Analýza Výkonů Světových a Českých Desetibojařů Bakalářská Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Analýza výkonů světových a českých desetibojařů

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tereza Králová Vypracoval: Roman Ondráček

Obor Animátor sportovních aktivit

Brno 2019

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Terezy Králové, uvedl jsem všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Brně dne podpis

Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Tereze Králové za odborné vedení, přátelský přístup během konzultací a poskytnutí cenných rad při psaní bakalářské práce.

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Roman Ondráček Název bakalářské práce: Analýza výkonů světových a českých desetibojařů Pracoviště: Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tereza Králová Rok odevzdání bakalářské práce: 2019

Anotace V bakalářské práci se zabývám popisem a vývojem desetiboje z historického hlediska a úvodem do bodového ohodnocení jednotlivých disciplín desetiboje. V práci porovnávám bodové zisky z jednotlivých disciplín desetiboje u různých skupin světové a české špičky. Dále ukazuji, jak se dá nahlížet na porovnání mezi prvním a druhým dnem desetiboje u Adama Sebastiana Helceleta, na porovnání bodových zisků u desetibojařů a nejlepších atletů zaměřených na jedinou disciplínu a současně na předchozí specializaci vybraných desetibojařů.

Klíčová slova: bodovací tabulky, desetiboj, disciplína, porovnávání, specializace, světový rekord

Bibliographical identification

Autor´s name and surname: Roman Ondráček Title of the master thesis: The analysis of results in decathlon between the world and Czech athletes Department: The Department of Athletics, Swimming and Outdoor Sports Supervisior: Mgr. Tereza Králová The year of submission of the finals thesis: 2019

Annotation

This thesis focuses on decathlon. It describes its evolution and point system. The thesis compares elite Czech and global decathlon athletes score. Adam Sebastian Helcelet first and second competition day specifics are explained. Event score comparison of strongly decathlon-oriented athletes, best athletes aimed on one ecent and decathlon athletes emerged from ones specialized on one event is provided and discussed.

Key words: comparison, decathlon, discipline, scoring table, specialization, world record

OBSAH

1 ÚVOD ...... 7 2 SYNTÉZA POZNATKŮ ...... 9 2.1 Historie a vývoj atletiky ...... 9 2.2 Historie české atletiky ...... 9 2.3 Počátky desetiboje ...... 11 2.4 Pojetí desetiboje v současnosti ...... 14 2.4.1 Atletické mítinky ...... 14 2.5 Jednotlivé disciplíny desetiboje a jejich pravidla ...... 15 2.5.1 Běh na 100 metrů ...... 15 2.5.2 Skok do dálky ...... 15 2.5.3 Vrh koulí ...... 16 2.5.4 Skok do výšky ...... 16 2.5.5 Běh na 400 metrů ...... 17 2.5.6 Běh na 110 metrů překážek ...... 18 2.5.7 Hod diskem ...... 18 2.5.8 Skok o tyči ...... 18 2.5.9 Hod oštěpem ...... 19 2.5.10 Běh na 1500 metrů ...... 19 3 CÍLE A ÚKOLY ...... 20 3.1 Cíl práce ...... 20 3.2 Výzkumné otázky ...... 20 3.3 Úkoly práce ...... 20 4 METODIKA ...... 21 4.1 Charakteristika výzkumného souboru ...... 21 4.2 Výzkumné metody ...... 21 4.3 Sběr dat ...... 21 4.4 Bodovací systém desetiboje ...... 22 5 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST ...... 24 5.1 První a druhý den desetiboje u Adama Sebastiana Helceleta ...... 24 5.2 Čeští vs. světoví desetibojaři ...... 26 5.3 Čeští a světoví desetibojaři vs. specialisté ...... 32 5.4 Předchozí specializace u desetibojařů ...... 35 5.5 Odpovědi na výzkumné otázky ...... 38 6 ZÁVĚR ...... 40 POUŽITÉ ZDROJE ...... 42 PŘÍLOHY ...... 46

1 ÚVOD Lehká atletika je ve světě velice populární sport, a to ať už jde o mistrovství světa nebo olympijské hry. Pro českého diváka jsou pak některé disciplíny zajímavější než ostatní. Je to například hod oštěpem, ve kterém jsme světovou velmocí a držitelé světového rekordu. Ten držíme jak mezi muži, tak i mezi ženami. Češi drží, zásluhou Jarmily Kratochvílové, i rekord v běhu na 800 m. Pro tak malou zemi je to obdivuhodné. Velké úspěchy jsme zaznamenali také v desetiboji. Na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992 získal pro Československo první zlatou medaili Robert Změlík. Zpopularizovat desetiboj v České republice se podařilo Tomáši Dvořákovi a Romanu Šebrlemu. Oba uvedení desetibojaři drželi světový rekord. V této době jsem se jako divák začal o atletiku, a to zejména o desetiboj, zajímat i já. Velký zájem u mě setrval až do dospělosti, a proto jsem si vybral desetiboj jako téma mé bakalářské práce. Chtěl jsem se o desetiboji dozvědět nové věci a rozšířit si tak poznatky o uvedeném sportu. Porovnání desetibojařů mezi sebou navzájem, dále též porovnání desetibojařů oproti specialistům na jednu disciplínu nám ukáže desetiboj i z jiné stránky než pouhé sledování výsledků jednotlivých závodů. Podle mého názoru je desetiboj jedním z nejvšestrannějších a nejobtížnějších sportů vůbec. Téma mojí bakalářské práce je „Analýza výkonů světových a českých desetibojařů“. V práci se věnuji vývoji samotného desetiboje, a to jako celku, tak i rozboru jednotlivých disciplín. Při psaní bakalářské práce byl stěžejním bodem sběr dat. Většinu elektronických dat jsem přepočítával pomocí bodovacích tabulek. Po zpracování tabulek jsem z vložených dat vytvořil grafy. Tyto grafy mně pomohly odpovědět na výzkumné otázky, které jsem si předem určil. Porovnával jsem první a druhý den desetiboje u Adama Sebastiana Helceleta, poté jsem porovnával nejlepší světové desetibojaře a české desetibojaře v rámci jednotlivých disciplín. Dále jsem srovnával nejlepší český výkon, nejlepší světový výkon a též nejlepší světový a český výkon sestavený z rekordmanů jednotlivých disciplín. Budu rád, pokud tyto analýzy přispějí k dalším možnostem zkoumání desetiboje. Současně povedou ke zlepšení chápání odlišností českých a světových desetibojařů pro odhalení skrytých možností zlepšování výkonů z pohledu v jakých disciplínách bychom jako Češi mohli být úspěšnější. Prostřednictvím této bakalářské práce, bych rád poukázal na jiný pohled desetiboje, který by mohl posloužit jako mini návod pro trenéry, případně

7 pro samotné závodníky. V závěru bakalářské práce jsem porovnal své výsledky s dostupnou literaturou a zpracoval závěry.

2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Historie a vývoj atletiky

„Termín atletika pochází z řeckého slova áthlon, které znamená cenu, o níž se závodí. Slovo atlet má svůj původ v řeckém výrazu athletes, pochází z helénského období řecké civilizace a označovalo závodníka z povolání. Atletika se z počátku dělila na lehkou (běhy, skoky, hody a vrhy) a těžkou (box, vzpírání a zápas). Lehká atletika se v 60. letech 20. století organizačně osamostatnila a od té doby se u nás používá zkrácený termín atletika. Atletika má mezi sporty výlučné postavení. Všeobecně je považována za základní sportovní odvětví. Přirozené pohyby, jakými jsou chůze, běh, skok nebo hod tvoří její pohybový základ. Svými hodnotami více či méně ovlivňuje ostatní sportovní odvětví. Ve školní tělesné výchově má své nezastupitelné místo“ (Šimon, 1998, s. 5). Prvopočátky atletiky sahají až do starověkého Řecka. Starověké hry byly součástí národní jednoty a kulturní zralosti Řeků. Největší závody byly Olympijské hry v Olympii. První Olympijské hry se konaly v roce 776 před naším letopočtem. Závodilo se v bězích, a to na různé distance. Nicméně nejprestižnější disciplínou byl klasický pětiboj, ve kterém se postupně závodilo ve skoku do dálky, v hodu oštěpem, v běhu na 1 stádium (192,42 metrů), v hodu diskem. Nejlepší dva atleti poté spolu zápasili o první místo. První novodobé Olympijské hry se konaly v roce 1896 v řeckých Athénách, kde soutěžili pouze muži. Ženy poprvé soutěžily až na Olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928. V atletice se jednalo o disciplíny běh na 100 m, běh na 800 m, štafeta na 4x100 m, skok do výšky a hod diskem (Čillík a kol., 2009).

