Školství a Osvěta V Kosticích V Letech 1845 – 1969

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Školství a osvěta v Kosticích v letech 1845 – 1969

Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí práce: Vypracovala: prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc. Michaela Ciprysová

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 28. 3. 2015 Michaela Ciprysová

…..…………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc., za pomoc při vzniku a dokončení této práce a za jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky.

Obsah

Úvod ...... 5 1. Z historie obce Kostice ...... 7 2. Z historie školství na Břeclavsku ...... 13 3. Dějiny školství v Kosticích ...... 17 3.1. Počátky základního vzdělávání v Kosticích (1845 – 1871) ...... 17 3.2. Obecná škola Kostice (1872 – 1953) ...... 18 3.2.1. Přelom století (1872 – 1906) ...... 18 3.2.2. Počátek 20. století a první světová válka (1907 – 1918) ...... 20 3.2.3. Meziválečná léta (1919 – 1938) ...... 21 3.2.4. Druhá světová válka (1938 – 1945) ...... 23 3.2.5. Poválečná léta (1946 – 1953) ...... 23 3.3. Lidová škola hospodářská v Kosticích (1926 – 1945) ...... 25 3.4. Niţší střední škola Kostice (1948 - 1965) ...... 26 3.4.1. Měšťanská škola (1948 – 1953) ...... 26 3.4.2. OSŠ A ZDŠ (1953 – 1965) ...... 28 3.5. Základní devítiletá škola Kostice – Tvrdonice (1966 – 1969) ...... 33 3.6. Mateřská škola Kostice (1950 – 1969) ...... 35 4. Spolky v Kosticích ...... 37 4.1. Osvětové spolky ...... 37 4.2. Dobrovolní hasiči ...... 39 4.3. Červený kříţ ...... 39 4.4. Tělovýchovné spolky ...... 40 Závěr ...... 42 Prameny a literatura ...... 44 Resumé ...... 45 Seznam příloh ...... 46

Úvod

Ve své bakalářské práci se chci zaměřit na popis školních institucí a osvětových spolků působících ve vesnici Kostice od roku 1845 do roku 1969. Kostice leţí v nejjiţnějším cípu Moravy v pohraničí ohraničené z východu Slovenskem a ze západu Rakouskem. První písemná zmínka o obci se objevuje v zápisu zemských desek z roku 1384, i kdyţ existují hmotné památky odkazující na dřívější osídlení území. Téma jsem si vybrala, protoţe z této malé obce pocházím a zajímala mne historie školství, jelikoţ v současné době v obci funguje pouze mateřská škola, přestoţe dříve nabízela poměrně pestrou nabídku školních institucí a osvětových spolků. Za cíl si kladu napsat ucelenou práci o konkrétních školních institucích působících v obci od vzniku první školní třídy v roce 1845 aţ po konec základního školství v Kosticích v roce 1969. Chtěla bych zde popsat všechny fáze rozrůstající se školy základní, střední a mateřské. Přestoţe vesnice leţí v blízkosti hranic s Rakouskem, obyvatelstvo vţdy bylo v naprosté většině české pouze s několika německy mluvícími obyvateli. A právě proto budou popisované instituce výhradně českého rázu. Tato práce se zaměřujíce v prvé řadě na školství v obci, kteréţto bylo popsáno v přiměřené míře v publikaci věnující se historii obce, z nichţ jsem čerpala především informace týkající se obecných historických událostí v obci, ale zde mu bude věnováno přední místo. Svou práci jsem rozdělila do čtyř kapitol, z nichţ první je věnována krátkému nástinu historie obce, aby čtenář byl lépe obeznámen s událostmi, které měly vliv na vývoj školství v obci. Druhá kapitola je věnována přehledu vývoje školství v okresu Břeclav, do kterého Kostice střídavé patřily. Třetí kapitola se zaměřuje na popis školských institucí působící v obci od poloviny 19. století do konce 60. let 20. století. Kaţdá podkapitola se zde věnuje jedné instituci, tak aby byla popsána škola mateřská, základní i střední. Ve čtvrté kapitole se pak zmiňuji o nejdůleţitějších spolcích působících v obci, které měly často vliv na chod školy. Ve své práci jsem čerpala primárně z obecních kronik a z kronik samotných škol uloţených ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově. Sekundárně jsem nahlíţela do výborné publikace o historii obce od autorského kolektivu pod vedením prof. Janáka. Dalšími uţitečnými zdroji byly publikace věnující se historií

5 sousedících obcí, které podávaly další pohledy na události v obci z jiných perspektiv, a to zejména týkajících se výstavby společné školy se sousední obcí, Tvrdonicemi. A v neposlední řadě jsem nacházela zajímavé informace ve sbornících věnující se celému blízkému okolí Břeclavska.

1. Z historie obce Kostice

O podobě vesnice v 19. století se dozvídáme z indikačních skic stabilního registru. Ten říká, ţe nejstarší částí obce byla ulicovka, která svou osou směřovala k říční nivě Morávky. Kvůli populačnímu tlaku bylo nutno vybudovat souběţnou ulici a další domy, jeţ vedly podél komunikace vedoucí od Lánů přes Lanţhot, východní hranici Kostic ke Tvrdonicím, Týnci a dál k Hodonínu. V březnu 1848 kulminovala nespokojenost s nevyřešenými rolnickými a národnostními otázkami v celé monarchii v revoluci. V Kosticích, které byly aţ na pár výjimek národnostně jednotné, byla palčivější otázka rolnická. Stejně jako v ostatních obcích břeclavského panství patřícího lichtenštejnskému kníţecímu rodu bylo i zde řešeno poddanství a s ní spojená robotní povinnost a vlastnictví konkrétních lesních dílů. Jak přesně vypadala situace v Kosticích v polovině 19. století, nám ukazují oceňovací aparáty stabilního katastru a také vyvazovací operáty. Dle nich ţilo v obci v roce 1840 1111 obyvatel, z toho 544 muţů a 567 ţen. V obci ţilo 248 rodin, ovšem domů v soukromém vlastnictví bylo pouze 211. Z toho vyplývá, ţe 37 rodin si svoje bydlení pronajímalo. Z těchto 248 rodin se naprostá většina zabývala zemědělstvím a sedm z nich si k vlastnímu zemědělství přibralo menší ţivnost. 1 Přesto byla většina muţů zaměstnána také jako dělnictvo v břeclavských továrnách nebo na dráze. Břeclavská ţelezniční stanice po zřízení trati na Slovensko patřila k největším na Moravě a zaměstnávala stovky lidí z širokého okolí. Dělníci z Kostic byli zaměstnáni jak na břeclavské stanici, ale také v mnoha stanicích leţících směrem k Vídni. Druhá polovina století byla v zemědělství charakteristická drobením půdy, kdy se selské grunty parcelovaly na menší jednotky. Nová obydlí bylo prakticky moţné stavět pouze na obecních pozemcích. Tímto principem v obci vznikla zcela nová obecní část nazývaná Kopčany podle umístění ve svahu terasy. Domy zde postavené byly malé a náleţely k nim jen malé zahrady. Zprvu byly přidělovány vojenským vyslouţilcům a později obecní chudině. Lidé zde ţili v obecním podnájmu do roku 1883, kdy jim byly domky odprodány. Kvůli stálému nedostatku bytů obecní rada rozhodla ve veřejné draţbě odprodat pozemky běţící souběţně s hlavní cestou vedoucí k Břeclavi v roce

1 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 50. 7

1903.2 Tímto vznikla nová ulice s názvem Trávníky obydlená převáţně dělnickými rodinami. V souvislosti se zrušením poddanství v roce 1848 bylo nutno vybudovat nový systém veřejné správy. V letech 1850 – 1855 byly Kostice příslušné k Hustopečím. Kostice, pod správou soudního okresu Břeclav od 1855 do 1868, však nově spadaly i pod správu hodonínského politického okresu, a to aţ do roku 1949.3 Farou náleţely Kostice ke Tvrdonicím, kde byla také pošta a četnická stanice. Nejbliţší zdravotnická sluţba a ţelezniční stanice se nacházely v Lanţhotě. Lékařské sluţby byly často potřeba kvůli různým epidemiím, které obec postihly. V roce 1855 a 1866 to byla cholera, kdy ve druhém případě ji nejspíše přivlekli pruští vojáci, kteří v obci měsíc pobývali. V roce 1884 mnoho dětí školního věku zemřelo na osýpky a další přišly o zrak nebo sluch.4 Od počátku 60. let 19. století se obecní samospráva sestávala z obecního výboru, obecního představenstva a starosty volených podle daňového cenzu všemi muţi, kteří v daních odváděli určitý minimální obnos. Dále pracovali pro obec obecní hospodář, obecní kasír, obecní sekretář, obecní sluhové, hlídač do vinohradu, pastýři a polní hlídači. V obci také působila stavební a sirotčí komise. I přes výnosnost obecních majetků zela obecní pokladna poměrně často prázdnotou. Tomu napomáhaly poţadavky kladené na obec, ke kterým patřila i finanční pomoc na vybudování silnic do Břeclavi vybudované v roce 1900 a silnice spojující Tvrdonice, Kostice a Lanţhot v roce 1910. I přes počáteční zájem o umístění ţelezniční stanice v Kosticích se tak nikdy nestalo, jelikoţ majitelé pozemků, přes které měla ţeleznice vést, odmítli své pozemky odprodat. I přes určité nepříznivé okolnosti způsobené nemocemi nebo poţáry počet obyvatel stále rostl. Růst obyvatel ilustruje tato tabulka:5

1620 1656 1670 1790 1834 1869 1890 1900 1911 Domy 51 24 43 153 208 254 295 310 379 Obyvatelé 330 160 280 777 1062 1252 1639 1716 2000

2 Tamtéž, s. 53. 3 Kordiovský, E. – Danihelka, J. Brána do kraje: průvodce obcemi okresu Břeclav. Mikulov: Regionální muzeum, 1999, s. 105. 4 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 65. 5 Noháč, J. - Dvorský, F.: Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek, 1911, s. 206. 8

Vedle obtíţí, které provázely všechny obce během první světové války – vojenský odvod, nucené válečné půjčky, rozvrat hospodářství aj., byla v centru pozornosti aféra dotýkající se čelních představitelů obce začínající v lednu 1915 a táhnoucí se aţ do konce války. Jednalo se o rozšiřování vlastizrádného letáku „Výzva k Slovanům“6 zaslaného z ruské fronty synem starosty Blaţka, Isidora, který nabádal Čechy, aby se přidali ke svým slovanským bratřím Rusům a nebojovali na straně svých utiskovatelů. Leták se dostal k přátelům starostovy rodiny, kteří byli rovněţ členy Sokola a někteří i učitelského sboru. Neopatrností se leták dostal do rukou četnictva a následovaly domovní prohlídky a zatýkání. V první vlně zatýkání byli odvezeni na Špilberk učitel a náčelník Sokola Jan Abraham, starosta František Blaţek a radní Šimon Chalupka. V Brzesku byl také Isidor Blaţek zatčen a postaven před vojenský soud. Výnosem místodrţitelství bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno a tvrdonský farář Jan Lehejček byl jmenován zeměpanským komisařem. Později byli i další čtyři učitelé obviněni ze spolupráce na rozšiřování letáku. Celkově bylo k různě dlouhým trestům odsouzeno 14 místních občanů, přičemţ nejtvrdší trest, smrt oběšením, dostal učitel Abraham. Snahou brněnského advokáta dr. Bulína bylo ale nakonec osvobozeno osm z obţalovaných. Nástupem nového císaře a udělením amnestie pro politické vězně byli i ostatní uvěznění osvobozeni ovšem aţ na řezníka Kaňu, který mezitím zemřel ve vyšetřovací vazbě. Po skončení války a utichnutí radosti ze samostatnosti přišlo na řadu sčítání válečných ztrát. Z kostických občanů zemřelo nebo zůstalo nezvěstných 62 muţů, 21 se jich vrátilo jako váleční invalidé a 26 jich bojovalo v legiích v Rusku, Itálii a Francii.7 Dvacátá léta znamenala pro obec desetiletí oprav a diferenciaci společenského ţivota podle politických stran. Uţ v tomto desetiletí zaznamenala velký úspěch Komunistická strana, kdyţ uspěla s velkým náskokem u obecních voleb. Kaţdá politická strana působící v obci zde zakládala své vlastní spolky a pořádala společenské akce. Program kulturních akcí první republiky byl velice bohatý. V roce 1925 byl postaven jednoposchoďový obecní dům, ve kterém zasedalo obecní zastupitelstvo, byla zde umístěna knihovna, posluchárna s archivem a v přístavbě hasičská zbrojnice. V roce 1928 byly Kostice konečně připojeny na síť Západomoravských elektráren a bylo zřízeno pouliční osvětlení, osvětlila se také

