MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ

Bakalářská práce

Historie fotbalu v Africe

Vedoucí bakalářské práce: Luboš Vrábel SEBS, 5. sem., rok 2009 Učo: 21389

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci, vypracoval sám. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………… podpis

Poděkování:

Děkuji za pomoc a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce.

Obsah

1. Úvod……………………………………………………………………………………5 2. Fotbal v koloniální Africe……………………………………………………………...6 2.1 Počátky kolonialismu…………………………………………………….….6 2.2 Rasismus……………………………………………………………………. 7 2.3 Koloniální společnost………………………………………………………..8 3. Fotbal a rozvoj………………………………………………………………………….9 3.1 Východ ( Etiopie, Súdán, Keňa)…………………………………………… 9 3.2 Západ ( Kamerun, Nigérie, , Kongo)………………………………… 9 3.3 Sever ( , Tunisko, Maroko)………………………………………….... 10 3.4 Jih ( Jihoafrická Republika)…………………………………………………. 10 4. Fotbal a politika………………………………………………………………………... 12 5. Africké organizace……………………………………………………………………... 15 5.1 CAF …………………………………………………………………………… 15 5.2 MYSA…………………………………………………………………………. 16 5.3 playsoccer …………………………………………………………………….. 16 6.Africké fotbalové hvězdy………………………………………………………………. 17 6.1. Didier Yves Drogba Tébily…………………………………………………… 17 6.2. Roger Milla……………………………………………………………………. 17 6.3. Mahmoud El-Khatib…………………………………………………………… 17 6.4. Samuel Eto'o Fils………………………………………………………………. 18 7.Nejslavnější Africké kluby ……………………………………………………………. 19 8.Soutěže…………………………………………………………………………………. 22 8.1 pohár afrických národů………………………………………………………... 22 8.2 Mistrovství světa………………………………………………………………. 24 8.3 CAF Champions League………………………………………………………. 27 9. World Cup 2010 – Jihoafrická Republika……………………………………………... 29 10. Závěr…………………………………………………………………………………. 30 Přehled použité literatury………………………………………………………………… 31

1. Úvod

Pro Afričana je vždy těžké určit přesné místo, kde se naučil hrát fotbal. Protože fotbal patří k jejich životu. Běžné představy o africkém fotbale jsou prašná pole, hadrový balón, rozviklaná branková konstrukce a parta neobutých dětí hrajících si pro zábavu. Část pravdy na tom je, protože Africká chudoba neumožňovala vybudování tak skvělých zařízení jako jsou jinde ve světě. Zdejší lidé byli ale připraveni hrát tuto hru i přes ztížené podmínky. Dřívější historie této hry naznačovala, že Africký fotbal je více komplikovanější a náročnější. Je to historie peněz, rasismu, taktiky a kouzel. Ve skutečnosti, fotbal v Africe nesloužil jenom jako hra. Fotbal spojoval rozdílné národy, kmeny a jazyky. Uprostřed toho všeho stály zkušenosti Afrického kolonialismu.

- 5 -

2. Fotbal v koloniální Africe

2.1. Počátky kolonialismu

Počátky fotbalu v Africe musíme hledat u vzdálených britských břehů, kde během trvalého období ekonomické expanze vzniklo rozsáhlé impérium. Byla to doba, kdy byli na vzestupu soukromé střední školy. Doba, kdy sport a náboženství tvořili základ nového morálního kodexu. Byla to doktrína, která se rozšířila po celém světě po té, co vystudovaní žáci těchto škol, odplouvali do nových světů. Tento systém, který se nazýval sportovní kult, sportovní epos nebo atletičnost, se stal nedílnou součástí soukromých středních škol. Z nich se pak šířil po celém impériu díky misionářům, učitelům, správcům a vojákům, kteří jezdili po světě a rozšiřovali tuto sportovní doktrínu. Od 70.let 19.stol. začal tzv. boj o Afriku, ve kterém se během koloniální expanze utkaly největší evropské mocnosti. Pro odhadovaných sto deset milionů Afričanů přineslo evropské vměšování hluboké změny jejich existence, zejména mír. Příchod Evropanů ale také přinesl jeden velmi žádoucí prvek sociální integrace, fotbal. Jako mnoho dalších převzatých koloniálních importů, byl i fotbal vynalezen v Evropě a právě ten si získal oblibu u venkovského obyvatelstva a Africké organizace. Také misionáři podporovali tuto hru, protože věřili, že by fotbal mohl vštípit obyvatelstvu hodnoty, jako byla rozvaha, poslušnost, obětavost a vzájemná spolupráce. Jiné týmy byly založeny pro uspokojení potřeb Afričanů, kteří viděli a imitovali Evropské hraní hry.

Podobné to bylo v celé Africe, misionáři zakládali školy a snažili se místní děti přivést ke sportu a zejména k fotbalu, mnoho z nich konvertovalo, i když ne nutně ke křesťanství. Kolonialisté fotbal nevyužívali pouze k prospěchu domorodců, ale i ke svému vlastnímu prospěchu, protože byl součástí procesu socializace. Snažili se vytvořit koloniální postoj nadřazenosti. Mnoho tehdejších zpráv potvrzuje, že v tom byli nesmírně úspěšní a postupem času se v tom více a více zlepšovali. Segregace byla v koloniální éře neodmyslitelná, černoši neměli statut občana, takže nemohli hrát proti bílým týmům, které tvořili francouzští a angličtí občané. Proklamovaná rasová nadřazenost bílých Evropanů nebyla v Africe téměř nikým zpochybňována.

Vzestup afrických asociací byl spojen s dalším koloniálním importem, gramotností, protože museli sjednávat zápasy a rozebírat spory v psané formě a evidovat jejich účetnictví u vlády. Na této úrovni organizace podotýkala, že Afričani neberou fotbal pouze jako potěšení. Byly tam daleko důležitější důvody pro fotbalový úspěch. Fotbal rapidně prorazil a poskytl užitečný, dodatečný finanční příjem pro hráče. Týmy tvrdě vyjednávaly o výši poplatku, transportu příjmů a výši odměny. V přátelských zápasech bylo běžné pro vítězný tým brát 60% kapitálu a pro poražený zbylých 40%.

Obchodní využití často nenašlo ohlas u Evropanů. Později v 30.letech 20.století, si misionář v Severním Rhodos stěžoval, že „ všechny hvězdné týmy hrají pouze pro peníze“. Stejný misionář byl svědkem zápasu, ve kterém na sebe tým hostů vsadil jako na vítěze, aby později vyhrané peníze utratil v místním podniku. „Bohužel prohráli a zápas skončil potýčkou, do které se později přidali i diváci.“ V městských částech byly fotbalové kluby

- 6 - často spojovány pomocí společnosti a hrály významnou sociální roli. Migrantští dělníci používali fotbalové kluby, aby nahradili materiální a sociální podporu, kterou zanechali ve svých venkovských domovech.

Styl fotbalu v koloniální Africe se vyvíjel spolu s módou, zkušenostmi a vnějšími vlivy. Afričané excelovali ve stylově útočném fotbalu, ve kterém se hlavně spoléhali na nápadité provedení svých individuálních dovedností. Avšak základem vítězné formule bylo určité napětí mezi tímto typem nápaditosti, individuálního fotbalu, disciplíny a týmové práce.

Afričané nebyli zcela izolováni od širších trendů ve fotbale a byli schopni se rychle naučit nové techniky a strategie. Výpravy Jižní Afriky do Motherwell ve 30.letech 20.století byly národní senzací. Jejich hra založena na krátkých přihrávkách a kolektivním charakteru inspirovala taktickou revoluci v mnoha místních týmech. V 50.letech 20.století v Brazzaville povstal francouzský trenér proti převládajícímu Britskému stylu a jeho tým dominoval lize s krátkými přihrávkami. Samotný Africký fotbal byl symbolem modernosti.

Poválečná Afrika využila období ukončení násilí k tomu, aby vybudovala fotbalovou vůli.

2.2. Rasismus

Fotbal v Africe nepřinesl jen pozitiva, ale i temné stránky. Fotbal odrážel nespravedlnosti kolonialismu a vnitřní rozdělení Africké společnosti. Fotbal nejdříve odrážel základní rasové rozdělení kolonialismu. Jihoafrické týmy a asociace byly striktně rozděleny rasovou diskriminací. Protože byl fotbal populární dětskou hrou, odhalilo to Africké nerovnosti z dřívější doby. Bylo to odhalení Ahmeda Ben Belly, prvního nezávislého presidenta Algerie. Jeho nová škola měla dvě fotbalová mužstva, jedno francouzské a jedno arabské. Ale je také pravda, že fotbal vynikal určitými rasovými bariérami, i když jen dočasně a pro malé skupiny lidí. V Severním Rhodosu byli běloši běžně přítomni na Afrických zápasech.

