půl čtvrtlánu; 1636 Havel Jandů či Havel Buček; 1652 Jarolím Zilck, půl čtvrtlánu; 1664 Ja romír Czerlick, čtvrtlán; Matěj Vyhnánek; 1676 Hans Pank (Jan Pánek ); 1685 Jan Hadra; 1725 Ondřej Kráčmar; 1765 František Kráčmar; 1785 František Dřímala; 1798 Jakub Kráč mar; 1849 František Kráčmar; 1883 Jan Kráčmar, syn; 1892 Augustin Kráčmar, bratr; 1900 Jan Bazínek z Libuše, švagr; 1952 Jan Bazínek, syn. Čp. 27 1515 Jan Šeda, čtvrtlán a zahrada; 1531,1546 Pyskarh, Pyskacz, zahrada; 1590 Matouš Macků, čtvrtlán; 1636 Jan Kuchtů; 1652, 1664 Vávra Macků jinak Holoubek; 1667 Cerhák Vrána jinak Holoubek ; 1694 1695 Marina Holoubková , 1699 Matěj Holoubek; 1716 Jiří Lu keš; 1723 František Harašta; 1733 Václav Venský; 1770 František Venský; 1794 Fabián Ven
30 ský; 1829 Matouš Kršek z čp. 14; 1865 František Krček, syn; 1896 Metoděj Cyril Krček; 1934 Anna krčková vdova se synem Františkem; 1940 Jaromír Krček, syn Cyrila Krčka. Čp. 28 1515 Jan Cigán, 1,5 čtvrtlánu a zahrada a sedlisko; 1531 Cigán, 2 čtvrtlány a Zahrada a pustina; 1546 Macek Cigán, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1590 Pavel Klyviček ( Klevíček ), půl čtvrtlánu; 1636 Adam Král; 1652 Havel Vašíčků, 1,5 čtvrtlánu; 1664 Jíra Kejval, 1,5 čtvrtlá nu; 1669 Jíra Hala; 1673 Jíra Kejval; 1677 Václav Procházka; 1692 Bartoloměj Hynek, řez ník; 1692 Jíra Drahošil; 1708 Antonín Hadra, zeť; 1755 Matěj Hadra; 1790 Jan Hadra; 1831 František Handl, vzal vdovu; 1861 Michal Handl, syn; 1888 Josef Ž8dník z Kaštan, zeť; 1926 Ladislav Žádník, syn; 1652 Květoslav Štork z čp. 9, zeť. Čp. 29 1515 chaloupka pastejřská; 1590 Jíra Vybraný, zahrada; 1636 Ambrož Spinak; Matouš Hříva; 1652, 1664 Blažej Karlíček jinak Macků, 1,5 čtvrtlánu; 1668 Václav Zemánek od Lip níka; 1671 Jan Marhule; 1673 Jiří Pazdera; 1678 Šimek Kořen (Kuřejn ); 1679 Jakub Zemá nek; 1683 Matěj Čunderle; 1692 Jíra Vrana; 1699 Krištof Pavlíček; 1718 Šebesta Nikl; 1728 Jan Chudý; 1770 František Chudý; 1777 Josef Vernský; 1789 Václav Venský; 1789 Matěj Friba, zeť; 1799 Jiří Nevěřil. Čp. 30 1515 Válkova, zahrada; 1531 Sejkora, zahrada; 1546 Jíra Sejkova, zahrada; 1590 Jan Kousek, Rousek (Rausek ), čtvrtlán; Vítek Kousek, Rousek; 1636 Valouch Kubků, Kupka; 1652, 1664 Martin Spinal, čtvrtlán; 1666 Adam Spinal; 1690 Jan Spinal; 1718 Matěj Hamr roku 1730 směnil svou usedlost za grunt čp. 41 ve Štarnově s Řehákem Šperkou; 1742 Ondřej Venský; 1756 Jan Blanař; 1768 Václav Venský; 1789 Fabián Venský; 1794 Karel Venský.
31 Čp. 31 1515, 1531,1546 Jakub Bílý, čtvrtlán a zahrada; 1590 Lukáš Kupků, zahrada; 1636, 1652 Řehák Šedivý, zahrada; 1664 pustá zahrada; Pavel Očenášek; 1694 1695 Adam Kolb ze Stád la ; 1749 Václav Špička; 1778 Jakub Špička. Čp. 32 1515 Marta Mikulajova, chaloupka a zahrada; 1546 Běta vdova, zahrada; 1590 Matouš Piků, zahrada; 1636 Matouš Klyvrych, Klyvych (Klivej ), zahrada; Havel Klevíček; 1652 Ja kub Biela, zahrada; 1664 Jakub Koupil, domek; 1669 Matěj Římský; 1674 Václav Nebeský; 1688 Tomáš Stružinka; 1703 Václav Novotný; 1709 Martin Kutný; 1737 Jakub Kubín; 1757 Václav Bartoš; 1772 Jan Jiří Mauder; 1789 Jiří Mader; 1820 Pavel Holek; 1830 Josef Lukeš; 1845 František Lukeš, syn; asi 1870 Josefa Lukešová, vdova; 1872 František Handl z čp. 28; 1884 František Ledvina z čp. 83; 1910 Jenovefa Ledvinová, vdova; 1927 František Ledvina, syn. Čp. 33 1531, 1546 Vávra Crků, Srkal, 1,5 čtvrtlánu; 1590 Kuba Špička (Vítek Stránský ), čtvrtlán; 1620 Jan Samaudů ; 1636 Pavel Špička, čtvrtlán; 1652 pustá čtvrť; 1664 Jan Slabý, čtvrtlán; 1667 Jan Kozel; 1669 Blažej Vrana; 1672 Bartel Heinz ze Šternberka; 1674 Jiří Hala; 1681 Bartoloměj Hynek Řezník; 1684 Havel Plaška; 1697 Bartoň Havlíček z Mladějovic; 1698 Jan Kubín; 1703 Pavel Kráčmar; 1713 Václav Volf; 1722 Jan Vonka z Řídče; 1735 Matěj Vyhná nek; 1760 Matouš Vyhnánek; 1779 František Kráčmar; 1789 Petr vyhnánek; 1825 Ondřej Vyhnánek, syn; 1856 Jakub Vyhnánek, syn; 1908 Jan Vyhnánek, syn; 1945 Jan Vyhnánek, syn. Čp. 34 1515 Bartl, 1,5 čtvrtlán a své sedlisko; 1531 Vavra, lán a zahrada a pustina; 1546 Jan Dráb, půllán a zahrada a poustka; 1590 Melichar Smola, půllán; 1636 Tomáš Smola; Matouš Kliwias, Klubíček; 1652 Matěj Turků, zahrada; 1664 Fridrich Siber z Něm. Libiny; Karolín
32 Čerpák; 1671 Tomáš Reyner, kovář z Lužic; Blažej Čunderle; 1676 Jan Čunderle 9. 3. toho roku 10. 5. zas T.Reyner; 1696 Hans G. Diettl ze Šternberka; 1704 Petr Roller; 1707 Johann Hannel; 1736 František Berger; 1746 Jiřík Hannel, sedlák, kovář; 1777 Josef Hanl, psaný z Moravské Húzové, zeť; 1871 Josef Šišma z čp. 20; 1894 Lukáš Šišma, syn; 1931 Josef Šiš ma, syn.
Čp. 35
1515 Bavorka, sedlisko; 1531 Valenta, čtvrtlán a sedlisko; 1546 Havel Kvasnička, půl čtvrtlánu a zahrada; 1590 Adam Petráň, čtvrtlán; 1636, 1652 Jan Horák, půl čtvrtlánu; Martin Harašta; Jan Hübl; 1664 Pavel Kaštánek, půl čtvrtlánu; 1694 Marie Kaštánková ;1695 Matěj Götz; 1715 Jan Tiefenbach; 1729 Jiří Lukeš; 1783 Jan Lukeš.
Čp. 36
1515 Vrana, půl čtvrtlánu a své sedlisko; 1531 Vrana, čtvrtlán a zahrada a sedlisko; 1546 Ondra Vrána, čtvrtlán; 1590 Jan Vrana, čtvrtlán; 1636 Crha Vrana; 1650, 1652, 1664 Blažej Vrana, řečený Komínek, čtvrtlán; 1675 Jakub Vrana; 1712 Jiřík Vrana; 1747 Jakub Stochleba z Moravské Húzové, asi dodržoval; 1755 Jan Vrana; 1779 Augustin Vrana; 1810 František Vrana, syn; 1842 Josef Vrana, syn; 1870 Čeněk Vrana, syn; 1894 Jakub Vrana, syn; 1935 Václav Vrana, syn.
Čp. 37
1515 Jan Šešírek, čtvrtlán; 1531 Vavra Pič, čtvrtlán; 1546 Petr, čtvrtlán; 1590 Staněk (Jan ) Forman, zahrada; 1636, 1652 Valenta Bezděk, domek; 1664 pusté po Valentovi Bezdě kovi; Martin Navrátil; 1677 Jakub Kubín; 1678 Tomáš Stružinka; 1687 Jan Vrana; 1688 Sta nislav Slíva; 1725 Vavřinec Heindrich; 1740 Jan Heindrich; 1740 Jan Heindrich; 1764 Anto nín Weinhart; 1795 Matouš Svoboda.
33 Čp.38
1515 Vanták, půl čtvrtlánu a své sedlisko; 1531 Vanták, čtvrtlán; 1546 Jan Vanták, čtvrtlán; 1590 Duchek Škovrtal, čtvrtlán; 1636 Macek ( Matěj ) Turků; 1652, 1664 Martin Prášilek ( Prášilík ), čtvrtlán; 1665 Jan Marhule; 1671 Václav Zemánek; 1675 Jan Hübl; 1678 Bartolomej Hübl; 1707 Kristian Kaštánek; 1738 Martin Kaštánek; 1767 Jan Hynek; 1767 Jo sef Tuch (24.6.); 1768 Martin Kaštánek; 1788 Josef Škoda.
Čp. 39
1515, 1531 Mareš, Marek, čtvrtlán a zahrada; 1546 Jan Psota, čtvrtlán zahrada; 1590 Jan Hendrych ( Hymrich ), čtvrtlán a zahrada; 1629 Vávra Humhera; 1636 Jura Vysoudil; 1652 Polách Kakolů, Koukal, čtvrtlán; Valenta Kalkul ( Valouch Kakolů ); Bartoň Vojtek; 1656 Ma riana Vojtkova ; 1657, 1664 Pavel Špičků, čtvrtlán; 1690 Václav Hamr ( Hammer ); 1715 Kris tián Bayer; 1726 Jiřík Bayer; 1760 František Bayer; 1795 František Bayer; 1820 František Bayer; 1848 Vincenc Bajer, syn; 1892 Josef Bajer, syn; 1929 František Bajer z Moravské Húzové, synovec; 1931 Marie Bajerová, vdova.
Čp. 40
1515 Darek, 3 čtvrtlány a kus zahrady; 1531 Darek, lán a kus zahrady; 1546 Jíra Kostka, 2,5 čtvrtlánu a kus zahrady; 1590 Lukáš Koutný, půl čtvrtlánu a zahrada; 1636, 1652 Jakub Hrotek, půl čtvrtlánu; 1664 Jíra Harašta, 1,5 čtvrtlánu; 1674 Karel ( Havel ) Harašta; 1683 Havel Palaška; 1684 Bartoloměj Hynek, řezník; 1692 Jan Harašta z Moravské Húzové; 1704 Řehoř Götz; 1714 Josef Štěpán; 1718 Pavel Hlavinka z Pňovic; 1724 Antonín Hynek; 1750 Florián Šutr; 1769 Tomáš Švolst; 1779 Mikuláš Šutr; 1820 František Šutr; 1860 Tomáš Bub lík z Slušovic čp. 7; 1884 Hynek Bublík, syn; 1900 Jan Bajer z čp. 39; 1939 Svatava Am brozková, dcera.
Čp. 41
Mlýn: 1660 Tomáš; 1665 do 1669 Daniel Zima; 1669, 1678 Jan Tyll, Tiel ze Zvole; 1682 Friedrich Tyl; 1694 1695 Tomáš Seifert , 1750 Josef Tutsch; Jan Schüntzel; 1789 Antonín
34 Schüntzel; 1826 Josef Schüntzel; 1862 Antonín Schüntzel; 1863 Karel Petr ze Šternberka; 1871 Julius Petr, syn; 1904 Theodor Petr, syn; 1939 Karel Petr, syn.
Čp. 42
1515 pustá zahrada; 1531 Pavel Janíčků, 3 čtvrtlány a 2 zahrady; 1546 Vašek Hrdejch, půllán a 2 zahrady; 1590 Jan Vašíčků, půllán; 1636 Pavel Vašíčků; 1649 Jura Hlavač „zlého pachač“, půllán; 1678 Václav Svada ze Stádla; 1708 Pavel Svada; 1722 Václav Holejk; 1736 Antonín Římský z Mor Húzové; 1759 Václav Getz z Pňovic; 1779 Jan Římský; 1792 Vincenc Římský; 1836 František Škoda z čp. 63; 1858 Lukáš Škoda, syn; 1870 Josef Škoda, strýc; (odděleno čp. 118); Alois Škoda, syn; 1891 Štěpán Loutocký z čp. 56; 1902 Ladislav Loutoc ký, syn; 1933 Josef Loutocký, syn (1895 Nadace pro nezaviněné chudé z Hnojic).
Čp. 43
1515 Matěj Halík, půllán a zahrada; 1531 Martin Halík, lán a 2 zahrady; 1546 Martin Ha lík, půllán a 3 zahrady; 1590 Vítek Vysoudil, 2 čtvrtlány a zahrada; 1636 Ondra (Anton ) Ma chač; Rousek; Vavra Macků; 1652 Ondra Kračmer, čtvrtlán; 1664 Kašpar Hlavatý, čtvrtlán; 1665 Matěj Kubín; 1686 Václav Kubín; 1727 Matěj Kubín; 1735 Jan Vyhnánek; 1771 Fabián Vyhnánek.
Čp. 44
1515 Václav Hemrychů, čtvrtlán a půl a zahrada; 1531 Václav Hemrych, čtvrtlán a zahra da; 1590 Jíra Havlík ( Jura Havlejků ), čtvrtlán a zahrada; 1636, 1652 Kuba Havlů, čtvrtlán; 1664 Martin Kubů, čtvrtlán; 1678 Kašpar Kubů; 1724 František Kubů; 1726 Jakub Hamr; 1732 Matouš Holoubek; 1746 Jan Šišma; 1790 František Šišma; 1810 Libor Petřík; 1816 František Šišma; 1849 Antonín Šišma; 1857 bratři František a Jan Šišma; 1862 Jan Šišma; 1911 Bohumil Krček.
