MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Zázemí keltského oppida Staré Hradisko

Textová část

Vypracoval: Ivan Čižmá ř Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. Brno 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatn ě a pouze na základ ě uvedených pramen ů a literatury.

V Brn ě, ...... podpis

2

Děkuji prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc. za vedení práce a cenné p řipomínky. Dále pak knihovnám ÚAPP Brno a MZM Brno za zap ůjčení v ětšiny odborných publikací. Zvláštní pod ěkování pat ří doc. PhDr. Miloši Čižmá řovi, CSc., jenž m ěl tu trp ělivost být mi konzultantem, byl mi po celou dobu kdykoliv nápomocen a který mi poskytl velké množství odborných rad, p řipomínek a informací. Jemu také děkuji poskytnutí materiálu a veškerých podklad ů ke zpracování výzkumu na Starém Hradisku. Dále pak také za obstarání posudk ů od RNDr. E. Opravila, RNDr. L. Peškeho, RNDr. J Leichmanna a Mgr. M. Hajnalové, kterým jsem vd ěč en za jejich vypracování. Další pod ěkování pat ří PhDr. Jan ě Čižmá řové, která mi poskytla jak dokumentaci výzkumu ve Ptení a informace o n ěm, tak i veškerý materiál z dalších lokalit z depositá ře MZM Brno. V neposlední řad ě bych cht ěl pod ěkovat PhDr. M. Šmídovi za zp řístupn ění nález ů z výzkum ů z Dětkovic a Ohrozimi. Za nakreslení drobných nález ů d ěkuji A. Krechlerové. Díky pat ří také všem, kdo mi poskytli jakoukoliv radu či pomoc související se vznikem této práce.

3 Obsah

1. Úvod …………………………………………………………………………………. 2. Historie výzkum ů ……………………………………………………………………. 2.1 Staré Hradisko ……………………………………………………………… 2.1.1 Popis výzkumu v roce 1990 a 1993 ………………………………. 2.2 D ětkovice …………………………………………………………………… 2.2.1 Popis výzkumu v roce 2000 ……………………………………… 2.3 Ohrozim ……………………………………………………………………. 2.3.1 Popis výzkumu v roce 1994 ……………………………………… 2.4 Ptení ……………………………………………………………………….. 2.4.1 Popis výzkumu v roce 1990 ……………………………………… 3. Sídlištní zástavba ……………………………………………………………………. 3.1 Staré Hradisko …………………………………………………………… 3.1.1 Zahloubené chaty ………………………………………………… 3.1.2 K ůlové jámy ……………………………………………………… 3.1.3 Žlábky ……………………………………………………………. 3.1.4 Ostatní objekty …………………………………………………… 3.2 D ětkovice …………………………………………………………………… 3.3 Ohrozim …………………………………………………………………….. 3.4 Ptení 1 ………………………………………………………………………. 3.4.1 Zahloubené chaty …………………………………………………. 3.4.2 K ůlové jámy ………………………………………………………. 3.4.3 Menší nepravidelné objekty ………………………………………. 3.5 Ptení 5 ……………………………………………………………………… 3.5.1 Menší nepravidelné objekty a kulturní vrstvy …………………… 3.6 Ptení 6 ……………………………………………………………………… 3.6.1 Zahloubená chata ………………………………………………… 3.6.2 Hrn čířská pec …………………………………………………….. 4. Rozbor nález ů ……………………………………………………………………….. 4.1 Keramika …………………………………………………………………… 4.1.1 Charakteristika keramiky podle keramických hmot ……………… 4.1.1.1 Hrubá keramika ………………………………………… 4.1.1.2 Jemná keramika …………………………………………

4 4.1.1.3 Grafitová keramika ……………………………………... 4.1.1.4 Malovaná keramika …………………………………….. 4.1.2 Materiálové p řím ěsi ……………………………………………… 4.1.2.1 Staré Hradisko …………………………………………. 4.1.2.2 D ětkovice ………………………………………………. 4.1.2.3 Ohrozim ………………………………………………… 4.1.3 Sekundárn ě využívaná keramika …………………………………. 4.1.3.1 Provrtaná kole čka ze st řepu a p řesleny …………………. 4.1.3.2 Neprovrtaná kole čka ze st řepu …………………………. 4.1.4 Reparace keramiky ……………………………………………….. 4.1.5 Technická keramika ………………………………………………. 4.1.5.1 St řepy s důlky …………………………………………... 4.1.5.2 Mincovní desti čky ……………………………………… 4.1.6 Hlin ěná tkalcovská závaží ……………………………………….. 4.1.7 Zna čky na dnech …………………………………………………. 4.1.8 Mazanice …………………………………………………………. 4.1.9 Ostatní keramické p ředm ěty ……………………………………… 4.2 Sklen ěné p ředm ěty …………………………………………………………. 4.2.1 Sklen ěné korály a kroužkové perly ……………………………….. 4.2.2 Sklen ěné náramky ………………………………………………… 4.2.3 Sklen ěný záv ěsek opat řený železným o čkem …………………….. 4.2.4 Zlomek spe čeného skla …………………………………………… 4.3 P ředm ěty z jantaru ………………………………………………………….. 4.3.1 Jantarový korálek …………………………………………………. 4.3.2 Zlomky surového jantaru …………………………………………. 4.4 Kovové p ředm ěty ………………………………………………………….. 4.4.1 Spony …………………………………………………………….. 4.4.2 Zápony ……………………………………………………………. 4.4.3 Nákon čí opasku …………………………………………………... 4.4.4 Záv ěsky …………………………………………………………… 4.4.5 Kroužky …………………………………………………………... 4.4.6 Náramek ………………………………………………………….. 4.4.7 Amulet ……………………………………………………………. 4.4.8 Zlomky zrcadla ……………………………………………………

5 4.4.9 Bronzová pukli čka ………………………………………………... 4.4.10 Mince ……………………………………………………………. 4.4.11 Poutko pochvy me če …………………………………………….. 4.4.12 Pilka ……………………………………………………………... 4.4.13 Nože ……………………………………………………………... 4.4.14 Sekery …………………………………………………………… 4.4.15 Tulejovité motyky ……………………………………………….. 4.4.16 Dláta……………………………………………………………… 4.4.17 Výh ňová lopatka ………………………………………………… 4.4.18 Kování v ědra ……………………………………………………. 4.4.19 Hroty z bran ……………………………………………………... 4.4.20 Závla čky, skoby, háky, části řet ězu …………………………….. 4.4.21 Sou části ko ňského postroje ……………………………………… 4.4.22 Svorky …………………………………………………………… 4.4.23 Kovové h řeby …………………………………………………… 4.4.24 Struska a lupa …………………………………………………… 4.4.25 Ostatní kovové p ředm ěty ……………………………………….. 4.5 Kamenné p ředm ěty …………………………………………………………. 4.5.1 Brousky …………………………………………………………… 4.5.2 Žernovy …………………………………………………………… 4.6 Kost ěné a parohové předm ěty ……………………………………………… 4.6.1 Hrací kostky ……………………………………………………… 4.6.2 Parohová zd ěř ……………………………………………………. 4.6.3 Škrabadlo ………………………………………………………… 4.6.4 Opracovaná kole čka ……………………………………………… 4.6.5 Kroužek z kosti ………………………………………………….. 4.6.6 Šídla ……………………………………………………………… 4.6.7 Parohová palice ………………………………………………….. 5. Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celk ů ………………………………………… 5.1 Otázka datování ……………………………………………………………. 5.2 Charakter sídlištní zástavby ………………………………………………… 5.3 Řemeslná výroba …………………………………………………………… 5.3.1 Mincovnictví ……………………………………………………… 5.3.2 Kovolitectví a kovotepectví ……………………………………….

6 5.3.3 Ková řství ………………………………………………………….. 5.3.4 Výroba jantarových šperk ů ……………………………………….. 5.3.5 Výroba sklen ěných p ředm ětů …………………………………….. 5.3.6 Hrn čířství a výroba keramických p ředm ětů ……………………… 5.3.7 D řevoobráb ění ……………………………………………………. 5.3.8 Textilní výroba ……………………………………………………. 5.3.9 Výroba z kosti a parohu …………………………………………... 5.4 Obchodní činnost a kontakty s okolními oblastmi ………………………..... 5.5 Zem ědělství ………………………………………………………………… 5.5.1 Doklady chovu domácích zví řat ………………………………….. 5.5.2 Doklady p ěstování kulturních plodin …………………………….. 5.6 Lov a sb ěr …………………………………………………………………... 5.6.1 Lov ………………………………………………………………... 5.6.2 Sb ěr ……………………………………………………………….. 5.7 Hustota osídlení a otázka výživy obyvatel …………………………………. 5.7.1 Hustota osídlení …………………………………………………... 5.7.2 Otázka výživy obyvatel …………………………………………... 6. Zázemí oppida Staré Hradisko ……………………………………………………… 6.1 Přírodní prost ředí v okolí oppida a vymezení jeho zázemí ……………….. 6.2 Osídlení zázemí Starého Hradiska ………………………………………… 6.3 Srovnání zázemí Starého Hradiska s jinými oppidy ………………………. 7. Soupis laténských lokalit v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko ……………….. 8. Záv ěr ………………………………………………………………………………… 9. Prameny a literatura …………………………………………………………………. 10. Seznam zkratek ……………………………………………………………………..

7

1. Úvod

Období pozdního laténu lze studovat p ředevším na základ ě sídlištního materiálu, pon ěvadž pozdn ě laténská poh řebišt ě na našem území zatím neznáme. Je to ur čitý handicap oproti poznání časného a st ředního laténu, kde mnoho informací nap ř. o duchovním život ě čerpáme p ředevším z keltských poh řebiš ť. Zkoumání nález ů poh řebního charakteru má také tu výhodu, že ve většin ě p řípad ů umož ňuje poznat celé předm ěty a ne jen jejich zlomky, jak tomu většinou bývá na sídlištích. P ři sledování pozdn ě laténského období na Morav ě jsme však odkázáni p ředevším na nálezy sídlištního charakteru, nicmén ě po četné nálezy z oppid umož ňují udržet hladinu poznání na vysoké úrovni. Cílem této práce je pokusit se blíže poznat problematiku zázemí oppida Starého Hradiska p ředevším prost řednictvím shromážd ění a analýzy materiálu ze čty ř vybraných sídlištních celk ů. První zpracovávaný výzkum z let 1900 a 1993 ( Čižmá ř 2003b ) je situován p římo na ploše p řed vn ějšími hradbami západn ě od oppida. Tento sídlištní celek tvo ří vlastn ě nejbližší zázemí oppida Staré Hradisko a vzhledem k rozsahu odkryté plochy lze předpokládat, že výzkum poskytne poznatky ohledn ě zástavby sídlišt ě. Dalším místem chápaným jako zázemí oppida je sídlištní aglomerace ve Ptení, kterou jsem již prezentoval ve své bakalářské práci ( Čižmá ř 2006 ). Na této aglomeraci lze sledovat jak sídlištní zástavbu a postavení jednotlivých sídlištních celk ů v mikroregionu, tak postavení celé aglomerace v rámci dálkových obchodních cest. Poznání zázemí oppida bude také dopln ěno o dva velmi zajímavé soubory z katastru obcí D ětkovice a Ohrozim. V případ ě Ohrozimi jde sice pouze o ojedin ělou laténskou polozemnici a nelze sledovat charakter sídlištní zástavby lokality, nicmén ě materiál pocházející z tohoto objektu je velice bohatý a chronologicky citlivý. Pon ěkud odlišný je soubor materiálu z polozemnice z Dětkovic. Zde materiál není zdaleka tak bohatý, obsahuje však velký soubor cenného osteologického materiálu a dva kusy bronzových spon, které jsou velice dob ře datovatelné, nicmén ě na Morav ě je známe dosud pouze sporadicky. Všechny výše popsané výzkumy byly až na Ptení (Čižmá ř 2006 ) doposud zpracovány a publikovány pouze v krátkých článcích či nálezových zprávách. Práci jsem strukturoval podle obvyklého schématu. Pro kapitolu „ Historie výzkum ů“ jednotlivých lokalit jsem čerpal údaje především z Encyklopedie Kelt ů na

8 Morav ě a ve Slezsku ( Čižmá řová 2004 ) a publikace Keltské oppidum Staré Hradisko (Čižmá ř 2005 ). Následuje kapitola „Rozbor sídlištích objekt ů“, v níž popisuji vlastnosti veškerých zkoumaných objekt ů a snažím se objasnit jejich ú čel. V další nejrozsáhlejší kapitole „Rozbor nález ů“ popisuji stru čně charakter keramického materiálu a ostatních drobných nález ů a získané výsledky srovnávám s analogickými příklady z dalších zpracovaných laténských lokalit. Následná kapitola nese název „Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celk ů na základ ě získaných nález ů“ a zabývá se datací zkoumaných sídliš ť, charakterem jejich zástavby, řemesly, zem ědělstvím, obchodními kontakty s jinými oblastmi a hustotou osídlení na sledovaných lokalitách. V klí čové kapitole „Zázemí oppida Staré Hradisko“ pak vymezuji oblast bližšího zázemí oppida, stru čně popisuji p řírodní prost ředí v jeho okolí a v ěnuji pozornost charakteru jeho sídlištního zázemí, které srovnávám s ostatními českými oppidy. Záv ěry práce jsou op řeny o následující kapitolu „Soupis lokalit“ , ve které jsou stru čně charakterizována a následn ě vynesena do mapy jednotlivá sídlišt ě v bližším zázemí oppida.

9 2. Historie výzkum ů v oblasti

Po čet laténských lokalit sídlištního charakteru ve sledované oblasti zázemí oppida Staré Hradisko je vcelku vysoký. První soupis lokalit ze zájmové oblasti publikoval v roce 1925 A. Gottwald, který jich tehdy znal dvacet ( Gottwald 1925, mapa 23 ). Další, znateln ě rozší řený soupis publikoval v roce 1980 J. Meduna, který v této oblasti oproti A. Gottwaldovi popsal více než dvojnásobek lokalit sídlištního charakteru ( Meduna 1980b ). Sou časný stav poznání osídlení vymezeného zázemí Starého Hradiska se pohybuje okolo 70 sídlištních poloh. Vychází p ředevším z katalogu J. Meduny, v němž jsou zahrnuty samoz řejm ě také lokality známé A. Gottwaldovi ve dvacátých letech, další lokality z posledních let do roku 2003 jsou publikovány v Encyklopedii Kelt ů na Morav ě a ve Slezsku ( Čižmá řová 2004 ) a v neposlední řad ě také v publikacích „Výzkumy – Ausgrabungen 1993 – 2004“ (Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000; Čižmá ř – Geislerová 2006 ). Historie výzkum ů je blíže popsána pouze v případ ě oppida Starého Hradiska a sídliš ť na katastrech D ětkovic, Ohrozimi a Ptení.

2.1 Staré Hradisko Roku 1519 se objevuje v písemných pramenech první zpráva o oppidu, a to v zemských deskách olomouckého kraje, kdy je zde uveden zápis: „Ladislav z Boskovic, nejvyšší komorník markrabství moravského, Jakubovi z Šárova a jeho erbóm kus lesu, kterajž byl k Vícovu, pod Oklikvami po hranice boskovské a po cestu, kterajž jde od Lipové k Stínav ě, po Črt ů Hrádek a horu Kadidln ů a po žleb Řendov až na pole hradiské a po Malochovec po hranice boskovské, ve dcky vkládám a vpisuji.“ Ze zápisu je z řejmé, že oppidum bylo nazýváno horou Kadidlnou díky tehdejším četným nález ům jantaru. O nálezech myrrhy (jantaru) v místech „in loco, cui Gradisco nomen…“ (v míst ě, které se nazývá Hradisko) se zmi ňuje roku 1552 také olomoucký biskup Dubravius. V práci léka ře Tomáše Jordána z Klausenburgu roku 1580 je uvedeno: „Nebo ty drobty a hrudky, kteréž se okolo Prost ěgowa na zboží Panuov Ssárowc ů w Potocých zbijragij s kterýchž k kad ěnij zwlasst ě pak Kn ěžij žadostiwij gsau a ge za dosti drahé penijze kupugija za Myrrhu se prodáwagij nic giného negsau než pauhá Prysky řice.“ Roku 1579 do českého vydání knihy J. B. Aubana vložil překladatel Jan Mirotický z Mirotic kapitolu, v níž mimo jiné píše: „…a w prawd ě gest se čemu diwiti, že se nacházý na Moraw ě kadidlo y také mirra ne ta, kteráž

10 z Strom ůo yako ginde te če, a zbijrána býwá, ale ta, kteráž se z zem ě wykopáwá a to od dáwna, na gednom toliko mijst ě, kterémuž Hradisstko říjkagij.“ Díky po četným zmínkám v písemných pramenech se lokalita dostala i na známou mapu J. A. Komenského z roku 1627, kde je ozna čena jako „Hradisco, ubi myrrha effoditur“ (Hradisko, kde se nachází myrha). Odborný zájem o lokalitu zapo čal v osmdesátých letech 19. století. Spoluzakladatel olomouckého muzea a známý moravský vlastiv ědný pracovník J. Havelka se o ní napsal: „…z místa velikého nezbylo stop tako řka žádných, jenom místa, kde druhdy vysoké valy strm ěly, dosud poznati lze.“ Zatímco se v písemných zprávách objevují zmínky o sbírání jantaru, je nepochybné, že spolu s ním musely být na lokalit ě objevovány a sbírány i nálezy jiného charakteru. Jako první se o nich zmi ňuje profesor prost ějovské reálky F. Faktor roku 1987, který mimo jiné píše: „P ři zorávání p ůdy a zkopávání nejvyšší části hradišt ě p řišlo se na zlaté p ředm ěty, popelnice a hlin ěné st řepy bohat ě ozdobami krášlené.“ O první shromážd ění nález ů ze Starého Hradiska se nesporn ě zasloužil dlouholetý správce místní školy (1894-1921) J. V. Sedlá ček. Jeho sbírka je dnes uložena v prost ějovském muzeu a F. Lipka o ní v roce 1908 napsal: „…není tomu ani ješt ě rok, co p řekvapen postál jsem náhodou p řed skromnou knihovni čkou venkovské školy na M. Hradisku nad prvými bronzy, které sporadicky byly sebrány d ětmi na polích.“ Vlastní podn ět k výzkumným pracím na Starém Hradisku však nepochybn ě vyšel již o n ěkolik let d říve od místního ob čana F. Kašpárka, který v roce 1946 vzpomínal: „Roku 1904 už m ě bylo p řes 30 roku tak jsem tam pracoval na poli jsem vykopal žernov a jiné p ředm ěty. Pozd ěji jsem m ěl cestu do Boskovic byl jsem v drogueri p Frant Lipky on se m ě ptal jak je zvikem co je u nás nového tak jsem o těch věcech povidal on m ěl o to zájem a p řijel k nám s panem Dr. Sn ětinou léka řem též z Boskovic.“ Léka ř a jednatel muzejního spolku F. Lipka (1863 – 1917) a lékárník a muzejní kustod K. Sn ětina (1860 – 1942) se na lokalitu vrátili v roce 1907, aby zde uskute čnili archeologické odkryvy trvající až do roku 1912, p ři kterých prokopali na různých místech asi 20 jam a souvislou kulturní vrstvu. Výsledky své práce velmi pohotovým a vy čerpávajícím zp ůsobem publikovali, p řičemž popisovali opatrnost, se kterou si p ři výzkumu po čínali a zd ůraz ňovali výjime čnost materiálu ze Starého Hradiska: „je naprosto spolehlivý; byl tém ěř všecek námi vykopán.“ Velkým kladem je, že již v tehdejší dob ě tito badatelé v ěnovali pozornost sídlištní zástavb ě lokality: „Nelze se dosud vyslovit o tom, jakým zp ůsobem bylo osídlení uspo řádáno; teprve

11 budoucí systematické kopání ukáže, zdali stávaly budovy ve skupinkách či tvo řily ulice a rozluští i jiné d ůležité otázky, zejména také, jak hust ě bylo hradišt ě osídleno.“ Nelze opomenout, že lokalitu navštívil také n ěkolikrát A. Gottwald, který odtud získal „st řepy z hrubého tuhového nádobí i z plavené hlíny zhotoveného, jakož i z přepychového, pomalovaného bíle, červen ě nebo hn ědě, sponky, záponku, bronzová kování, kroužky a plíšky, části sklen ěných náramk ů, zlomky st říbrných zrcadel, držadlo zrcátka, nože, klí če, kování z dřev ěných nádob, pinsety, skobu, zdí řku z kosy, kování z pochvy, ostruhu, šipku, p řeraženou sekyru, h řebíky, řetízky, p řesleny vykroužené ze st řep ů, osekané parohy, brousky, ru ční mlýny aj. “ (Gottwald 1931, 97 ). Po úmrtí F. Lipky v roce 1925 pokra čoval K. Sn ětina v odkryvech na pronajatém poli na západním p ředhradí u vnit řní brány, kde prozkoumal v ětší souvislou plochu s příkopem opevn ění a sídlištními objekty. K. Sn ětina v ěnoval také velkou pozornost náležitému t řídění a konzervaci nález ů. V roce 1928 navštívil lokalitu zástupce Státního archeologického ústavu J. Böhm (1901 – 1962), který zde v letech 1934 – 1937 ve spolupráci s Moravským zemským muzeem v Brn ě zastoupeným J. Skutilem (1904 – 1965) provedl v ůbec první plošný sídlištní výzkum v historii naší archeologie. J. Böhm zde mohl uskute čnit své p ředstavy: „Lze si opravdu jen p řáti, aby výzkum Starého Hradiska, prvý v těchto rozm ěrech u nás provedený, dal podn ět k podobným výzkum ům, nebo ť naše prehistorie, která svými vědeckými výsledky i bohatstvím nález ů řadí se čestn ě k nejlepším, však posud pracuje většinou jen s menšími nálezy eventueln ě s výkopy poh řebiš ť, ale nem ůže se vykázati výzkumy sídliš ť a opevn ění, které by byly provedeny také se z řetelem k jiným otázkám než k výlu čnému získání materiálu.“ Terénní práce se konaly každoro čně se spoluú častí ministerstva sociální pé če, které touto cestou dopomohlo desítkám nezam ěstnaných lidí získat práci. Výzkumy se zam ěř ovaly p ředevším na pr ůzkum Z předhradí, bylo však u čin ěno i n ěkolik menších odkryv ů v centrální části oppida. Výzkum probíhal na ploše rozd ělené do systému polí o ší řce 5 m, p řičemž bylo kopáno každé druhé (sudé) pole a po úplném prozkoumání a zasypání se p řistoupilo k pr ůzkumu všech lichých sektor ů. V rámci výzkum ů byly u čin ěny nové poznatky o opevn ění, sídlištní zástavb ě, konstrukci a rozloze budov. Díky d ůslednému zam ěř ení na tyto otázky byla rozpoznána dvorcová zástavba a v rámci zkoumání vnit řního a vn ějšího opevn ění bylo zjišt ěno n ěkolik stavebních fází. Mimo vlastní exkavaci a dokumentaci nález ů byl zajišt ěn i pr ůzkum p ůdních podmínek lokality, její letecké snímkování, rozbor zví řecích kostí a uhlík ů nebo analýza sklen ěných p ředm ětů či

12 grafitové keramiky. Pravd ěpodobn ě díky následnému vále čnému období nebyly výsledky výzkum ů krom ě n ěkolika málo p ředb ěžných zpráv publikovány a pozd ěji se oba auto ři zpracováním materiálu ze Starého Hradiska již z různých d ůvod ů nezabývali. V letech 1964 – 1966 a 1972 – 1973 však Archeologický ústav v Brn ě realizoval pod vedením J. Meduny (1932 – 2007) další rozsáhlé plošné odkryvy, p ři kterých bylo prokopáno na 5800 m 2 plochy. Z výzkum ů vyplynulo, že sídlištní zástavba na oppidu byla soust řed ěna do ohrazených areál ů, mezi kterými vedly až 5 m široké kamenné cesty. V rámci dvorc ů byly zkoumány jak povrchové k ůlové stavby, tak i zahloubené chaty obdélného p ůdorysu. V letech 1983 – 1993 pokra čovaly systematické výzkumy pod vedením M. Čižmá ře z Archeologického ústavu v Brn ě. Snaha o poznání sídlištní zástavby vedla k co nejv ětšímu rozší ření d řív ějších Medunových výzkum ů. Tento zám ěr byl nakonec velice úsp ěšný, jelikož se poda řilo prozkoumat plochu celého dvorce a detailn ěji tak poznat sídlištní zástavbu oppida. Dosud byly plošnými odkryvy na lokalit ě prozkoumány celkem 2 ha plochy, z toho 12 500 m 2 na Z předhradí. Použité metody, získaný materiál a poznatky řadí Staré Hradisko k nejlépe zkoumaným oppid ům nejen na našem území, nýbrž také v celé Evrop ě.

Tab.I. Základní údaje o laténských nálezech objevených na Starém Hradisku a jeho nejbližším okolí.

Rok Poloha Druh nálezu Metodika Autor Uloženo Prameny a literatura

1907

1908

V areálu Lipka 1909; 1909 oppida, Lipka – Sn ětina 1912; Sídlišt ě Výkopy F. Lipka, blíže Muzeum 1913; K. Sn ětina 1910 neur čeno Boskovice Meduna 1961

1911

1912 Příkop a plocha u Opevn ění, Muzeum 1925 Výkopy K. Sn ětina Meduna 1961 vnit řní sídlišt ě Boskovice brány

1934 Západní Opevn ění, Systematický J. Böhm, MZM Brno, Böhm 1935; 1936; předhradí a sídlišt ě výzkum J. Skutil muzeum 1937 1935 akropole Prost ějov

13 Rok Poloha Druh nálezu Metodika Autor Uloženo Prameny a literatura Západní Systematický J. Böhm, MZM Brno, Böhm 1935; 1936; 1936 předhradí a Opevn ění, výzkum J. Skutil muzeum 1937 akropole sídlišt ě Prost ějov 1937

1964

Západní Systematický J. Meduna Meduna 1965; 1966; 1965 předhradí Sídlišt ě MZM Brno výzkum 1967; 1970a

1966

1972 Akropole, Sídlišt ě Systematický J. Meduna MZM Brno Meduna 1973 výzkum

Syste matický 1973 západní J. Meduna MZM Brno Meduna 1974 Sídlišt ě výzkum předhradí

Západní Systematický 1983 Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno předhradí výzkum Západní Systematický Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno předhradí výzkum Západní Systematický Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno předhradí výzkum Západní Systematický 1988 Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno předhradí výzkum Západní M. Čižmář – 1989 Opevn ění Řez valem MZM Brno předhradí P. Horálková Západní 1990 Opevn ění Řez valem M. Čižmá ř MZM Brno předhradí Pole Z od System atický M. Čižmář – 1990 Sídlišt ě MZM Brno Čižmá ř 2003b opevn ění výzkum P. Horálková Východní Sídlišt ě, 1991 Řez valem M. Čižmá ř MZM Brno předhradí opevn ění Východní Sídlišt ě, 1992 Řez valem M. Čižmá ř MZM Brno předhradí opevn ění Pole Z od Systematický M. Čižmář – 1993 Sídlišt ě MZM Brno Čižmá ř 2003b oppida výzkum P. Horálková Pole Z od Povrchový M. Čižmá ř, I. 2006 Sídlišt ě MZM Brno - oppida sb ěr Jank ů

2.1.1 Popis výzkumu v roce 1990 a 1993 V roce 1990 byl v pr ůběhu m ěsíce srpna proveden menší odkryv v prostoru nacházejícím se západn ě od opevn ěného areálu oppida, na n ěmž již v minulosti byly doklady osídlení zjišt ěny povrchovým sb ěrem. Byla odkryta nepravidelná plocha o rozm ěrech 10 – 15 x 25 metr ů, na níž byla zjišt ěna pom ěrn ě hustá sídlištní zástavba tvo řená p řevážn ě k ůlovými jámami, v ětšími jámami a základovým žlabem ( Čižmá ř – Horálková 1993 ). Druhá etapa výzkumu této polohy byla realizována v období 16.- 31. 8. 1993 a odkryv zde navázal na plochu z roku 1990. Byly zjišt ěny po četné k ůlové

14 jámy, základové žlaby, menší nepravidelné jámy, ohništ ě a čtvercový objekt, v jehož dn ě se nacházela cisterna ( Čižmá ř 1997, 155 ). Celkem byla v prostoru asi 80 metr ů západn ě od opevn ění oppida prozkoumána plocha 203 m 2 ( Čižmá ř 2003b ).

2.2 Dětkovice Stru čná historie nález ů z doby laténské v okolí D ětkovic za číná již na za čátku minulého století, kdy zde A. Gottwald v trati „Skali čníky“ získal první nálezy: „Na Skali čníkách (poblíž lesa) zdvihl jsem n ěkolik tuhových st řep ů a jeden z jemného materiálu, hlazený na povrchu“ (Gottwald 1931, 97). Další nálezy jsou odsud známy až z roku 2000, kdy zde prob ěhl záchranný výzkum pod vedením Z. Čižmá ře, který p ři stavb ě rodinných domk ů odkryl n ěkolik sídlištních objekt ů v četn ě zahloubené chaty s množstvím laténského materiálu ( Čižmá ř, Z. 2000, 135; Čižmá řová 2004, 164-165; Šmíd 2001a, 176 ).

Tab.II. Základní údaje o laténských nálezech na katastru obce Dětkovice.

Rok Poloha Druh nálezu Metodika Autor Uloženo Prameny a literatura Gottwald 1931, 97; Náhodný Muzeum ? „Skali čníky“ Sídlišt ě? A. Gottwald Meduna 1980b, 70; nález Prost ějov Hlava 2000a, 64-65 Záchranný Museum Čižmá ř, Z. 2000, 135; 2000 „Sibi ř“ Sídlišt ě Z. Čižmá ř výzkum Prost ějov Šmíd 2001a, 176

2.2.1 Popis výzkumu v roce 2000 V lét ě roku 2000 byla zahájena výstavba čty ř rodinných domk ů v poloze Sibi ř na západním okraji D ětkovic. P ři budování inženýrských sítí v předchozím roce bylo zachyceno n ěkolik prav ěkých objekt ů, a proto byla lokalit ě v ěnována zvýšená pozornost. Plochy ur čené k výstavb ě RD byly sledovány již v pr ůběhu skrývky nadloží a archeologické objekty byly pr ůběžn ě zkoumány a dokumentovány. Celkem bylo prozkoumáno na 9 archeologických objekt ů, z toho 2 s nálezy z doby laténské (Šmíd 2000a ).

2.3 Ohrozim První nálezy z doby laténské získal v trati „Hrabovec“ A. Gottwald, který zde nalezl zlomky laténské keramiky. Další nálezy získal, když zkoumal sídlištní jámu zni čenou p ři stavb ě domku F. Kaštyla. Ve své knize M ůj archeologický výzkum

15 z roku 1931 poznamenává: „Z jámy p ři novostavb ě F. Kaštyla a z trati pod Hrabovcem uschoval jsem tuhové st řepy s ovalenými okraji“ ( Gottwald 1931, 99 ). Další nálezy v podob ě laténské sídlištní keramiky získal J. Všeti čka z kulturní vrstvy zjišt ěné ve dvo ře domu č. 41. O n ěkolik let pozd ěji vykopal K. Dobeš v ětší množství laténské keramiky v trati „Mo čílky“ ( Meduna 1980b, 219 ). V roce 1990 realizoval M. Šmíd dohled nad hloubením inženýrských sítí pro velkokapacitní vep řín ve Vícov ě, p ři kterém byly prozkoumány dva sídlištní objekty, z nichž pochází kolekce materiálu datovaná do stup ňů LT – B2 a LT – C ( Šmíd 1993a, 84 ). Zatím poslední výzkum provedl v roce 1994 op ět M. Šmíd severn ě od obce, kdy na trase plynovodu prozkoumal zahloubenou chatu s množstvím materiálu, který ji jednozna čně datuje do stupn ě LT D1 ( Šmíd – Geislerová 1999 ).

Tab. III. Základní údaje o laténských nálezech na katastru obce Ohrozim.

Rok Poloha Druh nálezu Metodika Autor Uloženo Prameny a literatura Povrchový Muzeum Gottwald 1931, 99; ? „Hrabovec“ Sídlišt ě? A. Gottwald sb ěr Prost ějov Meduna 1980b, 219 Intravilán Muzeum Gottwald 1931, 99; ? Sídlišt ě Výkop A. Gottwald obce Prost ějov Meduna 1980b, 219 Intravilán Museum ? Sídlišt ě Výkop J. Všeti čka Meduna 1980b, 219 obce Prost ějov Museum ? „Mo čílky“ Sídlišt ě ? Výkop K Dobeš Meduna 1980b, 219 Prost ějov Jihovýchodn ě Záchranný 1990 Sídlišt ě M. Šmíd MZM Brno Šmíd 1993a, 84 od obce výzkum Severn ě od Záchranný Šmíd – Geislerová 1994 Sídlišt ě M. Šmíd MZM Brno obce výzkum 1999

2.3.1 Popis výzkumu v roce 1994 V podzimních m ěsících roku 1994 byla zahájena výstavba plynovodu od regula ční stanice na severním okraji Ohrozimi do Lešan. P ři hloubení rýhy pro uložení potrubí došlo ve vzdálenosti 300 m od okraje Ohrozimi k narušení laténské zahloubené chaty pravidelného obdélného p ůdorysu s dv ěma k ůly poblíž kratších stran. Z objektu pochází rozsáhlý soubor keramického materiálu a velký po čet drobných nález ů (Šmíd – Geislerová 1999 ).

2.4 Ptení První nálezy z doby laténské spadající do ptenské aglomerace jsou známy již z devatenáctého století, konkrétn ě z roku 1868, kdy byl v lese tehdejšího ptenského panství hrab ěte St. Genois na katastru obce Hrochov v poloze „Prajský žlíbek“ nalezen

16 depot bronzových, sklen ěných a jantarových p ředm ětů z doby laténské. Dělníci p ři lesních pracích objevili nejprve pouze jeden bronzový kroužek, další byly nalezeny až po dalším kopání, "...ale ne pohromad ě, nýbrž každý kus r ůzno a ne hluboko, nejvýše dva palce pod zemí" (Čižmá ř 2002a, 196 ). Na míst ě byl nakonec nalezen soubor celkem 38 p ředm ětů, z nichž lze jmenovat nap říklad jantarové a sklen ěné perly nebo řadu bronzových kroužk ů s nálitky. Význa čné jsou ale p ředevším dva bronzové kroužky s postavou oranta uvnit ř a dva bronzové záv ěsky, jeden ve tvaru bosé nohy a druhý v podob ě boty. V nálezu se zajímav ě mísí p ředm ěty r ůzné provenience – surovina kroužkových jantarových perel je nepochybně baltského p ůvodu, n ěkteré sklen ěné perly pocházejí z oblasti Slovinska, záv ěsky v podob ě boty ze severní Itálie, kroužky s orantem je v ůbec t ěžké za řadit – jsou známy pouze dva další exemplá ře (jeden z lokality Šmarjeta ve Slovinsku, druhý z okolí Eisenstadtu v rakouském Burgenlandu). Nález byl interpretován jako depot poprvé A. Rzehakem ( Rzehak 1899, 408 ) a pozd ěji ho za řadil také I. L. Červinka ( Červinka 1902, 270 ) mezi hromadné nálezy. P ředm ěty jsou uloženy v Naturhistorisches Museum ve Vídni, Moravském zemském muzeu v Brn ě a Národním muzeu v Praze, kde se však n ěkteré ze souboru sem uložených p ředm ětů nepoda řilo dohledat ( Meduna 1970b, 47-59; Čižmá ř 2002a, 194-225; Čižmá řová 2004, 291 ). Po čátkem dvacátého století se o poznání laténského osídlení v oblasti Ptení zasloužil A. Gottwald, který zde n ěkdy p řed rokem 1909 u činil výkop a získal odtud první nálezy pat řící do doby laténské. První písemnou zprávu publikoval v roce 1909 v ČVSMO: “Na Bernov ě, pod lesíkem na poli p. Černého, nachází se n ěkolik jam, nížeji pak kult. vrstva. Na zkoušku dal jsem prokopati kus kulturní vrstvy a t ři jámy. Z nápadn ě černé, ztvrdlé hlíny vybral jsem n ěkolik stlušt ělých okraj ů a rýhovaných st řep ů tuhových i červen ě vypálených, a železnou jednoduchou sponku (st řední ténskou) s patkou k oblou čku p řipevn ěnou.” (Gottwald 1909, 77 ). Další v zásad ě stejná zmínka o lokalit ě od A. Gottwalda je z roku 1924, kdy ve své publikaci „Prav ěká sídlišt ě a poh řebišt ě“ píše: “Pod lesíkem na Bernov ě nachází se n ěkolik jam, nížeji pak kulturní vrstva. Zakopnutím na zkoušku jsem získal n ěkolik válcovit ě stlušt ělých okraj ů, st řepy ke dnu rýhované i nezdobené a železnou sponku (st řední ténskou).“ (Gottwald 1924, 109 ). V roce 1931 v publikaci M ůj archeologický výzkum odkázal na sídlišt ě pouze stru čnou poznámkou: “Pod lesíkem na Bernov ě vykopal jsem stlušt ělé okraje, st řepy ke dnu rýhované a železnou sponku stradonickou.” (Gottwald 1931, 100, obr. 111 ) Ve stejné publikaci zmínil též náhodný nález

17 bronzového nánožního kruhu n ěkdy p řed rokem 1931: "P ři hloubení rybní čku za Výmolovou vilou vyhodili nánožní kruh." ( Gottwald 1931, 103, 105) . Nález byl pouze ojedin ělý a nebyl doprovázen žádným jiným artefaktem. Po A. Gottwaldovi se o lokalitu zajímal rolník a archeologický nadšenec J. Všeti čka z Vícova, který získal soubor nález ů z “pole u mlýna” (Všeti čka 1937, 195 ). Pozd ěji p ředal tyto nálezy obsahující keramiku z doby laténské M. Mazálkovi, který je zmi ňuje a popisuje ve svém deníku jako nálezy z výkopu “ze Ptení (Bernova) s polí u mlýna z galských jam” (deník M. Mazálka 1918-1935, 74 ). Z prostoru h řbitova východn ě od obce pochází z roku 1924 také náhodný nález zlaté mince s ok řídleným kon ěm, která je na našem území unikátní. V témž roce byl v trati „Mlýniska“ v hloubce 1 m náhodn ě porušen ženský kostrový hrob, z n ěhož p ředm ěty zachránil K. Dobeš ( Čižmá ř 1974, 160 ). O výzkumech na lokalit ě nejsou od té doby až do po čátku 70. let žádné písemné zprávy, pouze v roce 1958 nálezy ze Ptení zmínil ve svém soupisu E. Šimek ( Šimek 1958, 339 ). Po čátkem sedmdesátých let však bylo na lokalit ě provedeno mnoho povrchových sb ěrů. M. Čižmá ř zde sbíral v roce 1972 v blízkosti Bernovského mlýna (Ptení 3). V roce 1974 se za čaly provád ět meliora ční úpravy v místech zvaných „Tabule” (Ptení 2), p ři nichž Miroslav Šmíd získal další laténské nálezy ( informace M. Čižmá ře). Roku 1989 provedli M. Čižmá ř a J. Čižmá řová povrchový sb ěr v místech mezi sadem uzavírajícím polohu „Tabule“ a „Bernovy“ (tímto povrchovým sb ěrem bylo zjištěno osídlení v poloze Ptení 1) a v následujícím roce J. Čižmá řová realizovala pom ěrn ě zásadní výzkum k poznání osídlení ptenského mikroregionu ( Čižmá řová 1993) . P ři terénním odkryvu bylo vykopáno 5 chat a n ěkolik dalších objekt ů s velkým množstvím keramického materiálu. Terénní výzkum dále pokra čoval v roce 1991 formou sondáže v poloze „Za mlýnem“ (Ptení 3). V tomtéž roce provedl M. Čižmá ř povrchový sb ěr v poloze Ptení 5, v němž pokra čoval i o rok pozd ěji a získal z této polohy další st řepy dokazující laténské osídlení. V roce 1996 ve sběrech pokra čoval v blízkosti silnice p ři výkopu rýhy Českého Telecomu (Ptení 5). V tomtéž roce byl v této poloze také proveden záchranný výzkum pod vedením M. Šmída, p ři kterém byla odkryta zahloubená chata a hrn čířská pec ( Čižmá ř – Hlava – Šmíd 2005 ). V roce 2000 uskute čnil M. Šmíd záchranný výzkum p ři stavb ě vodovodu protínajícího ptenský mikroregion od severu k jihu podél silnice ze Ptení do Ptenského Dvorku (Ptení 1, 2, 4, 5). Byla zde zkoumána celá řada objekt ů z různých kultur, mimo jiné i z doby laténské. Ve stejném roce provád ěl povrchové sb ěry v poloze Ptení 5 D. Vích (Vích 2003, 1-2). Zatím poslední pr ůzkum na lokalit ě v roce 2005 uskute čnil M.