6 Viz příloha č. 17. 7 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 73. 9 radnice a škola. Samotné zřízení bylo velmi finančně náročné a na pokrytí výdajů bylo nutno odprodat určité obecní pozemky a nakonec musel být prodán i obecní hostinec. Třicátá léta byla v obci poznamenána hospodářskou krizí, která přinesla mnoţství nezaměstnaných, přičemţ v roce 1935 jich bylo více jak 300.8 Obec se snaţila svým nezaměstnaným občanům pomoci různými příspěvky, nouzovými prácemi a sbírkami, ale sama byla v tísnivé finanční situaci. Mnoho osob řešilo finanční problémy emigrací do zahraničí nejčastěji do Ameriky, Kanady, Argentiny nebo Sovětského svazu. Po událostech Mnichova 1938 byla jiţ 8. října zabrána Němci Břeclav a objevovaly se zvěsti, ţe zabrány budou také Kostice a Lanţhot. Do obce přišlo 97 uprchlíků, pro které bylo nutno najít ubytování.9 To byl jeden z hlavních důvodů ke stavbě nové ulice na Dílech. Zbavení mandátu byli všichni obecní komunističtí zastupitelé. Jelikoţ Kostice, pod správou hodonínského okresu, byly nyní obcí pohraniční, byla zde jiţ 13. března 1939 umístěna německá finanční stráţ o počtu asi 20 muţů.10 V roce 1940 se obec stala také cílem českých fašistů, kteří zde měli informační sraz, ale směr se v obci přes snahu hostujících řečníků neujal. Odpor obyvatel k okupaci byl dáván najevo ničením německých nápisů, komunistickými nápisy, vyvěšením rudé hvězdy a zdůrazňováním češství, folklóru a tradic. Brzy byly zakázány všechny v obci působící spolky a působil pouze dobrovolný sbor hasičů. Pro účast na odboji, sabotáţ, útěk z totálního nasazení, slovní delikty a z rasových důvodů bylo perzekuováno asi dvacet osob. Z pěti Ţidů ţijících před válkou v obci se z Terezína vrátil pouze jeden.11 Při osvobozování 12. a 13. dubna byly zabity desítky německých a ruských vojáku i místních obyvatel. Obec byla několikrát bombardována a zničeno bylo mnoho domů. Těţce poničeny byly i školní budovy, radnice a sokolovna. Opravy obce byly velice náročné a protáhly se aţ do roku 1948. Těţké poškození obce a hlad po půdě přiměl k vystěhování z obce na dvě stovky osob. K soudu kvůli kolaboraci bylo posláno 16 místních občanů.12 Po vydání dekretů prezidenta republiky o konfiskaci majetků byly i mezi občany obce rozděleny pozemky

8 Tamtéž, s. 86. 9 Tamtéž, s. 93. 10 Tamtéž, s. 93. 11 Tamtéž, s. 94. 12 Tamtéž, s. 100. 10 dříve náleţící k lichtenštejnskému majetku. S obnovením činnosti hlavních politických stran se obnovovaly i mnohé spolky a společenské organizace. Při prvních poválečných volbách do Ústavodárného národního shromáţdění potvrdila svou silnou pozici v obci komunistická strana. Dvouletý budovatelský plán získal podporu naprosté většiny obyvatel, přičemţ se soustředil hlavně na stavební opravy válkou zničených objektů, zavedení obecního rozhlasu v roce 1947, zřízení mateřské školy a pošty. Hlavním bodem programu ale nadále zůstávala společná měšťanská škola s Tvrdonicemi a společný vodovod s kanalizací opět s Tvrdonicemi a Lanţhotem. Po únoru 1948 byly i v Kosticích postupně rozpuštěny nekomunistické organizace. Jako první byl zrušen Orel a jeho majetek převzal Sokol. Mládeţ měla být sjednocena pod jednou organizací, a to měl být Svaz české mládeţe, později Československý svaz mládeţe. V létě 1948 pak proběhl hromadný nábor do KSČ. K významné změně došlo k 1. 1. 1949, kdy se Kostice spolu s dalšími dvaceti obcemi staly součástí okresu Břeclav a uţ dále nespadaly pod správu hodonínského okresu. O rok později začala obec spadat pod matriční úřad v Lanţhotě. V lednu převzal funkci předsedy místního národního výboru učitel Tomáš Beránek. Jednotná forma zemědělského hospodaření způsobovala velké napětí a nervozitu v obci. Mnozí rolníci si vyzkoušeli ve svém ţivotě nezaměstnanost, a proto se kaţdý snaţil mít aspoň kousek svého vlastního pole, které znamenalo aspoň určitý pocit jistoty obţivy. Proces kolektivizace stejně jako na celém Podluţí probíhal jen velice pozvolna. Od března 1953 stál i v čele představenstva JZD Tomáš Beránek. Na přelomu 50. a 60. let se hospodářská situace stabilizovala a i místní si více méně na nové poměry zvykli. Tak bylo moţno přikročit k revitalizaci a zkrášlování obce. Byly budovány parky a aleje, mnohé domy byly přestavěny, aby vyhovovaly poţadavkům tehdejším doby. Konečně byly obnoveny také sluţby, které byly v padesátých letech naprosto vymíceny. Otevřeny byly provozovny – elektroinstalace, foto, dámská krejčí, kadeřnictví, truhlářství, kolařství, malířství, klempířství, zednické práce, pokrývačství atd. Pro všechny obyvatele bylo velkým úspěchem vystavění sportovní stadionu v roce 1967. Srpen 1968 přinesl šok i obyvatelům obce. Svůj postoj vyjadřovali podpisy na protestních akcích a černými vlajkami na budovách MNV, sokolovny a školy. V obecní kronice byl vyjádřen protest a nesouhlas s vpádem vojsk zemí Varšavské smlouvy na

11 naše území. Tento krátký příspěvek byl ovšem následován jeho důkladným popřením, které mělo ospravedlnit invazi jako pro naši zemi potřebnou a správnou.

2. Z historie školství na Břeclavsku

„Školská organizace v minulých staletích byla nerozlučně spjata s farní organizací a nejinak to bylo na jižní Moravě. Farní školy, vedené zprvu nižšími kleriky, později učiteli, poskytovaly žákům pouze základní znalosti, totiž čtení, psaní a počítání, případně počátky latiny.“13

Dobrou úrovní se vyznačovaly především střední školy, které byly ovšem omezeny na větší města, jakým byl například Mikulov, Podivín nebo Pohořelice a to jiţ ve 14. století. V městečkách a ve farnostech na větších vesnicích působily místní farní školy. Celkový počet takových školy dosahoval počtu 39, a to Břeclav, Boleradice, Brumovice, Březí, Bulhary, Cvrčovice, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Drnholec, Klobouky, Kobylí, Křepice, Kurdějov, Lanţhot, Lednice, Moravská Nová Ves, Mušov, Němčičky, Nikolčice, Novosedly, Pasohlávky, Popice, Pouzdřany, Přibice, Přítluky, Rakvice, Starovičky, Strachotín, Šakvice, Šitbořice, Tvrdonice, Uherčice, Valtice, Velké Bílovice, Velké Němčice a Zaječí. Mnohé z těchto škol se po událostech spojených s husitskými válkami v 16. století zanikly a místo nich vznikly školy protestantské nebo českobratrské, případně novokřtěnské. Nejlépe z pozice vzdělanosti na tom byly školy českobratrské. Jedním z důsledků bělohorských událostí bylo zrušení veškerých nekatolických škol a proto mnoţství ze zavedených a kvalitních škol navţdy zmizelo. Tak se stalo, ţe během jednoho století se sníţil počet škol na pouhých 25 a děti, které byly posílány do školy, musely navštěvovat školu v místě své farnosti. Tak tedy děti z Hrušek, Kostic, Týnce a Tvrdonic chodily v roce 1762 do školy v Moravské Nové Vsi. S nedostatkem kněţí byl i nedostatek učitelů, tudíţ vyučovali lidé, kteří měli pouze nejzákladnější vzdělání. Plat učitelů byl velmi malý, a proto si museli přivydělávat mnoha různými prácemi jako byl obecní písař, varhaník nebo zvoník. Vrchol kvality školního vzdělávání na Břeclavsku představovalo mikulovské piaristické gymnázium, které bylo zaloţeno v roce 1631 z pověření kardinála Františka z Ditrichštejna. Na tomto ústavu se vzdělávaly a v některých případech i působily mnohé osobnosti českých dějin jako například Gelasius Dobner, Mikuláš Adaukt Voigt, František Pilař nebo velice známý český vědec Jan Evangelista Purkyně.

13 Nekuda, V.: Břeclavsko. Brno: Musejní spolek, 1969, s. 271. 13

Školní reformou císařovny Marie Terezie a následně pak i jejího syna Josefa II. a jeho tolerančním patentem byl rozšířen počet tzv. triviálních škol a jejich počet se na Břeclavsku na konci 19. století vyšplhal na 52. K obecnému školství náleţely i tzv. školy nedělní neboli opakovací vyučování. Byly to dvě hodiny týdně určené k opakování látky ze školy triviální a byly povinné pro mládeţ od 13 do 15 let. Vedle katolických triviálních škol vznikly také školy evangelické v Kloboukách (zaloţené 1787)14, v Nosislavi (1585 - 1922)15 a v Morkůvkách (1823 - 1871).16 Ţidovské obecné školy byly v Mikulově, kde fungovalo náboţenské učiliště jiţ od 17. století a světská německá ţidovská škola od roku 178417, v Podivíně zaloţena škola v roce 186018 a v Pohořelicích 1835.19 Všechny tři ţidovské školy oficiálně ukončily svou činnost v roce 1919. Ţidovské děti v Břeclavi byly vyučovány ve stejné budově jako děti katolické jiţ od začátku 19. století, ale prostor pro výuku dostaly, aţ výuka katolických dětí skončila. Samostatná dvojtřídní ţidovská škola měla svoji vlastní budovu od roku 1884, přičemţ vyučovacím jazykem byla němčina.20 Vlivem zákona o postavení školy k církvi z 25. května 1868, a to odlukou školství od církve a přesunutím správy školství do rukou státu, došlo k jeho velkému rozmachu. Ve většině obcí v osmdesátých letech 19. století byla postavena nebo vybudována škola. Také počet tříd v jiţ existujících školách se zvýšil. Před vypuknutím první světové války se vyučovalo na 89 školách, z nichţ většina byla trojtřídní nebo pětitřídní. Ze zmíněných škol bylo 46 českých a 43 německých. Německé obyvatelstvo bylo sice v menšině, ale bylo na tom lépe s nabízenou kvalitou vzdělání. Podle zákona z 14. května 1869 se dělily národní školy na obecné a měšťanské. Měšťanská škola měla tři třídy, k nimţ od r. 1903 byl připojován jednoroční učební kurs.21 Měšťanských škol bylo do první světové války pouze osm. Ze středních škol před válkou existovalo pouze německé gymnázium v Mikulově, bývalé piaristické, dále německé reálné gymnázium v Břeclavi a německá zemská reálka v Hustopečích. Je zřejmé, ţe pokud ţák chtěl absolvovat střední vzdělání, musel tak učinit na německé

14 Tamtéž, s. 446. 15 Tamtéž, s. 527. 16 Tamtéž, s. 510. 17 Svoboda, M. – Brichtová, D.: Mikulov. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 284. 18 Noháč, J. - Dvorský, F.: Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek, 1911, s. 166. 19 Nekuda, V.: Břeclavsko. Brno: Musejní spolek, 1969, s. 567. 20 Kordiovský, E. – Klanicová, E.: Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2001, s. 340. 21 Nekuda, V.: Břeclavsko. Brno: Musejní spolek, 1969, s. 278. 14