35 Čp. 51
1515 Hanzl kovář, chmelník; 1531 Petr Kovář, chmelník; 1546 Lidna, kovářka, chmelník; 1590 Martin Jerolím, kovárna, chmelinka; 1636 Cerha Bečák ( Cyril ); Circle Bečáka vdova, kovárna, chmelnice; Urban Zehuda; 1649, 1652, 1664 Jiří Partsch, Barech ( Jura Bartsch ), kovář, chmelnice; 1669 Řehoř Veselský; Martin Veselský;1691 Jíra Drahoši; 1693 Fridrich Hopp ze Želechovic; 1721 Jan Hopp; 1757 Anna Hoppová;Matěj Hopp; 1769 Jan Římský; 1771 František Sláma; 1774 Matěj Hopp.
Čp. 52
1515 Doubrava, 2 čtvrtlány a své sedlisko; 1531 Valenta Vaněk, zahrada; 1546 Pavel Še divý, půllán; 1636 Matěj Bartoňků; 1652, 1664 Mikuláš Vraštil, 1,5 čtvrtlánu; Martin Navrá til; Blažej Ostravský; 1676 Andres Stabl z Lužic; 1682 Jakub Pták (Vogl); 1685 Matěj Pták; 1688 Jan Vrana; 1689 Andres Schneider; 1692 Jiřík Schneider; 1694 Bartoň Hynek ( Henek ), řezník; 1712 František Lukeš z čp. 10 vzal vdovu, dodržoval; roku 1720 koupil grunt čp. 11 ve Štarnově; 1720 Vavra Hynek; 1759 Jiřík Dvorský; 1771 Ondřej Dřímala; 1786 Jan Dříma la; 1841 František Dřímalka, syn; 1880 František Dřímalka, syn; 1922 František Dřímala, syn; 1946 Jaroslav Dřímala, syn.
Čp. 53
1515 Martin, půl čtvrtlánu a zahrada a kus zahrady; 1531 Vašek,čtvrtlán a zahrada; 1546 Valenta, krčma, půl čtvrtlánu a zahrada; 1590 Jan Melounů, půl čtvrtlánu a půl zahrady; 1636 Jan Havlů; 1652 Jan ( Pavel )Koutný, půl čtvrtlánu; 1664 Jíra Hala ( Hadra ) z Pňovic; 1669 Jakub Koupil; 1689 Mikuláš Koupil; 1711 Šebestián Koupil; 1726 Jakub Kuba ze Želechovic; 1750 Josef Kuba; roku 1759 koupil ve Štarnově grunt čp. 6; 1759 Pavel Krček, držel v arendě; 1762 Matěj Holoubek; 1776 Jan Kuba; 1819 Libor Kuba; 1848 Jan Kuba; 1860 An tonín Tiefenbach; 1874 Ondřej Vajda ze Žerotína; 1885 Josef Doležal; 1890 Marie Doležalo vá, vdova; 1902 František Seifert z Moravské Húzové čp. 19; 1929 Jindřich Seifert, syn.
36 Čp. 54
1515 Pavelček, 2 čtvrtlány; 1531 Vašek Padělků, 2 čtvrtlány; 1546 Matouš Polák, půllán; 1636 Krystýn Hajanů; 1640 Bartel Prášil ; 1652, 1664 Jan Wolf, půllán; 1671 Tobiáš Wolf; 1677 Vítek Vrana; Marina Vranová; 1709 František Harašta, zeť; 1717 Václav Hamr; 1722 Josef Pospíšil, potom Jan Götz; 1734 František Dřímalka; 1736 Jan Dřímalka z Pňovic; 1762 Jan Dřímalka; 1770 František Spinal; 1798 Jakub Spinal; 1808 Antonín Běhal; 1822 Jan Spi nal; 1841 Jakub Drápal; 1848 Johann Buschmann; ale 29. 1. Jan Richter; 1874 František Cou fal; 1931 Stanislav Horák z Křelova čp. 81.
Čp. 55
1515 Martin Varhoňů, chaloupka; 1531 Bohuněk, chaloupka; 1546 Valenta, chaloupka; 1590 Havel Dráb, chaloupka; 1636, 1652 Jíra Heršů, Hiršů, chaloupka; 1656 Blažej Komínek ; 1664 pustý domek po Jírovi Hiršů; 1674 Tobiáš Wolf; dne 10.6. 1674 ujal Jakub Vrana; 1694 1695 Jan Vrana , 1688 Kašpar Hrbáček; 1790 Jan Vrana; 1718 Jiří Hynek; 1723 Václav Wolf; 1730 Jiří Polášek ze Želechovic; 1732 Karel Schmidt; 1753 František Schmidt; 1785 Kašpar Schmidt; 1800 Matouš Kršek; 1842 František Kršek; 1875 Josef krček, syn; 1892 Emanuel Urban z Bušína u Šumperka; 1919 Emil Urban, syn.
Čp. 56
1515 David, čtvrtlán a zahrada; 1531, 1546 Myška, půl čtvrtlánu a zahrada; 1590 Martin Košíků, půl čtvrtlánu a zahrada; 1636 Pavel Hovniak ( Hovuráka ); 1640 Margarita Slabá ; 1652 Tomáš Vysoudil, vzal vdovu, půl čtvrtlánu; 1658 Vávra Hulala, půl čtvrtlánu; 1686 Cerhák Svada; 1704 Lidmila Svadová, vdova po Václavu Svadovi; 1705 Jan Svada; Tomáš Chudý; 1707 Vávra Hamer z Moravské Húzové; 1709 Marina Hammerová; 1715 Havel Hammer; 1760 Josef Hammer; 1806 Ignác Hammer; 1825 Norbert Hammer; 1845 František Vaněk; 1852 František Handl; 1867 Štěpán Loutocký; 1912 Štěpán Loutocký; 1920 Ladislav Loutocký; 1925 Ladislav Vrána; 1926 Ladislav Stryk.
37 Čp. 57
1515 Běta, zahrada; 1531 Vaněk Doubrava, zahrada; 1546 Martin, zahrada; 1590 Jíra Koudelník, zahrada; 1620 Jíra Krejčíř ; 1636 Matouš Rosa, Raš ( Nos ); 1664 pustá zahrada po Matouši Rosovi; 1694 Jakub Kubín; 1695 Cerhák Hradil ; 1771 Václav Klučka; 1776 Karel Venský; 1810 Tomáš Šišma; 1827 Bartoloměj Coufal; 1832 František Vyhnánek; 1836 Matěj Obšil; 1846 Antonín Obšil; 1861 František Handl z čp.28; 1886 Mořic Pospíšil z čp. 102; 1886 Marie Tiefenbachová z čp. 10; 1900 Jakub Tiefenbach, syn; 1905 Anna Chabičovská; 1908 Marie Vajdová z čp. 21; 1916 Anna Vajdová, matka; 1928 Anna Švancerová Lakvová z čp. 62; 1930 Vojtěch Ošťádal z čp. 106.
Čp. 58 Fara
Čp. 59 Škola
Čp. 60
1515 Urban, sedlisko, 2 čtvrtlány a sedlisko; 1531 Šimek, 2 čtvrtlány a pustina; 1546 Šimek, 1,5 čtvrtlán; 1590 Jíra Vašejčků, čtvrtlán; 1636 Bartoň Vašejčků; 1652, 1664 Bartoň Kubín, Kubů, 1,5 čtvrtlánu; 1680 Jiří Lukeš z čp. 21, vzal vdovu; 1717 Vávra Sláma, vzal vdovu; 1736 František Sláma; 1789 Josef Sláma; 1837 Ignátz Götz z Moravské Húzové čp. 35; 1877 Josef Gec, syn; 1894 Josef Gec, syn; od 1938 se synem Vladimírem; tento od 1953 sám.
Čp. 61
1515 Varhoň, krčma, 2 čtvrtlány; 1531, 1546 Beneš, čtvrtlán; 1590 Jakub Hýblů; 1620 Matěj Římskej ; 1636 Jakub Hýblů, 1,5 čtvrtlánu; 1652 Jan Hýblů, půl čtvrtlánu; 1664 Jakub Hýblů, 2,5 čtvrtlánu; 1665 Mikuláš Šof z Újezda; 1677 Ondřej Vysoudil; 1685 Urban Pro cházka; 1694 1695 Urban Procházka ; 1791 Šimon Procházka; 1734 Jan Götz, Getz; 1737 Antonín Běhal ze Štarnova čp. 15, vzal vdovu; 1770 František běhal; 1808 Jan Běhal; 1837 František Běhal; 1877 František Běhal, syn; 1905 Karel Ambrozek, zeť; 1929 Jan Žváček z Rovenska u Zábřehu, čp. 53, zeť.
38 Čp. 62
1515 Jurkova, krčma, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1531 Hurka, krčma, 2 čtvrtlány a zahrada; 1546 Macek Hurka, krčma, 1,5 čtvrtlánu; 1590 Vítek Stranský, čtvrtlán ( Kuba Špička ); 1620 Pavel Špička ; 1636 Jan Samaudů, Samudů, čtvrtlán; 1640 Matouš Staňků ; 1652 Jan Samaudů; 1656 Jan Slabý ; 1664 Jan Hübl, krčma, čtvrtlán; Josef Gedel; 1678 Tobiáš Wolf ; 1795 Franti šek Brokeš; 1807 František Navrátil; 1811 Jan Holoubek; 1819 Ignác Holoubek; 1824 Ignác Coufal; 1840 Matěj Coufal; 1862 František Schwanzer; 1900 Josef Švancer, syn; 1926 Josef Švancar, syn; 1953 Josef Švancar, syn.
Čp. 63
1515 Matějek Holčík, půllán a zahrada; 1531 Holočků Kuba, lán a kus zahrady; 1546 Va lenta Valihrach, půllán, zahrada a kus zahrady; 1590 Kuba Fojtů ; 1636 Jakub Slabej; 1636; 1652 Gideon ( Vítek ) Kaštánek, zeť, půllán; 1656, 1664 Christián Wolf, půllán; 1669 Jíra Dra hošil; 1690 Jiří Stochleba z Moravské Húzové; 1713 Jakub Kroupa; 1732 Jakub Hammer; 1737 Jakub Ostravský; 1762 Jan Škoda ze Želechovic; 1807 Ondřej Škoda; 1846 Josef Škoda; 1833 František Škoda; 1920 Rudolf Škoda.
Čp. 64
1515 Myška, půl čtvrtlánu a 1,5 zahrady; 1531 Štěpán, čtvrtlán a kus zahrady; 1546 Ště pánka vdova, čtvrtlán a zahrada; 1590 Jan Halík ( Hubík ), zahrada; 1636 Jíra Mojžíš; 1652 Jakub Hrotek, zahrada; 1664 Vítek Bartlů, zahrada; 1668 Jan Chmelař z Napajedel; 1670 Ja kub Hlavinka; 1676 Václav Pospíšil, šenkýř; 1684 Matěj Vogl, Pták; 1685 Jan Hadra; 1685 Josef Březský; 1693 Tobiáš Wolf; 1705 Václav Wolf; 1731 Matěj Havíř; 1752 Jakub Friba; 1764 Matěj Friba; 1765 František Pospíšil; 1773 František Sláma; 1808 Matěj Sláma; 1845 Terezie Vincenková; 1860 Lukáš Dřímalka z čp. 52; 1883 Lukáš Dřímalka, syn; 1886 Josef Gibl z čp. 65; 1888 František Šišma z čp. 20; 1910 Josef Šišma, syn; 1922 František Hradil z Hynkova, vzal vdovu; 1952 Marie Hradilová, vdova.
39 Čp. 65
1515 Kuba, čtvrtlán a zahrada; 1531 Doubrava, 2 čtvrtlány; 1546 Řehák Klevíček, 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1590 Adam Koukolů, Koukalů ( Loukota ), 1,5 čtvrtlánu a zahrada; 1636 Jíra Špička; Matěj Římský; 1640 Martin Špička ; 1652 Adam Petráň, 1,5 čtvrtlánu; 1656 Matěj Římský ; 1660 Jíra Gada ( Kada ) ze Stádla, 1,5 čtvrtlánu; 1669 Petr Volek; 1685 Mikuláš Šula vý z Pňovic; 1697 Ondra Benýšek; 1722 Vávra Holoubek; 1747 Matuš Holoubek; 1777 Jan Hybl, Giebl; 1806 Fabián Giebl; 1841 František Giebl; 1871 Josef Giebl; 1898 Inocenc Dří malka z čp. 13; 1939 Jaroslav Dřímalka, syn.
Čp. 66
1515 Hluma, půllán a zahrada; 1531 Nováček, lán; 1546 Jíra Waiczků, půllán a zahrada; 1590 Václav Halousků, půllán; 1636 Havel Klevíček, zběhl z gruntu, ale 1652 se na něm zno vu uvádí, půllán; Jíra Hlaváč; Gideon Baka; 1664 Jakub Deutscher, Niemecz, půllán; 1673 Grigar Deutsch; 1706 Jakub Deutsch; 1749 Jan Deutsch; 1790 Antonín Deutsch; 1828 Franti šek Deutsch; 1852 Antonín Šišma; 1858 Lukáš Šišma, syn; 1906 Lukáš Šišma, syn; 1932 Ol dřich Šišma, syn.
Čp. 67
1515 Mikeš, půllán a zahrada; 1531 Mikeš, lán; 1546 Mikšice, půllán a zahrada; 1590 Jan (Jura ) Pyka, půllán a zahrada; 1636 Jíra Krejčíř; Jan a Jakub Hrotek; 1652, 1664 Urban Krej číř, půllán; Pavel Polách; 1673 Jan Marhule; 1679 Štěpán Baka; 1690 Pavel Kráčmar; 1693 Michal Polách; 1694 Štěpán Baka; 1708 Jan Nikl; 1733 Matěj Nikl; 1766 Josef Římský; 1777 František Chudý; 1799 Jan Chudý; 1827 František Sedláček; 1869 Josef Sedláček, syn; 1907 Michal Sedláček, syn; 1949 Josef Sedláček, syn.
