ZOOLOGICKÉ DNY Brno 2009
Sborník abstrakt z konference 12.-13. února 2009
Editoi: BRYJA Josef, EHÁK Zdenk & ZUKAL Jan
1 Poadatelé konference: Ústav biologie obratlovc AV R, v.v.i., Brno Ústav botaniky a zoologie, Pírodovdecká fakulta, Masarykova univezita, Brno eská zoologická spolenost eská arachnologická spolenost
Místo konání: Pírodovdecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotláská 2, Brno
Datum konání: 12.-13. února 2009
BRYJA J., EHÁK Z. & ZUKAL J. (Eds.): Zoologické dny Brno 2009. Sborník abstrakt z konference 12.-13. února 2009.
Vydal: Ústav biologie obratlovc AV R, v.v.i., Kvtná 8, 603 65 Brno Grafická úprava: BRYJA J. 1. vydání, 2009 Náklad 500 výtisk. Doporuená cena 150 K. Vydáno jako neperiodická úelová publikace. Za jazykovou úpravu a obsah píspvk jsou odpovdni jejich autoi.
ISBN 978-80-87189-03-0
2 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt z konference 12.-13. února 2009 PROGRAM KONFERENCE
I. (aula) II. (posluchárna F1) III. (posluchárna F2)
tvrtek 12.2.2009
9.00-9.30 Oficiální zahájení a pedstavení sponzor(aula)
9.30-10.30 Plenární pednášky (aula)
10.45-12.45 Etologie (10.45-12.45) Arachnologie (10.45-13.00) Fylogeografie (10.45-12.45)
12.45-13.45 Obd
13.45-16.15 Ornitologie 1 (13.45-15.15) Ochrana fauny (13.45-15.15) Hydrobiologie (14.00-15.15)
15.15-18.15 Poster session (zahájení) - sál Sokol Brno 1 (u restaurace Stadion), Kounicova ulice, naproti PF MU
18.15-19.30 Plenární pednášky (aula)
19.30-24.00 Poster session (pokraování) + Spoleenský banket - sál Sokol Brno 1
Pátek 13.2.2009
9.00-9.30 Plenární pednáška (aula)
9.45-11.45 Mammaliologie 1 (9.45-11.45) Entomologie 1 (9.45-12.15) Ornitologie 2 (9.45-11.45)
11.45-12.45 Obd
12.45-14.15 Mammaliologie 2 (12.45-14.15) Malakologie (13.30-14.30) Ryby, plazi (12.45-14.15)
14.30-16.00 Mapování obratlovc (14.30-16.00) Entomologie 2 (14.45-16.00) Pdní biologie (14.45-16.00)
16.00-16.30 Oficiální ukonení a vyhodnocení studentské soutže (aula)
Zmny programu vyhrazeny!
3 Program konference
Seznam p řednášek
Plenární p řednášky:
Čtvrtek 12.2.2009, aula 9.30-10.00 Gaisler J.: Zamyšlení nad savci 10.00-10.30 Kratochvíl L.: Evoluce a fylogeneze zp ůsob ů determinace pohlaví u obratlovc ů: Jsou pohlavní chromozomy evolu ční pastí? 18.15-18.45 Grim T.: Skandál „pivo vs. v ěda“: zrcadlo sou časné ekologii 18.45-19.30 Dvo řák D., Straka M., Sychra J.: Univalvia - zoologická záhada sou časnosti
Pátek 13.2.2009, aula 9.00-9.30 Storch D.: Pro č najdeme více zví řat v teplu a vlhku: Determinanty diverzity živo čich ů ve velkých prostorových m ěř ítkách
Přehled p řednášek v jednotlivých sekcích (v četn ě jména předsedajícího)
Etologie ( Čt 10.45-12.45, aula) - Sedlá ček Frynta D., Marešová J., Landová E., Lišková S., Šimková O., Tichá I., Zelenková M., Fuchs R.: Are animals in zoos rather conspicuous than endangered? Landová E., Marešová J., Frynta D.: What makes aposematic milk snakes attractive to humans? Lhota S., J ůnek T., Bartoš L.: Pozi ční chování voln ě žijících ksukol ů ocasatých ( Daubentonia madagascariensis ): P ři čem se uplatní morfologické specializace? Lantová P., Šíchová K., Zub K., Borowski Z.: Linkages between personality and metabolism in the root vole ( Microtus oeconomus ) Schneiderová I., Policht R.: Individuální variabilita ve varovných signálech sysla obecného (Spermophilus citellus ) a sysla taurského ( S. taurensis ): potenciální možnost užití neinvazních metod ve výzkumu ohroženého druhu Knotková E., Bedná řová R., Dvo řáková V., Sedlá ček F.: Vokalizace a socialita, jak to vypadá u rypošovitých (Bathyergidae) Oliveriusová L., Sedlá ček F.: Magnetická orientace rypoše obřího a rypoše st říb řitého Burda H., Begall S., Červený J., Neef J., N ěmec P.: Nízkofrekven ční elektromagnetická pole generovaná silnoproudým vedením ruší magnetickou orientaci kopytník ů
Fylogeografie obratlovc ů ( Čt 10.45-12.45, F2) - Zima Knitlová M., Horá ček I.: Historie rodu Apodemus (Mammalia, Rodentia) v nejmladším kvartéru st řední Evropy Martínková N., Heckel G., Dobney K.M., Searle J.B.: The origin of the Orkney vole Patzenhauerová H., Kone čný A., Granjon L., Nicolas V., Bryja J.: Kombinace jaderných a mitochondriálních znak ů odhaluje nový druh savce: P říklad komplikované fylogeografie komplexu Praomys daltoni
4 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Kone čný A., Bryja J., Cosson J.-F.: Ší ření krysy obecné v Senegalu jako p říklad nového přístupu ve výzkumu historie populací Bayerlová M., Irwin N., Martínková N.: Co-evolution of arenaviruses and their hosts Červenka J., Kratochvíl L.: Jemen z gekoní perspektivy: fylogeografie rodu Ptyodactylus Gvoždík V., Jandzík D., Lymberakis P., Jablonski D., Moravec J.: Slow Worm ( Anguis fragilis ) as a species complex Baláž V., Gvoždík V., Frynta D.: První pokus o poznání fylogeografie podzemního hada Typhlops vermicularis
Ornitologie 1 ( Čt 13.45-15.15, aula) - Albrecht Grim T., Rutila J., Cassey P., Hauber M.E.: Malí zabijáci: čím platí a co získávají mláďata virulentních parazit ů? Dvorská A., Matysioková B., Grim T.: Diskriminace mlá ďat hnízdního parazita: adaptace či vedlejší produkt? Požgayová M., Procházka P., Honza M.: Podiel partnerov na obrane znášky vo či kuku čke jarabej u dvoch druhov jej hostite ľov Poláková R., Vinkler M., Schnitzer J., Bryja J., Munclinger P., Albrecht T.: Výb ěr partnera a evolu ční význam mimopárových paternit pro samice hýla rudého ( Carpodacus erythrinus ) Tvardíková K., Fuchs R.: Jak ptáci reagují na „neúplnou informaci“ o predátorovi? Ve ľký M., Ka ňuch P., Krištín A.: Vplyv mikroklímy dutiny na výber zimného noc ľažiska u Parus major
Ornitologie 2 (Pá 9.45-11.45, F2) - Krištín Obuch J.: Potrava sovy oby čajnej ( Strix aluco ) v niektorých oblastiach Ázie Prommer M., Bagyura J., Chavko J., Uhrin M., Szitta T.: Studying juvenile dispersal and migration of Sakers ( Falco cherrug ) by using satellite tracking: preliminary results 2007– 2008 Bohuš M., Lipová N.: Lovné okrsky krakle belasej ( Coracias garrulus L. 1758) na poslednom známom hniezdisku na Slovensku Petrusková T., Osiejuk T.S., Linhart P., Petrusek A.: Mají lindušky ná řečí? Mezipopula ční a individuální variabilita zp ěvu českých lindušek lesních Samaš P., Grim T., Stracho ňová Z., Pola čiková L., Hauber E.M., Cassey P.: Zm ěny ve velikosti vajec a sn ůšek u kosa černého a drozda zp ěvného introdukovaných na Nový Zéland Krištofík J., Hoi H., Darolová A.: Výber hostite ľa a faktory ovplyv ňujúce intenzitu parazitácie ektoparazitom Carnus hemapterus Sychra O., Harmat P., Podzemný P., Literák I.: Výskyt ektoparazit ů (blech a všenek) u voln ě žijících pták ů v období jarní migrace Svoboda A., Marthinsen G., Pavel V., Chutný B., Turčoková L., Lifjeld J.T., Johnsen A.: Krevní paraziti evropských populací slavíka modrá čka
Mammaliologie 1 (Pá 9.45-11.45, aula) - Stanko Vorel A., Korbelová J., Korbel J., Hamšíková L.: Co vše m ůžeme zjistit o bobrech aniž bychom je vid ěli Šálek M., Kreisinger J., Sedlá ček F., Albrecht T.: Do foraging opportunities determine preferences of mammalian predators for habitat edges? Adamík P., Gazárková A., Škrá ček Z.: Sezónní aktivita plcha velkého Glis glis
5 Program konference
Řehák Z., Bartoni čka T., Horá čková Ž.: Impact of forest fragmentation on bat communities Lu čan R.K., Andreas M., Bartoni čka T., B řezinová T., Necká řová J., Šálek M., Horá ček I.: Úkrytová a potravní ekologie netopýra nymfina ( Myotis alcathoe ) v České republice Bedná řová J., Zukal J.: Letová aktivita netopýr ů uvnit ř zimovišt ě b ěhem hibernace Ce ľuch M., Šev čík M.: K ekológii raniaka hrdzavého ( Nyctalus noctula ) v mestskom prostredí na okraji reproduk čného areálu Špoutil F., Horá ček I.: Postnatální vývoj dentice netopýra velkého (Myotis myotis )
Mammaliologie 2 (Pá 12.45-14.15, aula) - Řehák Petrželková K.J., Modrý D., Pomajbiková K., Profousová I., Schovancová K., Kamler J., Jánová E.: Forgotten ciliate - Troglodytella abrassarti in wild and captive chimpanzees Tkadlec E., Zejda J., Heroldová M.: Časová variabilita populací hraboše polního podél gradientu v nadmo řské výšce Stanko M., Fri čová J., Mošanský L., Ondríková J., Majláthová V., Štefan číková A., Jareková J.: Vyše dvadsa ť rokov intenzívneho výskumu ekológie a epidemiologického významu ryšavky tmavopásej ( Apodemus agrarius , Rodentia) na Slovensku – čo ďalej? Břehová J., Klír P., P řibylová M., Piálek J.: Paraziti, bakterie a viry u voln ě žijící myši domácí (Mus musculus ) Bala ďová M., Harma ňoš P., Frynta D.: Reakcia myši domácej ( Mus musculus domesticus ) na pachy predátorov s oh ľadom na ich spolo čnú evolu čnú minulos ť Frynta D., Haisová-Slábová M., Vohralík V.: Pro č mají samci domácích myší tak malá testes?
Ryby, plazi (Pá 12.45-14.15, F2) - Kratochvíl Golinski A., Kubi čka L., Kratochvíl L., John-Alder H.: Expanding the comparative story of eyelid geckos (Eublepharidae): hormonal regulation of morphological and behavioral sexually dimorphic traits in Goniurosaurus lichtenfelderi Starostová Z., Kubi čka L., Kratochvíl L.: Teplotn ě indukovaná fenotypová plasticita v r ůstu, velikosti t ěla a pohlavním dimorfismu u gekona Paroedura picta Bryja J., Reichard M.: Popula čně-genetická struktura ho řavky duhové v Evropě - kombinace různých typ ů dat Reichard M., Pola čik M., Sedlá ček O.: Popula ční ekologie halan číka Nothobranchius furzeri v jižním Mozambiku Piálek L., Říčan O.: Diverzita a biogeografie cichlid Atlantského pralesa Vyšin J., Koš čo J.: Plodnos ť sum čeka čierneho ( Ameiurus melas ) v povodí Bodrogu
Mapování obratlovc ů (Pá 14.30-16.00, aula) - Reiter Ševc J., Koš čo J.: Ichtyofauna povodia Popradu Pavelka K., Kole ček J., Vymazal M., Krestová M., Bartoní ček J.: Pohnízdní výskyt rákosinných pták ů na rybnících u Bartošovic v CHKO Pood ří v letech 2006 až 2008 Vo říšek P., Reif J., Klva ňová A., Škorpilová J.: Ovliv ňuje zm ěna klimatu dlouhodobé trendy po četnosti pták ů? Zejda J., Bryja J., Heroldová M.: Prom ěny v obhospoda řování zem ědělské krajiny a její vliv na spole čenstva drobných savc ů Mat ějů J., Nová P., Uhlíková J.: Aktuální poznatky o rozší ření sysla obecného ( Spermophilus citellus ) v České republice Urban P., Adamec M., Saxa A.: Celoslovenské mapovanie vydry rie čnej na Slovensku
6 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Ochrana fauny ( Čt 13.45-15.15, F1) - Lašt ůvka Machar I.: Struktura a diverzita pta čích spole čenstev lužního lesa - d ůsledky pro ochranu přírody Štefanová M., Šálek M.: Vliv zp ůsobu hospoda ření na diverzitu bylinných a pta čích spole čenstev v zem ědělské krajin ě Čížek L.: Problémy ochrany biodiverzity v lužních lesích Vodka Š., Čížek L.: P říčiny úbytku saproxylického hmyzu nížinných les ů Šebek P., Hauck D., Schlaghamerský J., Čížek L.: Tradi ční management jako klí č pro zachování saproxylické biodiverzity: Brouci v dutinách hlavatých vrb Tropek R., Kadlec T., Hejda M., Karešová P., Ko čárek P., Malenovský I., Ba ňař P., Spitzer L., Tuf I. H., Tufová J., Konvi čka M.: Technické rekultivace vápencových lom ů v CHKO Český kras: lé číme jizvy krajiny, nebo ni číme její novou šanci?
Arachnologie ( Čt 10.45-13.00, F1) - Pekár Hrušková-Martišová M., Pekár S.: How to get control over reproduction: courtship in forcibly mating camel-spider Galeodes caspius (Solifugae: Galeodidae) Forman M., Horová L., Bureš P., Král J.: Studie genom ů pavoukovc ů: obsahy DNA a pom ěry AT/GC Řezá č M., Johannesen J.: Taxonomic review and phylogenetic analysis of central European Eresus species (Araneae: Eresidae) Korenko S., Sentenská L, Líznarová E.: Nový řád pavoukovc ů pro Českou republiku Sember A., Král J.: Studium karyotypu u amblypygidních bi čovc ů (Arachnida: Amblypygi) Pekár S., Jarab M.: Out of the frying pan and into the fire? Not really! Dolanský J.: Druhov ě specifické znaky st ředoevropských zástupc ů rodu Cheiracanthium (Araneae, Miturgidae) a možné p říčiny jejich vzniku Bezd ěčka P.: Výzkum seká čů (Opiliones) České republiky Gajdoš P.: Príspevok k poznaniu pavú čej fauny nížinného lesného ekosystému vo výskumnom objekte Báb
Hydrobiologie ( Čt 14.00-15.15, F2) - Petrusek Petrusek A., Tollrian R., Schwenk K., Haas A., Laforsch C.: Trnové koruny chránící t ůň ové perloo čky rodu Daphnia p řed listonohy: výjime čná indukovatelná obranná struktura objevená na základ ě analýzy molekulárních dat Kle čka J., Boukal D.: Role prost ředí v disperzi vodních brouk ů Schenková J., Sychra J., Košel V., Kubová N., Horecký J.: Pijavice (Clitellata: Hirudinida) České republiky: check-list, nové nálezy a poznámky k ší ření druh ů David S.: P řísp ěvek k ekologii vážky červené Crocothemis erythraea (Brullé, 1832) (Anisoptera: Libellulidae) na Slovensku Zavadil V., Merta L., Štambergová M.: Listonozi (Crustacea: Notostraca) na území České republiky
Entomologie 1 (Pá 9.45-12.15, F1) - Nedv ěd Saska P.: Úloha semen v životním cyklu st řevlíkovitých Skuhrovec J., Koprdová S.: Životní strategie pre-disperzních predátor ů v kv ětních úborech pchá čů
7 Program konference
Pokluda P., Hauck D., Čížek L.: Biotopové preference st řevlíka Carabus hungaricus na Pouzd řanské stepi Horák J., Romportl D., Chobot K., Vávrová E., Jirmus T.: Velký návrat malého zlatohlávka: zlatohlávek tmavý ( Oxythyrea funesta ) (Poda, 1761) (Coleoptera: Cetoniidae) v zemích Českých Nedv ěd O., Fois X., Ungerová D.: Vet řelec vs. Predátor – zlatoo čka Chrysoperla carnea vít ězí nad invazním sluné čkem Harmonia axyridis Kment P., Hradil K., Ba ňař P.: Ploštice – vet řelci v domácnostech Zimmermann K., Fric Z., Hula V., Vlašánek P., Zapletal M., Slámová I., Blažková P., Kope čková M., Jiskra P., Konvi čka M.: Populace hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) v Čechách: Osmiletý monitoring druhu v ČR a návazné studie Wieziková A., Wiezik M., Svitok M.: Structure of temperate grassland ant assemblages (Hymenoptera: Formicidae) under different humidity and management conditions at Štiavnické vrchy Mts Bezd ěč ková K., Bezd ěč ka P.: Mravenec rašelinný Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v České republice Kubov čík V.: Dopad acidifikácie tatranských plies na subfosílne pakomáre (Diptera, Chironomidae)
Malakologie (Pá 13.30-14.30, F1) - Horsák Ju řičková L.: Co (ne)víme o m ěkkýší faun ě chorvatských ostrov ů Říhová D., Janovský Z., Ju řičková L.: Co nám plži prozradili o rozkladu svých ulit? Sonnková V., Ju řičková L., Horsák M., Dvo řáková J.: Vliv vápníku, vlhkosti a vegetace na složení m ěkkýších spole čenstev Košel V.: Kam sa podeli dunajské mäkkýše?
Půdní biologie (Pá 14.45-16.00, F2) - Tajovský Tajovský K.: Vztahy mezi p ůdními bezobratlými živo čichy a mikroorganismy na ultrastrukturální úrovni Frouz J., Mudrák O., Roubí čková A.: Vliv p ůdní fauny na tvorbu p ůdy na výsypkách a sukcesi rostlin Frouz J., Jílková V.: Vliv lesních mravenc ů druhu Formica polyctena , na vlastnosti p ůdy a r ůst rostlin strom ů Pižl V.: Polycyklické aromatické uhlovodíky a t ěžké kovy v p ůdě a žížalách brn ěnských park ů Schlaghamerský J., Šídová A.: Rozší ření, ekologie a popula ční dynamika p ůdního „mnohoštetinatce“ Hrabeiella periglandulata
Entomologie 2 (Pá 14.45-16.00, F1) - Fedor Ka ňuch P., Fabriciusová V., Krištín A.: Vedie izolované rozšírenie k tvorbe druhov? Príbeh Pholidoptera frivaldskyi (Orthoptera) Holecová M. Biodiverzita fauny nosá čikov (Coleoptera, Curculionidae) a štruktúra ich spolo čenstiev aluviálnych lúk v oblasti Dolnomoravskej nivy (JZ Slovensko) Krištín A., Ka ňuch P., Fabriciusová V.: Piesky ako zrkadlo otep ľovania? Čo na to afromediteránne druhy Orthoptera? Varga L., Fedor P., Suvák M.: Echinothrips americanus Morgan, 1913 – nová invázna strapka (Thysanoptera) v skleníkoch na Slovensku
8 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Fedor P., Hammersteinová I., Dori čová M.: Limothrips denticornis Haliday, 1836 (Thysanoptera: Thripidae) – nidikol, nidikolný ubikvist alebo ubikvist?
Zm ěna programu vyhrazena!
9 Program konference
Seznam poster ů
Bezobratlí (mimo hmyz) BEZ 1: Ba číková S., Fen ďa P., Baláž M.: Rozto če (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach ľabtušky vrchovskej ( Anthus spinoletta ) na Slovensku BEZ 2: Brichta M., Hora P., Tuf I.H.: Distribuce pavouků (Araneae) na lesním ekotonu BEZ 3: Dolejš P., Opatová V., Musilová J., Král J., Kubcová L., Buchar J.: Karyotypy čty ř druh ů evropských slí ďák ů (Araneae: Lycosidae) BEZ 4: Drozd P., Ceh Š., Jašík M., Krupa ř M., Plášek V.: Kompozice bezobratlých v mechovém patru horských a podhorských lesních ekosystém ů BEZ 5: Farská J., Jínová K.: Dlouhodobý vliv holosečného kácení na biodiverzitu p ůdní mesofauny (Oribatida, Colembolla) ve smrkových porostech NP Šumava BEZ 6: Hajer J., Malý J., Horejsková M.: Snovací činnost pavouk ů čeledi Dysderidae BEZ 7: Hazuchová L., Stašiov S.: Sezónna dynamika mnohonôžok (Diplopoda) vo vybraných agrocenózach Podpo ľania (stredné Slovensko) BEZ 8: Hýblová A.,Tošenovský E., Uvírová I., Vlá čilová A., Uvíra V.: Monitoring výskytu slávi čky mnohotvárné ( Dreissena polymorpha ) na území st řední Moravy BEZ 9: Knapp M., Mejsnarová M.: Vliv velkoplošné disturbance na aktivitu bezobratlých na povrchu p ůdy BEZ 10: Kobeti čová K.: Kontaktní testy toxicity v odpadovém hospodá řství BEZ 11: Kobeti čová K.: Zavedení test ů únikového chování s p ůdními kroužkovci ( Enchytraeus albidus , Enchytraeus crypticus , Eisenia fetida) na území ČR – pilotní studie BEZ 12: Prokop P., Maxwell M.R.: Potrava vplýva na polyandriu samíc lov číkov hájnych (Pisaura mirabilis ) BEZ 13: Řeháková K.: The role of the web, prey interception and the ingesta spectrum of the spider Meta menardi (Latreille 1804) (Araneae, Tetragnathidae) BEZ 14: Říhová D., Janovský Z., Ju řičková L.: Land snail shell degradation: a big unknown BEZ 15: Slezák V., Hora P., Tuf I.H.: Vliv zemních pastí na abundance epigeonu: je zemní past užite čná pom ůcka nebo nástroj hromadného ni čení? BEZ 16: Strelková L.: Sezónne zmeny abundancie a diverzity makrozoobentosu v povodí rie čky Ľup čianky BEZ 17: Šestáková A., Krumpál M.: Morfologická dvojtvaros ť epigyny Araneus sturmi (Aranea: Araneidae) BEZ 18: Števove B.: Hydromorfologická charakteristika horného úseku potoka Vydrica BEZ 19: Trýzna M., Marková I.: Zoologický a botanický výzkum v Národním parku České Švýcarsko BEZ 20: Uhorskaiová L., Stašiov S.: Sezónna dynamika koscov (Opiliones) trvalo trávnych porastov Podpo ľania (stredné Slovensko) BEZ 21: Vacíková Z.: České zoologické bibliotéky BEZ 22: Žižka Z.: Jednoduché sestavy pro digitální mikrofotografii použitelné p ři zoologických studiích
Entomologie ENT 1: Beneš J., Kepka P., Konvi čka M.: Mapování motýl ů České republiky – souhrn za rok 2008
10 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
ENT 2: Bezd ěč ka P., Bezd ěč ková K.: Sou časný stav populací mravenc ů podrodu Coptoformica v ČR ENT 3: Bezd ěč ková K.: Funkce dealátních panenských samic v koloniích mravenc ů Temnothorax crassispinus ENT 4: Ditrich T., Papá ček M.: Výskyt vodních a semiakvatických ploštic rybni čních soustav ve vztahu k prost ředí ENT 5: Dobeš P., Benešová J., Büyükgüzel E., Hyršl P.: Fenoloxidáza hmyzu – jak ovlivnit činnost enzymu? ENT 6: Doležalová K.: Sociální interakce samotá řských v čel rodu Anthophora ENT 7: Dolný A., Plášek V.: Sphagnum mosses as a microhabitat for dragonflies in bogs (about dragonfly-affinity for Sphagnum ecological-groups) ENT 8: Dori čová M., Fedor P.: Štruktúra fauny strapiek (Thysanoptera) v Bratislave a jej okolí ENT 9: Dubovský M., Masarovi č R., Fedor P., Majzlan O.: K ekológii korticikolných synúzií v teplomilných dúbravách juhozápadného Slovenska (predbežné výsledky) ENT 10: Harabiš F.: Výskyt “naturového“ druhu vážky Sympecma paedisca v ČR ENT 11: Heroldová M., Zejda J., Raus P., Gregor F.: Hnízdní chování samotá řské v čely Megachile ligniseca (Hymenoptera, Megachilidae) ENT 12: Hlavjenková I.: Další druhy červc ů na okrasných rostlinách v ČR ENT 13: Hora P., Slezák V., Tuf I.H.: Vliv víceleté expozice zemních pastí na abundance st řevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) ENT 14: Hula V., Š ťastná P.: Jak st řevlíci reagují na zem ědělské rekultivace vápencového lomu (Lesní lom - masiv Hád ů): je lépe vše nechat p řírod ě či jí pomoci? ENT 15: Hyršl P., Dobeš P., Vaší ček O.: Vybrané metody studia imunitního systému hmyzu ENT 16: Chobot K., Horák J.: Rozší ření lesáka rum ělkového Cucujus cinnaberinus Scop. (Coleoptera: Cucujidae) v Evrop ě ENT 17: Jamriška J., Záhoran M.: Mechanizmus otvárania pupária bru čiviek rodu Protocalliphora ENT 18: Janovský Z., Ponert J., Říhová D.B., Vosolsob ě S.: Chování a aktivita opylova čů Succisa pratensis ENT 19: Kadlec T.,Tropek R., Spitzer L., Konvi čka M.: Černouhelné haldy jako poslední šance pro motýly Kladenska a jejich rekultivace. ENT 20: Kle čka J.: Diverzita a biotopová selektivita vodního hmyzu nížinného deštného pralesa (Papua Nová Guinea) ENT 21: Klimová M., Fric Z.: Vliv izolace a „homogenizace“ krajiny na disperzalitu motýl ů ENT 22: Ko čárek P., Grucmanová Š., Filipcová Z., Bradová L., Plášek V.: Mosses in the diet of groundhopper Tetrix tenuicornis (Orthoptera: Tetrigidae) ENT 23: Ko čišová A., Lacková Z., Bíreš J., Letková V., Sarvasová A.: Pakomáriky (Diptera: Ceratopogonidae) východného Slovenska – úvodná entomologická surveillance ENT 24: Ko čišová A., Manko P., Letková V.: Druhová skladba vodných dvojkrídlovcov v národnom parku Poloniny ENT 25: Kolesárová M.: Vošky (Aphidinea) NPR Devínska Kobyla ENT 26: Lešková J.: Závislos ť spolo čenstva akvatických dvojkrídlovcov (excl. Chironomidae, Simuliidae) na habitátovej diverzite toku ENT 27: Modlinger R., Liška J., Šumpich J.: Motýli (Lepidoptera) troficky vázaní na smrk ENT 28: Novotný D., Han č Z.: Jsme sv ědky poslední fáze vymírání oká če b ělopásného (Hipparchia hermione ) v ČR?
11 Program konference
ENT 29: Ponert J.H., Vosolsob ě S.: Jihoitalský transekt ENT 30: Rozsypalová A., Nedv ěd O.: Chemická obrana sluné ček proti mravenc ům ENT 31: Schlarmannová J., Tomanová L.: Entomofauna ovocných sadov ENT 32: Šev čík J.: Diptera associated with fungi in the Czech and Slovak Republics: ten years of investigations ENT 33: Šipoš J., Drozdová M., Drozd P.: Stratifikace a kompozice predátor ů v podhorském stupni Beskyd a Jeseník ů ENT 34: Šlancarová J., Ne časová B., Hula V., Konvi čka M.: Jak bionomie ovliv ňuje ohrožení: srovnávací bionomie a krajinná ekologie dvou „vi čencových“ modrásk ů, Polyommatus thersites [s. str.] a Polyommatus [ Agrodiaetus ] damon , na JV Morav ě ENT 35: Štangler A.: Spolo čenstvá muškovitých (Diptera, Simuliidae) na území NP Slovenský raj ENT 36: Tko č M.: Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 (Diptera: Platypezidae): a newly described puparium and mature larva ENT 37: Trombiková K.: Influence of forest habitat fragmentation on necrobiont beetle communities (Coleoptera: Silphidae, Leiodidae) in agriculture landscape ENT 38: Varadínová Z., Frynta D.: Čo si o agregácii myslí šváb Eublaberus posticus ? ENT 39: Vaší ček O., Papežíková I., Hyršl P.: Detekce tvorby reaktivních kyslíkových metabolit ů u larev zavíje če voskového ( Galleria mellonella ) ENT 40: Véle A., Holuša J., Frouz J., Konvi čka O.: Impact of clear-cutting system on abundance and frequency of ground dwelling insects in Norway spruce ( Picea abies L.) forests ENT 41: Vlk R.: Bunkry pohrani čního opevn ění jako neobvyklé nalezišt ě koník ů Troglophilus neglectus (Krauss, 1879) (Orthoptera: Rhaphidophoridae) v České republice ENT 42: Vrabec V., Hatlapatková J., Pravdová J., Prokopová E.: Populace modrásk ů rodu Phengaris ( Maculinea ) (Lepidoptera: Lycaenidae) v intravilánu obce Ludvíkovice u D ěč ína – má smysl ochrana stanoviš ť uprost řed zástavby? ENT 43: Žiak M.: Zoogeografické rozšírenie a autekológia pošvatiek (Plecoptera) niektorých tokov Slovenska
Herpetologie HER 1: Baláž V., Balážová A., Haleš J.: Epidemická nemoc obojživelník ů už i v ČR HER 2: Balej P., Jablonski D.: Balcanica.info - obojžívelníci a plazi Balkánu HER 3: Ciceková J.: Morfologické rozdiely medzi stavcami chrbtice u druhu Pseudopus apodus (Pallas, 1775) (Squamata, Anguidae) HER 4: Cikánová V., Šimková O., Frýdlová P., Frynta D.: Sy čení jako antipreda ční strategie hroznýše královského HER 5: Civiš P., Vojar J.: Chytridiomykóza HER 6: Je řábková L.: Mapování obojživelník ů a plaz ů organizované AOPK ČR HER 7: Jirk ů H., Starostová Z., Kubi čka L., Kratochvíl L.: Reproduk ční cyklus samic madagaskarského gekona Paroedura picta HER 8: Moravec J., Aparicio J., Guerrero M., Calderon G.: Druhová rozmanitost žab Departamenta Pando, severní Bolívie HER 9: Musilová V., Landová E., Frynta D.: Reakce gekon číka no čního Eublepharis macularius na p řítomnost hadího predátora II HER 10: Opoldusová Z., Jandzík D.: Pohlavný dimorfizmus užovky f ŕkanej ( Natrix tessellata )
12 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
HER 11: Pokorná M., Golinski A., Kratochvíl L., John-Alder H.: Are sexually dimorphic traits controlled differently in animals with and without sexual differences in genotype? Test in two closely related gecko species HER 12: Roubalová E., Robešová B., Kulich P., Majláthová V., Majláth I., Fabian P., Literák I.: Herpesvirus-associated Papillomatosis in green lizard ( Lacerta viridis ) HER 13: Smolinský R., Gvoždík L.: Ontogenetická zm ěna teplotních preferencí u larev čolk ů: hypotéza “teplot prostých nep řátel” HER 14: Šamajová P., Gvoždík L.: The influence of temperature on diving behaviour in newts HER 15: Šebková K., Vojar J., Doležalová J., Solský M.: Vliv polohy lokality a umíst ění sn ůšky na úsp ěšnost vývoje sn ůšek skokana štíhlého ( Rana dalmatina ) HER 16: Šmíd J., Frynta D.: Fylogeografie ješt ěrky Mesalina watsonana (Lacertidae) na Íránské vyso čin ě HER 17: Václav R., Prokop P., Trubenová K.: Vplyv pohlavia, veku, telesnej kondície a sezóny na ukazovatele zdravotného stavu u jašterice zelenej ( Lacerta v. viridis )
Ichtyologie ICHT 1: Balážová M.: Vek a rast bý čka hlavatého, Neogobius kessleri (Günther, 1861) zo slovenského úseku Dunaja ICHT 2: Buchtíková S., Vojtek L., Hyršl P.: Stanovení vybraných parametr ů imunitního systému ryb ICHT 3: Kone čná M., Reichard M.: Dynamika po četnosti, pom ěru pohlaví a gonadosomatického indexu v populaci ho řavky duhové v pr ůběhu reproduk ční sezony ICHT 4: Mendel J., Lusk S., Hala čka K., Vetešník L., Urbánková S., Ćaleta M., Ruchin A.: Genetická diverzita ouklejky pruhované Alburnoides bipunctatus ICHT 5: Mihok T., Košco J., Košuthová L., Košuth P., Ševc J., Pekárik L.: Preferencie habitátov dominantných druhov rieky Olšavy ICHT 6: Novomeská A., Ková č V.: Morfometrická variabilita a fenotypová plasticita sum čeka čierneho Ameiurus melas (Rafinesque, 1820) ICHT 7: Ondra čková M., Dávidová M.: Prostorová distribuce a morfometrická variabilita přichycovacích struktur žaberních monogeneí slune čnice pestré Lepomis gibbosus ICHT 8: Vojtek L., Vostal K., Šimková A., Vetešník L., Lamková K., Hyršl P.: Stanovení celkové hladiny IgM u sladkovodních ryb
Mammaliologie MAM 1: Adamec M., Bo ďová M., Ondruš S., Kocianová-Adamcová M.: Ochrana ma čky divej (Felis silvestris ) na Slovensku MAM 2: Ambros M.: Predbežná správa o výskyte a rozšírení hlodavcov (Rodentia) na území Slovenska MAM 3: Babí čková K., Buchtíková S., Hyršl P.: Humorální složky nespecifické antibakteriální imunity ps ů a jejich stanovení MAM 4: Bala ďová M., Sou čková T., Frynta D., Fuchs R.: Reakce myši domácí ( Mus musculus domesticus ) na pach potkana ( Rattus norvegicus ) jako potenciálního predátora. Vliv potravy a evolu ční odluky. MAM 5: Baláž I., Ambros M., Jan čová A., Bridišová Z.: Drobné zemné cicavce (Eulipotyphla, Rodentia) Košských mokradí a ich blízkeho okolia (Koš, Prievidza)
13 Program konference
MAM 6: Baláž I., Ivánová K.: Habitus populácií piskora oby čajného ( Sorex araneus ) na juhozápadnom Slovensku MAM 7: Baran čeková M., Krojerová-Prokešová J., Šustr P., Heurich M.: Složení potravy jelena lesního ( Cervus elaphus ) a srnce lesního ( Capreolus capreolus ) v NP a CHKO Šumava a v NP Bavorský les MAM 8: Bartoni čka T., Rusi ński M.: Spatial and temporal activity patterns of Myotis myotis in postlactation period MAM 9: Berková H., Zukal J.: Sezónní a no ční zm ěny v letové aktivit ě netopýr ů ve vchodu Kate řinské jeskyn ě MAM 10: Berková H., Zukal J.: Vliv klimatických faktor ů na letovou aktivitu netopýr ů ve vchodu jeskyn ě MAM 11: Bolfíková B., Hulva P.: Popula ční struktura a posuny areál ů ježk ů v České Republice MAM 12: Borkovcová M.: Parazitocenózy v produk čních chovech hlodavc ů v České republice MAM 13: B řehová J., Piálek J.: Afinita spermií a oocyt ů u myší ( Mus musculus musculus , M. m. domesticus a M. spretus ) MAM 14: Ďureje Ľ., Bímová B., Piálek J.: Agresivita – gény alebo postnatálne maternálne prostredie? MAM 15: Fra ňová S.: Správanie zebier v poloprirodzených podmienkach MAM 16: Fri čová J., Karbowiak G., Hapunik J., Mošanský L., Wita I., Stanko M.: Výskyt vybraných bakteriálnych a protozoárnych krvných patogénov u dvoch druhov hrabošov (Microtus arvalis , Myodes glareolus ) na východnom Slovensku. MAM 17: Haberová T., Kolá čková K.: Sociální preference velbloud ů dvouhrbých ( Camelus bactrianus ) v Zoo Praha MAM 18: Haná čková L., Ková čik J., Kubov čík V.: Analýza meristických znakov drobných zemných cicavcov z lokality Rohatín (Strážovské vrchy) MAM 19: Hiadlovská Z., Bímová B., Macholán M.: Splendid isolation? A pilot experiment on House mouse dispersal and population structure. MAM 20: Horá ček I., Benda P., Lu čan R.: Charakter rozší ření tažných druh ů netopýr ů ve východním St ředomo ří MAM 21: Jánová E., Heroldová M., Bryja J.: Po četnost drobných savc ů v agrocenózách jižní Moravy MAM 22: Ježek M., Štípek K., Červený J.: Za čátky sexuálního života prasete divokého MAM 23: Koubová M., Častoral O., Dýnková E., Mrštný L., Šálek M., Svobodová J.: Testování platnosti hypotézy alternativní ko řisti pro sav čí predátory v lesní a zem ědělské krajin ě. MAM 24: Kozubová L.: Rytmus dennej aktivity u dvoch konkuren čných druhov drobných zemných cicavcov MAM 25: Krojerová-Prokešová J., Homolka M., Ba ňař P., Baran čeková M., Heroldová M., Kamler J., Suchomel J.: Struktura a diverzita společenstev drobných savc ů na otev řených plochách v lesním prost ředí MAM 26: Laffersová D.: Tvarová diferencia lebiek tchora tmavého ( Mustela putorius ) zo západného a východného Slovenska MAM 27: Lantová P., Šíchová K., Sedlá ček F., Lanta V.: Behaviorální syndromy a role rodiny v chování hraboše polního ( Microtus arvalis ) MAM 28: Lövy M., Šklíba J., Šumbera R.: Co odlišuje biotopové nároky sociálního a solitérního rypoše v míst ě sympatrie?
14 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
MAM 29: Mošanský L., Čanády A., Fri čová J., Miklisová D., Stanko M.: Poznámky ku kraniometrii východoslovenskej populácie myši kop čiarky ( Mus spicilegus Petényi, 1882) a myši domovej ( Mus musculus Linnaeus, 1758). MAM 30: Mrtka J., Borkovcová M.: Ochrana vybraných druh ů živo čich ů na intenzivn ě zem ědělsky využívaných plochách a pozemních komunikacích MAM 31: Nentvichová M., And ěra M.: Pohlavní variabilita kraniálních znak ů lišky obecné Vulpes vulpes v České republice MAM 32: Nev řelová M.: Cicavce Martinského lesa a Šenkvického hája pri Senci MAM 33: Nováková M., Skarlandtová H., Palme R., Frynta D.: Non-invasive monitoring of social stress in spiny mice ( Acomys cahirinus ) MAM 34: Ostriho ň M., Kropil R., Garaj P., Pataky T., Pavlík Š., Garaj P. ml., Kaštier P.: Vplyv faktorov prostredia na preferenciu habitatov samcov jele ňa lesného ( Cervus elaphus ) v Kremnických vrchoch MAM 35: Paule L., Krajmerová D.: Výskum genetickej diverzity sviš ťa vrchovského tatranského ( Marmota marmota latirostris ) a jeho diferenciácie od svišta vrchovského alpského ( Marmota marmota marmota ) MAM 36: Paule L., Romšáková I., Krajmerová D., Hell P., Ionescu O.: Genetic diversity and differentiation of wild boar ( Sus scrofa ) populations MAM 37: Petr ů M., Špinka M., Lhota S.: Etogram hravého chování hulmana posvátného a posouzení charakteru jednotlivých prvk ů MAM 38: Rudá M., Žiak D., Kocian Ľ., Martínková N.: Genetic population structure of the Tatra vole Microtus tatricus (Rodentia, Arvicolinae) MAM 39: R ůži čková L., Bartoni čka T.: Jsou št ěnice Cimex pipistrelli významným stresorem i pro filopatrické druhy netopýr ů? MAM 40: Řehák Z., Bartoni čka T., Gaisler J., Horá čková Ž.: Monitoring of bats and their collision with wind turbines MAM 41: Schrommová V., Heroldová M.: Preference semen lesních d řevin norníkem MAM 42: Suchomel J., Heroldová M., Purchart L., Urban J.: Izolované lesíky v kulturní krajin ě jako d ůležitá centra biodiverzity drobných savc ů MAM 43: Suchomel J., Heroldová M., Hadaš P., Zejda J.: Ovliv ňuje zm ěna vlhkostního režimu lužního lesa spole čenstva drobných zemních savc ů? MAM 44: Šklíba J., Lövy M., Šumbera R., Peške L.: How to study circadian rhythms in free- living subterranean mammals? MAM 45: Šva říčková J., Bartoni čka T., Bímová B.: Rozeznají netopý ři úkryty na základ ě olfaktorických signál ů? MAM 46: Uhrin M., Benda P., Balázs C., Obuch J.: Netopiere (Chiroptera) Cerovej vrchoviny (stredné Slovensko) MAM 47: Urban J., Suchomel J.: Preference d řevin bobrem evropským ( Castor fiber ) na lokalitách Litovelského Pomoraví a polesí Soutok MAM 48: Várfalvyová D., Mašán P., Stanko M.: Vybrané skupiny článkonožcov v hniezdach Mus spicilegus (Rodentia) na Slovensku MAM 49: Vašáková B., Šumbera R.: Reproduk ční úsp ěšnost Acomys dimidiatus (Rodentia, Muridae): vliv p říbuznosti a familiarity samic MAM 50: Zemanová B., Hájková P., Bryja J., Zima J. jr., Hajková A., K řížová P., Mikulí ček P., Hájek B., Zima J.: Neutrální a adaptivní genetická variabilita ve slovenských populacích kamzíka horského
15 Program konference
Ornitologie ORN 1: Bažant M., Fuchs R.: Jak ptáci hodnotí riziko predace v zimních potravních experimentech - význam pohybu atrapy ORN 2: Bendová L., Němec M., Fuchs R.: V ěrohodnost atrapy a intenzita mobbingu ťuhýka obecného ORN 3: Cepák J., Klva ňa P., Škopek J., Schropfer L., Jelínek M., Ho řák D., Formánek J., Zárybnický J.: Atlas migrace pták ů České a Slovenské republiky ORN 4: Černý O., Nováková H., N ěmec P.: Arteficiální orientace p ěvc ů v Emlenových orienta čních klecích ORN 5: Haas M., Musil P.: Sex ratio in duck species wintering in the Czech Republic: long- term trends and effect of climatic variation ORN 6: Hanel J., Zárybnická M., Hýlová A.,Slámová P., Š ťastný K.: Hnízdní biologie sýce rousného ( Aegolius funereus ) v imisních oblastech Krušných hor ORN 7: Ho řák D., Klva ňa P., Albrecht T.: Why there is no negative correlation between egg size and number in the Common Pochard? ORN 8: Hrdli čka R., Piálková R.: Hnízdní parazitismus poláka velkého a poláka chochola čky ORN 9: Imrichová H.: Vtáky alúvia Žitavy ORN 10: Ka ľavský M.: Hniezdna fauna v hniezdach sokola myšiara ( Falco tinnunculus ) - predbežné výsledky ORN 11: Kameníková M., Rajchard J.: Sledování hnízdních parametr ů rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus ) na náhodn ě vybraných lokalitách v CHKO T řebo ňsko. ORN 12: Ke čkéšová L., Noga M.: Sledovanie urbánnej populácie sokola myšiara ( Falco tinnunculus ) v meste Nitra ORN 13: Kouba M., Tomášek V.: Telemetrie sýce rousného ( Aegolius funereus ) v Krušných a Jizerských horách ORN 14: Kuklíková B., Musil P., Neužilová Š. et al.: Časová a prostorová variabilita v na časování hnízd ění 4 druh ů kachen v jižních Čechách ORN 15: Luhanová D., Kolá řová M., Veselý P., Fuchs R.: Vliv vzoru na reakci pta čího predátora na nechrán ěnou aposematickou ko řist ORN 16: Matrková J., Remeš V.: Faktory ovliv ňující zbarvení mlá ďat sýkory ko ňadry aneb padá jablko daleko od stromu? ORN 17: M ěstková L., Romportl D., Červený J.: Testování hnízdní predace u je řábka lesního (Bonasa bonasia ) na Šumav ě ORN 18: Mikeš M., Sedlá ček O., Ho řák D., Albrecht T., Reif J.: Vliv okrajového efektu na predaci um ělých pta čích hnízd v podmínkách horského mlžného lesa v tropické Africe ORN 19: Milan L., Poláková S.: Reakce čížka lesního ( Carduelis spinus ), zvonka zeleného (Carduelis chloris ) a sýkory ko ňadry ( Parus major ) na atrapu krahujce obecného ( Accipiter nisus ) v klecových experimentech. ORN 20: N ěme čková I.: Faktory ovliv ňující stabilitu lokální populace motáka pochopa ( Circus aeruginosus ) v pta čí oblasti Pood ří ORN 21: Noga M.: S čítanie myšiarok ušatých ( Asio otus ) na zimoviskách v rokoch 2005 – 2008 na juhozápadnom Slovensku ORN 22: Pavelka K.: Vznik a vývoj hnízdních populací husy velké ( Anser anser ) v CHKO Pood ří a ve St ředním Pobe čví v letech 1997 - 2007 ORN 23: Podhrazský M., Musil P.: Migrace a p řelety polodivoké a divoké populace husy velké (Anser anser )
16 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
ORN 24: Poláková S., Rozsypal J., Fuchs R.: 2D prezentace – vhodný prost ředek pro testování kognitivních schopností? ORN 25: Roubalová E., Kulich P., Robešová B., Beran V., Šmíd B., Literák I.: Avipoxvirus u holuba h řivná če ( Columba palumbus ) ORN 26: Saniga M.: Ecology of Capercaillie Tetrao urogallus Linnaeus, 1758 in the West Carpathians ORN 27: Slámová P., Svobodová J., Hanel J., Zárybnická M., Hýlová A., Š ťastný K.: Příbuzenská struktura populace sýce rousného ( Aegolius funereus ) ORN 28: Suvorov P., P ětníková M., Šálek M.: Rizika predace pta čích hnízd ve fragmentované suburbánní krajině ORN 29: Štorchová Z., Strnad M., Landová E., Nekovářová T.: Test prostorové kognice holub ů (Columbia livia ) založený na abstraktních vizuálních stimulech II. ORN 30: Tesa řová M., Nácar D., Landová E., Neková řová T., Fuchs R.: Jak se sýkory u čí abstraktním vizuálním úlohám ORN 31: Tomešek M., Čermák P.: Potravní spektrum krahujce obecného ( Accipiter nisus L.) a poštolky obecné ( Falco tinnunculus L.) V Ch řibech ORN 32: Trnka A., Prokop P.: Ovplyv ňuje sociálny systém intenzitu hniezdnej obrany u samcov trsteniarika škriekavého ( Acrocephalus arundinaceus )? ORN 33: Tumová P., Poláková S., Fuchs R.: Vliv hladov ění na ochotu riskovat u sýkory ko ňadry ( Parus major ) a sýkory mod řinky ( Parus caeruleus ) ORN 34: Tvardíková K., Fuchs R.: Jak ptáci hodnotí nebezpe čnost r ůzných predátor ů? ORN 35: Vinkler M., Kubíková T., Schnitzer J., Albrecht T.: Is there any congruence in signalization of health as predicted by different condition-related indicators?
17 Abstrakta p řednášek a poster ů
ABSTRAKTA P ŘEDNÁŠEK A POSTER Ů (řazena abecedn ě podle autor ů)
Ochrana ma čky divej ( Felis silvestris ) na Slovensku
ADAMEC M. (1), BOĎOVÁ M. (1), ONDRUŠ S. (1), KOCIANOVÁ -ADAMCOVÁ M. (2) (1) Štátna ochrana prírody SR, Banská Bystrica; (2) Katedra biológie a ekológie, Fakulta prírodných vied, Univerzita M. Bela, Banská Bystrica
Ma čka divá ( Felis silvestris ) obýva oblasti stredného a južného Slovenska a vyskytuje sa v horských a podhorských oblastiach. Pod ľa niektorých odhadov je po četnos ť približne 1000 jedincov. V sú časnosti sa populácia považuje za viac-menej stabilnú, napriek tomu v niektorých lokalitách, hlavne izolovaných, došlo k ich vymiznutiu, resp. ich výskyt už nie je nieko ľko rokov potvrdený. Na druhej strane sú zistené prípady, kedy sa po četnos ť jedincov ma čky divej v niektorých lokalitách v centrálnej časti zvýšila. Štátna ochrana prírody SR predpokladá v blízkej dobe vypracova ť a realizova ť program záchrany ma čky divej na Slovensku. Tento dokument bude zah ŕň ať všetky potrebné aktivity potrebné pre zabezpe čenie ochrany ma čky divej na Slovensku (monitoring, manažment, genetický výskum, miera hybridizácie s domácou ma čkou, telemetrické sledovanie, a pod.). V roku 2008 sa za čali realizova ť prvé aktivity a to vypustenie 13 jedincov ma čky divej odchovaných v zajatí v zoologických záhradách ČR (Chomutov, D ěč ín, Ostrava, Jihlava) do vo ľnej prírody na území NP Ve ľká Fatra, práve na troch lokalitách, kde sa pôvodne ma čka divá vyskytovala, ale za posledné 3 roky nebol potvrdený výskyt. V roku 2009 sa plánujú vypusti ť ďalšie jedince, ktoré budú sledované pomocou telemetrie.
Uvedené aktivity boli realizované aj v rámci projektu APVV-18-032105 „Genetická diverzita a diferenciácia populácií vybraných druhov po ľovnej a chránenej zveri“.
(P OSTER )
Sezónní aktivita plcha velkého Glis glis
ADAMÍK P. (1,2), GAZÁRKOVÁ A. (2), ŠKRÁ ČEK Z. (2) (1) Vlastiv ědné muzeum, Olomouc; (2) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc
V pr ůběhu dvou let jsme sledovali sezónní aktivitu plcha velkého obývající pta čí budky ve smíšených lesních porostech Nízkého Jeseníku. Odchycení jedinci byli individuáln ě ozna čeni mikro čipy a na budky, které obývají, byly umíst ěny automatické čte čky čip ů. Pomocí t ěchto za řízení jsme tak mohli v pr ůběhu celé letní sezóny sledovat aktivitu více jak sto jedinc ů. Zjistili jsme, že od července až do zá ří, každou budku navštívilo v roce 2007 v pr ůměru 9,79 ± 0,74
18 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
(rozmezí 5 – 16) a v roce 2008 8,54 ± 0,84 (rozmezí 1 – 18) jedinc ů. Nejvyšší pohyb jedinc ů mezi budkami byl zjišt ěn v červenci, tj. v dob ě pohlavní aktivity. Nejv ětší aktivitu vykazovali pohlavn ě aktivní samci, kdežto u samic a samc ů, kte ří v daném roce nebyli pohlavn ě aktivní, byla zjišt ěna v ěrnost malému okruhu pta čích budek. Sezónní aktivita se zna čně lišila mezi ob ěma roky. V roce 2008 byla aktivita výrazn ě nižší a po čátek hibernace p řibližn ě o m ěsíc d řív než v reproduk čně úsp ěšném roce 2007. (P ŘEDNÁŠKA )
Predbežná správa o výskyte a rozšírení hlodavcov (Rodentia) na území Slovenska
AMBROS M. Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky, Správa CHKO Ponitrie, Nitra
Z územia Slovenska je v sú časnosti známych devä ť druhov hlodavcov z pod čeľade hrabošorodých: Arvicola terrestris (Linnaeus, 1758), Chionomys nivalis (Martins, 1842), Clethrionomys glareolus (Schreber, 1780), Microtus agrestis (Linnaeus, 1761), Microtus arvalis (Pallas, 1779), Microtus oeconomus (Pallas, 1776), Microtus subterraneus (De Selys- Longchamps, 1836), Microtus tatricus Kratochvíl, 1952, Ondatra zibethica (Linnaeus, 1766). V súvislosti s mapovaním a monitoringom cicavcov na územiach vznikajúcej siete NATURA 2000 (ako aj mimo nej) sme zozbierali údaje o tejto skupine hlodavcov. Jadro databázy tvoria údaje „Starohorského protokolu“ (výsledky výskumu pracovníkov Výskumnej stanice SAV v Starých horách v rokoch 1975 – 1996), doplnené informáciami publikovanými v odbornej literatúre. Následne uvádzame predbežné (neúplné) výsledky sledovania rozšírenia troch druhov hrabošov: Hraboš snežný - pomerne vzácny horský druh, zaznamenaný na 49 lokalitách v štyroch orografických celkoch Západných Karpát od 820 m n.m. do 2070 m n.m. K najjužnejšej lokalite výskytu tohto druhu patrí oblas ť Krá ľovej hole ( Čornaninová & Kocianová-Adamcová 2007). Hraboš tatranský – karpatský endemit preferujúci chladné a vlhké stanovištia s vegetáciou na humóznom podloží, kde obýva plytké systémy chodieb. Vyhodnotením dostupných informácií sme zistili výskyt tohto hraboša na 66 lokalitách trinástich geomorfologických celkov Slovenska. V mapovacej sieti Databanky fauny Slovenska (DFS) je hraboš tatranský známy z 13 mapovacích štvorcov (z 431). Južnú hranicu jeho rozšírenia v Západných Karpatoch tvoria lokality v severnej časti Kremnických vrchov (Dudich 1994). Hraboš podzemný – je na území Slovenska rozšírený od nížin (100 m n.m.) až po alpínske lúky Vysokých Tatier (1780 m n.m.). Analýzou literárnych údajov ako aj našich doteraz nezverejnených zberov sme zistili výskyt tohto druhu na 771 lokalitách vä čšiny orografických jednotiek Slovenska (85). V mapovacej siety DFS obsadil 273 štvorcov. (P OSTER )
19 Abstrakta p řednášek a poster ů
Humorální složky nespecifické antibakteriální imunity ps ů a jejich stanovení
BABÍ ČKOVÁ K., BUCHTÍKOVÁ S., HYRŠL P. Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno
Imunitní systém ps ů se stejn ě jako u jiných savc ů skládá ze ze specifických a nespecifických složek bun ěč né a humorální imunity. Základními humorálními složkami nespecifické antibakteriální imunity jsou lysozym a soubor protein ů komplement. Lysozym je enzym vyskytující se u ps ů ve slinách, slzách, nosním hlenu, bílých krvinkách, mate řském mléce a krevním séru. Hydrolyzuje β-1,4-glykosidické vazby mezi N- acetylmuramovou kyselinou a N-acetyl-D-glukosaminem v peptidoglykanu, proto p ůsobí především na G+ bakterie, které mají silnou peptidoglykanovou vrstvu nechrán ěnou vn ější membránou. Hladina lysozymu v t ělních tekutinách (nap ř. krevním séru) se nej čast ěji stanovuje metodou radiální difúze v agarózovém gelu s lyzovatelnou složkou ( Micrococcus luteus ). V této práci byla m ěř ena hladina lysozymu v krevním séru ps ů a pohybovala se v rozmezí 0,03 – 2,7 mg/ml. Komplement se ú častní antibakteriálních mechanism ů imunitního systému p římým usmrcováním bakterií, které probíhá kaskádou reakcí jednotlivých složek vedoucí k sestavení MAC (membrane attack complex) perforujícího bun ěč né st ěny p ředevším G- bakterií. Pokud komplement není schopen usmrtit bakterie p římou lyzí, opsonizuje je pomocí své složky C3 a tím napomáhá jejich fagocytóze. Bakteriolytickou aktivitu komplementu je možno stanovovat nap ř. luminometricky p ři níž se p římo stanovuje viabilita rekombinantní bioluminiscenční E. coli . Pomocí této metody byla stanovena aktivita komplementu v koncentra ční řad ě krevního séra a v tepeln ě inaktivovaném psím séru. (P OSTER )
Rozto če (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach ľabtušky vrchovskej ( Anthus spinoletta ) na Slovensku
BAČÍKOVÁ S. (1), FEN ĎA P. (1), BALÁŽ M. (2) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava; (2) Katedra biológie a ekológie, Pedagogická fakulta KU, Ružomberok
Ľabtuška vrchovská ( Anthus spinoletta ) na území Slovenska hniezdi na zemi v subalpínskom a alpínskom stupni, jej spodná hranica výskytu sa viaže na hornú hranicu lesa. Vyskytuje sa najmä v oblasti Tatier a Nízkych Tatier, Malej a Ve ľkej Fatry, menšie lokálne populácie sa vyskytujú aj v iných orografických celkoch Slovenska. Hniezda vtákov sú pre
20 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 roztoče (Acarina) ur čitým refúgiom - sústre ďujú sa tu mnohé taxóny z okolia, ktoré v hniezdach hľadajú úkryt, potravnú bázu, vhodné mikroklimatické podmienky pre svoj vývoj, hibernáciu, prípadne sa tu vyskytujú náhodne. Nezanedbate ľnou zložkou fauny hniezd sú parazitické rozto če, ktoré môžu ma ť výrazný negatívny vplyv na obyvate ľov hniezda. Výskyt mesostigmátnych rozto čov (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach ľabtušky vrchovskej na Slovensku doposia ľ nebol skúmaný. Skúmaný materiál bol zbieraný v júli 2008 po vyhniezdení vtákov, v nadmorskej výške 1 418-1 670m n. m. v národnom parku Malá Fatra. Z hniezdneho materiálu bolo získaných 681 exemplárov mesostigmátnych rozto čov, z ktorých bolo determinovaných 28 druhov patriacich do 15 čeľadí. Podstatnú zložku fauny tvorili pôdne rozto če, eudominantným druhom bol Vulgarogamasus kraepelini (Berlese, 1904; 43,8%), nasledovali Eviphis ostrinus (C. L. Koch, 1836; 29%) a Dinychus perforatus (Kramer, 1886; 6,3%), pri čom vo všetkých skúmaných hniezdach sa vyskytoval iba V. kraepelini . Parazitické krvcicajúce rozto če (Acarina, Mesostigmata) boli zastúpené druhmi Dermanyssus hirundinis (Hermann, 1804), ktorý sa vyskytoval iba v jednom hniezde a rodom Pellonyssus (Clark, Yunker, 1956), ktorý sa vyskytoval v dvoch hniezdach; oba s dominanciou 0,4. Podstatný vplyv na faunu rozto čov v hniezdach ľabtušky vrchovskej má lokalizácia hniezd na zemi, takže sú obývané predovšetkým dravými pôdnymi rozto čmi. (P OSTER )
Reakce myši domácí ( Mus musculus domesticus ) na pach potkana ( Rattus norvegicus ) jako potenciálního predátora. Vliv potravy a evolu ční odluky
BALA ĎOVÁ M. (1), SOU ČKOVÁ T. (1), FRYNTA D. (1), FUCHS R. (2) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Katedra zoologie, PřF JU, České Bud ějovice
Ko řist využívá k detekci predátora nejen vizuální a akustické podn ěty, ale i podn ěty olfaktorické. Díky pachovým stopám m ůže jedinec zjistit aktuální i potenciální riziko predace a takto se mu vyhnout. Ukázalo se, že n ěkteré druhy dovedou dle pachu rozpoznat, zda se jedná o masožravce, díky schopnosti identifikovat p řítomnost sirných látek ve výkalech, které vznikají trávením živo čišných bílkovin. Potkani ( Rattus norvegicus ) jsou považováni za predátory a kompetitory myší, a č jsou jim fylogeneticky blízce p říbuzní. Byl popsaný tzv. „mouse – killing phenomenon“, podle kterého setkání potkana s myší kon čí v ětšinou jejím usmrcením. Sledovali jsme reakci p ůvodn ě divoce žijící myši domácí ( Mus musculus domesticus ) z nekomenzální populace ze Sýrie (Halábie) na pach potkana ( Rattus norvegicus ) jako potenciálního predátora. V této oblasti se myš s potkanem nepotkává, což napodobuje podmínky z dob p řed rozší řením potkan ů do Evropy a Afriky. Dosavadní výsledky ukázaly, že se jeho
21 Abstrakta p řednášek a poster ů pachu nevyhýbá. To m ůže být zp ůsobeno bu ď vlivem p říbuznosti („voní“ si podobn ě), nebo dlouhodobou respektive trvalou ekologickou a/nebo evolu ční izolací. To nám umožnilo testovat, zda v reakci na pach potkana hraje roli složení jeho potravy. Cílem naší práce bylo zjistit, zda se myši budou vyhýbat pachu potkan ů, kte ří byli krmeni myšmi, na rozdíl od potkan ů, kte ří byli krmeni zrním. Testovali jsme pachy 4 samic potkan ů a na každý test bylo použito 11 myší. Dv ě ze samic potkan ů byly krmeny masem, v dob ě pokus ů pak výhradn ě myšmi a dv ě byly krmeny zrním. Myším byly v krabi čkách p ředkládány pachy potkan ů v podob ě pilin z ubikace spole čně s výkaly a pro kontrolu byly použity čisté piliny. Pokusy se natá čely na video, délka pozorování byla 10 minut. P ředb ěžné výsledky ukazují, že masitá strava nevede k tomu, že by byli potkani vnímáni jako potenciální predáto ři.
Projekt byl financován GAAV IAA601410803.
(P OSTER )
Reakcia myši domácej ( Mus musculus domesticus ) na pachy predátorov s oh ľadom na ich spolo čnú evolu čnú minulosť
BALA ĎOVÁ M., HARMA ŇOŠ P., FRYNTA D. Odd ělení etologie a ekologie, Katedra zoologie, P řF UK Praha
Schopnos ť rozpoznáva ť pachy predátora aj v jeho neprítomnosti dáva koristi šancu vyhnú ť sa v čas nebezpe čenstvu. Cie ľom práce bolo zisti ť, či myši z nami sledovanej populácie rozpozávajú pach potenciálneho predátora a či na túto schopnos ť vplýva ich spolo čná evolu čná minulos ť. V práci bola použitá myš domáca ( Mus musculus domesticus ) z nekomenzálnej populácie zo Sýrie. Sledovaná bola reakcia myší na pachy sympatrických - krysa ( Rattus rattus ), ma čka domáca ( Felis catus ), pes domáci ( Canis familiaris ), medojed kapský ( Mellivora capensis ), a alopatricky žijúcich predátorov, či kontrolu – laboratórny potkan z kme ňa Wistar a kríženec s divokým potkanom ( Rattus norvegicus ), fretka domáca ( Mustela furo ), tiger malajský (Panthera tigris jacksoni ), fenek ušatý ( Vulpes zerda ), myš nílska ( Arvicanthis niloticus ), va čica (Monodelphis domestica ). Ako zdroj pachu bol použitý bu ď mo č, trus alebo mix oboch a v prípade fretky aj telesný pach. Pachy im boli predkladané v krabi čkách a ako kontrola boli použité čisté piliny. Najmenej času, z celkového času stráveného v oboch búdkach, strávili v krabi čke s pachom ma čky a fretky, čo sú významní predátori myší. U fretky šlo o telesný pach. Na pach mo ču a trusu fretky nebola reakcia tak výrazná. Telesný pach predstavuje aktuálne nebezpe čenstvo a tak najvä čšiu hrozbu pre myši.Výrazná vyhýbavá reakcia bola spozorovaná aj na pach sympatrického medojeda kapského. V prípade potkana a krysy vyšla preferencia ich pachu, čo je zaujímavé, pretože potkan i krysa sú považovaní za potenciálnych predátorov myší. V tomto prípade možno usudzova ť bud vplyv fylogenetickej príbuznosti – pachová podobnos ť s
22 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 vlastným druhom, alebo vplyv evolu čnej odluky, pretože v danej oblasti Sýrie sa myši s potkanom nestretávajú a s krysou zriedka a tak mohlo dôjs ť k strate schopnosti rozpoznáva ť tieto pachy. Na pach ostatných potenciálnych predátorov bola reakcia myší neutrálna.
Projekt bol financovaný z GAAV IAA601410803.
(P ŘEDNÁŠKA )
Drobné zemné cicavce (Eulipotyphla, Rodentia) Košských mokradí a ich blízkeho okolia (Koš, Prievidza)
BALÁŽ I. (1), AMBROS M. (2), JAN ČOVÁ A. (3), BRIDIŠOVÁ Z. (3) (1) Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra; (2) Správa Chránenej krajinnej oblasti Ponitrie, Nitra; (3) Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF v Nitre, Nitra
Z dôvodu poklesu poddolovaného územia vplyvom ťažby Nováckeho uho ľného ložiska bolo katastrálne územie obce Koš (1358 ha) zaradené do Hornonitrianskej ohrozenej oblasti. Novým fenoménom v krajine sú zaplavené depresie, najvä čšie o rozlohe 6-8 ha s náletom v ŕb a topo ľov a s makrofytnou vegetáciou, tzv. Košské mokrade. Existujúce mokrade sú pre územie významné z h ľadiska biodiverzity, rekrea čného, výchovno-vzdelávacieho, estetického potenciálu a pozitívneho vplyvu na mezoklímu. Budúcnos ť týchto hodnotných sekundárnych biotopov je neistá, nako ľko spolo čnos ť, ktorá ťažbou spôsobila ich vznik je pod ľa zákona povinná po skon čení ťažby uskuto čni ť rekultiváciu pozemkov dotknutých banskou činnos ťou. Na Slovensku dochádza k tvorbe nových mokradí len sporadicky a necielene. Vzh ľadom na vysokú biologickú hodnotu Košských mokradí sme sa zamerali na zhodnotenie biodiverzity teriofauny mokradí a ich blízkeho okolia. Po čas výskumu v rokoch 2007–2008 sme na 16 lokalitách v katastrálnom území obce Koš determinovali 7 druhov Rodentia a 4 druhy Eulipotyphla. Zistených bolo 11 druhov drobných zemných cicavcov: Apodemus flavicollis (Melchior, 1834); Apodemus uralensis Kratochvíl et Rosický, 1952; Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758); Micromys minutus (Pallas, 1771); Myodes glareolus (Schreber, 1780); Microtus arvalis (Pallas, 1779); Microtus subterraneus (de Sélys- Longchamps, 1836); Crocidura suaveolens (Pallas, 1811); Neomys anomalus Cabrera, 1907; Sorex araneus Linnaeus, 1758; Sorex minutus Linnaeus, 1758. Teriologický výskum sme realizovali v nasledovných biotopoch: trs ťové porasty stojatých vôd a mo čiarov, fragmenty v ŕbovo-topo ľových porastov, kanály, opustené ovocné sady, okraje polí a stohy slamy. Druhy S. araneus (20,7%), A. sylvaticus (19,7%), M. arvalis (19,2%), M. glareolus (18,5%) a A. flavicollis (12,95%) sme stanovili ako eudominantné druhy, ktoré sú sú časne aj eukonštantné pre dané územie.
23 Abstrakta p řednášek a poster ů
Výskum bol realizovaný s podporou grantov VEGA č. 1/4344/07 a VEGA č. 2/7131/27.
(P OSTER )
Habitus populácií piskora oby čajného (Sorex araneus) na juhozápadnom Slovensku
BALÁŽ I., IVÁNOVÁ K. Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra
V príspevku sú hodnotené parametre znakov (somatické a kraniologické znaky a korelácia medzi týmito znakmi) jedincov Sorex araneus Linnaeus, 1758 ulovených na juhozápadnom Slovensku. Po čas rokov 1997 až 2006 bolo odchytených 735 jedincov druhu. Lebkový materiál bol získaný zo 151 jedincov, z čoho je 136 dospelých (89 ♂♂ , 46 ♀♀ , 1 s neur čeným pohlavím), 11 nedospelých, 4 jedinci s neur čeným vekom a pohlavím. Hodnotený materiál pochádza z 27 lokalít JZ Slovenska, z Podunajskej roviny, Hronskej a Žitavskej pahorkatiny (108-182 m n. m.). Zistili sme, že nie sú štatisticky významné rozdiely v stredných hodnotách somatických znakov medzi samcami a samicami adultnej vekovej kategórie druhu. Štatisticky preukázate ľný rozdiel je iba pri d ĺžke zadnej labky. Vä čšie hodnoty somatických znakov sú u dospelých jedincov. Priemerná hmotnos ť adultných jedincov je 8,37 g, d ĺžka tela 71,66 mm, d ĺžka chvosta 43,34 mm a d ĺžka zadnej labky 13,84 mm. Testovaním rovnosti stredných hodnôt somatických znakov medzi samcami a samicami zis ťujeme, že stredné hodnoty d ĺžky chvosta, tela a labky sú vä čšie u samcov, a hmotnos ť je vä čšia u samíc. Stredné hodnoty kraniologických znakov adultov: LCB- 19,12 mm, LCr- 19,92 mm, Nas- 7,16 mm, Ia- 2,76 mm, Io- 3,77 mm, LaN- 9,47 mm, ACr- 5,85 mm, LaM- 2,53 mm, LaS- 5,62 mm, LMd- 6,69 mm, AMd- 5,47 mm, LmMd- 2,36 mm, LOID- 5,56 mm, LOSD- 8,65 mm. Zistili sme vysoko signifikantnú kladnú koreláciu medzi d ĺžkou tela a d ĺžkou chvosta (0,73); zápornú koreláciu medzi hmotnos ťou a d ĺžkou chvosta (-0,69). V porovnaní jednotlivých kraniologických znakov sme stanovili vysoko významnú kladnú koreláciu medzi LN a LCB; LOSD a LmMd; LMd a LaN; zápornú koreláciu medzi Io a LN; LmMd a LCr; LOSD a LCr. V porovnaní somatických a kraniometrických údajov sme zistili kladnú koreláciu medzi hmotnos ťou a Io; d ĺžkou labky a LCr; zápornú koreláciu medzi hmotnos ťou a LCB; hmotnos ťou a LN, d ĺžkou labky a LmMd.
Výskum bol realizovaný s podporou grantu VEGA č. 1/4344/07.
(P OSTER )
24 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Epidemická nemoc obojživelník ů už i v ČR
BALÁŽ V. (1), BALÁŽOVÁ A. (1), HALEŠ J. (2) (1)Katedra zoologie P řF UK, Praha; (2) ZO ČSOP 01/68, Praha
Batrachochytrium dendrobatidis je plíse ň zp ůsobující u obojživelník ů nemoc známou jako chytridiomykóza. Je schopná infikovat široké druhové spektrum žab i ocasatých a na r ůzných místech sv ěta už zp ůsobila množství masových úhyn ů a n ěkteré druhy jejím p ůsobením pravd ěpodobn ě už vym řely. V posledních letech byla chytridiomykóza zaznamenána v západní Evrop ě a v n ěkterých p řípadech p římo spojována s lokálními úhyny ropuch a dalších obojživelník ů. V roce 2008 jsme provedli vzorkování na území Prahy za ú čelem zjišt ění výskytu B.d. na našem území. V n ěkolika vzorcích byl tento patogen pomocí PCR potvrzen. Jednalo se o vzorky ze zelených skokan ů ( Pelophylax sp.), výskyt B.d. u dalších druh ů nebyl s jistotou prokázán. Promo řenost je nízká, pohybuje se v jednotkách procent. Naše výsledky jsou prvním d ůkazem výskytu Batrachochytrium dendrobatidis na území České republiky. Jaké dopady má tento patogen na populace našich obojživelník ů z ůstává otázkou.
Práce byla finan čně podpo řena Magistrátem Hlavního m ěsta Prahy
(P OSTER )
První pokus o poznání fylogeografie podzemního hada Typhlops vermicularis
BALÁŽ V. (1), GVOŽDÍK V. (2), FRYNTA D. (1) (1) Katedra zoologie P řF UK, Praha; (2) Národní muzeum, zool. odd., Praha a ÚŽFG AV ČR, v.v.i., sekce evolu ční biologie a genetiky obratlovc ů, Lib ěchov
Podzemní hadi ze skupiny Scolecophidia (slepákovci) pat ří mezi jedny z nejmén ě prostudovaných plaz ů. Jejich malá velikost, skrytý zp ůsob života a domn ělá nezajímavost je často vy řazuje mimo pole v ědeckého zájmu. Slepák nažloutlý ( Typhlops vermicularis ) je jediným zástupcem slepákovc ů, který se vyskytuje i na území Evropy. Jeho areál je velký, pokrývá jižní Balkán, Turecko, Kypr a Blízký východ až po jihovýchodní Írán. Velký areál, podzemní zp ůsob života a limitovaná možnost disperse vybízí ke studiu fylogeografie druhu, která zatím nebyla publikována. V rámci naší studie jsme získali vzorky z lokalit p řibližn ě pokrývající celý druhový areál. Analyzovali jsme fragment mitochondriální DNA, gen pro cytochrom b. Zjistili jsme neobvykle vysokou genetickou variabilitu, která je z řejm ě zp ůsobena izolovaností jednotlivých populací nebo vysokou rychlostí molekulární evoluce studovaného genu. Fylogenetické analýzy ukázaly, že populace z Balkánu a severozápadního Turecka tvo ří spole čnou linii. Ostrovní kyperská populace je nejblíže příbuzná populaci z jihoturecké pevniny,
25 Abstrakta p řednášek a poster ů jako p říbuzná se jeví i populace ze západní Sýrie. N ěkolik dalších linií jsme odhalili v dalších oblastech Turecka a v Íránu. Populace ze severního Izraele se ukázala jako bazální linie, geneticky vzdálená od ostatních p řibližn ě 10% sekven ční divergence, a m ůže p ředstavovat samostatný druh. To bude p ředm ětem dalšího studia spolu s detailní fylogeografickou analýzou. (P ŘEDNÁŠKA )
Vek a rast bý čka hlavatého, Neogobius kessleri (Günther, 1861) zo slovenského úseku Dunaja
BALÁŽOVÁ M. Katedra biológie a ekológie, Pedagogická fakulta Katolíckej univerzity, Ružomberok
Sú časná invázia zástupcov rodu Neogobius predstavuje nebezpe čenstvo pre diverzitu ichtyofauny Slovenska, ke ďže sú charakteristické rýchlym rastom, dosahovaním pohlavnej zrelosti v krátkom čase a vysokou plodnos ťou. Tento fakt spustil nevyhnutnos ť skúma ť ich ekológiu a objasni ť aj problematiku veku a rastu. Z tohoto dôvodu sme vykonali analýzu 187 jedincov (119 samíc, 68 samcov) druhu bý čka hlavatého, Neogobius kessleri (Günther, 1861) zo slovenského úseku Dunaja ulovených v rokoch 2004–2005. U samíc dosahovala štandardná dĺžka (SL) tela 48,26 mm až 146,9 mm, u samcov sa pohybovala od 49,5 do 154,7 mm. Vo vz ťahu medzi SL a hmotnos ťou bola zistená signifikantná korelácia (R2=0,9334). Sledované jedince boli na základe šupín zaradené do piatich vekových skupín – I, II, III, IV a V. Pri porovnávaní vekových skupín I až V u samíc bol zistený signifikantný rozdiel v raste medzi jednotlivými vekovými skupinami v prvom roku života (P=0,0038), druhom roku života už však rozdiel bol nesignifikantný (P=0,056), podobne ako v tre ťom (P=0,145) a štvrtom (P=0,5505) roku života. Pri porovnávaní rastu vekových skupín I až V u samcov v prvom (P=0) aj druhom (P=0,0024) roku života bol zistený signifikantný rozdiel v raste medzi jednotlivými vekovými skupinami, v tre ťom (P=0,111) a štvrtom (P=0,9419) roku života rozdiel v raste bol nesignifikantný. Rast samcov bol rýchlejší ako rast samíc, už v prvom roku života samce dosahovali signifikantne vä čšiu SL tela než samice a ďalej sa tento rozdiel len zvyšoval.
Prezentované výsledky boli získané po čas realizácie projektu podporeného grantom Vega 1/0226/08.
(P OSTER )
26 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Balcanica.info - obojžívelníci a plazi Balkánu
BALEJ P. (1), JABLONSKI D. (2) (1) Zde ňka Bára 114/4, Ostrava - Dubina; (2) Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences, Comenius University, Bratislava
Projekt Balcanica.info (p ůvodn ě Balcanica.cz) vznikl jako stejnojmenné internetové stránky na za čátku roku 2006. Tématika balkánské herpetofauny, která je úst ředním motivem projektu, byla do té doby (z hlediska zachycení variability a rozší ření) v prost ředí internetu i tišt ěných publikací prezentována pom ěrn ě omezen ě. Balkán byl historicky (zejména pro severněji položené zem ě Východního bloku) a i v sou časnosti je velmi oblíbeným cílem českých terarist ů, herpetolog ů, ale také milión ů turist ů, kte ří, a ť už cílen ě nebo jen náhodn ě ze zv ědavosti, svými zápisky či fotografiemi dokumentovali tamní herpetofaunu. Interaktivní prost ředí internetu pak bylo ideální volbou, jak tato data vhodn ě získat, set řídit a zviditelnit. Publikování základních informací o jednotlivých druzích, články, či samotné mapování výskytu na webových stránkách pak p řispívá k popularizaci a osvětě v této oblasti. Výsledkem snahy 92 p řisp ěvatel ů v letech 2006-2008 je celkem 2555 lokalitních nález ů 84 druh ů z 552 lokalit všech balkánských stát ů, které jsou zdokumentovány 6261 fotografiemi. Mnoho ze 183 celkov ě obsazených kvadrátu (50 x 50 km) sí ťového mapování je nových a ve srovnání s kompatiblním celoevropským mapováním SEH z roku 1997 zapl ňuje mnohé „mezery“ ve zjišt ěném výskytu. (P OSTER )
Složení potravy jelena lesního ( Cervus elaphus ) a srnce lesního ( Capreolus capreolus ) v NP a CHKO Šumava a v NP Bavorský les
BARAN ČEKOVÁ M. (1), KROJEROVÁ -PROKEŠOVÁ J. (1), ŠUSTR P. (2), HEURICH M. (3) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) NP a CHKO Šumava, Kašperské Hory; (3) NP Bavorský les, Grafenau, SRN
V oblasti NP a CHKO Šumava a NP Bavorský les došlo v minulosti k rozsáhlému poškození smrkových monokultur v ětrnými a k ůrovcovými kalamitami. Cílem obou stran je náhrada poškozených lesních porost ů mnohem odoln ějšími smíšenými porosty. Letorosty mladých stromk ů p ředstavují atraktivní zdroj potravy pro spárkatou zvěř , která m ůže okusem tyto snahy zhatit. Znalost složení potravy kopytníků na cílovém území umožní stanovit využívání potravních zdroj ů a vytvo řit optimální plán managementu. Pro odb ěr trusu byly vybrány plochy v r ůzných nadmo řských výškách a biotopech zkoumaného území. Vzorky byly sbírány v dvoum ěsí čních intervalech od října 2006 do února 2008, aby bylo možné zachytit zm ěny ve složení potravy v pr ůběhu roku. Složení potravy bylo následn ě stanoveno pomocí mikroskopické analýzy trusu (207 vzork ů jelena, 176 vzork ů srnce).
27 Abstrakta p řednášek a poster ů
Složení potravy obou druh ů se m ěnilo v závislosti na období a lokalit ě. Nejv ětší objem potravy jelena tvo řily traviny (33%), bohat ě byly zastoupeny také listnaté d řeviny (18%). Jehli čnany byly v potrav ě p řítomny v pr ůběhu celého roka a nejv ětší význam m ěly v zimním období. Lokáln ě významným zdrojem potravy byly ostružiníky a bor ůvka, na plochách po kůrovcové kalamit ě kapradí. Dvoud ěložné byliny tvo řily menší část potravy jelena, zatím co u srnce p ředstavovaly nejvíce zastoupenou složku (30%). Listnaté d řeviny dosahovaly v srn čí potrav ě pr ůměrn ě 14% v pr ůběhu celého roku. V letním období byly významnou složkou potravy srnce trávy, v zim ě výrazn ě vzrostl objem jehli čnatých d řevin. Podobn ě jako u jelena byly bor ůvka a ostružiníky lokáln ě významnými složkami potravy i u srnce. Na rozdíl od potravy jelena byl význam kapradí u srnce podstatn ě menší. Další složky potravy - mechy a plody - byly v potrav ě obou druh ů p řítomny jenom v menším množství. Obsah d řevin, p ředevším listnatých, v potrav ě obou druh ů v pr ůběhu celého roku potvrzuje jejich významný vliv na k řovinnou etáž. P řičemž jelen má v d ůsledku vyšší denzity v ětší vliv na obnovu porostů. (P OSTER )
Spatial and temporal activity patterns of Myotis myotis in postlactation period
BARTONI ČKA T. (1), RUSI ŃSKI M. (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Agricultural University of Wrocław, Department of Zoology and Ecology, Wroclaw
In Central Europe, greater mouse eared bats ( Myotis myotis ) are simultaneously reliant on man (for maternity roosts) and adversely affected by him (landscape destruction). Since most of the endangered bat species of our fauna are synanthropic bats and these are concentrated in periodically monitored roosts (monitoring program of the ANCLP CR and CBCT), we are carrying out a study aimed at the identification of the most important foraging areas around one of the biggest nursery colony (1700 adult females) in Czech Republic in the attic of the foresters‘ lodge of Ledce (Mladá Boleslav). Three adults and three juvenile bats were fitted with a transmitter and tracked during July 2007. The transmitters worked from 5 to 12 nights. Fixes were made with two Yagi antennas (Biotrack) and receivers (AR8000). The locations of the tagged bats were recorded throughout the night by two methods 1) triangulation and 2) „homing-in“ on a bat. Presence of bats was checked also using a five meters long Yagi antenna on the car roof and a scanning receiver. The followed individuals repeatedly returned to the same feeding areas, which can indicate some individual fidelity to these areas. The median distance between feeding areas and the roost was 9 km, being the highest distance recorded 13 km. Young foraged over the field and in oak forest more often than adults. Increase in intra-
28 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 specific competition in deciduous forests, when adult females can use foraging sites in habitats with lower availability of prey and/or distant from their colony roost and relinquish the trophic sites close to the roost to early fledged young. One adult female changed day roost and was even found in other colony, 25 km away from Ledce. Night roosts were visited 1-2 times per night and were found in trees or buildings.
The study was supported by the Czech Bat Conservation Trust, ANCLP CR and grant no. MSM0021622416.
(P OSTER )
Co-evolution of arenaviruses and their hosts
BAYERLOVÁ M. (1,2), IRWIN N. (3), MARTÍNKOVÁ N. (1) (1) Department of Population Biology, IVB AS CR, Studenec; (2) Institute of Biostatistics and Analyses, MU Brno; (3) Department of Biology, University of York, York, United Kingdom
Arenaviruses are important family of etiologic agents of hemorrhagic and Lassa fever in humans. They are primarily rodent-borne viruses, with single-stranded, bisegmented, ambisense-coding RNA genomes. Humans are infected by contact with viremic rodents, or inhalation of infectious rodent excreta with various clinical outcomes. Arenaviruses are divided into two major antigenic groups: the Old World and New World complexes. Here, we focused on New World Arenaviruses and studied their co-evolution with their natural rodent hosts. We used Bayesian inference to estimate nucleotide sequence phylogeny for all four proteins in the viral genome and compared them to a Bayesian mitochondrial cytochrome b phylogeny of the known hosts. We found that horizontal transfer plays an important role in the evolution of arenaviruses, especially, in lineage B that comprised eight virus species, which occur in the tropical regions of South America. Interestingly, this lineage is also responsible for most lethal cases of infection in humans indicating that viral ability to switch hosts is indicative of its potential danger to human populations. (P ŘEDNÁŠKA )
Jak ptáci hodnotí riziko predace v zimních potravních experimentech - význam pohybu atrapy
BAŽANT M., FUCHS R. Přírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
Zkoumali jsme, zda pohyb atrapy predátora snižuje po čet pták ů, kte ří navštíví krmítko s potravou, a zda jsou tedy pohyblivé atrapy hodnoceny jako nebezpe čnější (v ěrohodn ější). Testovány byly vycpaniny krahujce a kuny (predáto ři), vycpanina holuba a plyšová hra čka
29 Abstrakta p řednášek a poster ů
(neškodné objekty), umíst ěné na elektrickém „otá čedle“. Krahujec a kuna snižovali po čet návšt ěv krmítka mnohem více než holub a plyšová hra čka. Je tedy z řejmé, že sledované druhy pták ů (p ředevším sýkory) jsou schopné rozlišit jednotlivé objekty a vyhodnotit jejich nebezpe čnost. V po čtu p řílet ů nebyly s výjimkou samostatné analýzy pro sýkoru koňadru prokázány rozdíly mezi pohyblivými a nepohyblivými atrapami. Z řetelný trend však byl obecn ě patrný, p ředevším u atrapy holuba. Pohyb kuny (a také plyšové hra čky) však snížil významn ě úsp ěšnost jednotlivých návšt ěv. Statická atrapa predátora tedy odrazuje od návštěvy krmítka stejn ě ú činn ě jako pohyblivá. Pohyb nicmén ě m ůže zvýšit ostražitost a snížit čas strávený ptáky na krmítku a následn ě i úsp ěšnost pobytu. Srovnání výsledk ů se staršími daty ukazuje, že výsledek experiment ů siln ě ovliv ňuje jejich design (hlavn ě vzdálenost p řirozených úkryt ů od krmítka) a p řevládající po časí v pr ůběhu výzkumu. (P OSTER )
Letová aktivita netopýr ů uvnit ř zimovišt ě b ěhem hibernace
BEDNÁ ŘOVÁ J. (1,2), ZUKAL J. (1,2) (1) Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Pomocí noktovizoru Pathfinder 2000s jsme pozorovali p řeletovou aktivitu netopýr ů b ěhem hiberna čního období. Výzkum probíhal v zimních sezónách 2006/07 a 2007/08 uvnit ř významného zimovišt ě Kate řinské jeskyn ě v Moravském Krasu. Sledována byla ve černí a ranní aktivita netopýr ů (tj. jednu hodinu p řed a dv ě hodiny po západu a dv ě hodiny p řed a jednu hodinu po východu Slunce). P řed každým pozorováním ve černí aktivity jsme navíc provád ěli vizuální s čítání netopýr ů, p řičemž jsme s čítali zvláš ť teplotn ě odlišné částí jeskyn ě (chodbu vs. dómy). Nejpo četn ějšími druhy byly M.myotis a R. hipposideros , kte ří dohromady tvo řili víc než 80 % všech netopýr ů zjišt ěných s čítáním v jeskyni. Ranní letová aktivita netopýr ů byla v obou sezónách tém ěř nulová. Hodnocena byla pouze ve černí aktivita b ěhem hluboké hibernace, tj. v obdobích od 17. prosince do 11. března. Byla zjišt ěna pozitivní korelace mezi pr ůměrnou venkovní teplotou a po čtem prolétávajících netopýr ů. V obou sezonách byla aktivita b ěhem hluboké hibernace nízká, p řičemž hodnoty více kolísaly v teplejší sezón ě (2006/07). Celkové hodnoty ve černí aktivity se statisticky velmi lišily (M-W test, p<0,05), ale jejich modely pr ůběhu byly podobné se čtrnáctidenním posunem, zp ůsobeným patrn ě teplotn ě odlišnými zimami. Netopý ři v obou hiberna čních obdobích byli nejvíce aktivní v první hodin ě po západu Slunce. Nezjistili jsme žádnou korelaci mezi aktivitou a po čtem s čítaných netopýr ů. P ředchozí výzkumy dokázaly, že v jeskyni se netopý ři mohou ukrývat na místech, kde nemohou být spat řeni, a tak m ůžou být po čty jedinc ů podhodnoceny.
30 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Tento výzkum byl podpo řen granty GA ČR 524/05/H536 a MŠMT 0021622416.
(P ŘEDNÁŠKA )
Věrohodnost atrapy a intenzita mobbingu ťuhýka obecného
BENDOVÁ L., NĚMEC M., FUCHS R. Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice
Oblíbenou metodou studia aktivní obrany pta čích hnízd p řed predátory jsou experimenty, v nichž jsou k hnízdu instalovány jejich atrapy (použití živých predátor ů je zcela výjime čné) a sledují se obranné reakce rodi čů . Jako atrapa slouží nej čast ěji vycpanina. Obtížná dostupnost řady druh ů predátor ů i další problémy (variabilita vzhledu či omezené možnosti úpravy vycpanin) však práci experimentátor ů zt ěžují. Optimálním řešením by bylo používat místo vycpanin um ělé modely. Ty jsou však ješt ě mén ě v ěrohodné než vycpaniny (p ředevším jim chybí pe ří). Testovala jsem intenzitu obrany hnízda ťuhýkem obecným ( Lanius collurio ) v ůč i t řem r ůzn ě dokonalým atrapám sojky obecné ( Garrulus glandarius ): vycpanin ě, plyšovému modelu (povrch vzdálen ě p řipomíná pe ří) a modelu ze silikonu (hladký, pom ěrn ě lesklý povrch). Sojka je významným predátorem vajec a mlá ďat p ěvc ů. Ťuhýci ji dob ře znají a odhání ji od svých hnízd. Nejintenzivn ější obranu (nejvíce nálet ů a fyzických kontakt ů) vyvolávala u ťuhýk ů vycpaná sojka, mén ě intenzivn ě se bránili proti plyšovému modelu a nejmenší zájem projevovali o silikonovou sojku. V atrapových experimentech tedy lze použít v ěrohodné modely, jejich efektivita je však ve srovnání s vycpaninami nižší. (P OSTER )
Mapování motýl ů České republiky – souhrn za rok 2008
BENEŠ J. (1), KEPKA P. (1,2), KONVI ČKA M. (1,2) (1) Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice; (2) P řF JU, České Bud ějovice
V roce 2002 byl úsp ěšn ě završen projekt mapování denních motýl ů atlasem rozší ření (Beneš et al.: Motýli České republiky: rozší ření a ochrana) vydaným Spole čností pro ochranu motýl ů. Mapování motýl ů organizované nyní Entomologickým ústavem AV ČR však nadále pokra čuje a zintenzívnilo se kvantitativn ě i kvalitativn ě. K 31.12.2008 obsahovala databáze Mapování motýl ů ČR celkem 364 878 údaj ů. Z toho p řipadá 310 316 záznam ů k denním (oproti 151 451 údaj ům v dob ě vydání Atlasu) a nov ě 54 562 k velkým no čním motýl ům. Vzrostl i po čet mapovatel ů - oproti 176 v roce 2002 na 424 v roce 2008, jejichž hlášení jsou op ět
31 Abstrakta p řednášek a poster ů nejd ůležit ějším zdrojem dat. Pokro čila excerpce muzejních sbírek a literárních pramen ů, dalším zdrojem dat je každoro ční monitoring evropsky významných druh ů a inventarizace chrán ěných území. V roce 2007 byly zprovozn ěny webové stránky Mapování a ochrana motýl ů ČR - www.lepidoptera.cz , v roce 2008 jsme zde také zve řejnili Klí č k ur čování denních motýl ů a vřetenušek a nadále provozujeme pro zájemce determinační servis. Nastaly také zm ěny v po čtu druh ů denních motýl ů ČR: nov ě p řibyl Spialia orbifer , po 50 letech byl op ět zjišt ěn Nymphalis xanthomelas . Naopak v EU chrán ěný Colias myrmidone nebyl v letech 2007-8 zjišt ěn v ůbec a řadíme ho nyní mezi druhy nezv ěstné. V roce 2009 bude prioritou publikování Proatlasu rozší ření velkých no čních motýl ů, data budeme zpracovávat do poloviny letošního roku a proto máme nadále zájem o jakékoliv nálezové údaje. Stále také probíhá mapování denních motýl ů, jehož cílem je p ředevším důkladné probádaní celého území republiky v období 2002-2012 (v roce 2012 plánujeme vydat nový atlas rozší ření), výzkum by se m ěl zam ěř it p ředevším na lepidopterologicky málo navšt ěvované regiony.
