Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti

Mikulov, 14.–17. 10. 2015

SBORNÍK ABSTRAKT

Editoři: Martin Knížek, Zdeněk Táborský a Martin Ivanov

Masarykova univerzita a Česká geologická společnost Mikulov 2015 Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti

Mikulov, 14.–17. října 2015

Organizátoři

Česká geologická společnost Slovenská geologická spoločnosť

Za podpory

Ústavu geologických věd PřF, Masarykovy univerzity České geologické služby NIKON spol. s r. o. Českomoravský štěrk, a. s.

Organizační výbor kongresu

Za ČGSpol. – doc. Mgr. Martin Ivanov, Dr.; RNDr. Tamara Sidorinová; Mgr. David Buriánek, Ph.D.; RNDr. Kryštof Verner, Ph.D.; RNDr. Miroslav Bubík, CSc.; Mgr. Martin Knížek, Ph.D. a Mgr. Pavel Bokr

Za SGS – RNDr. Ladislav Šimon, PhD.; Ing. Zoltán Németh, PhD.; RNDr. Silvia Ozdinová, PhD. a RNDr. Marianna Kováčová, PhD. www.geologickykongres.eu

SBORNÍK ABSTRAKT

Editoři – Martin Knížek, Zdeněk Táborský a Martin Ivanov Technická redakce – Martin Knížek Obálka – Pavel Klímek a Helena Gilíková Tisk – TIGRIS spol. s r. o., Nábřežní 599, Zlín-Prštné Náklad – 140 ks

Fotografie na obálce – Mikulov se Svatým Kopečkem při pohledu z vrchu Turold (M. Knížek, 2015)

Za odbornou náplň a jazykovou správnost příspěvků zodpovídají autoři

© 2015 Masarykova univerzita © 2015 Česká geologická společnost

ISBN 978-80-210-7980-9 (MU) ISBN 978-80-87487-14-3 (ČGSpol.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, je naší milou povinností znovu vás po čtyřech letech přivítat na Otevřeném kongresu České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti. Místo konání kongresu jsme záměrně naplánovali právě v Mikulově. Je to nejen z toho důvodu, že Mikulov je krásné město, ale i proto, že Mikulov je situován v těsné blízkosti styku Českého masivu a Západních Karpat. Náš společný kongres je nejdůležitější událostí jak pro ČGSpol., tak i pro SGS. Je důležitou událostí pro každého, komu jsou blízké geovědní disciplíny, ať se jedná o specialistu, nebo jen o obyčejného zájemce o geologii či paleontologii.

Jedním z hlavních cílů Otevřeného kongresu ČGSpol. a SGS je vzájemná výměna informací o probíhajícím geovědním výzkumu v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Proto jsme velmi potěšeni, že účast na kongresu přislíbilo na 120 odborníků z České i Slovenské republiky s více než 110 příspěvky. Těší nás, že kongresu se účastní i mnoho mladých vědců, kterým se tak nabízí nejen možnost konfrontace výsledků jejich výzkumů s názory ostatních odborníků, ale mají také možnost navázání spolupráce s jejich zahraničními kolegy. Z tohoto důvodu za neméně významný cíl Otevřeného kongresu ČGSpol. a SGS můžeme považovat právě navazování či prohlubování spolupráce mezi odborníky z obou zemí, které jsou si tak blízké.

Pevně věříme, že Otevřený kongres ČGSpol. a SGS v Mikulově se pro každého z vás stane místem příjemného setkání a že na těch několik podzimních dnů strávených v přátelském prostředí v krajině pod Pálavou budete rádi vzpomínat.

Martin Ivanov předseda České geologické společnosti

Ladislav Šimon předseda Slovenskej geologickej spoločnosti

Obsah

Použití přenosné XRF při průzkumu a těžbě uhlovodíků V. Banaśová...... 10 Stavba intruze benešovského granodioritu O. Bárta a R. Melichar...... 11 Projekty mezioborové spolupráce ve službách aplikované geologie Š. Benedová ...... 12 Šmyková pevnosť vybraných anizotropných hornín s klivážou A. Berčáková a R. Melichar ...... 13 Sukcese fauny posledního glaciálu z jeskyně Pod hradem D. Billová ...... 14 Ca-skarny v kryštaliniku Malých Karpát: nové poznatky o minerálnom zložení a petrogenéze V. Bilohuščin, P. Uher a P. Ružicka ...... 15 Badenská tektonika ve střední části karpatské předhlubně (oblast Lobodice) D. Blaško, R. Melichar a A. Bartakovics ...... 16 Vývoj půd na opuštěných haldách po těžbě polymetalických rud na Havlíčkobrodsku A. Brádlová, M. Ivanov a D. Buriánek ...... 17 Střednomiocenní chobotnatci z lokality Czujanova pískovna (Mikulov, Česká republika) J. Březina a M. Ivanov...... 18 Genetické typy paleozoických granitov Západných Karpát a ich korelácia v rámci európskych Variscíd I. Broska a I. Petrík ...... 19 Revize typových lokalit slezské a podslezské jednotky M. Bubík ...... 20 Trilobiti podrodu Acanthopyge (Acanthopyge) ve středočeském a marockém středním devonu P. Budil, J. Corbacho a V. Vokáč ...... 21 Migrace arzenu v povrchovém prostředí M. Buchta ...... 22 Vybrané problémy automatické metody extrahování morfolineamentů užitých při analýze křehkého porušení hornin P. Bulíček a R. Melichar ...... 23 Znečištění půd v severním okolí Oslavan a jeho vztah k exploataci uhlí D. Buriánek, V. Pecina a M. Ivanov ...... 24 Změny porozity kostní tkáně v důsledku posmrtné mikrobiální dekompozice G. Calábková a M. Ivanov ...... 25 Stratotyp chlomeckých vrstev, svrchní křída S. Čech ...... 26 Tektonika přibyslavské mylonitové zóny L. Daňková a R. Melichar ...... 27 Lomnice u Tišnova – denudační relikt netypického prostředí badenu karpatské předhlubně na Moravě N. Doláková, R. Brzobohatý, Š. Hladilová, K. Holcová, P. Hudec, J. Kopecká, S. Nehyba a M. Seko ... 28 Variská orogeneze a vznik eklogitů a granulitů v moldanubické zóně Českého masivu S. W. Faryad ...... 29 Geologické zajímavosti České republiky M. Fifernová, M. Vajskebrová a R. Svítil ...... 30

4

Využití Stream Length (SL) indexu pro analýzu reakce říčních systémů na neotektoniku v oblasti Rio Blanco, centrální Andy, Argentina J. Flašar, C. Lauro, R. Toural, K. Martínek a S. Moreiras ...... 31 Indikácie nerovnovážneho bázového prehrievania v geotermálnych rezervoároch – príklad štruktúry Bešeňovskej elevácie (Liptovská kotlina, Slovensko) B. Fričovský , M. Fendek a L. Tometz ...... 32 Paleoekologická analýza spoločenstiev mäkkýšov vrchného bádenu a sarmatu vo vrte Trstín-1 T. Fuksi ...... 33 Mineralogické a mikrostrukturní vlastnosti bentonitu z ložiska Rokle při tepelné zátěži 20-95 °C P. Fürychová, M. Honty, T. Kuchovský, M. Osacký, D. Kuchovská a A. Grade ...... 34 Petrologické vyhodnocení vybraných prospekčních vrtů nesvačilského příkopu K. Gricová a J. Leichmann ...... 35 Geomedicinální interpretace dat tyreologické epidemiologie s použitím geoinformačních systémů (GIS) v oblasti Žďárských vrchů J. Grundloch, K. Martínek a J. Němeček...... 36 Koncepčný model environmentálnej záťaže: skládka TKO Lubina – Palčekove (Slovensko) J. Gumáňová, B. Fričovský, J. Kordík a I. Slaninka ...... 37 Relativní kvantifikace stability zlomů v regionálním napěťovém poli – metodika a příklady aplikací J. Havíř ...... 38 Paleoenvironmentální rekonstrukce posledního glaciálu ze spraší a fluviálních sedimentů na lokalitě Čata (Levice, Slovensko) J. Hošek, L. Petr, L. Lisá, M. Horsák, L. Vejrostová, A. Bajer a Z. Gottwald ...... 39 Pleistocenní jezera na Třeboňsku J. Hošek, J. Prach, P. Pokorný, P. Houfková, P. Šída a D. Vondrák ...... 40 Mramory při hranici moldanubika a moravika v prostoru Březník – Oslavany S. Houzar ...... 41 Chemické složení primárních a puklinových turmalínů v granitických pegmatitech – odraz krystalizace v otevřeném / uzavřeném systému S. Hreus ...... 42 Dierkavce a nanoplanktón Dunajskej panvy z vrtov Nová Vieska-1 a Modrany-1 N. Hudáčková, A. Zlinská a E. Halásová ...... 43 Struktura termální minerální vody Pasohlávky-Mušov M. Chladilová ...... 44 Nálezy varanů ze spodního miocénu České republiky s poznámkou k evoluci čeledi Varanidae M. Ivanov, M. Ruta a J. Klembara ...... 45 Diagenetické a syntektonické stylolity v pražské synformě, paleozoikum barrandienu J. Janečka a R. Melichar ...... 46 Pozdně devonský a raně karbonský magmatismus v jádře Českého masivu – zákonitý odraz procesů ve spodní kůře a svrchním plášti V. Janoušek, K. Schulmann, O. Lexa, F. V. Holub, J. Franěk a S. Vrána ...... 47 Měkkýši na lokalitách Ahníkov II (Doly Nástup – Tušimice, Mostecká hnědouhelná pánev) a Lom Jiří (Sokolovská hnědouhelná pánev) E. Kadlecová, T. Kočí a B. Ekrt ...... 48 Jeskynní lvi (Panthera spealaea) Moravského krasu a okolí Brna V. Káňa a M. Roblíčková ...... 49 Permokarbonská flóra dolu Jan Šverma v Žacléři L. Kleprlíková a N. Doláková ...... 50

5

Zmeny neogénneho paleonapäťového poľa v Dunajskej panve vo vzťahu k rotácii mikroplatne ALCAPA T. Klučiar, R. Vojtko, M. Kováč, S. Králiková a J. Hók ...... 51 Projevy exuviace, stáčení a migrace trilobitů v jineckém středním kambriu F. Knížek a J. X. Doležal ...... 52 Závistský přesmyk a jílová rozsedlina – velká variská zlomová struktura v barrandienu M. Knížek a R. Melichar ...... 53 Vzdělávání geologů pro praxi M. Knížek ...... 54 Žiarsky granitoidný masív - petrológia a datovanie M. Kohút ...... 55 Kontaminovaný anatektický pegmatit z Mirošova (strážecké moldanubikum) M. Kokavcová a P. Gadas ...... 56 Diamant a zirkon – svědci procesů při subdukci kontinentální kůry do plášťových hloubek J. Kotková, J. Haifler, P. Jakubová, J. Leichmann, R. Škoda, Y. Fedortchouk, M. Whitehouse a R. Wirth ... 57 Obsahy Hg a Sb ve stříbře a doprovodných minerálech z ložiska Kongsberg, Norsko a srovnání s českými výskyty Ag-Ni-Co mineralizace J. Kotková, V. Šrein, K. Kullerud, R. Škoda, M. Drábek a P. Dobeš ...... 58 Vývoj neogénnych paniev Západných Karpát vo vzťahu k trajektórii pohybu mikroplatene ALCAPA M. Kováč, E.Márton, N. Oszczypko, R. Vojtko, J. Hók, S. Králiková a T. Klučiar ...... 59 Taxonomie a paleoekologie fosilních stop flyšových sedimentů myslejovického souvrství (svrchní visé, Drahanská vrchovina, moravskoslezské paleozoikum Českého masivu) M. Kováček a T. Lehotský ...... 60 Paleovegetácia a paleoprostredie v období vrchného miocénu Podunajskej panvy M. Kováčová, V. Baranyi a DANUBE team...... 61 Vývoj korozivních produktů pozinkovaných trubek vodovodního potrubí J. Krejčí ...... 62 Vývoj složení podzemních vod hlubokého oběhu v prostředí krystalinika T. Kuchovský ...... 63 Multidisciplinární stratigrafická analýza hraničního intervalu devonu a karbonu v Moravském krasu, Karnských Alpách a Rýnském břidličném pohoří T. Kumpan, O. Bábek, J. Kalvoda, T. Matys Grygar a J. Frýda ...... 64 Fosilní hlavonožci myslejovického souvrství drahanského kulmu a jejich stratigrafický význam T. Lehotský a M. Kováček ...... 65 Durbachity východní části moldanubika – erosivní relikty velké tabulární intruze ultrapotasické taveniny: geofyzikální a petrologická evidence J. Leichmann, I. Gnojek, M. Novák, J. Sedlák a S. Houzar ...... 66 Wolframitová mineralizace v okolí centrálního moldanubického plutonu L. Losertová ...... 67 Izotopová systematika He, Ne a Ar v plášťových xenolitech a alkalických horninách Českého masivu T. Magna, V. Rapprich, P. H. Barry, Y. V. Kochergina a S. Niedermann ...... 68 Experimentální výzkum bioapatitu v zubech savců R. Malíková, M. Ivanov.a L. Vrtiška ...... 69 Tektonika mikrogranitů z rozhraní metabazitové a dioritové zóny brněnského masivu L. Mareček a R. Melichar ...... 70 Príkrovy fundamentu s jeho sedimentárnym obalom v oblasti styku brnenského masívu a Moravského krasu T. Marhanský a R. Melichar ...... 71

6

Elektronické zkoušení na PřF MU – zkušenosti ze strukturní geologie T. Marhanský a R. Melichar ...... 72 Geopark PřF MU – architektonický prvek v areálu města R. Melichar ...... 73 Štruktúra a afinita mezozoických príkrovových sekvencií na severe Malých Karpát J. Michalik ...... 74 Hlubokomořské asociace fosilních stop v jizerské litofaciální oblasti České křídové pánve R. Mikuláš ...... 75 Geofyzikální prospekce v archeologických lokalitách Kharaysin a Jebel al-Mutawwaq (Jordánsko) M. Moník a Z. Lenďáková ...... 76 Variabilita granátů ve vrtu KS-1 Kraskov, Železné hory Š. Mrázová a T. Sidorinová ...... 77 Hydrotermální žíly v lomu u Výklek M. Musilová a M. Slobodník ...... 78 Korelace jezerních a fluviálních sedimentů jako nástroj pro porozumnění změnám poměru A/S v rámci vrchlabského souvrství podkrkonošské pánve: předběžné výsledky R. Nádaskay, K. Martínek a K. Schöpfer ...... 79 Metalogenéza v regióne gemerika (Západné Karpaty) ako dôsledok sukcesie tektonometamorfných udalostí Z. Németh, M. Radvanec a M. Smolárik ...... 80 Pravěká těžba rohovce v Krumlovském lese (jižní Morava) M. Oliva ...... 81 Rozpad akcesorických minerálov REE-Th-U vplyvom hydrotermálnych-metamorfných fluid v ortorulách severného veporika (Západné Karpaty, Slovensko) M. Ondrejka, P. Uher, M. Putiš, L. Pukančík a P. Konečný ...... 82 Problém pliocénu severovýchodní Moravy J. Otava, H. Gilíková, P. Petrová Tomanová a M. Bubík ...... 83 Nové biostratigrafické poznatky z lokality Skladaná Skala S. Ozdínová a V. Šimo ...... 84 Datování vybranách skarnových paragenezí v Českém masivu J. Pertoldová, Z. Pertold a M. Košuličová ...... 85 Neskoro- a post-magmatická história tonalitu I-typu: je neskorá oxidácia nevyhnutná? I. Petrík a I. Broska ...... 86 Mlži ze spodního ordoviku (souvrství fezouata) Maroka M. Polechová ...... 87 Syntektonické hydrotermální systémy v siliciklastikách Nízkého Jeseníku P. Pořádek a M. Slobodník ...... 88 Uhlovodíky a oxid uhličitý v půdě nad a mimo ložisko ropy a plynu O. Prokop ...... 89 CHIME datovanie monazitov z granitoidného komplexu Fabovej hole (Veporské vrchy) L. Pukančík a V. Bilohuščin ...... 90 Zvířecí nájemníci jeskyně Barové ve druhé polovině posledního glaciálu M. Roblíčková a V. Káňa ...... 91 Depozičné prostredie na juhozápadnom svahu Devínskej Kobyly - lokalita „Záhrady Devín“ A. Ruman, N. Hlavatá Hudáčková, S. Rybár a M. Šujan ...... 92 Miocénne depozičné systémy v Komjatickej depresii Dunajskej panvy S. Rybár, K. Šarinová, M. Šujan, E. Halásová, N. Hudáčková, M. Kováč, A. Ruman a M. Kováčová .. 93

7

Hydrodynamické testování hlubinných úložišť A. Říčka ...... 94 Tíhové modelování významné kenozoické deprese na území města Brna J. Sedlák, I. Gnojek, I. Sedláková, S. Zabadal, O.Krejčí a V. Ambrozek ...... 95 Fotoarchiv České geologické služby T. Sidorinová, R. Svítil a P. Bokr ...... 96 Charakter vulkanizmu a sedimentácie v severnej časti pohorí Vtáčnik a Kremnických vrchoch L. Šimon...... 97 Aplikace pro Správu oblastních geologů ČGS H. Skarková a J. Čurda ...... 98 Geologické aspekty výběru vhodné lokality hlubinného úložiště v ČR J. Slovák ...... 99 Násunová tektonika trangošskej štruktúry v Nízkych Tatrách Ľ. Sokol a R. Melichar ...... 100 Nástavba k mapovacímu kurzu PřF MU – tvorba elektronických map v prostředí ArcGIS Ľ. Sokol a R. Melichar ...... 101 Vliv podloží, sklonu svahu, mocnosti a charakteru eluvia a sedimentárního pokryvu na vznik svahových deformací v Jizerských horách T. Štor, S. M. Moreiras a K. J. Martínek ...... 102 Chronostratigrafický význam barrandienského siluru: stávající a potenciální nové stratotypy silurských stupňů a oddělení P. Štorch, Š. Manda, J. Frýda a L. Slavík ...... 103 Heterochrónny vývoj vrchnomiocénnych depozičných systémov Dunajskej panvy potvrdený datovaním na základe autigénneho pomeru 10Be/9Be v sedimente M. Šujan, R. Braucher, M. Kováč, D. L. Bourlès, S. Rybár a N. Hudáčková ...... 104 Křemenné žíly s ametysty ve východní části Českého masivu D. Šujanská a M. Slobodník ...... 105 Katodová luminiscence v petrologii K. Švecová ...... 106 Beryl v hercýnskych granitových pegmatitoch Západných Karpát: kryštalochémia, evolučné trendy a produkty rozpadu P. Uher, J. Fridrichová, P. Bačík, D. Ozdín a M. Števko ...... 107 Geologické zajímavosti České republiky pro každého, s informacemi dostupnými i v přírodě M. Vajskebrová ...... 108 Klasifikace a distribuce intragranitických pegmatitů třebíčského plutonu A. Zachař ...... 109 Experimentální studium morfologických, objemových a barevných změn u pálených kostí tura domácího L. Zacheus a M. Ivanov ...... 110 Geologie a paleontologie lokality Hřebenatkový útes B. Zouharová a Š. Hladilová ...... 111

8

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14.-17. 10. 2015

Použití přenosné XRF při průzkumu a těžbě uhlovodíků

Veronika Banaśová Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Během průzkumu a těžby uhlovodíků přesnějších výsledků, byly vzorky je nutné znát kromě aktuální hloubky úlomků nejdříve podrceny v achátovém také konkrétní stratigrafickou pozici ve mlýnku a poté byl každý vzorek změřen vrtu. Při dnes převažujícím bez- pomocí přenosného XRF spektrometru jádrovém vrtání se využívají pro po dobu 3 minut. určování stratigrafie převážně mikro- První skupina vzorků s převahou paleontologická studie, případně pískovců a slepenců je charakteristická karotážní metody. Oba tyto postupy nejnižšími hodnotami draslíku, které se však nesou řadu nevýhod, z nichž pohybují v rozmezí od 17000 do hlavními nevýhodami je jejich časová 33000 ppm. Obsah křemíku byl u této a finanční náročnost. Proto se zde skupiny naměřen v intervalu od 26000 nabízí další možnost určování do 31000 ppm. U druhé skupiny vzorků stratigrafie, která by mohla do paleogenního stáří (jílovce) se hodnoty budoucna tyto metody nahradit. Jedná draslíku pohybovaly od 35000 do se o určování stratigrafie na základě 45000 ppm a hodnoty křemíku byly různého chemického složení naměřeny nejnižší a to od 21000 do jednotlivých vrstev. Tato stratigrafická 24000 ppm. Pro poslední skupinu metoda by byla založená na exaktních vzorků stáří karbonu (klastika) byla kvantitativních údajích. typická nejvyšší koncentrace draslíku Metoda byla testována na vzorcích mezi 41000 a 49000 ppm, koncentrace odebraných z vrtu Bošovice, který křemíku se zde pohybovala od protíná sedimenty nesvačilského 27000 ppm do 28000 ppm. příkopu. Pro tento účel byly vybrány tři Rozdíly v chemickém složení mezi typy vrstev, na kterých se mělo potvrdit jednotlivými vrstvami byly poměrně různé chemické složení. Nadložní značné a to i u ostatních chemických vrstva zasahovala do paleogénu prvků. Vše tedy indikuje k tomu, že by a převažovaly v ní pískovce a slepence, se tato metoda dala používat i v praxi. další vrstva byla také paleogenní Je však nutné toto ještě ověřit na více s převahou jílovců a podložní vrstva typech vrtů. Pro každou vrstvu by se byla karbonského stáří a byla složena následně určilo typické chemické hlavně z klastických sedimentů. složení, založené na větším množství Chemické složení úlomků vrtného měření z více lokalit a na základě výplachu bylo určeno pomocí tohoto odlišného složení by se vrstvy rentgenové fluorescenční analýzy (XRF daly během vrtání rozlišovat. spektrometrie). Aby se docílilo co nej-

10

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Stavba intruze benešovského granodioritu

Ondřej Bárta a Rostislav Melichar Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Benešovský typ představuje silně hodnotami 1,033 a 1,132. Elipsoid AMS deformované horniny severovýchod- (parametr T) přechází od středně ního okraje středočeského plutonic- prolátního (-0,483) do velmi oblátního kého komplexu. Petrograficky pestré (0,777) tvaru. Většina vzorků má území je reprezentováno hlavně bioti- prolátně-oblátní až prolátní stavbu. tickým až amfibol-biotitickým grano- Prolátní stavba hornin přechází dioritem. směrem k západu do stavby oblátní. Na studovaném území bylo odvrtáno Relativně nízká hodnota magnetické téměř 400 vzorků. Pomocí Kappametru susceptibility (0,67 × 10-4 SI – 4,08 × 10-4 MKF1-FA byla vyhodnocena anizotropie SI) je způsobena pravděpodobně magnetické susceptibility (AMS) a výs- obsahem paramagnetických minerálů. ledky byly dále porovnávány s mikro- Většina lineací (AMS) mírně klesá strukturní analýzou a kompasovým k severu až severozápadu. Foliace měřením. (AMS) upadají převážně k západu. Metoda AMS ukázala několik odlišných Deformační stavba benešovského typu staveb, velkou variabilitu ve velikosti je pravděpodobně následkem rozsáhlé anizotropie a charakteru stavby poklesové kinematiky k SZ, způsobené zkoumaných hornin. Stupeň anizo- kolapsem variského orogenu ve tropie (parametr P) se pohybuje mezi spodním karbonu.

11

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Projekty mezioborové spolupráce ve službách aplikované geologie

Šárka Benedová Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

V současné době jsme často svědky která si dává za cíl společnými projekty zásadních nedorozumění a vzájemného (GAMU, Norské fondy) najít vhodné nepochopení v diskusích k tématům komunikační cesty s širokou laickou i velkých staveb, projektů různých odbornou veřejností pro zvýšení úložišť nebo potenciální těžby některé objektivní informací na výše uvedená ze strategických surovin – tedy s prob- témata. lémy, které se odvíjejí od zvýšených Poskytování objektivních a srozu- požadavků společnosti na rozvoj mitelnou formou podaných informací energetiky a infrastruktury. Společným např. k problematice těžby nebo jmenovatelem těchto vypjatých situací hlubinných úložišť může velmi ovlivnit je kvalita informací a způsob jejich průběh a stejně tak i výsledek veřejné cesty k veřejnosti, které se diskutovaný diskuse. Je třeba představit technologie problém týká. Veřejné mínění se tak jak ve světle jejich výhod, tak i přiznat často zmítá mezi extrémy, které jejich případná rizika spolu s opat- vyvolávají informace z různých – často řeními, která jim zabraňují. Příklady ze protikladně – zainteresovaných stran. zahraničí (v Evropě především ze Na Ústavu geologických věd PřF MU Skandinávie) ukazují, že se podobně probíhá již třetím rokem mezioborová otevřený přístup k veřejnosti vyplácí. spolupráce s Fakultou sociálních studií,

12

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Šmyková pevnosť vybraných anizotropných hornín s klivážou

Andrea Berčáková a Rostislav Melichar Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Prevažná väčšina hornín v prírode predovšetkým rozdielne odklony plôch podlieha štruktúrnym zmenám, ktoré kliváže od roviny strihu. Smery strihu vedú k anizotropii horniny. To mali malý vplyv. znamená, že v rôznych smeroch Na základe odklonov kliváže od roviny namáhania vykazujú odlišné správanie. strihu a vytvorených šmykových plôch Kliváž je významným planárnym po testovaní boli rozlíšené dva mecha- prvkom z hľadiska štruktúrnej anizo- nizmy strižného porušovania valčekov. tropie horninového masívu. Před- Prvý typ, strižná reaktivácia kliváže, bol stavuje schopnosť horniny rozštiepiť sa charakteristický pre skupiny 1 a 2 (jadrá do viac či menej obdobných plôch. s odklonom α = 0°-30°). Testované jadrá Prítomnosť týchto oslabených plôch spomínaných skupín preukázali nízke zapríčiňuje nesymetrickú deformáciu hodnoty pevnosti v strihu a boli horniny a narúša jej súdržnosť porušené jednoduchým ušmyknutím (Goshtasbi et al., 2006). pozdĺž plôch oslabenia. Pravdepodobne Výskum bol zameraný na hodnotenie to spôsobuje pozícia lupeňovitých šmykovej pevnosti ílovitých bridlíc minerálov v danej hornine, ktoré sú s viditeľnými plochami oslabenia – usporiadané v smere oslabených plôch klivážou. Bridlice sú spodnokarbon- a tým znižujú trenie (Němec, 1949). ského veku. Sú súčasťou moravického Druhý typ strižného porušovania, súvrstvia oblasti Nízkeho Jeseníka. priečne trhanie, bol stanovený pre Vyvŕtané jadrá bridlíc boli rozdelené do skupinu 4 (jadrá s odklonom α = 70°- piatich skupín na základe odklonu 80°). Tieto vzorky dosiahli podstatne plôch kliváže od roviny strihu α. Skúšky vyššie hodnoty pevnosti v strihu, a teda boli uskutočnené v šmykovom vykázali vyšší odpor proti ušmyknutiu. krabicovom prístroji. Každá skupina Po skúške boli valčeky popraskané až bola testovaná v siedmych smeroch rozdrvené a ich šmyková plocha nebola strihu v intervale po 15 stupňoch. Prvý dobre rozlíšiteľná. Úlohu pri poru- smer strihu bol nazvaný „nulový smer“ šovaní tu pravdepodobne zohráva a bol zvolený kolmo na kliváž. Valčeky trecia schopnosť horniny a vzorky boli porušované s vopred stanovenou jadier sa porušujú utrhnutím cez plochou porušenia. oslabené plochy. Výsledné rozdielne hodnoty šmykovej Veľmi výrazný vplyv smeru strihu na pevnosti valcovitých vzoriek preukázali, pevnosť bol preukázaný na valcovitých že ílovité bridlice s klivážou sú vzorkách skupiny 5 s odklonom kliváže pevnostne anizotropné. Veľký rozptyl kolmo na rovinu strihu (Berčáková, nameraných hodnôt pevnosti spôsobili 2014).

Literatura Berčáková, A. (2014): Pevnost ve střihu vybraných anizotropních hornin s kliváží. — MS, diplomová práca. Přírodovedecká fakulta Masarykovy univerzity. Brno. Goshtsbi, K., Ahmadi, M., Seyedi, J. (2006): Anisotropic strength behavior of slates, in the Sirjan-Sanandaj zone. — The Journal of The South African Institute of Mining and Metallurgy, 106 (1), 71-75. Němec, F. (1949): Povaha a technické užití pokrývačských břidlíc z oblasti Nízkeho Jeseníku a Oderských vrchů. — Stavivo, 27, 298-301, 320-323.

13

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Sukcese fauny posledního glaciálu z jeskyně Pod hradem

Denisa Billová Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Předložená studie se zabývá výzkumem Lemmus cf. lemmus (lumík sibiřský) savčí mikrofauny se zaměřením na a Clethrionomys glareolus (norník podčeleď Arvicolinae z jeskyně Pod rudý). Nalezené druhy odpovídají hradem, situované v severní část z biostratigrafického hlediska glaciál- Moravského krasu. Na základě těchto nímu společenstvu biozóny Q4 (sensu fosilních pozůstatků můžeme zjistit Horáček & Ložek 1988). To se podařilo informace o paleoklimatu, paleoeko- prokázat především přítomností druhu logii a biostratigrafii sedimentů Chionomys nivalis, jelikož ten je známý (Horáček & Ložek, 2004). pouze z této biozóny (Nadachowski ‒ Determinačně významné prvky stoliček Baryshnikov 1991). M1, sledovatelné na okluzálních Z porovnání vzájemného výskytu plochách molárů byly srovnávány klimaticky významných druhů obecně s publikovanými pracemi Nadachow- vyplývá převaha glaciálních forem ského (1982), Anděry a Horáčka (2005), Chionomys nivalis, Dicrostonys Kučery et al. (2009) a Musila (1988) torquatus a Lemmus cf. lemmus a následně přiřazeny k jednotlivým (Gaisler et al. 1995), které jsou taxonům. Poté byly prostřednictvím provázeny výskytem druhu Microtus programu tpsDig2 měřeny 3 morfo- gregalis, jenž potvrzuje převahu metrické parametry, ze kterých byl otevřených suchých biotopů následně počítán index A/L. Ten v nejbližším okolí lokality (Hokr 1951). nejenže znázorňuje délku okluzální Z toho plyne, že nebyl prokázán teplý plochy moláru, ale také slouží jako klimatický výkyv, je však pravdě- kontrola správné determinace podobné, že byly zachyceny dva časově (Nadachowski 1982) oddělené chladné pleninglaciální Bylo zjištěno celkem 7 taxonů, z nichž výkyvy ve vývoji okolního prostředí. Ty nejhojnější je Chionomys nivalis jsou doloženy přítomností prvků (hraboš sněžný) a Microtus gregalis otevřené stepi s lokálními výskyty (hraboš úzkolebý). Vzácněji se vyskytují vlhkých biotopů, které byly zjištěny na Microtus arvalis/agrestis, dále Microtus základě existence doprovodných druhů oeconomus (hraboš hospodárný), indikujících humiditu prostředí. Dicrostonyx torquatus (lumík velký),

Literatura Anděra, M., Horáček, I. (2005): Poznáváme naše savce. — Sobotales. Praha. Gaisler, J., Zejda, J., Knotek, J., Knotková, L. (1995): Savci. — Aventinum. Praha. Hokr, Z. (1951): Metoda kvantitativního stanovení klimatu ve čtvrtohorách podle savčích společenstev. — Sborník ústředního ústavu geologický, oddíl paleontologický, 18, 109-217. Praha. Horáček, I., Ložek, V. (1988): Paleozoology and the Mid-European Quaternary past: scope of the approach and selected results. — Rozpravy Československé akademie věd, Řada matematických a přírodovědných věd, 98, 4, 3– 102. Praha. Horáček, I., Ložek V. (2004): Ledová doba z pohledu zoologa. I. Glaciální fauna a historie její výpovědi. — Živa, 1, 5-8. Praha. Kučera, J, Sůvová, Z., Horáček, I. (2009): Stránská skála jeskyně: glaciální společenstvo hlodavců (Rodentia) ze staršího středního pleistocenu. — Lynx, nová série, 40, 43-69. Praha. Musil, R. (1988): Ökostratigraphie der Sedimente in der Kůlna–Höhle. — Anthropos, 24, 215-256. Nadachowski, A. (1982): Late Quaternary rodents od Poland with special reference to morphotype dentition analysis of voles. — Polskie wydawnictwo naukou, 1-108. Warszawa. Nadachowski, A., Baryshnikov, G. (1991): Pleistocene snow voles (Chionomys Miller, 1908) (Rodentia, Mammalia) from Northern Caucasus (USSR). — Acta Zoologica Cracoviensia, 34, 2, 437-451.

14

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Ca-skarny v kryštaliniku Malých Karpát: nové poznatky o minerálnom zložení a petrogenéze Vladimír Bilohuščin, Pavel Uher a Peter Ružicka Katedra mineralógie a petrológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava; [email protected]

Polohy Ca-skarnov tatrického kryštalinika 150 - 200 MPa a teplotách 590 – 600 °C Malých Karpát sú známe už dávnejšie (Cambel et al., 1989; Gawęda & Kohút, 2007). (Cambel, 1954; Čajková & Šamajová, 1960; Na lokalite Veľká Baňa tvoria Ca skarny Cambel et al., 1989), avšak ich detailný polohy cm až dm hrúbky v amfibolitoch, minerálogický rozbor chýba. Skarny pričom kryhy amfibolitov sú uzavreté z lokality Dubová a Modra-Harmónia v granitických horninách bratislavského v kryštaliniku Malých Karpát sa nachádzajú masívu. Skarny sú tvorené asociáciou na styku devónskych metamorfovaných silikátov bohatých na Ca s prevládajúcim vápencov s hercýnskymi granitickými diopsidom až hedenbergitom, grossulárom horninami modranského masívu. Hornino- a klinozoisitom až epidotom. Lokálne sa tvorné minerály študovaných Ca skarnov sú vyskytuje titanit, magneziohornblend, albit, kalcit, diopsid až hedenbergit, grossulár muskovit, pumpellyit a zirkón. Diopsid až a vesuvianit. Lokálne je prítomný hedenbergit tvorí agregáty s nepravidelnou wollastonit, titanit, albit, K-živec, celsián až zonálnosťou, spôsobenou nerovnomernou hyalofán, allanit-(Ce), epidot, klinozoisit, distribúciou železa; pomer Mg/(Mg + Fe2+) tremolit, pumpellyit, prehnit, klinochlór, = 0,48 – 0,76 (priemer 0,62). Obsah Al a Na datolit, zirkón, apatit, ilmenit, sfalerit, pyrit, je veľmi nízky (max. 0,03 apfu). Granáty barit. Červenohnedé granáty tvoria tvoria idiomorfné až hypidiomorfné kryštály izolované, izometrické zrná a kompaktné veľkosti do 5 mm, resp. agregáty, ktoré sa masy, ktoré vykazujú grossulárové zloženie vyznačujú pravidelnou jemnou oscilačnou (kompo-nenty iných prvkov do 30 %). zonalitou s variáciami Ca, Mn, Al a Fe, alebo V niektorých prípadoch grossulár vykazuje nepravidelnou zonalitou s doménami zvýšený podiel Cr a V (do 5,3 hm. % Cr2O3 vyznačujúcimi sa rôznym pomerom Al/Fe. a 2,0 hm. % V2O3). Minerály skupiny Chemické zloženie granátu odpovedá pyroxénu majú diopsidový až heden- grossuláru (76 – 90 mol. %). Klinozoisit až bergitový charakter. epidot tvorí xenomorfné až hypidiomorfné Chemické zloženie diopsidu až hedenbergitu jedince (do 0,2 mm veľké), s nepravidelnou 2+ poukazuje na substitúcie Fe Mg-1 zonálnosťou, ktorá bola spôsobená 2+ 3+ a (Fe ,Mn,Mg)2Na-1Al-1. Vesuvianit formuje variáciami Fe a Al; pomer Al/(Al + Fe ) hypidiomorfné až idiomorfné kryštály v pozícií M3 dosahuje 0,50 – 0,76. Polohy Ca- a agregáty do veľkosti 1 cm. Kryštály skarnov v spodnopaleozoických amfibo- vesuvianitu lokálne vykazujú jemnú osciláciu litoch a metagabrách južnej časti kryštalinika spôsobenú koncentráciou ťažkých prvkov, Malých Karpát vznikli kontaktne- meta- hlavne REE a Th. REE a Th obohatené zóny morfným účinkom intrúzie granitických obsahujú do 5.3 hm. % REE2O3 (≤ 0.96 apfu hornín bratislavského masívu cca pred REE) a do 1.8 hm. % ThO2 (≤ 0.21 apfu Th). 350 Ma v podmienkach amfibolitovej fácie. Ca skarny z tejto lokality vznikali P-T podmienky vzniku študovaných skarnov kontaktnou metamorfózou vápencov na možno na základe predbežných dostupných kontakte s granitoidnou intrúziou pri tlaku údajov odhadnúť na približne 300 – 500 MPa a cca 500 – 650 °C (Cambel et al., 1989).

Literatura Cambel, B. (1954): Geologicko-petrografické problémy severovýchodnej časti kryštalinika Malých Karpát. — Geol. Práce – Zošit, 36, 3-74. Cambel, B., Korikovsky, S. P., Miklóš, J., Boronikhin, V. A. (1989): Calc-silicate hornfelses (erlans and Ca-skarns) in the Malé Karpaty Mts. region. — Geol. Zbor. Geol. Carpath., 40, 281-304. Čajková, M., Šamajová, E., (1960): Contribution to topographic mineralogy of the Malé Karpaty Mountains. — Acta Geol. Geogr. Univ. Comen. Geol., 4, 51-67. Gaweda, A., Kohút, M., (2007): Calc-silicate rocks from the Malé Karpaty Mts. and the Považský Inovec Mts., western Carphatians, Slovakia: a comparative study. — Mineral. Polon. Spec. Pap., 31, 119-124.

15

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Badenská tektonika ve střední části karpatské předhlubně (oblast Lobodice)

David Blaško1, Rostislav Melichar1 a Anita Bartakovics2 1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected] 2 Geo-services, RWE Gas Storage, Pražská 158, 642 00 Brno; [email protected]

Charakter styku Českého masivu předhlubně rozpoznána badenská a Západních Karpat je v oblasti severní (střední miocén) kompresní tektonika. a jižní části karpatské předhlubně Ze studia je evidentní, že krystalinické relativně dobře znám z velkého horniny Českého masivu byly pře- množství výchozů. Kontakt zmíněných sunuty přes spodnobadenská klastika jednotek ovšem nebyl v centrální části a vápnité jílovce (tégly). karpatské předhlubně v důsledku moc- Spodnobadenské stáří hornin spodní ného pokryvu pliocenními sedimenty kry přesmyku bylo určeno ze vzorků dosud rozsáhleji popsán. vrtných jader. V centrální části karpatské předhlubně Přesmyky byly identifikovány z popisu bylo v rámci budování zásobníku plynu vrtných jader čtyř sond a jim Lobodice odvrtáno 62 sond a v roce odpovídajícím karotážním měřením. 2010 byla naměřena 3D seismická data. Přesmyky byly dobře rozlišitelné také Při studiu byla využita interpretace 3D na základě interpretace vlnového seismických dat, popis 110 m vrtných obrazu 3D seismiky. Byly rozpoznány jader, datace vrtných jader na základě 4 hlavní a dalších 60 méně významných foraminiferových společenstev a vyhod- přesmyků směru VSV-ZJZ. Výsledky nocení karotáží a hydrodynamických studia vykazují dobrou korelaci směru zkoušek. Výsledky byly následně zlomů v regionu a doplňují tak korelovány s výsledky dalších prací z současné znalosti o kontaktu Českého okolních výchozů. masivu a Západních Karpat. Uvedená data poskytla rozsáhlý infor- Výzkum proběhl ve spolupráci s RWE mační základ pro odhalení podpo- Gas Storage. Společnost Schlumberger vrchových struktur. Na tomto základě poskytla software Petrel ke zpracování byla v centrální části karpatské dat.

16

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vývoj půd na opuštěných haldách po těžbě polymetalických rud na Havlíčkobrodsku

Alexandra Brádlová1, Martin Ivanov1 a David Buriánek2 1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 2 Česká geologická služba, Leitnerova 22, 658 59 Brno

Staré haldy po těžbě polymetalických snížily na rozmezí 2,5–5 × 10-8 m3.kg-1. rud představují prostředí, ve kterém Lokalita Dlouhá Ves vykazuje v můžeme ve specifických podmínkách průměru vyšší hodnoty χ (1,2–3,2 × 10-7 studovat raná stadia vývoje půd. Vývoj m3.kg-1), přičemž ve vzorku z hlouhky půd je na těchto místech oproti půdám 30 cm je hodnota výrazně zvýšená (6,2 -7 -1 vznikajícím na přirozeném substrátu × 10 m3 kg ). Hodnoty pH/KCl se v urychlen antropogenním rozrušením profilu na lokalitě Utín pohybují v matečné horniny (Sencindiver & rozmezí cca 3,5–5,5. S výjimkou prvních Ammons, 1997). Studovány byly dva 10 cm (pH/KCl = 3,5) má hodnota půdní profily vznikající na haldách pH/KCl tendenci se směrem k bázi různého stáři – lokalita Utín (2. pol. 13. profilu snižovat (pH/KCl = 4,5; 70 cm). stol. až 1. pol. 14. stol; Stránský et al., Na lokalitě Dlouhá Ves se pH/KCl 2002) a Dlouhá Ves (60. léta 20. stol.; pohybuje okolo 3,1 v celém profilu. Dobeš & Malý, 2001). Diskuse: Výrazně pozitivní korelace Z odebraných vzorků jemnozemě byla v LOI vs. Pb (r = 0,96), Cu (r = 0,90), Fe obou profilech pozornost věnována (r = 0,87), Ag (r = 0,94) s přihlédnutím vertikální distribuci vybraných prvků k výsledkům SEA v půdním profilu u (Fe, Pb, As, Ag, Cu - AAS) v kontextu s Utína ukazují, že zmíněné prvky mají v dalšími půdními parametry, rámci frakce vázané na organiku a zahrnujícími ztrátu žíháním (LOI), sulfidy tendenci vázat se především s sekvenční extrakční analýzu (SEA), organickými sloučeninami. Tím se tyto půdní reakci potenciální výměnnou půdy výrazně odlišují půdního profilu u (pH/KCl), hmotnostně specifickou (χ) a Dlouhé Vsi, kde mají zmíněné prvky ve frekvenčně závislou (χFD) magnetickou zmíněné frakci tendenci vázat se právě susceptibilitu. se sulfidy. Rozdíl mezi profily z obou Lokalita Utín vykazuje zvýšené lokalit však není dán pouze koncentrace Pb (až 4700 ppm), Cu a Ag předpokládaným vyšším stupněm (obojí do 100 ppm) především při pedogeneze u výrazně starší půdy u povrchu profilu do hloubky 30 cm, Utína, značný vliv mohou mít i kontaminace As je patrná v celém acidobazické vlastnosti půdního profilu profilu, a to průměrně cca 3000 ppm. V u Dlouhé Vsi, kde pH/KCl odpovídá případě lokality Dlouhá Ves byly vysoké silně kyselému prostředí. V tomto koncentrace Ag, Cu (cca 500 ppm) a As prostředí dochází ke zpomalenému (cca 13000 ppm; 70 cm) zjištěny ve rozkladu organické složky. Nižší stupeň spodních částech profilu. Na lokalitě pedogeneze zde podporují i výsledky Utín byla zjištěna nejvyšší hodnota χ frekvenčně závislé magnetické -7 -1 při povrchu (1,7 × 10 m3.kg ), poté se s susceptibility (χFD = 1–5 %). rostoucí hloubkou (od 30 cm) hodnoty

Literatura Dobeš, P., Malý, K. (2001): Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve střední části havlíčkobrodského revíru. — Vlastivědný sborník Vysočiny, odd. věd přírod., 15, 51–85. Jihlava. Sencindiver, J. C., Ammons, J. T. (1997): Minesoil Genesis and Classification. — Minesoils of the United States, 12, 1–13. Stránský, K., Buchal, A., Winkler, Z. (2002): Simtany u Havlíčkova Brodu – stopy po těžbě a hutnickém zpracování stříbrných rud. — Archeol. technica, 14, 21–26. Brno.

17

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Střednomiocenní chobotnatci z lokality Czujanova pískovna (Mikulov, Česká republika)

Jakub Březina a Martin Ivanov Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected]

Dnes již zaniklá Czujanova pískovna Fisher, 2008), jež bylo umožněno (Mikulov) je zcela unikátní lokalitou vyhotovením nábrusů a výbrusů napříč miocenních savců na území České kly. republiky (Thenius, 1951; Seitl, 1985). Vzhledem k naprosté převaze zubů Biostratigrafické srovnání společenstva druhu Z. turicensis na studované nosorožců, koňovitých, chalikotérií, lokalitě je nanejvýš pravděpodobné, že paleomerycidů, jelenovitých, turovitých většina kosterních elementů patří právě a šelem s výraznou dominancí tomuto druhu. Na spodních čelistech, chobotnatců odpovídá střednímu klech, nosiči, střední kosti zápěstní miocénu (astarac, zóna MN 6 – MN a kosti hleznové byly identifikovány 7+8). Většina druhů svědčí pro anatomické znaky, jež mohou být uzavřené lesní prostředí. Nelze však charakteristické právě pro tento druh. opomenout také druhy upřednostňující Studium Schregerova vzoru na spíše otevřené krajiny (Březina & příčných výbrusech klů odhalilo jen Ivanov, 2014). Lokalita je výjimečná kvalitativní vzor typu „V“ (Trapani & zejména velmi hojnými pozůstatky Fisher, 2008), hodnoty úhlů u povrchu chobotnatců druhu Z. turicensis, který klu byly 53−85° s průměrem 66±6° je dobře znám převážně na základě a hodnoty všech naměřených úhlů ve dentice. Společenstvo chobotnatců pak stejném rozpětí jako u povrchu klu, rozšiřují spíše ojedinělé pozůstatky s průměrem 67±6°. druhů Prodeinotherium bavaricum Absence mandibulárních klů a varia- a Gomphotherium angustidens. bilita ve velikosti maxilárních klů Morfometrické zpracování dosud nepu- s největší pravděpodobností odráží blikovaných kosterních pozůstatků pohlavní dimorfismus. Tento příspěvek a klů chobotnatců bylo doplněno přináší první ucelenější poznatky o detailní studium tzv. Schregerova o kosterní anatomii a mikrostruktuře vzoru (Espinoza & Mann, 1993; klů chobotnatce druhu Z. turicensis. Palombo & Villa, 2001; Trapani &

Literatura Březina, J., Ivanov, M. (2014): Middle Miocene mammals from the Czujan’s sand-pit (Mikulov, Czech Republic) — In: Kyška-Pipík R., Soták J., Šurka J. (eds): 15th Czech-Polish-Slovak Paleontological Conference Abstract book, 19-20. Espinoza, E. O., Mann, M. J. (1993): The history and significance of the Schreger pattern in proboscidean ivory characterization. — Journal of the American Institute for Conservation, 32, 241–248. Palombo, M. R., Villa, P. (2001): Schreger lines as support in the Elephantinae identification. — In: Cavarretta G., Goia P., Mussi V., Palombo M. R. (eds): The World of Elephants. Michigan Archaeologist, 36, pp. 141–160. Seitl, L. (1985): Fauna Mastodontů (Proboscidea, Mammalia) moravské části vídeňské pánve. — Časopis moravského muzea, 70, 71-94. Thenius, E. (1951): Gazella cf. deperdita aus dem mitteleuropaischen Vindobonien und das Auftreten der Hipparionfauna. — Eclogae Geologicae Helvetiae, 44, 381-394. Trapani, J., Fisher, D. C. (2003): Discriminating proboscidean taxa using features of the Schreger pattern in tusk dentin. — Journal of Archaeological Science, 30, 429–438.

