Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI VE VYBRANÉM MIKROREGIONU Travel to services in selected microregion Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Autor: RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. Aneta URBANOVÁ Brno, červen 2007 Jméno a příjmení autora: Aneta Urbanová Název diplomové práce: Spádovost za službami ve vybraném mikroregionu Název v angličtině: Travel to services in selected microregion Katedra: Regionální ekonomie a správa Vedoucí diplomové práce. RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc Rok obhajoby: 2007
Anotace
Tato práce popisuje dojížďku za službami ve vybraném mikroregionu, kterým je mikroregion Holicko. V této práci se zabývám dojížďkou do škol, do zdravotnických zařízení a dojížďkou za běžnými a speciálními službami. Na základě této dojížďky jsou vymezeny parciální mikroregiony a komplexní obslužný mikroregion. Byla určena nadlokální a mikroregionální střediska ve zkoumaném území. Zkoumané území zahrnuje 36 obcí, které spadají pod správní obvod Holic nebo tvoří jejich okolí. Potřebné podklady byly získány z dotazníkového šetření.
Annotation
This thesis describes commutation for services in selected microregion, which is the microregion Holicko. This thesis deals with commutation to the schools, to the medical institutions and commutation for common and particular services. On the basis of this commutation were specified the partial microregions and complex microregion of the services. Abovelocal and microregion centres were determined in the investigation microregion . The investigation area comprises 36 settlements, which arise under administrative district of Holice or constitute their surroundings. The needed data were obtained by means of questionnaire investigation.
Klíčová slova region, hierarchie, mikroregion, spádovost, Holicko, zdravotnictví, školství, služby
Keywords region, hierarchy, microregion, travel, Holicko, public health, educational system, services
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 26. 6. 2007 ______ vlastnoruční podpis autora Poděkování: Děkuji vedoucímu této diplomové práce RNDr. Jaroslavu Maryášovi, CSc. za jeho vedení, odborné rady a cenné připomínky, které mi poskytoval během vypracování celé práce. Dále bych chtěla poděkovat všem představitelům obcí, které jsem oslovila, za jejich ochotu a spolupráci.
OBSAH:
ÚVOD ...... 9
1. REGIONY A OBSLUŽNÁ STŘEDISKA ...... 11 1.1. Region, regionalizace, hierarchie ...... 11
1.2. Výběr obslužných středisek ...... 17
1.3. Vymezení sfér vlivu střediska ...... 24
2. POUŽITÁ DATA A POJMY ...... 28 2.1. Dotazník ...... 28
2.2. Tvorba dotazníku ...... 30
2.3. Postup při dotazování ...... 31
3. PARCIÁLNÍ OBSLUŽNÉ MIKROREGIONY ...... 34 3.1. Školský mikroregion ...... 34
3.1.1. Nadlokální úroveň ...... 36
3.1.2. Mikroregionální úroveň ...... 38
3.2. Zdravotnický mikroregion ...... 41
3.2.1. Nadlokální úroveň ...... 42
3.2.2. Mikroregionální úroveň ...... 45
3.3. Mikroregion běžných a speciálních služeb ...... 47
3.3.1. Nadlokální úroveň ...... 49
3.3.2. Mikroregionální úroveň ...... 53
4. KOMPLEXNÍ OBSLUŽNÝ MIKROREGION ...... 56 4.1. Nadlokální úroveň ...... 56
4.2. Mikroregionální úroveň ...... 59
4.3. Město Holice ...... 61
5. SROVNÁNÍ ...... 65
ZÁVĚR ...... 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ...... 70
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ...... 73
SEZNAM PŘÍLOH ...... 74 ÚVOD
Každá společnost prochází rozvojem. V naší společnosti je rozvoj spojen se zvyšováním životní úrovně a požadavků na uspokojování našich potřeb. Proto narůstá význam služeb jako jedné oblasti našeho života. Dynamický rozvoj dopravy, probíhající v minulých desetiletích, nám přiblížil možnosti cestovat za kratší časový úsek na delší vzdálenosti a umožňuje uspokojovat naše potřeby nejen v místě bydliště, ale i místech více či méně vzdálených.
Dochází k potřebě uspokojování stále specifičtějších potřeb, které jsou koncentrovány v omezeném počtu středisek. Situace, kdy není možné uspokojit tyto potřeby v místě bydliště, způsobují růst kontaktů mezi obslužnými středisky a jejich zázemím. Dojížďka za službami tedy zmírňuje rozdíly mezi rozmístěním obyvatelstva a rozmístěním jednotlivých středisek a je jedním z regionálně diferencovaných socioekonomických procesů.
V dnešní době dochází k proměně nákupních míst, které jsou spojené s proměnnou celého nákupního chování. Stále více se u nás začínají prosazovat prodejny typu supermarket, hypermarket a tyto prodejny zcela utlačují do nedávné doby u nás běžné maloobchodní a pultové prodeje. V této práci budu zkoumat, jak se toto chování projevuje v zázemí Pardubické aglomerace ve střetu s Královéhradeckou aglomerací.
Ve své práci provádím výzkum, který přináší informace o spádovosti za službami ve východní části Pardubického kraje – na Holicku. Pro zpracování práce bylo důležité přesně zmapovat dojížďku obyvatel v tomto území za školskými zařízeními, za zdravotnickými zařízeními a za nákupy běžných a speciálních služeb. Pro zjištění údajů o dojížďce obyvatel za školskými zařízeními, zdravotnickými zařízeními a nákupy běžných a speciálních služeb jsem použila dotazníkovou metodu. Zkoumané území zahrnuje 36 obcí, přičemž 14 obcí se nachází ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Holice.
Na základě získaných informací lze usoudit, které střediska ztrácejí na svém významu a které naopak tento význam získávají. Celý průzkum vymezeného území postihuje změnu spotřebního chování spotřebitelů a toto zjištění může pomoci zastupitelům obcí při plánování budoucího rozvoje jejich obcí.
9 Cílem mé práce je vymezit střediska dojížďky do škol, dojížďky do zdravotnických zařízení a dojížďky za nákupy běžných a speciálních služeb a sféry jejich vlivu.
Druhým cílem je vymezit komplexní obslužná střediska a sféry jejich vlivu.
Třetím cílem této práce je mnou vymezený obslužný mikroregion porovnat se základním obslužným regionem vymezeným Maryášem (1988).
10 1. REGIONY A OBSLUŽNÁ STŘEDISKA
1.1. Region, regionalizace, hierarchie
Region jako pojem je velmi těžké přesně vymezit a v literatuře se definice regionu značně různí. Největší zájem o region se objevil v geografii, i přesto, že se region jako pojem objevuje i v jiných vědních disciplínách jako je ekonomie, urbanistika, sociologie, historie apod. Regiony představují přirozené celky, které existují samy o sobě a není úkolem vědy vytvářet tyto regiony, nýbrž je poznávat a identifikovat. Přesto se definice regionu liší podle úhlu pohledu, kterým se na něj lze dívat.
Podle vnitřní struktury se rozlišují dva typy regionů – homogenní a heterogenní. Homogenní region „je celek, který je individualizován vnitřní strukturální podobností a odlišností vůči okolnímu prostředí. Vnitřní homogenita je obvykle stanovena na základě rovnoměrné intenzity výskytu reprezentativních jevů, na základě stejnosti vnějšího vzhledu apod.“ 1 Mezi tyto jevy se může zařadit poloha, počet obyvatel, počet pracujících ve službách, míra nezaměstnanosti, úroveň příjmů a podobně. Takhle se vymezují např. regiony zemědělské, turistické, průmyslové apod. Heterogenní region „je celek, který vykazuje relativní autonomii své komplexní integrity. Jelikož kritériem vymezování těchto regionů je intenzita vazeb mezi územními jednotkami, především mezi jádrem a zázemím. Jedná se o tzv. nodální regiony.“ 2
Nodální regiony jsou tedy založeny na interakci mezi jádrem a jeho zázemím. Tyto vazby vznikají například poskytováním služeb a pracovních příležitostí. Důležitým kritériem pro vymezování nodálních regionů je intenzita těchto vazeb. Vazby mezi subjekty uvnitř tohoto území jsou četnější než vazby se subjekty ležícími mimo toto území. Koncepce nodálního regionu je rozpracována v klasických lokalizačních teoriích. Jako příklad tohoto typu regionu slouží regiony dojížďky do práce, za službami či migrační regiony. Pro moji práci jsou stěžejní nodální regiony tvořeny dojížďkou do škol a za službami.
Regiony jsou vytvářeny regionálními procesy, které představují vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm, pracovištěm a obslužnou sférou a také bydlištěm a obslužnou sférou.
1 Ježek, J., Plzeň 1998 2 Ježek, J., Plzeň 1998 11 Nejdůležitějšími jsou pracovní a obslužné regiony. Pro vymezování pracovních regionů slouží pohyb obyvatelstva za prací. „Princip vymezování spočívá ve zjištění místa, kam vyjíždějí za prací obyvatelé jednotlivých obcí v zázemí většího města. Dále se zjišťuje vektorové vyjádření směru (prostorové orientace) a intenzita vyjížďky a vymezuje se spádové území (pracovního regionu) na základě převažující vyjížďky za prací.“ 3 Vymezováním pracovních regionů se zabývá např. Hampl. Obslužné regiony, které představují dojížďku za službami a do škol, jsou vymezovány podobně jako pracovní regiony. Vymezováním obslužných regionů se zabývá např. Maryáš.
Při hodnocení regionálních procesů, respektive vztahů, je nutné brát v úvahu hierarchické hledisko, protože celistvost regionů je určena nerovnocenností jejich částí a vytváření vztahů založených na principech podřízenosti a nadřízenosti. „Hierarchizační proces se dá rozdělit do několika základních etap. V první etapě je zásadní vytvoření polarizace typu středisko – zázemí. V druhé etapě formuje hierarchizační proces (střediska rostou rozdílnou dynamikou a tím dochází k formování víceúrovňové hierarchie středisek a jejich regionů. V poslední etapě dochází ke změnám celé hierarchické soustavy založeným na povyšování velikostního řádu celé hierarchické soustavy. V České republice dochází k posilování hierarchizace regionální organizace a k posilování pozice největších center. “ 4
Pokud se vezme v úvahu hierarchie obslužných systémů, je „nejvýznamnějším principem diferencujícím systém obslužné sféry bezesporu princip řádovosti, který se projevuje ve zprostředkované podobě i na úrovni základní obsluhy. Ačkoli systém základní obsluhy představuje jen určitou úroveň hierarchie, je tvořen prvky (obslužnými středisky) různé kvality. Tato různá kvalita se projevuje různou mírou soběstačnosti základních obslužných regionů, jejich populační velikostí, územním rozsahem atd.“ 5 Maryáš vymezil z hlediska obslužných procesů v našem sídelním systému následujících sedm hierarchických úrovní základních obslužných regionů, které jsou víceméně úrovněmi administrativního uspořádání z let 1949 – 1960 a 1960 – 1999. Vymezené stupně hierarchie jsou tvořeny nestřediskovými obcemi, u kterých se neprovádělo podrobnější členění, protože se nepředpokládá, že by se tyto obce mohly významněji uplatňovat jako obslužná střediska nadmístní úrovně. Stupně hierarchie jsou tvořeny Prahou, jako nejvyšším stupněm, následuje Brno a Ostrava, které tvoří další hierarchický stupeň. Bývalá krajská a krajská města tvoří třetí stupeň hierarchie.
3 Anděl, J., Ústí nad Labem 1996 4 Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987 5 Maryáš, J., Brno 1988 12 Následují okresní města, za nimi jsou střediska obvodního významu (SOV) – ostatní, která se mohou považovat za skupinu bývalých okresních měst, protože většina těchto měst byla do roku 1960 okresními městy. Poslední dva stupně hierarchie tvoří střediska místního významu (SMV) – ostatní a střediska místního významu (SMV) – města. „SMV byla rozdělena na města a ostatní obce, neboť jednotlivé analýzy prokázaly poměrně značný rozdíl zaměstnanosti v maloobchodě a službách mezi těmito skupinami.“ 6
Základní obslužný region, „představuje pouze zónu bezprostředního vlivu obslužného střediska na úrovni základní obsluhy. Pro postižení působnosti i na dalších úrovních obsluhy byla vypočtena populační velikost tzv. maximální regionální působnost střediska. Maximální regionální působnost střediska byla vypočtena jako součet počtu obyvatel všech obcí, které dané středisko uvedly, bez ohledu na druh obslužného procesu či jeho intenzitu a mají nižší úroveň vybavenosti než uváděné středisko. Termín základní obslužný region používá místo termínu sféry vlivu, protože vymezené regiony představují sféru vlivu středisek jen v jedné hierarchické úrovní – nadmístní a abstrahují od působnosti na vyšších hierarchických úrovních.“ 7
Centrem základních obslužných regionů jsou obslužná střediska, která „mohou být v různé míře autonomní, resp. podřízená nebo nadřízená jiným střediskům. Hierarchizace podle stupně autonomie tedy určuje pozici střediska v hierarchickém systému na základě vztahů a lze ji považovat za určitou relativní řádovost na rozdíl od „absolutní“ řádovosti určené významem střediska. Důležitou roli zde má vedle významu střediska především jeho geografická poloha. Při analýze hierarchie obslužného systému podle stupně autonomie byly základní obslužné regiony jednak integrovány na základě vazby se střediskem s vyšším ukazatelem úrovně vybavenosti než má vlastní středisko, a to pokud je uvádělo jak středisko daného základního obslužného regionu, tak alespoň polovina obcí regionu. Byla prokázána vysoká uzavřenost zkoumaných obslužných procesů již na okresní úrovni. Významnější meziokresní vazby jsou až na výjimky pouze v zázemí krajských a bývalých krajských měst. Významnější obslužná střediska většinou již neuváděla žádný další cíl v dojížďce za službami (okresní města jen výjimečně a převážně část dobře vybavených ostatních SOV pouze sporadicky). U základních obslužných regionů se projevuje „snižování četností se zvyšováním
6 Maryáš, J., Brno 1988 7 Maryáš, J., Brno 1988 13 populační velikosti základních obslužných regionů, což je základní pravidelností hierarchie univerzálního souboru.“ 8
Pro hierarchizaci obslužného systému tedy autoři použili údaje o podílu celkové populace základního obslužného regionu uvádějící středisko s vyšším ukazatelem úrovně vybavenosti, bez ohledu na to, kolik obcí základního obslužného regionu je uvádí a zda je uváděno i obslužným střediskem daného regionu. Tento postup není z metodického hlediska zcela objektivní, protože podřízenost základního obslužného regionu vyššímu obslužnému středisku je dána především podřízeností obslužného střediska tohoto regionu. Dostupné údaje však právě takové hodnocení nedovolují.
Existují jednotky relativně nekomplexní, sem se řadí parciální regiony. Parciální regiony jsou součástí nodálního regionu. Představují území, ve kterém dojížďka obyvatel za jednou oblastí služeb je směřována do jediného cílového střediska. Jednou oblastí služeb se může rozumět např. běžné služby, zdravotnictví, školství atd. Dále existují jednotky relativně komplexní, které představují sloučení pracovních a obslužných procesů. Zvláštním druhem komplexního regionu je sociálněgeografický region, který zavedl Hampl. Sociálněgeografické regiony představují „celky v jejichž rámci je rozvíjena nejpodstatnější forma územní dělby práce, resp. funkcí spojená primárně s polaritou jádra a zázemí i s hierarchickým uspořádáním soustav polarit tohoto druhu. Hierarchický aspekt při hodnocení vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy (bydliště, pracoviště, služby atd.) je zde rozhodující, neboť integrita regionů je podmíněna právě nerovnocenností jejich částí a odpovídajícím formováním vztahů podřízenosti/nadřízenosti.“ 9
Region je pro regionalizaci, která vymezuje právě regiony, základním stavebním prvkem. Pro regionalizaci platí dvě obecné zásady. „Za prvé je to požadavek územní celistvosti vymezovaných regionů, a tedy vyloučení enkláv. Za druhé je to požadavek dostatečné velikosti jednak celého regionu, jednak samotného zázemí střediska. Tím je zohledněna alespoň základním způsobem relativní autonomie regionu a zároveň je tak definován výběr středisek: střediskem může být pouze město, které si vytváří zázemí, resp. celý region.“ 10
Regionalizací na základě sociogeografického regionu se v České republice zabývá Hampl. V jeho práci hraje důležitou roli pracovní dojížďka, případně školská dojížďka a vymezuje
8 Maryáš, J., Brno 1988 9 Hampl, M., Praha 2005 10 Hampl, M., Praha 2005 14 střediska na základě komplexního regionálního významu. „Dnes se jedná již o čtvrté zpracování regionalizace založené v prvé řadě na výsledcích cenzů – 1970, 1980, 1991 a nyní 2001 – které v uvedených letech poskytovaly územně podrobně členěné informace o dojížďce za prací a do škol, tj. o nejfrekventovanějších regionálních procesech.“ 11
V rámci této regionalizace byly na území České republiky vymezeny čtyři řádovostní úrovně komplexních regionů. Subregion, mikroregion, mezoregion a makroregion. Toto vymezení formulovali v 70. letech autoři Hampl, Gardavský a Kühnl ve svých pracích zabývajících se sociogeografickou regionalizací.