škole. Tato situace se zdála být neúnosná a při doznívajícím národním obrození se zdálo, ţe se vedla mezi Čechy a Němci bitva o kaţdé dítě. V roce 1911 byla situace následující: pro 23 367 českých obyvatel okresu zde existovaly čtyři měšťanské školy, 12 škol obecných, jedna zimní hospodářská škola a jedna dvouletá průmyslová pokračovací škola pro dívky. Pro 3834 německých obyvatel působilo jedno c. k. vyšší gymnázium, dvě měšťanské školy a čtyři školy obecné.22 Po roce 1918 byly všechny tři střední školy buď přeměněny na školy české, nebo ve stejném městě vznikla ještě střední škola česká. Vzrostl také počet měšťanských škol. Obraz školství na dnešním Břeclavsku před druhou světovou válkou se nám jeví takto:23

Měšťanská 7. tř. 6. tř. 5. tř. 4. tř. 3. tř. 2. tř. 1. tř. Menšinová české 22 5 5 22 8 6 1 1 17 německé 11 - - 11 3 13 8 6 -

To znamená, ţe počet českých škol se zvýšil na 87 škol, naproti tomu počet škol německých klesl na 61. Mezi navazující školy patřily: ţivnostenské školy pokračovací (Břeclav, Mikulov, Pohořelice, Klobouky u Brna, Kobylí, Šitbořice, Vranovice a Hustopeče), Obchodní škola a Obchodní akademie v Břeclavi, Odborná mlynářská škola v Břeclavi, Odborná škola pro ţenská povolání v Břeclavi, Zemská vinařská škola v Mikulově, Vyšší hospodářská a zahradnická škola v Lednici a první pěstitelský a ovocnářský ústav nazvaný Mendelův ústav také v Lednici a nakonec Zemská ovocnicko-vinařská škola ve Valticích. Ministerstvo zemědělství dále zřizovalo v obcích, kde existovaly měšťanské školy lidové školy hospodářské, na kterých působili učitelé se vzděláním na hospodářsky zaměřené střední škole. Během druhé světové války byly zrušeny české menšinové školy v pohraničí a čeští učitelé byli vyhnáni. Také české školy v obsazených městech s českou většinou byly zrušeny. Řada učitelů byla uvězněna a někteří z nich dokonce zahynuli v koncentračních táborech. Po konci války docházelo k velké migraci obyvatelstva a tím také ţactva a učitelstva. Ke stabilizaci došlo v roce 1948, kdy byla provedena

22 Noháč, J. - Dvorský, F.: Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek, 1911, s. 105. 23 Nekuda, V.: Břeclavsko. Brno: Musejní spolek, 1969, s. 280. 15

reorganizace školství zřízením národních a středních škol. Dosavadní školní výbory a místní školní rady zanikly a byly zřízeny referáty pro školství, osvětu a tělesnou výchovu při ONV. Po znovuosídlení pohraničí se jevila struktura školství na Břeclavsku v roce 1948 takto:24

1 třída 2 třídy 3 třídy 4 třídy 5 tříd 6 tříd Střední škola 7 18 14 13 29 2 30

V roce 1953 došlo k další reorganizaci školství, kdy byly národní a střední školy spojeny v osmileté střední školy a jedenáctileté střední školy. K významné změně následně došlo v roce 1960, kdy se základní školní docházka prodlouţila na 9 let, jedenáctileté střední školy tudíţ začaly být střední školy dvanáctileté. Název střední školy byl střední všeobecně vzdělávací škola a v r. 1969 jim bylo dáno původní jméno, a to gymnázium. V roce 1970 byla struktura školství na Břeclavsku následující:25

Střední ZDŠ (1.- ZDŠ (1.- Střední všeob. odborné Učňovské Zemědělské Vysoká 9. roč.) 5. roč.) vzděl. školy školy školy školy škola 34 49 3 2 4 6 1

24 Tamtéž, s. 281. 25 Tamtéž, s. 282. 16

3. Dějiny školství v Kosticích

3.1. Počátky základního vzdělávání v Kosticích (1845 – 1871)

„Kostice nebyly farní osadou, a proto neměly ani školu. Děti bývaly vyučovány odedávna ve Tvrdonicích a ti rodiče z Kostic, kteří je tam posílali do školy, museli odvádět tamnímu učiteli peněžní a naturální dávky. Školní docházka byla sice povinná, ale nejstarší děti ve věku 12 – 14 let měli úlevu, od března do října nemusely školu navštěvovat.“ 26

Před rokem 1845 neexistovalo v Kosticích ţádné školské zařízení a děti, jestliţe byly vzdělávány, byly vzdělávány ve Tvrdonicích. Za špatného počasí děti chodily do domu č. 92 nacházející se v části obce zvané Dědina, kde je vzdělával některý z gramotných občanů. Popis tohoto prvního školního zařízení dle pamětníka zaznamenaný v obecní kronice poskytuje určitý pohled na přibliţnou kvalitu poskytovaného vzdělání:

„První škola v Kosticích č. 92 byl to jen chatrný domek pod slámů krytý, okna malé, světnice 5 x 5, podlaha – strop z výšky asi 2m 25 cm. A jak postavili školu č. 124, tak na tej starej bývali pastýři.“ 27

Aţ v roce 1845 byla v Kosticích zřízena první samostatná exkurendní škola. Prvním a jediným učitelem zde byl Eduard Dejmek, který byl dříve učitelským pomocníkem ve Tvrdonicích. Jako školní budova slouţila chalupa č. 124. V této podobě škola fungovala aţ do roku 1864, kdy c. k. místodrţitelství v Brně dne 14. 10. 1863 výnosem č. 24018, ustavilo školu v Kosticích jako školu jednotřídní obecnou. Roku 1864 byla přistavena místnost pro druhou třídu a učitelský pomocník Dejmek byl jmenován samostatným učitelem. Tato pozice s sebou přinášela i nadučitelský byt. Bohuţel Dejmkovi nebylo nového postavení dopřáno dlouho, jelikoţ ve stejném roce umírá a na jeho místo byl jmenován podučitel z Lanţhota Rudolf Sedláček. Ten, funkci nadučitele vykonával aţ do své smrti v lednu 1876. Sedláčka ve funkci vystřídal bývalý nadučitel z Tvrdonic František Hádra do doby, neţ byla nalezena adekvátní náhrada za zemřelého Sedláčka. Do funkce nadučitele byl poté jmenován Adolf Křenek, bývalý nadučitel z Chropyně.

26 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 45. 27 Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1928 – 1948), s. 363. 17

3.2. Obecná škola Kostice (1872 – 1953)

3.2.1. Přelom století (1872 – 1906)

Roku 1877 začaly snahy o rozšíření jednotřídní školy na školu dvoutřídní zakoupením vedlejšího stavení a připojením k tehdejší škole. Ţádosti obce o rozšíření školy c. k. školní zemská rada vyhověla. S přidáním další třídy bylo nutné najít i dalšího učitele. Na této pozici se vystřídalo několik nejmenovaných učitelek, nejspíše gramotné obyvatelky obce. Návštěvnost školy nebyla valná. Děti se učily pouze v zimních měsících, kdy nebyla potřeba jejich pomoci na polích. Na jaře někteří ţáci nastoupili u velkostatkáře Kuffnera jako tovaryši a někteří pásli dobytek. Plat učitele nebyl velký, ale stačil na zajištění menší rodiny. Ţáci také museli přispívat na plat učitele. Kaţdý ţák musel zaplatit jeden zlatý a padesát korun za rok. Dále dostal učitel od obce k uţívání pole o výměře 5 měřic a louku o 2 měřicích. Kaţdý rok na sv. Blaţeje, tedy 3. února, ţáci vybírali pro učitele, ale také pro sebe, mouku nebo slaninu od místních občanů. Přitom zpívali tento neumělý popěvek:

„Dnes památku činíme svatého Blažeje. Esli nám nic nedáte, všecky hrnce vám potlučem, Co v policích máte, aj tu vašu misku, Malovanů misku, co na ní ídáte.“ 28

Skoro vše, co za dopoledne posbírali, pak bylo odpoledne při hostině snědeno. Prostředí nové školy nebylo příliš působivé a kronikář uvádí, ţe to bylo o trochu lepší jak v maštali. Škola nezůstala dvoutřídní velmi dlouho a jiţ roku 1883 byla škola rozšířena na trojtřídní a o pět let později jiţ měla třídy čtyři. Pro čtyři třídy nebylo dostatek místa v dosavadní školní budově, proto obecní rada rozhodla vybudovat novou budovu pro účely nové školy na pozemku leţící proti obecní zvonici, kde dříve stával obecní hostinec. Na stavbu nové školy bylo z obecního rozpočtu vyčleněno 26 000 zlatých. Na novou školu byly také umístěny nové hodiny za přispění velkostatkáře Hirsche Kuffnera, který měl pronajaty od obce pastviny. K dobudování nové školy přispěl také tehdejší majitel panství, kníţe Jan II. z Liechtenštejna. Zakoupil stavení leţící za novou

28 Tamtéž, s. 364. 18

školou a na jejím místě byla vybudována zahrada s ovocnými stromky, které byly také darem. Jak Kuffner, tak kníţe byli za své dary jmenováni čestnými občany obce. Při kopání základů nové školy byl učiněn jeden z několika archeologických nálezů v obci. Byla nalezena kostra sedícího muţe s bronzovou, uměle provedenou sponou připevněnou bod bradou. Bronzová spona byla zaslána správcem školy olomouckému muzeu. Řídícím učitelem byl učitel Křenek a o další povinnosti se s ním dělili učitel Tuma a nejmenovaná učitelka. Podle kronikáře bylo školní prostředí mnohem příjemnější neţ v předchozí školní budově. Plat učitelům uţ vyplácel stát, i kdyţ výplata stále nebyla valná a majetní obyvatelé nadále přispívali. Návštěvnost školy nebyla stále rekordní a našli se ţáci, kteří za celý svůj ţivot jedinkrát nezasedli do školní lavice. Výnosem c. k. školní zemské rady ze dne 19. května 1891 byla pozice podučitele svěřena Ludvíku Cigánkovi, který o dva roky později převzal na určitou dobu správu celé školy. Obsazení pozice správce školy se měnilo poměrně často. Jiţ v září téhoţ roku správa připadla Vincenci Vašíčkovi, který školu spravoval necelé dva roky, aby po jeho smrti roku 1897 převzal na delší dobu post správce nadučitel Alois Fiala. O rok později se obec usnesla, ţe bude podporovat chudé studenty z řad obyvatel, kteří se ovšem museli prokázat výborným prospěchem. Tato podpora sestávala z deseti zlatek měsíčně a dostávali ji dva kostičtí studenti navštěvující gymnázium v Uherském Hradišti. Uţ tak nevelký plat učitelů byl dále sníţen, kdyţ byla ustanovena změna ve způsobu vyplácení mzdy. Od 1. ledna 1900 jiţ školní plat neodváděli rodiče vlastnící určitý pozemkový majetek, ale náklady na mzdy převzala obec.29 O nutnosti rozšířit školní prostory jednal obecní výbor několikrát jiţ v roce 1903, kdy byl počet ţáků 379 na tehdejší situaci neúnosný. Bylo rozhodnuto, ţe pro řídícího učitele a čtyři v obci působící učitele bude zbudováno nové bydlení na místě obecní kovárny a jejich byty budou přeměněny na učebny. Od tohoto kroku však bylo nakonec upuštěno a situace se rozřešila odkoupením vedlejší chalupa č. 121.30

29 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 65. 30 Tamtéž, s. 61. 19