18

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Genetické typy paleozoických granitov Západných Karpát a ich korelácia v rámci európskych Variscíd

Igor Broska a Igor Petrík Ústav vied o Zemi Slovenskej akadémie vied, Dúbravská cesta 9, Bratislava; [email protected]

Paleozoické západokarpatské grani- vznikali až v perme. Ide o varísky post- toidy sa dajú rozdeliť na 4 genetické orogénne granitoidné horniny typu A, typy, pričom z pohľadu alpínskej stavby ktoré sa zrejme generovali na hlboko sa nachádzajú hlavne v tatrickej založených riftových líniach v rámci a veporickej jednotke, v gemerickej rozpadu Pangey. Tieto granity vznikali jednotke sú prítomné len malé telesá. z horúcich a suchých magiem asi pred Podľa prostredia vzniku ide o (1) suity 260 mil. rokov. Podobný vek cca 260 až subdukčných granitoidov typu I a S, (2) 270 mil. rokov majú aj malé telesá synkolízne alebo syntektonické granity, špecializovaných S-typových grani- (3) postorogenne A-typy a (4) toidov s mineralizáciou Sn-Nb-Ta-W- špecializované S-typy granitov. Mo v gemerickej jednotke. Genéza Západokarpatské granitoidné horniny týchto granitov doposiaľ nie je sú jedny z najstarších vo varískej uspokojivo vysvetlená. Ich prokla- Európe. Granitoidy I-typu vznikali na movaná spätosť s extenziou nad hranici devón/karbón pred cca 367 až subdukčným prostredím je otázna už aj 347 mil. rokov (Kohút et al., 2009, z hľadiska ich veku a umiestnenia do Broska et al., 2013). Tieto sa tvorili nízko-metamorfovaných hornín (Rad- v prostredí ostrovného oblúka, ktorý vanec et al., 2009), hoci niektoré bol fragmentom Gondwany. Granitoidy izotopické charakteristiky gemerických I-typu úzko asociujú s granitmi S-typu, granitov sú podobné I/S typovým ktoré sú najmä granodiority a granity granitoidom tatricko-veporického vo vekovom rozpätí cca 357-350 mil. segmentu (Kohút, 2012). Zrejmý je ale rokov. Granitoidy typu I a S vznikali pri ich vznik z odlišného zdrojového jednej subdukčnej geotektonickej materiálu, ktorý je z iného fragmentu udalosti a majú čiastočne podobné Gondwany. vlastnosti. Preto skôr hovoríme len Pri porovnaní západokarpatských o ich afinite k I- alebo S-typu, pričom granitov s Českým masívom alebo tie s I-typovými charakteristikami majú Východnými Alpami (napr. podľa v sebe viac plášťového materiálu. F. Fingera) hlavným rozdielom je Syntektonické granitoidy resp. tie, chýbanie K-Mg bohatých granitoidov, ktorých vznik by mal súvisieť s hlavnou vyšší vek granitoidov I-typu a prí- varískou kolíznou udalosťou, před- tomnosť suity špecializovaných S- stavujú len nevýraznú skupinu typových granitov. Rozdielny vývoj granitoidov a skôr ide len o žilné granitoidného magmatizmu poukazuje prejavy s vekom cca 340 miliónov na čiastočne odlišný vývoj kryštalinika rokov. Ďalšie granitoidné horniny súčasných Západných Karpát. v tatrickom a veporickom segmente

Literatura Broska, I., Petrík, I., Be'eri-Shlevin, Y., Majka, J., Bezák, V. (2013): Devonian/Missisipian I-type granitoids in the Western Carpathians: a subduction-related hybrid magmatism. — Lithos, 162-163, p 27-36. Kohút, M., Uher, P., Putiš, M., Ondrejka, M., Sergeev, S., Larionov, A., Paderin, I. (2009): SHRIMP U-Th-Pb zircon dating of the granitoid massifs in the Malé Karpaty Mountains (Western Carpathians): evidence of Meso- Hercynian successive S- to I-type granitic magmatism. — Geol. Carpath. 60, 345-350. Kohút, M. (2012): Genesis of the gemeric granites in the light of isotope geochemistry: separated facts from myth. — Mineralia slovaca, 44, 89. Radvanec, M., Konečný, P., Ondrejka, M., Putiš, M., Uher, P., Németh, Z. (2009): Granity gemerika ako indikátor extenzie kôry nad nesorovarískou subdukčnou zónou a pri ranoalpínskej riftogenéze (Západné Karpaty): interpretácia podľa veku monazitu a zirkónu datovaného metódou CHIME a SHRIMP. — Mineralia slovaca, 41, 381-394.

19

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Revize typových lokalit slezské a podslezské jednotky

Miroslav Bubík Česká geologická služba, Leitnerova 22, 602 00 Brno; [email protected]

V letech 2013-2014 byly v rámci zčásti vyznačena jako menilitové interního úkolu České geologické služby souvrství. Řešením revidovány typové lokality 24 souvrství může být výběr neotypové lokality jinde. karpatského flyše v Moravskoslezských Godulský vývoj slezské jednotky tvoří 11 Beskydech a Podbeskydí. V rámci souvrství: vendryňské, těšínské (vápen- projektu byly lokality rekognoskovány v ce), hradišťské, veřovické, lhotecké, terénu, dokumentovány, zaměřeny a mazácké, godulské, istebňanské, byly provedeny analýzy vzorků: rožnovské, menilitové a krosněnské. S mikropaleontologie (foraminifery, nano- výjimkou posledních dvou (viz výše) plankton), organická geochemie jílovců, mají zde tato souvrství typové lokality: výbrusová petrografie a těžké minerály z defilé Olše ve Vendryni, defilé Olše v pískovců. Oblast je klíčová pro Těšíně (na CS-PL hranici), Odkryv v litostratigrafii slezské a podslezské Nové Dědině (hradišťské s.), potok jednotky, neboť všechna platná Jičínka ve Veřovicích, potok Hlisník souvrství s výjimkou krosněnského (lhotecké s.), lom Mazák v Ostravici, souvrství byla popsána právě zde. lom na úpatí Goduly v Řece, defilé na Historie výzkumů sahá před polovinu CS-PL hranici v Bukovci (istebňanské s.) 19. stol. (citace viz např. Menčík et al. a potok Michut v Prostřední Bečvě (1983) a třídílný „Stratigrafický slovník (rožnovské s.). Západných Karpát“ z 80.let). Koncept Bašský vývoj slezské jednotky tvoří tři typových lokalit vznikl relativně souvrství: chlebovické, bašské a nedávno a u řady souvrství je za typovou palkovické. Jako typové lokality lokalitu nutno považovat lokalitu identické nebo blízké původním byly zmíněnou původním autorem. V identifikovány lůmek na j. okraji případě více možností je pak třeba Chlebovic, lom jv. od Bašky a lom na rozhodnout o výběru jedné lokality. úbočí Hradiska u Kozlovic (palkovické Některé typové lokality nebyly od 19. s.). V lokálním kotoučském vývoji, stol. navštíveny, respektive neexistuje spjatém s vývojem bašským, lze vymezit publikovaná zmínka. na úrovni souvrství štramberské, Podslezskou jednotku tvoří čtyři olivetské a kopřivnické vápence a souvrství: frýdecké, frýdlantské, meni- kotoučské souvrství. Stabilní typovou litové a ženklavské (Eliáš, 1998). Typové lokalitu mají štramberské v. (Zámecká lokality byly identifikovány pro frýdecké skála ve Štramberku) a kopřivnické v. s. (Frýdek, Zámecký vrch) a ženklavské (Horní Blücherův lom ve Štramberku). s. (Ženklava – rokle u hřbitova). Pro Ostatní souvrství s jejich členy byla menilitové s. bylo možno vymezit definována vesměs v činném lomu na typovou oblast u Bystřice pod Kotouči, kde se situace neustále mění. Hostýnem, zahrnující drobné výchozy v Pro svahový kelčský vývoj slezské podslezském, ždánickém a slezském jednotky má typovou lokalitu jasenické příkrovu a pro litostratigrafii má smysl s. (Polouvsí), němetické s. (Němetice) a jen jako celek. Typová oblast milotické s. (Loučský potok). Typová frýdlantského souvrství ve Frýdlantu lokalita dubského souvrství je nad Ostravicí je faciálně natolik kompletně zavezená těžebna v Dubu a netypická, že je v geologických mapách validita souvrství je pochybná.

Literatura Eliáš, M. (1998): Sedimentologie podslezské jednotky. — Český geologický ústav, Práce českého geologického ústavu, 8, 48 p., Praha. Menčík, E. et al. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. — Ústřední ústav geologický, 304 p., Praha.

20

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Trilobiti podrodu Acanthopyge (Acanthopyge) ve středočeském a marockém středním devonu

Petr Budil1,2, Joan Corbacho3 a Václav Vokáč4

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 11821, Praha 1; [email protected] 2 Česká zemědělská univerzita, Fakulta životního prostředí, Katedra geoenvironmentálních věd, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, Suchdol; [email protected] 3 Museo Geológico del Seminario. Diputación, 231. 08007 Barcelona (España) 4 Ke Kukačce 21, 312 00 Plzeň; [email protected]

Trilobiti řazení k podrodu Acanthopyge morfologií pygidií ukazují, že z maroc- (Acanthopyge) patří ve středním kého středního devonu známe nejméně devonu pražské pánve k prvkům dva nové druhy tohoto podrodu. typickým pro mělkovodní vývoj Srovnávací studium veškerého dostup- koněpruské oblasti. S jistotou (typický ného materiálu typického druhu A. (A.) druh A. (A.) haueri popsaný z této haueri z pražské pánve ale signalizuje oblasti) je známe pouze z převážně značnou vnitrodruhovou variabilitu bioklastických acanthopygových vápen- a především i alometrický vývoj ců (chotečské souvrství, střední devon, u jedinců tohoto druhu, naznačující eifel). Možný předchůdce této evoluční vztahy k oběma novým taxonům. linie, A. (A.?) pervasta se vyskytuje Jmenovitě A. (A.) sp. n. A je v podložních suchomastských vápen- charakteristický mohutným, elipticky cích (dalejsko-třebotovské souvrství, protáhlým pygidiem, jehož délka spodní devon, vyšší svrchní ems). Další několikrát přesahuje délku cephalonu problematičtí zástupci, řazení různými a gracilnějšími pygidiálními trny. autory (Přibyl et al., 1986; Vaněk, 2002; Podobná morfologie je typická pro Corbacho & Kier, 2013) k Acanthopyge gerontické jedince A. (A.) haueri. A. (Acanthopyge) a nebo k Acanthopyge (A.) sp. n. B je typický svým polo- (Belenopyge = Lobopyge), jsou známi z kruhovitým tvarem pygidia a mimo- vyššího spodního devonu oblasti řádně dlouhými pygidiálními trny, Barrandienu. Náleží však zřejmě které kolem pygidia a za pygidiem k posledně jmenovanému, ?ancestrál- vytvářejí široce klenutou klenbu. nímu podrodu. V Maroku (Mader Podobně výrazně dlouhé, i když Basin, Jbel El Mrakib) jsou zástupci zdaleka ne tak klenuté pygidiální trny podrodu Acanthopyge (Acanthopyge) mají mladí holaspidní jedinci A. (A.) známi pouze z mikritových (zřejmě haueri. Je testována hypotéza, že hlubokovodnějších) vápenců souvrství marocké druhy mohou být typickými El Otfal (střední devon, eifel). Rozdílný příklady geografických druhů, se způsob zachování marockého materiálu společným předkem z okruhu druhu A. umožnil unikátní nálezy úplných (A.) haueri, který do severní Gondwany jedinců, které, spolu s rozdílnou přimigroval počátkem eifelu. Příspěvek byl podpořen projekty č. 338800 České geologické služby a GAČR č. P210/12/2018.

Literatura Corbacho, J., Kier, C. (2013): Divesidad y distribución de Acanthopyge (Belenopyge), (Lichidae) en Marruecos; Devónico inferior y medio. — Batalleria, 18, 3-14. Vaněk, J. (2002): On some lichid trilobites from Silurian and Devonian from Prague Basin (Bohemia). — Palaeontologia Bohemiae 8, 5, 107-115. Přibyl, A., Vaněk, J., Hörbinger, F. (1986): New trilobites from the families Odontopleuridae, Lichidae and Raphiphoridae from the Silurian and Devonian of central Bohemia. — Časopis pro mineralogii a geologii, 31, 267–278.

21

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Migrace arzenu v povrchovém prostředí

Michal Buchta

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Tato studie se zabývá hodnocením všech obdobích. Poměr mezi AsIII+ vlivu arzenu na životní prostředí a AsV+ byl zjištěn na 1:2,3−6,5 (jaro 2005 během jeho migrace povrchovými a 2006), na podzim 2005 a 2006 se říčními toky. Ve studii se zvažuje poměr snižuje na 1:3,0−4,8 (též možné působení člověka průmyslovou převažuje AsIII+). Tato redukovaná či zemědělskou činností či možné forma je z vody hůře desorbovatelná přirozené vlivy zvětrávání hornin, a představuje tak větší riziko pro rozpouštění a srážení minerálů nebo životní prostředí. Převaha AsIII+ je činnost mikroorganismů. Studovanou způsobena jednak průmyslovou lokalitou jsou povodí řek Bratřejovky, činností městských aglomerací Lutonínky, Dřevnice a Moravy, které se (poletavý prach, dusičnany a fosfo- nacházejí ve zlínském kraji ve východní rečnany, další hnojiva), dále pak části České republiky. V rámci místním zvýšováním podílu jílu na metodiky studie bylo prováděno sedimentu, který je jemnozrnější vzorkování říčních sedimentů a říční a umožňuje slabší provzdušňování vody (jaro a podzim 2005−2006). Ze pórů. Svoji roli tu pravděpodobně hraje sedimentů byly laboratorně stanoveny i srážení a rozpouštění minerálů obsa- hodnoty AsIII+, AsV+, kyseliny mono- hující arzen (realgar, auripigment, a dimethyl arzeničné (MMA, DMA), arzenopyrit, …) a zvětrávání matečné dále pak As celk., celkové množství horniny. Oběcně lze říci, že organické organických látek (Corg hm. %), podíl formy arzenu (MMA, DMA) jsou jílu (hm. %). Stanovovány byly také zastoupeny méně než tzv. anorganické parametry vody (pH, Eh, teplota formy arzenu (AsIII+, AsV+). Organické a elektrická vodivost). Tyto parametry formy As zvyšují svůj podíl hlavně byly určeny pomocí ICP-MS během teplejších období a při zvýšení spektrometrie, dále AgCl a ORP podílu celkového množství organických elektrodami typu Sentix a Tetracon látek (Corg) na sedimentu, též (Zeman et al., 2008). Z výše uvedených s rostoucí hodnotou konduktivity (elek- parametrů studie bylo zjištěno, že ve trické vodivosti). V těchto případech se studované oblasti (Zlín, Otrokovice, zvyšuje koncentrace fosforu a dusíku Uherské Hradiště) dominuje redu- a dochází k množení řas a mikro- kovaná forma arzenu (AsIII+) nad organismů, což umožňuje zvýšení oxidovanou formou (AsV+), a to ve koncentrace MMAa DMA kyselin.

Literatura Buchet, J. P., Lauwerys, R., Roels, H. (1981): Comparison of the urinary excretion of arsenic metabolites after a single oral dose of sodium arsenite, monomethylarsonate, or dimethylarsinate in man. — International Archives of Occupational and Environmental Health, 48(1), 71–79. Henke, K. R. (2009): Arsenic: environmental chemistry, health threats and waste treatment. — John Wiley & Sons Ltd., 575p. Chichester. Lee, E. (1999): A physiologically based pharmacokinetic model for the ingestion of arsenic in humans. — Dissertation in Environmental Toxicology, University of California, Irvine. Tam, G. K. H., Charbonneau, S. M., Bryce, F. (1979): Metabolism of inorganic arsenic (74As) in humans following oral ingestion. — Toxicology and Applied Pharmacology, 50(2), 319–22. Yamauchi, H. a Yamamura, Y. (1979): Dynamic change of inorganic arsenic and methylarsenic compounds in human urine after oral intake as arsenic trioxide. — Industrial Health, 17(2), 79–83. Zeman et al. (2008): Mobility of Heavy Metals in Complex Catchment – Case study from Zlín region, Czech Republic. — MS. ÚGV PřF MU, Brno.

22

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vybrané problémy automatické metody extrahování morfolineamentů užitých při analýze křehkého porušení hornin

Petr Bulíček a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Využití morfolineamentů (tj. orien- velmi pracný a zdlouhavý, avšak tovaných lineárních prvků krajiny) při automatická metoda v tomto případě analýze křehkého porušení hornin umožňuje rychlou a snadnou analýzu v regionálním měřítku má v geologické 3D modelů reliéfu osvícených z něko- praxi relativně ustálenou formu. Zásad- lika směrů, což dovoluje lépe ním problémem této dílčí disciplíny postihnout různě orientované liniové bylo a je získání kvalifikovaného projevy v georeliéfu. a objektivního popisu jednotlivých Automatická metoda detekuje veškeré morfolineamentů, tedy jejich opako- optické projevy mající lineární vatelné identifikace včetně určení charakter ve stanovené min. délce orientace, délky a četnosti. (v tzv. základním liniovém segmentu). Dosud nejužívanějším nástrojem je Výraznější délkové linie jsou pak vizuální metoda založená na subjek- prokládány vyšším počtem základních tivním hledání morfolineamentů liniových segmentů dané orientace obvykle v různých podkladech dál- a jejich počet pak určuje statistickou kového průzkumu Země. Vzhledem charakteristiku tohoto směru. Uvede- k nežádoucí vysoké míře subjektivnosti nou segmentací se tak automatická této metody jsou hledány nové, metoda zásadně liší od metody objektivizovanější postupy detekce. vizuální, kde jsou jednotlivé deteko- Řešení nabízí metoda založená na vané linie určovány jako ucelená počíta-čovém analyzování optických jednotka určité délky a stanovená délka vlastností stínovaného 3D-modelu může být užita jako váhový koeficient reliéfu v prostředí GIS (Hung et al., při statistickém zpracování. 2005). Principem je automatické Protože automatická metoda extrahuje detekování linií, které se v reliéfu veškeré liniové projevy včetně antro- projevují výškovým skokem a tedy pogenních liniových tvarů (které jsou i vyšší mírou gradientu stínování. při vizuální metodě obvykle elimi- Morfolineamenty jsou vždy opticky novány), je získaný soubor dat zatížen nejvýraznější, pokud je 3D reliéf výrazným uniformním pozadím. Tato osvícen kolmo k jejich průběhu. K vlastnost je jednou z velkých nevýhod získání statisticky relevantních před- při aplikaci automatické metody. nostních směrů je tedy nutné postup Automaticky extrahované morfolinea- opakovat při různých osvětleních. menty pak vyžadují odlišné přístupy při Tento postup je při vizuální metodě následném analy-tickém zpracování.

Literatura Hung, L. Q., Batelaan, O., De Smedt, F. (2005): Lineament extraction and analysis, comparision of LANDSAT ETM and ASTER imagery. Case study: Suoimuoi tropical karst catchment, Vietnam. — Remote Sensing. International Society for Optics and Photonics.

23

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Znečištění půd v severním okolí Oslavan a jeho vztah k exploataci uhlí

David Buriánek1, Vratislav Pecina1 a Martin Ivanov2

1 Česká geologická služba Brno, Leitnerova 22, 658 69 Brno; [email protected] 2 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Těžba černého uhlí v oblasti rosicko- Relativně vysoké koncentrace As (max. oslavanské pánve, jejíž počátky se 47 ppm), Mo (max. 26 ppm), Hg (max. datují již do roku 1760, byla ukončena 1,4 ppm) a S (0,2 hm. %) byly nalezeny v roce 1992. Černé uhlí bylo dominan- na základě studia chemického složení tním palivem v lokálních topeništích svrchní části půdního horizontu nebo průmyslu (např. oslavanská (A horizont). Plošné rozšíření anomálií elektrárna, výtopny u šachet). Struska As, Hg, S a Pb nerespektuje geologické a popílek oslavanské elektrárny byly hranice, což naznačuje, že by mohlo deponovány v blízkém odkališti a na mít antropogenní původ. Oblasti haldách, které jsou dnes částečně s vysokými koncentracemi těchto prvků zarostlé. jsou situovány podél západního okraje Pro studium byly využity informace Boskovické brázdy. Toto zjištění z plošného geochemického mapování poměrně dobře koresponduje s před- ČGS (úkol číslo 390003, Buriánek et al., pokladem, že prachové částice uvol- 2011) a údaje z diplomové práce (Pešák, něné při spalování uhlí byly (hlavně 2010). Tyto údaje byly porovnány v zimním období) transportovány s analýzami jemné a hrubé frakce převažujícími větry jihovýchodního elektrárenské strusky a s typickými směru Plošný rozsah a stupeň antropo- horninami boskovické brázdy. genní kontaminace svrchní vrstvy půdy Uhlí z rosicko-oslavanského uhelného některými potenciálně toxickými prvky revíru obsahuje 9–50 hm. % (průměr As, Mo, Hg a S mohou být 23 hm. %) popelovin (Pešek et al., interpretovány jako výsledek kombi- 2001). Těžké kovy v uhlí můžeme nace dlouhodobého spalování uhlí rozdělit podle jejich distribuce v především v oslavanské elektrárně produktech spalování. Během spalování (pravděpodobně spolu s lokálními se mohou vázat v popelu a strusce na topeništi) a prašnou emisí z těžby topeništi, v úletovém popílku, v aero- černého uhlí. Chemické složení elektrá- solu či v plynných emisích. Většina renských strusek a prachu indikuje, že autorů považuje As za prvek, který je podstatným nositelem kontaminace výrazně vázán v úletovém popílku, (hlavně As a Mo) byl polétavý prach, zatímco Hg je typickým prvkem avšak vysoké koncentrace jsou rovněž vázaným na plynné emise. V plynných přítomny v prachu ve vzduchu, který emisích se může nacházet 70 až 95 % pochází z uhlí a uhelných lupků. celkové Hg z uhlí. Obsah As v úletovém Ukládání pevných částic (prach a uhlí), popílku je často až několikanásobný byly doprovázeny aerosoly a plynnými oproti strusce a popílku, které zůstávají exhalacemi. v topeništi.

Literatura Buriánek, D., Bubík, M., Franců, J., Fürychová, P., Havlín, A., Gilíková, H., Janderková, J., Konečný, F., Krejčí, Z., Krumlová, H., Kryštofová, E., Kunceová, E., Müller, P., Otava, J., Paleček, M., Pecina, V., Poul, I., Sedlaček, J., Skácelová, Z., Šrámek, J., Tomanová Petrová, P., Verner, K., Večeřa, J., Vít, J. (2011): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1 : 25 000 list 24-341 Oslavany. — MS, Česká geologická služba, Praha. Jaroš, J. (1962): Geologický vývoj a stavba Boskovické brázdy. — MS, Disertační práce , Univerzita Karlova, Praha. Pešák, L. (2010): Pedologické poměry vybraných regionů Oslavanska. – MS, Diplomová práce, Masarykova univerzita. Brno. Pešek, J., Sýkorová, I., Jelínek, E., Michna, O., Forstová, J., Martínek, K., Vašíček, M., Havelcová, M. (2001): Major and minor elements in the hard coal From the Czech Upper Paleozoic Basins. – Czech Geological Survey, Special Paper 40 s., Praha.

24

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Změny porozity kostní tkáně v důsledku posmrtné mikrobiální dekompozice

Gabriela Calábková a Martin Ivanov

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected]

K mikrobiálnímu napadení kosti dochází vzorků byl sledován prostřednictvím již krátce po smrti, v rané fázi fosilizace, BSE-SEM. Z alterované kostní tkáně byl a může rychle vést až k úplné destrukci zhotoven histologický preparát. kosti. Mikroorganismy tedy značnou Alterovaná kostní tkáň vykazovala oproti měrou rozhodují o tom, zda bude kost čerstvé kostní tkáni zvýšení pórů zachována ve fosilním záznamu velikosti 0,1–1 µm, jež odpovídají tzv. (Trueman & Martill, 2002). Existuje však spongiformní porozitě, kterou vytvářejí celá řada faktorů, jež mohou destruktivní mikroorganismy. Spongiformní porozita činnost mikroorganismů na kostech se také více projevila v periosteální inhibovat a díky kterým se šance oblasti tkáně, než v oblasti endosteální. kostního materiálu na dlouhodobé Periosteální oblast tedy mohla být zachování podstatně zvyšuje. Stopy po intenzivněji degradována v důsledku činnosti mikroorganismů jsou hojně bezprostřední blízkosti svalové tkáně, nacházeny v subfosilních, méně často která je exogenními mikroorganismy pak ve fosilních kostech v podobě primárně odbourávána. Přítomnost mikroskopických destruktivních ložisek mikroorganismů byla vizuálně potvrzena (mdl) a tunelů (Hackett, 1981; Jans, 2008; na histologickém preparátu, kdy byla Turner-Walker, 2012). Správné zhodno- zachycena lineárně podélná mdl velikosti cení vlastností a geneze zanechaných okolo 10 µm, jež vytvářejí bakterie. Na stop může napomoci k odhalení periosteálním povrchu alterované kosti přírodních vlivů, kterým byla kost byly rovněž pozorovány struktury hub vystavena, a přispět tak k lepší inter- rodu Mortierella, jejíž hyfy vnikaly do pretaci tafonomické historie. Výzkum je pórových struktur kosti. Značné zaměřen především na raně diagenetické množství struktur blíže neurčených hub, změny v mikrostruktuře a porozitě kosti se vyskytovalo také na endosteálním vyvolané mikrobiálním napadením. Jako povrchu alterované kosti, kde byly výzkumný materiál byly použity vzorky zachyceny rozsáhlé trhliny kostní tkáně, z kompaktní tkáně stehenní kosti tura jejichž tvorbu pravděpodobně zapříčinily domácího, jež byla ponechána včetně kyselé metabolity produkované houbami. svalové tkáně přirozenému rozkladu po Z dosažených výsledků je patrné, že dobu 4 měsíců (červenec–listopad) prostředí s dobrou cirkulací vzduchu v mírném klimatickém pásmu na a vlhkosti představuje optimální pod- povrchu. Jako srovnávací materiál mínky pro výskyt a reprodukci mikro- posloužila stehenní kost ze stejného organismů, jejichž aktivita podnítila řadu zvířete bez svalové tkáně, která byla změn v kostní mikrostruktuře, a to již ihned po porážce vložena do mrazáku. v krátkém časovém období 4 měsíců po Distribuce velikosti pórů byla zjištěna smrti zvířete. pomocí rtuťové porozimetrie, povrch

Literatura Hackett, C. J. (1981): Microscopical focal destruction (tunnels) in exhumed human bones. — Medicine, Science and the Law, 21, 243–65. Jans, M. M. E. (2008): Microbial bioresion of bone – a review. — In: Wisshak, M. & Tapanila, L. (eds): Current Develompent in Bioerosin, 397–414. Springer-Verlag Berlin Heidelberg. Trueman, C. N., Martill, D. M. (2002): The long-term survival of bone: the role of bioerosion. — Archaeometry, 44, 3, 371–382. Turner-Walker, G. (2012): Early bioerosin in skeletal tissue: persistence through deep time. — Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie-Abhandlungen, 265, 165–183..

25

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Stratotyp chlomeckých vrstev, svrchní křída

Stanislav Čech

Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected]

V rámci projektu České geologické pískovců. Oproti Fričovi, který uvádí služby „Rebilance zásob podzemních 7 poloh pískovců, bylo ve vrtu zastiženo vod“ bylo vyhloubeno, vedle nárazo- na 20 poloh pískovců o mocnosti od vých hydrogeologických vrtů, také 39 několika decimentrů do několika málo jádrových vrtů, které měly za cíl ověřit metrů. Výsledky vrtu nepotvrdily názor geologickou stavbu, faciální vývoj, Č. Zahálky (1905) o izochronním stáří stratigrafii a tektoniku křídových chlomeckých vrstev u Mladé Boleslavi sedimentů. Jeden z těchto vrtů byl a hruboskalských pískovců Českého umístněn na vrcholu Chloumeckého ráje. Chlomecké vrstvy jsou v nadloží hřbetu nad Mladou Boleslaví u obce rohateckých vrstev, kdežto hrubo- Chloumek. Záměrem realizace vrtu skalské pískovce jsou v jejich podloží bylo zjištění vrstevního sledu v místě (Čech 2009). Ve vrtu u Chloumku klasického profilu Friče (1897), který tělesa písčitých delt hruboskalských zde stanovil chlomecké vrstvy jako pískovců nebyly zastiženy, neboť nejmladší vrstvy křídového útvaru k jejich vyklínění (ukončení čela delt) v Čechách. V roce 2015 byl vyhlouben dochází s. od Sobotky. Ve vrtu jádrový vrt pod označením 4430_A v Chloumku jsou jejich stratigrafickým Chloumek firmou Geoprůzkum- ekvivalentem jílovce teplického sou- Stavební geologie České Budějovice. Vrt vrství, potvrzené i paleontologicky do hloubky 41 m zastihl pískovcové nálezy inoceramů a mlžů vyskytujících polohy chlomeckých vrstev, v jejich se při hranici turon/coniac. Stáří podloží pak jílovce březenského chlomeckých vrstev je doloženo souvrství s pelosiderity. V hloubce 101- nálezem svrchnoconiackého amonita 111 m byly zjištěny silicifikované jílovce Paratexanites serratomarginatus Fri- rohateckých vrstev. Pod nimi pak čem, revidovaného Košťákem (in jílovce teplického souvrství s bazálním Svobodová et al., 2014) v rokli glaukoniticko-fosfátovým horizontem u Chloumku nedaleko od nového vrtu. v hloubce 177,70 m. Vrt byl ukončen Vrt u Chloumku ověřil rovněž tekto- v hloubce 184,5 m v bioklastických nickou pozici Chloumeckého hřbetu, vápnitých pískovcích jizerského souvrs- který je na s. a z. úpatí omezen zlomy tví. Chlomecké vrstvy jsou tvořeny o vertikální výšce skoku cca 25 m. střídáním poloh vápnitých jílovců Zlomy mají funkci hydrogeologického s polohami křemenných a vápnitých izolátoru.

Literatura Čech, S. (2009): Některé nové nálezy inocerámové fauny v oblasti Českého ráje. — Zpr. geol. Výzk. v Roce 2008, 85-91. Frič, A. (1897): Studien im Gebiete der böhmishen Kreideformation, Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten VI. Die Chlomeker Schichten. — Arch. naturwiss. Landesdurchforsch. Böhmen (Geol. Abt.), 10, 4, 1-83. Prag. Svobodová, A., Košťák, M., Čech, S., Švábenická, L. (2014): New biostratigraphic evidence (texanitid ammonites, inoceramids and calcareous nannofossils) for the Upper and uppemost Coniacian in the Bohemian Cretaceous Basin. — Z. Dt. Ges. Geowiss. Zahálka, Č. (1905): Pásmo X křídového útvaru v Pojizeří. — Věst. Král. Čes. spol. nauk., 17-184. Praha.

26

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Tektonika přibyslavské mylonitové zóny

Ludmila Daňková a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Přibyslavská mylonitová zóna (Koutek, V ronovské mylonitové zóně v orientaci 1935) je složité pásmo hornin, které je S: 96/88, která byla zjištěna ve skalním projevem mnoha reaktivací přibyslav- odkryvu zářezu silnice, probíhaly po ského zlomu. Na našem území jej lze rýhování L: 189/56 pohyby s chara- sledovat v oblasti od Chotěboře přes kterem levostranného přesmyku k S. Přibyslav, kde se stáčí k Jihlavě a dále Rančířovská mylonitová zóna s orien- pokračuje k Dačicím. tací S: 104/40, zjištěná v činném lomu, Tento výzkum předkládá studium jeví postupné křehnutí mechanismů zlomových ploch v severní části přiby- deformace, což dokládá několikerou slavské mylonitové zóny, a to přibližně reaktivaci. Doložené pohyby mají v oblasti mezi Havlíčkovou Borovou charakter levostranných poklesů po a Telčí. rýhování L: 122/40. Mladé šikmo V terénu bylo na 7 dokumentačních otvírané žilky vyplněné chloritem bodech v činných i nečinných lomech v téže orientaci dokládají objemovou a v zářezech silnic zdokumentováno 26 dilataci (Melichar, 2002) horniny při zlomových ploch, na nichž byl deformaci. geologickým kompasem měřen azimut Data změřená v terénu byla zpracována a sklon plochy, azimut a sklon striace paleonapjatostní analýzou pomocí a pomocí kinematických indikátorů byl programu MARK 06 (Kernstocková, určován smysl pohybu. Z 3 lokalit, kde 2005), z které byly zjištěny směry byly zjištěny zlomy doprovázené hlavních normálových napětí σ1, σ2, σ3. mylonitizací, byly odebrány oriento- Byly vyseparovány 3 napjatostní fáze. vané vzorky pro zhotovení výbrusů, na Během fáze č. 1 se směry σ1: 170,5/81,4; kterých byly pozorovány kinematické σ2: 20,6/6,9; σ3: 290,0/4,2 vznikaly ssv.– mikrostruktury. Z nich byl poté určen jjz. poklesy. Fázi č. 2 se směry relativní pohyb v rámci výbrusu, který σ1: 22,4/77,0; σ2: 200,2/13,0; σ3: 290,1/2,0 byl následně aplikován na pozici zlomu náleží vznikající zlomy ve směru SSV– v terénu. JJZ. Pro fázi č. 3 byly vypočteny Pohyby v mylonitové zóně se zlomovou hodnoty σ1: 122,4/62,2; σ2: 299,3/28,0; plochou s orientací S: 90/75, z činného σ3: 32,0/1,8. Během této fáze mohly lomu v Železných horkách, mají vznikat zlomy v sz–jv. až v–z. orientaci. charakter levostranného přesmyku k JJV po rýhování L: 164/45.

Literatura Koutek, J. (1935): O takzvaném drobovém horizontu přibyslavském v krystaliniku Českomoravské vysočiny. — Časopis Národního musea, 1-4, Praha. Kernstocková, M. (2005): Paleonapjatostní analýza souboru zlomů. — MS, bakalářská práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno. Melichar, R. (2002): Analýza možnosti výskytu dilatace na seismicky aktivních zlomech v Českém masivu — MS, výzkumná zpráva, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno.

27

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Lomnice u Tišnova – denudační relikt netypického prostředí badenu karpatské předhlubně na Moravě

Nela Doláková1, Rostislav Brzobohatý1, Šárka Hladilová1, Katarína Holcová2, Pavel Hudec4, Jitka Kopecká3, Slavomír Nehyba1 a Michal Seko5

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita; Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected], [email protected], [email protected] 2 Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta, Karlova univerzita, 128 43 Praha 2, 3 Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého, Hněvotínská 3, 779 00 Olomouc; [email protected] 4 MND a.s., Úprkova 807/6, 695 01 Hodonín; [email protected] 5 Geologický ústav SAV, Ďumbierska 1, 974 01 Banská Bystrica; [email protected]

Miocenní sedimenty lokality Lomnice logických dat byly interpretovány představují denudační relikt badenské periodické změny obsahu živin, teploty sedimentace moravské části karpatské a salinity. V korelaci s předchozími předhlubně. Uloženiny jsou repre- výzkumy sedimentů a oryktocenóz zentovány vápnitými jíly, písčitými jíly, z karpatské předhlubně (např. vápnitými písky a řasovými vápenci Doláková et al., 2014; Holcová et al., (RAL), které leží na předneogenních 2015) byl v nadloží posledního výskytu metamorfitech svratecké zóny druhu Helicosphaera waltrans indiko- Moravika (Hudec, 1986). ván přechod subtropického spodno- Studovaný mělký vrt LOM-1 zastihl přes miocenního klimatického optima do 20 m monotonních jílovitých pracho- střednomiocenní přechodné fáze vců. Detailní litofaciální a biofaciální klimatu. Tato změna mohla být pod- analýzy a interpretace byly prováděny míněna Milankovićovými cykly. Každý na základě dat ze studia sedimen- sledovaný interval začíná prudkým tárních textur a struktur, gammaspek- oteplením a pokračuje postupným trometrie, geochemie, foraminifer, ochlazováním (Holcová et al., in print). vápnitého nanoplanktonu, měkkýšů, Tyto postupné změny zahrnují úbytek ostrakodů, otolitů, ostnokožců, korálů živin, pravděpodobné zvýšení salinity a palynomorf. povrchových vod, nárůst sezonality Studované sedimeny představují ulože- (případně aridizaci) a ochlazení. Zvýše- niny distální části karpatské ní sezonality se projevilo střídáním předhlubně podél jejího pasívního promíšeného a stratifikovaného vodní- okraje (forebulge zone). Sedimentace ho sloupce a sezónním přísunem živin probíhala v klidném prostředí vnějšího s přibývání a úbytkem kyslíku u dna šelfu až svrchniho batyálu. Studovaná pánve. Tento přísun živin mohl být sekvence vrtu LOM-1 byla rozdělena na zprostředkován jak sezónním zvýšením 6 intervalů, které potvrzují cyklický přítoku sladké vody, tak sezónním charakter středněmiocenní sedimen- příbřežním upwellingem.Ve svrchní tace Centrální Paratethydy. Na základě části vrtu bylo sledováno změlčení. oscilace geochemických i paleobio-

Literatura Doláková, N., Holcová, K., Nehyba, S., Hladilová, Š., Brzobohatý, R., Zágoršek, K., Hrabovský, J., Seko, M., Utescher, T. (2014): The Badenian parastratotype at Židlochovice from the perspective of the multiproxy study. — Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie Abhandlungen, 271, 169–201. Hudec, P., (1986): Systematická a paleoekologická analýza měkkýšů z badenu lokality Lomnice u Tišnova. — MS, Diplomová práce. PřF MU Brno. Holcová, K., Hrabovský, J., Nehyba, S., Hladilová, Š., Doláková, N., Demeny, A. (2015): The Langhian (Middle Badenian) carbonate production event in the Moravian part of the Carpathian Foredeep (Central Paratethys): a multiproxy record. — Facies, 61, 1–26.

28

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Variská orogeneze a vznik eklogitů a granulitů v moldanubické zóně Českého masivu

Shah Wali Faryad

Ústav petrologie a strukturní geologie, PrF UK, Praha, Albertov 6, 12843 Praha 2; [email protected]

Metamorfované horniny moldanubické a okolních granulitů za podmínek velmi zóny jsou typické přítomností velikého vysokého tlaku. počtu těles eklogitů a granulitů Distribuce hlavních a stopových prvků uprostřed rul a migmatitů. Výsledky v granátu z felsických granulitů ukazuje petrologického studia, zejména výskyt na samostatný proces granulitové reliktních minerálů a jejich uzavřenin, metamorfózy, který postihl již umožnuje rekonstruovat metamorfní exhumované vysoko- až ultravyskotlaké události a objasnit geodynamické horniny do spodní nebo střední kůry. To procesy v moldanubické zóně během je dokumentováno na základě zachování variské orogeneze. Nejstarší metamorfní prográdní metamorfní zonálnosti gra- proces byl spojen se subdukcí nátu (Faryad et al., 2010), která by moldanubického oceánu pod tepelsko- v případě izotermální dekomprese byla barrandienskou jednotkou (Franke, z velmi vysokého tlaku a teploty úplně 2000). Stopy po sutuře této subdukce je homogenizována do podmínek granu- možné sledovat na základě přítomnosti litové facie. Proces granulitové meta- těles amfibolizovaných eklogitů a ser- morfózy je vysvětlován ve spojitosti pentinitů podél východního okraje s delaminací subdukované desky středočeského plutonického komplexu, a průnikem astenosférického magmatu který je považován za projev do akrečního klína s fragmenty vysoko- obloukového magmatizmu (Holub et al., až ultravysokotlakých hornin (Faryad et 1997; Schulmann et al., 2009). Kromě al., 2015). Kromě magmatických kom- více než 100 těles retrogradních eklogitů plexů s ultrama-fickými horninami je se v tomto pásmu nachází početná tělesa možno považovat za produkt této felsických granulitů s granátickými magmatické činnosti i vznik durbachy- peridotity a eklogity. Přítomnost tových plutonů. Variská orogeneze byla uzavřenin coesitu a mikrodiamantu ukončená vznikem moldanubického v granátu a zirkonu z felsickych granulitů plutonického komplexu (Žák et al., 2011), (Perraki & Faryad, 2014) svědčí který byl spojen s podsouváním bruno- o společné exhumační dráze vistolicka pod moldanubickou zónu granátnických peridotitů, eklogitů (Schulmann et al., 2005; Finger et al., 2007).

Literatura Faryad, S. W., Kachlík, V., Sláma, J., Hoinkes, G. (2015): Implication of corona formation in a metatroctolite to the granulite facies overprint of HP–UHP rocks in the Moldanubian Zone (Bohemian Massif). — Journal of Metamorphic Geology. Journal of metamorphic Geology, 33, 295-310 Faryad, S. W., Nahodilová, R., Dolejš, D. (2010): Incipient eclogite facies metamorphism in the Moldanubian granulites revealed by mineral inclusions in garnet. — Lithos, 114, 54-69. Franke, W. (2000): The mid-European segment of the Variscides: tectono-stratigraphic units, terrane boundaries and plate tectonic evolution. — Geological Society of London, Special Publications, 179, 35-61.London. Holub, F. V., Cocherie, A., Rossi, P. (1997): Radiometric dating of granitic rocks from the Central Bohemian Plutonic Complex (Czech Republic): constraints on the chronology of thermal and tectonic events along the Moldanubian – Barrandian boundary. — Comptes Rendus de l'Académie des sciences. Série 2, 325, 19-26. Perraki, M., Faryad, S. W. (2014): First finding of microdiamond, coesite and other UHP phases in felsic granulites in the Moldanubian Zone: Implications for deep subduction and a revised geodynamic model for Variscan Orogeny in the Bohemian Massif. — Lithos, 202–203, 157–166. Schulmann, K., Konopásek, J., Janoušek, V., Lexa, O., Lardeaux, J. M., Edel, J. B., Štípská, P., Ulrich, S. (2009): An Andean type Palaeozoic convergence in the Bohemian Massif. — Comptes Rendus Geoscience, 341, 266-286. Schulmann, K., Kröner, A., Hegner, E., Wendt, I., Konopásek, J., Lexa, O., Štípská, P. (2005): Chronological constraints on the pre-orogenic history, burial and exhumation of deep-seated rocks along the eastern margin of the Variscan Orogen, Bohemian Massif, Czech Republic. — American Journal of Science, 305, 407-448. Žák J., Verner K., Finger F., Faryad S. W., Chlupáčová, M., Veselovský F. (2011): The generation of voluminous S-type granites in the Moldanubian unit, Bohemian Massif, by rapid isothermal exhumation of the metapelitic middle crust. — Lithos, 121, 1-4, 25-40.

29

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geologické zajímavosti České republiky

Martina Fifernová, Markéta Vajskebrová a Radek Svítil

Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected]

Mapová aplikace Geologické zajíma- Českým úřadem zeměměřičským a vosti České republiky byla vytvořena katastrálním. Aplikace nabízí možnost Českou geologickou službou v rámci plynule kombinovat tuto základní projektu „Vědou ke vzdělání, vzděláním topografickou mapu s leteckým k vědě“ CZ.1.07/2.3.00/45.0038 pro snímkem, což umožňuje uživateli lépe účely popularizace geologie široké se orientovat a vyhledat místo v mapě. veřejnosti. Dalšími výhodami je možnost Aplikace nabízí zhruba 1200 geologicky zobrazení polohy v mapě, měření zajímavých míst z České republiky, vzdálenosti nebo uložení oblíbených která jsou stručně a srozu-mitelně míst. popsána pro každého zájemce o naší Uživatelsky jednoduché a intuitivní geologickou historii. Pozornost je prostředí aplikace umožňuje práci s věnována nejen přírodním geologickým aplikací jak na počítači, tak na tabletu lokalitám, ale i památkám geologické či mobilním telefonu. Uživateli nabízí činnosti člověka, jako jsou lomy, doly, možnost vyhledat si lokalitu přímo v rýžoviště a další. Naleznete zde i jes- terénu, vypočítá vzdušnou vzdálenost k kyně a krasové jevy, přírodní katastrofy, ní od polohy uživatele, přičemž si muzea s geologickou expozicí, uživatel může „ručně“ změřit další geoparčíky a geoparky z území České vzdálenosti a plochy v mapě. Aplikace republiky. Popis jednotlivých lokalit, vyžaduje připojení k internetu (mapy kterému lze porozumět i bez není možné stáhnout off-line, na speciálních geologických znalostí, je druhou stranu ke svému běhu doplněn fotografií, údajem o chráně- nevyžaduje ani žádné speciální nosti lokality a dalšími odkazy doplňkové moduly. Technicky je s podrobnějšími informacemi. aplikace založena na javascriptovém Jako podkladové mapy v aplikaci jsou aplikačním rozhraní od firmy ESRI. využity základní mapy ČR poskytované Mapová aplikace je přístupná na adrese: mapy.geology.cz/zajimavosti/

30

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Využití Stream Length (SL) indexu pro analýzu reakce říčních systémů na neotektoniku v oblasti Rio Blanco, centrální Andy, Argentina

Jan Flašar1, Carolina Lauro2, Rafael Toural2, Karel Martínek1 a Stella Moreiras2

1 Ústav geologie a palentologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 12843, Praha 2; [email protected] 2 El Instituto Argentino de Nivología, Glaciología y Ciencias Ambientales - Consejo Nacional de Investigaciones Científicas, Mendoza, Argentina; [email protected]

Pro lokalizaci a posouzení (neo)tekto- SL indexu v horní části toku Rio Blanco nických procesů se celosvětově hojně jsou nicméně pravděpodobně způsobeny používají různé geomorfologické číselné vyšší odolností tamního granitického ukazatele. Často však chybí spojení podloží vůči říční erozi. Dále po proudu ukazatelů s konkrétní tektonickou řek Blanco a Salto pozorujeme změny deformací a s jejím přesným stářím. Tato v hodnotách SL indexu, které jsou studie hodnotí změny Stream Length spojeny s aktivitou zlomů Rio Blanco a El (SL) indexu na několika úsecích recentně Salto. Hodnoty SL indexu v oblasti aktivních zlomů v centrálních Andách. soutoku řek Blanco a Salto nemůžeme Náhlé změny hodnot SL indexu jsou navázat na konkrétní křehkou spojeny s náhlými změnami spádových tektonickou deformaci, ale není poměrů vodního toku a mohou vyloučené, že se zde projevila vrásová znamenat přítomnost recentní deformace terciérního souvrství Mariño. tektonické aktivity. Zájmová oblast se Na základě terénního výzkumu a analýzy nachází na vých. svazích argentinských DMR byly v oblasti zmapovány centrálních And, asi 40 km záp. od města i morfotektonické lineamenty, jejichž Mendoza. Zde byl v miocénu (8 mil. let) přesná lokalizace a aktivita nebyla dosud vyzdvižen horský systém Cordillera doložena terénním měřením (může se Frontal díky aktivitě zlomového systému jednat o zakryté zlomy, ale i o litologické Carrera. Pleistocenní aktivita tohoto hranice atd.). Hodnoty SL indexu zlomového systému byla dokumento- v údolích řek Salto, Manantiales vána přemístěním sedimentů aluviálních a Hoyada nasvědčují, že tyto lineamenty vějířů a datovanými uloženinami mohou být tektonicky aktivní. U dalších skalního řícení a sesuvů (asi 45 tis. let morfotektonických lineamentů v oblasti BP). Analýza SL indexu byla provedena nebyly výrazné změny v SL indexu na každém z aktivních toků v oblasti. zaznamenány. Znalost stáří a míry Vodní toky byly rozděleny na úseky tektonické aktivity v oblasti nám dává dlouhé 100 m a na podkladu digitálního výbornou možnost posoudit vliv recentní modelu reliéfu (NASA SRTM 1-arc- tektoniky na hodnoty SL indexu second) byly na těchto úsecích změřeny a porovnání s analýzami SL indexu spádové poměry, ze kterých byl v oblastech, kde nebyla tektonická vypočítán SL index. Každý úsek byl aktivita dosud přesně datována a loka- reprezentován jedním bodem, mapa lizována. Pomocí analýzy SL indexu hodnot SL indexu vznikla interpolací můžeme lokalizovat i pravděpodobné těchto bodů. Hodnoty SL indexu byly tektonické pohyby na lineamentech, porovnávány s geologickou a tektonic- jejichž aktivitu nemůžeme jinými kou situací zjištěnou na základě metodami doložit. Kombinace s terén- kombinace vlastního terénního výzkumu ním výzkumem, stejně jako správné a již existujících geomorfologických posouzení netektonických vlivů na a strukturních dat. Výrazné zlomy Plata, hodnotu SL indexu (litologie, hydrologie, Vallecitos a Arenales zřetelně hodnoty SL antropogenní činnost) je však zásadní ve indexu ovlivňují, předpokládáme tedy, že všech případech. jsou v kvartéru aktivní. Nejvyšší hodnoty

31

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Indikácie nerovnovážneho bázového prehrievania v geotermálnych rezervoároch – príklad štruktúry Bešeňovskej elevácie (Liptovská kotlina, Slovensko)

Branislav Fričovský1 , Marián Fendek2 a Ladislav Tometz3

1 Oddelenie Hydrogeológie a geotermálnej energie, Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, 817 04 Bratislava; [email protected] 2 Katedra hydrogeológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 3 Ústav geovied, Fakulta BERG, Technická Univerzita v Košiciach, Park Komenského 15, 042 00 Košice

Fenomén nerovnovážneho bázového stáva dôležitým prvkom rezervoáro- prehrievania súvisí s rozdielnou vého manažmentu. intenzitou vertikálneho prísunu tepla Numerickým indikátorom prehrievania do rezervoáru. Heterogenitu tepelného hlbokého rezervoáru (stredný trias toku na báze ovplyvňuje tektonická krížňanského príkrovu) Bešeňovskej segmentácia produkčnej polohy a s ňou elevácie je inkoherencia vo vektorizácii súvisiaca rozdielna hustota konduk- rozdielu kritického a vypočítaného tívneho prísunu energie cez bázový Rayleighovho a Nusseltovho čísla izolátor; výskyt izolovaných neovulka- v produkčnej časti štruktúry a južnej nických štruktúr v podloží rezervoáru výverovej zóne L. Sliačov nezávislá na podporujúcich prítok tepla konvekciou; jeho mocnosti (Fričovský et al., 2014a). respektíve zvýšený transport tepla zo Geochemicky je kľúčovým indikátorom 2 spodných rezervoárov s prevládajúcou vertikálna disperzia SiO2 a K /Mg konvekciou ako aj prítok rezervoáro- pomeru v rezervoári poukazujúca na vých (vulkanických) plynov v prípade nekoherentný kontakt termálnych vôd stratifikovaných štruktúr (O’Sullivan, so zdrojom silikátov ako dôsledok 2010). V prípade nízkoentalpických vzostupnej filtrácie s účinkom na systémov dochádza v rezervoároch depozičnú aktivitu Mg- a K- silikátov, vplyvom nerovnovážneho prehrievania respektíve dolomitu. Účinok preh- k vzniku indukovaných konvekčných rievania na termodynamickú stabilitu buniek, ktoré vplývajú na rozloženie vôd dokumentuje rozptyl teploty vplyvu koncových členov tepelného celkového vyváženia (Fričovský & toku v rezervoári; zvyšujú vertikálne Tometz, 2014) minerálnych fáz (55 – 95 filtračné rýchlosti cez otvorené °C), typický pre viacnásobnú rekalib- zlomové systémy alebo podmieňujú ráciu rovnovážnych stavov termálnych laterálny únik termálnych vôd k výve- vôd pri izoentalpickom zmiešavaní rovým zónam (Hanano, 1998); rezidentných a prúdiacich vôd pri podporujú fázovú nevyzrelosť rezervo- vynútenej konvekcii v nízkoental- árového média; respektíve ovplyvňujú pických štruktúrach a ich vertikálnom parametre trvalo udržateľnej produk- pohybe. cie, čím sa zistenie jeho prítomnosti

Literatura Fričovský, B., Tometz, L. (2014): Využitie multikomponentovej geotermometrie pri tvorbe koncepčného modelu hydrogeotermálnych štruktúr, Bešeňovská elevácia, Slovensko. — Geochémia, 2014, December, Bratislava Fričovský, B., Tometz, L., Vizi, L., Štiaková, J. (2014a): Update on stationary temperature model on carbonates dominated, stratified, low enthalpy hydrogeothermal system of the Bešeňová elevation, northern Slovakia. — Proc. 14th SGEM, vol. 2, 17-26 June, Albena, Bulgaria Hanano, M. (1998): „A simple model of two-layered high-temperature liquid-dominated geothermal reservoir as a part of large-scale hydrothermal convection system.“ — Transport in porous media, 33 (1), pp. 3-27 O’Sullivan, M. (2010): Geothermal fluid Dynamics — Proc. 17th Australian Fluid Mechanics Conference, December 2010, Auckland, New Zeeland.