Mapování motýl ů bylo v roce 2006-8 financováno Entomologickým ústavem BC AV ČR, Centrem pro výzkum biodiverzity (Ministerstvo školství, LC06073) a Agenturou ochrany p řírody ČR.
(P OSTER )
Vliv klimatických faktor ů na letovou aktivitu netopýr ů ve vchodu jeskyn ě
BERKOVÁ H. (1), ZUKAL J. (1,2) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Sledovali jsme vliv klimatických faktor ů na letovou aktivitu netopýr ů v pr ůběhu noci a roku ve vchodu Kate řinské jeskyn ě (Moravský kras) pomocí infra červené pr ůletové brány se záznamníkem. Aktivita byla klimatickými faktory do zna čné míry ovlivn ěna. P řísp ěvek jednotlivých klimatických prom ěnných k variabilit ě aktivity byl však v jednotlivých obdobích roku r ůzný. (1) Nejlepším prediktorem aktivity v hiberna čním období (15.11.-4.3) byla teplota (Tavg) a rozsah denních teplot (Tdif Max-Min). Procento nocí s nenulovou aktivitou rostlo se zvyšující se teplotou. Aktivita byla pozorována i p ři teplotách <0°C (Tmin = -13,2°C). P ři teplotách Tmax ≥6,2°C byla vždy zaznamenána aktivita. Aktivita v odpovídajících si teplotních kategoriích byla během hibernace nižší, než v období pozdní hibernace. (2) B ěhem pozdní hibernace (5.3.-14.4.) byla pozitivn ě ovlivn ěna pr ůměrnou teplotou (Tavg), a negativn ě minimální teplotou předchozího dne (Tmin-1d). (3) Celková aktivita v období jarních výlet ů a p řelet ů (15.4.-4.6.) byla pozitivn ě ovlivn ěna Tavg a Pavg (pr ůměrný atmosférický tlak). Srážky p ředchozí den zp ůsobily snížení aktivity. (4) V letním období (5.6.-26.7.) se aktivita zvyšovala s rostoucím
32 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Tdif Max-Min. Negativní vliv m ěly srážky v p ředchozí den. Naopak, v ětší množství srážek v den aktivity zp ůsobilo zvýšení aktivity. Rozdíly byly patrné i v nočním pr ůběhu aktivity. (5) V podzimním období (5.9.-14.11.) se aktivita zvyšovala s Tavg, Pavg a množstvím srážek v den aktivity.
Výzkum byl podpo řen granty GA ČR 206/01/1555, MŠM LC06073 a MŠMT 0021622416.
(P OSTER )
Sezónní a no ční zm ěny v letové aktivit ě netopýr ů ve vchodu Kate řinské jeskyn ě
BERKOVÁ H. (1), ZUKAL J. (1,2) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Sledovali jsme sezónní a no ční variabilitu v letové aktivit ě netopýr ů ve vchodu Kate řinské jeskyn ě (Moravský kras). Letová aktivita byla sledována od b řezna 2000 do listopadu 2002 pomocí infra červené pr ůletové brány s datovým záznamníkem. Spolehlivá data byla získána celkem pro 469 nocí. Netopý ři využívali jeskyni celoro čně v r ůzné mí ře.. Pomocí shlukové analýzy (Complete linkage, euklidovské vzdálenosti) bylo vy člen ěno p ět období na základ ě medián ů aktivity ve čty řech částech noci. Jelikož se nám nepoda řilo získat data pro období 6.8.- 4.9., vy řadili jsme z hodnocení dekádu 27.7. – 5.8., která však byla vlastním za čátkem podzimní aktivity. HI) Hibernace (15.11.-4.3); LH) Pozdní hibernace (5.3.-14.4.); DE) Období jarních výlet ů a přelet ů (15.4.-4.6.); SU) Letní období (5.6.-26.7.); SW) Swarming a podzimní p řelety (27.7.- 14.11.). Získaná data jsme srovnali s výsledky jarních a podzimních odchyt ů do sítí a zimních sčítání. Po čet netopýr ů zimujících uvnit ř Kate řinské jeskyn ě (kumulativní po čet vlet ů zaznamenaných monitorovacím za řízením) je asi 5 krát vyšší než po čty netopýr ů zaznamenané při vizuálním s čítání. Zatímco Myotis myotis a Rhinolophus hipposideros podle výsledk ů zimních s čítání tvo ří v ětšinu hibernujících netopýr ů (>80%), M. emarginatus , M. daubentonii, M. nattereri a M. bechsteinii jsou eudominantní p ři podzimních i jarních odchytech do sítí u vchodu jeskyn ě. Tyto výlsedky nazna čují, že po čty malých druh ů rodu Myotis hibernujících uvnit ř jeskyn ě jsou n ěkolikanásobn ě vyšší než po čty zjišt ěné p ři vizuálních s čítáních. Náš výzkum ukazuje, že podzimní monitorování aktivity netopýr ů u vchod ů jeskyní (netting a automatická monitorovací za řízení) poskytují p řesn ější informace o velikosti a složení netopý řích populací než vizuální s čítání b ěhem hibernace. Tyto výsledky podtrhují významnost Kate řinské jeskyn ě jako zimovišt ě i “swarming site” pro populace t ěchto 6 druh ů netopýr ů z rozsáhlé oblasti.
Výzkum byl podpo řen granty GA ČR 206/01/1555 a MŠM LC06073. (P OSTER )
33 Abstrakta p řednášek a poster ů
Výzkum seká čů (Opiliones) České republiky
BEZD ĚČ KA P. Muzeum Vyso činy, Jihlava
První p řehled českých seká čů je uveden v Bártov ě seznamu pavouk ů severních Čech (1869). Po n ěm následovaly práce A. Noska, K. Absolona, E. Bartoše a J. Zav řela. Soustavn ější výzkum za čal až ve t řicátých letech minulého století. Podíleli se na n ěm zejména V. Šilhavý a J. Kratochvíl. Díl čí údaje následn ě publikovali J. Obenberger, L. Kempný, J. Sou ček a další. Nejvýznamn ější postavou je bezesporu V. Šilhavý, který v letech 1932–1981 napsal desítky prací a v roce 1956 publikoval dosud jedinou monografii o našich seká čích. V poslední čtvrtin ě minulého století se do výzkumu seká čů České republiky zapojili J. Šmaha (K řivoklátsko, st řední Čechy), E. Sechterová-Špi čáková (Olomoucko, Prost ějovsko, Beskydy), R.Obrtel (jižní Morava), A. Roušar (Krušné hory, Pooh ří), L. Klimeš ( ČR), P. Bezd ěč ka (Morava). Další údaje publikovali H. Fojtová, J. Sou ček, J. Rohá ček, J. Dolanský, S. Pekár, I. H. Tuf, J. Tufová, V R ůži čka, M. Řezá č a další. K poznatk ům o seká čích p řisp ěli také zoologové zabývající se potravou obratlovc ů, zejména Z. Baureová (letouni), S. Bureš a J. Pavelka (ptáci), Obrtel (hmyzožravci), E. Opatrný (plazi a obojživelníci). V letech 1869 až 2007 bylo publikováno celkem 149 prací o seká čích z území České republiky, nej četn ěji jsou zastoupeny práce faunistické. Faunistická prozkoumanost našeho území je však velmi nevyrovnaná. Relativn ě vyšší po čet dat prezentuje seká če Jeseník ů, Beskyd a Podbeskydí, Bílých Karpat, Ch řib ů, st ředního a dolního Pomoraví, Pálavy a dolního toku Dyje, Moravského krasu, Prost ějovska, T řebí čska, Vyso činy, T řebo ňska, Krušných hor a Pooh ří, Krkonoš, K řivoklátska, Koko řínska, Brd ů a Šumavy. Množství t ěchto dat je však již zastaralých, recentních údaj ů je nedostatek. Z v ětšiny území ČR nemáme o výskytu seká čů dosud žádné údaje. Dnes známe z území ČR 34 druh ů seká čů ve 20 rodech. S menší či v ětší pravd ěpodobností lze u nás o čekávat dalších 10–12 druh ů seká čů , které se vyskytují v sousedních zemích. (P ŘEDNÁŠKA )
Sou časný stav populací mravenců podrodu Coptoformica v ČR
BEZD ĚČ KA P., BEZD ĚČ KOVÁ K. Muzeum Vyso činy, Jihlava
Z území Palearktické oblasti bylo popsáno 28 druh ů mravenc ů podrodu Coptoformica Müller, 1923. Z tohoto po čtu je 11 druh ů validních, 15 jmen bylo synonymizováno a dva druhy mají nevyjasn ěné taxonomické postavení ( incertae sedis ). Na území České republiky byly
34 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 prokázány druhy: Formica exsecta Nylander, 1946; Formica foreli Emery, 1909 a Formica pressilabris Nylander, 1946. Po četnost populací t ěchto druh ů se v rámci Evropy z řeteln ě snižuje. P říčinou úbytku je zejména zánik vhodných biotop ů. V posledních letech se proto mravenci podrodu Coptoformica stávají p ředm ětem výzkumu a v n ěkteré zem ě p řistupují k realizaci opat ření na jejich záchranu. Na území České republiky bylo v pr ůběhu posledních 100 let zjišt ěno 44 lokalit s výskytem některého z uvedených druh ů. V pr ůběhu rok ů 2007 a 2008 se nám poda řilo potvrdit výskyt pouze na devíti historických lokalitách a objevili jsme t ři nové lokality. V sou časnosti (únor 2009) známe z našeho území osm lokálních populací druhu F. exsecta (z toho pouze čty ři vitální) a p ět lokálních populací F. foreli (z toho jen dv ě prosperující). Všechny tyto populace však obývají velmi malé lokality (od 0,1 po 0,5 ha), které se nacházejí mimo maloplošná zvlášt ě chrán ěná území a nepodléhají tedy p řísné zákonné ochran ě. Jeden, t řeba i krátkodobý negativní zásah (nap ř. do časné skládkování stavebního materiálu či vyt ěženého d řeva), m ůže být pro kteroukoli z t ěchto lokálních populací fatální. Proto m ůžeme považovat i vitální populace F . exsecta a F. foreli za extrémn ě ohrožené. U druhu F. pressilabris se nepoda řilo ov ěř it žádnou historickou lokalitu a v sou časnosti jej v ČR považujeme za vymizelý. Tento stav je alarmující a řadí mravence podrodu Coptoformica mezi nejzraniteln ější bezobratlé naší fauny. Na území České republiky lze uvažovat o výskytu dalších dvou druh ů tohoto podrodu, které se vyskytují v okolních zemích: Formica bruni Kutter, 1967 (Ma ďarsko, Rakousko, N ěmecko) a Formica forsslundi Lohmander, 1949 (N ěmecko, Polsko).
Podpo řeno grantem SP/2d4/23/07 MŽP ČR.
(P OSTER )
Funkce dealátních panenských samic v koloniích mravenc ů Temnothorax crassispinus
BEZD ĚČ KOVÁ K. Muzeum Vyso činy, Jihlava
V koloniích rod ů Leptothorax Mayr, 1855, Myrmica Latreille, 1804 nebo Formica Linné, 1758, bývají spolu s funk čními královnami nalézány i dealátní (druhotn ě bezk řídlé) panenské samice. Jejich role není dosud zcela jasná, u druhu Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793) se předpokládá, že pomáhají p ři zvyšování produkce kolonie. Speciální situace byla pozorována u rodu Linepithema Mayr, 1866, kde po osi ření kolonie nahrazují funk ční královnu a produkují samce. U n ěkterých druh ů rodu Myrmica naopak d ělnice všechny náhodn ě odk řídlené panenské samice zabíjejí.
35 Abstrakta p řednášek a poster ů
V p řísp ěvku jsou p ředloženy výsledky po čáte ční fáze v ůbec prvního uceleného studia funkce dealátních panenských samic v koloniích druhu Temnothorax crassispinus (Karavaiev, 1926). Byla testována hypotéza: Samice T. crassispinus používají smíšenou strategii rozmnožování versus pomáhání. Pokud nemají p říležitost k pá ření, mohou odložit k řídla, setrvat v kolonii a p ůsobit jako d ělnice. Exp. I (15.8.–3.11.2008, 13 opakování): Kolonie obsahující d ělnice, královnu a alátní panenské samice byly bezprost ředn ě po sb ěru umíst ěny i s p ůvodním hnízdišt ěm do plastového boxu (90 x 50 x 40 mm) a chovány bez p řítomnosti samc ů v laborato ři p ři teplot ě 23 °C. Každý den bylo 10 minut pozorováno chování mravenc ů. Odk řídlení prob ěhlo u 73 z 91 (80 %) samic, v rozmezí sedm dní až dev ět týdn ů od zahájení experimentu. Dealátní samice nebyly agresivní vůč i ostatním jedinc ům, nebyly pro n ě atraktivní ani nebyly napadány. Nejevily známky ovipozice. Exp. II (3.–4.11.2008, osm opakování): Kolonie s dealátními panenskými samicemi (Exp. I) byly i s p ůvodním hnízdišt ěm p řest ěhovány do Petriho misky (pr ůměr 90 mm). Plod byl umíst ěn do jejího st ředu a p ět minut bylo pozorováno chování mravenc ů. Dealátní panenské samice se ve všech p řípadech ú častnily st ěhování plodu do hnízdišt ě, jeho čišt ění a v jednom p řípad ě nosily i hnízdní materiál. Výsledky uvedených experiment ů podporují testovanou hypotézu.
Tento výzkum je podpo řen grantem DE07PO4OMG009 MK ČR.
(P OSTER )
Mravenec rašelinný Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v České republice
BEZD ĚČ KOVÁ K., BEZD ĚČ KA P. Muzeum Vyso činy Jihlava
Reliktní druh Formica picea Nylander, 1846 (mravenec rašelinný, black bog ant) se v Evrop ě vyskytuje lokáln ě na velmi chladných stanovištích, p ředevším na rašeliništích, jejichž historie sahá do dob pleistocénní glaciace. O výskytu, rozší ření a biologii tohoto druhu je k dispozici jen velmi málo informací. Předm ětem našeho výzkumu je mapování našich populací F. picea a studium faktor ů, limitujících jejich úsp ěšné p řežívání. V letech 2007 a 2008 jsme zaznamenali výskyt F. picea na celkem 78 lokalitách v Krušných horách, ve Slavkovském lese, na Šumav ě, v Českém lese, na T řebo ňsku, Českomoravské vrchovin ě, Českolipsku a v Lužických horách. Lokality se vždy nacházely mimo souvislé lesní porosty. N ěkteré z nich se navzájem výrazn ě lišily ve svých fyzikálních a chemických vlastnostech (ph vody, vodivost, zastoupení vápníku, ho řč íku, fosforu,
36 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
železa, draslíku, manganu, amoniakálního, dusitanového, dusi čnanového dusíku a fosfore čnan ů). Mravenci F. picea obsazovali lokality ve shlucích, pr ůměrná hustota hnízd dosahovala 0,5–2,4 hnízda/ m2. P ři interkoloniálních transferech nejevily d ělnice z hnízd vzdálených 1 až 30 m jakékoliv známky agrese, proto p ředpokládáme, že se jedná o hnízda příbuzná nebo p římo o polykalické kolonie. Ok řídlené pohlavní jedince jsme v koloniích nacházeli od 29. července do 20. zá ří. Zaznamenali jsme dv ě hlavní potravní strategie F. picea – trofobiózu a predaci drobných bezobratlých v četn ě jiných druh ů mravenc ů. P ři interspecifických interakcích, probíhajících v rámci myrmekocenóz, jsme nikdy nepozorovali submisivitu F. picea . Opakovan ě jsme zaznamenávali infestaci populací F. picea otroká řským druhem Formica sanguinea Latreille, 1798.
Tento výzkum je podpo řen granty VaV DE07PO4OMG009 MK ČR a SP/2d4/23/07 MŽP ČR.
(P ŘEDNÁŠKA )
Lovné okrsky krakle belasej ( Coracias garrulus L. 1758) na poslednom známom hniezdisku na Slovensku
BOHUŠ M. (1), LIPOVÁ N. (2) (1) Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava; (2) Ústav krajinnej ekológie, Bratislava
Krak ľa belasá vykazuje vo vä čšine európskej časti svojho areálu rozšírenia negatívny popula čný aj areálový trend. Na Slovensku je v poslednom decéniu známa jediná hniezdna lokalita, na ktorej od r. 2001 prebieha podrobná dokumentácia po četnosti, hniezdenia, topických väzieb, potravy hniezdnej populácie a faktorov prostredia (štruktúra krajiny, zastúpenie biotopov, hniezdne príležitosti, potravná ponuka). Lokalita sa vyzna čuje zna čnou mierou mozaikovitosti so zastúpením fragmentov prírodných a čiasto čne prírodných biotopov. Príspevok je zameraný na definovanie lovných okrskov a využívania lovných habitatov kraklí v období rokov 2001 - 2008. Ve ľkos ť lovných okrskov hniezdiacich párov sa pohybovala rádovo od desiatok do stoviek hektárov. Najmenšie lovné okrsky boli paradoxne zistené v prípade párov hniezdiacich v po ľnohospodárskej krajine s majoritným až takmer výlu čným zastúpením ornej pôdy. V lovných okrskoch boli zastúpené trvalé trávne porasty, kultúry po ľnohospodárskych plodín (prevažne obilniny, kukurica, slne čnica a raj čina) a mokra ďové biotopy. Väzba loviacich kraklí bola preukázaná na všetky otvorené biotopy vrátane mokraďových. Významnú väzbu na porasty po ľnohospodárskych plodín (obilniny, kukurica, slne čnica a raj čina), ako i strniská, možno vysvetli ť potvrdenou relatívne vysokou potravnou ponukou v týchto biotopoch v porovnaní s
37 Abstrakta p řednášek a poster ů trvalými trávnymi porastami. Krakle lovili potravu priamo na povrchu pôdy, z bylinnej vegetácie aj v otvorenom vzdušnom priestore. Výsledky poukazujú na možnos ť obnovy hniezdnych populácií aj v podmienkach po ľnohospodárskej krajiny pri splnení požiadaviek krakle na posedy a hniezdne možnosti (dutiny).
Výskum sa realizoval s podporou Schweitzer Vogelschutz a Vogelbescherming Netherland v ďaka SOS/BirdLife Slovensko, v r. 2008 aj projektov VEGA 1/0322/08 a 2/0027/08 a s výdatnou nefinan čnou pomocou Jána a Judity Bohušovcov. Autori ďakujú dcérke Veronike za pochopenie pri zbere údajov v teréne aj po čas ich spracovávania.
(P ŘEDNÁŠKA )
Popula ční struktura a posuny areál ů ježk ů v České Republice
BOLFÍKOVÁ B., HULVA P. Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Praha
Díky n ěkolika klí čovým fylogeografickým pracím se západopalearkti čtí ježci rodu Erinaceus stali u čebnicovým modelem dopadu ledových dob na faunu Evropy. V tomto ohledu zaujímá Česká republika velmi výhodnou pozici na k řižovatce postglaciálních koloniza čních cest druh ů Erinaceus europaeus a E. roumanicus . Kontaktní zóna mezi t ěmito druhy vznikla v holocénu a sou časný areál je p řibližn ě parapatrický. Situace v místech kontaktu je nicméně složit ější, vzniknul pom ěrn ě široký pás sympatrického výskytu, který se rozši řuje asymetricky a ší řka zóny kontaktu se stále zv ětšuje. V tomto projektu je analyzována genetická struktura populací ježk ů Erinaceus roumanicus a E. europaeus v České republice. Byl osekvenován 410 páru bazí dlouhý úsek kontrolní oblasti mitochondriální DNA. V tuto chvíli bylo zanalyzováno 138 jedinc ů, z toho 94 bylo identifikováno jako E. europaeus a 44 jako E. roumanicus . U E. roumanicus bylo nalezeno 7 haplotyp ů. Jejich sí ť by se dala charakterizovat jako star phylogeny a proti E. europaeus , kde bylo nalezeno 17 haplotyp ů, je také mnohem jednodušší. Tyto výsledky nazna čují pozd ější kolonizaci st řední Evropy v p řípad ě E. roumanicus . Dále se srovnáním se staršími faunistickými daty zjiš ťovalo, o kolik se v posledních t řiceti letech posunuly hranice výskytu obou druh ů. Hranice areálu E. europaeus se posunuly p řibližn ě o 100 km na východ a E. roumanicus o 40 km na západ. (P OSTER )
38 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Parazitocenózy v produk čních chovech hlodavc ů v České republice
BORKOVCOVÁ M. Ústav ZRHV, MZLU, Brno
Parazitocenózy hlodavc ů byly sledovány ve 13 produk čních a zájmových chovech. Nej čast ěji byli zachyceni prvoci rodu Giardia , Eimeria a Cryptosporidium , tasemnice Hymenolepis nana a Hymenolepis diminuta , roupi Syphacia obvelata a Aspiculuris tetraptera , a dále rozto či čmelíkovec krysí Ornithonyssus bacoti , savenka hraboší Laelaps hilaris a Notoedres muris . Od října 2003 do b řezna 2008 bylo celkem vyšet řeno 730 vzork ů, z toho 649 vzork ů trusu flotací a 81 kus ů hlodavc ů bylo propitváno. 226 (31%) vzork ů bylo odebráno z chovných klecí klinicky zdravých zví řat, 504 (69%) z chovných klecí klinicky nemocných zví řat. U nemocných zví řat bylo onemocn ění zp ůsobeno p řevážn ě p řítomností roup ů (80%), tasemnic (45,2%) a kokcidií (41,1%). U myší a potkan ů kokcidie často provázely st řevní červy – spole čně s roupy byly kokcidie zachyceny u 53% klinicky nemocných zví řat a spole čně s tasemnicemi u 63 %. Intenzita infekce byla nízká až velmi vysoká. U klinicky zdravých zví řat nebyli zachyceni žádní ektoparazité. Nejnebezpe čnějšími parazity byly kokcidie rodu Cryptosporidium , které zp ůsobovaly vysoké úhyny mlá ďat zejména bezprost ředn ě po odstavu. Jednozna čným doporu čením všem chovatel ům bylo preventivní zjiš ťování parazit ů na odborných pracovištích, tak aby p řípadná lé čba či jiný zásah byl proveden v čas a nikoliv až po propuknutí nákazy. P ři zjišt ění vysokého napadení se ukázalo jako nejvhodn ější řešení zlikvidovat celý chov. Spole čně s vyhodnocením vzork ů byl hodnocen i chov a vytvo řen plán pro odstran ění p říčin parazitóz u jednotlivých chovatel ů. Krom ě nálezu ekto a endoparazit ů bylo zjišt ěno, že sníženou imunitu zví řat, neplodnost a celkov ě zhoršený zdravotní stav zp ůsobuje rovn ěž nevhodné krmivo a špatné hygienické a chovatelské podmínky.
Přísp ěvek byl zpracován s podporou Výzkumného zám ěru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“ ud ěleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
(P OSTER )
Distribuce pavouk ů (Araneae) na lesním ekotonu
BRICHTA M., HORA P., TUF I.H. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc
Ekoton jako dotyková zóna mezi dv ěmi složkami krajiny či biotopy se vyzna čuje ve v ětšin ě případ ů v ětším zastoupením druh ů – tzv. ekotonovým efektem. Cílem výzkumu bylo přezkoumání distribuce řádu Aranea na ekotonu lužního lesa a louky, který se nachází na území
39 Abstrakta p řednášek a poster ů
CHKO Litovelské Pomoraví. Jedním z hlavních poslání projektu bylo zhodnotit abundanci pavouk ů (Aranea) na tomto ekotonu a zjistit výskyt druh ů, které jsou na n ěj vázané (tzv. ekotonový specialisté). Pro odchyt pavouk ů v epigonu byly použity formalínové zemní pasti. Pasti byly zakopány pod povrchem ve t řech liniích (louka, ekoton a les), každá linie se skládala ze šesti pastí s pravidelným rozestupem 10 m. Pro zjišt ění p řevažujícího pohybu v biocenózách a na ekotonu bylo ústí pastí opat řeno navád ěcí bariérou. Tyto bariéry nad pastmi byly umíst ěny st řídav ě podél a nap říč ekotonové linie, tvo řily je plechové lišty (délka 75cm, výška 15cm) a m ěly za úkol zvýšit pravd ěpodobnost odchytu zví řat pohybujících se p řevážn ě kolmo na n ě. Za období od 3. 5. 2007 do 4. 12. 2007 bylo odchyceno celkem 2454 jedinc ů pavouk ů. Jednalo se o zástupce 40 druh ů z 15 čeledí. P řevažující pohyb živo čich ů na ekotonu se hodnotil pomocí párového t-testu na st řední hodnotu srovnáváním úlovk ů z pastí s bariérou nap říč a z pastí s bariérou podél ekotonové linie. Statistické vyhodnocení pro všechny pavouky spole čně bylo signifikantní (t = 2,076, p = 0,028). Jako jediný s nenáhodným pohybem na ekotonu (hlavn ě p řebíhající mezi lesem a loukou) byl vyhodnocen slí ďák zemní ( Trochosa terricola , t = 1,871, p = 0,041). Nicmén ě i u b ěžníka lužního ( Ozyptila praticola ) a slí ďáka hajního ( Pardosa lugubris ) výsledek pouze nepatrn ě p řekro čil hladinu významnosti (t = 1,738, p = 0,052; resp. p = 1,581, p = 0,068) a i tyto druhy pravd ěpodobn ě hlavn ě p řebíhají mezi loukou a lesem. (P OSTER )
Popula čně-genetická struktura ho řavky duhové v Evrop ě - kombinace r ůzných typ ů dat
BRYJA J. (1), REICHARD M. (2) (1) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno
Evropské ho řavky byly donedávna řazeny do druhu Rhodeus sericeus . Recentní studie založené na morfologii a mtDNA jednozna čně prokázaly, že taxon nazývaný R. sericeus se vyskytuje pouze na dálném východ ě v povodí řeky Amur, zatímco evropské populace by m ěly být nazývány R. amarus (tvo řeny dv ěma fylogenetickými liniemi - tzv. západní a východní). Studium mtDNA dále odhalilo monofyletickou linii z povodí řeky Vardar na Balkánském poloostrov ě, která byla popsána jako R. meridionalis . Fylogeografie evropských ho řavek je však stále nejasná, zejména není z řejmé zda populace v západní Evrop ě jsou zbytky p ůvodní široce rozší řené populace nebo se jedná o recentní introdukce. Cílem práce je analyzovat popula čně genetickou strukturu evropských ho řavek na základ ě kombinace jaderných (12 mikrosatelit ů) a mtDNA (sekvence genu pro cytochrom b) znak ů.
40 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Analýza jaderné DNA 664 vzork ů z 25 populací prokázala, že evropské ho řavky lze rozd ělit do t ří základních skupin: (1) povodí Dunaje (zhruba odpovídá západní mtDNA linii), (2) povodí Dn ěpru, Dn ěstru a Visly (tzv. východní mtDNA linie) a (3) mediteránní oblast v okolí Egejského mo ře (Bulharsko, Řecko, Turecko), tj. R. meridionalis . Detailní analýza obou typ ů genetických znak ů však prokázala, že populace v západní Evrop ě (tj. povodí Labe, Rýna, Loiry a Rhony) jsou sm ěsí západní a východní linie, což potvrzuje hypotézu sekundárního kontaktu pravd ěpodobn ě v d ůsledku recentních introdukcí z více zdroj ů. Na Balkánském poloostrov ě byly nalezeny populace se spole čným výskytem mtDNA haplotyp ů R. amarus (západní skupina) a R. meridionalis , které nebylo možno separovat na základ ě jaderných znak ů, což popírá validitu taxonu R. meridionalis . Celkov ě tato studie dokládá význam refugií v okolí Černého mo ře pro zachování genetické diverzity R. amarus a význam kombinace r ůzných typ ů genetických znak ů pro rekonstrukci vývoje sou časného areálu rozší ření. (P ŘEDNÁŠKA )
Paraziti, bakterie a viry u voln ě žijící myši domácí ( Mus musculus )
BŘEHOVÁ J. (1,2), KLÍR P. (3), PŘIBYLOVÁ M. (3), PIÁLEK J. (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta, UK Praha; (3) AnLab, s.r.o., Praha
V chovech laboratorních zvířat jsou patogeny nežádoucí a p ři vyšší vnímavosti jedinc ů mohou mít za následek chronická onemocn ění, nekrotizaci vnit řních orgán ů či r ůzné deformace periferních částí t ěla. Celkov ě mají infekce za následek snížení fitness. Seznam těchto patogen ů je stanoven organizací FELASA - Federation of European Laboratory Animal Science Associations. V pilotní studii jsme se zam ěř ili na detekci patogen ů, uvedených v seznamu FELASA, ve voln ě žijících populacích myši domácí, a to jak zdroj ů nákaz infiltrujících chovy laboratorních myší, tak v evolu čním kontextu vývoje patogen ů a jejich hostitel ů mající potenciální dopad na speciaci. Evropu kolonizovaly p řibližn ě p řed 3 – 4 tisíci lety dv ě formy myší domácích, každá s odlišnou historickou trajektorií. Poddruh M. m. domesticus se rozší řil ze st ředního východu p řes jihozápadní Evropu a ve st řední Evrop ě se setkal s poddruhem M. m. musculus , který se ší řil z Ruska až na východ dnešního N ěmecka. Odlišné koloniza ční cesty mohly vést k odlišným adaptacím na lokální parazity a patogeny, se kterými se setkaly b ěhem kolonizace. V míst ě kontaktu, kde vznikla hybridní zóna (HZ) mezi ob ěma poddruhy mohou být tyto poddruhov ě specifické adaptace díky k řížení a rekombinaci narušeny. Díky tomu mohou být hybridní jedinci více parazitováni a mít sníženou reproduk ční úsp ěšnost. Selekce p ůsobící proti t ěmto hybrid ům
41 Abstrakta p řednášek a poster ů může vést v d ůsledku ke snížení toku gen ů mezi poddruhy a podílet se na izolaci rodi čovských genom ů. Vyšet řeno bylo 34 jedinc ů z 20 lokalit (5 lokalit M. m. domesticus , 10 lokalit ze st ředu HZ a 5 lokalit M. m. musculus ). Zásadním výsledkem je krom ě jiného detekce pro myši velice patogenní bakterie rodu Helicobacter ( H. hepaticus a H. bilis ), které zp ůsobují chronickou hepatitidu a jejichž rozší ření v p řírod ě není dosud známé. Pozitivní nález m ěly všechny vyšet řené myši. P ři hledání odlišností v zastoupení patogen ů mezi poddruhy a jejich hybridy byly nalezeny rozdílné druhy blech a rozdílná vnímavost na viry. (P ŘEDNÁŠKA )
Afinita spermií a oocyt ů u myší ( Mus musculus musculus , M. m. domesticus a M. spretus )
BŘEHOVÁ J. (1,2), PIÁLEK J. (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta UK, Praha
Nejd ůležit ějším krokem speciace u pohlavn ě se rozmnožujících druh ů bývá vytvo ření reproduk čně-izola čních bariér mezi nejmén ě dv ěma populacemi. Takové bariéry jsou dvojího typu, prezygotická a postzygotická. Jednou z prezygotických reproduk čně-izola čních bariér, na kterou jsme se v experimentu zam ěř ili, m ůže být gametická inkompatibilita p ři interakci spermie a oocytu, zp ůsobená nap říklad neslu čitelnými povrchovými proteiny gamet. Snažili jsme se zjistit, zda se tyto inkompatibility vyskytují mezi fylogeneticky p říbuznými poddruhy myši domácí M. m. musculus (Mmm) a M. m. domesticus (Mmd) a druhem Mus spretus , který je fylogeneticky vzdálen ější. Technikou um ělé fertilizace jsme sledovali afinitu spermií a oocyt ů recipro čně mezi poddruhy myši domácí (4 linie Mmm a 4 linie Mmd) a jednou linií Mus spretus. Zatímco p řes vysokou individuální variabilitu nebyl po čet uchycených spermií podstatn ě odlišný v k řížení mezi Mmm a Mmd, po čet spermií samc ů druhu M. spretus uchycených na oocytech u všech t ří testovaných skupin (Mmm, Mmd, M. spretus ) byl signifikantn ě vyšší. Tento výsledek je v rozporu s naším předpokladem, kdy jsme o čekávali, že po čet navázaných spermií se bude snižovat se zvyšující se dobou divergence mezi studovanými taxony myší. Tento výsledek m ůže obecn ě souviset s mírou kompetice mezi samci, projevující se v odlišné velikosti varlat, pohyblivostí spermií a jejich morfologií, pop ř. dalších faktor ů souvisejících s evolu ční historií daného druhu. Nicmén ě výsledky nedávají opodstatn ění k záv ěru, že k vývoji reproduk čních bariér v rodu Mus dochází na úrovní interakce mezi spermiemi a oocyty. (P OSTER )
42 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Stanovení vybraných parametr ů imunitního systému ryb
BUCHTÍKOVÁ S., VOJTEK L., HYRŠL P. Ústav experimentální biologie, Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, P řF MU, Brno
Imunitní systém ryb m ůžeme rozd ělit na složku bun ěč nou a humorální. Bun ěč ná složka nespecifická je tvo řena fagocyty a cytotoxickými bu ňkami, specifická T a B lymfocyty. Humorální imunitu nespecifickou zastupují lektiny, lytické enzymy (nap ř. lysozym) a komplement, specifickou protilátky t řídy IgM. Na našem pracovišti m ěř íme z nespecifických složek imunity oxidativní vzplanutí fagocyt ů v plné krvi, aktivitu komplementového systému v plasm ě a koncentraci lysozymu v kožním mukusu. Ze složek specifické imunity stanovujeme koncentraci protilátek IgM. Oxidativní vzplanutí fagocyt ů se provádí luminiscen ční metodou. Plná heparinizovaná krev je po na řed ění smíchána s luminolem a aktivátorem, který se váže na receptory fagocyt ů a zp ůsobuje jejich aktivaci. Nejd ůležit ějšími ukazateli oxidativního vzplanutí fagocyt ů jsou vrchol luminiscen ční kinetické odpov ědi, čas jeho dosažení a celkové vyprodukované množství reaktivních metabolit ů kyslíku. Ke stanovení aktivity komplementu v plasm ě se používá luminiscen ční metoda. Využívá rekombinantní bioluminiscen ční bakteriální kmen E. coli . Sv ětelná emise vyžaduje p řítomnost ATP, produkovaného pouze živými bu ňkami. Intenzita produkovaného sv ětla odpovídá viabilit ě bakterií. Z grafu závislosti luminiscence na čase je ode čtena doba pot řebná pro usmrcení 50% bakterií. Množství lysozymu lze stanovit in vitro radiální difúzí v agaróze. Na agarové plotny obsahující Micrococcus luteus se nanesou vzorky kožního mukusu nebo kalibra ční roztok lysozymu. Pr ůměry projasn ěných difúzních zón se p řepo čítají podle kalibra ční k řivky na mg/ml vzorku. Celkové množství protilátek IgM v rybí plasm ě lze stanovit precipitací síranem zine čnatým, který specificky dehydratuje proteiny, ty se odpojí od roztoku a jsou odd ěleny centrifugací. Množství IgM ve vzorku (v g/l) je pak vypo čítáno jako rozdíl mezi celkovým obsahem protein ů a protein ů obsažených v supernatantu po precipitaci a centrifugaci.
Tato práce byla podpo řena grantem GA ČR 524/07/0188.
(P OSTER )
43 Abstrakta p řednášek a poster ů
Nízkofrekven ční elektromagnetická pole generovaná silnoproudým vedením ruší magnetickou orientaci kopytník ů
BURDA H. (1), BEGALL S. (1), ČERVENÝ J. (2), NEEF J. (1), NĚMEC P. (3) (1) Katedra obecné zoologie, Fakulta biologie and geografie, Univerzita Duisburg-Essen, N ěmecko; (2) Ústav biologie obratlovc ů Akademie v ěd ČR, v.v.i., Brno; (3) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Pasoucí se a odpo čívající skot, srnci obecní ( Capreolus capreolus ) a jeleni lení ( Cervus elaphus ) ve volné krajin ě up řednost ňují sm ěř ování t ěla severo-jižním sm ěrem. Fyziologická podstata stejn ě jako význam tohoto chování z ůstávají utajeny. V této studii demonstrujeme, že nízkofrekven ční elektromagnetická pole generovaná silnoproudým vedením severo-jižní orientaci t ěla u kopytník ů ruší. Orientace t ěla byla náhodná u skotu a srnc ů pasoucích se pod nebo v blízkosti silnoproudého vedení. Navíc, skot vystavený r ůzným magnetickým polím pod dráty vysokého nap ětí vedoucími r ůznými zem ěpisnými/magnetickými sm ěry vykazoval r ůznou míru desorientace. Rušivý efekt nízkofrekven čních elektromagnetických polí slábnul se vzr ůstající vzdáleností od silnoproudého vedení. Tato pozorování jsou prvním d ůkazem magnetorecepce velkých terestrických savc ů a prvním d ůkazem zjevné behaviorální reakce na nízkofrekven ční elektromagnetická pole u obratlovc ů. Demonstrovaná reakce implikuje efekty nízkofrekven čního pole na bun ěč né a molekulární úrovni. (P ŘEDNÁŠKA )
K ekológii raniaka hrdzavého ( Nyctalus noctula ) v mestskom prostredí na okraji reproduk čného areálu
CEĽUCH M. (1), ŠEV ČÍK M. (2) (1) Spolo čnos ť pre ochranu netopierov na Slovensku, Nitra; (2) Katedra zoológie a antropológie, Fakulta prírodných vied UKF v Nitre, Nitra
Raniak hrdzavý ( Nyctalus noctula ) využíva pestrú škálu úkrytových habitatov – skalné štrbiny, stromové dutiny ale aj budovy. V posledných rokoch sa ťažisko výskytu premiest ňuje v štátoch bývalého socialistického bloku viac do budov a stromových dutín. Sezónna dynamika využívania úkrytov je v areáli druhu odlišná, v ďaka čiasto čnej sexuálnej segregácii pohlaví v rámci areálu. Dynamika využívania stromových dutín a čiasto čne aj budov bola sledovaná od marca do októbra 2007 v meste Nitra. Dutiny v mestskom parku boli vizuálne kontrolované, netopiere z nich odchytávané pomocou harfových pascí a krúžkované. Celkovo sa doh ľadalo 54 dutín, ktoré sa kontrolovali 13 krát v priebehu roka. Sledovanie bolo zamerané aj na iné skupiny živo číchov, ktoré využívali dutiny takým spôsobom, že neumož ňovali koexistenciu inej skupiny – vtáky a blanokrídly hmyz. Z netopierov vybrané dutiny využíval takmer výlu čne raniak
44 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 hrdzavý (240 registrácií) a ojedinele aj netopier vodný ( Myotis daubentonii , 3 registrácie), u vtákov to bolo 7 druhov, z hmyzu v čely, mravce a sršne. Naj častejšie využívali dutiny netopiere (62 % registrácií). Vyskytovali sa tu od jari do neskorej jesene, pri čom najvyšší podiel na obsadených dutinách vzh ľadom k iným živo číchom mali v jesennom období (70–80 %), kedy prebieha párenie. Dutiny obsadené raniakom boli vo výškach 1,3–11 m, najvä čšia agregácia mala 114 jedincov. Na základe striedania osídlenia dutín bola zhodnotená konkuren čná schopnos ť jednotlivých skupín, pri čom pravdepodobne najslabšiu konkuren čnú schopnos ť mali netopiere. Spätne sa podarilo odchyti ť 44 jedincov (z 539 ozna čených) a potvrdi ť viacnásobne aj využívanie stromových dutín a panelákov tými istými jedincami. Skúmané územie na južnom okraji Západných Karpát patrí na základe sezónnej dynamiky a ďalších údajov k transmigra čnému územiu raniaka hrdzavého. (P ŘEDNÁŠKA )
Atlas migrace pták ů České a Slovenské republiky
CEPÁK J. (1), KLVA ŇA P. (1), ŠKOPEK J. (1), SCHROPFER L. (2), JELÍNEK M. (3), HOŘÁK D. (4), FORMÁNEK J. (1), ZÁRYBNICKÝ J. (5) (1) Kroužkovací stanice, Národní muzeum, Praha; (2) Husova 302, Holýšov; (3) Urbánkova 3368, Praha; (4) Katedra ekologie, P řF UK, Praha; (5) AOPK ČR, Praha
Výzkum migrace pták ů pomocí kroužkování probíhá na území bývalého Československa nep řetržit ě od roku 1914. Za tém ěř 90 let kroužkovací činnosti se poda řilo získat úctyhodný datový materiál, který byl v letech 2003-2008 zpracován formou národního Atlasu migrace. Kniha je rozd ělena na obecnou a druhovou část. Obecná část obsahuje vedle kapitol týkajících se pta čí migrace a metod zna čení pták ů také podrobné texty o historii kroužkování a vývoji odchytových metod na našem území. Nechybí rovn ěž podrobná metodika a zhodnocení získaných výsledk ů. Druhová část je založena na analýze více než 100 000 zp ětných hlášení, které byly získány od celkem 235 pta čích druh ů – 137 druh ů nep ěvc ů a 98 druh ů p ěvc ů. Dostate čný datový soubor, který umožnil podrobné zpracování tahových cest a zimoviš ť (kapitola o více než jedné stran ě), byl k dispozici u 63 nep ěvc ů a 84 p ěvc ů. Text je dopln ěn o více než 300 barevných map, graf ů a tabulek. Na základ ě získaných dat bylo možné rozlišit migra ční strategie u 194 druh ů - 40 druh ů lze za řadit do kategorie stálé druhy (21 nep ěvc ů, 19 pěvc ů), 23 druh ů (10 nep ěvc ů, 13 p ěvc ů) mezi částe čné migranty, 65 druh ů (35 nep ěvc ů, 30 pěvc ů) mezi migranty na krátkou vzdálenost a 66 druh ů (33 nep ěvc ů, 33 p ěvc ů) mezi dálkové migranty. Na textu knihy se autorsky podílelo 42 českých a slovenských p ředních profesionálních i amatérských ornitolog ů-kroužkovatel ů.
45 Abstrakta p řednášek a poster ů
Atlas je prvním regionálním kompendiem zabývající se migraci pták ů v zemích bývalého východního bloku a teprve pátým národním Atlasem v Evrop ě (po Švédsku, Velké Británii, Norsku a Dánsku). (P OSTER )
Morfologické rozdiely medzi stavcami chrbtice u druhu Pseudopus apodus (Pallas, 1775) (Squamata, Anguidae)
CICEKOVÁ J. Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra ekológie
Pseudopus apodus (Pallas, 1775) je jedným z recentných zástupcov pod čeľade Anguinae, pre ktorých je charakteristickým znakom kon čatinová regresia a tendencia k predlžovaniu tela. Tento fakt sa odzrkad ľuje aj na charaktere jeho chrbtice, ktorá nie je uniformná, ale mení sa pod ľa topografických a funk čných požiadaviek. Vo všeobecnosti môžeme chrbticu rozdeli ť na 3 regióny, a to presakrálny, sakrálny a kaudálny, pričom stavce v jednotlivých regiónoch vykazujú navzájom vä čšie, či menšie morfologické odlišnosti. Cie ľom práce bolo detailne preskúma ť a graficky spracova ť morfologické variácie stavcov v priebehu chrbtice druhu Pseudopus apodus . Skúmané boli 3 úplné kostry a izolované stavce z 3 ďalších exemplárov. Pre grafické spracovanie bola ur čená chrbtica jedinca s d ĺžkou lebky 40 mm a d ĺžkou presakrálnej oblasti 343 mm. U stavcov zo všetkých regiónov boli pozorované a hodnotené im charakteristické morfologické znaky, a to predovšetkým d ĺžka, ve ľkos ť a tvar centra stavca, tvar a umiestnenie synapofýz, prítomnos ť a tvar intercentier, morfológia pleurapofýz, výška a sklon processus spinosus. Pod ľa skúmaných znakov možno v prípade prítomnosti izolovaných stavcov zaradi ť tieto do jednotlivých regiónov v rámci chrbtice. V sú časnosti je však stále problematické presné zoradenie izolovaných stavcov do takej podoby ako po sebe v chrbtici nasledujú a tento problém je ešte stále predmetom výskumu. Získané poznatky budú použité nielen pri ďalšom štúdiu postkraniálnych skeletárnych štruktúr u všetkých recentných druhov pod čeľade Anguinae, ale bude možné ich čiasto čne využi ť aj pri skúmaní fosílneho materiálu.
Práca bola realizovaná s finan čnou podporou grantovej úlohy VEGA 1/3285/06.
(P OSTER )
46 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sy čení jako antipreda ční strategie hroznýše královského
CIKÁNOVÁ V., ŠIMKOVÁ O., FRÝDLOVÁ P., FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Sy čení m ůže mít u hroznýšovitých had ů dv ě rozdílné podoby. Prvním typem je krátké zasy čení doprovázející útok, takové se vyskytuje nap říklad u hroznýšovc ů rodu Epicrates , druhým je déletrvající sy čení, p ři kterém had z ůstává na míst ě a které má z řejm ě odstrašující funkci, podobnou jako ch řest ění ch řestýš ů. Práv ě tento druhý typ se objevuje u hroznýše královského. Sledovali jsme výskyt sy čení u t ří poddruh ů hroznýše královského ( Boa constrictor constrictor , B.c. imperator a B.c. occidentalis ) b ěhem jejich ontogeneze. Zajímalo nás, jestli se sy čení liší mezi zví řaty, která jsou dost velká na to, aby v ětšinu potenciálních predátor ů skute čně odradila a mezi malými mlá ďaty. U poddruhu B.c. imperator opravdu za čínají sy čet až minimáln ě čty řměsí ční mlá ďata, a jak dále rostou, sy čí čast ěji. Jedinci poddruhu B.c. occidentalis sy čí odmali čka, ale ti se rodí výrazn ě větší (cca 90g, B.c. imperator cca 55g). U nominotypického poddruhu B.c. constrictor se sy čení prakticky v ůbec nevyskytuje. Jde o hady, kte ří se pom ěrn ě výrazn ě liší od p ředchozích dvou poddruh ů, jsou aktivn ější, zam ěř ení spíše preda čně a mají i rychlejší metabolismus. O čekávám, že pokud se setkají s n ěč ím, co opravdu nep ůjde ulovit, budou jako antipreda ční strategii preferovat spíše út ěk, ale toto zbývá ješt ě zjistit.
Podporováno grantem GAAV IAA6011410803
(P OSTER )
Chytridiomykóza
CIVIŠ P., VOJAR J. FŽP, ČZU Praha, Praha 6 Suchdol
Chytridiomykóza je závažné onemocn ění obojživelník ů vyvolané chytridiomycetní houbou Batrachochytrium dendrobatidis. Houbová zoosporangia napadají vrchní vrstvu pokožky a narušují její funkci. Krom ě zm ěn v chování dochází ke snížení kožní respirace i hydratace a k poruchám osmo- a termoregulace. Nemoc byla objevena v 90. letech minulého století. Rychlost ší ření i letální ú činky z ní d ělají globální hrozbu, z řejm ě podporovanou i sou časnými zm ěnami klimatu. Vyskytuje se na všech p ěti kontinentech u více než 100 druh ů obojživelník ů, vym ření nejmén ě 34 z nich je s touto nemocí spojováno. V lo ňském roce byla na první pokus objevena Balážem (2009) i v České republice.
47 Abstrakta p řednášek a poster ů
Onemocn ění se ší ří zejména blízkým nebo p římým kontaktem mezi jedinci, nap ř. b ěhem pá ření. Člov ěk jej podporuje introdukcemi, transporty zví řat ur čených pro v ědecké ú čely nebo jejich vým ěnou mezi zoologickými zahradami. Nebezpe čné mohou být záchranné transfery obojživelník ů (a ť už z likvidovaných lokalit či p řes komunikace). Zví řaty nap ěchovaná padací past nebo transportní kyblík je pro p řenos zoospor p římo ideální. Nelze odhadnout, do jaké míry m ůže chytridiomykóza ovlivnit naše populace obojživelník ů. Proto bychom na ni m ěli být p řipraveni. Informovanost o této nemoci je u nás všeobecn ě velmi nízká. Zejména profesionální a dobrovolní ochránci p řírody by m ěly být o možných rizicích dostate čně obeznámeni. Poster je proto zam ěř en na rozpoznání p říznak ů a prevenci dalšího ší ření. Další informace lze nalézt na prvních českých internetových stránkách v ěnovaných této nemoci, www.chytrid.wz.cz, jejichž prost řednictvím lze rovn ěž hlásit nálezy podez řelých jedinc ů.
Přísp ěvek byl podpo řen MŽP (program Biodiverzita) a Vnit řní grantovou agenturou FŽP ČZU Praha.
(P OSTER )
Arteficiální orientace p ěvc ů v Emlenových orienta čních klecích
ČERNÝ O., NOVÁKOVÁ H., NĚMEC P. Odd ělení biodiverzity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha
St ěhovaví p ěvci používají na tahu magnetické pole Zem ě jako orienta ční vodítko. B ěhem magnetických bou ří je tato schopnost pravd ěpodobn ě narušena. Magnetické disturbance vznikají jak p řirozen ě (vlivem zvýšené erup ční aktivity Slunce), tak vlivem lidské činnosti (elektromagnetický smog). Antropogenn ě vzniklé disturbance p řirozeného magnetického pole jsou často, p ředevším ve m ěstech, výrazn ější než p řirozené magnetické bou ře. Magnetická kompasová orientace tohoro čních jedinc ů červenky obecné ( Erithacus rubecula ) byla testována v Emlenových trychtý řích b ěhem podzimního tahu ve vnit řní Praze, tedy v prost ředí neklidného magnetického pole (zm ěny intenzity ± 500 nT s frekvencí ~1Hz). Ptáci nepoužívali ke své orientaci magnetický kompasový smysl, ale spoléhali na lokální orienta ční vodítko – p řeklad papíru v trychtý ři – a sv ůj tah sm ěř ovali od n ěj. Sm ěr tahu od švu si udržovali i p ři invertaci vertikální složky geomagnetického pole a dokonce i v experimentáln ě vynulovaném magnetickém poli. Arteficiální orientace t ěchto pták ů p řetrvala i v rámci experimentu za jarního tahu, který prob ěhl na jiné lokalit ě (Nalžovice, okres P říbram) charakterizované velmi klidným geomagnetickým polem a to v četn ě tahové orientace od švu v experimentálním magnetickém poli s invertovanou vertikální komponentou a v nulovém poli. Ptáci, kte ří b ěhem první migrace ve svém život ě pravd ěpodobn ě nemohli vinou rozbou řeného
48 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 magnetického pole využívat magnetickou orientaci, se z řejm ě nau čili využívat zraková nebo hmatová vodítka, která m ěli v prost ředí pokusného trychtý ře k dispozici (tedy orientovat se pomocí vizuálních respektive somatosenzitivních vjem ů). Toto nau čené chování dále uplat ňovali i v prost ředí, ve kterém je orientace pomocí magnetických vjem ů možná. (P OSTER )
Jemen z gekoní perspektivy: fylogeografie rodu Ptyodactylus
ČERVENKA J., KRATOCHVÍL L. Katedra ekologie P řF UK, Praha
Rod Ptyodactylus zahrnuje asi sedm druh ů st ředn ě velkých, p řevážn ě skalních gekon ů s typickými v ějí řkovitými p řísavnými lamelami. Gekoni tohoto rodu jsou široce rozší řeni v severní Africe, na Blízkém východ ě a Arabském poloostrov ě. P řestože tvo ří často významnou složku gekoní fauny daných oblastí, jejich taxonomie a systematika není krom ě oblasti Levanty, odkud jsou známy t ři druhy, dostate čně prostudována. Všechny formy rodu Ptyodactylus v jižní Arábii jsou řazeny do poddruhu Ptyodactylus hasselquistii hasselquisti , a čkoli je z této oblasti zdokumentována zna čná morfologická variabilita jednotlivých populací. Molekulární data umož ňující p řesn ější determinaci forem dosud využita nebyla. Naším cílem je molekulární fylogeografická analýza a taxonomická revize gekon ů rodu Ptyodactylus z této klí čové části areálu rodu, a to p ředevším z Jemenu. Pro objasn ění fylogenetických vztah ů mezi jednotlivými formami/druhy jsou sekvenovány mitochondriální geny pro 12S rRNA a cytochrom b. Sou částí studie je i morfometrická analýza. Rozsáhlý výchozí materiál pochází ze sbírek P řF UK v Praze, využívány jsou i cílené sb ěry z terénu, získané ve spolupráci s jemenskými kolegy. P ředb ěžné výsledky analýzy sekvencí z 18 lokalit jemenských populací gekon ů indikují existenci dvou odd ělených linií. První zahrnuje spíše nížinné populace z lokalit p ři pob řeží Arabského mo ře, druhou v ětev pak tvo ří populace z oblasti hor západního až severozápadního Jemenu. Genetické vzdálenosti mezi t ěmito liniemi (cca 15%) nazna čují, že ob ě již p ředstavují dobré druhy. Výskyt jednotlivých linií na studovaných lokalitách p říliš nereflektuje sou časnou nabídku biotop ů, což spolu s relativn ě velkou divergencí mezi ob ěma formami nazna čuje starší dataci jejich rozší ření než p ředstavuje recentní charakter krajiny.
Práce je podporována grantem GA UK č. 65107.
(P ŘEDNÁŠKA )
49 Abstrakta p řednášek a poster ů
Problémy ochrany biodiverzity v lužních lesích
ČÍŽEK L. Entomologický ústav, BC AV ČR a P řF JU, České Bud ějovice
Lužní lesy nejjižn ější Moravy jsou biologicky mimo řádn ě bohaté. Pro zachování biodiverzity saproxylických organizm ů jsou v ČR z řejm ě d ůležit ější, než všechna chrán ěná území dohromady. Hostí v ČR poslední nebo nejv ětší populace stovek druh ů bezobratlých i obratlovc ů. Obrovská diverzita lužních les ů se dochovala díky jejich donedávna zna čné rozloze a kvalit ě. Cenné jsou zejména staré solitérní stromy, jilmy, strukturn ě i druhov ě bohaté starší porosty, pís čité vyvýšeniny se stepní a lesostepní vegetací (hrúdy), množství druh ů závisí také na loukách, mok řadech a řekách. Rozloha lužních les ů za posledních asi 30 let siln ě klesla a drasticky klesá kvalita zbytku (odumírání starých strom ů a jilm ů, rozsáhlé holose če, frézování pasek, zales ňování hrúd ů borovými monokulturami). S jedinou výjimkou klesají, či p římo vymírají zdejší populace všech druh ů hmyzu chrán ěných soustavou NATURA2000. Podobn ě ohroženy jsou stovky dalších druh ů hmyzu a členovc ů. Biodiverzita území je siln ě ohrožena a z řejm ě stojí p řed kolapsem. Ochrana území je problematická a nedostate čná. Agentura ochrany p řírody a krajiny se s Lesy ČR dohodla na ochran ě pouhých 5 % rozlohy ĺužních les ů v EVL Niva Dyje a EVL Soutok- Podluží. D ůsledkem m ůže být likvidace mnoha ohrožených, zvlášt ě chrán ěných a/nebo „naturových“ druh ů hmyzu. Lze o čekávat také zhoršení stavu populací hmyzích „p ředm ětů ochrany“ obou evropsky významných lokali a zásadní ochuzení biologické rozmanitosti České republiky.
K p řednášce byly využity informace získané p ři monitoringu evropsky významných druh ů pro AOPK ČR a práci na projektech KJB600960705, LC06073.
(P ŘEDNÁŠKA )
Přísp ěvek k ekologii vážky červené Crocothemis erythraea (Brullé, 1832) (Anisoptera: Libellulidae) na Slovensku
DAVID S. Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodnych vied Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra
Rod Crocothemis Brauer, 1868 obsahuje 10 druh ů. V evrosibi řské a mediteránní podoblasti paleartku se vyskytují druhy Crocothemis erythraea a C. servilia (Drury, 1773). Nominátní poddruh C. e. erythraea je rozší řený v Africe, západní a jižní Asii, St ředním východ ě a ve St ředomo ří. V posledních desetiletích se tento etiopský faunistický prvek ší ří severním sm ěrem,
50 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 publikovaný byl výskyt ze SZ Polska. Na Slovensku má druh rozmnožující se lokální populace, přibývají nálezy z kotlin severního Slovenska. Crocothemis s. servilia je rozší řená v tropické Asii a Japonsku, na západ ě zasahuje až do Turecka. Morfologická a ekologická podobnost a sympatrický výskyt obou druh ů byly p říčinou nep řesností p ři determinaci, z území Ma ďarska je opakovan ě uvád ěný výskyt C. s. servilia . V sou časnosti eviduji z území Slovenska 85 sb ěrů (nález ů) C. erythraea , (n= 271) ze 64 lokalit, které leží ve 42 kvadrátech DFS (z po čtu 432). Ze 17 typ ů habitat ů druhu jsou nej čast ější: mrtvé říční ramena (18x), rybníky (13x), malé vodní nádrže (10x) a št ěrkoviska (14x). Hypsometricky pat ří C. erythraea mezi nížinné druhy, pr ůměrná nadmo řská výška výskytu je 182,3 m, minimum je 98 m n.m. (3x), maximum 683 m n.m. (1x). Nejvyšší frekvence výskytu je mezi 100 až 150 m n.m. (35x). Vážka červená se vyskytuje v druhov ě nejbohatších odonatocenózach spolu s 56 druhy vážek (n= 12 764 exemplá řů ) s hodnotou dominance 2,12%. Eudominantními druhy jsou Ischnura elegans (19,18%) Coenagrion puella (12,59%), Platycnemis pennipes (11,78%), Enallagma cyathigerum (8%). Cenotické postavení vážky červené bylo zjiš ťované shlukovou analýzou, nejvyšší afinitu vykazuje ke stagnikolním a termofilním druh ům Anax imperator , Erythromma najas , E. viridulum , O. cancellatum , Sympetrum spp., Aeshna affinis atd. Toto druhov ě bohaté spole čenstvo snižuje riziko invazního chování vážky červené, druhu, který je svou výraznou červenou barvou ozdobou našich vod.
Výzkum byl podpo řen grantovým projektem VEGA 2/0166/08.
(P ŘEDNÁŠKA )
Výskyt vodních a semiakvatických ploštic rybni čních soustav ve vztahu k prost ředí
DITRICH T. (1,2), PAPÁ ČEK M. (1) (1) Katedra biologie, Pedagogická fakulta JU, České Bud ějovice; (2) Katedra biologie ekosystém ů, Přírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
Vodní a semiakvatické ploštice (Heteroptera: Nepomorpha, Gerromorpha) jsou podstatnou částí vodní entomofauny. Osidlují stanovišt ě v závislosti na environmentálních faktorech. Mezi nej čast ěji sledované faktory p ři výzkumu preferencí stanoviš ť vodního hmyzu pat ří vodivost, pH a obsah živin. P řestože mnohé obhospoda řované rybníky mají podobnou kvalitu vody, jednotlivé rybníky se druhovým složením entomofauny často liší. Cílem této jednorázové studie bylo zjistit, zda je složení taxocenóz vodních ploštic spíše ovlivn ěno fyzikáln ě-chemickými vlastnostmi vody, nebo je spíše závislé na rybni ční soustav ě (jako komplexu jiných nehodnocených faktor ů), kde se vyskytují. V pr ůběhu roku 2008 bylo na dvou rybni čních soustavách (10 rybník ů v oblasti Zelendárky, mapovací čtverec 6751d; a 7 rybník ů v oblasti
51 Abstrakta p řednášek a poster ů
Bílý Kámen, čtverec 6648d) sledováno druhové složení spole čenstev vodních a semiakvatických ploštic. Ve v ětšin ě rybník ů byly nalezeny b ěžné druhy, cenný je opakovaný nález kleš ťanky Cymatia rogenhoferi ve dvou rybnících soustavy Bílý Kámen. Spole čná redundantní analýza (RDA) obou taxocenóz a faktor ů prost ředí ukázala, že výskyt druh ů se významn ě liší v závislosti na rybni ční soustav ě, obsahu čpavku, pH, obsahu dusitan ů a alkalinit ě. Separátní analýzy jednotlivých taxocen ů ukázaly, že (1) výskyt druh ů nepomorfních ploštic na lokalit ě signifikantn ě souvisí s celkovým obsahem fosforu, rybni ční soustavou a pH; marginální vliv mají alkalinita, obsah dusitan ů a čpavku; (2) výskyt gerromorfních ploštic souvisí zejména s rybni ční soustavou, margináln ě pak s vodivostí. Na výskyt druh ů vodních ploštic (Nepomorpha) má krom ě chemických vlastností vody d ůležitý vliv poloha a struktura stanovišt ě. Výskyt semiakvatických ploštic (Gerromorpha) je více ovlivn ěn polohou a strukturou lokality než chemismem její vody. Jsou-li studovány preference habitat ů nepomorfních a gerromorfních ploštic, m ěly by být taxocenózy analyzovány odd ělen ě.
Tato studie byla podpo řena výzkumným zám ěrem MSM 6007665801.
(P OSTER )
Kompozice bezobratlých v mechovém patru horských a podhorských lesních ekosystém ů
DROZD P. (1), CEH Š. (1), JAŠÍK M. (2), KRUPA Ř M. (1), PLÁŠEK V. (1) (1) Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity, Ostrava; (2) Odbor ochrany životního prost ředí, Magistrát m ěsta Ostravy, Ostrava
Ačkoliv se již ukázalo, že mechy hrají pro bezobratlé velice významnou roli zejména v ekosystémech charakteristických pro chladn ější oblasti (v četn ě ekosystém ů ve vyšší nadmo řské výšce), komplexní výzkumy zabývající se problematikou abundance a kompozice jednotlivých taxon ů jsou v temperátním pásmu spíše ojedin ělé. N ěkteré druhy bezobratlých jsou ozna čovány za bryobiontní, resp. bryofilní, avšak p říčiny vazby na mechy (potrava, úkryt, zdroj vody) většinou nejsou známy. Cílem našeho výzkumu bylo srovnat kompozici bezobratlých na mechových a nemechových stanovištích ovlivn ěných navíc r ůznými faktory. Pro výzkum byly zvoleny dv ě lokality v Beskydech a jedna lokalita v Jeseníkách, na kterých byly rozmíst ěny zemní pasti uvnit ř a vn ě mechových polštá řů (p řevážn ě druh Polytrichastrum formosum ). P ředb ěžné analýzy (zpracována jsou data pouze z prvního roku výzkumu, sb ěry však nadále probíhají) p řináší velice zajímavé výsledky. Abundance i struktura taxocenóz (prozatím pouze na úrovni vyšších taxon ů) jednotlivých mikrohabitat ů se významn ě m ění podél vlhkostního gradientu a má v ětší vliv než p řítomnost mechového patra, p řesto i interakce mechového patra a vlhkosti vykazuje signifikantní rozdíly. Dá se tedy p ředpokládat, že velká
52 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
část dosavadních prácí zabývajících se spole čenstvy bezobratlých v meších mohou být zna čně zkresleny podmínkami stanovišt ě a jejich zobecn ění je dost problematické.
Výzkum probíhá za podpory grantu GA ČR 206/07/0811.
(P OSTER )
Fenoloxidáza hmyzu – jak ovlivnit činnost enzymu?
DOBEŠ P. (1), BENEŠOVÁ J. (1), BÜYÜKGÜZEL E. (2), HYRŠL P. (1) (1) Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno; (2) Department of Biology, Faculty of Arts and Science, Karaelmas University, Zonguldak, Turkey
Fenoloxidáza (PO) je základní složkou fenoloxidázové kaskády, která krom ě enzymu PO zahrnuje molekuly rozpoznávající antigenní částice charakteristické pro potenciální patogeny a řadu serinových proteáz zprost ředkujících p řenos signálu o p řítomnosti antigenu a následnou aktivaci PO. Ta spo čívá v našt ěpení prekurzoru profenoloxidázy (pPO) syntetizovaného hemocyty. Hmyzí PO se ú častní mnoha imunitních i neimunitních d ějů, jako je detekce a agregace proniklých bakterií, nodulace, enkapsulace, sklerotizace a pigmentace kutikuly nebo tvorba koagula ční zátky a hojení zran ění. Činnost PO je ovliv ňována na t řech základních úrovních: b ěhem syntézy pPO, aktivace pPO a následn ě regulací aktivované PO. Spektrofotometrickým m ěř ením aktivity PO u larev a kukel Galleria mellonella jsme prokázali, že se hladina PO m ění b ěhem vývoje a to jak v hemolymf ě, tak v kutikule. Syntézu pPO ovliv ňuje také narušení metabolismu kyseliny arachidonové po použití inhibitor ů biosyntézy eikosanoid ů (IBE). Indometacin zp ůsobuje znatelný pokles aktivity PO i celkové pPO. Naproti tomu phenidon má, zdá se, p ři vyšších koncentracích pozitivní vliv na aktivitu PO. V in vitro testech se uplat ňují p ředevším faktory ovliv ňující aktivaci pPO. Mezi hlavní z nich pat ří teplota a délka inkubace. Za pokojové teploty dochází již b ěhem 5 min ke spontánní aktivaci pPO. Té zabra ňují pouze teploty do 0 °C. Celková hladina PO detekovatelná po chemické aktivaci veškeré p řítomné pPO metanolem není teplotou ani délkou inkubace ovlivn ěna. Činnost aktivovaného enzymu pak závisí p ředevším na dostupnosti a druhu substrátu. Pro PO jsou nejvhodn ějšími substráty difenoly, nap ř. DOPA nebo hydrochinon. Hydrochinon se na rozdíl od DOPA neváže na pevné tkán ě a m ůže být proto použit i k detekci kutikulární PO. Místo substrátu se mohou do aktivního místa enzymu vázat také inhibitory jako fenylthiomo čovina, které úpln ě blokují aktivitu PO.
Tato práce byla podpo řena grantem GA ČR 206/09/P470.
(P OSTER )
53 Abstrakta p řednášek a poster ů
Druhov ě specifické znaky st ředoevropských zástupc ů rodu Cheiracanthium (Araneae, Miturgidae) a možné p říčiny jejich vzniku
DOLANSKÝ J. Východo české muzeum v Pardubicích
Za st ředoevropské zástupce rodu Cheiracanthium lze v sou časné dob ě považovat tyto druhy: Cheiracanthium campestre , Ch. effossum , Ch. elegans , Ch. erraticum , Ch. gratum , Ch. mildei , Ch. montanum , Ch. oncognathum , Ch. pennyi , Ch. punctorium , Ch. rupestre a Ch. virescens . Druh Cheiracanthium mildei se výrazn ě odlišuje morfologií kopula čních orgán ů i chováním během kopulace. Ostatní zmín ěné druhy jsou morfologicky zna čně uniformní. Na základ ě pozorování chování pavouk ů b ěhem kopulace, podrobné znalosti morfologie kopula čních orgán ů a kopula čního mechanizmu lze u n ěkterých znak ů odhalit jejich funkci nebo ur čit vzájemný vztah znak ů na sam čích a sami čích kopula čních orgánech. Nápadné prodloužení chelicer samc ů n ěkterých druh ů je patrn ě adaptací pro taktilní stimulaci samice, kterou samec provádí na za čátku i v pr ůběhu kopulace. Prodloužení kopula čních dukt ů samic n ěkterých druh ů samci kompenzovali relativním zv ětšením tarsálního článku makadla, zv ětšením tegula a alveoly na úkor špi čky cymbia, oválným protažením tegula, prodloužením embolu a zúžením jeho báze. Tyto znaky vznikly nezávisle u n ěkolika nep říbuzných druh ů. Uvedené rozdíly lze pozorovat nap říklad u dvojic p říbuzných druh ů: Cheiracanthium campestre a Ch. virescens , Ch. effossum a Ch. oncognathum nebo Ch. montanum a Ch. erraticum . Tvaru a sklerifikaci sami čích kopula čních dukt ů také do jisté míry odpovídá p řizp ůsobení tvaru a mechanických vlastností ostruhy na cymbiu samc ů. V p řípad ě druhu Cheiracanthium effossum došlo k extrémnímu prodloužení ostruhy, což si také vynutilo prodloužení tibiálního článku makadla.
Výzkum je podpo řen jako projekt výzkumu a vývoje Ministerstva kultury DE06P04OMG002 (2006–2011).
(P ŘEDNÁŠKA )
Karyotypy čty ř druh ů evropských slí ďák ů (Araneae: Lycosidae)
DOLEJŠ P. (1), OPATOVÁ V. (1), MUSILOVÁ J. (2), KRÁL J. (2), KUBCOVÁ L. (1), BUCHAR J. (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Katedra genetiky a mikrobiologie, P řF UK, Praha
Tento výzkum je sou částí projekt ů zam ěř ených na studium etologie a cytogenetiky čty ř druh ů evropských slí ďák ů, Tricca lutetiana (Simon, 1876), Arctosa alpigena lamperti Dahl, 1908, Xerolycosa miniata (C. L. Koch, 1834) a X. nemoralis (Westring, 1861) a taxonomii sporného rodu Tricca Simon, 1888. Karyotypy sledovaných druh ů se skládají z akrocentrických chromozom ů, systém chromozomového ur čení pohlaví je ♂X1X20/ ♀X1X1X2X2. Sam čí karyotypy druh ů T. lutetiana a A. a. lamperti se skládají z 28 chromozom ů, zatímco sam čí
54 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 karyotypy obou zástupc ů rodu Xerolycosa obsahují pouze 22 chromozom ů. Pohlavní chromozomy druh ů T. lutetiana a A. a. lamperti jsou nejv ětšími chromozomy v karyotypu, zatímco pohlavní chromozomy obou druh ů rodu Xerolycosa jsou nejmenší. Pohlavní chromozomy druhu T. lutetiana jsou v sam čí diplotene zna čně despiralizované – takové chování pohlavních chromozom ů nebylo dosud pozorováno u žádného jiného druhu slíďáka. Chhromozomy všech čty ř druh ů nesou terminální pericentromerické bloky konstitutivního heterochromatinu. Zatímco chromozomy druhu T. lutetiana a obou zástupc ů rodu Xerolycosa mají jen nepatrné množství konstitutivního heterochromatinu, chromozomy druhu A. a. lamperti nesou relativn ě velké bloky konstitutivního heterochromatinu stejně jako u ostatních dosud studovaných slí ďák ů. Rozdíly v karyotypech sledovaných druh ů odrážejí zna čnou fylogenetickou vzdálenost rodu Xerolycosa od rod ů Arctosa a Tricca . Námi zjišt ěné 2n u A . a. lamperti se liší od publikovaného 2n poddruhu A. a. alpigena (DOLESCHALL, 1852) (Hackman 1948). Podobn ě se rozcházejí údaje o 2n u obou zástupc ů rodu Xerolycosa (Hackman 1948; Gorlov et al. 1995). Proto je nutné stanovit karyotyp i u dalších populací t ěchto druh ů, pop ř. i u jiných druh ů studovaných rod ů, a potvrdit 2n u druhu A. a. alpigena .
Tento výzkum byl pln ě podpo řen grantovými projekty GAUK 208/2005B-BIO/P řF a GAUK 140907.
(P OSTER )
Sociální interakce samotá řských v čel rodu Anthophora
DOLEŽALOVÁ K. Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, ČZU, Praha
V ČR se vyskytuje celkem 584 druh ů v čel. Výzkum, který probíhal v roce 2007 a 2008 v Praze (koleje Strahov) se zam ěř uje na jeden b ěžn ě se vyskytující druh samotá řské v čely Anthophora plumipes ( česky pelonoska chluponohá). Tento výzkum je sou částí dlouhodobého projektu, realizovaného ve spolupráci s týmem z PřFUK pod vedením Jakuba Straky. Anthophora plumipes svým vzhledem p řipomíná spíše čmeláky, je však vynikající letec. Vyzna čuje se výrazným pohlavním dimorfismem. Samice se vyskytují ve dvou barevných variantách (hn ědé a černé), samci pouze v hn ědé variant ě. Jedním z cíl ů práce je vytvo ření podrobného etogramu charakterizující chování studovaného druhu. Jednotlivé aktivity spojené s hnízdním chováním lze rozd ělit na: 1. jednorázové (p řílet, odlet, vstup do hnízda, zapamatování polohy hnízda) a 2. dlouhodobé (hledání, hrabání, uzavírání a zahrabávání hnízda). Sou částí etogramu je též schéma posloupnosti jednotlivých aktivit v rámci jednoho hnízdního cyklu.
55 Abstrakta p řednášek a poster ů
Velmi zajímavý jev u tohoto druhu je vnitrodruhový hnízdní parazitismus (v roce 2007 byla prokázána jeho existence). Bylo zjišt ěno, že po čty usurpací (tedy situací, kdy bylo hnízdo prokazateln ě osídleno jinou v čelou než majitelkou) se zvyšují s postupující gradací hnízdní sezóny. Na za čátku sezóny jsou tedy v čely pilné a „poctivé“, na konci sezóny však výrazně stoupá po čet usurpací („nepoctivé“ v čely). Pro záv ěre čnou část sezóny je tak charakteristický velmi zajímavý úkaz – řet ězová reakce usurpací. Zjišt ěné údaje by m ěli sloužit jako výchozí informace p ři hledání a interpretaci preadaptací samotá řských v čel pro sociální a obligátn ě parazitické chování. (P OSTER )
Sphagnum mosses as a microhabitat for dragonflies in bogs (about dragonfly-affinity for Sphagnum ecological-groups)
DOLNÝ A., PLÁŠEK V. Katedra biologie a ekologie, PřF OU, Ostrava
Pursuant to long-term survey and consequential data analyses, a connection between Sphagnum ecological-groups and dragonfly species (Odonata) was recorded. Particularly, the dragonflies considered as the glacial relicts show close coupling with specific Sphagnum ecological-groups. Distribution maps of Sphagnum species in the Czech Republic were compared with known recent distribution of dragonflies. Majority of glacial relict species dragonflies seems to be evaluated as sphagnicolous or tyrphobionts - the species typical for raised bog odontocenoses - e.g. Aeshna subarctia , Somochlora arcitica or Leucorrhinia dubia . Affinity of dragonflies for each Sphagnum communities can be interpreted mainly by their specific life-strategy, elbowroom for hunting and shelter from predators. Even the absence of antipredator behavior in the larvae of Leucorrhinia dubia (Odonata) was described there.
Project is funded by GACR (GA ČR 206/07/0811).
(P OSTER )
Štruktúra fauny strapiek (Thysanoptera) v Bratislave a jej okolí
DORI ČOVÁ M., FEDOR P. Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Korene thysanopterologického výskumu v Bratislave a jej okolí siahajú ku koncu 19. storo čia. Na tomto území bolo doteraz zaznamenaných 109 druhov Thysanoptera z oboch podradov Terebrantia (79) a Tubulifera (30). Pestrá diverzita tohto radu v Bratislave a jej okolí odráža makrogeografické aspekty, klímu i lokálne podmienky, ktoré vplývajú na formovanie
56 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 druhového spektra. Ve ľká čas ť druhov má európsky pôvod (napr. Thrips linarius ) a je pomerne bežná na celom európskom kontinente. Bohato sú zastúpené aj eurosibírske (napr. Dendrothrips saltatrix ) a holarktické elementy (napr. Chirothrips hamatus ). Niektoré z nich ( Iridothrips iridis ) boli v priebehu minulých rokov introdukované aj na americký kontinent a areál ich rozšírenia sa tak podstatne zvä čšil. Fauna strapiek je v tomto regióne formovaná aj palearktickými, západopalearktickými, turano-mediteránnymi či submediteránnymi prvkami. Mnohé strapky dokážu ľahko prežíva ť v interiéroch ľudských obydlí alebo v skleníkoch, preto je fauna obohatená aj o niektoré taxóny s cirkumtropickým rozšírením (napr. Parthenothrips dracaenae ). V druhovom spektre Thysanoptera Bratislavy a jej okolia sú po četne zastúpené xerotermofilné elementy, no hygrofilné a mezofilné druhy tu majú taktiež svoje nezastupite ľné miesto. Mnoho druhov (napr. Limothrips denticornis ) možno ozna čiť za eurypotentné bez špecifických nárokov na prostredie a s hojným výskytom v rozmanitých stanovištiach. Osobitnú skupinu tvoria arborikolné strapky, z ktorých mnohé sú zárove ň sciofilmi (napr. Thrips viminalis ). Z h ľadiska ekologických charakteristík možno strapky Bratislavy za členi ť medzi florikoly, graminikoly, foliikoly i korticikoly.
Výskum bol finan čne podporený projektom VEGA 1/4339/07
(P OSTER )
K ekológii korticikolných synúzií v teplomilných dúbravách juhozápadného Slovenska (predbežné výsledky)
DUBOVSKÝ M. (1), MASAROVI Č R. (2), FEDOR P. (2), MAJZLAN O. (3) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava; (2) Katedra ekosozológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava; (3) Katedra biológie, Pedagogická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Korticikolné článkonožce boli pomerne dlhé obdobie mimo hlavnej pozorosti zoológie a ekológie. I ke ď sa na Slovensku skúmali korticikolné Coleoptera (napr. Holecová et Kožíšek, 1986; Vidli čka, 1989; Majzlan et Fedor, 2003), Heteroptera (Vidli čka, 1993) či Collembola (Kodada, 1987), dodnes nebola publikovaná žiadna komplexná štúdia zaoberajúca preferenciou mikrohabitatov na kme ňoch stromov vo vz ťahu k viacerým ekologickým ukazovate ľom. Článkonožce boli získavané pomocou kme ňového fotoeklektora v 6 dubových porastoch Martinského lesa (okres Senec). V sú časnosti sa územie rozvinulo do izolovaného refúgia rastlinného spolo čenstva Aceri tatarici - Quercetum , Zólyomi, 1957 s ur čitou mierou lesného manažmentu. Kme ňový fotoeklektor, ktorý funguje na princípe pozitívnej fototaxie a negatívnej geotropie a vychádza aj z orientáciu živo číchov, je ve ľmi efektívny pre zber článkonožcov
57 Abstrakta p řednášek a poster ů
žijúcich na kme ňoch stromov (Nord et Lewis, 1970). Celkovo bolo odchytených 74698 jedincov Arthropoda z 23 základných systematických skupín. Z predbežných výsledkov štúdie vyplýva, že vä čšina zaznamenaných článkonožcov (Acarina, Araneida, Collembola, Chilopoda, Diptera, Heteroptera, Hymenoptera, Thysanoptera, Orthoptera a Sternorhyncha) preferuje skôr južne orientované mikrohabitaty, na druhej strane najnižšia abundancia bola zaznamenaná v pasciach orientovaných na východ. Štúdia prináša aj poznatky o vertikálnej stratifikácii korticikolných synúzii.
Výskum bol finan čne podporený projektom VEGA 1/4339/07
(P OSTER )
Diskriminace mlá ďat hnízdního parazita: adaptace či vedlejší produkt?
DVORSKÁ A., MATYSIOKOVÁ B., GRIM T. Katedra zoologie, P řF UP, Olomouc
Hostitelé hnízdních parazit ů snižují negativní dopady parazitismu řadou mechanism ů, od agrese v ůč i dosp ělým parazit ům, p řes odmítání cizích vajec po diskriminaci parazitických mlá ďat. Zánik parazita v d ůsledku chování hostitele však nijak nedokazuje, že dané diskrimina ční chování je adaptací proti parazitismu, tedy že je výsledkem koevoluce parazit- hostitel. V naší práci jsme ukázali, že recentní p řípad diskriminace parazitických mlá ďat kuka čky obecné ( Cuculus canorus ) hostitelem rákosníkem obecným ( Acrocephalus scirpaceus ) lze lépe interpretovat jako vedlejší produkt "life-history" znak ů hostitele, které p římo s parazitismem nesouvisejí. Vým ěnou r ůzn ě starých mlá ďat hostitele jsme experimentáln ě prodlužovali či zkracovali délku rodi čovské pé če, kterou dané hnízdo pot řebovalo k úsp ěšnému vyvedení. Mlá ďata rákosníka v prodloužených hnízdech m ěla zhoršený r ůst (hmotnost, tarsus, křídlo). Tyto výsledky ukazují, že rodi če rákosníka mají endogenn ě "naprogramovanou" pé či a nutí mlá ďata k opušt ění hnízda p řed tím, než by tak mlá ďata u činila sama bez manipulace. Naopak mlá ďata ve zkrácených hnízdech vykazovala rychlejší r ůst (hmotnost, tarsus). Tento výsledek ukazuje, že rodi če manipulují opušt ění hnízda mlá ďaty i za p řirozených podmínek (tj. mlá ďata mají potenciál r ůst rychleji než za normálních podmínek). Jde o v ůbec první doložený případ manipulace délky pobytu mlá ďat v hnízd ě u p ěvc ů. Diskriminace parazitických mlá ďat je pak parsimonn ě vysv ětlena jako vedlejší produkt koevoluce mezi rodi čem a potomkem hostitelského druhu. (P ŘEDNÁŠKA )
58 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Univalvia - zoologická záhada sou časnosti
DVO ŘÁK D., STRAKA M., SYCHRA J. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Důkladným pr ůzkumem ekosystém ů hospod a restaurací byla objevena nová skupina organism ů – pisoáry (Univalvia). V letech 2005-2008 jsme provedli výzkum zam ěř ený na za řazení pisoár ů do zoologického systému, na odhalení neznámých aspekt ů jejich biologie a ekologie a na studium diverzity a rozší ření pisoár ů v České republice. Po selhání molekulárních metod p ři studiu fylogenetických vztah ů se p řikláníme k názoru, že pisoáry jsou nejblíže p říbuzné m ěkkýš ům (Mollusca).Výzkumem životních projev ů pisoár ů byla odhalena p řekvapivá zjišt ění, která vyvrcholila popisem jejich životního cyklu. Na více než 800 lokalitách po celé České republice (se zvláštním d ůrazem na území m ěsta Brna) jsme dosud zaznamenali více než 2200 jedinc ů a popsali 45 druh ů pisoár ů s keramickou schránkou. Byly rovn ěž položeny základy morfologické terminologie a taxonomie pisoár ů, což umožnilo vytvo řit klí č k jejich ur čování. Nejb ěžn ějšími druhy v ČR jsou pisoár plochý ( Pissoara complanata ), pisoár trojúhlý ( P. triangulata ) a zástupci druhového komplexu pisoáru ušatého ( P. aurita agg.). U jednotlivých druh ů byly zjišt ěny rozdílné stanovištní preference podél tzv. "gradientu fajnovosti". I když je dosud prozkoumanost v ětší části území ČR nízká, již nyní je zjevné, že mnozí zástupci naší pissofauny pat ří ke kriticky ohroženým druh ům a zasluhují si p řísnou ochranu. Ta spo čívá p ředevším v zachování p říznivých podmínek na existujících lokalitách. (P ŘEDNÁŠKA )
Agresivita – gény alebo postnatálne maternálne prostredie?
ĎUREJE Ľ. (1,2), BÍMOVÁ B. (1,3), PIÁLEK J. (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta MU, Brno; (3) Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v.v.i., Brno
U myši domovej ako sociálne žijúceho živo čícha je reproduk čný úspech samcov daný ich postavením v hierarchickom systéme zvanom dem. Toto postavenie je ur čené na základe agresívnych interakcií medzi dominantnými a subdominantnými jedincami. Agresivita sa tu javí ako adaptívny znak dôležitý z h ľadiska formovania sociálnej štruktúry a dynamiky týchto sociálnych jednotiek. Zárove ň sa môže podie ľať na asymetrickom toku génov nielen medzi demami ale aj medzi populáciami a poddruhmi. Predchádzajúce štúdie potvrdili výrazný rozdiel v agresivite medzi dominantným Mus m. domesticus a subdominantným Mus m. musculus . To by mohlo hra ť dôležitú úlohu v miestach kontaktu týchto dvoch poddruhov a podie ľať sa v procese ich speciácie. Použitím metódy crossfosteringu na dvoch inbredných kme ňoch
59 Abstrakta p řednášek a poster ů odvodených z geneticky čistých divých populácii a reprezentujúcich oba poddruhy, sme zis ťovali do akej miery je ich agresivita ovplyvnená genetickým pozadím alebo postnatálnym maternálnym prostredím. Celkovo sme otestovali 107 samcov vychovaných v 3 rôznych prostrediach: unfostered samci (vychovaní vlastnou matkou, infostered (vychovaní nepríbuznou matkou rovnakého poddruhu) a crossfostered samci (vychovaní matkou opa čného poddruhu). Samci boli testovaní ako v neutrálnom tak asymetrickom prostredí v dyadických interakciách vo či neagresívnym oponentom z kme ňa A/j. Výsledky opätovne potvrdili rozdiely v agresivite medzi oboma podruhmi avšak signifikantný význam postnatálneho maternálneho prostredia sa nepreukázal. Zistili sme, že agresivita samcov oboch poddruhov je daná hlavne geneticky. (P OSTER )
Dlouhodobý vliv holose čného kácení na biodiverzitu p ůdní mesofauny (Oribatida, Colembolla) ve smrkových porostech NP Šumava
FARSKÁ J., JÍNOVÁ K. Přírodov ědecká fakulta Jiho české Univerzity, České Bud ějovice a Biologické centrum AV ČR v.v.i., Ústav půdní biologie, České Bud ějovice
Projekt porovnává spole čenstva pancí řník ů (Oribatida) a chvostoskok ů (Collembola) v klimaxových smrkových lesích a r ůzn ě starých smrkových monokulturách (70 a 100 let). Lesnické hospoda ření ovliv ňuje spole čenstva p ůdní fauny, která je velmi citlivá ke zm ěnám půdní teploty a vlhkosti. Mnoho druh ů p ůdní fauny nep řežije extrémní mikroklimatické podmínky na holose čných pasekách. Vliv holose čného kácení v krátkodobém m ěř ítku je v literatu ře dob ře zdokumentován. Naším cílem je zjistit, zda jsou zm ěny spole čenstev dlouhodobé. Půdní vzorky jsou odebírány na p ěti lokalitách v NP Šumava (Kubohu ťská cesta, Milešický prales, Boubínský prales, Pytlácký roh I. a Pytlácký Roh II.), vždy 5 vzork ů v klimaxovém lese a 5 vzork ů v monokultu ře. Dosud prob ěhly odb ěry na podzim roku 2006, na jaře a na podzim roku 2007 a 2008. V 70-letých monokulturách prob ěhly odb ěry v roce 2008. Spole čenstva mesofauny se skládala zejména z chvostoskok ů (Collembola), pancí řník ů (Oribatida), dravých rozto čů (Gamasida), hmyzenek (Protura), larev brouk ů, mšic (Aphididae) a drobnušek (Pauropoda). Po četnosti dravých rozto čů , pancí řník ů a ostatních rozto čů byly vyšší v monokulturách než v klimaxových smr činách (p = 0,013, p = 0,050 a p = 0,006). Po četnosti ostatních skupin se nelišily. Rozdíly byly v zastoupení jednotlivých druh ů chvostoskok ů a pancí řník ů. N ěkteré druhy se vyskytovaly hojn ěji v monokulturách (p < 0,05) – Isotomiella minor , Parisotoma notabilis (chvostoskoci), Brachychochthonius jacoti , Adoristes ovatus (pancí řníci). V klimaxových lesích jsou naopak hojnější (p < 0,05) Pseudanurophorus
60 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 binoculatus , Protaphorura cf. parallata (chvostoskoci), Hypochthonius rufulus , Suctobelbella similis (pancí řníci). (P OSTER )
Limothrips denticornis Haliday, 1836 (Thysanoptera: Thripidae) – nidikol, nidikolný ubikvist alebo ubikvist?
FEDOR P., HAMMERSTEINOVÁ I., DORI ČOVÁ M. Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Prvé generalizované a súborné údaje o výskyte strapiek (Thysanoptera) v hniezdach vtákov publikoval v 50-tych rokoch Hicks (Hicks, E.A., 1959: Check-list and bibliography on the occurrence of insects in Birds´nests. The Iowa state college press, 683 pp). Už v tomto pomerne rozsiahlom diele sa objavuje aj druh Limothrips denticornis . V období rokov 1975 – 2007 bol výskumným tímom na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave zhromaž ďovaný materiál nidikolnej fauny z hniezd vtákov a cicavcov po celom území Slovenskej republiky. Súhrnné výsledky boli publikované v rade prác, z ktorých nosnou je nesporne štúdia Pelikána et al. (Pelikán, J., Fedor, P.J., Krumpál, M., Cyprich, D., 2002: Thrips (Thysanoptera) in nests of birds and mammals in Slovakia. Ekológia (Bratislava), 21, 3: p. 275-282). Možno len istou zhodou náhod, možno v dôsledku nesystematického výskumu v minulosti bola graminikolná strapka Limothrips denticornis na území Slovenskej republiky zaznamenaná predovšetkým v hniezdach vtákov a cicavcov, často ako výrazne dominantný druh (napr. v hniezdach Acrocephalus arundinaceus , Anthus trivialis , Certhia familiaris , Ficedula albicollis , Hippolais icterina , Chloris chloris , Microtus arvalis , Muscardinus avellanarius ). Vo všeobecnosti je však tento druh zna čne euryvalentný, bežne rozšírený v širokom spektre biotopov, z ktorých dokáže infiltrova ť aj do nidikolných synúzií. Tento fenomén je zabezpe čený viacerými mechanizmami, predovšetkým aktívnym letom (vyše 30 cm/s), anemochóriou v aeroplanktonických stratocenózach, prípadne zoochóriou na steblách tráv, ktoré slúžia ako hniezdny materiál. Vo vä čšine prípadov je masívna invázia druhu do korunnej etáže výsledkom synergického pôsobenia všetkých spomenutých mechanizmov.
