Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví Informační studia a knihovnictví
Kateřina Stojaspalová „P RŮKOPNÍCI “ KYBERKULTURY : KYBERPUNK A DIGERATI magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Michal Lorenz 2009 STOJASPALOVÁ, Kateřina. „Průkopníci“ kyberkultury: Kyberpunk a Digerati . Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2009. 128 s. Vedoucí diplomové práce Michal Lorenz.
ANOTACE
Tato diplomová práce se zabývá sociálními fenomény kyberpunk a digerati v širším kontextu kyberkultury. Staví se k nim jako k hnutím, která svými rozpravami a diskursy pomáhala utvářet kulturní identitu pokročilých informačních a komunikačních technologií (ICT), stejně jako se zasloužila o formování kulturní povahy rané i současné kyberkultury. Obě hnutí jsou postupně popsána jako sociální skupiny i jako diskursivní komunity. Kyberpunk je představen jako literární žánr a sociální hnutí tvořící underground kyberkultury a spojující informační technologie se životním stylem. Toto hnutí (složené z různých subkultur) vytvořilo vlastní étos, filosofii a představy vztahující se ke kultuře, politice i morálce v kyberkultuře. Digerati jsou představeni jako hnutí navazující na kyberpunk, jenž se zasloužilo o propagaci ICT (obzvláště internetu) a o rozšíření kyberkulturních témat do společenského mainstreamu. Digeratům se věnujeme jako literátům i samostatné virtuální třídě elitních pracovníků v ICT. V závěru práce jsou srovnány nejdůležitější vize a prognózy obou hnutí s širším kontextem kyberkultury, jejím vývojem, problémy a aktuálním stavem. Přístup kyberpunku a digeratů k některým kyberkulturním tématům je konfrontován s několika alternativními pohledy. KLÍČOVÁ SLOVA Kyberkultura – kyberpunk – cyberpunk – digerati – digitální avantgarda – virtuální třída – kyber elity – kyber utopie – digitální revoluce – diskurs – internet – kyberprostor.
ANNOTATION This diploma thesis deals with social phenomenons cyberpunk and digerati in context of broader cyberculture. We conceptualize them as movements that have helped to shape cultural identity of information and communication technologies (ICT) via their narratives and discourses and that have contributed to formation of early as well as current cyberculture‘s cultural character. Both movements are subsequently described as social groups and also discourse communities. Cyberpunk is presented as a literary genre and as an underground social movement that have put lifestyle with ICT together. This movement (compound of diverse subcultures) created specific ethos, phylosophy and ideas related to culture, politics and morals of cyberculture. Digerati are presented as a movement following cyberpunk that have merited in propagation ICT (especially the internet) and expansion of cybercultural topics to cultural mainstream. We attend to digerati as writers or publicists as well as virtual class of elite ICT workers. In the conclusion of this thesis are compared the most important visions and predictions of both movements with broader context of cyberculture, its development, issues and current situation. The standpoint of cyberpunk and digerati is confronted wiht alternative views. KEYWORDS Cyberculture – cyberpunk – digerati – digital avantgarde – virtual class – cyber elites – cyber utopia – digital revolution – discourse – internet – cyberspace.
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně 25. dubna 2009 Kateřina Stojaspalová
Věnováno Ondřejovi Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Lorenzovi za vedení mojí diplomové práce, cenné rady a trpělivý přístup.
OBSAH
1 ÚVOD ...... 8
2 METODOLOGIE ZPRACOVÁNÍ ...... 12
2.1 DOMÉNOVÁ ANALÝZA ...... 14 2.2 DISKURSIVNÍ ANALÝZA ...... 17
3 KYBERKULTURA ...... 20
3.1 VÝVOJ KYBERKULTURY V ČASE ...... 25
4 KYBERPUNK ...... 30
4.1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ ...... 30 Kyberpunk jako doména ...... 32 4.2 KYBERPUNK JAKO LITERÁRNÍ ŽÁNR ...... 34 4.2.1 Vlivy na kyberpunk ...... 34 4.2.2 Hnutí zrcadlovek ...... 36 4.2.3 Pozdější vývoj ...... 37 4.3 DISKURS LITERÁRNÍHO KYBERPUNKU ...... 39 4.3.1 Kyberpunkový přístup k technologiím ...... 40 4.3.2 Kyberpunková vize světa ...... 41 Kyberprostor, virtuální realita a umělá inteligence ...... 44 4.4 KYBERPUNK JAKO SOCIÁLNÍ HNUTÍ ...... 47 4.4.1 Subkultury spojené s kyberpunkem...... 48 4.4.2 Kyberpunkový étos ...... 51 4.5 SPLÝVÁNÍ KYBERPUNKU S VĚTŠINOVOU KULTUROU ...... 56
5 DIGERATI ...... 58
5.1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ ...... 58 Digerati jako doména ...... 60 5.2 DIGERATI – „LITERÁTI:“ MÉDIA ...... 61 5.2.1 Digitální avantgarda a časopis Mondo 2000 ...... 61 5.2.2 Digerati kolem časopisu Wired ...... 63 Internetová verze HotWired ...... 66 5.2.3 Edge: „sdružení intelektuálů digitálního věku“ ...... 68 První setkávání digeratů, vznik Edge Foundation Inc. a Reality Clubu ...... 69 Třetí kultura, Reality Club a World Question Centre ...... 70 Digerati sdružení Brockmanem ...... 72 6 5.3 DIGERATI – „LITERÁTI:“ DISKURS ...... 75 5.3.1 Normy, hodnoty a ideje stojící „za“ diskursem ...... 76 5.3.2 Styl sebeprezentace digeratů ...... 78 5.3.3 Stručná explanace průniku kyberkulturního diskursu do kulturního mainstreamu .... 80 5.4 SÍŤOVÁ IDEOLOGIE ...... 82 5.4.1 příklad: Virtuální komunita Howarda Rheingolda ...... 84 5.4.2 příklad: Digitální svět Nicholase Negroponta ...... 86 5.4.3 Kritické ohlasy síťové ideologie ...... 89 5.5 VIRTUÁLNÍ TŘÍDA ...... 91 5.5.1 Životní styl virtuální třídy ...... 93
6 REFLEXE DISKURSU KYBERPUNKU A DIGERATŮ V ŠIRŠÍM KONTEXTU KYBERKULTURY ...... 96
6.1 UTOPIE, ANTIUTOPIE A REALITA ...... 100 6.1.1 Web 2.0: diskursivní fenomén současnosti ...... 104 6.1.2 Kyberprostor jako „území nikoho:“ k představě svobodného, neomezeného média 106 6.1.3 Kyberprostor „pro všechny:“ k vizi egalitářství v kyberkultuře ...... 111
7 ZÁVĚR ...... 115
SEZNAM LITERATURY ...... 119
Seznam kyberpunkové beletrie, která byla v textu zmíněna ...... 127
SEZNAM ZKRATEK ...... 128
7 1 ÚVOD
V dnešní době jsou informační a komunikační technologie 1 zcela samozřejmou součástí globální politiky, ekonomiky a zejména každodenního života téměř kohokoliv z nás. Tato situace je však relativně mladá. Časový úsek, na němž se odehrál přerod v kulturu, jenž je nazývána jako informační společnost, síťová společnost či kyberkultura, je tak krátký, že by jej bylo možné přirovnat k pomyslné kapce vody v moři dějin. I současná generace absolventů vysokých škol pamatuje dobu, kdy informační technologie nebyly natolik běžnou součástí veřejného a soukromého života, jejich status nepostradatelnosti se teprve utvářel. Mluvíme o období devadesátých let dvacátého století, 2 kdy probíhalo zavádění počítačů do každodenního života běžných lidí. Toto období bylo provázeno silným nadšením z digitálních médií, zejména z internetu. Vše, co bylo spojeno se světem informačních technologií, bylo v popkuklturním smyslu módní. V médiích se často hovořilo o tom, že právě probíhá digitální revoluce, jenž bude mít nedozírné následky vedoucí k transformaci celé globální kultury v těch nejzákladnějších oblastech života. Tato doba uplynula, informační technologie se etablovaly, nadšení opadlo a veřejné diskuse kolem digitálních médií nabraly jiného směru. Motivem ke zpracování této práce však byla snaha „vrátit se zpět“ a zamyslet nad touto popsanou „atmosférou doby,“ podrobit ji hlubší analýze a reflexivně se s ní vyrovnat. Vize počítačové revoluce není zcela nová. Již kanadský teoretik nových médií Marshall McLuhan (předchůdce pozdějších futurologů informačních technologií) ještě hluboce před nástupem masového rozšíření internetu předpokládal, že vznikne nová společnost založená na využívání globálně propojených počítačů. Tato společnost měla být decentralizovaná, pluralitní a diverzifikovaná, charakteristická mezilidskou tolerancí a solidaritou, zánikem národních států a nástupem širšího globálního společenství. 3
1 Ze stylistických důvodů je v textu používáno pro informační a komunikační technologie několika dalších synonymních označení: informační technologie, digitální technologie, v mediálním kontextu termín digitální média a nová média, v techničtějším smyslu výpočetní technika. Rovněž jsou používány zaužívané zkratky ICT a IT. 2 V tomto textu se zaměřujeme na témata spadající zejména do několika posledních desetiletí dvacátého století. Protože považujeme za zbytečné tuto informaci neustále opakovat, pro časové údaje ve většině případů používáme pouze řadovou číslovku označující příslušnou dekádu. 3 Viz MCLUHAN, M. Marshall McLuhan versus Playboy (rozhovor). in Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla . Brno: Jota, 2000. s. 237 239. 8 McLuhan měl mnoho následovníků. Jím iniciované vizionářství týkající se elektronických médií se později stalo v nejrůznějších podobách a obměnách součástí diskursu průkopníků informačních technologií v době, kdy se ICT teprve ustavovaly jako veřejné společenské a kulturní téma. Právě k těmto průkopníkům patřili nejprve účastníci hnutí kyberpunku a později digerati. Kolektivity kyberpunku4 v letech osmdesátých a digeratů v letech devadesátých se zasloužily o spojení digitálních technologií se specifickou kulturou a životním stylem. Obě skupiny (více či méně záměrně) „prosadily“ témata týkající se společnosti založené na informačních technologiích – kyberkultury – do většinového diskursu, aby se kyberkultura posléze mohla stát předmětem akademické reflexe, vědeckého uchopení i politické normalizace. 5 Zavádění a rozšiřování internetu provázely nejrůznější vize a prognózy budoucího vývoje utopického i antiutopického rázu. V současnosti se nacházíme v období, kdy už je možné dívat se zpět a reflektovat, co se od osmdesátých a devadesátých let změnilo. Socioložka Dana R. Fisher a mediální teoretik Larry Michael Wright říkají, že internet je jedním z nejmocnějších producentů sociální změny. Tato sociální změna neustále probíhá a proto nemůžeme přesně stanovit její hranice a účinky. 6 Přesto je však možné (alespoň částečně) nahlížet kyberkulturu minulosti s časovým odstupem a její ideologie s reflexivním nadhledem, což bude jednou z našich ústředních snah. Hlavním cílem této práce bude popis hnutí kyberpunku a digeratů a zachycení jejich vztahu ke kyberkultuře. Zaměříme se při tom na diskurs těchto skupin a jimi utvářené narace, které budou následně hlouběji analyzovány, srovnány s dobovým kontextem a zasazeny do širšího kulturně historického pozadí. Budeme usilovat o reflexi stěžejních myšlenek obou kyberkulturních skupin a jejich porovnání s alternativními přístupy či jinými aktuálními problémy kyberkultury. Lze proto vymezit několik základních otázek, určujících směr, jímž se bude tato studie ubírat: Jak by se dal popsat fenomén kyberpunku a fenomén digeratů? Jaký měly tyto fenomény vztah ke kyberkultuře a vůči sobě navzájem? Jak se tento vztah
4 V české literatuře se vyskytuje dvojí možná forma užívání předpon: cyberpunk i kyberpunk. V této práci bude používána počeštěná verze s předponou „kyber.“ 5 Viz MACEK, J. Raná kyberkultura . Brno, 2004. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek. s. 87. 6 FISHER, D. R. WRIGHT, L. M. On Utopias and Dystopias: Toward an Understanding of the Discourse Surrounding the Internet. Journal of Computer Mediated Communication [online]. 2001, vol. 6, no. 2 [cit. 22 04 2009]. URL: . 9 projevoval v diskursu těchto hnutí? Co všechno mělo vliv na rozpravy uvnitř hnutí kyberpunku a digeratů? Jak by se daly tyto rozpravy interpretovat? Co jim předcházelo a co následovalo? Jaké byly jejich důsledky pro kyberkulturu? Nejprve bude představena kyberkultura, její teoretický koncept i postupný vývoj charakterizovaný proměnami v čase. Následující oddíl bude věnován kyberpunku v několika jeho dimenzích – jako literárnímu i jako sociálnímu hnutí a krátce i jako součásti populární kultury. Zaměříme se přitom zejména na kyberpunkové narace, na sdílený kyberpunkový étos a filosofii. Další velký oddíl této práce bude věnován digeratům. Toto téma je rovněž multidimenzionální – budeme se proto postupně zabývat ranými digeraty a jejich mediálním diskursem a přístupem k poznání, dále budeme směřovat svou pozornost k síťovým ideologiím, které byly digeraty produkovány a hlásány, zmíníme i jejich kritické ohlasy. Věnovat se budeme také normám a hodnotám této kolektivity, které stály za jejím diskursem i stylem vyjadřování. Následně bude řešena problematika virtuální třídy či digitálních elit a jejich životního stylu, které jsou nejnovějším ze všech zmiňovaných fenoménů. Závěrečný oddíl práce bude vymezen kritické reflexi klíčových idejí a vizí obou hnutí a jejich srovnání s pozdějším vývojem a aktuální situací kyberkultury. Nelze opomenout zmínit, že jakkoli se jedná o globální téma, geografickým těžištěm probíraných fenoménů byla Severní Amerika, proto také tento text bude zaměřen převážně na kulturu a historické pozadí USA. Protože vytyčené téma není v literatuře systematicky pokryto a popsáno, práce používá z důvodu jeho uspořádání a uchopení jako pomocnou metodu kombinaci doménové a diskursivní analýzy. Tím se snaží o propojení přístupu informační vědy a sociologie. V souvislosti se zmiňovanými sociálními formami v textu používáme několikeré označení: sociální hnutí, kyberkultura a kontrakultura. Tyto formy je nyní na místě v krátkosti specifikovat. Sociální hnutí můžeme vymezit jako „kolektivní snahu o prosazení společného zájmu nebo dosažení společného cíle prostřednictvím kolektivní akce mimo etablované instituce.“ 7 Propagovaná změna má často politický charakter,
7 GIDDENS, A. Sociologie . překlad J. Jeřab. Praha: Argo, 1999. s. 479. 10 jenž může být v našem případě specifikován například snahou o dosažení absolutní svobody pomocí kyberprostoru u kyberpunků či snahou o svobodné, vládou neomezené internetové podnikání u digeratů. Hnutí kyberpunku a digeratů odpovídá typu sociálního hnutí, které je nazýváno hnutím alternativním. To se obrací proti tradovaným formám společenského života 8 a prosazuje určitou kulturní změnu. V našem případě jde o alternativní způsob myšlení a odlišnost v postojích vůči některým kulturním a společenským tématům. Zjednodušeně by se dalo říci, že kolektivně sdílený „světonázor“ není zcela konformní k většinovému chápání světa. V souvislosti s ranou kyberkulturou používáme také pojem subkultura . Ten může být jednoduše vymezen jako kultura určité dílčí skupiny, která se odlišuje od většinové kultury a je „tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a zejména životního stylu (...).“ 9 Velká část subkultur, o nichž budeme hovořit, splňují rovněž charakteristiky kontrakultury , což je „typ kultury zavrhující určité části dominantní kultury a nahrazující je vlastními standardy.“ 10,11 Autorka touto prací nabízí informační vědě příspěvek k hlubšímu poznání a pochopení kyberkultury a jejích historických, sociálních a kulturních kořenů, což – jak se domnívá – povede také k lepšímu porozumění situaci současné. Protože předkládáné téma digeratů doposud nebylo v české literatuře zmapováno, záměrem je co nejkomplexněji představit toto zajímavé a pro kyberkulturu důležité hnutí českému čtenáři. Kyberpunk je relativě známým fenoménem, proto mu bude věnován v této práci menší prostor, ovšem pokusíme se jej uchopit novým způsobem, zachycujícím jeho vztah k širšímu kontextu kyberkultury.
8 JANDOUREK, J. Sociologický slovník . Praha: Portál, 2001. s. 96. 9 Velký sociologický slovník 2, P Ž. Praha: Karolinum, 1996. s. 1248. 10 JANDOUREK, J. Sociologický slovník . Op. cit., s. 131. 11 Je třeba zmínit, že kolektivity, jimiž se tato práce zabývá, jsou z analytického hlediska poměrně složitým jevem. Bylo by rozsahově náročnou záležitostí, ne li výzvou samostatné sociologické studie, důkladně a konceptuálně čistě popsat, jaké přesné sociální formy fenomén kyberpunku a digeratů zahrnuje. Námi uvedený přehled je spíše orientační, ovšem pro účely této práce, domníváme se, dostačující. 11 2 METODOLOGIE ZPRACOVÁNÍ
Výběr vhodné metody pro zpracování mnohovrstevnatého tématu, kterým jsou hnutí spojená se vznikem a expanzí informačních technologií, se ukázal být nelehkým úkolem. Jedná se totiž o jevy posledních pár desetiletí, jenž zatím nebyly na odborné úrovni v celé své šíři a komplexitě zmapovány. Fenomén kyberpunku je přitom dílčím způsobem popsán více, jeho reflexí se zabývá i odborná literatura, třebaže ve většině případů nazírá jen některou z jeho dimenzí. Ještě komplikovanější je situace kolem tématu digeratů, jak se ukázalo v průběhu studia dostupných zdrojů, poněvadž se jedná o kategorii, která je používána jako označení s ne zcela jednotným významem. V souvislosti s tímto tématem se na jednu stranu setkáváme s řadou termínů a pojmenování, která mohou (a nemusí) znamenat totéž a na druhou stranu sám termín „digerati“ nabývá různých obsahů. V obou případech (tedy v souvislosti s kyberpunkem i digeraty) narážíme na několikeré typy textů: - publicistické články v tisku, vyznačující se nejasným, často matoucím chápáním některých důležitých pojmů; - sociálněvědné či jiné odborné texty zaměřené (ve valné většině) na dílčí aspekty tématu; - populární či esejistické texty, reflektující autorovy osobní názory, postřehy a zkušenosti; - texty odrážející diskurs nebo ideologii samotných aktérů hnutí. Aby bylo vůbec možné zprostředkovat popis a srovnání těchto kultur uvnitř domén, které jsou doposud poměrně mlhavé, bylo nejprve třeba zvolit nějakou metodu, která by je pomohla vymezit a uspořádat. Ze všech zmíněných důvodů nakonec uzrálo rozhodnutí použít poněkud netradiční (a možná i částečně experimentální) postup – zkombinovat některé principy doménově analytického přístupu a diskursivní analýzy. Pro získání orientace v tématu a vytvoření pojmových kategorií bylo využito principů doménové analýzy, která (jako sociologicko–kognitivní přístup 12 ) umožňuje v rámci oboru knihovnictví a informační vědy (LIS) zkoumání informací produkovaných specifickým sociálním prostředím – jeho dokumentů, komunikačních
12 HJØRLAND, B. Domain Analysis. in Core Concepts in Library and Information Science [online]. last revision 2007 [cit. 01 02 2009]. URL:. 12 toků, způsobů rozumění pojmům, stylu vyjadřování, atd. 13 Hlubší analýza tématu se dále inspirovala východisky diskursivní analýzy, která umožňuje pohlížet na diskurs vedený uvnitř specifických kultur kritickým, reflexívním způsobem. Obě metody předpokládají postup „zezdola nahoru,“ což obnáší nejprve seznámení se zkoumaným prostředím (v našem případě pomocí studia textů) a až na základě obeznámenosti s vnitřními diskursivními praktikami následnou konstrukci pojmů či tezí. Protože je účelem této studie mapování sociálních forem, které nejsou snadno uchopitelné (nejedná se o jedinou, konkrétní skupinu osob, ale spíše o soubor různých identit a komunit, proměňujících se v čase), ukázalo se nejvhodnější opřít se převážně o analýzu psaných pramenů. To nám však zároveň otevírá lákavou možnost přistupovat ke sledované kultuře jako k textu. Jak říká antropolog Clifford Geertz: „ (…) člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu. To, co hledám, je vysvětlení, interpretuji sociální projevy, jež jsou na povrchu záhadné." 14 Je třeba si uvědomit, že budeme li se zabývat literaturou vztahující se k určité kultuře, jedná se zejména o reprezentaci dané kultury určitým aktérem – pisatelem textu. Geertzovými slovy: „(…) to, co nazýváme našimi daty, jsou ve skutečnosti naše vlastní interpretace interpretací jiných lidí.“ 15 V autorově výpovědi (ať již se jedná o text publicistický, esejistický, či odborný) je obsažen především jím vybraný a interpretovaný výsek sociální reality. Přistoupíme li na to, na jednu stranu si uzavíráme možnost dívat se na popis skutečnosti jako na objektivní fakt. Na druhou stranu nám ale tímto vyvstává mnohem „dobrodružnější“ úkol – jak říká Geertz – „rekonstruovat ‚smysl,‘ ‚význam,‘ který dávají aktéři svému jednání“ 16 a s vědomím toho vytvářet jednu z mnoha možných mozaik sociálních realit poskládaných kolem vytyčeného tématu, tedy hnutí kyberpunku a digeratů a jejich vztahu ke kyberkultuře.
13 Viz HJØRLAND, B. Domain analysis: A socio Cognitive Orientation for Information Science Research. Bulletin of the American Society for Information Science and Technology [online]. February/ March 2004, vol. 30, no. 3 [cit. 01 02 2009]. URL: . s. 17 21. 14 GEERTZ, C. Interpretace kultur: vybrané eseje. překlad H. Červinková et al. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. s. 15. 15 Ibidem, s. 19. 16 Ibidem, s. 25. 13 2.1 DOMÉNOVÁ ANALÝZA Doménová analýza (DA) je novým sociálně epistemologickým 17 paradigmatickým přístupem v LIS, které se orientuje na aspekt sociální produkce vědění. 18 Jeho iniciátoři Birger Hjørland a Hanne Albrechtsen jej definují následovně: „‚Doménově analytické paradigma‘ je teoretický přístup informační vědy, který stanovuje, že nejlepší způsob, jak porozumět informacím v informační vědě, je studovat znalostní domény jako ‚diskursivní komunity‘ vycházející ze společenské dělby práce. Organizace a struktura znalostí, kooperační vzorce, jazyk či komunikační formy, informační systémy i kritéria relevance odrážejí předmět působení těchto komunit a jejich roli ve společnosti. Psychologie individuálních osob, znalosti, informační potřeby a subjektivní kritéria relevance by měly být nahlíženy touto perspektivou.“ 19 Toto paradigma se snaží neponechávat stranou kulturní příčiny obsažené v lidském myšlení. Koncepty, významy a informační struktury, stejně jako informační potřeby či kritéria relevance – to vše je podle doménové analýzy utvářeno v rámci určitých diskursivních komunit. 20 Poněvadž jsou symbolické systémy produkovány (stejně jako jednotlivci vstřebávány) v rámci konkrétních kultur, jejich význam je sociálně konstruovaný a historicky ovlivněný. 21 Proces sociální konstrukce vědění popisují ze sociologické perspektivy Peter L. Berger s Thomasen Luckmannem. V momentě sdílení nějakých znaků či symbolů v určité kultuře dochází k tzv. externalizaci – pojmy, obsahy či významy již nejsou subjektivní záležitostí, ale začínají intersubjektivně působit. Poté dochází k jejich tzv. objektivaci, když se zcela vydělí z osobního rámce a začnou se jevit jako vnější skutečnosti či objektivní fakta. Během procesu tzv. internalizace (která se překrývá se socializací k dané kultuře) jsou však jedincem opětovně přijímány – a tak se jedna fáze dialektiky sociální konstrukce symbolických systémů uzavírá. To vše je zprostředkováno a přenášeno na základě sociálního učení. 22 Bergerova a Luckmannova teorie nám umožňuje pochopit, jak se spontánně utváří diskurs uvnitř specifických komunit a zároveň pro nás ozřejmuje, proč jejich členové 17 Bývá nazýváno také jako socio kognitivní paradigma. 18 DA vychází z filozofie pragmatického realismu. V mnohém však nachází styčné body se sociálním konstruktivismem. Viz HJØRLAND, B. Domain Analysis: A socio Cognitive Orientation for Information Science Research. Op. cit., s. 18. 19 HJØRLAND, B. – ALBRECHTSEN, H. Toward a New Horizon in Information Science: Domain Analysis. Journal of the American Society for Information Science . July 1995, vol. 46, no. 6, s. 400. 20 HJØRLAND, B. Sociological Epistemological Paradigm in Library & Information Science (LIS). in Core concepts in Library and Information Science [online]. last revision 2006 [cit. 01 02 2009]. URL: . 21 HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science. In: Encyclopedia of Library and Information Science . New York: Marcel Dekker, 2004. s. 5. 22 Viz BERGER, I. – LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění . překlad J. Svoboda. Praha: CDK, 1999. 14 chápou určité pojmy a jejich významy podobným způsobem. Tento výklad je smysluplný i pro DA, která je založena na předpokladu, že informace jsou produkovány a organizovány v rozdílných znalostních doménách různým způsobem . Pojem doména má však široký záběr a není jednoznačně vymezen. Hjørland chápe doménu jako diskursivní komunitu, 23 která může být založena jednak na expertní znalosti nebo profesních odvětvích a jednak může být propojená například s politickým názorem, náboženstvím či volnočasovou orientací. 24 Další teoretik DA – Jens Eric Mai definuje doménu jednoduše jako „skupinu lidí, kteří sdílejí společné cíle.“ 25 Pro naši práci je důležitý aspekt sdíleného diskursu a podobného způsobu zacházení s pojmy mezi lidmi určitého zájmu, jímž je pro nás oblast informačních technologií. Hjørland popisuje dimenze, které jsou v DA důležité a definují ji nejen jako metodu k vytváření klasifikačních systémů, ale i jako pomocnou metodu sloužící pro pochopení širšího kontextu. Uvádí: „Doménová analýza zkoumá ontologické vztahy, obzvláště generické vztahy v tezaurech a klasifikačních systémech. Studuje také sociální skupiny jako jsou vědci, profesionálové, studenti nebo děti. A zabývá se i epistemologiemi, paradigmaty, tradicemi a teoriemi, které jsou důležité, protože lidé mají tendenci podle nich organizovat své jednání.“ 26 Pro tuto práci je podstatná zejména druhá a třetí věta v citaci, poněvadž není naším cílem vytvořit klasifikační systém, ale spíše zmapovat diskursivní komunity zahrnuté v doméně kyberpunku a digeratů a vymezit jejich hranice. Doménová analýza využívá a kombinuje různé metodologické postupy knihovnictví a informační vědy. Jejich výběr záleží na účelu, k němuž jsou směřovány. Hjørland vymezuje 11 základních přístupů spojených s různými metodami v DA: 27 1. Vytváření literárních příruček a předmětových informačních bran; 2. konstruování speciálních klasifikací a tezaurů; 3. výzkum indexování a vyhledávání ve specializovaných odvětvích; 4. empirické studie chování uživatelů v rozdílných oblastech; 5. bibliometrické studie; 6. historické zkoumání informační výměny; 7. studování dokumentů a žánrů; 8. epistemologická a kritická studia; 9. terminologická studia, zkoumání tzv. jazyka pro zvláštní účely, 28 databázová sémantika a diskursivní studia; 23 HJØRLAND, B. Sociological Epistemological Paradigm in Library & Information Science (LIS). Op. Cit. 24 Hjørland viz SUCHÁ, L. Organizace vědění v gender studies z hlediska doménově analytického přístupu. Brno, 2008, 90 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce: Josef Schwarz. s. 12. 25 MAI, J. E. Analysis in Indexing: Document and Domain Centered Approaches. Information Processing and Management . May 2005, vol. 41, no. 3, s. 605. 26 Srovnej HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science. Op. cit., s. 4. 27 HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science: Eleven Approaches – Traditional as Well as Innovative. Journal of Documentation . 2002, vol. 58, no. 4, s. 422 462. 15 10. výzkum struktury, institucí a komunikace ve vědě; 11. doménová analýza ve vědeckém poznávání, v expertních systémech a v umělé inteligenci. Tato práce bude kombinovat několik přístupů – zejména historický s epistemologicko kritickým, neboť předmět jejího zájmu leží z velké části v sice nedávné, ale již uplynulé minulosti. Budeme se zároveň snažit kritickým způsobem zmapovat diskurs obsažený v doménách kyberpunku a digeratů a budeme usilovat o uchopení jemu vlastních nejdůležitějších pojmů a vztahů. Jak říká Hjørland: „Epistemologické a kritické studie znalostních domén poskytují znalosti o základech těchto domén a umožňují kritické zhodnocení toho, co jejich znalosti tvrdí.“ 29 Metoda DA nám poslouží k vymezení a rozlišení základních konceptů s jejich významy a k ohraničení domén včetně sub domén, které se v našem tématu nacházejí. Práce si nečiní ambice aplikovat tuto metodu do důsledků, DA je pro nás spíše jakousi pomůckou umožňující zorientovat se ve spletitém a málo popsaném tématu. Konkrétní způsob provádění DA ukazují například badatelé v oboru LIS – Arencibia Jorge a kolektiv. 30 Navrhují postup, který by se dal zkráceně popsat následovně. Nejprve doporučují sbírat autory spadající do stanovené domény. Dobré je opírat se o bibliometrické údaje, jako jsou vzájemné citace, citační indexy či impakt faktory. Upozorňují na vysokou relevanci často citovaných dokumentů založenou na představě, že „hodně citované dokumenty symbolizují koncept toho, kdo je citoval.“ 31 V našem případě bohužel nebylo možné bibliometrickou analýzu provést, protože citační databáze neobsahují údaje o autorech z našich domén. Proto se v tomto případě musíme opírat o vlastní úsudek učiněný na základě pečlivého prostudování literatury a do domény zahrnovat jména citovaná na více místech zároveň, či zahrnutá v nějakém doménově „významném“ informačním zdroji. Dalším krokem, který Arencibia Jorge s kolektivem navrhují, je sběr hesel a témat příslušejících do domény. Z nich má být následně provedena extrakce, či jakýsi výběr, relevantních kategorií, které jsou v textech často zmiňovány. V případě jejich velkého množství tito autoři doporučují vytknout jen ty nejdůležitější. Na závěr je důležité
28 z angl. language for special purpose (LSP) 29 HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science: Eleven Approaches – Traditional As Well As Innovative. Op. cit., s. 440. 30 ARENCIBIA JORGE, R. et al. Domain Analysis for the Construction of a Conceptual Structure: A case Study. LIBRES: Library and Information Science Research Electronic Journal [online]. September 2007, vol. 17, no. 2 [cit. 03 02 2009]. 26 s. URL: . 31 Ibidem, s. 4. 16 zachytit strukturu vztahů mezi vymezenými pojmy a vytvořit tak konceptuální schéma domény. 32 2.2 DISKURSIVNÍ ANALÝZA Diskursivní analýza je sociálněvědný přístup, 33 jenž „se staví k sociálnímu světu jako k textu, či spíše systému textů, které je možné systematicky ‚číst‘ (…).“ 34 Zkoumá „způsoby, jakými je strukturován jazyk produkující sady významů a diskursy působící nezávisle na intencích mluvčích či pisatelů.“ 35 Orientuje se při tom na vztah jazykových projevů a širšího kontextu, zejména se snaží identifikovat tzv. interpretační repertoáry, diskursy či ideologie, které stojí za jazykem 36 ovlivňujíce jeho používání. Pro diskursivní analýzu je typické, že ji nezajímá pouze obsah textů, ale pozornost upírá ke způsobu práce s jazykovými a znakovými projevy, které podle ní nejsou „plně průhledným a ovladatelným prostředkem komunikace významů.“ 37 Tyto ustálené způsoby používání jazyka chápe diskursivní analýza jako vnější formu společenské praxe vyvíjející na aktéry určitý nátlak a odrážející nějakou ideologii, v níž jsou přítomny aspekty moci. 38 Diskurs může být obecně definován jako „specifický způsob mluvení a rozumění světu (nebo jeho aspektům),“ 39 úžeji jako „užívání jazyka, event. dalších znakových systémů – členy dané společnosti, resp. jejich jistou skupinou (…) a/nebo v určité oblasti společenského života a/nebo v komunikaci o určitém tématu.“40 V textech či v promluvách uskutečňovaných v rámci určitého diskursu se vyskytují soubory různých prostředků a stylů očekávané příslušníky dané diskursivní komunity. Pomocí nich 32 Ibidem. 33 Zakotvený v proudu sociálního konstruktivismu a poststrukturalismu, zejména potom navazující na způsob práce Michela Foucaulta. Viz VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. AntropoWebzin [online]. 2008, č. 2 3 [cit. 2009 02 05]. URL: . s. 101. 34 PARKER, I. Discourse Analysis. in Qualitative Methods in Psychology: a Research Guide . edited by P. Banister et al. Buckingham: Open University Press, 1994. s. 92. 35 Ibidem. 36 VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. Op.cit., s. 101. 37 VÁVRA, M. Diskurz a diskurzivní analýza v sociologii. in Soudobá sociologie II.: teorie sociálního jednání a sociální struktury . editováno J. Šubrt et.al. Praha: Karolinum, 2008. s. 207. 38 MIESSLER, J. Kritická diskurzivní analýza (CDA) a velké množství masmediálních textů. in Média a text II . editováno M. Bočák a J. Rusnák [online]. Prešovská univerzita v Prešově, 2008 [cit. 05 02 2009]. URL: . s. 117. 39 PHILLIPS, L. – JØRGENSEN, M. W. Discourse Analysis as Theory and Method . London: Sage Publications, 2002. s. 1. cit. dle VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. Op. cit., s. 101. 40 HOMOLÁČ, J. Diskurz o migraci Romů na příkladu internetových diskusí. Sociologický časopis [online]. 2006, vol. 42, no. 2 [cit. 05 02 2009]. URL:. s. 329. 17 dochází k účelové interpretaci komunikované reality, ale také k identifikaci samotného diskursu zevnitř i zvenčí. 41 Jedná se tedy o „významovou reprezentaci světa, která je vyjednávána v sociální interakci a řízena specifickými pravidly.“ 42 Jak je tedy zřejmé, v diskursu se neodehrává pouze nezúčastněný popis světa „takového, jaký je,“ ale diskurs určité režimy pravdy zavádí – nastoluje témata do rozpravy, kategorizuje sociální svět a obohacuje tyto kategorie o významy. 43 Odtud sociální psycholog Ian Parker definuje diskurs jako „systém výroků, které konstruují objekty.“ 44 Lapidárně řečeno, diskurs ovlivňuje, o čem se bude mluvit a jak se o tom bude mluvit. Určuje zkrátka, co je a co není považováno za pravdivé, relevantní a možné. Diskursivní analýza zahrnuje řadu různých směrů či škol. 45 V této práci se budeme opírat o východiska kritické diskursivní analýzy. Kritická diskursivní analýza (CDA) 46 na rozdíl od jiných proudů nahlíží jazyk jako „prostředek legitimizace a reprodukce společenské moci, dominance a nerovnosti.“ 47 Proto také „odhaluje ideologické pozadí“ 48 sledovaného diskursu. Snaží se zkoumat texty v jejich sociálním kontextu a na základě toho zprostředkovat „popis, analýzu a kritiku sociální reality odrážející se v řeči.“ 49 Činí tak multiperspektivně a její metodologie se vyznačuje heterogenitou – nemá ustálený metodologický postup, ani jednotnou metodu sběru dat. Konkrétní předmět výzkumu se však často týká mediálního diskursu či dimenzí identity, 50 což platí také pro případ našeho bádání. Metodologie CDA je kvalitativní, za jednotlivé případy považuje texty, které pro ni představují (v návaznosti na filosofa Michela Foucaulta) „jakési konkrétní instance weberovských ‚ideálních typů‘ 51 diskursu.“ 52 Postupuje „zezdola nahoru“ – hledá
41 Sociální psychologové Jonathan Potter a Margaret Wetherell pro tyto sady vyjadřovacích prostředků užívají název interpretační repertoáry. Viz ibidem, s. 330. 42 VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. Op. cit., s. 102. 43 PARKER, I. Discourse: Definitions and Contradictions. Phylosophical Psychology . 1993, vol. 2, no. 2 3. s. 190. 44 Ibidem. 45 Vašát a Vávra zmiňují tři hlavní proudy: 1) kritická diskursivní analýza (Fairclough, Wodaková, van Dijk); 2) diskursivní psychologie (Harré, Wetherellová a Potter); 3) diskursivní teorie (hl. představitelé Laclau a Mouffe) podle Vašáta; 3) analýza diskursu dle M. Foucaulta podle Vávry. viz VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. Op. cit. , s. 102. VÁVRA, M. Diskurz a diskurzivní analýza v sociologii. Op. cit. 46 z angl. c ritical discourse analysis 47 HLOUŠEK, V. Kritická diskurzivní analýza. Revue pro média [online]. 9.12.2007 [cit. 09 02 2009]. URL: . 48 MIESSLER, J. Kritická diskurzivní analýza (CDA) a velké množství masmediálních textů. Op. cit., s. 118. 49 HLOUŠEK, V. Kritická diskurzivní analýza. Op. cit. 50 Ibidem. 51 Ideální typy = jsou podle sociologa Maxe Webera pomocné kategorie, které výzkumník konstruuje za účelem popisu sociální reality. Ideální typy vznikají na základě sumace podobných znaků určitých subjektů či objektů. 18 významy, jakých texty nabývají v různých sociálních kontextech, a proto se orientuje na jejich co nejdůkladnější interpretaci. 53 Metodologie CDA může směřovat k hledání toho, co mají texty společné, nebo v čem se naopak liší, dále pak může sledovat (mimo jiné) vývoj diskursu v čase či jeho vztah k dominantním ideologiím. Pomocí CDA mohou být hledány charakteristiky a proměny diskursu, dále pak bývají (ve weberovské tradici) rekonstruovány diskursivní „ideální typy“ a souhrnně bývá pátráno po různých vlivech, které se na podobě a proměnách daného diskursu podepsaly. 54 V případě naší práce ony ideální typy nahradí kategorie zkonstruované pomocí doménové analýzy. Tato metoda totiž již předpokládá jakési „předporozumění“ danému diskursu. Východiska diskursivní analýzy využíváme zejména k reflexi samotného diskursu, které se budeme věnovat v několika kapitolách. Je však třeba zdůraznit, že rovněž není záměrem této práce metodologicky precizně aplikovat diskursivní analýzu (to by ostatně ani nebylo v rozsahových možnostech). Naším cílem bude poodhalit ideologické a kontextuální (dobové) pozadí některých aspektů diskursu kyberpunku a digeratů.