32

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Paleoekologická analýza spoločenstiev mäkkýšov vrchného bádenu a sarmatu vo vrte Trstín-1

Tomáš Fuksi

Geologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, P.O.Box 106, 840 05 Bratislava; [email protected]

Vrt Trstín-1 bol zhotovený v roku 1965 Pomocou štatistických analýz na okraji obce Trstín v Podunajskej (R language) opisujeme zloženie spolo- panve. Tá predstavuje vhodnú oblasť čenstiev mäkkýšov a testujeme rozdiely pre štúdium paleoekologických zmien v zložení spoločenstiev medzi tromi bentických spoločenstiev bádenu fáciami. Do analýz bádenských a sarmatu. sekvencií vstupuje 40 vzoriek s mini- Vrt o hĺbke 200 metrov, prenikol cez mom 20-tich exemplárov. Ordinačné sedimenty vrchného bádenu a sarmatu analýzy (nemetrické mnohorozmerné (Švagrovský, 1965; 1970). Švagrovský škálovanie-NMDS a analýza hlavných (1965) publikoval zoznamy s neúplnou komponent-PCA) ukazujú na rozlo- informáciou o počtoch jedincov. ženie malakofauny. Signifikantný V práci sme revidovali a kvantifikovali rozdiel sme zistili medzi ílovitými početnosti všetkých druhov v jedno- pieskami a piesčitými ílmi, pomocou tlivých vzorkách tohto vrtu. metódy NPMANOVA Sedimenty sú bohaté na fosílne zvyšky Vo vzorkách z ílovitých pieskov mäkkýšov. V materiáli zo 122 horizon- plytšieho prostredia prevláda požierač tov bolo identifikovaných viac ako suspenzie Turritella bicarinata. Rody 17 tisíc jedincov, 189 taxónov mäkkýšov Loripes a Venus v ílovitých pieskoch na druhovej a rodovej úrovni. indikuje vyššiu dynamiku prostredia. Bádenské sedimenty v hĺbke 32- Vo vzorkách z piesčitých ílov z hlbšieho 200 metrov tvoria tri typy sedimentov, prostredia je vysoké percentuálne a to piesky a štrky, ílovité piesky zastúpenie oportunistických druhov a piesčité íly. Ílovité piesky je možné lastúrnikov Corbula gibba a Nucula stotožniť s prostredím vnútorného šelfu nucleus, ktorých výskyt je sprevádzaný nad bázou búrkového vlnenia. Piesčité nízkou koncentráciou kyslíka pri dne. íly sa pravdepodobne usadzovali medzi Tieto druhy sú typické pre prostredia bázou maximálneho vlnenia a bázou hlbšieho šelfu (Holmes, 2002; Hrs- búrkového vlnenia. Brenko, 2006). Sarmatské sedimenty v hĺbke 8- Vrstvy piesčitého a štrkovitého 32 metrov tvoria piesčité íly. V sarmat- sedimentu sú v grafických výstupoch ských sedimentoch dominujú analýz (NMDS) rozmiestnené chaoticky infaunálny lastúrnik Abra reflexa, a obsahujú zle zachované zvyšky herbivorné gastropódy Mohrensternia mäkkýšov oboch predchádzajúcich angulata, M. inflata, Valvata socenia typov, pravdepodobne v dôsledku viesensis. postmortálneho transportu a diferen- čného zachovania druhov.

Literatura Holmes, P. S., Miller, N., Weber, A. (2002): The respiration and hypoxic tolerance of Nucula nitidosa and N. nucleus: factors responsible for determining their distribution? — Journal of the Marine Biological Association of the UK, 82, 971-981. Hrs-Brenko, M. (2006). The basket shell, Corbula gibba Olivi, 1792 (Bivalve Mollusks) as a species resistant to environmental disturbances: A review. — Acta Adriatica, 47, 49–64 Švagrovský, J. (1965): Biostratigrafia miocénu vrtu Trstín-1 podľa fauny mäkkýšov. — MS, Správa, Geofond, 56 p., Bratislava Švagrovský, J. (1970): Biostratigrafičeskoe značenie fauny moljuskov obnaružennoj v burovoj skvažine Trstín-1 (Zapadnaja Slovakia) na granice tortona i sarmata. Buglovskie sloi miocena. — Izd. Naukova Dumka, 176 – 199p., Kyjev

33

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Mineralogické a mikrostrukturní vlastnosti bentonitu z ložiska Rokle při tepelné zátěži 20-95 °C

Petra Fürychová1, Miroslav Honty2, Tomáš Kuchovský1, Marek Osacký3, Dana Kuchovská1 a Arno Grade2

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika, [email protected] 2 SCK·CEN, Waste and Disposal Research Group, Boeretang 200, B-2400 Mol, Belgie 3 Katedra mineralógie a petrológie, Univerzita Komenského, Mlynská Dolina, 842 15 Bratislava, Slovensko

Bentonit z ložiska Rokle u Kadaně je Měrný povrch stanovený metodou BET uvažován jako jeden z potenciálních N2 adsorpcí je 78,1±0,1 m2/g. Bentonit, materiálů pro použití v rámci hlubinného který byl dlouhodobě vystaven vyšším úložiště radioaktivního odpadu v ČR. teplotám, neprošel žádnými význam- Bentonit by měl být součástí inženýrské nými mineralogickými změnami. Pouze bariéry, která má splňovat těsnící funkci v pozici peaku 001 reflexe náležející v okolí kontejneru s vyhořelým radio- smektitu byly zaznamenány na difra- aktivním odpadem. ktogramech nepatrné změny. Pozice Pro ověření vhodnosti použití tohoto peaku byla odlišná pro vzorky vystavené materiálu je nutné podrobné studium nejnižším a nejvyšším teplotám. stability bentonitu v podmínkách Analýzou BWA bylo zjištěno, že tento podobných hlubinnému úložišti – rozdíl není způsoben rozdílnou v současném konceptu je uvažováno, že tloušťkou krystalů smektitu. Bentonit, kontejner s odpadem bude při kontaktu dlouhodobě vystavený vyšším teplotám, s bentonitem dosahovat teploty maxi- nebyl ovlivněn ve schopnosti výměny málně kolem 90-95 °C. Proto je tato kationů – CEC se pohybuje od 59,0 ±1,3 studie zaměřená na analýzu minera- do 69,8 ±1,1 mEq/100g a pro odseparo- logických, chemických a mikrostruktur- vanou frakci 93,0 ±3,5 do 105,2 ních vlastností bentonitu z ložiska Rokle, ±3,0 mEq/100g. Současně nelze který byly vystaven teplotám od 27 do pozorovat ani větší změny v mikro- 95 °C po dobu delší než 4 roky (Mock- struktuře, měrný povrch se pohybuje Up; Pacovský et al., 2007). Studium bylo v rozmezí od 64,15 ±1,33 do 75,6 ±1,2 a pro navíc zaměřeno na sledování přeměn frakci < 2µm od 100,0 ±1,0 do 115,4 jílových minerálů bentonitu, proto byla ±0,9 m2/g. z originálních vzorků separována frakce Na základě provedených měření, lze <2µm. Samotné separaci předcházelo konstatovat, že v bentonitu Rokle při odstranění karbonátů, organického tepelné zátěží do 95 °C po dobu 4 let materiálu, Fe, Mn a Al oxidů/hydroxidů nedošlo k výrazným změnám v minera- podle Jacksona (1975). Mineralogické logickém složení. Ani mikrostrukturní složení bentonitu Rokle bylo stanoveno měření vliv teploty v sledovaném pomocí XRD. Bentonit se skládá hlavně měřítku 4 let nepotvrdil. Hanuláková z montmorillonitu, illitu, kaolinitu, (2013) však ověřila, že v systému došlo ke křemene, kalcitu a anatasu. vzniku proměnlivého geochemického Kationová výměnná kapacita (CEC) byla pole v pórových vodách. Proto je nutné měřena pomocí Cu(II)-triethylentetra- ve studiu stability bentonitu stále minu. Pro bentonit neovlivněný teplotou pokračovat a především v dlouhodo- je CEC 74,9±1,1 a pro odseparovanou bějším měřítku, kdy se změny frakci < 2μm 98,3±2,4 mEq/100g. v chemismu pórových vod můžou odrazit i na mineralogickém složení.

Literatura Jackson, M. L. (1975): Soil chemical analysis — Advanced Course, 2nd edition. Published by the author, Madison Hanuláková, D. (2013): Geochemie interakcí bentonitu v podmínkách úložišť vyhořelého jaderného paliva. — MS, Disertační práce, PřF, Masarykova univerzita. Brno.

34

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Petrologické vyhodnocení vybraných prospekčních vrtů nesvačilského příkopu

Kateřina Gricová a Jaromír Leichmann Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Nesvačilský příkop patří k nejvýznam- i plagioklasy. Další studium ukazuje, že je nějším naftoplynonosným oblastem v ČR. ve všech vzorcích přítomen glaukonit, ve V rámci autochtonní sedimentární výplně většině vzorků také pyrit. Z minerálních hrají nejvýzna-mnější roli sedimenty zrn je přítomen křemen, K-živec, biotit autochtonního paleogénu. Po ústupu bohatý na Ti, muskovit a chlorit, který má křídového moře byl jv. okraj Českého zvýšený obsah MgO, objevuje se také masivu postižen zlomovou tektonikou. framboidální pyrit. Matrix zde tvoří Nesvačilská deprese byla vyhloubena jílovité minerály a vyskytuje se spousta řekami během svrchní křídy a raného organické hmoty. Ve vzorku je patrný paleogénu. (Pícha et al., 2006). Za účelem ostrý přechod jemnější a hrubší fáze, které petrologického vyhodnocení byly vybrány se od sebe liší množstvím akcesorií prospekční vrty Bošovice - 1 a 2 a množstvím živců. Mezi akcesorické a Nesvačilka - 1 a 2, které se nachází minerály dominují Fe a Ti fáze, převážně v severní části nesvačilského příkopu. detritický rutil a ilmenit, dále detritický Bošovice monazit, titanit, epidot, zirkon a granát Makroskopicky se u studovaných vzorků (almandin s pyropovou a grosulárovou jedná o pískovce nebo slepence. Z složkou). Chemické složení detritických hlavních horninotvorných minerálů monazitů odpovídá monazitu-(Ce). převažuje křemen a živce. Z živců mírně Výsledky datování pomocí EMS odpovídá převažuje K-živec, u kterého je pozoro- stáří 340±56 Ma a 366±61 Ma. vána pertitická stavba a karlovarské Podobnost vzorků v mineralogickém dvojčatné srůsty. Častá je i přítomnost složení lišícím se jen ve velikosti zrn či plagioklasů – albit. Z dalších minerálů hojnosti jejich zastoupení vede jsou zastoupeny slídy – muskovit, biotit, k předpokladu, že zdrojové horniny chloritizovaný biotit, dále turmalín. Podle budou stejné, ale kvůli rozdílnému pojivu chemických analýz u turmalínu převyšuje ve vzorcích se bude lišit sedimentační MgO nad FeO. Chemické složení granátů nebo diagenetické prostředí. Přítomnost odpovídá spesartin-almandinovému relativně čerstvých živců i biotitu ukazuje granátu. Akcesorické minerály tvoří na horniny bez působení dlouhého detritický ilmenit, rutil, chromit, zirkon, zvětrávání. Minerální složení a horninové apatit, monazit a autigenní glaukonit úlomky ukazují, že důležitým zdrojem v matrix. Studované horniny se od sebe klastického materiálu byly málo chemicky odlišují charakterem pojiva. U vrtu BOŠ 1 zvětralé granitoidní horniny nebo se jedná o jemnozrnnou matrix tvořenou metamorfované horniny. Přítomnost převážně jílovitými minerály, křemenem, spesartin-almandinového granátu a stau- živci, kaolinitem a biotitem. V případě rolitu ukazuje, že další zdrojovou vrtu BOŠ 2 se vyskytuje převážně horninou můžou být svory. K-živce karbonatický tmel. s dvojčatnými srůsty poukazují na další Nesvačilka zdroj z kyselých magmatických hornin Jedná se o prachovce a jílovce, které byly a přítomnost chromitu značí možné navíc podrobeny RTG-difrakční analýze – ultrabazické zdrojové horniny. Podle ve všech vzorcích převládá křemen, slídy výsledků datování monazitu můžeme říci, a kaolinit, vyskytují se alkalické živce že se jedná o horniny variského stáří.

Literatura Pícha, F. J., Stráník Z., Krejčí O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. — In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds): The Carpathians and their foreland: Geology and hydrocarbon resources. The American Association of Petroleum Geologists, 49-95s.

35

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geomedicinální interpretace dat tyreologické epidemiologie s použitím geoinformačních systémů (GIS) v oblasti Žďárských vrchů

Jiří Grundloch1,2, Karel Martínek1 a Jiří Němeček3

1 Ústav petrologie a strukturní geologie, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; [email protected] 2 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1 3 Endokrinologický ústav, Národní 8, 116 94 Praha 1

Cílem posteru je prezentace výsledků mokinetice halogenů (I-, Br-, F-, Cl-), multidisciplinární geomedicinální stu- dostupnosti Se, a jejich dopadem na die z oblasti Českomoravské Vysočiny, výskyt autoimunních tyreoapatií ve konkrétně Žďárských vrchů. Jde vazbě na úroveň jodace („jodové o posouzení vlivu pozaďové radio- kyvadlo“). Metodou NAA byly určeny aktivity a dalších environmentálních ekvivalentní obsahy 7Be, 137Cs, 40K v píci rizik (stav ovzduší, kvalita pitné vody, z přilehlých pastvin skotu poskytují intenzita dopravy) na zdraví dětské informaci o jodaci mléčné bílkoviny. populace pomocí vyhodnocení tyreo- Z výsledků vyplývá možnost negativ- antropologických parametrů u skupin ního ovlivnění tyreoantropologických školáků ve věku 6-16 let (n=852). parametrů vlivy vnějšího prostředí Posouzení probíhalo pomocí geostati- (SO2, NOx, intenzita dopravy, stického vyhodnocení vstupních dat respirabilní aerosoly). v prostředí geo-informačních systémů GIS jsou vhodným prostředkem k ana- (ArcGis 10.2). lýzám, zobrazování a uchovávání Gama-spektrometrické údaje (238U, epidemiologických dat a monitorování 232Th, 40K, 134/137Cs) se zohledněním zdravotního stavu vybraných populací výskytu 222Rn umožňují posouzení obyvatel. Umožňuji studium environ- pozaďových radiačních vlivů. Polohová mentálních vlivů v širších souvislos- informace a prostorové propojení dat tech. Díky tomuto komplexnějšímu umožňuje posouzení vlivu nadměrného pohledu můžeme odhalit určité vztahy, environmentálního stresu v mapova- které by při jednostranném zkoumání ných lokalitách, díky využití geostati- zůstaly skryty. Díky epidemiologickým stickch metod a následnému statistic- nálezům a vyhledání rizikových lokalit kému vyhodnocením jednotlivých mohou být doporučena preventivní tyreoantropologických parametrů. Úro- opatření. veň oxidačního stresu je patrná v che-

36

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Koncepčný model environmentálnej záťaže: skládka TKO Lubina – Palčekove (Slovensko)

Jana Gumáňová1, Branislav Fričovský2, Jozef Kordík3 a Igor Slaninka3 1 Oddelenie neogénu a kvartéru, Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, 817 04 Bratislava; [email protected] 2 Oddelenie hydrogeológie a geotermálnej energie, Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, 817 04 Bratislava 3 Oddelenie geochémie životného prostredia, Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, 817 04 Bratislava

Koncepčný model environmentálnej podložím tzv. myjavskej skupiny záťaže predstavuje sumarizáciu priesto- (paleogén). Piezometrická úroveň 2– rových vzťahov antropogénneho, 5 m.p.t. podmieňuje komunikáciu geologického a hydrogeologického podzemných vôd so skládkovým prostredia v súvislosti s existenciou, materiálom v období vysokých stavov charakterom, a možnosťami transportu (Kubička et al., 1994). kontaminácie, pri zohľadnení jej Podzemná voda a kvartérne sedimenty pôvodu a spôsobu generovania. predstavujú recipienty kontaminácie Konštrukcia koncepčného modelu sa generovanej interakciou na rozhraní opiera o geologickú stavbu lokality a jej podzemná voda – skládkový materiál. variabilitu v priestore, ktorá ovplyvňuje Receptor povrchových vôd Šášnatej priestorové rozloženie priepustných (cca 300 m J) je potenciálne v dosahu a nepriepustných vrstiev na základe transportu skupiny A. Podzemné vody definičných hydraulických parametrov. a kvartérne sedimenty, respektíve orná Pri odhade transportu kontaminácie pôda (~ 100 m J a V) sú pravdepodobne a jej režimového dosahu zohráva ohrozené transportom a akumuláciou kľúčovú úlohu geochemické zloženie kontaminantov skupiny B a C s nižšou kontaminantov na základe údajov schopnosťou mobility v relatívne málo predošlých etáp prieskumu a aktuál- priepustnom prostredí. neho monitoringu (Suter, 2012). Na extenziu kontaminácie poukazuje Zdroj kontaminácie tvorí zavážaný súčasný monitoring EC v archívnych a a zhutňovaný inertný, stavebný, zmie- novovybudovaných hydrogeologických šaný a medicínsky materiál dovážaný - monitorovacích vrtoch (VN164-1 až zo Starej Turej. Ako hlavné polutanty VN164-4), respektíve geochemické roz- boli identifikované Ca, K, NH4, NO2, F, bory podzemných vôd. Napriek tomu B, Cl, (sk. A) NEL, tenzidy (sk. B) Al, Ni, znečistenie, ani jeho transport, vzhľa- CN, Cu, As a Mn (sk. C). dom na vzdialenosť najbližieho sídla Bezprostredné geologické prostredie Stará Turá (cca 1 km V) nepredstavuje predstavujú piesčité hliny až íly s izolo- bezprostredné ohrozenie obyvateľstva, vanými polohami piesčitých štrkov a skládka reprezentuje environ- delúviálnneho vývoja (kvartér), mentálnu záťaž lokálneho významu. s nepriepustným, ílovo - slieňovým

Literatura Kubička, P., Potyš, Z., Plekanec, P. (1994): Stará Turá - skládka TKO, časť A: Vplyv skládky na podzemné vody a horninové prostredie, časť B: Hodnotenie stavu nakladania s odpadmi v lokalite a návrh systémových a technických opatrení. — MS, HGP. Archív Geofondu, ŠGÚDŠ, Bratislava, (nestr.) Suter, G.W. (2012): Developing conceptual models for complex ecological risk assessment. — Human and Ecological Risk Assessment: An International Journal, 5 (2), pp. 375-396

37

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Relativní kvantifikace stability zlomů v regionálním napěťovém poli – metodika a příklady aplikací

Josef Havíř

Ústav fyziky Země, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Tvrdého 12 602 00 Brno; [email protected]

Změna napjatostního stavu na ploše potenciál Δr (Švancara et al., 2008). zlomu může vést k reaktivaci dané Nezávisle byl podobný relativní para- zlomové struktury. Významnou změ- metr zaveden také Vavryčukem (2011) nou může být z tohoto hlediska změna (parametr I, přičemž platí: I=1-Δr). všesměrné složky napětí, ke které Výhodou relativního parametru je fakt, běžně dochází jednak vlivem přirozené že jeho hodnota nezávisí na kohezi a že cirkulace fluid v horninovém prostředí pro jeho určení postačí znalost pouze a jednak i v důsledku lidské aktivity tzv. redukovaného tenzoru napětí (čtyři (např. ukládání plynů do podzemních nezávislé složky, viz Angelier, 1990). zásobníků, těžba ropy apod.). Různé Pro správnou interpretaci vypočtených zlomy mohou mít ovšem zcela odlišnou hodnot parametru Δr je třeba vzít také míru náchylnosti k reaktivaci. Stabilita v úvahu možný vliv nepřesnosti pou- zlomů úzce souvisí nejen s charakterem žitých vstupních údajů. Z toho důvodu napěťového pole, ale také s reologic- je analyzován dopad možných chyb kými vlastnostmi a s geometrií vstupních dat na výpočet relativního jednotlivých zlomových struktur. reaktivačního potenciálu. Ukazuje se, Pro kvantifikaci míry náchylnosti že výpočty jsou dostatečně robustní k reaktivaci při studiu stability zlomů je vůči širokému rozptylu hodnot využívána řada parametrů (viz stručný koeficientu tření běžnému v horni- přehled v práci Mildren et al., 2005). novém prostředí. Větší pozornost je Široké uplatnění má např. parametr ΔP zapotřebí věnovat alespoň přibližnému definovaný jako rozdíl mezi velikostí určení tvaru kvadriky napětí (např. normálového napětí aktuálně působí- Lodeho parametru). Nejvýznamnější cího na plochu zlomu a kritického roli pak při výpočtech hraje přesnost normálového napětí pro daný zlom. určení orientace hlavních os napětí Určení parametru ΔP ale vyžaduje a geometrie zlomu. znalost úplného tenzoru napětí (šest Cílem příspěvku je ukázat vliv nezávislých složek), koeficientu tření nepřesnosti vstupních údajů na a koheze, což omezuje použitelnost konkrétních příkladech aplikace dané metodiky. Proto byla odvozena metody v prostoru Malých Karpat relativní forma diskutovaného paramet- a v jižní části vídeňské pánve. ru označená jako relativní reaktivační

Literatura Angelier, J. (1990): Inversion of field data in fault tectonics to obtain the regional stress - III. A new rapid direct inversion method by analytical means. — Geophys. J. Int., 103, 363-376. Mildren, S. D., Hillis, R. R., Dewhurst, D. N., Lyon, P. J., Meyer, J. J., Boult, P. J. (2005): FAST: A new technique for geomechanical assessment of the risk of reactivation-related breach of fault seals. — In: Boult P., Kaldi J. (eds.): Evaluating fault and cap rock seals: AAPG Hedberg Series, 2, 73-85. Švancara, J., Havíř, J., Conrad, W. (2008): Derived gravity field of the seismogenic upper crust of SE Germany and West Bohemia and its comparison with seismicity. — Studia geoph. et geod., 52, 4, 567-588. Vavryčuk, V. (2011): Principal earthquakes: Theory and observations from the 2008 West Bohemia swarm. — Earth and Planetary Science Lettes, 305, 290-296.

38

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Paleoenvironmentální rekonstrukce posledního glaciálu ze spraší a fluviálních sedimentů na lokalitě Čata (Levice, Slovensko)

Jan Hošek1, Libor Petr2, Lenka Lisá3, Michal Horsák2, Lenka Vejrostová4, Aleš Bajer5 a Zdeněk Gottwald5

1 Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1; [email protected] 2 Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykovy University Brno, Kotlářská 2, Brno, 611 37; [email protected]; [email protected] 3 Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 269, Praha 6, 165 00; [email protected]; 4 Katedra Fyzické geografie a geoekologie, PřF UK, Albertov 6, Praha 2; [email protected] 5 Ústav geologie a pedologie, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy University v Brně, Zemědělská 3, Brno; [email protected]; [email protected]

Dominantní facií mezi kvartérními V některých částech profilu jeví známky sedimenty jihozápádního Slovenska jsou redepozice. Půdní horizonty jsou překryty spraše, dosahující nezřídka až 30 m moc- 1-2 m mocnou polohou eolických, místy ností. Útržkovitě jsou zde zachovány redeponových sedimentů, souhrnně inter- akumulace ze spodního a středního pleis- pretovaných jako spraš. Na jejím povrchu tocénu (Komjatice, Senec, Nové Město n. je zachován Bt kambický horizont Váhom a další); drtivá většina spraší, však vyvinutý během teplejší fáze posledního reprezentuje nejmladší fáze pleistocénu, tj. glaciálu. Na celou popsanou sekvenci posledního (viselského) glaciálu. Spraše během pleniglaciálu sedimentovala až 6 m tohoto stáří pokrývají také rozsáhlé roviny mocná vrstva spraší a sprašových sedi- mezi Hronem a Váhem. mentů), ve které byl zachycen horizont Zkoumaná lokalita se nachází v Pohronské slabě vyvinuté půdy (iniciální hnědozem, vrchovině při jižním okraji vesnice Čata pravděpodobně z interstadiálu dene- (okres Levice). V nárazovém břehu Hronu kamp). Mimo chladnomilná stepní je zde odkryta komplikovaná až 12 m společenstva měkkýšů byl v této spraši mocná sekvence spraší, fosilních půd nalezen i zbytek mamutího klu. a fluviálních sedimentů. Na bázi se nachází Popsaná sprašová série tvoří geomor- hrubozrnné říční štěrky z předposledního fologicky formu velmi ploché „duny“ (sálského) glaciálu, na nichž leží vápnité (gréda), která byla erozivní činností Hronu jíly přecházející plynule do jemnozrných podélně odkryta v celkové délce více než písčitoprachovitých sedimentů. Tato facie 500 m. Tato skutečnost nabízí mj. reprezentuje pravděpodobně „overbank“ jedinečnou příležitost zkoumat podrobně sedimenty, příp. sedimenty postupně vývoj jednotlivých fosilních půd v rámci zanášeného opuštěného koryta Hronu. půdní katény. Lokalita byla vzorkována Provedené malakologické analýzy nazna- kontinuálně po 5 cm na 3 profilech čují, že k usazování popsaného sedimentu a odebraný materiál podroben geochemic- docházelo v průběhu některého ze stadiálu kým, sedimentologickým, pedologickým časného viselského glaciálu. Fluviální a magnetomineralogickým analýzám. Vy- sedimenty jsou následně překryty vápni- brané horizonty byly zhodnoceny malako- tým prachem s výrazně lupenitou logickou a mikromorfologickou analýzou odlučností. Texturní znaky, společně s aso- a datovány pomocí opticky stimulované ciací měkkýších společenstvech tohoto luminiscence. Získané výsledky poskytuji horizontu, svědčí o tom, že se jedná podrobné informace o paleoenviron- o spraš, která byla sedimentována do mentálních změnách, ke kterým dochá- vodního, příp. mokřadního prostředí. Na zelo v průběhu posledního glaciálu v obla- tomto sedimentu se během interstadiálu sti severního okraje Panonské pánve. časného glaciálu (brörup?) vyvinuly dva Z tohoto prostoru, na rozdíl od jižněji půdní horizonty, dosahující v centrální a západněji situovaných oblastí, nebyly části mocnosti 2,5 m. Spodní půdní doposud podobné informace k dispozici. horizont je temně černý, prizmaticky Čata se tedy jeví jako poměrně zásadní rozpadavý a na bázi má vyvinutý mocný lokalita pro pochopení paleoenvironmen- karbonátový horizont. Na něm ležící půdní tálního vývoje posledního glaciálu výcho- horizont je tmavě šedý a výrazně jílovitý. dní části střední Evropy.

39

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Pleistocenní jezera na Třeboňsku

Jan Hošek1, Jindřich Prach2,3, Petr Pokorný2, Petra Houfková4, Petr Šída4,5 a Daniel Vondrák6

1 Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1; [email protected] 2 Centrum pro teoretická studia, Univerzita Karlova v Praze, Jilská 1, Praha 1; [email protected] 3 Katedra botaniky, PřF, Univerzita Karlova v Praze, Benátská 2, Praha 2; [email protected] 4 Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, PřF, JČU, Na Zlaté stoce 3, České Budějovice; [email protected] 5 Katedra archeologie FF, Západočeská Univerzita v Plzni, Sedláčkova 15, Plzeň; [email protected] 6 Ůstav pro životní prostředí, PřF, Univerzita Karlova v Praze, Benátská 2, Praha 2; [email protected]

Limnické sedimenty patří mezi nejcennější rostlinných a živočišných pozůstatků (pyl, kvartérní facie, poskytující detailní rostlinné makrozbytky, bezobratlí, řasy, informace o paleoenvironmentálních změ- ryby a další) prokázaly, že jezerní nách v nejmladší geologické minulosti. ekosystémy i terestrická vegetace širšího V porovnání s rozsáhlými oblastmi severní okolí citlivě reagovali na pozdně glaciální Evropy se však pleistocenní jezera na a holocenní klimatické výkyvy. Pomocí našem území vyskytují jen velmi vzácně, sedimentologických, geochemických což je způsobeno členitostí reliéfu a pozicí a magnetomineralogických analýz byla mimo dosah kontinentálního zalednění. rekonstruována dynamika erozněsedimen- Unikátní oblastí se v tomto smyslu ukazuje tačních procesů v povodí jednotlivých být plochá krajina Třeboňské pánve, jezer. Korelace výsledků s palynologickými zejména území ležící mezi Veselím nad daty a izotopickou škálou grónských Lužnicí a Třeboní. Doposud zde bylo ledovců naznačila, že změny v intenzitě zdokumentováno 13 jezerních pánví těchto procesů jsou způsobeny klimatic- dosahující rozsahu až několik desítek kými oscilacemi, a že lze získané křivky hektarů a hloubek od 5 do 11 m. Vznikly využít jako poměrně robustní klimato- koncem vrcholného glaciálu (cca 16 tis. stratigrafický nástroj pro období pozdního před současností) neotektonickými, příp. glaciálu. Paralelizací poznatků získaných termokrasovými procesy. Většina těchto z jednotlivých jezerních pánví se navíc jezer je nyní skryta pod hladinou rybníků, podařilo odlišit obecné trendy dynamiky budovaných zde od 16. stol. Podrobné environmentálních a hydrologických radiokarbonové datování potvrdilo, že procesů od jejich lokálních variant. sedimentární výplň největších jezerních Krajina s rozsáhlými vodními plochami pánví (Velký Tisý a Švarcenberk) poskytuje musela zcela jistě přitahovat pozornost kompletní a velmi detailní záznam pro tehdejších lidí, což potvrdily archeologické období pozdního glaciálu a spodního sběry a průzkumy v okolí bývalých jezer - holocénu. Tento úsek, vyznačující se sérií na elevacích lemujících jednotlivé deprese výrazných, víceméně globálních klimatic- byla nalezena štípaná industrie pozdně kých oscilací, je zcela zásadní pro paleolitického a mezolitického stáří. pochopení mechanismu přechodu Třeboňsko, o kterém lze na základě glaciálního režimu do interglaciálního. současných zjištění bez nadsázky hovořit V souvislosti se zmíněným nedostatkem jako o jezerní krajině, tak představuje vhodných archívů byly znalosti o průběhu z pohledu kvartérní paleoekologie, paleo- těchto klimatických změn na našem území geografie či archeologie oblast mimo- doposud značně omezené. Výsledky studia řádného významu.

Výzkum je finančně podpořen projekty GAUK (1472214), GA ČR (č. 13-08169) a PAPAVER (CZ.1.07/2.3.00/20.0289).

40

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Mramory při hranici moldanubika a moravika v prostoru Březník – Oslavany

Stanislav Houzar

Mineralogicko-petrografické odd., Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno, [email protected]

Podél styku moldanubické zóny a mramory s flogopitem a ojediněle s tre- moravosilesika na západní Moravě se molitem; jejich mocnost je pouze <1 m. vyskytuje několik litologicky odlišných V přímém nadloží, oddělené tektonicky komplexů s mramory. (Jaroš, 1992), vystupují migmatity a sil- Přímo na bítešské jednotce (stáří limanit-biotitické pararuly s amfibolity, protolitu ortoruly 578-586 Ma) leží mramory, CaSi-horninami a s ojedi- olešnická jednotka, tvořená tmavými nělými peridotity. Jako celek leží muskovit-biotitickými pararulami a v podloží náměšťského granulitového svory, význačná několika polohami tělesa s peridotity (Mohelno, Hrubšice). grafitů a grafitických rul úzce Mramory jsou převážně dolomitické; sdružených s mramory a kvarcity, při částečně jde o velmi čisté bílé dolomity nadloží pak s menšími polohami bez příměsi silikátů. Dominuje chlorit- amfibolitů (Jaroš, 1992). Mramory jsou forsteritový a flogopitový subtyp, zcela šedé a bílé, převážně kalcitické, místy výjimečný je typ diopsid-forsteritový. značně bohaté silikáty. Převládá Menší polohy kalcitických mramorů flogopitový, často grafitický subtyp náležejí převážně flogopitovému s asociací Cal+Phl+Tr+Qtz+Gr±Dol subtypu, vzácněji spinel-forsteritovému ±Ms. Velmi častý je také tremolitový subtypu, ojediněle s hydroxylklino- subtyp (Cal+Tr+Qtz±Dol), s tremolitem humitem. CaSi-horniny mají typickou až 4 generací (výjimečně s diopsidem – asociaci Di+Pl±Grs±Scp, akcesorický je poloha jen <50 cm). Dolomitické titanit, místy scheelit. Celá sekvence flogopitové a tremolitové mramory jsou s mramory odpovídá pestré jednotce vzácnější (asociace Tr+Dol). Ojedinělé strážeckého moldanubika a pestré jsou CaSi-horniny (Di+Pl+Qtz+Kfs jednotce podél západního okraje +Amp). PTX podmínky dominující třebíčského plutonu. Podmínky metamorfózy M2 odpovídají T 600- prográdní metamorfózy odpovídají T 670°, P 8-10 kbar, XCO2 0,1-0,6, (příp. 650-750°, P 3-4 kbar, XCO2 0,1-0,4. <0,2, s diopsidem; Buriánek, 2011). Typická je však retrográdní V mramorech při hranici s bítešskou serpentinizace forsteritu při T<500° ortorulou chybí projevy skarnizace, a XCO2<0,05. jinak v areálech granitoidních intruzí Podobný vztah analogických dvou (tří) zcela běžné. Nadložní jednotka komplexů existuje mezi vranovskou, („moravská svorová zóna“) je tvořena šafovskou a podhradskou jednotkou, hrubě lepidoblastickými svory, s čas- stejně jako mezi drosendorfskou (= tými amfibolity, v nadloží s „růžovými vratěnínskou) a gföhlskou jednotkou migmatity“ (metatexity) s muskovitem. s granulity a s retrográdními eklogity z. Jen ojediněle obsahuje kalcitické od Drosendorfu a u Jemnice na jz. Moravě.

Literatura Buriánek D. (2011): Metamorfní vývoj svrchního příkrovu moravika v jižním křídle svratecké klenby. — Acta Mus. Morav. Sci. nat., 96 (1), pp. 83-94, Brno. Houzar S., Novák M. (1991): Dolomite marbles at contact of the Moldanubicum and Moravicum in the area between Jasenice and Oslavany. — Acta Mus. Morav. Sci. nat., 76, pp. 83-94, Brno. Jaroš J. (1992): The nappe structure in the Svratka Dome. — Proceed. 1st International Conf. on the Bohemian Massif, Praque (1988), pp. 137-140, Praha..

41

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Chemické složení primárních a puklinových turmalínů v granitických pegmatitech – odraz krystalizace v otevřeném / uzavřeném systému

Sebastián Hreus

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Tato práce srovnává chemické složení okraje ke středu pegmatitu – kde je primárních a puklinových turmalínů obsah Mg pod hranicí detekce. z pegmatitových těles v Radkovicích U turmalínů z puklin je pozorovatelná (U ovčírny), v Krasonicích u Želetavy variace v obsahu Mg, který nikdy není a v Maršíkově (Scheibengraben), které pod hranicí detekce. To svědčí o tom, pronikají různými typy hornin. že primární turmalín vznikal najdříve Pegmatit v Radkovicích, který je v otevřeném systému, kdy z okolního představitelem lepidolitového subtypu, serpentinitu přijímal Mg, pak se systém vykazuje zonální stavbu. Jedním z mála uzavřel. Puklinový turmalín pak vznikal znaků kontaminace je zvýšený obsah ve znovu otevřeném systému Mg u turmalínů, a to pouze v okrajové v subsolidu. zóně (Selway et al., 1999; Novák, 2000; V Krasonickém pegmatitu dochází 2007; Hreus, 2014). Pegmatit Krasonice u primárních turmalínů k poklesu Mg také náleží k lepidolitovému subtypu, směrem do středu pegmatitu stejně má zonální stavbu, ale proniká jako v Radkovicích a znovu ukazuje kalcitickým mramorem. Chemické slo- postupné uzavření systému. Analýzy žení turmalínů, zejména při kontaktu puklinových turmalínů znovu ukazují s mramorem a na trhlinách vykazuje na otevření systému během subsolidu. vysokou míru kontaminace (Musel, Na lokalitě Maršíkov obsahuje primární 2009). Maršíkovský pegmatit proni- turmalín jen velmi nízký obsah Mg, kající amfibolitem je příkladem beryl- stejně jako turmalín na trhlině v K-živci kolumbitového subtypu. Vnitřní stavba a křemeni. Druhý typ puklinového pegmatitu je nepravidelná, texturně- turmalínu je Mg-obohacený. Chování paragenetické jednotky jsou rozmístěny Mg v Maršíkově je komplikovanější nesouvisle a netvoří kontinuální zóny a vyžaduje detailnější studium. (Novák et al., 2003). Vývoj obsahu Ti v turmalínech je na Obsah Mg v primárních turmalínech na lokalitě Krasonice podobný s vývojem lokalitě Radkovice klesá směrem od obsahu Mg.

Literatura Hreus, S. (2014): Distribuce Li-granitických pegmatitů v oblasti Radkovice-Hrotovice. — MS, bakalářská práce, Příro- dovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Brno. Musel, V. (2009): Vývoj chemického složení turmalínu v Li-pegmatitu Krasonice. — MS, bakalářská práce, Přírodově- decká fakulta Masarykovy univerzity. Brno. Novák, M. (2000): Compositional pathways of tourmaline evolution during primary (magmatic) crystalization in complex (Li) pegmatites of the Moldanubicum, Czech Republic. — Mem. Soc. Italiana Scienze Nat. Mus. Civ. Storia nat., 30, 45–56. Milano. Novák, M. (2007): Contamination in granitic pegmatites; Examples from the Moldanubicum, Czech Republic. — In: Martins, T. & Vieira, R. (eds): Granitic Pegmatites: the State of the Art. International Symposium, 9-12, Porto. Novák, M., Černý, P., Uher, P. (2003): Extreme variation and apparent reversal of Nb-Ta fractionation in columbite- group minerals from the Scheibengraben beryl-columbite pegmatite, Maršíkov, Czech Republic. — European Journal of Mineralogy., 15, 3, 565–574. Selway, J. B., Novák, M., Černý, P., Hawthorne, F. C. (1999): Compositional evolution of tourmaline in lepidolite- subtype pegmatites. — European Journal of Mineralogy, 11, 3, 569-584.

42

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Dierkavce a nanoplanktón Dunajskej panvy z vrtov Nová Vieska-1 a Modrany-1

Natália Hudáčková1, Adriena Zlinská2 a Eva Halásová1 1 Univerzita Komenského, Katedra Geológie a paleontológie, Mlynská dolina, Bratislava, Slovenská republika;[email protected] 2 Štátny geologický ústav Dionýza Štúra Mlynská dolina 1, 817 04 Bratislava 11

Hoci bolo územie Dunajskej panvy v druhej s Praeorbulina circularis (1404 - 1405 m) polovici minulého storočia podrobené upresňuje vek na 14.7 až 14.5 Ma podľa škály prieskumu na prítomnosť uhľovodíkov, Holcová a Demeny (2012). Vápnité staré dáta uvádzajú biostratigrafické nanofosílie zóny NN5b (1405 - 1404 m) tiež a paleoekologické spracovanie veľmi radia sedimenty do spodného bádenu. stručne. V rámci projektu APVV DANUBE Spoločenstvo zóny NN6 bolo identifiko- sme spracovali jadrá vrtov Nová Vieska vané vo vrte MO-1 (1098 - 1103 m), na (NV-1) a Modrany (M-1) ktoré boli základe absencie druhu Sphenolithus uschované v skladoch Nafta as. Horninové heteromorphus v asociácii s prevládajúcimi vzorky boli spracovávané štandardnými diskoastermi (Discoaster broweri, D. varia- metódami za účelom separácie dierkavcov bilis, D. exilis). Tieto sedimenty obsahujú a vápnitého nanoplanktónu, obe skupiny veľmi bohaté a diverzifikované spoločen- fosílií boli študované z identickej vzorky. stvo dierkavcov s dominanciou Globigerina Vzorky z najhlbších dostupných jadier vrtu bulloides v planktonickej asociácii a typic- NV-1 (3171 - 3089 m) radíme do kými bentickými dierkavcami zóny najmladšieho priabónu. Vo vrte M-1, ktorý Bulimina-Bolivina (Bulimina elongata, je situovaný západne od vrtu NV-1, Bolivina dilatata a Asterigerinata planorbis). študované mikrofosílie z hlbokých jadier Zóna NN6 je vo vrte NV-1 identifikovaná (1990 - 1995 m) poukazujú tiež na v intervale 1030 až 1020 m, vrchno bádenský priabónsky vek, v spoločenstve kokolitiek vek dokladá častá Pappina neudorfensis, dominujú Coccolithus pelagicus, a akme planktonického zástupcu Turbo- D. bisectus, R. hillae, R. dictyoda, kým rotalita quinqueloba môže dokumentovať v nadložných vrstvách (1855 - 1859 m) vo upwelling. Spodnosarmatské spoločenstvo vzorkách s drobnými formami dierkavcov tvorené taxónmi Articulina planktonických dierkavcov (cca. 99% sarmatica, Elphidium josephinum, spoločenstva) a vápnitým nanoplanktónom Quinqueloculina a Triloculina sa nachádza zóny NP 22 je dokumentovaný rano vo vrte MO-1 (1050 - 1056 m), z nanofosílií rupelský vek. Sedimenty spodného bádenu ho sprevádza akme Helicosphaera sme zachytili vo vrte M-1 (1755 - 1698 m) bez pseudoumbilica. Vo vrte NV-1 dierkavce indexových druhov a vo vrte NV-1 (2431 - Streptochilus globularis a akme Bolivina 2435 m), kde sa poškodené schránky sarmatica (900.4 - 901.4 m), nasledované lentikulín vyskytujú v asociácii s indexo- hojnými elfídiami (860 - 857 m) dokladajú vými druhmi Globigerinoides sicanus vyššiu časť spodného sarmatu. a Praeorbulina glomerosa, ktorých spoločný Poďakovanie: Práca bola finančne výskyt umožňuje stanoviť vek študovaných podporená grantovými úlohami APVV sedimentov medzi 15,2 – 14,5 Ma podľa 0099-11 DANUBE a APVV-14-0118. Osobitne Iaccarino et al. (2011). Vo vrte NV-1, autori ďakujú firme Nafta a.s. za umožnenie najspodnejší výskyt Orbulina suturalis spolu prístupu k uloženému materiálu.

Literatura Holcová, K., Demény, A. 2012: The oxygen and carbon isotopic composition of Langhian foraminiferal tests as a palaeoecological proxy in a marginal part of the Carpathian Foredeep (Czech Republic). — Geologica Carpathica, 63 (2): 121-137. Iaccarino, S.M., Di Stefano, A., Foresi, L.M., Turco, E., Baldassin,i N., Cascella, A., Da Prato, S., Ferraro, L., Gennari, R., Hilgen, F.J., Lirer, F., Maniscalco, R., Mazzei, R., Riforgiato, F., Russo, B., Sagnotti, L., Salvatorini, G., Speranza, F., Verducci, M., 2011: High-resolution integrated stratigraphy of the upper Burdigalian-lower Langhian in the Mediterranean: the Langhian historical stratotype and new candidate section for defining its GSSP. — Stratigraphy, 8, 199–215

43

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Struktura termální minerální vody Pasohlávky-Mušov

Monika Chladilová

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Předložená studie se zabývá termálními rizován podle Franka et al. (1975) jako minerálními vodami na území tlakový, krasový, puklinový, s artézsky Pasohlávky - Mušov. Podrobněji se napjatou hladinou hlubokého oběhu. zabýva vrty MU3G a Pa2G. Cílem této Podle nové literatury Krásného (2012) studie bylo popsat strukturu lze tento režim take rozdělit na dvě minerálních vod v této oblasti na základní hydrogeologické jednotky na základě archivních dat. Dalšími dílčími tzv. Hydrogeologický masiv a hydro- cíli bylo popsat režim podzemních vod geologickou pánev. Zkoumané vrty na dané lokalitě, dále popsat Pa2G a MU3G obsahují termální hydrogeologickou strukturu a také minerální vody řazené podle normy hydrogeochemickou charakteristiku ČSN 868000 jako přírodní léčivé vody a minerálních vod. přírodní minerální vody stolní. Tahle Ze získaných naměřených hodnot byly hluboká struktura je řazena jako vytvořeny dvě tabulky v programu MS polootevřená (Benakova, 1990: non vidi, Excel 2007 a následně byl vytvořen fide Adamek et al., 1990), kde pomocí programu Geochemist’s infiltrační oblast tvoří granitoidy Workbench Piperův diagram, který Českého masivu, akumulační oblast graficky znázorňuje chemické složení tvoří vápence a dolomity stáří jury těchto sodno – chloridových vod. a oblast vývěrová je uměle vytvořená. Pomocí programu MS Excel 2007 byly V blízkosti těchto vrtů leží uzavřená udělány další tři grafy, které znázorňují struktura, která ovlivňuje složení vod množství zastoupených některých z vrtů MU3G a Pa2G a mění je na vybraných prvků, jako jsou K, Ca, Fe, sodnochloridové (Remšík, 1991). Vody Mg, Na. V programu AutoCAD byly jsou míseny s povrchovými vodami narýsovány průřezy geologickými z infiltrační oblasti z Českého masivu, vrstvami ve vrtech, jsou zde naznačeny které protékají ze západu přes vody i artézské přetoky a vrstvy, které byly s výraznějšími složkami Ca, Mg - HCO3 zjištěny. Vrty MU3G a Pa2G obsahují a Na - HCO3 Kvůli těmto podmínkám minerální vody s mineralizací 1,5-2,8 g/l z vod z vrtů Pa2G a MU3G vznikly vody Na - Cl typu a Ca - HCO3 nebo Na - slabě mineralizované, středně siro- NaHCO3 podtypu (Michalíček, 1995). vodíkové, silného Na - Cl typu. Režim podzemních vod byl charakte-

Literatura Adamek, J. et al. (1990): Závěrečná zpráva – vrt Mušov – 3G. — MS, archiv GIAS. Brno. Franko, O., Gazda, S., Michalicek, M. (1975): Tvorba a klasifikácia minerálnych vod Západných karpát. — Geol. Úst. D. Štúra. Bratislava. Krasny, J. et al. (2012): Podzemní vody České republiky. — Česká geologická služba. Praha. Michalicek, M. (1995): Geochemické hodnocení chemizmu vod a rozpuštěných plynů vrtů MUŠOV – 3G a PASOHLÁVKY – 2G. — MS, Geologické inženýrství a. s. Brno. Remšík, A.,Fendek, M.(1991): Geologická študia neinjektáže pre termálný areál mušov. — MS, Archiv GIAS. Brno.