Výskum bol finan čne podporený projektom VEGA 1/4339/07
(P ŘEDNÁŠKA )
61 Abstrakta p řednášek a poster ů
Studie genom ů pavoukovc ů: obsahy DNA a pom ěry AT/GC
FORMAN M. (1), HOROVÁ L. (2), BUREŠ P. (2), KRÁL J. (1) (1) Katedra genetiky a mikrobiologie, P řF UK, Praha; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Velikosti genomu pavoukovc ů (Arachnida) jsou málo prostudovány. Zatím byla stanovena velikost u 115 druh ů pavouk ů a 21 druh ů rozto čů , ostatní řády pavoukovc ů nebyly analyzovány vůbec. Pr ůtokovou cytometrií jsme stanovili obsah DNA haploidního genomu (c hodnotu) u zástupc ů pavou čích čeledí Atypidae, Dysderidae, Eresidae, Hersiliidae, Oecobiidae, Sparassidae i u reprezentant ů jiných řád ů pavoukovc ů (Solifugae, Uropygi, Scorpiones, Pseudoscorpiones a Opiliones). Primárním standardem byly mužské leukocyty, v n ěkterých p řípadech byly použity sekundární rostlinné standardy ( Vicia faba nebo Eranthis hyemalis ). U pavouka Uroctea durandi (Oecobiidae) jsme zjistili zatím nejvyšší obsah DNA u pavoukovc ů (c = 7,6 pg); zástupce rodu Oecobius ze stejné čeledi má mnohem nižší obsah DNA (c = 1,6 pg). Zajímavé výsledky byly dosaženy i u rodu Stegodyphus (Eresidae), u n ěhož docházelo v evoluci ke snižování po čtu chromozom ů; tento trend není doprovázen snižováním obsahu DNA. Nejnižší obsah DNA byl zjišt ěn u solifugy Gluvia dorsalis (c = 1,0 pg), nízkých hodnot dosahoval i sklípkánek Atypus affinis (c = 1,2 pg). Zastoupením pár ů bazí AT/CG v genomu pavoukovc ů se dosud nikdo nezabýval. Simultánní zna čení DNA dv ěma fluorochromy s r ůznou vazebnou specifitou k AT pár ům umožnilo stanovit procentuální zastoupení bazí v genomu studovaných pavoukovc ů. Pom ěr bazí v genomu se jeví jako pom ěrn ě konzervativní, zastoupení AT pár ů u studovaných druh ů se pohybuje v rozmezí 62 – 70,5 %. Z tohoto intervalu nevybo čoval ani zástupce s holokinetickými chromozomy, pavouk z čeledi Dysderidae. (P ŘEDNÁŠKA )
Správanie zebier v poloprirodzených podmienkach
FRA ŇOVÁ S. Katedra ekológie, PriF Univerzity Komenského, Bratislava
Cie ľom výskumu bolo zisti ť rozdiely v správaní medzi zebrami horskými a zebrami stepnými. Výskum bol realizovaný v ZOO Bojnice, Slovenská Republika, po čas 4 ro čných období jedného roku. Objektom pozorovania boli 2 stáda zebier - Zebry Hartmanovej ( Equus zebra hartmannae ) a Zebry Chapmanovej ( Equus quagga chapmanni ). Použitá bola deskriptívna metóda priameho pozorovania. Pozorovania prebiehali v hodinových intervaloch, po čas ktorých boli zaznamenávané rôzne kategórie správania, predovšetkým potravné spr., sociálne spr. a motorická aktivita. Sekundárne bol sledovaný aj vplyv vonkajších faktorov (počasie, prítomnos ť návštevníkov) na správanie zvierat v jednotlivých stádach. Výsledky práce
62 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 by mali by ť využité pre ďalší výskum zameraný na zlepšenie podmienok chovu zebier v poloprirodzených podmienkach, kde zárove ň základným predpokladom je zkvalitnenie ľudského faktora (ošetrovate ľov a zoológov) prostredníctvom vzdelávacích aktivít. (P OSTER )
Výskyt vybraných bakteriálnych a protozoárnych krvných patogénov u dvoch druhov hrabošov ( Microtus arvalis , Myodes glareolus ) na východnom Slovensku
FRI ČOVÁ J. (1), KARBOWIAK G. (2), HAPUNIK J. (2), MOŠANSKÝ L. (1), WITA I. (2), STANKO M. (1) (1) Ústav zoológie SAV Bratislava, pracovisko Košice; (2) W. Stefanski Institute of Parasitology PAS, Warszawa
Viaceré druhy drobných hlodavcov zohrávajú v prírode významnú úlohu rezervoárových zvierat ve ľkého po čtu zoonóz a nákaz s prírodnou ohniskovos ťou. Dominantné zastúpenie v ich synúziach zastávajú zástupcovia pod čeľade Arvicolinae, rody Microtus a Myodes . Cie ľom práce bolo na základe mikroskopického vyšetrenia krvných náterov monitorova ť výskyt vybraných bakteriálnych a protozoárnych patogénov v krvi dvoch hrabošovitých hlodavcov, a to Microtus arvalis a Myodes glareolus . V priebehu rokov 1999 – 2005 bolo z viacerých lokalít troch rôznych orografických celkov východného Slovenska odchytených a na prítomnos ť krvných parazitov vyšetrených 232 hrabošov ( M. arvalis – 92 jedincov, M. glareolus – 140 jedincov). V ich krvi bola zistená prítomnos ť gram-negatívnych baktérií rodu Bartonella a protozoárnych parazitov rodu Babesia , Hepatozoon a Trypanosoma . Najvyššia prevalencia parazitácie u obidvoch druhov hlodavcov bola zaznamenaná parazitmi rodu Hepatozoon . U M. glareolus bola pozitívna jedna pätina vyšetrených jedincov, u hrabošov M. arvalis bola pozitivita iba 4,3 %. Baktérie rodu Bartonella boli zaznamenané v krvi obidvoch druhov hlodavcov, pri čom pozitivita pri druhu M. glareolus predstavovala hodnotu 19,3 %, kým u M. arvalis iba 3,3 %. Ojedinele bola zaznamenaná aj prítomnos ť protozoárnych parazitov rodu Trypanosoma , prevalencia parazitácie v prípade M. glareolus (2,9 %) bola 2,5-násobne vyššia než u M. arvalis (1,1 %). U obidvoch druhov hlodavcov bola potvrdená parazitácia zástupcami rodu Babesia ( Babesia sp.). Zatia ľ čo u druhu M. arvalis po čet napadnutých jedincov dosahoval 3,3 %, pri druhu M. glareolus bol zaznamenaný len jeden pozitívny jedinec.
Práca bola realizovaná za pomoci finan čnej podpory projektov APVV-0108-06, VEGA 2/0043/09 a SK-CZ-0093-07.
(P OSTER )
63 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vliv lesních mravenc ů druhu Formica polyctena , na vlastnosti p ůdy a r ůst rostlin strom ů
FROUZ J. (1), JÍLKOVÁ V. (2) (1) Ústav pro životní prost ředí P řFUK, Praha; (2) Ústav p ůdní biologie BC AV ČR, Č. Bud ějovice
Porovnání řady hnízd lesních mravenc ů okolní p ůdy ukázalo významné zvýšení koncentrace a zejména dostupnosti dusíku, fosforu, draslíku a dalších živin a snížení p ůdní kyselosti. Tyto zm ěny jsou nejvýznamn ější v střední části hnízda a prakticky se neprojevují dále než 1m od hnízda. V okolí hnízda (1-10m od hnízda) pak bývají často pozorovány nižší obsahy živin než v okolním lese, patrn ě v d ůsledku odstra ňování opadu, který je odsud odnášen na hnízdo jako stavební materiál. Ym ěnz chemismu opadových sá čků exponovaných v hnízd ě a okolní p ůdě ukazují že zm ěny chemismu souvisí s činností mravenc ů. Hlavní faktory, které zp ůsobují zm ěny v obsahu živin jsou: promíchávání p ůdního profilu a transport dalšího materiálu v důsledku budování hnízda, p řísun potravy a depozice zbytk ů potravy a exkrement ů v hnízd ě. Zvýšení pH souvisí se snížením obsahu organické hmoty, a zvýšením obsahu kationt ů. Zlepšení půdních podmínek vede k výraznému urychlení r ůstu semená čků rostoucích v substrátu ovlivn ěném mravenci, nicmén ě dlouhodobé p řežití semená čků v okolí mraveništ ě není v ětší než v okolním lese. R ůst vzrostlých strom ů v bezprost ředním okolí mraveništ ě je rychlejší než u strom ů vzdálených 15-20m od mraveništ ě, nicmén ě r ůst strom ů neovlivn ěných mravenci je ješt ě rychlejší než r ůst strom ů v těsné blízkosti mraveništ ě. P ředpokládáme, že toto zpomalení r ůstu strom ů v okolí mraveništ ě souvisí s podporou mšic mravenci, v ětší aktivita mšic pak vede k zpomalení r ůstu strom ů, toto zpomalení je pon ěkud menší u strom ů v t ěsné blízkosti mraveništ ě, které mohou tento negativní vliv částe čně kompenzovat v ětší dostupností živin. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv p ůdní fauny na tvorbu p ůdy na výsypkách a sukcesy rostlin
FROUZ J. (1), MUDRÁK O. (2), ROUBÍ ČKOVÁ A. (3) (1) Ustav pro životní prost ředí, P řF UK Praha;(2) Ústav p ůdní biologie BC AV ČR, Č Bud ějovice; (3) Katedra ekologie, P řF UK Praha
Předchozí studie ukázali rozsáhlé zm ěny rostlinného spole čenstva na nerekultivovaných výsypkách, které dob ře korelují s kolonizací t ěchto ploch žížalami. Sledování p ůdních podmínek ukázalo, že introdukce žížal souvisí s zm ěnami p ůdní mikrostruktury a zvýšením dostupnosti živin, zejména P a N. Laboratorní a terénní manipula ční pokusy ukazují, že p řítomnost žížal, zejména druh ů, které pat ří k prvním kolonist ům výsypek, Lumbricus rubellus a Aporectodea caliginosa , významn ě ovliv ňuje jak celkovou produkci tak složení rostlinného spole čenstva. Tyto vlivy se zdají být spojeny zejména s rychlejším uvol ňováním živin. Naproti tomu rozvoj
64 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 rostlinného spole čenstva m ůže do zna čné míry ovlivnit uchycení žížal. Introdukce žížal do mikrokosm ů umíst ěných v r ůzných sukcesních stádiích ukázal že teprve v 20letých a starších plochách vede introdukce k nár ůstu populací, na mladších plochách žížaly p řežívají, ale jejich populace se zmenšují nebo stagnují. Tato studie ukazuje na význam vzájemných interakcí p ůdní fauny a vegetace p ři sukcesních zm ěnách ekosystém ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Pro č mají samci domácích myší tak malá testes?
FRYNTA D. (1), HAISOVÁ -SLÁBOVÁ M. (2), VOHRALÍK V. (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK v Praze, Praha; (2) Katedra agroekologie a Laborato ř aplikované ekologie, ZF JU v Českých Bud ějovicích, České Bud ějovice
Předm ětem studia byla velikost testes u voln ě žijících i v zajetí narozených komensálních a nekomensálních populací r ůzných druh ů rodu Mus ( M. musculus musculus , M. m. domesticus , M. spicilegus , M. spretus , M. macedonicus a laboratorní myši). Mezi jedinci narozenými v laborato ři a odchycenými ve volné p řírod ě ani mezi komensálními, nekomensálními a laboratorními populacemi M. musculus nebyl nalezen statisticky významný rozdíl ve velikosti testes. Zato srovnání jednotlivých druh ů ukázalo velmi zajímavé výsledky. Nejv ětší testes vzhledem k velikosti t ěla m ěl aboriginní druh M. spicilegus (4.4% u divoce žijících a 2.9% u laboratorních populací), potom následoval M. macedonicus (od 1.7% do 0.9% pro r ůzné typy populací) a M. spretus (1.5%). T řináct r ůzných populací Mus musculus vykazovalo významn ě menší testes (0.7 - 1.0%), nejmenší testes m ěly laboratorní myši (0.5 - 0.7%). P řekvapující je zejména, že M. macedonicus a M. spicilegus , u kterých veškeré nep římé d ůkazy ukazují na monogamii, m ěly řádov ě v ětší testes, než M. m. musculus a M. m. domesticus , jejichž komensální populace jsou považované za polygynní se zna čnou mírou promiskuity. Tento výsledek je v rozporu s dosud publikovanými pracemi zabývajícími se závislostí mezi velikostí testes a intenzitou kompetice spermií. Bu ď byly výsledky pokus ů ukazujících na monogamii daných aboriginních druh ů myln ě interpretovány (což se nedomníváme), nebo existuje n ějaký jiný faktor p řevažující v tomto p řípad ě souvislost mezi velikostí testes a kompeticí spermií. (P ŘEDNÁŠKA )
65 Abstrakta p řednášek a poster ů
Are animals in zoos rather conspicuous than endangered?
FRYNTA D. (1), MAREŠOVÁ J. (1), LANDOVÁ E. (1), LIŠKOVÁ S. (1), ŠIMKOVÁ O. (1), TICHÁ I. (1), ZELENKOVÁ M. (1), FUCHS R. (1) Ecology and Ethology Group, Faculty of Science, Charles University, Praha
The chapter challenges the assumption that humans generally treat all animal species equally according to their need of conservation. We reviewed recent studies suggesting that humans show strong preferences toward particular animal species/taxa and are willing to protect them more than others. Such understanding of human preferences is an important part of conservation strategies. The main body of the topic is based on original data analyses performed separately for main reptile, bird and mammalian taxa. The representation of animal taxa in zoos and sizes of zoo populations are reviewed. Human preferences to particular species and/or families were examined directly by presenting their picture to the respondents. The results showed that factors affecting human aesthetic preferences toward particular species differ among higher taxonomic groups. We concluded that animal attractiveness (both body size and beauty itself) influences human effort devoted to ex situ breeding projects more than inclusion in Red book lists. Special attention has to be paid to less preferred, but endangered species. Fortunately, the highly preferred species are present in almost every family and also among threatened species. Thus, the zoos can replace preferred but common species by endangered one that reaches both, conservation as well as visitor’s aesthetic criteria.
This project was founded by grants GAAV n.IAA601410803, the personal costs of E.Landova was coverd by MSMT n.0021620828
(P ŘEDNÁŠKA )
Zamyšlení nad savci
GAISLER J. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Inspirací tohoto sd ělení je 200 let od narození Charlese R. Darwina a 75 let od narození autora. Úvodem první části referátu jsou zmín ěny p říklady, kdy poznatky o savcích p řisp ěly k formulování evolu ční teorie. Dále jsou stru čně zhodnoceny pokroky mammaliologie za posledních 50 let. Je posouzena aplikace fylogenetické taxonomie na systém savc ů a zváženo používání pojm ů Reptilia, Synapsida a Mammalia v četn ě jejich českých ekvivalent ů. Jsou prezentovány r ůzné varianty kladogram ů jak pro celý klad savc ů, tak pro n ěkteré jeho složky.
66 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Ve druhé části referátu je zhodnocena teriofauna České republiky, a to jak vývoj jejího poznání, tak skute čné zm ěny. Je použit stejný časový interval 50 let jako v p řípad ě úvah o fylogenezi a systematice všech savc ů. Je upozorn ěno na druhy vymizelé i na druhy, které byly nov ě zjišt ěny a záv ěrem jsou odhadnuty možné další zm ěny. Sou částí referátu je také zamyšlení nad nejvhodn ějším zp ůsobem popularizace poznatk ů o savcích a formou jejich za člen ění do pedagogického procesu na r ůzných úrovních. (P ŘEDNÁŠKA )
Príspevok k poznaniu pavú čej fauny nížinného lesného ekosystému vo výskumnom objekte Báb
GAJDOŠ P. Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, Pobo čka Nitra, Nitra
Autor realizoval výskum fauny pavúkov v dubovo-hrabovom lese vo výskumnom objekte Báb. Význam tohto objektu, okrem toho, že je zaradený do siete ILTER, a že jeho čas ť bola vy členená ako chránené územie v kategórii štátna prírodná rezervácia (v sú časnosti NPR Bábsky les), spo číva i v tom, že ide o lesný porast situovaný v intenzívne využívanej po ľnohospodárskej krajine, ktorý reprezentuje lesy nížinných, resp. pahorkatinných oblastí strednej Európy. Pri výskume v roku 2007/2008 bolo celkovo odchytených viac ako 4000 jedincov pavúkov a bolo zistených až 111 druhov patriacich do 25 čeľadí. Výskum bol hlavne zameraný na štúdium epigeických pavú čích spolo čenstiev. V epigeone dominovali lesné druhy, druhy lesných okrajov a druhy zo širokou ekologickou valenciou. Eudominantne boli zastúpené druhy Pardosa lugubris a Urocoras longispinus a dominantne boli zastúpené druhy Trochosa terricola a Scotina celans . Po četne sa vyskytovali druhy Ozyptila praticola , Drassyllus villicus , Tenuiphantes flavipes , Ozyptila blackwalli , ai. Zo zistených druhov 10 druhov patrí k ohrozeným druhom a je evidovaných v Červenom zozname pavúkov Slovenska v rôznych kategóriách ohrozenia. Jedná sa o druhy Bathyphantes similis (CR), Tegenaria parietina (CR), Enoplognatha oelandica (EN), Macrargus carpenteri (EN), Micaria subopaca (VU), Tmarus stellio (LR-lc), Megalepthyphantes collinus (DD), Philodromus albidus (DD), Philodromus longipalpis (DD). V minulosti výskum fauny pavúkov v tomto výskumnom objekte bol realizovaný Žit ňanskou v rokoch 1969 - 71. Autor porovnáva zmeny v zložení araneofauny v dlhodobom horizonte. Na základe dokumentovaných výsledkov v priebehu takmer 40 rokov nastali zna čné zmeny v zložení pavú čej fauny, čo môže by ť odrazom zmien klímy. Prejavilo sa to hlavne pribúdaním viacerých termofilných druhov a na druhej strane znižovaním po četnosti a až úplným vymiznutím niektorých vlhkomilnejších druhov.
Výskum sa uskuto čnil v rámci projektu VEGA č. 2/7132/27. (P ŘEDNÁŠKA )
67 Abstrakta p řednášek a poster ů
Expanding the comparative story of eyelid geckos (Eublepharidae): hormonal regulation of morphological and behavioral sexually dimorphic traits in Goniurosaurus lichtenfelderi
GOLINSKI A. (1), KUBI ČKA L. (2), KRATOCHVÍL L. (2), JOHN -ALDER H. (1) (1) Dept. of Ecology, Evolution, & Natural Resources, Rutgers University, New Brunswick; (2) Dept. of Ecology, Faculty of Science, Charles University, Praha
Eyelid geckos (Eublepharidae) have a well-defined phylogeny and exhibit sexual dimorphisms in head and body size, combativeness, and pre-cloacal pore structure, yet these traits have become evolutionary dissociated. Thus, this family provides a model to study proximate mechanisms and evolution of sexual dimorphisms. A number of processes may cause phenotypic differences between the sexes. However, the correlated expression of sex-specific morphological and behavioral traits suggests coordination by a common hormonal mechanism. Previous work on other lizards has shown that these traits are testosterone (T) dependent. Here, we report studies on Goniurosaurus lichtenfelderi , which has genotypic sex determination in common with Coleonyx elegans but mates seasonally in common with Eublepharis macularius , possessing temperature-dependent sex determination. Our experiments included 3 groups of males (intact control, surgically castrated, castrated with T replacement) and 2 groups of females (intact control, T supplemented). Testosterone stimulated aggressive behavior and the activity of precloacal pores in males. Male sexual behavior was not affected by castration or T replacement, but T treatment induced male-typical courtship in females. Growth rate and head width were not affected by treatment in these adult lizards over a 10-week period, but the size of hemipenes was increased in males and even in T-treated females. Our experiments demonstrate that regulation of sexual dimorphisms in several morphological and behavioral traits is conserved in eyelid geckos, yet reveal some interesting differences among species.
Supported by Czech Science Foundation No. 206/09/0895 (LK) and CESRI Program (AG).
(P ŘEDNÁŠKA )
Skandál „pivo vs. v ěda“: zrcadlo sou časné ekologii
GRIM T. Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, Univerzita Palackého, Olomouc
Můj nedávný článek o možném vlivu sociálních aktivit (nap ř. konzumace alkoholu) na vědecký výkon (Oikos 117: 484–487, 2008) vyvolal zna čné množství reakcí. V tomto referátu se pokusím za řadit pivní studii do širšího kontextu ekologické literatury a zavedených pravidel vědecké práce. Na p říkladech argument ů vznesených proti pivní studii budu stru čně ilustrovat (1) notoricky známé (avšak stále p řetrvávající) problémy sou časného ekologického výzkumu a
68 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
(2) chybné typy argument ů, s nimiž se lze setkat ve v ědeckých debatách. Na p říkladech prací publikovaných v „p ředních“ časopisech ukážu, že i tyto často trpí stejnými nedostatky jako pivní studie. Zam ěř ím se na témata, která mají p římý praktický dopad na každodenní praxi ekolog ů, nap ř. velikost vs. reprezentativnost vzorku, variabilita v prediktorech, náhodné prom ěnné a nezávislost ekologických dat, matoucí prom ěnné, prezentace výsledk ů, generalizace výsledk ů, korelace vs. kauzalita, význam spekulací ve v ědě, parametry hodnocení kvality vědecké práce, ad hominem argumenty apod. Je zcela nezbytné, aby ekologové v ěnovali t ěmto problém ům více pozornosti – jinak z ůstane ekologická literatura zaplevelena nev ěrohodnými či dokonce zjevn ě chybnými studiemi, jako je tomu v sou časné dob ě. (P ŘEDNÁŠKA )
Malí zabijáci: čím platí a co získávají mlá ďata virulentních parazit ů?
GRIM T. (1), RUTILA J. (2), CASSEY P. (3), HAUBER M.E. (4) (1) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, Univerzita Palackého, Olomouc; (2) Department of Biology, University of Joensuu, Joensuu, Finsko; (3) Centre for Ornithology, School of Biosciences, University of Birmingham, Edgbaston, Velká Británie; (4) School of Biological Sciences, University of Auckland, Auckland, New Zealand a Department of Psychology, Hunter College, City University of New York, USA
Mlá ďata n ěkterých hnízdních parazit ů, nap ř. kuka čky obecné ( Cuculus canorus ) jsou virulentní, tj. aktivn ě zabíjejí mlá ďata hostitele. V p řípad ě kuka čky obecné jde o známé vytla čení mlá ďat z hnízda (tzv. eviction behaviour). P ředstava, že holé, slepé a zdánliv ě bezmocné mlád ě kuka čky hned po vylíhnutí vytla čuje z hnízda vejce a n ěkdy i mlá ďata hostitele větší než ono samo, je tém ěř neuv ěř itelná (a skute čně byla dlouhodob ě odmítána jako pov ěre čná). 220 let po prvním odborném popisu tohoto bizarního chování z pera E. Jennera (objevitel vakcinace) stále o vytla čovacím instinktu nevíme tém ěř nic. V naší studijní finské populaci hostitele rehka zahradního ( Phoenicurus phoenicurus ) jsme poprvé zkoumali toto chování experimentáln ě. Zjistili jsme, že vytla čovací chování kuka čč ích mlá ďat (1) zpomaluje jejich r ůst, (2) prodlužuje čas do opušt ění hnízda, (3) je zásadn ě omezeno designem hnízda (šikmostí hnízdní kotlinky, ale ne její velikostí), (4) vyhasíná mnohem pozd ěji než je uvád ěno v literatu ře (8 vs. 4 dny po vylíhnutí). Dále dáváme odpov ěď na dosud nezodpov ězenou otázku, pro č v ůbec vytla čovací chování existuje: (1) strategie „konkurenty o hnízdní pé či zlikviduje samice kuka čky predací všech vejcí hostitele“ vede vždy k opuštění hnízda hostiteli, (2) strategie „konkurenty zni čí mlád ě kuka čky až povyroste“ vede k výdaj ům (drasticky zhoršený růst mlád ěte, zvýšená mortalita), které nelze vykompenzovat, (3) existující vytla čovací chování je sice nákladné, ale tyto výdaje kuka čč í mlád ě, v p řípad ě úsp ěšného vytla čení konkurent ů,
69 Abstrakta p řednášek a poster ů dokáže pozd ěji vykompenzovat. Chování hostitele (dosp ělc ů i mlá ďat) tedy determinuje na časování a mechanismus virulence hnízdního parazita. (P ŘEDNÁŠKA )
Slow Worm ( Anguis fragilis ) as a species complex
GVOŽDÍK V. (1,2), JANDZÍK D. (3), LYMBERAKIS P. (4), JABLONSKI D. (3), MORAVEC J. (1) (1) Department of Zoology, National Museum, Prague; (2) Department of Vertebrate Evolutionary Biology and Genetics, IAPG AS CR, v.v.i., Liběchov; (3) Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences, Comenius University, Bratislava; (4) Natural History Museum of Crete, University of Crete, Irakleio, Greece
Two species are currently recognized within Anguis – A. fragilis and A. cephallonica . The first is distributed throughout Europe and Western Asia while the latter is a Peloponnesian endemic. Within A. fragilis , two forms (western fragilis and eastern colchica) regarded by some authors as different subspecies have been traditionally distinguished. A long contact zone between these forms has been suggested to occur from the Baltic Sea coast through Central Europe to the north-western Balkans. The Balkan populations have been sometimes considered an intermediate form. Nevertheless, a question of the true taxonomic status of all forms has aroused discussions lasting up to the present time. With the aim to elucidate the taxonomic position of the A. fragilis populations within the Czech Rep. and Slovakia we focused on the situation in the sense of the species phylogeography. We sampled several populations in both countries and compared them using mitochondrial DNA with distant populations from the Balkans, British Isles, Iberia, the Baltic and Caucasus regions as well as with A. cephallonica and several other anguid genera. The obtained phylogeny exhibits Anguis monophyletic with A. cephallonica forming a sister clade to the clade comprising all populations of A. fragilis . However, a deep dichotomy occurs within the A. fragilis clade, which separates western lineage from the remaining individuals. These are further separated into two lineages – eastern lineage consisting of the western Asiatic, Caucasian and Baltic populations, and Balkan lineage. Surprisingly, the Carpathian populations are phylogenetically closer to the Asiatic populations than to the populations from the Bohemian Massive and fall into the eastern lineage. The three lineages of A. fragilis sensu lato form monophyla of high statistical supports, and their mutual deep genetic divergences as well as comparable divergences in respect to A. cephallonica suggest that they represent three distinctive species. (P ŘEDNÁŠKA )
70 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sex ratio in duck species wintering in the Czech Republic: long-term trends and effect of climatic variation
HAAS M., MUSIL P. Katedra zoologie P řF UK, Praha
Adult sex-ratio was recorded during the January International Waterbird Censuses from 1966 to 2007 in the Czech Republic. Reliable data were obtained on 17 duck species: Wigeon, Gadwall, Teal, Mallard, Pintail, Shoveler, Red-crested Pochard, Common Pochard, Ferruginous Duck, Tufted Duck, Scaup, Common Scoter, Velvet Scoter, Goldeneye, Smew, Goosander and Red-breasted Merganser. Among those, males prevailed in dabbling (Anatini) and in diving ducks (Aythyni). On the contrary, females prevailed in wintering seaducks (Mergini). Significant long-term trends in sex-ratio were found only in Common Pochard ( Aythya ferina ) and Goldeneye ( Bucephala clangula ), and to a lesser extent in Shoveler ( Anas clypeata ). The proportion of males increased in these species from 1966 to 2007. The proportion of males was higher during colder winters in Gadwall ( Anas strepera ) and Tufted Duck ( Aythya fuligula ). This pattern was statistically significant when considering temperature in the previous month (i.e. in December) in Gadwall, and for current temperature (January) in Tufted Duck. On the contrary, the proportion of females increased in colder winters only in Goosander ( Mergus merganser ). In colder winters, females of Gadwall and Tufted Duck probably move from Central Europe to temperate regions, and female Goosanders move from the Baltic area to inland waters in Central Europe. (P OSTER )
Sociální preference velbloud ů dvouhrbých ( Camelus bactrianus ) v Zoo Praha
HABEROVÁ T. (1), KOLÁ ČKOVÁ K. (1,2) (1) Česká zem ědělská univerzita, Institut trop ů a subtrop ů, Praha; (2) Zoologická zahrada hl.m. Prahy, Praha
Ačkoli velbloudi dvouhrbí ( Camelus bactrianus ) jsou velmi spole čenská zví řata, o jejich sociabilním chování toho víme velice málo. Hlavním cílem této studie bylo zjišt ění, jestli velbloudi chovaní v zoologických zahradách up řednost ňují spole čnost ur čitých člen ů stáda a jestli jsou n ěkterá zví řata více nebo naopak mén ě vyhledávána. P ředpokládali jsme, že a) nej čast ěji se bude mimo stádo vyskytovat dosp ělý samec, b) mlád ě se bude nej čast ěji zdržovat ve spole čnosti matky. Celkem 3 dny pozorování po 8 hodinách, p ři kterém byl digitálním fotoaparátem každých 10 minut po řízen snímek celé skupiny zví řat, byly uskute čněny v Zoo Praha. Ve stád ě byl p řítomen dosp ělý samec, 5 samic a jedno mlád ě. Vyhodnocení prob ěhlo na
71 Abstrakta p řednášek a poster ů základ ě 142 po řízených fotografií. Pro každé zví ře bylo zapsáno, která zví řata se u n ěj vyskytují do vzdálenosti 1 velbloudí délky (VD), která do vzdálenosti 5 VD a která ve vzdálenosti v ětší než 5 VD (1 VD ~ 2 m). Pro vzdálenost 0-5VD a sledované zví ře (Kruskal-Wallis ův test: H (6, N= 42) =14,04876 p =0,0291) vyšly nejnižší četnosti výskytu v dané vzdálenosti pro samici Lee, která se nej čast ěji vyskytovala mimo stádo (vzdálenost více než 5 VD). Vzdálenost samce od ostatních zví řat ve stád ě se v žádném sm ěru prokazateln ě nelišila. Mlád ě se zdržovalo pohromad ě s matkou na vzdálenost menší než 1VD prokazateln ě čast ěji, než byly pohromad ě zaznamenány ostatní dvojice (Kruskal-Wallis ův test: H (1, N = 42) = 5,609121 p =0,0179). Získané výsledky nepotvrdily, že by se samec zdržoval mimo stádo čast ěji, než ostatní jedinci, a podle o čekávání potvrdily, že dvojice matka-mlád ě se vykytuje pohromad ě čast ěji než jiné dvojice zví řat ve stád ě. (P OSTER )
Snovací činnost pavouk ů čeledi Dysderidae
HAJER J., MALÝ J., HOREJSKOVÁ M. Katedra biologie P řírodov ědecké fakulty UJEP, Ústí nad Labem
Zkoumaným materiálem byly druhy Harpactea hombergi (Scopoli, 1763), Harpactea algarvensis (Ferrándéz, 1990), Tedia abdominalis (Simon, 1882), Rhode scutiventris (Simon, 1882) a Rhode aspinifera (Nikoli č, 1963).Výzkum, podporovaný projektem GA ČR 206/08/0378 přinesl tyto výsledky: Dysderidae mají pouze 3 kategorie snovacích žláz a spigot ů (a), u t ěchto pavouk ů nejsou vyvinuté glandulae tubuliformes, které samice ostatních druh ů pod řádu Araneomorpha používají p ři stavb ě kokon ů (b), ultrastruktura vláken hedvábných kom ůrek, ve kterých se tito pavouci všech stádií nymfo-imaginální periody ukrývají a t ěch, do kterých kladou vají čka, je identická, stejný je i zp ůsob jejich tkaní (c). P ři stavb ě jakéhokoliv typu úkrytu nejsou využívána vle čná lana. Hedvábí je nanášeno na okolní p ředm ěty pouze pohybem snovacích bradavek tj. bez použití kon četin (podobn ě, jako je tomu u pod řádu Mygalomorpha) (d), p ři manipulaci s vají čky tj. p ři jejich odd ělování, vytvá ření menších skupinek, či naopak soust řeďování na jedno místo, využívají samice po celou dobu embryonálního vývoje hedvábí, a to tak, že vybrané skupinky vají ček pokrývají a spojují nejprve selektivn ě vrstvou p řediva a poté je, jako jeden celek, odd ělí a nebo rozv ěsí na hedvábnou st ěnu úkrytu (e). P ři shora uvedených etologických studiích bylo využíváno digitální kamery INFINITY LITE s p řipojením na stereoskopický mikroskop a software pro zpracování snímk ů. Ultrastruktura hedvábí byla, po předchozích etologických pozorováních snovací činnosti, studována s použitím environmentálního elektronového rastrovacího mikroskopu XL 30 ESEM , SEM mikroskopu
72 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
TESCAN a p ředevším pak pomocí AFM Nanolaborato ře INTEGRA VITA, NT-MDT. (P OSTER )
Analýza meristických znakov drobných zemných cicavcov z lokality Rohatín (Strážovské vrchy)
HANÁ ČKOVÁ L., KOVÁ ČIK J., KUBOV ČÍK V. Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen
V rokoch 2004–2006 bol na lokalite Rohatín v chránenej krajinnej oblasti Strážovské vrchy (Slovensko) vykonaný prieskum synúzie drobných zemných cicavcov. Zistených bolo 10 druhov z radov Eulipotyphla a Rodentia. Sú čas ťou výskumu bola aj analýza niektorých meristických znakov (hmotnos ť G, d ĺžka tela LC, d ĺžka chvosta LCd, d ĺžka zadného chodidla LP) u troch dominantných druhov synúzie Apodemus flavicollis , Clethrionomys glareolus a Microtus subterraneus . Pre druh Apodemus flavicollis boli zistené rozsahy hodnôt sledovaných znakov G 8–40 g (n = 79), LC 77–117 mm (n = 82), LCd 66–120 mm (n = 76) a LP 20–23 mm (n = 85). Pre druh Clethrionomys glareolus boli zistené rozsahy hodnôt sledovaných znakov G 10–35 g (n = 55), LC 72–120 mm (n = 58), LCd 33–53 mm (n = 67) a LP 16,5–18 mm (n = 75). Pre druh Microtus subterraneus boli zistené rozsahy hodnôt sledovaných znakov G 12–20 g (n = 19), LC 85–107 mm (n = 20), LCd 27–39 mm (n = 23) a LP 14,5–15 mm (n = 23). Vä čšina nameraných hodnôt spadala do rozsahu hodnôt uvádzaných inými autormi, avšak boli zistené aj hodnoty, ktoré sa líšili od literárnych údajov. V porovnaní s inými publikovanými údajmi bola napríklad zistená nižšia minimálna hmotnos ť a kratšia minimálna d ĺžka tela pri druhoch Apodemus flavicollis a Clethrionomys glareolus . (P OSTER )
Hnízdní biologie sýce rousného ( Aegolius funereus ) v imisních oblastech Krušných hor
HANEL J. (1,2), ZÁRYBNICKÁ M. (1), HÝLOVÁ A. (1), SLÁMOVÁ P. (1,3), ŠŤASTNÝ K. (1) (1) Katedra ekologie,FŽP ČZU,Praha; (2) Zoologická zahrada Liberec; (3) CHKO Jizerské hory
V imisemi poškozené oblasti Krušných hor byla v letech 2006–2008 provedena studie hnízdní biologie sýce rousného ( Aegolius funereus ) a výsledky byly porovnány s velikostí potravní nabídky. V okolí Flájské p řehrady, na ploše 70 km 2, byly periodicky kontrolovány vyv ěšené hnízdní budky (v roce 2006 115 budek a v letech 2007 a 2008 134 budek). Pr ůměrn ě sýc rousný obsazoval 11 % vyv ěšených hnízdních budek ro čně o pr ůměrné hustot ě 2,0 pár ů na 10km 2. Pr ůměrn ě 62 % samc ů, ale pouze 17 % samic a 3,6 % mlá ďat je
73 Abstrakta p řednášek a poster ů rezidentních, tedy z ůstává v ěrných hnízdní lokalit ě. Tém ěř polovina rezidentních samc ů (31,3 % ze všech hnízdících samc ů)hnízdí opakovan ě ve stejné budce. Na základ ě odchyt ů drobných zemních savc ů byla ve sledovaných letech zjišt ěna rozdílná potravní nabídka. Byl zaznamenán její vliv jak na obsazenost budek, tak na velikost sn ůšek, úsp ěšnost líhnutí a vyvedení mlá ďat. Rozdílná potravní nabídka ovlivnila i hmotnosti hnízdících samc ů. Hlavními p říčinami neúsp ěšných hnízd ění bylo jednak opušt ění hnízda rodi či, a to především v d ůsledku nedostatku potravy (21,5 %) a predace kunou lesní(16,7 %), p řičemž i zde je patrný vliv potravní nabídky. (P OSTER )
Výskyt “naturového“ druhu vážky Sympecma paedisca v ČR
HARABIŠ F. KEŽP, FŽP, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Populace eurosibi řského druhu vážky Sympecma paedisca (Brauer, 1877) mizí z území celé západní a st řední Evropy. P říčinou toho jsou pravd ěpodobn ě intenzifikace zem ědělství a dalších antropogenních aktivit, které ve svém d ůsledku zvyšují fragmentaci krajiny a zánik řady vodních biotop ů. Není tedy divu, že se tento druh, který p řečkává zimní období ve stádiu dosp ělce, dostal na seznam celoevropsky ohrožených druh ů soustavy NATURA 2000. Také v České republice se tento druh vyskytuje pouze na n ěkolika lokalitách na Karlovarsku a Chomutovsku, a č je z historických pramen ů známo, že se druh v této oblasti vyskytoval již před více než 70-ti lety. Cílem této studie bylo nejen zmapovat rozší ření tohoto druhu v ČR, ale také blíže specifikovat habitatové preference druhu S. paedisca a p říčiny ohrožení jednotlivých populací. P řekvapiv ě druh S. paedisca preferuje široké spektru vodních biotop ů. Jejich spole čnými znaky byla nízká hloubka vodního sloupce (rychlé proh řívání na ja ře) a p řítomnost bohaté litorální a submerzní vegetace. Z dosavadních zjišt ění ale vyplývá, že na základ ě dosud známých habitatových nárok ů druhu není možné vysv ětlit omezený výskyt tohoto druhu. Identifikace t ěchto faktor ů z ůstává předm ětem dalšího studia. Nejv ětší ohrožení tohoto druhu na sledovaných lokalitách p ředstavují náhlé disturbance, zp ůsobené r ůznými antropogenn ě vyvolanými zásahy, p řevážn ě plošnými rekultivacemi.
Tato práce byla podpo řena grantem IGA FŽP 200842110012
(P OSTER )
74 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sezónna dynamika mnohonôžok (Diplopoda) vo vybraných agrocenózach Podpo ľania (stredné Slovensko)
HAZUCHOVÁ L., STAŠIOV S. Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen
Výskum zameraný na poznanie priebehu dynamiky epigeickej aktivity mnohonôžok vo vybraných agrocenózach juhozápadného Podpo ľania bol realizovaný v rokoch 2005 až 2007. Mnohonožky boli sledované na štyroch lokalitách spadajúcich do kvadrátu Databanky fauny Slovenska č. 7381d. Všetky skúmané lokality sa vyzna čovali podobnými abiotickými podmienkami, avšak pestovala sa na nich v rôznych rokoch iná plodina. Na odchyt mnohonôžok bola použitá metóda zemných pascí. Na každej lokalite bolo inštalovaných po 5 pascí umiestnených v línii vo vzájomnej vzdialenosti 5 m. Získaný materiál bol z pascí vyberaný v približne mesa čných intervaloch. Celkovo bolo na sledovanom území zaznamenaný výskyt 8 druhov mnohonôžok patriacich do 4 čeľadí ( Glomeris hexasticha Brandt, 1833, Leptoiulus proximus (Nemec, 1896), Ommatoiulus sabulosus (Linnaeus, 1758), Megaphyllum unilineatum (C. L. Koch, 1838), Unciger transsilvanicus (Verhoeff, 1899), Mastigona vihorlatica (Attems, 1899), Polydesmus complanatus (Linné, 1761), Polydesmus denticulatus C. L. Koch, 1847). Výsledky výskumu odhalili výrazný vplyv druhu pestovanej plodiny na druhovú štruktúru, epigeickú aktivitu a dominanciu jednotlivých druhov mnohonôžok. Najvýraznejšie rozdiely v sezónnej dynamike epigeickej aktivity v rôznych agrocenózach boli zaznamenané u eudominantných druhov. Zistené boli tiež časové posuny medzi obdobiami v priebehu roka, kedy epigeická aktivita rôznych eudominantných druhov dosiahla maximum, čo môže poukazova ť na časovú diferenciáciu ich ekologických ník. Najvýraznejšia časová diferencia ník eudominantných mnohonôžok bola zaznamenaná na ploche s trvalým trávnym porastom, tzn. na lokalite, ktorá sa podmienkami najviac podobala prírodným trávnym ekosystémom.
Výskum bol finan čne podporený projektmi VEGA č. V-07-042-00 a č. 1/0871/09.
(P OSTER )
Hnízdní chování samotá řské v čely Megachile ligniseca (Hymenoptera, Megachilidae)
HEROLDOVÁ M. (1), ZEJDA J. (1), RAUS P. (2), GREGOR F. (3) (1) Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; (2) TV Brno; (3) Loosova 14, Brno
Na lokalit ě Nosislav (jižní Morava) byla v roce 2006 nalezena hnízda samotá řské v čely Megachile ligniseca v kv ětních stvolech cibule. Z celkového po čtu 13 kv ětních stvol ů bylo 6 obsazených v čelami. Hnízda byla vytvo řena hned po vyhnání kv ětního stvolu cibule (koncem
75 Abstrakta p řednášek a poster ů kv ětna). Dosp ělci vylétali kolem poloviny července. Pro lepší pochopení hnízdních nárok ů této včely byly podrobn ěji popsány rozm ěry využitých stvol ů. Pr ůměrná celková délka stvol ů byla 91 cm a otvor byl v pr ůměrné výšce 57,2 cm nad zemí. Síla stvolu v nejširším míst ě byla 3 cm a jeho síla v míst ě vletového otvoru byla 1,3 cm. Vletový otvor m ěl tvar elipsy s pr ůměrnou délkou v ose stvolu 1,6 cm a ší řkou 0,62 cm. U 5 jedinc ů byla podrobn ěji popsána i stavba hnízda. Hnízdo za čínalo ve vzdálenosti kolem 2,3 cm pod vletovým otvorem a bu ňky byly uspo řádány ve sloupci nad sebou. Hnízda m ěla 6 až 15 (pr ůměrn ě 9) bun ěk soudkovitého tvaru a celková stavba se skládala z 82 až 261 (pr ůměrn ě 169) úkrojk ů z list ů rostlin. Tyto části list ů vypl ňovaly prostor tak, aby stavba byla v dutin ě upevn ěna. Další úkrojky byly použity na stavbu jednotlivých bun ěk (asi 14 ks každá). Bu ňky byly zaví čkovány kulatým vý řezem list ů o pr ůměru 0,6 cm což odpovídalo ší řce bu ňky, která m ěla délku 1,4 cm. Vále ček vlastní bu ňky měl st ěnu z pr ůsvitné pružné hmoty. Použité rostlinné části byly v pr ůměru velké 0,8 x 1,4 cm. Na stavbu byly použity lístky p řevážn ě rostlin s trichomy ( Rubus sp., Fragaria sp., Corylus avellana atd.) jen výjimečně jiných jako Rosa sp., Malus sp., Cerasus sp. a pod. Z t ěchto hladkých lístk ů však byla p řevážn ě d ělána ví čka k bu ňkám. Trichomy na lístcích zajiš ťovaly větší soudržnost celé stavby. N ěkteré stvoly byly od říznuty, vzaty do laborato ře a vyletující jedinci zachyceni k p řesné determinaci. Celkem byla odchycena 4 imaga, z toho 3 sami čí a 1 sam čí. V p říštích letech však již tento druh na zahrad ě nezahnízdil. (P OSTER )
Splendid isolation? A pilot experiment on House mouse dispersal and population structure
HIADLOVSKÁ Z. (1), BÍMOVÁ B. (2,3), MACHOLÁN M. (3) (1) Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno; (2) Institute of Animal Physiology and Genetic AS CR, v.v.i., Brno; (3) Institute of Vertebrate Biology AS CR, v.v.i., Studenec
In small mammals, reliable estimates of dispersal are often difficult to obtain. Results obtained with the catch-mark-release (CMR) method can be severely underestimated since long- distance movements are not, in a typical case, recorded. Moreover, such data do not yield information on realised dispersal (dispersal leading to mating). Thus using genetic information for inferring rates of dispersal may seem to be more precise and less laborious. House mouse movements are considered to be rather limited (up to 10 m), but CMR method has not been much applied on House mouse populations in Czech Republic. The aim of this pilot study was to answer two basic questions: Is it worthy to deal with CMR method – aren’t the space-related genetic data sufficient enough for us? Are we able to record movement ≥ 10 m?. For this purpose, we put 56 live-traps in a farm at Čikov and 12 live-traps in a storeroom at Vane č (both
76 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 the T řebí č District). Both trapping series took place in mid-November. Trapped mice were marked and recaptured for three days. During subsequent days (4 in Čikov and 5 in Vane č), trapped mice were removed for further examination. Overall, 11 mice were recorded in Čikov (5 were released, 3 of them were retrapped in removal days) and 37 in Vane č (9 released – 7 retrapped). Several movements were recorded at both localities. Longest recorded overcome distance was approximately 13 m (1 ♂ in Čikov). Obtained data suggest that House mouse does not appear to show trap-shy response and movement and spatial distribution can be successfully recorded. Modified CMR method provides us with useful data on exact position of particular mice. This, combined with molecular analyses using microsatellites, help to reveal the population structure, knowing which is important as same as dispersal. Removal increased portion of young individuals during final days. These young individuals are valuable since their genetic information help us to reveal current social structure or gene flow. (P OSTER )
Další druhy červc ů na okrasných rostlinách v ČR
HLAVJENKOVÁ I. Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství, AF MZLU v Brn ě
Fauna skleníkových červc ů do 90. let 20. století zahrnovala 45 doložených druh ů, ze kterých ve skute čnosti na konci tohoto období obývalo temperované prostory pouze asi 15 trvale významných druh ů náležících do 3 čeledí, puklicovití, Coccidae (3 druhy), štítenkovití, Diaspididae (7) a červcovití, Pseudococcidae (5). Ostatní druhy se na sledovaných lokalitách, vlivem intenzivní a cílené ochrany, nevyskytovaly (Zahradník, 1990). Na skleníkových i pokojových rostlinách byl v roce 2006 zahájen pr ůzkum druhové rozmanitosti červc ů (Coccoidea). Po čáte ční pozornost byla v ěnována nap ř. skleník ům BZ zahrad v Praze a Brn ě a sbírkovému pavilonu Arboreta v Novém Dvo ře u Opavy. Výsledky z prvního období prokázaly snížení po čtu druh ů t ěchto šk ůdc ů v porovnání se spektrem zjišt ěným do 90. let. V prvním roce pozorování bylo na 10 lokalitách zaznamenáno 8 zástupc ů náležících do skupiny trvale významných druh ů zmín ěných čeledí a pouze Icerya purchasi z čeledi Margarodidae toto spektrum obohatil. V pr ůběhu dalšího pozorování, rozší řeného o nové lokality (nap ř. skleníky výstavišt ě Flora v Olomouci, skleník v Hodonín ě, Rájci n. Svitavou aj.) i vzorky pokojových rostlin z domácností, se zvýšil po čet nalezených červc ů o dalších 7 druh ů. Z čeledi Coccidae byla na rostlinách rodu Cycas zaznamenána Saissetia coffeae a na kávovníku Parasaissetia nigra . Spektrum Diaspididae doplnily 2 druhy, Aonidiella aurantii na rostlinách rodu Pandanus a Chrysomphalus aonidum na druhu Dracaena marginata . Z čeledi Pseudococcidae byl zaznamenán na nadzemních částech kaktus ů rodu Cereus Spilococcus mamillariae , na rostlinách
77 Abstrakta p řednášek a poster ů
čeledi Araliaceae a Arecaceae byl nalezen Pseudococcus viburni a na podzemních částech rostliny Gardenia nalezen červec Rhizoecus jehož hostitelské rostliny i rozší ření na dané lokalit ě jsou p ředm ětem dalšího pozorování. Sledování druhového spektra červc ů nadále probíhá, v sou časnosti je zam ěř eno na objevování dalších lokalit, na kterých se p ěstitelé s t ěmito šk ůdci na okrasných rostlinách stále potýkají. (P OSTER )
Biodiverzita fauny nosá čikov (Coleoptera, Curculionidae) a štruktúra ich spolo čenstiev aluviálnych lúk v oblasti Dolnomoravskej nivy (JZ Slovensko)
HOLECOVÁ M. Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty Univerzity Komenského, Bratislava
Po čas troch vegeta čných období sme študovali spolo čenstvá nosá čikovitých (Coleoptera, Curculionidae) v alúviu Dolnomoravskej nivy (Borská nížina, JZ Slovensko). Výskum bol realizovaný na 8 študijných plochách do ur čitej miery ovplyvnených antropogénnymi zásahmi a záplavami. Taxocenózy nosá čikovitých sme študovali so zrete ľom na druhovú diverzitu, abundanciu, sezónnu dynamiku a ekologické nároky jednotlivých druhov. Celkove sme zistili prezenciu 82 druhov Curculionidae, ktoré patrili do 41 rodov. Na jednotlivých študijných plochách sme zistili od 10 do 30 spp. Najvyššou druhovou diverzitou sa vyzna čovali spolo čenstvá suchších študijných plôch, ktoré neboli vystavené záplavám. Charakteristické druhové spektrum je reprezentované tromi skupinami druhov: 1) druhmi s vysokými hodnotami dominancie (eudominantnými, dominantnými a subdominantnými) a vysokou hodnotou konštantnosti (eukonštantné alebo konštantné) - Phyllobius scutellaris, Sitona humeralis, Sitona lineatus, Sitona macularis, Hypera subspiciosa, Rhinoncus inconspectus, Ceutorhynchus typhae ; 2) eukonštantnými, nedominujúcimi druhmi - Sitona hispidulus; 3) diferen čnými druhmi - Otiorhynchus ovatus, Peritelus leucogrammus, Eusomus ovulum, Brachysomus setiger, Sitona waterhousei, Tychius quinquepunctatus, Tychius flavus, Tychius pumilus, Tychius stephensi, Sibinia pelucens, Ceutorhynchus hampei, Ophrohinus consputus, Gymnetron pascuorum, Gymnetron stimulosum, Gymnetron asellus, Gymnetron bipustulatum, Gymnetron smreczy ńskii, Gymnetron tetrum, Gymnetron thapsicola, Cionus nigritarsis charakteristickými pre suchšie trávnaté formácie a Lixus iridis, Bagous tempestivus, Notaris bimaculatus, Mononychus punctumalbum, Pelenomus comari, Tapinotus sellatus, Thamiocolus viduatus, Mogulones symphyti, Gymnetron veronicae charakteristickými pre pravidelne zaplavované lúky. Curculionidae sú troficky viazané na hostite ľské rastliny patriace do 23 čeľadí. Vä čšina druhov preferuje hostite ľské rastliny z čeľadí Fabaceae, Asteraceae, Scrophulariaceae a Brassicaceae. Z hľadiska zoogeografického prevládajú palearktické, holarktické, európske a pontické druhy.
78 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
V menšej miere sme zistili zastúpenie euro-kaukazských, západopaleaktických, eurosibírskych, pontomediteránnych a mediteránnych druhov. Z faunistického h ľadiska je zaujímavý výskyt vzácnejších druhov Sitona waterhousei, Gymnetron smreczy ńskii, Brachysomus setiger, Notaris bimaculatus, Marmaropus besseri, Ceutorhynchus hampei and C. nigritulus. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv víceleté expozice zemních pastí na abundance st řevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae)
HORA P., SLEZÁK V., TUF I.H. Katedra ekologie & životního prost ředí, P řF UP Olomouc
Vliv víceleté expozice a odlov pomocí padacích zemních pastí by mohl mít zásadní vliv na abundance epigeonu v dané zkoumané lokalit ě. Zvlášt ě pak spole čenstva vzácných a málo rezistentních druh ů by mohla být delší expozicí pastí narušena a ovlivn ěna. Jako modelová skupina byla vybrána čele ď st řevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae). Výzkum probíhal v letech 2007 a 2008 vždy od kv ětna do prosince v lužním lese v CHKO Litovelské Pomoraví. V roce 2007 byla v lese umíst ěna linie 6-ti zemních pastí a v roce 2008 k ní byla p řidána nová linie 6-ti pastí pro porovnávání výsledků. Celkem bylo za dva roky uloveno 793 jedinc ů. V roce 2007 bylo uloveno 254 st řevlík ů. V druhém roce bylo stejnými pastmi chyceno pouze 165 jedinc ů, zatímco opodál instalovaná nová linie chytila dokonce 374 st řevlík ů. Pomocí párového t-testu na st řední hodnotu byly testovány rozdíly mezi pr ůměrnými úlovky z pastí z jednotlivých let a linií. Rozdílné úlovky ze stejných pastí z obou let si m ůžeme vysv ětlit zm ěnou abiotických faktor ů (hlavn ě klima), ale p ředevším ovlivn ění abundancí st řevlíkovitých dobou expozice zemních pastí. Linie pastí s dvouletou expozicí jasn ě potvrdila snížení odchytu st řevlík ů v druhém roce v porovnání s daty z roku 2007 (t = 1,761; p = 0,028). Signifikantní byl i rozdíl testování úlovk ů na pastech s jedno- a dvouletou expozicí v roce 2008 (t = 1,761; p = 0,040). Za zmínku stojí zna čný pokles abundancí ohrožených st řevlík ů Carabus ullrichi (z 55 na 16) a Carabus scheidleri (z 6 na 0) v druhém roce expozice pastí. Naproti tomu st řevlík Abax paralellipipedus , dominantní v prvním roce, byl ve druhém roce nahrazen st řevlíkem Abax parallelus . Tyto výsledky nazna čují, že zemní pasti instalované více než jeden rok jsou v druhém roce mén ě efektivní pro odchyt st řevlík ů. Domníváme se, že důvodem nižší efektivity je snížení abundancí st řevlík ů v blízkosti pastí. Zemní pasti by tedy měly být používány uvážliv ě, obzvlášt ě v chrán ěných územích. (P OSTER )
79 Abstrakta p řednášek a poster ů
Charakter rozší ření tažných druhů netopýr ů ve východním St ředomo ří
HORÁ ČEK I. (1), BENDA P. (1,2), LUČAN R. (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta University Karlovy, Praha; (2) Zoologické odd ělení PM, Národní museum, Praha
Analysou kompletního souboru nálezových údaj ů netopýr ů z východního St ředomo ří (7915 nález ů 63 druh ů) jsme se pokusili ur čit roli a chorologická specifika tažných druh ů netopý ří fauny tohoto regionu. Na rozdíl od st řední a severní Evropy, kde tažné druhy ( Pipistrellus nathusii , Nyctalus noctula , N. leisleri , N. lasiopterus a Vespertilio murinus ) vytvá řejí podstatnou složku netopý řích spole čenstev (v ČR cca 15 %), ve východním St ředomo ří jejich nálezy tvo ří pouhých 5,2 %. Celkem nízký podíl (cca 17 %) tvo ří také druhy tzv. p řelétavé či toulavé (nap ř. Miniopterus schreibersii , Pipistrellus pipistrellus s. l., Myotis capaccinii , Tadarida teniotis , atd.), zatímco tzv. usedlé druhy (nap ř. rodu Rhinolophus ) tvo ří nejv ětší část nález ů (cca 77 %). Nálezy netopýra parkového ( Pipistrellus nathusii ) a netopýra stromového ( Nyctalus leisleri ), po četn ě druhého a t řetího nejb ěžn ějšího p ředstavitele skupiny (po netopýru rezavém, Nyctalus noctula ), jsou evidentn ě soust řed ěny na podzimní a jarní části roku. N. leisleri se ovšem narozdíl od P. nathusii vyskytuje ve východním St ředomo ří také v lokálních rozmnožujících se populacích (Kypr, Kréta, Kyrenaika, ? jižní Řecko) a podobn ě také N. noctula v pevninské Levant ě a severním Iranu (a možná i na Kypru či Krét ě). Situace netopýra pestrého ( Vespertilio murinus ) a netopýra obrovského ( Nyctalus lasiopterus ) je mén ě jasná – nelze vylou čit, že některé východost ředomo řské nálezy také náležejí lokálním vikariantním populacím (nap ř. V. murinus v severním Řecku či N. lasiopterus na Kypru). (P OSTER )
Velký návrat malého zlatohlávka: zlatohlávek tmavý ( Oxythyrea funesta ) (Poda, 1761) (Coleoptera: Cetoniidae) v zemích Českých
HORÁK J. (1,2), ROMPORTL D. (1), CHOBOT K. (3), VÁVROVÁ E. (1), JIRMUS T. (2) (1) VÚKOZ Pr ůhonice; (2) FŽP ČZU v Praze; (3) AOPK ČR Praha
Oxythyrea funesta je v dosp ělosti florikolní brouk, velikostí jen o n ěco málo robustn ější než dělnice v čely. Jeho larvy se živí mrtvým rostlinným materiálem. Z. tmavý byl a dosud je považován za teplomilný prvek evropské fauny, v Polsku byl hodnocen dokonce jako stepní relikt, tedy v podstat ě druh indikující svým výskytem stanovišt ě dlouhodob ě nezalesn ěná a výsušná. Údaje o rozší ření v českých zemích se v čase liší. Na p řelomu 20. a 30. let byl uvád ěn jako všude (zvlášt ě na j. Morav ě) dosti četný. V 50. letech byl již jen místy hojný na jižní Morav ě, ale v Čechách vzácný. A na konci 80. let byl uvád ěn jako na území Čech vyhynulý.
80 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Zřejm ě i to byl jeden z impuls ů k prohlášení tohoto brouka jako zákonem chrán ěného. Na za čátku 90. let se za čaly objevovat první údaje o četn ějších nálezech na území ČR. Nálezy za čaly být tak četné, že je lze ozna čit za expanzi, která je velmi náhlá a rozhodn ě ojedin ělá. Zcela ne čekan ě totiž z. tmavý nepo čal expanzi typickým zp ůsobem. U teplomilných druh ů je očekáván sm ěr od jihu k severu, od nejteplejších oblastí údolí velkých řek, a zpravidla mimo nejvyšší polohy. U z. tmavého tomu tak nebylo. První nálezy jsou dokonce z vyšších poloh, a to v nijak zanedbatelných po četnostech. Stejn ě tak je pom ěrn ě zajímavé, že v rozporu s předpoklady se druh vyskytuje v po četných populacích i na mok řadních stanovištích. Je pravd ěpodobné, že tento druh zaznamenal dosud blíže neidentifikovaný posun v ekologických preferencích. Možných faktor ů je více nap ř. p řizp ůsobení larev na vývoj v antropogenních substrátech, žír dosp ělc ů na rostlinách pozd ějších sukcesních stádií apod. Nálezová data byla analyzována v prost ředí GIS s využitím digitálních podklad ů, reprezentujících základní environmentální prom ěnné (nap ř. klima, n. m. v., krajinný pokryv, vzdálenost od vodních tok ů), které mohou mít významný vliv na ší ření sledovaného druhu.
Velké pod ěkování pat ří všem, kte ří se na mapování výskytu z. tmavého nezištn ě podíleli a jak doufáme, podílet budou i nadále.
(P ŘEDNÁŠKA )
Why there is no negative correlation between egg size and number in the Common Pochard?
HOŘÁK D. (1), KLVA ŇA P. (2,3), ALBRECHT T. (2,4) (1) Katedra ekologie, P řF UK, Praha; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) Kroužkovací stanice NM, Praha; (4) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
Trade-off between offspring size and number belongs to the most discussed concepts in the life history theory. Although it has been frequently described at interspecific level as a negative correlation between egg size and number, it is usually difficult to provide similar evidence at a population level. In congruence with most of previous studies, we did not find any evidence for negative correlation between estimated egg mass and clutch size in the Common Pochard (Aythya ferina ). However, the predicted negative relationship appeared after incubation when young with many siblings were on average lighter than conspecifics in nests with fewer young. Such a pattern might be generated by differences in hatching success and energy consumption by developing embryos among particular nests. Our data indicate that females which had laid clutches containing many big eggs lost a much larger amount of energy invested and, moreover, produced hatchlings of relatively lower body mass if compared with females having few small eggs. We speculate about variation in energy allocation between two most energy demanding
81 Abstrakta p řednášek a poster ů parts of breeding (clutch formation and incubation) and female incubation effort as leading mechanisms. Such a variation might reflect inter-individual differences in reproductive strategy or errors in energy allocation. (P OSTER )
Hnízdní parazitismus poláka velkého a poláka chochola čky
HRDLI ČKA R. (1), PIÁLKOVÁ R. (1,2) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Odd ělení ekologie pták ů, ÚBO AV ČR, Brno
V pr ůběhu čty ř hnízdních sezón (2004 až 2007) byla sledována p řirozená frekvence vnitrodruhového a mezidruhového hnízdního parazitismu u dvou druh ů našich kachen: poláka velkého ( Aythya ferina ) a poláka chochola čky ( Aythya fulicula ). Četnost výskytu, riziko parazitce a úsp ěšnost hnízd ění byly hodnoceny v závislosti na vybraných environmentálních a reproduk čních faktorech.
Práce byla podpo řena grantem GAAV: KBJ600930611
(P OSTER )
How to get control over reproduction: courtship in forcibly mating camel-spider Galeodes caspius (Solifugae: Galeodidae)
HRUŠKOVÁ -MARTIŠOVÁ M., PEKÁR S. Institute of Botany and Zoology, Faculty of Sciences, Masaryk University, Brno, Czech Republic
There are two opposing male strategies how to overcome female's resistance to mating: luring behaviour (courtship) and coercive behaviour (forced copulation). Majority of males do not perform luring if they force females to mate. We studied the mating in camel-spider Galeodes caspius in order to find traits of the luring and/or coercive behaviour. This also include morphological description of the intersexual differences of the body parts used during the mating. We observed that males used superior speed to grip the female, restrained her by locking her extremities and paralyzed her by bitting. In all cases post-mating cuticular damages were found on the female's body. All these characteristics indicate the presence of forced copulation. In spite of clearly coersive character of the copulation, two forms of luring behaviour were identified as well: courtship prior to the copulation (stroking and tapping with pedipalps) and during the copulation (copulatory courtship). Occurrence of pre-copulatory courtship in forcibly copulating males has not been reported before.
82 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
While pre-copulatory courtship facilitates males being accepted as mating partners, copulatory courtship appears to influence cryptic female choice. We suggest that in G. caspius both forms of luring behaviour have evolved as complementary strategies to forced copulation in order to increase the paternity success. (P ŘEDNÁŠKA )
Jak st řevlíci reagují na zem ědělské rekultivace vápencového lomu (Lesní lom - masiv Hád ů): je lépe vše nechat p řírod ě či jí pomoci?
HULA V. (1), ŠŤASTNÁ P. (1) Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Agronomická fakulta MZLU Brno, Brno
Studium sukcesních proces ů ve vápencových lomech pat ří tradi čně k velmi zpracovávaným témat ům. V rámci našeho projektu jsme se zam ěř ili na zpracování fauny st řevlík ů na plochách: zem ědělský rekultivovaných (lokality 1 a 2), nerekultivovanou a zar ůstající stromy a ke ři (3), na lomových terasách s r ůznou vzdáleností od okraje lomu (lokality 4,5 a 6) a dv ě na srovnávacích – hypotetická situace bez lomu (akátový porost na okraji lesa – 7, zar ůstající opušt ěná polí čka a sada – 8). Odb ěry prob ěhly v letech 2007 a 2008. Materiál byl odchytáván pomocí zemních pastí. V roce 2007 bylo odchyceno 1981 ex., v roce 2008 pouze 639 ex. Je vysoce pravd ěpodobné, že se projevil pr ůběh po časí, který výrazn ě ovliv ňuje složení odchycené fauny st řevlík ů. Stejný jev se z řejm ě projevil i v relativní rozdílnosti výsledk ů. Shlukovou analýzou jsme zjistili zajímavou podobnost lokalit. Vcelku logicky byla vysoká podobnost lokalit nalézajících se přímo na lomových terasách, ale s t ěmito lokalitami byla dále podobná i plocha zar ůstající ke ři a stromy, která m ěla spíše lesostepní charakter. Naopak zar ůstající pole, taktéž stepního charakteru, m ělo složení fauny st řevlík ů výrazn ě podobn ější plochám rekultivovaným. Zarážejícím faktem bylo zjišt ění subdominantního výskytu vzácn ějších druh ů na plochách rekultivovaných (nap ř. Cicindela germanica ), zatímco v lomech se vyskytovali jen široce rozší ření ubikvisté. Na rekultivovaných plochách byl eudominantím druhem prskavec Brachinus crepitans (celkem 1168 kus ů). Po zem ědělské rekultivaci bylo území osídleno nejen b ěžnými polními druhy, ale i druhy vzácn ějšími a lokálními. Ty však nebyly zjišt ěny v nerekultivovaných částech lomu, ani na plochách srovnávacích. To, bohužel, spíše nahrává snahám tomu, lomy rekultivovat sm ěrem k polním kulturám. Náš další výzkum chceme nadále v ěnovat p ředevším plochám v okolí periodických vodních plošek, kde je vysoce pravd ěpodobný výskyt zajímav ějších st řevlík ů.
Celý projekt byl finan čně podpo řen projektem č. MSM6215648905.
(P OSTER )
83 Abstrakta p řednášek a poster ů
Monitoring výskytu slávi čky mnohotvárné ( Dreissena polymorpha ) na území st řední Moravy
HÝBLOVÁ A. (1), TOŠENOVSKÝ E. (2), UVÍROVÁ I. (3), VLÁ ČILOVÁ A. (4), UVÍRA V. (5) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P ŘF,UP Olomouc
Slávi čka mnohotvárná je jedním z nejnebezpe čnějších invazivních druh ů, atakujících sladké a brakické vody Evropy, Asie i Severní Ameriky. V pr ůběhu posledního desetiletí se intenzivn ě ší ří i podél povodí Moravy a to p ředevším v četných malých vodních nádržích (pískovny, lomy, přehradní nádrže). Vlivem povodní dochází k častému propojení t ěchto stanoviš ť s hlavním tokem řeky Moravy. Mnoho malých vodních nádrží je také hojn ě vyhledávaným p řírodním koupališt ěm a místem navšt ěvovaným potáp ěč i a rybá ři, což s sebou nese další nebezpe čí ší ření tohoto druhu. Na lokalitách, kde se slávi čka úsp ěšn ě etabluje, dochází k zásadním zm ěnám ve struktu ře všech p ůvodních spole čenstev. Velmi vážným problémem je p římé ohrožení populací velkých mlž ů čeledi Unionidae, pro které jsou p ředevším staré pískovny d ůležitými lokalitami výskytu. Krom ě toho často masový výskyt slávi čky zp ůsobuje nemalé problémy p ři využívání vodních nádrží p ředevším pro vodárenskou, ale i rekrea ční činnost. V prezentovaném posteru uvádíme pr ůběžné výsledky monitoringu výskytu slávi čky v malých vodních nádržích na st řední Morav ě. Diskutujeme roli povodní jako vektoru ší ření tohoto druhu a možnost vlivu vybraných fyzikáln ě-chemických parametr ů na p řežívání v daném prost ředí. (P OSTER )
Vybrané metody studia imunitního systému hmyzu
HYRŠL P., DOBEŠ P., VAŠÍ ČEK O. Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno
Imunitní systém hmyzu je v mnoha sm ěrech originální a odlišný od imunitního systému savc ů, m ůžeme ho rozd ělit na složku bun ěč nou a humorální. Bun ěč ná složka je tvo řena hemocyty, které se podílejí na fagocytóze, nodulaci a enkapsulaci. Humorální část zastupují fenoloxidázová a koagula ční kaskáda, aglutininy, lysozym a další antibakteriální peptidy. Na našem pracovišti m ěř íme řadu parametr ů bun ěč né i humorální složky imunitního systému, používáme k tomu zejména zavíje če voskového ( Galleria mellonella ) a sezónn ě bource morušového ( Bombyx mori ). Mikroskopicky hodnotíme bun ěč né reakce (fagocytóza, nodulace a enkapsulace) a produkci reaktivních kyslíkových radikál ů (RKM) hemocyty detekujeme fluorescen čně nebo luminometricky.
84 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Aktivitu enzymu fenoloxidázy (PO), která je hlavní sou částí PO kaskády, lze stanovit kolorimetricky po p řidání substrátu 3,4-dihydroxyfenylalaninu (DOPA), který je PO přem ěň ován na barevné produkty – tvorba melaninu. Ke stanovení antibakteriální aktivity se používá luminiscen ční metoda založená na principu bioluminiscence. Využívá rekombinantní bakteriální kmen Escherichia coli , p ři čemž intenzita produkovaného sv ětla odpovídá viabilit ě bakterií. Z grafu znázor ňujícího závislost luminiscence na čase je ode čtena doba pot řebná pro usmrcení 50% bakterií. Tato hodnota je použita jako parametr pro srovnání aktivity jednotlivých vzork ů hemolymfy o stejné koncentraci. Množství lysozymu lze stanovit in vitro radiální difúzí v agaróze. Na agarové plotny obsahující Micrococcus luteus se nanesou vzorky hemolymfy nebo kalibra ční roztok lysozymu. Pr ůměry vzniklých projasn ěných difúzních zón se p řepo čítají podle kalibra ční k řivky na mg/ml vzorku. Složení proteinového spektra hemolymfy studujeme metodikou SDS-PAGGE (polyakrylamidová gradientová gelová elektroforéza v prost ředí dodecylsulfátu sodného) s následným barvením st říbrem.
Tato práce byla podpo řena grantem GA ČR 206/09/P470.
(P OSTER )
Rozší ření lesáka rum ělkového Cucujus cinnaberinus Scop. (Coleoptera: Cucujidae) v Evrop ě
CHOBOT K. (1), HORÁK J. (2) (1) AOPK ČR Praha, odbor monitoringu; (2) VÚKOZ Pr ůhonice, odd ělení indikátor ů biodiverzity
Lesák rum ělkový ( Cucujus cinnaberinus ) je významným prvkem západopalearktické fauny, rozší řeným recentn ě v severní, východní a jihovýchodní Evrop ě (ve st řední Evrop ě Bavorsko, Rakousko, Česko, Slovensko a Polsko). Je jedním z druh ů, které se teprve nedávno dostaly do centra pozornosti ochraná řské i biologické odborné ve řejnosti za řazením mezi druhy p řílohy II. a IV. Sm ěrnice 92/43/EEC (zkrácen ě sm ěrnice o stanovištích). Díky tomu byly pro tento druh vymezeny evropsky významné lokality, byl za řazen do seznamu chrán ěných živo čich ů a zárove ň je také povinn ě sledován – monitorován ve všech členských zemích EU. Jde o saproxylický deštníkový druh (ješt ě p řed cca deseti lety považovaný za pralesní fenomén), hodnocený jako ohrožený v červených seznamech prakticky všech stát ů v rámci areálu. Díky „sledování stavu“ vzr ůstá po čet dat o rozší ření druhu v celé Evrop ě. Lesák rum ělkový je však pozoruhodný z mnoha dalších hledisek, ve st řední Evrop ě má po čet jeho lokalit v sou časnosti výrazn ě stoupající tendenci, lze hovo řit tém ěř o expanzi, a to často i na siln ě pozm ěněná
85 Abstrakta p řednášek a poster ů stanovišt ě; v ostatních oblastech tomu však tak není. I tento fakt potvrzují data získaná v rámci sledování druhu, na n ěmž je založen i p ředb ěžné shrnutí rozší ření druhu v Evrop ě. (P OSTER )
Vtáky alúvia Žitavy
IMRICHOVÁ H. Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava
Biologicky hodnotné mo čiarne biotopy poskytujú výborné podmienky pre život vodného vtáctva. Jedna z významných lokalít sa rozprestiera aj v okrese Komárno pri obci Martovce a to v mieste sútoku Nitry so Žitavou. V roku 1993 tu bola vyhlásená prírodná rezervácia Alúvium Žitavy na ochranu mokra ďových biotopov a vodného vtáctva. Zah ŕň a lužný les, vodnú a mo čiarnu vegetáciu a rozprestiera sa v medzihrádzovom prostredí rieky Žitava s rozlohou 32,53 ha. Skúmané obdobie, ktoré predstavuje celý rok 2008, som rozdelila na tri obdobia: prvé mimohniezdne obdobie, hniezdne obdobie, druhé mimohniezdne obdobie. Po čas celého roka bola aplikovaná líniová metóda a v priebehu hniezdneho obdobia aj metóda mapovania hniezdnych okrskov. V priebehu skúmaného obdobia (rok 2008) som uskuto čnila 37 kontrolných návštev a zaznamenala 99 vtá čich druhov. Na za čiatku januára 2008 bolo zaznamenaných najmenej druhov (17) a najviac v prvej polovici júna (51). Po čas 8 kontrolných návštev v priebehu prvého mimohniezdneho obdobia som zaznamenala 56 vtá čich druhov. Po čas 14 kontrolných návštev v priebehu hniezdneho obdobia som zistila 85 vtá čich druhov. Po čas 15 kontrolných návštev v priebehu druhého mimohniezdneho obdobia som zistila 81 vtá čich druhov. Vtá čí druh Passer montanus mal najvyššiu po četnos ť a hustotu po čas prvého a druhého mimohniezdneho obdobia. Po čas hniezdneho obdobia dosiahol druh Sturnus vulgaris najvyššiu hodnotu po četnosti a hustoty. V porovnaní s predchádzajúcimi obdobiami som zistila 16 nových vtá čich druhov, ktoré tu ešte neboli zaznamenané (napr. Anas crecca , Anas clypeata , Ciconia nigra ). Tieto údaje práve poukazujú na meniace podmienky skúmanej lokality, ktoré v priebehu nasledujúcich rokov môžu by ť ve ľmi zaujímavé.
Práca vznikla s podporou grantu MŠ SR KEGA 3/6235/08.
(P OSTER )
86 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Mechanizmus otvárania pupária bzu čiviek rodu Protocalliphora
JAMRIŠKA J. (1), ZÁHORAN M. (2) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava; (2) Katedra experimentálnej fyziky, Fakulta matematiky, fyziky a informatiky UK, Bratislava
Bzu čivky rodu Protocalliphora Hough, 1899 (Diptera, Calliphoridae) predstavujú taxón dvojkrídlovcov, ktorého hematofágne larvy parazitujú na mlá ďatách v hniezdach mnohých altriciálnych druhov vtákov. Ich pupáriá sú preto nachádzané v hniezdnom materiály. Dvojkrídlovce z čeľade Calliphoridae patria do skupiny cyklorafných múch opúš ťajúcich pupárium kruhovým výletovým otvorom za pomoci everzie membranózneho vaku ptília, umiestneného na hlave. Mechanizmus a štruktúra otvárania sa pupária pri jeho opúš ťaní imágom nie je úplne jednoduchá. Na apikálnom konci pupária, ktorý je ozna čovaný pojmom EMC (emergence cap) ostáva z vnútornej strany uchytený cefalofaryngeálny skelet larvy tretieho instaru. Pri opúš ťaní pupária imágom dochádza k vytvoreniu na seba kolmých trhlin. Prvá prebieha v mediálnej rovine rozde ľujúc EMC na dve polovice. Na jendej polovici EMC sú predné spirákulá s prothorakálnym vencom štetín, druhá tvorí zbytok. Táto mediálna trhlina prebieha až do úrovne polovice piateho článku, kde na každom jej konci vzniknú dve na ňu kolmé cirkulárne trhliny. Tieto cirkulárne trhliny však vo vä čšine prípadov nie sú úplne spojené a vytvárajú tak “pánty”, ktoré udržujú obe polovice EMC prichytené na zvyšku pupária. Mechanickým pôsobením, kontaktom s hniezdnym materiálom, sa často odlamujú. Častejšie na pupáriu ostáva prichytená polovica s prednými spirákulami a protorakálnym vencom štetín.
Výskum bol podporený projektom VEGA, č. grantu 1/4333/07.
(P OSTER )
Po četnost drobných savc ů v agrocenózách jižní Moravy
JÁNOVÁ E. (1), HEROLDOVÁ M. (1), BRYJA J. (2) (1) Odd ělění ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec
Cílem studie bylo posoudit význam jednotlivých kulturních plodin a faktor ů prost ředí pro spole čenstva drobných savc ů agrocenóz jižní Moravy. V letech 2004-2006 jsme provád ěli odchyty drobných savc ů v ozimé pšenici, jarním je čmeni, vojt ěšce, řepce, slune čnici a kuku řici. Odchyty byly provád ěny dvakrát ro čně ve stejném poli a to vždy po vzejití a p řed sklizní plodiny. Každoro čně bylo pro odchyt vybráno 6-12 polí pro každou plodinu; celkem byl odchyt provád ěn ve 122 polích. V každém poli byly kladeny dv ě linie po 25 sklapovacích pastech.
87 Abstrakta p řednášek a poster ů
Celkem bylo odchyceno 309 hraboš ů polních, 202 myšic k řovinných a 111 jedinc ů jiných druh ů (myšic malookých a lesních, myší domácích, rejsk ů obecných a norník ů rudých). Byl zjišt ěn pr ůkazný vliv plodiny na po četnost hraboše polního, myšice k řovinné i celkové množství odchycených jedinc ů na ja ře i v zim ě v každém roce. Hraboš polní dosahoval nejvyšších hustot ve vojt ěšce, řepce a je čmenu; myšice k řovinná v kuku řici, slune čnici a na podzim ve vojt ěšce. Hraboš tém ěř chyb ěl v kukuřici a slune čnici, myšice k řovinná v řepce. Výrazná část p říslušník ů ostatních druh ů byla na ja ře zastoupena v je čmeni. Celkov ě bylo nejvíce drobných savc ů na ja ře odchyceno ve vojt ěšce a je čmenu, na podzim ve vojt ěšce, je čmeni a slune čnici. Nezjistili jsme pr ůkazný vliv p ředplodiny ani p řítomnosti trvalých travních porost ů v okolí na po četnost drobných savc ů. V polích v blízkosti lesních porost ů nebo remízk ů bylo vyšší množství drobných savc ů než v polích v bezlesé krajin ě, nicmén ě na podzim naopak myšice z polí migrovaly do lesík ů, tedy jejich po četnost byla v polích s nep řítomností lesa vyšší. Složení a po četnost spole čenstev drobných savc ů v agrocenózách jsou závislé jak na potravních preferencích a prostorovém chování druh ů, tak na fenologii a složení biomasy plodin. (P OSTER )
Chování a aktivita opylova čů Succisa pratensis
JANOVSKÝ Z. (1), PONERT J. (2), ŘÍHOVÁ D.B. (3), VOSOLSOB Ě S. (2) (1) Katedra botaniky, P řF UK, Praha; (2) Katedra fysiologie rostlin, P řF UK, Praha; (3) Katedra zoologie, PřF UK, Praha
Opylení je pro hmyzosnubné rostliny otázkou množství vyprodukovaných potomk ů a také genového toku v rámci populace i mezi nimi. Opylovači využívají pyl a nektar jako podstatný zdroj potravy. V rámci našeho výzkumu se pokoušíme propojit rostlinnou popula ční dynamiku se studiem dalších faktor ů ovliv ňujících aktivitu a složení spole čenstva opylova čů . Náš modelový druh, čertkus lu ční ( Succisa pratensis ), je typickou rostlinou st řídav ě vlhkých bezkolencových luk. Strbouly m ělkých kv ětů s dob ře p řístupným nektarem kvetou v pozdním lét ě. Nej čast ějšími opylova či jsou pest řenky (Syrphidae), ostatní dvouk řídlí (zejména Muscidae a Sarcophagidae) a Apis mellifera . Aktivita v ětšiny druh ů opylova čů byla závislá na denní dob ě, mén ě již na intensit ě oslun ění. P řekvapiv ě málo byla aktivita v ětšiny druh ů závislá na dalších pov ětrnostních podmínkách – teplot ě a rychlosti v ětru. Eristalis interruptus , nejmenší z podrobn ě zkoumaných druh ů pest řenek, jako jediná signifikantn ě negativn ě reagovala na rychlost v ětru. Dále se jednotlivé druhy opylova čů výrazn ě lišily v mí ře variability vysv ětlené
88 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 pozorovacím místem (20–47% celkové variability). Odlišné byly rovn ěž jejich preference k vlastnostem jednotlivých rostlin, což m ůže mít podstatné implikace pro životní cyklus čertkusu. V dalších letech plánujeme zkoumat také prostorovou aktivitu a efektivitu p řenosu pylu u jednotlivých druh ů opylova čů , což nám umožní kvantifikovat, na jaké vzdálenosti dochází ke genovému toku u čertkusu p ůsobením jednotlivých opylova čů .
Tento výzkum byl podpo řen z prost ředk ů grantu GAUK č. 155307.
(P OSTER )
Mapování obojživelník ů a plaz ů organizované AOPK ČR
JEŘÁBKOVÁ L. Odd ělení sledování stavu biotop ů a druhů, AOPK ČR, Praha
AOPK ČR v ěnuje pozornost rozší ření vybraných druh ů živo čich ů i rostlin. Obojživelníci a plazi jsou skupinami, u kterých je nov ě navrženo celoplošné mapování, které si klade za cíl zásadn ě aktualizovat znalosti o t ěchto druzích. Poslední takto rozsáhlé sledování prob ěhlo p ři vytvá ření atlas ů rozší ření v 90-tých letech. Jelikož naše znalosti o recentním rozší ření obojživelník ů a plaz ů jsou pouze částe čné, m ůže p ři porovnávání aktuálních dat s údaji z t ěchto atlas ů vznikat dojem, že v ětšina druh ů obojživelník ů a plaz ů z našeho území již vymizela. Na otázku, do jaké míry je tato domn ěnka pravdivá, by nám m ělo odpov ědět práv ě celoplošné mapování. Snahou podrobného mapování je faunistickým záznamem potvrdit recentní výskyt „o čekávaných druh ů“ v každé čtvrtin ě všech polí sí ťového mapování. Prioritn ě je mapování založeno na vyhledávání lokalit, které jednotlivé druhy obojživelník ů a plaz ů využívají k rozmnožování, ale jako plnohodnotné jsou hodnoceny i náhodné nálezy. P ři mapování obojživelník ů jsou p ředevším používány metody založené na vizuálním sledování a metody založené na odposlechu hlasových projev ů samc ů. V menší mí ře jsou využívány i metody vyžadující odchyt jedinc ů. P ři mapování plaz ů je metodika založena p ředevším na pozorování a sčítání jedinc ů, nap říklad v rámci liniové obch ůzky. Za plnohodnotný záznam jsou považovány i nálezy svle ček had ů. V roce 2008 bylo mapováno 195 polí sí ťového mapování pro obojživelníky a 181 polí, pro plazy (30% území ČR). Bylo získáno cca 6000 dat o výskytu obojživelník ů a p řibližn ě 2500 dat o výskytu plaz ů. Mezi prvními výsledky se objevuje také množství nov ě obsazených polí. Spíše než o ší ření jednotlivých druh ů na nová území tyto data vypovídají o nedostate čnosti našich znalostí recentního rozší ření jednotlivých druh ů.
89 Abstrakta p řednášek a poster ů
Podrobn ější informace o mapování obojživelník ů a plaz ů a kontakt pro zájemce, kte ří se cht ějí do mapování zapojit, jsou k dispozici na stránkách www.biomonitoring.cz. (P OSTER )
Za čátky sexuálního života prasete divokého
JEŽEK M. (1,2), ŠTÍPEK K. (1), ČERVENÝ J. (1) (1) Katedra ochrany lesa a myslivosti, FLD ČZU Praha; (2) Odd ělení myslivosti, VULHM, v.v.i.
V této studii byla provád ěna morfometrická m ěř ení ulovených divokých prasat ve t řech oblastech České republiky – v oblasti Doupova, Sušicka a Černokostelecka. Celkem bylo zm ěř eno 654 kus ů. Mezi m ěř ené údaje pat ří délka t ěla, výška v kohoutku, délka boltce, délka nártu a délka ocasu. Zárove ň byl ur čen v ěk jednotlivých kus ů podle vývoje chrupu s p řesností na m ěsíc (do 2 let v ěku. Z t ěchto výsledk ů lze konstatovat, že oblast (jako vn ější faktor) má vliv na všechny morfometrické ukazatele v jednotlivých věkových kategoriích. Hmotnosti se od sebe signifikantn ě odlišovaly až ve v ěku 6-7 m ěsíc ů, což je období konce vegeta ční sezony, kdy dochází k rozdílnému omezení potravní nabídky ve sledovaných lokalitách. A následn ě se tyto rozdíly s v ěkem zvyšují. Všechny r ůstové k řivky mají polynomický pr ůběh. Pohlavní dimorfismus je patrný od 16-18 m ěsíce, kdy je v ětšina samic oplodn ěna. A na rozdíl od samc ů investuje část energie do rozmnožování. P ři zjiš ťování gravidity u juvenilních a subadultních samic, se nám potvrdily výsledky zjišt ěné v N ěmecku. Rozhodujícím faktorem pro oplodn ění juvenilních (0 - 1 rok) samic je hmotnost. Práv ě zapojení t ěchto samic je b ěžné u jedinc ů z Kostelecka (nejvyšší pr ůměrná t ělesná hmotnost), zhruba 40 – 60 % z nich zab řezne v pr ůběhu listopadu-ledna. V dalších oblastech (s nižší pr ůměrnou hmotností) je podíl juvenilních samic na reprodukci menší (oplodn ěno 10 - 30%). V kategorii subadultních jedinc ů (1 – 2 roky) je ve všech oblastech oplodn ěno 80 – 100%. Pr ůměrný po čet zárodk ů se pohybuje od 2,5 do 3,5 u juvenilních jedinc ů a od 4 do 7 u subadultních v závislosti na oblasti. Z distribuce narození jedinc ů je patrné, že k v ětší synchronizaci doby rozmnožování dochází v oblasti s vysokou nabídkou potravy, kdy 70 - 80% jedinc ů se narodí b ěhem února až kv ětna. Naopak v oblastech s nižší potravní nabídkou se v této dob ě narodí 50-70% a je zde velice výrazný druhý vrchol metání b ěhem srpna a zá ří. (P OSTER )
90 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Reproduk ční cyklus samic madagaskarského gekona Paroedura picta
JIRK Ů H. (1), STAROSTOVÁ Z. (2), KUBI ČKA L. (1), KRATOCHVÍL L. (1) (1) Katedra ekologie, Univerzita Karlova v Praze, Praha ; (2) Katedra zoologie, Univerzita Karlova v Praze, Praha
Sami čí reproduk ční cyklus je dob ře znám u n ěkolika plaz ů s prom ěnlivým po čtem vajec ve sn ůšce a málo četnými sn ůškami. Z gekon ů, majících ve sn ůšce velmi malý po čet vajec (zpravidla dv ě), byl podrobn ě studován pouze u gekon číka no čního ( Eublepharis macularius ; Rhen et al. 1998: Am. Zool.). Bylo zjišt ěno, že reproduk ční i hormonální cyklus samic gekon číka je obdobou cyklu jiných ješt ěrů, jen b ěhem jednoho cyklu vždy dochází k vitelogenezi, ovulaci a sn ůšce dvou vajec vyvíjejících se sou časn ě a jednotlivé cykly se vzájemn ě nep řekrývají. Gekoni čeledi Gekkonidae, kam pat ří i Paroedura picta , však mají vzhledem k t ělu menší vejce než gekon číci a p ředevším podstatn ě zkrácený mezisn ůškový interval (ca. 1 týden proti ca. 6 týdn ům u gekon čík ů). Mechanismus zkrácení mezisn ůškového intervalu u gekon ů a p řípadné zm ěny v hormonálním cyklu však dosud nebyly studovány. Jednou z možností zkrácení mezisn ůškového intervalu u gekon ů m ůže být nap ř. soub ěžný vývoj více sn ůšek, tj. p řekrytí cykl ů tvorby vajec. Tomu by nasv ědčovala i absence z řetelné receptivní periody u gekona Paroedura picta oproti výrazné receptivní period ě u gekon čík ů. Pro detailní prozkoumání reproduk čního cyklu u gekona Paroedura picta jsme nashromáždili vzorky krve a reproduk čních orgán ů od ca. 50 samic v r ůzné fázi reproduk čního cyklu. Z reproduk čních orgánu jsme zjistili, že reproduk ční cykly se opravdu p řekrývají: samice s ovulovanými vejci již mají v každém ováriu velký vitelogenní folikul. Další materiál umožní prozkoumat sami čí hormonální cyklus a jeho p řípadné evolu ční zm ěny.
Za podporu d ěkujeme GAUK ( č. 8087) a GAAV ČR ( č. KJB601110706).
(P OSTER )
Co (ne)víme o m ěkkýší faun ě chorvatských ostrov ů
JUŘIČKOVÁ L. Katedra zoologie P řF UK, Praha 2
Měkkýší fauna St ředomo ří je obecn ě prozkoumána nedostate čně a dvojnásob to platí o většin ě ostrov ů. Ze 725 Chorvatských ostrov ů bylo r ůznými autory z hlediska m ěkkýší fauny detailn ěji zkoumáno pouze 9. Celkem na nich bylo zjišt ěno 135 druh ů m ěkkýš ů, z toho 7 sladkovodních. Charakter zdejší fauny se dramaticky liší od relativn ě monotónních st ředoevropských spole čenstev: pouhých 5% druh ů bylo zjišt ěno na všech zkoumaných
91 Abstrakta p řednášek a poster ů ostrovech, naopak 78% druh ů se vyskytuje pouze na jednom z ostrov ů a 11% druh ů je dokonce endemických pro jediný ostrov. Pro sledované ostrovy platí klasické pravidlo, že s velikostí ostrova roste po čet druh ů, vzdálenost od pob řeží se ale neprojevuje nebo ť ostrovy jsou relativn ě blízko pevniny. V posledních sedmi letech se autorka v ěnovala velmi detailnímu pr ůzkumu malakofauny ostrova Bra č. Bylo zde zjišt ěno 57 druh ů m ěkkýš ů. V ětšina druh ů je epigeických (58%), 25% druh ů obývá vápencové skály. Na rozdíl od St řední Evropy se zde vyskytuje jen minimum druh ů (9%) s širokým areálem rozší ření, tedy palearktických a holarktických. Naopak 41% druh ů má malý areál v rámci St ředomo ří a 34% druh ů je jihoevropských. Tento první náhled ukazuje na nutnost pokra čovat v základním faunistickém pr ůzkumu této oblasti, který umožní navázat dalšími výzkumy. (P ŘEDNÁŠKA )
Černouhelné haldy jako poslední šance pro motýly Kladenska a jejich rekultivace.
KADLEC T. (1), TROPEK R. (2,3), SPITZER L. (2,3,4), KONVI ČKA M. (2,3) (1) P řírodov ědecká fakulta UK, Praha; (2) P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice; (3) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (4) Muzeum regionu Valašsko, Vsetín
Ústup od tradi čního extenzivního hospoda ření a p řechod k intenzivnímu lesnictví a zem ědělství ve 20. století radikáln ě zm ěnil tvá ř st ředoevropské krajiny a vedl k zániku celé řady dříve b ěžných typ ů biotop ů. Tyto velkoplošné zm ěny jsou dnes velmi siln ě patrné zvlášt ě v některých pr ůmyslových a siln ě osídlených oblastech, které se tak staly pro v ětšinu d říve běžných druh ů prakticky neobyvatelnými. Mezi takovéto krajinné celky pat ří nepochybn ě i Kladensko, odkud tyto organismy bu ď zmizely nebo byly nuceny stáhnout se do n ěkolika refugií. Významnými refugii se tu neplánovan ě staly i haldy a odvaly po t ěžb ě černého uhlí. V roce 2008 jsme studovali spole čenstva motýl ů s denní aktivitou osidlující černouhelné haldy na Kladensku. Transektovou metodou jsme srovnávali t ři plochy ponechané spontánní sukcesi a t ři plochy po technické rekultivaci. Každá plocha byla b ěhem vegeta ční sezony navštívena p ětkrát za ideálního po časí. Celkov ě jsme zjistili 45 druh ů motýl ů, čty ři z nich figurují na červeném seznamu. Na plochách ponechaných spontánní sukcesi bylo zjišt ěno 40 druh ů, na rekultivovaných plochách pouhých 28 druh ů. Ješt ě výrazn ější rozdíly pak ukázaly ordina ční analýzy: zatímco afinitu k plochám po technické rekultivaci vykazovaly b ěžné druhy s širokou ekologickou valencí (nap ř. I. io , M. jurtina , Z. filipendulae , A. gamma ), k plochám se spontánním vývojem tíhly všechny druhy červeného seznamu ( P. daphnis , S. sertorius , I. podalirius , H. fuciformis ), ale i další xerotermofilní druhy (nap ř. L.a megera , Z. carniolica , R. vibicaria ).
