Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Německé obyvatelstvo na Trutnovsku a jeho vysídlení v letech 1945-1948

Magisterská diplomová práce

Bc. Jakub Janovec

Vedoucí práce: Mag. phil. Adrian Portmann – von Arburg, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedl v seznamu literatury.

V Brně dne 4. ledna 2014 …………………… podpis

2

Poděkování: Nejprve bych rád poděkoval svým rodičům, kteří mě po celou dobu mého studia usilovně podporovali. Velké poděkování patří i Adrianovi Portmannovi - von Arburg, který mě neustále inspiroval při studiu německé problematiky v Československu. Velmi si cením obětavosti personálu ve Státním okresním archivu v Trutnově a Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu v Praze, kde mi vždy vyšli vstříc při předkládání archivních dokumentů nad rámec jejich povinností. Zvláštní poděkování patří i Kateřině Urbánkové z Archivu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna za nadstandartní možnosti studia archivních pramenů. Vřele děkuji Adamu Mertelovi, že se nezištně pustil do vytvoření interaktivní mapy, která posunula badatelské možnosti zas o něco dále.

3

Obsah

Úvod ...... 7 2. Vymezení tématu, cíle a terminologie ...... 11 3. Charakteristika regionu ...... 13 4. Pramenná základna ...... 21 4.1 Archiv bezpečnostních složek ...... 21 4.2 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv ...... 23 4.3 Národní archiv Praha ...... 25 4.4 Archiv ČSSD ...... 26 4.5 Státní oblastní archiv Zámrsk ...... 26 4.6 Státní okresní archiv Trutnov ...... 27 4.7 Oral history a nepublikované paměti ...... 28 5. Přehled zpracování tématu ...... 29 7. Osvobození Trutnovska ...... 35 8. Bezpečnostní situace v r. 1945 ...... 40 8.1 Zajištění oblasti ...... 40 8.2 Werwolf ...... 44 8.3 „Displaced persons“ a repatriace ...... 48 8.4 Nový soused za hranicí ...... 53 9. Bezpečnostní složky na Trutnovsku ...... 54 9.1 Rudá armáda ...... 54 9.2 Partyzánské jednotky a „revoluční gardy“ ...... 55 9.3 Československá armáda ...... 59 9.4 Národní stráž ...... 60 9.5 Četnictvo a uniformovaná policie...... 63 9.6 Sbor národní bezpečnosti ...... 65 10. Budování státní správy ...... 68 11. Německé obyvatelstvo na Trutnovsku v r. 1945 - 1946 ...... 73 11.1 Postavení německého obyvatelstva ...... 74 11.2 Pracovní povinnost tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva ...... 83 11.3 Speciální skupiny Němců ...... 87 11.3.1 Antifašisté ...... 87 11.3.3 Němečtí odborníci a specialisté ...... 92

4

11.3.2 Osoby v národnostně smíšeném manželství ...... 102 11.4 Poválečné násilí na německém obyvatelstvu ...... 106 12. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva...... 109 12.1 Vznik a podmínky retribuce ...... 109 12.2 Zajišťování Němců ...... 112 12.3 Trestní nalézací komise v Trutnově ...... 117 12. 4 Činnost mimořádného lidového soudu ...... 121 13. Táborová zařízení po r. 1945 ...... 126 13.1 Vznik a organizace ...... 126 13.2 Život v táborech ...... 133 13.3 Jednotlivé tábory ...... 134 13.3.1 Sběrný tábor Hořejší Staré Město ...... 134 13.3.2 Tábor „AEG“ v Trutnově ...... 136 13.3.3 Sběrné středisko Mladé Buky ...... 138 13.3.4 Internační a pracovní střediska v Žacléři ...... 140 13.3.5 Internační a pracovní střediska v Malých Svatoňovicích ...... 142 13.3.6 Internační a pracovní střediska ve Rtyny v Podkrkonoší (Tmavý důl) ...... 144 13.3.7 Tábory v Úpici ...... 145 14. „Divoká“ fáze nuceného vysídlování v r. 1945 ...... 146 14.1 Předpoklady pro nucené vysídlení ...... 146 14.2 Hlavní aktéři odsunu ...... 148 14.3 Průběh nuceného vysídlení ...... 151 14.3.1 Květen-červen ...... 151 14.3.2 Červenec-srpen...... 155 14.3.3 Září - prosinec ...... 160 14.4 Nucené vysídlení z pohledu postižených osob ...... 162 15. Organizovaný odsun v r. 1946 ...... 163 15.1 Organizace odsunu ...... 163 15.2 Průběh nuceného vysídlení ...... 173 15.2.1 Leden- květen ...... 173 15.2.3 Červen-listopad ...... 177 15.2.4 Transporty antifašistů ...... 181 15.3 Vyhodnocení organizovaného odsunu ...... 187 16. Německé obyvatelstvo na Trutnovsku v letech 1947-1948 ...... 192

5

16.1 Situace Němců po ukončení tzv. organizovaného odsunu ...... 192 16.2 „Dodatečný odsun“ z Československa ...... 195 16.2.1 Dodatečný odsun v r. 1947 ...... 195 16.2.2 Dodatečný odsun v r. 1948 ...... 198 16.3 Přesun a rozptyl do vnitrozemí...... 202 Závěr ...... 211 Seznam použitých pramenů a literatury ...... 216 Seznam archivních fondů ...... 216 Seznam literatury ...... 218 Soudobý tisk ...... 218 Tisk (ostatní) ...... 218 Odborná literatura...... 218 Publikované prameny ...... 220 Internetové zdroje ...... 221 Dokumentární film ...... 221 Seznam použitých zkratek ...... 222 Seznam příloh ...... 223

6

Úvod „Šest let nacistického řádění stačilo například k tomu, abychom se nechali nakazit bacilem zla, udávali se navzájem za války i po ní, přijali najednou za svůj – ve spravedlivém i přehnaném rozhořčení – nemorální princip kolektivní viny. Místo abychom řádně soudili všechny, kdo zradili svůj stát, vyhnali jsme je ze země a potrestali tak trestem, který náš právní řád neznal. Nebyl to trest, ale pomsta. Navíc jsme je nevyhnali na základě prokázané individuální viny, ale prostě jako příslušníky určitého národa. A tak v domnění, že dáváme průchod historické spravedlnosti, ublížili jsme mnoha nevinným lidem, hlavně ženám a dětem.“ 1 Václav Havel

Citovaný text Václava Havla zajisté patří mezi jeho známé citáty. Přesto i po více jak dvaceti letech musí čtenáře upoutat jeho výstižnost a zároveň odvážnost. Několik měsíců po pádu komunistického režimu se musela československá společnost potýkat s nejednou potíží spojenou s reflexí nedávné minulosti. Vedle snahy o pochopení významu a důsledků více jak 40 let trvajícího komunistického režimu se otevírala i další citlivá témata, která byla komunistickým režimem úmyslně tabuizována či účelovým způsobem interpretována. Toto postupné analyzování nepříliš vzdálené minulosti mělo své opodstatnění. V předchozích desetiletích vlastnila komunistická strana klíč k výkladu minulosti, který obratně využívala.

V následujících dvaceti letech se téma vysídlení Němců opakovaně dostalo do popředí společenského zájmu a téměř vždy bylo spojeno s emoční reakcí části společnosti. Naposled se „německá karta“ znovu připomněla v rámci probíhající volební kampaně prvních přímých prezidentských voleb v České republice. I po více jak 60 letech neztratilo toto téma nic na svém temperamentu a na několik dnů ovládlo společenskou diskuzi. V nejednom případě bylo dokonce užíváno komunistického výkladového schématu v podobě, jak bylo vytvořeno bezprostředně po druhé světové válce a v dalších desetiletích pouze udržováno při životě. Téma znovu generovalo spoustu emocí, aniž by byla vedena diskuze na základě detailní znalosti problematiky.

Autor tohoto textu si proto dovoluje tvrdit, že nucené vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce zanechalo hlubokou ránu nejen v paměti odsunutých osob, ale mělo výrazný vliv na

1 Václav Havel přednesl zmíněný projev v rámci návštěvy spolkového prezidenta Richarda von Weisäckera v Praze 15. března 1990. HAVE , Václav - PREČAN, Vilém. rojevy leden-červen . Praha Vyšehrad, 1990, s. 81. 7 vytvoření kolektivního traumatu v české společnosti.2 Zastavme se na moment u tohoto pojmu, abychom lépe porozuměli probíhající celospolečenské diskuzi, která vykazuje některé charakteristické prvky.

Sociologie začala pracovat s tématem kolektivního traumatu teprve nedávno.3 To se podepisuje i na roztříštěnosti výsledků výzkumu. Prozatím převažují práce, které aplikují kolektivní trauma na společnost, která byla vystavena násilnostem nebo určitému druhu katastrofy. Ve všech těchto případech platí, že je koncept traumatu aplikován na společnost (či skupinu osob), která je v roli postižených osob (obětí). Po druhé světové válce však bylo potřeba přijít s konceptem, který by se zaměřil na společnost, která byla vystavena podobným událostem. Nikoliv jako oběti těchto událostí, ale jako jejich iniciátoři nebo pasivní diváci.

Jak bylo v předchozích odstavcích zmíněno, odsun německy hovořícího obyvatelstva je možné charakterizovat jako potencionálního původce kolektivního traumatu. Pro vysídlené osoby se jednalo bezesporu o důležitý životní milník. Během krátké doby bylo několik milionů osob doslova vykořeněno z území, které chápaly jako svůj domov. Česká společnost se naproti tomu ocitla v odlišné situaci. Ospravedlnění odsunu Němců bylo zaleženo na kolektivní zkušenosti v rámci společné minulosti obou národností v Českých zemích a kolektivní vině, která byla aplikována na etnicky vyhraněnou skupinu Němců.

Přestože byl československé společnosti nabídnut koncept nevyhnutelnosti odsunu německého obyvatelstva, zkušenosti z průběhu vysídlování byly v řadě případů v přímém rozporu s tím, jak byl popisován v tehdejších médiích a politických prohlášeních. Důležitá byla i osobní zkušenost Čechů, kteří byli pasivními diváky odsunu. Musíme si uvědomit, že německé obyvatelstvo nežilo izolovaně od českého obyvatelstva. Na řadě míst docházelo ke každodennímu styku Čechů i Němců, který nebyl výhradně konfliktní. Příkladem mohou být četná národnostně smíšená manželství. Odsunovány proto nebyly pouze anonymní jedinci, ale i přátelé a nezřídka příbuzní. Ve všech těchto případech byl uplatňovaný princip kolektivní viny, který se dostal do přímého rozporu s osobní zkušeností.

2 Koncept traumatu nepatří mezi nová témata. Největší zájem o tuto problematiku v současnosti projevují sociologové. Systematicky se zabývají tímto tématem kolektivního traumatu až po první světové válce, přičemž navazují na dřívější psychoanalytické poznání této problematiky. Přesto výklad kolektivní traumatu není dodnes ustálený. 3 Výrazným impulzem pro studování tohoto konceptu byla první světová válka. Sociologie rozvedla dříve psychiatricky zkoumaný jev traumatu a rozšířila o sociologické poznání. Zatímco u traumatu se jedná povětšinou o subjektivní zkušenost, u kolektivního traumatu mohou být nositelem traumatu i osoby, které konkrétní událost nezažily, ale byla na ně generačně přenesena zkušenost. V českém prostředí se tímto tématem zabýval např. Marcel Tomášek. 8

O kolektivním traumatu tudíž můžeme hovořit v případě, kdy „členové kolektivity cítí, že se stali subjekty strašné události, která zanechala nesmazatelné stopy na jejich skupinovém vědomí, navždy poznamenala jejich paměť a zásadně a nezvratně změnila jejich budoucí identitu“.4 épe nám pomáhá pochopit příčiny vzniku kolektivního traumatu Bernard Giesen, pro kterého trauma představuje „narušení systému významů, sociálního řádu a kontinuity.“ 5 Přínosem Giesenových příspěvků je zaměření se i na trauma aktérů a diváků traumatických události, aniž by byly zároveň obětmi: „Minulost může být traumatická tehdy, pokud společnost musí připustit, že její členové byli viníky a poškodili kulturní kontext vlastní identity.“6 Právě nesoulad vlastní zkušenosti s tím, jak bylo téma veřejně prezentováno, se výrazně podepisuje na traumatickém stavu. Příkladem mohou být divoké odsuny v roce 1945, které byly v řadě případů provázeny akty násilí vůči vysídlovaným osobám. V tomto případě nemusí být traumatizující pouze zkušenost očitých svědků, ale mohou to být i „nepřekročitelné bariéry pociťované při snaze dát minulé zkušenosti smysl, při snaze uvést ji do souladu s tím, jak se chceme vidět dnes“.7

Závažnějším faktem je to, že trauma nepostihlo pouze přímou generaci pamětníků poválečných událostí, ale bylo přeneseno i na další generace. Důkazem tohoto tvrzení je skutečnost, že v prezidentských volbách neoslovila „německá karta“ pouze generaci pamětníků, ale stala se předmětem zájmu mladších generací, které již válku a odsun nezažily.

Všechny výše popsané trendy se v současné době výrazně podepisují na diskuzi o vysídlení Němců z Československa. Můžeme zde vnímat několik základních způsobů vyrovnání se s tímto tématem. „Od pokusů inovace, umožňujících vyrovnání se s minulostí (spíše menší část veřejnosti), přes uplatnění prvků ritualizace (udržování obrazu nepřítele, užití klišé a stereotypů), či stáhnutí se (nevěnování pozornosti či omezení pozornosti v rámci prezentace širšího kontextu či jiných dávno známých a rozsáhle a dlouhodobě akcentovaných traumatických událostí), až po jednoznačné odmítnutí (extrémistické a populistické reakce).“8 Tomášek na citovaný text navazuje zhodnocením současného stavu vyrovnání se s tématem odsunu německého obyvatelstva. „Právě dlouhotrvající a převažující užití pasivních

4 JANOUŠKOVÁ, Miroslava. Vzpomínky na odsun Němců ve světle kolektivního traumatu Čechů [online]. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 8 [cit. 2013-12-12]. Dostupné z http://is.muni.cz/th/79140/fss_m_b1/Janouskova_Vzpominky_na_odsun_DP.pdf 5 ZÁMEČNÍKOVÁ, Adriana. Kulturní a sociální trauma [online]. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 20 [cit. 2013-12-12]. Dostupné z http://is.muni.cz/th/62857/fss_b/trauma6.pdf 6 Tamtéž. 7 MARADA, Radim. Paměť, trauma, generace. Sociální studia. 2007, 1-2, s. 82. 8 TOMÁŠEK, Marcel. Paradox vymístění. Příspěvek k posttotalitní reflexi vztahu se sudetskými Němci a polsko- židovských vztahu. Sociální studia. 2004, č. 2, s. 145. 9 adaptačních technik (ritualizace, stáhnutí se) nasvědčuje dlouhodobé perzistenci traumatu a neschopnosti se s ním vypořádat.“9

Abych lépe porozuměl vlivu tématu na dnešní společnost, rozhodl jsem provést pilotní šetření povědomí o odsunu Němců z Trutnovska za pomocí dotazníku. Cílovou skupinou tohoto šetření se stali studenti gymnázia v Trutnově, 1. a 4. ročníku.10 Celkem jsem nashromáždil 39 vyplněných dotazníků. Studentů jsem se v nich zeptal na 8 otázek, které souvisely s německou problematikou v Československu a na Trutnovsku.

Nejdůležitějším bodem dotazníku byl sémantický diferenciál, který měl změřit intenzitu postoje jedince k průběhu odsunu Němců z Trutnovska. Ačkoliv nemůžeme pracovat s představou, že by každý student zhodnotil svůj postoj na základě zevrubných znalostí celé problematiky, odkrývá některé interpretační trendy ve společnosti.

POK IDNÉ 0 % 3 % 23 % 56 % 18 % DIVOKÉ NÁSI NÉ 26 % 28 % 38 % 8 % 0 % MÍRUMI OVNÉ DOBROVO NÉ 3 % 5 % 13 % 46 % 33 % NEDOBROVO NÉ NEOPRÁVNĚNÉ 10 % 13 % 41 % 18 % 18 % OPRÁVNĚNÉ EGÁ NÍ 13 % 16 % 42 % 13 % 16 % NE EGÁ NÍ Četnost odpovědí na otázku „ okud byste mohli přiřadit přívlastek k sousloví „odsun Němců“, který by to byl?“

Ze získaného vzorku vyplývá, že „odsun Němců“ ve studentech nejvíce evokuje divoký charakter celé akce, podle druhého řádku i doprovázený násilím. Celkem velká shoda panovala v tom, že tento termín v sobě nese podstatnou míru nedobrovolnosti. Poslední dva přívlastky vzbudily největší zájem studentů. Z výsledků je patrné, že většina z nich zvolila kompromisní volbu někde uprostřed, aniž by svoji odpověď založili na znalosti dobových reálií.

Velmi překvapivá byla odpověď na otázku, zda Němci žijící v Trutnově a jeho okolí byli spoluodpovědní za společenskou krizi vedoucí k rozpadu Československa v roce 38 a vypuknutí druhé světové války. 49 % studentů zvolilo odpověď (výběr z několika možností) „spíše ne“. Tento názor velmi kontrastuje s tím, jak bylo celé téma rozpadu Československa interpretováno v předchozích letech. Zároveň si zde dovoluji upozornit, že se na odpovědi studentů podepsala i jejich nevědomost některých domových fakt.

9 Tamtéž. Výjimečným případem je referendum v Janských ázních v roce 1993, kde měli obyvatelé obce rozhodnout o tom, zda bude v lese nedaleko náměstí postaven kříž v místě hromadného hrobu Němců, kteří byli v obci zastřeleni krátce po druhé světové válce. Referendum provázela malá účast, přišlo 43 % oprávněných voličů. Celé referendum však vzbudilo velkou vlnu emocí u místního obyvatelstva. I přes velký odpor některých obyvatel obce bylo na základě hlasování (56 % kladných hlasů) rozhodnuto o výstavbě malého křížku v lese nad dětskou léčebnou Vesna. 10 Celkem jsem získal odpovědi od 20 studentů 4. ročníků (osmileté gymnázium) a 19 studentů 1. ročníku (čtyřletého gymnázia). 10

Nemalou roli zde hraje i současná popularizační dokumentární tvorba, která se spíše zaměřuje na nacistické Německo a jeho vliv na vypuknutí druhé světové války, než na specifika předválečného vývoje v Československu.

Příliš nepřekvapilo, že studenti neměli důkladné povědomí o tom, v kterém roce probíhal odsun. Většina z nich správně odhadla, že vysídlení probíhalo po druhé světové válce.11 V odpovědi se však objevily názory, že odsun proběhl např. v r. 1936, 1943 anebo 1968! (studenti museli napsat vlastní odpověď). V dotazníku mě zajímal i názor studentů, zda by jim vadilo, pokud by se dnes v Trutnově mluvilo dvěma jazyky. 51 % žáků uvedlo, že by jim tato situace vadila, zatímco 38 % studentů by to nevadilo. 49 % žáků se domnívalo, že by se mělo vysídlení německého obyvatelstva i nadále připomínat.12

2. Vymezení tématu, cíle a terminologie

Předložená diplomové práce si klade za cíl popsat státními orgány iniciované migrační pohyby německého obyvatelstva v politickém okrese Trutnov. Autor přistupuje k tématu s vědomím, že se jedná pouze o dílčí kapitolu dějin migrací obyvatelstva v regionu. Počátky nucených přesunů obyvatelstva je nutné klást až k roku 1938, kdy byla část obyvatel zdejšího regionu přinucena opustit své domovy před etablujícím se nacistickým režimem.

V popředí zájmu nebude jenom odsunová problematika, ale náležitá pozornost bude muset být věnována i životním podmínkám německého obyvatelstva po skončení druhé světové války. V tomto období bylo německé obyvatelstvo vystaveno celé řadě restrikčních norem, které se podepsaly na snížení jejich sociálního statusu. Jelikož německá problematika po druhé světové válce představuje komplex vzájemně provázaných otázek, je nutné věnovat pozornost i hlavním aktérům soudobých událostí. Proto je text rozšířen o kapitoly, věnující se budování státní správy a bezpečnostního aparátu. Zde budeme sledovat hlavně personální obtíže nového byrokratického aparátu, které se výrazně podepsaly na jeho akceschopnosti.

Jak bylo výše zmíněno, předmětem badatelského zájmu bude skupina německy hovořícího obyvatelstva v té podobě, v jaké ho chápaly státní orgány (civilní a vojenské) v porevolučním období. Důležitým kritériem tudíž bude uplatňování dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, který s konečnou platností definoval skupinu

11 Rok 1945 (44 %), rok 1946 (33 %), rok 1947 (8 %). 12 46 % studentů se vyjádřilo v tom smyslu, že by se nemělo vysídlení připomínat. Zbylá procenta jsou zastoupena oscilujícími názory na pomezí odpovědi ano – ne. 11 německého obyvatelstva v Československu. K německému obyvatelstvu nebude proto přistupováno výlučně v národnostní perspektivě.13

Důraz na maximální diferenciaci v rámci německy hovořícího obyvatelstva se dnes jeví jako základní předpoklad pro lepší pochopení životních podmínek a vysídlovací problematiky německy mluvícího obyvatelstva. Proto bude přihlíženo i ke specifickým skupinám Němců, které měly v poválečném období různé výsady (úlevy), a vztahovaly se na ně speciální normy. Do této skupiny budou náležet osoby v národnostně smíšeném manželství, specialisté a antifašisté. Stranou naší pozornosti zůstanou němečtí Židé, kteří tvoří specifickou skupinu německého obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že většina Židů opustila region před druhou světovou válkou, není jejich působnost v trutnovském okrese po druhé světové válce příliš relevantní. Jelikož bude věnován zájem převážně „domácímu“ německému obyvatelstvu, budou ze zorného pole vyčleněni váleční zajatci.

Neméně důležitým cílem je potřebná inventarizace dosavadního regionálního výzkumu, který se výrazně tříští do několika studií bez vzájemné provázanosti a zastřešujícího výzkumu. V tomto případě byl kladen důraz na zhodnocení výzkumu a ověření některých publikovaných informací, případně na jejich konkretizování. Předložený text je tudíž potřebné chápat jako příspěvek k regionálnímu výzkumu, který odkazuje na již vydané publikace a snaží se jejich poznání rozšířit nebo zpřesnit, nikoliv se vůči nim vymezit.

Základní kostrou předložené studie je co nejpřesnější analyzování všech vysídlovacích akcí z regionu. Je samozřejmě potřeba dodat, že publikované číselné přehledy mají vždy spíše orientační význam. Přesto je zcela poprvé souhrnně analyzován stav německého obyvatelstva v regionu až do úrovně obcí v období po roce 1945. V neposlední řadě byla snaha koncipovat tento text jako možné vodítko pro další historický výzkum v regionálním měřítku. V ideálním případě by měli budoucí badatelé najít v této publikaci několik odkazů na možnosti dalšího rozšíření zde zjištěných poznatků.

Z geografického hlediska budou sledovány migrační pohyby v tzv. malém politickém okresu Trutnov, který odpovídá teritoriu, které po druhé světové válce spravovalo OSK/ ONV Trutnov. Časové těžiště diplomové práce bude ležet v období let 1945-1948, kdy probíhalo státními orgány iniciované a organizované vysídlování německého obyvatelstva z trutnovského regionu.

V této práci bude německé obyvatelstvo, které žilo v Československu až do jeho vysídlení, označováno jako Němci nebo německy hovořící obyvatelstvo. Ve všech případech bude užití tohoto termínu chápáno

13 Z dnešního hlediska představuje etnické rozdělování obyvatelstva přinejmenším komplikovaný proces. Pro období po roce 1945 je charakteristické autoritativní určování národnosti bez ohledu na individuální svobodnou volbu. S tím souvisí i vlastní identita, která byla velmi proměnlivá. Je otázkou, zda se vůbec některé osoby touto otázkou zabývaly. 12 z pohledu státních orgánů, které nějakým způsobem definovaly tuto skupinu obyvatel a uplatňovaly na tuto skupinu zvláštní normy. Pokud bude potřeba upozornit na německé obyvatelstvo, které nepatřilo mezi starousedlíky ani nemělo československé státní občanství (před rokem 1938), budeme používat termínu „říšský Němec“. Ne vždy však bude možné zřetelně oddělit, kdy se jednalo o říšského Němce a kdy o starousedlíky.

V textu nebudeme používat termín „Sudety“ a „sudetští Němci“. Trochu mylně se dnes celá německá problematika zaměňuje za „sudetoněmectví“, aniž by byl samotný pojem chápán v rámci svého vývoje a obsahu.14 Komplikace s sebou již nese označení německého obyvatelstva v Českých zemích jako „sudetští Němci“. Z geografické perspektivy by se mělo jednat o obyvatele, kteří obývali stejnojmenné území. V Československu však německé obyvatelstvo žilo i v dalších regionech, které není možné zahrnout do pohraničního území Sudet. Jednalo se zejména o tzv. německé jazykové ostrovy.15 Z logiky věci se tudíž geografické opodstatnění obecného označení ukazuje jako nedostatečné.

Pojmosloví, užívané k vyjádření dobrovolných či nucených přesunů německého obyvatelstva z prostoru Československa, bude totožné s nejnovějšími trendy. V současné době se nejvíce užívají termíny odsun, vysídlení, vystěhování, transfer či evakuace. Pro tyto termíny je společné, že pochází z úřední provenience a z části si v sobě nesou „neutrální“ hodnocení výsledných událostí. V práci bude rozlišováno mezi několika typově odlišnými přesuny obyvatelstva. Pro léto roku 1945 bude užíván již zavedený termín- tzv. divoký odsun.16 Pro odsunovou akci v roce 1946 bude používáno několik termínů, které se však obsahově neliší „řádný odsun“, „masový odsun“ nebo „organizovaný odsun“.17 Pro následné vysídlovací akce po ukončení organizovaného odsunu v roce 1946 budou využívány termíny: „dodatečný odsun“, „rozptyl do vnitrozemí“ či „přesun do vnitrozemí“.

3. Charakteristika regionu

Trutnovsko spadá do té skupiny regionů, které ležely u samotných hranic Československa. Společným jmenovatelem těchto oblastí nebyla pouze příhraniční poloha, ale i nápadně podobná minulost a národnostní struktura obyvatel.

14 Velmi často je upozaďován fakt, že „sudetoněmectví“ bylo v první řadě politickou ideologií. V tomto případě je tudíž nutné chápat „sudetské Němce“ jako skupinu osob, které se otevřeně hlásili k této politické ideologii. Na tento rozpor upozorňuje i Eva Hahnová, že sudetoněmecké dějiny nejsou identické s dějinami Němců v českých zemích „Ztotožňování českých Němců a sudetských Němců je historicky nepodloženou konstrukcí, která slouží specifickým účelům současných sudetoněmeckých organizací.“ HAHNOVÁ, Eva a HAHN, Hans Henning. Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání. Praha: Votobia, 2002, s. 9. 15 Například svitavský jazykový ostrov, olomoucký jazykový ostrov nebo město Jihlava s okolím. 16 Setkat se můžete i s označením „vyhnání“. Toto označení je využíváno zejména ve vysídleneckých skupinách. 17 V literatuře se můžeme setkat i s termíny hromadný odsun nebo postupimský odsun. 13

Nejprve se podívejme na okolní polit. okresy a zkusme najít některé společné charakteristické prvky. V západní části sousedilo Trutnovsko s politickým okresem Vrchlabí, který se ze všech přilehlých regionů nejvíce podobal zájmové oblasti. Podobnost nebyla pouze geografického rázu, ale i národnostního rozložení. Podle výsledků posledního meziválečného sčítání obyvatel žilo na Vrchlabsku 38 091 osob s německou národností. Jižní část trutnovského okresu hraničila s regionem, jehož hlavním centrem byl Dvůr Králové nad abem.18 Nejméně Němců v sousedních regionech žilo v politickém okrese Náchod, kde je uváděno při sčítání obyvatel v roce 1930 pouze 745 osob německé národnosti. Na severovýchodní hranici sousedilo Trutnovsko s Broumovskem, což byl jeden z výběžků Československého území do území Polska (stav v roce 1945). V této oblasti žilo o něco méně německých obyvatel v porovnání s politickým okresem Vrchlabí (35 009 obyvatel německé národnosti, pol. okr. Broumov).

Klimatické podmínky v trutnovském okrese nebyly nikdy příliš vhodné pro vytvoření větších sídelních útvarů. Výjimkou mohou být snad dvě největší města v regionu (Trutnov a Úpice), která od sebe leží přibližně 10 km. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se budou tyto dvě města, nepříliš vzdálená od sebe, v mnohém podobat, opak byl pravdou. Obě města byla centrem své vlastní „kultury“. Trutnov byl, i přes relativně vysoký počet českých obyvatel, centrem německého osídlení regionu. Naopak Úpice byla charakteristická vysokou koncentrací českého obyvatelstva.

Výraznou dominantou celého regionu jsou horské pasáže východní části Krkonoš, které zasahují do západní části okresu Trutnov. Půdní fond je v těchto oblastech většinou chudý na živiny a kyselý, což z historického hlediska výrazně ovlivnilo i ekonomickou orientaci obyvatel. S výjimkou nejvyšších partií Krkonoš je krajina většinou lučního a lesního charakteru. Menší hustota osídlení je důsledkem nepříznivých přírodních podmínek pro větší sídelní útvary. Jednotlivé obce jsou zde rozptýlené v hlubokých údolích řek nebo na úpatích hřebenů. Typickou obživou zdejšího obyvatelstva bylo dřevařství a pěstování lnu, o něco mladší je turismus. Z výsledků sčítání obyvatelstva je patrné, že zde žilo převážně německé obyvatelstvo. Za pozornost stojí tradiční lázeňské město Janské ázně, které zároveň plní funkci turistického letoviska. Správním centrem tohoto teritoria je obec Maršov, kde do roku 1945 sídlil okresní soud. Z průmyslu můžeme zmínit alespoň továrnu ve Svobodě nad Úpou (resp. Maršov I), kde začal Prosper Peitte v 19. století vyrábět papír.19

Krkonošské podhůří je charakteristické příznivějšími klimatickými podmínkami a hustějším osídlením v okolí řeky Úpy. Představuje oblast, která tvoří přechod od horských výšin k nižším polohám. V

18 V okrese Dvůr Králové nad abem uvedlo německou národnost 12 543 obyvatel při sčítání obyvatel v roce 1930. 19 První výrobny papíru jsou datovány do 16. století. Výroba papíru měla v oblasti své opodstatnění. K výrobě kvalitního papíru bylo zapotřebí kvalitního zdroje vody, což řeka Úpa nabízela. Této možnosti využil potomek staré papírenské podnikatelské rodiny Prosper Piette. V roce 19866 koupil ve Svobodě nad Úpou starý papírenský mlýn, který přebudoval na výdělečný podnik. 14 porovnání s horskou lokalitou je zde klima vhodnější pro zemědělství. Permské usazeniny, hojně se vyskytují v této oblasti, propůjčují půdě typicky načervenalou barvu. Oblast je možné rozdělit na dvě geograficky i ekonomicky odlišné oblasti.

Jižní část je rovinatější s převahou zemědělské krajiny (sídelní pás od obce Mladé Buky, přes Pilníkov k Německé Brusnici). Střední a severní část regionu je naopak hustě osídlená s vyšší koncentrací průmyslových podniků, zejména podél toku řeky Úpy. Malé Svatoňovice a Radvanice jsou specifické hlubinou těžbou černého uhlí. Největší obcí a centrem této oblasti je město Trutnov. Z administrativního hlediska se tato oblast rozkládá na území soudního okresu Trutnov a Úpice.

Žacléřsko tvoří výběžek československého území (přibližně 10 km široký a asi 6 km dlouhý) do bývalého území Německa (od roku 1945 území Polska). Území tvoří rozhraní mezi nejvýchodnější částí Krkonoš a severní částí Broumovské vrchoviny. Tato poloha výrazně ovlivňuje klimatické podmínky v lokalitě (vysoká roční oblačnost 65 – 70 % dnů). Podobně vysoký je i počet mlhavých dnů s typickým jarním a podzimním inverzním počasím. okalita leží ve srážkovém stínu Krkonoš, což omezuje možnosti zemědělské produkce. Charakteristickým prvkem, který výrazně ovlivňoval socio-ekonomický vývoj lokality, jsou uhelné sloje, jež slouží k hlubinné těžbě uhlí. Žacléřským průsmykem procházela už od středověku důležitá stezka do Slezska (směrem na ibavu), což mělo pozitivní vliv na osídlení této oblasti. Největším a nejdůležitějším centrem této lokality je město Žacléř. Tato oblast je velmi podobná struktuře osídlení v soudním okrese Trutnov. Díky výrazné poptávce po pracovní síle přicházela česká pracovní síla do Žacléře a okolí.20

Charakterizujme nyní zájmovou oblast v rámci civilní administrativy. Administrativně se cílová oblast dělí do 4 soudních okresů (Maršov, Trutnov, Úpice, Žacléř). Tato oblast se prakticky překrývá s územím, které od května 1945 administrativně spravovala OSK Trutnov (později ONV Trutnov).21 V období let 1938- 1945 byl trutnovský region rozdělen na dvě části, přičemž větší část regionu byla od května 1939 včleněna do nacistického Německa. Celkem se ocitlo v nové Říšské župě Sudety 44 378 obyvatel z bývalého politického okresu Trutnov.22

20 Uveďme příklad sousedního okresu Maršov, kde české obyvatelstvo tvořilo zanedbatelné procento v celkovém počtu obyvatel. 21 Stranou pozornosti proto zůstanou další důležité regiony Vrchlabí a Dvůr Králové. Zkoumaná oblast je vymezena hranicemi okresu Trutnov do r. 1960, kdy došlo k výrazně proměně tohoto regionu. K vysídlení německého obyvatelstva z těchto oblastí TEODORIDISOVÁ, Alexandra. Německá menšina na Královedvorsku po druhé světové válce. In: Ročenka státního okresního archivu. Trutnov Státní okresní archiv Trutnov, 1999, s. 47-130.; BAŠEK, Ondřej. Odsun německého obyvatelstva ze soudního okresu Hostinné a jeho následné dosídlení. Pardubice, 2010. Diplomová práce. Univerzita Pardubice.; UXOVÁ, Zuzana. oválečné osídlování východních Krkonoš na příkladu obce Černý Důl. Brno, 2009. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. 22 Do Sudetské župy bylo začleněno 61 obcí z politického okresu Trutnov. Velkou proměnou prošly i prvorepublikové úřady, které byly nahrazeny za tzv. landráty. Pro trutnovský okres byl jmenován okresním 15

Pro lepší orientaci v regionální problematice budou užívány téměř výhradně české varianty názvů všech katastrálních území a obcí.23 V níže vypsané tabulce jsou všechny obce, které spadaly v uvedeném období pod správu OSK/ONV Trutnov a budou předmětem zájmu této diplomové práce. Celkem bylo v politickém okrese 73 obcí.

Soudní okres Maršov Černá Hora, Dolní Albeřice, Dolní ysečiny, Dolní Malá Úpa, Horní Albeřice, Horní ysečiny, Horní Malá Úpa, Janské ázně, Maršov I. – IV., Suchý Důl, Svoboda nad Úpou, Temný Důl, Velká Úpa I. – III. Soudní okres Trutnov Babí, Bezděkov, Bohuslavice, Brusnice, Debrné, Staré Buky, Dolní Žďár, Hertvíkovice, Hořejší Staré Město, Horní Žďár, Chvaleč, Kyje, hota, ibeč, Markoušovice, Mladé Buky (s osadou Kalná Voda), Nesytá, Petříkovice, Pilníkov 24, Pořící, Radeč, Radvanice, Slavětín, Staré Buky, Starý Rokytník, Starý Sedloňov, Střítěž, Studenec, Trutnov 25, Vlčice, Volanov, Voletiny, Zlatá Olešnice Soudní okres Úpice Batňovice, Havlovice, ibňatov, Malé Svatoňovice, Maršov, Odolov, Petrovice, Rtyně v Podkrkonoší, Strážkovice, Suchovršice, Úpice, Velké Svatoňovice Soudní okres Žacléř Bečkov, Bernartice (s osadou Rybníček, Vrchová), Bobr, Černá Voda, Královec, Křenov, Lampertice, Prkenný Důl, Žacléř Správní rozdělení politického okresu Trutnov k 9. 5. 1945.

Národnostní rozložení obyvatel v regionu můžeme detailně zrekonstruovat pomocí výsledků sčítání obyvatel z roku 1930. V tomto roce žilo v zájmové oblasti celkem 79 587 obyvatel. 70,6 % obyvatel uvedlo během sčítání obyvatelstva roku 1930 svoji národnost jako německou. Obyvatel s československou národností bylo 29,1 % obyvatel československé národnosti.26

landrátem Sölter. Do správního okresu Trutnov bylo začleněno i několik obcí z okolních okresů, resp. ze Dvora Králové nad abem a okresu Jaroměř. Viz LETOCHA, Josef. Okupační veřejná správa Krkonoš a Podkrkonoší 1938- 45. In: Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 3. Hradec Králové Kruh, 1967, s. 191- 212. 23 Základem budou české názvy uvedené při sčítání lidu v roce 1930. 24 V roce 1946 byla místní osada Pilníkov přejmenována na Pilníkov I. a osada Pilsdorf ustanovena jako Pilníkov II. Obě obce jsou součástí místní obce Pilníkov. 25 Pro lepší přehlednost nebude pracováno s podobou tzv. Velkého Trutnova v podobě, jak byl ustanoven v roce 1948. 26 Sčítání obyvatel z roku 1921 definovalo národnost jako kmenovou příslušnost, jejímž znakem byl zpravidla mateřský jazyk. K problematice určení národnosti např. ŠAMANOVÁ, Gabriela. Národnost ve sčítání lidu v českých zemích [online]. In: Naše společnost. Praha Sociologický ústav AV Č, 2005 [cit. 16.12.2013]. Dostupné z http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a3921/f11/100023s_Samanova-narodnost. pdf 16

Obec Počet obyvatel

Trutnov 15.923 Úpice 7.148 Žacléř 3.611 Poříčí 3.498 Nejlidnatější obce p. o. Trutnov.

Tři ze čtyř soudních okresů (Maršov, Trutnov, Žacléř) měly nejvíce obyvatel s německou národností. Z převažujícího německého charakteru regionu se vymyká pouze soudní okres Úpice, kde bylo národnostní rozložení zcela opačné. Početně nejvíce Němců žilo v soudním okrese Trutnov. Z celkového počtu 73 obcí, které se v politickém okrese Trutnov nacházely, neměly pouze 4 obce 27 a 8 osad 28 žádné obyvatele československé národnosti. V porovnání s těmito údaji je možné z výsledků sčítání zjistit, že německé obyvatelstvo bylo přítomno ve všech obcích a osadách v trutnovském okrese. Obecně je možné považovat trutnovský politický okres za národnostně smíšenou oblast, kde převažovalo obyvatelstvo německé národnosti.

Oblast Počet obyvatel celkem Češi Němci Politický okres Trutnov 79.587 23.185 56.233 Soudní okres Maršov 9.235 326 8.886 Soudní okres Trutnov 43.844 5.642 38.103 Soudní okres Úpice 16.658 16.095 521 Soudní okres Žacléř 9.850 1.122 8.723 Výsledky sčítání obyvatel v r. 1930.

Zájmovou oblast může rozdělit do dvou jazykových okruhů. Německá jazyková oblast se rozkládá v západní a střední části regionu (soudní okres Maršov), kde zaujímá německé obyvatelstvo 96,2 % populace. O něco menší poměr je na Žacléřsku, kde uvedlo 88,5 % obyvatel německou národnost. České obyvatelstvo bylo koncentrováno spíše ve větších městech- Žacléř (724 obyvatel s čs. národností), Bernartice (117) a ampertice (112). V soudním okrese Trutnov převažovalo německé obyvatelstvo (86,9

27 Dolní Albeřice, Suchý Důl, Horní ysečiny, Bezděkov, 28 Dolní Sejfy (obec Mladé Buky), Horní Staré Buky (obec Staré Buky), Studénka (obec Radvanice), Nový Rokytník (obec Starý Rokytník), Silberštejn (obec Vlčice), Rybníček (obec Žacléř), Vernířovice (obec Prkenný Důl), Vizov (obec Žacléř) 17

% obyvatel německé národnosti) s jednotlivými jazykovými ostrůvky. V samotném městě Trutnov žilo 23,5 % obyvatel s čs. národností.29

Město/ obec Němci Trutnov (s.o. Trutnov) 10.391 Mladé Buky (s.o. Trutnov) 3.076 Hořejší Staré Město (s.o. Trutnov) 3.008 Poříčí (s.o. Trutnov) 2.973 Žacléř (s.o. Žacléř) 2.755 řehled obcí s nejvyšším počtem Němců.30

Česká jazyková oblast se rozprostírala ve východní části regionu (soudní okres Úpice). České obyvatelstvo zde tvořilo více jak 96 % přítomných obyvatel. Nejpočetnější skupina Němců žila v Úpici, kde bylo evidováno 291 obyvatel německé národnosti (4 % ze všech obyvatel Úpice). V této oblasti nepřesáhlo německé obyvatelstvo nikde hranici 5 %. Jazyková hranice mezi českou a německou oblastí byla tudíž velmi kontrastní. V podstatě v celém politickém okrese neexistovala obec, kde by byl národnostní poměr alespoň vyrovnaný.

Město/ obec Češi Úpice (s.o. Úpice) 6.793 Trutnov (s.o. Trutnov) 3.330 Rtyně v Podkrkonoší (s.o. Úpice) 2.600 Velké Svatoňovice (s.o. Úpice) 1.388 řehled obcí s nejvyšším počtem Čechů.31

Krátce připomeňme historii politického okresu v letech 1918-1938. Trutnovsko se na konci roku 1918 zařadilo mezi oblasti, jejichž obyvatelstvo (německé) se prohlásilo za součást nové provincie Deuschböhmen, čímž otevřeně deklarovalo záměr odtrhnout se od nově vzniklého Československa. Konec jejich nadějí byl učiněn 14. prosince 1918, kdy Trutnov a blízké okolí obsadila československá armáda vyslaná z Jaroměře.32 Trutnov byl bez odporu německého obyvatelstva obsazen. Situace se

29 Vyšší procento českého obyvatelstva se koncentrovalo zejména ve větších průmyslových oblastech. 30 Do údaje u obcí nejsou zahrnuty počty Němců z přidružených osad a městských částí. 31 Totéž jako v případě citace č. 30. 32 K obsazení Trutnovska v roce 1918 např. VAŠATA, Ondřej. Obsazení Trutnova čs. vojskem v prosinci 1918. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2013 [cit. 27.12.2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=12435&Itemid=39; VAŠATA, Ondřej. Události v Žacléři na sklonku roku 1918. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2008 [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index. php?option=com_content&task=view&id=10224&Itemid=30 18 v dalších měsících uklidňovala velmi pozvolně, protože němečtí političtí zástupci opakovaně deklarovali zájem se politicky připojit k novému Rakousku.

Politický okres byl z hlediska volebních preferencí populace v meziválečných volbách značně diferencovaný. Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňoval volební výsledky, bylo národnostní kritérium. Zvláštností byla pouze komunistická strana, která si udržovala nadnárodní charakter. Nejúspěšnějšími stranami v politic. okrese Trutnov byly strany socialistické (levicové), což bylo výsledkem průmyslového charakteru oblasti a z toho vyplývajících volebních preferencí obyvatelstva.33 V německých oblastech dominovala do r. 1935 Deutsche Sozialdemokratische Arbeitpartei (DSAP)34 . Další dvě německé občanské strany, Bund der Landwirte35 a Deutsche Christlichsoziale Volkspartei36, získaly podporu zejména v zemědělských lokalitách regionu a výše položených částech Trutnovska. Nejznatelnější byla podpora německé křesťansko-sociální strany lidové v Krkonoších.

Podívejme se na volební preference trutnovského obyvatelstva na konci 20. let minulého století. Stejně jako v předchozích volbách znovu vyhrála volby do poslanecké sněmovny německá sociální demokracie (DSAP) s náskokem necelých 10 procentních bodů na Křesťansko-sociální stranu lidovou. Mezi českým obyvatelstvem znovu potvrdila svoji dominanci Československá strana národně socialistická. Velký propad procítila Německá nacionální strana (Deutsche Nationalpartei, DNP), která získala pouze 5,7 % (v předchozích volbách se umístila na čtvrtém místě s 11,7 %).37 Z výsledku voleb je patrné, že nejvíce hlasů získaly politické strany, které se koncem 20. let zaměřili na aktivistickou politiku vůči československému státu.

33 Německé obyvatelstvo preferovalo německou sociální demokracii, zatímco čeští obyvatelé volili Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou (ČSDSD). V roce 1921 vznikla na Trutnovsku první místní organizace Komunistické strany Československa (KSČ), která rozštěpila politické spektrum levicových politických stran. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v r. 1925 získala KSČ 7 % hlasů. Nejvíce hlasů získala strana v s. o. Úpice (14,2 %) a v s. o. Žacléř (10,8 %). Počet hlasů se však v dalších letech pomalu snižoval na 4,7 % v roce 1935. KRÁ , Ondřej. Územní aspekty volebních preferencí obyvatel Trutnovska v období 8-1938 [online]. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, s. 60 [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://geography.upol.cz/soubory/studium/bp/2010-rg/2010_Kral.pdf 34 DSAP vznikla v roce 1919 a stala se nejvýraznější německou politickou stranou v Československu. V jejích počátcích byla orientovaná na separatistické snahy. Po odchodu Josefa Seligera se orientovala pod vedení udwiga Czecha na aktivistickou politiku, loajální Československému státu. Její členská základna přesáhla v r. 1938 počet 80 000 členských legitimací. OKURKA, Tomáš. Zapomenutí hrdinové němečtí odpůrci nacismu v českých zemích. Ústí nad abem Muzeum města Ústí nad abem, 2008, s. 14. 35 Strana navazovala na Německou agrární stranu. Ačkoliv původně směřovala svůj politický program proti Československému státu, v roce 1926 vstoupila do vládní koalice a otevřeně se přiklonila k aktivistické politice. 36 Německá křesťanská strana se ve 20. letech orientovala na aktivistickou politiku. Na jejích volebních výsledcích se výrazně podepsal odliv voličů do Sudetoněmecké strany, proto v r. 1938 ukončila svoji činnost. 37 DNP byla krajně pravicová německá strana prosazující právo na sebeurčení a zaměřovala se na velkoněmeckou ideu. Podpora strany se však ve stínu vnitrostranických neshod snižovala. Ve volbách do PS r. 1929 se spojila ve volbách se Sudetoněmeckým svazem venkova. I tak její výsledek znamenal velký propad. 19

České p. o. s. o. s. o. s. o. s. o. Politická strana země Trutnov Maršov Trutnov Žacléř Úpice DSDAP 8,8 26 30,3 30,4 45,3 0,4 DCV 6,1 16,3 28 20,3 14,2 0,2 DW29 6,7 14,7 22,1 18,9 12,2 0,6 ČSNS 12,5 10 0,6 3,3 1,6 38,2 KSČ 9,9 6,4 3,1 5,1 10,6 9,1 DNSAP 3,6 6 3,8 8 8,7 0,2 DNP 3,3 5,7 11 7,7 1,1 0,1 ČS 10,2 4,6 0,2 0,7 0,2 20,4 ČSDSD 14,1 3,8 0,3 3,1 5,5 6,5 ČSŽOSS 4,5 2,8 0,2 0,8 0,2 11 Volební výsledky voleb do oslanecké sněmovny v r. 1929 v %.38

Světová hospodářská krize výrazně zasáhla i trutnovský průmysl, který se zaměřoval zejména na exportní zboží. Vlivem důsledků hospodářské krize a radikalizace poměrů v sousedním Německu začaly vznikat na Trutnovsku v r. 1933 první organizace Sudetendeutsche Heimatsfront, pozdější Sudetendeutsche Partei. V prvních volbách do Poslanecké sněmovny, kterých se zúčastnila v roce 1935, zaznamenala tato strana velký úspěch.39 Celkem získala 42,8 % hlasů. Nejsilnější volební podporu měla v s. o. Maršov.40 V soudním okrese Trutnov získala nadpoloviční většinu hlasů. Menší podporu získala v s. o. Žacléř, kde soupeřila s německou sociálně demokratickou stranou. Nejmenší podporu získala na Úpicku, což vyplývalo z českého charakteru regionu.41 Ve stínu důsledků hospodářské krize nabízela tato strana velmi líbivý, dnes bychom to označili za populistický, program. Zaměřila se hlavně na rychlé vyřešení hospodářských a sociálních problémů v pohraničí. Stranou pozornosti nezůstala ani národnostní otázka, která nebyla od roku 1918 uspokojivě řešena, což se týká v podstatě celého Československa. V obecních volbách v roce 1938 získala SdP 73,9 % všech odevzdaných hlasů. Ostatní německé politické strany zaznamenaly výrazný pokles podpory. Například DSAP získala jenom 9,8 % hlasů.

Stejně jako v dalších pohraničních oblastech s početným německým obyvatelstvem, tak i na Trutnovsku se situace v roce 1938 výrazně vyostřila. V noci na 18. září 1938 byla vytvořena ilegální organizace Sudetendeutsche Freikorps. Například v noci na 20. září tyto jednotky přepadly celnici na Pomezních

38 DW29- Německé volební společenství (Deutsche Wahlgemeinschaft); ČSNS- Československá strana národně socialistická; DNP- Německá nacionální strana (Deutsche Nationalpartei); ČS - Československá strana lidová; ČSŽOSS- Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská; DNSAP- Německá nacionálně socialistická strana dělnická (Deutsche Nationalsocialistiche Arbeitpartei). 39 Volební úspěch byl umocněn i přechodem voličské základny od v r. 1933 zakázaných stran DNP a DNSAP. 40 Největší podporu získala SdP v obcích Albeřice (89,7 %) a Horní Malá Úpa (88,7 %). KRÁ , Ondřej. Územní aspekty volebních preferencí obyvatel Trutnovska v období 8-1938 [online]. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, s. 59 [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://geography.upol.cz/ soubory/studium/bp/2010-rg/2010_Kral.pdf 41 Přesto SdP volilo 65,6 % německého obyvatelstva v okrese. 20 boudách, kterou vypálily. Další den měly zaútočit na lehké opevnění v Petříkovicích, poté i na opevnění v oblasti Babí. 22. září byl těmito jednotkami obsazen Královec.

Po vyhlášení Mnichovské dohody panovala ještě několik dnů nejistota, jak velká část trutnovské oblasti bude připojena k Německu. Československá armáda zahájila ústup teprve 7. října 1938. Druhého dne byl Trutnov obsazen německou armádou. Po roce 1940 vzniklo v trutnovském okrese několik koncentračních, internačních, pracovních a zajateckých táborů. 42 Největší z nich byly umístěny u průmyslových podniků43 a u dolních šachet, kde internované osoby pracovaly. V březnu r. 1944 se většina těchto táborů z ekonomických důvodů transformovala na pobočky koncentračního tábora Gross- Rosen. Nejpočetněji byly mezi vězněnými zastoupeny polské Židovky.44 Úmrtnost byla v těchto táborech podstatně nižší v porovnání s většími koncentračními tábory například v Polsku. Přesto však tyto ženy trpěly hladem, neměly dostatek oblečení ani hygienických potřeb.

4. Pramenná základna

Více jak rok trvající archivní výzkum se zaměřil na dva základní okruhy dochovaných písemných pramenů. V první řadě byla provedena velmi důkladná archivní rešerše v tzv. centrálních archivech (Archiv bezpečnostních složek, Národní archiv, Vojenský ústřední archiv). Některé nalezené písemnosti, zejména v případě Vojenského ústředního archivu, otevřely zcela nové interpretační možnosti sledovaného období.

V druhé fázi archivního výzkumu byla provedena sondáž do vytipovaných materiálů v Státním okresním archivu Trutnov a v Oblastním archivu Zámrsk. V trutnovském archivu se výzkum zaměřil zejména na fondy civilní správy (okresní národní výbor Trutnov, místní/ městské národní výbory). V poslední řadě se autor zaměřil na práci s pamětníky. Získané vzpomínky mu pomohly pečlivěji vykreslit poválečnou situaci a lépe pochopit některé dobové reálie.

4.1 Archiv bezpečnostních složek

V Archivu bezpečnostních složek jsou uchovány důležité materiály z provenience bezpečnostních složek, které udržovaly pořádek a bezpečnost v trutnovské oblasti. Jejich působení se neomezovalo pouze na

42 Tábory se nacházely v Poříčí, Hořejším Starém Městě, ibči, Žacléři a Bernarticích. Další tábory, které byly v průběhu roku 1944 uzavřeny, se nacházely v Kalné Vodě, Temném Dole, Mladých Bukách a Bohuslavicích nad Úpou. 43 Např. firma Alois Hasse, firmu bratří Walzelů, firmu J.A. Kluge, firmu Ignác Etrich, firmu Gustav Adolf Buhl a syn a firmu K.H. Barthel a spol., spojené textilní závody. 44 Ty pracovali hlavně jako přadleny v textilních továrnách. Pracovní doba byla většinou 6 dní v týdnu, celkem 54 hodin. 21 pomyslné dohlížení, ale naopak v celé řadě případů bylo velmi iniciativní. Důležité je upozornit na jejich zapojení do vysídlovacího procesu.

Přínosným zdrojem informací pro přehled situace jsou materiály vzniklé z činnosti Zemského velitelství SNB v Praze (A-14). 45 V rámci I. oddělení tohoto úřadu byly shromažďovány situační zprávy z jednotlivých okresních velitelství jednotek SNB.46 Zasílaná situační hlášení zachycují řadu zajímavých ukazatelů vývoje situace v regionu (bezpečnostní situace v regionu, hospodářskou situaci, odsun Němců a případně komentují i jejich chování). Kombinací těchto informací je možné vytvořit zajímavou mozaiku situačních zpráv z regionu, na jejichž základně jsme schopni lokalizovat některé všeobecné trendy. Jelikož se jedná informace, které zasílaly podřízené regiony (stanice SNB) do oblastního centra, dá se předpokládat, že bylo oblastní hlášení vytvářeno na podkladu několika zpráv z podřízených orgánů. Je tudíž na místě se domnívat, že dochované zprávy jsou podloženy konkrétními údaji. Velkou výhodou pro badatele je možnost porovnat situaci z jednotlivých částí Československa. Pro trutnovský region se dochovaly zprávy za období 12. 6. 1945 – 20. 1. 1947. Nejpodrobnější a nejsouvislejší jsou informace za rok 1946, kdy byly od konce února až do prosince zasílány situační hlášení každých 7 dnů.

Cenné poznatky přinesly služební knihy stanic SNB a četnických stanic.47 Všechny knihy mají uvedené zápisy nejpozději od podzimu 1945.48 Zápisy pro jednotlivé dny obsahují informace o personálu vybrané stanice- kdo měl pohotovost a kdo například nastoupil dovolenou nebo byl převelen na jinou stanici. Dále zápisy obsahují informaci o služební činnosti. Ve většině staničních kronik jsou uvedeny asistence při odsunových aktivitách. V několika případech jsou údaje konkrétnější. Obsahují například počet vystěhovaných osob nebo jména dotyčných osob.49 Zachycené odsunové akce jsou o to cennější, protože se nejedná výhradně o asistenci při organizovaném odsunu z odsunového střediska Mladé Buky, ale v hlášeních jsou zachyceny i odsunové akce ze samotných obcí, resp. vystěhování obyvatel z domů a jejich přesun do sběrného střediska.

Vedle těchto velmi cenných poznatků poskytují služební hlášení základní přehled o bezpečnostních poměrech v oblasti vybrané stanice SNB. V zápisech jsou uvedeny např. vyšetřování trestných činů nebo

45 Do 28. července 1945 uváděno jako ZNB v Čechách. 46 U každého krajského soudu byly k 15. říjnu 1945 zřízeny oblastní velitelství ZNB, jenž přímo podléhaly Zemskému velitelství v Praze. Trutnovský obvod podléhal oblastnímu velitelství v Jičíně. 47 Uloženy ve fondu M 11/12 (Okresní správa SNB Trutnov). Pro zvolený region jsou relevantní staniční knihy ze stanic Bernartice, Horní Maršov, Chvaleč, Malá Úpa, Pec pod Sněžkou, Svoboda nad Úpou, Trutnov, Úpice a Žacléř. 48 Služební knihy oddělení Pilníkov, Rtyně v Podkrkonoší, Trutnov a Úpice mají kontinuální hlášení. Inventář policejních stanic byl pravděpodobně kompletně převzat i se služební knihou, ve které bylo pokračováno v českých zápisech. Ve stanici Úpice a Rtyně v Podkrkonoší byl před květnem 1945 umístěn český personál, který pokračoval v zápisech po osvobození. 49 Jména se objevují spíše sporadicky a vždy v rámci menší odsunové akce, když byla odsunována např. pouze jedna rodina. 22 jsou zde evidovány různé přestupky. Zpravidla je v zápisech konkrétně uvedeno, zda předmětná osoba byla německé národnosti nebo jiné.

Písemné prameny k táborovým zařízením na Trutnovsku jsou uloženy ve fondu Zemský národní výbor - Zemský velitel internačních středisek v Čechách Praha (E-7). Důležitým orgánem v rámci ZNV byl zemský velitel internačních, sběrných a pracovních středisek. Jeho náplní mělo být dohlížení na dodržování směrnic a pokynů od centrálních úřadů. Vedle toho měl dohlížet na funkční záležitosti jednotlivých středisek. V příslušném fondu jsou dochované písemnosti k jednotlivým internačním táborům na Trutnovsku.50 Nejčastěji jsou dochované pozůstatky korespondence s nadřízenými orgány. Pro téma diplomové práce jsou velmi relevantní situační hlášení. Z hlášení můžete vysledovat hned několik zajímavých ukazatelů činnosti příslušného střediska. Zprávy obsahovaly označení tábora s označením instituce, která spravovala příslušný tábor. Dále je v hlášení uveden počet internovaných osob, velitel internačního střediska, početní stav strážního oddílu a případy útěků. Zprávy obsahují i informaci o zdravotní situaci internovaných osob.

Rešerše byla provedena i ve fondu Hlavního velitelství Sboru národní bezpečnosti (A-17). V tomto fondu bylo potřeba projít větší počet kartonů, protože inventární seznamy neumožňovaly lokalizování relevantních informací pro zvolený region. Dochované materiály se týkaly zejména činnosti bezpečnostních složek.

4.2 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv

V roce 2002 byla při povodních zatopena budova Vojenského historického archivu (VHA) v pražském Karlíně. Ničivá povodeň zasáhla podstatnou část archiválií z období po roce 1945. Mezi povodní poškozeným materiálem se ocitly i dokumenty velkého významu pro studium německé problematiky po roce 1945. Pro regionálně vymezený archivní výzkum jsou nejpodstatnější dva fondy - fond Styční důstojníci (dále SD) a fond Útvary skupiny pro odsun Němců (dále SPON). Oba archivní fondy spadají do tzv. historických fondů, které bylo nutné po povodni restaurovat.

Autorem textu provedená sondáž do výše uvedených fondů ukázala, že obsahují velmi cenné informace z období organizovaného odsunu v roce 1946 a následných dodatečných odsunů včetně přesunu Němců do vnitrozemí v letech 1947-1948. Manipulace s rekonstruovanými archiváliemi je překvapivě bezproblémová. Jednotlivé listy jsou pevné, nedrolí se ani nelepí k ostatním stránkám. Větší část dokumentů je mírně zkrepatělá, což výrazně neovlivňuje čitelnost nebo fotografování listů. Svoji daň si však povodně vybraly na archiváliích, které byly psané perem nebo tužkou. V prvním případě se drtivá

50 Karton č. 67 (inv. č. 108) a č. 82 (inv. č. 203). 23 většina textů rozpila a vytvořila nečitelnou mazanici, která často prosákla do dalších stránek. Výrazně se snížila i čitelnost cestovních rozvrhů (instradancí), které zasílala Železniční traťová velitelství (díle ŽTV) styčným důstojníkům.

Fond styční důstojníci obsahuje velmi cenné archivní prameny nejen k německé problematice v regionu, ale k všeobecné konsolidaci pohraničí a k osídlovacímu procesu. Materiály styčného důstojníka u Oblastní osídlovací úřadovny Trutnov (OOÚ Trutnov), resp. osídlovací komise ministerstva zemědělství Trutnov (OKMZ Trutnov), jsou obsaženy v kartonech č. 217-225.

Převážná část dokumentů ze zmíněných fondů se podle autorova přesvědčení nedochovala v rámci fondu ONV Trutnov uloženého v Státním okresním archivu Trutnov (SOkA Trutnov), přestože byly některé dokumenty zasílány i na vědomí Okresní správní komisi Trutnov (OSK Trutnov), později ONV Trutnov, a Okresní osídlovací komisi Trutnov (OOK Trutnov). V průběhu archivního výzkumu v SOkA Trutnov se autorovi podařilo dohledat jenom několik těchto spisů. Z činnosti styčných důstojníků se dochovala poměrně bohatá dokumentace k tzv. organizovanému odsunu v roce 1946. Jako nejdůležitější se ukázala hlášení velitelů odsunových transportů a cestovní rozpisy.51 Z předchozího období tzv. divokého odsunu se nedochovaly žádné písemnosti, protože nebyl u příslušných úřadů jmenován žádný styčný důstojník.

Z dochovaných pramenů vyplývá, že styční důstojníci hráli klíčovou roli v rámci odsunového a osídlovacího aparátu. Proto je potřebné věnovat několik slov jejich personálnímu složení a činnosti v rámci regionu. Síť styčných důstojníků byla vytvářena postupně v průběhu roku 1945 podle potřeb složek Ministerstva národní obrany (MNO) a jednotlivých vojenských velitelství. V největším rozsahu byli styčný důstojníci přidělováni k OKMZ, kde měli zajišťovat osídlování vojenských osob.52 Na přelomu let 1945-1946 byla struktura styčných důstojníků systematizována a jejich agenda výrazně rozšířena o odsunové záležitosti. Prvním styčným důstojníkem pro Trutnovsko byl jmenován škpt. pěch.akt. František aštovka (1. 10. 1945) u Osídlovací komise ministerstva zemědělství a OSK Trutnov.53 15. ledna 1946 byli jmenováni dva styční důstojníci u OOÚ Trutnov mjr.pěch.v.v. Emanuel Špelina a škpt.pěch.akt.

51 Dochované písemnosti se vztahují výhradně k záležitostem, které spadaly pod vojenskou agendu. Tudíž neobsahují například žádné informace k pohybu německého obyvatelstva v regionu těsně před vysídlením. Na druhou stranu se vojenské složky snažily mít co nejlepší přehled o početním stavu Němců v regionu, včetně osob ve smíšeném manželství. 52 Jednalo se osoby z řad vojska, příslušníky zahraničního vojska, partyzány, volyňské Čechy a pozůstalé po těchto osobách. Tyto osoby měly podle směrnic přednostní právo při osídlování, což se zejména v letech 1946-1947 stalo předmětem sporů, protože jejich žádostem nemohlo být často vyhověno, jelikož byly požadované podniky či domy již obsazené. 53 Trutnovský politický okres byl součástí tzv. trutnovské osídlovací oblasti, která dále zahrnovala okres Vrchlabí, Žamberk, Nové město nad Metují, Dvůr Králové nad abem, Jaroměř, Broumov, Vrchlabí. Stav k 11. 3. 1946. VÚA- VHA, f. Styční důstojníci, kart. 217, č. j. 17. Srov. Trutnov sídlem Oblastní osídlovací úřadovny. Jednota. List krkonošského kraje. Trutnov Národní fronta v Trutnově, 1946, ročník II, č. 6. 24

Stanislav Šumský. Agenda styčných důstojníků byla od počátku roku 1946 poměrné obsáhlá, což dokumentuje i zpráva zaslaná Emanuelem Špelinou na MNO 30. března 1946 „Stanislav Šumský podal na vyzvání žádost o přeložení do výslužby a prosí o ponechání v dosavadní funkci jako penzista za vyrovnávací příplatek. Jeho žádost vřele doporučuji, vzhledem k tomu, že v oblasti jest mnoho průmyslu, nezastal bych veškeré úkony sám.“54 Styční důstojníci měli v pohraniční na starosti bezpečnostní opatření, osídlování pohraničního pásma spolehlivými osobami a vysídlení nespolehlivých osob.55 V obecné rovině tvořili styční důstojníci důležitý spojovací článek mezi civilní a vojenskou správou a působili de facto jako zástupci vojenské správy v regionu.

Méně relevantní informaci obsahují další dva fondy, do kterých byla také provedena sondáž. Fond Skupina pro odsun Němců (SPON) obsahuje písemnosti k transportům- seznam osob v příslušném transportu, cestovní rozvrh, protokol o předání transportu a hlášení o průběhu transportu. Dochované materiály jsou většinou torzovité, často chybí listy s protokolem a cestovní rozvrhy. Hlášení jsou pouze v několika exemplářích. Transportlisty jsou totožné s těmi, které jsou uložené v SOkA trutnov.

Dokumenty uložené ve fondu Ministerstvo národní obrany 1946 (MNO) a Velitelství 1. oblasti (VO 1) jsou za jistých okolností relevantní. Velkou komplikací je rozsáhlost těchto archivních fondů a nedostatečně detailní inventarizace archivních dokumentů. Z existujících archivních inventářů není možné lokalizovat potenciální materiály z regionální úrovně. Archivní výzkum se tudíž v tomto fondu ukázal jako velmi komplikovaný s nejistým výsledkem. Autor textu se proto opíral publikované výsledky archivního výzkumu v tomto archivu v edici VNPČP.

Sondáž do materiálů partyzánských skupin uložených ve fondu „308“ nepřinesla žádné podstatné informace. Autor se zaměřil na působení partyzánské skupiny Václavík. Podobně nepřinesl žádné podstatné výsledky archivní výzkum fondů vojenských útvarů, které byly dislokovány na Trutnovsku. Pozornost byla věnována 22. pěšímu „Argonskému „pluku a 4. pěšímu pluku „Prokop Holý“, opět s negativním výsledkem.

4.3 Národní archiv Praha

Fyzické procházení archivních materiálů v tomto archivu komplikovalo hned několik nepříjemností. Používání ochranných pomůcek na ruce (bílé rukavičky) sice pomáhá fyzicky ochránit archiválie, ale

54 VÚA-VHA, f. SD, kart. 217, č. j. 50. 55 Z Dochovaných pramenů vyplývá, že v letech 1947-1948 neprobíhala očista pohraničí pouze podle národnostních (jazykových) kritérií, ale z obraného pohraničního pásma byly odsunovány i osoby československé národnosti, které byly považovány za tzv. nespolehlivé osoby. Nejčastější příčinou tohoto označení byla kriminální minulost nebo nedovolený styk s polskými a německými osobami. Návrhy na přesun obyvatelstva zasílal styčný důstojník při OOÚ Trutnov na velitelství divizí, kde proběhla pomocí Obranného zpravodajství (OBZ) kontrola a potvrzení jednotlivých případů. 25 výrazně ztěžuje manipulaci s písemnými materiály. Omezení v počtu předložených dokumentů na jeden den neumožnilo podniknout rozsáhlejší a archivní rešerši.

Fond Ministerstvo vnitra- Nová registratura obsahuje důležité dokumenty k vývoji orgánů státní moci a jejímu působení na Trutnovsku. Významnou agendou spadající pod Ministerstvo vnitra byla organizace bezpečnostních složek, která spadala až do roku 1950 pod právě zmíněné ministerstvo. Provedená sondáž do signatury B2111 přinesla celou řadu nových poznatků o politickém a bezpečnostním vývoji v regionu. Materiály v této signatuře obsahují informace o zřizování OSK/ONV, zprávy o jejich činnosti a personální obsazení. Komplikovanější bylo vyhledávání relevantních materiálů ze signatury B300. Část dokumentů bylo nutné vyhledávat prostřednictvím místních indexů a podacích protokolů. Spisy nalezené v indexech a protokolech pak zaměstnanci vyhledávaly v příslušné signatuře. V průměru se dochovalo 50 % spisů zapsaných v těchto pomůckách. Upozornit musíme na karton č. 8110, kde jsou umístěny seznamy odsunutých Němců ze střediska Mladé Buky.

Důležité informace z jednotlivých oblastí se podařilo dohledat ve Sbírce staničních kronik. Z politického okresu Trutnov se dochovaly knihy stanic Chvaleč, Královec, Pilníkov, Poříčí, Svatoňovice- Úpice, Svoboda nad Úpou, Trutnov a Žacléř. V řadě knih jsou zachyceny unikátní informace o převzetí stanice českým personálem a osvobození příslušné obce. Informace o odsunu Němců jsou zastoupené spíše výjimečně.

4.4 Archiv ČSSD

V archivu ČSSD jsou uloženy některé písemnosti k německým antifašistům, kteří byli členy předválečné německé sociální demokracie. Dokumenty pro trutnovskou oblast jsou uloženy ve fondu č. 71. Seznamy antifašistů jsou seřazeny podle jednotlivých obcí. Kompletní seznam všech osob s antifašistickou legitimací v okrese Trutnov je uložen pod sign. č. 493. V signatuře č. 336 se nachází seznamy antifašistů v jednotlivých obcích. V signatuře 428 jsou seznamy antifašistů (bývalých soc. demokratů) řazené podle do transportů. Na základě zde uchovaných písemností by bylo vhodné se do budoucna zaměřit v dalším historickém výzkumu na osudy jednotlivých antifašistů v poválečném Trutnovsku.

4.5 Státní oblastní archiv Zámrsk

Provedená rešerše v oblastním archivu se zaměřila zejména na podnikové fondy, které obsahují důležité prameny k německé problematice. Je potřeba upozornit hlavně na komunikaci jednotlivých podniků s orgány státní správy, kdy nezřídka docházelo k doslovnému vyjednávání o Němce zaměstnané v podniku. Dále byly vysoce relevantní seznamy specialistů v jednotlivých podnicích. Materiály uložené ve

26 fondu VUD Malé Svatoňovice přinesly několik nových poznatků k fungování podnikových internačních táborů ve Svatoňovicích a Žacléři, kde byli internováni nejen místní Němci, ale i váleční zajatci. V příslušném fondu je dochován i jmenný seznam válečných zajatců určený na práci do dolů.

4.6 Státní okresní archiv Trutnov

Nejdůležitější dokumenty pro zvolené téma se nachází v okresním archivu Trutnov. Převážná většina těchto písemností je uložena ve fondu ONV Trutnov, který představuje nejobsáhlejší pramennou základnu pro zvolené téma.

Díky přepisu transportlistů56 německou pracovní skupinou57 bylo možné pracovat se seznamy nuceně odsunutých v elektronické formě. Díky tomu bylo velmi snadné vytvořit poměrně přesnou statistiku odsunutých osob podle zvolených kritérií. Nově byly seznamy odsunutých rozšířeny i pro divoký odsun v roce 1945, pro který se zachovaly kartotéční lístky. Podobně máme možnost pracovat s elektronickou verzí seznamů odsunutých v období let 1947-1948. Zpřístupnění transportlistů v elektronické formě otevírá badatelům zcela nové možnosti práce s předloženými informacemi.

Ve fondu ONV Trutnov se nachází dále seznamy Němců podle obcí, které jsou však neúplné. Většinou se jedná o pracovní listy z období let 1947-1948. Občas je však možné pracovat se seznamy vyhotovenými v roce 1945. Dochované seznamy specialistů umožňují zrekonstruovat jejich početní stav v jednotlivých obcích.58

Zápisy ze schůzí Okresní správní komise umožňují nahlédnout pod pokličku politického orgánu, který se výrazně podílel na politické a bezpečností obnově. V jednáních byly projednávány nejen otázky odsunu Němců, ale i vzniku správních komisí a později národních výborů v jednotlivých obcích regionu. Zachyceny jsou zde zejména personální změny zmíněných orgánů státní správy. Velmi relevantní pro zvolené téma jsou zapsané zprávy o současném politicko-hospodářském stavu regionu a budoucích kroků v rámci odsunu německého obyvatelstva.

56 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 147-149. Tamtéž, ka. 1-35. 57 Dík patří všem, kteří se podíleli na přepisu transportlistů a vytvoření jedinečné elektronické databáze jmen všech nuceně vysídlených osob z Trutnovska Peter Schulz, Günter Henke, Werner Sagasser, Dr. Helmut Fiedler, Ulrich Schlecht, Dr. Helmut Kneifel, Theodor Friedrich Müller, Wilfried Sagasser a Sieghart Rind. 58 Jmenné seznamy Němců z jednotlivých obcí SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134-135, inv. č. 1962. Seznamy specialistů Tamtéž, kart. 135, inv. č. 1967. Seznamy členů něm. organizaci Tamtéž, kart. 135, inv. č. 1964. Seznamy členů sociální demokracie a komunistické strany Tamtéž, kart. 135, inv. č. 1965-1966. 27

Dokumenty k fungování internačních středisek na Trutnovsku se nachází v několika kartonech.59 Z těchto materiálů je nutné vyzdvihnout zejména revizní kontroly táborů, které poskytují důležitý přehled o fungování táborů a informují nás i o některých nedostatcích.

Důležitým zdrojem informací jsou fondy místních (městských) národních výborů. Z těch, které jsou v současné době přístupné, se podařilo získat zajímavé informace o fungování státní správy na lokální úrovni. V materiálech se dochovaly i zápisy z rad a další úřední písemnosti, které jsou vysoce relevantní pro zvolenou tématiku.

Velmi omezené množství informací poskytla dobová periodika. Autor se zaměřil na periodikum Jednota a ochodeň. isty s názvem Jednota vydávala Národní fronta Trutnov od roku 1945. Většina publikovaných zpráv se týkala všeobecné situace v regionu s výrazným antiněmeckým akcentem. K odsunové problematice se vztahuje jenom několik článků, které pracují pouze s velmi obecnými informacemi. Informace o průběhu vysídlení v roce 1945 zcela chybí. Výjimečně jsou otištěny zprávy o průběhu vysídlení Němců v následujícím roce. Velmi často se jednalo o krátké informativní zprávy.60 O poznání větší pozornost je věnována retribuci v regionu. Noviny opakovaně přinášely informace o průběhu retribuce. Druhým periodikem je oběžník závodní rady Svatoňovických dolů Jiskra. Na jeho stranách bylo informováno hlavně o novinkách a aktuální situaci, která se dotýkala horníků Svatoňovických dolů.

4.7 Oral history a nepublikované paměti

Na rozdíl od písemných pramenů, kde je podoba vložené informace víceméně ustálená, práce s pamětí představuje specifický způsob historikovi práce. Vzpomínky nejsou neměnné, ale naopak podléhají neustálému procesu rozpomínání a zapomínání. Významnou roli zde hraje i sebereflexe, která může v řadě případů zkreslovat výchozí vzpomínku. Velkým problémem bylo, že oslovení pamětníci si velmi často nepřáli, aby jejich paměti byly veřejně publikovány.

Zajímavou možnost rozšíření našich poznatků o dobové situaci v trutnovském okrese jsou paměti uložené v rámci fondu Ost-Dokumentation (OST-DOK) v Bayreuthu (pobočka Bundesarchivu). Ve fondu OST-DOK 2 je uloženo 31 pamětí vztahujících se k Trutnovsku. Dalších 9 pamětí obsahuje fond OST-DOK 20. Dokumentace vznikla v 50. letech, kdy byly shromažďovány písemné výpovědi pamětníků z východních částí Evropy. Písemnosti se velmi často zaměřují i na předcházející období první republiky.

59 Například SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 103, 144, 145, 146, 151, 60 Příkladem může být zpráva otištěná 15. června 1946. V ní MNV Trutnov stručně informuje „23. června bylo odsunuto z Trutnova 300 Němců.“ Z MNV v Trutnově. Jednota. 1946, ročník II, č. 23. 28

Texty obsahují mimo popisu samotné vysídlovací akce i zprávy o životě Němců před jejich vystěhováním do Německa.

5. Přehled zpracování tématu

V této kapitole se budeme věnovat stručnému rozboru zpracování tématu v regionální literatuře a periodikách. Stranou pozornosti zůstane především celostátní literatura. Důvodem tohoto vypuštění části literatury ze zorného pole je fakt, že o většině publikací z historické dílny Tomáše Staňka či Adriana Portmanna - von Arburg bylo už mnohé napsáno. Oba historici jsou zároveň autory jedinečného projektu edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945-1951. Na přiložených CD této edice jsou publikovány výsledky několika letého archivního výzkumu obou autorů.

Na konci roku 2012 vydal Tomáš Dvořák novou publikaci Vnitřní odsun 47-1953, která se zabývá přesunem německého obyvatelstva v letech 1947-1953 do vnitrozemí. Velmi čtivé dílo zaplnilo mezeru v historickém výzkumu nucených přesunů německého obyvatelstva po ukončení řádného odsunu. Autor publikace vycházel podobně jako Adrian Portmann - von Arburg z rozsáhlého výzkumu archivních pramenů v centrálních archivech.

Regionální historiografie zatím postrádá komplexní práci, která by se zabývala tématem nuceného vysídlením Němců z Trutnovska. V současné době jsou tak výsledky historického výzkumu roztříštěné do několika menších publikačních počinů. Výjimkou jsou texty z pera několika významných regionálních autorů, kteří se věnovali zájmovému období ve svých publikacích. Specifickou skupinou výsledků regionálního výzkumu jsou popularizační publikace představující dějiny jedné obce nebo vybraného mikroregionu. Jelikož je zájem této diplomové práce věnován okresu Trutnov jako celku, není možné rozebrat zevrubně všechny tyto knihy.

Josef Kmoníček je autorem několika publikací, které se zaměřují na regionální dějiny období let 1938- 1950. Nejdůležitější a nejpodstatnějším publikačním počinem je kniha Návrat domů s podtitulem roměny pohraničí severovýchodních Čech v letech 1945-1948. Publikace byla vydána v roce 1982. Jak název napovídá, předmětem Kmoníčkova zájmu byly proměny pohraniční oblasti, do které spadá i náš zájmový region. Text je podložen poměrně rozsáhlým archivním výzkumem. Výslednou hodnotu publikace bohužel výrazně snižuje zvolená interpretace, která odpovídala dobovým ideologickým požadavkům na historický výzkum. Příkladem může být úvodní nahlédnutí do zkoumané problematiky „Odsun trval od léta 1945 do podzimu 1946. Autor publikace Josef Kmoníček velmi plasticky líčí vlastní průběh odsunu profašisticky smýšlejícího německého obyvatelstva a osídlení pohraničí protifašistickými občany z vnitrozemí. Odsun probíhal na základě vlastních direktiv, které vycházely z postupimských

29 dohod. Přesto se západoněmecká televize snaží mluvit o nelidskosti provázející transporty německého obyvatelstva z východu. Opak je pravdou.“61 Kmoníček se dále podílel na publikacích, které prezentovaly výňatky z východočeských kronik.62

Rozporuplnou osobní regionální historiografie je Jaroslav Metelka. Metelka byl mimo historické povolání pedagogem a funkcionářem Komunistické strany, což se výrazně podepsalo i do jeho vědeckých prací. Během druhé světové války se pravděpodobně zapojil do odbojové činnosti.63 Několik dílčích informací o období jara a léta roku 1945 je možné nalézt v jeho publikaci Roztržený revír 64, která se zabývá protifašistickým odbojem horníků ve Svatoňovicích. Zájem je věnován hlavně českému dělnictvu a jeho revolučním akcím. Ze zorného pole se tudíž velmi často vytrácí místní německé obyvatelstvo. Důvodem je i fakt, že bylo v této části Trutnovska v menšině. Důležité informace uvádí Metelka v případě osvobození Žacléře. Pozoruhodné poznatky uvádí Metelka vzhledem k řešení ochrany německých horníků komunistickou stranou „Němečtí havíři nebyli přijímání do strany, avšak ti, kteří bojovali proti nacismu a byli známi jako antifašisté, měli být vzati pod ochranu KSČ. Tento problém byl zvlášť důležitý pro žacléřské doly. Soudruh František Havlíček musil v té době nejednou odrážet nápor českého nacionalismu, který v některých lidech velmi rozbujel a zásada ,Není Němec jako Němec‘ jim zněla naprosto hluše a nesrozumitelně.“65 Je třeba si uvědomit, že práce vyšla v roce 1974. Tento způsob vnímání německého obyvatelstva, ačkoliv se jednalo konkrétně o „německé antifašistické horníky“, byl nevídaný. Celkově však publikace přináší pouze okrajové informace pro naše zájmové období.

Významným autorem celé řady publikací věnujících se historii města Trutnov a celého regionu je Antonín Just. Z jeho publikačních počinů je potřeba zmínit knihu atnáct vítězných let na Trutnovsku66. Ta obsahuje celou řadu podstatných informací, někdy přímo od pamětníků. Velkým nedostatkem je však absence poznámkového aparátu.

Zapomenout by se nemělo na knihu Toulky Krkonošskou minulostí, jejímž autorem je Theodor okvenc.67 Jmenovaná kniha patří mezi hojně citované publikace věnující se dějinám Krkonoš. okvenc se zabývá nejen dějinami nejvyšších českých hor, ale i charakteru přírody a dalším otázkám spojeným s životem v této oblasti. Dějiny Krkonoš dovedl až do konce 70. let 20. století. Bohužel odsunové problematice

61 KMONÍČEK, Josef. Návrat domů. Proměny pohraničí severovýchodních Čech v letech 1945-1948. Hradec Králové Kruh, 1982, s. 15. 62 HROMÁDKA, Karel a kol. římým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové Kruh, 1985, 368 s. 63 Srov. VAŠATA, Ondřej. Jaroslav Metelka. Historik dělnického hnutí a KSČ. In: Historiografie Trutnovska. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2008, s. 192. 64 METELKA, Jaroslav. Roztržený revír boj svatoňovických havířů proti nacistickým okupantům 1938-1945. Hradec Králové Kruh, 1974, 345 s. 65 tamtéž, s. 317. 66 JUST, Antonín. atnáct vítězných let na Trutnovsku 45-1960. Trutnov Okr. vlastivědné muzeum, 1960, 143 s. 67 LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. Hradec Králové Kruh, 1978, 267 s. 30 věnoval okvenc pouze dvě věty „V roce 1946 byla převážná část německého obyvatelstva odsunuta do Německa, většinou do americké zóny. Odsun z okresu Trutnov začal v lednu, z Vrchlabí v únoru a v dubnu z okresu Jilemnice.“68 Stranou pozornosti nemohly zůstat změny vzhledu krajiny, které souvisely s obměnou místního obyvatelstva, ačkoliv to nebylo v této publikaci konkrétně dáno do vzájemné souvislosti. „Z hor byla postupně vytlačena pastva dobytka. Nedořešeným a velmi aktuálním problémem jak z hlediska přírodovědného, tak rekreačního však zůstává obhospodařování enkláv pastvin a luk kolem bud.“69

Dějiny Trutnovska vydal udvík Mühlstein v popularizační práci s názvem Trutnovsko, kterou vydal v roce 1988.70 Čtenáře stručně seznamuje se zásadními momenty vývoje Trutnovska. I zde jsou události Trutnovska líčeny z pohledu „české strany“. Ačkoliv v textu nechybí zmínky o německých antifašistech a osobách ve smíšeném manželství, kteří mohli zůstat v Československu, autor se neubránil několika stereotypním projevům, např.: „Pod vlivem této propagandy sabotovali Němci na trutnovském okrese roku 1945 žně a sklizeň okopanin. Docházelo ke krádežím dobytka, drobného hospodářského zvířectva, byly případy otrávené pitné vody ve studních.“71

Poměrně bohatá je regionální sborníková produkce. Věnujme proto pozornost některým článkům, které se jednat zabývají německou problematikou po druhé světové válce, nebo se zabývají poválečnou situací v naší oblasti. Zejména k druhému tématu můžeme využít několik velmi zajímavých článků.