44

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Nálezy varanů ze spodního miocénu České republiky s poznámkou k evoluci čeledi Varanidae

Martin Ivanov1, Marcello Ruta2 a Jozef Klembara3

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 2 School of Life Sciences, Joseph Banks Laboratories, University of Lincoln, Lincoln LN6 7DL, UK 3 Katerda ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, 84215 Bratislava

Anguiomorpha rodu Varanus zahrnují matrix (449 mofologických znaků, ještěry z čeledi Varanidae, skupiny 87 taxonů), do které byli zahrnuti jak středně velkých až velkých, většinou recentní, tak i fosilní zástupci rodu karnivorních (vzácněji frugivorních) Varanus a několik dalších taxonů šupinatých plazů, kteří jsou rozšířeni tvořících outgroup. Provedeny byly dva v tropických a subtropických oblastech sety výpočtů zahrnující dvě analýzy a jejichž fosilní záznam sahá do svrchní výpočtu maximální parsimonie (TNT křídy. V současnosti k čeledi Varanidae v. 1.1; Goloboff et al., 2008) doplněné řadíme 73 druhů (Koch et al., 2010). o Bayesovskou analýzu (MRBAYES Většina publikovaných přehledů v. 3.0b.4; Huelsenbeck & Ronquist, v souladu se studii mDNA rozlišuje tři 2001). hlavní skupiny druhů (např. Ast 2001), Kladistická analýza prokázala blízkou a to indo-asijskou skupinu (rozdělenou příbuznost miocenního varana z Mokré na dvě jasně oddělené skupiny) a indo- ke skupině recentních varanů okolo australskou skupinu. druhu Varanus bengalensis řazených do Popsány jsou zbytky skeletu nového podrodu Empagusia. Analýza dále druhu vymřelého varana ze spodního podporuje hypotézu, že miocenní miocénu (ottnang, MN 4b) lokality varani z Mokré jsou součástí linie, která Mokrá-Západní lom (puklina 1/2001 je ancestrální vůči jasně definované Želví a puklina 2/2003 Plazí). Tento skupině afrických varanů, kam patří středně velký varan je morfologicky i Varanus rusingensis popsaný ze podobný recentním indo-asijským spodního miocénu Keni (zóna MN3). varanům okolo druhu Varanus Lze tedy předpokládat, že invaze bengalensis a od všech ostatních druhů varanů na africký kontinent má svůj rodu Varanus se odlišuje jednou původ v Eurasii, ačkoliv nejstarší nálezy autapomorfií a unikátní kombinací rodu Varanus s afinitou k africkým 11 dalších znaků. Význačným znakem varanům známe ze svrchního eocénu varana z Mokré je přítomnost úzce až spodního oligocénu Egypta (Smith et špičatého úhlu mezi parietálním al., 2008). a squamosálním výběžkem kosti Výskyty varanů ve spodním miocénu postorbitofrotale. Podél mesiální lokality Mokrá-Západní lom (puklina a distální strany apikální části zubní 1/2001 Želví a puklina 2/2003 Plazí) jsou korunky je patrný ostrý hladký kýl. doprovázeny společenstvy oboj- Tento znak není vyvinut u většiny živelníků a šupinatých plazů, jež recentních asijských varanů a zřejmě ukazují na přítomnost teplé humidní představuje plesiomorfní znak. fáze Miocenního klimatického optima Za účelem zjištění fylogenetické pozice s MAT okolo 20 °C a MAP ~ 617‒937 nového varana byla vytvořena datová ±252‒255 mm.

Literatura Ast, J. (2001): Mitochondrial DNA Evidence and Evolution in Varanoidea (Squamata). — Cladistics, 17, 211-226. Goloboff, P.A., Carpenter, J.M., Arias, J.S., Esquivel, D.R.M. (2008): Weighting against homoplasy improves phylogenetic analysis of morphological data sets. — Cladistics, 24, 1–16. Huelsenbeck, J.P., Rondquist, F. (2001): MRBAYES. Bayesian inference of phylogenetic trees. — Bioinformatics, 17, 754–755. Koch, A, Aulyia, M, Ziegler, T. (2010): Updated checklist of the living monitor lizards of the world (Squamata: Varanidae). — Bonn zoological Bulletin, 57, 2, 127-136. Smith, K.T., Bhullar, B.-A.S., Holroyd, P.A. (2008): Earliest African record of Varanus stem-clade from Oligocene Egypt. — Journal of Vertebrate Paleontology, 28, 909-913

45

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Diagenetické a syntektonické stylolity v pražské synformě, paleozoikum barrandienu

Jiří Janečka a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Stylolity, nebo také tlakové švy, jsou průměrná osa vrás SV-JZ směru (64/0). laločnaté, zubovité až sloupcovité útva- Po rozvinutí vrás bylo možno vymezit ry, které vznikají při nerovnoměrném dva shluky os stylolitů: první tvoří tlakovém rozpouštění hornin za stylolity téměř kolmé k ploše přítomnosti fluidní fáze. Protažení vrstevnatosti, druhý shluk os stylolitů sloupců stylolitů je paralelní se směrem pak tvoří vějíř subparalelní s vrstev- maximálního napětí během jejich natostí, orientovaný k J-VJV s průměr- vzniku a díky této vlastnosti je lze nou orientací k JV. využít jako paleoindikátory orientace Maxima pólů osních ploch vrás mají napjatosti (Gratier, 2005; Koehn et al., shodnou orientaci jako subhorizontální 2012). stylolity, vrásy tedy vznikaly ve stejně Přítomnost stylolitů v paleozoických orientovaném napěťovém poli jako vápencích pražské synformy zazname- vrstevní stylolity. Rotované stylolity nalo mnoho autorů, tektonické stylolity dokládají vznik většiny stylolitů před však zmínili pouze Horňák (1991) Suchý nástupem vrásnění. Osy stylolitů kolmé et al. (2000), Janečka (2004), Ferbar k ploše vrstevnatosti náležející (2004), Halavínová et al. (2008) a Hladil pravděpodobně k pozdně diagenetické et al. (2010), podrobněji však studovány fázi (Suchý et al. 2000). Vějířovité nebyly. Během našeho výzkumu byly rozprostření stylolitů subparalelních měřeny stylolity na více než 20 loka- k vrstevnatosti je buď důsledkem litách v území mezi Berounem reorientace napětí během jejich vzniku, a Prahou. Původně získané orientace os nebo souvisí s deformací během sloupců (zubů) stylolitů vykazovaly porušení zlomy a vrásněním. Stylolity závislost mezi jejich orientací a orien- tak pravděpodobně dokumentují tací vrstevnatosti. Proto byly stylolity přechod od diageneze ke kompresnímu numericky rotovány společně s vrstev- napěťovému poli, které vytvořilo natostí tak, aby se vrstevnatost vrásově příkrovovou stavbu pražské navrátila do subhorizontální pozice. synformy. Pro rotaci byla většinou použita

Literatura Ferbar, P. (2004): Analýza tachlovického zlomu a tektonika přilehlého území v širším okolí Berouna (barrandien) . — MS, diplomová práce, Přírodovědecká Fakulta Masarykovy Univerzity, 68 p., Brno. Gratier, J.P., Muquet, L., Hassani, R., Renard, F. (2005): Experimental microstylolites in quartz and modeled application to natural stylolitic structures. — Journal of Structural Geology, 27 (1), pp. 89-100. Halavínová, M., Melichar, R., Slobodník, M. (2008): Hydrothermal veins linked with the Variscan structure of the Prague Synform (Barrandien, Czech Republic): resolving fluid-wall rock interaction. — Geological Quarterly, 52 (4), pp. 309–320. Hladil, J., Vondra, M., Čejchan P., et al. (2010): The dynamic time-warping approach to comparison of magnetic- susceptibility logs and application to Lower Devonian calciturbidites (Prague Synform, Bohemian Massif). — Geologica Belgica, 13 (4): 385-406 Horňák, M. (1991): Křehká tektonika centrální části barrandienského paleozoika. — MS, diplomová práce, Přírodo- vědecká fakulta University Karlovy, 77 p., Praha. Janečka, J. (2004): Analýza očkovského a kodského zlomu a tektonika přilehlého území v širším okolí Zadní Třebáně. — MS, diplomová práce, Přírodovědecká Fakulta Masarykovy Univerzity, 59 p., Brno. Koehn, D., Ebner, M., Renard, F., Toussaint, R., Passchier, C. W. (2012): Modelling of stylolite geometries and stress scaling. — Earth and Planetary Science Letters, 341-343, pp.104-113. Suchý, V., Heijlen, W., Sýkorová, I., et al. (2000): Geochemical study of calcite veins in the Silurian and Devonian of the Barrandian Basin (Czech Republic): evidence for widespread post-Variscan fluid flow in the central part of the Bohemian Massif. — Sedimentary Geology, 131(3-4), pp. 201-219.

46

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Pozdně devonský a raně karbonský magmatismus v jádře Českého masivu – zákonitý odraz procesů ve spodní kůře a svrchním plášti Vojtěch Janoušek1,2, Karel Schulmann1, Ondrej Lexa2,1, František V. Holub2, Jan Franěk1 a Stanislav Vrána1

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected] 2 Ústav petrologie a strukturní geologie, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2

Variský granitový magmatismus v jádře 2013). Při svém průchodu orogenním Českého masivu byl charakteri¬zován pláštěm, materiál subdukované desky přechodem od ~375–355 Ma vápenato- zřejmě interagoval s okolím za vzniku žil alkalického, přes ~346 Ma draselný a drobných těles pyroxenitů, glimmeritů vápenatoalkalický k ultradra¬selnému (Becker et al., 1999) a flogopitických (343–335 Ma) (Žák et al., 2014). Změny peridotitů (Naemura et al., 2009). chemismu plutonických hornin, a vzrůst Felsické HP granulity vzorkovaly pestrou poměrů K2O/Na2O a posun k typicky směs typů těchto peridotitů a pyroxenitů „korovým“ Sr–Nd izotopovým složením v z různých hloubkových úrovní bazických členech zvláště, nemohou být litosférického pláště. vysvětleny krustální kontaminací tavenin Hluboce subdukovaný felsický materiál ochuzeného pláště. Musí tak odrážet saxothuringického původu byl pravdě- nápadnou změnu ve složení plášťových podobně redistribuován pod moldanu- zdrojů v čase. bickou kůrou procesy kanálového toku Preferovaný tektonický model předpo- a krustální relaminace (Schulmann et al., kládá oceánickou subdukci, přecházející 2014). Přítomnost lehkého materiálu v hluboké podsouvání ztenčené saxo- bohatého radioaktivními prvky pod thuringické kontinentální kůry pod hustší moldanubickou deskou musel riftovaný okraj Gondwany (tepelsko– nakonec vést k dramatickým vertikálním barrandienská a moldanubická doména). změnám, hnanými hustotními rozdíly, Hluboká subdukce velmi refraktorní a rychlému výstupu rozsáhlých granu- felsické kůry je dokumentována (1) litových dómů. Kontaminovaný výskyty coesitu a diamantu v UHP litosférický plášť krátce na to poskytl horninách, jež se vrátily subdukční anomální ultradraselná magmata, jejichž kanálem (Kotková et al. 2011) a byly obsahy hlavních a kompatibilních prvků nasunuty na saxothuringický basement odrážejí ekvilibraci s plášťovým (Massonne, 2001), a (2) velkým objemem peridotitem, zatímco koncentrace litofil- felsických HP–HT granulitů (> 2.3 GPa) ních prvků a poměry radiogenních s důkazy lokální separace vysokotlaké izotopů prokazují jeho rozsáhlou taveniny v jádře orogenu (Vrána et al., kontaminaci kontinentální kůrou.

Literatura Becker, H., Wenzel, T., Volker, F. (1999): Geochemistry of glimmerite veins in peridotites from Lower Austria — implications for the origin of K-rich magmas in collision zones. – J. Petrol., 40, pp. 315–338. Kotková, J., O’Brien, P. J., Ziemann, M. A. (2011): Diamond and coesite discovered in Saxony-type granulite: solution to the Variscan garnet peridotite enigma. — Geology, 39, pp. 667–670. Massonne, H. J. (2001): First find of coesite in the ultrahigh-pressure metamorphic area of the central Erzgebirge, Germany. — Eur. J. Mineral., 13, pp. 565–570. Naemura, K., Hirajima, T., Svojtka, M. (2009): The pressure–temperature path and the origin of phlogopite in spinel– garnet peridotites from the Blanský les Massif of the Moldanubian Zone, Czech Republic. — J. Petrol., 50, pp. 1795–1827. Schulmann, K., Lexa, O., Janoušek, V., Lardeaux,J. M., Edel, J. B. (2014): Anatomy of a diffuse cryptic suture zone: an example from the Bohemian Massif, European Variscides. — Geology, 42, pp. 275–278. Vrána, S., Janoušek, V., Franěk, J. (2013): Contrasting mafic to felsic HP–HT granulites of the Blanský les Massif (Moldanubian Zone of southern Bohemia): complexity of mineral assemblages and metamorphic reactions. — J. Geosci., 58, pp. 347–378. Žák, J., Verner, K., Janoušek, V., Holub, F. V., Kachlík, V., Finger, F., Hajná, J., Tomek, F., Vondrovic, L., Trubač, J. (2014): A plate-kinematic model for the assembly of the Bohemian Massif constrained by structural relationships around granitoid plutons. — In: Geol. Soc. London Spec. Pub. 405, pp. 169–196.

47

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Měkkýši na lokalitách Ahníkov II (Doly Nástup – Tušimice, Mostecká hnědouhelná pánev) a Lom Jiří (Sokolovská hnědouhelná pánev) Eva Kadlecová1, Tomáš Kočí2 a Boris Ekrt2

1 Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1, 118 21; [email protected] 2 Národní muzeum, Cirkusová 1740, Praha 9 – Horní Počernice; 193 00, [email protected], [email protected]

Rozsáhlá revize výlučně muzejního Strobilops (Eostrobilops) elasmodonta, materiálu sladkovodních spodnomio- Paracoryna diezi a Acicula limbata jsou cénních (burdigal) měkkýšů (Harz- velmi vzácné; ani jeden z nich není ve hauser et al., 2014) z historicky studovaném vzorku zastoupen více než známých lokalit v sz Čechách deseti jedinci. Kromě všeobecně (Tuchořice, Lipno (= Gros Lippen), dominujících plžů byly v odebraném Korozluky, a Pyšná (= Stolzenhahn), viz materiálu nalezeny také schránky mlže Klika (1892), umožňuje další zpracování Sphaerium prominulum. Nalezeni byli nových nálezů. K dispozici jsou však také ostrakodi, patřící rodům Candona také jedinci nalezení ve vrtech z oblasti a Pseudocandona (Čtyroký & Witt, mezi Chomutovem a Kadaní, a z no- 1998). Zajímavé zachování nálezů a slo- vých lokalit Ahníkov I a Ahníkov II, žení společenstva měkkýšů z lomu Jiří lom Lomnice a lom Jiří, které byly a Lomnice je ovlivněno jeho vazbou na odkryty během těžby uhlí (Čtyroký & limnosilicity (Horváth, 2012). Časté jsou Elznic, 1977; Čtyroký et al., 1964; Fejfar zde druhy Stagnicola subpalustris, & Čtyroký, 1977). Radix subovata a Gyraulus sp., nebo cf. Na bázi hlavní uhelné sloje lokality Megalotachea macrocheila, cf. Crenea- Ahníkov II – profil „Kaplička“ (Doly tachea obtusecarinata sensu Harzhau- Nástup – Tušimice), bylo ve tmavých ser et al. (2014). vápnitých jílovcích nalezeno bohaté Struktura získané asociace je v souladu společenstvo měkkýší fauny. Početně s dosud zjištěnými poznatky o okolním nejhojnější jsou plži Nystia rubeschi (= paleoprostředí. Zcela výjimečný je však Staadtiellopsis rubeschi), Gyraulus masivní výskyt druhu Staadtiellopsis dealbatus a Planorbarius cornu, kteří se rubeschi, který s druhy Planorbarius zde vyskytují v řádech tisíců jedinců. cornu, Gyraulus dealbatus, Stagnicola Běžně se vyskytují Stagnicola sub- subpalustris a Radix subovata tvoří cca palustris a Radix subovata. Naopak 80 % veškeré měkkýší fauny. druhy jako Carychiopsis schwageri,

Literatura Čtyroký, P., Elznic, A. (1977): Nový nález měkkýšů v podložním hnědouhelném souvrství (spodní miocén) na chomutovsku. — Čas. Mineral. Geol, 22 (2), pp. 193-198 Čtyroký, P., Fejfar, O., Holý, F. (1964): Neue paläontologische funde im Untermiozän des böhmischen Braun- kohlebeckens. — Neu. Jb. Geol. Paleont., Abh,. 119 (2), pp. 134-156 Čtyroký, P., Witt, W. (1998): Lower Miocene freshwater ostracods and gastropods from the Chomutov area of Northern Bohemia, Czech Republic. — Věst. Čes. geol. Úst., 73 (4), pp. 281-285 Fejfar, O., Čtyroký, P. (1977): Fosilní obratlovci a měkkýši třetihor Chebska a Sokolovska. — Sbor. 8. celostát. paleont. konf. v Sokolově 1977, pp. 17-19 Praha Harzhauser, M., Neubauer, T. A., Georgopoulou, E., Harl, J. (2014): The Early Miocene (Burdigalian) mollusc fauna of the North Bohemian Lake (Most Basin). — Bulletin of Geosciences, 89 (4), pp. 819-908 (18 figures, 1 table). Czech Geological Survey, Prague Horváth, D. (2012): Charakteristika třetihorních limnosilicitů v sokolovské pánvi. — MS, Bakalářská práce, PřF Masarykova univerzita. Brno Klika, B. (1892): Měkkýši třetihorních usazenin sladkovodních v severozápadních Čechách. — Arch. přírodověd. Výzk. Čech, 7(4)

48

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Jeskynní lvi (Panthera spealaea) Moravského krasu a okolí Brna Vlastislav Káňa1 a Martina Roblíčková2

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 2 Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno; [email protected]

Lev jeskynní představuje mohutnou nálezů a poznatků se tak stává Barová formu velké kočkovité šelmy z období jeskyně ve střední části Moravského krasu svrchního pleistocénu Evropy, Asie (podrobná zpráva výzkumu je náplní a severní Ameriky přizpůsobenou jiného z abstrakt v tomto sborníku). Do podmínkám otevřené krajiny chladného současnosti zde byly vyzvednuty a mírného klimatu. Studie mtDNA pozůstatky osmi jedinců reprezentované prokázaly, že se jedná o sesterský taxon celkem 244 kostmi. Kompletní lebka současnému lvu (P. leo). Toto i další s částí postkraniálního skeletu patřila znaky opravňují k zařazení těchto šelem mladému samičímu jedinci a představuje do samostatného, snad i polytypického asi nejzachovalejší nález tohoto druhu druhu Panthera spelaea (GOLDFUSS, objevený za poslední tři desetiletí v ČR. 1810). Přestože první nálezy z jižní Patologická stehenní kost z výzkumů a západní Evropy přiřaditelné k tomuto R. Musila z r. 1958 představuje snad taxonu pocházejí již z doby posledního náznak možnosti sociální organizace interglaciálu, nejstarší nálezy z území populace, zranění znemožňující jakýkoli Moravského krasu a okolí Brna, které jsou lov se hojilo v průběhu několika měsíců přímo nebo nepřímo datovány, pocházejí (Roblíčková & Káňa, 2013). Výzkum z počátku druhé poloviny posledního sezonality opírající se o analýzu zubní glaciálu. Nálezy ze středního pleistocénu skloviny tří jedinců naznačil možnost Moravy jsou řazeny již k fylogeneticky predačních aktivit nebo scavengingu původnějším taxonům velkých kočko- v závěru zimovací sezóny jeskynních vitých šelem. Starší výzkumy spojené medvědů (úhyn lvů v jeskyni březen až často s komerční těžbou jeskynních hlín květen, Nývltová – Fišáková in verb.). přinesly nález stovek kusů kostí V případě samčího jedince s jasnými jeskynních lvů především z jeskyně známkami opotřebení na kostech Výpustek a Sloupských jeskyní, odkud naznačil i věk jedince - 17 let. Tento údaj byly sestaveny dvě kostry složené z více odpovídá poznatkům z ekologie jedinců (Diedrich, 2011), dnes v NHM současných velkých koček (Schaller, 1972) Wien a pavilonu Anthropos v Brně. Potravním aktivitám nasvědčují i stopy na Nálezy z Výpustku jsou v našich sbírkách kostech medvědů, jejichž srovnání zastoupeny asi šesti desítkami kostí. Jako s ohryzy recentních velkých koček významný lze uvést zlomek levé dolní probíhá. Výsledky datování C14 naznačují čelisti mláděte ve věku asi půl roku. stáří thanatocenózy lvů na 50 – 40 ka, Přestože všechny velké jeskyně M. krasu čemuž odpovídá i výsledek C14 RAU Univ. s archeologickými nálezy poskytly of Oxford: 43 400 BP (nekalibrováno) pro pozůstatky jeskynních lvů a ty jsou známy samičího jedince z Brna, Vídeňské ulice, i z dalších lokalit (Němcovy jeskyně, což je nález z počátku dvacátého století Jáchymka, Jestřábka aj.), přičemž další (Nerudová in verb.). Je možné, že i nálezy jsou postupně identifikovány mezi dlouhých kostí z lokalit Maloměřice staršími nedopracovanými nálezy ve a dalších představují pozůstatky téhož sbírkách, jedná se spíš o jednotlivé společenstva velkých savců. sporadické kosti. Významným zdrojem

Literatura Diedrich, C. G. (2011): Late Pleistocene Panthera leo spelaea (Goldfuss, 1810) skeletons from the Czech Republic (central Europe); their pathological cranial features and injuries resulting from intraspecific fights, conflicts with hyenas, and attacks on cave bears. — Bulletin of Geosciences 86(4), 817–840, Czech Geological Survey, Prague. Roblíčková M., Káňa V. (2013): Barová jeskyně: pokračování paleontologického výzkumu – sonda Pod žebříkem. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 98, 2, 155–177. Schaller, G. (1972): The Serengeti Lion. A Study of Predator — Prey Relations. University of Chicago Press, Chicago.

49

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Permokarbonská flóra dolu Jan Šverma v Žacléři Lucie Kleprlíková a Nela Doláková

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected].

Důl Jan Šverma v Žacléři je bývalým ris, Lonchopteris apod. (Havlena, 1964, ložiskem černého uhlí v žacléřském Tásler et al., 1979). souvrství, které se nachází v české části Na základě makroskopického a mikro- vnitrosudetské pánve. Svrchní hranici skopického studia byl určen druh žacléřského souvrství tvoří šedé polohy Neuropteris gigantea. Vzhledem aleuropelitů nebo pískovců v podloží k nedostatečnému zachování či silné- červeně zbarvených hornin odolov- mu stupni navětrání, bylo možné ského souvrství (Tásler et al., 1979). ostatní rostlinné zbytky klasifikovat Litologicky se jedná o pestrou jednot- pouze na rodové úrovni, jmenovitě se ku, vzniklou měnící se sedimentací jedná o rody: Lepidodendron, Stigmatia, v pánvi, která byla ovlivněna tekto- Annularia, Sphenophyllum, Calamites, nikou a vulkanismem. Na základě Mariopteris, Trigonopteris a Cordaites. cyklické sedimentace, rozdílu ve slože- Horniny, ve kterých byly fosílie ní a zbarvení uloženin je rozděleno na dochované jsou převážně aleuropelity, lampertické, dolsko-žďárecké a petro- odpovídající klidné sedimentaci vické vrstvy (Tásler et al., 1979). v nivním, limnickém nebo paludálním Rostlinné fosílie z dolu Jan Šverma prostředí, tedy prostředí velmi pochází především z lampertických vhodném pro fosilizaci rostlinných vrstev, stáří vestfál A až vestfál B zbytků. Hojně zastoupený rod Lepido- (Němejc, 1958). Díky sedimentaci dendron s dalšími druhy stromovitých velkého množství jemnozrnných sedi- plavuní, liánovitými přesličkami, mentů se dochovalo značné množství a stromovitými kapradinami indikuje rostlinných zbytků typických pro vlhké tropické klima v bažinných permokarbon. Nejčastější z nich jsou uhlotvorných lesích permokarbonu například zástupci rodů Lepidodendron, (Němejc, 1963; Mejen, 1974). Další Sigillaria, Sphenophyllum, Calamites, zastoupené rody Calamites, Cordaites Pecopteris, Paripteris, Mariopteris, a Pteridospermophyta jsou typické i pro Discopteris, Alloiopteris, Neuralethopte- oblasti vzdálenějších říčních břehů.

Literatura Havlena, V. (1964): Geologie uhelných ložisek 2. — Československá akademie věd. Praha. 437 s. Mejen, S. V. (1974): Kamenný herbář. — Orbis. Praha. 253 s. Němejc, F. (1958): Biostatigrafické studie v karbonu českého křídla vnitrosudetské pánve. — Rozpravy Československé akademie věd., 68, 1–42. Němejc, F. (1963): paleobotanika II. Systematická část. Rostliny mechovité, psilofytové a kapraďorosty. — Československá akademie věd. Praha. 529 s. Tásler, R., Čadková, Z., Dvořák, J., Fediuk, F., Chaloupovská, J., Jetel, J., Kaiserová-Kalibová, M., Prouza, V., Schovánková-Hrdličková, D., Středa, J., Střída, M., Šetlík, J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. Oblastní regionální Geologie ČSR. — Československá akademie věd. Praha. 292 s.

50

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Zmeny neogénneho paleonapäťového poľa v Dunajskej panve vo vzťahu k rotácii mikroplatne ALCAPA Tomáš Klučiar, Rastislav Vojtko, Michal Kováč, Silvia Králiková a Jozef Hók

Katedra geológie a paleontológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, Ilkovičova ulica 6, 842 15 Bratislava 4; [email protected]

Vývoj kenozoického napäťového poľa kterizované extenzným tektonickým v Dunajskej panve je úzko spätý s geo- režimom. Najstaršia interpretovaná dynamickými procesmi a čiastkovými paleonapäťová fáza je charakterizovaná rotáciami mikroplatne ALCAPA. orientáciou kompresie v smere S-J Cieľom tejto práce bolo zistenie zmien a tenziou orientovanou v smere V-Z v napäťovom poli v období od sarmatu v podmienkach smerne posuvného po kvartér a interpretácia zmien tektonického režimu. Táto fáza bola tektonického režimu v čase a priestore. podmienečne datovaná do obdobia Študované lokality sa nachádzali vrchný báden – spodný sarmat. Počas prevažne v severnej a východnej časti tejto tektonickej fázy tiež dochádza panvy (Rišňovská, Komjatická a Želie- k (~30°) rotácii, čo má za následok zovská depresia). Tektonický vývoj otvorenie bádenských depocentier. oblasti bol skúmaný pomocou metód Mladšie napäťové pole pravdepodobne štruktúrnej geológie, najmä paleo- veku sarmat – spodný panón bolo napäťovou analýzou (inverzná metóda, podmienené SV-JZ orientovanou metóda P-T osí). Cieľom paleona- kompresiou a SZ-JV tenziou v smerne päťovej analýzy boli odkryvy uvedených posuvnom tektonickom režime. Počas litostratigrafických jednotiek: (1) sarmatu dochádza k pomerne výraznej spodnobádenské príbeľské vrsty, subsidencii vnútrohorských depresií ZK uložené v plytkomorskom až deltovom v dôsledku rotácie (~30°). Tektonický prostredí; (2) deltové a aluviálne režim sa zmenil vo vrchnom miocéne spodnosarmatské sedimenty baďanskej kedy sa smerne posuvný charakter formácie; (3) vrchnomiocénna aluviálna zmenil na extenzný. Takisto dochádza sekvencia volkovského súvrstvia; (4) k ukončeniu sedimentácie v predhlbni, neskoro pliocénne až spodnopleisto- ako aj k rozsiahlej genéze paniev cénne riečne sedimenty lukáčovských panónskeho systému. Počas stredného vstiev; (5) sprašové sekvencie panónu až pliocénu bola oblasť pod pleistocénu. Výsledky paleonapätovej vplyvom tenzie s generálnym smerom analýzy poukázali na to, že študované SZ-JV. Najmladšia napäťová fáza, územie bolo ovplyvnené 4 paleo- pravdepodobne pretrvávajúca až do napäťovými fázami, z toho dve staršie recentu, je charakterizovaná SV-JZ až s charakterom smerne posuvného V-Z orientovanou tenziou. tektonického režimu a mladšie chara-

Poďakovanie: Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č. APVV-0099-11, APVV-0625-11 a APVV-0315-12.

51

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Projevy exuviace, stáčení a migrace trilobitů v jineckém středním kambriu František Knížek1 a Jiří X. Doležal2

1 Privátní sběratel, Politických vězňů 127, 261 01 Příbram VII; [email protected] 2 Privátní sběratel, Verdunská 25, 160 00 Praha 6; [email protected]

Příspěvek je spíše než výzkumem planktonicky žijícího rodu Canadaspis nálezovou zprávou o zajímavém souboru však k nahromadění exuvií došlo jiným zkamenělin trilobitů jineckého středního mechanismem než u benticky žijícího kambria (drum). Soubor shromažďoval rodu Conocoryphe. první z autorů v letech 1970–2015, Dále bylo sledováno stáčení trilobitů, přičemž hlavní pozornost byla věnována donedávna některými autory u kambric- fosiliím, jež by mohly přispět k doplnění kých trilobitů zpochybňované (Clarkson, našich znalostí týkajících se proble- 1998), ačkoliv Esteve (2013) u kambric- matiky exuviace a stáčení krunýře kých trilobitů zaznamenal značnou trilobitů. Autoři své poznatky porovnali variabilitu stáčení. V našem souboru se studiemi jiných autorů, kteří se touto jsme u sedmi druhů trilobitů doložili problematikou již zabývali na jiných následující typy stáčení (dle Levi-Settiho, lokalitách různého stratigrafického stáří. 1993): částečné, kulovité, stočení do Prvním sledovaným jevem byl způsob spirály, obrácená spirála, „basket and lid“ exuviace, detailně popsaný Whittin- (koš s víkem). Nově bylo u tří taxonů gtonem (1990) u rodu Paradoxides. trilobitů doloženo podtáčení pygidia Podobná konfigurace exuvií byla zjištěna jinak napřímeného těla. i u českého druhu P. gracilis. U druhů Ve studovaném souboru byl u druhu Ellipsocephalus hoffi a Conocoryphe Conocoryphe cirina doložen větší počet sulzeri by měl vzhledem k odlišné vzorků (35), které vykazují uspořádání konstrukci hlavového štítu s drobnými trilobitů v řadě za sebou. Dochovaní volnými líci (a to bez trnů – Ellipso- jedinci zřejmě nebyli umístěni v chod- cephalus, anebo s drobnými trny - bičkách uvnitř sedimentu či v rýhách, Conocoryphe) proces exuviace probíhat které by předurčovaly tuto konfiguraci. jiným mechanismem, než který u rodu Tento předpoklad bude nutné ověřit Paradoxides popsal Whittington (1990). dalším podrobným studiem. Přesto se Některé vzorky dokládají masové přikláníme k interpretaci Bretta et al. nahromadění exuvií. Tento jev, na našich (2011), kteří podobné uspořádání vzorcích doložený u druhu Conocoryphe považují za projevy migračního chování. sulzeri, může připomínat masové Nálezová zpráva doložila několik jevů nahromadění exuvií popsané např. spojených s exuviací, stáčením a možnou u bivalvních arthropodů rodu lokální migrací trilobitů v jineckém Canadaspis (Haug et al., 2003). U nekto- středním kambriu.

Literatura Brett, C. E.; Kin, A., Hunda, B. R. (2011): Trilobite obrution horizons with "frozen behavior" - paleobiological insights from taphonomic and ecological windows. — The Geological society of America, Northeastern/North-Central Sections, 46th Annual Meeting for Northeastern, 45th Annual Meeting for North-Central 20–22 March 2011, Pittsburgh, Pennsylvania, 43, 1. Clarkson, E. N. K. (1998): Invertebrate Palaeontology and Evolution. — 4th Edition, Blackwell Science Ltd, a Blackwell Publishing company, 1-512. Esteve, J. (2013): Revisión del enrollamiento en los trilobites del Cámbrico espanol y su implicación en la evolución de los trilobites. — Estudios Geológicos, 69(2), 209-225. Haug, J. T., Caron, J. B., Haug, C. (2013): Demecology in the Cambrian: synchronized molting in arthropods from the Burgess Shale. — BMC Biology, 11:64 online: http://www.biomedcentral.com/1741-7007/11/64. Levi-Setti, R. (1993): TRILOBITES. — 2nd edition, 1-76. Whittington, H. B. (1990). Articulation and exuviation in Cambrian trilobites. — Philosophical Transactions of the Royal Society of London (series B), 329, 1252, 27-46.

52

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Závistský přesmyk a jílová rozsedlina – velká variská zlomová struktura v barrandienu Martin Knížek a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Strukturu závistského přesmyku granodioritu. Obě tyto kompenzační a jílové rozsedliny považoval Krejčí struktury ukazují na levostranný (Krejčí & Helmhacker, 1885) za jediný horizontální posun podél jednotného zlom probíhající od Příbrami ku Praze. zlomu jílová rozsedlina-závistský přes- Kettner (1911) závistský přesmyk na myk. Současně paleonapjatostní analý- základě odlišného sklonu oddělil od za z doprovodných struktur závistského jílové rozsedliny a oba zlomy přiradil přesmyku ukazuje podle orientace do různých období variského vrásnění. hlavních normálových napětí na Tato představa společně s pojetím jako napjatost, jejíž důsledkem je levostran- synsedimentární zlomy je akceptována ný posun po dané ploše. Kompenzační dodnes. zaklesávání jihozápadní části a nasou- Zlomové plochy jílové rozsedliny vání severovýchodní části se u takto a závistského přesmyku na sebe poměrně krátkého zlomu projevilo navazují, a to nejen směrově, ale přítomností částečné rotační složky i sklonem, který se postupně mění od pohybu. jz. (sklon k SZ) k sv. konci (sklon k JV). Na jílové rozsedlině v březohorských Je tedy zřejmé, že oba zlomy vytváří dolech byly prokázány 3 fáze aktivace jednotnou strukturu, jejíž plocha má zlomu s rozdílnou kinematikou. vrtulovitý průběh. Pokud vyneseme Nejstarší aktivace zlomu podle starých linie zlomového odříznutí vzájemně mylonitů odpovídá přesmyku spojeným protilehlých ker jílové rozsedliny se vznikem příbramské synklinály. a závistského přesmyku do jednoho Časově pak odpovídá období mezi diagramu, vyplyne výrazná spojitost frasnem a westphalem, kdy bylo toto obou zlomů. V diagramu vytváří území v kompresním režimu (obdobně křížově se protínající linie tvaru jako pražský zlom; Knížek et al., 2010). písmene X. Tento protichůdný průběh Prostřední fáze aktivity odpovídá již ukazuje na zřejmou závislost obou uváděnému sinistrálnímu posunu zlomů a současně indikuje i částečně s mírnou rotací a lze ho časově zařadit rotační charakter pohybu podél této podle intruzí blatenského granodioritu jediné zlomové plochy. na hranici tournai a visé. V jihovýchodní kře spojeného zlomu Nejmladší pohyb na zlomu je doložen můžeme na obou zakončeních tektonickým jílem v jádře struktury pozorovat kompenzační struktury. jílové rozsedliny a jako jediný porušuje Závistský přesmyk je zakončen kom- těleso intruze bohutínského tonalitu. presní „strukturou koňského ohonu“, Ten proběhl dříve nejspíše v neogénu, zatímco jz. zakončení jílové rozsedliny kdy zlom měl kinematiku posunu po má extenzně zaklesnutou rožmitálskou spádnici zlomu. kru lemovanou intruzí blatenského

Literatura Kettner R. (1911): Vrstevní zlom mezi Závistí a Modřanskou roklí. ― Sborník České společnosti zeměvědné, 17, pp. 256- 258. Praha Knížek M., Melichar R., Janečka J. (2010): Stratigraphic separation diagram as a tool for determining fault geometry in a foldet and thrusted region: an example from the Barrandian region, Czech republic. ― Geological Journal, 45, pp. 536-543. Krejčí J., Helmhacker R. (1885): Vysvětlení geologické mapy okolí Pražského. ― Archiv přírodovědeckého výzkumu Čech, 4, (2), pp. 1-138. Praha.

53

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vzdělávání geologů pro praxi Martin Knížek

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Trend posledních desetiletí v nedos- zamíří do některé ze sousedních, či tatečné geovědní výchově na častěji vzdálenějších zemí. Česká základních a středních školách geologická praxe je tak ochuzována způsobil, že nově nastupující generace o „mozky“ obdobně jako v médiích ve společnosti postrádá širší povědomí propíraná medicína. o neživé přírodě. Budoucí studenti Vzhledem ke snižující se populační geologie se tak obvykle rekrutují křivce se zdá být nutné zaměřit své především ze zájemců o sběr přírodnin popularizační aktivity do stále větší (minerálů či fosílií), amatérských skupiny dětí a dospívajících. Jen tak je jeskyňářů, nebo naopak často možné pomalu zlepšovat situaci z uchazečů s nepříliš jasnou před- a pomáhat si s výchovou budoucích stavou. Česká společnost vlivem médií zájemců o studium a následně a různých aktivistických skupin má vhodných odborníků. V prostředí tedy bohužel spíše negativní vztah univerzit pak sice dokážeme studenty vůbec ke geologickým vědám, jako kvalitně teoreticky připravit, ale přímý k oboru drancujícího přírodu. kontakt s praxí jim univerzity „Každodenní“ potřeba hydrogeologie či dostatečně nabídnout nemohou. Povin- inženýrské geologie se ve společnosti né praxe mimo pedagogické školy jsou spíše přehlíží, obdobně jako nižší již minulostí, ale jako velmi výhodné se úrovně státní správy. jeví krátkodobé stáže přímo v orga- Nepřímým důsledkem této situace je, nizacích zabývajících se aplikovanou že geologická praxe je tak často geologií. Po řadě zkušeností se tento ochuzována o budoucí perspektivní model skutečně osvědčuje. Úzká odborníky. Bohužel mnohdy i kvalitní spolupráce akademické a podnikatelské perspektivní studenti geologických věd sféry tak přináší výhodnou pozici jak po ukončení studia se svému oboru pro studenty, tak pro zaměstnavatele, nevěnují. Buď nezískají adekvátní kteří si mohou předem připravovat zaměstnání, či je studium dostatečně budoucí kvalitní odborníky. Bez této nemotivovalo. Současné studenty je tak kvalitní spolupráce do budoucna nelze třeba pro aplikovanou práci motivovat. předpokládat zvyšující se úroveň Naopak velká skupina absolventů, kteří absolventů geologických oborů. se přeci v oboru rozhodnou pokračovat,

54

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Žiarsky granitoidný masív – petrológia a datovanie Milan Kohút

Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dol. 1, 817 04 Bratislava; [email protected]

Pohorie Žiar je jedno z najmenších predstavujú tieto granity typický analóg jadrových pohorí Západných Karpát. Tvorí kôrových, kolíznych granitov, čo sa odráža typickú morfologickú hrast medzi v ich pozícii v rámci poľa synkolíznych Hornonitrianskou a Turčianskou kotlinou. granitov, resp. granitoidov kontinen- Pri súčasnom mapovaní kryštalinika tálnych oblúkov. Stronciové izotopické pohoria Žiar v rámci novej regionálnej pomery rekalkulované na spodnokar- 87 86 geologickej mapy pohoria v mierke bónsky vek Sr/ Sr(350) = 0,7052 ~ 0,7112 1:50 000 boli vyčlenené nasledovné grani- poukazujú na pôvod zo spodnokôrových tické horniny: I) strednozrnné biotitické zdrojov. Rekalkulované Nd epsilon granodiority lokálne až granity - formujúce hodnoty varírujú v rozmedzí εNd(350) = -4,38 vrchnú časť masívu v severnej časti až 2,87 podobne indikujú zdroj v spodnej kryštalinika; II) stredno- až hrubozrnné kôre. Ich modelové, dvojštadiálne kôrovo muskoviticko-biotitické granodiority až rezidenčné veky varírujú v intervale granity (nevýrazne porfyrické) - v hypote- t Nd(DM2st) = 835 – 1405 Ma. Namerané tickom reze podstielajú biotitické izotopické pomery 176Hf/177Hf zirkónov granodiority a do hĺbky pozvoľne prechád- granitov varírujú v intervale 0,282584 až zajú do nasledujúceho typu granitoidov, 0,282722 s hodnotami εHf(t) = 0,60 ~ 5,21 ktorými sú: III) hrubozrnné porfyrické indikujú pôvod v bázickejšom spodno- granity až granodiority tzv. žiarsky typ. kôrovom zdroji ovplyvneným litosférickým Suitu granitických hornín dopĺňajú pomer- plášťom. ne časté pegmatity a aplity, ako aj jedno Hercýnsky vek masívu preukázali prvé malé teliesko dioritov v oblasti Talenie. CHIME datovania monazitov s vekom 348 Geochemicky tieto granitoidy patria ± 22 Ma (Finger et al., 2003), ako aj prvé k plutonickým, peraluminóznym horni- datovanie zirkónov na SHRIMP-e 348 ± 4 nám stredno- až vysoko draselnej, Ma (Kohút et al., 2010). Celohorninové vápenato-alkalickej granodioriticko- analýzy jednotlivých typov granitoidov monzonitickej série (ASI = 1,0 ~ 1,6 v Rb/Sr izotopickom systéme formujú s výnimkou dioritu ASI = 0,6); Peacockov pseudoizochrónu s vekom 421,3 ± 8,9 Ma, index pre celú sériu hornín je 58,5. Obsah podobne ako vo vedľajšom plutóne Veľkej SiO2 varíruje od 62,5 po 78,3 hm. %, kým Fatry (Kohút et al., 1996). Distribúcia diorit má obsah SiO2 = 52,3 hm.%. Pomer bodových vekov monazitov CHIME Na2O versus K2O v granitoch – grano- vykazuje vo väčšine prípadov typickú dioritoch je väčšinou vyrovnaný, aj keď bimodálnu charakteristiku s čiastkovými celkove varíruje od 0,8 po 1,9; hodnoty staršími izochrónnymi vekmi od 375 pomeru Rb/Sr = 0,1 ~ 2,1 poukazujú na ±5,5 Ma po 372 ±6,4 Ma respektívne relatívnu diferencovanosť týchto grani- mladšími izochónami od 343 ±5,2 Ma po toidov. Petrografické štúdium preukázalo 338 ±5,4 Ma. SHRIMP datovanie zirkónov felzický charakter týchto granitov pri z porfyrického žiarskeho granitu preuká- celkovom nedostatku mafických mine- zalo začiatok hercýnskeho magmatizmu rálov s výnimkou biotitu, s pozíciou týchto pred cca. 360 ~ 350 Ma (jadrá väčšiny hornín v rámci poľa leukogranitov zirkónov), pričom hlavný vek umiestnenia v diagrame Debona & Le Forta (1983). a uzatvorenia mriežky zirkónov pod Normalizované záznamy REE vykazujú teplotu cca. 900°C sa udial pred 332 ±2 Ma. vyrovnané trendy distribúcie s nevýraznou Obdobný vek granitov je dnes napr. vo negatívnou Eu anomáliou a LaN/YbN = Veľkej Fatre, Nízkych a Vysokých Tatrách, 18,6 ~ 39,3. Z geotektonického hľadiska ale aj v Tribeči viď. Kohút et al. (2013). Poďakovanie: Práca bola podporovaná MŽP SR - úloha 19-10 a Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č.: APVV-0549-07. Autor oceňuje tiež podporu zo SGS.

55

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Kontaminovaný anatektický pegmatit z Mirošova (strážecké moldanubikum) Michaela Kokavcová a Petr Gadas

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Pegmatity uložené v chemicky kontra- obsahy Sr do 0,16 hm. % SrO. K-živce stním horninovém prostředí, mohou vykazují obohacení o Na (Ab7-13) a Ba do obsahovat minerály, které nebývají 0,9 hm. % BaO. Turmalín se vyskytuje produktem běžné frakcionace granitické ve dvou hlavních texturních typech: taveniny, a/anebo běžné minerály intersticiální v granitické jednotce v pegmatitech obsažené vykazují a grafický, který prorůstá s křemenem atypické chemické složení. Tento fakt (vzácně s Plg nebo s Amp) v grafické může být důsledkem kontaminace, ke jednotce v centru pegmatitu, přičemž které dochází v průběhu migrace oba mají blízké hodnoty XCa = 0,38-0,58 pegmatitové taveniny, anebo až po její (intersticiální) a 0,39-0,61 (grafický). umístnění (in situ) v hostitelské Jeho celkové chemické složení odpovídá hornině, kdy systém komunikuje Ca-bohatému skoryl-dravitu až Na- s okolím již v subsolidu a obohacuje se bohatému feruvitu, s vysokým zastou- (kontaminuje) o složky z hostitelské pením oxy-komponenty (Gadas et al., horniny. Kontrastním prostředím pro 2014). V současné době je podán komisi granitové pegmatity mohou být i vápe- pro nové minerály návrh na nový nato-silkátové horniny (skarny) – minerál lucchesiit („oxy-feruvit“). příklady kontaminovaných pegmatitů Z relativně primitivního minerálního pronikajících skarny jsou zejména složení a stavby pegmatitu, blízkých v moldanubiku (Vlastějovice, Mirošov, hodnot bazicity plagioklasů z pegmatitu Domanínek; např. Novák, 2007). Na (An30-52) a z leukosomového materiálu lokalitě Mirošov v strážeckém z okolních migmatitů (Ab40-42) a také moldanubiku proniká granitický z terénního pozorování, kde leukosom pegmatit polohou vápenato-silikátové proniká do skarnu a stává se horniny, která je uložená v migma- vyvinutějším z hlediska texturního titizovaných amfibolitech až amfibol- i mineralogického, je možné usuzovat biotitových rulách. na anatektický původ studovaného Studovaná pegmatitová žíla s mocností pegmatitu. Přítomnost Amp, Ep stejně cca 20 cm má vyvinutu jednoduchou jako zvýšené obsahy Ca a Fe v turmalínu zonálnost ve smyslu zvětšování velikosti ukazují na kontaminaci pegmatitové zrna směrem od okraje k centru a je taveniny, ovšem není zřejmé, jestli byl obsahuje Pl, Kfs, Qz, Amp, Tur pegmatit kontaminovaný pouze a akcesorie (Ttn, Zrn, Ap, Aln, Ep, hostitelskou vápenato-silikátovou horni- sulfidy). Pomocí optické mikroskopie nou, popřípadě do jaké míry byla a elektronové mikrosondy byly blíže tavenina obohacená o Ca, Fe a další studovány a následně popsány minerály komponenty už primárně z migmati- pegmatitu a určeno jejich chemické tizovaných amfibolitů. To by mělo být složení. Nejvíc zastoupenými minerály předmětem následného studia za jsou plagioklasy, které odpovídají použití dalších metod (např. celo- andezínu (An30-52) a mají mírně zvýšené horninové chemické analýzy).

Literatura Gadas, P., Novák, M., Cempírek, J., Filip, J., Vašinová Galiová, M., Groat, L. A., Všianský, D. (2014): Mineral assemblages, compositional variation and crystal structure of feruvitic tourmaline from contaminated anatectic pegmatite in Mirošov near Strážek, Moldanubian Zone, Czech Republic. — Canadian Mineralogist, 52, 285-301. Novák, M. (2007): Contamination in granitic pegmatites, exapmles from the Moldanubicum, Czech Republic. — In: Martins, T. & Vieira, R. (eds): Granitic pegmatites: The State of the Art. International Symposium. 06th – 12th May 2007. Book of Abstracts, 9-12. Porto.

56

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Diamant a zirkon – svědci procesů při subdukci kontinentální kůry do plášťových hloubek Jana Kotková1,2, Jakub Haifler2, Petra Jakubová2, Jaromír Leichmann2, Radek Škoda1,2, Yana Fedortchouk3, Martin Whitehouse4 a Richard Wirth5

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, [email protected] 2 Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno, leichman/[email protected] 3 Department of Earth Sciences, Dalhousie University, Halifax, NS, Canada, B3H 4R2 4 Department of Geosciences, Swedish Musem of Natural History, 104 05 Stockholm, Sweden 5 GFZ, Chemistry and Physics of Earth Materials, Telegraphenberg, C-120, D-14473 Potsdam, Germany

Mikrodiamanty v ultravysokotlakých rimentech. Oba typy diamantů jsou horninách přetištěných ve vysokotlaké doprovázeny velmi drobnými zrny granulitové facii v oblasti oháreckého křemene, rutilu a apatitu. Je tedy krystalinika a podloží Českého zřejmé, že diamanty vznikaly z hustých středohoří jsou uzavřené nejen C-O-H fluid/tavenin obsahujících v granátu a kyanitu, ale také v akce- karbonátovou, silikátovou, salinní, sorickém zirkonu (Kotková et al., 2011). sulfátovou a fosfátovou složku. Rozdílná Současné studium perfektně zacho- morfologie diamantů je důsledkem vaného diamantu s rozměry 5-15, nestejné supersaturace fluid a rychlosti výjimečně až 30 μm, a zirkonu, růstu krystalů. Negativní hodnoty δ13C s využitím moderních mikro- a nano- v obou typech diamantů (-21 až - 33 ‰) analytických metod (mikro-Raman, odpovídají organogennímu zdroji SEM, CL, AFM, TEM, SIMS), přináší uhlíku, což spolu s vazbou diamantů na nové poznatky o procesech v prostředí určité litologické typy hornin vylučuje subdukce kontinentální kůry do pláště. příspěvek uhlíku z pláště. Diamanty Severočeské mikrodiamanty jsou odlišné jsou uzavřené ve specifické doméně od jiných světových výskytů svým zirkonů, s relikty oscilační a sektorové perfektním tvarem, často hladkým zonálnosti v CL a strmými vzory HREE, povrchem, a zejména nepřítomností což indikuje krystalizaci v rovnováze uzavřenin a projevů deformace uvnitř s taveninou. Vysoké obsahy Ti v zirkonu krystalů. V gemologických termínech (111-189 ppm) odpovídají teplotám nad jsou tyto diamanty dokonalé, či alespoň 1100°C, za přítomnosti diamantu vnitřně dokonalé. Na jejich povrchu se vyžadujícím minimální tlak 4.5 GPa. totiž vzácně vyskytují prohlubeniny, a to Tyto podmínky jsou blízké P-T tzv. negativní trigony na plochách (111) podmínkám určeným pro doprovodné oktaedrických diamantů (přítomných granátické peridotity (Medaris et al., v hornině kyselého chemismu), a novo- 2015), což je dalším dokladem subdukce tvořené krystalové plochy (111) u dia- kontinentální kůry do plášťových mantů s tvarem kuboidů (v hornině hloubek. Stáří této hluboké subdukce je intermediární). Vznik prohlubenin je karbonské, jak je doloženo konkor- důsledkem rozpouštění diamantů dantním stářím 340,8±1,5 Ma zjištěným residuální taveninou, jejíž relikty, datováním zirkonových domén s uzav- obsahující Ca, K, Al, Cl, Fe, S a K, byly řeninami diamantu metodou U-Pb zachovány v nehojných dutinách při SIMS. Nově rekonstruovaná adiabatická povrchu zrn diamantu. Hloubkový profil P-T dráha pro studované horniny trigonů u oktaedrů odpovídá výsledkům odpovídá jejich rychlé exhumaci do rozpouštění fluidy/taveninami korových hloubek. Naše výsledky mění s H2O:CO2 ≥ 50:50 mol. % při pohled na vznik českých granulitů. vysokotlakých a vysoko-teplotních expe-

Literatura Kotková, J., O´Brien, P. J., Ziemann, M. A. (2011) Diamond and coesite discovered in Saxony-type granulite: solution to the Variscan garnet peridotite enigma. — Geology, 39, 667-670. Medaris Jr., L. G., Ackerman, L., Jelínek, E., Michels, Z. A., Erban, V., Kotková, J. (2015): Depletion, cryptic metasomatism, and modal metasomatism (refertilization) of Variscan lithospheric mantle: evidence from major elements, trace elements, and Sr-Nd-Os isotopes in a Saxothuringian garnet peridotite. — Lithos, 226, 81-97.