18 Čižmá ř povrchovými sb ěry i pomocí detektoru kov ů v poloze Ptení 5 ( Čižmá ř 2006, 12-15 ). Z polohy Ptení 7 jsou známy ojedin ělé zlomky keramiky z povrchových sb ěrů D. Šišky ( Šiška 1995, 244 ).

Tab.IV. Základní údaje o laténských polohách v oblasti Ptení.

Rok Poloha Druh nálezu Metodika Autor Uloženo Prameny a literatura Náhodný NM Praha, Meduna 1970b; Čižmá ř 1868 - Depot Neznámý nález NHM Wien 2002a Museum Gottwald 1909, 77; 1909 Ptení 1* Sídlišt ě Výkop A. Gottwald Prost ějov 1924, 109; 1931, 100 Náhodný Castelin 1965, Taf. 59; 1924 Ptení 6 Sídlišt ě ? Neznámý MZM Brno nález Kolníková 1996, 25 Náhodný Museum Čižmá ř 1974; 1924 „Mlýniska" Poh řebišt ě K. Dobeš nález Olomouc Čižmá řová 2004, 291 Před Výmolova Náhodný Museum Gottwald 1931, 103, Poh řebišt ě ? Neznámý 1931 vila nález Prost ějov 105 Deník M. Mazálka Před Povrchový - Sídlišt ě J. Všeti čka MZM Brno 1918-1935; Všeti čka 1935 sb ěr 1937, 195 Povrchový Museum 1972 Ptení 3 Sídlišt ě M. Čižmá ř - sb ěr Prost ějov Povrchový Museum 1974 Ptení 2 Sídlišt ě M. Šmíd - sb ěr Prost ějov Povrchový M. Čižmá ř, 1989 Ptení 1 Sídlišt ě MZM Brno - sb ěr J. Čižmá řová Systematický Čižmá řová 1993; 2004, 1990 Ptení 1 Sídlišt ě J. Čižmá řová MZM Brno výzkum 291-292 Zjiš ťovací 1991 Ptení 3 Sídlišt ě J. Čižmá řová MZM Brno - sonda Povrchový 1991 Ptení 5 Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno - sb ěr Povrchový 1992 Ptení 5 Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno - sb ěr Záchranný 1996 Ptení 5 Sídlišt ě M. Čižmá ř ÚAPP Brno - výzkum Záchranný Museum Čižmá ř 1996; Čižmá ř – 1996 Ptení 6 Sídlišt ě M. Šmíd výzkum Prost ějov Hlava – Šmíd 2005 Záchranný Museum 2000 Ptení 1,2,4,5 Sídlišt ě M. Šmíd Šmíd 2000b výzkum Prost ějov Povrchový Museum 2001 Ptení 5 Sídlišt ě D. Vích Vích 2003 sb ěr Prost ějov Povrchový 2005 Ptení 5 Sídlišt ě M. Čižmá ř MZM Brno - sb ěr Povrchový ??? Ptení 7 Sídlišt ě D. Šiška ? Šiška 1995, 244 sb ěr * Autor použil ozna čení Bernovy, není proto jisté, zda se jedná práv ě o tuto polohu.

2.4.1 Popis výzkumu v roce 1990 Výkopové práce prob ěhly v období 30. 7. až 22. 8. 1990. P ři výzkumu bylo skryto celkem 780 m 2 plochy, na které bylo prozkoumáno jedenáct sídlištních objekt ů.

19 Skrývka prob ěhla ve dvou etapách. P ři první etap ě v červenci byly zjišt ěny t ři chaty a pět menších objekt ů, z nichž dva se jeví jako k ůlové jamky. Kv ůli nedokopané chat ě, která zasahovala mimo zkoumanou plochu, se skryla další část plochy, na níž byly prozkoumány další dv ě zahloubené chaty ( Čižmá řová 1993, 83; 2004, 291-292 ).

20 3. Sídlištní zástavba 3.1 Staré Hradisko

3.1.1 Zahloubené chaty Chata I/93 (tab. 6 ) Část objektu byla odkryta již p ři výzkumu v roce 1990, vcelku však byl prokopán až v roce 1993. Objekt byl p řibližn ě čtvercového p ůdorysu o rozm ěrech cca 2,6 x 2,7 m. V jihovýchodní stran ě objektu byl cca 0,5 m hluboký výklenek sloužící pravd ěpodobn ě jako vchod. U severovýchodního okraje chaty byla zjišt ěna k ůlová jamka (K 20/93). Chata byla porušena objektem č. 8, který je situován uprost řed chaty. Vzhledem k lokalizaci tohoto objektu se domnívám, že byl vyhlouben do dna chaty snad po jejím zániku v mladší fázi osídlení. V severním rohu chaty byl nalezen kamenný žernov. V těsné blízkosti chaty byla situována v ětší k ůlová jamka (K 22/93), 3 menší jamky (K 23/93, K 24/93, K 25/93) se nacházely u severovýchodní st ěny.

Chata II/93 Část objektu byla odkryta p ři pr ůzkumu sektoru 7. Pro dokopání byl proto otev řen sektor 8, p ři jehož pr ůzkumu se zjistilo, že objekt jevící se p ůvodn ě jako chata je sou částí mnohem v ětšího objektu, který se však již nepoda řilo odkrýt celý. V severozápadní části byl prokopán objekt č. 9 interpretovaný jako cisterna, poblíž kterého bylo poté objeveno uskupení v ětších kamen ů, nedaleko pak bylo situováno otopné za řízení. U jihozápadní hrany objektu se nacházela k ůlová jamka ( K 31/93 ).

Tab. V. Zahloubené chaty ze Starého Hradiska z výzkum ů na poli Z od opevn ění. Lokalita Objekt Š D H Dno Půdorys Barva výpln ě Orientace Staré Hradisko Chata I 260 270 40 rovné obdélný hn ědo černá SV – JZ 1990, 1993 Staré Hradisko Chata II 200 370 40 rovné nepravidelný ? SZ – JV 1990, 1993 * rozm ěry p řípadné chaty v nedokopaném objektu.

3.1.2 K ůlové jámy Vzhledem k vysokému po čtu k ůlových jamek jsem se rozhodl popsat jejich základní vlastnosti v následující tabulce ( tab. VI ). Všechny údaje pocházejí z nov ěji vypracované dokumentace z nálezové zprávy ( Čižmá ř 2003b ), nicmén ě jsem získal i část p ůvodní dokumentace z roku 1993, ve které se n ěkteré údaje od nov ější

21 dokumentace liší. Odlišné údaje z dokumentace z roku 1993 jsou v tabulce ohrani čeny závorkou.

Tab. VI. Soupis k ůlových jamek z výzkumu na Starém Hradisku v roce 1990 a 1993. Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. K 1/90 32 48 25 - - oválný - K 2/90 30 44 15 - - oválný - K 3/90 24 34 10 - - oválný - K 4/90 36 44 27 - - okrouhlý - K 5/90 32 32 23 - - kruhový - K 6/90 40 40 33 - - kruhový - K 7/90 50 50 35 - - kruhový - K 8/90 36 36 - - - kruhový - K 9/90 16 20 14 - - okrouhlý - K 10/90 34 38 21 - - okrouhlý - K 11/90 26 34 40 - - oválný - K 12/90 26 34 - - - oválný - K 13/90 56 56 35 - - kruhový - K 14/90 46 52 51 - - okrouhlý - K 15/90 30 56 23 - - nepravidelný - K 16/90 40 40 20 - - kruhový - K 17/90 28 30 10 - - kruhový - - K 18/90 28 34 21 - - okrouhlý - - K 19/90 36 44 26 - - okrouhlý - - K 20/90 26 42 21 - - oválný - - K 21/90 26 36 15 - - okrouhlý - - K 22/90 26 30 10 - - okrouhlý - - K 23/90 30 46 16 - - oválný - - K 24/90 60 62 35 - - okrouhlý - - K 25/90 40 40 15 - - kruhový - - K 26/90 62 62 30 - - kruhový - - K 27/90 30 36 10 - - okrouhlý - - K 28/90 26 44 26 - - oválný - - K 29/90 28 40 12 - - oválný - - K 30/90 30 30 19 - - kruhový - - K 31/90 38 40 18 - - kruhový - - K 32/90 14 24 - - - oválný - - K 33/90 28 56 - - - nepravidelný - - K 34/90 16 22 - - - okrouhlý - - K 35/90 20 26 - - - okrouhlý - - K 36/90 38 40 - - - okrouhlý - - K 37/90 36 40 30 - - kruhový - - K 38/90 42 48 16 - - okrouhlý - - K 39/90 40 58 39 - - oválný - - K 40/90 72 72 40 - - okrouhlý - - K 41/90 28 28 28 - - kruhový - - K 42/90 18 34 20 - - oválný - - K 43/90 30 56 20 - - oválný - - K 44/90 16 34 18 - - oválný - - K 45/90 38 38 20 - - kruhový - -

22 Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. K 46/90 16 24 20 - - oválný - - K 47/90 28 32 15 - - okrouhlý - - K 48/90 22 30 25 - - oválný - - K 49/90 16 34 32 - - oválný - - K 50/90 20 34 20 - - oválný - - K 51/90 26 36 15 - - oválný - - K 52/90 20 32 15 - - oválný - - K 53/90 46 46 10 - - kruhový - - 20 K 1/93 28 28 mísovitý rovné kruhový hn ědo černá - (16) 34 20 K 2/93 34 nepravidelný šikmé kruhový hn ědá - (46) (15) 16 30 K 3/93 16 mísovitý konvexní kruhový hn ědá - (40) (8) 38 20 K 4/93 26 nepravidelný šikmé oválný hn ědo černá - (34) (10) 20 K 5/93 22 30 nepravidelný schodovité oválný hn ědá - (14) 30 30 K 6/93 40 hrotitý konvexní oválný hn ědo černá - (24) (20) 20 K 7/93 24 36? nepravidelný šikmé oválný hn ědá - (14) K 8/93 20 20 (10) mísovitý konvexní kruhový hn ědo černá - 10 K 9/93 26 28 mísovitý konvexní kruhový hn ědá - (8) 34 20 K 10/93 40 nepravidelný hrotité okrouhlý hn ědo černá - (32) (42) 34 10 K 11/93 34 nepravidelný šikmé kruhový hn ědá - (32) (12) 56 20 žlutohn ědá/hn K 12/93 50 nepravidelný konkávní okrouhlý - (62) (15) ědá 56 40 K 13/93 50? nepravidelný konvexní okrouhlý hn ědo černá - (58) (30) 22 K 14/93 32 (32) nepravidelný schodovitý oválný hn ědo černá - (30) 36 50 K 15/93 56 nepravidelný šikmé trojúhelný hn ědá - (20) (12) 24 K 16/93 24 (54) stud ňovitý konvexní kruhový hn ědo černá - (42) 40 K 17/93 24 30 stud ňovitý konvexní oválný hn ědo černá - (54) K 18/93 26 26 - - - kruhový - - 32 20 K 19/93 46 nepravidelný schodovité oválný hn ědá - (34) (16) 34 K 20/93 56 (20) stud ňovitý rovné oválný hn ědožlutá Chata I (26) 24 K 21/93 34 20 mísovitý konvexní oválný hn ědožlutá - (30) K 22/93 36 38 20 stud ňovitý rovné kruhový hn ědo černá - K 23/93 20 20 - kruhový - 26 K 24/93 24 20 nepravidelný schodovité kruhový hn ědožlutá - (56) 24 K 25/93 24 - mísovitý konvexní kruhový hn ědošedá - (30) ? 20 K 26/93 ? mísovitý konvexní oválný? hn ědošedá - (62) (12)

23 Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. ? 20 K 27/93 ? mísovitý rovné oválný? hn ědá - (60) (14) ? K 28/93 ? ? (6) mísovitý konvexní oválný? hn ědošedá - (24) ? ? nepravidelný K 29/93 ? mísovitý rovné hn ědošedá - (50) (10) ? 26? K 30/93 26 (20) mísovitý konvexní kruhový hn ědošedá - (40) 22 20 K 31/93 32 mísovitý rovné oválný hn ědo černá - (24) (4) 18 10 K 32/93 24 mísovitý rovné oválný hn ědá - (20) (6)

3.1.3 Žlábky Žlábek 1/90 Tento žlab byl široký 30 – 40 cm a jeho prozkoumaná délka dosahovala cca 5,5 m. Žlábek se táhl od JZ k SV. Na jeho JZ konci byly zjišt ěny dv ě k ůlové jamky ( K 10/90 a K 11/90 ). Zhruba v půlce délky žlabu byla situována v jeho t ěsné blízkosti další k ůlová jáma ( K 19/90 ).

Žlábek 1/93 Žlab byl orientován ve sm ěru JZ – SV a jeho délka dosahovala 6 m. V jeho JZ části byla situována kůlová jáma č. 13/93 a zhruba v polovin ě délky byl žlab porušen objektem č. 9/93.

Žlábek 2/93 Tento objekt je orientován ve sm ěru JZ – SV a byl pouze cca 70 cm dlouhý, 22 cm široký a 20 cm hluboký. Vzhledem k jeho malé velikosti je možné, že jde spíše o kůlovou jámu.

Žlábek 3/93 Žlábek byl orientován ve sm ěru SSZ – JJV, jeho ší řka se pohybovala od 25 do 30 cm a hloubka okolo 20 cm. Po cca 80 cm ústil do jižní části objektu 5/93.

Žlábek 4/93 Tento objekt byl orientován ve sm ěru JZ – SV, jeho ší řka se pohybovala od 20 do 30 cm, délka činila cca 140 cm a hloubka 20 cm. V JZ části ústil podobn ě jako žlábek 3/93 do jižní části objektu 5/93.

24 Žlábek 5/93 Žlábek vycházel severním sm ěrem od objektu Pec XXX a byl dlouhý 30 – 50 cm. Poté zasahoval pod okraj zkoumané plochy. Jeho ší řka dosahovala 40 cm.

Žlábek 6/93 Objekt byl orientován ve sm ěru SZZ – JVV, jeho délka dosahovala 110 cm, ší řka se pohybovala od 15 do 30 cm a hloubka okolo 20 cm. Na SZZ konci byla situována k ůlová jamka č. 17/93.

Žlábek 7/93 Prokopána byla pouze část dlouhá 60 cm, která byla orientována ve sm ěru Z – V a jejíž ší řka se pohybovala mezi 20 a 25 cm. Nejvyšší hloubka dosahovala hodnoty 30 cm. V severní části zasahoval žlab mimo zkoumanou plochu.

3.1.4 Ostatní objekty Objekt 1/90 Jednalo se o objekt oválného p ůdorysu orientovaného ve sm ěru S – J, v jehož severní části byl situován výklenek hluboký 80 – 100 cm. Max. ší řka objektu byla 240 cm a délka 440 cm. Hloubka se pohybovala od 30 do 40 cm. V SV části objektu se nacházela k ůlová jamka č. 40/90.

Objekt 2/90 Objekt m ěl nepravidelný p ůdorys a byl orientován ve sm ěru SZ – JV. Ší řka objektu dosahovala až 200 cm, délka pak tém ěř 4,5 m. Hloubka se pohybovala od 30 do 50 cm.

Objekt 4/90a Velký objekt nepravidelného p ůdorysu byl orientován ve sm ěru Z – V. V nejužším míst ě byl 45 cm široký, v nejširším pak dosahoval ší řky až 180 cm. V jeho jižní polovin ě vybíhaly dva laloky, ve kterých byly situovány objekty 4/90b, 4/90c a 4/90d.

25 Objekty 3/90, 4/90b – 8/90, 10/90, 14/90, 15/90 a 18/90 Údaje o t ěchto objektech popisuje následující tabulka.

Tab. VII. Objekty 3/90, 4/90b – 8/90, 10/90, 14/90, 15/90 a 18/90. Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. 3/90 60 100 20 - - oválný - - 4/90b 80 94 50 - mísovité okrouhlý - - 4/90c 26 34 - - - oválný - - 4/90d 34 54 42 - - oválný - - 4/90e 50 50 17 - - okrouhlý - - 4/90f 38 50 55 - - oválný - - 4/90g 54 60 50 - - okrouhlý - - 4/90h 30 34 25 - - okrouhlý - - 5/90 50 60 20 - - okrouhlý - - 6/90 40 80 16 - - oválný - - 7/90 48 84 16 - - oválný - - 8/90 50 60 38 - - oválný - - 10/90 44 70 25 - - oválný - - 14/90 60 115 28 - - oválný - - 15/90 30 56 10 - - oválný - - 18/90 76 20 18 - - oválný - -

Objekt 9/90 Objekt má oválný p ůdorys a je orientován ve sm ěru S – J. Délka dosahuje 205 cm, ší řka se pohybuje od 115 do 140 cm. Hloubka nep řekra čuje 50 cm.

Objekt 11/90 Objekt nebyl prokopán celý, nelze proto ur čit jeho p ůdorys. Rozm ěry prokopané části objektu činily 100 x 80 cm, hloubka 20 cm.

Objekt 12/90 Objekt byl orientován ve sm ěru Z – V a m ěl nepravidelný p ůdorys. V jižní části nebyl prokopán celý. Délka prokopané části objektu činila 550 cm a ší řka se pohybovala od 190 cm po 240 cm. Hloubka se pohybovala od 10 do 45 cm. V západní části objektu byla propálená vrstva.

Objekt 13/90 Objekt byl orientován ve sm ěru Z – V a nebyl prozkoumán celý, pon ěvadž jeho J část p řesahovala hranici zkoumané plochy. Ší řka se pohybovala mezi 120 a 130 cm,

26 délka pak činila 170 cm. V S a J části objektu byly naproti sob ě situovány k ůlové jamky č. 48/90 a 50/90. V objektu se také nacházela k ůlová jamka č. 49/90.

Objekt 16/90 Objekt m ěl nepravidelný oválný p ůdorys a byl orientován ve sm ěru Z – V. V jeho severní části se nacházela k ůlová jamka č. 52/90. Ší řka objektu se pohybovala okolo 35 cm a délka dosahovala 150 cm. Max. hloubka činila 18 cm.

Objekt 17/90 Objekt nepravidelného p ůdorysu byl široký 120 cm, dlouhý 150 cm a hluboký 35 cm. V jeho Z části byla situována k ůlová jamka č. 29.

Objekty 1/93, 2/93, 6/93 – 9/93 Údaje o t ěchto objektech popisuje následující tabulka.

Tab. VIII. Objekty 1/93, 2/93, 6/93 – 9/93. Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. 1/93 68 80 40 mísovitý šikmé obdélný hn ědo černá - 2/93 36 80 10 - - oválný - - 6/93 72 120 50 nepravidelný konvexní oválný - - 7/93a 64 86 40 mísovitý konvexní oválný hn ědožlutá - 7/93b 50 106 20 mísovitý konvexní obdélný hn ědo černá - 8/93 110 110 - - - kruhový - Chata I 9/93 90 145 (64) - - oválný hn ědo černá Chata II

Objekt 4/93 Objekt obdélného p ůdorysu o p ředpokládaných rozm ěrech 60 x 80 cm a hloubce 50 cm byl protnut žlábkem č. 1/93.

Objekt 5/93 Objekt orientovaný ve sm ěru Z – V m ěl podlouhlý nepravidelný p ůdorys a jeho délka se pohybuje okolo 250 cm. Ší řka byla velice rozmanitá a pohybovala se od 30 do 120 cm. Objekt byl hluboký 10 – 20 cm. Objekt byl v Z části mírn ě porušen objektem č. 2/93 a ve V části se slu čoval se žlábky č. 3/93 a 4/93.

27 Objekt 11/93 Objekt obdélného p ůdorysu byl široký 70 cm a 110 cm dlouhý. Jeho hloubka nep řesahovala 10 cm. V severní části objektu byla situována k ůlová jamka č. 18/93.

3.2 D ětkovice Kontext 502 (tab. 39) Objekt obdélného p ůdorysu se zaoblenými rohy byl situován v mírném svahu a byl orientován ve sm ěru JZ – SV. Objekt měl rozm ěry 5,8 x 2,8 m, maximální hloubka pak činila 95 cm. V prostoru chaty se nacházely celkem 4 r ůzn ě hluboké k ůlové jamky situované p řibližn ě na delší ose objektu. V SV části byl objekt narušen slovanskou zásobní jámou (kontext 503) o pr ůměru 1,2 m, obsahující časn ě st ředov ěkou keramiku a dva celé slovanské žernovy, nicmén ě i zde se nacházely zlomky laténské keramiky. Podle t říd ění J. Meduny lze chatu p řiřadit k typu A – 2a, s dv ěma a více k ůly na st ředové ose ( Meduna 1980a, 54 ).

Tab. IX. K ůlové jamky z chaty v Dětkovicích. Objekt Š D H Profil Dno Půdorys Barva výpln ě Pozn. K 1 12 14 20 stud ňovitý rovné okrouhlý - - K 2 10 12 16 stud ňovitý konkávní okrouhlý - - K 3 12 16 20 stud ňovitý rovné oválný - - K 4 14 14 72 stud ňovitý konkávní kruhový - -

3.3 Ohrozim Zahloubená chata (tab. 45, 46 ) Objekt m ěl pravidelný obdélníkový p ůdorys o rozm ěrech 3,25 x 2,50 m a rovné dno zahloubené 1,2 m pod povrchem. Delší osou byl objekt orientován ve sm ěru Z – V. V blízkosti každé z kratších stran se na st ředové ose nacházela k ůlová jamka o pr ůměru 26 a 30 cm a hloubce 32 a 26 cm pod podlahou chaty. Další k ůlová jamka se nacházela cca 60 cm od západního okraje chaty, její hloubka nebyla bohužel zdokumentována. V chat ě se nacházelo lehce zahloubené ohništ ě kruhového p ůdorysu situované u st ředu jižního okraje objektu. Ohništ ě m ělo pr ůměr 84 cm a bylo zahloubeno až 15 cm pod podlahu chaty. Tento objekt lze řadit podle Medunova tříd ění do t řídy A – 1, tedy chaty s dv ěma k ůly na st ředové ose ( Meduna 1980a, 50- 53 ). Do všech k ůlových jam v chat ě byly nepochybn ě zasazeny k ůly sloužící jako nosná konstrukce sedlové st řechy chaty.

28 3.4 Ptení 1 Nejvíce objekt ů s velkou vypovídací hodnotou bylo zatím prozkoumáno systematickým výzkumem v poloze Ptení 1, na ostatních lokalitách byly zjišt ěny pouze části sídlištních objekt ů různých tvar ů a typ ů. Jedná se o n ěkolik sídlištních jam neur čitého charakteru, hrn čířskou pec, k ůlové jamky a zahloubené chaty ( Čižmá ř 2006, 16-21 ).

3.4.1 Zahloubené chaty Při výzkumu provedeném v roce 1990 v poloze Ptení 1 bylo prozkoumáno celkem 5 laténských zahloubených chat. V ětšina z nich náleží podle Medunova t říd ění z roku 1980 do stupn ě A – 1 ( Meduna 1980a, 50-53 ). V rámci chat bylo zjišt ěno celkem 10 k ůlových jamek, z nichž 6 m ělo pr ůměr okolo 30 cm, dále 3 jamky o pr ůměrech 35, 40 a 45 cm, jedna menší o pr ůměru 18 cm a nakonec asymetrická jamka s rozm ěry 40 x 60 cm. K ůly byly zapušt ěny cca 20 – 30 cm hluboko do podlahy chat. U t ří chat byly zjišt ěny k ůlové jamky po nosných k ůlech uvnit ř chaty, u zbylých dvou chat se lze domnívat, že byla nosná konstrukce podep řena zven čí. V jedné z chat byl zjišt ěn 55 cm široký podélný stupe ň interpretovaný jako lavice nebo odkládací plocha. Čty ři z pěti chat jsou orientovány ve sm ěru SV – JZ. Obecn ě je známo, že laténská sídlišt ě jsou velice často budována na mírných svazích oto čených k jihu a chaty jsou na nich situovány podél vrstevnic. Toto ale o sídlišti Ptení 1 neplatí. Svah, na kterém se sídlišt ě nachází, je orientován tém ěř výhradn ě k východní stran ě. Orientace chat ve sm ěrech SV – JZ je tém ěř kolmá na vrstevnice, což je na laténských sídlištích ojedin ělé. Výjime čná je též poloha chaty s orientací SZ – JV, která je oto čená o 90° oproti ostatním chatám.

Objekt 1/90 (tab. 67:1 ) Objekt má rozm ěry na délku 5,4 m, na ší řku 3,2 m a maximální hloubka chaty mimo k ůlové jamky činí 65 cm. Delší osa chaty je orientována ve sm ěru SV – JZ. Uvnit ř v blízkosti každé z kratších stran se nachází na st ředové ose k ůlová jáma. Vzdálenost první jamky od severovýchodní strany chaty činí 22 cm, je zapušt ěna cca 25 centimetr ů do podlahy chaty a její pr ůměr je 28 cm. Druhá jamka je vzdálená od jihozápadní strany chaty 17 cm, do podlahy je zapušt ěna až do hloubky 35 cm a její pr ůměr činí 40 cm, t řetí k ůlová jamka se nachází v blízkosti jihozápadní st ěny objektu.

29 Tento objekt je klasickým p říkladem Medunova typu A – 1, tedy chaty s dv ěma k ůly na st ředové ose ( Meduna 1980a, 50-53 ). Oba tyto k ůly nepochybn ě fungovaly jako nosná opora st řechy. Pozoruhodná je t řetí, excentricky umíst ěná k ůlová jáma v blízkosti jihozápadní strany, která se dá interpretovat jako stopa po pomocném nosném k ůlu.

Obr. 1. Kresebná rekonstrukce laténské polozemnice ze Starého Hradiska podle A. Piffla.

Objekt 2/90 (tab. 67:2 ) Delší osa chaty je orientována ve sm ěru SZ – JV. Její délka je 4 m, ší řka 2,6 m a hloubka dosahuje 35 cm. Dají se zde rozpoznat 2 kůlové jamky blízko kratších stran objektu. První jamka je vzdálena od severozápadní strany objektu necelých 20 cm, má pr ůměr 25 cm a je zapušt ěna 30 cm do podlahy. Druhá jamka je situována 55 cm od jihovýchodní strany, cca 20 cm od západní strany objektu a má pr ůměr 48 cm. Její hloubka nebyla zdokumentována. V rámci Medunova t říd ění lze objekt p řiřadit k typu A – 1 ( Meduna 1980a, 50- 53 ), i když se vzhledem k jeho nepravidelnosti nejedná o u čebnicový p říklad.

30 Objekt 3/90 (tab. 68:1 ) Chata je obdélného p ůdorysu. Na délku m ěř í 4,8 m a její maximální ší řka činí 2,4 m. Hloubka objektu je 35 cm. Stejn ě jako u objektu 1 je delší osa i této chaty orientována ve sm ěru SV – JZ a jsou na ní dv ě k ůlové jamky. K ůlová jamka nacházející se u severovýchodní strany chaty je v její bezprost řední blízkosti a je kruhového p ůdorysu o pr ůměru 30 cm, její hloubka nebyla zdokumentována. Asi 25 cm vn ě od jihozápadního okraje chaty se nachází další k ůlová jamka o pr ůměru 30 cm, údaje o její hloubce nejsou k dispozici. Chatu porušuje od jihovýchodní st ěny meliora ční rýha o ší řce 60 cm, která se ztrácí v severozápadní st ěně chaty. Pozoruhodný je nález k ůlové jamky mimo chatu, jejíž funkce se dá díky jejímu umíst ění interpretovat jako vn ější opora st řechy. Chata op ět m ůže reprezentovat v Medunov ě t říd ění typ A – 1 ( Meduna 1980a, 50-53 ). Je sice pravda, že jedna k ůlová jamka v severovýchodní části chaty se mírn ě odchyluje od st ředu osy, je však tém ěř jisté, že byla vytvo řena pro k ůl nesoucí konstrukci st řechy.

Objekt 10/90 (tab. 68:2 ) Tento objekt má obdélný p ůdorys, m ěř í na délku 3,75 m, na ší řku 2,3 m a jeho maximální hloubka činí 35 cm. Orientace delší osy chaty je SV – JZ. V severovýchodní části chaty se nachází v bezprost řední blízkosti st ěny k ůlová jamka, jejíž pr ůměr činí 30 cm a hloubka 35 cm. Paraleln ě s jihovýchodní st ěnou se táhne stupe ň široký asi 55 cm od okraje chaty. Od jihovýchodní strany objektu prochází op ět meliora ční rýha o ší řce 60 cm, která se ztrácí v severozápadním okraji chaty. Při zkoumání chaty byl zjišt ěn pouze jeden k ůl v severovýchodní části. K ůl v prot ější stran ě objektu zjišt ěn nebyl, lze ale p ředpokládat, že se zde s nejv ětší pravd ěpodobností a ť už uvnit ř nebo vn ě chaty nacházel. Pokud by tomu tak bylo, dala by se chata za řadit podle Medunova t říd ění do stupn ě A – 1 ( Meduna 1980a, 50-53 ). Pozoruhodný je stupe ň nacházející se v jihovýchodní části chaty vedoucí paraleln ě se st ěnou. Nelze p řesn ě říci, k jakým ú čel ům sloužil, funkce jako lavice je vysoce pravd ěpodobná. Nevylu čuje se však ani funkce odkládacího prostoru.

Objekt 11/90 (tab. 69:1 ) Půdorys tohoto objektu je spíše oválného než obdélníkového tvaru. Je dlouhý 3,6 m, široký 2,5 m a jeho hloubka dosahuje pouhých 20 cm. Objekt je orientován delší osou ve sm ěru SV – JZ. V těsné blízkosti vn ě chaty na st ředové ose se nachází

31 kůlová jamka s pr ůměrem 30 cm a hloubkou 15 cm. V jihozápadní části chaty se nacházejí dv ě k ůlové jamky, jejichž pr ůměry jsou 18 a 28 cm. Jejich hloubka nebyla zdokumentována. Chata se nedá do Medunova t říd ění p řesn ě za řadit vzhledem k asymetricky situovaným k ůlům v jihozápadní části chaty. K ůl v severovýchodní části chaty sloužil pravd ěpodobn ě k opo ře st řechy, zbývající dva k ůly měly navzdory svému neobvyklému umíst ění zřejm ě stejnou funkci.

Kontext 523/00 (tab. 69:2 ) Objekt z roku 2000 bohužel nebyl prokopán celý, takže neznáme jeho úplný půdorys. I tak lze ale říci, že jde o široký ovál s rovným dnem a šikmými st ěnami. V prokopané části činila délka objektu 4,2 m, ší řka 2,4 m, hloubka byla 1,3 m od úrovn ě podloží. Spodní zásyp tvo řila hn ědá mramorovaná hlína s uhlíky a mazanicí, na ní se pak nacházela další vrstva tmav ě hn ědé, st ředn ě ulehlé hlíny s hrudkami mazanice a s uhlíky. Objekt byl orientován delší osou ve sm ěru V – Z. Je vysoce pravd ěpodobné, že pat řil k výše zmín ěným objekt ům z výzkumu v roce 1990. I p řesto, že v objektu nebyla nalezena k ůlová jamka dokládající nosnou konstrukci st řechy, lze objekt interpreta čně p řiřadit k zahloubeným chatám. Odpovídají tomu jak rozměry, tak orientace objektu.

Tab. X. Srovnání zahloubených chat na sledovaných sídlištích v regionu. Lokalita Objekt Š D H Dno Půdorys Barva výpln ě Orientace Staré Hradisko Chata I 260 270 40 rovné obdélný - SV – JZ 1990, 1993 Staré Hradisko Chata II 200 370 40 rovné nepravidelný - SZ – JV 1990, 1993 Dětkovice 2000 502/00 rovné - SV – JZ Ohrozim 1994 - rovné - V – Z Ptení 1 1990 1/90 320 540 65 rovné obdélný - SV – JZ Ptení 1 1990 2/90 260 400 35 rovné obdélný - SZ – JV Ptení 1 1990 3/90 240 480 35 rovné obdélný - SV – JZ Ptení 1 1990 10/90 230 375 35 rovné obdélný - SV – JZ Ptení 1 1990 11/90 250 360 25 rovné obdélný - SV – JZ Ptení 1 2000 523/00* 240 420 130 rovné obdélný - V – Z Ptení 6 1996 500/96* 100 450 70 rovné oválný černohn ědá SZZ – JVV * pouze prokopaná část objektu

32 3.4.2 Kůlové jámy Na lokalit ě byly vedle p ůdorys ů zahloubených chat zjišt ěny celkem dv ě k ůlové jámy, o kterých je možno soudit, že nenáleží k zahloubeným chatám a jsou pravd ěpodobně dokladem povrchových staveb ( Čižmá ř 2006, 20 ).

Objekt 5/90 Z objektu nepocházejí žádné nálezy. Jedná se o k ůlovou jamku o pr ůměru cca 60 cm a hloubce p řibližn ě 20 cm. Leží asi 1 m severním sm ěrem od severního rohu objektu č. 3, její účel však nelze p řesn ě interpretovat. Mohla mít n ějakou spojitost s objektem 3, nap říklad jako k ůl podpírající p říst řešek p řistav ěný k chat ě, nebo mohlo jít o nosnou část jiného nezahloubeného objektu, jehož zbytek nebyl výzkumem zjišt ěn. V tomto p řípad ě by mohla být spojitost s objektem č. 6, který se nachází 1,5 m východn ě od k ůlové jamky.

Objekt 6/90 Stejn ě jako u objektu 5 zde nebyly zjišt ěny žádné nálezy. Jedná se o oválnou kůlovou jamku s maximálním pr ůměrem cca 80 cm a hloubkou kolem 20 cm. Její poloha je asi 2 m severovýchodním sm ěrem od severního rohu objektu č. 3. Z hlediska interpretace lze říci, že jamka m ěla s velkou pravd ěpodobností podobnou funkci jako objekt č. 5.

3.4.3 Menší nepravidelné objekty Objekt 7/90 Objekt má obdélný p ůdorys a je orientován ve sm ěrech SZ – JV. Jelikož zasahuje svou částí do profilu výzkumu, jeho rozm ěry nejsou úplné. M ěř í na délku cca 1,6 m, jeho maximální ší řka činí 60 cm a hloubka 15 cm. Z objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze tedy ur čit jeho dataci a vzhledem k jeho osamocené poloze ho nelze ani interpretovat.

Objekt 8/90 Objekt má nepravidelný p ůdorys, celý je ve tvaru protáhlého zahnutého oválu. Jeho hloubka je 30 cm, maximální ší řka cca 1 m a rozm ěr mezi nejvzdálen ějšími konci

33 objektu činí 3,8 m. Orientace objektu je ve sm ěrech Z – SV. Jelikož z tohoto objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze ho interpretovat ani časov ě za řadit.

Objekt 9/90 Jedná se o malý objekt, jehož délka je 30 cm, ší řka 80 cm a hloubka 20 cm. Bohužel ani z tohoto objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze proto objekt časově za řadit a jeho ú čel je nám neznámý.

3.5 Ptení 5 Při výstavb ě vodovodního řadu v roce 2000 byly v poloze Ptení 5 objeveny dva zahloubené objekty časov ě spadající do doby laténské a na dvou místech pom ěrn ě rozsáhlé kulturní vrstvy ( Čižmá ř 2006, 21-22 ).

3.5.1 Menší nepravidelné objekty a kulturní vrstvy Kontext 513/00 Jedná se o objekt s tmav ě hn ědou výplní, jehož ší řka na profilu byla 2,8 m. Půdorys vzhledem k okolnostem výzkumu nebyl zjišt ěn. Díky nález ům kostí, keramiky a mazanice lze říci, že se jedná nejspíš o sídelní objekt, nelze však podat přesn ější interpretaci.

Kontext 524/00 (tab. 69:3 ) Objekt m ěl obdélný p ůdorys se zaoblenými rohy, šikmé st ěny a rovné dno. Nebyl prokopán celý, rozm ěry delší strany jsou 2,9 m, širší strany max. 2 m a hloubka 1,05 m od úrovn ě podloží. Orientován je delší osou ve sm ěru SZ – JV. Zásyp byl tvo řen tmav ě hn ědou st ředn ě ulehlou hlínou s uhlíky a mazanicí. Dle charakteru objektu lze usuzovat, že se jedná o zahloubenou chatu, i když k ůly po nosné konstrukci chybí. V objektu byla mimo jiné nalezena též ková řská struska, která m ůže být dokladem kovovýroby p římo v míst ě objektu nebo nedaleko n ěj.

Kontext 525/00 Jedná se o prav ěkou kulturní vrstvu, p řekrytou splachy. Vrstva probíhala výkopem v délce 43 m. Její výpl ň tvo řila st ředn ě ulehlá tmav ě hn ědá hlína s mazanicí

34 a ojedin ělými st řepy datovanými obecn ě do prav ěku (mimo jiné i do doby laténské) a st ředov ěku.

Kontext 526/00 Jedná se o kulturní vrstvu s nálezy keramiky a mazanice. Její délka ve st ěně výkopu činila 30 m. Její výpl ň tvo řila st ředn ě ulehlá tmav ě hn ědá hlína.

3.6 Ptení 6 Na lokalit ě byl v roce 1996 u čin ěn záchranný výzkum na liniových výkopech pro dálkový optický kabel v trase Vyškov – Olomouc prost ějovským pracovišt ěm Ústavu archeologické památkové pé če Brno vedený Z. Čižmá řem a M. Šmídem, při kterém byla zjišt ěna část zahloubené chaty a hrn čířská pece ( Čižmá ř – Hlava – Šmíd 2005 ).

3.6.1 Zahloubená chata Kontext 500/96 Prokopána byla pouze část objektu, kterou zasáhla liniová stavba – jižní část laténské zemnice nepravideln ě obdélníkovitého tvaru s mírn ě se svažujícími st ěnami, rovným dnem a orientací delší osy ve sm ěru SZZ - JVV. Ve východní části poblíž kratší strany (patrn ě na delší ose?) k ůlová jamka (pr ůměr 35 cm, hl. 20 cm, síla kmene 12 cm); jihovýchodní st ěna zemnice porušila objekt kultury s lineární keramikou. Dochovaná část laténské zemnice se orientací delší osy (V – Z) nevymyká z obvyklého rámce orientace laténských zemnic na Morav ě ( Meduna 1980a, 58 ); kůlová jamka na delší ose objektu ji dovoluje p řiřadit k nej čast ěji se vyskytujícímu typu A – 1a podle t říd ění J. Meduny ( 1980a, 50-53, Beilage 1 ).

