Bc. Raluca Arvunescu

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S.R.O.

Návrh metodiky pro tvorbu produktu Kulturní krajina

Diplomová práce

2016

Návrh metodiky pro tvorbu produktu Kulturní krajina

Diplomová práce

Bc. Raluca Arvunescu

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s.r.o.

Katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Ing. Šárka Tittelbachová, Ph.D. Datum odevzdání diplomové práce: 2016-05-05 E-mail: [email protected]

Praha 2016

Master’s Dissertation

Proposal of a Methodology for Cultural Landscape Products

Development

Bc. Raluca Arvunescu

The Insitute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd.

Deparment of Travel and Tourism

Major: Destination Management in the Tourism Industry

Thesis advisor: Ing. Šárka Tittelbachová, Ph.D.

Date of Submission: 2016-05-05

E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení

P r o h l a š u j i,

že jsem diplomovou práci na téma Návrh metodiky pro tvorbu produktu Kulturní krajina zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů, a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o.

______

Bc. Raluca Arvunescu

V Praze dne 05.05.2016

Abstrakt

ARVUNESCU, Raluca. Návrh metodiky pro tvorbu produktu Kulturní krajina. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. 81s.

Cílem předkládané práce je analýza současného stavu kulturní krajiny na mezinárodní i národní úrovni, abychom mohli vytvořit metodologii práce s daným typem památek. Rešeršemi problematiky statutu kulturních krajin bylo zjištěno, že jsou jasně definovány jen jedinou mezinárodní organizací, a to UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization), která též vypracovala stanovy podmínek pro uchování, rozvoj a ochranu těchto krajin. Na evropské úrovni je patrný zájem o vytvoření legislativního rámce pro vymezení krajinné oblasti, nicméně stávající předpisy nejsou závazné. Na národní úrovni pak v České republice neexistuje metodologie přístupu ke kulturním krajinám. Jelikož je pojem „kulturní krajina“ komplexem několika prvků, spadají takové typy památek do celé řady rozlišných kategorií a tedy i pod různé správní orgány – od ministerstva kultury přes ministerstvo životního prostředí či dokonce průmyslu nebo zemědělství. Hlavním cílem této práce je prezentace návrhu přetvoření parku a zámeckeho areálu v Průhonicích v udržitelný turistický produkt, založený na mimořádných vlastnostech této kulturní krajiny. Do úvahy však je nezbytné brát rovněž fakt, že průhonický areál je nejen park, ale rovněž výzkumné pracoviště, což je stěžejní pro zajištění udržitelnosti rozvoje kulturní krajiny a samotného navrhovaného projektu.

Klíčová slova: destinační management, kulturni krajina, produkt cestovního ruchu, Průhonice, UNESCO

Abstract

Key words: cultural landscape, destinations management, Průhonice, tourism product, UNESCO

The aim of the work is to analyze the current situation of cultural landscapes on both the international and the national level, in order to establish a methodology for working with this type of monuments. By researching the status of cultural landscapes, the only international organisation able to clearly define these and present a framework for protecting and developing cultural landscapes is UNESCO, the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization.On a European level, there is clear interest to also create a legal framework, but at the moment, the regulations in place are not binding. On national level however, it is obvious that there is no comprehensive methodology for approaching cultural landscapes in the Czech Republic. Given the complexity of the notion of cultural landscape, these kind of monuments fall under a whole range of different categories and therefore under many different legislative entities, from ministry of culture through environment and even industry or agriculture.

The main focus of this thesis is to present a proposal for developing the Průhonice Areal into a sustainable tourism product, based on its unique attributes as a cultural landscape. Taking into account the immense scientific importance of the areal, it is also essential to ensure the sustainability of the future product by ensuring that the natural resources of the park will not be affected by this endeavour

Obsah

Úvod……………………………………………………………………………10 1 Teoretická část………………………………………………………………13 1.1 Kulturní Krajina……….………………………………………...……………………..13 1.2 Kulturní cestovní ruch…………………………………………………………………16 1.3 Produkt cestovního ruchu…………………………………………………...…………18 2 Analýticka čast………………………………………………………………20 2.1 Kulturní krajina a dědictví mezinárodní úrovně…………………………………..20 2.1.1 UNESCO…………………………………………………………………...………20 2.1.1.1 Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví………..……….20 2.1.1.2 Kulturní krajiny na seznamu světového dědictvi….……………………………22 2.1.2 Evropská úmluva o krajině…………………………………………………………29 2.1.3 Kulturní krajina v České republice………………...……………………………….33 2.1.3.1 Implementace Evropské úmluvě o krajině do českého právního řádu………….33 2.2 Turistická destinace Praha a její rozšíření……...…………………………………..36 2.2.1 Prague Card…………………………………………………………………………36 2.2.2 Vzdělávací program „Nové turistické destinace v Praze“………………………….37 2.2.3 Katalog nových turistických destinac………………………………………………38 2.3 Strategické řízení obce Průhonice……...……………………………………………41 2.3.1 Analýza obce Průhonice…………...……………………………………………….41 2.3.2 Cestovní ruch v Průhonicích………….…………………………………………….43 2.3.3 PRŮHONICE 2025…………………………………………………………………44 2.3.4 Celková SWOT analýza obce Průhonice, 2012 ……………………………………45 2.3.5 Návrhová část  Klíčové oblasti rozvoje ………………………………..…………45 2.4 Průhonický park a zámek……………………………………………………………47 2.4.1 Vývoj Průhonického parku a zámku…………………………….…………………48

2.4.2. Současné uspořádání Průhonického parku………………………….……………..50

2.4.3 Praktické informace…………………………….…………………………………..51 2.4.4 Návštěvnost………………………………...……………………………………….54

2.4.5 Ochrana a význam kulturní krajiny Průhonický park a zámek…………………….58 2.4.6 SWOT analýza Areálu Průhonický park a zámek………………………………….59 3. Návrhová část……………………………………………………………….62 Závěr…………………………………………………………………………....67 Literatura………………………………………………………………………69

Přílohy………………………………………………………………………….75

Seznam ilustrací, tabulek a grafů

Tabulka 1: Vývoj počtu ubytovacích a lůžkových kapacit a počtu hostů

Tabulka 2: Vstupné Garden Pass

Tabulka 3: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  počty návštěvníků na

jednotlivých objektech - TOP 10 hrady a zámky

Tabulka 4: Návštěvnost turistických cílů v roce 2012 - TOP 20

Tabulka 5: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 10 jeskyně a

přírodní památky

Tabulka 6: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 10 Praha

Tabulka 7: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 5 Středočeský kraj

Tabulka 8: SWOT analýza Areálu Průhonický park a zámek

Úvod

Ve velmi dynamickém světě, ve kterém žijeme, a v mnohotvárnosti nároků veřejnosti, je nezbytné výrazně přetavit cestovní ruch do přitažlivější podoby překvapivého a vzrušujícího oboru. Novodobý návštěvník není vybaven přílišnou trpělivostí, alespoň ne ve srovnání se staršími generacemi. Rychlost světa a jeho dění narůstá, stejně tak možnosti internetu a celková informovanost a s tím i schopnost jednotlivce odhalovat skrytá tajemství dalekých krajů a jejich kultur. Téměř každou informaci lze ověřit z pohodlí svého obývacího pokoje, anebo se k ní snadno dopracovat na malé obrazovce vlastního „chytrého telefonu“ v tramvaji cestou za zážitky. Fotografie ve vysokém rozlišení, 360° panoramatické obrázky, videozáznamy a 3D grafika věrně zachycují skutečnost, a proto si můžeme dopřát „návštěvu“ různých koutů světa, aniž bychom se poddali skutečnému fyzickému cestování. Z výše uvedených důvodů je patrné, že potenciální cestovatel aktivně vyhledává zážitky, poznání a klasicky pojaté destinace pak snadno považuje za nudné nebo málo lákavé, nepřitažlivé, protože se mnohdy spíše orientujeme na cestování za napětím a společensky hodnotnými i neobvyklými cíli. Konzumní společnost je založena na touze po adrenalinových a mimořádných zážitcích a originálních „selfie“ portrétech přesně podle modelu přiblíženého výše. Návštěvníkům jsou k dispozici webové stránky, např. Trip Advisor nebo Lonely Planet, nepřeberné množství cestovatelské literatury, map, průvodců i webových rozhraní pro sdílení zážitků nebo diskusní fóra, které mají potenciál povýšit zkušenost turisty na hodnotný zážitek, stejně tak jako chybným nasměrováním mohou zážitek z cesty zcela zkazit, a to v závislosti na požadavcích, přáních a cílech cesty daného jedince. Lze se jen dohadovat, zda moderní cestovatel spoléhá na názory a doporučení ostatních návštěvníků, kteří sdílejí zážitky ze svých cest s ostatními, doporučují a radí, zatímco oficiální instituce ztrácejí na své kredibilitě, protože jsou přirozeně považovány za komerční. Stejně tak platí, že doporučuje-li cestovní kancelář nebo agentura destinaci, protože je levná, pak nejspíše skutečně levná je, ale též může být nudná, zaplněná mnoha dalšími turisty a vlastně v konečném stavu pak nevalná. Kultivovaný turista se totiž nespokojí s tím, že má zapadnout mezi ostatní turisty své

10 národnosti a spolu s nimi se prodírat místy na opačné straně zeměkoule. Ještě méně pak může být přitažlivé cestovat do destinací, které si své fungování zařídily právě na pohostinnosti vůči turistům, zvláště pak těm z konkrétní země, národa či jazykové oblasti. Civilizovaný turista současnosti je lépe informovaný než kdykoli předtím a jeho motivace k pohybu po cizích zemích je zcela mimo klasické pojetí turismu, jak je známe z dřívějších dob, tedy mimo kategorii „poznávání nové kultury a shlédnutí cizích památek“. Kultura novodobého cestování je o zkušenosti, objevování, o potřebě najít si něco, co se nedá jednoduše zachytit fotoaparátem, co se nedá plošně postihnout, ale musí se zažít. Největší výzvou kulturního turismu je sloučit požadavek nabízeného zážitku spolu s pocitem autentičnosti daného místa, s tajuplností takového prostoru tak, aby daný turistický cíl byl vytrvale přitažlivý a lákal návštěvníky právě tím, že dokáže využít novodobých technických vymožeností ve svůj prospěch.

Cíle a hypotézy

Na základě studia odborné literatury zjišťujeme, že turistický produkt je ve většině případů zpracován na základě tradičního marketingového přístupu. Málokdy jsou charakteristiky daně destinace opravdu brány v úvahu a zatím neexistuje přístup k turistickému produktu Kulturní krajina, který by se opravdu zaobíral specifickými znaky kulturní krajiny a jejími zvláštními potřebami. Záměrem předkládané práce je navrhnout takové kroky, aby kulturní krajina byla nabízena jako atraktivní turistický cíl. Hlavním cílem této práce je proto nalezení správného postupu, k vytvoření produktu Kulturní krajina, který by sloužil k propagaci produktu. Zároveň je však třeba mít na paměti, že je důležité zachovat v dané krajině její přirozenou rovnováhu. Dalším cílem je vyhodnocení vlastností kulturní krajiny jako produktu cestovního ruchu a též zjištění, které aspekty je naprosto nezbytné zachovat beze změny, a které se mohou naopak měnit, aniž by byla ohrožena krajina jako celek a tím i její vlastní hodnota. V neposlední řadě si klademe za cíl najít možnosti, jak produkt Kulturní krajina přizpůsobit požadavkům moderního cestovatele a jak vytvořit konkurenceschopný a udržitelný produkt. 11

Při zpracování diplomové práce byly vedle cílů stanoveny také následovné hypotézy: 1. “existuji už ověřené postupy na mezinárodním úrovně, které lze využit pro tvorbu produktu kulturní krajina” 2. „uroven partnerstvi Průhonického parku v rámci destinace Praha je niši“

Metody zacílené na daný výzkum budou následující:

1. Porovnat a kriticky zhodnotit literaturu k tématu kulturní krajiny a ochrany památek;

2. Zkoumat postupy mezinárodních organizací (UNESCO, EU) a ČR v rámci problematiky kulturní krajiny; 3. Podrobně zanalyzovat konkrétní kulturní krajiny: zámek a park v Průhonicích a dále vytvořit návrh propagace místa na základě zmíněné analýzy.

