Časopis Slezského Gymnázia Duben 2017 Číslo 23 Obsah

ČTVEROTOČ ČASOPIS SLEZSKÉHO GYMNÁZIA DUBEN 2017 ČÍSLO 23 OBSAH

ROZHOVOR 3 Co nám o sobě prozradila paní učitelka Klára Černá?

ERASMUS + 4 Jak se nám líbilo ve Valencii?

ZÁBAVA Luskoun dlouhoocasý 6 Uspěchaná doba

RECEPT 7 Hráškový krém HUDBA 8 Against The Current

POVÍDKA 10 Nejlepší lék ROZHOVOR Co nám o sobě prozradila paní učitelka Klára Černá?

Co děláte ráda ve svém volném čase? Kdybyste teď mohla změnit své dřívější rozhodnutí stát se učitelkou, udělala byste to? A čím byste dnes Ve svém volnu moc ráda chodím do přírody. byla? O prázdninách vyrážíme většinou někam do hor. Prošli jsme např. větší část Jizerek, Jeseníků nebo Beskyd. Také Rozhodnutí bych určitě nezměnila, bylo skvělé. si ráda pustím pěkný ﬁlm, přečtu zajímavou knížku nebo Ale tak pořád tam hlodá, jestli bych nemohla být poslechnu hudbu. úspěšnou profesionální krasobruslařkou, i když se na těch bruslích skoro neudržím .

Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha? Proč? Jak dlouho učíte na SGO? Učila jste i jinde? N e m á m j e d n u Pokud ano, srovnejte konkrétní. Pokud někdo prosím stručně dvě očekává nějaké chemické různé školy. bichle, tak ho asi zklamu. Ve volnu mám ráda nějaké lehčí N a S G O u č í m čtivo, např. fantasy příběhy. pátým rokem. Po škole Hodně se mi líbí knihy Neila jsem chvíli učila v Tevě ve Gaimana. výcvikovém středisku, kam chodili studenti střední školy na praxi, Jaký hudební žánr je Vám a pak také na Mendelově nejbližší? gymnáziu jako chvilkový zástup. Myslím, že obojí mi hodně dalo a získala jsem Poslouchám vše od vážné hudby po metal. Doma cenné zkušenosti. Školy se dost těžko srovnávají, neučila si pustím Čtvero ročních období a pak klidně vyrazím na jsem na těchto místech dlouho. Můžu ale říct, že na Gympl Bands. Vždy záleží na konkrétním autorovi, jestli Mendelově gymnáziu jsem měla výbornou vedoucí mě jeho hudba chytne, nebo ne. učitelku, která mi v začátcích hodně pomohla a stále ji považuji za dobrou kamarádku. Jaký je Váš nejoblíbenější ﬁlm? Proč?

Opět bych asi neuměla jmenovat nejoblíbenější. Jaký je Váš nej- (největší, nejoptimističtější, Mám hlavně ráda komiksové a fantasy ﬁlmy. Slabost n e j r a d o s t n ě j š í , n e j h o r š í , n e j d ě s i v ě j š í , mám také pro taneční ﬁlmy, které sice nemají žádný děj, nejpesimističtější) zážitek z dosavadní učitelské ale ty taneční scény … kariéry?

Rozhodně převládají radostné a optimistické Učíte chemii a budete matematiku. Co Vás přimělo jít zážitky. Jeden se vybrat nedá, je jich mnoho. Je to třeba studovat učitelství a proč jste si vybrala tyto spolupráce s úžasnými akčními studenty na různých předměty? soutěžích a jejich úspěch v nich. Nebo chvíle, kdy moji studenti v daném roce udělají maturitu. Radostné je Rozhodla jsem se na vysoké škole, kde jsme měli určitě, když se něco v hodině podaří a je v ní celkově možnost si při studiu chemie udělat navíc učitelství. Když pohodová atmosféra, a samozřejmě ten okamžik, když jsem se dostala na praxi, tak už jsem měla celkem jasno, skončí laboratorní cvičení a škola stále stojí …. že jít učit bude má priorita. Aneta Macolová

3 ERASMUS + Co nás čekalo ve Valencii?

Šestice žáků Slezského gymnázia navštívila v březnu španělskou Valencii, a to v rámci projektu Erasmus+. Některé z nich jsme požádali, aby reagovali na několik všetečných otázek. Markéta Blatecká, Magdaléna Kuklová, Tereza Tkáčová a Ondřej Zubík odpovídají:

Měli jste možnost ochutnat valencijský nápoj Jak jste strávili čas s vaší hostitelskou rodinou? nazývaný horchata. Jak vám chutnal Tereza: S rodinou jsem trávila čas po večerech. a k jakému jinému nápoji je možno ho Navštívili jsme restauraci nebo si udělali hostinu přirovnat? doma. Častokrát jsme u stolu zůstali i hodinu po Ondra: Nemohu si vzpomenout na žádná slušná skončení večeře a povídali si. Naší oblíbenou slova…popravdě nebyl zas tak špatný a v ten aktivitou bylo srovnávat Česko a Španělsko. Řešili moment, kdy jsem ho pil, jsem byl rád za jsme rozdíly v jazycích, jídlo, sporty, tradice. vychlazený nápoj. Má to speciﬁckou chuť. Jako by Magda: Měla jsem skvělou rodinu, která se mnou to mléko bylo z prášku s chutí jablka. neustále komunikovala, což byla úžasná jazyková Magda: Upřímně, nechutnal mi vůbec. Věděla zkušenost. Vzali mě jako svou součást, takže jsem jsem, že se tento nápoj vyrábí z oříšků, které mám i pomáhala s domácností, šla s nimi nakupovat, moc ráda, a na pohled vypadal jako Monte drink, byla na rodinné oslavě. Měli jsme jeden volný den tak jsem čekala i podobnou chuť, ale to tedy vůbec. v rodině, a byla to neděle. Jeli jsme na výlet do Přirovnala bych to konzistencí k pudinkovému pobřežní vesničky Peniscola a potom na oběd. prášku rozmíchanému ve vodě a chutnalo to jako Krásný den. Celkově jsem byla s pobytem velmi Smecta. Ale jsem ráda, že jsem to zkusila, vždycky spokojená. zkouším nové věci a toto je opravdu valencijská specialita. Co se vám jako první vybaví při zmínce Markéta: Myslím, že nikomu z nás příliš o Valencii? nechutnal. Sám o sobě nebyl tak špatný, ale měl divnou vápenitou příchuť. Nikdy jsem nic Markéta: Takhle o věcech nepřemýšlím. Prostě si podobného nepila, takže to nemohu přirovnat. vybavím skvělou Valencii a VŠECHNO, co v ní je. Tereza: Petardy, Fallas, paella, Río (tamní park) a hlavně milí, pohostinní lidé. Která z činností, které jste měli možnost zažít, se vám líbila nejvíce a proč? Ondra: Moje španělská rodina, Fallas, horchata, petardy a masletà. Byly to dlouhé a šílené dny, Tereza: Složitá otázka. Těžko říct. Zážitků byly všude byly slyšet petardy a ohňostroje a mascelty desítky – kdybych měla vybrat, tak jimi budou byly na denním pořádku. Byli jsme zkrátka ve určitě bubnovací workshop nebo oceánograﬁcké správný čas na správném místě. muzeum. Magda: Slunce, barvy a během Fallas neuvěřitelný Markéta: Nedokážu si vybrat. Celý zájezd byl pro hluk. Házení petard, večírky na ulici v pracovní mě nezapomenutelným zážitkem. Nejzábavnější den. Město plné života. pro mě byla asi celková konfrontace se španělskými studenty. Klára Adamopulosová Ondra: Neuvěřitelným zážitkem pro mě jednoznačně byla show s delfíny. Ten pocit jednoduše nejde popsat, museli byste tam být.