3.6.2 Hrn čířská pec Kontext 501/96 (tab. 70 ) Jedná se o pec s předpecní jámou (neodkryta z ůstala zhruba t řetina celého objektu); je to hrn čířská pec se zbytky roštu s pr ůduchy (pr ůměr 5 cm) a kopulí (pr ůměr 90 cm, síla st ěny až 6 cm) zachovanou do výšky 28 cm. Komory pece jsou spojeny s předpecní jámou tahovými kanály, které byly vypáleny do podoby

35 mazanicových ploten (70x23 a 60x22 cm); p ředpecní jáma oválného tvaru (max. rozm ěry 200x120 cm, hl. až 20 cm). Orientace delší osy je Z – V. Hrn čířská pec s předpecní jámou náleží k obvyklému vertikálnímu typu hrn čířských pecí doby laténské; z oválné p ředpecní jámy vedly dva tahové kanály, které ústily do ledvinovit ě tvarovaných komor vlastní hrn čířské pece; nad nimi byl umíst ěn rošt, jehož stabilitu zajiš ťovala st ředová p říčka, která od sebe odd ělovala ob ě komory. Rošt byl p řeklenut (dnes zpravidla nedochovanou) kopulí ( Čižmá ř – Hlava – Šmíd 2005). Podobné pece jsou z Moravy známy nap ř. ze Strachotína ( Čižmá ř 1987, 211, Obr. 3 ).

Obr. 2. Půdorys hrn čířské pece a její kresebná rekonstrukce (podle M. Šmída a P. Kose).

36 4. Rozbor nález ů 4.1 Keramika Ohrozim – celkem bylo z objektu ozna čeného jako zahloubená chata vyzdviženo 716 kus ů keramiky. Keramický materiál se poda řilo roz členit na základní typy (hrubá, jemná, grafitová a malovaná) a vypo čítat jejich procentuální zastoupení v objektu. Poté byl materiál p ředán k laboratornímu zpracování, p ři kterém bylo celkem 470 kus ů skartováno. V sou časné dob ě máme tedy p řístup pouze k 246 zlomk ům keramiky. Je jisté, že skartace se týkala ve valné v ětšin ě pouze st řep ů z výdutí (po čet zjišt ěných okraj ů p řed skartací i po ní činil stále 129 zlomk ů), které pro jejich velmi nízkou vypovídací hodnotu nebylo nutné archivovat. Následný rozbor vychází již z materiálu zbylého po skartaci.

Tab. XI. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem keramiky. Před skartací Po skartaci Celkem Okraje Výdut ě Dna Celkem Okraje Výdut ě Dna Hrubá 393 66 ? ? 126 76 34 16 Jemná 144 33 ? ? 63 30 19 14 Grafitová 131 19 ? ? 34 18 12 4 Malovaná 48 8 ? ? 23 5 18 - Celkem 716 126 ? ? 246 129 83 34

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že hrubý materiál představoval nejv ětší podíl nalezené keramiky. Nízké zastoupení malované keramiky odpovídá obecnému stavu na zkoumaných moravských pozdn ě laténských lokalitách.

Ptení 1 – jako na jiných sídlištích i v poloze Ptení 1 p ředstavuje keramika nejv ětší část získaných nález ů. V jejím hodnocení se lze op řít p ředevším o syntézu J. Meduny (Meduna 1980a; 1980b ), která tvo ří základ poznání sídlištního materiálu z doby laténské na Morav ě. Lze také sledovat procentuální zastoupení keramiky podle materiálu v jednotlivých objektech, kde bylo nalezeno více než 100 keramických zlomk ů.

Tab. XII. Zastoupení jednotlivých druh ů keramiky ve Ptení. Objekt Po čet kus ů Hrubá k. - % Grafitová k. - % Jemná k. - % Malovaná k. - % 1 323 20,8 16,4 62,8 - 2 215 30,7 28,8 40,5 -

37 Objekt Po čet kus ů Hrubá k. - % Grafitová k. - % Jemná k. - % Malovaná k. - % 10 181 19,3 18,8 59,7 2,2 11 177 18,6 26,0 54,8 0,6 Celkem 900 22,4 22,5 54,5 0,7

Stav zastoupení keramiky zhotovené z různého materiálu je možno zjistit na Morav ě v rámci okolí Starého Hradiska srovnáním údaj ů ze sídlištních celk ů ze Starého Hradiska – poloha extra muros, Ohrozimi, D ětkovic, Ptení ( Čižmá ř 2006, 24 ) a se statistikou W. E. Stöckliho ( Stöckli 1979, 79 ), provedenou na základ ě publikovaného souboru ze Starého Hradiska, který je však zkreslen um ělým výb ěrem (Čižmá ř 2003a, 57; Hlava 2006, 134 ). Mimo oblast zázemí Starého Hradiska jsem ješt ě p řidal údaje ze sídliš ť v Bo řitov ě ( Čižmá ř 2003a, 56-57 ), Blansku ( Wilczek 2007, 31 ) a Brn ě – Slatin ě ( Čižmá řová 2008, 21 ).

Tab. XIII. Srovnání ptenského sídlišt ě s jinými moravskými lokalitami. Lokalita Po čet kus ů Hrubá k. - % Grafitová k. - % Jemná k. - % Malovaná k. - % Blansko 1109 78,5 12,3 9,0 0,2 Bo řitov 2353 69,1 15,3 15,1 0,5 Brno - Slatina 3444 69,8 11,9 18,0 0,2 Dětkovice 337 50,2 10,4 33,8 5,6 Ohrozim 716 54,9 18,3 20,1 6,7 Ptení 1 900 22,4 22,5 54,5 0,7 *Staré 790 49,0 29,0 20,0 2,0 Hradisko Staré Hradisko 743 49,2 32,2 14,0 4,6 1990, 1993 Celkem 10392 55,4 19,0 23,1 2,6 * Statistika provedená W. E. Stöcklim.

Ze statistiky vyplývá, že na sledovaných sídlištích hrubá keramika p ředstavuje zhruba polovinu celé keramické výroby. Druhou polovinu si mezi sebe d ělí výroba jemné a grafitové keramiky a nakonec se zde objevuje velmi malé procento keramiky malované. Pozoruhodná je situace ve Ptení, kde jemná keramika tvo ří více jak polovinu sledovaného souboru. Tento fakt m ůže být z části dán částe čnou skartací keramického materiálu ( informace J. Čižmá řové ).

38 4.1.1 Charakteristika keramiky podle jednotlivých skupin V rámci rozboru keramického materiálu jsem se p řidržel základního člen ění keramiky podle keramických hmot na hrubou, jemnou a grafitovou (hrubá či jemná s přím ěsí grafitu). Výjimku tvo ří malovaná keramika, která díky své jedine čnosti tvo ří čtvrtou skupinu keramického materiálu.

4.1.1.1 Hrubá keramika Staré Hradisko – při výzkumu bylo získáno celkem 366 st řep ů z nádob vyrobených z hrubého materiálu bez p řím ěsi grafitu, z toho 253 okraj ů (69,1 %), 73 výdutí (20 %) a 40 zlomk ů ode dna (10,9 %). P řím ěs muskovitických slíd byla zjišt ěna u 161 zlomk ů, biotitická slída jen u 30 zlomk ů vždy zárove ň s muskovitem. P řím ěs krevele byla zjišt ěna jen u 7 zlomk ů. U 168 kus ů bylo možné rozpoznat p řím ěs drobných kamínk ů, p řím ěs písku byla zastoupena v 53 p řípadech. Pozoruhodný je pom ěrn ě vysoký po čet st řep ů se stopami organických zbytk ů na povrchu (45 ks). Z keramických tvar ů nádob byly zastoupeny v ětšinou hrncovité nádoby ve 110 zlomcích (30,3 %), mísovité tvary zastupovalo 102 zlomk ů (28,1 %) a 20 zlomk ů (5,5 %) pocházelo evidentn ě z velkých zásobních nádob. Zbylé zlomky st řep ů nebylo možné bezpe čně za řadit do žádné skupiny. Zám ěrné zdrs ňování povrchu bylo prokázáno celkem v 10 p řípadech (2,7 %) vesm ěs na hrncovitých nádobách, ne u všech však šlo o tzv. struhadlovité drsn ění typické pro keramiku vyskytující se ve st ředních a východních Čechách ( Meduna 1980a, 73 ). Z keramického sortimentu byly vyhlazovány p ředevším mísovité tvary, hlazení se však objevilo v několika málo případech i na jiných tvarech (38 ks, 10,4 %). Smolný nát ěr (45 ks, 12,3 %) byl zjišt ěn nejvíce na mísovitých tvarech, objevil se však také na zlomcích ze zásobnice. Další povrchovou úpravou bylo svislé rýhování, které se vyskytlo výhradn ě na hrncovitých nádobách ve 30 p řípadech (8,2 %). Z výzkumu jsou známy p ředevším hrncovité nádoby s ovaleným okrajem, časté jsou však i svisle rýhované nádoby s odsazeným okrajem či nádoby s jednou či více plastickými lištami pod okrajem. Nechybí ani lahvovité tvary, výjime čně se objeví i nádoby s hran ěným okrajem. Mísy z hrubého materiálu m ěly v drtivé v ětšin ě dovnit ř zatažený okraj, vyskytly se však i mísy s nahoru vytaženým zeslabeným okrajem či esovitá mísa se zeslabeným podhrdlím a ovaleným okrajem. Zajímavý je také zlomek nádoby zdobený n ěkolikanásobnou vlnicí připomínající výzdobu na st ředohradištní keramice.

39 Dětkovice – z lokality pochází celkem 169 zlomk ů hrubé keramiky bez grafitové přím ěsi, z toho 29 okraj ů (17,1 %), 124 výdutí (73,4 %) a 16 zlomk ů ode dna (9,5 %). Vysoký po čet výdutí je dán inventarizací p ůvodn ě skartovaných st řep ů. Soubor charakterizuje typickou pozdn ě laténskou keramiku, kde nechybí mísy se zataženým okrajem či mírn ě esovit ě prohnuté mísy. Druhým častým tvarem jsou hrnce s ovaleným okrajem nebo v ětší nádoby s masivním okrajem r ůzného tvaru. Ze souboru pochází také n ěkolik zlomk ů z masivní zásobnice. Celkem 11 zlomk ů bylo opat řeno svislým rýhováním. Je zajímavé, že v ětší část z nich obsahovala p řím ěs muskovitické slídy. Na dvou st řepech byly zpozorovány obvodové vleštované žlábky. Smolný nát ěr se vyskytl na jednom zlomku z mísy a t řech zlomcích ze zásobnice.

Ohrozim – zlomk ů hrubé keramiky bylo nalezeno celkem 393, po skartaci se tento soubor zmenšil na pouhých 126 ks. Z toho se zachovalo celkem 76 okraj ů (60,3 %), 34 výdutí (27 %) a 16 zlomk ů ode dna (12,7 %). U 72 kus ů se poda řilo rámcov ě identifikovat tvar nádoby, a to 46 mís a 18 hrncovitých nádob. U zbylých fragment ů nebylo možné tvar bezpe čně ur čit. U celkem 96 zlomk ů byla zjišt ěna p řím ěs muskovitických a biotitických slíd (muskovit 71 ks, biotit 25 ks). Červené zbarvení krevelu se objevilo pouze v 6 p řípadech. V 57 p řípadech bylo možné rozeznat p řím ěs drobných kamínk ů, 21 střep ů bylo vyrobeno z materiálu obsahujícího jemný písek. Technika hlazení se vyskytla u 41 ks keramiky, jednalo se ve valné v ětšin ě o mísy. V několika p řípadech byla hrubá keramika svisle rýhovaná, toto rýhování se vyskytovalo výhradn ě na hrncovitých nádobách. V některých p řípadech byly nádoby opat řeny šikmými rýhami. Hrncovité nádoby měly v ětšinou ovalený či odsazený okraj, v několika p řípadech se vyskytl i okraj hraněný. Na 6 zlomcích hrncovitých nádob bylo zaznamenáno výrazné zdrsn ění povrchu, známé jako struhadlovité drsn ění pronikající na Moravu z východních a st ředních Čech ( Meduna 1980a, 73 ). Z chaty známe 5 zlomk ů pocházejících z jedné zásobnice o pr ůměru 46 cm opat řené smolným nát ěrem. Mísy se vyskytovaly s ovaleným mírn ě vytaženým okrajem, valná většina z nich však m ěla mén ě ovalený zatažený okraj. Na mísách se zataženým okrajem se pom ěrn ě často vyskytoval smolný nát ěr. Mísy opat řené tímto nát ěrem byly v ětšinou jemn ě vyhlazené. Vleš ťované linie a vlnice se objevovaly výhradn ě na vnit řní stran ě mís se zataženým okrajem.

40 Tab. XIV. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem hrubé keramiky. Před skartací Po skartaci Celkem Okraje Výdut ě Dna Celkem Okraje Výdut ě Dna Hrubá 393 66 ? ? 126 76 34 16

Ptení 1 – ze sídlišt ě pochází soubor hrubých st řep ů čítající 232 kus ů hrubé keramiky bez p řím ěsi grafitu. Tém ěř u všech hrubých st řep ů (206 ks) byla zjišt ěna p řím ěs písku. Spole čně s pískem se vyskytovaly i drobné kaménky (88 ks) a p řím ěs slídy (34 ks). V některých p řípadech se tyto dv ě p řím ěsi vyskytují pohromad ě. Nezdá se však, že by přím ěsi m ěly souvislost se svislým rýhováním na keramice. Z hlediska tvaru je u hrubé keramiky známo nejvíce hrncovitých nádob. Pouze na nich se až na výjimku objevuje svislé rýhování. Pr ůměr okraje těchto hrnc ů se pohybuje mezi 16 – 30 cm, jsou však známy i dv ě výjimky s pr ůměrem 40 cm a jeden malý hrnec s pr ůměrem pouhých 11 cm. U čty ř hrnc ů vyrobených z hrubého materiálu jsou patrné stopy po smolném nát ěru. Nej čast ěji využívané tvary hrnc ů mají zesílený ovalený okraj nebo okraj nemají tak výrazný. Mezi hrnci se vyskytují i nádoby se siln ě odsazeným nebo s mírn ě vyhnutým okrajem. Pozoruhodné jsou i nádobky soudkovitého tvaru. Z hrubého materiálu byly vyrobeny i mísy se zataženým okrajem, u kterých se výjime čně objevuje smolný nát ěr. Z polohy 1 jejich známo celkem p ět. Pr ůměr okraje těchto mis se pohybuje mezi 24 – 35 cm a není na nich patrná žádná výzdoba. Mezi hrubou keramiku se řadí bezesporu i zásobnice. Z výzkumu jsou známy dva fragmenty zásobnic o pr ůměru okraje cca 52 cm. Pozoruhodným nálezem jsou cedníky se zataženým okrajem opat řené otvory na celém t ěle nádoby, n ěkdy také s velkým kruhovým otvorem uprost řed dna. Ze Ptení známe celkem dv ě dna a jeden okraj z cedníku. Nelze říci, že by k sob ě tyto kusy náležely, přesto jsou si velice podobné. Pr ůměr dna jednoho z nich činí 8 cm, u zbylých nebylo možno ur čit ani pr ůměr dna ani okraje. Pr ůměr bo čních otvor ů se u všech cedník ů pohybuje okolo 5 mm. Podobný nález cedníku známe nap říklad z českého oppida Hrazany ( Jansová 1986, Taf. 88:23 ). U 62 kus ů nádob lze konstatovat ur čitý druh výzdoby. V drtivé v ětšin ě se jednalo o svislé rýhování (60 ks), pouze u dvou zbylých kus ů byla zjišt ěna výzdoba jiného charakteru. V prvním p řípad ě se jedná o zlomek výdut ě s rytou, kolkem provedenou výzdobou p ředstavující část kruhu, vedle n ěhož jsou patrné dva žlábky. Druhý st řep je zajímavý svislým rýhováním, které je v horní části nádoby zakon čeno oblou čky.

41 4.1.1.2 Jemná keramika Staré Hradisko – jemná keramika je na Starém Hradisku zastoupena 106 kusy, což je 18,6 % z celkového po čtu keramiky. Jedná se o 63 okraj ů (59,4 %), 27 výdutí (25,5 %), 15 zlomk ů ode dna (14,2 %) a hlazený úchyt z pokli čky. Velká část jemné keramiky byla na povrchu vyhlazena. P řím ěsi se objevily spíše sporadicky v podob ě muskovitických slíd či jemného písku. Z tvar ů jsou u jemné keramiky typické především mísy s esovit ě profilovaným okrajem, na jejichž vnit řní stran ě se objevují vleš ťované vlnice a obvodové linie. U den nádob se n ěkdy objevuje odsazení od st ěny nádoby nebo omfalos. Časté jsou také soudkovité nádoby, na kterých však krom ě tenkého žlábku pod okrajem nebyly zjišt ěny žádné další výzdobné prvky. Výjime čně se vyskytly také situlovité nádoby opat řené jemným svislým rýhováním. Objevil se i lahvovitý tvar s dv ěma plastickými lištami. Za pozornost stojí také st řep z nádoby jemn ě zdobený svazky tenkých svislých a šikmých rýh. Zajímavý je zlomek nádoby zdobené kolkem, ze kterého paprs čit ě vybíhají do r ůzných sm ěrů svazky 4 nebo 5 rýh. Nález tohoto druhu je na moravských pozdn ě laténských sídlištích docela vzácný, analogii lze uvést nap ř. z Bílovic – Lutotína ( Šmíd 2003, 57 ). Pozoruhodný je také nález držátka pokli čky z jemného materiálu, ke kterému jsem na Morav ě nenalezl žádnou analogii. Obecn ě jsou nálezy keramických pokli ček na Morav ě spíše sporadickou záležitostí. J. Meduna znal pouze po jednom exemplá ři z Doubravic (Meduna 1980b, 74, Taf. 15:17 ) a ze Starého Hradiska ( Meduna 1970c, 93, Taf. 46:2 ).

Dětkovice – zlomk ů jemné keramiky je známo ze sídlišt ě celkem 114 kus ů. Nejvíce bylo výdutí (90 ks, 79 %), mén ě pak okraj ů (18 ks, 15,8 %) a pouze 6 zlomk ů ode dna (5,2 %). Z keramických tvar ů jsou zde hojn ě zastoupeny soudkovité nádoby s kyjovitým nebo neprofilovaným okrajem. Tyto nádoby nedisponují žádným ze škály výzdobných prvk ů. Dalším tvarem jsou esovit ě profilované hrnce a mísy, z nichž jsou některé opat řeny na vnit řní stran ě vleš ťovanými vlnicemi. Ojedin ělý je nález st řepu z nádoby lahvovitého tvaru. Z Dětkovic pocházejí také dva zlomky pokli čky z jemného materiálu, ke které lze na Morav ě jen t ěžko najít analogii. Pokli čky jsou z Moravy doposud známy pouze ze čty ř lokalit. Jedná se o výše zmín ěné dva úlomky z Dětkovic, zlomek z Doubravic ( Meduna 1980b, 74, Taf. 15:17 ) a dva zlomky ze Starého Hradiska, z nichž každý pochází z jiného kusu pokli čky (Meduna 1970c, 93, Taf. 46:2 ).

42 Ohrozim – jemná keramika čítala po výzkumu celkem 144 zlomk ů, po skartaci se tento po čet snížil na 63 zlomk ů. Zachováno bylo celkem 30 okraj ů (47,6 %), 19 výdutí (30,2 %) a 14 zlomků ode dna (22,2 %). Zlomky jemné keramiky s některou z přím ěsí se vyskytly pom ěrn ě z řídka. Makroskopickým pozorováním byla zjišt ěna u 16 zlomk ů nepatrná p řím ěs muskovitické slídy a pouze 1 st řep obsahoval drobné kamínky. V rámci jemného materiálu se daly ze zlomk ů rozeznat následující tvary: velkou část tvo řila skupina nádob soudkovitého tvaru v ětšinou s kyjovit ě profilovaným okrajem, dále vyšší hrncovité nádoby s ven vytaženým ovaleným okrajem a v neposlední řad ě také mísy s ven vytaženým ovaleným okrajem. V některých p řípadech m ěly nádoby odsazený neovalený okraj. P ři zkoumání jemného materiálu jsem nerozpoznal mnoho výzdobných prvk ů, pouze 3 zlomky z mís s vytaženým ovaleným okrajem byly na vnit řní stran ě zdobeny vleš ťovanými vlnicemi.

Tab.XV. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem jemné keramiky. Před skartací Po skartaci Celkem Okraje Výdut ě Dna Celkem Okraje Výdut ě Dna Jemná 144 33 ? ? 63 30 19 14

Ptení 1 – jemná keramika zastupuje na sídlišti v poloze Ptení 1 p řekvapiv ě nejv ětší soubor nález ů. Jedná se o 555 kus ů st řep ů, z toho 180 ks okraj ů, 308 ks výdutí a 64 den. Zbylé t ři nálezy do po čtu dopl ňují t ři provrtaná kole čka ze st řepu. U 130 st řep ů byla zjišt ěna p řím ěs jemného písku, n ěkdy se vyskytly drobné kamínky (20 ks) nebo slída (65 ks). Hrnce z jemné keramiky mají p řevážn ě pr ůměr kolem 20 cm, známe je však jak s menším pr ůměrem (13 – 17 cm), tak s větším (28 – 30 cm). Mezi hrnci jsou obvyklé tvary s ovaleným a odsazeným okrajem, dále zde figurují nádoby se žlábkem na svrchní stran ě okraje, lahvovité nádoby s mírn ě ven vyhnutým okrajem nebo hrnce s nevýrazným okrajem odd ěleným od t ěla nádoby úzkým žlábkem. Co se tý če tvaru, převažují u jemného materiálu mísy (94 ks). Jejich průměr u okraje se pohybuje nej čast ěji v rozmezí 20 – 26 cm, vyskytly se však i p řípady, kdy pr ůměr mísy je pouhých 15 – 17 cm, nebo i 30 – 34 cm. Velká část mís je se zataženým okrajem, vyskytují se však i esovit ě profilované misky s mírn ě ovaleným okrajem. N ěkteré mísy mají na spodní části zvýrazn ěné dno. Zajímavá je část nádoby respektive její nožky, která má dovnit ř klenuté dno. Pozoruhodný je nález části nádoby neobvyklého nízkého zplošt ělého tvaru. Z celého souboru jemné keramiky bylo 45 kus ů st řep ů zdobených, z toho 28 svislým rýhováním. U sedmi střep ů byl zjišt ěn smolný nát ěr.

43 4.1.1.3 Grafitová keramika Staré Hradisko – grafitový materiál z výzkumu v roce 1990 a 1993 je zastoupen celkem 239 zlomky keramiky (okraje 161 – 67,4 %, výdut ě 51 – 21,3 %, dna 27 – 11,3 %). V keramice se vyskytovaly p řím ěsi muskovitických (61 ks) nebo biotitických slíd (10 ks), krevele (47 ks), drobných kamínk ů (90 ks), ojedin ěle i jemného písku (5 ks). Na 4 zlomcích keramiky byly zjišt ěny stopy po organickém materiálu. V ětší část st řep ů byla svisle rýhovaná (52 ks), smolný nát ěr na okraji se vyskytl pouze v několika případech (6 ks). Známky po reparaci se zde vyskytly ve více p řípadech než u jiných druh ů keramiky. V ětšina nádob z grafitu m ěla ovalený okraj nepravidelných tvar ů a velikostí, nap ř. ost ře profilovaný okraj nebo okraj s plastickou lištou. Jednalo se většinou o hrncovité nádoby, z nichž byla velká část svisle rýhována. Vyskytly se však i st řepy pocházející evidentn ě z rozbité zásobnice. Pozornost si zaslouží st řep s malým otvorem pocházející pravd ěpodobn ě z cedníku. Ojedin ělý je st řep upravený svazky svislých a šikmých rýh. Krom ě obvodového žlábku na dvou zlomcích nebyly na zkoumaném materiálu zjišt ěny žádné další výzdobné motivy či povrchové úpravy.

Dětkovice – grafitová keramika je zastoupena celkem 36 zlomky z nádob, p řičemž se jedná o 6 zlomk ů z okraje a 30 výdutí. Keramické tvary bylo možné sledovat pouze u dvou nalezených okraj ů. První okraj p ředstavuje část hrnce o pr ůměru 16 cm opat řeného nepravidelným svislým rýhováním pod plastickou lištou. Druhý okraj pochází z nádoby s odsazeným okrajem, který v profilu není ovalený, nýbrž neobvykle dlouhý a dovnit ř zahnutý. Také tato nádoba je opat řena svislým rýhováním v podob ě pravideln ě se opakujících svazk ů po cca t řech rýhách. Svislé rýhování se vyskytlo celkem na 22 zlomcích (61 %) grafitové keramiky. Mimo hrncovité nádoby obsahoval materiál také dva zlomky okraj ů z mís s přím ěsí grafitu.

Ohrozim – grafitovou keramiku p ředstavuje pom ěrn ě malý soubor o celkem 34 kusech po skartování (p řed skartací 131), z toho 18 okraj ů (53 %), 12 výdutí (35,3 %) a 4 zlomky ode dna (11,7 %). Keramická hmota obsahovala r ůzné p řím ěsi. Jednalo se o muskovit (12 ks), krevel (9 ks) či drobné kamínky (15 ks). Z grafitového t ěsta byly vyráb ěny výhradn ě v ětší hrnce (o pr ůměru hrdla okolo 16 - 26 cm, vyskytly se i 32 cm) s ovaleným okrajem ur čené k hrubšímu domácímu použití. O tom sv ědčí také vysoké procento st řep ů, na kterých byly zjišt ěny zbytky sazí. Velká část t ěchto nádob na sob ě nesla svislé rýhování. Výjimku z ohrozimského celku tvo ří 3 zlomky mísy

44 z grafitového materiálu s mírn ě ovaleným okrajem a dv ěma tenkými žlábky pod okrajem.

Tab. XVI. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem grafitové keramiky. Před skartací Po skartaci Celkem Okraje Výdut ě Dna Celkem Okraje Výdut ě Dna Grafitová 131 19 ? ? 34 18 12 4

Ptení 1 – materiál grafitové keramiky vykazuje pom ěrn ě velké rozdíly a lze v něm makroskopicky rozlišit n ěkolik základních skupin. Jde o keramiku s obsahem jemn ě drceného grafitu, keramiku s malým obsahem grafitu v podob ě v ětších zrn a keramiku, která je pokryta tenkou hlinitou povrchovou vrstvou ( Čižmá ř 2003a, 64). Z lokality je známo celkem 234 st řep ů obsahujících v ětší či menší koncentraci grafitu. Mimo grafit se v keramice nacházela i p řím ěs slídy (6 ks), písku (16 ks) nebo drobných kaménk ů (26 ks). Jedná se v ětšinou o hrubou keramiku z větších nádob. Z grafitové keramiky byly vyráb ěny p ředevším hrncovité nádoby (116 ks) s ovaleným okrajem, dále hrnce se seseknutým v profilu protaženým okrajem. Vyskytují se i nádoby se žlábkem v horní části profilu nebo s ost řeji profilovaným okrajem. Pozoruhodná je nádobka s vývalkem na výduti. Pr ůměr okraje u hrnc ů se pohyboval nejvíce v rozmezí 20 – 30 cm. Samoz řejm ě jsou známy i nádoby s pr ůměry 12 – 14 cm nebo s pr ůměrem 40 cm. Ze statistiky vyplývá, že skoro polovina zkoumaných grafitových st řep ů (93) byla svisle rýhována a toto rýhování bylo aplikováno p ředevším na hrncovité nádoby. Mísy se vyskytují jen ojedin ěle (5 ks) a v ětšinou z jemn ějšího materiálu. Jsou známy se zataženým okrajem a vývalkem na vnit řní části nádoby. Jejich pr ůměry u okraje se pohybují kolem 28 cm a 16 cm. Zvláštní je st řep z výdut ě se svislým rýhováním přerušeným jiným zešikma jdoucím rýhováním. Pokud byla tuhová keramika povrchov ě upravována, jednalo se p ředevším o svislé rýhování, výjime čně se objevuje výzdoba v podob ě tenkých rýh. Pozoruhodný je st řep ze dna nádoby s dv ěma širokými obvodovými žlábky. Na grafitové keramice se na ptenském sídlišti až na jednu výjimku vůbec nevyskytuje smolný nát ěr.

4.1.1.4 Malovaná keramika Staré Hradisko – při výzkumu bylo nalezeno celkem 32 kus ů jemné malované keramiky. Krom ě 3 kus ů, u kterých byla zjišt ěna malá koncentrace najemno drcené muskovitické slídy, se jedná o keramiku vyrobenou výhradn ě z jemn ě plaveného

45 materiálu. Jelikož se jednalo o velmi k řehké zboží, nebylo možné z nalezených fragment ů ur čit tvary nádob. Na keramice se vyskytují dv ě hlavní barvy – bílá a červená, jež jsou dopln ěny o r ůznorodou výzdobu, která m ůže být provedena hn ědou, tmav ě červenou nebo černou barvou. Nádoby zdobily svazky rovných a vlnitých linek ohrani čených širšími pásy.

Dětkovice – z výzkumu pochází celkem 19 zlomk ů keramiky opat řené malbou. Velká část keramiky byla opat řena bílou malbou, která p řecházela v červené barvení. Na bílé malb ě se velice často vyskytl m řížkový motiv doprovázený horizontálními linkami, někdy i svazky klikatek. V místech červené malby se mnohdy objevily vertikální linie různých ší řek a vyskytly se také klikatky vedoucí stejným sm ěrem .

Ohrozim – malovaná keramika byla v ohrozimském souboru zastoupena 48 kusy p řed skartací a 23 kusy po skartaci. Z toho se dochovalo 5 okraj ů a 18 malovaných výdutí. Malování se vyskytovalo p ředevším na nádobách soudkovitých tvar ů, a to v červené a bílé barv ě. Z výzkumu se dochovala velká část nádoby nat řená po celém povrchu červenou barvou. Zlomky pocházející z další nádoby byly zdobeny jak na bíle, tak na červen ě malovaném podklad ě jemným m řížkovým motivem. Celkov ě se dá odhadnout, že se v chat ě pravd ěpodobn ě nacházely minimáln ě 2 – 3 r ůzn ě malované nádoby.

Tab. XVII. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem malované keramiky. Před skartací Po skartaci Celkem Okraje Výdut ě Dna Celkem Okraje Výdut ě Dna Malovaná 48 8 ? ? 23 5 18 ?

Ptení 1 – z polohy Ptení 1 známe 5 st řep ů s poz ůstatky malování. Jedná se výhradn ě o tenkost ěnnou jemn ě plavenou keramiku. Na st řepech je patrná bílá malba nebo engoba, ob čas se vyskytne malování vodorovnými bílými pruhy šikmo p řerušovanými nebo tmav ě červená malba s vynechanými proužky na bílé malb ě nebo engob ě.

4.1.2 Materiálové p řím ěsi V jednotlivých souborech ze Starého Hradiska, Ohrozimi a D ětkovic byly podle typu materiálu zjiš ťovány různé p řím ěsi. U souboru ze Ptení p řím ěsi zkoumány nebyly. Nejvíce byla keramická hmota zost řována drobnými kamínky vyskytujícími se

46 hlavn ě u hrubé keramiky. Další nejpo četn ěji zastoupenou p řím ěsí byly zlomky muskovitické slídy, která se v případ ě malých zlomk ů mohla do keramické hmoty dostat náhodn ě, u větších úlomk ů je však možné, že byly p řimíchávány zám ěrn ě. Nejv ětší koncentrace keramiky s muskovitickou slídou je na jihozápadní Morav ě (Hlava 1998, 339; Meduna 1980a, 108 ), její výskyt lze hledat také ve východních a st ředních Čechách ( Čižmá ř 2003a, 58 ). Biotitická slída se v keramické hmot ě vyskytovala v podstatn ě menším množství, pozoruhodné však je, že tém ěř vždy spole čně s muskovitickou slídou. Další již mén ě častou p řím ěs tvo řila zrnka červen ě zbarveného železitého krevele. Keramika s touto p řím ěsí je známa p ředevším z Hostýna a jeho okolí, v závislosti na vzdálenosti však postupn ě mizí.

4.1.2.1 Staré Hradisko Tab. XVIII. Tabulka p řím ěsí.

Celkový Přím ěsi bez p řím ěsi/s p řím ěsí po čet st řep ů DK JP M B K OZ Hrubá keramika 366 170 53 161 30 7 45 Jemná keramika 104 - 8 33 - - 1 Grafitová keramika 239 91 5 62 10 46 4 Malovaná keramika 34 - - 3 - - - Celkem 743 261 66 259 40 53 50

4.1.2.2 Dětkovice Tab. XIX. Tabulka p řím ěsí.

Celkový Přím ěsi bez p řím ěsi/s p řím ěsí po čet st řep ů DK JP M B K OZ Hrubá keramika 169 84 15 64 17 13 6 Jemná keramika 114 4 - 6 - 2 - Grafitová keramika 35 19 5 1 - 3 - Malovaná keramika 19 ------Celkem 337

47 4.1.2.3 Ohrozim Tab. XX. Tabulka p řím ěsí.

Celkový Přím ěsi bez p řím ěsi/s p řím ěsí po čet st řep ů DK JP M B K OZ Hrubá keramika 126 57 21 71 25 6 - Jemná keramika 63 1 5 16 - - - Grafitová keramika 34 15 1 12 - 9 - Malovaná keramika 23 - - 4 4 - - Celkem 246 73 27 103 29 15 - * uvedené hodnoty celkového po čtu st řep ů vycházejí ze souboru bez skartovaného materiálu.

Vysv ětlivky zkratek p řím ěsí: DK drobné kamínky B biotit JP jemný písek K krevel M muskovit OZ organické zbytky

4.1.3 Sekundárn ě využívaná keramika 4.1.3.1 Provrtaná kole čka ze st řepu a p řesleny Keramická kole čka s provrtaným otvorem jsou interpretována nej čast ěji jako přesleny. Na Morav ě jsou p řesleny ve tvaru provrtaných kole ček velmi po četné a jsou vyrobeny z výdutí nádob ze všech druh ů keramických hmot ( Meduna 1980a, 129 ). Je zřejmé, že p řesleny (kole čka) byly používány p ředevším v pozdn ě laténském období a přesleny jiného tvaru se vyskytovaly spíše ve starších stupních doby laténské ( Meduna 1980a, 128-129 ). Po četné soubory p řeslen ů poskytly výzkumy na Starém Hradisku (Meduna 1961, Taf. 44; 1970c, Taf. 23, 24 ) či na oppidu Manching ( Jacobi 1974, Taf. 86-88 ).

Staré Hradisko – p ři výzkumu bylo nalezeno celkem 6 provrtaných kole ček druhotn ě vyrobených ze st řep ů z nádob, z toho 3 z hrubého a 3 z tuhového materiálu (tab. 19:6; 22:3,7; 27:6; 34:2,5) . Pr ůměr pom ěrn ě pravideln ě provrtaných otvor ů uprost řed kole ček se pohyboval od 4 mm do 1 cm. K nálezu p řeslenu vyrobeného z jemné pís čité keramiky ( tab. 8:18) jsem doposud nenašel žádnou analogii. P ředm ět m ěř í v pr ůměru 4,5 cm, ší řka st ředového otvoru činí 1 cm. Okraje p řeslenu jsou plasticky zdobené a na vrchní i spodní stran ě je opat řen kolkovanou výzdobou. Spodní strana p ředm ětu má mírn ě konvexní tvar.

48 Dětkovice – z výzkumu pocházejí celkem 2 provrtaná kole čka. Kole čko vyrobené ze st řepu svisle rýhované nádoby z grafitového materiálu ( tab. 43:14 ) se dochovalo celé, jeho pr ůměr činí 5,5 cm, ší řka otvoru je 1 cm. Druhé kole čko pochází ze st řepu z jemné keramiky a dochovala se z n ěj pouze malá část ( tab. 43:10 ). Jeho pr ůměr lze odhadnout na cca 4 cm a ší řku otvoru na cca 1 cm.

Ohrozim – v chat ě byla nalezena celkem t ři provrtaná kole čka ze st řep ů, z toho dv ě z hrubého a jedno z grafitového materiálu. Pr ůměry t ěchto kole ček byly 5 – 5,5 cm, 5 cm a 5,7 cm. Ší řka otvoru činila 0,8 cm, 1 a 1,2 cm ( tab. 59: 6, 7; 65:5 ). Oproti podobným nález ům z jiných lokalit mají tyto p ředm ěty v ětší pr ůměr.

Ptení 1 – z polohy pochází soubor p ěti provrtaných kole ček ze st řepu. V objektu č. 1 byly nalezeny čty ři p řesleny ( tab. 77:10; 79:3, 4 ), v objektu č. 11 jeden (tab. 95:9 ) a v ostatních objektech nebyl u čin ěn žádný nález p řeslenu. Ší řka otvoru se pohybuje od 5 mm do 15 mm a pr ůměr kole čka od 3 cm do 5 cm. Ve Ptení jsou vyrobeny 3 kusy z jemného a 2 kusy z hrubého a tuhového materiálu. Ve dvou p řípadech bylo na přeslenu zjišt ěno svislé rýhování.

4.1.3.2 Neprovrtaná kole čka ze st řepu Na funkci t ěchto p ředm ětů existují r ůzné názory. Nejpravd ěpodobn ější je verze M. Čižmá ře ( Čižmá ř 2003a, 53 ), podle n ějž jde o polotovar p řeslenu. M ůže se ale jednat též o hrn čířské hladítko ( Vencl 1980, 529 ). Velice diskutabilní názor zastával i J. Skutil, který se domníval, že by se mohlo jednat o formu platidla ( Skutil 1939/40, 75 ). Je možné, že provrtaná i neprovrtaná kole čka ze st řepu mohla sloužit mezi Kelty jako alternativní platidla. Jist ě nelze uvažovat p římo o regulérní m ěně, lze ale uvažovat o tom, že kole čka mohla sloužit i jako hrací žetony k n ěkteré z nám zatím neznámých keltských her. Lze o tom soudit podle nález ů ze Starého Hradiska, odkud pochází rozsáhlý soubor provrtaných i neprovrtaných kole ček ze st řep ů, které díky svým malým rozm ěrům sotva mohly sloužit jako p řesleny, nemluv ě o četných nálezech analogických kole ček kamenných ( informace M. Čižmá ře).

Staré Hradisko – z kulturní vrstvy je znám nález tří kole ček bez otvoru. Kole čko z grafitového materiálu má pr ůměr cca 3,5 cm a pochází z nádoby se svislým

49 rýhováním ( tab. 27:7 ). Další p ředm ět byl vyroben z jemného materiálu a jeho pr ůměr je 3 cm ( tab. 24:8 ). Poslední kole čko pochází z nádoby opat řené červenou a bílou malbou a jeho pr ůměr činí 4 cm ( tab. 24:10 ).

Dětkovice – z kontextu 502 pochází hrub ě opracované kole čko z jemného materiálu o pr ůměru cca 3 cm ( tab. 43:11 ).

Ptení 1 – v materiálu ze Ptení se vyskytl i nález neprovrtaného kole čka ze st řepu vyrobeného z hrubého materiálu se svislým rýhováním ( tab. 85:1 ).

4.1.4 Reparace keramiky I když keramika pat řila mezi keltským obyvatelstvem k jednozna čně nejmasov ěji rozší řeným výrobk ům, opravy nádob nejsou v dob ě laténské žádnou vzácností a m ůžeme je doložit na každém v ětším laténském sídlišti. Jejich výskyt můžeme najít na všech typech keramických nádob. Sv ědčí to o tom, že keramika nem ěla pro keltské obyvatelstvo zanedbatelnou hodnotu a vyplatilo se ji opravovat. Dokládají to tzv. repara ční otvory ve st řepech vzácn ě s dochovanými železnými, výjime čně i bronzovými svorkami nebo jejich fragmenty. Podle G. Jacobiho ( Jacobi 1974 ) se reparace nádob vyskytovaly pouze u grafitové keramiky, z výzkum ů však známe i doklady reparací nádob z jemného či hrubého materiálu.