1. Teoretická část

1.1 Kulturní krajina

Jak uvádí celá řada autorů, pojem „Kulturní krajina“ je velmi složitý a je téměř nemožné ho jasně definovat. Čím hlouběji sledujeme vývoj tohoto pojmu, který vznikl pravděpodobně v uměleckém prostředí v 19. století a o 200 let později se stal terminem technici mezinárodní organizace, tím hůře se jeví jasná a zřetelná definice. Pojem se skládá ze dvou samostatných částí a každá pak z dalších velmi složitých vrstev, jejichž vymezení se budeme krátce věnovat, něž přistoupíme k hlavnímu tématu kapitoly. Za účelem této diplomové práce se nejprve zastavíme u britského antropologa Edwarda Burnetta Tylora, jenž jako první upřesnil, že kultura je něco, co si člověk na rozdíl od jiných entit podmaňuje a získává. Jeho definice, v úvodu své práce Primitive Culture: Researches into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art, and Custom (Primitivní kultura: Výzkumy vývoje mytologie, filozofie, náboženství, umění a zvyků, 1871) je také jednou z prvních antropologických definic kultury: „Kultura je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, morálku, právo, zvyky a všechny ostatní schopnosti a návyky [člověka], které získává jako člen společnosti“ (SOUKUP 2004, s.27) Samozřejmě je pojem kultura definován nesčetnými dalšími způsoby, ale v zájmu našeho výzkumu zatím postačí Tylorův úhel pohledu. Od této definice bychom se měli dále posunout ke kulturní krajině a pojmenovat ji jako krajinu tvořenou člověkem, a proto utvářenou, nebo alespoň ovlivněnou „poznáním, vírou, uměním, morálkou, právem, zvyky a všemi ostatními schopnostmi člověka a jeho návyky jako jedince či společnosti“(SOUKUP 2004, s.27). Pojem „krajina“ se však nedá vymezit jen takto, jak poznamenávají SVOBODOVÁ 2011 a SÁDLO 2005. Není totiž možné dávat přednost jedné definice před druhou. Krajina je složitý pojem, často i spojený s interním vnímáním nebo lidskou pamětí či pamětí společnosti a/nebo komunity. Navíc je termín „krajina“ užíván a definován různě, v závislosti na různých pohledech, vědeckých oborech, přístupech apod. Proto vymezujeme rozlišné přístupy k pojetí krajiny například v geografii, ekonomii, historii nebo ekologii. Též různé kulturní oblasti a rozlišné jazyky mají svůj vliv na chápání daného 13 označení „krajiny“. Uveďme, že například německá „Landschaft“ či anglická „landscape“ jsou výrazy zastupující slovní útvar „krajina“ v češtině, nelze je však považovat za dokonalá synonyma, protože každý výraz s sebou nese určité nuance, přiřčené lingvistickou etymologií, a též jejich zapracováním do slovní zásoby uživatelů v průběhu věků (SVOBODOVÁ 2011, s. 4). V dnešní době se zdá, že termíny „společnost“ a „krajina“ se stávají protiklady, a to s ohledem na názor, že to, co je tvořené člověkem, nemůže být součástí krajiny, a že lidské konání v dané krajině snižuje její estetickou hodnotu. Oproti této vizi se staví i řada jiných současných autorů, jako například Ivan Vorel (2000 v HÁJEK et.al., s.126), který zmiňuje, že „v krajině se uskutečňuje mnoho funkcí, které souvisejí s osídlením, bydlením, rekreací, výrobou, s technickou infrastrukturou“ a jako odpověď na problém, co je dnes v krajině přirozené a co do ní nepatří, dodává: „Je to přirozené, protože obraz krajiny se vždy vyvíjel společným působením socioekonomických, kulturních a přírodních procesů.“ V této souvislosti tvrdí Václav Cílek (2000 v HÁJEK et.al., s.69), že „činnost člověka až do 19. a někde až do 50. let 20. století krajinu spíš obohacovala, než ničila.“ Přirozeně však víme, že industrializace po 50. letech nemůže být hodnocena jako obohacení krajiny, neboť mimo jiné je spojena s jejím znečištěním. Ve smyslu našeho zkoumání budeme ale používat pojem „krajina“ tak, jak je definována Jiřím Sádlem (2005, s.1112): „Krajina je území vymezené svými kraji, které od nás ke svým krajům ubíhá, vzdaluje se mimo dosah, je to území na kraj […] krajina je nám vzdálena a tvoři kontext toho, co je nám blízké a čemu zprvu krajina neříkáme.“ I když tento popis může působit poněkud knižně, definice vymezuje rozměry toho, co je jádrem našeho zájmu. Kulturní krajina je tedy vnímána z pohledu interakce mezi člověkem a krajinou. Sádlo říká, že „člověk nebude hlavním hrdinou děje, ale jen jedním z atributů krajiny,“ a že interakce mezi člověkem a krajinou není jednosměrná, ale koevolucí, jelikož „stejnou měrou, jakou člověk měnil prostředí, nutilo jej prostředí k novým strategiím. Kulturní krajina je tedy svého druhu lidským artefaktem a zároveň prostředím aktivujícím člověka k určitému stylu vztahování.“ (s. 15) Pro účely této práce se budeme přesto zabývat interakcí mezi člověkem a přírodou, již Sádlo též definuje z pohledu spolupráce a protkávání prvků na daném území.

Např. Naučný lesnický slovník rozumí pojetí kulturní krajiny detailně, jen s drobnými odlišnostmi: „Krajina antropicky přetvořená činností zemědělskou, lesnickou, těžbou surovin, vodohospodářskými úpravami, urbanizací a dopravou. Dominantní znaky jsou pestrost ekosystémů, ale jednoduchost, popř. malá druhová pestrost jejich infrastruktury. Vývoj kulturní krajiny probíhá působením přírodních a antropogenních faktorů. Vzájemný poměr ekosystémů se mění v závislosti na zájmech člověka. Kulturní krajina se vyznačuje zpravidla malou ekologickou stabilitou.“ Tato definice určuje vztah mezi faktorem antropogenním (člověk, společnost, komunita, kultura) a přírodním a zároveň varuje před nevýhodami, tj. malou ekologickou stabilitou, které se mohou objevit v případě, že krajina je využívána bez užitku. To je jeden z největších problémů naší společnosti ve vztahu ke kulturní krajině. Je otázkou, kolik kultur „proběhne“ do té doby, než krajina bude ochuzena, poškozena nebo dokonce nenávratně zničena.

1.2 Kulturní cestovní ruch

Pro počáteční definici pojmu „cestovní ruch“ uveďme krátkou a pregnantní definici podle UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu). Jde o „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu stanovenou, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ G. Richards (1996) používá následující definici kulturního turismu jako „pohyb osob za kulturními lákadly vzdálenými od běžného okruhu pobytu, a to s cílem nabýt nového poznání a zkušeností spolu se zážitky tak, aby byla uspokojena potřeba kulturní satisfakce. Tato potřeba může zahrnovat upevnění vlastní kulturní identity právě tím, že čelíme exotické jinakosti.“ Po druhé světové válce vedly faktory jako ekonomický rozvoj společnosti a technický pokrok k rozvoji masového turismu a následně k určité segmentaci turismu. V posledních dvaceti letech 20. století se začal rozvíjet kulturní turismus.

Kadlec a Svoboda (2007) považují za hlavní příčiny rozvoje kulturního turismu • přechod od industriální ekonomiky k ekonomice informačního věku • další vzestup středních tříd • zvyšování vzdělanosti • rostoucí obliba „alternativních“ postojů k životu • snaha o dosažení autentického prožitku nahrazujícího masovou zábavu • růst nabídky různých kulturních atrakcí

Dále podotýkají, že v dnešní době nelze kulturní turismus spojovat pouze s návštěvou divadla nebo muzea, ale nutně i s jistou formu vzdělávání prostřednictvím cestování, poznání nového prostoru, způsobů života, zvyků atd. Podle autorů se v poslední době uplatňují dvě specifické formy kulturního turismu: památkový (tzv. heritage tourism) a umělecký turismus (art tourism). U památkového turismu jde o formu kulturního turismu zaměřeného na kulturní a

16 historické dědictví, umělecký turismus se zase soustřeďuje na současné kulturní projevy neboli výstupy. Dále nelze přehlédnout stanovisko Richardse (2007), který kriticky sleduje, jak v poslední době dochází k přetížení termínů „kultura“ a „cestovní ruch“ do té míry, že se pro přesnou specifikaci stávají prázdnými nebo alespoň nepoužitelnými. Autor podotýká, že tyto pojmy spojujeme s oblastmi pro volnočasové vyžití či jako formu spotřeby spíše než jako přijetí zvláštní role coby „obyvatel“, „hostitel“ nebo „host“. Tento stav vyplývá z pojetí vzdáleného, stejně tak jako „autentického“, které jsou vždy spíše vkusem nahlížejícího, než objektivním atributem. S tvůrčím přístupem může být ono vzdálené a exotické separováno od světsky obyčejného, zatímco tento proces prováděný obráceným postupem se nabízí bez potřeby většího úsilí. V posledních letech pozorujeme patrné rozdíly mezi těmi, jež se zabývají kulturním sektorem, tedy osobami, které se obávají, že cestovní ruch je již přesycen nadbytečnou „disneyfikací“1 své podstaty, a těmi v cestovním průmyslu, jež turismus vnímají jako ekonomické povzbuzení a cestovní ruch podle nich má spíše obrozující než ničivý vliv. Existuje však rovněž přístup mimořádného vhledu do kulturního i cestovního sektoru, který jej vnímá jako potřebu upřednostnit kulturní zájmy a přitom přijmout potřebu udržet kulturu na životě v mezích jejího vývoje i její ochrany.

1Z anglického slova disneylandification – tedy nadměrná popularizace místa za cenu zvýšení návštěvnosti na úkor kvality předkládaného produktu.

1.3 Produkt cestovního ruchu

Pojmy „produkt“ a „destinace“ jsou používány jako zaměnitelné entity, jelikož destinace má být alespoň z marketingového hlediska řízena jako produkt. M. Palatková (2011) pracuje s pojmy „produkt“ a „destinace“ jako se zaměnitelnými termíny anebo spíše se spojením produkt-destinace, ale upozorňuje na to, že význam a porozumění pojmu záleží na kontextu a že v cestovním ruchu mohou vytvořeným produktem být různé věci, nikoli jen destinace. V obecném smyslu je produkt „cokoli, co lze na trhu nabídnout, co získá pozornost, co může sloužit ke spotřebě, co může uspokojit nějaké přání nebo potřebu.“ (KOTLER, 1991 v PALATKOVÁ 2011, s.49). Dle výše uvedené definice charakterizujeme produkt destinace jako to, „co je subjekty destinace na trhu nabízeno a co návštěvníci destinace poptávají, nakupují, spotřebovávají a co uspokojuje jejich přání a potřeby.“ (s. 49)

Podle Kotlera (1997) je produkt tvořen třemi rovinami: 1. jádro produktu a potřeba vymezení dle klientových potřeb (relaxace, pohyb, zábava atd.); tato část není hmatatelná, jedná se o hodnotu pro turistu/klienta. 2. vlastní produkt  hmotný produkt, konkrétní formální nabídka s daným termínem, místem, za stanovenou cenu. 3. tzv. rozšířený produkt  nefyzická část produktu, poskytující klientovi přidanou hodnotu k formálnímu produktu, za kterou platí klient „příplatek“.

Manuál produktů v cestovním ruchu (CzechTourism, 2014, s.15) podle Kratochvíla a Pažouta (2006) definuje produkt cestovního ruchu jako „komplex dílčích služeb prodávaných jako komplexní produkt pod společným názvem. Spotřebou vzniká zážitek z pobytu či návštěvy destinace. Charakteristickým rysem produktu je prolínání hmatatelných (hotely, restaurace, lázně atp.) a nehmatatelných (atmosféra) složek. Někdy jde o prvek nehmatatelný, neskladovatelný a často neoddělitelný od osoby poskytovatele. Klient musí být k produktu doveden, vytváření produktů je tedy marketingovým procesem ze strany nabízejícího.“ 18

Peter Mac Nulty (2011) navrhuje pět zásadních principů pro rozvoj turistického produktu, a to takové, které zrcadlí již dříve zmíněné aspekty. V Nultyho pojetí by tak měl rozvoj turistického produktu splňovat následující:

1. být autentický a odrážet skutečné a jedinečné vlastnosti dané destinace, 2. mít podporu komunity hostitele, 3. zohlednit přírodní a sociokulturní prostředí tak, že nebude narušeno žádným způsobem, 4. lišit se od produktů konkurence v daném podnikání, vyvarovat se postupů, které jsou kopírováním nápadů jiných společností 5. žádat dostatečně vysoké platby za produkt, aby mohl být patrný nárůst vlastních aktivit podniku, nikoli ale tak vysoké, aby vznikaly vysoké finanční úniky.

Jeho principy jsou přijaty a rozvíjeny i ve zmíněném manuálu, a to následující formou, kdy produkt:  je autentický (opravdový, přesvědčivý, stojí na uvěřitelných základech a emocích),  reflektuje jedinečné a odlišné atributy dané destinace,  je vytvářen zdola (má podporu místní komunity),  je založen na principu spolupráce a partnerství,  má měřitelný ekonomický přínos pro danou destinaci/území,  respektuje principy udržitelného rozvoje,  je finálním výstupem nabídky destinace cestovního ruchu,  představuje komplexní zážitek návštěvníka dané destinace.

2 Analýticka čast

2.1 Kulturní krajina a dědictví mezinárodní úrovně

Kulturní krajina je velmi důležitý subjekt na všech úrovních, protože, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, obsahuje mnoho materiálních, ale i symbolických prvků, které je nezbytné zachovat.

2.1.1 UNESCO

2.1.1.1 Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví

Původní myšlenka světového dědictví (World Heritage) byla vyslovena v roce 1972 v usnesení UNESCO. Tento dokument s názvem Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví zahrnoval činnost uvedenou v samotném názvu a důvodem jeho vzniku bylo vymezení, ochrana, uchování, propagace a přenechání těchto památek mimořádných obecných kvalit a hodnot dalším generacím. Za „kulturní dědictví“ Úmluva považuje „památníky“, tedy architektonická a malířská díla, stavby monumentálního sochařství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou hodnotu z hlediska světových dějin, umění či vědy, dále „skupiny budov“, což jsou skupiny oddělených či spojených budov, které jsou součástí krajiny či z pohledu umístění v krajině a z důvodu své architektury mají výjimečnou světovou hodnotu pro dějiny, umění či vědu, a konečně sem patří „lokality“, jež jsou charakterizovány jako výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska. (čl. 2) Takto se UNESCO začalo oficiálně zabývat kulturní krajinou, kterou charakterizovalo jako kombinované dílo přírody a člověka. Takto je definovaná kulturní krajina doposud.

Zmíněná Úmluva ustavuje Výbor pro světové dědictví, jehož hlavní činností je založení a aktualizace Seznamu světového dědictví a jeho části Seznam světového dědictví v nebezpečí. (čl. 811) Úkolem Výboru pro světové dědictví bylo vypracovat řadu kritérií a pomocných specifik pro označení majetku na seznamu světového dědictví, uvedeného v dokumentu Operační směrnice k naplňování Úmluvy o světovém dědictví, který představuje pracovní podklady dalších tezí. Úmluva původně rozdělovala potenciální památky světového dědictví do dvou kategorií, do skupiny kulturní a přírodní. Původně se tyto skupiny dokonce jevily být téměř protikladnými entitami. Ochránci přírody považovali jakýkoli zásah člověka do přírody za nadbytečný a danou lokalitu upřednostňovali čistou, bez přítomnosti vlivu lidské činnosti. V 80. letech 20. století se ale zdálo přirozené, že je třeba vytvořit další kategorii, a to tzv. „kulturní krajinu“. Tato užší specifikace byla vytvořena proto, aby se do nominací mezi památky mohla dostávat místa, která by se podle původního vnímání lokalit na seznam zapsat nemohla, jelikož neexistovala směrodatná kritéria pro jejich zařazení. Výbor světového dědictví se na svém 16. zasedání v roce 1992 usnesl na přijetí kulturní krajiny jako další kategorie a přepracoval kulturní kritéria používaná pro zařazení památek na seznam. V nové podobě pak byla „kombinovaná díla přírody a člověka mimořádných všeobecných hodnot“ definicí pro kulturní památky v čl. 1 Úmluvy. Kulturní kritéria jsou pak součástí odst. 24 platné směrnice, a jednotlivé kategorie kulturní krajiny pak součástí odstavce 39 (RÖSSLER, s. 3). Památek na seznamu UNESCO je ke dnešnímu datu 1031, z nichž 139 odpovídá spadá pod kategorii kulturní krajina. V České republice je památek UNESCO dvanáct, z nichž jako kulturní krajina je od roku1996 zapsán Lednicko-Valtický areál. Mezi zásadní kritéria pro přijetí lokality na seznam světového dědictví patří následujících 6 bodů podle Fowlera (2003, s. 16), přičemž nominovaná entita musí nezbytně splňovat jednu z níže uvedených podmínek: 1. jde o mimořádný výkon a výsledek lidského tvoření,

2. jde o zásadní, člověkem uznávanou hodnotu, vzniklou v průběhu věků či v rámci jedné kulturní plochy na světě; jedná se o skvělý výkon v architektuře, technologii, ve stavbě pomníků, v územním plánování či úpravě krajiny, 3. jde o unikátní či alespoň o mimořádný odkaz kulturních tradic či civilizací, a to současných či zmizelých, 4. jde o skvělý příklad typu stavby, architektonické či technologické jednotky nebo krajiny, která (a zde jde o zcela klíčový moment popisu, ač je právě tento často opomíjen) dokresluje významnou epochu (či epochy) lidských dějin, 5. jde o mimořádný příklad tradičního lidského osídlení či využití půdy, které reprezentuje jistou kulturu (či kultury), zejména tu, která je v ohrožení, 6. jde o události přímo či volně spjaté se stále živou tradicí či s událostmi, myšlenkami, vírou, uměleckými nebo literárními díly mimořádného obecného významu.