2.2 Historie české atletiky

Za první písemnou zmínku o běžeckých závodech v českých zemích se považuje závod v Praze, který se konal 2. června 1297 po korunovaci krále Václava II. V polovině 19. století se počátky atletiky spojují s právě vzniklým Sokolem. Dne 23. dubna 1882 vzniká Český Athletic Club Roudnice, který pořádal především klubové závody. Prvním ústředním orgánem české atletiky byla Česká atletická

9 amatérská unie (dále jen ČAAU), která byla ustanovena 8. května 1897. V této době ČAAU řídila nejen lehkou atletiku, ale také atletiku těžkou. Současně se zabývala fotbalem, plaváním, lyžováním a dalšími sporty. Postupem času si jednotlivé sporty vytvořily své vlastní organizace a od roku 1911 řídila ČAAU pouze lehkou atletiku a krátkou dobu ještě plavání. Rozvoji české atletiky prospělo zejména založení atletických klubů, jako byla Sparta Praha, Slavia Praha, Moravská Slavia Brno, Dukla Praha nebo Rudá hvězda Praha. Nejvíce úspěchů zaznamenala česká atletika po druhé světové válce, v tzv. Zátopkově éře, ve které jsme z prestižních akcí vozili mnoho cenných medailí. Z této doby je zaznamenáno velké množství úspěšných atletů, jakými byli například právě Emil Zátopek, jako majitel 4 zlatých olympijských medailí, dále Dana Zátopková, Josef Odložil, Josef Doležal, Ludvík Daněk a další. V roce 1980 nastoupila nová atletická generace, do které patřila světová rekordmanka v běhu na 800 metrů Jarmila Kratochvílová, diskař Imrich Bugár, Helena Fibingerová, chodec Jozef Pribilinec nebo oštěpař Jan Železný. Ten dosáhl mnoha úspěchů a je držitelem světového rekordu, který má hodnotu 98,48 metrů. Ke konci 2. tisíciletí se do popředí dostává i český desetiboj. Olympijské zlato Roberta Změlíka z OH 1992 v Barceloně nebylo zdaleka posledním desetibojařským úspěchem. V roce 1996 na OH v Atlantě získal bronzovou medaili Tomáš Dvořák (Šimon, 1998). Spolu s ním se na výsluní dostal další český desetibojař Roman Šebrle, který v roce 2001 jako první překonal magickou hranici 9000 bodů, čímž vytvořil světový rekord, který činil 9026 bodů. I v současné době máme velmi úspěšné atlety, jakými jsou Zuzana Hejnová, Pavel Maslák, světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková, výškař Jaroslav Bába, tyčkař Jan Kudlička, mílař Jakub Holuša a v neposlední řadě trojice oštěpařů Vítězslav Veselý, Petr Frydrych nebo Jakub Vadlejch. Česká atletika se účastní velkých atletických závodů, ale současně je též dokáže kvalitně uspořádat. Jedná se například o Masarykovy hry, Memoriál Evžena Rošického, Zlatou tretru, Mistrovství Evropy 1978 nebo také mistrovství Evropy v halové atletice v Praze v roce 2015 (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019).

2.3 Počátky desetiboje

Následující informace o historii desetiboje vycházejí z knihy od Ryby a kol. (2002) a jedná se o období: 1920 – 2000. Víceboje měly v atletice vždy prioritní postavení a jejich vítězové byli pokaždé náležitě odměněni. Jeden z nejstarších závodů, kdy měl sportovec prokázat zdatnost ve více disciplínách, byl zaznamenán u starých indiánů. Tam se „desetiboj“ skládal z pěti vědních disciplín a z pěti tělesných disciplín. První zmínky o víceboji ryze sportovním zaznamenáváme u starých Řeků, kteří pořádali antický pentathlon. Desetiboj byl do programu novodobých olympijských her zařazen v roce 1912 ve Stockholmu. Zde bylo zvoleno pořadí všech deseti disciplín. Běh na 100 metrů, skok do dálky, vrh koulí, skok do výšky a běh na 400 metrů, který uzavíral disciplíny prvního dne. Ve druhém dni byl desetiboj zahájen během na 110 m překážek a pokračoval hodem diskem, skokem o tyči, hodem oštěpem. Zakončen byl závěrečným během na 1500 metrů. Tuto podobu má desetibojařská soutěž dodnes. Švédové vytvořili bodovací tabulky, které vycházely ze světových rekordů z roku 1908. Po těchto novodobých hrách však musely být tabulky změněny, protože bylo překonáno velké množství rekordů.

Období 1920 – 1929

V uvedeném období vládli desetiboji zejména Švédové a Američané. Dvacátá léta dvacátého století přinesla první desetibojařský rekord Mezinárodní atletické federace. Ten vytvořil estonský atlet Alexandr Klumberg v roce 1920 na Olympijských hrách v Antverpách svým výkonem 6087 bodů (přepočet dle dnešních bodovacích tabulek). Následně tento výkon překonal Američan Harold Osborn. Po něm už vládli desetiboji Finové a to Akilles Järvinen a zejména Paavo Yrjöla, který v roce 1928 překonal světový rekord a to za výkon 6587 bodů.

Období 1930 – 1939

Třicátá léta dvacátého století si podmanili američtí desetibojaři. Ovládli obě dvě olympiády, které se v tomto období konaly a vytvořili 3 světové rekordy. Z Evropanů jim nejlépe sekundoval Němec Hans-Heinrich Sievert, který v roce 1934 posunul světový rekord na 7147 bodů. Na Olympijských hrách v Berlíně roku 1936 soupeřil

11 s Američanem Glennem Morrisem, nicméně se během soutěže zranil a olympijský titul získal právě Američan ve světovém rekordu 7254 bodů.

Období 1940 – 1949

Toto období bylo velmi ovlivněno druhou světovou válkou, kvůli níž byly zrušeny Olympijské hry v roce 1940 a 1944. V Americe prorazil první desetibojař tmavé pleti. Na prvních poválečných olympijských hrách v Londýně roku 1948 zvítězil teprve sedmnáctiletý atlet ze Spojených států amerických Robert Mathias.

Období 1950 – 1959

Padesátá léta devatenáctého století přinesla změnu bodovacích tabulek. Robert Mathias vyhrává olympijské hry ve světovém rekordu 7529 bodů. Poté se přesunul světový rekord zpět do Evropy, a to zásluhou ruského desetibojaře Vasillije Kuzněcova, který získal na ruském mistrovství bodový zisk o hodnotě 7653. Nicméně Američan Rafer Johnson tento rekord překonal a výkonem 7789 bodů se dostal na první místo historických tabulek. V roce 1959 opět překonává světový rekord, a to výkonem 7839 bodů.

Období 1960 – 1969

V roce 1960 vylepšuje světový rekord v desetiboji opět Rafer Johnson výkonem 7982 bodů. V tomto období přichází zlom, týkající se zaměření desetibojařů na určité disciplíny. Na olympijských hrách v roce 1960 naposledy dominovali atleti s nevyrovnanými výkony. Následně se již začínají prosazovat desetibojaři s vyrovnanými výkony ve všech disciplínách.

Období 1970 – 1979

Nejúspěšnějšími desetibojaři sedmdesátých let dvacátého století byli Rus Nikolaj Avilov a Američan B. Jenner. Desetiboj se stal prestižní záležitostí i na akademických mistrovstvích. V roce 1972 vyhrává mnichovské olympijské hry Rus Nikolaj Avilov ve světovém rekordu 8466 bodů. Při tomto desetiboji si Rus vylepšil osobní rekord hned v devíti disciplínách.

Období 1980 – 1989

Toto období patřilo zejména anglickému atletovi Daley Thompsonovi, který se přetahoval o světový rekord s německým desetibojařem Jurgenem Hingsenem. Nejlepší světový výkon nakonec v roce 1884 získal Thompson výkonem 8847 bodů. O čtyři roky později se rekord stěhoval opět za Atlantik. Američan Dan O´Brian posunul rekord na 8891 bodů.

Období 1990 – 2000

V roce 1992 se konaly Olympijské hry v Barceloně. Závod byl velice nabytý skvělými desetibojaři. Patnáct desetibojařů se dostalo přes hranici 8000 bodů, což potvrzuje opravdu vynikající obsazení závodu. Tento závod ovládl Robert Změlík s výkonem 8611 bodů a získal první zlatou olympijskou medaili z desetiboje pro Československo. Na Olympijských hrách v Atlantě roku 1996 získal bronzovou medaili pro Českou republiku Tomáš Dvořák. Tento závod se stal nejkvalitnějším závodem historie, když hranici 8000 bodů překonalo hned 22 atletů. V roce 1999 vrací zpět do Evropy světový rekord Tomáš Dvořák výkonem 8994 bodů, když zaostal za magickou hranicí 9000 bodů pouze o 6 bodů (Ryba a kol., 2002).

Období po roce 2000

V roce 2001 se stal světovým rekordmanem Roman Šebrle, který jako první překonal metu 9000 bodů. Výkon 9026 bodů byl na dlouhou dobu světovým rekordem, než tento rekord překonal Američan Ashton Eaton výkonem 9045 bodů (Ryba a kol., 2002). V roce 2018 se stává světovým rekordmanem francouzský desetibojař Kevin Mayer, který získal neuvěřitelných 9126 bodů. Roman Šebrle kromě světového rekordu, získal pro Českou republiku také zlatou olympijskou medaili v Aténách v roce 2004, která byla pro naši zemi již druhou medailí z olympijských her. Neobvyklým úspěchem skončilo mistrovství Evropy v halové atletice, kde zvítězil Tomáš Dvořák a druhé místo obsadil Roman Šebrle, čímž završil český „double“ na tomto šampionátu. Současnými nástupci této úspěšné generace jsou Adam Sebastian Helcelet nebo Jan Doležal (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019).

2.4 Pojetí desetiboje v současnosti

„Atletika je považována za královnu sportů, a je jí bezesporu i v programu olympijských her. Vítěz desetibojařské soutěže je na olympijských hrách vnímán jako atletický král. Obdobně je ceněno i vítězství v ženské soutěži atletické všestrannosti“ (Ryba a kol, 2002, str. 15). Víceboj je brán jako samostatná disciplína nikoliv jako souhrn deseti disciplín. Atlet se musí zaměřit na všechny disciplíny, protože je třeba v každé disciplíně podat výkon, který zajistí desetibojaři dobrý bodový zisk. Pro desetibojaře je stěžejní trénink zaměřený na rychlostně – silové schopnosti, neboť to vyžaduje celkové složení celého desetiboje (Jeřábek, 2008).

2.4.1 Atletické mítinky

Vrcholné mezinárodní soutěže

Do těchto soutěží patří Olympijské hry, které se konají každé 4 roky. Dále se jedná o Mistroství světa a Mistrovství Evropy, které se konají každé 2 roky, Mistrovství světa do 23 let, Mistrovství světa a Evropy juniorů, Světová univerziáda nebo Goodwill games. Po dobu celé sezóny probíhá Diamantová liga, která vždy probíhá pouze jeden den (večer), a ve které atleti získávají body za svá umístění a na konci sezóny se uskuteční velké finále. Nicméně v desetiboji se v rámci Diamantové ligy nesoutěží.