Příkladem ideálního typu může být v naší práci subkategorie digeratů jako příslušníků virtuální třídy a popis „typického“ životního stylu členů této skupiny (viz 5.5). 52 MIESSLER, J. Kritická diskurzivní analýza (CDA) a velké množství masmediálních textů. Op. cit., s. 117. 53 Ibidem. 54 Ibidem, s. 118. 19 3 KYBERKULTURA V současné době je výraz kyberkultura často používán jako synonymum pro pojmenování „informační společnosti.“55 Budeme li však sledovat různé informační prameny věnující se tomuto tématu, brzy zjistíme, že se nejedná o termín jednoznačně vymezený ani všemi autory stejně chápaný. S konceptem kyberkultury souvisejí jak odborné, tak i populárně psané a žurnalistické texty, či texty nejrůznějších subkultur. Význam tohoto slova, jak si brzy ukážeme, prošel od svého uvedení do užívání značným vývojem. Obsah pojmu se několikrát posunul, ne li zcela proměnil, a jeho dílčí uchopení variuje od autora k autorovi, každý na něj nazírá jinou perspektivou. V původním smyslu výraz kyberkultura odkazoval ke kultuře vzniklé kolem informačních a komunikačních technologií (zhruba od 60. let) a k přilehlým fenoménům. Během vývoje výpočetní techniky a jejího postupného pronikání do společnosti byl používán pro různé subkulturní skupiny, které měly něco společného s ICT. Obsah pojmu se následně aktualizoval zhruba v průběhu 90. let, kdy pronikly informační technologie do nejširších vrstev společnosti a staly se součástí většinové kultury. Od té doby hovoříme o kyberkultuře jako kulturním hledisku celé globální společnosti provázané s vyspělými informačními technologiemi. Na výše popsaný problematický znak konceptu kyberkultury upozornil mediální sociolog Jakub Macek. 56 Tento autor se jako první pokusil zpracovat koncept kyberkultury v celé šíři. Jeho cílem bylo „projasnit a zpevnit chápání kyberkultury jako takové a vnést jistý řád do zmatků často protichůdných přístupů a intuitivních poznámek.“ 57 Z tohoto důvodu přijímá také tato práce Mackovo pojetí kyberkultury z a výchozí. Mackův přístup dokázal pojmout kyberkulturu komplexně, v různých jejích úrovních – „v rovině kyberkulturních skupin , v jejich rámci rozvíjených kyberkulturních
55 Informační společnost = termín uvedený sociologem Danielem Bellem, který jej pouužíval jako ekvivalent pro tzv. postindustriální společnost, tedy společnost založenou na využívání informační a komunikační technologie. S tímto konceptem také hodně pracuje sociolog Manuel Castells. Podle českého teoretika Jiřího Zlatušky je informační společnost charakterizována „podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která jednak prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a jednak vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti.“ ZLATUŠKA, J. Informační společnost. Zpravodaj ÚVT MU [online]. 1998, roč. 8, č. 4 [cit.17 04 2009]. URL: . 56 Viz MACEK, J. Koncept rané kyberkultury [online]. in Média a realita: sborník prací studentů Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS. editováno V. Štětka. Brno: Masarykova univerzita, 2000 [cit. 18 04 2009]. URL: . s. 1. 57 Ibidem. 20 diskursů a praxí a diskursy nesených kyberkulturních narací .“ [původní kurzíva]58 Autor přináší výčet možných vymezení kyberkultury: „Označení kyberkultura bývá využíváno k pojmenování historických i současných hackerských subkultur, hnutí spojeného s literárním kyberpunkem a skupin uživatelů počítačových sítí. Uvedený pojem bývá uplatňován jako futurologická metafora pro budoucí či (dle proklamací) vznikající formy společnosti, transformované pokročilými informačními technologiemi (…). Zároveň slouží jako pojmenování kulturní praxe, spojené s využíváním ICT, a v neposlední řadě také jako označení historické i aktuální reflexe ICT.“ 59 Jako příklad reprezentanta futurologického, spíše subkulturního zorného úhlu, můžeme uvést přístup Andyho Hawka popsaný v textu Future Culture Manifesto 60 z roku 1996. Hawk vnímal kyberkulturu jako kulturu hluboce zakořeněnou v subkulturách majících předponu „kyber,“ která podle něj odkazuje k informacím vázaným na ICT. Kyberkulturu totiž považoval za „kulturu, kde je informace důležitou komoditou, pokud ne životně důležitým zbožím.“ 61 Informace je podle něj nejcennějším kapitálem moderní globální kultury, protože přístup k informacím na sebe váže míru popularity i moci. Kyberkultura však pro Hawka byla ještě projektem budoucnosti, který měl následovat celospolečenskou transformaci, během níž očekával nárůst významu informací. Zatím je tedy, jak říkal – „v plenkách,“ protože se doposud plně nerozvinula informační ekonomie – a tudíž ani informační společnost. Hawk se domníval, že skutečná kyberkultura nastoupí až v momentě, kdy bude celosvětová ekonomika transformována v „infonomiku,“ tedy informační ekonomiku stimulovanou informační mocí. Subkultury podle Hawka reprezentují undergroundovou, deviantní část kyberkultury. Další „vizionářské“ pojetí kyberkultury je spojeno s velmi známým teoretikem kyberkultury – francouzským humanistou a apologetem nových médií Pierrem Lévym, který jej představill v roce 1998 ve své optimisticky laděné zprávě pro Radu Evropy se stejnojmenným názvem Kyberkultura .62 Tento autor kyberkulturu ztotožnil s internetem, poněvadž internet podle něj působí novou formu organizace a šíření informací vedoucí k proměně společnosti. Kyberkulturu definoval jako „soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a
58 Ibidem, s. 8. 59 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 2. 60 HAWK, A. Future Culture Manifesto [online]. 1993 [cit. 24 03 2009]. URL: . 61 Ibidem. 62 v češtině: LÉVY, P. Kyberkultura: Zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové technologie: Kulturní spolupráce a komunikace.“ překlad M. Kašpar a A. Pravdová. Praha: Karolinum, 2000. 21 hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.“ 63 Lévy dále předjímal, že kyberkultura vyústí v novou formu lidské vzájemnosti – tzv. univerzalitu bez totality, již popisuje jako pluralitní sjednocení lidí a jejich kultury, jazyka i sdílených významů do jedné globální identity bez totalizujících, mocenských tlaků, vedoucích k nesvobodě a uniformitě.64 Macek označuje Lévyho přístup za humanisticko utopistický projekt, spíše než realisticky pojatou reflexi kyberkultury. 65 Lévy je však pro naši práci významným reprezentantem (vycházejícím z evropského akademického prostředí) technooptimistických vizí transformačního potenciálu informačních technologií šířících se během 90. let, typických také pro diskurs amerických digeratů, jímž se budeme podrobně zabývat. Kyberkulturní koncept spojený s kulturní praxí reprezentuje například David Silver. Ten chápal kyberkulturu jako kulturu či kulturní produkty a fenomény spojené s internetem a prostředím sítě. Odtud ji definoval jako „soubor kultur a kulturních produktů, které existují a/nebo jsou umožňovány prostřednictvím internetu společně s příběhy vyprávěnými o těchto kulturách a kulturních produktech.“ 66 Tento koncept je ztotožnitelný i se současnou podobou kyberkultury – tedy celosvětové kultury založené na využívání internetu a rozpravách o této kultuře, jak o tom ještě budeme hovořit dále. Macek odlišuje dvě základní množiny významů konceptu kyberkultury, které nelze ztotožňovat, třebaže od sebe nejsou odděleny zcela jasnou hranicí a vzájemně se prolínají. Toto dvojí rozdělení označuje jako „raná a současná kyberkultura.“ 67 Jedná se o významovou proměnu v chápání konceptu kyberkultury, která na sebe chronologicky, ovšem nikoliv striktně odděleně, navazuje. Raná kyberkultura se formuje spolu s prvními uživateli ICT někdy v 60. letech a je zcela okrajovým společenským fenoménem. Tehdy se rozvíjejí první vize a diskuse spojené s informačními technologiemi, které jsou reflektovány také umělecky (zejména v literatuře SF) a později se kolem nich začínají vést akademické debaty. V této době je počítač specializovaným nástrojem, který dokážou využívat pouze „zasvěcení.“ Stejně je tomu tak i s kyberkulturními naracemi ,68 tedy soubory „vyprávění“ o fenoménech napojených na svět počítačů. I ty jsou produkovány úzkou skupinou lidí a jsou 63 Ibidem, s. 15. 64 Ibidem, s. 105. 65 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 3. 66 SILVER, D. Introducing Cyberculture [online]. 1996 1997 [cit. 18 04 2009]. URL: . 67 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 7. 68 Výrazy „kyberkulturní narace“ či „rozpravy o kyberkultuře,“ jež budou v této prácí používány, pocházejí od Jakuba Macka. 22 směřovány jen k omezenému okruhu příjemců. Kyberkulturní diskurs probíhá v této době spíše na subkulturní úrovni. Právě do tohoto období spadá hnutí kyberpunku, jehož rozpravy budou předmětem zájmu této práce. Na způsobu kyberpunkového nahlížení různých témat spjatých s kyberkulturou se odráží dobový kontext daný především skutečností, že kyberpunk byl undergroundovou záležitostí. Z toho také vyplývá fakt, že „kyberkultura se od svého vzniku v šedesátých letech až do konce let osmdesátých vůči kulturně společenskému mainstreamu přinejmenším manifestně vymezuje,“ jak popisuje Macek, „aby se po přechodném období, spadajícím zhruba do konce osmdesátých a první poloviny devadesátých let, stala jednou z jeho pevných a (…) významných součástí.“ 69 Macek v této tezi poukazuje na velký význam rozprav kolem kyberkultury, na jejichž undergroundový myšlenkový základ navázaly rozpravy další, které již pronikaly dále mezi širší veřejnost. Staly se tak pomyslným zřídlem způsobu, jak se o digitálních technologiích veřejně mluvilo a jak se o nich uvažovalo. Etapa nazvaná Mackem „přechodným obdobím,“70 kdy se dostávaly myšlenky věnované ICT a jejich společenskému dopadu do všeobecného povědomí, probíhala někdy od druhé poloviny 80. let až do poloviny let 90. V té době se vynořila skupina digeratů – mluvčích, propagátorů a veřejných obhájců informačních technologií, kteří vzešli ze subkulturních kořenů, ale zprostředkovávali kyberkulturní témata nejširší veřejnosti. V té době vznikala řada vizí, prognóz a studií o vlivu digitálních technologií na budoucí podobu společnosti. Tyto narace se vyznačovaly optimistickou vírou v budoucí společenskou změnu, kterou technologie přinesou a často měly utopický charakter. To však bylo dáno dobovým kontextem – celé období bylo provázeno značným entusiasmem z rychlého vývoje a šíření informačních technologií, především internetu. Počítače se tehdy stávaly běžným nástrojem v každodenním životě lidí i stále přitažlivějším předmětem veřejných debat. Proto také diskurs digeratů, který byl v této době o informačních technologiích a kyberkultuře veden, ovlivnil, jak bylo na tyto věci obecně nazíráno. Takto, slovy Macka, „právě prostřednictvím kyberkulturních narací a jejich struktury položila raná kyberkultura základ ideologii nových technologií.“ 71 Raná kyberkultura je ve druhé polovině 90. let následována kyberkulturou současnou . Kyberkultura současná je označením přítomného stavu společnosti založené
69 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 7. 70 Ibidem. 71 Ibidem, s. 1. 23 na ICT. Nastupuje v momentě, kdy technologie splývá s většinovou kulturou, aby se stala společenským standardem. Kyberkultura je součástí sociální reality všech lidí, náleží tedy do kulturně společenského mainstreamu. Jak říká Macek: „(…) kyberkultura v této části příběhu už není ani aktuálním projektem virtuální budoucnosti, ani společenstvím ‚zasvěcenců‘ a technologických avantgardistů; je souborem kulturní praxe, kulturních diskursů a narací, doprovázejících novou technologii a vycházejících z předchozí části příběhu.“ 72 Právě ony narace, vycházející ze specifických diskursů kyberkultury rané i současné, které určitým způsobem „zvýznamňují svět nové technologie,“ 73 jej tím kulturně definují. Tyto kyberkulturní narace lze zachytit v široké škále textů produkovaných nejrůznějšími kyberkulturními skupinami. Macek upozorňuje na mytologizující povahu kyberkulturních narací. 74 To znamená, že rozpravy o kultuře spojené s ICT přiřazují technologiím různé významy, které ani tolik nevypovídají o reálné podobě samotných technologií, jako o samotné kultuře, v níž tyto rozpravy vznikaly a o které barvitě svědčí. Ke studiu současné kyberkultury bychom si mohli propůjčit rovněž analytický pohled Artura Escobara, který na kyberkulturu nahlíží z antropologického hlediska. Za kyberkulturu považuje „kulturní konstrukce a rekonstrukce, na kterých jsou nové technologie založeny a které je postupně pomáhají formovat.“ 75 Ecobar proto upozorňuje na nutnost zvažovat hlubší kulturní pozadí a analyzovat významy přiřazované lidmi jednotlivým technologickým produktům. Tato perspektiva umožňuje vidět sociální konstruovanost nové reality i konstrukci hodnotových rámců přiřazeným technologiím. Při zkoumání kyberkultury bychom se proto podle něj měli zaměřit zejména na otázku „Jaký mají lidé vztah ke svým technickým světům?“ 76 Právě tuto otázku si přivlastníme i my, když se budeme zabývat diskursy jednotlivých kyberkulturních hnutí, která sice časově spadala do kyberkultury rané, jejich diskurs se ovšem vepsal i do kyberkultury současné. Tyto rozpravy také nám, jak doufáme, pomohou poznat a popsat kulturu dvou hnutí, která se zasloužila o ustavení kyberkultury jako takové – kyberpunku a digeratů.
72 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 8. 73 Ibidem, s. 14. 74 Ibidem, s. 15. 75 ESCOBAR, A. Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture. in Cyberfutures: Culture and Politics on the Information Superhihgway . edited by Z. Sarda and J.R. Ravetz. London: Pluto Press. s. 211. 76 Ibidem, s. 217. 24 3.1 VÝVOJ KYBERKULTURY V ČASE Kyberkultura prošla od doby svého vzniku několika vývojovými etapami, v nichž se v souvislosti se zdokonalováním informačních technologií měnil také její sociální a kulturní ráz.77 Vzniká v průběhu šedesátých let , kdy je spojena téměř výhradně s akademickým prostředím – zejména Massachusetts Institute of Technology (MIT) a několika dalších univerzit (např. ve Stanfordu) v USA. V této době zahrnuje pouze studenty, výzkumníky a programátory z oblasti kybernetiky a informatiky. Zde vzniká první generace hackerů – vysokoškolských studentů, kteří formulují základní myšlenky budoucího hackerského étosu o svobodném přístupu k počítačům, nedůvěře k autoritám a víře v pozitivní přínos informačních technologií (viz 4.4.2).78 Sálový počítač je v tomto období velmi „vzácným předmětem“ s náročnou obsluhou, jenž vyžaduje přítomnost několika lidí. Jako médium pro záznam či zpracování dat jsou používány děrné štítky, děrné pásky, magnetické pásky nebo kazety. V roce 1963 vzniká první počítačová síť ARPAnet jako vládní projekt podporovaný Pentagonem ve spolupráci s několika univerzitami, mezi něž patřila také MIT. 79 Během tohoto období je rozvíjen pojem kyborga 80 formulovaný Manfredem E. Clynesem a Nathanem S. Clynem, který bude znamenat důležitý inspirační zdroj pro budoucí kyberkulturu, zejména kyberpunk. Pro ranou kyberkulturu je také významný koncept hypertextu, tehdy poprvé realizovaný Douglasem Engelbartem, od nějž se bude očekávat uvolnění informačního obsahu z vázanosti psaného textu. 81 V letech sedmdesátých se kyberkultura rozšiřuje mimo univerzitní prostředí. Vedle univerzitních hackerů existují ještě tzv. phreakové – hackeři telefonních sítí, kteří nelegálním způsobem získávají hovory zdarma (viz 4.4.1). Klíčovou událostí je vznik prvního mikroprocesoru Intel 4004 v roce 1971,82 který vyvolává revoluci ve vývoji počítačů danou jejich postupným zmenšováním, zlevňováním a přibližováním lidem. V roce 1974 byl vytvořen první osobní počítač Altair 8800, dodávaný uživatelům jako programovatelná skládačka s velmi omezenými funkcemi. 83 Již rok na to vznikla 77 Částečně se budeme opírat o Mackovo zpracování, které pokrývá období kyberkultury rané. Budeme se jej však snažit rozšířit o vlastní postřehy a o popis etap navazujících. 78 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 8 9. 79 The History of Computing Project [online]. last revision 2008 [19 04 2009]. URL: . 80 Kyborg = složenina vzniklá zkrácením sousloví „kybernetický organismus.“ Kyborg je živý organismus mající implantované elektronické či mechanické součástky, které zastávají nějakou důležitou funkci. 81 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 8 9. 82 The History of Computing Project. Op. cit. 83 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 10. 25 společnost Microsoft založená Billem Gatesem a Paulem Allenem. Jejich prvním softwarovým produktem byl Microsoft BASIC určený právě pro počítače Altair. Jednalo se o začátek velké expanze Microsoftu, který měl během následujících let dodávat devadesát procent softwarových produktů do všech osobních počítačů. 84 V reakci na objev mikroprocesoru jsou po USA zakládány různé počítačové kluby navazující na odkaz univerzitních hackerů, jejichž členové „podomácku“ sestavují mikropočítače. 85 Nejúspěšnějšími z nich byli Steve Wozniak a Steve Jobs, kteří v roce 1975 založili „garážovou“ firmu Apple Computer. Podařilo se jim sestavit relativně levný a technicky dobře řešený počítače Apple I a následně Apple II, který se stal prvním opravdu masově užívaným osobním počítačem druhé poloviny 70. let. 86 Následně jsou již osobní počítače vyráběny a prodávány ve velkém nejrůznějšími firmami. Tím, že se dostává výpočetní technika do kanceláří a do domácností, kyberkultura se dotýká i řadových uživatelů informačních technologií, přestože v této etapě je kyberkultura ještě spojována spíše s úzkým okruhem expertních komunit, které mají přímý vztah k technologiím. 87 Koncem 70. let se vynořují první hráčské komunity MUD,88 využívající online prostředí univerzitních sítí. 89 Ty budou v následující době tvořit čím dál silnější součást kyberkultury. Osmdesátá léta jsou pro kyberkulturu významným obdobím. Prudkým tempem pokračuje rozvoj a šíření osobních počítačů, které se dostávají do mnoha domácností. V souvislosti s tím se mohutně rozvíjí herní průmysl, protože počítačové hry jsou v této době již oblíbeným způsobem využití domácích počítačů. V roce 1981 přichází firma IBM s osobním počítačem IBM PC určeným pro domácí, školní a kancelářské použití a Microsoft pro něj vytváří operační systém MS DOS. Toto spojení brzy utváří mezinárodní standard mikropočítačů. 90 Začátek 80. let je také významný příchodem kyberpunku, který se stává „prvním mluvčím kyberkultury a stojí za její sílící popularizací” 91 – nejprve jako literárního žánr, později jako subkultura (viz kapitola 4). Vzkvétají síťové virtuální komunity hráčů MUDs. Vznikají také první veřejné počítačové sítě, z nichž velmi známá je například síť USENET, která na počátku 90. let 84 The History of Computing Project. Op. cit. 85 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 10. 86 KWOLEK, J. Historie PC na počátku i na konci bude Apple? [online]. 2005 [cit. 18 04 2009]. URL: . 87 Srovnej MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 10 11. 88 Multi User Dungeon (MUD) = počítačová hra na hrdiny po síti pro více hráčů založená na bázi textových zpráv. 89 BARTLE, R. Early MUD history [online]. 1990 [cit. 20 04 2009]. URL: . 90 The History of Computing Project. Op. cit. 91 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 11. 26 splynula s World Wide Webem.92 V těchto sítích se formují první online komunity, většinou fungující na bázi tzv. bulletin board systemů, 93 z nichž zřejmě nejvýznamnější byla diskusní komunita Well,94 ve které se seznámila řada budoucích digeratů. V souvislosti s existencí sítí přicházejí nové generace hackerů, hlásící se ke kyberpunkovému odkazu, a vytvářejí se různé skupiny crackerů, provádějící v síťovém prostředí ilegální trestnou činnost (viz 4.4.1). Kyberkultura je tvořena (vedle akademických pracovníků, studentů či IT expertů) množstvím výše zmíněných počítačových komunit a subkultur, k nimž lze zařadit i různé fandomové skupiny.95 Popularita kyberkultury sílí a veřejná obliba světa informačních technologií roste. O to se také zasloužila na konci 80. let tzv. digitální avantgarda, 96 která do značné míry navázala na kontrakulturní kyberpunk, ovšem kyberkulturu propagovala spíše směrem ven, k nejširší veřejnosti. K digitální avantgardě se řadili raní digerati, kteří vyvíjeli hojnou publikační činnost a propagovali kyberkulturní životní styl. Tím se zasloužili o pozvolný přechod kyberkultury do kulturního mainstreamu (viz 4.5). V 80. letech již probíhá také akademická reflexe kyberkulturních témat. Jedním z nejdůležitějších děl byl například Cyborg Manifesto Donny J. Haraway z roku 1985. 97 V letech devadesátých se zásadně mění povaha kyberkultury. Již na počátku tohoto období se kyberkultura přesouvá ze subkulturního prostředí do kulturního mainstreamu. Některé hlasy v souvislosti s tím hovoří o zániku kyberpunku. Kyberkulturní témata se stávají všeobecně oblíbenými, o čemž svědčí také objemná holywoodská produkce velkofilmů žánru sci fi. Klíčovou událostí je spuštění internetu pod systémem World Wide Web (podle návrhu Tima Bernerse Leeho) v roce 1991, což bylo následováno masivním nárůstem uživatelů. 98 V oblasti vývoje počítačů dochází k zavedení technologických standardů (např. hardware podle vzoru IBM). Většina
92 SMYSITELOVÁ, L . Historie rozlehlých počítačových sítí [online]. 1999 [cit. 20 04 2009]. URL: . 93 Bulletin Board System (BBS) = systém elektronických nástěnek rozdělující diskutující uživatele podle témat, fungující zejména na základě dial up připojení. V síťovém prostředí fungovaly zhruba od konce 70. let do poloviny let 90. 94 The Well (Whole Earth 'Lectronic Link) = jedna z nejstarších BBS online komunit, spuštěná v únoru roku 1985. Založili ji Stewart Brand a Larry Briliant. Snad nejznámější analýzu online komunity The Well přináší kniha Howarda Rheingolda z roku 1994 The Virtual Community (viz 5.4.1). 95 Fandom = subkultura fanoušků science fiction. 96 Viz MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace . 2002, č. 8. s. 6. 97 HARAWAY, D. A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist Feminism in the Late Twentieth Century. in Simians, Cyborgs and Women: The Reinvention of Nature , edited by D. J. Haraway. New York: Routledge, 1991. s. 149 181. v češtině: HARAWAY, D. Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století. in Sociální studia 7: Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity . editováno P. Barša. Brno: FSS MU, 2002. s. 51 58. 98 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 12. 27 počítačového trhu patří firmám Microsoft a Apple. Přelomové bylo uvedení operačního systému Windows 3 v roce 1990, 99 který se svým grafickým uživatelským rozhraním zasloužil o značné zjednodušení ovládání – a tím o ještě rychlejší šíření počítačů. To vše mělo za následek propagování technooptimistických vizí o nadcházející digitální revoluci, čehož se chopili digerati (viz kapitola 5), jejichž diskurs byl reprezentován zejména časopisem Wired (vycházel od roku 1993). Toto médium se stalo vysoce módním magazínem, zprostředkovávajícím kyberkulturní témata nejširší společnosti (viz 5.2.2). Kyberkultura je od začátku 90. let politizována. Příkladem toho jsou první velké policejní zásahy, z nichž nejznámější byla operace Sundevil v roce 1990, během níž bylo zatčeno mnoho osob po celém území USA. 100 V reakci na to vznikla pod vedením Johna Perryho Barlowa nadace Electronic Frontier Foundation 101 snažící se hájit podobu internetu jako svobodného, státem neovládaného média. To však nezabránilo tomu, aby se internet stal součástí vládní politiky. Zejména v éře Clintonovy vlády (od první poloviny 90. let) bylo vynakládáno nemálo finančních prostředků na projekt Národní informační infrastruktury (viz 6.1.2). Druhá polovina 90. let se nese ve znamení komerce na internetu – tzv. e byznysu. Ve velkém jsou zakládány internetové firmy, z nichž k nejznámějším patří Amazon a E Bay. Toto období – tzv. dot com éra 102 bylo rovněž charakteristické řadou optimistických očekávání spojených s rozvojem internetu. Jejich nositeli byli digerati, jenž se ustavili jako tzv. digitální elity a vytvořili virtuální třídu (viz 5.5). V této etapě se stává počítač a internet standardem středostavovských domácností ekonomicky prosperujících zemí po celém světě. Po roce 2000 dochází k proměně internetu. Probíhají četné diskuse o tzv. webu 2.0 nebo sociálním webu (viz 6.1.1). Zdokonalují a zjednodušují se webové aplikace, čímž je vytváření a šíření obsahu internetu dostupné téměř komukoliv. Nastupují takové fenomény jako blogování, kolektivní autorství, sociální sítě, sdílení různých rypů dokumentů, atd. Internet se již stal zcela samozřejmou složkou každodenního života
99 Viz SVĚTLÍK, M. Historie Windows [online]. 2007 [21 04 2009]. URL: . 100 MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 14. 101 Electronic Frontier Foundation (EFF) = mezinárodní nezisková advokátní a právní organizace založená v USA v roce 1990 Johnem Perrym Barlowem, Mitchellem Kaporem a Johnem Gilmoreem, kteří se setkali v online komunitě Well. Tato nadace prosazuje svobodu na internetu, neutralitu kyberprostoru a volnost projevu v digitálním věku. Vykonává právní a osvětovou činnost v oblasti osobních svobod vztažených k technologiím. 102 Dot com éra – období mezi lety 1996 2001, kdy byly (zejména v USA) masivně zakládány internetové obchody v očekávání rychlého zbohatnutí, avšak které vyústilo v mohutnou vlnu krachů internetových firem. Uspěly např. zmíněné firmy Amazon, E Bay, nebo AOL. 28 většiny obyvatel bohatých států. Web je také prostředkem demokratické politiky států Evropy i USA – stává se nástrojem výkonu státní správy, zejména pak administrativních úkonů, které je možno činit na dálku. Po událostech 11. září 2001 se však také zvyšuje vládní kontrola internetu z obav před teroristickými iniciativami. Mimo to se hovoří se o fenoménu tzv. net generation, tedy generaci mladých lidí narozených po roce 1990, která vyrůstala v éře internetu a nečiní jí žádné problémy adaptovat se na vyspělé informační technologie – ba naopak, ty jsou pro ni (na rozdíl od generace starších lidí) neodmyslitelnou součástí života. Pro jednotlivce ekonomicky prosperující střední třídy se stává běžným standardem vedle vlastnictví mobilního telefonu také vlastnictví osobního počítače nebo notebooku. Jak již tedy bylo řečeno, součástí kyberkultury je v dnešní době každý člověk, kyberkultura prostupuje běžným životem téměř všech lidí západní civilizace.
29 4 KYBERPUNK
„Říká se, že kyberpunk je hlasem undergroundu moderní společnosti a vizí nového technologického světa.“ 103 (Serhat Guven) „Autory kyberpunku a jejich epigony je možné považovat za jakési kulturní mluvčí kyberkultury, formulující reflexi prudce se technologizujícího světa.“ 104 (Jakub Macek) 4.1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ Přestože toho bylo o kyberpunku již hodně napsáno, stále se jedná o obtížně vymezitelný fenomén mající vícero významů. „Kyberpunkem“ může být míněna literatura science fiction, může tak být označeno výtvarné umění, toto pojmenování si rovněž přivlastnila řada subkultur. Kyberpunková nálepka byla též využívána pro množství popkulturních produktů (počítačové hry, filmy, nepříliš kvalitní literatura, atd.), které měly v období boomu mainstreamové kyberkultury velký komerční úspěch. Co tedy vlastně tento pojem znamená? Odpovědět si můžeme třeba definicí vypůjčenou ze známého webového prostoru The Cyberpunk Project : „Význam slova ‚kyberpunk‘ může být něco jako ‚anarchie prostřednictvím strojů‘ nebo ‚hnutí počítačového rebelství‘.“ 105 Participant/ka kyberpunkového hnutí s nickname Illusivemind jej jednoduše definuje následovně: „Kyberpunk je o vyjadřování (mnohdy temných) představ týkajících se lidské povahy, technologie a jejich vzájemného propojení v blízké budoucnosti.“ 106 Jeho důležitým rysem je spojení dvou principů: „high tech and low life,“ 107 což se dá vysvětlit jako souhra nejnovější technologie se životem na okraji společnosti. A právě tyto aspekty kyberpunku pro nás budou důležité, protože kyberpunk v prvé řadě představoval undergroundový předvoj formující
103 GUVEN, S. The Future in Cyberpunk [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: . 104 MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 30. 105 Cyber + Punk = Cyberpunk [online]. 2004 [cit. 24 03 2009]. URL: . 106 SFAM. What is Cyberpunk? [online]. 2007 [cit. 24 03 2009]. URL: . 107 MADDOX, T. After the Deluge: Cyberpunk in the 80s and 90s [online]. in Thinking Robots, an Aware Internet, and Cyberpunk Librarians . edited by M. T. Wolf. San Francisco: Library and Information Technology Association, 1992 [cit. 24 03 2009]. URL: . 30 se kyberkultury. Zaměříme se tedy na takové znaky kyberpunku, které předcházely jeho vstupu do mainstreamu. Kyberpunk byl významným literárním i kulturním fenoménem nastupujícího 21. století, neboť měl „silný formující vliv na kyberkulturu.“108 Jak uvádí socioložka Jolana Navrátilová: „Informační technologie jako příslib nové éry znovu získaly na lesku, který jim ubírali kritikové z různých stran. (…) Slova s předponou kyber se dostala na obálky knih a časopisů sociálních a humanitních věd.“ 109 Kyberpunk v mnohém inspiroval výzkumníky a vývojáře informačních technologií, obzvláště pak virtuální reality a uživatelského rozhraní, kteří vycházeli z některých v něm uvedených představ kyberprostoru. 110, 111 Svůj přínos má kyberpunk i v sociální a kulturní teorii, protože nabízí inovativní reflexe možné společenské změny způsobené nejmodernějšími technologiemi. 112 V průběhu své existence nabíral kyberpunk různé formy. Začínal jako literární hnutí v science fiction (SF) literatuře 80. let, jehož specifická estetika a filosofie později inspirovala různé undergroundové subkultury druhé poloviny 80. let. V průběhu let 90. se dostal v souvislosti s velkou popularitou rozvíjejících se kyberkulturních témat do kulturního mainstreamu, kde došlo k jeho zkomoditnění (začal být používán jako dobře projedná značka produktů populární kultury). 113 V té době hovořili ortodoxní příznivci kyberpunku o jeho „smrti.“114 Přesto se mnoho jeho kulturních a literárních aspektů udrželo i po roce 2000 – kyberpunková tvorba ve SF literatuře stále pokračuje (přestože si svůj rozmach odbyla již během 80. let) i v populární kultuře a stylu mládežnických subkultur. Kyberpunková filozofie a estetika v jistém smyslu přetrvává jako nadčasový směr v kyberkultuře. Označení kyberpunk poprvé použil Bruce Berthke v názvu krátké povídky Cyberpunk (publikované v science fiction magazínu Amazing Stories v prosinci roku 1983). 115 Jako literární hnutí jej však uvedl až William Gibson, když vydal v roce 1984 108 MACEK, J. Tělesnost a kyberkultura. Revue pro média. 2003, č. 5. s. 5. 109 NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona [online]. Brno, 1998 [cit. 24 03 2009]. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce: Csaba Szaló. URL: . 110 Ibidem. 111 MACEK, J. Heslář: Kyberprostor (Cyberspace). Revue pro média [online]. 2003, č. 5 [cit. 30 03 2009]. URL: . 112 FEATHERSTONE, M. – BURROWS, R. Cultures of Technological Embodiment: An Introduction. in Cyberspace/ Cyberbodies / Cyberpunk: Cultures of Technological Embodimen . edited by M. Featherstone and R. Burrows. London: SAGE Publications, 1996. s. 7. 113 Viz SHINER, L. Uvnitř hnutí. Ikarie . 2001, č. 11. s. 46 49. 114 Viz SAFFO, P. Cyberpunk R.I.P. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, September/ October 1993. vol. 1, no. 4 [cit. 24 03 2009]. URL: . 115 Cyber + Punk = Cyberpunk . Op. cit. 31 první kyberpunkový román Neuromancer .116 V reakci na něj toto slovo použil spisovatel a vydavatel vědecko fantastické literatury Gardner Dezois v deníku The Washington Post 30. prosince roku 1984 117 jako označení pro „skupinu autorů SF, kteří se snažili do své tvorby dostat pocit ze skutečné sociální a technologické atmosféry své doby.“ 118 Pojem kyberpunk vznikl složením dvou slov: „kyber“ + „punk,“ z jejichž významů si mnoho ponechal. První část pojmu – „kyber“ odkazuje ke kybernetice, vědě o řízení a organizaci systémů založené Norbertem Wienerem, která je prazákladem počítačové vědy i vývoje robotiky a umělé inteligence. Druhá část pojmu – „punk“ upomíná na punkové hnutí 70. a raných 80. let charakteristické hlasitou rockovou hudbou, antiautoritářskými postoji, pouličním rebelstvím a anarchismem. Kyberpunk si z těchto dvou rozdílných fenoménů odnesl zejména silnou vazbu k technologiím a politickou náklonnost k anarchistické a individualistické filosofii.119 Kyberpunkové 120 jsou podle Hawka „lidé užívající technologie a informace k překračování norem, očekávaných zvyklostí a zákonů společnosti.“ 121
Kyberpunk jako doména
Budeme li se na tento fenomén dívat z hlediska doménově analytického přístupu (viz 2.1), můžeme kyberpunk vymezit jako doménu založenou na estetice a filosofii vytvořené SF žánrem literárního kyberpunku. Tato doména je založena také na několika dalších faktorech: jednak je to úzká souvislost s informačními technologiemi (zejména, s konceptem kyberprostoru a virtuální reality), dále antikulturní postoj a anticipace budoucího vývoje společnosti. Specifičtější kritéria relevance lze však určit až po rozdělení kyberpunku na jednotlivé subdomény, neboť se jedná o velmi rozvrstvený jev. Kyberpunk můžeme rozdělit minimálně do čtyř subdomén: kyberpunk jako literární žánr, kyberpunk jako sociální hnutí, kyberpunk jako umění a kyberpunk jako proud v populární kultuře. Obsah následujících kapitol je vytvořen na základě těchto subdomén. „Kyberpunk jako literární žánr SF“ zahrnuje diskursivní komunitu autorů píšících v podobném duchu. Protože se jedná o literaturu poměrně pestrou, za kritérium 116 GIBSON, W. Neuromancer. New York: Ace Books, 1984. v češtině: GIBSON, W. Neuromancer. překlad O. Neff. 2. vydání. Praha: Laser, 1998. 117 SHINER, L. Uvnitř hnutí. Ikarie . Op. cit., s. 46. 118 NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona . Op. cit. 119 Cyber + Punk = Cyberpunk . Op.cit. 120 Pro označení participantů kyberpunku používáme dvojí možné české formy: „kyberpunkové“ i „kyberpunkeři.“ 121 HAWK, A. Future Culture Manifesto . Op. cit. 32 relevance zařazení autora či románu do tohoto žánru můžeme považovat zejména jeho uznání ostatními členy této diskursivní komunity. Jako důkaz si vypůjčeme výrok mluvčího literárního kyberpunku – Bruce Sterlinga: „(…) ‚kyberpunk‘ jednoduše znamená‚ vše, co kyberpunkové píší‘.“122 U této domény nás bude zajímat právě diskurs této autorské skupiny, její způsob uchopení světa a nejčastěji používané koncepty, na něž se zaměřuje. „Kyberpunk jako sociální hnutí“ je ještě komplexnějším jevem, kterým se lze zabývat z hlediska řady dimenzí. Obecně jej můžeme definovat jako kulturní a sociální klima, které se vyformovalo v reakci na kyberpunkovou literaturu ve vztahu k informačním technologiím a jejich brzkému užívání. Patří do něj skupiny osob, které jako první adoptovaly výpočetní techniku do svého každodenního života a nějakým způsobem navazují na estetiku a filosofii kyberpunkové SF. Zároveň se jedná o underground rané kyberkultury. Tyto vymezené body můžeme považovat za kritéria relevance této subdomény: používání IT, vztah k filosofii a estetice kyberpunku a identifikace s kyberkulturním undergroundem. Tuto subdoménu lze však ještě rozdělit do řady dalších dílčích subdomén, vymezených jednotlivými subkulturami. U nich je možno sledovat různé dimenze, jako například životní styl, filosofii, styl oblékání a chování, atd. Protože se však jedná o subkultury založené zejména na specifickém způsobu chování (hackeři, phreakové, atd.), budeme se věnovat především dimenzi nazvané jako „étos“ slučující filosofii (normy, hodnoty, představy a vize) s praktickým chováním, které z ní vyplývá. „Kyberpunk jako umění“ je subdoménou úzce provázanou s kyberpunkem jako sociálním hnutím, poněvadž řada umělců patřila do různých subkultur a participanti subkultur zase přirozeně konzumovali umění. Zde je kritériem relevance přítomnost estetických prvků obsažených v kyberpunkové literatuře. Kyberpunk jako umění lze rovněž rozdělit na další dílčí podskupiny zahrnující jednotlivé kategorie produkce umění (kyberpunkový film, kyberpunková hudba, kyberpunkové výtvarné umění, atd.). Kyberpunkové umění z kapacitních důvodů ponecháme stranou. „Kyberpunk jako proud v populární kultuře“ je ze všech zmíněných subdomén nejnovějším jevem, neboť se týká až období, kdy již byla kyberkultura zakotvena ve většinové kultuře. V té době vznikala řada komerčních produktů, které nesly některé
122 STERLING, B. Cyberpunk in the Nineties [online]. 1998 [cit. 24 03 2009]. URL: . 33 vybrané znaky kyberpunku a byly dostupné nejširší mase. Tyto atributy lze považovat za kritéria relevance popkulturního kyberpunku. Do této skupiny lze zahrnout různá periodika, filmy, hudbu, počítačové hry, literaturu, módu, ale například i kulturní akce, atd. Této subdoméně se budeme věnovat kvůli udržení kontinuity tématu pouze okrajově.
4.2 KYBERPUNK JAKO LITERÁRNÍ ŽÁNR Kyberpunk může být definován jako žánr patřící k postmoderní literatuře.123 Jak již bylo řečeno, začal jako literární hnutí začátkem 80. let 20. století. Jeho počátky byly v mnoha ohledech přelomem v literatuře science fiction, poněvadž uvedl do kvalitní SF spojení intelektuality se světem sofistikované techniky (dlouhou dobu před tím byla považována za kvalitní spíše netechnická science fiction, zejména pak v reprezentaci autorů tzv. Nové vlny 124 a tzv. Humanistické skupiny 125 ). Kyberpunk se opět vrátil k tradici starší technické science fiction, kterou ovšem obohatil o nové pohledy.126
4.2.1 Vlivy na kyberpunk
Kyberpunková literatura byla inspirována některými ranějšími autory či literárními díly SF. Svůj vliv měla experimentální próza duchovního otce generace beatniků – Williama S. Burroughse, která by se dala charakterizovat jako pokřivená, dekadentní a cynická. Její typické výrazové prostředky (jimiž byla divoká obraznost, Burroughsův vlastní vynález – tzv. metoda střihu a kombinování vysokého a nízkého jazyka, vedoucí k velmi působivým výsledkům) se promítly také do stylu psaní autorů kyberpunku. 127
123 NEFF, O. – OLŠAR, J. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H&H, 1995. s. 31. 124 Nová vlna/ New Wave = směr v britské a americké SF druhé poloviny 60. a 70. let. Vyznačovala se odklonem od technologické Hard SF a příklonem k revolučnímu hnutí 60. let. Zaměřovala se na psychologii, blízkou budoucnost, a její celkové vyznění bylo pesimistické. Využívala výrazových prostředků surrealismu a experimentálnímu psaní. Ibidem, s. 51. 125 Humanistická skupina = vstoupila do americké SF literatury v průběhu 70. let. Její členové se ve své tvorbě snažili o vymanění z vědeckých či pseudovědeckých spekulací a od dobrodružného děje. Ibidem, s. 54. 126 NEFF, O. – OLŠAR, J. Encyklopedie literatury science fiction. Op. cit., s. 54. 127 Srovnej LEARY, T. Cyberpunks [online]. [cit. 24 03 2009]. URL: . 34 Také někteří autoři zmíněné Nové vlny druhé poloviny 60. let ve svém díle již předznamenali rysy budoucího kyberpunku. Z nich lze jmenovat například Jamese G. Ballarda, Harlana Ellisona či Samuela R. Delanyho. 128 Dalším významným autorem byl Philip K. Dick, který ve svých románech pracoval s prvky, jenž jsou též vlastní kyberpunku – sociální úpadek, nejasná hranice mezi subjektivní a objektivní realitou, umělá inteligence, závislost na drogách a zpochybňování jednoznačné identity člověka jako osobnosti a člověka jako lidské bytosti. Nejvlivnější byl v tomto ohledu román Do Androids Dream of Electric Sheep? 129 z roku 1968, podle něhož byl v roce 1982 režisérem Ridley Scottem natočen stěžejní kyberpunkový film Blade Runner , jenž se stal „základem vizuální ikonografie kyberpunku.“ 130 Kyberpunkový autor Tom Maddox uvádí, že tento film společně s románem Neuromancer „nastavil hranice pro vznikající kyberpunk: [zmíněnou] kombinací high tech a low life.“ 131 Kyberpunk čerpá některé stylistické či výrazové prostředky z žánrů populární literatury, jako je detektivka, kovbojka, špionážní román, thriller či mysteriózní příběh. 132 Temná, pokleslá romantika ve spojení s vyspělou technikou je v kyberpunku všudypřítomná. Proto také americký SF autor Norman Spinrad navrhl pro kyberpunkery alternativní pojmenování „Neuromantics“ (v překladu „Neoromantici“) – vycházel přitom ze skryté významové kompozice názvu Gibsonova románu Neuromancer (neuro , romance, necromancer, new romancer). 133 Na „vrcholném“ kyberpunku se podepsala také řada neliterárních vlivů. Důležitá byla rocková, punková a heavy metalová hudba 70. a raných 80. let. Z interpretů lze jmenovat Velvet Underground, Patti Smith, the Talking Heads, Davida Bowieho, Sex Pistols, The Clash a další. 134 Kromě hudebních (zejména punkových) vlivů přejímala kyberpunková obraznost také různé prvky popkultury 80. let a dokonce prvky tzv. vysoké kultury, které do detailů dokreslovaly estetickou složku vyprávění. Neopomenutelný vliv měla 128 BRIANS, P . Study Guide for William Gibson: Neuromancer [online]. Washington State University, 1984 [cit. 27 03 2009]. URL: . 129 DICK, P. K. Blade Runner: Do Androids Dream of Electric Sheep . New York: Ballantine Books, 1968. v češtině: DICK, P. K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách? překlad L. Bartošková. Praha: Argo, 2004. 130 ADAMOVIČ, I. Chronologie kyberpunku. Živel [online]. 1998, č. 9 [cit. 24 03 2009]. URL: . 131 MADDOX, T. After the Deluge: Cyberpunk in the 80s and 90s. Op. cit. 132 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001. s. 136. 133 Ibidem, s. 135. 134 Viz NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona . Op. cit. 35 samozřejmě počítačová kultura začátků 80. let, v té době charakteristická rozvojem a šířením osobních počítačů. Kyberpunkový literární styl využívá principu tzv. brikoláže, což znamená přejímání a mixování nesourodých, kulturně rozmanitých elementů, jež jsou následně obohacovány o nové významy, z čehož vzniká překvapivý až šokující účinek. Vyjadřovací styl Williama Gibsona například utvářejí nejrůznější formy pospojované do jedné směsice: „(…) diskurs počítačů a vyspělé technologie, drogová hantýrka, jazyk byznysu i zločinu, řeč subkultur (např. Rasta), odkazy na mediální kulturu [prolínající se] s esoterickými narážkami na hudbu, malířství, tanec, aj.“ 135
4.2.2 Hnutí zrcadlovek
S raným kyberpunkem jsou spojováni autoři: William Gibson,136 John Shirley, Bruce Sterling, Lewis Shiner, Rudy Rucker, Pat Cadigan, Greg Bear (některými prózami) a řada dalších. Vznik tohoto literárního hnutí spadá do období kolem roku 1981. V té době se autoři Gibson, Sterling a Shirley shodli na některých základních principech své tvorby. Psali SF povídky „plné módy, rocku, strojové inteligence, videoklipů, kultů a drog.“137 Svou literární skupinu pojmenovali „ hnutí zrcadlovek,“ což měl být jednotící prvek jinak různorodých prací jmenovaných autorů. Lewis Shiner vysvětluje podstatu hnutí zrcadlovek následovně: „Hnutí pro mě symbolizovalo právě tenhle rokenrolový rys – mladý frajerský hrdina, antikulturní přístup (symbolizovaný všudypřítomnými zrcadlovkami), odkazy na hudbu.“ 138 Významným médiem pro tuto skupinu byl samizdatový fanzin Cheap Truth 139 vydávaný Brucem Sterlingem, v němž tito autoři publikovali pod pseudonymy různé recenze a literární polemiky. Za kanonické dílo je považován již zmíněný Gibsonův román Neuromancer 140 vydaný roku 1984, který uvedl do SF literatury klíčové rysy kyberpunku. Shiner tehdy označil Gibsonovu prózu jako „budoucnost sci fi“ pro jeho „stylový naturalismus nabitý
135 KELLNER, D. Mapping the Present from the Future: From Baudrillard to Cyberpunk. in Media Culture . edited by D. Kellner. London: Routledge, 1995. s. 307. cit. dle NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona . Op. cit. 136 Z Gibsonových děl lze (kromě uvedených v textu) zmínit ještě např. romány: Count Zero – 1986 (česky Hrabě Nula , 1997); Mona Lisa Overdrive – 1990 ( Zběsilá jízda , 1998); Virtual Light – 1993 ( Virtuální světlo , 1998); Idoru – 1996 ( Idoru , 1998); All Tomorrow's Parties – 1999 ( Všechny párty zejtřka , 2003) a další. 137 SHINER, L. Uvnitř hnutí. Op. cit., s. 47. 138 Ibidem. 139 Elektronický archiv Cheap Truth je dostupný na adrese: http://www.its.caltech.edu/~erich/cheaptruth/. 140 Obdržel prestižní ocenění science fiction literatury: Nebula Award, Hugo Award i Philip K. Dick Award. 36 energií.“ 141 Nešlo ale o první prózu tohoto hnutí. Slavná antologie (i dřívějších) povídek kyberpunkových autorů Mirrorshades 142 sestavená mluvčím hnutí – Sterlingem vyšla v roce 1986. V témže roce byla vydána také sbírka Gibsonových povídek Burning Chrome 143 obsahující jeho ranější práce, z nichž lze zmínit například povídky Johnny Mnemonic (podle níž vznikl v roce 1995 film v režii Roberta Longa) a Burning Chrome (publikována již roku 1982 v časopisu Omni , ve které se poprvé objevuje slovo „kyberprostor“). Dalším důležitými díly kyberpunku jsou také například Sterlingovy romány Schismatrix 144 z roku 1985 a Islands in the Net 145 z roku 1988.
