1. Úvod S Uvedením Cíle Práce
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
1. ÚVOD S UVEDENÍM CÍLE PRÁCE Rok 1989 je v České republice spojen s radikálními změnami nejen na poli politickém či společenském, ale hlavně ekonomickém. Přechod systému centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství zasáhl všechny sektory národního hospodářství, avšak nejvíce patrně poznamenal průmyslovou výrobu. Předkládaná bakalářská práce se zabývá vývojem průmyslu v okrese Svitavy právě v období let po roce 1989, tedy v období transformace české ekonomiky. Za hlavní cíl práce lze považovat objektivní zhodnocení a analýzu procesu transformace průmyslové výroby v okrese Svitavy. V souvislosti s daným cílem je hned v počátku zpracování důležité objasnit historický vývoj průmyslu v daném regionu a zmonitorovat jeho stav v roce 1989. Zachycení tehdejšího rozmístění průmyslové výroby v regionu a analýza odvětvové struktury průmyslu nám tak udává představu o postavení průmyslové výroby okrese Svitavy na prahu transformačního procesu. Pro názornost jsou data srovnávána s daty za celou ČR. Následující část práce se věnuje rozboru samotného procesu transformace v diskutovaném regionu s důrazem na privatizaci a restrukturalizaci výrob. Na základě analýzy vztahu mezi transformací průmyslu a situací na trhu práce lze následně zhodnotit do jaké míry se projevily strukturální změny v míře nezaměstnanosti v okrese. V důsledku otevření ekonomiky se dostal na český trh zahraniční kapitál, nejinak tomu bylo i ve studované oblasti. K celkové analýze transformačního procesu je potřeba zhodnotit tento samotný příliv přímých zahraničních investic a zjistit, jak se tyto investice odrazily do vývoje svitavského průmyslu. Nedílnou součástí těchto investic jsou pobídky, které mají motivovat investory pro vstup na český trh, proto se diskuse bude věnovat i roli pobídkového systému. Jedním z dalších dílčích cílů práce je potřeba posoudit význam a přínos průmyslových zón pro okres Svitavy. Popisem jejich vzniku, vývojem a obsazenosti lze získat představu o jejich důležitosti z hlediska rozvoje regionu. Nejpodstatnější je zjištění, jakou roli hrají průmyslové zóny v problematice vysoké nezaměstnanosti v okrese, která je dlouhodobě nejvyšší v kraji. Analýzou odvětvové struktury průmyslu a komparací s hodnotami za ČR na počátku tohoto desetiletí a porovnáním zjištěných skutečností se situací v roce 1989 lze zachytit a zhodnotit vývoj průmyslové výroby v okrese Svitavy. V závěru práce jsou následně i nastíněny prognózy budoucího vývoje průmyslové výroby v regionu. Původní zadání bakalářské práce znělo „Průmysl v okrese Svitavy (vývoj po roce 1989 – regionálně geografická analýza). Při studiu pramenů o vzniku svitavského průmyslu se mi podařilo shromáždit řadu podkladů, které mě vedly k žádosti o možnost rozšíření původního tématu. - 8 - Vedoucí práce V. Toušek s mým požadavkem vyslovil souhlas, a proto došlo k obohacení práce o kapitolu věnující se historii průmyslové výroby v okrese Svitavy do konce roku 1989. 1.1 Literatura a zdroje dat Mezi zdroje informací, které byly podkladem pro zpracování bakalářské práce patří odborné publikace a články, regionální studie, specializované databáze, internet aj. Problematikou transformace českého průmyslu po roce 1989 se zabývá J. Kunc ve své disertační práci Transformace českého průmyslu po roce 1989 : vliv přímých zahraničních investic : (regionálně-geografická analýza s důrazem na Jihomoravský kraj a kraj Vysočina) . Daná publikace byla významným zdrojem informací pro předkládanou práci a využil jsem jí hlavně v kapitolách věnující se přímým zahraničním investicím a průmyslovým zónám. Další odbornou literaturou věnující se tomuto tématu je publikace V. Spěváčka a kol. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty . Z dané knihy byly především využity části psané spoluautorem M. Srholcem týkající se převážně strukturálních změn v období transformace a významu přímých zahraničních investic. Otázka historického vývoje průmyslu v okrese Svitavy je předmětem publikace autorů R. Fikejze a V. Velešíka Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku . Zmíněná kniha byla cenným zdrojem hlavně pro zpracování vývoje průmyslu v okrese Svitavy před rokem 1989. V bakalářské práci byly čerpány informace z publikací a statistik vydávaných institucemi jako Český statistický úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí, CzechInvest, Česká národní banka aj. Pro historický vývoj průmyslové výroby regionu posloužila v práci databáze ČSÚ „Průmyslové provozovny ústředně řízeného průmyslu v roce 1989“ a publikace J. Mareše Vývoj rozmístění československého průmyslu . Kromě výše uvedených zdrojů byly využity různé databáze průmyslových subjektů např. databáze ministerstva financí ARES, databáze společnosti Hoppendstedt Bonnier či „Registr ekonomických subjektů“ (databáze ČSÚ). Nejvýznamnějším zdrojem dat pro zpracování bakalářské práce však bylo Centrum regionálního rozvoje Masarykovy univerzity, jehož „Informační systém o českém průmyslu“ disponuje daty z oblasti odvětvové a regionální struktury průmyslu. - 9 - 2. CHARAKTERISTIKA OKRESU SVITAVY Svitavský okres vznikl jako správní celek v dnešní podobě v roce 1960 sloučením převážné části čtyř bývalých okresů: Litomyšl, Moravská Třebová, Polička a Svitavy. Svojí polohou tvoří 2 jihovýchodní výběžek Pardubického kraje. Se svojí rozlohou 1 335 km je největším okresem 2 v kraji. Naopak hustota zalidnění 77 obyvatel na km je v kraji nejnižší. Je vnitrozemským okresem, sousedící na východě s Olomouckým krajem (okresy Šumperk, Olomouc, Prostějov), na jihu s Jihomoravským krajem (okres Blansko) a s krajem Vysočina (okres Žďár nad Sázavou), na západě a na severu hraničí s dalšími dvěma okresy Pardubického kraje (Chrudim a Ústí nad Orlicí). Geologické poměry jsou ve střední části okresu ovlivněny ústeckoorlickou synklinálou, která tvoří mělké koryto ve směru sever-jih. V nadloží krystalinika na západě a permu na východě je vyplněna uloženinami sladkovodního a mořského cenomanu, spodního a středního turonu a částečně také svrchního turonu a coniaku. Jihozápad tvoří svory a migmatity, místy hlubinné magmatity (diority a gramodiority) a na východě převažuje spodní kontinentální perm, kde se objevují také neogenní, křídové a karbonské sedimenty. (P. Dědič, 1992, s. 7) Území okresu se rozkládá v nadmořské výšce od 270 m (místo, na kterém opouští řeka Loučná území okresu) po 778 m (katastr obce Pustá Rybná). Členitý terén okresu tak nezahrnuje ani klasické nížiny, ani horské celky. Převážnou část okresu tvoří Svitavská pahorkatina, na jihozápad (Poličsko) zasahuje Hornosvratecká vrchovina podcelky Žďárské vrchy a Nedvědická vrchovina (okolí Bystrého). Východní část okresu je tvořena Moravskotřebovskou pahorkatinou, tedy podcelkem Podorlické pahorkatiny a na jihovýchodě (Jevíčsko) je Malá Haná (součást Boskovické brázdy). Hydrologické poměry jsou velmi ovlivněny polohou okresu na hlavním evropském rozvodí. Vodu z centrální části okresu odvádí řeka Svitava, jihozápadní část okresu leží v povodí Svratky, východ náleží povodí Třebůvky. Tyto řeky odvádějí vody do Dunaje. Severozápad okresu náleží do povodí Labe (Třebovka a Loučná). Největší vodní plochou je rybník Hvězda o plošné výměře 82 ha. Vydatné zdroje podzemních vod především v oblasti Březové nad Svitavou umožňují zásobovat vodou uživatele mimo okres. (Dědič, P., 2003) Klimatické poměry se v jednotlivých částech okresu liší. Nejpříznivější podmínky má jihovýchod a severozápad okresu s průměrnou roční teplotou nad 7ºC a průměrným úhrnem srážek do 600 mm. Již chladnější a vlhčí je centrální část okresu, průměrná roční teplota zde je 6ºC, průměrné srážky se pohybují okolo 700 mm. Nejméně příznivé podmínky má jihozápadní část okresu mající vyšší průměrnou nadmořskou výšku. - 10 - Při sčítání lidu k 1.3. 2001 byl v okrese zjištěn počet obyvatel 102 667, z toho 50 615 mužů a 52 052 žen což znamená, že se oproti sčítání v roce 1961 (též k 1.3.) snížil počet obyvatel téměř o 3 000 osob. Administrativně byl okres rozdělen na 113 obcí, z toho 7 měst. Od předcházejícího sčítání přibyla dvě nová města – v roce 1994 se k pěti městům připojilo Bystré a od listopadu 1999 Březová nad Svitavou. Počátky pravidelné dopravy se datují od roku 1754. Definitivně byl problém pravidelné dopravy vyřešen vybudováním železnice Česká Třebová –Brno v roce 1849. Lokální tratě byly budovány koncem 19. století (Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče, Skalice nad Svitavou – Jevíčko – Chornice – Moravská Třebová – Třebovice a Choceň – Vysoké Mýto – Litomyšl. Z celkové rozlohy okresu tvoří zemědělská půda 81 360 hektarů, z toho podíl orné půdy je 75 %, trvalých travních porostů 20 %, sadů a zahrad 4 %, vodních ploch 1 %. Lesní půda zabírá 31 % rozlohy okresu. Vzhledem k hraniční poloze okresu na česko-moravském pomezí a s ohledem na jeho národnostní nehomogenitu neprobíhal hospodářský rozvoj na celém území okresu stejně. Převaha německého obyvatelstva v centrální a severovýchodní části okresu (tzv. Hřebečsko) přetrvala až do vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce. Výrobní charakter okresu je smíšený. Podíl zemědělství na krajské produkci převyšuje podíl průmyslu. Ten není v okrese orientován jednostranně, naopak struktura oborů je poměrně pestrá. Narozdíl od předchozích let kdy rozhodující objem výroby připadal na potravinářské a hlavně textilní závody, právě jejichž význam v poslední době poklesl, stále roste podíl výroby skleněných vláken. Výraznější zastoupení má též kovovýroba, strojírenství a výroba dopravních prostředků včetně příslušenství. Menšího rozsahu dosahuje dřevovýroba,