Spolu s výše uvedenými kritérii je u památek, o jejichž nominaci na seznam kulturních krajin jde, nezbytné splnit další specifická kritéria. K vyhodnocení navrhovaných lokalit přistupují další dvě poradenské instituce, které spolu s výborem rokují o zařazení památky. Těmito orgány jsou International Council on Monuments and Sites (ICOMOS s hlavním sídlem v Paříži), a IUCN, World Conservation Union (Gland), celým názvem The International Union for Conservation of Nature and Natural Resources.

2.1.1.2 Kulturní krajiny na seznamu světového dědictvi

Kategorie světového dědictví kulturních krajin, které byly přijaty v roce 1992 a definovány paragrafem 39 v Operační směrnici k naplňování Úmluvy o světovém dědictví (UNESCO, 2005) jsou: 1. Přesně definovaná krajina, která vznikla záměrnou činností člověka. Dané vymezení tak zahrnuje zahrady, rozlohy parkového typu, které vznikly za účelem estetickým,

sociálním či rekreačním a které jsou často (nikoli však nezbytně) spojeny s dalšími duchovními stavbami nebo jinými objekty památkového charakteru. 2. Organicky vytvořená krajina, jejíž prvotní opodstatnění mělo sociální, ekonomický, hospodářský a/nebo duchovní charakter a jejíž současná podoba vyplývá z koexistence památky a daného přirozeného prostředí, ve kterém v průběhu doby fungovala. 3. Asociativní kulturní krajina je definicí takové krajiny, která si udržuje silné náboženské, umělecké nebo kulturní sepětí s přírodními prvky spíše než s materiální kulturou společnosti, a tato (materiální kultura) se v dané krajině jeví být zcela okrajová, nevýznamná či zcela nepřítomna.

ICOMOS (FOWLER 2003, dodatek G) doplňuje další informace k vymezení šesti kritérií Výboru světového dědictvíve vztahu k vlastní činnosti: výzkumní pracovníci sdružení v ICOMOS se zaobírají průzkumem terénu, řešením administrativních otázek, analýzou vědeckých studií. Předkládají Výboru návrhy na nominace a kladou otázky zásadní pro vyhodnocení navrhovaného kandidáta, mezi něž patří: 1. Jedná se o významnou krajinu? Pokud ano, v jakém smyslu a jak je daný fakt vyjádřen? Význam krajiny je zcela zásadním hlediskem hodnocení a též primárním faktorem při určování potenciálních nových krajin v rámci Světového dědictví UNESCO a je jejich faktorem pro odlišení se od ostatních památek. Krajina je například hodnocena jako krásná, je třeba však zvážit, pro koho. Krásná krajina pak může mít silné estetické prvky, aniž by byla zároveň významná i v jiném smyslu. Pokud by však byla námětem k literární tvorbě nebo by se stala předlohou uměleckých pláten, a to u celé řady mimořádných umělců, kteří jako jednotlivci i jako celek výrazně ovlivnili vnímání umění a přitáhli pozornost lidí ke krajině, pak se taková krajina dostane do užšího výběru možných památek, protože jsou patrná jistá fakta, která umožňují na tuto krajinu nahlížet jako na mimořádnou a vlivnou, v terminologii Světového dědictví UNESCO významnou. 2. Je význam krajiny možno chápat jako univerzální význam? V takovém případě se ICOMOS snaží dopátrat důkazů, které by podpořily tuto tezi. Je třeba zohlednit, zda krajina vykazuje jeden či vícero motivů, jež jsou důležité pro všechny anebo alespoň

mnohé národy světa, např. aspekt soužití člověka s přírodou jako takové spolu s dlouhodobým náboženským konáním, motivy, které se v takových případech dají vnímat jako vyjádření úcty „posvátným“ řekám či horám. 3. Jde o mimořádnou krajinu? Pokud ano, v jakém slova smyslu je toho dosaženo? ICOMOS se pokouší nalézt jednu či dvě vlastnosti, eventuálně kombinaci rysů, které povznášejí danou krajinu nad ty ostatní běžné. Například může jít o zcela mimořádnou krajinu ve smyslu technického přetvoření dané lokality a výsledkem je vysoká estetická hodnota místa, může též jít o místo veliké události, jako např. bitvy, jež výrazně ovlivnila chod dějin světa. Lze též uvažovat o krajině, kde žili, pracovali a dosahovali mimořádných výkonů význačné rodiny, ačkoli krajina jako taková nemusí být výrazná co do svého vzezření. 4. A co je-li krajina spíše než velmi mimořádná dobrou reprezentací klasického typu krajiny? V tomto kontextu ICOMOS zvažuje zařazení lokality na základě studia srovnávacích studií, které takové typy a/nebo příklady krajiny dokládají a příslušný motiv v krajině sledují, a zjišťují, zda jde o skutečně potenciální krajinu na seznam světového dědictví. Stane-li se, že podobná studie neexistuje, ICOMOS požádá odborný útvar nebo odborníky o její vypracování. V každém případě je přihlíženo k závažným vědeckým komparacím krajin v průběhu zvažování nominace (dle Směrnice). Tento postup zvažuje okolnosti umístění krajiny na seznam v širokém kontextu, a to např. s uvážením, jak je lokalita využívána (např. rýžová pole nebo pastviny kočovníků). 5. Co konkrétně jsou vlastnosti, které činí konkrétní krajinu autentickou a integrálně soudržnou? Je to v případě parků a zahrad dílo jedné rodiny, jednoho architekta či zahradního návrháře? Pokud ano, kam přesně bude tato práce patřit s ohledem na ostatní práce dotyčného umělce? Obecněji vzato, ICOMOS může hledat takové charakteristiky, které jsou skutečnými nosnými činiteli vlastního vývoje v daném místě a byly jimi v průběhu delší doby, po dobu fungování uvažované lokality (i přesto, že struktura již mohla podlehnout jistým změnám). Též se jedná o systémy bioekonomické, které mají svou udržitelnost, díky místní infrastruktuře dlouhodobou stabilitu a spadají pod místní zemský management, jsou přizpůsobivé ke změnám

životního prostředí, jsou schopny přežití jak ze strany konstrukcí (např. budov), původních polních a cestních systémů a též mají schopnost ustát sociální faktory, které s sebou přinášejí jejich součinnost s lidskou společností, která zde provozuje své všední, náboženské, tradiční a pracovní návyky, stejně jako komunitní praktiky. 6. Nabízí se nějaký doklad velké či dokonce obrovské lidské síly či schopnosti, například utvářením rozlehlé oblasti za účelem jejího využití konkrétním způsobem (například k modlitbě, zavlažování, k zemědělským činnostem, dorozumívání či k nějakému uměleckému účelu)? Je či bylo účelem této stavby udržení životního prostředí či dokonce jeho posílení? Bylo dosaženo skutečně mimořádně vlivných (nikoli pouze vlivných) účinků, například v technickém či estetickém slova smyslu? 7. Nabízí se důkaz dlouhodobého spravování či dohledu nad lokalitou? Došla však lokalita svého konce v souvislosti s nějakým typem destrukce v minulosti či je dosah katastrofy (destrukce) natolik rozsáhlý, že je stále ještě patrný? A jaký je význam celého souběhu událostí (jež jsou chápány dějinně, technicky či geomorfologicky)? 8. Má krajina velkou vědeckou hodnotu? Tato otázka se dotýká zodpovědnosti ze strany IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody), nicméně i zde se nabízí čistě kulturní kritéria platící v současnosti právě tak jako v budoucnosti i minulosti, protože cílem zkoumání je zjistit, je-li nominovaná krajina považována za mimořádný přírodní zdroj např. zvláštních uskupení flory či fauny, nebo je-li svými geologickými či geomorfologickými nalezišti stěžejní pro vědecké bádání. 9. Existuje v dané lokalitě plánování či důkaz o dlouhodobém tradičním využití této lokality a nejedná se pouze o úkaz národní úrovně? Existují důkazy o přívětivém a moderním uchopení záležitosti konzervace krajiny? Nabízí se skutečné partnerství (nikoli jen konzultační spolupráce) s místními zájmy? Jaký je turistický potenciál památky a jak je vnímám v dané lokalitě, jak s ním bude naloženo? Jsou přírodní zdroje stále k dispozici nebo je možné předpokládat, že brzy k dispozici budou tak, aby krajina jako kulturní krajina světového dědictví nadále vzkvétala? Jaké jsou vyhlídky pro danou krajinu ve smyslu střednědobého a dlouhodobějšího plánování? 10. Jaké se nabízí politické a odborné ukotvení dané nominace? Je navrhovatelem žadatel, který již má ve světovém dědictví památek mnoho či naopak jen poskrovnu? Jedná se

o navrhovatele, který tradičně podchycuje nominace vědeckými studiemi dané krajiny? Tento dotaz není zahrnut proto, aby zvýhodnil či znevýhodnil nominovanou krajinu či nominační spis, ale aby pomohl hodnotitelům lépe pochopit krajinu, ale i pravou podstatu snahy o její nominaci na seznam světového dědictví.

Na straně druhé musí IUCN rozlišovat dvojznačnost a i tak trochu protichůdnost kulturních krajin v jejich definici ve Směrnici a samotné Úmluvě: Dle Směrnice světového dědictví jsou k dispozici kritéria pro evaluaci přírodních prostor (paragrafy 43–47 ve Směrnici), nicméně kulturní krajiny jsou vymezeny Článkem 1 Úmluvy (kulturní vlastnosti), nikoli Ćlánkem 2 (přírodní vlastnosti), ke kterým se výše uvedená kritéria vztahují. Kritéria vytvořená speciálně pro přírodní památky jsou navíc velmi omezeným způsobem hodnocení kulturních krajin, jejichž charakteristiky jsou jiné (ačkoli přírodní kritérium (č. 3) dotýkající se lokalit „nebývalé přírodní krásy a estetické důležitosti“ je samozřejmě relevantní při hodnocení kulturních krajin (FOWLER 2003, dodatek G). Směrnice explicitně uvádí, že kulturní krajina zahrnuje „různorodé projevy interakce mezi člověkem a jeho životním prostředím“ (paragraf 37). I tak ale tam, kde jsou kritéria pro posouzení kulturních hodnot této interakce zřejmá a explicitní (paragrafy 23 a 24), body pro posuzování přírodních hodnot samozřejmé nejsou. IUCN proto vyvinula své vlastní neformální stanovy s doporučenými postupy pro hodnocení přírodních hodnot kulturních krajin, a to tak, aby byl zachován hlavní zájem sledování a hodnocení kulturní krajiny, která byla dosud popsána jen z kulturního hlediska. IUCN bere v potaz následující kritéria, při zvažování kulturních krajin: 1. konzervace přírodních a částečně přírodních ekosystémů, druhů fauny a flory ve volné přírodě, a to s přihlédnutím k tomu, je-li kulturní krajina mimořádným příkladem tradiční půdy a způsobů jejího využívání a zda může přispět k ochraně přírodních ekosystémů (příkladně tak, že poskytne ochranu lesům při povodích řek). Hlediskem výběru je i fakt, zda pomůže zachránit druhy fauny a flory ve volné přírodě, jestli může pomoci ochránit genetickou obměnu v rámci jednoho živočišného druhu ve volné přírodě a zda může vytvořit částečně přirozené podmínky velké důležitosti pro biodiverzitu dané oblasti, např. manipulací

ekosystému tím, že za pomocí dobře promyšlené a funkční strategie zasáhne do jeho živých prvků (členů), 2. kulturní krajina zachová biodiverzitu v rámci zemědělství, zejména pak jde-li o kulturní krajinu mimořádné příkladnosti toho, jak tradičně obhospodařovávat půdu. Taková kulturní krajina může rozvinout a/nebo uchovat širokou škálu druhů hospodářských zvířat, stejně jako rozvinout a/nebo uchovat širokou škálu hospodářských plodin, například obilí, ovoce nebo kořenové zeleniny, 3. kritériem je rovněž využití půdy, zejména postupy při péči o půdu, které jsou příkladnými vzory pro přístup k půdě, který respektuje schopnost půdy plodit, uchování kvality i kvantity půdy, dohled na kvalitu vody a její udržení, vedení toků a potoků tak, aby bylo minimalizováno narušení půdy a úbytky vody, zachování rostlinného porostu, obnova vegetace, půdy a vodních zdrojů, 4. dalším hodnoceným bodem je posílení krásy oblasti. Zde je zváženo, zda má daná kulturní krajina mimořádné vlastnosti jako krásná oblast. Tento aspekt je odvozován jejím kontrastem a/nebo interakcí s dalšími díly přírody či člověka (viz výše), 5. možnost uchovat mimořádnou sbírku rostlin (herbárium, botanické zahrady) či mimořádnou skupinu zvířeny (např. rezervoár vodního ptactva) mimo jejich domovské prostory, 6. kulturní krajina je projevem mimořádné jednoty člověka a přírody. IUCN se zabývá důkazy, které dokládají úspěšné či neúspěšné pokusy o kooperaci minulých civilizací a přírodních zdrojů, na nichž byly závislé, 7. jde o prostranství, které je historicky důležité pro objevy v přírodních vědách, a to i např. tam, kde je skutečná hodnota zjištění závislá na daném objevu.

Jak je patrné, nejen literatura poskytuje mnohé definice a přístupy, ale v samotném jádru organizace, která se nejvíce dotýká kultury a dědictví, jsou její vlastní kritéria přinejmenším diskutabilní. Pro nás je však nezbytné uvědomit si především složitost stavu, uchopit stávající definice a výše uvedené metody klasifikací a popisů krajiny jako celek a

27 zamyslet se nad možnostmi jejich zpracování na základě zjištěného a dále pak ze získaných informací vyvodit důsledky, vypracovat novou metodologii.