3.2.2. Počátek 20. století a první světová válka (1907 – 1918)

Roku 1907 výnosem č. 15 221 zemské školní rady ze dne 2. srpna byla zdejší čtyřtřídní škola rozšířena na školu pětitřídní. Bylo nutno proto rozšířit jiţ nedostačující školní prostory, které jiţ nebyly vhodné pro neustále se zvyšující počet ţáků, a také bylo navrţeno vybudovat prostory, kde by mohla probíhat výuka v chladných zimních měsících. Kvůli nedostatečným prostorám musel nadučitel postoupit jeden ze svých pokojů jako další učebnu. Tato na všechny strany nevyhovující situace ovšem přetrvala aţ do roku 1910, kdy se konečně obecní zastupitelstvo a místní školní rada, na něţ ještě naléhala zemská školní rada, usnesla na výstavbě nové školy. To bylo dosaţeno po dohodě s majitelem panství kníţetem Liechtenštejnem, který výměnou za šestiletý pronájem obecní honitby na kostickém katastru, jenţ ze dvou stran přiléhal k lichtenštejnskému lesu, daroval hotově 9 000 korun a 150 000 cihel ze svých cihelen a potřebné dlaţdice a tašky. Kvůli rozšíření byla odkoupena chalupa č. 53 s polovinou zahrady do Aneţky Tučkové za 3 600 korun. Nově postavená budova byla poschoďová se třemi učebnami a obecní radnicí, která měla ovšem samostatný vchod z ulice. Celá stavba přišla obec na 27 000 korun.31 Vypuknutím první světové války utrpěla i škola velký úder. Z řad učitelů byli do vojenské sluţby odvedeni Frýda, Abraham a Kopecký. První ze jmenovaných se vrátil zpět do obce po pouhých pěti týdnech kvůli ne blíţe určenému důvodu a vypadalo to, ţe se bude muset vrátit zpět na frontu, ale zásahem školního úřadu byl prohlášen za pro školu nepostradatelného a zproštěn sluţby. Jan Abraham byl odvelen na jiţní italskou frontu a František Kopecký slouţil v posádce v Šoproni. Ztráta velké části učitelského sboru byla velice citelná. Zvláště kdyţ právě učitelé museli pomáhat s aktivitami s vyučováním nesouvisejícím, např. soupisy osetých ploch, pomoc při rekvírování a zjišťování zásob, pořádaní sbírek a nabádání občanů k válečným půjčkám. Se sníţením počtu učitelů bylo nutno také přikročit k určitým omezením stran výuky a vyučováno bylo spíše jen trivium. Také Rakousko podniklo určité kroky k propagaci války a dalo pokyn k odstranění všeho, co odporovalo tehdejší rakouské politice. Dalším nepříjemným jevem byl úbytek ţáků. Příčin bylo několik; větší ţáci museli pomáhat matkám s domácími prácemi a taktéţ s prací na poli, ale také tu byli

31 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Národní škola Kostice, s. 3.

ţáci, kteří vyuţili nedostatek pozornosti od přísných otců mnohdy bojujících v jiných zemích a chyběli bez jakéhokoliv důvodu. Rakouské represe se dotkly i místních obyvatel a učitelského sboru. Spolu se starostou Blaţkem byl 28. ledna 1915 zatčen i učitel Abraham a umístěn ve vězení na Špilberku. K procesu došlo aţ v srpnu toho roku a Abraham, nejvzdělanější a nejvíce inteligentní z obţalovaných, nesl hlavní nápor obţaloby. Svědectví četnických stráţmistrů Horského a Kupsy označovalo obţalované jako rusofily a Všeslovany. Abraham byl za vlastizradu odsouzen k trestu smrti, ale díky snahám jeho obhájce byl po dvou odvoláních trest změněn na dvanáct let těţkého ţaláře v hornorakouském Garstenu, které si začal odpykávat od ledna 1917. Jiţ v červenci byla novým císařem vydána amnestie pro politické vězně a Abraham byl převelen na frontu. Výnosem c. k. okresní školní rady ze dne 5. 9. 1915 byl učitel Josef Ptáček přeloţen do Čejkovic a správce školy Alois Fiala do Ratiškovic. Na místo ceněného Fialy byl dosazen okresní školní radou učitel z Moravské Nové Vsi Martin Kroupa. Výnosem téhoţ úřadu ze dne 22. září 1915 byla také učitelka Marie Floryánová přeloţena do Dolních Bojanovic. Důvodem jejího přeloţení byla skutečnost, ţe si pronajala byt od rodiny Nešporovy, jejíţ členové byli odsouzeni za velezradu. Po vyhlášení nové republiky byla většina odsouzených amnestována a navrátili se do Kostic. Po udělení amnestie byl učitel Fiala rehabilitován a v říjnu 1918 se vrátil na své místo do Kostic. Po návratu Fialy se učitel Kroupa odešel zpět do Moravské Nové Vsi. Taktéţ Jan Abraham se navrátil do Kostic, kde bohuţel zjistil, ţe jeho ţena nevydrţela strasti spojené s jeho zatčením a zanechala po sobě jen jejich jediné dítě.

3.2.3. Meziválečná léta (1919 – 1938)

Dle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. byla provedena volba do nové školní rady dle nového republikového zřízení: dvě třetiny byly vybrány z řad obyvatel, tj. 8 radních, a jedna třetina, tj. 4 radní, z řad učitelů. K dalšímu rozšíření školy došlo jiţ v roce 1921, kdy výnosem zemské školní rady ze dne 11. dubna 1921 byla škola rozšířena na šestitřídní a výnosem stejného orgánu ze dne 14. prosince 1925 rozšířena na sedmitřídní. V roce 1925 se poprvé objevuje myšlenka na zaloţení nové měšťanské školy anebo její přeměnu na školu osmitřídní. Řídící učitel tento návrh zdůvodňoval zkvalitněním výuky. Kvůli velkým válečným půjčkám, melioračním poplatkům a nutnou stavbou obecní radnice bylo 21 zaloţení měšťanské školy prozatím zamítnuto. Bylo také argumentováno, ţe měšťanská škola v Lanţhotě je vzdálená pouhé tři kilometry a ţáci mohou docházet. Jiţ postarší řídící učitel Fiala odešel do penze a novým řídícím učitelem se od 1. 9. 1926 stal Josef Frýda. Jelikoţ po válce byl stále nedostatek místa pro ţáky, byla po určitých stavebních úpravách na místě radnice vybudována další učebna. Správce školy Josef Frýda odešel do penze v roce 1932 a na jeho pozici byl dosazen učitel Jan Abraham, který ve funkci zůstal aţ do roku 1949. Začátkem školního roku 1935 čítal počet tříd ve škole sedm, přičemţ třetí a čtvrtý ročník byl tak početný, ţe musel být rozdělen do dvou tříd, a tím vzniklo konečných devět tříd. Jelikoţ místa byl stále nedostatek, byla jedna třída umístěna také v obecním domě. V těchto devíti třídách o celkovém počtu 358 ţáků se střídalo deset učitelů.32 V tomto roce byla také znovu diskutována moţnost stavby měšťanské školy, na jejíţ stavbě by se podílely Kostice spolu s Tvrdonicemi a která by byla určena pro ţáky z obou obcí. První pokus o zřízení takovéto školy ztroskotal o pět let dříve díky nedostatečným financím Tvrdonic, přestoţe uţ bylo schváleno povolení ke stavbě u zemské školní rady. Kostice měly tehdy smluvenou polovinu finančních prostředků, ale nemohly si dovolit postavit celou budovu. Po vydání zákona o újezdních školách v roce 1936, který sděloval, ţe na zřízení takové školy přispívá jak okres, tak země určitý obnos, se znovu přikročilo k diskuzím o její stavbě. Bylo kontaktováno tvrdonské obecní zastupitelstvo a předloţen návrh, který oznamoval jasný záměr Kostic postavit svou vlastní měšťanskou školu, jestliţe Tvrdonice nepředloţí poţadovanou polovinu financí na společnou školu. Na schůzi z 9. listopadu bylo rozhodnuto, ţe stavba společné školy započne v roce 1937. Poprvé je v kronice také zmiňován školní inspektor, který občasně navštěvoval školu. V tomto roce byl jmenován novým školním inspektorem pro hodonínský okres Jan Ondrys, který vystřídal pensiovaného Rudolfa Šoupala. K tématu společné měšťanské školy se kvůli ekonomickým a politickým důvodům vrátila školní rada aţ v únoru 1938, kdy byl sepsán pamětní zápis ke stavbě újezdní školy pro obě obce. Ten oznamoval, ţe obě obecní zastupitelstva se dohodla na stavbě školy a realizaci zadávají Technické kanceláři moravskoslezských obcí měst a okresů v Brně. Ovšem díky tehdejším politickým událostem byla nakonec stavba nové

32 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1928 – 1948), s. 175. 22

školy, uţ několikrát plánovaná, odsunuta do pozadí pravděpodobně kvůli zrušení příspěvku okresu a země.

3.2.4. Druhá světová válka (1938 – 1945)

Stejně jako celá země i obec pociťovala následky Mnichovské dohody. Po zabrání Břeclavi nacisty byla necelá stovka uprchlíků ubytována ve školních učebnách, dokud jim nebylo nalezeno nové ubytování. Pro školu bylo první změnou její nové německé jméno, a to Volksschule. Kvůli nedostatku paliva a dříví, které byly oboje na příděl, se během zimních měsíců ve škole netopilo a vyučování probíhalo, jestliţe se teplota v učebně drţela nad hranicí osmi stupňů. Proto byla výuka často přerušována. Během válečných let byl počet tříd sníţen na šest. Od 1944 byla škola opět sedmitřídní. Bylo nařízeno vyučování německého jazyka, a to jiţ od 3. třídy. Kronikář poznamenává, ţe děti projevovaly velký nezájem o tento předmět. Po osvobození bylo prvořadým úkolem školních představitelů oprava školních budov, které byly válkou velmi zasaţeny. Na staré školní budově se začalo vyučovat jiţ 1. září 1945, ovšem nová školní budova, která byla více poničena, byla provozuschopná aţ o půl roku později po Velikonocích následujícího roku. Stále zde byly problémy v zimních měsících kvůli nedostatku paliva. Ke zlepšení fyzického stavu dětí byly pořádány vyţivovací a ozdravovací akce, při kterých byly rozdělovány přesnídávky a vitamínové tablety.

3.2.5. Poválečná léta (1946 – 1953)

Na počátku roku 1947 probíhaly pro mladší občany do dvaceti let přeškolovací kurzy s dějepisným a zeměpisným zaměřením. Během války nebyly tyto předměty z propagandistických důvodů vyučovány. Tyto přednášky měly posílit morálku a vlastenecké cítění. Rok 1948 znamenal mnoho změn pro celou zemi. Ve škole to byly opravy sociálního zařízení, zavedení vodovodu, zavedení velice nákladného rozhlasu a nové vybavení učeben. Národní škola nabízela ve školním roce 1948 - 1949 pět ročníků o celkové kapacitě 172 ţáků.33

33 Tamtéž, s. 349. 23

Počet tříd v národní škole dosahoval v roce 1949 - 1950 pěti tříd o celkovém počtu 224 ţáků.34 Škola začala plnit i další funkci, a to zdravotně preventivní, kdy poprvé v tomto roce byly všechny školou povinné děti rentgenovány, prošly zdravotní prohlídkou a byly očkovány proti tuberkulóze. Národní škola o pěti ročnících a sedmi třídách nabízela v roce 1950 - 1951 vzdělání 225 ţákům.35 Novým ředitelem národní školy se stal Tomáš Beránek. Kvůli nedostatku místa v budově střední školy si byly školy nuceny vyměnit místa. Škola národní se přestěhovala do nové budovy. I přes přestěhování národní školy do novější budovy, trpěla zřejmým nedostatkem místa a učitelských sil. Na 225 ţáků připadalo sedm učitelů, kteří vzdělávali v pěti učebnách. Niţší ročníky začínaly s vyučováním v osm hodin ráno a starší ročníky přicházely do školy aţ na desátou hodinu. Tohoto roku odešel na penzi bývalý řídící učitel národní školy Jan Abraham, který v místní škole působil úctyhodných třicet devět let. Dne 28. února 1951 proběhla školní manifestace s názvem Škola vesnici a vesnice škole. Na této schůzi byla sdělena veškerá činnost škol tj. střední, národní a mateřské. K tématu národní školy byly zodpovězeny otázky týkající se chování a prospěchu ţáků. Chování hodnotil kronikář pozitivně s ohledem na chování ţáku o dvě generace zpátky. Prospěch ţáků také označil za uspokojivé, kdyţ pouze 5 % ţáků propadlo. Pro slabší ţáky byly zřízeny dvě doučovací skupiny a pro ţáky s větším zájmem o studium krouţky zaměřující se na zvládnutí základů ruského jazyka a zpěvu. Zavedeny byly dny otevřených dveří, kdy bylo rodičům umoţněno navštívit školu během vyučování. I zde se ovšem projevil spíše nezájem rodičů o vzdělání svých dětí. Dále se na manifestaci probírala činnost ţákovské organisace, její závazek týkající se brigád, sběrů a spoření. V školním roce 1951/1952 na národní škole přibyla jedna třída vzhledem k vyššímu počtu ţáků, jeţ činil 235.36 Školní rok 1952/1953 byl poslední školní rok národní školy a jako taková přestala existovat. Její místo zaujala Osmiletá střední škola Kostice, která pouze sloučila obě školy, ale k větším změnám v běhu škol v podstatě nedošlo.