Subregiony autoři charakterizovali jako „relativně nekomplexní územní celky, tj. jako jednotky, v jejichž rámci nejsou uzavřeny nejdůležitější a nejčastější potřeby individuálních obyvatel. V rámci subregionů jsou relativně uzavřeny pouze vztahy mezi bydlištěm a některými základními službami. Orientačně lze subregiony přirovnávat ke spádovým územím středisek osídlení místního významu 12 .“13 „V rámci subregionů byly rozlišeny dvě skupiny středisek s částečnou mikroregionální funkcí: subregionální typu A jejichž pracovní obvod měl „potřebných“ 15 tisíc obyvatel, avšak v zázemí žilo pouze 2 500 – 4 999 obyvatel; subregionální typu B jejichž pracovní obvod měl pouze 10 000 – 14 999 obyvatel, ale v zázemí žilo přes 5 tisíc obyvatel.“ 14
Mikroregiony jsou „územní celky, v jejichž rámci jsou relativně uzavřeny nejintenzivnější regionální procesy, tj. především dojížďka za prací a za základními druhy služeb. V podmínkách ČR je vyvinuta dvoustupňová mikroregionální organizace – mikroregiony 1. a 2. stupně. Prostorová organizace těchto vztahů má až na vzácné výjimky nodální formu: vztahy typu středisko – zázemí.“15 „Mikroregiony 1. stupně byly vymezeny primárně jako regiony pracovní dojížďky a v některých případech sekundárně upraveny především podle pravděpodobného obslužného spádu obcí a dojížďky do škol. Orientačně lze připodobnit mikroregiony 1. stupně spádovým územím středisek osídlení obvodního významu 16 Při jejich výběru byla požadovaná minimální velikost celého regionu 15 tisíc obyvatel a samotného zázemí 5 tisíc obyvatel. Bylo vymezeno celkem 144 mikroregionů 1. stupně (v původní regionalizaci ze 70. let bylo vymezeno 201 mikroregionů). 11 Hampl, M., Praha 2005 12 Území středisek osídlení místního významu částečně odpovídá dnešním soustavám obcí II. stupně. 13 Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987 14 Hampl, M., Praha 2005 15 Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987 16 Území středisek osídlení obvodního významu do značné míry odpovídá dnešním soustavám obcí III. stupně. 15 Mikroregiony 2. stupně byly založeny především na kritériu populační velikosti: orientačně zde byl stanoven počet obyvatelstva maximálního regionu (nejširší působnosti střediska) na alespoň 40 tisíc. Mikroregiony 2. stupně lze připodobnit okresům 17 . Celkem bylo vymezeno 70 mikroregionů 2. stupně.“ 18
Mezoregiony „odpovídají územně rozsáhlým jednotkám, jejichž integrita je již jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Z těchto vztahů má význam např. nedenní dojížďka do vyšších školských zařízení, migrace obyvatelstva, dojížďka do vyšších školských zařízení (vysoké školy a specializované střední školy) a dále dojížďka do vybraných – hierarchicky vyšších – druhů občanské vybavenosti. Důležitým znakem mezoregionální diferenciace je ovšem to, že její prostorová forma je jen částečně nodálního typu – integritu řady mezoregionů zajišťuje spíše celý systém silných a vzájemně propojených středisek než jediné centrum chápané v úzkém vymezení.“19 Bylo vymezeno 12 mezoregionů. A nejvyšší úroveň makroregion představuje celou Českou republiku.
Pro zajímavost zde uvádím porovnání dvou regionalizací, které byly provedeny na území České republiky v uplynulých desetiletích. Jsou to práce Hampla a Maryáše. Obě regionalizace jsou založeny na stejném teoretickém základě. A to na průniku tří funkcí – obytné, pracovní a služební obslužnosti. Údaje o obytné funkci studie získávají ze sčítání lidu, domů a bytů. Také údaje o pracovní funkci se zjišťují ze sčítání lidu, domů a bytů. Regionalizace se liší především zjišťováním údajů o službách. Regionalizace provedená Hamplem, je primárně založená na vymezování sociogeografických regionů, které jsou založeny převážně na pracovní funkci. Je obnovována každých deset let. Vychází z gravitačních modelů a tudíž modelově počítá obslužná zázemí. Takto vymezil 144 obslužných středisek. Regionalizaci, která byla zpracována Maryášem, je velmi složité obnovit, protože vychází z výsledků dotazníkového šetření. Základní obslužné regiony, zavedené Maryášem, jsou menší než mikroregiony I. stupně a jsou vymezeny na základě údajů o dojížďce za službami. Hampl při regionalizaci vymezil 201 mikroregionů I. stupně 20 zatímco Maryáš vymezil celkem 299 nadmístních obslužných středisek. Je nutné zdůraznit, že při vymezování těchto celků, autoři používali jiná data. Hampl primárně vytváří pracovní regiony, zatímco Maryáš se zaměřil na regiony obslužné. 17 Okresy v územním administrativním členění státu existují i nadále, neplní však žádnou funkci ve výkonu státní správy a samosprávy, ale používají se pro potřeby soudnictví a statistiky 18 Hampl, M., Praha 2005 19 Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987 20 Zde je nutné uvést starší údaj, protože Maryáš porovnával Hamplovu regionalizaci, která v té době měla vymezených 201 mikroregionů I. stupně. 16 Hampl se ve své regionalizaci zabývá porovnáním sociogeografických regionů se současným administrativním vymezením a dochází k závěru, že „při pohledu na regionalizaci jako na proces vymezování regionů je zde výrazná spojitost s rozmístěním regionů a územně správním členěním v oblasti státní správy i samosprávy. Z poznatků regionalizace se vycházelo i v období, kdy se formovaly stávající územní celky.“ 21 Současné územně administrativní členění státu odpovídá více přirozeným regionům než tomu bylo v předcházejícím období. 22 Současné kraje téměř odpovídají z hlediska výběru center i celých jednotek výsledkům regionalizace. Kraje v 60. letech představovaly neorganické celky, které neumožňovaly zavedení regionální samosprávy. „Také na nižší regionální úrovni je současná územní administrativa v zásadně vyšším souladu se sociogeografickou regionalizací než tomu bylo v totalitním období. Soustava obvodů obcí III. stupně do značné míry odpovídá systému mikroregionů 1. stupně, tj. silně integrovaným elementárním nodálním regionům, byť doplněným o několik desítek významnějších subregionálních středisek.“ 23 Hampl ovšem považuje členění v zázemí velkoměst za „umělé“. Při vytváření územně administrativního členění státu byl brán v úvahu požadavek na účelné uspořádání administrativních celků. Podle něj je „každé administrativní členění větším či menším kompromisem mezi oběma – relativně protichůdnými – požadavky, resp. potřebami rovnocennosti a organičnosti vytvářených jednotek. Obvyklé řešení pak spočívá ve zmenšení přirozených regionů silných center a v rozšíření regionů center slabších. Při podrobnějším hodnocení administrativních jednotek lze ovšem nalézt řadu dalších rozdílů mezi spádovostí obyvatelstva a jeho administrativním zařazením.“ 24
V předcházející části jsem stručně popsala region, jeho hierarchizaci, regionotvorné procesy a regionalizace, které byly provedeny na území České republiky. V následujících podkapitolách se budu blíže věnovat výběru a vymezování obslužných středisek. Jejich hierarchii atd.
1.2. Výběr obslužných středisek
První, co se musí udělat při vymezování mikroregionů je výběr vhodných obslužných středisek. Pro jejich výběr se mohou použít následující dvě metody: „Vymezení středisek na
21 Hampl, M., Praha 2005 22 V období od 60. let do konce 90. let dvacátého století. 23 Hampl, M., Praha 2005 24 Hampl, M., Praha 2005 17 základě údajů o funkci, kapacitě a využití zařízení maloobchodu a služeb v sídlech. Tato metoda je založena na statistických charakteristikách. Statické ukazatele používají data běžně zjišťovaná statistickými úřady a představují charakteristiky středisek založené na údajích o zařízení maloobchodu a služeb. Druhá metoda je založena na vymezení středisek na základě velikosti obsluhovaného území, tedy na základě obslužných procesů mezi sídly. Dynamické ukazatele jsou charakteristiky založené na zjišťování obslužných procesů mezi sídly a používají dat z dotazníkových šetření spádovosti obyvatelstva za obslužným vybavením sídel.“ 25
„Nejvhodnější pro výběr obslužných středisek jsou metody používající dynamické ukazatele, případně kombinace metod založených na statických a dynamických ukazatelích. Stanovení obslužných středisek pouze na základně dynamických charakteristik nelze aplikovat beze zbytku. Údaje získané z dotazníkového šetření mohou být totiž v konkrétních případech (vzhledem ke způsobu jejich pořizování) zatíženy určitou subjektivitou, a to především při hodnocení obslužného významu místa bydliště respondentů, kde může docházet k nadhodnocování, případně i k nedocenění.“ 26
Po použití metody, která vybírá střediska na základě úrovně vybavenosti (statické charakteristiky) se střediskovost sídla může vymezit podle druhů funkcí sídla nebo na základě přebytku významnosti sídla. Při vymezování podle druhů funkcí sídla „rozsáhlá skupina autorů určuje střediskovost sídel podle koncentrace druhů zařízení maloobchodu a služeb v sídlech, nebo podle výskytu specializovaných druhů zařízení. Určení střediskovosti sídla založené na metodě hodnocení koncentrace druhů funkcí sídla se však může považovat za málo výstižné, neboť bere v úvahu pouze potenciální možnost sídla být střediskem. Nezjistí se, zda sílo skutečně funguje jako středisko i pro své zázemí, protože obslužná vybavenost sídla odpovídá především jeho populační velikosti a teprve v druhé řadě velikosti obsluhovaného území.“ 27
Při určování střediskovosti na základě přebytku významnosti sídla, tzv. přebytku významu se zjišťuje, zda „sídlo dosahuje vyšší ukazatele než by podle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele ve zkoumaném území a vzhledem k počtu obyvatel v sídle mělo dosahovat.“ 28 Při určování se používají ukazatele: počet obslužných zařízení, kapacita obslužných zařízení a
25 Maryáš, J., Brno 1983 26 Maryáš, J., Brno 1988 27 Maryáš, J., Brno 1983 28 Maryáš, J., Brno 1983 18 využití obslužných zařízení. Údaje o počtu obslužných zařízení jsou nejméně vhodná pro vymezování středisek, protože „samotný počet zařízení nic neříká o kapacitě nebo využití, které jsou velmi variabilní jak mezi jednotlivými sortimentními druhy zařízení, tak i mezi zařízeními stejného sortimentu.“ 29 Ukazatel kapacity obslužných používá data o zaměstnanosti v obslužné sféře. „Použití dat o počtu zaměstnaných dovoluje určitým způsobem charakterizovat střediskovost sídla a tato data se často používají pro charakteristiku celé obslužné sféry.“ 30 Údaje o realizovaném maloobchodním obratu používá metodika hodnocení středisek, která je založená na datech o využití obslužných zařízení v sídle. Tyto data se mohou považovat za nejvhodnější pro určování střediskovosti.
Při výběru středisek Maryáš zvolil způsob, který se nejvíce blíží realitě. „A to výpočet výskytu jednotlivých skupin zařízení v sídelní síti. Získaným koeficientem byl potom vynásoben počet zaměstnanců v dané skupině zařízení v obci a součtem příslušných hodnot všech skupin zařízení v obci byla vyjádřena celková úroveň vybavenosti obce.
n = × S x ∑Vi Pi i=1
kde: Sx – úroveň vybavenosti obce x
Vi – koeficient významnosti skupiny zařízení i
Pi – počet zaměstnanců ve skupině zařízení i v obci x
Tento ukazatel lze považovat za vhodnější než prostý počet zaměstnanců v maloobchodě a službách, neboť oceňuje hierarchickou úroveň jednotlivých skupin zařízení a tím se stává i určitým kvalitativním ukazatelem. Průměrná úroveň vybavenosti obce je ve velikostních skupinách obcí s malým počtem obyvatel podstatně nižší než průměrný počet zaměstnanců, ve skupinách obcí se středním počtem obyvatel (5 – 10 tisíc) se tento poměr vyrovnává a ve vyšších velikostních skupinách obcí je průměrná vybavenost obce vyšší než počet zaměstnanců ve službách.“ 31 Autor zjistil, že úroveň vybavenosti obce je závislá na více ukazatelích než jen na počtu obyvatel. Tímto ukazatelem je funkce obce v systému osídlení, jak to vyplívá z teorie centrálních míst (Christaller). Při rozdělování obcí do hierarchických skupin podle funkce obce v systému osídlení proto autor vycházel nejen ze střediskové 29 Maryáš, J., Brno 1983 30 Maryáš, J., Brno 1983 31 Maryáš, J., Brno 1988 19 soustavy osídlení, ale i z administrativní funkce obce v administrativním členění ČSR v období 1948 – 1960 a 1960 – 1999. Stanovil hierarchickou úroveň, na které se již obec projevuje jako středisko nadlokálního významu. Této úrovni odpovídá hierarchický stupeň tvořený středisky místního významu – městy.
Metodické postupy, které jsou založeny na „údajích o spádovosti obyvatel za občanským vybavením, se používají nejen pro výběr a hierarchické členění středisek, ale především pro určení rozsahu spádových území jednotlivých středisek a zjištění intenzity vztahu středisko – zázemí.“ 32 Pokud se použije metoda hodnocení obslužné regionální působnosti (dynamická metoda) obcí je „prvořadým úkolem při rozboru dotazníkového šetření určení úrovně, od které se již uplatňuje regionální působnost obcí jakožto středisek základní obslužné úrovně. Za základní obslužnou úroveň se přitom považuje úroveň, na které jsou uzavřeny nejpodstatnější a nejvíce frekventované obslužné procesy projevující se na vyšší než lokální hierarchické úrovni. Za takové procesy se může považovat dojížďka za nákupy různého průmyslového zboží a dojížďka za komunálními službami. Tyto teoretické předpoklady ověřované na modelových územích potvrzuje i rozbor dotazníkového šetření na území celé ČSR,“ 33 které bylo provedeno v 80. letech.