ZÁBAVA Luskoun dlouhoocasý… … aneb „Oživlá šiška“ na pokraji vyhynutí

· tento živočich, který se řadí mezi savce, je · další užitečnou věcí je luskouní jazyk, který speciﬁcký tím, že místo srsti jeho tělo pokrývají hnědé dokážou vypláznout až do délky 40 cm; šmejdí jím šupiny (díky tomu si získal přezdívku „oživlá šiška“) v mraveništích a mravenci se mu na jazyk nalepí; · luskouni obývají tropické části Afriky a Asie jelikož luskoun nemá zuby, polyká mravence v celku · jsou to noční a samotářští tvorové, přes den · po spáření a 5 měsících březosti porodí jsou zalezlí v úkrytu a odpočívají samice mládě, které váží od 100 do 500 g; zajímavostí je, že u druhů · když je v nebezpečí, stočí žijících na stromech se mládě po se luskoun do klubíčka, čímž si narození přichytí matce na ocas chrání i břicho, které má pokryté a takhle se nosí asi 3 měsíce pouze tenkou vrstvou srsti; potom své tělo ještě obmotá dlouhým · luskouni jsou bohužel ocasem a tím se z něj stane tvrdá zapsáni v Červené knize, a to kvůli šupinatá koule činnosti člověka – loví je především pro maso, které je považováno za · pevně svinutého luskouna pochoutku hlavně v jihovýchodní nedokáže rozmotat člověk ani třeba Asii (v Číně); za jeden kilogram lev, protože jejich svaly jsou velmi luskouního masa se zaplatí asi 7000 silné a síla jednoho takového stahu korun d o k á ž e p r o t i v n í k o v i r o z d r t i t končetiny · kromě masa se loví taky pro jejich šupiny; lidé z nich vyrábí · kromě tohoto způsobu různé prsteny a náramky, protože obrany dokáže luskoun taky rozdávat věří tomu, že luskouní šupiny mají krvavé a silné rány – díky svému ocasu, na kterém má léčivé, či dokonce magické účinky ostré kýly · zašlo to tak daleko, že polévka z luskounů se · na předních končetinách má dlouhé zakřivené považuje za lék na mužskou neplodnost drápy, které mu slouží především k získávání potravy (živí se hlavně mravenci a termity), dále je díky nim · na světě existuje (zatím!) 8 druhů luskounů – přeborníkem ve vyhrabávání nory nebo mu také z toho všech osm je ohrožených, dva dokonce kriticky usnadňují šplhání; s takovými drápy se ale špatně chodí, Klára Adamopulosová proto luskoun volí variantu „po zadních“ nebo drápy stáčí dozadu a došlapuje na záprstní klouby

USPĚCHANÁ DOBA

Snídaně a kafíčko? Ideální raníčko. V dnešní době uspěchané je to ale nereálné. Všichni se jen stále honí, telefon už znovu zvoní. Rychle tam a pak zase zpátky, nestihnu přečíst ani dva řády, ani si sednou ke kávě, sušenku schlamstnu hltavě a už zase běžím dál, abych něco nezmeškal.

Petra Magerová

6 RECEPT Hráškový krém

Jaro je tady. Uvařte si tuhle jednoduchou jarní polévku. Snad vás její barva neodradí, chuť je totiž výborná!

Budete potřebovat: 250 g mraženého hrášku 0,75 l vody nebo zeleninového vývaru 1 lžíce bazalkového pesta sůl, pepř smetana opražená semínka nebo opečený chleba k podávání

Postup: Do většího hrnce dejte hrášek, vývar, bazalkové pesto, sůl a pepř a vařte asi 20 minut, dokud nebude hrášek měkký. Po uvaření vše rozmixujte ponorným mixérem, podle potřeby přidejte vodu nebo vývar. Pro zjemnění přidejte trošku smetany a polévku nechte provařit. Podávejte s opraženými semínky nebo krutony. Aneta Macolová