Otevřené mezinárodní mítinky

Otevřené mezinárodní mítinky mají každoročně pevně stanovený termín konání. K těm větším a významnějším mítinkům patří Göetzis, Arles, Ratingen nebo třeba Talence (Ryba a kol. 2002).

Národní soutěže

Na území České republiky probíhá několik mítinků. K těm nejznámějším patří Zlatá tretra Ostrava, Memoriál Josefa Odložila nebo Memoriál Ludvíka Daňka. Na těchto mítincích se v desetiboji nezávodí. Co se týče desetiboje, probíhá každý rok Mistrovství České republiky ve vícebojích. V letošní sezoně se tento podnik uskuteční na Kladně (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019). Dalším vícebojařským podnikem

14 je tradiční TNT Express meeting Kladno, který se po jedenácti letech poprvé v roce 2018 neuskutečnil (desetiboj-kladno.cz, 2018).

2.5 Jednotlivé disciplíny desetiboje a jejich pravidla

2.5.1 Běh na 100 metrů

Běh na 100 metrů má několik základních pravidel. Každý závodník má svou běžeckou dráhu, která je široká 1,22 m – 1,25 m a je ohraničená čárami širokými 50 mm. Všichni atleti musí startovat ze startovních bloků. Závod je odstartován startovací pistolí nebo startovacím zařízením směrem do vzduchu. Při závodech sprinterů specialistů je od roku 2010 zavedena nulová tolerance chybného startu. To znamená, že každý, kdo pokazí start, je diskvalifikován (Čillík a kol., 2009). U desetibojařů je povoleno výše zmíněné pravidlo, které dovoluje jeden nezdařený start pro celý rozběh. Při dalším chybném startu je závodník diskvalifikován. Nasazování desetibojařů do rozběhů je na vrchním rozhodčím nebo technickém delegátovi víceboje, který atlety rozděluje podle jejich výkonů v určitém období (IAAF, 2010). Světovým rekordmanem v běhu na 100 metrů je jamajský sprinter Usian Bolt, který na mistrovství světa v Berlíně v roce 2009 zaběhl čas 9,58 s. Desetibojařský rekord v běhu na 100 metrů drží kanadský desetibojař Damien Warner, který v roce 2016 zaběhl čas 10,15 s (Chalupníček, 2016).

2.5.2 Skok do dálky

Ve skoku do dálky startují skokani specialisté v pořadí určeném losem. Při startu 12 ti závodníků má každý 3 pokusy, nejlepších 8 skokanů má ještě další 3 pokusy, tudíž celkem 6 pokusů. Pořadí na poslední 3 pokusy pro nejlepších 8 atletů se určuje podle dosažených výkonů, a to od nejhoršího k nejlepšímu. Na každý pokus má závodník 1 minutu (Čillík a kol., 2009). V desetiboji jsou atleti rozřazeni do dvou skupin (A a B) podle výkonnosti v dané disciplíně a mají pouze 3 pokusy, ve kterých se jim počítá nejlepší dosažený výkon. Skok do dálky je jedna z disciplín, která je velmi dobře bodovaná, tudíž je zde možné získat hodně bodů nebo také velké množství bodů ztratit (Chalupníček, 2016). Výkon se měří od nejbližší stopy zanechané v doskočišti, kolmo na odrazovou desku. Rozběhová dráha musí být minimálně 40 metrů dlouhá a 1,22 – 1,25 m široká.

Doskočiště je široké 2,75 – 3,00 m a je naplněno pískem, který je zarovnán s hranou odrazové desky. (ČAS, 2003). Odrazová deska je bílá a široká 20 cm. Její hrana se nazývá odrazová čára. Z ní je umístěna deska s plastelínou (Čillík a kol., 2009). Světový rekord drží americký skokan Mike Powel s výkonem 895 cm z roku 1991. Powel dokonce přeskočil hranici 9 metrů, ale výkon mu nebyl uznán vzhledem k chybějícím údajům o větru. Desetibojařský rekord ve skoku do dálky drží Ashton Eaton, který v roce 2012 dolétl do vzdálenosti 823 cm (Chalupníček, 2016).

2.5.3 Vrh koulí

Ve vrhu koulí startují vrhači v pořadí určeném losem. Při startu 12 ti závodníků má každý 3 pokusy, nejlepších 8 vrhačů má ještě další 3 pokusy, tudíž celkem 6 pokusů. Pořadí na poslední 3 pokusy pro nejlepších 8 atletů se určuje podle dosažených výkonů, a to od nejhoršího k nejlepšímu. Na každý pokus má závodník 1 minutu. V desetiboji jsou atleti rozřazeni do dvou skupin (A a B) podle výkonnosti v dané disciplíně a mají pouze 3 pokusy. Z těch se jim počítá nejlepší dosažený výkon. Koule se těsně před vrhem musí dotýkat krku a vrhá se pouze jednou rukou. Platný pokus je takový, u kterého atlet nevyšlápne ven z kruhu a koule dopadne do stanovené výseče. Průměr vrhačského kruhu je 2,135 m. Koule pro mužské seniorské disciplíny váží 7,26 kg (Čillík a kol., 2009). Držitelem světového rekordu je americký vrhač Randy Barnes, který v roce 1990 vrhl náčiní do vzdálenosti 23,12 m. Nejlepší desetibojařský vrhačský výkon je ještě starší. Držitelem je Švýcar Edy Hubacher s výkonem z roku 1969, který měřil 19,17 m.

2.5.4 Skok do výšky

Čtvrtou disciplínou desetiboje je skok vysoký. Tato disciplína patří mezi nejstarší atletické disciplíny. Po technické i výkonnostní stránce prošla tato disciplína během let největšími změnami. „Vývoj techniky začal skoky skrčmo, poté střižnými pohyby „nůžkami“ až po dokonalé způsoby jako „hurl“, „sweeney“ a „horinu“, valivým způsobem obkročmo, tj. „straddlu“ a končí v současnosti „flopu“. Každý nový způsob techniky přispěl vždy ke zlepšení výkonu skokana, tak i ke zlepšení rekordů. „Flop“ je v dnešní době nejčastější

16 metoda skoku, kterým skáčou nejen začátečníci, ale i vrcholoví sportovci“ (Chalupníček, 2016, s. 26). Na každou postupnou výšku má závodník 3 pokusy. Pokud laťku nepřekoná, zapisuje poslední výšku, kterou překonal. Každá další postupná výška se vždy zvyšuje o 3 cm (IAAF, 2010). Co se týče technických parametrů, rozběh musí být minimálně 20 metrů, vzdálenost mezi stojany je předepsaná na 400 – 404 cm. Pro doskočiště jsou uvedeny doporučené rozměry 6 x 4 x 0,7 metru (délka x šířka x výška) (IAAF, 2010). Držitelem světového rekordu je Javier Sotomayor z Kubánské republiky, který výkonem 245 cm stanovil v roce 1993 nejlepší pokus všech dob. Držiteli nejlepšího desetibojařského výkonu jsou dva němečtí atleti, a to Rolf Beilschindt a Christian Schenk, kteří překonali laťku ve výšce 227 cm. Zajímavostí je, že Schenk tohoto výkonu dosáhl způsobem „streddle“ (Chalupníček, 2016).

2.5.5 Běh na 400 metrů

Běh na 400 metrů je pátou a také poslední disciplínou prvního dne. Má několik základních pravidel. Každý závodník má svou dráhu, která je široká 1,22 m – 1,25 m a je ohraničená čárami širokými 50 mm. Každý atlet musí startovat ze startovních bloků. Závod je odstartován startovací pistolí nebo startovacím zařízením směrem vzhůru. Běží se jeden okruh s tím, že závodníci běží ve směru proti hodinovým ručičkám, tzn. zatáčí se na levou stranu. Při závodech čtvrtkařů specialistů je od roku 2010 zavedena nulová tolerance chybného startu. To znamená, že každý kdo se dopustí jakéhokoliv prohřešku proti pravidlům, je diskvalifikován (Čillík a kol., 2009). U desetibojařů je povoleno výše zmíněné pravidlo, které dovoluje jeden chybný start pro celý rozběh. Při dalším chybném startu je však závodník diskvalifikován. Nasazování desetibojařů do rozběhů je stanoveno dle jejich výkonů ve sledovaném období (IAAF, 2010). Tato disciplína je považována za jednu z nejnáročnějších v celém spektru lehkoatletických disciplín. Uvádí se, že jde o disciplínu, při které závodník běží sprintem celých 400 metrů. Světový rekord na této nejdelší sprinterské trati drží Jihoafričan Wayde van Niekerk výkonem z roku 2016, který má hodnotu 43,03 s. Nejlepší desetibojařský výkon v této disciplíně drží americký atlet Ashton Eaton, který v roce 2015 zaběhl čas 45,00 s (Chalupníček, 2016).

2.5.6 Běh na 110 metrů překážek

Běh na 110 metrů překážek je první disciplína druhého dne desetiboje. Platí zde stejná pravidla jako u klasické hladké stovky s tím, že každý závodník musí překonat 10 překážek, které jsou od sebe vzdáleny 9,14 m a jsou vysoké 1,067 m (IAAF, 2011). Světovým rekordmanem v běhu na 110 metrů překážek je Američan Aries Meritt, který v roce 2012 zaběhl čas 12,80 s. Desetibojařský rekord drží Kanaďan Damian Warner s časem 13,44 s, který vytvořil v roce 2016 (Chalupníček, 2016).