4.2.3 Pozdější vývoj
V roce 1990 vychází Gibsonovi se Sterlingem společný román The Difference Engine ,146 v němž se odklánějí od tradičních kyberpunkových postupů. Zasazují počítačovou revoluci do alternativně pojatého 19. století – čímž čeří vody tehdy oblíbeného subžánru „steampunk.“ V té době je kyberpunk již široce rozšířeným fenoménem. V roce 1991 napsal Sterling v časopise Abigail SF , že kyberpunk jako žánr science fiction je za zenitem a jeho autoři svou tvorbu postupně směřují do jiných oblastí. 147 Tato událost však rozhodně neznamenala konec kyberpunkové literatury. Kyberpunk v literatuře však už nějakou dobu měnil podobu. Nastoupila nová vlna autorů, kteří kyberpunk obohatili o novátorské prvky a postupy. Jedním z nejznámějších je Neal Stephenson, který reprezentuje v románech Snow Crash 148 z roku 1992 a The Diamond Age 149 z roku 1995 postkyberpunk . Tento derivát kyberpunku zavádí do žánru nové motivy, jako například nanotechnologie, singularitu či prvky fantasy. Přestože postkyberpunkové příběhy rovněž řeší sociální
141 SHINER, L. Uvnitř hnutí. Op. cit., s. 47 142 STERLING, B. Mirrorshades: the Cyberpunk Anthology . New York: Arbor House, 1986. 239 s. v češtině: STERLING, B. Zrcadlovky . překlad R. Tschorn. Praha: Laser, 2001. 143 GIBSON, W. Burning Chrome . London: Gollancz, 1986. v češtině: GIBSON, W. Vypálit chrom. překlad Š. Bartesová. Brno: Návrat, 1998. 144 STERLING, B. Schismatrix . New York: Arbor House, 1985. v češtině: STERLING, B. Schismatrix Plus. překlad R. Rouče et. al. Plzeň: Laser, 2006. 145 STERLING, B. Islands in the Net. Arbor House/Morrow, 1988. 146 GIBSON, W. – STERLING, B. The Difference Engine . London: V. Gollancz, 1990. v češtině: GIBSON, W. STERLING, B. Mašina zázraků . překlad P. Doležel. Brno: Návrat, 1999. 147 ADAMOVIČ, I. Chronologie kyberpunku. Op. cit. 148 STEPHENSON, N. Snow Crash. New York: Bantam Books, 1992. v češtině: STEPHENSON, N. Sníh . překlad T. Hrách. Praha: Talpress, 2000. 149 STEPHENSON, N. The Diamond Age. New York: Bantam Books, 1995. v češtině: STEPHENSON, N. Diamantový věk, aneb, Obrázková čítanka pro urozené slečny . překlad R. Podaný. Praha: Talpress, 2001. 37 témata blízké budoucnosti, jejich vyznění již nemusí být nutně pesimistické.150 Od tradičního kyberpunku je pak zcela odlišný prvek pitoresknosti přítomný v tvorbě Stephensona. 151 Dalším proudem, který se na konci 80. let vyvinul z kyberpunku je již zmíněný steampunk . Tato odnož přenáší kyberpunková témata do viktoriánské éry 19. století. Steampunkové příběhy pracující s motivem rychle proběhnuvší industriální revoluce a využívají anachronické technologie. Nalezneme zde například létající města, magické stroje, parní androidy, nebo obří vlaky. 152 Steampunk opět vynechává antiutopickou vizi vlastní kyberpunku. Za předchůdce tohoto literárního směru je považován Jules Verne. Mezi steampunkové autory patří kromě Gibsona a Sterlinga také například Tim Powers, James P. Blaylock a Kevin W. Jeter. Je třeba také neopomenout biopunk , který se vydělil z kyberpunku v raných 90. letech. Základním stavebním prvkem biopunku jsou biotechnologie. Biopunková imaginace se zaobírá zejména tématy spojenými s genetickým inženýrstvím – jako je klonování, genetická manipulace a podobně. 153 Nejznámějším autorem tohoto žánru je Paul Di Filipo. Kyberpunk nebyl jen záležitostí USA a Evropy. Důležité je Japonsko, kde se stal tento fenomén již v polovině 80. let velmi oblíbeným. Japonskou odpovědí na kyberpunk byly komiksy manga a animované filmy anime .154 K nejznámějším z nich patří Akira autora Katsuhiro Ōtomo, jenž vycházela v letech 1982 1990 jako komiks a v roce 1988 vznikl stejnojmenný animovaný film. Mezi velmi známé patří také anime série Ghost in the Shell (1995 – současnost) vytvořená podle manga Masamune Shirow .
150 PERSON, L. Notes Toward a Postcyberpunk Manifesto [online]. 1999 [cit. 24 03 2009]. URL: . 151 Z dalších postkyberpunkových autorů a děl lze zmínit následující: Bruce Sterling – Holy Fire (1996), Ian McDonald – Terminal Cafe (1994), Ken MacLeod – The Star Fraction (1995) a The Stone Canal (1996), Greg Bear – Queen of Angels (1990) v češtině Královna Andělů (2007) a Slant (1997) , Raphael Carter The Fortunate Fall (1996) a další. Ibidem. 152 Viz DEEVER. Steampunk – fantasticky viktoriánská mašina [online]. 2007 [cit. 28 03 2009]. URL: . 153 Viz NEWITZ, A. The Biopunk Revolution: Cyberpunk Is Passe? [online]. 2004 [cit. 28 03 2009]. URL: . 154 Viz RUH, B. Liberating Cels: Forms of the Female in Japanese Cyberpunk Animation [online]. 2000 [cit. 28 03 2009]. URL: . 38 4.3 DISKURS LITERÁRNÍHO KYBERPUNKU „Kyberpunk hledí do blízké budoucnosti zvětšovacím sklem. Vidí zveličenou přítomnost, horší i lepší, a zejména mnohem podivnější.“ 155 (Ondrej Herec) Způsob, jakým vede kyberpunková literatura rozpravy o světě, její estetické vidění i filosofické nazírání – právě tím vším si získala své příznivce, následníky i napodobitele. Jak vypadá svět optikou literatury psané kyberpunkovými autory? Všezahrnující je stručná definice našeho významného SF redaktora Ivana Adamoviče, jejíž obsah bude v následujícím textu volně rozvinut: „Celý kyberpunk byl o mizení, rozšiřování a změnách paradigmat. Skutečná kyberpunkový próza se vyznačovala těmito vlastnostmi (nebo většinou z nich): antiautoritářství, posthumanistické pojetí člověka (invaze do jeho těla a naopak expanze jeho vědomí mimo tělo), estetika informačně technologické společnosti (neboli technika konečně na úrovni ulice), zájem o země třetího světa (spíše opět estetický než ideologický), opuštění modernistické ideologie permanentního pokroku (přikývnutí apokalypse).“ 156 Kyberpunková literatura vychází ze tří základních principů: posthumanismu, postindustrialismu a postnacionalismu. Posthumanismus je zřejmě jeho nejočividnější součástí, promítá se do motivů fúze člověka a techniky (kyborgizace člověka či polidšťování stroje jako androida), prolínání reality s virtuální realitou a konfrontace lidí s umělou inteligencí. Postindustrialismus v kyberpunku reprezentuje představa nového politicko ekonomického řádu, v němž jsou hlavními držiteli moci korporace a nejcennějším zbožím i kapitálem informace. Postnacionalismus se v kyberpunku projevuje zánikem významu národních států, rozdělením světa podle sfér vlivů korporací a balkanizací jednotlivých území na vzájemně nespolupracující enklávy. 157,158 Koncept kyberpunku je futuristický. Nehledí však do vzdálené, ale do blízké budoucnosti. Rozvíjí představu světa takového, jaký jej známe z dneška – s jeho problémy i výzvami.159 Kyberpunkoví autoři píší o věcech – sociálních tématech, technologiích či důsledcích technologického vývoje, které jsou (alespoň z části) již dnes možné, ale nepříliš pravděpodobné. 160 Nezaměřují se ale na „velká“ technologická či 155 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit., s. 133. 156 ADAMOVIČ, I. Vzpomínka na budoucnost. Ikarie . 2001, č. 11. s. 2. 157 Viz Towards a Definition of Cyberpunk [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: . 158 Viz MARTIN, P. „nEo.“ Virtual Is Real [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: . 159 GUVEN, S. The Future in Cyberpunk . Op. cit. 160 Cyberpunk Literary Style [online]. [cit. 24 03 2009]. URL: . 39 filosofická témata, předmětem jejich zájmu je každodennost. 161 Vyspělé technologie jsou v rukou téměř všech běžných lidí a realita všedního dne má podobné prvky, jako každodennost, kterou známe z dneška. 162 S tím rozdílem, že kyberpunkový úhel pohledu na onu každodennost je pesimistický, směřující k negativnímu extrému. Základním principem žánru je tísnivé zobrazení integrace technologie a společnosti. Kyberpunk tedy prezentuje pesimistickou vizi důsledků vědeckého pokroku. Hlavním tématem je konstantní konflikt mezi individuem a technologicky vyspělou společností, která implikuje lidskou bezvýznamnost. 163 Jak je tedy zřejmé, na rozdíl od starších proudů SF, kyberpunk technologie neoslavuje. Filosof Jean Francois Loytard považuje za zásadní vlastnost postmodernismu skepsi vůči meta narativům, což znamená pochybnost o všech mytologických systémech, vysvětlujících a legitimizujících fungování světa – ať už se jedná o filosofii, náboženství nebo vědu. Tento přístup je obsažen i v kyberpunku. Jeho základním rysem je nedůvěra v možnost dosažení utopického ráje na zemi díky technologickému pokroku.164 Hodnota technologií v něm ovšem není (jak by se mohlo na první pohled zdát) negativní, ale neutrální – nejsou ani dobré, ani špatné. 165 Jejich účinek se projevuje samovolně podle toho, v čích rukou se nacházejí a za jakými účely jsou využívány.
4.3.1 Kyberpunkový přístup k technologiím Díky kyberpunku došlo v literatuře k propojení domény vědy a techniky s doménou humanitní reflexe společnosti. Český SF autor a publicista Ondřej Neff k tomuto problému říká: „Až do osmdesátých let pociťoval intelektuál chladné odcizení vůči technologiím konkrétně a civilizaci obecně. Chápal jedno s druhým jako tlak, vůči němuž se musí bránit, aby uhájil vnitřní svobodu. Nyní se ukazuje, že je možno nechat technologii vpustit k sobě, ba přímo do sebe, a využít ji k rozvinutí osobnosti, aniž by individuum nutně muselo podléhat tomu, čemu se obecně říká Systém.“ 166
161 ENGLISH, T. Cyberpunk Definition Paper [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: . 162 Cyberpunk Literary Style . Op. cit. 163 GUVEN, S. The Future in Cyberpunk . Op. cit. 164 MARTIN, P. „nEo.“ Virtual Is Real . Op. cit. 165 Cyberpunk Literary Style . Op. cit. 166 NEFF, O. Není to jen literatura [online]. Softwarové noviny. 1996, č. 6 [cit. 24 03 2009]. URL: . 40 Jak již bylo řečeno, technika v kyberpunku již není záležitostí pouze úzké skupiny expertů, ale stává se běžnou a nezbytnou součástí každodennosti. Proto je nezpochybnitelným rysem tohoto žánru naprostá fúze živých organismů (včetně lidí) a technologií. Technologie v kyberpunku utváří a přetváří osobnosti jedinců i jejich individuální životy. Sterling jmenuje v knize publicisty Gundolfa S. Freyermutha Cyberland dvě stěžejní skupiny motivů – „téma tělesné invaze: umělé končetiny, implantovaná elektronika, plastická chirurgie, genetické zásahy“167 a „ještě silnější téma rozumové invaze: styčné plochy mezi počítačem a mozkem, umělá inteligence, neurochemické techniky, které radikálně předefinují nejen lidskou přirozenost, ale přírodu jako takovou.“ 168 Kyberpunk je tedy také o zkoumání posthumánní subjektivity. 169 Literatura se zabývá konkrétně takovými kategoriemi, které určují technologickou povahu společnosti. Mezi ně patří jaderná věda, prolínání organické a anorganické hmoty, počítače, umělé orgány, implantáty, genetické inženýrství, internet a virtuální realita. 170 Avšak na rozdíl od tzv. hard SF, 171 která se opírá o konfrontaci člověka s kosmem, kyberpunk si takové ambice neklade. Jeho příběhy jsou vesměs situovány do dnes člověkem dosažitelného prostoru na Zemi a v jejím nejbližším okolí. Třebaže jde o literaturu kladoucí vysoké nároky na technickou znalost a představivost, technologie již není hlavním zdrojem fascinace, ale jakousi samozřejmou, všudypřítomnou součástí děje. 172 Proto ani kyberpunkovým autorům nejde příliš o to, aby technologii dopodrobna popsali a do detailů vysvětlili. Spíše jde o zanechání celkového dojmu a navození co nejbarvitější představy budoucnosti.
4.3.2 Kyberpunková vize světa
Většina kyberpunkových příběhů je antiutopická. Často se v jejich pozadí odehrála válka, či jiná katastrofa, která vyprovokovala řadu technologických, politických a civilizačních změn. Dochází k erozi hranic národních států vyspělého světa tak, jak jej známe dnes, a naopak k prolínání se zeměmi třetího světa. Amerika zde 167 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . překlad F. Ryčl. Brno: Jota, 1997. s. 29 168 Ibidem. 169 Cyberpunk Literary Style . Op. cit. 170 Viz BONNER, P. A. The Style that Defines Cyberpunk . [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: . 171 hard SF/ tvrdá SF/ hardcore SF = literatura tzv. zlatého věku SF (1938 1946 – období, kdy vzniklo množství vynikajících povídek a románů), označuje veškerou tradiční SF literaturu opírající se o poznatky exaktních věd. NEFF, O. – OLŠAR, J. Encyklopedie literatury science fiction. Op. cit., s. 29 30. 172 Srovnej SHINER, L. Uvnitř hnutí. Op. cit., s. 46. 41 ztrácí dominantní postavení. 173 Životy obyčejných lidí jsou obvykle ovládány nějakým totalitním „Systémem,“ jímž může být autoritářská vláda, všemocné korporace, nebo fundamentalistické náboženství. 174 Nejčastějším motivem je však nadvláda korporátního kapitalismu. (Není zde neobvyklé soupeření o vliv evropských, japonských a čínských mega korporací, jenž jsou zároveň soběstačnými politickými i ekonomickými entitami.) Tento Systém je posilován pokročilými informačními technologiemi. Společnost v kyberpunkových příbězích je integrovaná skrze technologie, které často fungují jako dohlížející autorita typu Big Brother. Takový svět je sice na vysoké technologické úrovni, ovšem jedinec je v něm často zcela ztracený a bezvýznamný. Příkladem toho může svět v Gibsonově románu Idoru . Většina příběhu je zasazená do Tokia, které prodělalo silné zemětřesení. Tato katastrofa vedla k vývoji nanotechnologií, jež začaly město znovu stavět. V tomto světě jsou běžně využívány technologie k monitorování osob a ke zbavení je jakékoliv svobody: „Naproti baru seděly ruské prostitutky a nespouštěly z něho oči. (…) Rutinní plastická chirurgie jim dala výraz krásek, vypadlých z montážního pásu, všechny vypadaly jako slovanské Barbie. Jejich majitelé jim nechali implantovat zařízení, díky kterému věděli o každičkém jejich kroku.“ 175 V kontrastu s upjatostí a chladem světa korporací s megalomanskými sídly z leštěného mramoru probíhá pestrobarevný život v podsvětí. Dějištěm příběhů mohou být nepropustná bludiště plná holografických reklam, obchůdky s elektronikou, asijské stánky s občerstvením, chirurgické butiky, haly s hracími automaty,176 či městské slumy tvořící vlastní mikrosvěty. Přelidněná velkoměsta jsou rozdělena do pro a protisystémových enkláv, v nichž se odehrává život za hranicemi legality.177 V kyberpunkovém světě se prolíná high tech prostředí s kontrakulturním, nihilistickým, třetím světem, kde jde především o přežití. Luxus, vznešenost a bezpečí korporátního života vytváří protikladný efekt k pouliční kultuře.178 A právě ta je pro kyberpunkové autory důležitá, protože ulice dokáže technologie využívat ke svým vlastním účelům. Pro ilustraci lze uvést úryvek textu, který říká jedna z postav v Gibsonově románu Hrabě Nula o ilegálních klinikách, které nezákonně získávaly, vyvíjely a modifikovaly
173 Towards a Definition of Cyberpunk. Op. cit. 174 Cyberpunk as a Science Fiction Genre [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: . 175 GIBSON, W. Idoru. překlad R. Suchánek. Brno: Návrat, 1998. s. 13. 176 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit., s. 139. 177 MOODY, N. Social and Temporal Geographies of the Near Future. Futures. 1998, vol. 30, no. 10. s. 1004. 178 Ibidem. 42 dostupné technologie, aby byly „o krok napřed“ před technologiemi zákonnými. Jejich postupy byly experimentální a člověk si nikdy nemohl být jistý výsledkem. „Černé kliniky v Čibě jsou místo, kde je medicína nejdál, a ani Hosaka neví, že mi mé postavení v černé chirurgii dává možnost tušit, co má ten váš zběh v hlavě. Pane Turnere, ulice si hledá vlastní způsob, jak využít různé věci. Už několikrát si mě najali, abych se pokusila tyhle nové implantáty odstranit.“179 Častými aktéry příběhů jsou osoby žijící na okraji společnosti. Setkáváme se zde s konzolovými kovboji, hackery a jinými kyber zločinci v konfrontaci s korporačními žoldáky, prostitutkami, nájemnými zabijáky, osamocenými podivíny a s příslušníky nejrůznějších subkultur. Tyto osoby jsou marginalizované, protože odmítají majoritní kulturu a často se (marně) snaží obhájit pro sebe alespoň trochu autonomie. Jejich jednání však není přímou revoltou vůči Systému, spíše je motivováno snahou o přežití. 180 Obvyklou součástí kyberpunkových povídek a románů jsou městské subkultury, žijící alternativním způsobem mimo většinové konvence. Tyto skupinky se snaží těžit z možností nabízených Systémem a využívat je pro život ve svém vlastním mikrosvětě, jenž obývají. Technologie, které mají k dispozici, dokážou uzpůsobovat vlastním potřebám a cílům. Příkladem mohou být LoTekové z Gibsonovy povídky Johny Mnemonic , kteří používají zastaralé technologie, z nichž jsou schopni utvářet technologie na vyšší úrovni. Vizualita a styl těchto subkultur někdy odkazuje ke skutečným městským subkulturám. Například Zionité z Gibsonova románu Neuromancer vzbuzují konotace s rastafariány. Timothy Leary k tomuto tématu říká: „Kyberpunk je pop tech. Komplex elektronického vybavení v rukou lidí. (..) Bezbožná aliance světa techniky a světa undergroundové populární kultury a pouličního úrovně anarchie.“ 181 Estetika kyberpunkových příběhů často hledá inspiraci v populární kultuře 80. let. Její obraznost vykresluje koláže neonových reklam, videoklipů, zboží lákajícího k neustálému konzumu a všudypřítomné rock 'n' rollové hudby. Dalo by se říci, že rocková kultura ovlivnila kyberpunk náklonností k drogám, étosem života „na plný plyn“ a v neposlední řadě též módou, jejíž součástí je oděv z černé kůže a ony nezbytné
179 GIBSON, W. Hrabě Nula . překlad Š. Bartesová, H. Filip. Brno: Návrat, 1997. s. 100. 180 NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona . Op. cit. 181 LEARY, T. Cyberpunks . Op.cit. 43 zrcadlovky. Jak ostatně říká Gibson ústy jedné z postav v Idoru : „A populární kultura je kolébkou naší budoucnosti.“ 182 Kyberpunkoví autoři zobrazují svět jakoby kaleidoskopickým pohledem – zezhora. Jeho vidění je mozaikovité a neuspořádané. Prostředí popisují jako sled náhodných útržků a různých úhlů pohledu. Často je těžko rozlišitelné, kdy jde o popis a kdy již o interpretaci vnímajícího subjektu. Realita se jeví jako iluze, v níž je jediným jednotícím principem samotný pozorovatel. 183 Důležitým kyberpunkovým rysem je zmíněná posthumánní fúze technologií s lidskou tělesností a vědomím. Tím dochází k neustálému zpochybňování identity jedince jako předem dané integrity. Technologie pronikají do lidského těla skrze mozkové implantáty, čipy, protetické končetiny či geneticky utvořené umělé orgány a stávají se jeho samozřejmou součástí. Za přirozenou extenzi mysli jsou považovány nejrůznější drogy (na nichž jsou téměř všechny kyberpunkové postavy závislé) a virtuální realita, jejíž obraz ve vědomí jedince se často prolíná s jeho vlastními myšlenkami. Tento kyberpunkový aspekt pěkně zobrazuje Jeff Noon v románu Vurt .184 Popisuje člověka, jehož část těla musela být nahrazena umělou protézou. Tělo tuto náhradu však přijalo a následně pro dosažení pocitu klidu a síly vyžadovalo podobně jako drogu nahrazování dalších a dalších částí. Z člověka se tedy v kyberpunku stává kyborg, který popírá závaznost jakýchkoliv přirozených znaků tělesnosti (pohlaví, vzhled, tělesné a mentální dispozice) tak, jak jej popsala zmíněná feministická teoretička Donna A. Haraway v eseji A Cyborg Manifesto .185 McLuhanovská představa technologie jako extenze lidského těla je v kyberpunku dovedena k dokonalosti.
Kyberprostor, virtuální realita a umělá inteligence Základní protředí kyberpunkového světa tvoří kyberprostor . Tento koncept se poprvé objevil v Gibsonově povídce Burning Chrome , ovšem v obecnou známost vešel díky románu Neuromancer . Gibson, nazývající kyberprostor též jako „matrix,“ jej popisuje následovně: „Kyberprostor. Sdílená halucinace každý den pociťovaná miliardami oprávněných operátorů všech národů, dětmi, které se učí základům matematiky… Grafická reprezentace dat
182 GIBSON, W. Idoru. Op. cit., s. 242. 183 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit., s. 162. 184 NOON, J. Vurt. překlad T. Richtr. Brno: Návrat, 2004. 185 HARAWAY, D. A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist Feminism in the Late Twentieth Century. Op. cit. 44 abstrahovaných z bank všech počítačů lidského systému. Linie světla seřazené v neprostoru mysli, shluky souhvězdí dat. Jako světla města, ustupující…“ 186 V Gibsonově metaforickém pojetí je kyberprostor chápán jako globální síť digitálních dat, k níž mají operátoři přístup skrze přímé napojení signálů z vlastního mozku. Gibsonův kyberprostor je simulován jako virtuální trojrozměrný svět, v němž se uživatel může pohybovat jako datová reprezentace nebo prostřednictvím virtuálního těla, a komunikovat s umělými inteligencemi či jinými počítačovými konstrukty. 187 Toto pojetí tedy představuje kyberprostor jako svět paralelní ke světu reálnému, v němž je možno žít alternativní život a zažívat různé virtuálně reálné události, fyzickou smrt nevyjímaje. Gibsonova představa kyberprostoru je založená na virtuální realitě, jejíž vývoj a design zakrátko skutečně inspirovala. Jen několik let po vydání Neuromancera byla virtuální realita uvedena do počítačové vědy Jaronem Lanierem, zakladatelem institutu Visual Programing Languages Research (VPL Research). V jeho pojetí je možné virtuální realitu definovat jako „počítačem vytvořené interaktivní trojrozměrné prostředí, do něhož se člověk totálně ponoří.“ 188 Díky sluchátkům, brýlím s vestavěným monitorem, komputerizovanému obleku a speciálním rukavicím se tak lze pohroužit do počítačově generovaného trojrozměrného virtuálního prostředí, které je schopno reagovat i na tělesný pohyb. Virtuální realita zprostředkovává simulovanou vizuální, auditivní a taktilní zkušenost. 189 Gibsonovská představa kyberprostoru dovedená do konce ovšem samozřejmě nadále zůstává fikcí. Vedle Gibsonovy vize kyberprostoru existují ještě novější koncepty. 190 Z nich nejznámější je pojetí kyberprostoru definované Johnem Perrym Barlowem, které lépe vystihuje jeho současnou síťovou podstatu. Barlow chápe jako kyberprostor „jakýkoli deteritorializovaný, symbolický prostor mediované komunikace; a záleží jen na složitosti technologie, nakolik komplexní tento kyberprostor bude.“191 Podle takového přístupu lze vstoupit do kyberprostoru při telefonním hovoru, nebo připojením se na internet. Barlowovské uchopení kyberprostoru však zahrnuje také popsanou všeobjímající virtuální realitu, která zatím není v plné míře zrealizovatelná.192
186 GIBSON, W. Neuromancer. Op. cit., s. 58. 187 NAVRÁTILOVÁ, J. Slovníček kyberpunku: William Gibson [online]. 2000 [cit. 30 03 2009]. URL: . 188 BLATNER, D. Reálně o virtuální realitě. překlad J. Klimeš. Brno: Jota, 1994. s. 11. 189 FEATHERSTONE, M. – BURROWS, R. Cultures of Technological Embodiment: An Introduction. Op. cit., s. 6. 190 Viz MACEK, J. Heslář: Kyberprostor (Cyberspace). Op. cit. 191 Ibidem. 192 Ibidem. 45 Gibsonovský kyberprostor inspiroval řadu novějších kyberpunkových děl, z nichž nejvíce vizionářským se ukázal být román Snow Crash 193 od Neala Stephensona.194 Stephenson nazývá kyberprostor Metaverzem a svébytné entity vyskytující se v něm nazývá „avatary.“ 195 Avatar je virtuální simulací lidského těla v kyberprostoru, přičemž nemusí reprezentovat jen lidské bytosti, ale také posthumánní, autonomní umělou inteligenci. Umělá inteligence je dalším důležitým prvkem kyberpunku. Často má lidské rysy – uvědomuje si sama sebe, je schopna prožívat emoce a usiluje o moc či osvobození. Jde o emergentní entitu, která se vyvinula z vysoce komplexního počítačového systému, avšak její autonomie nebývá zcela dokonalá. V kyberprostoru, ale i v běžném světě se aktéři setkávají s personalizovanou umělou inteligencí. Přestože umělá inteligence v kyberpunkových textech může v jistém ohledu budit dojem posthumánní vznešenosti, ve skutečnosti zůstává spjata se světem lidí a jeho účelů (například s režimem zájmů určité skupiny korporací, jež jí daly vzniknout). Jak ostatně říká Gibson v románu Idoru : „Pokud měla existovat skutečně pravá umělá inteligence, jak argumentovali někteří její zastánci, s největší pravděpodobností se měla vyvíjet způsobem, který částečně předstíral lidské chování.“ 196 Kyberpunková virtualita se vším, co zahrnuje (kyberprostor, avatary, umělou inteligencí a dalšími jevy) odpovídá konceptu „simulakra“ postmoderního filosofa Jeana Baudrillarda. Simulakrum vyjadřuje model simulace, v němž má reprezentace reality prioritu nad realitou samotnou. Rozdíly mezi skutečností a její reprezentací se tedy stírají, reálný svět může být dokonce realitou simulovanou vytlačen či nahrazen. Jak říká Freyermuth: „Individuum – dnes už slovy Jeana Baudrillarda ‚terminál rozprostraněné sítě‘ – se v kyberpunkové budoucnosti docela změnilo v průchozí stanici různých dat, v pouhý přívěsek strojů.“ 197
193 STEPHENSON, N. Sníh .Op. cit. 194 POLÁK, M. Neil Spephenson: Cryptonomicon – román o Linuxu [online]. 1999 [cit. 30 03 2009]. URL: . 195 Avatar = pojem běžně užívaný jako vizuální reprezentace uživatele ve virtuálním světě. 196 GIBSON, W. Idoru. Op. cit., s. 251. 197 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 30. 46 4.4 KYBERPUNK JAKO SOCIÁLNÍ HNUTÍ „Kyberpunk není pouze hnutí v americkém, evropském a japonském obchodě s fantastikou, ale součást rozsáhlejší estetiky postmoderny, legitimní výraz subkultury kaskadérů hyperprostoru. Institucionalizoval se z kontrakultury prostředky, které byly původně předmětem jeho sociálněkritické orientace, na mezinárodní umělecký směr s vlastními filosofickými a estetickými východisky.“ 198 (Ondrej Herec) Kyberpunk začínal jako literární žánr, ale postupem času se kolem něj seskupila kultura lidí, tvořících jakési undergroundové podhoubí kyberkultury. Ti byli za „kyberpunky“/„kyberpunkery“ (z angl. „cyberpunks“) poprvé označení periodikem Time Magazine ,199 toto označení však brzy zdomácnělo. Svět reprezentovaný v kyberpunkových textech, k sobě přitáhl množství umělců, kteří začali v jeho duchu tvořit vizuální umění, filmy, performance či skládat hudbu. V tomto ohledu by se dal kyberpunk spojit s kulturním hnutím rané kyberkultury. Na tuto vzešlou estetiku navázala řada subkultur, které kyberpunkové prvky zařadili do svého stylu a některé aspekty obsažené v kyberpunkové literatuře převzali do svého světonázoru. Tyto skupiny vytvořily alternativní kultury, jenž spojovaly prvky literárního kyberpunku se životním stylem. Hackeři, phone phreakové, crackeři a cypherpunkové utvářeli tzv. digitální underground , tedy jakési techno anarchistické podsvětí počítačové kultury. Raveři a další skupiny napojené na elektronickou hudbu (jako například účastníci industriální scény, techno hippies, atd.) se zhlédli v kyberpunkové techno mystice. Přestože rave není přímo ztotožňován s kyberpunkem, bývá k širšímu kyberpunkovému hnutí přiřazován, 200 protože se jedná o kultury, které se vzájemně prolínaly a doplňovaly. Stěžejním znakem všech skupin bylo technofilství a propojování počítačů se životním stylem. Vše, co se dalo označit předponou „techno“ nebo „kyber“ (z angl. „cyber“), bylo „hip:“ cybernetics, cyberspace, cyberpunk, cyberhomes, cybermusic, cybersex, cyberwear, cybercafé, cyberdelic. Tyto zmíněné věci a dlouhá řada dalších byly součástí životního stylu rané kyberkultury („cyberculture“) ještě před tím, než se stala součástí kulturního mainstreamu.