7 HUDBA AGAINST THE CURRENT

Znovu jsem se i přes mou poloprázdnou, naříkající Chrissy Costanza ohromila svou krásou i talentem nejen peněženku vydala na výlet přes půlku republiky. Cíl byl mužské pohlaví, ale to jsme tak nějak očekávali. Kytarista více než jasný – koncert Against The Current v pražské Dan Gow i bubeník Will Ferri však rozhodně nezaostali. Lucerně. Vše ladilo dokonale. Nutno dodat, že i kvalita zvuku byla Against The Current je americká kapela, která se chvályhodná a setlistu se také nedalo nic vytknout, možná proslavila hlavně díky sociální síti youtube, kde na jedině absence známého hitu Outsiders. Tu si však ihned začátku svého působení nahrávali pouze covery. Ovšem vynahradili srdcovkou Talk nebo In Our Bones. jak roky ubíhaly, začala se objevovat i jejich originální Komunikace s fanoušky během představení byla tvorba. První album neslo název Gravity a rok nato obdivuhodná. Od pravého významu písní přes motivační vypustili do světa další kousek – In Our Bones. S jistotou řeč až k tomu, jak je Praha skvělá. Osobně si myslím, že můžu říct, že obě si získala místo nejen v mém srdci. i samotná kapela byla mile překvapena energií, radostí I když celou O2 arénu by kapela zaplnila jen stěží, a vděčností, kterou jsme byli – jako správné publikum – Lucerna s jejich vystoupením naprosto ožila. A že to byla schopni vyvinout. pořádná jízda. Po koncertu jsme ještě nakoupili trička s milovanou Trojici Against The Current (také známí pod kapelou a prohodili slovo s předskokany. Ti byli opravdu zkratkou ATC) předcházeli rakousko-američtí úžasní a s fanoušky se ochotně fotili, podepisovali se předskokani vystupující pod jménem HUNGER. I přesto jim,… Bylo zkrátka vidět, že si publika nesmírně váží. byl hlad naší nejmenší obavou. Opožděný začátek Sama za sebe můžu prohlásit, že jsem fanoušek odčinili vynikajícím výkonem. Už po první písni nám těchto menších koncertů, jelikož jsou mnohem osobnější. bylo všem jasné, že hned, jakmile budeme mít k dispozici Umělci jsou doslova na dotek a atmosféra je více než wi-ﬁ, budeme nadšeně hledat sociální sítě a stahovat si dokonalá. Takže já hodnotím celý koncert kladně a vřele jejich tvorbu do mobilu. doporučuji si tuhle skupinu nejen pustit, ale navštívit Samotná newyorská skupina hýřila energií už od i jejich příští koncert, který je prozatím bohužel začátku svého vystoupení. A vydrželo jí to po celou dobu. v nedohlednu. Michaela Thomasová

Tipy do playlistu: Talk Forget Me Now Running With The Wild Things Outsiders In Our Bones Young & Relentless