92 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
O významu černouhelných hald pro Kladenskou p řírodu sv ědčí nálezy řady regionáln ě vzácných teplomilných druh ů motýl ů, v četn ě druh ů z červeného seznamu. Jak je patrné z našich výsledk ů, tento ochraná řský potenciál však ni čí nákladné technické rekultivace často provád ěné pod záminkou „zvýšení p řírodní hodnoty antropogenních stanoviš ť“.
Projekt byl podpo řen P řFJU (SGA2008/005), GA ČR (206/08/H044) a MŠMT (6007665801, LC06073).
(P OSTER )
Hniezdna fauna v hniezdach sokola myšiara ( Falco tinnunculus ) - predbežné výsledky
KAĽAVSKÝ M. Universita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Bratislava
Hniezdana fauna dravých vtákov na Slovensku je len ve ľmi málo preskúmaná. Sokol myšiar (Falco tinnunculus ), ako jeden z našich najbežnejších dravcov predstavuje dobrý modelový druh pre analýzu hniezdnej fauny sokolov na Slovensku. Zloženie hniezdnej fauny bolo analyzované v 29 hniezdach, pri čom 15 hniezd sa nachádzalo v extraviláne mesta Bratislava a 14 v intraviláne. V hniezdach sa našli najmä larvy dvojkrídlovcov z čeladí: Sarcophagidae, Calliphoridae, Fanniidae, rozto če zo skupín: Astigmata, Mesostigmata, Metastigmata, blchy (Siphonaptera, rod: Ctenophthalmus ), chrobáky (Coleoptera) a zástupcovia z rodu Psocoptera. Priamo na mlá ďatách sokola myšiara boli nájdené parazitické dvojkrídlovce z rodu Carnus . V sú častnosti prebieha determinácia nazbieraného materiálu do jednotlivých druhov tvoriacich hniezdnu faunu v hniezdach sokola myšiara. (P OSTER )
Sledování hnízdních parametr ů rákosníka obecného ( Acrocephalus scirpaceus ) na náhodn ě vybraných lokalitách v CHKO T řebo ňsko
KAMENÍKOVÁ M. (1,2), RAJCHARD J. (3) (1) Český nada ční fond pro vydru, T řebo ň; (2) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (3) Katedra biologických disciplín, ZF JU, České Bud ějovice
Cílem práce bylo na vybraných lokalitách v CHKO T řebo ňsko provést pravidelný monitoring hnízdního výskytu rákosníka obecného ( Acrocephalus scirpaceus ), zm ěř it hnízdní parametry – umíst ění hnízda v porostu, charakteristiku porostu, pr ůběh hnízd ění a pomocí instalace um ělých hnízd zjistit míru hnízdní predace. Sledováním byly zjišt ěny tyto skute čnosti: 1. z celkového po čtu 79 nalezených hnízd bylo pouze 46 % úsp ěšných vyhnízd ění
93 Abstrakta p řednášek a poster ů
2. na lokalit ě Sta ňkov (rekrea ční rybník, porost u lesa) 51 % úsp ěšn ě vyvedených hnízd z 39 sledovaných, na lokalit ě Halámky (pískovna, úzké pruhy porostu) 43 % úsp ěšn ě vyvedených hnízd z 30 sledovaných a na lokalit ě Nad ěje (intenzívn ě obhospoda řovaný rybník, rákos u hráze a části pob řeží se stromy) pouze 30 % úsp ěšn ě vyvedených hnízd z 10 sledovaných 3. pr ůkazná pouze závislost po čtu stébel použitých k zav ěšení hnízda na úsp ěšnosti hnízd ění – další m ěř ené závislosti (výška hnízda nad vodní hladinou, hloubka vody pod hnízdem, vzdálenost od prvního stromu, vzdálenost od volné hladiny, výška rákosu) nepr ůkazné 4. pr ůkazná závislost po čtu stébel použitých p ři zav ěšení hnízda na úsp ěšnost hnízd ění; vyšší procento nevyvedených hnízd zav ěšeno do po čtu t řech stébel, od po čtu čty řech stébel procento úsp ěšn ě vyvedených hnízd vyšší než procento neúsp ěšn ě vyvedených; sledované páry rákosníka nej čast ěji zav ěšovaly hnízda na čty ři a t ři stébla 5. míra p řetrvání um ělých hnízd vykazovala 67 % úsp ěšnost 6. vysoká míra hnízdní predace zp ůsobena pta čími predátory - z atakovaných 30 um ělých hnízd (z celkového po čtu 90 zav ěšených hnízd) bylo 43,3 % predováno pta čími predátory a pouze 13,3 % predováno malými savci. Faktor ů ovliv ňujících hnízd ění rákosník ů obecných je více a výzkumy provád ěné na hnízdních párech se do zna čné míry liší, což m ůže být zp ůsobeno odlišným charakterem prost ředí, lokálními podmínkami porostu aj. I p řes pr ůkaznost výše zmín ěných závislostí nelze s jistotou tvrdit, do jaké míry mohou tyto faktory hnízd ění rákosník ů obecných ovlivnit. (P OSTER )
Vedie izolované rozšírenie k tvorbe druhov? Príbeh Pholidoptera frivaldskyi (Orthoptera)
KAŇUCH P., FABRICIUSOVÁ V., KRIŠTÍN A. Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen
Mnohé druhy živo číchov fragmentáciou vhodných habitatov stratili kontinuálny areál, viaceré ho mali a majú ostrov čekovitý v ďaka špecifite habitatov. Na izolovaných lokalitách vytvorených dlhodobovou fragmentáciou sa vytvorili často morfologicky a geneticky diferencované lokálne populácie s viacerými odlišnos ťami v stratégiách prežívania. Predpokladáme, že jedným z takýchto príkladov je aj druh Pholidoptera frivaldskyi Herman 1871 (Orthoptera, Tettigoniidae), u ktorého variabilita morfologických a genetických znakov nie je známa. V strednej Európe je to ohrozený druh, v sú časnosti známy len z troch izolovaných lokalít, s najbližším známym výskytom v rumunských Karpatoch (cca 500 km južne). Študovali sme geografickú variabilitu ve ľkosti tela a pohlavný dimorfizmus u týchto troch populácií. Meralo sa 6 znakov u samíc a 7 u samcov, z 93 jedincov (46 samcov a 47 samíc): d ĺžka tela, pravý zadný femur, pravá zadná tibia, pronotum, ovipozitor, resp. pravý cerkus, d ĺžka krytky
94 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
(iba u samcov) a hmotnos ť tela. Nie všetky lineárne znaky u oboch pohlaví korelovali s hmotnos ťou. Samice boli všeobecne signifikantne vä čšie ako samce vo všetkých parametroch. Napriek tomu, že diskriminantná funk čná analýza nazna čila niektoré signifikantné rozdiely u samcov, neboli zistené výrazné morfologické rozdiely medzi populáciami. Morfologická variabilita medzi 3 populáciami nebola vä čšia než vnútri populácií. Táto relatívne somatická uniformita by mala by ť verifikovaná na úrovni genetickej variability študovaných populácií, pretože sa dá o čakáva ť existencia kryptických druhov. (P ŘEDNÁŠKA )
Sledovanie urbánnej populácie sokola myšiara ( Falco tinnunculus ) v meste Nitra
KEČKÉŠOVÁ L. (1), NOGA M. (2) (1) Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, FPV, Katedra ekológie a environmentalistiky, Nitra; (2) Ochrana dravcov na Slovensku, Bratislava
Sokol myšiar patrí medzi najpo četnejšie dravce Slovenska a v ďaka svojej vysokej hniezdnej oportunite sa stal sú čas ťou avifauny vä čšiny ve ľkých miest. Na Slovensku bola komplexne sledovaná urbánna populácia sokola myšiara len v Bratislave. Aktívne sledovanie synantropnej populácie v Nitre prebieha od roku 2002. V rokoch 2002 - 2008 sa v Nitre sledoval po čet hniezdiacich párov druhu, po čet vyvedených mlá ďat a hustota hniezdiacich párov. Ro čne bolo doh ľadaných v priemere 15 hniezdiacich párov s odhadovanou hniezdnou hustotou na sledovanom území od 20 do 83 párov/100 km2. Priemerný po čet mlá ďat sa pohyboval od 2,5 do 3,7 ml. na produktívne hniezdo. Zvýšená pozornos ť bola v rokoch 2003 - 2005 venovaná potravnej ekológii druhu. Kvantitatívne a kvalitatívne zhodnotenie potravy bolo získané spracovaním vývržkov, potravných zvyškov a hniezdnych výsteliek. Pre porovnanie výsledkov boli spracované aj vzorky z vo ľnej krajiny. Materiál bol zbieraný z 11 lokalít, z toho 10 lokalít pochádza z mesta v jedna lokalita z extravilánu. V potrave bolo zistených 972 exemplárov koristi. Cicavce tvorili 26 %, vtáky 2,1 %, plazy 0,2 % a bezstavovce 71,7 %. Z biomasy tvorili najvä čší podiel cicavce (78 %) potom vtáky (20,2 %), menšie zastúpenie mali bezstavovce (1,4 %) a plazy (0,4 %). Pri porovnaní potravy z mesta a extravilánu sme zistili vyššie potravné spektrum v mestskom prostredí (28 taxónov v meste oproti 7 taxónom v extraviláne mesta). Prítomnosť vtákov a plazov bola zaznamenaná len v potrave mestskej populácie. (P OSTER )
95 Abstrakta p řednášek a poster ů
Diverzita a biotopová selektivita vodního hmyzu nížinného deštného pralesa (Papua Nová Guinea)
KLE ČKA J. Katedra biologie ekosystém ů, P řírodov ědecká fakulta JU, Č. Bud ějovice
Vztah spole čenstev vodního hmyzu k charakteru biotopu je v temperátu intenzivn ě studován, ale data z tropických oblastí jsou zatím nedostate čná. V období sucha v červenci 2008 jsem studoval složení spole čenstev vodního hmyzu v řece Wanang a drobných potocích a t ůních v jejím okolí (Provincie Madang, Papua Nová Guinea). Cílem této práce je vyhodnotit druhovou bohatost, alfa a beta diverzitu a strukturu spole čenstev vodního hmyzu v r ůzných typech vod. Tyto parametry byly porovnávány na dvou prostorových škálách (mezi biotopy a mezi mesohabitaty v řece) a srovnány s temperátními daty. Odebral jsem 24 vzork ů z p ěti lokalit v řece, šesti potok ů a dvou skupin t ůní. Celkem jsem nalezl 78 druh ů vodního hmyzu (n=3071). Druhová bohatost je srovnatelná s tekoucími vodami v temperátu. Druhová bohatost stejn ě jako celková abundance vodního hmyzu byla nejvyšší v řece, zatímco potoky m ěly nejvyšší diverzitu. V řece m ěly rychle tekoucí úseky nejvyšší celkovou abundanci, pomalu tekoucí úseky nejvyšší druhovou bohatost. Vzorky sebrané z pono řeného d řeva m ěly nejnižší po čet druh ů a diverzitu, ale zárove ň obsahovaly řadu druh ů jinde nenalezených. Spole čenstva vodního hmyzu studovaného nížinného pralesa Papui Nové Guinei mají podobnou strukturu jako odpovídající temperátní spole čenstva. Nejnápadn ější rozdíl je vysoká druhová bohatost a abundance brouk ů a larev vážek; v temperátních tekoucích vodách obvykle dominují larvy jepic, pošvatek a dvouk řídlých. Pono řené d řevo p ředstavuje specifické prost ředí se spole čenstvem dominovaným vodními brouky čeledi Elmidae; v temperátu neobývají pono řené d řevo tém ěř žádné specializované druhy vodního hmyzu. Zjistil jsem rovn ěž diferenciaci biotop ů mezi dominantními skupinami predátor ů – brouk ů (potápník ů), vážek a ploštic. Potápníci byli nalezeni tém ěř výhradn ě v t ůních, zatímco larvy vážek a ploštice převážn ě v řece (s rozdílnou okupací mikrobiotop ů). (P OSTER )
96 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Role prost ředí v disperzi vodních brouk ů
KLE ČKA J. (1), BOUKAL D. (2) (1) Katedra biologie ekosystém ů, P řírodov ědecká fakulta JU, Č. Bud ějovice; (2) Odd ělení teoretické ekologie, Entomologický Ústav, Biologické centrum AV ČR, Č. Bud ějovice
Vliv vn ějšího prost ředí na disperzní chování vodních brouk ů (Insecta: Coleoptera) není dostate čně znám, zejména chybí skute čně hodnov ěrné kvantitativní údaje. V mok řadní olšin ě v PR Vrbenské rybníky v jižních Čechách studujeme r ůzné aspekty struktury a časoprostorové dynamiky spole čenstva vodních brouk ů. Sou částí projektu je výzkum letové aktivity založený na datech ze sv ětelného lapa če z let 2002-2006 (55 druh ů šesti čeledí, n=29250). Analýzou těchto dat jsme ov ěř ili, že zm ěny teploty vzduchu a hloubky vody jsou klí čovými faktory ovliv ňujícími letovou aktivitu vodních brouk ů v semipermanentním mok řadu na různých časových škálách (sezónní dynamika a krátkodobé výkyvy). Vzr ůst teploty a pokles hloubky vody vyvolávají zvýšení letové aktivity; vliv dalších faktor ů po časí je nevýznamný. Letová aktivita je nejvyšší v lét ě a dosahuje maxima v obdobích rychlého vysychání mok řadu, kdy vodní brouci pravd ěpodobn ě migrují na jiná vhodná stanovišt ě. B ěhem sezóny dochází k výrazným zm ěnám relativního zastoupení druh ů a čeledí mezi létajícími jedinci. Na jemn ější časové škále dochází také ke krátkodobým oscilacím celkové po četnosti a druhového složení, podmín ěných oscilacemi teploty vzduchu a hloubky vody v mok řadu. Prahová teplota vzduchu, pod níž brouci na sv ětlo nep řilétají, je v rozsahu 12-18°C a liší se u jednotlivých čeledí. Dále jsme u řady druh ů zjistili vyšší podíl samic a čerstv ě dosp ělých dispergujících jedinc ů ve srovnání se vzorky odebranými jinými metodami p římo ve vod ě. Naše výsledky tedy nazna čují pravd ěpodobné adaptace pro život v nestabilním prost ředí a ukazují na klí čovou roli prom ěn prost ředí v čase pro disperzní chování vodních brouk ů, jedné z dominantních skupin vodního hmyzu. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv izolace a „homogenizace“ krajiny na disperzalitu motýl ů
KLIMOVÁ M. (1,2,3), FRIC Z. (2,3) (1) AOPK ČR, Praha; (2) P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice; (3) Entomologický ústav; BC AV ČR, České Bud ějovice
Komparativní studie biomechanického designu r ůzných druh ů motýl ů a to s použitím recentního i muzejního materiálu z období 20. století. Porovnání t ělesných proporcí recentního a muzejního materiálu umožní zjistit, zda došlo b ěhem posledních 100 let u r ůzných druh ů k
97 Abstrakta p řednášek a poster ů selekci jedinc ů s ur čitým typem designu (nap ř. jedinc ů majících t ělesné proporce odpovídající letc ům na krátké vzdálenosti nebo spíše na dlouhé vzdálenosti). Prvotní analýzy prob ěhly na t řech druzích. Jeden doposud reprezentuje v naší krajin ě hojn ě rozší řený druh Argynnis aglaja . Dalším druhem je Arethusana arethusa - xerotermní druh s výskytem soust řed ěným p ředevším na jižní Morav ě. A t řetím druhem je Erebia aethiops , xerotermofil, jež na v ětšin ě moravských lokalit již vymizel. Zjišt ěny byly signifikantní zm ěny v disperzních schopnostech (biomechanickém designu) během 20. století u všech t řech studovaných druh ů, indikující pokles disperzních schopností v měnící se struktu ře krajiny. Pokud recentní populace ztratily schopnost letu na delší vzdálenosti, tak ani v p řípad ě vzniku nových biotop ů nebudou schopni se na n ě spontánn ě ší řit. (P OSTER )
Ploštice – vet řelci v domácnostech
KMENT P. (1), HRADIL K. (2), BAŇAŘ P. (3) (1) Entomologické odd ělení, Národní muzeum, Praha - Kunratice; (2) Státní rostlinoléka řská správa, Ji čín; (3) Entomologické odd ělení, Moravské zemské muzeum, Praha - Slatina
V posledních letech výrazně roste po čet žádostí o ur čení ploštic nalezených v domácnostech. V ětšina t ěchto údaj ů se týká n ěkolika málo druh ů, z nichž část pat ří mezi invazní nebo expanzivní. Št ěnice domácí ( Cimex lectularius ) je ektoparazit, jehož p ůvodními hostiteli byli netopý ři. V 50. letech 20. století byly díky zvýšení hygienických standard ů a použití DDT u nás tém ěř vyhubeny. V sou časnosti se ší ří populace rezistentní na insekticidy, což souvisí se zvýšeným pohybem obyvatelstva. Následujících 5 druhů jsou fytofágní ploštice, které do budov pronikají zejména na podzim p ři hledání úkrytu k p řezimování. Pozemka obecná (Rhyparochromus vulgaris ) je p ůvodní, hojný epigeický druh, který se živí semeny. B ěžn ě se vyskytuje na r ůzných ruderálních plochách v okolí budov. Dosp ělci zimují pod odchlípenou kůrou strom ů, apod. Kn ěžice mlhovitá ( Rhaphigaster nebulosa ) je u nás p ůvodní, ale teplomilná, d říve se vyskytovala jen vzácn ě v nejteplejších oblastech Moravy a Čech. V posledních dvaceti letech u nás roste po čet nález ů, v severním N ěmecku a Beneluxu bylo zaznamenáno její ší ření na sever. Saje v korunách listnatých strom ů. Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis ) pochází ze západu Severní Ameriky. V Evrop ě byla zjišt ěna v roce 1999 v severní Itálii, v ČR na podzim 2006 v Brn ě. V roce 2008 již byla hojná na j. Morav ě (až po Olomouc) a byla nalezena i v M ělníce. Saje na r ůzných jehli čnanech, zimující jedinci vytvá řejí agregace desítek až tisíc ů jedinc ů. Plošti čka jalovcová ( Orsillus depressus ) pochází ze St ředomo ří, saje na r ůzných druzích z čeledi Cupressaceae, u nás na vysazovaných tújích. Plošti čka platanová ( Arocatus longiceps ) je ze St ředomo ří, saje na platanech, obvykle zimuje
98 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 pod jejich k ůrou, ale byla zaznamenána i v domácnostech. Blánatka lipová ( Oxycarenus lavaterae ) je ze západního St ředomo ří, žije na líp ě malolisté. V let ě se vyskytuje v korunách, od zá ří do kv ětna vytvá ří masové agregace p řezimující na kmenech (vzácn ě na balkónech či fasádách dom ů). (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv velkoplošné disturbance na aktivitu bezobratlých na povrchu p ůdy
KNAPP M. (1), MEJSNAROVÁ M. (1) (1) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Intenzivnímu zem ědělskému managementu jsou v sou časnosti vystavena velká území. Proto je p řekvapující, že tém ěř neexistují práce zkoumající p římý vliv velkoplošných disturbancí (nap ř. orby) na bezobratlé obývající zem ědělskou krajinu. V ětšina našich znalostí se týká různého druhového složení spole čenstev bezobratlých v závislosti na odlišném nebo měnícím se zp ůsobu hospoda ření v krajin ě. Naším experimentem bychom cht ěli p řisp ět k lepšímu poznání mechanizm ů, kterými velká disturbance (orba) bezprost ředn ě ovliv ňuje život bezobratlých povrchu p ůdy. Vliv disturbance na aktivitu bezobratlých na povrchu p ůdy jsme se rozhodli zkoumat pomocí individuálního sb ěru bezobratlých pohybujících se ve vymezených plochách (40 x 40 cm) b ěhem pevn ě stanoveného časového intervalu (2 minuty). Vzorky byly sbírány v pravidelných vzdálenostech ve čtvercové síti, a to p řibližn ě hodinu p řed orbou a následn ě na stejných místech asi hodinu po orb ě. Tato metoda sb ěru dat umož ňuje testovat nejen vliv disturbance na aktivitu bezobratlých, ale také srovnat „lovecké schopnosti“ jednotlivých sb ěratel ů a tím otestovat vhodnost použití individuálního sběru p ři obdobných studiích. Výsledky našeho pilotního experimentu ukazují, že bezobratlí na povrchu p ůdy reagují na orbu zm ěnou své aktivity. Reakce jednotlivých skupin je však odlišná: Coleoptera (+), Araneae (+) a Collembola (-). Randomiza ční test v CANOCu potvrdil také existenci rozdíl ů mezi jednotlivými sb ěrateli. (P OSTER )
Historie rodu Apodemus (Mammalia, Rodentia) v nejmladším kvartéru st řední Evropy.
KNITLOVÁ M., HORÁ ČEK I. Katedra zoologie PřF UK, Praha
Myšice rodu Apodemus p ředstavují dominantní složku interglaciálních sav čích spole čenstev st řední a jižní Evropy. Zástupci tohoto rodu invariantn ě chybí v glaciálních úsecích, o historie
99 Abstrakta p řednášek a poster ů výskytu jednotlivých druh ů a pr ůběhu holocenní imigrace panují však p ředstavy velmi nejasné - naprostá v ětšina druh ů je ur čována jako A. sylvaticus , další druhy jsou chápány jako vzácné prvky poneolitické fauny. K revizi problému jsme detailní morfometrickou analýzou (57 metrických, 24 nemetrických a 4 propor čních znak ů) zpracovali po četný materiál dentálních poz ůstatk ů rodu Apodemus (n = 1830) z 65 holocenních populací z 10 souvislých vrstevných sled ů z území České republiky a Slovenska. S využitím recentního materiálu byl vypracován detailní postup determinace umož ňující kritické rozlišení jednotlivých forem rodu na fragmentárním fosilním materiálu. Aplikace t ěchto postup ů na hodnocený soubor fosilních doklad ů ukázala, že: (1) Jednozna čně p řevládajícím druhem nejstarších úsek ů holocénu byl A. flavicollis , který se nejd říve objevuje v záv ěru glaciálu v panonské oblasti. (2) Stálou složkou spole čenstev ve starším holocénu je také A. microps , která je rozší řená i daleko za hranicemi sou časného rozší ření. (3) A. sylvaticus se objevuje až v boreálu, nejprve na území Čech, na východ proniká až pozd ěji a ve v ětší mí ře se za číná ve spole čenstvech uplat ňovat až v atlantiku. (4) Pravd ěpodobn ě v d ůsledku expanze A. sylvaticus došlo k vytla čení A. microps p řinejmenším na území Čech - isolovaná populace A. m. cimrmani Vohralík, 2002 je tedy reliktem staroholoceního výskytu. Zjišt ění týkající se postupu kolonisace st ředoevropského prostoru a postglaciální areálové historie jednotlivých druh ů jsou ve velmi dobrém souladu s výstupy molekulárn ě fylogeografických studií. Nápadný rozpor s dosavadními informacemi paleontologickými nazna čuje sou časn ě, že evropský fosilní záznam rodu bude t řeba podrobit důkladné revizi. (P ŘEDNÁŠKA )
Vokalizace a socialita, jak to vypadá u rypošovitých (bathyergidae).
KNOTKOVÁ E. (1), BEDNÁ ŘOVÁ R. (1), DVO ŘÁKOVÁ V. (1), SEDLÁ ČEK F. (1,2) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Ústav systémové biologie a ekologie, AV ČR, České Bud ějovice
Rypošovití (Bathyergidae) tvo ří vd ěč ný objekt srovnávacích studií, jak už fyziologických, žijí ve specifickém prost ředí podzemních nor, tak etologických, jejich sociální struktura zasahuje od striktn ě solitérních až po eusociální druhy. Fyzikální parametry vokalizace jsou v první řad ě specifickou akustikou podzemních tunel ů. Nejlépe se v nich ší ří frekvence kolem 1 kHz, díky stetoskopickému efektu jsou tyto frekvence zesíleny, ale tím vzniká i nadm ěrný šum. Sluch rypoš ů je posunut k t ěmto nízkým frekvencím a je pom ěrn ě špatný, brání se tak p říjímání šumu. Vokalizace následuje tento trend a odehrává se hlavn ě v nižších frekvencích. Slouží ke komunikaci na malou až st řední vzdálenost, tedy asi v tom rámci, kde nadzemní savci používají
100 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 zrak. Na velké vzdálenosti se uplat ňuje jiná forma vibra čních signál ů a to signály seismické, které mají delší dosah. Zkoumali jsme vokalizaci t ří druh ů rypošovitých, dvou sociálních druh ů – rypoše ob řího (Fukomys mechowi ) a Fukomys darlingi a jednoho solitérního – rypoše st říb řitého (Heliophobius argenteocinereus ). Vokální repertoár solitérního druhu je celkov ě menší než je tomu u sociálních druh ů. Zajímavé je bohatství zvuk ů vydávaných p ři pá ření, které tlumí vzájemnou agresivitu partner ů. Naproti tomu sociální druhy mají nejbohatší vokalizaci kontaktní a agresivní, tedy zvuky vydávané p ři b ěžném život ě kolonie. U sociálních druh ů byla zaznamenána produkce seismického signálu, která byla o čekávána spíše u solitér ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Zavedení test ů únikového chování s p ůdními kroužkovci ( Enchytraeus albidus , Enchytraeus crypticus , Eisenia fetida ) na území ČR – pilotní studie
KOBETI ČOVÁ K. Výzkumné centrum pro chemii životního prost ředí a ekotoxikologii (RECETOX), P řF MU
Kroužkovci jsou dostate čně citliví v ůč i stresu v p ůdním prost ředí (p řítomnost polutant ů, zm ěny p ůdních vlastností). Pat ří proto mezi jedny z nej čast ějších modelových organism ů v půdní ekotoxikologii. Stále čast ěji se proto využívají v testech únikového chování (Avoidance tests), které mají oproti chronickým metodám spoustu výhod (jednoduchost, krátké trvání, pom ěrn ě v ětší citlivost). Je možné je využít p ři hodnocení potenciálního zne čišt ění p ůd, vlivu ur čité chemikálie na organismy po její aplikaci do p ůdy nebo ve studiích, které se zabývají výskytem fauny v p ůdách z r ůzných lokalit. Mezi cíle této práce pat řilo zavedení testu únikového chování se žížalami a roupicemi na pracovišti RECETOX a optimalizace designu, který je nyní i v budoucnosti možné rutinn ě používat. V p řípad ě roupic se prokázal být vhodn ější druh E. albidus než E. crypticus a to z d ůvodu jeho v ětší velikosti, lepší manipulovatelnosti a vyšší citlivosti. Nejvhodn ější kontrolní p ůda byla vybírána z n ěkolika možností (um ělá p ůda; komer čně dostupná LUFA 2.2 p ůda; n ěkolik přírodních p ůd z okolí Brna). Nejlepší variantou se zdála být komer ční p ůda, která však m ůže být dle výsledk ů test ů adekvátn ě nahrazena jednou ze dvou brn ěnských p ůd (lokalita Chlumek, Velká Baba 2). Studie zam ěř ená na optimalizaci délky testu (48 hodin nebo mén ě) a po čtu jedinc ů na jednu testovací nádobu (rozdíl v reakci p ři použití jednoho nebo deseti jedinc ů) prokázala vhodnost použití standardního po čtu zví řat (10 ks) a standardní délky testu, tj. 48 hodin. Test se žížalou byl úsp ěšn ě zaveden dle postupu p říslušné normy (ISO, 2007). E. fetida se v porovnání s roupicemi jevila v tomto testu jako citliv ější organismus.
101 Abstrakta p řednášek a poster ů
Test s druhy E. albidus a E. fetida byl poté použit v r ůzných studiích dizerta ční práce autorky (otestování fungicidu Carbendazimu a řady pevných odpad ů nebo vlivu ageingu na toxicitu) v rámci n ěkolika projekt ů (EU waste ring test, ECODIS, INCHEMBIOL) na pracovišti RECETOX v letech 2006-2008. (P OSTER )
Kontaktní testy toxicity v odpadovém hospodá řství
KOBETI ČOVÁ K. Výzkumné centrum pro chemii životního prost ředí a ekotoxikologii (RECETOX), P řF MU
Množství pevných odpad ů (hlušina, pr ůmyslový kompost, št ěrk, splaškové kaly, vyt ěžené sedimenty, …) produkovaných člov ěkem se neustále zvyšuje a dá se p ředpokládat, že tomu tak bude i nadále. Tyto materiály však obsahují sm ěs r ůzných kontaminant ů a mohou mít proto negativní ú činky na mnoho organism ů v četn ě člov ěka. V n ěkterých p řípadech ovšem nemusí znamenat taková ohrožení a je proto možné je dále využívat nap ř. pro jejich vysoký obsah živin jako hnojivo v zem ědělství, apod. Před dalším využitím je ale t řeba prov ěř it jejich možnou toxicitu. Zatímco v p řípad ě ochrany vodního prost ředí je pro tyto ú čely vhodné využití testy výluh ů (plus další metody), v případ ě pevných matric je relevantní použití kontaktních test ů toxicity s terestrickými druhy organism ů. Cílem této studie bylo zjistit toxicitu t ří odpadních sm ěsí (vyzrálý kompost, struska, št ěrk), které byly v ur čitých pom ěrech na řed ěny artificiální OECD p ůdou (um ělá p ůda p řipravená v laborato ři). Ta byla použita také jako p ůda kontrolní. K otestování odpad ů byly vybrány t ři druhy test ů toxicity: (1) chronický test s chvostoskokem Folsomia candida (2) chronický test s roupicí Enchytraeus crypticus (3) akutní test klí čivosti semen salátu Lactus sativa . Nejtoxi čtějším odpadem byl pro všechny organismy kompost, po n ěm struska a nejmén ě toxický byl št ěrk. Reprodukce byla u obou druh ů bezobratlých citliv ějším parametrem než p řežívání dosp ělc ů. Chvostoskok byl citliv ějším organismem než roupice. Míra inhibice klí čivosti semen byla srovnatelná s mortalitou obou bezobratlých organism ů.
Výsledky této práce jsou sou částí Výzkumného zám ěru MZP0002071102 - Výzkum pro hospoda ření s odpady v rámci ochrany životního prost ředí a udržitelného rozvoje (prevence a minimalizace vzniku odpadů a jejich hodnocení), realizovaného Výzkumným ústavem vodohospodá řským T.G. Masaryka v Praze.
(P OSTER )
102 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Mosses in the diet of groundhopper Tetrix tenuicornis (Orthoptera: Tetrigidae)
KOČÁREK P., GRUCMANOVÁ Š., FILIPCOVÁ Z., BRADOVÁ L., PLÁŠEK V. Faculty of Natural Sciences, University of Ostrava, Ostrava
Tetrigidae (Orthoptera) are known to feed on algae, lichens, mosses, small plants and detritus. Tetrix tenuicornis (Sahlberg, 1893) is one of the most common groundhopper species in the Czech Republic but the food preferences has not yet been studied in detail. We carried out an analysis of the food composition by the dissection of the gut contents. The research has been provided in the sand pit near Bzenec-Přívoz in SE Moravia. The insects have been collected by sweeping and immediately stored in ethylalcohol. Together with the insects, the samples of all visually different terrestrial mosses have been collected and subsequently identified to species level. The microscopical preparations of their leaves have been prepared for the comparison and determinations of the tissue fragments in gut contents. Altogether, 27 males and 34 females of T. tenuicornis were used for the analysis. We found 11 terrestrial moss species to occur at the studied locality ( Amblystegium serpens , Barbula convoluta , B. ungiculata , Brachythecium albicans , B. velutinum , Bryum argenteum , B. bicolor , B. caespiticum , Ceratodon purpureus , Funaria hygrometrica , Plagiomnium undulatum ). Groundhopper T. tenuicornis consumed all of the detected moss species with the exception of F. hygrometrica . The most frequently consumed moss species was Bryum caespiticium (in gut of 84% of specimens). The presence of at least one fragment of one moss species was detected in 97% of specimens (96% of males, 97% of females). Besides mosses and organic detritus, some fragments of vascular plants (grasses), different pollen grains, algae, hyphae of Basidiomycetes have been also found. The average number of moss species detected in gut content of one specimen was 1.98, the maximal number was 4 moss species.
This study was supported by the grant No. 206/07/0811 (Host specificity and species diversity of bryophagous insect communities – key factors analysis) from the Grant Agency of the Czech Republic.
(P OSTER )
Druhová skladba vodných dvojkrídlovcov v národnom parku Poloniny
KOČIŠOVÁ A. (1), MANKO P. (2), LETKOVÁ V. (1) (1) Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva, Košice; (2) Katedra ekológie, Fakulta humanitných a prírodných vied, Prešovská univerzita, Prešov
Na desiatich vybraných lokalitách severovýchodnej oblasti Národného parku Poloniny bola v období rokov 2006-2008 sledovaná druhová skladba vodných dvojkrídlovcov. Sledované územie sa pohybovalo v pásme od 162 do 444 m nad morom. Hmyzie larvy boli zbierané
103 Abstrakta p řednášek a poster ů
štandardným spôsobom hydrobiologickou sie ťkou do h ĺbky 20 cm. Celkovo bolo odchytených 967 lariev 57 druhov dvojkrídlovcov, ktoré boli zaradené do 13 čeľadí. V pásme 329-444 m nad morom boli dominantnými druhmi Prosimulium rufipes , Simulium reptans (Simuliidae), Chironomus plumosus , Cryptochironomus vulneratus (Chironomidae), Tipula saginata (Tipulidae), Haematopota pluvialis , Tabanus autumnalis , Chrysops relictus (Tabanidae) and Dicranota bimaculata (Limoniidae). V nížinných oblastiach v pásme od 162-205 m nad morom boli zaznamenávané predovšetkým druhy z čeľadí Psychodidae, Athericidae, Ceratopogonidae, Chironomidae, Limoniidae and Syrphidae. Najpo četnejšie boli čeľade Chironimodae (31.7 %), Limoniidae (30.1 %) and Simuliidae (26.9 %). Z h ľadiska druhovej skladby bola najbohatšou čeľaď Limoniidae s dvanástimi druhmi.
Príspevok bol podporený grantami VEGA 1/3273/06, KEGA /4284/06 a základného výskumu NRL UVL v Košiciach.
(P OSTER )
Pakomáriky (Diptera: Ceratopogonidae) východného Slovenska – úvodná entomologická surveillance
KOČIŠOVÁ A., LACKOVÁ Z., BÍREŠ J., LETKOVÁ V., SARVASOVÁ A. Univerzita veterinárskeho lekárstva, Košice
Čeľadi pakomárikovitých (Diptera: Ceratopogonidae) sa v ostatných rokoch venuje zvýšená pozornos ť, nako ľko mnohé druhy plnia funkciu vektorov významných nákaz. V našom klimatickom pásme sa jedná predovšetkým o prenos vírusu katarálnej horú čky oviec. Pakomáriky sú drobné dvojkrídlovce s d ĺžkou tela od 0,8 do 7 mm, vä čšina slovenských druhov však dosahuje ve ľkos ť len 1–3 mm. Od mája do decembra 2008 bol vo vybraných chovoch oviec robený entomologický prieskum druhového zastúpenia a sezónneho výskytu pakomárikov. Odchyty boli vykonávané pravidelne v týždenných intervaloch špeciálnymi svetelnými lapa čmi. Celkove bolo odchytených 20173 ks hmyzu, z toho bolo 9906 (49,1 %) pakomárikov. Viac než 25 % zastúpenie mali druhy patriace do Komplexu Obsoletus . Z Komplexu Pulicaris bolo diagnostikovaných 10,6 % druhov. Ďalšie potencionálne vektory z Komplexu Schultzei a Nubeculosus sa vyskytovali v rozsahu od 2,6 do 0,1 %. Viac než 61 % odchytených pakomárikov bolo zaradených do skupiny tzv. „iných“ pakomárikov Culicoides spp., ktoré nie sú považované za vektory vírusu katarálnej horú čky. Najviac pakomárikov bolo odchytených v období od 18. do 30. júna, kedy priemerné denné teploty boli v rozsahu od 16 do 25 °C (Ø 19,5 °C) a relatívna vlhkos ť vzduchu do 58 do 87 % (Ø 66 %). Pakomáriky zo skupiny Obsoletus boli v roku 2008 odchytené ešte aj v 45. týždni (3.-9.11.2008). V tomto týždni sa priemerná teplota pohybovala v rozpätí od 9 do 14 °C (Ø 11,4 °C) a relatívna vlhkos ť vzduchu
104 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 bola priemerne 82 %. Od 46. týžd ňa neboli v odchytových lapa čoch derterminované žiadne pakomáriky a sezóna bola ukon čená.
Práca je riešená v rámci projektu AV/4/2041/08 a základného výskumu NRL UVL.
(P OSTER )
Vošky (Aphidinea) NPR Devínska Kobyla
KOLESÁROVÁ M. Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava
V priebehu roku 2007 prebiehal výskum vošiek (Aphidinea) na zvolených lokalitách na území NPR Devínska Kobyla. Na dosiahnutie vytý čených cie ľov boli po čas vegeta čného obdobia vykonané v mesiacoch jún a júl zbery zoologického materiálu. Periodické sledovania umož ňujú lepšie stanovi ť biodiverzitu vošiek. Vä čšina vošiek sú oligo, alebo monofágne druhy. Napádajú len jeden, alebo nieko ľko blízko príbuzných druhov rastlín a spravidla len ich ur čité časti. Správne ur čenie živnej rastliny má význam pre poznanie ekológie zbieraného druhu, ale slúži aj ako údaj, bez ktorého je ur čenie vošky nemožné, alebo ve ľmi zložité. Zbierané boli kolónie všetkých druhov vošiek v biotope, spolu s rastlinou výrazne infikovanou voškami. Dospelé jedince vošiek boli odobraté a fixované roztokom benzínalkoholu (70%) na ďalšie spracovanie. Za celé obdobie výskumu bolo zaznamenaných 24 druhov vošiek. Z tohto územia je pod ľa literárnych zdrojov známych 45 druhov. Výskumom boli potvrdené iba nálezy dvoch druhov vošiek, a to Aphis fabae Scopoli, 1763 a Aphis craccivora Koch, 1854. (P OSTER )
Dynamika po četnosti, pom ěru pohlaví a gonadosomatického indexu v populaci hořavky duhové v pr ůběhu reproduk ční sezony
KONE ČNÁ M. (1,2), REICHARD M. (1) (1) Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Ho řavka duhová Rhodeus amarus (Acheilognathinae, Cyprinidae) je sladkovodní ryba kladoucí jikry do žaberní dutiny živých mlž ů. Na ja ře dominantní samci obsazují teritoria kolem škeblí, které hájí b ěhem celé reproduk ční sezony. Reproduk ční sezona za číná v dubnu, vrcholí v kv ětnu a m ůže trvat až do srpna. U ho řavek probíhá dávkový výt ěr, vají čka samic dozrávají postupn ě b ěhem celé sezony. Ho řavka duhová je častým pokusným objektem pro výzkum reproduk čních strategií, ale dosud chybí podrobn ější studie zabývající se sezónními zm ěnami morfologických a fyziologických parametr ů (délka t ěla SL, gonadosomatický index GSI),
105 Abstrakta p řednášek a poster ů případn ě sezónními zm ěnami pom ěru pohlaví vlivem rozdílné mortality dosp ělc ů. Ke sledování t ěchto prom ěnných byla vybrána populace ho řavky duhové z řeky Kyjovky, u které byl p ředpokládán jednoletý reproduk ční cyklus. Populace byla vzorkována pravidelnými odlovy od dubna 2007 do b řezna 2008 na cca 200m dlouhém úseku. U odlovených ryb bylo ur čeno pohlaví a zm ěř ena SL. V p řiléhajícím úseku toku bylo náhodn ě vybráno 20 samc ů a 20 samic u jednoletých ryb a 10 samc ů a 10 samic u tohoro čních ryb pro následné stanovení GSI v laborato ři. V pr ůběhu reproduk ční sezony byla po četnost populace ho řavky duhové pom ěrn ě stabilní, prudký pokles nastal od června a pokra čoval až do úplného vymizení jednoletých ryb za čátkem zá ří. Tímto jsme potvrdili anuální charakter populace ho řavky na sledované lokalit ě. Pr ůměrný pom ěr pohlaví byl 1:2,5 (samci:samice). Měnící se pom ěr pohlaví a zm ěny v GSI samc ů b ěhem reproduk ční sezony odpovídají reproduk ční strategii samc ů ho řavky duhové. Během celé doby sledování nebyl zjišt ěn signifikantní rozdíl v délkové variabilit ě samc ů a samic, a to jak v p řípad ě jednoletých, tak v p řípad ě tohoro čních ryb. Mortalita na konci reproduk ční sezony nebyla závislá na velikosti ryb.
Studie byla podpo řena grantem KJB600930802 Grantové agentury AV ČR.
(P OSTER )
Ší ření krysy obecné v Senegalu jako p říklad nového p řístupu ve výzkumu historie populací
KONE ČNÝ A. (1,2), BRYJA J. (1,3), COSSON J.-F. (2) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Centre de Biologie et de Gestion des Populations, Montferrier sur Lez, Francie; (3) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Invaze nep ůvodních druh ů živo čich ů tvo ří jeden z nejzávažn ějších problém ů jak ve vztahu k člov ěku, tak k p řírod ě, a proto je tomuto problému v ěnován neustále rostoucí zájem. Molekulárn ě-genetické metody dnes umož ňují sofistikovan ě rekonstruovat ší ření nep ůvodních druh ů z jejich p ůvodních areál ů do nových oblastí, zejména odhalují zp ůsob introdukce a kolonizace. Modelovým druhem naší studie je celosv ětov ě rozší řená krysa obecná ( Rattus rattus ), kde se popula čně-genetickými metodami snažíme popsat její recentní invazi na území Senegalu (západní Afrika). P ři analýze dat (14 mikrosatelit ů, 27 vzorkovaných populací z celého území výskytu v Senegalu) využíváme bayesiánský p řístup zahrnutý mimo jiné v novém programu DIYABC, který umož ňuje rekonstruovat historii populací na základ ě „Approximate Bayesian Computation“ (ABC). Sou částí p řísp ěvku je objasn ění základních princip ů a použití této metody.
106 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Přestože historická data dokládají postup ší ření krys od pob řeží do vnitrozemí (od západu na východ), neposta čují k objasn ění p ůvodu strukturovanosti populací, která je díky popula čně- genetickým dat ům známa. Tak nap říklad senegalské krysy tvo ří 2 skupiny populací (západní a východní), jejichž vznik byl dosud nejasný. Na základ ě výb ěru nejpravd ěpodobn ější hypotézy (ze všech jasn ě formulovaných a zadaných) m ůžeme odvodit vznik t ěchto dvou skupin nezávisle na sob ě z jakési p ůvodní senegalské ancestrální populace, která vznikla nezávislými vícenásobnými introdukcemi odjinud. Obdobn ě byly popsány vztahy menších vnitrozemských populací se západní a východní skupinou či mezi sebou navzájem. Takto vzniká ucelený systém vztah ů mezi populacemi krys v Senegalu, který nám umož ňuje relativn ě p řesn ě odhadnout pr ůběh ší ření tohoto siln ě invazivního druhu.
Výzkum byl podpo řen grantem GA AV ČR IAA6093404.
(P ŘEDNÁŠKA )
Nový řád pavoukovc ů pro Českou republiku
KORENKO S., SENTENSKÁ L., LÍZNAROVÁ E. Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova universita, Brno
Doposud bylo známo p ět řád ů pavoukovc ů, Araneae, Opiliones, Pseudoscorpiones, Acari a Scorpiones, z území České republiky. V minulém roce jsme ve skleníku botanické zahrady MU Brno objevili nový řád. (P ŘEDNÁŠKA )
Kam sa podeli dunajské mäkkýše?
KOŠEL V. Katedra zoológie, Prírodovedcká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava
Malakofauna Dunaja bola najcennejšou rie čnou na území strednej Európy. Okrem bežných európskych a paleartických druhov, boli tu zastúpené aj druhy endemické pre povodie Dunaja i druhy balkánsko-dunajské. Ak porovnáme sú časnú situáciu vo faune mäkkýšov v Dunaji pred rokom 1992, musíme konštatova ť najmä jej kvalitatívne ochudobnenie. Pred rokom 1992, v úseku Dunaja od Devína nad Komárno, teda v období ešte silného saprobného a ropného zne čistenia, hlavnými druhmi boli Ancylus fluviatilis , Radix peregra s.l., Sphaerium corneum , Anodonta anatina , Unio pictorum a Pisidium henslowanum . Od Zlatnej na Ostrove po Štúrovo to bol takmer súvislý výskyt Theodoxus danubialis (s krátkou výlukou pod Komárnom), nad Štúrovom to boli navyše reziduálne, ale životaschopné populácie Esperiana esperi , E.
107 Abstrakta p řednášek a poster ů daudebartii acicularis , Boristenia naticina , oba druhy Anodonta , Pseudanodonta complanata , všetky druhy Unio , Sphaerium rivicola a Pisidium amnicum . Ke ď sme po dostavaní VD Gab číkovo za čali s biomonitoringom, výsledky v starom Dunaji poukazovali na to, že pre mäkkýše tu nastali zlaté časy. Znížený prietok a ustálená hladina, znížený zákal a bohatšie riasové nárasty priali tejto skupine. V rokoch 2001 a 2002 sme na stacionári Dobrohoš ť zistili najvyššiu súhrnnú abundanciu – 8622 a 8150 ex/m2 pri 7 druhoch a na stacionári Gab číkovo 3404 a 2708 ex/m2 pri 8 druhoch. Úspešný tu bol aj výsadok E. esperi . Od roku 2003 sme zis ťovali pokles abundancie a v 2004 sme zaznamenali prvý výpadok druhov a ďalší pokles abundancie u zostávajúcich. Od roku 2005 do sú časnosti, hodnotíme pôvodnú malakofaunu Dunaja ako totálne deštruovanú. Podobnú situáciu sme zistili aj v nižšej časti Dunaja (Komárno – Štúrovo) v roku 2006. Dnes jedinými prosperujúcimi druhmi v Dunaji sú Theodoxus fluviatilis a Dreissena polymorpha . Pestros ť pôvodnej dunajskej fauny nenahradili ani ďalšie invázne druhy ako Potamopyrgus antipodarum , Corbicula fluminea a Sphaerium solidum . (P ŘEDNÁŠKA )
Telemetrie sýce rousného ( Aegolius funereus ) v Krušných a Jizerských horách
KOUBA M., TOMÁŠEK V. Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prost ředí, katedra ekologie, Praha 6 – Suchdol
Od r. 2006 probíhá na kated ře ekologie, FŽP ČZU telemetrická studie sýce rousného (Aegolius funereus ). V r. 2008 bylo v pr ůběhu hnízdního období odchyceno, opat řeno ocasními vysíla čkami a metodou VHF telemetrie sledováno celkem šest samc ů sýce. Čty ři v okolí vodní nádrže Fláje v Krušných horách a dva poblíž vodní nádrže Souš v Jizerských horách. Samci sýce rousného zásobují potravou samice inkubující vejce a krmící v budce mlá ďata až do 3 týdn ů jejich v ěku. Samice v této dob ě opouští budku pouze n ěkolikrát za noc jen na dobu 5–10 minut. Je velmi pravd ěpodobné, že se zdržuje jen v blízkosti hnízda po dobu nezbytnou k tomu, aby se vykálela, pop řípad ě p řevzala od samce potravu. Velikost domovského okrsku v dob ě hnízd ění tedy ur čuje hlavn ě samec. Data byla sbírána pomocí radiových p řijíma čů AOR 8000 a Yupiter spojených s Yagi anténami. Lokace denního odpo činku byly získány p římým dohledáním odpo čívajících samc ů. Lokace no čního lovu (každý jedinec byl sledován po dobu p ěti nocí) byly ur čeny triangulací nad mapou. Celkem bylo získáno 771 lokací no čního lovu (128,5±14,1/samce). B ěhem 30 nocí pozorování nalétali sýci úhrnem 234,4 km (7,8 km ±0,8/noc), p řičemž sledováni byli po dobu 164 hod. (5,5 hod. ±0,6/noc). Sledovaní jedinci lovili ve v ětšin ě p řípad ů v rozvoln ěných mladých porostech smrku pichlavého a ztepilého. K odpo činku si pak vybírali p ředevším starší
108 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 porosty smrku ztepilého – 85 % záznam ů. Výjimkou byl jeden krušnohorský samec, který lovil ve svahové bu čin ě, kde také p řes den v hustém bukovém zmlazení odpo číval. Velikosti lovných okrsk ů byly stanoveny metodou minimálních konvexních polygon ů (MCP’s) a metodou jádrových odhad ů hustoty (KDE’s). Pr ůměrné rozlohy lovných okrsk ů s p říslušnými sm ěrodatnými odchylkami byly následující: dle 90% KDE‘s 230,3 ha (±50,3), dle 95% KDE‘s 279,6 ha (±64,1) a dle MCP‘s 272,0 ha (±67,5). Odpočinkové okrsky m ěř í dle MCP‘s pr ůměrn ě 81,6 ha (±72,4). Nejv ětší lovný okrsek m ěř il 294 ha a nejmenší 147 ha dle 90% KDE’s.
Projekt byl podpo řen granty IGA FŽP 200842110025, MŽP B 2.6 a GS L ČR 5/2006.
(P OSTER )
Testování platnosti hypotézy alternativní ko řisti pro sav čí predátory v lesní a zem ědělské krajin ě
KOUBOVÁ M. (1), ČASTORAL O. (1), DÝNKOVÁ E. (1), MRŠTNÝ L. (1), ŠÁLEK M. (1), SVOBODOVÁ J. (1,2) (1) Katedra ekologie, FŽP ČZU, Praha; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
Podle hypotézy alternativní ko řisti se st ředn ě velcí sav čí predáto ři p ři nedostatku hlavní ko řisti (drobných savc ů) zam ěř í na hledání alternativní ko řisti (nap ř. ptáky a jejich hnízda). Tento fenomén byl nej čast ěji publikován v pracích ze severních a aridních oblastí, kde druhov ě chudší spole čenstva hypotézu alternativní ko řisti podporují. V letech 2006 až 2008 jsme zkoumali spole čenstva drobných savc ů a míru hnízdní predace pomocí um ělých hnízd v otev řené krajin ě, uvnit ř lesa a na p řechodech t ěchto biotop ů. Studie probíhala na p řelomu dubna a kv ětna v Píseckých horách v jižních Čechách. Nejv ětší po čet jedinc ů drobných savc ů byl odchycen na lesním okraji, kde byla také zaznamenána nejvyšší predace um ělých hnízd, v souladu s hypotézou okrajového efektu. Dále je patrné, že po čty drobných savc ů kolísají v pr ůběhu let bez z řejmé korelace s preda čním tlakem na um ělá hnízda. P řestože mezi nej čast ější predátory pat řili st ředn ě velcí savci, velký podíl predátor ů z ůstal neur čen. P ředb ěžné výsledky nepodporují hypotézu alternativní ko řisti. Mezi p říčiny m ůže pat řit p řítomnost širokého spektra predátor ů (nap ř. pták ů), kte ří se podílejí na predaci hnízd. (P OSTER )
109 Abstrakta p řednášek a poster ů
Rytmus dennej aktivity u dvoch konkuren čných druhov drobných zemných cicavcov
KOZUBOVÁ L. Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava
Všeobecne sa predpokladá, že rytmus dennej aktivity je druhovo špecifický a modely aktivity drobných hlodavcov sú vlastne adaptácie na denné a sezónne zmeny fyzikálnych podmienok prostredia, periodické zmeny potravných zdrojov, po četnosti druhu a v neposlednom rade aj ich sociálnych vz ťahov. Cie ľom výskumu bolo zachyti ť rozdiely v dennej aktivite dvoch konkuren čných druhov - hrdziaka lesného, Clethrionomys glareolus (Schreber, 1780), a ryšavky žltohrdlej, Apodemus flavicollis (Melchior, 1834), v podmienkach jelšového lesa NPR Šúr. Pre vyhodnotenie rytmu dennej aktivity boli použité len ur čité odchytové série zodpovedajúce 4 ro čným obdobiam: október a november 2006 (jese ň), január 2007 (zima), apríl a máj 2007 (jar), júl a august 2007 (leto). Kontroly živolovných pascí boli vykonávané 2x denne, v ranných a ve černých hodinách, v závislosti od denného svetla. Celkovo bolo zaznamenaných 601 odchytov 149 jedincov C.g . a 585 odchytov 162 jedincov A.f.. Popula čná hustota A.f. bola podstatne vyššia ako u C.g ., okrem odchytových sérií v letnom období. V rámci každého ro čného obdobia bola pozorovaná výrazná prevaha C.g . v odchytoch po čas ranných kontrol ako ve černých (P<0,05 pre zimu, jar a leto), podobný prípad nastal aj u A.f . (P<0,05). Po čas ve černých kontrol bolo zaznamenaných preukazne viac odchytov C.g . ako A.f ., tvoriacich od 79,3 % na jar do 100 % v zime. Na jese ň, v zime a na jar tvoril A.f. 83,2 %, 67,3 % a 69,7 % všetkých ranných odchytov, len v lete bola prevaha preukazne posunutá na stranu C.g . (P<0,05). V prípade zna čne polyfázovej aktivity C.g. (na rozdiel od no čnej monofázovej aktivity A.f .) sa samice tohto druhu viac odchytávali po čas ranných kontrol než ve černých, pri čom rozdiel bol štatisticky preukazný len v zime a na jar, rovnako i samce tvorili preukaznú vä čšinu odchytov po čas rána (P<0,05). Adultné jedince C.g ., podobne ako aj jedince v pre-adultnom veku, prejavovali vä čšiu aktivitu v neskoro ve černých a v skoro ranných hodinách ako po čas zvyšku d ňa. (P OSTER )
Evoluce a fylogeneze zp ůsob ů determinace pohlaví u obratlovc ů: Jsou pohlavní chromozomy evolu ční pastí?
KRATOCHVÍL L. Katedra ekologie P řF UK, Praha
V p řísp ěvku se pokusím definovat jednotlivé zp ůsoby ur čování pohlaví u obratlovc ů a obhájit použitelnost dvou diskrétních kategorií: environmentáln ě ur čeného pohlaví, kde
110 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 neexistují rozdíly v genotypu mezi ob ěma pohlavími, a genotypicky ur čeného pohlaví, kde každé pohlaví má sv ůj specifický genotyp, tzn. jsou p řítomny pohlavní chromozomy. Dále se budu zabývat fylogenetickou distribucí jednotlivých typ ů ur čování pohlaví a pokusím se ukázat, že z dosavadní evidence spíše vyplývá, že p řechody byly spíše jen jednosm ěrné a to vždy ve sm ěru od neexistence k objevení se pohlavních chromozom ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Piesky ako zrkadlo otep ľovania? Čo na to afromediteránne druhy Orthoptera?
KRIŠTÍN A., KAŇUCH P., FABRICIUSOVÁ V. Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen
Viate piesky a ich travinno-bylinné porasty sa radia k prioritným biotopom Európy. Na Slovensku patria ich živo číšne spolo čenstvá k najteplomilnejším. Majú výhody v súvise s globálnym otep ľovaním? Ako reagujú modelové pieskomilné (pseudopsamofilné) druhy Orthoptera na zmeny v krajine a globalizáciu? Na modelových 4 druhoch takýchto rovnokrídlovcov sme analyzovali rozšírenie, ve ľkos ť lokálnych populácií, fenológiu i sprievodné druhy. Zo sledovaných druhov Acrida ungarica , Oedaleus decorus a Acrotylus insubricus sú bežné cirkummediteránne, druh Myrmeleotettix antennatus má nejasné rozšírenie (juhoeurópske?). Analýza rozšírenia v periódach 1897-1962 a 1999-2008 ukázala, že u prvých 3 druhov výrazne poklesol po čet známych lokalít napriek ich systematickej kontrole ( A. ungarica 20/7, O. decorus 15/2, A. insubricus 4/0) a u druhu M. antennatus je situácia zamotaná (6/9). Podobný trend ukázali i poznatky o po četnosti, ktorá je často na hranici prežívania lokálnych populácií. Všetky tieto druhy patria medzi tzv. neskoré druhy, kde sa perióda rozmnožovania presúva na koniec sezóny a otep ľovaním by sa mala výhodne predlžova ť. Napriek tomuto faktu i tomu, že všetky sú kvalitní letci, ich distribúcia na severe areálu je stále viac roztrieštená. Zatia ľ sa teda hypotéza o ich potenciálnom šírení a zvyšovaní po četnosti nepotvrdila. Pieskomilné spolo čenstvá, ktoré nám indikujú sledované vlajkové druhy, sú iste výkri čníkom pre potrebu záchrany posledných refúgií zachovalých pieskov v strednej Európe. (P ŘEDNÁŠKA )
111 Abstrakta p řednášek a poster ů
Výber hostite ľa a faktory ovplyv ňujúce intenzitu parazitácie ektoparazitom Carnus hemapterus
KRIŠTOFÍK J. (1), HOI H. (2), DAROLOVÁ A. (1) (1) Ústav zoológie SAV, Bratislava; (2) Konrad Lorenz Institut for Ethology, Austrian Academy of Sciences, Vienna, Austria
Je známe, že ektoparazity môžu ma ť negatívny vplyv na svojich hostite ľov. Dôležitým faktorom ovplyv ňujúcim intenzitu ú činku môže by ť spôsob prenosu parazitov. Doteraz stále nie sú dostato čne známe faktory ovplyv ňujúce napr. distribúciu a výskyt na rôznych druhoch hostite ľov (stupe ň druhovej špecifickosti) ako aj intenzitu parazitácie. V našom príspevku sme sa sústredili na možné ur čujúce faktory vo ľby hostite ľa pri druhu Carnus hemapterus (Carnidae). C. hemapterus patrí medzi dvojkrídlovce a je ektoparazitom, ktorý sa vyskytuje na širokom spektre druhov hostite ľov. Pokúsili sme sa porovna ť hostite ľov a ich prostredie a zisti ť, čo podmie ňuje ich vhodnos ť pre C. hemapterus . Sledovali sme intenzitu parazitácie pri včelárikovi zlatom ( Merops apiaster ), ktorý je častým hostite ľom tohto druhu parazita. Naše výsledky ukázali, že d ĺžka vývoja mlá ďat v hniezde je ur čujúcim faktorom vhodnosti hostite ľa pre C. hemapterus . Zistili sme pozitívnu koreláciu medzi d ĺžkou vývoja mlá ďat v hniezde a výskytom C. hemapterus . Typ hniezdneho habitatu a pozícia hniezda ovplyv ňujú parazitáciu týmto parazitom. Hniezdenie na zemi znižuje pravdepodobnos ť napadnutia týmto druhom parazita. Naše výsledky ukázali, že v čelárik je jedným z druhov s najpo četnejším výskytom C. hemapterus . Pri v čelárikovi zlatom má na po četnos ť parazitov vplyv najmä po čet mlá ďat v hniezde, ich vek a ve ľkos ť kolónie. C. hemapterus preferuje mlá ďatá strednej ve ľkosti a volí mlá ďatá pod ľa ich kondície. Zdá sa, že C. hemapterus negatívne ovplyv ňuje vývoj mlá ďat.
(VEGA 2/0089/08)
(P ŘEDNÁŠKA )
Struktura a diverzita spole čenstev drobných savc ů na otev řených plochách v lesním prost ředí
KROJEROVÁ -PROKEŠOVÁ J. (1), HOMOLKA M. (1), BAŇAŘ P. (2), BARAN ČEKOVÁ M. (1), HEROLDOVÁ M. (1), KAMLER J. (1,3), SUCHOMEL J. (3) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Jílovišt ě; (3) Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Brno
Zvýšení podílu listnatých d řevin v lesích ČR je jedním z hlavních cíl ů sou časného lesnického hospoda ření. Um ělou výsadbu listná čů ohrožují, krom ě spárkaté zv ěř e, také hlodavci. V rámci projektu, který se zabývá vlivem drobných savc ů (DS) na výsadbu lesních
112 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 dřevin, jsou v 11 oblastech ČR na um ěle zales ňovaných plochách odchytáváni DS. P ředložený přísp ěvek je p ředb ěžnou studií o struktu ře spole čenstev DS na pasekách po dvouletém výzkumu. Při odchytech (45 390 pastí/noc) bylo získáno 5 147 DS. Z tohoto po čtu 7 % tvo řili hmyzožravci (Insectivora) a zbylých 93 % hlodavci (Rodentia), p řevážn ě z pod čeledí Arvicolinae 49,5 % a Murinae 43,2 %. Spole čenstvo obvykle tvo řilo 7 druh ů, p řičemž dominovali Myodes glareolus a Apodemus flavicollis , kte ří dohromady tvo řili asi 60 % odchycených jedinc ů. P řibližn ě 10 % byli v odchytech zastoupeni A. sylvaticus a Microtus arvalis . M. agrestis tvo řil 7 % odchycených DS. Z řádu hmyzožravc ů dominoval Sorex araneus a to na všech lokalitách s výjimkou Jižní Moravy, kde p řevažovala Crocidura leucodon . Nejvyšší hustota DS byla zjišt ěna na Jižní Morav ě na podzim 2007 (40 ks/100pastí/noc), na většin ě ostatních lokalit denzita kolísala mezi 12-17 ks/100pastí/noc). V horských oblastech byla denzita nižší (<10 ks/100pastí/noc). Po čet odchycených jedinc ů na podzim 2008 byl na většin ě lokalit signifikantn ě nižší než v roce 2007. Celková abundance odchycených DS byla negativn ě ovlivn ěna rostoucí nadmo řskou výškou (p<0,01). Použitím mapovaných vegeta čních prom ěnných byly pomocí PCA stanoveny nezávislé gradienty charakterizující prost ředí pasek. Vliv PC1-PC4 na po četnost DS byl testován pomocí GLM. Bylo zjišt ěno, že druhy rodu Apodemus a M. glareolus jsou po četn ější na pasekách staršího v ěku v nižší nadmo řské výšce s vysokou pokryvností bu řen ě a s výskytem starých listnatých porost ů v okolí ploch. Naproti tomu M. agrestis se vyskytuje spíše na plochách ve vyšší nadmo řské výšce s dostate čnou pokryvností travin a s vrstvou sta řiny.
Výzkum podporován grantem NAZV QH72075.
(P OSTER )
Dopad acidifikácie tatranských plies na subfosílne pakomáre (Diptera, Chironomidae)
KUBOV ČÍK V. Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen
Okrem klimatických zmien majú rozhodujúci vplyv na chemizmus povrchových vrstiev vôd horských jazier atmosferické depozície. V 20. storočí sa stala acidifikácia vodných spolo čenstiev spôsobená atmosferickými depozíciami síry a dusíka najvýznamnejším stresovým faktorom v mnohých oblastiach Európy, vrátane oblasti Vysokých Tatier. Jednotlivé tatranské plesá nereagovali na kyslé depozície rovnako. Rôzna reakcia jazier závisela predovšetkým od charakteru povodia a acido-bázického stavu. V tejto štúdii sú prezentované výsledky analýz zmien v stratigrafickom zázname tanatocenóz pakomárov v súvislosti s acidifikáciou tatranských plies. Zo siedmych študovaných plies patrili k jazerám necitlivým na acidifikáciu
113 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vyšné Temnosmre činské, Nižné Terianske, Ve ľké Hincovo a Ľadové pleso. Do kategórie jazier citlivých na acidifikáciu patrili pleso Zmarzły Staw G ąsienicowy a Vyšné Wahlenbergovo pleso. Do kategórie jazier extrémne citlivých na acidifikáciu patrilo Starolesnianske pleso. V plesách necitlivých na acidifikáciu dominovali Micropsectra radialis a Tanytarsus lugens gr. a stratigrafický záznam bol bez výraznejších zmien. V plesách citlivých na acidifikáciu dominovali M. radialis a Heterotrissocladius marcidus a v plese extrémne citlivom na acidifikáciu dominovali Tanytarsus gregarius gr. a H. marcidus . V plesách postihnutých acidifikáciou sa zvyšovala dominancia druhu H. marcidus . Naopak, dominancia zástupcov rodu Micropsectra klesala v acidifikovaných plesách, okrem plesa Zmarzły Staw G ąsienicowy. V plesách citlivých na acidifikáciu nedošlo k zmene druhového zloženia tanatocenózy, ale iba k poklesu produktivity tanatocenózy pakomárov. Zmeny druhového zloženia tanatocenózy boli zistené len v Starolesnianskom plese, kde hodnoty pH vody po čas vrcholiacej acidifikácie klesali pod 5.
Táto štúdia bola podporená projektmi EÚ AL:PE, MOLAR a EMERGE, grantom VEGA 1/4334/07 a Internou projektovou agentúrou Technickej univerzity vo Zvolene IPA TUZVO 1/08.
(P ŘEDNÁŠKA )
Časová a prostorová variabilita v na časování hnízd ění 4 druh ů kachen v jižních Čechách
KUKLÍKOVÁ B., MUSIL P., NEUŽILOVÁ Š. ET AL . Katedra zoologie P řF UK v Praze, Praha
Na časování hnízd ění 4 nejhojn ějších druh ů kachen (kachna divoká Anas platyrhynchos , kop řivka obecná Anas strepera , polák velký Aythya ferina , polák chochola čka Aythya fuligula ) bylo sledováno na rybnících v CHKO T řebo ňsko a p řilehlých lokalitách v jižních Čechách v letech 1999-2008. Byly prokázány výrazné mezidruhové rozdíly v na časování hnízd ění jednotlivých druh ů. Pr ůměrné datum snesení 1. vejce ve sn ůšce bylo u kachny divoké 3. kv ětna, u kop řivky obecné 21. kv ětna a u poláka velkého 25. kv ětna. Nejpozd ěji hnízdícím druhem kachny v podmínkách sledovaného území je polák chochola čka s pr ůměrným datem snesení 1. vejce dne 10. června. Statisticky pr ůkazné (P < 0.05) mezisezónní i lokální (mezi rybni čními soustavami) rozdíly v na časování hnízd ění byly prokázány u kachny divoké (P < 0.05) a částe čně také u kop řivky obecné (P < 0.1). U potápivých kachen (polák velký, polák chochola čka) byly zjišt ěny pouze statisticky pr ůkazné (P < 0.05) rozdíly v na časování hnízd ění mezi jednotlivými sledovanými rybni čními soustavami. Tyto druhy za čínaly hnízdit časn ěji v rybni čních soustavách obklopených p řevážn ě otev řenou krajinou než v rybni čních soustavách obklopených lesními
114 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 biotopy. Vnitrosezónní pokles velikosti sn ůšky byl prokázán jak u kop řivky obecné, tak u poláka velkého a poláka chochola čky. Sou částí p řísp ěvku bude i zhodnocení vlivu klimatických podmínek (srážek a teplot) a velikosti hnízdní populace na na časování hnízd ění v jednotlivých hnízdních sezónách. (P OSTER )
Tvarová diferencia lebiek tchora tmavého ( Mustela putorius ) zo západného a východného Slovenska
LAFFERSOVÁ D. Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Modelový druh tchor tmavý Mustela putorius (Linnaeus 1758) je palearktickým zástupcom Carnivora. Vyskytuje sa takmer na celom území Európy s výnimkou extrémnych severných a juhovýchodných oblastí kontinentu. Predpokladáme, že pôvodne v teplých tre ťohorných obdobiach osíd ľovala ve ľkú čas ť Európy a Ázie spolo čná pôvodná forma našich tchorov. Až glaciálne doby rozdelili ich areál na juhozápadnú a juhovýchodnú čas ť, kde sa postupne formovali dva odlišné druhy. M. putorius sa neskôr, v interglaciálnej dobe, rozširoval ďalej na sever a východ. Na území juhozápadného Slovenska bol teda pravdepodobne prítomný skôr ako na východnom území. Pod ľa niektorých autorov dochádza od západu na východ Európy k poklesu priemerných hodnôt kondylobazálnej d ĺžky lebky. Populácie zo západu a severu dosahujú priemernú hodnotu 25,85 mm (24,91-28,04 mm), z východu 24,15 mm (23,74-24,55 mm). Zaujímavá je však nielen ve ľkostná ale aj tvarová variabilita lebky M. putorius . Vieme napríklad, že propor čne má stredoslovenský M. putorius širšiu postorbitálnu oblas ť, vzdialenejšie spánkové vydutiny, dlhší M1 a širšiu podnebnú kos ť. Na analýzu geografickej variability západo- a východoslovenského M. putorius sme preskúmali 32 propor čných kraniometrických znakov na 62 (33z + 29v) lebkách adultných jedincov. Štatistickou analýzou sme zistili, že východoslovenský M. putorius má podobne ako stredoslovenský propor čne širšiu postorbitálnu oblas ť (25,1 mm: 24,0 mm) a dlhší M1 (9,3 mm: 9,0 mm). Aj jeho mandibula je v pomere k jej d ĺžke vyššia (50,2 mm: 49,1 mm). Pri propor čnom porovnaní d ĺžky a šírky M1, sme tiež zistili relatívne vä čšiu šírku M1 západoslovenského M. putorius (56,2 mm: 53,8 mm). Je známe, že morfologická variabilita vychádza z rozdielov v „life history“, vysvet ľovaných viacerými odlišnými faktormi prostredia. M. putorius žije na východe akiste v odlišných podmienkach ako na západe či severe. Je ve ľmi pravdepodobné, že prostredie môže selek čným tlakom ovplyv ňova ť aj jeho morfológiu. (P OSTER )
115 Abstrakta p řednášek a poster ů
What Makes Aposematic Milk Snakes Attractive to Humans?
LANDOVÁ E., MAREŠOVÁ J., FRYNTA D. Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Praha
According to the evolutionary psychology, animals are ancestrally important stimuli for humans who pay disproportional attention to animal objects and exhibit an outstanding ability to categorize animal species, especially those most relevant to them. Humans as well as other primates perceive snakes as ambivalent stimuli that elicit unspecific arousal and attention. We assessed human aesthetic preferences towards milk snakes, the traditional model for studies of Batesian mimicry. The genus is fairly uniform in size and shape, but includes a great variety of color forms, some possessing aposematic patterns while others being rather cryptic. This provides an opportunity to test which features are responsible for positive aesthetic evaluation of particular snake species. We asked the respondents to rank 34 pictures of milk snakes according to perceived beauty. The sets (whole bodies, heads and skin fragments) covered most of naturally occurring variation in milk snake appearance. While ranking the beauty, the respondents spontaneously classified the species according to two dimensions. In each set, one of the dimensions corresponds to perceived beauty. The respondents’ ranking revealed several distinct clusters of species instead of a continuous gradient. The species clustered in a similar way irrespective of evaluated set. One dimension of the ranking associated with the relative representation of red color and the number of transversal stripes, the other corresponded to a low proportion of red and a high proportion of black color. When the whole body of the snake is evaluated, aposematic coloration contributes to its perceived beauty. In conclusion, humans showed a surprising ability to classify milk snake patterns; they repeatedly formed the same distinct groups of species, thus completing a process that resembles unsupervised categorization. (P ŘEDNÁŠKA )
Behaviorální syndromy a role rodiny v chování hraboše polního ( Microtus arvalis )
LANTOVÁ P. (1), ŠÍCHOVÁ K. (1), SEDLÁ ČEK F. (1), LANTA V.(2) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Botanický ústav, AV ČR, T řebo ň
Stabilní odlišnosti v chování jedinc ů stejného pohlaví, v ěku či druhu jsou dokládány stále se zvyšujícím po čtem prací. Sou časn ě je odhalován jejich podstatný vliv na ekologii zvířat a evoluci chování. Prvky chování, které korelují mezi sebou, jsou recentn ě nazývané jako behaviorální syndromy a práv ě jejich studium bylo hlavním cílem naší práce. Laboratorn ě
116 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 držení hraboši polní ( Microtus arvalis ) byli testováni v sérii čty ř behaviorálních experiment ů – dvou typech open-field test ů, radiálním labyrintu a b ěhacím kole čku. Zjistili jsme, že p říbuzná zví řata se chovala podobn ě, a že v terénu odchycení rodi če se postupn ě habituovali na laboratorní podmínky a s postupem času vychovávali sebev ědom ější a aktivn ější potomky. Emocionalita zví řat klesala s jejich hmotností, s velikostí vrhu se zvyšovala explora ční aktivita. Plachost jedinc ů klesala s pom ěrem pohlaví ve vrhu, aktivita/odvaha naopak stoupala. Dobrovolná aktivita (v b ěhacím kole čku) nekorelovala s explora ční aktivitou v novém prost ředí, náchylnost ke stresu s emocionalitou a snahou utéct. Pro vlastnosti pojmenované jako anxieta, orientace v radiálním labyrintu a váhavost jsme nenalezli žádné korelace (behaviorální syndromy). Nalezené korelace n ěkterých vlastností nazna čují jejich možný spole čný evolu ční vývoj. Ten m ůže být dán bu ď p římo selek čním tlakem, podmín ěným podmínkami prost ředí, nebo velmi blízkou lokací gen ů, kódujících dané chování. (P OSTER )
Linkages between personality and metabolism in the root vole ( Microtus oeconomus )
LANTOVÁ P. (1), ŠÍCHOVÁ K. (1), ZUB K. (2), BOROWSKI Z. (3) (1) Department of Zoology, Faculty of Sciences, University of South Bohemia, České Bud ějovice; (2) Mammal Research Institute, Bialowieza, Poland; (3) Forest Research Institute, Raszyn, Poland
Animal personality has experienced rapid increase of interest last years, which has been induced by subsequent revealing of its considerable role in ecology and evolution. Our study focuses on linkages between personality and metabolism, as there is traditionally large inter- individual variation in metabolic measures, which might be potentially explained by behavioural differences. Personality and metabolism are related, but the causality of their relationship is unknown and apparently cannot be determined. A candidate explaining this link is HPA (hypothalamic-pituitary-adrenal) axis, which is involved in the regulation of both energy metabolism and stress response. Two hypotheses refer to personality-metabolism relationship. According to the Performance model resting metabolic rate (RMR) determines the total energy available to an individual; individuals with higher RMR are able to invest more energy in activity. In the Allocation model an animal must allocate a fixed amount of energy between competing processes, such as RMR or activity (Speakman 1997). Besides activity, another important factor is the shyness/boldness personality dimension. Shy animals may appear to be calm (resting) in metabolic chamber (thus their RMR is sampled) but, actually, they may be highly stressed (“frozen”) and then the metabolic measurements are considerably overestimated (Careau et al. 2008).
117 Abstrakta p řednášek a poster ů
We studied 83 root voles at the Biebrza NP, north-east Poland. Personality was assessed by a series of five behavioural experiments (open-field test, novel object, startling test etc.) and RMR by respirometry. Surprisingly, we haven’t found any correlation neither between RMR and activity nor between RMR and any other behavioural trait expressed in the open field test. Results of the latter tests indicate that the shy individuals had lower metabolic rates than bold individuals, and we are thus not able to support any of the above noticed hypotheses. (P ŘEDNÁŠKA )
Závislos ť spolo čenstva akvatických dvojkrídlovcov (excl. Chironomidae, Simuliidae) na habitátovej diverzite toku
LEŠKOVÁ J. Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava
Výskum prebiehal na rieke Udava (Východné Slovensko). Tento potok pramení v Bukovských vrchoch v Národnom Parku Poloniny, opúš ťa chránené územie a te čie cez osídlenú oblas ť. Kvalitatívna a kvantitatívna analýza bola orientovaná na štyri lokality v nadmorskej výške 444 – 155 m n.m. Spolo čenstvo dvojkrídlovcov z troch sezónnych zberov z roku 2008 bolo porovnané s výsledkami z roku 2006 na rovnakom toku a so zbermi z iných tokov v Bukovských vrchoch. Celkovo bolo nájdených 12 taxónov dvojkrídlovcov z 8 čeľadí. Vysoká diverzita na hornej lokalite je spôsobená vysokou diverzitou habitátov so striedaním skál porastených machom v kaskádach a zvyškov dreva v pomaly te čúcom úseku toku. Eudominantné taxóny boli Tabanus miki , Dicranota spp., Ibisia marginata a Antocha vitripennis . Výrazne nižšia diverzita na dolnej lokalite za obcou je pravdepodobne zaprí činená antropickým vplyvom, napriek tomu, že habitátová diverzita je vysoká. Cie ľom výskumu bolo potvrdi ť nenarušenos ť tohto nepreskúmaného územia vzh ľadom k spolo čenstvu dvojkrídlovcov. Výsledky druhovej diverzity ukazujú, že zloženie spolo čenstva dvojkrídlovcov je závislé nielen na ekologickej kvalite toku, ale aj na jeho habitátovej diverzite. (P OSTER )
118 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Pozi ční chování voln ě žijících ksukol ů ocasatých ( Daubentonia madagascariensis ): P ři čem se uplatní morfologické specializace?
LHOTA S. (1,2), JŮNEK T. (3), BARTOŠ L. (4) (1) Katedra zoologie P řírodov ědecké fakulty Jiho české Univerzity v Českých Bud ějovicích; (2) ZOO Ústí nad Labem; (3) Katedra zoologie P řírodov ědecké Fakulty Univerzity Karlovy v Praze; (4) Odd ělení etologie, Výzkumný ústav živo čišné výroby, Praha-Uh řín ěves
Ksukol ocasatý ( Daubentonia madagascariensis ), známý jako aye-aye, je jedním z nejvíce specializovaných primát ů. Pozi ční chování čty ř voln ě žijících habituovaných ksukol ů jsme sledovali po 6 m ěsíc ů na ostr ůvku na řece Mananara na výchovním Madagaskaru. V pravidelných intervalech b ěhem celono čního pozorování zvoleného jedince jsme zaznamenávali jak t ělesnou pozici a substrát, tak i aktivitu zví řete. Hodnotili jsme kontext používání pozic relevantních k n ěkolika hypotézám, pokoušejícím se vysv ětlit morfologické zvláštnosti lokomo čního aparátu ksukola. Konkrétn ě jde o prodloužené p řední kon četiny (p ředevším ruce), jejich robustní skelet a svalstvo a reverzibilní (zvratitelné) zadní kon četiny. Naše výsledky nazna čují, že k prodloužení rukou aye-aye došlo p ředevším v souvislosti s pot řebou udržovat stabilní pozice p ři dobývání d řevobytného hmyzu ze silných vzp římených kmen ů a v ětví. Naproti tomu schopnost zvrátit zadní kon četiny se nejvíce uplat ňuje p ři p řesunech mezi místy vyhledávání potravy a obecn ě p ři pohybu po domovském okrsku, což často zahrnuje pozice hlavou dol ů v záv ěsu za nohy. Specializace p ředních kon četin pro pot řeby vyhledávaní potravy tedy mohla vést ke kompenza ční specializaci zadních kon četin pro pot řeby efektivní lokomoce. Pro evoluci robustní kostry a svaloviny p ředních kon četin aye-aye jsme však na základ ě získaných dat nenašli jednozna čné vysv ětlení. (P ŘEDNÁŠKA )
Co odlišuje biotopové nároky sociálního a solitérního rypoše v míst ě sympatrie?
LÖVY M., ŠKLÍBA J., ŠUMBERA R. Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta, České Bud ějovice
Afri čtí podzemní savci rypoši (Bathyergidae, Rodentia) jsou nápadní diverzitou sociálních systém ů, kdy se v rámci druhov ě nepo četné čeledi vyskytují druhy solitérní, sociální a eusociální. Na evoluci sociálního života v rámci této čeledi existuje n ěkolik rozporných názor ů. Podle nejrozší řen ější p ředstavy tj. teorie ekologických omezení (Aridity food distribution hypothesis) evoluci sociálních systém ů u této čeledi ur čují p ředevším ekologické faktory. Předpokládá se, že sociální uspo řádání se vyvinulo v oblastech s neprediktibilními srážkami a se shlukovitou nabídkou potravy.
119 Abstrakta p řednášek a poster ů
Cílem této studie bylo porovnat ekologické charakteristiky (tvrdost a vlhkost p ůdy, obsah půdního skeletu, biomasa, densita a distribuce potravy) u dvou druh ů rypoš ů s rozdílným sociálním systémem, kte ří žijí sympatricky. Výzkum probíhal na dvou lokalitách v Nyika n.p. v severní Malawi v období sucha. Solitérní rypoš st říb řitý ( Heliophobius argenteocinereus ) se zde vyskytuje ve vrcholových travnatých oblastech, zatímco sociální Fukomys whytei obývá níže položená a zalesn ěná údolí (s dominancí strom ů r. Brachystegia). P ůdní parametry a parametry potravní nabídky byly analyzovány pro každý z 12 podzemních systému solitérního rypoše st říb řitého a deseti kolonií rypoše Whyteova. Jediným ekologickým rozdílem, který odlišoval biotopy obou druh ů byla tvrdost p ůdy, přičemž sociální druh obýval místa s tvrdší p ůdou (GLM forward selection; F = 26,9; p < 0,001; n = 22). Žádný další parametr související s potravní nabídkou nebo p ůdou pr ůkazný nebyl. Mimo sympatický výskyt se sociálními druhy je rypoš st říb řitý typickým obyvatelem práv ě porost ů Brachystegia. Jeho výskyt v Nyice nad hranicí lesa je pravd ěpodobn ě zp ůsoben lepšími kompeti čními schopnostmi sociálního druhu. Absence výskytu sociálního druhu ve vrcholových partiích (alpinské louky nad 2000 m. n. m.) m ůže souviset s horšími termoregula čními schopnostmi sociálních druh ů. (P OSTER )
Úkrytová a potravní ekologie netopýra nymfina ( Myotis alcathoe ) v České republice
LUČAN R.K. (1,2), ANDREAS M. (3), BARTONI ČKA T. (4), BŘEZINOVÁ T. (1), NECKÁ ŘOVÁ J. (2), ŠÁLEK M. (1,5), HORÁ ČEK I. (3) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Pr ůhonice; (4) Ústav botaniky a zoologie, Přírodov ědecká fakulta MU; (5) Laborato ř biodiversity a biomonitoringu, Ústav systémové biologie a ekologie, České Bud ějovice
Pomocí telemetrického sledování 17 jedinc ů netopýra nymfina v oblasti K řivoklátska a st řední Moravy v letech 2007 a 2008 bylo dosud objeveno celkem 27 denních úkryt ů tohoto druhu. Tém ěř všechny úkryty se nacházely ve stromech uvnit ř lesních porost ů a to zejména v puklinách kmene a v ětví nad úrovní korunové base, obvykle ve výšce kolem 15–20 m. Srovnáním parametr ů strom ů s úkryty a náhodných strom ů ve stejných porostech byla zjišt ěna preference pro stromy celkov ě vyšší, s vyššími korunami a výše položenými basemi korun a s celkov ě v ětším pr ůměrem kmene. Stromy s úkryty byly obklopeny nižším porostem než stromy náhodné a m ěly celkov ě horší kondici. Zatímco v červenci úkryty hostily kolonie až 83 jedinc ů, v zá ří se netopý ři ukrývali v ětšinou jednotliv ě. Pouze v jediném p řípad ě z 27 se kolonie M. alcathoe neukrývala ve strom ě, ale v dutém betonovém stožáru elektrického nap ětí na okraji lesa. P ředb ěžné analýzy zbytk ů potravy získané z trusu poukazují na významný podíl drobného
120 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 dvouk řídlého hmyzu (Chironomidae, Ceratopogonidae), ale také pavouk ů, chrostík ů, drobných můr a sí ťok řídlých, z čehož lze usuzovat na relativn ě plastický zp ůsob lovu jak v otev řeném prostoru, tak v t ěsném okolí vegetace. Tomu nasv ědčují i opakovaná p římá pozorování konkrétních lovících jedinc ů v pr ůběhu jejich sledování pomocí telemetrie. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv vzoru na reakci pta čího predátora na nechrán ěnou aposematickou ko řist
LUHANOVÁ D. (1), KOLÁ ŘOVÁ M. (2), VESELÝ P. (3), FUCHS R. (4) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
Reakce v p řírod ě odchycených dosp ělých sýkor ko ňader ( Parus major ) na šváby argentinské ( Blaptica dubia ) nesoucí papírový samolepící štítek s barevným vzorem odvozeným od vzoru rum ěnice pospolné ( Pyrrhocoris apterus ) byla testována. Švábi byli použiti jako nechrán ěná ko řist, nebo ť se b ěžn ě používají jako krmivo a nedisponují žádnou chemickou obrannou. Vzor rum ěnice byl modifikován tak, aby odhalil význam oválných černých skvrn na polokrovkách rum ěnice v její výstražné signalizaci. Bylo prokázáno, že skvrny jsou nezbytné (p ůvodní vzor beze skvrn poskytuje slabší ochranu, než divoký), nicmén ě samy o sob ě dostate čnou ochranu neposkytují. Je t řeba je kombinovat se zbytkem p ůvodního vzoru, neboli přírodní vzor rum ěnice je ideálním ochranným signálem. Nicmén ě um ěle lze vytvo řit i vzor poskytující lepší ochranu ( černý podklad se dv ěma červenými te čkami). (P OSTER )
Struktura a diverzita pta čích spole čenstev lužního lesa - d ůsledky pro ochranu p řírody
MACHAR I. Univerzita Palackého v Olomouci
V rámci grantu MŽP, zam ěř eného na biodiverzitu a management nízkých a st ředních les ů v soustav ě Natura 2000, je v Pta čí oblasti Litovelské Pomoraví studována kombinovanou metodou mapování hnízdních okrsk ů struktura a diverzita pta čích spole čenstev r ůzných vývojových fází a typ ů porostní výstavby lužního lesa. Z hlediska modelu „sukcesní“ řady lužního lesa mají kvantitativní charakteristiky pta čího spole čenstva v podstat ě rovnom ěrn ě vzr ůstající tendenci, s maximem v p řestárlých (bohat ě strukturovaných) porostech. Tato zjišt ění jsou v rozporu s obecn ě uznávaným modelem dvojvrcholové sukcesní řady vývoje kvantitativních charakteristik pta čích spole čenstev st ředoevropských listnatých les ů.
121 Abstrakta p řednášek a poster ů
Diverzitu pta čího spole čenstva lužního lesa významnou mírou zvyšují pta čí druhy otev řené (nelesní) krajiny. Druhov ě nejbohatší prost ředí ve studované pta čí oblasti je mozaika biotop ů různých typ ů a r ůzných vývojových fází lužního lesa v t ěsné blízkosti vodního toku, nikoliv „klimaxový“ starý les. Fragmentace souvislého komplexu starého lesa vlivem holose čí druhovou diverzitu pta čího spole čenstva lužních les ů celkov ě mírn ě zvýší, i když z fragmentovaných segment ů porost ů vymizí n ěkteré citlivé interiérové druhy a velké pta čí druhy. Specifické podmínky „sukcesního“ vývoje ekosystému lužního lesa, usm ěrňovaného lesním hospoda řením, vedou k vytvá ření v čase prom ěnlivé mozaiky r ůzných biotop ů, která podmi ňuje vysokou diverzitu i kvantitu pta čích spole čenstev. Z tohoto hlediska je lesnické hospoda ření v lužním lese ochraná řsky žádoucí. Sou časn ě je z řejmé, že pro udržení interiérových druh ů lužního lesa je nezbytné dlouhodob ě chránit vysp ělé a p řestárlé porosty dostate čné vým ěry (Vacek 2003) jako p řísné geobiocenologické rezervace (sensu Zlatník 1968) s vylou čením lesnických zásah ů. Interiérové pta čí druhy plní zárove ň funkci „deštníkových druh ů“ pro lesní spole čenstvo „klimaxového“ typu lesního porostu. (P ŘEDNÁŠKA )
The origin of the Orkney vole
MARTÍNKOVÁ N. (1,2), HECKEL G. (3), DOBNEY K.M. (4), SEARLE J.B. (1) (1) Department of Biology, University of York, York, United Kingdom; (2) Department of Population Biology, IVB AS CR, Studenec; (3) CMPG, University of Bern, Bern, Switzerland; (4) Department of Archaeology, Durham University, Durham, United Kingdom
The common vole ( Microtus arvalis ) is a widespread and abundant species in Europe. It is absent from Great Britain and Ireland, but occurs on seven islands of the Orkney archipelago where it is distinguished as a separate subspecies. Orkney voles ( M. a. orcadensis ) were probably transported by humans from continental Europe to Orkney in the Neolithic around 5000 year ago. We sequenced the mitochondrial gene for cytochrome b to identify better the source area of Orkney voles. They originated from northern France/Belgium, not from Spain or the Pyrenees region as has been proposed previously. Voles from other lineages occur in the Netherlands and Denmark. No recent introduction between Orkney and continental Europe has been detected. (P ŘEDNÁŠKA )
122 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Aktuální poznatky o rozší ření sysla obecného ( Spermophilus citellus ) v České republice
MAT ĚJŮ J. (1,2), NOVÁ P. (2), UHLÍKOVÁ J. (3) (1) AOPK ČR, Karlovy Vary; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) AOPK ČR, Praha
Cílem studie je sumarizace poznatk ů o rozší ření sysla obecného v ČR v letech 2002 – 2008 a porovnání aktuálního stavu se staršími údaji. Výskyt sysla byl mapován na území celého státu především za pomoci pracovník ů AOPK ČR v rámci p řípravy a realizace jeho záchranného programu. Na všech lokalitách s výskytem sysla bylo stabilním týmem pozorovatel ů opako-van ě (obvykle v dubnu a červenci) provád ěno vizuální s čítání aktivních jedinc ů a p řípadn ě s čítání vchod ů do nor. Následn ě byl pro každou kolonii proveden odhad celkového počtu je-dinc ů. Plochy kolonií byly vyzna čeny v leteckých snímcích a digitalizovány v programu ESRI ArcGIS 9.2. Za období 2002 až 2008 se poda řilo zjistit výskyt sysla na 44 lokalitách. V roce 2008 byl vý-skyt sysla potvrzen pouze na 35 z nich, 7 lokalit ve sledovaném období zaniklo a 2 z ůstaly neov ěř eny. V ětšina sou časných lokalit (18) se nachází v nížinách jižní Moravy a p řilehlých pahorkatinách, významnou oblastí jsou i st řední a p řilehlá část severních Čech, kde bylo zjiš- těno 12 lokalit. Zbylých 5 lokalit se nachází v okr. Jind řich ův Hradec, K. Vary a Strakonice. Celková po četnost sysla v ČR byla v červenci 2008 odhadnuta na 3600 jedinc ů. Jen t řetina (12) všech kolonií však dosahovala po četnosti 100 a více jedinc ů. Naopak na v ětšin ě loka-lit (19) byl po čet jedinc ů menší nebo roven 50. Červencová hustota osídlení v koloniích se pohybovala od 2,1 do 58,7 jedinc ů/ha (medián 10,9 jedinc ů/ha). Více než 90% kolonií se na-cházelo v biotopech tvo řených tzv. kulturními trávníky (polní letišt ě, vinice a zahrady, louky, sportovišt ě a rekrea ční areály), pouze 3 kolonie se vyskytovaly v p řirozených stepních bioto-pech. Pr ůměrná nadmo řská výška lokalit byla 317 m (rozp ětí 155 – 648 m n. m., medián 260 m n.m.). Získané informace podávají ucelen ější obraz o výskytu sysla na území ČR, sou časn ě však poukazují na úzkou závislost jeho existence na činnosti člov ěka a dokumentují pokra čující trend úbytku jeho lokalit.