„Hierarchická úroveň, na které se obce dané skupiny projevují jako obslužná střediska koresponduje se středisky osídlení místního významu – městy. Nejcitlivějším ukazatelem je dojížďka za speciálními službami a za nákupy knih. Tyto obslužné procesy jsou velmi citlivým ukazatelem pro určení středisek obsluhy nadlokálního významu. Z teoretických prací v geografii maloobchodu a služeb vcelku jednoznačně vyplývá, že střediska vyšší obslužné úrovně jsou zároveň středisky na všech nižších úrovních obsluhy. Obec mohla být obslužným střediskem, když byla uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky alespoň jedním nestřediskovým sídlem trvalého významu. V zázemí velkých měst byla podmínka zpřísněna. Obec mohla být obslužným střediskem, pokud byla jednoznačným cílem alespoň pro tři obce nebo sídla trvalého významu. Za velká města byla považována města s více než 50. tisíci obyvateli a vzdálenost nejbližšího zázemí byla vymezena jako vzdušná vzdálenost 16 km od středu města. Geografická poloha je tedy důležitým faktorem ovlivňujícím obslužnou funkci sídla. Zatímco obecně lze za dostatečnou populační velikost pro obslužnou střediskovost považovat zhruba 5. tis. obyvatel, v zázemí velkých měst a významných obslužných středisek je nutno za
32 Maryáš, J., Brno 1983 33 Maryáš, J., Brno 1988 20 postačující uvažovat až hranici 10. tis. obyvatel. Takto bylo v ČR vymezeno 299 nadmístních obslužných středisek.“ 34
V této práci byly stanoveny u obslužných procesů nadlokální úrovně tři subúrovně. Do první úrovně patří nákupy běžného textilu a obuvi, léků, běžného průmyslového zboží a běžné služby. Druhou úroveň tvoří nákupy knih, nábytku a speciální služby a třetí úroveň představují nákupy speciálního výběrového zboží. Při hodnocení vzdušné vzdálenosti cest do hlavních cílů (tj. cílů, které jsou vykazujícími obcemi označeny jako převážný cíl), se vzdálenost u první subúrovně pohybuje okolo 10 – 11 kilometry. Ve druhé subúrovni je to již 15 kilometrů a za nákupy speciální výběrového zboží 20 km. „Pokud hodnotíme vzdálenost veškerých uváděných cílů, tedy vedle převážného cíle i cíle uváděné jako částečné nebo výjimečné, jsou cesty za nákupy speciálního výběrového zboží uzavřeny na podstatně větší vzdálenost než ostatní cesty – vzdálenost je 38 kilometrů, zatímco u ostatních obslužných procesů nadmístní úrovně se pohybuje od 16 do 24 km. U nákupů potravin překonávaná vzdálenost odpovídala 0 km, tj. tyto nákupy se uskutečňovaly převážně v místě bydliště.“ 35
Prodejní sítě prošly po politických změnách koncem 80. let a změnou režimu výraznou proměnou. Maloobchodní census provedený koncem devadesátých let zhodnotil vývoj obchodních sítí a došel k zajímavým zjištěním (viz tabulka č. 1)
Došlo k výraznému nárůstu maloobchodních prodejen. O více než tisíc se zvýšil počet prodejen potravin, ale nabídka potravin několikanásobně vzrostla především nárůstem smíšených prodejen – o 43,8 %. Počet nepotravinářských prodejen vzrostl čtyřnásobně. „V období provedení maloobchodního censu bylo možno do uvedených údajů zahrnout jen počátek rozvoje nových řetězcových sítí maloobchodu, především nadnárodních firem přejímajících dosavadní objekty maloobchodu, ale hlavně budující nové převážně „na zelené louce.“36 Vzrostla celková prodejní plocha, zvýšila se prodejní plocha na 1 tis. obyvatel tzv. „plošný standart“, také obslužný standard se zlepšil. „V první polovině devadesátých let výrazně převládly v ČR malé jednotky s prodejní plochou do 40 m 2. Z celkového počtu jich bylo zjištěno přes 60 %, zatímco velkých jednotek v rozmezí výměry prodejní plochy od 400 m 2 a
34 Maryáš, J., Brno 1988 35 Maryáš, J., Brno 1988 36 http://www.mpo.cz/dokument21894.html 21 více bylo zjištěno 2 343, z toho 177 nad 1 500 m 2.“37 Vývoj mezi roky 1989 a 1998 zachycuje následující tabulka.
Tabulka č. 1: Porovnání maloobchodní sítě podle stavu 1998 a 1989
v tom Kritérium Prodejny Rok obchodní (za celou ČR) celkem potraviny smíšené nepotraviny ostatní x) domy Počet 1989 41 188 15 251 9 291 15 014 83 1 549 maloobchodů 1998 95 852 16 749 13 357 61 008 212 4 526 Prodejní 1989 3 509 904 1 204 518 722 461 1 317 977 255 016 9 932 plocha 1998 7 165 946 1 175 837 889 058 4 038 659 500 432 561 960 Počet 1989 167 330 pracovníků 1998 278 396 65 638 37 495 146 473 12 878 15 911 Plošný 1989 331 114 68 124 24 1 standard 1998 697 114 86 393 49 55 Obslužný 1989 62 standard 1998 37 157 274 70 798 646
Poznámka: x) zahrnuta např. benzínová čerpadla, stavebniny, „použité zboží“ apod.
Pramen: Jednorázové šetření (census) ČSÚ 1999 (tabulka je celá převzata z materiálu Obchod v České republice v roce 2005 publikováno na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu)
„Z hlediska vývoje orientace spotřebitelského zájmu o jednotlivé segmenty obchodní sítě je důležité soustavné zkoumání „hlavního nákupního místa potravin“, resp. narůstající zájem o moderní prodejní jednotky v síti, když zjištění z roku 2005 také potvrzuje trvalou pozici hypermarketů, ale současně i silné zaměření na diskonty v posledním období (viz tabulka č. 2) Z výzkumů vyplývá, že v r. 2005 fungovalo v ČR 192 hypermarketů a 206 obchodních center s plochou nad 5000 m 2 ploch s několika tisíci menších obchodních jednotek.“38
37 http://www.mpo.cz/dokument21894.html 38 http://www.mpo.cz/dokument21894.html 22 Tabulka č. 2: Hlavní nákupní místa potravin
% podíl zájmu o druh jednotky jako hlavního nákupního místa potravin Druh jednotky 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Hypermarket 10 23 25 33 38 34 35 Supermarket 27 26 25 24 19 21 20 Diskont 15 15 15 16 19 18 22 Menší prodejny 46 34 33 25 23 25 20 Jinde 2 2 2 2 2 2 4
Pramen: INCOMA Research + GfK Praha (tabulka je celá převzata z materiálu Obchod v České republice v roce 2005 publikováno na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu)
V následujícím grafu jsou názorně zobrazeny změny preferovaných nákupních míst. Je na něm perfektně vidět výrazné snížení procentuálního zastoupení menších prodejen při prodeji potravin. Naopak do roku 2003 byl výrazný nárůst podílu hypermarketů, který se potom víceméně ustálil zhruba na hodnotě 35 %, která představuje největší podíl na trhu. Tj. nejvíce lidé nakupují potraviny v hypermarketu. Druhý v pořadí je diskont s 22 % následovaný supermarketem a menšími prodejnami oba po 20 %.
Graf č. 1: Procentní podíl zájmu o druh jednotky jako hlavního nákupního místa potravin
50
40
30
20
10
0 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Hypermarket Supermarket Diskont Menší prodejny Jinde
Pramen: Údaje z tabulky č. 2
23 1.3. Vymezení sfér vlivu střediska
Pro vymezování sfér vlivu středisek obslužné oblasti jsou nejpoužívanějšími metodami gravitační modely a využívání údajů z dotazníkových šetření.
Gravitační model vychází z Newtonova gravitačního zákona a od 30. let se využívá pro vymezení spádového území obslužných středisek. Gravitační model v původním vyjádření zní: „interakce mezi dvěma středisky (zónami) koncentrace obyvatelstva se mění přímo úměrně s velikostí obyvatel těchto středisek (zón) a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi.“ 39
Postupem času se model vyvíjel a docházelo ke zevšeobecňování proměnných. „Základní tvar gravitačního modelu podle Reifa je:
= × × × −1 Iij k Oi D j Tij
kde: Iij – interakce mezi výchozí sídlem (zónou) i cílovým sídlem j. Je měřena v závislosti na aktivitě, která se bere v úvahu – u maloobchodu to může být např. podíl na maloobchodním obratu.
Oi – úroveň poptávky v sídle (zóně) i – tzv. produkční proměnná
Dj – úroveň příležitostí (nabídky) v cílovém sídle (zóně) j, tj. přitažlivost cílového sídla (zóny) – tzv. proměnná atraktivity
Tij – generalizovaná dopravní funkce
k – konstanta proporcionality“ 40
Gravitační modely dělí na gravitační modely s omezením a bez omezení v závislosti na tom, zda některá proměnná není dána a je nutné ji nahradit zástupnou proměnnou.
Gravitační modely bez omezení představují původní gravitační modely. „Nejznámějším modelem tohoto typu je tzv. Reillyho zákon maloobchodní gravitace. Reilly ho formuloval následovně: v normálních podmínkách dvě města, která jsou středisky maloobchodu, přitahují
39 Maryáš, J., Brno 1983 40 Maryáš, J., Brno 1983 24 nakupující z okolních sídel přímo úměrně síle počtu obyvatel těchto měst a nepřímo úměrně síle vzdálenosti každého z těchto měst k okolním sídlům. Matematická rovnice je:
N n B P D i = i × jk “41 Bj Pj Dij
Reillyho zákon vhodné používat při vymezování sfér vlivu středisek zhruba stejné hierarchické úrovně, protože v okolí velkých měst nebo v aglomeracích může dojít ke zkreslení zjištěné skutečnosti.
Gravitační modely s omezením se používají, pokud nejsou k dispozici údaje za produkční proměnnou nebo proměnnou atraktivity. Tyto neznámé proměnné se nahradí zástupnými proměnnými a tímto nahrazením se provádí určitá omezení, proto gravitační modely s omezením. „Mohou nastat tři případy gravitačních modelů s omezením: produkčně omezený případ, atrakčně omezený případ a produkčně atrakčně omezený případ.
V geografii maloobchodu a služeb se používá především produkčně omezený případ.“ 42 V tomto případě se nahrazuje proměnná atraktivity zástupnou proměnnou. Základní rovnice toto typu modelu, kterou uvádí Reif, je:
W 2 ×T −1 = j ij Iij n 2 × −1 ∑Wj Tij j=1
2 Kde: Wj náhradní proměnná
„Nejznámějším modelem tohoto typu je Huffův model. Model definuje podíl cest za nákupy z určitého sídla do všech středisek zkoumané oblasti. Tento podíl můžeme považovat za pravděpodobnost, že určité středisko bude vybráno jako cíl nákupů obyvateli sídla. Je podoba je následující:
S ×T −1 P = 1 a1 a1 r α × ()α −1 ∑ Si Tar i=1
41 Maryáš, J., Brno 1983 42 Maryáš, J., Brno 1983 25 kde Pa1 – pravděpodobnost, že obyvatelé sídla a budou nakupovat ve středisku 1
S – velikost střediska vyjádřená prodejní plochou
T – časová dosažitelnost střediska
α – parametr, který se mění s hierarchickou úrovní střediska
Kromě gravitačních modelů se pro vymezení sfér vlivu obslužných středisek používají i údaje z dotazníkových šetření. Odpovědi z dotazníkových šetření, které provedl Maryáš, byly hodnoceny následovně: „vykazované směry spádu byly kategorizovány podle intenzity spádu do tří typů – převážný spád 10 bodů, částečný 5 bodů a výjimečný 1 bod. Pro jednotlivé obce byla každému cíli i , který byl obcí vykazován v daném obslužném procesu j, přiřazena hodnota vij , která určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obslužném procesu:
T v = ij ×100 ij × PCij PTj
kde: Tij – bodová hodnota typu spádu do cíle i v obslužném procesu j
PC ij – počet cílů v tomto typu
PT j – součet bodových hodnot všech typů intenzity spádu uváděných obcí v obslužném procesu j.
V každé obci byl součet hodnot vij roven 100 % pro každý obslužný proces j. Každému obslužnému procesu byl dále přiřazen koeficient kj podle významu resp. frekvence využívání.
Celkový relativní význam cv i cíle i pro danou obec za všechny hodnocené obslužné procesy je potom roven:
× ∑vij k j cv = j ∗100 i × ∑∑vij k j i j
= Opět platí ∑cvi 100% . i
Při vymezování sfér vlivu obslužných středisek bylo hlavním problémem ohodnocení jednotlivých obslužných procesů nadmístní úrovně z hlediska frekvence využívání a tím i
26 určité vyjádření důležitosti procesu pro uspokojování potřeb obyvatelstva. Na základě analýzy hlavních cílů (tj. cílů uváděných jako cíle převážných nákupů) lze pro ČSSR rozlišit čtyři podskupiny základních obslužných procesů nadlokální úrovně a pro další hodnocení byl těmto podskupinám přiřazen rozdílný koeficient. Koeficient 1 byl přiřazen k nákupům knih, nábytku, speciálních služeb, nákupům speciálního výběrového zboží. Koeficient 2 byl přirazen k nákupům léků, koeficient 3 k nákupům běžného průmyslového zboží a koeficient 4 k nákupům běžného textilu a obuvi a běžným službám. Nejvíce uváděných hlavních cílů ze všech obslužných procesů nadlokální úrovně je v ČSR u běžných služeb.“ 43
Obce, které se nestaly středisky, byly k vybraným střediskům „přiřazeny na základě převažujícího spádu – kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečně významnou spádovost k určitému středisku byly považovány na oscilační. Při výpočtu populačního velikosti základních obslužných regionů resp. sfér vlivu obslužných středisek byl počet jejich obyvatel rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska.“ 44
43 Maryáš, J., Brno 1988 44 Maryáš, J., Brno 1988 27 2. POUŽITÁ DATA A POJMY
Při určování spádovosti za službami v mikroregionech existuje velmi omezená datová základna. Příčinou nedostatečných údajů je situace, kdy se neprovádí žádné systematické zjišťování dojížďky obyvatel za službami. Šetření se provádělo buď jen na vybraných územích nebo jednorázově. Poslední průzkum na území České republiky byl uskutečněn v roce 1979 Geografickým ústavem ČSAV, který na území Slovenska spolupracoval s GÚ SAV. Na Slovensku se šetření provedlo již v roce 1978.
Část údajů je možné zjistit ze sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Tyto údaje však nejsou komplexní a vztahují se pouze ke školské dojížďce. Zbylé údaje, potřebné pro vymezení mikroregionu v oblasti služeb, se ve sčítání nezjišťují. Proto bylo nutné zjistit tyto údaje jiným způsobem a já jsem si zvolila dotazníkové šetření.
2.1. Dotazník
„Dotazování je metodou získávání sociologických informací, která explorativní cestou získává převážně empirická fakta o subjektivní stránce společenské skutečnosti.
Základním problémem dotazování jako metody je přeměna komunikačního a interakčního procesu, který je běžný v různých životních situacích, ve způsob získávání co nejspolehlivějších dat. To závisí na třech základních podmínkách. Respondent musí být jednak schopen na příslušné otázky odpovídat, jednak ochoten tak činit. K tomu přistupuje schopnost tazatele vyčlenit ze subjektivních výroků respondenta objektivní data.“ 45
Dotazník je charakteristický tím, že při vyplňování předem nadefinovaných otázek nedochází k přímému styku mezi výzkumníkem a dotazovaným. Informace jsou získávány na základě písemných odpovědí na předložené otázky. Dotazník v současné době představuje jednu z nejrozšířenějších a nejpoužívanějších technik v sociologických průzkumech. Každý dotazník má své klady a zápory.
45 Malátek, V., Polonský, D., Karviná 1998 28 „Klady dotazníku:
poskytuje dostatek času na odpovědi a na jejich důkladné promyšlení,
prohlubuje důvěru v dodržení anonymity,
je kvalitativně nejproduktivnější technikou, protože získává informace v relativně krátkém časovém úseku,
je velmi ekonomický vzhledem k tomu, že se pořizovací náklady omezují pouze na technickou oblast (napsání a vytisknutí dotazníku, jejich distribuce),
zaručuje vysoké tempo výzkumu především tam, kde je trvání zkoumané skutečnosti omezeno časově, anebo tam, kde jsou dotazování rozmístění na rozsáhlém prostoru,
jeho použitím nevzniká potřeba přípravy tazatelů, jako je tomu např. u rozhovoru.