Čp. 68
1515 Jan Prašivý, zahrada; 1531 Jan Jabáček, zahrada; 1546 Matouš Kalous, zahrada; 1590 Jan Spynak, zahrada; 1636 Václav Zdrazný ( Zapařený ); 1652, 1664 Urban Kupka, za hrada; 1670 Václav Duda; 1677 Jakub Hlavinka; 1681 Jan Lištejnský; 1684 Šebestián Kupka;
40 Ondra Navrátil; 1690 Ondra Kupka; 1695 Václav Bartlejk; 1697 Jan Havíř; 1703 Tomáš Mlynář z Mladějovic; 1705 T. Sládek; 1709 Michal Slezar z Berouna; 1724 František Hlavin ka; 1759 František Vyhnánek; 1770 Anna Tutšová; 1772 Augustin Tutsch; 1777 František Götz.
41 Tabulka vytvořená na základě vlastního výzkumu:
Ves Hnojice a tamní počty domů a obyvatel 1516 až 2008 Hnojice katastr o výmě domů obyvatel ře 954 hektarů 1516 50 1531 56 1546 58 1590 55 1656 55 1667 54 1678 55 1691 449 1694 56 391 1695 59 386 1725 52 1763 60 626 1775 71 628 1805 81 558 1837 167 774 1847 114 788 1850 797 1869 115 799 1880 118 856 1890 124 895 1900 125 892 1910 129 924 1921 132 984 1930 153 923 1945 863 1948 662 1950 170 661 1961 182 641 1970 176 621 1980 161 573 1991 156 558 2001 186 560 Tabulka č.1
42 III. Ves Hnojice a tamní hospodáři Hnojičtí hospodáři (rekonstrukce) – tabulka v rozmezí let 1590 až 1695 Název a půdorys vsi ukazuje jasně na slovanský původ. Obyvatelstvo však můžeme po znat až v době na přelomu 16. a 17. století. V archivních pramenech této doby, hlavně urbá řích, se v této době objevují jmenovitě ti osedlí, kteří vlastnili nějaký nemovitý majetek nebo vykonávali nějakou úřední funkci, nebo vystupují v souvislosti s nějakým úředním jednáním. Důležitými jsou také gruntovní (pozemkové) knihy. Jména bezzemků můžeme nalézt jedině ve farních matrikách, pobyt bezzemků lze sledovat asi až od druhé poloviny 18. století, kdy jsou v matrikách zaznamenána i čísla popisná. Jedním z archivních pramenů, ze kterého jsem vycházela, je tzv. daň z hlavy, soupis hos podářů, podruhů spolu s jejich ženami a dětmi, který měl sloužit k získání dalších finančních zdrojů. V případě daně z hlavy na šternberském panství koncem 17. století 1694 1695, se jed nalo o zjištění přesného stavu osedlých na panství, aby tak mohla být lépe určena jeho prodej ní cena. Dalšími důležitými prameny (hlavně pro kontrolu), mimo urbáře, pozemkové knihy, ko mínový rejstřík a konsignace, byly pro rekonstrukci lánové vizitace. Podle usnesení brněnské ho zemského sněmu ze 13. prosince 1655 měla každá vrchnost přiznat sama pod přísahou všechna pole i vinohrady svých poddaných, rozdělit pole na lány po 32 výsevkových měřicích a vinice na čtvrtky, a tak určit počet berních jednotek, tzv. berních lánů. Protože bylo po třice tileté válce mnoho poustek, které se jen pomalu začaly osazovat, měly být sepsány i pusté domy, opuštěná pole a pole lhotníků. Vrchnosti zasílaly podle této instrukce do konce února 1656 přiznávací listy, které ovšem byly plny falešných údajů. Proto byla 12.9.1656 vydána nová instrukce, v níž bylo přihlédnuto k diferenční rentě a určeny tři bonitní třídy, první, v níž se seje do tří stran 96 dutých měřic žita, druhá se 108 měřicemi a třetí, nejhorší, se 126 měři cemi. Výsledek celé akce byl projednán na zemském sněmu v Brně v září roku 1657 a zvlášt ní komise tu provedla revizi příznávacích listů, potřebnou redukci i celozemskou repartici berně. Od té doby pak nový lánový berní systém, tj. pozemková daň z poddanských polí a vinohradů, doplněná ve městech domovní daní, se stal na dlouho základem řádné kontribuce, jak se oficiálně od roku 1621 nazývalo pravidelné roční hlavní berní svolení stavů. Pro tuto tzv. první lánovou vizitaci se dochovalo mimo originálních přiznávacích listů ve velkostatkář ských archivech i několik sumářů a krajových relací. Údaje této vizitace byly však značně
43 nespolehlivé, proto bylo přistoupeno ke generální revizi lánů a to v letech 1669 1679. Nazý váme ji druhou lánovou vizitací a máme k ní zachovány tzv. lánové rejstříky, elaboráty jed notlivých panství. Lánové rejstříky, uloženy dnes v Moravském zemském archivu v Brně, jsou naším nejstarším dochovaným moravským katastrem. Brzy po zavedení lánového systému se ukázala potřeba nesoustředit zdanění pouze na ber ní lány, ale doplnit je jinou přímou daní. Proto se od roku 1668 1675 vybírala navíc od pod daných ještě zvláštní daň domovní podle přiznavačích listů z roku 1667, a od roku 1671 až do roku 1748 zvláštní daň komínová podle přiznání z roku 1671, dochovaných pro většinu pan ství dodnes v rektifikačních aktech 24 . V Hnojicích lze příslušnost osedlých k určité usedlosti počít sledovat na základě záznamů v urbářích neboli registrech purkrechtních, v nichž byly zaznamenávány povinnosti podda ných. Nejstarší záznamy pro šternberské panství pochází z roku 1515. Držebnosti, ze kterých platy dávaly a roboty konaly, byly lány, půllány, čtvrtlány a zahrady. Platilo se také z luk, chrastin a kopanin. Odváděla se také vejce, slepice či kuřata. Roboty byly také rozmanité. Někteří poddaní byli zavázáni kupříkladu ke zorání pole (určitého počtu jiter) jednou nebo třikrát do roka, hrabat a odvážet seno, pracovat určitý počet dní při žňových pracích, na chmelnici, odvážet zeleninu ze zahrad apod. Cena půdy byla velmi nízká, louky a lesy měly cenu ještě nižší. Osobní závislost poddaných na vrchnosti se projevovala také tím, že podle zvyku ve 14. století slibovali nebo přísahali poddaní vrchnosti tzv. „člověčenství“. Nezname nalo to úplné nevolnictví, nýbrž jím byl označován poměr nájemce k lennímu pánu. Ovšem časem se tento pojem začal pojit s pojmem osobní nesvobody, vázanosti k půdě a tato přísaha byla uznávána za důkaz této nesvobody. V roce 1448 dal Jiří z Kravař Hnojicím právo k dělení statků selských, tzn. poddaní se stali majiteli usedlostí, jichž až do té doby užívali z vůle pána. Od toho času mohl každý svůj statek dle libosti odkázat nebo prodat. Za Jiřího z Kravař se Hnojice staly městečkem 25 .
24 Radimský J., Trantírek M.: Tereziánský katastr moravský , archivní správa ministerstva vnitra Praha 1962, s.5 8. 25 Opluštil, Z.: Z minulosti našeho kraje, Bohuňovice 1928, s.4 68.
44 Postup při rekonstrukci stavu osedlosti
Nejstarší údaj o velikosti Hnojic podává nejstarší berní rejstřík Olomouckého kraje. Podle něj roku 1516 tamní fojt Macek a konšelé Jan Šeda a Řehák a Jan přinesli od 50 usedlých 25 zlatých. Na 2 čtvrtích schází, kteréž pán rybníkem zatopil, 17 grošů na 3 zahradách 6 grošů. Ze dvora kněžského dali 2 zlatých 14 grošů. Na 1 zběhlém sešlo 21 grošů.
Rekonstrukce je prováděna pomocí tabulky, jejíž sloupce odpovídají jednotlivým časovým horizontům a síla řádků je určena velikostí gruntů podle udání II. lánové vizitace z léta 1678 (pozemkové knihy, urbáře i originál I. lánové vizitace prezentují tuto velikost často nestejným způsobem). II. lánová vizitace byla zároveň výchozím krokem pro doplnění jmen hospodářů na jejich usedlosti, přičemž data z roku 1678 bylo možné ještě porovnat a zkontrolovat s daty zachovaného originálu I. lánové vizitace z roku 1656, jenž se nám dochoval v opisu z roku 1660. Mezi oba již zmíněné horizonty a jména sem doplněná z obou katastrů (1656 a 1678), byla střídavě doplňována jména z komínového rejstříku z roku 1667, a také z urbáře, založe ného v roce 1664, který nadto sehrál v rekonstrukci vůbec nejdůležitější roli, neboť pořadí gruntů v tomto urbáři je reálné (ve směru hodinových ručiček od rychty k rychtě), a beze zbytku odpovídá pořadí ve všech urbářích předešlých. Nadto o více jak sto let později byla přede jména jednotlivých hospodářů v tomto spisu poznamenána čísla domů, zavedená zde při konskripci obyvatel z roku 1770. Právě toto nám pomáhá orientovat se na detailní mapě iden tifikační skici stabilního katastru z roku 1834. Normativní hodnota urbariálních dat (urbáře nekonstatují, kdo kterého roku na gruntě sedí a kolik právě zaplatil, ale jsou předpisem k to mu, kolik se má platit z toho kterého gruntu a jména hospodářů zde nahrazují čísla popisná, ačkoliv mnozí z uvedených hospodářů jsou již po smrti, má za následek, že jména z německého urbáře z roku 1652 odpovídají ve skutečnosti roku 1640, tedy době krátce před vpádem Švédů) a jména z českého urbáře z roku 1590, objevující se beze zbytku v obou ná sledujících kopiích z let 1600 (urbář německý) a 1615 (urbář český), mohla být o poznání starší.
Glosy, nacházející se v největším počtu v tomto urbáři a jeho kopii (urbář německý z roku 1600) v podobě aktualizace urbariálního stavu, nám potom podobně jako urbář z roku 1664 z druhé strany pomáhají při rekonstrukci, neboť glosy první, druhé a nezřídka třetí mají časo vou hodnotu 1620, 1640 (jsou stejná jako v urbáři z roku 1652 a 1656), a mimoto jsou iden tická s I. lánovou vizitací.
45 Rekonstrukce je prováděna na základě těchto pramenů: urbáře z let 1590, 1652 a 1664, gruntovní kniha, lánové vizitace z roku 1656 a 1678, komínový rejstřík z roku 1667 a konsig nace (soupis daně z hlavy) z let 1694 a 1695.
Na rozdíl od rekonstrukce stavu a posloupnosti hospodářů v I. polovině 17. století a v letech mezi I. a II. lánovou vizitací (1656 – 1678) bylo napojení jmen hospodářů z obou konsignací z let 1694 – 16695 nesrovnatelně obtížnější, zvláště vzhledem k tomu, že pořádek hospodářů často nerespektuje urbariální pořadí, a nadto ještě pořadí v obou konsignacích nejsou identická. Proto bylo nutné dílem excerpovat nejstarší zápisy hnojické pozemkové knihy, které byly vedle jediné možnosti napojení jmen hospodářů v této tabulce zároveň jedi ným garantem nebo ověřením správnosti. Tyto gruntovní zápisy, ponejvíce začínající v 60 tých letech 17. století, a zřídka sahající před rok 1656, byly v následujícím poznamenány také proto, že je zde vedle jmen po sobě jdoucích hospodářů nejčastěji poznamenán způsob nabytí gruntu, jeho cena, případně příbuzenský poměr a také původ nově příchozích.
Obr.11 Urbář 1164
46
Obr.12 Urbář 1652
Obr.13 Urbář 1600
47 Hnojické grunty dle pozemkové knihy
2
Dne 15.9.1662 vyhledáno v sirotčích registrech a našlo se spravedlnosti na Ulianu po zůstalou vdovu po nebožtíku Jírovi Koupilů, kterážto spravedlnost Matoušovi Špičkovi (týž měl podle přiznávacího listu první lánové vizitace na konci roku 1656 18 měřic polí oseto na zimu, 6 měřic osel na jaře a 8 měřic leželo jako úhor) manželu jejímu nynějšímu psaným způ sobem odvedena jest. Při Vánocích roku 1668 prodal fojt a úřad Hnojický grunt s ½ lánu roli za 350 hřiven sirotku nebožtíka Matouše Špičky Martinovi Hußkanovi. Dne 17.5.1684 koupi la vdova po Martinu Hußů jménem Marina grunt poloulání za 400 hřiven. Dne 3.10.1686 Ma rina vdova prodala jej dále Řehákovi Pyšnýmu za 450 hřiven, přičemž závdanku nový držitel složil 100 hřiven. Roku 1704 postoupil Řehák Pyšný opět Jiříkovi Hußovi za 450 hřiven.
3
Prodej ¼ roli od gruntu nebožtíka Martina Prášilíka, která před vpádem Švédským od Ma těje Turba od gruntu Melichara Smoly přikoupena byla. Dne 19.9.1664 grunt nebožtíka Mar tina Prášilíka se ¼ roli postoupen Vítkovi Bakovi (Egidius Baka drží roku 1656 v Hnojicích zahradu s domkem, při které bylo oseto na podzim 5 měřic a na jaře ½ měřice) za 120 hřiven. Dne 15.2.1673 sádecký (teichmeister) Egidius Baka týž grunt postoupil Havlovi Bakovi. Dne 6.2.1698 skrze Havla Baku zeti svému Janovi Červinkovi z Hnojic.
4
Léta 1670 koupil Pavel Polach zahradu po Vávru Procházků (roku 1656 týž hospodář osel 4 měřice na podzim, 1 a půl měřice na jaře) se vším, co od starodávna k téže zahradě přináleží za 80 hřiven a platit má každoročně o Svatým Václavu počnouc rokem 1671 až do vyjití těch 80 hřiven. Léta 1671 dne 31.5. s dovolením vrchnosti ten grunt přijal Jíra Švehla na takové roční placení. Léta 1676 dne 9.3. Havel Baka ujal po nebožtíku Jiřím Švehlů za 90 hřiven. Léta 1680 dne 18.2. prodal Havel Baka zahradu svou Pavlovi Holíkovi za 105 hřiven. Léta 1684 dne 1.3. Pavel Holík opět Michalu Polachovi v sumě za 105 hřiven. 1693 dne 22.2.