Tradice textilní výrobky na Trutnovsku se výrazně podepsala i na směřování regionálního historického výzkumu. Příkladem může být sborník Z dějin textilu, který byl vydáván v průběhu 70. a 80. let. V jednotlivých příspěvcích je opět možné nalézt celou řadu dobových zjednodušení, která se vztahují hlavně na přítomnost německého obyvatelstva v regionu a jeho vliv na poválečnou obnovu průmyslu. Přesto je můžeme nalézt i několik až překvapivě interpretačně vyvážených článků, které se zabývají i otázkou německé pracovní síly v regionu. Příkladem může být článek o vývoji textilního průmyslu v severovýchodních Čechách v období 1945-1948.72

Podrobnější informace obsahuje sborníkový příspěvek s titulem K některým problémům lnářského průmyslu v severovýchodních Čechách v letech 1945-1947, který byl otištěn ve sborníku říspěvky k dějinám národního podniku Texlen Trutnov.73 K německému obyvatelstvu je přistupováno v tomto

68 Tamtéž, s. 229. 69 Tamtéž, s. 234. 70 MÜH STEIN, udvík a NOVÁK, Václav. Trutnovsko východočeský kraj. Hradec Králové Kruh, 1988, 346 s. 71 Tamtéž, s. 133. 72 JIRÁSEK, Zdeněk. Vývoj textilního průmyslu v severovýchodních Čechách v letech 1945-1960. In: Z dějin textilu. Ústí nad Orlicí Výzkum. ústav bavlnářský, 1988, s. 65. 73 K některým problémům lnářského průmyslu v severovýchodních Čechách v letech 1945-1947. In: Texlen Trutnov: příspěvky k dějinám národního podniku. Trutnov Texlen Trutnov, 1976, s. 93-104. 31

článku bez ideologického zatížení tématu, což je překvapivé, protože byl sborník vydán v roce 1976. Do publikovaného textu bylo včleněno několik poměrně nenápadných vět informujících čtenáře o odsunu Němců v roce 1945 „V létě 1945, když došlo k zastavení nebo podstatnému omezení místních odsunů německého obyvatelstva, provedlo Sdružení přádelen lnu přesnou evidenci německých pracovních sil a jejich rozdělení na čtyři hlavní kategorie a dvě skupiny.“74 Zastavení odsunu Němců v roce 1945 bylo negativně hodnoceno, protože mělo ztížit probíhající osídlování pohraničí. Jedná se o ojedinělý případ, kdy byl v publikaci vydané před rokem 1989 reflektován odsun Němců v roce 1945.

Zapomenout by se nemělo ani na tři regionální sborníky, na jejichž stránkách jsou publikovány příspěvky k dějinám Krkonoš a Podkrkonoší. Nejstarším sborníkem, který obsahuje již desítky článků, je vlastivědný sborník Krkonoše – odkrkonoší. V tomto sborníku bylo publikováno několik odborných textů, které se zabývaly cílovým obdobím dějin. Připomeňme článek s názvem Několik poznámek k vývoji pohraničí severovýchodních Čech v druhé polovině roku 45, který publikoval J. Kmoníček v roce 1966.75 O rok později navázal na vybrané téma článkem Osídlování pohraničí severovýchodních Čech 45-1952.76 Hned dva články ve sborníku, vydaném v roce 1972, se týkaly poválečného období. V prvním popsal květnové povstání Jaroslav Metelka v článku s názvem Bojové družiny v Květnovém povstání na Úpicku a Trutnovsku.77 Ve druhém článku se zaměřil František Marek na pohyb obyvatelstva v krkonošské oblasti v letech 1945-1959.78

V rámci vlastivědného sborníku Krkonoše-Podkrkonoší bylo vydáno několik supplement. Zde nás budou zajímat hlavně dvě supplementa. V supplementu vydaném k osmdesátinám prof. Jaroslava Procházky byl vydán článek O protinacistickém smýšlení německého obyvatelstva v obsazeném území za druhé světové války.79 Dále je vhodné upozornit na šesté supplementum k 140. výročí sociálně demokratického politika Wilhelma Kiesewettera. V tomto sborníčku byly publikovány mimo jiné i informace o jeho působení na Trutnovsku.80

74 Tamtéž, s. 94. 75 KMONÍČEK, Josef. Několik poznámek k vývoji pohraničí severovýchodních Čech v druhé polovině roku 1945. In Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Hradec Králové Východočeské nakladatelství, 1966, s. 158-163. 76 KMONÍČEK, Josef. Osídlování pohraničí severovýchodních Čech 1945-1952. In: Krkonoše – odkrkonoší. 1967, s. 225-232. 77 METELKA, Jaroslav. Bojové družiny v Květnovém povstání na Úpicku a Trutnovsku. In: Krkonoše – odkrkonoší. 1972, s. 167-173. 78 MAREK, František. Pohyb obyvatelstva krkonošské oblasti v letech 1945-1949. In: Krkonoše – odkrkonoší. 1972, s. 214-222. 79 esák, Vladimír. O protinacistickém smýšlení německého obyvatelstva v obsazeném území za druhé světové války. In: Miscellanea. Sborník příspěvků k osmdesátinám prof. Jaroslava Procházky. Trutnov Muzeum Podkrkonoší, 1969, s. 155-156. 80 WO F, Vladimír a REI , Roman. Wilhelm Kiesewetter (1853-1993). Trutnov Městský úřad v Trutnově, 1994, 53 s. 32

V Ročence státního okresního archivu v Trutnově byla publikována práce o německé menšině na Královedvorsku. Alexandra Teodoridisová se zaměřila na průběh nuceného odsunu německého obyvatelstva z toho regionu. Ačkoliv se zaměřovala výhradně na region Dvora Králové, což není v zájmové oblasti našeho textu, rozhodně stojí tato práce za pozornost. Mimo jiné pracuje i s některými dokumenty, které styčnému důstojníkovi ve Dvoře Králové zaslal jeho nadřízený z OOÚ v Trutnově.

Správa Krkonošského národního parku vydává od r. 1968 měsíčník Krkonoše-Jizerské hory. Tématika tohoto časopisu je poměrně rozsáhlá. Jednotlivé články se zabývají jednak krkonošskou přírodou, některé články se věnují i minulosti Krkonoš. Upozornil bych však zejména na publikované rozhovory s regionálními pamětníky, za kterými stojí ibor Dušek. V roce 1990 bylo postupně vydáno několik článků významného regionálního historika Oty Holuba. V jednom z nich např. upozornil na případ vraždy lesníka Sagassera, který byl zastřelen před Janskými ázněmi pro údajnou přípravu atentátu na členy vlády.81 Série článků o vysídlení Němců vyšla v roce 2005 (duben-září) pod taktovkou Milana Bartoše a Ivo Łaborewicze. Všechny články je možné si přečíst v online databázi článků. 82

Cenným zdrojem informací jsou publikované vzpomínky nuceně vysídlených Němců, které vyšly v několika německojazyčných knihách. V roce 1952 byla vydána dokumentace Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen, ve které se nachází několik vzpomínek na nucený odsun německého obyvatelstva v roce 1945 a 1946.83 Další dílo, ve kterém je možné nalézt několik vzpomínek na odsun z Trutnovska, je edice Dokumentation der Vertreibung der Deutschen aus Ost-Mitteleuropa. Zde se nachází paměti v díle č. IV/2 s podtitulem Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei84 a v díle II/2.85 Velmi zajímavé informace publikoval ve svých vzpomínkách páter Popp.86

81 Např. Krkonoše v pětačtyřicátém HOLUB, Ota. S puškou po boku. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 5, s 28-29; HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém: Poslední ozvěny války. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 7, s. 28-29; HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém Hlášení nadporučíka Munzara. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 9, s. 28- 29; HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém První poválečná sezóna. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 11, s. 28-29. 82 Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=section&id=3&Itemid=3 83 TURNWALD, Wilhelm. Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen. 4. Aufl. München Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen, 1952, xxix, 590 s. Vzpomínky vztahující se k okresu Trutnov jsou na stranách č. 219, 276-277, 386,428-429, 477-480. 84 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16 ,829 s. Vzpomínky z Trutnovska se nachází na straně č. 57-59, 264-272, 485-486, 85 Hrsg. Vom ehemaligen Bundesministerium für Vertriebene a Hrsg.Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Sonderausg. Augsburg: Weltbild-Verl, 1994, 829 s. Zde jsou paměti Němců z Trutnovska zachyceny na str. 57-59, 264-272,380-384, 485-486, 495, 553-642. 86 Ein ebem im Dienst der Kirche und des Volkes, Nürenberg 1996, 82 s. 33

Velké množství vzpomínek obsahují tzv. vysídlenecké časopisy, které začaly vydávat Němci po svém příchodu do Německa. 87 Pro politický okres Trutnov jsou nejrelevantnější články v časopisu Aus Rübezahls Heimat, který byl vydáván v 50. letech. V roce 1958 začali společně vydávat časopis Němci z okresu Vrchlabí a Trutnov. Tento nový časopis nesl název Reisengebirgsheimat a pod tímto názvem vychází téměř bez přestávky a výrazných změn dodnes. Jednotlivá čísla obsahují vzpomínky vztahující se k životu německého obyvatelstva v tomto regionu a občas je možné nalézt i publikované vzpomínky z poválečného období. Ačkoliv mohou být v rámci článku publikovány velmi zajímavé informace, většinou se jedná o subjektivní vzpomínky, které jsou však většinou zpětně interpretovány. Svoji roli hraje i proces zapomínání.

Upozornit musíme i na webový portál www.riesengebirgler.de, které spravuje Peter Schulz. Pro základní orientaci v regionální historii představuje zajímavou alternativu knižním publikacím. Zmíněný portál obsahuje různé poznatky z minulosti vybraných obcí, které získal P. Schulz studiem archivních materiálů a vysídleneckých časopisů. Zapomenout nemůžeme ani na sezónní časopis Veselý výlet, jehož editorem je Pavel Klimeš. Články se snaží velmi přívětivým způsobem oživit regionální minulost Krkonoš. V několika vydaných číslech jsou popsány velmi zajímavé poznatky o životní situaci německého obyvatelstva po druhé světové válce.88

Německému obyvatelstvu na Trutnovsku se věnovalo i několik diplomových prací. Prvním diplomantem, který se pokusil zmapovat odsun německého obyvatelstva z Trutnovska, byl Petr Masopust. Autor textu se již mohl v polovině 90. let opřít o výsledky archivního výzkumu Tomáše Staňka. Bohužel však věnoval až příliš mnoho prostoru celorepublikové situaci, že se v konečném důsledku z jeho textu vytrácí regionální rovina zvolené problematiky. Velkým nedostatkem je nedostatečná práce s dostupnými archivními prameny. V rámci kapitol zabývajících se samotným odsunem německého obyvatelstva z Trutnovska odkazuje jednak na literární produkci německých badatelů, kterou je možné označit za mírně účelovou, zároveň vychází z výsledků fondu ONV Trutnov. Práce má však celou řadu nedostatků a nepřesností. Svoji práci dovedl pouze do roku 1946.

Velmi podnětnou rigorózní práci zpracovala Tamara Nováková, která se zabývala roměnou kulturní krajiny a obyvatelstva v krkonošských obcích Horní Albeřice, Dolní Albeřice a Dolní Lysečiny před rokem 45 a po něm.89 Druhým studentským počinem, jehož výsledek stojí za pozornost, je diplomová práce

87 Více MUSI , František. Německé vlastivědné časopisy z Trutnovska. In: Historiografie Trutnovska. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2008, s. 73-79; WOLF, Vladimír. Vlastivědná produkce v periodikách sudetoněmeckých krajanstev z Krkonoš a Podkrkonoší. In: Krkonoše - odkrkonoší. 1969, s. 111-129. 88 Všechna vydaná čísla je možné číst online http://www.veselyvylet.cz/cz/vv3.html. 89 NOVÁKOVÁ, Tamara. Místo krávy psací stroj. Proměna kulturní krajiny a obyvatelstva v krkonošských obcích Horní Albeřice, Dolní Albeřice a Dolní ysečiny před rokem 1945 a po něm. Praha, 2009. Rigorózní práce. Univerzita Karlova.; Též NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin I. Krkonoše-Jizerské hory 34

enky Missbergerové. 90 Zmíněná studentka podložila svůj výzkum dotazníkovým šetřením, jehož respondenty byli vysídlení Němci.91 Celkem nashromáždila osm respondentů, jejichž paměti následně analyzovala. Jedná se o ojedinělý projekt v regionálním měřítku. Situaci na Žacléřsku zmapoval Adam Černý. Primárně se v textu zaměřil na postavení německých horníků v období let 1945 – 1950.92

Velmi sympatickou diplomovou práci vytvořila Eva Velhartická. 93 Ačkoliv název diplomové práce naznačuje, že se má text zaměřovat na situaci na Trutnovsku, většinou se omezuje na poznatky týkající se města Trutnov. Tomu autorka přizpůsobila i svůj archivní výzkum, který se omezil na fond Okresního národního výboru. Přesto se jedná o velmi podnětnou práci, upozornit musíme hlavně na stylistickou stránku textu.

7. Osvobození Trutnovska

Vojenské osvobození Trutnovska proběhlo rychle a v podstatě se omezilo na ústup německé armády, za kterou již postupovala sovětská vojska. Všechny důležité vojenské přesuny proběhly takřka ve dvou dnech. Během 8. května ustoupila německá armáda od severních a východních částí Trutnovska směrem do vnitrozemí. Většinou se jednalo o zbytky vojenských útvarů, které nedisponovaly dostatečnou morálkou, aby vedly aktivní odpor.94 Pamětníci květnových událostí shodně popisují průchod zbytků německé armády jako spíše chaotický, velmi často vojáci zanechávali po cestě vybavení a snažili se co nejdříve opustit celou oblast s cílem dostat se co nejdále od přibližující se sovětské armády. Jejich ústupu předcházelo o několik dnů dříve prchající obyvatelstvo hlavně ze Slezska. 95

[online], 2012, červen [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/ index.php?option=com_content&task=view&id=11828&Itemid=38; Též NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin II. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2012, červenec [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11859&Itemid=38; Též NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin III. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2012, červenec [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option =com_content&task=view&id=11893&Itemid=38 90 MISSBERGEROVÁ, enka. roblémy odsunutých Němců v českém odkrkonoší. Plzeň, 2003. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. 91 Respondentům položila celkem 12 základních otázek. 92 ČERNÝ, Adam. Němečtí horníci a česká společnost 45- 5 . Rozvedeno na příkladu Žacléře. Brno, 2013. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z https://is.muni.cz/auth/th/323973/ff_b_a2/Bakalarska_prace_Cerny.pdf 93 VE HARTICKÁ, Eva. Odsun Němců z Trutnovska v letech 45 - 1948. Praha, 2007. Bakalářská práce. Fakulta Humanitních Studií Karlovy Univerzity v Praze. 94 Podle vzpomínek pamětníků byly tyto jednotky velmi silně ozbrojeny. 95 Na rozdíl od některých měst v Československu nebylo Trutnovsko během druhé světové války bombardováno. V závěru války nebyla provedena hromadná evakuace místního německého obyvatelstva, ačkoliv měly být přípravy podniknuty v březnu 1945. Odchod si zvolili většinou provinilé osoby, které předpokládali, že budou za své činy 35

„Německá armáda ustupující přes Libavu do Čech ukončila svůj ústup dne devátého května 45 ráno a týž večer vtrhlo do Königshanu prvních 8 ruských tanků.“96 Takto je zachycen příchod Rudé armády ve staniční kronice železniční zastávky Královec (německy Königshan). Ruské jednotky postupující od Žacléře a od Broumova projeli regionem během 9. května a pokračovali k níže položeným obcím na jihu regionu, o čemž máme krátkou zprávu v památníku četnické stanice v Pilníkově „Kolem 8 hodin přijel do ilníkova první ruský tank.“97

Vojenskému osvobození Trutnovska předcházelo civilní převzetí správy v několika obcích prostřednictvím vznikajících Revolučních národních výborů. Z písemných pramenů je patrné, že se na zakládání RNV podílelo i německé obyvatelstvo. Příkladem může být město Žacléř, kde byl podle kronikářského záznamu vytvořen národnostně smíšený národní výbor 98

„V čele se s. Antonínem Hejzlarem ve spolupráci s německými antifašisty byl ustaven komitét na uvítání Rudé armády. Tento komitét za pomocí Rudé armády ve městě převzal do svých rukou řízení radnice a tím celého veřejného života ve městě. ozději nesl jméno Revoluční národní výbor.“99

Převzetí správy obcí se omezilo zprvu na nejnutnější agendu. Převzetí dalších úřadů, jako například železničních stanic, poštovních úřadů apod., probíhalo v následujících týdnech a měsících v souvislosti s příchodem nových osídlenců a návratem starousedlíků: „S těmito rodinami na výzvu vlády přicházeli do Žacléře noví čeští osídlenci, kteří se ujímají z pověření vedení úřadů radnice, četnické stanice, okresního soudu, nemocnice, spořitelny, záložny, kina, poštovního úřadu, stanice ČSD.“ 100

První schůze oficiálně jmenované MSK v Žacléři proběhla teprve 7. června 1945. Do této doby fungoval provizorně jmenovaný místní národní výbor, jehož předsedou zvolen již zmíněný Antonín Hejzlar, povoláním topič a člen strany soc. demokratické. Pojmenování vzniklých orgánů samosprávy bylo hlavně v prvních dnech velmi různorodé a teprve koncem května se dařilo sjednotit názvosloví všech poválečných orgánů státní správy.

během války čelit trestnímu vyšetřování a soudu. Na Trutnovsku jako ve většině pohraničních regionů tudíž neproběhla organizovaná evakuace německého obyvatelstva, která proběhla například na Opavsku. 96 NA, f. SSK, inv. č. 553, kart. 27. 97 ABS Kanice, f. M11/12, inv. j. 3. 98 Podobná situace panovala v nedalekém Královci (Königshan), kde vznikl smíšený národní výbor. „Národní výbor zdejší obce skládal se ze 6 členů, vesměs Němců a proto dne . června došlo k jeho rozpuštění a utvořena „místní správní komise“ jejíž předsedou byl ustanoven O.S.K. v Trutnově respicient fin. stráže Jaroslav Lukeš a místopředsedou inspektor státních drah Frant. Joachimsthaler.“ NA, f. SSK, kart. 27, inv. č. 553. Srov. METELKA, Jaroslav. Roztržený revír. s. 309-310. 99 Podle kronikářského záznamu, který byl sepsán na základě poznámek prvního tajemníka MNV Žacléř, jenže přišel v roce 1945 do Žacléře, žilo během války přímo v Žacléři několik českých rodin, které se po celou dobu měli hlásit k české národnosti. SOkA Trutnov, MěNV Žacléř, kn. 381, inv. č. 381, ukl. č. 25. 100 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kn. 381, inv. č. 381, ukl. č. 25. 36

Poklidně proběhlo převzetí správy v Peci pod Sněžkou, kde byl při posledním předválečném sčítání obyvatel národnostní poměr zcela ve prospěch obyvatel německé národnosti (československou národnost udalo pouze 16 osob z celkového počtu 779 obyvatel). „Dne 6. května 45 sešli se někteří občané české národnosti, v eci p. S. právě zaměstnaní, a utvořili z vlastní iniciativy Místní revoluční výbor.“101 Kronikář dále uvádí složení výboru, kde jsou výhradně Češi. Němci byli zastoupeni ve vzniklém výboru pouze jako pomocná síla. Ačkoliv Pec pod Sněžkou paradoxně přižilo konec války relativně poklidně, o to více bylo následné období ve znamení různých incidentů a excesů ze strany přicházejících partyzánských skupin a dalších revolučních zbrojených skupin. Ještě 12. května neměli zástupci RNV v Trutnově žádné informace o tom, jak vypadá situace v horských částech Trutnovska. Příklad Pece pod Sněžkou mimo jiné ukazuje, že bývalá německá správa a bezpečnostní orgány nekladly žádný odpor při konstituování československé moci.

Převzetí nejlidnatějšího města proběhlo bez větších komplikací.102 8. května, kdy mimo jiné ustupovala přes Trutnov stále ozbrojená německá armáda směrem k Pilníkovu, bylo v budově Národního domu v Trutnově zvoleno osazenstvo RNV. „Předsedou byl zvolen stavitel . Kadaník. Členy RNV – celkem jich bylo 14, z toho tři pokrokoví Němci jako poradci (Dr. Mühlberger103, Pauer a Gebl104).“105 9. května přijeli do Trutnova na náměstí první jednotky Rudé armády, kde je již čekala česká delegace, která předtím převzala správu města.

Teprve 2. června byla oficiálně jmenována Okresní správní komise Ministerstvem vnitra, o dva dny později byla jmenována i MSK Trutnov.106 Složení OSK bylo domluveno na jednání místních národních výborů z Trutnova, Žacléře a Úpice: „Ty domluvili se na klíči Trutnov 4, Úpice 5, Žacléř a Maršov člen v předpokladu, že komise bude míti 2 členů.“107 Za jejího předsedu byl navržen Vlastimil Brunclík, který

101 Na kronice Pece pod Sněžkou pracoval od roku 1947 Josef Šourek, který musel všechny události sepisovat zpětně na základě dostupných písemných pramenů. Velmi přínosné je, že svoji kroniku založil i na výpovědích pamětníků. Celkem jin nasbíral 39. Jedná se o velmi ojedinělý kronikářský počin, který poskytuje překvapivě konkrétní informace o různých excesech partyzánských jednotek, které působily v obci. SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 255, inv. č. 255, ukl. č. 20. 102 K personálnímu složení jednotlivých NV např. NA, f. MV-NR I, kart. 1823, sign. B 2111, inv. č. 1602. 103 Josef Mühlberger patří mezí výrazné ikony Trutnovska v první polovině 20. století, který se snažil překonávat nacionální třenice. Před Mnichovem byl členem německé sociální demokracie. Za druhé světové války byl poslán do koncentračního tábora. Po návratu do Trutnova byl pověřen zastupováním německých antifašistů na Trutnovsku. 104 Též uváděn jako Göbel. Stejně jako Dr. Mühlberger byl členem předválečné německé sociální demokracie. 105 JUST, Antonín. Patnáct vítězných let na Trutnovsku, s. 8. Prameny a literatura se rozchází v konkrétní dataci vzniku RNV v Trutnově. 106 OSK Trutnov byla úplně první okresní správní komisi v Čechách, která byla oficiálně jmenována ministerstvem vnitra. 107 NA, f. MV-NR I, kart. 1823, sign. B 2111, inv. č. 1602. Všimněme si toho, že v tomto období okres Úpice stále spadal pod ONV Náchod. Do jednání byli zástupce z Úpice přizváni z toho důvodu, že se očekávalo od začátku, že politický okres Trutnov bude obnoven v hranicích z 1. října 1938. 37 byl uznáván jako politický nestraník, později se přihlásil k České straně národně socialistické.108 Od začátku fungování OSK se projevovaly tendence zástupců z Úpice, všichni členové komunistické strany, převzít důležité komise při okresním národním výboru, např. bezpečnostní komisi vedl Rudolf Vyhnálek.

K větším incidentům došlo během osvobození pouze na Úpicku, kde byla na konci války dislokována početná skupina jednotek SS. 5. května se podle kronikářů rozšířila ve Rtyni v Podkrkonoší mylná zpráva o konci války. Na tuto informaci reagoval místní Revoluční národní výbor a převzal vedení civilní správy v obci. „Mnozí horlivci z řad našich občanů ihned si chtěli násilím vyrovnávat účty s místními Němci a s českými lidmi, kteří se za okupace propůjčili pro spolupráci s Němci, kteří Němce vychvalovali.“109 Přes počáteční nejistotu, zda se nemá nechat volný průchod událostem, byly podezřelé osoby internovány v obecní škole.110 Druhého dne se ke Rtyni přiblížila motorizovaná jednotka SS z Úpice, která osvobodila předchozího dne uvězněné osoby. Jejich zásah byl doprovázen násilnostmi vůči civilnímu obyvatelstvu a vyžádal si několik obětí na české straně. Situace se uklidnila teprve 8. května, kdy region upustili jednotky SS z Úpice. Rtyní touto dobou procházely pouze zbytky německých jednotek, které utíkaly před postupující Rudou armádou. Jejich odzbrojování již probíhalo bez větších komplikací: „Nutno podotknout, že při tomto odzbrojování byly okamžiky veselé i smutné, ale obecná škola za 2-3 hodiny byla v přízemí a v I. patře plná všech věcí a zbraní.“111

Osvobození Trutnovska bylo vnímáno německým obyvatelstvem obavou z dalšího vývoje, přesto nevyskytly žádné akty hromadného odporu proti zástupcům československé moci. Rudá armáda budila mezi německým obyvatelstvem všeobecnou hrůzu, proto se početné skupiny Němců rozhodly opustit oblast ještě před jejich příchodem. Výměna civilní správy v regionu proběhla bez většího odporu ze strany Němců. Jak jsme si ukázali na příkladu Žacléře, německé obyvatelstvo se v řadě obcí dokonce aktivně zapojilo do vytváření prozatímních orgánů civilní správy.112 Většina zpráv o osvobození regionu hovoří o poklidném převzetí správy: „ říslušníci německé národnosti chovají se k nám zdrženlivě ale

108 Vlastimil Brunclík patřil mezi významné osobnosti Trutnovska. Narodil se r. 1903 v Račících (okres Semily). Od roku 1925 do r. 1938 působil jako učitel na menšinových školách na Trutnovsku. 10. května 1945 měl přijet do Trutnova z pověření RNV Jičín, aby se stal předsedou MNV Trutnov. Podle uvedených informací v životopise měl mluvit francouzsky, německy, částečně italsky a anglicky. 109 SOkA Trutnov. amětní kniha obce Rtyně v odkrkonoší 45-1951 [online]. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni- publikace-trutnov/?adresar=CZ_225105010_718_408&strana=18&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha% 20obce%20Rtyn%C4%9B%20v%20Podkrkono%C5%A1%C3%AD%201945-1951 110 Z kronikářského zápisu není patrné, zda se jednalo výhradně o německé obyvatelstvo, nebo byli zajištěni i Češi. 111 SOkA Trutnov. amětní kniha obce Rtyně v odkrkonoší 45-1951 [online]. E-badatelna [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_718_408&strana=18&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha% 20obce%20Rtyn%C4%9B%20v%20Podkrkono%C5%A1%C3%AD%201945-1951 112 Revolučním národním výborem v Trutnově byl zpočátku využíván ke komunikaci s ostatními obcemi např. bývalý živnostenský inspektor (v květnu pověřen předáním německé správy Trutnovska československé správě) Korschan, který měl za manželku Češku (sám byl německé národnosti). V květnu byl používán při komunikaci s některými obcemi, kde stále fungovala německá správa. 38 uctivě. K incidentům nedošlo.“113 Část Němců dokonce vyvěsila na domy bílé prapory „Obsazení samotné obce proběhlo bez zvláštních příhod jelikož německé vojsko již dříve ustoupilo a obyvatelstvo vyvěšováním bílých a rudých vlajek podrobilo se bezvýhradně Rudé armádě.“114 Z pamětí prvního předsedy OSK Trutnov vyplývá, že v době převzetí moci nebyl ani očekáván větší odpor ze strany německého obyvatelstva „Náladu sudetských Němců jsme znali, sledovali jsme ji pozorně od roku 38 a byli jsme si jisti, že se nám nepřátelsky nepostaví.“115

Osvobození regionu a zavádění prvních restrikčních opatření vůči německému obyvatelstvu doprovázela velká vlna sebevražd. V trutnovské kronice se uvádí, že v noci z 9. na 10. května 1945 mělo spáchat sebevraždu až 250 osob.116 Za celý týden mělo spáchat sebevraždu podle trutnovského kronikáře až 500 osob německé národnosti. Odkud čerpal tyto informace, prozatím nevíme. epší přehled o vlně sebevražd nám poskytuje jedinečná kniha Slávy Kindla Oběti druhé světové války z okresu Trutnov.117 V šesté kapitoly knihy je uveden jmenný seznam obětí druhé světové války, které zemřeli v okresu Trutnov od května do konce tohoto roku 1945.118 V seznamech jsou tudíž uvedeny i jména osob, které zemřely ve sběrných a internačních táborech na Trutnovsku. Z níže uvedeného přehledu je patrné, že nejvíce sebevražd máme zdokumentovaných v měsíci květnu. O polovinu méně jich pak bylo následující měsíc.

Období Počet Květen 32 Červen 17 Červenec - prosinec 10 Statistika sebevražd za rok 45.

Fenomén sebevražd se nemusel nutně vztahovat bezprostředně k období konce druhé světové války. Důvodů, které vedly Němce k rozhodnutí ukončit svůj život, bylo hned několik. Pravděpodobně sehrálo důležitou roli i rozvrácení existenčních podmínek s koncem války.

113 NA, f. SSK, kart. 41, inv. č. 868. 114 NA, f. SSK, kart. 43, inv. č. 910. 115 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. Uloženo v SOkA Trutnov, f. V. Brunclík. Sepsané paměti v r. 1965. 116 Brunclík dokonce uvádí např. 300 sebevražd s odkazem na hlášení německé policie. V několika dalších dnech se mělo najít několik tisíc krabiček s jedem (kyanid draselný, též tzv. cyankáli) v Trutnově a Janských ázních. Vlna sebevražd měla pokračovat i v dalších dnech. Pro takto velkou vlnu sebevražd však nemáme žádné další písemné doklady. 117 KIND , Sláva. Oběti druhé světové války z okresu Trutnov vydáno k 5 . výročí ukončení 2. světové války. Trutnov: APK tisk, 1995. 118 Autor obratně kombinoval informace z celé řady písemných pramenů. Využil např. archivní prameny, místní kroniky, knihy zemřelých, rodné a úmrtní listy. 39

Velké procento sebevražd přímo souviselo s probíhajícím odsunem. V zápisech staničních knih jednotek SNB a četníků jsou uvedeny jednotlivé případy, které prošetřovaly. Kupříkladu 20. července r. 1945 bylo ohlášeno na stanici v Trutnově, že u splavu řeky Úpy leží mrtvola ženy. Po ohledání mrtvoly bylo zjištěno, že se jedná o Němku Žofii Stillerovou. Po vyšetření důvodu sebevraždy dospěly bezpečnostní orgány k tomuto závěru „Jmenované byla při poslední stěhovací akci vystěhována provdaná dcera s dětmi, což na ní tak působilo, že spáchala sebevraždu utonutím.“119 Berta Feistanerová spáchala sebevraždu během příprav na vysídlení „ ři chystání zavazadel odešla jmenovaná do sklepa, kde spáchala sebevraždu oběšením.“ 120 V srpnu spáchal sebevraždu ve svém bytě Ferdinand Eimer, který zanechal na stole lístek s vzkazem „Odpusťte mi- buďte všichni zdrávi“. Jako důvod sebevraždy jeho dcera uvedla, že nemohl přežít přestěhování z velkého do malého bytu, ztrátu potravinových lístků a všech osobních dokladů. Hedvika Scharmová spáchala sebevraždu 26. listopadu 1945 poté, co přišla z promítání filmu „Nacistický úder“, který byl promítán v trutnovském kině 24. 10. Její manžel k příčině sebevraždy uvedl „podle jeho výpovědi, pozoroval již delší dobu známky trudomyslnosti a podle výpovědi sousedů, spáchala Scharmová čin z rozrušení po příchodu z kina.“121

8. Bezpečnostní situace v r. 1945

8.1 Zajištění oblasti

Bezpečnostní situace byla v květnu a červu na řadě míst velmi nepřehledná.122 Situaci komplikoval zejména přírodní charakter oblasti. Hornatá a zalesněná krajina umožňovala nesledovaný průchod regionem. Problematické bylo zejména bezpečnostní zajištění periferních oblastí, kde žilo německé obyvatelstvo. Velmi dlouho se nedařilo obnovit telefonní spojení s jednotlivými částmi Trutnovska. Na nervozitě bezpečnostních orgánů se podepsala i přítomnost velkého počtu zbraní, které za sebou zanechala ustupující německá armáda.123 Ačkoliv bylo vynaloženo velké úsilí na jejich odklizení, stále zůstávalo ležet velké množství zbraní v krajině. Objevilo se i několik případů, kdy byly civilní osoby vážně zraněny nebo dokonce usmrceny výbuchem odhozené vojenské výzbroje.

Například v listopadu r. 1945 bylo oznámeno na policejní stanici v Hořejším Starém Městě, že byli za táborem firmy Kluge dva chlapci roztrháni ručním granátem „Na označeném místě zjistili (…)že toho dne

119 ABS Kanice, f. M 11/12, inv. j. 12. 120 Tamtéž. 121 Tamtéž. 122 Kronikář z Pece p. Sněžkou komentoval situaci v obci takto: „ oměry v obci byly až do konce září neklidné. o lesích se střílelo z pušek, pistolí, revolverů a dokonce ze samopalů, obyčejně zcela bezdůvodně.“ Zejména v lesnatých částech Trutnovska se většinou o jednalo o pytláctví nebo cvičnou střelbu. SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 123 Dokonce měly být podminovány i některé budovy a mosty v Trutnově. Jejich odstranění trvalo několik dnů. 40 oba chlapci Faller Norbert, n. 23. VI. 1937 v H. St. Městě, němec. nár. (…) a Demuth Alois nar. 22. VI. 1939 v H. St. Městě, němec. nárd. (…) si nějakou chvíli hráli na poli a v nestřeženém okamžiku asi o 3 3 hod. odběhli do blízkého lesa, kde našli dva ruční granáty. Jeden granát vzal Faller do ruky a zatřásl jím, přičemž mu granát vybuchl na místě usmrtil a Demutha těžce zranil.“124

V prvních dnech po převzetí moci v Trutnově vznikly nejdřív narychlo sestavené ozbrojené jednotky civilistů, které zpočátku vykonávaly strážní službu ve městě.125 Vyzbrojení těchto jednotek nebylo komplikované, jelikož zůstalo po německé armádě dostatek zbraní a munice. Ještě několik dnů po osvobození pokračovaly v činnosti i jednotky bývalé německé policie. Na jejich aktivním zapojení do zabezpečení oblasti trval předseda OSK V. Brunclík „Německá policie se nemohla na ulicích objevit, její uniformy příliš připomínaly Wehrmacht. řesto jsem trval na tom, aby dosavadní bezpečnostní služky německé, pokud se nerozutekly, zůstaly na místech a konaly službu třeba v civilu a třeba i s páskami RNV, neboť koneckonců ohroženi jsou hlavně Němci. My nejsme tu od toho, abychom je hlídali.“126

Aby se předešlo úrazům, byl v prvních poválečných dnech zakázán vstup do lesů. Toto opatření mělo kromě toho zabránit Němcům, aby si obstarali zbraně.127 Z dochovaných písemností je však patrné, že nebylo výjimkou, kdy měli Němci doma ukryté zbraně. K objevení těchto zbraní docházelo většinou až po odsunu a osídlení obydlí novými osídlenci. Takovým příkladem může být nález zbraně v Radči v roce 1947: „Oznamuji, že předseda MNV v Radči Jiří Rada odevzdal mi při obchůzce v Radči jeden browning zn. FN, ráže 6.35 mm, číslo 386445, který mu odevzdal jeden tamní osídlenec, a který jej údajně našel na půdě usedlosti, kde bydlí.“128 Ukrývání zbraní německým obyvatelstvem bylo v prvních měsících velmi přísně trestáno.

Zajištění obce nebo lokality probíhalo většinou tím způsobem, že příchozí vojenská jednotka (vyloučit nemůžeme ani dobrovolnické organizace) či zástupci nové civilní správy vyhlásili stanné právo (nebo výjimečný stav), díky kterému mohli lépe uvést v platnost jednotlivá opatření vůči obyvatelstvu, zároveň

124 ABS Kanice, f. Okresní správa SNB Trutnov, Obvodní oddělení VB Trutnov (M11/12), inv. j. 12. 125 Většinou se jednalo o Čechy, kteří se do Trutnova dostali během války. V menších venkovních obcích vznikly malé skupiny domobrany složené i z obyvatel německé národnosti. Většina těchto jednotek měla za úkol ochránit civilní majetek. 126 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. Uloženo v SOkA Trutnov, f. V. Brunclík. 127 Znovu je potřeba upozornit, že v celém pohraničí panovala obava z německých záškodnických akcí a ozbrojeného odboje místního německého obyvatelstva. Tuto domněnku ještě více podporovala a živila československá propaganda, která situace všeobecného stranu využívala pro různá opatření vůči německému obyvatelstvu. 128 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 151, inv. č 2020. 41 jim poskytovalo velké pravomoci v rámci perzekuce Němců.129 V Trutnově byl vyhlášen výjimečný stav 9. května 1945 důstojníky československé armády, kteří přijeli do města z Jilemnice.

Nejznámějším případem, který byl posuzován v rámci možností stanného práva, je poprava rodiny Bergerových ze Žacléře.130 Arnold Berger, Amálie Bergerová a jejich dcera Terezie neuposlechli výzvu okresního výboru v Trutnově, ve které bylo obyvatelstvo vyzváno k odevzdání všech zbraní a munice, které vlastnili. Jelikož byl Adolf Berger lesmistrem, vlastnil loveckou pušku a náboje. Namísto toho, aby je odevzdal, rozhodl se pušku a náboje zakopat v lese mezi Žacléřem a osadou Vízov. K jeho smůle byl přistižen společně se svojí rodinou, když zbraně nesli do lesa, kde se je chystali pravděpodobně zakopat. Vyšetřování proběhlo relativně rychle. 12. června 1945 byli popraveni.131 Jelikož rozsudek vyhlásilo místní posádkové velitelství v Žacléři, lze se uvažovat o tom, že mohl proběhnout zinscenovaný soud v režii vojenské správy v Žacléři, která následně vykonala rozsudek.132 Nepochybně měl takto tvrdý rozsudek demonstrovat německému obyvatelstvu v celém regionu, že bude vyžadováno striktní dodržování všech vyhlášek.

Dalším velmi podobným případem byla veřejná poprava v Janských ázních, která se uskutečnila o čtyři dny déle. Na náměstí byli 16. června zastřeleni Berthold Schubert, Herta Schubertová.133 Důvodem jejich veřejné exekuce před ostatními Němci z obce bylo to, že „jmenovaní zakopali v lese nedaleko svého obydlí 3 automatické kulometné pistole, 3 pušky, rychlopalnou pušku, 1 pistoli, výstroj a potraviny.“134 K tomuto činu se měli všichni doznat. Zatčena byla ještě Marie Schubertová a Rufolf Schubert, kteří měli před vykonáním rozsudku spáchat sebevraždu. Jak upozorňuje například T. Staněk, je možné, že byli oba jmenovaní usmrceni v hotelu „Protěž“. Informace o spáchané sebevraždě tak mohla krýt fyzické násilí,

129 Stanné právo je charakterizováno jako mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva. Na jeho základě mohou být omezena některá občanská práva. Zároveň stanné právo umožňuje zjednodušit a urychlit proces trestního řízení. S tím je spojeno i výrazně zpřísnění trestů, nevylučuje se ani trest smrti. Například v Žacléři byly v květnu 1945 vyvěšeny českoněmecké vyhlášky, které informovaly o aktuálně platných omezeních. Zároveň byli čtenáři upozorněni, že jakékoliv porušení vyhlášek bude trestáno podle stanov stanného práva. Pod vyhlášku se podepsal „velitel okupační skupiny a Revoluční národní výbor“. SOkA Trutnov, MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 432 – 434, ukl. č. 47. 130 Odevzdání zbraní se vztahovalo i na české obyvatelstvo. Revoluční národní výbor v Žacléři 14. května 1945 vyvěsil vyhlášku, kterou informoval o převzetí bezpečnosti a pořádku v tomto městě. Všichni držitelé zbraní měli své zbraně odevzdat do dvou dnů od vyvěšení vyhlášky. „Kdo bude přistižen v této lhůtě se zbraní, bude potrestán podle stanov stanného práva.“ SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 435, ukl. č. 47. 131 Z. Červinková uvádí ve své diplomové práci datum 12. 6. 1946. Jedná se však o textovou chybu, protože poprava byla vykonána podle dochovaných vyhlášek 12. června 1945. ČERVINKOVÁ, Zdeňka. Trestní nalézací komise v Trutnově 45-1948. iberec, 2012. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, s. 32-33. 132 Pravděpodobně proběhl alespoň formální soud. Nasvědčuje to, že se v rámci fondu Trestní nalézací komise (TNK) v SOkA Trutnov dochoval vyšetřovací protokol tohoto případu. Uvažovat můžeme i o zapojení Okresní vyšetřovací komise (OVK). Viz SOkA Trutnov, f. TNK, kart. 160, inv. č. 86, 91, 93. 133 Ve f. MěNV Žacléř je dochovaná vyhláška informující o tomto incidentu. V ní je však uveden (zřejmě omylem) datum 16. května 1945. SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 432-434, ukl. č. 47. 134 SOkA Trutnov, MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 432-434, ukl. č. 47. 42 kterému oba podlehli.135 Je důležité upozornit, že zmíněná vyhláška o provedení popravy v Janských ázních (stejně jako v případě popravy v Žacléři), byla vyvěšena v některých obcích regionu. Pod jejím zněním je uvedeno, že vyhlášku nařídil „Velitel posádky“. O tom, jaká posádka měla být zainteresována v celé akci a kdo konkrétně se na ní podílel, není jasné. Důležité je, že ve vyhlášce bylo používáno termínů „obžalovaní“ a „rozsudek“. Ačkoliv neproběhl žádný veřejný soudní proces, byla celá záležitost hodnocena jako soudní řízení. S největší pravděpodobností bylo rozhodnuto o celé záležitosti v rámci zinscenovaného (možná vojenského) soudu v místě jejich věznění. V té době pravděpodobně působila v Janských ázních jedna četa 22. pěšího pluku (10/22), které velel por. Duczinský. Celkem mělo být v rámci této jednotky v Janských ázních dislokováno 39 vojáků a jeden důstojník.136 Není možné vyloučit, že se na této akci podílela i zatím nezjištěná partyzánská jednotka.

Zajištění pohraničí provázela vlna násilností vůči místnímu německému obyvatelstvu. Většinou se jednalo o individuální iniciativu příslušníků prozatímních ozbrojených formací. Jedním z těchto případů bylo rozhodnutí místního revolučního národního výboru v Peci pod Sněžkou. Jeho členové se 12. května měli dohodnout, že budou zastřeleni čtyři Němci v obci. Jenom díky intervenci pošťáka Josefa Vyskočila se podařilo přesvědčit osazenstvo RNV, že jde o osoby „vesměs“ nevinné.137

O celkové bezpečnostní situaci podalo zprávu Místní velitelství v Trutnově 18. srpna 1945. Všeobecné poměry byly v dotyčném hlášení označeny za uspokojivé: „ okud se chování německého obyvatelstva týče, nebyly zatím zjištěny žádné podezřelé případy, příprav ilegálního hnutí a činnosti německých osob, které by vedly k ohrožení českého obyvatelstva.“138 Jediným hlášeným případem byla střelba na stráž internačního tábora v Hořejším Starém Městě, která se obešla bez zranění.139 „Zalesněné okolí velmi znesnadňuje možnost dopadení případných útočníků, zejména v noci, jak tomu bylo v kritickém případě /12. VIII. 45, 0.30 hod./.“140 Různá bezpečnostní opatření byla od června prováděna ve spolupráci s místní vojenskou posádkou v Trutnově. Mimo ní byla přítomna v regionu i jednotka SNB (1. pluk, 2. oblast), která pravděpodobně operovala na Trutnovsku dočasně, dokud se bezpečnostní situace zcela neuklidní. Jak se v hlášení místního velitelství uvádí, tak jim nebyly zmíněné jednotky podřízeny: „Spolupráce poněkud trpí vyjímečností postavení bezpečnostní složky posléze uvedené. Tato vyjíměčnost

135 STANĚK, Tomáš. ředpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa 8-1948. Ostrava: Amosium servis, 1992, s. 178. 136 Tyto informace pocházejí ze situačního hlášení vel. 3. československé divise vypracovaného 27. května 1945. Je však možné, že se situaci v polovině června mohla výrazně změnit. 137 SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 138 ABS- Kanice, f. A 14, kart. 5, inv. j. 42. 139 Tento případ je zmiňován v knize Tomáše Staňka Tábory v Českých zemích. Jak Staněk uvádí, podobných případů se mělo odehrát hned několik s velmi krátkým časovým rozestupem. Odhalení těchto incidentů většinou následovalo zavedení dalších restrikcí nebo jejich zpřísnění. „Každopádně však zapadaly do atmosféry „honu na werwolfy“, jež měla zřetelný politický podtext.“ STANĚK, Tomáš. Tábory v českých zemích 45-1948. Šenov u Ostravy: Nakl. Tilia, 1996, s. 49. 140 Tamtéž. 43 totiž znemožňuje naprosté ovládání všech členů SNB po stránce kázeňské, takže dochází bohužel velmi často k nežádoucím výstřelkům jednotlivých členů SNB. I to má nepříznivý vliv na pocit klidu a bezpečnosti v pohraničí.“141

Z hlášení je patrné, že největším bezpečnostním rizikem a původcem celé řady incidentů byly jednak jednotky Rudé armády, zároveň se však na destabilizaci poměrů podílely i různé revoluční a partyzánské jednotky, které se ocitly v oblasti během květnového období a jež přicházeli v dalších týdnech s cílem vojensky a bezpečnostně zajistit oblast. Paradoxně právě jejich přítomnost v regionu byla zdrojem novým konfliktů a problémů, které kalily spíše poklidný průběh převzetí moci v celé oblasti. Velmi radikálně postupovali i nově přidělené jednotky SNB, jejichž členové byli rekrutováni z vnitrozemských regionů.

8.2 Werwolf

V druhé polovině května začaly přicházet do celého regionu různé ozbrojené formace, jejichž úkolem nebylo pouze dohlížení na bezpečnostní situaci a udržování pořádku, ale zároveň se měly podílet na likvidaci vojenského vybavení po ustupující německé armádě. K velkému počtu zbraní, které zůstaly po skončení války na Trutnovsku, se přidala opodstatněná obava z odbojových organizace Werwolf.142

Ačkoliv poválečné úpravy hranic Polska znamenaly konec společné hranice regionu s Německem, v průběhu roku 1945 a 1946 panovaly opodstatněné obavy z činnosti některých záškodnických jednotek. K reálným obavám ze sabotážních akcí přispíval fakt, že koncem války fungovalo na Trutnovsku několik speciálních táborů pro záškodnický výcvik.143

O působnosti organizace Werwolf po osvobození máme prozatím omezené informace. Ve zprávě vypracované Hlavním velitelstvím SNB se uvádí, že měl být ve Chvalči „odhalen příslušníky SNB 5 členný Wehrwolf dne 4. 8. 45, jehož velitelem byl Heinrich Altenberger. Výzbroj 2 pušek, 5 pistolí, kulomet a 3 kusy trhavin byly zabaveny.“144 Někteří pamětníci hovoří o tom, že v místní škole ve Chvalči měli

141 Tamtéž. 142 Organizace Werwolf byla organizována jako záškodnická (partyzánská) skupina. V souvislosti s postupným ústupem německých vojsk na všech frontách bylo přikročeno k výcviku a materiálnímu vybavení těchto jednotek. Zároveň proběhl nábor civilistů, kteří byli vycvičeni ve výcvikových táborech. 143 V Žacléři fungovat tábor od roku 1944 pro příslušníky Hitlerjugend z Dolního Slezska. Ve stejném roce zahájil svoji činnost tábor v Poříčí u Trutnova, kde se branci (muži i ženy) během 4 týdenního kurzu seznámili s manipulací s osobními zbraněmi. Největší nejasnosti panují okolo výcvikového střediska na Černé boudě (oblast Černé hory). Celé území okolo boudy bylo uzavřeno, takže se nepodařilo nikomu zjistit, jak početná byla skupina školených osob. Podle vzpomínek pamětníků zde měli být cvičeni jednotky generála Vlasova, ale i např. itevci. Škola byla otevřena v roce 1944 v měsíci srpnu nebo září. Další školicí střediska se nacházela na udvíkově boudě v Krkonoších a v Úpici. 144 ABS Kanice, f. A17, kart. 13, inv. j. 111. 44 probíhat velmi drsné výslechy, během kterých mělo dokonce zemřít několik osob, které jsou pohřbeny na místním hřbitově. Obžalované osoby byly poté předány MLS v Jičíně.

Incidentem, který se připisuje Werwolfům, bylo přepadení polské celnice v Pomezních boudách v polovině července 1945.145 Během noci zde byla přepadena polská celnice. V uveřejněném rozhovoru v časopisu Krkonoše-Jizerské hory vzpomíná J. Burda na tento incident:

„Byli to werwolfové, bylo jich asi šedesát. Nešlo mně do hlavy, kde celou tu dobu byli! Květen, červen, červenec, srpen – zásobovat tolik lidí! Nejdřív přepadli polskou hlídku na hranicích a votamtud se chtěli dostat k nám pro civilní hadry a po­traviny. Poláci se vždycky vochlastali, sehnali nějakou krávu na žranici, ty tam prostě řádili… Ale v mo-mentě, když se tohle stalo, tak byl zrovna jeden venku – voni tam měli protitankovej vokop s pytlema s pís­kem – a jak házel granát, tak ho jeden z werwolfů střelil do ruky. Když se rozednilo, tak jsme tam s klukama šli, taky s financema, který se za celou noc ne­ukázali, až ráno. Poláci nám vypravovali, jak se všechno sběhlo.“146 Dílčí informaci nám poskytují služební knihy četnických stanic a stanic SNB v okrese. 15. června 1945 ve 2 hod 30 minut byla na četnické stanici ve Velké Úpě vyhlášena pohotovost. V služební knihy byl zapsán tento záznam „Obchůzka Za účelem poskytnutí pomoci vojenské polské posádce, přepadené dne 15. 7. 1945 o 2.10 hod., patrně členy německé organizace „Vlkodlak“.“147

Obavy z působení těchto jednotek panovaly i v roce 1946. V dubnu se našly ve Velké Úpě dva znaky, o kterých se příslušníci SNB domnívali, že měly být vytvořeny členy organizace Wehrwolf.

„ rvní nalezený znak byl z černého bakelitu v průměru 26 a ½ mm o málo větší než kovová koruna, do něho je ve spodní části vyraženo písmeno W a v horní část hlava vlka. Druhý znak byl rovněž vyroben z bakelitu, o málo větší než výše uvedený /v průměru 27 mm/ a na něm jest uprostřed vyražen trojúhelník(…). Největší vnitřní úhel však společně s pravou a levou přímkou trojúhelníku znázorňuje písmeno W.“148

Ve zprávě zaslané na MSK Velká Úpa se autor (příslušník SNB) domnívá, že „se zde dosud nachází některý člen uvedené tajné organizace.“149 O vývoji situace nemáme více písemných informací, tudíž je možné se jenom domnívat, zda se opravdu jednalo o činnost člena této organizace v roce 1946, nebo byly popsané

145 Josef Burda uvádí, že k přestřelce došlo v polovině srpna 1945. DUŠEK, ibor. Je po válce - Hitler kaput! Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2013 [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=12202&Itemid=39 146 Tamtéž. 147 ABS-Kanice, M 11/8, inv. č. 1. 148 SOkA Trutnov, MěNV Velká Úpa, kart. 4, inv. č. 132, ukl. č. 20. 149 Tamtéž. 45 předměty nalezeny s odstupem času. Jak sám autor zprávy podotýká, většina podezřelých osob byla již v roce 1946 zajištěna ve vazbě a souzena, případně odsunuta z obce.

Následující případ nám ukáže, že byly v poválečném období výrazné tendence interpretovat různé události jako činnost Werwolfů. Nezřídka probíhali různé razie u německého obyvatelstva za účelem dopadení Werwolfů, i když k tomu nebyla žádné prokazatelné důvody. V některých případech místní bezpečnostní složky přistoupily dokonce k řízené provokaci a vytvoření vyšetřování předem připraveného případu. Obětí jedné z těchto provokací se stal lesník Friedrich Sagaser z Pece pod Sněžkou.150 Podle průběhu vyšetřování měl připravovat atentát na Klementa Gottwalda a Zdeňka Nejedlého, kteří měli společně přijet 18. srpna 1945 do Janských ázní. Ačkoliv nebyla návštěva žádnými kompetentními úřady potvrzena, místní orgány se rozhodly informovat občany Janských ázní a nedaleké Svobody nad Úpou o návštěvě Zdeňka Nejedlého pomocí plakátů. „Souběžně s tímto resp. již před tím, podle jak je známo z našich skutečných hlášení, běželo u nás vyšetřování skupiny Abwehr, během kterého se dosud dařilo usvědčování zatčených v jejich činnosti v roce 38.“ 151 Místní bezpečnostní složky spojili možný příjezd zástupců vlády s vyšetřováním několika případů spolupráce s Abwehrem v roce 1938.152

„ ři pražské rozmluvě s ing. Wolfem bylo z obou stran jasně naznačeno, že přesto, že činnost zatčených osob v r. 38 je důležitá a pro řízení lidového soudu stačí, je z bezpečnostních důvodů bezpodmínečně nutno nalézti přechod v činnosti zatčených po roce 38 resp. v r. 1945.“153 Z citace je patrné, že místní bezpečnostní složky (členové partyzánské jednotky „Pěst“ nebo „Železo“) dostaly instrukci, že u některých osob, které v roce 1938 pracovali pro Abwehr, je nutné nalézt důkazy k tomu, že v zpravodajské službě pokračují i v roce 1945. Nepřímo je naznačeno, že je nutné nalézt jakýmikoliv způsoby známky aktivní činnosti podezřelých osob i v roce 1945.154 Za pozornost stojí fakt, že vytipované osoby, které podle vyšetřování pracovali v roce 1938 pro Abwehr, nebyly zatčeny, ale naopak sledovány. Mezi těmito se ocitl i lesník Sagasser z Pece pod Sněžkou: „Jelikož u této osoby stávala skutečnost, že jest

150 V roce 1952 proběhlo vyšetřování některých případů „týkajících se ev. příprav, nebo pokusů o atentát na významné vládní činitele“. Dokumenty k případu Sagasser můžete nalézt například v archivu Bezpečnostních složek pobočka Kanice ABS Kanice, f. B 5 S-Stb, inv. j. 139. 151 Tamtéž. 152 Na celé akci se podílely jednotky partyzánské skupiny Toledo, Železo, jednotky SNB ze Svobody nad Úpou a příslušníci OBZ. 153 ABS-Kanice, f. B 5 S-Stb, inv. j. 139. 154 K tomuto vytvoření spojitosti byl využit vyšetřovací protokol Josefa Nováka z ibavy, který měl uvést, že ve své činnosti pokračoval i po roce 1939, „že pracoval na tomto poli dále a prosím, aby následující bylo vztao zvláště v úvahu, že byl v důsledku toho okamžitě při zřizování zařazen také do Werwolfu, aby tak byla dána i organisačně možnost pracovati dále.“ Tamtéž. 46 svým povoláním neustále nucen zdržovati se v lesích a nepřístupných místech, byl podle našich zkušeností s německými lesníky vůbec /viz Broumov/ brán zvlášť v úvahu.“155

Před chystanou návštěvnou, kterou však žádné nadřízené orgány nepotvrdily, bezpečnostní orgány zesílily sledovací činnost vytipovaných osob. Podle zápisu je patrné, že byl Sagasser sledován celý den. Za účelem lovu byl povolán do Janských ázní. Poblíž příjezdové cesty byl poté zastřelen a do jeho batohu mu byly vloženy výbušniny. Situaci zkomplikovalo to, že byla střelba slyšet v blízké Svobodě nad Úpou, odkud rychle přijela jednotka SNB, která chtěla celý případ prošetřit. Na to zástupci OBZ odvezli tělo asi do Trutnova. Byla provedena i prohlídka v Sagasserově domě, kde byly nalezeny na půdě další výbušniny (nastražené jedním z partyzánů zřejmě). Při osobní prohlídce zastřeleného byl nalezen papírek s textem: „Die Minister kommen am 8. 8. M. alles vorbereitet. John vom Trautenau wurde vom SNB gefangen.“156 Celému případu se dostalo v dalších dnech velké popularity a zpráva o chystaném atentátu byla publikována dokonce v několika zpravodajských denících.

Už od začátku se mezi obyvatelstvem šířily informace o tom, že byla celá akce zinscenována a Sagasser byl zavražděn. K tomuto závěru nakonec dospělo i oficiální vyšetřování celého případu, které bylo provedeno v roce 1947. Z vyšetřování máme k dispozici zprávu, kterou zaslala oblastní úřadovna státní bezpečnosti v na Ministerstvo vnitra 25. února 1947.157 Zde se již operuje se jménem Václava Sýkory, který byla pravděpodobně původcem celého incidentu. V době zavraždění Sagassera působil (prohlašoval se) jako pověřenec Komise pro vnitřní národní bezpečnost (KVNB) v Trutnově. Do Trutnova se dostal společně s partyzánskou skupinou „Pěst“ a „Železo“, nikoliv „Toledo“ jak se ve zprávě uvádí.

„Dnes bez jakékoliv zaujatosti možno po pravdě prohlásiti, že příslušníci tohoto útvaru žádnou velkou službu pro uklidnění tehdy rozrušeného Trutnova nepřinesli. Určité zásluhy, zejména tvrdé a bezohledné zákroky proti Němcům, kteří si tohoto zasluhovali jim nelze upříti, ale jinak jest míti za to, že tento útvar resp. jeho jednotliví členové se propůjčovali k zákrokům-těžko by bylo i v zájmu věci dnes říkati k odstraňování- Němců komukoliv a z jakýchkoliv důvodů, ponejvíce bytových a podobných.“158 Mimo jiné bylo upozorněno, že posádka SNB ze Svobody nad Úpou nebyla vůbec přivolána k případu a bylo jí znemožněno vyšetřovat případ. „ řípad pak pro jiné události zapadl do víru událostí a pouze při náhodných rozmluvách neb příležitostech se o něm mluvilo.“159

Ve vyšetřovací zprávě o případu Sagasser se otevřeně hovoří o tom, že celý případ byl zinscenovaný: „Je názorem všech informovaných orgánů (…), že Sagasser byl odstraněn útvarem Toledo Železo

155 Tamtéž. 156 Tamtéž. 157 Tamtéž. 158 Tamtéž. 159 Tamtéž. 47 z reklamativních důvodů, aby svoji činnost zpopularizovali a učinili se důležitým.“160 Velmi zajímavý je však závěr. O provinění Sýkory a dalších osob, které se podíleli na vraždě Sagassera, již nebylo pochybu. Přesto bylo jakékoliv veřejné projednání celého případu odloženo: „Ohledně rotného Wiedemana, který měl Sagassera zastřeliti bylo zjištěno, že tento podobným věcem se propůjčoval a je však nutno uvésti, že stalo-li se něco takového, že by rozhodně nebylo v zájmu věci a v zájmu pověsti revolučních útvarů, aby se podobné věci dnes měly vyšetřovati neboť jest jisté- zejména v případě hajného Sagassera, že vždy stala-li se podobná věc, že objektem byl Němec-nacista, a v zájmu toho, aby naší revoluční dobu nebylo vrháno neoprávněně špatné světlo bylo by vhodné dnes se takovýmito věcmi nezabývati.“161

8.3 „Displaced persons“ a repatriace

Bezpečnostní riziko, zejména bezprostředně po skončení války, představovalo velké množství cizích osob, které zastihl konec války na Trutnovsku. Jednalo se především o příslušníky bývalé německé armády a další osoby, které utíkali před vojsky Rudé armády. Konec války zastihl v Trutnově i několik tisíc osob, které zde byly nuceně nasazené na práci. Antonín Just uvádí ve své knize, že bylo koncem války na Trutnovsku umístěno až 20. 000 zajatců a nuceně nasazených osob.162

Společně s převzetím moci v jednotlivých obcích byli osvobozeny i osoby, které se nacházely v pracovních a zajateckých táborech. Dozorci táborů zpravidla utekli ještě před příchodem vojenských složek. Internační tábor v Poříčí u Trutnova nebyl výjimkou. Fungoval od podzimu roku 1942 až do konce druhé světové války. Byly v něm ubytovány Židovky polské a maďarské národnosti, které pracovaly v textilním závodu firmy Haas. Průměrné obsazení bylo 650 osob, což řadilo tento tábor mezi početně největší v celém okrese. Ještě před příchodem sovětské armády opustili všichni dozorci tábor a ponechali internované osoby v táboře. Ty záhy na to utekly z tábora do blízkého okolí. V táboře zůstalo pouze 56 nemocných. Podobně uteklo 9. 5. 1945 z tábora firmy Walzel v Poříčí přibližně 100 internovaných Židovek z Polska.163 V Radvanicích byl osvobozen zajatecký tábor již 8. května 1945. V době osvobození byli v táboře ubytovaní zajatci francouzské a ruské národnosti, kteří pracovali jako horníci na dole Kateřina v Radvanicích. Po příchodu ruské armády se všichni příslušníci tábora rozešli.

160 Tamtéž. 161 Tamtéž. 162 JUST, Antonín. atnáct vítězných let na Trutnovsku 45-1960. Trutnov Okr. vlastivědné muzeum, 1960, s. 12. Například do Bernartic se během války přistěhovalo přibližně 10-15 osob označovaných jako „Volksdeutsche“. Jednalo se o osoby, jejichž mateřským jazykem byla Němčina, ale dříve žili mimo území Německa. BArch, f. OST- DOK, sign. 20/18, č. I/20. 163 Část uvězněných žen zůstala v táboře i po osvobození. Dokonce si měli zvolit vlastní výbor, který se staral o chod tábora. 48

Osvobození několika pracovních táborů v oblasti Radvanic popisuje Roman Reil v knize Radvanické kutání a dolování černého uhlí. V této knize jsou publikovány vzpomínky adislava Vejvody, který se podílel na osvobozování pracovních zajateckých táborů těsně před koncem druhé světové války v oblasti Radvanic. Ze vzpomínek je patrné, že osazenstvo táborů se velmi často rozprchlo do blízkého okolí z obavy, že by se německá stráž mohla vrátit do tábora „Když jsme se přiblížili k lágru, nebylo stráže nikde vidět, a jakýsi Polák nám řekl, že strážní ve velkém spěchu někam utekli (…) Ještě uteklo asi pět zajatců, ale za chvíli se čtyři vrátili, že prý stejně nemají, kam by šli a že nejsou schopni nějakého pochodu přes hory.“164 Druhého května byl osvobozen další radvanický tábor. I v tomto případě se část internovaných osob rozprchla do okolí. Na rozdíl od předchozího případu však měli být podle svědectví L. Vejvody někteří ozbrojeni „Stráže se vzdaly snad o něco dříve, než naši doběhli do brány, avšak zajatci také asi přemýšleli o odzbrojení, tak se to stalo nějak rázem a za pomoci lidí v táboře. Ovšem celá naše kořist byla několik ručních granátů (…) a nějaké pistolové náboje. Samopaly a pistole pobrali zajatci, kteří se také hned rozprchli ve tmě.“165

Z několika táborů probíhala v druhé polovině května 1945 organizovaná repatriace internovaných osob. Většina pracovně nasazených Židovek v pracovním táboře u firmy Kluge v Hořejším Starém Městě zůstala v táboře i po svém osvobození, kde „čekaly na repatriování do své vlasti, které za pomoci OSK v Trutnově a MSK v Hořejším Starém Městě bylo provedeno během měsíce května 45.“166 Po vyklizení tábora byly prostory zmíněného tábora používány jako sběrné středisko pro Němce, kteří byli určeni k odsunu.

Po propuštění internovaných osob bylo potřeba zajistit jejich základní vybavení oblečením a jídlem a pokusit se je co nejdříve repatriovat. Zajištění základních potřeb se však velmi často vymklo kontrole bezpečnostních a civilních úřadů. Zpravidla si tak osvobozené osoby individuálně zajistily ošacení a další předměty, nezřídka krádeží u civilního obyvatelstva. Na toto chování si stěžoval v hlášení Václav ohr (pomocník NV v Janských lázních)

„Jinak jest v obci klid a kromě rekvisicí vína a civilních obleků, které provádí ruští zajatci nevolníci v doprovodu poddůstojníků a důstojníků rudé armády, nemohu nic podniknout, protože mám v tomto směru výslovný příkaz tyto lidi obléci a jim možnost dáti, aby mohli oslaviti jejich osvobození ze jha nacistického jařma, které prodělali.“ 167 Následně však podotýká, „že některé elementy tohoto počátečního osvoboditelského stadia zneužívají a každodenně obtěžují příbytky občanů rekvisicemi.“168

164 REIL, Roman. Radvanické kutání a dolování černého uhlí. Radvanice: Obec Radvanice, 2011, s. 88. 165 Tamtéž, s. 89. 166 ABS-Kanice, f. E-6, kart. 4, inv. j. 8. 167 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 89, inv. č. 1563. 168 Tamtéž. 49

Podobnou situaci líčí i trutnovský kronikář „Na Trutnovsku bylo tehdy umístěno asi 2 zajatců a dělníků mnoha národností, kteří se chtěli co nejrychleji dostat domů, chtěli se obléknout, obout a najíst a proto byli nakloněni k drancování, k němuž také na mnoha místech došlo.“169

Podrobnosti o celkovém průběhu repatriace nám poskytuje situační zpráva zaslaná OSK Trutnov na Zemský národní výbor (ZNV) Praha dne 2. června 1945. V té bylo informováno, že repatriace cizinců byla téměř skončena:

„Dle úředních odhadů bylo na okrese umístěno asi 5. – 8. cizích dělníků, převážnou většinou polské, maďarské, francouzské, italské a anglické národnosti. Z celkového počtu cizích připadlo asi % na válečné zajatce anglické a francouzské. Do repatriace byla též zapojena akce s říšskými příslušníky. Byly vypraveny zvláštní transportní vlaky směrem na Libavu a Mezimostí, které odvezly celkem 5.8 3 německých příslušníků, ve kterémžto počtu nejsou zahrnuti němečtí příslušníci, kteří po 23. květnu t.r. opouštěli československé území pěšky nebo povozy, jež byly na hranicích zabaveny. Situace vystěhování mění se dnem 3 . 5. 45, kdy polské úřady nepovolují přechod hranic Němcům, proto transporty musí býti řízeny na Liberec.

V prvních dnech, kdy doprava nebyla v plném provozu, byly skupiny zajatců dopravovány do Malých Svatoňovic, dopravními prostředky, které byly po ruce. ozději byly již vypraveny transportní vlaky směrem na ardubice, Jičín, Svitavy, jimiž byli přepravováni angličtí, belgičtí a francouzští zajatci, kteří 3 až 4 léta byli umístěni v zajateckých táborech v okolí Trutnova. Celkem bylo odvedeno 5.77 cizích příslušníků.

Židovské pracovní tábory v oříčí, v Horním Starém Městě, Libči a Bernarticích jsou až asi na 8 žen, které čekají na své příbuzné neb rodinné příslušníky, kteří se nacházejí v Masarykově nemocnici v Trutnově, úplně prázdné.“170

Ve větší míře začali opouštět Trutnov bývalý váleční zajatci a ženy z koncentračních táborů 12. května. Zpočátku se jednalo o nekoordinovaný odchod velkého počtu osob do severních částí okresu, kde byla státní hranice.

Společně s repatriací cizích osob a „displaced persons“171 proběhlo i vystěhování říšských Němců. Podobně byly z regionu v prvních poválečných měsících odsunuty německy hovořící osoby, které utíkali z východních částí Evropy před postupující Rudou armádou. Velmi často se jednalo o tzv. Volksdeutsche.

169 Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=119&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha%20m%C4%9 Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 170 NA, f. ZÚ-D, kart. 80, inv. č. 376. 50

Jednu z mála cenných informací o průběhu nuceného vysídlení říšských Němců zachytil trutnovský kronikář „ rvní odsun Němců byl nařízen vyhláškou předsedy OSK, nařizující, že všichni Němci, kteří před 38 na území okresu nebydlili, musí do 48 hodin bezpodmínečně opustit území ČSR. Uvolnila se jim proto cesta přes omezní boudy. Z okresu odešlo takto mimo vojákú na 4. obyv.“172 Zápis z trutnovské kroniky mimo jiné ukazuje, že místní úřady neměly zpočátku informace o posunu polských hranic směrem na západ, tudíž proto v květnu 1945 směřovali odsun za severní hranici v domnění, že se jedná o německé území. Teprve v červnu byl odsun přes severní hranici utlumen a nahrazen vlakovými transporty do severních Čech.

Jiné počty Němců, kteří opustili Trutnovsko po zveřejnění vyhlášky (zřejmě již 12. května), uvádí ve svých pamětech V. Brunclík, který byl autorem tohoto nařízení.173 Podle jeho údajů mělo Trutnovsko opustit dokonce 20 tisíc osob, zároveň doplňuje, že byl otevřen hraniční přechod i v Královci, kudy mohli Němci odejít. 174

Připomeňme si zprávu OSK Trutnov ze dne 2. června, ve které byla zhodnocena probíhající repatriace a odsun říšských Němců z celého okresu „Do repatriace byla též zapojena akce s říšskými příslušníky. Byly vypraveny zvláštní transportní vlaky směrem na Libavu a Mezimostí, které odvezly celkem 5.893 německých příslušníků, ve kterémžto počtu nejsou zahrnuti němečtí příslušníci, kteří po 23. květnu t.r. opouštěli československé území pěšky nebo povozy, jež byly na hranicích zabaveny. Situace vystěhování mění se dnem 3 . 5. 45, kdy polské úřady nepovolují přechod hranic Němcům, proto transporty musí býti řízeny na Liberec.“175

171 Tento termín začala užívat americká armáda po vylodění v Normandii. Užíval se pro označení osob, které byly osvobozeny z koncentračních táborů, nebo pro bývalé nuceně nasazené osoby v okupovaných zemích. Dále se termín užíval i pro osoby, které byly na okupovaná území deportováni mocnostmi Osy jako „zahraniční pracovníci“. Více PORTMANN, Adrian von- Arburg. Immigration und Multikulturalität im Westen Europas seit dem Ersten Weltkrieg. Skript zur Vorlesung. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 123-126. Například do Bernartic byly umístěny osoby z Berlína, Kielu a později i z Horního Slezska. BArch, OST-DOK, sign 20/18, č. I/20. Ve Velké Úpě bylo umístěno přibližně 300 žen a dětí z Berlína a z oblasti Vestfálska (mikroregion Sauerlandu). Do Žacléře a ampertic bylo přestěhováno 10 rodin z Berlína. 172 Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=162&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha%20m%C4%9 Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 173 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16, s. 264. V Trutnovské kronice se uvádí, že příkaz k odchodu měla zveřejnit OSK Trutnov už 12. května 1945. Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=121&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha%20m%C4% 9Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 174 V pamětech V. Brunclíka je uveden ještě hraniční přechod v Královci. BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. 175 NA, f. ZÚ-D, kart. 80, inv. č. 376. Více o repatriaci říšských Němců v kapitole XY. 51

Z výše uvedených informací je možné se domnívat, že vystěhování říšských příslušníků probíhalo bez předchozí internace v táborech. Prozatím není jasné, zda byla nějakým způsobem omezena maximální váha či množství odváženého majetku. V případě pěšího vystěhování se dá předpokládat, že bylo množství majetku omezeno transportními možnostmi dané osoby.

Podle další dochované zprávy měl být minimálně jeden vlak vypraven i ze Svobody nad Úpou. Zde se dalo předpokládat, že do tohoto vlaku byli směřováni všichni říšští Němci z blízkých horských středisek a obcí. Vystěhování říšských Němců z Pece pod Sněžkou pravděpodobně neprobíhalo vlakovým transportem, ale jejich „evakuace“ probíhala pěším pochodem za státní hranici. Tuto domněnku potvrzuje kronikář obce „Říšští Němci, kteří se uchýlili do Pece v době 2. světové války byli vystěhováni hned v květnu 45 přímo přes hranice. Bylo jich asi osob.“176

O osudu několika říšských Němců se dozvídáme v kronice železniční stanice Svoboda nad Úpou. Po převzetí železniční stanice 18. května byl zajištěn i vlak se čtyřmi vagóny, ve kterých byly umístěny říšskoněmecké osoby. „ rvní noc byla pro nás překvapením, neboť jsme nespali. Museli jsme s tak zvaným „ruským komisařem“ celou noc dělati prohlídku říšským Němcům ve vlaku, kde spali. Němci vyrušeni ze spánku a my při svíčkách prohlíželi cestovní zavazadla a vše co měli s sebou. Nikdo z nich ráno při denním světle se neshledal co mu zbylo, vše přeházeno a v jedné hromadě. Věci byly odneseny do bytu komisaře.“177 Po noční prohlídce byl ráno vlak vypraven směrem na ibavu.

Z nuceného vysídlení byli vyjmuti někteří říšští Němci, jejichž setrvání v okrese bylo nutné pro zajištění hospodářské výroby některých průmyslových podniků. Jejich situaci projednávala i OSK Trutnov 14. června. Během jednání byla projednávána otázka říšských Němců, „kteří vykonávají pro stát důležité funkce“178, a jejich prozatímní ochranu před odsunem. „Tito Němci budou nosit místo pásky „N“, pouze pásku s nápisem „ od ochranou OSK“ 179.

O konkrétním zapojení jednotlivých bezpečnostních složek do první vysídlovací akce máme pouze mlhavé informace. S největší pravděpodobností se do průběhu vystěhování říšských Němců zapojili všechny fungující bezpečnostní složky, které byli v daný okamžik k dispozici. Tuto domněnku potvrzuje i zápis ve staniční knize četnické stanice v Poříčí „Provedena kontrola 122 osob ř. st. přísl. a zabaveno větší množství různého materiálu textilu a různého zboží, které asi 2 vagóny a 25 jízdních kol odesláno nádražn. úředníky do Trutnova.“ 180 Stejnou kontrolu prováděli četníci z Poříčí ještě 25. května

176 SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 177 NA, f. SSK, kart. 51, inv. č. 1129. 178 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1. 179 Tamtéž. 180 ABS Kanice, f. M 11/12, inv. j. 9. 52

„Obchůzka (…) oříčí za účelem provádění kontroly osob vracejících se na říšské území.“181 Stejným transportem byly zároveň přemísťovány mimo Trutnovsko i židovské ženy z tábora v Poříčí.

Z dochovaných písemností není zatím možné určit, podle jakého klíče byl zabavován movitý majetek říšských Němců během jejich vysídlení. Nejpravděpodobněji byly uplatňovány stejné podmínky, jež se příliš nelišili od těch, za kterých byli následně vysídleni českoslovenští Němci.

8.4 Nový soused za hranicí

Pozornost si zaslouží i územní změny, ke kterým došlo u severního souseda. Posun polských hranic směrem na západ se výrazně odrazil i na vývoji událostí v trutnovském regionu. Dnes se můžeme jenom domnívat, jak by probíhaly květnové a pokvětnové události, pokud by zůstalo Německo ve svých hranicích a severní hranice Trutnovska by po válce sousedila s Německem. Je nutné si položit i otázku, jak by probíhaly odsunové události, pokud by zůstal německých soused při severní hranici regionu. Nicméně na novou mezinárodní situaci u severního souseda brzy reagovaly i odsunové orgány.

Mírná nedůvěra v záměry polského souseda byla opodstatněná. V krizovém roce 1938 sehrálo Polsko důležitou roli při odstoupení pohraničí po Mnichovské dohodě a mimo jiné obsadilo Těšínsko a další území, o které vedlo v meziválečném období neustále spory s Československem. Proběhlé poválečné územní změny měly za následek rozšířené přesvědčení, že současná podoba není definitivní, ale že je prostor i pro další korekce hranic. Do hledáčku Polska se dostala například oblast žacléřského výběžku. Zájem o toto území pramenil z domněnky, že je možné získat území s bohatými ložisky uhlí. Podle Metelky měla být 29. května 1945 poslána do Žacléře skupina polských vojáků, kteří měli za úkol zabrat doly ve prospěch Polska.182 Ve společnosti dokonce kolovaly různé zvěsti o tom, že polská armáda začne vojensky obsazovat některé československé oblasti: „V polských vojenských kruzích koluje zpráva, že polská vojska budou zabírati část území ČSR v tomto prostoru až po Josefov.“ 183 K nervozitě bezpečnostních orgánů přispívaly i pravidelné přechody státní hranice polskými občany, kteří zde hledali lepší životní podmínky nebo přecházeli hranice s cílem obohatit se.

Pro civilní obyvatelstvo, které žilo u hranic, to znamenalo permanentní pocit obavy o svůj majetek, což potvrdila stanice SNB v Maršově „Hospodářské usedlosti poblíže stát. hranic v obvodu stanice SNB Maršov IV. jsou ohrožovány polskými lupiči. Dne 4. VI. 46 po 23 hod. odcizili nezn. pachatelé / oláci/

181 Tamtéž. 182 Svatoňovické doly během válečných let podléhaly dohledu báňského úřadu ve Waldenburgu (dnes Wałbrzych). Z toho důvodu projevili zástupci svatoňovických dolů velký zájem o tento regionu, kde byla bohatá ložiska černého uhlí. Více METELKA, Jaroslav. Roztržený revír, s. 310-312. 183 ABS Kanice, f. A 14, kart. 52, inv. j. 420. 53 v Hor. Lysečinách v usedlosti FR. Lammerové krávu a odvlekli ji přes stát. hranici k obci Hornsdorf.“184 Hlášená krádež se stala o několik dnů poté, co ve stejné obci neznámí pachatelé okradli jinou německou rodinu. 28. května 1946 byl přepaden manželský pár německé národnosti v obci Horní ysečiny. „Jeden z pachatelů se zbraní v ruce donutil Rennera a jeho manželku, aby jim vydali šaty, peníze a skvosty, jinak, že budou zastřeleni. Mezi tím druhý z pachatelů odcizil v kuchyni odstředivku a ostatní 2 vyvedli z chléva 2 krávy a převedly tyto přes hranice do olskem obsazeného území. Dům Rennera, v němž bylo přepadení provedeno, nachází se v lese ve vzdálenosti pouhých m od státní hranice.“185 Velmi podobné případy máme hlášené téměř po celé hranici s Polskem.

9. Bezpečnostní složky na Trutnovsku

Velmi důležitou roly sehrály různé bezpečnostní složky, které měly zajišťovat pořádek a zároveň se aktivně podílet na uklidnění situace v celém regionu. Paradoxně přítomnost většiny uniformovaných a neuniformovaných jednotek byla spojena s různými incidenty vůči civilnímu obyvatelstvu. Dodnes je velmi rozšířené přesvědčení, že hlavním viníkem všech zločinů v pohraničí byly takzvané „rabovací gardy“. Výsledky archivního výzkumu však ukazují, že do různých incidentů se zapojili i další ozbrojené formace, které se ve sledovaném období pohybovaly v zájmové oblasti. K dobovým zmatkům přispívalo i to, že s výjimkou příslušníků uniformované policie a četnictva, neměly další jednotky stejnokroje.

9.1 Rudá armáda

Bezprostředně po skončení války sehrály na Trutnovsku důležitou roli jednotky Rudé armády, které se zpočátku staly jediným garantem obnovené státní správy do té doby, než byla oblast zajištěna pravidelnou československou armádou.

Značně komplikované bylo zajišťování ubytování pro sovětské vojáky. Velmi často se stávalo, že ruští vojáci přespali v bytě německých nebo českých obyvatel. V polovině července 1945 přespali tři ruští vojíni v bytě Erny Martínkové. „ o jejich odchodu dne 5. t. m. ujistila, že jí odcizili 4 zlaté prsteny, neznámé ceny, 5 R.M. a 5. Kč. na hotovosti.“186

S tím bylo spojeno i obstarávání stravy, které většinou probíhalo tak, že ruská jednotka přijela nebo přišla do obce, kde začala rekvírovat zboží do té doby, než místní bezpečnostní orgány zasáhly.

184 ABS Kanice, f. A 14, kart. 52, inv. j. 440. 185 ABS Kanice, f. A 17, kart. 13, inv. j. 111. 186 ABS-Kanice, f. M 11/12, inv. č. 12. 54

19. května 1945 hlásil předseda MNV v hotě, že se v obci nachází vojenská jednotka Rudé armády, která krade potraviny od místního obyvatelstva. Do příjezdu uniformované policie stihli zabavit 11 slepic a 60 vajec. Celý incident se podařilo na místě vyřešit a zabavené věci byly zaplaceny.187

Velmi často byli příslušníci RA využíváni některými Čechy ke krádežím majetku u německého obyvatelstva. Vojáci RA se dopouštěli krádeží, ačkoliv byly tresty za jejich dopadení velmi vysoké. Jednomu z těchto incidentů přihlížel i předseda OSK Trutnov, když na náměstí přistihl důstojník GPU188 dva sovětské vojáky při krádeži. Bez prodlevy oba muže na místě zastřelil.

O spolupráci jednotek Rudé armády s civilní a bezpečnostní správou Československa nemáme žádné podrobnější informace. Z dílčích zpráv je možné se domnívat, že sovětské jednotky do jisté míry působily v regionu bez větší kooperace s místní samosprávou. V případě, že spolupracovali při odsunu německého obyvatelstva, byl jejich postup nepředvídatelný. Na tento fakt upozornila OSK v Křenově, která byla vyzvána, aby předložila zprávu o zajištění nepřátelského majetku za rok 1945 „Celkový počet šatstva a prádla po vyhoštěných Němcích nelze zjistiti, protože značný počet nejlepšího zboží byl odebrán příslušníky Rudé armády.“189

V průběhu června opustila větší část jednotek Rudé armády Trutnovsko, o čemž podává zprávu Antonín Just v knize 15. vítězných let na Trutnovsku.190 Přesto i nadále se objevují různé případy krádeží a hrubého chování sovětských vojáků vůči civilnímu obyvatelstvu.

9.2 Partyzánské jednotky a „revoluční gardy“

Mezičlánek mezi vojenskými jednotkami a aparátem regulérních bezpečnostních složek byly různé revoluční formace a partyzánské jednotky, které přicházely na Trutnovsko v druhé polovině května 1945. Většinou se jednalo o dobrovolnické oddíly s minimálními bojovými zkušenostmi. Nejvíce jednotek směřovalo do oblastí, kde převažovalo německé obyvatelstvo. „Tyto oddíly postupovaly jednak na základě pověření a direktiv vydaných posádkovými veliteli nebo místními a okresními NV (SK), jednak se řídily přímými rozkazy vyšších vojenských velitelství, resp. MNO, MV, ZNV pro Čechy a nově vytvořené koordinační bezpečnostní centrály- Komise pro vnitřní národní bezpečnost (KVNB) v Praze.“191 Jak dále upozorňují autoři edice VNČP, nezřídka tyto jednotky operovaly samostatně bez příslušných rozkazů.