Nedostatky dotazníku:
písemná odpověď nemusí vždy obsahovat jen vlastní názory, mínění, postoje dotazovaného (je zde možnost ovlivnění ze strany spolupracovníků, nadřízených rodinných příslušníků atd.),
dotazovaný nemusí vždy pochopit smysl otázky. V důsledku toho mohou být jeho odpovědi nejasné, zkreslené či neúplné,
v případě použití dotazníku je možné i nechtěné zkreslení odpovědí v důsledku nepochopení některé instituce nebo pojmu,
často nelze odhadnout možnost zkreslení odpovědi u dotazovaných, kteří z jakýchkoliv důvodu nechtějí spolupracovat poskytnutím pravdivých informací,
formalizace dotazníku prostřednictvím alternativních otázek často zjednodušuje a zprůměrňuje zkoumanou problematiku,
někdy je návratnost dotazníku tak malá, že narušuje reprezentativnost výzkumu,
29 absence přímého styku s dotazovaným vylučuje možnost pozorovat jeho reakce na kladené otázky.“ 46
Každý dotazník může být distribuován různými způsoby. Nejběžnější je rozeslání a vrácení poštou, rozeslání poštou a jejich osobní sběr. Dále se stále častěji prosazuje vyplnění otázek formou osobního rozhovoru nebo vyplnění otázek formou telefonického rozhovoru.
2.2. Tvorba dotazníku
Pro stanovení spádovosti za službami v mikroregionu Holicko jsem byla donucena použít dotazníkovou metodu sběru dat. Ve sčítání lidu, domů a bytů se zjišťují pouze údaje o školské dojížďce a údaje o dojížďce za službami nebo do zdravotnických zařízení nejsou zjišťovány.
Při formulací otázek do dotazníku jsem použila některé dotazy z dotazníkového šetření provedeného v 80. letech geografickým ústavem. Tyto dotazy jsem převzala záměrně. Umožnilo mi to přesnější srovnání výsledků ve vymezeném mikroregionu se závěry získanými v šetření v 80. letech a odhadnout vývoj některých obslužných procesů.
Převzala jsem dotazy na hlavní i vedlejší cíle obyvatel obcí při denních nákupech (potraviny, drogérie, běžné domácí potřeby), nákupy běžného textilu a obuvi, nákupy speciálního průmyslového zboží (např. elektrospotřebiče, kola, sportovní potřeby), nákupy nábytku a bytových doplňků, nákupy knih a zvukových nosičů, nákupy speciálního výběrového zboží (např. klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboží a jiné), návštěva lékárny, běžné služby (např. holič, kadeřník, sběrny a čistírny, opravna obuvi a jiné), speciální služby (např. fotograf, opravna hodinek, zakázkové krejčovství atd.), návštěva knihovny, návštěva kina, návštěva divadla.
Dále jsem dotazník doplnila o otázky týkající se zdravotnictví a školství. Přidala jsem dotazy na návštěvy mateřských škol, základních škol, středních odborných škol, středních odborných učilišť, gymnázií, návštěvy praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti, stomatologa, gynekologa, lékařů specialistů. Dále jsem doplnila dotazy na návštěvu banky, návštěvy kulturních akcí, restaurací a vináren. Kompletní dotazník je přiložen v příloze č. 1.
46 Malátek, V., Polonský, D., Karviná 1998 30 2.3. Postup při dotazování
Ze začátku jsem se rozhodla pro elektronickou podobu dotazováni. Vypracovala jsem dotazník a rozeslala jsem ho na všechny obecní úřady obcí, které by mohly potenciálně patřit do mikroregionu Holicko. To tohoto potencionálního mikroregionu jsem zařadila všechny obce, které spadají pod obec s rozšířenou působností Holice. Jsou to obce Býšť, Dolní Roveň, Dolní Ředice, Holice, Horní Jelení, Horní Ředice, Chvojenec, Jaroslav, Ostřetín, Poběžovice u Holic, Trusnov, Uhersko, Veliny a Vysoké Chvojno. Přiřadila jsem k nim obce, které jsou součástí Dobrovolného svazku obcí Holicka a nespadají pod obec s rozšířenou působní Holice. Tyto obce představují Radhošť, Týnišťko a Dobříkov. Součástí Dobrovolného svazku obcí Holicka jsou všechny obce spadající pod obec s rozšířenou působností Holice. Všechny výše zmíněné obce jsem považovala za výchozí pro svůj výzkum a další podrobnější analýzu se budu snažit zaměřit převážně na ně.
Dále jsem oslovila všechny obce, které sousedí s katastrálním územím obcí sdruženým v Dobrovolném svazku obcí Holicka. Představuje to 22 obcí. Jmenovitě to jsou obce Čermná nad Orlicí, Borohrádek, Nová Ves, Albrechtice nad Orlicí, Týniště nad Orlicí v okrese Rychnov nad Kněžnou. V okrese Hradec Králové jsem oslovila obce Běleč nad Orlicí a Vysoká nad Labem. Borek, Újezd u Sezemic, Rokytno, Choteč, Časy, Dašice, Moravany jsou obce v okrese Pardubice, které nepatří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Holice. V okrese Chrudim se nacházejí obce Chroustovice, Ostrov a Stradouň. Vraclav, Zámrsk, Slatina, Sruby a Újezd u Chocně patří do okresu Ústí nad Orlicí. Celé toto zkoumané
území je vyobrazené na obrázku č. 1.
Tento způsob dotazování se bohužel nesetkal s velkou odezvou. Zpět se mi vrátilo necelých čtrnáct procent odeslaných dotazníků 47 . Musela jsem tedy zvolit jiný způsob. Dotazování pomocí telefonických hovorů se mi jevil jako nejrychlejší a zároveň nejpřesnější způsob. Shromažďování údajů probíhalo formou rozhovoru se starosty popř. se starostkami. Během krátkého rozhovoru jsem jim kladla otázky, které jsem uvedla v dotazníku, a zapisovala si jejich odpovědi. V průběhu jednoho týdne jsem shromáždila všechny potřebná data. Je jistě pochopitelné, vzhledem k povaze zjišťovaných údajů, že se nešlo stoprocentně vyhnout určitým zkreslením vyplývajících ze subjektivního pohledu na zjišťovanou tématiku. Avšak v průběhu rozhovoru jsem se snažila těmto zkreslením předejít doplňujícími otázkami.
47 Z 36 odeslaných dotazníků se jich zpátky vrátilo pět. 31 Obrázek č. 1: Zkoumané území
Zdroj: vytvořeno autorem
Dříve, než jsem provedla dotazníkový průzkum na celém vymezeném území, provedla jsem porovnání údajů zjištěných formou telefonických dotazů na starosty/starostky s údaji
32 zjištěnými přímým dotazování vzorku populace v dané obci. Za tuto obec jsem si vybrala Chvojenec. V této obci jsem vybrala náhodné dvě procenta obyvatel 48 a s těmi jsem vyplnila přiložený dotazník. Po vyhodnocení údajů od vzorku populace a s jejich porovnání s údaji zjištěnými od starostky obce jsem dospěla k následujícímu závěru. Údaje zjištěné formou přímého dotazování vzorku populace odpovídaly údajům zjištěným při telefonickém hovoru s představitelem obce. Z toho důvodu jsem převážnou většinu dotazů směřovala pouze ke starostům/starostkám. Dotazníkový průzkum jsem provedla ke dni 1. března 2007 na celém potenciálním území mikroregionu Holicka, ve kterém by mohly být uzavřeny vztahy týkající se dojížďky za službami.
48 Při populaci 654 obyvatel, představují dvě procenta 13 obyvatel. 33 3. PARCIÁLNÍ OBSLUŽNÉ MIKROREGIONY
Parciální obslužný mikroregion představuje území, ve kterém dojížďka obyvatel za jednou oblastí služeb je směřována do jediného cílového střediska. Jednou oblastí služeb se může rozumět např. běžné služby, zdravotnictví, školství atd. V této kapitole budu používat pojem mikroregion vždy ve smyslu parciálního obslužného mikroregionu.
V následující části práce vymezím školský mikroregion, zdravotnický mikroregion a mikroregion běžných a speciálních služeb.
Při vymezování vzdušné vzdálenosti dojížďky pro zkoumané území jsem vycházela pouze z údajů, které se týkají tohoto území, tj. nebrala jsem v úvahu cíle dojížďky, které se nacházejí mimo zkoumanou oblast. Zdůrazňuji to proto, že výsledky jsou podmíněny specifickou oblastí 49 , ve které se tento výzkum prováděl.
3.1. Školský mikroregion
Školský mikroregion je nejjednodušší na vymezení, protože část údajů pro vymezení této spádové oblasti lze zjistit ze sčítání lidu, domů a bytů. Do školského mikroregionu jsem zařadila mateřské školy, základní školy, střední odborné školy a střední odborné učiliště, gymnázia. Vysoké školy jsem nebrala v úvahu, protože ve zkoumané spádové oblasti se žádná vysoká škola nevyskytuje. Základní školy se dále rozdělují na základní školy vyššího stupně (1. – 9. ročník) a nižšího stupně (1. – 5. ročník).
Podle četnosti výskytu jednotlivých zařízení jsem stanovila jejich hierarchii. Mateřské školy se podle Českého statistického úřadu nachází ve většině obcí 50 . Z tohoto důvodu jsem je zařadila na lokální hierarchickou úroveň. Ve zkoumaném území se mateřské školy nacházejí ve více než šedesáti procent obcí. Základní školy přestavují nadlokální úroveň školských zařízení. Základní školy, které mají pět tříd, jsou v deseti obcích a devítileté základní školy se nacházejí v devíti obcích. Gymnázium, střední odborné učiliště a střední odborné školy
49 Specifickou oblastí myslím to, že se v blízkosti Holic nachází dvě krajská města – Hradec Králové a Pardubice, obě ve vzdušné vzdálenosti cca 20 km. 50 Přesný počet obcí, ve kterých se nachází mateřské školy, je 5 552. 34 představují mikroregionální úroveň školských zařízení a tato úroveň je zastoupena pouze v Holicích.
Pokud vezmu vzdušnou vzdálenost, kterou je občan nucen překonat při dojíždění za školskými zařízeními, lze zřetelně spatřit vzdálenostní rozdíly (tabulka č. 3). Tyto rozdíly odpovídají výše popsanému rozdělení do lokální, nadlokální a mikroregionální úrovně. Výsledek tohoto zjišťování je následující. Do mateřské školy se v 90 procentech průměrně z jedné obce dojíždí do vzdálenosti 1,2 kilometru, do základní školy jsou to něco málo přes dva kilometry. Do gymnázia, středních odborných učilišť a středních odborných škol studenti jezdí 6,2 kilometrů (zde je délka dojížďky do všech školských zařízení téměř totožná, protože jiné středisko dojížďky než Holice se v mikroregionu nenachází). Důvodem malých vzdáleností ve vyšších hierarchických úrovních je již zmíněná blízkost dvou krajských měst – Pardubic a Hradce Králové.
Tabulka č. 3: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest do školských zařízení
Nadlokální středisko Mikroregionální středisko Školské zařízení hlavní cíle veškeré cíle hlavní cíle veškeré cíle
Základní škola (vyššího stupně) 2 2,2
Střední odborné školy a 3,5 6,2 Střední odborné učiliště
Gymnázium 4,4 6,2
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
Holice jsou střediskem na lokální, nadlokální i mikroregionální úrovni školských zařízení. Jsou zde tři mateřské školy, tři základní školy (z toho jedna umělecká). Ze středních odborných škol v Holicích působí střední automobilní škola a praktická škola. Nechybí zde ani gymnázium. V obcích v zázemí se nacházejí pouze mateřské a základní školy, tj. lokální a nadlokální úroveň. Ovšem nenalézají se v každé obci.
35 3.1.1. Nadlokální úroveň
Nadlokální úroveň tvoří základní školy, které se nacházejí celkem v devatenácti obcích. Přičemž v deseti obcích, jmenovitě v Dolních Ředicích, Horních Ředicích, Rokytnu, Ostřetíně, Albrechticích nad Orlicí, Čermné nad Orlicí, Srubech, Zámrsku, Vraclavi a Dobříkově je pouze základní škola nižšího stupně (1. – 5. ročník). A pouze v devíti obcích, jmenovitě v Býšti, Dolní Rovni, Horním Jelení, Týništi nad Orlicí, Borohrádku, Moravanech, Dašicích, Chroustovicích a Holicích se nachází devítiletá základní škola. Tyto obce, které mají devítiletou základní školu, zároveň plní funkci nadlokálních středisek. Středisko nadlokální úrovně je tedy obec, která má základní školu vyššího stupně (1. – 9. ročník). Obce se základními školami nižšího stupně nejsou za střediska považovány.
Pro vymezení jejich sféry vlivu byly použity údaje získané z dotazníkového šetření, které byly následně ověřeny údaji získanými z čítání lidu, domů a bytů v roce 2001. Informace z obou zdrojů se výrazně neodlišovaly. Odpovědi z dotazníkové šetření byly hodnoceny následovně. U základní školy, která představovala jednu odpověď v dotazníku, bylo hodnoceno, zda ji obec uvedla jako jediný cíl dojížďky. Pokud ano byla tomuto cíli přiřazena bodová hodnota ve výši deseti bodů. Když bylo uvedeno více cílů muselo se zohlednit, jak často obyvatelé obcí do těchto cílů dojíždějí. Pokud to bylo výjimečně (velmi zřídka) dostala cílová obec jeden bod, pokud to bylo částečně (méně často) dostala obec bodů pět.
Pokud byl u obce uveden jenom jeden cíl, byla automaticky přiřazena k tomuto cíli. U více uvedených cílů byl proveden výběr dvou cílů s nejvyšší bodovou hodnotou. K jednomu z těchto cílů byla obec přiřazena na základě převažujícího spádu. To znamená, že relativní význam (určený podle součtu bodů u jednotlivých cílů) druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce, které nevykazovaly k žádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly považovány za oscilační.
Do Býště žáci dojíždějí z obcí Rokytno, Borek a Chvojenec. Pod středisko Holice patří obce Veliny, Poběžovice u Holic, Vysoké Chvojno, Ostřetín, Dolní Ředice, Horní Ředice. Středisko Horní Jelení obsluhuje obce Týnišťko, Újezd u Chocně a Jaroslav. A z obcí Uhersko a Trusnov dojíždějí žáci do střediska Dolní Roveň. Středisko Týniště nad Orlicí obsluhuje Albrechtice nad Orlicí. Z Nové Vsi a Čermné nad Orlicí se do škol jezdí do Borohrádku. Ostrov je v zázemí střediska Chroustovice. Moravany a Dašice jsou střediska, která si nevytvářejí zázemí. Běleč nad Orlicí a Vysoká nad Labem jsou obce v zázemí města
36 Obrázek č. 2: Střediska nadlokální úrovně a jejich zázemí školství
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření 37 Hradec Králové. Obec Radhošť je oscilační obcí mezi Dolní Rovní a Vysokým Mýtem, žáci z této obce dojíždějí rovnoměrně do obou středisek a obec Stradouň osciluje mezi Chroustovicemi a Vysokým Mýtem. Na obrázku č. 2 je vidět jednotlivá střediska a jejich spádová území.
Na konci každé nadlokální a mikroregionální úrovně shrnu počet obyvatel v zázemí jednotlivých středisek. Toto shrnutí je pouze pro střediska, která leží na území Dobrovolného svazku obcí Holicka. U nadlokální úrovně ve školském mikroregionu se to vztahuje pouze na obce Býšť, Horní Jelení, Dolní Roveň a Holice.
Holice si vytvářejí největší zázemí s počtem 9 784 obyvatel. Následuje Býšť se 3 023 obyvatel. Horní Jelení obsluhuje 2 242 obyvatel a pokud se k tomuto číslu připočítá podíl oscilačních obcí zvýší se toto číslo na 2 326 obyvatel. Dolní Roveň se zázemí má 2 449 obyvatel.
3.1.2. Mikroregionální úroveň
Do této úrovně jsem zařadila gymnázium, střední odborné školy a střední odborné učiliště. Mikroregionální středisko je obec, která má ve své vybavenosti gymnázium, střední odborné školy nebo střední odborné učiliště. Musí také vyhovovat následujícímu tvrzení. Každé středisko na mikroregionální úrovni je zároveň střediskem na nadlokální úrovni. Tyto požadavky splňuje již jen město Holice a je tudíž jediným mikroregionálním střediskem. Na této úrovni si středisko Holice vytváří zázemí, které je tvořeno deseti obcemi a dále sedmi oscilačními obcemi.