34 Tamtéž, s. 369. 35 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1949 – 1964), s. 38. 36 Tamtéž, s. 62. 24

3.3. Lidová škola hospodářská v Kosticích (1926 – 1945)

Učitel Tomáš Beránek se chopil, díky své zálibě a vzdělání na hospodářsky zaměřené škole, moţnosti zřídit hospodářsky zaměřenou střední školu. Na přelomu let 1926 a 1927 zaloţil Lidovou školu hospodářskou v Kosticích. Obec věnovala této škole pro odrostlé děti pole o rozměru 1 měřice jako pole pokusné, kde se mohli studenti v praxi vzdělávat. Školní rok 1935/1936 začal pro studenty Lidové školy hospodářské 1. listopadu a končil 30. dubna. Toho roku měla škola dvě třídy o shodném počtu 21 patnáctiletých studentů, 11 chlapců a 10 dívek.37 Správcem školy byl i nadále Tomáš Beránek. Vyučování probíhalo čtyřikrát týdně a to v pondělí, úterý, středu a pátek. O studenty se mimo učitele Beránka starali učitelé Abraham, Krybus a Malá. Školní rok 1937 - 1938 začal opět 1. listopadu a ukončen byl posledního března 1938. V prvním ročníku bylo 10 chlapců a 11 dívek; ve druhém ročníku bylo 5 chlapců a 11 dívek.38 O správu školy se dělili Jan Rosák a Tomáš Beránek. O provozu školy v dalších letech jiţ není v kronikách zmínky. Můţeme se tedy jen dohadovat, ţe během války bylo od jejího provozu upuštěno pro nedostatek pedagogů a celkově kvůli jiným prioritám. Po druhé světové válce muselo být všechno úsilí věnováno obnově obce zničené bombardováním, a proto byl provoz školy ukončen. Její místo mělo do určité míry nahradit vznikající JZD.

37 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1928 – 1948), s. 126. 38 Tamtéž, s. 200. 25

3.4. Nižší střední škola Kostice (1948 - 1965)

3.4.1. Měšťanská škola (1948 – 1953)

Dne 21. června 1948 přijela inspekce stran zřízení měšťanské školy. Komise schválila učebny, ale podotkla, ţe je potřeba více nábytku, zejména školních lavic, jichţ byl pro velký počet ţáků nedostatek. Koncem měsíce byla niţší střední škola schválena a oficiálně zřízena. Otevřeny byly čtyři ročníky. Ze začátku se ţáci prvních tří ročníků vzdělávali v Kosticích a poslední čtvrtý ročník navštěvovali v nedalekém Lanţhotě, ale jiţ po roce absolvovaly kostické děti měšťanskou školu pouze v Kosticích. Oficiálně vyučování na střední škole začalo současně se školou národní 1. září 1948, ovšem kvůli dokončování sociálního zařízení a hlavně nedostatečnému obsazení učitelských pozic byl skutečný začátek této nové školy posunut a ze začátku často přerušován. Ředitelkou niţší střední školy byla jmenována Anděla Vrzalová. Střední škola nabízela vzdělání 145 ţákům.39 Střední škola se znatelně rozrostla v školním roce 1949. V prvních dvou ročnících bylo nutno kvůli vysokému počtu ţáků rozpůlit třídy. Tudíţ celkem měla střední škola sedm tříd o celkovém počtu 196 studentů.40 Pro tento rekordní počet ţáků nebylo v existujících prostorách dostatek místa, proto byla jedna třída umístěna v obecním domě – radnici. Novým ředitelem střední školy se stal Alois Vybíral. Mezi další nedostatky také patřila neexistence pracoven učitelů a školní jídelny. Jediná učiteli vyuţívaná místnost slouţila jako sborovna, pracovna, ředitelna a skladiště. Tato na všechny strany nevyhovující situace ovšem neměla dlouhého trvání. V následujícím školním roce škola fungovala o sedmi třídách a vzdělávala 221 ţáků.41 Na jaře roku 1950 střední školu během Týdne vzorné práce navštívil školní inspektor Josef Jetelina. Po shledání zjevných nedostatků ve vybavení školy a dohodě s předsedou místního národního výboru Beránkem nařídil výměnu školní budovy mezi školnou národní a střední. V srpnu roku 1950 byla národní škola přestěhována do nové školní budovy a střední škola byla přemístěna z nové budovy do staré. Ve staré budově byl stále nedostatek místa, proto musel ředitel postoupit svůj byt a střední škola tím získala další učebnu, školní kuchyni a dvě pracovny pro učitele.

39 Tamtéž, s. 350. 40 Tamtéž, s. 369. 41 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1949 – 1964), s. 38. 26

V tomto roce také byla obnovena činnost Sdruţení rodičů a přátel školy. Kronikář podotýká, ţe vztahy mezi rodiči a školou se pozitivně změnily a chválí tehdejší spolupráci především při přípravě akcí, které měly morálně a finančně podporovat školu. Byla pořádána divadelní představení a také akce s názvem 100 nových knih žákovské knihovně, při které bylo vybráno 20 tisíc korun na nové zařízení školy. V únoru roku 1951 byly při školní manifestaci stanoveny cíle vztahující se k budoucnosti všech školních zařízení působících v obci. Jako nejpalčivější otázky k řešení se jevila potřeba tělocvičny, zavedení vodovodu ve školní budově a koupě sporáku do školní kuchyně. Tělocvična byla provizorně umístěna v budově místní sokolovny, ale tato situace nevyhovovala, protoţe stav budovy byl velice špatný a kronikář podotýká, ţe přímo ohroţovala zdraví dětí. Situace se na chvíli vyřešila pouţíváním sokolovny ve Tvrdonicích, ale kvůli větší vzdálenosti a nedostatku financí na topivo bylo od tohoto řešení upuštěno. Proto byla tělesná výchova v zimních měsících zrušena, coţ způsobovalo učitelům velké starosti s ohledem na plnění učebního plánu tělesné výchovy, jejíţ význam byl zdůrazňován zavedením branné výchovy. Zpráva dále chválí spolupráci mezi učiteli a zlepšení prospěchu ţáků o 12,5 % a také politické uvědomění ţáků díky jejich zapojení v různých sběrech, brigádách a hlavně pionýrské organizaci. Naproti tomu vytýká: „…ještě nedovedeme dost dobře ukáznit žactvo a působit na jejich zlepšení v chování a že nedovedeme dost dobře přesvědčit rodiče o jejich povinnostech vůči škole, se kterou musí spolupracovat, charakter svěřených žáků se nám částečně naší vinou nepodařilo dost dobře zacelit, neboť neznáme rodinné poměry a politické uvědomění našich žáků."42 Dále byla na manifestaci popisována činnost ţákovské organisace. Ţáci se podíleli při oslavách věnovaných významným státním dnům, účinkovali v amatérských divadelních představeních nebo přednášeli ve školním rozhlasu opět během významných dnů. Také učitelé pokračovali v rozšiřování školní knihovny, která na počátku roku čítala pouhých 95 svazků, ale díky velkorysému daru Okresního národního výboru v Břeclavi se počet svazků zvýšil na několik stovek.

42 Tamtéž, s. 47. 27

V dalším školním roce se počet ţáků opět zvětšil a přibyla další třída. Počet tříd byl devět a školu navštěvovalo 230 ţáků. Velký počet ţáků jistě vedl k dalšímu zhoršení kázně a špatný prospěch ţactva, kdy 48 ţáků muselo opakovat ročník.43 Někteří ţáci byli také připouštěni ke zkouškám pro pokračování studia. V červnu roku 1952 se na navazující střední školu hlásilo z III. a IV. ročníku, dnes 8. a 9. ročníku, 90 studentů.44 Ţáci byli pracovním úřadem zařazováni do pracovního poměru nebo do dalšího učení.

3.4.2. OSŠ A ZDŠ (1953 – 1965)

Dne 1. září 1953 byl zahájen školní rok na nově sloučené osmileté střední škole. Ta sloučila v obci působící národní a niţší střední školu. Ředitelem se stal Alois Vybíral a jeho zástupcem Ladislav Gréc. Na škole se vyučovalo ve 14 třídách. Počet ţáků byl 479.45 Vyučování bylo polodenní, jelikoţ nebylo dostatek tříd i přesto, ţe jedna třída byla umístěna v budově místního národního výboru. Svou činnost započalo i několik zájmových krouţků – dramatický, recitační, technický, sportovní a pěvecký, který dosahoval velkých úspěchů. Další školní rok znamenal přírůstek v počtu ţáků, a to na 487.46 Druhý stupeň začali navštěvovat také ţáci z Tvrdonic, jelikoţ se v obci nacházela škola pouze s prvním stupněm. Tento rok také musela být přidána další učebna na místním národním výboru. Ţáci byli podrobováni pravidelným lékařským prohlídkám a tělesně slabší ţáci byli posíláni na rekreaci do různých ozdravoven. Nový školní rok 1955/1956 začal s velkými obtíţemi. Chybělo pět učitelů na vyšším stupni a na 14 tříd stále připadalo pouze devět stálých učeben a jedna nouzová na MNV. Také chování ţáků se zhoršilo. Ze 473 ţáků jich mělo 89 sníţenou známku z chování, z toho bylo 85 dvojek, tři trojky a dokonce jedna čtyřka, která byla udělena za ţhářství.47 Sníţené známky byly uděleny za neukázněnost ve škole a nepřístojné chování mimo školu a také za školní absenci. Špatné chování ţáků ve škole ovlivňoval lhostejný, v mnoha případech záporný a někdy i dokonce nepřátelský, postoj rodičů ke škole. Se špatným chováním byl spjatý i špatný prospěch ţáků. Většina neprospívajících

43 Tamtéž, s. 62. 44 Tamtéž, s. 177. 45 Tamtéž, s. 178. 46 Tamtéž, s. 197. 47 Tamtéž, s. 235. 28

ţáků byla z rodin, které se dětem nevěnovaly nebo své děti do školy neposílaly a namísto toho musely pomáhat v domácnosti nebo na poli. Přesto kronikář chválí činnost pionýrské organizace, která byla prý nejlepší z okresu, protoţe ze 403 ţáků pionýrského věku, tj. od 9 let, bylo 293 pionýry.48 V srpnu roku 1956 byla provedena generální oprava budovy bývalé střední školy. Byla vyměněna okna, ve třídách vybudovány vitríny a nástěnky. Prostředí školy se sice značně zlepšilo, ale stále bylo nevyhovující. Kvůli dlouho se táhnoucím problémům se školními budovami se znovu začalo jednat o výstavbě školy nové zaloţené na partnerství s Tvrdonicemi. Koncem roku odjeli obecní zastupitelé jednat na krajský národní výbor o stavbě nové školní budovy. Stavba se měla uskutečnit v letech 1961 – 1965 jako jedenáctiletá střední škola. Tvrdonice však i nadále měly snahu provést přístavbu střední školy ke své škole obecné. Bylo také zahájeno jednání o stavbě samostatné mateřské školy. Stavba byla schválena a byl nakoupen stavební materiál. Ve školním roce 1956/1957 měla osmiletá střední škola 432 ţáků, kteří byli rozděleni do 12 tříd, umístěných v devíti učebnách.49 Bylo proto nutno vyučovat na směny. Odpolední směny a střídání ve třídách nepřispívalo ke zlepšení kázně. Byly zde i další nedostatky, např. málo kabinetů, nedostatek místností pro polytechnické vyučování, chybějící tělocvična, nevyhovující ředitelna a sborovna. Novým ředitelem školy se stal Cyril Beneš. Počátkem dalšího školního roku měla škola 425 ţáků v osmi ročnících rozdělených do 13 tříd, ale vyučovalo se pouze v devíti učebnách.50 Na prvním stupni byla sníţena známka z chování pouze třem ţákům a na druhém stupni deseti. O změně v prospěchu ţáků v tomto roce svědčí tato tabulka:51