187 ABS-Kanice, f. M 11/12, inv. č. 9. 188 GPU byla jedna z mnoha tajných policií, které fungovaly v Rusku. V roce 1922 byla vytvořena z tajné policie označované jako Čeka. 189 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 155, inv. č. 2150. 190 JUST, Antonín. Patnáct vítězných let na Trutnovsku, s. 15. 191 ARBURG, Adrian von a STANĚK, Tomáš (ed.). Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 45–1951: Dokumenty z českých archivů. Díl II., sv. 1 Duben – srpen/září 1945 „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky Susa, 2011, s. 53. (Dále VNPČP) 55

Jejich příjezd nemusel být vždy vyžádán MNV (MSK), ale mohl být řízen nezávisle na jejich vůli, dokonce příslušné civilní úřady nemusely být vůbec informovány o příjezdu těchto jednotek.

Tento případ se stal v Peci pod Sněžkou, kdy „přijel neočekávaně do ece na nákladním autu ozbrojený oddíl civilistů, sestávající z několika občanů z Jaroměře a okolí. Oddíl si dával pojmenování „ ĚST“.“192 O několik dní později přijelo do Pece pod Sněžkou dalších 15 ozbrojených civilistů. Činnost těchto jednotek byla problematická zejména v souvislosti s jejich chováním vůči německému obyvatelstvu. „Zmíněné oddíly prováděly v eci a okolí domovní prohlídky, zajišťovaly občany německé národnosti, odebíraly konfiskovaný majetek Němců a odvážely ho do zázemí, údajně směrem k Hradci Králové. Jak dalece byla činnost těchto oddílů usměrňována a kontrolována tehdejším zdejším rev. výborem, nemohl autor zjistiti.“193 Právě v Peci pod Sněžkou byla situace v květnu a červnu nejvyhrocenější. Jeden z členů partyzánské skupiny, který působila v Peci pod Sněžkou, byl zastřelen členy své jednotky. V oficiálních dokumentech se uvádí, že byl zastřelen nedopatřením, protože měl na sobě kalhoty, které nosili němečtí letci. Brunclík tento případ zmiňuje ve svých pamětech s tím, že zastřelený muž požádal zástupce OSK Trutnov, aby přijeli do Pece pod Sněžkou prošetřit činnost této skupiny.

Stejně jako v případě obce Pec pod Sněžkou, tak i ve Velké Úpě bylo působení partyzánských jednotek spojeno s majetkovou kriminalitou. Pravděpodobně na přelomu května a června přišla do Velké Úpy partyzánská jednotka „pocházející udánlivě od 2. partisánské brigády „Václavík“ se sídlem velitelství v Broumově“194. Velitelství této jednotky bylo zřízeno v hotelu Exelsidor ve Velké Úpě. Velitelem jednotky byl poštovní zřízenec František Filip z Josefova. „Jmenovaná partisánská jednotka odvezla sebou různé předměty, jako 2 promítací aparáty na úzký film, různé zlaté předměty, stříbrné předměty, potraviny, vepře.“195

Z písemných pramenů je patrné, že ještě koncem května neměla civilní ani vojenská správa žádný přehled o dislokování jednotek partyzánské skupiny Václavík na Trutnovsku. Tento stav byl způsoben zejména způsobem organizace těchto formací, které podléhaly pravděpodobně jedné osobě a přesouvaly se bez vědomí vojenských posádek. Za pozornost stojí i odhadovaná výzbroj, která se neomezovala pouze na ruční zbraně, ale v jejich užívání měly být i osobní vozy, 1 kanon 75 mm a pancéřový vlak.196

192 Pravděpodobně tyto jednotky přijely do Pece pod Sněžkou 14. – 15. května 1945. SOkA Trutnov, f. MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 193 Tamtéž. 194 ABS Kanice, f. A 14, kart. 8, inv. j. 89. 195 Tamtéž. 196 Publikované vzpomínky pamětníků ze Žacléře dokládají, že obrněný vlak Orlík, který vlastnilo partyzánské uskupení Václavík, byl obávaným místem, kde se prováděli výslechy „An einem Samstagabend wurde ich mit anderen Kameraden verhaftet und in den berüchtigten Panzerzug »Orlik« gebracht. Spät in der Nacht begannen 56

V řadě případů nebylo možné konkrétně identifikovat lokálně působící ozbrojené složky. 5. června 1945 přišli do Mladých Buků vojáci, kteří prohlásili, že jsou z trutnovské vojenské posádky. „Tito vojáci odebrali v soukromých bytech příslušníků německé národnosti prsteny, zlaté předměty, hodinky atd. Tyto odebrané věci neodevzdali ani na národním místním výboru /v Mladých Bukých/ ani četnické stanici.“197

Koncem května operovaly na Trutnovsku již čtyři partyzánské skupiny „Železo“, „Václavík“, „Pěst“ a „Toledo“. Poslední zmíněná skupina se pravděpodobně dostala do Trutnova tzv. osvobozujícím vlakem 15. května 1945, kterým mimo jiné přijížděl český personál, jež obsazoval železniční stanice, kde nahradil německý personál. Velitel této skupiny byl později pro řadu násilností a za vraždu zatčen a popraven v Praze. Koncem května dostaly všechny partyzánské jednotky příkaz k odzbrojení a ukončení své činnosti.

Velmi problematické bylo působení partyzánských jednotek „Železo“ a „Pěst“. První zmíněná jednotka nejprve působila na Broumovsku. V červnu (možná začátek července) se na Trutnovsko dostala část jednotek „Železo“, nechvalně proslulá z okresu Broumov, kde byla původcem celé řady incidentů s civilním obyvatelstvem. K jejich přesunu na Trutnovsko měl posloužit podle kronikářského záznamu smyšlený fonogram, že Trutnov volá o pomoc.198 Jednotka vyslyšela výzvu a přesunula se do Trutnova.199 Po příjezdu byli všichni členové jednotky dáni do karantény na vlakovém nádraží, protože u dvou členů byl zjištěn tyfus, a poté vlakem přesunuti do Prahy. Ještě před tím však stihli si zabrat budovu bývalé Faltysovy vily, kde za války mělo úřadovnu Gestapo, a způsobit novou vlnu teroru na místním německém obyvatelstvu. „Období Toleda, Železa u nás bylo bezhlavým terorem (…) roti našemu a na nejvyšších místech ve státe prosazovanému pojetí slušného zacházení s provinilými Němci, postavilo se tu pojetí nízké a často víc než neodůvodněné městy, násilí a teroru a omlouvalo se tím, že je to vůle lidu, ačkoli ten to právě nejvíc odsuzoval.“200

Několik partyzánských jednotek operovalo i v oblastech s převážně českým obyvatelstvem (soudní okres Úpice). V situačním hlášení Velitelství 3. divize z 25. května se uvádí, že na Úpicku figurovala jednotka o síle 100 mužů. Tato skupina se podle hlášení odmítala podřídit vojenskému velitelství: „Nechce se podrobit vojenskému vedení, a prohlašuje, že se podrobí jedině velení Rudé armády, neb armádě gen. die »Verhöre«. Man schlug mich brutal nieder, nahm mir alles ab und zerschlug mir die Brille im Gesicht, wobei meine Nasenscheidewand und die Tränenkanäle mit Schlagringen zertrümmert wurden.“ PRÄTORIUS, Karl a WEBER, Hellmut. Schatzlar. Marburg/Lahn: 1993, s. 521. Členem této skupiny byl i Pilner, se kterým jsou spojovány různé krádeže a nepřístojnosti v celé trutnovské oblasti. Za spolupráci s Gestapem byl nakonec u MLS v Praze odsouzen k trestu smrti.

197 ABS Kanice, f. A 14, kart. 8, inv. j. 89. 198 BARTOŠKOVÁ, Jitka. Odsun Němců z území broumovského okresu. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, s. 29. 199 Jednotka se po příjezdu prokazovala pověřením od Komise pro vnitřní bezpečnost. Vedoucím tohoto oddělení se měl podle vzpomínek Brunclíka prohlásit jistý Sýkora. Podle všeho se jednalo o tutéž osobu, která se podílela na vraždě lesníka Sagassera mezi Svobodou nad Úpou a Janskými ázněmi. 200 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. 57

Svobody. Má oporu v místním Nár. výboru a nechce vydat sklad zbraní, který je v Úpici.“201 Působení těchto jednotek v prostoru Úpicka bylo odůvodňováno přítomností zbytků bývalé německé armády v okolních lesích. „V lesích severně od Úpice v prostoru obcí Suchovršice, Sedloňov, Markoušovice, je dle udání rozptýlena jedna německá vyšší jednotka. Dále v obcích Bohdašín, Strážkovice, v lesních jižně od Úpice u Maršova a rorubí, menší skupiny ozbrojených Němců.“202

Ve hlášení se hovoří i o náladě obyvatelstva v oblasti Úpicka:

„Nálada obyvatelstva je stísněná, očekává se nějaký rázný čin vlády. Mezi lidem kolují pověsti, že ještě není vše skončeno a že se ještě něco stane. Jedinou pokojnou obcí je Úpice, kde převážná většina obyvatelstva jsou komunisté. V mnohých obcích bylo ukvapené zatýkání kolaborantů, při čemž nastalo vyrovnávání osobních účtů na úkor mnoha Němců, kteří chodí svobodně, ba dokonce na některých místech jsou v Nár. výb. Např. v Trutnově a v Broumově, je hlášena většina členů Nár. výb. národnosti německé a snaží se všemožně stěžovat práci čs. úřadů i armády a podporovat Němce.“203

Na odzbrojení ozbrojených formací, například revoluční gardy „ ešinger“, se podíleli vojenské jednotky pravidelné československé armády. V kronice Velitelství 13. divize, která měla mimo jiné za úkol obsadit a vyčistit severní část Čech od německých jednotek, je zachycena „likvidace“ jmenované RG v Janských lázních, kterou provedl 17. června 1945 por. Kaluža. Ve Svobodě nad Úpou provedl odzbrojení partyzánské jednotky velitel četnické stanice a 5. června ústně nahlásil, že bylo odzbrojení provedeno.

Přitom již 10. května hlásili četníci ze Svobody nad Úpou, že zatkli „tři partyzány, kteří na vlastní pěst prováděli domovní prohlídky a zcizovali přitom pro svoji potřebu různé věci. Ačkoliv rozkazem posádkového velitelství v Trutnově bylo před tím nařízeno rozpuštění partyzánských jednotek a jejich odzbrojení, výše uvedení hned druhého dne po rozpuštění part. jednotky se vrátili a zahájili znovu samostatně činnost.“204 V Peci pod Sněžkou byla podobně jako v dalších horských obcích rozpuštěna partyzánská skupina. Čtyři partyzáni zůstali v Peci i po rozpuštění jednotky. Zpravidla získali do národní správy hotel nebo obytný dům.205

O působení ozbrojených formací na Trutnovsku máme pouze dílčí informace, z kterých vyplývá, že jejich činnost nebyla plně podřízena představitelům civilní správy. Nelze vyloučit, že mnohdy s místními představiteli správy spolupracovali, ale ve většině případů bylo jejich působení spojeno s bezpečnostním rizikem. Všechny dochované informace a vzpomínky pamětníků dokládají, že tyto oddíly přicházely do

201 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 202 Tamtéž. 203 Tamtéž. 204 ABS Kanice, f. B 5 S-Stb, inv. j. 7. 205 Viz Pamětní kniha města Pec pod Sněžkou 1945-1959. SOkA Trutnov, f. MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 58 pohraničí s cílem nashromáždit majetek od místního obyvatelstva a ten poté co nejdříve odvézt. Zároveň se dostávaly do častého konfliktu s místními starousedlíky. Z opakovaných zpráv, ve kterých velitelé operačních skupin informují o marné snaze navázat kontakt s veliteli těchto skupin, se můžeme domnívat, že tyto jednotky velmi často operovali bez jakékoliv návaznosti na další bezpečnostní složky.

Působení těchto jednotek bylo kriticky komentováno i zástupci civilní správy a dalšími českými obyvateli Trutnovska. Brunclík si k činnosti revolučních formací zaznamenal následující „Zcela bez obavy, že definice těchto osvobozovacích gard, ať se jmenovaly kandidáti smrti, ORLÍK, RG, NG, Kamarádi svobody, Toledo, Železo by byla pravdě neodpovídající generalisací mohu klidně napsat, že nakonec… pokud jimi už nebyly od začátku… změnily se všechny na praprosté zlodějské tlupy neštítící se ani loupeže, násilnické a teroristické bandy, které často terorisovaly i Čechy, kteří se opovážili chtít jejich řádění učiniti přítrž.“206

9.3 Československá armáda

Důležitým článkem bezpečnostního aparátu v regionu byla československá armáda. Menší skupiny jednotek se dostávali na Trutnovsko až po obnovení československé správy v oblasti. O jejich působení máme prozatím jenom dílčí informace.

Z písemných pramenů je patrné, že v průběhu května operovaly v trutnovské lokalitě útvary Vojenské skupiny velitelství Jičín, resp. jednotky pěšího pluku 22. praporu, které byly rozděleny mezi dvě velitelství v Trutnově a Žacléři.207 Jmenované útvary vznikly na základě vyhlášené mobilizace po 9. květnu 1945. Z mobilizovaných branců byla nejprve sestavena asistenční jednotka, která obsadila 11. května Vrchlabí, Hostinné a Trutnov. Útvar umístěný v Trutnově měl být zformován z osob pocházejících z okresu Jičín, Žacléřská jednotka byla složena z okresu Nová Paka. Počátkem června byly tyto útvary včleněny do nově vzniklé 13. pěší divize Mladá Boleslav. Vedle jednotek 22. pěšího pluku operovala v oblasti od 10. června 1945 i jednotka III/ 4. hraničářského pluku, který byl podřízen skupinovému velitelství v Náchodě, respektive velitelství 14. divize.

Cenné informace o početním stavu vojenských útvarů a jejich činnosti nám poskytují situační zprávy vypracované velitelstvím 3. československé divize. K 27. květnu 1945 operovalo v prostoru Trutnovska 20 vojenských jednotek.

206 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. 207 Zpočátku se jednalo o jednotlivce, povětšinou důstojníky. V polovině května ještě nebyla v Trutnově hlášena žádný stabilní vojenská posádka. 59

Jednotka Velitel Obec Stav I/22 mjr. pěch. Hejl Trutnov 37/535 3/22 npor. Vachata Maršov 5/97 10/22 por. Martinec Svoboda nad Úpou 3/96 1 četa 10/22 por. Duczinský Janské ázně 1/39 1 četa 10/22 por. Mareš Pec pod Sněžkou 1/25 III/22 mjr. pěch. Kapitola Žacléř 18/322 z toho ampertice 1/12; Černá Voda 1/6; Königshan 1/12; Bernartice 1/12; Prkenný Důl 1/12 12/4 čet. Buchar Špindlerova Bouda 3/113 z toho 1 četa uční bouda; Obří bouda 1/4; Výrovka 1/8, Klínova bouda 1/10 Dislokace vojenských jednotek na Trutnovsku. Stav k 27. 5. 1945.208

O jejich úkolech máme obecný přehled, který je též uveden v situačním hlášení. „Úkol jednotek jest obdobný jako v jiných úsecích, všeobecně však všude jest viděti se strany zdejších dosavadních jednotek velmi umírněný postup vůči Němcům v pohraničí. Není prováděna žádná čistka, ani vyhošťování do Říše. Němci všude zůstávají na svých místech, dokonce ponechávajíc si bývalou hrdost, pracují propagačně a vyhrožují českým lidem. říslušní velitelé úseku, když se jim vytýká slabost vůči Němcům vymlouvají se na národní výbory v pohraničí.“209

Období sklizně vypomáhala armáda při zemědělských pracích. Zároveň byly zřízeny z členů vojenských jednotek stráže, které hlídkovaly ve všech obcích. „Hlídkování bude prováděno až na další denně od 2 – 5 hod. ranní. Hlídky v počtu podle rozlohy obcí budou určeny po vzájemné dohodě příslušného velitele s předsedou MNV nebo správní komise.“210 Mimo to po celé období vojenské jednotky střežily hranice, zajišťovali repatriaci a odsun německého obyvatelstva.

9.4 Národní stráž

O pořádek a bezpečnost se staraly v prvních dnech po převzetí správy jednak jednotky Rudé armády, zároveň v několika městech vznikly jednotky Národní stráže a další neuniformované ozbrojené jednotky. Jejich ozbrojení bylo umožněno velkým počtem zbraní, které se nacházely v celé oblasti. Většinou se jednalo o nahodile sestavené jednotky z civilních osob. Na rozdíl od partyzánských jednotek, byly tyto

208 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6 209 Tamtéž. 210 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1849. 60 jednotky zřízeny samosprávními orgány (MSK, MNV).211 Např. příslušníci Národní stráže v Trutnově byli označeni rudou páskou s pěticípou hvězdou označenou srpem a kladivem.212

Koncem srpna byla hlášena pouze dvě tyto uskupení a to v Trutnově a Úpici.213 Přestože měly být strážní jednotky složené výhradně ze spolehlivého obyvatelstva české národnosti, někdy se do strážní činnosti zapojilo i německé obyvatelstvo. Během noční služby narazila četnická hlídka v Horním Starém Městě na dvě ozbrojené osoby. První legitimovaná osoba se poukázala „potvrzením místního národního výboru, že má povolení konati ve městě stráž.“214 Druhá kontrolovaná osoba se prokázala pouze potvrzením o německé národnosti s povolením pobytu v obci. Jelikož nevlastnila příslušné povolení o konání stráže a jednalo o osobu německé národnosti, podléhala příslušné vyhlášce, že se osoby německé národnosti nesmí pohybovat na veřejnosti po 21 hodině. „Civilista, který byl jako stráž, prohlásil, že ho má jako pomocníka k ruce. Byl však na tuto závadu upozorněn.“215

Na problémy spojené s činností zmíněných jednotek upozornil velitel III/4 praporu, který ve svém hlášení o průběhu služební cesty v pohraničí ve dnech 23. a 24. 7. 1945 vyjádřil podivení nad tím, že jsou stále činné tyto jednotky „Město Trutnov /MNV/ si pořídilo asi mužů v uniformách, vyzbrojených a vybavených auty, nazvaných ‚národní stráž‘ ač takovéto nevojenské organisace měly a mají být rozpuštěny.“216 Podobně fungovala Národní stráž i v Úpici. Část jednotek se poté přemístila do Trutnova, kde dále působila. Od září 1945 byla milice MSK definitivně podřízena MSK Trutnov. Všichni milicionáři byli dále vedeni jako zaměstnanci MSK Trutnov, za což pobírali plat jako obecní zaměstnanci.

Na chování jednotek NS v Trutnově byla podána oficiální stížnost na podzim roku 1945. „Jak mi bylo jedním mluvčím našeho obyvatelstva řečeno, dopouští se tato jednotka soustavného rabování a vykrádání bytů, jakmile jsou německým obyvatelstvem opuštěny.“217 Takovéto jednání nepřímo potvrdil i předseda OSK Trutnov Brunclík „ okud došlo k přehmatům, byli příslušníci Národní stráže ihned propuštěni a pokládáme toto udání (…) za ne dosti konkrétní a velmi opožděné, neboť všechny případy byly dávno likvidovány.“218

211 Zřizování strážních jednotek národními výbory bylo oficiálně potvrzeno směrnicí pro národní výbory místní a okresní z 19. května 1945. „K udržování veřejné bezpečnosti a pro zajištění pořádku a výkonu své moci, zřídí místní národní výbor podle potřeby pro svou obec z občanů státně spolehlivých ozbrojený bezpečnostní sbor, organizovaný podle zásad vojenské kázně.“ ABS Kanice, f. A 14, kart. 5, inv. j. 41. 212 Trutnovský kronikář k označení jednotek NS uvádí, že byli označeni bílou páskou s červeným nápisem „MSK“. 213 Část trutnovských jednotek NS pocházelo z Úpice. Po příchodu do Trutnova byli ubytováni v Müllerově vile v Úpické ulici, které vede směrem na Starý Rokytník. 214 ABS Kanice, f. A 14, kart. 8, inv. j. 89. 215 Tamtéž. 216 ABS Kanice, f. A 17, kart. 14, inv. j. 112. 217 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1857. 218 Tamtéž. 61

epší představu o početním stavu a fungování jednotek v Trutnově nám poskytuje rukou psaný dopis, který pravděpodobně napsal osobně předseda OSK Trutnov V. Brunclík. V něm reaguje na výše uvedenou stížnost:

„Tato jednotka zde sice působila od 24. V. 45. Nikoliv však v síle 5 mužů, největší stav této jednotky byl 115 mužů. o té byla tato jednotka prozatimní součástí SNB v síle asi mužů. Z toho 30 jich bylo odvedeno k SNB a byli přiděleni na stanice SNB. Zbytek v síle 45 mužů slouží MSK jako milice, ztřežila až do 8. . tr. sběrný tábor v Hoř. Starém Městě a internační tábor zajištěných osob do 23. . 45 než střežení mohlo převzít SNB. Mimo tyto úkoly používala MSK milice na bytovém úřadě k zajišťování volných bytů jako doprovod k zajišťování, resp. sepisování inventáře bytového zařízení, stěhování nábytku, střežení skladu národního majetku atd. (…) Z toho si místní správní komise ponechá asi 2 až 25 osob jako svoje zaměstnance, kteří budou sloužiti jako obecní hlídači, zřízenci při stěhování nábytku. Zbraně této jednotky byly odebrány dne 23. . 45(…) a byly ponechány pouze pistole.“219

Z citovaného dopisu je možné vyčíst několik důležitých poznatků. Ještě na podzim roku 1945 se v Trutnově, podobně asi i v Úpici, pohybovaly vedle uniformovaných jednotek SNB i další civilní jednotky, které spadaly pod samosprávné orgány, a pomáhaly jim s jejich agendou. Tato situace vycházela z permanentního nedostatku personálu bezpečnostních složek. Zároveň zde byl zájem samosprávných orgánů vést si vlastní jednotky, které jim budou přímo podřízeny a na rozdíl od příslušníků SNB, budou moct řešit i personální otázky těchto jednotek.

O činnosti Národní stráže (též milice MSK) nás informuje i stručná informace v istu krkonošského kraje Jednota. Ve vydání z 21. října 1945 byla vydána informace o aktuální činnosti Národní stráže „Milice MSK byla přibrána hned ve svém začátku k vystěhování Němců, zatýkala podezřelé osoby a hlavně nacisty, smutně proslulé za doby okupace. Dnes udržuje pořádek ve sběrném táboře a vykonává různé stráže. Stav 48 mužů. Všichni téměř staří vojáci, kteří pracovali dobře a svědomitě.“220

Definitivní rozhodnutí o zrušení Národní stráže (milice MSK) padlo zřejmě koncem prosince r. 1945. Takto to zachytil trutnovský kronikář „Definitivně uzrála otázka milice. MSK se rozhodla propouštět postupně tento svůj výkonný orgán a zrušit jej úplně.“221

Poslední informaci o fungování Národní Stráže máme z května 1946, kdy měli členové NS působit na hlavním nádraží v Trutnově jako ostraha. Během hlídky 1. května 1946 podle zápisu v knize SNB Trutnov

219 Tamtéž. 220 Milice MSK. Jednota. 1946, ročník II, 21. října 1945. 221 Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=126&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha%20m%C4%9 Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 62 byla zadržena Missbergrová Anna se svým manželem Hugo Missbergrem. Oba si chtěli zakoupit jízdenku na vlak do Chotěvic, aniž by byli označeni páskou pro Němce a měli platné povolení k cestování vlakem.222 Z uvedeného příkladu je patrné, že neurčité jednotky miličního typu fungovaly i nadále. Je možné uvažovat i o tom, že byla Národní stráž zaměňována za jiné strážní jednotky.

Specifickým příkladem ozbrojených jednotek byly závodní milice (závodní stráže). Ty byly zřizovány na základě impulzu vedení jednotlivých podniků za účelem ostrahy průmyslových objektů. Velmi často bylo poukazováno na to, že v továrnách, kde fungovala závodní stráž, nedocházelo k sabotážím. Na Trutnovsku je evidováno 11 podniků, které měly mít vlastní miliční jednotky.223 V Poříčí u Trutnova fungovala závodní stráž ve firmě Morawetz a syn (mechanická tkalcovna), která měla 267 zaměstnanců, 27 členů závodní stráže.224 Zřízení závodní stráže bylo pravděpodobně chápáno jako prevence, protože přibližně 50 % zaměstnanců bylo německé národnosti. Závodní milice v Malých Svatoňovicích (Svatoňovická báňská společnost) měla pro změnu pouze 15 členů, ale zároveň disponovala velkým arzenálem ukořistěných zbraní 158 pušek, 2 samopaly, 15 samopalů velkých.225

V případě, že průmyslové podniky měly u svého závodu provizorní ubytování táborového typu pro Němce, byla z řad závodní milice rekrutována ostraha.

9.5 Četnictvo a uniformovaná policie

Souběžně s příchodem vojenských jednotek a dalších ozbrojených formací přicházely na Trutnovsko krátce po skončení války i první oddíly regulérních bezpečnostních složek. Nejrychleji probíhalo obnovení sítě četnických stanic, se kterými přicházely i uniformované jednotky policie a finanční stráže.

Již 9. května byla například obnovena četnická stanice ve Velké Úpě.226 Koncem roku 1945 byla stanice včleněna do sborů SNB. V meziválečném období v obvodu Velké Úpy fungovalo i oddělení finanční stráže, které bylo společně s četnickou stanicí v průběhu května obnoveno. „Dne 22. V. 45 se stal prvním velitelem oddělení resp. fin. stráže Jaroslav Bém, který sem přišel z Bílé Třemešné.“227 Finanční oddělení fungovalo až do začátku roku 1949, kdy bylo oficiálně přejmenováno na Útvar SNB ve Velké Úpě.

222 ABS Kanice, f. M 11/12, inv. j. 13. 223 K ostraze podniků byla užívána i Národní stráž a jednotky SNB. 224 Jejich vybavení nebylo nezanedbatelné. Ozbrojeni byli 17 puškami a 3 samopaly. 225 ABS Kanice, f. A17, kart. 3, inv. j. 19. 226 V jiné části kroniky se uvádí, že byla četnická stanice obnovena 15. 5. 1945. 227 SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 63

Příchod četnických jednotek do oblasti Trutnovska byl postupný.228 11. května přijeli dvěma autobusy z Jičína vojenské a četnické oddíly, které měli zajistit bezpečnost v celém regionu: „Byly to dvě čety, složené z 52 mužů a dvou důstojníků, jedna četa četnická v síle 24 mužů v čele s por. Vachatou. 12. května byl jmenován velitelem trutnovské posádky s. major Hejl, která přijel toho dne s dalšími 40 vojáky do Trutnova.“229 Ty byly na přelomu května a června vystřídány příslušníky četnického oddělení Hradec Králové. 25. května podalo Velitelství četnického oddělení (VČO) Hradec Králové zprávu o přesunu příslušníků četnictva ze svého obvodu do VČO Trutnov. Celkem se mělo jednat o 84 osob, které byly zařazeny k četnickým stanicím v soudních okresech Maršov, Žacléř a Trutnov. Do soudního okresu Úpice byli přesunováni četníci z VČO Náchod.

Koncem května 1945 již fungovalo v trutnovském okrese 13 četnických stanic četnická stanice Trutnov, Poříčí u Trutnova, Chvaleč, Bernartice u Trutnova, Königshan, Žacléř, Mladé Buky, Svoboda nad Úpou, Maršov IV., Horní Malá Úpa, Velká Úpa, Pilníkov a Německá Brusnice.230 Obsazování četnických stanic kopírovalo stav z roku 1938. Podle dokumentu zaslaného Zemskému četnickému velitelství 18. května se měly zřídit „ve všech sídlech bývalých okresních úřadů okresní četnická velitelství, v bývalých sídlech velitelství četnických oddělení velitelství četnických oddělení a v sídlech okresních soudů tohoto území četnické oddíly /ČO/, a to podle stavu z 3 . září 38.“ 231 Tuto praxi potvrdilo velitelství 3. Československé divise ve směrnicích k obnově četnických oddílů ve zněmčeném území:

„ o dobu, než nastanou normální poměry v krajích Československé republiky, okupovaných v roce 1938, zřizují se ve všech sídlech bývalých okresních úřadů okresní četnická velitelství, v bývalých sídlech velitelství četnických oddělení velitelství četnických oddělení a v sídlech okresních soudu tohoto území četnické oddíly /ČO/, a to podle stavu z 3 . září 38. (…) Zemským četnickým velitelstvím se ukládá, aby neprodleně přikročila k zřízení shora uvedených četnických útvarů ve svém obvodě. Četnické oddíly shromážděte v sídle kmenového velitelství oddělení po případě v sídle některého okresu a odešlete je ihned hromadně vlakem na místa určení.“232

Z výše uvedených citací je zjevné, že nejnižším článkem měly být četnické oddíly u okresních soudů. Praxe obsazování stanic na základě stavu z roku 1938 v podstatě odporovala novým směrnicím, které počítaly s nejnižším článkem sítě četnických oddílů na úrovni soudního okresu.

228 Stávali se i takové situace, že v neděli (někdy v polovině května) přijely dva autobusy četníků z Náchoda, které se měly podílet na bezpečnostním uklidnění v Trutnově a okolí. Za dva dny později byli všichni povoláni zpět do Náchoda. Velmi dlouho museli zástupci civilní správy v Trutnově čekat na četnické oddíly z Hradce Králové, které přišly do oblasti teprve koncem května. 229 Z archivních pramenů vyplývá, že Vachata nebyl členem četnictva. JUST, Antonín. atnáct vítězných let na Trutnovsku, s. 13. 230 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1850. 231 ABS-Kanice, f. A17, kart. 23, inv. j. 24. 232 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 64

Koncem května 1945 podalo VČO Trutnov zprávu o situaci četnických stanic na Trutnovsku. V něm je mimo jiné řešen problém vzniku četnických stanic, který byl v rozporu s výše uvedenými nařízením, které již nepočítalo s četnickými stanicemi na úrovni obcí

„ řed vydáním shora citovaných rozkazů byly již v dohodě s okresními národními výbory a s posádkovými velitelstvími zřízeny některé četnické stanice (…) Tato rozdělení souhlasí s dislokací četnictva podle stavu z roku 38. Okresní národní výbory a posádková velitelství byla informována, že mají býti zřízeny četnické oddíly. Toto bylo odmítnuto a bylo žádáno zřízení četnických stanic a jejich sesílení. Některé již zřízené stanice, byly slabě obsazeny, také pouze dvěma muži. o zjištění celkových bezpečnostních poměrů v dohledacím obvodě byly proto zřízené stanice sesíleny s příslušníků četnických oddílů na ty stavy, jaké měly jednotlivé stanice v roce 38.“233

V dokumentu se dále uvádí, že vedle četnických stanic jsou ve většině míst dislokované i vojenské posádky a na státních hranicích operuje finanční stráž.

Společně s obnovou sítě četnických stanic fungovaly na Trutnovsku v roce 1945 jednotky uniformované policie. Oficiálně byly policejní jednotky dožádány NV Trutnov 12. května 1945. Na tuto žádost reagoval správce okresního policejního úřadu v Náchodě vysláním 15 mužů uniformované policie a 15 mužů četnického sboru do Trutnova. Další žádost o uniformované jednotky byla zaslána na uniformovaný polic. sbor v Hradci Králové, odkud bylo posláno do Trutnova rovněž 15 uniformovaných policistů a 15 četníků.234

9.6 Sbor národní bezpečnosti

Paralelně se sítí četnických stanic začaly brzy vnikat i oddíly jednotek Sboru národní bezpečnosti, které reprezentovaly změnu ve struktuře bezpečnostních složek. Vznik nového bezpečnostního aparátu byl ohlašován ještě před skončením druhé světové války. Velký podíl na této změně měla komunistická strana. Na rozdíl od tradičních četnických jednotek měl nový aparát vykazovat několik změn, které zásadním způsobem měnily fungování a podřízenost bezpečnostních složek na regionální úrovni. Zatímco personální otázky spadaly pod kompetence nadřízených útvarů SNB, vliv na činnost jednotek SNB měly také jednotlivé správní komise a národní výbory.

V porovnání se vznikem sítě četnických stanic bylo budování bezpečnostního aparátu SNB pomalejší a potýkalo se s permanentním nedostatkem schopného personálu. Již 26. května 1945 informovalo ministerstvo vnitra Zemský národní výbor o zahájení činnosti sborů národní bezpečnosti v Trutnově.

233 Tamtéž. 234 ABS Kanice, f. A 17, kart. 14, inv. j. 112. 65

Dohlížením na vznik byl pověřen policejní rada Dr. Vojtěch Karel. V rámci příprav na zahájení činnosti byla zaslána krátká zpráva informující o přítomnosti dalších bezpečnostních složek v pravděpodobně v Trutnově: „V místě působí již 3 unif. polic. strážníků a 3 příslušníků četnictva z Hradce Králové a Náchoda.“235

Jak již bylo zmíněno, přejetí do řad jednotek SNB probíhalo pomalu a v několika etapách. V období od května do července byli většinou přijati do řad jednotek SNB osoby z trutnovského regionu. Například 19. 7. 1945 bylo přijato do SNB 41 osob. Všechny osoby pocházely z jednotek Národní stráže pocházejících z Trutnova nebo Úpice. Kromě 5 osob se jednalo o brance bez vojenského výcviku.236

Začátkem srpna 1945 již fungovalo v politickém okrese Trutnov 18 útvarů SNB OV Trutnov, MV Trutnov, VS Trutnov, Poříčí u Trutnova, Chvaleč, Bernartice u Trutnova, Königshan, Žacléř, Mladé Buky, Svoboda nad Úpou, Maršov IV., Horní Malá Úpa, Velká Úpa, Pilníkov, Německá Brusnice, Úpice, Malé Svatoňovice a ve Rtyni v Podkrkonoší. Koncem léta již příslušníci SNB početně převyšovali členy četnických oddílů. Od 2. srpna ve spolupráci s místní vojenskou posádkou začaly jednotky SNB zajišťovat střežení důležitých objektů v oblasti Trutnovska.

„S ohledem na to, že místní posádky vojenské i sboru národní bezpečnosti /policie, četnictvo/ jsou minimální a naprosto nestačí na řadu naléhavých úkolů stavíme nejzodpovědnější a nejsilnější stráže na nejdůležitějších místech v celém kraji v Žacléři jedna četa /mariánský důl, tkalcovna a porcelánka. V oříčí u Trutnova /elektrárna, přádelna, splav/, Voletiny, Horní Staré Město, Mladé Buky, Kalná Voda a v Trutnově samém, stráže u finančních úřadů, přejímajících komisí, pohotovostní oddíly při vystěhování Němců. Denně posíláme průměrně do strážní služby na 2 mužů.“237

Větší počet přijatých uchazečů do aktivní služby se projevil v problematickém zajištění ubytování těchto jednotek: „Od presentace jednáme s příslušnými úřady o ubytování v Trutnově. Až do dnešního dne nedošli jsme k uspokojivému řešení, poněvadž všechny budovy pokud by vyhovovaly jsou zabrány pro školy. Nabídnuté kasárny ve kterých byla dříve umístěna Národní stráž pojmou maximálně 2 lidí včetně těch co již jsou tam umístěni /7 příslušníků SNB dříve Národní stráž/. Jednání vedeme dále s malou nadějí na zdárný konec. Dosud je veškeré mužstvo ubytováno nouzově ve vagonech na nádraží v Trutnově /býv. Toledo/ a druhá část zatímně ve škole /býv. Železo/ (…) Ubytování ve vagonech

235 ABS Kanice, f. A 17, kart. 9, inv. j. 92. 236 Farář Hermann Schubert z Trutnova ve svých pamětech dokonce hovořil o tom, že v rámci SNB měli fungovat i uniformované ženy. O tom však nemáme žádné písemné doklady. V jeho paměti mimo jiné uvádí, že měli jednotky SNB přijít do Trutnova 13. června 1945. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16, s. 265. 237 ABS Kanice, f. A 14, kart. 10, inv. j. 129. 66 z důvodů bezpečnostních a kázeňských jakož i zdravotních jest naprosto nevyhovující a působí veliký obtíže organizační.“238

V citovaném hlášení velitele 2. oblasti 1. pluku SNB je dále přítomna velmi zajímavá informace o provedené reorganizaci příslušníků SNB: „Byla provedena nová organizace a přeskupení u býv. útvarů Toledo a Železo.“239 Organizační rozptýlení bývalých partyzánských jednotek bylo pravděpodobně reakcí na interně známé přehmaty těchto formací v revolučních dnech s všeobecně známou nekázní.

Jak ukazuje následný příklad, tak spolupráce sborů národní bezpečnosti s vojenskými jednotkami se neobešla bez komplikací a vzájemných konfliktů:

„Dne 4. VIII. t.r. naše četa nasazená do Žacléře k ochraně místních průmyslových podniků dostala se do rozporu s některými příslušníky vojska. V hostinci v němž byla část této pohotovostní čety ubytována konala se taneční zábava na níž byli přítomny místní Němky s nimiž příslušníci vojska tančili. Na zákrok por. Vlčka /SNB/ asi po 2 ti minutovém dohadováni byly Němky z místnosti vykázány za značných projevů odporu některých příslušníků vojska, ale za naprostého potlesku vyjádřeného souhlasu přítomného českého obecenstva.“240

Často kritizovaná byla i nedostatečná výstroj a výzbroj jednotek. K problémům s výstrojí uvedlo Oblastní velitelství Jičín následovné „Nejednotná barvou i střihem, v důsledku očekávané úpravy stejnokrojového předpisu často nevzhledná a opotřebovaná.“241 Situace vyzbrojení byla lepší, avšak znovu nebylo jednotné. K těmto komplikacím se přidávala rozsáhlá správní agenda, která byla většinou na úkor bezpečnostní služby. „Časté zhotovování seznamů Němců a cizinců zabírá velmi mnoho času. ředkládací lhůty, nařízené úřady a nadřízenými velitelstvími jsou často pro jejich krátkou dobu nesplnitelné.“242

Chování jednotek bylo mnohdy kritizováno nejen ze strany civilního obyvatelstva, ale závady byly zjištěny i během oficiálních kontrol. Provedená kontrola situace v pohraničí velitelem III/4 praporu mjr. pěch. Karlem Ježkem odhalila hned několik závad, které vedli velitele praporu k nepříliš pozitivnímu zhodnocení situace „Sbor národní bezpečnosti v Trutnově chová se neukázněně.“243 Svoje hodnocení následně podložil několika kázeňskými přestupky, kterých se měli dopustit v červenci 1945 členové SNB: „ odle hlášení pos. dozorčího důstojníka 23. 7. t.r. jezdí příslušníci SNB v neděli s dívkami na výlety v kočárech /v počtu 2 -3 /, které si samovolně nechávají zapřahat od německých sedláků, ač koní bylo

238 Tamtéž. 239 Tamtéž. 240 Tamtéž. 241 ABS Kanice, f. A 14, kart. 53, inv. j. 436. 242 Tamtéž. 243 ABS Kanice, f. A 17, kart. 14, inv. j. 112. 67 třeba k zemědělským pracem.“244 Ve svém hodnocení se dotkl i vztahů SNB s vojenskými představiteli „ říslušníci SNB nezdraví důstojníky, chovají se vyzývavě, povýšenecky vůči vojsku apod.“245

Během května a června probíhal nábor do tzv. pohotovostních oddílů Národní bezpečnosti, jejichž úkolem bylo úplné zajištění bezpečnosti v pohraničních oblastech. Rozděleny byly do 4 oblastí iberec, Trmice, Karlovy Vary a Trutnov. Trutnovský oddíl se dále rozdělil na 9. rotu v Broumově a 11. rotu v Trutnově. Mezi jejich úkoly patřilo zajištění pohraničí, spolupráce při evakuaci Němců, zpravodajská činnost a další různé asistence bezpečnostním složkám.246 Zároveň doplňovali personál sběrných a internačních středisek na Trutnovsku, kde zajišťovali strážní službu hlavně v době odsunu Němců.

10. Budování státní správy

Zásadní změnou prošel systém veřejné správy, který byl nahrazen soustavou národních výborů.247 Proměna byla aplikována na všech úrovních státní správy- zemské, okresní i místní. Národní výbory měly jak exekutivní, tak i samosprávnou funkci. Hlavním argumentem pro změnu systému bylo přesvědčení, že dojde k zjednodušení a odbyrokratizování správy.

Výbory byly na místní úrovni zakládány už ke konci války a bezprostředně po osvobození. Jejich založení bylo závislé zejména na místních podmínkách. V oblastech, kde byl vysoký počet tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva, byly posléze transformovány národní výbory do podoby správních komisí.248 Obecně platilo, že většina správních komisí byla zakládána v pohraničním území. Národním výborům byly přiděleny poměrně rozsáhlé kompetence od politické správy regionu až po hospodářské a bezpečnostní záležitosti. Z praktického hlediska měli ihned po osvobození zajistit základní politickou organizaci dané lokality. Současně mezi jejich úkoly patřilo zabezpečení a správa majetku, který byl vyvlastněn německému obyvatelstvu a kolaborantům.

V prvních týdnech po převzetí moci se musela státní správa potýkat s celou řadou obtíží. Závažnou komplikací pro budování byrokratického aparátu byl nedostatek vhodného personálu, který by obsadil důležité posty. Tento nedostatek byl obzvlášť citelný v obcích, kde převažovalo německé obyvatelstvo. Je nutné si uvědomit, že ve většině oblastí Trutnovska národní výbory (vedle místní ozbrojené

244 Tamtéž. 245 Tamtéž. 246 Asistence při zajišťování osob nebo např. při domovních prohlídkách. 247 Jelikož místní samosprávné úřady sehráli klíčovou roli při vysídlovací akci německého obyvatelstva, podívejme se stručně na stav byrokratického a aparátu. 248 Praxe vytváření úřadů byla různorodá. V prvních počátcích byly zakládány Revoluční národní výbory a následně transformovány do podoby národních výborů. Teprve po systematizování a zavedení příslušných směrnic byly zřízeny správní komise a národní výbory podle stanovených kritérií. 68 posádky249) fungovaly v prvních poválečných týdnech jako jediná faktická moc v oblasti. Z toho důvodu se mohly personální potíže výrazně odrážet na výsledné situaci v dané obci nebo městě. Připomenout je nutné, že členové národních výborů měli už od začátku velké kompetence vůči místnímu obyvatelstvu (ať už vymezené v rámci směrnic nebo samovolně přijaté). Mezi jejich právo patřilo například zatýkání, vyslýchání, zabavování a přerozdělování majetku.

Neuspořádané poměry v některých obcích, kde převažovalo německé obyvatelstvo, umožňovaly snadno zneužít pravomocí představitelů státní správy v obci. Po osvobození Trutnovska přijel do Pece pod Sněžkou Josef Černý, který se okamžitě prohlásil, ačkoliv k tomu neměl žádné oficiální pověření, předsedou národního výboru v obci. O jeho činnosti nás informuje velitelství stanice SNB ve Velké Úpě

„Zdejším konaným šetřením bylo zjištěno, že Černý přišel do ece jako samozvanec dne 5. června 45 a ihned na MNV v eci prohlásil, že bude členem tohoto výboru, při čemž si sám bez hlasování, resp. dohodnutí s ostatními členy pro sebe určil správu policejní. o svém příchodu do ece se Josef Černý spojil s příslušníky partyzánské skupiny „ ěst“, která se tenkráte nacházela v Peci v hotelu „Zelený potok“ a s těmito prováděl v okolí i v době noční různá neopodstatněná vyšetřování, při čemž se představoval jako policejní komisař.“250 Na základě svědeckých výpovědí osob z obce velitelství SNB konstatovalo, že „Černý mezi zdejším českým obyvatelstvem vystupuje neslušně a nepřístojně i vůči příslušníkům zdejší stanice.“251 V dalších písemných dokladech se mimo jiné uvádí, že měl pravidelně odvážet zabavený majetek v kufru do Jaroměře. Teprve po osobní intervenci členů OSK Trutnov byl jmenován v obci řádný národní výbor, přičemž Josef Černý odjel z obce.

Vytvořením civilní správy na Trutnovsku byl pověřen ONV Jičín. Východnější oblasti (s. o. Úpice) na konci války spravoval ONV v Náchodě.252

„Okres Jičín jest pověřen obsazováním části býv. Sudet a protože v některých místech není vůbec českého obyvatelstva nebo jen velmi málo a obsazení oněch krajů jest nemyslitelné bez přidělení úřednického a jiného personálu a sám Jičín nestačí dodati potřebný počet lidí, prosíme o přidělení dle níže uvedené sestavy. Z okresů, které se nezúčastní obsazování Sudet, bylo by nejvýše uvolniti

249 O působení vojenských jednotek na Trutnovsku a jejich zapojení do konsolidace situace v regionu nemám prozatím žádné podrobnější informace, přesto je nutné počítat s vojenskou mocí jako důležitým hráčem v oblasti. Nepochybně se výrazně podílely na zavádění prvních opatření vůči německému obyvatelstvu a dohledu na jejich dodržování. 250 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 90, inv. č. 21. V sepsaných pamětech V. Brunclík uvádí, že měl černý působit v Peci pod Sněžkou už v květnu. 251 Tamtéž. 252 K převzetí správy došlo na počátku června 1945, kdy byla oficiálně jmenována Ministerstvem vnitra OSK v Trutnově. ONV Náchod vedle Trutnovska spravoval i oblast Broumova, kde vznikla OSK 4. června 1945. 69 a/ četnictvo b/ policii c/ finanční stráž d/ úřednictvo, a to politické a správní úředníky, finanční úředníky, železniční a poštovní personál pro obsazení nádraží a kancelářský personál.

Jde o okresy Jilemnice, Vrchlabí, Trutnov, Vysoké n. J., Rokytnice n. J., Hostinné, Žacléř a Maršov.“253

Klíčovým momentem pro upevnění sítě národních výborů a správních komisí v regionu byl oficiální jmenování Okresní správní komise Trutnov Ministerstvem vnitra 2. června 1945. Ihned po jmenování okresní komise byla provedena revize fungujících místních národních výborů a znovuvytvořeny některé národní výbory bez účasti německého obyvatelstva.254

Nedostatek vhodných osob pro posty v civilní správě byl řešen organizovaným osídlováním vytipovaných oblastí z vnitrozemských regionů, jako tomu je u výše zmíněného hlášení ONV Jičín, odkud přicházeli Češi do pohraničí. Častým jevem bylo umísťování civilních zaměstnanců (učitelů, zaměstnanců poštovních a železničních úřadů) do německých obcí, aby mohli vedle svého povolání zastávat i funkci v civilní správě. Provizorně byl vždy jmenován alespoň předseda komise do doby, než bude možné jmenovat další členy „Kde pro nedostatek spolehlivých osob české národnosti byl dosud jmenován jen předseda místní komise, budou po přistěhování dalších Čechů a přezkoušení spolehlivosti jmenováni další členové místních správních komisí.“255 V Horních Albeřicích fungovala ještě v roce 1946 MSK, která měla pouze jednoho člena. Tím byl Bohumil Černý, který byl ustanoven předsedou 20. 6. 1945. Do obce byl přidělen jako člen finanční stráže. Podobná situace přetrvávala i v Suchém dole, kde měla MSK také pouze předsedu, kterým byl Václav Dufek, respicient finanční stráže.

V několika případech bylo sloučení řádného zaměstnání s výkonem služby ve státní správě časově neslučitelné. V říjnu roku 1945 si stěžoval resp. finanční stráže František Ponocný, předseda MSK v Horních a Dolních ysečinách, na časové vytížení z důvodů vykonávání dvou časově náročných zaměstnání „Jmenovaný již vykonává tuto funkci od 3 . června 45 a podle nařízení zemského finančního ředitelství (…) mohou zaměstnanci finanční stríže přidělení k vyživovací a zásobovací službě a vedení jiné agendy /až do zapracování náhradních sil/ u obecních úřadů vykonávati denně nejvýše 4 hodiny, které však pro výkon těchto prací pro rozsáhlost agendy a rozsáhlost obcí nepostačuje.“256

253 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. 254 OSK Trutnov byla transformována na Okresní národní výbor po volbách do národního shromáždění v roce 1946. První schůze nového ONV proběhla 24. června 1946. 255 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. 256 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 89, i.č. 1563. 70

Obec Členové místní Zaměstnání Funkce Pozn.: správní komise Albeřice Dolní Černý Bohumil vrch. resp. fin. str. předseda - Albeřice Horní Černý Bohumil vrch. resp. fin. str. předseda - Suchý Důl Chvalina Josef resp. fin. str. předseda - Temný Důl okvenc Antonín četn. strážm. předseda - Černá Hora Číha Samuel četn. vrch. strážm. předseda - Číha František strojník člen soc. dem. Janské ázně por. pěch. Frabt. Hendrich - předseda - Vojtěch Václav učitel člen - ysečiny Dolní ukáš Václav učitel předseda - ysečiny Horní ukáš Václav učitel předseda - Maršov I. Schröfel Rudolf úředník předseda - Maršov II. Schröfel Viktor úředník předseda - Maršov III. Siřínek Bedřich student předseda - Maršov IV. Grund František dělník předseda soc. dem Rýchory Bittner Bohumil čet. strážm. předseda - Sklenářovice Hofer Alois holič předseda - Svoboda n. Úpou Šmíd Václav - předseda - Gláslová Vlasta - člen - Komárek Karel učitel člen - Dolní Malá Úpa Skokan Věnclav poštmistr předseda - Horní Malá Úpa Kobík Josef učitel předseda - Velká Úpa I. Maruška Václav učitel předseda - Velká Úpa II. Maruška Václav učitel předseda - Velká Úpa III. Koudelka František učitel předseda - Přehled obcí se jmenovanou MSK nebo MNV. Stav ke dni 28. 6. 1945 257

Nedostatek úředníků na lokální úrovni se výrazně podepsal i na činnosti těchto orgánů a jejich neschopnosti provést všechny žádané úkony v řádné době. Na vzniklou situaci si ještě v říjnu roku 1945 stěžovala OSK Trutnov „V poslední době množí se stále častěji případy, že místní národní výbory a správní komise nevyřizují včas dotazy a příkazy, nepodávají v předepsaných lhůtách nařízená hlášení a

257 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. 71 zprávy ve všeobecných věcech správních, zejména ve věcech vyživovacích a zásobovacích, čímž agenda veřejné správy jest ztěžována.“258

Koncem července 1945 podala stanice SNB v Bernarticích zprávu o situaci v nedaleké Zlaté Olešnici: „Oznamuji, že obec Zlatá Olešnice, která má 563 obyvatel, má 56 příslušníků národnosti německé a 3 příslušníci národnosti české. V této obci není vhodné osoby, která by zastávala funkci předsedy místní správní komise a toto vedoucí místo jest neobsazeno. Aby agenda nevázla, vypomáhají tam příslušníci četnictva z Bernartic.“259

Ve výjimečných případech vykonávaly důležité funkce i osoby z řad místního německého obyvatelstva: „ rozatímně k vedení obecních záležitostí byl pověřen místních poměrů znalý bývalý vrchní četnický strážmistr ČSR Eduard Kasper, který po roce 38 jako sudetský Němec sloužil v Maršově IV u říšskoněmeckého četnictva. Kontrolu jeho práce provádí Národní Výbor v Maršově.“260 Jak je dále v zaslaném dokumentu uvedeno, jeho prozatímní řízení obecních záležitostí se nesetkalo s výrazným odporem, protože se choval „k českým lidem za německé okupace loyálně a nedal vůči těmto najevo protičeské smýšlení.“261 Předložený příklad mimo jiné ukazuje, že v prvních poválečných týdnech nebylo na místní úrovni vždy jasné, jaké československé státní orgány budou obnoveny. Ačkoliv zde fungoval národní výbor, složený z českého personálu, předpokládal, že bude v dohledné době ustanoven „český starosta případně vládní komisař pro obce“.262

V důležitých průmyslových oblastech se snažily prosadit podnikatelské subjekty svého zástupce do MNV a MSK. Sledovali tím zajisté důležitý cíl, aby měly možnost ovlivnit rozhodování příslušného úřadu a zároveň být informováni o jeho postupu, případě prostřednictvím svého kandidáta lobovat. Příkladem může být žádost Závodní rady Svatoňovické báňské společnosti z 30. června 1945 na jmenování Josefa Kábrta do okresní správní komise v Trutnově:263

„Vzhledem k tomu, že výše navržený je s hornictvím, jakož i jeho hospodářskými potřebami dostatečně obeznámen a poněvadž při dnešním hospodářském sloučení dolů svatoňovických, žacléřských a

258 Tamtéž. 259 Tamtéž. 260 Tamtéž. 261 Tamtéž. 262 Tamtéž. 263 Podobně o svého kandidáta žádala Závodní rada uhelných dolů v Žacléři, která se pokusila prosadit Bohuslava Prouzu do OSK. Svoji žádost nijak konkrétně nezdůvodnili konkrétní podnikovou potřebou, ale pouze charakterem jmenovaného. „Po celou dobu byl činný jako menšinový pracovník, dále v hnutí družstevním a získal si důvěru zdejšího dělnictva. Ve dnech převratových chopil se hned další práce veřejné a byl činný v Národním výboru v Žacléři.“ NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. Zasláno 2. 8. 1945. 72 radvanických bude složka „hornictví“ v našem okrese zaměstnávati více než 3 členů osazenstva, je jistě nárok na zastoupení z kruhů hornických více než oprávněný.“264

Zde je nutné upozornit na to, že podstatná část zmíněného čísla, které představuje počet zaměstnanců, byly osoby německé národnosti. Podobně se přihlásil s žádostí o jmenování svého kandidáta do OSK Trutnov Svaz osvobozených politických vězňů: „Žádost svoji zdůvodňuje skutečnostní, že členové zdejšího Svazu osvobozených politických vězňů jsou většinou zde umístěni v životnostech a průmyslu a veřejném životě a jako takoví máme přímý zájem na tom, aby veřejný a hospodářský život byl řízen ve smyslu programu vlády v Košicích.“265

O situaci byrokratického aparátu na začátku června 1945 podala zprávu OSK Trutnov

„Samotný okresní úřad má již dnes 3 českých zaměstnanců. otřeboval by však více sil zapracovaných do agendy okresního úřadu, zejména pro účtárnu a pokladnu. Vedením účtárny byl zatím pověřen účetní tajemník Jiruška od okresního úřadu v Náchodě.

okud se týče obecních úřadů, byly na těchto povětšině dosazeny prozatimní národní výbory. Ježto v těchto dnech byla jmenována okresní správní komise budou také tyto místní národní výbory nahrazeny správními komisemi, resp. správními komisaři

Do dnešního dne jsou zajištěny a v úplném chodu okresní a všechny místní vyživovací úřady, zásobování velkoobchodů, příděl živočišných a rostlinných potravin z rolnického okresního společenstva (…)“266

11. Německé obyvatelstvo na Trutnovsku v r. 1945 - 1946

Zjištění početních stavů přítomného německého obyvatelstva v prvních dnech po osvobození je velmi komplikované. Úřady při sestavování seznamů osob v mnoha případech označovaly jednotně říšské i československé Němce. Věková struktura přítomného obyvatelstva odpovídala zřejmě všeobecnému trendu v celém Československu. Většina mužů byla odvedena na frontu, kde je pravděpodobně zastihl konec války, nebo padli během bojů za druhé světové války. Místní německé obyvatelstvo se proto skládalo z osob ženského pohlaví, dětí a dospívajících či z přestárlých osob. Toto věkové rozvrstvení potvrzují i statistické přehledy odsunutých osob. V následujících kapitolách bude věnován zájem už výhradně domácímu německému obyvatelstvu, resp. osobám, které žily v trutnovském okresu před rokem 1938.

264 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. 265 Tamtéž. 266 NA, f. ZÚ-D, kart. 80, inv. č. 376 73

11.1 Postavení německého obyvatelstva

Pro německé obyvatelstvo byly první poválečné měsíce velmi komplikované. Jejich situaci ještě více ztěžovala všeobecná vlna protiněmeckých nálad, která propukla s koncem druhé světové války.267 „Protiněmecké nálady silně rezonovaly v širokých vrstvách obyvatelstva. Zejména v řadách politických elit a v městském prostředí panovalo přesvědčení, že problematika existence ‚nepřátelských‘ menšin ve státě musí být vyřešena rychle a rázně a že je k tomu v dané chvíli nejvhodnější příležitost.“268

Postavení Němců bylo vymezeno několika prezidentskými dekrety a vládními předpisy. Výrazné kompetence vůči této skupině osoby měly národní výbory (správní komise), které mohly pomocí různých nařízení upravovat životní podmínky Němců. Nejpodstatnějším kritériem, které se vztahovalo na část německého obyvatelstva, bylo jejich kvalifikování na tzv. státně nespolehlivé obyvatelstvo. „V podstatě šlo o jejich vyloučení ze společenství plnoprávných občanů, což se týkalo nejen Němců a Maďarů, ale rovněž těch osob z řad Čechů, Slováků nebo příslušníků jiných slovanských národností, jež byly v dané době považovány za zrádce národní věci nebo kolaboranty s okupanty.“269 Okruh osob, spadajících do této kategorie, byl vymezen vládním nařízením z 5. května 1945.

Jednou z nejvýznamnějších poválečných úprav, které měly masový dopad na německé obyvatelstvo, bylo hromadné odebrání československého občanství. Jedinou výjimku představovali antifašisté za předpokladu, že budou schopni prokázat zachování věrnosti republice.270 Na základě dekretu prezidenta republiky číslo 33/1945 Sb. 271 , který prezident podepsal 3. srpna 1945, ztratili všichni bývalí českoslovenští státní občané německé národnosti své československé občanství. Ztráta občanství byla datována do období, kdy získali německou státní příslušnost nebo se přihlásili z vlastní vůle k Němcům. „To se týkalo jak naprosté většiny sudetských a za specifických okolností i určité části tzv. karpatských Němců na Slovensku, tak národnostně nevyhraněného obyvatelstva žijícího zejména na Těšínsku,

267 Vlna protiněmeckých nálad zasáhla hlavně město Trutnov a některé obce na Úpicku. Ve zbylých lokalitách nemáme zaznamenané žádné větší incidenty. 268 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 83. 269 Tamtéž, s. 85. 270 O zachování státního občanství mohli za určitých okolností požádat němečtí antifašisté. Základním předpokladem pro uznání jejich nároku bylo doložení, že zůstali věrni Československu. Zároveň museli doložit, že se aktivně podíleli na osvobození republiky nebo trpěli během nacistické okupace. Pokud splňovali tyto podmínky, dostali od místních správních orgánů tzv. prozatímní osvědčení o zachování čs. občanství. Vrácení občanství se připouštělo i u osob ve smíšených manželstvích. Do konce roku se toto týkalo pouze u německých žen, provdaných za Čechy nebo Slováky. S uznáním smíšených manželství, ve kterých se Němec provdat za Češku, se nespěchalo a jednání o této záležitosti bylo spíše oddalováno. Pravidelně byly na veřejných místech a v regionálních periodikách zveřejňovány seznamy žadatelů prozatímní osvědčení. K jejich žádosti mohl kdokoliv, pokud měl relevantní důkazy, vznést námitku. 271 Viz: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html 74

Hlučínsku nebo Vitorazsku.“272 Nezapomnělo se na československé Němce, kteří z různých důvodů nezískali od okupantů německou státní příslušnost. Tyto osoby pozbyly státního občanství ke dni 10. srpna 1945. Pomocí ústavního dekretu 33/1945 Sb. byly jednotlivé osoby zbaveny občanství na základně etnické příslušnosti, aniž by bylo konkrétně posuzováno jejich osobní provinění. Jak autoři VNPČP upozorňují, právě hromadné odnětí občanství etnicky kategorizovaným osobám otevřelo prostor pro popření jejich práva setrvat v Československu.273

V květnu a červnu bylo vydáno několik důležitých dekretů prezidenta republiky, které zásadním způsobem proměnily sociální situaci většiny Němců. Vydaným dekretem č. 5/1945 Sb. 274 (19. května 1945) byly dány pod národní správu všechny majetky Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, u kterých to „vyžadoval plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých.“275 Jak upozorňují autoři VNČP, v praktickém uplatnění byla národní správa zavedena takřka do všech majetkových podstat, jejichž vlastníci byli považováni za tzv. státně nespolehlivé osoby.276 Uvalení národní správy na majetek představovalo způsob, kterým bylo možné zabavit Němcům téměř jakýkoliv majetek a poskytnout ho novým osídlencům k dispozici. Odnětí majetku bylo, zejména díky úsilí komunistických politiků, bez jakékoliv náhrady. Finanční situaci Němců komplikovaly i další normy, které regulovaly finanční operace Němců pomocí povinného vedení vázaných účtů.277

Společně se zásahy do majetkových práv se na německé obyvatelstvo vztahovala další diskriminační opatření. Tyto zásahy se neomezovaly pouze na občanskoprávní sféru, ale vstupovaly i do sociální a veřejné sféry. „Němci byli vyloučeni z výkonu veřejných služeb a německým zaměstnancům byly zastaveny výplaty služebních a zaopatřovacích platů. Zpočátku se jim nevyplácely ani dávky sociálního pojištění, poskytovaly se pouze podpory, ovšem ve velmi limitované míře.“278 Od druhé poloviny května se na Němce vztahoval příděl zboží pomocí lístků.279 Zároveň ztratili tzv. státně nespolehlivé osoby možnost volit nebo být voleni do veřejných úřadů.

272 VNPČP, II. díl, sv. 1, s. 87. 273 Tamtéž. 274 Viz: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html 275 VNPČP, II. díl, sv. 1, s. 89. 276 Tamtéž, s. 89. 277 Na vázané účty byly osoby německé národnosti nuceny vložit všechny své cennosti. Přes vázaný účet bylo nutné vést další finanční operace, např. výplaty mezd či sociální podpory, pokud jejich hodnota převyšovala částku 2.000 Kčs. 278 Tamtéž, s. 91-92. 279 Podle vzpomínek pamětníků například neměli Němci, kteří nebyli pod ochranou, možnost koupit maso. 75

Všechny německé školy byly zavřeny. Přijímání německých dětí do českých škol bylo maximálně omezováno a bylo možné výhradně za předpokladu, že jeho přijetí do školy potvrdil národní výbor či správní komise. Podmínkou bylo, že rodiče těchto dětí vlastnili potvrzení o státní spolehlivosti. Ze vzpomínek manželů Vojtěchových, kteří v roce 1945 převzali školu v Janských ázních, je patrné, že alespoň část německých dětí v obci byla přijata do školy a nastoupila do nového školního roku v září 1945.280 To potvrzuje i Jaroslav Diblík v knize o Janských ázních: „3. září bylo za účasti občanů zahájeno vyučování ve dvou třídách. Do školních lavic usedlo 24 českých a 27 německých dětí. Počet žáků základní školy se během roku 1945 změnil. 29. června 1946 bylo už ve škole zapsáno 59 žáků, z toho pouze 8 německé národnosti.“281

Německé spolky byly bez výjimky zrušeny a německé obyvatelstvo ztratilo možnost číst noviny v německém jazyce. Citlivou záležitostí se stalo užívání němčiny na veřejnosti, které se velmi často setkávalo s negativní reakcí přítomných osob české národnosti. Bez výjimek bylo zrušeno užívání němčiny i během bohoslužeb. V Trutnově se první bohoslužba vedená v českém jazyce konala 27. května 1945, na kterou mělo přijít 200 lidí. Ze vzpomínek Hermanna Schuberta není však jasné, kolik „zvědavců“ bylo německé národnosti.282 Samozřejmostí bylo jednání na úřadech výhradně českým jazykem.

Bez rozdílu byly během krátké doby počeštěny všechny veřejné nápisy a tabule v německém jazyce. V řadě obcí to přinášelo nečekané komplikace.283

„Oznamuji, že ve zdejší obci byly pouze německé názvy obce, které byly odstraněny a příležitostně budou nahrazeny českými nápisy.“284 Z citované zprávy MSK v Černé Hoře je patrné, že odstranění německých tabulí proběhlo vcelku rychle, její nahrazení za české bylo naopak přinejmenším liknavé. To dokládá i nařízení zaslané OSK Trutnov z 25. 6. 1945 všem MSK a OSK: „Nařizuji, aby neprodleně byly orientační tabulky, které pro německý text byly odstraněny byly nahraženy tabulkami s textem českým a umístěny na patřičná místa. Četnické stanice budou ve svých obvodech toto nařízení kontrolovati a zjištěné závady hlásiti.“285

V souvislosti s odstraněním tabulí byly ničeny i symboly, které připomínaly nebo znázorňovaly období nacistické okupace. V Královci nebyly ušetřeny ničení nacistických symbolů ani stromy, které se nacházely na hřbitově: „ o obou stranách pomníku padlým obětem války jsou vsazeny duby, které

280 Musím zde pracovat u s tezí, že se nejednalo výhradně o děti antifašistů. 281 DIB ÍK, Jaroslav. Janské Lázně. Janské ázně Místní národní výbor, 1975, nestr. 282 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16 ,829 s. 264. 283 To komplikovalo situaci hlavně v horských střediscích a v Janských ázních, kde bezprostředně po konsolidování situace začala turistická a lázeňská sezóna. 284 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 89, inv. č. 1563. 285 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 1, inv. č. 424, ukl. č. 46. 76 symbolizují nenáviděný německý militarismus. Tyto duby byly podle zápisu v obecní kronice vsazeny jako náhrada za původně vsazení lipové stromy, které byly v předchozích letech z nenávisti vykáceny.“286 Společně s odstraněním stromů byly odstraňovány závady i na náhrobcích. „Na hřbitově v Königshanu na pravé straně a blízko od hlavního vchodu jest umístěn náhrobek rodiny Dreselovy (…) zakreslený hákový kříž a písmena SS jsou s kamene částečně otesána, avšak přesto jsou dosud znatelná.“287 Odstraňování nápisů na náhrobcích se nevyhnulo ani hřbitovu v Mladých Bukách, kde byly odstraněny 4 hroby padlých příslušníků bývalé německé branné moci. Tyto hroby byly označeny podle zprávy velitelství SNB helmou s hákovým křížem.288

V rámci odstranění všech německých nápisů probíhala i revize názvosloví a místních jmen obcí, ulic a budov. Kontrole se vymklo přejmenování většiny hotelů v turistických střediscích. Vžité názvy byly během období po roce 1945 několikrát změněny u více jak desítky horských hotelů. Nejvíce byl však kritizován postup názvoslovné komise, jež měla sjednotit pojmenovávání hotelů a penzionů v Peci pod Sněžkou. Z iniciativy zmíněné komise měly hotely a penziony získat nové názvy jako „sasanka, meruzalka, ostříž, hořec, kuklík, vraneček, čarovník, prvosenka“289.

Velká pozornost byla věnována i počeštění názvů obcí. V případě Německé Brusnice bylo její přejmenování dovedeno až do krajnosti. Po celé období před rokem 1945 bylo pojmenování obce užíváno výlučně v německém jazyce. V případě, kdy bylo potřebné využít český ekvivalent názvu obce, byl užíván název Německá Brusnice. Jak dokládají dochované písemné zprávy o průběhu přejmenování zmíněné obce, nebyl v poválečném období akceptován ani český ekvivalent původního německého názvu. Přídomek „německá“ byl vnímán jako nevhodný a byla tudíž hledána vhodná náhrada, ve které by však zůstalo alespoň označení Brusnice. Problematické bylo hledání českých názvů některých vžitých označení horských bud a dalších oblastí.

Na německé obyvatelstvo se vztahovaly další normy, které například zakazovaly volný pohyb mezi jednotlivými obcemi bez příslušného povolení, cestování veřejnou dopravou bylo možné pouze na základě úředního souhlasu. Praxe udělování těchto povolení se však velmi různila a byla též nejednotně vykládána. Během kontroly jednotkami SNB na trati Trutnov- Svoboda nad Úpou- Janské ázně, která byla prováděna 19. června 1946, byla zatčena Anna Pauschenová „Tato se vykázala povolením pro jízdu vlakem a autobusem ČSD vydanou dne 8. června 46 MNV ve Velké Úpě. Účel cesty udala, že si byla pro peníze ve spořitelně v Trutnově.“290 Jak je v zapsané zprávě o zjištěném problému uvedeno, podle

286 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1886. 287 Tamtéž. 288 Tamtéž. 289 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 92, inv. č. 1571. 290 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1992. 77 výnosu Zemského národního výboru z 19. 2. 1946, může povolení k jízdě veřejnou dopravou vydávat výhradně ONV. „Dle banketu, který je natištěn rozmnožovacím strojem je s toho patrno, že MNV ve Velké Úpě toto provádí stále a každému něm. příslušníku.“291

Do komplikované situace se dostali zaměstnanci průmyslových podniků, kteří do své práce museli dojíždět veřejnou dopravou. Z dochovaných dokumentů je možné usoudit, že těmto osobám bylo povolení jízdy většinou uděleno.292 Zajímavé je, že často podávaly tuto žádost přímo podniky, u kterých osoby německé národnosti pracovaly. V roce 1946 byly velmi zpřísněny podmínky udělování těchto povolení, protože v období probíhajícího odsunu německého obyvatelstva nebylo žádoucí nechat volně cestovat, i na povolenky, německé obyvatelstvo. 18. prosince 1946, kdy byl odsun německého obyvatelstva prakticky zastaven, byl zrušen zákaz cestování pro osoby německé národnosti.

Bezprostředně po převzetí moci v květnu 1945 bylo zavedeno opatření, které zakazovalo pohyb Němců po 20 hodině večerní na veřejnosti.293 Zároveň při pohybu na veřejnosti museli být Němci viditelně označeni nášivkou nebo pásku s písmenem „N“.

O zavedení označení všech osob německé národnosti jednala OSK Trutnov 7. 6. 1945: „Bylo usneseno, že pásky „N“ musí nositi všichni Němci bez rozdílu. KSČ vydá mimo to všem svým příslušníkům pásku s nápisem „ od ochranou KSČ“. Totéž učiní i strana sociálně-demokratická. Obě tyto strany pak za vydání pásky ručí i před úřady. Podobnou pásku obdrží i ostatní Němci, pokud o nich Bezpečností sbor zjistí, že se zúčastnili aktivně boje pro Čsl. republiku.“294 V Úpici bylo nařízeno nošení označení pro Němce o den déle.295 Podrobnější instrukce podala OSK Trutnov na jaře roku 1946 „Všichni Němci od 10 roků musí nositi bílou pásku na pravé ruce, 10 cm širokou, pevně přišitou na rukávě as 20 cm od ramene. Němci, kteří pracují, mají na bílé pásce natištěno písmeno „P“ a razítko místního národního výboru. Ti Němci, kteří obdrží legitimaci, že jsou antifašisté, jsou osvobozeni od povinnosti nositi označení páskou.“296

Ze služebních zápisů četnických stanic a stanic SNB vyplývá, že nebylo výjimečné, kdy se osoby německé národnosti pohybovaly na veřejnosti bez příslušného označení.297 To konstatovala i OSK v druhé

291 Tamtéž. 292 Jedná se o případy, kdy dotyčná osoba neměla nárok na status specialisty. 293 Toto opatření bylo platné i v roce 1946. Na jaře tohoto roku bylo zároveň konkretizováno, že výjimkou je pracovní nasazení osob. 294 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1. 295 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16 ,829 s. 264. 296 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1849. 297 Nošení pásky bylo složité, protože hlavně v prvních týdnech po osvobození se stávaly osob, které byly označené páskou pro Němce, cílem různých útoků na veřejných místech ze strany českého obyvatelstva. 78 polovině června 1945, kdy nařídila, aby bezpečnostní orgány prováděli kontroly na ulicích. V případě, že je příslušníci bezpečnostních složek přistihly, byla jim uložena pokuta v rozmezí 50 až 100 Kčs.298

Do této situace se dostala Herta Trömerová z Velké Úpy. V dubnu r. 1946 byla přistižena (nebo udána), že se pohybovala na veřejnosti bez pásky. Následně se musela dostavit na MSK ve Velké Úpě, kde byla podle dochovaného protokolu vyslechnuta v této záležitosti „Herta Trömerová udává uvedeného dne, jsem skutečně předepsanou pásku na rukávě neměla a stalo tak proto, že jsem pásku ve spěchu zapomněla doma.“299

Složitou otázkou bylo označení německý osob, které žily ve smíšeném manželství. V červnu roku 1945 požádal Štěpán Holý, aby byla osvobozena jeho manželka Helena Umlaufová (německé národnosti) od nošení označení, které bylo předepsané pro občany německé národnosti. Svoji žádost odůvodňoval tím, že je provdána za Čecha. OSK Trutnov sdělila na její žádost následovné „Sděluji Vám, že Vaše manželka provdána získala pouze Vaši domovskou případně státní příslušnost, zůstala však národnosti německé a tím se na ni vztahují všechna ustanovení platná pro Němce. O její státní příslušnosti bude moci býti rozhodnuto později po vydání příslušných zákonných ustanovení.“ 300 OSK Trutnov zamítla žádost navzdory tomu, že její kladné vyřízení doporučila MSK Trutnov.

Označení pro občany německé národnosti bylo oficiálně zrušeno koncem ledna 1947. Ihned se setkalo s bouřlivou reakcí českého obyvatelstva. 25. ledna 1947 byl na stránkách periodika Jednota otištěn článek, který odsoudil tento příslušný výnos: „Jest pozoruhodné, že již druhým rokem zapomínáme a odpouštíme. Mezi námi žije ještě mnoho a mnoho Němců, kteří se se svou úlisnou povahou dovedou vtírati do společnosti i se svým označením. Jak tomu bude nyní, když je pomalu stupeň za stupněm stavíme do řad vedle nás?“301 V prosinci předchozího roku si stěžovalo vedení Východočeských uhelných dolů na zvěsti, že by mělo být znovu vyžadováno označení německých specialistů páskou na rameni. Ve své stížnosti upozornili na fungující praxi „toto opatření nebylo via facti již delší období praktikováno. Ředitelství Východočeských uhelných dolů je toho názoru, že obnovení nařízení podle příslušného ustanovení směrnic ministerstva vnitra (…) by mezi německými horníky vyvolalo značný rozruch a mělo by odraz i v jejich pracovní morálce. Žádáme proto Vaše ministerstvo, aby laskavě vyrozumělo

298 Nejčastějším trestem za nenošení pásky označení pro Němce byla peněžní pokuta, ačkoliv OSK Trutnov rozhodla 25. června 1945, že „Němec, který bude přistižen bez pásky „N“ bude zařazen do pracovního tábora.“ Jedná se příklad rozdílného postupu v rámci všeobecných nařízení a následné praxe v každodenním životě. 299 SOkA Trutnov, MěNV Velká Úpa, kart. 3, inv. č. 121, ukl. č. 19. 300 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1851. 301 Jednota, 1947, ročník III, č. 4. 79 bezpečnostního referenta ONV v Trutnově p. Vyhnálka, že provedení vnějšího označení pro německé specialisty není žádoucí.“302

Zakázáno měli Němci i používání telefonu a telegramu. Zároveň museli odevzdat jízdní kola. Počáteční zákaz posílání poštovních dopisů byl následně uvolněn, ale doručované a zasílané dopisy byly cenzurovány. Přehled o obsahu censurovaných dopisů můžeme zrekonstruovat na základě hlášení o výsledcích censury dopisů v Maršově IV.: „Dopis, odepsaný dne 28. . 46 odsunutým Němcem Jindřichem Maiem z euschen č. 2 , okr. össneck- Duryňsko, antifašistovi Aloisu Mühllerovi v Maršově IV. V dopise, který obsahoval osobní nezávadní zprávy, bylo připojeno několik výstřižků z německých novin, pojednávajících o poměrech v Německu i v ČSR.“303 Z uvedeného příkladu je zároveň patrné, že censura listovných zásilek byla prováděna bez rozdílu u všech osob německé národnosti.

Neopatrné informování adresáta o různých záležitostech mohlo vést až k úřednímu vyšetřování: „Dne . 6. 45 zaslala Růžena Neubauerová, bytem raha VII, Myslbekovo náměstí , majitelka domu čp. 5 v Žacléři svým známým do Žacléře dopis, že v jejím domě v Žacléři čp. 5 se nacházejí nějaké zbraně po jejím otci.“304 Na tuto informaci okamžitě reagovala místní četnická stanice a 25. 6. vykonala domovní prohlídku, při níž našla 7 loveckých pušek a uschované rádio. Všechny tyto věci byly nalezeny v podkrovní místnosti, aniž by byly ukryty. O dalším postupu vůči zainteresovaným osobám nemáme žádné informace.

O provádění censury dopisů bezpečnostními orgány se brzy všeobecně vědělo. Z toho důvodu se snažili Němci obejít censuru přicházející pošty adresováním dopisů na své zaměstnavatele nebo jiné osoby, u nichž se dalo předpokládat, že nebude jejich pošta censurována: „ ři kontrole korespondence Němců byl pozastaven dopis, který byl adresován na zaměstnavatele, ale jeho obsah byl určen pro Němku. Bylo učiněno opatřená, že zaměstnavatel musí tako dopis nejprve předložiti censuře a pak event. doručit.“305 Opakovaně přicházela na úřední místa různá udání, že české obyvatelstvo zprostředkovává poštovní styk mezi Němci. Celá záležitost se dokonce opakovaně dostala do novin. 20. dubna 1946 vyšel v Jednotě krátký článek o tomto nezákonném počínání českých obyvatel: „V poslední době se množí případy, že české občanstvo zprostředkovává písemný styk Němců s Němci apod.“306

S výjimkou antifašistů byly všem Němcům odebrány radiopřijímače. Podobně jako v případě listovních zásilek, bylo i v rámci radiopřijímačů české obyvatelstvo očima bezpečnostních orgánů nedisciplinované. Ještě v dubnu r. 1946 konstatovala OSK Trutnov, že řada ustanovení není dodržována. Mezi nimi bylo

302 ABS Kanice, f. E 6, kart. 3, inv. j. 7. 303 ABS Kanice, f. A 17, kart. 13, inv. j. 111. 304 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 3, inv. č. 447, ukl. č. 48. 305 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 153, inv. č. 2035. 306 Jednota, 1946, ročník II, č. 16. 80 upozorněno na stále platné ustanovení o radiopřijímačích „Osoby české národnosti, vlastnící radiový přijímač, nesmějí umožňovati německým osobám poslech rozhlasu, právě tak jako písemný styk.“307 Nedodržování ustanovení ze strany českého obyvatelstva si všimli i příslušníci stanice SNB ve Velké Úpě, kde majitelé radiopřijímačů „mají tyto aparáty umístěny tak, že veškeré zprávy, jakož i vše ostatní s nimi odposlouchávají osoby německé národností, které s nimi dosud jako bývalí majitelé buď bydlí a neb jsou u nich jako různé síly zaměstnány a dokonce, že v nepřítomnosti národních správců a příslušníků jejich rodin Němci sami zprávy odposlouchávají, resp. snadno odposlouchati mohou.“308

Zajištění potravin a dalších předmětů základní životní potřeby bylo značně komplikované, protože mohli Němci nakupovat pouze ve vymezeném čase. 24. července 1945 vydala OSK Trutnov vyhlášku, ve které byla stanovena nákupní doba pro Němce: „ ro osoby německé národnosti /nosící bílé pásky s písmenem N/ ustanovuje se nákupní doba v obchodech a živnostech pouze v době od 8-9 a od 16-17 hod. V jiné době nesmí býti Němci obsluhováni.“309 V roce 1946 byla nákupní doba pro Němce upravena „Nákupní doba pro Němce bude v nejbližších dnech v Trutnově upravena následovně pouze od 3-5 hodin odpoledne mimo mlékáren, kde se povoluje nákupní doba od až hodin.“310 Dodržování tohoto předpisu však nebylo možné hlídat v celé oblasti. Například v Radvanicích byly všechny místní obchody v rukou Němců, tudíž dodržování stanovené nákupní doby pro Němce nebylo prakticky vůbec dodržováno. V porovnání s okresem Vrchlabí byly podmínky na Trutnovsku benevolentnější. 8. září adresovali stížnost němečtí komunisté z Vrchlabí přímo K. Gottwaldovi, kde si stěžovali na špatné podmínky „Nákupní doba byla stanovena pro Němce na jednu hodinu denně, přičemž příslušná vyhláška se ani nezmiňuje o nějaké výjimce pro osoby vyňaté z opatření proti Němcům.“311

S omezením volnosti pohybu se pojilo i téměř absolutní omezení volnočasových aktivit. Němci nesměli navštěvovat představení v kině, s výjimkou těch, které byly povinné pro všechny Němce.312 Zákaz vstupu měli na kulturní akce a další společenské akce. Z písemných pramenů je však patrné, že zákaz navštěvování kulturních a zábavných akcí nebyl vždy dodržován. Velmi často se na jeho porušení podíleli českoslovenští občané. „Němka Marie Tammová, zaměstnankyně v hostinci Lokvence, byla vyzvána národním správcem Janečkem z Horního Žďáru k tanci. ři tanci byla upozorněna i s Janečkem, že

307 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1849. 308 SOkA Trutnov, f. MěNV Velká Úpa, kart. 3, inv. č. 121, ukl. č. 19. 309 Rozhodnutí o zavedení jednotné nákupní doby bylo projednáváno na základě návrhu MNV Trutnov 20. 7. 1945. Je pravděpodobné, že příslušná směrnice byla následně přeposlána i dalším správním komisím v regionu. SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 1, inv. č. 424, ukl. č. 46. 310 Jednota. ist krkonošského kraje. Trutnov Národní fronta v Trutnově, 1946, ročník II, č. 15. 311 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 396 [CD]. 312 Od 13. května 1945 byl promítán v Trutnově ve 4 turnusech americký Preludium války, natočený v r. 1942. MSK Trutnov nařídila povinnou účast německého obyvatelstva. Na každý kmenový list německé rodiny se musela dostavit na promítání alespoň jedna osoba. Velmi kritizována byla povinnost zaměstnavatele uvolnit německého zaměstnance ze zaměstnání na nezbytnou dobu, po kterou byl film promítán. 81 němcům je přístup na ples zakázán. o tomto upozornění němka Marie Tammová okamžitě opustila taneční sál a šla dále po dvé práci v kuchyni.“313 Podobná vyšetřování byla v drtivé většině případů započata na ústní nebo písemné udání.

Velké vyšetřování proběhlo po konání oslavy stříbrné svatby Václava Hintnera, která se uskutečnila 19. května 1946 v hostinci Červenokostelecká bouda. Celkem bylo v úřadovně MSK ve Velké Úpě vyslechnuto 17 osob německé národnosti, které se měly zúčastnit jmenované oslavy. Protokol o výslechu všech osob byl sepsán až 2. července, tedy až po 44 dnech od konání oslavy. Jak je v zápisu uvedeno, tři osoby již nebylo možné po takového době vyslechnout, protože byly odsunuty mimo území Československa. Všechny vyslýchané osoby společně uvedly na svoji obhajobu následující „Bylo nám povoleno majitelem Červenokostelecké boudy, Čechem Antonínem Nývltem, oslavit stříbrnou svatbu Wenzela Hintera v jeho hostinci a proto jsme se domnívali, že na tom není nic trestného. O tom, že mají Němci přístup do hostinců zakázán, jsme nevěděli.“314 Tři osoby, které byly vyšetřovány ve spojitosti s tímto incidentem, odůvodnili svoji účast na této akci, jako čistě náhodnou.