198 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit., s. 128. 199 MIZARCH, S. Is Cyberpunk the Counterculture of the 1990’s? [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 200 Viz The Cyberpunk People [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 47 4.4.1 Subkultury spojené s kyberpunkem Zřejmě nejznámější identitou počítačového undergroundu je hacker . V obecném smyslu jde o osobu výjimečně zdatnou v programování. Již zhruba od 80. let však toto označení částečně splývá s pojmem cracker , který odpovídá dnešnímu všeobecně vžitému pojetí hackera jako osoby balancující na hraně zákona. 201 „Hacking“ dnes znamená snahu o získání přístupu do počítačového systému bez oprávnění. Cíle hackerů a crackerů v současném pojetí jsou různé. Může jim jít o porušení bezpečnostního systému nějaké vládní, byrokratické či komerční organizace. Počítačové viry jsou ale někdy vytvářeny a šířeny také jako akt odplaty.202 Je možné, že je jednání hackerů motivováno pouze snahou pokořit ochranný kód (na důkaz toho zanechávají hackerskou značku), mohou se však také snažit o nelegální získání a zneužití dat a v extrémním případě pak o destrukci systému. 203 Tyto činnosti někteří hackeři dělají z touhy překonat výzvu, jiní je dělají pro peníze, nebo dokonce i z „altruistických“ důvodů. 204 Hackerským záměrem totiž může být snaha o rozšíření počítačových programů k nejširším masám – činí tak z přesvědčení o nadhodnocené ceně drahých softwarových produktů, 205 ze snahy podkopat počítačový byznys. Tuto činnost chápou jako „boj za svobodu informací,“ což vnímají jako součást svého hackerského poslání (viz 4.4.2). Pojem hacker však nebyl chápán vždy stejně. Hackerská subkultura vznikla na přelomu 50. a 60. let v univerzitním prostředí Massachusetts Institute of Technology. Tehdy spojovala geniálně programující studenty schopné nacházet elegantní a inovativní řešení při práci se složitými počítačovými programy. 206 Během let 70. bylo hlavním zájmem hackerů „garážové“ stavění a programování osobních počítačů,207 mezi jejichž první uživatele se sami zařazovali. Na začátku 80. let se situace změnila. Díky popularitě snímku WarGames z roku 1983 došlo ke značnému omlazení hackerské subkultury. Vmísila se mezi ni generace 201 Není jednoznačně dané, zdali pojem cracker označuje všechny hackery vykonávající jakoukoliv ilegální činnost – nehledě na její motiv a výsledek, nebo pouze hackery páchající destruktivní kriminální skutky. Hacker koná činy podvracející Systém z morálního přesvědčení, zatímco cracker je počítačovým vandalem. Cracker je tedy v této subkultuře negativní označení. Viz Crackers [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 202 BELL, D. An Introduction to Cybercultures. London: Routledge, 2001. s. 179 180. 203 ŽDÁNSKY, L. Potenciál revolty: formy společenského aktivismu v současných západních demokraciích . Brno, 2000. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce: Radim Marada. s. 59. 204 Crackers . Op. cit. 205 MEYER, G. – THOMAS, J. A Postmodernist Interpretation of the Computer Underground [online]. 1990 [cit. 02 04 2009]. URL: . 206 Viz LEVY, S. Part One: True Hackers. in Hackers, Heroes of the Computer Revolution [online]. 1984 [cit. 14 04 2009]. URL: . 207 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 28. 48 adolescentů, kterým již nešlo ani tak o brilantní technickou a programátorskou znalost, jako o možnost ilegálního přístupu do chráněného systému (mnohdy za účelem získání kódů pro hraní počítačových her). Často při tom měnili či ničili data pro zábavu. Byli proto označováni starší generací jako „crackers“ (kazisvěti). Starší hackeři (právem) odmítali ztotožnění s touto mladou generací, 208 protože média nedokázala mezi „starými“ a „novými“ hackery rozlišovat – všichni rázem dostali veřejnou nálepku počítačových vandalů. Na konci osmdesátých let nastoupila opět nová generace hackerů, sdružující se kolem bulletin board systemů a MUDs. Tito hackeři již sami sebe označovali jako kyberpunkery 209 a jejich činnost byla spojená s počítačovými sítěmi. Právě tato „odcizená“ generace (složená z převážně bílé středostavovské mládeže žijící na předměstí 210 ) si přivlastnila anarchistické myšlenky přítomné v kyberpunku a vnesla je do své (částečně romantizované) opozice vůči Systému prostřednictvím „osvobozování informací“(viz 4.4.2). 211 Do digitálního undergroundu patřili také phreakové – „telefonní hackeři,“ jejichž aktivita byla podobná aktivitě crackerů. Phreakové se na rozdíl od hackerských subkultur nespecializovali na detailní znalost počítačového programování, ale jejich cílem bylo ovládnutí telekomunikačních technologií. 212 Snažili se proniknout do telefonních sítí a dostat se ke kódům telefonních kreditních karet, jenž by jim umožnily volání na dlouhé vzdálenosti. Tato subkultura se dostala do všeobecného povědomí na počátku 70. let. Tehdy se k „phreakování“ používaly různé druhy skříněk připojených k telefonním přístrojům (např. tzv. black boxes), které klamaly telefonní zařízení. V polovině 80. let, v souvislosti s popularitou BBS fungujících na bázi telefonního připojení, se začala překrývat činnost phreaků s nutností ovládat hackerské dovednosti.213 Zatímco dříve se komunita hackerů se skupinou phreaků prolínala, od poloviny 80. let se začala nová generace phreaků dopouštět kriminální činnosti (v podobě krádeží čísel telefonních karet), čímž si vysloužila odmítnutí hackerů ze staré
208 Ibidem. 209 Ibidem. 210 Viz McKENZIE, W. Cyberpunk – From Subculture to Mainstream [online]. 1992 [cit. 02 04 2009]. URL: . 211 Začaly vznikat různé hackerské manifesty: Viz MENTOR. Hackerův manifest [online]. 1986 [cit. 02 04 2009]. URL: . Viz KIRTCHEV, K. A Cyberpunk Manifesto [online]. 1997 [cit. 02 04 2009]. URL: . 212 MEYER, G. – THOMAS, J. A Postmodernist Interpretation of the Computer Underground. Op. cit. 213 Viz ROBSON, G. The Origins of Phreaking [online]. 2004 [cit. 06 04 2009]. URL: . 49 školy. 214 V souvislosti s vytlačením klasických telefonních sítí mobilními telefony na konci 90. let činnost phreaků prakticky vymizela. Pozdější neformální skupinou digitálního undergroundu byly tzv. kryptoanarchisté – cypherpunkové , jejichž činnost se započala až v 90. letech v souvislostí se spuštěním internetu. Cílem cypherpunků byla snaha uchránit soukromí digitálních informací, jako jsou emaily, platební transakce 215 či digitální podpisy. Pomocí postupů vysoké matematiky a kryptografie se snažili vytvořit svobodný prostor mimo dosah státních institucí. 216 Na základě volného šíření šifrovacích programů tak usilovali o ochranu soukromí, zatímco v elektronickém prostředí narůstala kontrola a cenzura. Jejich mottem se stalo: „Co stát nebo všemocné koncerny nedokážou přečíst, nemohou ani cenzurovat, ani obrátit proti zúčastněným.“ 217 Poslední skupinou přidruženou ke kyberpunku, o níž se budeme zmiňovat, je rave scéna . Přestože, jak už bylo naznačeno, se nejedná o čistě kyberpunkovou subkulturu, rave scéna byla s kyberpunkem značně provázaná, jak myšlenkově, tak volnou fluktuací participantů, kteří se pohybovali mezi různými subkulturami, k nimž patřili i kyberpunkové. Rave byl hudbou mnoha hackerů a kyberpunk inspiroval účastníky rave scény. Rave představuje kulturu vzniklou kolem elektronické taneční hudby, původně postavenou na D.I.Y. 218 principech. Tato scéna nabyla velké popularity v 80. letech při pořádání ilegálních parties v opuštěných průmyslových zónách velkoměst. Ve svých počátcích byla rave scéna místem vřelých mezilidských vztahů a otevřenosti vůči různým marginálním skupinám. Svůj podíl na tom měla i taneční droga extáze posilující empatii. Raveři se snažili „vymanit ze soukolí Systému.“ Pomocí pojízdných soundsystemů obsazovali nevyužívaná místa, zakládali tam squaty a pořádali ilegální parties. Snažili se tak dočasně vytvořit autonomní prostor v duchu „dočasných autonomních zón“ (TAZ)219 (viz 5.4) otevřený všem příchozím. Rave scéna měla silný vztah ke kyberprostoru. Elektronické sítě využívala od počátků k potřebám spojeným
214 VANĚK, A. Mýty hackerské dekonstrukce. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 2 [cit. 06 04 2009]. URL: . 215 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 54. 216 BASTL, M. – NAVRÁTILOVÁ, J. Odvrácená strana Sítě [online]. Computer . 2000, č. 15 16 [cit. 06 04 2009]. URL: . 217 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 54. 218 D.I.Y. = zkratka „Do It Yourself“ (vytvoř si sám) je principem zdůrazňujícím tvůrčí aktivitu jedince v kontrastu k pasivnímu přebírání a konzumování věcí zprostředkovaných dominantní kulturou. 219 Temporary Autonomous Zone (TAZ) = dočasná autonomní zóna nezávislá na dominantním Systému, termín Hakima Beye. 50 s pořádáním parties. Kyberprostor tak rave scéně umožnil vytvoření představy pospolité virtuální komunity s kolektivní inteligencí. 220
4.4.2 Kyberpunkový étos
Celým kyberpunkem prostupuje libertariánská ideologie charakteristická vírou, že prostřednictvím technologie může být dosaženo absolutní svobody bez nutnosti žít a pracovat pod tlakem omezení. Libertariánům skýtala velké naděje vize rané počítačové sítě jako zcela svobodného, decentralizovaného a nekontrolovaného prostoru. Na druhou stranu se tyto myšlenky střetávají s reálným faktem, že nejstarší počítačová síť Arpanet vznikla vlastně díky podpoře Pentagonu a měla sloužit k válečným účelům. Dalším problémem, s nímž se musel kyberpunk v pozdější době vyrovnat, byla sílící reálná možnost využívání informačních technologií ke komerčním účelům – a v důsledku toho růst zákonného omezování, různých restrikcí a opatření. Teoretik kyberkultury – Wark McKenzie se proto domnívá, že kyberpunkové hnutí je postaveno na konfliktu těchto tří možností jak nakládat s digitálními technologiemi.221 Kyberpunk se v jisté míře snaží s tímto problémem vyrovnat vyhraněnou kontrakulturní pozicí bojující za autonomii a svobodu projevu podvracením stávajícího Systému, nebo snahou stát mimo Systém. Kyberpunk jako sociální hnutí v mnohém navázal na vidění světa přítomné v kyberpunkové literatuře. Posunul však literární zobrazování technologií na novou úroveň – digitální technologie se staly spíše objektem důvěry a adorování. Kyberpunkové věřili, že technologie se stanou nástrojem významného společenského a kulturního posunu. Tímto hnutím se všeobecně nesla představa, že přichází kultura, ve které jsou informace životně důležitými komoditami skýtajícími sociální vliv a popularitu. 222 Participanti rané kyberkultury „žili“ představou nadcházející informační společnosti. Příslušníci digitálního undergroundu si však byli vědomi skutečnosti, že v informačních technologiích latentně spočívá moc, protože na nich závisí mnoho aspektů sociálního života. Věděli, že ten, kdo ovládne počítače, v jistém smyslu získá
220 Viz SHM8. Freetekno & CzechTek 2005 [online]. Praha, 2006 [cit. 06 04 2009]. URL: . 221 McKENZIE, W. Cyberpunk – From Subculture to Mainstream . Op. cit. 222 Cyberculture, Technoculture, Future Culture [online]. last revision 2004 [cit. 02 04 2009]. URL: . 51 také nadvládu a kontrolu nad lidmi. 223 Proto spatřovali jako svou sociální misi, dá li se to tak říci, podrývání Systému (ať již na základě vlámání se do vládních organizací, nebo do systému korporací) a „oslabování“ jeho moci. Hlavním heslem nesoucím se celým kyberpunkovým hnutím bylo „Information wants to be free!“ („Informace chce být svobodná“). Tato výzva stručně shrnuje hlavní princip étosu digitálního undergroundu. Kyberpunkové hnutí navázalo na kulturu tzv. „oldschoolových“ hackerů z MIT. Starší generaci hackerů šlo zejména o větší přiblížení počítačů lidem, o decentralizaci informací (volně sídleli pracovní postupy) a o zjednodušení programovacích kódů. Slovo „hack“ znamenalo v původním smyslu něco jako „virtuózní kousek“ s nedokonalým počítačovým programem. 224 Etika těchto hackerů byla shrnuta spisovatelem Stevenem Levym do několika bodů: 225 − Přístup k počítačům a vše, co tě může naučit něčemu o způsobech fungování světa, by měl být úplný a neomezený. − Všechny informace mají být volně dostupné. − Nedůvěřuj autoritám, podporuj decentralizaci. − Hackeři mají být souzeni podle hackování, ne podle falešných kritérií – jako jsou titul, věk, rasa nebo pozice. − Na počítači můžeš tvořit umění a krásu. − Počítače mohou změnit tvůj život k lepšímu. − Lze to přimět plnit příkazy jako Aladinovu lampu. Později, ve spojení s kyberpunkem, se však hackerská etika mění. Do subkultur, které se přimkly ke kyberpunku, se promítá (jako dědictví punku) kontrakulturní konflikt zaměřený proti establishmentu. Tato alternativní kultura se vymezuje proti dominantním společenským normám a hodnotám rozmlžováním sociálních a kulturních hranic (spojených s tradičním morálním a hodnotovým systémem, nebo – jinak řečeno – s tím, co je či není přijatelné) a klade si právo na vytváření vlastní reality, právo na svobodné pojetí vlastního života. Projevem tohoto „světonázoru“ je odpor vůči všeobecně uznávaným autoritám, odmítání stávajícího politického systému či naopak oslava individuality a pomyslný boj za autentičnost a sebevyjádření. 226
223 MIZARCH, S. Is Cyberpunk the Counterculture of the 1990’s? Op. cit. 224 Ibidem. 225 LEVY, S. Part One: True Hackers. in Hackers, Heroes of the Computer Revolution . Op. cit. 226 ŽDÁNSKY, L. Potenciál revolty: formy společenského aktivismu v současných západních demokraciích . Op.cit., s. 60. 52 Gareth Branwyn vyslovil na elektronické konferenci časopisu Mondo 2000 (viz 5.2.1) Kyberpunkové teze , které rozšiřovaly etiku starých hackerů například v následujících zásadách: 227 - Malé skupiny nebo individuální počítačoví cowboyové mohou získat ohromnou moc nad celými státy, korporacemi a pod. - Stávají se z nás kyborgové, kombinace stroje a člověka. Naše technika se stále zmenšuje, je nám čím dál bližší a zanedlouho námi prostoupí. - Chemie může člověku zlepšit život. - Udělej to sám (Do It Yourself). - Bojuj s mocí. - Pošli zpětnou vazbu zpátky do vládnoucího systému. - Surfuj na Okrajích. Jak je tedy zřejmé, étos hackerů nových generací (nazývaných též podle zmíněného stejnojmenného filmu „WarGames generation“ a „Post WarGames generation“ 228 ) je více prostoupen protisystémovou anarchistickou filosofií. 229 Hackeři však neusilují o přímý revoluční zvrat, jejich podvracení Systému lze spíše přirovnat ke guerillovému boji. 230 Prostřednictvím informační technologie atakují etablovanou autoritu a ekonomicko byrokratický systém, snaží se narušit představu bezpečnosti technologické kontroly. 231 Činí tak subverzivním způsobem – zaváděním virů, jenž mnohdy s hravostí a vtipem parodizují populární kulturu. Sociolog Ondrej Herec komentuje význam tohoto počínání následovně: „Počítačový virus je zbraní adolescentní subkultury v její vzpouře proti autoritě. Aura hackerů je více než strach ze zločinu. Hacker představuje vzbouřeného hrdinu byrokraticky uspořádané společnosti.“ 232 Výzvou digitálního undergroundu se stává „překonání těch na druhé straně,“ což předpokládá vysokou inteligenci, technologickou znalost a kreativitu. To jsou také kvality, kterých si u sebe příslušníci hackerské subkultury nejvíce cení. „Hack“ se stává prostředkem seberealizace. Dalším neméně podstatným motivem může být romantická touha žít životem kyberpunkových hrdinů – „konzolových kovbojů“ na hranici zákona, což přináší jisté vzrušení z rizika. To však přispívá ke stigmatizaci hackerské subkultury. Nastupuje obecná představa hackera jako počítačového kriminálníka
227 BRANWYN, G. Kyberpunkové teze. Živel [online]. 1995, č.1 [cit. 05 03 2009]. URL:. 228 Cyberculture, Technoculture, Future Culture . Op. cit. 229 Tento fakt je značně ovlivněn uplatňováním autorského práva na softwarové produkty a nástupem počítačových sítí. Viz MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 30. 230 MIZARCH, S. Is Cyberpunk the Counterculture of the 1990’s? Op.cit. 231 ŽDÁNSKY, L. Potenciál revolty: formy společenského aktivismu v současných západních demokraciích . Op. cit., s. 60. 232 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit.,. s. 169 170. 53 nelegálně si přivlastňujícího data, která mu nenáležejí, či vandalským způsobem ničícího elektronické systémy. U rave scény se aspekt protisystémového odporu projevuje méně „ostře“ než u digitálního undergroundu. Na rozdíl od hackerské subkultury se rave kultura nesnaží Systém vysloveně poškodit. Spíše jej odmítá a buduje si novou, vlastní alternativní kulturu, která není založena na komerci a konzumu. Za akční, nebo zákonem postihnutelný prvek lze považovat ilegální pořádání parties v nepovolených prostorách a samozřejmě užívání či distribuci ilegálních drog. 233 Kyberpunkové jsou si samozřejmě vědomi porušování pravidel – a jsou na to hrdí. Chtějí to být oni sami, kdo definuje morální přijatelnost vlastního chování, odmítají být svazováni mravními stanovisky většinové kultury. Tento postoj je vlastní všem subkulturám, které se přičleňují ke kyberpunkovém odkazu. Kořeny tohoto přesvědčení by se však daly vystopovat již u mnohem starších sociálních hnutí vycházejících z odkazu tzv. nové levice a jejího „dítěte“ – hnutí hippies. Étos kyberpunku v některých aspektech na hnutí hippies navázal, obzvláště, touhou po svobodě, vysokým ceněním komunity, otevřeným vztahem k drogám 234 a návratem k přírodní pohanské spiritualitě či zájmem o esoterické nauky. Kyberpunkové subkultury měly silný vztah k představě (virtuální) komunity. Kyberpunkové teze formulované Branwynem ostatně shrnují: „Jednota počítačové kultury je zřetelná v počítačové hudbě, umění, virtuálních komunitách a v subkultuře hackerů a pouličních techniků. Představa samotářského počítačového maniaka je pasé, lidé se již nestydí přiznat počítačům jejich roli v různých subkulturách. Počítač je chladný nástroj, přítel a důležité rozšíření člověka.“ 235 Ze sociologického hlediska je kolektivní identita odvozená od nějakého konkrétního společenství, s nímž se aktér ztotožňuje, zároveň důležitým faktorem při vymezování hranic „my versus oni.“ U kyberpunku se tato kolektivní identita nevztahuje ke konkrétní reálné skupině lidí, spíše je směřována do kyberprostoru. Identifikace kyberpunkera se svou komunitou je ztotožněním se s virtuálním společenstvím, jenž se nachází „někde“ v elektronickém prostředí – nejprve bulletin board systemů a později například různých warez fór, atd.236 Taková komunita lidí může být nazvána pojmem sociologa Benedicta Andersona jako „pomyslné
233 ŽDÁNSKY, L. Potenciál revolty: formy společenského aktivismu v současných západních demokraciích . Op. cit., s. 61 62. 234 Viz MACEK, J. Tělesnost a kyberkultura. Op. cit., s. 5. 235 BRANWYN, G. Kyberpunkové teze. Op. cit. 236 Warez fóra = fóra zaměřená na nelegální software a další pirátské aktivity. 54 společenství,“ neboť existuje (a je legitimní) jen díky tomu, že „žije“ v myslích svých příslušníků, kteří si jej intenzivně představují, ovšem nikdy se nemohou všichni potkat a vzájemně poznat.237 Jako pomyslné společenství by mohli být označeni také účastníci rave scény, u nichž je představa kolektivu založena sice na „reálnějším,“ ovšem neméně prchavém základě. Tento novodobý „techno kmen“ je volným sdružením návštěvníků rave parties, kteří se prostřednictvím tance a konzumace drog dostávají do tanečního transu, jenž evokuje představy jednoty a pospolitosti. „Kmenový trans“ navozuje pocit vzájemného sdílení, společně zakoušeného stavu změněného vědomí, bytí „jedním organismem.“ Důležitým plodem těchto zážitků je kulturní a sociální otevřenost vyznačující se tolerancí vůči „jinakosti.“ Také raveři si vymezovali právo na utváření své vlastní reality. Na rozdíl od hackerů ovšem vedle počítačů kladli neméně velký důraz na svobodné užívání syntetických drog. TimothyLeary – guru psychedelické kultury (a také nejznámější představitel tzv. techno hippies) hlásal proniknutí do nových úrovní reality pomocí drog a nových technologií. Ve virtuální realitě viděl psychedelickou sílu a označil ji za „LSD devadesátých let.“ 238 Je třeba zmínit, že kyberpunk obecně choval náklonnost zejména k takovým drogám, které stimulují vědomí, povzbuzují energii a zlepšují paměť či inteligenci. 239 Ilustrující je výrok Marka Haleyho, raveového organizátora ze San Francisca: „Smartové drogy a virtuální realita změní svět. Působí jako časované bomby. Posthumánní kultura je ve stavu zrodu – staneme se něčím jako novým druhem.“ 240 Programátoři, DJ’s, digitální umělci – ti všichni se podíleli na utváření virtuální reality, jenž mohla být zakoušena jako gibsonovská „sdílená halucinace.“ Společné užívání drog, stejně jako možnost přenesení se do virtuální reality, bylo touto kulturou viděno jako novodobý mystický rituál. Spojení hyperreality s transcendentnem vyvolávalo zájem o stará kmenová náboženství či archaické kulty. Technošamanismus a technopaganismus byly populární spirituální směry, spojující dávné předkřesťanské mýty a náboženské praktiky s novodobými technologiemi. 241 V nich docházelo k míšení „primitivních“ rituálů,
237 Anderson koncept „pomyslné společenství“ původně použil pro uchopení fenoménu národa a nacionální identity. Viz ANDERSON, B. Pomyslná společenství. in Pohledy na národ a nacionalismus . editor M. Hroch. Praha: SLON, 2003. s. 239 269. 238 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 53. 239 Viz MIZARCH, S. Is Cyberpunk the Counterculture of the 1990’s? Op. cit. 240 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 46. 241 Viz ibidem, s. 55. 55 různých meditačních technik a snah o navození změněného stavu vědomí s představami planety jako superorganismu, jejíž integrální součástí je elektronická informační síť, spojující lidstvo a Zemi v jeden spirituální celek, entitu na vyšším stupni evolučního vývoje. Raná kyberkultura spojená s kyberpunkem také projevovala zájem o různé okrajové vědy, které nabízely možnost explorace nových realit. Populární byly takové teorie a koncepty jako například teorie chaosu, celulární automaty, singularita, subatomické reality, genetické mutace a další. 242 Velká pozornost byla věnována různým alternativním školám a směrům v psychologii a psychiatrii. Bylo zde též silné spojení s extropiánstvím – směrem propagujícím neomezené možnosti zlepšení lidských mentálních a fyzických schopností s využitím nejmodernějších technologií. Intelektuální jádro celého hnutí čerpalo myšlenky od postmoderních a poststrukturalistických filosofů a sociologů, jako byl Michel Foucault, Jacques Lacan, Jacques Derrida, Jean Baudrillard, Alvin Toffler, Daniel Bell či zmíněná Donna Harraway.
4.5 SPLÝVÁNÍ KYBERPUNKU S VĚTŠINOVOU KULTUROU Na přelomu 80. a 90. let dosáhl kyberpunk takové popularity, že se začal postupně vlévat do většinové kultury. Tehdy nastalo rozplývání hranice mezi tím, co bylo kyberpunkové a mezi tím, co již náleželo k širší kyberkultuře. Přesněji řečeno, kyberkultura vystoupila z kulturního undergroundu a stala se synonymem nadcházející společnosti založené na informacích. 243 Tuto situaci výstižně komentuje Ondrej Herec: „(…) Kyberpunk přestal být záležitostí hrstky rebelů. Vyvinul se v kuriózní směs fantastické literatury, hraných i kreslených filmů, komiksů, videoanarchie, elektronické hudby, technoerotického hnutí, počítačové kriminality a filosofie z konce tisíciletí. Stal se eufemismem pro pestré společenství lidí zabývajících se uměním, jehož předmětem je technika na konci tisíciletí.“ 244 Na začátku 90. let se staly informační technologie, masově užívaným nástrojem. Přispělo k tomu jejich celkové zlevnění, zavedení uživatelsky přívětivých Windows a spuštění sítě World Wide Web. Internet a virtuální realita se náhle staly módními, často
242 Viz HAWK, A. Future Culture Manifesto . Op. cit. 243 Srovnej MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 31. 244 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Op. cit., s. 128. 56 diskutovanými záležitostmi. Jak říká McKenzie: „Po letech lhostejnosti a podezíravosti se znovu vynořila na povrh představa, že technologie může být zábavná, vzrušující a sexy.“ 245 Na konci 80. let začaly být vydávány různé „kyberpunkové“ a kyberkulturní magazíny, které přenesly kyberpunk do mediálního diskursu a zpřístupnily ho širšímu publiku. Uvedly tak vlastně kyberpunková témata do kulturního mainstreamu. Z nich byl nejznámější nízkonákladový bOING bOING (vycházel od roku 1988) a avantgardní Mondo 2000 (od roku 1989). Tyto časopisy se staly lifestylovými plátky jak kyberpunkové subkultury, tak formující se širší kyberkultury. V té době (a kolem těchto magazínů) se vynořila digitální avantgarda složená z publicistů a veřejných intelektuálů hlásajících nástup kyberkultury a vytvářejících různé prognózy vlivu informačních technologií na blízkou budoucnost. Z nich lze zmínit například literáta, psychologa a propagátora LSD – Timothyho Learyho; publicistu a zakladatele jedné z nejstarších online sociálních sítí Well – Stewarta Branda; bývalého textaře skupiny Greatful Dead, literáta a zakladatel již zmíněné legendární organizace zasvěcené ochraně lidských práv na internetu Electronic Frontier Foundation – Johna Perryho Barlowa; zakladatele Mondo 2000 a ikonu rané kyberkultury – R.U. Siriuse a dlouhou řada dalších osobností, které publikovaly ve výše zmíněných periodicích a později v magazínu Wired .246 Vize „digitální revoluce“ začala pomalu pronikat k veřejnosti.
245 McKENZIE, W. Cyberpunk – From Subculture to Mainstream . Op. cit. 246 Vnásledujícím textu bude užíváno označení „digitální avantgarda“ ze stylistických důvodů jako synonymum pro rané digeraty. Velká část digitální avantgardy k digeratům patřila. Ovšem přiřazení některých digitálních avantgardistů zároveň mezi digeraty je problematické. V této práci narážíme pouze na dvě takové osobnosti: Timothy Leary a Hakim Bey (viz 5.4). 57 5 DIGERATI „Digearti, lidé kolem hi tech průmyslu na špici nejnovějšího rozvoje, jsou důležití pro porozumění budoucím dopadům technologií na životy všech lidí. Protože jejich myšlenky udávají směr, kterým se budou technologie ubírat, měli bychom si být vědomi toho, o čem přemýšlejí a v jaké kultuře jsou zakotveni.“ 247 (Cynthia West) 5.1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ Kdo jsou to digerati ? Jde o pojmenování, které může nabývat vícero obsahů. Pokusme se je tedy postihnout. Původně se toto označení vžilo pro vrstvu vlivných jedinců v oblasti informačních technologií v první polovině 90. let, geograficky zasazených do lokality Silicon Valley v severní Kalifornii. 248 Obecně lze říci, že šlo o „ty, jejichž podnikatelské, žurnalistické, literární či popularizační dovednosti značně přispěly k růstu povědomí a následnému rozmachu internetu.“ 249 Za průkopníka pojmu digerati bývá označován John Brockman, který jej zpopularizoval vydáním knihy Digerati: Encounters With the Cyber Elite 250 v roce 1996 251 (více viz 5.2.3). Etymologie slova digerati odkazuje k termínům „digital“ + „literati,“252 což lze přeložit jako „digitálně gramotní.“ Tato složenina není bez významu – byla to právě ona „gramotnost“ v oblasti informačních technologií, která dávala digeratům v počátcích 90. let dvacátého století prestiž. Tito lidé se snažili být jakousi digitální avantgardou ,253 tedy těmi, kteří byli schopni jako první vyvíjet, využívat a šířit digitální technologie. Díky jejich propagační aktivitě přestaly být informační technologie okrajovou záležitostí počítačových subkultur a postupně pronikaly do běžného užívání širokými sociálními vrstvami. K digeratům se řadili
247 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Westport: Quorum books, 2001. s. 11. 248 V současnosti je tato oblast světovým centrem IT průmyslu. 249 Digerati. in A Dictionary of the Internet [online]. Oxford University Press, 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 250 BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired, 1996 [cit. 05 10 2008]. URL: . 251 To však neznamená, že by tato kolektivita neexistovala již několik let před tím. I termín se vyskytoval již dříve, poprvé jej údajně užil novinář John Markoff v deníku Times ze dne 21.1.1992 . Viz BROCKMAN, J. Rebooting Civilization. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 05 10 2008]. URL: . 252 COLEMAN, A. Interdisciplinarity, Interactivity, and Interoperability for Educating the Digerati. Education for Information . Amsterdam: IOS Press, 2005, vol. 25, no. 4, s. 233. 253 MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Op. cit. s. 6. 58 významní počítačoví vědci a vývojáři, ale také známi publicisté či blogeři. Digerati tak utvářeli jakousi „digitální inteligenci“254 či elitu prostředí kolem informačních technologií s „maximálním možným vlivem v oblasti počítačů, internetu a digitálních médií.“255 Digerati první poloviny 90. let propagovali tzv. síťovou ideologii (z angl. „network ideology“ 256 ), která se vyznačovala specifickým technooptimistickým diskursem. Coby vědci a zároveň spisovatelé či novináři rozšířili (dříve těžko přístupné) informace o digitálních technologiích do kulturního mainstreamu. 257 Diskurs digeratů té doby se vyznačuje kolektivní vizí informační společnosti, která skrze digitální revoluci povede k novým formám politiky, ekonomiky a dokonce i k redefinici self. 258 V pozdější době (rozumějme asi od poloviny 90. let), když se informační technologie staly již skutečně masově užívaným jevem, se rozšiřuje také obsah pojmu digerati. Ten se stává označením samostatné socioekonomické vrstvy odvozené od pozice na pracovním trhu. S tímto přístupem se setkáváme ve značné míře v kulturně analytické literatuře, jejíž autoři popisují digeraty jako „virtuální třídu,“259 která se ve společenské struktuře ustavila průnikem mechanismů informačního kapitalismu a ICT. 260 V kontextu minulosti i přítomnosti jsou digerati představováni například jako „noví pracovníci technokapitalismu“ 261 nebo „zaměstnanci digitálního věku.“262 Jedná se o osoby zaměstnané v oblasti navrhování, výzkumu, vývoje, marketingu a prodeje IT produktů. 263 Nehovoříme však o dělnících či řadových zaměstnancích – za digeraty jsou pokládáni zejména nezávislí kreativní pracovníci nebo úspěšní byznysmeni na řídících postech, kteří zaujímají v IT firmách nenahraditelné pozice.
254 COLEMAN, A. Interdisciplinarity, Interactivity, and Interoperability for Educating the Digerati. Op. cit ., s. 233. 255 NEGROPONTE, N. Digitální svět . překlad P. Koubský. Praha: Management Press – Softwarové noviny, 2001. s. 159. Poznámka překladatele. 256 FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology.“ in The Social Sustainability of Technological Networks [online]. New York: University of New York, Wagner Graduate School of Public Service, 17 21 April 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 257 Srovnej MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 16. 258 FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology.“ Op. cit., s. 15. 259 Viz KROKER, A. – WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class . Montreal: New World Perspectives, 1994. Viz BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995][cit. 08 03 2009]. URL: . 260 FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism . Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6, s. 181. 261 Ibidem, s. 181. 262 DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! [online]. 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 263 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 11. 59 Z toho důvodu mají také vysoké příjmy a vysoký společenský status. Podle Cynthie K. West – politoložky zabývající se počítačovou kulturou, je důležitým atributem odlišujícím ty, jenž digeraty jsou od těch, co mezi ně nepatří, skutečnost, že „digerati jsou jedinci, kteří rozumějí fungování softwaru a hardwaru.“ 264 Protože se mezi digeraty řadí „významní lidé“ disponující množstvím ekonomického kapitálu i známostí, jedná se zároveň o silnou nátlakovou skupinu, jejíž příslušníci mají nezanedbatelný politický a mediální vliv.265 Například z průzkumu provedeného v květnu 1998 společností Rasmussen Research vyplynulo, že podle celých 41 procent Američanů přinesl Bill Gates americké společnosti více prospěchu než tehdejší prezident Bill Clinton. Dokonce plných 51 procent se domnívalo, že vládní antimonopolní zákroky proti společnosti Microsoft mohly ohrozit softwarový průmysl mnohem víc, než sama dominance Microsoftu na tomto trhu. Veřejné mínění bylo přitom stimulováno firmou Wagner Edstrom obstarávající public relations právě pro Microsoft. Té se podařilo přesvědčit veřejnost, že Gatesův monopol ekonomiku neohrožuje, nýbrž ji stimuluje. 266 Jak je vidět z tohoto příkladu, přestože se mezi digeraty nacházejí silné lobbyistické skupiny, nedá se hovořit o jednotném prosazování politické levice či pravice v politickém smyslu jsou důležité spíše zájmy IT firem. To, co se potom vysílá pomocí mediálního diskursu směrem k veřejnosti, je důvěra technologiím a politické prosazování jejich významu. 267
Digerati jako doména O digeratech můžeme uvažovat jako o doméně (viz 2.1) zahrnující vlivné jedince pohybující se kolem informačních technologií. Protože je tato doména založená na expertní znalosti, důležitým kritériem relevance je zde vztah k ICT. Digeraty jsme rozdělili na dvě subdomény: digeraty jako tvůrce a myslitele raného období kyberkultury – „digitální avantgardu“ a digeraty jako „virtuální třídu.“ Digitální avantgardu tvoří literárně aktivní jedinci, kteří svou publikační činností (zejména v novinách a v technologicky orientovaných časopisech) propagovali internet a digitální technologie, jež považovali za faktor společenské změny. Digitální avantgarda je typickou diskursivní komunitou. Virtuální třída vznikla později, její rozmach můžeme zařadit do období dot com éry, ovšem existence virtuální třídy přetrvává samozřejmě 264 Ibidem, s. 12. 265 DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! . Op. cit. 266 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 29. 267 Srovnej DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! . Op. cit. 60 doposud. Tato sub doména je založena spíše na platformě pracovního odvětví, což znamená, že za digeraty jsou považováni výše postavení pracovníci v IT průmyslu. Celá doména digeratů má několik hlavních dimenzí, podle nichž ji můžeme charakterizovat. Tyto dimenze tvoří základní rámce následujících kapitol. Jednak jsou to literární aktivity digitální avantgardy spojené se specifickým diskursem, dále je to (síťová) ideologie, která za tímto diskursem stojí a zároveň jej rámuje, a konečně je to životní styl, jehož si povšimneme u digeratů jako třídy. Je však důležité připomenout, že jde jen o rozlišení pracovní. Rozhodně nelze tvrdit, že jsou tyto sub domény (podobně jako dimenze) jakkoliv izolované. Spíše naopak – často se prolínají, protože převážné množství autorů zároveň pracovalo či úspěšně podnikalo (a doposud podniká) v oblasti IT. Proto i následující text bude řešit témata spíše eklekticky.
5.2 DIGERATI – „LITERÁTI:“ MÉDIA Významnými kyberkulturními médii byly magazíny Wired a jeho předchůdce Mondo 2000. Oba se zasloužily o propagaci a spoluutváření kulturních trendů spojených s informačními technologiemi, které se s jejich velkým přispěním postupně rozšířily z počítačového undergroundu do širšího proudu populární kultury. Protože se v těchto médiích silně projevil diskurs digitální avantgardy, budeme se nejprve zabývat jejich konceptem. K médiím spojeným s virtuální avantgardou můžeme zařadit také internetové stránky Edge , které díky aktivitám novináře Brockmana přispěly k prezentaci raných digeratů jako skupiny.
5.2.1 Digitální avantgarda a časopis Mondo 2000
Magazín Mondo 2000 vycházel jako občasník od roku 1989, 268 kdy jej založili R.U. Sirius (Ken Goffman) a Queen Mu (Alison Kennedy), 269 do roku 1995. Přestože za celou délku své existence vyšel pouze čtrnáctkrát, v té době udával tón podobně zaměřeným americkým časopisům. 270
268 Tehdy vznikl sloučením fanzinů Reality Hackers a High Frontiers . 269 BOULWARE, J. A History of Mondo 2000 [online]. 1995 [cit. 18 10 2008]. URL: . 270 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 39. 61 O konceptu tohoto časopisu lze říci, že „romantizoval počítačový životní styl“271 a zároveň jej tak postupně přesouval z undergroundu na pozici toho, co se v budoucnu mělo stát nejaktuálnějším trendem. Obsah časopisu plnily fotografie tzv. cyberwear módy, 272 drogové fantazie, přehlídky nejnovějších technologických novinek, originální reklamy, sci fi povídky a příležitostné teoretické eseje.273 Jednalo se o vysoce stylizovaný, alternativní magazín s originálním grafickým designem, jehož cílovou skupinu tvořila intelektuální bohéma kyberkultury. Mondo 2000 se snažilo působit jako undergroundové, ovšem zároveň elitní periodikum alternativní kultury – R.U. Siruis v jednom interview například lapidárně shrnul: „Chceme po našich čtenářích, aby se snažili.“ 274 Že se nejednalo o magazín určený nejširším masám, dokládá jeho náklad, který činil 70 tisíc kusů.275 O časopisu Mondo 2000 bylo ostatně také napsáno: „Mondo 2000 se obrací k nejšílenějším a nejzvědavějším mezi chytrými a prezentuje technické inovace, tajné vědy a computerové novinky nejen erotičtěji než Playboy (…), nýbrž také složitěji než kterákoli vědecká odborná publikace.“ 276 Jak naznačuje výše uvedený výrok, Mondo 2000 chtěl vyvolávat dojem kulturní exkluzivity. Inicioval však také typický diskurs, později vládnoucí podobně laděným, technologicky orientovaným médiím. Předjímal a zdůrazňoval význam technologií ve spojení s životním stylem, na což záhy navázal časopis Wired . Tento diskurs v době obliby Monda 2000 ještě označoval možnost a schopnost využívat nové technologie puncem vyjímečnosti, ale zároveň tím také ICT popularizoval. R.U. Sirius v jednom interview prohlásil: „Důležité je, abychom byli kreativní a šílení, získali víc moci a vlivu, než úzkolebí zabedněnci, kteří normálně udávají tón.“ 277 Třebaže je toto tvrzení pravděpodobně vyřčeno s nadsázkou, docela výstižně odhaluje povahu typického vyjadřovacího stylu v tisku, který pomohl vzniknout naracím o kyber elitách. Tvůrci počítačových technologií v nich byli zobrazováni jako kreativní „šílenci“ s vysoce nadprůměrnou inteligencí, kteří svými vynálezy předurčují budoucí společenské změny. Skupinu lidí, kteří jsou schopni participovat na rané počítačové
271 DALY, S. – WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. překlad V. Paulíny. Brno: Books, 1999. s. 218. 272 Ibidem. 273 LOVINK,G. An Early History of 90s Cyberculture [online]. 1999 [cit. 18 10 2008]. URL: . 274 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 39. 275 Ibidem. 276 Ibidem. 277 FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . Op. cit., s. 40. 62 kultuře (ať již přímo, nebo alespoň pasivně, prostřednictvím konzumace poselství médií) v symbolickém smyslu označuje (oproti okolní „nevědoucí mase“) jako „zasvěcené“ či „pokrokové“ jedince. Někteří z těchto „pokrokových“ tvůrců technologií a pionýrů kultury zakotvené v informačních technologiích, jimž byly věnovány familiérně stylizované rozhovory a medailony v těchto časopisech, byli později nazváni jako digerati. Přestože byl Mondo 2000 v průběhu času „vytlačen“ konkurenčním časopisem Wired , jednalo se bezesporu o nejvlivnější časopis počítačové kultury před nástupem webu. Stal se avantgardním plátkem, který jako jeden z prvních dokázal spojit technologie se životním stylem 278 ještě před tím, než se tento trend stal záležitostí masovějšího charakteru.
5.2.2 Digerati kolem časopisu Wired „Když zakladatelé Louis Rossetto a Jane Metcalfe přivedli Wired v roce 1993 k životu, založili nový žánr počítačových magazínů – a tím se postupem času stalo moderní být geekem.“ 279 (Dan Fost) „Wired, v době jeho rozkvětu uprostřed 90. let, šlo postřehnout mezi lobby rizikových kapitalistů, na pracovních stolech designérů, pod kávovými šálky počítačových geeků i v centru běžné konverzace. Byl to zkrátka nejvíc cool magazín planety.“ 280 (David Carr) Od roku 1993 začal v San Franciscu vycházet každý měsíc proslulý Wired – magazín věnovaný počítačům a internetové kultuře. Tento časopis byl založen novinářem Louisem Rossettem a jeho partnerkou Jane Metcalfe s podporou Nicholase Negroponteho (počítačového vědce, spisovatele a zakladatele slavné MIT Media Lab) který do něj pravidelně přispíval až do roku 1998.281 Právě zde se soustřeďovali publicisté zaměření na kyberprostor a vize s ním spojené. Wired měl také své knižní 278 Jak prohlásil R.U. Sirius: „Tušil jsem, že digitální technologie se spolu s abstraktními poznatky a objevy (…) stanou totemy pro psychedelické vědomí. Chtěli jsme propagovat tuto techniku a novou vědu. (…) Jako první jsme tenkrát vytáhli za uši bandu hackerů z jejich zatemněných pokojů na denní světlo. (…) Věškerý computerový průmysl v Silicon Valley se přece prosadil díky lidem, kteří zastávali estetiku hippie, levou nebo libertářskou politiku, všem těm pomateným čarodějům, ale to nikdo nevěděl.“ Ibidem, s. 38 39. 279 FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy“ [online]. 7.6.1999 [cit. 23.2.2009]. URL: . 280 CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23 02 2009]. URL: . 281 Viz Nicholas Negroponte [online]. [cit. 23 02 2009]. URL: . 63 vydavatelství HardWired , vycházel v Japonsku a chvíli existovala i britská mutace Wired UK , která však neměla dlouhé trvání. Prvním šéfredaktorem se stal Kevin Kelly, který dříve působil ve World Earth Review.282 Dalším redaktorem byl například již zmíněný Stewart Brand – zakladatel World Earth Review a spoluzakladatel elektronické sociálních sítě The Well. Přispívali sem i žurnalisté z denního tisku – Steven Levy z Newsweek , Joshua Quittner z Time Magazine nebo John Markoff – zpravodaj New York Times . Do Wired psali dokonce i „guruové“ kyberpunku William Gibson a Bruce Sterling, dříve zmiňovaný R.U. Sirius z časopisu Mondo 2000 , či Jaron Lanier – počítačový vědec, hudebník a průkopník námi popsaného pojmu „virtuální realita“ (viz 4.3.2). Tito digerati pomocí svých literárních příspěvků popularizovali kulturu založenou na IT, což bylo jakýmsi neoficiálním pilířem konceptu tohoto magazínu. Jak shrnul Kelly: „Wired je kulturní magazín. Celý je o technologické kultuře. Není to časopis o technologiích. Jeho raketový start (…) způsobilo správné načasování, protože dokázal rozeznat novou kulturu vynořující se z technologií.“ 283 Časopis Wired konstruoval specifický diskurs otevřeně proklamující nástup nové kultury, utvářené a formované informačními technologiemi. Proto bývá (podobně jako Mondo 2000 ) často přirovnáván k revolučním periodikům předchozích generací. Žurnalista píšící o kyberkultuře – Paul Keegan uvádí: „Stal se, podobně jako Rolling Stone v 60. letech, totemem majoritního kulturního hnutí“ [kurzíva K.S.].284 Autoři píšící o alternativní kultuře Steven Daily a Nathaniel Wice zase konstatují: „Tak jako o generaci před tím dokázal časopis Playboy dráždit své čtenáře novinkami o nadcházející sexuální revoluci, Wired se úspěšně prodal jako ‚hlásná trouba digitální revoluce‘.“ 285 V počáteční etapě byly futurologické vize jednou z hlavních náplní periodika. Jak vystihl Keegan, „dělal digitální revoluci pomocí sebe naplňujících se proroctví“ 286 na základě šíření zájmu o „digitální nástroje, digitální hračky a digitálních názory.“ 287 Tím, že vysokonákladový Wired zpřístupňoval široké veřejnosti témata, která byla dříve náplní počítačového undergroundu, a prezentoval je jako kulturně aktuální, stala se tato
282 rovněž na pozici šéfredaktora 283 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Chapter 16, The Saint Kevin Kelly. 284 KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18 10 2008]. URL: . 285 DALY, S. – WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. Op.cit., s. 371. 286 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 287 Ibidem. 64 témata postupně záležitostí mainstreamu a zároveň dobře prodejným obchodním artiklem. Atraktivita magazínu byla podepřena epesním designem a originálním typografickým zpracováním využívajícím neonových a metalických barev. Wired se hodně věnoval počítačovým subkulturám – jeho obsah tvořily články z oblasti hackerského životního stylu, vizionářské eseje věnované transformačnímu potenciálu internetu, či texty kyberpunkových autorů. To vše ovšem kombinoval s prezentací úspěšných podnikatelů a vlivných osob ze světa IT, nebo také (pod záminkou demokratického šíření nových technologií) s dobře placenou propagací konkrétních technických novinek.288 Za skutečnost, že se časopis Wired stal již v začátcích své existence komerčně úspěšným, hovoří počty jeho čtenářů – po jednom roce existence vycházel v nákladu 110.000, po dvou letech 230.000 a po čtyřech letech 450.000 výtisků měsíčně. 289 V současnosti již jeho náklad přesahuje hranici 700.000 s tím, že opravdové množství čtenářů je podle nakladatelských statistik v průměru čtyřnásobně vyšší. 290 Cílovou skupinu magazínu tvoří prosperující vrstva, 291 do níž patří počítačoví vědci, designéři multimédií, umělci 292 a samostatní IT profesionálové. Pochopitelně proto byl téměř od začátku časopis středem zájmu mnoha firem, jejichž produkty z oblasti výpočetní techniky byly na stránkách Wired inzerovány. Za tuto skutečnost obdržel magazín hojné kritiky. Příkladem toho může být negativní hodnocení mediálního teoretika a internetového aktivisty Geerta Lovinka: „(…) první uživatelé internetu byli považováni nejen za lidi s nejmodernějším životním stylem: byli také vnímáni – korektně – jako posedlí historickou misí obrácení nových médií v byznys. Tento úkol nemohl být splněn bez pečlivě naplánovaného očištění kyberkultury. (…) Aby mohli získat uznání široké veřejnosti, jen málo myšlenek původní počítačové kultury bylo připuštěno k propagaci.“293 Lovink ve svém výroku naráží na obroušení kontrakulturních hran kyberkulturních vizí, idejí a témat před tém, než byly z undergroundové kyberkultury ranými digeraty přineseny mainstreamové kultuře. Na druhou stranu by se dalo říci, že 288 DALY, S. – WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. Op. cit., s. 371. 289 FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology.“ Op. cit., s. 12. 290 Viz Circulation/ Demographics. Condé Nast Publications [online]. August 2008 [cit. 04 10 2008]. URL: . 291 Nadpoloviční většina čtenářů Wired má vysokoškolské vzdělání a jsou zaměstnáni na manažerských pozicích. Ibidem. Průměrný roční příjem čtenářů Wired přesahoval US$ 80.000. Viz PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002 [cit. 18 10 2008]. URL: . 292 FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology.“ Op. cit. 293 LOVINK, G. An Early History of 90s Cyberculture. Op. cit. 65 kritici jako Lovink se často s viditelnou nostalgií upínali k subkulturní minulosti s jejími hodnotami a cíli. Obhajobné argumenty však digeratům mohla poskytnout měnící se doba, ve které již nebylo únosné, aby počítačová kultura zůstávala v undergroundu. S rostoucím zájmem a zvyšující se možností využívat informační technologie v každodenním životě během první poloviny 90. let bylo přirozené, že se kyberkultura stávala masovou záležitostí a její původní ideály se postupně vytrácely. 294 Ze subkultury se stávala popkultura. A tak se nelze divit tomu, že „ Wired byl – spíše než médiem určeným pro kyberkulturu – médiem o kyberkultuře“ [kurzíva K.S.],295 jak vyjádřil Macek. Nebyl již primárně adresován těm, kteří mezi sebou na kulturní úrovni jím prezentovanou ideologii drželi, ale těm, kteří měli zájem se s jejími myšlenkami seznámit.