2.5.7 Hod diskem

Hod diskem je celkově sedmou disciplínou celého desetiboje. Pravidla nasazování atletů do skupin a počet pokusů jsou stejná jako v ostatních vrhacích a házecích disciplínách, jakým je vrh koulí nebo hod oštěpem. Při hodu diskem musí být okolo kruhu bezpečnostní síť, která má za úkol chránit závodníky, rozhodčí i diváky před špatně odhozeným náčiním. Vyústění této sítě je 6 m široké. Disk pro mužskou kategorii má hmotnost 2 kg a je vyrobený ze dřeva nebo jiného vhodného materiálu. Jeho hrany jsou zaobleny kovovou obrubou (Čillík a kol, 2009). Světový rekord drží v této disciplíně německý závodník Jürgen Schult svým výkonem z roku 1986, který měřil 74,08 m. Desetibojařský rekord drží další americký atlet Bryan Clay výkonem 55,87 m z roku 2005 (Chalupníček, 2016).

2.5.8 Skok o tyči

Skok o tyči je osmou disciplínou desetiboje, ve které může atlet získat velké množství bodů, ale také zde může nabrat velkou bodovou ztrátu. Tato disciplína je velice obtížná z hlediska techniky. Je to zejména z toho důvodu, že se jedná o jedinou disciplínu v desetiboji, ve které se používá k dosažení výkonu dané nářadí. Ve stanovování množství pokusů a nasazování do skupin platí stejná pravidla, jaká jsou ve skoku do výšky. S každou postupnou výškou se na stojany vždy dává o 10 cm vyšší hodnota než výška předchozí (IAAF, 2010). Doskočiště musí mít minimálně 5 x 5 metrů (Čillík a kol., 2009). Světovým rekordmanem ve skoku o tyči je francouzský reprezentant Renaud Lavillenie, který v roce 2014 překonal více než dvacetiletý rekord Sergeje Bubky o jeden centimetr a stanovil tak nejlepší světový výkon na 616 cm. Desetibojařským

18 rekordmanem je, s překonanou výškou 576 cm, Tim Lobinger z Německa, který zaznamenal v roce 1999 (Chalupníček, 2016).

2.5.9 Hod oštěpem

Hod oštěpem, devátá a také předposlední disciplína desetiboje, je technickou disciplínou. Je velice atraktivní díky spojení rychlého rozběhu a bleskového odhodu oštěpu (Vomáčka a kol., 1980). Pravidla zde platí stejná jako pro ostatní disciplíny, při kterých se vrhá nebo hází. Platný hod je jen v případě, že se hrot oštěpu dotkne země dříve než kterákoliv jiná část oštěpu. Rozběžiště je široké 4 metry. Oštěp pro seniorskou kategorii má hmotnost 800 gramů a je vyroben ze dřeva nebo z kovu. Každý oštěp má ostrou kovovou špičku a vinutí, které je zároveň i rukojetí (Šimon a kol., 1980). Rekordmanem této disciplíny (s novým typem oštěpu) je od roku 1998 český oštěpař Jan Železný, který svůj oštěp poslal do vzdálenosti 98,48 m. Desetibojařským rekordmanem v hodu oštěpem je Peter Blank, který v roce 1992 dokázal poslat oštěp do vzdálenosti 79,80 m (Chalupníček, 2016).

2.5.10 Běh na 1500 metrů

Závěrečnou disciplínou desetibojařského klání je běh na 1500 metrů. Zde závodníci startují ve dvou skupinách, ve kterých jsou seřazeni podle průběžných výsledků aktuálního desetiboje. V prvním rozběhu běží „horší“ polovina startovního pole a ve druhém rozběhu startují atleti, kteří dosáhli lepších výkonů během předchozích disciplín. Rekordmanem této disciplíny je Maročan Hicham El Gurreoj s výkonem 3:26,00 min, který zaběhl v roce 1998. Desetibojařský rekord drží americký atlet Robert Baker s časem 3:58,70 min. z roku 1980 (Chalupníček, 2016).

3 CÍLE A ÚKOLY

3.1 Cíl práce

Cílem bakalářské práce je porovnat a vyhodnotit výsledky českých a světových desetibojařů z pohledu jednotlivých disciplín a jejich bodového ohodnocení vzhledem k nejlepším českým a světovým rekordům v jednotlivých disciplínách. V rámci výzkumu porovnám bodové ohodnocení jednotlivých disciplín mezi prvním a druhým dnem desetiboje u Adama Sebastiana Helceleta a dále vyhodnotím vliv předchozí atletické specializace na výkon v desetiboji u nejlepších světových desetibojařů.

3.2 Výzkumné otázky

VO1 – Jak se liší bodové ohodnocení jednotlivých disciplín v porovnání mezi prvním a druhým dnem desetiboje u A. S. Helceleta?

VO2 – V jakých disciplínách se liší průměrné výkony světových a českých desetibojařů (TOP 15, TOP 10 a TOP 5)?

VO3 – V jaké disciplíně je největší a nejmenší bodový rozdíl při porovnání nejlepšího českého a světového desetiboje vůči výkonům atletů specialistů na jednotlivé disciplíny desetiboje?

VO4 – Jakým sportům a disciplínám se v mládí věnovali nejlepší čeští desetibojaři předtím, než se začali specializovat na desetiboj?

3.3 Úkoly práce

Úkol 1: Z knižních zdrojů popsat vývoj desetiboje a vývoj jeho jednotlivých disciplín.

Úkol 2: Shromáždit data z dostupných webových stránek o bodových ziscích desetibojařů, vytvořit z nich tabulky a grafy.

Úkol 3: Ve vytvořených grafech najít odpovědi na výzkumné otázky a následně je vyhodnotit v diskusi a závěrech.

4 METODIKA

4.1 Charakteristika výzkumného souboru

Práci jsem zahájil vyhledáváním dat u 20 nejlepších českých desetibojařů v naší historii. Ze získaného vzorku jsem vybral 3 desetibojaře, kterým jsem se věnoval podrobněji. Výběr desetibojařů pro přesnější výzkum jsem, po konzultaci s vedoucí bakalářské práce, určil dle několika málo atributů. První atribut byl kvalitativní a proto jako první dva desetibojaře jsem vybral Romana Šebrleho a Tomáše Dvořáka. Druhým atributem byla aktuální aktivní kariéra. Tuto podmínku splňuje Adam Sebastian Helcelet. Pro můj výzkum jsem současně vyhledal 15 nejlepších světových desetibojařů všech dob. Mezi ně jsem zařadil i Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, kteří patří mezi nejlepších pět desetibojařů v historii světového desetiboje. V rámci poslední výzkumné otázky jsem vybral 4 již zmíněné české desetibojaře a k nim připojil Ashtona Eatona, jako bývalého světového rekordmana a Kevina Mayera, který je současným držitelem nejlepšího světového výkonu všech dob.

4.2 Výzkumné metody

Mezi výzkumné metody patřily základní statistiky v Microsoft Office Excel 2016 jako jsou tabulky, grafy, průměry a sumy. Dále aktuální bodovací tabulky, které jsou dostupné na oficiálních stránkách českého atletického svazu.

4.3 Sběr dat

Sběr dat jsem započal v prosinci roku 2018. Zaměřil jsem se zejména na vyhledávání sportovních výsledků v databázích mezinárodní atletické federace IAAF (IAAF, 2019) a českého atletického svazu ČAS (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019), aktualizované v roce 2019. Na stránkách IAAF jsou elektronická data dostupná od roku 1983 a na webu ČAS jsou data uváděna od roku 2003. Po přepočtu výkonů na body jsem vytvořil potřebné grafy k závěrečnému vyhodnocení výzkumných otázek. Ke srovnání jednotlivých disciplín jsem použil přepočet výsledků na body, dle aktuálních desetibojařských bodovacích tabulek. Po zpracování všech tabulek jsem k nim vytvořil příslušné grafy. Jedná se zejména o grafy spojnicové, vzhledem k tomu,

že jde o porovnávání jednotlivých roků a výkonů desetibojařů, a to jak celkového počtu bodů, tak bodů získaných v jednotlivých disciplínách. Pro vybrané desetibojaře jsem vypracoval odpovídající grafy. Nejdříve jsem zpracoval tabulky, které vykazují vždy jejich nejlepší výkon v daný rok v průběhu celé nebo dosavadní kariéry. V další tabulce je zaznamenáno 10 nejlepších výkonů v jejich kariéře. Současně jsem u každého z vybraných atletů vytvořil tabulky po jednotlivých disciplínách, které ukazují vývoj v těchto disciplínách během atletické kariéry. Konkrétně, ve které disciplíně se během aktivní kariéry zlepšují a u které se naopak jejich výkony zhoršují.

Poslední tabulka a graf je tvořena nejlepším světovým a českým desetibojařským výkonem, dále součtem světových rekordů jednotlivých disciplín a součtem českých národních rekordů v desetibojařských disciplínách (tzv. „specialistů“).

4.4 Bodovací systém desetiboje

V průběhu historie desetiboje se šestkrát změnily bodovací tabulky. Důvody ke změnám bodování byly nutné. Ve vývoji atletiky docházelo ke změnám pravidel, která umožňovala nové lepší techniky, tudíž i výkonnost se posunovala směrem nahoru, a to nerovnoměrně v různých disciplínách. Atleti dosahovali v některých disciplínách velké množství bodů oproti ostatním disciplínám, tím pádem byly tabulky nespravedlivé (Ryba, 2002 str. 24). Příkladem může být Daley Thompson, který za výkon 510 cm ve skoku o tyči získal 1075 bodů, což by znamenalo, že v běhu na 100 m by musel zaběhnout čas 9,99 s. Takový čas běhají nejrychlejší sprinteři specialisté. K dnešnímu dni se používají bodovací tabulky platné z roku 1985. Tabulky jsou mírně progresivní a vycházejí z modifikované parabolické závislosti pro běhy podle vztahu P = a * [b-M]c, a pro technické disciplíny podle vztahu P = a * [M-b]c. Kde P jsou body, M dosažený výkon v konkrétní disciplíně. Konstanty a, b, c, jsou voleny tak, aby plnily podmínky, které byly určeny IAAF (mezinárodní atletická federace, z anglického Internacional Association of Athletics Federations). Konstanty jsou uvedeny v tabulce 1 (Ryba, 2002).