Ale bariéry mezi černými a bílými nebyly jen části africké společnosti nebo Afrického fotbalu. Týmy často odrážely svou identitu založenou na náboženství a třídě. V , Ghaně muslimové hráli v odděleném Mohamedánském týmu. V Brazzaville, byly odděleny fotbalové týmy úředníků a dělníků z koloniálního podniku. Fotbal také odrážel rostoucí etnickou rivalitu uprostřed multi-etnického státu.

V roce 1942 v New Bristol při svém jednání rozhodl tým z Ghany, že zničí všechny Kotoko týmy. Kotoko je běžný týmový název, jenž znázorňuje dikobraze, který symbolizoval Asantskou státnost. Klubové motto Asante Kotoko bylo „Thousand Killed, Thousand Comes“. Motto bylo měřítko Asantské politické vytrvalosti, a bylo později spojováno s Národní Hnutím za Svobodu, které dovedlo Ghanu k nezávislosti. Fotbal se po té stal velmi veřejným a rituálním vyjádřením rozdělené Africké loajality. Takové rozdělení mohlo hrát významnou roli v Africké post-koloniální labilnosti.

- 7 -

2.3. Koloniální společnost

Africký fotbal byl také ovlivněn strukturou nerovnosti v koloniální společnosti a africké fotbalové asociace se setkaly se stejnými omezeními jako nesportovní organizace. Evropané nedůvěřovali aktivitám a organizacím, které nemohli řídit a často hledali omezení jejich aktivit nebo způsob jak přebrat jejich vedení. Misionáři byli zaujatí povšimnou si nemorálnosti hráčů a bouřlivých fanoušků v nezávislých týmech. Snaha Afričanů udržet a rozšířit svůj fotbal byla nakonec omezena jejich politickou a ekonomickou slabostí. Týmy často spoléhaly na finanční výpomoc na vybavení a dresy. Stadióny a hrací pole byly většinou vlastněny městskými úřady, které byly pod nadvládou Evropanů.

Afričtí fotbalisté a pořadatelé tak byli limitování prostorem podporovat vlastní zájmy. Ghanský tým, z těžebního města, si stěžoval, že bylo nemožné naplnit své denní těžební taxy, když měl jejich tým zápas. V Brazzaville katoličtí misionáři zase brali veškeré peníze vydělané zápasem a hráči si potom stěžovali, že nemají peníze už ani na limonádu.

První mezinárodní klubový šampionát v roce 1950 mezi týmy z Konga a Jižní Afrikou, byl organizován Evropskými úředníky za účelem vytvoření slibné propagace pro kolonialismus.

Fotbal byl také užíván k získání a ukázaní sociálního postavení v soutěži koloniálních společností. Mohla to být prestižní osobní dovednost, při kterém si hráči mohli vysloužit dodatek k jménu, které dříve bylo rezervováno pouze pro bojovníky či velitele.

- 8 -

3. Fotbal a rozvoj

Bylo nepopíratelným faktem, že propast mezi evropským a africkým fotbalem je velká.

V letech 1973 a 1974 byl Zair, dnešní demokratické Kongo, na vrcholu ekonomického rozvoje. Po roce 1974 se Vyhledávačům talentů z celého světa otevřely oči a vrhli se na Afriku. Od té doby odsud plyne stálý proud mladých hráčů kteří odcházejí za příslibem lepšího života. Pro většinu hráčů nabízejí evropské ligy takové platy, o kterých by doma mohli jen snít. To však není zadarmo, afričtí hráči se setkávají s otevřeným rasismem. Ve fotbale není většího úspěchu, než když si získáte oblibu místních lidí.

Zatímco se v 70.letech 20.století začali černí Afričané prosazovat v Evropě, na severu Afriky byla situace zcela jiná. Silné domácí ligy, omezený profesionalismus a muslimská kultura znemožňující snadnou integraci vedly k minimálnímu počtu přestupu. Na mezinárodní a domácí úrovni ale severoafrické týmy zářili, zažili úspěchy na Mistrovství Světa, dominovali na Mistrovství Afriky, kde vyhráli 6 titulu a získali mnoho dalších africký trofejí. Za tímto úspěchem stála dobře financovaná fotbalová struktura, která se podobala těm v Evropě. Byl to model, kterému se mohlo rovnat málo subsaharských zemí. V 90 letech však Africe z ničeho nic začaly dominovat subsaharské země, jakoby se přesunula fotbalová síla ze severu na jih.

3.1 Východ ( Etiopie, Súdán, Keňa)

Fotbal zde poprvé přinesli misionáři. Po osvobození Etiopie v roce 1942 sehráli mladí hráči ze Saint Georgu vzájemný zápas s italskou komunitou, která přebývala v Etiopii. Byl zásadní okamžik etiopské fotbalové historie. Od té doby týmy hrály vzájemně proti sobě. Nehráli se jen zápasy mezi Italy, Řeky či Armény, ale všechny rasy, etniky a náboženství se utkávaly proti sobě.

3.2 Západ ( Kamerun, Nigérie, Ghana, Kongo)

Rozšiřování fotbalu mezi mladými lidmi pokračovalo i na zlatém pobřeží dnešní Ghany. Poprvé se fotbal začal hrát ve městě , odkud se později začal rozšiřovat podél pobřeží do Nigérie, Kamerunu a Konga, protože tam sídlilo nejvíce kolonialistů. Fotbal zde nepřinesli Angličané, ale jamajský učitel z vládní chlapecké škole v Accre. V roce 1903 naučil své žáky hrát fotbal a pak se tato hra rozšířila do celé kolonie. Hrálo se na holých plátcích bez bot, s míči vyrobenými z papíru a gumiček.(příloha1). V Accre v roce 1911 vznikl dosud nejstarší existující tým v Ghaně, Hearts of Oak SC.

- 9 -

3.3 Sever ( Egypt, Tunisko, Maroko, Alžírsko)

Zatím co na západ a východ Afriky přinesli fotbal misionáři na arabském severu to byli vojáci. Do Maroka ho s sebou přinesli francouzští legionáři během koloniálních válek. V Egyptě se fotbal už hrál ale od 80.let 19.století, kdy ho v Káhiře začali hrát britské vojenské jednotky. Legendární týmy ALAli a Samaleg byly založeny v letech 1907 a 1911 a díky nim se Egypt stal jednou z nejstarších a nejtradičnějších fotbalových zemí světa. Egypt získal své největší úspěchy po získaní nezávislosti na olympijských hrách v roce 1928, kde porazil turecko 7:1 a v semifinále ho vyřadila Argentina. Přijetí Egypta na mezinárodní úrovni bylo v Africe spíše výjimkou než pravidlem. Díky své nezávislosti měl autonomii, o které většina Afričanů mohla jen snít. V Alžírsku byl už v roce 1920 založen vůbec první fotbalový klub v zemi, Mouloudia Chalia, jako explicitní protest proti přítomnosti evropských kolonizátorů v zemi. V 50.letech pak fotbal pro Alžířany symbolicky demonstroval způsob, jak překonat hluboce zakořeněné představy o evropské nadřazenosti.

3.4 Jih ( Jihoafrická Republika)

Chceme-li se dozvědět něco více o začátcích fotbalu v Jižní Africe, musíme se vrátit do druhé poloviny 19.století. První fotbalový klub v Jižní Africe byl vytvořen v roce 1879, pod názvem Pietermaritzburg County. Tým hrál z počátku zápasy proti vojenským výběrům z britské okupační čety. Natal Fotball Association byla vytvořena v roce 1882 čtyřmi kluby - Pietermaritzburg County, Natal Wasps, Durban Alpha a Umgeni Stars. V následujícím roce se liga rozrostla na 10 týmů. Hra se rozšířila k pobřežnímu městu Port Elizabeth, kde se Dickson ze Skotska pokusil o vybudování ligy, ale pouze s malým úspěchem. Později dva Angličané založili klub z názvem Pioneer FC v Cape town v roce 1890 a ihned vyzvali dominantní týmy z Britské vojenské služby na čestnou fotbalovou soutěž.. V Johannesburgu, byla holandskými imigranty, kteří se usadili v této oblasti, v roce 1889 vytvořena Trasvaal FA. Jejich hlavní soutěží byla Transvaal Challenge Cup, jejiž dřívější vítězové byli Wanderers Wasps v 1889, Rangers v roce 1890, 1892 až 1894 a 1896. Tento klub existoval více než sto let. Národní tým poprvé reprezentoval Jižní Afriku proti anglickému týmu Corinthians v roce 1897. Anglie byla také první zámořská země, do které národní tým Jižní Afriky přicestoval. Druhá zaoceánská cesta přivedla národní tým do Jižní Ameriky. Plavba přes Atlantik trvala devět týdnů, než jejich loď zastavila v Brazílii, kde sehráli zápas s místním týmem. Jižní Afrika hrála mezinárodní zápasy proti domácím v Uruguay a Argentině, kde také neočekávaně vyhrála. V Buenos Aires rozprášili Argentinu 4:1, tento výsledek by byl v dnešní době téměř nemyslitelný. Tým pokračoval v reprezentování země až do roku 1963. Hráli většinou proti evropským klubům nebo státům z celého světa ( Austrálii, Novému Zélandu, Holandsku, Portugalsku a Severnímu Irsku). Poslední mezistátní zápas před sportovní izolací sehrál národní tým v roce 1954 s Izraelem.