8 POVÍDKA NEJLEPŠÍ LÉK? Probouzím se a hned cítím, že je něco špatně. Skrz okno mi do pokoje svítí ostré ranní slunce, které, ač pro mě vždycky bývalo znamením krásného dne, mi dnes znemožňuje zcela otevřít oči. Žaludek mám jako na vodě a moje hlava už není hlavou, ale krabičkou střepin, které se při každém, byť sebemenším pohybu, zapichují, do čeho jen můžou. Pomaličku zvedám ruce a promnu si obličej. Na prstech mi ulpívají zbytky tmavých linek a stínů, které jsem si včera nebyla schopná odlíčit. Ušklíbnu se. Je to jediný projev emocí, který v tomhle stavu zvládnu. Nečekala jsem, že to, co je kocovina, zjistím hned den po svých osmnáctých narozeninách. Hlavou mi náhle probleskne děsivá myšlenka. Co nejpomaleji se zvedám do sedu. Cítím lehkou závrať, ale přesto jakýmsi způsobem udržuji rovnováhu. Naprázdno polykám a zkouším zazpívat pár tónů. Místo hlasu se ozývá prázdné syčení. Přikládám si ruce na krk a odkašlávám si. Pak se znovu pokouším vydat ze sebe aspoň nějaký zvuk. Neúspěšně. Už tak stažený žaludek se mi stahuje ještě víc. Tohle je problém. Zrovna dnes svůj hlas potřebuju jako snad ještě nikdy. Na tuhle příležitost jsme totiž s kapelou čekali nehorázně dlouho. Beru do ruky mobil, abych zjistila, co se dá dělat. Je něco po dvanácté. Takže mám asi šest hodin na to dát se nějakým způsobem dohromady. Přelouskám několik různých článků, které mi na internetu vyjely, když jsem zadala „jak vrátit hlas“. V hlavě si uspořádávám několik možných řešení problému. Ještě chvíli si pak v posteli dodávám odvahu a přesouvám se do koupelny. Můj vzhled je vskutku děsivý a moc se nelepší ani po odstranění černých čmouh, každopádně mě to příliš netrápí. Od toho totiž existuje make-up. Na jednom z diskusních fór, na které jsem narazila, kdosi doporučoval žvýkat stroužky česneku. Nikdy jsem nebyla nějaká přehnaná česneková fanynka, ale má-li mi to navrátit hlas, jsem ochotná vydržet všechno… Přibližně za dvacet minut plivu do koše rozžvýkanou cibuli. Česnek jsem doma nenašla a žádná jiná alternativa mě nenapadla. Vyplachuju si ústa vodou a s nadějí se pokouším o nalezení ztraceného hlasu. Během syčení to občas zapíská. Ale tomu, co vytvářím, se tón opravdu říkat nedá. Další možností je polknout syrové vajíčko. Mamka mi vždycky popisovala, jak to kdysi ve sboru dělávali před koncertem, prý si jej vždycky smíchali s trochou kakaa pro zlepšení chuti. Kakao nemám, ale určitě to zvládnu i tak. Vytahuji z ledničky vajíčko a nožem ho naklepávám… Když ho asi za minutu splachuji spolu s obsahem mého již prázdného žaludku, v duchu si nadávám. Tohle se úplně nepovedlo. Mělo mi dojít, že syrové vajíčko nebude na můj podrážděný žaludek to pravé. Navíc se na mém hlase nic nezměnilo. Prý je dobré kloktat zahřátou Vincentku. A já ji mám schovanou ve skříni přesně pro tyto případy! Nechápu, proč mě to už nenapadlo dřív. Třeba tohle konečně pomůže. Horečně se hrabu ve skříni, razantně přehazuju kopy šatstva, takže ani není divu, že za chvíli láhev letí na zem. Při pohledu na střepy posetou podlahu se mi chce plakat. Dnešní den by opravdu nemohl být lepší. To ta dospělost krásně začíná… Možná by mohl pomoct zázvorový čaj. Je to další z opakujících se rad v několika diskusích. Zázvoru máme doma vždycky velkou zásobu, protože pomáhá proti nachlazení. Na tom bych nic zkazit nemusela. Opatrně jej čistím, na struhadle strouhám do hrníčku a zalévám horkou vodou. Mám ze sebe dobrý pocit. Nejen že jsem si struhadlem nepřibrala i prsty, ale ani jsem se nepolila vroucí vodou. Den se zřejmě začíná obracet k lepšímu. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout, že je ten čaj tak horký… Mám spálený celý jazyk a dásně. A můj hlas stále neexistuje. Během dalších hodin zkouším ještě několik zaručených tipů, z nichž většina končí totální katastrofou. Nezbývá mi nic jiného, než se smířit s tím, že se dnes souboj kapel bude konat beze mě. Aspoň si je půjdu poslechnout… Na baru, kde se souboj koná, sedí můj kolega-kytarista a popíjí pivo. Jakmile mě zahlédne, jde přímo ke mně. Na přivítanou mě objímá. „Tak co, osmnáctko, jaké to je konečně patřit mezi dospělce?“ Usměju se smutným úsměvem. Nevšímá si ho a pokračuje: „Pojď, dáme si spolu panáka, na kuráž před koncertem.“ Bere mě za ruku a táhne k baru. Vůbec nevnímá, jak vrtím hlavou a ukazuji si na krk. Objednává něco, čemu nerozumím, a během pár vteřin přede mnou stojí sklenička s průhlednou tekutinou. Příliš se mi to nechce pít, na druhou stranu vím, že to kamarádovi dlužím. Ťukáme si a já do sebe liju další alkohol, ačkoliv jsem si celý dnešek svatosvatě slibovala, že už nikdy pít nebudu. Při polknutí se zašklebím. Hrdlo mě pálí jako čert. „Fuj!“ říkám. A najednou cítím, že je něco jinak. Odkašlu si, a i když je kolem mě spousta lidí, zkouším zazpívat pár tónů. Můj hlas je zpět. A ačkoliv jsem po včerejší noci usoudila, že je alkohol zlo a už nikdy nechci dopadnout tak, jako jsem dopadla, byl zřejmě tenhle panák na kuráž tím nejlepším možným lékem. Na tváři se mi objevuje široký úsměv a objímám kamaráda tak pevně, jako snad ještě nikdy. Souboj může začít! Barbora Larischová

9 Pod záštitou paní učitelky Magdy Hrstkové časopis vytvářejí: Petra Magerová, Aneta Macolová, Klára Adamopulosová, Michaela Thomasová, Matyáš Mička, Barbora Larishová a Barbora Křížová.