Tabulka 1: Konstanty pro bodovací tabulky v desetiboji

100 m a = 25,4347 b = 18,0 c = 1,81 400 m a = 1,53775 b = 82,0 c = 1,81 1500 m a = 0,03768 b = 480,0 c = 1,85 110 m př. a = 5,74352 b = 28,5 c = 1,92 Výška a = 0,84650 b = 75,0 c = 1,42 Dálka a = 0,14354 b = 220,0 c = 1,40 Tyč a = 0,27970 b = 100,0 c = 1,35 Koule a = 51,3900 b = 1,5 c = 1,05 Disk a = 12,9100 b = 4,0 c = 1,10

Oštěp a = 10,1400 b = 7,0 c = 1,08 Zdroj: Ryba a kol, 2002

5 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST

5.1 První a druhý den desetiboje u Adama Sebastiana Helceleta

V tabulce 2 jsem zaznamenal výkony Adama Sebastiana Helceleta rozdělené do jednotlivých dnů desetiboje. V prvním sloupci jsou vypsány roky za období 2011 - 2017, kdy v každém roce je brán jeho nejlepší výsledek v desetiboji. Ve druhém sloupci „1. den“ jsou uvedeny součty bodů za jednotlivé disciplíny v prvním dni desetiboje (běh na 100 m, skok do dálky, vrh koulí, skok do výšky a běh na 400 m).

Ve druhém sloupci „2. den“ jsou součty bodů za jednotlivé disciplíny ve druhém dni tohoto sportu (běh na 110 m př., hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem a běh na 1500 m). V posledním sloupci „rozdíl“ jsem vypočítal rozdíly mezi prvním a druhým dnem desetiboje.

Tabulka 2: Porovnání prvního a druhého dne desetiboje u Adama S. Helceleta

Adam Sebastian Helcelet 1. den 2. den Rozdíl 2011 4206 3763 443 2012 4185 3880 305 2013 4186 4067 119 2014 4125 3876 249 2015 4202 4032 170 2016 4218 4073 145 2017 4205 4130 75 Průměr 4190 3974 215 Zdroj: Tabulku podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání prvního a druhého dne desetiboje u Adama S. Helceleta 4300

4200

4100

4000

3900

3800

3700 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018

1. den 2. den

Obrázek 1: Porovnání prvního a druhého dne desetiboje u Adama S. Helceleta Zdroj: Graf podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání křivek 1. den a 2. den (Obrázek 1) Z obrázku 1 je patrné, že modrá křivka, která značí první den desetiboje je vždy nad křivkou, která značí den druhý. Největší rozdíl je v roce 2011, ve kterém A. S. Helcelet absolvoval svůj první seniorský desetiboj. Rozdíl zde dosahuje 443 bodů. Naopak nejmenší rozdíl je v jeho zatím posledním desetiboji v roce 2017, kde je rozdíl pouze 75 bodů. Z výsledků je patrné, že A. S. Helcelet má první den desetiboje mnohem silnější než den druhý, nicméně postupem času se rozdíl zmenšuje. Velký bodový rozdíl mezi jednotlivými dny desetiboje v úvodu jeho kariéry může být zapříčiněn menší fyzickou zdatností a připraveností, ale také typem disciplín v daných dnech. Zatímco v prvním dni jsou disciplíny spíše rychlostní a dynamické, ve kterých dominují atleti tmavé pleti, zejména pak běh na 100 m a skok do dálky, kdežto ve druhém dni jsou spíše disciplíny technické a silové, ve kterých dominují atleti s bílou pletí (Grasgruber, Cacek, 2008). Křivka prvního dne se příliš nevychyluje, což znamená, že u prvních pěti disciplín dosahuje průměrně stabilních výkonů. Kdežto křivka druhého dne, ukazuje velkou odchylku a nestabilitu výkonů v disciplínách, které probíhají druhý den desetiboje. Nicméně od roku 2015 do roku 2017 se pravidelně druhý den bodově přibližuje ke dni prvnímu. V roce 2014 vidíme u prvního dne menší bodový výkyv, ale ve druhém dni je patrný velký bodový pokles, který je s největší pravděpodobností zapříčiněn zraněním

25 z roku 2013. A. S. Helcelet si na tréninku při doskoku u skoku o tyči natrhl vaz v kotníku a tím ukončil svoji sezónu (idnes.cz, 2019). Toto zranění nejspíše zasáhlo i do přípravy na následující sezónu, což vysvětluje i již zmíněný výkyv právě v sezóně 2014.

Postupné přibližování křivky druhého dne desetiboje může být způsobené vyzrálostí desetibojaře, kdy zvládá lépe techniku a fyzicky je silnější.

5.2 Čeští vs. světoví desetibojaři

V tabulce 3 jsem zaznamenal průměrné výkony 15 ti nejlepších českých a světových desetibojařů. V prvním sloupci jsou vypsány desetibojařské disciplíny podle toho, jak je atleti v rámci desetiboje absolvují. Všechna data jsou přepočítána dle aktuálních bodovacích tabulek.

Ve druhém sloupci „Průměr ČR“ jsem zapsal výsledky historicky nejlepších 15 ti českých desetibojařů vyjádřené jako průměr dosažených bodů v jednotlivých disciplínách. Ve sloupci „Průměr svět“ jsou výsledky 15 ti nejlepších světových desetibojařů, do kterých se řadí i dva čeští atleti, a to Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. V posledním sloupci „rozdíl“ jsou vždy bodové rozdíly jednotlivých disciplín mezi českými a světovými desetibojaři.

Tabulka 3: Porovnání průměrů 15 ti nejlepších českých a světových desetibojařů

Průměr Top 15 Průměr ČR svět Rozdíl 100 m 885 966 -80 Skok daleký 911 1008 -97 Vrh koulí 789 832 -43 Skok vysoký 798 867 -69 400 m 869 929 -60 110 m př. 906 980 -74 Hod diskem 783 828 -45 Skok o tyči 861 908 -47 Hod oštěpem 761 824 -62 1500 m 713 718 -5 Celkem 8278 8860 -582 Zdroj: Tabulku podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání průměrů 15-ti nejlepších českých a světových desetibojařů 1050 1000 950 900 850 800 750 700 650 600 100m skok vrh koulí skok 400m 110m př. hod skok o hod 1500m daleký vysoký diskem tyči oštěpem

průměr ČR průměr SVĚT

Obrázek 2: Porovnání průměrů 15 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Zdroj: G raf podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání křivek „Průměr ČR“ a „Průměr SVĚT“ (Obrázek 2) Podle očekávání nejlepší světoví desetibojaři jsou v každé disciplíně lepší než desetibojaři z České republiky. Nicméně některé výsledky jsou i přesto velmi zajímavé. Například porovnání výsledků v běhu na 1500 m ukazuje minimální rozdíl (5 bodů). Tento téměř shodný výsledek může být zapříčiněn tím, že se jedná o poslední disciplínu desetiboje a někteří atleti si již pouze hlídají soupeře, aby si udrželi své celkové umístění v závodě. Roli zde může hrát i fyzická připravenost atletů nebo také genetické vlohy pro vytrvalost, ve které dominují dlouhá léta afričtí atleti (Grasgruber, Cacek, 2008). O největší množství bodů přichází česká desetibojařská „patnáctka“ oproti té světové hned v prvních dvou disciplínách desetiboje, a to v běhu na 100 m a ve skoku do dálky. V běhu na 100 m je průměrný rozdíl 80 bodů a ve skoku dalekém 97 bodů, což je z pohledu bodových zisků markantní ztráta. Důvodem této diference může být i etnické složení desetibojařů ve světě. Ve světovém žebříčku figuruje velké množství desetibojařů tmavé pleti. Tito atleti mají přirozenou dispozici k rychlostním disciplínám, tudíž může být tento rozdíl předurčen i tímto faktem (Grasgruber, Cacek, 2008). Další velké bodové rozdíly jsou ve skoku vysokém (69 bodů), běhu na 110 m překážek (74 bodů) a v hodu oštěpem (62 bodů). Zejména v hodu oštěpem je rozdíl překvapivý, a to z důvodu, že Česká republika patří k oštěpařským velmocem.

V tabulce 4 jsem zaznamenal průměrné výkony 10 ti nejlepších českých a světových desetibojařů. V prvním sloupci jsou vypsány desetibojařské disciplíny podle toho, jak je atleti v rámci desetiboje absolvují. Všechna data jsem přepočítal dle aktuálních bodovacích tabulek.

Ve druhém sloupci „Průměr ČR“ jsou zapsány výsledky historicky nejlepších 10 ti českých desetibojařů. Ve sloupci „Průměr svět“ jsou výsledky 10 ti nejlepších světových atletů, do kterých se řadí i dva čeští sportovci, a to Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. V posledním sloupci „rozdíl“ jsem uvedl bodové rozdíly jednotlivých disciplín mezi českými a světovými desetibojaři.