2.1.2 Evropská úmluva o krajině

Evropská úmluva o krajině (EÚK) byla přijata dne 20. listopadu 2000 v italské Florencii na zasedání Výboru ministrů Rady Evropy a vstoupila v platnost k 1. březnu 2004. Do roku 2016 ji ratifikovalo již 38 evropských zemí. (Newsroom of the European Landscape Convention. Council of Europe [online]. 2016 [cit. 2016-03-18]) Úmluva je jediným mezinárodním dokumentem celkově věnovaným krajině, který uznává výlučnost krajiny, její důležitost, ale zároveň se týká konkrétních specifik, která mají krajiny jako takové. Patří sem ochrana krajiny, její správa a údržba, vytváření krajinných doplňků různých typů. Dokument se rovněž dotýká širšího kontextu rámce oblastí spjatých se Světovým dědictvím kulturních krajin (World Heritage Cultural Landscapes), které dosud byly považovány za marginální a nebyly řešeny jako centrální problematika UNESCO, jak bylo naznačeno v předchozích kapitolách této práce. Úmluva dále „uznává krajinu jako zásadní rys lidského prostředí, čímž ji přikládá důležitost při formování místních kultur a současně se též stává nedílným prvkem celé kompozice dané lokality a dále pak celého evropského přírodního a kulturního dědictví, jež přispívá k pochopení evropské identity a směřuje k jejímu upevňování“ (MITCHELL et al, 2009, s. 29). Dále se EÚK soustřeďuje na podporu a vyzdvižení zásadních institucí a orgánů, které dokáží ovlivnit politiku a opatření na oblastní a krajské úrovni, potažmo pak i na úrovni celostátní a mezinárodní, a to v oblasti ochrany, správy, řízení a plánování krajin na různých místech Evropy. Tato činnost zahrnuje krajiny mimořádného i obvyklého charakteru, v obcích i mimo ně, rurální i přidružené oblasti, které jsou hlavními determinanty úrovně kvality života v daných prostředích“ (MITCHELL et al, 2009, s. 29). Úmluva je úřední listinou Rady Evropy, nikoli listinou Evropské unie. Přesto je třeba uvést, že 47 členských zemí Rady tvoří širší spektrum státních celků než země EU. Tento orgán se soustřeďuje především na přínosné myšlenky, nikoli na konkrétní politiku či financování programů, které dále členským zemím poskytují podhoubí pro

29 sestavení dohod a listin. Ty ani nejsou právně vymahatelné, na rozdíl od Směrnic Evropské unie. Země, která ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy pak nečelí právním dopadům z EU, pokud neplní podmínky této úmluvy. Je třeba však uvést, že ke stávající situaci je k Úmluvě formálně přidruženo 28 států Rady. (DOWER 2008, s.1013) Směrodatné články Evropské úmluvy o krajině jsou články 5 a 6. V rámci všeobecných opatření (článek 5) se každá smluvní strana zavazuje: 1. právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž její obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a jako základ jejich identity, 2. zavést a provádět krajinnou politiku zaměřenou na ochranu, správu a plánování krajiny, a to prostřednictvím přijetí specifických opatření uvedených v článku 6, 3. zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik zmiňovaných v bodu 2, 4. začlenit krajinu do svých politik územního a urbanistického plánování, do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářské politiky, jakož i do ostatních úrovní veřejného dění s potenciálním přímým či nepřímým dopadem na krajinu.

V rámci zvláštních opatření (článek 6) jsou specifikovány závazky smluvních stran k zavádění a provádění krajinných politik následovně: 1. zvyšovat povědomí občanské společnosti, soukromých organizací a veřejných orgánů o hodnotě krajin, jejich úloze a jejich změnách, 2. podporovat vzdělávání a výchovu odborníků v oboru hodnocení krajinných celků a činností v krajině; multioborové vzdělávací programy v oblasti krajinné politiky, ochrany, správy a plánování krajiny, určené pro profesionály v soukromém i veřejném sektoru a pro dotčená sdružení; školní a vysokoškolské vzdělávací programy, které se v rámci příslušných disciplín zaměří na hodnoty spjaté s krajinou a na otázky týkající se její ochrany, správy a plánování,

3. za aktivní účasti veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik a na základě mezinárodních zkušeností a spolupráce v metodologické oblasti vymezit své vlastní typy krajiny na celém svém území; analyzovat jejich charakteristiky, síly a tlaky, které je mění; zaznamenávat jejich změny; vyhodnotit takto vymezené krajiny s ohledem na zvláštní hodnoty, které jsou jim připisovány zainteresovanými stranami a dotčeným obyvatelstvem, 4. za aktivní účasti veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik definovat cílové charakteristiky krajiny pro vymezené a vyhodnocené krajiny, 5. pro realizaci krajinných politik zavést nástroje zaměřené na ochranu, správu a/nebo plánování krajiny.

Významný prostor věnuje Úmluva evropské spolupráci, dotýkající se zohledňování krajinného rozměru mezinárodních politik, vzájemné pomoci a výměny informací, jakož i přeshraniční spolupráce na místní a regionální úrovni. (WEBER 2007) Někteří autoři si povšimli, že návrh EÚK stál na počátku debaty o kvalitě, významu a hodnotách daných kulturních krajin. Peter Fowler se například zaobíral stanoviskem Riccarda Priora, který popisuje přístup UNESCO jako příliš elitářský, protože vyvozuje svá hodnocení ze zcela uměle nastavených specifických rysů a s ohledem na některé mimořádné krajinné oblasti. Správně podotýká, že koncept Světového dědictví je výběrem lokalit mimořádné kulturní hodnoty, kde přídavné jméno „kulturní“ je zřejmě zamýšleno jako popis „konkrétní kladné vlastnosti místa“. Autor též uvádí, že kromě výše uvedeného vznikl „koncept krajiny, který v sobě zahrnuje EÚK a tato musí být jako taková uznána a musí být její hodnota chráněna.“ (PRIORE 2001, s. 32 a FOWLER 2001, s. 77 v FOWLER 2003, ss. 2223) Zdeněk Lipský, Martin Weber et al. se ve své práci Projekt Kačina – interdisciplinární výzkum kulturní krajiny věnují problematice evropských kulturních krajin a podotýkají, že v kontextu neustálého postupu a změn v přírodě a tím i rostoucího tlaku na její využívání, je evropská kulturní krajina v posledních letech vystavena nesmírným obměnám. Kulturní krajina je svou povahou přirozeně polyfunkční a své nároky v ní uplatňují různá odvětví a

31 obory lidské činnosti. K tradičním činnostem patří lov, zemědělství, lesnictví, hospodářství, těžba nerostných surovin i doprava a samotná výstavba komunikací, dále vznikají požadavky na masové rekreační a sportovní vyžití, rozvoj sídel a budování obslužných středisek s velkými prostorovými nároky na zábor dosud volné krajiny, ale i požadavky na stále nákladnější a prostorově náročnější ukládání odpadu z lidských činností a na jejich likvidaci. (LIPSKÝ, WEBER et al, 2007, s. 91)

2.1.3. Kulturní krajina v České republice

2.1.3.1 Implementace EÚK do českého právního řádu

Ve svém příspěvku na konferenci Česká krajina, efektivita péče a obnovy a význam Evropské úmluvy o krajině, konané 4. října 2005 v Praze se zabýval JUDr. Milan Damohorský právními aspekty přijetí a prosazovaní EÚK a poznamenal, že v České republice byla úmluva přijata dne 1. října 2004 a publikovaná ve sdělení MZV č.13/2005 Sb., o sjednání evropské úmluvy o krajině (članek 6). (v MORAVEC, Jiří (ed.), 2005, s. 1011) Obsah úmluvy je součástí celé řady zákonů a právních předpisů (nařízení vlády a vyhlášek ministerstev), jako například: zákon č. 65. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zákon č. 50/ 1976 Sb., stavební zákon, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č.. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č.. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, a některé další právní normy.

Za zvláštní instituce zajištující některé otázky ochrany krajiny považuje Damohorský např.  významné krajinné prvky  územní systémy ekologické stability krajiny  krajinný ráz/přírodní park  zvláště chráněná území  památkové rezervace a zóny  územní ochrana přírody

Orgány naplňující úmluvu jsou zejména tyto: Ministerstvo životního prostředí – ochrana přírody a krajiny 33

Ministerstvo zemědělství Ministerstvo pro místní rozvoj – územní plánování, turistika, regionální rozvoj Ministerstvo kultury – památková péče Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy – výchova, osvěta a vzdělávaní Ministerstvo dopravy Český báňský úřad

Jak z předloženého vyplývá, je mezirezortní spolupráce pro jakýkoliv projekt týkající se kulturní krajiny nezbytná, což dále znamená, že i když úmluva byla přijata a snaha zde zcela evidentně existuje, jasný legislativní rámec pro ochranu a rozvoj kulturní krajiny jako samostatný prvek zatím není připraven. JUDr. Milan Damohorský (v MORAVEC, Jiří (ed.), 2005, s. 1011) identifikuje tří hlavní problémy v ochranně životního prostředí, včetně krajiny: „Za prvé jde o pojmy vrchní státní dozor a veřejný zájem, které nejsou dobře definovány a tím nechávají přílišný prostor pro interpretaci v každém rezortu a vznikají tak konflikty. Druhým problémem je pojem veřejný zájem, který nesmí být přesně definován, ale využití pojmu v zákonech problém tvoří, neboť může být zneužitý v zájmu něčeho či někoho jiného či využit jen jako záminka. Třetím problémem je vztah zákona 114 k jiným zákonům, protože je považován za speciální, i když ministerstvo je hierarchicky v řadě s jinými ministerstvy, ale v této věci je nadřazuje nad ostatní ministerstva a ovlivňuje je. Navíc, krajina ještě v legislativě nemá svůj vlastní prostor. Definice tu jsou, ale jenom dogmatické a těžko je uplatnit v realitě, když věc leží mezi životním prostředím, ekonomií, politikou, zemědělstvím, osídlením a až na posledním místě možná i kulturou.“ Podle § 6 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, bylo jako kulturní krajina prohlášeno za data 23 krajinných památkových zón v České republice. První dvě v roce 1992, dalších patnáct v roce 1996, dvě roku 2002 a zatím poslední roku 2014 (Kulturni Krajina.[online]. 2015 [cit. 2015-11-18].) Národní památkový ústav (NPÚ) je zatím jediný orgán uznávající kulturní krajiny samostatně, zatímco v jiných souvislostech se mluví o kulturních památkách, chráněném území nebo kulturním dědictví. Všechny termíny jsou do jisté míry spojené s kulturní

34 krajinou, ale jak se ukázalo, kulturní krajina má své vlastnosti, podstatné pro její vnímání jako potenciálně atraktivního produktu. Podle NPÚ je hlavním důvodem ochrany krajiny „uchování informací o různých způsobech jejího utváření a využívání pro další generace.“ Dále bylo řečeno, že „krajinné památkové zóny představují příklady nejkvalitnějších a nejucelenějších dokladů (naší) kulturní krajiny, v nichž převažují typy krajin komponovaných, popřípadě venkovských, dochovaných v harmonické podobě. Teprve v poslední vlně byly prohlášeny tzv. hornické krajiny, jež zahrnují významné lokality v Krušných horách spojených se zaniklou těžbou barevných a drahých kovů.“ (Kulturni Krajina.[online]. 2015 [cit. 2015-11-18]) Momentálně navíc krušnohorská Štola sv. Martina v Krupce usiluje o zařazení památky na seznam UNESCO. V současné době Národní památkový ústav řeší 16 projektů NAKI (Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity), z toho 3 projekty samostatné a 13 projektů ve spolupráci s dalšími výzkumnými organizacemi. 3 z projektů jsou zaměřeny na kulturní krajiny: 1. „Kulturní krajina jako prostor pro společenskou reprezentaci a relaxaci vybraných aristokratických rodů v období od 17. do počátku 20. století (2013-2017)“ 2. „Průzkum a zmapování půdních charakteristik, znečištění prostředí a výskytu patogenů dřevin v areálu Veltruského zámku (NKP) jako podklady pro efektivní obnovu vegetačních ploch a jejich funkcí v historické kulturní krajině (2013-2017)“ 3. „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí (2013-2016)” (Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI). [online]. 2016 [cit. 2016-03-25]).

Protože stále ještě neexistuje soudržná a uchopitelná legislativa, nejen kulturní krajina, ale i turismus jsou jako součást „meziresortní spolupráce“ klíčovými termíny, pokud se snažíme o vznik a vývoj dalších projektů v těchto oblastech v České republice. Jak uvedeno výše, stále ještě je problematická sama definice kulturní krajiny, neexistují jasné a zřetelně vymezené pojmy pro danou problematiku. Ta spadá do pěti různých ministerských agend a pod sedm rozdílných právních odkazů, čímž se způsob práce v rámci kulturní krajiny stává obtížným, nikoli však nemožným.

2.2 Turistická destinace Praha a její rozšíření

Vzhledem k tomu, že průhonický areál je součástí Pražské památkové rezervace UNESCO a zároveň současně vyhovuje nárokům Pražského destinačního management (Prague City Tourism) k rozšíření nabídky hlavního města, bude se následující kapitola věnovat aktuální nabídce Prague Card pro turisty a programu „Nové turistické destinace v Praze“.

2.2.1 Prague Card

Prague Card je návštěvnická karta, kterou Pražská informační služba nabízí svým klientům. Karta se vydává na 2, 3 nebo 4 po sobě jdoucí kalendářní dny.

Cenik: 2 denní pro dospělé: 1.280 Kč 2 denní pro děti/studenty: 940 Kč 3 denní pro dospělé: 1.540 Kč 3 denní pro děti/studenty: 1.120 Kč 4 denní pro dospělé: 1.780 Kč 4 denní pro děti/studenty:1.300 Kč

Dětská a studentská karta je platná pro děti od 6 do 16 let a pro studenty denního studia do 26 let. Děti do 6 let mají dopravu a vstup do většiny objektů zdarma. (Prague Card [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]) Praha a okolí nabízejí 120 atraktivních turistických lokací, z nichž padesát památek a zážitků je nabízeno bezplatně (viz příloha 1). Kromě zahrnutých lokalit bez povinnosti platby vstupného jsou též nabízeny vstupy zvýhodněné. Po dobu své platnosti slouží Prague Card i 36 jako jízdenka ve veřejné dopravě Prahy. Nabídka Prague Card se v poslední době rozšiřuje a týká se i míst mimo centrum města, průhonický skvost není v nabídce zahrnut.