Staré Hradisko – při výzkumu bylo nalezeno celkem 6 st řep ů z nádob s repara čními otvory. Až na jeden byly všechny vyrobeny z tuhového materiálu. V ětšina nádob, u kterých byly zjišt ěny stopy reparace, byla svisle rýhována a obsahovala p řím ěs muskovitické slídy.

Ptení 1 – na sídlišti v poloze Ptení 1 je zatím známo 6 st řep ů se stopami reparace. Z nich jsou dva st řepy z grafitové, t ři z hrubé a jeden z jemné keramiky.

4.1.5 Technická keramika 4.1.5.1 St řepy s důlky Funkce t ěchto keramických st řep ů s vyvrtanými d ůlky není dosud úpln ě objasn ěna a lze uvažovat o tom, že byly používány k odlévání mincovních st řižk ů

50 (Kappel 1969, 50). Tento názor je však již staršího data a po četných nálezech desti ček na odlévání mincovních st řížk ů se n ěkte ří badatelé p řiklán ějí spíše k názoru, že st řepy s d ůlky mohly být používány k odlévání bronzových ingotů, ze kterých se následn ě mohl vyklepávat plech nebo vyráb ět knoflíky, nášivky či podobné drobné p ředm ěty. Nejnov ěji tuto problematiku sumarizoval M. Čižmá ř ( Čižmá ř 2002b, 302-306 ). Tyto předm ěty ur čené pro odlévání byly nalezeny v hojném po čtu na Starém Hradisku, kde nejsou vzácností ani jiné tvary odlévacích forem.

Ptení 5 – p ři povrchových sb ěrech z roku 1992 byl nalezen zlomek nádoby z grafitové svisle rýhované keramiky s vyhloubeným kruhovým d ůlkem (tab. 107:7 ). P ředm ět podobného charakteru je znám nap ř. ze sídlišt ě Nitra – Šindolka ( Březinová 2007, 40 ).

4.1.5.2 Mincovní desti čky Staré Hradisko – z výzkumu pochází celkem 15 zlomk ů desti ček ur čených k odlévání zlatých a st říbrných mincovních st řížk ů ( tab. 16). Ze Starého Hradiska známe velké množství t ěchto p ředm ětů ( nap ř. Meduna 1970a, Taf. 15 ) a v ětší soubory byly získány i na dalších oppidech, nap ř. Závist ( Čižmá ř 1989, obr. 8; Jansová 1974, Abb. 4, 5 ) či Stradonice ( Pí č 1903, 97, tab. LVIII:4, 12 ), na mocenském centru v Němčicích – Vícem ěř icích ( Čižmá ř – Kolníková 2006, 266, obr. 6:6 ) a ojedin ěle i na nížinných sídlištích, nap ř. Tuchlovice na Novostrašecku v Čechách ( Šnajdrová 1955, 191, obr. 11:10 ).

Tab. XXI. Seznam mincovních desti ček ze Starého Hradiska – pole Z od opevn ění. Inv. č. Kontext Ší řka d ůlk ů (cm) Zlato/st říbro Druh mince 841/90a Objekt 1/90 0,9 – 1,2 Zlato, st říbro 1/3 statéru 841/90b Objekt 1/90 0,9 – 1,2 Zlato, st říbro 1/3 statéru 847/90a Čišt ění 1,3 – 1,5 Zlato Statér 847/90b Čišt ění 1,3 – 1,5 Zlato Statér 400/93 Kulturní vrstva 3 0,8 – 1 Zlato, st říbro 1/3 statéru 414/93 Kulturní vrstva 2 1 – 1,2 Zlato 1/3 statéru 523/93 Chata 1/93 0,9 Zlato 1/3 statéru 524/93 Chata 1/93 0,8 - 1 Zlato 1/3 statéru 525/93 Chata 1/93 0.8? Zlato ? 526/93 Chata 1/93 0,8 - 1 St říbro - 527/93 Chata 1/93 0,9 – 1,2 St říbro - 528/93 Chata 1/93 0,8 – 1 St říbro - 529/93 Chata 1/93 0,8 – 1 St říbro - 530/93 Chata 1/93 1,3 – 1,5 St říbro - 531/93 Chata 1/93 0,8 – 1 St říbro -

51 Obr. 3. Staré Hradisko. Plán oppida se schematicky vyzna čenými plošnými odkryvy a s rozmíst ěním nález ů mincovních desti ček podle M. Čižmá ře ( Čižmá ř 1995a).

*Množství nález ů mincovních desti ček 1 – 1 ks, 2 – 3-6 ks, 3 – 15 ks

Díky proplavování výplní objekt ů byl získán z objektu 1/93 velký soubor desti ček, který p ředstavuje zatím nejv ětší po čet nalezených kus ů na jednom míst ě v rámci celého areálu oppida. P řehlednou mapku znázor ňující schematicky po čet nalezených desti ček v jednotlivých částech oppida publikoval M. Čižmá ř ( Čižmá ř 1995a, 614, obr. 1 ). Po čet desti ček ur čených k odlévání zlatých mincovních st řížk ů činil 6 ks, zbytky st říbra na povrchu obsahovalo dalších 6 kus ů. U posledních t ří exemplá řů byly zjišt ěny stopy jak zlata, tak st říbra (Lehrberger 1997, 349-350, Taf. 76 ). Mimo výše zmín ěné nálezy ze Starého Hradiska a N ěmčic mincovní desti čky z jiných moravských lokalit doposud neznáme. Z dosavadních nález ů hlin ěných mincovních desti ček a údaj ů v tabulce (tab. XXI) vyplývá, že na osídlené ploše p řed oppidem zcela jist ě probíhala výroba především v ětších mincí, v případ ě zlatých pak šlo o statéry a jejich t řetinky. Rozm ěry st říbrných mincí ur čené z hlin ěných mincovních desti ček jsou pak tém ěř shodné s mírami zkušebních ražeb s koní čkem na olov ěné desti čce, která je zatím jediným přímým dokladem ražby mincí na Starém Hradisku ( Čižmá ř 1995a, 615, obr. 2:3 ).

52 4.1.6 Hlin ěná tkalcovská závaží Hlin ěná závaží ve tvaru komolého jehlanu jsou bezesporu dokladem svislého tkalcovského stavu ( Čižmá ř 2003a, 53 ). Pro sídlišt ě doby železné jsou tvary hlin ěných závaží ve tvaru komolého jehlanu s vodorovným otvorem v horní části t ěla přízna čné (Jacobi 1974, 61-62 ).

Staré Hradisko – v objektu ozna čeném jako Chata I byl nalezen kus tkalcovského závaží.

Ohrozim – v chat ě byl nalezen zlomek hlin ěného závaží pocházejícího pravděpodobn ě z tkalcovského stavu.

Ptení 1 – na sídlišti ve Ptení 1 bylo nalezeno celkem 6 fragment ů hlin ěných tkalcovských závaží, z nichž každý pochází z jiného kusu. Je pozoruhodné, že nejv ětší kumulace t ěchto závaží (4) byla nalezena v objektu 1 oproti objekt ům 2 a 11, kde bylo nalezeno pouze po jednom kusu závaží. Vzhledem ke koncentraci více zlomk ů závaží v jedné chat ě zde snad lze p ředpokládat p řítomnost tkalcovského stavu.

4.1.7 Zna čky na dn ě Keltští hrn číři opat řovali své výrobky pom ěrn ě často zna čkami na dnech nádob. Poda řilo se prokázat, že zna čky na dnech nádob nejsou na moravském území nijak neobvyklé, vyskytují se pouze v pozdní dob ě laténské a šlo alespo ň u v ětšiny z nich pravd ěpodobn ě o zna čky jednotlivých hrn čířských dílen. Je pozoruhodné, že drtivá v ětšina dosud nalezených nádob se zna čkou na dnech je vyrobena z grafitové keramiky. Na Morav ě bylo zatím rozpoznáno na 18 typ ů r ůzných zna ček na dnech (Čižmá ř 1995b, 116-117 ).

Ptení 1 – střep ze dna se zna čkou ze Ptení 1 ( tab. 92:4 ) pochází ze svisle rýhované nádoby to čené na kruhu. Nádoba m ěla pr ůměr u dna 15 cm, m ěla vyšší tvar a byla vyrobena z grafitového materiálu. Zna čka je u nás zatím první zjišt ěná tohoto typu (Čižmá ř 1995b, 113, obr. 4:12 ).

53 Ptení 5 – zna čku z polohy Ptení 5 nelze bezpe čně p řiřadit k žádnému typu, nebo ť z nádoby, která jí byla opatřena, zbyl pouze malý úlomek ( tab. 97:9 ).

4.1.8 Mazanice Většina přepálené hlíny se dá interpretovat bu ď jako doklad vymazávání st ěn chat nebo jako zbytky otopného za řízení. Ob čas se dochovaly stopy po prutech nebo výjime čně i textiliích. Nej čast ěji se však objevují otisky prut ů o síle od 1,3 do 2 cm. Na sídlištích lze dle otisku trámu či prkna soudit na vysokou úroveň opracování d řeva, přímé doklady o tesa řské práci v podob ě nástroj ů na opracování d řeva na sídlišti však zatím chybí. Po vyhodnocení souboru lze pom ěrn ě p řesv ědčiv ě konstatovat, že v každé zkoumané chat ě se nacházelo ohništ ě nebo jiné otopné za řízení. St ěny všech chat byly také bezpochyby tvo řené z prut ů omazaných hlínou. Pr ůměr prut ů se pohyboval od 0,7 cm až do 3 cm. Nej čast ěji se však objevují otisky prut ů o síle od 1,3 do 2 cm.

Tab. XXII. Staré Hradisko. Zastoupení mazanice v jednotlivých kontextech.

Objekt Váha (kg)

Kulturní vrstva/90 0,12

Chata I/93 0,4

Objekt 1/93 0,2

Objekt 4 0,01

Objekt 5 0,14

Objekt 9 0,52

Pec III 0,12

Kulturní vrstva 2/93 0,02

Kulturní vrstva 3/93 1,5

Staré Hradisko – z výzkumu pochází soubor mazanice o celkové váze 3,03 kg. Vzhledem k vým ěř e zkoumané plochy se jedná o velmi nízkou hodnotu, je však nutné dodat, že v ětší část mazanicového souboru byla skartována ( informace M. Čižmá ře). Velká část neskartovaných mazanicových ker byla z jedné strany vyhlazená do roviny, mohlo se tedy jednat o výmaz pecí či st ěn chat. V jednom p řípad ě se objevil i otisk hranatého p ředm ětu, nejspíše prkna. Otisky prut ů se však na mazanici z tohoto souboru neobjevily.

54 Dětkovice Kontext 502 – z výzkumu pochází celkem 1 kg zlomk ů mazanice. Na jednom úlomku byl patrný otisk prutu neznámého pr ůměru. V ětšina ostatních kus ů mazanice byla z jedné strany vyhlazena do roviny.

Ohrozim Chata – z výzkumu pochází celkem 0,4 kg mazanicových úlomk ů. Na zlomcích jsou zřetelné otisky d řev ěných prut ů o pr ůměrech 1, 1,5 a 2-2,5 cm. Všechny úlomky jsou také z jedné strany rovn ě vyhlazené, je tedy pravd ěpodobné, že pocházejí ze st ěny budovy.

Ptení 1 – na lokalit ě bylo z 5 objekt ů vyzdviženo celkem 15,6 kg mazanice. Na každý objekt tak v pr ůměru p řipadal objem asi 3 kg mazanice. Je více než pravd ěpodobné, že se setkáváme jen se zlomkem p ůvodního množství a že hodnota 3 kg na objekt je zavád ějící. Objekt 1 – objekt obsahoval celkem 3,7 kg mazanice. Na n ěkolika kusech lze rozeznat z řetelné stopy po prutech o pr ůměrech 0,8 – 1,2 cm. Na jednom kusu je patrný otisk po kusu rovného prkna. Dále bylo v objektu nalezeno n ěkolik kus ů pocházejících nepochybn ě z otopného za řízení, které pravd ěpodobn ě pat řilo do vybavení chaty. Objekt 2 – z tohoto objektu byla vyzvednuta mazanice o celkové váze 1,55 kg. Krom ě kus ů jasn ě ozna čujících p řítomnost otopného za řízení nebyly zjišt ěny v souboru žádné stopy po styku s organickým materiálem. Objekt 3 – tento objekt obsahoval nejvíce mazanice z celého zkoumaného sídlišt ě. Jeho váha dosahuje hranice 4,5 kg a krom ě stop po otopném za řízení byly v souboru zjišt ěny stopy po d řev ěných prutech o tlouš ťce 1,3 a 2 cm. Objekt 10 – objekt obsahoval 2,31 kg mazanice. Byly zde zjišt ěny stopy po otopném za řízení a otisky prut ů o pr ůměru pohybující se od 0,7 až po 3 cm. Objekt 11 – v tomto objektu bylo nalezeno celkem 3,6 kg mazanice. Stejn ě jako v objektu 10 i zde byly zjišt ěny stopy po otopném za řízení, ší řka otisk ů po prutech se však pohybovala pouze okolo 1,3 cm.

55 4.1.9 Ostatní keramické p ředm ěty Staré Hradisko – z výzkumu pocházejí dva drobné zlomky keramiky. Nejedná se o část nádoby, ani technické keramiky. U jednoho zlomku lze soudit, že by snad mohl pocházet ze zoomorfní nádoby ( tab. 8:13 ).

4.2 Sklen ěné p ředm ěty Za centra výroby sklen ěných předm ětů byla považována oppida, kde také nacházíme množství suroviny, výrobního odpadu, polotovar ů i hotových výrobk ů. Předm ěty vyráb ěné ze skla byly považovány za luxusní záležitost a Keltové bravurn ě ovládali technologické postupy výroby. Z těchto p ředm ětů lze jmenovat nap říklad sklen ěné náramky v různých barevných odstínech, u nichž rozlišujeme řadu typ ů a jejichž výrobní postup nám dodnes není zcela jasný, nespo čet druh ů velkých sklen ěných kroužkových perel (ringperly), r ůzné typy menších korálk ů i mén ě časté druhy p ředm ětů (prsteny, roz řaďova če).

4.2.1 Sklen ěné korály a kroužkové perly Kroužkové perly se mimo oppida objevují na laténských sídlištích spíše sporadicky. Na Morav ě je zatím znám nejv ětší soubor ze Starého Hradiska, v Čechách pak z oppida Stradonice, které zaujímá jedno z prvních míst na pomyslném žeb říčku lokalit s nálezy sklen ěných p ředm ětů v Evrop ě.

Staré Hradisko – p ři výzkumu byly nalezeny zlomky čty ř sklen ěných perel. Ve většin ě p řípad ů se jednalo o produkty, které lze za řadit do t říd ění T. E. Haevernickové (Haevernick 1960 ). Tém ěř celou polovinu modré prstencové perly s bílými te čkami ( tab. 8:2 ) lze klasifikovat jako typ 24, který je znám ze Starého Hradiska celkem v 5 exemplá řích. Do stejné skupiny pat ří také malý zlomek perly z fialového skla s bílými te čkami, který známe z moravského území po jednom kusu ze Starého Hradiska a Moravského Krumlova ( Venclová 1990, 141 ). Zlomek kroužkové perly z modrého skla ( tab. 8:1 ) byl na povrchu opat řen „vírovým designem“ ve žluté a bílé barv ě. P ředm ěty tohoto charakteru pat ří do skupiny 23, korál ve stejném barevném provedení je znám z oppida Stradonice (Venclová 1990, 140 ).

56 Fragment korálu z modrého skla ( tab. 8:3) byl opat řen „vírovým designem“ ve žluté barv ě protnutým n ěkolika tenkými nit ěmi z modrého skla, které se na žlutém povrchu projevovalo zelenou barvou. Tento druh korálu lze za řadit do typu 25, který je znám jak ze Starého Hradiska, tak i z českého oppida Stradonice ( Venclová 1990, 142 ). Z výzkumu pochází také korálek vej čitého tvaru z modrého skla o pr ůměru cca 0,9 – 1,1 cm ( tab. 8:15). Jedná se patrn ě o zmetek vzniklý p ři výrob ě v ětšího po čtu těchto korálk ů. Při proplavování hlíny byly nalezeny rovn ěž čty ři drobné korálky z modrého skla o velikosti n ěkolika milimetr ů, z nichž bylo p ři v ětším po čtu možné sestavit náhrdelník. Vzhledem ke svým miniaturním rozm ěrům jsou tyto korálky p ři výzkumu velmi t ěžko postižitelné a tudíž je známe pouze z novodob ějších výzkum ů, u kterých byly odebírány vzorky zeminy z výplní objekt ů na plavení. A čkoliv byly korálky mezi keltským obyvatelstvem pravd ěpodobn ě časté, známe jejich nálezy pouze z několika lokalit. Mimo oppidum Staré Hradisko je znám podobný korálek z výzkumu východního p ředhradí oppida Závist ( Čižmá ř 1989, 69 ) či z hradišt ě Požaha u Ji činy (informace M. Čižmá ře).

Ptení 5 – p ři povrchovém sb ěru v poloze Ptení 5 byl nalezen sklen ěný korálek vyrobený z tmav ě modrého skla ( tab. 73:2). Po obvodu je zdobený dvojitým cikcakem tvo řeným dv ěma vtavenými nit ěmi ze žlutého skla. Výskyt t ěchto korálk ů je vcelku běžný již v dob ě halštatské a p řetrvává až do pozdní doby laténské. Nálezy známe z nedalekého oppida Staré Hradisko ( Meduna 1961, tab. 12:6 ) nebo z českých Stradonic (Venclová 1990, 351 ), vyskytují se však také na jiných lokalitách.

Ohrozim – zlomek prstencové perly nalezené v Ohrozimi je zdoben na vn ější stran ě cikcakem provedeným vtavenými nit ěmi ze žlutého a bílého skla ( tab. 52:11). Perly tohoto druhu spadají do skupiny 23a podle T. E. Haevernickové. Nález perly s bílými i žlutými nit ěmi je ojedin ělý jak na našem území, tak i ve vzdálen ějších oblastech. Nálezy perel s nit ěmi sice známy jsou, avšak vtavené nit ě mají vždy jen jednu barvu. Nálezy modrých perel se žlutými nit ěmi jsou známy v jednom p řípad ě z oppida Staré Hradisko ( Venclová 1990, 141 ) a v jednom ze Stradonic, ve dalších oblastech pak ojedin ěle ze Švýcarska a z Itálie ( Haevernick 1960, 257 ).

57 4.2.2 Sklen ěné náramky Staré Hradisko – v poloze ležící západn ě p řed vn ějším opevn ěním oppida byly doposud nalezeny 3 fragmenty sklen ěných náramk ů. Dva fragmenty tenkých sklen ěných náramk ů vyrobených z fialového a tmav ě modrého skla mají profil ve tvaru písmene „D“ a ší řku 5 – 6 mm ( tab. 8:5, 6 ). Podle T. E. Havernickové lze náramky toho druhu klasifikovat jako typ 3a, který je ve starších nálezech z oppida známý v modrém provedení, ve fialovém se však nachází až v Čechách na oppidu Stradonice ( Venclová 1990, 116 ). Modrý i fialový náramek tenké profilace bez plastické výzdoby lze datovat do stupn ě LT D1. Náramek vyrobený z modrého skla s pěti plastickými žebry lze za řadit do skupiny 10 podle T. E Haevernickové. Velice podobný náramek se poda řilo najít na oppidu Stradonice ( Venclová 1990, 126, 34:13, 72:1 ). Časové za řazení t ěchto náramk ů je kladeno do stup ňů LT C2 – D.

4.2.3 Sklen ěný záv ěsek opat řený železným o čkem Staré Hradisko – korál z modrého skla zdobený vyleptanými bílými puntíky ( tab. 8:7) je opat řen tenkým železným okem zataveným ve skle. M ůže se tedy jednat o záv ěsek nebo knoflík. P ředm ět podobného charakteru, avšak s nanesenou žlutou vlnicí, je znám ze Stradonic ( Venclová 1990, 297, Pl. 44:17, 74:12 ).

4.2.4 Zlomek spe čeného skla Staré Hradisko – pozoruhodný je p ředm ět z modrého a fialového skla. Jedná se patrn ě o dva nedokon čené p ředm ěty náhodou p řipe čené k sob ě. Dle žlutého nát ěru na fialovém skle soudím, že se mohlo jednat o polotovar či zmetek kroužkové perly. K ní se p řitavila část dalšího p ředm ětu. Soud ě podle půlkruhovitého otvoru se snad mohlo jednat také o polotovar korálu z modrého skla.

4.3 P ředm ěty z jantaru Už jen pro sv ůj p ůvod v Pobaltí byl jantar surovinou velice cen ěnou a vyhledávanou. P ředm ěty vyráb ěné z jantaru pat řily ke zboží s vysokou hodnotou a jednalo se o výhodný sm ěnný artikl. Jantarové šperky se v dob ě laténské vyskytují v menší mí ře z poh řebiš ť (Borotice, Pavlov, P řítluky) a ze sídliš ť (Holubice,

58 Ohrozim), kde jsou známy spíše ojedin ěle ( Čižmá ř 1997b, 35-36 ). Více jantarových předm ětů z moravských sídliš ť a poh řebiš ť zatím neznáme, otázkou však z ůstává, jaký podíl má na tomto stavu zp ůsob provedení výzkumu. Výjimku tvo ří objev t ří dílen na zpracování jantaru na západním p ředhradí oppida Starého Hradiska, ve kterých bylo proplavováním získáno množství jantarových p ředm ětů v různých fázích zpracování. Nízký po čet jantarových p ředm ětů na moravských sídlištích a fakt, že oppidum Staré Hradisko leželo v blízkosti tzv. Jantarové stezky, spíše nazna čují výhodný vývoz hotových jantarových p ředm ětů do vzdálen ějších kon čin ( Čižmá řová 2004, 65 ).

4.3.1 Jantarový korálek Ohrozim – oválný korálek vyrobený z jantaru m ěl pr ůměr 1,5 cm ( tab. 52:12 ). Ší řka kulatého otvoru provrtaného uprost řed korálku činila 3 mm a maximální síla korálku byla 5 mm. Nálezy takových korálk ů jsou na pozdn ě laténských nížinných sídlištích ojedin ělé, výjimku však tvo ří nálezy ze Starého Hradiska, odkud známe tři objekty, ve kterých patrn ě probíhala výroba drobných p ředm ětů z jantaru (Čižmá ř, M. 2002b, Abb. 10 ).

4.3.2 Zlomky surového jantaru Staré Hradisko – při výzkumu pole západn ě od oppida bylo získáno z různých objekt ů celkem 15,9 g neopracovaného jantaru.

4.4 Kovové p ředm ěty 4.4.1 Spony Spony pat řily mezi keltským obyvatelstvem k nej čast ěji používaným ozdobným předm ětům a sloužily především ke spínání r ůzných částí od ěvu. Spony tvo ří velmi po četnou siln ě variabilní typovou skupinu, která je z data čního hlediska nepostradatelná. Význam spon pro dataci pochopil již v roce 1885 J. Tischler, který je rozd ělil na t ři skupiny, a to na starší (spony s volnou patkou), st řední (spony spojené konstrukce) a pozdní (spony s rámcovým zachycova čem). Tischlerovo t říd ění pozd ěji detailn ěji propracovali D. Viollier (1916) a J. Déchelette (1914). V roce 1902 publikoval P. Reinecke na základ ě českých a n ěmeckých naleziš ť t říd ění, které se u nás používá v propracovan ější podob ě dodnes. V rámci pozdního laténu se na našem

59 území nej čast ěji objevují spony nauheimské, lži čkovité či Almgren 65, mén ě čast ěji pak spony typu Beltz varianta J, Kostrzewski K či Šmarjeta ( Čižmářová 2004, 105 ). Nauheimské spony – jsou vcelku b ěžn ě rozší řeny v rámci celého keltského osídlení a pat řily mezi typické keltské šperky mladší fáze trvání oppid (LT D1). Byly vyráb ěny ze železa i bronzu a měly rámcový zachycova č a vinutí 2 + 2 s vnit řní t ětivou. Nauheimské spony jsou známy snad ze všech zkoumaných oppid a řady pozdn ě laténských sídliš ť. Jen na Starém Hradisku jich je doposud známo více než 50. Nauheimské spony z celé Evropy kompletn ě zpracovala K. Striewe, která podala jejich přehledný katalog a rozd ělila spony do r ůzných skupin ( Striewe 1996 ). Nejv ětším výrobním centrem t ěchto spon byl nepochybn ě bavorský Manching, je však jisté, že výroba byla provozována i na jiných mocenských centrech, mimo jiné také na Starém Hradisku.

Staré Hradisko – z výzkumu pocházejí fragmenty celkem z 15 spon. Velká část souboru pochází z kulturní vrstvy (11 ks), další z objekt ů 1, 9 a 10. Spona spojené konstrukce ( tab. 7:3 ) je rozm ěrov ě spíše menší a namísto jednoho ( Meduna rkp., 2 ) lze uvažovat o dvou uzlí čcích na lu číku. Z vinutí spony se dochovaly 3 závity na jedné stran ě, na druhé lze p ředpokládat stejný po čet. Podle J. Meduny se jedná o variantu mötschwilské spony ( Meduna rkp. 2, Taf. 1:20 ), spony tohoto typu však byly opat řeny pouze dv ěma závity na každé stran ě. Sponu lze podle rozm ěrů za řadit do Gebhardovy skupiny 18b (menší železné spony spojené konstrukce), které jsou také datovány do stupn ě LT C2 (Gebhard 1991, 81, Taf. 32:479 ). Další sponu spojené konstrukce s vn ější tětivou ( tab. 7:12 ) lze za řadit do skupiny 18a (v ětší železné spony spojené konstrukce) podle Gebharda ( Gebhard 1991, nap ř. Taf. 30:452-455 ), které jsou typické pro stupe ň LT C2, do kterého spadá éra konce plochých poh řebiš ť v jižním Bavorsku ( Gebhard 1991, 81 ). U části vinutí s jehlou ( tab. 7:7 ) nelze ur čit typ, zbytky spon podobných rozm ěrů se však na oppidu hojn ě vyskytují ( Meduna rkp., 31; Taf. 22 ). Vzhledem k větším rozm ěrům fragmentu sponu datuji s rezervou do stupn ě LT C2, pro který jsou velké spony oproti stupni LT D1 p řízna čné. Stejn ě je tomu i u fragmentu v ětší spony s vnit řní tětivou (2 + 2), částí jehly a lu číku ( tab. 7:13). Podobné fragmenty se na oppidu vyskytují ve v ětším po čtu, nap ř.

60 (Meduna rkp., Taf. 4 ). Ani u této spony jsem nebyl schopen ur čit typ, nicmén ě díky větším rozm ěrům ji datuji do stupn ě LT C2. I tuto dataci je však nutné brát s rezervou. Zbytek železné spony, ze které se dochovalo vinutí 3(?) + 3(?) a část lu číku (tab. 7:1 ) interpretuje J. Meduna jako možnou variantu Kostrzewski C. Tyto spony jsou na oppidu známy ve velkém po čtu ( Meduna rkp., nap ř. Taf. 8 ). Zlomek spony, ze které se dochovala pouze jehla s vnit řní t ětivou ( tab. 7:9 ), považuji za fragment nauheimské spony, která je typická pro stupe ň LT D1 a která má mnoho analogií p římo v areálu oppida ( Meduna rkp., nap ř. Taf. 13 ). Vzhledem k velkému po čtu tém ěř stejných spon tohoto typu z oppida a jeho okolí uvažuji i o tom, že zde tyto spony mohly být vyráb ěny. Dále se p ři výzkumu vyskytlo n ěkolik fragment ů železných a bronzových spon, které si však netroufám typov ě za řadit, a proto ani datovat. Pro p řehled fragment ů výše popsaných i nepopsaných spon z výzkumu Staré Hradisko – pole západn ě od opevn ění slouží následující tabulka.

Tab. XXIII. Seznam spon ze Starého Hradiska – pole Z od opevn ění. Inv. č. Kontext Popis Varianta Datování Literatura Kulturní Část lu číku s vinutím Meduna rkp., 12; 770/90 Kostrzewski C - vrstva 3?+3?, Fe Taf. 8:184 Kulturní Meduna rkp., 13; 771/90 Část lu číku, Fe - - vrstva Taf. 9:216 Lu čík, 2závity, část Kulturní Meduna rkp., 26; 772/90 rámcového - - vrstva Taf. 26:421 zachycova če, Fe Kulturní Vnit řní vinutí 2+2, část Meduna rkp., 6; Taf. 773/90 - Lt C2? vrstva lu číku a jehly, Fe 4:86 Chybí jehla a polovina Kulturní Meduna rkp., 6; Taf. 774/90 vinutí, na lu číku 1-2 Mötschwilská Lt C2 vrstva 1:20 uzlíky, Fe Kulturní Chybí jehla a vinutí Mötschwilská Meduna rkp., 10; 775/90 Lt C2 vrstva (mimo 1 závit), Fe ? Taf. 7:149 Kulturní Část jehly s vinutím (2 Meduna rkp., 31; 776/90 - Lt C2? vrstva závity), Fe Taf. 22:530 Část lu číku s vinutím (1 777/90 Objekt 1 - - - závit) Kulturní 370/93 4 části vinutí, Fe - - - vrstva Kulturní Jehla a vinutí (3 závity 394/93 - - - vrstva z menší spony Kulturní Jehla a část vinutí 415/93 Nauheimská Lt D1 - vrstva 2+2 (1), Fe 433/93 Pec 3 Část lu číku, Fe - - - Jehla a vinutí (1 závit) 465/93 Objekt 9 - - - z malé spony, Fe Část jehly a vinutí (2 465/93 Objekt 9 závity) z malé spony, - - - Fe

61 Inv. č. Kontext Popis Varianta Datování Literatura Jehla a vinutí s 3 (+3) 478/93 Objekt 10 - - - závity a vn ější t ětivou

Dětkovice Při výzkumu byly v polozemnici nalezeny dv ě bronzové spony ve velmi zachovalém stavu. Bronzová spona typu Beltz varianta J ( tab. 40:6 ) je ve velkém množství rozší řena ve st ředním N ěmecku, kam spadá také centrum její výroby. V ostatních oblastech je zastoupena spíše sporadicky a nález z Dětkovic je teprve čtvrtý na Morav ě. Dv ě spony stejného typu známe ze Starého Hradiska ( Meduna rkp., Taf. 9:206,207 ) a jedna spona pochází z výzkumu sídlišt ě u obce Rajhrad (Ludikovský 1973, 42, Taf. 31 ). Z bavorského oppida Manching pochází podle Gebharda jedna spona železná a jedna bronzová ( Gebhard 1991, 35, Taf. 12:203-204 ). Rozší ření spon tohoto typu ve st řední Evrop ě ukazuje následující mapa.

Obr. 4. Rozší ření spon typu Beltz var. J ve st řední Evrop ě (podle T. Völlinga).

A – Staré Hradisko, B – Rajhrad, C – Dětkovice

62 Mírn ě zdeformovaná bronzová spona spojené konstrukce (tab. 40:7 ) má široké vinutí (cca 2 x 6 závit ů) s vn ější t ětivou. Spony tohoto druhu jsou typické pro oblast jihozápadního Slovenska a Ma ďarska. Na Morav ě se vyskytují spíše v oblasti zasažené púchovskou kulturou. Dva podobn ě vypadající exemplá ře pocházejí z lokality Kotou č u Štramberka ( Čižmá ř 1990, Abb. 2:5, 6 ), další pochází nap říklad z púchovského sídlišt ě Malé Kršte ňany ( Porubský 1959, Taf. 6:7 ). N ěkolik se jich vyskytlo také na Starém Hradisku ( Meduna 1961, Taf. 4:19, 21; 1970a, Abb. 8.13 ). Velkou část nález ů t ěchto spon v púchovském prost ředí publikoval K. Pieta, který je datuje na p řelom stup ňů LT C2 – LT D1 ( Pieta 1982, 26; Taf. IV ).

Obr. 5. Rozší ření spon s širokým vinutím podle K. Piety.

* 1 – Staré Hradisko, 2 – D ětkovice, 3 – Požaha u Ji činy, 4 - Štramberk

Ohrozim – z výzkumu pocházejí celkem dva kusy spon. Jedná se o zlomek železného vinutí spony a část bronzové spony nauheimské ( tab. 51:3, 52:1 ). U železného fragmentu jsem nebyl schopen vzhledem nízkému stupni zachovalosti ur čit, zda se jedná o sponu spojené konstrukce či s rámcovým zachycova čem. Víme pouze, že šlo o sponu s vinutím s vnit řní t ětivou. Z nauheimské spony se dochovalo vinutí (2 závity po každé stran ě), malá část rámcového zachycova če a lu čík zdobený tremolovým

63 vpichem. Tém ěř stejná spona pochází ze Starého Hradiska ( Meduna v tisku, Taf. 13:308 ), kde ji K. Striewe řadí mezi spony skupiny A 7.1, které se vyskytují v oblasti severn ě od Alp s centrem výroby na bavorském oppidu Manching ( Striewe 1996, 35 ). Spony zdobené tremolovým vpichem m ůžeme nalézt v dosud nepublikovaném katalogu spon ze Starého Hradiska ( Meduna rkp., Taf. 13 ), stejná výzdoba se objevuje i v Čechách, kde ji J. B řeň ozna čuje jako „3 řady bod ů radýlkem“ ( Břeň 1964, 225, tab. 9:333 ), nebo na n ěmeckém Manchingu, ( Gebhard 1991, Taf. 7:142-145 ), kde Gebhard spony s touto výzdobou řadí mezi malé spony pat řící do skupiny 7a.

Ptení 1 – při výzkumu lokality v roce 1990 se v objektu č. 11 našlo vinutí železné spony ( tab. 72:1 ). Jelikož se jedná o malý fragment, není možné bezpe čně ur čit, k jakému druhu spony náleží.

Ptení 1 a 2? – v této poloze byla A. Gottwaldem nalezena celá železná spona ozna čená jím jako stradonický typ. Spona je spojené konstrukce, má nep říliš široké vinutí a na lu číku má dv ě bobulovitá zdobení. Podle Gebhardova t říd ění se jedná o typ 21. N ěkolik takových spon pochází z Manchingu ( Gebhard 1991, Taf. 38:572-576 ), jejich nálezy jsou však doloženy také na Starém Hradisku. Jelikož se jedná o sponu spojené konstrukce vyskytující se i na oppidech, lze ji datovat rámcov ě do stupn ě LT C2.

Ptení 5 – při povrchových sb ěrech v roce 2005 byl nalezen fragment bronzové spony (tab. 73:3). Ze spony se dochovala část vinutí a pon ěkud pok řivený lu čík. Jedná se nejspíše o fragment spony nauheimského typu, i když nedisponuje typickými dv ěma ozdobnými žlábky po obou stranách. B ěžné nauheimské spony nemívají také tolik zesílený lu čík, jak je tomu v tomto p řípad ě. V případ ě, že se však jedná o sponu nauheimského typu, m ůžeme ji datovat do stupn ě LT D1.

4.4.2 Zápony Obecn ě nejsou zápony ve st ředoevropském kontextu nijak výjime čným druhem nález ů. Jak již vyplývá z názvu, užívaly se tyto zápony jako jednoduchý mechanismus ke spínání opask ů a jsou známy v železném i bronzovém provedení.

64 Ptení 5 – v poloze Ptení 5 byla v roce 2005 pomocí detektoru kov ů nalezena bronzová pasová zápona ( tab. 73:5), jejíž délka je 2,3 cm. Zápony stejného typu se hojn ě vyskytují v souborech všech v ětších osídlených poloh jako jsou oppida Stradonice (Pí č 1903, tab. XIX ) nebo Manching ( Endert 1991, Taf. 7:195-209 ). Druh, který se vyskytl ve Ptení, se dá srovnat se záponou z poh řebišt ě v Münsingenu ( Hodson 1968, Tomb 183:170e ), kde ji m ůžeme podle spon z hrob ů ležících ve stejném horizontu datovat do stupn ě LT C1 ( Hodson 1968, Tomb 181, 184 ). Zajímavý je časový výskyt tohoto druhu bronzových zápon. Podle nálezu v hrob ě 183 z poh řebišt ě v Münsingenu jsou rozší řeny ve stupních LT C1 a C2 ( Endert 1991, 30 ). Také z nov ějších výzkum ů na lokalit ě N ěmčice-Vícem ěř ice (LT B2 – LT C2) pochází taková zápona ( Čižmá ř – Kolníková 2006, obr. 5:12 ). Podle nálezu stejného p ředm ětu ze Ptení se tedy domnívám, že zde keltské obyvatelstvo mohlo sídlit již v dob ě dřív ější než LT D1.

4.4.3 Nákon čí opasku Staré Hradisko – z výzkumu pochází železné nákon čí opasku ( tab. 11:7 ). Tato nákon čí byla vyráb ěna také z bronzu (u bronzových se dochovala široká škála výzdobných prvk ů), na moravských sídlištích a poh řebištích jsou zastoupena v hojném po čtu v různých modifikacích. Z výzkum ů oppida jich známe hned n ěkolik ( Meduna 1961, Taf. 9:17;1970a, Abb. 7:7, 8; 1970c, Taf. 7:2, 4 ), velmi podobné je známo také z Hostýna ( Ludikovský 1986, Taf. 16:5 ). Kolekce železných nákon čí pochází ze Stradonic ( Pí č 1903, tab. XXXIII ), známe je však i na dalších oppidech, nap ř. Hrazany (Jansová 1988, Taf. 93:21; 1992, Taf. 213:13 ).

4.4.4 Záv ěsky Záv ěsky mezi Kelty sloužily hojn ě jako ozdoba opasku a známe desítky typ ů datovaných od stup ňů LT B2 do LT D1. Vyskytují se na poh řebištích, nap ř. na lokalit ě Ptení v kostrovém hrob ě ze stupn ě LT B2/C1 ( Čižmá ř 1974, tab. 1:3 ). Analogické tvary jsou však známy ojedin ěle z nížinných sídliš ť z Nákla ( Meduna 1980b, Taf. 60:3 ), z Tvarožné ( Hlava 2002, obr. 26:5 ), Mist řína ( Meduna 1980a, Taf. 80:9 ) a z oppida Starého Hradiska ( Meduna 1961, Taf. 10:6-7), kde však byly dosud zjišt ěny pouze dva exemplá ře. Naopak velmi po četný soubor t ěchto záv ěsk ů poskytl nedávno provád ěný povrchový pr ůzkum lokality N ěmčice – Vícem ěř ice datované do období LT B2 – LT C2, kde je jich nyní známo již n ěkolik desítek ( Čižmá ř – Kolníková 2006,

65 obr. 5:13-20 ) a kde byly podle nálezu polotovar ů pravd ěpodobn ě i vyráb ěny ( Čižmá ř – Kolníková 2006, obr. 6:4 ).

Ohrozim – bronzový kroužek o pr ůměru 1,5 cm p ředstavoval nejspíše část záv ěsku (tab. 52:2 ). Jelikož záv ěsek není úplný, lze jen t ěžko říci, ke které skupin ě vlastn ě náleží.

Ptení 5 – při provád ění povrchových sb ěrů pomocí detektoru kov ů byl u čin ěn nález jednoho bronzového kuželkovitého záv ěsku ( tab. 73:4 ). Velkou variabilitu lze ukázat nap říklad na nálezech z nedalekého Starého Hradiska ( Meduna 1961, Taf. 10:1-8) a především centra v Němčicích ( Čižmá ř – Kolníková 2006, obr. 5:13-20 ). Nález tohoto typu záv ěsku dokládá osídlení v poloze Ptení 5 v dob ě LT B2 – LT C2.