57

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Obsahy Hg a Sb ve stříbře a doprovodných minerálech z ložiska Kongsberg, Norsko a srovnání s českými výskyty Ag-Ni-Co mineralizace Jana Kotková1,2, Vladimír Šrein1, Kare Kullerud3, Radek Škoda1,2, Milan Drábek1 a Petr Dobeš1

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected] 2 Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 3 Norwegian Mining Museum, P.O. Box 18, N-3602 Kongsberg, Norway

Ložisko stříbra Kongsberg představuje tyto fáze mají proměnlivé obsahy Hg. zvláštní typ ložiska tzv. pětiprvkové Další Ag-Sb minerály, pozorované na formace (Ag, Ni, Co, As ± Bi, U), kde Bi ložisku Kongsberg, zahrnují pyrargyrit, a U chybí. Dalšími prvky přítomnými miargyrit, stephanit a polybasit. v tomto typu ložisek jsou Sb a Se. Na Texturní vztahy ve vzorcích z ložiska českém území jsou typickými Kongsberg ukazují, že stříbro vzniklo reprezentanty ložisek pětiprvkové for- během několika fází, přičemž nejmladší mace např. Jáchymov (Ondruš et al., generace je zřetelně remobilizovaná, 2003) a Příbram (e.g. Škácha et al., vyskytující se ve výplni žilek spolu 2012). Stříbro se vyskytuje v karbo- s fluoritem a kalcitem. Obsahy rtuti ve nátových žilách spolu s Ni-Co-Fe stříbře se generelně pohybují mezi arsenidy a sulfoarsenidy a vzácně 0 a 20 hm. %, s tím, že některé vzorky s minerály Bi (např. matildit). Pro mají obsahy vyšší a některé nižší až některá ložiska je charakteristický nulové. Bez rtuti je také stříbro zvýšený obsah Hg a Sb ve stříbře. obsahující Sb (až 2,7 hm. %). Detailní Obsah rtuti ve stříbře může dosahovat analýza distribuce Hg ukázala dva až 36 hm. % v širokém rozsahu teplot odlišné případy. (i) Obsah rtuti je vyšší 10–300 °C. Byť stříbro se zvýšeným v jádře krystalů stříbra a nižší v jeho obsahem Hg bylo v minulosti lemu. (ii) Agregát krystalů stříbra vyčleňováno jako odlišný minerál – s nižšími obsahy Hg je lemován rtutí např. kongsbergit, samostatné mine- bohatým stříbrem. Hranice mezi Hg- rální fáze vznikají až při vyšších bohatým a Hg-chudým stříbrem je vždy obsazích Hg, které vedou ke změně ostrá. V obou případech dochází ke krystalové struktury. Příkladem je vzniku lemu sulfoarsenidů s proměn- eugenit (Ag11Hg2), luanheit (Ag3Hg), livým zastoupením Co, Ni a Fe. paraschach- nerit (Ag3Hg2), schachnerit Pozorované jevy jsou obdobné situaci (Ag1.1Hg0.9) a moschellandsbergit na uranovém ložisku Příbram. (Ag2Hg3), které byly stejně jako vzácný V případě Kongsbergu jsou pravdě- imiterit (Ag2HgS2) zjištěné na českých podobně odrazem interakce hydroter- ložiscích. Obsah Sb ve stříbře stoupá od málních roztoků s okolními horninami stříbra-Sb (až 5 hm. % Sb) přes allar- a mohou souviset s přítomností orga- gentum (Ag6Sb, cca 11 hm. % Sb) po nické hmoty. dyscrasit (Ag3Sb, cca 24 hm. % Sb) – Literatura Ondruš, P., Veselovský, F., Gabašová, A., Drábek, M., Dobeš, P., Malý, K., Hloušek, J., Sejkora, J. (2003): Ore-forming processes and mineral parageneses of the Jáchymov ore district. — J. Czech Geol. Soc. 48/3-4, 157-192. Škácha, P., Sejkora, J., Knižek, F., Slepička, V., Litochleb, J., Jebavá, I. (2012): Výskyty unikátního stříbrného zrudnění na žíle H14F3 mezi 7. a 9. patrem šachty č. 21 Háje, příbramský uran-polymetalický revír (Česká republika). — Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 20, 2, 230-254.

58

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vývoj neogénnych paniev Západných Karpát vo vzťahu k trajektórii pohybu mikroplatene ALCAPA Michal Kováč1, Emő Márton2, Nestor Oszczypko3, Rastislav Vojtko1, Jozef Hók1, Silvia Králiková1 a Tomáš Klučiar1

1 Katedra geológie a paleontológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, Ilkovičova ulica 6, 842 15 Bratislava 4; [email protected] 2 Paleomagnetic Laboratory, Eötvös Loránd Geophysical Institute of Hungary, Columbus 17–23, H-1145 Budapest, Hungary; [email protected] 3 Jagiellonian University, Institute of Geological Sciences, ul. Oleandry 2a, 30-063 Kraków, Poland; [email protected]

Model geodynamického a paleogeo- priestoru v postupujúcom akrečnom grafického vývoja neogénnych paniev kline sa odohrávalo naraz s rozširo- Západných Karpát (ZK) je vo vzťahu vaním sedimentačného priestoru k dráhe pohybu mikroplatne ALCAPA karpatskej predhlbne, ktorá sa rozši- vytvárajúcej rôzne tektonické režimy rovala smerom do platformy s postupom v priestore a v čase. maximálnej subsidencie zo západu na Spodnomiocénny tektonický únik východ počas miocénu. mikroplatne smerom na severovýchod Ďalšie dve namerané rotácie ~30° proti súvisel s ~50° rotáciou Centrálnych smeru hodinových ručičiek súvisia Západných Karpát (CZK) proti smeru s pohybom mikroplatne v strednom hodinových ručičiek, spolu s príkrovmi miocéne a následným strečingom Vonkajších Západných Karpát (VZK) litosferického fragmentu ALCAPA. Prvá a severopanónskej oblasti. Kompresný nameraná rotácia (~30°) viedla k syn- režim viedol k postupnému zatváraniu riftovej subsidencii a otvoreniu reziduálnych flyšových paniev v čele bádenských depocentier ZK paniev; na orogénneho systému a k narastaniu západ a východ od stabilného jadra CZK akrečného klinu VZK. Na zaťaženom (~15–13 Ma) v transtenznom režime. predpolí platformy sa začala vytvárať Vývoj Dunajskej, Juhoslovensko– karpatská čelná predhlbeň. Kompresia Severomaďarskej a Východoslovenskej zároveň kontrolovala dezintegráciu panvy bol pod vplyvom extenzie paleogénnej centrálnokarpatskej před- a doprevádzal ho mohutný vulkanizmus oblúkovej panvy a vznik paniev typu pozdĺž okraja zaoblúkového systému “wedge top” na postupujúcom, severnom paniev. Druhá rotácia (~30°) bola okraji mikroplatne (~20–17 Ma). Pozdĺž nameraná na východnom okraji jej južného okraja, subsidencia mikroplatne a je datovaná do obdobia novovzniknutých paniev reprezentovala sarmatu (~12 Ma). V tomto období iniciálny rifting zaoblúkového systému okrem zaoblúkových paniev došlo aj paniev v transtenznom režime v tej istej k výraznej subsidencii vnútrohorských dobe. Na konci tohto obdobia pravo- depresií ZK. stranné strihy otvorili nové depocentrá Vrchnomiocénny vývoj charakterizuje Východoslovenskej panvy, kompenzujúc na jednej strane ukončenie sedimentácie rotáciu mikroplatne (~17 Ma). v predhlbni, na strane druhej vývoj Ďalší pohyb litosferického fragmentu rozsiahleho panónskeho systému paniev ALCAPA viedol k dezintegrácii paniev v tyle orogénu (~11–10 Ma). Tento proces typu “wedge top” a k otvoreniu pull- odzrkadľuje spoločný strečing severnej apart depocentier Viedenskej panvy a južnej mikroplatne (ALCAPA a Tisza- ľavostranným strihom sprevádzajúcim Dacia), zjavne už len pod vplyvom šikmú kolíziu CZK s okrajom platformy subdukcie v čele Východných Karpát. na západe (~16 Ma). Tento proces sa Vyplnenie zaoblúkového systému pravdepodobne odohrával v rovnakej paniev usadeninami bolo nasledované dobe ako ~30° rotácia proti smeru termálnou subsidenciou a neskôr hodinových ručičiek nameraná v ždáni- tektonickou inverziou Západných ckej jednotke VZK. Skracovanie Karpát v pliocéne.

Práca bola podporená projektom APVV-0099-11.

59

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Taxonomie a paleoekologie fosilních stop flyšových sedimentů myslejovického souvrství (svrchní visé, Drahanská vrchovina, moravskoslezské paleozoikum Českého masivu) Martin Kováček1 a Tomáš Lehotský1,2

1 Katedra geologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc; [email protected], [email protected] 2 Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, 771 73 Olomouc

V moravskoslezské jednotce Českého celkem 615 kusů fosilních stop řazených masivu jsou plošně velmi rozsáhlé k 10 ichnorodům a 13 ichnodruhům: sedimenty spodního karbonu. Zbytky ?Alcynidiopsis isp., Cosmorhaphe isp., původní kulmské sedimentační pánve Dictyodora liebeana, Diplocraterion jsou dnes Drahanská vrchovina a Nízký parallelum, Gordia isp., Chondrites cf. Jeseník, které náleží do rhenohercynské intricatus, Chondrites isp., Nereites mis- zóny variského orogenetického pásu. souriensis, Nereites isp., Phycosiphon Synorogenní sedimenty kulmské facie incertum, Planolites beverleyensis, jsou na Drahanské vrchovině zastou- Planolites isp. a Rhizocorallium isp. Na peny především polymiktními slepenci, základě zjištěných asociací fosilních drobami, prachovci a jílovými stop byly jednotlivé lokality zařazeny břidlicemi. Podle Dvořáka (1966) sedi- do nereitové ichnofacie. Společenstva menty drahanské kulmské pánve stop tohoto typu dokládají mořské tvořeny protivanovským (sp. – stř. visé), prostředí batyálu až abysálu ovlivňo- rozstáňským (sp. – sv. visé) a myslejo- vané zejména pulsním přísunem živin vickým souvrstvím (sv. visé, Goα – Goγ souvisejícím s turbiditní sedimentací. zóna). V jihovýchodní části výskytu Ve společenstvu se běžně vyskytují myslejovického souvrství byly již od grafoglyptidní stopy např. Cosmor- konce 19. stol. studovány lokality haphe isp., Dictyodora liebeana s výskytem fosilní flory, fauny a ichno- a ichnorod Nereites. Z výzkumu fauny. Meisel (1938) upozorňuje na vyplývá, že fosilní stopy nelze zjedno- hojný výskyt „fukoidů“ mezi obcemi dušeně použít pro indikaci Drahany a Studnice. Podrobnější batymetrických podmínek bez přísluš- zprávu o nálezu fosilních stop uvádí až ného sedimentologického studia jejich Lang (1945). První souhrnnou publikací autochtonního prostředí. Revizí výše o fosilních stopách přináší Lang et al. zmíněných lokalit byl bohužel zjištěn (1979). Dnes je největší část „Langovy i pokračující zánik lokalit zasucováním sbírky“ uložena ve Vlastivědném muzeu či zasypáváním částí výchozů a odkryvů v Olomouci. Z předmětné sbírky svahovou erozí. V. Langa bylo určeno a redefinováno

Literatura Dvořák J. (1966): Zpráva o geologickém mapování spodního karbonu na Drahanské vrchovině mezi Dědicemi, Otaslavicemi, Repechami a Molenburkem. — Zprávy o geologických výzkumech v r. 1964, Ústřední ústav geologický, pp. 180-181. Praha. Lang V. (1945): Záhadná zkamenělina z vyškovského kulmu. — Příroda, 37, pp. 91. Brno. Lang V., Pek I., Zapletal J. (1979):Ichnofosilie kulmu jihovýchodní části Drahanské vrchoviny. — Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas rerum naturalium, 62, pp. 57-96. Olomouc. Meisel F. (1938). Geologické poměry severovýchodní části Drahanské plošiny. — Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 51, pp. 127-137. Olomouc.

60

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Paleovegetácia a paleoprostredie v období vrchného miocénu Podunajskej panvy Marianna Kováčová1, Viktória Baranyi2 a DANUBE team1

1 Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra geológie a paleontológie, Bratislava; Slovenská Republika; [email protected]; 2 Univerzita v Oslo, Fakulta matematiky a prírodných vied, Ústav geovied, Oddelenie geológie a geofyziky, Oslo, Nórsko.

Alpsko-karpatsko-dinaridnom priestore vými listnatými formami (Quercus), sa počas vrchného miocénu formovalo medzi ktorými boli stále prítomné rozsiahle brakické Panónske jazero teplomilné (subtropické) prvky (Lake Pannon), ktoré zasahovalo tak- Engelhardia a Castanea. Extrazonálnu mer celú Panónsku panvu. Počas (horskú) vegetáciu s Pinus a Cathaya sarmatu, po jeho izolácii od Paratetýdy dopĺňali ďalšie ihličiny ako Picea a Mediteránu, dochádza k vymieraniu a Abies. Nížinná vegetácia s Alnus, morského mikroplanktónu a postup- Ulmus, Glyptostrobus a Myrica nému vývinu nových endemických indikovali systém dobre vyvinutých foriem dinoflagelát, ktoré sú dôležité lužných lesov a lokálnych močiarov. z hľadiska regionálneho biostratigra- Dobre diverzifikované palynospektrá fického členenia vrchného miocénu z obdobia vrchného panónu potvrdzujú v Podunajskej panve. Analyzovali sme existenciu spoločenstiev lužných lesov viaceré vrchnomiocénne spoločenstvá s Alnus, Ulmus, menej Liquidambar, terestrických sporomorf a dinoflagelát Salix, Craigia, Myrica a Glyptostrobus z Podunajskej panvy za účelom tvorili základ močiarnej vegetácie. Tieto stanovenia biozón korelovateľných azonálne spoločenstvá boli doplnené s Paratetýdnymi biozónami dinoflagelát o Potamogeton, Sparganium, Cypera- a zároveň stanovenia charakteru ceae, Ericaceae s bylinnou zložkou Gra- vegetácie a klímy v období sedi- mineae a Chenopodiaceae. Aplikáciou mentácie. Na základe dinoflagelát boli IPR analýzy (http://www.iprdatabase.eu/) vyčlenené biozóny: v spodnom panóne na dataset terestrickej palynoflóry bol Spiniferites bentorii pannonicus- stanovený charakter vegetácie na Spiniferites bentorii oblongus Zone prechodný MMF/BLEF (ekotón) a Spiniferites bentorii coniunctus- zmiešaný mezofytický les/stálozelený Pontiadinium pecsvaradensis Zone les, ktorý je vymedzený stálou přitom- a v spodnej časti vrchného panónu bola nosťou zonálnej teplomilnej subtro- vyčlenená Spiniferites paradoxus Zone. pickej vegetácie (mixed mesophytic Terestrické paleoprostredie z obdobia forests “MMF”/broad-leaved evergreen sarmatu/spodného panónu veľmi dobre forests “BLEF”). dokumentuje peľové spektrum s opada- Táto práca bola finančne podporená z prostriedkov projektu APVV-0099-11 a štipendiom (V.Baranyi) prostredníctvom SAIA a Národného štipendijného programu SR.

61

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vývoj korozivních produktů pozinkovaných trubek vodovodního potrubí Jana Krejčí

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Korozi materiálů lze klasifikovat podle (kalcit CaCO₃) a Zn komponenty jejích viditelných projevů. V další řadě (smithsonit ZnCO₃). Působením kys- podle následků jejího působení. Bylo líku se na zinku tvoří vrstva oxidů prokázáno, že korozi významně ury- zinku ZnO (zinkit) a přímou reakcí chluje vyšší teplota vody, kdy plyny zinkitu a CO₂ vzniká smithsonit. Vznik přestávají být rozpuštěné a vyskytují se korozivních produktů je možno ve formě malých bublinek. Ve studené vysvětlit jako reakci Zn, uvolněného vodě jsou plyny přirozeně lépe solubilní z potrubí a CO₂ rozpuštěného ve vodě a z tohoto důvodu se ve studené vodě za spoluúčasti Ca obsaženého v dodá- koroze objevuje mnohem později. vané vodě. CO₂ je důležitou složkou Koroze v distribučních systémech pitné ovlivňující agresivitu vody, způsobuje vody souvisí s chemickými a fyzikálně- především změnu pH. chemickými procesy, které probíhají Karbonáty se mohou vyskytovat v potrubí. Na tomto ději je v několika morfologických typech, nejzásadnější, že způsobuje změny např. klenec či jehličkovité krystaly. jakosti pitné vody, související s hygie- Výskyt těchto nárůstů se zintenzivňuje nickými a zdravotními aspekty. u potrubí pro teplou vodu. V Univer- Korozivní produkty uvnitř pozin- zitním kapusu došlo k výraznému kovaného, vodovodního potrubí, koroznímu napadení u potrubí přívod- odebraného z Univerzitního kampusu ního, tak i rozvodního s teplou vodou. v Brně Bohunicích jsou tvořeny U potrubí pro studenou vodu se koroze karbonáty s obsahem Ca komponenty vyskytuje v menší míře.

62

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vývoj složení podzemních vod hlubokého oběhu v prostředí krystalinika Tomáš Kuchovský

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Složení podzemních vod v horninách dostává voda přitékající z oblastí krystalinika a dynamika jeho změn je s vyšším hydraulickým potenciálem, problematika relevantní v řadě zejména z výše položených částí geologických disciplín. V příspěvku je horninového masivu. Složení podzem- prezentován vývoj složení podzemních ních vod v nadloží je ovlivněné vod v dole Rožná v úrovni 12. patra oživeným prouděním v důsledku v hloubce 600 m pod povrchem. Důlní rozfárání horninového masivu; vody činnost spojená s ražbou štol a šachet zde mají charakter identický s vodami vede k aktivaci tahových puklin kolem živého mělkého oběhu. Tyto vody vyražených prostor. Pukliny se následně vyplňují pórový prostor po v tahovém režimu rozevírají, a celý nízkochloridových vodách a vytlačují horninový masiv se tak stává pro- je. To dokládá vývoj složení vod ve pustnějším pro podzemní vodu. Do vzorcích odebraných ze zvodnění váza- vyrubaných prostor, kam se samovolně ného především na kataklazitovou drénují podzemní vody z okolního poruchu, kdy se koncentrace chloridů masivu, se postupně vyplavují původní během tří měsíců zvyšují z hodnoty vody zachycených v puklinách. < 5 mg/l na 16,9 mg/l. Současně dochází Zpočátku se jedná o nízkochloridové k nárůstu koncentrací síranových vody, s absencí síranů, dominancí anionů. Výsledky studia prokazují, že hydrogenuhličitanů a pH kolem ke změnám ve složení podzemních vod hodnoty 8,0–8,2. Vody identického dochází již v řádu týdnů od ražby složení byly dokumentovány ve všech důlních prostor, doprovodným proce- strukturních poruchách i typech sem je zrychlení proudění podzemních hornin. Odvodnění hornin v okolí vod. Poté dochází ke stabilizaci složení vyrubaných prostor a aktivace tahových vod v důsledku ustavení nové puklin vedou k tomu, že se do puklin hydrodynamické rovnováhy.

63

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Multidisciplinární stratigrafická analýza hraničního intervalu devonu a karbonu v Moravském krasu, Karnských Alpách a Rýnském břidličném pohoří Tomáš Kumpan1,2, Ondřej Bábek3, Jiří Kalvoda1, Tomáš Matys Grygar4 a Jiří Frýda5,6

1 Ústav geologických věd, Masarykova univeriza, Kotlářská 2, 611 37; Brno, [email protected] 2 Česká geologická služba, Leitnerova 22; Brno 658 69 3 Katedra geologie, Univerzita Palackého, 17. listopadu 12, 772 00, Olomouc; [email protected] 4 Ústav anorganické chemie, AVČR, 250 68, Řež, [email protected] 5 Česká geologická služba, Klárov 3/131, 118 21; Praha 1, [email protected] Katedra geoenvironmentálních věd, Česká zemědělská univerzita; Kamýcká 129, 165 21, Praha 6

Hraniční interval mezi devonem a kar- thyr do tournai (Kalvoda et al., 2015); 3) bonem (D/K) je spojen s hangen- prokázání δ13C pozitivní anomálie berskou krizí (HK), která se globálně v Moravském krasu (Lesní lom), korelo- projevila hromadným vymíráním vatelné s anomáliemi odpovídajícími a výraznými změnami v marinní první fázi HK (eventu černých hangen- sedimentaci. To činí stávající definici berských břidlic) z Rýnského břidli- hranice D/K problematickou, neboť je čného pohoří a Karnských Alp založena na prvním výskytu konodonta (Kumpan et al., 2014a); 4) gama- Siphonodella sulcata, jehož nástup je spektrometrie (Computed Gamma Ray, ovlivněn paleoekologickými faktory. U/Th) a prvková geochemie (Al, Zr/Al) Z těchto důvodů vznikla snaha o rede- dokládají snížení přínosu klastického finici hranice D/K. Tento příspěvek materiálu a snižování prokysličení přináší výsledky multidisciplinárního dnových vod před a během tohoto výzkumu, který kombinuje biostrati- eventu (Kumpan et al., 2014; Kumpan et grafické, petrofyzikální (gamaspektro- al., v tisku); 5) gamaspektro-metrie metrie) a geochemické metody (XRF, a prvková geochemie dále ukazují izotopová geochemie uhlíku), použité nárůst přínosu klastického materiálu na vápencových profilech v Moravském do hlubšího mořského prostředí, coby krasu, Karnských Alpách (Rakousko) odraz pádu hladiny světového oceánu a Rýnském břidličném pohoří během druhé fáze HK (event (Německo). Hlavní výsledky lze hangenberského pískovce); 6) vhodným shrnout v několika bodech: 1) ověření kandidátem pro novou či rozšířenou časného výskytu konodonta Si. sulcata definici hranice D/K se jeví event již v závěru famenu; 2) nástup hangenberského pískovce, představující foraminifery Tour-nayellina pseudo- bázi nucené regrese, spojené s příno- beata těsně pod hranicí D/K sem siliciklastik či hiáty (Kumpan et al., a pokračování famenských quasiendo- 2014b).

Literatura Kalvoda, J., Kumpan, T., Bábek, O. (2015): Upper Famennian and Lower Tournaisian sections of the Moravian Karst (Moravo-Silesian Zone, Czech Republic): a proposed key area for correlation of the conodont and foraminiferal zonations. — Geological Journal, 50, 17-38. Kumpan, T., Bábek, O., Kalvoda, J., Frýda, J., Matys Grygar, T. (2014a): A high-resolution, multiproxy stratigraphic analysis of the Devonian-Carboniferous boundary sections in the Moravian Karst (Czech Republic) and a correlation with the Carnic Alps (Austria). — Geological Magazine, 151, 201-215. Kumpan, T., Bábek O., Kalvoda, J., Matys Grygar, T. & Frýda, J. (2014b): Sea-Level and Environmental Changes around the Devonian–Carboniferous Boundary in the Namur–Dinant Basin (S Belgium, NE France): a Multi-proxy Stratigraphic Analysis of Carbonate Ramp Archives and its Use in Regional and Interregional Correlations. — Sedimentary Geology, 311, 43-59. Kumpan, T., Bábek, O., Kalvoda, J., Matys Grygar, T Frýda, J., (v tisku): Petrophysical and Geochemical Signature of the Hangenberg Events: an Integrated Stratigraphy of the Devonian-Carboniferous Boundary Interval in the Northern Rhenish Massif (Avalonia, Germany). — Bulletin of Geosciences.

64

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Fosilní hlavonožci myslejovického souvrství drahanského kulmu a jejich stratigrafický význam Tomáš Lehotský1,2 a Martin Kováček1

1 Katedra geologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc; [email protected], [email protected] 2 Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, 771 73 Olomouc

Spodnokarbonské sedimenty Drahan- Metadimorphoceras pseudodiscrepans, ské vrchoviny vyvinuté v kulmské facii Neoglyphioceras spirale, Paraglyphioceras se ve smyslu Dvořáka (1966) člení na striatum, P. rotundum, P. radiatum, P. protivanovské, rozstáňské a myslejo- elegans, P. bisati, P. kajlovecense, P. rudis vické souvrství. V nižší části mysle- a 3. nejmladší společenstvo zóny Goγ jovického souvrství jsou přítomny s druhy Sudeticeras wilczeki, S. subtile, nedokonale vytříděné polymiktní S. crenistriatum a Lusitanites lulečské a račické slepence, naopak ve subcircularis. vyšší části se vyskytují především Biostratigraficky jsou tedy v myslejo- droby, prachovce a jílovce. Tyto členy vickém souvrství drahanského kulmu (v širším okolí Vyškova) jsou známy doloženy goniatitové zóny Goα–Goγ. hojným výskytem fosilní flory, fauny Nejnižší subzónu zastupují lokality a ichnofauny. Obecně převládá nekton- Radslavice, Račice a Rychtářov (Goα2- ní fauna (goniatiti, nautiloidi) nad 4). Vyšší subzóna (Goβstri) je repre- nepříliš druhově diverzifikovaným zentována s výhradami lokalitou bentosem, který reprezentují tenko- Opatovice 9. Poněkud větší rozšíření stěnní mlži, trilobiti, lilijice, hyoliti, mají sedimenty spadající do subzóny gastropodi a ramenonožci. Goβfa. Jedná se o lokality Habrovany, Ze stratigrafického hlediska představují Nemojany–Blatická dolina, Habrovany nejdůležitější složku fosilní fauny P s výskytem typických společenstev hlavonožci. Tato fauna je zastoupena goniatitů, kterým dominuje vůdčí druh především nautiloidy: Cyrtospyroceras Arnsbergites falcatus. Fauna subzóny rugosum, Dolorthoceras striolatum, Goβel je na Drahanské vrchovině velmi Kionoceras gesneri, Reticycloceras vzácná. S výhradami je doložena na sulcatum, Vestinautilus semiglaber lokalitě Dědice K (= Opatovice 3). a dále goniatity. Nejrozšířenější jsou sedimenty obsahu- Společenstvo goniatitů představující jící společenstva goniatitů indikujících vůdčí faunu je velmi diverzifikované stratigrafickou pozici Goβmu s rozrůz- a je možno jej rozdělit dle stratigrafické něnou paraglyfiocerovou a hiberniko- pozice na: 1. druhově poměrně chudou cerovou faunou. Jedná se o lokality: asociaci zóny Goα, zastoupenou druhy Pístovice Ž, Pístovice Š1, Ježkovice K, Goniatites crenistria, G. fimbriatus, Opatovice 1, Opatovice 2, Opatovice 6, Girtyoceras ibergense a Nomismoceras Opatovice 8, Opatovice 10, Nemojany vittiger; 2. velmi rozrůzněné společen- H, Nemojany I. Společenstva lokalit stvo zóny Goβ s druhy Arnsbergites Nemojany CH a částečně Pístovice Š lze falcatus, A. sphaericostriatus, A. podle výskytu druhu Neoglyphioceras robustus, Glyphiolobus lunula, Hiberni- spirale zařadit do subzóny Goβspi. coceras hibernicum, H. striatosphaeri- Nejmladší asociace goniatitů se zcela cum, H. ramsbottomi, H. mediocris, H. převažující sudeticerovou faunou mucronatum, Sulcogirtyoceras burhennei, (Goγ1) pocházejí z lokality Luleč.

Literatura Dvořák, J. (1966): Zpráva o geologickém mapování spodního karbonu na Drahanské vrchovině mezi Dědicemi, Otaslavicemi, Repechami a Molenburkem. — Zprávy o geologických výzkumech v r. 1964, Ústřední ústav geologický, pp. 180-181. Praha.

65

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Durbachity východní části moldanubika – erosivní relikty velké tabulární intruze ultrapotasické taveniny: geofyzikální a petrologická evidence Jaromír Leichmann1, Ivan Gnojek2, Milan Novák1, Jiří Sedlák2 a Stanislav Houzar3

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 2 Miligal, s.r.o., Axmanova 531/13, 623 00 Brno 3 Mineralogicko-petrografické oddělení, Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno

Interpretace letecké geofyziky – gama- přívodní kanály bazického a suchého spektroletrie a protonové magneto- magmatu intrudujícího do svrchní metrie, pozemních tíhových měření, kůry. SV část třebíčského plutonu – interpretace geologických dat (hlubo- severně a severovýchodně od třebíč- kých vrtů, kontaktní aureoly ského zlomu representuje bazální část dolomitických mramorů, distribuce tělesa, zatímco severo-západní a jižní pegmatitů v třebíčském masivu) ukazu- výběžek plutonu představují jeho jí, že ultradraselné horniny třebíčského apikální část. Malá, izolovaná tělesa a jihlavského plutonu představují durbachitů vystupující v rulách plochou intruzi. Třebíčský pluton a migmatitech strážeckého moldanu- intrudoval do hloubek 2-4 kbar, bika představují bezkořenné zbytky jihlavský do 5-7 kbar. Jejich současná původního velkého tělesa, které bylo mocnost nepřesahuje 2 km, s výjimkou postupně erodováno od spodního dvou oblastí: centrální část jihlavského karbonu. Původní plošný rozsah plutonu a malého tělesa u Věžnice, kde intruze byl více než dvojnásobný ve pně šošonitických až ultradraselných srovnání se současným erozivním gaber a monzogaber dosahují hloubek řezem. okolo 2,5 km. Tyto pně představují

66

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Wolframitová mineralizace v okolí centrálního moldanubického plutonu Lenka Losertová

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

V okolí centrálního moldanubického žíly s ojedinělým kasiteritem. Třetím plutonu se nachází několik primárních typem jsou křemen-kasiterit-wolfra- výskytů wolframitové mineralizace mitové (ferberit) žíly se dvěma různého stáří a geneze (Jurák & Tenčík, generacemi scheelitu, supergenním 1970). goethitem a jarositem. Posledním K nejstarším patří wolframitová typem jsou křemen-turmalínové (sko- mineralizace z metamorfovaného grei- ryl) žíly s kasiteritem, muskovitem senu na kontaktu pacovské ortoruly a pyritem. z Cetoraze u Pacova. Zrudnění je Ferberitová mineralizace v křemenných reprezentováno primárním a sekun- žilách u Vysoké na Havlíčkobrodsku je dárním ferberitem, scheelitem, geochemicky složitější. Mimo hlavní almandinem, ryzím bizmutem, gah- prvky se tam uplatňuje v různých nitem, apatitem a sekundárními minerálech Bi, Te, As, Cr, Mo, Pb, Ba. minerály waylanditem, petitjeanitem Všechny výskyty wolframitu jsou a dalšími supergenními W-fázemi dopro-vázeny rovněž sulfidickou Ag- (Losertová et al., 2012). Pb-Zn mineralizací různého stáří. Na lokalitě Pekelný vrch u Jihlavy se při Ve složení primárních wolframitů na kontaktu cordierit-biotitických migma- všech zmíněných lokalitách dominuje titů v granitech vyskytuje muskovit- ferberitová složka (61-88 %), která křemenný greisen (včetně žilného převládá nad složkou hübneritovou (6- muskovitového typu), zrudnělý schee- 35 %). V Cetorazi a v Ovesné Lhotě byl litem, sekundárním wolframitem zjištěn i zvýšený obsah Mg (ferberit) a pyritem. Primární wolframit (huanzalitová složka). Podíl ostatních nebyl nalezen. V agregátech sekun- prvků (Nb, Ta, Sc, Sn, Bi, Zn) je velmi dárního wolframitu, který vzniká nízký, sekundární wolframit/po zatlačováním scheelitu, se vyskytují scheelitu) je bez příměsí. zrna monazitu a xenotimu. Ze super- Málo je dosud známo o wolframitové genní mineralizace byl zastižen jarosit mineralizaci u Lásenice, Deštné a plumbojarosit. Sporadicky se vysky- u Jindřichova Hradce, Těšenova tuje i fluorit, ve šlichových vzorcích u Pelhřimova, Nového Hubenova aj. kasiterit. Výskyt relativně Mg-bohatého ferberitu U Ovesné Lhoty u Světlé nad Sázavou byl zastižen v doprovodu gahnitu je vázán na apofýzu granitu systém žil šlichovou prospekcí v oblasti Trucbába- s Sn-W mineralizací. Zjištěny zde byly Valcha u Humpolce (Losertová et al., 4 druhy křemenných žil. Prvním typem 2012). Dosud však nebyl nalezen jsou křemen-wolframitové žíly s apati- přimární zdroj tohoto wolframitu tem, muskovitem a pyritem. Druhý typ (metagreisen?). představují křemen-apatit-muskovitové

Literatura Jurák, J., Tenčík, I. (1970): Přehled cínové a wolframové mineralizace v prostoru Českomoravské vysočiny. — Vlast. Sbor. Vysočiny, Odd. věd. přír, 6, pp. 21–27, Jihlava. Losertová, L., Houzar, S., Buřival, Z., Losos, Z. (2012): Wolframit ve šlichových vzorcích lokality Trucbába-Valcha, Moldanubikum. — Acta Mus. Morav. Sci. geol., 97 (2), pp. 77-84, Brno. Losertová, L., Buřival, Z., Losos, Z. (2014): Waylandit a petitjeanit, dva nové fosfáty pro lokalitu Cetoraz u Pacova (Česká republika). — Bull. mineral-ptrolog. Odd. Nár. Muz, 22 (2), pp.269-274, Praha.

67

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Izotopová systematika He, Ne a Ar v plášťových xenolitech a alkalických horninách Českého masivu Tomáš Magna1, Vladislav Rapprich1, Peter H. Barry2, Yulia V. Kochergina1 a Samuel Niedermann3

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 11821 Praha 1, Česká republika; [email protected] 2 University of Oxford, South Parks Road, Oxford OX1 3AN, United Kingdom; [email protected] 3 GFZ Potsdam, Telegrafenberg, D-14473 Potsdam, Germany; [email protected]

Vzácné plyny mohou poskytnout (3He/4He ~6.3 RA, Gautheron et al., důležitý náhled do struktury a dlouho- 2005; RA ≡ 3He/4Heatm), ale znatelně dobého vývoje pláště a interakcí s koro- nižší než v MORB (8±1 RA). To je vými materiály a atmosférou (Porcelli v souladu s 20Ne/22Ne vs. 21Ne/22Ne, et al., 2002). Panevropský kenozoický které mají ve většině vzorků s vysokými vnitrodeskový alkalický vulkanismus je 3He/4He poměry Ne-signaturu SCLM jedním z klíčových projevů tvorby (nebo MORB). Olivinický nefelinit a mobilizace tektonických zón (Wilson výrazně starších Čertových zdí (ca. & Downes, 1991) a jeho zdroje je třeba 60 Ma) má odlišitelnou signaturu He hledat v subkontinentálním litosféri- (7.2 RA), která se zřetelem k mine- ckém plášti (SCLM). V této studii bylo ralogii horniny může mít původ v málo in-vacuo drcením změřeno izotopové odplyněném astenosférickém plášti. složení a obsahy vzácných plynů (He, Kryptická metasomatóza v kombinaci Ne, Ar) v olivínech a klinopyroxenech s blízkostí tektonických struktur mohla z MgO bohatých alkalických hornin vést k narušení původní izotopové sig- a plášťových xenolitů severní části natury vrstevnatého pláště pod Kozáko- Českého masivu. Z nových dat vyplývá vem, což se zřejmě odráží i v nepláš- zásadní rozdíl mezi izotopovými ťovém He–Ne–Ar složení hostitelského poměry Ar a Ne v horninách z oblasti bazanitu (5 Ma). To je v kontrastu riftů, významných zlomů a jejich okolí s bazanitem a xenolitem z lokality oproti vzorkům z intaktních bloků, Sproitz v Lužici, u nichž i přes ~20× jejichž izotopová systematika částečně nižší obsah He v olivínu z xenolitu nese plášťové charakteristiky. Tato poměry 3He/4He ukazují na zdroj pozorování indikují významný příspě- v SCLM. Rozdíly v obsazích a izoto- vek atmosféry nebo mělce derivo- povém složení He, Ne a Ar mezi vaných volatilií ve svrchním plášti, olivínem a klinopyroxenem z bazaltic- zřejmě jako důsledek variské kolize. kých hornin Doupovských hor Degasace pláště je patrná z koncentrací a Českého středohoří jsou minimální. He a nízkých poměrů 3He/4He zejména Klinopyroxen tak může poskytnout v olivínech z Kozákova. V kontrastu alternativu k olivínu, který je více s tím jsou poměry 3He/4He v olivínech rezistentní vůči migraci vzácných z Doupovských hor, Českého ráje plynů, ale je často obtížně a Lužice (35–20 Ma) velmi blízké SCLM separovatelný z bazaltických hornin. Financováno z GAČR P210/12/1990.

Literatura Gautheron, C., Moreira, M., Allègre, C. (2005): He, Ne and Ar composition of the European lithospheric mantle. — Chem. Geol. 217, 97-112. Porcelli, D., Ballentine, C. J., Wieler, R., Editors (2002): Noble gases in geochemistry and cosmochemistry. — Rev. Mineral. Geochem, 47, 844 pp. Wilson, M., Downes, H. (1991): Tertiary–Quaternary extension-related alkaline magmatism in western and central Europe. — J. Petrol,. 32, 811-849..

68

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Experimentální výzkum bioapatitu v zubech savců Radana Malíková1,2, Martin Ivanov1.a Luboš Vrtiška2

1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected] 2 Mineralogicko-petrologické oddělení, Národní muzeum, Cirkusová 1740, 193 00 Praha

Tvrdé tkáně, jako jsou kosti a zuby, jsou druhá část byla deproteinována často jediným přímým fosilním pozů- (simulace raného stadia fosilizace) za statkem živočichů. Chemické složení pomoci hydrazin hydrátu (Nielsen- bioapatitu vyskytujícího se v zubech Marsh & Hedges, 1999). Poté byly poskytuje důležité informace ohledně vzorky naloženy do roztoku obsahující paleoekologie a paleobiologie fosilních stroncium. Dále byly provedeny četné obratlovců, a také o historii života simulační experimenty. Analýza vzorků jedinců (např. Kohn & Cerling, 2002). proběhla za pomoci Ramanovy Izotopové složení zubů i kostí se spektroskopie, rentgenové práškové využívá k získávání informací o stravě, difrakce a elektronové mikrosondy. fyziologii, migraci zvířat a lidí, V obou sadách vzorků byla zjištěna rekonstrukci klimatu aj. (např. Kohn et přítomnost apatitu jako jediné al., 2005). anorganické fáze. V případě dentinu se Zuby se z mineralogického hlediska kromě apatitu s OH skupinou vyskytuje skládají převážně z bioapatitu, který se i chlorapatit, v případě skloviny také nejvíce podobá hydroxyapatitu, ale fluorapatit. Deproteinace se projevila obvykle obsahuje i jiné prvky než především u dentinu, který po vápník (Kohn et al., 2013). Apatit je experimentu vykazoval zvýšenou kry- náchylný k substitucím, ty mění jeho stalinitu. Analýza chemického složení stavbu a často mají rozhodující účinky vzorku naloženého v roztoku ukázala na fyzikální vlastnosti minerálu. přítomnost stroncia v bioapatitu. Bioapatit ve fosilních zubech může být Vzhledem k této skutečnosti lze velmi ovlivněn charakterem přírodního předpokládat, že došlo k substituci Sr prostředí, zejména geologií, geochemií, za Ca. Toto tvrzení podporuje i nega- a hydrologií podloží. Nové minera- tivní korelace mezi zmíněnými prvky. logické studie zaměřené na chemismus Ukázalo se, že apatit vyskytující se biominerálů ukazují na významnou v zubech není stabilní, schopnost variabilitu chemického složení bioapa- inkorporace prvků se v jednotlivých titu v přirozeném prostředí (Kohn & částech zubu liší. Cerling, 2002, Hinz & Kohn 2010). Výsledky ukazují, že využití biolo- Pro studium byl použit biologický gického materiálu pro paleoenviron- materiál obsahující bioapatit – moláry mentální interpretace by mohlo být Bos primigenius f. taurus. Část naře- limitováno. zaných vzorků zůstala beze změn,

Literatura Hinz, E., Kohn, M. J. (2010): The effect of tissue structure and soil chemistry on trace element uptake in fossils. — Geochemica et Cosmochimica Acta, 74, 3212‒3231. Kohn, M. J., Cerling, T. E. (2002): Stable isotopes compositions of biological apatite. — In: M. J. Kohn, J. Rakovan, J. M. Hughes (Eds.): Reviews in Mineralogy and Geochemistry, 48, 455–488. Mineralogical Society of America, Washington DC. Kohn, M. J., McKay, M. P., Knight, J. L. (2005): Dining in Pleistocéne – who´s on the menu? — Geology, 33, 649‒652. Kohn, M. J., Morris, J., Olin, P. (2013): Trace elements concentrations in teeth – a modern Ideho baseline with implications for archeology, forensics, and paleontology. — Journal of Archaeological Science, 40, 1689‒1699. Nielsen-March, C. M., Hedges, R. E. M. (1999): Bone porosity and the use of mercury intrusion in bone diagenesis studies. — Archaeometry, 41, 165–74.

69

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Tektonika mikrogranitů z rozhraní metabazitové a dioritové zóny brněnského masivu Lukáš Mareček a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected]

Studovaná oblast leží v brněnském granitů ukazují rotační pohyb tělesa masivu. Metabazitová a dioritová zóna těchto hornin. Tyto struktury mohly mají sj. orientaci a jsou sevřeny mezi vzniknout při levostranném horizon- dvěma granitoidními komplexy. Nejčas- tálním posunu podél metabazitové tějším horninovým typem v metaba- zóny popsaném Hanžlem (1997). zitové zóně jsou málo metamorfované Levostranný horizontální posun v kom- metabazalty a méně pak metaryolity. binaci s magnetickou lineací metaba- V dioritové zóně jsou pak nejčastějším zitů ukazuje na poklesový charakter horninovým typem metadiority těchto pohybů. s občasným výskytem serpentinizo- Analýzou závislosti magnetické vaných ultrabazitů. Na hranici těchto susceptibility na teplotě byl zjištěn dvou zón leží polohy mikrogranitů nosič magnetické susceptibility. Největ- popsané Hanžlem a Hrdličkovou (2011). ším podílem se na celkové Ke studiu tektoniky zdejších hornin susceptibilitě hornin podílí magnetit byla použita metoda anizotropie a menšinově i maghemit. magnetické susceptibility. Magnetické Tektonická stavba oblasti byla tedy foliace metabazitů mají ssv.-jjz. směry formována levostrannými horizontální- se strmým úklonem k SSZ. Naproti mi posuny, které zde mohly mít tomu magnetické foliace metadioritů i poklesový charakter. Poklesy v meta- mají směry sv.-jz. se subvertikálním bazitové zóně brněnského masivu byly úklonem. Magnetické foliace mikro- dosud popsány pouze zřídka.

Literatura Hanžl, P., Hrdličková, K. (2011):Výskyt mikrogranitu s granofyrickou strukturou na hranici dioritové a metabazitové zóny brněnského masivu východně od Jinačovic. — Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 2011/2, 128 – 133 Hanžl, P. (1997): Brno Massif: a section through the active continental margin or composed terrane? — Krystalinikum 23: 33 – 58..

70

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Príkrovy fundamentu s jeho sedimentárnym obalom v oblasti styku brnenského masívu a Moravského krasu Tomáš Marhanský a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected]

Severozápadná časť Moravského krasu Počas tejto deformačnej fázy D2 na styku s brnenským masívom bola dochádzalo k vzniku násunových v minulosti interpretovaná rôznymi štruktúr, v menšom aj väčšom merítku, autormi (Zapletal, 1922; Kettner, 1949; s vergenciou k V. Pospájaním bodov Dvořák, 1960). Ich interpretácie stavby s intenzívnou deformáciou sa vymdzia danej oblasti boli diametrálne odlišné. oblasti, v ktorých na povrch Cieľom tejto práce bolo na základe pravdepodobne vychádzajú násunové súčasných znalostí riešiť stavbu tohto plochy, ktoré sa pravdepodobne pod územia. Hlavný rys celkovej stavby miernymi uhlami ukláňajú k SZ. Tieto územia tvorí plochá násunová stavba zóny sa esovito tiahnu približne a najviac sa približuje Kettnerovej v severojužnom smere. Presah týchto (1949) predstave. násunov bol pravdepodobne spôsobený Celkový vývoj styku brnenského masívu západovýchdnou zložkou celkového a devónskych sekvencií na území obcí tektonického pohybu v tejto Petrovice, Vavřinec, Veselice a Nové deformačnej fáze D2 (k SSV), a táto Dvory sa dá rozdeliť do troch zložka pohybu je v porovnaní rozlíšiteľných deformačných fází (D1, s posunom pozdĺž osi cylindricity F2 D2, D3). V prvej deformačnej D1 fáze sa oveľa menšia. To znamená, že pohyb uskutočnil pohyb pozdĺž vrstevnatostí pozdĺž osi cylindricity F2 bol S0. Tento pohyb spôsobil vznik kliváže nepomerne väčší ako pohyb smerom na paralelnej s vrstevnatosťou S1. východ, ktorý spôsobil presahy Všetky predošlé štruktúry, ako jednotlivých násunov. vrstevnatosti S0, a kliváž S1, boli Tretia deformačná fáza D3 je zachovaná v druhej deformačnej fáze postihnuté hlavne v severnej časti územia v podobe klivážou S2 kosou ku predošlým zlomov, ktoré porušujú predošlé štruktúram, ktorá sa skláňa k SZ pod štruktúry. Tieto zlomy priečne rozde- strednými uhlami. V tejto deformačnej ľujú vápencový pás na severe územia fáze vznikali násuny a vrásy s osou v smere SV-JZ, postihnutý klivážou S2. stavby F2 (30°/8° v severnej časti Kúsky niekdajšieho celistvého pruhu územia a severojužný horizontálny majú na okrajoch v dôsledku pohybu priebeh v južnej časti územia). Táto os na priečnom zlome stočenú kliváž S2 cylindrickej stavby F2 má podobný a vytvárajú tak novú kliváž S3, smer ako namerané lineácie L2 na náležiacu tretej deformačnej fáze D3. plochách kliváže S2. Táto skutočnosť Tieto kliváže S3 majú osobitnú os poukazuje na to, že k tektonickému stavby F3 (340°/29°). Lineácie L3 majú pohybu v druhej deformačnej fáze D2 podobný smer ako os F3. K tejto dochádzalo pozdĺž osi cylindrickej deformačnej fáze pravdepodone patrí aj stavby. Makroskopické asymetrické mladšie krehké porušenie západne od vrásky a mikroskopické asymetrické obce Veselice s prejavom poklesovej štruktúry, ako rotované porfyroklasty, zložky. dokladajú zmysel tektonického pohybu smerom k SSV.

Literatura Dvořák J., Slezák L. (1960): Mapování Moravského krasu. – mapa odkrytá, M-33-94-C-d (Blansko). — MS. ČGS. Praha. Kettner R. (1949): Geologická stavba severní části Moravského krasu. — Rozpravy České Akademie Věd Umění, Tř. II, 59, 11, 1–29. Praha. Zapletal, K. (1922): Geotektonická stavba Moravského krasu. — Časopis Moravského zemského Musea, 20, 220-256. Brno.