Rasová integrace ve fotbale byla vždycky zdrojem hrdosti pomáhající zlomit bariéry vzniklé apartheidem. Fotbalová Federace Jižní Afriky, která vedla kampaň proti barevně

- 10 - oddělenému sportu a udělala první velký vzestup v Paříži roku 1955, kdy mezinárodní olympijský výbor vzal na vědomí a zapsal, že diskriminace proti "non-white" sportovcům v jižní Africe existovala.

Profesionální fotbal v Jižní Africe byl zaveden v roce 1959, spolu se založením národní fotbalové ligy. Tuto soutěž založilo 12 klubů. První kompletní sezónu sledovalo přes 500 000 diváků, kteří mohli vidět 210 ligových a pohárových zápasů, a tento divácký zájem pokračoval i v 70. letech 20. století. Prvním korunovaným šampiónem profesionální ligy byl Orlando Pirates. Dnešní profesionální liga změnila sice svůj název na Premier Soccer League, ale stále je tam několik klubů hrajících o přední příčky z první založené profesionální ligy.

8.prosince 1991 byla založena Fotbalová Asociace Jižní Afriky, jako vrchol dlouhého procesu bylo zbavení se všeho sportovně rasového rozdělení. Čtyři předtím neslučitelné svazy se spojily do této jedné organizace.

SAFA delegace obdrželi ovace ve stoje na kongresu CAF v Dakaru. Jihoafrické členství ve FIFĚ bylo potvrzeno kongresu v Curychu, v červnu 1992, členství v CAF automaticky následovalo a Jižní Afrika byla zpátky na velké fotbalové scéně.

Během měsíce země pořádala první mezinárodní zápas s Kamerunem jako oslavu sjednoceného procesu. V srpnu 1992 hrála Jižní Afrika svůj první juniorský mezinárodní zápas proti Botswaně a od tohoto data vstoupila do každé soutěže pořádané organizací FIFA nebo CAF, ve všech věkových kategoriích, včetně žen.

V krátkém čase šesti let, dosáhla Jižní Afrika ohromujících úspěchů počínaje kvalifikováním se na Mistrovství světa 1998 a 2002, vítězstvím na Africkém poháru národů 1996, které tato země pořádala. V roce 1995 zažila země úspěch i na klubové scéně,když místní klub Orlando Pirates vyhrál prestižní CAF africký klubový šampionát a stal se tak prvním týmem z Jižní Afriky, kterému se podařilo vyhrát tuto soutěž během její 30-ti leté působnosti.

- 11 -

4. Fotbal a politika

Fotbal je v Africe politikum prvního řádu. Hraje-li národní tým jen trochu důležité mezistátní utkání, život v zemi se zpravidla na zbytek dne zastaví a celý národ sleduje výkony reprezentačního týmu. Multi-etnické národy, které často trpí nekonečnými třenicemi mezi jednotlivými kmeny, se alespoň dočasně sjednocují a jako jeden muž vzhlíží ke společnému cíli – vítězství vlastního týmu. Porážka na mezinárodní scéně je v médiích i na veřejnosti chápána jako poškození národních zájmů. Vláda je často hodnocena podle fotbalových výsledků. Zápasy národního týmu jsou dlouze a vášnivě probírány. A zajímá to každého. I ti nejchudší, kteří nemají ani na noviny, se shlukují kolem stánků s tiskem a zkoumají obsah článků. Samozřejmé a intenzivní spojování fotbalu a politiky má v Africe své historické důvody. Už sám výskyt fotbalu v tomto kontinentu ke konci 19. století byl dílem politických zájmů. Evropští misionáři a úředníci koloniálních mocností jej sem účelově exportovali, aby mezi místním obyvatelstvem snáze prosadili evropské zvyky a hodnoty. Místní hry a rituály považovali za primitivní, fotbal měl být jedním z prostředků, jak Afričany „vychovat“ a „zcivilizovat“. Zprvu to byla hra pro vybrané místní elity, které byli v těsnějším kontaktu s Evropany a dostalo se jim jistého vzdělání podle evropských standardů. Postupně ale hra začala žít v jiné kultuře svým vlastním životem. Výrazným faktorem přitom byl rozpad tradičních venkovských komunit a masivní migrace obyvatelstva do měst. Ve 20. a 30. letech vznikalo stále více lokálních týmů, které měly blízko k místnímu obyvatelstvu, k jeho problémům i nadějím. Fotbal se stal ztělesněním specificky africké životní zkušenosti v moderních městech. V této zemi se během apartheidu sociální status fotbalu výrazně změnil. Fotbal začal být chápán jako hra pro nižší třídy, v drtivé většině tvořené černým obyvatelstvem. Fotbal se tak bezděky stával prostředkem společenského uvědomění a emancipace. Totéž se ještě dříve a v jiných kontextech dělo na různých místech afrického kontinentu. Obrovský potenciál sportu, a zvláště fotbalu, při budování národních identit a „zrodu nové Afriky“ si uvědomoval i Kwame Nkrumah, první ghanský prezident a dodnes ikona afrického hnutí za nezávislost . Fotbalu přisuzoval centrální úlohu při mobilizaci především africké mládeže a vysoko oceňoval význam sportovních vítězství pro hrdost a sebeúctu afrického obyvatelstva. Založil vlastní fotbalový klub Real Republican, který měl reprezentovat „nového ducha afrického člověka“, a svého ministra sportu pověřil explicitním úkolem, aby využil sportovních vítězství v mezinárodních soutěžích k posílení patriotických nálad ghanského obyvatelstva. Odtud pramení i tradiční přezdívky jednotlivých národních týmů. Mužstvu Ghany se začalo brzy po získání nezávislosti říkat Black Stars (Černé hvězdy), název symbolicky odkazující na rostoucí sebeuvědomění černé rasy. Nigerijští Green Eagles (Zelení orlové) mají symbolizovat dravost nejlidnatějšího afrického státu, a to v národní barvě. The Elephants (Sloni) z Pobřeží slonoviny zase mají připomínat sílu jedné z nejúspěšnějších afrických ekonomik. Tyto historické okolnosti je třeba mít na paměti, chceme-li pochopit poměrně divoké politické peripetie, které provázely úspěchy afrických týmů na světových šampionátech od počátku 90.let. Účast na mistrovství světa dovede celou zemi pohltit na několik týdnů, a není- li režim dostatečně stabilní, nezdar národního mužstva může politickou situaci v zemi notně otřást. Stejně jako ji úspěch může vyvézt z politické krize. Obojí se stalo na počátku 90.let v Kamerunu. V roce 1990 byla situace v zemi dost nejistá. Po třech desítkách let vlády jedné strany musel prezident Paul Biya čelit nástupu demokratické opozice, která požadovala