48 s dovolením Jeho Knížecí Milosti úřadu, co sem přináleželo a jak ve všech mezích a hranicích užíváno a drženo jest, postoupeno vše Pavlovi Kračmarovi za 120 hřiven. 1703 dne 14.10. skrze Pavla Kračmara Janovi Kubínovi postoupena ta zahrada za 120 hřiven.
5
Léta Páně 1664 dne 10.8. na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodal Havel Zahrada z Hnojic (roku 1656 měl 17 měřic ozimu, 6 měřic setí na jaro, 9 měřic úhoru) grunt svůj s 2 a ½ čtvrtinami roli, 2 klisnami, 1 vozem, 2 branami i s tím vším, co k němu od starodávna náleží Janovi Harantovi v sumě za 470 hřiven a závdanku složil 200 hřiven. Léta 1686 dne 14.6. grunt po nebožtíkovi Janu Harantovi s 2 a ½ čtvrtinami roli pro dala s povolením milostivé vrchnosti vdova pozůstalá bez závdanku za 620 hřiven Pavlu Šiš movi a ročně má platiti 10 hřiven.
6
Léta 1667 dne 18.11. na hradě Šternberce s dovolením pana vrchního hejtmana prodal fojt a úřad Hnojický pozůstalý grunt po nebožtíkovi Janu Čapků (roku 1656 měl 30 měřic ozimu, 8 měřic na jaro a 7 měřic úhoru) s půl lánem roli, 3 klisnami, vozem, pluhem, branami i s tím vším ozimním osetí a co se k tomu gruntu od starodávna přináleželo Jírovi Čapkovi pozůsta lému synu jeho v sumě za 600 hřiven a z té sumy má dát závdanku 100 hřiven. Léta 1684 dne 8.6. fojt a úřad městečka Hnojic prodali grunt po nebožtíkovi Jírovi Čapků Pavlovi Holoub kovi z Moravský Húzový za 700 hřiven. Léta 1695 dne 9.1. Pavel Holoubek postoupil grunt selský Kristiánovi Beyerovi s ½ lánem roli za 700 hřiven a po zaplacení závdanku 30 hřiven. Léta 1706 dne 18.5. prodal předešlý Kristián Beyer opět za 700 hřiven grunt svůj Václavovi Pospíšilovi.
7
Dne 10.1.1665 na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodal Jan Čunderle v Hnojicích (roku 1656 osel na podzim 9 měřic, na jaro 3 měřice) zahradu svou s tím vším, co k ní od starodávna náleží Martinovi Veselskému ševcovi ze Šternberka v sumě
49 za 74 hřiven, z toho závdanku položil 4 hřivny. Rovněž bylo tu ještě poznamenáno, že za tu zahradu ještě starým nápadníkům nový kupitel doplatit má. Léta 1670 koupil tu chaloupku od Martina Veselského Tomáš Sládek za 59 hřiven bez závdanku. 1679 9.3. po nebožtíkovi To máši Sládků Matesovi Voglovi, který sobě vdovu po témž Sládků za manželku pojal, prodáno za 59 hřiven. 1683 dne 29.9. postoupil Matěj Vogel Pavlovi Petráňovi. 1685 dne 18.6. prodali rychtář i úřad dědiny Hnojic po seběhlým Pavlu Petráňů pozůstalou zahradu za 61 hřiven a po zaplacení závdanku v částce 3 hřivny a tím co se po něm dluhy dobrým lidem platit mají On drovi Kupkovi. 1689 dne 18.2. Ondra Kupka postoupil grunt Pavlovi Krečmarovi za 61 hři ven. 1690 Pavel Kračmer dne 26.1. Jiříkovi Loubalovi opět za 61 hřiven a závdanku zaplatil 5 hřiven. Léta 1691 dne 26.1. Jiřík Loubal Václavovi Zatloukalovi. 1698 dne 16.3. Václav Za tloukal postoupil grunt Adamovi Kolbovi.
8
Léta Páně 1660 dne 16.4. prodali fojt a úřad Hnojický grunt pustej s 1 a ½ čtvrti roli po Ambrožovi Bezděků (jako předtím pohořalý (fristlinger) měl roku 1656 2 léta od obnovení hospodářství lhůtu a osel 14 měřic na podzim, 3 měřice na jaro, úhoru bylo 5 měřic) Staňkovi Lichštejnskému z Hlásnice za 130 hřiven bez závdanku. 1682 dne 2.7. se svolením Jeho Mi losti Knížecího úřadu prodali na hradě Šternberce fojt a úřad Hnojický s 1 a ½ čtvrtí roli a se 3 koňmi, 1 pluhem, 3 branami i s tím vším co k tomu od starodávna náleží po nebožtíkovi Staňku Lichštejnským Jakubovi Kračmarovi v sumě za 500 hřiven. Léta 1718 dne 19.9. po nebožtíkovi Jakubu Kračmarovi grunt s 1 a půl čtvrtí roli Jiříkovi Kračmarovi v Hnojicích za 400 hřiven.
9
Anno 1662 den 16. May auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambts verkaufen die Gerichte zu Gnoitz des seeligen Valten Bezdiek (podle výsledků naší rekon strukce roku 1656 držel to místo Jan Ostravský a měl tu skrze předešlou zkázu 1 rok lhůtu a osetých 2 ½ měřic na podzim) ganz öde und wüßten Gartenstelle mit einem Stücklein Acker dem Mathes Escher Fleischhackern aus der Stadt Sternberg per 25 Mark. Léta 1669 dne 29.3. na hradě Šternberk s dovolením pana vrchního hejtmana prodali fojt a úřad Hnojický zahradu po seběhlým Matesu Escherů, s polovičním osetím a s tím vším, co k ní od starodávna přiná
50 leží Jírovi Kejvalovi v sumě za 100 hřiven. Anno 1674 den 7. May kaufte Jan Hübl aldar ei nen Garten von dem Georg Keywal per Summa 150 Mark. Anno 1676 verkaufte Jan Hübelen Gartenhaus dem George Schmidt jetzigen Holumke zue Gnoitz per Summa 175 Mark. Léta 1683 dne 6.5. prodal Jíra Šmída zahradu svou Janovi Luk(e)šovi za 200 hřiven. Léta 1685 dne 9.11. prodal Jan Lukeš zahradu v Hnojicích Janu Niklovi za 218 hřiven. Léta 1695 dne 13. měsíce Aprilis po nebožtíkovi Janu Niklů s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodána zahrada za 218 hřiven Matoušovi Vránovi jak ve všech mezích a hranicích užívána a držena byla.
10
Prodej gruntu s ½ lánem roli Pavla Houska (roku 1656 tu měl Pavel Lukeš 20 měřic ozi mu, 10 měřic setí na jaro a 4 měřice úhoru) z Hnojic Petrovi Kubovýmu odtudž. Léta Páně 1672 dne 5.5. koupil Petr Kuba grunt s půl lánem roli od Pavla Houska se vší spravedlností, což od starodávna k tomu přináleží v sumě za 300 hřiven ale bez závdanku a maje ročně platit purkrechtu 4 zlaté, totižto 2 zlaté při Svatém Václavě a 2 zlaté při Svatém Jiří. Léta 1678 dne 5.1. prodal Petr Kubů to místo Jírovi Novotnýmu za 400 hřiven. Léta 1680 dne 11.3. vyhledá no jest z register sirotčích a našla se spravedlnost Petrovi Kubovýmu náležející, kterou on na gruntě Jíry Novotného sám zaplatil. Léta 1684 dne 23.2. skrze Zuzanu pozůstalou vdovu po Jiříkovi Novotným grunt postoupen za 400 hřiven Pavlovi Kolejkovi.
11
Léta 1677 dne 2. měsíce Máje prodali na hradě Šternberce s povolením pana vrchního hejtmana fojt a úřad Hnojický chaloupku (podle naší rekonstrukce držel to místo před vpádem Švédským Matouš Popovský a roku 1656 při té poustce neshledali jediné měřice polí), kteráž toliko trávník zelený a místo od mnoha let pustý zůstává, Pavlovi Petrákovi odtudž v sumě za 30 hřiven. Léta 1682 skrze Pavla Petráka Jírovi Šnejdarovi v Hnojicích za sumu 30 hřiven. Anno 1690 nach den seeligen Jan Dubský dem Christoph Preiß in der Gemein Gnoitz per 32 Mark. Léta 1695 dne 2.11. prodal tu chaloupku Kryštof Preiß Janovi Šulavýmu v částce za 36 hřiven.
51 12
Léta 1662 dne 14.5. na hradě Šternberce s povolením Jeho Milosti Knížecího úřadu proda li fojt a úřad Hnojický grunt pustej s 1 a ½ čtvrtí roli i s tím, co k němu od starodávna náleží po Ondrovi Hasalů (roku 1656 tu shledali při poustce Ondry Haška 20 měřic polí pustých ) holomkovi Janovi Čunderlovi v sumě za 140 hřiven. Dne 20.6. léta 1675 postoupil Jan Čun derle Matoušovi Adamovi zeti svému za 220 hřiven. Léta 1680 dne 14.11. Matouš Adam po stoupil grunt s 1 a ½ čtvrti roli Jiříkovi Halovi sousedu odtudž v sumě za 240 hřiven.
13
Léta 1679 dne 17.10. grunt s 2 a ½ čtvrti roli pozůstalý po nebožtíkovi Matouši Štěpánků (roku 1656 týž grunt podle našich rekonstrukcí držel Pavel Ostravský a vedle 9 měřic úhoru tehdy osel 9 měřic na podzim a 4 měřice na jaře) postoupen Anně vdově jeho pozůstalé v Hnojicích za sumu 600 hřiven. Léta 1679 dne 10.11. Václav Ostrovský vdovec k stavu Sva tého manželství předešle jmenovanou vdovu pojal a vedle smluv svatebních do toho kupu vstoupil a tomu zadost učinit slíbil. Léta 1689 dne 23.9. po nebožtíku Václavu Ostravským grunt s půl třetí čtvrti roli za částku 700 hřiven ujal Václavov Zahrada z Moravský Húzový.
14
Léta 1661 dne 22. měsíce Aprilis na hradě Šternberce se svolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodali fojt a celá obec Hnojická grunt pustej s celým lánem roli, však bez koní, vozu a jinšího příslušenství, po nebožtíkovi Jakubu Baulů (roku 1656 bylo při té poustce selského statku poznamenáno 43 měřic opustlých) Ondrovi Kračmerovi v sumě za 850 hřiven. Poně vadž ten grunt před vpádem Švédským Jakubovi Baulovi za 1 500 hřiven prodán byl, nyní musí všichni nápadníci tratit 650 hřiven. Nejstarší nápadníci jsou po nebožtíku Matěji Kaštánků, kteří měli ještě k dobírání a musí vše tratit, nápadníci po nebožtíku Blažeji Zahradů měli tu dle Húzovských register od roku 1627 k dobírání 50 hřiven, z nichž dostanou ještě 28 zlatých 9 grošů a 3 denáry. Léta 1683 dne 11.4. prodal Ondra Kračmer grunt s celým lánem roli Ondrovi synovi nebožtíka Jíry Hinky z Žerotína za částku 900 hřiven.
52 15
Léta Páně 1665 dne 6. měsíce Octobris prodali jest fojt a úřad Hnojický zahradu nebožtíka Harazima Vysoudila (roku 1656 držel Erasmus Vysoudil při tom zahradnickém domku 7 mě řic ozimu a 2 měřice oseté na jaře) v Hnojicích Jírovi Novotnýmu odtudž za částku 200 hři ven. 1678 dne 7.1. prodal Jíra Novotný zahradu svou Jírovi Pazderovi.
16
Léta Páně 1671 dne 14.3. ujal Pavel Urbánek zahradu svou s tím vším, co od starodávna k ní náleží, po Šimku Karlů (roku 1656 měl zde skrze předešlou zkázu 1 rok lhůtu Simon Carl a při té zahradě byly osety 3 měřice na podzim) v Hnojicích a to v sumě za 40 hřiven. Léta 1686 dne 22.3. Anežka vdova předešlého prodala zahradu Pavlu Domoraczků. Léta 1689 dne 16.12. koupil Matěj Pták od Pavla Domaraczkýho zahradu v Hnojicích v částce za 46 hřiven. Léta 1698 dne 19.10. postoupil tu zahradu Matěj Pták dále Václavovi Bartlovi.
17
Léta Páně 1664 dne 29.8. Jan Holejk (podle výsledků našich rekonstrukcí je toto místo identické se zahradnickým gruntem Václava Čecha, jenž tu nastoupil nejspíše po svém otci Vávrovi Čechovi a roku 1656 měl osetou 1 měřici na podzim a ½ měřice na jaře) z Hnojic s povolením Jeho Milosti Knížecího úřadu prodal zahradu svou v částce za 30 hřiven Šimkovi Křivovi odtudž. Dále bylo poznamenáno, že předešle psaný hospodář zemřel zanechajíce po sobě vdovu a nedoplatil nic. Léta 1672 dne 10.8. vstoupil na tu zahradu a roční placení, jak jej Šimák Křiva v držení měl, nový hospodář Martin Partsch. Léta 1696 dne 4.3. ujal tu zahradu v Hnojicích po nebožtíkovi Martinu Parczů jistý Tomáš Hříbek.
18
Léta 1662 dne 18.3. byl poznamenán prodej gruntu pustého s půl lánem roli Matouše Bart le (roku 1656 měl zde skrze předešlou zkázu druhým rokem lhůtu Matouš Barták a vedle 5 měřic úhoru zde osel 15 měřic na podzim a 4 měřice na jaro) z Hnojic Valentovi Zelkovi z Pňovic v sumě za 250 hřiven. Léta 1676 dne 9.3. fojt a úřad Hnojický se svolením Jeho
53 Knížecí Milosti vrchnostenského úřadu prodali grunt po nebožtíkovi Valouchu Zelků a Uršuly vdovy jeho za částku 330 hřiven novému kupiteli Janu Kolářovi, jenž za manželku ujal Man du, dceru pozůstalou po nebožtíkovi Valouchu Zelků. Léta 1692 dne 6.3. skrze Jana Koláře grunt předešlý s ½ lánem roli postoupen Tomášovi Hlavinkovi jinak také Hlaváčkovi.