2.2.2 Vzdělávací program Nové turistické destinace v Praze

Jedná se o vzdělávací program (reg. čislo CZ.04.3.07/4.3.01.3/3359) Hospodářské komory hlavního města Prahy ve spolupráci s Pražskou informační službou a Agenturou rozvoje cestovního ruchu. Tento vzdělávací program byl zahájen k 1. 9. 2006 a ukončen ke dni 31. 8.2008. Byl součástí Jednotného programového dokumentu pro Cíl 3, opatření 4.3 „Rozvoj cestovního ruchu“. Program byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu a rozpočtu metropole a výše schválené podpory pro tento program byla 4 833 000 Kč. Bohužel, k výsledkům programu není mnoho dostupných informací, ačkoli popis projektu na portálu pro informace o evropských fondech v Hlavním městě Praha vypadá velmi slibně: „V průběhu realizace projektu provedeme analýzu turisty dosud neobjevených, ale zajímavých destinací v Praze a na jejím základě připravíme nový vzdělávací program (včetně výukových materiálů a e-learningové varianty) pro podnikatele v cestovním ruchu a jejich zaměstnance, pracovníky úřadů městských částí hl. m. Prahy a pro zájemce o podnikání v cestovním ruchu.“ Po podrobném zkoumání a hledání nejsou však materiály na internetu dostupné, stejně tak ani žádná zpráva o průběhu nebo výsledcích programu. Je možno se dočíst, že: „vzdělávací program bude odzkoušený v rámci pilotních vzdělávacích kurzů, které budou následně vyhodnoceny a upraveny. Prezenční i e-learningové kurzy budou zaměřeny na zvyšování odborné kvalifikace cílových skupin v oblasti cestovního ruchu, na adaptaci na nové trendy v oblasti cestovního ruchu a na tvorbu nových produktů cestovního ruchu (např. rozvoj ubytovacích a stravovacích služeb a navazující infrastruktury, včetně doprovodných programů pro organizaci volného času turistů v nově objevených lokalitách hl. m. Prahy). Cílem školení bude předat cílovým skupinám informace o tom, jak provádět efektivní destinační management.“ (Evropské fondy v Praze [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29].)

Další informace o konání kurzů, jejich obsah nebo seznam účastníků není k dispozici. Tím vyvstává otázka efektivnosti daného kurzu, když není zpřístupněn žádný z výsledků ani to, co mělo být základem pro rozšíření nabídky a tvorby produktu.

2.2.3 Katalog nových turistických destinací

Nejzajímavější část tohoto programu z hlediska této práce je Katalog nových turistických destinací a také unikátní manuály pro vzdělávací program, které uceleným způsobem nabídnou veškerým pracovníkům v České republice přehled o nových turistických destinacích a podrobně je seznámí s možnostmi jak a kdy a komu tyto destinace nabízet. Přirozeně měl být katalog připraven v rámci projektu a předpokladem bylo, že se postupně stane za účelem propagace a dalšího rozvoje nových destinací dostupným všem odborníkům v cestovním ruchu. Další hledání informací na stránkách Pražské informační služby a Hospodářské komory není však více než popis projektu a několik kratších článků ve zpravodajské sekci komory. V popisu projektu je též zakotven slib následujícího znění: „Přehledná destinační mapa hl. m. Prahy, kde budou vyznačeny nově objevené destinace, včetně chráněných památkových zón a popisu turistických tras. Vzdělávací program umožní využít nové poznatky v praxi, což bude mít pozitivní dopad na zvýšení konkurenceschopnosti hl. m. Prahy jako světově proslulé turistické destinace.“ (Projekty. Evropské fondy v Praze [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]) V digitální době lze předpokládat, že taková zajímavá mapa by byla zveřejněna na internetu jako propagační materiál. Bohužel neexistuje zmínka o jejím zveřejnění či zpracování. Též následující sliby nebyly pravděpodobně realizovány: „Díky projektu také dojde k rozšíření stávající nabídky služeb cestovního ruchu v Praze o tyto nové destinace a předpokládáme, že projekt tak přispěje k prodloužení průměrné délky pobytu zahraničních turistů v Praze a ke zvýšení atraktivity Prahy. V nově objevených destinacích bude zároveň vytvořen potenciál ke vzniku nových podnikatelských aktivit.“ (Projekty. Evropské fondy v Praze [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]) Zjevně se problém týká i slíbených výsledků. Když neexistuje materiál plnění cílů a výstupů, lze se domnívat, že byly cíle projektu splněny jen částečně. Aby nové destinace byly 38 rozvíjeny a propagovány s úspěchem, je nutné propojit všechny možné zúčastněné strany a zveřejnit materiály i pro budoucí zainteresované strany. K nalezení dále není ani způsob získání daných materiálů, jedinou možností tak nadále jsou kontakty v oboru a eventuální neoficiální přístup k informacím o konání programu. Internetové spojení pro projekt je ze stránky http://www.hkp.cz neprůchozí, není možné se zde dohledat žádných informací k projektu. Po další hledání je dobré se podívat, jak se Hospodářská komora pyšní projektem ve svých zpravodajstvích. Jasně to naznačuje článek s názvem Praha není jen „Staromák“: „Hlavní město je sice nejnavštěvovanější turistickou destinací v tuzemsku, přesto i metropole řeší problém, jak turisty zdržet o nějaký ten den déle. Jednou z cest je ukázat jim věci, které stojí za vidění, přestože nejsou v jejím historickém centru. Proto Hospodářská komora hlavního města Prahy realizuje projekt Vzdělávací program Nové turistické destinace. Na tvorbě nových turistických destinací se podílela Pražská informační služba a městské části Prahy. Výsledkem je unikátní mapa a katalog se čtyřmi zcela novými turistickými prohlídkovými trasami. Výuková skripta pro semináře jsou speciálně vytvořena pro každou profesní specializaci. Díky spolufinancování z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu a rozpočtu metropole jsou pro účastníky zdarma. Projekt skončí v polovině června.“ (Hospodářská komora ČR [online]. 2008 [cit. 2016-03-24]) Ve výroční zprávě instituce se dočítáme: „K rozvoji cestovního ruchu přispívaly hned dva projekty Vzdělávací program ‚Nové turistické destinace v Praze‘, jehož cílem je realizace bezplatných kurzů o nových, turisty dosud neobjevených, pražských destinacích pro podnikatele v cestovním ruchu a jejich zaměstnance, pracovníky úřadů městských částí hl. m. Prahy a pro zájemce o podnikání v ČR. Druhý projekt, Vzdělávání v zážitkové turistice v oblasti technických památek v Praze, Hospodářská komora hlavního města Prahy realizovala do konce listopadu minulého roku. Za pomoci expertů na zážitkovou turistiku HKP školila významné pražské firmy, aby dokázaly vytvořit prezentace používání moderních i historických technických a technologických zařízení zábavnou, netradiční formou – formou zážitkové turistiky.“ (Výroční zpráva za rok 2007 [online]. 2007 [cit. 2016-03.29])

V dalším zpravodajství (kapitola Strukturální fondy EU), se HKP opět chlubí projektem, ale žádná jiná informace není dosud dostupná (Zpravodaj 12008 a 42008. [online]. HKP, [cit. 2016-04-15]) Otázkou zůstává, jak bude přijíždějící navštěvnik obeznámen s novými a přitažlivými cíli, když tato informace není při detailním hledání vůbec veřejně dostupná. Za účelem získání informace byl odeslán email Pražské informační službě i HKP. Ze strany HKP nikdo na dotaz nereagoval, ze strany Pražské informační služby se Mgr. Hana Menclová, ředitelka sektoru edice a webu nabídla, že může být zapůjčena brožura. Tuto reakci jsme vnímali jako lidsky milou, ze strany odborné ale není možné nemít výhrady k danému jednání. Domníváme se, že tato informace k projektu má být dostupná všem zainteresovaným organizacím či osobám. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že projekt byl spolufinancován z veřejných fondů a Evropského sociálního fondu. Při setkání s paní Menclovou bylo potvrzeno, že jediný výstup z projektu je daná brožura a mapa nových destinací, ale tím projekt zcela skončil a od roku 2008 se jím nikdo dále nezabýval. Jednou z možných příčin byly personální změny uvnitř organizace. Zmíněné materiály obsahují 4 nové turistické trasy, ovšem ty jsou stále v centru Prahy a pouze obsahuji několik údajně nových památek, které však zcela nové nejsou. Park v Průhonicích zahrnut do projektu nebyl. Mgr. MEnclová k tomu uvedla, že park v dané chvíli ještě nebyl součástí Pražské památkové rezervace, a tedy z administrativního hlediska patřil Středočeskému kraji, nikoli Praze.

2.3 Strategické řízení obce Průhonice

Obec Průhonice, do které patří i celý areál Parku a Zámku Průhonice, zveřejnil na svém webovém portálu „Strategický plán rozvoje obce Průhonice do roku 2025 s výhledem na další období“, společně s dokumenty „Vyhodnocení plnění plánu, listopad 2015“ i „Aktualizace Strategického plánu 2015–2016“.

2.3.1 Analýza obce Průhonice: Podklad pro aktualizaci Strategického plánu rozvoje obce do roku 2025 s výhledem na další období

V analýze obce Průhonice, aktualizované v roce 2016, je jasně patrné, jakou pozici a důležitost má Park pro obec. Nejdříve na tento fakt narazíme v kapitole 4 s názvem Funkční využití území, územní rozvoj, územní plán, kde prezence parku je hodnocena jako „nesporná výhoda Průhonic v porovnání s ostatními obcemi v okolí“. Existence „významných ekostabilizačních prvků v kulturní krajině jižního okraje administrativního území Prahy narušovaného a devastovaného neúnosně intenzivní zástavbou k rezidenčním, obchodně zábavním a dopravně logistickým účelům“ představuje určitou výhodou pro obec Průhonice, nejen v současnosti a vzhledem k turistické atraktivitě, ale lze předpokládat i pozitivní vliv na budoucnost a udržitelnost rozvoje obce. (GREMLICA ss. 13, 14) V analýze ekonomických a sociálních faktorů jsou uvedeni hlavní zaměstnavatelé sídlící v administrativním území obce Průhonice, kteří se velkou měrou podílejí na ekonomické stabilitě obce: ● Botanický ústav AV ČR, v. v. i. – ostatní výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd (velikostní kategorie podniku 250–499 zaměstnanců); ● Hilti ČR spol. s r. o. – velkoobchod s elektronickým a telekomunikačním zařízením a jeho díly (velikostní kategorie podniku 200–249 zaměstnanců);

● Správa jeskyní České republiky – činnosti botanických a zoologických zahrad, přírodních rezervací a národních parků (velikostní kategorie podniku 200–249 zaměstnanců); ● Výzkumný ústav Silva-Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. (VÚKOZ), ostatní výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd (velikostní kategorie podniku 100–199 zaměstnanců); (GREMLICA 2016, s. 43)

Daný soupis jasně znamená, že Průhodnický park a s ním spojené instituce jsou tři ze čtyř největších zaměstnavatelů obce Průhonice. Tyto instituce jsou dále uvedeny i ve kapitule 8.5 Významné instituce: „Mezi nejvýznamnější instituce v obci patří Botanický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., Výzkumný ústav Silva-Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. a Správa jeskyní České republiky, státní příspěvková organizace. Tyto a další odborné organizace poskytují pracovní příležitosti značnému počtu obyvatel Průhonic s vyšším vzděláním i kvalifikací a zároveň tvoří intelektuální základnu nepostradatelnou pro další rozvoj obce.“ (GREMLICA 2016, s.72) Dalším významným indikátorem v analýze je hodnota koeficientu ekologické stability (KES). V obci Průhonice v roce 2014 se rovnala 0,934, tím se řadí mezi krajinný typ A(+), což znamená, že „krajina je zde plně antropogenizovaná (člověkem zcela přeměněná) s vysokou krajinářskou (kulturní i přírodní) hodnotou a s dominantním výskytem agrárních, parkových a sídelních prvků.“ Méně pozitivní je ale fakt, že „ekologicky stabilnější plochy (ESP) s 371,47 ha tvoří 48,3 % z celkové rozlohy administrativního území obce Průhonice, ale tento stav je z hlediska ekologické stability krajiny na hranici udržitelnosti,“ a to v širším kontextu krajiny a ekosystémy jižní Prahy a obcí v suburbánním zázemí, které jsou vystaveny extrémnímu tlaku antropogenních aktivit. „Tato území je intenzivně zastavováno novými obchodně zábavními, logistickými, průmyslovými a rezidenčními zónami a v důsledku toho je plně antropogenizovaná krajina téměř bez přírodních a přírodě blízkých ekosystémů z ekologického hlediska velmi nestabilní.“ (GREMLICA 2016, s. 77)

2.3.2 Cestovní ruch v Průhonicích Kapitola 12 analýzy obce Průhonice je věnována cestovnímu ruchu, turismu a rekreaci, proto citujme: „Obec Průhonice poskytuje svým obyvatelům kvalitní podmínky pro krátkodobou rekreaci a relaxaci v Průhonickém parku, v botanické zahradě, v dendrologické zahradě i v dostatečném počtu sportovních zařízení.“ ( GREMLICA 2016, s. 94) V roce 2014 nabízelo své služby 10 hromadných ubytovacích zařízení, která dohromady disponují 235 pokoji se 487 lůžky:  Club Hotel Praha Průhonice  Hotel Floret  Hotel Panský Dvůr  Park Hotel Průhonice  Hotel Magnolia  Hotel Tulipán  Penzion Coloseum  Penzion pod Zámkem  Penzion Rozkoš  Penzion V Holi Oproti roku 2010 se počet hromadných ubytovacích zařízení zvýšil o 5 (tj. o 100,0 %), počet pokojů vzrostl o 52 (tj. o 22,1 %) a počet lůžek o 252 (tj. o 51,7 %). V níže uvedené tabulce (GREMLICA 2016, s. 94) je uveden vývoj počtu ubytovacích a lůžkových kapacit a počtu hostů od roku 2000 do roku 2014:

Tabulka 1: Vývoj počtu ubytovacích a lůžkových kapacit a počtu hostů

2.3.3 PRŮHONICE 2025: Strategický plán rozvoje obce Průhonice do roku 2025 s výhledem na další období. Aktualizace 2016

Strategický plán rozvoje Obce Průhonice do roku 2025 s výhledem na další období byl schválen zastupitelstvem obce usnesením č. 26 ze dne 13. 12. 2012 jako bod jednání č. 8. Vyhodnoení plnění plánu pak prošlo zastupitelstvem v listopadu 2015. Aktualizace pro rok 2016 byla zveřejněna 26. 11. 2015. Představuje výsledek 1. jednání Řídící skupiny pro implementaci strategického plánu k dalšímu jednání. V naší analýze samozřejmě budeme věnovat pozornost i nejnovějšímu dokumentu „Aktualizace 2016“. V úvodu strategického dokumentu jsou zmíněny Průhonický park, zámek a dendrologická zahrada nejen jako důležité současti administrativního území, ale i jako významné prvky celku: „Průhonice jsou každoročně tradičním cílem mnoha návštěvníků z celé republiky a oblíbeným rekreačním zázemím pro obyvatele blízkého okolí. Výhodou je dobrá dopravní dostupnost - autem 6 km od Prahy po dálnici D1 - EXIT 6, veřejnou autobusovou dopravou z Prahy od metra trasy C, stanice Opatov.“ Samotné motto obce zní „Průhonice – symbol zahrad a parků“ (s. 1011)

2.3.4 Celková SWOT analýza obce Průhonice, 2012

Ve všeobecné SWOT analýze obce (viz Přiloha 2) jsou existence Průhonického parku (Národní kulturní památka, památka UNESCO), zámek, botanická zahrada, dendrologická zahrada uvedeny mezi silnými stránkami a jako příležitost související s nimi. Subjekty ochotné spolupracovat (obec, BÚ AVČR pro Průhonický park, VÚKOZ pro Dendrologickou zahradu, MŠ, ZŠ, podnikatelé ad.) a zvyšující se zájem o zajímavé akce a místa s sebou nesou rozvoj turismu, ale na druhou stranu je nutné si uvědomit i ohrožení „neusměrněného nárůstu návštěvnosti obce .“ (s. 13) Tím, že Park, zámek a zahrada hrají tak významnou roli už v analýze obce, je jasně vidět zájem zastupitelstva o další rozvoj a spolupráci v lokalitě, ale i otevřenost správy parku a zámku k další spolupráci.