4.4.5 Kroužky Na sídlištních lokalitách s laténským osídlením nejsou kroužky výjimkou. I přes velké množství nález ů nelze jednozna čně říci, jaký byl jejich význam. Kroužky mohly mít v široké mí ře uplatn ění od malých prstýnk ů p řes sou části r ůzných ozdob až po různé praktické pom ůcky.

Staré Hradisko – z výzkumu jsou známy celkem jeden železný a čty ři bronzové kroužky. Železný m ěř il v pr ůměru 3,8 cm ( tab. 9:3 ), dva bronzové kroužky ( tab. 8:12, 14) mají vzhledem ke své velikosti masivní koso čtvercový profil a liší se pouze v pr ůměru (1,1 a 1,7 cm). Analogické p řípady lze uvést nap říklad ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 7:9-11 ), Hrazan ( Jansová 1988, Taf. 125:14 ) či Stradonic ( Drda – Rybová 1994, 106, Fig. 34:14-15 ). Další kroužek ( tab. 12:3 ) je vyroben z tenkého bronzového drátu a má pr ůměr 1,4 cm. Poslední kroužek se nedochoval celý, byl vyroben z drátu kulatého profilu a jeho pr ůměr byl 3 cm (tab. 8:11).

Ptení 1 – v této poloze byl nalezen p ři čišt ění plochy v roce 1990 jeden bronzový kroužek o pr ůměru 1,2 cm (tab. 73:6).

Ptení 5 – bronzový kroužek měl pr ůměr 2,5 cm ( tab. 73:8). Velký po čet kroužk ů různých tvar ů a pr ůměrů je znám z oppid, nap ř. na Starém Hradisku ( Meduna 1970c,

66 Taf. 13 ) či na Závisti (Motyková – Drda – Rybová 1990, obr. 33:3-4), nelze opomenout ani nov ější nálezy z lokality N ěmčice-Vícem ěř ice, odkud je znám velký soubor t ěchto předm ětů (Čižmá ř – Kolníková 2006, obr. 3:2,3 ).

4.4.6 Náramek Staré Hradisko – železný dutý náramek kruhového tvaru (tab. 11:12 ) měř ící v pr ůměru 9 – 10 cm nebyl zcela uzav řený. V míst ě spojení byly konce zeslabeny. V nejširším míst ě dosahovala tlouš ťka náramku až 0,7 cm. Podobný náramek známe přímo z výzkum ů oppida Starého Hradiska ( Meduna 1970c, Taf. 8:11 ).

4.4.7 Amulet Ptení 5 – z povrchových sb ěrů je znám jeden nález bronzového kole čka se čty řmi paprsky uvnit ř (tab. 73:7). Jeho pr ůměr je 2,2 cm. Účel t ěchto p ředm ětů není zcela jasný, je však pravd ěpodobné, že sloužily jako ozdoby či amulety. Rozší ření t ěchto „amulet ů“ je pom ěrn ě časté hlavn ě na oppidech. Analogie v r ůzných modifikacích (se čty řmi, šesti nebo osmi paprsky) jsou známy prakticky z celé západní a st řední Evropy, mimo jiné je lze uvést z Manchingu ( Endert 1991, Taf. 5:93-117 ); z Moravy pak pocházejí ze Starého Hradiska ( Meduna 1961, Taf. 3:9 ) a z N ěmčic-Vícem ěř ic ( Čižmá ř - Kolníková 2006, obr. 2:15 ).

4.4.8 Zlomky zrcadla Zrcadla pat řila k luxusním p ředm ětům, které byly na naše území pravd ěpodobn ě dováženy z římského impéria. Nejvíce se jejich fragmenty vyskytují na oppidech. Jedná se o ploché okrouhlé kovové p ředm ěty z jedné strany vysoce vylešt ěné.

Staré Hradisko – v objektu 1 byl nalezen malý zlomek zrcadla.

Ohrozim – v objektu bylo nalezeno více jak 10 zlomk ů z bronzového zrcadla, jejichž rozm ěry nep řesahovaly 1 cm.

67 4.4.9 Bronzová pukli čka Staré Hradisko – bronzová pukli čka z tenkého plechu m ěla pr ůměr 2,9 cm, výšku 1,2 cm a je možné, že sloužila jako ozdobný prvek nap ř. u ko ňského postroje ( tab. 8:8). Příklady podobných p ředm ětů známe z vnit řního areálu oppida ( Meduna 1961, Taf. 5:7 ) nebo nap ř. z českého oppida Hrazany ( Jansová 1986, Taf. 25:22 ).

4.4.10 Mince Doklady keltských mincí na našem území nejsou ojedin ělé. Jen z areálu oppida Staré Hradisko je známo podle dosavadních poznatk ů 70 zlatých a 18 st říbrných především bójských ražeb ( Čižmá ř 1995a, 614 ).

Staré Hradisko – při výzkumu plochy západn ě od oppida byla nalezena jedna zlatá a jedna st říbrná mince. V případ ě zlaté mince jde o 1/24 statéru typu Paulsen 171 o váze 0,284 g datovanou do stupn ě LT C/D1, která mohla být vyrobena p římo v okolí svého nálezu, jak mohou dokládat mincovní desti čky ur čené pro odlévání mincovních st řížk ů této velikosti nalezené p ři výzkumu ( Lehrberger 1997, 301, Taf. 58:M 231 ). St říbrná mince s koní čkem nalezená p ři výzkumu v roce 1990 reprezentuje mincovní typ Staré Hradisko/Stradonice. Tyto mince se vyzna čují velmi nízkou váhou (0,5 g), typickým vyobrazením hlava/k ůň a m ůžeme je datovat do 1. pol. 1. stol., respektive už na konec 2. stol. p ř.n.l. ( Kolníková 2007, 447 ). Nejvíce t ěchto mincí je známo z oppida Staré Hradisko, odkud známe také nález olov ěné desti čky se zkušebními ražbami malých mincí s koní čkem ( Čižmá ř 1995a, 615; Meduna 1970a, Taf. 16:10 ). Z pole západn ě od hradeb oppida je n ěkolik dalších mincí z povrchových sb ěrů z roku 2006.

Ptení 5 – nejnov ěji v roce 2004 v poloze Ptení 5 byl p ři povrchových sb ěrech pomocí detektoru u čin ěn nález mince římské provenience o váze 31,36 gramu. Na rubu mince je vyobrazen římský b ůh Ianus, b ůh p říchodu a odchodu, zobrazovaný na branách římských m ěst. Na líci je vyobrazena p říď římské lodi, p řipomínající římské námo řní vít ězství. Mince s těmito motivy se v Řím ě za čaly odlévat n ěkdy po roce 211 p ř.n.l.

68 (Kolníková 2007, 441 ) a na Morav ě její analogie známe z Němčic – Vícem ěř ic (Kolníková 2006, obr. 18:2 ).

Ptení 6 – v roce 1924, po pr ůtrži mra čen, byl u čin ěn v náplav ě u silnice u h řbitova nález zlatého statéru. Tato mince vešla ve známost až v publikaci P. Radom ěrského (Radom ěrský 1955, 80 ). Jedná se o typ Pegasus (na rubu ok řídlený k ůň a na líci hlava). Mince váží 5,902 gramu a je datována do stup ňů LT C/D1 ( Castelin, 1965, Taf. 59; Čižmá řová 2004, 291; Lehrberger 1997, 301 ). Motiv podobající se vyobrazení na minci se vyskytl pouze na jednom exemplá ři pravd ěpodobn ě galské ražby z Baden- Würtemberska ( informace J. Militkého ), jinak však mince z řejm ě nemá zatím žádné analogie nejen na Morav ě, nýbrž ani v ostatních nálezových oblastech ( Kolníková 1996, 25 ), což z ní činí hodnotný a bezpochyby pozoruhodný Obr. 6. Zlatý keltský statér ze Ptení nález. (podle J. Čižmá řové 2004).

4.4.11 Poutko pochvy me če Používání těchto poutek bylo v keltském sv ětě jedním ze zp ůsob ů p řipevn ění pochvy me če k opasku. Tato záv ěsná poutka jsou známa p ředevším z pochev me čů z keltských plochých poh řebiš ť za čínajících chronologicky již ve stupni LT B.

Staré Hradisko – z výzkumu chaty I pochází jedno záv ěsné poutko mírn ě nepravidelného tvaru s jazykovitými konci ( tab. 10:3 ). P ředpokládaná délka celého poutka činila 8,5 cm, šířka v míst ě provle čení opasku cca 2,5 cm. Podobná kování se vyskytují i v areálu oppida ( Meduna 1961, Taf. 30:7,9 ).

Ohrozim – v Ohrozimi byly nalezeny celkem dv ě části z různých železných poutek. První z nich m ělo konce podlouhlého rázu ( tab. 50:3 ), nejv ětší délka byla 10,5 cm, ší řka pak 2,2 cm. Jedná se o nej častěji nalézaný typ těchto poutek, n ěkolik jich pochází nap říklad ze Starého Hradiska ( Meduna 1961, Taf. 30:6,8 ).

69 Druhé poutko (tab. 51:7 ) je zvláštní tím, že jeho okrajové části (dochovala se pouze jedna) m ěly tvar oválného ter číku s nýtem uprost řed. Celkovou délku poutka lze odhadnout na cca 7 cm, st ředový článek m ěl pak rozm ěry 2,6 x 2,4 cm, míry ter číku byly 2,2 x 3 cm. Z Moravy známe nález podobného charakteru pouze z poh řebišt ě na katastru obce Charváty. Podle J. Čižmá řové pochází nález pravděpodobn ě ze žárového hrobu a lze ho datovat do stupn ě LT C1 ( Čižmá řová 2004, 189 ). Jelikož se v pozdním laténu vyráb ěly již jiné typy t ěchto uchycení, jedná se v případ ě ohrozimského nálezu nejspíše o p ředm ět přetrvávající na sídlišti ze staršího období.

4.4.12 Pilka Ohrozim – v Ohrozimi byla nalezena také část tenkého obloukovitého bronzového plíšku širokého cca 0,5 cm s jemnými doposud ostrými zoubky po obou stranách ( tab. 52:3 ). Dle vzhledu by se mohlo jednat o druh malé pilky používané k jemné práci p ři nějakém druhu specializované výroby či užívané k chirurgickým ú čel ům. Nález tohoto druhu je vskutku ojedin ělý, podobného charakteru m ůže být snad nález ze Starého Hradiska, který je však v ětší a má zoubky pouze na jedné stran ě ( Meduna 1970c, Taf. 10 ).

4.4.13 Nože Staré Hradisko – z výzkumu pochází celkem šest železných nož ů. Tři železné nože byly opat řeny rukojetí a jeden trnem. Zbylé dva nože byly siln ě zkorodované a dochovaly se z nich pouze fragmenty, u kterých nebylo možné ur čit jejich p ůvodní tvar. První z nož ů opat řených rukojetí m ěř í na délku 24 cm a držadlo je široké 1,6 cm ( tab. 9:1 ). N ůž má neúplnou rukoje ť, u které je pravd ěpodobné, že byla na svém konci opat řena okem sloužícím k zav ěšení, podobn ě jako je tomu u jiných nož ů, nap ř. z vnit řního areálu oppida ( Meduna 1961, Taf. 26:1 ). Druhý n ůž je 16 cm dlouhý a jeho rukoje ť byla široká až 1,9 cm ( tab. 12:6 ). Podobn ě jako u výše zmín ěného p řípadu není tato rukoje ť celá a je možné, že byla opat řena okem na zav ěšení. Třetí n ůž se dochoval ve velmi špatném stavu, ší řka čepele však dosahovala délky 3 cm.

70 Nože podobné výše zmín ěným exemplá řů m jsou známy nap ř. z Hostýna (Ludikovský 1984, Taf. 6:6,7, 7:1,2 ), Bo řitova ( Čižmá ř 2003a, tab. 36:9 ) nebo Hrub čic (Meduna 1980b, Taf. 21 ) a velká kolekce nož ů s okem pochází také z Manchingu (Jacobi 1974, 80, Taf. 17-20 ). Malý nožík s trnem je dlouhý cca 8 cm. Nože opat řené trnem jsou vedle nož ů s oky na zav ěšení dalším velice častým p ředm ětem používaným k domácím pracím či řemeslné výrob ě a vyskytují se v hojném po čtu na oppidech, sídlištích i poh řebištích. Z vnit řního areálu oppida známe n ěkolik t ěchto nož ů, nicmén ě nožík podobný artefaktu z výzkumu v roce 1993 se zatím na oppidu najít nepoda řilo.

Ptení 1 – v poloze Ptení 1 byly nalezeny celkem 3 kusy železných p ředm ětů, které se dají ozna čit podle zúženého profilu p ředm ětu jako zbytky nož ů ( tab. 72:2-4). Ve všech třech p řípadech se jedná pouze o fragmenty bez jakýchkoliv znak ů, které by je pomohly za řadit do n ěkterého známého t říd ění.

4.4.14 Sekery Staré Hradisko – p ři výzkumu byly nalezeny celkem 2 železné sekery s tulejkami typické pro pozdn ě laténské období. Masivn ější sekera m ěla mírn ě zaoblené ost ří o ší řce cca 9,5 cm a dva laloky, které se spojují do zužující se tulejky obdélného pr ůř ezu o rozm ěrech 4,5 x 3 cm ( tab. 9:4). Podobná sekera se našla i v areálu oppida ( Meduna 1961, Taf. 18:4 ). Druhá sekera ( tab. 10:1 ) byla pon ěkud menší se ší řkou ost ří 6 cm a dv ěma nespojenými laloky tvo řícími tulejku s po čáte čním pr ůř ezem 2 x 2,5 cm. Na Starém Hradisku jsou menší sekery časté ( Meduna 1961, Taf. 17, 18 ).

Ohrozim – železná sekera (tab. 50:4 ) byla dlouhá 8 cm a ší řka ost ří činila 4,3 cm. Měla p ůlkruhovitou tulejku o pr ůměru 2 cm. Byla opat řena dv ěma laloky, které jsou velmi typické pro stupn ě pozdního laténu (LT C2 – LT D1). Nejvíce se exemplá ř z Ohrozimi podobá seke ře z nedalekého oppida Staré Hradisko ( Meduna 1961, Taf. 17:5 ), kde jich bylo nalezeno n ěkolik desítek.

4.4.15 Tulejovité motyky Nástroje tohoto typu byly užívány k obd ělávání p ůdy, jejich využití k opracování d řeva je spíše nepravd ěpodobné ( Jacobi 1974, 72 ). V ětšinou jsou

71 opat řeny otvorem, který sloužil k připevn ění d řev ěné násady k motyce pomocí hřebíku. G. Jacobi motyky rozd ělil do t ří typ ů. Do první kategorie náleží motyky s rovným ost řím, do druhé se zaobleným ost řím a t řetí kategorie obsahuje motyky s rozší řeným koncem ost ří ( Jacobi 1974, 71 ). Analogie lze nalézt v prostoru oppida (Meduna 1961, Taf. 16:14-16, 17:1,6,8; Meduna 1970c, Taf. 19:8 ) nebo z Hostýna (Ludikovský 1984, Taf. 9:5, 17:17,18 ). Motyky dále známe z dalších moravských sídliš ť, nap ř. ze Strachotína ( Čižmá ř 1987, obr. 4:3 ) nebo z Bo řitova ( Čižmá ř 2003a, tab. 36:1 ) a po četná kolekce pochází také z Manchingu ( Jacobi 1974, 71-72, Taf. 28 ).

Staré Hradisko – plochá motyka se dv ěma laloky a otvorem v horní části má nejv ětší pr ůměr tulejky 3 cm a je dlouhá 8 cm ( tab. 10:2 ). Dle t říd ění G. Jacobiho ji m ůžeme přiřadit do druhé kategorie.

Dětkovice – moty čka se dv ěma laloky nalezená v objektu 502 má nejv ětší pr ůměr tulejky 2,5 cm a je dlouhá 8,5 cm ( tab. 40:1 ). Vzhledov ě se velice podobá výše popsané moty čce, otvor pro p řipevn ění násady pomocí h řebíku zde však chybí. Předm ět odpovídá Jacobiho kategorii 2.

4.4.16 Dláta Tyto p ředm ěty sloužily nej čast ěji k obráb ění, rytí a zarovnávání d řeva a jejich velikost se lišila podle zp ůsobu použití k jemným či hrubším pracím ( Jacobi 1974, 35 ). V ětší dláta mohla nalézt další využití nap říklad v p řesekávání rozžhaveného kovu, menší dláta mohla sloužit p ři jemných pracích, nelze u nich vylou čit ani využití chirurgické. G. Jacobi rozd ělil dláta podle velikosti do dvou kategorií – na dláta velká a malá ( Jacobi 1974, 35-36 ).

Staré Hradisko – z objektu č. 4 pochází 11,5 cm dlouhé dlátko ( tab. 12:8 ). Z výzkum ů provád ěných v areálu oppida tato dlátka zatím známa nejsou. N ěkolik analogických předm ětů je známo také z oppida Manching ( Jacobi 1974, Taf. 7:107-111 ).

Ptení 1 – na katastru obce Ptení bylo nalezeno jedno tulejovité dláto ( tab. 71:2 ). Dláto je dlouhé 10,7 cm, nejv ětší pr ůměr tulejky je 2,4 cm, ost ří je široké 10 mm, což odpovídá podle G. Jacobiho malému dlátu. Analogické p říklady lze uvést z oppida

72 Staré Hradisko ( Meduna 1961, Taf. 22:6-8; 1970c, Taf. 15:14-21; Pleiner 1980, T. 8:1 ), Hostýna ( Ludikovský 1984, Taf. 8:1-3, 9:1,2 ), Stradonic ( Pí č 1903, tab. XXXVIII:23 ) či Manchingu ( Jacobi 1974, Taf. 9:142-158 ).

4.4.17 Výh ňová lopatka V našem prost ředí nejsou výh ňové lopatky na laténských sídlištích neobvyklou záležitostí. Sloužily patrn ě pro práci s ohn ěm obecn ě, nelze je tedy považovat za jednozna čný doklad ková řské činnosti ( Čižmá ř 2003a, 46 ). Lopatky jsou na Morav ě ve v ětším po čtu známy jen ze Starého Hradiska ( Meduna 1961, Taf. 32:3-5), z nížinných sídliš ť pouze ojedin ěle z Držovic, K řenovic ( Meduna 1980a, 132 ) nebo Bo řitova ( Čižmá ř 2003a, 46 ).

Ptení 1 – z ptenského mikroregionu je znám nález zatím jedné výh ňové lopatky ( tab. 71:3 ) z polohy Ptení 1. Tento nález je v ůbec jeden z mála doklad ů na nížinných sídlištích na Morav ě. Lopatka se dochovala skoro celá, konec rukojeti však chybí. Rukoje ť má čtvercový pr ůř ez. Pozoruhodné na lopatce je neobvyklé tordování rukojeti, známé z analogií na púchovském hradisku ve Všemin ě ( Čižmá ř – Kohoutek – Langová 1995, 163, obr. 3:11 ), v Čechách z oppida u Stradonic ( Pí č 1903, tab. XXXVI:13 ) nebo i v Německu na oppidu Manching ( Jacobi 1974, Taf. 30 ).

4.4.18 Kování v ědra Staré Hradisko – p ři výzkumu plochy západn ě od oppida byl nalezen železný p ředm ět připomínající ataši z vědra ( tab. 11:11 ). Podobný zlomek ataše se nalezl i v areálu oppida ( Meduna 1970c, Taf. 20:3 ).

4.4.19 Hroty z bran Staré Hradisko – při výzkumu byly nalezeny t ři železné tupé hroty. Menší tupý železný hrot se zahnutým trnem byl dlouhý 5,5 cm ( tab. 13:9 ). Podobné p ředm ěty jsou známy nap říklad z Tren čianských Bohuslavic ( Pieta 2000, Abb. 10:10-20 ). Masivní tupý hrot byl dlouhý 10 cm a ve své horní části byl zakon čen trnem (tab. 11:3 ). Analogické p říklady podobných hrot ů známe ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 23:1-4; 1970c, Taf. 22:13-15 ), ze Závisti ( Motyková – Drda – Rybová 1978, 299, Fig. 15:2 ) či z Liptovské Mary ( Pieta 2000, Abb. 10:21-23 ).

73 Funkce t ěchto p ředm ětů nebyla donedávna zcela jasná. Zvlášt ě u masivn ějších kus ů se badatelé domnívali, že se jedná o pr ůbojníky ( nap ř. Meduna 1970c, Taf. 22:13-15 ), vzhledem k dlouhému trnu na v ětšin ě p ředm ětů však nebylo možné se s tímto názorem ztotožnit. V roce 1999 byla publikována rekonstrukce využití podobných p ředm ětů z Magdalensbergu, podle které se jedná o hroty ze zem ědělského nástroje používaného podobným zp ůsobem jako dnešní brány ( Dolenz – Wolf 1999 ).

Obr. 7. Rekonstrukce zem ědělských bran podle Dolenze a Wolfa, (1) a K. Piety (2).

1. Magdalensberg. Zbytky brány a její rekonstrukce. 2. Rekonstrukce bran na základ ě hrot ů s trnem z Liptovské Mary.

74 4.4.20 Závla čky, háky, skoby, části řet ězu Závla čky pat řily mezi keltským obyvatelstvem mezi každodenn ě užívané předm ěty sloužící k rozmanitým ú čel ům. Je doloženo jejich využívání k otevírání dve ří ( Jacobi 1974, 163 ), nebo jako zákolníky k zajišt ění kol na ose vozu. Nejvíce rozší řené typy závla ček jsou bu ď jednoduché s očkem, nebo s očkem a dv ěma zp ětnými trny.

Staré Hradisko – u kruhového železného p ředm ětu s nespojenými konci ( tab. 13:11 ) o pr ůměru cca 4,5 cm nelze blíže ur čit jeho funkci. Z výzkumu pochází také železný hák s okem ( tab. 10:4 ). Polom ěr záv ěsu je 3 cm, na n ěj pak navazuje krátká ty činka zakon čená okem o pr ůměru 2 cm. Je možné, že předm ět byl d říve používán v celku s okem o pr ůměru 3 cm, nemuselo se jednat tedy přímo o hák, ale nap ř. o n ějaký druh spojovacího za řízení. Další železný p ředm ět s okem ( tab. 10:5 ) mohl snad sloužit jako závla čka, tvarem p řipomíná zahnutý klí č podobný vyobrazením G. Jacobiho ( 1974, Taf. 44, 45 ). O skute čné funkci lze však pouze spekulovat. U železné ty činky s neuzav řeným okem ( tab. 12:9 ) lze jen st ěží ur čit její funkci.

Ohrozim – z Ohrozimi jsou známy oba nejvíce používané typy závla ček ( tab. 50:1, 2 ). Ob ě závla čky mají analogie nap říklad na Starém Hradisku ( Meduna 1961, Taf. 40, 41:2,3 ), ve Ptení ( Čižmá ř 2006, tab. 7:1 ) nebo i na jiných moravských lokalitách. Hojné používání závla ček však známe i ze vzdálen ějších oblastí, což dokládají nálezy ze Stradonic ( Pí č 1903, tab. XXXVIII:38 ) či Manchingu ( Jacobi 1974, Taf. 45 ).

Ptení 1 – z celého mikroregionu je známa zatím pouze jedna závla čka ( tab. 71:1 ), jejíž délka je 13,5 cm. Na vrchní stran ě je ukon čena okem o pr ůměru p řibližn ě 2,5 cm. Ze spodní části vybíhají dva šikmo nahoru dva výstupky pod úhlem cca 80°. Nejblíže jsou známy závla čky stejného typu ze Starého Hradiska ( Meduna, 1961, Taf. 39:7; 41:2,3 ). Vyskytují se však i v Čechách, nap ř. na oppidu Stradonice ( Pí č 1903, tab. XXXVIII:38 ) nebo v Německu na oppidu Manching ( Jacobi 1974, Taf. 45:729 ).

75 4.4.21 Sou části ko ňského postroje Staré Hradisko – železný předm ět s dv ěma neúplnými oky sloužil patrn ě jako článek dvoudílné uzdy s kroužky, která se vyskytuje jak na vlastním oppidu ( Meduna 1970c, Taf. 21:7 ), tak nap ř. na sídlišti v Bo řitov ě ( Čižmá ř 2003a, 51-52, tab. 38:9 ). Po četný soubor t ěchto uzd pochází z Manchingu ( Jacobi 1974, 175-182, Taf. 49-50 ). Omegovit ě tvarované oko železného řet ězu pocházejícího snad z ko ňského postroje ( tab. 9:2 ) má v ěrné analogie na mnoha sídlištních lokalitách, nap ř. v areálu oppida ( Meduna 1961, Taf. 36 ), na Hostýn ě ( Ludikovský 1984, Taf. 16:8 ), v Bo řitov ě (Čižmá ř 2003a, tab. 42:8 ), či ve Stradonicích ( Pí č 1903, tab. XXXIII ).

4.4.22 Svorky Svorky se na laténských sídlištích vyskytují v hojném po čtu. N ěkteré mohly sloužit jako repara ční svorky na keramických nádobách. U v ětších kus ů lze uvažovat o jejich tesa řském využití. Velká kolekce svorek pochází z oppida Manching ( Jacobi 1974, Taf. 67-69 ).

Staré Hradisko – z výzkumu jsou známy celkem t ři kusy svorek. Ze dvou zbyly pouze fragmenty, t řetí se dochovala celá (tab. 12:10 ) a sloužila pravd ěpodobn ě k tesa řským účel ům.

Ohrozim – v chat ě byly nalezeny celkem dv ě svorky ( tab. 51:1, 2 ). První, i když zdeformovaná, se dochovala celá a m ěla z řejm ě tesa řský ú čel. Z druhé svorky se dochovala pouze část.

4.4.23 Kovové h řeby Železné h řeby sloužily jako spojovací materiál zejména p ři stavebních činnostech spojovaných se d řevem. Vyskytují se v hojném po čtu na v ětšin ě sídliš ť a oppid a jsou všemožných tvar ů a velikostí. N ěkteré kratší h řeby mohly pocházet ze štítu ( Jacobi 1974, 237 ), u n ěkterých kus ů se m ůže vyskytnout r ůznorodá výzdoba. Na Morav ě se železnými h řeby blíže zabýval v poslední dob ě M. Čižmá ř ( Čižmá ř 2003a, 48 ).

Staré Hradisko – z výzkumu je známo celkem sedm kus ů železných h řeb ů. Dva h řeby měly oválnou vypouklou hlavici o pr ůměru 1,2 – 1,4 a 2 cm a jejich délka činila 4 a 2

76 cm T řetí h řeb byl opat řen plochou hlavicí o pr ůměru 0,8 cm a byl dlouhý 3,5 cm ( tab. 11:9 ). Další h řeb m ěl oválnou plochou hlavici o rozm ěrech 1 x 1,5 cm a jeho délka činila 11 cm ( tab. 12:7 ). Pátý h řeb byl opat řen výraznou dvojkónickou hlavicí o pr ůměru 0,8 cm a jeho délka činila 4 cm ( tab. 11:8 ). Šestý h řeb m ěl plochou hlavici a délku 2,5 cm. Poslední h řeb byl opat řen h řibovitou hlavicí o pr ůměru 5 mm a jeho d řík byl 6 cm dlouhý, na konci zahnutý do pravého úhlu ( tab. 13:5 ).

Ohrozim – z chaty pocházejí celkem dva h řebíky s plochou hlavicí o pr ůměru 0,8-1,4 (tab. 51:6 ) a 1,6-1,9 cm ( tab. 51:5 ). Oba dva se p ři výzkumu našly již zlomené, nelze tedy ur čit jejich p ůvodní délku.

4.4.24 Struska a lupa Staré Hradisko – struska p ředstavovala sekundární doklad tavby železné rudy, která probíhala poblíž jejích výchoz ů a její nálezy tém ěř vždy zna čí p řítomnost hutnických objekt ů v blízkém okolí ( Venclová 2001, 135 ). Z výzkumu na ploše ležící p řed západními hradbami oppida pochází celkem 2,75 kg strusky, p řičemž je tém ěř jisté, že se jedná o strusku ková řskou (vzniklou p ři výrob ě železných p ředm ětů). Podobn ě je tomu i v areálu oppida, kdy bylo p ři výzkumech nalezeno množství strusky, nikdy však taková kumulace, aby se mohlo hovo řit o výrobním areálu ( informace M. Čižmá ře). Pomineme-li nálezy z kulturních vrstev, bylo získáno nejvíce strusky z objektu „Chata I/93“, v ostatních objektech bylo její množství mizivé. Vzhledem k absenci v ětší kumulace strusky na jednom míst ě a vlivu postdepozi čních proces ů není možné ur čit, v jakých objektech zpracování železa probíhalo. Z výzkumu je však známo také 6 propálených menších objekt ů, které snad mohou být poz ůstatky pecí a nelze vylou čit jejich ková řské využití. N. Venclová uvádí, že v případ ě v ětších výrobních areál ů bylo velké množství strusky pravd ěpodobn ě p řenášeno mimo výrobní objekty a shromaž ďováno na tehdejším povrchu ( Venclová 2001, 137 ). Malé množství strusky by tedy nemuselo vylu čovat p řítomnost výrobních za řízení p řed branami oppida.

77 Tab. XXIV. Zastoupení železné strusky v jednotlivých kontextech.

Objekt Váha (g)

Čišt ění dna 500

Chata I/93 380

Objekt 7a/93 20

Objekt 9/93 80

Objekt 10/93 140

Kulturní vrstva 1/93 10

Kulturní vrstva 2/93 720

Kulturní vrstva 3/93 900

Celkem 2750

Z výzkumu pochází také 0,84 kg železné lupy, která vzniká jako výsledný produkt p ři tavb ě železné rudy. Tato lupa byla následn ě použita ke zpracování ve finální p ředm ěty. Nálezy lupy z plochy zkoumané v letech 1990 a 1993 mohou dokládat zpracování železné rudy v nejbližším okolí.

Tab. XXV. Zastoupení železné lupy v jednotlivých kontextech.

Objekt Váha (g)

Objekt 5/93 340

Kulturní vrstva 2/93 300

Kulturní vrstva 3/93 200

Celkem 840

4.4.25 Ostatní kovové p ředm ěty Staré Hradisko – pozoruhodný je nález bronzového plasticky člen ěného p ředm ětu lži čkovitého tvaru opat řeného otvorem sloužícím pravd ěpodobn ě k nasazení na dřev ěnou násadku ( tab. 8:16). P ředm ět podobného charakteru na Morav ě ani v jejím okolí neznáme, jediná, výrazn ě v ětší analogie, kterou se mi doposud poda řilo objevit, je vyobrazena v publikaci P. Jacobsthala ( Jacobsthal 1944, plate 94:154 ), který však k předm ětu nemá žádný komentá ř, jenž by osv ětlil jeho funkci. Jedna z variant použití může být lži čka ur čená k nabírání jemného zlatého prášku ( informace K. Piety ). Masivní železná desti čka p řibližn ě obdélného p ůdorysu s vyhloubeným d ůlkem uprost řed ( tab. 14:3 ) má rozm ěry cca 4,5 x 3 x 1,2 cm. Nejv ětší pr ůměr d ůlku je 1,8

78 cm. Desti čka mohla sloužit jako forma pro vytepávání tenkých pukli ček z bronzového plechu. Podobná desti čka je známa ze starších výzkum ů oppida ( Meduna 1970c, Taf. 11:8 ). Malý p ředm ět ve tvaru čty řbokého jehlanu opat řeného trnem ( tab. 11:6 ) mohl sloužit snad jako šipka či botka, i když v případ ě druhé varianty není jeho velikost oproti ostatním botkám dosta čující. Větší železný p ředm ět zaobleného tvaru ( tab. 14:1 ) se dá interpretovat snad jako část zdeformované nab ěra čky nebo lopatky ( informace K. Piety ). Z výzkum ů pochází dále sedm kus ů bronzových ty činek. M ůže se jednat o fragmenty spon, je však možné i jiné využití ( tab. 12:1, 2, 4, 5) ). Masivní železný předm ět ( tab. 14:2 ) p řipomíná část tulejovitého p ředm ětu, jehož p ůvodní tvar a funkce nám je dosud nejasná. Dva drobné slitky bronz ů, malý bronzový plíšek, část bronzového plechu ( 7:8 ) a malý zlomek bronzového p ředm ětu mohou nazna čovat kovoliteckou výrobu na sídlišti. Dále bylo p ři výzkumu nalezeno cca 25 zlomk ů železných p ředm ětů, u kterých nebylo možné zjistit jejich p ůvodní ú čel. Je možné, že n ěkteré z nich mohou být recentního stá ří.

Ohrozim – z výzkumu je známo sedm zlomk ů tenkého bronzového plechu r ůzných tvar ů a rozm ěrů ( tab. 52:4-10 ). U dvou kus ů byly zpozorovány stopy po vybíjení kladívkem. Lze p ředpokládat, že se mohlo jednat o polotovary či odpad vzniklý p ři výrobní činnosti, nap ř. st říhání plechu a následné výrob ě tenkých bronzových náramk ů či nástroj ů ur čených pro jemnou práci. Jedním z produkt ů vzniklým při této činnosti může být i níže zmín ěný fragment bronzové pilky. Z chaty dále pochází cca 20 zlomk ů železných p ředm ětů neur čitého ú čelu.

4.5 Kamenné p ředm ěty 4.5.1 Brousky Brousky byly v prav ěku důležitým nástrojem, který sloužil k ost ření kovových předm ětů. Zlomky nebo celé artefakty jsou na laténských sídlištích běžné, výjime čně se mohou vyskytnout i v hrobových celcích ( Meduna 1980a, 132 ). Lze p ředpokládat, že každý obyvatel sídlišt ě, který m ěl co do čin ění s kovovými nástroji, m ěl ve

79 vlastnictví jedno či více t ěchto ost řidel. G. Jacobi rozd ělil v 70. letech brousky podle velikosti do t ři kategorií na základ ě nález ů z bavorského oppida Manching ( Jacobi 1974, 129-130 ). Jelikož se však brousky na sídlištích vyskytují často v neúplném stavu, je vhodn ější použít nov ější t říd ění J. Leichmanna, který ve své práci rozd ělil brousky podle materiálu do 10 skupin a podle jejich morfologie do 8 skupin. Zatím nejv ětší analyzovaný soubor brousk ů na Morav ě (229 ks) je znám z keltského oppida Staré Hradisko ležícího nedaleko Ptení (Leichmann 1994, 101-110 ). Na sídlištích ležících ve sledované oblasti nebyl sice nalezen dostate čný po čet brousk ů pro vytvá ření statistik, je však z řejmé, že se jejich p ůvodní skladba od souboru z nedalekého Starého Hradiska nelišila. Je také možné, že materiál ur čený na výrobu brousk ů byl dovážen ze stejných míst jak na Staré Hradisko, tak do p řilehlých oblastí. O kvantit ě brousk ů na laténských sídlištích vypovídá následující tabulka:

Tab. XXVI. Podíl materiálu k výrob ě brousk ů na moravských lokalitách. Po čet Lokalita KP KB GP D PP MK A H R K KVP PŽ kus ů Bo řitov 42 48% - - 14% - 5% 31% - - - 2% - Požaha 37 8% - 86% 3% ------3% Staré Hradisko 229 64% 11% 10% 8% 2% 2% 1% 1% 0,5% 0,5% - -

Vysv ětlivky zkratek surovin: KP křemenný pískovec A arkóza KB kulmská b řidlice H hyalobazalt GP glaukonitický pískovec R biotit D droba K křemenec PP pís čitý prachovec KVP křemenný pískovec s vápnitým tmelem MK muskovitický kvarcit PŽ pískovec se železitým tmelem

Na první pohled je z řejmé, že nejpoužívan ějším materiálem pro zhotovování brousk ů na Starém Hradisku byl k řemenný pískovec. Tento materiál pochází podle J. Leichmanna z prostoru České k řídy a má pravd ěpodobn ě zdroj v horninách Blanenského prolomu ( Leichmann 1994, 108 ). Brousky z křemenného pískovce byly pro svou kvalitu všeobecn ě velmi oblíbené, pokrývaly v ětšinu spot řeby obyvatel Starého Hradiska a byly pravd ěpodobn ě dováženy i do pom ěrn ě vzdálených oblastí, jak to dokládají nálezy z Požahy ( Čižmá ř 2003a, 55 ).

80 Staré Hradisko – z výzkumu je známo celkem pět kus ů brousk ů z různého materiálu. Tři kusy byly vyrobeny z křemenného pískovce, jeden z droby a jeden z muskovitického kvarcitu. Brousky se poda řilo za řadit do Leichmannova morfologického t říd ění ( Leichmann 1994, 105-107 ). Celkem 3 brousky spadají do kategorie 1, z toho jsou dva zhotoveny z křemenného pískovce a jeden z muskovitického kvarcitu. Velký málo opracovaný brousek z droby pat ří do kategorie 3, poslední brousek klínovitého tvaru vyrobený z křemenného pískovce náleží do kategorie 5.

Dětkovice – při výzkumu polozemnice byl u čin ěn nález jednoho brousku ( tab. 40:7 ), který je vyroben z pískovce a morfologicky spadá do Leichmannovy kategorie 5 (Leichmann 1994, 105 ).

Ohrozim – z výzkumu v Ohrozimi pochází celkem šest kus ů kamenných brousk ů. Podle J. Leichmanna obsahoval soubor tři kusy vyrobené z k řemenného pískovce, dále po jednom z droby a prachové b řidlice a poslední brousek byl vyroben z říčního valounu. Morfologicky spadají 2 brousky z křemenného pískovce do kategorie 1, tém ěř neopracovaný brousek z říčního valounu do kategorie 3 a brousek z prachové břidlice do kategorie 5. Do stejné kategorie m ůže náležet i brousek vyrobený z droby, který se však m ůže za členit i do kategorie 7. Poslední miniaturní brousek pat řící do kategorie 2 byl vyroben z křemenného pískovce.

Ptení – na lokalit ě byly zjišt ěny celkem čty ři brousky ze t ří druh ů materiál ů - křemenný pískovec, jemnozrnný pískovec a droba. Ze sběru nad silnicí 1989, z polohy Ptení 4, pochází brousek ( tab. 74:3 ), který je možno za řadit do kategorie 1. Z objektu 1 z výzkumu z polohy Ptení 1 jsou známy dva brousky, z nichž jeden p řísluší kategorii 1 ( tab. 74:2 ) a druhý nelze pro jeho neúplnost přesn ě za řadit do žádné z kategorií ( tab. 74:4 ). Další exemplá ř ze sb ěrů M. Šmída z roku 1974 z polohy Ptení 2 ( tab. 74:1 ) pat ří Leichmannov ě kategorii 5.

81 4.5.2 Žernovy Ru ční kamenné rota ční mlýny známé jako žernovy byly na pozdn ě laténských sídlištích b ěžn ě používány k mletí obilí. Žernovy se vyráb ěly v ětšinou z kvalitního materiálu a byly dováženy do oblastí vzdálených n ěkdy i stovky km od výchoz ů suroviny, z které byly vyrobeny. V roce 1981 publikoval J. Waldhauser práci, v níž sebral nálezy žernov ů z Čech a v každé ze dvou kategorií (ležák, b ěhoun) je rozd ělil do 6 typ ů ( Waldhauser 1981, 181-184 ). Z ležák ů jsou na Morav ě zastoupeny pouze dva typy, a to ležáky s důlkem a ležáky se zcela provrtaným otvorem pro osu (Čižmá ř – Leichmann 2007, 110 ). V případ ě b ěhoun ů se na Starém Hradisku i na ostatních nížinných lokalitách vyskytuje pouze typ B2 s obvodovými lištami na vrchní stran ě kamene. Výjimku v souboru z oppida tvo ří část b ěhounu typu B4 a žernov typu B5 s násypovou výdutí ( Čižmá ř – Leichmann 2007, 111 ). Ačkoli jsou všechny žernovy nepochybn ě datované do pozdn ě laténského období, nepoda řilo se je zatím blíže chronologicky za řadit do stupn ě LT C2 nebo LT D1, a to ani v případ ě jejich nález ů v objektech.