20
Léta páně 1654 grunt s ½ lánem roli pozůstalý po nebožtíkovi Tobiáši Matesů (podle ur báře z roku 1652 tu seděl nejpozději od roku 1640 Mates Dobiášů) postoupen byl bez závdan ku za sumu 250 hřiven Matoušovi Čechovi (roku 1656 týž vedle 6 měřic úhoru osel 18 měřic na podzim a 6 měřic na jaře). Léta 1690 dne 21.1. byl týž selský grunt s polovinou lánu roli skrze Matouše Českýho postoupen za sumu 500 hřiven Tomášovi Holoubkovi.
21
Léta Páně 1657 dne 13.6. prodal Jíra Vakava (roku 1656 vedle 29 měřic úhoru týž hospo dář osel 9 měřic na podzim a 16 měřic na jaře) grunt svůj s půl lánem roli Pavlovi Lukešovi v částce za 300 hřiven. Léta 1684 dne 15.6. u přítomnosti fojta a úřadu prodal jest v městečku Hnojicích Pavel Lukeš grunt svůj poloulání Ondrovi synu svému v Hnojicích v sumě za 500 hřiven. Léta 1693 dne 18.5. po nebožtíkovi Janu Luk(e)šů byl týž grunt s půl lánem roli po stoupen za 650 hřiven Mikulášovi Chudovi.
22
Léta Páně 1636 dne 7. měsíce Novembris jest ten grunt s půl lánem roli Ondřeje Jaška z Hnojic Matoušem Palaškou (roku 1656 držel zde týž hospodář vedle 5 měřic úhoru 22 měřic osetých na podzim a 6 měřic osetých na jaře) ze Žerotína ukoupený za 700 hřiven. Léta 1672 dne 28.12. ležíce tenž Palaška na smrtelné posteli odporučil ten grunt Havlovi synu svému a výměnek vymiňuje Kateřině manželce svojí, totiž roli kteráž leží při tom mostku, komůrku u studně a komoru svrchní, a to vše do smrti její k užívání. Léta 1683 dne 20.6. skrze Havla Palašky Havlovi Haraštovi v Hnojicích grunt ten s půl lánem roli postoupen za sumu 700 hři ven. Léta 1684 dne 20.6. u přítomnosti fojta a úřadu v městečku Hnojicích koupil ten grunt
54 poloulání se 2 koňmi, vozem, pluhem, 2 branami i s tím vším, co k němu od starodávna nále ží, v sumě za 750 hřiven Jíra Špička.
23
Léta Páně 1669 dne 25. měsíce Octobris postoupili fojt a úřad Hnojický zahradu aneb cha loupku po nebožtíkovi Štěpánovi Mojžíšovi (roku 1656 při zahradnickém domku předešle jmenovaného hospodáře nebylo shledáno žádných polí) z Hnojic Martinovi Spinákovi odtudž a to v sumě za 40 hřiven. Léta 1680 dne 8.8. byl poznamenán prodej toho místa Martinem Spinalem Jankovi Daňkovýmu v částce za 40 hřiven. Léta 1692 dne 1.5. po nebožtíkovi Janu Daňků postoupeno totéž místo Tobiášovi Wolfovo za částku 48 hřiven.
24
Léta Páně 1659 dne 17. Octobris s povolením Jeho Milosti Knížecího úřadu na hradu Šternberce prodal Matouš Štěpánků (roku 1656 Mates Kračmer na témž místě vedle 2 ½ mě řic úhoru osel při svém zahradnickém domku 3 ½ měřic na podzim a 2 měřice na jaře) z Hnojic grunt svůj s 1 čtvrtí roli, 1 koněm aneb 4 zlaté za něho, 1 vozem, pluhem, branami i s tím vším příslušenstvím, co k němu od starodávna přináleží, Jírovi Hlavinkovi v sumě za 300 hřiven. Léta 1690 dne 23.3. po nebožtíkovi Jiříkovi Hlavinků grunt se ¼ lánu roli postou pen synu předešlého hospodáře Václavu Hlavinkovi za sumu 300 hřiven.
25
Léta Páně 1663 dne 25.6. na hradě Šternberce s povolením Jeho Milosti Knížecího úřadu prodali fojt a úřad Hnojický grunt pustej s půl lánem roli po nebožtíku Ondrovi Kaštánků (roku 1656 bylo při té poustce po témž hospodáři shledáno 15 měřic pustých) Jiříkovi Vaka vovi odtudž v sumě za 300 hřiven, z toho závdanku položil hospodář 50 hřiven, z něhož ale předně panský dluhy musí být zaplaceny (podle jiného zápisu gruntovního, jenž je umístěn v pozemkové knize na foliu 479, prodal týž Jiří Vakava v Hnojicích svůj grunt s půl lánem roli Ondrovi Šnajdrovi z Oujezda za 320 hřiven již dne 18. března roku 1663). Léta 1676 dne 10.3. prodal Jiří Vakava svůj grunt s polovinou lánu roli Ondrovi Krejčímu jinak také Šneyda
55 rovi z Oujezda za částku 400 hřiven. Léta 1683 dne 21.3. Ondra Krejčí jinak Šnajder prodal poloulání grunt svůj Tobiášovi Wolfovi za sumu 430 hřiven. Léta Páně 1684, v ten čtvrtek před Svatým Janem, ujal Václav Krejčí zase grunt týž od Tobiáše Wolfa v částce za 430 hři ven. Léta 1689 dne 21. Septembris prodalo právo v Hnojicích grunt po nebožtíkovi Václavovi Krejčířovi jistému Matoušovi Navrátilovi se 2/4 roli a to v sumě za 480 hřiven.
26
Léta Páně 1628 dne 4.8. na hradě Šternberce dle smluv svatebních mezi Jarolímem Czer líkem a Kateřinou pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Havlovi Bůžků ujal taky tenž ženich grunt svůj s půl lánem roli i s tím vším příslušenstvím, co k němu od starodávna náleží i se vším hospodářstvím, nemajíc ona žádné děti, co před rukama bylo a v téže sumě, tak jak jej jeho předek měl k doplacení, totiž za 362 hřiven, na závdanek položil 200 hřiven. Léta Páně 1637 dne 14.8. poznamenán byl v knize gruntovní (folia 430) prodej ¼ roli od pustýho gruntu Tomáše Smoly hospodáři Jarolímu Czerlíkovi v Hnojicích za částku 100 hřiven. Léta 1676 dne 28.4. prodal Jarolím Czerlík (roku 1656 držel týž hospodář při tom hospodářství vedle 5 měřic úhoru ještě 16 měřic osetých na podzim a 2 měřice na jaro) grunt svůj s půl lánem roli za 400 hřiven Janovi Pánkovi. 1685 dne 2.8. Jan Pánka postoupil dále Janovi Hadrovi v částce 400 hřiven.
27
Léta Páně 1665 dne 28.8. prodal Vávra Macků (týž hospodář roku 1656 vedle 7 měřic úhoru osel 24 měřic na podzim a 9 měřic na jaře) z Hnojic grunt svůj s půl lánem roli i s tím vším co k němu od starodávna náleží Czerhákovi svému synovi staršímu v sumě za 550 hři ven. Léta 1669 dne 21.12. vdova pozůstalá po Cerhákovi Holoubkovi (soudě podle takto řa zených zápisů gruntovních i totožného jména křestního Cerháka Macků (nabyvatele gruntu 1665) a pozůstalosti po Cerháku Holoubkovi, jednalo se tu nejspíš o jednu osobu používající ovšem v té době v Hnojicích dvojího příjmení, k čemuž v té době ale také na jiných místech nezřídka docházelo) postoupila synu svému Matějovi v částce za 700 hřiven.
56 28
Léta Páně 1647 dne 3.5. jest ten grunt ukoupeném jak v registrech hrubých purkrechtních obšírněji zapsaný se vynachází po nebožtíku Havlu Vašíčků novému hospodáři Jírovi Kejva lovi (roku 1656 týž hospodář vedle 6 ½ měřic úhoru osel na podzim 20 měřic a na jaře 5 mě řic). Léta 1669 dne 29.3. hospodář Jíra Kejval prodal grunt svůj s půl třetí čtvrtí roli, 2 klisnami, vozem, pluhem, 2 branami, 2 chomouty i s tím vším co k němu od starodávna přiná leží Jírovi Halovi za sumu 630 hřiven. Léta 1673 dne 25.8. koupil Jíra Kejval od předešlého držitele ten grunt zpátky u přítomnosti práva v sumě za 630 hřiven. Léta 1677 dne 8.12. s povolením pana vrchního hejtmana prodán ten grunt s 2 a ½ čtvrtí roli skrze Jíry Kejvala Václavovi Procházkovi z Hnojic za částku 700 hřiven. 1692 dne 21.2. prodán selský grunt s 2 a ½ čtvrtinami lánu roli po nebožtíku Václavovi Procházků pozůstalou vdovou Bartoňovi Henkovi v Hnojicích za částku 800 hřiven. Léta 1693 dne 23.3. grunt postoupen skrze Barto ně Henka Jiříkovi Drahošilovi v sumě za 800 hřiven.
29
Léta Páně 1668 dne 5. měsíce Octobris prodali fojt a úřad Hnojický s dovolením pana vrchního hejtmana chaloupku slovutného nebožtíka Blažeje Karlejčka (roku 1656 týž hospo dář zde vedle ½ měřice úhoru osel 1 ½ měřice na podzim) odtudž a s tím vším, co k ní od starodávna přináleží, Václavovi Zemánkovi od Lipníka v sumě za 30 hřiven, z toho 30 hřiven závdanku složil. Anno 1671 den 9. Juli Váczlaw Zemánek verkauft sein Häusel dem Jan Marhele umb 30 Mark. Anno 1673 den 25. Marty kaufte Jura Pasd(e)růj von dem Jan Marhele ein Häusel samt der Gerechtigkeit, was darzu gehöret, in der Summa umb 29 Mark. Léta 1678 dne 7.1. na hradě Šternberce s dovolením Jeho Milosti Knížecího úřadu prodal Jíra Pazdera zahradu svou i s tím vším, co k ní od starodávna náleží, Šimkovi Kurzejnovi za částku 55 hři ven. Léta 1679 dne 28.2. prodal Šimek Kuřejn svou zahradu Jakubovi Zemánkovi za částku 55 hřiven. 1683 dne 24.6. na hradě Šternberce s dovolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodali fojt a úřad Hnojický pozůstalou zahradu po nebožtíkovi Václavovi aneb Jakubovi Zemánkovi Matějovi Čunderlovi za sumu 55 hřiven. 1693 dne 22.2. po nebožtíkovi Matěji Čunderlovi postoupena ta zahrada Jírovi Vránovi v sumě za 60 hřiven. Léta 1699 dne 22.4. skrze Jiříka Vránu nastoupil na tu zahradu jistý Kryštof Pavlíček z Hnojic.
57 30
Léta Páně 1666 dne 13.8. prodal jest jmenovaný Martin Spinal (roku 1656 Martin Spinák tu vedle 4 měřic úhoru osel 9 měřic na podzim a 3 měřice na jaře) z Hnojic u přítomnosti úřa du a s dovolením pana vrchního hejtmana panství Šternberského grunt svůj s půl druhou čtvrtí roli a s tím vším, co k němu od starodávna přináleží spolu s 2 klisnami, jedním vozem, plu hem a dvěma branami Adamovi Spinalovi synu svému v sumě ze 250 hřiven bez závdanku. Prodavatel povinen bude jednu krávu na jeho píci chovat a jednu hospodu při sobě podržet až do smrti povinen bude. Léta 1690 dne 16. měsíce Septembris s povolením vrchního pana hejtmana a celého Jeho Milosti Knížete úřadu a s právem pečlivým prodala vdova po nebožtí kovi Adamu Spinalovi grunt s půl druhou čtvrtí roli synu svému Janovi Spinalovi za částku 300 hřiven. Sirotci po nebožtíku Adamu Spinalovi, totiž matka jménem Marina a synové Ja nek a Pavel budou mít na tom gruntě nápadu na tři díly z částky 217 hřiven 3 grošů 5 a půl denáru, staří nápadníci celkem 82 hřiven 24 groše a 1 a půl denáru.
31
Léta 1677 dne 2.5. prodali chaloupku pustou úřad a fojt Hnojický, kteráž toliko zelený trávníček (roku 1656 bylo to místo podle naší rekonstrukce nejspíše poustkou Řehoře Šedivé ho a jako pusté bylo klasifikováno i roku 1678, tj. v době sepsání druhé lánové vizitace) jest, Vávrovi Schnaiderovi v sumě za 35 hřiven. 1690 dne 5.4. Vávra Krejčí postoupil tu chaloup ku za 40 hřiven Janovi Bednářovi. Léta 1691 dne 21.2. Adam Kolb ze Stádla na chaloupku, kterouž prve roku 1690 Jan Hříbek byl koupil, vstupuje za tu samou sumu 40 hřiven a to skrze vdovu po nebožtíkovi Janovi Hříbků.
32
Léta Páně 1669 dne 15. měsíce Aprilis fojt a úřad Hnojický zapsali prodej zahrady Jakuba Koupila (roku 1656 při tom zahradnickém domku předešle psaného hospodáře nebylo shledá no polí) z Hnojic Matějovi Římskýmu odtudž za čásku 30 hřiven. Anno 1674 den 10. Juny verkaufen ein Pottenhäuser durch den Mathias Rzimskej von Gnoitz dem Wentzel Nebeský. Léta 1688 dne 1. měsíce Septembris byla prodána pustá zahrada po nebožtíkovi Václavu Ne
58 beským Tomášovi Stružinkovi odtudž za sumu 32 hřiven. Léta 1703 dne 15.8. prodali fojt a úřad Hnojický chaloupku posílkovou skrze Tomáše Stružinu Václavovi Novotnýmu.
33
Léta Páně 1667 dne 18.11. prodali fojt a úřad dědiny Hnojic pozůstalej grunt s ¼ roli a ješ tě 9 mandelemi pšenice i s tím vším, co k tomu gruntu od starodávna náleží po slovutném nebožtíkovi Janovi Slabého (roku 1656 měl týž hospodář skrze předešlou zkázu gruntu dru hým rokem lhůtu a vedle 3 měřic úhoru osel na podzim 3 měřice a na jaře 2 měřice) z Hnojic Janovi Kozlovi odtudž v sumě za 150 hřiven, a to s tím, že nový hospodář dluhy panské před ně zaplatit musí. Léta 1669 dne 29.3. poněvadž Jan Kozel ten grunt opustil a zase pod svou vrchnost se dostavit musel, vstoupil Blažek Vrána spoluobyvatel Hnojický na trh a roční pla cení. Léta 1672 dne 8.7. verkaufet Blažek Vrána zue Gnoitz sein Gartenhaus dem Bartel He intz Fleischhackernmeister von Sternberg umb 180 Mark.