Tabulka 4: Porovnání průměrů 10 ti nejlepších českých a světových desetibojařů

Průměr Top 10 Průměr ČR svět Rozdíl 100 m 899 985 -87 Skok daleký 939 1021 -82 Vrh koulí 803 822 -19 Skok vysoký 812 845 -33 400 m 887 933 -46 110 m př. 936 988 -52 Hod diskem 778 822 -44 Skok o tyči 879 934 -55 Hod oštěpem 779 849 -70 1500 m 733 716 17 Celkem 8444 8916 -472 Zdroj: Tabulku podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání průměrů 10 nejlepších českých a světových desetibojařů 1050 1000 950 900 850 800 750 700 650 600 100m skok vrh koulí skok 400m 110m př. hod skok o hod 1500m daleký vysoký diskem tyči oštěpem

průměr ČR průměr SVĚT

Obrázek 3: Porovnání průměrů 10 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Zdroj: Graf podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání křivek „Průměr ČR“ a „Průměr SVĚT“ (Obrázek 3) Oproti obrázku 2 se celkově obě křivky k sobě přiblížily, a dokonce se v jednom bodě protnuly. Protnutí obou křivek vidíme v poslední disciplíně desetiboje, a to v běhu na 1500 metrů. V této disciplíně se průměr deseti nejlepších českých desetibojařů dostal před ty světové a to o 17 bodů. Přiblížení obou křivek má za následek zúžení české i světové špičky. Zatímco česká špička není tak vyrovnaná jako ta světová a „ubydou“ jí ty nejhorší výsledky, tak světová špička je vyrovnanější a v průměru si o tolik nepolepší. Ve vrhu koulí došlo k těsnému přiblížení ke křivce „světa“ a to na pouhých 19 bodů. Největší rozdíly jsou opět v běhu na 100 metrů (87 bodů), skoku do dálky (82 bodů) a v hodu oštěpem (70 bodů). Disciplíny skok do výšky, běh na 400 metrů, běh na 110 metrů překážek, hod diskem a skok o tyči zaznamenávají velice podobné rozdíly a obě křivky se navzájem kopírují. Celkový bodový rozdíl mezi průměry TOP 15 a TOP 10 je 110 bodů. Z toho vyplývá, že užší česká desetibojařská špička dosahuje výsledků, které se blíží nejlepším světovým desetibojařům.

V tabulce 5 jsem uvedl průměrné výkony 5 ti nejlepších českých a světových desetibojařů. V prvním sloupci jsou vypsány desetibojařské disciplíny podle toho, jak je atleti v rámci desetiboje absolvují. Všechna data jsem opět přepočítal dle aktuálních bodovacích tabulek.

Ve druhém sloupci „Průměr ČR“ jsou zapsány výsledky historicky nejlepších 5 ti českých desetibojařů. Ve sloupci „Průměr svět“ jsou výsledky 5 ti nejlepších světových desetibojařů, do kterých se řadí i dva čeští atleti, a to Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. V posledním sloupci „rozdíl“ jsou vždy bodové rozdíly jednotlivých disciplín mezi českými a světovými desetibojaři.

Tabulka 5: Porovnání průměrů 5 ti nejlepších českých a světových desetibojařů

Průměr Top 5 Průměr ČR svět Rozdíl 100 m 913 981 -68 Skok daleký 971 1049 -78 Vrh koulí 793 843 -50 Skok vysoký 848 857 -9 400 m 885 932 -46 110 m př. 969 999 -30 Hod diskem 789 824 -35 Skok o tyči 898 932 -34 Hod oštěpem 839 861 -22 1500 m 760 739 20 Celkem 8664 9017 -352 Zdroj: Tabulku podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání průměrů 5-ti nejlepších českých a světových desetibojařů 1100

1000

900

800

700

600 100m skok vrh koulí skok 400m 110m př. hod skok o hod 1500m daleký vysoký diskem tyči oštěpem

průměr ČR průměr SVĚT

Obrázek 4: Porovnání průměrů 5 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Zdroj: Graf podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání křivek „Průměr ČR“ a „Průměr SVĚT“ (Obrázek 4). V tomto obrázku 4 dochází k dalšímu přiblížení obou křivek. Nepatrně narostl rozdíl v běhu na 1500 metrů a to na 20 bodů. Ve skoku vysokém se rozdíl snížil na pouhých 9 bodů. Z toho vyplývá, že nejlepších 5 českých desetibojařů je v této disciplíně na nejvyšší desetibojařské úrovni. Největší bodový rozdíl je stále u běhu na 100 m (68 bodů) a skoku do dálky (78 bodů). Naopak ve vrhu koulí se rozdíl zvětšil z 19 na 50 bodů. V hodu oštěpem se rozdíl snížil oproti obrázku 3 o 48 bodů a to značí, že nejlepších 5 českých desetibojařů je kvalitními oštěpaři na světové úrovni. Kvalita českých desetibojařů v disciplíně hod oštěpem může být dána i spoluprací s trenérem oštěpařů specialistů Janem Železným, který má úspěchy nejen jako závodník, ale i jako trenér mužů i žen. Celkový bodový rozdíl mezi průměry TOP 10 a TOP 5 je 120 bodů. To znamená, že nejužší česká desetibojařská špička je na mnohem vyšší úrovni než zbytek sledovaných atletů. Tento fakt potvrzuje i rozdíl mezi TOP 15 a TOP 5, který je 230 bodů. Důvodem konkurenceschopnosti české nejužší špičky se světem je i ten, že dva nejlepší čeští desetibojaři Roman Šebrle a Tomáš Dvořák patří do sledované TOP 5 i ve světovém žebříčku. Roman Šebrle se řadí na 3. místo historických desetibojařských tabulek a Tomáš Dvořák na 4. místo (IAAF, 2019).

5.3 Čeští a světoví desetibojaři vs. specialisté

V tabulce 6 jsou postupně vypsány desetibojařské disciplíny. V prvním sloupci WR (světový rekord, z anglického world record) jsem zaznamenal výsledky přepočítané na bodové ohodnocení dle aktuálně platných bodovacích tabulek světových rekordmanů ve svých disciplínách. Ve druhém sloupci NR (národní rekord, z anglického, national record) jsem uvedl nejlepší české výkony v jednotlivých disciplínách. Ve třetím sloupci WRd (světový desetibojařský rekord, z anglického world decathlon record) je uveden světový rekord v desetiboji, který drží od roku 2018 francouzský reprezentant Kevin Mayer. V posledním sloupci NRd (národní desetibojařský rekord, z anglického national decathlon record) je nejlepší český desetibojařský výkon Romana Šebrleho z roku 2001, který byl světovým rekordem až do roku 2012, kdy tento rekord překonal Američan Ashton Eaton výkonem 9045 bodů (IAAF, 2019).

Tabulka 6: Porovnání desetibojařů a specialistů na jednotlivé disciplíny Disciplína WR NR WRd NRd

100m 1203 1057 963 943 Skok daleký 1312 1141 1010 1089 Koule 1295 1225 851 810 Výška 1244 1151 850 915 400m 1164 1070 889 919 110 m př. 1135 1071 1007 985 Disk 1383 1322 882 827

Tyč 1284 1147 1051 849 Oštěp 1331 1331 918 892 1500m 1218 1165 705 798 Celkem 12569 11707 9126 9026

Zdroj: Tabulku podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání desetibojařů a specialistů na jednotlivé disciplíny 1400

1300

1200

1100

1000

900

800

700

600 100m dálka koule výška 400m 110 m př. disk tyč oštěp 1500m

WR NR WRd NRd

Obrázek 5: Porovnání desetibojařů a specialistů na jednotlivé disciplíny Zdroj: Graf podle dat ČAS a IAAF sestavil autor

Porovnání křivek WR a NR (Obrázek 5) Na začátku tohoto porovnání se dalo předpokládat, že křivka WR bude výše než křivka NR. Důvodem je, že v desetibojařských disciplínách drží z Čechů světový rekord „pouze“ oštěpař Jan Železný svým výkonem 98,48 m, proto ve zbylých disciplínách musí být čeští rekordmani horší než rekordmani světoví (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019). Nejmenší bodové rozdíly mezi křivkami jsou ve vrhu koulí (70 bodů), v běhu na 110 m př. (64 bodů), v hodu diskem (61 bodů) a v běhu na 1500 m (53 bodů). Naopak největší bodové rozdíly jsou v běhu na 100 m (146 bodů), ve skoku dalekém (171) a ve skoku o tyči (137 bodů). Skok do dálky a běh na 100 m jsou rychlostní disciplíny, ve kterých dominují atleti negroidní rasy, proto jsou rozdíly tak markantní (Grasgruber, Cacek, 2008). U skoku o tyči jde spíše o zvládnutí složité a netradiční techniky skoku. Disciplínou s největším bodovým ziskem je hod diskem, jehož hodnota je celkem 1383 bodů. Co se týče českých výkonů, nejvíce bodů dosáhl Jan Železný se ziskem 1331 bodů.

Porovnání křivek WRd a NRd (Obrázek 5) Při porovnání Kevina Mayera (WRd), jakožto světového rekordmana a Romana Šebrleho (NRd), jako bývalého světového rekordmana, se jejich křivky, které jsou tvořeny jejich nejlepším osobním výkonem, několikrát protínají. K těmto protnutím došlo

33 celkem 5krát. Což ukazuje, že každý vyniká v jiné disciplíně. K. Mayer vévodí šesti disciplínám, zatímco R. Šebrle pouze čtyřem. Nejmenší bodový rozdíl mezi těmito desetibojaři je u běhu na 100 m (20 bodů), u běhu na 110 m př. (22 bodů) a v hodu oštěpem (26 bodů). Naopak největší rozdíl mezi těmito atlety je u skoku o tyči, a to 202 bodů. To znamená, že Kevin Mayer je výborný „tyčkař“ a zde získal zřejmě zásadní rozdíl na bývalý rekord Romana Šebrleho. Naopak disciplíny skok do dálky a běh na 1500 metrů patří na stranu R. Šebrleho. V těchto dvou disciplínách dokázal porazit K. Mayera o 79, respektive o 93 bodů. Nicméně závěrečný běh na 1500 metrů může být ovlivněn neobjektivitou výsledků. Většinou je závěrečná „patnáctistovka“ svázána taktikou a hlídáním si celkového umístění.