Podpo řeno granty MŽP ČR č. VaV/620/1/03 a SP/2d4/61/08.
(P ŘEDNÁŠKA )
123 Abstrakta p řednášek a poster ů
Faktory ovliv ňující zbarvení mlá ďat sýkory ko ňadry aneb padá jablko daleko od stromu?
MATRKOVÁ J., REMEŠ V. Ornitologická laborato ř, Univerzita Palackého Olomouc
Žluté zbarvení náprsenky sýkory ko ňadry ( Parus major ) je zp ůsobeno p řítomností karotenoidových barviv, p řevážn ě luteinu. Krom ě významné role ve zbarvení mnoha živo čich ů jsou karotenoidy d ůležité i v řad ě fyziologických proces ů a protože jejich získání m ůže být nákladné, mohou sloužit jako signál kvality jedince. V této práci jsme se prost řednictvím vým ěny části mlá ďat sýkory ko ňadry mezi hnízdy pokusili odlišit vliv p ůvodu mlá ďat od vlivu prost ředí, ve kterém vyr ůstala. U mlá ďat (n = 347), jejich matek (n = 42) a otc ů (n = 12) jsme na odebraném pe ří spektrofotometricky zjistili sytost (chroma) karotenoidového zbarvení. Dále jsme testovali vztah zbarvení a délky b ěháku a hmotnosti sýkor, u mlá ďat navíc vztah zbarvení a míry specifické imunitní reakce. Vliv hnízda p ůvodu a hnízda výchovy na sytost karotenoidového zbarvení mlá ďat byl nízký, původ i prost ředí vysv ětlovaly každý jen asi 5 % variability. To ale neplatí pro ostatní sledované znaky. Délka b ěháku byla p ůvodem i prost ředím ovlivn ěna po 10 %. Hmotnost čtrnáctidenních mlá ďat závisela spíše na prost ředí (39 %) než na p ůvodu (7 %). Sytost karotenoidového zbarvení mlá ďat ko ňader je proto z řejm ě na p ůvod a prost ředí, ve kterém mlá ďata vyr ůstala, vázaná mnohem voln ěji než další t ělesné znaky. Chroma mlá ďat nevypovídalo o jejich kondici ani o intenzit ě imunitní reakce. Vztah mezi sytostí karotenoidového zbarvení mlá ďat a zbarvením jejich vlastních ani „adoptivních“ rodi čů nebyl pr ůkazný, ale byla patrná tendence syt ěji zbarvených otc ů plodit a vychovávat syt ěji zbarvené potomky. Vlastní potomci syt ěji zbarvených samic m ěli delší b ěhák. Karotenoidové zbarvení sýkor m ůže tedy vypovídat o jejich rodi čovských kvalitách. (P OSTER )
Genetická diverzita ouklejky pruhované Alburnoides bipunctatus
MENDEL J. (1), LUSK S. (1), HALA ČKA K. (1), VETEŠNÍK L. (1), URBÁNKOVÁ S. (1), ĆALETA M. (2), RUCHIN A. (3) (1) Ichtyologické odd ělení,Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Department of Zoology, University of Zagreb, Zagreb, Croatia; (3) Mordovian State University, Saransk, Russia
Alburnoides bipunctatus pat ří ve vodách České republiky k siln ě ohroženým druh ům s legislativní ochranou (Vyhláška č. 395/1992 Sb.). V Červeném seznamu ČR (2005) je za řazen do kategorie ohrožený. Stav tohoto druhu je rozdílný v jednotlivých úmo řích. V povodí Labe, kam pat ří 62,5% území ČR, je hodnocen jako kritický. V sou časnosti je výskyt ouklejky
124 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 potvrzen pouze na 4 lokalitách! V povodí Moravy je situace p řízniv ější, vyskytuje se ve v ětšin ě tok ů mající charakter parmového a lipanového pásma. Rovn ěž v povodí Odry je místy hojným druhem. Za nejvýznamn ější faktory, které omezily výskyt ouklejky v ČR, lze považovat především výstavbu p řehrad a údolních nádrží a dále lokální zne čišt ění menších tok ů. Pro molekulární analýzu byl sesbírán vzorek tkání z lokalit úmo ří Baltského, Černého a Severního mo ře. Sekvena ční analýza mitochondriálního genu cytochrom b prokázala na území ČR a SR výskyt jediné linie (L_I). Identifikovali jsme dev ět haplotyp ů (H_1 - 9) a vnitrodruhová divergence se pohybovala v rozmezí 0,17% - 1,29%. Pro území Chorvatska a Ruska byly identifikovány zna čně odlišné linie L_II, resp. L_V, kterým by mohla být přisouzena druhová úrove ň. Prozatím jsme jedince z t ěchto oblastí ozna čili termínem Alburnoides sp. Toto zjišt ění je v protikladu k doposud uvád ěnému tvrzení o jednotné distribu ční oblasti druhu A. bipunctatus od Francie po Afghánistán. Fylogram rozd ělil zkoumané jedince do p ěti monofyletických skupin v ětšinou se silnými bootstrap podporami a posteriorními probabilitami: L_I ( A. bipunctatus , oblast Francie, ČR a SR), L_II ( Alburnoides sp., oblast Chorvatska), L_III ( A. bipunctatus ohridanus – poddruhové ozna čení z GenBank, oblast Řecka), L_IV ( A. bipunctatus strymonicus – poddruhové ozna čení z GenBank, oblast Řecka) a L_V (Alburnoides sp., oblast Ruska).
Výzkum je podpo řen granty VaV-MS/6/3/05 a VaV/SP/2d4/55/07.
(P OSTER )
Testování hnízdní predace u je řábka lesního ( Bonasa bonasia ) na Šumav ě
MĚSTKOVÁ L. (1,2) , ROMPORTL D. (3), ČERVENÝ J. (1,4) (1) Katedra ochrany lesa a myslivosti, Praha; (2) Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk; (3) Katedra fyzické geografie a geoekologie P řF UK, Praha; (4) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Na mnoha místech Evropy došlo v posledních desetiletích k podstatnému poklesu po četnosti a rozší ření je řábka lesního. P říčinou snížení popula čních hustot nebo úplného zániku n ěkterých populací je pravd ěpodobn ě kombinace n ěkolika faktor ů – intenzifikace lesního hospoda ření vedoucí ke zm ěnám struktury lesních porost ů a bylinných spole čenstev s negativním dopadem na potravní nabídku, vliv predátor ů, zvýšení rekrea ční zát ěže území atd. V d ůsledku toho se jednotlivé populace stávají více izolovanými. Hnízdní predace pat ří mezi hlavní faktory ovliv ňující hnízdní úsp ěšnost u tet řevovitých pták ů. Testování hnízdní predace u je řábka lesního ( Bonasa bonasia ) probíhalo v letech 2005 – 2008 na území NP a CHKO Šumava. Intenzita preda čního tlaku byla testována pomocí um ělých hnízd, jelikož reálná hnízda je u tohoto druhu velmi obtížné nalézt. Do hnízd byla vkládána křepel čí vejce, která jsou velikostí i vzhledem velmi podobná vejcím je řábka lesního. Celkem
125 Abstrakta p řednášek a poster ů bylo položeno 355 um ělých hnízd. Ve vybraných p řípadech byla vejce vypln ěná v čelím voskem pro ur čení predátora z otisk ů zub ů a zobáku. Hodnocení vlivu faktor ů prost ředí na míru predace hnízd je řábka lesního probíhalo za využití geostatistických metod v prost ředí geografických informa čních systém ů (GIS). Preda ční tlak byl vztahován k vybraným faktor ům prost ředí: zakrytí hnízda, druhové složení porost ů, míra fragmentace lesní krajiny, umíst ění hnízda ve vztahu k ekoton ům (vzdálenost od okraje lesa) a výskyt je řábka. (P OSTER )
Preferencie habitátov dominantných druhov rieky Olšavy
MIHOK T. (1), KOŠ ČO J. (2), KOŠUTHOVÁ L. (1), KOŠUTH P. (1), ŠEVC J. (2), PEKÁRIK L. (3) (1) Katedra výživy, dietetiky a chovu zvierat,Univerzita veterinárskeho lekárstva, Košice; (2) Katedra ekológie, Fakulta humanitných a prírodných vied Prešovskej univerzity v Prešove, Presov; (3) Ústav zoológie SAV, Bratislava
Rie čka Olšava je posledný vä čší prítok Hornádu na našom území, pred jeho vtokom do Ma ďarska. Do Hornádu ústi z ľavej strany, medzi Nižnou Myš ľou a Žda ňou. Odvod ňuje západné svahy Slanských vrchov, čo ur čuje aj jej rie čnu sie ť, ktorá je jednostranná, s po četnými prítokmi z ľavej strany (Tuhrinský potok, Olšavka, Herliansky potok, Svinický potok, Bystrý potok a i.). Z pravej strany jediný prítok – Trstianku. Plocha povodia Olšavy je 339,5 km2. Pramení južne od Zlatej Bane, pod Chabzdovou. Do Hornádu sa vlieva po 52 km toku v nadmorskej výške 180 m n.m. Ichtyologický prieskum sa uskuto čnil v roku 2008 prenosným benzínovým agregátom preloveným na troch vytypovaných úsekoch bodovou metódou. Prvá lokalita sa nachádza nad obcou Opiná, druhý úsek je pod dedinou Bidovce a tretí úsek je pod dedinou Nižná Myš ľa. Cie ľom ichtyologického prieskumu bolo na rieke Olšava bolo zisti ť charakteristiku rybieho osídlenia zameranú na výskyt chránených druhov rýb a stanovi ť preferencie habitátov dominantných druhov rýb rieky Olšava. Ďalším cie ľom bolo posúdenie vonkajších faktorov kvality vody, ako teplota, pH, konduktivita a obsah kyslíka a stanovenie miery narušenia rybej obsádky.
Práca bola podporená grantovými prostriedkami VEGA č. 1/0718/08 a APVV – 0154-07
(P OSTER )
126 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Vliv okrajového efektu na predaci um ělých pta čích hnízd v podmínkách horského mlžného lesa v tropické Africe
MIKEŠ M. (1), SEDLÁ ČEK O. (1), HOŘÁK D. (1), ALBRECHT T. (2), REIF J. (1,3) (1) Katedra ekologie, P řF UK, Praha; (2) ÚBO AV ČR, Studenec a Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) Ústav pro životní prost ředí P řF UK, Praha
S postupujícím úbytkem a fragmentací p ůvodních biotop ů jsou organismy vystaveny modifikovaným ekologickým podmínkám, kterým nejsou schopny se rychle p řizp ůsobovat. Tyto zm ěny tak často vedou k extinkcím a ochuzování biodiverzity. Jedním z nej čast ěji diskutovaných problém ů v souvislosti se zmenšováním plochy biotopu je nárůst jeho okraj ů a s nimi spojených negativních vliv ů (edge effects). V podmínkách mírného pásu bylo prokázáno, že v okrajích biotop ů musí ptáci čelit vyššímu riziku hnízdní predace. V tropických oblastech, které hostí v ětšinu druhové rozmanitosti a sou časn ě jsou vystaveny intenzivní fragmentaci biotop ů, dosud chybí spolehliv ější studie testující tuto hypotézu (p ředevším pak v Africe). V naší práci jsme se zam ěř ili na ov ěř ení vlivu okrajového efektu na intenzitu preda čního tlaku na pta čí hnízda v podmínkách afromontánního lesa v oblasti Mt. Oku v západním Kamerunu. Prost ředí Kamerunských hor je významné p ředevším výskytem 28 endemických pta čích druh ů. Celkem jsme umístili 100 um ělých hnízd k okraji lesa a 100 hnízd do lesního interioru. Hnízda obsahovala jedno vejce zeb řičky pestré, byla umis ťována na ke ře ve výšce 1,5 m, vždy 100 m od sebe. Preda ční událost jsme po 11 dnech zaznamenali ve 108 hnízdech z celkového po čtu 196 znovunalezených hnízd. Míra predace byla na okraji lesa (56 hnízd predováno, 41 nepredováno) i v jeho interioru (52 predováno, 47 nepredováno) srovnatelná. Z naší p ředchozí studie vyplývá, že dominantními predátory pta čích hnízd jsou v podmínkách horského lesa drobní savci. Z výsledku našeho experimentu se dá usuzovat, že abundance malých savc ů se zásadn ě neliší mezi okrajem a vnit řkem lesa a preda ční tlak na hnízda je v obou typech prost ředí srovnatelný. Podstatná část pta čích populací, která je nucena hnízdit p ři okraji ustupujícího horského lesa, zde z řejm ě není vystavena výrazn ě vyšší hnízdní predaci.
Výzkum vlivu fragmentace biotop ů na pta čí spole čenstva afromontánních les ů je finan čně podporován grantem GAAV KJB601110703.
(P OSTER )
127 Abstrakta p řednášek a poster ů
Reakce čížka lesního ( Carduelis spinus ), zvonka zeleného ( Carduelis chloris ) a sýkory ko ňadry ( Parus major ) na atrapu krahujce obecného ( Accipiter nisus ) v klecových experimentech
MILAN L., POLÁKOVÁ S. Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká Univerzita v Českých Bud ějovicích
Discrimination and categorization of predators belong to one of the most important cognitive abilities in animal´s lifes. The most of research uses field mobbing experiments, which posses some benefits, but also disadvantages. We are not able to influence occurence of predators in surroundings, and therefore studied individuals could be affected by previous contact with them. Secondly, individuals could be also affected by climate. And thirdly, we are not able to repeat experiments with the same individual. Because of these reasons, we used cage experiments for testing predator categorization. In our experiment, we compared granivorous birds Eurasian siskin ( Carduelis spinus ) and Greenfinch ( Carduelis chloris ) with commonly tested omnivorous Great tit ( Parus major ). (P OSTER )
Motýli (Lepidoptera) troficky vázaní na smrk
MODLINGER R. (1,2), LIŠKA J. (1), ŠUMPICH J. (3) (1) Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i., Jílovišt ě-Strnady; (2) Katedra ochrany lesa a myslivosti, FLD ČZU Praha; (3) Česká B ělá, č.p. 212
Z Česka je doposud doložen výskyt cca 3 400 druh ů motýl ů (Lašt ůvka & Liška 2005). Většina je svým vývojem vázána na byliny, trávy a listnaté d řeviny. Smrk ztepilý ( Picea abies (L.) Karsten) není živnou rostlinou, kterou by využívalo velké množství taxon ů, ale nachází se mezi nimi řada specialist ů nebo druh ů, které se mohou p řemnožovat. Přehled ů motýl ů podle živných rostlin vznikala v minulosti celá řada, nap ř. Wolff & Krause (1922), Schütze (1931), z našich autor ů pak nap ř. Pato čka (1951). Vzhledem k druhovému bohatství řádu Lepidoptera jsou však bližší taxonomické a bionomické otázky obvykle řešeny v monografiích zahrnujících jednotlivé čeled ě, p řípadn ě i nižší taxonomické jednotky. Z tohoto rámce se vymyká dílo Reipricha (2001), který se pokusil vytvo řit seznam všech motýl ů Slovenska (p řes 3 500 druh ů) podle živných rostlin či substrát ů, na kterých se jejich housenky vyvíjejí. Mezi druhy s možným vývojem na smrku za řadil 112 taxon ů motýl ů. Jejich kritický rozbor ukazuje, že autor vnímal trofickou vazbu na smrk „sensu lato“. Z uvedeného seznamu 112 druh ů byly vypušt ěny ty, jejichž výskyt na smrku byl zaznamenán pouze p ři p řemnoženích (za nedostatku jiné potravy), dále druhy jejichž housenky žijí v p ůdě, druhy konzumující stromové lišejníky a také druhy vázané na tlející d řevo. Mezi
128 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 motýli pravideln ě se v našich podmínkách vyvíjejících na smrku ztepilém bylo po tomto kritickém rozboru za řazeno 73 druh ů.
Zpracování p řísp ěvku bylo podporováno výzkumným zám ěrem MZe ČR č. 0002070201.
(P OSTER )
Druhová rozmanitost žab Departamenta Pando, severní Bolívie
MORAVEC J. (1), APARICIO J. (2), GUERRERO M. (3), CALDERON G. (3) (1) Zoologické odd ělení, Národní muzeum, Praha; (2) Colección Boliviana de Fauna, Museo Nacional de Historia Natural, La Paz, Bolivia; (3) Universidad Amazónica de Pando, Cobija, Bolivia
Departamento Pando je nejsevern ější bolivijský departement ležící v jihozápadní Amazonii v zón ě nížinného deštného lesa. Do konce 20. století byla druhová rozmanitost žab této oblasti známa jen nedostate čně (47 hlášených druh ů; De la Riva et al. 2000). V pr ůběhu posledních deseti let jsme studovali druhovou rozmanitost žab na 20 lokalitách vybraných uvnit ř celého území Panda (vzdálenosti lokalit 20–480 km). Zdokumentován byl výskyt 102 druh ů a shrnutím vlastních a literárních dat byl sestaven aktuální seznam žabích druh ů Panda čítající 108 druh ů příslušejících k 11 čeledím (Aromobatidae 3, Brachycephalidae 11, Bufonidae 8, Centrolenidae 2, Ceratophryidae 1, Dendrobatidae 5, Hylidae 50, Leptodactylidae 18, Leiuperidae 2, Microhylidae 7, Pipidae 1). Druhová spektra žab zjišt ěná na jednotlivých lokalitách se výrazn ě lišila bez ohledu na geografickou vzdálenost lokalit. Regionální druhové rozmanitosti žab posuzované na základ ě kumulovaných po čtů druh ů z 5–6 lokalit vybraných odd ělen ě pro západní (Z), centrální (C) a východní (V) Pando byly vyrovnané (62, 62, 59 druh ů) a jejich podobnost mírn ě klesala sm ěrem k východu (koef. biogeogr. podob.: Z/C=0,71; Z/V=0,66; C/V=0,68). Pom ěrné zastoupení základních biogeografických element ů v kumulovaných výb ěrech vykazovalo následující trendy: široce rozší řené druhy zaujímaly 35,0–44,1% a jejich podíl vzr ůstal sm ěrem k východu; západoamazonské elementy zaujímaly 20,3–32,3 % a jejich podíl klesal sm ěrem k východu; zastoupení druh ů typických pro jihozápadní Amazonii bylo vyrovnané (20,0–22,6%); elementy les ů andského p ředh ůř í byly z řeteln ěji zastoupeny jen v západním Pandu (6,5%); východoamazonské druhy byly vzácné (0,0–1,6%); podíl druh ů typických pro Cerrado a Chaco nar ůstal sm ěrem k východu (1,6–8,5%); zastoupení druh ů omezených jen na jeden region bylo vyrovnané (8,1–9,7%).
Podpo řeno projektem MK00002327201.
(P OSTER )
129 Abstrakta p řednášek a poster ů
Poznámky ku kraniometrii východoslovenskej populácie myši kop čiarky ( Mus spicilegus Petényi, 1882) a myši domovej ( Mus musculus Linnaeus, 1758)
MOŠANSKÝ L. (1) , ČANÁDY A. (2), FRI ČOVÁ J. (1), MIKLISOVÁ D. (1), STANKO M. (1) (1) Ústav zoológie SAV, Košice; (2) Ústav biologických a ekologických vied, PF UPJŠ Košice
Sympatrický výskyt morfologicky ve ľmi podobných druhov Mus spicilegus a Mus musculus na spolo čnom území spôsobuje ur čité problémy v ich determinácii, predovšetkým pod ľa vonkajších telesných znakov. Ale na základe niektorých lebe čných a zubných znakov je ur čenie druhov spo ľahlivé. Na lebe čnom materiáli 59 dospelých jedincov M. spicilegus (32 samcov, 27 samíc) pochádzajúce z južnej časti Košickej kotliny a 38 jedincov M. musculus (17 samcov, 21 samíc) z územia Košíc bolo vyhodnotených 22 lebe čných a zubných znakov. Pri porovnaní priemerov hodnôt M. spicilegus dosahoval v 19 znakoch vyššie hodnoty ako M. musculus a v štrnástich (LN, LD, LOSC, LOID, LOIC, LaZ, LaCh, LaI, LM1, LM1, LM2+3, La M1, LaM1, CI) štatisticky vysoko preukazný rozdiel, v dvoch (LB, LF) preukazný a v troch (LCb, LMd, ACr) nebol zistený rozdiel. V dvoch znakoch (LaN a LOSD) mali rovnaké priemerné hodnoty a v d ĺžke podnebnej štrbiny (LFI) M. musculus mal nepreukazne vyššiu priemernú hodnotu. Rozpätia nameraných hodnôt jednotlivých znakoch sa prekrývali, len pri dvoch zubných znakoch sa neprekrývali. V šírke horného prvého moláru - LaM1, kde pri M. spicilegus boli nasledovné hodnoty (x = 1,14 mm, rozpätie nameraných hodnôt 1,06 – 1,24 mm, SD = 0,04; CV = 3,51) a pri M. musculus (x = 0,98 mm, rozpätie 0,86 – 1,04 mm, SD = 0,04, CV = 4,08). V šírke dolného prvého moláru - LaM1, pri M. spicilegus (x = 0,86 mm, rozpätie 0,82 – 0,92 mm, SD = 0,04; CV = 2,33) a pri M. musculus (x = 0,78 mm, rozpätie 0,72 – 0,81 mm, SD = 0,04, CV = 2,56). V obidvoch znakoch boli rozdiely štatisticky vysoko významné.
Práca bola financovaná v rámci projektov APVV 0108-06 a VEGA 2/0043/09.
(P OSTER )
Ochrana vybraných druh ů živo čich ů na intenzivn ě zem ědělsky využívaných plochách a pozemních komunikacích
MRTKA J. (1), BORKOVCOVÁ M. (2) MZLU Brno
V práci jsou shrnuty poznatky sledování vlivu mechanizace a automobilové dopravy na vybrané druhy zv ěř e. Sledování probíhalo na Českomoravské vrchovin ě v období I/2005 až XII/2006. Na sledovaném území o celkové rozloze 4767ha se nacházejí komunikace v celkové délce 90 km (z toho I.t řída 21%), nejv ětší rozlohu zaujímá orná p ůda (79%) a les (20%). B ěhem
130 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 sledované doby bylo v zájmové oblasti usmrceno celkem 305 jedinc ů r ůzných druh ů zv ěř e, z toho na komunikacích 182 ks (60 %) a na zem ědělských plochách 123 ks (40%), v roce 2005 114 ks a v roce 2006 68 ks. Nejvíce uhynulých jedinc ů bylo zaznamenáno u zajíce polního: 143 ks (47 %), a u srnce obecného: 93 ks (30,5 %) (celkem pro tyto dva druhy: 236 ks (77,5 %). Následovala liška obecná a kuna skalní: shodn ě 13 ks (4,1%), dále pak ko čka domácí: 12 ks (3,9 %), prase divoké: 9 ks (2,9 %), jezevec lesní a koroptev polní: 8 ks (2,5 %). Veverka obecná byla nalezena 2x, a po jednom ks kán ě lesní, krkavec velký, jest řáb lesní a lasice hranostaj. Ze zjišt ěných údaj ů nelze jednozna čně potvrdit vyšší četnost usmrcených živo čich ů na pozemních komunikacích, vzhledem k tomu, že mnoho usmrcených jedinc ů na hospodá řských plochách nemusí být v ůbec nalezeno. Na t ěchto plochách byli nalezeni jen živo čichové od velikosti dosp ělého zajíce a v ětší. Rovn ěž na pozemních komunikacích byla sčítána jen ta zví řata, která z ůstala na komunikaci nebo vedle ní. Pro sledovanou oblast byla navržena řada opat ření na ochranu zv ěř e, vycházející p ředevším z etologie zv ěř e, nap říklad kosení porost ů od st řed ů k okraj ům a pouze ve dne, zakládání remízk ů a biopás ů a odstra ňování vysoké vegetace od okraj ů silnic. V místech častých srážek lze instalovat svodidla s ukon čením v místech, kde už srážka nehrozí.
Přísp ěvek byl zpracován s podporou Výzkumného zám ěru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“ ud ěleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
(P OSTER )
Reakce gekon číka no čního Eublepharis macularius na p řítomnost hadího predátora II
MUSILOVÁ V., LANDOVÁ E., FRYNTA D. Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie P řF UK, Praha
Gekon čík no ční pat ří mezi zví řata, která se da ří odchovávat v zajetí po desetiletí stejn ě, jako byla nedávno importována p římo z p řírody. Je proto vhodným modelem pro náš výzkum antipreda ční reakce jako d ůležité adaptivní strategie jedince, kterou využívá k aktivní obran ě před nep řítelem. Jeho p řirozenými nep řáteli ve volné p řírod ě jsou p ředevším hadi. Pro naše experimenty jsme zvolili dvojice hadích predátor ů kombinujících sympatrický a alopatrický výskyt a další ekologické faktory ( Spalerosophis diadema a Elaphe quatuorlineata , Coluber hippocrepis a Lampropeltis getula californiae ). S gekon číky jsme provedli výb ěrový test, ve kterém jsme pozorovali, zdali testovaný jedinec preferuje více klícku s predátorem či stejnou klícku bez predátora. P ři odpo činku gekon číci slab ě preferovali bezpe čnou stranu, p řičemž se ukázal rozdíl v chování jednotlivých populací (laboratorní, pakistán). Jedinci F1-generace divokých forem jasn ě preferovali prázdnou klícku, kdežto laboratorní populace preferenci
131 Abstrakta p řednášek a poster ů bezpe čné strany nevykazovala. Zdá se tedy, že obecnou p ředstavu p řirozeného hadího predátora mají pouze potomci jedinc ů dovezených z Pákistánu, je patrn ě vrozená. Zvýšenou specifickou antipreda ční odpov ěď u obou populací vzbuzoval pouze syntopicky žijící Spalerosophis diadema .
Práce byla finan čně podpo řena grantem GAAV č. IAA 601 410 803 a Výzkumným zám ěrem MŠMT č. 0021620828.
(P OSTER )
Vet řelec vs. Predátor – zlatoo čka Chrysoperla carnea vít ězí nad invazním sluné čkem Harmonia axyridis
NEDV ĚD O. (1), FOIS X. (2), UNGEROVÁ D. (1) (1) P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice, (2) Istituto per lo Studio degli Ecosistemi CNR, sede di Sassari, Italy
Larvy druhého a t řetího instaru zlatoo čky Chrysoperla carnea (Neuroptera, Chrysopidae) jsou asymetrickými vnitrocechovými predátory larev invazního sluné čka Harmonia axyridis (Coleoptera: Coccinellidae). A čkoli H. axyridis se stává vít ězem ve v ětšin ě mezidruhových souboj ů s jinými mšicožravými sluné čky, krom ě sluné čka velkého A. ocellata , a je velmi žravá, ve v ětšin ě p řípad ů st řetu s jiným mšicožravým hmyzem, s larvami zlatoo čky, byla zabita. P ři st řetu druhého larválního instaru obou druh ů vyhrála zlatoo čka v 50 % a sluné čko v druhých 50 % p řípad ů. T řetí instar zlatoo čky vyhrál v 95 % st řet ů s t řetím instarem sluné čka. P ři st řetu třetího (posledního) larválního instaru zlatoo čky s larvou čtvrtého (posledního) instaru sluné čka, která v tom p řípad ě byla t řikrát hmotn ější, zlatoo čka vyhrála 50 % p řípad ů, sluné čko ve 25 % a ob ě larvy p řežily 48 hodin ve zbylých 25 % p řípad ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Faktory ovliv ňující stabilitu lokální populace motáka pochopa ( Circus aeruginosus ) v pta čí oblasti Pood ří
NĚME ČKOVÁ I. Správa CHKO Pood ří, Studénka
Publikované studie v ěnované vzájemnému vztahu organismu a jeho prost ředí, se v sou časnosti často zabývají otázkou ochrany a efektivního managementu chrán ěných druh ů zejména s ohledem na negativní dopady lidské činnosti destabilizující populace. Tato studie navázala na p ředcházející výzkum hnízdní strategie motáka pochopa v CHKO Pood ří v letech 2000-2006 a v ěnovala zvýšenou pozornost problematice zejména antropogenní zát ěže krajiny PO Pood ří a okolí, v níž doposud hnízdí stabilní populace. Jelikož je moták pochop druhem s
132 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 vyššími potravn ě prostorovými nároky, bylo nutné pro ú čely managementu druhu a s ohledem na prognózu dalšího rozvoje Moravskoslezského kraje úzce související zejména s nar ůstajícím antropickým zatížením ekologické niky dravce, provést syntézu parametr ů (reproduk ční, biotopové a antropogenní veli činy) významn ě ovliv ňující lokální populaci. Ve statistickém programu SAS byly pomocí generalizovaných lineárních smíšených model ů testovány dv ě hierarchické úrovn ě daného problému: 1) vliv zkoumaných faktor ů na presenci či absenci hnízdících pár ů ve zkoumané rákosin ě, a 2) jejich vliv na úsp ěšné vyhnízd ění pár ů. Ob ě testované skupiny byly posuzovány v souvislosti s prom ěnlivostí studované krajiny (200 m, 1 km a 3 km od hnízdního biotopu). Na obsazování vhodných rákosin pochopy m ěly pozitivní vliv tyto faktory: rozloha rákosiny (obs.= 37, neobs.= 19) a potravní základna (louky a pole). Negativní vliv byl prokázán u zastav ěných ploch a frekventovaných liniových staveb. Úsp ěšnost hnízd ění pak byla pozitivn ě ovlivn ěna p řítomnou vodní plochou (nej čast ěji rybníkem), potravní základnou (louky a pole) a negativn ě p řítomností lesa, zastav ěnými plochami a frekventovaných liniovými stavbami.
Studie byla finan čně podpo řena Agenturou ochrany p řírody a krajiny ČR.
(P OSTER )
Pohlavní variabilita kraniálních znak ů lišky obecné Vulpes vulpes v České republice
NENTVICHOVÁ M. (1), AND ĚRA M. (2) (1) Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze, Praha 6 – Suchdol; (2) Zoologické odd ělení Národního muzea v Praze, Praha
Pro vyhodnocení pohlavní variability populace lišky obecné Vulpes vulpes v České republice bylo použito 756 lebek (443 samc ů a 313 samic), na kterých bylo m ěř eno 20 standardních lebe čních rozm ěrů. Jedinci byli rozd ěleni do čty ř v ěkových t říd (0 – 6 m ěsíc ů; 6,5 – 12 m ěsíc ů; 12,5 – 24 m ěsíc ů a 24,5 m ěsíce a starší). Silný pohlavní dimorfismus ve velikosti lebky byl objeven u lišek starších než šest m ěsíc ů. Všechny lebe ční rozm ěry byly statisticky významn ě v ětší u samc ů. Jedinou výjimkou byla postorbitální ší řka, která byla v pr ůměru v ětší u samic. Patrný byl také pohlavní dimorfismus ve tvaru lebky a týkal se zejména postorbitálního zúžení, které bylo relativn ě užší u samc ů. Dále bylo zjišt ěno, že samci mají relativn ě delší lebku s užším neurokraniem. Pro potvrzení, zda je variabilita ve tvaru lebky skute čně statisticky významná, a to i v jiných rozm ěrech než v postorbitální oblasti, byla použita diskrimina ční analýza. Pokud neuvažujeme odlišnosti ve tvaru postorbitálního zúžení, zdají se být sam čí a sami čí lebky tvarov ě velmi podobné. Výjimkou byla v ěková t řída zahrnující jedince ve druhém roce
133 Abstrakta p řednášek a poster ů
života. U lišek starších 24 m ěsíc ů, kdy jsou všechny lebe ční rozm ěry již vícemén ě stabilní, není dimorfismus ve tvaru lebky statisticky významný. (P OSTER )
Cicavce Martinského lesa a Šenkvického hája pri Senci
NEV ŘELOVÁ M. Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava
Sledované územie sa nachádza medzi obcami Senec, Šenkvice a Blatné. Martinský les spolu so Šenkvickým hájom predstavujú oázu pre rôzne druhy rastlín a živo číchov v po ľnohospodárskej krajine. Tým, že obsahujú v sebe viaceré typy biotopov, poskytujú životný priestor širšiemu spektru živých organizmov. Ide o územie ovplyvnené fragmentáciou, ktoré je však od roku 2004 zaradené medzi územia európskeho významu, zaradené do národného zoznamu európsky významných území siete NATURA 2000. Hlavným cie ľom výskumu cicavcov je zisti ť ich druhové zloženie vo fragmentoch lesov (dubovo-cerové lesy) a na ďalších typoch biotopov tohto územia (xerotermné kroviny, v ŕbovo- topo ľové nížinné lužné lesy, okraje intenzívne obhospodarovaných polí). Vybrané metódy výskumu cicavcov umož ňujú zisti ť čo najvä čší po čet druhov bez úmrtia chytených jedincov (líniová metóda terénneho výskumu s použitím živolovných pascí, metóda priameho pozorovania v teréne a ur čovanie na základe pozorovania odtla čkov stôp v blate a snehu). Na území bolo zistených 13 druhov cicavcov, z toho 6 druhov bolo odchytených do živolovných pascí a 7 druhov cicavcov bolo pozorovaných. Najvä čší po čet druhov sa vyskytoval na biotopoch dubovo-cerových lesov (9 druhov cicavcov: Apodemus flavicolis , A. sylvaticus , Capreolus capreolus , Cervus elaphus , Muscardinus avellanarius , Mustela erminea , Myodes glareolus , Sus scrofa , Vulpes vulpes ) a najmenší po čet v spolo čenstve v ŕbovo-topo ľových nížinných lužných lesov ( Rattus norvegicus ). Z h ľadiska doterajších výsledkov výskumu je možné konštatova ť, že na území sa vyskytujú najmä lesné druhy cicavcov a druhy vyskytujúce sa na biotopoch xerotermných krovín (zistených 5 druhov cicavcov: Apodemus sylvaticus , Microtus arvalis , Mus musculus , Myodes glareolus , Sorex araneus ).
Tento príspevok bol vypracovaný s podporou grantu VEGA č.1/0334/08 „Hodnotenie funk čnosti a kvality biokoridorov v kontaktnej zóne Malých Karpát a Trnavskej pahorkatiny“.
(P OSTER )
134 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sčítanie myšiarok ušatých ( Asio otus ) na zimoviskách v rokoch 2005 – 2008 na juhozápadnom Slovensku
NOGA M. Ochrana dravcov na Slovensku, Bratislava
Hromadné zimovanie myšiarok ušatých ( Asio otus ) je všeobecne známym javom, ktorý však na Slovensku ostával na okraji záujmu ornitológov. Na juhozápadnom Slovensku sú zimoviská aktívne vyh ľadávané od roku 1995, pri čom ich pravidelný monitoring sa za čal realizova ť až od zimy 2004/2005. Pri s čítaní sov sa použili viaceré metódy, naj častejšie vizuálne s čítanie odpo čívajúcich jedincov; významnejšie lokality boli kontrolované pri ve černom rozlete. Táto metóda sa ukázala ako najpresnejšia, je však časovo i personálne náro čná. V zimnom období 2004/2005, 2005/2006, 2006/2007 a 2007/2008 bolo kontrolovaných viac ako 120 lokalít, zimovanie sov bolo preukázané na 92 z nich. Niektoré lokality boli využívané nepravidelne. Percentuálna obsadenos ť zimovísk sa pohybovala v rozmedzí 60 – 80%, najvyššia bola v zime 2007/2008, kedy boli sovy zistené na 51 z 66 kontrolovaných zimoviskách. Absolútne po čty zimujúcich sov sa pohybovali od 335 ex. (2006/2007) po 930 ex. (2007/2008); priemerný po čet jedincov na obsadenom zimovisku sa pohyboval od 16 (2004/2005) po 23 (2005/2006). Odhad zimujúcich jedincov v sledovanom regióne je 2000 – 2500 exemplárov. Po čas monitoringu sa sledovala fenológia výskytu myšiarok ušatých, zmeny po četnosti na lokalitách, za čiatok rozletu (meraný od západu slnka) a jeho d ĺžka. V rámci výskumu bol realizovaný zber vývržkov a analýza potravného spektra zimujúcich jedincov. (P OSTER )
Non-invasive monitoring of social stress in spiny mice ( Acomys cahirinus )
NOVÁKOVÁ M. (1,2), SKARLANDTOVÁ H. (2), PALME R. (3), FRYNTA D. (2) (1) Crop Research Institute, Prague; (2) Department of Zoology, Faculty of Science, Charles University, Prague; (3) Institute of Biochemistry, Department of Natural Sciences, University of Veterinary Medicine, Vienna, Austria
We studied the effect of manipulation of social structure on glucocorticoid levels in a moderately social rodent the Egyptian spiny mice ( Acomys cahirinus ). Spiny mice live in family groups consist of breeding male and multiple females. In laboratory conditions, they are usually peaceful; nevertheless aggressive interactions between unfamiliar individuals or sometimes between family members (e.g. father and sons) are frequent. Occasionally such conflicts may even result in apparent social tension within the whole group. We collected faecal samples in a special experimental cage, which allows a short-time separation of individuals and collection of the faecal samples without any significant disturbance. Olfactory communication with the other
135 Abstrakta p řednášek a poster ů family members was allowed even during the isolation. The levels of cortisol metabolites from faeces (FCM) were assessed by a 5 α-pregnane-3β,11 β,21-triol-20-one enzyme immunoassay. We tested the effect of a separation of experimental individuals from its family group followed by placement into an unfamiliar social environment. Subadult individuals were isolated in their own or unfamiliar family group for 4 days, samples were collected once a day. In the next experiment we added an unfamiliar breeding male directly into the family group for a short period (direct contact was allowed) and then collected samples from the family members. In the last manipulation we simulated removing the adult breeding male from the family and an arrival of a strange male after several days. This male stayed in the family group for several weeks and samples were collected continuously. Our experiments should simulate social situations, which may occur in natural conditions.
The project was supported by GA ČR 206/05/2655, personal costs of M.N. were covered by GA ČR 206/05/H012 and NPVII 2B08009.
(P OSTER )
Morfometrická variabilita a fenotypová plasticita sum čeka čierneho Ameiurus melas (Rafinesque, 1820)
NOVOMESKÁ A., KOVÁ Č V. Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Jedným z inváznych druhov rýb v slovenských vodách je od roku 1999 aj sum ček čierny Ameiurus melas . Naše doterajšie výskumy nazna čujú, že ide o druh so zna čným inváznym potenciálom a schopnos ťou rýchlo zvä čšova ť areál svojho výskytu. Ke ďže medzi vlastnosti úspešných inváznych organizmov možno po číta ť aj morfologickú variabilitu a fenotypovú plasticitu, bolo cie ľom tejto práce analyzova ť morfológiu sum čeka čierneho v ontogentickom kontexte. Materiál pozostával z 231 jedincov (54 samíc, 66 samcov, 111 juvenilov) s rozpätím dĺžky tela 17,6 – 184,9 mm, nazbieraných v m ŕtvom ramene Váhu v Komárne. Meraných bolo 32 znakov, vrátane d ĺžky tela a celkovej d ĺžky tela. Na základe trojnásobnej regresnej analýzy sa ukázalo, že izometricky sa vyvíjalo 10 znakov, alometricky 7 znakov a izometrický vývin s náhlou zmenou vykazovalo 13 znakov. Zlomové body v inak izometrickom vývine týchto 13 znakov sa vyskytovali od d ĺžky tela 79 mm, z čoho vyplýva, že k zmenám morfológie došlo až u adultných jedincov. Je teda zrejmé, že sum ček čierny dosahuje definitívny fenotyp už v skorej ontogenéze, čo sved čí o tom, že ide o druh s priamym vývinom. Komplexnejší poh ľad na morfologickú variabilitu a fenotypovú plasticitu sum čeka čierneho v ontogentickom kontexte nám poskytne geometrická analýza, ktorá je predmetom nášho ďalšieho výskumu.
Štúdia bola sú čas ťou projektu VEGA 1/0226/08. (P OSTER )
136 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Jsme sv ědky poslední fáze vymírání oká če b ělopásného ( Hipparchia hermione ) v ČR?
NOVOTNÝ D. (1), HAN Č Z. (2) (1) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., České Bud ějovice; P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity v Českých Budějovicích, České Bud ějovice; (2) Správa CHKO Blanský les, Český Krumlov
Oká č b ělopásný se v minulosti vyskytoval na zna čné části území Čech a Moravy; obýval teplé oblasti státu, zejména výskyt v Čechách kopíroval teplá ka ňonovitá údolí. B ěhem posledních desetiletí vyhynul na Morav ě, v Čechách se nepoda řilo potvrdit výskyt na Blatensku a v Podorli čí, takže poslední širší oblastí výskytu je ka ňon Vltavy – b řehy Orlické a Slapské přehrady. I odtud však z posledních let p řichází jen minimum hlášení. V roce 2008 jsme p ři intenzívním pr ůzkumu zaznamenali alarmující skute čnost, že se b ěhem šesti dn ů poda řilo najít jen 8 jedinc ů na dvou lokalitách. Lokalitami jsou zbytky dubových nebo borových sv ětlých les ů nad skalnatými hranami vltavského údolí. Jak se zdá, denzita na dosud osídlených lokalitách je hluboko pod hranicí dlouhodob ě životaschopné populace. D ůvodem je z řejm ě jako u ostatních velkých oká čů zm ěna v obhospoda řování xerotermních stanoviš ť (v četn ě teplých les ů) a jejich následná degradace. Motýla m ůže v ČR zachránit jen velkorysá obnova jeho stanoviš ť podél vltavského údolí. Předtím však je nutno podrobn ěji zmapovat recentní výskyt a získat maximum informací o stanovištních nárocích. (P OSTER )
Potrava sovy oby čajnej (Strix aluco) v niektorých oblastiach Ázie
OBUCH J. Botanická záhrada UK, Blatnica
Sova oby čajná ( Strix aluco ) obýva v Európe súvislý areál. V Ázii je tento lesný druh rozšírený ostrovkovite vo vlhších lesných enklávach obkolesených stepiami a púš ťami. Lesy sú silne narušené ľudskou činnos ťou. Preto v jej potrave popri endemických lesných druhoch sú po četné stepné a synantropné druhy mikromammálií a lokálne niektoré taxóny stavovcov a bezstavovcov. Prezentujem výsledky vlastných zberov vývržkov S. aluco z 11 oblastí z 8 krajín: Jordánsko, Izrael, Libanon, Sýria, Turecko, Irán, Kirgizstán a Nepál. V materiáli 3174 ks potravy majú cicavce 53 % zastúpenie, vtáky 14 %, nižšie stavovce 22 % a bezstavovce 11 %. Z lesných druhov dominuje v Stredomorskej oblasti Apodemus mystacinus , v Elborze A. hircanicus , Terricola dorothea a Crocidura caspia v Zagrose A. arianus , v Kirgizstane Rattus turkestanicus , v Nepále R. eha , Terricola sikimensis a 3 druhy rodu Soriculus . Z nelesných
137 Abstrakta p řednášek a poster ů druhov sú na Blízkom východe po četné druhy Microtus guentheri , Meriones tristrami a Mus cf. macedonicus , v Zagrose Mus cf. abbotti a Meriones persicus , v Kirgizstane Alticola argentatus a Microtus carruthersi . Lokálne sú po četnejšie Chiroptera, Amphibia, Pisces, Limacidae, Solifugae, Decapoda a Coleoptera. (P ŘEDNÁŠKA)
Magnetická orientace rypoše ob řího a rypoše st říb řitého
OLIVERIUSOVÁ L. (1), SEDLÁ ČEK F. (1,2) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice; (2) Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Bud ějovice
Cílem práce bylo rozší řit poznatky o magnetické orientaci u savc ů, konkrétn ě u afrických podzemních hlodavc ů. Pomocí etologického pokusu se spontánní sm ěrovou preferencí p ři stavb ě hnízda bylo prov ěř ováno, zda schopnost kompasové orientace mají dva druhy z čeledi rypošovitých (Bathyergidae): sociální rypoš ob ří ( Fukomys mechowi ) a solitérn ě žijící rypoš st říb řitý ( Heliophobius argenteocinereus ). Testováno bylo deset pár ů rypoše ob řího a deset jedinc ů (5 samc ů a 5 samic) rypoše st říb řitého z chov ů P řírodov ědecké fakulty JU. Vlastnosti magnetického pole (orientace horizontálního vektoru) byly m ěněny pomocí soustavy Helmholtzových cívek. Zví řata byla umíst ěna do zatemn ěné kruhové arény vždy p řes noc od 19.00 do 07.00. Ráno byla zam ěř ena pozice hnízda. Každý jedinec/pár byl vystaven celkem čty řem orientacím magnetického pole – přirozenému poli, poli oto čenému o 90°, 180° a 270°. Po řadí užitých úhl ů bylo stanoveno náhodn ě. Pr ůběh pokusu byl nahráván na video a následn ě vyhodnocován metodami kruhové statistiky. Zm ěnu orientace hnízda p ři oto čení horizontálního vektoru magnetického pole lze považovat za d ůkaz schopnosti zví řete vnímat magnetické pole Zem ě a m ěnit chování podle n ěj. U pár ů rypoše ob řího a jedinc ů rypoše st říb řitého byla pozorována spontánní preference pro ur čitý úhel v p řirozeném magnetickém poli. P ři oto čení magnetického pole vykazovali jedinci obou druh ů posun v umíst ění hnízda odpovídající úhlu oto čení magnetického pole. Preference umíst ění hnízda v závislosti na orientaci magnetického pole byla statisticky pr ůkazná u obou testovaných druh ů. (P ŘEDNÁŠKA )
138 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Prostorová distribuce a morfometrická variabilita přichycovacích struktur žaberních monogeneí slune čnice pestré Lepomis gibbosus
ONDRA ČKOVÁ M. (1,2), DÁVIDOVÁ M. (2) (1) Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
V období dvacátého století byla do Evropy zavle čena ze Severní Ameriky slune čnice pestrá Lepomis gibbosus spole čen ě s minimáln ě šesti druhy žaberních parazit ů skupiny Monogenea. Tři z t ěchto parazit ů byly zaznamenány v povodí Dunaje: Urocleidus similis , U. dispar a Actinocleidus recurvatus . Determinace t ěchto parazit ů je založena na tvaru a velikosti přichycovacího aparátu – tzv. haptoru. Morfometrická variabilita haptoru byla sledována u těchto t ří druh ů na čty řech lokalitách v povodí řeky Dunaj: jezero Kula, Bulharsko; Batina, chorvatský úsek Dunaje; ramenný systém Priehradky, Slovensko; D1, slepé rameno Dyje, Česká Republika. U ryb z ramenného systému Priehradky pak byla analyzována prostorová distribuce dominantních parazit ů U. similis a A. recurvatus . Urocleidus similis byl po četn ě nejb ěžn ějším parazitem, vyskytoval se na všech lokalitách a na všech rybách. U. dispar byl také zaznamenán na všech lokalitách, ale u mén ě než poloviny sledovaných ryb, s po četností maximáln ě 5 jedinc ů na rybu. Jediná lokalita, na které byl zjišt ěn Actinocleidus recurvatus , bylo Slovensko (100% prevalence). Nejstabiln ějšími determina čními znaky U. similis a U. dispar byla délka vn ějšího výr ůstku st ředního há čku prvního i druhého páru, která vykazovala nejnižší variabilitu na všech sledovaných lokalitách, dále celková délka st ředních desti ček, p řípadn ě délka ost ří prvního páru st ředních há čků U. dispar . V p řípad ě A. recurvatus byla nejnižší velikostní variabilita zjišt ěna u charakteristik st ředních há čků (celková délka, délka ost ří, délka vn ějšího a vnit řního výb ěžku). Analýza prostorové distribuce U. similis i A. recurvatus ukázala na preferenci druhého žaberního oblouku, zejména u U. similis . Dále byla zjišt ěna preference distální a centrální plochy žaberního oblouku u A. recurvatus , zatímco U. similis preferoval pouze centrální plochu. Oba druhy se vyskytovaly čast ěji na vnit řní stran ě žaberního oblouku, p řičemž U. similis preferoval vn ější a A. recurvatus vnit řní povrch. (P OSTER )
Pohlavný dimorfizmus užovky f ŕkanej ( Natrix tessellata )
OPOLDUSOVÁ Z. (1,2,3), JANDZÍK D. (1) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava; (2) Katedra zoologie, Univerzita Karlova v Praze, Praha; (3) Sekce evolu ční biologie a genetiky obratlovc ů, Laborato ř genetiky ryb, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v.v.i., Lib ěchov
Cie ľom nášho výskumu bola analýza pohlavného dimorfizmu (SD) v externej morfológii užovkovitého hada Natrix tessellata a jeho postnatálnych zmien prostredníctvom prierezového
139 Abstrakta p řednášek a poster ů porovnania samcov a samíc rôznych ve ľkostných štádií – od novorodencov po dospelé jedince. Celkovo bolo zmeraných 166 jedincov a štatisticky vyhodnotených 27 merate ľných a po čítate ľných znakov. Výsledky multivaria čných i univaria čných štatistických modelov potvrdili predpoklad, že druh je pohlavne dimorfný. Samice dosahujú vä čšie telesné rozmery (celková d ĺžka, SVL, hmotnos ť, objem) než samce. Výnimkou sú juvenilné jedince, ktoré sa v SVL neodlišujú. Samice majú aj vä čšie rozmery hlavy než samce. Samce majú relatívne k SVL dlhší chvost. Medzipohlavné rozdiely zistené vo folidóze nereflektujú odlišnú d ĺžku a rozmery tela oboch pohlaví, ke ďže viac ventrálnych, subkaudálnych, preventrálnych (len juvenily) a predo čných (len adulty) štítkov majú samce. Medzi vekovými štádiami sme tiež zistili alometrické zmeny v rozmeroch hlavy a trupu a približne izometrické zmeny v d ĺžke chvosta oboch pohlaví. Vä čšia telesná ve ľkos ť samíc je výsledkom evolu čného kompromisu medzi odpove ďou na tlak fekunditného výberu a pravdepodobne aj medzipohlavnej variability v potravnej ekológii na jednej strane a na druhej strane pohybovou aktivitou či preda čným rizikom. Divergencia v potravnom spektre je pravdepodobnou prí činou rozdielov v rozmeroch hlavy. Relatívne dlhší chvost samcov je zrejme výsledkom evolu čného obmedzenia vyplývajúceho z umiestnenia hemipenisov v jeho báze a tlaku pohlavného výberu (samce s dlhším chvostom sú reproduk čne úspešnejšie). Morfológia adultných jedincov oboch pohlaví je konstrejnovaná optimalizáciou vzájomného pomeru častí tela vyplývajúcou z funk čno- mechanických a fyziologických dôvodov. (P OSTER )
Vplyv faktorov prostredia na preferenciu habitatov samcov jele ňa lesného ( Cervus elaphus ) v Kremnických vrchoch
OSTRIHO Ň M. (1), KROPIL R. (1), GARAJ P. (1), PATAKY T. (1), PAVLÍK Š. (1), GARAJ P. ML . (1), KAŠTIER P. (2) (1) Katedre ochrany lesa a po ľovníctva, Lesnícka fakulta, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen; (2) Odbor ochrany lesa a manažmentu zveri, Lesnícky výskumný ústav, Národné lesnícke centrum, Zvolen
Vplyvy prostredia na preferenciu habitatov jele ňa lesného ( Cervus elaphus ) boli sledované na výbere 6-tich jedincov v rôznej vekovej štruktúre zo súboru 14 samcov vo veku 2-9 rokov. Výsledky nadväzujú na doterajší telemetrický výskum populácie jelenej zveri v modelovom území Západných Karpát. Podkladom na analýzu dát preferencií boli cirkadiánne monitoringy vykonávane od apríla 2006 do apríla 2008. Po čet monitoringov pri jednotlivých jele ňoch sa pohyboval od 2 do 22 ( = 8,6), spolu 52. Po čas cirkadiánných monitoringov boli vykonávané telemetrické zameriavanie jedincov na denných trasách. Po čet lokalizácií závisel od aktivity jedincov a pohyboval sa od 8 do 35 ( = 20,8), spolu bolo zameraných 1080 bodov. Na základe týchto bodov bola vykonaná analýza preferencií habitatov. Vymedzený polygón zo všetkých
140 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 zámerných bodov (MCP 100%), mal výmeru 8984 ha. Geoštatistická analýza dát bola spracovaná pomocou ArcGIS 9.2 nástrojom Hawth´s tools vo vymedzenom polygóne. Boli hodnotené nasledovné faktory prostredia: expozícia terénu, vegeta čný stupe ň, skupina lesných typov (slt), porastový typ, zakmenenie, vek porastu. Z testovaných faktorov bol signifikantní vplyv preferencie klimaticky miernejších expozícií (J, JV, p< 0,001). Z vegeta čných stup ňov boli preferované vyššie vegeta čné stupne (p< 0,001). Pri biotických faktoroch bola signifikantná preferencia nutri čne bohatých slt ako aj vekovo staré a mladé lesné porasty s prevahou buka (p< 0,001). Signifikantné bolo preferovanie porastov z vyšším stup ňom zakmenenia (p< 0,001).
Príspevok bol spracovaný v rámci projektu VEGA č.1/4383/07.
(P OSTER )
Kombinace jaderných a mitochondriálních znak ů odhaluje nový druh savce: P říklad komplikované fylogeografie komplexu Praomys daltoni
PATZENHAUEROVÁ H. (1), KONE ČNÝ A. (1), GRANJON L. (2), NICOLAS V. (3), BRYJA J. (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; (2) Centre de Biologie et Gestion des Populations, IRD, Dakar, Senegal; (3) Musée National d´Historie Naturelle, Départament de Systématique et Evolution, Paris, France
Krysa Daltonova ( Praomys daltoni ) je myšovitý hlodavec (pod čele ď Murinae – pravé myši), pat řící ke komplexu Praomys , do kterého náleží n ěkolik rod ů afrických hlodavc ů ( Praomys , Myomyscus , Stenocephalemys , Mastomys , Heimyscus , Hylomyscus , Zelotomys a Colomys ). Systematika komplexu Praomys je stále nejasná, a čkoliv je tato skupina v poslední dob ě podrobována intenzivnímu výzkumu, který využívá zejména mitochodriální geny a morfologii jednotlivých druh ů. Areál výskytu krysy Daltonovy se rozprostírá v jihozápadní Africe v oblasti od Senegalu po Nigérii, p řičemž v Beninu a Ghan ě se podle dosavadního mín ění vyskytuje ješt ě sesterský druh krysa Deroova ( Praomys derooi ). Na rozdíl od krysy Daltonovy má krysa Deroova tmavé b řicho a žije striktn ě synantropn ě, zárove ň však oba druhy mají naprosto shodný karyotyp a vykazují výrazný p řekryv n ěkterých fenotypových charakteristik, jako jsou nap říklad kraniální a dentální míry. Cílem naší studie bylo (1) ov ěř it, zda krysa Deroova nep ředstavuje pouze lokální populaci krysy Daltonovy a (2) popsat fylogeografickou strukturu celého komplexu a identifikovat historické i sou časné bariéry toku gen ů. U 126 jedinc ů z 89 lokalit byl osekvenován mitochondriální gen pro cytochrom b a následná analýza identifikovala t ři hlavní signifikantn ě podpo řené fylogenetické skupiny: (1) P. daltoni s.str. ze Senegalu a Mali; uvnit ř této skupiny se vyskytuje monofyletický klád P. derroi z Beninu a Ghany, (2) Praomys sp. 1 z Beninu a Ghany a (3) Praomys sp. 2 ze severního Kamerunu (tato skupina se odlišuje i karyotypem). Detailní analýzou první skupiny bylo dále
141 Abstrakta p řednášek a poster ů zjišt ěno, že významnou bariérou v ší ření krysy Daltonovy jsou řeky Niger a Senegal. Pokud následná analýza jaderných mikrosatelit ů potvrdí reproduk ční izolaci mezi dv ěmi formami z Beninu, bude pot řeba výrazn ě revidovat dosavadní taxonomii celého komplexu.
Projekt byl podpo řen grantem GA AV ČR č. IAA6093404.
(P ŘEDNÁŠKA )
Genetic diversity and differentiation of wild boar ( Sus scrofa ) populations
PAULE L. (1), ROMŠÁKOVÁ I. (1), KRAJMEROVÁ D. (1), HELL P. (2), IONESCU O. (3) (1) Faculty of Forestry, Technical University, Zvolen; (2) Central European Institute of Wildlife Ecology – Wien, Brno, Nitra, Nitra; (3) Faculty of Silviculture and Forest Exploatation, Transylvania University, Bra ov, Romania
Sus scrofa is one of the most widely distributed terrestrial mammals in Europe. The wild boar in the European continental natural range is represented by the occurrence of several subspecies, e.g. Sus scrofa scrofa , S. s. attilla , while in the Mediterranean zone by three other subspecies S.s. meridionalis , S.s. algira and S.s. lybicus . For this pilot study the samples of 301 individuals originating from 10 countries and for genetic analyses the 14 microsatellites of nuclear DNA previously used by Vernesi et al. (2003) and Ferreira et al. (2006) were applied. The selected microsatellite markers were optimized for four multiplex sets and run on ABI 3130 genetic analyzer and using GeneMapper software. Results showed small genetic differentiation of Slovakian populations (west – east transect) and Romanian ones. This was proven using the clustering of populations based on allelic frequencies as well as by using the Bayesian approach which clearly differentiated only two groups (western and eastern European ones). Observed number of alleles varied between 4 (SW1465) and 19 (SW1517), while the effective number of alleles varied between 2.12 (SW986) and 8.91 (SW 1517). The values of observed heterozygosities ranged between 0.40 (SW986) and 0.82 (SW461) and those of expected heterozygosities ranged between 0.53 (SW986) and 0.89 (SW1517). In general, small deficit of heterozygotes was observed in all loci except SW1129, SW986 and SW1465, in which the F values exceed 0.15. This pilot study showed genetic differentiation of Central and south-eastern European wild boar populations, although to complete the phylogeography study of entire European (or Euroasian) wild boar range further analyses are required.
This study was financially supported by grant of the Slovak Research and Development Agency – Grant No. APVV-18- 032105.
(P OSTER )
142 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Výskum genetickej diverzity sviš ťa vrchovského tatranského ( Marmota marmota latirostris ) a jeho diferenciácie od svišta vrchovského alpského ( Marmota marmota marmota )
PAULE L., KRAJMEROVÁ D. Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen
Rod Marmota patrí medzi fylogeneticky staré rody a jeho po čiatky siahajú do pleistocénu. Kratochvíl (1961) popísal poddruh Marmota marmota latirostris na základe morfológie lebiek. V poslednom dvadsa ťro čí bolo publikovaných nieko ľko významných práce zameraných na genetickú diverzitu sviš ťa vrchovského v Alpách a to pri použití mikrosatelitov nukleárnej DNA. Mikrosatelity nukleárnej DNA sa ukázali ako vhodné médium pre odhady genetickej diverzity a diferenciácie populácií sviš ťa vrchovského pozd ĺž Álp. Vzh ľadom na chýbajúce informácie o tatranskom poddruhu sviš ťa našim cie ľom bol výskum genetickej diverzity sviš ťa vrchovského tatranského ( Marmota marmota latirostris ) a diferenciácia populácií sviš ťa vrchovského tatranského ( M. m. latirostris ) a svišta vrchovského alpského ( M. m. marmota ). V rámci riešenia bolo zozbieraných spolu 73 vzoriek sviš ťa z Álp a Tatier. Analýzy potvrdili výraznú genetickú odlišnos ť medzi alpskými a tatranskými populáciami sviš ťa. Ako to vyplýva z výpo čtu charakteristík genetickej diverzity a diferenciácie pomocou programu POPGENE, tatranský poddruh bol na základe študovaných markérov geneticky chudobnejší než alpský poddruh sviš ťa vrchovského. Diferenciácia medzi obomi poddruhmi sviš ťa vrchovského bola výrazná a potvrdená aj na základe výpo čtu Bayesovskej klasifikácie dát pomocou programu STRUCTURE. Výsledky pilotnej štúdie poukázali, že v dátach existujú dve podskupiny korešpondujúce s poddruhmi sviš ťa vrchovského.
Táto práca bola podporovaná Agentúry na podporu výskumu a vývoja prostredníctvom finan čnej podpory č. APVV-18- 032105.
(P OSTER )
Pohnízdní výskyt rákosinných pták ů na rybnících u Bartošovic v CHKO Pood ří v letech 2006 až 2008
PAVELKA K. (1), KOLE ČEK J. (2), VYMAZAL M. (3), KRESTOVÁ M. (4), BARTONÍ ČEK J. (5) (1) ul. DolníJasenka 776, Vsetín – Česká spole čnost ornitologická; (2) St řítež nad Be čvou č. 346- Česká spole čnost ornitologická; (3) Wolkerova 960, Hulín - Česká spole čnost ornitologická; (4) Gregorova 12, Nový Ji čín - Česká spole čnost ornitologická; (5) Libonice 47, Ho řice - Česká spole čnost ornitologická
Druhové spektrum, po četní zastoupení druh ů, vertikální i horizontální distribuce odchyt ů na odchytové linii, vliv zamok ření rákosiny a další faktory byly zjiš ťovány p ři hromadné kroužkovací akci ACROCEPHALUS Pood ří.
143 Abstrakta p řednášek a poster ů
Odchytová lokalita leží v Moravskoslezském kraji v CHKO Pood ří na rybnících u Bartošovic. Rybni ční soustava se skládá ze dvou v ětších a ze dvou malých rybník ů, celková rozloha je 125 ha. Odchytové místo je na Dolním bartošovickém rybníku v rákosin ě o rozloze 2,5 ha. Souvislá odchytová linie A je dlouhá 150 m, odchyty probíhaly od 3 do 6 týdn ů v rozmezí od 20.7. do 2.9. V roce 2008 byla navíc instalována druhá odchytová linie B o délce 100 m. Celkem bylo odchyceno 3 482 pták ů, po čet druh ů se pohyboval od 25 do 36 (pr ůměr 24,2). V jednotlivých letech se lišil jak celkový po čet odchycených pták ů (658 - 1 622 – 1 203), tak i celkový procentuální podíl tzv. zp ětných odchyt ů již okroužkovaných pták ů (9,6 % - 12,2 % - 15,1 %). Tento parametr se ješt ě výrazn ěji lišil u jednotlivých pta čích druh ů. Nejhojn ěji chytanými druhy byly Acrocephalus schoenobanus (24,8 %) a Acrocephalus scirpaceus (17,3 %). Dále následovaly Hirundo rustica (12,8 %), Acrocephalus palustris (12,3 %), Motacilla flava (8,0 %) a Acrocephalus arundinaceus (6,8 %). Rozdíly mezi roky v po četnosti jednotlivých druh ů ovliv ňují klimatické podmínky v hnízdním období (vliv na hnízdní úsp ěšnost) i v období odchyt ů (vliv na potravní nabídku) a s tím související výška vody v rybníku. V záv ěru je provedeno srovnání s odchyty v 80. letech 20. století na této lokalit ě i na lokalit ě He řmanský stav u Ostravy. (P ŘEDNÁŠKA )
Vznik a vývoj hnízdních populací husy velké ( Anser anser ) v CHKO Pood ří a ve St ředním Pobe čví v letech 1997 - 2007
PAVELKA K. (1,2) (1) ul. Dolní Jasenka 776, 755 01 Vsetín - Česká spole čnost ornitologická; (2) Muzeum regionu Valaško ve Vsetín ě, p řírodov ědné odd ělení, Valašské Mezi říčí
Hnízdní výskyty druhu CHKO Pood ří v oblasti jsou známy již od poloviny 80. let 20. století (Bartošovice). K prvními prokázanému hnízd ění v roce 1997 na rybnících u Studénky, kdy byl pozorován 1 pár s 2 mlá ďaty (P. Bergmann in litt.). Hnízd ění pak bylo zjišt ěno i na rybni čních soustavách u Jistebníku, Bartošovic, Albrechti ček a nakonec i u Polanky nad Odrou. Vzhledem k cílenému nevyhledávání hnízd druhu je po čet hnízdních pár ů odhadován na základ ě pozorování, p řičemž byly odlišováni nehnízdící ptáci. Celkový po čet v hnízdní se dob ě vyskytujících pár ů, které hnízdí nebo se o n ěj pokoušejí, byl v roce 1999 už 5 pár ů, v r. 2000 již 14, v roce 2003 byl pokles na 10 pár ů a v roce 2007 pak 17 pár ů. Ve st řením Pobe čví, což je území nivy řeky Be čvy mezi Valašským Mezi říčím a Teplicemi nad Be čvou, byl hnízdní výskyt druhu ojedin ěle zaznamenán koncem 80. a za čátkem 90. let 20. století. Hnízd ění husy velké pak bylo prokázáno na Chory ňských rybnících (k.ú. Choryn ě, o.
144 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Vsetín) v roce 2000, kdy autor pozoroval pár s p ěti mlá ďaty. Po čet pár ů v hnízdním období V letech 2002 a 2003 hnízdily 2 páry, v roce 2004 pak 5 pár ů a v letech 2006 a 2007 již 6 pár ů. Hnízda jsou na základ ě nálezy n ěkolik hnízd a pozorování stav ěna p ředevším na ostrovech uvnit ř rybník ů. Práce p ředb ěžn ě vyhodnocuje po čty mlá ďat ve vývodcích (nejmenší rodinky 3 až 12 mlá ďat, pr ůměr 5,12 a nejstarší 1 až 11, pr ůměr 4,12-mortalita mlá ďat je kolem 20 %) a snaží se postihnou možné p říčiny mortality. V hnízdním období se p ředevším v CHKO Pood ří vyskytujících nehnízdící husy, nejspíše mladí jedinci, v po čtech mezi 30-50 kusy. Původ pooderské populace je nejspíše polský, p řes spojovací hnízdní populaci na rybnících mezi Ostravou a Bohumínem. Ptáci zahnízdivší v Pobe čví mají sv ůj původ z řejm ě z Pood ří. (P OSTER )
Out of the frying pan and into the fire? Not really!
PEKÁR S., JARAB M. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno
A novel adaptive trade-off for Batesian mimics was recently discovered for ant-mimicking salticid spiders of the genus Myrmarachne . By mimicking ants, Myrmarachne achieves protection from ant-avoiding predators but falls prey to myrmecophagous predators. We investigated the existence of this trade-off in European ant-mimicking gnaphosid and corinnid spiders. Namely, Micaria sociabilis (Gnaphosidae) that imitates Liometopum microcephalum , Phrurolithus festivus (Corinnidae) that imitates Lasius niger and Liophrurillus flavitarsis (Corinnidae) a mimic of Aphaenogaster senilis . Myrmecophagous Zodarion spiders were tested with all three ant-mimics and their models. Zodarion captured all ant individuals of all three species but only 45 % of M. sociabilis , 10 % of L. flavitarsis and none P. festivus . The ant- mimics were captured 3-times later than their ant models suggesting that they imitate ants closely but not perfectly. Ant-mimics avoided capture by sudden fast running after Zodarion approach. Obtained results show that ant-mimics possess adaptations that protect them also from falling prey to myrmecophages. Besides fast running, all ant-mimics are clearly diurnal while myrmecophagous Zodarion is nocturnal. This limits their mutual encounter rate at places of syntopical occurrence. (P ŘEDNÁŠKA )
145 Abstrakta p řednášek a poster ů
Etogram hravého chování hulmana posvátného a posouzení charakteru jednotlivých prvk ů
PETR Ů M. (1), ŠPINKA M. (2), LHOTA S. (3) (1) Katedra zoologie, P ř F UK, Praha; (2) Odd ělení etologie, VÚZV, Praha – Uh řín ěves; (3) P ř F JU, České Bud ějovice & Zoo Ústí nad Labem
Na hravé chování je tradi čně nahlíženo jako na sm ěsici prvk ů p řevzatých z r ůzných jiných kontext ů ob čas p řerušenou herními signály. Ale hravé chování obsahuje také množství prvk ů odlišných od t ěch z „vážného“ kontextu a mnohé z prvk ů mají sebehandicapující charakter. Ovšem míra odlišnosti od vážného chování a míra sebehandicapování není obvykle v etogramech kvantifikovaná. Na základ ě videoetogramu a pozorování voln ě žijících hulman ů posvátných jsme sestavili souhrnný etogram hravého chování. Definovali jsme sedm typ ů sebehandicapování a p ět kategorií podobnosti/odlišnosti od vážného chování a podle t ěchto kategorií posoudili charakter každého prvku. Ze 47 prvk ů jsme t řetinu (32%) ozna čili jako sebehandicapující. V ětšina z nich pat řila do kategorie fyzicky náro čných nebo ovliv ňujících smyslové vnímání. P řekvapiv ě jsme zaznamenali pouze jeden prvek spadající do kategorie sociálního sebehandicapování. Dvanáct prvk ů bylo identických s b ěžn ě se vyskytujícími prvky vážného chování zatímco šestnáct prvk ů bylo zcela odlišných od vážného chování hulman ů. Repertoár hravého chování hulman ů se tedy jeví jako vyvážená sm ěsice prvk ů p řevzatých z jiných typ ů chování a prvk ů typických pouze pro hru. Fakt, že sebehandicapování se hojn ě objevuje p ři h ře je znám již dlouho, ale naše studie se jako první v ěnuje detailn ějšímu popisu fenoménu sebehandicapování a podobnosti s vážným chováním. V ěř íme, že náš zp ůsob klasifikace bude dobrým výchozím bodem pro další srovnávací studie. (P OSTER )
Trnové koruny chránící t ůň ové perloo čky rodu Daphnia p řed listonohy: výjime čná indukovatelná obranná struktura objevená na základ ě analýzy molekulárních dat
PETRUSEK A. (1), TOLLRIAN R. (2), SCHWENK K. (3), HAAS A. (4), LAFORSCH C. (4) (1) Katedra ekologie P řF UK v Praze; (2) Animal Ecology, Evolution and Biodiversity, Ruhr-University Bochum; (3) Department of Ecology and Evolution, Johann Wolfgang Goethe-University Frankfurt am Main; (4) Department of Biology II & GeoBio-Center, Ludwig-Maximilians University Munich
Molekulární data se stala nedílnou sou částí mnoha ekologických i taxonomických studií. Fylogenetické analýzy nebo rutinní identifikace taxon ů na základ ě sekvencí standardních lokus ů (tzv. molekulární „barcoding“) umož ňují rozlišení morfologicky nerozpoznatelných druh ů, ale i synonymizaci zdánliv ě odlišných forem. To m ůže p řinést neo čekávané poznatky o funkci dosud neprobádaných biologických struktur či vztazích mezi jednotlivými druhy.
146 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Analýza diverzity mitochondriálních gen ů evropských perloo ček rodu Daphnia prokázala, že „trnová koruna“, výrazný otrn ěný lalok na hlav ě n ěkterých zástupc ů druhového komplexu D. atkinsoni , není druhov ě specifickým znakem ale fenotypicky plastickou strukturou vyskytující se u minimáln ě dvou odlišných druh ů. Výskyt otrn ěných perloo ček významn ě koreloval s parametry prost ředí, zejména s p řítomností charakteristických predátor ů do časných vod – listonoh ů. Proto jsme experimentáln ě ov ěř ili hypotézu, že chemické látky (tzv. kairomony) uvol ňované do vody listonohy rodu Triops vyvolají indukci trnových korun u klon ů obou druh ů rodu Daphnia , u kterých jsme tyto struktury pozorovali. Preda ční pokusy následn ě prokázaly, že otrn ěné perloo čky v p řítomnosti zhruba t řícentimetrových listonoh ů mnohem lépe p řežívají. Trnové koruny jsou z řejm ě d ůsledkem koevoluce druhového komplexu Daphnia atkinsoni s touto vývojov ě velmi starou skupinou lupenonohých korýš ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Mají lindušky ná řečí? Mezipopula ční a individuální variabilita zp ěvu českých lindušek lesních
PETRUSKOVÁ T. (1), OSIEJUK T.S. (2), LINHART P. (3), PETRUSEK A. (1) (1) Katedra ekologie PřF UK, Praha; (2) Katedra behaviorální ekologie UAM, Pozna ň; (3) P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
Pro nenápadn ě zbarvené same čky lindušky lesní ( Anthus trivialis , Motacillidae) je zp ěv klí čovým faktorem pro správné druhové rozpoznávání, a ť už p ři lákaní samice nebo obhajob ě teritoria. Zp ěv tohoto druhu je pom ěrn ě složitý a získávaný u čením, lze proto p ředpokládat, že mezi geograficky vzdálen ějšími populacemi by mohly vznikat lokální dialekty. Podrobnou analýzou repertoáru slabik a struktury zpěvů jednotlivých samc ů lindušky lesní jsme porovnali lokální a individuální variabilitu zp ěvu a hledali charakteristiky, jež se mohou podílet na individuálním, lokálním a druhovém rozpoznávání. Za pomoci programu Avisoft jsme vyhodnotili 2166 spektrogram ů zp ěvů od 90 samc ů z p ěti českých lokalit. Po čet a po řadí slabik ve zp ěvu byly zapsány do symbolického kódu, který umožnil následné poloautomatické výpo čty strukturálních charakteristik zp ěvu i složení individuálních a regionálních repertoár ů. Dále jsme m ěř ili časové a frekven ční charakteristiky zp ěvů. Sledované populace se mírn ě lišily v kvantitativních parametrech, ale mnohem významn ější byly rozdíly ve složení lokálních dialekt ů. Celkem jsme identifikovali 153 typ ů slabik, pouze 4 z nich se vyskytly na všech lokalitách. Tyto nejrozšířen ější slabiky m ěly typickou pozici ve zp ěvech a mohly by se podílet na druhovém rozpoznávaní, p řípadn ě indikovat i kvalitu jednotlivých samc ů. Navzdory vysoké individuální variabilit ě byly zjevné spole čné vlastnosti zp ěvů v rámci lokalit – samci ze stejné populace používali v úvodní frázi jen n ěkolik lokáln ě
147 Abstrakta p řednášek a poster ů typických slabik. Tyto shodné po čátky zp ěvů jsou sou částí dialektu, který se projevuje i v celkovém složení repertoáru populace. Typickým znakem zp ěvu lindušky lesní jsou dvojslabiky – mnohonásobné opakování dvou r ůzných typ ů slabik. Tém ěř všichni samci používali jeden nebo n ěkolik málo typ ů dvojslabik, p řičemž ty se obvykle mezi jednotlivými samci lišily i v rámci jedné lokality. P ředpokládáme, že používání r ůzných dvojslabik by mohlo p řispívat k individuálnímu rozpoznávaní samc ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Forgotten ciliate - Troglodytella abrassarti in wild and captive chimpanzees
PETRŽELKOVÁ K.J. (1,2), MODRÝ D. (3,4), POMAJBIKOVÁ K. (3), PROFOUSOVÁ I. (1,3), SCHOVANCOVÁ K. (1,5), KAMLER J. (1,6), JÁNOVÁ E. (1) (1) Institute of Vertebrate Biology AS CR, Brno; (2) Liberec Zoo, Liberec; (3) Dept. of Parasitology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences, Brno; (4) Biology Center, Institute of Parasitology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Ceske Budejovice; (5) Dept. of Zoology and Ecology, Masaryk University, Brno; (6) Faculty of Forestry and Wood Technology, Mendel University of Agriculture and Forestry, Brno
Entodiniomorph ciliates have been neglected in parasitological studies of both wild and captive apes. Their role in colon fermentation has not been clarified yet. It has been widely believed that entodiniomorph ciliates in captive apes are absent due to low fiber diet and antiparasitic and antibiotic treatments. We studied chimpanzees ( Pan troglodytes ) from 22 European Zoos and 6 wild sites. Chimpanzee fecal samples were fixed in 10% formalin and examined using flotation and MIF methods. The numbers of ciliates were quantified as ciliates per gram of feces (CPG). Chimpanzees from 11 Zoos were positive for Troglodytella abrassarti , a symbiotic or commensal ciliate present in all studied wild populations. CPG of captive chimpanzees was higher than CPG of wild ones. Increasing of fiber in the diet of captive chimpanzees in Liberec Zoo (Czech Republic) led to the decrease of CPG of T. abrassarti . Wild chimpanzees of Kalinzu FR (Uganda) increased the consumption fiber in dry season in comparison to rainy one, but the CPG of T. abrassarti in the samples did not change. We did not note any influence of anthelmintic treatment on ciliate population in a captive chimpanzee of Ostrava Zoo (Czech Republic).
This study was supported by the Grant Agency of the Czech Republic (524/06/0264), Leakey foundation (USA) and Grant Agency of the Academy of the Czech Republic (KJB600930615).
(P ŘEDNÁŠKA )
148 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Diverzita a biogeografie cichlid Atlantského pralesa
PIÁLEK L. (1), ŘÍČAN O. (1,2) (1) Katedra zoologie, P řF JU v Českých Bud ějovicích; (2) Laborato ř genetiky ryb, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, Lib ěchov
Obrovská a stará diverzita neotropických ryb se nedá vysv ětlit pouze vysokou vodností místních řek. Její p říčiny je nutné hledat v historickém vývoji říční sít ě v období min. od pozdní křídy, kdy došlo k odtržení J. Ameriky od Afriky. Paleohydrografický vývoj v ětšiny kontinentu je pom ěrn ě dob ře zmapován. Ur čovala jej p ředevším andská orogeneze ve spojení s rozsáhlými mo řskými transgresemi. Jeho klí čovým momentem byla transformace říční sít ě v pr ůběhu pozdního miocénu, kdy došlo k obrácení v ětší části Amazonky a Orinoka a jejich napojení na dnešní dolní části povodí s odtokem do Atlantiku. Mnohem mén ě bylo napsáno o historii jihovýchodního atlantského okraje kontinentu a jeho vztahu k evoluci zdejší ichtyofauny. Tato oblast je domovem vysoce endemitní a bohat ě diverzifikované fauny, která z ůstává dodnes z velké části nepopsána. Mimo obvyklé p řekážky brání jejímu hlubšímu poznání nesmírn ě drastická a stále pokra čující devastace zdejších ekosystém ů ozna čovaných obvykle souhrnným pojmem Atlantský prales. První etapa naší studie se zabývá oblastí argentinské provincie Misiones, která tvo ří jeden ze dvou rozsáhlejších fragment ů p ůvodních lesních ekosystém ů. Jako model pro studium diverzity a biogeografie zdejších rybích spole čenstev byly zvoleny t ři rody čeledi Cichlidae: Australoheros, Gymnogeophagus a Crenicichla. Byly provedeny molekulární fylogenetické analýzy vzork ů získaných terénními sb ěry; diverzita a biogeografie t ěchto skupin byla zkoumána ve vztahu ke geologickému vývoji oblasti. Bylo zjišt ěno, že v p řípad ě dvou ze t ří těchto rod ů jsou výsledné fylogenetické vztahy v rozporu s taxonomickými konstrukcemi založenými na morfologických znacích. Zatímco u rodu Australoheros se jedná o kryptické druhy, u rodu Crenicichla se vyskytuje situace opa čná: morfologicky dob ře rozlišitelné druhy nejsou molekulárn ě divergované. Práce bude pokra čovat mj. specia čními studiemi t ěchto skupin na popula ční úrovni a akvizicí dat z p řilehlých oblastí Paraguaye a jižní Brazílie. (P ŘEDNÁŠKA )
Polycyklické aromatické uhlovodíky a t ěžké kovy v p ůdě a žížalách brn ěnských park ů
PIŽL V. Ústav p ůdní biologie, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice
Vliv kontaminace p ůdy polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) a těžkými kovy (TK) na spole čenstva žížal byl studován ve dvou brn ěnských parcích, Kolišti a Lužánkách.
149 Abstrakta p řednášek a poster ů
Žížaly a p ůdní vzorky byly odebírány v trávnících ve vzdálenosti 1, 5 a 30 m od dopravou siln ě zatížených komunikací. Odb ěry byly provedeny na ja ře a na podzim 2007, vždy ze dvou transekt ů v každém parku. K extrakci žížal z p ůdy byla použita Oktetová elektrická metoda. V půdě a tkáních žížal byla stanovena koncentrace šestnácti PAU (N, ACY, ACE, FLU, PHE, AN, F, PY, B(a)A, CH, B(b)F, B(k)F, B(a)P, I(123cd)P, D(a,h)A, B(ghi)PE) a čty ř TK (Cd, Cu, Pb, Zn). Navíc byly stanoveny základní chemické parametry p ůd ze všech odb ěrových míst. Spole čenstva žížal byla složena pouze ze čty ř druh ů, mezi nimiž výrazn ě dominoval anektický Lumbricus terrestris a endogeická Aporrectodea caliginosa . Pr ůměrná abundance žížal vzr ůstala se vzdáleností od silnice (116, 186 a 216 ind./m2), rozdíly však nebyly statisticky pr ůkazné. Celková koncentrace PAU v p ůdě (3,2 až 17,65 mg/kg) byla na ja ře pr ůkazn ě vyšší na okraji parku než na vzdálen ějších místech (ANOVA, F = 3,98, p = 0,05), na podzim nebyly rozdíly v pr ůběhu transektu signifikantní. P řekvapiv ě nebyl pozorován pokles p ůdních koncentrací TK sm ěrem od okraje do centra park ů. Parametry spole čenstev žížal nekorelovaly s půdními koncentracemi PAU ani TK, ale byly zaznamenány pr ůkazné negativní korelace abundance i biomasy žížal s pH půdy. Byly pozorovány tendence poklesu PAU ve tkáních žížal se vzr ůstající vzdáleností od okraje ulice, rozdíly však nebyly statisticky pr ůkazné. Korelace mezi obsahem PAU v p ůdě a žížalách nebyly pr ůkazné, nicmén ě v místech p řilehlých k ulici byla zjišt ěna akumulace PAU v tkáních žížal (vyšší u L. terrestris než u endogeických druh ů). Žížaly ve svých tkáních akumulovaly Cd a Zn, nikoliv však Cu a Pb, p řičemž nebyly prokázány korelace mezi obsahem TK v p ůdě a žížalách.
Výzkum byl podpo řen grantem GA AV ČR č. IAA600660608.
(P ŘEDNÁŠKA )
Migrace a p řelety polodivoké a divoké populace husy velké ( Anser anser )
PODHRAZSKÝ M., MUSIL P. Katedra zoologie, P řF UK, Praha
V roce 2004 byl zahájen projekt barevného zna čení husy velké v severozápadních Čechách. Zdejší populace se pravd ěpodobn ě postupn ě ší řila z Podkrušnohorského zooparku v Chomutov ě, kde byly husy chované od roku 1979. V pr ůběhu 4 let bylo kr čními límci ozna čeno v severozápadních Čechách 34 hus. Do konce roku 2008 bylo získáno 270 zp ětných hlášení o 34 husách. V ětšina hlášení, celkem 252, pochází p římo z území zooparku. Další t ři hlášení pocházejí z okolí zooparku a jedno hlášení pochází z Českolipska. Z N ěmecka pochází 12 hlášení o 4 husách a z jižního Švédska pochází 2 hlášení o 2 husách.
150 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
V roce 2008 prob ěhl obnovený odchyt a barevné zna čení hus velkých na rybnících B řezovec a Volešek na Dív čicku ( Českobud ějovicku) v jižních Čechách. 50 hus bylo ozna čeno kr čními límci a 20 jiných jedinc ů bylo ozna čeno červeným ode čítacím kroužkem. Do konce roku 2008 se nashromáždilo 119 zp ětných hlášení o 27 husách. Z České republiky pochází 33 hlášení, z čehož 30 jich je p římo z oblasti Českobud ějovicka, 2 ze Znojemska a 1 z B řeclavska. Z Německa pochází 75 hlášení o 13 husách. Z Ma ďarska pochází 8 hlášení o 7 husách a z Itálie 3 hlášení o 3 husách. Husy velké v pohnízdní dob ě podnikají p řelety severním sm ěrem a až poté se vydávají na zimovišt ě. V roce 2008 opoušt ěly zna čené husy oblast Českobud ějovicka po 15. srpnu, kdy za čala lovecká sezóna. Pozd ěji byly zjišt ěny v severovýchodním N ěmecku a v jihovýchodní části ČR. Tyto p řelety podnikají rodinky spole čně. V ětšina hus opouští území N ěmecka do druhé dekády října a táhne na zimovišt ě. Husy z chomutovského zooparku se po vyhnízd ění drží stále spolu na území zooparku a zde i zimují. Od července do zá ří byli mladí ptáci pozorováni v N ěmecku a výjime čně v jižním Švédsku.
Projekt byl podpo řen Severo českými doly a. s., Podkrušnohorským zooparkem v Chomutov ě a grantem VaV MŽP ČR SP/2d3/109/07 „Dlouhodobé zm ěny po četnosti a distribuce vodních pták ů v České republice ve vztahu ke zm ěnám klimatu a životního prost ředí“.
(P OSTER )
Biotopové preference st řevlíka Carabus hungaricus na Pouzd řanské stepi
POKLUDA P. (1), HAUCK D. (2), ČÍŽEK L. (1) (1) P řírodov ědecká fakulta JU a Entomologický ústav BC AV ČR, České Bud ějovice; (2) Slaví čkova 12, Brno
V roce 2006 byla v NPR Pouzd řanská step pomocí zp ětných odchyt ů studována populace „evropsky významného“ st řevlíka Carabus hungaricus , kriticky ohroženého druhu podle Přílohy III, Vyhlášky Ministerstva životního prost ředí ČR č. 395/1992 Sb. K odchytu bylo použito 189 zemních pastí aktivních v období 30.3. - 6.11.2006. Byly také zaznamenány odchyty dalších 15ti druh ů brouk ů. Pro okolí jednotlivých pastí byly zhotoveny botanické snímky a odhadnuta pokryvnost r ůzných vegeta čních typ ů. K odhadu biotopových preferencí C. hungaricus bylo užito čty ř p řístup ů: (i) Preference druhu vzhledem k r ůzným typ ům vegetace. (ii) Vztah výskytu st řevlíka k jednotlivým druh ům rostlin. (iii) Závislost po čtu odchyt ů st řevlíka v jednotlivých pastech na hodnotách charakteristik prost ředí vypo čtených z botanických dat pomocí Ellenbergových hodnot. (iv) Srovnání preferencí C. hungaricus s preferencemi ochraná řsky významných epigeických brouk ů. Dále
151 Abstrakta p řednášek a poster ů bylo testováno, zda se liší biotopové preference pohlaví vzhledem k abiotickým charakteristikám prost ředí. Zjistili jsme, že: (i) Po četnost C. hungaricus roste s pokryvností celkové vegetace, dlouhostébelných travin, bylin, vysokých bylin a sta řiny; je nízká na poli, v lese, pod soliterními stromy, v porostech ke řů , na krátkostébelné stepi a v porostech kavylu.(ii) Abundance C. hungaricus je pozitivn ě korelována s rostlinami indikujícími eutrofní, spíše vlhký ruderál, negativn ě s rostlinami indikujícími krátkostébelnou, suchou step. (iii) C. hungaricus v rámci stepi preferuje vlh čí místa. (iv) C. hungaricus preferuje odlišné biotopy než p řevážn ě lesní či lesostepní druhy st řevlík ů, ale také jiná místa než typicky stepní druhy brouk ů. (v) Samci C. hungaricus preferují vlh čí biotop než samice. Pro p řežití C. hungaricus je t řeba zajistit ponechávání dostate čně velkých, do časn ě nekosených či nepasených ploch. Protože nároky C. hungaricus se liší od nárok ů dalších, ochraná řsky významných obyvatel stepí, je nezbytný mozaikovitý management lokalit. (P ŘEDNÁŠKA )
Are sexually dimorphic traits controlled differently in animals with and without sexual differences in genotype? Test in two closely related gecko species
POKORNÁ M. (1), GOLINSKI A. (2), KRATOCHVÍL L. (1), JOHN -ALDER H. (2) (1) Charles University, Praha; (2) Rutgers University, New Brunswick, New Jersey, USA
Sex determination basically occurs in two different modes: the sex of an individual is set either by its genotype (genotypic sex determination, GSD), or by environmental factors such as incubation temperature (temperature-dependent sex determination, TSD). In TSD species, both sexes share the same genotype and all sexual differences must be controlled epigenetically. On the other hand, some sexually dimorphic traits can be linked to sex chromosomes in GSD species. Linkage to sex chromosomes can be selectively advantageous, as it enables reduction of sexually antagonistic pleiotropy. It is assumed that the differentiation of sex chromosomes could be driven just by accumulation of alleles selectively favored in one sex but disfavored in the other sex, e.g. alleles controlling a sexually dimorphic trait. We studied the expression of several male sexually dimorphic traits known to be testosterone (T) dependent in Eublepharis macularis (TSD; Rhen & Crews 2000) in T-supplemented females of the closely related gecko Coleonyx elegans , the species, in which we found differences in karyotypes between sexes (X1X2Y sex chromosome). Increased combativeness and expansion of head size, pre-cloacal pores and hemipenises in T-supplemented females suggest that these traits normally restricted to males are not linked to the Y chromosome in C. elegans . We can thus conclude that the control of these dimorphic traits is the same in the species of eye-lid geckos with and without sexual differences
152 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 in genotype. The results suggest that sexually antagonistic selection was probably not the primary factor responsible for the differentiation of sex chromosomes in this clade. (P OSTER )
Výb ěr partnera a evolu ční význam mimopárových paternit pro samice hýla rudého (Carpodacus erythrinus )
POLÁKOVÁ R. (1,2), VINKLER M. (3), SCHNITZER J. (3), BRYJA J. (1), MUNCLINGER P. (3), ALBRECHT T. (1,3) (1) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (3) Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, PřF UK, Praha
Mimopárové fertilizace (EPF) jsou u sociáln ě monogamních p ěvc ů b ěžné, avšak evolu ční význam a p ůvod této reproduk ční strategie z ůstává stále nejasný. Základním p ředpokladem k řešení dané problematiky je pochopení zisk ů, jež EPF p řináší samicím. Samice narozdíl od samce musí svou reprodukci optimalizovat, takže se p ři pohlavním výb ěru snaží co nejp řesn ěji odhadnout genetické vlastnosti r ůzných samc ů. Jelikož výb ěr partnera samicí m ůže být omezen po čtem nespárovaných samc ů často i mén ě kvalitních, mohou být EPF vhodnou strategií ke kompenzaci suboptimálního výb ěru sociálního partnera. Pro testování hypotézy, zda samice získává nep římé (genetické) výhody z nev ěry, jsme si stanovili jako modelový druh hýla rudého ( Carpodacus erythrinus ), sociáln ě monogamního pěvce s významným procentem mimopárových kopulací (30%). Byla sledována korelace mezi reproduk ční úsp ěšností samc ů a intenzitou karotenoidního zbarvení, tato data byla následn ě srovnána se standardizovanou heterozygotností na 17 mikrosatelitových lokusech. Výsledky ukazují, že heterozygotnost m ůže být vhodným ukazatelem exprese sexuálního ornamentu související s reproduk ční úsp ěšností samc ů hýla rudého. A čkoliv nebyly nalezeny žádné rozdíly v imunologické reakci na antigen PHA, hmotností a délkou tarsu vnitropárových a mimopárových mlá ďat v rámci hnízda, bylo zjišt ěno, že mimopárová mlá ďata jsou heterozygotn ější nežli jejich polovi ční sourozenci. Data nazna čují, že ve sledované populaci mohou mimopárové paternity znamenat evolu ční výhodu pro samice. Výsledky jsou diskutovány v rámci dvou alternativních hypotéz sexuální selekce: „dobrých gen ů“ a „komplementárních gen ů“.