34
Prodej zahrady Martina Šilhavého (roku 1656 měl to místo v držení podle šetření z roku 1678 Jan Šilhavý) z Hnojic Fridrichovi Siberovi z Německejch Libin. Léta Páně 1665 dne 8.1. na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodal Martin Šilhavej zahradu svou i s tím vším, co k ní od starodávna přináleží Fridrichovi Siberovi, zedníkovi z Německejch Libin, v sumě za 40 hřiven bez závdanku. Anno 1671 den 31. May kaufte Tho bias Reimer ein Häuslein von dem Jarolim Czirlik umb 22 Mark. Léta 1676 dne 9.3. po ne božtíkovi Janu Čunderlů sádeckém (fischmeistru) odtudž zahrada přišla synu jeho Blažkovi za 30 hřiven. Léta 1676 dne 10.5. koupil tu zahradu opět Tobiáš Reimer od Blažka Čunderle za 40 hřiven. Anno 1696 den 4. Mai kaufte nach dem seeligen Thobias Reimer umb 40 Mark Hans Georg Dittel.
35
Léta Páně 1695 dne 18.2. s dovolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodali rychtář a úřad Hnojický ten po nebožtíkovi Pavlu Kaštánků pozůstalý grunt se 2 a ½ čtvrti roli Matěji Gec
59 zovi z Mladějovic v částce za 800 hřiven, ze které složil 100 hřiven závdanku. Před podavate lem tu byl na tom gruntu Jan Hýbel (folio 423) (roku 1656 držel při tom gruntu Jan Hiebel vedle 6 měřic úhoru ještě 16 měřic ozimu a 4 měřice osel na jaře) a před ním ještě Martin Ha rašta (folio 425). Po nebožtíku Matěji Geczů ten grunt postoupen dle zápisu ze dne 13.6.1715 s půl třetí čtvrtí roli za částku 850 hřiven Janu Tiefenbachovi.
36
Léta Páně 1675 dne 20.6. grunt s 2 a ½ čtvrtí roli, s 2 koňmi, jedním vozem, pluhem a dvěma branami prodal Blažej Vrána (roku 1656 drží zde Blažej Komínek vedle 6 měřic úhoru 21 měřic setí na podzim a 5 měřic osetých na jaře) synu svému Jakubovi Vránovi za částku 550 hřiven při složení závdanku ve výši 250 hřiven. Léta 1712 dne 28.8. ten grunt po nebožtí kovi Jakubu Vránovi s půl třetí čtvrtí roli synu pozůstalému Jiříkovi Vránovi v částce 550 hřiven. Nový hospodář zaplatil závdanku 50 hřiven.
37
Léta Páně 1677 dne 3.2. u přítomnosti Jana Hüble a úřadu Hnojického prodal Martin Na vrátil (roku 1656 bylo to místo zapsáno bez polí jako poustka Valenty Bezděka) zahradu svou i s tím vším, co od starodávna k ní přináleží v sumě za 25 hřiven Jakubovi Kubínovi v Hnojicích. Léta 1678 dne 15.4. Jakub Kubín postoupil tu zahradu Tomášovi Stružinkovi za 35 hřiven. 1687 dne 7.9. Tomáš Stružinka za částku 40 hřiven postoupil Janovi Vránovi. 1688 dne 25.3. skrze Jana Vrány zahrada táž postoupena byla dále Staňkovi Slívovi z Hnojic za 40 hřiven. Léta 1725 dne 20. měsíce ledna prodal tu zahradu Stanislav Slíva za 53 hřiven a po složení závdanku ve výši 12 hřiven Vávrovi Kyndrichovi z Hnojic.
38
Léta Páně 1665 prodala Marina vdova po nebožtíkovi Martinu Prášilíků (roku 1656 držel týž hospodář vedle 5 měřic úhoru ještě osetých 20 měřic na podzim a 6 měřic na jaro) v Hnojicích grunt s 1 a ½ čtvrtí roli, s klisnou, půl vozem, pluhem, branami a vším tím, co k němu od starodávna přináleží Janovi Marholovi v částce za 60 hřiven a po složení závdanku
60 ve výši 60 hřiven. Jedna čtvrt roli mimo vejš psaných 1 a ½ čtvrti jest od toho gruntu, která od nebožtíka Matěje Turka někdy od gruntu Melichara Smoly přikoupena byla, odprodána Gyd kovi (Vítkovi) Bakovi v sumě za 120 hřiven, jak kup při jeho zahradě na listě 136 ukazuje. Poněvadž pak grunt ten pustej jest, tehdy obec jemu až do Svatého Matouše roku 1666 od daniek císařských a robot panských lhotu dává. Anno 1671 den 9. July Jan Marhule sein Pauergut mit 1 ½ Viertel Acker dem Wentzel Zemánek verkaufte umb 230 Mark. Léta 1675 prodal Václav Zemánek v částce za 230 hřiven a bez složení závdanku ten stateček Janovi Hüblovi k jeho ¼ roli, co prve od toho gruntu skoupený má. 1678 dne 6. měsíce Aprilis ujal ten grunt syn Bartoň Hýbel. Léta 1707 ultima Juli s vědomím všech nápadníků byl ten grunt v částce za 450 hřiven a po složení závdanku ve výši 100 hřiven postoupen zeti nebožtíka Bartoně Hüble Christiánovi Kaštánkovi.
39
Léta Páně 1657 dne svatého Vavřince prodali fojt a úřad Hnojický podle starýho nápadní ka Crhy Buňka z Žerotína grunt pustý a pohořelý se 2/4 roli i tím vším, co k němu od staro dávna přináleží, Pavlovi Špičkovi v sumě za 300 hřiven a po složení závdanku ve výši 50 hři ven, které placeny budou sirotkům nebožtíka Bartoně Waitka (Vojtka) z Hnojic. (roku 1656 má dle přiznávacího listu první lánové vizitace na tom místě zápis Mariana Vojtková a bylo zde shledáno vedle 6 měřic úhoru dále osetých 10 měřic na podzim a 3 měřice na jaře). Léta 1690 dne 23.7. po nebožtíkovi Pavlovi Špičků s půl lánem roli, 2 klisnami, vozem, pluhem a 2 branami byl ten grunt postoupen Václavovi Hamrovi v částce za 600 hřiven a po složení závdanku ve výši 50 hřiven. Léta 1715 dne 7.2. skrze Václava Hamra postoupen ten grunt novému hospodáři Christiánu Bayerovi v částce za 600 hřiven.
40
Prodej gruntu (předtím) shořalýho a (nyní) pustého s půl třetí čtvrtí roli Jakuba Hrotka z Hnojic Jírovi Harantovi odtudž. Léta 1636 dne 7.3. na hradě Šternberce učinil sobě týž výše jmenovaný Jíra Harašta (roku 1656 vedle 5 ½ měřic úhoru měl týž hospodář osetých 21 měřic na podzim a 5 měřic na jaře), jakž v největších registrech zakoupení zapsáno a jak na folio 511 najdeš. Léta 1674 dne 2.1. koupil Havel Harašta od otce svého grunt s 2 a ½ čtvrtí roli v sumě za 550 hřiven, závdanku složil 200 hřiven. 1683 dne 20.6. skrze Havla Harašty Hav
61 lovi Palaškovi v Hnojicích za 600 hřiven. 1684 dne 17.2. Pavel Palaška prodal grunt Bartoňo vi Hynkovi v sumě za 600 hřiven, závdanku složil 50 hřiven. 1692 dne 2.3. prodal grunt Bar toň Hynek Janovi Harantovi za 750 hřiven a závdanku složil 200 hřiven. Léta 1704 dne 29.6. po nebožtíkovi Janu Haraštů postoupen týž grunt Grygarovi Geczovi za 750 hřiven, závdanku složil 200 hřiven.
42
Léta Páně 1649 dne 2. měsíce Aprilis na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Mi losti úřadu prodal hnojický úřad pozůstalý grunt s 3 ½ čtvrti roli a s tím vším co k němu od starodávna náleží po nebožtíkovi Pavlovi Vašejčkovi Jírovi Hlaváčovi odtudž v sumě za 650 hřiven, závdavku položil 150 hřiven. Léta 1658 dne 6. Septembris jest od pana hejtmana Kašpara Šercze weyrzek učiněn, poněvadž ten grunt v roku tomto dočista shořel a v niveč obrácen jest, aby se nápadníci (se) sešli a něco ze sumy ulevili, tak se jest stalo a prohlídajíc na tak veliký neštěstí, který se Jírovi Hlaváčovi (roku 1656 týž hospodář má na ten grunt zápis a vedle 7 měřic úhoru měl toho času osetých 30 měřic na podzim a 10 měřic na jaro) stalo skrze ten oheň, z celej sumy jsou (mu) 50 hřiven upustili. 1678 dne 7. měsíce Maye s povolením pana vrchního hejtmana a celého knížecího úřadu prodal Jíra Hlaváč grunt svůj s a ½ čtvrtí roli Václavovi Svadovi ze Stádla za částku ve výši 1 000 hřiven, závdanku položil 300 hřiven. Přitom (od) kupitele sobě prodavatel i na manželku svou do smrti jejich obouch vymínil k obydlí tu na zahradě vystavenou chaloupku, item z jednoho přístodolí polovic pro obilí a pro dobytek jeden chlívec. Léta 1708 dne 18. Marty prodala Lidmila po nebožtíkovi Václavu Svadovi pozůstalá vdova synu svému Pavlovi Svadovi ten statek ze 1 000 hřiven, závdanku složil 300 hřiven.
43
Léta Páně 1665 dne 8.2. grunt s 1 a ½ čtvrtí roli však bez koní a vozu prodal Vávra Macz ků (na stejné usedlosti ale mají podle naší rekonstrukce zápis 1656 Ondra Krečmer s 4 měři cemi úhoru a 10 měřicemi osetými na podzim a 3 měřicemi na jaře, 1664 podle urbáře Kašpar Hlavaté) Matějovi Kubínovi odtudž v sumě za 250 hřiven, z téže sumy závdanku má složit 100 hřiven a má se platit sirotkům nebožtíka Vítka Rouška. Léta 1686 dne 8.9. prodali fojt a úřad Hnojický po nebožtíkovi Matěji Kubínů pozůstalý grunt Václavovi Kubínovi za 300
62 hřiven. Léta 1727 dne 13.11. skrze Václava Kubína postoupen byl ten grunt synu jeho Matě jovi Kubínovi.
44
Léta Páně 1678 dne 14.7. prodal Martin Kubů (roku 1656 drží týž hospodář vedle 5 měřic úhoru osetých 17 ½ měřice na podzim a 4 měřice na jaře) grunt svůj s 1 a ½ čtvrtí roli za 350 hřiven a bez závdanku Kašparovi synu svému vlastnímu. Léta 1724 Kašpar Kubů postoupil grunt s 1 a ½ čtvrtí roli (jedna čtvrt byla robotní, půl čtvrti svobodné Stádelské) Františkovi synu svému v Hnojicích.
51
Prodej zahrady Doroty pozůstalé vdovy nebožtíka Jiříka Parcze z Hnojic Grygarovi Vesel skému manželu jejímu. Léta Páně 1669 dne 25.10. prodala Dorota spolu s fojtem a konšeli Hnojickými pozůstalou zahradu po nebožtíkovi Jiříku Parczovi (týž hospodář roku 1656 ne měl při témž zahradnickém domku žádných polí) někdejšímu manželu jejímu i s tím vším co k ní od starodávna přináleží Grygarovi nynějšímu manželu v sumě za 250 hřiven bez závdan ku. Léta 1691 dne 17.5. skrz Martina Veselského Jiříkovi Drahošilovi v Hnojicích odtudž za 300 hřiven, závdanku složil 100 hřiven. Léta 1693 dne 22.4. skrz Jiříka Drahošila Fridrichovi Hoppovi z Želechovic v sumě za 350 hřiven, závdanku složil 90 hřiven. 1721 dne 28.2. grunt po nebožtíkovi Fridrichu Hoppů postoupen synovi Janu Hoppů v Hnojicích v ceně za 350 hřiven.
52
Prodej gruntu pustého s 1 a ½ čtvrtí roli, kteréhož Martin Navrátil (roku 1656 týž hospo dář měl na tom místě skrze předešlou zkázu lhůtu a vedle 5 měřic úhoru osel na podzim 13 měřic a na jaře 4 měřice) starý nechal Blažkovi Ostravskému z Hnojic. Léta 1662 dne 17. Septembris na hradě Šternberce s dovolením Její Knížecí Milosti úřadu prodali fojt a úřad Hnojický grunt pustej s 1 a ½ čtvrtí roli Blažejovi Ostravskýmu odtudž za 250 hřiven, závdanku položil 50 hřiven. Obec kupiteli od daniek císařských a robot panských na 3 léta,
63 totižto až do Svatého Václava léta 1665 lhotu dává. Obecní věci po vyjití roku odpravovati bude. Přitom se notýruje, poněvadž ten grunt několikráte na spustilost jest přišel, žádnej kupi tel se na něho nacházeti nechtěl, že špatný roli k němu náleží, vejšpsanému Blažejovi Ostrav skému jsou povolili, aby daňky císařský a roboty panský z 1 čtvrti odpravoval však jen potud, pokud by on ten grunt v držení měl, jinší pak panský povinnosti a činže ouplně odpravovati má. Anno 1676 dne 22.3. verkaufte Blažek Ostravský dem Andreas Stabel von Luschitz mit 1 ½ Viertel Acker um 300 Mark, Angeld 10 Mark. 1682 dne 23.7. prodali fojt a úřad Hnojický grunt po nebožtíkovi Andreami Stýblů Jakubovi Ptákovi. 1685 dne 23.3. po nebožtíkovi Ja kubovi Ptákovi Matějovi Ptákovi z Hnojic za 300 hřiven. 1688 dne 25.3. skrze Matěje Ptáka Janovi Vránovi v dědině Hnojicích za částku 300 hřiven. Léta 1689 dne 30. Septembris skrze Jana Vránu a s povolením Její Knížecí Milosti úřadu Andreasovi Schneiderovi v sumě za 310 hřiven, závdanku složil 10 hřiven. 1692 dne 8.6. postoupil to místo Andrea Schneider synu svému Jiříkovi Schneiderovi za sumu 310 hřiven bez závdanku. Léta 1694 dne 24.1. na hradě Šternberce s dovolením Jeho Knížecí Milosti úřadu a v přítomnosti poctivého práva prodala poctivá obec místo to, co Jiřík Schneider na něm byl, Bartoňovi Henkovi. Poněvadž na něm nic nemohl udělat, nýbrž ho nechal stát, pročež jest v sumě za 280 hřiven a placení závdanku 20 hřiven puštěno Bartoňovi Henkovi. Léta 1712 po nebožtíkovi Bártovi Henkovi s 1 a půl čtvrtí roli Frantovi Luk(e)šovi za 330 hřiven, závdanku položil 50 hřiven.