- 12 - svobodné volby. Spanilá jízda „kamerunských lvů“ a kanonýra Rogera Milly pak nepotěšila jen fotbalové fanoušky po celém světě, ale především kamerunského prezidenta. Ten totiž před šampionátem prosadil nominaci osmatřicetileté fotbalové legendy až přímou intervencí u trenéra národního týmu. Fotbalový úspěch Kamerunu byl po návratu náležitě zúročen i politicky. Na den návratu národního týmu prezident vyhlásil státní svátek a fotbalová oslava se stala i oslavou režimu. Kamerunský režim vsadil na fotbalovou euforii i v roce 2002. V té době, díky úspěchům z let 90., už hrála většina národního týmu v etablovaných zahraničních klubech. Reprezentační tým vystupoval před šampionátem velmi sebevědomě a stanovil si neskromný cíl – semifinále mistrovství světa a boj o medaile. Dva roky předtím si ostatně národní tým odvezl s olympiády v Sydney zlaté medaile, nejednalo se tedy o pouhé zbožné přání. Na opětovný triumf týmu vsadil i prezident Biya. Parlamentní i komunální volby stanovil na společné datum – na 23. června. Den po čtvrtfinálových zápasech, shodou okolností. Úspěšná pouť z roku 1990 se ale neopakovala. Kamerun ve skupině nestačil na Irsko a Německo a potřetí v řadě se s šampionátem loučil už po základní části, na začátku června. S tím, že by se režim svezl na vlně sportovní euforie, se tedy rozhodně počítat nedalo, hrozil spíš opak. Na poslední chvíli Biya volby ještě o týden odložil, mimo jiné proto, že byly dost chatrně připravené. 30. června pak slavil jasné vítězství. K řádnému průběhu voleb to v Kamerunu mělo opět dost daleko. Světová veřejnost byla v té chvíli ale mnohem víc zaneprázdněna vrcholícím mistrovstvím, než aby bděla nad volbami kdesi daleko… Kamerunský příklad není v africkém kontextu výjimkou. Jiná africká fotbalová mocnost – Nigerie – si v 90.letech zažila něco podobného. V roce 1993 se v nejlidnatější africké zemi po letech vojenské diktatury konaly svobodné volby. K nevoli dosavadního režimu a vládnoucího generála Ibrahima Babangidy je však vyhrál „nesprávný“ kandidát – Moshood Abiola, selfmademan procházející z nejchudších poměrů, který se vypracoval až do čela nigerijské telekomunikační společnosti a který si získal velkou popularitu svými filantropickými aktivitami na podporu školství, knihoven a vodárenských projektů. Babangida však odmítal řádně zvolenému Abiolovi úřad předat, vyhlášení voleb neustále odkládal, vymýšlel si pro to nesmyslné důvody, až se na konci roku 1993 ujal vlády další nemilosrdný diktátor – generál Snacha. Abachovi pomohly k převratu dvě věci - apatie Nigerijců vůči nefunkční přechodné vládě a momentální euforie obyvatelstva z historicky prvního postupu Zelených orlů na mistrovství světa. Nigerijský národní tým se těšil velké pozornosti a přízni tehdejších vládců. Babangida nikdy neprojevil skutečný zájem o samotný fotbal, kromě toho, že ho používal k provládní propagandě v dokonalé režii svého zástupce, admirála Aikhomu, který dohlížel na ministerstvo sportu. Navíc, trenér národního týmu, Holanďan Clemence Westerhof, získal přímý přístup k prezidentovi, bez ohledu na fotbalovou federaci. Bbangida mohutně financoval mužstvo při jeho úspěšné kvalifikaci a Abacha v tomto trendu pokračoval. Doufal přitom v úspěch týmu na šampionátu, jímž by otupil sílící kritiku přicházející hlavně ze zahraničí. Budoucnost země byla v té době krajně nejistá a lidé se obávali další recidivy občanské války. Červnové mistrovství světa přivítaly všechny strany – neoficiálně bylo vyhlášeno příměří a Nigérijci mohli zkusit dočasnou jednotu v zemi. Nigerijský národní tým okouzlil fotbalový svět na Mistrovství Světa podobně, jako se to čtyři roky předtím podařilo Kamerunu. V osmifinále Nigerijci málem poslali domů pozdějšího finalistu z Itálie, který ale toto překvapení nedovolil a v samotném závěru otočil stav zápasu na 2:1. To vše se odehrávalo před zraky fotbalových fanoušků z celého světa… Příběh měl ale velmi pikantní pokračování v Nigerii samotné. Nikdo neví odkud, ale objevila se zpráva, že Itálie byla diskvalifikována a Nigerie tak postoupila do čtvrtfinále – na základě pozitivní dopingové zkoušky pětice italských hráčů. Země ten den propadla davovému šílenství a trvalo dalších 24 hodin, než lidé zjistili, že to byla jedna velká lež.

- 13 - Falešná zpráva evidentně stavěla na jiné aféře – na pozitivním dopingovém nálezu Diega Maradony, soupeře Nigerijců v základní skupině. Existují dobré důvody se domnívat, že šlo o manipulaci ze strany Abachova režimu: zpráva se vládnoucímu diktátoru velmi hodila, neboť prodlužovala stav příměří v zemi. Nezvyklá byla i rychlost, s jakou se zpráva rozšířila po celé zemi – od delty Nigeru, přes Lagos až po města na severu země. Abacha zneužíval úspěchy Zelených orlů ke svému prospěchu naprosto bez skrupulí. Přesto skutečný zdroj vymyšlené zprávy se už Nigerijci asi nikdy nedozví K provázanosti fotbalu a politiky v Africe nepatří pouze negativní případy. Fotbal má v Africe stejně tak pozitivní mobilizační potenciál. Podobně nadšeným příznivcem jihoafrického národního týmu, jako byl Kwame Nkrumah, se stal po zrušení apartheidu Nelson Mandela a osobně se mocně zasazoval o získání pořadatelství vlastní země pro mistrovství světa v roce 2010. Zmiňovaný nigerijský filantrop a vítěz demokratických voleb v roce 1993 Moshood Abiola masivně investoval i do fotbalu v jeho sociálním rozměru. Založil tým Abiola Babes, který během své osmileté existence hned dvakrát vyhrál nigerijský národní pohár. Abiola Babes přitom byl víc než jen fotbalový tým – každý z hráčů byl motivován k tomu, aby vedle fotbalu získal univerzitní vzdělání a byl tím v pozdějším věku jednak soběstačnější, jednak prospěšnější pro komunitu. Řada hráčů týmu získala vzdělání na amerických univerzitách – všichni díky osobnímu stipendiu od Abioly. Jiný tým financovaný Abiolou se sice účastnil jen amatérských soutěží, ale jeho primárním účelem byly kampaně zaměřené na základní materiální podporu pro mladé bezprizorní fotbalisty z lagonských slumů.

- 14 - 5. Africké organizace

5. 1 CAF

Confederation of African Football známá pod zkratkou CAF, reprezentuje národní fotbalovou asociaci Afriky. Řídí národní i klubové soutěže, kontroluje přísun peněz a mediální prává těchto soutěží. Byla založena 8. února 1957 v Khartoumu v Súdánu - Egyptem, Etiopií, Jižní Afrikou a Súdánem. Hlavní centrum bylo po požáru přemístěno z Khartoumu do Caira v Egyptě. Z počátku tvořily CAF pouze čtyři národní asociace, kdežto v dnešní době se jejich počet rozrostl na 55. CAF je jednou z největších z šesti konfederací FIFY. Ačkoli je pouze o tři roky mladší než UEFA ( která zastupuje evropský kontinent), má ještě dlouhou cestu k tomu, aby se vyrovnala kvalitě národních a klubových soutěží UEFY.

CAF se rozhodla oslavit své založení uspořádáním prvního afrického mistrovství. Všechny čtyři zakládající země chtěly předvést svou jedenáctku. Proti tomu se však postavil zástupce Jižní Afriky, Frank Fell, a namítl, že segregační zákony schválené v 50.letech znamenají, že Jižní Afrika může poslat buď bílé nebo tmavé mužstvo, ale ne smíšené. Pro tyto národy, které se právě zbavily jihu kolonialismu byl jihoafrický postoj nepřijatelný. Etiopský zástupce Ydnekatchew Tessema to nehodlal akceptovat a odmítl to s tvrzením, že pokud nepřijedou se smíšeným mužstvem, nejen že budou vyloučeni z prvního afrického Mistrovství, ale Jižní Afrika bude vyloučena z Africké fotbalové federace. Pokud nechtějí hrát se svými černými hráči, nemůžou chtít hrát proti černochum. Jižní Afrika byla po právu vyloučena a začala válka mezi Tessemovým CAF a těmi kdo sloužili apartheidu. Při absenci Jižní Afriky bylo první africké mistrovství dost spurný turnaj. V Jižní Africe docházelo v boji za svobodu černého obyvatelstva v ještě větší oběť. Lidé po celém světě byli otřesení krutými vládními praktikami a volali po změně. CAF, která vyloučila Jižní Afriku ze své federace v roce 1960 se nyní zasazovala o to, aby byla okamžitě vyloučena i z FIFY. Byl to postoj, díky němuž se její cílevědomý předseda Tessema dostal do přímého konfliktu s prezidentem FIFY, Angličanem sirem Stanley Rausem. Rausovo odmítnutí vyloučit Jižní Afriku se ukázalo jako etická a profesionální chyba. Jeho soupeřem na prezidenta FIFY byl Joau Avelanche, který přišel za Afričany, se slibem vyloučit Jižní Afriku, a posílit ve FIFĚ postavení CAF. Na získání podpory CAF ve volbě prezidenta FIFY slíbil Afričanům, že jim poskytne finanční prostředky na fotbalový rozvoj a domluví zápasy s brazilským týmem s tehdejším legendárním fotbalistou Pelem. Tím si získal jejich náklonnost a jejich rozhodující hlas ve volbách prezidenta FIFY.