S vyznamenáním % prospělo % neprospělo % Niţší stupeň - - 194 95 10 5 Vyšší stupeň 30 13,2 179 81,8 13 5 Škola celkem 30 6,6 383 88,4 23 5

48 Tamtéž, s. 235. 49 Tamtéž, s. 260. 50 Tamtéž, s. 262. 51 Tamtéž, s. 277. 29

Dle jednotlivých předmětů propadali ţáci nejčastěji z českého jazyka a matematiky, ale našel se také jeden, který propadl z dějepisu. Ţáci i učitelé dále pokračovali v nejrůznějších brigádách, sběrech a spoření. Ve školním roce 1958/1959 bylo rovněţ 12 tříd v devíti učebnách o celkovém počtu 419 ţáků.52 Na školu přišli noví učitelé Drahomír Baťka a Růţena Sladká. Také místo ředitele školy bylo nově obsazeno, a to bývalým zástupcem ředitele Drahomírem Maděřičem. Jak se ukázalo, zlepšení v chování ţáků nemělo dlouhého trvání a v tomto školním roce mělo 50 ţáků sníţenou známku z chování kvůli nekázni v hodinách.53 Ovšem prospěch ţáků se víceméně nezměnil. Dne 15. května se konala společná schůze rad MNV Kostice a MNV Tvrdonice, na které se projednával společný postup ve věci stavby nové školní budovy pro děti z obou obcí. Byla vytvořena společná čtyřčlenná komise (p. Kurec, p. Sladký, p. Jůva, p. Junáček), která měla tyto záleţitosti sledovat a činit důleţitá rozhodnutí. V novém školním roce konečně mírně klesl počet ţáků na 401 a byla proto ubrána jedna třída.54 Z učitelského sboru odešly učitelky Polínková a Uhrová. Jejich místa zaplnily učitelky Rymešová z Brna a Osičková z Rakvic. Právě pod vedením učitelky Rymešové probíhal kurz ruštiny pro dospělé. Kronikář vysvětluje značné zhoršení chování ţactva vlivem koedukace. 38 ţáků dostalo 2. stupeň z chování, přičemţ mnoho z nich z důvodu úmyslné neúčasti na spartakiádním cvičení.55 V roce 1960 došlo k další změně ředitele školy. Ředitelem se stal Pavel Čech, učitel z Charvatské Nové Vsi. Dosavadní ředitel byl přesunut na pozici jeho zástupce. Z učitelského sboru odešly učitelky Špacírová a Rymešová. Sbor naproti tomu doplnily učitelky Čekalová, Turzová, Zonygová a Bláhová. V tomto roce opět přibylo ţáctva. Celkem navštěvovalo školu 427 ţáků, z toho 121 ţáků z Tvrdonic, a bylo vyučováno 15 tříd, ovšem stále pouze v devíti učebnách.56 Na budovách a zařízení školních budov se nic nezměnilo, coţ vedlo k neustálým problémům hlavně kvůli nedostatku pitné vody. Ve škole nebyl zaveden vodovod a ţáci si museli chodit pro vodu k obecní studni. V únoru 1961 proběhla další schůze ohledně stavby nové školní budovy, která i přes neustálé schůze a plánování stále nezačala. Schůze byl přítomen i předseda okresního národního výboru pan Hanák. Ten oznámil, ţe na schůzi ONV bylo

52 Tamtéž, s. 293. 53 Tamtéž, s. 293. 54 Tamtéž, s. 310. 55 Tamtéž, s. 310. 56 Tamtéž, s. 347. 30 dohodnuto odloţit stavbu školy o jeden rok, tj, na rok 1962. To vyvolalo řadu protestů, jelikoţ v původních plánech měla být stavba zahájena jiţ v roce 1960, ale v květnu roku 1960 byl nový plán výstavby v rámci okresu posunut o rok, kvůli nedostatečným financím. Najatá pracovní síla byla proto přeřazena na stavbu nové budovy ONV v Břeclavi. Nakonec po dlouhém vyjednávání bylo v listopadu 1961 dohodnuto, ţe stavba započne 1. března 1962 s podmínkou, ţe obě obce vybudují tři příjezdové cesty na staveniště, aby mohl být přiváţen materiál. Obce také musely odklidit ornou půdu ze staveniště. Na podzim bylo započato s hloubením studny pro novou školní budovu na louce mezi obcemi. Práce pokračovaly pomalu kvůli vysokému stavu vody v říčce Kyjovce. Ve školním roce tj. 1961/1962 byla uskutečněna změna názvu školy, z osmileté střední školy na základní devítiletou. Počet ţáků se opět zvýšil, a to na 467. Prospěch i chování ţáků stále pokračoval v sestupné tendenci. Pro ilustraci:57 1961/62 % 1962/1963 % Počet ţáků 464 467 Propadlo 13 2,8 23 4,9 S vyznamenáním 54 20 54 18,7 II. stupeň chování 15 3,2 15 3,2 III. stupeň chování 1 0,2 4 0,8

Kronikář toto dává za vinu především větším změnám ve sloţení učitelského sboru. Ze sboru odešli především aprobovaní učitelé, zatímco nově příchozí neměli dostatečné vzdělání. Zejména bylo nedostatek vyučujících českého jazyka. Inventář školy také nebyl valné úrovně. Celkově vybavení bylo nedostatečné, a jelikoţ se počítalo s brzkým stěhováním do nové školní budovy, nezdálo se třeba opravovat nebo vyměňovat staré vybavení tříd. Dalším nedostatkem byla neexistence školní jídelny a školní druţiny. Právě chybějící jídelna byla jedním z hlavních důvodů odchodu několika učitelů. Ve své činnosti na škole také pokračovaly zájmové krouţky – taneční soubor a dětská cimbálová muzika, která dosahovala velkých úspěchů v okolí. Do důchodu tohoto roku odešli učitelé Homola, Ministr a Vaněk. Učitelský sbor čítal 20 členů, ale pouze 13 jich mělo dostatečnou aprobaci.58

57 Tamtéž, s. 376. 58 Tamtéž, s. 426. 31

Také byl zde poprvé zmiňován předmět náboţenství, které bylo navštěvováno 74 ţáky.59 Na začátku padesátých let byla ve školách zahájená tzv. světonázorová výchova, která měla pomoci sníţit počet dětí navštěvující hodiny náboţenství. Jedno z hodnotících hledisek práce učitele bylo mimo jiné i to, kolik rodičů se k rozhodnutí o nepřihlášení dítěte do náboţenství podařilo získat. Ve školním roce 1962/1963 navštěvovalo zdejší ZDŠ 463 dětí, které se střídaly v devíti učebnách.60 Vývoj prospěchu a kázně ilustruje tato tabulka:61 Propadlo 17 Vyznamenáno 63 2. stupeň z chování 21 3. stupeň z chování 2

59 Tamtéž, s. 426. 60 Tamtéž, s. 424. 61 Tamtéž, s. 425. 32

3.5. Základní devítiletá škola Kostice – Tvrdonice (1966 – 1969)

Ke slavnostnímu otevření nové školy došlo 28. srpna 1966. Kvůli přeţívající nevraţivosti mezi kostickým a tvrdonským národním výborem na slavnost nikdo z obecních představitelů Kostic nedorazil. Celková finanční hodnota nové školy přesáhla částku šesti milionů korun. Ve své době to byla nejmodernější škola v břeclavském okrese. V budově nové školy bylo umístěno 17 tříd pro 575 ţáků z obou obcí. Do čela nové školy byl jmenován bývalý ředitel školy kostické Josef Zavadil. Pedagogický sbor čítal 31 učitelů a učitelek.62 Na škole byla také umístěna školní druţina a školní jídelna, která ovšem započala svou činnost aţ v květnu 1968 kvůli nedostatku pitné vody. Tato situace byla napravena vybudováním čistící stanice leţící na loukách pod školou. Na nové škole také začaly působit nové zájmové krouţky, přičemţ právě ten sportovní měl nejlepší podmínky pro svou činnost vzhledem k nové tělocvičně a novému sportovnímu areálu, který přiléhal ke škole. Na škole působil oddíl ledního hokeje, kopané, košíkové, odbíjené a stolního tenisu. Také kulturní činnost ţáků se dále rozvíjela za pomoci různých společenských akcí. Škola byla často navštěvována různými hostujícími pedagogy, spisovateli, umělci, sportovci a dokonce i zahraničními hosty. V roce 1968 byla dokončena generální oprava bývalé školní budovy č. 53, kam byla přestěhována mateřská škola. O osudu druhé školní budovy bylo dlouho jednáno, aţ bylo v roce 1969 rozhodnuto o jejím prodeji břeclavskému Gumotexu. Ten, zde po určitých úpravách, začal vyrábět dětské plovací vesty, sluneční clony do aut a lehátka. V rámci trendu tehdejší doby soutěţila nová škola s ostatními školami v okresu a v kraji v nejrůznějších oblastech zájmové a sportovní činnosti ale i při různých odborných olympiádách. Navazovaly se také druţební vztahy s jinými školami u nás i v zahraničí – se slovenskou Studiankou, s korejskou školou v oblasti Pchjonjangu nebo s pionýry ve Štětí. O konci základního školství v Kosticích nabízí nepříliš dlouhou výpověď tento zápis v obecní kronice: „1. nastoupily naše děti do nové devítiletky, ale už jenom Tvrdonské. O názvu Základní devítiletá škola ve Tvrdonicích se dostalo naší obci několikařádkového

62 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 127.

33 uvědomění. Tímto bylo zrušeno základní školství úplně v obci, zůstaly jenom tři třídy mateřské školy spolu s ředitelstvím.“63

63 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Kronika Kostic, s. 76. 34

3.6. Mateřská škola Kostice (1950 – 1969)

Kaţdý rok byla provizorně zřízena školka v období sklizně pro malé děti, které ještě nebyly schopny pomáhat na poli. Starost o ně přebíraly starší obyvatelky obce nebo ţeny neschopné práce v danou dobu. První oficiální celoroční mateřská škola byla ustanovena aţ v roce 1950. S provozem začala 11. září v místnosti hostince Josefa Kaně, tj. budova dnešní obecní knihovny, Náměstí osvobození 12. Otevřen byl jeden ročník o celkovém počtu 51 dětí.64 První ředitelkou byla jmenována Zdenka Tubelová a učitelkou Františka Bílská. V dalším roce bylo v mateřské škole pouze jedno oddělení, které navštěvovalo 20 dětí.65 Školka byla stále umístěna v hostinci. Další rok se počet dětí lehce zvýšil na počet 33, ale stále přetrvával trend z minulosti a děti většinou zůstávaly doma s matkami nebo prarodiči.66 V roce 1956 byla mateřská škola konečně přestěhována, a to prozatímně do budovy místního národního výboru, neţ jí bude zbudována samostatná budova. Novou ředitelkou se stala pí. Rösnerová. Ke konci roku 1958 stále sídlila mateřská škola v prvním patře budovy MNV. Během let ovšem narostl počet dětí navštěvující toto zařízení a téměř všechny děti ve věku pěti a šesti let, tj. 43, tu trávily dopoledne.67 I nadále probíhaly lékařské prohlídky a děti byly očkovány proti nejrůznějším nemocem. V roce 1961 konečně dostala mateřská škola svou vlastní budovu. Překvapivě se opět přemístila do budovy hostince, ovšem tentokrát jiţ bývalého hostince. Hostinec vyhořel v roce 1956 a dlouho zůstával bez vyuţití. V tomto roce proběhly rozsáhlé opravy – vnitřní omítky a nová fasáda. Na celkovou opravu bylo poskytnuto více jak 90 tisíc korun. Hlavní sál byl rozdělen na dvě místnosti, hernu a odpočívárnu. Školka dostala nové parkety a nábytek. V budově ale nebyl zaveden vodovod. V této budově byly umístěny děti ve věku tří a čtyř let, starší děti nadále docházely do třídy umístěné v budově MNV. Mezi učitelky patřily pí Hřebačková, Mrázová, Pregetová a Jurkovičová.

64 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1949 – 1964), s. 39. 65 Tamtéž, s. 62. 66 Tamtéž, s. 178. 67 Tamtéž, s. 279. 35

Ve školním roce 1962/1963 navštěvovalo školku 60 dětí.68 Mezi nedostatky patřil malý počet hraček a zejména nepřítomnost kuchyně. Vybavení školky se zlepšovalo, ovšem stále bylo nedokonalé s ohledem na hygienické poţadavky doby. Vyučování bylo narušeno karanténou v Lanţhotě a pak epidemií neštovic a příušnic.