53
Prodej gruntu s 1 a ½ čtvrtí roli Jíry Hadra z Hnojic Ondrovi Hložkovi z Lužice. Léta 1664 dne 10.5. na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodal Jíra Hadra (roku 1656 měl týž hospodář vedle 4 měřic úhoru osetých 9 měřic na podzim a 3 měřice na jaře) z Hnojic grunt svůj s 1 a ½ čtvrtí roli, 1 klisnou, ½ vozem, pluhem a jedněmi branami Ondrovi Hložkovi z Lužice v částce za 240 hřiven, závdanku položil 120 hřiven. Léta 1665 dne 6.10. po nebožtíkovi Ondru Hložků z Hnojic postoupen ten grunt Jírovi Halovi z Pňovic za 247 hřiven bez závdanku. 1669 dne 15.4. Jíra Hala prodal Jakubovi Koupilovi odtudž za 250 hřiven, závdanku položil 12 hřiven. 1679 dne 19.3. na hradě Šternberce prodal Jakub Koupil Mikulášovi Kouřilovi synu svému vlastnímu za 250 hřiven bez závdanku. Léta 1711 dne 15.6. postoupil po nebožtíkovi Mikuláši Koupilů synu jeho Šebestovi Koupilovi v ceně za 450 hřiven, závdanku složil 50 hřiven.
64 54
Prodej gruntu s ½ lánem roli Jana Wolfa z Hnojic Tobiášovi Wolfovi vlastnímu synu jeho. Léta 1671 dne Svatého Jana koupil Tobiáš Wolf od otce svého Jana Wolfa (roku 1656 držel týž hospodář při té usedlosti vedle 6 měřic úhoru osetých 22 měřic na podzim a 5 měřic na jaře) grunt s půl lánem roli v Hnojicích a se vší spravedlností, což od starodávna k ní přináleží v sumě za 350 hřiven, závdanku dát má 50 hřiven. Při tom gruntu se jemu nechávají 3 kobyly, 1 vůz, jeden pluh, 3 brány a všechno obilí jak jarní tak ozimní s polovici. (Předešlý hospodář) nebyl na něm dosti málo, pak jej zase otec Jan Wolf ujal, nápadníci jsou (potomci) Václava Cyplacha a Tomáše Bohuslavského. Léta 1677 Jan Wolf prodal za 430 hřiven bez závdanku Vítkovi Vránovi. Léta 1707 skrze Marínu vdovu po nebožtíkovi Vítkovi Vránovi postoupen ten grunt Františku Haraštovi za částku 530 hřiven, závdanku dát má 150 hřiven.
55
Anno 1674 den 2. Juny kaufte Thobias Wolf ein wüßte Stell nach dem George Heresch (před Georgem Hereschem roku 1656 seděl na tom místě, které podle druhé glosy urbáře z roku 1590 držel Jura Herešů, jistý Blažej Komínek, kterého zde potvrzuje druhá pozice z protokolu druhé lánové vizitace, byť originál první lánové vizitace takové místo vynechalo, neboť zde zmíňovaný grunt Blažeje Komínka je usedlostí podstatně větší a evidovanou poz ději pod číslem 36, předešlý zápis a nápad na ten grunt potvrzuje i jeho pozdější držba hospo dáři Jakubem Vránou 1674 až 1688 a od roku 1690 nejspíše synem předešlého Janem Vrá nou) in Beysein der Gerichten mit allen Reinen und Gräntzen wie eß von alter gebraucht wer den in der summa 20 Mark. Anno 1674 den 10. Juny kaufte Jakob Vrana ein Häusel von dem Thobias Wolf in Beysein der Gerichten mit allen Reinen und Gräntzen wie eß von alter geb raucht werden in der Summa per 40 Mark. Léta 1688 dne 19.7. na hradě Šternberku koupil Kašpar Hrbáček chaloupku aneb zahrádku po nebožtíkovi Jakubovi Vránovi v Hnojicích se vším k ní příslušenstvím a to v sumě za 50 hřiven a závdanku položil 5 hřiven. Vdova sobě vymínila obydlí a komůrku (až) do smrti. Léta 1690 dne 21.1. na hradě Šternberku se svole ním Jeho Knížecí Milosti úřadu (a) při poctivém právě prodal Kašpar Hrbáček svou až do toho času držanou zahradu i se vším, co od starodávna k ní přináleželo, Janovi Vránovi od tudž v sumě za 50 hřiven a závdanku složil 10 hřiven.
65 56
Léta 1658 dne 17. měsíce Máje na hradě Šternberku s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu prodali fojt a úřad Hnojický podle vdovy po nebožtíkovi Tomáši Vysoudilovi (podle naší rekonstrukce i na základě porovnání výsledků druhé lánové vizitace s originálem první lánové vizitace držela to místo roku 1656 vdova Margita Slabá, jež vedle 4 měřic úhoru osela toho roku 6 měřic na podzim a 2 měřice na jaře) a to s 2 klisnami, 1 vozem, pluhem, 2 brana mi a vším tím, co k němu od starodávna náleží, Vávrovi Hulalovi za částku 300 hřiven a po složení závdanku 50 hřiven. Léta 1686 dne 3. Octobris prodali fojt a úřad Hnojický grunt po nebožtíkovi Vávrovi Hulalů s 1 ½ čtvrtí roli Cerhákovi Svadovi za částku 325 hřiven. Léta 1704 dne 25.1. skrze Cerháka Svadu Lidmile vdově po nebožtíkovi Václavovi Svadovi a od ní synovi (jejímu) Janovi Svadovi za částku 400 hřiven, když závdanku složil 100 hřiven.
57
Léta 1681 prodali fojt a úřad Hnojický na místě úplné obce tu od mnoha let pustou zahra du s toliko 1 ½ měřicí roli Tobiášovi Wolfovi za částku 25 hřiven. Léta 1683 dne 11.4. prodal Tobiáš Wolf stejné místo i grunt Jakubovi Kubínovi za částku 35 hřiven. Léta 1696 dne 5.4. ujal tu chaloupku po Jiříkovi Kroupovi Cerhák Hradil za částku 36 hřiven.
60
Léta 1636 dne 11. Aprilis prodán jest grunt Bartoně Vašejčka s 2 ½ čtvrtinami lánu roli Bartoňovi Kubínovi (roku 1656 držel týž hospodář vedle 7 měřic úhoru ještě 19 měřic osetého ozimu a 6 měřic osetých na jaře) jak ve větších gruntovních registrech na foliantu 512 (tato starší registra se nám do dnešní doby nedochovala) zapsání se nachází. Léta Páně 1680 dne 14.2. u přítomnosti fojta a úřadu a také nápadníků Jiřík Lukeš, kterýž se k vdově pozůstalý přiženil, grunt robotní po dotčeným Bártovi Kubínů od nápadníků koupil za 600 hřiven. Léta 1717 dne 6.7. po nebožtíkovi Jiříkovi Lukešovi grunt postoupen Vávrovi Slámovi za částku 900 hřiven, když kupitel složil závdanku 300 hřiven.
66 61
Léta Páně 1665 dne 8. měsíce Máje prodali nápadníci po nebožtíkovi Jakubu Hýblů (roku 1656 leželo při poustce předešle psaného hospodáře pustých 22 měřic polí) pustý grunt s ¾ lánu polí Mikulášovi Šofovi z Oujezda za částku 402 hřiven, když kupitel složil závdanku 120 hřiven. Nápadníci dávají zprávu, že nebožtík ten grunt všechen vyplatil. Obec kupiteli na 4 léta lhotu dává od daniek císařských (kontribuce) a robot zemských (povinnost vůči vrchnos ti), od obecních věcí jen na jeden rok lhotu danou má. Léta 1677 dne 3. měsíce Augusty na hradě Šternberce s povolením pana vrchního hejtmana stala se smlouva svatební a přátelská zcela dobrovolná a dokonalá mezi pečlivými osobami, zvláště pečlivým mládencem Ondře jem pozůstalým synem po nebožtíkovi Tomáši Vysoudilovi z napředpsaného městečka Hnojic strany jedné a poctivou matronou Maryanou pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Mikuláši Šo fů, též odtud a přáteli jejími ze strany druhé. Týž Ondřej Vysoudil složil za ten grunt 900 hři ven. Léta 1685 dne 24.1. po nebožtíkovi Ondrovi Vysoudilovi obec u přítomnosti rychtáře Matěje Kubína prodala grunt vdovy pozůstalé jménem Mariny za 900 hřiven Urbanovi Pro cházkovi zeti svému.
62
Léta 1659 dne 2.1. prodána byla krčma Jana Slabého (roku 1656 měl tu Jan Slabý po pře dešlé zkáze toho hospodářství lhůtu na 2 roky a vedle 3 měřic úhoru osel 3 měřice na podzim a 2 měřice na jaro) z Hnojic s 1 ½ čtvrtí roli Janovi Hüblovi odtudž za částku 270 hřiven. Roku 1670 dne 21.6. přikoupil Jan Hýbel ¼ lánu roli od gruntu Tomáše (syna) Melichara Smoly (polnosti kdysi lánového hospodářství Melichara Smoly byly, jak i jiné zápisy grun tovní knihy Hnojické potvrzují, rozděleny mezi jiné grunty a jak lze rovněž vidět z naší re konstrukční tabule, na místě toho gruntu zbyla pouhá chaloupka). Anno 1672 den 7.5. mit 1 ½ Viertel Acker durch Jan Hübel dem Thobias Wolf von danen per 350 Mark. 1681 dne 6.8. skrze Tobiáše Wolfa Bartoňovi Hynkovi z Žerotína za 350 hřiven. Léta 1684 posledního dne měsíce února postoupil to místo předešlý hospodář Bartoň Hynka (zpět) Tobiášovi Wolfovi za 400 hřiven.
67 63
Léta 1656 dne 28. měsíce Octobris na hradě Šternberce s povolením Jeho Knížecí Milosti úřadu a u přítomnosti starejch nápadníků prodal Gydek (Vítek) Kaštánek grunt svůj s ½ lánu roli, 1 klisnou, vozem, pluhem, 2 branami a s tím vším, co k němu přináleží Kristiánovi Wol fovi (roku 1656 týž hospodář vedle 14 měřic úhoru osel téhož roku 15 měřic na podzim a 6 měřic na jaře) v sumě za 500 hřiven a z té sumy závdanku dát má kupitel 100 hřiven. Z toho závdanku se ještě dluh za nebožtíka Jakuba Slabého Jeho Knížecí Milosti zaplatit má. Léta 1669 měsíce Septembris vstoupil na ten trh ročního placení (gruntovních peněz) s dovolením vrchnosti Jíra Drahoši nynější manžel pozůstalé vdovy téhož napřed psaného Christiána Wol fa. Léta 1690 dne 13. Decembris prodal Jíra Drahošil svůj až do toho času držaný grunt s půl lánem roli Jiříkovi Stochlebovi z Moravský Húzový za 650 hřiven a závdanku má složit kupi tel z té sumy 200 hřiven.
64
Léta 1668 dne 27. July s povolením vrchního hejtmana panství prodal Vítek Bartl (týž Ví tek Bartel při tom gruntu roku 1656 osel na podzim 2 měřice a na jaře pouhou 1 měřici) z Hnojic zahradu svou s polovinou čtvrti lánu roli a s tím vším, co k ní od starodávna náleží Janovi Chmelařovi z Napajedel za 130 hřiven bez závdanku. Kupitel za tu zahradu ještě do platit má sirotkům nebožtíka Jíry Mojžíše. Léta 1670 koupil zahradu aneb chaloupku po ne božtíkovi Janu Chmelařovi z Hnojic za 130 hřiven a bez závdanku Jakub Hlavinka. Léta 1676 dne 22.3. postoupil to místo Jakub Hlavinka za 130 hřiven bez závdanku Václavovi Pospíši lovi. Léta 1684 dne 1.11. Václav Pospíšil prodal Matějovi Voglovi v sumě za 140 hřiven. Léta 1685 dne 30.5. prodal Matěj Pták (Vogel) Janovi Hadrovi z Hnojic za 140 hřiven po zaplacení závdanku 5 hřiven. 1685 dne 20.9. Jan Hadra postoupil to místo Josefe Březskému za 140 hřiven po zaplacení závdanku 5 hřiven. Léta 1693 dne 17.3. Josef Březský postoupil ten grunt Tobiášovi Wolfovi za 140 hřiven po zaplacení závdanku ve výši 5 hřiven.
65
Léta 1660 dne 2. měsíce Novembris prodali fojt a úřad Hnojický grunt pustej Matěje Řím ského (týž hospodář roku 1656 při tom gruntu vedle 15 měřic úhoru osel na podzim 12 měřic a na jaře 8 měřic) v Hnojicích s 1 ½ čtvrtinami lánu roli, klisnou, starým vozem, pluhem, 2 branami i s tím vším, co k tomu od starodávna náleží, Jírovi Kadovi ze Stádla v sumě za 270
68 hřiven, když kupitel závdanku má složit 70 hřiven. Z toho závdanku se předně panský dluhy zaplatit mají, potom všelijaký dluhy po nebožtíkovi Jírovi Špičků. Ostatek Jeho Knížecí Mi losti po seběhlým Adamu Petráně. Léta 1669 dne 11.3. s povolením pana vrchního hejtmana na hradě Šternberce prodal Jiřík Kada za částku 320 hřiven a po složení 100 hřiven závdanku Petrovi Wolkovi v Hnojicích. Léta 1685 dne 30.3. postoupil Petr Volek to hospodářství Miku lášovi Šulavými z Pňovic v sumě za 320 hřiven po zaplacení částky 100 hřiven závdanku. Léta 1697 posledního dne měsíce Septembris skrze Mikuláše Šulavýho postoupena usedlost Vondrovi Ženíškovi z Hnojic za sumu 420 hřiven po zaplacení závdanku ve výši 100 hřiven.