71

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Elektronické zkoušení na PřF MU – zkušenosti ze strukturní geologie Tomáš Marhanský a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]; [email protected]

Masarykova univerzita usiluje o výraz- těchto odpovědí. Je výhodou, pokud je nou elektronizaci studia všech oborů. více otázek v sadách formulováno Papírové indexy jsou již dávno podobně či téměř shodně, takže se liší minulostí a téměř veškerá studijní pouze klíčovými slovy – rozdílnými agenda probíhá již jen elektronickým termíny, na které je dotazováno. způsobem. Elektronická forma byla Vysoký počet otázek a "křížové" připravena i pro testování znalostí dotazování jsou významným předpok- a předmět Strukturní geologie je takto ladem úspěšného užití elektronického zkoušen již deset let. Jak tyto testy testování. vypadají? Jedná se o aplikaci V den zkoušky se studenti v počítačové v univerzitním Informačním systému učebně přihlásí na svůj účet v ISu (IS), která obsahuje rozsáhlé sady a v zadaný čas je jim umožněno otevřít otázek na vybraná témata. Z těchto sad odpovědník, který IS sestavil jako všech možných zkušebních otázek jich unikátní kombinaci padesáti otázek pro systém automaticky vybírá určený každého studenta. Opisování tak není počet a vytváří tak odpovědník, což je možné. Navíc speciální grafická úprava vlastně aktuální zkušební test, který obrazovek umožňující jejich okamžitou student vyplní. kontrolu vyučujícím zabraňuje možné- Jednotlivé otázky mohou mít různou mu hledání odpovědí jinde než formu podle způsobu zodpovídání. v paměti zkoušeného. Čas na vyplňo- Otázky se zaškrtávacími odpověďmi vání odpovědníku je omezený třiceti typu vyber správnou variantu minutami. Po uzavření odpovědníků (checkbox, radiobutton) známé z běž- jsou odpovědi studentů automaticky ných testů jsou využívány jen okrajově, vyhodnoceny a obodovány. Student tak neboť ověřují pouze pasivní znalosti. zná předběžný výsledek svého zkušeb- Pro testování aktivních znalostí jsou ního testu okamžitě. Učitel může pro vhodnější testové otázky typu doplň jistotu jednotlivé testy zkontrolovat text, slovo nebo číslo. Otázky s jedno- osobně. K rychlé orientaci při kontrole slovnou nebo jedno-číselnou odpovědí jsou špatné odpovědi, nezodpovězené se ukázaly jako nejlepší – student musí otázky a správné odpovědi označeny vložit správně zapamatovaný termín barvami semaforu. Pro všechny otázky a systém umožňuje vyhodnotit i různé vede systém statistiku a evidenci všech synonymické varianty. Testovány mo- odpovědí, takže vyučující si může hou být i zdánlivě složité úkony, jakými zjistit, které téma dělá studentům jsou čtení dat na kompasu, odečítání potíže, a reagovat na to ve výuce. z azimutálních projekcí či řešení vztahů Srovnatelný systém, jaký je aplikován mezi napjatostí a vytvořenými struktu- pro zkoušení, byl vytvořen i pro na rami. samostatné procvičování a přípravu ke Sestavení odpovědníku (aktuálního zkoušce, což mladá nastupující gene- testu) probíhá automaticky tak, že race využívá mnohem raději, než systém náhodně vybírá zadaný počet klasické čtení skript. Však také posled- otázek z jednotlivých tématických sad. ních deset let praxe elektronického Při tom lze nastavit nejen náhodné učení a zkoušení přineslo zlepšení pořadí otázek, ale v případě zaškrtá- úrovně vědomostí studentů a limity vacích odpovědí i náhodné pořadí splnění zkoušky mohly být zvednuty. .

72

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geopark PřF MU – architektonický prvek v areálu města Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Geopark Přírodovědecké fakulty Masa- zajímavá místa vzorků zpravidla rykovy univerzity je umístěn v jejím nabroušena a vyleštěna. historickém areálu v Brně, na ulici Jednotlivé exponáty geoparku nejsou Kotlářské 2. Obsahuje vzorky z celé rozmístěny náhodně, ale esteticky – České republiky a poskytuje tak jako přírodní umělecká díla – vhodně informace nejen o geologických jevech doplňují a zkrášlují parkovou úpravu a horninách, ale podává i ucelený obraz celého areálu PřF MU. Však také jejich o geologické stavbě a geologickém aranžmá určoval ing. arch. Petr Daví- vývoji území České republiky. Každý dek, kterému se podařilo skloubit z kamenů rozmístěných na 24 zastáv- neživé kameny s bujnými křovinami či kách byl již v terénu pečlivě vybírán majestátními stromy v elegantně tak, aby vhodně reprezentoval jak působící prostředí, aniž by byl omezen danou geologickou oblast a epochu, tak snadný přístup ke kamenům. I natočení i určitý typ horniny, a zároveň ukazoval exponátů zde má svůj význam – zajímavé geodynamické jevy. vrstevnatosti sedimentů mají uložení U každého exponátu jsou svisle nad odpovídající původní pozici v terénu, sebou umístěny tři informační cedule, což místy vytváří dojem přirozených jejichž černý základ a šedé nosníky při skalních výchozů. letmém pohledu splynou s pozadím Geopark PřF MU je unikátní nejen svojí a "zmizí", čímž dávají vyniknout svítivě dobrou dostupností díky poloze v cen- bílému písmu a kresbám či barevnému tru Brna, ale také osobitým přístupem fotografickému obsahu. První z cedulí k návštěvníkům, neboť je každodenní ukazuje místo původu exponátu na součástí života studentů a zaměstnanců regionálně geologické mapce, dále jeho fakulty. Geopark se stal nedílnou stáří na stratigrafické škále a petro- výukovou pomůckou nejen pro před- grafické zařazení v diskriminačním nášející geologických oborů, ale nalezl diagramu pro daný typ horniny. Na využití i u geografů a učitelů gymnázií druhé ceduli je podrobné vysvětlení a základních škol. Pro studenty geologického fenoménu, který lze na gymnázií a žáky základních škol jsou exponátu pozorovat a který je doplněný připraveny komentované tématické stručným popisem horniny včetně prohlídky geoparku. Park je samozřej- jejího minerálního složení, případně mě volně přístupný také všem ostatním i dalšími zajímavostmi. Vysvětlující text kolemjdoucím, kteří se mohou kdykoliv je vždy doprovázen terénní fotografií zastavit, prohlédnout si jednotlivé místa, odkud byl vzorek odebrán. vzorky a dozvědět se více o vystavo- Poslední cedule se soustřeďuje na vaných geologických zajímavostech. Ti konkrétní geologické prvky, minerály či odvážnější mohou absolvovat speciální struktury, které by neměly pozornosti geocaching – Cesta do historie naší návštěvníka uniknout. Na schématické planety. kresbě kamenných bloků je ukázáno, Brněnský geopark PřF MU sice nemůže kde jsou jednotlivé detaily vidět, soupeřit s velkými regionálními geo- zatímco komentované podrobné foto- parky, avšak výběrem jednotlivých grafie názorně zobrazují geologické, exponátů, názorností doplňujících petrografické, tektonické, mineralo- informací a přínosem pro popularizaci gické či paleontologické zajímavosti geologie je určitě jedním z nejzajíma- pozorovatelné na daném exponátu. Pro vějších v České republice. zlepšení přímé viditelnosti jsou tato .

73

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Štruktúra a afinita mezozoických príkrovových sekvencií na severe Malých Karpát Jozef Michalik Ústav výskumu Zeme Slovenskej akadémie vied, Dúbravská cesta 9, 84005 Bratislava; [email protected]

Hoci príkrovová štruktúra severnej časti Malých bielovážskej jednotky tieto priehlbiny neboli Karpát bola rozpoznaná už v prvej tretine 20. vyplnené terrigénnymi lunzskými klastíkami, ale Storočia, anomálie vývoja, sledu a štruktúr úlomkami z rífového okraja. To značí viac spôsobujú nejasnosti a rozpory. Geologický výs- distálnu pozíciu jednotky od terrigénneho zdroja. kum celej oblasti v posledných desaťročiach Červené bridkice a brekcie od bukovskej depresie priniesol zmenu ich chápania. Komplex tatric- môžu byť zvyškovými sedimentami (Michalik, kého fundamentu Malých Karpát je známy typmi 1984; Plašienka & Michalík, 2000). Činčura (1992), druhohorných pokryvných jednotiek (Plašienka zachovanými v reliéfnych krasových dutínách. et al., 1991). Fatrikum zastúpujú "peri-krížňanské" Kržlianska brekcia na vrchole Raštúna (Veľká fácie, kým fácie zliechovskej panvy sú zastúpené Vápenná) obsahuje okrem prevažujúcig len rudimentárne. annabergských vápencov tiež vzácne klasty Faciálne vzťahy triasových sekvencií z "vyšších" neritických vápencov s vrchnojurskými forami- príkrovov slúžili špekulácií o ich "ultra-hronickej" niferami, podobných tressensteinskému vápencu, príslušnosti, kým ďalší autori zdôrazňovali neznámemu z okolia. Červené siltstovce podobnosť s göllerským a ötscherským príkro- s čerinami a ichno fosíliami tiež nie sú v súlade vom Severných Vápencových Álp. Sú rozbité s hypotézou krasových reliéfnych malých dutín. spätnými násunmi a rozdelené na imbrikované Fragmenty hnedých senónskych vápencov šupiny s nezávislými menami ("príkrovy" Veter- s foraminiferami boli nájdené na severnom svahu lín, Havranica, Jablonica, Nedze). Štruktúrny vrt Vajarskej, v Kamennej doline, nad Bukovou DV-1 pri Dobrej vode (Michalík et al., 1992) a v doline Trnávka nad Chachajdovym mlynom. prevŕtal triasovú sekvenciu podobnú bielovážskej Posledná lokalita priniesla pomerne bohaté sekvencii chočského príkrovu, ležiacu pod nálezy ulitníka Trochactaeon giganteus, podobný hrubou triasovou karbonátovou sekvenciou výskyt je na východnom svahu Ostrieža nad jablonickej jednotky. Panvový charakter ladínsko Brezovou pod Bradlom. Výskyty týchto hornín spodno karnických sedimentov nie je dôkazom naznačujú pôvodne oveľa širší areál výskytu o jednotnej paleogeografickej doméne (Havrila, gosauských sedimentov brezovskej skupiny 1996), existencia rôznych facií v susedných v porovnaní s našimi novšími poznatkami. jednotkách dokazuje veľkú redukciu priestoru Z rezov vyplýva nie dostatočné ocenenie počas transportu. Navyše, deformované šupiny významu mikulášskej poruchy, ale najmä panvových stredno a vrchnotriasových sedimen- "kolovrátskeho" priečneho zlomu, oddeľujúceho tov typické pre „chočské“ vývoje vystupujú južnú časť Malých Karpát s "karpatským typom" v úzkej zónach nad Plaveckým Mikulášom medzi stavby, od severnejších Bielych hôr s kompres- blokmi s hrubými masami neritických nými šupinami triasových sekvencií severo karbonátov. alpského typu. Naznačujú žiadúci trend Veterlínska jednotka obsahuje panvové členy, čo výskumu, ktorý by mohol vyjasniť otázky vývoja naznačuje výrazný ladínsky kolaps karbonátovej a štruktúry týchto území na rozhraní rampy s formovaním hlbokých depresií Východných Álp a Západných Karpát. reiflingského typu. Na rozdiel od typickej

Literatura Činčura, J. (1992): Paleokarst breccias of the Biele Hory Mts (Malé Karpaty, Western Carpathians). — Geol. Carpathica 43,2., 105-110. Havrila, M. (1996): Investigation of basinal and slope sediments of the Biely Váh succession and paleogeography of the Hronicum Unit (abstract). — Geol. Práce, Správy 101., 28-29. Michalík, J. (1984): Some remarks and interpretation of geological development and structure of the NW part of the Malé Karpaty Mts (Western Carpathians). — Geol. zborník Geol. Carpathica 35,4., 489-504. Michalík, J., Broska, I., Franců, J., Jendrejáková, O., Kochanová, M., Lintnerová, O., Masaryk, P., Papšová, J., Planderová, E., Šucha, V., Zatkalíková, V. (1992): Dobrá Voda- 1 structural borehole (1140,8 m, Konča Skaliek) in the Brezovské Karpaty Mts. — Regional. geol. Západných Karpát, 27., 3-140. Plašienka, D., Michalík, J., Gross, P., Putiš M. (1991): Paleotectonic evolution of the Malé Karpaty Mts - an overview. — Geol. Carpathica, 42., 195-208. Plašienka, D., Michalík, J. (2000): The nappe structure of the western part of the Central Carpathians. — In: Michalik J. (ED.): Excursion into westernmost central Carpathians (Slovakia). 6th Int. Cret. Symposium Vienna, Austria 2000, August 27th to September 4th, p.2-9.

74

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Hlubokomořské asociace fosilních stop v jizerské litofaciální oblasti České křídové pánve Radek Mikuláš

Geologický ústav AVČR, Rozvojová 269, 16502 Praha 6; [email protected]

České křídové pánve nejsou známy ichnotaxon je téměř s určitostí sedimenty, které by měly charakter zástupcem „grafoglyptidů“, jeho původ- flyšové facie ve smyslu rytmicky se ní kompletní morfologie však není střídajících klastických usazenin, zcela zřejmá). jejichž hlavním transportním mecha- Celkově se tato asociace jeví jako nismem by byly gravitační toky ochuzené společenstvo hlubokomořské a turbiditní proudy. Jako indicie nereitové ichnofacie; ve zřejmém proti- poměrně hlubokomořské sedimentace kladu je však hojný výskyt ichnodruhu se však jeví ichnofosilie popsané v práci Ophiomorpha cf. nodosa, který typicky K. Ceháka (1936) ze slínů s vložkami vzniká v sypkých substrátech (z toho pískovců březenského souvrství důvodu jsou stěny chodbiček aktivně (coniak) z oblasti Chloumeckého (též vyztuženy organikou tmelenými Chlomeckého) hřbetu na Mladoboles- pelety). Proti flyšovému charakteru lavsku. Cehák vyobrazil a popsal nálezy popsaných partií březenského souvrství ichnorodu Paleodictyon. Ten se svědčí také paleogeografická a sedi- v paleozoiku objevuje v hlubokomoř- mentologická data; ta ukazují nejprav- ských i mělkomořských prostředích, děpodobněji na bouřkový původ avšak počínaje mesozoikem je omezen pískovcových vrstev. téměř výlučně na hlubokomořská pro- Podobná asociace hornin a ichnofosilií středí odpovídající nereitové ichnofacii. byla popsána také z polské části České Nové terénní sběry v rokli mezi křídové pánve (Jerzykiewicz 1971) a ná- Nepřevázkou a Chloumkem poskytly lezy ichnodruhu Paleodictyon jsou velké množství ichnofosilií, které známy i z flyšoidní facie kralického představují kontext potřebný k zhod- příkopu (lokalita Štíty). Tyto nálezy by nocení nálezů Paleodictyon isp. měly umožnit definici nové sub- Zjištěny byly tyto hojnější ichnofosilie: ichnofacie, která by akceptovala výskyt Ophiomorpha cf. nodosa, Palaeophycus ochuzeného společenstva „hluboko- isp., Megagrapton isp., Paleodictyon mořských“ grafoglyptidů ve vrstvách isp., Protovirgularia isp. a ? Desmo- s převažující bouřkovou sedimentací. grapton isp. (posledně jmenovaný

Literatura Cehák, K. (1936): Příspěvek ku geologii křídového útvaru v oblasti Chlomeckého hřbetu na Mladoboleslavsku. — Praha (s.n.), 59 str. Jerzykiewicz, T. (1971): A flysch/littoral succesion in the Sudetic Upper Cretaceous. — Acta Geologica Polonica, 21, 2, 167-198..

75

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geofyzikální prospekce v archeologických lokalitách Kharaysin a Jebel al-Mutawwaq (Jordánsko) Martin Moník a Zuzana Lenďáková

Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci, Katedra geologie, 17. Listopadu 12, 771 46; [email protected], [email protected]

V souvislosti s archeologickým výzku- náročnost při úpravě křovinatého mem organizace CSIC (Consejo terénu pro pojezd antény. Z tohoto Superior de Investigaciones Científicas) hlediska byla praktičtější metoda ERT, a Universidad Pontífica de Salamanca která i přes aridní prostředí iden- (obě Španělsko) byla provedena tifikovala několik antropogenních geofyzikální prospekce v PPNB (pre- kamenných objektů na obou lokalitách. keramický neolit B) lokalitě Kharaysin Ukázalo se, že neolitické sídliště, a časně bronzové lokalitě Jebel al- situované na příkrém svahu, využívalo Mutawwaq (např. Polcaro et al., 2014), systém teras pro zabránění sesuvů obou vzdálených asi 1 km od sebe. a bahnotoků v obdobích dešťů. Cílem bylo identifikovat zejména Jak terasy, tak půdorysy domů byly sídelní archeologické objekty pro výz- metodou ERT dobře rozpoznatelné kum v roce 2016. Použitými metodami jako vysokoodporové anomálie. V časně byla elektrická odporová tomografie bronzové lokalitě Jebel al-Mutawwaq (ERT) a georadar (GPR). Všechna byla (v dnes zplanýrovaném terénu) měření probíhala v pravoúhlé síti tak, pomocí ERT rovněž identifikována aby bylo možné postihnout trojroz- přinejmenším jedna struktura, snad měrnost archeologických struktur. kamenný dům. Výsledky získané pomocí metody GPR Obě metody, zejména ale ERT, se jsou těžko interpretovatelné, snad ukázaly vhodné pro geofyzikální v důsledku šumu způsobeného frag- prospekci v daném typu prostředí menty hornin v nadloží objektů. a identifikovaly vhodná místa pro další Nevýhodou této metody byla i časová archeologický výzkum.

Literatura Polcaro, A., Muñiz, J., Álvarez, V., Mogliazza, S. (2014): Dolmen 317 and its hidden burial: An Early Bronze Age I megalithic tomb from Jebel al-Mutawwaq (Jordan). — BASOR, 372, Boston, pp. 139-157.

76

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Variabilita granátů ve vrtu KS-1 Kraskov, Železné hory Štěpánka Mrázová a Tamara Sidorinová

Česká geologická služba, Geologická 6, Praha 5, 152 00; [email protected], [email protected]

V roce 2014 v rámci projektu „Železné a analyzována zrna jednotlivých hory – geologicky významná oblast“ byl granátů. Na základě jejich chemického na lokalitě Kraskov v Železných horách složení lze nyní vyčlenit 10 typů. vyhlouben nový průzkumný jádrový vrt Současně byly analyzovány granáty KS-1 a situován v místě výskytu svrch- z podhořanského a ohebského krysta- něpaleozoických sedimentů. Tyto linika od Podhořan a od Rohozné sedimenty jsou považovány za a Hedvikova. Složení granátů od denudační relikt tektonicky zakleslé Hedvikova a Rohozné (Alm53-65Sps11- kry (Pešek et al., 2001) nebo za součást 20Prp8-11Grs1-6) je blízké granátům jihlavské brázdy (Veselá, 1976). Jsou zde vyskytujících se v hloubkách 2,2 m, zastoupeny pouze fluviální hrubozrnné 6,5 m, 22,3 m a 24,0 m. Odlišnému pískovce, arkózy, konglomeráty a pod- složení granátu od Podhořan (Alm38- řadně i slídnaté jílovce. Jádro vrtu 45Grs28-31Sps18-21Prp3-4) se nejvíce o celkové délce 27,00 m je tvořeno blíží jen granáty nacházející se v hloub- především nesoudržným, velmi neho- kách 2,2 m a 22,3 m. Ve všech mogenním materiálem. Do hloubky studovaných hloubkových úrovní se 5,35 m byly zastiženy kvartérní vyskytují granáty blízkému složení sedimenty a v jejich podloží o mocnosti Alm36-49Prp27-36Grs17-20Sps1-2. V hlub- 21,50 m svrchněpaleozoické sedimenty ších úrovních vrtu se nachází granáty (Stárková et al., 2015 in press). Ve vrtu o složení Alm43-73Prp11-40Sps1-9Grs4- KS-1se nacházejí převážně nevytříděné 11 až Alm66-79Prp5-12Sps1-10Grs1-10. hrubozrnné až velmi hrubozrnné V hloubce 22,3 m se ojediněle vyskytují arkózovité a drobovité pískovce, často granáty o složení Sps61Alm29 a v hloub- s příměsí valounů. Hrubozrnné pískov- ce 24,0 m Grs61-60Alm24-25Sps8-9Prp2. ce a pískovce s valouny v některých Granáty s převažující Prp složkou polohách přecházejí až ve slepence, (Prp61-66Alm10-22Grs10-19Sps1) byly které převládají ve spodní části vrtu. zastiženy v hloubkách 6,5 m, 13,4 m, Z hrubších psamitických poloh bylo 15,0 m a 24,0 m. Na základě variability odebráno 14 vzorků na analýzu těžkých chemického složení granátů v profilu minerálů (TM). V sedimentech permo- celého vrtu, nemůžeme uvažovat o jed- karbonu převažuje granát, tmavá slída, né zdrojové hornině, nýbrž o nejrůz- staurolit, apatit a turmalín. Na rozdíl nějších horninových typech. Minerální od TM z kvartérních poloh, neobsahují asociace apatit, rutil, turmalín a zirkon amfibol. Ze šesti hloubkových úrovní napovídá o možném zdroji z vyvřelých vrtu KS-1 (2,2 m, 6,5 m, 13,4 m, 15,0 m, hornin, granát a staurolit z metamor- 22,3 m a 24,0 m) byla vyseparována fovaných.

Literatura Pešek, J., Holub, V., Petránek, J., Vodičková, J., Chaloupský, J., Jetel, J., Kaiserová, M., Martínek, K. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. — Čes. geol. služba, Praha. 243 s. Veselá, M. (1976): Jihlavská brázda ve vývoji geologické stavby okolí Jihlavy. — Sbor. geol. Věd, Geol. 28, 189–205. Stárková, M., Mrázová, Š., Sidorinová, T. (2015 in press): Sedimenty permokarbonu v Kraskově (vrt KS-1) a jejich zdrojový materiál. — Zpr. Geol. Výzk. v Roce 2014, A.

77

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Hydrotermální žíly v lomu u Výklek Magdaléná Musilová a Marek Slobodník

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Studovaná lokalita se nachází asi 15 km systému H2O–NaCl uzavřeného v inklu- v. od Olomouce (GPS 49.5609506N, zích (Davis et al, 1990). Hodnoty TmICE 17.4886172E) a leží v jižní části mora- se pohybovaly od −2,2°C do −0,1°C což vického souvrství paleozoika Nízkého podle Bodnara (1993) odpovídá salinitě Jeseníku, které je charakterizováno v rozmezí od 0,2 hm % NaCl ekv. až střídáním prachovců, drob, břidlic 3,7 hm % NaCl ekv. Teploty homogeni- a slepenců. zace se nejčastěji pohybují v rozmezí V lomu se nachází několik křemenných 150-200 °C. žil s mocnostmi až 10-15 cm, což je Izotopická rovnovážná teplota vypočí- v regionu méně obvyklá koncentrace taná podle rozdílu izotopického složení hydrotermálních projevů na jednom 18O v křemenu a chloritu (Wenner & místě. Jejich hlavní minerální asociaci Taylor, 1971; Zheng, 1993) má hodnotu tvoří křemen, chlorit a kalcit. Křemen 261 °C. Velmi blízké je teplotní rozmezí a chlorit byly studovány metodami vzniku žil odvozené z konstrukce mikrotermometrie a izotopické termo- izochory z dat mediánu a termického metrie. Primární a pseudosekundární gradientu s hodnotami 40-50 °C/ fluidní inkluze v křemenu jsou km/270 bar a činí 240-260 °C. Podmínky poměrně malé (pod 3 µm), měřitelné vzniku žil by se tak mohly pohybovat mají velikost 3 až 13 µm. v blízkosti intervalu hodnot tlaku 120- Eutektická teplota (Te) okolo hodnoty 170 MPa a teploty 240-280 °C. −20 °C ukazuje na přítomnost vodného

Literatura Bodnar, R. J. (1993): Revised equation and table for determining the freezing point depression of H2O-NaCl solutions. — Geochim. Cosmochim. Acta, 57, 683-684. Davis, D.W., Lowenstein, T.K., Spencer, R.J. (1990): Melting behavior of fluid inclusions in laboratory-grown halite - - - - 2- - 2- crystals in the system NaCl H2O, NaCl KCl H2O, NaCl MgCl H2O and NaCl CaCl H2O. — Geochim. Cosmochim. Acta, 54, 591-601. Wenner, D.B. & Taylor, H.P. Jr. (1971): Temperatures of serpentinization of ultramafic rocks, based on 16O/18O fractionation between coexisting serpentine and magnetite. — Contrib. Mineral. Petrol. 32, 165-185. Zheng, Y. F. (1993): Calculation of oxygen isotope fractionation in anhydrous silicate minerals. — Geochim. Cosmochim. Acta, 57, 1079-1091..

78

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Korelace jezerních a fluviálních sedimentů jako nástroj pro porozumnění změnám poměru A/S v rámci vrchlabského souvrství podkrkonošské pánve: předběžné výsledky Ronald Nádaskay1,2, Karel Martínek1 a Katerina Schöpfer3

1 Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; [email protected] 2 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1 3 Department of Geodynamics and Sedimentology, University of Vienna, Althanstrasse 14, A-1090, Wien; [email protected]

Vrchabské souvrství je co do mocnosti studium využívající metod genetické a faciální různorodosti nejvýznamnější stratigrafie a archivních vrtných dat. jednotkou podkrkonošské pánve (PKP). V rámci terénních prací byly sedimen- Fluviálně-aluviální sedimenty souvrství tologicky prozkoumány výchozy představují uloženiny řek s nízkou vrchlabského souvrství na Z pánve, sinuositou tekoucích k SV. Architek- včetně γ-spektrometrických měření - ty turně se fluviální tělesa dělí do dvou posloužily ke srovnání facií na výcho- jednotek podle poměru šířka/mocnost zech s faciemi ve vrtech, i k přesnému a přítomnosti facií nivy. Jezerní rud- stratigrafickému zařazení jednotlivých nický obzor vystupující v okolí Košťá- výchozů korelací s archivními karotáž- lova a Vrchlabí, dosahuje mocnosti do ními křivkami. Výsledkem jsou 2 hlavní 130 m. V s. polovině rudnického jezera korelační panely kolmo a podél směru byly vyčleněny facie předbřežní přínosu klastik, a několik dílčích řezů. anoxické, resp. suboxické až oxické, Výsledek vrtných korelací umožňuje a lokálně, podél s. okraje pánve, vyčlenění genetických jednotek v rámci příbřežní facie (Blecha et al., 1997). Na jezerně-fluviálně-aluviálního systému j. okraji přecházejí facie centrální částí vrchlabského souvrství. Díky tomu je jezera do příbřežních bahenních plošin. možné interpretovat změny poměru Cílem této práce je: 1) revize akomodace/přínos v tomto systému sedimentárního modelu - zjištění cha- z hlediska případného vlivu tektoniky rakteru tzv. ekvivalentů rudnického vedle klimatu, které je jako řídící faktor obzoru na j. okraji jezera, za 2) změn poměru A/S ve starším permu podpovrchový výzkum směřující k ob- PKP favorizováno (Martínek et al., jasnění povahy přechodu mezi uloženi- 2006; Štolfová, 2004). K tomu je v další nami fluviálního systému u Staré Paky fázi nutné propojení ověřených změn a rudnického jezera, a za 3) získání poměru A/S s fluktuacemi hladiny rud- nových dat k upřesnění provenience nického jezera (místní erozní báze), klastik vrchlabského souvrství. Práce doloženými geochemickými proxy kombinuje terénní sedimentologické (Martínek et al., 2006). a γ-spektrometrické a podpovrchové

Literatura Blecha et al. (1997). Změny prostředí na rozhraní karbonu a permu a jejich dopad na společenstva organismů ve fosiliferních obzorech podkrkonošské pánve. — MS, Závěrečná zpráva za grant GA ČR, Český geologický Ústav. p. 1–177 Martínek et al. (2006). Record of palaeoenvironmental changes in a Lower Permian organic-rich lacustrine succession: Integrated sedimentological and geochemical study of the Rudník member, Krkonoše Piedmont Basin, Czech Republic. — Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 230. p. 85–128 Štolfová (2004). Architectural element analysis of fluvial sandstones, Vrchlabí formation, Krkonoše Piedmont Basin, NE Czech Republic: Tectonic and climate controls. — MS, Diplomová práce, PřF UK Praha. 78 p.

79

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Metalogenéza v regióne gemerika (Západné Karpaty) ako dôsledok sukcesie tektonometamorfných udalostí Zoltán Németh1, Martin Radvanec1 a Martin Smolárik2

1 Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dol. 1, SK-817 04 Bratislava; [email protected] 2 EUROTALC, s.r.o., štôlňa Elisabeth 1, SK-049 22 Gemerská Poloma

Aktuálny výskum v regióne gemerika alpínskej (AD1; spodná krieda) kolízii. má za cieľ novými zisteniami podporiť V oboch pokolíznych prípadoch bolo interpretáciu genézy jednotlivých typov dôsledkom kolízneho zhrubnutia konti- mineralizácie, ak bola doteraz inter- nentálnej kôry vytvorenie horúcich línií pretácia viacvariantná (cf. Grecula, 1982; a regionálnej extenzie nad nimi - VD2 Grecula et al., 1995; Radvanec et al., (perm-spodný trias) a AD2 (vrchná 2004, 2010; Hurai, 2005; Hurai et al., krieda). Súvisiace termálne pochody 2002, 2011; Žák et al., 2005; a citácie uvoľnili kovy zo skoršej stratiformnej v týchto prácach), využívajúc presne a žilnej mineralizácie. Novým dôkazom stanovenú sukcesiu, kinematiku a P-T alpínskej (M2) rejuvenizácie a remobi- podmienky konkrétnych deformačných lizácie je zistenie alpínskych fáz dvoch orogénnych cyklov - variského odstrešovacích štruktúr AD2 aj v pros- (VD1-2) a alpínskeho (AD1-3; sensu tredí spodnopaleozoických sekvencií Németh et al., 2012). Genéza strati- gemerika. Tieto štruktúry, segmentujúce formnej mineralizácie v spodnom paleo- skoršie (permské) telesá magnezitov, zoiku bola podmienená plášťovým prestupujúcimi SiO2 fluidami vygene- teplom (metamorfóza M0) počas diver- rovali talkovú mineralizáciu v telesách gence v riftogénnom bazéne (silúr- magnezitu na lokalite Gemerská devón; Paleotetys, cf. Grecula, 1982; Poloma. VD0=pre-VD1), rovnako ako pri Súčasný výskum berie do úvahy para- neskorovariskom/ ranoalpínskom štádiu metre a priestorovú orientáciu minerali- VD2 (M1)=pre-AD1 (perm-spodný trias). zovaných štruktúr voči lokálnej Hlavné procesy formovania sideritovo- a regionálnej tektonickej stavbe, sulfidickej a magnezitovej mineralizácie rovnako ako sukcesívne vzťahy (variské (napr. sideritové žily/telesá a magne- VD1-2 vs. alpínske AD1-3 deformačné zitové telesá) boli produktom zvýšeného štádiá vo vzťahu k žilovine) a separuje tepelného toku a súvisiacich fluíd neskorovariské a ranoalpínske minerali- obohatených na Fe a Mg, ktoré boli zované štruktúry (penetrované alpín- dôsledkom variskej (VD1; vesfál) kolízie, skymi AD1-3 štruktúrami) od AD2 (M2) následného vzniku horúcej línie a súvi- remobilizovaných mineralizačných siacich dvoch pruhov permských štruktúr (penetrovaných a deštruova- granitov typu S. Rejuvenizácia ných iba končiacou AD2, a hlavne AD3 mineralizácie je dôsledkom procesov po strižnou tektonikou).

Literatura Grecula, P. (1982): Gemericum: Segment riftogénneho bazénu Paleotetýdy. — Alfa Bratislava, 1-263. Grecula, P. (ed.), Abonyi, A., Abonyiová, M., Antaš, J., Bartalský, B, Bartalský, J., Dianiška, I., Drnzík, E., Ďuďa, R., Gargulák, M., Gazdačko, Ľ., Hudáček, J., Kobulský, J., Lörincz, L., Macko, J., Návesňák, D., Németh, Z., Novotný, L., Radvanec, M., Rojkovič, I., Rozložník, L., Rozložník, O., Varček, C., Zlocha, J. (1995): Ložiská nerastných surovín Slovenského rudohoria. Zväzok 1. — Geocomplex Bratislava, 1-829. Hurai, V., Harčová, E., Huraiová, M., Ozdín, D., Prochaska, W., Wiegerová, V. (2002): Origin of siderite veins in the Western Carpathians. I. P-T-X-δ13C-δ18O relations in ore-forming brines of the Rudňany deposits. — Ore Geology Reviews, 21, 67-101. Hurai, V. (2005): „Siderite mineralization of the Gemericum superunit (W. Carpathians, Slovakia): Review and a revised genetic model [Ore Geol. Reviews 24, 267-298] - a discussion. — Ore Geology Reviews, 26, 167-172. Hurai, V., Huraiová, M., Koděra, P., Prochaska, W., Vozárová, A., Dianiška, I. (2011): Fluid inclusion and stable C-O isotope constraints on the origin of metasomatic magnesite deposits of the Western Carpathians, Slovakia. — Russian Geology and Geophysics, 52, 1474-1490. Radvanec, M., Grecula, P., Žák, K. (2004): Siderite mineralization of the Gemericum superunit (Western Carpathians, Slovakia): Review and a revised genetic model. — Ore Geol. Rev., 24, 267-298. Radvanec, M., Németh, Z., Bajtoš., P., eds. (2010): Magnezit a talk na Slovensku: Genetický a geoenvironmentálny model. — Monografia, ŠGÚDŠ Bratislava, 1-189.

80

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Pravěká těžba rohovce v Krumlovském lese (jižní Morava) Martin Oliva

Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, Brno; [email protected]

Krumlovský les je tvořen vyvřelými posledními lovci-sběrači a prvními granodiority předprvohorního stáří, na zemědělci a napomáhá pochopit proces něž nasedají miocenní písky, obsahující neolitizace (Oliva, 2015). v druhotném uložení valouny rohovce. Další hloubkové šachty zde vyhloubili až Ty původně tvořily součást jurských těžaři v mladší, již eneolitické fázi vápenců, které se však nikde v regionu lengyelské kultury. nedochovaly. Prudkou erozí byly rohov- V šachtě č. 4 ležela v hloubce 6 m ce jednak zaobleny, jednak natlučeny do skrčená kostra ženy s oddělenou paží a o podoby četných pseudoartefaktů, jež se metr níže kostra jiné ženy s novoro- za suchého tropického klimatu potáhly zencem. Asi jde o rituální oběti, i když černou kůrou a posléze se dostaly do stopy násilí na kostech chybí. Část písků miocenního moře stupně Ottnang vytěžené suroviny směřovala na další – Eggenburg. Je tedy zřejmé, že ani lokality, zejména na hradiska u řeky rohovce uložené v hlubších vrstvách Jihlavy a Oslavy. písku nemohou jako surovina kamen- Koncem eneolitu se tu odehrávala těžba ných štípaných nástrojů vynikat nějakou z úzkých šachet a z horizontálních teras zvláštní kvalitou. ve svahu (benching). Téměř veškerá Ač Krumlovský les leží uprostřed produkce zůstávala na místě. Rozpor klasické oblasti archeologického výzku- mezi objemem vytěžené a rozštípané mu, svá pravěká tajemství dlouho suroviny, ponechané na místě (tisíce skrýval. Přesnější informace o zdrojích tun), a množstvím odnesených polo- rohovce v Krumlovském lese sice přinesl tovarů (snad jen desítky kg) je ještě již roku 1854 F. Kolenati, ale stopy výraznější ve starší době bronzové, kdy pravěké těžby byly objeveny až roku těžba vrcholí. Srpové čepele, vyráběné 1993 autorem. Archeologické výzkumy takřka výhradně z této suroviny, končily od r. 1994 ukázaly, že těžní revíry patří v situacích rituálního významu. v pravěké Evropě mezi nejrozsáhlejší, V době popelnicových polí se do starých přičemž trvání hloubkové těžby (od polozasypaných šachet ukládaly depoty mezolitu do starší doby železné) nemá starší štípané industrie a žárové hroby, ve světě obdoby. stopy vlastní těžby však chybí. Ta ožívá Zdroje suroviny ovšem přitahovaly již opět až ve starší době železné lovce starší doby kamenné, a to nejméně (halštatské). Úzké šachty, hluboké až od počátku středního paleolitu. Nejvíce 8 m, pronikaly však většinou překopa- se rohovce využívaly na přechodu nými sedimenty. Patrně nešlo o to najít středního a mladého paleolitu asi před surovinu, ale památky po předcích 40 až 35 tisíci lety, kdy populaci v posvátné krajině. neandertálců střídali anatomicky mo- Je zřejmé, že smysl těžby se v průběhu derní lidé. pravěku měnil a nejpozději od konce Velkým překvapením byl objev mezo- eneolitu se rohovec již netěžil pro své litické těžby, protože ta není dosud praktické využití, ale jako součást mýtu nikde spolehlivě doložena. Těžba předků. Zahrnovat tuto činnost do nepříliš kvalitního silicitu neusazenou kategorie zásobování surovinou je tudíž předzemědělskou populací staví do mylné. nového světla možnosti kontaktů mezi

Literatura Oliva, M. (2010): Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě. Prehistoric mining in the « Krumlovský les » (Southern Moravia). — Anthropos, 32 /N.S. 24/, MZM, Brno. Oliva, M. (2015): Mezolitická těžba rohovce v Krumlovském lese v kontextu neolitizace střední Evropy. Mesolithic chert mining in Krumlov Forest (Krumlovský les) in the context of the Neolithisation of central Europe. — Památky archeologické, 106, in press.

81

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Rozpad akcesorických minerálov REE-Th-U vplyvom hydrotermálnych-metamorfných fluid v ortorulách severného veporika (Západné Karpaty, Slovensko) Martin Ondrejka1, Pavel Uher1, Marián Putiš1, Libor Pukančík1 a Patrik Konečný2

1 Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 84215, Bratislava, Slovensko; [email protected] 2 Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, 81704, Bratislava, Slovensko; [email protected]

V paleozoických granitových ortorulách nozrnný sekundárny agregát REE-Fe- predalpínskeho basementu veporika Th-Ca-P-Si fázy s nestechiometrickým (Centrálne Západné Karpaty) boli zložením. Zriedkavo bol tiež zazna- identifikované viaceré typy rozpadov menaný sekundárny monazit-(Ce) obo- akcesorických minerálov REE-Th-U. hatený o S (2,8 – 5,4 hmot. % SO3, 0,08 EMPA U-Th-Pb datovanie primárneho – 0,15 apfu S), ktorý vypĺňa praskliny monazitu-(Ce) a xenotímu-(Y) potvr- v apatite I. Čiastočný rozpad xenotímu- dilo magmatický, spodno až stredno- (Y) je spojený so vznikom drobných ordovický vek (monazit: 471 ± 4 až 468 inklúzií uraninitu (<10 μm v priemere). ± 6 Ma, xenotím: 472 ± 13 Ma) a/alebo Rejuvenizované veky uraninitu (161 až metamorfno-anatektický varísky vek 284 Ma) napovedajú o mladšej, (karbón, visé) (monazit: 345 ± 3 Ma). permskej až kriedovej udalosti, zodpo- Mladšie, pravdepodobne postvaríske vednej za nukleáciu uraninitu v altero- (permské?) a alpínske (kriedové?) vanom xenotíme. Takisto primárny udalosti, spojené s cirkuláciou fluid allanit-(Ce) sa rozpadol na sekundárne a ich interakcie s materskou horninou, REE karbonáty (skupina bastnäsitu iniciovali rozpad primárne magma- a synchysitu), vypĺňajúce pukliny tického a/alebo metamorfnoanatek- v alterovanom allanite. Rozpad primár- tického monazitu-(Ce), apatitu, nych minerálov (monazit, xenotím, xenotímu-(Y) a tiež allanitu-(Ce). Pri apatit a allanit) bol iniciovaný fluidami rozpade monazitu-(Ce) vznikli charak- rozdielneho chemického zloženia. Prvé teristické koronárne štruktúry (100 až štádium je spojené s cirkuláciou post- 500 μm v priemere) s koncentrickým magmatických/metamorfných fluid, usporiadaním novotvorených minerál- kým druhé štádium indikuje nych fáz. Identifikované boli dve prítomnosť metamorfno/hydrotermál- základné štádia: (1) čiastočný až úplný nych fluid bohatých na CO2. Prvé rozpad primárneho monazitu-(Ce) na štádium je najskôr spojené s post- vnútornú zónu apatitu + ThSiO4 magmatickými fluidami uvoľnenými (huttonit, alebo thorit) a externú zónu z permských acídnych vulkanitov a mi- allanitu-(Ce) až klinozoisitu; (2) vznik krogranitov presekávajúcich telesá agregátov hydroxylbastnäsitu-(Ce), kto- ortorúl. Druhé štádium nasvedčuje ré čiastočne zatláčajú apatit + ThSiO4 o prítomnosti metamorfných fluid a allanit až klinozoisit. V niektorých aktívnych vo veporickom basemente vzorkách bol pozorovaný rozpad a obalových horninách počas vrchno monazitu-(Ce) a apatitu na veľmi jem- kriedovej post-kolíznej extenzie.

Poďakovanie: Práca bola podporovaná z finančných prostriedkov projektu APVV- 0081-10, VEGA 1/0255/11 a VEGA 1/0257/13.

82

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Problém pliocénu severovýchodní Moravy Jiří Otava, Helena Gilíková, Pavla Petrová Tomanová a Miroslav Bubík

Česká geologická služba Brno, Leitnerova 22, 658 69 Brno; [email protected]

Dlouhá desetiletí si geologové pracující na Na základě výše uvedených poznatků sv. Moravě přehazovali zařazení něk- jsme se rozhodli řešit problém pliocenní terých reliktů siliciklastik mezi sebou jako sedimentace sv. Moravy systémově horký brambor. Kvartérní geologové a definovat dle instrukcí publikovaných štěrky a písky odmítali zařadit do tera- dle Murphy & Salvador (1999) novou sových systémů a ani do glacifluviálních jednotku „malhotické souvrství“ (Otava et usazenin tyto sedimenty nezapadaly. al., 2008): Specialisté na sedimentaci karpatské  Stratotypovou lokalitou je pískovna 1 předhlubně je odmítali zařadit jak do km ssv. od Malhotic a 7 km jjv. od karpatu, tak do badenu a ani flyšovým Hranic. geologům se nikam „nehodily“. S takovou  Hlavní geografické rozšíření je historií výzkumů jsme se museli v polygonu Malhotice–Býškovice– vypořádat i během mapování Hranicka, Všechovice–Rouské–Zámrsky–Ústí– konkrétně listů 25-123 Hranice 25-123 a 25- Opatovice–Malhotice. Denudační relikty 141 Kelč a v současnosti na listu 25-132 jsou dále dokumentovány na listech Lipník nad Bečvou. Hranice, Lipník nad Bečvou, Valašské Zpočátku byla situace značně nejasná, Meziříčí, Starý Jičín, Bystřice p. a proto byly mocné štěrky spočívající Hostýnem a Holešov. diskordantně na zvrásněných sedimen-  Přibližná mocnost je 50 m, litologickou tech paleontologicky prokázaného bade- náplň tvoří ve spodní části jílovité nu v zářezu železniční trati z. Bělotína a štěrkovité písky, ve střední části mylně řazeny do pleistocénu (Havíř et al., rytmity pestrých prachovců a jílovců a v 2004). Bylo tehdy sice konstatováno, že nejvyšší části hrubozrnné fluviální výskyt tak mocných štěrků a písků štěrky. Provenience detritu je jak interpretovaných jako sedimenty divočí- z Českého masivu, tak ze Západních cích řek v prostoru hlavního evropského Karpat. rozvodí (Odra × Dunaj) není geologicky  V podloží vystupují flyšové jednotky, příliš opodstatněný, že určení stáří nebo miocén, místy zvrásněný, v nadloží sedimentů je nejisté, nicméně širší jednotky jsou spraše a sprašové hlíny, geologické souvislosti nebyly zohledněny. svahové sedimenty nebo štěrky údolní Teprve během mapování jižnějšího listu terasy. Kelč se situace začala vyjasňovat. Asi 25 m  Dosud určená mikrofauna ze spodní mocný profil odkrytý v pískovně s. Mal- části jednotky je redeponovaná ze hotic umožnil specifikovat superpozici spodního miocénu a z paleogénu a posloupnost jednotlivých facií. Valou- ždánické jednotky. nové analýzy štěrků, analýza těžké frakce  Malhotické souvrství z regio- písků a zhodnocení redepono-vaných nálního pohledu paralelizujeme s plio- faunistických zbytků upřesnily cénem Hornomoravského úvalu a okolí. provenienci sedimentů. Práce byla vyhotovena z projektu ČGS 321186: Základní geologické mapování oblast Střední Morava.

Literatura Havíř, J., Otava, J., Petrová, P., Švábenická, L. (2004) : Geologická dokumentace zářezu železničního koridoru západně Bělotína (Moravská brána). — Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002, 18–23. Murphy, M. A., Salvador, A. (1999): International Stratigraphic Guide – An abridged version. — Episodes, 22, 4, 255–272. Otava, J.,ed., Bábek, O., Bubík, M., Buriánek, D., Čurda, J., Geršl, J., Gilíková, H., Godány, J., Havíř, J., Krejčí, O., Lehotský, T., Maštera, L., Havlín Nováková, D., Tomanová Petrová, P., Poul, I., Skácelová, D., Skácelová, Z., Stráník, Z., Švábenická, L. (2008): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1:25 000 25-141 Kelč. Základní geologická mapa 1:25 000 České republiky. 176 s. — MS, Česká geologická služba. Praha.

83

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Nové biostratigrafické poznatky z lokality Skladaná Skala Silvia Ozdínová a Vladimír Šimo

Geologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, P.O.BOX 106, 84005 Bratislava; [email protected], [email protected]

Lokalita Skladaná skala (4 km (Lúčanská Malá Fatra), Valaská Belá - severozápadne od Ružomberka) před- Kuricovci (Strážovské vrchy) a Pribor- stavuje cca 80 m vysoký umelý odkryv žavskoye (Bradlové pásmo, Zakarpatská opusteného kameňolomu., Odkryv je Ukrajina). Prostredie vzniku súvrstvia situovaný v sukcesii súvrstvia Janovky bolo limitované nedostatkom pridno- (Gaździcki et al., 1979) s vrstvami vého kyslíka (Šimo & Tomašových, slienitých sivých škvrnitých vápencov 2013) o čom svedčí bohatý výskyt hrúbkyod niekoľkých cm až do 1 m semiinfau-nálnej foraminifery Bathy- s polohami výrazne tenších vrstiev siphon, ktorá v súčasnosti znáša aj sivých slieňov s hrúbkou spravidla hypoxické podmienky. Prítomnosť nepresahujúcimi interval od 1 do 10 cm. bioturbácie infaunálnymi požieračmi Tieto charakteristicky bioturbované v plytších častiach substrátu (Lamel- slienité vápence sú tradične zaraďované laeichnus, ?Teichichnus, Planolites, do litofácie škvrnitých vápencov Palaeophycus) potvrdzuje limitujúce označovaných termínmi Fleckenmergel podmienky s nižším obsahom rozpus- alebo Fleckenkalk. Vo vápencoch sa teného kyslíka v substráte. Hlbšie časti relatívne hojne nachádzajú lastúrničky, substrátu bioturbované sesílnou ľaliovky, rádiolárie a foraminifery. infaunou (Chondrites) indikujú pokles Masívny výskyt veľkej aglutinovanej kyslíka do zóny oxydačno-redukčnej foraminifery Bathysiphon je pozoro- hranice (Trichichnus). Prostredie vateľný takmer v celom profile. Vek vzniku sa odhaduje na hĺbky okolo 50 – súvrstvia bol na základe amonitov 200 metrov a hlbšie. Z lokality Skladaná a belemnitov určený ako spodná jura – Skala boli prvýkrát študované vzorky na pliensbach – toark. (Rakús, 1964) vápnité nanofosílie. Bolo preskúma- Z fosílnych stôp sa tu vyskytuje ných 37 vzoriek, z toho 11 bolo pozi- Chondrites intricatus, Chondrites cf. tívnych na prítomnosť vápnitých targionii, Lamellaeichnus imbricatus, nanofosílií. Vzorky obsahovali len málo Palaeophycus, Planolites, ?Taenidium, pomerne slabo zachovaných jedincov. ?Teichichnus, Thalassinoides Trichich- Vzorky najbohatšie na vápnité nus, Zoophycos. Táto asociácia fosíl- nanofosílie boli z intervalov 8 – 57, nych stôp sa javí ako stála ichnologická 349 – 390 a 554. Boli určené druhy črta fácie spodnojurských škvrnitých vápnitých nanofosílií, ktoré nie sú vápencov Západných Karpát, ktorá bola typické pre spodnojurské spoločenstvo: potvrdená aj na lokalitách Furkaska Rucinolithus cf. hayi, Quadrum cf. (Západné Tatry), Trlenská dolina svabenickae, Watznaueria barnesea, W. (Veľká Fatra), Kamenná Poruba manivitae a Nannoconus cf. minutus. Štúdium bolo financované vďaka projektu VEGA 2/0094/14.