Studie byla podpo řena grantem GA ČR No. 206/06/0851.
(P ŘEDNÁŠKA )
153 Abstrakta p řednášek a poster ů
2D prezentace – vhodný prost ředek pro testování kognitivních schopností?
POLÁKOVÁ S., ROZSYPAL J., FUCHS R. PřF JU v Českých Bud ějovicích, České Bud ějovice
Kognitivní úlohy zví řat jsou často testovány v laboratorních podmínkách za použití r ůzných 2D prezentací (fotografie, promítání na obrazovce). Díky odlišnému zrakovému aparátu pták ů je však otázkou, zda je to vhodné. Testovali jsme sýkory ko ňadry ( Parus major ) na reakci v p řítomnosti 3D a 2D prezentací jejich predátora. Projevovaly strach v p řítomnosti vycpané a vy řezané atrapy krahujce obecného (Accipiter nisus ), p řekvapiv ě více v p řítomnosti d řev ěné atrapy. To m ůže být paradoxn ě zp ůsobeno její menší d ůvěryhodností. Chování v p řítomnosti fotografie krahujce promítané na plazmovou obrazovku se nelišila od kontroly, tedy pokusu bez predátora. Tato prezentace predátora tedy nebyla rozpoznána. K využití možností, které 2D prezentace p ředstavují, je pot řeba pokusy upravit a to bu ď úpravou samotného promítání (poušt ění varovných hlas ů sýkor nebo volání predátora, pohyb – videozáznam) nebo u čením sýkor, aby obrazovku vnímaly. (P OSTER )
Jihoitalský transekt
PONERT J.H. (1,2), VOSOLSOB Ě S. (1) (1) Katedra fyziologie rostlin, P řF UK, Praha; (2) Botanická zahrada hl.m. Prahy, Praha
Itálie je nám pom ěrn ě blízká jak polohou v Evropském kontinentu, tak svojí p řírodou. V této zemi, známé p ředevším turisticky, by málokdo p ředpokládal nové objevy. P říroda jižní Itálie však není prozkoumána zcela detailn ě. Chybí informace o konkrétním rozší ření mnoha „malých druh ů“ a jejich vzájemném postavení. P řitom zde na mnoha místech najdeme dosti zachovalé biotopy umož ňující studium t ěchto taxon ů v krajinném m ěř ítku. K nej čast ějšímu typu pat ří extenzivn ě pasená krajina, kterou již ve st řední Evrop ě prakticky nenalezneme. Studium této oblasti tak m ůže pomoci také k pochopení ekologie n ěkterých st ředoevropských ohrožených taxon ů. Hlavním cílem projektu je studium rostlin čeledi vstava čovité (Orchidaceae), sledujeme však alespo ň orienta čně také ostatní flóru a faunu. Pro pochopení vztah ů v mediteránní krajin ě jsme zvolili namísto obvyklého pr ůzkumu jednotlivých lokalit sledování souvislého pásu – transektu. Sledované území se rozprostírá od západního pob řeží jižní Itálie (Acciaroli) k východnímu (Monópoli). Linie transektu není vyty čena p římo, le č je pr ůběžn ě modifikována podle rozložení biotop ů v krajin ě. Pozorování provádíme v terénu 24 hodin denn ě, kontinuáln ě
154 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 podél zvolené linie transektu. Celou trasu prozkoumáváme primárn ě p ěšky metr po metru s následným návratem do míst, vyžadujících další studium. Dosud prob ěhly t ři expedice do sledovaného území a p řipravujeme další. I když jsou již první data k dispozici, smysluplné vyhodnocení bude možné až po sebrání v ětšího množství dat.
Za finan ční podporu a záštitu nad celou akcí pat ří náš dík UTSR.
(P OSTER )
Podiel partnerov na obrane znášky vo či kuku čke jarabej u dvoch druhov jej hostite ľov
POŽGAYOVÁ M. (1,2), PROCHÁZKA P. (2), HONZA M. (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Podobne ako predácia, aj hniezdny parazitizmus znižuje reproduk čnú úspešnos ť hostite ľa a je zárove ň hybnou silou zodpovednou za vznik adaptácií ur čených k zmierneniu tohto negatívneho vplyvu. K najznámejším z nich patrí agresívna obrana hniezda vo či dospelému parazitovi a odstránenie parazitického vajca z hostite ľskej znášky. V tomto kontexte je dôležité, či ur čité obranné správanie vykazujú obaja partneri alebo len jeden z nich. Pokia ľ obaja, daná stratégia sa v populácii hostite ľa rozšíri rýchlejšie ako v prípadoch, ke ď len jeden z rodi čovských vtákov bráni znášku. Uvedené aspekty obranného správania sme sledovali u dvoch druhov hostite ľov kuku čky jarabej ( Cuculus canorus ): u penice čiernohlavej ( Sylvia atricapilla ) a trsteniarika ve ľkého ( Acrocephalus arundinaceus ). Oba druhy sa líšia v spôsobe starostlivosti o vajcia: u penice inkubujú obaja partneri, u trsteniarika len samica. Pokusmi s atrapami kuku čky, experimentálnou parazitáciou hostite ľských hniezd a kontinuálnym videozáznamom sme zis ťovali partnerské podiely v jednotlivých zložkách antiparazitického správania. U penice reagovali na atrapu samice parazita ve ľmi agresívne obaja vtáci a obaja sa taktiež podie ľali na rozpoznávaní a odstra ňovaní parazitických vajec. V oboch typoch správania však zohrávala výrazne významnejšiu úlohu samica. U trsteniarika zaujímal k ľúčové postavenie v agresívnej obrane vo či atrape samec, ktorý bol zodpovedný aj za stráženie hniezda pred parazitom. Samica sa vysokou mierou podie ľala na kontrolovaní obsahu hniezda a výhradne na odstra ňovaní cudzích vajec. Podiel partnerov (u oboch hostite ľských druhov) na obrane hniezda vo či kuku čke zodpovedal ich podielu na starostlivosti o znášku. Vzh ľadom na odlišný typ párovacieho systému u trsteniarika (fakultatívna polygýnia) ostáva predmetom ďalšieho štúdia detailná analýza obranného správania vo svetle sexuálneho konfliktu medzi partnermi. (P ŘEDNÁŠKA )
155 Abstrakta p řednášek a poster ů
Potrava vplýva na polyandriu samíc lov číkov hájnych ( Pisaura mirabilis )
PROKOP P. (1,2), MAXWELL M.R. (3) (1) Ústav zoológie SAV, Bratislava; (2) Katedra biológie PdF TU, Trnava; (3) Department of Mathematics and Natural Sciences, National University, La Jolla, CA 92037, USA
Lov čík hájny je jedným z mála pavúkov, u ktorých dochádza k svadobnému k ŕmeniu: samec pred kopuláciou ponúkne sami čke dar vo forme m ŕtvej koristi a sami čka ju po čas kopuláciu konzumuje. Pod ľa predošlých výskumov slúži dar samcom ako vizuálna pasca, pretože kontakt s darom spustí v sami čke rodi čovské správanie (dar jej pripomína kokón, o ktorý sa samice starajú). Ak by táto hypotéza platila, samice by mali ma ť rovnaký záujem o kopulácie (resp. dary) bez oh ľadu na potravnú ponuku prostredia v ktorom sa vyskytujú. V opa čnom prípade sa sami čky pária zo zištných dôvodov, nie sú samcami manipulované a z párenia majú priamy prospech. V našom experimente sme porovnávali úroveň polyandrie medzi hladnými a sýtymi samicami. Zistili sme, že hladné samice a párili ove ľa častejšie ako sýte a kopulovali zárove ň dlhšie. Z výsledkov vyplýva, že dary neslúžia ako vizuálne pasce, pretože sami čky sa k nim správajú v závislosti od potravnej ponuky prostredia v ktorom žijú. Ke ďže sam čekovia bez darov boli sami čkami striktne odmietaní bez oh ľadu na úrove ň nasýtenia, záujmy samíc nesúvisia s kopuláciou ako takou (napr. so spermiami, ktoré tiež môžu prináša ť priamy prospech), ale s alternatívnym získavaním potravy od samcov vo forme svadobných darov.
Tento výskum bol podporený projektom VEGA č. 2/0009/09
(P OSTER )
Studying juvenile dispersal and migration of Sakers ( Falco cherrug ) by using satellite tracking: preliminary results 2007–2008
PROMMER M. (1), BAGYURA J. (1), CHAVKO J. (2), UHRIN M. (2), SZITTA T. (3) (1) MME/BirdLife Hungary; (2) Raptor Protection of Slovakia – RPS, Bratislava; (3) Bükk National Park Directorate, Eger
In 2006, with the support of the European Union, a joint Hungarian-Slovak LIFE-Nature programme („Saker conservation in Carpathian Basin“ LIFE06 NAT/H/000096) was launched. One of the main elements of the programme has been satellite tracking of 43 juvenile Sakers to map migration, roaming and habitat use of juvenile Sakers in order to estimate mortality factors to individuals. Altogether 30 juvenile Sakers were mounted with satellite transmitters [NorthStar & Microwave; 20–22 g solar powered PTTs; some with in-built GPS unit] in 2007 and 2008 in Hungary and Slovakia. Results show that some of the 1cy Sakers depart south-southwesterly direction in their first autumn and winter to the Mediterranean. Others remain in the Carpathian
156 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Basin for winter. Some juveniles leave natal area almost immediately after they have learnt flying and head to east covering a considerable distance. 2cy males did not stop after home arrival but kept flying to north and east (e. g. Belarus, Russia up to the Urals). That behaviour was not known before. Females remained in the Carpathian Basin. Confirmed wintering places were in Sicily, Italy (south of Roma) and in Sahel (Niger). Electrocution, suspected trapping for falconry, shooting, collision to wires, and predation (fox) are considered as main mortality factors. As a collateral result of the tracking, it can be said that Sakers inhabiting Carpathian Basin are able to establish a link to more eastern populations of the species. (P ŘEDNÁŠKA )
Popula ční ekologie halan číka Nothobranchius furzeri v jižním Mozambiku
REICHARD M. (1), POLA ČIK M. (1), SEDLÁ ČEK O. (2) (1) Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, Studenec; (2) Katedra ekologie, P řF UK, Praha
Halan čík Nothobranchius furzeri je druhem s nejkratší známou délkou života mezi obratlovci a v posledních 3 letech se stává modelovým druhem pro výzkum stárnutí. Aby mohl být pln ě využit jeho potenciál p ři laboratorních výzkumech, je pot řeba získat detailní informace o jeho biologii v p řírodních podmínkách (výskyt, popula ční ekologie, ekologie, demografické parametry), což je cílem našeho dlouhodobého projektu. V rámci této p řednášky se zam ěř íme na (i) analýzu areálu N. furzeri (do lo ňského roku znám pouze z 6 lokalit), (ii) výskyt dvou barevných forem ( červená a žlutá), (iii) pom ěr pohlaví a (iv) habitatové preference u N. furzeri a sympatrických druh ů. Náš výzkum odhalil, že N. furzeri není tak vzácným druhem, jak se dosud soudilo. V malých t ůních v savan ě na rozsáhlém území mezi řekami Save a Incomati jsme nalezli 29 populací N. furzeri , které se lišily v zastoupení sam čích barevných forem (14 x výhradn ě červení samci, 3x výhradn ě žlutí samci a 12x smíšené populace). Ve výskytu barevných forem byl silný geografický gradient – žlut ě zbarvené populace dominovaly na periferiích areálu. Všechny populace vykazovaly jasnou p řevahou samic (pr ůměrn ě 72 % samic v populaci). N. furzeri se vyskytoval p řevážn ě v t ůních s m ěkkým jílovitým substrátem, velmi zakalenou vodou a využívanými jako napajedla kopytník ů (skotu). Na lokalitách se sympatrických výskytem N. orthonotus a N. rachovii byl N. furzeri dominantním druhem. V oblasti na sever od řeky Save byl objeven nový, dosud nepopsaný druh rodu Nothobranchius . Genetická analýza ukázala, že se jedná o sesterský druh N. furzeri . Vzhledem k tomu, že populace N. furzeri (a sesterského druhu) obývají prost ředí s výrazným gradientem srážek a vykazují významné rozdíly v délce života, naše výsledky poukazují na možnost studia evoluce stárnutí v p řírodních populacích tohoto druhu, kdy jsou varianty genotypu související s délkou
157 Abstrakta p řednášek a poster ů
života p řirozen ě selektovány v rámci celkového genomu (oproti laboratorn ě indukovaným mutantním liniím). (P ŘEDNÁŠKA )
Avipoxvirus u holuba h řivná če ( Columba palumbus )
ROUBALOVÁ E. (1), KULICH P. (2), ROBEŠOVÁ B. (2), BERAN V. (3), ŠMÍD B. (2), LITERÁK I. (1) (1) Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno; (2) Výzkumný ústav veterinárního léka řství, Brno; (3) Muzeum m ěsta Ústí nad Labem
V červenci 2007 byl u Kralic nad Oslavou nalezen samec holuba h řivná če ve špatném výživném stavu. Klinické vyšet ření ukázalo dyspnoe a apatii, jedinec nebyl schopen letu a uhynul za 1 hodinu po nálezu. P ři patomorfologickém vyšet ření byly pozorovány nodulární kožní léze kolem o čí, zobáku a na prstech. P ři pitvě byl v dutin ě ústní pozorován z části nekrotický jazyk a nekrotické pablány na sliznicích, zasahující do jícnu a volete. Elektronovou mikroskopií byla v lézích prokázána p řítomnost avipoxvir ů – p ůvodc ů pta čích neštovic. Virus byl izolován na chorioalantoidní membrán ě (CAM) ku řecích embryí a izolát byl porovnán s izolátem získaným z lézí u holuba domácího ( Columba livia f. domestica ). Již p ři izolaci na CAM vykazovaly izoláty rozdíly: izolát z holuba h řivná če zp ůsoboval tvorbu pok ů již p ři první pasáži, zatímco izolát z holuba domácího zp ůsoboval jen mírné zesílení a mlé čné zakalení CAM a nikoliv tvorbu pok ů. Metodou negativního barvení nebyly zjišt ěny morfologické odchylky ve stavb ě a rozm ěrech virových partikulí z obou izolát ů, byly však pozorovány rozdíly v tvorb ě inkluzí. U izolátu z holuba h řivná če se v cytoplazm ě tvo řily typické inkluze typu A, u holuba domácího se tyto inkluze netvo řily, ale virové částice vstupovaly do meších vakuol, které dále vytvá řely vakuolární komplexy. Z obou izolát ů byla získána DNA, a pomocí PCR byly amplifikovány fragmenty gen ů kódujících 4b kórový protein avipoxvir ů. Tyto fragmanty byly sekvenovány a byla provedena fylogenetická analýza srovnáním sekvencí získaných z obou zkoumaných izolát ů s odpovídajícími sekvencemi téhož genu avipoxvir ů z r ůzných druh ů pták ů dostupnými v databázi GenBank.
Tato práce byla podpo řena grantem MSM6215712402.
(P OSTER )
158 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Herpesvirus-associated Papillomatosis in green lizard ( Lacerta viridis )
ROUBALOVÁ E. (1), ROBEŠOVÁ B. (2), KULICH P. (2), MAJLÁTHOVÁ V. (3), MAJLÁTH I. (4), FABIAN P. (5), LITERÁK I. (1) (1) Department of Biology and Wildlife Diseases, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno; (2) Veterinary Research Institute, Brno; (3) Parasitological institute SAS, Košice; (4) Institute of Biology and Ecology, Faculty of Science, Pavol Jozef Safarik University in Košice; (5) Department of Oncological and Experimental Pathology, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno
This work describes the first finding of papillomatosis in green lizard in Hungary. Green lizards ( Lacerta viridis ) were studied in Gödölö in summer 2007. In two of 50 individuals examined, papillomatous skin lesions were detected. Two lesions of one male individual were examined histologically, by means of electron microscopy and using DNA analysis of the herpesviral DNA directed DNA polymerase gene. Histology using haematoxylin-eosin staining confirmed lesions to be squamous epithelial papillomas. Both tissue suspension samples and ultrathin sections of the papillomatous lesions were examined using electron microscopy. No virus particles were detected. DNA was isolated from the lesions for herpesvirus detection, since herpesviruses were considered potentially associated with lesions. The specific sequence of herpesviral DNA-directed DNA polymerase gene (EC 2.7.7.7) was amplified using degenerated primers in a nested PCR format and submitted to GenBank (EU527336). Amplified fragment was sequenced and compared with 19 previously published DNA-directed DNA polymerase sequences from different reptile herpesviruses acquired from GenBank. The phylogenetic analysis of the lizard herpesviral sequence showed high similarity with the sequences of fibropapilloma-associated herpesviruses from sea turtles.
This work was supported by grants MSM6215712402, MZe 0002716201 and VEGA 1/0139/08.
(P OSTER )
Chemická obrana sluné ček proti mravenc ům
ROZSYPALOVÁ A. (1), NEDV ĚD O. Přírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity v Č. Bud ějovicích, Katedra zoologie
Sluné čka se často dostávají do konfliktu s mravenci, nebo ť ke svému rozmnožování pot řebují konzumovat mšice nebo červce. Řada kolonií mšic je chrán ěna a ope čovávána mravenci. Aby se sluné čka mravenc ům ubránila, vyvinula behaviorální, strukturální a chemický typ obrany. Práce sledovala chemickou obranu (slunéčka využívají alkaloidy, které jsou p ři ohrožení vylu čovány - reflexní krvácení). Cílem bylo sestavení pořadí toxicity osmi druh ů sluné ček a korelace toxicity s prost ředím, potravou a zbarvením. Ze sluné ček byly izolovány
159 Abstrakta p řednášek a poster ů alkaloidy a vytvo řena řada koncentrací alkaloid ů p řidaných ke 4% sacharóze. Mravenc ům byly předkládány dva roztoky – alkaloid smíchaný se sacharózou a samotná 4% sacharóza. Po p ěti minutách byli spo čítáni mravenci u každého vzorku. Alkaloidy byly vyizolovány ze sluné ček Adalia bipunctata , Calvia quatuordecimguttata , Coccinella septempunctata , Cynegetis impunctata , Exochomus quadripustulatus , Halyzia sedecimguttata , Harmonia axyridis , Psyllobora vigintiduopunctata a testovány na mravencích Lasius niger . (P OSTER )
Genetic population structure of the Tatra vole Microtus tatricus (Rodentia, Arvicolinae)
RUDÁ M. (1,2), ŽIAK D. (2), KOCIAN Ľ. (2), MARTÍNKOVÁ N. (1) (1) Department of Population Biology, IVB AS CR, Studenec; (2) Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences UK Bratislava
Population genetics is instrumental for understanding population structure of wildlife species. It elucidates information about population isolation, inbreeding, gene flow between populations, or effective population size, which are crucial aspects in decisions making in conservation management. Based on ecological information, the distribution range of Microtus tatricus (Kratochvíl 1952), a glacial relict endemic to Carpathian Mountains, is hypothesised to be distinctly fragmented. In this study, we used 17 microsatellite loci to assess population genetic parameters in 83 Tatra voles from eight localities in Western and one in High Tatra Mountains, including a non-continuous temporal sample spanning from 1978 to 2008. Bayesian clustering of individuals resulted in five clusters, showing congruence between relatedness of sampled individuals and geographical position. The clustering was supported with F-statistics that showed moderate to pronounced genetic differentiation between clusters. Pairwise comparisons between samples from consecutive years (continuously sampled population from The First Rohá čske pleso Lake during 1997-2008) revealed two cases of genetic differentiation. These changes in time indicate genetic drift between generations and/or immigration. Effective population size (Ne) was estimated using moment based temporal methods. Recorded fluctuations in Ne suggest changes in overall population numbers. Peak values of estimated Ne are below population size thresholds recommended to minimize inbreeding depression and maintain sufficient evolutionary potential. The Tatra vole is a species with low population density, fragmented distribution and long generation time among arvicolines, in which relatively low effective population size may be expected. (P OSTER )
160 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Jsou št ěnice Cimex pipistrelli významným stresorem i pro filopatrické druhy netopýr ů?
RŮŽI ČKOVÁ L., BARTONI ČKA T. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Št ěnice (Cimicidae, Heteroptera) náleží k častým ektoparazit ům nacházeným v netopý řích úkrytech. P ředchozí výsledky ukázaly, že st řídání št ěrbinových úkryt ů m ůže být efektivní zp ůsob po četního omezení ektoparazita. Zda však existují alternativní strategie u siln ě infestovaných avšak filopatrických druh ů netopýr ů nebylo doposud známo. Cílem práce bylo sledovat pr ůběh sezónních zm ěn v abundanci jednotlivých vývojových stádií št ěnic Cimex pipistrelli na t řech odlišných lokalitách – dv ě reproduk ční kolonie netopýra velkého ( Myotis myotis ) na p ůdách kostel ů a kolonie netopýra vodního ( Myotis daubentonii ) ve staré vápence. Do prostoru, kde se št ěnice pohybovaly, byly umíst ěny lepové pásy a pozemní pasti imobilizující lezoucí hmyz. Všechny pasti byly ve 14denní period ě obnovovány a vývojová stádia chycených št ěnic determinována pod mikroskopem. Vysoká po četnost 1. instar ů zjišt ěná ve vápence více než o m ěsíc d říve ve srovnání se sezónou 2007 byla patrn ě podmín ěna nižší mortalitou p řezimujících imág díky mírné zim ě 2007/2008. Po četnosti i dynamiky populací št ěnic na p ůdách kostel ů vykazovaly navzájem odlišné trendy. Zatímco vysoké density št ěnic vedly k p řesun ům kolonie na neinfestovaná místa p ůdy v období gradace, na lokalit ě s nízkým po čtem št ěnic nebylo podobné chování pozorováno. Ob ě lokality m ěly navíc odlišné teplotní charakteristiky, které ovlivnily p řežívání jednotlivých ontogenetických stádií.
Studie byla podpo řena grantem GA ČR 206/07/P098 a výzkumným zám ěrem MSM0021622416.
(P OSTER )
Monitoring of bats and their collision with wind turbines
ŘEHÁK Z., BARTONI ČKA T., GAISLER J., HORÁ ČKOVÁ Ž. Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Brno
Numerous studies have shown that migratory bats are undergoing large fatalities due to wind turbines. Bats die due to wind turbines far more than birds, though they generally receive less attention. Recent studies indicate that at some wind-energy installations worldwide, bats are being killed by an atmospheric-pressure drop or directly by moving wind turbine blades. While the wind energy industry quickly grows, so too does the urgency with which we need to understand causes, patterns, and potential mitigation strategies for bat fatalities at wind developments. Collection and submission of carcass counts, echolocation data for research purposes, will further the crucial goals of understanding correlations between pre-construction
161 Abstrakta p řednášek a poster ů monitoring and post-construction fatalities, in addition to mapping out migration routes for migratory bat species. Therefore we provide different methods applied on several proposed or existing wind-sites in the Czech Republic to assess the relationship between bat abundance and fatality risks at local and regional scales as bat-detecting in different heights during both pre- and post-construction or using of trained dogs to recover bat carcasses for post-construction evaluations. The first preliminary results are presented from the territory of the Czech Republic.
The study was supported by the Long-term Research Project of Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic No. MSM 0021622416 and the Czech Bat Conservation Trust
(P OSTER )
Impact of forest fragmentation on bat communities
ŘEHÁK Z., BARTONI ČKA T., HORÁ ČKOVÁ Ž. Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Brno
The differences in utilization of 21 isolated forest fragments of three size categories, i. e. small (1; 0-100 ha), medium (2; 100-1000 ha) and large (3; >1000 ha), by bats were assessed to determine the impact of forest fragmentation on bat populations in the S-Moravian agricultural landscape. To analyse the flight activity and species diversity of bat assamblage inside forest fragments, point counting and line-transect methods of bat-detecting were used. The impact of the distance from the nearest waterside and human settlement was assessed as well. Significantly higher activity of bats was found in small fragments compared to medium and large fragments. Flight activity of the whole bat assamblage negatively correlated only with the distance to a water body and no correlation with the area of forest fragments and the distance to human settlements was found. The number of species was positively correlated with the area of the forest. Higher number of bat species was found in large fragments in comparison with lumped small and medium fragments. Likewise Shannon’s index (H') was higher in large fragments. In total, 15 bat species or pairs of sibling species were identified. P. pipistrellus was the most abundant, followed by M. myotis and M. mystacinus /brandtii . All three species were also eudominant in study area and found in the most fragments. Recorded species were divided into four ecological groups with respect to their foraging strategies and habitat use, i.e. „forest“ bats (1), „open air“ bats (2), hemi-synanthropic bats (3), and bats associated with waterside (4). The highest relative activity inside forest fragments was recorded among bats ranked to the „forest bats“ represented by B. barbastellus , Plecotus spp., M. mystacinus /brandtii , M. emarginatus /alcathoe , M. myotis and M. bechsteinii .
162 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
The study was supported by the Long-term Research Project No. MSM 0021622416 and the grant of Ministry of Environment of CR via Czech Bat Conservation Trust.
(P ŘEDNÁŠKA )
The role of the web, prey interception and the ingesta spectrum of the spider Meta menardi (Latreille 1804) (Araneae, Tetragnathidae)
ŘEHÁKOVÁ K. Department of Biology, J.E.Purkinje University, Ústí nad Labem
The role of the web, prey interception and the ingesta spectrum of the spider Meta menardi (Latreille 1804) were studied. Number and the range of prey captured by a population of Meta counting twenty adult females, three adult males and three immature specimens were investigated. This population was narrowly observed in its habitat, brick cellar hollowed in a claystone (Moravany u Dubic, CZ), without any human intervention and was visited daily from July 2008 to December 2008. Notes on the behavior, temperature fluctuation and consumed prey were wrote down, some video records of etology items were made and worked up in this term of the observing. From total quantity of captured prey (234) were 213 invertebrates determined and submited to eight taxons. Isopods (were predominated - 71,4%), Julus , Polydesmus , Stylommatophora (5,6%!), Labidognatha, Coleoptera, Lepidoptera and Diptera. Two prey- capture strategies were noted. Bite-wrap attack to retrained the flying prey stuck in viscous threads of the spiral was observed. To snatch the prey walking over the surface of the wall, spiders were reached along the radial thread to tear the prey off the wall by the legs (any bite!). With that spiders were dropped from the thread hanging with the dragline attached to the centre of the web and were started to wrap the moving prey held by legs and palps. „Walking prey“ was a basic component of the diet (94,3%) in contrast to „flying prey“, which formed inconsiderable percentage of the total prey (1,9%). The populations of Meta menardi living in a closing vessel (like a cellar contrary of the caves) developed the different well efective strategy of walking prey catch, that wasn´t described up to now. (P OSTER )
163 Abstrakta p řednášek a poster ů
Taxonomic review and phylogenetic analysis of central European Eresus species (Araneae: Eresidae)
ŘEZÁ Č M. (1), JOHANNESEN J. (2) (1) Odd ělení entomologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha; (2) Institut für Zoologie, Abt. V Ökologie, Universität Mainz, Mainz, Germany
Ladybird spiders ( Eresus spp.) have attracted scientific interest since the 18th century, but taxonomical knowledge of the genus is unsatisfactory. Early classification based on colour and size variation divided European Eresus into numerous species. These were later lumped into one predominant morphospecies, Eresus niger /E. cinnaberinus , which could be found from Portugal to Central Asia. Here, we perform a major revision of Eresus from northern and central Europe using morphological, phenological, habitat, distribution and molecular data. Three species, E. kollari , E. sandaliatus and E. moravicus sp. n. were distinguished. The name E. niger (originally Aranea nigra ) cannot be used as the name A. nigra was used for a previous spider species. The name E. cinnaberinus is considered a nomen dubium. The three species differ in size, colour pattern, shape of prosoma and copulatory organs, phenology, and have slightly different habitat requirements. No morphologically intermediate forms were recorded. In contrast to distinct morphology and phenology, the genus is genetically complex. Genetically, the mitochondrial haplotypes of E. sandaliatus and E. moravicus sp. n. are monophyletic, whereas those of E. kollari are paraphyletic. Eastern central European E. kollari is likely a hybrid lineage between E. sandaliatus and the monophyletic western central European E. kollari . Because eastern and western European E. kollari are morphologically and phenologically indistinguishable, we did not formally split them. However, detailed population-based research in the future may partition E. kollari into additional species. (P ŘEDNÁŠKA )
Co nám plži prozradili o rozkladu svých ulit?
ŘÍHOVÁ D. (1), JANOVSKÝ Z. (2), JUŘIČKOVÁ L. (1) (1) Katedra zoologie P řF UK, Praha; (2) Katedra botaniky P řF UK, Praha
Jakým zp ůsobem a jak dlouho se rozkládají ulity suchozemských plž ů v lesních ekosystémech? Na tuto otázku se snaží odpov ědět náš výzkum. Na p říkladu dvanácti b ěžných druh ů plicnatých plž ů zjiš ťujeme, zda existují typy rozkladu, specifické pro ur čité druhy. Zajímá nás také, jak vlastnosti ulit ovliv ňují rychlost a zp ůsob rozkladu. V po čáte čních fázích rozkladu existují skupiny typ ů poškození, charakteristické pro jednotlivé m ěkkýší druhy, ale také pro biotopy, ve kterých k rozkladu dochází. V pr ůběhu času se rozdíly mezi vlivem biotop ů i
164 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 rozkladem jednotlivých druh ů stírají a diagnostický potenciál poškození ulit klesá. Malé ulity se rozkládají rychleji než schránky velké, pravd ěpodobn ě díky odlišnému pom ěru povrchu ulity k jejímu objemu. P ředpokládáme, že dalšími faktory, které rozklad ovliv ňují, jsou tvar ulit, mikrostruktura vápenatých částí schránek a stavba periostraka. Nezanedbatelný vliv na postup rozkladu mají vlastnosti lokality, kde ke korozi dochází: vlhkost a pH hrabanky. V budoucnu budou námi získané poznatky využitelné ke zp řesn ění ekologických a popula čně biologických malakologických studií. (P ŘEDNÁŠKA )
Land snail shell degradation: a big unknown
ŘÍHOVÁ D. (1), JANOVSKÝ Z. (2), JUŘIČKOVÁ L. (1) (1) Katedra zoologie P řF UK, Praha; (2) Katedra botaniky P řF UK, Praha
Analyses of land snail shell degradation in the Czech forest ecosystems during the last three years allow us to propose preliminary results. We found out that shell persistence is mainly affected on its size (tinny species e.g., Carychium minimum can completely disappear after six months, massive species e.g., Arianta arbustorum persists for three years almost intact). There is also strong influence of forest type in which the shell is corroding. Types of calcareous microstructures, morphometrical characteristics and shell shape are probably involved in shell degradation. In initial phase of the degradation, there are some characteristics unique for particular biotopes (dark colouring in spruce forest, mycelium infestation in beech wood etc.). Those characteristics gradually disappear in time. In early stages of corrosion, shells of particular species degrade specifically. During the later stages specifity of corrosion disappears. (P OSTER )
Zm ěny ve velikosti vajec a sn ůšek u kosa černého a drozda zp ěvného introdukovaných na Nový Zéland
SAMAŠ P. (1), GRIM T. (1), STRACHO ŇOVÁ Z., POLA ČIKOVÁ L. (1), HAUBER E.M. (2), CASSEY P. (3) (1) Department of Zoology, Palacky University, Olomouc; (2) School of Biological Sciences, University of Auckland, Auckland, New Zealand; (3) School of Biosciences, Birmingham University, Edgbaston, United Kingdom
Již delší dobu je známo, že velikost sn ůšky u p ěvc ů klesá s nižší zem ěpisnou ší řkou a je menší na jižní polokouli než na severní. Hlavními faktory jsou pravd ěpodobn ě nižší sezonalita a menší rozdíly v potravní nabídce b ěhem roku na Novém Zélandu. Tato hypotéza byla podpořena u dvou druh ů, kosa černého ( Turdus merula ) a drozda zp ěvného ( T. philomelos ),
165 Abstrakta p řednášek a poster ů introdukovaných p řibližn ě p řed 140 lety z Evropy na Nový Zéland. Oba druhy m ěly významn ě nižší po čet vajec ve sn ůškách na Novém Zélandu na jižní polokouli ve srovnání s evropskými populacemi na severní polokouli. Srovnání se staršími záznamy navíc nazna čují, že velikost sn ůšky u obou druh ů na Novém Zélandu klesá postupn ě od introdukce až do sou časnosti. Rozdíly byly zjišt ěny také ve velikosti vajec, kdy u kosa černého jsou vejce v ětší na Novém Zélandu ve srovnání s Českou republikou, zatímco u drozda zp ěvného jsou naopak v ětší u našich populací. Zatímco investice do sn ůšky vajec v České republice i dalších evropských populacích je větší u kosa černého, na Novém Zélandu se mezi t ěmito druhy neliší. K tomuto pozorování podobné investice do sn ůšky dvou blízce p říbuzných druh ů pravd ěpodobn ě p řispívá také žádná či pouze lokální migrace jedinc ů v mimohnízdním období ve srovnání s částe čně nebo zcela tažnými jedinci drozda zp ěvného v Evrop ě. Oba druhy navíc sdílejí na Novém Zélandu stejný habitat po celý rok. (P ŘEDNÁŠKA )
Ecology of Capercaillie Tetrao urogallus Linnaeus, 1758 in the West Carpathians
SANIGA M. Institute of Forest Ecology SAS, Research station Staré Hory
The poster reports on the ecological findings of a 28-year Capercaillie population study (1981-2008) in the West Carpathians. In the West Carpathians, the Capercaillie inhabits old natural forests (100-250 years old) in the spruce-beech-fir (850-1,270 m a.s.l) and spruce (1,250-1550 m a.s.l.) vegetation belts. Optimal conditions were met not only in mountain mixed forests with a tree canopy cover of 60- 70%, composed with Norway spruce, silver-fir, common beech, and sycamore, but also in primeval Norway spruce forests sprinkled with common beech, rowan, and sycamore. Twenty- seven out of 43 leks were situated in the upper half of more or less convex lateral ridges a certain distance (30-300 m) from the main ridge. Sixteen leks were situated on hills of lateral ridges (slope <10%). A significantly greater proportion of the display grounds was situated at higher terrain level than expected. All the leks were situated in old successional stages of forests, which circumstances thereby coincide with claims that Capercaillie is adapted to old forest habitats. Overstorey stand age varied between 80-250 years, the mean being 128. Understorey stand age ranged from 10 to 60 years. Overstorey tree-density varied between 400 and 1,050 stems per ha (mean 725, stand density 0.5-0.8). Out of 75 Capercaillie clutches in this study, 49 (65%) were destroyed, the main mammalian egg predators being Pine Marten, Beech Marten, mustelid spp., Red Fox – 18% altogether - and Wild Boar (6%) and Brown Bear (4%).
166 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
The main avian egg predators were corvids, particularly European Jay and Common Raven, with 18% of the predation losses. Several factors have contributed to the dramatic recent rapid decline in Capercaillie population in the mountains of the West Carpathians. Habitat deterioration has probably played a main role. The positive correlation between the amount of old forest and the number of cocks attending a lek was significant (Pearson correlation coefficient r = 0.725, p < 0.01). (P OSTER )
Úloha semen v životním cyklu st řevlíkovitých
SASKA P. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha 6 – Ruzyn ě
Kvalita potravy ovliv ňuje fitness. V tomto p řísp ěvku se zabýváme úlohou semen v životním cyklu semenožravých st řevlíkovitých. Na modelových druzích rodu Amara bude ukázán vliv potravy na vybrané složky fitness, tj. fekunditu samic, mortalitu a rychlost vývoje larev. Experimenty byly provád ěny v laborato ři v konstantních teplotních podmínkách. Fekundita byla m ěř ena u druh ů Amara aenea , A. familiaris a A. similata za použití 4 druh ů potrav: živo čišná ( Tenebrio molitor ), dva r ůzné druhy semen ( Capsella bursa-pastoris a Stellaria media ) a smíšená. A čkoliv semena byla nezbytnou složkou potravy u všech t ří druh ů, jejich význam pro velikost sn ůšek se lišil: A. aenea kladla nejvíce vají ček na smíšené potrav ě, A. familaris na semenech S. media a A. similata na semenech C. bursa-pastoris . Mortalita a délka vývoje byla sledována na celkem 10 druzích larev rodu Amara . Bylo prokázáno, že jednotlivé druhy se liší ve svých nárocích a existují tak vedle sebe jak druhy granivorní, zcela závislé na semenech, druhy omnivorní, vyžadující jak rostlinnou, tak živo čišnou potravu, tak karnivorní, nevyžadující semena. Nároky larev jsou dále v souladu s těmi u samic, potravní nároky a míra specializace jsou tedy spole čné pro r ůzná stadia v rámci druhu. Význam rozli čných potravních specializací u p říbuzných a často spole čně se vyskytujících druh ů m ůže být interpretován jako mechanismus snižující mezidruhovou konkurenci o potravní zdroje.
Podporováno VZ4 – 00027006 MZe.
(P ŘEDNÁŠKA )
167 Abstrakta p řednášek a poster ů
Studium karyotypu u amblypygidních bi čovc ů (Arachnida: Amblypygi)
SEMBER A. (1), KRÁL J. (1) (1) Katedra genetiky a mikrobiologie, PřF UK, Praha
Cytogenetika t řídy pavoukovc ů (Arachnida) je dosud relativn ě málo prostudována. Mezi karyologicky zcela neprozkoumané pavoukovce pat ří bi čovci řádu Amblypygi. Jedná se o starobylou a málo po četnou skupinu, jejíž zástupci mají mohutné loupeživé pedipalpy a extrémn ě prodloužený, tykadlovitý první pár krá čivých kon četin. Studium cytogenetiky tohoto řádu je velmi žádoucí, nebo ť je pom ěrn ě blízce p říbuzný pavouk ům, u nichž nacházíme v karyotypech řadu specifik (nap ř. složité systémy pohlavních chromozom ů). Byly analyzovány karyotypy a pr ůběh meiózy u 2 zástupc ů bazálních čeledí – Charinus neocaledonicus (Charinidae) a Heterophrynus sp. (Phrynidae) a u 4 zástupc ů odvozené čeledi Phrynichidae – druhu Damon medius a 3 druh ů rodu Phrynichus ( P. ceylonicus , P. dhofarensis , P. deflersi arabicus ). Sam čí karyotypy zástupc ů evolu čně p ůvodn ějších čeledí se vyzna čují vysokým diploidním po čtem chromozom ů a p řevahou jednoramenných chromozom ů ( Heterophrynus sp., 2n = 76; Charinus neocaledonicus , 2n = 74). Sam čí karyotypy druh ů z odvozené čeledi Phrynichidae se vyzna čují relativn ě nižším po čtem chromozom ů ( Damon medius , 2n = 66, Phrynichus ceylonicus , 2n = 52, Phrynichus dhofarensis a Phrynichus deflersi arabicus 2n = 30). U t ěchto druh ů p řevažují naopak chromozomy dvouramenné (metacentrické a submetacentrické). Získaná data ukazují na snižování po čtu chromozom ů v karyotypové evoluci amblypygidních bi čovc ů doprovázené zvyšováním po čtu dvouramenných chromozom ů. Srovnání karyotyp ů studovaných druh ů ukazuje, že se na snižování po čtu chromozom ů podílely zejména centrické fúze a pericentrické inverze. V karyotypech studovaných druh ů nebyly nalezeny morfologicky diferencované pohlavní chromozomy, pouze u druhu Phrynichus deflersi arabicus byl detekován 1 heteromorfní pár, který p řítomnost pohlavních chromozom ů nazna čuje. Meióza amblypygid ů je charakteristická p řítomností difúzního stádia a p řevahou bivalent ů s jediným chiazmatem v I. meiotickém d ělení. (P ŘEDNÁŠKA )
168 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Pijavice (Clitellata: Hirudinida) České republiky: check-list, nové nálezy a poznámky k ší ření druh ů
SCHENKOVÁ J. (1), SYCHRA J. (1), KOŠEL V. (2), KUBOVÁ N. (1), HORECKÝ J. (3) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU Brno; (2) Katedra zoológie, PríF UK, Bratislava; (3) Povodí Vltavy, s. p., Praha
Fauna pijavic (Hirudinida) na našem území byla zpracována do check-listu, který shrnuje všechny nálezy a nové taxonomické informace z posledních deseti let (1998-2008). Za základ posloužily databáze hodnocení kvality vod s v ěrohodnými determinátory, publikované nálezy a vlastní nálezy autor ů. Podrobné informace budou uvedeny v časopise Zootaxa, pokud dopadne úsp ěšn ě probíhající recenzní řízení. Pro území ČR bylo zjišt ěno celkem 23 druh ů pijavic v četn ě dvou nových nález ů - Piscicola cf. haranti Jarry, 1960 a Dina punctata Johansson, 1927. Druh Glossiphonia verrucata (Fr. Müller 1844), uvedený v roce 2007 na Zoologických dnech jako nový pro ČR, byl redeterminován jako Glossiphonia nebulosa Kalbe, 1964, takže si na jeho p říchod ze Slovenska budeme muset ješt ě po čkat. Na základ ě sou časných nález ů lze naše pijavice rozd ělit do t ří skupin druh ů: 1. p ůvodní fauna ubikvistických druh ů, které žijí na našem území v silných stabilních populacích - Alboglossiphonia heteroclita , Glossiphonia complanata , G. concolor , G. nebulosa , Helobdella stagnalis , Hemiclepsis marginata , Theromyzon tessulatum , Piscicola geometra , Haemopis sanguisuga , Erpobdella nigricollis , E. octoculata a E. vilnensis ; 2. fauna p ůvodních druh ů vyskytujících se ve slabých populacích na omezeném po čtu lokalit - Glossiphonia slovaca , Dina lineata , Trocheta cylindrica , Piscicola respirans , ( Piscicola fasciata - nepotvrzena b ěhem posledních 10ti let), Hirudo medicinalis a Erpobdella testacea ; 3. fauna druh ů, u nichž nar ůstají po čty nález ů díky novému taxonomickému člen ění - Alboglossiphonia hyalina a A. striata nebo vzhledem k jejich recentnímu invazivnímu ší ření ve st řední Evrop ě - Piscicola cf. haranti , Caspiobdella fadejewi a Dina punctata . Z hlediska ochrany je nejvýznamn ější druhá skupina p ůvodních druh ů, jejichž populace se u nás zmenšují, proto auto ři d ůsledn ě doporu čují ochranu jejich habitat ů – především nížinných tok ů a p řirozených mok řad ů.
Výzkum byl finan čně podpo řen grantem MŠMT ČR (MSM0021622416).
(P ŘEDNÁŠKA )
169 Abstrakta p řednášek a poster ů
Rozší ření, ekologie a popula ční dynamika p ůdního „mnohoštetinatce“ Hrabeiella periglandulata
SCHLAGHAMERSKÝ J., ŠÍDOVÁ A. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Hrabeiella periglandulata je jeden z dvou známých, skute čně p ůdních kroužkovc ů, který nepat ří mezi opaskovce a je tedy tradi čně řazen mezi "Polychaeta". Jeho nejasné systematické postavení bylo d ůvodem pro n ěkolik systematických prací, o jeho ekologií a rozšíření toho však víme stále málo. Platí to i pro Českou republiku, odkud byl tento druh popsán. Známý areál sahá od jižního Švédska p řes st řední Evropu (N ěmecko, Česko, Polsko) až po severní Itálii. Z Českých zemí byl donedávna znám pouze z jižních Čech, až na sklonku r. 2004 byla objevena populace na Morav ě u Brna. Nebýt nedávného nálezu v jihovýchodním Polsku, jednalo by se o nejvýchodn ější známou lokalitu výskytu, i tak se tímto nálezem hranice známého areálu posunula na jihovýchod. V r. 2008 pak první autor tento druh zaznamenal také v severních Čechách (NP České Švýcarsko). Na brn ěnské lokalit ě (obora Holedná u Jundrova) byl druh nalezen na dvou plochách smíšeného lesa a jedné ploše lesa jehli čnatého (chyb ěl na jedné další zkoumané). Na ploše s nejvyšší abundancí byla od prosince 2003 po dva roky a s menší intensitou pak do ledna 2007 sledována popula ční dynamika. Pr ůměrná ro ční hustota byla 2672 jedinc ů/m 2 ± 1534 jedinc ů/m 2 (SE). Popula ční dynamika se výrazn ě lišila od dynamiky populace studované v západním N ěmecku (jedná se o jediná srovnatelná data). Nejvyšší hustoty byly dosahovány za čátkem léta, nejnižší mezi srpnem a prosincem. V d ůsledku shlukovité horizontální distribuce nebyly rozdíly mezi pr ůměrnými m ěsí čními hodnotami zpravidla pr ůkazné a nebyla nalezena signifikantní korelace s klimatickými daty. P řesto pozorovaná dynamika vykazuje ur čitou závislost na klimatu, p ředevším se ukázal negativní vliv výrazn ějšího sucha. Populace byla rovnom ěrn ě rozmíst ěna ve vzorkovaném p ůdním profilu (horních 15 cm), kde se vyhýbala pouze nadložní opadové vrstv ě.
Práce byla podporována z výzkumného zám ěru MSM 0021622416.
(P ŘEDNÁŠKA )
Entomofauna ovocných sadov
SCHLARMANNOVÁ J., TOMANOVÁ L. Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF, Nitra
V rámci sledovania kvantitatívneho a kvalitatívneho zloženia lum číkovitých (Hymenoptera, Braconidae) v roku 2007 v dvoch ovocných sadoch – v integrovanom ovocnom sade
170 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Ostraticiach a v ekologickom sade v Nitre – Kolí ňanoch sme pomocou Malaiseho pascí získali, okrem lum číkovitých pomerne bohatú vzorku zastúpenú viacerými radmi Insecta. V integrovanom ovocnom sade Ostratice sme zaznamenali celkove 3 901 jedincov, z čoho najpo četnejšie boli zastúpené Diptera (69,44%), Hymenoptera (13,4%) a Lepidoptera (10,05 %). Ostatné skupiny, ako napr. Neuroptera, Coleoptera, Hemiptera tvorili 7, 11 % objemu všetkých jedincov. V ekologickom sade Nitra – Kolí ňany sme zaznamenali 4 101 jedincov, z čoho najpo četnejšie boli zastúpené Diptera (54,13 %) a Hymenoptera, ktoré v porovnaní so vzorkou z Ostratíc mali výraznejšie zastúpenie - 37,36 %. Ostatné skupiny – Lepidoptera, Neuroptera, Odonata, Hemiptera, Coleoptera tvorili 8, 51 % objemu všetkých jedincov.
Práca vznikla s finan čnou podporou projektu KEGA 3/6235/08.
(P OSTER )
Individuální variabilita ve varovných signálech sysla obecného ( Spermophilus citellus ) a sysla taurského ( S. taurensis ): potenciální možnost užití neinvazních metod ve výzkumu ohroženého druhu
SCHNEIDEROVÁ I. (1), POLICHT R. (2) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Institut trop ů a subtrop ů, ČZU, Praha
Sysel obecný ( Spermophilus citellus ) a sysel taurský ( S. taurensis ) pat ří mezi tzv. zemní veverky z tribu Marmotini, do n ěhož jsou krom ě sysl ů ( Spermophilus ) řazeni také svišti (Marmota ), psouni ( Cynomys ) a čipmankové ( Ammospermophilus ). V ětšina zástupc ů této po četné skupiny se vyzna čuje vydáváním akustických varovných signál ů v p řítomnosti predátor ů. Základní schéma akustické struktury t ěchto signál ů je pro každý druh charakteristické. P řesto však m ůže být akustická struktura varovných signál ů i v rámci jednoho druhu zna čně variabilní a m ůže se dokonce lišit mezi r ůznými jedinci. Cílem výzkumu bylo ov ěř it možnou p řítomnost individuálního akustického kódu ve varovných signálech obou druh ů sysl ů. Analyzováno bylo 30 varovných signál ů od každého z 10 jedinc ů sysla obecného, jejichž nahrávky byly po řízeny na lokalit ě Praha – Let ňany. Dále bylo analyzováno 30 varovných signál ů od každého z 10 jedinc ů sysla taurského, jejichž nahrávky byly po řízeny na typové lokalit ě tohoto druhu poblíž m ěsta Akseki v jižním Turecku. Diskrimina ční analýza odhalila, že jedinci obou druh ů sysl ů mohou být identifikováni na základ ě akustických parametr ů varovných signál ů. Jedince sysla obecného klasifikovala diskrimina ční analýza s 98% pravd ěpodobností a jedince sysla taurského s 96% pravd ěpodobností. Varovné signály obou druh ů se navíc signifikantn ě lišily.
171 Abstrakta p řednášek a poster ů
Sysel obecný p ředstavuje v sou časné dob ě kriticky ohrožený druh naší fauny a je chrán ěn zákonem. V rámci p řípravy jeho záchranného programu v p ředchozích letech byl zjišt ěn výrazný nedostatek informací o n ěkterých aspektech jeho života a chování. V sou časnosti je předm ětem nep řetržitého výzkumu a monitoringu, a lze p ředpokládat že tomu tak bude i v budoucnosti. Výzkum se snaží preferovat pokud možno neinvazní metody. Nové poznatky z oblasti bioakustiky, které by umožnily identifikaci a sledování jedinc ů na základ ě akustické analýzy jejich varovných signál ů by proto do budoucna mohly být zna čným p řínosem. (P ŘEDNÁŠKA )
Preference semen lesních d řevin norníkem
SCHROMMOVÁ V. (1), HEROLDOVÁ M. (2) (1) Katedra zoologie a ekologie, P řF MU, Brno; (2) Odd ělení ekologie savc ů ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno
Lesní hospodá řství řeší úkol p řevedení lesních monokultur na lesy p řírod ě blízké intenzivn ějším vysazováním listnatých druh ů d řevin. Krom ě buku a dubu jsou to také r ůzné druhy javor ů a lip. Tyto d řeviny jsou nedílnou sou částí porost ů našich les ů. Jejich plody se uvol ňují postupn ě a částe čně p řetrvávají na stromech až do jara a poskytují tak kvalitní potravní nabídku pro drobné hlodavce. Experiment byl zam ěř en na potravní preference zástupce lesních hlodavc ů norníka rudého (Myodes glareolus ) mezi semeny našich b ěžných druh ů javor ů, javor mlé č ( Acer platanoides ), javor klen ( Acer pseudoplatanus ) a lípou ( Tilia spp.). Pokus byl d ělán na podzim. Do pokusu byli vzaty 2 páry dosp ělých jedinc ů (pr ůměrná hmotnost 21 g). Nabídnuty byly 3 g semen (u javor ů bez k řidélek) od každého druhu a voda. Jejich pr ůměrná spot řebu na den (20 dn ů) byla 6,5 g semen to je 67 ks. Nejvíce byla konzumována lípa (pr ůměrn ě 2,5 g to je 34 ks) a preferována byla vzhledem k ob ěma druh ům javor ů p řibližn ě stejn ě (t = 4,5; p<0,001). Z obou druh ů javor ů konzumoval norník zhruba stejnou hmotnost semen (pr ůměrn ě 2 g/den tj. 16 ks semen). Mezi ob ěma javory byl jen náznak preference javoru mlé če (NS). Podle chemických rozbor ů obsahovala lípa skoro dvojnásobné množství tuku než oba javory. V podzimních měsících to m ůže být rozhodující faktor pro preferenci semen. V lužním lese p ři pr ůměrné denzit ě norník ů (7 jedinc ů na ha) jsou schopni zkonzumovat v pr ůběhu 3 podzimních m ěsíc ů (zá ří, říjen, listopad) 1,6 kg lipového semene, 1,3 kg semene javoru klenu a 1,3 kg javoru mlé če. Potravní nabídka t ěchto semen byla vyhodnocena pomocí instalovaných semenopad ů. V pr ůběhu podzimních m ěsíc ů napadalo 4,67 kg semen lípy a 2,3 kg semen javor ů. V lužním lese norníci zkonzumují v pr ůběhu podzimních m ěsíc ů 32% úrody semen lípy a 43% úrody semen javor ů. Mohou tak mít zásadní vliv na p řirozenou obnovu lesních porost ů.
172 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Tento výzkum byl podpo řen projektem NAZV QH72075.
(P OSTER )
Životní strategie pre-disperzních predátor ů v kv ětních úborech pchá čů
SKUHROVEC J. (1), KOPRDOVÁ S. (2) (1) Odd. herbologie; (2) Odd. entomologie; VÚRV v.v.i., Praha
Jeden z nejvýznamn ějších faktor ů ovliv ňující mortalitu semen p římo na mate řské rostlin ě je pre-disperzní predace, která je intenzivn ě studována zejména u mnoha hv ězdnicovitých rostlin. Pre-disperzní predáto ři mohou omezovat ší ření pchá čů na nové niky. Kv ětní úbory pchá čů jsou nejvyužívan ější částí rostliny hmyzem, a to proto, že úbor je plný nažek p ředstavující bohatý potravní zdroj. Dále je kv ětní úbor bezpe čným místem (nap ř. trnité zákrovy) pro vývoj larev hmyzu. D ůležitost pre-disperzních predátor ů semen pchá čů je již dob ře známa. Naše studie byla zam ěř ena na výskyt a diverzitu semenožravého hmyzu (pre-disperzních predátor ů) v kv ětních úborech čty ř druh ů pchá čů ( Cirsium arvense , C. palustre , C. oleraceum a C. heterophyllum ). Míra biodiverzity byla vztažena k životním strategiím hmyzu, k fenologii a diverzit ě modelových druh ů rostlin. Hlavními cíly naší studie jsou: (1) vytvoření seznamu pre- disperzních predátor ů na jednotlivých druzích rostlin, (2) srovnání strategie pre-disperzních predátor ů a (3) vyhodnocení jejich využitelnosti jako významných biologických činitel ů v ochran ě proti pchá čů m. V kv ětních úborech byli nalezeni zástupci t ěchto hmyzích čeledí: Diptera: Tephritidae, Diptera: Cecidomyiidae, Coleoptera: Curculionidae, Lepidoptera: Tortricidae, Hymenoptera: Eulophidae, Eurytomidae, Pteromalidae. Jednotliví predáto ři se významn ě odlišovali ve zp ůsobu napadení semena a následné konzumace. Z řejm ě nejefektivn ějším se zdají být nosatci (Curculionidae) (jejich larvy nekonzumují pouze semínka, ale i kv ětní l ůžko) a nebo kombinace dvou či více predátor ů dohromady, kte ří zp ůsobují rostlin ě mnohonásobný stres (nap ř. Tephritidae + Tortricidae na C. palustre ).
Studie vznikla za fina čním podpory grant ů Ministerstva zem ědělství (Mze ČR) CZ0002700604 a Grantové Agentury České republiky 521/07/0978 (GA ČR).
(P ŘEDNÁŠKA)
173 Abstrakta p řednášek a poster ů
Příbuzenská struktura populace sýce rousného ( Aegolius funereus )
SLÁMOVÁ P. (1,2), SVOBODOVÁ J. (1), HANEL J. (1,3), ZÁRYBNICKÁ M. (1), HÝLOVÁ A. (1), ŠŤASTNÝ K. (1) (1) ČZU Praha, FŽP, Praha 6 - Suchdol; (2) SCHKO Jizerské hory, Liberec; (3) Zoologická zahrada Liberec, Liberec
Jedním z klí čových faktor ů, které výrazn ě ovliv ňují dynamiku a genetickou strukturu populace je disperze, která je vlastní všem organism ům. Dobrá schopnost ší ření snižuje riziko konkurence rodi čů a jejich potomk ů, kte ří by z ůstali v ěrní svému rodišti (filopatrie), a také snižuje riziko p říbuzenského k řížení (inbreeding). Naopak omezená disperze jedinc ů m ůže vést k inbreedingu, tím i ke snížení genetické variability a fixaci škodlivých recesivních alel v populaci. Získané vzorky byly analyzovány na 7 mikrosatelitových lokusech. Dosavadní výsledky nazna čují, že genetická diverzita jedinc ů z Krušných hor klesá a za poslední dva roky studie se koeficient inbreedingu vychýlil z Hardy-Weinbergovy rovnováhy. Jednou z možných příčin poklesu heterozygotnosti m ůže být práv ě omezená disperze jedinc ů, čemuž by nasv ědčoval i relativn ě vysoký po čet rezidentních jedinc ů ve studované oblasti. Snižování heterozygotnosti m ůže být zp ůsobeno i po čtem získaných vzork ů b ěhem jednotlivých let. Výsledky z programu Structure 2.2.3. nazna čují, že by mezi populacemi Ž ďárských vrch ů, Jizerských hor a Krušných hor mohla existovat genetická struktura. Tato studie navazuje na dosavadní výsledky a mezi její cíle pat ří zejména porovnání genetické diverzity jednotlivých lokalit České republiky, stanovení genetické struktury populací a analyzovat p říbuzenskou strukturu populace. (P OSTER )
Vliv zemních pastí na abundance epigeonu: je zemní past užite čná pom ůcka nebo nástroj hromadného ni čení?
SLEZÁK V., HORA P., TUF I.H. Katedra ekologie & životního prost ředí, P řF UP, Olomouc
Má odb ěr epigeonu do zemních pastí vliv na jejich po četnost? M ůžeme tak n ěkteré druhy z prost ředí vylovit? Tyto a podobné otázky nás mohou zajímat nejenom p ři posuzování vlivu pastí na daný druh, ale také p ři povolování použití t ěchto pastí nap ř. ve zvlášt ě chrán ěných územích. Abychom na tyto otázky dokázali odpov ědět, musíme použít práv ě zemní pasti. Design pokusu byl jednoduchý – zajímalo nás, zda se bude lišit po četnost úlovku v prvním roce a v druhém roce používání pastí. Šest klasických zemních pastí jsme instalovali v roce 2007 v jedné řad ě ( řada A) ve sponu 10 m. Z historických d ůvod ů byla každá past opat řena navád ěcí plechovou zábranou (délka 75 cm, výška 15 cm). V roce 2008 jsme o 30 m dále
174 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 instalovali druhou linii ( řada B) stejných zemních pastí. Srovnávat jsme tak mohli úlovky z řady A z prvního roku (A1) a z druhého roku (A2) a také z druhé linie (B1). Rozdíly v úlovku A1 a B1 jsou ovlivn ěny p řevážn ě klimatem a pozicí linie, rozdíly mezi A1 a A2 jsou ovlivn ěny délkou expozice a klimatem a rozdíly mezi A2 a B1 jsou ovlivn ěny délkou expozice a pozicí linie. Vliv pozice linie jsme považovali za zanedbatelný. Výzkum probíhal v CHKO Litovelské Pomoraví v tvrdém lužním lese na b řehu řeky Moravy u Lovecké chaty. Jako modelové skupiny jsme zvolili b ěžné zástupce epigeonu – Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Aranea, Opiliones a Carabidae. Ze 7005 jedinc ů byli nejpo četn ější stejnonožci (38 %) a pavouci (28 %), ostatní skupiny byly mén ě po četné: mnohonožky (15 %), st řevlíci (11 %), stonožky (4 %) a seká či (4 %). Pomocí párového t-testu byl testován rozdíl ve velikosti úlovku mezi řadou chytající druhým rokem (A2) a řadou chytající v témže roce prvním rokem (B1). Statisticky významné rozdíly byly u mnohonožek (t = 4,356, p = 0,000329), stonožek (t = 2,538, p = 0,011826), seká čů (t = 2,465, p = 0,013614) a st řevlík ů (t = 1,891, p = 0,039765). Naopak nejpo četn ější skupiny, jako jsou suchozemští stejnonožci a pavouci, z řejm ě nejsou odchytem zemními pastmi postiženy. (P OSTER )
Ontogenetická zm ěna teplotních preferencí u larev čolk ů: hypotéza “teplot prostých nep řátel”
SMOLINSKÝ R., GVOŽDÍK L. Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
Ontogenetický r ůst a vývoj významn ě ovliv ňuje velikost a v ěk p ři první reprodukci, a tudíž i fitness organism ů. Nevyhnutelné zv ětšování velikosti t ěla b ěhem ontogeneze je spojeno se zm ěnami jak ve využívání zdroj ů, tak i v riziku predace, což následn ě vede k posunu preferencí prost ředí. Cílem této práce bylo zjistit, zda ontogenetická zm ěna teplotních preferencí u larev čolka horského ( Triturus alpestris ) zv ětšuje odchylku preferovaných teplot od preferovaného teplotního rozp ětí jejich nejb ěžn ějšího predátora, larev šídla ( Aeshna cyanea ). M ěř ením teplotních preferencí larev v laboratorním teplotním gradientu bylo zjišt ěno, že larvy čolk ů preferovaly po vylíhnutí nižší teploty než v pozd ějších stádiích. S výjimkou ranných stádií se preferované teploty larev čolk ů výrazn ě p řekrývaly s preferovaným teplotním rozp ětím larev šídel. Teploty vody v p řirozeném prost ředí výrazn ě omezovaly larvám šídel dosažení preferovaných teplot, což by m ělo vést k ješt ě výrazn ějšímu p řekryvu jejich realizovaných teplot těla s teplotami larev čolk ů ve všech vývojových stádiích. Zjišt ěné výsledky nepodporují hypotézu, že ontogenetická zm ěna teplotních preferencí snižuje pravd ěpodobnost interakcí ko řisti s predátorem u tohoto modelového systému. (P OSTER )
175 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vliv vápníku, vlhkosti a vegetace na složení m ěkkýších spole čenstev
SONNKOVÁ V. (1), JUŘIČKOVÁ L. (1), HORSÁK M. (2), DVO ŘÁKOVÁ J. (2) (1) Odd ělění zoologie, P řFUK, Praha; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Přestože byl již v mnoha studiích popsán vliv environmentálních prom ěnných na složení měkkýších spole čenstev na velkých územích, máme stále pom ěrn ě málo znalostí o fungování těchto spole čenstev v rámci relativn ě malých stanoviš ť. Snahou naší studie je analyzovat zda malakocenózy odrážejí gradienty množství vápníku a zm ěny vegetace a vlhkosti i v malém měř ítku. Pro studii byla vybrána dv ě stanovišt ě – p ěnovcové prameništ ě jako p řirozený zdroj dostupného vápníku pro hlemýžd ě a z řícenina hradu jako jeho um ělý zdroj. Na každém stanovišti byla podél gradientu vápnitosti odebrána série dvaceti vzork ů, na nichž byly provedeny analýzy vegetace a druhového zastoupení a po četnosti m ěkkýš ů. Na obou stanovištích je množství vápníku nejsiln ějším faktorem ovliv ňujícím množství druh ů i jedinc ů. P řekvapiv ě jsou výsledky analýz tém ěř identické pro žijící jedince a jedince žijící a uhynulé dohromady. To napovídá, že distribuce m ěkkýš ů na daných stanovištích je stabilní v čase. Zjistili jsme, že skladba vegetace vykazuje signifikantní korelaci s daty obdrženými analýzou malakocenózy, respektive že reflektuje stejný ekologický gradient jako m ěkkýši. K analýze vlhkosti jsme využili Ellenberg ův indika ční systém, který nám ale neposkytl použitelné výsledky. Na menších stanovištích lze získat pouze malé množství rostlin ve vzorcích a tato metoda nelze pro tak malý soubor dat použít. Ke zjišt ění gradientu vlhkosti jsme tedy využili údaje o množství hydrofilních m ěkkýš ů. Na p ěnovcovém prameništi jsme prokázali jeden hlavní gradient výskytu druh ů, který je závislý na množství vápníku a vlhkosti. Na z řícenin ě hradu jsou gradienty nezávislé – složení spole čenstva je ur čováno množstvím vápníku, zatímco množství jedinc ů p ředevším vlhkostí. (P ŘEDNÁŠKA )
Vyše dvadsa ť rokov intenzívneho výskumu ekológie a epidemiologického významu ryšavky tmavopásej ( Apodemus agrarius , Rodentia) na Slovensku – čo ďalej?
STANKO M. (1), FRI ČOVÁ J. (1), MOŠANSKÝ L. (1), ONDRÍKOVÁ J. (1), MAJLÁTHOVÁ V. (2), ŠTEFAN ČÍKOVÁ A. (2), JAREKOVÁ J. (3) (1) Ústav zoológie SAV Bratislava, pracovisko Košice; (2) Parazitologický ústav SAV; (3) Ústav epidemiológie LF UK Bratislava
V práci sú prezentované najvýznamnejšie výsledky výskumu druhu pracovníkmi Ústavu zoológie SAV pracoviska v Košiciach v spolupráci s ďalšími výskumnými inštitúciami na
176 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Slovensku, v Čechách a v Po ľsku. Cielený výskum prebiehal od r. 1986 postupne na štyroch stacionároch východného Slovenska. Extenzívne výskumy boli uskuto čň ované na ďalších desiatkach lokalít východného, stredného a západného Slovenska. Za toto obdobie bolo odchytených a rôznymi metódami spracovaných takmer 5600 jedincov A. agrarius ( A.a .). Typickým znakom posledných rokov u A.a. je rozširovanie areálu výskytu hlavne v južných oblastiach stredného Slovenska a zvyšovanie dominancie v synúziach drobných cicavcov. Druh dosahuje dominantné zastúpenie vo vä čšine typov krajinnej zelene nížinnej a kotlinovej krajiny (lužné lesy, vetrolamy, pásy krovín, pri ľahlé agrocenózy), má výrazné hemisynantropné tendencie. Vä čšina lokalít výskytu A.a. na Slovensku spadá do 600 m n.m., ojedinelé výskyty boli registrované okolo 1000 m n.m. Priemerná ve ľkos ť vrhu u A.a. predstavuje 6,40 embryí na gravidnú samicu, preukazne vyššia je u multipárnych samíc. Gravidita registrovaná od za čiatku apríla do za čiatku novembra. Embryonálne straty sú okolo 2 %. Promiskuita samíc patrí medzi najvyššie v rámci rodu Apodemus . Zmeny popula čných denzít v niektorých rokoch majú grada čný charakter. Kolísanie pomeru pohlavia v priebehu roka je štatisticky významné. V parazitofaune A.a. bolo registrovaných 14 druhov parazitických rozto čov, 2 druhy klieš ťov, 17 druhov b ĺch, 5 druhov vší, 10 druhov helmintov. Sérologickými, kultiva čnými a molekulárnymi metódami bola potvrdená úloha A.a. ako rezervoára hantavírusov Dobrava, leptospír, borrelií, trypanozóm, babézií, anaplaziem, trypanozóm a i. Analyzované sú špecifické druhy parazitov u A.a ., hodnotené sú najvýznamnejšie črty v epidemiológii druhu. Na črtnuté sú ďalšie nezodpovedané otázky a problémy u A.a.
Práca bola podporená grantom APVV-0108-06 a VEGA No. 2/0043/09.
(P ŘEDNÁŠKA )
Teplotn ě indukovaná fenotypová plasticita v r ůstu, velikosti t ěla a pohlavním dimorfismu u gekona Paroedura picta
STAROSTOVÁ Z. (1), KUBI ČKA L. (2), KRATOCHVÍL L. (2) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha; (2) Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha
Vliv teploty na velikost t ěla byl vnitrodruhov ě prokázán již u mnoha ektoterm ů. „Bergmann´s rule“ p ředpokládá v chladném prost ředí zv ětšení organismu, zatímco „converse Bergmann´s rule“ tvrdí pravý opak. Testovali jsme vliv t ří r ůzných teplot (24 °C, 27 °C, 30 °C) na n ěkteré parametry „life-history“ znak ů gekona Paroedura picta . Do jednotlivých klimabox ů jsme náhodn ě rozd ělili čerstv ě snesená vejce, po jejich vylíhnutí jsme pak v každém klimaboxu sledovali cca. 35 mlá ďat až do dosp ělosti. Zví řata byla dvakrát týdn ě krmena ad libitum. Každé tři týdny jsme u všech jedinc ů m ěř ili délku t ěla. Samice byly p ři dosažení stejné hmotnosti (6
177 Abstrakta p řednášek a poster ů gram ů) spá řeny a dále se v ětšina z nich kontinuáln ě rozmnožovala. P ři všech teplotách se z větších vajec líhla v ětší mlá ďata. Zjistili jsme však, že mlá ďata z nejchladn ějšího prost ředí se líhla vzhledem k hmotnosti vejce mnohem menší než ta ve zbylých dvou teplotách – mezi mlá ďaty z 27 °C a 30 °C již ale žádný rozdíl nebyl. Podobný trend lze pozorovat i p ři porovnání rychlosti r ůstu (a to nezávisle na pohlaví) a asymptotické délky t ěla (jen u samic). Mezi samci byli nejmenší ti z nejnižší teploty; p řekvapiv ě nejv ětší byli ti z 27 °C; samci z nejvyšší teploty dosahovali st řední velikosti. Pohlavní dimorfismus je tedy u tohoto druhu také teplotn ě závislý: samci z 24 °C jsou jen nepatrn ě v ětší než samice, zatímco nejv ětší rozdíly mezi pohlavími jsou v prost řední teplot ě. Po statistickém odfiltrování vlivu pohlaví a teploty jsme prokázali závislost mezi kone čnou velikostí t ěla a velikostí vejce. Naše p ředb ěžné výsledky zpochyb ňují obecnou platnost „Bergmann´s rule“ i „converse Bergmann´s rule“, teplotní závislosti velikosti u gekona Paroedura picta odpovídají teplotnímu optimu kolem 27 °C, vyšší i nižší teploty velikost ovliv ňují negativn ě. Pozoruhodná je také odlišná reakce samc ů a samic, což nazna čuje, že velikost t ěla je u obou pohlaví kontrolována jiným proximátním mechanismem.
Práce byla podpo řena grantem GA AV KJB601110706
(P ŘEDNÁŠKA )
Pro č najdeme více zví řat v teplu a vlhku: Determinanty diverzity živo čich ů ve velkých prostorových m ěř ítkách
STORCH D. Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR, Praha a Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Řada faktor ů podmi ňuje druhové bohatství živo čišných spole čenstev, jako univerzáln ě nejd ůležit ější se nicmén ě jeví dostupnost energie, která roste s teplotou a produktivitou prost ředí. Ta vysv ětluje i úbytek diverzity od trop ů sm ěrem k pól ům. Dosud ale není zcela zřejmé, co je za pozitivní vztah dostupnosti energie a diverzity živo čich ů zodpov ědné. Nejjednodušší vysv ětlení, založené na pozitivní korelaci mezi dostupností energie a popula čními po četnosti (a tudíž nižší pravd ěpodobností vym ření jednotlivách druh ů v produktivn ějším prost ředí) není v ětšinou v souladu s daty. Sou časné teorie proto operují se složit ějšími evolu čními procesy zahrnujícími i rozdíly v rychlosti speciace nebo fylogenetický konzervatismus druh ů. Kone čné vysv ětlení však nutn ě zahrnuje souhru evolu čních a ekologických proces ů v četn ě prostorové dynamiky areál ů rozší ření. Znalost t ěchto proces ů umož ňuje odhalit i další zdroje diverzity živo čich ů, jako jsou t řeba specia ční centra v tropických horách. (P ŘEDNÁŠKA )
178 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sezónne zmeny abundancie a diverzity makrozoobentosu v povodí rie čky Ľup čianky
STRELKOVÁ L. Katedra ekológie, Prif UK, Bratislava
Rie čka Ľup čianka pramení pod Ďurkovou (1749m) v Nízkych Tatrách. Je tokom IV. rádu. Odbery boli robené každý mesiac v období od mája 1975 do júna 1976 na troch lokalitách. Celkovo sme determinovali na skúmaných lokalitách 221 taxónov makrozoobentosu. Na lokalite Oružný, ktorá sa nachádza v hornej časti toku, sme zistili 90 taxónov, na lokalite Ľup čianka 1 (stredná čas ť toku) sme zaznamenali 143 taxónov a na lokalite Ľup čianka 2 (dolná čas ť toku) sme zistili 151 taxónov. Abundancia a biodiverzita dosiahli najvyššie hodnoty za čiatkom jesene v mesiacoch september a august a v období vysokých prietokov v marci a februári. (P OSTER )
Izolované lesíky v kulturní krajin ě jako d ůležitá centra biodiverzity drobných savc ů
SUCHOMEL J. (1), HEROLDOVÁ M. (2), PURCHART L. (1), URBAN J. (1) (1) Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno; (2) Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, v.v.i. Brno
Izolované drobné lesy a v ětrolamy jsou v kulturní krajin ě d ůležitým refugiem drobných zemních savc ů (Rodentia, Insectivora) (dále DZS). V rámci šestileté studie DZS jižní Moravy, jsme hodnotili druhovou diverzitu ve vztahu k velikosti zalesn ěných ploch, druhu d řeviny, variabilit ě mikrohabitat ů a intenzit ě využívání člov ěkem. Studovány byly t ři v ětrolamy a čty ři izolované lesní celky. P ři srovnání relativní abundance a ekvitability u spole čenstev DZS jednotlivých stanoviš ť nebyl zjišt ěn signifikantní rozdíl, p ři srovnání diverzity byl však rozdíl pr ůkazný. Obecným znakem na všech studovaných stanovištích byla signifikantní eudominance myšice lesní ( Apodemus flavicollis ) myšice k řovinné ( A. sylvaticus ) a norníka rudého ( Myodes glareolus ), kte ří se tak jeví jako nejadaptabiln ější druhy. Naproti tomu byl na všech stanovištích zaznamenán velmi slabý výskyt hmyzožravc ů. Velmi nízkou po četnost vykazoval i hraboš polní (Microtus arvalis ), druh jinak ve venkovské krajin ě velmi hojný. Vyskytoval se pouze na okrajích lesík ů a v ětrolam ů, kde dominovaly trávy a to jen v krátkém časovém období po sklizni a zorání polí. Nejv ětší rozdíly v diverzit ě DZS byly zjišt ěny p ři srovnání plošn ě nejv ětších lesík ů (N = 24; H´ = 0,68) a v ětrolam ů (H´ = 1,02; t = 4,22; p <0,001). Korelace mezi velikostí lesík ů a diverzitou, však zjišt ěna nebyla (p = 0,07). Diverzita byla vyšší v drobných lesících a větrolamech i z d ůvodu v ětšího podílu r ůzných typ ů otev řených biotop ů, čímž má pak stanovišt ě ekotonový charakter. Rovn ěž velké izolované lesní celky s velkým množstvím mikrohabitat ů a výrazným vlivem člov ěka, m ěly v ětší diverzitu DZS než polop řirozené lesy obdobné velikosti. Nejv ětší biotopov ě homogenní staré lesy m ěly diverzitu nejnižší. Z druh ů d řevin byl hodnocen
179 Abstrakta p řednášek a poster ů vliv dubu a to plodících strom ů a jejich procentické zastoupení v porostu. Populace DZS ovliv ňují zejména semenné roky. Ty však p ůsobí na popula ční hustotu, nikoliv na diverzitu.
Podpo řeno projekty NAZV QH72075 a MSM 6215648902.
(P OSTER )
Ovliv ňuje zm ěna vlhkostního režimu lužního lesa spole čenstva drobných zemních savc ů?
SUCHOMEL J. (1)., HEROLDOVÁ M. (2), HADAŠ P. (1), ZEJDA J. (2) (1) Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno; (2) Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno
Cílem studie bylo posoudit možný vliv zm ěny vodního režimu, kterou zp ůsobily revitaliza ční opat ření na řekách Morav ě a Dyji, na dominanci vybraných druh ů drobných savc ů (DZS) v lužních lesích jižní Moravy. Dominance je jedním ze základních ekologických charakteristik spole čenstva a její zm ěny mohou indikovat stupe ň narušení biocenózy. Bylo zjišt ěno, že u n ěkterých druh ů DZS v oblasti, kontinuáln ě nar ůstá dominance v dlouhodobém horizontu (1968 – 2005). Na druhé stran ě u jiných druh ů došlo k jejímu rapidnímu poklesu. Dlouhodobé zm ěny v dominanci DZS byly vstaženy k vlhkostnímu režimu ekosystému lužního lesa, reprezentovaného pr ůtokovým režimem a vlhkostní bilancí. Vztah možného vlivu vlhkostních podmínek k DZS byl hodnocen pomocí regresní a korela ční analýzy. K výraznému nár ůstu v dominanci došlo zejména u zástupc ů čeledi myšovití (Muridae) a to hlavn ě u myšice lesní ( Apodemus flavicollis ), kdy došlo k nár ůstu dominance z 41,7 % (cca v r. 1970) na 62,2 % (po r. 2000). Na druhé stran ě došlo k absolutnímu poklesu u čeledi rejskovitých (Soricidae), kde nap ř. d říve po četný rejsek obecný ( Sorex araneus ) poklesl ve stejném časovém rozmezí v dominanci z 14,7 % na 0,86%. Závislost zm ěn dominance DZS na vlhkostním režimu byla vyhodnocena multifaktoriálním lineárním regresním modelem. B ěhem vegeta ční sezóny vykazovala dominance A. flavicollis silnou nep římou závislost (r = - 0,80) na vlhkostním režimu (96,9%). Vysoká hladina vody (vyjád řena maximálními pr ůtoky) p římo úm ěrn ě ovliv ňovala dominanci i myšice k řovinné ( A. sylvaticus ) (r = -0.96), souborný vliv pr ůtokového režimu a vláhové bilance na dominanci tohoto druhu však prokázán nebyl (7,7%). Stejný model odhalil závislost na vodním režimu i u norníka rudého ( Myodes glareolus ) (90,4 %; r = -0,95). U Sorex araneus však model potvrdil vliv vlhkostních podmínek na dominanci jen z 41,3 %. Výsledky prokazují významný vliv zm ěn vlhkostního režimu na spole čenstva DZS.
Podpo řeno projekty NAZV QH72075 and MSM 6215648902.
(P OSTER )
180 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Rizika predace pta čích hnízd ve fragmentované suburbánní krajin ě
SUVOROV P. (1,2), PĚTNÍKOVÁ M. (1), ŠÁLEK M. (1) (1) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita Praha; (2) Zoologická zahrada hl. m ěsta Prahy
Dopady antropogenní fragmentace krajiny na pta čí spole čenstva jsou v sou časné dob ě aktuálním ekologickým tématem. Fragmentace člení krajinu na menší části, které mohou tvo řit zcela izolované ostrovy. Fragmentovaná krajina jako celek m ůže poskytovat vyšší nabídku zdroj ů pro ptáky (potrava, hnízdní místo, úkryty atp.), ale také pro hnízdní predátory – generalisty z okolní krajiny, což m ůže vyústit v lokáln ě zvýšenou míru hnízdní predace. Vyšší míra hnízdní predace na hranici fragmentu a sousedícího biotopu je d ůsledkem tzv. okrajového efektu. S klesající velikostí fragmentu však mohou predáto ři pronikat hloub ěji do jeho nitra, což rozši řuje vliv okrajového efektu, zejména u malých fragment ů. Jsou - li ptáci atrahováni do těchto rizikových biotop ů s lepší nabídkou zdroj ů, mohou být vtahováni do tzv. ekologické pasti. Hlavním cílem této studie bylo zjistit, zda míra hnízdní predace roste s klesající velikostí ruderálních fragment ů vsazených do zem ědělské krajiny v suburbánní zón ě Prahy a zda míru hnízdní predace ovliv ňuje také stupe ň heterogenity okolní krajiny. Bylo vybráno 53 ruderálních ploch, ve vzdálenostech nejmén ě 1 000 metr ů mezi od sebe. Do každé plochy byly instalovány dvojice um ělých zemních hnízd se dv ěma slepi čími vejci ( čerstvé + voskové). Na 28 plochách byla sledována p řítomnost potencionálních hnízdních predátor ů a jejich pobytových stop. Celková míra hnízdní predace dosáhla 65,09 % (31 predovaných hnízd na okraji a 38 uvnit ř ruderálu). 40 vajec neslo stopy predace (42,4 %), z níž v ětšina byla zp ůsobena ptáky (65,12 %), mén ě pak savci (30,23 %), bez ohledu na velikost fragmentu a heterogenitu okolí. Okrajový efekt nebyl zjišt ěn, avšak výsledky nasv ědčují zvýšené predaci uvnit ř fragment ů situovaných ve více homogenní zem ědělské krajin ě.
Práce byla podpo řena grantem IGA ČZU číslo 200842110004.
(P OSTER )
181 Abstrakta p řednášek a poster ů
Krevní paraziti evropských populací slavíka modrá čka
SVOBODA A. (1), MARTHINSEN G. (2), PAVEL V. (1), CHUTNÝ B. (3), TUR ČOKOVÁ L. (1), LIFJELD J.T. (2), JOHNSEN A. (2) (1) Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc; (2) NCB, Natural History Museum, UiO, Oslo, Norway; (3) Malinová 27, Praha
Slavík modrá ček Luscinia svecica zimuje v oblasti Asie, St ředního východu, Afriky a St ředomo ří. B ěhem migrace, zimování i hnízd ění jsou n ěkte ří jedinci napadáni p řenaše či krevních parazit ů, četnost nakažení však není známa. Zam ěř ili jsme se proto na vyšet ření krevních vzork ů na p řítomnost b ěžných krevních parazit ů pták ů (prvoci rod ů Haemoproteus , Plasmodium , Leucocytozoon ), stanovení prevalence a na mezipopula ční srovnání výskytu parazitárních haplotyp ů. Použita byla vyizolovaná DNA jedinc ů t ří poddruh ů slavíka modrá čka, která potenciáln ě obsahovala i DNA parazit ů. Vzorky pocházející ze sedmi evropských populací (L. s. svecica – Krkonoše ( ČR), Kola (Rusko), Øvre Heimdalen (Norsko), Abisko (Švédsko); L. s. cyanecula – T řebo ňsko ( ČR), Petrohrad (Rusko); L. s. namnetum – Guérande (Francie)) byly analyzovány pomocí molekulárních metod založených na PCR s využitím primer ů amplifikujících mtDNA parazit ů. V pr ůběhu let 2007 – 2008 bylo nalezeno 16 haplotyp ů uvedených krevních parazit ů a popsány 3 haplotypy nové. 68,5% (n = 203) modrá čků ze studovaných populací bylo nakaženo krevními parazity. Nejb ěžn ějším rodem bylo Plasmodium (33,5%), následované rody Leucocytozoon (31,5%) a Haemoproteus (4,9%). Infekce více parazity byla zaznamenána v 29% p řípad ů. Nejv ětší rozdíly ve frekvenci výskytu parazit ů byly nalezeny mezi poddruhy, kdy populace L. s. cyanecula a namnetum (T řebo ňsko, Petrohrad, Guérande; bílá skvrna na hrudi) nebyly infikovány rodem Leucocytozoon v ůbec. Rozdíly mohly být zp ůsobeny výb ěrem hnízdního habitatu bez výskytu vhodných p řenaše čů , nebo využitím tahových cest a zimoviš ť odlišných od tundrových populací (Krkonoše, Kola, Øvre Heimdalen, Abisko; červená skvrna na hrudi).
Výzkum podpo řili: MŠMT (projekt č. MSM6198959212), the Research Council of Norway a National Centre for Biosystematics (Norway).
(P ŘEDNÁŠKA )
Výskyt ektoparazit ů (blech a všenek) u voln ě žijících pták ů v období jarní migrace
SYCHRA O., HARMAT P., PODZEMNÝ P., LITERÁK I. Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, FVHE VFU, Brno
U voln ě žijících pták ů byl v období jarní migrace sledován výskyt ektoparazit ů. Odchyt pták ů probíhal v dubnu 2007 na lokalit ě Čer ťák u Nového Ji čína. Použity byly nárazové sít ě s
182 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 délkou linie 200 m umíst ěné v pr ůseku listnatého lesa a na hranici lesa sousedící s pastvinami. Vyšet řeno bylo 659 pták ů 34 druh ů. U 113 jedinc ů (17 %) 18 druh ů pták ů byl zjišt ěn výskyt 4 druh ů blech rod ů Ceratophyllus a Dasypsyllus , a 23 druh ů všenek rod ů Brueelia (dominance 46 %), Philopterus (34 %), Menacanthus (13 %), Penenirmus (4 %), Ricinus (2 %) a Myrsidea (0.3 %, n = 1587). Nejpo četn ěji chytaným ptákem byla červenka obecná ( Erithacus rubecula ) (n = 281). Nejvíce druh ů parazit ů (6 druh ů) byl zaznamenán u kosa černého ( Turdus merula ). U tažných druh ů pták ů (n = 530, 16 druh ů) byla p ři jarní migraci zjišt ěna výrazn ě nižší prevalence (7 % vs. 43 %) i pr ůměrná abundance výskytu všenek (0,8 vs. 8,9) než u pták ů stálých (n = 129, 18 druh ů). Hlavní faktory, které by mohly vysv ětlit výrazné rozdíly ve výskytu všenek u stálých a tažných druh ů pták ů jsou (1) popula ční dynamika všenek a (2) vlastní migrace pták ů. (1) V jarním období je znám nár ůst po četnosti populací všenek v souvislosti se za čátkem reproduk čního období jejich hostitel ů. V dob ě odchytu už v ětšina stálých druh ů obvykle hnízdí. Je tedy možné, že u t ěchto druh ů dochází k nár ůstu po četnosti jejich parazit ů d říve než u druh ů tažných, kte ří teprve táhnou na svá hnízdišt ě. (2) Migrace má vliv na celkovou kondici migrujících pták ů a jedinci v dobré kondici mívají obvykle menší po čet parazit ů. N ěkteré druhy všenek p řečkávají migraci hostitel ů ve stádiu vají čka. Po p říletu na hnízdišt ě pak u pták ů převládá po čet nymf nad dosp ělými všenkami a populace všenek tak nar ůstá pomaleji.
Podpo řeno grantem MŠMT ČR (grant č. MSM6215712402).
(P ŘEDNÁŠKA )
Do foraging opportunities determine preferences of mammalian predators for habitat edges?
ŠÁLEK M. (1,2), KREISINGER J. (3,4), SEDLÁ ČEK F. (1,2), ALBRECHT T. (3,5) (1) Department of Zoology, Faculty of Science, University of South Bohemia, České Bud ějovice; (2) Institute of Systems Biology and Ecology, Academy of Sciences of the Czech Republic, České Bud ějovice; (3) Department of Zoology, Biodiversity Research Group, Charles University in Prague, Praha; (4) Department of Ecology, Charles University in Prague, Praha; (5) Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno
Habitat fragmentation is one of the causes of animal extinction, and thus a major concern in conservation biology. In Central Europe, intensification of agricultural practices is the human activity that has modified original habitats most drastically. These changes have marked impact on native biota due to e.g. enhanced predation pressure in edges (“edge effect”). Increased predation pressure along habitat edges is usually connected with elevated activity of predators. In this contribution we tested the hypothesis, that high prevalence of mammalian predators along habitat edges arise due to increased abundances of their principal prey – small mammals.
183 Abstrakta p řednášek a poster ů
Gradient in abundance of carnivores and small mammals across the edge gradient (forest interior – forest/hayfield edge – hayfield interior) was monitored during 2 year survey performed in two study plots in highly fragmented agricultural landscape ( Českobud ějovicko, Písecko). Our data provide support for the hypothesis that high abundance of carnivores in habitat edges is driven by increased abundances of small mammals. Abundance of mammalian carnivores and small mammals exhibit consistent increase in habitat edges. Moreover, prey abundance tended to explain carnivores patch preferences even when controlling statistically for the effect of habitat type (edge vs. interior habitats) suggesting direct causality between carnivore habitat preferences and actual prey density. Interestingly, small mustelids in contrast to the remaining carnivores exhibit less flexible adjustment of their spatial activity according to the prey abundance. We suppose that this pattern might be caused by differences in vagility or performance of intraguild competition between small mustelids and the remaining carnivore species. (P ŘEDNÁŠKA )
The influence of temperature on diving behaviour in newts
ŠAMAJOVÁ P., GVOŽDÍK L. Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
An aquatic lifestyle poses serious restriction to air-breathing animals in terms of time and energy spent during a dive cycle. Because the diving frequency increases with water temperature, ectotherm’s time budget greatly depends on thermal characteristics of the aquatic environment. Our simple optimality model of travel duration predicts that time costs induced by temperature-dependent dive frequency are partially compensated for by adjusting swimming speed and diving angle during ectotherm’s dive cycle. We experimentally tested this prediction by examining the influence of temperature on diving behaviour in the alpine newt, Triturus alpestris . Ascending speed and angle showed disparate patterns of temperature dependency with a minor influence on travel duration. Interestingly, at higher temperatures, the diving newts saved most of their time not by adjusting ascending time, but by the restricting swimming activity in the water column during their return to the bottom. We conclude that aquatic newts have the capacity to reduce temperature-dependent time costs of aerial breathing primarily by behavioural modifications during the descending phase of the dive cycle. (P OSTER )
184 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Tradi ční management jako klí č pro zachování saproxylické biodiverzity: Brouci v dutinách hlavatých vrb
ŠEBEK P. (1), HAUCK D. (2), SCHLAGHAMERSKÝ J. (1), ČÍŽEK L. (3) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Slaví čkova 12, Brno - Lesná; (3) Entomologický ústav BC AV ČR a P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
V porostu „hlavatých“ vrb u obce Vojkovice nad Svratkou (Vojkovická vrbovna) jsme r. 2006 studovali faunu saproxylických brouk ů pomocí padacích pastí umíst ěných v dutinách vrb. Metodou zp ětných odchyt ů byla odhadnuta velikost populace páchníka hn ědého ( Osmoderma eremita ). Dále jsme zjiš ťovali pravd ěpodobnost vzniku dutiny vhodné pro páchníka v závislosti na t řech typech managementu vrb: (i) Vrby rostoucí bez zásahu člov ěka, (ii) vrbová pa řezina, (iii) „hlavaté“ vrby (pollarding). Složení spole čenstva brouk ů v dutinách významn ě ovliv ňoval po čet dutin ve strom ě, obvod kmene, vzdálenost vchodu do dutiny od zem ě (výška vchodu) a zdravotní stav stromu. Páchník hn ědý projevil vazbu na dutiny ve v ětších výškách a vykazoval jiné preference než ostatní saproxylické druhy. Nelze ho tedy považovat za indikátor druhové bohatosti dutinových brouk ů ve vrbách. Velikost populace páchníka hn ědého ve sledovaných stromech byla odhadnuta na 166 jedinc ů a zdá se tedy být pod hranicí minimální velikosti dlouhodob ě životaschopné populace. Porovnání t ří typ ů managementu vrb napovídá, že hlavaté vrby jsou z hlediska vzniku dutin pro páchníka hn ědého nejvhodn ější. Dutiny zde vznikají již v mladším v ěku a v dostate čné výšce nad zemí. Pravidelné o řezávání vrb výrazn ě p řispívá ke vzniku dutin, a je proto vhodným nástrojem p ři pé či o biodiverzitu saproxylických organizm ů. Vojkovická vrbovna je porost vrb, které byly v minulosti pravideln ě o řezávany (tzv. hlavaté vrby). Pozd ěji bylo od managementu částe čně upušt ěno, vrby p řer ůstaly a rozlamovaly se. Opušt ění managementu tak vedlo k poklesu po čtu dutin, stav vrbovny z hlediska páchníka se tedy výrazn ě zhoršil. Obnova managementu na lokalit ě je klí čová pro p řežití páchníka hn ědého a dalších ochraná řsky cenných saproxylických druh ů.