Navštěvování zábavních akcí a hospod Němci bylo opakovaně kritizováno hlavně na Žacléřsku. ze to připsat zejména specifickým podmínkám v celé oblasti z důvodu vysokého počtu německého obyvatelstva zaměstnaného v tamních dolech. V dubnu r. 1948 vyšetřovala místní stanice SNB Františka Nývlta, jehož hostinec měli navštěvovat i místní Němci: „ okud se týče návštěvy hostince Němci, nebo živly holdující pití, jest na druhé straně pravdou, že do těchto společností řádný občan nejde. Nývlt obdržel od ONV licenci na reprodukci hudby ve svém podniku, při kteréžto reprodukované hudbě se pořádají tancovačky, navštěvované nejen Němci ale i Čechy. Tento zjev návštěv podobných hostinců s reprodukovanou hudbou jest zde znám a děje se tak všude jako v hostinci u Tučku v Černé Vodě, Na Jámě na dolech v Žacléři, Na Kvintě na Rýchorách tak i v Křenově.“315 V protokolu je následně uvedena velmi zajímavá informace o jedincích, kteří navštěvovali jmenované hostince: „ ravdou jest, že z Čechů navštěvuje tyto podniky pouze omladina, ale z Němců jdou všichni, mladí i staří. ro Němce žádná zábava pořádána nebyla a není známo, že by v okolních obcích byl vstup Němcům, většinou specialistům horníků a jejich rodinám, zakázán.“316 Že bylo v rámci celookresní poměrů Žacléřsko specifické, dokládá publikovaný článek v periodiku Jednota z 9. března 1946. Podle autora článku se měl konat přechozí den v Národním domě v Žacléři hornický ples pro české horníky, „na kterém však byla zastoupena většina plesajících obyvatelstvem německé národnosti.“317 Autor krátkého článku neváhal dodat „Není to první

313 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 89, inv. č. 1563. 314 SOkA Trutnov, f. MěNV Velká Úpa, kart. 3, inv. č. 123, ukl. č. 19. 315 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1866. 316 Tamtéž. 317 Jednota, 1946, roč. II, č. 10. 82 stížnost, která přichází ze Žacléře a musíme dnes učinit veřejnou výtku nejen pořadatelstvu, ale i všem ostatním, kteří podporují takové přítelíčkování s Němci.“318

„Styk českého obyvatelstva s Němci buď omezen na míru nezbytně nutnou. Každý Čech jest současně povinen učiniti hlášení na nejbližší stanici SNB, jakmile mu bude známo, že někdo z Čechů tuto nezbytnou míru překračuje.“319 Citovaný text pochází z vyhlášky OSK v Trutnově, opakovaně rozeslané v dubnu r. 1946. Z textu je evidentní snaha co nejvíce omezit styk českého obyvatelstva s německým. Velmi neurčitě je však popsána hranice, za kterou se už nejedná o nezbytný kontakt. Právě neurčité vymezení tolerovaného kontaktu s Němci bylo velmi často zneužíváno ze strany českého obyvatelstva. Jsou dochované desítky písemných stížností a vyšetřování založených na předchozím udání.

Výjimečný nebyl ani intimní kontakt s ženami německé národnosti. „Úředním zjištěním a vlastním doznáním jest prokázáno, že Selma Murbová (…) bytem v Žacléři čp. 25 udržuje téměř veřejně vážnou známost s Čechem Jiřím rausem z Trutnova, ač tento jest dosud ženatý. Mimo toho jest nejdůvodnější podezření, že udržuje ještě jiné styky s českými muži, což vše zavdává podnět k veřejnému pohoršení. roto se doporučuje její odsun při nejbližším odsunu Němců.“ 320 Těchto případů evidujeme ve sledovaném období na desítky. Ještě větší množství těchto případů se mohlo odehrát, aniž by byly jakýmkoliv způsobem zachyceny do písemných dokumentů.

11.2 Pracovní povinnost tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva

S koncem války a odchodem několika tisíc osob, které byly na Trutnovsku soustřeďovány jako pracovní síla, se stalo velmi aktuální otázkou zajištění dostatku pracovních sil. Úvahy o pracovní povinnosti části osob, zejména tzv. státně nespolehlivých, v podstatě reagovaly na nedostatek pracovních sil způsobených odchodem pracovních sil z regionu v roce.321

Zpočátku se hlavní iniciativy v rámci zavádění pracovní povinnosti chopily národní výbory a správní komise, resp. i pracovní úřady a další pravidelné i nepravidelné ozbrojené složky, které zaváděly pracovní povinnost podle lokální potřeby. Jak upozorňují autoři VNČP, bylo pracovní přidělování Němců zejména v zemědělství „realizováno jako svého druhu „revoluční opatření“ bez odpovídajícího právního základu.“322 Ponechání iniciativy na nižších složkách státního aparátu (MV a SK) dodatečně potvrdilo ministerstvo vnitra směrnicí vydanou dne 28. července 1945, ve které podalo instrukce k využívání internovaných osob na různé manuální práce.

318 Tamtéž. 319 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 108, inv. č. 1849. 320 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 4, inv. č. 454, ukl. č. 49. 321 Vazebně zajištění Němci, kteří byli určeni na práci, nedostávali žádnou finanční výplatu za odvedenou práci. 322 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 134. 83

Bezprostředně po osvobození Trutnovska bylo německé obyvatelstvo nasazeno k odklizení válečného materiálu, který za s sebou nechala ustupující německá armáda. Nejvíce se tato opatření dotklo německého obyvatelstva žijícího v soudním okrese Trutnov a Úpice. Podle pamětníků měla být většina Němců ze soudního okresu Úpice přesunuta na práci už v červnu do sousedních vnitrozemských okresů.

Vzniklý nedostatek pracovní sil byl mimo jiné řešen přemístěním Němců ze soudního okresu Trutnov do Úpice. Přesun Němců na práci probíhal většinou společně s jejich vystěhováním z bytů. V případě Trutnova byli všichni Němci koncentrováni do sběrného střediska v Hořejším Starém Městě, kde byli po příchodu rozděleni mezi jednotlivé „zájemce“ o pracovní sílu. Průběh přerozdělení německého obyvatelstva na práci do Úpice můžeme zrekonstruovat na základě publikovaných pamětí trutnovského faráře Hermanna

„Viele Frauen und Männer aus Trautenau werden von der tsechischen Polizei auf Autobusse verladen und weggeschafft; angeblich zu Arbeitein aufs and. Die eute dürften fast nichts mitnehmen. Man erklärt ihnen, daß sie nach wenigen Tagen wieder in die Heimat dürften (…) Viele Trautenauer werden in ein Barackenlager nach Ober Altstadt geschafft, wo ein regelrechter Sklavenmarkt aufgezogen wird. Tsechische Bauern eund Fabrikanten suchen die arbeitsfähingen Menschen beraus und nehmen sie mit. Familien werden rücksichtslos zerrissen.“323

Československá vláda se zabývala otázkou nucené práce v srpnu r. 1945. Velký důraz byl kladem zejména na zajištění pracovní síly pro hornictví, kde byla situace kritická. Na tomto urychleném projednávání podmínek, za kterých by mohli různé státní orgány disponovat s Němci na práci, se nejvíce podepisovaly komplikace spojené s probíhajícím osídlováním pohraničních oblastí. Z různých hlášení je nejvíce patrné, že noví osídlenci nejevili zájmem o zaměstnání, které bylo fyzicky náročné. Pracovní povinnost byla definitivně ukotvena v právním rámci dekretem prezidenta republiky č. 71/1945 Sb.324 z 19. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státní občanství.325 Důležitou roli získaly Okresní úřady ochrany práce (OÚOP), které mohly osoby spadající do zmíněného dekretu přidělovat na práci za pomocí tzv. přikazovacích výměrů.326

323 HRSG. VOM EHEMALIGEN BUNDESMINISTERIUM FÜR VERTRIEBENE, Hrsg.Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Sonderausg. Augsburg Weltbild-Verl, 1994, s. 265-266. 324 Viz: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/711945.html 325 Tento dekret se tak prakticky vztahoval na téměř všechny Němce. Viz dekret č. 33/1945 Sb. 326 Stanoven byl například denní režim pracovně nasazených osob. V období od 1. 4. – 30. 9. byla pracovní doba 8 hodin s tím, že může být prodloužena o 2 hodiny. Polední přestávka byla stanovena na 1 hodinu. „Práce v neděli a ve svátek je zásadně dovolena“. Zaměstnavatel však mohl tato opatření obcházet díky možnosti „povolení odchylky“. ABS Kanice, f. A 17, kart. 20, inv. j. 127. 84

O přidělování osob na práci v rámci Trutnovska máme prozatím neucelený přehled, založený zejména na písemných pramenech internačních středisek, přes které byla přemístěna část německého obyvatelstva na práce. Zcela nám však chybí jakýkoliv statistický přehled o celkovém počtu Němců, kteří byli přiděleni na práci. Výchozí situaci komplikuje i rozsah a druh vykonávané práce, který se různil podle lokálních potřeb

„Sbor národní bezpečnosti na Černé Hoře /Sokolská bouda/ žádá tímto o přidělení šesti děvčat německé národnosti za účelem úklidu, mytí podlah, chodeb, čistění oken a dveří. rostě potřebujeme je k uklizení celé Sokolské boudy. Tuto budovu nyní používáme k obývání společně s německými zajatci kteří tady pod naším dozorem opravují cesty a stezky. O přidělení těchto sil jsme žádali místní správní komisi na Černé Hoře, bylo nám však sděleno že míst. spr. komise nemá žádných k disposici.“327 Citovaný dopis byl adresován veliteli internačního tábora v Hořejším Starém Městě.

Kompetentním orgánem k přidělování pracovních sil byla také OSK, na kterou se v polovině června 1945 obrátila Svatoňovická báňská společnost s žádostí o přidělení pracovní sil na doly. Odpověď komise byla pozitivní „Bude Svatoňovické báňské společnosti přiděleno na práce v dolech asi 5 mužů /Němců/ a jejich ubytování poslouží skladné baráky dřevěné.“328

Přidělení osob na práci nebylo vždy uzpůsobeno potřebám žadatele. 23. listopadu 1945 informoval národní správce firmy Bratří Walzelové o špatné spolupráci s přidělenými lidmi „zasíláme Vám naším autem osob včetně dětí zpět do Vašeho tábora. Jelikož se v práci neosvědčili a nemají zájem o práci, dáváme Vám je k dalšímu disponování.“329 Podobně negativní zkušenost s přidělenou pracovní silou měla Správa státních statků Ratibořice, kam byly přiděleny osoby z Trutnovska:330 „Žádáme o laskavé povolení k vysídlení německých dělníků, které jsme si vyžádali na pilné polní práce v roce 1945 z tábora v Hořejším Starém Městě. Chtěli býti sami již na podzim 45 odsunuti a když se jim to nestalo začali se chovati provokativně a tato provokace se vystupňovala do nesnesitelné míry. Samozřejmě sabotují veškeré práce, stále se hlásí nemocni a když vesměs nejsou lékařem za nemocné uznání, práci nechtějí přesto nastoupit. Jedná se celkem o 3 osob, z toho dětí a 3 přestárlí.“331

Uvedené důvody pro odsun potvrdila i stanice SNB v České Skalici. Existovali i případy, kdy byly na zemědělskou práci určeny osoby, jejich fyzický stav nebyl vhodný pro tento druh práce. 22. dubna 1946

327 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 328 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 329 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 330 Přidělování Němců na práce neprobíhalo pouze v rámci okresu, ale část z nich byla poslána do vnitrozemí na zemědělské práce. 331 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 136, inv. č. 1976. 85 poslal Adalbert Ettrich dopis adresovaný velitelství sběrného tábora v Mladých Bukách, ve kterém vylíčil svoje životní podmínky a zároveň poprosil o brzký odsun do Německa:

„(…) jsme byly dány na hospodářské práce na velkostatek p. kašpara, obec Všejany okr. Nymburk, kdež jsme do dnešního dne zaměstnány. Jsme již oba, já i manželka staří, a stále chorý /jsem totiž operován na žaludek/, jest mě již 7 a manželce přes 6 roků a tudíž oba práce neschopni. řesto však jest od zaměstnavatele od nás požadována práce jako od mladých zdravých lidí, kterou však již zastat nemůžem.“332

Disponování pracovní silou bylo z ekonomického hlediska pro OSK a ÚOP velmi přínosné. Za každou přidělenou pracovní sílu, pokud nebyla nasazena k veřejně prospěšným pracem, byla požadována paušální částka 30 Kčs na jeden den: „Na Váš požadavek bylo Vám přiděleno 6 pracovních sil které pracují pro Sokolskou boudu, od 3.8. 45 do .8. 45, t.j. Kč . 8 .- Částku složte u správce sběrného tábora v Hořejším Starém Městě.“333 Částka se během dalších měsíců několikrát změnila.

Pracovní povinnost se vztahovala i na osoby, které nebyly umístěny v internačních táborech. V případě, že bydlely ve svých domovech, mohl MNV nebo MSK přidělit tyto osoby na různé práce ve svém obvodě. V polovině srpna bylo několik Němců ve Velké Úpě přiděleno na práci v lese: „MSK ve Velké Úpě přikazuje Alma Erlebach z Velké Úpy č. I/5 na sběr lesních plodů /malin, borůvek, brusinek/. Dotyčný je povinen nasbírati a odevzdati denně 4 Kg.“334 Muži měli denní limit o 1 Kg větší.

Příslušné směrnice, upravující pravidla využívání osob německé národnosti a lidí považovaných za tzv. státně nespolehlivé, byly v řadě případů samovolně vykládány anebo ignorovány. Podle zaslané stížnosti na MSK v Trutnově měla být v lednu roku 1946 vyvěšena vyhláška na zdi budovy, kde sídlil MSK Trutnov: „Vyhláška oznamuje, že každý, kdo žádá o povolení k výplatě z vázaných vkladů se musí vykázati, že odčistil m chodníku od ledu. Vyhláška ta pochází zřejmě od sociálního oddělení zdejší MSK, která vydává příslušná svolení k výplatě peněz.“335 Stížnost od Dr. Aloise Mühlbergera odkazovala na fakt, že se vztahovala na všechny osoby. V jeho případě musela požadovanou práci splnit i 80 letá tchýně, o kterou se ve své domácnosti staral. „Sociální oddělení MSK odmítlo žádané svolení k výplatě s poučením, že se má vykázati, že jiný za ni tuto práci vykonal. Tento jiný mohu býti pouze já.“336 K špatné situaci na trutnovských ulicích, kterou způsobily mrazy a velké množství sněhu, se vyjádřil i autor článku v listu Jednota, který byl vydán 19. ledna 1946. Z nepříznivé situace autor krátkého komentáře našel velmi jednoduchou cestu „Nelze donutit trutnovské Němce aby se chopili odklizení sněhu a posypávání

332 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 333 Tamtéž. 334 SOkA Trutnov, f. MěNV Velká Úpa, kart. 3, inv. č. 123, ukl. č. 19. 335 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 90, inv. č. 1563. 336 Tamtéž. 86 chodníků, když přes ubezpečování Úřadu ochrany práce, že němci jsou plně zaměstnáni- vidíme v denních i večerních hodinách po našich ulicích mnoho Němců, kteří marně hledají práci.“337

Disponování s početnou skupinou osob určených na práci s sebou neslo byrokratické obtíže, které shrnulo ve své zprávě OÚOP Trutnov lednu r. 1946. Z vyjádření OÚOP vyplývá, že nejkomplikovanější bylo vedení evidence osob, které podléhaly pracovní povinnosti:

„V seznamech má býti vyznačován úbytek nebo přírůstek osob německé národnosti v obvodu zdejšího správního okresu. Tyto záznamy nejsou však dosud prováděny a proto zdejší úřad navrhuje uspořádání této evidence tím způsobem, aby mohlo býti vždy řádně prokázáno, na které práce, kterým zaměstnavatelem, v jakém počtu a na jakou dobu byly případně budou pracovní síly tamním úřadem přiděleny.“338

Z uvedeného výňatku zprávy OÚOP je viditelné, že ještě na začátku roku 1946 neexistovala centrální evidence obyvatel, který by byla pravidelně revidována.339 Zároveň bylo upozorněno na to, že byli Němci přidělováni na různé práce, aniž by se hledělo na její prioritu „Je potřebné ihned přesně určiti přip. doplniti, které práce mají býti považovány za práce konané ve veřejném zájmu /viz. čl. 5 OSK ze dne 3 . X. 45 čís. 45 5/45/. Navrhněte proto pořadí naléhavosti těchto prací podle úpravy ministerstva ochrany práce a sociální péče.“340 Z nedostatečné evidence všech osob přiřazených na práci plynula i neúplná kontrola výplat za provedenou práci. Obzvlášť důležitá byla kontrola srážky ze mzdy (20% z celkového platu), které byly posílány do státní pokladny.

11.3 Speciální skupiny Němců

11.3.1 Antifašisté

Konec druhé světové války a rozpad nacistického aparátu na Trutnovsku znamenal úlevu i pro osoby, které byly nacistickým režimem považovány za nespolehlivé nebo dokonce nebezpečné. Současné výzkumy odhadují počty obětí nacistického režimu mezi německým obyvatelstvem v rozmezí 1.000 – 2.000 osob v Českých zemích. Tyto osoby se mohly dostat do hledáčku nacistického režimu z různých důvodů. Nejčastějším důvodem byl otevřený nesouhlas s nacistickým režimem, účast na domácím nebo zahraničním odboji, anebo za členství v „nepřátelské“ politické straně. „Podle některých údajů bylo

337 Jednota, 1946, ročník II, č. 3. 338 ABS Kanice, f. E-6 kart. 53, inv. j. 19. 339 Pravděpodobně byla využívána pouze kartotéka obyvatel podléhajících pracovní povinnosti. Na její aktuálnost se podle dochovaných zpráv nedalo příliš spoléhat. 340 ABS Kanice, f. E 6, kart. 53, inv. j. 19. 87 zatčeno, prošlo věznicemi a koncentračními tábory nebo bylo vystaveno jiným formám pronásledování asi 20 000 německých sociálních demokratů, komunistů a dalších odpůrců henleinismu a nacismu.“341

Různé formy perzekuce ze strany nacistického režimu vůči německému obyvatelstvu na Trutnovsku je možné zrekonstruovat na základě podaných žádostí o československé občanství, ve kterých žadatelé zdůvodňovali svoji žádost. 342 Nejčastější represí byla buď výpověď v práci anebo přemístění na horší pracovní pozici, kde byl samozřejmě i nižší výdělek. Jedním z příkladů může být osud Václava Presusse z Mladých Buků: „Byl jsem až do roku 38 u národní gardy, při zabrání sudet jsem byl zatčen a hrozně stýrán takže jsem byl dopraven do nemocnice, přes celý čas okupace na mne pohlíželi jako na nespolehlivého němce, zato mne v továrně dali tu nejhorší práci kde jsem si málo vydělával.“343

Pokud pročteme dostupné informace o jednotlivých antifašistech, zjistíme, že několik jednotlivců v roce 1938 narukovalo do československé armády. Seid František v žádosti o navrácení čs. občanství uvedl, že 24. září 1938 narukoval do československé armády „narukoval jsem do československé armády na Slovensko, ačkoliv bydlím jenom 30 m od býv. něm. hranice.“344 Všichni němečtí občané, kteří se zúčastnili mobilizace v roce 1938, se okamžitě po svém návratu domů potýkali s problémy ze strany nacistického aparátu. Arnošt Špelda byl po svém návratu z československé armády (po mobilizaci) zatčen v Úpici. Do 2. února 1939 byl vězněn Gestapem v okresní věznici v Trutnově. Poté byl převezen do koncentračního tábora Dachau a následně do tábora Buchenwald. Stejně jako v předchozích případech se jednalo o funkcionáře něm. soc. demokratické strany. Za antifašistu byl po válce uznán i manžel Pavli Vágnerové z Kalné Vodě, který byl v roce 1938 členem Republikanische Wehr.345

Perzekuce nemusela být výlučně spojena s protinacistickými aktivitami nebo smýšlením. Důvodem mohlo být i uzavření manželství s Čechem „V roce 4 provdala jsem se za Alosia reuslera který byl také soc. demokrat. Za trest, že si vzal Češku, byl manžel v r. 4 umístěn v pracovním táboře Kiel- Katzheide až do 5. I. 45. Já jsem nikdy nemohla obdržeti byt, musela jsem bydleti ve vlhké místnosti u

341 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 157. 342 Abychom lépe pochopili situaci antifašistů za druhé světové války, podívejme se na několik charakteristických případů. Samotné téma antifašistů na Trutnovsku nebylo prozatím systematičtěji prozkoumáno. Bylo by velmi přínosné pro regionální historiografii, kdyby bylo toto téma v brzké době analyzováno. Jediným článkem k této problematice ESÁK, Vladimír. O protinacistickém smýšlení německého obyvatelstva v obsazeném území za druhé světové války. In: Miscellanea. Sborník příspěvků k osmdesátinám prof. Jaroslava Procházky. Trutnov Muzeum Podkrkonoší, 1969, s. 155-156. 343 Zmíněný Václav Preussner byl veden jako člen německé soc. dem. strany. SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 136, inv. č. 1970. 344 Mimo to byl funkcionářem německé sociální demokracie v Československu. 345 Jiným příkladem může být Robert Richter, který také působil v Republikánské gardě. Po obsazení pohraničních oblastí Německem emigroval do Anglie, kde působil v československém zahraničním vojsku. Do organizace republikanische Wehr byli přijímáni pouze němečtí antifašisté, kteří přísahali věrnost československé republice. V září roku 1938 měli být mobilizováni a působit na hranicích v rámci jednotek SOS. 88 své matky.“346 Josef Rada z Pilníkova byl funkcionářem DSAP. V krizovém období roku 1938 měl dokonce kandidovat v komunálních volbách za soc. demokracii. V jeho případě se nacistická represe zaměřila na jeho děti. Po půl roce studia na měšťanské škole v Trutnově byl jeho syn vyloučen ze studia.347

V první poválečné fázi měli být za antifašisty uznáni všichni Němci, kteří se vrátili z koncentračních táborů a věznic, nebo aktivně podporovali Čechy a Slováky v jejich protinacistickém odboji. „Zejména zpočátku však nebylo zcela jasné, koho vlastně konkrétně za antifašistu považovat, takže docházelo k mnoha nedopatřením, přehmatům a křivdám, což se týkalo jak ochrany osob, volnosti pohybu apod., tak respektování majetkových práv.“348

Prvním nařízení, které upravovalo postavení osob považovaných za antifašisty, bylo vydáno ministerstvem vnitra 16. května 1945. Tento výnos se konkrétně vztahoval na všechny osoby německé národnosti, které prokážou, že ještě před rokem 1938 se aktivně podíleli na boji o zachování samostatnosti a i po zmíněném roce pokračovali ve své aktivitě. „Ministerstvo vnitra žádá, aby s takovými osobami německé národnosti bylo nakládáno jinak než s ostatními němci, rovněž s jejich rodinami (vyjma členu provinilých). Tito němci mají požívati ochrany československých státních orgánů.“349 Dále je ve výnosu uvedeno, že osoby, které získají potřebné úřední ověření, mají být chráněny před zákroky proti ostatním Němcům. Druhého dne od vydání příslušného výnosu bylo vydáno vládní nařízení, které potvrdilo nárok antifašistů na stejné potravinové příděly, jako má české obyvatelstvo.

Okruh osob, považovaných za antifašisty, byl rozšířen na základě výnosu z 8. června 1945. „Uvádělo se v něm, že dostatečným důvodem pro vynětí osob německé národnosti z dosahu různých represivních zásahů včetně nuceného vysídlení může být i skutečnost, že byly nacisty pronásledovány, což nepochybně znamenalo významnou změnu.“350 Teprve měsíc po skončení války se výrazně rozšířil okruh osob, které mohly získat status antifašisty. Nově se počítaly do této kategorie obyvatelstva i osoby, které různým způsobem trpěli za nacistického režimu, ale aktivně se nezapojili do odporu.

Různé úpravy praktického zacházení s antifašisty postupně uváděla v život OSK během června 1945. Zároveň se snažila napravit některé nedostatky, které se staly v období před oficiálním jmenováním OSK Trutnov. Většina osob, kterých se tento příkaz dotýkal, mohla znovu požádat o nové osvědčení. Jednalo o jeden ze způsobů, jak provést revizi vydaných osvědčení. 25. června byla upravena i povinnost nosit pásky s označením „N“ „Němci s červenými páskami ‚pod ochranou‘ nebudou nositi pásky pro Němce.

346 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 140, inv. č. 1985. 347 Tento čin byl odůvodněn tím, že P. Rada nevstoupil do SdP, tudíž neměl právo studovat na této škole. 348 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 158. 349 Tamtéž, s. 282. 350 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 158. 89

osádce na vědomí. Zodpověden za propůjčení pásky ‚pod ochranou‘ jest předseda místní organizace strany komunistické nebo sociálně-demokratické.“351

Až do vydání dekretu o úpravě státního občanství č. 33/1945, podepsaného prezidentem Edvardem Benešem 3. srpna 1945, nebyla aplikována ve všech článcích státního aparátu jednotná definice antifašistického statusu. Teprve výše zmíněný dekret vytvořil všeobecnou definici antifašisty, která platila po zbytek poválečného období. Status antifašisty mohl získat jen ten, kdo nikdy nezradil věrnost republice a nikdy se neprovinil proti českému a slovenskému národu. Zároveň musel splňovat podmínku, že „buď aktivně bojoval za obnovení nezávislosti ČSR, nebo že během nacistického režimu trpěl z politických či „rasových“ důvodů.“352 Koncem října r. 1945 bylo specifikováno v dekretu č. 108353, kteří Němci mají být vyjmuti z konfiskace zemědělského majetku. Pokus o nové upravení a rozšíření definice antifašisty, které inicioval v březnu 1946 sociálnědemokratický premiér Zdeněk Fierlinger, narazilo na odpor komunistických politiků a nebylo nikdy uvedeno do praxe.

Nejdůležitějším faktorem, který se výrazně podepsal v praktickém zacházení se statusem antifašisty, byla nejednotnost vydávaných směrnic a jejich individuální vykládání nižšími články státního aparátu. Příkladem tohoto neefektivního přístupu k antifašistické problematice byla interní směrnice ministerstva vnitra z 24. srpna 1945 a z 13. listopadu 1945. Obě směrnice obsahovaly důležité konkretizování osobní činů, které mohly kompetentními úřady uznány za dostatečné pro udělení statusu antifašisty. Objevily se zde například činy jako pomoc válečným zločincům a partyzánským skupinám či poslech a rozšiřování zpráv ze zahraničního rozhlasu. Výsledky výzkumu však ukazují, že tyto směrnice nebyly zpravidla uváděny do praxe a povědomí nižších článků státního aparátu bylo prakticky nulové, což se otisklo i do jejich postoje vůči skupině osob, který mohly na základě zmíněných směrnic získat antifašisticky status.354

V polovině září bylo jmenována ministerstvem vnitra pětičlenná poradní antifašistická komise v Trutnově. 355 Její činnost se měla zaměřit zejména na prověřování antifašistických legitimaci a spolupracovat se správními orgány při dobrovolném, následně organizovaném, odsunu německých antifašistů.

Koncem prosince 1945 si stěžovali němečtí antifašisté (horníci) v Žacléři na to, že nemají stejná práva jako čeští horníci

351 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 352 OKURKA, Tomáš. Zapomenutí hrdinové němečtí odpůrci nacismu v českých zemích. Ústí nad abem Muzeum města Ústí nad abem, 2008, s. 18. 353 Viz: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/1081945.html 354 OKURKA, Tomáš. Zapomenutí hrdinové, s. 19. 355 Jednalo se o Dr. Aloise Mühlbergera z Trutnova, Rudolfa Erbena z Mladých Buků, Františka Kuhna a Josefa Kuhna z Voletin, Osvalda Jillicha ze Žacléře. 90

„ odáme si jako německé antifašistické horníci důkazi o tom že nemáme ti stejná práva jako čeští horníci. A jsme naproti ním o mnoho poškození. Za . nedostáváme 25% dražební příplatek který český dělníci dostávají. Za 2. nedostáváme český lístky a přídavkový lístek 3. Za 3. všelijaké mimořádné příděli jako 2 Kg ríže, 2 Kg mouky, cukr, lihoviny a víno jsme také nedostali. Mimo toho dostali češi mimořádní příděli na cigaretách ačkoli jíž dostávaji 8 kusů na den a my dostáváma jenom 4 kusy deně (…) Německý antifašistické penzisté nedostávají už kolik měsíců penzi a nemaji s čeho žít (…) Jako velmi těšce pracující dělníci nemáme po práci žádnou zábavu vzali nám radio, nesmíme do kina ani do hospody. Našim dětem není dána možnost aby chodili do školy. Máme v Žacléřském okrese asi 2 dětí které by byly povinní chodit do školy. Máme tolik případu co udělali domovní prohlídky a přitom nám vzali všelijaké cenné věci. V jednom případě vzali kolo, lyže a látku.“356

Během leta a podzimu docházelo k neoprávněnému přemísťování Němců, kteří vlastnili antifašistické legitimace. Například z obce Bobr bylo neoprávněně vystěhováno několik osob do nedalekého Žacléře. Z dokumentů vyplývá, že hlavním iniciátorem této akce byl místní národní výbor. Ten však na svoji obranu uvedl, že bylo přestěhování vedeno s cílem uvolnit byty pro zaměstnance firmy Pohl. Navíc odkazoval na prohlášení předsedy OSK Trutnov V. Brunclíka, která měl tvrdit, že žádná ochrana Němců neexistuje. Komise v Bobru dále odkazovala na to, že v obci žijící Němci nedodržují vydaná nařízení.

V červnu r. 1946 upozornilo ministerstvo vnitra Okresní národní výbor v Trutnově na některé závady, které se vyskytly v jeho obvodu:

„Ministerstvo vnitra- odbor pro politické zpravodajství obdrželo zprávu, podle které bezpečnostní oddělení Vašeho úřadu v poslední době nařídilo, aby všem žadatelům o antifašistickou legitimaci byla tato vystavena, poněvadž osoby v úvahu přicházející budou prý stejně odsunuty. Na základě tohoto nařízení bylo v obci Königshan vydáno 76 antifašistických průkazů a to lidem státně a národně naprosto nespolehlivým.“357 Během interního vyšetřování došlo ONV Trutnov k závěru, že se výše popsaná stížnost zakládá na pravdě „ ředseda MNV v Královci při vyšetřování případu udal, že pro zdejší obec bylo po pečlivém přezkoušení při vydávání antifašistických legitimací, vydáno pouze asi 7 těchto legitimací a všechny ostatní antifašistické legitimace byly MNV zadrženy proto, že uchazeči pro tyto legitimace nevyhovovali podmínkám a zůstaly uloženy u MNV v Královci. Během měsíce května 46 navštívil MNV v Královci bezpečnostní referent ONV v Trutnově a poukázal na to, aby všechny zdrženy antifašistické legitimace nalézající se dosud uloženy u MNV byly Němcům vydány, s poznámkou že stejně budou všechny odsunuty, což také MNV na tento pokyn provedl, ačkoliv tito Němci podmínkám antifašistů

356 SOA Zámrsk, f. VUD, kart. 144, inv. č. 74. 357 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 135, inv. č. 1965. 91 nevyhovovali.“358 Po vyšetření celého případu byly odebrány antifašistické legitimace, které předalo MNV „nevhodným osobám“.

Na přelomu roku 1945/1946 bylo na Trutnovsku evidováno 2.157 osob německé národnosti se statusem antifašisty.359 Zjištění přesnějšího počtu antifašistů komplikuje zejména fakt, že většina vedených seznamů nebyla datována. K dispozici máme dnes velké množství různých pracovních seznamů vypracovaných místními orgány v jednotlivých obcích, chybí nám však centrální souhrnná čísla.

Počet členů býv. členů Obec DSAP pod ochranou Mladé Buky 428 Žacléř 308 Trutnov 288 Lampertice 224 Hořejší Staré Město 203 očet antifašistů ve vybraných obcích. Stav pravděpodobně na konci roku 45.360

11.3.3 Němečtí odborníci a specialisté

Na postupu státních orgánů vůči německému obyvatelstvu se výrazně podepsal stav poválečného hospodářství v celém regionu. V průběhu let 1945 -1946 opakovaně upozorňovaly místní orgány na kritickou situaci průmyslové výroby. Ta byla způsobena nejen nedostatkem výrobních surovin, ale i postupnou výměnou domácího obyvatelstva.

O situaci na začátku září 1945 v Janských ázních a blízkém okolí podal zprávu člen MSK. Ačkoliv byl text koncipován jako propagační leták, který měl nalákat nové osídlence do této lokality, byly zcela otevřeně přiznány některé nedostatky a obtíže, se kterými se musí místní obyvatelé potýkat.

„Tento krásný úsek pohraničí je špatně zásobován potravinami, uhlím i elektrickou energií. Radostně by se tu žilo zvláště mladým lidem, a přece se tu nedostává českých dělných sil a zaměstnanců (…) racovní i jiné práce vykonávají na místo nich Němci. To udržuje v Janských Lázních 36 Němců vedle 8 Čechů. V sousední Černé Hoře je tento poměr sil mnohem horší. Velká eittova továrna na jemný, zvláště cigaretový papír, je ráda, že tam zůstalo 27 tovaryšů, zavlečených sem Němci do vyhnanství na nucené

358 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 135, inv. č. 1965. 359 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 360 AČSSD, f. 71, sign. 336. 92 práce. Ti zde nezůstanou trvale. Janským Lázním i sousední Černé Hoře hrozí uzavření všeho zimního provozu pro nedostatek uhlí.“361

Do složité situace se po skončení války dostalo několik větších továren „Tyto tři závody AEG, Siemens, Helliowatt- Werke /Mladé Buky/ zaměstnávaly před ukončením války as 3 vězňů, zajatců, cizinců atd., takže dnes jsou bez dělnictva (…)“362

Nejhorší situace byla v průmyslových podnicích, kde bylo potřebné zaměstnávat zapracovanou a zkušenou pracovní sílu. Převzetí části podniků do národní správy problematizovalo neutěšenou situaci, protože se velmi často do vedoucí pozice dostaly nekompetentní osoby.363 Prioritním kritériem byla národní příslušnost, teprve až následně bylo přihlíženo k schopnostem a zkušenostem vybraného jedince.

Po celý rok máme informace o tom, že jednotlivé průmyslové podniky řeší neutuchající personální politiku ve svých továrnách. „V některých průmyslových závodech museli býti ponecháni říšskoněmečtí příslušníci k zapracování českých dělníků. Živnostenské podniky s vyjímkou obchodu s předměty denní potřeby jsou doposud uzavřeny.“364

Koncem července byla vypracována zpráva průmyslovým referentem OSK Trutnov o situaci průmyslové výroby v okresu Trutnov:

„Jak z níže uvedeného sestavení vidno, je v okruhu působnosti Okresní správní komise v Trutnově 7 znárodněných průmyslových podniků, počínaje v to doly svatoňovické, radvanické a žacléřské. Tyto podniky jsou spravovány 8 Národními správci, z nichž 6 jich bylo jmenováno Ministerstvem průmyslu, 3 Zemským Národním výborem a 7 Okresní správní komisí v Trutnově.

Zaměstnanců průmyslových podniků jest asi , z toho 3.2 Čechů a 5.8 Němců. Z počtu 3.2 Čechů je zaměstnáno 2.8 v znárodněných průmyslových závodech soudního okresu úpického, který jakožto vnitrozemský český soud. okres byl včleněn do pol. okresu trutnovského. V pohraniční oblasti pol. okresu trutnovského /soud. okresy Trutnov, Žacléř, Maršov/ je v průmyslových závodech zaměstnáno as 5.8 Němců a pouze asi 4 Čechů.

361 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 153, inv. č. 2033. 362 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 424, ukl. č. 46. 363 V několika případech byli v podnicích na přechodnou dobu ponecháni jejich bývalí majitelé. Například ing. Hans Kluge byl po jistou dobu ponechán v podniku J.A. Kluge, kde měl zajistit bezproblémový chod továrny. 364 ABS Kanice, f. A 14, kart. 1, inv. j. 4. 93

Z celkového počtu as zaměstnanců v znárodněných průmyslových podnicích pol. okresu trutnovského připadá na průmysl textilní as 7 zaměstnanců (…)“365

V podstatě všechny podniky v okresech Trutnov, Maršov a Žacléř měli převážnou část zaměstnanců německé národnosti. Následující tabulka poskytuje základní přehled o zaměstnanosti v přádelnách lnu.

Název Lokalita Češi Němci J.A. Kluge Hořejší Staré Město - 500 Aloys Haase Trutnov - 450 Úpický lnářský a jut. prům. a.s. Úpice 539 - Bratří Walzerové Poříčí, Adršpach - 400 K.H. Barthel & Co ibeč - 258 dř. F.M. oberländer Ignaz Etrich k.s. Hořejší Staré Město - 320 J.A. Kluge Temný Důl - 300 J.A. Kluge Kalná Voda - 180 A.G. Buhl Žacléř - 182 Bratří Bucbaumové Úpice 280 - Ignaz Etrich Bohuslavice - - Celkem 819 2.590 očet zaměstnanců u vybraných textilních podniků. Stav k 30. 7. 1945.366

Jak se v dokumentu dále uvádí, v pol. okrese Trutnov se mělo v roce 1945 vyskytovat 59 % všech vřeten v Československu. Autor zároveň upozorňuje, že 4/5 obyvatelstva jsou úzce spjaty s existencí textilního průmyslu.

„Len, jakožto hlavní textilní surovina, která se tu zpracovává, není jenom nejstarší textilní surovinou, ale jedinou, kterou obezřetným hospodařením můžeme získati z 65 % na domácí půdě. Ve všech ostatních textilních surovinách jsme odkázáni pouze na dovoz (…) Dalším důležitým činitelem je výhodná zeměpisná poloha našeho okresu, v kterém se díky podnebí soustřeďuje celý výrobní postup. Máme-li v krátké době uspokojiti potřebu MNO a nejnutnější potřebu domácí a přikročiti opět k vývozu, který před válkou obnášel plných 8 % výroby, pak se musíme nad dnešním kritickým stavem textilního průmyslu na trutnovsku zamysliti.“367

365 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, inv. č. 424, ukl. č. 46. 366 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, ukl. č. 46, inv. č. 424. 367 Tamtéž. 94

Odchod německé pracovní síly se některým podnikům nedařilo v dostatečné míře vyvážit novými pracovníky české národnosti. Na nezájmu českých pracovníků o práci v průmyslu se podílely zejména špatné platové podmínky a náročnost požadované práce „ ráce v přádelnách lnu je snad z celého průmyslu textilního nejobtížnější. V přípravně výroby vyvinuje se veliké množství prachu, jehož úplné odsátí jest nemožné. Nejhorší podmínky jsou v dopřádacím oddělení přádelen lnu, kde přást prochází vodou ohřátou na 65 °C. Unikající pára zvlhčuje celé prostředí až na 5 % relat. vlhkosti. Usazováním se organických částek ve vodě a na strojích vzniká v tomto sále hnití, které způsobuje nepříjemný zápach.“368

Neméně složitá situace byla v hornictví. Opakovaně se v situačních hlášeních stanic SNB v hornických oblastech upozorňuje na nedostatek pracovní sil a malé počty příchozích osídlenců, kteří by měli zájem pracovat v hornictví. Ve zprávě z 14. června 1946 se uvádí, že „počet prac. sil na dolech v Žacléři klesl o 3 a ½ %. Těžba uhlí klesá. Do dolech pracuje stále jen 2% Čechů. V Žacléři má odsun Němců, zaměstnaných v dolech nepříznivý vliv na těžbu uhlí.“369 Nepříliš podobná situace byla i v Malých Svatoňovicích. „V Malých Svatoňovicích klesla těžba uhlí do takové míry, že se těží denně pouze 3 až 35 vozíků uhlí. říčina je v tom, že bylo propuštěno 5 něm. vál. zaj.“370

Všechny tyto důvody, které se i v dalších regionech Československa příliš neodlišovaly, vedly státní správu k zajištění ochrany pro nepostradatelnou pracovní sílu, kterou nebylo možné okamžitě nahradit. Na tuto potřebu reagovalo ministerstvo vnitra 8. června 1945 směrnicí, která vyjmula z opatření vůči Němcům všechny zaměstnance, kteří byli důležití pro udržení průmyslové výroby. Například 25. června 1945 OSK Trutnov rozhodla, že „nepostradatelné síly, které jsou prozatím v závodech nepostradatelné, přestože jsou pod ochranou, musí nositi ‚N‘.“371

Již v provizorních odsunových směrnicích, vydaných v srpnu 1945, byla zohledněna potřeba udržet německou pracovní sílu v pohraničí, dokud nebude zajištěna její náhrada. Z dochovaných nařízení je patrné, že zájem o prozatímní udržení německých specializovaných sil měly nejen orgány civilní správy, ale i vojenské složky, které v odsunových směrnicích nezapomněli na německé specialisty. Je nutné zmínit, že upravování postavení německých odborníků a nepostradatelné pracovní sily bylo předmětem různých nařízení a komplexnější pravidla byla vytvořena teprve v rámci příprav na organizovaný odsun, který probíhal v průběhu roku 1946. Z dostupných přehledů není možné prozatím odhadnout, kolik potencionálních specialistů (odborníků) bylo odsunuto během letních měsíců v roce 1945. Při schůzi národních správců průmyslových podniků z okresu Trutnov, jež se uskutečnila 11. července 1945, bylo

368 Tamtéž. 369 ABS Kanice, f. A 14, kart. 56, inv. j. 440. 370 ABS Kanice, f. A 14, kart. 56, inv. j. 440. 371 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1. 95 poukázáno na vysídlování zaměstnanců jednotlivých továren „ ak je zde problém dělníků německé národnosti, kteří jsou stále odtransportováváni. Bylo doporučeno zřídit pro ně společný tábor se společným stravováním, neboť jedině tímto způsobem je zde zatím můžeme udržet. otvrzení, že Němci pracují v našich podnicích za účelem aby nebyli vyvezeni, se vydávat nemají.“372

Postavení specialistů a jejich rodinných příbuzných bylo několikrát upravováno. V březnu 1946 došel oběžník od ústředního ředitelství Československých dolů. V něm shrnulo provádění vládních usnesení o německých hornících. Všem hornickým specialistům měl podle příslušného nařízení vydat Osídlovací úřad legitimace, které jim zaručí vynětí z odsunu. Rodinný příslušníci žádnou speciální legitimaci nedostali, ale potvrzení o vynětí z odsunu jim mělo být potvrzeno v osobních průkazech. Na veřejnosti měli být specialisté označeni, odlišně od ostatních Němců. Měli mít i volnější pohyb v místě svého bydliště a povolení užívat veřejných dopravních prostředků. Mzdové podmínky byly dány na stejnou úroveň s českými zaměstnanci s tím rozdílem, že Němci neměli právo na 25% příplatek. Rovněž specialisté měli dostávat stejné potravinové příděly jako Češi a mělo jim být umožněno užívat dosavadních bytů a obytných domů či zahrádek. Výše uvedená nařízení se měla vztahovat i na rodinné příslušníky specialistů s výjimkou, že se na ně nevztahují úpravy mzdových poměrů. Na tomto místě je nutné upozornit na to, že centrální směrnice byly na nejnižších úrovních mnohdy ignorovány nebo samovolně vykládány, což způsobovalo lokální odlišnosti v postupu vůči samotným specialistům a jejich příbuzným.

Podle souhrnné statistiky, kterou si vedl styčný důstojník u OOÚ Trutnov, mělo být koncem roku 1946 vedeno 1.713 osob se statusem specialisty, celkem i se započítáním rodinných příslušníků se jednalo o 4.802 osob. Vytvoření lepší představy o německých pracovnících, kteří byli vyjmuti z opatření vůči Němcům, naráží na několik komplikací. Asi největší je roztříštěnost seznamů německých specialistů. Každý podnik vedl tyto seznamy odlišným způsobem, povětšinou se zachovaly pouze různé pracovní seznamy. Zpravidla byli v seznamech vedeni i rodinní příslušníci, ale do seznamu již nebylo zavedeno, kdo z rodiny měl být zaměstnán jako specialista. Dále komplikuje sestavení orientačních seznamů fakt, že nemáme dochované kompletní seznamy v rámci obcí a podniků. V případě, že máme k dispozici seznam z jarních měsíců roku 1946, tak již nevíme, jaká byla situace v zimě po ukončení řádného odsunu. Ačkoliv se podniky snažili udržet německou pracovní sílu ve svém podniku, vyjednávání o jednotlivé zaměstnance bylo vždy komplikované. Zároveň byli v rámci zapracování české pracovníci síly postupně uvolňováni Němci a dáváni k dispozici pro odsun. Z těchto důvodů je nutné se držet přehledu, který je datován na přelom roku 1946/1947, kdy byl minimální pohyb v rámci pracovní síly a zároveň ještě neproběhla revize seznamů německých specialistů.

372 Tamtéž. 96

Velké množství Němců bylo vedeno jako nepostradatelná pracovní síla v textilní výrobě. Sdružení přádelen lnu provedlo v létě 1945 evidenci německých pracovních sil a následně je rozdělilo do 4 hlavních kategorií a do dvou skupin

Kategorie celkový počet poč. rodin. počet. obýv. Skupina dělníků příslušníků mísností Ponechat v dosavadní práci 1.028 2.389 1.522 a bytech Ponechat v dosavadní práci, 1.146 2.231 1.701 ale ubytovat v blízkosti továrny Přemístit k jiné firmě, 44 55 66 přesunou na práci v dolech 98 134 140 Odsunout za hranice 310 794 515 odsunout po zapracování Čechů 14 22 26 Celkem 2.640 5.625 3.970 Rozdělení německých zaměstnanců lnářského průmyslu v létě 45.373

Rozdělení pracovníků probíhalo ve spolupráci s bezpečnostním oddělením okresní správní komise. Uvedený přehled měl odpovídat dohodě s ministerstvem průmyslu, podle které mělo být ponecháno ve lnářském průmyslu přibližně 1.200 zaměstnanců německé národnosti, dokud nebude získána česká náhrada. Za povšimnutí stojí vysoký počet německé pracovní síly, která měla být ponechána v dosavadní práci, ale měla být přestěhována do blízkosti továrny. Z uvedeného počtu zaměstnanců se jednalo o nejpočetnější skupinu. Naopak zanedbatelný počet pracovníků měl být přesunut k jiné firmě. Z výše popsané tabulky, která fungovala jako koncept pro postup v záležitosti německé pracovní síly v textilním průmyslu, je patrné, že Němci představovali nezanedbatelnou složku pracovní síly a jejich odsun byl pokud možno oddalován. Na konci roku 1946 bylo u Českých lnářských textilních závodů vedeno z celkového počtu 409 zaměstnanců 109 německých specialistů s legitimací specialisty.374

Několik poznámek k struktuře pracovní síly v textilním průmyslu. Podle statistiky německých specialistů ze srpna 1947 je viditelné, že převážnou část pracovních sil v textilní výrobě zajišťovaly ženy. Celkový počet specialistů se zvýšil v porovnání s předchozím rokem, protože probíhalo přičleňování dalších podniků pod správu Českých lnářských textilních závodů.

373 K některým problémům lnářského průmyslu v severovýchodních Čechách v letech 1945-1947. In: Texlen, 1976, sv. 1, s. 95. 374 Tamtéž, s. 97. 97

Kategorie muži ženy celkem s legitimací specialisty 9 86 95 rodinní příslušníci 14 11 25 bez legitimace specialisty 6 15 21 ze smíšených manželství 6 - 6 celkem 35 112 147 očet specialistů u Českých lnářských textilních závodů v Trutnově v srpnu 1947.375

Již byla zmíněna složitá situace v hornictví. Nedostatek pracovní síly a vysoká náročnost pracovních úkonů velmi limitovala těžbu uhlí, která byla neodmyslitelným předpokladem pro chod dalších průmyslových podniků v celém Československu. Hospodářské zájmy se zejména v hornictví dostávaly do protikladu politických plánů, ve kterých odsun německého obyvatelstva měl absolutní prioritu.

Tento střet zájmů byl nejvíce viditelný v rámci probíhajícího odsunu, kdy byli němečtí specialisté opakovaně umísťováni do seznamů osob určených na odsun. Nejkritičtější situace z pohledu důlních podniků nastala v únoru r. 1946, kdy byli zařazeni horníci do odsunu. Tento odsun byl podle všeho iniciován místními národními výbory a správními komisemi. 20. února 1946 informovala MSK v Bernarticích Závodní radu uhelných dolů, že bude v nejbližší době odsunuto 7 horníků z uhelných dolů v Žacléři. Své kroky odůvodnili takto „Odvolávaje se na oběžník min. vnitra č. B 3 / . 83 jedná se se vesměs o síly, které měly k I.V. 45 jiné zaměstnání a na dolech jsou zaměstnány pouze krátkou dobu. Žádáme proto, aby jste toto vzali na vědomí případně nás ještě o tom Vaším přípisem vyrozuměli.“376 MSK v Bernarticích zařadila horníky do odsunu i přesto, že koncem ledna zaslalo Ředitelství žacléřských uhelných dolů zprávu všem zainteresovaným správním komisím, ve které bylo upozorněno na příkaz „Úřadu vládního zmocněnce pro uhelný revír Kladno- lzeň-Žacléř-Svatoňovice, ze dne 8. . 46 č.j. /44/46/Šp, který tímto přípisem nařizuje, aby Němci, horníci a jejich rodinní příslušníci nebyli na žádný způsob do odsunu pojati.“377 Nepřestávající intervence uhelných dolů se snažila MSK Bernartice obejít „Abychom se nemohli na p. Dr. Hlaváčka ani na ONV Trutnov obrátiti, o to se již postarala podle osvědčeného vzoru jiných obcí i obec Bernartice tím, že výměry, jimiž byl nařízen nástup do transportu na 3. hodinu ranní dne 27. t. m., byly rozneseny teprve ne 26. t. m. odpoledne, takže když horníci z Bernartic přijeli na kolech k nám stěžovat, nebylo již možno dosíci telefonem ani p. Dr. Hlaváčka ani ONV Trutnov. Ostatně na MSK Bernartice jsou obě tyto instituce příliš malé.“378 V rámci sporů s místními orgány bylo upozorněno i na nejednotný postup vůči rodinným příslušníkům specialistů. Podle písemných zpráv je

375 Tamtéž. 376 SOA Zámrsk, f. VUD, kart. 144, inv. č. 74. 377 Tamtéž. 378 Tamtéž. 98 možné se domnívat, že se místní orgány pokoušeli odsunout alespoň blízké rodinné příslušníky horníků. Upozorněno bylo například na odsun příbuzných osob, které byly odkázány na výdělek horníka „Horník má 25-letou dceru, která stále byla a je i nyní v jeho zaopatření. Na začátku války se vdala, zůstala u otce, její muž a otec jejího dítěte jest do dnešního dne nezvěstný. Dcera s dítětem jsou v zaopatření horníka. Tvrdíme, že oba patří do rodiny, neboť nepřetržitě žijí ve společné domácnosti. Necháme-li je odsunout má to týž učinek, jako když odsuneme horníka- jejich živitele.“379 V jiných případech se mohlo jednat o jiné rodinné příslušníky, kteří žili ve společné domácnosti s horníkem, a byli závislí na jeho příjmech. „Ve všech těchto případech, dojde-li k odsunu kteréhokoliv příslušníka, domáhá se práva na odsun i horník. Takovýchto případů jest celá řada a postihuje hlavně naše německé horníky- kopače, kterých máme zoufalý nedostatek.“380

„ řípad á la Bernartice se opakoval následujícího dne v Lamperticích a není téměř hodiny, kdy nejsme zahrnovány v tomto smyslu stížnostmi. Zítra bude podobný shon ze Žacléře, Bobru a Křenova. Obce nemají prý již koho odsunovat a kontingenty Němců předepisované Okresním národním výborem jsou tak vysoké, že je nemohou splniti. Nejraději by odsunuly našeho referenta, který jim v tom brání, ovšem koná tak jen svou povinnost a má pro zbavení zdejšího kraje Němců na tolik pochopení, že ochotně uvolňuje k odsunu dělníky přestárlé, dělníky s příliš početnými rodinami, neschopné práce pod zemí, politicky nespolehlivé apod.“381 Stejný případ se stal znovu v roce červnu téhož roku, kdy ONV Broumov zaslala žádost správě internačního tábora v Malých Svatoňovicích, ve které požadovala bezodkladné propuštění 64 osob a jejich zaslání do odsunového tábora v Meziměstí, odkud by byly následně odsunuty. Svoji žádost zakončil národní výbor upozorněním, že „neuposlechnutí a nedodržení tohoto nařízení bude stíháno podle směrnic min. vnitra o rušení příprav k odsunu Němců.“382

Přetahování o horníky pokračovalo i v dalších měsících. 2. května 1946 vypracovaly Východočeské uhelné doly zprávu o aktuálních poměrech na dolech a navrhly řešení situace. Na začátku května pracovalo na dolech v amperticích 157 Čechů a 794 Němců. V Radvanicích bylo zaměstnáno 16 Čechů a 256 Němců. V závodech ve Svatoňovicích pracovalo 600 Čechů a 700 Němců.383

„ o vydání nařízení o odsunu Němců jsme shledali, že na našich dolech nelze odsun provésti a žádali u příslušných úřadů, aby byl vzat zřetel na svízelnou situaci našich dolů. Již tím, že celá řada Němců byla zatčena, se stav osazenstva snížil, což se projevilo poklesem těžby a výkonu. Část našich německých horníků byla ze svých příbytků vystěhována, jejich domky dány pod národní správu i nehorníkům, domácí

379 Tamtéž. 380 Tamtéž. 381 Tamtéž. 382 Tamtéž. 383 Tamtéž. 99 drůbež a dobytek odebrán, ve velmi častých případech i novější kusy nábytku proste odebrány bez jakéhokoliv potvrzení. Byly i případy, že byl horník i nadvakráte vystěhován, vždy do horšího bytu. Následek toho byl, že postižený žádal za odsun pokud možno nejdříve, a poznámkou, že nemá co by již ztratil.“384

Z pohledu civilního obyvatelstva byl postup představitelů Východočeských dolů neospravedlnitelný. Opakovaně byli zaměstnanci dolů dokonce označeni za germanofily: „ ředvídali jsme také, že v jarních měsících budou Němci hromadně žádati o odsun a tak se také děje. Denně celá řada dobrých zapracovaných sil žádá o odsun za všech okolností. Žádají o to i dělníci považovaní za Čechy, kvůli manželkám- Němkám. Jen velmi zřídka se vyskytne případ, že příjde Čech a žádá o práci, pokud možno lehkou, na dolech, a při tom však si vyhrazuje pěkný domek se vším příslušenstvím a různými ještě výhodami.“385 Upozorněno bylo i na to, že příchod nové pracovní síly je komplikovaný, jelikož její zapracování je časově náročné. Zároveň je však potřeba pracovníků, kteří jsou mladší a zdraví.

Velmi zajímavé jsou návrhy, které správa dolů vypracovala s cílem udržet německé horníky v Československu. V řadě bodů se jednalo o velmi opovážlivé návrhy, naprosto neslučitelné s dobovým postupem vůči Němcům. Například rodinní členové specialistů by měli dostávat stejné potravinové lístky jako Češi, „neboť prohlašují, že trpět hlad mohou jinde také.“386 Zároveň by se mohli Němci zapojit do veřejného života návštěvou biografů a dalších zábavných podniků. Děti horníků by měli být bezodkladně poslány do českých škol. „Naši němečtí horníci nejsou již nacisty, nacisté a pobloudilí Němci jsou buď právem uvězněni nebo vysídleni. Litujeme, že musíme předkládati takovéto zdánlivě germanofilské návrhy, ale jinak zde německých horníků neudržíme.“387

Situace pracovní síly v hornictví se koncem roku 1946 natolik vyhrotila, že vedení Východočeských uhelných dolů sondovalo na Ministerstvu vnitra, zda by bylo možné repatriovat některé horníky (58 celkem), povětšinou příbuzné zaměstnaných specialistů, kteří byli již odsunuti. Svoji žádost odůvodnili s tím, že by přišla zkušená pracovní síla, která (v porovnání s uhelnými brigádami) slibovala větší pracovní výkon. Příchodem některých rodinných příslušníků by se měla zároveň zvýšit pracovní morálka německých horníků. „ odotýkáme, že za účelem získání 8 horníků jsme zde musili ponechati 24 Němců, z kteréhož počtu zaujímají horníci jen zlomek 33 %.“388 K této žádosti se připojila i Závodní rada v Žacléři.

384 Tamtéž. 385 Tamtéž. 386 Tamtéž. 387 Tamtéž. 388 Tamtéž. 100

Speciální kategorií německých odborníků byli lesníci. V roce 1946 postihla celé Trutnovsko kůrovcová kalamita. K odstranění způsobených škod bylo zapotřebí odborné pracovní síly. Ačkoliv se zpočátku počítalo s jejich vyjmutím z odsunu pouze na dobu nezbytně nutnou, nakonec většina specialistů byla vedena v seznamech ještě v roce 1947. Například ve Velké Úpě bylo k 13. 8. 1946 vedeno 122 lesních specialistů (včetně rodinných příslušníků). Vyjmutí lesníků z plánovaného odsunu v roce 1946 bylo nařízeno výnosem ministerstva vnitra B-300/378/48 ze dne 21. 1. 1946. Stejně jako v případě dalších skupin specialistů, dostávali lesníci české potravinové lístky. Mezi lesníky specialisty bylo i vysoké procento žen, které pracovali jako dělnice při zalesňování. Situaci na Trutnovsku shrnulo MNV ve Velké Úpě na konci února 1947

„Osídlování novými pracovními silami je velice těžké, poněvadž lidé, kteří zde nevyrostli, nesnášejí dobře zdejší drsné horské podnebí. Také zimní svážka ručními saněmi je obtížná a pro nezapracované lidi velice nebezpečná. Lesy jsou ohroženy kůrovcem a ke zdolání této kalamity je potřeba opravdu zdatných a zapracovaných dřevařů.“ 389 Ve prospěch ponechání německých lesníků hovořily i statistiky jejich výkonosti v náročném lesním prostředí „Dle zkušeností z minulé zimy, kdy byl do svážky zapojen lesní personál správy, kdy prováděn byl nábor insercí v časopisech, biografech i vyhláškami, bylo svezeno všemi českými účastníky něco přes . odvozních jednotek. Němci svezli přes 7. odvozních jednotek z míst v poloze podstatně nepříznivější.“390

Podnik / lokalita počet datum Správa státního polesí Žacléř 8 24. 1. 1946 Správa státních lesů a statků Maršov IV. 122 (včetně rod. přís.) 13. 8. 1946 Správa polesí Černá hora 9 (včetně rod. přís.) 2. 5. 1947 Radvanice 7 3. 5. 1947 esní úřad města Trutnova 26 25. 1. 1946 esní úřad města Pilníkova 23 27. 1. 1946 očet zaměstnaných německých specialistů v lesnictví v r. 1946.

Citlivou záležitostí se stal odsun německých lékařů. Jejich nahrazení českým personálem probíhalo pozvolně a v některých částech regionu jich byl ještě na začátku roku 1947 nedostatek. „V obvodu stanice SNB Ml. Buky jsou stížnosti na to, že není dosud lékaře a obyvatelstvo z místa a okolí je nuceno docházeti do Hoř. St. Města neb Svobody n. Úpou, kde jsou však všichni lékaři přetíženi prací. Byl tam německý lékař, který však byl přísl. SNB zatčen pro příslušnost v SS a provozuje nyní praxi v Trutnově. Ve sběr. středisku v Ml. Bukách je Němec lékař Josef Müller, který by mohl po dobu než bude odsunut

389 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 142, inv. č. 1988. 390 Tamtéž. 101 prováděti lékařskou praxi.“391 O nezájmu českých lékařů o provozování praxe zejména v částech, kde žilo německé obyvatelstvo, hovoří zpráva z 30. prosince 1946: „ odle hlášení stanice SNB Maršov IV. přišel do tamní okresní veřejné nemocnice český lékař, který však po dvoudenním působení v tamní nemocnici z místa odešel a na toto místo nereflektuje.“392 Z dalšího situačního hlášení z prosince 1946 máme informaci o tom, že koncem roku neměla okresní nemocnice v Maršove jediného českého lékaře.

O počtu lékařů máme přehled díky dochované zprávě Okresního velitelství SNB v Trutnově. Na začátku ledna 1946 působilo v trutnovském okrese 28 německých lékařů.393 Jejich počet se do konce roku 1946 snížil na 18.394 Společně s německými doktory se týkal odklad odsunu i německých řádových sester395, které působily v okresní nemocnici Trutnov (2 sestry), Žacléř (8 sester) a Maršov (4 sestry). Dále pracovaly 3 sestry v amperticích ve starobinci.

11.3.2 Osoby v národnostně smíšeném manželství

Velmi často je přehlížen fakt, že podstatná část lidí německé národnosti žila ve smíšeném manželství. Poměrně vysoké počty těchto smíšených sňatků dokazují, že vzájemné vztahy nemusely být výlučně konfliktní, ale že docházelo na osobní rovině a v každodenním životě k bezproblémovému kontaktu osob s různou národností. Na rozdíl od výlučně německých nebo českých rodin, se národnostně smíšené rodiny potýkaly s problémy již od roku 1938. Nezřídka musel jeden nebo více členů rodiny, kteří uváděli a hlásili se k české národnosti, opustit svůj domov před příchodem nacistického režimu.

Po přičlenění části Trutnovska k Německu byli členové smíšených rodin vystaveni nátlaku ze strany místních nacistických organizací, aby se veřejně přiklonili k němectví. O svém osudu informovala československé úřady Marie Švenková z Trutnova. V roce 1946 jí a její rodině nebyl uznán charakter antifašistů. Proti tomuto rozhodnutí se odvolala. V odvolání krátce popsala osud své rodin. Pocházela ze smíšeného manželství, kde její otec byl československé národnosti a matka německé. Oba byli politicky organizováni v straně sociálně demokratické, otec v československé soc. dem. straně dělnické a matka v něm. soc. dem. straně. „Otec se vždy při sčítání lidu hlásil k české národnosti, kdežto my, ostatní členové rodiny jsme pod tlakem okolí a často bez vlastního rozhodnutí byli zapisováni jako Němci, ačkoliv jsme byli smýšlení československého. Kdybych se byla účinně bránila, byla bych stále bez práce a obživy. To nebylo již možné proto, že jsme si společně postavili domek a měli jsme na něm značný dluh.“396 M.

391 ABS Kanice, f. A 14, kart. 76, inv. j. 582. 392 Tamtéž. 393 ABS Kanice, f. A 14, kart. 50, inv. j. 390. 394 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 142, inv. č. 1988. 395 Přesněji se jednalo o sestry Kongregace sester sv. Hedviky. Z dochovaných dokumentů je patrné, že všechny sestry byly z pohledu bezpečnostních orgánů tzv. „politicky nezávadné“. 396 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 140, inv. č. 1985. 102

Švenková v citované větě hovoří o období ještě před rokem 1938. Přesto je patrné, že volba národnosti nemusela být vždy vedena s cílem vlastní etnické identifikace, ale čistě z pragmatických důvodů, nezřídka existenčních. Tato situace byla obzvlášť aktuální po etablování nacistického režimu, kdy bylo výrazně jednodušší perzekvovat podezřelé osoby. „Národní spolehlivost“ jmenované dokonce potvrdila MSK v Hořejším Starém Městě. O jejím dalším osudu nemáme více informací.

Konec druhé světové války přinesl osobám v národnostně smíšeném manželství nové starosti. Ocitli se na pomezí dvou odlišných náhledů na jejich pozici. Část místního obyvatelstva, zejména starousedlíci, kladli důraz na ochranu osob ve smíšeném manželství. Výrazně odlišný názor zastávali nacionálně cítící osoby. Ti pohlíželi na etnicky smíšené rodiny jako na nespolehlivou část národa, která byla zkažena německým vlivem. Z toho pramenil jejich důraz na to, aby bylo s těmito lidmi zacházeno jako se státně nespolehlivým obyvatelstvem, na který by se mělo dívat v podstatě jako na německý.

Odhady počtu smíšených manželství (česko-německých) v Československu se pohybují v rozmezí 90 až 130 000. V rámci Trutnovska máme pouze rámcový přehled. V polovině r. 1947 bylo evidováno v politickém okrese Trutnov celkem 284 česko-německých manželství, z čehož 112 rodin žilo v Trutnově.397

Ochrana tohoto okruhu osob byla v prvních poválečných měsících nedostačující. Autoři edice VNČP upozorňují, že ještě v červnu nebylo specifikováno, zda osoby ve smíšeném manželství mají být zařazeni do odsunu. Pomyslný průlom znamenal pokyn ZNV Praha, který byl vydán až v červenci 1945. „Němci žijící ve smíšeném manželství s osobou národnosti české jest spolu s dětmi vzíti v ochranu a prozatím upustiti od vystěhování.“398 Mezi dokumenty zachovanými v rámci písemností ONV Trutnov se dochoval koncept nařízení OSK Trutnov, který měl být zaslán všem národním výborům a správním komisím v politickém obvodu. Jeho cílem bylo sjednocení postupu vůči osobám ve smíšených manželstvích. Bezpochyby vycházel z pokynů od ZNV Praha.

„Vzhledem k tomu, že ve všech obcích není postupováni jednotně pokud jde o nazírání na smíšená manželství, podávám tyto informace.

1/ Státní občanství

Občané ze smíšených manželství- podle informací získaných u zemského nár. výboru v Praze- pokud jsou prokazatelně české národnosti, bez ohledu na to, zda žena provdáním za sudetského Němce získala říšskoněmecké státní občanství, nebuďtež pojímány do evakuačních akcí, poněvadž po vydání příslušného

397 Stav k 18. 6. 1947. VÚA-VHA, f. SD, kart. 218, inv. č. 763. 398 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 326 [CD]. 103 zákonu získají čsl. státní občanství. Dále jest s občany české národnosti (…)rovněž vyjmouti ze všech opatření, prováděných proti Němcům.

2/ Vydávání lístků pro Čechy

Osobám shora uvedeným výhradně české národnosti musí m.s.k. či m.n.v. ve svém obvodu působnosti přiznati právo na odběr potr. lístků pro Čechy (…)

5/ Nošení pásky N!

Osoby uvedené pod bodem / a 2/- české národnosti nejsou povinny nositi pásku N. Ve sporných případech rozhoduje OSK v Tu.“399 Jelikož se jednalo o pracovní verzi, je možné vyčíst i textové úpravy. Z citovaného nařízeny byly vyškrtnuty dva důležité body, které se týkaly přiznání české národnosti a vydávání antifašistických legitimací osobám ve smíšeném manželství

„Tzv. přiznání české národnosti

Pokud se týče tohoto bodu, upozorňuji, že osoby české národnosti, nemohly tím, že je buď manžel Němec, nebo otec nezletilé děti, tím, že je přihlásil k Němcům, ztratiti českou národnost. řihlásily-li se tyto osoby ovšem samy k nár. německé, pak nemají nároku na přiznání výhod pro Čechy.

Vydávání antifašistických legitimací

Takovéto legitimace byly vydávány v některých větších městech, avšak podle pokynu ZNV bylo to zakázáno a pro zdejší území se naprosto nedoporučuje.“400

Z citovaného textu je mimo jiné zřejmé, že státní orgány věnovaly pozornost výhradně osobám české národnosti, které byly ve smíšeném manželství. Všechny body se tudíž věnovaly jejich postavení. Větší pozornost problému smíšených manželství věnovaly státní orgány až na začátku roku 1946. To již však byla část osob ze smíšených manželství odsunuta za hranice Československa.401 14. června 1945 projednala OSK Trutnov záležitost nošení pásek osob ve smíšeném manželství „Manželky Čechů, rodem Němky, které se aktivně nezúčastnili protistátní činnosti, jsou od nošení pásek ‚N‘ osvobozeny.“402

Nejednotnost v postupu vůči osobám ve smíšeném manželství se projevovala i na lokální úrovni. Na nevhodný postup vůči Čechu Josefu Teichmanovi ze Starého Rokytníku upozornilo velitelství stanice SNB v Trutnově. „Oznamuji, že členové místní správní komise ve Starém Rokytníku dopouštějí se způsobem neodůvodněným a nezákonným teroru vůči českému hraničáři Josefu Teichmanovi (…) tím, že ač má

399 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 83, inv. č. 1212. 400 Tamtéž. 401 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 163. 402 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1. 104 dekret o československém státním občanství nebyly poskytnuty stravovací /vyživovací/ lístky jako pro občana československého, nýbrž byly mu přiděleny lístky s označením ‚Deutsche‘. Místní správní komise ve Starém Rokytníku byla již zdejším SNB velitelstvím nesčetněkráte upozorněna, že Josef Teichman jest československým státním občanem a že jakékoliv zákroky proti jmenovanému jest podniknouti toliko se souhlasem Okresní správní komise v Trutnově, čehož však není dbáno, přes to, že Ministerstvo vnitra odd. VI v raze IV. dalo pokyn, aby občané smíšeného manželství byli prozatímně ponecháni na svých místech do konečného rozhodnutí o jejich státoobčanských poměrech.“403

Je nutné upozornit na to, že tento případ se stal až v roce 1946, kdy měl být uveden do praxe jednotný postup ve věci smíšených manželství. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je ignorování zavedených směrnic, vyloučit nemůžeme ani vyřizování účtů či obyčejnou nedbalost zainteresovaných orgánů.

V nejednom případě se stávali Češi obětí různých anonymních udání, která narážela na jejich německé smýšlení, dokonce bylo poukazováno na nevhodnou výchovu jejich dětí. Nejčastějším cílem stížností byli Češi, kteří se angažovali ve státní správě.

Příkladem může být velmi nenávistně napsaná stížnost na předsedu MNV v Temném Dole na podzim roku 1946, kterou autor zaslal na ZNV v Praze. Svoje upozornění začal těmito slovy „Dovolujeme si upozorniti na zárodky opětné zrady na českém národu lidmi špatné národní cti, jež považovati za renegátské obojživelníky.“404 Záhy konkretizoval svoji stížnost na předsedu MNV „ Nejprve se jedná o samého pana předsedu národního výboru v Temném dole který jako starý obojživelný národní veterán přiklusal v roce 45 do pohraničí nikoliv budovat, ale zachraňovat německý majetek své bývalé německé manželky ultra sudeťanky se kterou po mnoho let pro svůj vlastní národní omyl nežil ve společné domácnosti.“405 Situaci předsedy MNV Eduarda Malého komplikoval zejména fakt, že se měl podle zjištění rozvést s německou manželkou už v roce 1930 a teprve po osvobození požádat o povolení nového sňatku. Ve zprávě ONV Trutnov je uvedeno, že dotyčná žena německé národnosti měla uzavřením sňatku nabýt českého státního občanství. „Z toho důvodu nemůže býti proti ní zakročeno jako proti Němce. Je jisté, že jmenovaná má vliv na svého manžela a že jej uplatňuje.“406

Anonymní udání bylo směřováno i proti členům správní komise v Žacléři „Místní správní komise skládá z lidi kteří po dobu okupace Žacléři vůbec nebyli mimo Antonína Hejzlara a tento jmenovaný hlavní osoba který je též komisařem patří také mezi kolaboranty a zrádci (…) Antonín Hejzlar mluví v domácnosti německy i s dětma jeho pí Němka je za 35 nenaučila slovo český (…)“407 Vyšetřováním místní stanice SNB

403 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 90, inv. č. 1563. 404 Tamtéž. 405 Tamtéž. 406 Tamtéž. 407 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 91, inv. č. 1564. 105 bylo zjištěno, že se udání nezakládalo na pravdě. „V případě obvinění vznešeného anonymním pisatelem proti Anton. Hezjlarovi, nebylo rovněž nic positivního zjištěno, ani se nikdo ze zdejších občanů nenašel, který by mohl bezpečně prokázati, že v rodině Hejzlara mluví se pouze německy. okud bylo z veřejného hlasu lidu zjištěno, trpěla manželka Hejzlara v době nesvobody rovněž nacistickým režimem a to prý proto, že německý režim jako přísl. strany čsl. soc. dem veřejně odsuzovala.“408

Zajímavým příkladem, který se vymyká z všeobecných poměrů, je žádost Františka Foltánka- Falkenberga o odsun do Německa, kterou podal 27. června 1946 na MSK ve Velké Úpě „ rohlašuji, že sice pocházím ze smíšeného manželství, vzhledem k školnímu vzdělání a vzhledem k tomu, že po 3 roků zdržoval jsem v Německu, hlásím se však k německé národnosti. Mimo to mám v Německu nemovitý majetek a hodlám se tam již trvale usaditi. Žádám proto, abych byl odsunut do Německa.“409 Ze sepsaného prohlášení není patrný životní osud dotyčné osoby ani to, který z jeho rodičů byl české národnosti. V seznamu odsunutých osob v transportech nebyl nalezen. Z tohoto příkladu je možné vyvodit závěr, že řada osob mohla být v poválečné době postavena před velmi komplikované rozhodnutí, jakou mají vlastně identitu.

11.4 Poválečné násilí na německém obyvatelstvu

S problematikou německého obyvatelstva na Trutnovsko bohužel neodmyslitelně souvisí i poválečná vlna násilí. Několik let akumulovaná nenávist vůči zástupcům okupační správy, vzpomínky na vyhrocené období r. 1938 a všeobecná válečná deprimace československého obyvatelstva vyústila na mnoha místech nekontrolovatelné násilí vůči Němcům a všemu německému. Některé tyto případy tzv. excesů jsme si již ukázali v jiných kapitolách. V rámci této podkapitoly není možné se věnovat všem těmto incidentům. Na vině je zejména fakt, že pro podstatnou část poválečných případů násilí vůči německému obyvatelstvu nemáme žádné průkazné doklady. Ve většině případů jsme tak odkázáni na vyprávění pamětníků, která sice popisují revoluční období velmi plasticky, zároveň nám však nemohou poskytnout konkrétní informace o těchto případech. Vedle samotného zjištění, že se stal nějaký incident, je nutné hledat i odpovědi na otázky, proč se tento incident stal a kdo byl jeho původcem. Mohli by nás totiž překvapit, že v konečném důsledku bylo velmi málo případů bezdůvodného násilí. Naopak svoji roli bezpochyby sehrál pocit křivdy, touhy obohatit se nebo i msty. Z toho důvodu musíme hned na úvod rezignovat na to, že se nám podařilo kompletně zmapovat všechny násilné incidenty, které provázeli konstituování československé moci a tzv. divoký odsun v létě r. 1945. Podívejme se proto jenom na některé typické případy poválečného násilí vůči německému obyvatelstvu na Trutnov.

408 Tamtéž. 409 SOkA Trutnov, MěNV Velká Úpa, kart. 4, inv. č. 132, ukl. č. 20. 106

První restrikční opatření nejvíce postihli osoby, které byly považovány za podezřelé či provinilé z předchozích válečných let, případně z období vyhroceného roku 1938. Masové zatýkání těchto osob, které nebylo v prvních dnech podloženo ani řádným vyšetřováním natož důkazy o jejich činnosti, provázelo na mnoha místech fyzické násilí. V jiných kapitolách jsme zmínili například situaci v Žacléři a Úpici. Všechny případy velmi podobný průběh. Ozbrojená jednotka na základě narychlo vypracovaného seznamu provinilých Němců provedla masové zatýkání v jedné nebo více obcích. Neutěšené poměry panovaly v místech, kde byly zatčené osoby vězněny. Velký počet zajištěných osob nedokázaly pojmout věznice u okresních soudů, proto byly vězni umístěny do dalších prostor, které však v žádném případě nebyly uzpůsobeny pro koncentraci velkého počtu osob. Výslech osob byl zpravidla doprovázen zvýšeným fyzickým násilím za účelem doznání vyšetřovaných osob.

Bezprostředně po skončení války se vyskytlo několik desítek případů znásilnění německých žen. Za těmito činy, které zpravidla zůstaly nepotrestány, stáli většinou příslušníci Rudé armády a členové různých prozatímních ozbrojených formací. Jeden z mála případů, který byl prošetřován regulérními bezpečnostními orgány, bylo znásilnění dívky v Horní Malé Úpě. 30. května přišli po 24 hodině večer do domu rodiny Bruneckerových tři ozbrojení partyzáni. Z nich byl nechvalně proslulý Steklý z partyzánské skupiny „Pěst“, která byl na konci roku zatčen pro násilnosti a další kriminální činy. Skupina partyzánů provedla prohlídku celého domu a poté odjela nákladním automobilem pryč. Odjet s nimi musela 18 let stará Anna Bruneckerová. Jejímu otci sdělili, že se za několik dní vrátí zpět, aniž by mu sdělili, kam ji vezou.

5. června se vrátila A. Bruneckerová domů. Tři dny před tím ohlásil celý případ její otec na četnickou stanici v Horní Malé Úpě. Podle výpovědi, měla být dívka „zavřena v nějakém hotelu v Peci. Byla uzavřena v hotelovém pokoji, kam jí bylo donášeno jídlo a byla zde vícekráte od neznámých mužů zneužita.“410

Jednou z charakteristických osob poválečného násilí na německém obyvatelstvu byl kapitán Vachata, který se dostal na Trutnovsko po osvobození. V. Brunclík ho ve svých pamětech popsal jako mladého hocha, starého přibližně 29 let, kapitánská hodnost. Na RNV/ OSK v Trutnově se ohlásil v polovině května s tím, že jde převzít vedení trutnovské vojenské posádky. Je nutné upozornit, že v této době ještě nebyla situována v Trutnově žádná vojenská jednotka. Svoji žádost měl podložit potvrzením z Prahy, od neurčeného vojenského velitelství. Jelikož byl jeho požadavek velmi podezřelý, pokusili se zástupci národního výboru nejprve prověřit jeho hodnost a pověření.

410 ABS Kanice, f. B 5 S-Stb, inv. j. 7. 107

Asi za týden od snahy převzít velení trutnovské posádky přišly podezřelé informace z Pomezních Bud, kde se přestala hlásit místní četnická stanice, které do této doby podávala pravidelná telefonická hlášení o situaci v oblasti. Zástupci RNV/ OSK Trutnov se proto jedním automobilem vypravili do této horské obce u státní hranice. Po cestě na Pomezní boudy se snažili získat víc informaci o situaci od místních obyvatel: „Už u Shořelého mlýna jsme se od Němců dozvídali hrůzostrašné zvěsti. Na omezních boudách se usadila nějaká vojenská jednotka, terorisuje Němce, rabuje, vesele si žije.“411 Popis jejich velitele byl totožný s kapitánem Vachatou, který před týdnem přijel do Trutnova. Před obcí, kam směřovali, měl být dokonce ostřelován automobil se zástupci národního výboru neznámou ozbrojenou jednotkou. Při příjezdu do obce uvítal zástupce národního výboru velký nápis „Vachatova chata“ na jedné z velkých bud v obci.412

Situace na Pomezních boudách byla naprosto tristní. Přibližně 17 ozbrojených osob se pod vedením Vachaty usídlilo v jednom z místních hotelů.413 Společně s Vachatou, které zástupci z Trutnova na místě zatkli, nalezli místnost plnou zabavených věcí od místních Němců. V jedné místnosti nalezeni příslušníci četnické stanice, které ozbrojený skupina zadržela. Celá skupina byla rozpuštěna a někteří jednotlivci odvezeni do Hradce Králové. Několika členům skupiny se však podařilo uniknout a ti pravděpodobně v noci (není známo konkrétní datum) zapálili boudu na německé strany a podle vzpomínek Brunclíka měli založit požár i na Pomezních boudách. Přestože byl celý incident pravděpodobně hlášen na vojenské velitelství, byl kapitán Vachata znovu přidělen na Trutnovsko v roce 1946 jako velitel několika odsunových transportů z Mladých Buků.

Ozbrojená skupina vedená Vachatou měla pravděpodobně podíl na zabití několika Němců v této na Pomezních boudách.414Zřejmě 28. května 1945 proběhlo zatýkání vybraných osob na Pomezních boudách a v blízkém okolí.415 Všechny byly následně převezeny do Adolfovy boudy k výslechu. Několik osob bylo po absolvování výslechů převezeno do tábora AEG v Trutnově. Zbylé osoby byly zastřeleny. Informace o počtu a jménech zastřelených osob se různí, ale nejpravděpodobněji bylo zabito pět mužů a dva chlapci: Reinhold Bönsch, Johann Kirchschlager, Josef Patzelt, Rudolf Purmann a Augustin Ruse, sedmnáctiletý Hermann Purmann a jeden neznámý hoch. Na tento incident vzpomíná i Friedrich Kneifel, který byl také náhodně vybrán mezi muže, kteří byli na Pomezních boudách zastřeleni.416 V seznamech válečných zločinců, které měla k dispozici Okresní správní komise, se uvádí, že měl být za přepadení celní československé celnice v r. 1938 zastřelen v době revoluce i Jan Tasler, podle všeho jeden z účastníků.

411 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. 412 Tento název se paradoxně vžil a používal i v dalších letech. 413 Někteří byli pravděpodobně příslušníci československé armády. 414 Více informací k tomuto případu podává 415 Všechny osoby se měly podílet na přepadení čs. celnice v r. 1938 na Pomezních boudách, nebo být známými členy nacistických organizací. 416 Jakou řečí mluví ánbůh...? [dokumentární film]. Připravil P. Štingl. Česká republika, 2001. 108

Eliminování podobných případů bylo velmi komplikované, protože se většinou uskutečnily v období, kdy existovala provizorní civilní a bezpečnostní správa v okrajových oblastech. K pomalému vyšetřování případů přispíval i všeobecný poválečný zmatek, během kterého bylo velmi jednoduché vystupovat jako zástupce některého z československých orgánů, aniž by tato osoba měla jakékoliv oficiální pověření. Německé obyvatelstvo většinou ze strachu a nedostatku relevantních informací nenahlásilo tyto případy nadřízeným orgánům. Situace se více uklidnila teprve s příchodem četnických jednotek, které obnovily předválečnou síť četnických stanic v jednotlivých lokalitách. Přesto se i nadále vyskytovaly různé individuální incidenty.

Závěrem této podkapitoly je nutné upozornit na platnost některých norem, které výrazně omezili možnost orgánů činných v trestním řízení prošetřovat některé poválečné „excesy“. Svoji roli samozřejmě sehrála i nechuť valné většiny státních orgánů se zabývat těmito incidenty nebo vířit okolo těchto případů zájem veřejnost. Velmi podstatnou normou bylo zákonné užívání právnosti jednání směřující k „spravedlivé odplatě“ v první poválečné fázi.417 Jak uvádí autoři edice VNPČP, samotné znění této zásady nebylo ve větším rozporu s tehdejším právním a morálním cítěním. Problematické ale byla stanovená doba vyloučení trestního postihu, jehož konečná hranice byla stanovena dnem 28. října 1945. Její platnost směřovala ke konci dekretální normotvorby. Přesto na základě této zásady bylo velmi složité dotáhnout vyšetřování některých „exceců“ z porevolučního období až k vynesení rozsudku, protože příslušné soudy měly výrazně omezený prostor.

12. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva

12.1 Vznik a podmínky retribuce

Kontinuálně s obnovou československé moci v regionu od začátku probíhalo rozsáhlé šetření aktivit německého a československého obyvatelstva, jehož cílem bylo nalezení a odsouzení všech osob, které se dopustily válečných zločinů nebo nepřátelských aktů vůči československému státu a jeho obyvatelům. O formě vyrovnání se s provinilci se vedla diskuze již v exilovém prostředí během válečných let. Výsledkem politických jednání představitelů londýnského a moskevského exilového centra bylo znění, které vešlo v platnost jako dekret č. 6/1945 Sb., o potrestání válečných zločinců.

I po jeho publikování dne 6. března 1946 probíhala další jednání o definitivní podobě retribučního dekretu. Příslušné pasáže, které se věnují plánované retribuci, byly vtěleny i do košického vládního programu. V něm byla deklarována vládní povinnosti „před českým a slovenským národem postihnouti a

417 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.). Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 45–1951: Dokumenty z českých archivů. Díl II., sv. 3 Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Středokluky 2010, s. 24. 109 vydati soudu a trestu všechny válečné provinilce, všechny zrádce, všechny vědomé a aktivní pomocníky německých nebo maďarských utlačovatelů. Tento úkol bude vláda prováděti bez všech průtahů, bez kolísání a bez shovívavosti vůči komukoliv.“418 Dále bylo zveřejněno, že mají být všichni němečtí a maďarští provinilci „zneškodněni, uvězněni a předáni mimořádným lidovým soudům.“419 Konfirmování Němců mělo být provedeno na základě jakékoliv spojitosti s nacistickými a fašistickými organizacemi, jejich aparátem či ozbrojenými formacemi. V dokumentu však už nebylo blíže vysvětleno, zda se zatýkání mělo týkat pouze funkcionářů, nebo i řadových členů těchto organizací. Košický program dále deklaroval vznik mimořádných lidových soudů a Národního soudu. Činnost mimořádných lidových soudů měla být spojena s nově vzniklými Národními výbory. Právním podkladem retribuce se měl stát zmíněný londýnský dekret prezidenta republiky č. 6/1945 Sb.

Konečná podoba tzv. Velkého retribučního dekretu, vydaná jako dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.420, se výrazně lišila od deklarovaných představ uveřejněných v prezidentském dekretu č. 6/1945 Sb. či v Košickém vládním programu. Balík přijatých retribučních právních norem uzavřel tzv. malý retribuční dekret (dekret č. 138/1945 Sb.), o potrestání některých provinění proti národní cti, který byl vydán 27. října 1945.

Původně se předpokládalo, že účinnost Velkého dekretu bude jeden rok. Různé prodlevy a zpoždění se podepsaly na opakovaném prodloužení účinnosti až do 4. května 1947.421 Dekret se vztahoval na dobu tzv. zvýšeného ohrožení republiky, co představovalo období vymezené od 21. května 1938 až do 31. prosince 1946. V dekretu byly již obsaženy všechny důležité informace pro vedení soudních procesů. Stanoveno bylo, kdo má být stíhán, výše jednotlivých trestů a zásady soudního řízení. Soudní řízení mělo podle představ probíhat bez zbytečného prodlužování a nesmělo trvat déle než tři dny. Soudní přelíčení se mohlo konat dokonce i za nepřítomnosti obžalované osoby, kterou v tomto případě zastupoval obhájce ex offo. Soudní řízení měla být veřejná. Hlasování o verdiktu probíhalo neveřejně na poradě, kde se zároveň rozhodlo o rozsudku. Jakékoliv použití opravných prostředků, např. odvolání, bylo vyloučeno. V případě výkonu trestu smrti neměla žádost o milost odkladný účinek.422

Dekret pracoval s celou škálou zločinů, které v několika případech převzal z dříve platných právních norem. „K trestně stíhaným skutkovým podstatám („zločiny proti státu“, „zločiny proti osobám“ a „zločiny proti majetku“) přibyla nová kategorie „udavačství“.“423 Čtyři jmenované kategorie obsahovaly

418 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 1 [CD]. 419 Tamtéž. 420 Viz: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html 421 Na Slovensku byla vypracována jiná podoba retribučního dekretu, která platila pouze pro území Slovenska. 422 K vykonání trestu smrti se mělo zpravidla přistoupit do dvou hodin od vyhlášení rozsudku. 423 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 147. 110 dohromady jedenáct trestných činů.424 Novinkou bylo, že stíhané osoby mohly být odsouzeny za činy, které v době jejich spáchání nebyly právně kodifikovány. Na odsouzenou osobu se mimo samotného znění trestu vztahovaly i další vedlejší tresty. Ztrátou občanské cti přišla postižená osoba například o všechna vyznamenání, akademické tituly nebo o vojenskou hodnost. Odsouzená osoba přišla o volební právo, nesměla vykonávat žádnou veřejnou funkci. Společně s tím jí bylo odepřeno členství v sdruženích, veřejné vystupování, možnost stát se zaměstnavatelem atd. Část trestu musela být vykonána ve zvláštních pracovních oddílech, které byly za tímto účelem zřízeny. Nezapomínalo se ani na majetek, který byl odejmut v případě odsouzení.

Pozornost musíme věnovat i nově stanoveným skutkovým podstatám. Důležitým bodem bylo například zastávání funkce v nacistické a fašistické straně a organizaci, či členství v paramilitárních jednotkách. „Paragraf 2 stavěl mimo zákon členství v paramilitaristických organizacích, jako byly SS, SA či sudetoněmecký Freikorps. Podle paragrafu 3 byli v případě politických subjektů, jako byla NSDAP, Sudetendeutsche Partei či české fašistické organizace, trestáni pouze vůdci a funkcionáři.“425 Seznam organizací byl nakonec rozšířen na více jak 80 nacistických a fašistických organizací. Jak upozorňuje B. Frommer, je velmi překvapivé, že do znění velkého retribučního dekretu nebyly zahrnuty zvláštní klauzule trestající například znásilnění, mučení nebo křivé obvinění z kolaborace. Za pozornost stojí i pravomoc soudu rozhodnout o zařazení odsouzeného do pracovních oddílů.

Po vydání příslušných dekretů bylo vytvořeno 24 M S v sídlech krajských soudů. Pro Trutnovsko byl určen Mimořádný lidový soud v Jičíně. Personální složení soudů (přednosty, náměstky a soudce z povolání) jmenoval prezident na základně seznamů pořízených OVK. Soudní senáty měly pět členů. Předsedou byl vždy soudce z povolání (občanský nebo vojenský). Zbývající čtyři členové senátu M S byli jmenováni jako tzv. soudci z lidu příslušným ONV.

27. října 1945 podepsal E. Beneš dekret o národní cti, čímž výrazně zasáhl do charakteru poválečné retribuce. „Dekret o trestání některých provinění proti národní cti (č. 138/1945 Sb.), obvykle označovaný jako ‚malý dekret‘ ve srovnání s ‚velkým retribučním dekretem‘, byl velmi krátkým a z hlediska terminologického i mimořádně vágním právním předpisem.“426 Tímto dekretem byl vytvořen nový retribuční tribunál, který byl výhradně v pravomoci národních výborů a správních komisí. Výsledným efektem bylo však jenom prodloužení právní nejistoty v Československu. ‚Malý retribuční dekret‘ nakonec přinesl další nepředvídatelné nespravedlnosti a zneužívání moci.“427 Velkým problémem tohoto

424 K obsahu definici jednotlivých zločinů viz FROMMER, Benjamin. Národní očista retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 118-136. 425 Tamtéž, s. 120. 426 Tamtéž, s. 250. 427 Tamtéž, s. 250. 111 dekretu, pravděpodobně velmi narychlo vytvořeného, byla nejednoznačnost pojmů jako „národní čest“, „veřejné pohoršení“ apod. Tuto přílišnou obecnost dekretu následně upravilo několik směrnic ministerstva vnitra. Zmiňme například směrnici s pravidly „provinění proti národní cti“, kterou vydalo MV 26. 11. 1945. Vydaná směrnice byla již detailně propracovaná, přesto se nevyhnula různým interpretačním nesrovnalostem.

Velmi komplikované bylo aplikování malého retribučního dekretu na tzv. státně nespolehlivé osoby. Například čin považovaný za „nepřístojné chování“, který měl postihovat společenský styk s Němci, nebylo z logického důvodu možné aplikovat na německé obyvatelstvo. „Kromě dvou provinění (…) se podle směrnice ministerstva vnitra měl malý retribuční dekret aplikovat pouze na československé občany české, slovenské či jiné slovanské národnosti (…) Předpokládalo se, že Němci se měli řídit vlastními pravidly národní cti, odlišnými od českých. A ti, kteří byli věrni Německu, tedy zasluhovali specifickou retribuci vyhnání.“428

Většina obvinění souzených v rámci malého retribučního dekretu se velmi podobala zločinům, souzeným velkým retribučním dekretem. Jelikož však byla méně společensky nebezpečná, nebylo je možné trestat u M S. Důležitým rozdílem, který odlišoval činnost malého a velkého retribučního dekretu, bylo definování jednotlivých zločinů. „Skoro všechny zločiny uvedené ve velkém dekretu musely být spáchány ve službách nebo zájmu nepřítele, což šlo těžko naplnit po porážce nacistického Německa. Po válce bylo nemožné stát se funkcionářem NSDAP či udávat sousedy na gestapo. Naopak malý retribuční dekret postihoval kolaboraci s Němci jako Němci.“429

12.2 Zajišťování Němců

Období prvních poválečných měsíců, zejména však května a června, se neslo nejen v duchu obnovy státní suverenity na Trutnovsku, ale bylo postiženo i v podstatě nekontrolovatelnou „divokou“ retribucí.430 Prvním signálem začátku „divoké retribuce“ bylo masové zatýkání německého obyvatelstva takřka v celém regionu.431 Na řadě míst bylo přikročeno k hromadnému zatýkání osob bez příslušného prověřování jejich provinění. Je nutné však připomenout, že i přes zahájení zatýkání osob stále chyběly právní předpisy, které by upravovaly souzení a trestání těchto osob.

428 Tamtéž, s. 262. 429 Tamtéž, s. 316. 430 V následujících kapitolách popisujících retribuci bude v hledáčku pouze německé obyvatelstvo. 431 Zatýkání se vztahovalo samozřejmě i na české obyvatelstvo, ale nás bude předně zajímat retribuce vůči německému obyvatelstvu. 112

Velmi často byly zprvu vytvářeny seznamy provinilých osob, pokud se k tomuto kroku vůbec přikročilo, na základě udání nebo ve spolupráci s místním obyvatelstvem.432 Tento případ nastal v Janských ázních, kde člen Národního výboru vytvořil v polovině května 1945 seznam členů nacistických organizací, kteří bydleli v tamní obci. S nejvyšší pravděpodobností postupoval ve spolupráci s místními Němci „ rohlašuji, že jsem klasifikaci tuto provedl podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, bez jakékoliv pomstychtivosti a prosím, aby údaje moje byly ověřeny nestrannými občany obcí Janské Lázně a Černá hora.“433 Jak dále ve svém hlášení dodává, „jednak z nedostatku příslušných rozkazů upustil jsem od zatčení těch nejhorších elementů strany, aby nebyla zbytečně rozpoutána vášeň občanů a tím rušen klid, kterého potřebujeme k normálnímu převzetí správy obcí a k úplnému zajištění majetku státního a soukromého.“434 Jistě do jeho rozhodnutí vstoupil i fakt, že tehdy neměl k dispozici dostatečně silnou bezpečnostní jednotku, která by celou akci provedla. Již druhého dne přijela do Janských ázní jednotka z Náchoda a Dvora Králové n. ., která pravděpodobně zahájila zatýkací akci.

Odlišná situace panovala na Žacléřsku, kde se situace velmi pozvolně uklidňovala. 4. června 1945 bylo provedeno šetření tamní četnickou stanicí, které zjistilo, že 226 osob německé národnosti bylo organizováno alespoň v jedné z nacistických organizací. Nejčastěji se jednalo o osoby, které byly členy Sudetoněmecká strana (SdP). Z celkového počtu jich bylo 56 zaměstnáno na dolech jako horníci.

Z dochovaných seznamů je však patrné, že velká část Němců, kteří byli členy nacistických organizací nebo mohli být z jiných důvodů podezřelí z vážných zločinů, se po válce nenacházela v místě svého dřívějšího bydliště. V únoru r. 1946 vyhotovila stanice SNB ve Velké Úpě IV. seznam válečných zločinců ve svém obvodě. Z 28 uvedených osob jich bylo 7 zatčeno, 1 vystěhována a 16 evidováno nezvěstní.

K izolování zatčených a podezřelých osob byly využívány různé místnosti a případně vězeňské tábory, které sloužily k internaci nuceně nasazených osob, válečných zajatců a Židů za druhé světové války. Aby se předešlo různým přehmatům a zároveň, aby bezpečnostní orgány a civilní správa získaly přehled o internovaných, bylo brzy přikročeno k sestěhování podezřelých a vyšetřovaných osob do několika táborových zařízení, kde byly pod kontrolou okresních orgánů. Spolu s tím se zpřehlednila jejich evidence, která byla zpočátku v žalostném stavu. I přesto se bezpečnostní složky při zajišťování podezřelých osob nevyhnuly různým přehmatům. Partyzánské jednotky skupiny Železo a Toledo si měly v jedné z trutnovských vil zřídit vlastní vyšetřovnu a věznici. Tyto jednotky nepochybně jednaly na vlastní

432 Nebylo výjimečné, když se na stíhání válečných provinilců podílelo i německé obyvatelstvo. Znovu musíme upozornit na to, že část německého obyvatelstva byla během válečných let perzekvována nacistickým režimem, stejně jako české obyvatelstvo. 433 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 89, inv. č. 1563. 434 Tamtéž. 113 pěst a bez jakékoliv kontroly místních orgánů. Tomu nasvědčují i různé informace o poměrech v těchto improvizovaných věznicích a vyšetřovacích vazbách.

Neutěšená situace panovala i na Úpicku. Tamní věznici se mělo dokonce přezdívat „Dachau č. 2“.435 Na přelomu roku 1945 a 1946 bylo provedeno oficiální šetření poměrů v úpické věznici (věznice okresního soud), kde měl personál surově mlátit vyšetřované osoby (Čechy i Němce) za účelem přiznání jejich skutků z doby okupace. Nechvalně proslulým se stal zejména velitel vazby Josef Podzimek. Výsledek šetření sice přímo nepotvrdil, že by došlo k týrání vězňů, zároveň však nevyloučilo použití fyzického násilí při vyšetřování „Stalo-li se však v prvních revolučních dnech, že některý ze zločinců podle retr. dekretu byl k poslušnosti donucen jiným způsobem než domluvou, stalo se tak pouze v důsledku značných ztrát občanů města Úpice a okolí (…) v důsledku čehož nemůže se dnes proti oprávněné rozhorleným českým a národnostně uvědomělým občanům míti za zlé poněkud radikálnější zákroky proti těmto živlům.“436

V druhé polovině května 1945 provedl vyšetřování v obci (na vlastní pěst) místní revoluční národní výbor v Peci p. Sněžkou. Pět zajištěných Němců mělo být po uskutečnění výslechu převezeno k lidovému soudu do Trutnova. Eskortu těchto osob provedl František Steklý společně s ještě jedním mužem. Všechny osoby naložili do nákladního vozu a odvezli směrem na Trutnov. „Všichni výše uvedení němečtí občané byli zastřeleni někde u silnice blíže Velké Úpy a pohřbeni velmi povrchně v lese. Když byly mrtvoly nalezeny, případ byl prý vyšetřován, ale nebylo možno zjistiti s jakým výsledkem.“ 437 Výběr vyšetřovaných a zavražděných osob nebyl náhodný. Dworschak Anton, Kneifel Richard, Berauer Adolf byli podle zápisů kronikáře Šourka v Peci p. S. známi pro svoji „fanatičnost“. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že místní partyzánská jednotka vzala výkon spravedlnosti do svých rukou.438

O průběhu zatýkání podala OSK Trutnov zprávu 3. června 1945 „Vzhledem k tomu, že zajišťování a zatýkání ve zdejším okrese kromě bezpečnostních orgánů, t.j. četnictva a státní policie prováděly i jiné ozbrojené jednotky jako partyzáni, Národní stráž a jiné instituce, které nebyly v oboru výkonu bezpečnosti školeny není prozatím k dispozici přesný počet osob zajištěných, neboť v mnoha případech scházejí průvodní spisy. Na tomto se intensivně pracuje a jakmile agenda bude zvládnuta bude příslušná zpráva podána. Lidový soud ve zdejším okrese dosud ustanoven nebyl.“439

K problémovému postupu při zajišťování osob se OSK Trutnov vyjádřila znovu při jednání 13. června 1945: „Abychom se vyvarovali přehmatům, je nutno, aby zatýkala jen policie a četnictvo a věc musí být

435 STANĚK, Tomáš. Poválečné excesy v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. Praha Ústav pro soudobé dějiny, 2005, s. 178. 436 SOkA Trutnov, MěNV Úpice, kart. 155, inv. č. 2084. 437 SOkA Trutnov, MěNV Pec pod Sněžkou, kn. 256, inv. č. 256, ukl. č. 21. 438 Tamtéž. V prosinci 1945 bylo 27 členů partyzánské skupiny „Václavík“ udáno u okresního soudu v Trutnově „pro nezákonný čin v partyzánské skupině Václavík“. ABS Kanice, f. M 11, sign. M 11/9, inv. j. 1. 439 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 154, inv. č. 2063. 114 provedena jen po předchozím šetření. řípady provedené musí býti s největším urychlením přešetřeny a jde-li o věci osobní msty, ihned napraveny.“.440

Orientační přehled o počtech zajištěných osob máme teprve ze začátku července 1945, kdy podalo Okresní dozorčí velitelství SNB Trutnov přehled o počtu zajištěných osob. Další statistika byla vytvořena za začátku října a uváděla údaje pro zajišťování osob v době od 13. srpna do 30. září 1945. Celkem bylo v tomto období zajištěno 608 osob. Nová evidence válečných zločinců byla provedena během první poloviny roku 1946. V Okresním státním archivu jsou dochované některé seznamy válečných zločinců. Velkým nedostatkem je však to, že do nich byli zahrnuti všichni Němci z oblastí stanic SNB, i když se už aktuálně nevyskytovali v Československu. Velmi často tak můžeme číst, že se dotyčná osoba provinila a byla vedena v evidenci válečných zločinců, ale aktuálně je v zajetí. Pátrání po provinilých osobách neulehčil ani tzv. divoký odsun v roce 1945, během kterého byli vysídleni i někteří Němci, kteří by byli vyšetřováni pro své skutky v době okupace. K tomuto závěru došel i velitel stanice SNB v Maršove IV „K provádění šetření hlásím, že ve zdejším služebním obvodě, byl již třikráte prováděn odsun německého obyvatelstva a to v měs. červenci, srpnu a listopadu 1945 tak, že mnoho příslušního složek uvedených v dotazníku mohlo býti již odsunuto.“441

Věk Němci- muži Němci- ženy Češi- muži Češi- ženy děti do 14 let 20 1 - - mladiství do 18 let 51 6 - - do 50 let 656 162 42 4 ostatní přes 50 let 300 43 9 4 Celkem 1.027 212 51 8 očet osob ve vyšetřovací vazbě v politickém okrese Trutnov. Stav ke dni . července 1945.442

Počet Rozdělení Muži Ženy děti do 14 let 3 10 mladiství do 18 let 3 13 do 50 let 260 138 ostatní 159 22 Celkem 425 183 očet osob ve vyšetřovací vazbě v politickém okrese Trutnov. Stav ke dni 1. 10. 1945.443

440 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 441 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 125, inv. č. 1926. 442 ABS Kanice, f. A 14, kart. 3, inv. j. 33. 115

Zajištěné osoby nemusely být nutně vyšetřovány pro válečné zločiny. Do zajišťovací vazby se mohli Němci dostat za méně závažné přestupky. 29. června 1945 byl zatčen Němec Arnošt Hillitzer v Žacléři. „V osobních datech uvedený Arnošt Hillitzer neuposlechl vyhlášku státního policejního úřadu v Trutnově (…) ze dne 23. května 1945 a dodatečnou vyhlášku okresního národního výboru v Trutnově (…) a to tím způsobem, že neodvedl jeden dalekohled „Triedr 6x30“, který měl ve svém držení v příbytku v Žacléři (…) Hilltzer řečený dalekohled dne 24./6. 1945 ráno o 5. hodině v síni svého příbytku pomoci sekery úplně rozbil a mínil střepy pak zašantročiti by takto spáchaný trestný čin zastřel.“444

Mezi zatčenými se však objevovali i Němci, kteří čelili vážným obviněním. 15. června byl četníky v Křenově zajištěn Alois anghammer, který měl být od března 1935 člen strany SDP. Z dochované zprávě o zatčení se můžeme dozvědět o dalších prohřešcích, za které byl zatčen. „ anghammer dle vlastního doznání zúčastnil se od března 1935 skrytě v činnosti strany SDP tím, že se zúčastnil tajných schůzí (…)Dále pak založil se spoluzakladatelem stranu SDP v obci Křenově a mimo již uvedené činnosti stal se pokladníkem této strany. Po příchodu němec. vojska udal v obci se nacházející příslušníky strany sociálně demokratické a byl němec. bezpečnostním orgánům při zajišťování nápomocen při vyhledávání těchto stoupenců.“445 Všechny podezřelé osoby byly internovány ve věznicích při okresních soudech, následně pak posílány do tábora AEG, kde měly čekat na vyšetření jejich případů a na vynesení rozsudku.

Důležitou roli při šetření zločinů sehrály v období roku 1945 různé „revoluční komise“, které šetřily činnost některých osob, a dokonce měly vynášet rozsudky. O působnosti „revolučních komisí“ máme sporadické informace. Jejich činnost je možné datovat přibližně na měsíce červen- říjen 1945. Celkem měla tato komise řešit 31 případů.446 Část z nich po zahájení činnosti přejala TNK. První případ řešila „revoluční“ komise již v červnu 1945, kdy před soudem stanul vrchní dozorce vězňů Josef Rus. Dříve než byla celá záležitost došetřena a postavena před OVK, tak se J. Rus oběsil ve své cele.

O vzniku „čestných soudů“ v některých průmyslových podnicích hovoří Jaroslav Metelka.447 Jak Metelka uvádí, měly v některých podnicích vzniknout koncem května čestné soudy na základě pokynů Ústředního svazu československé průmyslu a Ústřední rady odborů. „Měly prošetřovat a vynášet rozhodnutí nad těmi zaměstnanci, kteří se především dopouštěli asociálního jednání proti svým podřízeným během okupace.“448 Dále Metelka uvádí několik případů. Prostřednictvím národního výboru Svatoňovické

443 ABS Kanice, f. A 14, kart. 7, inv. j. 65. 444 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 447, ukl. č. 48. 445 Tamtéž. 446 ČERVINKOVÁ, Zdeňka. Trestní nalézací komise v Trutnově, s. 38. 447 METELKA, Jaroslav. Roztržený revír, s. 307. 448 Tamtéž. 116 báňské společnosti bylo propuštěno 25 úředníků a techniků, z nichž 13 bylo německé národnosti a 12 československé.449

12.3 Trestní nalézací komise v Trutnově

V rámci uvedení do praxe tzv. malého retribučního dekretu (č. 138/1945 Sb.) vznikly Trestní nalézací komise (TNK) z iniciativy Ministerstva vnitra. Předpokladem bylo, že každý Okresní národní výbor vytvoří alespoň jednu fungující TNK ve svém obvodě. Skládat se měla ze 4 členů podle politické příslušnosti v rámci Národní fronty. Směrnice MV doporučovaly, aby alespoň jeden člen TNK měl právnické vzdělání. Přípravou a shromažďováním udání (informací) byla povařena bezpečnostní komise u jednotlivých MNV. Na Trutnovsku jich fungovalo hned několik. O jejich působení nemáme prozatím žádné podrobnější informace.

O poznání lepší přehled máme o činnosti okresních vyšetřovacích komisí (OVK), které fungovaly v rámci celého regionu. V červenci 1945 vznikly vyšetřovací komise v obvodě OSK Trutnov, které měly „za úkol provésti vyšetření všech nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů tak, aby lidové soudy mohly tyto zločince na základě usvědčujícího materiálu hladce a po právu odsouditi.“450 Je nutné vzít v potaz, že první centrální pokyny k ustanovení tzv. vyšetřovacích komisi ONV (OSK) vydal zemský velitel Sboru národní bezpečnosti pro Čechy již v polovině června 1945. Všechny vyšetřovací komise měly být podřízeny Ústřednímu vyšetřovacímu výboru při Komisi pro vnitřní národní bezpečnost v Čechách.

Zmíněné komise měly být podle došlých směrnic ze ZNV Praha složeny z národně spolehlivých osob a zejména z politicky spolehlivých odborníků z řad příslušníků SNB a dalších povolání.451 O ustanovení vyšetřovacích komisí bylo požádáno 2. července 1945 prostřednictvím bezpečnostního referenta OSK Trutnov. Z příslušné žádosti je patrné, že komise měly vzniknout i u všech okresních soudů na Trutnovsku. V Úpici a Trutnově se dokonce počítalo s více komisemi.452 Z dochované zprávy informující o činnosti příslušné komise můžeme částečně zrekonstruovat personální složení:

„Okresní správní komise vycházeje ze stran naprosté objektivnosti a spravedlnosti jmenovala pokud to bylo možné předsedy těchto OVK jakož u předsedy sub. kom. právníky. ro s. o. Trutnov byl od prvého

449 Tamtéž. 450 NA, f. MV-NR I, kart. 1823, sign. B 2111, inv. č. 1602. 451 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 1-190D [CD]. 452 Rozdělení komisí mělo být následující Úpice (3+1 komise), Žacléř (1 komise), Maršov (1 komise) a Trutnov (2 komise). SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 117 počátku předsedou této vyšetřovací komise JUDr. J. Šolc, okresní soudce a u druhé vyšetřovací komise byl jmenován předsedou soudní ass. J. Charvát.“453

Fungující komise se potýkaly s personálními obtížemi, protože větší část zainteresovaných osob byla ještě zaměstnána v jiných soudních instancích. V rámci žádosti o přidělení alespoň jednoho soudního zaměstnance si referent pro bezpečnost stěžoval na postup okresního soudu (pravděpodobně v Trutnově), který „budí značné pohoršení a nelibost u ostatních úřadů a institucí zúčastněných při očistě národa od zrádců a kolaborantů.“454 Svoji kritiku založil na tom, že okresní soud opakovaně stáhl své zaměstnance z funkcí ve vyšetřovací komisi.455

K fungování vyšetřovacích komisí uvádí B. Frommer následující „Vyšetřovací komise byly odpovědné nejen za prodlení a zamítnutí obvinění, nýbrž i za osvobozující rozsudky. Někdy ztratily cenné důkazy a postupovaly dál případy bez dostatečné dokumentace. Bez znalosti usvědčujících materiálů musel žalobce podat jen obecně formulovanou obžalobu, která často neobstála při hlavním přelíčení.“456 Někdy mělo docházet i k jednostrannému shromažďování důkazů. Dochované písemnosti TNK nasvědčují tomu, že výše popsaná situace v celém Československu se nemusela příliš lišit od průběhu retribuce na Trutnovsku.

Pokud vyšetřovací komise získala dostatek důkazů pro retribuční šetření, bezpečnostní komise u ONV Trutnov poté provedla šetření a předložila celý případ Trestní nalézací komisi v Trutnově. Svoji činnost zahájila bezprostředně po vydání tzv. malého retribučního dekretu (27. 10. 1946), protože už 31. října 1945 řešila první obvinění. Z provedené analýzy archivního materiálu TNK Trutnov zjistila Z. Červinková, že personální obsazení se často měnilo.457 Z dostupných údajů měla zasedat TNK dokonce v 22 různých personálních variantách. Nejčastěji při jednání působil JUDr. Karel Vojtěch, Rudolf Vyhnálek, Dr. Josef Nikl a Josef Matějka.458 Nejprve TNK zasedala v počtu 4 členů, později se skládala z pěti členů. Nebylo výjimkou však, když zasedala komise pouze ve tříčlenném složení. V roli předsedů komise vystupovala u TNK čtveřice osob JUDr. Vojtěch Karel, Rudolf Vyhnálek459, Bohumil Málek a Josef Souček.460

453 Tamtéž. 454 Tamtéž. 455 V počátcích fungování vyšetřovacích komisí v Československu se nepočítalo s působností soudců v rámci těchto uskupení. Neutěšená praxe a různé přehmaty, kterých se dopouštěli členové komisí, vedla ministerstvo spravedlnosti k závěru, že začali do vyšetřovacích komisí jmenovat i soudce. 456 FROMMER, Benjamin. Národní očista retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 156. 457 K personálnímu složení TNK Trutnov ČERVINKOVÁ, Zdeňka. Trestní nalézací komise v Trutnově, s. 40-41. 458 Tamtéž, s. 41. 459 Rudolf Vyhnálek působil od jmenování OSK Trutnov v červnu 1945 jako bezpečnostní referent. Vyhnálek patřil mezi stálice na ONV Trutnov. Na svém postu působil i po únorovém převratu v roce 1948. 460 ČERVINKOVÁ, Zdeňka. Trestní nalézací komise v Trutnově, s. 40. Tyto údaje vychází pouze z dvou set dochovaných spisů, které obsahují informaci o složení jednací komise. 118

Z rejstříků písemností fondu TNK Trutnov vyplývá, že bylo projednáváno přibližně 1 609 případů, resp. potvrzených jich máme 865.461 Podstatná část případů však byla projednávána velmi povrchně bez vynesení konečného rozsudku. Velmi často se stávalo, že příslušný případ byl projednáván TNK Trutnov a aniž by byl definitivně dořešen, tak byl předán jinému TNK. Obdobně se vyskytovalo několik případů, kdy byl případ předán k projednání u M S.

Z níže uvedené tabulky je možné vyčíst aktivitu TNK. Ačkoliv poprvé zasedala komise již na konci října 1945, projednávání případů bylo zdlouhavé a do konce roku se podařilo prošetřit jenom 13 případů. Rychlost retribuce se zvýšila teprve na počátku roku 1946. V lednu 1946 se počet případů více jak zčtyřnásobil. Zvýšila se i efektivita jednotlivých zasedání, během kterých se podařilo projednat zhruba dva případy.

Měsíc a rok Počet zasedání Počet případů Počet rozsudků Řízení zastaveno říjen 1945 2 2 - 2 listopad 1945 4 4 1 3 prosinec 1945 4 7 - 7 leden 1946 14 29 - 29 únor 1946 13 20 2 18 březen 1946 17 37 4 33 duben 1946 17 30 8 22 květen 1946 10 20 7 13 červen 1946 9 18 11 5 červenec 1946 8 18 13 5 srpen 1946 6 13 10 3 záři 1946 12 26 19 5 říjen 1946 10 23 15 8 listopad 1946 11 20 20 X prosinec 1946 7 15 14 1 leden 1947 11 22 22 X únor 1947 11 27 23 4 březen 1947 7 25 18 7 duben 1947 12 48 35 13 květen 1947 1 1 1 1 Tabulka šetřených případů v prvním retribučním období. Nečleněno podle národnosti.462

461 Tamtéž, s. 38. Výsledné číslo vychází z dochovaného rejstříku projednávaných spisů TNK Trutnov, který je uložen ve fondu Trestní nalézací komise 1945-1950 v Státním okresním archivu v Trutnově. 462 Tamtéž, s. 42. 119

Z 865 analyzovaných případů bylo souzeno 631 mužů (73 %) a 236 žen (27 %). Zajímavé je pak složení odsouzených osob, kde byly nejčastěji shledány vinnými ženy (ve 36 %) a v 24 % muži.463 Průměrný věk vyšetřovaných osob byl 37-56 let.

Přestože malý dekret připouštěl trestní řízení výhradně vůči československým státním občanům české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, do evidence TNK v Trutnově se dostala i řada osob německé národnosti, kteří se k ní hlásili již před rokem 1938. Z tohoto důvodu uvádíme ve statistice vyšetřovaných osob TNK Trutnov i národnostní kritérium.464

Přibližně 55 % obviněných bylo vedeno ve vyšetřovacích protokolech s německou národností.465 Operování s německou národností v případě vyšetřovaných osob u TNK není zcela bez problémů. Přehled vychází z informace o národnosti, která je uvedena v každém spisu obviněného. Vedle německého obyvatelstva, které se hlásilo k německé národnosti před rokem 1938, německy hovořících příslušníků cizích národů (Německa a Rakouska), mohly být označeny za Němce i osoby, které uváděly svoji národnost před rokem 1938 jako Českou. V tomto případě se jednalo o Čechy, kteří za války přijali německou identitu a občanství. V pramenech tak byli označeni za Němce. Velmi často se mohli do této situace dostat i Češi ve smíšeném manželství.

Nejčastěji vyšetřovaným obviněním u osob s německou národností bylo členství v nacistických organizacích. U žen se jednalo zejména o členství ve Frauenschaftu, případně jejich působení jako dozorkyně v pracovních táborech na Trutnovsku. Počet souzených žen za dozorčí činnost v táborech dosáhl čísla 271 případů. Podstatnou část z nich však TNK zastavila a předala případy M S v Jičíně.

Na pomyslném druhém místě bylo prošetřování propagace nacismu. Tento přestupek byl vyšetřován ve 37 případech. Statistika obvinění je pouze orientační, protože velká část případu byla vedena bez příčiny (celkem 78).

463 Tamtéž, s. 44. 464 Příkladem může být případ Marie Spiekové. Ta pracovala v poválečné době u rolníka Jakuba Beránka s několika dalšími Němkami. Podle udání Beránka je měla nabádat k tomu, aby pracovaly pomalu. Podle spisů měla mimo to pracovat jako členka strany NSDAP. Na základě Beránkova udání byla Speiková předána do vazby u okresního soudu v Trutnově. TNK projednávala její případ 29. ledna 1946, kdy však bylo trestní řízení zastaveno, protože bylo zjištěno, že obviněná je vedena s německou národností, což vylučovalo další trestní řízení TNK vůči této osobě. Ačkoliv tento případ zůstal nevyřešen z důvodu, že nesplňoval podmínky vedení trestního řízení v rámci malého retribučního dekretu, zmíněná byla zaevidována do spisů TNK Trutnov a je nutné pracovat s i tímto případem. 465 Vyšetřováno bylo 480 osob s německou národností a 381 obyvatel české (československé) národnosti. 120

Druh obvinění Počet Členství v nacistické organizaci 271 Propagování nacismu 37 Udavačství 32 Členství v organizaci Freikorps 19 Nespecifikovaná obvinění 78 Statistika vyšetřovaných obvinění u M S v Jičíně.466

S velkou pravděpodobností byla TNK v Trutnově od svého ustanovení na podzim 1945 základním článkem retribučního soudnictví. Z dochovaných dokumentů je patrné, že vyšetřovací komise a bezpečnostní komise ONV Trutnov předávaly vyšetřované případy přímo TNK v Trutnově bez rozdílu. Teprve šetřením TNK bylo rozhodnuto, zda bude případ předán M S v Jičíně, šetřen v rámci malého retribučního dekretu u TNK, nebo zda bude od trestního stíhání ustoupeno. Ve většině případů, kdy bylo zastaveno trestní řízení TNK vůči osobám s německou národností, byly dotyčné osoby téměř automaticky doporučeny k odsunu.

12. 4 Činnost mimořádného lidového soudu

Mimořádný lidový soud v Jičíně byl ustanoven 3. září 1945. Již 24. července 1945 zahájil svoji činnost MLS v Hradci Králové. Zatímco soudní okres Úpice byl projednáván u M S v Hradci Králové, zbylé soudní okresy (Žacléř, Maršov, Trutnov) spadaly pod M S v Jičíně. Značné zpoždění zahájení činnosti M S v Jičíně bylo způsobenou prodlevou při zasílání návrhů okresních národních výborů a správních komisí na soudce z lidu a veřejné žalobce.

Velký retribuční dekret připouštěl možnost konání soudu v místech obvodu M S. Jak uvádí Jarkovská, tak jičínský M S zasedal i v Trutnově a dalších větších městech jičínského regionu.467 Za období dvou poválečných let, kdy zasedal M S v Jičíně, bylo podáno 3 139 trestných oznámení. K soudnímu přelíčení se však dostalo jenom 48 % těchto případů. Do května 1947 zažalovali žalobci 1 332 osob.468 Nejvíce obviněných mělo uvedeno místo narození v okrese Trutnov (249 osob), ve Vrchlabí (220 osob) a v Žacléři (107 osob).469 Jiné údaje nám poskytuje statistika obviněných podle místa bydliště v době spáchání

466 JARKOVSKÁ, ucie. Odplata či spravedlnost?, s. 49. 467 Tamtéž, s. 82. 468 Tamtéž, s. 87. 469 Tamtéž, s. 95. 121 trestného činu. Zde se opět nejvíce případů projednávalo ze soudního okresu Trutnov (261), Vrchlabí (261) a z s. o. Žacléř (159).470 Ze soudního okresu Maršov bylo obviněno 86 osob.

Ve stejném období došlo k MLS v Hradci Králové 2 797 trestních oznámení, což je v porovnání s Jičínem o 342 trestních oznámení méně. Zažalováno bylo nakonec 42 % všech obviněných. V porovnání s MLS v Jičíně byla národnostní struktura v Hradci Králové znatelně vyrovnanější. 35 % obviněných (445 osob) uvádělo jako svoji národnost českou, zatímco 653 osob (52 %) bylo vedeno s německou národností.471 V době spáchání trestného činu mělo bydliště v Úpici 46 obviněných. Bohužel nemáme prozatím detailnější statistiku obviněných podle národnosti.

Stejně jako v případě TNK, bylo vyšetřování některých osob komplikováno nedostatkem svědků. Soudy se mimo jiné snažily zjistit pověst vyšetřovaných osob v místě jejich bydliště. Zjištěné informace však byly velmi obecného charakteru. V řadě měst a obcí nebylo možné najít žádnou vhodnou osobu, která by posoudila pověst vyšetřovaného. V některých případech se soudy obracely i na německé antifašisty.

Zajímavá je tabulka nejčastějších důvodů vyšetřování. Údaje jsou opět jen pro celý region působnosti MLS v Jičíně a Hradci Králové. Ačkoliv nemáme podrobnější informace, jak vypadala struktura důvodů obviněný v zájmových oblastech, můžeme alespoň pracovat se základním rozvrstvením.472

Nejpočetnější skupinou obvinění bylo udavačství, pro které bylo vyšetřováno v MLS HK 394 osob, v Jičíně 370. Druhým nejčastějším proviněným byla funkce v NSDAP nebo SdP (HK-244, Jičín- 330). S menším odstupem bylo vyšetřováno členství v SA u 233 osob v Hradci Králové a 325 v Jičíně. Kategorii nejpočetnějších obvinění uzavírá podpora a propagace nacismu, pro kterou bylo vyšetřováno 206 osob v Hradci Králové a 292 osob v Jičíně. Z výše uvedených čísel je patrné, že v případě M S v Jičíně jsou čísla vždy vyšší. Na tomto početním rozdílu měla podíl zejména národnostní struktura soudního regionu M S Jičín, který obsahoval oblasti jako Trutnovsko a Vrchlabsko, které z velké části připadly po Mnichovu Německu, a ve kterých převažovalo obyvatelstvo s německou národností. Jarkovská si všimla i toho, že na Jičínsku je možné najít, v porovnání s Hradcem Králové, podstatně méně obviněných českých fašistů.

Podívejme se ještě na statistiku ukončení trestních řízení. Z níže uvedení tabulky je patrné, že odsouzeno bylo 51 % vyšetřovaných v případě M S Hradec Králové a 58,6 % v M S Jičín. Kategorie zastavených řízení obsahuje většinou případy, kdy vyšetřovaná osoba utekla nebo zemřela. Kategorie „jinak“ obsahuje případy, kdy příslušné vyšetřování bylo podstoupeno jinému orgánu činnému v trestním řízení.

470 Tamtéž, s. 96. 471 Znovu je potřeba upozorni t na problematiku určení národnosti osob. Nebylo výjimkou, kdy dotyčná osoba si nebyla jista svojí vlastní identitou a případně neměla vyhraněné národnostní cítění. Tento případ byl velmi častý u osob ve smíšeném manželství 472 Tamtéž, s. 99 122

Způsob ukončení MLS Hradec Králové MLS Jičín Odsuzující rozsudek 643 (51 %) 888 (58,6 %) Zproštěno obvinění 300 (23,8 %) 307 (20,2 %) Zastaveno kvůli odsunu 118 (9,3 %) 190 (12,5 %) Vinen, upuštěno od potrestání 37 (2,9 %) 44 (2,9 %) Zastaveno 41 (3,3 %) 62 (4 %) Postoupeno jinému soudu 104 (8,2 %) 6 (0,4 %) Jinak 19 (1,5 %) 21 (1,4 %) Způsob ukončení výkonu trestu u vězňů odsouzených MLS v Jičíně.473

Nejčastějším trestem u lidového soudu v Hradci Králové bylo odnětí svobody na 5 let (27 % odsouzených). Z nichž 32 % bylo odsouzeno pro zastávání funkce v NSDAP a SdP a 24,6 % pro udavačství. 14,2 % odsouzených osob k pětiletému žaláři byli členové SA. Podobně byl nejčastějším trestem pětiletý žalář i u M S v Jičíně. Tento rozsudek uslyšelo 21 % odsouzených. Nejčastěji za členství v SA (32,8 %), výkon funkce v NSDAP (31 %).474

Bez zajímavosti není ani statistika ukončení výkonu trestu. Z celkového počtu všech vykonávaných trestů pouze 17,7 % odsouzených si odpykalo celý trest (M S Hradec Králové). V Jičíně bylo toto číslo vyšší a dostalo se na hodnotu 28 %. Necelých 58 % odsouzených osob lidovým soudem v Hradci Králové bylo předčasně propuštěno. Z toho 46,9 % bylo následně odsunuto z Československa. Podobné údaje máme i pro soud v Jičíně. Zde bylo předčasně propuštěno z výkonu trestu 59 % vězněných osob. 70 % propuštěných pak bylo následně odsunuto z Československa. Většina předčasně propuštěných a odsunutých osob opustila věznice až po ukončení organizovaného odsunu.475 Detailní informace máme i o výši uděleného trest propuštěných osob za účelem odsunu. 102 odsouzených jičínským soudem, kterým byl předčasně ukončen výkon trestu za účelem odsunu, bylo odsouzeno na pět let vězení. Dalších 52 mělo odpykat desetileté vězení a 32 osm let. Mezi propuštěnými byli nejčastěji funkcionáři NSDAP a SdP, členové SA, nebo osoby propagující nacismus či fašismus.

Podívejme se na některé střípky z vyšetřovaných případů. 476 Sledovat budeme zejména osudy německých starousedlíků, kteří byli lidovými soudy odsouzeni. Velkým tématem poválečné retribuce bylo zrekonstruování personální struktury gestapa působícího v jednotlivých regionech. O trutnovském gestapu nemáme příliš informací, ačkoliv trutnovská služebna fungovala ze všech služeben ve

473 JARKOVSKÁ, ucie. Odplata či spravedlnost?, s. 102. 474 Tamtéž, s. 103 475 Více tamtéž, s. 110. Nejvíce odsouzených opustilo vězení za účelem odsunu v roce 1948. Menší skupina byla odsunuta ještě během roku 1946. 476 Další příklady tamtéž, s. 163, 123 východočeském kraji nejdéle. Svoji činnost zahájila bezprostředně po obsazení trutnovského okresu po Mnichovu. Poválečné šetření personálního složení trutnovské služebny uvízlo na mrtvém bodě, protože čtyři příslušníci byli zatčeni a odvezeni NKVD pravděpodobně do SSSR.477 Jediným souzeným členem gestapa byl Ferdinand Steffan, proti kterému bylo ale trestní řízení v září roku 1946 zastaveno, protože po zatčení ochrnul. Poté byl bez vynesení rozsudku odsunut z Československa. Malý zájem o šetření příslušníků gestapa v Trutnově si Jarlochovská vysvětluje tím, že jejich oběti byli většinou z řad místního německého obyvatelstva. Situaci komplikoval i nedostatek informací o fungování trutnovské služebny gestapa. Podobně nebylo vyřešeno 6 trestních řízení proti úředníkům trutnovského gestapa.

Velký zájem se soustředil na bývalé dozorce poboček koncentračních táborům, zajateckých táborů a pracovních táborů. Dozorčí personál byl ve většině případů rekrutován z řad místního obyvatelstva. Příkladem může být Otto Mottl, který od roku 1942 vedl pracovní tábor v Mladých Bukách u závodu firmy Ettrich až do konce války. Podle výpovědí se měl hrubě chovat vůči Ukrajinkám, které byly v tomto táboře internovány. Za své chování byl odsouzen ke 13 letům těžkého žaláře. Výkon trestu byl v roce 1955 předčasně ukončen a poté byl odsunut do SRN. Početnou skupinou byly dozorkyně v pobočkách koncentračního tábora Gross-Rosen, které se nacházely na Trutnovsku a Náchodsku. Uvedené ženy byly souzeny za členství v organizaci SS. Většina dozorkyň byla původně zaměstnána v dělnických profesích v místních továrnách. Po vzniku táborů při těchto továrnách jim bylo dozorčí zaměstnání přiděleno vedením továrny.478 Několik žen se na tuto pozici dobrovolně přihlásilo. V níže uvedení tabulce můžeme vidět, že přibližně 37 % dozorčího personálu bylo obviněno u lidového soudu. Zároveň z dostupných čísel můžeme vyvodit efektivitu retribuce. Nejúspěšnější byla retribuce u dozorkyň v Bernarticích a ze Žacléře. Naopak z ibče se nepodařilo postavit před lidový soud žádnou dozorkyni.

Tábor Dozorčí personál (ženy) Trestní řízení Bernartice 18 12 + Žacléř 3 ibeč 11 - Horní Staré Město 50 12 Poříčí 52 21 Statistika odsouzených dozorkyň v pobočkách koncentračních táborů na Trutnovsku.479

Z výsledků trestních řízení vyplývá, že zacházení s vězni bylo vždy závislé na charakteru každé osoby. Mezi odsouzenými tak můžeme nalézt několik vysokých dvacetiletých trestů, které dostaly čtyři řádové

477 Více tamtéž, s. 162-163 478 Příkladem, kdy byl vyvíjen nátlak ze strany vedení továrny, může být případ Marie arischové. Té bylo vedením továrny oznámeno, že bude přeřazena na pozici dozorkyně. Poté, co se zdráhala přijmout tuto pozici, jí bylo vyhrožováno, že bude přeložena do bombardované lokality v Německu. Tamtéž, s. 215. 479 Počet dozorčího personálu uveden ke dni 1. 1. 1945. Údaje pro Bernartice pravděpodobně obsahují i informaci o personálu z tábora v Žacléři. Tamtéž, s. 203. 124 dozorkyně.480 Naopak je ale zaznamenáno také několik případů, kdy dozorkyně vykonávaly svoji práci velmi nedbale, v některých případech dokonce pomáhaly internovaným ženám. Všeobecně z výslechů obviněných žen vyplývá, že svoji práci chápaly jako nutné zlo, bez možnosti dosáhnout přeřazení na jinou pozici.481

Velké zatýkání proběhlo i v rámci funkcionářů NSDAP (popřípadě SdP). Mimořádným lidovým soudem v Jičíně a Hradci Králové bylo podáno celkem 574 žalob. Ačkoliv se jedná o poměrně vysoký počet obviněných, jednalo se většinou o menší články této organizace. Z okresních vedoucích této nacistické organizace se před soud dostaly pouze ojedinělé případy. Z okresních vedoucích NSDAP působících v Trutnově nebyl nikdo stíhán před soudem. Jak Jarkovská uvádí, v drtivé většině odsouzených případů se jednalo o Němce, kteří byli činní na nejnižší příčce celé organizace. Jednalo se o tzv. blockletery.482 Těmto osobám byl nejčastěji vyměřen pětiletý trest těžkého žaláře.483

Poslední skupinou Němců, která stanula před lidovými soudy, byli členové Sudetendeutsche Freikorps (SdF) a Werwolf. Před M S v Jičíně a Hradci Králové stanulo 123 osob pro členství v SdF. Hlavním důvodem pro stíhání jejich členů bylo to, že dotyční ilegálně utekli do Německa z československého pohraničí v krizovém roce 1938. Následně podnikali různé útoky na členy bezpečnostních složek Československa a sabotáže v pohraničních oblastech. Nejvyšší tresty (doživotní žalář) padly v pěti případech, které se přímo dotýkají zájmové oblasti. Gustav Jakl, Theodor Kupka, Arnošt Niepel utekli (nezávisle na sobě) v září 1938 z Československa.484 V Německu vstoupili do SdF, kde byli vycvičeni a vyzbrojeni. Společně s přibližně stovkou dalších členů SdF přijeli 19. září 1938 do prostoru Pomezních Bud, kde jim bylo nařízeno přepadnout celní pohraniční stráž v Horní Malé Úpě. Po krátké střelbě na budovu celnice ji polili benzínem a zapálili. Dva obránce celnice (Františka Řeřichu a Jana Samka) zajali. Během přepadení byl dále zabit Jan Šiman. Tragédii dokonala smrt Jana Šacha, který se měl po útoku psychicky zhroutit a za tři měsíce od události zemřel.485 Je na místě se domnívat, že tento incident vedl k poválečnému vyřízení si účtů na Pomezních boudách. Případ souzených členů dokládá, že v roce 1938 byla situace v Krkonoších velmi vyhrocená. Krize roku 1938 byla doprovázena masivní činnosti jednotek SdF. Není náhodou, že největší skupina obviněných pro členství v SdF pocházela zejména ze žacléřského výběžku. Zpravidla se jednalo o muže v rozmezí 30 až 50 let, ponejvíce horníky nebo důlní zaměstnance.

480 Všechny odsouzené dozorkyně k dvaceti letům těžkého žaláře se podařilo usvědčit z fyzického násilí vůči uvězněným ženám v táboře. Všechny odsouzené pracovali v pobočce v Poříčí. Viz tamtéž, s. 218-219. 481 K uděleným trestům více tamtéž, s. 216-222. 482 Blockleteři fungovali v každé obci, kde bylo alespoň 40 domů. Mezi jejich úkoly mimo jiné patřilo hlídání svěřeného obvodu a hlášení všech protinacistických nálad na Gestapo. Jednalo se o jeden z článků nacistického represivního aparátu, který vznikl za jediným cílem, aby sledoval obyvatelstvo v regionu a hlásil jakékoliv podezřelé aktivy. 483 Příklady z Trutnovska tamtéž, s. 252-253. 484 Všichni tři pocházeli z Dolního ánova (okres Vrchlabí). 485 Další případy tamtéž, 268-269. 125

Prameny mnohdy prozrazují i motivy, se kterými vstupovali trutnovští Němci do SdF. Adolf Kejzlar uvedl, že mu za aktivitu v SdF byla slíbena lepší práce u policie nebo výhodnější penze. Většinou se však členové SdF vrátili zpět do svých domovů a zaměstnání. Z Královehradecka bylo dále obviněno 14 osob za členství v organizaci Werwolf (též označováni jako Vlkodlaci). Nejpočetnější skupinou podezřelých z přípravy sabotážních akcí byla skupina z Chvalče. Celkem 12 osob bylo vypátráno za spolupráce důstojníků OBZ. Všechny obviněné nakonec soud propustil na svobodu pro nedostatek důkazů. „Doznání obžalovaných před vojenskými orgány hodnotil s obzvláštní rezervou.“486 Výpovědi pamětníků hovoří o tom, že ve Chvalči měly probíhat násilné výslechy.

13. Táborová zařízení po r. 1945

13.1 Vznik a organizace

S vytvořením táborového systému, kde by byl internován větší počet lidí, se počítalo již před koncem druhé světové války. Zmínku o táborech nalezneme i v Košickém vládním programu, kde bylo uvedeno, že konfirmace se bude vztahovat na všechny podezřelé osoby, které mohly mít jakoukoliv spojitost s nacistickými a fašistickými organizacemi. Vytvoření táborových zařízení si však vynutila i nastalá situace po skončení druhé světové války, kdy bylo potřeba vyřešit velké přesuny obyvatelstva a s tím související nutnost dočasného ubytování těchto lidí.487

V předchozích kapitolách již bylo zmíněno, že velký počet podezřelých osob byl zajištěn a umístěn v budovách okresních soudních věznic.488 Ty však nebyly připraveny na tak rozsáhlé zatýkání osob a nedisponovaly dostatečnou kapacitou. Proto místní orgány přikročily k vytvoření sítě táborových zařízení, které sloužily k internaci zatčených osob.489 Zprvu se jednalo o narychlo upravené budovy, kde bylo možné umístit větší počet osob. Na podzim roku 1945 se pro tento typ táborů zavedlo označení „internační střediska“. Zajímavostí je, že všechna internační střediska (možná s výjimkou tábora AEG) plnila zároveň funkci pracovního tábora. To naznačuje už i lokalizace jednotlivých táborů, které byly umístěny poblíž průmyslových podniků.

486 Tamtéž, s. 276 487 První vysídlovací akce většinou neprobíhali přes sběrná střediska. Teprve v červnu 1945 byly vydány směrnice k tomu, že vysídlení musí probíhat přes internační tábory. Toto rozhodnutí bylo reakcí na mnohdy neuspořádané vysídlovaní Němců. 488 Prozatím velmi málo informací máme o počtech osob v budovách soudních věznic. Tyto objekty nebyly vedeny v seznamech táborových zařízení, proto se nám nedochovali žádná situační hlášení ani zápisy z revizních šetření. 489 Termíny internační tábor (středisko), pracovní tábor a sběrné středisko byly oficiálně zavedeny do praxe teprve na podzim roku 1945. Přesto pro přehlednost budeme používat tyto termíny pro charakterizování táborů i v předcházejícím období. 126

Paralelně s nutností řešit dopady trestní politiky vůči Němcům musely správní orgány reagovat i na nastalou situaci, kdy již v průběhu května 1945 probíhalo lokální stěhování Němců z jejich bytů a domů, kam se měli přestěhovat noví osídlenci. V případě volných ubytovacích kapacit byli Němci stěhováni do menších bytů, u kterých se předpokládalo, že nebudou dostatečně zajímavé pro nové osídlence. Zároveň se místní orgány rozhodly využít vhodných prostor v obcích a ve městech, kde by bylo možné hromadně ubytovat větší počet osob.490 V písemných pramenech jsou tyto tábory označovány jako „tábory nouzového ubytování“ nebo „sběrná střediska“.

Mimo to bylo potřeba soustředit všechny demobilizované německé vojáky před tím, než budou přemístěni mimo region. K tomuto účelu byly využity tábory v Kalné Vodě, Mladých Bukách a v Žacléři.491 V úpickém okrese pravděpodobně žádný tábor pro demobilizované vojáky nevznikl, protože byli v závislosti na lokálních možnostech v co nejkratší době přesunuti do Jaroměře, což dokládají i vzpomínky pamětníků.

První souhrnný přehled o činnosti táborových zařízení máme z června r. 1945, kdy podalo Velitelství četnického oddělení Trutnov zprávu o fungujících táborech (označeny jako koncentrační tábory) na Trutnovsku.492 K uvedenému datu fungovaly 3 tábory v rámci trutnovského okresu Žacléř, Mladé Buky, Kalná Voda.

„Žacléř jeden koncentrační tábor v dolech, bývalý zajatecký tábor, v úplném pořádku, střežení provádí posádka vojenského útvaru v Žacléři. Internováno 3 německých vojínů, 8 civilistů, 32 ženy a 4 mladistvé ženy do 8 let.

Kalná Voda koncentrační tábor čís. , dřevěné baráky, v dobrém stavu, střežení provádí posádka vojenského útvaru z Trutnova. Internováno 42 německých vojínů.

Mladé Buky koncentrační tábor čís. 2, dřevěné baráky, v dobrém stavu, střežení provádí posádka vojenského útvaru z Trutnova. Internováno 84 německých vojínů.“493

V dalším vyhotoveném přehledu fungujících (internačních) táborů z poloviny října 1945 jsou již uvedeny i další tábory. V seznamu je jmenován tábor v Trutnově (budova AEG), dva v Žacléři (bývalá sklárna a

490 Využívány byly prostory například ve školách nebo tělocvičnách. 491 Tábor v Žacléři byl specifický, protože v jednom objektu byly zároveň umístěny internované civilní osoby. Další odlišností je to, že ubytovaní váleční zajatci pracovali u místního důlního podniku. 492 Do tohoto přehledu se dostali pouze tábory, které byly střeženy jednotkami československé armády. 493 ABS Kanice, f. A 17, kart. 55, inv. h. 55. Z citovaného přehledu je mimo jiné patrné, že minimálně v Žacléři nebylo německé obyvatelstvo izolováno od bývalých příslušníků německé armády. 127 bývalá továrna na len), ve Rtyni v Podkrkonoší (na Tmavém dole u objektů báňské svatoňovické spol.) a v Malých Svatoňovicích (u dolu Ida).494

Ve všech uvedených střediscích bylo dohromady 1 056 osob německé národnosti a 3 osoby národnosti české.495 Z nichž bylo 930 mužů, 128 žen a jeden 14 letý chlapec. OSK Trutnov konstatovala, že se jedná „v mnohých případech také o osoby ze zajateckých táborů, které byly do internačních táborů dodány na naléhavé prosby dolů o přikázání pracovní sil. To se týká táborů ve Rtyni, M. Svatoňovicích a Žacléři, které proto nemají povahu čistých internačních táborů (…) Není však možno provésti přesné odloučení uvedených dvou skupin zajištěných osob a případné přemístění všech osob, jež byly zajištěny dle dekretu přes. Republiky čís. 6/45, do jednoho ústředního internačního tábora.“496 V rámci podřízení všech internačních táborů OSK Trutnov informovala o následujícím postupu „Aby bylo vyhověno příkazům cit. výnosu o internačních táborech, převezme OSK Trutnov postupně správu nad int. tábory, což bude vyjádřeno aspoň tím, že všude bude v nejbližších dnech jejich řízení a střežení svěřeno SNB i když hospodářsky bude u zmíněných táborů při dolech lépe vyhovovati, aby byly i nadále vydržovány těmi průmyslovými podniky.“497

Vedle uvedených internačních středisek fungovalo na Trutnovsku i několik sběrných a pracovních středisek. Všechny byly založeny v průběhu léta 1945 a sloužily jako sběrná střediska nebo jako pracovní tábory.

Ačkoliv jsou v červnu uvedeny pouze tábory, které střežila čs. armáda, mimo nich bylo německé obyvatelstvo internováno do dalších dvou velkých táborů, jež spravovala OSK Trutnov. Jeden z těchto táborů se nacházel v Hořejším Starém Městě. V pramenech je užíván pro tento typ tábora označení tábor nouzového ubytování. Vznikl pravděpodobně již v květnu r. 1945, ačkoliv první písemné prameny se vztahují teprve až k červnu 1945. Druhým místem, kam byly umísťovány civilní osoby, byly budovy bývalé firmy „AEG“ v centru Trutnova. Podle zaplaceného nájemného tento tábor fungoval od května 1945.

Specifickým příkladem jsou pracovní tábory, kterých v rámci trutnovského okresu vzniklo hned několik. Jak již jejich označení naznačuje, byly určeny k ubytování zaměstnaných osob. Ty ve všech případech pracovaly mimo tábor nebo byl tábor přímo umístěn v podnikovém areálu. Ve správním obvodu obce Černá Hora byl využit pracovní tábor, ve kterém byli za války ubytováni váleční zajatci určení na lesní

494 ABS Kanice, f. E-6, kart. 1, inv. j. 1. 495 Další fungující tábory byly evidovány jako sběrné tábory (Hořejší Staré Město, Mladé Buky) a pracovní (Malé Svatoňovice) 496 Tamtéž. 497 Tamtéž. 128 práce. Po válce byl po nějakou dobu využíván MSK Černá Hora jako ubytovna pro přidělené Němce na lesní práce.

29. srpna informovala Závodní rada firmy Spojené textilní závody K. H. Barthel a spol. místní správní komisi v ibči, že na její příkaz umístila 87 Němců v dřevěných barácích na katastru obce Voletin

„Dospělé osoby, pokud ještě nejsou zaměstnány v přádelně, jsou zařazeny jednak do výrobního procesu, jednak jako výpomocné síly v závodní kuchyni a udržování úklidu a pořádku v barácích. Vzali jsme na vědomí, že obyvatelé táboru nesmí od 7 hod. tento opustiti bez svolení MSK a že k nákupu potravin a vyřízení důležitých záležitostí bude zvolen poskok. Očekáváme dodání avisovaných žlutých pásek, jež budou všichni obyvatelé tábora nosit.“ 498 Závodní rada nezapomínala ani na děti internovaných zaměstnanců své firmy „Dětem je vyhražena jedna místnost a jsou pod stálým dohledem. Na tábor bude pravidelně dohlíženo tak, aby byl v něm zachován klid, pořádek a čistota a bude dbáno též na to, aby se německým dětem nedostávalo školského vzdělání.“499

Pracovní tábory u velkých důlních podniků v Žacléři a ve Rtyni jsme již v předchozích odstavcích zmínili. V rámci Trutnova byl využíván tábor AEG a v Hořejším Starém Městě, odkud docházeli internovaní do nedalekých průmyslových podniků. Výše uvedené rozdělení táborů podle jejich charakteru je spíše orientační, protože až do konce roku 1945 převládaly tzv. smíšené tábory.

S vystěhovanými osobami byly do táborů krátkodobě posílány i osoby, které měly být příštím transportem odsunuty mimo Československo. Rozhodnutí provádět odsuny výhradně přes táborová zařízení vydal Hlavní štáb MNO v první polovině června 1945. Reagoval tak na někdy až chaotický způsob odsunu. V roce 1945 máme tento způsob krátkodobé internace zdokumentovaný vždy před plánovaným odsunem (na přelomu července a srpna). Stejný postup byl užíván v následujícím roce při organizovaném odsunu, kdy byly prakticky všechny osoby odsunovány z tábora v Mladých Bukách, který již nesl označení odsuvné středisko nebo sběrné středisko.

Zřizovatelem převážné většiny fungujících táborů na Trutnovsku byla OSK Trutnov, případně místní národní výbory. Výjimku tvořily pracovní tábory u průmyslových podniků, kde oficiálním zřizovatelem byl příslušný podnik, který plně zodpovídal za chod tábora. V tomto případě OSK pouze zodpovídala za to, že podmínky v táboře budou splňovat všechny vládní nařízení. Prozatím nemáme však dostatek informací ohledně zřízení táborů v květnu a červnu 1945, ve kterých měla strážní službu provádět československá armáda a kde byli internováni vojáci bývalé německé armády. Podle dostupných písemných pramenů měla OSK převzít jejich správu na podzim roku 1945. Proto se dá předpokládat, že hlavní iniciativu

498 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 141, inv. č. 1986. 499 Tamtéž. Samozřejmě nelže vyloučit, že podaná zpráva o školském vzdělání může obsahovat textovou chybu. 129 v rámci jejich založení měly čs. armádní složky. Dá se však předpokládat, že od ustanovení OSK v Trutnově se mohla spolupracovat s vojenskými složkami v jejich vedení a postupně připravovat podmínky pro jejich převzetí.500

V rámci udržování táborového zařízení měla Okresní správní komise na starosti úplné vedení podřízených tábrů, zajištění střežení a hospodaření. Pod OSK spadaly i personální otázky strážných oddílů. V průběhu roku 1945 zajišťovali ostrahu v táborech nejprve příslušníci československé armády a další neuniformované jednotky miličního typu (Národní stráž). Postupně byli nahrazováni příslušníky budovaného aparátu SNB. Podle dochovaných písemností nebyli do strážní služby v táborech nasazováni četníci.

Po celou dobu let 1945-1946 je patrný nedostatek personálu v rámci bezpečnostní složek, který se podepsal i na strážní službě v táborech, kde byla v rámci některých táborů doslova sporadická. Samotné složení strážního personálu bylo velmi pestré.501 V internačním středisku AEG v Trutnově bylo umístěno 510 osob na začátku května 1946, které střežilo pouze 5 členů SNB. Jejich počet byl následně zvýšen o 1 až 9 členů NB.

Naprosto nevyhovující situace byla ve věznici u okr. soudu v Trutnově, kde 65 vězněných osob střežil pouze 1 dozorce. Podobná situace jako v případě trutnovského internačního střediska panovala i u ostatních táborů. V Žacléři střežilo 150 vězňů 1-9 příslušníků SNB.502 Podle dochovaných písemností byla nejhorší bezpečnostní situace v táboře AEG

„Internační středisko v bývalé továrně AEG v Trutnově neposkytuje z hlediska bezpečného střežení naprosto žádné ochrany před útěkem, protože stačí prosté otevření okna, nebo překročení drátěného plotu, aby se vězeň octl uprostřed města na svobodě. Mimo to nelze zabrániti tomu, aby vězňové v soudní vazbě nebyli ve styku s vězni, umístěnými v téže budově pro vyšetřující komise OSK.“503 Na problém smíšených táborů, kde žilo společně vystěhované obyvatelstvo a zajištěné osoby, někdy i české a německé obyvatelstvo, bylo opakované upozorňováno.

Velmi dobrý přehled máme o hospodaření většiny táborů na Trutnovsku. Nejdůležitější položkou byl příjem za práce, které vykonávali Němci u podniků a osob mimo tábor. Za jejich práci si tábory účtovaly

500 Více informací by nám mohly poskytnou písemnosti přítomných armádních jednotek v regionu, které jsou uložené ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu. 501 Informace o ostraze táborů vychází pouze z dílčích zjištění. Nejvíce zmatků a různých provizorních řešení vzniklo po převzetí ostrahy OSK Trutnov od vojenské posádky. 502 ABS Kanice, f. A 17, kart. 123, inv. j. 143. 503 Tamtéž. 130 většinou 20-30 Kč na jeden den.504 Tato částka byla účtována i v případech, kdy Němci pod dobu práce nebyli ubytováni v táboře.

Například v období od 7. 6. do 31. 8. 1945 činil příjem tábora AEG za práci internovaných osob 244 660 Kč.505 Finanční hospodaření táborů nejvíce zatěžoval nájem za užívané budovy a místnosti. Jelikož OSK Trutnov neměla k dispozici vhodné prostory ve svém vlastnictví, byly tábory zřízeny v budovách podniků, které se během roku 1945 dostaly pod národní správu. Zaplacení nájmu se snažili velitelé tábora, případně OSK/ONV Trutnov, obejít nebo částku aspoň výrazně snížit. Například u internačního střediska v budovách firmy AEG nebyla uzavřena žádná smlouva, která by předem stanovila výši nájemného „Nájemní poměr internačního střediska v Trutnově nebyl sjednán žádnou smlouvou s firmou AEG, nyní Elektrotechnické závody Křižík, národní podnik – ústředí v raze (…) Na nájemné z objektů používaných tímto střediskem byla ZNV v Praze- ZVS výnosem ze dne 3 . 2. 46, čj. 227/46-IS určena částka Kč 30.000.-.“506 Pokud internační středisko jenom za období

Nezřídka mohly vyplácení nájemného provázet nejasnosti ohledně vlastnictví pronajatých prostor. ONV Trutnov vyplatila výše stanovené nájemné firmě Jan Faltis, dědicové v likvidaci, která má příslušné budovy továrny AEG vlastnit. Na to reagovala národní správa firmy AEG požadavkem, aby nájemné bylo uhrazeno jejich firmě. Argumentovala tím, že „užívala nemovitosti fy. Jana Faltisa dědicové od r. 43 a zaplatila této firmě á conto nájemného ,35 . .-K, kterážto částka přesahuje obvyklé nájemné a proto má nesporně nárok na to, aby poplatky za užívání objektů internačním střediskem byly zaplaceny fě. AEG-Křižík a ne fě. J. Faltis dědicové, rovněž když příslušné nemovitosti byly výměrem ministerstva průmyslu včleněny rovněž do národního podniku EZ-Křižík.“ 507 Celkově byla hospodářská situace jednotlivých táborů v prvních poválečných měsících velmi nepřehledná.

Zůstaňme ještě chvíli u tábora AEG v Trutnově. Podle likvidační zprávy ze dne 2. prosince 1948 můžeme zhodnotit celkovou situaci hospodářských věcí „V internačním středisku se hospodařilo od jeho zřízení asi do září 45 z prostředků, který měl státní policejní úřad v Trutnově. Tyto peněžní prostředky získal nálezy říšských marek a protektorátních korun, které buď byly Němci zahozeny nebo byly Němcům při soustředění odebrány (…) Z této doby se nezachoval žádný účetní záznam a ani doklady o vykonávaných platbách. Zachoval se jenom jednoduchý účetní záznam pro příjem a vydání od 3 . . 45 až 6. 7. 1946. V příjmu jsou vyčísleny částky přijaté od různých nahodilých zaměstnavatelů za práci jim přidělených Němců. Z těchto příjmů se hradily drobné výdaje kancelářské a cestovní výlohy oněch

504 Podstatná část pracovní sil byla během května a června distribuována bez vedení evidence. Výjimečně tak 505 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1994. 506 ABS Kanice, f. E 7, kart. 67, inv. j. 108. 507 Tamtéž. 131

Němců, kteří byli převáženi do sběrného střediska v Mladých Bukách k odsunu.“508 Text obsahuje i bilanci hospodaření v tomto středisku, které však bylo účtováno zároveň s hospodařením sběrného střediska v Mladých Bukách.

Období Příjem v Kčs Výdaje v Kčs Rok 1945 6.218 165. 681 Rok 1946 10, 735. 631 4, 109. 635 Rok 1947 1, 735. 631 490. 818 Celkem 11, 778. 004 4, 766. 136 Rozdíl + 7, 011. 868 Hospodářská statistika sběr. střediska Mladé Buky.509

Uvedený přehled byl shrnut takto „V tomto příznivém výsledku hospodaření jsou ovšem započítávány 2 % srážky z hrubých mezd, které s hospodařením ve střediskách nesouvisejí a jsou proto pro jejich aktivitu nepůsobivé. I tak lze říci, že po odečtení tohoto aktivního výsledku hospodaření se hospodařilo ve střediskách soběstačně.“510

K výraznému zlepšení evidence táborového hospodářství došlo teprve na podzim roku 1945, kdy ministerstvo vnitra vydalo směrnice k vedení táborových zařízení a jejich hospodaření. Zároveň byl pomocí „domácích“ řádů upraven život v táborech. Koncem roku došlo i k pozvolné profilaci táborových zařízení do tří obecných kategorií internační, sběrná a pracovní.

Internační tábory sloužily k soustředění zajištěných osob, které byly vyšetřovány podle malého a velkého retribučního dekretu. Pro tyto účely sloužil tábor v budově firmy AEG, kde byly zajištěné osoby internovány už od května 1945. Od podzimu r. 1945 je uváděn i jako centrální internační tábor. Opakovaně bylo upozorňováno na to, že v táboře vedle vyšetřovaných osob žijí i další Němci, někdy i Češi.

Sběrné středisko v Trutnově v roce 1946 fungovalo pouze jedno, které bylo situované v Mladých Bukách. Původně se přemýšlelo i o využití „tábora nouzového ubytování“ v Hořejším Starém Městě, jenže jeho budovy kapacitně neodpovídaly požadavkům ministerstva vnitra.

Pracovní tábory byly koncem roku 1945 celkem čtyři dva v Žacléři, jeden ve Rtyni v Podkrkonoší (na Tmavém dole) a v Malých Svatoňovicích (u dolu Ida).

508 Tamtéž. 509 Tamtéž. 510 Tamtéž. 132

13.2 Život v táborech

Život v táborech se měl odvíjet od pravidel tzv. domácího řádu pro internační střediska. Jeho zavedení do praxe však provázely různé komplikace. Už samotné zavedení řádu bylo vynucené neutěšenou situaci v táborech v ostatních regionech Československa. Na různorodou situaci jednotlivých táborů v ČSR reagovalo ministerstvo vnitra v polovině září 1945 vydáním jednotných směrnic k vedení internačních táborů. V rámci této iniciativy, která měla sjednotit organizační strukturu a pravidla vedení tábora, byl rozeslán i vzorový domácí řád. OSK v Trutnově závazná pravidla shrnula do 15 klíčových bodů

1. „Domácí řád jest závazný pro každého příslušníka tábora. Výjimky nejsou přípustny. 2. Všechny předměty, vyjímajíc pracovní oblek, obuv, ručník, hřeben, kartáček na zuby a kapesník musí býti odevzdány. 3. oužívati lůžka přidělená. 4. Stravování jest společné. obyt v kuchyni jest dovolen pouze těm příslušníkům tábora, kteří jsou zaměstnání a toliko po dobu, po kterou tam vykonávají službu. 5. Onemocnění jest hlásiti denně při budíčku. Náhlé onemocnění jest hlásiti strážnému. Kdo nemoc zatajuje, ji předstírá, neb protahuje, bude potrestán. 6. Každý příslušník tábora musí zachovávati co nejpřísnější čistotu. Alespoň jednou denně musí se řádně umýti a vyčistiti si zuby, jakož upraviti si vlasy a vousy. Nohy si musí umývati denně večer. 7. ředstaveným, jako veliteli tábora, strážným a osobám pověřeným technickým vedením práci, musí každý příslušník tábora prokazovati povinnou úctu a bezpodmínečně je poslouchati. 8. ředstavené oslovuje slovem „pane“ s příslušným titulem (…) 9. Vyměňovati nebo prodávati vlastní předměty v táboře i mimo tábor jest zakázáno. 10. ožívání alkoholických nápojů jest zakázáno. 11. Kouření jest zakázáno. Míti u sebe zápalky neb zapalovač jest zakázáno. Nedodržování bude potrestáno. 12. řidělené předměty a nářadí musí být udržováno v pořádku (…) 13. Návštěvy jsou zakázány. 14. Dopisování jest dovoleno jen se svolením velitele tábora a to, jen oněm příslušníkům tábora, jejichž chování jest bezvadné (…) říslušníci tábora mohou psát svým příbuzným jenom jednou měsíčně korespondenční lístek. Jest povoleno psáti pouze v řeči české. Lístek musí být psán čitelně a smí obsahovat jen 2 řádek (…)

133

15. Opustit bez dovolení tábor, po případě pracoviště, nebo vzdáliti se z pochodujícího oddílu, jest zakázáno. roti těm, kdo neuposlechnou výzvy „stát“, bude použito zbraní.“511

Ačkoliv není výše citovaný dokument datován, jeho vznik je možné odhadnout na přelom roku 1945/1946. Zároveň dokazuje, že na lokální úrovni byla vůle upravovat jednotný domácí řád. Několika bodů dokonce nevychází z jednotného domácího řádu. Například bod č. 8 nemá žádný vzor v domácím řádu. Podobně se v domácím řádu nemluví o zákazu kouřit v prostoru internačního střediska a mít u sebe zápalky či zapalovač.

Typově byly nejčastěji využity pro ubytování Němců v táborech dřevěné baráky. Výjimkou bylo internační středisko AEG v Trutnově, které mělo k dispozici dvě patrové zděné budovy. V jedné dvouposchoďové budově byly ubytovány internované osoby oddělené dřevěnými přepážkami. Velmi podobné ubytovací podmínky panovaly v internačním středisku v Mladých Bukách. Zde byly stejně jako v případě AEG Trutnov využívány zděné tovární budovy. Ubytovaní Němci byli rozděleni do dvou budov. V čelní budově do ulice byla ubytována část internovaných, zbytek byl umístěn v druhém patře dvorního traktu. Ve zprávě z roku 1945 je uvedeno, že ubytovaní měli k dispozici dvojité dřevěné postele. Přikrývky byly vyrobené anebo vzaté ze zabavených textilií. Celková situace střediska byla hodnocena jako nevalná. Největší nepořádek měl být v obytných prostorech.512 Ostatní tábory byly barákového typu. V Žacléři fungovali dva tábory, jeden v bývalé továrně na len a druhý v bývalém objektu továrny na sklo. V obou případech se jednalo o jednu budovu s několika místnostmi. Velmi dobré ubytovací podmínky měly panovat v zajateckém a internačním táboře v Tmavém Dole, který byl barákového typu. Celkem se jednalo o čtyři objekty se 6 místnostmi.

13.3 Jednotlivé tábory

13.3.1 Sběrný tábor Hořejší Staré Město

O táboře v Hořejším Starém Městě máme torzovité informace, ze kterých můžeme odhadnout pouze početní stav ubytovaných a celkovou situaci, která panovala v táboře.513 Jmenovaný tábor byl zřízen v prostorech, kde za druhé světové války fungoval koncentrační tábor pro židovské ženy. Majitelem objektů byla národní správa firmy Kluge.

První úřední zprávu o tomto táboře máme až v září roku 1945. Velitelem „tábora nouzového ubytování“ byl Jaroslav angr, který přišel do Trutnova z Úpice. Stráž byla rekrutována z milice Místní správní komise

511 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1994. 512 ABS Kanice, f. E-7, kart. 67, inv. j. 108. 513 Koncem června se mělo nacházet v táboře přibližně 2 000 Němců, ačkoliv měl tábor mít kapacitu jen pro 500 obyvatel. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16, s. 266. 134

Trutnov. Tábor byl rozdělen do třech částí (bloků), přičemž v první byly umístěny 4 baráky. V druhé části se nacházely 3 baráky. O stavu třetí části tábora nemáme bohužel žádné zprávy. Stav ubytovacích místností podle subjektivního hodnocení velitele tábora měl být „celkem v dobrém stavu až na malou opravu střech“514. Ubytovací kapacita byla 2.800 míst.515 Vana na umývání byla pouze v táboře č. 1. idé z ostatních táborů se koupali v závodech, kde pracovali. Podle příslušných nařízení ministerstva zdravotnictví bylo osazenstvo rozděleno na muže a ženy s dětmi, které spaly odděleně. V táboře byla k dispozici kuchyň, ve které se stravovalo 500 lidí. idé z tábora č. 2 a č. 3 se stravovali přímo ve firmě Ettrich, kde byli podle všeho zaměstnáni. V táboře se tak převážně stravovali práce neschopní a ženy s dětmi. Velmi zajímavá je informace o nákupu potravin „Zásobovacímu personálu jest dovoleno vycházeti z tábora za účel nákup potravin.“516 Značně neuspořádaný byl postup v rámci hospodářství tábora „Malé účty platím sám se zabavených peněz, velkých účtů jsem zatím neměl.“517 K 19. 9. 1945 bylo ubytováno v táboře 950 osob.

Druhou kompletní zprávu o stavu tábora nemáme přesně datovanou, ale je pravděpodobně z podzimu roku 1945. Stejně jako v případě hlášení ze září byly v táboře ubytovány osoby určené k odsunu. Změnou prošel jak post velitele tábora tak i strážní personál. Velitelem tábora měl být Antonín Rýdl. Hospodářské, účetní a pokladní záležitosti měly obstarávat osoby ubytované v táboře. Tyto práce vykonávaly bez finanční odměny. Celkem se mělo na chodu tábora podílet 28 osob německé národnosti. Strážní personál byl složen z 5 členů milice MSK a měl být vyměněn členy SNB. Tábor se skládal aktuálně z 10 objektů a 42 místností. Celková kapacita byla 1.200 lůžek.

Tábor fungoval až do prosince 1945, kdy byly ubytované osoby převezeny do internačního střediska v Mladých Bukách. V roce 1946 už nemáme žádné informace o tom, že by byl tábor využíván k ubytování osob německé národnosti. Vyloučit nemůžeme, že byly prostory využívání pro ubytování německých zaměstnanců některé z okolních továren.

514 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 515 Maximální kapacity nebylo zřejmě nikdy dosaženo z důvodu nedostatku patrových postelí. 516 Tamtéž. 517 Tamtéž. 135

Průměrný počet příslušníků tábora práce schopných práce neschopných muži 50 200 ženy 200 220 děti do 15 let 0 330 celkem 250 750 růměrný počet ubytovaných osob v táboře HSM za rok 45.518

13.3.2 Tábor „AEG“ v Trutnově

Velmi důležitým článkem trestní politiky vůči německému obyvatelstvu bylo internační středisko umístěné v budovách bývalé firmy AEG (národní správa E . Křižík). „Internační středisko v Trutnově bylo zřízeno v měsíci květnu 45 pro zajištěné osoby německé národnosti, na něž se vztahoval retribuční dekret.“519

Z dalších písemných pramenů víme, že minimálně v průběhu roku 1945 byli ve výše zmíněném táboře ubytováni i Němci, kteří nebyli vyšetřováni v rámci retribučního soudnictví. To dokládá i zpráva o přeměny tábora na internační středisko z první poloviny února 1946 „Dodatkem k ústnímu jednání ze dne . II. 46 ukládám Vám připraviti neprodleně přeměnu internačního střediska Trutnov ve 2 části a sice oddělení a oddělení S, přičemž odd. bude míti předpokládanou kapacitu - 2 osob /muži a ženy odděleně/. Odd. bude sloužit umístění osob policejně zajištěných, odd. S /prostorově větší/ bude fungovat jako soudní věznice.“520

Problematická je i datace vzniku tábora.521 Zpočátku byly užívány nejprve 4 velké místnosti. Později bylo z kapacitních důvodů využíváno 8 místností, které byly odděleny dřevěnými přepážkami. Ve druhé jednopatrové budově byla umístěna kuchyně a jídelna. Celý táborový komplex se nacházel v továrních budovách, které byly prakticky v centru města nedaleko náměstí. Prvním velitelem střediska byl Josef Chramosta (za okupace politický vězeň). Toho nahradil dozorce vězňů z Kartouz Nožička a následně tábor vedl Antonín Rýdl (smluvní zaměstnanec ONV). Pohyby na velitelském postu se uklidnili teprve v říjnu 1945, kdy od 10. 10. 1945 vedl středisko prap. SNB Rudolf Borůvka. Podle likvidační zprávy však měl fakticky spravovat tábor jeho zástupce prap. SNB Oldřich Mrština. Na případu tohoto střediska je patrná velká fluktuace ve vedoucích pozicích tábora v průběhu roku 1945 dokud středisko nepřevzala

518 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1994. 519 ABS Kanice, f. E-7, kart. 67, inv. j. 108. 520 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 145, inv. č. 1998. 521 V pamětech faráře H. Schuberta se hovoří o 14. červnu 1945. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei, s. 265. MSK Trutnov projednávala otázku vyvlastnění prostor tábora AEG v srpnu 1945. Zároveň doporučila, že může být 300 rodin umístěno do objektu zmíněné továrny. SOkA Trutnov, MěNV Trutnov, kart. 1, inv. č. 1, uklč. č. 1. 136

SNB Trutnov. S tím souvisely i změny ve strážních oddílech. Nejprve vykonávali strážní službu příslušníci vojenského útvaru v Trutnově, po nich středisko střežili příslušníci národní gardy (Národní stráž) a od 15. října 1945 střežily tábor jednotky SNB. Kapacita internačního tábora byla přibližně 500 osob.