Literatura Gaździcki, A., Michalík, J., Planderová, E., Sýkora, M. (1979): An Upper Triassic – Lower Jurassic sequence in the Krížna nappe (West Tatra Mountains, West Carpathians, Czechoslo¬vakia). — Geológia, 5, 119 – 148. Rakús, M. (1964): Paläontologische studien im Lias der Grossen Fatra und des Westteiles der Niederen Tatra. — Zbor. Geol. Vied., Západ. Karpaty (Bratislava) 1, 93 – 156 p. Šimo, V., Tomášových, A. (2013): Trace-fossil assemblages with a new ichnogenus in “spotted” (Fleckenmergel— Fleckenkalk) deposits: a signature of oxygen-limited benthic communities. — Geologica Carpathica, 64, 5, 355 – 374

84

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Datování vybranách skarnových paragenezí v Českém masivu Jaroslava Pertoldová1, Zdeněk Pertold2 a Monika Košuličová1

1 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected], [email protected] 2 Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, PřF UK, Albertov 6, 128 43 Praha 2; [email protected]

Z 15 vzorků skarnů na 6 lokalitách interpretovat jako svrchnoprotero- v kutnohorském a svrateckém krystali- zoické s přesahem do spodního niku a přilehlém moldanubiku (drosen- kambriaPaleozoická stáří (svrchní kam- dorfská i gföhlská jednotka) byly brium až spodní devon) jsou minoritní vyseparovány zirkony. Metodou U-Pb a nejsou koncentrována do úzkých a LA-ICP-MS bylo zjištěno jejich stáří, intervalů. Velký rozsah jejich stáří které ukazuje veliké rozpětí hodnot a malá frekvence je dovolují mezi 3,1 Ga a 310 Ma. Stáří zirkonů se interpretovat jako zčásti metamorfně liší mezi jednotlivými vzorky jedné ovlivněné nebo rekrystalované (zvláště) lokality v závislosti na přítomnosti za přítomností HT fluid a tavenin. magnetitového zrudnění, i mezi geolo- Zirkony stáří spodnokarbonského (310 gickými jednotkami. až 345 Ma) jsou zastoupeny hojně Všechna zjištěná stáří lze rozdělit do a pravděpodobně byly ovlivněny jak čtyř skupin. Data mezi 3,1 Ga a 800 Ma variskými metamorfními procesy, tak nevykazují výrazná maxima a vyskytují přítomností magnetitového zrudnění se s výjimkou gföhlské jednotky ve ve skarnu a s tím související vysokou všech zkoumaných lokalitách a jednot- fugacitou kyslíku v systému. kách. Stáří neoproterozoická až spod- Stáří neoproterozoické až spodnokam- nokambrická vytvářejí výrazná maxima brické považujeme za nejpravděpodob- s hodnotami mezi 600 a 520 Ma a byla nější stáří protolitu zkoumaných zjištěna ve skarnech ze svrateckého skarnů. Částečná rekrystalizace zirkonů i kutnohorského krystalinika a drosen- se stářím 460 až 310 Ma a variská stáří dorfské jednotky moldanubika. Na skarnů s magnetitovým zrudněním byla lokalitě Svratouch (svratecké krystalini- pravděpodobně ovlivněna přítomností kum) je stáří protolitu omezeno 560 Ma vysokoteplotních tavenin a fluid během a stářím intrudujícího metagranitu variských metamorfních procesů. 515 Ma. Stáří protolitu lze s jistotou

85

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Neskoro- a post-magmatická história tonalitu I-typu: je neskorá oxidácia nevyhnutná? Igor Petrík a Igor Broska

Ústav vied o Zemi Slovenskej akadémie vied, Dúbravská 8, 84505 Bratislava; [email protected], [email protected]

Tonalit I-typu z jadra Tribča obsahuje typov granitoidov. Prečo často dochádza bohatú a informatívnu minerálnu aso- k neskorej oxidácii a je nevyhnutná? ciáciu biotit, amfibol, Ti-magnetit, Príčinu neskorej oxidácie načrtli už Sato magnetit, titanit, allanit , epidot, ktorá a Wright (1966) a Czamanske a Wones sa dá využiť na výpočet P-T-X (1973): je v rozklade vody na vodík parametrov neskoro- a post-magma- a kyslík: 2H2O = 2H2 + O2 (1), ak tickej histórie. Amfibol v tejto asociácii molekulárny vodík unikne, magma umožňuje výpočet tlaku (ca 400 MPa), alebo postmagmatický fluid sa stane Ti-magnetit s exsolúciami magnetitu oxidačným. Fugacita O2 kontrolovaná a ilmenitu indikujú primárnu magma- reakciou (1) je však zásadne odlišná tickú teplotu 850-900°C pri fugacite O2 v závislosti od prítomnosti voľnej vodnej na úrovni pufra fayalit-magnetit-kremeň fázy: ak je v systéme nie je voľná vodná (FMQ). S S poklesom teploty sa fáza je log fO2 reakcie (1) silne redukčná asociácia mení: (1) Ti-magnetit je (ca 5 rádov pod pufrom FMQ), ak je pohltený titanitom (ca. 700 °C), (2) však prítomná voľná vodná fáza, je log amfibol a Fe-biotit uvoľňujú Fe (narastá fO2 disociačnej reakcie vody o 10-15 ich magneziálnosť) za vzniku čistého rádov vyššia. Zdá sa, že redox režim je magnetitu (ca. 600 °C, ΔNN = 4), (3) určovaný možnosťou H2 a O2 migrovať oxidácia ďalej pokračuje vznikom voľne cez granitoidnú horninu: pokiaľ čistého magnetitu z biotitu a fengitu H2 môže uniknúť, zatiaľ čo O2 nie, (470°C, na úrovni pufra hematit- systém sa oxiduje. Keď sa migrácia H2 magnetit, HM). V časti vzoriek tonalitov zastaví poklesom teploty, oxidácia sa pozoruje spätné nahradenie nesko- ustane a systém sa vráti na úroveň fO2 rého titanitu sekundárnym ilmenitom. určenej redox reakciami medzi (4) Toto indikuje prechod na menej minerálmi. V plytkých systémoch môže oxidačný až redukčný režim reakciami oxidácia pokračovať účinkom externého produkujúcimi ilmenit za účasti aktino- O2 privádzaného meteorickými vodami. litu, epidotu pri teplote ca. 470 °C Oxidácia nemusí nastať, pokiaľ je a nižšej fugacite O2 (ΔNN = 2 medzi v magme málo vody, takže sa voľná fáza FMQ a HM). [Všetky reakcie počítané v postmagmatickom štádiu neoddelí. z databázy Holland a Powell (2011) V tonalitoch veporika nachádzame aj a Thermocalc 3.36]. T-fO2 dráha takto takéto príklady redukčných tonalitov I- zachycuje oxidačnú udalosť bežnú typu s allanitom bez magnetitu a s Fe- v postmagmatickom vývoji rôznych biotitom.

Literatura Czamanske, G. K., Wones (1973): Oxidation during magmatic differentiation, Finnmarka complex, Oslo area, Norway. — J. Petrol., 14, pp. 349-380, Oxford.. Holland, Powell (2011): An improved and extended internally consistent thermodynamic dataset for phases of petrological interest, involving a new equation of state for solids. — J. metamorphic Geol., 29, pp. 333-383, Hoboken. Sato, M., Wright, T. l., 1966: Oxygen fugacities directly measured in Volcanic gases. — Science, 153, pp. 1103-1105., Washington.

86

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Mlži ze spodního ordoviku (souvrství fezouata) Maroka Marika Polechová

Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1, [email protected]

Intenzivní výzkum souvrství fezouata některé společné taxony s mlžovou (spodní ordovik, Maroko) přinesl jeden asociací z Maroka. Evolučně významné z velmi významných paleontologických a široce rozšířené skupiny jako jsou objevů posledního desetiletí – nalezení coxiconchiidi a redoniidi mohly fezouata Konservat Lagerstätte, které vzniknout v NWA (Northwestern Basin přináší unikátní vhled do kritické of Argentina), odkud jsou známi periody ve vývoji marinního života při nejstarší zástupci těchto skupin. Maroko přechodu z kambria do ordoviku (Van a Montagne Noire hráli významnou roli Roy et al., 2010; Van Roy & Briggs, 2011; při rozšíření těchto skupin do dalších Martin et al., 2015). Během terénních oblastí evropské peri-Gondwany (Iberie, prací v Maroku byla objevena další Armorika a Perunika) a ve středním velmi významná fauna, která sice svým ordoviku také na další paleokontinenty, zachováním není součástí tohoto Baltiku a Laurencii. marockého Lagerstätte, přesto přináší Rod Redonia zcela dominuje v mlžové nová významná data. Součástí této fauně ze spodního ordoviku Maroka a ze fauny jsou i mlži. středního ordoviku Peruniky a Iberie. Spodnoordovičtí mlži ze souvrství Velmi dobře zachovaná myophorická Fezouata (svrchní tremadok a spodní podpěra a svalový systém u Redonie flo) patří k evolučně významné fauně představují výbornou adaptaci pro západní Gondwany. Spodnoordovičtí rychlé zahrabání do dna. Spodno- mlži jsou celkově vzácní, jsou rozšířeni ordovičtí mlži z Maroka jsou pravdě- pouze okolo Gondwany a peri- podobně infaunními požírači substrátu Gondwany. Nová hojná fauna ze nebo infaunními filtrátory. Infaunní spodního ordoviku Maroka poskytla způsob života převládá u mlžů ve osm rodů Alococoncha?, Babinka, spodním a středním ordoviku a způsob Cardiolaria?, Cienagomya?, Coxiconchia, jejich života se tak výrazně liší od Glyptarca, Ekaterodonta, Praenucula? a kambrických forem, které jsou pova- Redonia. žovány za epifaunu. V mlžové asociaci Složení této fauny ukazuje velmi blízké z Maroka převažují heterodontní mlži, vztahy s mlžovu faunou ze spodního částečně jsou zastoupeni i protobran- ordoviku Montagne Noire (Francie). chiátní mlži. Naopak téměř chybí Stratigraficky mladší mlžová fauna ze pteriomorphidní mlži. Toto faunistické středního ordoviku Peruniky, Iberie, složení je charakteristické pro vyšší Avalonie, Austrálie a Argentiny má také zeměpisné šířky. Tento výzkum byl podpořen interním projektem ČGS 343500.

Literatura Martin, E., Pittet, P., Gutiérrez-Marco, J. C., Vannier J., El Hariri K, Lerosey-Aubril, R. Masrour, M., Nowak, H., Servais, T., Vandenbroucke T. R. A., Van Roy, P.Vaucher, R., Lefebvre, B. (2015, v tisku): The Lower Ordovician Fezouata Konservat-Lagerstätte from Morocco: Age, environment and evolutionary perspectives. — Gondwana Research. Van Roy, P., Orr, P. J., Botting, J. P., Muir, L.A., Vinther, J., Lefebvre, B., El Hariri, K. Briggs, D.E.G. (2010): Ordovician faunas of Burgess Shale type. — Nature, 465, 215-218. Van Roy, P., Briggs, D. E. G. (2011): A giant Ordovician anomalocaridid. — Nature, 473, 510-513.

87

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Syntektonické hydrotermální systémy v siliciklastikách Nízkého Jeseníku Přemysl Pořádek a Marek Slobodník

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 61137 Brno; [email protected]

Nízký Jeseník je budován kulmskými Hydrotermální žíly se na lokalitě siliciklastickými horninami – převážně Břidličná nacházejí v jemnozrnných břidlicemi, prachovci, drobami a místy horninách (převážně břidlicích) anděl- i slepenci. Celá oblast je ovlivněna skohorského souvrství, zatímco na procesy variské orogeneze, přičemž lokalitě Valšov v drobách souvrství metamorfní postižení roste směrem hornobenešovského. k západu (Dvořák, 1994). Na celém Mikrotermometrické měření fluidních území jsou hojné hydrotermální žíly. inkluzí (pouze v křemeni) bylo doplně- V průběhu posledních přibližně 20 let no chloritovou termometrií. Obě tyto byly rozlišeny 2 hlavní typy – syn- metody posloužily k interpretaci P-T tektonické (variské až pozdně variské) podmínek vzniku hydrotermálních žil. a potektonické (mezozoikum – Studované fluidní inkluze byly za terciér?) (Slobodník et al., 1997; laboratorní teploty dvoufázové (L + V; Slobodník, 2000). Oba systémy se liší s převahou kapalné fáze) a jejich jednak v mineralogii, jednak v P-T-X velikost nepřesáhla 20 µm. Teploty podmínkách vzniku. Zatímco potekto- homogenizace se pohybovaly v rela- nické mineralizaci se věnovala celá řada tivně velkém rozptylu od 115 °C až do autorů (např. Dolníček et al., 2003), 350 °C. Z eutektických teplot okolo - o syntektonickém systému ještě není 21,2 °C můžeme odvodit chemický tolik známo. Bylo studováno několik systém zachycený uvnitř inkluzí – H2O- lokalit, ale chybí celkový pohled na NaCl. Teploty tání poslední pevné fáze tento sytém. nám určují nízkou salitinu zachycených Syntektonické hydrotermální žíly jsou fluid – 0,5 až 8,3 hm. % NaCl ekv. Vyšší na obou studovaných lokalitách (Valšov hodnoty salinity pochází z jemno- a Břidličná) tvořené hlavně křemenem, zrnných hornin. Teploty chloritové který je často doprovázen kalcitem termometrie byly v rozmezí 175-285 °C, a chloritem, občas i živcem. V mini- což se dobře shoduje s výsledky málním množství jsou také přítomny mikrotermometrického měření. sulfidy (pyrit, sfalerit, galenit) a apatit.

Literatura Dolníček, Z., Zimák, J., Slobodník, M., Malý, K. (2003): Mineralogy and formation conditions of the four types of hydrothermal mineralization from the quarry in Hrubá Voda (Moravosilezian culm). — Acta Univ. Palacki. Olomuc., Fac. Rer. Nat. Geol., 38, p. 7-22, Olomouc Dvořák, J. (1994): Variský flyšový vývoj v Nízkém Jeseníku na Moravě a ve Slezsku. — Práce Českého geologického ústavu č. 3, 77 p., Praha Slobodník, M., Muchez, Ph., Viaene, W. (1997): Hydrothermal fluid flow in the Devonian and Carboniferous of the Rhenohercynicum of the Bohemian Massif. — In: Papunen H. (ed.) (1997): Mineral Deposits: Research and Exploration - Where do They Meet?, p. 583-586, A. A. Balkema, Rotterdam, 980 p. Proceedings of the 4th Biennial SGA Meeting, 11-13 August 1997, Turku, Finland Slobodník, M. (2000): Epigenetické typy Hydrotermální mineralizace v sedimentech namurského synklinoria a moravskoslezského paleozoika. — MS, habilitační práce, 101 p., Brno

88

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Uhlovodíky a oxid uhličitý v půdě nad a mimo ložisko ropy a plynu Ondřej Prokop

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

V okolí zlikvidovaného vrtu, KL-137 na a oxidací organického uhlíku v půdě. lokalitě Závišice-Paseky, bylo měřeno V místech výskytu metanu je pozo- složení půdního vzduchu pomocí rována přímo úměrná závislost koncen- terénního přístroje Ecoprobe 5 v 36 trací C1 a CO2 s výjimkou nejvyšší kon- bodech v hloubce 10 a 60 cm. centrace metanu, která je interpre- Studovaná oblast byla v době měření tována jako projev mikrobiální oxidace pokryta travním porostem, měřené bo- metanu metanotrofními archebakte- dy byly lokalizovány v síti s rozestupem riemi (Franců 2010). Analýza prosto- 1,86 m. Každé měření sestávalo ze 100 rových vztahů geochemie půdního dílčích údajů, průměrný obsah byl cca vzduchu použitím vícevrstevných map 7 200 ppm CO2, 2 600 ppm metanu (C1) pro C1, CO2, O2 a celkových uhlovodíků, a 19 % O2 (objemové % nebo ppm). umožnila rozlišit anomální projevy od Maximální obsah těchto plynů byl lokálního pozadí. Výsledné mapové 11 700 ppm CO2, 53 100 ppm C1 a 20 % zobrazení dokládá dvou- až třímetrový O2. Byla zjištěna záporná korelace dosah difuze metanu a uhlovodíkových plynů O2 a CO2, jež naznačuje spotřebu plynů z místa zlikvidovaného vrtu do kyslíku v důsledku mikrobiální aktivity bezprostředního okolí.

Literatura Franců, J., Bůzek, F., Hanuš, V., Geršl, M. (2010): Geochemie a dynamika výstupu oxidu uhličitého a metanu z horninového prostředí v oblasti Západních Karpat. — MS, Závěrečná zpráva projektu MŽP-OOHPP-85/08/GP. Česká geologická služba. Brno. Hunt, M. J. (1995): Petroleum geochemistry and geology. — W.H. Freeman and Company. New York. Tedesco, S. A. (1995): Surface Geochemistry in Petroleum Exploration, Atoka Exploration. — Chapman and Hall. New York. Tissot, B. P., Welte, D. H. (1984): Petroleum Formation and Occurrence; a New Approach to Oil and Gas Exploration. — Springer. Berlin.

89

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

CHIME datovanie monazitov z granitoidného komplexu Fabovej hole (Veporské vrchy) Libor Pukančík a Vladimír Bilohuščin

Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra mineralógie a petrológie, Ilkovičova 6 Bratislava, [email protected]

Fabova hoľa zahŕňa asi 15 km2 oblasť plagioklas sericitizovaný, mäsovočer- v rámci pohoria Veporské vrchy a je vený idiomorfný K-živec, biotit často tvorená prevažne granitoidnými premenný na epidot- (klino)zoisit horninami. Granitoidný komplex a muskovit. Z akcesorických minerálov Fabovej hole je súčasťou Kráľovohoľ- boli identifikované: zirkón, apatit, skej zóny veporika. monazit-(Ce), allanit, epidot, titanit, Petrologický výskum z 8 odobraných magnetit, ilmenit, pyrit, goethit. reprezentatívnych vzoriek granitoidov Posledným typom sú granodiority až (FAH-1-8) potvrdil prítomnosť štyroch tonality sihlianskeho typu, ktoré majú základných typov granitoidných hor- pomerne monotónne minerálne zlože- nín. Prvým typom sú granity až nie, zastúpené plagioklasmi zelenkastej granodiority veporského typu, ktoré sú farby, zelenkavo hnedý biotit často v skúmanej oblasti zastúpené domi- rekryštalizovaný a čiastočne chloritizo- nantne. Tento typ je reprezentovaný vaný, častý je aj idiomorfný titanit horninotvornými minerálmi vo forme (primárne magmatický) alebo porfyrických výrastlíc bielych až sivých dendritický titanit II. (postmagmatic- K-živcov často perthitizovaných spolu ký). V tomto type granitoidov sa vysky- s baueritizovaným a často sagenitickým tujú nasledovné akcesorické minerály: biotitom, muskovitom, kremeňom, allanit, zirkón, apatit, magnetit. intenzívne premenenými plagioklasmi. Popri základnej mineralogicko-petrolo- V hornine boli potvrdené nasledovné gickej charakteristike horninotvorných akcesorické minerály: zirkón, apatit, a akcesorických minerálov a skúmania monazit-(Ce), allanit, epidot- ich chemického zloženia boli v jednotli- (klino)zoisit, sagenitický titanit. Dru- vých vzorkách na elektrónovom mikro- hým typom pozorovaných hornín sú analyzátore CAMECA SX 100 (ŠGÚDŠ, neporfyrické biotitické granodiority Bratislava) datované monazity, celkove ipeľského typu, ktoré sú málo defor- bolo zhotovených 241 analýz určených mované a obsahujú biele K-živce slabo pre datovanie. Vypočítané veky potvrd- perthitické, kremeň bez výraznej zujú predpokladaný karbónsky vek gra- undulozity, plagioklasy úplne sauseriti- nitoidov: FAH-1 348±4,1 Ma; FAH-2 zované, biotity silno baueritizované, 362±6,3 Ma; FAH-3 356±5,9 Ma; FAH-4 často sagenitické, Medzi akcesorické 362±4,6 Ma; FAH-5 352±5,7 Ma; FAH-6 minerály patria: zirkón, apatit, 361±6,4 Ma a FAH-7 353±4,3 Ma. monazit-(Ce), retiazkovitý titanit, rutil, Vzorka FAH-8 (granodiorit-tonalit epidot- (klino)zoisit. Tretím typom sihlianskeho typu) neobsahovala žiadne hornín sú porfyrické biotitické monazity. Datovanie monazitov taktiež granodiority ipeľského typu s ružovými potvrdilo alpínske prepracovanie hor- výrastlicami K-živcov, medzi ďalšie nín odrážajúc veky v rozmedzí 80- horninotvorné minerály patria: kremeň 130 Ma. často undulózny, hypidiomorfný

Poďakovanie: Tento príspevok vznikol za podpory projektu GUK 560/13

90

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Zvířecí nájemníci jeskyně Barové ve druhé polovině posledního glaciálu Martina Roblíčková1 a Vlastislav Káňa2

1 Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno; [email protected] 2 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Jeskyně Barová (Sobolova) se nachází ve genetických analýz jde o druh Ursus střední části Moravského krasu v pravém ingressus – D. Popovic in verb.). Přibližně (severovýchodním) svahu Josefovského 5 % nalezených kostí pochází ze lva údolí. Jedná se o polygenetickou pod- jeskynního (Panthera spelaea), z dalších zemní prostoru protékanou Jedovnickým šelem byly v desítkách kusů nalezeny potokem, která je součástí systému Býčí pozůstatky vlka (Canis lupus) a hyeny skály. Jeskyně byla objevena v roce 1947 A. jeskynní (Crocuta crocuta spelaea), Sobolem a jeho studenty, Sobol také jako v jednotkách kusů potom kosti lišky, první upozornil na výskyt fosilních rosomáka, rysa, kuny a medvěda zvířecích kostí v jeskyni (Sobol, 1948). hnědého. Pouze raritně (v jednotkách V roce 1958 zde prováděl paleontologický kusů) jsou v jeskyni nacházeny také kosti výzkum R. Musil, nalezený kostní kopytníků, a to soba polárního, jelena materiál zařadil do viselského glaciálu evropského, kozorožce horského, kam- (Musil, 1959). Další výzkumy fosilní fauny zíka horského, koně, nosorožce srstna- ve vnitřních částech jeskyně proběhly tého a pratura či bizona. Z drobnější fauny v letech 1983 – 1985 pod vedením L. Seitla byla nalezena kost zajíce a spodní čelisti (Seitl, 1988). norníka. V srpnu 2011 započal v jeskyni Barové Naprostá převaha medvědích kostí nový paleontologický výzkum. Byl v osteologickém materiálu je důkazem, že vyvolán mohutným sesuvem sedimentů jeskyně Barová sloužila především jako v západní stěně Druhé propasti, který zimoviště medvěda ze skupiny odkryl fosiliferní vrstvy s hojným jeskynních. Skutečnost, že vedle kostí obsahem zvířecích kostí v místech dospělých jedinců byly nalezeny i kosti sousedících s polohami předchozích mláďat, potvrzuje využití jeskyně výzkumů R. Musila a L. Seitla. Postupně k odchovu nové generace. Kosterní byla otevřena sonda v Liščí chodbě, pozůstatky lvů, vlků a hyen poukazují na Medvědí chodbě, v Chodbě pod žebříkem možnost, že i tato zvířata občasně užívala a v Chodbě k První propasti, sondy jsou jeskyni jako úkryt. Nalezené nepříliš dále děleny na sektory. V sedimentech početné stopy po ohryzu na medvědích byly vyčleněny tři fosiliferní vrstvy (A, B, kostech svědčí pro teorii, že lvi, hyeny C), zvířecí kosti z jednotlivých vrstev jsou a vlci chodili do Barové okusovat již odebírány odděleně. Většinou fragmen- vyschlé kosti dříve uhynulých medvědů, tární kosti jsou po vyzvednutí, očištění případně lovit hibernující medvědy či a případné rekonstrukci determinovány, jejich mláďata. Sporadicky nacházené podrobnější morfometrické analýzy kosti kopytníků se do jeskyně dostaly postupně probíhají. nejspíše prostřednictvím šelem, jako Největší část nalezených zvířecích kostí pozůstatky jejich kořisti (více o výzkumu (více než 90 %) pochází z medvědů ze viz Roblíčková & Káňa, 2013a, b). skupiny medvěda jeskynního (podle

Literatura Musil R. (1959): Jeskynní medvěd z jeskyně Barové. — Acta Mus. Morav., Sci. nat., 44 (1959), 89–114. Roblíčková M., Káňa V. (2013a): Předběžná zpráva o novém paleontologickém výzkumu v jeskyni Barové (Sobolově), Moravský kras. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 98, 111–127. Roblíčková M., Káňa V. (2013b): Barová jeskyně: pokračování paleontologického výzkumu – sonda Pod žebříkem. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 98, 2, 155–177. Seitl L. (1988): Jeskyně Barová (Sobolova), její osídlení a savčí fauna ze závěru posledního glaciálu. — Acta Mus. Morav., Sci. nat., 73 (1988), 89–95. Sobol A. (1948): Nová jeskyně u Býčí skály. — Československý kras, 1 (1948), 60 - 65, Brno.

91

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Depozičné prostredie na juhozápadnom svahu Devínskej Kobyly – lokalita „Záhrady Devín“ Andrej Ruman, Natália Hlavatá Hudáčková, Samuel Rybár a Michal Šujan

Univerzita Komenského, Katedra Geológie a paleontológie, Mlynská dolina, Bratislava, Slovenská republika [email protected]; [email protected]; [email protected]; [email protected]

Hoci Devínska Kobyla, ležiaca na južnom transportu. V spoločenstvách dierkavcov okraji Malých Karpát (Slovensko), patrí dominujú bentické formy, medzi ktorými zo sedimentologického a paleontolo- boli miliolidné a aglutinované taxóny gického hľadiska k relatívne dobre zastúpené iba akcesoricky. Cassidulina preskúmaným oblastiam Viedenskej laevigata tvorí 26-49 %, Bolivina dilatata panvy, dokumentovanie vznikajúcich 22-34 % a Pappina neudorfensis viac ako profilov stále prináša nové poznatky. 5 % v spoločenstvách zo vzoriek zo Študovaný odkryv vznikol začiatkom spodnej časti profilu. Najvrchnejšia časť roku 2015 v súvislosti so zámerom ílovitých vrstiev je typická dominanciou výstavby obytného komplexu „Záhrady asociácie Elphidium crispum - Elphidium Devín“. Počas prípravných stavebných spp. - Asterigerinata sp., ktorá tvorí viac prác bol obnažený svah na na ploche ca. než 80 % z celkového počtu jedincov. 250 árov na juhozápadnom okraji Schránky dierkavcov sú tu rekryštalizo- Devínskej Kobyly (Lat: 48.169553°, Lon: vané a veľkostne vytriedené, čo pouka- 16.992269°). Z troch terasovito usporia- zuje na ich alochtónny pôvod. Nadložné daných, asi 150 m dlhých zárezov, bol vrstvy pieskov sú fluviálneho pôvodu prístupný najspodnejší, prebiehajúci a vzácne obsahujú preplavené dierkavce. paralelne niekoľko metrov nad cestou Veľmi hojné sú recentné a pravdepo- vedúcou do Bratislavskej mestskej časti dobne aj fosílne rizolity. Devín. Výška odkryvu bola v čase odberu Na základe predbežných výsledkov je vzoriek 2,5 m. Vzorky na mikropaleo- možné vyčleniť tri fázy vzniku ntologické spracovanie boli odoberané sedimentov. Prvá fáza prebiehala vo každých 20 cm. Po vysušení bolo 200 g vrchnom bádene v zóne Bulimina- materiálu z každej vzorky rozpustené Bolivina v pobrežnom prostredí sedi- v 10 % H2O2 a plavené na sitách 1,25 mm mentovaním ílov. Druhá fáza je a 0,071 mm. Na mikropaleontologické charakteristická nástupom spoločenstva zhodnotenie bolo vyseparovaných mini- Elphidium crispum - Elphidium spp. - málne 250 jedincov na vzorku. Vo Asterigerinata sp. Sedimentácia vzorkách, v ktorých sa dierkavce prebiehala v režime poklesu morskej nevyskytovali, alebo boli príliš zriedkavé, hladiny, na čo poukazuje množstvo boli vyseparované všetky jedince z dvoch prepracovaných a ováľaných dierkavcov. štandardizovaných násypov rezídua. Zástupcovia druhu Elphidium josephinum Vrstevný sled pozostáva zo súboru naznačujú sarmatský vek týchto ílov. svetlosivých a sivo-okrových ílov a pies- Tretia fáza je oddelená diskordantne čitých ílov vystupujúcich v spodnej a tvoria ju kvartérne fluviálne sedimenty tretine odkryvu a nad nimi ležiacimi s preplavenou sarmatskou mikrofaunou. vrstvami svetlosivých siltov až hrubo- Na jej erozívnej báze vystupujú valúny zrnných pieskov oddelených erozívnym detritických litotamniových vápencov, kontaktom od podložia s valúnmi na kremencov a metasedimentov, ktorých báze. Makrofauna bola pozorovaná len veľkosť dosahuje až 20 cm. Sklon v spodnej, ílovitej, časti. Jedná sa sedimentov je generálne na juh, čo prevažne o fragmenty schránok hrubo- zodpovedá aj súčasnej pozícii koryta stenných lastúrnikov (Ostreidae, Dunaja, krorého úroveň hladiny je len Pectinidae), ktoré sú často ováľané. niekoľko metrov nižšie a je o niekoľko Disartikulované misky Corbula gibba desiatok metrov vzdialené od študo- a sporadické schránky Hinia illovensis vaného odkryvu. však nevykazujú známky dlhého Táto práca vznikla vďaka podpore projektu APVV 0099-11 DANUBE.

92

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Miocénne depozičné systémy v Komjatickej depresii Dunajskej panvy Samuel Rybár1, Katarína Šarinová2, Michal Šujan1,Eva Halásová1, Natália Hudáčková1, Michal Kováč1, Andrej Ruman1 a Marianna Kováčová1

1 Katedra Geológie a paleontológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15, Bratislava 4; [email protected] 2 Katedra Mineralógie a petrológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15, Bratislava 4

Séria hlbokých vrtov (Vráble-1, Ivánka-1 zložené predovšetkým zo zlepencov a Mojmírovce-1) situovaných v Komja- a pieskovcov. Vulkanické epiklastická tickej depresii Dunajskej panvy sú časté a niektoré vrstvy tufov zaznamenala kenozoický sedimentárny obsahujú stylolity. Pieskovce sú biotur- záznam s celkovou hrúbkou od 2100 do bované a vyznačujú sa normálnou 2600 metrov. Študovaná oblasť je dobre gradáciou, šikmými zvrstveniami známa vďaka stredno a vrchno miocén- a zriedkavými čerinami. Dokumen- nym deltovým sedimentom. Mnoho tované boli aj vrstvičky lignitu a lastúr- autorov sa v minulosti venovalo štúdiu niky s čelade Cardiidae. Zahradníková tejto oblasti, ale napriek tomu depo- et al. (2013) publikovala aj ojedinelý zičné systémy a vývoj sedimentárnych nález fosílnej ryby z radu fácií nebol nikdy zdokumentovaný Pleuronectiformes (vrt Ivánka-1). Daný v plnom detaile. Sedimentologické cyklus bol asociovaný s deltovým prehodnotenie vzoriek z vrtných jadier, prostredím. (3) Nadložné sedimenty reinterpretácia karotážných kriviek veku tortón až pliocén (panón až a revízia rezov reflexnej seizmiky, pliocén) sú tvorené bioturbovanými umožnila definíciu troch hlavných kalovcami a pieskovcami. Sedimenty sedimentárnych cyklov. (1) Trans- obsahujú sklzové telesá a zuhoľnatené gresívne sedimenty langského veku zvyšky listov druhu Ulmus pyramidalis. (spodný báden) zložené zo zlepencov Uvedný cyklus bol spojený so a kalovcov boli pravdepodobne sedimentáciou v jazernom, deltovom až ukladané vo fan-deltách. (2) Prevažne aluviálnom prostredí. Vek sedimentov regresívne sedimenty serravallského tu bol nepriamo potvrdený aj výskytmi veku (vrchný báden a sarmat) sú lastúrnikov z čelade Dreisenidae. Poďakovanie: Táto práca bola podporená grantami: APVV-0099-11, APVV-0625-11, APVV-14-0118 a grantami UK/427/2015, UK/451/2015. Taktiež sme vďačný grantom ESF-EC-0006-07, ESF-EC-0009-07 a grantu VEGA 2/0042/12. Špeciálne poďakovanie patrí Dr. Ľ. Slivovi z Nafta a. s., ktorý nám umožnil vstup do vrtných repozitórií. Ďalej Dr. V. Teodoridisovi z Karlovej Univerzity v Prahe za identifikáciu paleoflóry. A takisto Š. Pramukovej (SAV) a M. Hronkovičovi (PrifUK) za pomoc so spracovaním vrtného matriálu a za zhotovenie výbrusov.

Literatura Zahradníková, B., Hudáčková, N., Halásová, E., Rybár, S., Kováč, M. (2013): New findings from research of sarmatian sediments from Ivanka-l well (Danube basin, Slovakia). — Acta Rer. Natur. Mus. Nat. Slov., 93, 25-32.

93

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Hydrodynamické testování hlubinných úložišť Adam Říčka

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Hlubinné horninové prostředí může testovaného horninového prostředí. Při být využito k ukládání radioaktivního dostatečné délce testu a vysoké odpadu či jiných vysoce toxických frekvenci měření změny piezometric- odpadů. Toto prostředí se většinou kých úrovní ve vrtu lze získat infor- nachází v zóně proudění podzemních mace o hydrogeologické stavbě testova- vod. Při výzkumu potenciálního ného uložiště v rozsahu až stovek uložiště, je tedy nutné určit prostorové metrů od testovaného vrtu. V ČR bude schéma tohoto proudění. Proudění uložiště radioaktivního odpadu podzemních vod bývá obvykle budováno zřejmě v prostředí s pukli- ovlivněno přítomností heterogenit novou propustností. V takovém způsobených přítomností různých typů prostředí je možné hydrodynamickým hornin, tvary jejich těles a tektonickými testováním charakterizovat převládající poruchami. K hlavním nástrojům propustnost uplatňující se při proudění používaným k identifikaci těchto podzemních vod v okolí úložiště heterogenit patří geofyzikální průzkum. (rovnoměrné proudění puklinovou sítí Ten však spolehlivě neodhalí to, co je nebo převaha preferenčního proudění z hlediska proudění důležité a to přes zlomy) a definovat míru těsností hydraulickou spojitost puklinových sítí úložiště určením jeho hydraulické či případných více-zvodněných systé- propojenosti s širším okolím (určení mů. K tomu je vhodné využít metod okrajových podmínek proudění). V pří- hydrodynamického testování. Ty jsou padě zjištění vlivu zlomových struktur založeny na změně hydraulických na proudění podzemních vod lze určit gradientů prostřednictvím přidání či také další informace jako je úhel, který odběru fluid prostřednictvím vrtu spolu tyto struktury svírají, či jejich a sledování následné tlakové odezvy propustnost.

94

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Tíhové modelování významné kenozoické deprese na území města Brna Jiří Sedlák1, Ivan Gnojek1, Iva Sedláková2, Stanislav Zabadal2, Oldřich Krejčí3 a Vladimír Ambrozek3

1 Miligal, s.r.o., Axmanova 531/13, 623 00 Brno; [email protected] 2 EXA EXPO, spol s r.o., Axmanova 531/13, 623 00 Brno; [email protected] 3 Česká geologická služba, Leitnerova 22, 658 69 Brno; [email protected]

Nesvačilská deprese směru SSZ-JJV je hustota kenozoické výplně 2,27 g.cm-3 struktura orientovaná kolmo na průběh se významně liší od hustoty hornin styku Karpat a v. okraje Českého krystalinického podloží (2,65-2,90 g.cm-3). masivu. Přibližně 50 kilometrů dlouhá Tento rozdíl způsobuje, že se deprese kaňonovitá deprese mezi Brnem na území brněnské aglomerace a Hodonínem byla vyhloubena v hor- projevuje ssz-jjz. zápornou tíhovou ninách prekambrického až mesozoic- anomální zónou o amplitudě -4 mGal. kého stáří a je vyplněna převážně Výrazný hustotní kontrast nám sedimenty parautochtonního paleo- umožnil modelovat morfologii před- génu o mocnosti přesahující 1 km. Je kenozoického podloží (pomocí překryta sedimenty neogenní před- obrácené úlohy gravimetrie) a vypočítat hlubně a v jv. části (v úseku od Újezdu tak mocnosti kenozoických sedimentů. u Brna po Hodonín) také přesunutými Modelování bylo provedeno celkem na příkrovy karpatského flyše. V sz. 9 paralelních profilech o délce 20 km. pokračování lze depresi sledovat rovněž Z výsledků modelování je zřejmé, že na území města Brna. Zde je směrem od SSZ k JJV se deprese zahloubena v horninách brněnského postupně rozšiřuje; na nejsevernějším masivu (při v. okraji metabazitové profilu při S okraji Brna činí její šířka zóny) a její osa probíhá v linii pouhé 2 km. Také sklon svahů se Řečkovice–Ponava–Zábrdovice–Brněnské postupně mění – na s. okraji Brna jsou Ivanovice–Chrlice. Je vyplněna několik svahy depresní struktury nejstrmější. set metrů mocným komplexem Největší vypočtené celkové mocnosti kenozoických usazenin. Ty jsou na kenozoické výplně na tíhových řezech povrchu obvykle reprezentovány dosahují hodnot od 500 m do 750 m. nepříliš mocnými kvartérními ulože- Průběh dna deprese nemá ve směru od ninami, v jejich podloží se pak SSZ k JJV monotonní charakter. nacházejí poměrně mocné komplexy Gravimetrií bylo indikováno několik převážně neogenních usazenin (na j. zahloubených úseků, které jsou od sebe okraji Brna jsou zastoupeny také oddělovány několika dílčími prahy. sedimenty paleogénu). Průměrná

Literatura Dvořák, J., Rejl, L., Sedlák, J., Valeš, V. (1993): Nové poznatky o hydrogeologicky významné struktuře v Brně, in Hamršmíd B. (editor): Nové výsledky v terciéru Západních Karpat. — Knihovnička Zemního plynu a nafty 15. Hodonín. Sedláková, I., Zabadal, S. (2013): Modelování depresní struktury nesvačilského příkopu na území Brna. — MS, Geofond Praha. Sedlák, J., Zabadal, S., Gnojek, I., (2013): Tíhové modelování geologické stavby jižně od Brna. — MS, Geofond Praha. Krejčí, O., Krejčí, V., Hubatka, F., Sedlák, J. (2014): Vliv geologie a geomorfologie na geotechnické podmínky výstavby v Brně a okolí. Průzkum, využívání a ochrana podzemní vody: nové úkoly a výzvy. — Sborník příspěvků z XIV. z hydrogeologického kongresu v Liberci, 2.-5. září 2014.

95

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Fotoarchiv České geologické služby Tamara Sidorinová1, Radek Svítil2 a Pavel Bokr3

1 Česká geologická služba, Geologická 6, 152 00 Praha 5; [email protected] 2 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected] 3 Na Stráni 80, 267 01 Králův Dvůr – Zahořany; [email protected]

Fotografie stále tvoří jeden ze v elektronické formě. V srpnu 2015 základních pilířů geologické dokumen- proběhlo spuštění nové verze vkládací tace. Hodnota dokumentačních snímků aplikace. Spolu s novou vkládací navíc v čase roste a mnohé historické aplikací byla kompletně přebudována snímky zachycují původní charakter databáze včetně úložiště a nový design krajiny, zaniklé lokality a zajímavé má rovněž prohlížecí aplikace. geologické jevy či již neexistující Prostřednictvím vkládací aplikace technická díla, jako jsou například staré mohou vkládat snímky do fotoarchivu doly. Česká geologická služba spravuje nejen zaměstnanci ČGS ale i externí v současné době řádově desetitisíce spolupracovníci. I jejich snímky včetně fotografií s geologickou tématikou. podrobného popisu se tak ve Fotoarchiv ČGS představuje jednotný fotoarchivu bezpečně zachovají pro a centralizovaný systém pro ukládání, budoucí generace. Vkladatelé si navíc evidenci a využívání dokumentačních mohou své snímky v původním snímků v rámci organizace. Jádro rozlišení a kvalitě kdykoliv stáhnout fotoarchivu tvoří elektronická databáze, zpět. Zájemci, kteří jsou ochotni vložit ve které jsou ukládány popisy své snímky do fotoarchivu, mohou jednotlivých snímků, a datové úložiště, požádat správce o zřízení uživatelského ve kterém jsou uloženy soubory účtu, pod kterým jim bude umožněn s jednotlivými snímky ve vysokém přístup do vkládací webové aplikace rozlišení. Jádro fotoarchivu je součástí (k práci s aplikací postačí běžný počítač centrálního datového skladu ČGS s připojením k internetu). a v jeho rámci je rovněž pravidelně Při poskytování snímků třetím osobám zálohováno. jsou respektovány autorská práva, Původní fond fotoarchivu ČGS je snímky jiných vlastníků poskytuje ČGS uložen na pracovišti Barrandov. Jedná jen s jejich souhlasem. se především o cca 15 000 černobílých Na fotoarchiv jsou postupně napo- pozitivů, cca 500 negativů na sklech jovány ostatní datové zdroje ČGS. a velké množství středoformátových Doposud se toto propojení podařilo negativů. Tento fond je v dlouhodobém plně realizovat s databází významných časovém horizontu zpracováván a pře- geologických lokalit a testuje se váděn do elektronické verze. Snímky s databází důlních děl. jsou skenovány ve vysokém rozlišení Do roku 2015 je v databázi evidováno (600 dpi) a ukládány do datového přes 23 000 fotografií, z toho přes úložiště, popisy jsou přepisovány do 15 000 snímků dostupných geologické databáze. veřejnosti přes prohlížecí aplikaci. Současné digitální snímky jsou V přípravě je import dalších desítek vkládány přímo do elektronické verze tisíc fotografií důlních děl. pomocí vkládací aplikace, která byla Fotoarchiv ČGS za poslední rok uvedena do provozu v roce 2007, tyto navštívilo přes 100 000 uživatelů fotografie jsou k dispozici výhradně internetu.

www.geology.cz/fotoarchiv

96

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Charakter vulkanizmu a sedimentácie v severnej časti pohorí Vtáčnik a Kremnických vrchoch Ladislav Šimon

Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynská dolina 1, Bratislava; [email protected]

V severnej časti pohorí Vtáčnik a Krem- gráben, pričom okrajové zlomy grábenu nických vrchoch v období kenozoika sa dereformujú územie a v dôsledku toho vyvinul zložitý komplex vulkanických vulkanické formácie a sedimentárne a sedimetárnych hornín. V spodnom súvrstvia podliehajú významnej deštru- bádene územie vzniká morská kcii. Zmena paleogeografickej situácie sedimentácia kordíckeho a kamen- spôsobila tvorbu prevažne mezozoic- ského súvrstvia a neskôr sa vytvorili kého materiálu uloženého do nadložia formy vulkanosedimentárnych sukcesii. zerodovaných geologických útvarov. Sedimentácia kamenského súvrstvia Produkty sedimetácie reprezentuje pokračuje vývojom vulkanoklastických lehotské súvrstvie. V súvislosti so vzni- sukcesií s uhoľnou sedimentáciou do kom grábenu sa aktivizuje vulkanizmus Hornonitrianskej kotliny. Sedimetácia formácie Kľakovskej doliny, ktorej kordíckeho súvrstvia vytesnená vývo- horniny sú synsedimentárne uložené so jom kremnického vulkánu. V strednom spodnou a vrchnou časťou lehotského až vrchnom bádene sa vyvinul súvrstvia. Formácia Kľakovskej doliny sedimentačný priestor, v ktorom sa predstavuje sukcesiu niekoľkých ma- formovali taxodiové močiare s uhoľnou lých vulkánov vytvorených na zlomovej sedimentáciou handlovského súvrstvia. línii grábenu severovýchod-juhozápad- V študovanom území neskôr dochádza ného smeru. Vulkanity boli k jazernej sedimentácii, ktorú deštruované a ich produkty vypĺňali reprezentujú horniny košianského túto grábenovú štruktúru. V období súvrstvia. V tom čase dochádza sarmatu sa sformovali vtáčnický strato- k aktivizácii vulkanizmu po zlomoch vulkán, ktorý reprezentuje vtáčnická a formujú sa extruzívne telesá formácia a rematský stratovulkán, ktorý Plešinskej formácie. Koncom bádenu reprezentuje rematská formácia. v študovanom území dochádza Vtáčnická formácia a rematská formá- k náhlym geologickým zmenám, ktoré cia prekrývajú tektonicky rozčlenený postihli existujúce vulkanické a sedi- a denudáciou značne zarovnaný mentárne komplexy. Sformoval sa paleoreliéf skúmaného územia.

Literatura Šimon, L. in Kováčik, M., Kohút M., Sentpetery, Olšavský, M., Havrila, M., Filo, I., Maglay, J., Nagy, A., Laurinc, D., Šimon, L., Baráth, I. (2015): Geologická mapa Žiaru. — Vydal Štátny geologický ústav Dionýza Štúra v Bratislave. Šimon, L. (1997): Geologická mapa Vtáčnika. — MS, Doktorandská dizertačná práca s prílohou geologickej mapy. Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského Bratislava.

97

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Aplikace pro Správu oblastních geologů ČGS Helena Skarková a Jan Čurda

Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21, Praha 1; [email protected], [email protected]

Expertní činnost oblastních geologů zpracovávaného posudku, jeho ČGS, oblastních specialistů ČGS pro lokalizaci a zadavateli, termíny eviden- ložiskovou geologii, oblastních ce posudku a jeho výstupní termín. specialistů ČGS pro hydrogeologii Dále obsahuje jména řešitelů zpracová- a specialistů ČGS pro inženýrskou vaného posudku a jeho základní geologii je spojená s posudkovou kategorizaci podle obsahového zamě- činností, která reaguje na požadavky ření. Editační aplikace je databázově a potřeby správních orgánů na celém propojena se spisovou službou, což území České republiky. Tato činnost umožňuje automatické načítání dat směřuje k poskytování odborné z tohoto systému. Za dvanáct let geologické podpory pro rozhodování ve provozu aplikace jsou v současné době věcech státního a veřejného zájmu. uloženy údaje o téměř 6 000 posudcích, Jejím cílem je kontinuální pořizování, ke kterým je připojeno bezmála 15 500 shromažďování, uchovávání a přede- dokumentů. vším odborné zpracovávání a na něj Součástí aplikace je i systém ukládání navazující poskytování údajů. Tyto procesních a výstupních dokumentů do informace se týkají geologického zpracovávaného posudku do file sys- složení státního území, ochrany tému, což umožňuje jejich přímé a využití přírodních nerostných zdrojů zobrazení v aplikaci a zdrojů podzemních vod a geo- V letošním roce byl zahájen projekt, logických rizik a slouží pro následná jehož cílem je vytvoření interaktivní politická, ekonomická, soudní a eko- mapy posudků SOG, která umožní logická rozhodování. široké laické veřejnosti přístup V roce 2003 byla spuštěna editační k lokalizaci posudků, které byly aplikace – tzv. Protokol SOG, která vypracovány v rámci výkonu státní slouží jednak pro zadávání informací geologické služby na základě potřeb o zpracovávaných posudcích a dále jako a požadavků správních orgánů na základní řídící nástroj interní agendy území celé České republiky. Správy oblastních geologů (SOG). Na přednášce budou prezentovány V průběhu let se tato aplikace postupně ukázky jednak editační aplikace rozšiřovala o nové položky a funkci- Protokolu SOG a dále ukázky onalitu. připravované mapové aplikace inter- V současné době jsou pomocí aplikace aktivní mapy posudků SOG. shromažďovány údaje o názvu

98

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geologické aspekty výběru vhodné lokality hlubinného úložiště v ČR Jiří Slovák

Správa úložišť radioaktivních odpadů, Dlážděná 6, 110 00 Praha 1; [email protected]

Česká republika v minulosti rozhodla o provedených v 90-tých letech minulého zajištění významné produkce elektrické století, byly odmítnuty oblasti sedimen- energie z jaderných zdrojů. Toto tárních komplexů. Vlastní vyhledávací rozhodnutí sebou nese i závazek a ověřovací práce byly zahájeny nalezení zodpovědného řešení zajištění geologickými výzkumy mezi roky 2003 konce palivového cyklu. Jediným dnes – 2005 a 2008 – 2010. Byly použity ve světě přijatelným řešením pro trvalé metody dálkového průzkumu a metody uložení vyhořelého jaderného paliva je letecké geofyziky. Metody průzkumu hlubinné úložiště (HÚ) vybudované a charakterizace vhodného horninové- v hostitelské hornině v takové hloubce, ho masivu pro budoucí HÚ jsou voleny aby ani po 100 tis. letech nedošlo vesměs velmi šetrné a relativně málo k ovlivnění potenciální populace nad destruktivní. Vývoj hlubinného úložiště rámec stávajících limitů a bezpečných se děje v etapách, přičemž každá etapa životních podmínek. Tomu musí je završena bezpečnostními rozbory odpovídat úložný systém, sestávající jak a studiemi jeho proveditelnosti a cel- z umělých bariér – úložného kontej- kovým průkazem vhodnost lokality. neru a bentonitového těsnění, tak Jednotlivé etapy jsou realizovány na především z hlavní bariéry, hornino- postupně se snižujícím počtu lokalit. vého masivu, který sám o sobě bude Z hlediska geologických průzkumných schopen zajistit plnou funkci ochrany metod jsou v úvodních etapách životního prostředí po výše zmíněnou využívány metody dálkového průz- dobu. kumu země a geofyzikální metody. Ve Základním předpokladem úspěšného vyšších etapách jsou pak tyto metody řešení je vhodný horninový masiv, doplněny vhodně lokalizovanými dostatečně homogenní, aby byly vrtnými pracemi a in situ výzkumy ve prokazatelně doloženy jeho bariérové vrtech. Na finální lokalitě budou funkce i po jeho porušení při jeho průzkumné, ověřovací a charakte- průzkumu a následně při budování rizační práce realizovány v podzemní úložiště. V České republice je hledán laboratoři v reálné hloubce úložiště. takovýto masiv v krystalinických horni- Nedílnou součástí přípravy hlubinného nách. Na základě screeningu území, úložiště je podpůrný výzkum.