Popularita fotbalu na severu stále rostla a začalo se uvažovat o organizované soutěži na mezinárodní úrovni.Do hry vstoupila světová fotbalová federace FIFA, která se rozhodla, že vytvoří konfederaci pro kolonie. Prohlásila, že Afrika by si mohla vytvořit svou vlastní fotbalovou federaci a až se tak stane, mohla by mít vlastního člena ve výkonném výboru FIFY.

Začátkem 90 let se Jižní Afrika dostala z chaosu. Apartheid přestal existovat, lidé začali přemýšlet o usmíření , a jako dobrý prostředek opět posloužil fotbal. Národ se postavil za svůj obrozený tým a inspirujícího vůdce. Tato země potřebovala v něco věřit a velmi jim k tomu

- 15 - pomohl první prezident Nelson Mandela. Jen ten dokázal strhnout lidi k tomu, aby společně budovali vzkvétající národ. Národní tým pomáhal zesílit tento pilíř, který sjednocoval jak černé tak i bíle příslušníky tohoto národa.

5.2. MYSA

MYSA je svépomocný mladý program spojující sporty, ochranu přírody, prevenci před AIDS, schopností vést trénink a mnohé další společenské aktivity zahrnující přibližně 20 000 mladých lidí. Program začal v roce 1987 jako malý svépomocný projekt který spojuje sporty a ochranu přírody uvnitř chudých čtvrtí v Mathare v . Organizace vyrostla z malých skupin do mladé a vyhlášené mezinárodní organizace podporující sport a rozvoj. Do roku 1988 se k této organizaci připojilo 120 nových týmů. To byl počátek první keňské fotbalové ligy pro děti do 12 let. Ve stejném roce byla MYSA zaregistrována jako bez zisková a bez politická organizace ( under the Societies Act soubyt).V roce 1996 už tato organizace pomáhala přibližně 5000 chlapců a dívek složených do 350 týmů z 50 různých chudinských vesniček ( a tak odhadovaný cíl, který si MYSA vytyčila byl naplněn - Dát mladým sportovní šanci)

MYSA podporuje lidská práva a občanství. Realizace tohoto projektu závisí na respektování druhých a společenské zodpovědnosti. Jako svépomocný mladý program, je základ této organizace heslo: „Ty uděláš něco , MYSA udělá něco; Ty neuděláš nic, MYSA neudělá nic“

5.3 PLAY SOCCER

Cíl tohoto programu je sport jako rozvoj..PLAY SOCCER se snaží udělat z venkovských komunit lepší místo pro děti a mladé. Prostřednictvím fotbalu rozvíjejí jejich zdravotní, psychické a sociální dovednosti.

Místní dobrovolníci, převážně, ale ne výhradně mladí, jsou trénováni jako instruktoři pro tento program a poskytnout co možná nejvíce lidských zdrojů které podporuji program. Program je navrhnut především, aby sloužil znevýhodněným komunitám s nejvíce ohroženými dětmi a nejmenšími zdroji.

PLAY SOCCRER začíná s mladými dětmi, ve věku 5-14, aby poskytl dřívější přístup naučit se základní dovednosti a maximalizovat životní přínos. Program nemá žádné politické či náboženské spojení. Děvčata jsou obzvláště povzbuzovány účastnit se, aby se zajistila rovnoprávnost. Vše je to v duchu rekreační zábavy a všechny děti jsou vítány účastnit se, v tomto neformálním naučném programu, sportovních aktivit bez soutěživého charakteru.

PLAY SOCCER podporuje kulturní porozumění, mír a občanské společenství skrz programových aktivit a událostí jako je „the Global Peace Games“ pro děti a mládež.

- 16 - 6. Africké fotbalové hvězdy

6.1. Didier Yves Drogba Tébily

Narodil se 11. března 1978 v Abidjanu, Pobřeží slonoviny. Je to fotbalista, který hraje na pozici středního útočníka. V současné době hraje za Chelsea v Anglické Premier League

Jako mladé dítě se Droga přestěhoval se svou rodinou do Francie. Po hraní za mládežnické týmy, Droga debitoval mezi profesionály v 18 letech v druhé francouzské lize za klub Le Mans. Svůj první profesionální kontrakt podepsal v 21 letech. V sezóně 2002-2003, když, skóroval 17-ti góly v 34 zápasech v první lize za Guingamp, si uvědomil svůj potenciál a přestoupil následujícího roku do Olympique de Marseille za 3.miliony liber. V roce 2005 Droga přestoupil do Chelsea za rekordních 24 milionů liber a pomohl klubu vyhrát jeho vůbec první titul v Premier League, který následující rok obhájili.

Na mezinárodní scéně se poprvé objevil v roce 2002. V roce 2006 se stal na Světovém Poháru kapitánem svého týmu a střelil první gól tohoto státu na Mistrovství Světa. V témže roce byl zvolen Africkým fotbalistou roku

Mimo hřiště je velice známý, pro práci s charitou.

6.2. Roger Milla

Vlastním jménem Albert Roger Mooh Miller se narodil 20. května 1952 v Kamerunu. Dřívější Kamerunský fotbalový útočník. Byl jedním z prvních Afrických hráčů, který se stal významnou hvězdou na mezinárodní scéně. Zahrál si za Kamerunský tým na třech Mistrovstvích Světa. Jako 38 letý uspěl s národním týmem na Mistrovství Světa v roce 1990 a pomohl svými 4 góly dostat Kamerun až do čtvrt finále. V roce 2004 byl jmenován jedním ze 125 žijících fotbalistů planety a zařadil se tak k legendárnímu Pelému.

6.3. Mahmoud El-Khatib

Narodil se 30.října 1954. Známy je také pod přezdívkou Bibo. Dřívější Egyptský fotbalový hráč, Bibo, hrál celou svou kariéru za Egyptský tým Al-Ahly v letech 1972-1988, kdy musel odejít do fotbalového důchodu z důvodu zranění a za Egyptský Národní tým v letech 1974- 1986, za který vstřelil 27 gólů. Debitoval v sezoně 1972-73.

Byl jedním z nejtalentovanějších hráčem Egyptské historie. Jedenáctkrát vyhrál Egyptskou ligu, šestkrát Egyptský pohár, třikrát Africký pohár vítězů a Africkou ligu mistrů dvakrát. Během své kariéry byl zvolen pětkrát nejlepším hráčem Egypta. Jedním z jeho největších úspěchů, byla výhra Ballon D'Or ( Zlatého míče), jako individuální ocenění pro nejlepšího hráče Afriky v roce 1983. V roce 2007 byl jmenován druhým nejlepším Africkým fotbalistou za posledních 50 let.

- 17 - 6.4. Samuel Eto'o Fils

Narodil se 10. března 1981 v Douala. Je to Kamerunský fotbalista, který hraje na pozici útočníka ve Španělské La Lize za klub FC Barcelona. Po celý čas vévodí tabulce střelců v historickém Africkém Poháru Národů, se šestnácti góly a také je držitelem rekordu v počtu odehraných zápasů, jako Afričan ve Španělské La Lize.

- 18 - 7. Nejslavnější Africké kluby

 Ghanské fotbalové kluby – Hearts of Oak SC

Založen roku 1911. Je to nejstarší existující tým v Ghaně. 9. května 2001 se stala nejhorší Africká fotbalová tragédie, když zemřelo 126 lidí, při neštěstí, které se událo při roztržce na stadionu, při zápasu mezi Hearts a Asante Kotoko.

Tituly:

o Ghana Telecom Premier League – 19 vítězství v letech 1956-2007 o CAF Champions League – vítězství v roce 2000 o African Champions – vítězství v 2001

- Asante Kotoko

Založen roku 1935.Je jedním z nejúspěšnějším klubem v Ghaně a stejně tak i v cele Africe. Tento klub hraje na jednom největších stadiónů v Africe s kapacitou 51,500 sedících diváků. Celý název tohoto klubu je Nsuhia Asante Kotoko.

Tituly:

o African Champions League: dvě vítězství v letech 1970 a 1983 o Ghanaian League : 21 vítězství v letech 1959-2008

 Fotbalový klub demokratické republiky Kongo – TP Mazembe

Celým názvem Tout Puissant Mazembe, dřív známý jako „Englebert“, byl založen roku 1939. Doposud je nejlepší konžským týmem v historii.

Tituly:

o African Cup of Champions Clubs : 1967, 1968 o Champion : 1966, 1967, 1969, 1976, 1987, 2000, 2001, 2006, 2007 o Africký pohár vítězů poháru : vítěz z roku 1980

 Kamerunské fotbalové kluby - Canon Yaoundé

Byl založen roku 1930, v Yaoundé, v Kamerunu. Patří mezi nejúspěšnějších osm klubů celé Afriky.