Internetová verze HotWired O tom, že magazín Wired důležitým způsobem ovlivnil kyberkulturu, svědčí i jeho brzká expanze do kyberprostoru. V říjnu 1994 byla spuštěna elektronická verze tohoto časopisu s názvem HotWired ,296 který byl samostatnou jednotkou – jeho obsah se lišil od mateřského tištěného magazínu. Pod praporem HotWired vznikala síť mnoha dalších webů či projektů, jako např. zpravodajství Wired News , weblog Suck , stránky Webmonkey a The Netizen , nebo slavný vyhledávač Hot Bot .297 HotWired byl jedním z prvních komerčních internetovým časopisů.298 Nejednalo se však pouze o tento primát – kolem HotWired se sdružila virtuální komunita čtenářů a tím se zařadil k nejstarším internetovým časopisům, které umožňovaly interaktivitu – tedy obousměrný komunikační tok namísto jednosměrného. 299 To byl pro digeraty symbolicky významný okamžik, poněvadž došlo k pomyslnému zpochybnění „absolutní moci“ médií nad informacemi a příjemci zpráv tak byla přiřknuta aktivnější role. Rossetto tehdy počin založení elektronického časopisu komentoval s velkým nadšením: „Wired hovoří o digitální revoluci, ale HotWired je touto digitální revolucí“ [kurzíva 294 Tím ovšem nepopíráme značný mediální vliv Wired magazínu na tvorbu veřejného diskursu kolem kyberkultury. 295 MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 33. 296 DALY, S. – WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. Op. cit., s. 371. 297 Wired News (1998 současnost) – zpravodajství zaměřené na technologické novinky (od roku 2006 na www.wired.com); www.webmonkey.com (1999 současnost) – web věnovaný programování; The Netizen (1996 1997) – web věnovaný průniku informací z oblasti politiky, digitální kultury a high tech průmyslu; Suck (1995 2001) – weblog komentující internet a média; Hotbot.com (1996 součanost) – vyhledávač nyní pracuje s využitím indexů lyGo.com , Yahoo.com a MSN . Viz HotWired. in Wikipedia [online]. [cit. 23 10 2008]. URL: . 298 VEEN, J. Looking Back at Hotwired [online]. 2006 [cit. 25 10 2008]. URL: . 299 Jak je tomu u tradičních médií. 66 K.S.].300 Jak však ukázal čas, osud tohoto projektu byl mnohem přízemnější, než by si zřejmě jeho tvůrci představovali. V roce 1999 byla online divize časopisu Wired koupena společností Lycos, která postupně ukončila její činnost a HotWired zůstal v internetové podobě pouze jako archiv. V roce 2006 byla doména opět prodána a fungovala nějaký čas jako placený reklamní vyhledávač, 301 který v současnosti již neexistuje. Tato webová stránka měla tedy navzdory velkému očekávání paradoxní konec. Obsah stránek HotWired však zcela nezmizel – část z něj byla přesunuta na www.wired.com (od roku 2007 je doména HotWired majetkem společnosti Condé Nast 302 ), kde ji lze mezi archívními články tištěného periodika a aktuálními texty vyhledat. 303 *** Také tištěný časopis Wired prošel značným vývojem a řadou změn. V době začátků dot comomové éry (viz 3.1) se podílníci společnosti Wired Ventures snažili několikrát vyhlásit veřejnou nabídku akcií 304 na tuto společnost, jež však neměla úspěch a kvůli burzovnímu propadu akcií internetového sektoru musela být stažena. Rossetto a Metcalfe následně ztratili kontrolu nad investory a organizace byla rychle rozprodána. V roce 1998 byla společnost koupena newyorským nakladatelem Condé Nast Publications, který je jejím vlastníkem doposud. 305 V době dot comové horečky na konci přelomu tisíciletí musel Wired zápasit o čtenáře s mnoha jinými technologicky orientovanými magazíny. Na začátku roku 2000 došlo ke krachu dot comu, když prudce klesla hodnota prakticky všech (značně nadhodnocených) akcií technologicky orientovaných webových firem. Časopis však
300 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 301 VEEN, J. Looking Back at Hotwired. Op. cit. 302 Viz Frequently asked questions. Wired [online]. [cit. 23 02 2009]. URL: . 303 Podle informacích uvedených na Wikipedii společnost Condé Nast údajně naznačila, že HotWired bude možná v budoucnosti ještě pokračovat. Viz HotWired. in Wikipedia . Op. cit. 304 Vyhlásili tzv. IPO (Initial Public Offering) = způsob získání kapitálu, u nás využíváno např. akciovými společnostmi. 305 Wired. in Wikipedia [online]. [cit. 27 10 2008]. URL: . Přestože Wikipedia není standardním zdrojem pro akademické práce, rozhodli jsme se z ní čerpat. Informace o historii časopisu Wired totiž nejsou nikde jinde uceleně k dispozici. Ostatní materiály často kopírují obsah Wikipedie , nebo na ni přímo odkazují. Dokonce současný šéfredaktor Anderson na svém blogu odkazuje k historii Wired zpracované na Wikipedii . Viz ANDERSON, CH. And to Cap Off a Fantastic Day, We Buy Wired News. The Long Tail: Chris Anderson’s blog [online]. 11.8.2009 [online]. URL: . 67 toto zhroucení ustál s výměnou šéfredaktora, kterým se stal Chris Anderson. 306 Pod jeho vedením začal znovu prosperovat a získal několik prestižních ocenění. 307 Také tematické zaměření časopisu se několikrát obměnilo. Z původní orientace na kyberkulturu z let devadesátých se na začátku nového tisíciletí přeorientoval spíše na dot com kulturu. 308 Za tuto koncepční změnu obdržel Wired kritiku od svých původních příznivců. Žurnalista Dan Fost například uvádí: „Čtenáři, kteří se cítili být součástí něčeho moderního a neortodoxního se obávali, že se Wired stává jedním z myriády dalších byznys technologicky orientovaných publikací zaplavujících trh.“ 309 Navzdory kritikám tento přerod z nekonvenčního kulturního magazínu na více „usedlý“ časopis orientovaný na byznys v internetovém věku přinesl komerční úspěchy v podobě zvýšení inzerce a růstu nákladu.310 V současné době je Wired orientovaný na tzv. hi end technologie. 311,312
5.2.3 Edge: „sdružení intelektuálů digitálního věku“ Pojem digerati je pevně spojený s osobou novináře Johna Brockmana, který je známým propagátorem (i nositelem) tohoto označení. Tento člověk se zasloužil o organizaci setkávání digeratů již od 80. let 20. století, ale také o jejich popularizaci a uvedení v širokou známost. Povedlo se mu sdružit významné osoby digitální avantgardy z přelomu 80. a 90. let kolem instituce Edge Foundation Inc., která pro ně příležitostně organizovala setkávání. Díky webovým stránkám Edge můžeme i dnes narazit na archívní příspěvky některých bývalých „průkopníků digitální revoluce“ z let devadesátých i ze současnosti, stejně jako si prohlédnout fotografie ze slavných „digerati dinners.“ Myšlenky stojící za iniciativou zvanou „třetí kultura“ do jisté míry reprezentují přístup k poznání digeratů působících ve vědě a výzkumu.
306 Wired. in Wikipedia . Op. cit. 307 Podrobný přehled ocenění viz Press Center. Wired [online]. CondéNet, Inc., 2008 [cit. 25 10 2008]. URL: . 308 Viz ZEMAN, M. Beyond to Beyond [online]. 2003 [cit. 25 10 2008]. URL: . 309 FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy .“ Op. Cit. 310 Ibidem. 311 Hi end technologie = technologie nabízející kvalitní, nákladná a exkluzivní řešení. 312 ZEMAN, M. Beyond to Beyond . Op. cit. 68 První setkávání digeratů, vznik Edge Foundation Inc. a Reality Clubu Literární agent Brockman, má za sebou bohatou kulturní a publicistickou dráhu, zahrnující řadu nevšedních povolání: od folkového zpěváka, umělce a dokonce i herce, po textaře, žurnalistu, spisovatele a editora. 313 Díky vlastní bohaté síti známostí byl zprostředkovatelem kontaktů mezi lidmi pohybujícími se na špici přírodních a humanitních věd. Od konce 60. let například organizoval setkávání matematiků a kybernetiků. V polovině 80. let rozpoznal potenciál nové vědy a začal pořádat večeře na konferencích počítačového průmyslu a přírodních věd 314 – „digerati dinners ,“ na nichž se scházely důležité osobnosti těchto odvětví a rozvíjely inovátorské debaty, jenž přispěly ke vzniku a uvedení mnoha nových technologií, ale i odvážných vědeckých teorií. Zde byla vytvořena neformální skupina nesoucí název The Reality Club , v níž se setkávali nerůznější vědci včetně těch, kteří v budoucnosti jako digerati propagovali kyberkulturu. Setkání Reality Clubu se mezi lety 1981 a 1996 konala na půdě univerzit, ovšem také v čínských restauracích, muzeích, uměleckých loftech a dokonce v obývacích pokojích soukromých bytů. Mimoto byla mezi členy této skupiny vyměňována bohatá korespondence. 315 Činnost Reality Clubu vyústila roku 1988 v založení neziskové organizace s názvem Edge Foundation Inc. , která sdružuje širší kruhy přírodovědců a intelektuálů z oblasti humanitních či sociálních věd. 316 V roce 1996 vznikla elektronická podoba Edge www.edge.org , od ledna 1997 byly činnosti Reality Clubu i setkávání v rámci Edge Foundation Inc. přesunuty z reálných míst v New Yorku do kyberprostoru, 317 kde se nadále odehrávají v podobě pravidelné (částečně zveřejňované) emailové výměny a diskusních skupin. 318 Reality Club nyní funguje jako diskusní sekce Edge . Poslední digerati dinner se uskutečnil 2.1.2001 v Montrei v Kalifornii. 319
313 KREYE, A. The Connector John Brockman. Aventis [online]. 2001, no. 2 [cit. 05 10 2008]. URL: . 314 KREYE, A. The Connector John Brockman. Op. cit. 315 BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club . Op. cit. 316 BROCKMAN, J. Edge Foundation Inc . [online]. [cit. 05 10 2008]. URL: . 317 SAMILJAN, T. Mind Meld: Literary agent John Brockman gives intellectuals an Edge. Time Out New York [online]. 8.4.1999, s. 166 [cit. 09 10 2008]. URL: . 318 BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club . Op. cit. 319 BROCKMAN, J. The Last Digerati Dinner. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 24 02 2009]. URL: . 69 Třetí kultura, Reality Club a World Question Centre Brockman se při založení Edge nechal inspirovat myšlenkou fyzika Charlese P. Snowa uvedenou v knize z roku 1963 nazvané The Two Cultures and a Second Look ,320 podle níž je intelektuální svět rozdělen na kulturu exaktně orientovaných vědců a kulturu humanitních intelektuálů. Tyto dva tábory mezi sebou vedou velmi obtížně dialog. Brockman tento spor vyjádřil následujícími slovy: „Literáti si uzurpovali právo na výklad světa, o jehož moderním vědeckém popisu nemají valného pojetí, zatímco vědci si vytvářeli jakousi vlastní kulturní sféru a tvorbu některých literátů považovali za slovní salát.“ 321 Naráží tím na problém kritiky přírodních věd za nepřístupnost jejich vyjadřovacího jazyka a zároveň na problém dehonestace humanitních a sociálních věd vycházející ze strany exaktních disciplín. Snow ve své stati vyjádřil optimistické očekávání, že se časem objeví nová vrstva vědců, tzv. třetí kultura , která překlene komunikační propast mezi humanitními literáty a vědci. Brockman myšlenku třetí kultury od Snowa převzal a adoptoval ji jako nosnou ideu, v jejímž duchu vybudoval Edge . Snažil se poskytnout vědcům i humanitním intelektuálům prostor, ve kterém by mohli rozvinout veřejnou debatu. A nejen to, snažil se vytvořit nástroj, s nímž by byly nejnovější poznatky vědy zpřístupněny nejširší laické veřejnosti. Jak uvádí: „Role intelektuálů zahrnuje komunikaci. (…) Intelektuál je syntetikem, publicistou a komunikátorem. (…) Myslitelé třetí kultury jsou novými veřejnými intelektuály.“ 322 Tato komunikace měla nabýt nové, přístupnější formy. Brockman stavěl na přesvědčení, že je důležité, aby sami vědci byli schopni psát o svých teoriích běžně srozumitelným jazykem. Edge mělo vytvořit jakýsi „futuristický online salon,“323 v němž by mohli různí intelektuálové přímo prezentovat své myšlenky a konfrontovat je s protichůdnými názory jiných osob. Prostor pro jejich vyjádření poskytl právě Reality Club – neformální seskupení osob diskutujících o vědeckých, sociálních a kulturních problémech. 324 320 SNOW, C. P. The Two Cultures and a Second Look: An Expanded Version of The Two Cultures and the ScientificRrevolution . 2. dopl. vyd. New York: New American Library, 1964. 321 BROCKMAN, J. Třerí kultura: za hranice vědecké revoluce. překlad A. Markoš a J. Novák. Praha: Academia, 2008. Tiráž. 322 BROCKMAN, J. Edge. The Third Culture [online]. 1991 [cit. 09 10 2008]. URL: . 323 John Brockman. Silicon Alley Reporter [online]. 2000, no. 64 [cit. 05 10 2008]. URL: . 324 Mezi nejslavnější a nejčastěji citované příslušníky třetí kultury patří následující: filosof Daniel C. Dennett; psychologové Howard Gardner, Steven Pinker a Roger Schank; evoluční biologové Richard Dawkins, George C. Williams a Stephen J. Gould; biologové Brian Goldwin a Stuart Kaufmann; počítačoví vědci Marvin Minsky a Adam 70 Třetí kultura je širší kategorií, kterou bychom mohli označila jako vědecké paradigma (tedy jako způsob uvažování nad vědou) a přístup k otázkám vědeckého poznání. Ve třetí kultuře jde především o překonávání mezí předem daného poznání – tito vědci se své bádání snaží orientovat novými směry, jenž jsou mnohdy těžko slučitelné s ustálenými paradigmaty ve speciálních vědách. Krédem je totiž propojování poznatků z různých disciplín a překračování hranic stanovených dominantními diskurzy v daných odvětvích speciálních věd, které nařizují, jaká témata řešit a jakým způsobem se k nim stavět. Citací Brockmana lze dodat: „Není tu žádné kritérium či všeobecně přijímaný seznam akceptovaných myšlenek. Síla třetí kultury spočívá přesně v tom, že dokáže tolerovat neshody ohledně toho, které myšlenky mají být brány vážně.“ 325 Mnoho digeratů – akademiků a intelektuálů pracovalo v duchu tohoto vědeckého názoru. Proto také došlo k propagaci teorií, které byly svým způsobem odvážné. Myšlenkové klima, v němž se digitální avantgarda pohybovala, rezonuje se základními názory na vědu, poznání i společnost sdílenými ve třetí kultuře. Například idea digitální revoluce a s ní spojené prognózy budoucího společenského vývoje byla zpočátku značně překvapivá, nekonvenční a mnoho jejích verzí šlo za hranice toho, co odpovídalo zkušenosti, zvyku i ustáleným společenským normám. Literárně aktivní digerati často propojovali znalost společenských a exaktních věd tím, že uvažovali o vlivu digitálních technologií na společenskou změnu. Jejich knihy i publicistické články pojednávající o nových technologických objevech byly podávány populární formou směrem k laické veřejnosti. Tento trend se projevuje zejména v konceptu časopisu Wired , který koresponduje s filozofií třetí kultury. Navíc podpora tvořivého, inovátorského a svobodného myšlení je v komunikačním stylu Wired zjevná. Tomu se nelze divit, protože jeho zakladatelé se účastnili aktivit spojených s Edge . Již v samotném názvu nadace Edge lze najít odkaz k filozofii, která podporuje debaty „na hraně“ tradičně přijímaného poznání. Tento styl myšlení se snaží opustit model vycházející z apriorních předpokladů na nichž je stavěno poznávání skutečnosti. Naopak, chce vůči realitě zaujmout inovativní postoj založený na neustálém kladení si
Hillis; fyzikové Paul Davies, Murray Gell Mann, Alan Guth a Roger Penrose; astrofyzik Martin Rees a dlouhá řada dalších. Do Reality Clubu jsou (nebo dříve byly) zapojeny (mimo již představené) také známé osobnosti z oblasti sociálních věd – feministicky orientované autorky Betty Friedan a Naomi Wolf; literatury – Annie Dillard, Ken Keasy či Steven Levy; umění – Brian Eno, Gretchen Bender, Peter Halley, April Gornick a Gary Stephan; poezie – Michael McClure, Paul Mariani a Gerd Stern a dokonce i religionistiky – Richard Baker roshi, Elaine Pagels a Robert Thurman. 325 BROCKMAN, J. Třerí kultura: za hranice vědecké revoluce. Op. cit., s. 8 9. 71 otázek s vírou, že jedině tak se lze dopátrat komplexnějšího poznání světa. Slovy Brockmana: „Žijeme v masově produkované kultuře, kde mnoho lidí a dokonce mnoho zavedených kulturních arbitrů sami sebe omezují myšlenkami, nápady a názory z druhé ruky. Reality Club se skládá z jedinců, kteří vytvářejí svou vlastní realitu a neakceptují náhražku v podobě reality přivlastněné již někým jiným.“ 326 Z tohoto důvodu vznikla na portálu Edge sekce World Question Centre .327 Brockman v něm od roku 1999 každoročně pokládá jednu filozofickou otázku, na kterou osobnosti třetí kultury odpovídají formou krátkých veřejných esejů, jejichž výběr bývá publikován také knižně. V roce 1999 bylo například tématem „Jakou otázku kladete sami sobě?,“ po událostech 11. září 2001 přiléhavé „Co nyní?.“ Pro rok 2008 bylo vypsáno téma „Na co jste změnili názor a proč?.“ Zajímavou odpověď dává například spisovatel a mediální analytik Douhlas Ruskhoff, patřící k digitální avantgardě, který uvádí, že změnil názor na internet. V 90. letech si myslel, že na jeho základě bude vybudován nový svět s novými modely jednání, vztahů a hodnot. A místo toho se podle něj z internetu stalo jen „další místo, kde lze dělat byznys.“ 328 Toto zklamání je příznačné, neboť Rushkoff jako jeden z průkopníků kyberkultury patřil mezi zastánce velkých optimistických vizí, které u zrodu internetu stály (viz 5.4).
Digerati sdružení Brockmanem
Webové stránky Edge zahrnují zvláštní oddíl věnovaný digeratům. 329 Tito lidé jsou aktivní v diskusích Reality Clubu, od ostatních myslitelů třetí kultury se však liší svou specializací na digitální technologie. Jak již bylo řečeno, Brockman tuto neoficiální skupinu sdružil již v průběhu osmdesátých let během pravidelných setkávání. V roce 1996 dlouholeté známosti vyústily ve vydání zmíněné knihy Digerati: Encounters With the Cyber Elite , která je v podstatě sbírkou rozhovorů s ranými digeraty (jež se odehrály v letech 1995 96) pojednávajících o jejich práci, vizích i osobnostech. Podle slov autora má jít o publikaci zpodobující kulturu „skupiny lidí, kteří se chopili znovu vynalézání kultury a civilizace.“ 330,331 Všudypřítomným tématem
326 BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club [online]. 1991 [cit. 09 10 2008]. URL: . 327 World Question Centre [online]. 2008 [cit. 09 10 2008]. URL: . 328 RUSHKOFF, D. The Internet / Edge World Question Centre [online]. 2008 [cit. 09 10 2008]. URL: . 329 Digerati [online]. [cit. 20 04 2009]. URL: . 330 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age. 331 Ve skutečnosti se však nejedná o systematickou studii kultury či komunity. Kniha je spíše mozaikovým souborem přepsaných rozhovorů na témata, která byla jednotlivým aktérům vlastní, doplněným o komentáře jejich kolegů. 72 je představa digitální revoluce a očekávání kulturních, politických, ekonomických, psychologických a sociálních změn. V návaznosti na Marshalla McLuhana knihu uvádí metafora technologie jako extenze lidských smyslů, což je příznačné, poněvadž tato představa provázela myšlení de facto celé rané kyberkultury. Podle této ideje tvoří globální technologická síť rozšíření nervového systému člověka v kolektivní vědomí. Jak uvádí Brockman v prologu: „(…) distribuovaná inteligence je kolektivní externalizací mysli – myslí, kterou všichni sdílíme.“ 332 Ta utváří okolní prostředí, v němž žijeme a v němž se pohybujeme. Nové technologie přinášejí novou realitu měnící člověka i společnost. Přestože je člověk tvůrcem technologií, modeluje pod jejich vlivem sebe samého. Mysl jednotlivce se takto stává subsystémem, který je součástí vyššího uspořádání. 333 Na těchto (a jim podobných) technodeterministických představách bylo postaveno ono očekávání digitální revoluce. Raní digerati věřili, že spuštění internetu bylo významným milníkem v evoluci lidstva. Brockman se rozhodl představit veřejnosti digeraty, které považoval za „nejdůležitější architekty a vývojáře (…) kyberprostoru.“334 V jeho seznamu se vyskytuje 36 osob. Sám však upozorňuje, že je tento výběr značně subjektivní, většinu z nich totiž tvořili Brockmanovi přátelé a klienti jeho literární agentury Brockman Inc. 335 Navzdory tomuto faktu se jedná o významné představitele digitální avantgardy, kteří se skutečně zásadním způsobem podíleli na utváření a propagaci mnoha trendů současné kyberkultury. Patří sem například zakladatel společnosti Microsoft – Bill Gates; výkonná manažerka společností Apple Computer i Microsoft Corporation – Linda Stone; profesorka psychologie a sociologie na MIT, zabývající se vztahem člověka a počítače – Sherry Turkle; již zmíněný počítačový vědec, hudebník a vývojář virtuální reality – Jaron Lanier; zmíněný textař Greatful Dead a politický aktivista EFF – John Perry Barlow; rovněž zmíněný spoluzakladatel The Well a také spoluzakladatel futurologického institutu Global Business Network 336 – Stewart Brand; ředitel Institute
332 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Prologue, 1966. 333 Ibidem. 334 Amazon.com Review / Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. 1996 [cit. 10 10 2008]. URL:. 335 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Note to Reader. 336 Global Business Network (GBN) = založená v roce 1988 v USA jako instituce nabízející své komerční služby firmám a státní správě. Specializuje se na navrhování scénářů budoucího vývoje v oblasti technologií, obchodu a životního prostředí. V 90. letech se tato společnost zabývala rovněž předpověďmi vývoje informační společnosti. Tehdy úzce spolupracovala s magazínem Wired , v němž byla řada z futurologických scénářů otištěna. Mnoho 73 for the Future337 – Paul Saffo; jeden z prvních analytiků virtuálních komunit – Howard Rheingold; první šéfredaktor magazínu Wired – Kevin Kelly; prezidentka a spoluzakladatelka společnosti Wired Ventures Inc. – Jane Metcalfe; redaktor magazínu Wired , jeho elektronické verze HotWired a spoluzakladatel Wired Ventures Inc. – Louis Rossetto; žurnalisté píšící o technologiích – sám John Brockman, John C. Dvorak, Esther Dyson, John Markoff a řada dalších. Hodně těchto osob pravidelně publikovalo ve Wired v době jeho „zlaté éry.“ Přestože se všichni vzájemně neznali, tvořili diskursivní komunitu propojenou různými komunikačními kanály. Brockman přiznává, že jedním z prostředníků spojení byl on sám. 338 Sekce Edge věnovaná digeratům, podobně jako kniha, využívá k deskripci skupiny i jednotlivců lehce ironizující, nadsazený styl. Ten je ostatně v sebeprezentaci kyber elit typický (viz 5.3.2). Tento projekt s nezvyklou image představuje digeraty jako „apoštoly“ sociální transformace. Každý z nich má přiřazenou přezdívku, například Connector (Spojka) – Brockman, Oracle (Věštec) – Saffo, Coyote (Stepní vlk) – Barlow, Saint (Světec) – Kelly, Prodigy (Génius) – Lanier, Evangelist (Kazatel) – Turkle, Citizen (Občan) – Rheingold, Pragmatist (Pragmatik) – Alsop, Idealist (Idealista) – Caruso, Gadfly (Šťoural) – Dvorak, Scout (Zvěd) – Brand, Scribe (Písař) – Markoff, atd. Na webové stránce (ani v knize) nenajdeme věcné vysvětlení pojmu digerati. Místo toho je nabídnut metaforický popis: „Kdo jsou to ‚digerati‘ a proč jsou ‚kyber elitou‘? Jsou to muži činu, myslitelé a spisovatelé, kteří mají obrovský vliv na nadcházející komunikační revoluci. Nestojí na rozhraní nové budoucnosti, sami jsou tím rozhraním. Digerati evangelizují, spojují lidi, rychle se adaptují. Rádi hovoří se svými kolegy, protože je to táhne vzhůru – k vyjadřování těch nejzajímavějších myšlenek. Navzájem si umožňují být nejlepší. Chtějí mluvit o věcech, které je nadchly, protože je zajímá, jestli fungují. Vzájemně si kladou stejné otázky, jaké pokládají také sami sobě – a právě to je nezbytnou součástí práce kyber elit.“ 339 Brockman nazývá tyto osoby „kyber elitou.“ Jsou však podle něj reprezentanty mnohem širší skupiny, která je postavená na meritokratických principech (viz 5.3.1). Není tedy nikterak uzavřená, autor věří, že se časem rozšíří a bude vystřídána novými generacemi. Stewart Brand přišel s nápadem, že elity jsou pomyslným výkonným orgánem společnosti, jenž řídí kulturu a civilizaci. Mají potenciál uvádět věci do chodu.
osobností publikujících ve Wired zároveň pracovalo pro GBN: např. John Perry Barlow, Stewart Brand, Paul Saffo, Jaron Lanier, Kevin Kelly, Daniel Hillis, William Gibson, Bruce Sterling, atd. 337 Institute for the Future (IFTF) = nezávislá nezisková organizace založená v roce 1968 v USA. Zabývá se dlouhodobými předpověďmi vývoje technologií, sociálních problémů, zdraví, různých organizací, atd. 338 Viz BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age. 339 BROCKMAN, J .Digerati [online]. [cit. 20 04 2009]. URL: . 74 Elity však nedělají toto zmíněné poslání kvůli statusu – ten je pouze součástí, jakýmsi produktem celé této „hry.“ Elity dělají věci z přesvědčení – a vědí, že se nemohou udržet na vrcholu dlouho. Mají si být vědomy toho, že budou vystřídány novými, schopnějšími jedinci. 340 Takové byly ideály prvních digeratů. Za těmito ideály však stojí sdílená ideologie. Ideologie vyprávějící příběhy o společenském pokroku, novém stupni evolučního vývoje, o roli, jenž v něm měly sehrát právě kyber elity (viz 5.4). Tato ideologie se projevovala ve způsobu, jakým digitální avantgarda uvažovala a hovořila o světě, o společnosti i o sobě navzájem. Brockmanova kniha je ukázkou představ, nadšení a očekávání, které raní digerati sdíleli a které jim nepopiratelně dodávaly motivaci (kromě oponenty vytýkaného finančního zisku). Tyto představy se samozřejmě vtiskly do jejich diskursivního stylu. O tom, jaký byl a co se nacházelo hlouběji za ním, však bude řeč v následujících kapitolách.
5.3 DIGERATI – „LITERÁTI:“ DISKURS
Digerati byli v době rozmachu kyberkultury (daného boomem informačních technologií do většinové kultury) nejen hlasateli optimistických vizí spojených s ICT, ale také soudobými reprezentanty úspěchu a progresivního myšlení. Nebo tak byli alespoň zobrazováni médii. Styl vyjadřování, vize, témata, o kterých hovořili, a způsob, jakým o nich hovořili – to vše rozhodně nezůstávalo bez ohlasu. Jejich veřejné vystupování přilákalo k počítačové kultuře v 90. letech množství příznivců, ovšem také leckoho provokovalo. Ukázku negativní reakce nabízí například West, která říká: „Diskurs digeratů – vůdců, akademiků a komerčních výzkumníků upozorňuje na jejich sebejistá ega, zveličování sebe sama a aroganci.“ 341 Třebaže tak způsob sebeprezentování a vůbec celý diskurs digeratů mohl působit, jeho forma nebyla náhodná, ale promítaly se do ní sdílené normy, hodnoty, ideje i ideologie, podobně jako kulturně produkovaný specifický styl. Přestože nepřehlédnutelným znakem stylu raných digeratů 90. let bylo určité velikášství, jejich vize byly v podstatě taženy idealistickými představami o společenském pokroku. Toho chtěli docílit zdokonalováním technologií a propagací kyberkulturních idejí. Faktem zůstává, že se jim podařilo zpopularizovat
340 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age. 341 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 54. 75 kyberkulturní témata a uvést je do většinového povědomí. Zde si lze klást otázku, jakými procesy k tomu došlo, na niž se pokusíme odpovědět v závěru tohoto oddílu. Následující kapitoly se budou vztahovat zejména k diskursu digeratů z raného období, poněvadž byl pro nástup informační společnosti stěžejní. Budeme se v nich v narážkách dotýkat převážně časopisu Wired . Nejde o jediné technologické médium, ale vycházíme ze skutečnosti, že převážná část digitální avantgardy měla k tomuto magazínu vazby. Podle názoru sociologa Erana Fishera je právě časopis Wired dobrým reprezentantem diskursu digeratů, který „hraje ústřední roli při artikulaci a konstrukci identity této nové sociální kategorie.“ 342
5.3.1 Normy, hodnoty a ideje stojící „za“ diskursem
Jaký byl onen „světonázor,“ z něhož vyplýval diskurs digeratů reprezentovaný v technologické literatuře a v médiích? Jak už bylo řečeno, digitální avantgarda byla silně inspirována myšlenkami McLuhana – jimi přezdívaného jako Svatý patron (Patron Saint), z nichž nejdůležitější je výše popsaná představa technologie jako extenze člověka.343 Příznačná byla také výrazně techno utopická orientace a všeobecně optimistické vidění budoucí koexistence lidstva a počítačů. Jak uvádí publicista Jedediah Purdy, digitální avantgardě nebyly vzdáleny vize extropiánství, obracející se k možnosti „změnit skrze technologie lidstvo v něco superiorního“ 344 na straně jedné a oslavující „filozofii svobody bez jakýchkoliv omezení“ 345 na straně druhé. To se stalo předmětem obdivu i kritik zároveň. Názorným příkladem diskursu ovlivněného těmito vidinami může být Rossettův výrok: „Toto je mainstreamová kultura 21. století.(…) Je to nová ekonomie, nová kontrakultura, mimo politiku. Za 10 či 20 let bude svět zcela transformován. Všechno, co známe, bude jiné. (…) Myslím, že Alvin Toffler měl pravdu: zde jsme ve fázi změny civilizací.“ 346 Politické názory raných digeratů směřovaly k libertarianismu – usilovali o maximální možnou individuální svobodu v souvislosti s eliminací vlivu státu. Ilustrativní je další citace Rossetta, který (coby bývalý anarchista) 347 věřil, že (v době počátků Wired ) nastala „revoluce bez násilí, která využívá novou, nepolitickou cestu
342 FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 183. 343 Viz WOLF, G. The Wisdom of Saint Marshall, the Holy Fool. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1996. vol. 4, no. 1 [cit.30 10 2008]. URL: . Viz BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite , Op. cit. Prologue. 344 PURDY, J. The God of the Digerati . Op. cit. 345 Ibidem. 346 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 347 Viz CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. Op. cit. 76 k lepší budoucnosti založené na ekonomice za hranicemi makro kontroly, konsensu mimo dosah volebních uren, občanství bez vládního aparátu a komunit mimo omezení času a prostoru.“ 348 Digitální avantgarda také částečně navazovala na myšlenkový odkaz hnutí hippies (kterým nemálo jejích participantů prošlo), jenž byl následován odmítáním tradičních mocenských a morálních autorit. Digerati zastávali silný individualismus – přikláněli se k vlastnímu pochopení světa a k hledání inovativních řešení namísto přebírání pravd nebo rutinních postupů jednání, které někdo jiný prohlásil za dané. Proto nepřijímali tradiční společenskou hierarchii, ale řídili se meritokratickými principy – uznání projevovali těm, kteří dokázali být v něčem dobří a přínosní (zejména s ohledem na IT). Byly jim blízké veskrze egalitářské postoje, i když toto rovnostářství praktikovali spíše vůči sobě navzájem, než vůči skutečně všem. 349 V návaznosti na anarchistické myšlenky (rezonující s étosem kyberpunkových hackerů) digerati odmítali kontrolu, cenzuru a regulaci aktivit na internetu ze strany státních institucí a velkých korporací. Věřili také, že IT postupně změní zastupitelskou demokracii na systém s vysokou mírou participace a přímého rozhodování, individuální svobody a odpovědnosti. 350 Keegan napsal: „(…) Wired se domnívá, že Internet nakonec vloží tolik moci do rukou občanů, že se opresivní moc institucí 20. století – jako vláda, veřejné školství a masmédia – rozdrobí“ [kurzíva K.S.].351 Digerati však tento přístup obohatili o smýšlení v duchu ekonomického liberalismu. Jejich ideálem byla možnost svobodného, ničím neomezeného podnikání. Digitální avantgarda považovala svobodný trh za základ informační ekonomie, která vystřídala ekonomii založenou na průmyslu. Trhy pro ně představovaly ideální stanoviště „spontánního řádu,“ byly proto pro ně velmi blízko „životu o sobě.“ V tomto světle magazín Wired oslavoval ekonomickou dislokaci, která doprovází vystřídání průmyslu informační ekonomií. 352 Zaujetí podnikáním ilustruje Keeganův popis: „(…) digerati vyšli z řad do your own thing [D.I.Y.], psychedelických, apolitických technofilů. (…) Nezměnili svůj
348 Ibidem. 349 Prismatem liberalistického meritokratismu si vážili těch, kteří dokázali to, co oni. V tomto postoji se tedy skrývá paradox latentního elitářství. 350 MACHÁČEK, L. Internet a sociológia v americkom časopise „WIRED.“ Sociológia . Bratislava: Sociologický ústav Slovenská akadémia vied, 1997, roč. 29, č. 2. s. 219. 351 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 352 Ibidem. 77 pohled, jen se stali bohatými a mocnými.“ 353 Stewart Brand v Keeganově textu vzpomíná, s jakým postojem on a jeho kolegové vstupovali na pracovní trh: „Když jsme odešli z univerzity‚ jedna z věcí, která nám nebyla vlastní, bylo akademické pohrdání byznysem a penězi: do your own thing jsme proto přetvořili na do your own business.“ 354 Keegan tak naráží na skutečnost, že myšlenkový styl budoucích virtuálních elit navazoval na tradici starších hnutí, jejichž normy a hodnoty digerati posunuli novým směrem (jako například volné podnikání v návaznosti na svobodu aktivit v kyberprostoru). Jejich myšlení bylo specifické po stránce ideologické vysokou důvěrou v pokrok a po stránce normativní orientací na individuální přínos vývoji IT a kultury kolem nich. Je ale třeba zdůraznit, že raní digerati dělali byznys kvůli společenskému přínosu – protože chtěli překročit onu hranici společenského a technologického pokroku, vyvíjeli nové technologie. V diskursu digeratů tedy není podnikání vyústěním snahy o akumulaci kapitálu, ale spíše vášně pro technologie. 355
5.3.2 Styl sebeprezentace digeratů Pro načrtnutí toho, jaký měli raní digerati styl, lze použít úryvek z Keeganova textu popisující kulturu digeratů kolem časopisu Wired (v době jeho rozkvětu). Docela výstižně postihuje charakteristické prvky tehdejšího stylu digeratů. „Jeho lídři – ‚dnes nejmocnější lidé planety‘– jsou zejména zámožní bílí muži ve věku mezi 30 a 40 lety. Mluví svým vlastním jazykem – hypertextu, data komprese a řetězců bitů (…). Svou mysl soustředí na nápady spojené s počítačovou sítí, rozhraním virtuálních světů a hackingem. Mají vlastní styl oblékání (tenisky, ne kravaty) i umělecké ikony (jako Laurie Anderson nebo Brian Eno). V jejich světě je cool věda, podnikatelství a svobodný trh; zatímco masová média, starý vzdělanecký establishment a vládní vměšování není. Mohou být arogantní a sebestřední, ale někteří z nich jsou také inteligentní, kreativní a zábavní – jako velké děti (…).“ 356 Jak naznačuje citace, předpoklad specializované znalosti vstupuje také do stylu vyjadřování digeratů, který se v mluveném projevu vyznačuje častým užíváním jazyka informačních technologií. V běžné řeči jsou tak užívány různé technické názvy, zkratky či akronymy (např. modem – akronym odvozený od modulátor + demodulátor, VR –
353 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 354 Ibidem. 355 Viz FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 187. 356 KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. 78 virtual reality, TCP/IP – transport communications packet/ internet protocol, atd.), což je koneckonců v odvětví ICT typické. 357 Jak také vyplývá z úryvku, důležitá vlastnost očekávaná u digeratů je kreativita. Ta má být navenek projevena. West popisuje, že u některých digeratů (dle ní zvláště v programátorské kultuře) nebylo neobvyklé vidět takřka dětinské chování (různé vtípky, hraní her, potrhlý styl oblékání), jímž vyjadřovali svůj odstup od většinových konvencí, kreativitu, individualismus a nerespektování společenské hierarchie, rovnostářské a meritokratické tendence.358 Výše zmíněný princip dehierarchizace, egalitářství a meritokracie se v praxi promítá také do typického způsobu sebeprezentace, v němž je hojně užíváno ironie a nadsázky. 359 Digerati pro sebe například používali označení „geek“ 360 nebo „nerd,“361 což by se dalo volně přeložit jako „technologický blázen.“ Fisher uvádí, že o sobě navzájem hovoří a píší, jakoby mluvili o „malých chlapcích.“362 Jako příklady mohou posloužit úryvky z medailonů Billa Gatese a Johna C. Dvoraka v Brockmannově knize. O Gatesovi referuje Kevin Kelly, který byl v té době šéfredaktorem Wired . Citace věnovaná Dvorakovi, bystrému a břitkému sloupkaři v technologických časopisech, vyšla z úst známého kyberkulturního novináře Johna Markoffa. „Gates je neuvěřitelně bystrý. Je jednoduše fantastický na práci s čísly a s věcmi uloženými v jeho hlavě. Je to, jako by měl v hlavě skutečnou RAM. To je nerd uvnitř něj. Byl jsem ovšem překvapený, jak moc ho mám rád i jako osobnost, přestože jsem neměl rád DOS. Protože je extrémně mazaný, neustále hraje hry s tím, kolik toho řekne či neřekne (…).“ 363 „John C. Dvorak je rozhodně průmyslový rýpal (…). Všechno s Johnem je neuvěřitelně propočítané. Pokud s Johnem hovoříte příliš, uvědomíte si, že o věcech přemýšlí, jako v cross marketingu se sebou samým. Jak absolutně bizarní pojetí! Ale je skutečně nejvtipnější osobou počítačového průmyslu, je neuctivý a netoleruje žádné nesmysly (…).“ 364 357 Viz WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 43. 358 Ibidem, s. 46 47. 359 Srovnej FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 187 188. 360 Geek = v angloamerických zemích hovorový výraz používaný pro označení lidí s úzce vymezenými zájmy odpovídajícími zejména oblasti počítačů či jiných exaktních věd. Pro geeky je typické, že mají problémy v komunikaci s běžnou populací, neboť „žijí ve svém vlastním světě.“ (V angličtině toto označení znamená též „kejklíř“, „podivín“ či „excentrik“). 361 Nerd = hanlivé označení člověka s vysokou inteligencí a zpravidla jednostrannými intelektuálními zájmy, ovšem po fyzické stránce nešikovného, majícího výrazně chabé sociální schopnosti. Stereotypní nerdové jsou považováni za outsidery a podivíny, kteří obtížně fungují v praktickém životě. (V angličtině toto označení znamená též „pošuk“ či „pako“). 362 Srovnej FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit. s. 183, 187 188. 363 BROCKMAN, J . Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Chapter 10, The Software Developer Bill Gates. 364 Ibidem, Chapter 8, The Gadfly John C. Dvorak. 79 Jako další příklad lze uvést dvojí představení osobnosti Jarona Laniera. První bylo otištěno magazínem Wired , druhé bylo sepsáno jako úvod k přetisku Lanierova textu českým časopisem Živel , který je stylem předchozího magazínu ovlivněný. „Jaron je velmi odlišný od průměrných lidí. Je roztomilý a dětský, ale umí také vybuchnout. Je posedlý důvěrou v každý významnější objev na tomto poli a stejně tak přepisováním historie kolem sebe, což je řadě jeho kolegů přirozeně cizí.“ 365 „Zatímco někteří mladí géniové budovali impéria osobních počítačů, třicetiletý Lanier v roce 1985 založil společnost VPL Research, která byla na dlouhou dobu vůdčí firmou pro aplikace virtuální reality. Baculatý medvídek Lanier s hlavou ozdobenou dready, označený Johnem Barlowem za hobita rastafariánce, se stal jejím prorokem. Budiž mu to přáno – pojem ‚virtuální realita‘ vymyslel právě on.“ 366 Takto jsou digerati popisováni se zdánlivým despektem, který je však významově anulován zdůrazněním a vyzdvižením jejich zásadního přínosu s náznakem nepostradatelnosti. Ve skutečnosti tak vyjadřují svou nezávislost na konvencích a hodnocení většiny. Mezi řádky také říkají, že si mohou různé osobní zvláštnosti dovolit, neboť si své uznání zaslouží proto, co dokáží a jaké zásluhy mají. Styl sebeprezentace digeratů jako reperezentantů vlivných a úspěšných lidí 90. let koresponduje s étosem tzv. bobos – „buržoazních bohémů,“ nové americké elity, kterou popisuje publicista David Brooks ve stejnojmenné knize Bobos: nová americká elita a její styl .367 Tato vrstva má podle autora ve svém uvažování již jaksi zakódovanou revoltu proti establishmentu zkombinovanou s touhou po pracovním úspěchu a seberealizaci. Utváří tak americkou třídu „úspěšných a perspektivních,“ k jejímž tahounům digerati bezesporu patří.
5.3.3 Stručná explanace průniku kyberkulturního diskursu do kulturního mainstreamu „(…) digerati měli vliv na širokou akceptovatelnost kyberkulturních témat,“368 uvádí Macek. Jak je však možné, že měla právě tato skupina zásadní význam pro rozšíření kyberkulturního diskursu do většinového povědomí? Bylo již řečeno, že lví
365 SNIDER, B. Jaron. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, May/ June 1993. vol. 1, no. 2 [cit. 29 10 2008]. URL: . 366 LANIER, J. Digitální inventura: co se vlastně změnilo v posledních pěti letech? Živel . Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1999, č. 14. s. 39. Převzato z: LANIER, J. Taking Stock: So What’s Change in the Last Five Years? Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1998, vol. 6, no. 1 [cit. 29 10 2008]. URL: . 367 BROOKS, D. Bobos: nová americká elita a její styl . překlad K. Weissová a M. Weiss. Praha: Dokořán, 2001. 368 MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 16. 80 podíl na tom samozřejmě nesl všeobecný zájem daný prudkým rozmachem IT průmyslu. Zásadní působení digeratů na rozšíření kyberkulturních narací však bylo podmíněno zejména jejich literární a mediální aktivitou. Pro objasnění si můžeme propůjčit pojem z teorie médií „agenda settings.“ Termín agenda settings byl zaveden teoretiky Maxwellem McCombsem a Donaldem Shawem. 369 Tento koncept pomáhá vysvětlit, proč se některá témata stávají veřejně důležitými. Vychází z předpokladu, že masová média mají u svých recipientů moc usměrnit způsob vnímání „skutečného“ světa. Tím, že masmédia vybírají určitá témata jako relevantní, sekundárně ovlivňují, co bude a nebude přítomno ve veřejném diskursu. Zároveň tak ukazují, čemu se má věnovat pozornost a co je považováno za důležité či aktuální. Způsob, jakým je v médiích reprezentována skutečnost, formuje i nazírání veřejnosti na ni. Laicky řečeno, média tak vlastně určují, o čem se má hovořit a jakým způsobem se o tom má uvažovat. Tento princip vystihuje proces expandování kyberkulturní narace do kulturního mainstreamu. Umožňuje nám porozumět, proč měla média jako magazín Wired takový vliv na masové rozšíření obeznámenosti s kyberkulturou. Tím, že začala média IT kulturu stále více prezentovat jako aktuální, stala se kyberkulturní témata součástí veřejné rozpravy. A nejen to, mediální prezentace ovlivnila podobu tohoto veřejného diskursu. Způsob, jak se o počítačové kultuře a internetu psalo nebo mediálně hovořilo, určil, že byla viděna jako něco progresivního. Lidé, kteří chtěli takřečeně „jít s dobou“ se potom začali o tato témata zajímat. Názory a přesvědčení tvůrců mediálních obrazů kyberkultury (tedy digeratů) byly prezentovány jako „moderní“ a byly tak i veřejně přijímány. Uplatnil se zde vlastně jev v sociologii pojmenovaný jako sebe naplňující se proroctví .370 Tím, že se projevoval stále větší zájem o kyberkulturní témata, zvyšovala se zpětně i jejich podpora ze strany masových médií, vládní politiky, vědy, literatury i umění. Texty digitální avantgardy zabývající se vizí nastávající digitální revoluce tak vešly v platnost v tom aspektu, že společnost byla skutečně masovým rozšířením technologií změněna. Kyberkultura se tak stala součástí populární kultury.