Staré Hradisko – ze všech výzkum ů a sb ěrů provád ěných na oppidu pochází celkem 146 evidovaných žernov ů či jejich zlomk ů, což p ředstavuje po Manchingu zatím nejv ětší soubor těchto ru čních kamenných mlýn ů ve st řední Evrop ě. Při pr ůzkumu objektu „Chata 1/93“ byly nalezeny dohromady dva žernovy. V prvním p řípad ě se jednalo o celý b ěhoun typu B2 o výšce 10-12 cm a pr ůměru 32- 35 cm, který byl opat řen na svrchní hran ě obvodovou lištou a na bo ční stran ě otvorem pro d řev ěnou rukoje ť. Žernov byl vyroben z řasového vápence, který se vyskytuje na lokalitách v okruhu cca 40 km od oppida. Díky širšímu rozší ření této horniny v Karpatské kotlin ě nelze vylou čit, že byla dovážena i z odlehlejších oblastí ( Čižmá ř – Leichmann 2002, 264 ). Z druhého žernovu se dochovala pouze část. Jednalo se o běhoun typu B2 s odraženou obvodovou lištou o celkové výšce 14 cm a pr ůměru cca 40 cm, který byl vyroben z tefritického fonolitu, jenž byl na Staré Hradisko dovážen z cca 100 km vzdálené Kun ětické Hory u Pardubic a z něhož je vyrobeno nejvíce žernov ů na oppidu ( Čižmá ř – Leichmann 2002, 261 ).

82 4.6 Kost ěné a parohové předm ěty 4.6.1 Hrací kostky Hrací kameny se vyskytují na pozdn ě laténských sídlištích pom ěrn ě vzácn ě. V ětšinou byly vyráb ěny ze zví řecích kostí díky lehké opracovatelnosti a p ěknému vzhledu.

Ohrozim – z Ohrozimi je známa hrací kostka ve tvaru mírn ě nepravidelného kvádru o rozm ěrech 3,6 x 1,4 x 0,6 – 0,8 cm ( tab. 48:2 ). Hodnoty na kostce jsou znázorn ěny kolky o pr ůměrech 0,4 – 0,5 cm. Na p řední stran ě kostky byly vyzna čeny čty ři kolky, další se nacházel na bo ční st ěně a poslední nedokon čený či opot řebovaný byl zjišt ěn na zadní stran ě kvádru. Vzhledem k absenci kolk ů na jedné stran ě a jejich malému po čtu na v ětšin ě ostatních stran kvádru lze usuzovat, že výroba kostky nebyla dovedena do finální podoby. Hrací kameny nalezené na Morav ě lze spo čítat na prstech jedné ruky. Nejblíže jsou hrací kostky s kolky známy ze Starého Hradiska, kde byly doposud nalezeny dva kusy ( Meduna 1961, Taf. 13:7; 1970c, Taf. 10:1 ) Jedna kostka byla opat řena podobnými kolky jako v Ohrozimi, i když s jiným po čtem kolk ů, další podobný předm ět je znám ze i z českých Stradonic ( Drda – Rybová 1994, Fig. 35:1 ). Z Moravy známe dále polotovary hracích kostek v různých fázích rozpracovanosti z Drnholce (Čižmá ř - Jelínková 1985, 25 ), drobné hrací kostky z Milonic ( informace B. Mikulkové ), Zást řizel ( informace J. Čižmá řové ) a N ěmčic – Vícem ěř ic ( informace M. Čižmá ře).

4.6.2 Parohová zd ěř Dětkovice – zlomek vyhlazené parohové zd ěř e m ěl tvar pravidelného válce ( tab. 40:4 ) o výšce 3,3 cm, který byl zdoben t řemi pravidelnými řadami kroužkových kolk ů. V ětší množství podobných p ředm ětů pochází z Manchingu ( Jacobi 1974, Taf. 82:1620- 1628 ). Tyto p ředm ěty mohly být využívány jako panty na d řev ěných truhlách ( Jacobi 1974, 241 ).

4.6.3 Škrabadlo Ohrozim – plochá mírn ě prohnutá tenká desti čka z kosti se dv ěma vyvrtanými otvory (tab. 49:5 ) měla rozm ěry cca 4 x 8,5 cm. Ú čel t ěchto desti ček je zatím nejasný (Motyková-Šneidrová 1964, 203 ). Je možné, že sloužily jako škrabadla na vy čin ění

83 kůže či k jiným ú čel ům. Dva provrtané otvory mohly sloužit k zav ěšení či k připevn ění rukojeti z jiného materiálu.

4.6.4 Opracovaná kole čka Ohrozim – z chaty pocházejí dv ě hrub ě opracovaná kole čka z kostí jelena (tab. 49:1, 2) o pr ůměrech 3,5-4 a 4-4,5 cm. Nelze p řesn ě říci, jaký m ěly tyto p ředm ěty ú čel. Je možné, že šlo podobn ě jako u keramických kole ček bez otvor ů o polotovary p řeslen ů (Čižmá ř 2003a, 53 ) či hrn čířská hladítka ( Vencl 1980, 529 ). Může se také jednat o polotovary velkých kost ěných knoflík ů. Kost ěný p ředm ět podobného charakteru, avšak s provrtaným otvorem, byl nalezen nap ř. na sídlišti Nitra-Šindolka a byl interpretován jako ozdobný p ředm ět na zav ěšení ( Březinová 1995, 10; tab. 1:5 ). Ze Starého Hradiska je znám další obdobný nález, vyrobený však z části lidské lebky a opat řený t řemi provrty, který mohl mít spíše kultovní význam (Čižmá ř 2000, 87-88, obr. 4 ). Je tedy možné, že v případ ě nález ů z Ohrozimi se jedná o polotovary podobných p ředm ětů.

4.6.5 Kroužek z kosti Ohrozim – z výzkumu pochází také kost ěný hrub ě opracovaný kroužek – úsek diafýzy o pr ůměru 4 cm ( tab. 49:4 ), o jeho ú čelu lze však pouze spekulovat.

4.6.6 Šídla Dětkovice – předm ět z objektu 502 ( tab. 40:3 ) má zahrocený tvar a jeho špi čatý ostrý konec dovoluje p ředm ět interpretovat jako šídlo. Nelze však opomenout i jiné využití (nap ř. hrot či rydlo).

Ohrozim – z chaty pochází též šídlo či osten vyrobený z výsady parohu jelena (tab. 49:3 ). Předm ět je 11 cm dlouhý, v nejširším míst ě 2 cm široký a má tupý hrot. Možností využití tohoto p ředm ětu je hned n ěkolik. M ůže se jednat nap říklad o polotovar šídla, či snad sloužil jako nákon čí žerdi praporce či standarty. Též náhražka železného hrotu kopí není zcela vylou čena. Další možnost se naskýtá ve využití předm ětu jako neostrého rydla užitého k výzdob ě keramiky. Velice pravd ěpodobná je verze využití t ěchto ostn ů jako násadce na pohán ěcí ty če, které díky svému tupému

84 hrotu nemohly zp ůsobit dobytku poran ění jako osten d řev ěný, který se časem t řepí ve zra ňující t řísky ( Hrubý 1957, 128 ).

4.6.7 Parohové kladivo Ohrozim – z výzkumu polozemnice pochází polotovar cca 10 cm dlouhého kladiva z parohoviny opat řeného d ůlkem o pr ůměru 2 cm a hloubce 2,5 cm ( tab. 48:1 ). Ze sídlišt ě v Bo řitov ě je znám nález podobného kladiva, které bylo navíc opat řené kolky (Čižmá ř 2003a, tab. 46:3 ).

85 5. Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celk ů 5.1 Otázka datování Staré Hradisko – osídlení polohy p řed západními hradbami Starého Hradiska – extra murros lze datovat jednozna čně do pozdní doby laténské a lze je nepochybn ě spojovat s dobou nejv ětšího rozmachu oppida ve stupni LT D1. Jelikož se nálezy ze stupn ě LT C2 vyskytují spole čně s nálezy datovanými do stupn ě LT D1 ve stejných kontextech, lze objekty v této poloze jen s obtížemi p řesn ěji datovat a lze p ředpokládat obdobnou urbanistickou podobu zástavby po celou dobu trvání osídlení. Nálezy n ěkterých spon kladou po čátek osídlení této polohy již do stupn ě LT C2, spony typu Almgren 65 poukazují na trvání sídlišt ě až do doby zániku oppida ( informace M. Čižmá ře).

Dětkovice – krom ě dvou spon není pozdn ě laténský materiál z Dětkovic nijak zvláš ť chronologicky citlivý. Spona spojené konstrukce se samost řílovým vinutím ( tab.40:7 ) má doposud analogie hlavn ě v prost ředí púchovské kultury a je datována podle K. Piety na p řelom stup ňů LT C2 a D1 ( Pieta 1982, 26 ). Spona typu Beltz var. J ( tab. 40:6 ), která se na našem území vyskytuje pom ěrn ě vzácn ě, je datována obecn ě do stupn ě LT D1 ( Völling 1995, 158 ). Na základ ě spon a keramiky (soudkovité tvary, malovaná keramika) lze polozemnici z Dětkovic za řadit do pozdn ě laténského stupn ě LT D1.

Ohrozim – vedle p ředm ětů datujících prozkoumaný objekt rámcov ě do pozdní doby laténské je možné se op řít také o další chronologicky citlivé nálezy. Tomuto datování se vymyká pouze nález poutka z pochvy me če ( tab. 51:7 ), jehož analogie známe již z plochých keltských poh řebiš ť datovaných do stup ňů LT B2 – C1. Hlavními datovacími p ředm ěty jsou však tém ěř celá bronzová nauheimská spona (tab. 52:1 ) a sklen ěná kroužková perla ( tab. 52:11 ). Tyto p ředm ěty datují spole čně s typickou, mimo jiné malovanou keramikou tento objekt do stupně LT D1.

Ptení – chronologické za řazení poloh ve Ptení se v jednotlivých p řípadech liší. Polohu Ptení 1 reprezentuje typická oppidální keramika s nádobami p řevážn ě z jemného materiálu. I p řes výskyt fragmentu nauheimské spony datované do stupn ě LT D1 nelze však vylou čit osídlení polohy i ve stupni LT C2. U polohy Ptení 6 je více nález ů datovaných do stupn ě LT D1, a to hlavn ě soudkovité nádoby z jemného materiálu.

86 Nicmén ě ani zde nem ůžeme vylou čit laténské osídlení ve stupni LT C2. Asi nejzajímav ější polohou z chronologického hlediska je poloha Ptení 5, kterou nálezy bronzového záv ěsku a zápony a zlomek keramické nádoby s C-kolky pod okrajem datují již do stup ňů LT B2 – LT C1. S tímto sídlišt ěm patrn ě souvisí i nález kostrového hrobu ze stup ňů LT B2 – C1 ( Čižmá ř 1974) Krom ě p ředm ětů z ptenského depotu datovaného do pozdn ě laténského stupn ě LT D1 nejsou již z výzkum ů v oblasti Ptení známy žádné další p ředm ěty s výrazným datovacím potenciálem, pozdn ě laténské osídlení však lze p ředpokládat ve všech polohách.

5.2 Charakter sídlištní zástavby Stav poznání stavební podoby nížinných laténských sídliš ť na Morav ě není stále uspokojivý. Kompletn ě prozkoumaná sídlišt ě zde známe pouze z Bo řitova (Čižmá ř 2003a ) a nov ě i z Brna – Slatiny ( Čižmá řová 2008 ). Navzdory pom ěrn ě velkému po čtu sídliš ť v oblasti zázemí Starého Hradiska jich jen málo bylo prozkoumáno natolik, aby mohly poskytnout bližší informace o sídlištní zástavb ě. Tuto problematiku lze nejlépe sledovat v areálu oppida, do jisté míry také na ploše západn ě od jeho vn ějšího opevn ění a v poloze 1 sídlištní aglomerace ve Ptení. Z ostatních lokalit známe pouze jednotlivé objekty a sídlištní zástavbu na nich tedy rekonstruovat nelze. Otázka terminologie sídlištních jednotek doby laténské není doposud zcela jasná a ustálená. Malé sídlištní jednotky v Čechách ozna čil J. Waldhauser jako dvorce (Waldhauser – Krásný 2006, 117 ), nicmén ě sídlištní uskupení beze stop oplocení či palisády nelze podle mého názoru za dvorce považovat a je lépe nazývat je usedlostmi (Čižmá ř 2006, 47 ).

Staré Hradisko – z hlediska sídlištní zástavby a architektury zkoumal oppidum již J. Böhm ve t řicátých letech minulého století. Zjistil, že na oppidu jsou nejvíce rozší řeny dva typy staveb, a to nadzemní k ůlové stavby a zahloubené polozemnice. U v ětšiny z nich se také pokusil s přisp ěním architekta A. Piffla o jejich rekonstrukci ( Böhm 1936 ). Z následných výzkum ů J. Meduny a M. Čižmá ře vyšlo najevo, že tyto obytné a výrobní objekty byly soust řed ěny do skupin vymezených palisádou čtvercového půdorysu zvaných dvorce o stran ě cca 50 m, mezi kterými probíhaly často kamenné cesty p řesahující místy i ší řku 5 m. Doposud se poda řilo prozkoumat kompletn ě pouze

87 jeden dvorec, ve kterém se nacházelo na 15 zahloubených chat, které mohly být obývány, pravd ěpodobn ěji však sloužily spíše k řemeslným či skladovacím účel ům (Čižmá ř 2003, 113; 2005, 55 ). Mezi t ěmito objekty se nacházely také stopy po nadzemních kůlových stavbách, u nichž je však jejich spolehlivá rekonstrukce velmi obtížná. První nástin podoby této zástavby podal již v 70. letech G. Jacobi ( Jacobi 1979 ) a nejnov ěji zve řejnila v ěrohodnou rekonstrukci A. Danielisová ( Danielisová 2005, Abb. 3, 4 ). V celém areálu oppida byly dosud zjišt ěny čty ři do skály vytesané cisterny, které tvo řily spole čně s prameny vytékajícími ze svah ů oppida další spolehlivý zdroj vody (Čižmá ř 2005, 15-16 ). Odhaduje se, že v celém areálu oppida mohlo být postaveno maximáln ě 40 sídelních uskupení dvorcového charakteru (Čižmá ř 2005, 55 ). Při výzkumu plochy v poloze západn ě od opevn ění oppida bylo zjišt ěno velké množství objekt ů sídlištního rázu a z některých situací je patrné, že sídlištní zástavba zde byla realizována ve více fázích. Velká část zástavby v rámci prozkoumané plochy je ohrani čena dv ěma rovnob ěžnými žlábky vzdálenými od sebe cca 20 m, které snad mohly tvo řit čtvercové ohrazení dvorce nebo vzhledem k malým rozestup ům spíše jeho část. Jihozápadní žlab byl zvn ějšku porušen zahloubenou chatou, ve které byla patrn ě pozd ěji situována cisterna vytesaná do skalnatého podloží. Je možné, že žlábky nemusí být jen poz ůstatky ohrazení, ale mohly sloužit také ke svodu deš ťové vody do blízké cisterny, podobn ě jako tomu je nap ř. na oppidu T řísov ( Břeň 1966, 51 ). Cca 2 m severn ě od tohoto objektu, již uvnitř ohrazeného areálu, se nacházela druhá zahloubená polozemnice v superpozici s další cisternou. V blízkosti obou chat bylo zjišt ěno celkem 6 poz ůstatk ů po otopných za řízeních (pece, ohništ ě). Dále se v celém ohrazeném areálu nacházelo velké množství k ůlových jamek a nepravidelných, málo zahloubených objekt ů, které mohou být patrn ě poz ůstatky nadzemních k ůlových staveb, u kterých však nelze zjistit jejich p řibližný po čet nebo rozlohu. Charakter sídlištních objekt ů odpovídá dvorcové zástavb ě zjišt ěné v areálu oppida.

Ptení – z výzkumu lokality vyplývá, že sídlištní aglomerace byla pravd ěpodobn ě rozd ělena do n ěkolika samostatných sídlištních celk ů odd ělených malými vodote čemi. Bližší poznatky o podob ě sídlištní zástavby p řinesl pouze výzkum z polohy Ptení 1, který prokázal existenci malé usedlosti pouze o p ěti zahloubených chatách. V ostatních polohách m ůžeme tedy předpokládat obdobn ě velká uskupení, která byla dopln ěna nadzemními obytnými domy, sýpkami pro uskladn ění obilí či chlévy pro

88 ustájení dobytka. Jelikož na lokalit ě nebyly zjišt ěny stopy po ohrazení, šlo v případ ě těchto uskupení sídlištních objekt ů patrn ě o usedlosti. Z celkového obrazu na katastru obce Ptení plyne, že se zde nacházel velký sídlištní areál, který sestával z několika usedlostí v polohách 1 – 5 a 7, jež byly od sebe odd ěleny malými vodote čemi. Sídlišt ě v poloze číslo 6 se nachází pon ěkud stranou asi 1 km od ostatních poloh a lze se tedy domnívat, že se jedná o další izolovanou usedlost (Čižmá ř 2006, 47 ). Podrobn ě se problémem obytných areál ů zabývala ve své monografii o výrob ě a sídlech v dob ě laténské N. Venclová, podle které má nejv ětší po čet lokalit ve sledovaném regionu Lod ěnice velikost 0,5 – 2 ha a vzdálenost mezi nimi činila 500 m až 1 km ( Venclová 2001, 179 ). Vzájemná vzdálenost poloh s laténskými nálezy ve Ptení tomuto stavu odpovídá.

5.3 Řemeslná výroba Řemeslnou výrobu je možné rozd ělit na specializovanou a podomáckou, nicmén ě ne vždy jsme schopni p řesn ě ur čit, o jaký druh výroby se vlastn ě jedná. Je zřejmé, že b ěžná výrobní odvětví se koncentrovala na nížinných sídlištích, zatímco často technologicky složit ější specializovaná výroba bývala provád ěna p ředevším na oppidech. Mezi řemeslnou výrobu zjišt ěnou v oblasti zázemí Starého Hradiska můžeme za řadit d řevoobráb ění, tkalcovství, hrn čířství, výrobu sklen ěných p ředm ětů, ková řství, kovolitectví, kovotepectví a výrobu p ředm ětů z kostí a parohu.

5.3.1 Mincovnictví Mincovnictví pat řilo mezi odv ětví, u kterého bylo zapot řebí vysoké specializace. Také z mocenských d ůvod ů mohla být ražba mincí a jejich odlévání provád ěna pouze na mocenských centrech (na Morav ě Staré Hradisko a N ěmčice). Výrobu mincí dokládají p ředevším nálezy mincovních desti ček, st řižků a razidel. P ři výzkumu plochy na poli západn ě od opevn ění Starého Hradiska byl získán rozsáhlý soubor mincovních desti ček se stopami zlata i st říbra. Podle velikostí d ůlk ů na desti čkách lze p ředpokládat výrobu spíše v ětších zlatých mincí o velikosti statéru a 1/3 statéru a st říbrných mincí s koní čkem typu Staré Hradisko/Stradonice ( Kolníková 2007, 447 ). Je proto možné, že se zde jednalo o výrobní areál podobný p ředhradí oppida Závist, které bylo v pozdní dob ě laténské také pravd ěpodobn ě neopevn ěné (Motyková – Drda – Rybová 1984, 377 ).

89 5.3.2 Kovolitectví a kovotepectví Kovolitectví a kovotepectví bylo provozováno hlavn ě na oppidech, která byla centrem výroby odlévaných a tepaných p ředm ětů p ředevším z bronzu, ale i ze zlata či st říbra. Z bronzu byly odlévány honosn ější, zejména ozdobné p ředm ěty, které však mnohdy mívaly i praktický ú čel (pásové záv ěsky a zápony, hlavice me čů , n ěkteré spony atd.). Ze zlata a st říbra byly vyráb ěny hlavn ě mince, ale i jiné p ředm ěty luxusního ražení, nap ř. spony, náramky atd. Z plochy západn ě od vn ějšího opevn ění oppida známe p ředevším doklady výroby mincí ze zlata i st říbra v podob ě po četného souboru mincovních desti ček. Nep římým dokladem výroby jsou nálezy technické keramiky, zlomky bronzových ingot ů a odpad a polotovary různých bronzových výrobk ů ( Čižmá ř 2002b, Abb. 4-8). Na usedlosti v poloze Ptení 5 byl nalezen st řep s důlkem sloužící pravd ěpodobn ě k odlévání mincovních st řížk ů či bronzových ingot ů. V Ohrozimi bylo nalezeno několik bronzových plíšk ů, z nichž n ěkteré nesou stopy vybíjení malým kladívkem, podoba a účel p ředm ětu, který z nich m ěl být vyroben, však nejsou jasné.

5.3.3 Ková řství Ková řství, tj. zpracování železa a výroba železných p ředm ětů bylo pravd ěpodobn ě provozováno na v ětšin ě laténských sídliš ť, jak to p řesv ědčiv ě prokázal V. Sala č pro oblast Podkrušnoho ří ( Sala č 1990, 222 ). Jednalo se o velice náro čnou práci, která vyžadovala vysoký stupe ň dovednosti i zru čnosti. Je možné, že na nížinných sídlištích pracovali v ětšinou ková ři, jejichž pracovní nápl ň tvo řila výroba a opravy p ředevším pracovních nástroj ů (moty čky, sekery, dláta, nože), r ůzných kování (v ědra, sudy) či drobných p ředm ětů r ůzného použití (závla čky, hroty bran atd.). Je jisté, že se výroba zbraní odehrávala jak na oppidech, kde byla provád ěna patrn ě ve větším m ěř ítku, tak i na nížinných sídlištích. Ne každý běžný ková ř však um ěl vyrobit kvalitní zbra ň ( Venclová 2001, 122 ). Krom ě množství železných artefakt ů, které nep římo dokládají výrobu železných p ředm ětů v okolí, bylo železá řství v poloze ležící západn ě od vn ějších hradeb oppida Starého Hradiska doloženo zlomky strusky (14 ks, z nichž 4 kusy pocházejí z kontextu „Chata I“) a lupy (2 ks). B ěhem výzkumu byla odkryta celkem 3 propálená místa, interpretovaná jako poz ůstatky pecí. O tom, jestli sloužily ke zpracování železa, lze však pouze spekulovat, je však jisté, že v blízkém okolí bylo železo zpracováváno.

90 Nález výh ňové lopatky ( tab.71:3 ) z polohy Ptení 1 nazna čuje, že na této usedlosti pravd ěpodobn ě probíhalo zpracování železa, poz ůstatky po výhni se však najít nepoda řilo. Na ostatních lokalitách v prostoru zázemí Starého Hradiska bližší indicie k hutnictví a ková řství zatím chybí s výjimkou nález ů ková řské strusky, která je na nížinných sídlištích b ěžným nálezem. Za zmínku stojí nap ř. nález velkého množství strusky ze Smržic ( Říhovský 1960, 166 ).

5.3.4 Výroba jantarových šperk ů Výroba precizn ě provedených šperk ů z jantaru vyžadovala z řejm ě jistou specializaci, nebo ť se jednalo o p ředm ěty zhotovené z vysoce cen ěného surového jantaru dováženého na naše území z baltských oblastí. Staré Hradisko však nem ělo díky své poloze poblíž dálkové spojnice velké problémy s jeho dostupností. P ři výzkumu plochy na poli západn ě od vn ějších hradeb oppida byly nalezeny v ětší či menší zlomky surového jantaru, které mohou dokládat výrobu p ředm ětů z této suroviny.

Tab.XXVII. Zastoupení surového jantaru v jednotlivých kontextech.

Objekt Váha (g)

Objekt 1/90 2,3

Objekt 2/90 0,1

Objekt 14/90 6,0

Chata I/93 3,6

Objekt 9/93 0,9

K 4/93 0,1

Kulturní vrstva 2/93 1,3

Kulturní vrstva 3/93 0,9

Celkem 15,2

Z výzkumu na Starém Hradisku z let 1990 a 1993 pochází celkem 15,2 g jantarových zlomk ů. Z tabulky vyplývá, že nejvíce jantaru bylo objeveno v objektu 14/90, je však t řeba podotknout, že velká část jantarových úlomk ů se dostala do objekt ů vlivem postdepozi čních proces ů. Výroba r ůzných typ ů jantarových korál ů byla soust řed ěna také v několika dílnách na západním p ředhradí oppida ( Čižmá řová 1996 ).

91 5.3.5 Výroba sklen ěných p ředm ětů Předm ěty ze skla byly v rámci oblasti zázemí Starého Hradiska nalezeny mimo areál oppida také v Ohrozimi a ve Ptení. Produkce sklen ěných p ředm ětů vyžadovala již vysoký stupe ň znalosti i zru čnosti a koncentrovala se pravd ěpodobn ě na mocenských centrech. I přes velké množství nález ů sklen ěných p ředm ětů z ůstávala otázka produkce skla na Starém Hradisku donedávna nejasná ( Čižmá ř 2002b, 310 ). Dokladem této výroby může být zmetek korálu z modrého skla z výzkumu plochy západn ě od vn ějších hradeb oppida. Ze stejného místa pochází také spe čený skelný slitek dvou barev - fialového a tmav ě modrého skla opat řeného žlutým cikcakem. Je možné, že jde o polotovar či zmetek sklen ěné prstencové perly, na kterou byl p ři výrob ě přitaven zlomek fialového skla. P řestože je možné, že výroba skla probíhala na oppidu ve v ětší mí ře, jsou dva výše popsané p ředm ěty spolu se staršími nálezy surového skla jediným dokladem výroby skla na Starém Hradisku ( Meduna 1970a, 51 ).

5.3.6 Hrn čířství a výroba keramických p ředm ětů Výroba keramiky je jedním z nejrozší řen ějších výrobních odv ětví, které bylo ve velké mí ře provozováno na nížinných sídlištích i na mocenských centrech. Keramika bývala v ětšinou to čena na hrn čířském kruhu, který je však jen obtížn ě doložitelný. Za nep římý doklad místní výroby m ůžeme považovat v ětšinu keramických nádob, p řeslen ů i jiných p ředm ětů, výjimku mohou snad tvo řit nádoby luxusn ějšího rázu, jako nap říklad malovaná keramika či nádoby s přím ěsí pocházející z jiných oblastí. Mimo areál oppida, ve kterém byly na západním p ředhradí prozkoumány celkem t ři hrn čířské pece ( Čižmá ř 2002b, 309 ), známe ze všech zkoumaných sídliš ť v oblasti zázemí Starého Hradiska pouze jeden p římý doklad výroby keramiky, a to hrn čířskou dvoukomorovou pec objevenou v poloze Ptení 6 (Čižmá ř – Hlava – Šmíd 2005, obr. 1 ). Tato pec sloužila vzhledem k velkému množství zlomk ů jemné keramiky ve svém okolí p ředevším k výpalu nádob z tohoto materiálu, jejichž fragmenty se ve Ptení vyskytují ve v ětší mí ře, než je na pozdn ě laténských sídlištích obvyklé.

92 5.3.7 Dřevoobráb ění Opracovávání d řeva je možné doložit nálezem tulejovitého dláta z polohy Ptení 1. Nálezy tesa řských svorek a mazanice s otisky prken ze Starého Hradiska, Ohrozimi a Ptení dokládají používání prken jak p ři stavb ě dom ů, tak i pro jiné využití. Je také nutné p ředpokládat výrobu b ěžných p ředm ětů používaných v každodenním život ě, jejichž fragmenty jsou však vzhledem k přírodním proces ům p ři výzkumu nezachytitelné.

5.3.8 Textilní výroba Specializace v textilní výrob ě na sídlištích je jen t ěžko prokazatelná, je však zřejmé, že na každém sídlišti probíhala výroba n ějakého druhu textilií. Doklady výrobního procesu představují nej čast ěji přesleny v podob ě provrtaných kole ček ze st řepu, sloužící jako setrva čníky v řeten a hlin ěná závaží ve tvaru komolého jehlanu s otvorem uprost řed, která jsou bezesporu dokladem svislého tkalcovského stavu (Čižmá ř 2003a, 53 ). Z výzkumu plochy západn ě od vn ějších hradeb oppida je známo celkem pět keramických kole ček s provrtem a zlomek závaží z tkalcovského stavu. Je možné, že poblíž mohla být specializovaná dílna, pravd ěpodobn ěji však v širším okolí probíhala na více místech textilní výroba podomáckého charakteru. Nález zatím unikátního přeslenu z jemného materiálu zdobeného kolky m ůže dokládat i jinou než čist ě praktickou funkci. Ze sídlištního celku v Dětkovicích pocházejí dv ě provrtaná kole čka ze st řepu. V chat ě pravd ěpodobn ě probíhala textilní výroba spíše menšího rozsahu. Podobného rázu jsou i nálezy dokládající textilní výrobu látky v Ohrozimi, odkud známe jeden úlomek závaží z tkalcovského stavu a tři kole čka ze st řepu s provrtem. P řítomnost tkalcovského stavu p římo v chat ě nelze nijak doložit, jeho použití v blízkém okolí je však pravd ěpodobné. Naprosto odlišná je však situace v poloze Ptení 1, kde bylo nalezeno celkem šest kus ů hlin ěných tkalcovských závaží. Je pozoruhodné, že nejv ětší kumulace t ěchto závaží (4 ks) byla nalezena v objektu 1, oproti objekt ům 2 a 11, kde bylo nalezeno pouze po jednom exemplá ři. Vzhledem k vyššímu po čtu závaží tak nelze vylou čit, že se v objektu 1 nacházel svislý tkalcovský stav.

93 5.3.9 Výroba z parohu a kostí Krom ě nálezu polotovaru parohové palice ( tab. 48:1 ) a nedokon čené hrací kostky ( tab. 48:2 ) z Ohrozimi postrádáme p římé doklady výroby p ředm ětů z parohoviny na sledovaných sídlištích v okolí Starého Hradiska. Tuto výrobu mohou dokládat nálezy z objekt ů 1 a 2 nebo jejich okolí v poloze Ptení 1, odkud známe 299 a 124 zlomk ů paroží pocházejícího ze srnce a jelena ( Čižmá ř 2006, 43 ), či z Dětkovic, kde se našla kruhovými kolky zdobená vyhlazená parohová zd ěř ( tab. 40:4 ), která mohla sloužit jako jeden ze záv ěsů víka d řev ěné truhly ( Jacobi 1974, 241 ). Výrobu kost ěných předm ětů lze doložit p ředevším na sídlišti Ohrozimi, odkud známe několik pravd ěpodobných polotovar ů kost ěných artefakt ů.

5.4 Obchodní činnost a kontakty s okolními oblastmi Rozvinutá výroba v pozdní dob ě laténské poskytovala velmi dobré předpoklady pro existenci obchodu, a to jak dálkového, tak i regionálního charakteru. Nesporným dokladem této obchodní činnosti jsou nálezy mincí. Ze Starého Hradiska známe velký soubor mincí v ětšinou bójských ražeb, z výzkumu pole západn ě od opevn ění v letech 1990 a 1993 pak konkrétn ě nález zlatého statéru a st říbrné mince s koní čkem; dalších n ěkolik desítek mincí bylo nalezeno p ři povrchových sb ěrech v roce 2006. Z polohy Ptení 5 pochází dále římský as, který se do zdejších kon čin mohl dostat bu ď vým ěnou za zboží jiným obchodník ům, nebo p ři návratu keltské družiny z vále čné výpravy. Zlatý statér typu Pegasus patrn ě galské ražby z polohy Ptení 6 m ůže dokládat kontakty s oblastmi západní Evropy. Oba tyto nálezy mincí cizí provenience podtrhují význam ptenské sídlištní aglomerace v rámci dálkových obchodních kontakt ů. Dalším dokladem obchodních aktivit m ůže být nález kuželkovitého záv ěsku v poloze Ptení 5, který lze srovnat s četnými nálezy záv ěsk ů z centra v Němčicích – Vícem ěř icích, kde také patrn ě probíhala jejich výroba a odkud záv ěsek ze Ptení pravd ěpodobn ě pochází ( Čižmá ř – Kolníková 2006, obr. 6:4 ). Podobn ě je tomu i v případ ě bronzové zápony z polohy Ptení 5 datované do éry plochých keltských poh řebiš ť, která má op ět také analogii v Němčicích – Vícem ěř icích. Oba p ředm ěty dokládají jak kontakty ptenské aglomerace s mocenským centrem v Němčicích – Vícem ěř icích, tak i její význam na vyúst ění dálkové komunikace již v období stup ňů LT B2 – C1.

94 Obchodním artiklem byly nepochybn ě také kamenné rota ční mlýny, které byly vyráb ěny ze surovin, jejichž výchozy se v oblasti níže vymezeného zázemí Starého Hradiska nevyskytovaly. Nejvíce žernov ů bylo na oppidum dováženo z Kun ětické Hory u Pardubic (cca 45 %), část obchodní trasy tedy pravd ěpodobn ě vedla spojnicí mezi Malou Hanou a Hanou podél toku říčky Romže a Nectavy. Mimo žernov ů z fonolitu se do oblasti dovážely i žernovy z jiných materiál ů (arkóza, k řemenec atd.). Soubor ze Starého Hradiska však jasn ě nazna čuje, že obyvatelé oppida preferovali patrn ě dražší kvalitn ější výrobky ze vzdálen ějších oblastí p řed lokáln ě produkovanými žernovy z mén ě kvalitního materiálu. Tyto kvalitní výrobky byly distribuovány také do dalších oblastí Moravy, mimo jiné také na nížinná sídlišt ě v širším zázemí Starého Hradiska ( Čižmá ř 2007, obr. 8 ). Střední Evropu protínala od severu k jihu tzv. jantarová stezka, po které se dopravoval jantar ze severních zemí v okolí Baltského mo ře p řes naše území až do jižní Evropy. Spojnice mezi Malou Hanou a Hanou, na jejímž jižním vyúst ění leží lokalita Ptení a poblíž i Staré Hradisko, tvo ří část obchodní trasy mezi Moravou a Čechami. Surový jantar byl dovážen ve velké mí ře p ředevším na oppidum Staré Hradisko, kde byl v místních dílnách zpracováván a výrobky byly dále distribuovány pravd ěpodobn ě p ředevším do jižních oblastí. P ředm ěty podobající se jantarovým perlám ze Starého Hradiska a depotu ze Ptení jsou známy hlavn ě ze severní Itálie a Slovinska ( Čižmá ř 2002a, 210, obr. 8 ). Z hlediska dálkových kontakt ů s jinými oblastmi je nutné zmínit také depot bronzových, sklen ěných a jantarových p ředm ětů nalezený v blízkosti aglomerace u Ptení, který obsahoval p ředm ěty luxusního a votivního rázu. Bronzové plastiky boti ček jsou známy ze severní Itálie i z oppida ze Stradonic ( Čižmá ř 2002a, 207, obr. 6), kroužky s oranty pak z Burgenlandu a Slovinska (Čižmá ř 2002a, 204, obr.5 ), sklen ěné perly typu Adria ze severní Itálie ( Čižmá ř 2002a, 211, obr. 9 ). Důležitý je také nález spony typu Beltz var. J z polozemnice z D ětkovic, která je v materiálu z výzkum ů na Starém Hradisku zastoupena ve dvou exemplářích. Spony tohoto druhu jsou na Morav ě velice vzácné a t ěžišt ě jejich výskytu spadá do oblasti st ředního N ěmecka, kde se soust ředila jejich výroba a odkud se dostávaly také na naše území ( Völling 1995, Beilage 1 ). O kontaktech s oblastmi st ředních a východních Čech mohou sv ědčit nálezy keramiky opat řené struhadlovitým drsn ěním. Tato keramika je p řízna čná pro

95 st ředo českou oblast a lze předpokládat, že se sem keramika dostala s obsahem, který byl v těchto nádobách p řevážen. Na sídlištích ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska v četn ě samotného oppida však probíhaly nepochybn ě obchodní aktivity regionálního charakteru. V jeho rámci byly na nížinná sídlišt ě distribuovány p ředm ěty specializovaných řemesel vyráb ěné na oppidu a další zboží dálkového obchodu. Obyvatelé z nížinných sídliš ť dováželi pak na oppidum, p řípadn ě do ptenské aglomerace produkty zem ědělského charakteru.

5.5 Zem ědělství 5.5.1 Doklady chovu domácích zví řat Tab. XXVIII. Zastoupení domácích zví řat na sídlištích v okolí oppida Staré Hradisko. Staré Hradisko Dětkovice Ohrozim Ptení 1 Druh 1989, 1990 Ks % Ks % Ks % Ks %

Tur domácí 36 55,4 53 27,3 146 42,0 30 46,2

Ovce/koza 11 16,9 7 3,6 48 13,8 5 7,7

Prase domácí 15 23,1 115 59,3 134 38,5 17 26,1

Kůň domácí 3 4,6 15 7,7 10 2,8 12 18,5

Pes domácí - - 4 2,1 8 2,3 1 1,5

Kur domácí - - - - 2 0,6 - -

Husa domácí ------

Celkem 65 100 194 100 348 100 65 100

Doklady chovu domácích a lovu divokých zví řat známe v ětšinou v podob ě nález ů kostí. V ětšina domácích zví řat m ěla pravd ěpodobn ě jate ční význam, mnoho z nich však bylo chováno i z jiných d ůvod ů. Jedná se nap říklad získávání mléka u koz, ovcí či skotu, u kon ě a skotu pak o použití jeho tažné síly a pes byl využíván z řejm ě k hlídání nebo lovu. Domácí zví řata poskytovala krom ě masa další produkty ke konzumaci, nap ř. vejce, tuk a mléko, z nichž bylo možné vyrobit nap ř. máslo, tvaroh nebo sýry. Dalšími druhotnými surovinami byly nap ř. k ůže, vlna, kosti či rohovina (Čižmá ř 2003a, 94 ).

96 Zastoupení jednotlivých druh ů domácích zví řat na sídlištích udává tabulka XXVIII, kterou je možné porovnat se vzorky z ostatních moravských sídliš ť mimo zázemí Starého Hradiska ( tab. XXIX ).

Tab. XXIX. Zastoupení domácích zví řat na vybraných moravských lokalitách ( Čižmá ř 2003a, 92). Bo řitov Velké Host ěrádky Podyjí Mist řín Druh ks % ks % ks % ks %

Tur domácí 195 31,0 109 24,3 432 42,0 729 20,8

Ovce/koza 173 27,4 136 30,3 283 27,5 1688 48,2

Prase domácí 182 28,9 159 35,4 189 18,4 876 25,0

Kůň domácí 53 8,4 7 1,5 75 7,3 168 4,8

Pes domácí 18 2,9 25 5,6 39 3,8 38 1,1

Kur domácí 9 1,4 1 0,2 9 0,9 4 0,1

Husa domácí - - 12 2,7 1 0,1 - -

Celkem 630 100 449 100 1028 100 3503 100

Z tabulky vyplývá, že na sídlištích v okolí Starého Hradiska je nejvíce zastoupen tur domácí. Výjimku tvo ří sídlišt ě v Ohrozimi, kde je zastoupení kostí prasete domácího vyšší (59,3 %) než na jiných lokalitách. Prase domácí tvo ří druhou nejv ětší složku domácího zví řectva v okolí Starého Hradiska, významný podíl zaujímají také poz ůstatky ovce a kozy. K ůň není obecn ě na sídlištních lokalitách hojn ě zastoupen, výjimku však tvo ří osteologický soubor ze Starého Hradiska, kde kosterní poz ůstatky kon ě tvo ří 18,5 % zkoumaného materiálu. Jelikož osteologický soubor ze Starého Hradiska není p říliš velký, m ůže se jednat o náhodu, na druhou stranu je představa chovu v ětšího po čtu koní na oppidu reálná. Ačkoliv k tomu nemáme tém ěř žádné doklady, lze si v areálu sídlišt ě představit chov drobného domácího zvířectva, u dobytka pastvu v okolí vodních tok ů, p řípadn ě lesní pastvu spojenou s pastvou na loukách ve vyšších polohách. V zimním období pak lze po čítat s ustájením zví řat ve chlévech, i když takové doklady na našem území zatím nejsou známy (Neustupný 1967, 10 ).