68 Tamtéž, s. 378. 36

4. Spolky v Kosticích

4.1. Osvětové spolky

Jiţ roku 1893 byl v obci zaloţen za přispění tehdejšího nadučitele Vašíčka první vzdělávací spolek, jehoţ jméno bylo Čtenářsko-pěvecký spolek Snaha. Členové se scházeli kaţdou sobotu v sedm hodin. Náplní jejich činností bylo čtení časopisů, předčítání a výklad rozhovorů. Poté následoval zpěv sólový i sborový za doprovodu pro spolek zakoupeného harmonia. Stejný spolek také zorganizoval první divadelní představení v Kosticích v roce 1896 Bratr honák aneb Bratři z Moravy. Po velkém úspěchu tohoto kusu se přidaly další spolky v organizování divadelních představení a o tyto společenské akce nastal velký zájem. První knihovnu rovněţ zaloţil výše popisovaný spolek Snaha. Knihovna čítala v době svého zaloţení pouze necelé dvě stovky svazků. V roce 1910 byl však spolek přeměněn v odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a jako takový přestal existovat. Během první světové války veškeré spolky přerušily svou činnost. Po válce některé z nich svou činnost obnovily, ale jak uvádí kronikář v kronice obce: „Vyniklo více politických organizací, navzájem si protichůdných, a téměř každá založila si spolek pro osvětovou práci, vzdělávání svého členstva. Každý takový spolek má svého vzdělavatele. Ač pravá osvěta je pouze jedna, má každý spolek osvětu svou. Je tedy v osvětové a vzdělávací činnosti více-méně ušlechtilé závodění s úsilím o primát.“69 Obec se snaţila o jednotnou osvětovou činnost skrze místní osvětovou komisi, zaloţenou 1921, která se skládala ze zástupců všech politických stran a spolků zastoupených v obci. Komise pořádala v zimních měsících přednášky a organizovala oslavy významných dnů a státních a národních svátků. První předsedou byl jiţ dříve zmiňovaný učitel Josef Frýda. Knihovna existující před válkou patřila spolku Snaha, ale po válce se rozhodlo, ţe se zbuduje knihovna veřejná. A prvním obecním knihovníkem byl zvolen učitel Ladislav Zingl, dále následovali učitel Josef Bíza, Cyril Gergel a Jan Abraham. Poslední jemnovaný byl také roku 1929 zvolen předsedou místní osvětové komise.

69 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1928 – 1948), s. 33. 37

V roce 1937 bylo v obci povoleno provozování kina. První promítání proběhlo v budově zdejší sokolovny, která ovšem musela projít určitými úpravami. S nimi se začalo v dubnu, kdy byla provedena rekonstrukce vadného stropu. Dále byl sál odvodněn, byly přistavěny záchody a sál byl nově vymalován. Pro chladné zimní měsíce byla dokonce zakoupena kamna, aby promítání mohlo probíhat po celý rok. V květnu byla zakoupena zvuková aparatura se systémem Erneman za 15 tisíc korun.70 Pravidelný provoz kina byl spuštěn v červnu 1937. Promítání probíhalo během celého roku s výjimkou letních prázdnin, kdy bylo potřeba pozornost obrátit spíše ke sklizni neţ k filmovému plátnu. I v tomto roce místní osvětová komise prováděla přednášky na různá témata. Mimo jiné mezi ně patřila přednáška profesora Součka o ošetřování ovocných stromů, přednáška profesora Průchy o výběru vinných odrůd pro náš kraj nebo upozornění plukovníka Knapla o otravných plynech. V únoru 1938 byl v obci zřízen nový spolek, který reagoval na tehdejší politickou situaci. Programem spolku, jenţ nesl název Civilní protiletecká obrana, byly hlídky při náletech, hašení poţárů, samaritánské práce aj. Byla také pořádána poplachová protiletecká cvičení. Od 8. února do 14. března 1938 probíhala ve škole stravovací akce pro děti nezaměstnaných. Počet těchto sociálně slabých ţáků byl alarmujících 76.71 Na podporu této akce přispíval dělnický spolek Vzájemnost Včela. Ovšem kvůli nedostatku financí musel být brzy rozpuštěn. Po osvobození začaly znovu působit mnohé společenské organizace a spolky. Obnovila se činnost místní osvětové rady v čele s Tomášem Beránkem. Znovu se začaly nacvičovat divadelní hry, pořádali se plesy, besídky, přednášky. Místní kino Snaha patřící do té doby Sokolu bylo zestátněno. Místní knihovna znovu otevřela své dveře pod vedením učitelky Ministrové. Ţenský odbor při Jednotném svazu českých zemědělců pořádal kurzy vaření a zavařování. K aktivizaci kulturního ţivota šedesátých let přispíval Jednotný kulturní plán Kostic, jehoţ koordinátorem měla být místní osvětová beseda, ale skutečným iniciátorem kulturního dění v obci byl Svaz českých ţen. Svaz pořádal mnoţství kursů (kosmetiky, studené kuchyně, míchání nápojů, pečení cukroví), besed a přednášek. Dále byly v obci zastoupeny další organizace: Český zahrádkářský svaz, Český rybářský

70 Tamtéž, s. 200. 71 Tamtéž, s. 206. 38 svaz, Svaz invalidů, Český myslivecký svaz, Československý svaz mládeţe, Svaz šeskoslovesnko-sovětského přátelství nebo Svazarm. V sedmdesátých letech také největší úspěchy zaznamenal místní slovácký krúţek. Při místní škole také vznikl dětský soubor Podluţánek.

4.2. Dobrovolní hasiči

Jiţ od 60. let 19. století vznikaly na celém území Moravy sbory dobrovolných hasičů. Důvod jejich vzniku je zřejmý – nedokonalé stavební postupy a materiály zavdávaly příčiny k častým poţárům, při kterých byla obec mnohokrát vypálena. Například v roce 1878 zničil poţár celou ulici Ulička, v roce 1882 vyhořely Kopčany nebo v roce 1885 byl zničen ohněm obecní hostinec. Proto obecní výbor začal jiţ v roce 1884 jednat o zaloţení hasičského sboru. Ovšem k samotnému zaloţení došlo aţ o skoro dvacet let později v roce 1909. Do té doby byl podporován sbor dobrovolných hasičů ve Tvrdonicích. I přes zřejmou potřebu hasičského sboru byla otázka jeho zaloţení dlouho pozdrţena kvůli neshodám mezi konzervativními představiteli obce a zakladateli sboru. Sbor byl nakonec zaloţen na pokyn místodrţitelství. Počet členů dosahoval čísla 37 činných členů a sedmi přispívajících.72 Ve své činnosti pokračoval sbor i po světové válce. Byla postavena poţární zbrojnice těsně přiléhající k obecní radnici a zakoupena motorová stříkačka.

4.3. Červený kříž

Dne 13. února 1953 byla v obci zaloţena místní skupina Československého červeného kříţe (ČSČK), který na počátku své existence čítal úctyhodných 62 členů.73 Okresní výbor a sekretariát ČSČK vypomohl s vybavením první ošetřovny. Skupina školila mnoţství zdravotníků, kteří vypomáhali zejména v rámci tzv. ţňových zdravotnických hlídek, kdy zdravotnice ošetřovaly jak lehčí případy, jako byl úpal, tak i těţší řezné rány. Mimo ţně se skupina angaţovala v zdravotnických hlídkách, kdy měla rozdělenu obci na obvody, kde kaţdá pětičlenná komise dohlíţela na udrţování pořádku a hygieny. Komise prováděly kontroly v obchodech a hostincích.

72 Janák, J. (ed.): Kostice. Brno, 1991, s. 62. 73 SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice (1949 – 1964), s. 181. 39

Během let pořádala skupina mnoho zdravotnických přednášek, které měly za úkol místní obyvatele vzdělat v otázkách zdraví a hygieny. Členové skupiny rovněţ byli ve velké míře dobrovolnými dárci krve. Jako i ve všech ostatních spolcích členové pociťovali nedostatek financí na činnost skupiny a k vylepšení finanční situace byly pořádány kaţdoroční plesy. Výtěţky plesů byly poté věnovány na doplnění lékárniček a ošetřovny.

4.4. Tělovýchovné spolky

Dalšími organizacemi, které na přelomu století v obci fungovaly, byly Sokol a Omladina. V roce 1909 byl zaloţen v obci spolek sdruţující křesťansky smýšlející mládeţ ve spolek Katolická omladina a Sokol zde byl zaloţen v roce 1913. Jeho prvním ředitelem byl učitel Frýda, kterému vypomáhal v roli náčelníka učitel Abraham, jenţ spolku věnoval svou knihovnu. V roce 1915 byl jako i všude jinde na našem území Sokol rozpuštěn a jeho majetek zkonfiskován. Rozhodnutí bylo zdůvodněno tím, ţe Sokol ihned nevyloučil své členy, kteří byli obviněni z velezrady. Sokol byl hned po válce obnoven a přispěl k vytvoření poboček ve Tvrdonicích a Týnci. Starostou kostického Sokola se stal na počátku 20. let učitel Abraham. Pro potřeby jednoty byl v roce 1920 zakoupen pozemek se zahradou, kde měla být postavena sokolovna. Základní kámen byl poloţen v roce 1928 a celá budova dostavěna ještě tentýţ rok. Slavnostní otevření nové sokolovny bylo spojeno s ţupním sokolským sletem a cvičením. Ovšem velké náklady na stavbu vyvolaly problémy s První moravskou spořitelnou, která peníze zapůjčila. Proto přešlo vlastnictví budovy do rukou spořitelny aţ do roku 1934, kdy byla znovu prodána Sokolu za pomoci České obce sokolské. V roce 1921 byl v obci zaloţen Orel, aby sdruţoval křesťansky smýšlející občany. Členové hned od počátku usilovali o zřízení orlovny, která měla stát na místě obecního hostince, ale nakonec bylo od stavby upuštěno. V obci také působila Dělnická tělocvičná jednota jako sloţka sociálně demokratické strany a v roce 1923 následovalo zaloţení Federativní dělnické tělocvičné jednoty jako organizace komunistické strany. V roce 1930 vznikl Dělnický sportovní klub opět pod správou komunistické strany.

Po druhé světové válce jako první svou činnost zahájily Sokol a Orel. Kulturní činnost byla především koncentrována v ochotnických souborech při obou spolcích. V padesátých letech čelné místo v pořádání kulturních akcí v obci měla sokolská jednota se svými osmi oddíly – všeobecná tělesná výchova, košíková, odbíjená, lehká atletika, kopaná, lední hokej, kuţelky a cyklistika. Ta pořádala tzv. sokolské dny a veřejná vystoupení.

Závěr

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala dějinami školních institucí působící v obci od roku 1845 do roku 1969 a popisem nejdůleţitějších spolků působících v obci. V popředí mého zájmu bylo především základní školství, jelikoţ střední škola neměla bohuţel dlouhého trvání a mateřská škola byla ustanovena aţ v roce 1950. Pokusila jsem se podat ucelený souhrn informací, který popisuje vznik, vývoj a přeměny a hlavně zánik těchto školních institucí. Významným mezníkem v historii školství v obci bylo jistě období první republiky, kdy se škola velmi rozrostla, a také byla v obci zřízena střední škola. V tehdejší době to bylo velmi významné, jelikoţ v celém okrese bylo škol pokračovacích nemnoho. S lepšící se hospodářskou situací první republiky a přírůstkem obyvatelstva bylo nutno rozšířit řady pedagogů a prostory určené k vyučovací, ale také s větším zájmem rodičů o vzdělání jejich dětí přibyla snaha o zkvalitnění výuky. Do chodu všech školních zařízení citelně zasáhly obě světové války, které odvedly na dlouhou dobu mnoho členů učitelského sboru od jejich primárního poslání a ţáky připravily o kvalitnější vzdělání. Ve větší části popisovaného období bylo vzdělání chápáno jako nadbytečný luxus, který byl v ţivotech místních občanů nevyuţitelný, přesto je patrné, ţe si občané vzdělaných učitelů váţili a později se snaţili pro své děti zajistit, co moţná nejlepší vzdělání, které slibovalo i lepší ţivotní podmínky. Má bakalářská práce se krátce věnuje historickému kontextu v obci ve vymezeném časovém období, obecnému vývoji školství v oblasti Břeclavska, kam Kostice nejčastěji spadaly, a různých spolků působící v obci. Velké zásluhy na rozvoji škol v obci a také vzniku osvětových spolků měli členové obecní rady a hlavně členové pedagogického sboru, kteří se velkou měrou podíleli na kulturním i politickém ţivotě obce, a právě z jejich iniciativy byla škola neustále rozšiřována. Větší pozornost je zde také věnována snahám o vybudování společné školy pro ţáky z Kostic a Tvrdonic, která by nabízela mnohem lepší vzdělání neţ samostatné školy obou obcí. Školy vţdy usilovaly o začlenění do kulturního ţivota města jak před druhou světovou válkou, tak zejména po ní. Ţáci připravovali různá vystoupení, divadla, výstavy nebo plesy. Zejména po druhé světové válce byli ţáci velmi angaţováni v dění v obci. Také byli členy různých spolků, přičemţ sportovní oddíly Sokolu byly zdaleka nejoblíbenější.