369 Viz McCOMBS, M. SHAW, D. The Agenda Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly . 1972, vol. 36, no. 2. s. 176 187. 370 Poprvé popsaný jako tzv. Thomasův teorém, který říká: „Pokud lidé definují situace jako reálné, pak jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ JANDOUREK, J. Sociologický slovník . Op. cit., s. 254. 81 5.4 SÍŤOVÁ IDEOLOGIE
Jak již bylo řečeno, digitální avantgarda byla šiřitelem a zprostředkovatelem technooptimistické ideologie a její participanti prvotními veřejnými „mluvčími ICT.“371 Počátek až první polovina 90. let byly obdobím, kdy se šířily ambiciózní optimistické vize soustředěné kolem digitální revoluce. Jednalo se o futurologické předpovědi naplněné řadou ideálů, které se týkaly nástupu informační společnosti. Spojujícím tématem těchto ideologizujících kyberkulturních narací byla představa svobody a rovnosti ve společnosti propojené sítí, podobně jako víra v „podvratný potenciál vůči stávajícímu mediálnímu či politickému systému.“372 Tyto myšlenky přetrvaly jako dědictví kontrakultury tzv. nové levice z let šedesátých,373 z jejichž kořenů vyšli „‚otcové‘ digitálních médií – dnešní přední manažeři velkých softwarových a hardwarových korporací.“374 Proto nejprve uvedeme ideologie zastupující kontrakulturní proud rané kyberkultury. O kultuře, která používá digitální technologie k subverzivním účelům, hovoří spisovatel a analytik populární kultury Douglass Rushkoff v knize Kyberie 375 z roku 1994 . Iniciátory a propagátory kyberkultury označuje jako „kybeřany,“376 k nimž řadí zejména příslušníky subkultur vzniklých kolem informačních technologií a experimentátory s psychedelickými látkami, které byly užívány (podobně jako informační technologie) k rozšíření možností vědomí. K podrývání mocenských struktur využívají hackeři globální sítě zaváděním tzv. mediálních virů. 377 Jimi chtějí narušit nastolení právního systému na internetu, který vnímají jako omezení svobody, 378 anebo ovládnutí internetu nadnárodními korporacemi. Kalifornská počítačová kultura (raní digerati) vzešla právě z těchto subkulturních kořenů.379 Tímto tématem se zabýval ještě dříve Hakim Bey v poněkud radikálnějším textu Dočasná autonomní zóna z roku 1985 ,380 který poskytl ideologický základ
371 MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit., s. 16. 372 MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Op. cit., s. 6. 373 BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 374 MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Op. cit., s. 5. 375 RUSHKOFF, D. Cyberia: Life in the Trenches of Cyberspace . San Francisco: Harper, 1994. v češtině: RUSHKOFF, D. Kyberie: život v kyberprostoru . překlad S. Neumann. Praha, SPVČ, 2000. 376 Mezi kybeřany Rushkoff řadí například hackery, participanty rave scény, vyznavače technošamanismu, atd. Ibidem, s. 31. 377 Ibidem, s. 198. 378 RUSHKOFF, D. Kyberie: život v kyberprostoru . Op. cit., s. 171. 379 Ibidem, s. 34. 380 BEY, H. T.A.Z.: The Temporary Autonomous Zone: Ontological Anarchy, Poetic Terrorism [online] . Brooklyn, NY, 1985 [cit. 07 04 2008]. URL: . 82 internetovému anarchismu a hackerským subkulturám (viz 4.4.1). Bey volá po decentralizaci a osvobození od Systému, čehož lze v plné míře docílit pouze vytvořením dočasných prostorů, v nichž neplatí obecně uznávané normy a pravidla – tzv. dočasných autonomních zón. Existenci takových zón umožňuje zejména virtuální prostor sítě. Ta funguje ve prospěch kontrakultury, protože zde neplatí dominantní politický řád a lze jej proto účinně kontinuálně podrývat (například prostřednictvím hackerismu).381 Podle Beye již nemá smysl se snažit o přímé svrhnutí Systému prostřednictvím revoluce, spíše navrhuje vytváření a žití jeho politických alternativ právě v dočasných autonomních zónách.382 Oba tyto texty se vztahují spíše k subkulturnímu, undergroundovému jádru kyberkultury (viz 4.4). Jedná se o reprezentanty levicově laděné síťové ideologie vytvořené představiteli digitální avantgardy (Bey ovšem nepatří k digeratům), které zastupují anarchistický proud kyberkultury. Tyto texty však mají vztah i k myšlení raných digeratů, kteří byli tímto druhem filosofie ovlivněni – myšlenky svobody a nezávislosti na většinových institucích pro ně byly velmi důležité (viz 5.3.1). Později je ovšem přetavili do spíše pravicově orientované touhy po svobodném, státem neomezeném podnikání a pokroku.383 Dalším tématem, které je v ideologizujících textech o společnosti propojené sítí často nastolováno, je vznik kolektivní inteligence, která je rozšířením individuálního vědomí. Ta je popisována jako univerzální databáze znalostí, z níž lze získat libovolnou informaci. Někteří autoři (například zde zmíněný Rushkoff a Negroponte) však zacházejí dále, když hovoří o kolektivní inteligenci ve smyslu umělé inteligence existující v síti, která bude v podstatě samostatnou, kvalitativně oddělenou entitou. Rushkoff uvažuje o vzniku globálního mozku lidstva, jenž díky tomu splyne v metaforický superorganismus. 384 Texty často oslavují rychlou, ničím neomezenou komunikaci, která nezná hranice prostoru ani času. Více či méně utopicky akcentují téma zasíťované globální společnosti založené na komunikaci, solidaritě a jednotě vzniklé díky mizení propastných kulturních rozdílů (jak můžeme vidět v díle Rheingolda, Negroponta).
v češtině: BEY, H. Dočasná autonomní zóna . překlad Blumfeld. Praha: Tranzit, 2004. 381 BEY, H. Dočasná autonomní zóna . Op. cit., s. 34. 382 Ibidem, s. 32. 383 Srovnej BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 384 Viz RUSHKOFF, D. Kyberie: život v kyberprostoru . Op. cit., s. 27. 83 Hojně je rozebíráno téma změny způsobu mediální komunikace, kdy se z bývalých pasivních konzumentů stávají zároveň aktivní producenti schopní volit si z množství jim nabízených informačních produktů a s potenciálem pozměnit (či alespoň okomentovat) obsah mediálních zpráv. Tím je podlomena dřívější absolutní moc médií stejně jako totalita jakéhokoliv diskursu.
5.4.1 příklad: Virtuální komunita Howarda Rheingolda Svět výpočetní techniky byl ve většinovém diskursu po dlouhou dobu od svého vzniku považován za antisociální a na základě toho byl stereotypně spojován pouze s osamělými „počítačovými nerdy.“ Jedním z prvních obhájců technologie jako sociálně inkluzívního nástroje byl Howard Rheingold, 385 který tak učinil knihou Virtual Community 386 z roku 1993. Analýza nově vznikajících forem pospolitosti – virtuálních komunit – je založená na Rheingoldových dlouholetých osobních zkušenostech se sítí Well. Autor představuje sociální život v kyberprostoru jako život podobný tomu, který se odehrává ve světě každodennosti: „Lidé ve virtuálních komunitách užívají slov na obrazovkách k výměně komplimentů i urážek, zapojují se do intelektuálních diskusí, řídí obchody (…) a vedou prázdné řeči.“ 387 Sociální život ve virtuální komunitě však není svázán překážkami fyzické existence, času ani prostoru. Podle Rheingolda virtuální komunita naplňuje potřebu sounáležitosti a společenství ve světě, kde pro ně běžně přestává být místo. Zdůrazňuje, že „komunita je záležitostí emocí stejně jako rozumu a dat.“ 388 Virtuální komunita je prostor, kde se sdílejí zájmy, Rheingold ji dokonce představuje jako sociální formu mající „skupinové vědomí.“389 Internet je pode něj místem, které nahrazuje mizející veřejnou sféru,390 představuje novou „elektronickou agoru,“ 391 kde se lidé mohou virtuálně scházet a 385 GOODWIN, I. Book Reviews: H. Rheingold The Virtual Community. Westminster Papers in Communication and Culture [online]. 2004, vol. 1, no. 1 [cit. 10 03 2009]. URL: . s. 105. 386 RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . New York: Harper Perennial, 1994. 387 Ibidem, s. 3. 388 Ibidem, s. 15. 389 RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . Op. cit. s. 110 390 Sféra veřejná = termín zavedený sociologem a politologem Jürgenem Habermasem je (jako opak sféry soukromé) prostorem pro veřejnou politickou debatu a kritickou diskusi. Síla veřejného mínění ovlivňuje politický proces. V moderní společnosti však sféra veřejná podle Habermase ochabuje a je suplována absolutní mocí médií. Viz HABERMAS, J. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000. 84 vyměňovat si názory, zkušenosti, informace i emocionální podporu a má tak obrovský demokratický potenciál. Jak uvádí: „Politická důležitost CMC 392 spočívá v její možnosti zpochybnit monopol stávající politické hierarchie na vlivná komunikační média a takto revitalizovat demokracii založenou na občanství.“ 393 V Rheingoldově představě rozvoj internetu vede ke vzniku globální meta sítě, jenž sdružuje své uživatele v jeden kulturní celek: „(…) izolované ostrůvky několika stovek či pár tisíců lidí se stávají součástí jedné integrované entity. Malé virtuální komunity stále existují, (…) ale více a více jsou součástí jedné zastřešující kultury, stejně jako se Spojené státy staly zastřešující kulturou poté, co telefon a telegraf propojily státy.“ 394 Na druhou stranu však Rheingold varuje před opačným možným pólem eventuálního využití internetu, kdy se síť stane nástrojem tyranské moci podobným benthamovskému Panopticonu:395 „S takovým množstvím našich osobních dat a s nárůstem našeho privátního pohybu v kyberprostoru je možnost totalitářského zneužití informačních sítí závažná (…).“ 396 Navíc tím, že „není nic takového jako monolitická online subkultura; (…) spíše ekosystém subkultur,“ 397 odvrácenou stranou rozdrobenosti virtuálních komunit může být utužování hierarchie, posilování sociálních hranic a sílení intolerance v některých specifických komunitách. 398 Rheingold byl jedním z prvních autorů, kteří prezentovali potenciální hrozbu využití kyberprostoru aktivistickými skupinami k antisociálním účelům. 399 Rheingoldovo dílo je představováno jako utopické, stalo se předmětem četných diskusí. Podstatným rysem textu, který zmiňuje recenzent Ian Goodwin, je výzva k sociální akci.400 Rheingold totiž optimisticky zdůrazňuje zejména politickou kapacitu existence virtuálních komunit. Přestože poukazuje na „temnou stránku“ sociálního života v kyberprostoru, celkové vyznění je veskrze favorizující. Dá se poukázat na to, že autor počítá pouze se dvěma extrémními alternativami – internet jako „inkluzivní
391 RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . Op. cit. s. 14. 392 CMC = zkratka pro„computer mediated communication“ (počítačově zprostředkovaná komunikace). 393 RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . Op. cit. s. 14. 394 Ibidem, s. 10. 395 Panopticon = model vězení, původně navržený Jeremym Benthamem, který se vyznačuje všudypřítomnou kontrolou – kontrolovaný může být v Panopticonu viděn prakticky odkudkoliv, aniž by o tom sám věděl. S tímto pojmem pracuje Michel Foucault v knize Dohlížet a trestat a využívá jej jako příměr k moderní moci, která je nejúčinnější, pokud předpokládá neustálý sebedohled, který si podrobený už ani neuvědomuje. Viz FOUCAULT, M. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000. 396 RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . Op. cit., s. 15. 397 Ibidem, s. 3. 398 Ibidem, s. 207. 399 GOODWIN, I. Book Reviews: H. Rheingold The Virtual Community. Op. cit., s. 105. 400 Ibidem, s. 107. 85 agora“ a internet jako „panoptická kontrola,“ příliš neuvažuje o středové pozici, což dodává jeho dílu anti/utopický ráz. Jeden z předních kritiků techno utopií – Kevin Robins označuje Rheingoldem popisovanou komunikaci, která „se přímo mění v komunitu“ 401 za dogma, u nějž ale „lze pochybovat o jeho uskutečnitelnosti.“402 Názor, že se lze pohybovat v rámci zcela „samostatné a autonomní technologické sféry,“403 považuje za mylný, protože technologie jsou vždy zakotveny v reálném světě. 404 Rheingold izoluje sociální aspekty internetu a míjí přitom tehdy rostoucí roli zájmů komerčních korporací. Představu, že virtuální společenství je novou alternativní formou špatně fungující společnosti Robins tedy pokládá za velmi zjednodušenou. 405 Dále kritizuje ideu možnosti vybudování „globální občanské společnosti“ propojené skrze síť s novým druhem mezinárodní kultury. Přestože se Rheingold tímto počinem staví do role vizionáře, ve skutečnosti jde dle Robinse spíše o budování futuristického mýtu, který je ve své podstatě „konzervativně nostalgický.“406 Rheingoldův přístup je pragmatický, avšak jeho představa virtuální pospolitosti je podle Robinse ideologická, neboť na komunity nahlíží idealistickým způsobem v souladu s „duchovností kyber utopianismu.“407
5.4.2 příklad: Digitální svět Nicholase Negroponta
Text Digitální svět 408 Nicholase Negroponta z roku 1995 je označen jako „manifest postinformačního věku.“409 Kniha je složená ze sloupků, které postupně vycházely v magazínu Wired . Jde o futuristické dílo zaměřené na konkrétní technologie, které je však psané jednoduchým a srozumitelným jazykem, neboť snahou bylo zpřístupnění možností digitalizace běžnému uživateli, což byl v té době poměrně důležitý (a záslužný) krok. Negroponte v roce 1995 předpokládá, že digitální technologie brzy proniknou do každodenních životů. Narůstající intenzita spojení lidí i počítačů od základů změní
401 ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Revue pro média . 2003, č. 5. s. 16. 402 Ibidem. 403 Ibidem, s. 18. 404 ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Op. cit., s. 16. 405 Ibidem, s. 18. 406 Ibidem, s. 19. 407 ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Op. cit., s. 19. 408 NEGROPONTE, N. Being Digital . New York : Alfred A. Knopf, 1995. v češtině: NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit. 409 NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit., předsádka. 86 běžný způsob bytí každého člověka, ale i velké formy zespolečenštění, jež projdou dalekosáhlými kulturními změnami: „Celá digitální planeta bude dostupná a přehledná jako špendlíková hlavička. Během procesu vzájemného propojování, který k tomuto stavu společnosti povede, se mnohé hodnoty národního státu postupně převedou na různé větší či menší elektronické komunity. Budeme udržovat vztahy uvnitř digitálních společenství, v nichž vzdálenosti ztratí jakýkoliv význam a čas bude hrát jinou roli než dnes.“ 410 Základem toho jsou pro Negroponta různé druhy aplikací výpočetní techniky (např. optický kabel, simulátory virtuální reality, hologramy, softwaroví agenti, elektronické chipy, atd.), které promění všední životy lidí i v těch nejmenších detailech. Ty autor postupně představuje a rozvíjí vize jejich dopadu na budoucnost definovanou jako digitální svět . Podstatou rozdílu mezi materiálním a digitálním světem je rozdíl v jejich substancích: v atomu a bitu. Výhody přechodu k digitálnímu světu vidí Negroponte především v přednostech nahrazení atomů bity: digitální informace složená z bitů je snadněji opravitelná, lze ji zkomprimovat, její přenos je rychlý a nenákladný, neopotřebuje se, lze ji donekonečna kopírovat a množit. 411 Důležitou oblastí, která se stane v digitálním věku samozřejmostí, jsou multimédia poskytující „možnost přenosu kvalit jednoho média do jiného.“412 Jejich základními vlastnostmi mají být interaktivita a personalizace. Jak uvádí: „Masová média se zcela změní díky systémům pro vysílání a příjem informací a zábavy, uzpůsobených podle individuálních požadavků.“ 413 Obsah všech druhů médií bude adaptabilní podle přání a potřeb uživatele – každý si bude moci vybrat jen to, co mu vyhovuje. Autorova vize dále směřuje k propojení médií a vzniku hypermédií: „Až se začne i ve světě zábavy používat distribuční systém podobný internetu, stane se celá planeta jedním jediným mediálním nástrojem.“ 414 Problém, který však podle Negroponteho tímto nastane, bude obrovská záplava informací. Tu však budou za člověka řešit počítače opatřené speciálními webovými agenty, schopnými učinit za jedince výběr toho, co je pro něj podstatné. „V postinformačním věku znamená personalizace, že počítač vám bude rozumět stejně dobře (nebo lépe) jako jiní lidé, včetně vašich výstředností (…) a včetně zpracování zcela náhodných informací, příjemných i nepříjemných, jak je život přináší.“ 415
410 Ibidem, s. 10. 411 NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit., s. 18. 412 Ibidem, s. 22. 413 Ibidem, s. 10. 414 NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit., s. 145. 415 Ibidem, s. 134. 87 Podle Negroponta je nezbytné, aby vývoj technologií směřoval k neustálému zjednodušování jejich ovládání. Představuje si, že komunikace mezi člověkem a počítačem bude velmi snadná, počítač bude totiž díky inteligentnímu rozhraní schopen se přiblížit a přizpůsobit člověku. Samozřejmostí má být například schopnost reagovat na pokyny dané prostřednictvím verbální i neverbální komunikace a rozlišovat mezi nimi. „V dalším desetiletí (...) půjde o to, aby se [počítače] naučily znát své pány, aby pochopily, co od nich vyžadujeme a potřebujeme (...).” 416 Autor pak dokonce navrhuje, aby byly počítače vybaveny lidskými smysly – jako je zrak a sluch – dokázaly by tak lépe číst v lidech a rozpoznávat je. Negroponteho vizí je integrace veškeré spotřební technologie patřící nějakému uživateli (například domácích spotřebičů) do jediného systému řízeného centrálním počítačem s popsanou umělou inteligencí. „Jedním z důvodů takového vývoje je snaha, aby spotřebiče byly přátelštější, použitelnější a aby uměly samy lépe vysvětlovat své funkce.“ 417 Tyto popsané vývojové trendy budou mít široké kulturní dopady. Změní se směr toku mediálních obsahů (od cílové skupiny k jedinému koncovému recipientovi), způsob školní výuky, produkce a konzumace zábavního průmyslu, i přístup k umělecké tvorbě. To vše projde změnami poznamenanými zejména velkou možností volit informace na míru dané osobě a tyto informace průběžně měnit či zkvalitňovat. Jiné bude proto i pojetí autorství, originál již nebude nedotknutelný, důležitější (zejména v umění) bude proces vzniku nějakého produktu. Negroponte se domnívá, že doposud platné McLuhanovo rčení „médium je poselstvím“ projde transformací: „V digitálním světě již není médium poselstvím. Je jeho ztělesněním. Každé sdělení se může projevit v několika různých ztělesněních, jež lze automaticky vytvořit z týchž dat.“ 418 Negroponte předpokládá budoucí zasíťování celé globální společnosti oproštěné od geografických a časových limitů. Za nejdůležitější tendence, které se budou v makrospolečenském měřítku projevovat, považuje decentralizaci, globalizaci, harmonizaci a posílení lidských možností.419 Protože na základě globálního informačního propojení „vzniká dříve postrádaná společná řeč, díky níž si lidé mohou rozumět i přes hranice,“420 domnívá se, že v digitálním světě bude jeho obyvatele spojovat větší kooperace a spolupráce. „Časem bude na internetu více a více lidí
416 Ibidem, s. 79. 417 NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit., s. 174 175. 418 Ibidem, s. 63. 419 Ibidem, s. 186. 420 NEGROPONTE, N. Digitální svět . Op. cit., s. 187. 88 disponujících znalostmi i volným časem, takže se z něj stane skutečně síť lidských znalostí a ochoty pomoci.“ 421 Celá kniha se vyznačuje výrazným technologickým optimismem. Přestože autor naznačuje možné problémy digitální budoucnosti (jako například narušení duševního vlastnictví, ohrožení soukromí, nedostatek pracovních míst, atd.), příliš je nerozebírá a vlivy vyspělých informačních technologií na společnost vidí zejména v pozitivním světle. Je však třeba zdůraznit, že jeho předpovědi nebyly pouhým fantazírováním, ale zakládaly se na seriózních výzkumech odehrávajících se pod jeho vedením. 422 Negroponte totiž založil v šedesátých letech výzkumný tým řešící propojení člověka s počítačem423 a v osmdesátých letech Mediální laboratoř při MIT 424 zaměřenou na digitální multimédia, kterou řídil až do roku 2000. V současnosti je jejím emeritním předsedou. S odstupem necelých patnácti let od prvního vydání knihy můžeme konstatovat, že některé předpovědi se naplnily (zejména nahrazení analogové televize digitální, či propojení multimédií a vznik hypermédií, interaktivita médií dostupných na síti, atd.). Některé předpovědi se ukázaly být nadsazené. Mnohé technologie (například modem), o nichž Negroponte píše, jsou v dnešní době již poněkud zastaralé. Jako víceméně utopická se (podobně jako u Rheingolda) jeví být idea zasíťované společnosti založené na vzájemné solidaritě a součinnosti. Realističtěji bychom mohli hovořit spíše o dílčích zájmových skupinách propojených skrze internet, ovšem vidina celoplanetárního mezilidského přiblížení zůstává spíše na úrovni snu.
5.4.3 Kritické ohlasy síťové ideologie Ideologizující rozpravy o nastávající digitální revoluci byly zdrojem velkého nadšení i hybatelem úsilí věnovaného rozvoji IT. Neobešly se však bez kritiky. V řadě textů je tematizována virtuální realita kyberprostoru jako jakýsi „lepší“ ekvivalent reality žité. Robins tuto široce uznávanou představu označuje za mýtus: „Propagátoři revoluce virtuálních technologií mají tendenci hovořit tak, jako by tu skutečně existovaly nové a alternativní reality. Chtěli by nám vnutit myšlenku, že náš přítomný svět skutečně můžeme nechat za zády a přesídlit se do lepší sféry. (…) Často zmiňované pohrdání
421 Ibidem, s. 165. 422 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 55. 423 Architecture Machine Group při MIT (Massachussetts Institute of Technology) v Cambridge, založená v roce 1965. 424 Media Laboratory při MIT (zkráceně MIT Media Lab), založená v roce 1985, šlo o přední pracoviště vyvíjející rozhraní komunikace člověka s počítačem. 89 politikou je logickým doplňkem víry utopické teorie v naplnění absolutní dokonalosti. (…) Myslím, že bychom se měli urychleně začít zbavovat iluzí. Alternativní a dokonalejší svět kyberprostoru a virtuální reality budoucnosti neexistuje. (…) Protože jde o sociálně rozdělený svět omezených zdrojů, měli bychom posoudit, jak moc politiku potřebujeme.“425 Často používaným argumentem kritiky univerzalismu síťových ideologií je skutečné demografické a socioekonomické složení vrstvy, která je schopna ICT vlastnit a užívat. Přestože je proklamována vize globální společnosti propojené sítí, ve skutečnosti se tyto možnosti týkají převážně příslušníků středních a vyšších ekonomických tříd ve vyspělých zemích světa, které si mohou informační technologie dovolit a dokážou s nimi pracovat. 426 Další skryté sociální charakteristiky, které ovlivňují přístup k digitálním technologiím tvoří věk, rasa, etnicita a gender. 427 Ty jsou v síťových ideologiích často opomíjeným faktem, který může (podle varování oponentů) vést nikoliv ke spojení světa, ale k jeho ještě většímu rozdělení, k nárůstu sociální segregace a znevýhodnění informačně chudých (více viz 6.1.3). Mediální analytikové a zakladatelé britského Hypermedia Research Centre, Richard Barbrook a Andy Cameron v eseji The Californian Ideology 428 kriticky hodnotí ideologii kalifornské počítačové kultury. Její myšlenkové kořeny identifikují jako splynutí ideálů hippies (z nich vzešlé D.I.Y. kultury) a nadšení pro podnikání yuppies, což úhrnně vedlo k rozvoji počítačového průmyslu a v podstatě kultury raných digeratů. Říkají: „V digitální utopii je každý obojí – zároveň bohatý i hip.“ 429 Autoři upozorňují, že rozpravy o kyberprostoru jako místě svobody a vize budoucího vytvoření globálně integrovaného demokratického sociálního celku založeného na rovnosti a vzájemnosti jsou ve skutečnosti fikcí, protože reálné vyústění vývoje je podle nich protikladné. Vznikla totiž nová virtuální elita, která má moc nad technologiemi a tím pádem i dominantní postavení v nově vznikající společnosti. Volný trh v kyberprostoru označují za mýtus, poněvadž vývoj digitálních technologií měl v USA od prvopočátků podporu vlády a byl subvencován z daní. Svoboda a prosperita virtuální třídy tak podle názoru těchto autorů vzniká na úkor méně zvýhodněných sociálních skupin, jimiž jsou především různé rasově podmíněné třídy, jenž v USA nejvíce pocítí nové rozdělení na bohaté a chudé. Tento pesimistický scénář nastane za předpokladu, že dojde k plnému
425 ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Op. cit., s. 16. 426 Srovnej WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 16 20. Srovnej BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 427 Ibidem. 428 BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 429 Ibidem. 90 rozvinutí liberálního kapitalismu na internetu bez jakýchkoliv intervencí státu (srovnej 6.1.3).430
5.5 VIRTUÁLNÍ TŘÍDA S pojmem „ virtuální třída “ přicházejí již v roce 1993 politologové Artur Kroker a Michael A. Weinstein v knize Data Trash: The Theory of Virtual Class.431 Autoři v ní kriticky analyzují informační technologie z mocensko – politického aspektu. Hovoří o ustavení virtuální třídy, která formuluje za emancipační technoutopickou rétorikou skrytý mocenský řád, vkládající nejvyšší autoritu do rukou právě virtuální třídě. Ta má kontrolu nad informačními technologiemi i nad diskursy vznikajícími kolem nich. Tento fakt zmiňují také akademici Roberta Fiske Rusciano a Frank Louis Rusciano,432 kteří virtuální třídu ztotožňují s kyber elitou , jenž ovládá přístup k informacím, dokáže manipulovat se symboly a ovlivňuje tím přenos informací pomocí digitálních médií. Tato skupina podle nich odpovídá kategorii amerického ekonoma a bývalého politického poradce Roberta B. Reicha – symbolický analytik .433 Symboličtí analytikové tvoří specifickou skupinu pozic na pracovním trhu obsazenou vysoce vzdělanými, kreativními pracovníky, schopnými řešit problémy se zapojením systémového myšlení. Důležitou vlastností jejich práce je způsobilost zacházet se symboly různého druhu, jejich abstrahování z reality, přeskupování, interpretace a převádění zpět do reality v pozměněné podobě. 434 Nástup těchto pozic vystihuje přechod k postindustriální společnosti, popsané sociologem Danielem Bellem, charakteristické ekonomikou založenou na informacích, znalostech a informačních technologiích.435 Tato změna vedla ke vzniku nové třídy digeratů – profesionálů a „technokratické elity.“436 Demografické složení této vrstvy je různorodé. Patří do ní osoby s rozmanitým etnickým, rasovým i geografickým původem,437 pocházející však převážně 430 Ibidem. 431 KROKER, A. – WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class . Op. cit. 432 FISKE RUSCIANO, R. – RUSCIANO, F. L. The Cyber Elite. in III Conference for Sociocultural Research: Culture – Globalization and Social Praktice [online]. São Paulo, 16. 20.7. 2000 [cit. 20 03 2009]. URL: . 433 Viz REICH, R. B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století . překlad M. Calda. Praha: Prostor, 1995. 434 Ibidem, s. 200. 435 Viz BELL, D. The Coming of Post Industrial Society: A Venture in Social Forecasting . New York: Basic Books, 1973. 436 FISHER, E. The The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 182. 437 Podle West jsou však etnické minority hůře finančně hodnoceny než příslušníci bílé většiny. WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 26. 91 z ekonomicky rozvinutých zemí. 438 Věkové složení této skupiny je z převážné části mladé, pracovníci mezi 40 a 50 lety již mají problémy udržet krok s rychlým vývojem a neustálou inovací potřebných znalostí. West hovoří v souvislosti s tímto trendem v IT odvětví o věkové diskriminaci, která se projevuje jak v možnosti najít pracovní uplatnění, tak v platovém ohodnocení starších osob. 439 Co se týká genderového složení vysokých pozic v IT průmyslu, stále platí známý fakt značné převahy mužů. 440 Z hlediska pracovního trhu můžeme ve virtuální třídě identifikovat jak zaměstnané pracovníky, tak samostatné podnikatele. Pro obojí druh pracovních pozic je typické, že využívají jako hlavní kapitál informace. Pracovníci virtuální třídy jsou většinou považováni za samostatné odborníky. Mizí mezi nimi princip hierarchie, spíše k sobě navzájem přistupují na bázi meritokracie (viz 5.3.1). Tyto osoby nejsou chápány jako zaměstnanci v tradičním smyslu, ale jako individualizované „uzly“ společností či korporací majících architekturu sítě. Digerati bývají nezřídka podílníky společností, v nichž pracují. 441 Ve velkých nadnárodních společnostech mívají pracovní funkce označované jako „chief executive officer“ (výkonný ředitel), „chief technology officer“ (technický ředitel), „manager of information systems“ (manažer informačních systémů), „software developer“ (softwarový vývojář), „software engineer“ (softwarový inženýr), „programmer“ (programátor), „vice president of sales“ (obchodní viceprezident) či „direktor of marketing“ (marketingový ředitel). 442 Centrály IT společností, pro něž digerati pracují, jsou situovány zejména v Severní Americe a v oblasti Silicon Valley. 443 Pro digeraty – podnikatele je typické zavržení „ducha kapitalismu.“ Třebaže se mnohdy jedná o ekonomicky nejmocnější osoby na světě s tendencí praktikovat čistý kapitalismus, jejich filosofie popírá shromažďování kapitálu kvůli bohatství samotnému, ale snaží se podpořit technologický pokrok (viz 5.3.1). Fisher považuje za ikonické digeraty – podnikatele například Billa Gatese, Steva Jobse (zakladatele společnosti Apple) a Andyho Grovea (zakladatele společnosti Intel).444 Podle West lze tuto společenskou vrstvu ještě rozdělit na tři hlavní skupiny, které se mohou svými charakteristikami od sebe lišit. V jedné se nachází vrcholový management významných IT organizací, rizikoví kapitalisté, majoritní akcionáři a 438 Ibidem, s. 13. 439 Ibidem, s. 23 26. 440 Srovnej WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit, s. 27 29. 441 FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 185 187. 442 Některé z uvedených pojmů nemají ustálený český ekvivalent, proto vždy uvádíme anglickou formu a přibližný český překlad. 443 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 12. 444 FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 187 189. 92 zakladatelé společností. Druhou skupinu utvářejí akademičtí výzkumníci a vývojáři společně s inženýry a hlavními programátory, jejichž speciální znalosti určují podobu nově vznikajících a inovovaných technologií. Třetí skupina zahrnuje viceprezidenty, ředitele a marketingové či obchodní manažery, kteří využívají svých technických znalostí k distribuci a prodeji produktů. 445 West upozorňuje na zvláštní moc této sociální vrstvy, která spočívá v možnosti ovlivňovat budoucí podobu technologií. Tím, že digerati zkoumají, vyvíjejí, vytvářejí a distribuují nové generace informačních technologií, nepřímo ovlivňují i společenské změny, které nové technologie přinesou. Míra moci jednotlivců se však samozřejmě liší podle toho, v jakém segmentu IT pracují. Nejvíce moci drží v rukou první zmíněná skupina, tedy vrcholoví manageři a majoritní akcionáři. 446
5.5.1 Životní styl virtuální třídy Životní styl digeratů jako virtuální třídy pracovníků s informačními technologiemi se vyznačuje zejména velkou samostatností. Pracovní prostředí IT firem je popisováno jako nehierarchické a decentralizované. Pracovníci na různých postech se sebou navzájem komunikují neformálně, jako rovný s rovným. 447 Kulturu této skupiny digeratů popisuje již několikrát citovaná politoložka Cynthia K. West v knize Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies ,448 která více než deset let pracovala jako nezávislá konzultantka v Silicon Valley. Uvádí, že součástí života digeratů je každoroční navštěvování velkých konferencí a veletrhů. K největším v USA patřil v minulosti veletrh COMDEX 449 a v současnosti CES 450 či INTERTOP 451 – což jsou události, na nichž se „sejde globální IT komunita, aby viděla nejnovější technologie v akci.“ 452 Podle West k takovým veletrhům patří obrovská koncentrace lidí na jednom místě (COMDEX například pravidelně hostil kolem 200 000 návštěvníků), dopravní zácpy, dlouhé čekání na
445 Ibidem. 446 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s.14 15. 447 FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 190 191. 448 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 11 69. 449 COMDEX (Computer Dealer's Exhibition ) = mezinárodní výstava výpočetní techniky, probíhala pravidelně od roku 1979 do roku 2003 v různých městech USA. 450 CES (The Consumer Electronics Show) = největší světový veletrh spotřební elektroniky, konající se v Las Vegas od roku 1967. 451 INTERTOP = mezinárodní výstava a konference zaměřená na technologie a byznys, pravidelně konaná od roku 2005 v New Yorku, Las Vegas, São Paulu, Tokyu a Mumbai. 452 Comdex.com [online]. c2009 [cit. 19 03 2009]. URL: . 93 dopravu, večírky až do rána a následující den časné ranní vstávání s vyčerpávajícím celodenním obcházením veletržních stánků. Autorka nazývá z těchto důvodů tyto veletrhy „křtem“ nováčků mezi digeraty. Výše postavení z nich se potom v luxusních hotelových apartmá účastní celodenních schůzek s klienty a důležitého navazování kontaktů na reprezentativních akcích. 453 West popisuje životní styl pracovníků velkých IT firem v Silicon Valley jako samotářský, izolovaný, s málo intenzivními sociálními kontakty. ,„Digerati přijedou do práce ve svých vlastních automobilech, vstoupí do budovy a jdou do svých individuálních kanceláří či pracovních kójí: izolace je posilována oslabeným smyslem pro komunitu a spřízněnost.“ 454 Autorka se domnívá, že tato skutečnost je ještě povzbuzována charakterem prostorového uspořádání Silicon Valley, jehož krajinu považuje za neutěšenou a nudnou. Obytné čtvrti mají více méně předměstský ráz s řadou izolovaných rodinných domů, v centrech jsou pak sídla velkých firem. Tato lokalita nenabízí mnoho veřejného prostoru s možností sociálního sdružování a navazování kontaktů, ani neskýtá důvod k delšímu pobytu venku – spíše tak podporuje život v izolaci soukromých domů a vnitřních prostorů budov velkých firem. 455 Mnoho společností (Microsoft, Lotus, Oracle, Apple, atd.) zřizuje svá pracoviště jako velké kampusy, které poskytují svým zaměstnancům vše, co mohou potřebovat v každodenním životě, včetně možností k trávení volného času. Najdeme zde konferenční centra, obchody všeho druhu, někdy i nákupní střediska, restaurace a fitness centra. Řada podniků nabízí takové služby, jako je praní prádla či hlídání dětí ve vlastních školkách. 456 Práce digeratů se vyznačuje značnou mobilitou a flexibilitou, z čehož vyplývá časté cestování, ale i práce na dálku. 457 Vyřizování pracovních záležitostí i během jízdy v dopravním prostředku je díky moderním technologiím zcela běžnou záležitostí. Mnoho digeratů pracuje z domova, kde mizí ostrá hranice mezi volným časem a prací. West upozorňuje na skutečnost, že množství špičkových pracovníků virtuální třídy využívá svého volného času k potenciálnímu výdělku. Sezení před obrazovkou v práci i doma je hlavní náplní běžného dne těchto osob a všichni ostatní lidé v jejich okolí (včetně rodinných příslušníků či přátel) to musí akceptovat. Autorka tuto skutečnost 453 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 41 43. 454 Ibidem, s. 34. 455 Ibidem. 456 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 34 35. 457 Ibidem, s. 36. FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 191. 94 nepovažuje za zdravou pro budování mezilidských vztahů (počítač považuje za předmět posilující individualismus). Představuje scénář brzké budoucnosti, kdy jednotliví členové domácnosti sedí v uzavřených místnostech, každý u svého vlastního počítače, a nezbytnou domluvu odbývají krátkými textovými zprávami.458 West nejvíce kritizuje splývání práce a volného času, což může vést do jisté míry k vykořisťování zaměstnanců (tlakem na provedení více práce v menším časovém úseku a za nižší mzdu) a k narušování soukromí individuálních pracovníků. Styl života digeratů nepovažuje ideální pro rozvoj vztahů a tím pádem ani živého komunitního života. Vyhrocený individualismus může mít navíc v makrospolečenském měřítku samozřejmě negativní dopady na celou společnost.
458 WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit., s. 36 37. 95 6 REFLEXE DISKURSU KYBERPUNKU A DIGERATŮ V ŠIRŠÍM KONTEXTU KYBERKULTURY Představili jsme si dvě kyberkulturní hnutí založená na informačních a komunikačních technologiích. Obě tato hnutí byla významná pro formující se kyberkulturu, a to zejména proto, že měla dosti zásadní vliv na podobu samotného diskursu o kyberkultuře. Jak o tom již pojednal ve své koncepci Macek, narace věnované kyberkultuře, jenž byly v minulosti produkovány a šířeny členy různých kyberkulturních skupin, pomáhaly utvářet identitu nové technologie tím, že nějakým způsobem definovaly její vlastnosti a formovaly všeobecná očekávání, která do ní byla vkládána.459 Tato hnutí na sebe zhruba časově navazují a částečně se překrývají. Jejich rozpravy se nezřídka prolínají, třebaže se diskursivně také v lecčem liší. Je to dáno rozdílností doby, kdy tato hnutí existovala, podmínek, v nichž rozvíjela „své“ kyberkulturní narace a sociálního prostředí, z nichž tyto kyberkulturní skupiny vycházely. Kyberpunk opanoval ranou kyberkulturu 80. let – tedy období, kdy byla počítačová kultura stále ještě okrajovou záležitostí napojenou spíše na různé uživatelské skupiny 460 než na širokou masu. Informační technologie se však stávaly čím dál užívanějším nástrojem. V době rozkvětu kyberpunkového hnutí docházelo k prudkému zdokonalování a šíření ICT, osobní počítače se postupně stávaly pracovním nástrojem i prostředkem zábavy běžných lidí. Z kyberpunkových kořenů (či lépe řečeno z atmosféry kyberkultury ovlivněné kyberpunkem) vyšla na konci 80. let digitální avantgarda – „mluvčí“ etablující se společnosti založené na informačních technologiích a „prorokové“ digitální revoluce. Tato digitální avantgarda byla v podstatě první linií digeratů – elity vzkvétajícího počítačového průmyslu 90. let a propagátorů informační společnosti. V první polovině 90. let nastalo již skutečné zmasovění užívání počítačů a jejich zpřístupnění běžnému uživateli. Když byl v roce 1991 spuštěn podle návrhu Tima
459 MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 36. 460 Jak již bylo řečeno, v 80. letech tvořily kyberkulturu kromě ICT vědců, vývojářů, techniků a univerzitních studentů, také skupiny fanoušků SF literatury, filmů a počítačových her, herní skupiny MUDs, komunity prvních sociálních sítí (například zmíněná virtuální komunita Well) a v první řadě různé skupiny napojené na kyberpunk – literáti, umělci, hackeři, raveři, atd. 96 Bernese Leeho internet se službou WWW, získal díky uživatelské srozumitelnosti potenciál stát se opravdu široce užívaným masmédiem. Od roku 1993 se začaly ve velkém objevovat na internetu komerční organizace. 461 Tyto firmy (nejprve počítačové) byly plodem podnikatelského úsilí a úspěchu digeratů, z nichž se postupně založila nová společenská vrstva „virtuální třída“ vlivných a úspěšných v IT průmyslu. Kyberkultura se v tomto období překrývá s většinovou kulturou. Informační technologie proto přirozeně ovlivňují kulturní aspekty v celospolečenském měřítku. Proč byl významný diskurs o informačních technologiích a kyberkultuře obecně právě u těchto dvou kyberkulturních hnutí? Je to dáno skutečností, že právě z těchto hnutí vycházelo velké množství literátů, publicistů i osob veřejně známých, které byly, jak již bylo řečeno, vizionáři, mluvčími a propagátory kultury svázané s informačními a komunikačními technologiemi. Macek vyslovuje hypotézu, že narace o kyberkultuře, na nichž měly tyto skupiny nezanedbatelný podíl, se staly součástí ideologie pokročilých ICT. Přesněji řečeno: „Ideologie promítající se do informační politiky západních států i mezinárodních organizací, stejně jako do marketingových strategií společností vyrábějících informační technologie či obchodujících s nimi.“ 462 Třebaže kyberkulturní diskursy hovoří o technologiích v modu „přirozenosti,“ což vypadá, že popisují technologie takové, jaké jsou, ve skutečnosti tyto rozpravy mnohem více než o skutečném stavu věcí vypovídají o kyberkulturních vizích politického a společenského potenciálu ICT a o jejich tvůrcích a šiřitelech.463 Diskurs kyberpunku je ovlivněn skutečností, že kyberpunk se ustavil jako hnutí alternativní kultury, na němž se podepsala řada různých sociálních hnutí 60. a 70. let. Kyberpunkové vize jsou svým způsobem vyhrocené. Kyberpunk technologii mytologizuje, jeho narace o kyberkultuře neustále balancují někde mezi pesimistickou, antiutopickou vizí technologie coby prostředku útlaku a optimistickou, utopickou vizí technologie coby nástroje osvobození. Jeho pohled na technologii je tedy ambivalentní. Z hlediska dichotomie moci a svobody kyberpunk vnímá technologii jako potenciální nástroj moci, jímž mohou opresivní instituce ovládat jedince i celou společnost. Zároveň však technologii pojímá jako zprostředkovatele vymanění se z tohoto systému, vtiskuje jí tedy i emancipační potenciál. Počítačové sítě vidí pro jejich decentralizovanou povahu jako prostor schopný oslabit centrální mocenskou kontrolu
461 Viz Historie Internetu [online]. [11 04 2009]. URL:. 462 MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 37. 463 Ibidem, s. 36. 97 státního aparátu a posílit tak autonomii jedinců nebo různých svobodných komunit. Kyberpunk vychází z anarchistických pozic. Na národní stát se nedívá v příliš pozitivním světle – vidí jej jako instituci, která si pomocí dominantní kultury podrobuje jednotlivce. Proto se kyberpunk proti němu vymezuje. Svět virtuální reality a simulace kyberpunk nahlíží jako alternativní prostor vůči světu reálnému, kde je možné prožívat plnohodnotný paralelní život. Virtuální realita kyberprostoru je pro kyberpunk „reálnější“ než realita fyzická, neboť je místem sebe aktualizace, kde lze zažívat zkušenosti, jenž by ve skutečném světě nebyly možné. Kyberprostor umožňuje jedinci zakládat jeho osobní identitu na událostech, jenž se udály pouze ve virtuálním světě. Kyberpunk virtuální realitu do značné míry mytologizuje, předkládá ji jako „svět lepší než reálný.“ Diskurs digeratů na kyberpunkové rozpravy navazuje, ale v mnohém je přizpůsobuje novým podmínkám doby, rozvíjí, inovuje a mění. V raném období digitální avantgardy se často operuje s pojmem „ elektronické pohraničí “ (z angl. „electronic frontier“). Jedná se opět o představu kyberprostoru, tentokrát jako místa otevřených možností, neobsazeného mocí a institucionálním řádem a poskytujícího prostor pro vytvoření nového kulturního milieu. 464 Elektronické pohraničí bylo představováno jako místo rozpouštění sociálních a kulturních hranic, místo slibující vytvoření nové alternativní kultury založené především na svobodě a rovnosti individuí, jejich aktivitě, kreativitě a vzájemném sdílení bez jakýchkoliv vnějších omezení. K této představě se vázaly vize virtuální komunity jako nové formy lidské pospolitosti, jenž je založena na solidaritě, spolupráci a svobodě slova. V souvislosti s virtuálními komunitami byly vyslovovány představy obnovení habbermasovské sféry veřejné a byla anticipována revitalizace přímé demokracie v globálním měřítku. Později digerati k těmto představám přidali vizi internetu jako prostoru pro svobodné podnikání neomezené vládou, místa vhodného k expanzi lidských možností, místa skýtajícího výzvu ke kolonizaci, k seberealizaci a naplnění potenciálu neustálého rozvoje nejnovějších technologií. Technologii obecně viděli jako činitele společenské transformace, jako agenta digitální revoluce. Tuto revoluci předpovídali jako změnu kulturních, politických, ekonomických i sociálních podmínek v globálním, celospolečenském měřítku.