97 5.5.2 Doklady p ěstování kulturních plodin Na poli v poloze západn ě od opevn ění oppida byla plavením zjišt ěna semena pšenice obecné (3 ks), je čmene obecného (6 ks) a žita obecného (1 ks). Dále se vyskytla čočka jedlá (3 ks) a hrách setý (3 ks). Z posudku vypracovaného M. Hajnalovou vyplývá, že se na sídlišti v Ptení 1 vyskytly r ůzné druhy obilí. Nejvíce je zde zastoupený je čmen více řadý plevnatý (7 ks), pšenice setá a žito seté (po p ěti kusech). Dále byly p ři plavení nalezena tři semena pěstované lušt ěniny. Je nutné vzít v úvahu malý rozsah zkoumaných souborů, které však svojí skladbou odpovídají rozsáhlé kolekci zuhelnat ělých semen kulturních plodin získaných p ři výzkumu západního p ředhradí oppida Staré Hradisko.

5.6 Lov a sb ěr 5.6.1 Lov V dob ě laténské tvo řila lovená zv ěř již menší podíl celkové složky potravy. Protože keltské obyvatelstvo ovládalo zem ědělství na vysoké úrovni, m ěl lov a sb ěr na laténských sídlištích spíše jen dopl ňující vyživovací funkci. To je d ůvod, pro č na sídlištích p řevažují kosterní poz ůstatky domácích zví řat nad divokými. Zastoupení divokých zví řat na moravských sídlištích nebývá zpravidla nijak velké, v ětšinou se pohybuje v zanedbatelné mí ře (Velké Host ěrádky 0,2 %, z Mist řína 0,1 %). Nízké zastoupení kostí divokých zví řat je známo také z oppid, nap ř. ze Závisti – 0,1 % (Čižmá ř 1989, 99 ) nebo Manchingu – 0,2 % ( Boesneck 1971, 5 ) a kosterní poz ůstatky ze Starého Hradiska to jen potvrzují. Z celkového po čtu nalezených kostí odtud známe jen 1 kost pocházející nejspíše ze srnce (1,5 %).

Tab. XXX. Srovnání zastoupení domácích a divokých zví řat v okolí oppida Staré Hradisko. Staré Hradisko Dětkovice Ohrozim Ptení 1 Zv ěř 1989, 1990 Ks % Ks % Ks % Ks %

Domácí 65 87,8 194 99,5 348 90,9 65 98,5

Divoká 9 12,2 1 0,5 35 9,1 1 1,5

Celkem 74 100 195 100 383 100 66 100

98 Nejinak je tomu i v případ ě osteologického souboru z Ohrozimi, kde je po čet kostí divoké zv ěř e také mizivý. Z celkového po čtu ur čitelného osteologického materiálu odtud známe pouze jednu kost (0,5 %) pocházející z jelena oproti tém ěř 200 kus ům kostí zví řat domácích. Pom ěrn ě vysoké procento zastoupení voln ě žijících zví řat bylo zaznamenáno p ři výzkumu v Dětkovicích (12,2 %, 9 ks), vzhledem k relativn ě nízkému po čtu kostí však výsledek nemusí být objektivní. Podobn ě je tomu i na sídlišti ve Ptení, kde bylo zjišt ěno celkem 9,1 % kostí divoké zv ěř e (jelen, srnec, prase divoké), což je po čet neoby čejn ě vysoký v porovnání s ostatními sídlišti. K vý čtu sídliš ť s vysokým procentem poz ůstatk ů voln ě žijících zví řat lze p řičíst ješt ě sídlišt ě v Bo řitov ě, kde činí jejich zastoupení 6,8 % ( Čižmá ř 2003a, 94 ). Výsledky mohou být snad ovlivn ěny intenzitou osídlení v daném regionu a tudíž v ětší či menší pot řebou lovu divoké zv ěř e, která však nebyla lovena pouze jako dopln ěk masité stravy, nýbrž také kv ůli dalším surovinám (kosti, zuby, parohy, kožešiny nebo k ůže atp.).

Tab. XXXI. Zastoupení divokých zví řat na sídlištích v okolí oppida Staré Hradisko. Staré Hradisko Dětkovice Ohrozim Ptení 1 Druh 1989, 1990 Ks % Ks % Ks % Ks %

Prase divoké - - - - 5 14,3 - -

Srnec - - - - 13 37,1 1 100

Jelen - - 1 100 15 42,9 - -

Zajíc 8 88,9 ------

Křeček/Sysel 1 11,1 - - 2 5,7 - -

Celkem 9 100 1 100 35 100 1 100

5.6.2 Sb ěr Z lokalit v okolí Starého Hradiska je znám pouze jeden nález divoce rostoucích plodin, a to ostružníku k řovitého, je však jisté, že v okolí se nacházela celá škála dalších rostlin, které byly předm ětem sb ěra čského zájmu. Ačkoliv nemáme k dispozici žádné přímé doklady, je velice pravd ěpodobné, že práv ě divoce rostoucí plodiny sbírané v lesích č na loukách v okolí sídlišt ě tvo řily atraktivní sou část keltského jídelní čku a byly hojn ě využívány také v lé čitelství ( Motyková – Drda – Rybová 1990,

99 336 ) nap říklad p ři ošet řování ran a v řed ů, či pro jiné p říznivé ú činky, o použití v bílé či černé magii nemluv ě.

5.7 Hustota osídlení a otázka výživy obyvatel 5.7.1 Hustota osídlení Při řešení otázky hustoty osídlení na sídlištích v prostoru zázemí Starého Hradiska jsme nuceni smí řit se s přibližnými odhady závislými na stavu poznání, které se mohou velmi lišit a které mohou zna čně zkreslovat představu o osídlení lokality. O hustot ě osídlení lze vzhledem ke stavu výzkumu spekulativně uvažovat pouze v případ ě oppida Staré Hradisko a sídlištní aglomerace ve Ptení.

Staré Hradisko - z dosavadních výzkum ů vyplývá, že plocha p řed opevn ěním oppida byla velmi hust ě osídlena a nemohla být tedy ve v ětší mí ře zem ědělsky využívána. O vzdálenosti osídlení od hradeb oppida vypovídají čty ři sondy provedené J. Böhmem v letech 1936 a 1937, ze kterých je patrné, že se první sídlištní objekty nacházely v některých místech již 10 – 20 m od vn ějšího p říkopu (podle terénní dokumentace J. Böhma ). O velmi husté sídlištní zástavb ě vypovídá výzkum z let 1990 a 1993, při němž byly odkryty objekty, které svým uspo řádáním odpovídají dvorcové zástavb ě na oppidu. Ve výpo čtu hustoty osídlení p řed oppidem však nelze p ředpokládat tuto zástavbu po celé ploše. V roce 2006 zde byl proveden systematický povrchový pr ůzkum na ploše o vým ěř e cca 12 ha, p ři kterém byla v ětšina plochy rozdělena na čtverce o rozloze 50 x 50 m a v jejich rámci na jednotky o velikosti 10 x 10 m. V těchto čtvercích probíhaly povrchové sb ěry (mimo jiné i pomocí detektoru kov ů), v severní části dopln ěné geofyzikálním m ěř ením. S přihlédnutím ke konfiguraci terénu a po čtu nález ů v jednotlivých sektorech lze tak alespo ň částe čně rekonstruovat hustotu osídlení v poloze západn ě od opevn ění. Za p ředpokladu, že sídlištní zástavba byla podobn ě jako uvnit ř opevn ěného areálu dvorcov ě uspo řádána ( Čižmá ř 2005, 55 ) a rozm ěry strany jednoho dvorce byly cca 50 m, lze p ředpokládat, že na ploše západn ě od opevn ění oppida mohlo být situováno 20, snad i 25 dvorc ů. V tomto výsledku je zahrnut také ur čitý nezastav ěný prostor mezi jednotlivými dvorci pro komunikace (cca 5-10 m), volný pás plochy široké v některých místech cca 10 - 20 m podél hradby a příkop ů oppida ( podle terénní dokumentace J. Böhma ) a širší prostor pro hlavní přístupovou cestu k předpokládané západní brán ě. Povrchové sb ěry ukazují také na

100 minimální zástavbu v prostoru jihozápadní části zkoumané plochy nad Řendilovým žlebem, kde J. Böhm objevil v roce 1936 dva poh řby v malých jamkách se stopami lidské kremace a zlomky p řepálených a bronzových p ředm ětů, na základ ě kterých zde lze snad předpokládat poh řebišt ě ( podle terénní dokumentace J. Böhma ). Pro stanovení hustoty osídlení na poli extra muros lze vycházet z poznatk ů získaných p ři výzkumu západního p ředhradí oppida. Odkryvem M. Čižmá ře se zde poda řilo prozkoumat celý dvorec, ve kterém se nacházelo cca 15 zahloubených chat (Čižmá ř 2005, 55), který p ři po čtu 3 – 4 osoby na chatu mohl pojmout 45 – 60 obyvatel. Při po čtu 20 – 25 dvorc ů p řed oppidem by se tedy po čet jeho obyvatel mohl pohybovat v rozmezí 900 – 1500 osob. P řičteme-li k tomuto číslu také výsledky M. Čižmá ře, který v areálu oppida p ředpokládal na 40 dvorc ů a tudíž maximáln ě 2500 osob (Čižmá ř 2005, 55 ), spíše mén ě, dojdeme k výsledku mezi 3000 – 4000 obyvateli. Osobn ě se však p řikláním spíše k nižší hodnot ě tohoto výsledku.

Ptení – při řešení otázky po čtu obyvatel na sídlištní aglomeraci ve Ptení se nabízejí dva modely. První model vychází z tém ěř úpln ě prozkoumaného sídlišt ě v poloze Ptení 1, jehož výsledky lze s opatrností vztáhnout také na jiné polohy v mikroregionu. Druhý model je založen na po čtu chat v jednotlivých polohách podle rozlohy a intenzity dosud provedených povrchových sběrů.

Model 1 – podle výzkum ů českých badatel ů p řipadli v dob ě laténské na jednu zahloubenou chatu 3 – 4 obyvatelé sídlišt ě v četn ě d ětí ( Neustupný – Dvo řák 1983, 237 ). Je však pravd ěpodobné, že mimo zahloubené chaty, které mohly sloužit jako dílny či sklady, využívali tito lidé k obývání spíše kůlové stavby, jejichž existenci lze předpokládat, které se však na sídlišti prokázat nepoda řilo. Z polohy Ptení 1 je zatím známo celkem 6 zahloubených chat. K tomuto po čtu je však nutné p řičíst také objekty, které zatím prozkoumány nebyly, i když jejich po čet vzhledem k velké části prokopané plochy sídlišt ě není pravd ěpodobn ě vysoký. Nabízí se zde tedy hypotetický model usedlosti o počtu 6 polozemnic, na které mohlo p ři 3 – 4 osobách na zahloubenou chatu p řipadat 18 – 24 obyvatel, v pr ůměru cca 20 osob. Pokud budeme po čítat s podobnou hustotou osídlení i v ostatních polohách, dojdeme k výsledku 126-168, v pr ůměru cca 147 osob žijících v celé aglomeraci. Rozptyl je velmi zna čný a je jisté, že vyšší hodnoty po čtu obyvatel by byly možné pouze v případ ě, že by hustota osídlení byla na všech polohách shodná. Je

101 však pravd ěpodobné, že po čet obyvatel se pohyboval spíše v nižším pásmu tohoto rozmezí.

Model 2 – druhý model vychází z odhadu po čtu zahloubených chat podle intenzity povrchových sb ěrů v jednotlivých polohách s přihlédnutím k jejich rozloze.

Tab. XXXII. P ředpokládaná hustota osídlení v jednotlivých polohách.. Poloha Hustota nález ů Předpokládaný po čet chat Celkem chat Celkem obyvatel Ptení 1 velká 6-8 Ptení 2 střední 4-6 Ptení 3 malá 1-2 Ptení 4 malá 1-2 24-38 72-152 Ptení 5 velká 6-10 Ptení 6 velká 5-8 Ptení 7 malá 1-2

Výsledky modelu 2 jsou závislé na stavu výzkumu v jednotlivých polohách a lze p ředpokládat, že výsledky budou po čase odlišné. Z tabulky vyplývá, že podle modelu 2 by v ptenské sídlištní aglomeraci žilo cca 72 – 152 obyvatel, v pr ůměru tedy 112 osob. Ob ě dv ě metody jsou vzhledem ke stavu výzkum ů velice nep řesné a po čet 130 osob, který vychází z „pr ůse číku obou model ů“ je stále velice spekulativní a nelze ho považovat za definitivní, nicmén ě se zatím jeví jako nejpravd ěpodobn ější.

5.7.2 Otázka výživy obyvatel Staré Hradisko – hlavní složkou potravy obyvatel oppida byly nepochybně zem ědělské produkty. Je velmi pravd ěpodobné, že obyvatelé oppida chovali v jeho areálu a blízkém okolí domácí zví řata, p ěstování kulturních plodin v tomto prostoru však mohlo probíhat pouze v omezeném rozsahu. Pokud na oppidu žilo 3000 – 4000 obyvatel, bylo by pot řeba k jejich výživ ě celkem 12 000 – 16 000 hektar ů zem ědělsky obd ělávané p ůdy. Vzhledem k předpokládané husté zástavb ě na ploše p řed oppidem, která byla pro p ěstování nejp říhodn ější, konfiguraci okolního terénu v četn ě jeho pom ěrn ě vysoké nadmo řské výšky a nep říznivým p ůdním podmínkám je více než pravd ěpodobné, že p ěstování obilovin v nejbližším okolí Starého Hradiska bylo spíše omezeno na minimum a že naprostá v ětšina zem ědělských produkt ů byla na oppidum dovážena z úrodné oblasti Hané, odkud známe také mnoho sídliš ť p ředevším

102 zem ědělského charakteru. Celková plocha p říhodná pro p ěstování obilovin ve vymezené oblasti zázemí oppida byla cca 16 000 ha, spíše mén ě. Od tohoto po čtu je však nutné ode číst plochy podél vodních tok ů, zalesn ěné prostory, jejichž rozloha nám zůstává neznámá a nakonec také obd ělávané plochy, které byly nutn ě ur čeny pro zásobování sídliš ť samotných. Již na první pohled je z řejmé, že pokud oppidum pro svou výživu vyžadovalo minimáln ě 12 000 ha zem ědělsky obd ělávané p ůdy, nemohlo níže vymezené zázemí sta čit k dostate čnému pokrytí této poptávky. Je proto tedy tém ěř jisté, že rozsah původního zázemí Starého Hradiska bude nutno rozší řit na východ až po řeku Moravu, do oblasti, která byla velmi p říhodná pro obd ělávání p ůdy a mohla tedy pot řeby Starého Hradiska pokrýt.

Ptení – vezmeme-li v úvahu předpoklad, že ve všech usedlostech žilo celkem cca 140 obyvatel, je nutné se zamyslet nad tím, zda byla zem ědělská produkce ve Ptení dostate čná pro obživu všech obyvatel, či nadm ěrná s možností vývozu a zásobování oppida, nebo zda naopak bylo sídlišt ě závislé na dovozu zem ědělských produkt ů z dalších nížinných sídliš ť zem ědělského charakteru. Je prokázáno, že Keltové dávali přednost nižším polohám příznivým pro obd ělávání p ůdy p řed vyššími. Z výsledk ů měř ení vymezené plochy vyplývá, že v rámci celé aglomerace mohlo být obd ěláváno cca 340 ha p ůdy. Ode čteme-li minimální zastav ěnou plochu, která mohla činit asi 1 ha u každé sídlištní polohy, dojdeme k číslu cca 333 ha p ůdy. Od tohoto čísla je nutné dále ode číst záplavovou plochu podél říčky Romže a plochu kolem drobných vodote čí, řídké zalesn ění a další neobd ělávané plochy. Rozloha obd ělávané půdy se tím tedy redukuje na cca 320 ha. Podle E. Neustupného a Z. Dvo řáka by ro ční spot řeba rodiny měla zahrnovat obilí z 12 – 16 ha p ůdy, tudíž 4 ha na osobu ( Neustupný – Dvo řák 1983, 252 ). P ředpokládáme-li, že v aglomeraci mohlo žít cca 130 obyvatel, muselo by být v rámci aglomerace obd ěláváno cca 520 ha p ůdy. Pokud se tyto výpo čty alespo ň trochu blíží k realitě, nabízí se t ři možnosti. 1 – v ptenské sídlištní aglomeraci žilo podstatn ě mén ě než 130 osob. V tomto p řípad ě by Keltové ve Ptení měli dostatek zem ědělských produkt ů, jejichž část mohli sm ěň ovat nap ř. s obyvateli Starého Hradiska za produkty specializované výroby. Aglomerace by tak plnila mimo jiné i funkci zásobovací. Tato možnost však není patrn ě reálná, nebo ť v tom p řípad ě by se musel po čet obyvatel aglomerace blížit číslu cca 50 – 60 osob, což však již vylou čily oba dva výše zmín ěné modely hustoty osídlení aglomerace.

103 2 – po čet Kelt ů žijících v ptenském mikroregionu byl takový, že jejich zem ědělská produkce a spot řeba byly v rovnováze, tedy asi 80 obyvatel. Žádné zem ědělské produkty nebyly tedy vyváženy a oppidum Staré Hradisko bylo závislé na potravinových dodávkách z jiných sídliš ť patrn ě ležících v úrodné oblasti Hané 3 – aglomeraci obývalo podstatn ě více než 80 osob a zem ědělská produkce v jejím blízkém zázemí nesta čila na pokrytí výživy všech obyvatel v mikroregionu. Ptenský mikroregion stejn ě jako oppidum Staré Hradisko by tak byl závislý na dodávkách zem ědělských produkt ů z jiných laténských sídliš ť. Osobn ě se p řikláním k názoru 2 nebo 3, který je také podporován lokalizací ptenské aglomerace, která se nachází na vyúst ění spojnice mezi Malou Hanou a Hanou. Považuji za tém ěř jisté, že aglomerace ve Ptení nebyla primárn ě zem ědělského charakteru, nýbrž souvisela hlavn ě s dálkovým obchodem. Dá se však čekat, že další výzkumy mohou o n ěco více objasnit tuto problematickou otázku ( Čižmá ř 2006, 47- 49).

104 6. Zázemí Starého Hradiska 6.1 Přírodní pom ěry v okolí oppida a vymezení jeho zázemí

Obr. 8. Rekonstrukce bližšího zázemí Starého Hradiska na základ ě prostupnosti terénu. Červen ě: 0,5 a 1 hodina ch ůze (podle A. Danielisové) a um ěle vytvo řená hranice v rovinatém terénu Hané vzdálená 18 km od oppida.

Hranice zázemí oppida Starého Hradiska je z velké části dána geomorfologií terénu. Je zřejmé, že a čkoli je oppidum situováno na okraji Drahanské vrchoviny, jeho zem ědělské zázemí se rozkládalo v nížinné úrodné oblasti Hané. Pomineme-li tedy hornatý terén v okolí oppida, odkud nejsou známa žádná sídlišt ě, lze za západní část zázemí Starého Hradiska považovat východní okraj Drahanské vrchoviny, blíže pak Plumlovskou sníženinu. Hranice vymezeného prostoru dále pokra čuje východn ě v severní části Zd ětínské plošiny až pod Velký Kosí ř, kde se stá čí podél tohoto masivu jihovýchodn ě a vede až k soutoku Romže a Hlou čely, vzdáleného od oppida 18 km. Jelikož jižn ě od soutoku p řevládá rovinatý terén a nelze zde p ři vymezování hranice zázemí oppida využívat geomorfologie terénu, je nutné v rovném terénu Hané hranici stanovit um ěle, a to jako část kružnice vzdálené od oppida on ěch 18 km. Výsledek

105 potom odpovídá 3,5 hodinám ch ůze podle A. Danielisové, která rekonstruovala zázemí Starého Hradiska podle dostupnosti v terénu ( Danielisová 2008, obr. 7 ). Tato vzdálenost také alespo ň částe čně odpovídá srovnatelným p říklad ům z Čech, kde se oblast p ůsobnosti n ěkterých oppid pohybovala práv ě do vzdálenosti okolo 15 km (Polišenský 2003, 247 ). Tato um ěle vytvo řená hranice potom vede až k vrchovin ě vybíhající z východního okraje Drahanské vrchoviny východním sm ěrem a rozkládající se mezi řekou Hanou a Valovou. V oblasti Zelenohorského lesa ležícího v jihovýchodní části Drahanské vrchoviny již nelze vzhledem k hornatému terénu a absenci sídliš ť o zázemí oppida uvažovat. Je však t řeba podotknout, že zem ědělské zázemí oppida mohlo být i širší, zvlášt ě pak v prostoru um ěle vytvo řené hranice v okolí Prost ějova, kde vzhledem k rovinatosti terénu a dobrým zem ědělským podmínkám patrn ě sahalo až po řeku Moravu. Oblast zázemí Starého Hradiska je ve v ětšin ě své plochy tvo řena spodnokarbonskými drobami, b řidlicemi a slepenci, v místech sníženin pak miocenními jíly ( Demek 1987, 169, 280, 407, 569 ). Z mapy p ůdních typ ů vyplývá výrazné zastoupení černozem ě ve východní části oblasti oproti západní, ve které převládá mén ě úrodná hn ědozem. Z klimatického hlediska se jedná o oblast spíše suchou, s převážn ě mírnou zimou. Rostlinný pokryv tvo řily dubo-habrové nebo bukové háje a v záplavových oblastech vodních tok ů pak lze p ředpokládat luhy a olšiny.

6.2 Osídlení zázemí Starého Hradiska Podle A. Danielisové byla v ětšinou obd ělávaná pole situována ve vzdálenosti 4 – 5 km od nížinných sídliš ť, což odpovídá zhruba 1 hodin ě ch ůze ( Danielisová 2008, 114 ). Terén v takové vzdálenosti od oppida je však natolik hornatý, že efektivní zem ědělství v tomto prostoru nep řipadalo v úvahu. Jak již bylo zmín ěno výše, v okruhu menším než 5 km nejsou v okolí oppida dosud známa žádná sídlišt ě ani nálezy, které by mohly poukázat na jejich p řítomnost.

Staré Hradisko – výjimku tvo ří sídlišt ě ležící na poli p řed oppidem, které však bylo jeho integrální sou částí a vzhledem k hustému osídlení a zna čné nadmo řské výšce (cca 500 m) zcela jist ě nemohlo zajiš ťovat efektivní zásobování zem ědělskými produkty pro Staré Hradisko. Vzhledem k velké podobnosti se sídlištní zástavbou oppida se lze

106 spíše domnívat, že se jednalo o pokra čování zástavby oppida extra muros, pro kterou již uvnit ř hust ě zastav ěného oppida patrn ě nebylo místo.

Ptení – oppidu nejbližší sídlišt ě, respektive sídlištní aglomerace, je tedy známo až z cca 5 km vzdáleného Ptení, které leží sice v dosahu 5 km od oppida a také v o poznání menší v nadmo řské výšce (cca 310 m), avšak vzhledem k jeho postavení na vyúst ění dálkové spojnice mezi Malou Hanou a Hanou a omezeným možnostem zem ědělské produkce jej nelze považovat za agrární. Lze se domnívat, že šlo spíše o sídlišt ě obchodního rázu, které mohlo kontrolovat dálkový obchod nebo sloužit jako místo sm ěny jednotlivých produkt ů ( Venclová 2001, 213 ).

Ostatní nížinná sídlišt ě – ve vymezené oblasti zázemí oppida je známo doposud cca 60 laténských nížinných sídliš ť, p řičemž ne všechna lze p řesn ěji datovat, nicmén ě jejich pozdn ě laténské stá ří nelze vylou čit a je nutné po čítat s objevy nových lokalit. Tato sídlišt ě m ěla ve své v ětšin ě pravd ěpodobn ě zem ědělský charakter, i když lze po čítat i s možnou existencí sídliš ť odlišného rázu. Nasv ědčuje tomu skladba souboru nález ů z polozemnice z Ohrozimi, která se pom ěrn ě výrazn ě odlišuje od materiálu z běžných nížinných sídliš ť. Pokud tedy na jednotlivých zem ědělských sídlištích žilo podle modelu získaného na lokalit ě Ptení 1 20 osob, mohlo by podle dosavadních poznatk ů v rámci vymezeného zázemí oppida žít cca 1200 obyvatel.

6.3 Srovnání zázemí Starého Hradiska s jinými oppidy Poznání struktury sídlištního zázemí oppid v českých zemích je dosud velmi nedostate čné, nicmén ě se zdá být v jednotlivých p řípadech odlišné. Jedná se především o rozmíst ění nížinných sídliš ť v okolí oppid. V případ ě oppida Stradonice byla nejv ětší kumulace sídliš ť situována v jeho t ěsné blízkosti (do 3 km) a dále jsou sídlištní lokality roztroušeny v okruhu 5 – 15 km (Polišenský 2003, obr. 1 ). Podobn ě je tomu také v případ ě oppid T řísov ( Zav řel 1996, obr 2. ) a Nev ězice ( Drda 1987, obr. 2). Kumulace sídliš ť v těsné blízkosti se objevuje také v p řípad ě oppida Závist u Zbraslavi, kde však zatím neznáme v ětší po čet sídliš ť v jeho širším zázemí. Pozoruhodné je sídlištní zázemí oppida Hrazany, kde jsou sídlišt ě voln ě roztroušena

107 bez ohledu na vzdálenost od oppida a netvo ří žádná uskupení, což však m ůže být dáno nízkým stavem poznání sídlištních lokalit v této oblasti ( Polišenský 2003, obr. 1 ).

Obr. 9. Laténské sídlištní lokality v prostoru zázemí Starého Hradiska.

V případ ě výšinné polohy na Hostýn ě považované mnohdy také za oppidum jsou tři nejbližší sídlišt ě situována ve vzdálenosti asi 4 km, další jejich velké uskupení až okolo 15 – 20 km ( Kolbinger 2007, 97 ), podobn ě jako je tomu u oppid Stradonice a Třísov. Sídlišt ě ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska jsou však strukturována pon ěkud odlišn ě. Nejbližší kumulace sídliš ť je vzdálená až v cca 5 km vzdáleném Ptení, které však za zem ědělské zázemí oppida nelze považovat ( Čižmá ř 2006, 50 ). V ětší kumulace sídliš ť p ředevším zem ědělského charakteru jsou známy až z cca 10 km vzdálenosti od oppida a dále ( obr. 9). Je zajímavé, že nejv ětší koncentrace sídliš ť jsou situovány na zlomu vyvýšené terasy nacházející se mezi nejvýchodn ější části Drahanské vrchoviny a nížinou Hané a v pramenných pánvích menších tok ů a také podél říček Romže, Hlou čely a Českého potoka. Poloha sídliš ť podél toku říčky Hlou čely ukazuje na pravd ěpodobn ě původní pr ůběh p ůvodní komunikace vedoucí

108 z Hané na Staré Hradisko. Náznak osídlení z Ježova hradu u Stínavy m ůže sv ědčit o kontrolním bod ě na této komunikaci. Svou polohou v terénu i rozložením sídliš ť ve svém okolí je Starému Hradisku nejvíce podobné oppidum České Lhotice ve východních Čechách, které leží na západním okraji kopcovitého terénu v západní části Českomoravské vrchoviny a kde jsou sídlišt ě až na jednu výjimku situována ve vzdálenosti cca 10 km od oppida ( Mangel 1998, 60, tab. 2 ). Na Starém Hradisku je také pozoruhodná existence osídlení p římo p řed hradbami; obdobná situace v poloze extra muros byla zjišt ěna také na oppidech T řísov a Závist.

109 7. Soupis laténských lokalit v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko

Obr. 10. Laténské sídlištní lokality v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko.

1. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: v letech 1995 – 1996 M. Šmíd prozkoumal 3 objekty s nálezy z doby laténské. Krom ě pozdn ě laténského materiálu zde byl nalezen i zlomek kamenného žernovu. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000, 49-50, 128; Čižmá řová 2004, 128; Šmíd 1997.

110 2. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: „Pod hájem“ Okolnosti výzkumu: v roce 1975 získal M. Šmíd p ři povrchových sb ěrech zlomky laténské keramiky a v ětší množství strusky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 128; Šmíd 2003, 52.

3. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: „Zlámané“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu v roce 1975 byla získána kolekce materiálu v četn ě pozdn ě laténské keramiky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 128; Šmíd 2003, 57.

4. ČECHY POD KOSÍ ŘEM Poloha: „Mezi cestami“ Okolnosti výzkumu: při sledování trasy plynovodu pro obec Hluchov prozkoumal M. Šmíd část objektu časn ě laténského stá ří. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 161; Šmíd 1999, 256.

5. ČECHY POD KOSÍ ŘEM Poloha: „Ve žlíbkách“ Okolnosti výzkumu: v roce 1991 zde p ři povrchovém sb ěru získal M. Šmíd n ěkolik zlomk ů keramiky a v roce 1998 p ři sledování trasy plynovodu pro obec Hluchov prozkoumal zahloubenou chatu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 161; Šmíd 1993b, 118; 1999, 256.

111 6. ČELECHOVICE NA HANÉ Poloha: Ruská ulice Okolnosti výzkumu: při kopání základ ů rodinného domu bylo nalezeno n ěkolik zlomk ů keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc Prameny a literatura: Meduna 1980b, 66; Čižmá řová 2004, 163.

7. DĚTKOVICE Poloha: „Sibi ř“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu plochy ur čené pro stavbu rodinných domk ů v roce 1999 prozkoumal Z. Čižmá ř laténskou polozemnici. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 164-165; Čižmá ř, Z. 2000, 135; Šmíd 2000a.

8. DĚTKOVICE Poloha: „Skali čníky“ Okolnosti výzkumu: v blízkosti lesa našel A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 164; Gottwald 1924, 107; 1931, 97; Hlava 2000a, 64-65; Meduna 1980b, 70; Šimek 1958, 151.

9. DOMAMYSLICE Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: při stavb ě bazénu v roce 1947 byly v zahrad ě dr. Řehulky nalezeny laténské st řepy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 170; Meduna 1980b, 73.

112 10. DRŽOVICE Poloha: „Horky“ Okolnosti výzkumu: podél říčky Romže se nachází sídlištní poloha zjišt ěná povrchovými sb ěry A. Gottwalda z roku 1924. V roce 1999 a 2000 zde povrchový pr ůzkum provád ěl I. Jank ů. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 174; Gottwald 1924, 107; Gottwald 1931, 97; Jank ů 2001, 97, 101; Meduna 1980b, 83; Šimek 1958, 153.

11. DRŽOVICE Poloha: „Pastviska“ Okolnosti výzkumu: v této poloze vykopal A. Gottwald n ěkolik sídlištních jam s množstvím laténského materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 174; Gottwald 1924, 107; 1931, 97; Šimek 1958, 153; Meduna 1980b, 80-82.

12. HAMRY Poloha: „Na K řemelí“ Okolnosti výzkumu: roku 2002 v poloze severozápadn ě od obce objevil J. Hebr povrchovým sb ěrem nové laténské sídlišt ě. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 177.

13. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: u železni ční trati naproti domu zahradníka Müllera našel A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc

113 Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 209; Šimek 1958, 200-201.

14. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „ Kozí brada“ Okolnosti výzkumu: z výzkumu v roce 1999 pochází také jeden st řep z doby laténské (informace M. Čižmá ře). Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová 2006, 207; Šmíd 2004, 76.

15. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „ Trn ěnka“ (Hanákova cihelna) Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde objevil stopy po keltském osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 245.

16. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „Vrchní pololány“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška v této poloze poukázal na laténské osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

17. KRUMSÍN Poloha: „Želí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde objevil laténské sídlišt ě doložené nálezy keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 212; Gottwald 1905b, 26; 1909, 76; 1924, 109; 1931, 98; Meduna 1980b, 143; Šimek 1958, 202.

114 18. LEŠANY Poloha: „Na lukách“ Okolnosti výzkumu: při melioracích pozemk ů nalezeny zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 221; Filip 1956, tab. LXXXIX; Fojtík 2002, 61-62; Gottwald 1924, 107; 1931, 98; Meduna 1980b, 159.

19. LEŠANY Poloha: „Nad Dluhošticemi“ Okolnosti výzkumu: na za čátku minulého století zde A. Gottwald pravideln ě provád ěl povrchové sb ěry. Soubor byl v roce 1996 rozší řen o další nálezy, mezi n ěž krom ě keramiky pat ří také fragmenty švartnových a sklen ěných náramk ů a bronzové raménko mincovních vážek. Datování: st řední doba laténská? Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 221; Fojtík 2002, 63-64; Gottwald 1905a 107, 110; 1905b, 26; 1924, 107-108; 1931, 98-99; Meduna 1980b, 158.

20. LEŠANY Poloha: „ Nad Dzbelem“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde získal nálezy dokládající časn ě laténské osídlení. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 221; Fojtík 2002, 62; Gottwald 1905a, 107, 110-111, Abb. 1; 1905b, 26; Meduna 1980b, 159-160.

21. LEŠANY Poloha: „Syrovátky“ Okolnosti výzkumu: díky povrchovým sb ěrům odsud bylo získáno n ěkolik zlomk ů časn ě laténské keramiky. Datování: časná doba laténská

115 Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 222; Fojtík 2002, 66.

22. LEŠANY Poloha: st řed obce Okolnosti výzkumu: z výkop ů u domu šp. 100 byly získány zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 222; Fojtík 2002, 65.

23. LEŠANY Poloha: švestkový sad Okolnosti výzkumu: v letech 1998-1999 zde sbíral P. Fojtík st řepy časn ě laténské keramiky. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 222; Fojtík 2002, 66-67.

24. LEŠANY Poloha: „Za Hemerkovým, pole nad Zmolkou“ Okolnosti výzkumu: v letech 1996-1997 zde byly uskute čněny povrchové sb ěry, p ři kterých byly získány také laténské nálezy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Fojtík 1999, 129-130; 2002, 68-69.

25. MALÉ HRADISKO Poloha: „Staré Hradisko“, pole Z od opevn ění oppida Okolnosti výzkumu: ve t řicátých letech provedl J. Böhm na oppidu n ěkolik sond, které zasahovaly i do polohy p řed opevn ěním a díky kterým byly zachyceny mimo sídlištní objekty a p říkopy také dva m ělké žárové hroby. V letech 1990 a 1993 provedl v této poloze M. Čižmá ř plošný odkryv, p ři kterém bylo prozkoumáno mnoho

116 sídlištních objekt ů a získáno velké množství materiálu z doby laténské. V roce 2006 v této poloze výzkum pokra čoval povrchovými sb ěry a geofyzikálním m ěř ením. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno Prameny a literatura: Čižmá ř 2003b.

26. MOSTKOVICE Poloha: „bývalá cihelna“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal ojedin ělé nálezy nazna čující keltské osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

27. OHROZIM Poloha: intravilán obce, d ům č. 41 Okolnosti výzkumu: z kulturní vrstvy ve dvo ře domu J. Všeti čky pochází laténská sídlištní keramika. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 263; Fojtík 2005, 68; Gottwald 1930, 38; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

28. OHROZIM Poloha: intravilán obce, d ům č.p. 120, p. Kaštyl Okolnosti výzkumu: ze sídlištní jámy zni čené stavbou domku p. Kaštyla získal A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 263; Fojtík 2005, 68-69; Gottwald 1905b, 26; 1924, 108; 1931, 99; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

117 29. OHROZIM Poloha: „Hrabovec“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde získal tuhové st řepy nádob s ovaleným okrajem. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 263; Fojtík 2005, 70-71; Gottwald 1905b, 26; 1924, 108; 1931, 99; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

30. OHROZIM Poloha: „ Mo čílky“ Okolnosti výzkumu: v této poloze vykopal K. Dobeš v ětší množství laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 263; Fojtík 2005, 72-73; Gottwald 1930, 38; Meduna 1980b, 219; Skutil 1946, 143; Šimek 1958, 267.

31. OHROZIM Poloha: jihovýchodn ě obce Okolnosti výzkumu: při hloubení rýhy inženýrských sítí pro vep řín ve Vícov ě prozkoumal M. Šmíd v zá ří roku 1990 dva laténské objekty. Datování: st řední doba laténská Uloženo: MZM Brno Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 263; Fojtík 2005, 71-72; Šmíd 1993a, 84.

32. OHROZIM Poloha: severn ě obce Okolnosti výzkumu: v roce 1994 odkryl M. Šmíd p ři záchranném výzkumu polozahloubenou chatu obsahující pozoruhodný soubor materiálu z pozdní doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno

118 Prameny a literatura: Čižmá ř 1997b, 41; Čižmá řová 2004, 263-264; Šmíd – Geislerová 1999.

33. PLUMLOV Poloha: východn ě od obce Okolnosti výzkumu: při stavb ě chaty v roce 1953 zde byl prozkoumán objekt oválného p ůdorysu. Výpl ň objektu obsahovala velké množství keramiky, železné předm ěty, mazanici, kamenné brousky a zví řecí kosti. Pozd ěji zde získal keltské nálezy také D. Šiška z okolí Hamplovy vily. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 275; Blekta – Skutil 1954, 121; Meduna 1980b, 233-236, Šiška 1995, 244.

34. PLUMLOV Poloha: cihelna Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal nepo četné zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

35. PROST ĚJOV Poloha: Čechovice, „Úzké“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu v míst ě stavby rodinných domk ů v roce 2000 prozkoumal M. Šmíd osm laténských objekt ů. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 286; Šmíd 2001b, 179.

36. PROST ĚJOV Poloha: Dolní ulice Okolnosti výzkumu: V roce 1971 zde M. Čižmá ř prozkoumal tém ěř celou laténskou polozemnici a další sídlištní jámu s vysokým po čtem laténských nález ů.

119 Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 285.

37. PROST ĚJOV Poloha: jatka Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde objevil keltské sídlišt ě a získal velký soubor materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 285; Gottwald 1905b, 26; 1909, 77; 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 255-256.

38. PROST ĚJOV Poloha: Krasická ulice, „U h řbitova“ Okolnosti výzkumu: v roce 1997 Z. Čižmá ř p ři záchranném výzkumu odkryl laténskou polozemnici. Datování: st řední doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000, 212-213; Čižmá řová 2004, 285.

39. PROST ĚJOV Poloha: „Lou čky“ Okolnosti výzkumu: v roce 2001 zde prozkoumal M. Šmíd prav ěké objekty, v nichž se nacházela i laténská keramika. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová 2006, 259.

120 40. PROST ĚJOV Poloha: ulice sv. Anny Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu na ploše stavby obchodního centra bylo odkryto n ěkolik laténských objekt ů. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 286; Šmíd 2000c, 138.

41. PROST ĚJOV Poloha: Žeranovská ulice Okolnosti výzkumu: při sledování liniové stavby zjistila v roce 1997 A. Prudká v rýze laténský sídlištní objekt. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 285.

42. PTENÍ Poloha: 1, „Bernovy“ Okolnosti výzkumu: již v roce 1909 z této polohy získal laténské nálezy a Gottwald. V letech 1989-1991 zde M. Čižmá ř a J. Čižmá řová provedli povrchový sb ěr a následný plošný výzkum, p ři kterém bylo odkryto pět zahloubených chat. Výzkum pokra čoval v roce 1991 zjiš ťovací sondou. V roce 2000 v této poloze provedl M. Šmíd záchranný výzkum, p ři kterém byly odkryty laténské objekty. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2006, 12-15; Čižmá řová 1993; 2004 291-292; Gottwald 1909, 77; 1924, 109; 1931, 100, Abb. 111; Meduna 1980b, 262; Šimek 1958, 339; Šmíd 2000b.