- 19 -

Tituly:

o African Cup of Champions Clubs: trojnásobný vítěz v letech 1971, 1978 a 1980 o African Cup Winners' Cup: vítěz z roku 1979 o Cameroon Premiere Division: devíti násobný držitel titulu z let 1970 - 2002

 Nigerijské fotbalové kluby - Enyimba International FC

Je to nigéríjský fotbalový klub z města Aba více známý pouze jako Enyimba, což znamená "People's Elephant", Byl založen roku 1976. Klub je považován za jeden z nejúspěšnějších fotbalových klubů v Nigérii.

Tituly:

o Nigerian Premier League: vítěz nigerijské ligy v letech :2001- 2007 o CAF Champions League: vítěz v letech 2003 a 2004

 Tuniské fotbalové kluby - Étoile Sportive du Sahel

Klub byl založen roku 1925, během veřejné Francouzsko-arabské schůze. Stal se nejlepším klubem Tuniska, a jeho úspěchy ho řadí mezi top týmy z celé Afriky. Jeho odvěkým rival je klub Africain.

Tituly:

o Tunisian League: šampión z let 1950¹, 1958, 1963, 1966, 1972, 1986, 1987, 1997, 2007 o African Champions League: vítěz roku 2007 o CAF Confederation Cup: vítěz roku 2006 o African Cup Winners' Cup: Vítěz z let 1997 a 2003 o African Super Cup: Vítěz z let: 1998 a 2008

 Egyptské fotbalové kluby - Al-Ahly SC

Založen 1907 ve městě . Tento tým je považován za vůbec nejúspěšnější tým v celé Africe. Al-Ahly, což znamená v arabštině - národní, je nejslavnější a nejpodporovanější tým v Egyptě. Díky své popularitě začal Al-Ahly dominovat Egyptu již od 40.let 20.století.

Tituly:

o FIFA Club World Cup: bronzový medailista z roku 2006 o CAF Champions League: vítěz v Peterech 1982, 1987, 2001, 2005, 2006 a 2008

- 20 - o African Cup Winners' Cup:vítěz z let 1984, 1985, 1986 a 1993 o CAF Super Cup: vítěz z let 2002, 2006 a 2007 o Afro-Asian Club Championship: vítěz z roku1988 o : 33 násobný vítěz domácí ligy v letech 1948-2008

- SC

Klub byl založen roku 1911 pod názvem, „Kasr El-Nil“. V současnosti je jeho základna v Gize ( předměstí Caira), v Egyptu. Toto předměstí zaštiťuje celou řadu různých sportů, ale nejslavnější z nich je právě sportovní klub El Zamalek. Je jedním z předních klubu Egypta, Arabských zemí a celé Afriky.

Tituly:

o Egyptian Premier League: 17-ti násobný vítěz domácí ligy v letech 1940-2004 o CAF Champions League: držitel pěti titulů z let 1984, 1986, 1993, 1996, 2002 o African Cup Winners' Cup: vítěz z roku 2000 o CAF Super Cup: vítěz z let 1994, 1997, 2003

 Fotbalové kluby jihoafrické republiky - Kaizer Chiefs FC

Klub byl založen roku 1970 v Johannesburgu. Tým je přezdíván „Amakhosi“ což v překladu znamená „lordi“. Co se týká úspěchů, je tento tým nepopíratelně nejslavnější klub v zemi. Kaizer Chiefs FC také patří mezi nejvíce podporovaný týmy v celé Jižní Africe a sousedních zemí - Botswaně a Zambie atd. Odhadující počet fanoušků tohoto klub je neuvěřitelných 16 miliónů.

Tituly:

o PSL Champions titles: vítěz národních titulů v letech 1974-2005 o African Cup Winners' Cup titles: vítěz z roku 2001

- 21 - 8. Soutěže

8.l. Pohár Afrických Národů

1950-60: Počátky Poháru Afrických Národů

Počátky Poháru národů afrických zemí se datuje do roku 1956, kdy jeho vytvoření bylo projednáváno během třetího kongresu FIFY v Lisabonu. Tam byly okamžitě předloženy plány pro konání národního turnaje. První pohár afrických zemí se konal v únoru 1957 v Khartoumu,Sudanu. Účastnily se ho všechny zakládající národy CAF (, Egypt, a ,) až na Jižní Afriku která odmítla poslat na turnaj multi-etnické družstvo složené z bělochů a černochů.To vedlo k diskvalifikaci, a snižení počtu hrajících zemí pouze na tři. Prvním vítězem Afrického poháru národů se stal Egypt když ve finále porazil Etiopii 4:0. O dva roky později, Egypt hostil druhý APN v Cario opět s účastí těchto tří týmů. Obhajující šampión z Egypta zopakoval vítězství v šampionátu tentokrát zdolal ve finále Sudan. Třetí šampionát v roce 1962 v , zahrnoval už 9 účastníků, a po prvé muselo být odehráno i kvalifikační kolo které rozhodlo, které čtyři týmy se poperou o titul.Etiopia jako hostitel šampionátu a Egypt jako obhájce prvenství byly automaticky poslány do semifinále, kde se k nim připojily nově i Nigerie a Tunisko. Egypt získal svojí třetí finálovou účast avšak tentokrát ji nedokázal proměnit ve vítězství, když v prodloužení prohrál s domácí Etiopií.

1960s: Ghanská dominance

V roce 1963 , Ghana hostila svůj první PAN a vyhrála titul když ve finále zdolala Súdán.O dva roky zopakovala svoje prvenství na šampionátu v Tunisku a vyrovnala tak Egypt v počtu dosavadních vítězství. V roce 1968 se finálového turnaje účastnilo už 22 týmů.Týmy které prošly kvalifikací byly rozlosovány do dvou skupin,první dva z každé skupiny pokračovali do semifinále.Tento systém byl zachován do roku 1992.Demokratická republika Kongo vyhrála svůj první titul když ve finále porazila Ghanu.Počínaje roku 1968 se PAN koná vždy jednou za dva roky. První televizní vysílání se PAN dočkalo v roce 1970 v Súdánu kde domácí zvedli pohár nad hlavu po výhře ve finále nad Ghanou,která hrála její čtvrté finále zasebou.

1970s: Dekáda šampiónů

Šest různých národů vyhrálo titul mezi léty 1970 – 1980: Súdán, Congo-Brazzaville , Zair , Maroko, Ghana a Nigerie.Již druhý titul Zairu v roce 1974(první vyhráli jako Demokratická Republika Kongo) přišel po dvou zápasu ve finále proti Zambii.Pouze jedenkrát v historii této soutěže,musel být zápas odehrán znovu ,jelikož první zápas skončil nerozhodně i po prodloužení 2:2.Finále bylo odehráno o dva dny později s Zairským vítězstvím 2:0. Tři měsíce dříve se Zair stal prvním africkým národem který se kvalifikoval na Světový Šampionát.Maroko vyhrálo svůj první titul v PAN v roce 1976 konající se v Etiopii .Ghana se

- 22 - stala prvním národem se třemi tituly když v roce 1978 zdolala Ugandu. V roce 1980, se turnaj přesunul do Nigérie , která se zapsala mezi čestné vítěze když ve finále porazila Guineii.

1980s: Kamerunská a Nigerijská dominance

Čtvrtý ghanský titul přišel v roce 1982, když gólem v nastavení přešli v semifinále přes Guinea ,a poté čelili ve finále Lybii.Zápas skončil 1:1 po 120minutách a Ghana vyhrála penaltový rozstřel a stala se šampióny.Kamerun vyhrál svůj první titul o dva roky později zdoláním Nigérie a v roce 1986 ve finále čelil Egyptu ,který chyběl ve finále od roku 1962, avšak mu po penaltách podlehl. Kamerun dosáhl jeho třetí finálové účasti v řadě na turnaji v roce 1988 a vyhrál druhý titul po opětovném finálovém vítězství nad Nigérií. V roce 1990 Nigérie opět neproměnila svoji finálovou účast ve výhru, tentokrát podlehla Guinei.

1990s: Příchod Jižní Afriky

V roce 1992 se Pohár národů rozšířil počet týmů ve finálovém turnaji na 12. Týmy byly rozděleny do 4 skupin po třech, kde vždy první dva z každé skupiny postupovali do čtvrtfinále. Ghanský záložník Abedi „Pele“ Ayew, který byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, pomohl Ghaně dostat se do finále, avšak kde i díky jeho suspendaci Ghana prohrála v penaltovém rozstřelu s Pobřežím Slonoviny, kde o vítězi rozhodl až jedenáctý pokus.