Pro vymezení sféry vlivu Holic byly použity údaje získané z dotazníkového šetření a hodnoceny byly následovně. U každé odpovědi v dotazníku, která představovala gymnázium, střední odborné školy nebo střední odborné učiliště. bylo hodnoceno, zda ho obec uvedla jako jediný cíl dojížďky. Pokud ano byla tomuto cíli přiřazena bodová hodnota ve výši deseti bodů. Když bylo uvedeno více cílů zohlednila jsem, jak často obyvatelé obcí do těchto cílů dojíždějí. Pokud to bylo výjimečně (velmi zřídka) dostala cílová obec jeden bod, pokud to bylo částečně (méně často) dostala obec bodů pět. Po přidělení bodů jednotlivým cílům následovalo jejich sečtení.
38 Pokud byl u střediska uveden jenom jeden cíl ve všech hodnocených obslužných procesech, byla obec automaticky přiřazena k tomuto cíli. U více uvedených cílů byl proveden výběr dvou cílů s nejvyšší bodovou hodnotou. K jednomu z těchto cílů byla obec přiřazena na základě převažujícího spádu. To znamená, že relativní význam (určený podle součtu bodů u jednotlivých cílů) druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce, které nevykazovaly k žádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly považovány za oscilační.
Spádovou oblast pro mikroregionální středisko Holice tvoří 11 obcí, včetně střediska. Jsou to obce Holice, Horní Ředice, Dolní Ředice, Horní Jelení, Veliny, Ostřetín, Vysoké Chvojno, Jaroslav, Poběžovice u Holic, Dolní Roveň a Trusnov. Dále sem patří sedm oscilačních obcí, ze kterých se dojíždí do Holic, ale není to převažující spád. Z obcí Uhersko, Choteč, Časy, Rokytno a Újezd u Sezemic žáci dojíždějí napůl ho Holic a napůl do Pardubic. Z Chvojence a Býště, studenti dojíždějí přibližně napůl do Holic a napůl do Hradce Králové. Do Hradce Králové jezdí z obcí Vysoká nad Labem, Běleč nad Orlicí, Týniště nad Orlicí a Albrechtice nad Orlicí. Nová Ves a Borohrádek jsou oscilační obce mezi Hradcem Králové a Kostelcem nad Orlicí. Čermná nad Orlicí patří do zázemí Kostelce nad Orlicí, Újezd u Chocně osciluje mezi Kostelcem nad Orlicí a Vysokým Mýtem. Pod Vysoké Mýto spadají obce Týnišťko, Radhošť, Dobříkov, Sruby, Slatina, Zámrsk, Vraclav a Stradouň. Mezi Pardubicemi a Vysokým Mýtem se rozhodují žáci z obcí Chroustovice a Ostrov. Zázemí Pardubic tvoří obce Moravany a Dašice. Obec Borek je oscilační mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Vše výše popsané graficky znázorňuje obrázek č. 3.
Na mikroregionální úrovni školského mikroregionu je na území Dobrovolného svazku obcí Holicka pouze jedno středisko – Holice. Celkový počet obyvatel, které Holice obsluhují, je 14 034. Po započítání podílu oscilačních obcí se toto číslo vyšplhá až na 15 809 obyvatel.
39 Obrázek č. 3: Střediska mikroregionální úrovně a jejich zázemí školství
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
40 3.2. Zdravotnický mikroregion
Zdravotnický mikroregion je již trochu složitější na vymezení, protože neexistují žádné datové zdroje, které by poskytly komplexní údaje o dojížďce do zdravotnických zařízení. Nicméně hierarchie zdravotnických zařízení je částečně dána již naším zdravotnickým systémem. Do oblasti zdravotnictví jsem zařadila praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti a dorost, stomatology, gynekology, lékárny, polikliniky a další odborné lékaře. Nemocnice, které se nacházejí na nejvyšší hierarchické úrovni, pro vymezování mikroregionu neberu v úvahu, protože se žádná v této oblasti nenachází.
Ve zkoumané oblasti jsou dvě hierarchické úrovně. Na nadlokální úrovni jsou praktičtí lékaři pro dospělé, praktičtí lékaři pro děti a dorost, stomatologové a lékárny. Lékárny jsem zařadila do oblasti zdravotnictví, přestože obyvatelé jednotlivých obcí na ně nejsou vázáni jako na lékaře. I přes tuto skutečnost se lékárny evidují spolu se zdravotnickými zařízeními a v převážné většině občané nakupují léky v blízkosti svého lékaře. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky připadá v Pardubickém kraji o 32 % žen více na jednoho gynekologa než je průměr České republiky 51 . Tato nestandardní situace se odráží ve zkoumaném území, kdy gynekolog se v nachází pouze v Holicích. Z tohoto důvodu jsem na nadlokální úroveň tyto lékaře nezařadila. Mikroregionální úroveň tvoří polikliniky a další odborní lékaři.
Při určování vzdušné vzdálenosti se braly v úvahu pouze střediska, která se nacházejí ve vymezovaném území. Opět jsou na vzdálenosti názorně vidět rozdíly (viz. tabulka č. 4), které existují mezi výše zmíněnými hierarchickými úrovněmi. Za praktickým lékařem pro dospělé obyvatelé obcí překonávají nejmenší vzdálenost, v průměru činí dva kilometry.
Za praktickým lékařem pro děti a dorost je to trochu více, tři kilometry. Do lékárny za nákupy obyvatelé dojíždějí do vzdálenosti necelých čtyř kilometrů. A nakonec za stomatologem se ve zkoumané oblasti dojíždí v průměru tři a půl kilometru. Mikroregionální úroveň má o trochu delší vzdálenosti. Do poliklinik a za dalšími odbornými lékaři je průměrná překonávaná vzdálenost pět kilometrů.
51 V Aktuální informaci č. 16/07 Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky se píše: „Na 1 praktického gynekologa připadá v ČR průměru 4 250 žen (maximum Pardubický kraj 6 220 žen, minimum Hl. m. Praha 2 780 žen)“. 41 Tabulka č. 4: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest do zdravotnických zařízení
Nadlokální středisko Mikroregionální středisko Zdravotnické zařízení hlavní cíle veškeré cíle hlavní cíle veškeré cíle
Praktický lékař pro dospělé 2,1 2,2
Praktické lékař pro děti a dorost 2,4 2,9
Stomatolog 3 3,7
Lékárna 2,3 3,9
Gynekolog 5,2 5,6
Poliklinika a další odborní 3,7 4,9 lékaři
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
Holice jsou střediskem na nadlokální i mikroregionální úrovni. Sídlí zde čtyři ordinace praktického lékaře pro dospělé, dvě ordinace dětského lékaře, pět ordinací stomatologa, gynekolog, dvě lékárny. Z lékařů specialistu zde najdeme plicní ambulanci, dvě oční ambulance, interní ambulanci a diabetologickou poradnu a polikliniku. Na poliklinice má svou ordinaci ortopedie, elektroléčba, ultrazvuk, ušní, nosní a krční, kožní oddělení, klinická logopedie, neurologická ambulance, alergologická poradna, chirurgie a rehabilitace, psychiatr a laboratoř.
3.2.1. Nadlokální úroveň
Nadlokální úroveň tvoří dojížďka za praktickým lékařem pro dospělé, praktickým lékařem pro děti a dorost, stomatologem a za nákupy léků. Nadlokální středisko je obec, která má ve své vybavenosti alespoň tři z výše zmíněných obslužných procesů. Nadlokálními středisky se po splnění těchto kritérií stalo osm obcí – Holice, Horní Jelení, Dolní Roveň, Býšť, Dašice, Moravany, Týniště nad Orlicí a Borohrádek. Holice mají všechny lékaře a lékárnu. V Horním
42 Jelení se nachází lékárna, praktický lékař pro dospělé a praktický lékař pro děti a dorost. V Dolní Rovni je zdravotní středisko se třemi lékařskými pracovišti (praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař pro dospělé, stomatolog) a lékárna. Býšť má v obci dvě ordinace praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a jednoho stomatologa. V Dašicích a v Borohrádku je praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost a stomatolog. Moravany a Týniště nad Orlicí mají všechny výše zmíněné zdravotnické zařízení.
Vymezení sféry vlivu střediska na nadlokální úrovni zdravotnického mikroregionu jsem provedla stejně, jako u nadlokální úrovně školského mikroregionu. Pro vymezení jejich sféry vlivu byly použity údaje získané z dotazníkového šetření a hodnoceny byly následovně. U každého lékaře, který představoval jednu odpověď v dotazníku, bylo hodnoceno, zda ho obec uvedla jako jediný cíl dojížďky. Pokud ano byla tomuto cíli přiřazena bodová hodnota ve výši deseti bodů. Když bylo uvedeno více cílů muselo se zohlednit, jak často obyvatelé obcí do těchto cílů dojíždějí. Pokud to bylo výjimečně (velmi zřídka) dostala cílová obec jeden bod, pokud to bylo částečně (méně často) dostala obec bodů pět. Po přidělení bodů jednotlivým cílům následovalo jejich sečtení.
Pokud byl u střediska uveden jenom jeden cíl ve všech hodnocených obslužných procesech, byla obec automaticky přiřazena k tomuto cíli. U více uvedených cílů byl proveden výběr dvou cílů s nejvyšší bodovou hodnotou. K jednotlivým střediskům jsem obce přiřadila na základě převažujícího spádu. To znamená, že relativní význam (určený podle součtu bodů u jednotlivých cílů) druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce, které nevykazovaly k žádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly považovány za oscilační.
Holice, jako nadlokální středisko, si vytvářejí zázemí složené ze šesti obcí. Jmenovitě to jsou obce Dolní Ředice, Horní Ředice, Vysoké Chvojno, Poběžovice u Holic, Chvojenec a Veliny. Rokytno je oscilační obcí mezi Sezemicemi a Býští, Ostřetín mezi Horním Jelení a Holicemi a Trusnov mezi Holicemi a Dolní Rovní. Pod Hradec Králové spadají obce Běleč nad Orlicí a Vysoká nad Labem. Býšť představuje nadlokální středisko pro obce Borek a Újezd u Sezemic. Albrechtice nad Orlicí a Nová ves spadají pod Týniště nad Orlicí a Čermná nad Orlicí spadá pod Borohrádek. V zázemí Horního Jelení je Jaroslav, v zázemí Moravan je Uhersko. Dolní Roveň a Dašice si nevytvářejí žádné zázemí. Z obcí Choteč a Časy se jezdí do Sezemic. Z Újezdu u Chocně a ze Srubů se dojíždí do Chocně. Pod středisko Vysoké Mýto spadají obce Týnišťko, Radhošť, Dobříkov, Slatina, Zámrsk, Vraclav, Stradouň a Ostrov.
43 Obrázek č. 4: Střediska nadlokální úrovně a sféry jejich vlivu – zdravotnictví
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
44 Chroustovice spadají pod Hrochův Týnec. Střediska nadlokální úrovně a jejich zázemí jsou graficky vyobrazena na obrázku č. 4.
Holice, Býšť, Dolní Roveň a Horní Jelení jsou nadlokální střediska ve zdravotnickém mikroregionu na území Dobrovolného svazku obcí Holicka. Spádová oblast pro Holice má 9 491 obyvatel. Po započítání podílu oscilačních obcí se toto číslo změní na 10 455 obyvatel. Pod Býšť spadá 1 615 obyvatel a po započítání oscilačních obcí je to 1 992 obyvatel. Horní Jelení obsluhuje 2 082 obyvatel, což po započítání podílu oscilačních obcí se zvýší na 2 196 obyvatel. Dolní Roveň pod sebou nemá žádnou obec, která by přímo ní spadala. Tudíž její obsluhované území jsou pouze 1 941 obyvatelé obce, ale po připočtení poměrné části oscilační obce toto číslo vzroste na 2 414 obyvatel.
3.2.2. Mikroregionální úroveň
Tuto úroveň tvoří dojížďka do poliklinik a za dalšími odbornými lékaři. Mikroregionální středisko je taková obec, která má na svém území polikliniku a další odborné lékaře. Musí také splňovat doplňující podmínku, která předpokládá, že středisko na vyšší hierarchické úrovni je zároveň střediskem na nižší hierarchické úrovni. Z tohoto vyplývá, že pokud je obec střediskem na mikroregionální úrovni, musí být zároveň střediskem na lokální úrovni.
Jediné obce, které tuto podmínku splnily jsou Holice v Pardubickém kraji a Týniště nad Orlicí v Královéhradeckém kraji. Na této úrovni si středisko Holice vytváří zázemí, které je tvořeno jedenácti obcemi.
Pro vymezení sféry vlivu mikroregionálních středisek byly opět použity údaje získané z dotazníkového šetření a hodnoceny byly stejně jako u mikroregionální úrovně ve školském mikroregionu. U odpovědi v dotazníku, která představovala návštěvu polikliniky, bylo hodnoceno, zda ho obec uvedla jako jediný cíl dojížďky. Pokud ano byla obec k tomuto cíli rovnou přiřazena. Pokud bylo uvedeno více cílových středisek byla tato obec označena jako oscilační mezi těmito středisky.
Zázemí mikroregionálního střediska Holice je tvořeno obcemi Dolní Ředice, Horní Ředice, Chvojenec, Vysoké Chvojno, Poběžovice u Holic, Veliny, Jaroslav, Horní Jelení, Dolní Roveň, Trusnov a Ostřetín. Týniště nad Orlicí je mikroregionálním střediskem pro obce Albrechtice nad Orlicí a Nová Ves. Z obcí Běleč nad Orlicí a Vysoká nad Labem se jezdí do
45 Obrázek č. 5: Mikroregionální střediska a sféry jejich vlivu zdravotnictví
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
Hradce Králové. Pod Pardubice spadají obce Újezd u Sezemic, Rokytno, Choteč, Časy, Dašice, Moravany a Uhersko. Zázemí Vysokého Mýta tvoří obce Chroustovice, Ostrov, Stradouň, Vraclav, Radhošť, Týnišťko, Dobříkov, Zámrsk a Slatina. Újezd u Chocně a Sruby
46 spadají pod Choceň. Býšť je oscilační obec mezi Holicemi a Hradcem Králové, Borek mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, Čermná nad Orlicí mezi Kostelcem nad Orlicí a Chocní a Borohrádek osciluje mezi Holicemi a Kostelcem nad Orlicí. Grafické znázornění je na obrázku č. 5.
Na mikroregionální úrovni zdravotnického mikroregionu jsou Holice opět jediným střediskem, které leží na území Dobrovolného svazku obcí Holicka. Holice obsluhují území, které má celkem 14 688 obyvatel. Toto číslo se ještě zvýší, když se k němu připočte poměrná část obyvatel, která patří oscilačním obcím. Celkem tedy obsluhovaná oblast na mikroregionální úrovni má 16 383 obyvatel.
3.3. Mikroregion běžných a speciálních služeb
Mezi služby jsem zařadila denní nákupy (potraviny, drogérie, běžné domácí potřeby), nákupy běžného textilu a obuvi, běžné služby (kadeřník, čistírna), návštěvu banky, nákupy speciálního průmyslového zboží (elektronika a elektrospotřebiče, kola, sportovní potřeby), nákupy nábytku a bytových doplňků, nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, speciální služby (fotograf, oprava hodinek, šití oděvů) a nákupy speciálního výběrového zboží (klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboží).
Na nejnižší úrovni, tj. na lokální úrovni, se vyskytují denní nákupy, které jsou uspokojovány většinou přímo v obcích nebo v nejbližší obci.
Nadlokální úroveň představují běžné služby a nákupy běžného textilu a obuvi. Tyto služby se již nevyskytují ve většině obcí.
Mikroregionální úroveň tvoří návštěvy banky, nákupy speciálního průmyslového zboží (elektronika a elektrospotřebiče, kola, sportovní potřeby), nákupy nábytku a bytových doplňků, nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, speciální služby (fotograf, oprava hodinek, šití oděvů) a nákupy speciálního výběrového zboží (klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboží).