2.3.5 Návrhová část - Klíčové oblasti rozvoje Další analýza a strategické plánováni ve městě byly rozděleny na 5 klíčových oblastí rozvoje: 1. Doprava 2. Životní prostředí 3. Volný čas 4. Řízení obce, služby, spolupráce 5. Školství

Ke každé z oblastí byla stanovena strategická vize oblasti, SWOT analýza oblasti a strategické a specifické cíle, včetně indikátorů úspěšnosti. Vzhledem k dalšímu rozvoji obce byla stanovena pro každou z těchto 5 klíčových oblasti „Vize rozvoje oblasti do roku 2025 s výhledem na další období, strategické cíle, podoblasti a v nich specifické (realizační) cíle” (s. 23). Strategie obce Průhonice představuje velmi pečlivé zpracování a tím, že je pravidelně revidována a aktualizována, se jedná skutečně o směrodatný dokument pro zastupitelstvo v obci. Zajímavostí je, že na vytvoření daného dokumentu se podílelo nejen vedení obce, ale

45 též tvůrčí pracovní skupina občanů, která reprezentuje všechny věkové kategorie (od základní školy po důchodový věk). Spolupráce s ústavy, které spravují Průhonický park a zámek, je jednou z priorit, a to nejen proto, že tvoří většinu pracovních míst v lokalitě, ale protože ve strategickém plánu obce je význam turismu vždy stavěn vedle potřeb vlastních občanů, jejich trávení volného času, jejich využití dané oblasti. Průhonice je obec hrdá na svou zahradnickou tradici, a proto je nezbytné respektovat sloučení faktoru této tradice a potenciálního rozvoje cestovního ruchu obce.

2.4 Průhonický park a zámek

„Nechť park, až moje jméno bude dávno zapomenuto, dále žije, rozvíjí se a těší se pozornosti a stane se tak kulturní památkou naší milé vlasti.“ Závěr přednášky Arnošta Emanuela o Průhonickém parku, přednesené na valné hromadě Dendrologické společnosti v Praze 27. února 1926

Kvůli blízkosti Průhonic k Praze a současným snahám rozšířit turistickou destinaci Praha jsme si vybrali jako případ pro návrh produktu kulturní krajinu Průhonický park a zámek s cílem rozvíjet je jako alternativy nebo doplnit o další nabídky pro návštěvníky hlavního města. Následující kapitoly věnujeme podrobnému prozkoumání vývoje komplexu a jeho aktuálního stavu. Budeme stávající situaci analyzovat, a poté bude vypracována část návrhová, ve které bude zpracován produkt kulturní krajiny Průhonice. Z informací, které může běžný návštěvník bez problému získat, se dozvídáme, že Průhonický park i zámek představují lokalitu, kde příroda i člověk v neobvyklém souladu vytvořili krásné, úplné přírodně-krajinářské dílo. V současnosti je okolí Průhonického parku neustále využíváno a též nově obestavěno, parkový prostor funguje jako zdroj poučení a též slouží k odpočinku návštěvníků a v neposlední řadě je nezbytným útočištěm řady ohrožených rostlinných a živočišných druhů. Spolu s dominantou zámku představuje nejvýznamnější krajinný prvek jihovýchodně od Prahy. (Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28].)

2.4.1 Vývoj Průhonického parku a zámku

Na základě studia zdrojů informujících o historii Průhonic, parku a zámku jsme se dozvěděli, že dějiny areálu sahají až hluboko do středověku, neboť nejstarší je románský kostelík Narození Panny Marie. Tento byl vysvěcen v roce 1187 tehdejším pražským biskupem Jindřichem Břetislavem z rodu Přemyslovců. V interiéru jsou patrné zachované gotické nástěnné malby z 30. let 14. století, jejichž části byly v 90. letech minulého století zrestaurovány. Roku 1800 koupil průhonické panství hrabě Jan Nepomuk Nostitz-Rhineck a dal zámek klasicistně přestavět. Dále do Průhonic v roce 1885 přišel hrabě Arnošt Emanuel Silva- Tarouca (1860–1936), který areál získal díky sňatku s Marií Antonií, jedinou dcerou hraběte Alberta Nostitz-Rhineck. Zámek v té době představoval čtyřkřídlou stavbu s centrálním nádvořím a klasicistní přestavba mu dala jednoduchý, nedekorativní vzhled s jen málo obvyklou siluetou. Tato skutečnost byla v rozporu a s představou Arnošta Emanuela, který se rozhodl staré budovy přetvořit do architektonických dominant parku. (Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]) Je zajímavé vidět, jak vnímali dřívější majitelé a správci parku tuto oblast a co rozuměli pod pojmem kulturní krajina, jak vnímali výjimečnost lokality a vzácnost její hodnoty. Dnes se některé mezinárodní instituce stejně jako národní úřady a orgány pokouší, jak již bylo uvedeno v teoretické části této práce, vymezit nesrozumitelnou a složitou definici problému: „Mojí myšlenkou bylo vytvořit park odpovídající rázu krajiny; vodítkem při práci byla mi pouze příroda, při čemž zároveň využíval jsem vždy i vlastností terénu. Snažil jsem se docílit mnohotvárných obrazů zapadajících do rámce středočeského kraje.“ a „Chtěl jsem postavit zámek, jenž by odpovídal charakteru zdejší krajiny. Nebylo úkolem vytvořit stavbu nového rázu… Lze říci, že stavba v nynější podobě mohla býti kdekoli v Čechách již před čtyřmi sty lety… hodí se do českého prostředí i k blízké krásné staré Praze.“ Citace je vyjmuta z přednášky Arnošta Emanuela o Průhonickém parku, přednesené na valné hromadě

Dendrologické společnosti v Praze 27. února 1926 (Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]) Úkolem přestavby pověřil Silva-Tarouca mladého architekta Jiřího Stibrala. Tento byl vybrán pod dojmem zajímavé výstavy akvarelů na jaře 1886. Ty přesně zobrazovaly staré architektonické památky, a to zejména stavby z období italské renesance. Tato skutečnost svědčila o vnímavém duchu autora, porozumění citlivosti architektury a duchu stavebníka. Hrabě Silva-Tarouca dal provést rozsáhlou romantickou přestavbu skromného sídla do stavby v navýsost módním stylu tzv. české novorenesance v letech 1889–1892. Ze skromné stavby vznikl zámek, sídlo hraběte a jeho rodiny.

Mladý architekt přestavbu provedl pomocí zásadních kroků:

● slohově vyřešil kostelík Narození Panny Marie tím, že jej oprostil od dekorací a uvedl ho do jeho původní středověké podoby,

● probouráním jižního křídla stavby upravil původní čtyřkřídlou dispozici na trojkřídlou, a tak otevřel nádherný pohled do parku, použil prvků české renesance: upravil dosavadní fasádu a zvýšil některé části stavby zámku, vystavěl hlavní věž a starou baštu překryl stanovou střechou, čímž došlo ke zvýraznění horizontální siluety zámku a tedy jeho vzhled nabyl na dojmu vznešené starobylosti,

● upravil sklepení na uložení vína a přestavěl barokní pivovar na nízké křídlo zámku se zimní zahradou a s novorenesanční fasádou,

● do kvádrové zdi byl vestavěn vstup na hlavní nádvoří s branou a domkem vrátného,

● vznikl reprezentativní Rytířský sál ve východním křídle,

● zámecký soubor byl při přestavbě uzavřen od obce ohradní zdí s módní bránou a též domkem pro vrátného.

Spolu s přestavbou objektu začal rozvoj parku (založeného roku 1885) v jeho okolí v duchu doznívajícího romantismu. Tento si žádal delší časové periody a byla mu věnována pozornost i značné finanční náklady ze strany majitele. Postupným vykupováním pozemků vytvořil Silva-Tarouca komplex o rozloze více než 200 hektarů. Sám hrabě využil členitého údolí říčky i původních porostů s domácími dřevinami, které navrhl obohatit množstvím cizokrajných dřevin a upravil tok Botiče a vybudoval rybníky. Park byl doplněn průhledy,

49 vyhlídkami i volnými loukami, na skalnatých partiích nad Botičem bylo vybudováno rozlehlé alpinum (umělá zahradní skalka osázená nízkými vysokohorskými rostlinami). K novodobější historii patří fakt, že od roku 1962 sídlil v zámku v Průhonicích Botanický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i. Veřejnosti jsou přístupné prostory Pamětní síně A. Emanuela, hraběte Silva-Taroucy s expozicí dedikovanou zakladateli parku, odborná knihovna botanická a v rámci výstav, přednášek a seminářů též návštěvnické centrum. (Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28])

2.4.2 Současné uspořádání Průhonického parku

Celková rozloha Průhonického parku je 250 hektarů, ve kterých se nachází významná dendrologická sbírka domácích i cizokrajných rostlin, čítající 1702 botanických druhů. Nejznámější druh, který se zde vyskytuje, je pěnišník (Rhododendron), a proto se stal i symbolem parku. Unikátní Alpinum o rozloze 3 ha skal a strání představuje ke dnešku 3 000 taxonů skalniček, trvalek a dřevin. K parku je třeba též uvažovat o genofondové sbírce a dendrotéce – sbírce šišek. Obě sbírky jsou velmi cenné. (Průhonický park a zámek. [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]) Osou celého parku se stal potok Botič, okolo kterého jsou rozestavěné volně uspořádané parkové plochy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů se střídají s volnými lučními plochami, s rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Park je protkán celkovou délkou 23 kilometrů cesty, ty jsou vedeny v přirozených křivkách a sledují morfologii terénu. Seskupení dřevin je voleno tak, aby v pozorovateli zanechalo neopakovatelný dojem. Využívá se různých dřevin, umožňujících odstupňování popředí, kulis a pozadí. Dovedně je využita proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích, především po stránce barevnosti – při rašení, kvetení či podzimním zbarvování listů. „Průhonický park je vrcholným krajinářským dílem na evropském kontinentu. Ojedinělým způsobem v něm bylo využito původních dřevin domácích v kombinaci s introdukovanými dřevinami. Pro mnohé z nich se staly Průhonice vstupní branou do Čech či do Evropy.“ (Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]) 50

2.4.3 Praktické informace

Potenciální návštěvník Průhonického parku bude dnes nejčastěji moderní člověk, schopen vyhledat si potřebné informace k místu i k jeho historii. Informace užitečné a praktické budou jistě zajímat rovněž návštěvníka, který je ve většině případů schopen využívat základní technologie, aby získal některé informace o cíli svého výletu před samotnou návštěvou. Za tímto účelem existují dostupné přehledné webové stránky parku a obce, kde lze dohledat podstatné i mimořádné informace k místu našeho zájmu.

Dostupnost parku

Průhonický Park leží na jihovýchodním okraji pražské aglomerace při dálnici D1, dostupný je vozem po dálnici D1, exit 6 Průhonice (z náměstí vjezd na parkoviště před průhonickým zámkem) i veřejnou dopravou: z Prahy ze stanice metra C Opatov autobusem číslo 363, 385 do stanice Průhonice. Parkování je zpoplatněno (viz níže). (Botanický ústav Akademie věd ČR [online], 2016 [cit. 2016-03-28])

Bezbariérový přistup:

I bezbariérový přístup je do areálu možný. V tomto ohledu je třeba uvést, že Průhonický park tak drží krok s moderním trendem umožnit vstup k prohlídce památek, pamětihodností i jiných zajímavostí široké škále návštěvníků, v daném případě i osobám s pohybovým hendikepem nebo matkám s kočárky. Od jara 2013 jsou osobám se sníženou pohyblivostí nabízeny k zapůjčení 2 skútry pro pohyb po areálu Průhonického parku. Zapůjčení je zdarma, je však nezbytné složit zálohu 2000 Kč po dobu výpůjčky. K výpůjčce skútru je též nutné provést rezervaci na konkrétní den a hodinu, a to alespoň dva pracovní dny předem, telefonicky nebo e-mailem.

Provozní doba

Park je otevřen celoročně, denně, dle provozní doby uváděné níže: ● listopad, prosinec, leden, únor od 8:00 do 17:00 hodin ● březen od 7:00 do 18:00 hodin ● duben a říjen od 7:00 do 19:00 hodin ● květen, červen, červenec, srpen, září od 7:00 do 20:00 hodin

Komentovanou prohlídku v doprovodu kvalifikovaného průvodce (1–1,5 hod) si mohou návštěvníci Průhonického parku objednat pro skupiny na Správě Průhonického parku (v jarních měsících s předstihem minimálně 14 dní). V parku se dále pravidelně uskutečňují hudební slavnosti, divadelní představení a programy pro děti (např. pohádkový les), ale i svatební obřady a další ceremoniály. Stálá expozice „Průhonický zámek a park, dílo přírody a lidského ducha“ je k dispozici návštěvníkům v pamětní síni zakladatele parku Arnošta Emanuela hraběte Silva-Taroucy. Nově se kromě stálé expozice a rytířského sálu veřejnosti otevírají i prostory další, např. akce v návštěvnickém centru. Těmito událostmi jsou besedy, přednášky a výstavy, které jinak bývají veřejnosti nedostupné.