Porovnání křivek WRd a NR (Obrázek 5) Při porovnání světového desetibojařského rekordu Kevina Mayera (WRd) a součtu rekordů v jednotlivých disciplínách českých atletů (NR) je podle očekávání křivka NR po celou dobu nad křivkou světového rekordu v desetiboji. Mayer se přiblížil nejvíce v běhu na 110 m překážek a to na 64 bodů, což značí Mayerovy kvality, ale také fakt, že Česká republika nemá překážkáře, který je schopný konkurovat nejlepším světovým běžcům, kromě Petra Svobody, kterého bohužel zastavila zranění. Stejný případ vnímám i u skoku o tyči, kdy Jan Kudlička je výborný tyčkař, nicméně nejužší světová špička je dle mého názoru kvalitnější. Kevin Mayer je na desetibojaře výtečný tyčkař. Jeho osobním rekordem ve skoku o tyči je 545 cm, v hale dokonce 560 cm. Oproti němu nejlepší český „tyčkař“ Jan Kudlička má osobní rekord 583 cm, což nepovažuji za velký rozdíl a podtrhuje to Mayerovy tyčkařské kvality (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019). Největší rozdíl je v běhu na 1500 metrů a to 460 bodů. Důvodem je kvalitní český rekord Jakuba Holuši a také horší výkon Kevina Mayera (Český atletický svaz, 2019). Rozdíl zde není dán pouze taktikou v poslední disciplíně, ale také úbytkem sil po dvoudenním závodění. Stejně tak při hodu diskem je rozdíl velký a to 440 bodů. Zde je rozdíl opět dán kvalitním výkonem českého rekordmana, kterým je Imrich Bugár s 10. nejlepším světovým výkonem všech dob (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019). Na závěr je uveden rozdíl v hodu oštěpem, a to 413 bodů. Zde je rozdíl srovnáván s českým národním rekordem, který je i nejlepším světovým výkonem.

Křivka WR (Obrázek 5)

(Woolf et al., 2007) tvrdí, že atleti, kteří dosahují dobrých výkonů ve sprinterských disciplínách, mají pravděpodobně výhodu v rámci posuzování celého desetiboje z hlediska udělování bodů. Nicméně další studie (Cox Dunn et al., 2002) při statistickém posuzování výkonnosti a udělování bodů prezentuje, že mají výhodu naopak ti, kteří se věnují technickým disciplínám v poli. Právě tato křivka „WR“ potvrzuje tvrzení Coxe Dunna. Světoví rekordmani svých disciplín dosáhli v průměru většího počtu bodů v technických disciplínách než atleti ve sprinterských disciplínách.

5.4 Předchozí specializace u desetibojařů

Roman Šebrle začínal se sportem jako fotbalista, a to v době, kdy mu bylo 6 let. Fotbalu se věnoval až do svých 19 let. Nicméně spolu s fotbalem, a to od šestnácti let, začal dělat také atletiku v Týništi nad Orlicí. Od roku 1996 působil v Dukle Praha, kde zaznamenal svoje první velké desetibojařské úspěchy. Roman Šebrle je majitelem zlaté a stříbrné olympijské medaile, dále mistr světa a dvojnásobný mistr Evropy a mistr České republiky v desetiboji. Desetiboji se věnoval v letech 1992 až 2012, po ukončení aktivní sportovní kariéry se začal věnovat moderování zpráv na FTV Prima.

Tomáš Dvořák byl vždy všestranným atletem. Desetiboj pro něho vyplynul právě z jeho atletické všestrannosti. Již na střední škole byl členem Dukly Praha. Dvořák ve své kariéře získal bronzovou medaili na olympijských hrách v Atlantě. Dále je trojnásobným mistrem světa v desetiboji. Desetiboji se věnoval mezi lety 1987 a 2007. Od roku 2009, tedy po ukončení jeho sportovní kariéry se Tomáš Dvořák stal šéftrenérem Českého atletického svazu. Tuto funkci vykonává dodnes (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019).

Adam Sebastian Helcelet jako malý začínal jako judista, poté se přidal fotbal, basketbal nebo třeba házená, a to vše na druhém stupni základní školy. Co se týče atletiky, té se věnoval také od malička. Již na prvním stupni základní školy se jí věnoval 2x týdně, od druhého stupně dokonce 3x týdně. Atletiku dělal se všemi sporty současně. Zmíněné kolektivní sporty měl jako doplněk, který mu sloužil pro zlepšení koordinace, na což ho přivedl jeho otec (Helcelet, 2019).

Adam Sebastian Helcelet je bronzovým medailistou z mistrovství Evropy a také mistrem České republiky z roku 2011. S dospělým desetibojem začal v roce 2011 a je stále aktivním atletem (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019).

Robert Změlík byl od dětství všestranným sportovcem. Jeho sportovní základ dostal od svého tělocvikáře již na základní škole. V 5. třídě se věnoval fotbalu a basketbalu. Podle jeho slov si v 11 ti letech doma vytvořil sektory pro skok do dálky, vrh koulí a hod oštěpem. Vyrobil si i dřevěné startovací bloky. Ve 14 ti letech vytvořil československý rekord ve skoku do dálky, kdy skočil 692 cm. V roce 1983 zapsal svůj první rekord ve víceboji. V 16 ti letech se vrátil od skoku dalekého zpět k vícebojům, kde se blýskl hned dvěma rekordy. Robert Změlík je historicky prvním českým desetibojařem, který dokázal získat zlatou olympijskou medaili. To se mu podařilo v roce 1992 v Barceloně. Robert Změlík je i halovým mistrem světa z roku 1997. Desetiboji se věnoval od roku 1985 do roku 1997, po úspěšné kariéře se věnoval komunální politice a nyní je podnikatelem (ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ, 2019).

Kevin Mayer se v dětství věnoval tenisu a házené. V roce 2004, kdy mu bylo 10 let, se dostal k atletice, a to k hodu oštěpem, skoku do výšky a také k triatlonu. Svůj první desetiboj absolvoval ve svých patnácti letech. Mayer je stříbrný olympijský medailista z Ria de Janeira 2016, mistr světa z roku 2017 a stříbrný medailista z mistrovství Evropy, První seniorský desetiboj absolvoval v roce 2011 na Kladně a je stále aktivním atletem (GALA, 2019).

Ashton Eaton hrál americký fotbal. Věnoval se také taekwondu, kde získal dokonce černý pás. Desetiboji se jako profesionál začal věnovat v 16 ti letech. Ashton Eaton je dvojnásobný olympijský vítěz z let 2012 a 2016 a také dvojnásobný mistr světa v desetiboji. V tomto sportovním odvětví začal závodit v roce 2007 a konec své kariéry oznámil v roce 2017 (United States Olympic Committee, 2019). Poté se stal členem South Park Common a založil SPC Ruchi Sanghvi, v rámci, které hovoří o jeho vítezstvích z pohledu fyzických a psychických postupů při tréninku (South Park Common, 2018). Z dostupných výsledků a informací o vybraných desetibojařích lze tvrdit, že obecná všestrannost je stejně důležitá jako všestrannost atletická. Z rozhovoru

36 s Adamem Sebastianem Helceletem jsem získal informace o jeho dětství. Dle jeho slov ho jeho otec vedl k několika sportům s tím, že je pro každého sportovce důležitá všestrannost. Každý sport má v sobě něco jiného, co sportovci pomůže v případné specializaci, v tomto případě v desetiboji. Robert Změlík jako zástupce „staré školy“ podle očekávání dělal veškeré sporty, jak bylo v minulých dobách zvykem. Mladší desetibojaři se věnovali kolektivním i individuálním sportům. Z vybraných atletů dochází ke shodě u tří atletů a to v hraní fotbalu a to u Romana Šebrleho, Roberta Změlíka a Adama Sebastiana Helceleta. K nim nepřímo patří i Ashton Eaton, který se věnoval americkému fotbalu. A. S. Helcelet má společné s Ashtonem Eatonem i provozování bojového sportu. Zatímco A. Eaton provozoval taekwondo, tak A. S. Helcelet se věnoval judu. „Selekce, provedená vzhledem k určité tendenci tělesné stavby (např. převažující komponenty somatotypů) a provedená už v dětském věku, může pozitivně pomoci (dítěti, rodičům, trenérům) při výběru určitého sportovního odvětví resp. může napomoci, aby nedošlo k pozdějšímu zklamání z neúspěchu v tomto sportu“ (Pavlík, 2003, s. 50).

5.5 Odpovědi na výzkumné otázky

Pomocí vytvořených tabulek a grafů bylo možné odpovědět na předem stanovené výzkumné otázky.

První výzkumná otázka (VO1): „Jak se liší bodové ohodnocení jednotlivých disciplín v porovnání mezi prvním a druhým dnem desetiboje u A. S. Helceleta?“. Adam Sebastian Helcelet má jednoznačně silnější první den desetiboje. V prvním dni dosahuje také konstantnějších bodových zisků než ve dni druhém. Nicméně ve druhém dni desetiboje dochází k postupnému zlepšování výkonnosti a bodový rozdíl mezi prvním a druhým dnem desetiboje se snížil ze 443 bodů na pouhých 75 bodů.

Druhá výzkumná otázka (VO2): „V jakých disciplínách se liší průměrné výkony světových a českých desetibojařů (TOP 15, TOP 10 a TOP 5)?“ Z obrázku 2, který porovnává průměrné hodnoty patnácti nejlepších českých a světových desetibojařů vyplývá, že světoví desetibojaři jsou v každé disciplíně bodově lepší než desetibojaři z České republiky. Obě křivky se de facto v celém průběhu grafu kopírují. Největší bodový rozdíl je v prvních dvou disciplínách, a to v běhu na 100 metrů a ve skoku do dálky. Naopak nejmenší rozdíl je v běhu na 1500 metrů. V obrázku 3 jsem porovnal průměry nejlepších deseti českých a světových desetibojařů. Největší rozdíl ve výkonech byl opět u běhu na 100 metrů a skoku do dálky. V běhu na 1500 metrů graf již hovoří ve prospěch českých desetibojařů. Celkově se křivky k sobě přiblížily. V obrázku 4 jsem uvedl průměry nejlepších pěti českých a světových desetibojařů. Obě křivky se k sobě velmi přiblížily. Bodové rozdíly jsou minimální, vyjma prvních dvou disciplín.