Pokud se porovná vzdušná vzdálenost dojížďky nadlokální hierarchické úrovně s mikroregionální úrovní není v tomto parciálním mikroregionu tak výrazný rozdíl jako v ostatních (tabulka č. 5). Je tomu právě naopak a zde se nejvíce promítá specifická poloha, ve které je průzkum prováděn. A u některých obslužných procesů dokonce nebylo možné zjistit 47 průměrnou dojezdovou vzdálenost do hlavních cílů, protože se nacházely mimo zkoumané území. Rozdíl ve vzdušné vzdálenosti je minimální a zařazení jednotlivých služeb na hierarchické úrovně jsem prováděla podle četnosti výskytu v mikroregionu. Na lokální úrovni se za denními nákupy dojíždí v průměru 1,5 kilometru. Za běžnými službami, které jsou na nadlokální úrovni, obyvatelé jezdí v průměru okolo tří kilometrů. Za nákupy textilu je dojížďka uskutečňována do čtyř kilometrů. Mikroregionální úroveň se moc neliší od nadlokální. Dojížďka za nákupy speciálního průmyslového zboží je v průměru pod čtyři kilometry, podobně jsou na nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, zde je průměrná překonávaná vzdálenost pod čtyři kilometry. Za návštěvou banky se dojíždí pět kilometrů daleko. Speciální výběrové zboží obyvatelé obcí jezdí v průměru nakupovat tři kilometry daleko a stejnou vzdálenost musí překonat, pokud si chtějí koupit nábytek. Nejdelší dojezdová vzdálenost je u nákupů speciálních služeb. Zde je nutné jezdit v průměru až 7 kilometrů daleko.
V Holicích se vyskytují všechny výše zmíněné běžné a speciální služby. Nachází se zde všechny běžné služby jako je kadeřník, čistírna oděvů, kosmetika a podobně. Dále zde jsou prodejny textilu, obuvi, nábytku, metrového textilu, koberců, železářství, elektrospotřebičů, auto a moto příslušenství, klenotnictví, hračkářství, papírnictví, drogerie, galanterie, prodejny kol a sportovních potřeb, prodejna koupelnových doplňků, starožitnictví. Ze speciálních služeb se zde nachází fotograf, šití oděvů, půjčovna divadelních kostýmů, kamenosochařství, pohřební služba, pečovatelská služba pro seniory a spousta dalších.
48 Tabulka č. 5: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest běžnými a speciálními službami
Nadlokální středisko Mikroregionální středisko Běžné a speciální služby hlavní cíle veškeré cíle hlavní cíle veškeré cíle nákupy běžného textilu a obuvi 2,1 3,9 běžné služby 2,4 2,7 návštěva banky 3,1 5,1 nákupy speciálního průmyslového x 3,7 zboží nákupy nábytku a bytových x 3,1 doplňků nákupy knih, hudebních a 1,2 3,6 filmových nosičů speciální služby 1,9 6,8 nákupy speciálního výběrového x 3,1 zboží
Poznámka: x – představuje nedostatek údajů
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
3.3.1. Nadlokální úroveň
Do nadlokální úrovně služeb jsem zařadila nákupy běžného textilu a obuvi, běžné služby (kadeřník, čistírna, oprava obuvi a podobně). Měla jsem na výběr ze dvou možností, jak vymezit jednotlivé hierarchické úrovně. Buď zařadím jednotlivé procesy na hierarchické úrovně podle počtu zařízení v obcích, nebo převezmu hierarchickou strukturu z literatury.
49 Vzhledem k tomu, že práce Maryáše 52 je již 19 let stará, rozhodla jsem se pro přiřazení jednotlivých obslužných procesů na hierarchické úrovně použít počet zařízení v jednotlivých obcích. Jedině nákupy běžného textilu a obuvi a běžné služby se nacházejí výrazně ve více obcích než zbylé obslužné procesy, jak dokládá tabulka č. 6.
Tabulka č. 6: Počet obslužných zařízení v obcích ve zkoumaném území
Obslužný proces Počet zařízení v obcích nákupy běžného textilu a obuvi 8 běžné služby 14 návštěva banky 3 nákupy speciálního průmyslového zboží 2 nákupy nábytku a bytových doplňků 3 nákupy knih, hudebních a filmových 2 nosičů speciální služby 5 nákupy speciálního výběrového zboží 2
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
Nadlokální středisko musí zajistit oba dva obslužné procesy, tj. nákupy běžného textilu a obuvi a běžné služby. Tuto podmínku splňují čtyři obce: Horní Jelení, Týniště nad Orlicí, Borohrádek a Holice. Tyto obce představují nadlokální střediska.
Pro vymezení sféry vlivu byly opět použity údaje získané z dotazníkového šetření. Hodnoceno bylo, zda obec uvedla jeden, dva nebo více cílů dojížďky. Toto bylo prováděno u každého obslužného procesu, který představoval jednu odpověď v dotazníku. Při uvedení jednoho cíle dojížďky, byla tomuto cíli přiřazena bodová hodnota ve výši 10 bodů. Když bylo uvedeno více cílů, rozlišovala jsem mezi výjimečnými cíli (jezdi se do nich velmi zřídka) a 52 Maryáš, J. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu, Brno 1988 50 částečnými cíly (do nich se dojíždí méně často). Cíl, které byl uveden jako výjimečný, získal jeden bod a cíl, uvedený jako částečný, získal bodů pět. Po přidělení bodů jednotlivým cílům následovalo jejich sečtení. Pokud byl u střediska uveden jenom jeden cíl ve všech hodnocených obslužných procesech, byla obec automaticky přiřazena k tomuto cíli. U více uvedených cílů byl proveden výběr dvou cílů s nejvyšší bodovou hodnotou.
K jednotlivým střediskům jsem obce přiřadila na základě převažujícího spádu. To znamená, že relativní význam (určený podle součtu bodů u jednotlivých cílů) druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce, které nevykazovaly k žádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly považovány za oscilační.
Holice si vytvářejí zázemí, které tvoří obce Horní Ředice, Dolní Ředice, Jaroslav, Ostřetín, Dolní Roveň, Veliny, Poběžovice u Holic, Vysoké Chvojno, Chvojenec. Horní Jelení splňuje podmínky pro to, aby bylo střediskem, ale nevytváří si žádné zázemí. Pod Borohrádek spadá obec Čermná nad Orlicí. Týniště nad Orlicí má v zázemí obce Albrechtice nad Orlicí a Novou Ves. Pod Hradec Králové spadají obce Běleč nad Orlicí a Vysoká nad Labem. Obce Újezd u Sezemic, Rokytno, Choteč, Časy, Dašice, Moravany a Uhersko patří do zázemí Pardubic. Újezd u Chocně spadá pod Choceň. Do zázemí Vysokého Mýta patří obce Chroustovice, Stradouň, Radhošť, Dobříkov, Vraclav, Zámrsk, Týnišťko, Sruby a Slatina. Oscilační obce jsou Býšť a Borek. Tyto obce oscilují mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Dále Trusnov, který osciluje mezi Pardubicemi a Holicemi a Ostrov. Ten osciluje mezi Chrudimí a Vysokým Mýtem. Grafické vyobrazení představuje obrázek č. 6.
Na nadlokální úrovni jsou dvě střediska, která patří do Dobrovolného svazku obcí Holicka. Jsou to Horní Jelení, které si ale nevytváří žádné zázemí. Počet obsluhovaných obyvatel je shodný s počtem obyvatel v obci a činí 1 864. Holice obsluhují mnohem více obyvatel. Celé toto území má 12 597 obyvatel a pokud se k tomu připočtou i oscilační obce tento počet je potom 12 711 obyvatel.
51
Obrázek č. 6: Střediska nadlokální úrovně a sféry jejich vlivu – běžné a speciální služby
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
52 3.3.2. Mikroregionální úroveň
Na mikroregionální úroveň služeb jsem zařadila nákupy speciálního průmyslového zboží (elektroniku a elektrospotřebiče, kola, sportovní potřeby), nákupy nábytku a bytových doplňků, nákupy hudby, knih a filmů, speciální služby (fotograf, oprava hodinek, šití šatů), nákupy speciálního výběrového zboží (klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboží) a návštěvy bank.
Aby se obec mohla stát mikroregionálním střediskem musí ve své vybavenosti mít alespoň polovinu výše uvedených obslužných procesů a zároveň být střediskem na nadlokální úrovni.
Jediné obce, které tuto podmínku splnily jsou opět Holice v Pardubickém kraji a Týniště nad Orlicí v Královéhradeckém kraji. Na této úrovni si středisko Holice vytváří zázemí, které je tvořeno šesti obcemi.
Pro vymezení sféry vlivu Holic byly znovu použity údaje získané z dotazníkového šetření a hodnoceny byly stejně jako u předchozích mikroregionálních úrovní spádových oblastí. U každé odpovědi v dotazníku, která představovala určitý druh obslužného procesu, bylo hodnoceno, zda ho obec uvedla jako jediný cíl dojížďky. Pokud ano byla tomuto cíli přiřazena bodová hodnota ve výši deseti bodů. Když bylo uvedeno více cílů muselo se zohlednit, jak často obyvatelé obcí do těchto cílů dojíždějí. Pokud to bylo výjimečně (velmi zřídka) dostala cílová obec jeden bod, pokud to bylo částečně (méně často) dostala obec bodů pět. Nakonec jsem ještě jednotlivým cílům přičetla body, které získali na nadlokální úrovni. Po přidělení bodů jednotlivým cílům následovalo jejich sečtení. Pokud byl u střediska uveden jenom jeden cíl ve všech hodnocených obslužných procesech, bylo obec automaticky přiřazena k tomuto cíli. U více uvedených cílů byl proveden výběr dvou cílů s nejvyšší bodovou hodnotou.
K jednotlivým střediskům jsem obce přiřadila na základě převažujícího spádu. To znamená, že relativní význam (určený podle součtu bodů u jednotlivých cílů) druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce, které nevykazovaly k žádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly považovány za oscilační.
Zázemí mikroregionálního střediska Holice je tvořeno obcemi Dolní Roveň, Ostřetín, Veliny, Poběžovice u Holic, Vysoké Chvojno a Horní Ředice. Katastrální území těchto obcí úzce sousedí s katastrálním územím Holic. Horní Jelení a Jaroslav jsou oscilační obce mezi Holicemi a Pardubicemi. Obce, ze kterých se stejně dojíždí jak do Hradce Králové, tak do
53 Holic, jsou Chvojenec a Borohrádek. Další mikroregionální středisko ve zkoumaném území je Týniště nad Orlicí. Vytváří si zázemí z obcí Albrechtice nad Orlicí a Nová Ves. Obce Býšť a Borek oscilují mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Jednoznačný spád do Hradce Králové mají obce Vysoká nad Labem a Běleč nad Orlicí. Pod Pardubice spadají obce Újezd u Sezemic, Rokytno, Choteč, Časy, Dašice, Moravany, Dolní Ředice, Uhersko a Trusnov. Vysoké Mýto do svého zázemí zařadilo obce Chroustovice, Ostrov, Stradouň, Vraclav, Radhošť, Zámrsk, Týnišťko, Dobříkov, Slatina a Sruby. Újezd u Chocně spadá pod Choceň a Čermná nad Orlicí osciluje mezi Chocní a Kostelcem nad Orlicí. Vymezení mikroregionálních středisek a sféry jejich vlivu zobrazuje obrázek č. 7.
Na této mikroregionální úrovni je krásně vidět rostoucí vliv Pardubic. Pardubice nechávají Holicím pouze v obce v nejbližším zázemí a samy přejímají funkci obslužného střediska ve vzdálenějších obcích. Tento trend popsal již Maryáš ve své práci 53 . Pod středisko Pardubice přecházejí obce Uhersko a Trusnov a výrazný vliv mají v obcích Jaroslav a Horní Jelení. Velké středisko tady „přeskakuje“ obce v těsném zázemí menšího střediska a přebírá vzdálenější obce. Výrazný vliv na tento proces má také dopravní spojení. Katastrálním územím obcí Uhersko a Trusnov prochází I. železniční koridor a dopravní spojení po silnici ze všech těchto obcí do Pardubic také není zanedbatelné.
Na mikroregionální úrovni je zde opět jedno středisko, které se nachází na území Dobrovolného svazku obcí Holicka. Je to středisko Holice, které obsluhuje celkem 10 931 obyvatel. Po započtení poměrného podílu oscilačních obcí počet obsluhovaných obyvatel vzroste na 13 361.
53 Maryáš, J., Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu, Brno 1988 54 Obrázek č. 7: Mikroregionální střediska a sféry jejich vlivu – běžné a speciální služby
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
55 4. KOMPLEXNÍ OBSLUŽNÝ MIKROREGION
V této kapitole vymezuji komplexní obslužný mikroregion, který je založen na obslužných procesech. Mezi tyto obslužné procesy lze zařadit zdravotnictví, školství, běžné a speciální služby. Podrobnější vymezení těchto obslužných procesů bylo provedeno v předchozí kapitole. Zároveň byla v předchozí kapitole vymezena v každém parciálním mikroregionu obslužná střediska nadlokální a mikroregionální úrovně a sféry jejich vlivu.
4.1. Nadlokální úroveň
Komplexní obslužné nadlokální středisko je taková obec, která byla alespoň dvakrát v předchozí kapitole vymezena jako nadlokální středisko ať už ve školském mikroregionu, zdravotnickém mikroregionu nebo v mikroregionu běžných a speciálních služeb. Tuto podmínku splňuje osm obcí. Z toho čtyři jsou nadlokálními středisky ve všech parciálních mikroregionech. Jedná se o obce Horní Jelení, Borohrádek, Holice a Týniště nad Orlicí. Zbylé čtyři obce, Býšť, Dolní Roveň, Moravany a Dašice, působí jako nadlokální středisko pouze ve zdravotnickém mikroregionu a ve školském mikroregionu. Toto ovšem nemění nic na tom, že představují komplexní obslužná nadlokální střediska, jelikož splňují výše uvedenou podmínku.
Při vymezení vlivu komplexních obslužných nadlokálních středisek jsem postupovala následovně. Zjistila jsem si pod jaké nadlokální středisko spadá obec ve školském mikroregionu, k jakému nadlokálnímu středisku patří ve zdravotnickém mikroregionu a ke kterému nadlokálnímu středisku patří v mikroregionu běžných a speciálních služeb. Pokud obec ve všech třech spádových oblastech patřila pod jedno nadlokální středisko byla k tomuto středisku automaticky přiřazena. Když obec spadá v jednotlivých parciálních mikroregionech pod několik nadlokálních středisek bylo nutné postupovat poněkud jinak. Zvolila jsem si následující postup.
Nadlokálním střediskům, které byly vymezeny ve zdravotnickém mikroregionu a v mikroregionu běžných a speciálních služeb, jsem přidělila koeficient 2. Nadlokálním střediskům vymezených ve školském mikroregionu byl přidělen koeficient 1. U přidělování koeficientů byl zohledněn fakt, že spádovost ve školském mikroregionu zahrnuje pouze
56 dojížďku žáků a studentů, zatímco spádovost ve zdravotnickém mikroregionu a mikroregionu běžných a speciálních služeb zahrnuje dojížďku všech obyvatel zkoumaného území.
Po přidělení koeficientů byl vypočten převažující spád. Obce, které jednoznačně nespadají pod jedno středisko byly přiřazeny ke středisku na základě převažujícího spádu, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Pokud obec nevykazovala k žádnému středisku významnou spádovost byla považována za oscilační.