Předloţená bakalářská práce by měla poskytnout zejména místním občanům ucelený pohled na vzdělání dříve nabízené v této obci a rozšířit jejich znalosti o jejich bydlišti. Věřím, ţe se mi v této práci podařilo přiblíţit historii školství a spolků dříve existujících v obci.

Prameny a literatura

A) Prameny

SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově:

Pamětní kniha obce Kostice 1928 – 1948 Pamětní kniha obce Kostice 1949 – 1964 Kronika Kostic 1965 – 1978 Lidová škola hospodářská Kostice Národní škola Kostice Osmiletá střední škola Kostice

B) Literatura BULÍN, Hynek. Jiskry a plameny: vzpomínky na dobu zápasů i vítězství. Brno: H. Bulín, 1930, 170 s. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Společnost přátel staroţitností československých, 1935, s. 183-348. JANÁK, Jan (ed.). Kostice: dějiny a lidová kultura. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991, 229 s. JANÁK, Jan. Tvrdonice: příroda, dějiny a lid. kultura podluţácké obce. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986, 421 s. NOHÁČ, Jan – DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Brno: Muzejní spolek, 1911, 276 s. KORDIOVSKÝ, Emil – KLANICOVÁ, Evţenie. Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2001, 583 s. KORDIOVSKÝ, Emil – DANIHELKA, Jiří. Brána do kraje: průvodce obcemi okresu Břeclav. Mikulov: Regionální muzeum, 1999, 255 s. SVOBODA, Miroslav – BRICHTOVÁ, Dobromila. Mikulov. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, 450 s.

Resumé

Tato bakalářská práce se zabývá historií školství v Kosticích od roku 1845, kdy byla zaloţena první samostatná škola v obci, do roku 1969, kdy byla základní škola v obci zrušena. V první kapitole jsou popsány historické souvislosti, které přímo ovlivňovaly dění v obci ve vymezeném období. Druhá kapitola se zabývá vývojem školství v regionu, do kterého obec spadá. V další kapitole je detailně popsáno školství v obci. Kaţdá podkapitola nastiňuje jednotlivou školní instituci působící v obci. V obci působila škola mateřská, základní i na krátkou dobu škola střední. V této kapitole je věnována pozornost jejich vzniku, vývoji a případnému zániku. Poslední kapitola se věnuje nejdůleţitějším spolkům působící v obci a jejich vlivu na místní obyvatele.

Summary

This bachelor thesis presents the history of education in the village of Kostice since the year 1845, when the first school was established, to 1969 when the primary school ended its existence. The first chapter describes historical circumstances which directly influenced life in the village in the aforementioned period of time. The second chapter deals with the development of education in the district where the village belonged to. Next chapter offers detailed description of schools in the village. There was a nursery school, a primary school and for a little while a high school. Each subhead deals with each of the educational institutions and establishments operating in the village. It covers their formations, developments and endings. The last chapter offers information about the most important societies operating in the village and their impacts on local citizens.

Seznam příloh

Příloha č. 1: Seznam učitelů školní rok 1935/1936. Příloha č. 2: Seznam učitelů školní rok 1956/1957. Příloha č. 3: Seznam učitelů školní rok 1963/1964. Příloha č. 4: Seznam učitelů školní rok 1964/1965. Příloha č. 5: Poloha obce Kostice. Příloha č. 6: Mapa obce Kostice. Příloha č. 7: Pohled na starou i novou školní budovu v období první republiky. Příloha č. 8: Současný vzhled staré školy. Příloha č. 9: Nová školní budova na začátku 20. století. Příloha č. 10: Současný vzhled budovy. Příloha č. 11: Budova mateřské školy v 50. letech 20. století. Příloha č. 12: Současný vzhled budovy. Příloha č. 13: Budova ZDŠ v roce 1974. Příloha č. 14: Současný vzhled budovy. Příloha č. 15: Třída OSŠ v 50. letech 20. století. Příloha č. 16: Třída VIII. A okolo učitele Bílíka v roce 1958. Příloha č. 17: Originální ruský text Výzvy k Slovanům. Příloha č. 18: Český překlad ruského manifestu.

Přílohy Textové přílohy Příloha č. 1: Seznam učitelů školní rok 1935/1936. (In: SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice 1928 – 1948.)

Číslo Příjmení, jméno Pozice Třídní učitel 1. Abraham Jan řídící učitel 3. třída 2. Malá Anna definitivní učitelka 1. třída 3. Beránková Anna definitivní učitelka 2. třída 4. Beránek Tomáš definitivní učitel 7. třída 5. Ministr Alois definitivní učitel 6. třída 6. Ministrová Vlasta zatimní učitelka 4. třída 7. Krybus Josef definitivní učitel 5. třída 8. Sluga Josef zatimní učitel 5. třída 9. Ondryska Jan učitel 10. Říhová Marie učitelka ţenských prací

Příloha č. 2: Seznam učitelů školní rok 1956/1957. (In: SOkA Břeclav se sídlem v Mikulově, Pamětní kniha obce Kostice 1949 – 1964.)

Číslo Příjmení, jméno Třídní učitel I. stupeň 1. Ministrová Vlasta 1. třída 2. Ministr Alois 2. třída 3. Homola Bedřich 3. třída 4. Beránek Tomáš 4. třída 5. Špacírová Helena 5. třída II. stupeň 6. Kesslová Karla 6. třída 7. Uhrová Libuše 6. třída 8. Albrecht Josef 7. třída 9. Vaněk Jindřich 7. třída 10. Bílík Stanislav 8. třída 11. Brabcová Jiřina 8. třída 12. Kršková Jitka

Příloha č. 3: Seznam učitelů školní rok 1963/1964. (Tamtéž.)

Číslo Příjmení, jméno Vyučované předměty 1. Baťka Drahomír přírodopis, poz. a díl 2. Čech Pavel 3. Entl Vladimír tělocvik 4. Entlová Věra tělocvik 5. Ganová Pavla 6. Hrnčířová Jarmila 7. Janulíková Dagmar I. stupeň 8. Kameník Ladislav zvláštní škola, tělocvik 9. Kameníková přírodopis, chemie Drahomíra 10. Kolman František matematika, fyzika 11. Kolmanová Draga matematika, fyzika 12. Maděřič Drahomír přírodopis, fyzika, chemie, matematika, zástupce ředitele 13. Marešová Jiřina I. stupeň 14. Matčicová Ludmila 15. Ministr Alois I. stupeň 16. Ministrová Vlasta I. stupeň 17. Říhová Marie I. stupeň 18. Sladká Růţena I. stupeň 19. Turzová Helena 20. Vaněk Jindřich matematika, fyzika, chemie, přírodopis, kreslení, rýsování 21. Zonygová Ludmila

Příloha č. 4: Seznam učitelů školní rok 1964/1965. (Tamtéž.)

Číslo Příjmení, jméno Vyučované předměty 1. Marešová Jiřina I. stupeň 2. Ministr Alois I. stupeň 3. Říhová Marie I. stupeň 4. Sladká Růţena I. stupeň 5. Zavadilová Dagmar I. stupeň 6. Baťka Drahomír přírodopis, poz. a díl 7. Entl Vladimír tělocvik 8. Entlová Věra tělocvik 9. Gurková Květa český jazyk, ruský jazyk 10. Janulíková Dagmar český jazyk, ruský jazyk 11. Kameník Ladislav zvláštní škola, tělocvik 12. Kameníková Drahomíra přírodopis, chemie 13. Kolman František matematika, fyzika 14. Kolmanová Draga matematika, fyzika 15. Kotálová Alena český jazyk, hudební výchova přírodopis, fyzika, chemie, matematika, zástupce 16. Maděřič Drahomír ředitele matematika, fyzika, chemie, přírodopis, kreslení, 17. Vaněk Jindřich rýsování 18. Zahrádecký Miroslav zeměpis, dějepis 19. Zavadil Josef ruský jazyk, tělocvik, ředitel

Obrazové přílohy:

Příloha č. 5: Poloha obce Kostice. (Mapa Kostic [online]. [cit. 2015-3-27]. Dostupný z WWW:http://www.mapy.cz.)

Příloha č. 6: Mapa obce Kostice – 1. Budova staré školy NŠ, 2. budova nové školy OSŠ, 3. mateřská škola, 4. ZDŠ Kostice – Tvrdonice. (Tamtéž)

Příloha č. 7: Pohled na starou i novou školní budovu v období první republiky. (Historie obce v obraze [online]. [cit. 2015-3-27]. Dostupný z WWW:http://www.kostice.cz.)

Příloha č. 8: Současný vzhled staré budovy. (Tamtéž.)

Příloha č. 9: Nová školní budova na začátku 20. století. (Tamtéž.)

Příloha č. 10: Současný vzhled budovy. (Tamtéž.)

Příloha č. 11: Budova mateřské školy v 50. letech 20. století. (Tamtéž.)

Příloha č. 12: Současný vzhled budovy. (Tamtéž.)

Příloha č. 13: Budova ZDŠ v roce 1974. (In: Soukromý archiv Ludmily Káňové.)

Příloha č. 14: Současný vzhled budovy. (In: Soukromý archiv autora.)

Příloha č. 15: Třída OSŠ v 50. letech 20. století. (In: Soukromý archiv Ludmily Káňové.)

Příloha č. 16: Třída VIII. A okolo učitele Bílíka v roce 1958. (Tamtéž.)

Příloha č. 17: Originální ruský text Výzvy ke Slovanům. (In: Bulín, H.: Jiskry a plameny: vzpomínky na dobu zápasů i vítězství. Brno: H. Bulín, 1930.)

Příloha č. 17: Český překlad ruského manifestu. (Tamtéž.)

(NARODY) AVSTRO – UGORŠ(INY:)

Vědenskoe pravitelstvo objavilo Rossi vo(jnu, potomu što) Rossija, věrnaja svoim istoričeskim zavětam, nemogla (ostaviti Serbiju) bez oborony i otdati ee do avstrijskoj nevoli. Narody Avstro-Ugorščiny! Vstupajuči na čelje Russkogo vojska do Avstro-Ugorščiny IMENEM VELIKOGO RUSSKOGO CARJA objavljaju (vam,) što Rossija, kototraja ne raz uţe prolivala svoju krov za svobo(dun nar)odov ot čuţogo jarma, ničego inšego neis- kae, liš togo, aby snova zavesti pravo i spravedlivo(st) vam, narody Avstro-ugorskoje pravitelstvo cjelymi věkami nejalo (meţdu) vami svary i nenavisť, bo liš na vašich svarach derţalosja jego pa- novace nad vami. Rossija, naprotiv, choče liš odnogo : ţeby kaţdyj iz (vas) mog rozvivatisja, byti sčastlivym, zedarţati dorogij jazyk i věr(u) otcev, soedinitisja s rodnymi bratjami i ţiti v miru i porozu- mjeniju s sosjedami, priznavajuči jich osobnost. Věrju, što vy budete vsjemi silami pomogati dostihnuti siju cjel, i vzyvaju vas vstrječati Russkije vojska jak věrnych prijatelej, borcev za vaši nejljepšij naději.

Verchovnyj glavnokomandujuščij general-ajutant NIKOLAJ J.

Serpen 1914 roku.