464 Hovoříme o období, kdy ještě internet nepodléhal komerci, nebyl široce využíván (spíše zde fungovala řada sociálních sítí na bázi BBS) a jeho propagátoři do něj vkládali velká očekávání. Jedním z hlasatelů svobody elektronického pohraničí byl John Perry Barlow, který ji hájil založením EFF v roce 1990. 98 Očekávali, že informační technologie přinesou proměnu komunikačních vzorců, jenž bude vést k větší aktivitě a kreativitě individuí. Na základě toho mělo dojít k oslabení moci médií a národního státu a naopak k posílení autonomie jedinců. Jejich společenské vize byly kyber libertariánské – předpokládali totiž svobodu, kompetenci a zodpovědnost všech jednotlivců napojených na kyberprostor. Prognózy digeratů byly techno optimistické, jelikož vytvářely utopické anticipace budoucího vývoje vedoucího k trvalému zlepšení a možným negativním důsledkům byla přikládána jen nepatrná pozornost. Takto by se daly shrnout obecné teze a tendence kyberkulturních narací vysílaných těmito dvěma kyberkulturním proudy. Jak již bylo mnohokrát řečeno, jejich diskursy jsou silně ideologizující. Tohoto faktu si povšimla velká řada mediálních a kulturních analytiků, např. Francisco Millarch, 465 nebo zmínění Richard Barbrook a Andy Cameron, 466 Artur Kroker a Michael A. Weinstein, 467 Cynthia West, 468 Kevin Robins 469 a další. Kritikové kyber ideologií poukazují na fakt, že se jedná o narace utvářené specifickými kulturními či sociálními skupinami a že tyto narace jsou mnohdy v rozporu s jinými aspekty sociální reality. Třebaže mají utopické vize zevšeobecňující charakter, zdaleka nepostihují celou skutečnost. Robins například pronáší kritickým tónem vůči všem druhům kyber utopie: „Nabízí nám obvyklou představu budoucnosti odlišné od přítomnosti, představu prostorů nebo skutečností, které jsou mnohem lákavější než ty všední, jež nás v současnosti obklopují a zahrnují. To je značně omezený pohled. Pohled, jenž se odvrátil od světa, v němž žijeme.“ 470 V následujících kapitolách budeme srovnávat vize kyberpunku a digeratů s pozdějším vývojem technologií, internetu a kyberkultury. Budeme se snažit zachytit některé alternativní pohledy, které se k obdobným tématům formovaly. Naším cílem bude reflektovat anticipace těchto dvou hnutí produkované v době utváření rané kyberkultury s jejím pozdějším vývojem, problémy a výzvami, jimž (nehledě k „velkým vizím“) musela a musí čelit.
465 Viz MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism [online]. Cybersoc Magazine, 1998, no. 4. [cit. 12 04 2009]. URL:. 466 Viz BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 467 Viz KROKER, A. – WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class . Op. cit. 468 Viz WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Op. cit. 469 Viz ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Op. cit. 470 Ibidem, s. 15. 99 6.1 UTOPIE, ANTIUTOPIE A REALITA Jak napsal historik vědy Lewis Mumford, „moderní utopie byly neoddělitelné od vzniku technologií.“ 471 Zatímco utopie popisuje harmonicky fungující společnost (či společenství), aniž by zohledňovala negativní stránky, antiutopie zobrazuje protiklad – na rozdíl od utopie realistickým způsobem představuje nejhorší možnou variantu vývoje. Základní vlastností utopie však je, jak uvádí Herec, že neukazuje postupnou cestu k dosažení proklamovaného stavu, která by nevedla skrze nějakou zásadní změnu či revoluci. 472 K tomu ještě můžeme připojit, že utopie i antiutopie nikdy neberou v úvahu celou skutečnost ve vší komplexnosti. Třebaže mají jejich výpovědi totalizující tendence, utopické a antiutopické představy se zaměřují jen na určitý výsek sociální reality. Znaky utopie nesly také představy kyberpunku a digeratů o nové technologii. Zde se dohromady snoubily různé revoluční předpovědi a očekávání, které, jak upozorňuje Macek, poskytovaly, spíše než o skutečnosti samotné, obraz o projektu nových médií v jeho kyberkulturních začátcích. 473 A jak tento autor výstižně uvádí: „Projekt digitálních médií – hypermédií – byl od samotných počátků prodchnut duchem technologicko humanistického optimismu. Intelektuální i popularizující diskuse, které se okolo těchto tzv. nových médií zrodily, v sobě více či méně hřály naději – naději nového přístupu k médiím, k informaci. Naději na svobodu komunikujících a jejich vzájemnou rovnost. Naději v sílu nové technologie, naději v technologii, která ze své podstaty dovolí lidstvu takříkajíc dotáhnout k řádnému konci osvícenskou vizi svobodného, informovaného a do společnosti zapojeného subjektu…“ 474 Kyberpunk své naděje vkládal do emancipačního potenciálu nových technologií v boji proti Systému. Od informačních technologií si sliboval osvobození jedinců a nastolení bezvládí (alespoň v dočasném smyslu TAZ). Heslo „informace chtějí být svobodné“ vedlo kyberpunkové hackery k boji proti několika málo nadnárodním korporacím, které v tehdejší době v síťovém prostředí existovaly. 475 Digitální avantgarda svou utopickou představu zpočátku soustředila kolem elektronického pohraničí, které oplývalo novými možnostmi svobodné kulturní expanze. Na to navázaly vize digitální revoluce, od níž digerati očekávali totální změnu společenského uspořádání, životního stylu, vztahů a sociálních závazků, jenž povede
471 MURPHIE, A. POTTS, J. Culture and Technology . Basingstoke: Palgrave, 2003. s. 104. 472 HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Op. cit., s. 238 239. 473 MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 36. 474 MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Op. cit., s. 4. 475 Počítačová síť byla na přelomu 80. a 90. let nekomerční, využívaly ji pouze univerzity, různé subkultury a své databanky zde mělo zatím jen pár nadnárodních korporací, jejichž vliv se snažili kyberpunkoví hackeři podlomit. Viz Ibidem, s. 5. 100 k nové politice i ekonomice. Příkladem utopického předjímání může být anticipace definitivního vyvázání subjektu z tradičních vazeb rodiny, sousedství, lokálních komunit, atd. a naopak jeho nového přimknutí k virtuálním komunitám vzniklým na bázi zájmových skupin, které propojí lidi z celého světa v harmonické společenství.476 Později s příchodem komercionalizace webu byly již vize digeratů orientovány spíše na nástup nové ekonomiky vyznačující se svobodným, státem minimálně omezeným podnikáním. Jejich víra byla tehdy propojena s tzv. garážovou ekonomikou 477 představou, že pokud je člověk dostatečně schopný a dokáže tvrdě pracovat, může v USA dosáhnout takřka „z ničeho“ velkého úspěchu. Jak však dokládá nedávná historie, většina těchto a jim podobných představ se nakonec ukázala být utopicky nadhodnocená, poněvadž s řadou zlepšení, která internet přinesl, přišla ruku v ruce také řada problémů. Internet nebyl zdaleka hned nástrojem revoluční inkluze všech lidí světa, jak to jeho průkopníci proklamovali. Ve chvíli, kdy se stalo připojení k síti běžným standardem většinové společnosti, vynořil se problém informační chudoby a sociálního vyloučení těch, kteří k němu neměli přístup. S neomezeným internetovým podnikáním se objevila řada krádeží a podvodů. Na činnost kyberpunkových hackerů navázali různí kyber zločinci, kyber teroristé a kyber extremisté. Objevil se i fenomén informační války v kyberprostoru. 478 Proto vznikla potřeba zavést do prostředí internetu zákony – a s tím internet ztratil svůj status anarchistického média. Těmto problémům v kontrastu s představami kyberkulturních vizionářů, které jim předcházely, se budeme věnovat v následujících kapitolách. Nyní se zaměříme na vývoj, který následoval prognózy kyber revoluce, zejména v kontextu ideje svobodného podnikání (mediálně reprezentované časopisem Wired ), 479 která ve druhé polovině 90. letech ovládla situaci na internetu.
476 Viz HEALY, D. Cyberspace and Place: the Internet as Middle Landscape on the Electronic Frontier. in Internet Culture . edited by D. Porter. New York, London: Routledge, 1996. s.61. 477 Tento „garážový sen“ byl ovlivněn skutečností, že první počítačové firmy vznikaly během 70. let téměř doslova v garážích počítačových nadšenců (např. Steve Jobs a Steve Wozniak takto sestavili v polovině 70. let revoluční osobní počítač Apple II) a v 80. či v 90. letech se stali majiteli prosperujících firem. Pojem „garážová ekonomika“ používá Macek v pracích: MACEK, J. Raná kyberkultura . Op. cit. MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Op. cit. 478 Informační válka = využívání crackerských praktik k podlomení důležitých informačních systémů či k ničení obsahů webových stránek mezi znepřátelenými státy, obvykle ve válečném konfliktu. K informačním útokům docházelo například v konfliktu mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008. 479 Časopis Wired vedl mezi lety 1993 1998 na svých stránkách kampaně proti kontrole internetu ze strany státu (který paradoxně jeho spuštění financoval) a zároveň propagoval „velké“ internetové utopie. Zastával výrazně liberalistickou pozici. Viz MILLARCH, F . Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism. Op. cit. 101 Zhruba k roku 1996 se datuje nástup dot com éry , během níž byly v USA (ale také v jiných západních zemích) ve velkém zakládány různé komerční firmy na internetu s vidinou rychlého zbohatnutí. 480 Název „dot com“ je odvozen od tehdejšího masového skupování domén s příponou „com.“ Toto období bývá označováno jako „zlatá horečka“ či epocha čistého kapitalismu na internetu. Internetové firmy sice neměly promyšlený obchodní model a nevykazovaly přílišné zisky, ale vázaly na sebe obrovské množství kapitálu z burzovních trhů, protože dokázaly přilákat ohromné množství investic. To z jejich majitelů dělalo velkou rychlostí milionáře. 481 Vše bylo ovlivněno prognózami rapidního růstu uživatelů připojených k internetu a nepochybně optimistickým diskursem digitálních elit. V roce 2001 však investoři rozpoznali, že šlo o pouhou představu, následkem čehož došlo k prudkému propadu investic a k takřečenému „splasknutí dot com bubliny.“ To vyvolalo vlnu krachů nesmírného množství internetových firem. Jak již bylo řečeno, dot com éru „nepřežil“ časopis Wired ve své původní koncepci (viz 5.2.2) a s ním se také postupně vytratil a vstřebal diskurs o digitální revoluci se všemi jeho konsekvencemi. Nastává období, kdy jsou vyspělé informační technologie již ustálenou součástí běžného života – bez nutnosti tento stav propagovat či obhajovat. Francisco Millarch konstatuje, že internet, podobně jako jiné revoluční technologie, z počátku vyvolával řadu očekávání a strachů, které se však postupně usazují. 482 John Maeda, profesor na MIT a významná osobnost grafického designu, nazývá dobu, která následovala po krachu dot comu jako postdigitální. Popisuje, že skončilo období fascinace informační technologií jako takovou a nastupuje nová doba, kdy se zájem soustřeďuje spíše na socio kulturní reflexe nových médií. 483 Již v roce 1998 (v době zhroucení časopisu Wired ) založili Andrew Shapiro, David Shenk a Steven Johnson v reakci na popsané techno utopie hnutí „technorealismu .“ Technorealistický přístup, který navázal na kritickou esej Barbrooka s Cameronem – The Californian Ideology ,484 se snažil nahradit utopická tvrzení
480 Viz OČKO, P. Rok 2000 a křižovatky informační ekonomiky. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 10 [cit. 2009 04 21]. URL: . 481 O velikosti investic vypovídá technologický index NASDAQ 100 (NASDAQ je největší elektronická burza v USA). Ten vzrostl v době dot comové horečky od roku 1996 z 600 bodů na 5 000 bodů v roce 2000, což je nárůst o více než 730 %. Po prasknutí bubliny, koncem roku 2002, se index NASDAQ 100 vrátil na 800 bodů. URBÁNEK, D. Největší burzovní krachy v historii [online]. FOND SHOP . 2007, č. 7 [cit. 12 04 2009]. URL: . 482 MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism. Op. cit. 483 FABUŠ, P. Co jsou to nová média? Literárky v síti [online]. 25.12.2006 [cit. 12 04 2009]. URL: . 484 BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 102 vizionářů ze Silicon Valley o internetu realističtějšími tezemi poukazujícími i na rizika spojená se svobodným přístupem do kyberprostoru a jeho masovým využíváním. Technorealisté například upozornili na monopolistickou taktiku společnosti Microsoft, která prakticky ovládla ICT trh. Označili ji za ohrožení tržní diverzity a inovace, protože zmizela jakákoliv přirozená konkurence, což bylo zcela v rozporu s proklamovanou ideou svobodného trhu, na němž může kdokoliv volně začít a dosáhnout úspěchu. Hnutí se ostatně domnívá, že svobodný trh v praxi není možný. 485 Základní principy technorealismu byly vyjádřeny v manifestu Reality Shock :486 - Technologie nejsou neutrální. - Internet je revoluční, ale ne utopický. - Vláda hraje důležitou roli v utváření hranic elektronického prostředí. - Informace není totéž co znalost. - Připojení školy nespasí. - Informace potřebuje být chráněna. - Pokud patří rozhlas veřejnosti, měla by veřejnost těžit z jeho používání. - Porozumění technologiím by mělo být základní součástí globálního občanství. Technorealisté upozorňují na fakt, že kyberprostor se neliší od hmotného světa, na němž je postaven. Snaží se reprezentovat umírněnou pozici založenou na reálné zkušenosti. Tvrdí například, že přestože se rapidně zlepšil náš přístup k informacím, ještě to nemusí znamenat lepší vzdělání pro všechny. Přestože s internetem přichází větší svoboda projevu, neznamená to, že ji všichni využívají. Přestože se díky internetu zkracuje vzdálenost mezi občany a vládou, neznamená to, že zmizí reprezentativní volená demokracie. Kyberprostor není zkrátka prostorem ani lepším, ani horším než skutečný svět. Záleží jen na způsobu jeho využívání. Toto hnutí se tedy snažilo vytvořit rovnováhu mezi kyber utopickou pozicí a opačným kritickým pólem reprezentovaným hnutím neo ludditů. 487,488
485 MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism. Op. cit. 486 Principles of technorealism [online]. 12.3.1998 [cit. 12 04 2009]. URL: . 487 Neo luddité = moderní hnutí, které se staví proti neomezenému technologickému pokroku. Domnívá se, že vyspělé technologie jsou v dnešní době přeceňovány a snaží se poukázat na jejich negativní aspekty. Technologie nepovažuje za hodnotově neutrální, protože jsou vždy využívány k nějakému účelu, jenž přináší konkrétní, hodnotově zabarvené výsledky. Technologie mají pokaždé nějaké negativní dopady ve formě nezamýšlených důsledků, ať již sociální, politické, ekonomické či enviromentální. 488 MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism. Op. cit. 103 6.1.1 Web 2.0: diskursivní fenomén současnosti
Po prasknutí dot comové bubliny ustalo vzrušení z internetového podnikání (tzv. e commerce či e byznys). Debaty kolem digitálních médií se však koncentrovaly na nový fenomén – tzv. web 2.0 . Termín „web 2.0“ uvedl ve známost Tim O’Reilly, ředitel společnosti vydávající počítačovou literaturu a organizující konference v tomto odvětví, vydáním článku What is Web 2.0 489 v roce 2005. Tvrdí, že od krachu dot comu se proměnila podoba webu. Web 2.0 má reprezentovat „novou verzi“ webu. Nejedná se však o změnu technickou – web 2.0 funguje na stejné platformě jako web 1.0490 (neopírá se o žádné nové standardy), ale o změnu koncepční až paradigmatickou. Web 2.0 je vyjádřením pro „humanizovaný“ internet zaměřený v první řadě na uživatele. Po roce 2000 se hovoří o postupném nástupu tzv. sociálního webu a změně komunikačního modelu uplatňovaného na internetu. Zatímco web 1.0 fungoval stále spíše na principu „one to many,“ to znamená, že jeho obsah (z větší části) vytvářel úzký počet osob a příjemce tvořilo masové publikum, 491 web 2.0 uplatňuje komunikační princip „many to many,“ v němž se na autorství podílejí z převážné části sami uživatelé. 492 Z typických služeb webu 2.0 můžeme jmenovat vysoce oblíbené blogy, online komunity ( MySpace , Friendster , Facebook ), fotografické archivy ( Flickr , Picasa ), prostory pro sdílení videí ( YouTube ), komunikační aplikace na bázi „instant messaging“ ( ICQ , Skype ), personalizaci výběru obsahu médií pomocí RSS čteček, či encyklopedii Wikipedia s otevřeným kolektivním autorstvím. K webu 2.0. se vážou takové koncepty, jako komunitní web, sociální sítě, sociální software, 493 nebo tzv. open source software, který je možné neustále vylepšovat tzv. beta verzemi. Díky zjednodušení webových aplikací se stalo publikování na internetu po technické stránce srozumitelné a ovladatelné skutečně pro každého – vlastní blog či profil na některém ze sociálních sítí si dnes dokáže vytvořit téměř kdokoliv. Internet se stává běžným prostředkem k socializaci a sebevyjádření. Kolem webu 2.0 vznikají nové narace optimistického i pesimistického vyznění. Propagátoři konceptu webu 2.0 například (v opozici k předchozímu stavu éry dot comu) tvrdí, že web 2.0 slouží především lidem a ne internetové komerci. Toto tvrzení 489 O’REILLY, T. What is Web 2.0 [online]. 30.9.2005 [cit. 13 04 2009]. URL: . 490 Web 1.0 = předchozí verze internetu. 491 Jedná se o komunikační model masových médií. Přestože u internetu tento model neplatil ani v dřívější době do důsledků (od počátků to bylo vysoce interaktivní médium), hovoříme o převážné tendenci internetového obsahu. 492 Srovnej FABUŠ, P. Co jsou to nová média? Op. cit. 493 Sociální software = software umožňující sociální interakci pomocí počítače. 104 samozřejmě není zcela pravdivé, protože i web 2.0 slouží komerci, ovšem založené na jiných marketingových strategiích, než tomu bylo dříve. Základním pojmem webu 2.0 je tzv. kolektivní inteligence – princip, kdy velké množství uživatelů tvoří či upravuje obsah, navzájem si radí, komentuje, sdílí soubory, či vylepšuje softwarové produkty. Zastánci webu 2.0 hovoří o internetu jako svobodném médiu, kde má šanci se vyjádřit každý. Všichni mají přístup k informacím a mohou je také volně šířit. První šéfredaktor časopisu Wired – Kevin Kelly (jeden z digeratů) vyjádřil v článku We Are the Web 494 domněnku, že se ideály prvních internetových nadšenců v jistém smyslu naplnily, ba dokonce byly podobou nového webu předstiženy. Měl zřejmě na mysli vize soustředěné kolem konceptu virtuální komunity. Internet podle něj dospěl do fáze, kdy vzniká „opravdová“ online kultura. Lidé na ní aktivně participují mnohem více než ji konzumují. Vzájemné sdílení dat a informací je řízeno tzv. ekonomií daru, která vede jednotlivé uživatele k reciprocitě z vděčnosti. Lidem je umožněno vzájemné sdílení prostřednictvím webu, nehledě k jejich regionu, sociální třídě či povolání. V takové situaci se pro Kellyho úzkost prvotních vizionářů z toho, co se stane, až bude internet součástí mainstreamu, rozplývá. Tento koncept si ovšem (podobně jak tomu bylo i o předchozích vizí) vysloužil též řadu kritik. Web 2.0 je často označován jen za módní slovo (tzv.buzzword),495 které má ve skutečnosti prázdný obsah. Část odborné veřejnosti označuje web 2.0 jako pouhý marketingový trik, který usnadňuje prodej komerčních produktů inzerovaných skrze různé webové aplikace navštěvované vysokým počtem uživatelů. Významným kritikem je například Jaron Lanier (rovněž představitel digeratů), který své výhrady uvádí v článku Digital Maoism: the Hazards of the New Online Collectivism .496 Upozorňuje na nebezpečí ideologie, která se formuje kolem pojmu kolektivní inteligence (spojovaného často s fenoménem Wikipedia ). Podle jeho názoru tato ideologie skrytě utváří představu vševědoucnosti kolektivu a mizení důležitosti personalizovaného autorství. Bez autora je však jakýkoliv text vytržený ze sociálního kontextu a jeho informační hodnota se tím snižuje. Jednotlivci v takové situaci ztrácejí zodpovědnost za to, co publikují. Lanier se obává nástupu „nemyslícího davu,“ potlačení samostatného myšlení a individuální zodpovědnosti, což umlčuje jedince 494 KELLY, K. We are the Web. Wired [online]. August 2005, vol. 13, no. 8 [cit. 13 04 2009]. URL: . 495 Viz např. BRODKIN, J. Web 2.0: Buzzword, or Internet Revolution? [online]. 2007 [cit. 13 04 2009]. URL: . 496 LANIER, J. Digital Maoism: the Hazards of the New Online Collectivism [online]. 2006 [cit. 13 04 2009]. URL: . 105 „vybočující z řady“ a vede k posilování a udržování stávajícího normativního a institucionálního řádu. Lanier varuje před politickým zneužitím této situace. Tyto jeho myšlenky samozřejmě nejsou nové, mnoho autorů již například poukazovalo na hrozbu oslabení samostatného myšlení v souvislosti se službou Google , atp. Jak je tedy vidět, i současná situace internetu popsaná pomocí konceptu web 2.0 kolem sebe soustřeďuje různé ideologické rozpravy mající utopický či antiutopický ráz. Ačkoliv je dnešní situace na internetu pro uživatele příznivější než kdykoliv předtím, také soudobá forma sociálního webu implikuje řadu problémů, s nimiž je nutné se vyrovnat. Se svobodou projevu přichází i volní šíření urážek, internetové obtěžování, rozšiřování nenávistných či extremistických myšlenek, atd. Přestože byl vyvinut systém pravidel slušného chování na internetu, tzv. netiketa, v podstatě neexistuje právní mechanismus na jeho vynucení. Sociální sítě, P2P sítě, 497 různá fóra a chaty slouží nejen běžným uživatelům, ale také různým zločineckým, teroristickým a extremistickým organizacím. Můžeme se také domnívat že s běžným začleněním informačních technologií do každodenního života (v souvislosti s fenoménem webu 2.0) se také zesiluje zmíněná sociální a kulturní propast mezi těmi, kteří ICT používají a těmi, kteří k nim z jakéhokoliv důvodu nedostanou.
6.1.2 Kyberprostor jako „území nikoho:“ k představě svobodného, neomezeného média
Vraťme se ale k představě kyberprostoru jako území, které nikomu nepatří a nikdo mu nevládne (sdílené kyberpunkem), elektronického pohraničí, jenž je volným, neobsazeným prostorem vyzývajícím k ustavení nové kultury (nesené digitální avantgardou) a internetu, jenž nemá být ani omezován, ani regulován zákony (propagované digeraty). Všechny tyto myšlenky společně sdílejí obraz internetu jako „území nikoho.“ Profesor literatury Dave Healy se domnívá, že tyto vize odpovídají americké archetypální představě charakteristické snahou kolonizovat a civilizovat dosud neobjevená „divoká“ území. Internet zde v symbolické rovině znázorňoval místo „někde uprostřed“ mezi civilizací a divočinou. Byl metaforickým útočištěm před okolním světem svázaným normami a pravidly, neboť evokoval představu svobody a
497 P2P (Peer To Peer) = sítě, v nichž uživatelé sdílejí soubory (např. BitTorrent ). 106 nezávislosti. 498 Jak tomu ale bylo a je ve skutečnosti? Jednalo se vždy o zcela svobodné a nezávislé médium? V 90. letech panovala obecná představa, že internet ze své podstaty zpochybňuje státní autoritu a snižuje význam jednotlivých vlád. Nicholas Negroponte v knize Being Digital například hovořil o zbytečnosti státních celků a neregulovatelnosti internetu. Slavným obhájcem svobody internetu byl John Perry Barlow, který se pomocí aktivit nadace EFF snažil zamezit státní legislativní regulaci. 499 Profesoři práva Jack Goldsmith a Tim Wu shrnují tuto situaci: „Předpokládalo se, že informační věk nahradí vyčerpané ideje, jako jsou volby, legislativa nebo územní reprezentace, flexibilními pravidly založenými na konsensu, pravidly vytvořenými neformálními komunitami, které se shromažďují ve stejném zájmu (…).“ 500 Internet byl však (navzdory těmto vizím) již od počátku 90. let v USA považován za možný nástroj k posílení demokracie a tím pádem i k harmonizaci státního společenství. Souběžně s popsanými vizionářskými aktivitami probíhala proslavená informační politika USA vedená prezidentem Billem Clintonem a jeho viceprezidentem Albertem Gorem. Již v roce 1991 (tedy ještě před prvním funkčním obdobím Clintona, jenž začalo roku 1993) vyšel zákon High Performance Computing and Communication Act of 1991 vytvořený Gorem. Jeho součástí byla podpora rozvoje informačních technologií a zajištění vedoucího postavení USA v oblasti ICT. Na základě tohoto zákona vzniklo několik iniciativ, které napomáhaly rozvoji internetu a informačních technologií. 501 Jak je tedy zřejmé, kyberprostor měl v USA od začátku podporu přímo ze strany vlády. K internetizaci americké vlády došlo již v roce 1994 spuštěním stránek Bílého domu White House Pages .502 Clintonova a Goreova informační politika vydala řadu směrnic a uskutečnila množství iniciativ, z nichž mezi nejdůležitější patřil projekt 498 HEALY, D. Cyberspace and Place: the Internet as Middle Landscape on the Electronic Frontier. Op. cit., s. 55 57. 499 V roce 1996 přišel první omezující zákon Communications Decency Act omezující „neslušné“ obsahy (tedy se sexuální náplní) osobám mladším 18. let. Tento zákon v podstatě zakazoval veškerý „neslušný“ materiál na internetu s výjimkou zpoplatněných stránek. To bylo v té době bráno velmi úkorně, protože internetoví aktivisté si zakládali na bezplatnosti internetu a namítali, že za „neslušný“ bude moci být označen prakticky jakýkoliv obsah. Tento zákon považovali za významné omezení svobody. Barlow v reakci na to napsal Deklaraci nezávislosti kyberprostoru , v níž žádal o zanechání internetu stranou vládních donucovacích mechanismů. Zákony na internetu měly být postaveny pouze na etických principech a osobní zodpovědnosti. V roce 1997 byl zákon na základě četných aktivistických intervencí zrušen jako protiústavní. Viz BARLOW, J.P. A Declaration of the Independence of Cyberspace [online]. 8.2.1996 [cit. 13 04 2009]. URL: . GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . překlad J.T. Pelech. Praha: Dokořán a Argo, 2008. s. 33 35. 500 GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . Op. cit., s. 40. 501 Viz POLJAKOVÁ, A. Informační politika Clintonovy éry v USA. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009 04 13]. URL: . 502 Na adrese: http://www.whitehouse.gov/. 107 Národní informační infrastruktury (National Information Infrastructure – NII) navržený Gorem ještě před Clintonovým prezidentským nástupem. Tento projekt se vyznačoval zpřístupňováním informací komukoliv odkudkoliv za přijatelnou cenu. Na NII navazoval další významný projekt – Globální informační infrastruktura (Global Information Infrastructure GII), 503 navazující na Goreovu vizi „informační superdálnice,“ 504 která by propojovala pomocí sítě všechny země světa (včetně rozvojových zemí) v jeden spolupracující celek. Hlavním cílem GII bylo zpřístupnění informací obsažených v knihovnách, archivech a institucích po celé planetě. Předpokladem k tomu mělo být odstranění materiálních, technických a znalostních bariér v přístupu k informacím. Plodem těchto projektů byla podpora státních investic do soukromého sektoru, poskytnutí otevřeného přístupu k sítím, zajištění univerzálních informačních služeb, atd. 505 Clintonova a Goreova politika se zaměřovala na šíření informačních technologií, zavádění internetu do veřejných institucí, zvyšování počítačové gramotnosti, zlepšení komunikace s úřady, snižování nákladů na byrokracii, zpřístupňování vládních dokumentů občanům a volné poskytování vládních informací veřejnosti. Tato informační politika měla směřovat k „výstavbě otevřenější demokracie na všech vládních úrovních.“ 506 Jak je tedy zřejmé, politika USA v éře 90. let, tedy v době, kdy ještě přetrvávaly scénáře jejího podlomení a rozplynutí pod vlivem internetu, se ve skutečnosti ubírala alternativní cestou. Prakticky vykazovala prvky tzv. e demokracie (elektronické demokracie) zvyšující transparentnost vlády a rozšiřující účast občanů na vládní politice. Tím paradoxně vláda upevnila své postavení i v „digitálním věku“ a neodvratně rozšířila svůj vliv i do kyberprostoru. Vraťme se ale nyní k představě internetu jako média bez hranic, které nikomu nepatří, je dokonale decentralizované, prakticky nekontrolovatelné, maže geografické a kulturní rozdíly mezi lidmi a spojuje celou planetu v jeden globální celek. Tuto myšlenku analyzují již citovaní právníci Goldsmith a Wu ve studii Kdo řídí internet?: Iluze o světě bez hranic .507 Upozorňují že třebaže je internet obecně nazýván jako „globální informační síť,“ v současné době se stále více rozpadá na vzájemně 503 Projekt GII byl představen Al Gorem v roce 1994 na konferenci World Telecommunication Development Conference v Buenos Aires. 504 „Informační superdálnice“ měla propojit z počátků 90. let ještě izolované telekomunikační sítě všech zemí světa. 505 POLJAKOVÁ, A. Informační politika Clintonovy éry v USA. Op. cit. 506 Ibidem. 507 GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . Op. cit. 108 propojené, ohraničené státní sítě, podléhající lokálním legislativám. Tato skutečnost vyvrací scénáře z 90. let o internetu jako anarchistickém médiu, díky němuž ztratí národní státy význam a lidstvo propojí v globální kulturu. Autoři k tomu poskytují hned několik vysvětlení. První vysvětlení je kulturní. Obyvatelé jednotlivých států hovoří rozdílnými jazyky a mají odlišné geograficky i kulturně podmíněné potřeby, preference či požadavky. Rozdělení na jednotlivé státně oddělené sítě tak vyšlo fakticky „zezdola“ – z nutnosti vyhledat na internetu danou informaci či službu, která je aktuální pro příslušnou lokalitu v daném jazyce. Dříve se předpokládalo, že internet rozpustí jazykové bariéry a angličtina se stane hlavním jazykem globální zasíťované společnosti. Jak ale autoři uvádějí: „Koncem 90. let bylo 80 procent informací zveřejněných online v angličtině. Do konce roku 2002 bylo anglicky psaných stránek na webu necelých 50 procent a koncem roku 2005 již zhruba dvě třetiny uživatelů Sítě byli lidé, kteří nepoužívají angličtinu jako mateřský jazyk.“ 508 Běžní uživatelé upřednostňují kontakty a informace v mateřském jazyce, třebaže na internetu využívají i angličtinu. Národní jazyky proto z internetu nevymizely. Autoři naopak ukazují, že na poloze (a tím pádem i jazyku) závisí i frekvence elektronických kontaktů – jak ukázaly výzkumy, u běžných uživatelů převládá emailový a elektronický kontakt s lidmi na nižší geografickou vzdálenost. Jinak řečeno, přestože spolu lidé korespondují po celém světě, lokální sítě známostí jsou obecně hustší než globální.509 Význam polohy uživatele je zvýšen a podpořen personalizací internetu, jenž se stala základní službou webu 2.0. Personalizovaný web totiž dokáže pro uživatele filtrovat relevantní informace a nabízet jen takové zprávy, produkty či kontakty, které jsou pro něj prakticky upotřebitelné. To je samozřejmě výrazně podmíněno geograficky. 510 Jak uvádějí autoři: „Internet byl oslavován za to, že umožňuje otevřenou, univerzální komunikaci. ‚Informace chtějí být svobodné,‘ prohlásil ve slavném výroku John Perry Barlow. Z hlediska uživatele ale informace ve skutečnosti svobodné být nepotřebují. Naopak je třeba, aby byly označené, zorganizované a filtrované tak, aby se daly snadno nalézt, aby se mezi nimi dalo vzájemně odkazovat, prostě aby se daly používat. Tato organizace byla vždy klíčovou součástí úspěšné komunikace.“ 511 508 Ibidem, s. 67. 509 Autoři tento trend (v opozici k původním předpokladům globalizace kultury) vysvětlují skutečností, že zpočátku byl internet záležitostí jazykově vybavených, kosmopolitních lidí, jejichž zájem se soustředil především na elektronickou komunikaci s lidmi po celém světě. V souvislosti s tím, že se internet stal masově užívaným médiem – a tím pádem nástrojem používaným běžnými lidmi, se však síť přizpůsobila tomu, co je podle autorů pro lidi běžné – upřednostňování známých hovořících stejným jazykem, majících podobné kulturné zázemí a sdílejících podobné hodnoty. GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . Op. cit., s. 74. 510 Ibidem, s. 66 76. 511 Ibidem, s. 68. 109 Další příčinou hranic je již naznačené prosazování státních zákonů v místních sítích. Digerati věřili, že internetové firmy ke své existenci nepotřebují státní regulaci, protože svobodný trh se dokáže v kyberprostoru regulovat sám. Jak ale ukázala praxe, není tomu tak. Úspěšné internetové firmy (jako například e Bay) se neobejdou bez obchodního zákoníku, tedy bez právní donucovací moci státu. Jakékoliv jiné formy nátlaku totiž nejsou účinné a neexistuje žádný jiný subjekt, který by disponoval legitimní donucovací mocí, než je stát. 512 Rovněž pokud nějaká firma způsobí po internetu škodu na cizím území, státy mohou v rámci platného práva uplatnit svou autoritu a napravit vzniklé škody. 513 Podniky jsou tak nuceny filtrovat svůj obsah podle zeměpisné polohy, aby dodržely místní zákony. Dalšími problémy na internetu, které se ukázalo být nutné regulovat pomocí zákonů, jsou například ochrana soukromí, autorské právo, tzv. kyberkriminalita, cenzura „neslušných obsahů,“ atd. Třebaže internacionalisté usilovali o vyřešení těchto problémů globálně platnými právními předpisy, v praxi se ukázalo, že na podobě takových zákonů se není možné univerzálně dohodnout. Je to dáno kulturními rozdíly. Různé státy považují za „škodlivé“ rozdílné obsahy. Mají odlišné pojetí soukromí a různé požadavky na jeho ochranu. Vzájemně sdílené normy a hodnoty, jimž se mají přibližovat místní zákony, se mezi jednotlivými státy značně liší. Není tedy možné vytvořit univerzální zákon platný pro všechny, protože by velké části jeho signatářů nevyhovoval. Proto je internet regulován zákony místními. 514 Jak tedy autoři shrnují, „ohraničený internet má smysl právě proto, že umožňuje lidem z různých hodnotových systémů koexistovat na stejné planetě.“ 515 Domnívají se, že se podceňuje důležitost státních celků, jejichž fyzický nátlak je v podstatě jedinou možnou jistotou ochrany. 516 Internet je však závislý na vyváženosti míry státních zásahů, je nutné zachovat rovnováhu někde uprostřed mezi anarchií a despotismem.
512 GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . Op. cit., s. 168 169. 513 Ibidem, s. 192. 514 Ibidem, s. 179 184. 515 GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . Op. cit., s. 181. 516 Ibidem, s. 212. 110 6.1.3 Kyberprostor „pro všechny:“ k vizi egalitářství v kyberkultuře
Rozpravy, prognózy a politické názory internetových vizionářů měly univerzalistické vyznění. O technologické revoluci a nové globální společnosti se hovořilo zevšeobecňujícím způsobem, mělo dojít k informační a komunikační rovnosti mezi všemi lidmi na globální úrovni. Myšlenka informační rovnosti se však ukázala být brzy utopická a krátkozraká. Výzkumy totiž odkryly skutečnost, že penetrace nových technologií nebyla do americké populace, ani do celého zbytku světa, během 90. let natolik bleskurychlá, jak od ní internetoví vizionáři očekávali. Bylo to mimo jiné dáno faktem, že techno optimistický diskurs mnohdy opomíjel řadu sociálních charakteristik, které připojení k internetu determinovaly. Schopnost být připojen či využívat informační technologie byla jednoduše přisuzována všem. Na tento fakt poukázala již v minulém desetiletí řada kritiků. Například Millarch ve svém eseji Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism z roku 1998 kriticky komentuje: „Mitchell Kapor, spoluzakladatel Electronic Frontier Foundation (EFF) (...) říká: ‚Život v kyberprostoru (…) je více egalitářský než elitistický a více decentralizovaný než hierarchický. Slouží jedincům a komunitám, ne masovému publiku.‘ Ovšem pointa v tomto případě zní: jak můžeme získat přístup k životu v této kyberprostorové zemi snů? Jednoduše, pokud jste středostavovským občanem země prvního světa, vaše základní potřeby jsou naplněny, máte připojení k telefonní lince a počítač za tisíc dolarů. Ale ‚digitální dálnice‘ nedá jídlo Etiopanům před tím než vůbec začnou uvažovat o pořízení telefonní linky.“ 517 Millarch tak vystihl podstatu tzv. digital divide – digitálního rozdělení světa na „informačně bohaté“ a „informačně chudé:“ internet byl do nedávné doby ve větší míře využíván střední a vyšší společenskou vrstvou ve vyspělých zemích, zatímco ostatní „deprivilegované“ sociální skupiny k němu měly z různých důvodů omezený přístup. To vedlo k pomyslnému rozevírání nůžek mezi těmi, kteří mohou a dovedou těžit z jeho výhod a těmi, kteří tuto možnost nemají. Barbrook s Cameronem v již zmíněné eseji The Californian Ideology 518 z roku 1995 na tento problém narážejí v souvislosti s diskursem virtuální třídy. Kritizují, že „kalifornská ideologie“ (jak nazývali rozpravy počítačových vizionářů) se opírá o pravicové, republikánské principy jeffersonovské demokracie (podle nich) postavené na rasismu a sociální nerovnosti. Uvádějí, že rasově podmíněné dělení do tříd se díky diskursu kyber elit přenáší i do informačního věku. Obávají se, že růst významu kyberprostoru může vést k diskriminaci těch, kteří si připojení z nějakého důvodu
517 MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism. Op. cit. 518 BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology . Op. cit. 111 nemohou dovolit. To povede bez zásahů státu ke zvyšování rasového a sociálního rozdělení společnosti. Realita v 90. letech v USA byla taková, že připojení americké populace k internetu skutečně kopírovalo další strukturální nerovnosti. Během 90. let se stalo vlastnictví počítače v americké společnosti standardem, ovšem do domácností sociálně znevýhodněných skupin se informační technologie dostávaly o poznání pomaleji. K nejvýznamnějším faktorům patřil příjem, vzdělání, věk, rasa a původ (Hispánci a Afroameričané měli oproti bílé populaci menší zastoupení „připojených“ domácností). 519 Do skupin s vyšším příjmem počítač pronikal několikanásobně rychleji než do nižších příjmových skupin. Například v roce 1998 existoval zhruba šedesátiprocentní rozdíl v zastoupení počítače v domácnostech mezi nejvyššími a nenižšími příjmovými skupinami. Téměř stejný rozdíl byl mezi osobami se základním a vysokoškolským vzděláním. Existovala tedy hypotéza o prohlubování informační propasti a nenaplnění ideálů informační rovnosti. 520 Situace v USA odrážela první možný typ digitálního rozdělení – lokální rozdělení, které prohlubuje sociální stratifikaci. Jednou z nejčastějších příčin digital divide na lokální úrovni je kromě finanční situace také nedostatek vzdělání a počítačové gramotnosti. Této skutečnosti se snaží čelit různé programy tzv. e inclusion. Clintonova a Goreova i následná Bushova politika různými (i mezinárodními) programy nárůst počítačové gramotnosti intenzivně podporovala. Navíc Goreův projekt Globální informační infrastruktury usiloval o poskytnutí pomoci v celosvětovém měřítku. Americké výzkumy v současnosti hovoří o uzavírání digital divide v USA. Nejrychleji roste využívání internetu mezi dříve znevýhodněnými skupinami – Afroameričany, Hispánci, lidmi staršího věku či lidmi s nižšími příjmy. Již od roku 2004 mají přístup k internetu celé tři čtvrtiny americké populace 521 a tato situace se podle nejnovějších odhadů nemění. 522 Tento pozitivní trend je dán hlavně možností volného přístupu k internetu ve veřejných institucích.
