Masarykova Univerzita Brno Fakulta Sportovních Studií
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Bakalářská práce Historie fotbalu v Africe Vedoucí bakalářské práce: Luboš Vrábel SEBS, 5. sem., rok 2009 Učo: 21389 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci, vypracoval sám. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. …………………… podpis Poděkování: Děkuji za pomoc a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Obsah 1. Úvod……………………………………………………………………………………5 2. Fotbal v koloniální Africe……………………………………………………………...6 2.1 Počátky kolonialismu…………………………………………………….….6 2.2 Rasismus……………………………………………………………………. 7 2.3 Koloniální společnost………………………………………………………..8 3. Fotbal a rozvoj………………………………………………………………………….9 3.1 Východ ( Etiopie, Súdán, Keňa)…………………………………………… 9 3.2 Západ ( Kamerun, Nigérie, Ghana, Kongo)………………………………… 9 3.3 Sever ( Egypt, Tunisko, Maroko)………………………………………….... 10 3.4 Jih ( Jihoafrická Republika)…………………………………………………. 10 4. Fotbal a politika………………………………………………………………………... 12 5. Africké organizace……………………………………………………………………... 15 5.1 CAF …………………………………………………………………………… 15 5.2 MYSA…………………………………………………………………………. 16 5.3 playsoccer …………………………………………………………………….. 16 6.Africké fotbalové hvězdy………………………………………………………………. 17 6.1. Didier Yves Drogba Tébily…………………………………………………… 17 6.2. Roger Milla……………………………………………………………………. 17 6.3. Mahmoud El-Khatib…………………………………………………………… 17 6.4. Samuel Eto'o Fils………………………………………………………………. 18 7.Nejslavnější Africké kluby ……………………………………………………………. 19 8.Soutěže…………………………………………………………………………………. 22 8.1 pohár afrických národů………………………………………………………... 22 8.2 Mistrovství světa………………………………………………………………. 24 8.3 CAF Champions League………………………………………………………. 27 9. World Cup 2010 – Jihoafrická Republika……………………………………………... 29 10. Závěr…………………………………………………………………………………. 30 Přehled použité literatury………………………………………………………………… 31 1. Úvod Pro Afričana je vždy těžké určit přesné místo, kde se naučil hrát fotbal. Protože fotbal patří k jejich životu. Běžné představy o africkém fotbale jsou prašná pole, hadrový balón, rozviklaná branková konstrukce a parta neobutých dětí hrajících si pro zábavu. Část pravdy na tom je, protože Africká chudoba neumožňovala vybudování tak skvělých zařízení jako jsou jinde ve světě. Zdejší lidé byli ale připraveni hrát tuto hru i přes ztížené podmínky. Dřívější historie této hry naznačovala, že Africký fotbal je více komplikovanější a náročnější. Je to historie peněz, rasismu, taktiky a kouzel. Ve skutečnosti, fotbal v Africe nesloužil jenom jako hra. Fotbal spojoval rozdílné národy, kmeny a jazyky. Uprostřed toho všeho stály zkušenosti Afrického kolonialismu. - 5 - 2. Fotbal v koloniální Africe 2.1. Počátky kolonialismu Počátky fotbalu v Africe musíme hledat u vzdálených britských břehů, kde během trvalého období ekonomické expanze vzniklo rozsáhlé impérium. Byla to doba, kdy byli na vzestupu soukromé střední školy. Doba, kdy sport a náboženství tvořili základ nového morálního kodexu. Byla to doktrína, která se rozšířila po celém světě po té, co vystudovaní žáci těchto škol, odplouvali do nových světů. Tento systém, který se nazýval sportovní kult, sportovní epos nebo atletičnost, se stal nedílnou součástí soukromých středních škol. Z nich se pak šířil po celém impériu díky misionářům, učitelům, správcům a vojákům, kteří jezdili po světě a rozšiřovali tuto sportovní doktrínu. Od 70.let 19.stol. začal tzv. boj o Afriku, ve kterém se během koloniální expanze utkaly největší evropské mocnosti. Pro odhadovaných sto deset milionů Afričanů přineslo evropské vměšování hluboké změny jejich existence, zejména mír. Příchod Evropanů ale také přinesl jeden velmi žádoucí prvek sociální integrace, fotbal. Jako mnoho dalších převzatých koloniálních importů, byl i fotbal vynalezen v Evropě a právě ten si získal oblibu u venkovského obyvatelstva a Africké organizace. Také misionáři podporovali tuto hru, protože věřili, že by fotbal mohl vštípit obyvatelstvu hodnoty, jako byla rozvaha, poslušnost, obětavost a vzájemná spolupráce. Jiné týmy byly založeny pro uspokojení potřeb Afričanů, kteří viděli a imitovali Evropské hraní hry. Podobné to bylo v celé Africe, misionáři zakládali školy a snažili se místní děti přivést ke sportu a zejména k fotbalu, mnoho z nich konvertovalo, i když ne nutně ke křesťanství. Kolonialisté fotbal nevyužívali pouze k prospěchu domorodců, ale i ke svému vlastnímu prospěchu, protože byl součástí procesu socializace. Snažili se vytvořit koloniální postoj nadřazenosti. Mnoho tehdejších zpráv potvrzuje, že v tom byli nesmírně úspěšní a postupem času se v tom více a více zlepšovali. Segregace byla v koloniální éře neodmyslitelná, černoši neměli statut občana, takže nemohli hrát proti bílým týmům, které tvořili francouzští a angličtí