Podobně jako v případě tábora v HSM vykonávaly různé administrativní práce v táboře ubytované osoby pod dohledem zástupce velitele tábora „ říslušníci tábora byli stravováni z počátku tím způsobem, že vojenský útvar /údajně z Jičína/, který používal kuchyně zřízené v přízemní budově továrny fy. AEG v Trutnově, poskytoval bezplatně ke snídani kávu, k obědu hustší polévku a k večeři kávu a střediskem byl jim obstaráván chléb (…) o odchodu téhož vojenského útvaru z Trutnova používalo středisko zmíněnou kuchyni pro připravování stravy příslušníkům střediska.“ 522 V jídelně se měli společně stravovat internované osoby se zaměstnanci firmy AEG.523 V budově tábora byly umístěny i oddělené umývárny pro muže a ženy. K dispozici byla i prádelna. Ubytované osoby spaly na dřevěných lůžkách. Každý měl mít k dispozici 2-3 deky. Zdravotní péči zajišťoval okresní lékař Dr. Puš, který docházel do tábora 1 za týden. Zdravotní stav byl ohodnocen jako dobrý, hlášen byl pouze výskyt štěnic. V likvidační zprávě byly uvedeny jiné informace o lékařské péči „Lékařský dozor na intern. střediskem v Trutnově prováděl lékař ONV MUDr. Zdeněk uš a to dvakrát týdně, podle okolností i častěji. Lékařskou praksi vykonávali 2 internovaní němečtí lékaři. Ošetřovna byla zřízena a to zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy, ve kterých vykonávaly službu 2 něm. ošetřovatelky nediplomované. Ve středisku bylo zařízeno též zubní ambulatorium pro příslušníky střediska.“524

Ve velmi tristním stavu bylo hospodářství tábora. V prvních týdnech fungování tábora (možná i déle) byly prostředky na jeho činnost získávány z nálezů říšských marek a protektorátních korun nebo z peněz, které byly Němcům při soustředění odebrány. Za téměř celý rok 1945 se nedochovaly žádné účetní záznamy ani doklady o vykonaných platbách. Pokladní deník byl veden teprve od poloviny prosince 1945.

Ačkoliv měl tábor fungovat primárně pro účel internace vyšetřovaných osob, pravděpodobně byl v ojedinělých případech využit i k ubytování odsunovaných osob „Soustřeďování a odsouvání Němců dálo se od počátku asi do června 45 v tomto středisku nekontrolovatelně. Od června do října 45 byli Němci v tomto středisku soustředění převáženi do sběrného střediska v Hoř. Starém Městě k odsunu. očínajíc listopadem 45 byli příslušníci tohoto střediska po kratším pobytu odváženi k odsunu do sběrného střediska v Mladých Bukách.“525

522 ABS Kanice, f. E-7, kart. 67, inv. j. 108. 523 Stravovací kapacita jídelny v táboře se pohybovala okolo 900 jídel za den. 524 Tamtéž. 525 Tamtéž. 137

Věnujme pozornost i pracovnímu využití příslušníků střediska „Ze střediska byly přidělovány pracovní síly buď veřejným korporacím anebo veřejně prospěšným institucím a to zejména jen v městě Trutnově. Velitel města vedl o tom záznam, podle něhož se zpětnou platností od května 45 předkládal ONV v Trutnově měsíčně výkazy (…) Do konce roku 45 počítala se jednotná sazba Kčs 2 denně za jednu pracovní sílu podle usnesení rady ONV v Trutnově (…) Z příslušníků střediska byla přidělena asi 5 osob v Temném Dole a asi osob v Žacléři na práci v uhelných dolech.“526

O početním stavu internovaných osob máme pouze částečné informace. Při revizi ve středisku provedené 24. dubna 1946 se v táboře nacházelo 443 osob, z toho v policejní vazbě 171 osob a na dalších 272 osob byla uvalena soudní vazba. Budovu mělo střežit 10 mužů SNB.

31. 7. 1946 byla provedena likvidace tohoto střediska. V této době se v táboře nacházelo 127 osob. Ty byly po uzavření střediska přesunuty do soudní vazby při okresních soudech (Trutnov, Maršov, Žacléř). Internační středisko bylo zrušeno mimo jiné z toho důvodu, že budovy nadále nevyhovovaly bezpečnostním nárokům na internační střediska. To konstatuje i likvidační zpráva. „Zrušením IS Trutnov jest definitivně likvidována instituce inter. středisek ve zdejším obvodě ONV.“527

13.3.3 Sběrné středisko Mladé Buky

Největším střediskem na Trutnovsku byl tábor v Mladých Bukách, který od konce r. 1945 sloužil jako odsuvné středisko pro německé obyvatelstvo. Za dobu své existence prošlo branami tohoto střediska více jak 30 tisíc obyvatel Trutnobvska, kteří byli z nedaleké železniční stanice odsunuti za hranice Československa. V oficiální zprávě vytvořené při likvidaci střediska je uvedeno, že středisko v Mladých Bukách bylo zřízeno 15. listopadu 1945, a mělo být do něj odvedeno přibližně 700 osob německé národnosti z odsunového střediska v Hořejším Starém Městě. Tábor v Mladých Bukách však fungoval už od května1945, kdy v něm byli ubytováni bývalí němečtí vojáci.

O tom, že v táboře Mladé Buky byli ubytováni Němci již před 15. listopadem, referuje správce tábora Rýdl 3. prosince 1945, kdy požádal MSK v Trutnově o příděl šatstva a prádla pro příslušníky tábora „Vzhledem k tomu, že někteří příslušníci tábora nacházejí se v tomto již od června, nehledě k osobám vystěhovaným z chorobince v Maršově (…) jest celkový stav osob, které jsou delší dobu v táboře, pokud se týká zmíněných věcí velmi ubohý vzhledem k zimnímu období.“528

Odsuvné středisko v Mladých Bukách bylo umístěno v objektu bývalé továrny Jan Faltis. V době zřízení byla budova továrny pronajata firmě Siemens a Schuckert. Vedle těchto objektů byla využívána budova

526 Tamtéž. 527 Tamtéž. 528 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 145, inv. č. 1998. 138 firmy Posselt, ve které byli shromažďováni příslušníci střediska, jež byli vyňati z odsunu. Podrobnější popis střediska poskytuje revizní záznam vypracovaný 8. 11. 1946: „Ve velké zděné tovární budově nachází se 5 velkých sálů a 5 menších místností. Dále jedna budova skladištní s kuchyní a jedna budova nemocniční rovněž se skladištěm a ubikacemi, jedna zděná budova kancelářská.“529 Kapacita tábora se pohybovala v rozmezí 1.800 – 2.000 osob.530

Velitelem střediska byl jmenován od listopadu Antonín Rýdl, který doposud působil na stejném postu v trutnovském internačním středisku AEG. Znovu můžeme najít doklady o tom, že různé pomocné kancelářské práce vykonávali ubytovaní Němci „Drahonovská Eleonora /něm. národnosti/ vede seznamy na výplatní listiny na RM, seznamy vkladních knížek, a přepravní lístky pro odsunované. Dolečková Helena /něm. národnosti/ vede evidenci osob v táboře, pomáhá psáti přepravní lístky a vykonává jiné pomocné práce.“531 Do 15 ledna 1946 zajišťovaly strážní službu jednotky NB v počtu 14 osob. Tyto jednotky poté nahradili příslušníci SNB v síle 7 osob.

Zdravotní službu v táboře zajišťovali němečtí lékaři, kteří byli zde umístěni. Zároveň měl do tábora pravidelně dojíždět i MUDr. Zdeněk Puš z Trutnova.

Kritická situace panovala ve středisku během zimních měsíců. V této době bylo ve středisku umístěno přes 700 osob. Podle dochovaných stížností se vedení tábora snažilo vyřešit situaci tím způsobem, že se chtělo část ubytovaných Němců vrátit (propustit) zpět do místa předchozího bydliště. Tímto opatřením se snažili předejít tomu, aby po celou zimu zajišťovali stravování a vytápění v táboře. V prosinci se například pokusili vrátit část osob do Pece pod Sněžkou. Na tento postup si však obratem stěžovala MSK v Peci p. S. Svou roli sehrál i fakt, že ubytovaní Němci neměli ve většině případů dostatek zimního oblečení. V některých případech byli do tábora přemístěni už v letních měsících, kdy si s sebou vzali jenom omezené množství oblečení. Kritickou situaci v táboře potvrdil koncem listopadu velitel tábora Antonín Rýdl, který si stěžoval na špatné dodávky surovin potřebných pro chod tábora. O špatných životních podmínkách svědčí i zvýšená úmrtnost v zimních měsících, kdy za poslední dva měsíce r. 1945 zemřelo v táboře 22 osob.

Po ukončení řádného odsunu na konci roku 1946 se výrazně snížil i počet internovaných osob. K 31. 1. 1947 bylo v táboře vedeno 43 osob, z nichž 21 bylo starých nebo přestárlých. Koncem února 1947 se snížil počet ubytovaných osob na 21. Z tohoto počtu bylo 12 Němců ubytováno ve středisku provizorně,

529 ABS Kanice, f. E-7, kart. 67, inv. j. 108. 530 Jednalo se o naprosto dostačující kapacitu. V průběhu organizovaného odsunu během roku 1946 byli umístěni v táboře vždy jenom Němci zařazeni do nejbližšího transportu. Tzn., že se počet ubytovaných osob pohyboval v rozmezí 1 200 – 1 300. 531 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1997. 139 než budou odsunuti do amerického okupačního pásma. Zbylé osoby pracovaly v táboře na inventarizaci předmětů a připravovaly úplnou likvidaci střediska. Ta byla úředně dokončena 3. května 1947.

13.3.4 Internační a pracovní střediska v Žacléři

V revolučních dnech byl zřízen nejprve tábor u uhelných dolů v Žacléři, který byl střežen vojenskou posádkou československé armády (útvar dislokovaný v Žacléři).532 Poté vznikl (přesné datum prozatím neznáme) druhý tábor v továrně na len a v budově bývalé sklárny). Všechny fungující tábory v Žacléři můžeme charakterizovat jako internační tábory pro „osoby zajištěné z politických důvodů“. Zpočátku se v internačních táborech nacházely osoby z obcí žacléřského výběžku, které byly zatčeny pro svoji protistátní činnost v období let 1938-1945, společně s odzbrojenými vojáky bývalé německé armády. Teprve v letních měsících byli do žacléřských táborů posíláni další Němci, které sem umístila OSK Trutnov. Jednalo se však téměř výhradně o osoby, které byly vyšetřovány na základě vydaných retribučních dekretů.533

První žacléřský tábor byl podle hlášení Velitelského četnického oddílu Trutnov zřízen přímo u uhelných dolů v prostorech bývalého zajateckého tábora pro ruské vojáky, kteří za druhé světové války pracovali na dolech. V hlášení Velitelství četnického oddělení Trutnov vypracovaného 8. Června 1945 je uveden pouze tento „koncentrační tábor“ v Žacléři „jeden koncentrační tábor v dolech, bývalý zajatecký tábor, v úplném pořádku, střežení provádí posádka vojenského útvaru v Žacléři. Internováno 3 německých vojínů, 8 civilistů, 32 ženy a 4 mladistvé ženy do 8 let.“534 Dokumenty datované k 13. Červnu 1945 hovoří o 110 vojenských i civilních osobách, které byly umístěno v tomto táboře.535

Z červnového období se nám dochovala i jedna vyhláška velitele tábora informující o zákazu donášení jídla do tábora

„S okamžitou platností se zakazuje jakékoliv donášení připravených jídel do koncentračního tábora pro tamější zajištěné osoby. Zásobovací oddělení správní komise města Žacléře však dovoluje přinášeti dobrovolné příspěvky v potravinách (…) kteréžto potraviny budou v přiměřených dávkách vydávány celému osazenstvu tábora.“536 Citovaný dokument je datován k 8. červnu 1945 a pod jeho zněním je

532 Dříve zde byl zajatecký tábor pro ruské vojáky, kteří pracovali na dolech. 533 Důležitou roli pro vytvoření menších táborů hrály zdejší doly, pro které bylo potřebné zajistit dostatek pracovních sil, aby byl vyvážen výrazný úbytek zaměstnanců po skončení druhé světové války. Ve zdejších táborech se ocitli nejen váleční zajatci, kteří sem byli vojenskou správou přesunuti na práci v dolech, ale zároveň byli přestěhováni do tábora i někteří místní Němci, kteří byli vystěhováni ze svých bytů a domů, ale které bylo nutné udržet v obci, aby mohli i nadále pracovat v průmyslových podnicích a na dolech. 534 ABS Kanice, f. E-7, kart. 55, inv. j. 55. 535 ABS Kanice, f. E-6, kart. 46, inv. j. 15. 536 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 2, inv. č. 432-434, ukl. č. 47. 140 podepsán předseda MSK F. Havlíček a velitel tábora por. Frkal. Pravděpodobně reagoval na velký tlak příbuzných internovaných osob, kteří chtěli navštívit zajištěné osoby. Z výpovědí pamětníků víme, že v Žacléři mělo koncem května 1945 proběhnout masové zatýkání, kdy byla velká část Němců zatčena jednotkami československé armády.537

Z výpovědí pamětníků vyplývá, že z kapacitních důvodů byly všechny internované osoby přemístěny v létě r. 1945 do budov u bývalé továrny na sklo. Tyto objekty už zpravovala Správa uhelných dolů v Žacléři.538 Objekt měl celkovou kapacitu 70 lůžek (1 budova, 2 místnosti). Asi v říjnu r. 1945 bylo umístěno v táboře 40 mužů německé národnosti. Strážní službu zajišťovali dva příslušníci SNB ze žacléřské posádky. Kancelářské práce zajišťovali zaměstnanci důlní správy.

epší přehled o situaci v táboře nám poskytuje revize z 18. dubna 1946. Proběhlá revize zjistila některé nedostatky v rámci vedení tábora. Jako velmi komplikované se ukázalo nalezení odpovědné osoby, která měla spravovat tábor „ ři ohlášení příchodu u správy dolů bylo podepsaným orgánům sděleno, že se pan Stanislav Maixner nachází na dolech a později bylo oznámeno, že není k dispozici vůbec.“539 Hospodářské vyúčtování za celý rok 1945 nebylo revizní komisi předloženo vůbec „Situace jest taková, že uvedený podnik ve skutečnosti hledí se vyhnouti řádnému placení náhrady za mzdy internovaných osob, které pracují v uvedených dolech ve výši, odpovídající skutečnému výkonu. Snaží se dokazovati (…) že výkon osob možno hodnotiti pouze ve výši 3 -5 % normálního výkonu, zatím co skutečnost je zcela jiná a podnik hledí si tímto způsobem vylepšiti svoji bilanci na úkor státu.“540 Podobný průběh měla další revize tábora v červnu r. 1946 „Na výzvu o předložení vyúčtování za dobu od . Listopadu 45 do 3 . rosince 45 bylo zástupcům Okresní správní komise předloženo vyúčtování za měsíc prosinec s náhradou za práce internovaných osob (…) Za další měsíce odmítli zástupci důlní společnosti podati vyúčtování.“541 Revizní komise si dále postěžovala na to, že platební ochota se výrazně zhoršila poté, co byly spojeny doly v Malých Svatoňovicích a v Žacléři pod firmu Národní podnik- Západočeský báňský akciový spolek „Je mimo pochybnost, že tímto způsobem si chtějí doly na účet státu zlepšovati svoji obchodní bilanci.“542

Tábor v bývalé továrně na len spravovala MSK v Žacléři. Využíván měl být jeden objekt s dvěma místnostmi o počtu 200 lůžek. Majitelem objektu byla národní správa továrny na len. V říjnu roku 1945 zde bylo ubytováno 105 mužů a 30 žen, všechny osoby německé národnosti. Žádná z ubytovaných osob

537 O zatýkání v Žacléři a situaci v internačních táborech např. VE HARTICKÁ, Eva. Odsun Němců z Trutnovska v letech 1945 - 1948. Praha, 2007. Bakalářská práce. Fakulta Humanitních Studií Karlovy Univerzity v Praze, s. 45-46. 538 Doly v Žacléři a Malých Svatoňovicích byly následně spojeny pod firmou Národní podnik Západočeský báňský akciový spolek. 539 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1994. 540 Tamtéž. Při vyúčtování mezd a vydání internačního tábora při uhelných dolech byl vykázán zisk + 36 125 Kčs. Příjem tábora činil 163 782 Kčs., výdaje byly vyčísleny na 127 656 Kčs. 541 ABS Kanice, f. E-7, kart. 67, inv. j. 108. 542 Tamtéž. 141 však nebyla určena k odsunu. Velitelem tábora byl velitel žacléřské stanice SNB. Pomocné kancelářské práce obstarával personál z MSK v Žacléři. Tábor střežili 3 příslušníci SNB. Návštěva druhého tábora (pod správou MSK Žacléř) neprobíhala též bez komplikací „ o návštěvě správy dolů odebrala se revise na velitelství stanice SNB v Žacléři, kde vrchní strážmistr p. Málek je pověřen správou druhého internačního střediska v Žacléři. Revise téhož rovněž nezastihla.“543

Koncem března 1946 bylo ubytováno v objektu tábora 139 osob, ačkoliv garantovaná ubytovací kapacita byla pouze pro 110 osob. Všechny osoby byly německé národnosti, celkem 115 mužů a 24 žen. V táboře se nenacházely žádné děti. Velitelem střediska byl stále příslušník SNB Bohumil Málek. Početní stav strážního oddílu se zvýšil na 10 příslušníků SNB. Zaznamenán byl dokonce první pokus o útěk, který se uskutečnil 21. února 1946. V dubnu (15. 4.) r. 1946 bylo „pro nízký stav internovaných vyklizeno barákové internační středisko a zbytek internovaných byl umístěn v budově věznice okr. Soudu v Žacléři.“544 V této době se v táboře nacházelo 70 osob (54 mužů a 16 žen) německé národnosti.

Obě střediska, v bývalé továrně na len a v budovách továrny na sklo, byla 15. dubna 1946 sloučena. Všechny internované osoby byly následně přesunuty do budovy okresního soudu v Žacléři. V den revize se nacházelo v této budově celkem 70 osob. Z nich 59 pracovalo na dolech, 2 osoby na velitelství stanice SNB, jedna osoba v zahradnictví Karla Vanečka a 8 lidí pracovalo v budově jako personál pověřený vařením a úklidem. „Na místě samém bylo zjištěno, že dozorce vězňů /internovaných osob/ Ladislav Škoda nevede záznamy o přijatých a vydaných potravinách, ani o přijatých a vydaných materiáliích.“545

13.3.5 Internační a pracovní střediska v Malých Svatoňovicích

Tábor v Malých Svatoňovicích byl podobného charakteru jako v případě Žacléře. Spravován byl Svatoňovickou báňskou společností. Správcem tábora byl pověřen zaměstnanec báňské společnosti Theodor okvenc. Strážní službu pravděpodobně zajišťovala nejprve podniková milice. Na podzim převzala stráž tohoto tábora jednotka SNB. Tábor se skládal ze dvou barákových objektů u dolu Ida. Jednalo se o obyčejné budovy s celkovou kapacitou 100 osob.

V táboře byli internováni výhradně němečtí zajatci a internované osoby (souzené v rámci retribučních dekretů), kteří pracovali na dolech jako horníci. V rámci platebního výměru za rok 1945-1946, který Svatoňovická báňská společnost zaslala na posádkové velitelství v Jičíně, je vytvořena statistika ubytovaných německých zajatců.

543 tamtéž. 544 Tamtéž. 545 Tamtéž. 142

Počet prac. hodinová Měsíc Počet zajatců Počet hod. denně Celkem Kčs dnů mzda XI. 1945 58 30 8 5.50 76. 560 XI. 1945 30 6 8 5.50 7. 920 XII. 1945 88 30 8 7.50 158. 400 I. 1946 88 30 8 7.50 158. 400 II. 1946 88 28 8 7.50 147. 840 III. 1946 88 30 10 7.50 198. 000 IV. 1946 88 30 10 7.50 198. 000 V. 1946 88 30 10 7.50 198.000 Celkem - 214 8,75 (průměrně) - 1, 143.120 Kčs očet opracovaných hodin internovanými Němci.546

Výše uvedená statistika byla vedena od listopadu 1945, protože od tohoto měsíce měly podniky, které využívaly válečné zajatce na práci, platit náhradu za jejich práci. Uvedené počty nejsou úplné. Vedle výše uvedených zajatců byli v táboře ubytováni i zajištění Němci, kteří čekali na výsledek vyšetřování vyšetřovacích komisí a případné odsouzení. Přijmutí německých zajatců bylo podmíněno dodržováním stanovených podmínek. Na rozdíl od civilních osob zde byla podstatná obava, že by mohlo dojít ke vzbouření zajatců. Svoji roli samozřejmě sehrál fakt, že se mohlo jednat o osoby, které měly válečné zkušenosti a byly tudíž potenciálně nebezpečné.

Asi největším rozdílem od táborů spravovaných civilními správními orgány bylo, že příslušný tábor podléhal po organizační stránce vojenské správě. Kázeňskou a soudní pravomoc nad zajatci vykonávaly vojenské úřady. V případě, že strážní službu vykonávaly jednotky SNB, měl kázeňskou pravomoc příslušný velitel stráže SNB, pokud měl nejméně hodnost strážmistra. Počet zajatců mohl být kdykoliv bez náhrady snížen nebo jinak upraven vojenskou správou. Vojenská správa mohla dokonce tábor zrušit. Na rozdíl od táborů spravovaných OSK tak v tomto táboře prováděla kontrolní činnost výhradně vojenská správa. Zajatci mohli jednou měsíčně psát dopisy jednou měsíčně a rovněž přijmout jednou za měsíc návštěvu. O tom, zda tyto pravidla byla ze strany správy tábora dodržována, nemáme žádné informace.

Provedená revize v únoru 1946 Okresní správní komisí z Trutnova ukázala závažné nedostatky v organizaci tohoto tábora. Celkový počet příslušníků tábora byla 245 mužů, všichni práceschopní, „vesměs německé národnosti“547. Citovaná věta ukazuje, že nemuseli být v pracovním táboře výlučně

546 SOA Zámrsk, f. VUD, kart. 144, inv. č. 74. 547 SOA Zámrsk, f. VUD, kart. 144, inv. č. 74. 143

Němci, ale i lidé s jinou úřední národností. Větší počet internovaných byl umožněn rozšířením tábora o další dvě budovy. Velitelem tábora byl určen Adolf Mach.548 Hospodářské, účetní a pokladní věci zajišťoval již dříve zmíněný Theodor okvenc. Tábor byl střežen oddílem SNB, který čítal 10 mužů. Při práci vykonávalo dozor 7 mužů z řad závodní milice. „Zástupci okresu se místním šetřením přesvědčili, že internační tábor není spravován odděleně, nýbrž společně s příslušníky zajateckého tábora. Tudíž není zde zvláštní evidence o výdajích na příslušníky internačního tábora okresní správní komise a na druhé straně pak o pracovním výkonu.“549 Samotná správa tábora otevřeně přiznala, že nemá přehled o rozvrstvení internovaných osob. Pracovní tábor v Malých Svatoňovicích byl zřejmě nejdéle fungujícím táborem na Trutnovsku. Po roce 1948 v něm byli ubytováni političtí vězni na práci v dolech.

13.3.6 Internační a pracovní střediska ve Rtyny v Podkrkonoší (Tmavý důl)

Velký nedostatek pracovní sil v hornictví si vynutil zřízení pracovního tábora na šachtě Tmavý Důl u obce Odolov. Celý důlní komplex se nachází na velmi odlehlém místě. Ačkoliv bylo opakovaně deklarováno, že má sloužit pro potřebu blízkého důlního díla, osazenstvo tábora podle několika písemných dokumentů vykonávalo různé práce mimo důlní společnost. Například měli internovaní zajatci vymalovat sál v nedalekém Odolově.

V červnu r. 1946 navštívila tábor komise, která provedla revizi celého zařízení. Ze zdravotního hlediska bylo fungování tábora shledáno jako bezproblémové. „V táboře nezjištěn žádný případ svrabu, zavšivení ani jiné přenosné choroby.“550 Ubikace se měly nacházet ve velmi dobré čistotě. „Osazenstvo tábora používá pro běžné ranní umytí příručních 2 umyváren umístěných v obvodu na dvoře tábora. ři výjezdu z dolu používá osazenstvo tábora závodní koupelny vzorně řízené (…) Na ošetřovně zjištěn bezvadný pořádek.“551 Celkový stav osazenstva ke dni 7. června 1946 bylo 168 zajatců, 79 internovaných osob a 34 přidělených osob. „Tento celkový stav osazenstva je ubytován ve 2 místnostech, dřevěné stavby s dobrým větráním. Celkový dojem o výživě internovaných a zajatců je velmi dobrý. ouze jeden si stěžoval na nedostatečný příděl chleba.“552

Celkově dobrý dojem z vedení tábora poněkud znepříjemnil útěk několika internovaných osob. 12. dubna 1946 pravděpodobně po 4 hodině ranní utekli dva Němci, kteří měli být postaveni před lidový soud.553 Útěk měl být uskutečněn v době, kdy probíhalo střídání stráže na ranní směně, „kdy na prostranství před táborem jest mnoho havířů a to jak osob internovaných, tak úřadem práce tam

548 V jiných pramenech je uveden i v roce 1946 jako velitel střediska Theodor okvenc. 549 Tamtéž. 550 Tamtéž. 551 Tamtéž. 552 Tamtéž. 553 Jiné prameny hovoří o tom, že se jednalo o válečné zajatce. 144 přidělených, jakož i mnoho českých havířů, kteří v té době buď do dolů fárají, nebo z dolu přijíždějí. Kontrola v té době jest skoro nemožná a útěk inter. osob jest v tomto prostředí kde jest dokola samý les prchajícími velmi ulehčen.“554 V rámci tohoto útěku bylo opětovně upozorněno, že tábor se nachází v podstatě na samotě, což z pohledu bezpečnostních a správních orgánů představovalo potenciální nebezpečí, proto bylo vážně diskutováno i zrušení tohoto tábora, ke kterému nakonec nebylo přikročeno. Je zajímavé, že po tomto incidentu byl dokonce redukován strážní sbor „Nelze říci, že by tento tábor byl nedostatečně střežen. V době, kdy uvedení podezřelí muži byli tam viděni, byl právě tábor ještě střežen strážným oddílem SNB v síle mužů a závodní milicí v síle 7 mužů. OD 2 . 4. 46, kdy strážní oddíl SNB byl zrušen, střeží tábor jen závodní milice v síle 2 mužů, což se ukázalo a jest dostatečným.“555 Popsaný případ nebyl jediným incidentem, který provázel činnost tohoto tábora. V srpnu následujícího roku opustil samovolně tábor válečný zajatec Güskler a volyňský Čech Miller a společně šli do hostince v nedaleké vesnici. Brzy ráno se měli oba jmenovaní vrátit v podnapilém stavu na ubikace, kde se poprali s dalšími lidmi.

13.3.7 Tábory v Úpici

Nejvíce nejasností panuje u táborů pro Němce, které byly zřízeny v Úpici. Ze vzpomínek pamětníků víme, že přímo v Úpici fungovalo několik ubytovacích zařízení pro německé obyvatelstvo, které pracovalo v úpických továrnách. Dílčí informace nám poskytují úřední materiály MNV Úpice, které jsou adresované v několika případech velitelství sběrného střediska Němců v Úpici. S největší pravděpodobností byli Němci zpravidla ubytováni ve volných domech nebo prostornějších budovách u továren. Prozatím nemáme však informace o tom, že by byl v Úpici zřízen velkokapacitní tábor, jak ho známe například v Mladých Bukách.

Prvním táborem, který měl fungovat během roku 1945, vyloučit nemůžeme i r. 1946, byl „sběrný tábor Schulzova vila v Úpici. V seznamu Němců přicházejících v úvahu pro odsun skupiny III. je uvedeno v tomto táboře 42 osob.

Další táborové zařízení fungovalo u firmy Ferdinand Mroženský. Celkem zde bylo (zřejmě koncem roku 1945) ubytováno 38 osob, které byly navrženi do III. odsunové kategorie.

Třetím táborem byl „německý pracovní tábor přádelny Úpice“. Ve jmenném sezamu osob, které byly určeny do odsunu a zároveň ubytovány v tomto táboře, je uvedeno 266 osob.

554 SOA Zámrsk, f. VUD, kart. 144, inv. č. 74. 555 Tamtéž. 145

Na začátku srpna 1946 byla provedena likvidace jednoho ze sběrných táborů v Úpici. Dochovaný písemným pramen však neuvádí, o jaký tábor se konkrétně jednalo. Vedením tohoto tábora byl pověřen Josef Podzimek. Němci byli v tomto táboře ubytováni v dřevěných barákách, které byly postaveny teprve na podzim r. 1945.

14. „Divoká“ fáze nuceného vysídlování v r. 1945

14.1 Předpoklady pro nucené vysídlení

Nucené vysídlení německého obyvatelstva iniciované československými orgány civilní a vojenské správy patřilo mezi nejtvrdší represivní opatření uplatňovaná vůči trutnovskému obyvatelstvu. Ačkoliv ve většině případů postupovaly místní orgány na základě centrálních direktiv, tak celá vysídlovací akce od května do konce roku 1945 nebyla podepřena žádnou závaznou mezinárodní smlouvou. Podobně nebylo vysídlení žádným způsobem definitivně písemně dohodnuto se spojeneckými okupačními orgány v Německu. „I co se týče vnitrostátní legislativy, postrádala opatření učiněná v rámci „divokého odsunu“ jednoznačný, jasně stanovený zákonný podklad. Stručně řečeno žádná právní norma se silou zákona, jež by explicitně nařizovala provedení nucených migrací německého obyvatelstva z území republiky, nebyla v Československu tehdy ani později schválena a vydána.“556

První obecněji formulované instrukce byly vládou schváleny 15. června. V rámci jednání vlády bylo projednáno znění „prozatímních směrnic pro vojenské orgány k zajištění nacistických zločinců a odsunu německého obyvatelstva.“557 Jeho znění bylo následně zasláno velitelům sborů a divizí jako čj. 657 Dův.- hl.št./1. odděl. 1945.

Jak upozorňují autoři edice VNPČP, jediným faktickým zákonným podkladem pro vyhánění a nucené vysídlování byl ústavní dekret o státním občanství č. 33/1945 Sb., který však vstoupil v platnost teprve 10. srpna, poté co už velká část odsunu proběhla.

Faktické zahájení nuceného vysídlení německého obyvatelstva na Trutnovsku bylo z řady důvodů umožněno až v červnu 1945. Nejdůležitějším důvodem, který oddálil zahájení masového odsunu, bylo čekání na stabilizaci poměrů v okupačních částech Německa a získání potvrzení, že spojenečtí představitelé přijmout vysídlené Němce do svých zón. Zprvu se očekávalo, že vysídlení Němců bude probíhat intenzivněji zejména do ruské okupační zóny, kde se očekávaly nejmenší komplikace při přejímání vysídlenců. Druhým neméně podstatným důvodem byla potřeba stabilizovat poměry v regionu

556 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 94. 557 Tamtéž, dok. 187 [CD]. 146 a vytvořit alespoň základní organizační systém, který by byl schopen zajistit hladký průběh odsunu. Definitivní rozhodnutí o zahájení rozsáhlejšího odsunu bylo vydáno MNO.

Důležité centrální směrnice vymezující základní skupiny Němců, kteří měli v rámci plánovaného odsunu opustit Československo, byly vydány 19. června 1945.558 Organizační plán počítal se 3 etapami. Do první vysídlovací akce měla být zařazena „postradatelná inteligence (…), všichni živnostníci těch odvětví, která jsou postradatelná v zásobování (…), veškeré nadbytečné osazenstvo průmyslových a hospodářských podniků.“559 Do druhé etapy se počítalo se všemi Němci, kteří nespadali do předchozí etapy, s výjimkou zemědělců, kteří měli být vysídleni v rámci poslední etapy v závislosti na tom, jak byly jejich majetky obsazeny Čechy. Ve všech případech se počítalo s internováním početných skupin Němců v pracovních táborech. Obecně vzato bylo v prvé řadě sledováno, aby území Československa co nejdříve opustily osoby, které byly spojeny s nacistickým obdobím.

Důležitým mezníkem, který výrazně ovlivnil průběh vysídlení německého obyvatelstva, bylo vyhlášení výsledku jednání spojeneckých zástupců na Postupimské konferenci (17. července – 2. srpna 1945). V závěrečné zprávě bylo oficiálně uznáno, že je žádoucí provést spontánní a lidské vysídlení německého obyvatelstva pobývajícího v Československu, ale i v Polsku či Maďarsku. Velký důraz byl kladen na přípravu této akce, do které měly být zapojeny i spojenecké orgány. Klíčovým bodem zprávy byla výzva, aby do doby, než bude celý projekt připraven, bylo zastaveno jakékoliv další vysídlování Němců. Paradoxně byl v době probíhající konference odsunová akce z Československa ve své hlavní fázi, což se týkalo i odsunu z Trutnovska. Rozhodnutí o dočasném přerušení nuceného vysídlení Němců vyvolalo rozpaky. Z řady důvodů se však vláda rozhodla na tuto pasáž nereagovat a pokračovat v probíhajícím odsunu. V podobném duchu byla napsána oficiální odpověď zaslaná 16. srpna 1945 spojencům, ve které vláda informovala o tom, že budoucí odsun bude prováděn spořádaně, lidsky a pod mezinárodní kontrolou. Na výsledek Postupimského jednání obratem reagovala i armáda. „Začátkem srpna sice velitelství VO 1 nařídilo okamžité zablokování vyhošťování Němců, jež bylo dosud z operačního území 12. a 13. divize prováděno na Šluknovsku přes některé hraniční přechody do prostoru osídleného užickými Srby, na ostatních frekventovaných úsecích však zatím vysídlovací akce vcelku nerušeně pokračovaly.“560 Teprve v polovině srpna přišel ze sovětské strany signál, jehož důsledkem bylo postupné utlumení vysídlovacích akcí do sovětské okupační zóny. Na rozhodnutí dočasně přerušit probíhající odsun se významně podepsaly potíže s umísťování, stravováním a zajišťováním zdravotnické služby pro utečence a vyhnance.

558 Ačkoliv zmíněná směrnice byla nejprve určena pro vysídlovací akci v okresů Duchcov a itoměřice, její znění bylo v následných rozkazech převzato a uplatňováno i při dalších odsunových akcích v jiných okresech. 559 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 207, s. 526. 560 Tamtéž, s. 120. 147

14.2 Hlavní aktéři odsunu

Na úvod této podkapitoly je nutné uvést na pravou míru jeden z velmi rozšířených mýtů o průběhu odsunu v roce 1945. Všeobecně se dnes soudí, že odsun v roce 1945 byl prováděn spontánně partyzánskými jednotkami a dalšími nepravidelnými ozbrojenými formacemi. Současné výsledky historického výzkumu naopak naznačují, že většina odsunových akcí probíhala z iniciativy vojenských složek. Samozřejmě můžeme najít lokální odlišnosti, přesto je možné z dochovaných písemností vcelku jistě soudit, že rozhodující hlas měli nakonec zástupci vojenských složek, kteří zajišťovali technickou stránku transferu. Zapojení složek vznikající československé armády do vysídlování bylo v rámci jednotlivých oblastí Československa rozdílné, záviselo zejména na místních podmínkách. Z pohledu dnešního historického výzkumu se tudíž nejednalo o spontánní vysídlovací akce prováděné lokálními jednotkami, ale prakticky o centrálně řízené odsuny obyvatel mimo území Československa. Určitou výjimkou jsou občasné lokální odsuny z iniciativy menších ozbrojených skupin.

Trutnovská oblast spadala pod velení první vojenské oblasti (VO 1).561 „Rozkazy vydávené velením VO1, I. a II. armádním sborem a podřízenými divizemi přesvědčivě dokládají, že armáda postupovala podle předem připravených plánů, promyšleně a systematicky, i když organizace vysídlovacích akcí leckdy vázla a příslušné pokyny nebyly pokaždé důsledně respektovány.“562 Důležité rozkazy a směrnice týkající se plánovaného nuceného vysídlení Němců za hranice Československa byly postupně vydávány ústředními armádními orgány od 5. června 1945. V rámci příprav bylo potřebné naplánovat celý průběh vystěhování, ale zajistit i spolupráci s jednotkami Rudé armády na hraničních přechodech, kde by Němce převzaly. Výchozí situaci pro plánovaný odsun Němců zkomplikovaly mezinárodní úpravy hranic Polska a Německa. Jak naznačuje průběh repatriace cizinců z okresu Trutnov v květnu 1945, počítalo se asi zpočátku s odsunovým směrem na Königshan a dál na ibavu, kudy vedla železniční trať do sousedního státu. Obsazení území polskou armádou za severní hranicí regionu znamenalo konec transportů osob severním směrem, i když ještě několik odsunů proběhlo pěšky. Na tuto novou situaci reagoval hlavní štáb MNO rozkazem 12. června 1945, „podle něhož mělo vysídlování německého obyvatelstva probíhat „organisovaně, v menších skupinkách“ (…) Současně byl formulován požadavek, aby osoby určené k nucenému vystěhování ze severní Moravy a československého Slezska, dále ze severovýchodních a části severních Čech, nebyly převáděny přes hranice přímo v pásmu obsazeném Poláky od Ratiboře až po

561 Z VO1 bylo vystěhováno v rámci nuceného vysídlení Němců z Československa během roku 1945 nejvíce osob. Důležitou roli hrálo fakt, že zmíněná vojenská oblast měla nejdelší hranice ze sovětskou okupační zónou. 562 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 103. 148

Žitavu, ale aby byly přepraveny (...) z prostoru II. sboru (západně od Žamberka k Liberci) pak do Teplic- Šanova a dále na Saskou Kamenici.“563

Velmi nejasně hovoří zpráva z jednání OSK Trutnov ze dne 13. 6. 1945 „Transporty Němců přes Liberec, bude nutno předem do Liberce hlásit- neoficiálně se čeká na provedení- oficiálně asi nebude žádný rozkaz dán.“564 Příslušné jednání zástupců správní komise již pravděpodobně reagovalo na oficiální zastavení odsunu přes žacléřský výběžek do Polska. Výše zmíněný zápis byl vypracován z intervence zástupců OSK v Praze. Ze zprávy není jasné, u jakého orgánu státní správy probíhala schůzka. Je však jisté, že se zástupcům OSK nedostalo uspokojivé odpovědi o dalším postupu v rámci vysídlování německých obyvatel z Trutnovska. Je zde možné uvažovat i o tom, že příslušní zástupci v Praze neměli dostatek informací o dalším průběhu odsunu. Jak však bylo v předchozím odstavci zmíněno, intervence zástupců OSK Trutnov v Praze probíhala ve stejnou dobu, kdy vydal hlavní štáb MNO nové rozkazy k organizaci a průběhu odsunu Němců.

Důležitou roli armádních jednotek při odsunu německy hovořícího obyvatelstva z Trutnova dokládá zpráva z 20. července, kterou zaslalo velitelství 4. pěšího pluku „Prokopa Velikého“ na OSK Trutnov. V něm si na příslušné civilní orgány stěžovalo, že „při provádění odsunu němců vojenskými jednotkami z úseku p. pluku 4. „Prokopa Velikého“, bylo zjištěno, že okresní správní komise, místní národní výbory, místní správní komise a p. intervenují po zahájení odsunu u vojenských velitelů, aby jisté osoby zůstaly zpět a nebyly vyhošťovány s připraveným transportem.“565 Následně velitelství pluku upozornilo, že budoucí zásahy civilních orgánů do samotného průběhu odsunu a snaha o intervence bude velitelem transportu bez výjimky zamítána. „Činnost voj. orgánů nesmí být rušena od chvíle, kdy vyhošťované osoby dostaly vyhošťovací dekrety a kdy začíná vlastní odsunová činnost vojska. V opačném případě způsobují zásahy civil. orgánů zmatek a nepořádek v organizaci odsunu, což je nesporně na překážku hladkému odbavení transportu.“566 Z citovaného dokumentu je dále patrná zavedená praxe, při odsunu:

„Místní národní výbory, správní komise a p. připraví jmenné seznamy osob, určených k vyhoštění z obce, a osob, jež nutno zatím ponechat k zajištění chodu hospodářského života. Rozhodnutí o tom, kdo a kdy má být vyhoštěn musí být vypracováno s definitivní platností a nesmí se v poslední chvíli měnit. Ostatní ohledy, zda rodinní příslušníci, bydlící v různých obcích téhož okresu, budou od sebe snad v důsledku místně ohraničené evakuace odtrženi, nesmí rozhodovat, nemá-li dojít k chaosu a rušení plánovitého programu evakuace.“567

563 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 105. 564 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 565 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 154, inv. č. 2078. 566 Tamtéž. 567 Tamtéž. 149

Pokud bychom měli alespoň obecněji shrnout účast regulérní československé armády, tak lze předpokládat, že počínaje červnem 1945 převzala režii při organizování vysídlování německého obyvatelstva z Trutnova. Tuto domněnku potvrzují i autoři edice VNPČP „Hlavní hnací silou, organizátorem a vykonavatelem ‚evakuací‘ byla v této fázi, trvající dva a půl měsíce, regulérní československá armáda.“568 Situace se podstatně změnila v první polovině srpna, kdy byl utlumen odsun Němců z Trutnovska v masovém měřítku a pokračovaly jenom lokální přesuny obyvatel a odsun v počtu desítek nebo stovek osob. Ačkoliv nižší armádní jednotky hrály důležitou roli i ve zbytku roku 1945, hlavní iniciativa většinou už vycházela od civilních orgánů.

Oporou vojenských jednotek při organizaci a průběhu odsunu hráli lokální bezpečnostní složky a orgány civilní správy. Ty zpravidla zajišťovaly asistenci při vysídlovací akci v lokálním měřítku. V předchozím odstavci jsme citovali zprávu vojenského velitele OSK v Trutnově, ve které byla nastíněna praxe provádění odsunu v okresu Trutnov. Zpravidla se aktivita civilních orgánů a jim podřízených bezpečnostních složek zaměřovala na sestavení evidence Němců určených k odsunu. Následně měly zajistit i jejich vyrozumění, co mají dělat v průběhu odsunu a jak se připravit. V průběhu odsunu měly civilní orgány asistovat při sestavení eskort a zajistit majetek odsunutých Němců. To spočívalo v uzamčení a zapečetění bytů či domů. Dále měly převzít soupis zanechaného majetku, případně ho zpětně inventarizovat. Praxe se však mohla v rámci jednotlivých oblastí regionu výrazně měnit podle toho, jak iniciativní byli jednotlivé civilní a bezpečnostní orgány. Je nutné upozornit na to, že ne ve všech vysídlovacích oblastech měly dotyčné orgány dostatek personálu pro zajištění všech povinností. V některých lokalitách proto hlavní roli převzali četníci a příslušníci SNB, kteří suplovali nefungující civilní správu.

Autoři VNPČP upozorňují na podstatné omezení spolupráce civilních orgánů s vojenskými složkami. To bylo způsobeno zejména tím, že příslušné směrnice pro vojenské útvary byly mnohdy tlumočeny civilním orgánům s výrazným zpožděním, čímž mohlo docházet k zmatkům při přípravě a provádění samotného odsunu. Příkladem mohou být směrnice pro armádní útvary z 15. června 1945, které tlumočilo MV teprve po 10. červenci.569

Asistenci při odsunu bezesporu prováděla i Národní stráž. To potvrzuje i zápis z jednání OSK Trutnov dne 20. června 1945 „K vystěhování německých občanů bylo znovu podotknuto, že Národní stráž je pouze vykonavatelem rozhodnutí místní správní komise.“570 Vyloučit nemůžeme ani zapojení partyzánských jednotek do odsunové akce. Celkově se však při rekonstrukci jejich činnosti potýkáme s nedostatkem písemných pramenů.

568 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 129. 569 Tamtéž, s. 114. 570 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 150

14.3 Průběh nuceného vysídlení

14.3.1 Květen-červen

Na úvod této kapitoly si musíme položit otázku, kdo byl potenciálním původcem zahájení odsuvných akcí. Klíčovou roli na začátku odsunu sehrála pravděpodobně vojenská posádka v Trutnově, která zřejmě iniciovala celou vysídlovací akci. Z dostupných písemností vyplývá, že vysídlení Němců vycházelo z operačních rozkazů, které vydalo velitelství oblasti Hradec Králové

„Rozkaz k vystěhování něm. obyvatelstva z území ČSR vel. oblasti Hradec Králové čj. 42/3odděl. ze dne 16.5.1945 byl prováděn již dříve po domluvě s jednotlivými veliteli úseků (…) Bylo nutno započít s čistěním měst a osad. Čistky se prováděly tím způsobem, že nejdříve byly vystěhovány všechny něm. osoby, které neměly v místě dopadení domov. příslušnost ke dni 28.9.1938. Z těchto byly ponechány pouze ty osoby, které musí býti ještě vyslechnuty, resp. které se musí zodpovídati ze svého dřívějšího počínání. Mimo uvedené říšské příslušníky jsou z t.zv. sudetských Němců zajištěni téměř všichni vedoucí činitelé NSDAP a Gestapa. Ostatní něm. obyvatelstvo pohraničních vesnic je ponecháno dosud v obcích, aby bylo zaručeno včasné obdělání polí a zajištěn provoz továren a dolů. Jedná se většinou o lidi staré, invalidy, ženy a děti, protože většina mužů sloužila v armádě a je v zajetí. Mimo uvedenou činnost používá se Němců ke sběru a uskladňování materiálu. Ve městech a průmyslových oblastech pohraničí jako iberec, Jablonec, Šumburk, Broumov, Žacléř, Trutnov nedá se mimo výše uvedené provést vystěhování Němců najednou ve větším měřítku, protože by veškeren hosp. život se rázem zastavil. Celkové vystěhování vyžádá si zde delší doby. Prozatím se provádějí důkladné domovní prohlídky a osoby nespolehlivé a postradatelné se odesílají za hranice.“571

Citovaný text nám zároveň ukazuje, že celá akce nebyla prováděna nahodile. Naopak nejprve byla pečlivě analyzována situace v celém regionu. Zároveň můžeme sledovat určité lokální úpravy v odsunovém plánu. Jak upozorňují autoři edice VNPČP, příslušný rozkaz k vysídlení Němců z oblasti Královehradecka vycházel pravděpodobně z rozkazu vojenského velitelství skupiny „Alex“572 z 15. května 1945, ve kterém bylo nařízeno vystěhování všech Němců „Všechny Němce vykažte z území historických hranic. Pro udržení chodu zemědělství a průmyslu (papír, sklo, text[i]lie atd.) ponechte dostatečný počet dělníků a zaměstnanců, kteří se podržují na místě jako cizí dělníci bez občanských práv.“573

571 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 106. 572 Revoluční vojenské velitelství Alex bylo krycím názvem gen. Františka Slunečka. Podléhali mu mobilizované jednotky a posádková velitelství. Zároveň Alex připravoval z pověření ministerstva národní obrany zajištění pohraničních území v Čechách. 573 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 35 [CD]. 151

Předseda RNV v Trutnově V. Brunclík si ještě v polovině května zaznamenal tyto informace „O odsunu, o němž jsme už měli aspoň soukromé zprávy, ještě dlouho nebude formálně rozhodnuto, tím méně o jeho modalitách a Němci by v takovém táboře museli zůstat hodně dlouho, což by ovšem vyžadovalo další zbytečnou organisaci, další opatření, starosti celkem zbytečné, poněvadž nám Němci opravdu nikde nevadili a chovali se zvlášť vzorně.“574 K tématu odsunu se ve svých pamětech dostal V. Brunclík v rámci hodnocení příchodu starousedlíků, kteří žili za války mimo okres Trutnov. Podle jeho vlastních slov probíhalo obsazování bytů bez jakýchkoliv známek odporu ze strany osob, které je aktuálně obývaly. Na rozdíl od některých pohraničních okresů Československa neproběhlo na Trutnovsku masové stěhování Němců do táborů v prvních týdnech po převzetí moci.

Brunclík nám poskytuje další velmi zajímavé informace o průběhu prvních odsunů z okresu Trutnov. Podle jeho vlastních slov měli někteří zástupci OSK vyčkávat na to, až bude odsun Němců zákonně vyhlášen (asi ministerstvem nebo vládou).575 Tento oficiální postoj opakovaně narušili další zástupci OSK, kteří na vlastní pěst iniciovali vysídlovací akce hlavně v Trutnově. Neopodstatněné bylo i stěhování Němců za účelem poskytnutí prázdných domů a bytů pro nové osídlence „ rázdných bytů v Trutnově na příklad nebylo málo, vypovězením říšských Němců uvolnilo se jich (…) víc než dost. A pak úpicka NS, kterou si sebou přivedl Vyhnálek, musela vykazovat nějakou činnost. Tak stěhovala zcela bezhlavě Němce. Ferd. Jakubec přišel se mi z rozjásanou tváří pochlubit, že právě vystěhovali celou českou čtvrť. Co budeme s vystěhovanými Němci dělat, mi však zapomněl poradit.“576 Za této situace bylo v podstatě jediným východiskem zřízení sběrného tábora, kam by byly početné skupiny Němců přemísťovány.

V některých případech došlo k vystěhování Němců, aniž by byla tato akce dříve konzultována s vojenskou jednotkou, která by zajistila odsun těchto osob. V Trutnově bylo zpravidla přikročeno k stěhování Němců z jednotlivých čtvrtí. U těchto počátečních akcí většinou nebylo přihlíženo k jednotlivých kategoriím německého obyvatelstva, což dokládá i zápis v trutnovské kronice „A tu podnikli někteří neukáznění členové MSK na svůj vrub ani ne tak právem revoluce jako spíše z touhy po laciné popularitě neodpovědnou akci bleskového vystěhování Němců z jejich bytů bez jakékoli výběru politického nebo humánního.“577

574 BRUNC ÍK, Vlastimil. Návrat do pohraničí. 575 23. května 1945 měla československá vláda pověřit několik ministerstev vypracováním vládního usnesení k otázce transferu Němců. Text směrnic o odsunu cizího obyvatelstva, který obsahoval základní souhrn pravidel, za kterých mělo vystěhované probíhat, však nebyl schválen. I nadále se tak museli místní představitelé opírat o interní armádní nařízení. První obecně formulované pokyny pro civilní správu vydalo pražské ZNV teprve 12. června 1945. 576 Tamtéž. 577 Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=167&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha%20m%C4%9 Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 152

Vystěhování Němců pokračovalo i v červnu. Zde sehrála důležitou roli nově jmenovaná OSK Trutnov, která se aktivně zapojila do různých přesunů německého obyvatelstva v rámci města Trutnov a následně i celého regionu. Například při jednání OSK Trutnov 7. června byl projednáván návrh na vystěhování Němců „ ředseda oznámil, že mu byl předložen členem místní správní komise, panem Jakubcem, návrh na vystěhování německého obyvatelstva ze čtvrti Záduší. Tato žádost byla vyřešena následovně Bezpečnostní sbor, sestavený z pánů Dra Rodra, Kouta, Marvana a odstaty, vyšetří poměry v Záduší, zvláště, jsou li mezi obyvatelstvem i lidé, o nichž lze předpokládati, že dousáhnou udělení čsl. státního občanství. Bezpodmínečně se však musí vystěhovati všichni nacisté. Hospodářský život tímto zákrokem nebude nijak zastaven, neboť v této čtvrti bydlí většinou lidé, kteří naň nemají vlivu. ostupně, pokud tím nebude ohrožen hospodářský život, bude se pokračovati ve vystěhování německého obyvatelstva nejen v celém Trutnově, nýbrž i v celém okrese trutnovském.“578 Opět se o vystěhování Němců z části Trutnova Záduší jednalo 11. června 1945, kdy požádala MSK Trutnov v rámci jednání OSK Trutnov o rozhodnutí v této záležitosti. Z tohoto případu je patrné, že v rámci Trutnova bylo stěhování Němců konzultováno se zástupci OSK. Během další schůze konané 18. června bylo rozhodnuto „naříditi všem místním správním komisím, aby urychlily opatřování bytů pro české dělníky.“579 V praxi to znamenalo, že má být vydán signál podřízeným orgánům státní správy, aby bez zbytečných průtahů provedly vystěhování Němců z bytů a v případě volných bytů urychlily jejich předání novým osídlencům.

Na rozdíl od předchozího měsíce bylo možné se v červnu opřít o organizačně pevnější strukturu místních správních komisí a uniformovaných bezpečnostních složek v jednotlivých obcích. Větší organizační zapojení potvrzují i zápisy ve staničních knihách četnických stanic a stanic SNB. Jejich příslušníci v řadě případů, pokud se odsun týkal hlavně zemědělských osedlostí v okolí Trutnova, postupovali na základě příkazů předsedy okresní zemědělské komise Josefa Raka.580 Ačkoliv nemáme pro červen tento postup kompletně zmapovaný, v následujícím měsíci byla toto běžná praxe.

Informace o všeobecném průběhu vysídlování Němců nám podává situační hlášení vypracované OSK Trutnov, které shromáždilo poznatky za období 9. až 16. června 1945

„Tento týden bylo také započato se zamýšleným stěhováním Němců z Trutnova. rozatím bylo vystěhováno 48 rodin. Jedná se o rodiny, jichž muži byli již dříve zatčeni, ženy pak v počtu 5 byly odtransportovány na zemědělské práce do Hořic. Zamýšlí se provésti očištění celé býv. české čtvrti v Trutnově od Němců. Značné obtíže činí otázka, kam všechny vypovězené osoby stěhovati, neb značná jejich část je práce neschopná. ři event. jejich odtransportování za hranice není záruka, zda nebudou vráceny, jak se v mnoha případech již stalo. Bylo by velmi žádoucí, aby v tomto směru dostalo se nám

578 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 579 Tamtéž. 580 Ta byla ustanovena pravděpodobně po 18. červnu 1945. 153 pokynů nadřízených míst. odotýká se, že z říšských státních příslušníků (stará Říše), kteří byli v prvé řadě ze zdejšího okresu vypovězeni, byli zde ponecháni techničtí zaměstnanci v důležitých průmyslových podnicích (AEG, Siemens a pod.), kteří v těchto podnicích zachránili velký státní majetek, který dle rozkazů jim daných měli zničiti, a jichž je nezbytně třeba v zájmu dalšího chodu těchto podniků.“581

Tento postup potvrzují i zápisy ve staničních knihách. 15. června 1945 proběhlo vystěhování Němců v Poříčí u Trutnova „ oskytnutí asistence místnímu posádkovému veliteli při vystěhování henleinovců z oříčí za hranice čs. republiky na ústní dožádání posádkového velitele por. Klementa.“582 Citovaná zpráva ze staniční knihy četnické stanice v Poříčí nám sděluje hned několik důležitých věcí. Prvně z textu vyplývá, že hlavním iniciátorem a organizačním článkem vysídlení německého obyvatelstva byla v období května až července místní vojenská posádka v Trutnově. Zároveň nám text odpovídá na otázku, proč nemáme, z našeho pohledu velmi důležitého období měsíců května-července, prakticky žádné písemné prameny. Většina důležitých rozhodnutí byla předávána ústně, což se týkalo i asistence vojenským jednotkám při vysídlení Němců z Poříčí. Zároveň nám text odpovídá na otázku, která skupina německého obyvatelstva byla zařazována do odsunových transportů přednostně.

Další vlakový transport proběhl podle vzpomínek pamětníků 23. června. Znovu však nemám žádné informace o počtu Němců, kteří byli tímto transportem vysídleni. Edelture Karl vzpomíná na průběh transport. Krátce po 6 hodině ranní přišli do domu partyzáni, kteří jí oznámili, že si smí sbalit pouze nejnutnější věci a do 20 minut má být připravena před domem. Žena se pokusila odvolat na Národní výbor, načež jí byla položena jediná otázka „Seid Ihr Deutsche oder Tschechen?“. Společní s ní byli vystěhováni její děti a rodiče. Před odjezdem vlaku proběhlo třídění Němců. Práceschopní Němci byli odvezeni automobily, do vlaku nastoupili pouze staří a mladí Němci. Vlak poté vyjel směrem na Liberec.583

30. června mělo být vlakovým transportem odsunuto něco přes tisíc německých obyvatel k československým hranicím s dnešním Saskem. Všechny osoby pravděpodobně byly před vypravením vlakového transportu ubytovány v táboře v Hořejším Starém Městě. Pro tento transport nemáme však prozatím žádný podklad v úředních pramenech a musíme se opírat pouze o publikované vzpomínky pamětníků. 584

9. srpna 1945 vypracovalo velitelství II. sboru přehled vysídlování německého obyvatelstva z oblasti II. armádního sboru. Do konce června mělo být z Trutnovska vystěhováno 2.600 osob, které byly

581 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 202. 582 ABS Kanice, f. M 11, sign. M 11/12, inv. č. 9. 583 KARL, Edeltrude. Der erste Vetriebenentransport aus Trautenau. Reisengebirgsheimat. 2005, Nr. 6. 584 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei, s. 266. Farář dále uvádí, že měli být Němci naloženi do otevřených uhlákových vozů. 154 přesouvány směrem na Červenou Vodu a dále na Tschopsdorf (dnes Szczepanów v Polsku). Vystěhování Němců prováděla v tomto období již 14. pěší divize. ze pracovat i s variantou, že mohlo být nucené vystěhováno provedeno tzv. pod rukou polských úřadů. Tomu nasvědčuje i charakter přechodu hranice. Paradoxně necelých 5 km od pravděpodobného přechodu hranice leží vlaková stanice Královec, kudy byli Němci vysídlování vlakovými transporty v předcházejících týdnech směrem na ubawku (dříve Liebau).585

14.3.2 Červenec-srpen

26. června 1945 se mělo uskutečnit setkání zástupců Okresních správních komisí z pohraničí, kde se měly projednávat záležitosti týkající se vysídlení Němců z pohraničních regionů vlakovými transporty směrem na Liberec. Schůze se měla uskutečnit v Turnově. O průběhu ani výsledku jednání však nemáme žádné informace.

První vlakový transport německy hovořících obyvatel z Trutnovska se uskutečnil 14. července 1945. Tentokrát se už jednalo o vlakový transport směrem na Hřensko (přes Děčín) a dále na Pirnu. Nuceně odsunuto mělo být 927 osob.586 Zároveň se jedná o první transport Němců, ke kterému se dochoval jmenný seznam 775 Němců, kteří měli být tímto transportem odsunuti za hranice Československa. Jiný číselný údaj je uveden v přehledu vysídlování obyvatelstva v oblasti I. armádního sboru, který vypracovalo velitelství I. sboru 9. srpna 1945. Ve zmíněném hlášení se uvádí, že bylo vysídleno 5 663 Němců z prostoru Trutnov 15. 7. 1945 přes Hřensko-Schöna. 587 Rozdílnost počtu vysídlených pravděpodobně vysvětluje rozdílné řazení počtu odsunutých v jednotlivých dokumentech. Zatímco počet 5 663 je uveden v rámci vysídlovací akce provedené 12. pěší divizí, údaj o 927 odsunutých osobách je uveden pod vysídlovací akcí 14. pěší divize.

Ačkoliv máme k dispozici jenom zlomek kartotéčních lístků z odsunu, zkusme se podívat na některé údaje, které nám tyto lístky poskytují. Počet vystěhovaných osob v produktivním věku čítal přibližně 461 osob. 588 Dětí a mladistvých do 14 let bylo 208, přestárlých nad 60 let bylo odsunuto 113. 589

585 VNPČP, díl II., sv. 1, dok. 366c [CD]. 586 Tamtéž. 587 Tamtéž, dok. 366b [CD]. 588 Při dalších věkových statistikách budeme vycházet ze znění prezidentského dekretu o pracovní povinnosti osob, které pozbyly čs. státní občanství. Hranice produktivního věku bude tudíž vymezena u mužů mezi 14-60 lety. Mírná změna bude u žen, kde bude produktivní věk vymezen věkem 15-50 let. Všechny statistiky je přesto nutné chápat spíše jako ilustrativní, protože věk osoby nemusel být jediným kritériem, které určilo pracovní způsobilost. Pokud nebude možné rozdělit skupinu německého obyvatelstva podle pohlaví, bude jednotně vymezena skupina osob v produktivním věku na rozmezí 14-60 let. V těchto případech je nutné chápat čísla jako přehledová. 589 Všechny údaje jsou počítány z dostupných seznamů vysídlených obyvatel pro transport 14. 7. 1945. 155

V procentuálních hodnotách bylo odsunuto přibližně 41 % ekonomicky neproduktivních osob a 59 % produktivních osob.

Počet vysídlených Místo bydliště Počet % v odsunu590 (nad 50 osob) Trutnov 310 40 % Radeč 168 22 % Kyje 159 20 % Mladé Buky 73 9 % Hořejší Staré Město 60 8 % Celkem 770 99 % očet odsunutých Němců podle místa bydliště.

Z tabulky je patrné, že vysídleni byli zejména majitelé zemědělských pozemků (obec Radeč, Kyje, částečně Mladé Buky), zároveň bylo do transportu zařazeno obyvatelstvo z průmyslové oblasti Trutnov, Hořejší Staré Město a částečně Mladé Buky.591 První větší přesuny obyvatel určených k odsunu začaly 11. července, kdy proběhlo vystěhování Němců žijících v Radči. Z písemných dokumentů není patrné, zda byli ubytováni v rámci obce, nebo rovnou přemístěni do některého z trutnovských táborů pro Němce. O dva dny později proběhlo vystěhování Němců v obci Kyje, která se nachází necelých 5 km od Radče. Při zmíněném vystěhování Němců z obce Kyje a z Německé Brusnice bylo celkem odsunuto z obce 236 osob. V transportlistech je však vedeno pouze 159 Němců z obce Kyje. Nejpravděpodobněji byla část Němců z těchto dvou obcí určena na práce do vnitrozemských regionů. Jelikož se jednalo z větší části o zemědělce, mohla být vysoká poptávka po pracovní síle, která měla zkušenosti ve zmíněném oboru.

Druhý červencový odsun se uskutečnil 30. 7. 1945. Vlakovým transportem bylo odsunuto mimo území Československa 1.997 osob.592 Vlak směřoval směrem na Teplice-Šanov, kde byli Němci přesunuti do sovětského okupační zóny přes hraniční přechod Cínovec (Cinvald). Stejně jako v předchozím případě se i nyní podívejme na věkové rozložení vystěhovaných osob a na geografické rozčlenění vysídlení z trutnovského okresu.

Z celkového počtu odsunutých osob bylo 678 mladších 14 let. 328 odsunutých Němců bylo starších 60 let. Zbytek produktivního obyvatelstva v transportu činil 991 lidí. Pokud počty vyjádříme v procentech, tak 50 % odsunutých osob bylo v produktivním věku.

590 Zaokrouhleno na celé číslo. 591Z dalších obcí bylo vysídleno jenom několik jedinců- Dolní ipová (1 osoba), Dolní Žďár (1 osoba), ampertice (1), Markoušovice (1) a Vrchlabí (1). 592 V přehledu vysídlování obyvatelstva v oblasti I. armádního sboru je uvedeno, že v transportu z prostoru Trutnov bylo vysídleno 1 913 Němců. VNPČP, díl II., sv. 1, s. dok. 366b [CD]. 156

Místo bydliště Počet vysídlených Počet % v odsunu (údaje nad 100 obyvatel) Trutnov 555 28 % Bernartice 351 18 % Pilníkov 165 8 % Maršov 157 8 % Lampertice 155 8 % Královec 143 7 % Vlčice 108 5 % Celkem 1.634 82 % očet vysídlených Němců transportem 3 . 7. 45.

Na rozdíl od předcházejícího transportu probíhal tento odsun z více obcí v regionu a nezaměřoval se pouze na zemědělské oblasti v blízkosti Trutnova. Nejvíce informací však máme o pokračujícím stěhování Němců zejména ze zemědělských oblastí Trutnovska. Už 19. července proběhlo stěhování Němců z Německé Brusnice. Celkem bylo vystěhováno 64 rodin (240 osob). O dva dny později začalo velké stěhování Němců v oblasti Pilníkova a Vlčic. Během dvou vysídlovacích akcí bylo z Pilníkova vystěhováno 351 obyvatel německé národnosti.593 V mezičase proběhlo stěhování Němců (25. července) ve Vlčicích (200 osob, 45 rodin) a Studenci (140 osob).594 Pokud porovnáme čísla vystěhovaných osob a následně odsunutých z Pilníkova, tak dojdeme k závěru, že bylo do transportu umístěno pouze 47 % vystěhovaných Němců z obce Pilníkov. ze předpokládat, že opět podstatná část nezařazených Němců byla přesunuta na práci do vnitrozemí.

Poslední vysídlovací akce, ke které jsou dostupné kartotéční lístky, proběhla 7. 8. 1945. Je důležité upozornit na to, že odsun byl proveden 5 dnů po vyhlášení závěrečné zprávy Postupimské konference, kdy bylo Československo oficiálně vyzváno, aby pozastavilo probíhající odsun. Do posledního velkého transportu z Trutnovska bylo zahrnuto 1.678 Němců.595 Odsunový vlak směřoval na Děčín. Z celkového počtu odsunutých obyvatel jich bylo 503 mladších 15 let a 283 osob bylo starších 60 let. 892 odsunutých osob spadalo do kategorie ekonomicky produktivních osob, což bylo téměř 53 % z celkového počtu odsunutých. Stejně jako v předchozích transportech i nyní vycházel relativně vyrovnaný poměr ve věkovém poměru vysídlených osob.

593 První vystěhování se uskutečnilo 21. 7. 1945 (celkem 164 osob). Druhá vlna stěhování byla provedena 28. 7. (celkem 187 osob). 594 ABS Kanice, f. M 11, sign. M 11/7, inv. č. 1. 595 V přehledu vypracovaném pro VO1 je uvedeno, že z prostoru 14. pěší divize v Trutnově bylo vysídleno 1 687 obyvatel. VNPČP. Díl II., sv. 1., dok. 400b [CD]. 157

Místo bydliště Počet vysídlených Počet % v odsunu (údaje nad 100 obyvatel) Poříčí 446 27 % Žacléř 262 16 % Trutnov 242 14 % Voletiny 165 10 % Mladé Buky 117 7 % Celkem 1.232 74 % očet vysídlených Němců transportem 7. 8. 1945.

Na rozdíl od předchozích odsunových akcí máme pro poslední velký odsun německého obyvatelstva z Trutnovska v roce 1945 dobrý přehled o přechozí internaci těchto osob ve sběrném táboře v Hořejším Starém Městě do doby, než byl vypraven odsunový vlak. Ve jmenných seznamech příchozích do sběrného tábora v Hořejším Starém Městě je zachycen příchod početnějších skupinek Němců z některých obcí trutnovského okresu.

Zařazeno do Datum příchodu Bydliště Počet příchozích transportu 30. 7. Velká Úpa 102 95 1. 8. 1945 Prkenný Důl 59 53 - Voletiny 180 165 - Trutnov 264 242 2. 8. Lampertice 20 20 - Poříčí 481 446 - Zlatá Olešnice 90 90 2. - 3. 8. Žacléř 383 262 - Mladé Buky 125 117 3. 8. Bobr 76 74 - Černá Voda 10 16 4. 8. Žďár 40 39 6. 8. Kalná Voda 17 17 - Königshan 9 9 Datum příchodu do tábora v Hořejším Starém Městě.596

596 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 158

V seznamu příchozích osob jsou zaznamenané informace i o odchodu některých nově ubytovaných. Největší část z nich byla 10. 8. přesunuta na práci do Úpice a do Janských ázní.597 Pokud porovnáme údaje o příchozích a odsunutých ze 7. srpna, můžeme dojít k závěru, že drtivá většina internovaných osob byla následně odsunuta z trutnovského okresu. Je pravděpodobné, že MSK v jednotlivých obcích měly k dispozici konkrétní informace o počtu vysídlených ze své obce. Zároveň bylo z obcí vystěhováno i několik desítek německy hovořících obyvatel, kteří z různých důvodů nakonec nebyli zařazeni do odsunu, ale namísto toho poslání na práci do Úpice nebo Janských ázní. Nejvíce nezařazených Němců do odsunu bylo ze Žacléře. Pokud se podíváme na časové rozčlenění přípravy odsunu, tak můžeme dojít k závěru, že odsun 7. 8. 1945 nebyl s vysokou pravděpodobností proveden, s vědomím výsledku Postupimské konference, za účelem odsunout co nejvíc Němců mimo Československo. Všechny prameny prozatím nasvědčují tomu, že poslední dva transporty byly delší dobu plánovány.

Na přelomu června a července opustila řada Němců Trutnovsko dobrovolně. Možnost dobrovolně opustit Československo potvrdila koncem července i OSK Trutnov, která tuto záležitost projednala 25. 7. 1945: „OSK usnesla, že se dobrovolné vystěhování Němců za hranice republiky bude povolovati, ale dekrety bude postupovati repatriačnímu oddělení, které před odjezdem transportu vyzve k nástupu cesty, pokud nebude námitek bezpečnostních orgánů na stanoviska státního nebo politického.“598

Konečné číslo počtu osob, které do poloviny srpna byly nuceně vysídleny za hranice Československa z trutnovského okresu, činí přibližně 7 200 osob. V tomto čísle nejsou započteni říšští Němci. Skutečný počet všech vysídlených obyvatel Trutnovska za československé hranice během období května-srpna 1945 bude ještě o několik stovek, možná i tisíc, osob vyšší. Ze jmenných seznamů můžeme vytvořit alespoň základní přehled obcí, které postihl „divoký odsun“ v letních měsících. Ze 73 obcí postihl odsun německého obyvatelstva alespoň jednou 36 obcí. Tzn., že odsun postihl 49 % obcí v regionu. Ani v jednom případě však odsun nedosáhl takové intenzity, že by bylo vystěhováno z obce všechno německé obyvatelstvo.

597 Do srpnového odsunu byla určena i Gertruda Prellerová se svými rodiči, která žila v Mladých Bukách. Zatímco její rodiče byli odsunuti transportem do Německa, byla jmenovaná přemístěna do Úpice na práci v přádelně lnu a juty. V dubnu 1946 byla firmou propuštěna pro nedostatek práce. Poté zažádala MNV v Úpici o odsun do Německa. Žádost projednal MNV v Úpici teprve 17. 7. 1946 a doporučil zařazení do nejbližšího transportu. 598 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kn. 1, inv. č. 1. 159

Odsunová vlna Počet obcí 17. 7. 1945 (pouze) 3 30. 7. 1945 (pouze) 15 7. 8. 1945 (pouze) 12 Průběžné vysídlování 6

Četnost odsunových akcí podle obcí.

Pro zajímavost se podívejme na statistický přehled vypracovaný Velitelstvím VO1 o počtu „evakuovaných“ osob z jednotlivých divizních oblastí a o počtu zbývajícího obyvatelstva. Z oblasti 14. divise bylo odsunuto celkem 28 % obyvatelstva. Pokud budeme operovat prozatím s číslem 7 200 odsunutých osob v období květen – srpen, tak bylo odsunuto přibližně 13 % obyvatelstva z počtu obyvatel německé národnosti, kteří žili na Trutnovsku v roce 1930.599

Oblast Původní počet Dosud Prozatím nebude Zbývá pro něm. obyvatel evakuováno odsunuto odsun 14. divise 102 321 28 576 - 73 745 Zbývající Němci určení k odsunu v prostoru 4. divize čs. armády.

14.3.3 Září - prosinec

S vypravením odsunového transportu 7. srpna 1945 sice ustalo vysídlování Němců v masovém měřítku za hranice Československa, přesto i nadále pokračovaly různé přesuny obyvatel nejen v rámci jednotlivých obcí, ale i jejich nasazení na práce mimo oblast Trutnovska. K jednotlivým stěhovacím vlnám máme alespoň základní přehled díky dochovaným zápisům ve staničních kronikách četnických stanic a stanic SNB.

Již 16. srpna proběhlo další větší stěhování německého obyvatelstva ze Starých Buků, během kterého bylo vystěhováno 15 usedlostí, celkem 60 osob. Od 17. do 24. srpna proběhla velká stěhovací akce v Pilníkově. Během ní bylo vystěhováno ze svých domovů přes 300 Němců. 25. srpna se stalo cílem vysídlovací akce obec Horní a Dolní Žďár, Komárov, Kyje a Německá Brusnice. Celkem bylo přestěhováno 158 osob. Jen o čtyři dny později bylo přestěhováno 238 osob německé národnosti z Vlčic. U všech výše popsaných vysídlovacích akcí se jednalo převážně o německé obyvatelstvo pracující v zemědělství. Pravděpodobně klíčovým iniciátorem přesunů německého obyvatelstva byla okresní rolnická komise

599 Takovýto způsob přepočtu v sobě nese určité omezení. Část populace, která byla při posledním sčítání obyvatel přítomna v politickém okrese Trutnov, nemusela na konci války zde již žít. Na úbytku obyvatel se nejvíce podepsaly válečné ztráty na mužské části populace a útěk některých osob na konci války. Stranou pozornosti musí zůstat i přirozené demografické změny za období let 1938-1945. 160 v čele s Josefem Rakem. Z uvedeného přehledu je patrné, že rolnická komise se snažila přednostně uvolnit co nejdříve perspektivní zemědělské usedlosti, na které se brzy přistěhovali Češi.

Datum Počet vysídlených Lokalita 1. 8. - Voletiny a Nové Voletiny

2. 8. - Poříčí

4. 8. 65 Dolní a Horní Žďár

16. 8. 60 (15 usedlostí) Staré Buky

17. 8. 1 rodina Pilníkov

18. 8. 113 Pilníkov

21. 8. 5 rodin Pilníkov

24. 8. 191 Pilníkov

H. a D. Žďár, Studenec, Komárov, s ok. taj. okr. rolnické 25. 8. 158 (148?) Kyje, Něm. Brusnice komise Rakem 29. 8. 238 Vlčice

30. 8. 46 rodin Bohuslavice

Jednotlivé vysídlovací akce za měsíc srpen.

Vysídlovací aktivita neustala ani v září, kdy proběhlo vystěhování např. ve Starých Bukách (360 osob), Německé Brusnici (76 osob) a v Černé Hoře (99 osob). Vysídlovací aktivita s nejvyšší pravděpodobností vrcholila v říjnu. Z SK SNB je zřejmé, že stěhování Němců probíhalo pouze v první polovině měsíce. 2. 10. bylo vystěhováno z oblasti Maršov I. a II. 104 Němců. O den později proběhlo vystěhování Němců ve Starým Sedloňově a v Markoušovicích. Další akce pokračovali až do 17. 10., kdy najednou celá akce končí. V periodické situační zprávě vypracované 25. října se uvádí, že v průběhu 11. - 18. 10. 1945 bylo „odsunuto 435 němců a zajištěn majetek v hodn. několika milionů K“600. Bohužel v současné době nemáme k dispozici více informací o tom, kam byli Němci přesunuti.

Vysídlovací aktivita prakticky ustala v průběhu listopadu a prosince. Během těchto dvou měsíců máme zatím zmapované větší stěhování Němců pouze ve Starých Bukách a v Debrném. Celkem se mělo jednat o něco přes 100 osob. S největší pravděpodobností byli přesunuti do sběrného střediska v Hořejším Starém Městě nebo do střediska v Mladých Bukách.

Početnou skupinou osob, které opustily trutnovský okres, byli Němci, kteří se stěhovali do Německa na základě dobrovolného odchodu na tzv. permit. „Již na podzim však začal v rámci migrací německého obyvatelstva hrát větší roli tzv. dobrovolný odsun, jehož rámcové podmínky včetně zásady, že k němu může dojít pouze se souhlasem spojeneckých armádních činitelů, stanovilo MV poprvé svým přípisem

600 ABS Kanice, f. A 17, kart. 13, inv. j. 111. 161 z 10. září.“601 Bohužel zatím nemáme k dispozici žádnou statistiku pro r. 1945, která by mapovala dobrovolných odchod Němců na tzv. permit.602

Obecně vzato je možné říct, že část obyvatelstva byla ponechána v některém z internačních středisek na Trutnovsku s tím, že budou v brzké době využiti na práci v rámci regionu. Máme zaznamenaných i několik případů, kdy byl přítomen zástupce Úřadu práce z Hradce Králové, který už v obci převzal vybrané osoby a ty dopravil mimo region, pravděpodobně na práci. Tento případ nastal v Pilníkově, kde během vystěhování německých obyvatel byl přítomen pravděpodobně i zástupce úřadu ochrany práce z Hradce Králové, což bylo zaznamenáno do staniční knihy v Pilníkově „Celkem z Pilníkova vysídleno 8 osob a z toho 36 eskortováno do sběr. tábora v Hoř. St. Městě (72 odvezeno auty úř. ochr. práce v Hradci Králové).“603 Samozřejmě je nutné počítat s dobrovolným odchodem Němců z Československa, prozatím však nemáme žádné bližší informace, o kolik osob by se mělo jednat a jakým způsobem opustili Československo.

14.4 Nucené vysídlení z pohledu postižených osob

Průběh „evakuace“ Němců z Trutnovska můžeme částečně zrekonstruovat na základě dochovaných písemností k transportu vypraveném 30. 7. 1945. Rozkaz k vystěhování z bytu obdržely osoby 27. července. Ve lhůtě 1 hodiny musely všechny vybrané osoby, většinou pocházející z jedné obce nebo městské čtvrti, opustit svůj byt. S sebou si mohly vzít zavazadlo o maximální váze 25 kg (na osobu).604 Dále měly povoleno s sebou vzít věci osobní potřeby a jídlo na 5 dnů. Zakázáno bylo vzít si s sebou jakékoliv cennosti s výjimkou snubních prstenů a hodinek. Podle všeho Němci nemuseli vypracovat inventární seznam věcí ve svém bytě.605 Část německých obyvatel očekávala brzký odsun, proto se snažili připravit zavazadla a další potřebné věci, které by se vzali s sebou. V případě periferních oblastí však nemuseli mít místní obyvatelé vůbec žádné informace o průběhu odsunu z Trutnovska, takže je jejich vystěhování mohlo zaskočit.

Odsunované osoby zpravidla nebyly informovány o tom, kam budou přemístěny. Zároveň neměly žádnou možnost ovlivnit, kam je bezpečnostní orgány přesunou. Od začátku tak byly odsouzeny k pasivní roli v rámci celého odsunu. Po opuštění bytu a odevzdání klíčů na shromaždišti (náměstí nebo větší prostranství v obci) proběhla osobní prohlídka všech shromážděných Němců.606 Odebrány byly všechny

601 VNPČP, díl II., sv. 1, s. 122. 602 Jmenné seznamy máme pouze pro následující roky, kdy pokračoval dobrovolný odchod Němců. 603 ABS Kanice, f. M 11, sign. M 11/12, inv. č. 4. 604 V jednotlivých oblastech se maximální váha zavazadel mohla lišit podle benevolence bezpečnostních a vojenských složek. 605 Inventarizace byla většinou dělána zpětně. 606 Ta se během celého odsunu několikrát opakovala. 162 cenné věci, které vyhodnotili zástupci československé moci jako nedovolené. Nemáme však informace o tom, zda byly cenné věci inventarizovány a uloženy na Místní správní komisi. Předpokládat však musíme, že mohlo docházet i k častým krádežím zabavených věcí.

Po osobní prohlídce byli všichni Němci dopraveni do sběrného tábora v Hořejším Starém Městě.607 Přesun probíhal buď pěšky nebo vozidly či povozy. V závislosti na fázi přesunu do tábora strávili v Hořejším Starém Městě několik dnů, než byl připraven vlakový transport, do kterého za dozoru bezpečnostních složek nastoupili. Vagony byly často ve velmi zanedbaném stavu, zpravidla se jednalo o otevřené vagony, tzv. „uhláky“. Němci nastoupili do vagonu společně s osobními zavazadly, které měli uloženy u nohou. Pokud měli dostatek prostoru, mohli si sednout na svá zavazadla. V případě, že byl vagon přeplněn lidmi, byli nuceni po celou dobu stát. Ve vagonech chybělo jakékoliv sociální zařízení. V případě nepříznivého počasí neměli možnost se schovat před deštěm.608 Během jízdy nebyl přítomen žádný lékařský personál.

Vlak většinou přijel k československé hranici, kde museli všichni Němci vystoupit a pokračovat dál za hranice pěšky. Obvykle při přechodu hranice následovala další osobní prohlídka, během které došlo v několika případech ke krádeži zbývajících osobních věcí, které měli u sebe.

15. Organizovaný odsun v r. 1946

15.1 Organizace odsunu

Výsledek Postupimské konference a zhoršení situace v sovětské okupační zóně postupně přinutily československé orgány utlumit odsun německého obyvatelstva z Československa. Ačkoliv bylo vystěhování Němců praktikováno i po vyhlášení závěrečné zprávy z Postupimi, českoslovenští představitelé nadále doufali v brzkou domluvu s americkou a sovětskou okupační správou o zahájení další vlny masového nuceného vysídlení. Během podzimních měsíců bylo nutné vytvořit takové legislativní, administrativní a institucionální podmínky, které by akceptovali američtí a sovětští zástupci. V druhé polovině listopadu 1945 bylo rozhodnuto, že nový odsun by mohl začít už v prosinci téhož roku. Celá akce měla být podle plánu ukončena už na začátku měsíce srpna příštího roku. S reálným odsunem bylo nakonec započato na konci ledna 1946. O tom, že se českoslovenští zástupci nehodlali vzdát provedení tzv. „Velkého odsunu“, svědčí i neustálá úřední korespondence s nižšími články státní správy.