Dvanáct týmů rozdělených do tří skupin – tento formát turnaje byl znovu použit o dva roky později, kde pořádající Tunisko bylo pokořeno již ve svém prvním kole. Nigérie, která se poprvé v historii kvalifikovala na Mistrovství Světa vyhrála turnaj zdoláním Zambie, která byla rok předtím zasažena pohromou, kdy většina jejich národního týmu zemřela při havárii letadla, které letělo na kvalifikační zápas Mistrovství Světa 1994.

Jižní Afrika hostovala dvacátý PAN v roce 1996. Byla to jejich vůbec první účast po dekádě dlouhých zákazů, které skončily s pádem Apartheidů. Avšak jejich první pokus kvalifikovat se v roce 1994 selhal. Počet finálových kol v roce 1996 byl rozšířen na současných 16, rozlosovaných do 4 skupin.Ačkoli současný počet týmů, hrajících ve finále byl pouze 15, protože Nigérie odstoupila z finálového turnaje z politických důvodů. Jižní Afrika vyhrála jejich první titul na domácí půdě, kde přemohli ve finále Tunisko. Neil Tovey, kapitán jihoafrického týmu, se stal prvním bílým hráčem, který dosáhl na trofej.

Jižní Afrika mohla dosáhnout finále znovu o dva roky později v Burkina Faso, ale neobhájili svůj titul, kvůli prohře s Egyptem, který si prostřílel cestu až k jejich celkově čtvrtému poháru.

2000s: Kamerunské a Egyptské tituly

V roce 2000 bylo pořádáni šampionátu uděleno společně Ghaně a Nigérii, které nahradily původního pořadatele Zimbabwe. Následující 2:2 remíza po skončení prodloužení ve finále Kamerun porazil Nigérii na penalty. V roce 2002 Kamerunští Lvi získali druhý titul v řadě, což se povedlo na posledy Ghaně v 60 letech 20. století a potom Egyptu v roce 1957 a 1959. Znovu cestou penaltových kopů Kamerun porazil poprvé finalisty ze Senegalu, který také debitovali na Světovém šampionátu o rok později. Oba finalisté byli, ale vyřazeni ve čtvrt

- 23 - finále o dva roky později v Tunisku , kde domácí tým získal svůj první titul, zdoláním Maroka ve finále 2:1.

Na turnaji v Egyptě v roce 2006 zvedl nad hlavu pohár opět domácí tým a dosáhl tak rekordního pátého titulu.

Turnaj 2008 byl pořádán Ghanou a opět se vidělo jak pohár drží Egypťané, kteří rozšířili svou sbírku na šest titulů.

8.2.Mistrovství Světa

Světový šampionát je mezinárodní fotbalová soutěž složena z mužských národních týmů, které jsou členy Fédération Internationale de Football Association (FIFA). Šampionát se odehrává každé čtyři roky od založení v roce 1930. Vyjímaje roky 1942 a 1946 kdy se šampionát neuskutečnil z důvodu II Světové Války. Afrika se prvně kvalifikovala až na 9.MS v Mexiku v roce 1970. Od té doby má na šampionátu vždy alespoň jednoho zástupce. I přes dobrý výkon Kamerunu v roce 1982 a Maroka na MS 1986 FIFA odmítla přidělit africkým týmům více míst ve finálovém turnaji, jak v roce 1986 tak i v roce 1990, což tvrdě kritizoval nový kamerunský prezident CAF. Až v roce 1998 mohlo Afriku reprezentovat pět národů.

9. MS – Mexiko 1970

Historicky prvním Africkým účastníkem Mistrovství světa se stal národní tým Maroka. Ale s jedním bodem za remízu s Bulharskem obsadil v tabulce poslední místo a s turnajem se rozloučil

10. MS – Německo 1974

Zairská veřejnost, které během koloniální doby chyběly vzory, se po roce 1974, kdy jejich země vyhrála africký pohár národů, přimkla k národnímu týmu. Na světovém šampionátu v Německu se nevkládaly příliš velké naděje do národního týmu Zairu. Do hry se Skotskem šel pouze s cílem neudělat ostudu, prohráli 0:2. Avšak po tom co jim nevyplatili slibované prémie, bojkotovali další zápas s Jugoslávii prohráli 0:9, což byla jedna z nejhorších porážek na MS. Jejich přijetí po MS bylo ve velmi velkém kontrastu s oslavami po vítězství na mistrovství Afriky. Po mistrovství světa bylo všechno zapomenuto, všechno bylo ztraceno. Když se vrátili z mistrovství světa, nikdo je na letišti nepřivítal, pouze jejich největší příznivci jim dělali taxikáře. Vláda se rozhodla že je odepíše. A to fotbalu neprospělo.

11. MS – Argentina 1978

- 24 - Na tomto šampionátu se Africký tým mohl poprvé radovat z výhry. Když Tunisko porazilo v základní skupině Mexiko 3:1. Ale po prohře s Polskem a remíze s Německem 0:0. Obsadil v tabulce předposlední místo a uzavřel si cestu do další části soutěže.

12. MS – Španělsko 1982.

Na tomto mistrovství chtěl Kamerun dokázat, že patří mezi přední fotbalové národy světa. Všechny překvapil remizami 0:0 v prvních dvou zápasech proti Peru a Polsku a do utkaní s pozdějšími vítězi Italy nastupoval bez nervozity. Když se Italové dostali do vedení, ihned vyrovnali. Vstřelili svůj první kamerunský gól na mistrovství světa, který znamenal remizu i v tomto zapase s favorizovanou Itálii.

Spolu s Kamerunem reprezentoval Afriku ještě tým z Alžírska. Vyhrál sice dva zápasy, ale díky špatnému skóre skončil třetí a nepostoupil.

13. MS – Mexiko 1986

Historicky první postup afrického týmu z základní skupiny obstaral národní tým Maroka, když suveréně bez jediné porážky postoupil z prvního místa a zanechal za sebou takové velmoci, jako jsou Anglie a Portugalsko. Avšak v osmifinále narazil na Německý tým, se kterým držel nerozhodný stav až do 87 minuty ve které Německo rozhodlo o svém postupu. Alžírsko oproti Maroku vypadlo již v základní skupině, ve které se jí podařilo získat pouze jediný bod, díky remíze se Severním Irskem.

14. MS – Itálie 1990

Afriku reprezentoval jen Kamerun a Egypt. Kamerunský tým čekal hned v prvním zápase velmi těžký soupeř. Vyhlídky Kamerunu, nebyly vůbec růžové. Všechny před zápasové předpovědi tvrdily, že Argentina, Kamerunu nasází spoustu branek. Kamerunci museli použit všechny prostředky, aby Argentince zastavili. Hráči byli ve hře poněkud nedisciplinovaní,ale dosáhli svého. Kamerun se dostal do vedení, které už do konce zápasu nepustili. Byl to výsledek, který otřásl argentinskými mistry světa a kamerunský tým získal velké sebevědomí. Překvapivě postoupil navzdory všem předpokladům ze základní skupiny a postoupil do osmifinále, kde se utkal s nepředvídatelnou Kolumbii. Po vítězství nad Kolumbii 2:1 se už Kamerun nebál žádného soupeře. Pro další zápas mu byla nalosovaná Anglie, která ukončila jeho africký sen. Kamerun i přes tuto porážku dal zapomenout na ostudný výkon Zairu na MS 1974.

Druhý zástupce Afrického kontinentu, který se probojoval do finálového turnaje byl Egypt, avšak neslavil stejný úspěch jako Kamerun, neboť v základní skupině uhrál pouze dvě remízy a skončil poslední.

15.MS – Spojené Státy Americké 1994

Na mistrovství světa v roce 1994 v USA, nastala pro změnu situace opačná, když Kamerunský tým vypadl už ve skupině a získal na mistrovství jediný bod a s turnajem se

- 25 - rozloučil potupnou porážkou s Ruskem 1:6. V zemi zavládlo hluboké zklamání hraničící se vztekem. Nejhorší vystoupení na MS zažilo Maroko, když v základní skupině nezískalo ani bod. První vystoupení Nigérie na šampionátu nemohlo dopadnout lépe. Nigerie porazila v prvním zápase Bulharsko 3:0. Nigerie vyhrála základní skupinu před favorizovanými týmy Bulharska a Argentiny. V osmifinále Nigerijci málem poslali domů pozdější finalisty z Itálie. Byl to jeden z nejpamátnějších zápasů v historii afrického fotbalu, neboť ukázal veškerý jeho lesk a bídu. Nigerijští hráči si na hřišti hráli jako velké děti. Bezradné italské mužstvo poprvé kloudně vystřelilo ve 40. minutě – to už prohrávalo 0:1. Africký outsider vedl ještě v předposlední minutě. Italové hráli o deseti a k jejich tlaku se určitě neschylovalo. Evropská fotbalová disciplína by v té chvíli velela hrát opatrně a neudělat chybu. Nigerijci se pořád fotbalem hlavně bavili. Bezstarostnost se jim ale nevyplatila. Italové s protiútoku vyrovnali a v nastavení svým druhým gólem v zápase Nigerijce definitivně poslali domů.