Třetí výzkumná otázka (VO3): „V jaké disciplíně je největší a nejmenší bodový rozdíl při porovnání nejlepšího českého a světového desetiboje vůči výkonům atletů specialistů na jednotlivé disciplíny desetiboje?“. V obrázku 5 byly porovnávány 4 proměnné: světový rekord, český národní rekord, výsledek sloučený ze světových rekordů jednotlivých disciplín a výsledek sloučený z českých národních rekordů v jednotlivých disciplínách. V porovnání rekordů složených ze světových či národních rekordů je křivka „světa“ výše než křivka „česká“, vyjma hodu oštěpem, ve kterém drží světový rekord Jan Železný, tudíž je shodný s českým národním rekordem. Při porovnání Kevina Mayera a Romana Šebrleho se křivky několikrát protnuly. Mayer porazil Šebrleho v 6 ti disciplínách, přičemž největší bodový rozdíl zaznamenal ve skoku o tyči. U konfrontace světového rekordu a výkonu složeného z českých národních rekordů byla

Mayerova křivka po celou dobu pod „českou“ křivkou. Nejvíce se křivky přiblížily u běhu na 110 m překážek.

Čtvrtá výzkumná otázka (VO4): „Jakým sportům a disciplínám se v mládí věnovali nejlepší čeští desetibojaři před tím, než se začali specializovat na desetiboj?“ ukázala, že je vhodné dělat kolektivní sport jako je fotbal nebo házená. Někteří se věnovali také určitému druhu bojového umění. Pro praxi je evidentní, že nelze dělat pouze desetiboj. Předchozí specializace je důležitá pro desetibojařskou všestrannost. Různé kolektivní i individuální sporty pomáhají sportovci připravit tělo v podstatě na jakoukoliv zátěž, a proto je předchozí specializace pro desetibojaře velice důležitá.

6 ZÁVĚR

Při zpracovávání bakalářské práce mě mile překvapily webové stránky Českého atletického svazu (ČAS), které jsou vedeny velice přehledně a je na nich možné najít spoustu zajímavých informací. Nicméně elektronická data jsou zde uváděna až od roku 2003 a proto jsem pro potřeby své práce využil též web Mezinárodní atletické federace (IAAF), kde jsou atletické záznamy k dispozici od roku 1983. Přehledně jsou zde zpracována data ve vytvořených profilech jednotlivých atletů. V nich najdeme všechny desetiboje, které v daném roce, a na jakém místě jednotliví desetibojaři absolvovali. U většiny výkonů u uvedených webů, jsou zaznamenány výkony v jednotkách pro dané disciplíny. Pro mou práci jsem všechny výkony přepočítal na body při využití bodovacích tabulek, které jsou dostupné na webu ČAS. Tyto výsledky jsem zapsal do mnou vytvořených tabulek, ze kterých jsem následně zpracoval grafy. Dle mého názoru by bylo vhodnější uvádět na internetových stránkách již přepočítané dosažené výkony na body, a to z důvodu jednoduššího porovnávání mezi jednotlivými disciplínami. Ke zkvalitnění stránek ČAS by přispěla i aktualizace dlouhodobých tabulek i pro období před rokem 2003. Z údajů, které mi vzešly ze zpracovaných tabulek a grafů jsem vyvodil několik poznatků, které bude možné použít v praxi. Čeští atleti zaostávají oproti světovým atletům nejvýrazněji v rychlostních disciplínách, a to zejména pak v běhu na 100 metrů a ve skoku do dálky. Z tohoto zjištění plyne, že by se čeští desetibojaři měli více zaměřit na rychlostní disciplíny. V nich nejspíše nebudou lepší než zbytek světa, vzhledem ke genetice, nicméně rozdíl by se mohl snížit a Češi by tak nemuseli ztrácet v těchto disciplínách tolik bodů. Naopak ve vytrvalostním běhu na 1500 metrů je v průměru česká desetibojařská špička lepší než špička světová. Bodový rozdíl ve skoku o tyči mezi Kevinem Mayerem a Romanem Šebrlem značí, že čeští desetibojaři by se měli více zaměřit na tuto technickou disciplínu. V ní je předpoklad získání většího množství bodů a tím ve finále může atlet dosáhnout lepšího výsledku. Vzhledem k tomu, že se jedná o technickou disciplínu, je v praxi reálnější naučit se techniku než například rychlost, která je značně geneticky podmíněná.

Ze zjištěných informací o předchozí specializaci u vybraných desetibojařů vyplývá, že není vhodné provozovat pouze desetiboj nebo jakoukoliv jinou atletickou disciplínu. Různé druhy kolektivních i individuálních sportů pomáhají sportovci připravit tělo

40 v podstatě na jakoukoliv zátěž, a proto je předchozí specializace pro desetibojaře velice důležitá především z důvodu dosažení jeho maximální všestrannosti.

Doufám, že bakalářská práce přispěje ke zlepšení evidence statistiky, bodovacích tabulek a současně poslouží jako návod pro trenéry desetibojařů k tomu, aby dokázali pracovat s desetibojaři ještě komplexněji v návaznosti na jejich dřívější sportovní aktivity a současně měli nástroje k vyhodnocování výsledků svých svěřenců.

POUŽITÉ ZDROJE Použitá literatura

ČILLÍK, Ivan a kol. Atletika. Banská Bystrica: Nakladatelství DALI, 2009. ISBN 978- 80-8083-892-8

GRASGRUBER, Pavel a Jan CACEK. Sportovní geny. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978-80-251-1873-3

HELCELET Adam Sebastian 2019. Interview s aktivním českým desetibojařem Brno 1. 4.

IAAF. Pravidla atletiky. Praha: Nakladatelství Olympia a.s., 2002. ISBN 80-7033-731-1

IAAF. Pravidla atletiky 2010. Praha: Nakladatelství Olympia a.s., 2010. ISBN 80-7376- 210-0

JEŘÁBEK, Petr. Atletická příprava, děti a dorost. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-0797-6

PAVLÍK, Josef. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. Brno: Tisk OL Print Šlapanice, 2003. ISBN 80-210-2130-6

RYBA, Jiří a kol. Atletické víceboje. Praha: Olympia – Sportprint, 2002. Edice atletika. ISBN 80-7033-584-X

ŠIMON, Jiří a kol. Vybrané kapitoly z pravidel lehké atletiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 1041-1473

ŠIMON, Jiří a kol. Atletika. Praha: Nakladatelství univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80- 7184-431-4

VOMÁČKA, Václav a kol. Hody a vrhy. Praha: Olympia, 1980.

Použité internetové zdroje

COX DUNN, Trevor F. a Ryan T., DUNN. An analysis of decathlon data. Journal of the Royal Statistical Society [online]. 2002, 51, s. 179-187. ISSN 0039-0526. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/3650318?seq=1#metadata_info_tab_contents

ČTK, iDNES.cz. Desetibojař Helcelet má natržený vaz, sezona pro něj skončila. In. Idnes.cz [online]. Praha: MAFRA, a.s., 2013 [2019-04-15]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/sport/atletika/desetibojar-helcelet-ma-natrzeny- vaz.A130729_163853_atletika_rou

Desetiboj-kladno.cz. [online]. 2018 Kladno: TNT Express meeting Kladno, 2018 [2019- 04-22]. Dostupné z: http://www.desetiboj-kladno.cz/index.html

CHALUPNÍČEK, Hynek. Výkonnostní vývoj v desetiboji. Praha, 2017. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí diplomové práce PaeDr. Jitka Vindušková, CSc.

LEICHTATHLETIK.DE [online]. 2019 Leichtatletik.de, © Stefan Freundt [2019-04-15]. Dostupné z: https://www.leichtathletik.de/fileadmin/user_upload/04_Ergebnisse/Rekorde/Deutsche_ Jahresbestleistungen_seit_1970.pdf

South Park Commons [online]. 2018 San Francisco: A medium corporation, © 2019 [2019-04-20]. Dostupné z: https://medium.com/south-park-commons/ashton-eaton- from-olympic-gold-to-tech-1dad606d82bc United States Olympic Committee [US]. [online]. 2019 Colorado: Olympijský výbor Spojených států, © 2019 [2019-04-14]. Dostupné z: https://www.teamusa.org/us- olympic-and-paralympic-foundation

WOOLF, Anne, Les ANSLEY, Penelope BIDGOOD. Penelope. Grouping of decathlon disciplines. Journal of Quantitative Analysis in sports [online] 2007, 3, s. 5-10 [2019-04-18]. ISSN 1559-0410. Dostupné z: http://nrl.northumbria.ac.uk/504/1/jqas.2007.3.4.1057.pdf

PŘÍLOHY

Příloha 1: Tabulka nejlepších 15 ti českých desetibojařů

Příloha 2: Tabulka nejlepších 15 ti světových desetibojařů

Příloha 3: Tabulka vývoje výkonů Adama Sebastiana Helceleta po roku

Seznam tabulek

Tabulka 1: Konstanty pro bodovací tabulky v desetiboji Tabulka 2: Porovnání prvního a druhého dne desetiboje u Adama S. Helceleta Tabulka 3: Porovnání průměrů 15 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Tabulka 4: Porovnání průměrů 10 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Tabulka 5: Porovnání průměrů 5 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Tabulka 6: Porovnání desetibojařů a specialistů na jednotlivé disciplíny

Seznam obrázků

Obrázek 1: Porovnání prvního a druhého dne desetiboje u Adama S. Helceleta Obrázek 2: Porovnání průměrů 15 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Obrázek 3: Porovnání průměrů 10 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Obrázek 4: Porovnání průměrů 5 ti nejlepších českých a světových desetibojařů Obrázek 5: Porovnání desetibojařů a specialistů na jednotlivé disciplíny