519 Tyto informace vycházejí ze zprávy organizace NTIA: NTIA. Falling Through the Net: Defining the Digital Divide [online]. 1999 [cit. 14 04 2009]. URL: . 520 MACEK, J. Informační nerovnost a nová média – „Digital Divide“ v USA [online]. 19.9.2003 [cit. 14 04 2009]. URL: . 521 Viz Center for the Digital Future. Digital Future Report: Surveying the Digital Future, Year Four [online]. September 2004 [cit. 14 04 2009]. URL: . 522 Viz World Internet Users and Population Statistics. Internet World Stats [online] 31.3.2009 [cit. 14 04 2009]. URL: . 112 V ostatních částech světa není rozšíření internetu zdaleka na takové úrovni jako v USA i přesto, že se po celé Zemi podíl osob využívajících výhody internetu rapidně zvyšuje. Podle celosvětových statistik za rok 2009 je penetrace internetu nejvyšší právě v Severní Americe. Dobře si vedou také ekonomicky vyspělé státy Asie (zejména Japonsko, Singapur a Jižní Korea), kde se pokrytí přibližuje 70 procentům. V Asii je však velká propast mezi bohatými státy a chudými rozvojovými zeměmi, kde ve valné většině případů nemá přístup k internetu ani 10 procent obyvatel. V Austrálii je internetizovaných 60 procent populace, Evropa má internetové pokrytí 49 procent (opět ale platí, že chudší státy mají nižší penetraci, zatímco bohatší státy mají pokrytí kolem 60 70 procent), Latinská Amerika 30 procent a Afrika pouhých 6 procent. Přestože převážná část populace v bohatých státech dnes internet využívá, v celosvětovém měřítku „je online“ pouhých 24 procent obyvatel planety. 523 Není třeba vysvětlovat, že se zde setkáváme s druhým možným typem digital divide – s rozdělením na globální úrovni, postihujícím zejména chudé státy a země třetího světa. V tomto případě hrají hlavní úlohu ekonomické podmínky. Tam, kde chybí základní péče a vzdělání, nelze očekávat plné využívání internetu. Jak je tedy zřejmé, uskutečnění proklamované vize online propojení celého lidstva do jedné globální elektronické komunity nejprve předpokládá vyřešení otázek hladu, bezdomovectví a negramotnosti v chudých zemích, teprve potom přijde na řadu ovládání počítače a připojení k internetu. Nelze však opomenout zmínit, že pomoci se snaží řada humanitárních akcí. Známý je například projekt One Laptop per Child 524 organizovaný od roku 2005 přímo MIT Media Lab (vedoucím projektu je sám Negroponte) a podporovaný OSN. Projektu se zúčastnila řada počítačových firem (například AMD, Apple, Microsoft nebo Google) a společně vyvíjely notebook v ceně pouhých 100 dolarů, náklady se však nakonec vyšplhaly na 188 dolarů. Tento notebook je vybaven dnes již standardním bezdrátovým připojením a je sestrojen tak, aby dlouho vydržel i v drsných podmínkách. Navíc je zdarma vybavený Open Source operačním systémem na bázi Linuxu či (s drobným příplatkem) systémem Windows. Tento notebook je primárně určen do škol v chudých, rozvojových zemích (například v Nigerii, Libyi, Mongolsku, Brazílii, atd.), které jej hojně využívají. Projekt byl postaven na šíření myšlenky postupného vybavování všech
523 Ibidem. 524 One Laptop per Child [online]. [cit. 14 04 2009]. URL: . 113 dětí přenosnými počítači. 525 Ta se však ukázala být postupem času nereálná, jelikož i při nízké ceně je to stále příliš vysoká částka na to, aby se počítač mohl dostat skutečně každému. Cílem organizátorů projektu je podpořit obecné vzdělání a informační gramotnost – a tak pomoci zemím třetího světa „postavit se na vlastní nohy.“ 526 K tomu lze jen dodat, že tento projekt je novou aktivitou bývalých vizionářů digitální revoluce. Můžeme jen doufat, že tato a jí podobné humanistické iniciativy jsou pomyslnými krůčky vpřed k naplnění ideje zasíťované společnosti ve skutečně globálním měřítku.
525 Viz BRDIČKA, B. Projekt OLPC na začátku roku 2008 [online]. 23.11.2007 [cit. 14 04 2009]. URL: . 526 Viz CHVOJKA, J. Projekt počítačů pro děti z rozvojových zemí se rozjíždí [online]. 3.1.2008 [cit. 14 04 2009]. URL: . 114 7 ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat a zmapovat hnutí kyberpunku a digeratů, která se zasloužila o propagaci a zavedení kyberkultury do kulturního mainstreamu. Tím se tato hnutí následně podepsala na podobě rozprav, které se o informačních technologiích (obzvláště silně pak o internetu) v pozdější době vedly, i způsobu, jak byla kyberkultura prezentována a zobrazována. Z tohoto důvodu jsme se snažili odkrýt vztah kyberpunku a digeratů ke kyberkultuře, jenž se vepsal do diskursu, narací, ideologií, étosu i stylu těchto kyberkulturních skupin. Pro hlubší pochopení celé problematiky jsme usilovali o zachycení širšího kulturního a dějinného kontextu, na jehož pozadí tyto fenomény vznikly. Ještě než přistoupíme k závěrečnému shrnutí, rádi bychom uvedli pár poznámek k procesu zpracování výše nastíněných cílů této práce. Jak se ukázalo během studia pramenů, které byly velmi roztříštěné, s nejednotným významovým chápáním základních pojmů (jak o tom hovoříme v úvodu části věnované metodologii – viz kapitola 2), tyto texty často místo věcného popisu reality zachycovaly spíše vztah autorů k této realitě – odrážel se v nich specifický diskurs dané skupiny. Tento diskurs se nesčetněkrát vztahoval ke společenským tématům, v nichž hrály informační technologie stěžejní roli. Jinak řečeno, reflektoval samotnou kulturu kolem digitálních technologií a anticipoval její vývoj v blízké budoucnosti. Proto uzrálo rozhodnutí zaměřit se v práci nejen na objektivní popis zmíněných kolektivů (kterému se rovněž věnujeme), ale také na zachycení povahy jejich diskursů vztahujících se ke kyberkultuře, jejímiž byly obě skupiny de facto průkopníky. Ze zmíněné snahy podrobit diskursy těchto dvou skupin hlubší reflexi jsme se při zpracování práce inspirovali východisky diskursivní analýzy. Z potřeby vymezit hranice tohoto poměrně fragmentárního tématu, určit význam jeho jednotlivých kategorií, stanovit dílčí dimenze a ohraničit v něm obsažené diskursivní komunity jsme se opřeli o principy doménové analýzy. Nebylo však naším záměrem aplikovat žádnou z těchto metod do důsledků, jednalo se spíše o podpůrné nástroje, které nám pomohly vyrovnat se s obtížemi při zpracování práce.
115 V úvodní části textu jsme se věnovali kyberkultuře – jejímu konceptu i kulturně historickému vývoji. Drželi jsme se při tom Mackova rozdělení, které člení kyberkulturu na dvě provázané, leč kulturně odlišné etapy – kyberkulturu ranou a současnou. 527 Obě hnutí – kyberpunk i digerati začínají v kyberkultuře rané, jejich trvání (v pozměněné a zredukované formě) pokračuje i v kyberkultuře současné. Rozpravy kyberpunku a digeratů o informačních technologiích jsou však stěžejní zejména v kyberkultuře rané, protože měly vliv na utváření samotné kyberkultury. Proto v práci časově zaostřujeme zejména do etapy rané (u kyberpunku na 80. léta a u digeratů na konec 80. let a první polovinu 90. let dvacátého století). Doménu kyberpunku popisujeme nejprve jako literární žánr, který nastolil řadu důležitých témat, jenž byla později uchopena kyberpunkovými subkulturami, modifikována a digitální avantgardou a na závěr převzata do kyberkulturního mainstreamu. Věnujeme se diskursu literárního kyberpunku, jeho vidění světa i vztahu k vyspělým technologiím. Dále se zabýváme kyberpunkem jako širším sociálním hnutím, které zavedlo některé prvky literatury do životního stylu spojeného s technologiemi. V souvislosti s tím představujeme několik kyberpunkových subkultur a zabýváme se především jejich étosem a viděním světa, které se v mnoha ohledech podepsalo také na názorech budoucích digeratů. Kyberpunkery chápeme jako první „mluvčí“ kyberkultury, rekrutující se z pozic digitálního undergroundu. Kyberpunk byl později vystřídáni akademičtější, mocnější a mediálně viditelnější digitální avantgardou, jejíž příslušníci se stali klíčovými propagátory kultury založené na informačních technologiích. Doménu digeratů popisujeme jako skupinu vlivných osob svázaných s ICT, které svými literárními a popularizačními aktivitami přispěly k šíření a rozmachu vyspělých informačních technologií, zejména internetu. Na rané digeraty, patřící k digitální avantgardě, pohlížíme jako na diskursivní komunitu svázanou s mediální a literární aktivitou. Proto se zabýváme několika klíčovými médii ( Mondo 2000 a Wired ), která se významně zasloužila o zprostředkování kyberkulturních témat širší společnosti. Rané, literárně aktivní digeraty představujeme také jako skutečnou skupinu, sdruženou kolem nadace Edge Foundation Inc. Zabýváme se jejich vztahem k poznání, diskursem, étosem a sociálními normami, které je rámují, ale také stylem, jakým digerati prezentovali kyberkulturní témata i sami sebe. Následně představujeme síťové ideologie 527 Viz MACEK, J. Koncept rané kyberkultury. Op. cit., s. 7. 116 – vize a prognózy digeratů, vyznačující se technooptimistickým diskursem, které v souvislosti s internetem vznikaly. Snažíme se zachytit i kritické ohlasy těchto ideologií poukazující na jejich slabá místa, aby byl celkový obraz co nejkomplexnější. Digeraty představujeme také jako virtuální třídu, či „pracovníky digitálního věku“ – vrstvu, která se etablovala a zmohutněla v období masivního rozvoje počítačového průmyslu a stala se symbolem prestiže i úspěchu v informační společnosti. Věnujeme se zejména životnímu stylu a charakteru světa práce těchto elitních pracovníků v odvětví ICT, na čemž je tato kategorie založena. V práci si klademe otázku, proč se rozpravy a vize digeratů staly součástí veřejného diskursu a mainstreamového pohledu na technologie, na níž nacházíme odpověď pomocí teorie agenda settings. 528 Ta (zjednodušeně) říká, že média nastolují relevantní témata do veřejného diskursu a jimi reprezentovaná skutečnost ovlivňuje také pohled veřejnosti na tuto skutečnost. Pokud tedy klíčová média představovala určitá kyberkulturní témata jako aktuální, progresivní a důležitá, stala se témata takovými také ve většinovém povědomí. Tato teorie nám pomáhá pochopit, proč se původně undergroundová kyberkultura stala součástí populární kultury a její prvky byly přijímány jako vysoce módní záležitost (viz 5.3.3). Náš pohled na dané kyberkulturní skupiny je reflexivní, snaží se přistupovat k informacím obsažených v pramenech nikoliv jako k daným faktům, ale jako k materiálu, který je možno podrobit další analýze. Opíráme se o přístup sociálního konstruktivismu, který chápe lidské světy jako sociálně konstruované skutečnosti. 529 A právě jako sociální konstrukci bychom mohli nazvat i vize, prognózy a předpovědi věnované informačním technologiím, obzvláště internetu jakožto novému médiu, které jsme v práci představili. Jak bylo ukázáno v poslední kapitole, která je závěrečnou reflexí a také jakousi syntézou klíčových myšlenek obou hnutí, narace kyberpunku i digeratů významně pomáhaly utvářet kulturní identitu informačních technologií, opatřily je významovými obsahy, které sice „předstírají“ naturální povahu, ovšem více, než by vypovídaly o technologii samotné, svědčí o kultuře kyberpunku a digeratů. Ta lze charakterizovat pozitivním vztahem k ICT, jejich spojením s každodenním životem a celkovým životním stylem (čehož se chopili jako jedni z prvních) a zejména vírou v jejich kladný 528 Viz McCOMBS, M. SHAW, D. The Agenda Setting Function of Mass Media. Op. cit. 529 Viz BERGER, I. – LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění . Op. cit. 117 potenciál, jenž povede ke společenské transformaci. Jak ukázala naše analýza, vůči těmto naracím stála řada oponentů a našlo se také množství protiargumentů. Již sám historický vývoj určil, že vize raných kyberkulturních skupin byly zveličené, jak ostatně dokládá nevalný konec éry dot comu. Mnohé futuristické prognózy opomíjely řadu důležitých aspektů skutečnosti, k nimž například patří význam a sociální potřebnost politiky, či sociální nerovnost a informační chudoba. Navzdory tomu je dle našeho názoru přirozené, že vize či ideologie kolem revolučních technologických novinek vznikají a zanikají. O tom ostatně svědčí i současné diskuse kolem fenoménu web 2.0, jenž mají obdobně ideologický náboj. Velký význam těchto vizí, prognóz a diskursů však spočívá v kulturním uchopení oné technologie, ve filosofickém vyrovnání se s ní, jenž předchází jejímu všeobecnému přijetí. A právě o to se hnutí kyberpunku a digeratů nepochybně zasloužila.
118 SEZNAM LITERATURY 1. ADAMOVIČ, I. Chronologie kyberpunku. Živel [online]. 1998, č. 9 [cit. 24 03 2009]. URL: . 2. ADAMOVIČ, I. Vzpomínka na budoucnost. Ikarie . 2001, č. 11. s. 2. 3. Amazon.com Review / Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. 1996 [cit. 10 10 2008]. URL: . 4. ANDERSON, B. Pomyslná společenství. in Pohledy na národ a nacionalismus . editor M. Hroch. Praha: SLON, 2003. s. 239 269. ISBN: 8086429202. 5. ANDERSON, CH. And to Cap Off a Fantastic Day, We Buy Wired News. The Long Tail: Chris Anderson’s Blog [online]. 11.8.2009 [online]. URL: . 6. ARENCIBIA JORGE, R. et al. Domain Analysis for the Construction of a Conceptual Structure: A case Study. LIBRES: Library and Information Science Research Electronic Journal [online]. September 2007, vol. 17, no. 2 [cit. 03 02 2009]. URL: . 26 s. 7. BARBROOK, R. CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995] [cit. 08 03 2009]. URL: . 8. BARLOW, J. P. A Declaration of the Independence of Cyberspace [online]. 8.2.1996 [cit. 13 04 2009]. URL: . 9. BARTLE, R. Early MUD History [online]. 1990 [cit. 20 04 2009]. URL: . 10. BASTL, M. – NAVRÁTILOVÁ, J. Odvrácená strana Sítě [online]. Computer . 2000, č. 15 16 [cit. 06 04 2009]. URL: . 11. BELL, D. An Introduction to Cybercultures . London: Routledge, 2001. 246 s. ISBN: 0415246598. 12. BELL, D. The Coming of Post Industrial Society: A Venture in Social Forecasting . New York: Basic Books, 1973. ISBN: 0465097138. 13. BERGER, I. – LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění . překlad J. Svoboda. Praha: CDK, 1999. 214 s. ISBN: 80 85959 46 1. 14. BEY, H. Dočasná autonomní zóna . překlad Blumfeld. Praha: Tranzit, 2004. 86 s. ISBN: 80 903452 1 2. 15. BEY, H. T.A.Z.: The Temporary Autonomous Zone: Ontological Anarchy, Poetic Terrorism [online]. Brooklyn, NY, 1985 [cit. 07 04 2008]. URL: . 16. BLATNER, D. Reálně o virtuální realitě . překlad J. Klimeš. Brno: Jota, 1994. 284 s. ISBN: 80 85617 41 2. 17. BONNER, P. A. The Style that Defines Cyberpunk . [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: . 18. BOULWARE, J. A History of Mondo 2000 [online]. 1995 [cit. 18 10 2008]. URL: . 19. BRANWYN, G. Kyberpunkové teze. Živel [online]. 1995, č.1 [cit. 05 03 2009]. URL: . 20. BRDIČKA, B. Projekt OLPC na začátku roku 2008 [online]. 23.11.2007 [cit. 14 04 2009]. URL: . 21. BRIANS, P. Study Guide for William Gibson: Neuromancer [online]. Washington State University, 1984 [cit. 27 03 2009]. URL: .
119 22. BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired,1996 [cit. 05 10 2008]. URL: . 23. BROCKMAN, J. Rebooting Civilization. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 05 10 2008]. URL: . 24. BROCKMAN, J. The Last Digerati Dinner. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 24 02 2009]. URL: . 25. BROCKMAN, J. Edge Foundation Inc . [online]. [cit. 05 10 2008]. URL: . 26. BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club [online]. 1991 [cit. 09 10 2008]. URL: . 27. BROCKMAN, J. Edge. The Third Culture [online]. 1991 [cit. 09 10 2008]. URL: . 28. BROCKMAN, J. Třetí kultura: za hranice vědecké revoluce. překlad A. Markoš a J. Novák. Praha: Academia, 2008. 429 s. ISBN: 978 80 200 1545 7. 29. BRODKIN, J. Web 2.0: Buzzword, or Internet Revolution? [online]. 2007 [cit. 13 04 2009]. URL: . 30. BROOKS, D. Bobos: nová americká elita a její styl . překlad K. Weissová a M. Weiss. Praha: Dokořán, 2001. 279 s. ISBN: 8086569039. 31. CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23 02 2009]. URL: . 32. Center for the Digital Future. Digital Future Report: Surveying the Digital Future, Year Four [online]. September 2004 [cit. 14 04 2009]. URL: . 105 s. 33. Circulation/ Demographics. Condé Nast Publications [online]. August 2008 [cit. 04 10 2008]. URL: . 34. COLEMAN, A. Interdisciplinarity, Interactivity, and Interoperability for Educating the Digerati. Education for Information . Amsterdam: IOS Press, 2005, vol. 25, no. 4, s. 233 243. ISSN: 0167 8329. 35. Comdex.com [online]. c2009 [cit. 19 03 2009]. URL: . 36. Crackers [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 37. Cyber + Punk = Cyberpunk [online]. 2004 [cit. 24 03 2009]. URL: . 38. Cyberculture, Technoculture, Future Culture [online]. last revision 2004 [cit. 02 04 2009]. URL: . 39. Cyberpunk as a Science Fiction Genre [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: . 40. Cyberpunk Literary Style [online]. [cit. 24 03 2009]. URL: . 41. DALY, S. – WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let . překlad V. Paulíny. Brno: Books, 1999. 384 s. ISBN: 80 7242 065 8. 42. DEEVER. Steampunk – fantasticky viktoriánská mašina [online]. 2007 [cit. 28 03 2009]. URL: . 43. Digerati [online]. [cit. 20 04 2009]. URL: . 44. Digerati. in A Dictionary of the Internet [online]. Oxford University Press, 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 45. DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! [online]. 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 46. ENGLISH, T. Cyberpunk Definition Paper [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: .
120 47. ESCOBAR, A. Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture. in Cyberfutures: Culture and Politics on the Information Superhihgway . edited by Z. Sarda and J.R. Ravetz. London: Pluto Press. s. 111–137. 48. FABUŠ, P. Co jsou to nová média? Literárky v síti [online]. 25.12.2006 [cit. 12 04 2009]. URL: . 49. FEATHERSTONE, M. – BURROWS, R. Cultures of Technological Embodiment: An Introduction. in Cyberspace/ Cyberbodies / Cyberpunk: Cultures of Technological Embodimen . edited by M. Featherstone and R. Burrows. London: SAGE Publications, 1996. s.1 19. ISBN: 0 761950842. 50. FISHER, D. R. WRIGHT, L. M. On Utopias and Dystopias: Toward an Understanding of the Discourse Surrounding the Internet. Journal of Computer Mediated Communication [online]. 2001, vol. 6, no. 2 [cit. 22 04 2009]. URL: . 51. FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism . Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6, s. 181 198. 52. FISKE RUSCIANO, R. – RUSCIANO, F. L. The Cyber Elite. in III Conference for Sociocultural Research: Culture – Globalization and Social Praktice [online]. São Paulo, 16. 20.7. 2000 [cit. 20 03 2009]. URL: . 20 s. 53. FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology.“ in The Social Sustainability of Technological Networks [online]. New York: University of New York, Wagner Graduate School of Public Service, 17 21 April 2001 [cit. 04 10 2008]. URL: . 16 s. 54. FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy“ [online]. 7.6.1999 [cit. 23.2.2009]. URL: . 55. FOUCAULT, M. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000. 427 s. ISBN: 8086019969. 56. Frequently asked questions. Wired [online]. [cit. 23 02 2009]. URL: . 57. FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . překlad F. Ryčl. Brno: Jota, 1997. 235 s. ISBN: 80 7217 032 5. 58. FREYERMUTH, G. S. Cyberland: průvodce hi tech undergroundem . překlad F. Ryčl. Brno: Jota, 1997. 235 s. ISBN: 80 7217 032 5. 59. GEERTZ, C. Interpretace kultur: vybrané eseje . překlad H. Červinková et. al. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. 565 s. ISBN: 8085850893. 60. GIDDENS, A. Sociologie . překlad J. Jeřab. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN: 80 7203 124 4. 61. GOLDSMITH, J. – WU, T. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic . překlad J.T. Pelech. Praha: Dokořán a Argo, 2008. 271 s. ISBN 9788073631840 (Dokořán). ISBN 9788025700440 (Argo). 62. GOODWIN, I. Book Reviews: H. Rheingold The Virtual Community. Westminster Papers in Communication and Culture [online]. 2004, vol. 1, no. 1 [cit. 10 03 2009]. URL: . s. 103 107. ISSN: 1744 6716. 63. GUVEN, S. The Future in Cyberpunk [online]. 1995 [cit. 24 03 2009]. URL: . 64. HABERMAS, J. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti . Praha: Filosofia, 2000. 418 s. ISBN: 8070071346. 65. HARAWAY, D. A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist Feminism in the Late Twentieth Century. in Simians, Cyborgs and Women: The Reinvention of Nature . edited by D. J. Haraway. New York: Routledge, 1991. s. 149 181. ISBN: 0415903866.
121 66. HARAWAY, D. Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století. in Sociální studia 7: Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity . editováno P. Barša. Brno: FSS MU, 2002. s. 51 58. 67. HAWK, A. Future Culture Manifesto [online]. 1993 [cit. 24 03 2009]. URL: . 68. HEALY, D. Cyberspace and Place: the Internet as Middle Landscape on the Electronic Frontier. in Internet Culture . edited by D. Porter. New York, London: Routledge, 1996. s.55 68. ISBN: 0 415 91684 4. 69. HEREC, O. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia . Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001. 278 s. ISBN: 8080610606. 70. Historie Internetu [online]. [11 04 2009]. URL: . 71. HJØRLAND, B. – ALBRECHTSEN, H. Toward a New Horizon in Information Science: Domain Analysis. Journal of the American Society for Information Science . July 1995, vol. 46, no. 6, s. 400 425. 72. HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science: Eleven Approaches – Traditional as Well as Innovative. Journal of Documentation . 2002, vol. 58, no. 4, s. 422 462. 73. HJØRLAND, B. Domain Analysis in Information Science. In: Encyclopedia of Library and Information Science . New York: Marcel Dekker, 2004. s. 1 7. 74. HJØRLAND, B. Domain Analysis. in Core Concepts in Library and Information Science [online]. last revision 2007 [cit. 01 02 2009]. URL: . 75. HJØRLAND, B. Domain analysis: A socio Cognitive Orientation for Information Science Research. Bulletin of the American Society for Information Science and Technology [online]. February/ March 2004, vol. 30, no. 3 [cit. 01 02 2009]. URL: . s. 17 21. 76. HJØRLAND, B. Sociological Epistemological Paradigm in Library & Information Science (LIS). in Core concepts in Library and Information Science [online]. last revision 2006 [cit. 01 02 2009]. URL: . 77. HLOUŠEK, V. Kritická diskurzivní analýza. Revue pro média [online]. 9.12.2007 [cit. 09 02 2009]. URL: . 78. HOMOLÁČ, J. Diskurz o migraci Romů na příkladu internetových diskusí. Sociologický časopis [online]. 2006, vol. 42, no. 2 [cit. 05 02 2009]. URL: . s. 329 351. 79. HotWired. in Wikipedia [online]. [cit. 23 10 2008]. URL: . 80. CHVOJKA, J. Projekt počítačů pro děti z rozvojových zemí se rozjíždí [online]. 3.1.2008 [cit. 14 04 2009]. URL: . 81. JANDOUREK, J. Sociologický slovník . Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN: 80 7178 535 0. 82. John Brockman. Silicon Alley Reporter [online]. 2000, no. 64 [cit. 05 10 2008]. URL: . 83. KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18 10 2008]. URL: . 84. KELLNER, D. Mapping the Present from the Future: From Baudrillard to Cyberpunk. in Media Culture . edited by D. Kellner. London: Routledge, 1995. s. 297 330. ISBN: 0415105692. 85. KELLY, K. We are the Web. Wired [online]. August 2005, vol. 13, no. 8 [cit. 13 04 2009]. URL: . 86. KIRTCHEV, K. A Cyberpunk Manifesto [online]. 1997 [cit. 02 04 2009]. URL: . 87. KREYE, A. The Connector John Brockman. Aventis [online]. 2001, no. 2 [cit. 05 10 2008]. URL: .
122 88. KROKER, A. – WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class . Montreal: New World Perspectives, 1994. 160 s. ISBN: 0 920393 23 3. 89. KWOLEK, J. Historie PC na počátku i na konci bude Apple? [online]. 2005 [cit. 18 04 2009]. URL: . 90. LANIER, J. Digital Maoism: the Hazards of the New Online Collectivism [online]. 2006 [cit. 13 04 2009]. URL: . 91. LANIER, J. Digitální inventura: co se vlastně změnilo v posledních pěti letech? Živel . Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1999, č. 14. s. 38 41. 92. LEARY, T. Cyberpunks [online]. [cit. 24 03 2009]. URL: . 93. LÉVY, P. Kyberkultura: Zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové technologie: Kulturní spolupráce a komunikace.“ překlad M. Kašpar a A. Pravdová. Praha: Karolinum, 2000. 229 s. ISBN: 80 246 0109 5. 94. LEVY, S. Part One: True Hackers. in Hackers, Heroes of the Computer Revolution [online]. 1984 [cit. 14 04 2009]. URL: . 95. LOVINK,G. An Early History of 90s Cyberculture [online]. 1999 [cit. 18 10 2008]. URL: . 96. MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace . 2002, č. 8. s. 4 7. 97. MACEK, J. Heslář: Kyberprostor (Cyberspace). Revue pro média [online]. 2003, č. 5 [cit. 30 03 2009]. URL: . 98. MACEK, J. Informační nerovnost a nová média – „Digital Divide“ v USA [online]. 19.9.2003 [cit. 14 04 2009]. URL: . 99. MACEK, J. Koncept rané kyberkultury [online]. in Média a realita: sborník prací studentů Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS . editováno V. Štětka. Brno: Masarykova univerzita, 2000 [cit. 18 04 2009]. URL: . 20 s. 100. MACEK, J. Raná kyberkultura . Brno, 2004. 58 s. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek. 101. MACEK, J. Tělesnost a kyberkultura. Revue pro média . 2003, č. 5. s. 2 8. 102. MADDOX, T. After the Deluge: Cyberpunk in the 80s and 90s [online]. in Thinking Robots, an Aware Internet, and Cyberpunk Librarians. edited by M. T. Wolf. San Francisco: Library and Information Technology Association, 1992 [cit. 24 03 2009]. URL: . 103. MACHÁČEK, L. Internet a sociológia v americkom časopise „WIRED.“ Sociológia . Bratislava: Sociologický ústav Slovenská akadémia vied, 1997, roč. 29, č. 2. s. 218 220. 104. MAI, J. E. Analysis in Indexing: Document and Domain Centered Approaches. Information Processing and Management . May 2005, vol. 41, no. 3, s. 599 611. 105. MARTIN, P. „nEo.“ Virtual Is Real [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: . 106. McCOMBS, M. SHAW, D. The Agenda Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly . 1972, vol. 36, no. 2. s. 176 187. 107. McKENZIE, W. Cyberpunk – From Subculture to Mainstream [online]. 1992 [cit. 02 04 2009]. URL: . 108. MCLUHAN, M. Marshall McLuhan versus Playboy (rozhovor). in Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla . Brno: Jota, 2000. s. 213 249. ISBN: 8072171283. 109. MENTOR. Hackerův manifest [online]. 1986 [cit. 02 04 2009]. URL: . 110. MEYER, G. – THOMAS, J. A Postmodernist Interpretation of the Computer Underground [online]. 1990 [cit. 02 04 2009]. URL: .
123 111. MIESSLER, J. Kritická diskurzivní analýza (CDA) a velké množství masmediálních textů. in Média a text II . editováno M. Bočák a J. Rusnák [online]. Prešovská univerzita v Prešově, 2008 [cit. 05 02 2009]. URL: . s. 116 121. ISBN 978 80 8068 888 2. 112. MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber liberalism to Cyber Realism [online]. Cybersoc Magazine, 1998, no. 4. [cit. 12 04 2009]. URL:. 113. MIZARCH, S. Is Cyberpunk the Counterculture of the 1990’s? [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 114. MOODY, N. Social and Temporal Geographies of the Near Future. Futures . 1998, vol. 30, no. 10. s. 1003–1016. 115. MURPHIE, A. POTTS, J. Culture and Technology . Basingstoke: Palgrave, 2003. 229 s. ISBN: 0333929292. 116. NAVRÁTILOVÁ, J. Slovníček kyberpunku: William Gibson [online]. 2000 [cit. 30 03 2009]. URL: . 117. NAVRÁTILOVÁ, J. Kyberpunk v díle Williama Gibsona [online]. Brno, 1998 [cit. 24 03 2009]. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce: Csaba Szaló. URL: . 118. NEFF, O. – OLŠAR, J. Encyklopedie literatury science fiction . Praha: H&H, 1995. 555 s. ISBN: 80 85390 33 7. 119. NEFF, O. Není to jen literatura [online]. Softwarové noviny . 1996, č. 6 [cit. 24 03 2009]. URL: . 120. NEGROPONTE, N. Digitální svět . překlad P. Koubský. Praha: Management Press – Softwarové noviny, 2001. 206 s. ISBN: 80 7261 046 5. 121. NEWITZ, A. The Biopunk Revolution: Cyberpunk Is Passe? [online]. 2004 [cit. 28 03 2009]. URL: . 122. Nicholas Negroponte [online]. [cit. 23 02 2009]. URL: . 123. NTIA. Falling Through the Net: Defining the Digital Divide [online]. 1999 [cit. 14 04 2009]. URL: . 124. O’REILLY, T. What is Web 2.0 [online]. 30.9.2005 [cit. 13 04 2009]. URL: . 125. OČKO, P. Rok 2000 a křižovatky informační ekonomiky. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 10 [cit. 2009 04 21]. URL: . ISSN: 1212 5075. 126. One Laptop per Child [online]. [cit. 14 04 2009]. URL: . 127. PARKER, I. Discourse Analysis. in Qualitative Methods in Psychology: A Research Guide. edited by P. Banister et al. Buckingham: Open University Press, 1994. s. 92 107. ISBN: 0 335 19181 9. 128. PARKER, I. Discourse: Definitions and Contradictions. Phylosophical Psychology . 1993, vol. 2, no. 2 3. s. 189 203. ISSN: 0951 5089. 129. PERSON, L. Notes Toward a Postcyberpunk Manifesto [online]. 1999 [cit. 24 03 2009]. URL: . 130. PHILLIPS, L. – JØRGENSEN, M. W. Discourse Analysis as Theory and Method . London: Sage Publications, 2002. 229 s. ISBN: 0761971122. 131. POLÁK, M. Neil Spephenson: Cryptonomicon – román o Linuxu [online]. 1999 [cit. 30 03 2009]. URL: . 132. POLJAKOVÁ, A. Informační politika Clintonovy éry v USA. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009 04 13]. URL: . ISSN: 1212 5075.
124 133. Principles of technorealism [online]. 12.3.1998 [cit. 12 04 2009]. URL: . 134. PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002 [cit. 18 10 2008]. URL: . 135. REICH, R. B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. překlad M. Calda. Praha: Prostor, 1995. 461 s. ISBN: 80 85190 34 6. 136. RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier . New York: Harper Perennial, 1994. 184 s. 137. ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Revue pro média . 2003, č. 5. s. 15 23. 138. ROBSON, G. The Origins of Phreaking [online]. 2004 [cit. 06 04 2009]. URL: . 139. RUH, B. Liberating Cels: Forms of the Female in Japanese Cyberpunk Animation [online]. 2000 [cit. 28 03 2009]. URL: . 140. RUSHKOFF, D. The Internet / Edge World Question Centre [online]. 2008 [cit. 09 10 2008]. URL: . 141. RUSHKOFF, D. Kyberie: život v kyberprostoru . překlad S. Neumann. Praha, SPVČ, 2000. 211 s., ISBN: 80 85239 34 5. 142. SAFFO, P. Cyberpunk R.I.P. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, September/ October 1993. vol. 1, no. 4 [cit. 24 03 2009]. URL: . 143. SAMILJAN, T. Mind Meld: Literary agent John Brockman gives intellectuals an Edge. Time Out New York [online]. 8.4.1999, s. 166 [cit. 09 10 2008]. URL: . 144. SFAM. What is Cyberpunk? [online]. 2007 [cit. 24 03 2009]. URL: . 145. SHINER, L. Uvnitř hnutí. Ikarie . 2001, č. 11. s. 46 49. 146. SHM8. Freetekno & CzechTek 2005 [online]. Praha, 2006 [cit. 06 04 2009]. URL: . 147. SILVER, D. Introducing Cyberculture [online]. 1996 1997 [cit. 18 04 2009]. URL: . 148. SMYSITELOVÁ, L. Historie rozlehlých počítačových sítí [online]. 1999 [cit. 20 04 2009]. URL: . 149. SNIDER, B. Jaron. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, May/ June 1993. vol. 1, no. 2 [cit. 29 10 2008]. URL: . 150. SNOW, C. P. The Two Cultures and a Second Look: An Expanded Version of The Two Cultures and the ScientificRrevolution . 2. dopl. vyd. New York: New American Library, 1964. 112 s. 151. STERLING, B. Cyberpunk in the Nineties [online]. 1998 [cit. 24 03 2009]. URL: . 152. SUCHÁ, L. Organizace vědění v gender studies z hlediska doménově analytického přístupu . Brno, 2008, 90 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce: Josef Schwarz. 153. SVĚTLÍK, M. Historie Windows [online]. 2007 [21 04 2009]. URL: . 154. The Cyberpunk People [online]. last revision 2003 [cit. 02 04 2009]. URL: . 155. The History of Computing Project [online]. last revision 2008 [19 04 2009]. URL: . 156. Towards a Definition of Cyberpunk [online]. last revision 2003 [cit. 24 03 2009]. URL: .
125 157. URBÁNEK, D. Největší burzovní krachy v historii [online]. FOND SHOP . 2007, č. 7 [cit. 12 04 2009]. URL: . 158. VANĚK, A. Mýty hackerské dekonstrukce. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 2 [cit. 06 04 2009]. URL: . ISSN: 1212 5075. 159. VAŠÁT, P. Kritická diskursivní analýza: sociální konstruktivismus v praxi. AntropoWebzin [online]. 2008, č. 2 3 [cit. 2009 02 05]. URL: . ISSN: 1801 8793. s. 101 112. 160. VÁVRA, M. Diskurz a diskurzivní analýza v sociologii. in Soudobá sociologie II: teorie sociálního jednání a sociální struktury . editováno J. Šubrt et.al. Praha: Karolinum, 2008. s. 204 221. ISBN: 978 80 246 1413 7. 161. VEEN, J. Looking Back at Hotwired [online]. 2006 [cit. 25 10 2008]. URL: . 162. Velký sociologický slovník 2, P Ž. Praha: Karolinum, 1996. s. 749 1627. ISBN: 8071843105. 163. WEST, C. K. Techno Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies . Westport: Quorum books, 2001. 225 s. ISBN: 1567204090. 164. Wired. in Wikipedia [online]. [cit. 27 10 2008]. URL: . 165. WOLF, G. The Wisdom of Saint Marshall, the Holy Fool. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1996. vol. 4, no. 1 [cit.30 10 2008]. URL: . 166. World Internet Users and Population Statistics. Internet World Stats [online] 31.3.2009 [cit. 14 04 2009]. URL: . 167. World Question Centre [online]. 2008 [cit. 09 10 2008]. URL: . 168. ZEMAN, M. Beyond to Beyond [online]. 2003 [cit. 25 10 2008]. URL: . 169. ZLATUŠKA, J. Informační společnost. Zpravodaj ÚVT MU [online]. 1998, roč. 8, č. 4 [cit.17 04 2009]. URL: . ISSN 1212 0901. 170. ŽDÁNSKY, L. Potenciál revolty: formy společenského aktivismu v současných západních demokraciích . Brno, 2000. 69 s. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce: Radim Marada.
126 Seznam kyberpunkové beletrie, která byla v textu zmíněna 1. DICK, P. K. Blade Runner: Do Androids Dream of Electric Sheep . New York: Ballantine Books, 1968. 216 s. ISBN: 0345350472. 2. DICK, P. K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách? překlad L. Bartošková. Praha: Argo, 2004. 219 s. ISBN: 80 7203 632 7. 3. GIBSON, W. STERLING, B. Mašina zázraků . překlad P. Doležel. Brno: Návrat, 1999. 482 s. ISBN: 80 7174 222 8. 4. GIBSON, W. – STERLING, B. The Difference Engine . London: V. Gollancz, 1990. ISBN: 0575047623. 5. GIBSON, W. Burning Chrome . London: Gollancz, 1986. 200 s. ISBN: 0575038462. 6. GIBSON, W. Hrabě Nula . překlad Š. Bartesová, H. Filip. Brno: Návrat, 1997. 322 s. ISBN: 80 7174 831 5. 7. GIBSON, W. Idoru . překlad R. Suchánek. Brno: Návrat, 1998. 293 s. ISBN: 80 7174 080 2. 8. GIBSON, W. Neuromancer. New York: Ace Books, 1984. ISBN: 0441569595. 9. GIBSON, W. Neuromancer . překlad O. Neff. 2. vydání. Praha:Laser, 1998. 280 s. ISBN: 80 7193 048 2. 10. GIBSON, W. Vypálit chrom . překlad Š. Bartesová. Brno: Návrat, 1998. 216 s. ISBN: 80 7174 067 5. 11. NOON, J. Vurt. překlad T. Richtr. Brno: Návrat, 2004. 340 s. ISBN: 80 7174 570 7. 12. STEPHENSON, N. Snow Crash . New York: Bantam Books, 1992. 440 s. ISBN: 0553351923. 13. STEPHENSON, N. Diamantový věk, aneb, Obrázková čítanka pro urozené slečny . překlad R. Podaný. Praha: Talpress, 2001. 612 s. ISBN: 80 7197 188 X. 14. STEPHENSON, N. Sníh . překlad T. Hrách. Praha: Talpress, 2000. 540 s. ISBN: 80 7197 109 X. 15. STEPHENSON, N. The Diamond Age. New York: Bantam Books, 1995. ISBN: 0553096095. 16. STERLING, B. Islands in the Net . Arbor House/Morrow, 1988. 348 s. ISBN: 0877959528. 17. STERLING, B. Mirrorshades: the Cyberpunk Anthology . New York: Arbor House, 1986. 239 s. ISBN: 0877958688. 18. STERLING, B. Schismatrix Plus . překlad R. Rouče et. al. Plzeň: Laser, 2006. 531 s. ISBN: 80 7193 213 2. 19. STERLING, B. Schismatrix . New York: Arbor House, 1985. 288 s. ISBN: 0877956456. 20. STERLING, B. Zrcadlovky . překlad R. Tschorn. Praha: Laser, 2001. 291 s. ISBN: 80 7193 082 2.
127 SEZNAM ZKRATEK BBS Bulletin Board System
CDA Critical Discourse Analysis (Kritická diskursivní analýza)
CMC Computer Mediated Communication
DA Domain Analysis (Doménová analýza)
EFF Electronic Frontier Foundation
GII Global Information Infrastructure (Globální informační infrastruktura)
ICT Information and Communication Technology
(Informační a komunikační technologie)
IT information technology (Informační technologie)
LIS Library and Information Science (Knihovnictví a informační věda)
MIT Massachusetts Institute of Technology
NII National Information Infrastructure (Národní informační infrastruktura)
Sci fi Science Fiction
SF Science Fiction
128