607 V této kapitole se zaměříme pouze na vlakové transporty z Trutnovska. Pěší pochody za hranice regionu jsou zcela specifické, bohužel k nim máme minimum relevantních informací. 608 Pamětníci vzpomínají, že všichni Němci, kteří byli zařazeni do odsunu 7. srpna 1945, byli nuceni za silného deště stát ve vagonech na železničním nádraží v Trutnově, dokud vlak nepokračoval dál. Doprovodný personál jim však neumožnil se převléct, načež pokračovali v mokrém oblečení v jízdě. VE HARTICKÁ, Eva. Odsun Němců z Trutnovska v letech, s. 34. 163

2. listopadu 1945 urgovala OSK Trutnov všechny správní komise a národní výbory ve svém obvodě, aby v co nejkratší době předložili požadované seznamy Němců z jednotlivých obcí „Žádá se proto, aby nyní požadovaný seznam byl zcela určitě do 3 dnů předložen. Za nezdar odsunu Němců z Vašeho obvodu činíme Vás plně zodpovědnými. V případě, že seznam ve dvojím vyhotovení nedojde, bude odsun Němců z Vaší obce odložen na neurčito.“609 Další informace můžeme nalézt v dopise od OOÚ Trutnov, který byl adresovaný na ONV v Trutnově. V něm bylo vyžádáno, aby příslušné orgány sdělily aktuální počet Němců v regionu, kteří jsou jednak ve sběrných táborech nebo volně bydlící ve svých domovech, a „kteří mohou býti kdykoliv odsunuti, aniž by tím vznikly podstatné hospodářské ztráty.“610

Dále přednosta OOÚ Trutnov připojil několik aktuálních informací o možnostech blížícího se odsunu „ očet těchto osob bude patrně celkem nízký, ježto většina Němců jest v zaměstnání a zařazena do kategorie 7. očítá se, že na transport připadne asi . osob. Není vyloučeno, že odsun Němců může býti zahájen dříve než se všeobecně soudí, a proto jest nutno učiniti potřebné přípravy již nyní, aby bylo vyloučeno překvapení. ro . turnus ve Vašem okrese se počítá s počtem aspoň 4 osob.“611 Připojeny byly i velmi obecné instrukce. V nich bylo upozorněno zejména na to, že se mají „Němci určeni pro odsun soustřediti ve sběrných táborech, jež musí býti tak položeny, aby bylo možno soustředění během jednoho dne a aby byl poblíže dráhy nejlépe v místě stanice, aby odtransportování nebylo ničím zdržováno (…) odotýkáme, že místo pro soustředění Němců pro Váš okres by mělo býti v Trutnově resp. Hořejším Starém městě, kde tábor stávající bude možno použíti.“612 V poslední citované větě se ukrývá velmi zajímavá informace. S velkou pravděpodobností se ještě koncem října mohlo pracovat s myšlenkou, že sběrným a odsuvným střediskem by mohl být stávající tábor v Hořejším Starém Městě, odkud byly vypraveny transporty v roce 1945. O tom, proč nakonec bylo přikročeno k přesunu odsuvného střediska do nedalekých Mladých Buků, nemáme žádné informace.613

Důležitým krokem k zahájení vysídlení bylo vydání Ústředních směrnic k provádění soustavného odsunu Němců (č.j. B-300/1990), které schválila československá vláda 14. prosince 1945. Řízením odsunu bylo pověřeno ministerstvo vnitra ve spolupráci s dalšími rezorty. Zde můžeme sledovat jednu z nejzásadnějších změn v porovnání s vysídlováním německého obyvatelstva v průběhu roku 1945, kdy rozhodující roli a řízení celé akce měla v rukou československá armáda. Konkrétní postup v jednotlivých regionech měly zajišťovat příslušné národní výbory nebo správní komise ve spolupráci s bezpečnostními

609 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 1, inv. č. 424, ukl.č. 46. 610 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 611 Tamtéž. 612 Tamtéž. 613 Můžeme uvažovat o tom, že bylo vybráno lépe vyhovující zařízení. V Hořejším Starém Městě chybělo prostornější nástupiště, proto bylo pravděpodobně rozhodnuto přemístit sběrné středisko blíže k zastávce Kalná Voda, kde byl dostatek prostoru na nástupišti. Ve prospěch tohoto rozhodnutí mohla hovořit i zkušenost z předchozího roku, kdy většina vlakových odsunů byla vypravena z Hoř. Starého Města. 164 složkami. Do provádění odsunu Němců se měly dále zapojit i okresní úřady práce, oblastní osídlovací úřadovny614 a Fondy národní obnovy. Vojenská správa nebyla z plánovaného odsunu vyloučena, ale její role byla o poznání menší v porovnání s vysídlováním v průběhu roku 1945. Československá armáda měla zajišťovat zejména technické zajištění odsunu.615 Výběr Němců do odsunových kategorií a jejich soustředění před vypravením transportů mělo zajišťovat ministerstvo vnitra a jemu podřízené orgány. Důležitým spojníkem mezi vojenskou správou a civilními orgány byl styčný důstojník u OOÚ Trutnov. K OOÚ v Trutnově byl dále jmenován do funkce styčného důstojníka SNB pro odsun npor. Jan Chvátal od OV Jičín, jehož jmenování potvrdil Hlavní velitel SNB dne 14. ledna 1946.616

S uvedením do života Ústředních směrnic k provádění soustavného odsunu zároveň ztratili platnost všechny další směrnice a opatření, podle kterých se do této doby vysídlování řídilo. Všechny složky podílející se na odsunu měly postupovat podle předem vypracovaných pokynů. Jak si však ukážeme, tak právě tato snaha o jednotný postup byla v průběhu první poloviny roku 1946 značně komplikovaná a docházelo zde k různým improvizacím. „Odsun se rovněž neměl vztahovat na osoby českého (slovenského původu, hlavně pokud šlo o příslušníky národnostně smíšených manželství, a také obzvlášť kvalifikované pracovní síly). Značná pozornost se ve směrnicích věnovala zajištění majetku odsunovaných osob a jejich vybavení do středisek a transportů.“617 Odsunové transporty měly být vždy složeny z tzv. odsunových jednotek (rodina). Automaticky se předpokládala nedělitelnost rodiny. Opakovaně docházelo k nepřevzetí jednotlivých osob, pokud předávací důstojník na hranicích zjistil, že by se mohlo jednat o roztrženou rodinu. Právě důraz na nedělitelnost rodin velmi zatěžoval přípravu jednotlivých odsunových transportů a značně komplikoval jejich průběh.618 Opakovaně docházelo ke skládání rodin na poslední chvíli před vypravením transportu.

Ve směrnicích bylo konkrétně vymezeno, kdo může být zařazeno do odsunu: „Odsunu podléhají osoby německé národnosti, dále osob, které v době zvýšeného ohrožení republiky se přihlásily k německé národnosti nebo se ucházely o německé státní příslušnost, nejsou k tomu donuceny nátlakem nebo jinými okolnostmi zvláštního zřetele hodnými.“619 Za Němce nebyli považováni, tudíž neměli být ani odsunuti, všichni Češi, Slováci a příslušníci dalších slovanských národů. Jejich vyjmutí z odsunu platilo v případě, že

614 Mimo OOÚ působily na Trutnovsku i Okresní osídlovací komise a místní osídlovací komise Trutnov. Více k personálnímu složení SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 615 Vojenské jednotky (strážní personál) byly dodávány na žádost styčného důstojníka u OOÚ Trutnov, který před každým chystaným odsunem si vyžádal vojenskou jednotku i místního posádkového velitelství. Vlakové transporty ze stanice Kalná Voda doprovázely jednotky 22. pěšího pluku. 616 ABS-Kanice, f. A 17, kart. 20, inv. j. 123. 617 STANĚK, Tomáš. ředpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa 8-1948, s. 52. 618 Komplikované bylo zejména složení rodin, které byly v průběhu roku 1945 rozděleny, protože jeden nebo více členů rodiny byli přemístěni do vnitrozemských okresů na práci. Jak opakovaně upozorňovali orgány civilní správy, že není možné žádat návrat dotyčných osob zpět do jejich bydliště. V praxi se to však nedodržovalo. 619 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 165 se v době zvýšeného ohrožení republiky620 přihlásili k německé národnosti nebo se o ni ucházeli pod nátlakem a z donucení. Odsun se neměl vztahovat na příslušníky československých vojenských jednotek s německou národností. Pamatováno bylo i na antifašisty a osoby ve smíšeném manželství, které měly být za stanovených podmínek vyjmuty z odsunu. U osob ve smíšeném manželství bylo počítáno s vyjmutím pouze u manželek německé národnosti, které mají za manžela občana československého státu. V rámci udržení provozu důležitých průmyslových podniků a zajištění chodu dalších hospodářských odvětví (zemědělství, lesnictví, hornictví) bylo nutné vyjmout z odsunu některé Němce „Němečtí zaměstnanci těchto podniků, kteří budou uznáni za síly zvláště kvalifikované nebo za odborníky- specialisty a tudíž pro provoz podniku za naprosto nepostradatelné a té doby za nenahraditelné, smějí býti odsunovány jen podle zvláštních směrnic, které budou svého času vydány ministerstvem vnitra.“621 Další německé pracovní síly, které byly zaměstnány v podnicích v důsledku nedostatku české pracovní síly, měly být odsunuty až na závěr odsuvné akce. Dočasně měly být vyjmuty těhotné ženy z odsunu 6 týdnů před porodem a v době dalších 6 týdnů po porodu.

Velmi často se však, i přes jasné znění směrnic, dostaly do sběrného střediska za účelem odsunu osoby, které byly úředně vedeny jako antifašisté nebo specialisté. 17. srpna bylo propuštěno ze sběrného střediska Mladé Buky 39 osob, jelikož se jednalo o antifašisty jednoho specialistu.622 17. července byl ze sběrného střediska Mladé Buky propuštěn Jaroslav Křepinský, „jelikož jest českého původu a jde o smíšené manželství.“ 623 Dotyčný byl přesunut do sběrného střediska se skupinou Němců, určených pro dalších odsunový transport. Tento příklad ukazuje, že jednotné směrnice mohly být v některých případech obcházeny.

Specifikován byl i odsun z jednotlivých lokalit, s čímž souviselo i rozdělení odsunové akce do několika fází. První etapa měla být ukončena společně s vyčerpáním početních kvót v jednotlivých okresech. Do první etapy neměli být zařazeni důležití pracovníci v průmyslových podnicích, zemědělci a lesníci.624 Do druhé etapy se již počítalo se zbývajícími Němci, opět s výjimkou specialistů, antifašistů a osob ve smíšeném manželství. Tato fáze měla podle předpokladů skončit vysídlením skupin Němců, kteří byli určeni na práce ve vnitrozemí. Poslední fáze vystěhování Němců se měla vztahovat na kvalifikovanou pracovní sílu v průmyslu a zemědělství.

620 Dekret prezidenta republiky ze dne 19. 6. 1945 č. 6/1945 stanovil dobu zvýšeného ohrožení republiky obdobím od 21. května 1938. Konec období byl stanoven na 31. prosince 1946 vládním nařízením č. 217/1946 Sb. 621 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 622 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 145, inv. č. 1998. 623 Tamtéž. 624 Vše nasvědčovalo tomu, že s výjimkou specialistů měly průmyslové podniky možnost oddálit odsun německé pracovní síly. Na tento postup si však stěžovali místní výbory, kterým intervence zástupců podniků opakovaně narušovali plány vysídlení všech Němců z obvodu obce. 166

Podle znění směrnic mělo být německé obyvatelstvo nejprve vysídlováno ze strategických míst důležitých pro obranu státu. Následovat měli Němci aktuálně žijící v oblastech s vysokou koncentrací obyvatel slovanské národnosti. Poslední odsuvné akce se nakonec měly dotýkat zemědělských a průmyslových oblastí. Výběr osob do odsunu prováděli zaměstnanci MSK a MNV v jednotlivých obcích za spoluúčasti jednotek SNB. Výběr osob probíhal na základě informace od ONV Trutnov, ve které byl stanoven počet osob, které budou odsunuty z obce. Připojeny byly i informace o tom, jakým způsobem má proběhnout přesun Němců do sběrného střediska a kdy se do něj mají dostavit.

Počet Němců zařazených do odsunu byl k 3. únoru 1946 stanoven na 37 277 osob. Přibližně 17 % osob určených k odsunu bylo zaměstnáno v průmyslu a jen 3 % Němců pracovali v zemědělství.

Určeno k Zaměstnáno 1. etapa 2. a 3. etapa Okres odsunu průmysl zemědělství odsunu odsunu

Trutnov 37 277 6 362 1 200 10 810 26 467

očet Němců určených k odsunu k 3. únoru 46.625

Před začátkem vysídlovací akce mělo být obyvatelstvo, které bude vysídlováno, vyrozuměno o plánované akci (tzv. výměrem o odsunu nebo rozkazem k odsunu). Ten obsahoval informace o tom, kdy a kde se mají shromáždit všechny osoby zařazené do odsunu. Dále bylo upřesněno, co si mohou s sebou vzít, jak provést uzávěr bytů a domů. Byty nebo domy měly být při odchodu bezpečně uzamčeny a klíčové otvory přelepeny papírovou páskou. Klíče převzali zástupci místních orgánů na shromaždišti. Doručování výměru se opakovaně potýkalo s problémy. V případě odlehlejších částí regionu bylo jejich doručení velmi komplikované. Několikrát bylo upozorněno, že byl výměr doručen příliš brzy, takže měli Němci určení pro odsun dostatek času schovat věci nebo je odnést příbuzným.626 Podle představ měl být výměr doručen nejdříve 12 hodin před soustředěním osob. Striktní dodržování směrnic někdy vedlo k tomu, že odsunované osoby byly vyrozuměny, že mají do půl hodiny opustit svůj byt. Takovýto rozkaz k vystěhování z bytu obdržela Paula ahmerová (17. 4. 1946). Do 30 minut měla být připravena na shromaždišti na náměstí v Žacléři se zavazadlem o váze do 30 kg „tato zavazadla smějí obsahovat jen věci osobní potřeby (šatstvo, prádlo, obuv, nejvýš 2 garnitury pro osobu) a potraviny na pět dní.“627

625 Z tabulky není patrné, zda byly do seznamu započítány i osoby, které byly odsunuty lednovým transportem. KMONÍČEK, Josef. Návrat domů, s. 95. 626 Snaha uschovat alespoň část majetku byla všeobecným trendem poválečného období. Těchto případů máme zdokumentovaných několik desítek. Výsledné číslo však bude zaručeně ještě vyšší. Dokonce se objevilo několik osob české národnosti, které u sebe shromažďovali majetek Němců, kteří si ho chtěli u nich uschovat. 627 SOkA Trutnov, f. MěNV Žacléř, kart. 3, inv. č. 454, ukl. č. 48. 167

Zajímavé je, že v rozkazu nebylo uvedeno, jakou finanční hotovost si může vzít s sebou.628 V případě, že byl doručen výměr, byly všechny podstatné informace předtištěny.

Shromaždiště odsunutých z obce nebo ulice bylo většinou větší prostranství, kde bylo možné shromáždit všechny osoby, které budou následně přesunuty do sběrného střediska. S sebou do střediska a následně k odsunu si mohli vzít zavazadlo o váze nejvýše 30 kg (později 50-70 kg)629 a potraviny nepodléhající zkáze na 5 dnů (později 7 dnů). Zakázáno bylo brát s sebou jakoukoliv finanční hotovost s výjimkou říšských marek do maximální hodnoty 1 000 marek na rodinu.630 Podobně bylo zakázáno vzít s sebou vkladní knížky, různé cennosti jako fotoaparáty nebo hodinky. Osobám měly být ponechány pouze snubní prsteny i osobní upomínkové předměty. Každý osoba měla být oblečena v závislosti na ročním období. S sebou si měli vzít i misku na jídlo a příbor. Do povinné výbavy všech osob spadaly i všechny osobní doklady- křestní list, domovský list, evidenční lístek, občanskou legitimaci (Kennkrate) a kmenový list pro domácnost. Po překontrolování všech odsunovaných osob a zajištění další výše zmíněných náležitostí byla celá skupina postupně přesunuta do sběrného střediska.631 Pokud nebylo středisko daleko, měl být přesun proveden pěšky. V případě, že byly odsunovány děti nebo osoby neschopné chůze, měl být k dispozici povoz nebo auto, které by je převezlo do sběrného střediska. Připouštělo se, že by mohl být v závislosti na dopravních podmínkách použit vůz, který by převezl zavazadla. V případech, kdy probíhal odsun z horských oblastí, povolovaly místní výbory a komise přesun do sběrného střediska vlastním vozem (povozem).

Při příchodu do sběrného střediska měla proběhnout prohlídka zavazadel i osobní. Zároveň táboroví lékaři, velmi často německé národnosti, provedli základní zdravotnickou prohlídku všech příchozích osob. Všichni následně byli zaprášeni práškem DDT.

Jelikož je vlaková zastávka, kde byl nakládací prostor pro odsun, mimo areál sběrného tábora, bylo nutné předem naplánovat organizaci nakládání věcí a osob do vlaku. Celá akce probíhala ve dvou fázích, kdy nejprve byly naloženy zavazadla do speciálních vagonů, následně se Němci přesunuli po skupinkách na nástupiště a do vagonů. Tento postup můžeme zrekonstruovat na příkladu druhého odsunu v březnu.

628 Rozkaz k opuštění bytu dostala 17. 4. 1946. Tamtéž. 629 Za období roku 1946 máme různé informace o maximální povolené váze, které se pohybují v rozmezí 25-70 kg na osobu. Obecně byl trend postupného navyšování maximální povolené váhy zavazadel. Byl tím sledován i záměr, aby byli všichni vybaveni dostatkem šatstva a osobních věcí, které by využili v Německu. 630 Finanční částka byla nakonec snížena na 500 RM na osobu. Velmi často se snažili Němci vzít si s sebou větší finanční hotovost, kterou různě ukrývaly v oblečení nebo osobním zavazadle. 631 Později bylo od kontrolování zavazadel na shromaždišti upuštěno, protože docházelo k častým přehmatům a nekontrolovatelným konfiskacím majetku, který si Němci chtěli vzít s sebou do odsunu. Tuto informaci obsahovala zpráva, kterou informoval předseda ONV Trutnov předsedy MNV a MSK ve svém obvodě a chystaném odsunu z jejich obce „Prohlídka osob ani zavazadel nesmí býti v obci prováděna“. SOkA Trutnov, f. MěNV Velká Úpa, kart. 3, ukl. č. 19, inv. č. 123. 168

V 8 hodin ráno přijely vozy na odvážení zavazadel do nakládací stanice.632 V 9 hodin bylo dokončeno naložení zavazadel do vozů a všechny se přesunuly do železniční stanice, kde byla zavazadla naložena do vagónů. Naložení bylo ukončeno ve 14 hodin. Za půl hodiny začali nastupovat do vagonů první Němci podle čísel vagonů. Poslední Němci opustili sběrné středisko v 15.30 hodin. Nástup do vagonů byl na nástupišti dokončen v 16.45 hodin. Jako poslední byl naložen proviant (do 17.45 hod.). Aby se urychlila doba nakládání, tak byla u několika transportů připravena zavazadla v nakládací stanici před příjezdem vlaku.

Transport Datum Nakládací doba Odjezd VIII. 18. 6. 1946 8 hodin 5.55 hod. IX. 25. 6. 1946 4 ½ hodin 12.20 hod. X. 2. 7. 1946 4 ½ hodin 17.22 hod. Nakládací doba transportů.

Příslušné směrnice stanovovaly i množství potravin, kterými musel být každý transport vybaven. V únoru informovala OOÚ Trutnov o stanovené dávce potravin na 3 dny pro jednoho Němce.633 Děti do 6 let měly dostat 0,75 l plnotučného mléka po případě odpovídající množství kondenzovaného mléka. Později byly transporty vybaveny potravinami na 4 dny.

Potravina Váha na 1 osobu Kávovina 30 g Kroupy 100 g Brambory 1 000 g Pšeničná mouka 90 g Umělé tuky 45 g Sůl 15 g Sušená zelenina 15 g Chléb žitný 1 500 g Koření 0,75 g Ocet 0,6 g Stanovené množství potravin na jednu osobu.

16. ledna 1946 zaslal Oblastní osídlovací úřad směrnice a plán odsunu Němců na ONV Trutnov s tím, že příslušné dokumenty mají být rozeslány na jednotlivé MNV a složkám SNB. Zároveň bylo upozorněno, že

632 U VI. transportu (29. 4.) bylo k převážení zavazadel použito 8 vozů tažených koňmi a jeden traktor. 633 Vycházela z výnosu ministerstva výživy čj. 13549 z 21. 1. 1946. 169 je nutné co nejdříve podniknout přípravu na plánovaný odsun. Ačkoliv nebylo stanoveno žádné datum prvního transportu, OOÚ Trutnov požádal o brzké připravení všech potřebných dokumentů. ONV Trutnov byla v písemném dokumentu vyzvána, aby zařídila přípravu výměrů pro odsunované osoby „Aby příprava odsunu byla skutečně hladká a byla záruka včasného provedení, jest třeba, aby tyto výměry byly předem připraveny tak, aby se do nich mohla doplniti jen doba, kdy se mají osoby určené k odsunu dostaviti na shromaždiště v obci.“634 Přípravou odsunových výměrů byly od začátku pověřeny místní národní výbory a místní velitelství SNB. Společně s připravenými výměry měla být revidován přehled o počtu Němců v jednotlivých obcích a jejich rozvrstvení do základních kategorií. Z trutnovského okresu počítal rozvrh s transporty po 1 200 osobách.635

Velký podíl na různých úpravách směrnic měla americká okupační správa, která si vynutila několik změn ve znění platných směrnic. Jednou z důležitých změn bylo upravení finančního obnosu, který měla mít každá odsunovaná osoba s sebou. Původní návrh počítal s částkou 1 000 říšských marek na rodinu, což bylo oběžníkem z 19. 1. 1946 upraveno na stejnou hodnotu na osobu.636 V případě, že odsunované osoby neměly příslušný finanční obnos k dispozici, měl jim být správou tábora vydán před vypravením transportu. Upraveny byly i podmínky, za kterých měli být Němci odsunuti „Odsunová souprava bude míti 4 vagonů Z, vybavených železnými kamny, jeden služební vůz pro vlakovou četu a mimořádná zavazadla, jeden C vůz pro velitele transportu, asistenční četu a zdravotní pomocný personál a jeden Z vůz pro záložní dávky potravin na 3 dny, celkem tedy 3 vozy.“637 Na žádost amerických okupačních úřadů byla zvýšena i maximální přípustná váha zavazadel na 50 kg na osobu.638 20. ledna 1946 zaslal OOÚ Trutnov dodatky k směrnicím a plánu odsunu Němců. Do něj už byly zakomponovány změny, které si vyžádala americká správa, ale znovu došlo k dezinterpretaci základních bodů „V dalším ohledně vybavení platí zatím zásada pro americké písmo, že se Němcům odsunovaným do tohoto pásma ponechává . říšských marek na osobu a nikoli tudíž jen na rodinu. Váha zavazadel se posuzuje blahovolně tak, že možno dovoliti nejméně 5 kg zavazadel (mimo jiné i domácí nádobí) na osobu.“639 Časté úpravy, které v důsledku komplikovaly přípravy na odsun, přiznal styčný důstojník i ve výše citované zprávě „Vzhledem k hojným změnám ve směrnicích o odsunu není účelné, aby byl výměr tištěn jako definitivní, takže stačí, když se připraví potřebný počet pro nejbližší dobu či transport.“640

634 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 635 Podle předběžného rozvrhu OOÚ v Trutnově měl stejný počet osob být vysídlován z okr. Žamberk. Pro Broumovsko a Vrchlabsko se počítalo s počtem 1 000 – 1 200 osob. Okres Náchod měl připravit pro odsun 1 500 osob, Nové Město 4 800 osob. Jilemnice 4 000 osob, Nová Paka 2 000, Nová Bydžov 2 000 a Hořice 900 osob pro odsun. 636 V květnu bylo vyplácení finanční hotovosti sníženo na 500 RM na osobu. 637 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 638 Ještě 16. ledna 1946 v oběžníku MV č.j. B 300/270 se počítalo s váhou zavazadel 30 kg na osobu. 639 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 640 Tamtéž. 170

Odlišnosti platných směrnic shrnul styčný důstojník ve Dvoře Králové nad abem (Osídlovací komise ministerstva zemědělství), který své připomínky adresoval styčnému důstojníkovi u OOÚ v Trutnově 14. března 1946. V tomto dopise upozornil na rozpory ve znění nařízení odsunových pravidel, které vydalo ministerstvo vnitra (č. j. B-300/1990) jako směrnice k provádění soustavného odsunu a ministerstvo národní obrany (č. j. 10.200 Dův. hl. št. 7. odd. 1946 k č. j. 800 Dův./evak. 46). Obě nařízení se rozcházela hned v několika důležitých bodech

„2/ Ministerstvo vnitra na str. 6. k bodu h/3 zavazadla nejvýše 3 kg, avšak min. národní obrany čl. I, 6c připouští 3 kg /maximálně 5 kg/.641

3/ Dále též čl. min. vnitra aa/ peníze nejvýše . RM na rodinu, kdežto min. národní obrany, I čl. 6d zní ro každou osobu je dovoleno vzíti sebou RM . , to znamená, že 5ti členná rodina může vzíti sebou RM 5.000.642“

Dále se styčný důstojník dotazoval na odsun těhotných žen a na příděl potravin pro odsunované osoby.

Po prvním odsunu Němců v roce 1946 zaslal evakuační důstojník mjr. pěch. Zdeněk íkař ONV Trutnov poznatky z proběhlého odsunu. Pravděpodobně nevycházel pouze z hodnocení průběhu transportů z oblasti OOÚ Trutnov, přesto je možné z textu vyčíst velmi zajímavé informace. Z nich se dozvídáme základní poznatky o uskutečněném odsunu a soupis základních pravidel, které byly do budoucna vyžadovány. Stráže k střežení průběhu odsunu mělo dodat místní posádkové velitelství v Trutnově. Vojenské stráže měly být použity výhradně ke střežení střediska během odsunu. Vojenská stráž měla přijímat rozkazy pouze od okresního velitele SNB nebo od jeho zástupce „Řídícím evakuačním orgánem v místě SS. až do naložení transportu jest úředník ONV., který vydává nařízení k soustředění, určuje pořadí prohlídek osob a zavazadel, řídí sepisování osobních lístků a seznamů transportu a jest odpovědný za řádný chod a včasné naložení transportu.“643 Prohlídku osob a zavazadel měli zajišťovat 4 úředníci finanční stráže. Při prohlídce měli být mimo těchto osob přítomni i příslušníci SNB a úřední ONV Trutnov. Sepisování osobních lístků, jmenných seznamů a dalších záležitostí mělo provádět 6 písařek. „Transport bude doprovázet jeden lékař a 2 ošetřovatelky / kteří konali službu ve SS. / a vrátí se s prázdnou soupravou nazpět. Na cestu je dostatečně zásobte potravinami. ojedou v osobním voze s voj. stráží.“644

Důležité poznatky získaly odsunové orgány i v rámci průběhu soustřeďování osob do sběrného střediska. S tím se mělo začít přibližně 7 dnů před dnem nakládání. Samotný převoz do střediska měl být rozdělen

641 Do textu je ručně připsána korekce této věty, kde je údaj o max. váze (30 kg) přeškrtnut, a pod text „maximálně 50 kg“ je dopsána poznámka „benevolentně do 55“. VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 767. 642 Ručně byla škrtnuta možnost nejvýše 1.000 RM na rodinu a potržena možnost 1.000 RM na osobu. Tamtéž. 643 Tamtéž 644 Zkratka „SS“ označuje „Sběrné středisko“. Tamtéž. 171 do několika dnů, aby nedocházelo k zbytečným prodlevám při příjmu osob do střediska. Zároveň mělo proběhnout soustředění během 4 dnů. Po rozdělení příchozích osob a vydání číselných štítků každé osobě byla provedena osobní a zavazadlová prohlídka. Mělo se jednat o konečnou prohlídku, tudíž se nepředpokládalo, že by v táboře byly ubytovány další osoby, které nebudou s příštím transportem odsunuty.645 Po prohlídce zavazadel mají být všechny věci označeny a následně uskladněny. Poté byli všichni příchozí Němci evidováni do transportlistů. Po soupisu se osoby odeberou k lékařské prohlídce, kterou vykoná okresní lékař.

Závěrem zprávy bylo přidáno několik poznatků a upozornění pro další odsuny. Hned v prvním bodě bylo upozorněno na záležitosti výplaty hotovosti jednotlivým osobám. Evakuační důstojník zopakoval, že každý osoba má mít s sebou 1 000 RM: „Osoby, které nemají ani vkladu ani Kčs. pojedou bez RM., ale jest nutno na tu věc upozorniti velitele transportu.“646 Zástupci americké okupační správy, kam byly transporty až do začátku června vypravovány, vyžadovali striktní dodržování stanovených pravidel. Proto je velmi zarážející informace, že je možné do odsunu zařadit i osoby, které nemají příslušný obnos. Znovu byla potvrzena maximální váha zavazadel na osobu, která činila 50 kg.

Celkem bylo během roku 1946 vypraveno 24 klasických vlakových transportů ze sběrného střediska. Z toho jich 10 směřovalo do amerického okupačního pásma v Německu a 14 do ruské zóny. První transport opustil nádraží v Kalné Vodě 29. ledna 1946. Poslední vlak vyjel 16. listopadu. Ke všem transportům byla vedena přesná dokumentace. Ta obsahovala jmenné seznamy, staří, pohlaví, místo trvalého bydliště, zaměstnání. V některých transportlistech byla dále uvedena i národnost nebo místo, kam by si dotyčná osoba přála odejít. K některým transportům je dochovaná i lékařská dokumentace. K dispozici jsou i seznamy vyplacených částek v RM pro jednotlivé osoby, často podepsané pouze jednou osobou z rodiny. Přiloženy jsou i seznamy potravin, kterými byl transport vybaven. Každá osoba dostala „přepravní lístek pro odsunované“, který měla u sebe po celou cestu. Všechny transporty směřovaly přímo k hranicím.647

645 Přehledy o počtu ubytovaných osob ve sběrném táboře v Mladých Bukách uvádí, že např. den před odjezdem prvního transportu zde bylo ubytováno 1 938 osob. Tím byl však překročen limit pro jeden transport. 23. 8. se situace opakovala, kdy bylo v táboře umístěno dokonce 2 236 osob, ačkoliv kapacita tábora byla stanovena na 2 000 míst. Ačkoliv bylo deklarováno, že budou ve středisku jenom osoby určené k odsunu, opakovaně zde byly umístěny i další osoby. Pravděpodobně byla situace vyřešena tím způsobem, že byly od sebe odděleny osoby určené k odsunu s ostatními. SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 145, inv. č. 1998. 646 Tamtéž. 647 V rámci menších regionů, kde nebyl dostatečný počet Němců, byli Němci nejprve přestěhováni do oblastního sběrného střediska, odkud pak vyjížděli přímé transporty do Německa. Takto probíhalo vysídlování např. na Jindřichohradecku, odkud byli Němci nejprve převáženi do sběrného střediska v Českých Budějovicích a následně zařazeni do přímých transportů. Srov. KOVAŘÍK, David. Odsun Němců z Jindřichohradecká 45-1946. Jindřichův Hradec, 2002. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 72. 172

15.2 Průběh nuceného vysídlení

15.2.1 Leden- květen

Během období od konce ledna do května bylo ze sběrného střediska Mladé Buky, resp. železniční stanice v Kalné Vodě648, vypraveno 7 transportů do amerického okupačního pásma přes hraniční přechod Furth im Wald.

V níže uvedené tabulce je základní přehled o všech transportech v tomto období. Celkem bylo odsunuto 8 480 osob za hranice Československa. Z nichž bylo 5 331 žen (63%) a 3 148 mužů (37 %). Pokud se podíváme na přehled vysídlených osob z jednotlivých oblastí okresních soudů, tak nejvíce odsunutých německých obyvatel pocházelo ze soudního okresu Trutnov (6 595), následně ze s. o. Maršov (956), s. o. Žacléř (641) a nejméně Němců bylo vystěhováno ze soudního okresu Úpice (122). To znamená, že vysídlovací akce se zaměřovala převážně na s. o. Trutnov. Pokud bychom převedli počet vysídlených osob v tomto období na procenta, tak 78 % odsunutých pocházelo z obcí spadajících do soudního okresu Trutnov.

Transport I. II. III. IV. V. VI. VII.

Datum odjezdu 29. 1. 1. 3. 17. 3. 4. 4. 21. 4. 29. 4. 21. 5. Počet osob 1.200 1.200 1.200 1.200 1.200 1.200 1.280 Transportlisty649 1.198 1.200 1.200 1.200 1.200 1.200 1.280

München- Herborn/ München- Cílová stanice650 Würzburg Schwabach Sontra Bamberg Allach Biedenkopf Allach Osob v cíli 1.181 1.196 1.198 1.200 1.200 1.112 1.273 Jednotlivé odsunové transporty z Mladých Buků v r. 1946. 651

První odsunový transport byl naplánován na konec ledna 1946.652 Oblastní osídlovací úřad v Trutnově zaslal správě sběrného střediska v Mladých Bukách informace o průběhu prvního odsuvného transportu

648 Kalná Voda (německy Trübenwasser) byl dříve samostatná ves, v období po roce 1918 již spadala pod obec Mladé Buky. Kalnou Vodou prochází důležitá železniční trať ze Svobody nad Úpou do Trutnova. V obci se nachází železniční stanice, které bylo využito jako nakládací stanice pro odsouvané Němce v roce 1946. Vyloučit nelze, že sloužila tato stanice k odsunu i v předcházejícím roce. 649 Počet jmen uvedených v transportlistech, které jsou uloženy v SOkA Trutnov. Z uvedeného počtu budou vycházet další početní statistiky. Všechny uvedené číselné údaje je nutné brát jako ilustrační, protože nelze vyloučit různé odchylky od konečného stavu. Rozdíl se bude pohybovat maximálně v několika desítkách jmen. 650 Odsun. Seznamy transportovaných osob z okresu Trutnov rok 1945-1949. SOkA Trutnov, 2008. El. dok, str. 52. Informace o konečné stanici vlakových transportů v období leden- květen pochází ze zpravodaje „Organizovaný odsun“. Odsun. Seznamy transportovaných osob z okresu Trutnov rok 45 - 1949 [CD]. Trutnov Státní okresní archiv Trutnov, 2013. 651 Tamtéž. 173 v rámci tzv. řádného odsunu v roce 1946: „Transport odsunovaných Němců odjede dne 2 . ledna 46 o 18.05 hod. Pohotovost k nakládání bude od 2. hod. Stravování na 2 . ledna 46 t.h. snídani, oběd a večeři vydá odsuvné středisko tj. správa v Ml. Bukách.“653 Text byl doplněn o instrukce, jak by měla celý vysídlovací akce proběhnout: „V pondělí večer musí býti veškerá zavazadla zhruba připravena. V úterý 29. 1. 1946 se v časných hodinách ranních dokončí balení a zavazadla se dle vagonů připraví k dopravě. Úkolem OSK a správy střediska jest obstarati takový počet dopravních prostředků, aby zavazadla byla nejpozději ve 3 hod. ve vagonech. Odchod osob v oddílech po vagonech zařiďte tak, aby nástup do vagonů skončil nejpozději v 6 hod., ježto všechny osoby musí býti překontrolovány.“654 Před naložením zavazadel a osob měly být jednotlivé vagony vyčištěny a vydezinfikovány. Počítalo se i s osvětlením vagonů petrolejovými lampami.

Celkem bylo zařazeno do odsunu 1 200 osob. V procentuálním vyjádření bylo přibližně 51 % odsunutých německých obyvatel v ekonomicky neproduktivním věku. Tento poměr se velmi blíží i statistice z předchozího roku, kdy se procentuální zastoupení neproduktivních osob pohybovalo na rozmezí 50 %. Z transportlistů můžeme vytvořit i přehled odsunutých podle pohlaví. Z celkového počtu všech osob bylo 436 mužů (36 %) a 726 žen (64 %).

Děti Dospělí Přestárlí Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 137 146 216 399 83 216 283 (24 %) 615 (51 %) 299 (25 %) Statistika odsunutých osob I. transportem podle věku.

Zajímavý je přehled odsunutých podle předchozího místa bydliště. Z dostupných čísel je patrné, že nadpoloviční většinu odsunutých osob představovali Němci z města Trutnov. Druhým městem, ze kterého byl proveden rozsáhlejší odsun, byla Svoboda nad Úpou. Mezi počtem vysídlených osob z Trutnova a ostatních měst je viditelný velký rozdíl. S největší pravděpodobností bylo rozhodnuto nejprve vystěhovat všechny Němce z Trutnova, aby se uvolněním jejich bytů podpořilo nové osídlení celého regionu, které postupovalo velmi pomalu a potýkalo se s celou řadou komplikací. Svoboda nad Úpou tak i Poříčí u Trutnova jsou města s důležitým průmyslem, kde bylo nutné v rámci obměny pracovních sil co nejdříve uvolnit byty a domy pro nové osídlence.655 Vysídlení se dotklo i zemědělských

652 První transporty do americké zóny byly vypraveny 24-25. ledna 1946 z prostoru Mariánských ázní a Českých Budějovic. 653 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 654 Tamtéž. 655 Na druhou stranu se dá předpokládat, že zaměstnanci průmyslových podniků v těchto obcích nebyly zařazeny do prvního odsunu, ale ponecháni na svých místech, aby nedošlo k většímu úbytku pracovních sil. 174 oblastí, které byly cílem vysídlovacích akcí v předchozím roce.656 Podle instrukcí neměly být odsunovány děti a sirotci bez opatrovníků. V seznamu odsunutých osob z Pilníkova však můžeme nalézt tři děti ve věku od 5 do 9 let. V uvedeném seznam však chybí jména jejich rodičů. ze však předpokládat, že se mohl o ně starat někdo během odsunu, vyloučit nelze ani blízkého příbuzného. Tyto informace však není možné z transportlistů získat.

Místo bydliště Počet vysídlených % z celkového počtu Trutnov 766 64 % Svoboda nad Úpou 176 15 % Poříčí u Trutnova 112 9 % Staré Buky 28 2 % Celkem 1028 90 % očet osob v I. transportu podle obcí.

První transport Němců z okresu Trutnov ukázal velké organizační nedostatky. Styčný důstojník u OOÚ v Trutnově konstatoval situaci po prvních dvou transportech z jeho oblasti následovně „S odsunem bylo mnoho práce vzhledem k tomu, že u okresů a obcí nebyly provedeny přípravné práce. Také odsuvná střediska (…) nebyla připravena. Byly doposud s velkou námahou vypraveny 2 transporty.“657

V pořadí druhý transport Němců byl vypraven po měsíční pauze 1. 3. 1946. Celkem bylo odsunuto 1 200 osob, z nichž bylo 742 žen (62 %) a 458 mužů (38 %). Opět se podívejme na tabulku vysídlených podle místa bydliště.

Místo bydliště Počet vysídlených % z celkového počtu Trutnov 395 33 % Janské ázně 105 9 % Maršov IV. 96 8 % Poříčí 74 6 % Bernartice 72 6 % Mladé Buky 69 6 % Celkem 811 68 % očet osob v II. transportu podle obcí.

656 V obci Kyje byly vysídleny dvě rodiny- Anna Hetfleischová byla odsunuta společně se svými třemi dětmi; manželé Friebovi byli pravděpodobně vysídleni kvůli svému věku. Wenzelovi Friebe bylo v době odsunu 75 let, jeho manželka byla dokonce o 13 let starší. Z Petříkovic byla odsunuta Elfriede Kraus (22 let) společně se svojí tříletou dcerou nebo sestrou. 657 Druhý jmenovaný transport byl vypraven ze sběrného střediska v Meziměstí. VÚA –VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 175

Nucené vysídlování Němců pokračovalo zejména v Trutnově. Podobně pokračovalo i v Poříčí u Trutnova, nyní však s menší intenzitou. Zároveň je viditelné pokračování odsunu Němců z výše položených obcí a měst regionu. Zatímco do prvního transportu byli zařazeni Němci ze Svobody nad Úpou, do druhého byli určeni obyvatelé německé národnosti z obce Janské ázně.

Poprvé byla vysídlena větší skupinka osob německé národnosti ze Žacléřského výběžku, resp. 72 osob z Bernartic. Nově se nám v seznamech odsunutých osob objevují i Němci z Úpice. V případě menších obcí trutnovského okresu probíhalo stěhování prakticky kontinuálně a většinou se omezilo na 2-3 rodiny. Velmi často se jednalo o ženy s dětmi a naopak o starší manžele či příbuzné.658

Odjezd vlaku doprovázely potíže, protože se nepodařilo nashromáždit vyžadované množství chleba. Na místo 1 800 kg nakonec bylo dodáno jenom 1 550 kg. Ačkoliv nebyla splněna požadovaná gramáž potravin, nebyl odjezd vlaku odložen. Další obtíže se vyskytly při předání transportu na hranicích, kde bylo zjištěno, že většina osob neměla s sebou stanovenou finanční hotovost (1 000 RM).

V pořadí třetí odsun z Trutnovska následoval s menším časovým odstupem než v případě prvního a druhého transportu. Již 17. března 1946 opustil třetí transport nádraží v Kalné Vodě s 1 200 Němci. Z nádraží vyjel v 17 hodin. Delší zastávka byla v Kolíně, kde byla podávána snídaně. Oběd byl podáván v Malešicích u Prahy. Do Domažlic vlak přijel 18. března po 18 hodině. Odsunuto bylo 424 mužů (35%) a 776 žen (65 %).

Místo bydliště Počet vysídlených % z celkového počtu Chvaleč 222 19 % Hořejší Staré Město 207 17 % Trutnov 168 14 % Bernartice 137 11 % Staré Buky 120 10 % Celkem 854 71 % očet osob v III. transportu podle obcí.

Znovu se vyskytl problém při předávání na hranicích, protože několik Němců nebylo dostatečně vybaveno finanční hotovostí. Zároveň velitel transportu zaznamenal, že se německé obyvatelstvo v Brodě nad esy mělo chovat vyzývavě a psát různé nápisy na vlaky.

Během dubna byly vypraveny 3 transporty do americké okupační zóny. První 4. 4. 1946 (IV. transport), druhý 21. 4. (V. transport) a třetí 29. 4. (VI. transport). Ve všech třech transportech bylo shodně 1 200

658 Například z Babí byla vysídlena jedna rodina Marie Jochmann (32 let) společně se čtyřmi dětmi ve věku od 2 do 6 let. 176 osob. Z neznámého důvodu bylo u VI. transportu vráceno z Domažlic 80 osob. Tyto osoby byly po návratu zařazeny do dalšího transportu, který opustil Trutnov 21. května. Ačkoliv byla maximální kapacita překročena, podle všeho byl VII. transport s počtem 1 280 osob převzat na hranicích.659

Vysídlovací akci v dubnu a květnu nejlépe ilustruje struktura vysídlených osob podle místa bydliště z V. transportu. V tomto transportu tvořilo 96 % odsunovaných obyvatelstvo z těchto obcí Hořejší Staré Město (205), Mladé Buky (188), Poříčí (105), Trutnov (436) a Žacléř (225). I v dalších odsunových akcích tvořilo německé obyvatelstvo z těchto obcí procentuálně nejvyšší zastoupení mezi všemi odsunutými osobami.

Za pozornost stojí i několik desítek odsunutých osob, které měli v odsunovém kartotéčním lístku místo bydliště nespadající pod politický okres Trutnov. Částečně se jednalo o Němce, kteří přišli z dalších pohraničních regionů Československa na Trutnovsko a nebyli v první vlně odsunů během roku 1945 vystěhováni mimo Československo. Druhou početnou skupinou byli Němci ze sousedních politických okresů. Z transportlistů je možné zrekonstruovat alespoň přibližní počet těchto „cizinců“, který se pohybuje okolo 127 osob. V níže uvedené tabulce je částečný přehled o odsunutých osobách, u kterých bylo uvedeno místo bydliště, které se nenacházelo v okresu Trutnov.

15.2.3 Červen-listopad

Další fáze vysídlování Němců z Trutnovska byla zahájena na počátku června 1946, kdy byl zahájen masový odsun do sovětské okupační zóny. Jednání se sovětskými představiteli probíhala už od začátku května. Podle dohody se mělo do sovětského okupačního pásma vystěhovat přibližně 600 000 – 650 000 osob z Československa. Do odsunu mohli být zařazeni i říšští Němci a němečtí uprchlíci z dalších evropských zemí. První transporty z Československa do sovětské části Německa měly být vypraveny 10. června 1946. Kontinuálně probíhal i odsun do americké okupační zóny. Na základě špatných hospodářských a sociálních poměrů byl však počet přejímaných transportů do amerického pásma výrazně snížen. Z Trutnovska směřovaly do americké zóny v druhé polovině roku 1946 pouze 3 transporty (25. 9. – 16. 11. 1946).

Pravidla pro odsun byla velmi podobná těm, které vyžadovala americká okupační správa. Maximální velikost zavazadla byla stanovena na 50 kg na osobu, v hotovosti si Němci mohli vzít s sebou maximálně

659 Ačkoliv byl počet Němců odsunutých dalším transportem vyšší o 80 osob, nebylo přistaveno více vagónů. Nadbytek osob byl vyřešen tak, že do každého vagonu byly přidány 2 osoby navíc. Jelikož neznáme jména osob, které nebyly přejaty, nemůžeme je brát v potaz v rámci obecných přehledů počtu vysídlených. 177

500 marek (počítáno na osobu).660 Stejně jako v případě odsunu do amerického pásma byla odsunová jednotka pouze kompletní rodina, pokud její členové bydleli v Československu. Ačkoliv byli podmínky pro odsun velmi podobné jako v případě transportů do amerického pásma, jejich dodržování však bylo v řadě případů velmi nedůsledné. Novinkou bylo, že se do transportlistů zapisovaly informace o členství v nacistických organizacích. 661 Pro nemocné osoby byl vyhrazen jeden až dva vagony vybavené slamníky.662 Pokud nebyl do transportu zařazen nikdo, kdo vyžadoval tento speciální přístup, byl vagon obsazen dalšími osobami.663 Směrnicí MV ze dne 17. června 1946 bylo rozhodnuto, že má být v dalších odsunech umožněno německým kněžím vzít si s sebou do odsunu zavazadla až do výše 100 kg, „a že mohou vyvézti také osobní předměty, které potřebují k výkonu povolání.“664

Od začátku června do poloviny listopadu bylo vypraveno celkem 16 vlakových transportů ze sběrného střediska Mladé Buky. S výjimkou posledních čtyř transportů všechny směřovaly do sovětské okupační zóny v Německu. Celkem bylo v tomto období vysídleno 20 433 osob.

Transport VIII. IX. X. XI. XII. XIII. XIV. Datum odjezdu 17./18.6. 24. 6. 2. 7. 7. 7. 14. 7. 18. 7. 25. 7.

Počet osob 1.230 1.220 1.220 1.220 1.220 1.230 1.222 Transportlisty 1.229 1.217 1.220 1.220 1.220 1.223 1.222

Ober- Egeln / Mihla / Meiningen Thüringen Magdeburg Rehmsdorf Cílová stanice Röblingen Tartun Thüringen (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) Osob v cíli 1.184 1.220 1.220 1.192 1.177 1.204 1.188 Statistika VIII. – XIV. transportu.

660 Částka se vydávala v markových bankovkách do výše 100 RM, protože peníze vyšší hodnoty v ruském pásmu neplatili. 661 Konkrétně měly být do poznámky v seznamech uvedeno, kdy dotyčná osoba vstoupila do strany NSDAP a jakou funkci v ní zastávala. Tuto praxi si vyžádaly sovětské úřady. 662 Do amerického pásma byly posílány některé nemocné osoby teprve od září. 663 Podrobné informace k průběhu odsunu nemocných osob vydala Epidemická ústředna pro odsun při ministerstvu zdravotnictví 4. června 1946. 664 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 178

Transport XV. XVI. XVII. XVIII. XIX. XX.

Datum odjezdu 31. 7. 5. 8. 9. 8. 15. 8. 20. 8. 26. 8. Počet osob 1.224 1.224 1.220 1.220 1.220 1.220 Transportlisty 1.224 1.224 1.220 1.220 1.219 1.220

Ribnitz- Zingst Kuhsdorf Kuhsdorf Stralsund Wittenburg Cílová stanice Damgarten (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) (RUS) Osob v cíli 1.224 1.219 1.218 1.219 1.219 1.221 Statistika XV. – XX. transportu.

Transport XXI. XXIII. XXIV. XXV. Datum odjezdu 6. 9. 5. 10. 14. 10. 16. 11.

Počet osob 1.224 1.201 1.200 960 Transportlisty 1.223 1.202 1.202 952 Cílová stanice Zinnowitz/ Regensburg Würzburg Göppingen Ahlbeck (US) (US) (US) (RUS) Osob v cíli 1.208 1.183 1.205 - Statistika XXI. – XXV. transportu.

Odsunový transport (VIII.) vypravený 17. června 1946 směřoval do sovětské okupační zóny. V mnoha bodech se však podobal předchozímu transportu, který byl ještě vypraven do americké ho okupačního pásma (21. 5. 1946). Tentokrát však bylo zařazeno do odsunu 1 220 osob. Stejně jako v případě květnového transportu se znovu odsunová akce dotýkala více jak 40 obcí v regionu.665 Teprve po výrazném snížení bylo přikročeno k plošnému vysídlení Němců v rámci celého regionu. Za tímto nárůstem zapojených obcí stojí i způsob vysídlování osob, kdy z jedné obce byla do odsunu zařazena jedna nebo dvě rodiny. Opět podle zavedeného klíče bylo německé obyvatelstvo odsunuto ze 3 měst s převahou německého obyvatelstva (situace z roku 1930) Hořejší Staré Město (393 osob), Poříčí u Trutnova (129 osob) a Trutnov (122 osob).

Nejvíce odsunových transportů z Trutnovska bylo vypraveno v červenci, kdy odjelo z nakládací stanice v Kalné Vodě 6 vlaků: 2. 7. (X. transport); 7. 7. (XI. transport); 14. 7. (XII. transport); 18. 7. (XIII.

665 Pokud se podíváme na statistiku odsunových akcí podle počtu zasažených obcí, tak se začal tento počet zvyšovat teprve v květnu. V předešlých transportech se většinou pohyboval mezi 20 – 35 obcí. Od května bylo do odsunové akce zařazeno obyvatelstvo z více jak 40 obcí. Stejný trend pokračoval i u dalších letních a podzimních transportů. Možným vysvětlením nárůstu vysídlovaných obcí je to, že v přechozím období probíhal odsun zejména ve větších městech regionu podle přidělených kvót. 179 transport); 25. 7. (XIV. transport)a 31. 7. (XV. transport). Průměrně bylo do transportu zařazeno 1 221 osob. Do X. transportu (2. 7.) bylo zařazeno německé obyvatelstvo zejména ze západnějších (hornatějších) částí regionu. Tomu nasvědčuje i složení transportů z obyvatel jednotlivých obcí. 60 % odsunutých Němců pocházelo z horských částí trutnovského okresu (soudní okres Maršov).

Místo bydliště Počet vysídlených Počet % v odsunu Svoboda nad Úpou 293 24 % Maršov IV. 133 11 % Velká Úpa 86 7 % Maršov I. 85 7 % Pec pod Sněžkou 65 5 % Černá Hora 51 4 % Další obce s. o. Maršov 18 1,5 % Celkem 731 60 % Statistika X. transportu.

V dalších odsunových transportech je možné vyčíst vzrůstající počet osob z Trutnova. Zatímco 2. 7. (X. transport) bylo vystěhováno z Trutnova 253 osob, během další vysídlovací akce se toto číslo zvýšilo na 448 osob (XI. transport) a svého maxima dosáhlo v XIII. transportu (18. 7.), kdy bylo z Trutnova odsunuto 582 osob. Poté se počet odsunutých Němců z Trutnova výrazně snížil a nikdy nepřekročil hranici 200 osob.

Během srpna bylo vypraveno 5 vlakových transportů v rozmezí 5. až 26. srpna. Jednotlivé odsuny od sebe dělilo 5 až 6 dnů. Odsunuto bylo 6 104 osob. Z tabulky je patrné, že vysídlení Němců v srpnu se nejvíce dotklo obyvatel soudního okresu Trutnov. Během cesty XIX. transportu (odjezd 20. 8.) zemřela podle hlášení velitele transportu Josefa Vachaty jedna žena.

Soudní Okres XVI. XVII. XVIII. XIX. XX. Celkem Maršov 98 390 290 444 350 1.572 Trutnov 792 710 844 689 602 3.637 Úpice 7 1 3 2 4 17 Žacléř 306 110 58 74 252 800 Statistika vysídlených podle soudních okresů- měsíc srpen 46.

Vysídlovací intenzita se od září výrazně snížila. Od začátku září až do poloviny listopadu byly vypraveny už jen 4 odsunové transporty. První transport v září (6. 9. 1946) směřoval do sovětské okupační zóny

180 přes Bad Schandau. Zbylé čtyři transporty byly vypraveny do americké okupační zóny přes Furth im Wald.666 Celkem bylo vystěhováno 5 804 osob, z nichž 1 224 směřovalo do sovětské zóny v Německu.

Koncem srpna povolila americká správa, že počínaje začátkem září je možné připojit k odsunovým transportům do jejich pásma 2 nemocniční vagony výhradně pro nemocné příslušníky odsunovaných rodin.667 Do jednoho vagonu mohlo být umístěno maximálně 10 osob, které ležely na slamníkách.668 S každým transportem mohlo tedy být odsunuto maximálně 20 nemocných osob. Z odsunových přehledů však není jasné, zda bylo v rámci Trutnovska této možnosti využito.

Koncem října byl postupně utlumen masový odsun německého obyvatelstva z Československa. To však neplatilo pro Trutnovsko, odkud byl ještě 16. 11. vypraven poslední normální odsunový transport do americké okupační zóny. Celkem bylo do tohoto odsunu zařazeno 1 189 osob. Celý transport byl rozdělen do tří skupin podle rozdělených politických okresů. 90 osob bylo vystěhováno z okresu Broumov prostřednictvím střediska v Meziměstí. Ze sběrného střediska Vrchlabí bylo odsunuto 150 osob. 669 Na Trutnovsko připadalo 960 osob. 670 Nejpočetněji byli zastoupeni trutnovští Němci z periferních oblastí regionu. Početně nejvíce osob bylo vystěhováno z Albeřic (190), ysečin (118) a Malé Úpy (111). Soustředění osoby do Mladých Buků probíhalo od 7. listopadu, kdy měly být do střediska dopraveny osoby ze soudního okresu Maršov.671

Každá osoba měla být náležitě oblečena a vybavena zavazadlem o váze 70 kg. Stejně jako u předchozích transportů byla stanovena výše finanční hotovosti na 500 RM. Nakládání proběhlo klasicky v Kalné Vodě. V Trutnově byly připojeny vagóny z Vrchlabí. Ve Starkoči přibyla třetí část transportu z Meziměstí. Předpokládaný počet zařazených osob do odsunu se na poslední chvíli snížil, protože v Kalné Vodě bylo vyjmuto 9 osob, „jelikož se jednalo o smíšená manželství a říšské příslušníky“672. Do transportu byli zařazeni i tři Němci, kterým byl přerušen výkon trestu, aby mohli být zařazeni do odsunu.

15.2.4 Transporty antifašistů

V rámci vysídlení německého obyvatelstva z Československa bylo přikročeno i k vystěhování německých antifašistů, kteří mělo možnost se dobrovolně přihlásit k odchodu. Na základně dohody s americkou

666 Jedním z vypravených transportů byl antifašistický vlak. Jelikož bude rozebrán v další kapitole, nebude brát v potaz v přehledech. 667 Do ruského pásma byl tento způsob již delší dobu praktikován. 668 Slamník měl být opatřen prostěradlem, pokrývkou a podhlavníkem. 669 Vystěhovaní Němci přes vrchlabské středisko pocházeli nejen z okresu Vrchlabí, ale i Dvůr Králové nad abem a Hradec Králové. 670 V transportlistech je uvedeno 952 osob. 671 Druhý den přišli do střediska Němci z s. o. Trutnov a Úpice. 9. 11. dopoledne přišli do střediska Němci ze s. o. Žacléř. 672 VÚA – VHA, f. SD, kart. 218, inv. č. 763-764. 181 stranou, uzavřenou během jednání v první polovině dubna (9. - 11. 4. 1946), začali Američané přijímat do své zóny první antifašistické transporty. Ačkoliv bylo vystěhování antifašistů deklarováno jako dobrovolné, jeho dobrovolnost byla minimálně sporná. Každá osoba německé národnosti, která splňovala několik ustanovení o antifašistech, mohla požádat o dobrovolný odsun.673 Zmiňme například podmínku, že dotyčná osoba „zůstala věrna Československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému a slovenskému a buď se činně zúčastnila boje za jeho osvobození, nebo trpěla pod fašistickým nebo nacistickým terorem.“674

Důležitou roli sehrály politické strany, které evidovaly antifašisty. Jednalo se o členy předválečné německé sociální demokracie a komunistické strany. Sekretariáty těchto strany vyhotovily seznam Němců (antifašistů), kteří připadali v úvahu pro dobrovolné vystěhování.675 Seznamy pak postoupily národním výborům. Národní výbor měl následně možnost provést revizi seznamů a vyčlenit z nich všechny, kteří nespadali pod příslušné směrnice, nebo bylo potřebné jejich další setrvání v Československu. Jednalo se zejména o osoby, které bylo potřeba udržet v ČSR, aby mohly svědčit u lidových soudů. Předpokládalo se, že budou ponechání v Československu antifašisté, kteří byli vedeni jako specializovaná pracovní síla (tzv. specialisté). Výsledné seznamy poté putovaly přes sekretariáty politických stran na Ministerstvo vnitra.

Ačkoliv byl odsun organizován na základě schválených seznamů, těšně před odjezdem vlaku docházelo k různým změnám a úpravám, což konstatoval i styčný důstojník Emanuel Špelina „V době nakládání dochází k mnohým změnám v osobách určených pro transport, takže jest třeba opravovati seznamy.“676 K těmto změnám docházelo hlavně u prvních odsunů v květnu. Existují i případy, kdy se antifašisté dobrovolně přihlásili do odsunu, ale nebyli do něj zařazeni, protože byli souběžně vedeni jako specialisté a zaměstnavatelé intervenovali u úřadů, aby jim bylo zabráněno v odchodu.677

Oproti klasickým odsunům měli antifašisté řadu oprávnění, zejména v majetkové oblasti. „Němci- antifašisté, kterým bylo ministerstvem vnitra uděleno povolení k vystěhování, mohou si, pokud to dopravní možnosti připustí, vzíti s sebou movitý majetek, včetně nábytku, radiových přístrojů, jízdních kol, psacích a šicích strojů, jakož i nástrojů, potřebných k vykonávání zaměstnání svého i členů svých

673 V roce 1946 již bylo platných několik ustanovení o tzv. antifašistech. Např. ustanovení obsažená v dekretu č. 108/1945 Sb., č. 33/1945 Sb. a v pokynech ministerstva vnitra ze dne 24. srpna 1945. 674 Vládní usnesení ze dne 15. února 1946 o vystěhování Němců-antifašistů z Československé republiky do ruského a amerického pásma v Německu. 675 Jelikož v této době již nefungovala německá sociální demokracie, její agendu převzala československá sociální demokracie. 676 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 677 Jedním z těchto případů byla intervence národního správce u firmy Bratří Walzerové, který se dožadoval vyjmutí zaměstnaných antifašistů z chystaného odsunu, aby tím nebyl ohrožen provoz podniku. SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 146, inv. č. 1999. 182 rodin.“678 To nebylo však vždy dodrženo. Richard Kühnel požádal o dobrovolný odsun z Československa. Jeho žádost projednávala Rada okresního národního výboru v Trutnově. Ačkoliv jeho prosbě vyhověla, rozhodla se, že se může vystěhovat bez nábytku.679 V podobné situaci byli všichni antifašisté, kteří opustili Trutnov v XXII. transportu v září r. 1946. Jelikož nebyly k dispozici žádné nákladní vozy, směli si vzít pouze osobní zavazadla.

Velké množství zavazadel neúměrně prodlužovalo dobu nakládání. Opakovaně v hlášení o průběhu odsunu velitel transportu konstatoval, že vlak musel vyjet později, než bylo určeno podle instradance, protože se prodloužila celní kontrola nakládaného majetku. Nakládací doba se proto většinou prodloužila na přibližně 20 hodin. Porovnejme to s klasickými transporty, kde se nakládací doba pohybovala v rozmezí 7-10 hodin.

Maximální finanční částka, kterou si mohli vzít s sebou, byla stanovena na 1 000 říšských marek. Do jednoho transportu mělo být zařazeno přibližně 200 lidí. Tento počet byl nakonec u všech transportů překročen. Zprvu se počítalo s tím, že bude transport obsahovat 3-4 osobní vagony a potřebný počet nákladních vagonů pro majetek antifašistů. Jeden nákladní vagon měl být určen pro majetek 4 rodin.

Jelikož nebyli antifašisté před vypravením transportu internováni do sběrného tábora, byli povinni si obstarat některé důležité dokumenty, které vyžadovala okupační správa v Německu. Jednalo se o vysvědčení úředního lékaře, které nemělo být starší 5 dnů.680

Č. Počet Den Místo naložení Cíl vlaku osob 16. 5. 1946 5196 Trutnov 297 21. 5. 1946 5214 Trutnov, Žacléř, Kalná Voda, Královec 270 11. 8. 1946 5283 Trutnov, Kalná Voda, Poříčí u Trutnova 274 25. 9. 1946 Trutnov 1.200 Neu-Ulm 27. 10. 1946 5369 Trutnov 161 přes Brod n. . Schwaben 29. 10. 1946 5380 Trutnov 272 přes Brod n. . 19. 11. 1946 5382 Trutnov, Kalná Voda, Žacléř, Královec 290 Statistika antifašistických transportů v r. 1946

678 Tamtéž. 679 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 144, inv. č. 1992. 680 Znovu připomeňme transport z 25. září, kdy byli antifašisté před odjezdem shromážděni ve sběrném středisku v Mladých Bukách. 183

První transport antifašistů (bývalí něm. soc. demokraté) opustil Trutnovsko 16. května 1946 a směřoval do Pirny u Drážďan. Do transportu bylo zařazeno 99 rodin s 297 členy. Vlakový transport byl složen ze 30 nákladních vagónů a jednoho osobního. Zásobu potravin na cestu si museli obstarat Němci sami. Odjezd byl o 90 minut opožděn, protože se měla prodloužit celní prohlídka v Trutnově „ říliš mnoho osobních zavazadel, které si rodiny ponechaly u sebe, v důsledku toho orgány finanční správy nebyly včas hotovy s celní prohlídkou. roto transport neodjel v čas.“681 Nakládání zavazadel trvalo dohromady 21 hodin. Stejně jako v případě klasických odsunových transportů byl i tento dirigován po železnici směrem na Jaroměř, Hradec Králové a pak dále k německým hranicím.682 Za pozornost stojí výzdoba vlaku: „Antifašisté vyzdobili vagony chvojím a standartami ‚ roč se stěhujeme?‘ ‚ ro nové socialistické Německo‘. Nápisy byly v řeči ruské, české a německé. Na mnoha vozech byl ve chvojové dekoraci obraz generalissima Stalina.“683 O náladě odsunutých antifašistů hovoří velitel transportu v hlášení o průběhu „Nálada Němců sklesla. Zejména při příjezdu na území Německa. Mnoho a mnoho odsunutých se vyjádřilo, že by rádi šli do Československa zpět.“684

Nakl. místo Celkem osob Muži Ženy Děti do 12 let Trutnov 297 82 136 89 očet antifašistů v odsunovém vlaku 6. 5. 46

Prázdná vlaková souprava se poté vrátila zpět do Trutnova, přičemž byla rozdělena tak, že polovina jela do Královce a Žacléře, druhá část pokračovala do nakládací stanice v Kalné Vodě a Trutnově. Již 21. května 1946 proběhl další odsun antifašistů. Jak bylo zmíněno, tentokrát byla čtyři nakládací místa (Kalná Voda, Žacléř, Trutnov, Královec). Nakládací doba přesáhla 26 hodin. Styčný důstojník upozornil v hlášení, že během nakládání dochází k častým změnám v seznam osob určených pro transport, takže bylo nutné na místě upravovat seznamy. Celkem opustilo republiku 270 osob (91 rodin), 69 mužů, 137 žen a 61 dětí do 12 let.

Nakládací stanice Počet vagónů 14 Kalná Voda 8 Žacléř 5 Trutnov 3 Královec očet přistavených vozů v nakládacích stanicích 2 . 5. 46.

681 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762. 682 Tento transport pokračoval z Hradce Králové směrem na ysou nad abem, Střekov, Děčín a Hřensko. 683 VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 684 Tamtéž. 184

V Děčíně byla přijata do vlaku ještě Frieda Zeilingher. Stejně jako u předchozího odsunu i tentokrát odjel vlak se zpožděním (40 minut). Vlak směřoval na Hradec Králové a dále na Děčín. V Děčíně se však začal průběh transportu komplikovat. Nejprve byl celý vlakový transport zpožděn o 9 hodin, protože v té době probíhal přesun vojsk Rudé armády po železnici. Po odjezdu z nádraží v Děčíně byla provedena namátková celní kontrola na lokomotivě. „Ve schránce na nářadí byl u strojvůdce-němce Schiffnera Josefa z Děčína nalezen balíček, ve kterém se tento pokoušel převésti přes hranice 6 stříbrných lžiček, jedny hodinky stříbrné, jedno stříbrné pouzdro na cigarety, jeden stříbrný pamětný peníz a 4 kousků stříbrného zlata.“685 Prohlídka a sepsání protokolu zpozdilo vlak o dalších 60 minut. Tím však problémy nekončili. Během dalšího úseku musela být lokomotiva 3x opravována. Vyložení osob a zavazadel bylo ukončeno 23. května ve 2 hodiny ráno. „ rázdná vlaková souprava nemohla však pokračovat v jízdě zpět z tohoto důvodu, že v předu jmenovaný strojvůdce se vzdálil a více se již nevrátil.“686 Ve zprávě velitele transportu jsou zachyceny i některé nedostatky, na které byl upozorněn zástupci RA „Je nezbytně nutné, aby transport doprovázel již z Trutnova lékař, který sebou nese příruční lékárničku. Na místo 5ti vagonů určených k dopravě osob nutno přistaviti 6 vagonu. rovésti desinfekci vozu při nakládání, protože u několika osob byly v irně zjištěny vši. Zříditi záchody ve vozech.“687 Mimo to byl velitel transportu (Por.pěch. Vachata Josef) informován, že dokud nebudou výše uvedené záležitosti napraveny, nebude repatriační důstojník přijímat žádné Němce k odsunu.

26. května byl vypraven ještě jeden transport antifašistů. Do transportu byly zařazeny i osoby z okresu Vrchlabí a Hostinné. V okrese Trutnov probíhalo nakládání osob v Kalné Vodě a ve stanici Trutnov. Do transportu bylo zařazeno dohromady 217 osob (80 rodin), z nichž 162 pocházelo z okresu Trutnov (59 rodin). Vlak byl opět vyzdoben chvojím a obrazy Stalina. Doplněn byl i o nápisy „Smrt reakci“, „sláva rudé armádě“, „pro nové Německo“.688 Odsun probíhal bez komplikací. „Zástupci RA, jakož i přednosta zdravotní služby RA vyslovili se pochvalně o vypravení a stavu došlého transportu, aby tomu bylo tak i v budoucnosti.“689 Znovu však mělo dojít ke změnám odsunovaných osob, stejně jako u předchozího transportu. Z Trutnova odjel vlak v 15 hodin směrem na Starou Paku, Turnov, Českou ípu a poté na Děčín. Nově doprovázel transport i německý lékař, který se poté s prázdnou soupravou vrátil zpět do Československa.

Další odsun antifašistů byl uskutečněn až v srpnu. 11. srpna 1946 bylo odsunuto 274 osob (108 rodin). Tentokrát směřoval do americké okupační zóny (směr Praha, Plzeň, Domažlice a Brod nad esy). Nakládání osob a majetku proběhlo v Kalné Vodě, Trutnově a Poříčí u Trutnova. Během předání vlaku se

685 Tamtéž. 686 Tamtéž. 687 Tamtéž. 688 Tamtéž. 689 tamtéž. 185 však vyskytl problém. Předávací důstojník transport nepřijal, protože finanční hotovost nedosahovala u každé osoby alespoň 500 RM. Teprve potom, co velitel vlaku uvedl záležitost do pořádku a příslušnou hotovost předal odsunutým osobám, byl vlak předán.

26. srpna 1946 poslal náčelník štábu velitelství 1. oblasti zprávu styčnému důstojníkovi v Trutnově, ve kterého ho informoval o několika nejasnostech, které pravděpodobně panovali ohledně vybavení antifašistů finanční hotovostí. V přípisu se odkazoval na jednání Ministerstva vnitra z počátku srpna, kde byla řešena otázka finanční hotovosti, kterou musely být transporty vybaveny pro americké pásmo „transporty antifa do amer. okup. pásma budou vypraveny jen v tom případě, opatří-li zplnomocněnec antifa potřebný obnos v RM t. j. 500,- RM na osobu. říslušníci Antifa, kteří nebudou míti potřebný obnos RM, budou odsunuti normálními transporty bez nábytku / v transportech á 2 osob /“690.

Hned následující měsíc byl takovýto vlakový transport vypraven ze sběrného střediska v Mladých Bukách. Zatímco se počet odsunutých antifašistů zpravidla pohyboval v rozmezí 200 až 300 osob na jeden transport, 26. září 1946 bylo z Trutnova vystěhováno 1 200 antifašistů do amerického pásma.691 Všechno nasvědčuje tomu, že v rámci tohoto transferu byla dodržena výše zmíněná pravidla. Vlak měl celkem 30 osobních vagonů. Novinkou bylo to, že nebyly k dispozici nákladní vagony pro nábytek a další majetek, který si podle směrnic mohli antifašisté vzít s sebou. Povoleny byly pouze osobní zavazadla, která byla naložena do vagonu společně s osobami „Každý si může vzíti pouze tolik zavazadel, kolik vagon i s osobami pojme.“692

27. října opustil Trutnov další transport s antifašisty. Podle archivních pramenů měl být transport složen z antifašistů- železničářů. Nakládání proběhlo v železniční stanici Trutnov. Nakládání svršků proběhlo společně s celním odbavením 25. – 26. října 1946. Poté byly naloženy osoby s ručními zavazadly. Během nakládání nebyly žádné problémy. Vlak opustil trutnovské nádraží 27. října v 16 hodin a 26 minut. Celkem bylo odsunuto 161 osob (57 rodin).693

Celkem Počet rodin Mužů Žen Dětí do 6ti let 161 57 59 81 21 Antifašistický transport 27. . 46

690 VÚA – VHA, f. SD, kart. 218, inv. č. 763-764. 691 Vyloučit nelze ani to, že byli antifašisté zařazeni do řádného transportu. Eva Velhartická uvádí, že mohli být antifašisté zařazeni do 8 vagónů. VE HARTICKÁ, Eva. Odsun Němců z Trutnovska v letech 45 - 1948. Praha, 2007. Bakalářská práce. Fakulta Humanitních Studií Karlovy Univerzity v Praze, s. 64. 692 VÚA – VHA, f. SD, kart. 221, inv. č. 772-773, sign. 50/16, 17. 693 Konečný počet Němců zařazených do transportu byl nižší, než předpokládal plán, který dostal styčný důstojník v Trutnově od velitele ZSONU na konci září. V něm bylo uvedeno, že má být vypraven transport čítající 58 rodin (celkem 174 osob). Odjezd byl stanoven předběžně na říjen nebo listopad. K transportu se měli ve Frýdlantu připojit další antifašisté (25 rodin, 74 osob). 186

Poslední dobrovolné vysídlení Němců do Německa se uskutečnilo 19. listopadu, kdy bylo odsunuto do Německa 290 osob (98 rodin). Nakládání započalo 17. 11. 1946 kontinuálně v několika stanicích Žacléř (2 vagony), Královec (3 vagony), Kalná Voda (9 vagónů) a v Trutnově (10 vagónů). Druhý den proběhlo naložení už jenom ve stanici Královec (1 vagón), Kalná Voda (9 vagónů) a v Trutnově (10 vagónů). Dne 19. listopadu byly naloženy osoby, které prošly celní prohlídkou. V 8 hod. 55 min. vlak opustil stanici v Trutnově.694

Celkem Počet rodin Mužů Žen Dětí do 6ti let 290 98 106 159 25 Antifašistický transport 19. 11. 1946.

Otazník visí nad transportem č. 5277, který měl být vypraven z Trutnova a do kterého bylo zařazeno 8 antifašistů. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se nabízí, že bylo vypraveno několik vagónů, které se připojily během cesty k jinému transportu.695

15.3 Vyhodnocení organizovaného odsunu

Souhrnná čísla o počtu odsunutých osob z Československa během roku 1946 nejsou jednotná. Podle odhadů bylo z Československa vysídleno do konce roku 1946 2 232 541 Němců.696 Do americké okupační zóny směřovalo přibližně 1 446 059 Němců, do sovětské 786 482 osob.697 Orientační statistiku máme i u antifašistů. Celkem opustilo republiku 96 116 antifašistů, z toho do americké zóny 53 127 a do sovětské 42 989.698

Shrňme si odsunová čísla i pro politický okres Trutnov. Celkem bylo vypraveno ze sběrného střediska 24 normálních odsunů a 7 antifašistických transportů. Celkem se jednalo o 31 258 osob (podle transportlistů).699 Z nichž bylo asi 2 313 antifašistů. Z transportlistů máme informace o 30 142 osobách zařazených do vlakových transportů.700 Z těchto údajů můžeme vyvodit některé zajímavé informace o věkové struktuře odsunutých Němců, nebo nejvíce „vysídlených“ lokalitách celého regionu.

694 Z hlášení není patrné, zda byl vlak složen v železniční stanici Trutnov nebo v nejbližší stanici, kde se připojila druhá část, jedoucí ze směru Královec. 695 Přehled odsunutých vypracovaný styčným důstojníkem. VÚA – VHA, f. SD, kart. 217, inv. č. 762, sign. 50/6. 696 STANĚK, Tomáš. ředpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa, s. 76. 697 Do statistiky jsou započítány i osoby, které před zahájením organizovaného odsunu opustily republiku nebo mimo jeho průběh. 698 Tamtéž, s. 77. 699 Styčný důstojník uvádí v přehledu pro náčelníka štábu, že bylo z trutnovského okresu odsunuto 32 237 osob. VÚA – VHA, f. SD, kart. 218, inv. č. 763-764. 700 S výjimkou jediného antifašistického transportu nám chybí jmenné údaje odsunutých antifašistů. 187

Časové období Muži Ženy Celkem Leden-květen 3 147 (37 %) 5 331 (63 %) 8 480 US pásmo 3 147 5 331 SSSR pásmo 0 0 Červen-listopad 7 851 (cca 38 %) 12 599 (cca 62 %) 20 475 US pásmo 1 320 2 036 3 361 (16 %) SSSR pásmo 6 531 10 563 17 114 (84 %) Celkem 10 998 17 930 28 955 Statistika odsunutých osob podle pohlaví.701

Z níže uvedené tabulky můžeme vidět, že nejvíce Němců bylo vystěhováno z Trutnova. Pokud bychom toto číslo porovnali s počtem obyvatel s německou národností v r. 1930, tak byla odsunuta v roce 1946 zhruba jedna třetina obyvatel.702 Z celkového počtu všech odsunutých Němců v roce 1946 jich 14 % pocházelo z Trutnova.

Místo Počet % z celkového počtu odsunutých703 Trutnov 3.928 14 % Hořejší Staré Město 1.334 5 % Poříčí 1086 4 % Mladé Buky 1.030 4 % Žacléř 662 2 % Seznam obcí, ze kterých bylo odsunuto nejvíce osob.

Sledujme i rozdělení odsunutých podle jednotlivých soudních okresů. Nejvíce se odsunová akce dotkla obcí v soudním okrese Trutnov, kde bylo vysídleno celkem 19 725 osob německé národnosti. Na druhém místě je s. o. Maršov, kde se vystěhování dotklo 5 859 Němců. Ze soudního okresu Žacléř bylo odsunuto 2 827 osob. Nejméně se dotkla odsunová akce Úpicka, kde bylo vysídleno 196 osob. Na takto nízkém počtu odsunutých Němců se výrazně podílel jejich nízký počet ještě před válkou a fakt, že většina Němců byla už v roce 1945 přestěhována do vnitrozemí na práce, odkud se jen zřídka vraceli za účelem odsunu.

U většiny transportů máme přehled o cílové zastávce odsunového transportu, resp. město kam směřoval, a počtu Němců, kteří na určené místo dorazili. Nejvíce Němců bylo odsunuto do rovinatých oblastí dnešní spolkové republiky Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko). Druhým cílem, kam směřovalo početně nejvíce trutnovských Němců, byla oblast Bavorska.

701 Údaje o počtu osob podle pohlaví jsou vytěženy z transportlistů. Výsledná čísla budou o několik desítek vyšší, procentuální rozdělení se však nebude výrazně měnit. Souhrnné počty vychází z oficiálních přehledů. Do přehledů nejsou započítány antifašistické transporty. 702 Jedná se spíše o ilustrativní přehled. Není možné předpokládat, že všichni zachycení Němci v roce 1930, žili v tomto městě i po více jak 15 letech. Do výsledku se jistě promítl i demografický úbytek obyvatel způsobený druhou světovou válkou. 703 Zaokrouhleno na jednotky. 188

Cílová oblast Počet Němců Meklenbursko-Přední Pomořansko 8.528 Bavorsko 8.348 Sasko-Anhaltsko 3.616 Durynsko 3.592 Hesensko 2.400 Cílové oblasti odsunu v r. 1946.

Zhodnotit odsunovou akce musíme i po stránce průběhu jednotlivých odsunů a závad, které se v průběhu celého roku vyskytovaly. Z hlášení o průběhu odsunových transportů je patrné, že lokální orgány měly velmi dobrý přehled o potížích, které se vyskytovaly v průběhu celé akce. Většinou vznikaly komplikace při spolupráci jednotlivých složek státního aparátu, nebo při samovolným výkladu směrnic, případně jejich nedodržování.

Podívejme se na několik nejčastějších problémů, s kterými se vysídlovací orgány během celého roku 1946 potýkaly. Nejčastěji byly komplikace způsobeny nedodržením vydaných směrnic. Situaci opakovaně stěžovaly úpravy platných směrnic. Nejvíce závad se týkalo vybavení Němců finanční hotovostí a nedodržení povolené váhy zavazadel. Značné obtíže plynuly i z nedostatečné koordinace všech zúčastněných orgánů.

Většina výše nastíněných problémů provázela první odsuny z Trutnovska. S odstupem to můžeme hodnotit jako „dětské nemoci“ odsunové akce. Druhý odsunový transport (3. 3. 1946) nebyl styčným důstojníkem americké armády přijat k další dopravě, protože žádná z osob neměla stanovené množství peněz (tehdy 1 000 RM). Situace byla nakonec vyřešena tím, že velitel odsuvného střediska (v Domažlicích) dodal potřebné peníze. Tento problém se opakoval i v srpnu.

Z dostupných písemných pramenů vyplývá, že zpočátku nebyly dodržovány směrnice ustanovující maximální povolenou váhu zavazadla. První dva transporty z Kalné Vody s nejvyšší pravděpodobností nedodržely tyto předpisy. To konstatoval i styčný důstojník Špelina „Blahovolným povolováním větší váhy zavazadla, se každým transportem zavazadla zvětšují, takže to již působí velké nesnáze při umísťování ve vagonech. Bylo by nutno, aby byla stanovena přesná maximální váha zavazadla pro osobu, která nesmí býti překročena.“ 704 Styčný důstojník v podstatě otevřeně přiznal, že nejsou dodržovány platné směrnice. Tento jev můžeme zdůvodnit častými úpravami odsunových směrnic a pomalým informováním všech podřízených složek.

704 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 134, inv. č. 1961. 189

Potíže se objevili i při dodávkách potravin pro odsun. V prvním březnovém transportu nebyla dodána dušená zelenina (28 kg) a chleba o váze 250 kg. 31. července nebylo do transportu dodáno žádné mléko pro děti do 6 let. Transporty provázely i technické potíže. Vozu pro vojenský doprovod se při IX. transportu zavařila ložiska a musel být ve stanici Nymburk vyměněn. Pro druhý transport z Kalné Vody nebylo dodáno osvětlení do vagónů a topná tělesa ve vagonech byla povolená. V červenci se průběh transportu zpozdil o 50 minut, protože bylo nutné v Chomutově opravit lokomotivu. Z archivních dokumentů je možné zdokumentovat množství potravin, kterými byly jednotlivé transporty vybaveny. K dispozici máme zprávu o dodávce potravin pro první transporty, které orazítkovala správa sběrného střediska Mladé Buky. Do druhého odsunu (1. 3. 1946) bylo dodáno pouze 1 200 kg brambor a 90 kg chleba. Další transport (17. 3.) byl vybaven 113 litry plnotučného mléka, 1 800 kg chleba a 1 200 kg brambor. Další transporty již měly podle dostupných informací splňovat všechny požadavky na množství potravin.

Velmi překvapivé je, že při odsunech do sovětské zóny byl do vlaku dodáván i tvrdý alkohol. 31. července 1946 byly na seznamu nakoupených věcí pro odsun Němců třeba čtyři lahve meruňkovice. 17. července to byly třeba 2 litry rumu a 2 lahve likéru sladkého. Dnes se můžeme jenom domnívat, jakým způsobem byl tvrdý alkohol využíván. Zprávy o průběhu odsunu v roce 1945 nám napovídají, že mohl být využíván k uplacení sovětských vojáků při převzetí transportu na hranicích. Tomu nasvědčuje i to, že v případě transportů do americké zóny nemáme žádné informace o tom, že by byl podobně dodáván do vlaku alkohol.

V několika případech bylo nutné lékařsky ošetřit Němce během jízdy. Při přejímání XV. transportu byla ve stanici Bad Schandau dočasně vyřazena z odsunu jedna žena „pro silnou srdeční chorobu, s poukazem, že brzy zemře.“705 Po příjezdu XIX. transportu do Děčína zemřela přirozenou smrtí Anna Netter z ampertic. „Po ohledání voj. lékařem byla vyložena a odvezena do Děčína.“706 Během XVII. transportu musel být ošetřen jeden nemocný muž „a byla mu dána protizáškrtová injekce, ačkoliv nebyla stanovena jasná diagnosa. Týž pokračoval v další jízdě.“707

Tragickou kapitolou odsunové akce je nehoda VIII. transportu, který se v železniční stanici Kynšperk nad Ohří (kraj Karlovy Vary) srazil s nákladním vlakem. Velitel transportu Alois Urban popsal celý incident takto: „Dne . ve 4. 6 hodin nastala před stanicí Kynšperk srážka nákladního vlaku, který posunoval, s našim transportem. ři této příležitosti bylo 6 osob německé národnosti a to 3. muži, žena a 2 děti zabiti, osob něm. a jeden vojín vážněji zraněno.“708 Zabité osoby byly pohřbeny na hřbitově

705 Tamtéž. 706 Tamtéž. 707 Tamtéž. 708 VÚA – VHA, f. SD, kart. 221, inv. č. 772-773, sign. 50/16-17. 190 v Kynšperku nad Ohří. Zranění byli převezeni do nemocnice v Chebu. Podle hlášení velitele transportu se měl statečně zachovat jeden z vojín, který „při srážce samotné skočil s budky dolů, a přes to, že byl zraněn, vypálil dávku ze samopalu na poplach.“709 Další podrobnosti o nehodě poskytl Horst Siegel, který nalezl informace z tohoto dne v pozůstalosti svého otce. „Náš vlak srazil se s nákladním vlakem. Vagony č. 4, 5 a 6 zvrhnuly se, na vagonech č. 3 a 7 byly promáčknuty celnice.“710 Ve vzpomínkách je však uvedena jiná bilance mrtvých. Podle Josefa Siegela zemřelo 7 osob, 2 lidé byli těžce zraněni a dalších 18 utrpělo lehké zranění. Jeden z mrtvých měl být Alois uschtinetz ze Žacléře, další pocházeli pravděpodobně z Poříčí u Trutnova.711

Organizovaný odsun po celý rok doprovázela akce dobrovolného odchod německého obyvatelstva z Československa. Za pomocí jmenných seznamů s cílem jejich cesty můžeme částečně zrekonstruovat průběh odchodu některých Němců. Všichni cestovali na základě příslušných povolení automobilem nebo vlakem na své náklady. Všechny osoby jsou uvedeny v seznamech odsunutých do sběrného střediska v Liberci. Nejvíce Němců směřovalo do města Furt im Walde (84), dále do Vídně (49), Mnichova (26), Mieschbachu (26) a Regensburgu (26). Nejvíce osob pocházelo z Trutnova (209) a z Poříčí (44).

Datum (měsíc) Počet Květen 18 Červen 34 Červenec 17 Srpen 156 Září 32 Říjen 60 Listopad 21 Prosinec 4 Celkem 342 Vysídlení na tzv. permit v r. 1946.