občané. Proklamovaná rasová nadřazenost bílých Evropanů nebyla v Africe téměř nikým zpochybňována. Vzestup afrických asociací byl spojen s dalším koloniálním importem, gramotností, protože museli sjednávat zápasy a rozebírat spory v psané formě a evidovat jejich účetnictví u vlády. Na této úrovni organizace podotýkala, že Afričani neberou fotbal pouze jako potěšení. Byly tam daleko důležitější důvody pro fotbalový úspěch. Fotbal rapidně prorazil a poskytl užitečný, dodatečný finanční příjem pro hráče. Týmy tvrdě vyjednávaly o výši poplatku, transportu příjmů a výši odměny. V přátelských zápasech bylo běžné pro vítězný tým brát 60% kapitálu a pro poražený zbylých 40%. Obchodní využití často nenašlo ohlas u Evropanů. Později v 30.letech 20.století, si misionář v Severním Rhodos stěžoval, že „ všechny hvězdné týmy hrají pouze pro peníze“. Stejný misionář byl svědkem zápasu, ve kterém na sebe tým hostů vsadil jako na vítěze, aby později vyhrané peníze utratil v místním podniku. „Bohužel prohráli a zápas skončil potýčkou, do které se později přidali i diváci.“ V městských částech byly fotbalové kluby - 6 - často spojovány pomocí společnosti a hrály významnou sociální roli. Migrantští dělníci používali fotbalové kluby, aby nahradili materiální a sociální podporu, kterou zanechali ve svých venkovských domovech. Styl fotbalu v koloniální Africe se vyvíjel spolu s módou, zkušenostmi a vnějšími vlivy. Afričané excelovali ve stylově útočném fotbalu, ve kterém se hlavně spoléhali na nápadité provedení svých individuálních dovedností. Avšak základem vítězné formule bylo určité napětí mezi tímto typem nápaditosti, individuálního fotbalu, disciplíny a týmové práce. Afričané nebyli zcela izolováni od širších trendů ve fotbale a byli schopni se rychle naučit nové techniky a strategie. Výpravy Jižní Afriky do Motherwell ve 30.letech 20.století byly národní senzací. Jejich hra založena na krátkých přihrávkách a kolektivním charakteru inspirovala taktickou revoluci v mnoha místních týmech. V 50.letech 20.století v Brazzaville povstal francouzský trenér proti převládajícímu Britskému stylu a jeho tým dominoval lize s krátkými přihrávkami. Samotný Africký fotbal byl symbolem modernosti. Poválečná Afrika využila období ukončení násilí k tomu, aby vybudovala fotbalovou vůli. 2.2. Rasismus Fotbal v Africe nepřinesl jen pozitiva, ale i temné stránky. Fotbal odrážel nespravedlnosti kolonialismu a vnitřní rozdělení Africké společnosti. Fotbal nejdříve odrážel základní rasové rozdělení kolonialismu. Jihoafrické týmy a asociace byly striktně rozděleny rasovou diskriminací. Protože byl fotbal populární dětskou hrou, odhalilo to Africké nerovnosti z dřívější doby. Bylo to odhalení Ahmeda Ben Belly, prvního nezávislého presidenta Algerie. Jeho nová škola měla dvě fotbalová mužstva, jedno francouzské a jedno arabské. Ale je také pravda, že fotbal vynikal určitými rasovými bariérami, i když jen dočasně a pro malé skupiny lidí. V Severním Rhodosu byli běloši běžně přítomni na Afrických zápasech. Ale bariéry mezi černými a bílými nebyly jen části africké společnosti nebo Afrického fotbalu. Týmy často odrážely svou identitu založenou na náboženství a třídě. V Obuasi, Ghaně muslimové hráli v odděleném Mohamedánském týmu. V Brazzaville, byly odděleny fotbalové týmy úředníků a dělníků z koloniálního podniku. Fotbal také odrážel rostoucí etnickou rivalitu uprostřed multi-etnického státu. V roce 1942 v New Bristol při svém jednání rozhodl tým z Ghany, že zničí všechny Kotoko týmy. Kotoko je běžný týmový název, jenž znázorňuje dikobraze, který symbolizoval Asantskou státnost. Klubové motto Asante Kotoko bylo „Thousand Killed, Thousand Comes“. Motto bylo měřítko Asantské politické vytrvalosti, a bylo později spojováno s Národní Hnutím za Svobodu, které dovedlo Ghanu k nezávislosti. Fotbal se po té stal velmi veřejným a rituálním vyjádřením rozdělené Africké loajality. Takové rozdělení mohlo hrát významnou roli v Africké post-koloniální labilnosti. - 7 - 2.3. Koloniální společnost Africký fotbal byl také ovlivněn strukturou nerovnosti v koloniální společnosti a africké fotbalové asociace se setkaly se stejnými omezeními jako nesportovní organizace. Evropané nedůvěřovali aktivitám a organizacím, které nemohli řídit a často hledali omezení jejich aktivit nebo způsob jak přebrat jejich vedení. Misionáři byli zaujatí povšimnou si nemorálnosti hráčů a bouřlivých fanoušků v nezávislých týmech. Snaha Afričanů udržet a rozšířit svůj fotbal byla nakonec omezena jejich politickou a ekonomickou slabostí. Týmy často spoléhaly na finanční výpomoc na vybavení a dresy. Stadióny a hrací pole byly většinou vlastněny městskými úřady, které byly pod nadvládou Evropanů. Afričtí fotbalisté a pořadatelé tak byli limitování prostorem podporovat vlastní zájmy. Ghanský tým,