Tímto způsobem jsem přiřadila ke komplexnímu obslužnému nadlokálnímu středisku Holice sedm obcí – Poběžovice u Holic, Veliny, Vysoké Chvojno, Horní Ředice a Dolní Ředice, Ostřetín a Chvojenec. Pod Býšť spadají obce Borek a Újezd u Sezemic. Nová Ves a Albrechtice nad Orlicí patří pod Týniště nad Orlicí. Do Borohrádku dojíždějí občané Čermné nad Orlicí. Chroustovice, Ostrov, Stradouň, Vraclav, Radhošť, Dobříkov, Týnišťko, Zámrsk a Slatina spadají pod Vysoké Mýto. Újezd u Chocně je v zázemí Chocně. Dašice, Moravany, Horní Jelení a Dolní Roveň jsou komplexní obslužná střediska nadlokální úrovně, která si nevytvářejí žádné zázemí. Dále se ve zkoumané oblasti vyskytlo sedm oscilačních obcí. Choteč a Časy oscilují mezi Sezemicemi a Pardubicemi, Rokytno mezi Pardubicemi a Holicemi. Mezi Holicemi a Dolní Rovní osciluje Trusnov a mezi Holicemi a Horním Jelením Jaroslav. Z Uherska dojíždějí obyvatelé do Pardubic a Moravan. A mezi Chocní a Vysokým Mýtem oscilují Sruby. Nadlokální úroveň služeb v komplexním obslužném mikroregionu je vyobrazena na obrázku č. 8.
Při výpočtu populační velikosti zázemí komplexních obslužných nadlokálních středisek beru v úvahu pouze ta střediska, která leží na území Dobrovolného svazku obcí Holicka. Holice obsluhují celkem 10 438 obyvatel a po započtení podílu oscilačních obcí číslo dosáhne hodnoty 11 038 obyvatel. Býšť obsluhuje nejméně obyvatel ze všech čtyřech komplexních obslužných nadlokálních středisek. Počet obyvatel spadající pod Býšť je 1 615. Dolní Roveň a Horní Jelení si nevytvářejí žádné zázemí, takže počet obsluhovaných obyvatel se rovná jejich populační velikosti. A po započtení podílu oscilačních obcí obsluhuje Dolní Roveň 2 054 obyvatel a Horní Jelení 1 973 obyvatel.
57 Obrázek č. 8.: Nadlokální úroveň služeb v komplexním obslužném mikroregionu
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
58 4.2. Mikroregionální úroveň
Komplexní obslužná mikroregionální střediska byla vymezena stejně jako komplexní nadlokální střediska. Každá obec, která byla alespoň dvakrát určena za mikroregionální středisko ve zdravotnickém mikroregionu, školském mikroregionu nebo mikroregionu běžných a speciálních služeb, byla uvažována jako komplexní obslužné mikroregionální středisko. Tuto podmínku splňují dvě města. Holice v Pardubickém kraji a Týniště nad Orlicí v Královéhradeckém kraji.
Při vymezování vlivu komplexních obslužných mikroregionálních středisek jsem postupovala podobně jako při vymezování vlivu komplexních obslužných nadlokálních středisek. Zjistila jsem si pod jaké mikroregionální středisko spadá obec ve školském mikroregionu, k jakému mikroregionálnímu středisku patří ve zdravotnickém mikroregionu a ke kterému mikroregionálnímu středisku patří v mikroregionu běžných a speciálních služeb. Pokud obec ve všech třech spádových oblastech patřila pod jedno mikroregionální středisko byla k tomuto středisku automaticky přiřazena. Když obec spadá v jednotlivých parciálních mikroregionech pod několik mikroregionálních středisek bylo nutné postupovat poněkud jinak. Zvolila jsem si následující postup.
Mikroregionálním střediskům, které byly vymezeny ve zdravotnickém mikroregionu a v mikroregionu běžných a speciálních služeb, jsem přidělila koeficient 2. Nadlokálním střediskům vymezených ve školském mikroregionu byl přidělen koeficient 1. U přidělování koeficientů byl zohledněn fakt, že spádovost ve školském mikroregionu zahrnuje pouze dojížďku žáků a studentů, zatímco spádovost ve zdravotnickém mikroregionu a mikroregionu běžných a speciálních služeb zahrnuje dojížďku všech obyvatel zkoumaného území.
Po přidělení koeficientů byl vypočten převažující spád. Obce, které jednoznačně nespadají pod jedno středisko byly přiřazeny ke středisku na základě převažujícího spádu, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Pokud obec nevykazovala k žádnému středisku významnou spádovost byla považována za oscilační.
59 Obrázek č. 9: Mikroregionální úroveň služeb v komplexním obslužném mikroregionu
Zdroj: Vytvořeno autorem podle údajů z dotazníkového šetření
Zázemí komplexního obslužného mikroregionálního střediska Holice tvoří osm obcí. Jmenovitě to jsou obce Horní Jelení, Ostřetín, Dolní Roveň, Horní Ředice, Chvojenec,
60 Vysoké Chvojno, Poběžovice u Holic a Veliny. Dále jsou tu dvě oscilační obce mezi Holicemi a Pardubicemi. Je to obec Jaroslav a Trusnov. Do zázemí Pardubic patří obce Újezd u Sezemic, Rokytno, Choteč, Časy, Dolní Ředice, Dašice, Moravany a Uhersko. Obce Chroustovice, Ostrov, Stradouň, Vraclav, Radhošť, Týnišťko, Dobříkov, Zámrsk, Sruby a Slatina spadají pod Vysoké Mýto. Újezd u Chocně patří do zázemí Chocně. Pod Kostelec nad Orlicí spadá Čermná nad Orlicí. Borohrádek představuje oscilační obec mezi Kostelcem nad Orlicí a Hradcem Králové. Druhé komplexní obslužné mikroregionální středisko ve zkoumaném území Týniště nad Orlicí má v zázemí ze zkoumaného území Albrechtice nad Orlicí a Novou Ves. Vysoká nad Labem a Běleč nad Orlicí spadají pod Hradec Králové a Býšť s Borkem jsou oscilační obce mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Graficky je to znázorněno na obrázku č. 9.
Celkový počet obyvatel v komplexním obslužném mikroregionu, jehož komplexní obslužné mikroregionální středisko představují Holice, je 13 449. Po připočítání podílu oscilačních obcí celkový počet obyvatel vzroste na 13 672.
4.3. Město Holice
Ve své práci vymezuji komplexní obslužný mikroregion a primárně se soustředím na město Holice. V předchozích kapitolách jsem vymezila Holice jako komplexní obslužné středisko mikroregionální úrovně a v této subkapitole bych ho ráda blíže představila, protože bližší poznání města Holice umožní lepší pochopení dosažených výsledků výzkumu.
„Město Holice je přirozeným centrem východní části okresu Pardubice. Nalézá se při hlavní silnici E 442 (R 35), která směřuje z Hradce Králové na Brno. Městem též prochází silniční trasa z Pardubic do Rychnova nad Kněžnou. Je zde vlakové nádraží, spojující Holice s hlavními železničními tratěmi 54 , autobusové linky vedou do blízkého okolí a dálkové spoje směřují do mnoha měst České republiky. Na střed obce s rozlehlým náměstím navazuje část Staré Holice, okolní návrší osídlují čtvrtě Koudelka, Kamenec a Podlesí, západním směrem pokračuje Podhráz a jižně je poněkud vzdálenější Roveňsko.
Holice jsou prvně zmiňovány v roce 1336 jako součást Chvojnovského panství, náležejícího králi Janu Lucemburskému. V patnáctém století se již hovoří o městečku, k němuž nezbytně 54 Je zde přímé napojení na první železniční koridor. 61 patří „rathauz“ neboli radnice. První dvě dřevěné budovy lehly popelem, kamenná radnice byla dostavěna v roce 1824. Svým charakteristickým vzhledem se na více než jedno století stala dominantou rozlehlého náměstí. Byla zničena v květnových dnech roku 1945 55 . Náměstí, nesoucí jméno T. G. Masaryka, tvoří institucionální i obchodní centrum města.
Holice má řadu turistických zajímavostí. Mezi největší zcela jistě patří památník zdejšího rodáka a čestného občana Dr. Emila Holuba. „Památník Dr. Emila Holuba Africké muzeum se stal od svého otevření v roce 1964 nejen významnou pamětihodností města, ale také velmi navštěvovaným objektem cestovního ruchu. Památník opatruje odkaz velkého rodáka pro příští generace a v podobě „Afrických sympózií“ jej dále rozvíjí.“ 56 Holice však nejsou proslulé pouze africkým cestovatelem, ale světově proslavená je také zdejší motokrosová trať, kde se konalo mistrovství světa v motokrosu v letech 1963 – 1992.
„Holice se staly již v polovině 19. století prvně městem okresním (znovu v letech 1949 – 1960), a tím také střediskovým místem spádových obcí. Zajímavostí je, že Holice byly oficiálně vyhlášeny městem až v roce 1931.“ 57
V téměř sedmitisícovém městě (přesný počet obyvatel je 6 298 obyvatel 58 ) s průmyslově zemědělským charakterem má sídlo městský úřad, finanční úřad, stavební úřad a úřad práce. Dále zde sídlí čtyři ordinace praktického lékaře pro dospělé, dvě ordinace dětského lékaře, pět ordinací stomatologa, gynekolog a dvě lékárny. Město má tři mateřské školy, tři základní školy, základní uměleckou školu, gymnázium, střední automobilní školu, praktickou školu, dětský domov a školní jídelnu, tři tělocvičny, čtyři stadiony a hřiště. Z kulturní oblasti se zde nachází městské divadlo, městské kino, památník Dr. Emila Holuba, veřejná knihovna. Dále se ve městě nalézá poštovní úřad, obvodní oddělení Policie ČR Holice a sbor dobrovolných hasičů, kostel a hřbitov. Potřebnou úroveň doplňuje síť obchodů, drobných živností, rozmanitých služeb, restauračních a ubytovacích zařízení, větších firem, peněžních ústavů, školských, kulturních a tělovýchovných institucí. Holice jsou plně plynofikovány a mají kanalizaci s napojením na čistírnu odpadních vod.
Stručná charakteristika správního obvodu obce s rozšířenou působností Holice je následující. „Správní obvod Holice leží na severu Pardubického kraje a svojí severní částí sousedí s
55 Dneska je model radnice umístěn v kulturním domě. 56 http://www.kd.holice.cz/ 57 http://www.mestoholice.cz/ 58 Data český statistický úřad ke dni 1. 1. 2006 62 obcemi Královéhradeckého kraje. Na východě hraničí se správním územím Vysoké Mýto, malou částí na jihu hraničí s Chrudimskem a ze západní strany je obklopen obcemi Pardubicka. Území správního obvodu (21 362 ha) je čtvrté nejmenší a zaujímá 4,7 % rozlohy kraje. Ve 14 obcích, které Holicko tvoří, žilo k 31. 12. 2003 celkem 15 851 obyvatel (3,1 % obyvatelstva kraje). Jedná se o druhý nejnižší počet obyvatel v kraji po Králicku. Hustota zalidnění (74,2 % osob/km 2) je výrazně pod krajským průměrem. V sídle správního obvodu – v Holicích, které je zde jedinou obcí se statutem města, žije téměř 40 % obyvatel.“ 59
Na území správního obvodu obce s rozšířenou působností Holice se nachází „Dobrovolný svazek obcí Holicka“. Tento svazek tvoří obce ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Holice. Jsou to obce Býšť, Dolní Roveň, Dolní Ředice, Holice, Horní Jelení, Horní Ředice, Chvojenec, Jaroslav, Ostřetín, Poběžovice u Holic, Trusnov, Uhersko, Veliny a Vysoké Chvojno. Dále jsou k němu přiřazeny tři obce, které spadají do obvodu obce s rozšířenou působností Vysoké Mýto, a to obce Dobříkov, Radhošť a Týnišťko.
Dobrovolný svazek obcí Holicka byl založen „za účelem řešení úkolů z oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata; zabezpečení čistoty obce, správy veřejné zeleně a veřejného osvětlení, shromažďování a odvoz komunálních odpadů a jejich nezávadného zpracovávání, využití nebo zneškodnění, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod; zavádění, rozšiřování inženýrských sítí, systémů veřejné osobní dopravy k zajištění dopravní obslužnosti daného území, atd.“60
Dobrovolné svazky obcí jsou účelově seskupené obce a jsou legislativně vymezeny. Také někdy bývají nazývají přímo mikroregiony. Tyto mikroregiony ovšem nejsou mikroregiony v pravém slova smyslu. Přestavují sdružení obcí, které se rozhodly spolupracovat v různých oblastech jejich činnosti. V minulosti tato sdružení byla zakládána za účelem dosažení jednoho konkrétního cíle a po splnění svého účelu zanikala.
„Menší územní celky neboli svazky obcí (mikroregiony) usilují o společné řešení problémů s vědomím místních potřeb a dosažení koordinovaného postupu v otázkách regionálního významu, při jednání s orgány státní správy, podnikatelskou sférou, mezinárodními organizacemi apod. Jejich činnost se často zaměřuje na společný postup při budování technické infrastruktury a zajištění dopravní obslužnosti nebo při rozvoji vzdělanosti a 59 http://www.risy.cz/obce_3_pardubicky_kraj#o3 60 http://www.risy.cz/mikroregiony_pardubicky_kraj 63 kultury. Další oblastí je společné řešení problematiky propagace mikroregionu a poskytování služeb návštěvníkům v rámci cestovního ruchu, ale i případným investorům. Jejich vznik je v mnoha případech spojen také s čerpáním prostředků z fondů Evropské unie, které směřují na konkrétní projekty s důrazem na princip partnerství, tedy zapojování více subjektů (např. více obcí) do přípravy a realizace projektů. Program nově vznikajících svazků obcí (mikroregionů) je stále častěji komplexnější a předpokládá dlouhodobou spolupráci svých členů (obcí).
Svazky obcí (mikroregiony) nezahrnují všechny obce Pardubického kraje a nevznikají jen v administrativních hranicích kraje či zaniklých okresů. Naopak některé obce jsou součástí dvou či více svazků obcí (mikroregionů). Jejich složení se průběžně mění podle toho, jak si jednotlivé obce uvědomují potřebu spolupráce a vzájemnou blízkost se svým okolím, tj. blízkost prostorovou i blízkost charakteru obcí a jimi řešených problémů.“61
61 http://www.risy.cz/mikroregiony_pardubicky_kraj 64 5. SROVNÁNÍ
V této kapitole porovnám výsledky zjištěné v předchozích kapitolách s poznatky, které uvádějí ve svých pracích Maryáš (1988) a Hampl (2005).
Maryáš ve své práci 62 vymezil základní obslužný region Holice. Tento region obsluhoval 17 600 obyvatel a jeho maximální regionální působnost byla 25 400 obyvatel. V tomhle ohledu nastal znatelný posun. Pokud srovnám mikroregion běžných a speciálních služeb 63 se základním obslužným regionem, zjistím, že mikroregion běžných a speciálních služeb je zřetelně menší. Může na tom mít určitý podíl rostoucí vliv krajských měst Hradce Králové a Pardubic, nebo oslabující vliv samotného střediska Holice.
Mikroregion běžných a speciálních služeb se střediskem Holice má 13 361 obyvatel a jeho maximální regionální působnost zahrnuje 15 936 obyvatel. To je u maximální regionální působnosti méně o celých 9 464 obyvatel a u základního obslužného regionu o 4 239.
Srovnání vymezených obslužných mikroregionálních středisek a jejich sfér vlivu s vymezením odpovídajících středisek a jejich spádových obvodů provedeným v 80. letech Maryášem ukazuje na následující změny.
Výrazně se zmenšilo zázemí Holic, kdy obce Dolní Ředice a Trusnov, Maryášem zařazené do sféry vlivu Holic, v této práci mají převažující spád do Pardubic. Dále obec Jaroslav, Maryášem zařazená taktéž k Holicím, je v této práci považována za oscilační mezi Holicemi a Pardubicemi. Zřetelně se změnilo i zařazení oscilačních obcí vymezených Maryášem. Uhersko bylo přiřazeno k Pardubicím, Radhošť k Vysokému Mýtu, Čermná nad Orlicí ke Kostelci nad Orlicí. Z výše uvedeného je vidět, že Holice jako komplexní obslužné mikroregionální středisko oslabuje svůj vliv na úkor Pardubic a Vysokého Mýta, které naopak svůj vliv výrazně posilují.