Vstupné Dospělí: 50,- Kč Děti (6-15 let), studenti, důchodci: 30,- Kč Děti do 6 let, invalidé s doprovodem: zdarma Poplatek za psa: 10,- Kč Rodinné vstupné (2 dospělí s dětmi):130,- Kč Celoroční vstupenka pro 1 osobu: 600,- Kč Celoroční vstupenka pro 1 osobu – snížené vstupné: 300,- Kč Celoroční vstupenka pro 1 osobu se psem: 700,- Kč Celoroční vstupenka pro 1 osobu se psem – snížené vstupné: 350,- Kč Celoroční vstupenka rodinná: 900,- Kč 52

Celoroční vstupenka rodinná se psem: 1000,- Kč

Správa Průhonického parku poskytuje ceník podle současné tradice – zvýhodněné vstupné a motivace návštěvníků k zakoupení permanentních lístků, jak je obvyklé u organizací podobného charakteru. Též zohlednění vstupu majitelů psů se svými miláčky je ošetřeno ceníkem a jasnými pravidly pro pohyb psů v zahradách zámku.

Parkovné Jednotná cena pro všechny druhy vozidel je 30,- Kč/hod

Garden Pass Od 1. dubna 2015 existuje v prodeji zvýhodněná společná vstupenka do Průhonického parku, Botanické zahrady hl. m. Prahy a Dendrologické zahrady v Průhonicích, která opravňuje k jednomu vstupu do každé ze zahrad, tento vstup ale nemusí být uskutečněn v jeden a tentýž den. Tabulka 2: Vstupné Garden Pass

Základní vstupenka (1664 let včetně) 230 Kč

Snížená vstupenka (615 let včetně, studenti a senioři od 65 let) 120 Kč

Rodinná vstupenka (2 dospělí a 2 děti do 15 let) 600 Kč Zdroj:Garden Pass [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]

Garden Pass 2016 je nyní v prodeji od 1. dubna a zůstává platný do 31.10. 2016. (Garden Pass [online]. 2016 [cit. 2016-03-28].)

2.4.4 Návštěvnost

Podle údajů Agentury CzechTourism byl v roce 2013 zámek Průhonice šestým nejnavštěvovanějším zámkem v České republice s 190 000 návštěvníky:

Tabulka 3: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  počty návštěvníků na jednotlivých objektech TOP 10 hrady a zámky (v tis.) TOP 10 hrady a zámky 2012 2013 1 Pražský hrad 1,623.0 1,748.0 2 Státní zámek Lednice  NKP 312.7 330.5 3 Státní hrad a zámek Český Krumlov 316.0 321.6 4 Státní zámek Hluboká nad Vltavou  NKP 252.1 260.2 5 Hrad Karlštejn 231.3 228.3 6 Zámek a arboretum Průhonice 340.0 190.0 7 Zámek Dětenice 195.0 187.1 8 Zámek Konopiště  NKP 111.3 132.3 9 Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži 130.5 106.9 10 Zámek Loučeň 102.3 103.0

Zdroj: Vlastní zpracovaní podle udaje CzechTourism (Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2013.[online]. 2016 [cit. 2016-03-28].)

Výše uvedená tabulka jasně ukazuje pokles návštěvnosti od roku 2012, kdy měl zámek 340 000 turistů a byl na šestnáctém místě v TOP 20 nejnavštěvovanějších památkách v republice:

Tabulka 4: Návštěvnost turistických cílů v roce 2012 (tis.návštěvníků)  TOP 20

Zdroj: Institut cestovního ruchu, CzechTourism

Bohužel v souvislosti s dramatickým poklesem návštěvnosti se v roce 2013 už nenachází v TOP 20 (tedy mezi dvaceti nejnavštěvovanějšími místy) a v roce 2014 ani v TOP 30 (příloha 1 a 2). V roce 2013 se zámek a park Průhonice nezařadily ani mezi nejnavštěvovanější přírodní památky, a to ani mezi TOP 10 pražskými památkami:

Tabulka 5: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 10 jeskyně a přírodní památky TOP 10 jeskyně a přírodní památky 2012 2013 1 Stezka v korunách stromů, Lipno n/a 360.4 2 Punkevní jeskyně a Macocha 197.1 193.7 3 Soutěsky Kamenice 180.0 136.2

4 Pravčická brána 120.0 107.7

5 Koněpruské jeskyně 79.0 76.7

6 Bozkovské dolomitové jeskyně 64.3 58.9

7 Jetřichovické vyhlídky n/a 44.8 8 Zbrašovské aragonitové jeskyně 45.3 44.0

9 Jeskyně Na Pomezí 44.4 43.0

10 Kateřinská jeskyně 34.8 34.8

Zdroj: Vlastní zpracovaní podle udaje CzechTourism

Tabulka 6: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 10 Praha TOP 10 Praha 2012 2013 1 Pražský hrad 1,623.0 1,748.0 2 Zoologická zahrada Praha 1,285.5 1,115.0 3 AquaPalace Praha 782.0 780.0 4 Staroměstská radnice 375.7 623.5 5 Židovské muzeum v Praze 553.0 541.0 6 Petřínská rozhledna 376.6 480.0 7 Národní galerie v Praze 435.2 386.2 8 Bludiště na Petříně 292.5 309.0 9 Botanická zahrada hl. m. Prahy 271.4 292.0 10 Království železnic, Praha 197.9 221.2 Zdroj: Vlastní zpracovaní podle udaje CzechTourism

V přehledu deseti nejčastěji navštěvovaných památek Středočeského kraje získává Průhonický park místo, ačkoli i tak je to místo čtvrté z pěti uváděných:

Tabulka 7: Návštěvnost turistických cílů v roce 2013  TOP 5 Středočeský kraj

TOP 5 Středočeský kraj 1 Kostnice Sedlec, Kutná Hora 304.1 308.5 2 Chrám sv. Barbory, Kutná Hora 287.4 264.5 3 Hrad Karlštejn 231.3 228.3 4 Zámek a arboretum Průhonice 340.0 190.0 5 Zámek Konopiště - NKP 111.3 132.3 Zdroj: Vlastní zpracovaní podle udaje CzechTourism (Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2013.[online]. 2016 [cit. 2016-03-28].)

Je však třeba brát ohled na silnou konkurenci oblasti. Též není jistě nečekané, že pro mnohé je Průhonický park spíše jen synonymem parku, a tak je tato památka snáze přehlížena a méně navštěvována, protože neposkytuje prvořadé lákavé prostory. Rovněž je možné uvést, že i reklamní kampaň Průhonického parku je zlomková ve srovnání s jinými lokalitami, které z reklamy vytěží naprosté maximum. Na druhé straně se ale v Průhonicích jedná o areál na listině Světového dědictví UNESCO a díky tomuto statutu se lze domnívat, že jde o mimořádnou a unikátní krajinu, která má nesporné kvality, právě tak jako jiná místa na seznamu, např. Kutná Hora a její památky. Ze statistiky Středočeského kraje za rok 2014 je patrné, že Zámek a arboretum Průhonice získaly třetí místo v návštěvnosti (ihned po kostnici v Sedleci na místě prvním a Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře na místě druhém), nicméně přesná data o počtu návštěvníků nejsou k dispozici. (Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2014. Czech Tourism [online]. 2015 [cit. 2016-03-28].)

2.4.5 Ochrana a význam kulturní krajiny Průhonický park a zámek

Z legislativního a administrativního hlediska je Průhonický park kostrou lokálního Územního systému ekologické stability a současně je, v souladu s ustanovením § 3 a souvisejících zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, významným krajinným prvkem. Je funkčním lokálním biocentrem LBC 89. Parkem vede regionální biokoridor RBK 1195. (GREMLICA 2016, s. 80). Dále byla v roce 1994 v souladu s ustanoveními § 6 zákona č. 114/1992 Sb. zaregistrována jako významný krajinný prvek Dendrologická zahrada (GREMLICA 2016, s. 83). Celý areál je od 3. května 1958 chráněnou památkou, a to dle údajů NPÚ. Dne 1. července 2010 byly průhonický park i zámek prohlášeny za národní kulturní památku číslo ÚSKP 365. (Park a zámek v Průhonicích. Národní památkový ústav: Památkový katalog [online]. 2015 [cit. 2016-03-30]) Zasedání organizace UNESCO potvrdilo v srpnu 2010, že Park Průhonice je na seznamu chráněných památek. Park je tak součástí Pražské památkové rezervace, což je málo známé a ještě méně využívané, jak jsme poukázali na příkladu nízké návštěvnosti. Jako mimořádné dílo zahradní architektury 19. století byl Průhonický park již v roce 1992 Ministerstvem životního prostředí nominován na seznam UNESCO. Stále ale nebylo úplně zřejmé, zda je park přímo v ochranném pásmu, stejně jako střed hlavního města Prahy. Vedení výboru pak na svém zasedání v srpnu 2010 v hlavním městě Brazílie rozhodnutím v úmluvě o ochraně světového dědictví potvrdilo, že se hlavní město stalo sériovým statkem Praha. Tvoří jej střed města a přidatně i zmíněný Průhonický park. (Průhonický park je na seznamu chráněných památek UNESCO. Kudyznudy: Aktuality [online]. 2015 [cit. 2016-03- 30].) Jak vyplývá z výše uvedených dat, disponuje Průhonický park obrovským potenciálem turistické atraktivity, veškerá nezbytná infrastruktura a dokonce i základní marketingové strategie jsou dostupné. Bohužel však nebyly využity dostatečně a s ohledem na propagaci Parku, čímž se destinace stala poněkud „zapomenutou“, ačkoli má výsadní postavení nejen jako krásný turistický cíl, ale i jako formálně uznávaná lokalita UNESCO a je součástí světově proslulé Pražské památkové rezervace.

2.4.6 SWOT analýza Areálu Průhonický park a zámek

Neodmyslitelnou součástí každé analýzy je určitě analýza SWOT  analýza vnitřních a vnějších podmínek, rozdělená na silné stránky (strengths), slabé stránky (weaknesses), příležitosti (opportunities) a ohrožení (threats). SWOT analýza přestavuje podklady pro další rozpracování cílů a strategie.

Tabulka 8: SWOT analýza Areálu Průhonický park a zámek

Silné stránky (S) Slabé stránky (W)

 národní kulturní památka, památka  zámek není otevřen veřejnosti UNESCO  mimo turisticky centrum Praze  dobrý stav a udržování parku  chybějící destinační management  spolupráce AV ČR a obce Průhonice  cyklostezka od Prahy končí v Újezdu u  zapojený do projektu Garden Pass Průhonic  dlouhá otevírací doba a celoroční přístupnost  dostupnost autem a MHD

Příležitosti (O) Hrozby (T)

 Možnost zapojeny do City tour  závislost na počasí  uspořádaní veřejných akci na zámku  sezonnost  alternativa na centrum (rozšířeni  udržitelnost a ochrana přírody a památky destinace Praha)  zapojení do Prague Card  cyklostezky & bike tours  kvalifikovaní průvodci a animace  TripAdvisor Certifikát výjimečnosti

Zdroj: Vlastní zpracování

Z marketingového hlediska bychom mohli třídit výše uvedené prvky SWOT analýzy podle prvky marketingového mixu, tzv. 7P (KRATOCHVÍL a PAŽOUT ss.1314): 1. produkt (Product) – „službu nebo fyzický produkt se svými definovanými parametry“ představuje celý Areál Průhonického parku a zámku včetně dendrologické zahrady, která díky tomu, že je spravován AV ČR, je velmi dobře udržována, 2. cena (Price)  „hodnota vyjádřená penězi, za kterou je zákazník ochoten zaplatit“. Ceny vstupně do Parku jsou relativně nízké a ještě výhodnější s nákupem Garden Pass, který umožnuje vstup i do botanické a zoologické zahrady v Praze. Tento prvek lze ale zlepšit zapojením do projektu Prague Card, který nabízí slevy nebo bezplatní vstup do více než 50 pražských památek, 3. distribuce (Place)  „dosažitelnost produktu, přístupnost, atmosféra a poloha destinace nebo subjektu či místo poskytnutí služby“. Vzhledem k dosažitelnosti lze říct, že Park je dobře dostupný autem a MHD a disponuje velkým parkovištěm, což by bylo výhodou pro zastávku turistických autobusů a rozšíření City Tour. Propojení s cyklostezkou, která vede na jižní hranici Prahy (do Újezdu u Průhonic) by byla velká příležitost pro denní výlety, buď organizované v podobě tzv. bike tours nebo i pro jednotlivce. Fakt, že Park je otevřen celoročně a celodenně, představuje velkou výhodu, ale s vyjímkou závislosti na počasí a na sezoně, protože zatím zámek není přístupný veřejnosti a návštěvníci mají jenom možnost pobývat venku, 4. marketingová komunikace (Promotion)  Průhonický Park bohužel disponuje jen webovou stránku AV ČR a oddělená stránka Průhonického zámku je zaměřena na pořádání svateb a jiných soukromých akcí. Taky chybí jakákoli forma destinačního managementu pro správnou propagaci areálu. I když Park je oficiálně památka UNESCO, není tento fakt propagován ani používán jako marketingová výhoda 5. lidé (People)  „pracovníci, kteří vytvářejí, poskytují nebo zprostředkovávají produkty či služby“. Park disponuje profesionálními průvodci a ve spolupráci s blízkými zařízeními existuje možnost cateringu a animačních programů, ale všechny tyto prvky jsou využívány jen pro soukromé akce. Velkou výhodu 60

představuje úzká spolupráce a podpora mezi správou Parku a obcí Průhonice, která považuje Park za základní prvek obce. 6. balíčky (Package) – „kombinovaná nabídka několika produktů nebo služeb.“ Největší příležitost tady představuje možnost zapojení do destinace Praha a do Prague Card jako alternativa k přeplněnému centru hlavního města. 7. programování (Programming) – „cílené vytváření programů pro podporu prodeje,“ tedy příležitost představující kalendář veřejných akci nejen pro mezinárodni návštěvníky, ale i pro místní obyvatele Prahy a Průhonic.