16. MS – Francie 1998

Na MS odjelo 5 afrických mužstev, což bylo o 2 více než v roce 1994. Nigerie opět zářila, když v základní skupině porazila Španělsko. Nakonec porazila sama sebe poté, co vyhrála svojí skupinu, začal sport o prémie a rozhozené mužstvo vypadlo v osmifinále proti Dánsku. Maroko se své skupině umístilo na třetí pozici se 4 body, za remízu s Norskem a výhrou nad Skotskem 3:0. Avšak prohraný zápas s Brazílií jim uzavřel cestu pokračovat dál turnajem. Kamerun zopakoval svůj chabý výsledek z předešlého mistrovství a z posledního místa vypadl již v základní skupině. Poprvé po rozpadu Apartheidu se kvalifikovala i Jihoafrická Republika, která na svém prvním vystoupení na MS získala dva body, které stačily pouze na třetí místo v základní skupině. Poslední zástupce Afriky na tomto šampionátu bylo Tunisko, které také nezaznamenalo žádný úspěch a vypadlo již v základní skupině.

17. MS – Korea/Japonsko 2002

Afriku na tomto MS reprezentovalo opět 5 národů. Avšak jediným významným úspěchem byl postup Senegalu až do čtvrtfinále, kde podlehl v prodloužení Turecku 0:1. Tunisko, Jihoafrická Republika, Kamerun a Nigérie skončili již v základní skupině.

18. MS – Německo 2006

Reprezentanty Afriky byly národní týmy Pobřeží slonoviny, Toga, Angoly, Ghany a Tuniska. Pobřeží slonoviny bylo na svém prvním MS nalosováno do skupiny spolu s Argentinou, Holandskem a Srbskem a Černou Horou, ve které dokázali zdolat pouze Srbsko a Černou Horu, což znamenalo 3. místo v tabulce. I přesto, že Angola, Tunisko a Togo měly relativně lehčí soupeře ve skupině, než Pobřeží slonoviny, zakončily svou účast na šampionátu také v základních skupinách.

- 26 - Jediný úspěch na tomto MS zaznamenal tým z Ghany, který byl nalosován do skupiny spolu s Českou Republikou, na jejíž úkor postoupila do osmifinále, kde ji porazila Brazílie.

8.3 CAF Champions League

CAF Liga mistrů je každoroční mezinárodní klubová fotbalová soutěž která je pod záštitou Confederation of African Football (CAF). Nejlepší kluby z afrických fotbalových lig jsou pozváni účastnit se této soutěže, která je nejprestižnější klubovou fotbalovou soutěží na tomto kontinentu ,stejná jakou známe tady v Evropě UEFA Liga Mistrů.

Z počátku v této soutěži mohli hrát pouze ligový šampióni z každé národní ligy , která existovala pod jurisdikcí CAF.Soutěž se hrála přes 12 měsíců doma a venku vyřazovacím způsobem a ž do čtvrt-finále , semi-finále a finále.Vítězný tým byl prohlášen africkým šampiónem šampiónů.

První africký klubový šampionát se konal v roce 1964, první tým který dokázal tuto soutěž vyhrát byl kamerunský Oryx Douala který porazil ve finále tým 2:1. Následující rok se soutěž nekonala , avšak roku 1966 turnaj opět pokračoval a to se zavedením dvou finálových zápasů (domácího a venkovního), Prvními týmy které si dvoj- zápasové finále zahrály byly AS Real Bamako a Stade .Bamoko vyhrálo domácí zápas 3:1 ale bohužel na ně ještě čekala odveta na půdě soupeře kde podlehli 1:4 a tedy celkovým vítězem se pro tento rok stal tým Stade Abidjan.

Drama pokračovalo i v roce 1967 kdy Asante Kotoko (Ghana)se potkal s týmem TP Mazembe, oba zápasy skončily nerozhodně.CAF navrhlo řešení ve formě play-off (rozhodujícího utkání) aby vyřešily tuto bezvýchodnou situaci, Asante Kotoko toto řešení odmítl a proto titul spadl do klína týmu TP Mazembe.A aby dokázali že si toto vítězství zasloužili vyhráli titul i následující rok.

Avšak, V roce 1970 přišla ghanská odplata,když se Kotoko a Mazembe střetli znovu ve finále.První zápas skončil opět remízou 1:1 ale proti očekávání ghanský tým převálcoval soupeře na jeho vlastním hřišti a zvedl nad hlavu vítězný pohár který jim před třemi roky utekl.

V 70.letech 20 století nabral kamerunský klubový fotbal pozoruhodný vzestup , který vytvořil základ úspěchu na mezinárodní scéně až do dneška.

Mezi roky 1971 a 1980 vyhrál kamerunský tým pohár čtyřikrát , třikrát Canon Yaounde (1971, 1978 a 1980) a Union Douala který zvedl pohár nad hlavu v roce 1979.Mezi kamerunskými vítězstvími sdílel slávu ještě jeden tým který byl ve své zlaté éře, Guinean side Hafia , ten vyhrál pohár v letech (1972,1975 a 1977)

Od 80.let 20století to byl především Severní africké týmy které dominovaly, především Egyptské týmy z Caira ,Zámalek a .Je velmi zajímavé že pouze egyptský tým (Ismaili) dokázal vyhrát tuto klubovou soutěž mezi roky 1964-1982,kdy Al Ahly vyhrál poprvé.

- 27 - Od té doby , Zámalek vyhrál tituly při čtyřech dalších příležitostech (1987, 2001, 2005 a 2006) a Al Ahly zvedli pohár nad hlavu dokonce pětkrát a to v letech(1984, 1986, 1993, 1996 a 2002.) a drží tak rekord vítězství v této klubové soutěži.

V roce 1997 bylo zavedeno pravidlo branky vstřelené na hřišti soupeře, a ve stejném roce zavedla organizace CAF odměny za konečné umístění v turnaji.CAF udělala významný krok k přiblížení se k UEFĚ. Vítěz poháru získal 1milion $ , poraženému finalistovy jsou vyplaceny odměny v hodnotě 750 000 $. Nová liga mistrů se stala široko daleko nejbohatší klubovou soutěží v Africe.

- 28 - 9. World Cup 2010 – Jihoafrická Republika

Jihoafrická Republika měla neskutečně blízko k pořádání Světového poháru již v roce 2006, ale o pouhý jeden hlas prohrála s Německem. Rok 1976 byl pro zemi velice smutný, protože byla vyloučena z FIFA a v důsledku toho, při nepokojích v Sowetu bylo zabito několik stovek studentů. Mnoho různých sportovních organizací zakazovalo Jihoafrické Republice účast v mezinárodních soutěžích kvůli politice apartheidu. Po jeho zrušení byla země v roce 1992 přijata zpět do FIFY. O čtyři roky později hostila a vyhrála Pohár afrických národů. Do závodu o pořádaní Světového šampionátu 2010 vstoupila Jihoafrická Republika spolu s Egyptem, Marokem, Tuniskem a Libyí. Dne 15. května 2004 vyhlásil Sepp Blatter, prezident FIFA, výsledky hlasování. Maroko obdrželo deset hlasů, ale Jihoafrická republika triumfovala se 14hlasy. Stala se tak první africkou zemí, která získala právo pořádat největší fotbalovou soutěž.

Finálový turnaj se bude hrát na 10ti stadiónech v 10 různých městech Jihoafrické Republiky. Zrekonstruovaný stadion v Johannesburgu bude mít dokonce kapacitu až 95 000 lidí.

Poprvé v historii bude Africký kontinent reprezentovat 6 národů.

- 29 - 10.Závěr

Po více než 100 letech fotbalu se boj za nezávislost konečně naplnil, když na hřišti africká mužstva stále zaostávala za evropskými týmy. Na vzdory těmto zklamáním někteří lide vidí problémy afrických týmů jako vývojový proces na jehož konci je ovládnout fotbal. I když je Afrika velkou zásobárnou talentů a fotbalového nadšení její vlastní neschopnost organizovat fotbal na nejvyšší úrovni ohrožuje její budoucí vývoj .

Ranná historie Afrického fotbalu je složitá a zároveň fascinující a mnoho příběhů ještě nebylo odkryto. Čím více historických objevů přibývá, tím více je jistější, že fotbal v koloniální Africe nebyla jen hra.

- 30 - Přehled použité literatury

- 31 -