Výzkum byl podpo řen Ministerstvem školství ČR (MSM 6007665801, MSM 0021622416)
(P ŘEDNÁŠKA )
185 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vliv polohy lokality a umíst ění sn ůšky na úsp ěšnost vývoje sn ůšek skokana štíhlého ( Rana dalmatina )
ŠEBKOVÁ K., VOJAR J., DOLEŽALOVÁ J., SOLSKÝ M. Katedra ekologie, FŽP ČZU, Praha
Projekt probíhal v dubnu 2007 na Hornoji řetínské výsypce poblíž m ěsta Litvínova. Cílem studie bylo zjišt ění vlivu prost ředí (poloha vodní lokality na výsypce a umíst ění sn ůšky v rámci lokality) na úsp ěšnost vývoje sn ůšek skokana štíhlého ( Rana dalmatina ). Na každé z 11 lokalit bylo náhodn ě vylosováno šest až deset sn ůšek (celkem 82). Dále byla zjišt ěna celková velikost jednotlivých sn ůšek (sou čet čerstv ě vylíhlých pulc ů a nevylíhnutých vajec), jejich umíst ění na lokalit ě (okrajová sn ůška, sn ůška se „sousedy“) a poloha jezírka v rámci výsypky (okraj, st řed, blízkost pr ůmyslové zóny). Úsp ěšnost vývoje jednotlivých sn ůšek byla stanovena pom ěrem vylíhlých pulc ů k celkové velikosti sn ůšky. Vztah mezi úsp ěšností vývoje sn ůšek a polohou lokality na výsypce nebyl zjišt ěn. Úsp ěšnost vývoje sn ůšek však byla ovlivn ěna umíst ěním sn ůšky v rámci lokality. Vyšší úsp ěšnost vývoje vykazovaly sn ůšky, které byly kladeny v blízkosti ostatních sn ůšek(tzv. „se sousedy“), nižší trend úsp ěšnosti vývoje vykazovaly sn ůšky kladené osamocen ě. Vzhledem k výsledk ům lze odvodit snahu skokana štíhlého klást sn ůšky na místech vhodn ějších pro úsp ěšný vývoj. Výsledky nazna čují, že p římé charakteristiky jednotlivých lokalit (množství litorálu, oslun ění atd.) ovliv ňují vlastní vývoj sn ůšek více, než poloha lokality na výsypce. (P OSTER )
Morfologická dvojtvaros ť epigyny Araneus sturmi (Aranea: Araneidae)
ŠESTÁKOVÁ A., KRUMPÁL M. Katedra zoológie PriF UK, Bratislava
Levi (1971), ale aj vo svojich ďalších prácach zdôraz ňoval dôležitos ť posteriórneho poh ľadu na epigynu sami čiek. Možno aj v ďaka jeho postrehu Aakra (2000) zistil dvojtvaros ť epigyny druhu A. sturmi (Hahn, 1831). Na základe toho sme prezreli 21 epigýn sami čiek tohto druhu. Z nich 9 malo bazálne lamely epigyny zaoblené a 12 malo zahrotený vrchol. Pri detailnejšom poh ľade sme spozorovali na epigynách so zaobleným vrcholom silnejšie sklerotizovanú brázdu tiahnucu sa približne od stredu vrcholu k vonkajšiemu okraju lamely. Táto ryha zjavne kopírovala okraj aký majú epigyny so zahroteným vrcholom. Neskôr bol nájdený jedinec s oblými vrcholomi, ktorý mal nalomenú jednu stranu lamely presne v tejto brázde. Pri presvetlení epigýn klin čekovým olejom sme pozorovali na viacerých epigynách štrbinovitý otvor, nazna čujúci postupné odchlípenie tejto časti. Jedince s oblým vrcholom mali často laterálne
186 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 zalepenú epigynu po oboch stranách. Predpokladáme, že ide o zátku vytvorenú po párení. Či môže dôjs ť k odlomeniu laterálnej časti bazálnej lamely po čas kopulácie, alebo po istej dobe, nám zatia ľ nie je známe. Je možné, že sami čka takýmto spôsobom odstráni zátku a môže sa opakovane pári ť, ale môže to spôsobi ť aj absolútne zastavenie viacnásobnej kopulácie. (P OSTER )
Ichtyofauna povodia Popradu
ŠEVC J., KOŠ ČO J. Katedra ekológie, FHPV PU, Prešov
Rieka Poprad, prítok Dunajca, patrí ako jediná zo slovenských tokov do úmoria Baltského mora. V minulom storo čí bola negatívne ovplyv ňovaná činnos ťou človeka, hlavne úpravami koryta a zne čis ťovaním odpadovými vodami. Cie ľom našej práce bolo zisti ť aktuálny stav ichtyofauny. Po čas rokov 2006 – 2007 sme zaznamenali výskyt 27 druhov kruhoústnic a rýb, nepotvrdili 12 druhov prítomných v minulosti. V Poprade dominovali Perca fluviatilis a Leuciscus cephalus , v prítokoch Phoxinus phoxinus a Salmo trutta m. fario. Jednozna čne prevažovali reofilné a eurytopné druhy s ťahom do 100 km. Z potravných skupín dominovali nešpecializované mäsožravé druhy. Vo vz ťahu ku neresovému substrátu prevládali litofilné druhy neresiace sa na otvorenom podklade a ikru ukrývajúce. Nachádzajú sa tu biotopy ohrozenej Lampetra planeri . Najpo četnejšie populácie sme evidovali v hlavnom toku v Kežmarku a potoku Zlatná. Rybárske organizácie príslušné revíry intenzívne zaryb ňujú. Úlovky rybárov predstavujú predovšetkým Salmo trutta m. fario a Thymallus thymallus , objavuje sa aj Hucho hucho .
Práca bola podporená grantovými prostriedkami projektov APVV – 0154 – 07, VEGA 2/0037/08 a VEGA 1/0352/08.
(P ŘEDNÁŠKA )
Diptera associated with fungi in the Czech and Slovak Republics: ten years of investigations
ŠEV ČÍK J. Katedra biologie a ekologie P řF OU, Ostrava & Slezské zemské Muzeum, Opava
The poster presents selected results of ten-years investigation of food preferences of mycophagous insects, especially flies (Diptera), in the Czech and Slovak Republics. More than 200 species of Diptera belonging to 26 families and some other insects were reared by the author from 195 species of macrofungi and myxomycetes collected in the years 1998 – 2007.
187 Abstrakta p řednášek a poster ů
Most of the results are summarized in the author’s recent monograph (Šev čík 2006: Čas. Slez. Muz. Opava, 55, Suppl. 2), including a list of hitherto known fungus hosts in the Czech and Slovak Republic, systematic list of host fungi with associated insect species, bibliography and comments on larval parasitoids reared from Mycetophilidae and Phoridae. Most species recorded belong to the family Mycetophilidae (85 species), followed by the families Phoridae (17 spp.), Drosophilidae (13 spp.), Cecidomyiidae (11 spp.), Bolitophilidae (9 spp.), Muscidae (8 spp.) and Platypezidae (9 spp.). The other families were represented by less than 5 species. Several species new to science were also discovered, e.g. Allodiopsis gracai Šev čík & Papp, 2003 (Mycetophilidae) and Megaselia sevciki Disney, 2006 (Phoridae), which are associated with puffballs (Lycoperdaceae) growing on recultivated mine dumps in Ostrava. Considering their great diversity, host specificity and close association with habitats, fungus gnats and other mycophagous Diptera represent a potentially suitable bioindication group of insects for the use in nature conservation.
This project is supported by the Czech Science Foundation (grants No. 206/03/D078 and 206/08/1500).
(P OSTER )
Stratifikace a kompozice predátor ů v podhorském stupni Beskyd a Jeseník ů
ŠIPOŠ J. (1), DROZDOVÁ M. (1), DROZD P. (2) (1) Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, Olomouc; (2) Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity, Ostrava
Predáto ři vytvá řejí na herbivorní hmyz výrazný selek ční tlak. V jeho d ůsledku je ko řist nucena soust ředit svoji aktivitu do míst s nejmenší pravd ěpodobností napadení. Výzkumy, se proto snaží zjistit bezpe čné refugium (enemy-free space), které by sloužilo ko řisti jako úkryt před predátorem. Tato refugia se vytvá řejí v prostoru (patro lesa, druh rostliny, specifický mikrohabitat) nebo v čase. Jediným spolehlivým zp ůsobem jak zjistit enemy-free space je porovnávání predace mezi zkoumanými mikrohabitaty. Naše experimenty probíhaly v podhorském stupni Beskyd a Jeseník ů. Jako návnadu, která měla simulovat herbivorní hmyz, jsme použili živou larvu mouchy ( Calliphora vicina ). Návnady jsme v po čtu 20 jedinc ů napichovali na p ředem stanovené mikrohabitaty, po uplynutí 30 min., jsme spo čítali napadené larvy a determinovali predátory do úrovn ě vyšších taxon ů. Studovanými mikrohabitaty byly porosty bor ůvčí ( Vaccinium myrtillus ) a mechorost ů (Polytrichum, Dicranella), kmen stromu a zem. Hlavní p ředpoklad práce byl, že v porostech různé hustoty a výšky bude rozdílný preda ční tlak. Nejvyšší preda ční tlak jsme o čekávali na zemi, nejnižší na listech bor ůvčí, v hustých porostech mech ů rodu Polytrichum, resp. na kmeni stromu.
188 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Zjistili jsme rozdílnou strukturu predátor ů v jednotlivých mikrohabitatech. Predace mravenc ů byla nejv ětší na zemi, stonožky dominovaly v mechorostech a vosy byly nej čast ěji přítomné na kmeni stromu a bor ůvčí. Na lokalit ě v údolí Volárky (Jeseníky) je pr ůkazn ě vyšší napadení na zemi (lokalita je situována poblíž významných lokalit výskytu Formica lugubris ) než na lokalit ě Podolánky (Beskydy). Celková struktura predátor ů je však v Beskydech i v Jeseníkách podobná.
Výzkum byl podporován z grantu GA ČR 206/07/0811.
(P OSTER )
How to study circadian rhythms in free-living subterranean mammals?
ŠKLÍBA J. (1), LÖVY M. (1), ŠUMBERA R. (1), PEŠKE L. (2) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) AOPK, Praha
In most mammals periods of activity and rest follow circadian periodicity, which is usually maintained by natural cycles of light. Even mammals living permanently belowground are able to entrain the circadian cycles under artificial light regimes. Under natural conditions subterranean mammals expose themselves to daylight probably too rarely to enable resetting circadian clocks. Monitoring their circadian rhythms in the field is, nevertheless, intriguing. Activity status is usually derived from their occurrence inside or outside the nest, which requires radio-tracking with handheld antenna. We introduce automatic radio-telemetry system for monitoring activity in free-living subterranean mammals. This system enables obtaining long term records of activity status of marked animals without excessive disturbance and human effort in the field. We tested the system in the silvery mole-rat ( Heliophobius argenteocinereus ) in Malawi in 2008. We marked mole-rats with radio-collars with position-based activity indicators which switched between two different pulse rates according to the position of the collar. The pulse rate changed whenever the radio-collar departed from a vertical position, e.g., whenever the animal lowered its head to a curled-up position. The receiving set consisted of radio-receiver combined with data-logger and stationary 5/8 antenna. Two to five mole-rats were monitored in rotation from one position for 72 hours. Scan time of one animal was 60 s - during that time number of pulses of the transmitter was recorded. Activity record of each animal is formed by numbers of pulses in successive 60s scans. Within the record, inactivity is indicated by the number of pulses corresponding to the slow pulse rate (curled-up body position) or fast pulse rate (non curled body position). Activity is
189 Abstrakta p řednášek a poster ů indicated by an intermediate number of pulses (animal in motion). Further processing of the activity records is necessary to smooth the activity-inactivity cycles.
Study was funded by GAAV (KJB601410826).
(P OSTER )
Jak bionomie ovliv ňuje ohrožení: srovnávací bionomie a krajinná ekologie dvou „vi čencových“ modrásk ů, Polyommatus thersites [s. str.] a Polyommatus [Agrodiaetus ] damon , na JV Morav ě
ŠLANCAROVÁ J. (1), NEČASOVÁ B. (2), HULA V. (3), KONVI ČKA M. (1,4) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Katedra biologie a ekologie, P řF OSU, Ostrava; (3) Ústav zoologie, Agronomická fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Brno; (4) Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav, České Bud ějovice.
Dva relativn ě p říbuzné druhy využívající shodný zdroj se mohou stát vhodným modelem k pochopení, pro č v moderní intenzívn ě obhospoda řované krajin ě n ěkteré druhy p řežívají a jiné rychle mizí. Na vi čence ( Onobrychis viciaefolia a O. arenaria ) jsou u nás vázáni dva modrásci, kriticky ohrožený m. ligrusový ( P. damon ) a ohrožený m. vi čencový ( P. thersites ). Cílem práce bylo sebrat v terénu bionomické poznatky o obou druzích, a posoudit, jaké faktory ovliv ňují jejich výskyt na krajinné škále. Zatímco P. thersites tvo ří více generací do roka, P. damon je univoltinní. U P. thersites kladou sami čky 1. generace (v.-vi.) na stonky či do paždí list ů, na dosud nekvetoucí rostliny vi čence a spíše nízko (pr ůměr 18cm) do vegetace (n=7); i sami čky 2. generace (vii.-viii.) kladou nízko (pr ůměr 21cm), využívají však p řevážn ě listy již kvetoucích či plodících rostlin (n=6). Sami čky P. damon (vii.-viii.) kladou tém ěř výhradn ě na suché okv ětní listeny v odkvétajících či plodících kv ětenstvích, do pr ům. výšky 35cm (n=36). P. thersites tak lépe zvládá letní se č či pastvu, protože v dob ě vegeta čního maxima ( červen) je jeho potomstvo ukryto v nižších patrech vegetace. P. damon naopak nesnese pastvu v letních m ěsících (likviduje vi čenec), ani podzimní se č s odvozem biomasy, nebo ť ta likviduje vají čka na suchém vi čenci. Analýza prezence obou druh ů v 54 stepních fragmentech JV Moravy ukázala, že P. damon je v sou časnosti limitován pouze lokální nabídkou jeho živné rostliny. I u P. thersites má vliv nabídka živné rostliny, ale i orientace rezervace. To, že výskyt ani jednoho z druh ů neovliv ňují krajinné parametry jako konektivita mezi lokalitami ukazuje, že jednotlivé populace se neovliv ňují, p řežívají jen díky lokálním proces ům a jejich p řežití závisí na maximáln ě citlivé pé či o jednotlivá stepní území. Pokud dnes existující populace vymizí, není nad ěje na dosídlení z jiných osídlených lokalit. Perspektivn ě se jeví vnesení nových potenciálních stanoviš ť do krajiny, nap ř. formou dosev ů vi čence. (P OSTER )
190 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Fylogeografie ješt ěrky Mesalina watsonana (Lacertidae) na Íránské vyso čin ě
ŠMÍD J., FRYNTA D. Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Ješt ěrky rodu Mesalina se vyskytují p řevážn ě v severní Africe, n ěkolik druh ů také v jihozápadní Asii. Nejvýchodn ěji zasahuje druh M. watsonana obývající pouštní oblasti Íránu, západního Pákistánu a Afghánistánu. Dlouhou dobu byl pokládán za poddruh druhu M. guttulata , kterému se povýšením M. watsonana na samostatný druh zmenšil areál rozší ření na severní Afriku a k ní p řilehlou část Blízkého východu. Kv ůli težké dostupnosti materiálu jsou podrobn ější molekulárn ě genetické studie (a nejen ony) týkající se plaz ů Íránu velmi vzácné. Své usilí jsme proto zam ěř ili na zjišt ění fylogeografického scéná ře málo probádaného druhu M. watsonana , k čemuž byly použity bohaté sbírky plaz ů vlastn ěné Doc. Fryntou. V naší studii jsme použili sekvence části cyt b mitochondiální DNA (cca 740 bp). P ředb ěžné výsledky ukazují, že navzdory malé členitosti íránského plata tvo ří M. watsonana dv ě z řeteln ě odd ělené skupiny, které navíc nekorespondují s v ětšími geografickými celky. Díky zna čné vagilit ě t ěchto ješt ěrek je výsledek velice p řekvapivý a umož ňuje úvahy o možných cestách ší ření tohoto druhu. (P OSTER )
Postnatální vývoj dentice netopýra velkého ( Myotis myotis )
ŠPOUTIL F. (1), HORÁ ČEK I. (2) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Netopýr velký se stal již v minulosti modelovým druhem pro detailní studium postnatálního vývoje a s tímto cílem byl nashromážd ěn rozsáhlý materiál souvislých vývojových řad, zpracovaný v diplomových pracích Sklená ře (1960) a Krátkého (1967) a návazných časopiseckých studiích. Tento materiál (celkem 89 ex. o známém stá ří) jsme použili k podrobné analýze postnatálních zm ěn v uspo řádání definitivní dentice a velikostních resp. propor čních charakteristik jednotlivých zub ů, zejména v molárové části dentice. Tyto charakteristiky jsme sledovali prost řednictvím 46 metrických a úhlových prom ěnných dopln ěných o sérií nemetrických znak ů (stupe ň za řazení jednotlivých stoli ček do okluze) a charakteristiky osifika čních pom ěrů lebky a patra. Výsledky potvrdily vstupní p ředpoklad o radikálních propor čních p řestavbách dentice v první t řetin ě postnatálního vývoje v četn ě pr ůkazných zm ěn velikosti a proporcí jednotlivých zub ů trvalé dentice – tj. skute čnosti, které jsou v zásadním rozporu s tradi čními p ředstavami o tomto p ředm ětu. (P ŘEDNÁŠKA )
191 Abstrakta p řednášek a poster ů
Spolo čenstvá muškovitých (Diptera, Simuliidae) na území NP Slovenský raj
ŠTANGLER A. Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava
V priebehu rokov 2004 - 2008 sme na území NP Slovenský raj zistili celkovo 22 druhov muškovitých. Staršie literárne údaje pre túto oblasť uvádzajú 10 druhov. Naším výskumom sme jednak potvrdili výskyt druhov uvádzaných literatúrou, jednak sme zistili 12 nových druhov pre toto územie. Najvyššiu frekvenciu výskytu v rámci všetkých lokalít sme zistili u druhu Simulium argyreatum . Medzi faunisticky významné patria nálezy druhov Twinia hydroides , S. bertrandi , S. codreanui a S. degrangei . Nález S. degrangei je tretím v podmienkach Slovenska. Na lokalite Zubrovica pri Telgarte sme zistili spolo čenstvo muškovitých tvorené najvyšším po čtom druhov (15) v porovnaní s ostatnými skúmanými lokalitami. Z analýzy podobnosti lokalít na základe druhového zloženia sme ako lokality s najvyšším indexom podobnosti ur čili horské toky s vysokou mierou zachovalosti, s minimálnymi zmenami spôsobenými ľudskou činnos ťou. Podobnos ť lokalít sme zistili aj u tokov, ktoré boli ľudskou činnos ťou ovplyvnené vo vä čšej miere a podobnos ť tu bola charakterizovaná druhmi so širokou ekologickou valenciou a vyššou toleranciou na zne čistenie vody. (P OSTER )
Vliv zp ůsobu hospoda ření na diverzitu bylinných a pta čích spole čenstev v zem ědělské krajin ě
ŠTEFANOVÁ M. (1), ŠÁLEK M. (2) Katedra ekologie, ČZU, Praha
Negativní dopady syntetických hnojiv a chemizace v zem ědělství na agroekosystém byly zaznamenány v pr ůběhu 20. století, kdy se v zem ědělských postupech za čaly stále čast ěji uplat ňovat herbicidy r ůzného chemického složení a selektivity, vzr ůstaly dávky hnojiv a došlo k zásadní p řestavb ě osevních postup ů spolu se scelováním pozemk ů. Z mnoha studií týkajících úbytku rostlinných a pta čích druh ů zejména v Anglii a Švýcarsku vyplývá negativní vliv t ěchto moderních (konven čních) zem ědělských postup ů. Šetrné zp ůsoby zem ědělského hospoda ření v porovnání s konven čním (nešetrným) se v sou časné dob ě uplat ňují p ředevším u soukromých farmá řů či u menších družstev, jimž se nedostává finan čních prost ředk ů pro realizaci konven čních postup ů. Díky t ěmto r ůzným formám hospoda ření m ůžeme porovnávat vliv konven čního a šetrného hospoda ření na biodiverzitu v daném regionu. Cílem této práce bylo porovnat rozdíly ve struktu ře plevelných a pta čích spole čenstev v závislosti na stylu hospoda ření, tj. hnojení pr ůmyslovými hnojivy versus st řídmá aplikace výhradně statkových
192 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 hnojiv v rámci dvou typ ů stanoviš ť, polí a luk. Studie byla provedena v roce 2008 v širším okolí obce Mezná na Táborsku a dále v okolí Zru če nad Sázavou. Ptáci byli zaznamenáváni standardní bodovou metodou ve t řech termínech na 64 dvojicích bod ů (jeden 50 m od okraje plochy, druhý ve st ředu plochy a 250 m od p ředchozího bodu). V červnu bylo provedeno fytocenologické snímkování (5 x 5 m) v okolí všech bod ů s následným popisem biotopových charakteristik. Celkem bylo zaznamenáno 33 druh ů pták ů a 148 druh ů rostlin na Mezensku a 30 druh ů pták ů a 115 druh ů rostlin na Zru čsku. P ředb ěžné výsledky ukazují, že diverzita spole čenstev závisela na zp ůsobu hospoda ření bez ohledu na pozici bodu p ři okraji nebo uvnit ř plochy a podporují hypotézu pozitivního vlivu šetrného hospoda ření na plevelná a pta čí spole čenstva. (P ŘEDNÁŠKA )
Hydromorfologická charakteristika horného úseku potoka Vydrica
ŠTEVOVE B. Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava
Potok Vydrica sa nachádza pri Bratislave v športovo rekrea čnej oblasti bratislavského lesného parku. Práca sa zaoberá hodnotením horného úseku Vydrice z h ľadiska antropickej zá ťaže (HMA) a habitátovej diverzity (HQA) využitím metódy RHS (River habitat survey). Metóda poskytuje informácie o rie čnej morfológii, charaktere vegetácie a využití krajiny v okolí toku v snahe stanovi ť prírodnú hodnotu toku. Výskum prebiehal v roku 2006 na štyroch lokalitách potoka Vydrica. Na porovnanie lokalít sa použila PCA analýza. Tá zdôraz ňuje vlastnosti, ktoré sú pre danú lokalitu jedine čné a ktorými sa najviac odlišuje od ostatných lokalít. Lokality 1 a 4 sú si najpodobnejšie. Napriek tomu, že lokalita 1 je referen čná a lokalita 4 je lokalita s najvyšším skóre antropického ovplyvnenia skúmaných lokalít. Obe lokality majú aj najvyššie skóre habitatovej diverzity. Lokalita 1 sa od ostatných líši prítomnos ťou balvanov, sklzov a odkrytým dnom v toku. Brehy sú bez vegetácie a typický materiál sú balvany. Na lokalite 2 ako jedinej sa nachádzajú machy čo súvisí s výskytom lúk v okolí. V pomere k ostatným lokalitami je tu najmenej typov mikrohabitatov a typov prúdenia. Materiál brehu jedine čný pre lokalitu 3 je štrk, piesok a na niektorých úsekoch betón. Substrát tvorí piesok, ktorý ju najviac odlišuje od ostatných lokalít. Lokalita 4 má najviac charakteristík líšiacich ju od ostatných lokalít. V ur čitých úsekoch má napriamovaný tok, odkryté balvany, spevnené brehy kamenným múrom, na toku sú mosty a preteká oblas ťou ovplyvnenou človekom.
193 Abstrakta p řednášek a poster ů
Charakteristická je až štvor-etážovými brehovými porastmi. Táto vegetácia spev ňuje pôdu a vytvára biotopy pre larvy bentických organizmov. Diverzita brehových charakteristík spolu s vegetáciou okolo aj v blízkosti toku spôsobujú vysoké skóre habitatovej diverzity napriek antropickému vplyvu. Všetky štyri lokality majú habitatovú diverzitu (HQA) ve ľmi vysokú. Na lokalite 1, 2 a 3 je malá antropická zá ťaž (HMA) a na lokalite 4 priemerná. (P OSTER )
Test prostorové kognice holub ů ( Columbia livia ) založený na abstraktních vizuálních stimulech II
ŠTORCHOVÁ Z. (1), STRNAD M. (1), LANDOVÁ E. (1), NEKOVÁ ŘOVÁ T. (2) (1) Odd ělení ekologie a etologie, katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha; (2) Laborato ř neurofyziologie paměti a výpo četních neurov ěd, Fyziologický ústav AV ČR,Praha
U holub ů ( Columba livia ) byly prokázány komplexní kognitivní schopnosti, zejména co se tý če prostorové orientace. Dosud byla prostorová orientace pták ů na malé škále zkoumána především na základ ě aktivního pohybu subjektu okolním prost ředím. Náš test je koncipován tak, abychom zjistili zda se ptáci orientují podle abstraktních vizuálních stimul ů promítaných na dotykový monitor. Prvním podmínkou takového testu je, aby holubi považovali celý displej po číta čového monitoru za reálný odpov ěď ový prostor. Tento prostor byl v první fázi tréninku ozna čen jako bíle svítící obrazovka, v následné fázi tréninku byl omezen na 4 diskrétní bílé body v rozích obrazovky. Od po čátku projektu jsme postupn ě trénovali 30 jedinc ů, požadované kritérium úsp ěšnosti (80 %) v první fázi tréninku (rozlišení černé/bílé obrazovky) splnilo 14 zví řat. Z tohoto po čtu pouze 6 jedinc ů vyhov ělo kritériu úsp ěšnosti 60% v první fázi tréninku a rozlišuje 4 diskrétní body reprezentované abstraktními stimuly. V první experimentální skupin ě, testující využití kognitivní mapy spolehliv ě odpovídají 3 jedinci. V druhé, kontrolní skupin ě, kde je lokace na dotykovém monitoru reprezentována unikátním grafickým symbolem, spolehliv ě odpovídají rovn ěž 3 jedinci. T ěchto 6 jedinc ů je p řipraveno pro další fázi testování použití kognitivní mapy. Zbývající ptáci zatím reagují jen na n ěkteré promítané obrazce. Je zajímavé, že pokud je úloha jednou pochopena k zapomínání nedochází i p ři m ěsí ční period ě mezi tréninky. Celkov ě lze říci, že vnímání celé plochy po číta čového monitoru jako odpov ěď ové plochy je pro ptáky úkol pom ěrn ě obtížný (pr ůměrn ě 17 trénink ů pro obrazovku, 0-10 pro prostor kódovaný 4 body), stejn ě jako asociace mezi ur čitým místem a odpovídajícím grafickým symbolem. Už vstup do první fáze tréninku po subjektech vyžaduje pom ěrn ě vysokou míru abstrakce.
194 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Projekt byl podporován grantem GAAV KJB 5001 110 704 a z projekt ů MŠMT 1M0517 a Lc544.
(P OSTER )
Rozeznají netopý ři úkryty na základ ě olfaktorických signál ů?
ŠVA ŘÍČKOVÁ J. (1), BARTONI ČKA T. (1), BÍMOVÁ B. (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec
U mnoha živo čich ů obsahuje charakteristický zápach zplodin metabolismu cenné informace pro vnitro- i mezidruhovou komunikaci. U netopýra nejmenšího ( Pipistrellus pygmaeus ) byla zkoumána schopnost rozpoznávat známé a druhov ě specifické úkryty na základ ě pachových signál ů z trusu a mo či, které se hojn ě vyskytují v blízkosti vletových otvor ů. Experimenty probíhaly v Y-bludišti, kde v jednom z ramen byl vždy p řítomen signál z úkrytu testovaných jedinc ů. Ve druhém rameni byl signál z jim neznámého úkrytu jedinc ů téhož druhu (1) nebo z jim neznámého úkrytu, avšak jedinc ů cizího druhu, netopýra hvízdavého ( Pipistrellus pipistrellus ) (2). (1) Výb ěr známého signálu. Adultní samice v rameni se známým pachem více prozkoumávaly a čichaly ke zdroji signálu a také zde vykazovaly celkov ě delší dobu nepohybové aktivity. Celkové hodnoty pohybové aktivity v rameni se známým pachem však nebyly významn ě rozdílné. Chování juvenilních samic vykazovalo více prvk ů s nejasnou interpretací. (2) Výb ěr specifického signálu. Druhov ě specifický signál významn ě preferovaly pouze adultní samice. P řestože juvenilní samice více prozkoumávaly ramena s pachovými signály vlastního druhu než ramena se signálem nespecifickým, celková doba čichání nebyla odlišná. Na rozdíl od adultních samic se více v ěnovaly nepohybovým aktivitám (klidová fáze a komfortní chování) v ramenech s pachem vlastního druhu. Výsledky tedy nazna čují, že adultní samice jsou schopné rozpoznat pach vlastního úkrytu, a to jak v rámci úkryt ů vlastního druhu, tak mezi blízce p říbuznými druhy. Juvenilní jedinci ve stá ří t ří m ěsíc ů však pravd ěpodobn ě ješt ě nejsou schopni odlišit pach vlastní kolonie od pachového signálu kolonie cizí.
Výzkum byl finan čně podpo řen grantovým projektem GA ČR 206/06/0954 a výzkumným zám ěrem MSM0021622416.
(P OSTER )
195 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vztahy mezi půdními bezobratlými živo čichy a mikroorganismy na ultrastrukturální úrovni
TAJOVSKÝ K. Ústav p ůdní biologie, BC AV ČR, v.v.i., České Bud ějovice
Půdní bezobratlé živo čichy a p ůdní mikroorganismy m ůžeme studovat odd ělen ě pomocí zoologických a mikrobiologických metod a následn ě hledat odpov ědi na otázky týkající se funk čních vazeb, které mezi nimi vznikají v p ůdním prost ředí. Na druhé stran ě existují experimentální i popisné metody, které umož ňují zkoumat vztahy p ůdních bezobratlých s mikroflórou a anorganickými složkami p ůdy, na kterých se všechny tyto komponenty podílejí. St řevní trakty saprofágních bezobratlých a produkty jejich metabolismu jsou p řitom nejvýznamn ější místa, kde dochází k t ěmto interakcím. Experimentální metody bývají destruktivní. Popisné metody naopak pracují na mikro- až ultrastrukturní úrovni. Studium pomocí elektronové mikroskopie však p řineslo mnoho zajímavých výsledk ů. Příkladem jsou zm ěny, ke kterým dochází ve st řevních traktech mnohonožek a následn ě v rozkládajících se exkrementech. Mnohonožky jen částe čně tráví rostlinné zbytky. Uvol ňované exkrementy obohacené o produkty metabolismu se v p ůdě stávají unikátními mikrokosmy se sledem celé řady sukcesních projev ů na mikroskopické úrovni. Specifickým místem, kde se vzájemn ě st řetávají všechny p ůdní složky jsou organo- minerální mikroagregáty. Ty p ředstavují základní biologicky aktivní ultrastrukturní jednotky v půdě. Jsou tvo řeny mikroorganismy (bakteriemi nebo houbami), které jsou obklopené mikrobiálními polysacharidy a minerálními částicemi. Na jejich vzniku, ší ření i destrukci se podílejí n ěkteré skupiny p ůdních saprofág ů, jako jsou žížaly nebo termiti. Analýza p ůdy, st řevních trakt ů a exkrement ů žížal pomocí transmisní elektronové mikroskopie poodhalila procesy, p ři kterých jsou částe čně tráveny rostlinné zbytky, mikroflóra i mikroagregáty. Soub ěžn ě dochází ke vzniku nových agregát ů uvoln ěním a op ětovnou inkorporací mikroorganism ů do organických zbytk ů a jemných minerálních částic v zadních oddílech trávicího traktu. Čerstvé exkrementy žížal bohaté na metabolity pak p ředstavují významná ohniska mikrobiální aktivity v p ůdě. (P ŘEDNÁŠKA )
196 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Jak se sýkory u čí abstraktním vizuálním úlohám
TESA ŘOVÁ M. (1), NÁCAR D. (1), LANDOVÁ E. (2), NEKOVÁ ŘOVÁ T. (3), FUCHS R. (1) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) Laborato ř neurofyziologie pam ěti, Fyziologický ústav AV ČR, Praha
V navrženém experimentu se snažíme zjistit, zda jsou ptáci (um ěle odchované sýkory ko ňadry) schopni orientovat se na základ ě abstraktních vizuálních stimul ů promítaných na monitoru. V pokusu jsou použity dva typy abstraktních vizuálních stimul ů: symboly obsahující informaci o prostoru, ve kterém se ptáci orientují ( čty ři kole čka o ur čité konfiguraci) a symboly, které tuto informaci neobsahují ( čty ři r ůzné geometrické tvary). Pokus je navržen tak, aby ukázal, zda existuje rozdíl v tom, jak ptáci dokáží tyto stimuly použít k orientaci. Experimenty probíhají v modifikovaném Skinnerov ě boxu, za jehož čelní sklen ěnou st ěnou se nalézá dotyková obrazovka monitoru, p ředstavující pro ptáky reálný „odpov ěď ový prostor“. Cílem pretréninku byla asociace klovnutí do ur čitých míst označených na monitoru s odm ěnou, která vypadávala z krmítek po stranách Skinnerova boxu. Trénink správné operantní odpov ědi sýkor probíhal ve t řech fázích. V první fázi byli ptáci motivováni, pomocí odm ěny, klovat do r ůzných míst p řední sklen ěné st ěny Skinnerova boxu, na jejíž druhé stran ě (p řiléhající k monitoru) prosvítali p řilepení živí mou ční červi. Ve druhé fázi byly sýkory trénovány klovat (odpovídat) jen do čty ř konkrétních míst monitoru. M ěly klovnout do červa p řilepeného za sklem na pozadí bílého abstraktního symbolu a asociovat si tak reálnou ko řist s abstraktním symbolem a následnou odm ěnou. T řetí fáze již vyžadovala velkou míru abstraktního uvažování. Červ byl odstran ěn a jednotlivé pozice, do kterých m ěli ptáci klovat, byly ozna čeny pouze abstraktními symboly. První dv ě fáze tréninku zvládli všichni jedinci po devíti a dvanácti sezeních. T řetí fáze – asociace mezi klovnutím do abstraktního symbolu a odm ěnou, prob ěhla pouze u p ěti z dvanácti pták ů, a to p řevážn ě v prvním nebo druhém sezení. Pr ůběh reakce na symbol byl u nich zna čně skokový. Mohlo by se tedy jednat o p římé pochopení souvislostí (tzv. u čení vhledem): klovnutí do symbolu = odpov ěď , než o postupné u čení pokusem a omylem. (P OSTER )
Časová variabilita populací hraboše polního podél gradientu v nadmo řské výšce
TKADLEC E. (1,2), ZEJDA J. (3), HEROLDOVÁ M. (2) (1) Katedra ekologie a ŽP, P řF UP v Olomouci; (2) ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (3) Státní rostlinoléka řská správa, Oblastní odbor Brno
Porovnávání časové variability populací není zdaleka triviální záležitostí. Míra variability musí odrážet relativní zm ěny v populaci v čase. Tradi ční nástroj statistik ů, varianci, nelze
197 Abstrakta p řednášek a poster ů aplikovat p římo, nebo ť pro popula ční data je typická závislost variance na pr ůměru (Taylor ův zákon). Problém se obchází transformací dat. Nezávislost dat je druhým problémem, který souvisí s délkou genera čního intervalu a mezigenera čními procesy. T řetím problémem je přítomnost vzorkovací variance, která nesouvisí s popula čními procesy a nadhodnocuje velikost časové variability. Porovnávání časové variability populací je proto vždy pom ěrn ě komplikované a vyžaduje dostatek kvalitních dat. Hraboš polní se vyzna čuje extrémn ě vysokou časovou prom ěnlivostí populací. Jeho abundance kolísají v 3letých intervalech od n ěkolika jedinc ů na ha po více než 2 tis. jedinc ů na ha. Prom ěnlivost byla vždy nápadná p ředevším v nížinných produktivních oblastech, zatímco ve vyšších polohách se jevila jako menší. Vzhledem k absenci vhodných dat nebylo dosud možné toto pozorování potvrdit exaktním zp ůsobem. V letech 2000–2008 byla rostlinoléka řskou službou systematicky monitorována po četnost hraboše polního ( Microtus arvalis ) v České republice pomocí indexu užívaných východ ů z nor na ha. Získaná data umož ňují první rigorózní analýzu výškového gradientu v dynamice hraboše polního. Zhruba ve 25 plynule sledovaných okresech jsme odhadli míru časové variability popula ční po četnosti v jarním a podzimním období tak, že jsme eliminovali závislost variance na hustot ě, ú činky meziro čních závislostí a vliv vzorkovací chyby. Regrese o čišt ěných odhad ů časové variability na pr ůměrné nadmo řské výšce monitorovaných zem ědělských ploch překvapiv ě nenazna čuje vyšší prom ěnlivost populací v nížinných oblastech. Definitivní záv ěry o vlivu nadmo řské výšky bude ale možné u činit až v následujících letech po rozší ření datového souboru.
Výzkum byl podpo řen grantem NAZV QH72075 a MSM6198959212.
(P ŘEDNÁŠKA )
Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 (Diptera: Platypezidae): a newly described puparium and mature larva
TKO Č M. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
The puparium/mature larva of Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 was recently described in 2008. This poster documents main characters and distinctions between it and the closely related species L. dorsalis (Meigen), 1804 in detail by original drawings and SEM micrographs. The puparium is formed from the cuticle of the mature larva and thus bears all larval cuticular structures. Cuticular structures and diagnostic characters of L. hungarica are clearly different from L. dorsalis , until recently the only European species of the genus Lindneromyia for which the puparium had been described.
198 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
(P OSTER )
Potravní spektrum krahujce obecného ( Accipiter nisus L.) a poštolky obecné (Falco tinnunculus L.) V Ch řibech
TOMEŠEK M., ČERMÁK P. Ústav ochrany les ů a myslivosti, LDF MZLU, Brno
V letech 2006-2008 prob ěhlo na jihovýchodním okraji pahorkatiny Ch řiby mapování populace krahujce obecného ( Accipiter nisus L.) a poštolky obecné ( Falco tinnunculus L.). Sou časn ě bylo v hnízdních sezónách zjiš ťováno potravní spektrum t ěchto dravc ů. Zájmové území zaujímalo p řibližn ě 25-30 km 2. U každého druhu byla potrava monitorována v období vždy od února do července na čty řech hnízdních lokalitách. Potravní spektrum bylo analyzováno p římým pozorováním dravc ů, dle zbytk ů potravy v okolí hnízd a v samotných hnízdech. U Accipiter nisus tvo řili potravní spektrum z 85 % ptáci, z 3 % savci a z 12 % ostatní živo čichové. Nej čast ější ko řistí byl Turdus merula . U Falco tinnunculus zaujímali 76 % ptáci, 18 % savci a 6 % ostatní živo čichové. Nej čast ější ko řistí byl jednozna čně Microtus arvalis . (P OSTER )
Ovplyv ňuje sociálny systém intenzitu hniezdnej obrany u samcov trsteniarika škriekavého (Acrocephalus arundinaceus )?
TRNKA A., PROKOP P. Katedra biológie, PdF TU, Trnava
Sú čas ťou rodi čovskej starostlivosti u vtákov, ktorá výrazne prispieva k prežívaniu potomstva je obrana hniezda. Tá okrem výhod pre mláďatá však prináša aj vysoké náklady zo strany rodi čov. Doterajšie výskumy ukázali, že intenzita obrany hniezda sa zvyšuje s vekom, po čtom a zranite ľnos ťou mlá ďat ako i kondíciou a skúsenos ťami rodi čov. Na druhej strane je známe, že monogamné samce investujú do hniezdenia s jednou samicou ove ľa viac energie ako polygýnne samce, ktoré musia svoje rodi čovské investície rozdeli ť do hniezdení s viacerými samicami. Z týchto dôvodov možno predpoklada ť, že polygýnne samce budú svoje hniezda aj bráni ť menej agresívne ako monogamné samce. Túto hypotézu sme testovali na fakultatívne polygýnnom trsteniarikovi škriekavom ( Acrocephalus arundinaceus ), ktorý je známy svojou agresivitou a pri obrane hniezda úto čí i na človeka. Preto ako aktívny votrelec pri hniezde figuroval človek, vždy tá istá osoba. U každého nájdeného hniezda s mlá ďatami vo veku 8–12 dní sme po čas 5 minút sledovali čas príletu, vzdialenos ť od votrelca a intenzitu reakcie samca a
199 Abstrakta p řednášek a poster ů samice, ktoré boli odlíšené farebnými krúžkami. Okrem priamych pozorovaní sme správanie rodi čov zaznamenávali aj videokamerou a záznamy dodato čne konfrontovali. Pri analýze výsledkov sme do úvahy brali aj ďalšie premenné, akými boli dátum snímkovania, po čet mlá ďat, štruktúra vegetácie, umiestnenie hniezda od vody a od najbližšieho teritória iného samca. Výsledky potvrdili našu hypotézu. Vplyv sociálneho systému sa ukázal ako hlavný faktor ovplyv ňujúci intenzitu hniezdnej obrany samcov tohto druhu, pri čom monogamné samce vykazovali signifikantne silnejšie reakcie na votrelca ako samce polygynné, a to bez oh ľadu na to, či bránili hniezda primárnych alebo sekundárnych samíc.
Tento výskum bol podporený grantovou agentúrou VEGA 1/0566/09.
(P OSTER )
Influence of forest habitat fragmentation on necrobiont beetle communities (Coleoptera: Silphidae, Leiodidae) in agriculture landscape
TROMBIKOVÁ K. Department of Biology and Ecology, University of Ostrava, Ostrava
The influence of forest fragmentation on abundance, diversity and structure of carrion beetles community (Silphidae, Leiodidae) have been studied. Beetles were collected using 3 baited traps situated in 7 selected forest fragments (with different shape and area) in the agricultural landscape of the Ostrava city (Czech Republic). A total of 2 217 adults of Silphidae and 2 215 males of Leiodidae, belonging to twenty species (seven species of Silphidae and thirteen species of Leiodidae) were captured during the summer period (from June to September) in 2007. Four species of Silphidae exhibited a strong preference for a forest habitat: N. humator , N. vespilloides , P. atrata and O. thoracicum . Within the Leiodidae family only males were identified and analyzed. The ecology of the family isn’t well known yet, therefore the comparison of habitat preferences wasn’t carried out. Nevertheless none of the studied species showed dependence of abundance on the size of forest fragments. The smallest number of beetles was collected in the smallest forest fragments, but the numbers in larger fragments did not show any increasing trend. Statistical analysis of obtained data did not show significant negative influence of forest fragmentation. Only the proportion of N. vespilloides indicated that we cannot exclude some relationship between the number of forest carrion beetles and the area of forest fragments. Presented results suggest, that Silphids associated with forests are able to colonize also very small isolated forest fragments and are probably able to fly from one forest fragment to another
200 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 one through the habitats (fields and meadows), which are normally avoided for their reproduction. (P OSTER )
Technické rekultivace vápencových lom ů v CHKO Český kras: lé číme jizvy krajiny, nebo ni číme její novou šanci?
TROPEK R. (1,2), KADLEC T. (3), HEJDA M. (3,4), KAREŠOVÁ P. (1), KOČÁREK P. (5), MALENOVSKÝ I. (6), BAŇAŘ P. (6), SPITZER L. (1,2), TUF I. H. (7), TUFOVÁ J. (7), KONVI ČKA M. (1,2) (1) Přírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice; (2) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (3) Přírodov ědecká fakulta UK, Praha; (4) Botanický ústav AV ČR, Pr ůhonice; (5) Přírodov ědecká fakulta OU, Ostrava; (6) Entomologické odd ělení, Moravské zemské muzeum, Brno; (7) Přírodov ědecká fakulta UP, Olomouc
Pohled ochraná řské ve řejnosti na postt ěžební lokality se v poslední dob ě rapidn ě zm ěnil. Ukazuje se, že t ěžební prostory mohou nahrazovat z krajiny mizející biotopy a poskytovat refugia ustupujícím druh ům organism ů. Pro ochraná řský význam opušt ěných postindustriálních stanoviš ť je však klí čový zp ůsob následné rekultivace. Na jedné stran ě stojí tradi ční technické rekultivace sestávající ze zavezení substrátem, výsev ů travních sm ěsí a výsadeb d řevin. Levnou a velmi efektivní alternativou je ponechání lokality spontánní či usm ěrňované sukcesi. V roce 2007 prob ěhl výzkum spole čenstev bezobratlých živo čich ů (motýli, pavouci, st řevlíci, rovnok řídlí, ploštice, k řísi, seká či, stonožky, mnohonožky a suchozemští stejnonožci) a cévnatých rostlin opušt ěných vápencových lom ů v CHKO Český kras. Srovnávali jsme plochy ponechané spontánní sukcesi a technicky rekultivované (celkem p ět dvojic ploch bu ď v rámci většího kamenolomu nebo ve dvou sousedících menších lomech). Materiál byl sbírán zemními pastmi a kvantitativními smyky. Motýly jsme sledovali podél standardizovaných transekt ů, cévnaté rostliny pomocí fytocenologických snímk ů. O ochraná řském významu lom ů sv ědčí nálezy n ěkolika desítek druh ů zahrnutých do červených seznam ů, a to v četn ě celé řady kriticky ohrožených taxon ů. Ordina ční analýzy odhalily výraznou afinitu t ěchto ochraná řsky významných druh ů k plochám ponechaným spontánní sukcesi. Stejný efekt prokázaly i jednorozm ěrné analýzy diverzity v ětšiny studovaných skupin a hodnoty jednotlivých ploch pro ochraná řsky významné a xerotermofilní druhy. Naše výsledky jednozna čně hovo ří ve prosp ěch spontánní sukcese ve vyt ěžených vápencových lomech. Tato levná a efektivní metoda vede ke vzniku bohatých spole čenstev druh ů, jež z volné krajiny rychle mizí. Nákladnými technickými rekultivacemi naopak vznikají druhov ě velmi chudá spole čenstva bez ochraná řského významu.
201 Abstrakta p řednášek a poster ů
Projekt byl podpo řen prost ředky P řF JU (SGA2007/005), GA ČR (206/08/H044) a MŠMT (6007665801, LC06073).
(P ŘEDNÁŠKA )
Zoologický a botanický výzkum v Národním parku České Švýcarsko
TRÝZNA M., MARKOVÁ I. Správa NP České Švýcarsko, Odd ělení plánu pé če a ochrany p řírody, Krásná Lípa
Na území Národního parku České Švýcarsko se, vedle výzkumu cévnatých rostlin a obratlovc ů, rozb ěhl po založení NP p ředevším intenzivní výzkum bezobratlých živo čich ů. Zástupci t ěchto skupin tvo ří významnou složku biodiversity oblasti, nebo ť velmi citliv ě reagují na specifické mikrostanovištní pom ěry, které v pískovcové krajin ě panují. Výzkum probíhá pod záštitou Správy NP České Švýcarsko a provád ějí ho odborné instituce (university, výzkumné ústavy, muzea apod.) a externí spolupracovníci. Hlavními nositeli jednotlivých projekt ů jsou pracovníci Národního muzea v Praze, Ústavu p ůdní biologie v Českých Bud ějovicích, Lesnické fakulty ČZU v Praze, VÚLHM v Praze, Moravského zemského muzea v Brn ě a mnozí externí řešitelé, specialisté na jednotlivé skupiny živo čich ů. V roce 2001 zapo čal na území národního parku rovn ěž algologický, bryologický, lichenologický a mykologický výzkum. Lichenologický a algologický výzkum provád ějí pracovníci a studenti Katedry botaniky P řF UK v Praze, mykologický výzkum je provád ěn mykology z Národního muzea v Praze, Moravského zemského muzea v Brn ě a Karlovy University. Bryologický výzkum je doposud řešen intern ě. Probíhající výzkumy jsou zam ěř eny p ředevším na poznání biodiversity oblasti a m ěly by vyústit ve vytvo ření seznam ů flóry a fauny oblasti, v četn ě údaj ů o rozší ření jednotlivých druh ů, jejich vzácnosti na území národního parku (pozd ěji i celých Labských pískovc ů) a sestavení lokálních Červených seznam ů. (P OSTER )
Vliv hladov ění na ochotu riskovat u sýkory ko ňadry ( Parus major ) a sýkory mod řinky (Parus caeruleus )
TUMOVÁ P., POLÁKOVÁ S., FUCHS R. Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká Univerzita v Českých Bud ějovicích, České Bud ějovice
Pokusy, p ři kterých jsme zjiš ťovali, jaký vliv má hladov ění na ochotu sýkor riskovat pro potravu, probíhaly v zimním období, kdy ptáky p ři rozhodování neovliv ňuje strach o sn ůšku či potomstvo a potrava se pro n ě stává prioritou. Ptáky jsme testovali v laboratorních podmínkách, kde je možné dostate čně sledovat a upravovat dostupnost potravy. Sýkory byly testovány v
202 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 přítomnosti vycpaniny nebezpe čného predátora krahujce obecného ( Accipiter nisus ), hnízdního predátora sojky obecné ( Garrulus glandarius ) a obdobn ě velkého neškodného ptáka holuba domácího ( Columbia livia f. domestica ). Byl provád ěn také kontrolní pokus bez atrapy. Každý jedinec byl testován na danou atrapu hladový i sytý a každý pták byl testován pouze na jednu atrapu. Reakce na jednotlivé atrapy se významn ě lišily. Nejv ětší strach m ěly sýkory z krahujce, nejostražit ější byly p řed sojkou. Holuba se nebály, ale z řejm ě ho vnímaly jako potravního kompetitora. Hladoví ptáci byli nervózn ější a aktivn ější než sytí, vliv m ěla i atrapa – n ěkteré typy chování byly vyhodnoceny jako p řeskokové. Také zvykací fáze se od samotných pokus ů lišily, p ři pokusech byli ptáci nervózn ější a ostražit ější. Rozdíly v chování ko ňader a mod řinek se neprojevily. (P OSTER )
Jak ptáci reagují na „neúplnou informaci“ o predátorovi?
TVARDÍKOVÁ K., FUCHS R. Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice
Preferen ční experimenty, v nichž si sýkory vybírají mezi dv ěma krmítky s r ůznými „objekty“, se ukázaly jako mimo řádn ě efektivní metoda p ři výzkumu reakcí na r ůzn ě nebezpe čné predátory. Využili jsme je tedy ke studiu toho, zda ptáci rozpoznají predátora v „torzu“ atrapy (hlava a horní část trupu s ramenní a loketní částí k řídel). Byly testovány atrapy krahujce (predátor) a holuba (neškodný druh), vždy ve t řech variantách – celý pták, torzo ukryté ve svazku jehli čnatých v ětví (není z řejmá jeho neúplnost) a torzo vystavené na bidýlku (je z řejmá jeho neúplnost). Získané výsledky ukazují že: 1. Reakce na celého holuba a na ob ě jeho torza se neliší. Samotná manipulace s atrapou tedy nem ění hodnocení její nebezpe čnost. 2. Po čet p řílet ů k ob ěma torz ům krahujce se v p řítomnosti celého holuba na druhém krmítku signifikantn ě neliší, stejn ě tak jako po čet p řílet ů k ukrytému torzu krahujce a k celému krahujci na druhém krmítku. Sýkory tedy rozpoznají krahujce v obou torzech stejn ě spolehliv ě. 3. Zatímco v p řítomnosti holuba na druhém krmítku se po čet p řílet ů k ob ěma torz ům neliší, v p řítomnosti krahujce je po čet p řílet ů nezakrytému torzu signifikantn ě vyšší a neliší se od kontroly (prázdné krmítko). Sýkory tedy nebezpe čnost obou torz hodnotí zcela odlišn ě. Platí to však jen tehdy, je-li alternativou predátor. 4. Torzo tedy poskytuje pták ům dostatek informací k identifikaci predátora. Zárove ň jsou však schopni rozpoznat, že se nejedná o predátora „standardního“. 5. Ptáci informaci o „nestandardnosti“ predátora využívají p ři odhadu rizika, jež jim hrozí.
203 Abstrakta p řednášek a poster ů
6. Zvyšující se riziko predace nesnižuje jen po čet p řílet ů, ale odráží se i v úsp ěšnosti pobytu na krmítku a ve sm ěru p říletu k n ěmu. Sýkory se neustále snaží mít nebezpe čný objekt pod kontrolou. (P ŘEDNÁŠKA )
Jak ptáci hodnotí nebezpe čnost r ůzných predátor ů?
TVARDÍKOVÁ K., FUCHS R. Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice
Krmítkové pokusy p ředstavují efektivní metodu experimentálního studia antipreda čního chování pták ů. Lze jich využít zejména ke studiu rozpoznávání potenciálních predátor ů a hodnocení nebezpe čí, které p ředstavují. Ochota využít potravní zdroj v p řítomnosti predátora poskytuje pom ěrn ě p řesný ukazatel toho, zda testovaní ptáci riziko vnímají a za jak velké ho považují. V sou časných experimentech jsme se zam ěř ili na to, zda ptáci rozlišují r ůzn ě nebezpe čné predátory a neškodné živo čichy. Zjiš ťovali jsme reakce sýkor na atrapu krahujce, poštolky, sojky, holuba, drozda a neznámého p ředm ětu (chomá če vaty). Poda řilo se nám získat n ěkolik zajímavých výsledk ů: 1. Sýkory rozlišují obligatorní predátory (krahujec, poštolka), p říležitostné predátory (sojka) a neškodné pta čí druhy (holub, drozd). 2. Reakce na chomá č vaty, holuba a drozda nebyla v žádném ze sledovaných parametr ů signifikantn ě odlišná od kontrolního pokusu (krmítko bez atrapy). 3. Reakce na sojku se po čtem p řílet ů nelišila od ostatních neškodných druh ů, pokles v ůč i kontrolnímu pokusu však byl signifikantní. Taktéž nižší úsp ěšnost pobytu řadí sojku mezi potenciální predátory. 4. Reakce na oba testované dravce se signifikantn ě nelišila v po čtu p řílet ů ani v úsp ěšnosti pobytu. U obou parametr ů však existuje z řetelný trend k opatrn ějšímu chování v p řítomnosti krahujce. 5. V preferen čním pokusu, v n ěmž si sýkory mohly vybírat mezi dv ěma krmítky (jedno s krahujcem a druhé s poštolkou), se rozdíl v hodnocení obou dravc ů poda řilo prokázat. Preferen ční experiment je tedy „citliv ější“ než st řídání predátor ů na jediném krmítku. 6. V p řítomnosti predátor ů m ění sýkory sm ěr p říletu tak, aby je m ěli neustále pod vizuální kontrolou, což dokládá, že pr ůběžn ě vyhodnocují aktuální riziko. (P OSTER )
204 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Sezónna dynamika koscov (Opiliones) trvalo trávnych porastov Podpo ľania (stredné Slovensko)
UHORSKAIOVÁ L., STAŠIOV S. Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen
Práca prináša výsledky výskumu sezónnej dynamiky koscov realizovaného na dvoch vybraných trvalo trávnych porastoch, ktoré boli obhospodarované odlišnou formou manažmentu. Lokalita Skalice bola obhospodarovaná konven čným spôsobom s použitím umelých hnojív a pesticídov, na lokalite Grani čky bol použitý agroenvironmentálny spôsob obhospodarovania bez použitia umelých hnojív a pesticídov. Plochy boli situované na juhozápadnom okraji pohoria Po ľana, v rámci územia Po ľnohospodárskeho družstva O čová. Skúmané lokality sa vyzna čovali podobnými abiotickými podmienkami. Na každej lokalite bolo v rokoch 2005 až 2007 (od apríla do októbra) inštalovaných po 5 zemných pascí usporiadaných v línii v rozstupe 5 m. Pasce (PVC f ľaše) mali priemer ústia 10 cm a ako fixa čná tekutina bol v nich použitý 10%-ný formaldehyd. Materiál bol z pascí odoberaný v približne mesa čných intervaloch. Na študovaných plochách bol zistený výskyt 8 druhov koscov: Zachaeus crista (Brullé, 1832), Lacinius ephippiatus (C. L. Koch, 1835), Rilaena triangularis (Herbst, 1799), Phalangium opilio Linnaeus, 1761, Leiobunum aff. tisciae Avram, 1968, Astrobunus laevipes (Canestrini, 1872), Lophopilio palpinalis (Herbst, 1799), Oligolophus tridens (C. L. Koch, 1836). Najvä čší po čet jedincov bol zaznamenaný u druhu Z. crista . Najvýraznejšia amplitúda epigeickej aktivity bola zaznamenaná na oboch lokalitách u druhov Z. crista , R. triangularis a P. opilio . Druh L. ephippiatus vykazoval výraznejšie výkyvy epigeickej aktivity iba na lokalite Grani čky. Výskum nepotvrdil predpokladaný časový posun medzi obdobiami v priebehu roka, kedy epigeická aktivita eudominantných druhov dosiahla maximum, čo by poukazovalo na časovú diferenciáciu ich ekologických ník. (P OSTER )
Netopiere (Chiroptera) Cerovej vrchoviny (stredné Slovensko)
UHRIN M. (1, 2), BENDA P. (3, 4), BALÁZS C. (5), OBUCH J. (6) (1) Spolo čnos ť pre ochranu netopierov na Slovensku, Revúca; (2) Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen; (3) Zoologické odd ělení Národního muzea, Praha; (4) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Praha; (5) Štátna ochrana prírody SR, Správa CHKO Cerová vrchovina, Rimavská Sobota; (6) Botanická záhrada Univerzity Komenského, Blatnica
Netopieria fauna južnej časti stredného Slovenska je prakticky neznáma. V práci sa na príklade vulkanického pohoria Cerová vrchovina (cca 65 tisíc ha) analyzuje súbor faunistických
205 Abstrakta p řednášek a poster ů
údajov (230 záznamov, 110 lokalít) získaných v období (1988)2001–2008 štandardnými metódami chiropterologického prieskumu (inšpekcia potenciálnych úkrytov, netting, detektoring, analýza vývržkov sov). Sledovaná oblasť je pokrytá listnatými lesmi s mozaikou pasienkov, lúk a ľudských sídiel. V regióne sa potvrdil výskyt 21 druhov netopierov (75 % fauny Slovenska). Na základe po čtu lokalít môžu by ť druhy E. serotinus , N. noctula (po 19 lokalít), M. myotis (13), P. austriacus a R. hipposideros (po 11) klasifikované ako bežné a po četné druhy. Miestna fauna obsahuje aj niektoré formy tradi čne hodnotené ako vzácne či významné, napr. N. lasiopterus alebo M. alcathoe . R. ferrumequinum a M. emarginatus sa tu vyskytujú výnimo čne a zrejme nie sú trvalou sú čas ťou fauny pohoria. Len u 4 druhov ( E. serotinus , P. austriacus , R. hipposideros a B. barbastellus ) sa tu zistila hibernácia. 12 druhov sa v regióne rozmnožuje, u 5 druhov ( E. serotinus , M. myotis , P. austriacus , R. hipposideros , R. ferrumequinum ) sa tento status potvrdil aj nálezmi reproduk čných kolónií. Významný je sympatrický výskyt foriem M. mystacinus , M. brandtii a M. alcathoe . V. murinus sa v oblasti zistil len na základe nálezu v potrave sov. Z porovnania s faunami oblastí slovensko- ma ďarského pohrani čia vyplýva vyššie zastúpenie dendrofilných druhov vo vulkanických „nekrasových“ pohoriach (sledovaná oblas ť a Slanské vrchy) na rozdiel od prevahy „krasových“ a „teplomilnejších“ foriem (nap. R. ferrumequinum , R. euryale , M. schreibersii ) v oblastiach s prevahou karbonátového podložia a s dostatkom krasových jaský ň (napr. Slovenský kras, Aggtelekský kras, pohorie Bükk). Z h ľadiska ochrany sú významnými miesta reproduk čných kolónií netopierov, teplejšie pseudokrasové jaskyne, prirodzené alebo umelé vodné plôšky a prirodzené lesy. (P OSTER )
Preference d řevin bobrem evropským ( Castor fiber ) na lokalitách Litovelského Pomoraví a polesí Soutok
URBAN J., SUCHOMEL J. Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Brno
Cílem p řísp ěvku je porovnat preference d řevin bobrem evropským ( Castor fiber ) na dvou lokalitách lužních les ů a to v CHKO Litovelské Pomoraví (Olomoucko) a v lesních porostech zvláštního ur čení na polesí Soutok (B řeclavsko). Srovnáváme druhové zastoupení kácených dřevin a jejich pr ůměry. Na polesí Soutok byl b ěhem t řech m ěř ení v letech 2004-2006 zaznamenán nej čast ější výskyt vrby Salix sp. (22%), javoru babyky Acer campestre (21%), dubu Quercus sp. (20%), jasanu Fraxinus sp. (14%) a topolu Populus sp. (6,5%) z celkového po čtu pokácených d řevin. Na čty řech lokalitách nacházejících se na území Litovelského Pomoraví se během stejného po čtu a to t řech m ěř ení v období (1999-2000, 2005-2006 a 2007-2008)
206 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 zaznamenal nej čast ější výskyt vrby Salix sp. (36%), topolu Populus sp. (35%), olše Alnus sp. (13%), st řemchy Padus sp. (2%) a jasanu Fraxinus sp. (1%). Na polesí Soutok byl nejvíce káceným pr ůměrem interval 0 – 2,5 cm (46%), následován intervalem 2,5 – 6 cm (30%) a t řetím nej čast ěji káceným byl pr ůměr 6 – 12 cm (18%). Souhrnn ě byly d řeviny v intervalu o pr ůměru kmene 0 – 12 cm, káceny z 94%. Pokácené stromy o průměrech nad 50 cm pat řily z 86,5% k rod ům Salix a Populus . V Litovelském Pomoraví byly káceny d řeviny o pr ůměrech 1,5-8 cm z 91% z celkového po čtu, p řičemž nejvíce v intervalu 3-6 cm. Preference kácených d řevin a jejich pr ůměrů se mezi oblastmi tém ěř neliší, což m ůže sv ědčit o tom, že stanovištní podmínky obou studovaných oblastí se v zásad ě neliší.
Podpo řeno projektem MSM 6215648902.
(P OSTER )
Celoslovenské mapovanie vydry rie čnej na Slovensku
URBAN P. (1), ADAMEC M. (2), SAXA A. (2) (1) Katedra biológie a ekológie, Fakulta prírodných vied UMB, Banská Bystrica; (2) Štátna ochrana prírody SR, Riadite ľstvo, Banská Bystrica
Od októbra 2007 do apríla 2008 sme uskuto čnili celoslovenské mapovanie vydry rie čnej mierne modifikovanou (upravenou) štandardnou metódou IUCN, založenou na vyh ľadávaní pobytových znakov vydry (trusové a pachové zna čky, stopy) v rámci siete kvadrátov Databanky fauny Slovenska (DFS). Jeho cie ľom bolo získa ť aktuálne údaje pre: (1) Atlas cicavcov Slovenska; (2) stanovenie priaznivého stavu druhu; (3) prípadné korekcie referen čného areálu druhu – zaslaného Európskej komisii v zmysle čl. 17 smernice o biotopoch (reporting). Mapovanie sa uskuto čnilo v 275 kvadrátoch Databanky fauny Slovenska (63,9 % zo všetkých 430 kvadrátov na území Slovenska) a zapojilo sa do neho 41 mapovate ľov. V každom kvadráte sme kontrolovali 4 - 6 lokalít (300 m úsekov tokov a oboch brehov). Pozitívnych bolo 259 kvadrátov (94,2 % zo skontrolovaných, resp. 60,2 % zo všetkých kvadrátov) a v 16 kvadrátoch (5,8 % zo skontrolovaných, resp. 3,7 % zo všetkých kvadrátov) sme nezaznamenali pobytové znaky vydry rie čnej. Pobytové znaky vydry neboli zis ťované najmä v severnej časti východného Slovenska, v horných častiach povodí Top ľa, Ondava, Laborec, ako aj na západnom Slovensku, v stredných častiach povodí Váh a Nitra, prípadne na tokoch Morava a Malý Dunaj. Vydra sa na Slovensku v sú časnosti vyskytuje v celých povodiach riek Hron, Ipeľ, Slaná, Hnilec, Hornád, Poprad a Dunajec. Jej pobytové znaky boli zistené v horných častiach povodí Váhu, s prítokmi Kysuca, Turiec, Orava, Raj čianka; Nitry; Torysy; Cirochy. Fragmentárne sme jej výskyt zaznamenali na tokoch Morava, Bodrog a Latorica.
207 Abstrakta p řednášek a poster ů
Z výsledkov mapovania vyplýva, že v sú časnosti sa vydra vyskytuje aj na niektorých stredných a dolných úsekoch tokov a povodí (napr. Hron, Žitava), na ktorých nebola pred 15 – 10 rokmi zaznamenaná. Pozoruhodný je tiež nález jej trusových zna čiek na Vláre (kvadrát 7074), kde v posledných rokoch nebol evidovaný výskyt vydry. (P ŘEDNÁŠKA )
České zoologické bibliotéky
VACÍKOVÁ Z. Ji říčkové 2, 106 00 Praha 10
Novinky v projektu. (P OSTER )
Vplyv pohlavia, veku, telesnej kondície a sezóny na ukazovatele zdravotného stavu u jašterice zelenej ( Lacerta v. viridis )
VÁCLAV R., PROKOP P., TRUBENOVÁ K. Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Bratislava
Z teórie priebehu života (life history theory) vyplýva, že medzi investíciami jedinca do kľúčových životných funkcií organizmu ovplyv ňujúcich jeho celkový reproduk čný úspech (fitness) existuje negatívny vz ťah. Reproduk čný úspech u plazov úzko súvisí s telesnou ve ľkos ťou jedincov, pri čom ich pohlavná zrelos ť alebo šanca získania partnera sa dosahuje až po relatívne dlhom období rastu. Ke ďže priorita investícií živo číchov do telesného rastu, zdravotného stavu a reprodukcie sa zna čne líši v jednotlivých ontogentických fázach a tiež v závislosti od pohlavia jedincov, plazy poskytujú vhodný model na sledovanie faktorov ovplyv ňujúcich výšku investícií do jednotlivých životných funkcií po čas rôznych fáz ontogenézy a v závislosti od pohlavia jedincov. V našej práci sme skúmali vz ťah medzi pohlavím, vekom, telesnou kondíciou jedincov a sezónou na ukazovatele zdravotného stavu u modelového druhu jašterice zelenej ( Lacerta v. viridis ). Ako indikátory zdravotného stavu boli použité nasledovné hematologické parametre: diferenčné po čty jednotlivých typov leukocytov (lymfocyty, monocyty, azurofily, heterofily, eozinofily), pomer heterofilov k lymfocytom a po čet leukocytov na 1000 erytrocytov. V sledovaných hematologických parametroch sme zistili pohlavné rozdiely, ako aj vplyv telesnej kondície, autotómie chvosta, veku jedincov a sezóny.
Výskum bol podporený grantom VEGA č. 2/7080/27.
(P OSTER )
208 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Čo si o agregácii myslí šváb Eublaberus posticus ?
VARADÍNOVÁ Z., FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Šváby rodu Eublaberus žijú podobne ako vä čšina druhov švábov v agregáciach. Navyše je u druhu Eublaberus posticus známe teritoriálne správanie a dominan čné vz ťahy samcov. Sledovali sme 3 predpoklady agrega čného správania samcov a samíc tohto druhu: 1. Agreguje E. posticus ? 2. Agreguje s inými druhmi švábov? 3. Preferuje medzi iným jedincom E. posticus a iným druhom? Individuálne zna čené jedince piatich druhov švábov ( Eublaberus posticus , E. distanti , Blaberus discoidalis , Gromphadorhina portentosa , Princisia vanwaerebecki ) sme testovali v aréne s dvoma úkrytmi. V každom z nich bolo možné uväzni ť jedinca, ktorý predstavoval potenciálny atraktant pre testovaného jedinca. Medzi uväzneným a vyberajúcim jedincom mohla vo ľne prebieha ť chemická a optická komunikácia, taktilná komunikácia bola obmedzená. Testovanie prebiehalo po čas tmavej fázy d ňa. Preferencia bola stanovená na základe výberu úkrytu behom nasledujúcej svetelnej fázy. Intenzita agregova ť sa medzi vybranými druhmi čeľade Blaberidae signifikantne líšila. V prípade druhu E. posticus samce aj samice agregujú, ale samice intenzívnejšie proti samcom. Intenzita agregova ť s inými druhmi švábov sa významne líšila vzh ľadom ku ponúknutému druhu. Samce a samice sa však navzájom medzi sebou nelíšili a v siedmych prípadoch z ôsmych testovaných kombinácií preukázatelne preferovali agregova ť. Ak sme E. posticus ponúkli možnos ť vybra ť si agregova ť s iným jedincom E. posticus alebo s jedincom iného druhu, preferencia sa vzh ľadom ku ponúkaným druhom nelíšila. Pre švába Eublaberus posticus je dôležité agregova ť, nezáleží na tom s kým. Agrega čný signál sa zdá byť univerzálny signál medzi viacerými druhmi, čo podporuje antipreda čnú hypotézu vzniku agregácie u švábov.
Táto práca vznikla za priamej finan čnej podpory projektu Mze (projekt NAZV QH91146).
(P OSTER )
Vybrané skupiny článkonožcov v hniezdach Mus spicilegus (Rodentia) na Slovensku
VÁRFALVYOVÁ D., MAŠÁN P., STANKO M. Ústav zoológie SAV Bratislava, pracovisko Košice
Mus spicilegus je obyvate ľom nížinných oblastí južnej a strednej Európy, pri čom na území Slovenska dosahuje severozápadnú hranicu svojho rozšírenia. Je charakteristická stavbou
209 Abstrakta p řednášek a poster ů zimných kop čekov z hliny so zásobár ňou potravy, čo ju z etologického i ekologického h ľadiska výrazne odlišuje od ostatných zástupcov rodu Mus . Špecifická nidobiológia tohto druhu a podzemná lokalizácia hniezd sa odráža aj v kompozícii hniezdnej fauny článkonožcov, reprezentovaných prevažne mesostigmatickými rozto čmi (Mesostigmata) a blchami (Siphonaptera). Hniezda Mus spicilegus boli zbierané v období od novembra 2003 do novembra 2005 na viacerých lokalitách v rámci Košickej kotliny, Východoslovenskej roviny a Podunajskej nížiny. Z 36 hniezd bol získaný bohatý materiál spolo čenstiev článkonožcov (priemerne takmer 2 tisíc článkonožcov na hniezdo), zastúpený 62 druhmi rozto čov (8 parazitických) a 7 druhmi b ĺch. V skupine parazitických rozto čov dominoval druh Laelaps algericus (22,8%), ktorý je špecifickým parazitom Mus spicilegus a druh Androlaelaps fahrenholzi (17,6%). Z b ĺch absolútne dominoval druh Ctenophthalmus assimilis (83%).Významným výsledkom bolo zistenie blchy druhu Stenoponia tripectinata na nieko ľkých lokalitách na Podunajskej nížine. Ide o najsevernejší známy výskyt tohto mediteránneho druhu, najbližší literárny údaj o výskyte S. tripectinata (z hniezd a hostite ľov M. spicilegus ) pochádza spred polstoro čia z oblasti Vojvodiny. V práci boli vyhodnotené aj sezónne zmeny v druhovom spektre článkonožcov v hniezdach v priebehu sledovaného obdobia. Výskumy potvrdili, že hniezda M. spicilegus predstavujú refúgium dvoch významných skupín potenciálnych vektorov (rozto če, blchy) viacerých skupín patogénov, čo poukazuje aj na epidemiologický a epizootologický význam tohto druhu.
Práca bola podporená grantom APVV-0108-06 a VEGA No. 2/0043/09.
(P OSTER )
Echinothrips americanus Morgan, 1913 – nová invázna strapka (Thysanoptera) v skleníkoch na Slovensku
VARGA L. (1), FEDOR P.J. (2), SUVÁK M. (3) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava; (2)Katedra ekosozológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava; (3) Botanická záhrada Univerzity Pavla Jozefa Šafárika, Košice
Globálne environmentálne a socioekonomické trendy v posledných desa ťro čiach so sebou prinášajú aj zvýšené riziko introdukcií nežiaducich organizmov. Zo škodcov v rastlinnej výrobe sa to v nemalej miere dotýka aj viacerých zástupcov radu Thysanoptera. V sú časnosti na Slovensku prebiehajúci monitoring ekonomicky významných fytofágnych Thysanoptera zaistil prvonálezy viacerých exotických druhov ( Gynaikothrips ficorum , Hercinothrips femoralis ) s rôznym časovým odstupom od zaznamenania ich výskytu v iných európskych krajinách. Echinothrips americanus pochádza z východnej časti Severnej Ameriky, kde je ako skleníkový škodca evidovaný od r. 1984. V Európe bol prvýkrát zachytený v r. 1989 na
210 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 rastlinách importovaných do Ve ľkej Británie, prvé úspešne aklimatizované populácie boli odhalené za čiatkom devä ťdesiatych rokov v Holandsku. V sú časnosti je udávaný z vä čšiny európskych krajín a v krátkom čase sa o čakáva jeho kozmopolitné rozšírenie. Bionómiou sa zara ďuje medzi foliikolné strapky. K poškodeniu rastlín dochádza v dôsledku mechanického porušenia listových pletív prejavujúcim sa striebristým sfarbením, žltkastými škvrnami a odumieraním napadnutých listov. Publikované údaje o hostite ľskom spektre sú nedostato čné, v botanickej záhrade UPJŠ v Košiciach boli larvy pozorované na 25 druhoch okrasných rastlín, najmä z čeľadí Araceae a Euphorbiaceae. Imága boli celkovo prítomné na 106 druhoch rastlín zo 45 čeľadí. Jeho výskyt mimo skleníkov a interiérov v podmienkach strednej Európy sa nezistil. E. americanus je dostato čne citlivý na bežne používané insekticídy, ekonomicky významné škody hrozia pri preferovaní biologickej ochrany rastlín. Z predátorov sa osved čili rozto če rodu Amlyseius . Zo Slovenska sú zatia ľ známe len 2 lokality výskytu (Bratislava, Košice).
Projekt bol financovaný z grantu VEGA 1/4339/07.
(P ŘEDNÁŠKA )
Reproduk ční úsp ěšnost Acomys dimidiatus (Rodentia, Muridae): vliv p říbuznosti a familiarity samic
VAŠÁKOVÁ B., ŠUMBERA R. Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, České Bud ějovice
U mnoha druh ů savc ů se vyskytuje tzv. kooperativní rozmnožování, kdy členové skupiny pe čují o mlá ďata, která nejsou jejich vlastní. Spole čná pé če m ůže nabývat odlišných forem; od obrany p řes pé či o srst, zah řívání až po kojení. Tento zp ůsob reprodukce má jisté výhody, ale také nevýhody spojené nap ř. s energetickými ztrátami matek p ři kojení cizích mlá ďat. Výhodnou strategií m ůže být pé če o mlá ďata blízce p říbuzných samic, kdy samice kompenzují vlastní ztráty zvyšováním „inkluzivní fitness“. Cílem práce bylo zjistit, zda u vysoce sociálního hlodavce s vysokou prenatální investicí bodlinatky sinajské ( Acomys dimidiatus ) má kooperativní rozmnožování vliv na prospívání mlá ďat a jaký vliv má p říbuznost a familiarita samic. Pro experiment byly založeny čty ři typy skupin (podle toho, zda samice byly p říbuzné a od narození familérní, tj. vyr ůstaly spolu): p říbuzné familiérní, nep říbuzné nefamiliérní, p říbuzné nefamiliérní a nep říbuzné familiérní. Základem t ěchto skupin byly dv ě samice a samec. Pátým uspo řádáním byla jedna samice a samec. Ve všech typech byl zaznamenáván p řír ůstek hmotnosti mlá ďat, frekvence množení samic, natalita a mortalita mlá ďat p řed odstavem. Předb ěžné výsledky ukazují, že pro samice je výhodn ější spole čná pé če s p říbuznými samicemi;
211 Abstrakta p řednášek a poster ů mlá ďata p říbuzných a solitérních samic mají nižší mortalitu než u samic nep říbuzných a to i u familiérních. Hmotnost mlá ďat se p ři odstavu mezi jednotlivými typy skupin neliší. Nižší natalita u spole čně hnízdících samic oproti samostatným ukazuje na ur čité náklady spojené s kooperativním rozmnožováním. (P OSTER )
Detekce tvorby reaktivních kyslíkových metabolit ů u larev zavíje če voskového ( Galleria mellonella )
VAŠÍ ČEK O. (1), PAPEŽÍKOVÁ I. (2), HYRŠL P. (1) (1) Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno; (2) Laboratoř patofyziologie volných radikál ů, Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i., Brno
Reaktivní kyslíkové metabolity (RKM) pat ří mezi nejú činn ější mikrobicidní molekuly, jejichž produkce doprovází fagocytózu u obratlovc ů. Tyto RKM vznikají z molekulárního kyslíku v procesu nazývaném oxidativní (respira ční) vzplanutí. U bezobratlých živo čich ů a konkrétn ě u hmyzu je o podobných mechanismech velmi málo informací, navíc často s protich ůdnými výsledky. Pouze u n ěkterých skupin bezobratlých (Bivalvia, Clitellata, Echinoidea nebo Ascidiacea) není pochyb o jejich ú časti v imunitní odpov ědi. V této práci byly použity larvy zavíje če voskového ( Galleria mellonella , Lepidoptera). Byla analyzována produkce RKM v hemolymf ě a v izolovaných hemocytech za použití chemiluminiscence a fluorescence. Při uvol ňování RKM vznikají elektronov ě excitované stavy a p ři návratu do základního stavu jsou emitovány fotony. Tato emise je ozna čována jako chemiluminiscence. P řirozená chemiluminiscence hemocyt ů je velmi slabá, a proto je obvykle zesilována (luminofory, aktivátory). Chemiluminiscen ční metodou s použitím aktivátor ů s r ůzným mechanismem působení (Zymozan A, PMA, Ca-I, FMLP) nebyla tvorba RKM v hemolymf ě nebo hemocytech prokázána. Pozitivní výsledky p řineslo p ředevším fluorimetrické stanovení RKM za využití fluorescen ční proby Amplex Red, specifické pro peroxid vodíku. M ěř ení jasn ě prokázalo tvorbu peroxidu vodíku v izolovaných aktivovaných hemocytech. Nejú činn ějším aktivátorem byl Ca-I, dále FMLP, PMA a Zymozan A. V této práci jsme nov ě použili ke studiu RKM u hmyzu fluorescen ční detekci peroxidu vodíku, která je citliv ější než luminometrické m ěř ení. Výsledky prokázaly tvorbu peroxidu vodíku hemocyty, ale v mnohem menší mí ře než je tomu u obratlovc ů. Pro detekci RKM u hmyzu je nutné používat vyšší koncentrace bun ěk a aktivátor ů, z toho vyplývá, že RKM u
212 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 hmyzu pravd ěpodobn ě nejsou tak významnou sou částí mikrobicidního ochranného systému, jako je tomu u obratlovc ů.
Tato práce byla podpo řena grantem GA ČR 206/09/P470.
(P OSTER )
Impact of clear-cutting system on abundance and frequency of ground dwelling insects in Norway spruce ( Picea abies L.) forests
VÉLE A. (1,2), HOLUŠA J. (2,3), FROUZ J. (4,5), KONVI ČKA O. (6) (1) Katedra ekologie a ŽP, P řF UP Olomouc; (2) Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i., Frýdek-Místek; (3) Ústav ochrany lesa, LF ČZU, Praha-Suchdol; (4) Ústav p ůdní biologie, BC AV ČR, České Bud ějovice; (5) Ústav pro životní prost ředí, P řF UK, Praha; (6) Správa CHKO Bílé Karpaty, Luha čovice
Clear-cutting is a widespread management practice of the Norway spruce forests. It is generally suggested that it decreases animal biodiversity. Clearcuts and following forest stands are obviously different from mature stands in many abiotic and biotic parameters of environment. These parameters are the reason for changes in an occurrence of many species as well as in their abundance. We studied two important bioindication taxons, ants and carabids, and investigated their dependence on the forest stage. These insects were studied in the spruce forest clear-cuts with a method of pitfall traps on five chronosequences 500-2000m apart, each containing five neighboring plots of a different age. Occurrence, area and position of forest stands of different ages (0-2, 3-5, 8-12, 26-41 and 85-105 years) in surroundings were used as explanatory variables. The influence of succession stages near the pitfall trap, in the diameter of 50m and 300m from the trap, was tested by the mean of CCA with variation partitioning. Thirteen and 64 species of ant and carabids were found in total. Shading is the major factor that affects both communities. Proportion of individual succession stages in 300m from the sampling point were more important than a sampling site itself. Our study indicates that the community was strongly affected by optimal habitat availability in the surrounding landscape rather than by local conditions on the trapping sites. Thus, a large number of suitable habitats in surroundings results in a higher species density (ants and carabids) in both, optimal and suboptimal habitats. Our research also indicates that the lighter forest stands are inhabited by more species in higher numbers. These forest stands represent source places for suboptimal forest stages. In accordance with the source-sink theory, it is necessary to support an occurrence of young forests stands in large forest complexes. These results shall be, therefore, applied to the forest management. (P OSTER )
213 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vplyv mikroklímy dutiny na výber zimného noc ľažiska u Parus major
VEĽKÝ M., KAŇUCH P., KRIŠTÍN A. Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen
Udržanie energie pri zimnom nocovaní dutinových hniezdi čov potenciálne závisí od mikroklímy noc ľažiska. Predpokladáme, že jedince si na nocovanie vyberajú teplejšiu a suchšiu dutinu s oh ľadom na vonkajšie po časie. Vo voliérovom experimente sme ponúkli sýkorkám ve ľkým dve dutiny s odlišnými mikroklimatickými vlastnos ťami. Tieto sa priebežne menili pod ľa vonkajších podmienok (najmä teploty vzduchu a slne čného žiarenia) a tepelno-izola čných vlastností samotnej dutiny. Sýkorky sa definitívne rozhodli pre dutinu na nocovanie až po preskúmaní oboch dutín pred západom slnka. Dve hodiny pred západom slnka boli zistené medzi mikroklímou oboch testovaných dutín významné rozdiely. Dutiny, ktoré si sýkorky vybrali, mali vyššiu priemernú teplotu po čas tohto intervalu (Wilcoxon Matched Pairs Test, P < 0.05), ako aj vyššiu teplotu priamo v čase západu slnka (P < 0.005). Navyše, teplota v tejto dutine klesala pomalšie (P < 0.05, n = 11 adultných samcov, 57 nocí) a teda pozitívne obsadené úkryty vykazovali stabilnejšiu mikroklímu. Po čas noci, ke ď vták spal v jednej z dutín, bola priemerná teplota použitej dutiny opä ť vyššia (P < 0.001), rozsah kolísania teplôt bol menší (P < 0.005) a teplota dutiny v čase svitania bola tiež vyššia (P < 0.001). Vlhkos ť nemala žiadny vplyv. Preukázaný bol ú činok metabolického vyhriatia miesta nocovania. Ke ď vtáky spali v zateplenej dutine (n = 30 nocí), vnútorná priemerná teplota sa významne líšila od teploty nezateplenej dutiny aj od vonkajšej teploty (Kruskal-Wallis ANOVA, P < 0.0005). Výber teplejšieho a teplotne stabilnejšieho miesta na nocovanie závisí od priebehu vonkajšieho po časia, čo poukazuje na potrebu širšieho spektra potenciálnych noc ľažísk v prirodzenom prostredí.
Práca bola podporená grantami VEGA 2/0130/08, 2/0110/09.
(P ŘEDNÁŠKA )
Is there any congruence in signalization of health as predicted by different condition- related indicators?
VINKLER M. (1,2), KUBÍKOVÁ T. (1), SCHNITZER J. (1), ALBRECHT T. (1,2) (1) Department of Zoology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Prague; (2) Department of Population Biology, Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Studenec
Although several condition indicators are widely used in ecological studies only little is known about the congruence among them in health prediction. Here we approach this topic by mapping the correlations within a set of commonly measured condition-related traits and
214 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 investigate also the relationships between these traits and elaboration of the multiple ornament in great tit ( Parus major ). In our study population of wintering tits we have found significant correlations among all measured ptilochronological traits and within most of the haematological traits based on differential leucocyte count. Ptilochronological measures were related to body size and standardized weight but not to other traits. Hue of the carotenoid-pigmented yellow part of the ornament was associated with sex, age, hematocrit and sex-hematocrit interaction. Plumage brightness was also significantly related to sex, hematocrit and sex-hematocrit interaction while saturation was associated with age, size and absolute erythrocyte count. We have found negative association of black breast stripe area and ptilochronological traits which might indicate trade-off between ornament expression and condition. Our results show that there is only limited consistency in health status predictions when based on different condition indicators and that different parameters of the plumage ornamentation signal different health aspects. (P OSTER )
Bunkry pohrani čního opevn ění jako neobvyklé nalezišt ě koník ů Troglophilus neglectus (Krauss, 1879) (Orthoptera: Rhaphidophoridae) v České republice
VLK R. Katedra biologie, PdF MU, Brno
Koníci r. Troglophilus se ve st řední Evrop ě krom ě Rakouska, kde se nacházejí severní hranice souvislého areálu dvou druh ů, vyskytují i ve t řech dalších zemích. T. neglectus na 2 místech v Česku a na 3 místech v N ěmecku a T. cavicola ve Švýcarsku. Zajímavé p řitom je, že se všech p řípadech jedná o teprve nedávno objevené izolované partenogenetické populace nejasného p ůvodu, p řičemž nelze vylou čit jejich reliktní charakter. Pozoruhodné také je, že tyto populace nejsou vázány na krasové oblasti, ale naopak žijí v lokalitách, kde je podloží tvo řeno zcela odlišnými horninami, nap ř. b řidlicemi, pískovcem či žulou, s nedostatkem v ětších podzemních prostor. V lét ě 2008 nalezl autor oba výše uvedené druhy spole čně v Západních Karavankách (SLO) v lokalit ě Ljubelj (cca 1000 m n.m.). Sice se zde jednalo o masiv tvo řený vápencem, nikoli však krasovou oblast. Koníci byli nalezeni jak v um ělých podzemních prostorách, tak v noci voln ě v lese, ale ne čekan ě i v betonových bunkrech hrani čního opevn ění, kde jich bylo v ůbec nejvíce. Na základ ě této zkušenosti byly p ři terénním pr ůzkumu v okolí D ěč ína dop ředu vytipovány nad ějné historické vojenské objekty a dne 12.9.2008 byla provedena cílená kontrola výskytu koník ů T. neglectus v nich. Výsledek p řed čil o čekávání, pon ěvadž v obou kontrolovaných malých betonových bunkrech byly nalezeny desítky jedinc ů, p řičemž p řevládali dosp ělci.
215 Abstrakta p řednášek a poster ů
Ve starší literatu ře bývá zd ůraz ňována vazba koník ů r. Troglophilus na jeskyn ě, jeskynní komplexy a krasové oblasti. Na základ ě terénních zkušeností autora lze ale říci, že je tato vazba přece ňována. Samoz řejm ě, v nov ější literatu ře se již zohled ňuje a hojn ě diskutuje fakt, že se oba tyto druhy mohou vyskytovat, zejména v letním období, i ve zcela odlišných typech biotop ů. A to jak p řirozených (su ťová pole, kamenná mo ře aj.), tak i um ělých (sklepy, kamenné zídky apod.). Je na čase reáln ě zhodnotit bionomii t ěchto zajímavých rovnok řídlých a zásadn ě přehodnotit mylnou p ředstavu jeskyn ě jako jejich nejvhodn ějšího životního prost ředí. (P OSTER )
Příčiny úbytku saproxylického hmyzu nížinných les ů
VODKA Š., ČÍŽEK L. Přírodov ědecká fakulta Jiho české Univerzity a Entomologický ústav BC AV ČR, České Bud ějovice
Saproxylický hmyz tvo ří nemalou část lesní biodiverzity. Nicmén ě i p řes stále se zvyšující rozlohu les ů a rostoucí snahu ochraná řů i lesník ů o ochranu lesní diverzity, tvo ří saproxylický hmyz zna čnou část Červeného seznamu ohrožených druh ů ČR. P říčinou jsou zm ěny, jež nastaly v lesní hospoda ření v posledním století a jež zásadn ě zm ěnily charakter lesních porost ů. Zatímco tradi ční pa řeziny, st řední lesy či pastevní lesy byly proslun ěnými porosty a nahrazovaly původní řídké lesy prosv ětlované disturbancemi, moderní hospodá řské lesy, ale i lesní bezzásahové rezervace jsou v ětšinou husté porosty s minimálním oslun ěním podrostu. Náš výzkum se zam ěř il na habitatovou preferenci saproxylického hmyzu. Na ja ře 2004 byly rozmíst ěny dubové návnady do r ůzných lesních stanovišt, lišících se mírou oslun ění a vertikální pozicí. Návnady byly exponovány 1 sezónu, poté zabaleny do mušího pletiva následující 3 roky z nich byl vybírán vylíhlý hmyz. Na stejných stanovištích byl v roce 2006 instalováno 40 letových pastí. Vychováno a chyceno bylo 10165 jedinc ů 326 druh ů saproxylických brouk ů. RDA analýza ukázala oslun ění daného habitatu jako klí čový faktor ur čující složení spole čenstva. Nejvíce druhu z červeného seznamu hostila pr ůkazn ě oslun ěná stanovišt ě. Množství mrtvé hmoty v okolí pasti nem ělo žádný vliv na diverzitu saproxylických brouk ů v jejím okolí. Saproxylický hmyz, jež je historicky adaptován na oslun ěná stanovišt ě, nedokáže p řežít v zapojených lesích, a tak dnes obývá pouze slunné okraje les ů. Bez prosv ětlovacích zásah ů, obnovy tradi čních management ů (pa řeziny, lesní pastva) v lesích ZCHÚ a ponechávání dostate čného množství výstavk ů při obhospoda řování produk čních les ů nelze zajistit plochu dostate čnou pro udržení životaschopných populací. Bezzásahový management vymírání lesní fauny v nížinných lesích nikterak ne řeší.
216 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Výzkum byl podpo řen GA AV (KJB600960705) a MŠMT (6007665801 a LC06073).