66
Léta 1673 dne 2.2. na hradě Šternberce s dovolením vrchnosti fojt a úřad Hnojický správu učinili, že jsou prodali pozůstalý grunt s ½ lánem roli i s tím vším, co k němu od starodávna náleží po témž nahoře jmenovaném nebožtíkovi Jakubovi Deutschovi (roku 1656 drží to mís to Jakub Niemec a vedle 6 měřic úhoru osel na podzim 19 měřic a na jaře 7 měřic) v sumě za 200 hřiven synovi jeho Grygarovi Deutschovi, který závdanku zaplatit má 50 hřiven. Léta 1706 dne 30.3. po nebožtíkovi Grygaru Deutschů postoupen grunt synu jeho Jakubovi Něm covi v Hnojicích za částku 480 hřiven po zaplacení závdanku ve výši 100 hřiven.
67
Anno 1673 den 25.3. kaufte Jan Marhule ein wüßtes Grund mit ½ Huben Acker nach dem Paul Polach (jméno téměř nečitelné bylo rekonstruováno podle komínového rejstříku z roku 1667, roku 1656 je toto místu zapsáno jako poustka Urbana Schnaidera (Krejčíře), při které se našlo 31 měřic pustých polí) per 150 Mark. Léta 1679 dne 2.5. byla ta usedlost postoupena za částku 200 hřiven po nebožtíkovi Janu Marhulek Štěpánkovi Bakovi odtudž. Léta 1690 dne 14.9. prodán grunt Štěpána Baky s ½ lánem roli za 300 hřiven Pavlovi Kračmerovi. Léta 1693 dne 22.2. prodal Pavel Kračmar za 300 hřiven Michalovi Polachovi. Léta 1694 dne 2.2. grunt po nebožtíkovi Michalu Polachů v Hnojicích postoupen za částku 300 hřiven Štefanovi Bako vi.
68
Léta 1677 dne 25.1. Vávra Duda postoupil to místo Jakubovi Hlavinkovi za 30 hřiven. Lé ta 1681 dne 10.4. koupil to místo za 30 hřiven od Jakuba Hlavinky Jan Li(ch)štejnský. Léta
69 1684 dne 8.6. ujal tu zahradu za 30 hřiven Šebesta Kupka po složení závdanku ve výši 3 hři ven. Léta 1690 dne 5.4. skrze Ondru Navrátila za 30 hřiven zapsáno to místo Ondrovi Kupko vi (roku 1656 má ten zahradnický domek podle přiznávacího (Bekhandtnüß Brief) listu první lánové vizitace v držení Urban Kupků, jenž tu vedle 2 měřic úhoru osel na podzim 7 měřic a na jaře 2 měřice). Léta 1695 dne 30.3. prodána ta chaloupka skrze Ondry Kupky Václavovi Bartlejkovi za 30 hřiven. Léta 1697 dne 10.6. je na tom místě poznamenán kup Jana Havíře, jenž chaloupku koupil za 30 hřiven.
70 IV. Závěr
Z práce vyplývá, že v průběhu 17. století dochází nejen ke kvantitativní, ale také kvalita tivní změně ve složení obyvatel. Převážně se jedná o osídlení poustek, vzniklých za třicetileté války.
Nově příchozí na hnojické grunty dle pozemkové knihy ze 17. století:
Nově příchozí v 17. století místo, odkud přichá grunt datum jméno nově příchozího zí 8.6.168 6 4 Pavel Holoubek Moravská Húzová 10.1.16 7 65 Martin Veselský Šternberk 16.4.16 8 60 Staněk Lichtenštejnský Hlásnice 16.5.16 9 62 Mathes Escher Šternberk 23.9.16 13 89 Václav Zahrada Moravská Húzová 11.4.16 14 83 Ondra Hlinka Žerotín 18.3.16 18 62 Valenta Zelka Pňovice 7.11.16 22 36 Matouš Palaška Žerotín 18.3.16 25 63 Ondra Šnajdr Újezd 5.10.16 29 68 Václav Zemánek Lipník 21.2.16 31 91 Adam Kolb Stádlo 8.7.167 33 2 Bartl Heintz Šternberk 8.1.166 34 5 Fridrich Sieber Německá Lipina 35 18.2.16 Matěj Gecz Mladějovice
71 95 7.5.167 42 8 Václav Svada Stádlo 22.4.16 51 93 Fridrich Hopp Želechovice 22.3.16 52 76 Andreas Stabel Lužice 10.5.16 53 64 Ondra Hložek Lužice 6.10.16 65 Jíra Hala Pňovice 8.5.166 61 5 Mikuláš Šof Újezd 6.8.168 62 1 Bartoň Hynek Žerotín 13.12.1 63 690 Jiřík Stochleba Moravská Húzová 2.11.16 65 60 Jíra Kada Stádlo 30.3.16 85 Mikuláš Šulavý Pňovice
Tabulka č. 3
Z předešlých zápisů v pozemkové knize lze také určit, ze kterého směru a z jaké vzdále nosti noví osídlenci do Hnojic v průběhu 17. století přicházejí.
Újezd
72
Jak je již patrné z tabulky i mapky, noví osedlí přichází hlavně z blízkého okolí Hnojic. Tři přicházejí ze Šternberka, tři z Moravské Húzové, tři ze Žerotína, tři ze Stádla, tři z Pňovi ce a dva z Újezda. Další nově příchozí pocházejí z blízkých Mladějovice, Hlásnice, Želecho vic a Německé Lipiny. Jediným vzdáleným místem, odkud nový osedlí přichází, je Lipník. Na základě jmen lze usuzovat, že obyvatelé německého původu přicházejí hlavně ze Štern berka, Stádla, Lužic a Lipiny. Naproti tomu osadníci z Moravské Húzové, Žerotína a Pňovic mají jména česká. Z pohledu migrace lze tedy konstatovat, že Hnojice zůstávají v průběhu 17. století, na které je v práci kladen hlavní důraz, nadále vesnicí českou. Rekonstrukce stavu osedlosti v dalších stoletích by se tedy mohla stát cílem mojí budoucí práce.
73 V. Seznam použitých pramenů a literatury Prameny: • Capitationsteuer der Herrchaft Sternberg, Actum Sternberg den 24. Januar 1691 , Deut sordens Zentralarchiv, 1010 Wien, Singerstrasse 7 ( DOZA ), fond Mei 11/5, . • Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae III, V (CDM) • Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I (CDB) • Gruntovní kniha rustikální pro ves Hnojice (1639) 1665 – 1757 , inv. č. 278, sign. 18 264, č. knihy 237. • Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein (HALV), Consignation, All und je der Angesessenen, wie auch Hausgesind, smabt den Weib und Koncern, die sich in der Gemeinde Gnoitz, in der Unterhängigkeit befinden Anno 1694 , 1090 Wien, Fürstengasse 1, H 787. • Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein (HALV), Consignation, All und je der Angesessenen, wie auch Hausgesind, smabt den Weib und Koncern, die sich in der Gemeinde Gnoitz, in der Unterhängigkeit befinden Anno 1694 , 1090 Wien, Fürstengasse 1, H 754. • Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein (HALV), Berechnung des Din grechtsgeldes pro Anno 1700, 1090 Wien, Fürstengasse 1, H 754. • Komínový registr z roku 1667 , Moravský zemský archiv v Brně, D2 Rektifikační akta, R 96. • Lánský rejstřík – fasse osedlých pro panství Šternberk tzv. Bekandtniss Brieff (originál zachovalé první lánové vizitace z roku 1656 , inv. č. 170, č. knihy 129. • Lánský rejstřík 1678, MZA Brno, D1, L 96. • Popis panství Šternberk z roku 1725, inv. č. 94, č. knihy 53. • Popis panství Šternberk z roku 1757 1762, inv. č. 95, č. knihy 54. • Popis panství Šternberk z roku 1794 1805, inv. č. 98, č. knihy 57. • Sbírka matrik Šternberk, ZAO, pracoviště Olomouc, inv.č. 7597. • Urbář panství Šternberk z roku 1515 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 42, č. knihy 1. • Urbář panství Šternberk z roku 1531 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 43, č. knihy 2.
74 • Urbář panství Šternberk z roku 1546 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 44, č. knihy 3. • Urbář panství Šternberk z roku 1590 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 45, č. knihy 4. • Urbář panství Šternberk z roku 1600 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 46, č. knihy 5. • Urbář panství Šternberk z roku 1615 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 47, č. knihy 6. • Urbář panství Šternberk z roku 1652 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 48, č. knihy 7. • Urbář panství Šternberk z roku 1664 , ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Štern berk, inv. č. 49, č. knihy 8. • Vceňovací operát z roku 1834, Catastral Schätzungs Elaborat der Gemeinde Gnoitz, Land Mähren, Kreis Olmütz, MZA v Brně, D8, inv. číslo 576, karton 583. Literatura: • Gemeindelexikon: der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder (31.Dezember 1900) , Wien 1906 . • Háza, Z.: Stav a struktura obyvatel na panství Šternberk ve světle soupisu daně z hlavy z ledna 1691 , Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university, řada historická, Brno 1998, C 45, s. 103 132. • Hrubý, Fr.: Severní Morava v dějinách, Brno 1947. • Kaňák, B., Koudela, M.: Šternberk slovem a obrazem, Arcus 1996. • Koudela, M: Třicetiletá válka v dějinách Šternberka . KZMŠ (kulturní zpravodaj města Šternberka) 8/1988, s. 10. • Lexikon obcí pro Moravu, zpracován na základě výsledků sčítání lidu ze dne 31 prosince 1900, vydán c.k. statistickou ústřední komisí ve Vídni 1906. • Listinář Selského archivu 1903 , č.2, s.86. • Matějka Z.: Moravské zemské desky, ZDO XII.28v. • Matějka Z.: Moravské zemské desky , ZDO XI.8v. • Matějka Z.: Moravské zemské desky, ZDO XVI.50v. • Morav, K.: Šternberk za třicetileté války, Olomouc 1972.
75 • Morav, K.: K náboženským poměrům na bývalém šternberském panství v 16. a pol. 17. stol., Olomouc 1961. • Morav, K.: Z minulosti městečka Hnojic, Olomouc 1958. • Opluštil, Z.: Šternbersko , 1931. • Prohlášení c.k. místodržitele aneb tabelární přehled krajův a okresův, na kterémž mar krabství moravské rozděleno jest, Věstník vlády zemské v markrabství moravském, oddě lení II, částka IX, Brno 1954. • Radimský, J.: Berňová registra moravská z první poloviny 16. století, III. část, Časopis Matice moravské 76, 1957, s.288 383. • Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850 1970, Praha 1978. • Seznam obcí v zemi české a moravskoslezské podle stavu z prosince roku 1945. • Schwoy, Fr. J.: Topographie vom Markgrafthum Mähren, Band I, Allgemeine Einleitung und Olmützer Kreis, Wien: Gedruckt bey Joseph Hraschanzky k. k. deutsch und hebräischer Hofbuchdrucker und Buchhändler, 1793. • Spezial Orts Repertorium von Mähren 1880, herausgegeben von der k.k. statistischen Zentralkomission, Wien 1885, beareitet auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1880. • Spezial Orts Repertorium von Mähren 1890, Neubearbeitung auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890, herausgegeben von der k.k. statistischen Zent ralkomission, Wien 1893. • Spezial Orts Repertorium von Mähren 1910, bearbeitet auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 und herausgegeben von der k.k. statistischen Zent ralkomission, Wien 1918. • Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku na základě výsledků sčítání lidu a domů z 15. února 1921, Praha 1924. • Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku na základě výsledků sčítání lidu a domů z 1 prosince 1930, Praha 1935. • Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955 podle správního členění z 1. ledna 1955 a sčítání lidí, domů a bytů k 1. březnu 1950, Praha 1955. • Statistický lexikon obcí v ČSSR 1965 podle správního členění k 1. lednu 1965 a výsledků sčítání k 1. březnu 1961, Praha 1966.
76 • Statistický lexikon obcí v ČSSR 1974 podle správního členění k 1. lednu 1974 a výsledků sčítání lidí, domů a bytů k 1. prosinci 1970 , Praha 1976. • Statistický lexikon obcí v ČSSR podle správního členění k 1. lednu 1982 a výsledků sčítá ní lidí, domů a bytů k 1.lednu 1980 , Praha 1984. • Statistický lexikon obcí České republiky 1992 dle správního členění z 31.12.1992 a podle výsledků sčítání lidí, domů a bytů ke 3. březnu 1991, Praha 1994. • Statistický lexikon obcí České republiky 2005 podle správního členění k 1. lednu 2005 a výsledků sčítání lidí, bytů a domů k březnu 2001 , Praha 2006 . • Stief, W.: Geschichte der Stadt Sternberg in Mähren, Sternberg 1934. • Stief, W.: Topographie des politischen Bezirkes Sternberg in Mähren, Sternberg 1896. • Vollständiges Orts verzeichniss des Margrafenthumes Mähren auf Grundlage der Volkszählung vom 31. Dezember 1869, bearbeitet von der k.k. statistischen Zentralkomis sion , Brünn 1872. • Wolny, G. T.: Die Markgrafschaft Mähren 5. Band, Olmützer Kreis, Brünn: Karl Wini ker, 1846.
77 VI. Přílohy Komenského mapa Moravy První lánová vizitace Matrika 1648 Vceňovací operát, ukázka Selský listinář, úvodní strana Zemské desky, Olomoucká kniha pana Václava z Boskovic 1480 1482 , úvodní strana Zemské desky, Olomoucká kniha pana Jana z Lomnice 1492 1494 , úvodní strana Wilhelm Stief, Topografie …, úvodní strana Gregor Wolny, Topografie …, úvodní strana Indikační skica Hnojice Daň z hlavy 1694 Gruntovnice, ukázka
78
Komenského mapa Moravy
79 80
První lánová vizitace
81
82
83
Matrika 1648
84
85
Vceňovací operát
86
87
Listinář selského archivu
88
89
Topografie
Wilhelm Stief
90
91
Topografie
Gregor Wolny
92
93
Zemské desky
Olomoucká kniha pana Václava z Boskovic 1480 1482
94
95
Zemské desky Olomoucká kniha pana Jana z Lomnice 1492 1494
96
97
Indikační skica
Hnojice
98
99
100
101
102
103
Daň z hlavy 1694
104
105
106
107
108 109
Gruntovnice
110
111
112
113