121 43. PTENÍ Poloha: 2 Okolnosti výzkumu: v roce 1974 zde provedl M. Šmíd povrchový sb ěr, p ři kterém získal laténské nálezy a roku 2000 v této poloze p ři záchranném výzkumu odkryl objekty z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2006, 12-15; Šmíd 2000b.

44. PTENÍ Poloha: 3 Okolnosti výzkumu: v této poloze roku 1972 M. Čižmá ř získal p ři povrchovém sb ěru zlomky laténské keramiky a v roce 1991 zde provedla J. Čižmá řová zjiš ťovací sondu, při níž byly získány nálezy z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2006, 14-15.

45. PTENÍ Poloha: 4 Okolnosti výzkumu: v roce 2000 zde provedl M. Šmíd záchranný výzkum, při kterém byly zkoumány objekty z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2006, 15; Šmíd 2000b.

46. PTENÍ Poloha: 5 Okolnosti výzkumu: v letech 1991 a 1992 zde získal M. Čižmá ř pomocí povrchových sb ěrů laténské nálezy a v roce 1996 zde provedl také menší záchranný výzkum. V roce 2001 zde sbíral laténské nálezy D. Vích a M. Čižmá ř rozší řil kolekci materiálu z této polohy nálezy získanými pomocí detektoru kov ů. Datování: st řední a pozdní doba laténská

122 Uloženo: MZM Brno, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2006, 14-15; Vích 2003.

47. PTENÍ Poloha: 6 Okolnosti výzkumu: v roce 1924 zde byla náhodn ě nalezena zlatá mince. Pozd ěji, v roce 1996, uskute čnil v této poloze M. Šmíd záchranný výzkum, p ři kterém byla odkryta zahloubená chata a dvoukomorová hrn čířská pec. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Castelin 1965, Taf. 59; Čižmá ř 1996; 2006, 14-15; Čižmá ř – Hlava – Šmíd 2005; Kolníková 1996, 25.

48. PTENÍ Poloha: 7 Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal ojedin ělé zlomky laténské keramiky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

49. SELOUTKY Poloha: „ Kopec“ Okolnosti výzkumu: z této polohy získal D. Šiška nepo četné keramické nálezy z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

50. SELOUTKY Poloha: „U plani čky“ Okolnosti výzkumu: při p ředstihovém výzkumu na míst ě stavby rodinných domk ů byly získány i zlomky keltské keramiky. Datování: doba laténská

123 Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 300; ÚAPP Brno 2000, 22.

Poloha: „Záhumení“ Okolnosti výzkumu: po orb ě sbíral A. Gottwald na poli st řepy keltské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

51. SELOUTKY Poloha: „Vinohrádky“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška v této poloze rozpoznal stopy po keltském osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

52. SELOUTKY Poloha: „Kozince“ Okolnosti výzkumu: v této trati prokopal A. Gottwald sídlištní jámu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

Poloha: „Žlíbek“ Okolnosti výzkumu: při hloubení jámy plat ěnické kultury našel A. Gottwald polovinu keltské nádoby. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

124 53. SLUŽÍN Poloha: „Zábrusky“ Okolnosti výzkumu: při sledování rýhy pro plynovod Kostelec na Hané – Čechy pod Kosí řem prozkoumal M. Šmíd v roce 1997 objekty z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000, 224; Čižmá řová 2004, 306.

54. SLUŽÍN Poloha: „Za pastouškou“ Okolnosti výzkumu: při sledování rýhy pro plynovod Kostelec na Hané – Čechy pod Kosí řem zjistil M. Šmíd v roce 1997 intenzivní osídlení z doby laténské. Datování: st řední doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000, 47, 224; Čižmá řová 2004, 306.

55. SMRŽICE Poloha: „Záoleší“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška odtud získal n ěkolik p ředm ětů z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

56. SMRŽICE Poloha: „Stráž“; „Vl čí doly“ Okolnosti výzkumu: v blízkosti polohy „Stráž“ objevil A. Gottwald nové laténské sídlišt ě. Pozd ěji v nedaleké poloze „Vl čí doly“ získal D. Šiška zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov

125 Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 307; Gottwald 1908, 73; 1924, 110; 1931, 100-101; Meduna 1980b, 275; Šimek 1958, 343; Šiška 1995, 244.

57. SMRŽICE Poloha: „Šímanov“, u vodárny Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténskou keramiku z orbou porušených objekt ů. Pozd ěji zde rozpoznal stopy po osídlení také D. Šiška. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 307; Gottwald 1908, 73; 1924, 110; 1931, 100-101; Meduna 1980b, 275; Šimek 1958, 343; Šiška 1995, 244.

58. SMRŽICE Poloha: za Kosteleckou ulicí Okolnosti výzkumu: na mírném návrší obtékaném z jihu říčkou Romží v roce 1959 zjistili K. Ludikovský a J. Říhovský laténské sídlišt ě. Nálezy z této polohy získal také D. Šiška. Datování: doba laténská Uloženo: AÚ Brno Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 307; Ludikovský 1960; Meduna 1980b, 275; Říhovský 1960, 166; Šiška 1995, 244.

59. STA ŘECHOVICE Poloha: „Rodky“ Okolnosti výzkumu: ze zni čené sídlištní jámy získal A. Gottwald zlomky keltské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 309; Gottwald 1930, 38; 1931, 101; Janásek – Skutil 1956, 279; Meduna 1980b, 279; Šimek 1958, 344-345.

126 60. STA ŘECHOVICE Poloha: „Záhumenky“ Okolnosti výzkumu: z této polohy získal A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 309; Gottwald 1930, 38; 1931, 101; Janásek – Skutil 1956, 279; Meduna 1980b, 279; Šimek 1958, 344-345.

61. STÍNAVA Poloha: „Jež ův hrad“ Okolnosti výzkumu: z výkop ů provedených v 80. letech minulého století pochází soubor keramiky. Pomocí detektoru byla v roce 1998 na severním svahu pod hradem nalezena železná mötschwilská spona. Datování: časná až pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř 2004, 235; Čižmá řová 2004, 309.

62. STUDENEC Poloha: „Nad Skalami“ Okolnosti výzkumu: pod železni ční tratí získal A. Gottwald nálezy dokládající existenci laténského sídlišt ě. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc, muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 313;Gottwald 1924, 110; 1931, 101; Šimek 1958, 345.

63. UR ČICE Poloha: „Dubské“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténskou keramiku. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 331; Gottwald 1931, 101; Meduna 1980b, 302-304; Šimek 1958, 352.

127 64. UR ČICE Poloha: „Hájové“ Okolnosti výzkumu: v roce 1996 odkryl Z. Čižmá ř p ři výzkumu vodovodu časn ě laténskou chatu obsahující velký soubor materiálu. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá ř – Geislerová – Unger 2000, 46, 240; Čižmá řová 2004, 331-332.

65. UR ČICE Poloha: Kumberky“ Okolnosti výzkumu: z polohy pochází ojedin ělý nález kolkované keramiky. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 332; Hlava 2000b, 52-54, 57.

66. UR ČICE Poloha: „Téniska“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald získal od F. Heidenreicha celou misku pocházející ze sídlištní jámy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 331; Gottwald 1913, 293; 1924, 108, Abb. S. 109; 1931, 101; Meduna 1980b, 302; Šimek 1958, 352.

67. VÍCOV Poloha: „Zábran čí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténské nálezy. Jím uvád ěné zlomky keramických nádob a brousky však v Olomouckém muzeu nebyly nalezeny. V Prost ějovském muzeu je nicmén ě uložen soubor keramických kole ček ze st řepu s dokon čeným i nedokon čeným provrtem a zvlášt ě kamenný kotou ček doposud známý pouze ze Starého Hradiska. Datování: pozdní doba laténská?

128 Uloženo: muzeum Olomouc?; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 340; Gottwald 1931, 101; Hlava 2003, 54; Meduna 1980b, 313-314; Šimek 1958, 387.

68. VRANOVICE Poloha: „Háj“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde zjistil laténské sídlišt ě projevující se velkým množstvím keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 342; Gottwald 1909, 78; 1924, 110-111; 1930, 38, Abb. 32; 1931, 102, Abb. 112; Meduna 1980b, 316; Šimek 1958, 388.

69. ŽÁROVICE Poloha: „Poddubí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde prozkoumal sídlištní jámu s množstvím materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prost ějov Prameny a literatura: Čižmá řová 2004, 349; Gottwald 1906, 85-87, Taf. 1; 1924, 111; 1931, 102; Meduna 1980b, 320-323; Šimek 1958, 390, Abb. 258.

129 8. Záv ěr

Otázka poznání zázemí oppid je velmi složitá, nebo ť není doposud k dispozici dostatek pramen ů, které by tuto problematiku pomohly uspokojiv ě řešit. Otázkou strukturalizace sídliš ť se v poslední dob ě zabýval V. Sala č, který poukázal na to, že funkce a charakter jednotlivých sídlištních jednotek mohly být odlišné. Krom ě oppid a sídliš ť zem ědělského rázu rozlišil také centra typu N ěmčice/Rosseldorf a produk ční a distribu ční nížinná centra ( Sala č 2005, 290-292 ). Hlavními centry keltského osídlení byla nepochybn ě oppida, která sloužila jako obchodní a správní st řediska a centra specializované řemeslné výroby. D ůležitá je otázka potravinové sob ěsta čnosti oppid, na níž se názory našich jednotlivých badatel ů liší. Osobn ě se p řikláním k názoru V. Sala če, podle kterého m ělo každé oppidum rozsáhlé zem ědělské zázemí ( Sala č 1996, 93 ) a bylo závislé na dodávkách zem ědělských produkt ů pocházejících z nížinných sídliš ť. Podobný názor zastává také M. Čižmá ř v případ ě Starého Hradiska, které podle n ěj bylo závislé na dodávkách z úrodné oblasti Hané ( Čižmá ř 2005, 29 ). Odlišný názor P. Drdy a A. Rybové, podle kterých se část obyvatelstva na oppidech v ěnovala zem ědělské činnosti a zdejší lidé se mohli uživit bez dodávek z okolních oblastí ( Drda – Rybová 1997, 101-102, 104; 1998, 169 ) není podle mého názoru p říliš pravd ěpodobný. Je totiž prokázáno, že se obyvatelé oppid v ěnovali p ředevším řemeslné výrob ě, a p ředevším v blízkém okolí oppid nebyly v ětšinou p říhodné podmínky pro zem ědělskou produkci pokrývající spot řebu jejich obyvatel. Na základ ě získaných poznatk ů uvedených v této práci vyplývají pro problematiku zázemí oppida Staré Hradisko následující záv ěry: 1 – z výzkum ů provedených na Starém Hradisku v poloze extra muros západn ě od oppida v posledních dvou desetiletích vyplývá, že na této ploše byla situována zástavba dvorcového charakteru obdobná urbanistickému uspo řádání vnit řního areálu oppida. Je tedy jisté, že tato jediná poloha p říhodná pro zem ědělské využití tomuto účelu nesloužila. Osídlení extra muros lze považovat za integrální sou část oppida, jehož populace by se tak mohla pohybovat mezi 3000 – 4000 obyvateli. 2 – p ři sledování sídlištní aglomerace ve Ptení, u které se d říve uvažovalo, že byla jedním ze sídlištních uskupení zem ědělského charakteru zásobujících oppidum, je mnohem pravd ěpodobn ější, že se jedná spíše o st ředisko obchodního rázu – emporium. Tomu nasv ědčuje hlavn ě jeho poloha ležící na jihovýchodním vyúst ění

130 spojnice mezi Malou Hanou a Hanou, která byla sou částí dálkové cesty mezi Moravou a Čechami. Dalšími doklady dálkových kontakt ů jsou nálezy mincí cizích ražeb, které z této polohy pocházejí. Osobn ě se p řikláním k názoru, že obyvatelé aglomerace nebyli schopni vyprodukovat dostate čné množství potravin, které by odpovídalo jejich pot řebám, což také nep římo sv ědčí o neagrární funkci této aglomerace. 3 – v ětšina sídliš ť ležících v oblasti zázemí Starého Hradiska m ěla pravd ěpodobn ě zem ědělský charakter. Výjimku tvo ří sídlištní aglomerace ve Ptení a není také vylou čeno, že v oblasti bylo více výrobních či obchodních st ředisek, čemuž může nasv ědčovat r ůznorodý a bohatý soubor z polozemnice v Ohrozimi. 4 – na oppidu byla zjišt ěna specializace v těchto odv ětvích: mincovnictví, kovolitectví a kovotepectví, ková řství, výroba jantarových a sklen ěných p ředm ětů, hrn čířství a výroba z parohu. Nálezy získané p ři výzkumech sídliš ť nazna čují, že také na nich byla často provozována r ůzná řemeslná odv ětví, v ětšinou však pro lokální pot řebu. 5 – v oblasti probíhala nepochybn ě také čilá obchodní činnost. Jednalo se o obchodní aktivity lokálního charakteru mezi oppidem a sídlišti v jeho zázemí, které lze doložit nap ř. nálezy mincí či r ůznými řemeslnými výrobky pravd ěpodobn ě pocházejícími ze Starého Hradiska. Tyto p ředm ěty byly patrn ě sm ěň ovány za zem ědělské produkty ze sídliš ť v jeho zázemí. Dálkový obchod probíhající na trase tzv. jantarové stezky byl ve sledované oblasti kontrolován p ředevším oppidem Staré Hradisko a centrem na Hostýn ě. Sou časn ě Staré Hradisko spole čně s aglomerací ve Ptení kontrolovalo vyúst ění spojnice mezi Hanou, Malou Hanou a dále Čechami. S touto spojnicí patrn ě souvisí nap ř. ptenský depot či nálezy mincí cizí provenience. 6 - výživa obyvatel závisela p ředevším na zem ědělské produkci, a to na chovu dobytka a p ěstování obilovin a dalších kulturních plodin. Dostatek t ěchto produkt ů pro Staré Hradisko by však byl možný pouze v případ ě, že by v jeho zázemí bylo obd ěláváno minimáln ě 12 000 ha p ůdy. Výše vymezená oblast zázemí oppida však tyto možnosti s ohledem na částe čné zalesn ění a vlastní pot řeby nížinných sídliš ť nebyla schopna poskytnout a je tedy jisté, že její rozsah sahal dále na východ až k řece Morav ě.

131 Problematika poznání oppida Starého Hradiska a jeho zázemí skýtá i nadále řadu nevy řešených otázek, které již nebylo možné v této práci postihnout a kterými by se bylo vhodné v budoucnu zabývat. V rámci oppida lze na základ ě dosud nezpracované dokumentace výzkum ů J. Böhma ze t řicátých let více rozší řit poznatky o sídlištní zástavb ě a problematice poh řbívání v poloze západn ě od jeho opevn ění. Z tohoto prostoru by bylo dále vhodné podrobn ěji zpracovat výsledky systematických povrchových sb ěrů z roku 2006, které mohou výrazn ě p řisp ět k posouzení charakteru osídlení této polohy. V této práci byl podrobn ě zpracován ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska materiál pouze z pole západn ě p řed oppidem, z aglomerace u Ptení a ze dvou dalších dob ře prozkoumaných objekt ů z Dětkovic a Ohrozimi. V budoucnu by se však bylo vhodné detailn ě zabývat také ostatními zkoumanými sídlišti ležícími ve sledované oblasti. P řínosné by bylo také rozší řit poznání zájmové oblasti širšího zázemí Starého Hradiska, která byla doposud na východní stran ě vymezena um ělou hranicí 18 km, a to až po tok řeky Moravy. Pramennou základnu sledované problematiky tak bude možno nepochybn ě výrazn ě rozší řit o další sídlištní lokality a zpracování z nich pocházejícího materiálu.

132 9. Prameny a literatura

Blekta, J. – Skutil, J. 1954: Laténská sídlištní jáma v Plumlov ě, SKVMO, oddíl B, 2, 121. Boessneck, J. 1971: Die Tierknochenfunde aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. Böhm, J. 1935: Staré Hradisko, Ro čenka národopisného a pr ůmyslového musea m ěsta Prost ějova a Hané XII, 5-16. Böhm, J. 1936: Staré Hradisko II, Ro čenka národopisného a pr ůmyslového musea města Prost ějova a Hané XIII, 5-33. Böhm, J. 1937: Staré Hradisko III, Ro čenka národopisného a pr ůmyslového musea města Prost ějova a Hané XIV, 5-36. Břeň, J. 1964: Význam spon pro datování keltských oppid v Čechách, Sborník Národního muzea v Praze XVIII, řada A – Historie č. 9, 195-289. Břeň, J. 1966: T řísov, keltské oppidum. Praha. Březinová, G. 1995: Kostená a parohová industria z laténského sídliska Nitra- Šindolka, Studia historica nitriensia III, 9-16. Březinová, G. 2007: Münzpragungbeweis in der latènezeitlichen Siedlung Nitra- Šindolka, Slovenská numizmatika XVIII, 31-40. Castelin, K. 1965: Keltský statér z Ptení, Numismatické listy XX, 129-135. Červinka, I. L. 1902: Morava za prav ěku. Brno. Čižmá ř, I. 2006: Ptení. Osídlení mikroregionu v dob ě laténské (rkp. diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brn ě), Brno. Čižmá ř, M. 1974: Kostrový hrob z Ptení a otázka stupn ě LT-B2/C1 na moravských keltských poh řebištích, AR XXVI, 160-166. Čižmá ř, M. 1987: Laténské sídlišt ě ze Strachotína, okr. B řeclav, PA LXXVIII, 205- 230. Čižmá ř, M. 1989: Pozdn ě laténské osídlení p ředhradí Závisti, PA LXXX, 59-122. Čižmá ř, M. 1990: Zur Stellung von Kotou č in der späten Latènezeit, AAC XXIX, 147- 161. Čižmá ř, M. 1995a: K mincovnictví na keltském oppidu Staré Hradisko, AR XLVII, 614-618. Čižmá ř, M. 1995b: Zna čky na dnech laténské keramiky na Morav ě II, Acta Musei Moraviae LXXX, 109-120.

133 Čižmá ř, M. 1997a: Malé Hradisko (okr. Prost ějov), PV 1993-1994, 155. Čižmá ř, M. 1997b: Zum Vorkommen von Bernstein in der Latène- und Römerzeit in Mähren, ČMM LXXXII, 35-44. Čižmá ř, M. 2000: Nálezy lidských kostí na moravských sídlištích doby laténské, PA – Supplementum 13, 81-91. Čižmá ř, M. 2002a: Laténský depot ze Ptení. K poznání kontakt ů našeho území s jihem, PA XCIII, 194-225. Čižmá ř, M. 2002b: Ökonomische Struktur des Oppidums Staré Hradisko. In: C. Dobiat – S. Sievers – T. Stöllner (Hrsg,): Dürnberg und Manching. Wirtschaftsarchäologie im ostkeltischen Raum. Bonn. 297-313. Čižmá ř, M. 2003a: Laténské sídlišt ě v Bo řitov ě, Prav ěk – Supplementum 10. Brno. Čižmá ř, M. 2003b: Staré Hradisko 1990, 1993, archiv ÚAPP Brno, NZ č.j. 1558/03. Čižmá ř, M. 2004: Encyklopedie hradiš ť na Morav ě a ve Slezsku. Praha. Čižmá ř, M. 2005: Keltské oppidum Staré Hradisko, Archeologické památky st řední Moravy. Olomouc. Čižmá ř, M. – Geislerová, K. 2006: Výzkumy – Ausgrabungen 1999 – 2004. Brno. Čižmá ř, M. – Geislerová, K. – Unger, J. 2000: Výzkumy – Ausgrabungen 1993 – 1998. Brno. Čižmá ř, M. – Horálková, P. 1993: Erfoschung des keltischen Oppidums Staré Hradisko im Jahre 1990 (Gemeinde Malé Hradisko, Bez. Prost ějov), PV 1990, 82-83. Čižmá ř, M. – Jelínková, D. 1985: Doklad výroby laténských hracích kostek z Drnholce, okr. B řeclav, AR XXXVII, 21-26. Čižmá ř, M. – Kohoutek, J. – Langová, J. 1995: Hradisko púchovské kultury u Všeminy, okr. Zlín, Prav ěk N Ř 3/1993, 161-176. Čižmá ř, M. – Kolníková, E. 2006: N ěmčice-Vícem ěř ice – obchodní a industriální centrum doby laténské na Morav ě, AR LVIII, 261-283. Čižmá ř, M. – Leichmann, J. 2002: Laténské žernovy ze Starého Hradiska, PA XCIII, 259-271. Čižmá ř, M. – Leichmann, J. 2007: Laténské žernovy na Morav ě, PA XCVIII, 109- 128. Čižmá ř, Z. 1996: Nálezová zpráva. Ptení 1996. Archiv ÚAPP Brno, č.j. 9/97. Čižmá ř, Z. 2000: D ětkovice (okr. Prost ějov), PV 41 (1999), 135.

134 Čižmá ř, Z. – Hlava, M. – Šmíd, M. 2005: Laténská hrn čířská pec z Ptení (okr. Prost ějov), Prav ěk N Ř 13/2003, 279-294. Čižmá řová, J. 1993: Výzkum laténského sídlišt ě ve Ptení (okr. Prost ějov), PV 1990, 83. Čižmá řová, J. 1996: Bernstein auf dem keltischen Oppidum Staré Hradisko in Mähren, AV 47, 173-182. Čižmá řová, J. 2004: Encyklopedie Kelt ů na Morav ě a ve Slezsku. Praha. Čižmá řová, H. 2008: Laténské sídlišt ě v Brn ě – Slatin ě, poloha „Švédské šance“ (rkp. bakalá řské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brn ě), Brno. Danielisová, A. 2005: Die Oppida von Staré Hradisko und České Lhotice – neue Methoden und Erkenntnisse, Alt-Thüringen 38, 301-310. Danielisová, A. 2008: Praktické problémy spojené s modelováním pohybu prav ěkou kulturní krajinou. In: Machá ček, J. (ed.): Po číta čová podpora v archeologii 2. Brno – Praha – Plze ň, 110-119. Demek, J. a kol. 1987: Hory a nížiny. Zem ěpisný lexikon ČSR. Praha. Dolenz, H. – Wolf, G. 1999: Römische Eggen aus der Stadt auf dem Magdalensberg. Zur römischen Unkrautbekämpfung aus agrartechnischer und paläo- ethnobotanischer Sicht, Carinthia I, 65-79. Drda, P. 1987: Keltské oppidum Hrad u Nev ězic, AR XXXIX, 517-556. Drda, P. – Rybová, A. 1994: Hradišt ě by Stradonice. Rebirth of a Celtic Oppidum, Praha. Drda, P. – Rybová, A 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema, PA LXXXVIII, 65- 123. Drda, P. – Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha. Endert, D. 1991: Die Bronzefunde aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart. Filip, J. 1956: Keltové ve st řední Evrop ě. Praha. Fojtík, P. 1999: Výsledky archeologického pr ůzkumu trati „Za Hemerkovým“ v katastru obce Lešany (okr. Prost ějov), PV 40 (1997-1998), 127-133. Fojtík, P. 2002: Prav ěké a ran ě st ředov ěké osídlení katastru obce Lešany (okr. Prost ějov), St řední Morava 15, 55-84. Fojtík, P. 2005: Prav ěké a ran ě historické osídlení katastru obce Ohrozim (okr. Prost ějov), St řední Morava 21, 59-86. Gebhard, R. 1991: Die Fibeln aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart.

135 Gottwald, A. 1904: Nálezy z Držovic, Vrahovic a Čech ůvek u Prost ějova, ČVSMO 21, 104-109. Gottwald, A. 1905a: Sídlišt ě u Lešan na Prost ějovsku, ČMM V, 107-111. Gottwald, A. 1905b: Sídlišt ě z dob císa řství římského na Ostrov ě u Hrub čic na Prost ějovsku, ČVSMO 22, 24-28. Gottwald, A. 1906: P ředhistorické nálezy od Žárovic, ČVSMO 23, 85-87. Gottwald, A. 1909: Nové nálezy p ředhistorické z okolí Prost ějova a odjinud, ČVSMO XXVI, 69–80. Gottwald, A. 1913: P ředhistorické nálezy z okolí Ur čic, ČMM XIII, 281-293. Gottwald, A. 1924: Prav ěká sídlišt ě a poh řebišt ě na Prost ějovsku. Prost ějov. Gottwald, A. 1925: Osídlení Prost ějovska v dobách p ředhistorických, Ro čenka Národopisného a pr ůmyslového musea m ěsta Prost ějova a Hané II, 3-6. Gottwald, A. 1930: P řísp ěvky k praehistorii Prost ějovska, Ro čenka národopisného a pr ůmyslového musea m ěsta Prost ějova a Hané XIII, 3-52. Gottwald, A. 1931: M ůj archeologický výzkum. Prostějov. Gottwald, A. 1939: Dopl ňky k předhistorickým nález ům na Prost ějovsku, ČVSMO 52, 1-10. Haevernick, T. E. 1960: Die Glasarmringe und Ringperlen der Mittel- und Spätlatènezeit auf dem europäischen Festland. Bonn. Hlava, M. 1993: P řísp ěvek k využití ložisek a distribuci tuhy v Jeseníkách v dob ě laténské, Studie z dějin hornictví 23, 34-39. Hlava, M. 1998: Laténské sídlišt ě v Bo řitov ě – Mezichlumí, Prav ěk N Ř 7/1997, 333- 357. Hlava, M. 2000a: Archeologické nálezy a lokality na katastru obce D ětkovice (okr. Prost ějov, St řední Morava 11, 58-75. Hlava, M. 2000b: Časn ělaténský kolkovaný st řep z Ur čic a nálezy „braubašské“ kolkované keramiky na Prost ějovsku, Zpravodaj muzea Prost ějovska v Prost ějov ě, 52-61. Hlava, M. 2002: Laténské sídlišt ě u Tvarožné (okr. Brno-venkov). Pokus o rekonstrukci výzkumu z roku 1943, Prav ěk N Ř 11/2001, 301-354. Hlava, M. 2003: Drobné dopl ňky k laténským sídlištím na Prost ějovsku II, AMS 3, 52-55.

136 Hlava, M. 2006: Tuhová keramika z oppida Staré Hradisko a pozdn ě laténská tuhová keramika na Morav ě (rkp. diserta ční práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brn ě), Brno. Hodson, F. R. 1968: The La Tène cemetery at Münsingen – Rhein. Catalogue and relative chronology, AB V. Bern. Hrubý, V: 1957: Slovanské kost ěné p ředm ěty a jejich výroba na Morav ě, PA XLVIII, 118-217. Jacobi, G. 1974: Werkzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. Jacobi, G. 1979: Haus und Handwerk im keltischen Oppidum. In: Wohnungsbau im Altertum, Diskussionen zur archäologischen Bauforschung 3, 75-84. Berlin. Jacobsthal, P. 1944: Early Celtic Art. Oxford. Janásek, J. – Skutil, J. 1956: Z prav ěku Kosí ře, SKVMO, oddíl B, 3, 263-294. Jank ů, I. 2001: Povrchový pr ůzkum polykulturního sídlišt ě Držovice-Horka metodou sb ěru ve čtvercové síti, AMS 1, 97-105. Jansová, L. 1964: Sv ědectví keramiky o pobytu Bój ů na jihozápadním Slovensku a v přilehlém území, ŠZ AÚ SAV 13, 185-194. Jansová, L. 1974: Zur Münzprägung auf dem Oppidum Závist, PA LXV, 1-33. Jansová, L. 1986: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl I, Opevn ění a sídlištní zástavba. Praha. Jansová, L. 1988: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl II, Dvorce ve st ředním úvalu. Praha. Jansová, L. 1992: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl III, Osídlení svah ů Červenky. Praha. Kappel, I. 1969: Die Graphittonkeramik von Manching. Wiesbaden. Kolbinger, D. 2007: Archeologický pr ůzkum hospodá řského zázemí keltského oppida na Hostýn ě, AMS VII, 93-98. Kolníková, E. 1996: Keltské mince v pe ňažných dejinách Moravy, Peníze v prom ěnách času. Ostrava. Kolníková, E. 2006: Význam mincí z moravského laténskeho centra N ěmčice nad Hanou pre keltskú numizmatiku, Numismatický sborník 21, 3-56. Kolníková, E. 2007: Nové nálezy mincí – príspevok k obrazu doby laténskej na Morave, Prav ěk N Ř 16/2006, 437-462.

137 Lehrberger, G. a kol. 1997: Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren: Herkunft – Technologie – Funde, Band II: Kataloge/Tafeln, PA – Supplementum 7. Praha. Leichmann, J. 1994: Brousky z keltského oppida Staré Hradisko u Prost ějova, ČMM LXXIX, 101-110. Lipka, F. 1909: Stradonice moravské?, Prav ěk V, 35-38. Lipka, F. – Sn ětina, K. 1912: Staré Hradisko, Gallské oppidum na Morav ě, ČMM XII, 73-92, 298-309. Lipka, F. – Sn ětina, K. 1913: Staré Hradiko, Gallské oppidum na Morav ě (Dokon čení), ČMM XIII, 112-133. Ludikovský, K. 1960: Nálezová zpráva Smržice, archiv AÚ Brno, č.j. 4196/60. Ludikovský, K. 1973: Keltské sídlišt ě v Rajhrad ě (okr. Brno-venkov), PV 1972, 42- 43. Ludikovský, K. 1984: Hostýn – katalog nález ů z moravských muzeí. FAM XVII. Brno. Mangel, T. 1998: Laténské osídlení Chrudimska, Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 65-72. Mazálek, M. 1938: Deník 1918 – 1935. Rukopis uložen v archivu MZM Brno. Meduna, J. 1961: Staré Hradisko. Katalog der Funde im Museum der Stadt Boskovice. FAM II. Brno. Meduna, J. 1965: Wiederaufnahme der Grabungsarbeiten auf dem keltischen Oppidum Staré Hradisko, PV 1964, 47-50. Meduna, J. 1966: Výzkum keltského oppida Starého Hradiska v roce 1965, PV 1965, 46-50. Meduna, J. 1967: Výzkum keltského oppida Starého Hradiska v roce 1966, okr. Prost ějov, PV 1966, 36-38. Meduna, J. 1970a: Das keltische Oppidum Staré Hradisko in Mähren, Germania 18, 34-59. Meduna, J. 1970b: Laténský depot ze Ptení (o. Prostějov). Sborník Československé spole čnosti archeologické p ři ČSAV 4, 47-59. Meduna, J. 1970c: Staré Hradisko II. Katalog der Funde aus den Museen in Brno /Brünn/, Praha /Prag/, Olomouc, Plumlov und Prost ějov. FAM V. Brno. Meduna, J. 1973: Grabung des keltischen Oppidum Staré Hradisko im Jahre 1972, Gemeinde Malé Hradisko (Bez. Prost ějov), PV 1972, 39-40.

138

Meduna, J. 1974: Grabung des keltischen Oppidums Staré Hradisko im Jahre 1973, (Bez. Prost ějov), PV 1973, 39-40. Meduna, J. 1980a: Die latènezeitlichen Siedlungen in Mähren. Praha. Meduna, J. 1980b: Die latènezeitlichen Siedlungen und Gräberfelder in Mähren (Katalog). FAM. XI. Brno. Meduna, J. 1997: Latènezeit. In: L. Polá ček (Hrsg.): Studien zum Burgwall von Mikul čice II. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 7. Brno, 249-275. Meduna, J. (v tisku): Die Fibeln aus dem Oppidum Staré Hradisko und die spätlatènezeitlichen Fibeln aus Mähren. Motyková-Šneidrová, K. 1964: P řísp ěvek ke studiu výrobk ů z kosti v dob ě římské v Čechách, ASM 1, 202-210. Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1978: Metal, Glass and Amber Objekts from the Acropolis of Závist, PA LXIX, 259-343. Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1984: Opevn ění pozdn ě halštatského a časn ě laténského hradišt ě Závist, PA LXXV, 331-444. Motyková, K – Drda, P. – Rybová, A. 1990: Oppidum Závist – prostor brány A v předsunutém šíjovém opevn ění, PA LXXXI, 308-433. Neustupný, E. 1967: K po čátk ům patriarchátu ve st řední Evrop ě, Rozpravy ČSAV 77. Praha. Neustupný, E. – Dvo řák, Z. 1983: Výživa prav ěkých zem ědělc ů: model, PA LXXIV, 224-257. Peške, L. 1984: Osteologické nálezy z laténského sídlišt ě ve Velkých Host ěrádkách, okr. B řeclav, PA LXXV, 486-488. Pí č, J. L. 1903: Hradišt ě u Stradonic jako historické Marobudum. Čechy na úsvit ě dějin. Svazek 2, Starožitnosti zem ě České. Díl II. Praha. Pieta, K. 1982: Die Púchov-Kultur. Nitra. Pieta, K. 2000: Ein Depot latènezeitlicher Eisengegenstände aus Liptovská Mara. In: Metallgewinnung und Verarbeitung in der Antike (Schwerpunkt Eisen). Nitra, 135-160. Pleiner, R. 1982: Untersuchungen zur Schmiedtechnik auf den keltischen Oppida, PA LXXIII, 86-173. Polišenský, T. 2003: P řísp ěvek ke studiu zázemí oppid ve st ředních Čechách, Archeologie ve st ředních Čechách 7, 245-255.

139 Porubský, J. 1959: Lužické popolnicové pole a laténske sídlisko v Malých Kršte ňanoch, ŠZ AÚ SAV 3, 55-59. Radom ěrský, P. 1955: Nálezy keltských mincí. In: Nohejlová – Prátová, E. (Hrsg.): Nálezy mincí v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku, I. 1. Praha. 33-84. Rybová, A. 1969: Keramika na rovinných osadách východních Čech v dob ě laténské, PA LX, 367-442. Rzehak, A. 1899: Über einigemerkwürdige vor- und frühgeschichtliche Alterthümer Mährens, ZDVGMS 3, 389-419. Říhovský, J. 1960: Laténské sídlišt ě u Smržic, PV 1959, 166. Sala č, V. 1990: Vývoj a struktura halštatského a laténského železá řství v Podkrušnoho ří ve sv ětle nových nález ů, PA LXXXI, 208-232. Sala č, V. 1996: O hospodá řství, oppidech a Marobudovi, AR XLVIII, 60-97. Sala č, V. 2005: Vom Oppidum zum Einzelgehöft und zurück – zur Geschichte und dem heutigen Stand der Latèneforschung in Böhmen und Mitteleuropa, Alt- Thüringen 38, 279-300. Skutil, J. 1939/40: Mährische Scherbentonscheiben und ihre Bedeutung, Sudeta N.F. 1, 71-80. Skutil, J. 1946: Moravské prehistorické výkopy a nálezy za rok 1932, ČMM 33, 135- 144. Stöckli, W. E. 1979: Die Grob- und Importkeramik von Manching. Wiesbaden. Šimek, E. 1958: Poslední Keltové na Morav ě. Brno. Šiška, D. 1995: Nové poznatky o keltském osídlení Prost ějovska (1973-1993). Předb ěžná zpráva, Prav ěk N Ř 3/1993, 239-261. Šmíd, M. 1993a: Latènezeitliche Objekte aus Ohrozim (Bez. Prost ějov), PV 1990, 84. Šmíd, M. 1993b: Zpráva o výsledcích povrchových sb ěrů a drobných výzkum ů v roce 1991, PV 1991, 118-119. Šmíd, M. 1997: Nálezová zpráva Bílovice – Lutotín 1995-1996, archiv ÚAPP Brno, č.j. 17/97. Šmíd, M. 1999: Čechy pod Kosí řem (okr. Prost ějov), PV 40 (1997-98), 255-256. Šmíd, M. 2000a: Nálezová zpráva D ětkovice 2000, archiv ÚAPP Brno, č.j. 203/00. Šmíd, M. 2000b: Nálezová zpráva Ptení 2000, archiv ÚAPP Brno, č.j. 253/00. Šmíd, M. 2000c: Prost ějov (okr. Prost ějov), PV 41 (1999), 139. Šmíd, M. 2001a: D ětkovice (okr. Prost ějov), PV 42 (2000), 179. Šmíd, M. 2001b: Prost ějov (k. ú. Čechovice, okr. Prost ějov), PV 42 (2000), 179.

140 Šmíd, M. 2003: Prav ěké a ran ě historické osídlení katastru obce Bílovice – Lutotín, St řední Morava 17, 45-70. Šmíd, M. 2004: Prav ěké a ran ě historické osídlení katastru m ěsta Kostelec na Hané, St řední Morava 19, 58-99. Šmíd, M. – Geislerová, K. 1999: Nálezová zpráva Ohrozim 1994, archiv ÚAPP Brno, č.j. 15/99. Šnajdrová, K. 1955: Laténská osada u Tuchlovic na Novostrašecku, PA XLVI, 185- 206. Striewe, K. 1996: Studien zur Nauheimer Fibel und ähnlichen Formen der Spätlatènezeit, Internationale Archäologie 29. Espelkamp. Vencl, S. 1980: K poznání mén ě nápadných artefakt ů, AR XXXII, 512-537. Venclová, N. 1979: Nové laténské nálezy ze st ředních Čech, AR XXV, 626-646. Venclová, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha. Venclová, N. 2001: Výroba a sídla v dob ě laténské. Projekt Lod ěnice. Praha. Vích, D. 2003: Nová lokalita z období laténských plochých poh řebiš ť na k. ú. Ptení (okr. Prostějov), Zpravodaj muzea Prost ějovska v Prost ějov ě, 1-2. Völling, T, 1995: Studien zu Fibelformen der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und ältesten römischen Kaiserzeit, Bericht der Römisch-germanischen Kommission 75, 147-282. Všeti čka, J. 1937: Archeologické nálezy na Plumlovsku, ČVSMO L, 191-195. ÚAPP Brno 2000: Výro ční zpráva 1999. Waldhauser, J. 1981: Keltské rota ční mlýny v Čechách, PA LXXII, 153-221. Waldhauser, J. – Krásný, F. 2006: Laténské osídlení u Slivníka na Mladoboleslavsku jako potenciální sídlo spole čenské elity. In: Droberjar, E. – Lutovský, M. (ed.): Archeologie barbar ů. Praha, 91-121. Wilczek, J. 2007: Laténské sídlišt ě v Blansku – „V dílech“ (rkp. bakalá řské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brn ě), Brno. Zav řel, P. 1996: Sou časný stav poznání sídlištního zázemí oppida T řísov, AR XLVIII, 98-112.

141 10. Seznam zkratek

AAC – Acta archeologica Carpathica, Kraków AB – Acta Bernensia, Bern AMS – Archeologie Moravy a Slezska, Kop řivnice – Hulín, Frýdek-Místek – Haví řov AR – Archeologické rozhledy, Praha AV – Archeološki vjesnik, Ljubljana AV ČR – Akademie v ěd České Republiky ČMM – Časopis Moravského musea, Brno ČSAV – Československá akademie v ěd ČVSMO – Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Olomouc FAM – Fontes archeolologiae Moravicae, Brno MZM – Moravské zemské muzeum, Brno N.F – Neue Folge NŘ – Nová řada NS – Numismatický sborník, Praha PA – Památky archeologické, Praha PV – P řehledy výzkum ů, Brno SKVMO – Sborník Krajského vlastiv ědného muzea v Olomouci, Olomouc. SlA – Slovenská archeológia ŠZ – Študijné zvesti, Nitra ÚAPP – Ústav archeologické památkové pé če ZDVGMS – Zeitschrift für Deutschen Vereines die Geschichte Mährens und Schlesiens, Brno

142