Porovnání vzdušné vzdálenosti dojížďky se tady také neobešlo bez problémů, které byly způsobeny jedinečnou polohou obslužného mikroregionu Holicko. Z údajů, které jsou uvedeny v tabulce č. 7, bohužel nejdou zjistit skutečné posuny, protože výzkum byl prováděn na velmi malém území. A dosažené hodnoty nemají potřebnou vypovídací schopnost. Při 62 Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu, Brno 1988 63 Tento parciální mikroregion je vybrán záměrně, protože v mikroregionu běžných a speciálních služeb jsou hodnoceny stejné obslužné procesy jako v práci Maryáše. 65 hodnocení dotazníkového šetření jsem zjistila vzdálenostní posun u nákupů potravin. Tyto nákupy již nejsou uskutečňovány jednoznačně převážně v místě bydliště, ale obyvatelé častěji dojíždějí do větších obchodních center. Stále více se začíná projevovat konkurence velkých obchodních řetězců 64 i na venkově. Z vesnic mizí malé prodejny potravin a tento stav nutí obyvatele za základními nákupy dojíždět do větších měst. Také současný životní styl začíná ovlivňovat i frekvenci nákupů. Dochází k situaci, kdy domácnosti raději nakupují větší množství potravin a jiné spotřební zboží v delších časových intervalech, to znamená, že se často vydávají na tzv. „týdenní nákupy“ do velkých obchodních center. V tomto případě převažuje dojížďka do Hradce Králové, Pardubic , Vysokého Mýta a Holic 65 .
Tabulka č. 7: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest za nákupy a službami
ČR – 80. léta Mikroregion Holicko 2007
hlavní cíle veškeré cíle hlavní cíle veškeré cíle nákupy potravin 0 11 1,6 1,4 (denní nákupy) nákupy běžného 10 18 2,1 3,9 textilu a obuvi běžné služby 10 14 2,4 2,7 nákupy léků 11 16 2,3 3,9 (návštěva lékárny) nákupy 11 20 x 3,7 průmyslového zboží speciální služby 15 20 1,9 6,8 nákupy knih 15 21 1,2 3,6 nákupy nábytku 15 23 x 3,1 nákupy speciálního 20 34 x 3,1 výběrového zboží návštěvy divadel 34 48 x 5,9
Poznámka: x – představuje nedostatek údajů
Zdroj: Maryáš, J., Brno 1988, dotazníkové šetření provedené na zkoumaném území 64 Růst počtu a poměru zastoupení jednotlivých druhů prodejen jsem podrobně rozepsala v první kapitole. 65 Velmi často je místo dojížďky za denními nákupy shodné s místem pracoviště. 66 Kratší kilometrové vzdálenosti jsou tady předurčeny malou vzdáleností dvou krajských měst – Pardubic a Hradce Králové. Obě města jsou od Holic vzdálena cca 22 kilometrů. A také blízkostí dalšího většího města Vysokého Mýta. Proto převážně u speciálních služeb dochází k dojíždění obyvatel ze zkoumané oblasti do těchto velkých měst a proto nebylo možné přesně změřit dojezdovou vzdálenost. Dále jsou tyto údaje zdeformovány malým územím, na kterém se mikroregion Holicko nachází. Z nevzdálenější obce v maximální regionální působnosti je to do Holic vzdušnou vzdáleností 12 kilometrů.
Sociogeografická regionalizace provedená Hamplem v roce 2005, která je založena primárně na pracovní dojížďce, přinesla následující závěry. Hampl uvádí, že „soustava obvodů obcí III. stupně (tzv. obcí s rozšířenou působností) do značné míry odpovídá systému mikroregionů 1. stupně, tj. silně integrovaným elementárním nodálním regionům, byť doplněným o několik desítek významnějších subregionálních středisek. Za „umělé“ je možno ovšem označovat členění v zázemí velkoměst.“ 66 Holice v této práci nesplňují požadavky mikroregionu I. stupně jsou zde v roce 1991 charakterizovány jako středisko „přechodného“ typu, „tj. středisko splňující pouze jedno ze dvou velikostních kritérií: buď celková velikost alespoň 15 tisíc obyvatel a snížený požadavek na velikost zázemí (2500 – 4 999) nebo dostatečná velikost zázemí, ale nižší celková velikost regionu (10 000 – 14 999) Jednotky prvého typu jsou označeny jako subregiony A, jednotky druhého typu jako subregiony B.“ 67 Holice byli v roce 1991 zařazeny do subregionu typu B. Protože měli dostatečně velké zázemí, ale celková velikost regionu byla jen 13 400 obyvatel. V roce 2001 již Holice nesplnili ani jedno kritérium. A vznik obce s rozšířenou působností Holice, jak vyplývá z Hampla, je důsledek umělého členění v zázemí Pardubické a Královéhradecké aglomerace.
66 Hampl. M., Praha 2005 67 Hampl. M., Praha 2005 67 ZÁVĚR
Tato práce se zabývá spádovostí za službami ve vybraném mikroregionu. Tímto mikroregionem je komplexní obslužný mikroregion Holicko, který byl ve zkoumaném území vymezen na základě rozboru údajů získaných dotazníkovým šetřením.
Základem pro podrobné zkoumání se stal Dobrovolný svazek obcí Holicka, který sdružuje všechny obce spadající pod obec s rozšířenou působností Holice a přidružuje k nim tři obce, které spadají pod obec s rozšířenou působností Vysoké Mýto. Celkem Dobrovolný svazek obcí Holicka tvoří 17 obcí. K tomuto základnímu územnímu vymezení byli přidány obce, které přímo sousedí s katastrálním územím obcí v Dobrovolném svazku obcí Holicka. Dohromady tedy bylo zkoumáno 36 obcí z pěti okresů (okres Pardubice, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Chrudim) a ze dvou krajů (Pardubického a Královéhradeckého kraje).
Ve zkoumaném území byli na základě dojížďky do školských zařízení, zdravotnických zařízení a za nákupy běžných a speciálních služeb vymezeny obslužná střediska nadlokální a mikroregionální úrovně a jejich sféry vlivu. Na základě těchto vymezených obslužných středisek byla určena komplexní obslužná střediska na nadlokální a mikroregionální úrovni a jejich sféry vlivu.
Komplexním mikroregionálním střediskem na území Dobrovolného svazku obcí Holicka se stalo město Holice, které jako jediné splnilo požadované kritéria. Proto zde zkoumaný mikroregion nazývám mikroregion Holicko.
Prvním cílem této práce bylo vymezit střediska dojížďky do škol, dojížďky do zdravotnických zařízení a dojížďky za nákupy běžných a speciálních služeb a sféry jejich vlivu. Tento cíl je naplněn v kapitole č. 3 – Parciální obslužné mikroregiony, ve které je podrobně vymezen školský mikroregion, zdravotnický mikroregion a mikroregion běžných a speciálních služeb. Jsou zde vymezeny střediska nadlokální i mikroregionální úrovně a jejich sféry vlivu. V této kapitole je pojem mikroregion totožný s pojmem parciální obslužný mikroregion.
Druhým cílem této práce bylo vymezit komplexní obslužná střediska a sféry jejich vlivu. Tento cíl je naplněn v kapitole č. 4 – Komplexní obslužný mikroregion. Jediným komplexním obslužných střediskem na území Dobrovolného svazku obcí Holicka je město Holice. Jako
68 jediné zde splnilo všechny požadavky. Je zde vymezena i sféra jeho vlivu, kterou tvoří osm obcí a zahrnuje 13 672 obyvatel.
Posledním cílem bylo vymezený obslužný mikroregion porovnat se základním obslužným regionem vymezeným Maryášem (1998). Pro toto srovnání jsem zvolila mikroregionální úroveň mikroregionu běžných a speciálních služeb, protože na této úrovni jsou hodnoceny stejné obslužné procesy, jaké hodnotil ve své práci Maryáš.
Při srovnání vzdušných vzdáleností do níž se uskutečňuje 90 % cest za nákupy a službami bohužel nebylo možné zjistit skutečné posuny ve vzdálenostech, protože výzkum byl prováděn na velmi malém území v zázemí dvou krajských měst. Z tohoto důvodu veškeré dojezdové vzdálenosti jsou velmi zkreslené a nemají žádnou průkaznou vypovídací schopnost. Jediný posun v dojížďkové vzdálenosti, který i přes toto zkreslení je možné postihnout, je u dojížďky za denními nákupy. U této dojížďky je znatelný posun u hlavních cílů denních nákupů, kdy se dojezdová vzdálenost posunula směrem nahoru. Porovnání veškerých cílů není průkazné kvůli výše uvedeným skutečnostem.
Při srovnání byl zjištěn výrazný posun ve velikosti obsluhovaného území. Holice za devatenáct let ztratili u základního obslužného regionu přes čtyři tisíce obyvatel a u maximální regionální působnosti je tato ztráta ještě výraznější. Celkem činí necelých devět a půl tisíce obyvatel. Naopak zde došlo k nárůstu vlivu Pardubic, které si přisvojili obce Dolní Ředice a Trusnov, Maryášem zařazené do sféry vlivu Holic. Pardubice také do svého zázemí přetáhly obec Uhersko, která v 80. letech byla obcí oscilační. Dále posílily svůj vliv v obcích Horní Jelení a Jaroslav, které jsou v dnešní době oscilační mezi Holicemi a Pardubicemi. Celkově dochází ve vymezovaném území k posilování vlivu větších středisek na úkor středisek menších.
69 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ
Monografická literatura
1. HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext. 1. vyd. Praha : DemoArt, 2005. 147 s. ISBN 80 87646 02 X.
2. MARYÁŠ, J. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu [Výzkumná zpráva.], Brno 1988, Geografický ústav ČSAV, 96 s.
3. MARYÁŠ, J. Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV – Federální statistický úřad, Brno – Praha 1987.
4. HAMPL, M., GARDAVSKÝ, V., KÜHNL, K. Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. prof. RNDr. Václav Prosser, CSc.. 1. vyd. Praha : Polygrafia, n. p., 1987. 255 s. Univerzita Karlova. ISBN 60 047 87.
5. MARYÁŠ, J. K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. In Zprávy Geografického ústavu ČSAV. 1. vyd. Brno : Československá akademie věd Geografický stav, 1983, roč. 20, č. 3, s. 61 80. ISSN 0375 6122.
6. ANDĚL, Jiří. Sociogeografická regionalizace. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem, 1996. 85 s. ISBN 80 7044 112 7.
7. JEŽEK, Jiří. Prostorová a regionální ekonomika . 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství ZČU, 1998. 234 s. ISBN 80 7082 483 2.
8. MALÁTEK, Vojtěch, POLONSKÝ , Dušan. Metody sociologického výzkumu . 1. vyd. Karviná : Slezská univerzita, 1998. 92 s. ISBN 80 7248 015 4.
9. ŽÍTEK, Vladimír. Regionální ekonomie a politika . 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně , 2004. 170 s. ISBN 80 210 3478 5.
70 Právní předpisy
1. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
Internetové zdroje
1. Kulturní dům Holice [online]. 2007 [cit. 2007 06 15]. Dostupný z WWW:
2. Regionální informační servis [online]. c2005 2007 [cit. 2007 06 13]. Dostupný z WWW:
3. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. c2005 [cit. 2007 05 05]. Dostupný z WWW:
4. Automotoklub Holice [online]. 2007 [cit. 2007 06 05]. Dostupný z WWW:
5. Regionální informační systém [online]. c2005 2007 [cit. 2007 06 13]. Dostupný z WWW:
6. Město Holice [online]. c2007 [cit. 2007 06 06]. Dostupný z WWW:
7. Holicko [online]. c2007 [cit. 2007 04 28]. Dostupný z WWW:
8. Obec Moravany [online]. 2007 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
9. Město Sezemice [online]. 2006 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
10. Městys Chroustovice [online]. 2006 , Aktualizováno: 21.6.2007 [cit. 2007 06 22]. Dostupný z WWW:
71 11. Město Týniště nad Orlicí [online]. 2004 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
12. Borohrádek [online]. c2007 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
13. Město Kostelec nad Orlicí [online]. c2000 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
14. Choceň [online]. 2000 [cit. 2007 06 20]. Dostupný z WWW:
15. Český statistický úřad [online]. c2007. Dostupný z WWW:
72 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ
Tabulky
Tabulka č. 1: Porovnání maloobchodní sítě podle stavu 1998 a 1989 ...... 22
Tabulka č. 2: Hlavní nákupní místa potravin ...... 23
Tabulka č. 3: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest do školských zařízení ...... 35
Tabulka č. 4: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest do zdravotnických zařízení .42
Tabulka č. 5: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest běžnými a speciálními službami ...... 49
Tabulka č. 6: Počet obslužných zařízení v obcích ve zkoumaném území ...... 50
Tabulka č. 7: Vzdálenost v km, do které se uskuteční 90 % cest za nákupy a službami ...... 66
Obrázky a grafy
Graf č. 1: Procentní podíl zájmu o druh jednotky jako hlavního nákupního místa potravin ....23
Obrázek č. 1: Zkoumané území ...... 32
Obrázek č. 2: Střediska nadlokální úrovně a jejich zázemí školství ...... 37
Obrázek č. 3: Střediska mikroregionální úrovně a jejich zázemí školství ...... 40
Obrázek č. 4: Střediska nadlokální úrovně a sféry jejich vlivu – zdravotnictví ...... 44
Obrázek č. 5: Mikroregionální střediska a sféry jejich vlivu zdravotnictví ...... 46
Obrázek č. 6: Střediska nadlokální úrovně a sféry jejich vlivu – běžné a speciální služby .....52
Obrázek č. 7: Mikroregionální střediska a sféry jejich vlivu – běžné a speciální služby ...... 55
Obrázek č. 8.: Nadlokální úroveň služeb v komplexním obslužném mikroregionu ...... 58
Obrázek č. 9: Mikroregionální úroveň služeb v komplexním obslužném mikroregionu ...... 60
73 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: Vzor dotazníku ...... 75
74 Příloha č. 1: Vzor dotazníku
Dotazník – dojížďka za službami
Vážený pane starosto, vážená paní starostko,
obracím se na Vás se žádostí o vyplnění následujícího jednoduchého dotazníku. Jmenuji se Aneta Urbanová a jsem studentka Ekonomicko správní fakulty Masarykovy Univerzity. Zpracovávám diplomovou práci na téma Spádovost za službami ve vybraném mikroregionu. Vaše obec se nachází ve zkoumaném území. Přiložený dotazník je součástí mé práce a údaje v něm poskytnuté budou použity výhradně pro potřeby této diplomové práce.
Byla bych Vám velmi vděčná za jeho vyplnění a předem děkuji za Vaši spolupráci.
Vyplňte prosím, do jakých obcí jezdíte nakupovat následující služby.
Převážně – vyplňte, pokud služby nakupujete pravidelně v jedné obci.
Částečně – vyplňte, pokud službu nakupujete méně často v jedné obci (můžete uvést dvě a více obcí).
Výjimečně – vyplňte, pokud službu nakupujete v uvedené obci velmi zřídka (můžete uvést dvě a více
obcí).
Pokud vyplníte sloupec částečně, můžete vyplnit i sloupec výjimečně. U sloupce převážně se předpokládá, že službu uspokojujete pravidelně v jedné obci.
75 Název navštěvované obce
Druh potřeby Převážně Částečně Výjimečně
(pravidelně) (méně často) (velmi zřídka)
Denní nákupy (např. potraviny, drogérie, běžné domácí potřeby, apod.)
Nákupy běžného textilu a obuvi
Běžné služby (např.kadeřník, čistírna, oprava obuvi, apod.)
Nákupy speciálního průmyslového zboží (např. elektro, kola, sportovní potřeby, apod.)
Návštěva pošty
Návštěva banky
Návštěva lékárny
Návštěva praktického lékaře pro dospělé
Návštěva gynekologa
Návštěva polikliniky, jiných lékařů specialistů
Návštěva praktického lékaře pro děti
Návštěva stomatologa
Návštěva nemocnice
Nákupy nábytku a bytových doplňků
Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů
Speciální služby (např. fotograf, oprava hodinek, šití oděvů, apod.)
Nákupy speciálního výběrového zboží (např. klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické
76 zboží, apod.)
Návštěvy kina
Mateřská škola
Základní škola
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (např. SOU, OA, apod.)
Gymnázium
Návštěvy knihovny
Návštěva kulturních akcí (např. divadla, koncerty, apod.)
Návštěvy restaurací a vináren
77