(P ŘEDNÁŠKA )
Stanovení celkové hladiny IgM u sladkovodních ryb
VOJTEK L. (1), VOSTAL K. (1), ŠIMKOVÁ A. (2), VETEŠNÍK L. (3), LAMKOVÁ K. (2), HYRŠL P. (1) (1) Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno; (2) Parazitologie, Ústav botaniky a zoologie,P řF MU, Brno; (3) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Imunitní systém ryb je stejn ě jako imunitní systém obratlovc ů složen ze specifických a nespecifických složek bun ěč né a humorální imunity. Hlavní sou částí specifické humorální imunity jsou protilátky - imunoglobuliny (Ig). Ig se specificky váží na antigen a zp řístup ňují jej ostatním složkám imunitního systému. U ryb se na rozdíl od vyšších obratlovc ů nachází pouze IgM, kdy tetramerní molekula je nej čast ěji tvo řena 4 monomery spojenými J-řet ězcem. Pro stanovení Ig ryb se používá velké množství metod (RIA, FIA, EIA, imunoprecipitace,…), které jsou složité na p řípravu, časov ě náro čné a díky velké spot řeb ě monoklonálních protilátek drahé (pro n ěkteré druhy ryb ani nejsou protilátky dostupné). Srážení síranem zine čnatým (ZnSO4 . 7H2O) je jednoduchá, levná a časov ě nenáro čná metoda, která využívá fyzikáln ě–chemických vlastností ZnSO4 . 7H2O. Metoda je b ěžná ve veterinární praxi. ZnSO4 . 7H2O odebírá selektivn ě imunoglobulin ům v roztoku vodu a ty poté z roztoku vypadávají – vzniká sraženina. Metoda je dopln ěna stanovením bílkovin, kdy se výsledná koncentrace IgM rovná rozdílu mezi bílkovinami obsaženými v celém vzorku a v supernatantu po vysrážení IgM. Pro naše experimenty byla použita plasma kapra obecného (Cyprinus carpio ) odebíraná v r ůzných ro čních obdobích, lína obecného ( Tinca tinca ) s r ůznými ploidiemi a karasa st říb řitého ( Carassius auratus ) s r ůznými ploidiemi v četn ě k říženc ů. U kapra obecného byla zjišt ěna statisticky významná sezónní dynamika hladiny IgM s nejvyššími hodnotami v červnu 20,15 g/l a nejnižšími v srpnu 12,42 g/l. Rovn ěž byly zaznamenány statisticky významné rozdíly mezi pohlavími, s vyššími pr ůměrnými hodnotami IgM u samic kapra i lína. Diploidní (2n), triploidní (3n) a gynogenní (G) skupiny lína se statisticky neliší, i když G ryby mají pr ůměrn ě vyšší hladinu IgM než 2n a 3n. 2n a 3n karasi se op ět statisticky neliší, i když pr ůměrná hladina IgM 2n je nižší než 3n a k říženc ů.
Tato práce byla podpo řena granty GA ČR 524/07/0188 a 524/09/P620.
(P OSTER )
217 Abstrakta p řednášek a poster ů
Co vše m ůžeme zjistit o bobrech aniž bychom je vid ěli
VOREL A., KORBELOVÁ J., KORBEL J., HAMŠÍKOVÁ L. Katedra ekologie, FŽP ČZU v Praze
S nar ůstající hustotou populací bobra evropského ( Castor fiber ) je čím dál složit ější determinace jednotlivých teritorií. Sporadicky se vyskytující shluky pobytových známek bývaly v minulosti jasným indikátorem uceleného teritoria. V hust ě osídlených populacích však na sebe pobytové známky kontinuáln ě navazují, proto již není jednoduché vylišit jednotlivá teritoria. Tato skute čnost nás vedla k hledání metody pro co nejp řesn ější ur čení centra, rozsahu a hranic obhajovaného území. Po čet teritorií je dnes v Evrop ě jedinou používanou mírou vyjád ření intenzity osídlení území, pro jejíž ur čení a vymezení prozatím neexistuje konsenzus. Oblastí zájmu byly lužní lesy jižní Moravy (jm) a drobné podhorské toky Českého lesa (cl). V letech 2006-2008 jsme radiotelemetricky sledovali 28 jedinc ů (ncl=14, njm=14; n06=6, n07=8, n08=14) v 18 teritoriích (ncl=8, njm=10). Radiotelemetrická data z období od října do ledna byla porovnána s lednovými údaji o výskytu pobytových známek (potravních, pobytových a teritoriálních), jež jsou odrazem p ředzimní aktivity bobr ů. Oba datové soubory byly přepo čteny na st ředovou linii vodních tok ů. Testována byla poloha agregace lokací každého jedince (interval maximálního rozsahu lokací rozší řen o 10 % na ob ě strany) k poloze pobytových známek v daném intervalu. Využity byly pravd ěpodobnostní techniky (KDE), autokorelace, nelineární mixované modely (GLS) a zobecn ěné lineární modely. Pr ůkazný vztah (GLIMnbinom: F916=6.087, p<<0.001) intenzity pobytových známek v teritoriu významn ě koresponduje s pohybovou aktivitou jedinc ů uvnit ř obhajovaného území. Údaje o pobytových známkách bude možné využívat pro ur čení centra, rozsahu a hranic teritorií bobra evropského. Z našich výsledk ů dále vyplývá, že bob ři jsou bez ohledu na biotop striktn ě teritoriální, k p řekryv ům teritorií z valné části nedochází, denní i no ční úkryty se nacházejí mezi horním a dolním kvartilem rozsahu teritoria. (P ŘEDNÁŠKA )
Ovliv ňuje zm ěna klimatu dlouhodobé trendy po četnosti pták ů?
VOŘÍŠEK P. (1), REIF J. (2), KLVA ŇOVÁ A. (1), ŠKORPILOVÁ J. (1) (1) Pan-European Common Bird Monitoring Scheme, Česká spole čnost ornitologická, Praha; (2) Ústav pro životní prost ředí P řF UK, Praha
Vliv zm ěny klimatu na ptáky bývá obvykle dokladován na p řípadech zm ěn ve fenologii, hnízdní úsp ěšnosti nebo posunech areál ů u jednotlivých druh ů. V ětšina takových studií je však spíše lokálního charakteru a práce studující vliv zm ěny klimatu na trendy po četnosti pta čích
218 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009 populací ve v ětším geografickém m ěř ítku jsou vzácné. V p řísp ěvku p ředstavujeme výsledky dvou nezávislých studií pro ČR a Evropu. Zvyšující se teplota by na po četnost pták ů v ČR m ěla působit tak, že druhy zasahující na naše území ze severu budou ubývat, a naopak jižní druhy přibývat. Naše analýza, pro niž byla použita data z Jednotného programu s čítání pták ů v ČR, tento p ředpoklad potvrdila. Pta čí druhy se severním centrem rozší ření m ěly v ČR v letech 1982 až 2006 více negativní trendy po četnosti než druhy s jižním centrem rozší ření. Druhy se severním typem rozší ření ubývaly, zatímco druhy s jižním typem rozší ření p řibývaly. P řestože vliv zm ěny klimatu z ůstává významný i po ošet ření na typ prost ředí a migra ční chování, není zatím zcela jasné, zda v ětší vliv na trendy po četnosti má zm ěna klimatu nebo jiné zm ěny v prost ředí (nap ř. intenzifikace zem ědělství). Pro analýzu na kontinentální škále byla použita data shromážd ěná v rámci programu Pan- European Common Bird Monitoring Scheme. S použitím údaj ů o trendech zm ěn po četnosti 108 pta čích druh ů za období 1980 až 2005 byla zjišt ěna vysoce signifikantní pozitivní korelace mezi trendy druh ů a predikovanými zm ěnami areál ů vlivem zm ěny klimatu v Evrop ě. Druhy, jejichž areály v Evrop ě by se m ěly vlivem zm ěny klimatu zv ětšit, p řibývají, zatímco druhy, u nichž je predikováno zmenšení areálu, ubývají. Analýza krom ě jiného zohlednila typ prost ředí a migra ční chování. Na základ ě t ěchto evropských dat byl také vyvinut pilotní indikátor zm ěny klimatu, který ukazuje, že vliv zm ěny klimatu na populace pták ů již lze na kontinentální úrovni detekovat. (P ŘEDNÁŠKA )
Populace modrásk ů rodu Phengaris (Maculinea) (Lepidoptera: Lycaenidae) v intravilánu obce Ludvíkovice u D ěč ína – má smysl ochrana stanoviš ť uprost řed zástavby?
VRABEC V., HATLAPATKOVÁ J., PRAVDOVÁ J., PROKOPOVÁ E. Katedra zoologie a rybá řství, Česká zem ědělská univerzita, Praha 6 – Suchdol
Na území obce Ludvíkovice v Severo českém kraji (5 km SV od D ěč ína, sou řadnice 50°47´38.45´´N/14°15´20.85´´E, nadm. výška cca 300 m n. m., kód čty řúhelníku faunistického mapování 5251) byl potvrzen výskyt mok řadních modrásk ů rodu Phengaris (d říve Maculinea ): P. teleius (Bergsträsser, 1775) a P. nausithous (Bergsträsser, 1775). Situace je z hlediska ochrany p řírody zajímavá tím, že stanovišt ě výskytu motýl ů jsou uprost řed zástavby. V sou časnosti je snaha tato stanovišt ě intenzivn ěji využívat nebo zcela zabrat bytovou výstavbou. Proto byl v sezón ě 2008 proveden odhad po čtu p řítomných motýl ů, a to na všech stanovištích na základ ě subjektivního po čítání a na nejzajímav ějším stanovišti výpo čtem Lincoln-Petersenova indexu z výsledk ů zp ětného odchytu zna čených jedinc ů. Na výpo čtem hodnoceném stanovišti se v intervalu 15.-16.7. mohlo pohybovat okolo 12 ex. P. nausithous a 86 ex. jedinc ů druhu P.
219 Abstrakta p řednášek a poster ů teleius , což sama o sob ě nejsou množství, která by garantovala dlouhodobé přežití populací. Vezmeme-li však v potaz pr ůměrnou dobu p řežití imag motýl ů (cca 5 dní) a délku letového období b ěhem kterého se motýli pr ůběžn ě líhnou (cca 40 dní), pak je jisté, že po čet motýl ů za celou sezónu se minimáln ě u druhu P. teleius blíží požadovanému minimu 500 jedinc ů, p ři kterém je populace ješt ě považována za perspektivní pro dlouhodobé p řežití. Navíc byly oba druhy ( P. teleius v nižší po četnosti, P. nausithous po četn ěji) p řítomny na dalších dvou stanovištích v obci, p řičemž vzdušná vzdálenost odpovídá pr ůměrné doletové schopnosti t ěchto motýl ů a umož ňuje p ředpokládat funk ční metapopula ční strukturu. Záv ěr minimáln ě ohledn ě druhu P. telejus v obci Ludvíkovice je jednozna čný – všechna t ři stanovišt ě s výskytem (resp. minimáln ě 2 celá a část t řetího) má z biologického hlediska smysl chránit. Managementovým cílem je zastavení dalšího záboru motýly osídleného území a zachování diverzifikace v hospoda ření na malých rozlohách sousedních pozemk ů, což je v p římém konfliktu s oprávn ěnými zájmy vlastník ů. (P OSTER )
Plodnos ť sum čeka čierneho ( Ameiurus melas ) v povodí Bodrogu
VYŠIN J., KOŠ ČO J. Katedra ekológie, FHPV PU v Prešove, Prešov
Ameiurus melas je invázny druh, ktorý sa dostal na územie Slovenska v druhej polovici 90- tych rokov cez povodie Bodrogu pravdepodobne z Ma ďarska, kde bol v 80-tych rokoch dovezený z Talianska (Koš čo a kol., 2000). Sum ček čierny má vlastnosti, v ďaka ktorým sa dobre prispôsobuje podmienkam v novoosídlených biotopoch (hlavne široké potravné spektrum a schopnos ť stara ť sa o mla ď a stráži ť ju) a ktoré pravdepodobne prispievajú k jeho inváznemu šíreniu v Severnej Amerike a tiež v Európe. K úspešnosti prežívania tohto invázneho druhu významne prispieva i jeho vysoká reproduk čná schopnos ť. V roku 2007 sme skúmali celkom 60 ks sum čeka čierneho (20 samcov a 40 samíc) zo štyroch sledovaných lokalít na východnom Slovensku, s cie ľom zisti ť plodnos ť u týchto rýb a porovna ť naše výsledky s výsledkami plodnosti A. melas stanovenými v jeho pôvodnom areáli i s ostatnými prácami z novoosídlených biotopov. Pre stanovenie plodnosti sme použili gravimetrickú metódu pod ľa Bastla (1962). Priemerná absolútna plodnos ť sum čeka čierneho sa pohybovala v jednotlivých lokalitách od 4 472 ks do 9 171 ks. Z týchto údajov sme následne ur čili priemernú relatívnu plodnos ť a index plodnosti. Výsledky našej práce poukazujú na to, že sum ček čierny dosahuje vyššiu priemernú relatívnu i absolútnu plodnos ť ako uvádzajú dostupné vedecké štúdie, čo je zdá sa predpokladom pre jeho rýchlu expanziu a adaptovanie sa na nové podmienky aj na lokalitách, ktoré doteraz neosíd ľoval.
220 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
V budúcnosti bude potrebné sledova ť potravnú ekológiu vo vz ťahu k plodnosti a zmeny v reproduk čných parametroch v procese naturalizácie tohto druhu v novoosídlených oblastiach.
Práca bola podporená grantovými prostriedkami projektu VEGA 1/0352/08 a projektu APVV -0154-07.
(P ŘEDNÁŠKA )
Structure of temperate grassland ant assemblages (Hymenoptera: Formicidae) under different humidity and management conditions at Štiavnické vrchy Mts
WIEZIKOVÁ A. (1), WIEZIK M. (2), SVITOK M. (1) (1) Department of Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Science, Technical University in Zvolen, Zvolen; (2) Department of Applied Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Science, Technical University in Zvolen
Grasslands in cultural landscape usually form a diverse mosaic of habitats, determined both by natural conditions and land-use. The differences of habitat structure are usually reflected in associated plant and animal communities – including ants. Although representing the dominant group of arthropods (in the terms of biomass and ecological role), ant assemblages in temperate grasslands have been studied rather sporadically. Here we report about the structure of ant assemblages at grasslands in cultural landscape of Central Slovakia. The study was carried out in the Štiavnické vrchy Mts, a region with historically well developed cultural grassland area. We established a set of 25 research plots within south-orientated grassland habitats, representing five different habitat types: humid managed (HM) and unmanaged (HN), mesophilous managed (MM) and unmanaged (MN) and xeric extensive (XE) grassland. Each habitat type was represented by 5 independent plots. Within each plot ants were sampled during the 2008 growing period using pitfall traps. We collected a total of 6 689 workers of ants belonging to 35 species. The highest number of species (23) was recorded at XE grasslands. Significant differences in species richness were observed only in the opportunist group, where HM and MM had the lowest number of species. Similar pattern was observed in activity, where HM, MM together with XE had lower activity rates. The composition of ant assemblages differed significantly among habitat types. XE grasslands had higher proportions of Tetramorium caespitum , T. moravicum and Tapinoma ambiguum . Humid grasslands together with MM were characterized by increased proportion of Lasius niger , L. flavus and Myrmica rubra , while MN had increased proportion of M. scabrinodis . Managed grassland in general were less species rich and active, while assemblage composition was determined by habitat humidity.
The study was funded by VEGA research grants nos. 1/0026/08 and 1/0702/09.
(P ŘEDNÁŠKA )
221 Abstrakta p řednášek a poster ů
Listonozi (Crustacea: Notostraca) na území České republiky
ZAVADIL V. (1), MERTA L. (2), ŠTAMBERGOVÁ M. (3) (1) ENKI, o.p.s., T řebo ň; (2) Olomouc; (3) AOPK ČR, Praha
Na území ČR žijí dva druhy listonoh ů. Listonoh jarní ( Lepidurus apus ) je v našich podmínkách vázán na jarní periodické t ůně v aluviích nížinných řek (do cca 250 m n. m). V tůních se vyskytuje zpravidla od po čátku III do konce V. Nejvíce lokalit je v sou časnosti známo z povodí Moravy a dolní Dyje. Nejbohatší populace hostí lužní lesy a louky nad Olomoucí a v oblasti soutoku Dyje a Moravy pod Lanžhotem. V Čechách je jádrem výskytu povodí řeky Labe, i když po čet lokalit se zde oproti minulosti významn ě snížil. Celkem (recentn ě i historicky) je listonoh jarní znám z 38 mapovacích kvadrát ů z celkového po čtu 678 kvadrát ů v ČR (5,6 % obsazených kvadrát ů). Listonoh letní ( Triops cancriformis ) obývá v ČR letní periodické t ůně sekundárního bezlesí - na polích, loukách, pastvinách, polních cestách a tankodromech. U nás se lze s druhem setkat od IV do XI s maximem výskytu v letních m ěsících. Tento druh není striktn ě vázán na záplavová území řek, vyskytuje se od nížin po vrchoviny (do 875 m n.m). Na území Moravy pochází nejvíce recentních nález ů ze Znojemska a Krom ěř ížska. V Čechách se jádro výskytu nachází ve st řední a severní části. V ětšina sou časných lokalit je situována do území bývalých či aktivních vojenských prostor ů a cvi čiš ť. V ČR evidujeme výskyt v 67 kvadrátech (9,9 % obsazených kvadrát ů). Listonozi, stejn ě jako další skupiny lupenonožc ů (žábronožky a škeblovky), jsou v dnešní dob ě existen čně ohroženi. Hlavní p říčinou jejich úbytku je ztráta specifických stanovišť (periodických t ůní) v souvislosti s funk čními zm ěnami v krajin ě. Auto ři tohoto p řísp ěvku shromaž ďují veškerá data o výskytu všech lupenonohých korýšů z našeho území a p řipravují spolu s informacemi o jejich ekologii, ohrožení a ochran ě knižní publikaci, vydávanou pod záštitou AOPK ČR. Prosíme čtená ře, aby tento p řísp ěvek vnímali jako výzvu ke spolupráci p ři mapování výskytu listonoh ů, žábronožek i škeblovek na našem území. Auto ři budou vd ěč ni za poskytnutí jakýchkoliv informací na toto téma. (P ŘEDNÁŠKA )
222 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Prom ěny v obhospoda řování zem ědělské krajiny a její vliv na spole čenstva drobných savc ů
ZEJDA J. (1), BRYJA J. (2), HEROLDOVÁ M. (1) (1) Odd ělení ekologie savc ů ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Odd ělení popula ční biologie ÚBO AV ČR, v. v. i., Studenec
Posledních 50 let se m ěnila zem ědělská krajina a hospoda ření v ní. V souvislosti s nimi byla zkoumána spole čenstva drobných zemních savc ů ve dvou výrazn ě odlišných obdobích. První (1956-64) charakterizovala dosud do zna čné míry zem ědělská malovýroba s velkou diverzitou plodin, p ěstovaných na parcelách o pr ůměrné vým ěř e 0,2 km 2, mezi nimiž byly polní meze r ůzných typ ů a drobné toky. V ětrolamy, vysazované od roku 1952, byly dosud řídké a siln ě zaplevelené. Kolem vesnic existovaly drobné záhumenky. V tu dobu bylo odloveno 3970 drobných zemních savc ů 16 druh ů. V období 1983-89 m ěly polní parcely pr ůměrnou vým ěru 1,06 km 2, po čet p ěstovaných plodin se snížil na polovinu s d ůrazem na pšenici, meze již byly 20 let rozorány, pozemky zmeliorovány, v ětrolamy byly vzrostlé s plodícími d řevinami, pod nimiž na zastín ěné p ůdě probíhala sukcese lesních bylin. Bylo odloveno 6165 drobných savc ů 14 druh ů. V obou obdobích byly dominantními druhy myšice malooká, k řovinná a hraboš polní, které tvo řily 86% resp. 77% spole čenstva. Dominance myšice malooké, živící se p řevážn ě drobnými semeny plevel ů, poklesla z 43% na 26%, naopak dominance hraboše polního vzrostla ze 13% na 22%. Zvýšila se dominance myšice lesní z 1% na 11% a norníka rudého ze 3% na 10%. Poklesla dominance hmyzožravc ů z 3% na 0,5% a myši domácí ze 4% na 1% (u této v souvislosti s ukon čením p ěstování žita jako jejího hlavního habitatu ve vegeta ční dob ě v p ředchozím období výzkumu). Druhová pestrost v souvislosti s popsanými zm ěnami z ůstala sice zachována, ale n ěkteré druhy zde p řežívaly v minimálních po čtech jedinc ů.
Tento výzkum byl podpo řen projektem NAZV QH72075.
(P ŘEDNÁŠKA )
223 Abstrakta p řednášek a poster ů
Neutrální a adaptivní genetická variabilita ve slovenských populacích kamzíka horského
ZEMANOVÁ B. (1,2), HÁJKOVÁ P. (1), BRYJA J. (1), ZIMA J. JR . (1), HÁJKOVÁ A. (1,3), KŘÍŽOVÁ P. (1,2), MIKULÍ ČEK P. (4), HÁJEK B. (5), ZIMA J. (1) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (3) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (4) Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; (5) ŠOP SR, Správa NP Slovenský raj, Spišská Nová Ves
Ve Vysokých Tatrách se vyskytuje jediná p ůvodní populace kamzíka horského tatranského. V Nízkých Tatrách byla introdukcí vytvo řena „záložní“ populace tohoto ohroženého endemického poddruhu. V sousedních poho řích (Slovenském ráji a Velké Fat ře) byl však z loveckých d ůvod ů vysazen také alpský poddruh kamzíka. Pomocí n ěkolika genetických marker ů (mikrosatelity, MHC, mitochondriální DNA) zkoumáme jejich genetickou variabilitu a strukturu, v četn ě p řípadné hybridizace mezi ob ěma poddruhy. Otestovali jsme 66 mikrosatelitových lokus ů a z nich vybrali 20 nejvhodn ějších marker ů, ze kterých jsme vytvo řili tři multiplexové sety. Dosavadní analýzy dostupných vzork ů tkání potvrzují nízkou variabilitu mikrosatelitové DNA ve slovenských kamzi čích populacích, což souvisí s historickým vývojem jejich po četnosti. Existence privátních alel (Vysoké Tatry 4, Velká Fatra 9, Slovenský ráj 7) a vysoká hodnota fixačního indexu (F ST = 0,430; P < 0,001) poukazují na zna čnou diferenciaci studovaných populací. Bayesovská shlukovací analýza (Structure) rozd ělila slovenské kamzíky do t ří skupin: 1) populace ve Slovenském ráji, 2) populace ve Velké Fat ře a 3) spole čná skupina zahrnující vysoko- a nízkotatranskou populaci. Výsledky analýzy dále poukazují na to, že v Nízkých Tatrách mohlo dojít k introgresi alpského genomu. V sou časné dob ě je analyzován rozsáhlý soubor neinvazivn ě získaných vzork ů (trusu a srsti) a o čekáváme, že získaná data výrazn ě zp řesní výsledky t ěchto popula čně-genetických analýz. Sou časn ě je studována adaptivní variabilita imunitního genu DRB (MHC class II). Dosud byly objeveny 4 alely tohoto genu v populacích alpského p ůvodu a 2 v tatranských populacích. Jedna z tatranských alel (ta výrazn ě po četn ější) dosud nebyla popsána v žádné evropské populaci kamzík ů. Pouze u jednoho jedince z Nízkých Tater byla zaznamenána druhá alela, d říve popsaná z Alp, kde se vyskytuje s vysokou frekvencí (Schaschl et al. 2004). Protože na Slovensku se tato alela vyskytuje jak ve Slovenském ráji, tak ve Velké Fat ře, m ůže být i toto známkou introgrese alpského genomu do tatranského v oblasti Nízkých Tater. Také gen DRB je v sou časnosti analyzován na základ ě většího souboru neinvazivn ě získaných vzork ů.
Projekt je finan čně podporován Grantovou agenturou Akademie v ěd ČR, grant č. IAA600930609.
(P OSTER )
224 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Populace hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) v Čechách: Osmiletý monitoring druhu v ČR a návazné studie
ZIMMERMANN K. (1,2), FRIC Z. (2), HULA V. (3), VLAŠÁNEK P. (1), ZAPLETAL M. (4), SLÁMOVÁ I. (1,2), BLAŽKOVÁ P. (1), KOPE ČKOVÁ M. (5), JISKRA P. (6), KONVI ČKA M. (1,2) (1) PřF Jiho české Univerzity v Českých Bud ějovicích; (2) Entomologický ústav AV ČR; (3) AF Mendelovy Zem ědělské a Lesnické University v Brn ě; (4) PdF Jiho české Univerzity v Českých Bud ějovicích; (5) Ob časké sdružení Ametyst; (6) AOPK ČR, Karlovy Vary
Již osmou sezónu se zabýváme monitoringem českých populací celoevropsky chrán ěného hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ). Práce spo čívají v každoro čních censech larválních hnízd ve všech známých lokalitách, pátrání po dosud neznámých koloniích, a zp ětných odchyt ů dosp ělc ů v referen čním shluku kolonií na úpatí Doupovských hor. Od roku 2001, kdy v ČR nebylo známo více než p ět kolonií (v 6 faunistických čtvercích), se poda řilo objevit 92 kolonií (v 50 čtvercích); ukazuje to na špatnou znalost fauny n ěkterých oblastí republiky. Většina kolonií je malá, jen 8 obsahuje p řes 100 larválních hnízd. Nár ůst po čtu kolonií není zásluhou ochrany p řírody. Zatímco po čet kolonií rostl, po četnost stávajících kolonií spíše stagnovala, což ukazují censy larev i dosp ělc ů. Na metapopula ční dynamiku druhu ukazují nezávislé meziro ční fluktuace ve velikosti kolonií i detekované extinkce (18) a rekolonizace po extinkci (8). Data ze zp ětných odchyt ů, zejména z projektu, který v roce 2007 pokryl 100 kolonií, odhalily p řekvapiv ě vysokou frekvenci dálkových p řelet ů: 68 p řelet ů delších než 5 km (54 samci, 15 samice), 18 než 10 km (samci 16, samice 2). Celkovou po četnost české metapopulace jsme odhadli na 27 605 jedinc ů. Výsledky z referen čních kolonií umož ňuje srovnání s dalšími specializovanými motýly vlhkých luk. H. chrastavcový vykazuje pr ůměrn ě nižší denzity (108 jedinc ů na ha) než A. aglaja (264/ha), B. ino (188/ha), B. selene (386/ha) a zároveň vyšší než M. diamina (128/ha) a M. athalia (30/ha). Predikce dlouhodobých p řelet ů, jsou vyšší pro B. selene ale naopak nižšší pro A. aglaja a B. ino . Sklon disperzní funkce, tedy tendence k dlouhým přelet ům druh ů klesá s denzitou, tj. mobilní druhy se v krajin ě vyskytují mén ě nahusto. Celková obývaná plocha se zv ětšila na 380 ha, je naprosto nutné zam ěř it se na ochranu stávajících biotop ů a p ředevším na jejich propojení formou biologizace hospoda ření v širší krajin ě. (P ŘEDNÁŠKA )
225 Abstrakta p řednášek a poster ů
Zoogeografické rozšírenie a autekológia pošvatiek (Plecoptera) niektorých tokov Slovenska
ŽIAK M. Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra Ekológie, Bratislava
V priebehu posledných nieko ľko rokov sa pri výskume sladkovodnej fauny venuje pozornos ť, okrem mnohých iných problematík, aj problematike štúdia životných cyklov, sezónnej dynamiky, jednotlivých taxónov v závislosti na najdôležitejších biotických a abiotických faktoroch prostredia. Stanovili sme si viacero cie ľov, ktorých riešenie rôznou mierou prispeje k objasneniu niektorých všeobecných otázok ekológie, resp. hydrobiológie, k rozšíreniu doterajších poznatkov o ekológii, rozšírení a biodiverzite pošvatiek (Plecoptera). Zamerali sme sa na rozli čné aspekty autekológie pošvatiek: ekologickú valenciu, preferenciu, vz ťahy k mikrohabitatom, geologickému podkladu a teplotnému režimu vodných tokov. Dáta sme získali kvalitatívne po čas jari, leta a jesene 2008 z nieko ľkých tokov z pohorí Javorníky, Kysucké Beskydy a Suchý potok vo Vysokých Tatrách. Celkovo 21 lokalít na ôsmych potokoch. Spomínané toky reprezentujú rozmanité habitaty Západných Karpát, pramene, vysokohorské bystriny, horské a podhorské potoky, podhorské rieky. Majú charakteristický termický a hydrologický režim. Spomínané toky taktiež predstavujú referen čné lokality, pod ľa ktorých sa vytvorí matrica údajov o referen čných spolo čenstvách. Táto matrica umožní exaktné porovnávanie spolo čenstiev makrozoobentosu v rovnakých typoch tokov, avšak inde lokalizovaných, a tým pádom zabráni porovnávaniu neidentických spolo čenstiev makrozoobentosu. Snažili sme sa analyzova ť taxocenózy pošvatiek ritrálu štyroch základných geologických štruktúr Slovenska, charakterizované osobitým geochemickým typom hornín. Zameriam sa pri tom na Západné Karpaty v gradiente v smere od juhozápadu až juhu na sever: 1. Flyšové pásmo (ílovce, pieskovce) - Biele Karpaty, Javorníky, Oravské Beskydy 2. Kryštalinikum (granitoidy) - Malé Karpaty, Vtá čnik, Malá Fatra, Nízke Tatry, Tatry 3. Fatrikum (vápence a dolomity) – Slovenský kras, Slovenský raj, Strážovské vrchy, Nízke Tatry a Tatry 4. Neogénne vulkanity (andezity, bazalty) – Cerová vrchovina, Štiavnické vrchy, Vtá čnik, Kremnické vrchy a Po ľana. (P OSTER )
226 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Jednoduché sestavy pro digitální mikrofotografii použitelné p ři zoologických studiích
ŽIŽKA Z. Laborato ř charakterizace molekulární struktury, Mikrobiologický ústav Akademie v ěd ČR, v.v.i., Praha
Za čátkem roku 1996 se objevily na trhu p řístroje pro digitální fotografii, jež byla p ůvodn ě vyvinuta pro vojenské ú čely. V mikrofotogarafii ješt ě dlouho potom p řevládal analogový záznam obrazu na film. V sou časné dob ě stále více pracovník ů p řechází na digitální záznam z důvodu snadné a rychlé kontroly výsledku. Specializovaná za řízení pro digitální mikrofotografii jsou zna čně nákladná a proto zde uvádíme t ři jednoduché sestavy s využitím digitální SLR zrcadlovky: (1) Nejjednodušší sestava s využitím mezikroužk ů Praktica, Pentacon a ev. Lambda, redukce ROWI (Nikon - Praktica) a fotoaparátu dSLR Nikon D 70, (2) složit ější sestava ješt ě s využitím zaost řovacího hranolu Zeiss a (3) nejsložit ější sestava s p řipojením na trinokulární tubus Zeiss. Fotoaparát byl vždy řízen pomocí dálkového ovládání Nikon ML - L3. K testování mikrofotografických sestav nám posloužily nativní preparáty sladkovodních organism ů pocházejících z rybník ů v obcích Sýko řice a Zbe čno (CHKO K řivoklátsko) a fixované a zalité trvalé preparáty r ůzných živo čich ů v četn ě člov ěka (repliky povrch ů a histologické řezy). U studovaných organism ů byl zobrazen nejen jejich vn ější tvar, jednotlivé orgány a jejich části, pop ř. ornamentura jejich povrch ů, ale i jejich bun ěč ná architektura v četn ě některých obtížn ě pozorovatelných organel, zejména s využitím speciální optiky pro reliéfní mikroskopii (Lambda Praha) a pro fázový kontrast (Zeiss Jena a LOMO Petersburg). Záv ěrem lze říci, že všechny uvedené a prakticky vyzkoušené sestavy pro digitální mikrofotografii se velmi osv ědčily. Použití zaost řovacího hranolu a ev. trinokulárního tubusu velmi usnad ňuje práci operátorovi (v ětší zorné pole mikroskopu pro snadn ější nalezení vhodného objektu), ale není nezbytné.
Tato práce byla částe čně podpo řena institucionálním v ědeckým konceptem č. AV 0Z 50200510.
(P OSTER )
227 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
ADRESÁ Ř REGISTROVANÝCH Ú ČASTNÍK Ů KONFERENCE (stav k 13.1.2008)
ADAMÍK Peter: Vlastiv ědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, 77173 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] AMBROS Michal: Štátna ochrana prírody SR, Samova 3, 94901 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ANDREAS Michal: VÚKOZ,v.v.i., Kv ětnové nám. 391, 25243 Pr ůhonice, Česká republika; e-mail: [email protected] BABÍ ČKOVÁ Karolina: Masarykova univerzita, Ústav experimentální biologie, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BAČÍKOVÁ Stanislava: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava, Mlynská dolina B1, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BAČKOR Peter: Univerzita Mateja Bela, FPV, katedra biológie a ekológie, Tajovského 40, 97401 Banská Bystrica, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BAJUS Jan: student, Podroužkova 6047, 70800 Ostrava-Poruba, Česká republika; e-mail: [email protected] BAKAN Jana: Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masarika 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BALA ĎOVÁ Margaréta: P řírodov ědecká Fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 12800 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] BALÁŽ Ivan: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BALÁŽ Vojtech: Katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] BALÁŽOVÁ Mária: Katedra biológie a ekológie, PF KU, Nám. A. Hlinku 56/1, 3401 Ružomberok, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BALVÍN Ond řej: Katedra Zoologie, P řFUK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] BALZAROVÁ Martina: P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, Krušnohorská 1569/9, 41501 Teplice, Česká republika; e-mail: [email protected] BAŇAŘ Petr: Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, 62700 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BARAN ČEKOVÁ Miroslava: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 603305 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BARTONI ČKA Tomáš: Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Kotla řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BAYERLOVÁ Michaela: MU, Institut biostatistiky a analýz, Kamenice 126/3, 62500 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BAŽANT Miroslav: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] BEDNÁ ŘOVÁ Jana: ÚBO AV ČR, Kv ětná, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BENDA Petr: Národní museum, Václavské nám. 68, 11579 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] BENDOVÁ Lenka: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] BENEŠ Jan: Česká inspekce životního prost ředí, Na B řehu 267, 19000 Praha 9, Česká republika; e-mail: [email protected] BENEŠ Ji ří: Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] BERAN Luboš: AOPK ČR - Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, 27601 M ělník, Česká republika; e-mail: [email protected] BERKOVÁ Hana: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected]
228 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
BEZD ĚČ KA Pavel: Muzeum Vyso činy Jihlava, Masarykovo nám. 55, 58601 Jihlava, Česká republika; e-mail: [email protected] BEZD ĚČ KOVÁ Klára: Muzeum Vyso činy Jihlava, Masarykovo nám. 55, 58601 Jihlava, Česká republika; e-mail: [email protected] BLAŽEJ Lukáš: Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, 40502 D ěč ín, Česká republika; e-mail: [email protected] BOHUŠ Mirko: Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BOLECHOVÁ Petra: Zoologická zahrada Liberec, p řísp ěvková organizace, Masarykova 1347/31, 46001 Liberec 1, Česká republika; e-mail: [email protected] BOLFÍKOVÁ Barbora: Karlova univerzita v Praze, Vini čná 7, 12843 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] BORKOVCOVÁ Marie: MZLU Brno, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] BOŽANI Ć Bojana: PrF Univerzita Palackeho, Tr. Miru 113, 77200 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] BRIDIŠOVÁ Zuzana: Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF Nitra, Nábrežie mládeže 91, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] BRICHTA Miloš: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc, t ř. Svobody 26, 77200 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] BRYJA Josef: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec 122, 67502 Studenec, Česká republika; e-mail: [email protected] BŘEHOVÁ Jana: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 67502 Studenec, Česká republika; e-mail: [email protected] BUFKA Lud ěk: Správa NP a CHKO Šumava, 1. máje 260, 38501 Vimperk, Česká republika; e-mail: [email protected] BUCHTÍKOVÁ So ňa: ÚEB, Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, MU Brno, Kotlá řská 2, 60200 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] CEĽUCH Martin: Spolo čnos ť pre ochranu netopierov na Slovensku, P.O. Box 10A, 94901 Nitra 1, Slovenská republika; e-mail: [email protected] CEĽUCHOVÁ Ivona: Spolo čnos ť pre ochranu netopierov na Slovensku, P.O. Box 10A, 94901 Nitra 1, Slovenská republika; e-mail: [email protected] CEPÁK Jaroslav: Kroužkovací stanice Národní muzeum, Hornom ěcholupská 34, 10200 Praha 10, Česká republika; e-mail: [email protected] CICEKOVÁ Jana: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Katedra ekológie, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] CIKÁNOVÁ Veronika: P řírodov ědecká fakulta UK, katedra zoologie, Na Farkán ě II 11/203, 15000 Praha 5, Česká republika; e-mail: [email protected] CIVIŠ Petr: ČZU v Praze, Smíškova 226, 28401 Kutná Hora, Česká republika; e-mail: [email protected] CZERNIK Adrián: ---, Pr ůkopnická 18/116, 74720 V řesina, Česká republika; e-mail: [email protected] ČAMAJOVÁ Erika: Katedra zoológie PRIF UK, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ČERNÁ Ilona: Jiho česká univerzita, P řF, Krajní 53, 63500 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ČERNÝ Ond řej: Katedra zoologie, P řF UK, Viničná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] ČERVENKA Jan: P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] ČERVENÝ Jaroslav: Katedra lesa a myslivosti, Fakulta lesnická a d řeva řská, ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] ČIP ČALOVÁ Gabriela: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ČÍŽEK , Ph.D. Lukáš: Entomologický ústav, BC AV ČR a P řírodov ědecká fakulta J ČU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] DANISZOVÁ Kristina: P řF UK, Vini čná 7, 12800 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected]
229 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
DAROLOVÁ Alzbeta: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 84506 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] DAVID Stanislav: Ústav krajinnej ekológie SAV, Pob. Nitra, Akademická 2, 94901 Nitra, Slovenská republika; e- mail: [email protected] DEDEK Pavel: AOPK ČR - Správa CHKO Pálava, Nám ěstí 32, 69201 Mikulov na Morav ě, Česká republika; e-mail: [email protected] DITRICH Tomáš: Jiho česká univerzita, Pedagogická fakulta, Jeronýmova 10, 37115 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] DOBEŠ Pavel: Ústav experimentální biologie, Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] DOLANSKÝ Jan: Východo české muzeum v Pardubicích, Zámek č.p. 2, 53002 Pardubice, Česká republika; e-mail: [email protected] DOLEJŠ Petr: Katedra zoologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] DOLEŽALOVÁ Klára: Česká zem ědělská univerzita, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e- mail: [email protected] DOLNÝ Aleš: KBE P ř.F. OU, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] DROZD Pavel: Katedra biologie a ekologie P řF OU, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] ĎUREJE Ľudovít: ÚBO AV ČR, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, Česká republika; e-mail: [email protected] DVORSKÁ Alena: Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] DVO ŘÁK Libor: Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 34192 Kašperské Hory, Česká republika; e-mail: [email protected] FAINOVÁ Drahomíra: P řF JCU, Branišovská, 37001 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] FARSKÁ Jitka: P řírodov ědecká fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] FEDOR Peter: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] FEJKLOVÁ Lenka: UK Praha, Opletalova 38, 11000 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] FILIPCOVÁ Zuzana: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] FOIS Xenia: CNR-ISE, Li Punti, 7040 Sassari, Italy; e-mail: [email protected] FOIT Ji ří: Ústav ochrany les ů a myslivosti, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] FORMAN Martin: P řF UK, Vini čná 5, 12843 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] FRA ŇOVÁ Sandra: Prírodovedecká Fakulta Univerzity Komenského, Mlynská Dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] FRIC Zden ěk: Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e- mail: [email protected] FRI ČOVÁ Jana: Ústav Zoológie SAV, Löfflerova 10, 4001 Košice, Slovenská republika; e-mail: [email protected] FROUZ Jan: Ústav pro životní prot ředí, UK Praha, Benátská 2, 12801 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] FROUZOVA Jaroslava: Hydrobiologický ústav BC AV ČR, Na Sákdách 7, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] FRYNTA Daniel: odd ělení ekologie a etologie, katedra zoologie, P řF Uk v Praze, Vini čná 7, 12843 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] FUCHS Roman: P řF JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] FUNK Andrej: Živa, časopis AV ČR, Vodi čkova 40, 11000 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] GAISLER Ji ří: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e- mail: [email protected]
230 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
GAJDOŠ Peter: Ústav krajinnej ekológie SAV, Pobo čka Nitra, Akademická 2, 94901 Nitra, Slovenská republika; e- mail: [email protected] GAJDOŠÍK Martin: Slezské zemské muzeum, Tyršova 1, 74601 Opava, Česká republika; e-mail: [email protected] GRIM Tomáš: Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] GRINVALD Marea: Univerzita Palackeho, Tr.miru 113, 77200 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] GRUCMANOVÁ Šárka: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] GVOŽDÍK Václav: Národní muzeum, Václavské nám ěstí 68, 11579 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] HABEROVÁ Tamara: Česká zem ědělská univerzita, Institut trop ů a subtrop ů, Kamýcká 129, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] HAISOVÁ -Slábová Markéta: Katedra Agroekologie a LAE, ZF JU v Českých Bud ějovicích, Studentská 19, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] HAJER Jaromír: P řírodov ědecká fakulta UJEP, České mládeže 8,, 40096 Ústí nad Labem, Česká republika; e-mail: [email protected] HÁJKOVÁ Petra: ÚBO AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] HAMŠÍKOVÁ Lenka: Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, ČZU v Praze, Kamýcká 126, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] HANÁK Vladimír: katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] HANEL Jan: Zoologická zahrada Liberec, Masarykova 1347/31, 46001 Liberec 1, Česká republika; e-mail: [email protected] HARABIŠ Filip: ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] HAZUCHOVÁ Lenka: Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] HEROLDOVÁ Marta: ÚBO AV ČR v. v. i., Kv ětná 8, 60362 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] HIADLOVSKÁ Zuzana: P řírodov ědecká fakulta MU, Kotlá řská 2, 61137 BRNO, Česká republika; e-mail: [email protected] HLAVJENKOVÁ Iva: ÚPŠRR, AF, MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] HOHTI Peter: ÚEL SAS, Štúrova 2, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] HOLECOVÁ Milada: Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B-1, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] HOLUŠA Jaroslav: VÚLHM, v.v.i., Nádražní 2811, 73801 Frýdek-Místek, Česká republika; e-mail: [email protected] HONZA Marcel: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] HORA Petr: Katedra ekologie a živ. prost ředí, P řF, UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] HORÁ ČEK Daniel: 36/02 ZO ČSOP p ři SCHKO JH, Generála Píky 803/4, 46001 Liberec 1, Česká republika; e- mail: [email protected] HORÁ ČEK Ivan: P řF UK, Vini čná, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] HORÁ ČKOVÁ Jitka: Katedra ekologie P řF UK Praha, Estonská 2569, 27201 Kladno, Česká republika; e-mail: [email protected] HORÁK Jakub: VÚKOZ Pr ůhonice, Kv ětnové nám. 391, 25243 Pr ůhonice, Česká republika; e-mail: [email protected] HOŘÁK David: kat. ekologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] HRDLI ČKA Roman: PrF JCU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected]
231 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
HUASHUAYLLO Ramos Mely Yris: UBO AV CR , PrF MU, Kounicova 50, 60200 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] HULA Vladimír: AF MZLU Brno, Zem ědělská 1, 61300 BRNO, Česká republika; e-mail: [email protected] HŮLKA Petr: AOPK ČR, Nuselská 39, 14000 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] HULVA Pavel: Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 12843 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] HÝBLOVÁ Aneta: Univerzita Palackého Olomouc P ŘF, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] HÝLOVÁ Alena: FŽP ČZU Praha, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] HYNEK Burda: FB Biologie und Geografie, University of Duisburg-Essen, Universitaetsstr. 5, 45117 Essen, Německo; e-mail: [email protected] HYRŠL Pavel: Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, ÚEB, P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] CHOBOT Karel: AOPK ČR, Nuselská 39, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] CHRAMAZDA Vladimír: Katedra ochrany lesa a po ľovníctva TU LF Zvolen, T.G. Masaryka 20, 96001 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] CHYTIL Josef: ORNIS, Muzeum Komenského P řerov, Horní nám. 7, 75011 P řerov, Česká republika; e-mail: [email protected] IMRICHOVÁ Helena: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] IMRICHOVÁ Helena: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] JABLONSKI Daniel: Katedra Zoológie Prírodovedeckej fakulty UK Bratislava, Mlynská dolina, pavilón B-1, 84215 Bratislava 4, Slovenská republika; e-mail: [email protected] JAMRIŠKA Ján: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina B1, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] JAN ČOVÁ Alena: Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF Nitra, Nábrežie mládeže 91, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] JANDZIK david: k. zoologie, prifuk, mlynska dolina b-1, 84215 bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] JÁNOVÁ Eva: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] JANOVSKÝ Zden ěk: katedra botaniky, P řF UK, Benátská 2, 12801 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] JEBAVÝ Lukáš: Katedra obecné zootechniky a etologie FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] JELÍNEK Aleš: ZO ČSOP Kn ěžice, Kn ěžice 109, 67521 Ok říšky, Česká republika; e-mail: [email protected] JEŘÁBKOVÁ Lenka: AOPK ČR, Nuselská 34, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] JEŽEK Miloš: FLD ČZU Praha, Kamýcká 129, 16521 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] JÍNOVÁ Kristýna: BC AV ČR, ÚPB, Na Sádkách 7, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] JIRK Ů Hana: Katedra ekologie, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] JUŘIČKOVÁ Lucie: katedra zoologie, P řF UK Praha, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KADLEC Tomáš: katedra Ekologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] KADLE ČÍKOVÁ Zuzana: Katedra biologických disciplín, Zem ědělská fakulta, Jiho česká univerzita, Na Zlaté stoce 10, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] KAĽAVSKÝ Martin: Univerzita Komenského v Bratislave - Prírodovedecká fakulta, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected]
232 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
KALOUSOVÁ Barbora: Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Podskalská 112, 41145 Úšt ěk, Česká republika; e-mail: [email protected] KAMENÍKOVÁ Marie: Český nada ční fond pro vydru, (Jiho česká univerzita - p řírodov ědecká fakulta), Jate ční 311, 37901 T řebo ň, Česká republika; e-mail: [email protected] KEČKÉŠOVÁ Lucia: Katedra ekológie a environmentalistiky UKF v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KEIL Petr: Katedra Ekologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KEPKA Pavel: Biologické centrum, v.v.i. - Entomologický ústav, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] KLEBANOVÁ Lenka: Katedra ekologie UP v Olomouci, Milí čovice, 66902 Milí čovice, Česká republika; e-mail: [email protected] KLE ČKA Jan: Katedra biologie ekosystém ů, Jiho česká Univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] KLÍMOVÁ Martina: AOPK ČR, Zarámí 88, 76041 Zlín, Česká republika; e-mail: [email protected] KLVA ŇA Petr: Kroužkovací stanice Národní muzeum, Hornom ěcholupská 34, 10200 Praha, Česká republika; e- mail: [email protected] KMENT Petr: Entomologické odd ělení, Národní muzeum, Kunratice 1, 14800 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] KNAPP Michal: FŽP, ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] KNOTKOVÁ Ema: Jiho česká Univerzita, Branišovska 31, 37005 České bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] KOBETI ČOVÁ Klára: RECETOX, Kamenice 126/3, 62500 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] KOČÁREK Petr: Ostravská Univerzita, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] KOČIŠOVÁ Alica: Univerzita veterinárskeho lekárstva, Komenského 73, 4181 Košice, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KOLESÁROVÁ Michaela: Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e- mail: [email protected] KOMÁRKOVÁ Martina: P řFUK Praha, Odd ělení ekologie a etologie & VÚŽV Praha, Odd ělení etologie, Nad Záme čkem 25, 15000 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] KONE ČNÁ Markéta: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] KONE ČNÝ Adam: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] KONVI ČKA Ond řej: AOPK ČR, Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 76326 Luha čovice, Česká republika; e- mail: [email protected] KORBEL Josef: ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] KORBELOVÁ Jana: ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] KORENKO Stanislav: UBZ, MU, P řF, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] KOST ŘICA Petr: Česká inspekce životního prost ředí, B ělohradská 3304, 58001 Havlí čkův Brod, Česká republika; e- mail: [email protected] KOŠEL Vladimír: Prírodovedecká fakulta Univ. Komenského, Mlynská dolina B-1, 84215 Bratislava 4, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KOUBA Marek: ČZU, Ruzy ňská 582/61, 16200 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] KOUBÍNOVÁ Darina: P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KOUBOVÁ Martina: FŽP ČZU Praha, Kamýcká 129, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] KOZUBOVÁ Lucia: Prírodovedecká fakulta UK v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected]
233 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
KRAJMEROVÁ Diana: Technická univerzita vo Zvolene, T.G.Masaryka 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e- mail: [email protected] KRÁSA Antonín: AOPK ČR, Kv ětinová 1250, 69123 Poho řelice, Česká republika; e-mail: [email protected] KRATOCHVÍL Lukáš: P řF UK, Praha, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KRATOCHVÍLOVÁ Martina: Vyso čina, Žižkova 57, 58733 Jihlava, Česká republika; e-mail: kosourova.i@kr- vysocina.cz KRAV ČÍKOVÁ Marta: dobrovolník ZO ČSOP Vlašim, Vrážská 1265, 25228 Černošice, Česká republika; e-mail: [email protected] KRIST Miloš: Vlastiv ědné muzeum v Olomouci, Nám. Republiky 5, 77173 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] KRIŠTÍN Anton: Ústav ekologie lesa SAV, Štúrova 2, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KROJEROVÁ Jarmila: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] KROPIL Rudolf: Lesnícka fakulta Technickej univerzity, Masaryka 20, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KRŠKO Kamil: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KŘIVAN Václav: ZO ČSOP Kn ěžice, Kn ěžice 109, 67521 Ok říšky, Česká republika; e-mail: [email protected] KUBA ČÁKOVÁ Vendula: P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KUBI ČKA Lukáš: katedra ekologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] KUBOV ČÍK Vladimír: Technická univerzita vo Zvolene, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Katedra biológie a všeobecnej ekológie, T. G. Masaryka 2117/24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] KUKLÍKOVÁ Blanka: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Sokolovská 262, 19000 Praha 9, Libe ň, Česká republika; e-mail: [email protected] KUŠTA Tomáš: Česká zem ědělská univerzita, Kamýcká 129, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] LAFFERSOVÁ Denisa: Katedra Zoologie PRIF Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] LANDOVÁ Eva: P řírodov ěcká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 12843 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] LANTOVÁ Petra: P řírodov ědecká fakulta, J ČU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] LAŠT ŮVKA Zden ěk: MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] LEŠKOVÁ Jarmila: Katedra ekológie, PRIF UK,, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] LHOTA Stanislav: Katedra zoologie P řírodov ědecké Fakulty Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] LINHART Pavel: P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] LÍZNAROVÁ Eva: UBZ, P řF, MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] LORENC Tomáš: Správa NP a CHKO Šumava, 1. máje 260, 38501 Vimperk, Česká republika; e-mail: [email protected] LÖVY Mat ěj: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37001 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] LUČAN Radek K.: P řírodov ědecká fakulta Jiho české university, Vini čná 7, 12844 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] LUHANOVÁ Dana: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected]
234 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
LUMPE Petr: Regionální muzeum M ělník, nám ěstí Míru 54, 27601 M ělník, Česká republika; e-mail: [email protected] MAČÁT Zden ěk: student KEŽP UP Olomouc, F. V. Heka 812, 56151 Letohrad, Česká republika; e-mail: [email protected] MACHA Č Ond řej: student KEŽP UP Olomouc, Bratrská 10, 75000 P řerov, Česká republika; e-mail: [email protected] MACHAR Ivo: Univerzita Palackého, Purkrabská 2, 77200 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] MACHOLÁN Miloš: Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, Veve ří 97, 60200 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] MAJKUS Zden ěk: P řírodov ědecká fakulta OU, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] MAJTÁNOVÁ Zuzana: UK, Smetanova 777, 74213 Studénka, Česká republika; e-mail: [email protected] MALÁ Č Martin: ČESON, Nová Ves 39, 59451 K řižanov, Česká republika; e-mail: [email protected] MALO Ň Jaroslav: Univerzita Palackého v Olomouci, Školní 593, 66411 Zbýšov, Česká republika; e-mail: [email protected] MAPUA Mwanahamisi Issa: UBO AV CR , PrF MU, Kounicova 50, 60200 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] MARTÍNKOVÁ Natália: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, Česká republika; e-mail: [email protected] MARTIŠOVÁ Martina: P řírodov ědecká fakulta MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] MÁSÍLKOVÁ Michaela: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Braniškovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] MAT ĚJŮ Jan: AOPK ČR st ředisko K. Vary, Bezru čova 8, 36000 Karlovy Vary, Česká republika; e-mail: [email protected] MATRKOVÁ Jana: Univerzita Palackého Olomouc, t řída Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] MATUŠKOVÁ Lucie: P řF UK, Soukenická 30, 11000 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] MERTA Lukáš: sám za sebe, Mrštíkovo nám. 53, 77900 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] MIHOK Tomáš: Univerzita veterinárskeho lekárstva, Komenského 73, 4181 Košice, Slovenská republika; e-mail: [email protected] MIKÁTOVÁ Blanka: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Pražská 155, 50004 Hradec Králové, Česká republika; e-mail: [email protected] MIKEŠ Martin: Katedra ekologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] MILAN Lud ěk: Jiho česká Univerzita, J.E.Purkyn ě 1529, 50401 Nový Bydžov, Česká republika; e-mail: [email protected] MINÁRIKOVÁ Tereza: AOPK ČR, Nuselská 34, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] MODLINGER Roman: VULHM, v.v.i., Strnady 136, 15604 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] MORAVEC Ji ří: Národní muzeum, Václavské nám. 68, 11579Praha1 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] MOŠANSKÝ Ladislav: Ústav zoológie SAV, Lofflerova 10, 4002 Košice, Slovenská republika; e-mail: [email protected] MUSIL Petr: katedra Zoologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] MUSILOVÁ Veronika: Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Karlovy Univerzity, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] NEČASOVÁ Barbora: Ostravská univerzita, Kurd ějov 33, 69301 Kurd ějov 33, Česká republika; e-mail: [email protected]
235 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
NEDV ĚD Old řich: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] NEM ČEK Vladimír: RPS, Eisnerova 44, 0 Devín, Slovenská republika; e-mail: [email protected] NĚMEC Michal: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] NĚMEC Pavel: P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] NĚME ČKOVÁ Iva: AOPK ČR, Správa CHKO Pood ří, 2. kv ětna 1, 74213 Studénka, Česká republika; e-mail: [email protected] NENTVICHOVÁ Martina: Fakulta životního prost ředí České zem ědělské univerzity v Praze, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] NEUZILOVA Sarka: katedra zoologie PrF UK v Praze, Vinicna 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] NEV ŘELOVÁ Marta: Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] NIEDOBOVÁ Jana: MZLU Brno, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] NOGA Michal: Ochrana dravcov na Slovensku, Kuklovská 5, 84104 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] NOVÁ Petra: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] NOVÁKOVÁ Marcela: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16006 Praha 6, Česká republika; e- mail: [email protected] NOVOMESKÁ Andrea: Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] NOVOTNÝ David: ENTÚ AV ČR, P řF JCU, Brnišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] NOVOTNÝ Petr: VÚLHM, v. v. i., Strnady 136, 25202 Strnady, Česká republika; e-mail: [email protected] NUHLÍ ČKOVÁ So ňa: SOVS, 28. októbra 22/38, 91101 Tren čín, Slovenská republika; e-mail: [email protected] OBUCH Ján: Botanická záhrada Univerzity Komenského, pracovisko, 3815 Blatnica, Slovenská republika; e-mail: [email protected] OKŘINOVÁ Isabela: Jiho česká univerzita, P řF, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] OLIVERIUSOVÁ Ludmila: Jiho česká univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] OLLÉOVÁ Michaela: Jiho česká univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ONDRA ČKOVÁ Markéta: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ONDRUŠ Stanislav: S-NAPANT, Lazovná 10, 97401 Banská Bystrica, Slovenská republika; e-mail: [email protected] OPOLDUSOVÁ Zuzana: Sekce evolu ční biologie a genetiky obratlovc ů, Laborato ř genetiky ryb, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, v.v.i., Akademie v ěd České republiky, Rumburská 89, 27721 Lib ěchov, Česká republika; e-mail: [email protected] OSTRIHO Ň Miroslav: Lesnícka fakulta, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 96001 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] PACOVSKÁ Marie: Český nada ční fond pro vydru, Jate ční 311, 37901 T řebo ň, Česká republika; e-mail: [email protected] PATZENHAUEROVÁ Hana: Ústav biologie obratlovc ů, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, Česká republika; e-mail: [email protected] PAULE Ladislav: Technická univerzita vo Zvolene, T.G.Masaryka 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] PAVELKA Karel: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Zámecká 3, p řírodov ědné odd ělení, 75701 Valašské Mezi říčí, Česká republika; e-mail: [email protected]
236 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
PAVLÍKOVÁ Anežka: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] PAVLISKA Petr \"Lynxxi\": P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích, Katedra zoologie, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] PEKAR Stano: Ustav botaniky a zoologie MU, Kotlarska 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PEŘINKOVÁ Pavlína: Muzeum Vyso činy T řebí č, Zámek 1, 67401 T řebí č, Česká republika; e-mail: [email protected] PETR Ů Milada: P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] PETRUSEK Adam: Katedra ekologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] PETRUSKOVÁ Tereza: Katedra ekologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] PETRZELKOVA Klara J.: UBO AV CR, Kvetna 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PIÁLEK Lubomír: P řF JU v Českých Bud ějovicích, KZO, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] PIÁLKOVÁ Radka: UBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PIŽL Václav: Ústav p ůdní biologie, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] POKLUDA Pavel: P řírodov ěděcká fakulta J ČU České Bud ějovice, Branišovská 31, 37005 České Bu ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] POKORNÁ Martina: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] POKORNÁ Zuzana: ZO ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 25801 Vlašim, Česká republika; e-mail: [email protected] POKORNÁ Zuzana: Český svaz ochránc ů p řírody Vlašim, Pláteníkova 264, 25801 Vlašim, Česká republika; e-mail: [email protected] POLÁK Jakub: Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] POLÁKOVÁ Radka: Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, Česká republika; e- mail: [email protected] POLÁKOVÁ Simona: P řF JU v ČB, Branišovská 31, 37005 české bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] POLICHT Richard: Institut trop ů a subtrop ů ČZU Praha, Katedra chovu zví řat a potraviná řství v tropech a subtropech, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] PONERT Jan H.: Katedra fysiologie rostlin P řF UK, Vini čná 5, 12848 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] POSPÍŠKOVÁ Jana: P řf UK, Selská 61/1318, 73601 Haví řov, Česká republika; e-mail: [email protected] POŽGAYOVÁ Milica: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PRÁŠEK Václav: Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 65937 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PRAUS Libor: Univerzita Palackého, Benešova 1534, 50012 Hradec Králové, Česká republika; e-mail: [email protected] PRAŽANOVÁ Gabriela: VFU Brno, Palackého 1-3, 60200 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PROCHÁZKA Ji ří: Masarykova univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Kozlovská 13, 75002 P řerov, Česká republika; e- mail: [email protected] PROCHÁZKA Petr: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] PROKOP Pavol: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 84506 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] PUDIL Martin: Severo české muzeum v Liberci, Masarykova 11, 46001 Liberec, Česká republika; e-mail: [email protected] PUTZ Milan: Novartis s.r.o., U nákladového nádraží 10, 13000 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected]
237 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
REICHARD Martin: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] REITER Antonín: Jihomoravské muzeum ve Znojm ě, P řemyslovc ů 8, 66945 Znojmo, Česká republika; e-mail: [email protected] REZKOVÁ Kate řina: P řF UK, Vini čná 7, 12000 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] ROMPORTL Dušan: VÚKOZ, v.v.i., P řF UK, Kv ětnové nám ěstí 391, 25243 Pr ůhonice, Česká republika; e-mail: [email protected] ROMŠÁKOVÁ Ivana: Technická Univerzita vo Zvolene, T.G.Masaryka 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e- mail: [email protected] ROUBALOVÁ Eva: Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, VFU Brno, Palackého 1/3, 61242 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ROZSYPALOVÁ Adéla: P řírodov ědecká fakulta J ČU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e- mail: [email protected] RUDÁ Miroslava: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] RŮŽI ČKA Vlastimil: Entomologický ústav BC AV ČR, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] RŮŽI ČKOVÁ Lucie: Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] RŮŽI ČKOVÁ Olga: AOPK ČR - SOF Pavlov, Pavlov 22, 58401 Lede č nad Sázavou, Česká republika; e-mail: [email protected] ŘEHÁK Zden ěk: Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Kotlá řská 2, 63801 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ŘEHÁKOVÁ Kate řina: UJEP P řF katedra biologi, Za Válcovnou 1000/8, 40096 Ústí nad Labem - P ředlice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŘEZÁ Č Milan: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6-Ruzyn ě, Česká republika; e- mail: [email protected] ŘIČÁNKOVÁ V ěra: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŘÍHOVÁ Dagmar: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] SAMAŠ Peter: Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] SANIGA Miroslav: Ústav ekológie lesa SAV, Výskumná stanica, Staré Hory, 97602 Staré Hory, Slovenská republika; e-mail: [email protected] SASKA Pavel: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6 Ruzyn ě, Česká republika; e- mail: [email protected] SEDLÁ ČEK František: Jiho česká univerzita v ČB, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e- mail: [email protected] SEDLÁ ČEK Ond řej: Katedra ekologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] SEMBER Alexandr: P řF UK, Vini čná 5, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] SENTENSKÁ Lenka: Masarykova univerzita Brno, Kotlá řská 2, 61137 Brna, Česká republika; e-mail: [email protected] SCHENKOVÁ Jana: P řírodov ědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e- mail: [email protected] SCHLAGHAMERSKÝ Ji ří: Masarykova univerzita, P řF, ÚBZ, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] SCHLARMANNOVÁ Janka: UKF, Tr. A. Hlinku 1, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] SCHNEIDEROVÁ Irena: P řF UK Praha, Albertov 6, 12843 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] SCHOVANCOVÁ Kate řina: MU, V Klidu 2, 40011 Ústí nad Labem, Česká republika; e-mail: [email protected] SCHROMMOVÁ Vendula: Katedra zoologie a ekologie, P řF MU, Brno, Kotlá řská, 60200 Brno, Česká republika; e- mail: [email protected]
238 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
SKUHROVEC Ji ří: VÚRV, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6 - Ruzyn ě, Česká republika; e-mail: [email protected] SLÁMOVÁ Petra: ČZU v Praze, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] SMOLINSKÝ Radovan: ÚBO - OPB Studenec, Studenec 172, 67502 Studenec, Česká republika; e-mail: [email protected] SOLSKÝ Mili č: Fakulta životního prost ředí ČZU v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] SONNKOVÁ Veronika: Zoologickéodd ělení P řFUK, Vini čná 7, 10000 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] SOU ČKOVÁ Tereza: Katedra zoologie, P řf UK, Praha, Nezamyslova 621/12, 12800 Praha 2 - Nusle, Česká republika; e-mail: [email protected] STANKO Michal: Ústav zoológie SAV, pracovisko Košice, Lofflerova 10, 4002 Košice, Slovenská republika; e- mail: [email protected] STA ŇKOVÁ Pavla: P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] STAROSTOVÁ Zuzana: P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e- mail: [email protected] STAŠIOV Slavomír: Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] STEHLÍKOVÁ Jitka: Jiho česká univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] STORCH David: Centrum pro teoretická studia UK a Katedra ekologie P řF UK, Jilská 1, 11000 Praha 1, Česká republika; e-mail: [email protected] STRACHO ŇOVÁ Zuzana: UPOL, Podolí 146, 66403 Podolí u Brna, Česká republika; e-mail: [email protected] STRELKOVÁ Lucia: Prírodovedecká fakulta UK, Katedra ekológie, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] STRNAD Martin: AOPK ČR, Nuselská 39, 14000 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] STÝSKALA Jan: student FŽP ČZU Praha, Na aleji 2679, 73801 Frýdek-Místek, Česká republika; e-mail: [email protected] SUCHAN Jan: P řf UK, Vini čná 7, 12843 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] SUCHOMEL Josef: Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e- mail: [email protected] SUVOROV Petr: Česká zem ědělská univerzita, Fakulta životního prost ředí, Kamýcká 129, 16221 Praha 6, Česká republika; e-mail: [email protected] SVETLÍK Ján: DUDOK, Štefana Králika 51, 84108 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] SVOBODA Aleš: Ornitologická laborato ř P řF, Univerzita Palackého, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] SYCHRA Jan: Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] SYCHRA Old řich: VFU Brno, Palackého 1-3, 61242 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠALÁT Juraj: Katedra Zoológie, PriF Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠÁLEK Martin: Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠAMAJOVÁ pavlína: MU, jasanová 18, 63700 brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠEBEK Pavel: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠEBKOVÁ Kamila: ČZU – FŽP, Praha, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠEFROVÁ Hana: MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠESTÁKOVÁ Anna: Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava 4, Slovenská republika; e-mail: [email protected]
239 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
ŠEVC Ján: FHPV PU v Prešove, Ul. 17. novembra 1, 8116 Prešov, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠEV ČÍK Jan: Ostravská univerzita, Katedra biologie a ekologie, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e- mail: [email protected] ŠEV ČÍK Martin: Katedra zoológie a antropológie, Fakulta prírodných vied UKF V Nitre, Nábrežie mládeže 74, 94974 Nitra, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠIFROVÁ Helena: ČZU, Závo řická 538, 78969 Post řelmov, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠÍCHOVÁ Klára: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠIMEK Matouš: Český nada ční fond pro vydru, Holi čky 8, 37901 T řebo ň, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠIPOŠ Jan: Univerzita palackého, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠKLÍBA Jan: P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠKODOVÁ Jana: Masarykova univerzita, Pržno 1, 75623 Jabl ůnka nad Be čvou, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠKORPÍK Martin: Správa Národního parku Podyjí, Na Vyhlídce 5, 66901 Znojmo, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠKORPILOVÁ Jana: Česká spole čnost ornitologická, Na B ělidle 34, 15000 Praha 5, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠLANCAROVÁ Jana: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Přírodov ědecká fakulta, Horní Bojanovice 233, 69301 Horní Bojanovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠMÍD Ji ří: P řF UK, Vini čná, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠPOUTIL František: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠPRY ŇAR Pavel: P řírodov ědecká fakulta UK Praha, Benátská 2, 12801 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠTANGLER Andrej: Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina B2, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠŤASTNÝ Karel: ČZU, Boženy N ěmcové 1194, 28201 Český Brod, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠTEFANOVÁ Martina: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6, Česká republika; e- mail: [email protected] ŠTEVOVE Barbora: Prírodovedecká fakulta, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠTORCHOVÁ Zuzana: P řírodov ědecká fakulta Univerzita Karlova, Vini čná 7, 12843 Praha 2, Česká republika; e- mail: [email protected] ŠTRICHELOVÁ Jana: Univerzita Palackého, Olomouc, SNP 1428/8-9, 1707 Považská Bystrica, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŠULÁKOVÁ Hana: Kriminalistický ústav Praha, Strojnická 27, 17089 Praha 7, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠUMBERA Radim: P řF JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠVANYGA Jan: AOPK ČR, Nuselká 39, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] ŠVA ŘÍČKOVÁ Jana: Ústav botaniky a zoologie P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] TAJOVSKÝ Karel: Ústav p ůdní biologie, BC AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] TEJROVSKÝ Vít: AOPK ČR-CHKO Labské pískovce, Chomutovská 120, 43151 Klášterec nad Oh ří, Česká republika; e-mail: [email protected] TESA ŘOVÁ Monika: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] TICHÁ ČKOVÁ Markéta: Katedra zoologie P řF UK Praha, Šumavská 26, 12000 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected]
240 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
TKADLEC Emil: UP v Olomouci, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] TKO Č Michal: UBZ, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] TLUSTÁ Šárka: ZO ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 25801 Vlašim, Česká republika; e-mail: [email protected] TOMÁŠEK Old řich: Veterinární klinika R ůžodol, Ostašovská 521, 46001 Liberec 11, Česká republika; e-mail: [email protected] TOMÁŠEK Václav: ČZU v Praze, Kamýcká 1176, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] TOMEŠEK Martin: ÚOLM MZLU v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] TOŠENOVSKÝ Evžen: P řf UP Olomouc , Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] TRNKA Alfréd: Katedra biológie PdF TU, Priemyselná 4, 91843 Trnava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] TRNKA Filip: student KEŽP UP Olomouc, Dlouhá Ves 42, 51601 Rychnov nad Kn ěžnou, Česká republika; e-mail: [email protected] TROMBIKOVÁ Karolina: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Chittussiho 10, 71000 Ostrava, Česká republika; e-mail: [email protected] TROPEK Robert: P řírodov ědecká fakulta J ČU a Entomologický ústav BC AV ČR, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] TRUBENOVÁ Kristína: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 84506 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] TRÝZNA Miloš: Správa NP České Švýcarsko, Pražská 52, 40746 Krásná Lípa, Česká republika; e-mail: [email protected] TUF Ivan H.: Katedra ekologie a ŽP, Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 77200 Olomouc, Česká republika; e- mail: [email protected] TUMOVÁ Petra: Jiho česká Univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] TUTKOVÁ Jana: Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, 40502 D ěč ín, Česká republika; e-mail: [email protected] TVARDÍKOVÁ Kate řina: Jiho česká Univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] TYLLER Zden ěk: P řF UP Olomouc, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] UHLÍKOVÁ Jitka: Agentura ochrany p řírody a krajiny České republiky, Nuselská 34, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] UHORSKAIOVÁ Lucia: Technická univerzita vo Zvolene, Masarykova 24, 96001 Zvolen, Slovenská republika; e- mail: [email protected] UHRIN Marcel: Ochrana dravcov na Slovensku, Svätoplukova 1, 82108 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ULRICHOVÁ Irena: Vyso čina, Žižkova 57, 58733 Jihlava, Česká republika; e-mail: [email protected] URBAN Jakub: MZLU v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] URBAN Peter: Katedra biológie a ekológie FPV UMB, Tajovského 40, 97401 Banská Bystrica, Slovenská republika; e-mail: [email protected] URBÁNKOVÁ So ňa: UBO, Krásného 47, 63600 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] VACÍKOVÁ Zde ňka: TKV, Ji říčkové 2, 10600 Praha 10, Česká republika; e-mail: [email protected] VACKOVÁ Dana: Vyso čina, Žižkova 57, 58733 Jihlava, Česká republika; e-mail: [email protected] VALÁŠEK Martin: Správa Národního parku Podyjí, Na Vyhlídce 5, 66901 Znojmo, Česká republika; e-mail: [email protected] VALENZOVÁ Zde ňka: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Zahradní 317, 37333 Nové Hrady, Česká republika; e-mail: [email protected] VÁLKOVÁ Lenka: P ŘF UP Olomouc, t řída Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] VAŇHARA Jaromír: ÚBZ P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected]
241 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
VARADÍNOVÁ Zuzana: Katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] VÁRFALVYOVÁ Denisa: Ústav zoológie SAV, Košice, Lofflerova 10, 4001 Košice, Slovenská republika; e-mail: [email protected] VARGA Lukáš: Prírodovedecká fakulta UK, Katedra zoológie, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Česká republika; e-mail: [email protected] VAŠÁKOVÁ Barbora: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37001 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] VAŠÍ ČEK Ond řej: MU, Terezy Novákové 64, 62100 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] VÉLE Adam: Katedra ekologie a ŽP, P řF UP Olomouc, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] VEĽKÝ Marek: Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, 96053 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] VĚTROVCOVÁ Jitka: AOPK ČR, Nuselská 34, 14000 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected] VINKLER Michal: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] VITÁ ČEK Jakub: Gymnázium Česká Lípa, Litom ěř ická 59, 47001 Česká Lípa, Česká republika; e-mail: [email protected] VITÁ ČEK Zden ěk: Vlastiv ědné muzeum a galerie v České Líp ě, Nám. Osvobození 297, 47134 Česká Lípa, Česká republika; e-mail: [email protected] VLÁ ČILOVÁ Alena: Univerzita Palackého v Olomouci, t ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] VLK Robert: Pedagogická fakulta MU, Po říčí 7, 60300 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] VODKA Št ěpán: Entomologický ústav BC AV ČR a P řírodov ědecká fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] VOJT ĚCH Old řich: Správa NP a CHKO Šumava, 1 máje 260, 38501 Vimperk, Česká republika; e-mail: [email protected] VOJT ĚCHOVSKÁ Eva: AOPK ČR, Nuselská 34, 14000 Praha 4 - Nusle, Česká republika; e-mail: [email protected] VOJTEK Libor: Ústav experimentální biologie, Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 61137 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected] VOKURKOVÁ Jana: Katedra ekologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, Česká republika; e-mail: [email protected] VONI ČKA Pavel: Severo české muzeum v Liberci, Masarykova 11, 46001 Liberec, Česká republika; e-mail: [email protected] VOREL Aleš: FŽP ČZU, Kamýcká 129, 16521 Praha, Česká republika; e-mail: [email protected] VOŘÍŠEK Petr: Česká spole čnost ornitologická, Na B ělidle 34, 15000 Praha 5, Česká republika; e-mail: [email protected] VRABEC Vladimír: Česká zem ědělská univerzita Praha, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, Česká republika; e-mail: [email protected] VRÁBLOVÁ Eva: súkromná osoba, Dominika Tatarku 21, 92101 Pieš ťany, Slovenská republika; e-mail: [email protected] VRÁNOVÁ Sv ětlana: AOPK ČR, st ř. Pardubice, Jiráskova 1665, 53002 Pardubice, Česká republika; e-mail: [email protected] VYŠIN Jozef: FHPV PU Prešov, 17. novembra 1, 8116 Prešov, Slovenská republika; e-mail: [email protected] WIEZIKOVÁ Adela: Technická univerzita vo Zvolene, Masarykova 24, 96001 Zvolen, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ZAVADIL Vít: ENKI o.p.s., Dukelská 145, 37901 T řebo ň, Česká republika; e-mail: [email protected] ZEMANOVÁ Barbora: OPB, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, Česká republika; e-mail: [email protected] ZIMA Jan: ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected]
242 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
ZIMA Jan Jr.: P řf JCU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e-mail: [email protected] ZIMMERMANN Kamil: J ČU v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, Česká republika; e- mail: [email protected] ŽIAK Matej: Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra Ekológie, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, Slovenská republika; e-mail: [email protected] ŽIŽKA Zden ěk: Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i., Víde ňská 1083, 14220 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected]
243 Rejst řík autor ů
REJST ŘÍK AUTOR Ů Bímová B., 59, 76, 195 Bíreš J., 104 A Blažková P., 225 Bo ďová M., 18 Adamec M., 18, 207 Bohuš M., 37 Adamík P., 18 Bolfíková B., 38 Albrecht T., 81, 127, 153, 183, 214 Borkovcová M., 39, 130 Ambros M., 19, 23 Borowski Z., 117 And ěra M., 133 Boukal D., 97 Andreas M., 120 Bradová L., 103 Aparicio J., 129 Bridišová Z., 23 Brichta M., 39 Bryja J., 40, 87, 106, 141, 153, 223 B Břehová J., 41, 42 Březinová T., 120 Babí čková K., 20 Buchar J., 54 Ba číková S., 20 Buchtíková S., 20, 43 Bagyura J., 156 Burda H., 44 Bala ďová M., 21, 22 Bureš P., 62 Balázs C., 205 Büyükgüzel E., 53 Baláž I., 23, 24 Baláž M., 20 Baláž V., 25 C Balážová A., 25 Balážová M., 26 Calderon G., 129 Balej P., 27 Cassey P., 69, 165 Ba ňař P., 98, 112, 201 Ceh Š., 52 Baran čeková M., 27, 112 Ce ľuch M., 44 Bartoní ček J., 143 Cepák J., 45 Bartoni čka T., 28, 120, 161, 162, 195 Ciceková J., 46 Bartoš L., 119 Cikánová V., 47 Bayerlová M., 29 Civiš P., 47 Bažant M., 29 Cosson J.-F., 106 Bedná řová J., 30 Bedná řová R., 100 Begall S., 44 Č Benda P., 80, 205 Bendová L., 31 Čanády A., 130 Beneš J., 31 Častoral O., 109 Benešová J., 53 Čermák P., 199 Beran V., 158 Černý O., 48 Berková H., 32, 33 Červenka J., 49 Bezd ěč ka P., 34, 36 Červený J., 44, 90, 125 Bezd ěč ková K., 34, 35, 36 Čížek L., 50, 151, 185, 216
244 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Fuchs R., 21, 29, 31, 66, 121, 154, 197, D 202, 203, 204
Darolová A., 112 David S., 50 G Dávidová M., 139 Ditrich T., 51 Gaisler J., 66, 161 Dobeš P., 53, 84 Gajdoš P., 67 Dobney K.M., 122 Garaj P., 140 Dolanský J., 54 Gazárková A., 18 Dolejš P., 54 Golinski A., 68, 152 Doležalová J., 186 Granjon L., 141 Doležalová K., 55 Gregor F., 75 Dolný A., 56 Grim T., 58, 68, 69, 165 Dori čová M., 56, 61 Grucmanová Š., 103 Drozd P., 52, 188 Guerrero M., 129 Drozdová M., 188 Gvoždík L., 175, 184 Dubovský M., 57 Gvoždík V., 25, 70 Ďureje Ľ., 59 Dvorská A., 58 Dvo řák D., 59 H Dvo řáková J., 176 Dvo řáková V., 100 Haas A., 146 Dýnková E., 109 Haas M., 71 Haberová T., 71 Hadaš P., 180 F Haisová-Slábová M., 65 Hajer J., 72 Fabian P., 159 Hala čka K., 124 Fabriciusová V., 94, 111 Haleš J., 25 Farská J., 60 Hammersteinová I., 61 Fedor P., 56, 57, 61 Hamšíková L., 218 Fedor P.J., 210 Haná čková L., 73 Fen ďa P., 20 Han č Z., 137 Filipcová Z., 103 Hanel J., 73, 174 Fois X., 132 Hapunik J., 63 Forman M., 62 Harabiš F., 74 Formánek J., 45 Harma ňoš P., 22 Fra ňová S., 62 Harmat P., 182 Fric Z., 97, 225 Hatlapatková J., 219 Fri čová J., 63, 130, 176 Hauber E.M., 165 Frouz J., 64, 213 Hauber M.E., 69 Frýdlová P., 47 Hauck D., 151, 185 Frynta D., 21, 22, 25, 47, 65, 66, 116, 131, Hazuchová L., 75 135, 191, 209 Heckel G., 122 Hejda M., 201
245 Rejst řík autor ů
Hell P., 142 Heroldová M., 75, 87, 112, 172, 179, 180, J 197, 223 Heurich M., 27 Jablonski D., 27, 70 Hiadlovská Z., 76 Jamriška J., 87 Hlavjenková I., 77 Jan čová A., 23 Hoi H., 112 Jandzík D., 70, 139 Holecová M., 78 Jánová E., 87, 148 Holuša J., 213 Janovský Z., 88, 164, 165 Homolka M., 112 Jarab M., 145 Honza M., 155 Jareková J., 176 Hora P., 39, 79, 174 Jašík M., 52 Horá ček I., 80, 99, 120, 191 Jelínek M., 45 Horá čková Ž., 161, 162 Je řábková L., 89 Horák J., 80, 85 Ježek M., 90 Horecký J., 169 Jílková V., 64 Horejsková M., 72 Jínová K., 60 Horová L., 62 Jirk ů H., 91 Horsák M., 176 Jirmus T., 80 Ho řák D., 45, 81, 127 Jiskra P., 225 Hradil K., 98 Johannesen J., 164 Hrdli čka R., 82 John-Alder H., 68, 152 Hrušková-Martišová M., 82 Johnsen A., 182 Hula V., 83, 190, 225 Jůnek T., 119 Hulva P., 38 Ju řičková L., 91, 164, 165, 176 Hýblová A., 84 Hýlová A., 73, 174 Hyršl P., 20, 43, 53, 84, 212, 217 K Kadlec T., 92, 201 Ch Ka ľavský M., 93 Kameníková M., 93 Chavko J., 156 Kamler J., 112, 148 Chobot K., 80, 85 Ka ňuch P., 94, 111, 214 Chutný B., 182 Karbowiak G., 63 Karešová P., 201 Kaštier P., 140 I Ke čkéšová L., 95 Kepka P., 31 Imrichová H., 86 Kle čka J., 96, 97 Ionescu O., 142 Klimová M., 97 Irwin N., 29 Klír P., 41 Ivánová K., 24 Klva ňa P., 45, 81 Klva ňová A., 218 Kment P., 98 Knapp M., 99
246 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Knitlová M., 99 Kulich P., 158, 159 Knotková E., 100 Kobeti čová K., 101, 102 Kocian Ľ., 160 L Kocianová-Adamcová M., 18 Ko čárek P., 103, 201 Lacková Z., 104 Ko čišová A., 103, 104 Laffersová D., 115 Kolá čková K., 71 Laforsch C., 146 Kolá řová M., 121 Lamková K., 217 Kole ček J., 143 Landová E., 66, 116, 131, 194, 197 Kolesárová M., 105 Lanta V., 116 Kone čná M., 105 Lantová P., 116, 117 Kone čný A., 106, 141 Lešková J., 118 Konvi čka M., 31, 92, 190, 201, 225 Letková V., 103, 104 Konvi čka O., 213 Lhota S., 119, 146 Kope čková M., 225 Lifjeld J.T., 182 Koprdová S., 173 Linhart P., 147 Korbel J., 218 Lipová N., 37 Korbelová J., 218 Liška J., 128 Korenko S., 107 Lišková S., 66 Koš čo J., 126, 187, 220 Literák I., 158, 159, 182 Košel V., 107, 169 Líznarová E., 107 Košuth P., 126 Lövy M., 119, 189 Košuthová L., 126 Lu čan R., 80 Kouba M., 108 Lu čan R.K., 120 Koubová M., 109 Luhanová D., 121 Ková č V., 136 Lusk S., 124 Ková čik J., 73 Lymberakis P., 70 Kozubová L., 110 Krajmerová D., 142, 143 Král J., 54, 62, 168 M Kratochvíl L., 49, 68, 91, 110, 152, 177 Kreisinger J., 183 M., 124 Krestová M., 143 Machar I., 121 Krištín A., 94, 111, 214 Macholán M., 76 Krištofík J., 112 Majláth I., 159 Krojerová-Prokešová J., 27, 112 Majláthová V., 159, 176 Kropil R., 140 Majzlan O., 57 Krumpál M., 186 Malenovský I., 201 Krupa ř M., 52 Malý J., 72 Kubcová L., 54 Manko P., 103 Kubi čka L., 68, 91, 177 Marešová J., 66, 116 Kubíková T., 214 Marková I., 202 Kubová N., 169 Marthinsen G., 182 Kubov čík V., 73, 113 Martínková N., 29, 122, 160 Kuklíková B., 114 Masarovi č R., 57
247 Rejst řík autor ů
Mašán P., 209 Novotný D., 137 Mat ějů J., 123 Matrková J., 124 Matysioková B., 58 O Maxwell M.R., 156 Mejsnarová M., 99 Obuch J., 137, 205 Mendel J., 124 Oliveriusová L., 138 Merta L., 222 Ondra čková M., 139 Městková L., 125 Ondríková J., 176 Mihok T., 126 Ondruš S., 18 Mikeš M., 127 Opatová V., 54 Miklisová D., 130 Opoldusová Z., 139 Milan L., 128 Osiejuk T.S., 147 Modlinger R., 128 Ostriho ň M., 140 Modrý D., 148 Moravec J., 70, 129 Mošanský L., 63, 130, 176 P Mrštný L., 109 Mrtka J., 130 Palme R., 135 Mudrák O., 64 Papá ček M., 51 Munclinger P., 153 Papežíková I., 212 Musil P., 71, 114, 150 Pataky T., 140 Musilová J., 54 Patzenhauerová H., 141 Musilová V., 131 Paule L., 142, 143 Pavel V., 182 Pavelka K., 143, 144 N Pavlík Š., 140 Pekár S., 82, 145 Nácar D., 197 Pekárik L., 126 Necká řová J., 120 Peške L., 189 Ne časová B., 190 Pětníková M., 181 Nedv ěd O., 132, 159 Petr ů M., 146 Neef J., 44 Petrusek A., 146, 147 Neková řová T., 194, 197 Petrusková T., 147 Němec M., 31 Petrželková K.J., 148 Němec P., 44, 48 Piálek J., 41, 42, 59 Něme čková I., 132 Piálek L., 149 Nentvichová M., 133 Piálková R., 82 Neužilová Š., 114 Pižl V., 149 Nev řelová M., 134 Plášek V., 52, 56, 103 Nicolas V., 141 Podhrazský M., 150 Noga M., 95, 135 Podzemný P., 182 Nová P., 123 Pokluda P., 151 Nováková H., 48 Pokorná M., 152 Nováková M., 135 Pola čik M., 157 Novomeská A., 136 Pola čiková L., 165
248 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Poláková R., 153 Poláková S., 128, 154, 202 S Policht R., 171 Pomajbiková K., 148 Samaš P., 165 Ponert J., 88 Saniga M., 166 Ponert J.H., 154 Sarvasová A., 104 Požgayová M., 155 Saska P., 167 Pravdová J., 219 Saxa A., 207 Profousová I., 148 Searle J.B., 122 Procházka P., 155 Sedlá ček F., 100, 116, 138, 183 Prokop P., 156, 199, 208 Sedlá ček O., 127, 157 Prokopová E., 219 Sember A., 168 Prommer M., 156 Sentenská L., 107 Přibylová M., 41 Schenková J., 169 Purchart L., 179 Schlaghamerský J., 170, 185 Schlarmannová J., 170 Schneiderová I., 171 R Schnitzer J., 153, 214 Schovancová K., 148 Rajchard J., 93 Schrommová V., 172 Raus P., 75 Schropfer L., 45 Reif J., 127, 218 Schwenk K., 146 Reichard M., 40, 105, 157 Skarlandtová H., 135 Remeš V., 124 Skuhrovec J., 173 Robešová B., 158, 159 Slámová I., 225 Romportl D., 80, 125 Slámová P., 73, 174 Romšáková I., 142 Slezák V., 79, 174 Roubalová E., 158, 159 Smolinský R., 175 Roubí čková A., 64 Solský M., 186 Rozsypal J., 154 Sonnková V., 176 Rozsypalová A., 159 Sou čková T., 21 Rudá M., 160 Spitzer L., 92, 201 Ruchin A., 124 Stanko M., 63, 130, 176, 209 Rusi ński M., 28 Starostová Z., 91, 177 Rutila J., 69 Stašiov S., 75, 205 Růži čková L., 161 Storch D., 178 Stracho ňová Z., 165 Straka M., 59 Ř Strelková L., 179 Strnad M., 194 Řehák Z., 161, 162 Suchomel J., 112, 179, 180, 206 Řeháková K., 163 Suvák M., 210 Řezá č M., 164 Suvorov P., 181 Říčan O., 149 Svitok M., 221 Říhová D., 164, 165 Svoboda A., 182 Říhová D.B., 88 Svobodová J., 109, 174
249 Rejst řík autor ů
Sychra J., 59, 169 Sychra O., 182 T Szitta T., 156 Tajovský K., 196 Tesa řová M., 197 Š Tichá I., 66 Tkadlec E., 197 Šálek M., 109, 120, 181, 183, 192 Tko č M., 198 Šamajová P., 184 Tollrian R., 146 Šebek P., 185 Tomanová L., 170 Šebková K., 186 Tomášek V., 108 Šestáková A., 186 Tomešek M., 199 Ševc J., 126, 187 Tošenovský E., 84 Šev čík J., 187 Trnka A., 199 Šev čík M., 44 Trombiková K., 200 Šídová A., 170 Tropek R., 92, 201 Šíchová K., 116, 117 Trubenová K., 208 Šimková A., 217 Trýzna M., 202 Šimková O., 47, 66 Tuf I. H., 201 Šipoš J., 188 Tuf I.H., 39, 79, 174 Šklíba J., 119, 189 Tufová J., 201 Škopek J., 45 Tumová P., 202 Škorpilová J., 218 Tur čoková L., 182 Škrá ček Z., 18 Tvardíková K., 203, 204 Šlancarová J., 190 Šmíd B., 158 Šmíd J., 191 U Špinka M., 146 Špoutil F., 191 Uhlíková J., 123 Štambergová M., 222 Uhorskaiová L., 205 Štangler A., 192 Uhrin M., 156, 205 Šťastná P., 83 Ungerová D., 132 Šťastný K., 73, 174 Urban J., 179, 206 Štefan číková A., 176 Urban P., 207 Štefanová M., 192 Urbánková S., 124 Števove B., 193 Uvíra V., 84 Štípek K., 90 Uvírová I., 84 Štorchová Z., 194 Šumbera R., 119, 189, 211 Šumpich J., 128 V Šustr P., 27 Šva říčková J., 195 Vacíková Z., 208 Václav R., 208 Varadínová Z., 209 Várfalvyová D., 209 Varga L., 210
250 Zoologické dny Brno 2009, Sborník abstrakt ů z konference 12.-13. února 2009
Vašáková B., 211 Wieziková A., 221 Vaší ček O., 84, 212 Wita I., 63 Vávrová E., 80 Véle A., 213 Ve ľký M., 214 Z Veselý P., 121 Vetešník L., 124, 217 Záhoran M., 87 Vinkler M., 153, 214 Zapletal M., 225 Vlá čilová A., 84 Zárybnická M., 73, 174 Vlašánek P., 225 Zárybnický J., 45 Vlk R., 215 Zavadil V., 222 Vodka Š., 216 Zejda J., 75, 180, 197, 223 Vohralík V., 65 Zelenková M., 66 Vojar J., 47, 186 Zimmermann K., 225 Vojtek L., 43, 217 Zub K., 117 Vorel A., 218 Zukal J., 30, 32, 33 Vo říšek P., 218 Vosolsob ě S., 88, 154 Vostal K., 217 Ž Vrabec V., 219 Vymazal M., 143 Žiak D., 160 Vyšin J., 220 Žiak M., 226 Žižka Z., 227 W
Wiezik M., 221
251
Great science deserves to be read internationally. Professional editing can make the difference.
We aim to help you publish to your full potential. Our professional editing can make the difference.
The Life Sciences Practice at English Editorial Services cooper- ates with scientists in all biological fi elds (including zoology, botany and ecology, as well as medical, veterinary, pharmaceuti- cal and agricultural research).
Our professional, native-English editors have years of experience in scientifi c research, publishing and manuscripts preparation. We specialize in working with researchers who are not native speakers of English.
The most prestigious journals demand expertly prepared manu- scripts, and grant funds can be used to pay for professional editorial services.
Contact us (in Czech or English) to discuss your current article: English Editorial Services, s.r.o. Mrs. Regina Kirkingová Client Care Specialist +420 545 212 872 [email protected]
For more information, please go to: www.englisheditorialservices.com
LV200_A5_cb 15.1.2009 11:02 Stránka 1
OBJEVTE DOSUD NEPOZNANÝ SVĚT S NOVÝM BIOLUMINISCENČNÍM MIKROSKOPEM OLYMPUS LV200
Unikátní vysoce světelná patentovaná optika nového bioluminiscenčního mikroskopu LV200 umožňuje poprvé pozorovat bioluminiscenci v mikroskopickém měřítku na úrovni buněčné biologie. Oproti fluorescenčním mikroskopům dokáže LV200 zobrazit řádově slabší bioluminiscenční signály a zároveň netrpí omezeními fluorescenční mikroskopie jako je fototoxicita, autofluorescence a podobně. Díky tomu je nyní možné studovat i dlouhé procesy v živých buňkách za normálních podmínek po dobu až několika dní. Tento unikátní přístroj otevírá zcela nové možnosti výzkumu v oblastech jako je například genová exprese, chronobiologie, embryonální vývoj, parazitologie, mikrobiologie a mnoho dalších.
Pro další informace kontaktujte: OLYMPUS C&S spol. s r.o., člen koncernu Evropská 176, 160 41 Praha 6 Tel.: +420 221 985 211 E-mail: [email protected] www.olympus.cz
O L YMPUS M IKROSKOPY