Literatura Procházka J., et al. (2010): Projekt průzkumných prací na hypotetické lokalitě. — MS, SÚRAO, Praha Vokál A., Pospíšková I. a kol., (2012): Aktualizace referenčního projektu hlubinného úložiště radioaktivních odpadů v hypotetické lokalitě. — MS, závěrečná zpráva, SÚRAO, Praha Pospíšková I. (2014): Preparation of a Deep Geological Repository in the Czech Republic — Tunel, 23, 2, pp. 11. Slovák J. (2015): The Bukov Underground Research Facility as Part of the Czech Republic’s DGR Development Programme. — WM2015 Conference, March 15 – 19, 2015, Phoenix, Arizona, USA

99

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Násunová tektonika trangošskej štruktúry v Nízkych Tatrách Ľuboš Sokol a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Trangošská synklinála je relatívne úzka vápencoch v centrálnej a západnej časti štruktúra obalového mezozoika tatrika, trangošskej štruktúry. V týchto východo-západneho smeru, ktorá je strižných zónach prevládajú foliácie s zakliesnená medzi metamorfitmi úklonmi k S, SSZ až SZ, pričom sklony a granitoidmi kryštalinika tatrika. sú subhorizontálne, mierne až strmé. Najspodnejším členom tejto štruktúry Plochy strižných zón sú približne sú spodnotriasové kremence a pies- rovnobežné s vrstevnatosťou a indiká- kovce lužňanského súvrstvia. Na tieto tory pohybu dokladajú pohyb vrstvy nasadajú pestré ílovito-piesčité nadložnej kry k S, v dnešnej pozícii bridlice s vložkami pieskovcov majú teda poklesový charakter. Vzorky (werfénske vrstvy, spodný trias). z týchto strižných zón dokladajú Najvyšší horizont tvoria strednotriasové intenzívnu deformáciu v podmienkach vápence gutensteinského súvrstvia. fácie zelených bridlíc. Južný kontakt triasových sedimentov Trangošská tektonická zóna bola trangošskej synklinály s horninami modifikovaná v ďalších deformačných kryštalinika je prevažne transgresný fázach, ktoré vytvorili jej súčasnú a zo severu ju od kryštalinika oddeľuje podobu, a kedy boli násunové strižné výrazná zlomová línia. zóny naklonené do pozície poklesov. Vrstevnatosť triasových hornín má Výrazne sa prejavil najmä vertikálny až smer V-Z – s odchýlkami v blízkosti strmo k juhu uklonený zlom, na strižných zón a zlomov – a sklon týchto ktorom bola severná kra vyzdvihnutá vrstiev je prevažne k severu. voči kre južnej. V teréne sa tento zlom V centrálnej časti štruktúry sa nachádza prejavuje krehko-duktílnou deformá- zóna prekotenej vrstevnatosti so ciou v kryštaliniku aj v sedimentoch sklonmi k JJV. mezozoika. Tento zlom tvorí vo veľkej Hoci trangošská štruktúra bola dlho miere severnú hranicu štruktúry, no považovaná za synklinálu, predpokla- vzápadnom úseku prechádza do dám, že v skutočnosti sa jedná triasových sedimentov a rozdeľuje tak o štruktúru s prevažne monoklinálnou trangošskú štruktúru do dvoch stavbou, uklonenou pod miernym až rovnobežných pruhov. stredným uhlom k severu, cez ktorú bol Súbor priečnych zlomov, ktoré majú presunutý príkrov kryštalinika. Túto smer SZ-JV a sklony približne 60° k JZ, násunovú tektoniku dokladajú najmä rozdeľuje štruktúru do individuálnych strižné zóny na severnom okraji blokov. Na týchto zlomoch došlo trangošskej štruktúry. Vo východnej k pravostranným horizontálnym aj časti štruktúry pozorujeme násun poklesovým pohybom. Rozdelenie do kryštalinika cez werfénske bridlice jednolivých blokov robí celkovú stavbu pozdĺž mylonitovej zóny. Ďalšie strižne zložitejšou, avšak dovoľuje nám vidieť zóny sa nachádzajú aj vo foliovaných štruktúru v rôznych erozných rezoch.

100

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Nástavba k mapovacímu kurzu PřF MU – tvorba elektronických map v prostředí ArcGIS Ľuboš Sokol a Rostislav Melichar

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Poslední čtyři roky se studenti do elektronické – vektorové podoby. Při bakalářského studijního programu tom jsou dokumentační údaje Geologie na Přírodovědecké fakultě shromážděné během terénní etapy Masarykovy univerzity v Brně učí uloženy do elektronické databáze, která dokončení procesu tvorby geologické je zásadní pro tvorbu vektorového for- mapy v elektronické podobě, což je mátu map. Zejména mapa dokumenta- v dnešním profesionálním prostředí již čních bodů je sestavována přímo na standardní způsob. Celý komplex výuky základě této databáze. K vektorizované mapování tak zahrnuje nejen terénní základní geologické mapě jsou sběr dat, túrování a skreslení geolo- vytvořeny též standardně požadované gické mapy, ale také její vektorizaci doplňky (stratigrafické schéma, řez, v prostředí ArcGIS, vytvoření map legenda). Tyto prvky včetně dalších odvozených (hydrogeologické, ložisko- potřebných údajů, jako je záhlaví, vé, inženýrskogeologické) a tisk finál- měřítko apod., jsou v rámci celého ních map a vysvětlivek. mapového archu uspořádány standar- Během dvoutýdenního mapovacího dním způsobem a připraveny pro tisk. kurzu studenti druhého ročníku Vektorový formát základní geologické provádějí v jarním semestru terénní mapy přináší další benefit tím, že mapování, jehož výsledkem je terénní umožňuje její snadné doplnění a pře- dokumentace a ručně skreslená vedení na mapy odvozené, jako je mapa geologická mapa. Místo mapovaného hydrogeologická, inženýrskogeologická území je obvykle voleno ve spolupráci s nebo mapa nerostných surovin. Na Českou geologickou službou, takže závěr studenti sepíší textové Vysvět- výsledky studentské dokumentace jsou livky ke geologické mapě, ve kterých využity jako určitá pilotní data pro další charak-terizují své mapované území. profesionální práce. Oplátkou prakticky Přesto, že výstupy mapovacího kurzu mapující pracovníci ČGS předávají své jsou vlastně geologickou prvotinou profesionální zkušenosti studentům autorů, kteří zpravidla dosud neměli přímo na mapovacím kurzu, což zkušenost s prací na nějakém výrazně zkvalitňuje vlastní výukový geologické projetu od terénní etapy až proces. V terénu studenti pracují po vytvoření finálního produktu, lze z bezpečnostních důvodů po dvojicích pozorovat, že mapovací kurz a následný a každý den s jiným instruktorem nebo kurz GIS výrazně ovlivňují jak samostatně (tak zejména v druhé geologickou erudici studentů, tak polovině kurzu). Zvládnutí rozdílného i jejich elektronickou gramotnost. Pro přístupu jednotlivých instruktorů je studenty, kteří se naučí práci nedílnou součástí praktické výuky. v programu ArcGIS, je následně snazší Ujednocení přístupu v rámci všech pracovat s daty v databázích a správně mapovacích dvojic kurzu pak zaručují je zobrazit v souřadnicích. Zároveň si společné večerní kontroly a konzultace prohloubí prostorové vidění mapované s ostatními instruktory. oblasti a geologickou představivost. To V následujícím podzimním semestru je základní předpoklad pro lepší, studenti při výuce speciálního celo- kvantitativně správná řešení dalších semestrálního kurzu GIS převedou regionálně geologických a tektonických geologickou mapu vytvořenou v terénu problémů.

101

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Vliv podloží, sklonu svahu, mocnosti a charakteru eluvia a sedimentárního pokryvu na vznik svahových deformací v Jizerských horách Tomáš Štor1,3, Stella Maris Moreiras2 a Karel J. Martínek1,3

1 Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta, Karlova Univerzita v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2, Česká republika; [email protected]; [email protected] 2 Unidad Geomorfología & Tectónica, IANIGLA – CCT Mendoza, Av. Ruiz Leal s/n. Parque Gral San Martín, Ciudad, CP 5500. Mendoza, Argentina; [email protected] 3 Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21, Praha 1, Česká republika

Během geologického mapování v letech pozitivně přispívá ke zvýšení potenciálu 2008 až 2014 bylo rozpoznáno několik vzniku svahových nestabilit, což typů svahových sedimentů, jejichž můžeme vidět na příkladu akumulací charakter se liší v závislosti na strmosti na svazích Smědavské hory (např. svahu, přítomnosti tektonických struk- Mrázová et. al., 2011; Blahůt et. al., 2012) tur a diskontinuit, mocnosti eluvia a Oldřichovského sedla. Míra saturace a sedimentárního pokryvu a vlastno- zvětralého podloží a kvartérního pok- stech litologického složení. Z výzkumu ryvu má větší vliv na vznik zrnotoků prováděném na 12 vybraných akumu- a úlomkotoků (debris flow) než lacích vyplývá, že zatímco oblasti kde skalního řícení a kamenných lavin. převažuje nezvětralé granitové podloží Přestože zvětralá přípovrchová vrstva jsou více náchylné na vznik skalního o mocnosti až několika metrů se řícení (rockfall) a kamenných lavin vyskytuje převážně na plochých (rock avalanche), tak v místech náhorních plošinách a mírných svazích zvětralého granitového podloží pře- o sklonu do 5°, tak i několik decimetrů važuje vznik úlomkotoků a sesuvů mocná vrstva eluvia na strmějších (debris flow/ slide). Místa se zvětralou svazích může hrát klíčovou roli při přípovrchovou vrstvou eluvia bývají vzniku a formování svahových nesta- často zvodněná a náchylná na vznik bilit. Během studia umělých odkryvů svahových nestabilit. U svahových a ručních zarážených sond do hloubky procesů vznikajících na metamor- 1,2 m bylo porovnáno 26 lokalit. Možný fovaném podloží (např. ortorula, fylit, vliv uvolnění horizontálního napětí po metadroba) převažují zrnotoky a sesuvy ústupu kontinentálního ledovce ze (debris flow a landslide) s jemnozrnější severních svahů Jizerských hor na vznik výplní a méně výraznou morfologií svahových akumulací bude podroben povrchu. Přítomnost tektonických dalšímu výzkumu. struktur a míra jejich rozpukání

Literatura Mrázová, Š., Krupička, J. (2011): Svahové deformace a granitová tektonika na Smědavské hoře v Jizerských horách. — Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010, 44, 70-74. Blahůt, Jan; Smolíková, Jana; Vilímek, Vít (2012): Modelování kamenitohlinitých přívalových proudů na Smědavské hoře v Jizerských horách. — Zprávy o geologických výzkumech v roce 2011

102

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Chronostratigrafický význam barrandienského siluru: stávající a potenciální nové stratotypy silurských stupňů a oddělení Petr Štorch1, Štěpán Manda2, Jiří Frýda2 a Ladislav Slavík1

1 Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 269, Praha 6, 165 00; [email protected], [email protected] 2 Česká geologická služba, Klárov 3, Praha 1, 118 21; [email protected], [email protected]

Stratigrafie silurského útvaru (globální dnešním požadavkům na korelaci korelace jeho vrstevních sledů a s vysokým rozlišením za použití formální členění na kratší úseky) byla souboru paleontologických, chemic- vždy značně pokročilá. Prvním GSSP - kých a fyzikálních metod. Subkomise se mezinárodním stratotypem vybraným rozhodla postupně nahradit standardním způsobem z řady pod- nevyhovující stratotypy novými, se robně zpracovaných profilů z různých zachováním stávajících názvů jednotek částí světa, se stala hranice siluru i stratigrafických úrovní hranic. V této a devonu na profilu Klonk u Suchomast souvislosti probíhá v současné době v barrandienském paleozoiku, schvá- v barrandienském paleozoiku intenziv- lená Geologickým kongresem v Mont- ní výzkum profilů hraničními intervaly realu v roce 1972 (Chlupáč at al., 1972). stupňů rhuddan a aeron (Frýda & Následně byla ratifikována většina Štorch, 2014) a sheinwood a homer. stratotypů silurských stupňů a oddělení Vážným kandidátem na nový meziná- (Bassett & Holland, 1989). Stratotypy rodní stratotyp báze aeronu je profil byly vybrány v klasických oblastech u Hlásné Třebaně, na stratotyp báze siluru na britských ostrovech, včetně homeru aspiruje profil na spodní etáži báze siluru na profilu Dob‘s Linn ve lomu Kosov u Berouna. Vzhledem Skotsku. Jako poslední bylo v roce 1984 k nepřerušené monofaciální sedimen- na 27. Geologickém kongresu v Moskvě taci s masivním výskytem klíčové fauny formálně schváleno i Přídolí – čtvrté, (graptolitů, chitinozoí a konodontů) nejvyšší oddělení siluru s bazálním a uhlíkovým izotopovým záznamem stratotypem v lomu Na Požárech byla získána významná nová data také u Řeporyj (Kříž et al. 1986). Nevyhnu- z hraničních intervalů stupňů gorst telnou daní za pionýrský výběr a ludford (profil Všeradice; Štorch et bazálních stratotypů silurských stupňů al., 2014) a oddělení wenlock a ludlow a oddělení jsou současné problémy (profil Nesvačily, Štorch a kol. v tisku). s jejich globální korelací. V roce 2011 Je proto možné, že v příštích letech se Mezinárodní subkomise pro stratigrafii bude do Barrandienu stěhovat stratotyp siluru (ISSS) navštívila anglické některého dalšího silurského stupně, stratotypy (Ray, 2011) a shledala, že nebo oddělení. většina z nich zcela nevyhovuje

Literatura Frýda, J., Štorch, P. (2014): Carbon isotope chemostratigraphy of the Llandovery in northern peri-Gondwana: new data from the Barrandian area, Czech Republic. — Est. J. Earth Sci, 63, 4, 220-226, Tallinn. Holland, C. H., Bassett, M. G. eds (1989): A global standard for the Silurian System. — National Museum of Wales, Geological Series, 9. 325pp., Cardiff. Chlupáč, I., Jaeger, H., Zikmundová, J. (1972): The Silurian-Devonian boundary in the Barrandian — Bull. Canad. Petrol. Geol., 20, 104-174. Calgary. Kříž, J., Jaeger, H., Paris, F., Schönlaub, H.P. (1986): Přídolí – the fourth subdivision of the Silurian. — Jb. Geol. B.-A., 129, 2, 291-360, Wien. Ray, D. C. ed. (2011): Siluria revisited: a field guide. — International Subcommission on Silurian Stratigraphy, 166pp. Štorch, P., Manda, Š., Loydell, D. K. (2014): The early Ludfordian leintwardinensis graptolite Event and the Gorstian- Ludfordian boundary in Bohemia (Silurian, Czech Republic). — Palaeontology, 57, 5, 1003-1043, Štorch, P., Manda, Š., Slavík, L., Tasáryová, Z. (v tisku): Wenlock-Ludlow boundary interval revisited: new insights from the off-shore facies of the Prague Synform, Czech Republic. — Canad. J. Earth. Sci., Ottawa.

103

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Heterochrónny vývoj vrchnomiocénnych depozičných systémov Dunajskej panvy potvrdený datovaním na základe autigénneho pomeru 10Be/9Be v sedimente Michal Šujan1, Régis Braucher2, Michal Kováč1, Didier L. Bourlès2, Samuel Rybár1 a Natália Hudáčková1

1 Katedra Geológie a paleontológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15, Bratislava 4;, [email protected] 2 Aix-Marseille Université, CEREGE, CNRS UM 34, F-13545 Aix-en-Provence, France, [email protected]

Sedimenty Dunajskej panvy, ktorá je nych vzoriek sedimentárného pros- severnou čiastkovou panvou Panón- tredia ekvivalentného datovaným skeho panvového systému, boli vzorkám. V prípade prezentovaného datované s cieľom detailnej rekonštru- výskumu boli stanovené dva počiatočné kcie paleogeografických zmien počas pomery pre nivné a pre jazerné vrchného miocénu. Vybraná bola sedimenty, keďže datované boli relatívne novo vyvinutá metóda datova- nasledovné súvrstvia v superpozícii od nia pomocou autigénneho pomeru naspodnejšieho: ivanské súv. (jazerná 10Be/9Be (cf. Lebatard et al., 2010). sekvencia), beladické súv. (deltová Rádioizotop 10Be je produkovaný sek.), volkovské súv. a kolárovské súv. v atmosfére interakciou s kozmickým (obe aluviálne) (sensu Kováč et al., žiarením a transportovaný do sedimen- 2011). Datovaním bol potvrdený hete- tačného prostredia zrážkami. Stabilný rochrónny vývoj vypĺňania čiastkových izotop 9Be pochádza z erodovaných depresií panvy Panónskeho jazera. Na horninových masívov a do sedi- severnom okraji (rišňovská depresia) mentačného prostredia sa dostáva bola aktívna deltová sedimentácia ~11.0 povrchovými tokmi. Pri sedimentácii až 10,5 Ma, nasledovaná aluviálnou oba izotopy sorbujú na povrch ílových sedimentáciou. Do centra panvy minerálov a po uložení sa ich pomer progradovali deltové systémy ~9,5 Ma mení len rozpadom 10Be. Vek uloženia nasledované normálnou regresiou je možné vypočítať v zmysle rovnice ~9,0 Ma. Na juhovýchodnom okraji -λT 10 9 N = N0 . e , kde N je Be/ Be pomer panvy (želiezovská depresia) prevládala datovanej vzorky, N0 počiatočný pomer aluviálna sedimentácia až po 8,7 Ma. izoropov, λ je rádioaktívna konštanta Získané výsledky sú v zhode s exis- 10 Be (T1/2 = 1,387 ± 0,01 Ma (Chmeleff et tujúcimi biostratigrafickými údajmi al., 2010), λ=ln(2)/T1/2) a T je vek a s modelom progradácie šelfového sedimentácie. Počiatočný pomer okraja Panónskym jazerom (Magyar et 10 9 Be/ Be (N0) sa stanovuje z holocén- al., 2013). Literatura Chmeleff, J., von Blanckenburg, F., Kossert, K., Jakob, D. (2010): Determination of the 10Be half-life by multicollector ICP-MS and liquid scintillation counting. — Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section B: Beam Interactions with Materials and Atoms, 268, 192-199. Kováč, M., Synak, R., Fordinál, K., Joniak P., Tóth, Cs., Vojtko, R., Nagy, A., Baráth, I., Maglay, J., Minár, J. (2011): Late Miocene and Pliocene history of the Danube Basin: inferred from development of depositional systems and timing of sedimentary facies changes. — Geologica Carpathica, 62, 6, 519-534. Lebatard, A. E., Bourlès, D. L., Braucher, R., Arnold, M., Duringer, Ph., Jolivet, M., Moussa, A., Deschamps, P., Roquin, Cl., Carcaillet, J., Schuster, M., Lihoreau, F., Likius, A., Mackaye, H. T., Vignaud, P., Brunet, M.(2010): Application of the authigenic 10Be/9Be dating method to continental sediments: Reconstruction of the Mio- Pleistocene sedimentary sequence in the early hominid fossiliferous areas of the northern Chad Basin. — Earth and Planetary Science Letters, 297, 1-2, 57-70. Magyar, I., Radivojević, D., Sztanó, O., Synak, R., Ujszászi, K., Pócsik, M. (2013): Progradation of the paleo-Danube shelf margin across the Pannonian Basin during the Late Miocene and Early Pliocene. — Global and Planetary Change, 103, 168-173.

104

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Křemenné žíly s ametysty ve východní části Českého masivu Dagmar Šujanská a Marek Slobodník

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

Ametysty, jako variety křemene, jsou vzorcích z Květnice a Bochovic. Teplota relativně časté na hydrotermálních homogenizace se pohybovala v rozmezí žilách v různých geologických 110–215 °C (Květnice) a 89–193 °C jednotkách. Studované vzorky pochá- (Bochovice). Eutektické teploty okolo zejí ze tří známějších lokalit: Jabloňov, −21 °C ukazují na přítomnost fluid typu Bochovice a Květnice u Tišnova. Na H2O–NaCl (Davis et al., 1990). Salinita prvních dvou lokalitách jsou ametysty roztoků, na základě teploty tání ledu – makroskopicky podobné, mají výraz- TmICE (Bodnar, 1993), je na lokalitách nou zonální stavbu. Mineralizace velmi blízká a to mezi 0,2 až 2,7 váh. % v Bochovicích a na Květnici je tvořena ekv. NaCl (Květnice) a 0,3 až 1,5 váh. % jen křemenem. Genetická vazba na ekv. NaCl (Bochovice). Výsledky uka- sulfidickou mineralizaci s karbonáty na zují na vznik z relativně nízkoteplot- lokalitě Jabloňov je zatím nejasná. ních roztoků s nízkou salinitou. Přesto, Textury žil byly převážně drúzovité až že studované lokality leží v různých brekciovité. Hydrotermální alterace geologických jednotkách, hydrotermál- okolních hornin je nejvíce patrná ní roztoky mají velmi podobné vlast- v blízkosti významnějších zlomových nosti. Vzhledem k absenci deformace struktur, a to sázavského (Jabloňov), křemenných žil s ametystem a nízko- třebíčského (Bochovice) a tišnovského teplotnímu a nízkosalinnímu chara- (Květnice) zlomu. kteru hydrotermálních fluid, je možné Křemenné žíly a s ametysty nevykazují spekulovat o povariském stáří této žádnou deformaci, s výjimkou někte- mineralizace, odlišné od vysokosalinní rých křemenů z Květnice, které jeví polymetalické asociace z Dřínové undulózní zhášení. a Květnice (Dolníček & Malý 2003; Mikrotermometrická měření fluidních Slobodník et al., 2008). inkluzí bylo možné provést jen na

Literatura

Bodnar, R. J. (1993): Revised equation and table for determining the freezing point depression of H2O-NaCl solutions. — Geochim. Cosmochim. Acta., 57, 683-684. Davis, D.W., Lowenstein, T.K., Spencer, R.J. (1990): Melting behavior of fluid inclusions in laboratory-grown halite - - - - 2- - 2- crystals in the system NaCl H2O, NaCl KCl H2O, NaCl MgCl H2O and NaCl CaCl H2O. — Geochim. Cosmochim. Acta, 54, 591-601. Dolníček Z., Malý K. (2003): Mineralogie a geneze epitermálních žil z lomu v Dolních Loučkách u Tišnova. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 88, 149-166. Brno. Slobodník M., Jacher-Śliwczyńska K., Taylor M. C., Schneider J., Dolníček Z. (2008): Plumbotectonic aspects of polymetallic vein mineralization in Paleozoic sediments and Proterozoic basement of Moravia (Czech Republic). — International Journal of Earth Sciences, 97, 1, 1-18. Šujanská, D. (2014): Studium křemenných žil s ametystem — MS, bakalářská práce, Přírodovědecká fakulta MU, Brno.

105

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Katodová luminiscence v petrologii Kateřina Švecová

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Katodová luminiscence (CL) je rychlou Katodovou luminiscenci lze studovat a poměrně levnou metodou jak získat pomocí optického mikroskopu, kde je informace, zejména o vnitřní stavbě zdrojem luminiscence horká či studená horniny či minerálu, které nepřináší katoda. Výsledný obraz je skutečný klasická polarizační mikroskopie. a barvy nezkreslené. Jelikož se Výsledky mají však jen kvalitativní zachycuje zářící světlo, není vždy hodnotu. Pro určení obsahu prvků, možné zachytit ostré okraje lumi- zejména těch, které luminiscenci způ- niskujícího zdroje. Pro tuto metodu je sobují, je potřeba dalších analytických potřeba vzorek, který by byl dostatečně metod, např. EMS, LA-ICP MS. Aby tenký, aby propustil světlo. však výsledná korelace výsledků Další možností je skenovací katodová jednotlivých metod měla výpovědní luminiscence. Obraz je vytvořen zachy- hodnotu, je potřeba také provést cením světla odraženého od povrchu měření CL spekter, jelikož samotný vzorků na detektor. Obraz může být popis barvy je do značné míry černobílý, či barevný podle možností subjektivní a také může být ovlivněn detektoru. V tomto případě barva není snímací technikou. Naměřená spektrál- reálná, ale dodatečně dodána soft- ní hodnota nám pomůže potvrdit, warově na základě vlastností detekova- případně vyvrátit vliv naměřených ného záření. Rastrovací luminiscence prvků. má výhodu ve snímání povrchu vzorku. Výše jmenované metody mají specifické Jeho velikost je limitována pouze požadavky na studované vzorky a jejich velikostí komory přístroje. Vždy je však parametry. Pro optické mikroskopy jde potřeba mít povrch vzorku hladce o schopnost propustit světlo, tedy čím vyleštěn. tenčí tím lépe. V případě LA-ICP MS je Je dobré si uvědomit, jaké výsledky od zase vyžadována dostatečná tloušťka katodové luminiscence očekáváme, vzorku, aby byl dostatečný prostor pro a promyslet, jaké z dalších možných ablatování. metod chceme použít. Podle toho K demonstraci možných metod CL stu- připravíme vyhovující vzorek. dia jsou použity vzorky magmatických Samozřejmě je podstatné brát v úvahu, hornin, v nichž je pozornost zaměřena o jaký materiál se jedná. na křemen.

Literatura Breiter, K., Svojtka, M., Ackermann, L., Švecová, K. (2012): Trace element composition of quartz from the Variscan Altenberg-Teplice caldera (Krušné hory/Erzgebirge Mts., Czech Republic/Germany): insights into volcano- plutonic complex evolution. — MS. Leichmann, J. (2002): Katodová luminiscence – možnosti využití při studiu petrogenetických procesů. — MS, habilitační práce, Brno.

106

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Beryl v hercýnskych granitových pegmatitoch Západných Karpát: kryštalochémia, evolučné trendy a produkty rozpadu Pavel Uher, Jana Fridrichová, Peter Bačík, Daniel Ozdín a Martin Števko

Katedra mineralógie a petrológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava; [email protected]

Beryl predstavuje typický minerál vo tetraedrické substitúcie typu vyššie frakcionovaných granitových (Na,Cs)Li□-1Be-1 (Moravany n. V.) pegmatitoch Západných Karpát. Tieto a (Cs,Na)Al□-1Si-1 (Jezuitské lesy). Tieto pegmatity tvoria žily až šošovky typy substitúcií potvrdilo aj XRD v materských hercýnskych granitoch S štúdium berylu (pomer štruktúrnych a I typu (360-340 Ma), alebo v okolitých parametrov c/a). IR spektroskopia pararulách (bratislavský masív Malých dokázala prítomnosť H2O typu I a II Karpát, Považský Inovec, Nízke Tatry). v študovaných vzorkách berylu. Voda Pegmatity patria k berylovému typu typu I (s dvojnásobnou osou symetrie a berylovo-columbitovému subtypu lokalizovanou kolmo na šesťnásobnú os v rámci LCT suity vzácnoprvkových berylu) vykazuje negatívnu koreláciu granitových pegmatitov. Beryl tvorí s obsahom Na. Naopak, pozitívna svetlozelené prizmatické kryštály korelácia Na s H2O typu II (orientovaná veľkosti 1 - 10, výnimočne až 20 cm na paralelne so šesťnásobnou osou berylu) kontakte kremenného jadra a kreme- indikuje priamy vzťah alkalinity ňovo-živcovo-muskovitovej zóny, prostredia a vody typu II. CO2 bol lokálne aj v zóne cukrovitého albitu. detekovaný iba v beryle z brati- Detailné štúdium chemického zloženia slavského masívu. Chemické zloženie (EMPA, LA-ICP-MS) potvrdilo přitom- berylu umožňuje rozlíšiť primárne nosť berylu chudobného na alkalické magmatické evolučné trendy v beryle: prvky, Fe a Mg, hoci lokálne sa s rastúcou frakcionáciou pegmatitu vyskytujú aj domény, resp. kryštály stúpa pomer Cs/Na a naopak klesá obohatené o tieto prvky (do 2,7 hm. % pomer Mg/Fe. Naopak neskoromag- Na2O, ≤ 5,1 hm. % FeO a ≤ 2.7 hm. % matická až subsolidová rekryštalizácia MgO). Najvyššie obsahy Cs (1 - 2 hm. % berylu spôsobuje inverzný evolučný Cs2O) dosahuje beryl z pegmatitu trend s poklesom Cs a rastom Mg/Fe. Bratislava - Jezuitské lesy, na ostaných Navyše pôsobením hydrotermálnych lokalitách len 50 - 1400 ppm Cs. fluíd dochádzalo pozdĺž trhlín Maximálne obsahy Li (5600 ppm) boli a okrajových zón berylu k jeho zistené na lokalite Moravany nad čiastočnému rozpadu a tvorbe fenakitu Váhom, beryl z ostatných pegmatitov a bertranditu (identifikovaných obsahuje 120 - 1800 ppm Li. Variácie pomocou XRD, Ramanovej spektro- chemického zloženia berylu indikujú skopie a EBSD) v asociácií so 2+ dominantnú Na(Fe ,Mg)□-1Al-1 sekundárnym muskovitom, kremeňom, kanálovo-oktaedrickú substitúciu, príp. K-živcom. lokálne sú prítomné aj kanálovo-

107

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geologické zajímavosti České republiky pro každého, s informacemi dostupnými i v přírodě Markéta Vajskebrová

Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected]

Na stránkách České geologické služby Aplikace využívá geolokačních vznikla v uplynulém roce nová mapová možností zařízení (GPS, wi-fi), na aplikace Geologické zajímavosti České desktopovém počítači odhaduje polohu republiky. Je určena především lidem, z IP adresy. To umožňuje jednak při kteří cestují po naší vlasti s cílem prvním načtení zobrazit mapu oblasti, navštívit zajímavé přírodní lokality ve které se uživatel nalézá, a v případě a poznat jejich geologickou historii. podpory přesnější lokalizace i poměrně Jsou to většinou místa atraktivní, přesné zobrazení polohy uživatele. představující názorné ukázky geolo- Jednoduchým nástrojem lze na mapě gických jevů, často unikátní hodnoty. měřit vzdálenosti a plochy. Dalšími Zpřístupněná databáze obsahuje přes výhodami mapové aplikace je možnost 1200 geologicky zajímavých lokalit. Jde plynulého střídání topografického zejména o přírodní zajímavosti, ale podkladu a letecké mapy a ukládání i lokality uměle vytvořené člověkem oblíbených míst. Pro vyhledávání slouží a místa přírodních katastrof. Soubor je otevírací okno s možností zúžení doplněn o množství muzeí s geo- výběru podle jednotlivých kategorií. logickou expozicí, jeskyně, geoparčíky Každý zobrazovaný záznam obsahuje i národní geoparky. Základním zdrojem krátký a srozumitelný popis dané dat byla především obsáhlá databáze geologické zajímavosti, fotografii Významné geologické lokality ČR, a případné další odkazy. Fotografie se kterou Česká geologická služba tvoří již načítají z Fotoarchivu ČGS od 90. let minulého století a na niž (http://fotoarchiv.geology.cz). jednotlivé záznamy přímo odkazují pro Vzniku databáze a mapové aplikace získání dalších podrobnějších Geologické zajímavosti České informací. republiky, výběru lokalit, jejich popisu Mapová aplikace je navržena s důrazem i zobrazení se věnovalo množství na rychlost a snadné ovládání. odborníků z České geologické služby ve Technicky je založena na java- spolupráci s externími autory. scriptovém API od firmy ESRI, což Tato nová mapová aplikace je na našem umožňuje její použití napříč území ojedinělý způsob, jak přiblížit operačními systémy, moderními proh- hodnoty a krásu geologického dědictví lížečí a zařízeními. Lze ji tedy použít České republiky široké veřejnosti jak na desktopovém počítači s cílem inspirovat, zaujmout a předat ovládaném myší, tak v terénu na odborné informace všem, kteří projeví různých mobilních dotykových zájem. zařízeních. Mapová aplikace Geologické zajímavosti České republiky byla vytvořena Českou geologickou službou v rámci projektu „Vědou ke vzdělání, vzděláním k vědě“ CZ.1.07/2.3.00/45.0038. http://mapy.geology.cz/zajimavosti

108

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Klasifikace a distribuce intragranitických pegmatitů třebíčského plutonu Adam Zachař

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected]

Třebíčský pluton (TP) je ploché těleso a převládá zde allanit-monazitový durbachitů (K, Mg-bohaté melamonzo- subtyp. Z boňovského segmentu granity až melakvarcsyenity), které v oblasti mezi Třebíčí a Vladislaví jsou intrudovalo během variské orogeneze známa hojná protáhlá čočkovitá tělesa do hornin moldanubika. TP je mateř- poněkud více frakcionovaných pegma- skou horninou četných NYF pegmatitů, titů euxenitového subtypu s amazoni- z nichž se naprostá většina nachází tem, Y+REE-Nb-Ta-Ti-oxidy, místy uvnitř plutonu a na základě mine- alterovaným berylem, turmalínem ralogického složení je lze přiřadit a vzácnými Sn-minerály s jedním až k allanit-monazitovému a euxenitové- několika naduřeními, avšak obvykle mu subtypu NYF pegmatitů (Škoda et s jen malými dutinami. Ostrůvek al., 2006). TP je rozdělen několika výskytů pegmatitů s amazonitem je systémy zlomů na mozaiku různě rovněž znám od Boňova (Škoda et al., denudovaných ker, z nichž některé 2006; Zachař & Novák, 2013). Za obsahují velké množství pegmatitů, předpokladu, že jsou pegmatity zatímco jiné jsou pegmatitů prosté. přítomny v apikálních částech plutonu, Třebíčský zlom rozděluje pluton na dvě lze tvrdit, že se u zmíněných pegmatity geofyzikálně odlišné části (radioakti- bohatých segmentů jedná o pokleslé vita, tíhové anomálie, hustota hornin), kry, zatímco další bloky, zejména z nichž se severní kra skládá ze hroznatínský segment, kde je obnaženo segmentů (od S k J) zhořského, i jádro plutonu, jsou vyzdvižené a více hroznatínského a tasovského, jižní kra denudované (Bubeníček, 1968). Pro pak na boňovský a ohrazenický (Bube- tento fakt mohou svědčit i nová níček, 1968). Pegmatity jsou velmi geofyzikální data Leichmanna et al. hojné v hroznatínském a boňovském (předloženo do tisku), kde se částečně segmentu, jinde jsou vzácné nebo zcela kryjí oblasti s hojnými pegmatity, vyšší chybí. Pro hroznatínský segment, radioaktivitou, pozitivními tíhovými hlavně v okolí Velkého Meziříčí, jsou anomáliemi a hustotou hornin. Pegma- typická krátká, výrazně naduřelá tity tak ukazují, že distribuce granitic- zonální tělesa s objemově významnými kých pegmatitů v mateřském grani- dutinami; téměř vždy přítomnou, různě tovém tělese a jejich mineralogické silnou albitizací a primitivní mineralo- složení, jež dokumentuje jejich stupeň gií (allanit, titanit, ilmenit, zirkon, frakcionace, mohou sloužit i pro geo- vzácněji aeschynit, pyrit a turmalín) logické implikace.

Literatura Bubeníček, J. (1968): Geologický a petrografický vývoj třebíčského masivu. — Sborník Geologických věd, řada G, svazek 13. Leichmann (v tisku): Geophysical responses (radioactive, magnetic and gravity) of the ultrapotassic plutons on the eastern part of the Moldanubian Zone in the Bohemian Massif, and their geological explication. Škoda R., Novák M., Houzar S (2006): Granitické NYF pegmatity třebíčského plutonu. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 91, 129-176. Zachař A., Novák M. (2013): Granitické NYF pegmatity v okolí Velkého Meziříčí, Třebíčský pluton, západní Morava. — Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 98, 83-100.

109

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Experimentální studium morfologických, objemových a barevných změn u pálených kostí tura domácího Lukáš Zacheus a Martin Ivanov

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

V kostech dochází při vystavení žáru ke zvyšující se teplotou a dobou výpalu až změnám v mikromorfologii povrchu do teploty 700 °C. Trhliny se zvětšují kosti, objemovým změnám, ale a později dochází k jejich vzájemnému i změnám jejich zbarvení (Shipman et propojení. V ústí Volkmannových al., 1984; Thompson, 2005; Pope, 2007; kanálků lze při teplotě 300 °C stále Ubelaker, 2009; Castillo et al., 2013). pozorovat zbytky cév a přibližně Tyto typy změn kostní tkáně byly nově radiálně orientovaných kolagenních pozorovány při teplotách 300, 500, 550, vláken, která se postupně rozpadají. Při 600 a 700 °C, přičemž důraz byl kladen teplotě 500 °C dochází k narůstání na zohlednění doby výpalu, jenž šupinkových struktur, které jsou zahrnoval intervaly 1, 5, 6 a 12 hodin. v kanálcích prstencovitě uspořádány. Změny morfologie periostálního okraje Při teplotě 700 °C jsou šupinky kostí byly sledovány pomocí elektro- přeměněny na prstencovité struktury nového mikroskopu Jeol JSM-6490LV lehce vystupující do prostoru kanálku. při zvětšení 100–2000x. Objemové Objemové změny se do teploty 600 °C změny byly zjištěny měřením na 3-D projevují pouze drobnými výkyvy v roz- skeneru před a po pálení vzorků. Za mezí 5,1‒7,2 %. Při vyšších teplotách účelem kolorimetrických měření bylo dochází k výraznému úbytku objemu až využito spektrofotometru X-RITE. o 24,3 % při teplotě 700 °C a době Sledování mikromorfologie periostální- výpalu 12 hodin. ho okraje kosti se zaměřilo především Barva vzorků, měřená v barevném na vývoj trhlin, jejich povahu a četnost, modelu CIE L*a*b*, se mění od černé dále se sledovala ústí Volkmannových (300 °C) přes šedou (500‒600 °C) po kanálků. Při teplotě 300 °C lze na bílou barvu (700 °C). V závislosti na povrchu kosti pozorovat zbytky kola- teplotě výpalu nejvýraznější změny genních vláken, při vyšších teplotách vykazuje luminance (L) s jasným tato vlákna mizí. Při teplotách 500 °C posunem k bílé barvě. a 550 °C a doby výpalu do 6 hodin je K nejvýraznějším změnám na kostech celý povrch vzorků rozpraskán do dochází mezi 500 °C a 600 °C. Teplota menších segmentů. Při vyšších výpalu hraje zásadní roli v případě teplotách se vytvářejí nárůsty změn barvy a objemu, délka výpalu se šupinkovitých a pěnových struktur. významně projevuje především změna- Počet trhlin na povrchu periostálního mi v mikrostruktuře kostní tkáně. okraje kosti má tendenci se zvyšovat se

Literatura Castillo, R. F., Ubelaker, D. H., Acosta, J. A. L., Fuente, G. A. (2013): Effects of temperature on bone tissue. Histological study of the changes in the bone matrix. — Forensic Science International, 226, 33-37 Pope, E. (2007): Burned human remains: myths in forensic science. — Proceedings of the American Academy of Forensic Sciences, 13, 379–380. Shipman, P., Foster, G., Schoeninger, M. (1984): Burnt Bones and Teeth: an Experimental Study of Color, Morphology, Crystal Structure and Shrinkage. — Journal of Archaeological Science, 11, 4, 301-325. Thompson, T. J. U. (2005): Heat-induced Dimensional Changes in Bone and thein Consequences for Forensic Anthropology. — Journal of Forensic Science, 50, 5, 1008– 1015. Ubelaker, D. H. (2009): The forensic evaluation of burned skeletal remains: A synthesis. — Forensic Science International, 183, 1–5.

110

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Geologie a paleontologie lokality Hřebenatkový útes Barbora Zouharová a Šárka Hladilová

Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; [email protected], [email protected]

řebenatkový útes je chráněnou přírodní vnitřní jádra měkkýšů, zbytky schránek, památkou, protože poskytuje důkazy otisky lastur a ulit a stélky řas. Druhým o jednom z posledních výskytů moře na typem byl tmavý, masivní vápenec, území České republiky (Gürtlerová, který obsahoval minimum kamenných 2009). Studovaná lokalita leží ve jader, ale měl vyšší podíl zachovalých střední části karpatské předhlubně schránek měkkýšů. Poslední, nažloutlý Západních Karpat (Gürtlerová, 2009; vápenec s vyšším podílem klastické Tomanová Petrová, 2004). Na bázi složky obsahoval především schránky Hřebenatkového útesu byly nalezeny měkkýšů a jejich fragmenty. Všechny tégly (Hladilová & Zdražílková, 1989). tři typy vápence obsahovaly mechovky. Vlastní výchozy jsou tvořeny světle Z vybraných úlomků vápenců z Hřebe- šedými, středně až hrubě zrnitými natkového útesu byly zhotoveny písčitými vápenci, které vykazují výbrusy. Všechny obsahovaly řasy, kavernózní charakter (Doláková et al., mechovky, foraminifery, úlomky mlžů, 2005). Podíl klastického materiálu ve rourky po serpulidních červech vápencích se zvyšuje pouze lokálně. a klastický matierál. Jeden ze vzorků Metodika zpracování Hřebenatkového obsahoval i zub obratlovce a červené útesu byla rozdělena na dvě části. řasy. V terénní etapě byl Hřebenatkový útes Největšího zastoupení v rámci navštíven, byly odebrány vzorky a byla Hřebenatkového útesu dosáhl kmen provedena fotografická dokumentace. Mollusca, přičemž třída Bilvalia V laboratorní části byly vzorky nejdříve dominovala nad třídou Gastropoda. očištěny a zbaveny nánosu čerstvého Byla potvrzena přítomnost rodu Ostrea, organického materiálu. Následně byly nově byly popsány rody Chlamys, determinovány (mechovky za pomoci Glycymeris a Callista. V hojnějším binokulární lupy značky Nikon SMZ – počtu byl zastoupen i kmen Bryozoa. 1Z). Výbrusy, které byly zhotoveny Přítomnost žraloka rodu Lamna se v brusírně Ústavu geologických věd, nepodařilo prokázat, ale byl nově byly zkoumány pod optickým mikro- popsán druh žraloka Carcharias cf. skopem značky Nikon Alphaphot – 2. acutissimus. V blízkém okolí Hřebenatkového útesu Díky nalezené živočišné asociaci lze byly nalezeny tři typy organogenních usuzovat, že Hřebenatkový útes vznikl vápenců. Nejrozšířenějšími úlomky byly v mělkovodním prostředí, jehož hlou- bílošedé vápence, které vykazovaly bka mohla dosahovat 100 m. kavernózní charakter. Obsahovaly

Literatura Doláková, N., Brzobohatý, R., Hladilová, Š. & Nehyba, S. (2005): Ruduchové vápence spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě a jejich paleogeografické svědectví. — In: Lehotský, T. (ed): 6. paleontologický seminář, 16- 17. Olomouc. Gürtlerová, P. (2009): Geologické lokality. — On-line: http://lokality.geology.cz/3067, dne 17. 1. 2014 Hladilová, Š. & Zdraţílková, N. (1989): Paleontologické lokality karpatské předhlubně na Moravě. — Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Brno. Tomanová Petrová, P. (2004): Geologické lokality. — On-line: http://lokality.geology.cz/2304, dne 17. 1. 2014

111

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

112

Otevřený kongres České geologické společnosti a Slovenskej geologickej spoločnosti Mikulov 14. 10. - 17. 10. 2015

Autorský rejstřík

Ambrozek, V., 95 Gricová, K., 35 Lehotský, T., 60, 65 Ruman, A., 93, 94 Ambrož, V., viz GVMS, Grundloch, J., 36 Leichmann, J., 35, 57, 66 Ruta, M., 45 roč. 22, str. 69 Grygar, T. M., 64 Lenďáková, Z., 76 Ružicka, P., 15 Bábek, O., 64 Gumáňová, J., 37 Lexa, O., 47 Rybár, S., 93, 94, 104 Bačík, P., 107 Haifler, J., 57 Lisá, L., 39 Říčka, A., 91 Bajer, A., 39 Halásová, E., 43, 94 Losertová, L., 67 Sedlák, J., 66, 95 Banaśová, V., 10 Havíř, J., 38 Magna, T., 68 Sedláková, I., 95 Baranyi, V., 61 Hladilová, Š., 28, 111 Malíková, R., 69 Seko, M., 28 Barry, P. H., 68 Hók, J., 51, 59 Manda, Š., 103 Schöpfer, K., 79 Bárta, O., 11 Holcová, K., 28 Mareček, L., 70 Schulmann, K., 47 Bartakovics, A., 16 Holub, F. V., 47 Marhanský, T., 71, 72 Sidorinová, T., 77, 96 Benedová, Š., 12 Honty, M., 34 Martínek, K., 31, 36, 79 Skarková, H., 98 Berčáková, A., 13 Horsák, M., 39 Martínek, K. J., 102 Slaninka, I., 37 Billová, D., 14 Hošek, J., 39, 40 Márton, E., 59 Slavík, L., 103 Bilohuščin, V., 15, 90 Houfková, P., 40 Melichar, R., 11, 13, 16, 23, Slobodník, M., 78, 88, Blaško, D., 16 Houzar, S., 41, 66 27, 46, 53, 70, 71, 72, 105 Bokr, P., 96 Hreus, S., 42 73, 100, 101 Slovák, J., 99 Bourlès, D. L., 104 Hudáčková, N., 43, 93, Michalik, J., 74 Smolárik, M., 80 Brádlová, A., 17 94, 104 Mikuláš, R., 75 Sokol, Ľ., 100, 101 Braucher, R., 104 Hudec, P., 28 Moník, M., 76 Svítil, R., 30, 96 Broska, I., 19, 86 Chladilová, M., 44 Moreiras, S., 31 Šarinová, K., 94 Brzobohatý, R., 28 Ivanov, M., 17, 18, 24, 25, Moreiras, S. M., 102 Šída, P., 40 Březina, J., 18 45, 69, 110 Mrázová, Š., 77 Šimo, V., 84 Bubík, M., 20, 83 Jakubová, P., 57 Musilová, M., 78 Šimon, L., 97 Budil, P., 21 Janečka, J., 46 Nádaskay, R., 79 Škoda, R., 57, 58 Buchta, M., 22 Janoušek, V., 47 Nehyba, S., 28 Špaček, P., viz GVMS, Bulíček, P., 23 Kadlecová, E., 48 Němeček, J., 36 roč. 22, str. 69 Buriánek, D., 17, 24 Kalvoda, J., 64 Németh, Z., 80 Šrein, V., 58 Calábková, G., 25 Káňa, V., 49, 92 Niedermann, S., 68 Števko, M., 107 Corbacho, J., 21 Klembara, J., 45 Novák, M., 66 Štor, T., 102 Čech, S., 26 Kleprlíková, L., 50 Oliva, M., 81 Štorch, P., 103 Čurda, J., 98 Klučiar, T., 51, 59 Ondrejka, M., 82 Šujan, M., 93, 94, 104 Daňková, L., 27 Knížek, F., 52 Osacký, M., 34 Šujanská, D., 105 Dobeš, P., 58 Knížek, M., 53, 54 Oszczypko, N., 59 Švecová, K., 106 Doláková, N., 28, 50 Kočí, T., 48 Otava, J., 83 Tomanová, Petrová, P., Doležal, J. X., 52 Kohút M., 55 Ozdín, D., 107 83 Drábek, M., 58 Kochergina, Y. V., 68 Ozdínová, S., 84 Tometz, L., 32 Ekrt, B., 48 Kokavcová, M., 56 Pecina, P., 24 Toural, R., 31 Faryad, S. W., 29 Konečný, P., 82 Pertold, Z., 85 Uher, P., 15, 82, 107 Fedortchouk, Y., 57 Kopecká, J., 28 Pertoldová, J., 85 Vajskebrová, M., 30, 108 Fendek, M., 32 Kordík, J., 37 Petr, L., 39 Vejrostová, L., 39 Fifernová, M., 30 Košuličová, M., 85 Petrík, I., 19, 86 Vojtko, R., 51, 59 Flašar, J., 31 Kotková, J., 57, 58 Plašienka, P., viz GVMS, Vokáč, V., 21 Franěk, J., 47 Kováč, M., 51, 59, 94, 104 roč. 22, str. 69 Vondrák, D., 40 Fričovský, B., 32, 37 Kováček, M., 60, 65 Pokorný, P., 40 Vrána, S., 47 Fridrichová, J., 107 Kováčová, M., 61, 94 Polechová, M., 87 Vrtiška, L., 69 Frýda, J., 64, 103 Králiková, S., 51, 59 Pořádek, P., 88 Whitehouse, M., 57 Fuksi, T., 33 Krejčí, J., 62 Prach, J., 40 Wirth, R., 57 Fürychová, P., 34 Krejčí, O., 95 Prokop, O., 89 Zabadal, S., 95 Gadas, P., 56 Kuchovská, D., 34 Pukančík, L., 82, 90 Zachař, A., 109 Gilíková, H., 83 Kuchovský, T., 34, 63 Putiš, M., 82 Zacheus, L., 110 Gnojek, I., 66, 95 Kullerud, K., 58 Radvanec, M., 80 Zlinská, A., 43 Gottwald, Z., 39 Kumpan, T., 64 Rapprich, V., 68 Zouharová, B., 111 Grade, A., 34 Lauro, C., 31 Roblíčková, M., 49, 92

113