709 Tamtéž. 710 Odsun. Seznamy transportovaných osob z okresu Trutnov rok 45 - 1949 [CD]. Trutnov Státní okresní archiv Trutnov, 2013, s. 1472. 711 Tamtéž. 191

16. Německé obyvatelstvo na Trutnovsku v letech 1947-1948

16.1 Situace Němců po ukončení tzv. organizovaného odsunu

Ještě předtím, než se přesuneme do roku 1947, musíme se krátce zastavit v prosinci 1946, kdy byl již oficiální odsun do Německa zastaven, prozatím stále s vidinou toho, že na jaře opět zůstane. Zajímat nás bude zejména počet a struktura obyvatel německé národnosti, kteří v regionu Trutnovska z různých důvodů zůstali. Koncem listopadu vypracoval styčný důstojník u OOÚ Trutnov statistiku obyvatel na Trutnovsku. S její pomocí můžeme zrekonstruovat složení obyvatel politického okresu Trutnov.

Počet Němců S Vyňatých Polit. Specialisté- Příslušní prozatímním Židovskéh K 1. I. k 1. XI. z odsunu okres legitimovaní ci rodiny osvědčením o původu 1946 1946 cestou milosti „B“ Trutnov 35.359 8.834 1.713 3.089 144 10 59

Počet čs. národnosti Povolen odklad Smíšená Přírůstek- Antifašistů 1. XI. odsunu manželství 1. I. 1946 úbytek 1946

73 2.157 284712 36.380 44.144 + 7.764

Počet Počet Němců ve smíšeném manželství Zbytek Němců Z toho zůstane Němců k 1. k evakuaci specialistů Manžel Němec713 Manželka Němka XI. 1946 8.834 1.305 4.802 284 - řehled o počtu Němců k 1. 11. 1946 v politickém okrese Trutnov.

Všechny uvedené informace jsou platné k 1. 11. 1946. Překvapivý je už první údaj, který uvádí, že k 1. lednu 1946 bylo na Trutnovsku 35 359 osob německé národnosti. V porovnání s celkovým počtem obyvatelstva na Trutnovsko představovali Němci stále relativně početnou skupinu obyvatel politického okresu (20 %). Počet osob s německou národností v dalších letech i nadále klesal. V prosinci r. 1948 žilo v polit. okrese Trutnov 5 030 Němců.714

712 Z toho 112 rodin (307 osob) žilo v městě Trutnov. Stav k 18. 6. 1947. VÚA-VHA Praha, Styční důstojníci MNO 1945-1950, kart. 218, inv. č. 763, sign. 50/7. 713 Zde se nachází pravděpodobně chyba autora přehledu. Tento údaj byl přesto převzat. 714 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 192

Početnou skupinou Němců, kteří v regionu zůstali, byli antifašisté. Ačkoliv z dokumentu není zcela jasné, zda jsou do čísla započítáni i rodinní příslušníci. Ve přehledu z dubna 1948 je uvedeno, že na Trutnovsku bylo pouze 45 antifašistů! Za této situace to znamená, že bylo zrušeno 97 % antifašistických legitimací. Styčný důstojník k této informací dodává „Všechny ostatní antifašistické legitimace byly zrušeny a Němci nasazeni do práce.“715

Na Trutnovsku dále zůstalo 1 713 specialistů, kteří vlastnili příslušnou legitimaci. S nimi zde bylo „nuceno“ zůstat i 3 089 rodinných příslušníků. Všimněme si toho, že všichni uvedení specialisti měli i nadále zůstat v regionu. V přehledu z první poloviny r. 1948 jest složení specialistů následující 1 009 osob zaměstnáno u Východočeských uhelných dolů, 1 203 (i s rodin. příslušníky) zaměstnáno u České lnářské společnosti. Údaje z prosince roku 1948 hovoří o tom, že „kolem 4 Němců je zaměstnáno v dolech Žacléř, Radvanice a Svatoňovice jako specialisté i nespecialisté v Texlenu v Trutnově“716.

Posledním údajem, který nás bude zajímat, je počet Němců ve smíšeném manželství. Velmi překvapující je informace, že na Trutnovsku zůstalo 284 Němců (mužů) ve smíšeném manželství, ale ani jedna žena německé národnosti, která by byla vdaná za Čecha. Přitom se v dalších písemných pramenech styčného důstojníka upozorňuje na to, že v regionu zůstává ještě velké procento Čechů ve smíšeném manželství, kteří pracují ve veřejných funkcích, ačkoliv z pohledu státní politiky by měli být považováni za nespolehlivé. Dokonce bylo uvažováno nad tím, že by měl proběhnout odsun těchto osob do vnitrozemí. Za těchto okolností můžeme pracovat s verzí, že uvedené číslo mohlo být špatně zapsáno, resp. připsáno k mužům ve smíšeném manželství. Z celkového počtu všech Němců bylo k odsunu určeno 1 305 osob.717

Porovnejme tyto počty s dalšími regiony, které spadaly pod OOÚ Trutnov (např. Dvůr Králové, Vrchlabí, Broumov). Ze všech sledovaných region bylo k prvnímu listopadu 1946 evidováno nejvíce Němců na Trutnovsku (8 834). Na Broumovsku zůstalo 3 350 Němců, Vrchlabsku 1 953 a nejméně na Královedvorsku (518). Podobný poměr je u počtů specialistů, kteří zůstali v jednotlivých oblastech po ukončení řádného odsunu. Nejvíce jich bylo evidováno na Trutnovsku (1 713), s velkým odstupem následovalo Broumovsko (451), Vrchlabsko (198) a nejméně německých specialistů zůstalo v politickém okrese Dvůr Králové nad abem, kde jich bylo napočítáno 40. Tomáš Staněk uvádí, že počátkem roku 1947 žilo v českých zemích celkem asi 216 545 Němců.718 V Čechách bydlelo asi 84 % Němců v pohraničí.

715 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 716 Tamtéž. 717 Počítat můžeme s tím, že část z těchto osob bylo 16. 11. 1946 odsunuto z Československa. V tomto případě by zůstalo k vysídlení 345 osob. 718 STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa, 1945-1947. Praha Naše vojsko, 1991, s. 242; DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun 47- 53 závěrečná fáze "očisty pohraničí" v politických a společenských souvislostech poválečného Československa. Brno Matice moravská, 2012, s. 55. 193

Vysídlením německého obyvatelstva došlo v některých lokalitách k výraznému snížení žijícího obyvatelstva. V Černé Vodě bylo koncem roku 1947 obydleno 43 domů, z původních 57. Žilo zde 234 obyvatel, z nichž 145 bylo německé národnosti (62 %). Obdobná situace byla ve vedlejším Královci, ve kterém bylo obydleno 112 domů, z původního počtu 157. Celkem žilo v Královci 485 obyvatel (94 Němců). V osadě Vrchov, která patřila k Bernarticím, žilo 61 Němců, kteří představovali 57 % v obci aktuálně žijícího obyvatelstva. Nejvíce opuštěných domů v této oblasti se nacházelo v Bečkově s osadou Rybníček, kde bylo obydleno 27 domů z původního počtu 99. Celou obec vlastnilo Horské pastevecké družstvo pro zemědělce okresu Chrudim. V samotném Bečkově mělo žít koncem roku 1947 80 obyvatel- 11 české národnosti, 63 Němců a 6 Rumunů. Vysoká koncentrace německého obyvatelstva v Žacléřském výběžku, které zde zůstalo po skončení soustavného odsunu, je důsledkem nedostatku pracovní síly na tamních dolech. „Ve všech těchto obcích jsou Němci zaměstnáni v hornictví v uhelných dolech v Žacléři a příslušníci rodin, zvláště ženy jsou zaměstnáni v textilu.“719 Okresní národní výbor se snažil podporovat české osídlení celé oblasti, což se však z důvodu malého zájmu českých obyvatel nedařilo. Proto byli do oblasti posílání reemigranti.

Název obce Počet obyvatel Němci % ze všech obyvatel Královec 485 84 17 % Černá Voda 234 145 62 % Vrchov (Žacléř) 107 61 57 % Bečkov 80 63 79 % rocentuálně nejvyšší zastoupení Němců v obcích na Trutnovsku.

Celkový počet osob německé národnosti v Úpici činil 64 osob. Z nichž 11 osob vlastnilo legitimaci specialistů (dále 16 rodinných příslušníků) a 6 osob mělo prozatímní osvědčení o československém státním občanství. 27 osob žilo ve smíšeném manželství. Cestou milosti byly z odsunu vyňaty 3 osoby. Jediným Němcem, který byl určen k odsunu, byl Oskar Seifert, jenž byl ve vazbě okresního soudu v Úpici, kde čekal k přelíčení u Mimořádného lidového soudu.

Během roku 1947 byla postupně zrušena nejtíživější restrikční opatření vůči Němcům. Zmiňme například volné vyplácení mezd bez povinného vázání částek nad 2 000 Kčs. Značnou úlevou bylo zrušení zvláštního způsobu zásobování Němců. Z odvádění 20% srážek byly v průběhu roku 1947 vyjmuty některé skupiny Němců. Přestože byly zrušeny nejpalčivější omezení, i nadále nemohli Němci využívat politických práv. Jakékoliv záruky spojené s menšinovými právy byly striktně vyloučeny. Od toho se odvíjelo i nadále téměř nulové zapojení Němců do veřejného života. Určité výjimky panovaly u osob ve smíšeném manželství, což bylo dáno spíše benevolencí nadřízených správních orgánů. I nadále však

719 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 194 zůstaly nezměněny některé všeobecné postupy vůči německému obyvatelstvu. Ačkoliv se částečně akceptovalo vzdělávání německých dětí v českých školách, i nadále bylo jejich přijetí na střední školy komplikované. Beze změny bylo zakazováno užívání němčiny na veřejnosti a při styku s úřady.

Paralelně s aplikováním některých úlev, vztahujících se na německé obyvatelstvo, byla provedena revize vydaných osvědčení a ochranných legitimací. V rámci toho bylo nutné provést inventuru stavu německého obyvatelstva v jednotlivých obcích s důrazem na přesné zjištění počtu Němců, kteří mají být odsunuti. Na základě oběžníku MV z 23. ledna 1947 bylo nařízeno vypracovat seznamy Němců určených k dalšímu odsunu. V této době se počítalo, že by mohl být opět nastartován odsun do americké zóny již v dubnu téhož roku. Revize specialistů však neprobíhala bez komplikací. Proti snížení počtu „nepostradatelných“ Němců opakovaně protestovaly některé průmyslové podniky.

16.2 „Dodatečný odsun“ z Československa

istopadové přerušení odsunu bylo ve své době chápáno jako dočasné, než na jaře příštího roku umožní americká a ruská okupační správa další příchod Němců z Československa. V tomto smyslu informoval podřízené správní orgány oběžník MV z 20. prosince 1946. Během zimní odsunové pauzy měl být i výrazně snížen počet sběrných středisek pro odsun. „Vše zkrátka směřovalo k tomu, aby se v případě obnovení odsunu celá mašinérie rozběhla přesně tam, kde byla dočasně zastavena, bez nutnosti opakovat některé přípravy.“720

Na základě dohody o přerušení odsunu se měli zástupci Československa a americké okupační správy sejít v únoru v Praze, kde by projednali všechny důležité záležitosti spojené s obnovením hromadného odsunu v roce 1947. Zástupci americké okupační správy však nakonec do Prahy nepřijeli. Tento incident předznamenal další pokusy československých orgánů vyjednat obnovení odsunu s americkou stranou. Na váznoucích jednáních s Američany se nejvíce podepsalo stupňující se napětí mezi USA a SSSR. Zároveň se odvolávali na špatnou životní situaci ve své zóně. Situace se dostala až do bodu, kdy americký diplomat doporučil, aby Československo rezignovalo na obnovení odsunu a pokusilo se asimilovat zbývající německé obyvatelstvo. Špatné výsledky při jednání s Američany se snažili zástupci Československa zlepšit vyjednáváním se Sověty o možnostech odsunu do jejich zóny v Německu.

16.2.1 Dodatečný odsun v r. 1947

Přestože byl odsun německého obyvatelstva oficiálně pozastaven na podzim roku 1946, byl prováděn bez výraznější přestávky dílčí odsun Němců až do dubna 1947. Tyto odsuny byly umožněny na základně

720 DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun, s. 57. 195 speciálních dohod s americkou a sovětskou okupační správou. Do sovětské části Německa byli přijímáni blízcí příbuzní již odsunutých osob a rovněž někteří říšští Němci. Taktéž i do americké okupační zóny byli přijímáni Němci, jejichž rodinní příslušníci byli dříve odsunuti.721 Dále museli žadatelé o dodatečný odsun předložit potvrzení od čs. úřadů, že jejich rodinní příbuzní byli opravdu vysídleni. Pro transporty platily stejné předpisy jako v případě tzv. normálních transportů v roce 1946. Z odsunu byli i nadále vyjmuti specialisté s ochrannými legitimacemi (včetně příslušníků rodiny), antifašisté, osoby českého původu, příslušníci národnostně smíšených manželství, Němci s prozatímním osvědčením o čs. státním občanství, Němci „židovského původu“ a osoby vyjmuté z odsunu formou milosti.

Většinou se jednotlivé transporty omezily na tzv. slučování rodin.722 Ve zprávě o činnosti rady ONV Trutnov je uvedeno, že bylo „za účelem sloučení rodin v měsíci červenci, srpnu a září odsunuto 32 osob. Další transport v počtu 85 osob je připraven a bude vypraven na pokyn min. vnitra.“723. Všechny transporty byly vypraveny z odsunového střediska v Mladých Bukách a směřovaly do oblastních středisek iberec, Domažlice a ešany. Zde byli poté všichni Němci zařazeni do hromadných transportů do Německa.

Muži Ženy Děti do 6 let Děti do 14 let Kam Kdy Celkem 15 12 2 1 ešany 7. 12. 1946 30 5 6 1 2 ešany 13. 12. 1946 14 8 16 - - Trnovany 10. 2. 1947 21 3 6 1 1 Domažlice 3. 3. 1947 11 - 1 - - Trnovany 26. 3. 1947 1 7 7 1 2 ešany 31. 3. 1947 17 - 2 - - Liberec 3. 4. 1947 2 Celkem 96 Seznam odsunutých Němců po 6. . 46.

V únoru r. 1947 byly do nemocničního střediska v Trnovanech přesunuty téměř výhradně přestárlé a nemocné osoby. Přípravy k transportu nemocných a přestárlých byly učiněny už v prosinci r. 1946, kdy ONV Trutnov informoval MNV Trutnov, Maršov IV, Úpice a Žacléř, že bude možné tyto osoby odsunout na základě sdělení ministerstva zdravotnictví. Všechny vybrané osoby měly být neprodleně dopraveny do sběrného střediska v Mladých Bukách. Počítalo se, že budou do odsunu zařazeny i osoby, které byly

721 V případě dodatečného odsunu do americké zóny museli Němci prokázat, že jsou v Německu očekáváni. Tato pojistka sloužila k tomu, aby nepřibýval počet příchozích obyvatel, kteří nemají v Německu žádné životní zázemí. Pokud by k tomu došlo, musela by se o ně postarat okupační správa, což bylo vnímáno jako zbytečná přítěž. 722 Americký vojenská správa přijímala od listopadu 1946 osoby v rámci akce slučování rodin. Většinou přijali týdně 30-50 osob. 723 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1823, inv. č. 1602. Uvedený přehled je platný k prosinci 1947. 196 současně léčeny v nemocnicích. „ řipomínám, že budou přijímány pouze osoby nemocné a přestárlé bez rodinných příslušníků /vyjma nezletilých dětí/. Vzhledem k poslední možnosti, jak odsunout osoby vesměs neproduktivní, ukládám všem MNV, aby neprodleně zařídily vše, potřebné a příslušné osoby ihned dopravily do Sběrného střediska v Mladých Bukách, odkud bude proveden dílčí transport nejpozději 27. 2. 46.“724 Z neznámých důvodů bylo vypravení vlaku odloženo na únor.

Komplikace se vyskytly pouze u transportu do sběrného střediska v Domažlicích v dubnu. Americký styčný důstojník odmítl převzít osoby, protože nevyhovovaly nově vydanému výnosu MV z 31. 12. 1946 č. j. B-300/24003, kterým se měl nově řídit odsun do amerického pásma

„Z těchto 4 osob nebyly amer. styčným důstojníkem převzaty tři proto, že plně nevyhovovaly ustanovení výše uvedeného oběžníku, a byl jsem nucen vzíti je zpět do střediska. ředávání těchto lidí byl jsem osobně přítomen a na základě získané zkušenosti doporučuji, aby při jarním zahájení odsunu byla transportům do americ. okup. pásma věnována úzkostlivá péče, jak pokud se týká vybavení, tak zachování rod. celků.“725 Ze zprávy se mimo jiné dozvídáme, že v březnu roku 1947 se stále počítalo s tím, že může brzy začít, resp. být obnoven, masový odsun Němců do Německa. Nepřevzetí tří osob americkým styčným důstojníkem výrazně komplikovalo situaci veliteli sběrného střediska v Mladých Bukách, protože středisko bylo v likvidaci, proto bylo nutné se všech internovaných osob co nejdříve zbavit. V polovině března 1947 se nacházelo ve středisko 12 osob (4 muži a 8 žen).

Ve fondu Styční důstojníci, který je uložený ve vojenském archivu, se nám dochovala velmi zajímavá zpráva, která je datována 30. června 1947. Nalezneme v ní stručný číselný přehled „vysídlovací akce býv. něm. soc. –dem.“726 Podle této zprávy mělo být vysídleno z okresu Trutnov 901 rodin (2 515 osob). Z nichž byl 405 rodin (1 083 osob)) vedeno jako „odborníci“ (specialisté). K této statistice je ještě připojena situace v okresu Hostinné, kde bylo vysídleno 223 rodin (693 osob). Pod dokumentem je pravděpodobně podepsán „Dr. Mühlberger“. Více informací nám však tento dokument nesděluje. Není tedy jasné, zda se jednalo o statistiku vysídlených soc. demokratů v roce 1946. 727 Vše ale pravděpodobně nasvědčuje tomu, že se možná jedná o statistiku připravovaného vysídlení německých sociálních demokratů do Německa. Další dochovaný dokument sice představuje statistiku pro okres Broumov, ale v něm se již operuje s konkrétnějšími údaji. Datum vypracování dokumentu je 18. června 1947. Z broumovského okresu mělo být vystěhováno 1 010 rodin. Dále je zde uveden velmi zajímavý přehled rozdělení transportu do 3 fází I. transport měl být vypraven 30. června 1947 (5 rodin, 21 osob).

724 SOkA Trutnov, f. MěNV Úpice, kart. 26, inv. č. 769, ukl. č. 149. 725 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 145, inv. č. 1998. 726 VÚA – VHA, f. SD, kart. 218, inv. č. 763-764. 727 Dalo by se o tomto uvažovat pouze v případě, že by všichni antifašisté odsunutí v r. 1946 byli soc. demokraté. 197

Více informací nemáme k dispozici k této záležitosti. Přesto je nutné vzít v potaz, že místní orgány mohly podniknout přípravné práce pro vysídlení antifašistů i v roce 1947.

V zbylých měsících roku 1947 už z Trutnova neproběhl žádný vlakový transport. Místní orgány však očekávaly další odsunové vlnu, i když v menší intenzitě. Za tímto účelem probíhaly přípravy k dalšímu odsunu. V září oblastní zmocněnec pro odsun v Trutnově upozornil ONV Trutnov, že další odsun v rámci slučování rodin je možný výhradně s jeho předchozím souhlasem.728 Zároveň informoval ONV Trutnov, že ministerstvo vnitra nařídilo vyhotovit nové seznamy Němců „s uvedením jména a příjmení, dat. narození, posled. bydliště, jména a příjmení příbuzného v Německu a rodin. vztahu, bydliště příbuzného v Německu, americké pásmo a země, do níž má jíti (…) v poznámce pak budiž vyznačen doklad z Německo o souhlasu k přistěhování.“729. Tento seznam měl být vyhotoven do začátku října. Do seznamů měly být zařazeny výhradně osoby, které se do odsunové akce dobrovolně přihlásily. Zároveň měli být vyzváni všichni Němci, kteří neměli od okupačních úřadů vyřízené povolení k přistěhování, aby si ho co nejdříve opatřili.

Na konci prosince 1947 konstatoval styčný důstojník v Trutnově, že k odsunu v trutnovském okrese zbývá 5 841 osob. Nepochybně do tohoto čísla zahrnul i Němce z některých „chráněných kategorií“. Přiložena byla i statistika obcí, kde bylo příliš velké procento osob německé národnosti.

16.2.2 Dodatečný odsun v r. 1948

Dodatečný odsun Němců do německých okupačních zón pokračoval i v roce 1948. Na rozdíl od předchozího roku, máme k této fází vysídlení k dispozici více písemných dokumentů. Němci z trutnovského okresu byli zařazeni do 9 dodatečných transportů. Osm jich směřovalo do amerického pásma, jeden transport byl určen do sovětské okupační zóny.

První transport opustil Trutnov už v lednu r. 1948 (19. 1.). Vysídleno bylo 10 Němců do sběrného střediska v Domažlicích. Stejně jako u dalších transportů Němců se jednalo o menší skupinky osob, které byly nejprve přesunuty do oblastního sběrného střediska, v našem případě ešany, Domažlice, iberec nebo Cheb, kde pak byly zařazeny do regulérních transportů. Podobně jako v případě předchozího roku se jednalo tzv. dobrovolný odsun. Odsunované osoby si musely obstarat všechna povolení, která vyžadovala americká a sovětská správa v Německu. Odsunované osoby cestovaly společně se zástupcem ONV Trutnov. Nejčastěji je doprovázel referent národní bezpečnosti z ONV Trutnov. V pořadí druhý transport se uskutečnil v únoru 1948 (15. 2.). Na konci února byla provedena revize seznamu Němců určených k odsunu. ONV Trutnov zjistil, že 20 osob německé národnosti, které evidovalo za účelem

728 To nás mimo jiné vede k otázce, jakou roli hrál styčný důstojník v Trutnově v přechozích dodatečných odsunech. 729 SOkA Trutnov, kart. 136, inv. č. 1976. 198 dobrovolného odsunu, nebylo v jejich seznamech „Jest možné, že se jedná o horníky, jichž kartotéka není u zd. ONV či jiné specialisty zaměstnané mimo bydliště.“730 Totožné komplikace v seznamech zjistilo ONV v případě Malých Svatoňovic. Zde se jednalo pouze o jednu osobu, Alfreda Wildnera, který byl podle stanice SNB v Malých Svatoňovicích přemístěn do střediska zajatců v Tmavém dole. Okresní výbor dále zjistil nedostatky v seznamech Němců i v dalších obcích. Nejčastěji byly chyby způsobeny organizačními komplikacemi a tím, že dotyčné osoby byly vedeny jako specialisté.

O dalším odsunu informoval zástupce Okresního národního výboru Oblastní zmocněnec Ministerstva vnitra pro odsun (styčný důstojník) v Trutnově. Zástupcům ONV bylo sděleno, že „pro nejbližší transport dodatečného odsunu Němců do US pásma, který bude předán dne 31. 3. 1948, byla pro Vaši oblast přidělena kvota 10 osob“731. K informacím o plánu odsunu připojil zmocněnec pro odsun Němců upozornění, že je nutné věnovat maximální pozornost vybavení a odbavení odsunovaných osob, aby nedošlo k jejich vrácení. Pro tento transport měli zástupci ONV Trutnov vybrat přednostně osoby z roztržených manželství. Všichni Němci měli být dopraveni do sběrného střediska v Domažlicích nejpozději do 29. 3. 1948. Nad rámec uvedené kvóty měli být zařazeni do transportu dva antifašisté z Hostinného.

Obec Počet osob Cílová oblast Maršov IV 2 „Bavory“ Bernartice 1 Hesensko Žacléř 2 Württemberg Hořejší Staré Město 5 Severní Porýní-Vestfálsko očet osob zařazených do transportu (3 . 3. 1948) s cílovou stanicí.

Další dílčí odsun byl složen výhradně z antifašistů. Oblastní zmocněnec pro odsun informoval zástupce ONV Trutnov o tom, že 6 antifašistů z Trutnova je nutné předat v Domažlicích do 24. května.732 Němci si s sebou měli vzít zavazadla o váze 70 Kg a 500 říšských marek. Společně s trutnovskými Němci měli odjet i Němci z okresu Broumov. Ty podle instrukcí měl zástupce ONV Broumov dopravit do Trutnova na nádraží, kde je převezme zástupce ONV Trutnov a dopraví je do Domažlic.

Obec Počet Příbuzný v Německu Trutnov 2 manžel,otec Mladé Buky 1 matka Žacléř 3 matka, babička

730 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 136, inv. č. 1976. 731 Tamtéž. 732 Celkem se jednalo o 3 rodiny. 199

Antifašistický transport 26. května 48.

20. května 1948 upozornil Okresní národní výbor v Trutnově oblastní zmocněnec pro odsun v Trutnově, že na základě zprávy od Ministerstva vnitra může dojít v budoucnu k početnějším transportům. Z toho důvodu vyzval zástupce ONV, aby byla evidence Němců určených pro odsun neustále zpřesňována. Styčný důstojník vycházel z dosavadní praxe, kdy mělo podle jeho slov nastat mnoho změn v pohybu osob německé národnosti, které mu nebyly hlášeny. Výsledkem bylo, že některé osoby nemusely být po svém přestěhování vedeny v evidenci. Zároveň požádal o nové přezkoušení všech osob, které připadají v úvahu pro další odsun z Československa. Situaci zkomplikoval průběh rozpytlu do vnitrozemí, kdy byly dotyčné osoby vedeny v seznamu pro odsun, ale příslušný úřad po jejich přesunu nezaznamenal jejich aktuální adresu. Výsledkem bylo, že tyto Němce bylo velmi obtížné vyhledat.

Datum Cíl Počet 19. 1. Domažlice 10 15. 2. Domažlice 27 do 29. 3. Domažlice 10 23. 5. Domažlice 6 antifa 23. 6. Liberec - Domažlice 1 do 23. 8. Domažlice 3 antifa 25. 8. Liberec – Domažlice 1 23. 10. ešany 5 antifa 25. 11. Cheb 6 20. 12. Liberec ? Dodatečný odsun do Německa v r. 1948.

Koncem června podal styčný důstojník v Trutnově hlášení o průběhu odsunu v okresech spadajících pod oblastního zmocněnce pro odsun Němců v Trutnově. Vykázaný odsun měl být podle instrukcí v dokumentu uveden pro období r. 1947 – 30. 6. 1948. K relativně vysokému počtu osob se statusem „zbývá k odsunu“ dodává následující „ oměrné vysoké počty v rub. „k odsunu zbývá“ v okresech vnitrozemských (…) vznikly přesunem Němců z pohran. okresů do vnitrozemí.“733 Znovu se však rozchází s údaji o počtu Němců v okrese Trutnov, které jsou uváděny v literatuře.734 Rozchází se však i s údaji,

733 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 734 Stáněk ve své knize uvádí, že na Trutnovsku mělo žít v lednu r. 1947 6 398 Němců. STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa, 1945-1947. Praha Naše vojsko, 1991, s. 243. 200 vypracoval pro MNO přehled o počtu obyvatel v politickém okresu Trutnov. K 31. červenci 1948 mělo žít na Trutnovsku 5 493 osob německé národnosti.735

Počet Do pásma K odsunu Okres Rod. Rodin Jednotlivců SSSR US zbývá příslušníků Trutnov 124 350 38 - 388 7 250 řehled počtu vysídlených za období r. 47 - 30. 6. 1948.736

První srpnový transport byl určen do amerického pásma. Do sběrného střediska v Domažlicích byli Němci transportováni přes středisko v iberci. Do tohoto transportu byla určena pouze jedna osoba z okresu Trutnov, Marie Vogt z Trutnova. Ta se měla do 17. srpna dostavit do střediska v Liberci. S sebou si mohla vzít 70 kg zavazadlo, zásobu potravin na 4 dny. Další tři osoby z Trutnova byly zařazeny do transportu, který měl opustit Domažlice 25. 8. Celní odbavení si museli zařídit Němci sami, protože se, dle sdělení trutnovského zmocněnce pro odsun, jednalo o antifašisty.

Za měsíc září nemáme prozatím žádné informace o uskutečněném přesunu Němců za účelem jejich odsunu do Německa. První zprávy máme teprve o přesunu Němců 13. října, do kterého bylo určeno 5 antifašistů z Mladých Buků. Ti byli přesunuti do sběrného střediska v ešanech a následně transportováni do Německa. Předposlední odsun Němců v r. 1948 se uskutečnil v prosinci. Němečtí antifašisté v počtu 6 osob byli automobilem přesunuti pravděpodobně do oblastního střediska v Chebu, odkud byl vypraven odsunový vlak do Domažlic a do americké zóny.

Na konci listopadu zaslal ONV Trutnov všem podřízeným národním výborům zprávu, že je možné se dodatečně přihlásit do transportu Němců. Všechny osoby, které měly zájem o vystěhování a měly příbuzné v sovětském pásmu, se měly do 10. prosince hlásit u bezpečnostního referenta ONV Trutnov. O volnějším organizačním postupu svědčí i to, že Němcům stačil k odsun tzv. Zuzugsgenehmigung, nebo dopis případně jiný věrohodný doklad. Všechny osoby byly dopraveny do sběrného střediska v Liberci, odkud byl 20. prosince vypraven transport do Německa.

Stejně málo informací máme o dobrovolném odsunu Němců pomocí vedlejší odsunové cesty přes Aš. O tomto způsobu vystěhování Němců z Trutnovska nás informuje dochovaná komunikace ONV Trutnov se zmocněncem pro odsun v Karlových Varech. Odsunový zmocněnec se v srpnu dotázal, kolik Němců bylo odsunuto prostřednictvím této odsunové cesty. ONV Trutnov na základě tohoto dotazu sdělil, že tímto směrem mělo být odsunuto 181 osob, z nichž bylo 112 antifašistů. U všech osob se jednalo o sloučení

735 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 736 Tamtéž. 201 roztržených rodin. Ze strany zmocněnce pro odsun bylo zároveň upozorněno, že odsun prostřednictvím této cesty je od 8. 7. 1948 pozastaven.

Trutnovsko opustily v roce 1948 ještě dva specializované transporty. V prvním případě se jednalo o německé děti, které byly 12. března dopraveny do sběrného střediska Dvůr u Karlových Varů.

Jméno a příjmení Rok narození Bydliště Cíl Opitz Horst 1944 Žacléř Sasko Klose Hannelore 1941 Markoušovice Sasko Kohl Manfred 1942 Trutnov Sasko Bönsch Renate 1935 Bernartice Berlín Transport německých dětí 2. 3. 48.

Zároveň MV přistoupilo ke konečnému odsunu německých lékařů, kteří zůstali v Československu. Zařazením do odsunu bylo shledáno, že jejich další přítomnost v republice nebyla potřebná. Do odsunové akce německých lékařů bylo zařazeno i 8 lékařů z okresu Trutnov. Všichni Němci pro odsun byli soustředěni v Trutnově na nádraží 12. ledna v době mezi 14. - 15. hodinou. Souběžně byli na nádraží dodáni další lékaři z okresů Broumov, Vrchlabí, Jilemnice, Nová Paka a Dvůr Králové nad abem. Poté byl vypraven transport do střediska v ešanech.

Jméno a příjmení Rok narození Bydliště Poznámka Dr. Václav Tham 1896 Brusnice/ Bernartice Dr. Helmut Franěk 1913 Velká Úpa s rodinou Dr. Alfred Krause 1907 Pilníkov s rodinou Dr. Otomar Stierand 1909 Trutnov Dr. Otto Wagner 1911 Trutnov Dr. Hildegarda Geldnerová 1920 Trutnov s rodinou Dr. Holdík - - s rodinou Dr. Ambruž Worsch - - s rodinou Transport německých lékařů 2. . 48.

16.3 Přesun a rozptyl do vnitrozemí

Na základě nepříznivých jednání s americkou okupační správou bylo rozhodnuto poskytnout v současné době blokované Němce ministerstvu sociální péče pro práci v zemědělství. Tímto rozhodnutím byly sledovány hned dva důležité záměry. Přeřazením početné pracovní síly by se snížil nedostatek pracovních sil v zemědělství, zejména ve vnitrozemských okresech. Zároveň by byl výrazně snížen počet

202 německých obyvatel v pohraničních okresech. Například na Trutnovsku zůstávalo více jak 6 tisíc Němců. Během přesunu však mělo být přihlíženo k tomu, že odsun může v budoucnu přeci jen znovu začít, proto měla být dodržována pravidla, aby byly vždy přesouvány celé rodiny. Nepočítalo se už s tím, že by rodiny byly navráceny při odsunu zpět do původního bydliště, proto si měly vzít s sebou dostatek oblečení.

Zamýšlený masový přesun německých pracovních sil byl však konfrontován s velkým nedostatkem všech pracovních sil v pohraničních regionech. Oblastní zmocněnec pro Trutnovsko navrhoval, aby namísto „rozptylu“ Němců do vnitrozemí proběhl jejich přemístění v rámci své oblasti. K té záležitosti dále uvedl Poněvadž je to oblast tak různorodá, nedá se s nějakým přesunem do vnitrozemí absolutně počítat. ze je rozptýliti v trutnovské oblasti a ještě se nebude dostávati. Zmíněný počet se poněkud sníží o lesní dělníky na kůrovce /něco kolem 700 osob (…)/“737 Dále uvedl, že v regionu je nadále přibližně 4 000 antifašistů. Zmíněné počty se nevztahují pouze na politický okres Trutnov, ale do statistiky jsou pravděpodobně zahrnuti i Němci z okresu Vrchlabí a možná i Dvůr Králové nad abem. Výsledná praxe nakonec předpokládala, že přesun Němců do vnitrozemí bude probíhat jen tam, kde je vysoký přebytek pracovních sil. Počítalo se s tím, že musí být v prvé řadě pokryta pracovní potřeba v jednotlivých pohraničních okresech. „Z celého průběhu porady 12. května 1947 jasně vyplývalo, že přemístění části Němců do vnitrozemí bylo naplánováno jako dočasné opatření s cílem nenarušit přípravy na odsun těchto lidí za hranice.“738

Na základě vydaných oběžníků Ministerstva sociální péče, které celou akcí řídilo, byly vydány instrukce k chystanému „plánovitému pracovnímu přikázání Němců“. Odsun se vztahoval na celé rodiny, na rozdíl od přechozích dvou let, kdy byly často přemísťovány na práci pouze jednotlivci. Přemísťované rodiny si mohly vzít s sebou nábytek a domácí zvířata, pokud se na ně nevztahovala konfiskace. Akci koordinovaly okresní úřady práce za spolupráce s oblastními zmocněnci pro odsun (styční důstojníci). Přesun do vnitrozemí se měl vztahovat na osoby podléhající odsunu.

Systém přesunu Němců do vnitrozemí měl probíhat následovně. Okresní úřad práce v Trutnově obdrží příslušné seznamy Němců od trutnovského ONV. Ty poté předá Ministerstvu soc. péče do 7. června 1947. Min. soc. péče následně vydá příkaz k uvolnění příslušného počtu „hospodářských jednotek“ konkrétnímu vnitrozemskému okresu. Přesun obyvatel se měl konat tedy mezi jednotlivými okresy. Tento chystaný systém se už v samotném počátku potýkal s celou řadou potíží. Jak bylo zvykem,

737 ABS Kanice, f. E-6, kart. 46, inv. j. 15. 738 DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun 47-1953, s. 65. 203 vypracování seznamů Němců bylo neúměrně prodlužováno a tyto seznamy nezřídka obsahovaly chybné informace. Výjimkou nebylo, že se v seznam ocitli i specialisté nebo antifašisté.739

Důležitým mezníkem bylo rozhodnutí ze srpna r. 1947, kdy bylo oficiálně povoleno umísťování německé pracovní síly také v lesnictví a do důlních podniků. Možnost umístění Němců na doly narážela na nedostatečné ubytovací kapacity. Úřad ochrany práce v Trutnově zaslal na MV zprávu o možnostech přidělení Němců na práce v dolech. Přednosta úřadu informoval MV, že v trutnovského okresu nejsou žádní Němci, kteří by mohli být na základě vydaného oběžníku přesunuti do vnitrozemí na důlní práce. „ oznamenávám, že dle sdělení ONV v Trutnově /ref. Bareš/ osoby německé národnosti, které by přišly v úvahu pro přidělení na práce v dolech byly odsunuty do vnitrozemí na zemědělskou práci dle výnosu MV.“740 Teprve v září 1947 zaslal OÚOP Trutnov seznam určených pro odsun, kteří mohou být umístěni na práci v dolech. Seznam obsahoval celkem 14 jmen. V seznamech byly obsaženy ročníky narození 1902 – 1929. Ve třech případech se jednalo o zemědělské dělníky, jeden muž pracoval jako vozič uhlí.

30. srpna 1947 informovala OÚOP v Náchodě, že bylo získáno 5 Němců schopných práce v dolech. Všichni jmenovaní nastoupili od 1. září „dobrovolně“ na práci u Východočeských uhelných dolů v Radvanicích na dole Kateřina. Většinou se jednalo o německé obyvatele, kteří aktuálně žili nedaleko radvanických dolů (Radvanice, Paseky, Vernéřovice).741

Jedním z cílových vnitrozemských regionů, kam směřovaly transporty s Němci, byl okres Pardubice.742 První transport z okresu Trutnov sem dorazil 18. června 1947. Přivezl 41 osob z obce Mladé Buky a Bohuslavice. Věkové rozvrstvení bylo velmi různorodé. Jak Dvořák uvádí, zemědělec z vesnice Zminný (dnes část obce Dašice), převzal rodinu (4 ženy ve věku 19, 22, 25 a 53 let). Do transportu byl zařazen i manželský pár ve věku 59 a 60 let. Nejmladším členem transportu bylo roční dítě. Nejstarší byl 68 let starý muž.

Datum Známý počet Domovská obec Počet osob transportu muži ženy 19. 6. 1947 Mladé Buky, Bohuslavice 41 5 25 Transport . 6. 47 do vnitrozemí.

739 Srov. Tamtéž, s. 68. O tom, že by tato situace nastala i v Trutnově nemáme zatím žádné informace, ale zcela ji vyloučit nemůžeme. 740 NA, f. MV-NR I, sign. B 300, kart. 8068, inv. č. 4148. 741 Tamtéž. 742 Sondáž přesídlení Němců do tohoto vnitrozemského regionu zpracoval DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun, s. 104- 110. Z publikovaných informací vycházejme. Prameny k této tématice jsou uloženy v SOkA Pardubice, f. ONV Pardubice, kart. 63-64. 204

Děti Osoby Osoby Průměrný Poč. pracovních jednotek Počet prac. sil do 14 let 20-40 let 40-50 let věk 17 30 11 9 10 30,9 Transport . 6. 47 do vnitrozemí.

Překvapivě nemusely všechny průmyslové podniky oponovat probíhajícímu odsunu pracovních sil ze svého podniku. V září 1947 si stěžovali zástupci Krkonošských papíren (závod Svoboda nad Úpou) na nepatrný přesun německé pracovní síly z jejich podniku „Pokud byl zčásti proveden nepatrný odsun do vnitrozemí, chtěli bychom na tomto místě zdůrazniti, že tento odsun nepovažujeme za dobré a vhodné řešení, tím spíše, že byl proveden do okresů sousedících přímo s okresem trutnovským, kupř. do Dvora Králové a že část Němců se již 2. nebo 3. den vrátila do svých původních bydlišť.“743 Vedení podniku poté poprosilo bezpečnostní referát ONV Trutnov, aby všechny německé zaměstnance, o které již nemají zájem, přesunuli do jiného okresu natrvalo. Argumentovali to špatnou bytovou situací.

Souhrnné informace o přesunu Němců do vnitrozemí za celý rok 1947 podává „Zpráva o činnosti rady okresního národního výboru pro druhý pololetní okresní sjezd“, který se uskutečnil 7. prosince 47. V něm se mim o jiné uvádí, že „v červnu a červenci byl prováděn přesun Němců na zemědělské práce do vnitrozemí. řesunuto bylo 22 rodin, čítajících celkem 45 osob.“744 Citovaný dokument podává další velmi zajímavé informace o revizi antifašistických legitimací a počtu Němců v okrese.

„Odnětím antifašistických legitimací osobám, které nesplňují předepsané podmínky, uvolnilo se pro odsun resp. přesun do vnitrozemí 953 Němců. Zrušeno bylo celkem na 2.000 antifašistických legitimací, ale přes 50 % dotyčných osob vlastní legitimace specialistů. Celkový počet specialistů v našem okrese je 3.855 osob. K odsunu máme nyní 1.536 Němců (včetně býv. antifašistů). Jsou zaměstnáni v lesích a v zemědělství. Z jiných odvětví jsou postupně nasazováni do dolů. Celkový počet Němců je 5.996, včetně 299 osob žijících ve smíšeném manželství a 155 osob vyňatých z odsunu cestou milosti.“745

Přesun do vnitrozemí se vztahoval i na nespolehlivé osoby, které žily v obranném pohraničním pásmu. Tímto krokem byl sledován záměr očistit pohraničí od potenciálně nespolehlivých osob. Do hledáčku bezpečnostních orgánů se nemuseli dostat výhradně osoby s německou národností. Styčný důstojník v Trutnově projednal několik desítek případů, kdy bylo doporučeno vysídlit z pohraničního pásma u české obyvatele. 11. června 1947 podal Emanuel Špelina návrh na vysídlení 11 osob z obranného pohraniční pásma na základě výnosu MNO č. j. 3050-dův.hl.št. 8.odd.46. S výjimkou tří osob, bydleli všichni v Temném dole.

743 NA, f. MV-NR I, sign. B 2111, kart. 1896, inv. č. 1602. 744 Tamtéž. 745 Tamtéž. 205

Do návrhu k vysídlení se dostala například Marie Kubátová. Podle příslušného dokumentu měla být za okupace hlášena jako Němka a měla být členkou německé organizace Deutsche Arbeitsfront (DAF), která fungovala jako odborová organizace sdružující všechny zaměstnance na říšském území. Další návrh vypracoval styčný důstojník 27. června 1947. Na seznam nespolehlivých osob v obranném pásmu se dostalo 18 osob. Jedním z nich byl i Gustav Hofman, který žil ve smíšeném manželství s Češkou. Za druhé světové války narukoval do německé armády. Dne 4. května 1947 utekl ze zajetí (neznámo kde) a v prostoru užických hor překročil hranici.746

Na podzim roku 1947 vstoupil na scénu vládní zmocněnec pro odsun Němců, který vedl A. Kučera. Na základě dohody politických stran se měla inovovat organizační struktura probíhajícího přesunu Němců do vnitrozemí. Otevřeně bylo přiznáno, že dosavadní průběh byl spíše provizorní s nedostatečnou koordinací. Na příště vydaná nařízení Kučerovým rezortem byla platná pro všechny rezorty. Referát „B“ Ministerstva vnitra tak oficiálně zastřešil celou akci.

Během organizačních příprav byly sledovány i některé komplikace, které problematizovaly celou akci. Aktuální otázkou byl například nedostatek ubytovacích kapacit ve vnitrozemí. Zahájení rozptylu bylo plánováno na začátek dubna a podle odhadů měl být konec za 7 až 8 měsíců od začátku akce. Celé akci měla předcházet důsledná inventarizace všech Němců v pohraničí. Masovým přesunem německého obyvatelstva byl sledován i záměr bezpečnostní, aby bylo co nejméně německého elementu v pohraničním pásmu. Vyskytly se i komplikace v některých vnitrozemských podnicích. Čeští pracovníci odmítali pracovat v jednom závodě společně s Němci. Averze vůči přicházejícím Němcům byla pochopitelná. V pohraničí bylo veřejné klima přeci jen tolerantnější díky multinárodnostní a multikulturní zkušenosti starousedlíků. Úřady ochrany práce byly prakticky upozaděny. „Činnost okresních úřadů ochrany práce byla v podstatě zredukována na provádění lékařských prohlídek, evidenci pracovní způsobilosti, vyhotovování přidělovacích výměrů a předávání vybraných přesídlenců zaměstnavatelům.“747 Společně s přípravou systému přesunu obyvatel byla opakovaně diskutována otázka asimilace Němců ve vnitrozemí.

Realizace Kučerova projektu byla zahájena oběžníkem ze 4. listopadu 1947, ve kterém byl zastaven probíhající přesun Němců do vnitrozemských okresů. Zároveň nařídil novou evidenci německého obyvatelstva podléhajícího odsunu. Novinkou bylo to, že evidenci prováděly na úrovni obcí jednotky SNB. Na zadlouho se však vyskytl závažný problém. Požadavky zemědělců na přidělení německé pracovní síly, sdělené prostřednictvím Jednotného svazu českých zemědělců, výrazně problematizovaly celou akci už v zárodku. Z dostupných žádostí bylo patrné, že zemědělci po zkušenostech z předchozího roku měli

746 VÚA – VHA, f. SD, kart. 219, inv. č. 765-767. 747 DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun, s. 118. 206 zájem hlavně o jednotlivce.748 To však neodpovídalo struktuře rozptylu, kdy měly být přesouvány opět téměř výhradně celé rodiny.

Z vypracovaných plánů distribuce Němců určených k odsunu vyplývá, že z politického okresu Trutnov bylo pro přesun do vnitrozemí, resp. okresu Hradec Králové, určeno 41 rodin.749 Velkým úkolem pro další výzkum je otázka, jaké dopady měla únorová revoluce na německé obyvatelstvo na Trutnovsku. Z výsledků současného regionálního výzkumu není prozatím jasné, jak se změna politických poměrů podepsala na situaci Němců v oblasti. Do nastalé situace vstupovaly opakovaně politické kalkulace komunistické strany. Ta již delší dobu operovala s pohraničím jako důležitou politickou základnou své moci. Přípravy na odsunovou akci pozorně sledovaly velké průmyslové podniky v okrese. Vedení Českých lnářských textilních závodů na začátku dubna 1948 žádalo okresní úřad práce v Trutnově, aby je pravidelně informoval o všech chystaných přesunech Němců, kteří byli zaměstnání v jejich podniku. Reagovali tak na vytváření seznamů Němců v celém okrese. Neopomenuly upozornit OÚOP Trutnov, že pracují na seznamech německých specialistů, kteří budou z odsunu do vnitrozemí vyňati.

V dubnu r. 1948 informoval ONV Trutnov oblastního zmocněnce Ministerstva vnitra o výsledku „přesunu a rozptylu Němců“.750 Z pohledu národního výboru proběhla celá akce spořádaně, avšak s menšími závadami. Na vině bylo jednak špatné pochopení MNV a rovněž svoji roli sehráli špatně sestavené seznamy. „Rovněž zaměstnavatelé německých sil nechápou, že rozptyl je akcí nutnou v zájmu vnitropolitickém a dívají se na ni spíše, jako na zásah do jimi spravovaných podniků a usedlostí se strany úřadu, který jim pracovní síly bere a náhradní jim neopatří.“751 Nejvíce poškození se však cítili místní zemědělci. Na celou akci se dívali tak, že bohatší zemědělci ve vnitrozemí dostanou další pracovní sílu, načež oni nedostanou žádnou náhradu. Tento pohled je pochopitelný, protože větší část trutnovského okresu nebyla příliš úrodná, což ztěžovali výchozí podmínky zemědělců. Oblastní zmocněnec byl dále informován, že v pohraničním pásmu zatím žádný přesun obyvatel neproběhl a že jde zde stále 1 662 Němců k odsunu.

Ačkoliv okresní národní výbor si uvědomoval nutnost provedení přesunu Němců z okresu, neodpustil si ale poznámku k provedení úplného odsunu Němců z oblasti. „ řipomíná se pouze, kdyby měly býti odsunuty všechny osoby v seznamech uvedené, tedy i lesní dělníci, dřevaři, sáňkaři, osoby, jimž byly zrušeny legitimace specialistů během několika týdnů, vznikly by vážné potíže hlavně ve svozu a výrobě

748 Tamtéž. 749 NA, f. ÚV KSČ, arch. j. 376. 750 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 136, inv. č. 1974. 751 Tamtéž. 207 dřeva, u kteréžto práce jsou zatím výhradně zaměstnávaní Němci.“752 K dokumentu je přiloženo vyhodnocení přesunu Němců do vnitrozemí v období (od léta 1947) do 30. 4. 1948.753

Cílový okres Počet rodin Celkem osob Práceschopných Nová Paka 1 3 2 Dobruška 1 3 2 Jihlava 1 3 2 Hradec Králové 37 76 72 Jaroměř 24 43 38 Hořice 32 79 72 Celkem 96 207 188 očet přesunutých na zemědělské práce (léto 47 – 3 . 4. 48) do jednotlivých okresů.

Cílový okres Počet rodin Celkem osob Práceschopných Jaroměř 12 17 11 Náchod 12 12 20 Celkem 24 39 31 očet přesunutých do průmyslu (léto 47 – 3 . 4. 48) do jednotlivých okresů.

V porovnání s přesunem v r. 1947 máme pro následující rok znatelně více dochovaných písemných pramenů. Velký vliv na tento stav měla lepší organizovanost celé akce. Za pozornost stojí žádosti jednotlivých zemědělců o přidělení pracovních sil. Antonie Klenčíková z České Skalice si podala žádost o pracovní sílu, kterou odůvodnila následovně „Obdělávám 4. /2 ha pozemků k tomu jsem úplně sama a ještě mám na starosti děcko necelé 2 roky staré, takže ke všemu sama nestačím.“754 Zajímavé je však, že požádala o přidělení konkrétního Němce „ ro svoje pokročilé stáří prosím, aby mě byla přidělena pracovní síla a sice Kurta Jipnera, němce z etříkovic, který byl u mě v roce 1945 a 46 zaměstnán a byl určen k odsunu, zůstal však v zaměstnání u rolníka v etříkovicích. Kurt Jiptner v zaměstnání spolehlivý, zemědělské práce znal a jest ochoten vrátit se ke mně do zaměstnání.“755 Povšimnout si musíme hned dvou věcí. Za prvé, byl jmenovaný muž zaměstnán poměrně dlouho u dotyčné ženy. Zároveň překvapuje velmi dobrá informovanost o aktuální situaci K. Jiptnera. Uvažovat můžeme i o tom, že s ním byla i po jeho přemístění zpět do Petříkovic i nadále v kontaktu, pravděpodobně písemném. K žádosti se kladně vyjádřil i MNV v České Skalici.

752 Tamtéž. 753 Další písemné prameny hovoří o tom, že do 30. 4. 1948 bylo přesunuto z trutnovského okresu 246 osob (120 rodin). NA, f. ÚV KSČ, arch. j. 376. 754 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 150, inv. č. 2009. 755 Tamtéž. 208

Ačkoliv byla věnována maximální pozornost přípravě celé akce, na lokální úrovni i přesto docházelo k různým zpožděním a nedůsledným dodržováním směrnic. 20. května 1947 si stěžovali České lnářské textilní závody, že „při posledních přesunem něm. zaměstnanců z našich závodů do vnitrozemí nebyl náš národní podnik včas vyrozuměn a v některých případech byly výměry doručeny až 3 dny po provedení odsunu.“756 Zástupci tohoto podniku pravděpodobně reagovali na přesun Němců do okresu Hradec Králové, který se uskutečnil 14. května 1948. Přestěhováno bylo 14 osob. Jednotlivé podniky se snažily různými způsoby udržet svoji německou pracovní sílu. Ve většině případů se podniky obracely na ministerstvo vnitra, kde se snažily domoci ponechání pracovní síly (bez legitimace specialistů). Tento postup zvolila firma Föhst a Kneifel (tkalcovna a úpravna Chvaleč). O kladném stanovisku Ministerstva vnitra byla informována bezpečnostní komise ONV Trutnov, která následně informovala MNV v Slavětíně. Celkem bylo z přesunu do vnitrozemí vyjmuto 23 osob, všechny bydlely v Radvanicích.

Na základě dochovaných písemných pramenů a výpovědí pamětníků se můžeme pokusit zrekonstruovat průběh přesunu do vnitrozemí. 15. června 1948 dostal Robert Hofer z Velké Úpy rozkaz k odsunu od Okresního národního výboru v Trutnově. V obdrženém rozkazu byl vyzván, aby se připravil na odsun do vnitrozemí, který se uskuteční 19. června 1948. Vedle termínu odsunu bylo uvedeno, že budete přesunut do obvodu Okresního úřadu práce Hradec Králové k zemědělským pracím. „ řipravte se proto tak, abyste mohl své svršky naložiti na auto dne . července 48 nejpozději o 7 hod. ranní u hotelu Radium. Téhož dne o 8 hod. musíte již býti na nádraží ve Svobodě n./Úpou.“757 Společně s Robertem Hoferem byly odsunuty i jeho děti Marie (19 let) a Helmuta (15 let). V rozkazu bylo též stanoveno, co si může vzít s sebou:

„Vzíti si sebou můžete

. Bytové zařízení v přiměřeném rozsahu k počtu členů rodiny.

2. ložní prádlo, peřiny, přikrývky, domácí a kuchyňské nářadí.

3. potraviny a palivo které máte doma

4. drobné domácí zvířectvo /slepice, králíky, kozy apod./

5. nástroje a pomůcky k výkonu zaměstnání a všechny movité věci, které jste nabyl řádným způsobem po 3 . . 45“758

756 Tamtéž. 757 SOkA Trutnov, f. MěNV Velká Úpa, kart. 3, inv. č. 123, ukl. č. 19. 758 Tamtéž. 209

Opět se vyskytly problémy s pracovní schopností všech přesouvaných osob. Ačkoliv měl každý Němec, určený pro přesun do vnitrozemí, projít lékařskou prohlídkou, která měla stanovit pracovní schopnost, znovu došlo k několika přesunům práce neschopných lidí. Tento případ nastal u transportu z Mladých Buků dne 10. května 1948. Jeho organizaci a přesun provázely organizační zmatky, které v důsledku znamenaly i nedostatečnou kontrolu zdravotního stavu všech Němců, přesunutých do okresu Hradec Králové. Tímto transportem bylo přesunuto celkem 19 rodin (odsunových jednotek). Při odjezdu tohoto vlaku byli přítomni zástupci okresního úřadu ochrany práce. Před odjezdem jim bylo sděleno, že všichni Němci byli už prohlédnuti lékařem. O zdravotním stavu odsunutých se však nemohli sami přesvědčit, protože část Němců byla přesunuta o den dříve, kdy nebyli na nakládací stanici přítomni. Po příjezdu vlaku do Hradce Králové bylo zjištěno, „že někteří Němci jsou pro práci v zemědělství neschopní.“759 Když byli dotázáni na lékařskou prohlídku, vyjádřili se v tom smyslu, že „lékařská prohlídka byla velmi povrchní a že jim bylo před transportem řečeno, že jdou do průmyslu, ačkoliv MNV v Ml. Bukách bylo známo, že transport jest určen do zemědělství a museli si býti vědomi toho, že jsou to osoby práce v zemědělství neschopné.“ 760 Práceschopnost přestěhovaných osob překontroloval úřední lékař a konstatoval, že 8 z 19 rodin je práce neschopných v zemědělství. Tím celý incident nekončil. Úřad ochrany práce v Hradci Králové se rozhodl práce neschopné osoby poslat zpět do Mladých Buků a o svém záměru vyrozuměl MNV Mladé Buky a OÚOP Trutnov. Odpověď zástupce MNV v Mladých Bukách byla velmi důrazná. Telefonicky sdělil, že „transport nesmí být odeslán zpět a žádal, aby byl na trati zadržen a převzat. rohlásil, že bude-li transport vrácen, podá stížnost min. vnitra s tím, že zdejší OÚO neřídí se výnosy Ministerstva vnitra o přesunu Němců.“761 I přes odmítavý postoj MNV Mladé Buky bylo 8 rodin nakonec posláno zpět do Trutnova.

Krátce se zastavme ještě u zdravotní prohlídky. Ta byla nařízena pravděpodobně všem Němcům v trutnovském okrese. Bez výjimky byli zváni i Němci, kteří aktuálně vlastnili legitimaci specialistů. Tento postup budil ve vedení většiny podniků, kde tito Němci pracovali, permanentní obavu z nekontrolovatelného přesunu jejich pracovní síly mimo region. Několik horníků z důlního podniku v Radvanicích bylo sezváno na lékařskou prohlídku, na základě které byli následně Němci určováni pro přesun do vnitrozemí. Během prohlídky se měl zástupce OÚOP Trutnov vyslovit v tom smyslu, že budou brzy všichni dirigováni jinam. Tento postup se však setkal s velmi ostrou reakcí vedení Východočeských uhelných dolů. „Protestuje proto proti výroku Vašeho p. Bodrogiho, že tito Němci budou dirigováni jinam. Protestujeme dále proti předvolávání k prohlídkám horníků- Němců, kteří mají legitimace specialistů, a upozorňujeme na to, že podobný postup brzdí náš výrobní program, za jehož dodržení

759 SOkA Trutnov, f. ONV Trutnov, kart. 150, inv. č. 2009. 760 Tamtéž. 761 Tamtéž. 210 odpovídáme.“762 Se stejným odporem se setkala snaha OÚOP Trutnov přesunout do vnitrozemí horníka Františka Kašpara ze Starého Sedloňova. „S přesunem zásadně nesouhlasíme, a proto jmenovaného neuvolníme.“763

Závěr

Závěr této diplomové práce bude rozdělen do dvou částí. V první z nich shrneme některé poznatky z této diplomové práce. V druhé části závěrečné kapitoly si autor položí několik otázek k budoucímu výzkumu a zároveň upozorní na některé bílé mezery v rámci dosavadního regionálního historického výzkumu. Jedná se především o autorovo subjektivní shrnutí.

V své diplomové práci jsem se zaměřil na životní podmínky německého obyvatelstva po skončení druhé světové války. Každodenní život německého obyvatelstva byl od května r. 1945 omezen různými předpisy a zákony. Jejich dodržování však naráželo na některé systémové potíže. Ty pramenily jednak z pomalého vytváření sítě lokálních úřadů státní správy, které měly dohlížet na uplatňování centrálních předpisů. V oblastech, které byly charakteristické vysokou koncentrací německého obyvatelstva, se opakovaně objevovaly různé byrokratické nedostatky, které kontrastovaly s celkem uspořádaným chodem státní správy ve větších městech politického okresu. Ještě v létě r. 1946 bylo možné najít provizorně fungující správní komise.

Důležitý vliv na život německého obyvatelstva měly bezpečnostní složky, které působily v oblasti od konce války. Zatímco obnovením předválečné sítě četnických stanic vedlo k viditelné stabilizaci bezpečnostních poměrů v celém regionu, v některých okrajových místech se vyskytly problémy s nepravidelnými ozbrojenými formacemi, které zpravidla působily na vlastní pěst. Podařilo se nám zjistit několik případů, kdy příslušníci těchto jednotek postupovali v rozporu s tehdy stále platnými zákony a předpisy. Destabilizující vliv na poměry v oblasti měly i jednotky Rudé armády.

Výhodnější postavení měly některé skupiny německého obyvatelstva. Podle zjištěných informací byla nejpočetněji zastoupena odborná pracovní síly (tzv. specialisté), kteří mohli zůstat v oblasti díky své pracovní kvalifikaci. I přes jejich nepochybný vliv na chod hospodářství v poválečném Trutnovsku, čelili opakovaným snahám o jejich zařazení do odsunových transportů. Nemalou roli sehráli i zástupci průmyslových podniků, kteří neustále intervenovali u odsunových orgánů.

762 Tamtéž. 763 Tamtéž. 211

Druhou nejpočetnější skupinou byli antifašisté. Zpravidla se jednalo o členy bývalé německé sociální demokracie. Ačkoliv měli některé úlevy v porovnání se zbylým německým obyvatelstvem, větší část z nich se nakonec rozhodla k dobrovolnému odchodu do Německa v r. 1946.

Do složité situace se dostaly osoby z národnostně smíšených manželství. Na rozdíl od antifašistů a specialistů byly otázky spojené s jejich postavením v rámci poválečné československé společnosti řešeny velmi pomalu, což mělo za důsledek různé přehmaty během prvních odsunových transportů v létě r. 1945.

Cílem dalšího výzkumu by mělo být důkladnější poznání životních podmínek těchto speciální skupin německého obyvatelstva a zaměřit se na jejich specifika. Nejméně důležité je vytvoření základního přehledu o počtu těchto osob v jednotlivých obcích.

V rámci sledovaného období jsme pracovaly s několika podobami vysídlení německého obyvatelstva. První vlna vysídlování měla charakter dobrovolného odchodu. Svoji roli sehrál zejména strach z Rudé armády a také i obavy z odplaty českého obyvatelstva. Speciální kapitolou vysídlovacího procesu je odchod německy mluvícího obyvatelstva, které přišlo během druhé světové války z oblastí mimo Československo, zejména z Německa. Tyto osoby opouštěly region nejprve dobrovolně a posléze i pod dohledem československých bezpečnostních složek. Jejich nucený přesun za hranice Československa probíhal intenzivněji v druhé polovině května, kdy byla zároveň prováděna repatriace lidí označovaných jako „displaced persons“ a tzv. Volksdeutsche. Kontinuálně s koncem těchto (většinou státní orgány řízených) stěhování započalo vysídlení „domácího“ německého obyvatelstva, které zde žilo už před rokem 1938.

Odchod německého obyvatelstva se uskutečnil dvěma způsoby. Část německého obyvatelstva byla dopravena k společné hranici s Německem, později Polskem. Jednalo se buď o pěší pochod, nebo za pomoci dopravních prostředků.

Druhý způsob vystěhování Němců byl za pomoci vlakových transportů. V porovnání s předchozím způsobem se nám dochovala část jmenných seznamů odsunutých osob. Početně nejvíce Němců bylo vysídleno z města Trutnov. S menší intenzitou proběhl odsun v soudním okrese Maršov a Žacléř. Specifické podmínky panovaly na Úpicku, kde velká část německého obyvatelstva byla přesunuta do vnitrozemských oblastí.

Fáze tzv. divokého odsunu Němců byla ukončena na počátku srpna r. 1945. Ačkoliv měl být odsun Němců z Československa bezodkladně pozastaven po vyhlášení Postupimské dohody, z Trutnova byl ještě 7. srpna 1945 vypraven poslední vlakový transport.

212

Druhým způsobem vysídlování, který jsme měli možnost sledovat po celé období, byl dobrovolný odchod Němců. V rámci této odsunové kapitoly jsme se museli omezit pouze na zjištění, že tento způsob odchodu sice probíhal, ale v současné době k němu nemám dostatek informací. Nejvíce problematické je nalezení informací pro rok 1945. V následujícím roce se můžeme opřít o část jmenných seznamů.

Více písemných pramenů máme k dispozici v rámci dobrovolného odchodu (odsunu) německých antifašistů. Jejich přesun do Německa probíhal hlavně v rámci soustavného odsunu v roce 1946. K dispozici máme alespoň základní přehled o vypravených transportech a cílové stanici. Velký deficit vidím ve zkoumání činnosti antifašistické komise v Trutnově. V této diplomové práci jsem se musel, kvůli nedostatku relevantních písemných pramenů, omezit pouze na zmapování personálního složení důvěrníků této komise. Dovoluji si upozornit zejména na osobu Dr. Mühlbergera, která zůstala v rámci antifašistické tématiky nedostatečně zohledněna.

Koncem ledna r. 1946 začal organizovaný odsun z celého Československa, který již podléhal dohledu spojeneckých mocností. V něm bylo německé obyvatelstvo z celého politického okresu postupně soustřeďováno do odsunového (sběrného) střediska v Mladých Bukách a pak následně přes železniční stanici v Kalné Vodě odsunuto vlakovými transporty do americké a sovětské okupační zóny v Německu. Odsun probíhal kontinuálně od konce ledna do začátku listopadu. Největší intenzity dosáhl v letních měsících, kdy bylo odsunuto nejvíce Němců. Organizovaný odsun v r. 1946 postihl víc jak polovinu předválečného počtu německého obyvatelstva na Trutnovsku.

Znovu byl zahájen odsun německého obyvatelstva na jaře r. 1947. Tentokrát však omezil na menší skupinky Němců. Stejně jako v předchozím roce, probíhalo vysídlení přes sběrné středisko v Mladých Bukách a poté železničními transporty. Většinou se jednalo o dílčí transporty, které směřovaly do jiných odsunových středisek v Čechách ( ešany, iberec, Domažlice). Ve většině případů se jednalo o sloučení roztržených rodin. Výjimkou byl odsun nemocných a přestárlých osob do sběrného tábora pro nemocné Trnová v okrese Teplice.

Paralelně s dodatečným přesunem obyvatelstva v letech 1947 - 1948 probíhalo přesídlování Němců určených k odsunu do vnitrozemských regionů (okres Jaroměř a Náchod). Zde byli umístěni hlavně do zemědělství. Menší část z nich byla zaměstnána v průmyslu.

Upozornit musím na vliv trestní politika vůči Němcům. Několik stovek obyvatel německé národnosti bylo během roku 1945 internováno v táborových zařízeních. Od podzimu téhož roku byli souzeni v rámci retribučního soudnictví. Ačkoliv postihla poválečná retribuce pouze dílčí část německého obyvatelstva v regionu, měla dopady i na průběh řádného odsunu. Jelikož byl spojeneckými orgány vyžadován princip nedělitelnosti rodin, nebylo možné vystěhovat příbuzné osoby odsouzených osob. Proto bylo na podzim

213 roku 1946, poté i v následujících letech, přikročeno ke zkrácení jejich trestu, aby mohli být odsunuti mimo Československa společně s rodinnými příslušníky.

Na závěr je nutné si položit otázku, kam by měl směřovat další historický výzkum německé problematiky na Trutnovsku? Ačkoliv byly v rámci této diplomové práce provedeny rozsáhlé rešerše v centrálních archivech, tak stále zbývá ještě rozsáhlá písemná dokumentace, která nebyla zatím dostatečně zohledněna.

Autorova sondáž do materiálů uložených ve vojenském archivu musela být v létě r. 2013 přerušena, protože byl archiv s badatelnou dočasně uzavřen z důvodu stěhování do nových prostor. Ačkoliv jsem v tomto archivu prošel asi nerelevantnější fondy k německé problematice, nelze vyloučit, že se podaří najít nové informace ve fondech vojenských jednotek, které jsem nestihl podrobně projít. Velmi diskutabilní je přínos fondu Ministerstva národní obrany pro regionální výzkum. Náročnějším úkolem bude prostudování rozsáhlé materie jednotek OBZ. O činnosti členů Obranného zpravodajství máme zatím pouze dílčí informace, ze kterých je ale patrné, že mohli sehrát důležitou roli v rámci represivního postupu vůči německému obyvatelstvu.764

Z časových důvodů nebyla dokončena sondáž ve fondu MV II – NR, které jsou uloženy v Národním archivu v Praze. Vyhledávání a objednávání těchto materiálů bylo velmi složité, protože bylo nutné využívat speciální místní indexy, ze kterých byly objednávány jednotlivé písemnosti. Přesto provedená rešerše ukázala, že jsou zde uloženy cenné písemnosti. Dále je potřeba se znovu zaměřit na písemnosti ve fondech B 300, B 2000 a B 2111.

Zajímavé poznatky by mohl přinést archivní výzkum v rámci fondů ONV Náchod a ONV Jičín. Ve Státním okresním archivu v Trutnově mohou přinést nové poznatky fondy městských národních výborů, které jsou postupně zpřístupňovány veřejnosti. Dílčí část těchto fondu ukazuje, že se velmi často jedná o velmi podnětnou dokumentaci.

Zapomenout nesmíme na práci s pamětníky. V této práci nebyly výpovědi pamětníků dostatečně zohledněny, což bylo způsobeno velmi náročným archivním výzkumem. Do budoucna je proto nutné porovnat získané poznatky ze studia archivních pramenů se vzpomínkami dobových aktérů, které jistě poskytnou nové interpretační možnosti.

Velkou výzvou zůstává popularizační zpracování celého tématu a jeho zpřístupnění veřejnosti ve stravitelnější podobě. Je politováníhodné, že velká část diplomových prací je po krátké době uložena

764 Po roce 1953 přešla OBZ pod MV. Část materiálů může být tedy uložena v Archivu bezpečnostní složek. 214 v univerzitní knihovně bez většího užitku. Právě zpřístupnění zjištěných poznatků by mělo být pomyslným cílem každého historika nehledě na jeho zaměření.

215

Seznam použitých pramenů a literatury

Seznam archivních fondů

Archiv bezpečnostní složek, pobočka kanice u Brna (ABS Kanice)

- f. Bezpečnostní složky MV (A 12) - f. Hlavní velitelství SNB (A 17) - f. Krajská správa SNB, Praha (B 6) - f. Ministerstva vnitra, Oblastní úřadovna StB Hradec Králové (B 5-1) - f. Ministerstvo vnitra, Správa internačních, sběrných a pracovních táborů (E-6) - f. Zemské velitelství SNB, Praha (A 14) - f. Zemský odbor bezpečnosti, Praha - f. Okresní správa SNB a podřízené útvary, Trutnov (M 11)

Archiv České strany sociálně demokratické, Praha (AČSSD)

- f. Československá sociální demokracie (1920-1948) (71)

Bundesarchiv-Lastenausgleichsarchiv, Bayreuth (BArch)

- f. Ost-Dokumentation 2 - f. Ost-Dokumentation 20

Národní archiv, Praha (NA)

- f. Československé textilní závody národní podnik - f. Ministerstvo vnitra - Dodatky (MV-D) - f. Ministerstvo vnitra - Nová registratura (1936-1953) (MV-NR) - f. Ministerstvo vnitra - Tajné (1938-1954) - f. Ministerstvo vnitra II, Praha - nová registratura (MV II-NR) - f. Osidlovací komise ÚV KSČ (1945–1950) (23) - f. Pohraniční oddělení ÚV KSČ (1945-1948) (ÚV KSČ) - f. Sbírka staničních kronik (SSK) - f. Zemský úřad ochrany práce, Praha - f. Zemský úřad, Praha - Dodatky (ZÚ-D) - f. Zemský úřad, Praha - Referáty dopravní, průmyslový, pro pozemkovou reformu, pro vnitřní osídlení a správu nepřátelského majetku (ZÚ-R)

Státní oblastní archiv, Zámrsk (SOA Zámrsk)

- f. Osídlovací úřad a Fond národní obnovy, Trutnov - f. Východočeské uhelné doly (VUD)

Státní oblastní archiv, Trutnov (SOkA Trutnov)

216

- f. Okresní národní výbor, Trutnov (ONV Trutnov) - f. MěNV Velká Úpa - f. MěNV Pec pod Sněžkou - f. MěNV Svoboda nad Úpou - f. MěNV Úpice - f. MěNV Trutnov - f. MěNV Žacléř - f. Jan Faltis - f. V. Brunclík.

217

Seznam literatury

Soudobý tisk - Jednota. ist krkonošského kraje. Trutnov Národní fronta v Trutnově, 1945 – 1946. - Jiskra. Věstník svatoňovických horníků. Malé Svatoňovice: Závodní rada Svatoňovických dolů, 1945- 1946

Tisk (ostatní) - Riesengebirgsheimat. 1953-2000.

Odborná literatura - ARBURG, Adrian von – DVOŘÁK, Tomáš – KOVAŘÍK, David (ed.). Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 45. Brno Matice moravská, Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy prameny, země, kultura, 2010. - ARBURG, Adrian von - STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945). Část 1. In: Soudobé dějiny, XII/3–4, 2005. - ARBURG, Adrian von - STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění evakuace německého obyvatelstva (květen až září 1945). Část 2 Československá armáda vytváří hotové skutečnosti , vláda je před cizinou legitimizuje. In Soudobé dějiny, XIII/1–2, 2006. - ARBURG, Adrian von - STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění evakuace německého obyvatelstva (květen až září 1945). Část 3 Snaha vlády a civilních úřadů o řízení divokého odsunu . In Soudobé dějiny, XIII/3–4, 2006. - BARTOŠKOVÁ, Jitka. Odsun Němců z území broumovského okresu. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. - BAŠEK, Ondřej. Odsun německého obyvatelstva ze soudního okresu Hostinné a jeho následné dosídlení. Pardubice, 2010. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. - BRANDES, Detlef. Cesta k vyhnání 38 – 1945. Praha: Prostor, 2002. - BRÜGE , Johann Wolfgang. Češi a Němci 3 -1946. Praha: Academia, 2008. - ČERNÝ, Adam. Němečtí horníci a česká společnost 45-1950. Rozvedeno na příkladu Žacléře. Brno, 2013. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. - ČERVINKOVÁ, Zdeňka. Trestní nalézací komise v Trutnově 45-1948. iberec, 2012. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci. - DIB ÍK, Jaroslav. Janské Lázně. Janské ázně Místní národní výbor, 1975, nestr. - DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun 47-1953 závěrečná fáze očisty pohraničí v politických a společenských souvislostech poválečného Československa. Brno Matice moravská, 2012. - FROMMER, Benjamin. Národní očista retribuce v poválečném Československu. Praha Academia, 2010. - HAHNOVÁ, Eva - HAHN, Hans Henning. Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání. Praha: Votobia, 2002. - HAVE , Václav - PREČAN, Vilém. Projevy: leden-červen . Praha Vyšehrad, 1990.

218

- HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém Hlášení nadporučíka Munzara. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 9. - HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém První poválečná sezóna. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 11. - HOLUB, Ota. Krkonoše v pětačtyřicátém: Poslední ozvěny války. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 7. - HROMÁDKA, Karel a kol. římým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové Kruh, 1985. - JANOUŠKOVÁ, Miroslava. Vzpomínky na odsun Němců ve světle kolektivního traumatu Čechů. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita. - JARKOVSKÁ, ucie. Odplata či spravedlnost? Mimořádné lidové soudy 1945–1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. - JIRÁSEK, Zdeněk. Vývoj textilního průmyslu v severovýchodních Čechách v letech 1945-1960. In: Z dějin textilu. Ústí nad Orlicí Výzkum. ústav bavlnářský, 1988. - JUST, Antonín. atnáct vítězných let na Trutnovsku 45-1960. Trutnov Okr. vlastivědné muzeum, 1960. - KIND , Sláva. Oběti druhé světové války z okresu Trutnov vydáno k 5 . výročí ukončení 2. světové války. Trutnov: APK tisk, 1995. - KMONÍČEK, Josef. Návrat domů. Proměny pohraničí severovýchodních Čech v letech 1945-1948. Hradec Králové Kruh, 1982. - KMONÍČEK, Josef. Několik poznámek k vývoji pohraničí severovýchodních Čech v druhé polovině roku 1945. In: Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 2. Hradec Králové Východočeské nakladatelství, 1966. - KMONÍČEK, Josef. Osídlování pohraničí severovýchodních Čech 1945-1952. In: Krkonoše – Podkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov muzeum Trutnov. Sv. 3. Hradec Králové Kruh, 1967. - KOVAŘÍK, David. Odsun Němců z Jindřichohradecka 1945-1946. Jindřichův Hradec, 2002. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. - KRÁ , Ondřej. Územní aspekty volebních preferencí obyvatel Trutnovska v období 8-1938 Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. - Krkonoše v pětačtyřicátém HOLUB, Ota. S puškou po boku. Krkonoše – Jizerské hory. 1990, č. 5. - ESÁK, Vladimír. O protinacistickém smýšlení německého obyvatelstva v obsazeném území za druhé světové války. In: Miscellanea. Sborník příspěvků k osmdesátinám prof. Jaroslava Procházky. Trutnov Muzeum Podkrkonoší, 1969. - LETOCHA, Josef. Okupační veřejná správa Krkonoš a Podkrkonoší 1938-45. In: Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 3. Hradec Králové Kruh, 1967. - LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. Hradec Králové Kruh, 1978. - MARADA, Radim. Paměť, trauma, generace. Sociální studia. 2007, 1-2. - MAREK, František. Pohyb obyvatelstva krkonošské oblasti v letech 1945-1949. In: Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 6. Hradec Králové Kruh, 1972. - METELKA, Jaroslav. Bojové družiny v Květnovém povstání na Úpicku a Trutnovsku. In: Krkonoše – odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 6. Hradec Králové Kruh, 1972. - METELKA, Jaroslav. Roztržený revír boj svatoňovických havířů proti nacistickým okupantům 1938- 1945. Hradec Králové Kruh, 1974. - MISSBERGEROVÁ, enka. roblémy odsunutých Němců v českém odkrkonoší. Plzeň, 2003. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. - MÜH STEIN, udvík a NOVÁK, Václav. Trutnovsko východočeský kraj. Hradec Králové Kruh, 1988.

219

- MUSI , František. Německé vlastivědné časopisy z Trutnovska. In: Historiografie Trutnovska. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2008. - NOVÁKOVÁ, Tamara. Místo krávy psací stroj. Proměna kulturní krajiny a obyvatelstva v krkonošských obcích Horní Albeřice, Dolní Albeřice a Dolní ysečiny před rokem 1945 a po něm. Praha, 2009. Rigorózní práce. Univerzita Karlova. - OKURKA, Tomáš. Zapomenutí hrdinové němečtí odpůrci nacismu v českých zemích. Ústí nad abem Muzeum města Ústí nad abem, 2008. - PORTMANN, Adrian von- Arburg. Immigration und Multikulturalität im Westen Europas seit dem Ersten Weltkrieg. Skript zur Vorlesung. Brno: Masarykova univerzita, 2012. - PRÄTORIUS, Karl - WEBER, Hellmut. Schatzlar. Marburg/Lahn: 1993. - REIL, Roman. Radvanické kutání a dolování černého uhlí. Radvanice: Obec Radvanice, 2011. - REIL, Roman. Správní vývoj okresu Trutnov po roce 848. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. - SPURNÝ, Matěj. Nejsou jako my česká společnost a menšiny v pohraničí ( 45-1960). Praha: Antikomplex, 2011. - STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa, 1945-1947. Praha Naše vojsko, 1991. - STANĚK, Tomáš. oválečné "excesy" v českých zemích v roce 45 a jejich vyšetřování. Praha Ústav pro soudobé dějiny, 2005. - STANĚK, Tomáš. ředpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa 918-1948. Ostrava: Amosium servis, 1992. - STANĚK, Tomáš. Retribuční vězni v českých zemích, 45-1955. Opava Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2002. - STANĚK, Tomáš. Tábory v českých zemích 45-1948. Šenov u Ostravy Nakl. Tilia, 1996. - ŠINDE ÁŘOVÁ, Alena. Správní vývoj města Trutnova 45-1960. Pardubice, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice. - TEODORIDISOVÁ, Alexandra. Německá menšina na Královedvorsku po druhé světové válce. In: Ročenka státního okresního archivu. Trutnov: Státní okresní archiv Trutnov, 1999. - TOMÁŠEK, Marcel. Paradox vymístění. Příspěvek k posttotalitní reflexi vztahu se sudetskými Němci a polsko-židovských vztahu. Sociální studia. 2004, č. 2. - UXOVÁ, Zuzana. oválečné osídlování východních Krkonoš na příkladu obce Černý Důl. Brno, 2009. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. - VAŠATA, Ondřej. Jaroslav Metelka. Historik dělnického hnutí a KSČ. In: Historiografie Trutnovska. Trutnov Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2008. - VE HARTICKÁ, Eva. Odsun Němců z Trutnovska v letech 1945 - 1948. Praha, 2007. Bakalářská práce. Karlova univerzita v Praze. - WOLF, Vladimír. Vlastivědná produkce v periodikách sudetoněmeckých krajanstev z Krkonoš a Podkrkonoší. In Krkonoše - odkrkonoší. Vlastivědný sborník muzeum Trutnov. Sv. 4. Hradec Králové Kruh, 1969. - ZÁMEČNÍKOVÁ, Adriana. Kulturní a sociální trauma. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

Publikované prameny - ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.). Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 45– 1 5 Dokumenty z českých archivů. Díl II., sv. 3 Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Středokluky 2010.

220

- ARBURG, Adrian von a STANĚK, Tomáš (ed.). Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 45– 1951 Dokumenty z českých archivů. Díl II., sv. 1: Duben – srpen/září 1945 „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky Susa, 2011. - Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Eine Dokumentation. Augsburg: Weltbild Verlag, 1994, 16. - Hrsg. Vom ehemaligen Bundesministerium für Vertriebene a Hrsg.Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. Sonderausg. Augsburg: Weltbild-Verl, 1994. - Odsun. Seznamy transportovaných osob z okresu Trutnov rok 45 - 1949 [CD]. Trutnov Státní okresní archiv Trutnov, 2013. - Statistický lexikon obcí. Úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna, č. 266 sb. zák. a nař. Vydán Ministerstvem vnitra a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930. Orbis Praha 1934. - TURNWALD, Wilhelm. Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen. 4. Aufl. München Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen, 1952, xxix, 590.

Internetové zdroje - NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin I. Krkonoše-Jizerské hory [online], 2012, červen [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11828&Itemid=38 - NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin II. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2012, červenec [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11859&Itemid=38 - NOVÁKOVÁ, Tamara. Nucené vysídlení německých obyvatel Albeřic a ysečin III. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2012, červenec [cit. 27. 12. 2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11893&Itemid=38 - Pamětní kniha města Trutnov 1945-1952. SOkA Trutnov. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni- publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_796_p753&strana=162&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha% 20m%C4%9Bsta%20Trutnova%201945-1952%20 - SOkA Trutnov. amětní kniha obce Rtyně v odkrkonoší 945-1951 [online]. E-badatelna: E-badatelna webu Východočeské archivy [cit. 2013-12-15]. Dostupné z http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace- trutnov/?adresar=CZ_225105010_718_408&strana=18&nadpis=Pam%C4%9Btn%C3%AD%20kniha% 20obce%20Rtyn%C4%9B%20v%20Podkrkono%C5%A1%C3%AD%201945-1951 - Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. Dostupné z http://www.psp.cz/ - VAŠATA, Ondřej. Obsazení Trutnova čs. vojskem v prosinci 1918. Krkonoše-Jizerské hory [online]. 2013 [cit. 27.12.2013]. Dostupné z http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12435&Itemid=39

Dokumentární film - Jakou řečí mluví ánbůh...? [dokumentární film]. Připravil P. Štingl. Česká republika, 2001.

221

Seznam použitých zkratek DAF – Deutsche Arbeitsfront

HJ - Hitler Jugend

KSČ - Komunistická strana Československa

KSČ – Komunistická strana Československa

KVNB - Komise pro vnitřní národní bezpečnost

MěNV - Městský národní výbor

MNO - ministerstvo národní obrany

MNV - Místní národní výbor

MSK - Místní správní komise

MV - ministerstvo vnitra

NS - Národní stráž

NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei

OKMZ – Osídlovací komise ministerstva zemědělství

ONV - Okresní národní výbor

OOÚ - Oblastní osídlovací úřad

OSK - Okresní správní komise

OÚOP - Okresní úřad ochrany práce

OVK – Okresní vyšetřovací komise

RG - Revoluční garda

RNV - Revoluční národní výbor

SdP - Sudetendeutsche Partei

SNB - Sbor národní bezpečnosti soc. dem. – sociální demokracie

TNK -Trestní nalézací komise

VO – Vojenská oblast

ZNV - Zemský národní výbor

ZOB – Zemský odbor bezpečnosti

ŽTV – Železniční traťové velitelství

222

Seznam příloh

Příloha č. 1 Průběh „divokého odsunu“ v obcích politického okresu Trutnov

Příloha č. 2 Interaktivní mapa průběhu vysídlení německého obyvatelstva v r. 1945 – 1946 [CD]

223

Příloha č. 1 Průběh „divokého odsunu“ v obcích politického okresu Trutnov

224