3 Návrhová část

Jak bylo uvedeno v prvních kapitolech analytické části, na mezinárodním úrovně (UNESCO a Rada Evropy) existuju kvalifikované metody a postupy pro práci s kulturní krajinou. Z těch postupu lze vytvořit metodiku (certifikovanou Ministerstvo pro Místní Rozvoj a Ministerstvo Životního Prostředí) pro další vývoj a práce s kulturní krajinní. Ten úkol ale zbývá nad rámec naši prací a mohlo představit návrh pro další výzkumné projekty. V úvodu byly zmíněny potřeby a požadavky soudobého návštěvníka a narůst i potřeba jeho informovanosti a přístupu k informacím jako hnacího motoru naší společnosti a pokusili jsme se vyvodit, co to znamená pro náš konkrétní případ. Lze se domnívat, že dramatický úbytek návštěvníků lokality od roku 2012 má za příčinu právě nevhodný způsob prezentace lokality jako produktu a nevyhovění v určitých krocích na cestě ke klientovi. Též jsme si vědomi ekonomické krize a následného úbytku návštěvníků a nižšího příjmu z turismu v celé řadě lokalit, nicméně ve srovnání s jinými zajímavými lokalitami v uvedených přehledech návštěvnosti jsou rozdíly mezi roky 2012 a 2013 u Průhonického parku patně zaviněny i jinými faktory než jen ekonomickou krizí jako takovou. Jak bylo podchyceno výše v textu, „primární nabídka“ je reprezentována samotným parkem, jeho unikátní květenou, stromy a potenciálními zážitky, které lokalita parku nabízí. Vzhledem k tomu, že park je udržován a pod dohledem Botanického ústavu Akademie věd ČR, není třeba zasahovat do samotného jádra produktu. To je ve své podstatě kvalitní a nepotřebuje žádné vnější zásahy. Na druhé straně tento fakt (řízení a dohled ze strany instituce) neposkytuje dostatečně atraktivní způsob propagace produktu veřejnosti a není podchycen prvek zajímavosti a přitažlivosti lokality jako turistického cíle. Ve stávající chvíli tak vyniká park jako kulturní krajina Evropy s mimořádným potenciálem a současně jako součást pražského dědictví UNESCO. Považujeme za žádoucí, aby tyto skutečnosti šly ruku v ruce při nabízení parku jako turistické destinace. Proto považujeme za podstatný návrh vytvoření nového marketingového oddělení s kompetencemi podobnými organizaci destinačního managementu, ač přirozeně v menším 62 měřítku. Zmíněné oddělení by se muselo vypořádat se zdánlivě jednoduchým, ale nadmíru časově náročným a zodpovědným řešením problému vylepšení webových prezentací a konkrétní image Průhonického parku. Navíc by bylo třeba, aby toto oddělení intenzivněji spolupracovalo s pražským destinačním managementem (Prague City Tourism) a centrálou CzechTourism na projektech zviditelnění parku v oficiálních propagačních materiálech. V současnosti disponuje park Oddělením pro propagaci a vztah s veřejností, ale již z názvu lze vyvodit, že toto oddělení by mělo být moderněji pojato, aby se přiblížilo útvaru destinačního managementu, který by spravoval a inzeroval lokalitu s větším úspěchem a jenž by splňoval další požadavky lépe, než pouhé působení v PR vztazích. Z hlediska propagace a přítomnosti internetu jsou webové stránky sice doplněny aktuálními informacemi s dostatečně přesnými detaily o parku i celé krajinné oblasti, nicméně průměrný návštěvník se při návštěvě Prahy k prohlížení těchto stránek ani nedostane, jelikož park je zřídka – pokud vůbec – zmíněn mezi památkami, které stojí za vidění v okolí Prahy. Měl by však být uváděn jako součást pražského kulturního a historického dědictví a jako přitažlivá destinace (a must-see place) spolu s jinými podobnými parky a zahradami, např. královskými zahradami Prahy. Je třeba vyzdvihnout fakt, že webové stránky parku pyšně prezentují Certifikát výjimečnosti (tento uděluje web TripAdvisor ubytovacím zařízením, atrakcím a restauracím, které od cestovatelů dlouhodobě získávají skvělé recenze, což je důkaz toho, že Park Průhonice na daném portálu je a získal vysoká hodnocení od návštěvníků. (Průhonický park. TripAdvisor [online]. 2016 [cit. 2016-04-10].) Navzdory tomu však čelí Park problému, že se ztrácí mezi nabídkou památek a jiných akcí mezi ostatními pražskými atraktivitami. Administrativně se Průhonický areál nachází ve Středočeském kraji, což je třeba vést v patrnosti. Navíc, jak bylo uvedeno, jakožto součást pražského dědictví UNESCO by mohl areál těžit z účasti v projektu Prague Card. Tato karta se dá použít i pro platbu jízdného v městské hromadné dopravě a mohla by tak sloužit i pro dopravu k Průhonickému parku. Tento návrh je více než nezbytný, protože pokud by byly brány v potaz zájmy Pražské informační služby o rozšířeni pražského centra ve snaze mu ulevit a též nabídnout jiná místa a akce v okolí Prahy, pak bychom i zde viděli účinek v delším

63 pobytu turistů v hlavním městě (finanční přínos) a jejich odlivem mimo střed města (tedy zároveň i úleva pro přetížené vnitřní město). Protože je Praha dobře prostoupena silničními komunikacemi, lze Průhonice pokládat za vhodnou nabídku přidruženou k návštěvě velkoměsta a tedy jako bod na celodenních výpravách autobusy kolem města (např. hop-on hop-off princip dopravy). Předpokladem je dohoda o spolupráci s různými soukromými cestovnými agenturami, které mají v nabídce autobusové zájezdy v Praze a okolí. Další výhodou parku je velké parkoviště před hlavním vchodem, které by mohlo být využito i jako stanice těchto autobusů (s pravidelnou dopravou do místa i z místa během dne v pravidelných intervalech). Cyklotrasa nabízí další možný způsob jak se k průhonickému parku dopravit. Trasa vede po většinu cesty podél Vltavy. Na této trase se z centra Prahy dostane návštěvník do Újezdu u Průhonic, kde je již jen 2,3 km od samotného parku. Možný důvod konce stezky v této lokalitě by mohla být hranice mezi územím hl. m. Praha a Středočeským krajem (Prazskecyklostezky.cz [cit. 2016-04-10].) Spojením této trasy a parkového vchodu by byl dosažitelný úkol pro zastupitelstvo obce Průhonice, která má dokonce tento směr uveden ve cílových oblastech své strategie. Tím by vznikla skvělá příležitost k organizovaným výletům skupin na kolech, což se v okolí Prahy začíná značně rozšiřovat. Kromě celodenního výletu do Průhonic by mohl být návštěvníkům nabízen půldenní výlet mimo Prahu; ten by pravděpodobně přitáhl ještě větší množství turistů, které by zlákala vidina klidnější lokality než je hlučný střed města, hektická doprava a přeplněné ulice. Skutečnost, že Průhonický park nabízí odborné průvodce je výhodou, která by mohla být dovedena do širšího kontextu veřejných akcí v parku i zámku, jako např. tematicky laděné prohlídky, promítání nebo pořádání pikniku nebo brunche. Stejně tak ochutnávky vín, což by mohlo přitáhnout návštěvníky, kteří by jinak prohlídku parku nezvažovali jako případný způsob trávení svého volného času. I tady by byla nutná spolupráce se soukromými podniky, ale vzhledem k tomu, že možnost pořádání svateb a jiných akcí na zámku již existuje, by se spolupráce pouze potřebovala rozvíjet i do dalších veřejných akci.

Jedním z největších mínusů areálu je skutečnost, že zámek není přístupný veřejnosti. Uvážíme-li návštěvníky, kteří jsou zlákáni Prahou, nemalá část z nich je lačná shlédnout interiéry zámků. Z této perspektivy se nabízí připojit k organizaci aktivit v parku ještě další aktivity spojené se zámkem – tematické večeře a večírky v místnostech, které je již nyní možné pronajímat, dále akce spojené s fotografováním a filmovým natáčením a také s uváděním výstav. Scenérie parku je skutečně pohádkovým prostředím, které bylo právě pro své kvality využito při natáčení pohádky Popelka v roce 1969. Tím, že byla oblíbená a v mnoha jazycích existující pohádka filmována v těchto prostorách, lze přilákat návštěvníky různými způsoby (a nejen děti). Výstava původních kostýmů a kulis může být zpestřením v rámci uvádění průhonické lokality mezi místa s vysokou návštěvnickou přitažlivostí. Podobně by byly přitažlivé jiné kulturní aktivity spjaté s danou pohádkou, např. hudební koncerty a renesanční jarmarky. Vezměme v úvahu, že Botanický ústav Akademie věd ČR, v.v.i a Správa Průhonického parku má sídlo v zámku a je tedy zřejmé, že ne celý zámek může být zpřístupněn veřejnosti. Přesto se ale domníváme, že krok k uvolnění některých interiérů zámku by prospěl přitažlivosti celého zámku a přilákal návštěvníky. Plán úpravy a zpřístupnění některých místností by zahrnoval jejich vybavení nábytkem z doby hraběte Arnošta Emanuela Silva- Taroucy, event. s ukázkami prací Botanického ústavu Akademie věd ČR. V neposlední řadě je též důležité zvážit, že park je chráněná kulturní památka a žádné z výše navržených opatření by nemělo tento statut ohrozit. Je samozřejmé, že všechny akce, které by mohly v parku či zámku probíhat, by vyžadovaly maximální opatrnost při své realizaci. Ty by pak musely být vždy designovány tak, aby byly dodrženy předem navržené hranice prostoru a aby nevznikal nesoulad mezi původní harmonií parku a novými počiny. Z dlouhodobé perspektivy je pak spíše nežádoucí, aby park byl přetížen turisty tak, že by jeho hodnota jako přírodního parku byla ohrožena nebo umenšena, anebo aby vysoká návštěvnost daného turistického produktu ohrožovala jeho původní rozvržení. Proto navrhujeme, aby činnosti i podniky jako např. tematické večery nebo promítání byly aktivity provozované jen v době turistické sezony (od června do srpna), a to maximálně třikrát týdně. Tímto rozvržením by i návštěvníci mohli činit rozhodnutí, zda chtějí park navštívit kvůli jeho klidu a tichu, anebo zda se chtějí zúčastnit některé akce pro veřejnost.

Některé z drobnějších pravidelných akcí parku a zámku se mohou stát měsíční či týdenní „tradicí“ spojenou s provozem parku. Toto směřování by mohlo přilákat místní obyvatele (např. výše uvedené brunche, pikniky, ochutnávky) a tím, že by se jednalo o pravidelné akce, vyhnul by se park i zámek jednorázovému přetížení návštěvníky. Pro dětské akce navrhujeme menší prostor vymezený dětem jako hřiště a též jako dějiště plánovaných akcí pro děti. Je však nutné konstatovat, že je nezbytné se vyvarovat zaměření parku na určité věkové kategorie, pouze na děti apod., neboť park jako takový slouží všem věkovým skupinám a přílišným vymezováním věku účastníků akci by mohlo dojít k nežádoucí „disneylandifikaci“ místa. V závěru bychom rádi uvedli, že k povýšení parku a zámku v Průhonicích na konkurenceschopný turistický produkt je třeba vědět, že zážitek z místa musí být na prvním místě. Pro mnohé může návštěva botanického parku a zámku znít neatraktivně, ale věříme, že přetvořením lokality v místo se skutečně seriózní informativní, kulturně-historickou i zábavní nabídkou mohou být Průhonice místem reálných zážitků a jejich skvělým prodejním místem. Není naším záměrem přetavit Průhonice do zábavního parku, ale věříme, že Průhonický park potřebuje být „prodáván“ jako zážitek pro všechny smysly a jako oáza přírodní krásy a svěžesti, kde se návštěvníci rádi zdrží, odpočinou si, nabydou ztracenou energii, ale též poznají nové a naučí se mnohému - a to vše v přirozených pohádkových kulisách.

Závěr

Posílení produktu kulturní krajina je skutečnou výzvou, protože kulturní krajina obnáší mnoho pojmů v jediném: je to krajina vytvořená člověkem, zároveň je ale částečně utvářena přírodou, a proto musí být chráněna, též je uměle dotvářena vlivem lidské ruky a v průběhu času se ještě dále dotváří. Kulturní krajina je právě tak požehnáním jako i zatracením současně, protože dát vzniknout turistickému produktu, který vyplyne z mnohých zmíněných charakteristik a specifických rysů kulturní krajiny je náročné. Takto mnohostranná jednotka je pak určena k mnoha různým účelům, které je třeba sjednotit do jediného projektu, produktu. Kulturní krajina má ve svém principu ohromný potenciál, pro své pevné sevření s přírodou však zároveň patřičný požadavek na svou ochranu a respekt k ní. Všechny tyto vlastnosti splňuje i případ, který jsme blíže studovali a přiblížili, Průhonický park a zámek, čímž máme na mysli dendrologickou sbírku vysoké vědecké hodnoty, zcela uměle vytvořené prostředí parku, které je již dnes věnováno trávení volného času veřejnosti, a zámek je sídlem Botanického ústavu, který spravuje park. Jde tedy o složitý komplex prvků, které je třeba zvážit s ohledem na vlastní specifika, potřeby i možnosti. Nicméně park má ohromný turistický potenciál, dosud nedostatečně využitý. Snad je to kvůli obecné snaze uchovat přírodní krásy netknuté pro další vědecká zkoumání a studium, ale tyto záměry mohou být dosaženy i za cenu, že by byl četnější turismus parku umožněn tak, že křehká krása a kvalita parku by byly zachovány při správné péči o park a při ohleduplné správě této rovnováhy. Cíle diplomové práce byly splněny, jak lze jednoznačně konstatovat i z návrhově častí: Prvním cílem byl „nalezení správného postupu, k vytvoření produktu Kulturní krajina, který by sloužil k propagaci produktu“ a po zkoumáni situace jsme dospěli ke závěru že ze zahraničních postupu lze vytvořit metodikou pro další postup na úrovně České Republice, což ale bývá nad rámec možnosti této práce a mohlo představit návrh pro další výzkum. K splnění dalším cílem, “vyhodnocení vlastností kulturní krajiny jako produktu cestovního ruchu a též zjištění, které aspekty je naprosto nezbytné zachovat beze změny“

67 slouží SWOT analýza a analýza marketingového mixu (tzv. 7P) a lze konstatovat, že infrastruktura parku a jeho patrný potenciál jsou v souladu dle všech zjištění, ke kterým jsme studiem a analýzou dospěli. Závěrem uvádíme, že pro přerod kulturní krajiny v konkurenceschopný produkt cestovního ruchu je třeba posílení aspektu reklamy (propagace) a přidání dalších atraktivních aktivit a akcí, aby bylo možno udržet trvalý zájem moderních návštěvníků. Třetí cíl práce byl „Najít možnosti, jak produkt Kulturní krajina přizpůsobit požadavkům moderního cestovatele a jak vytvořit konkurenceschopný a udržitelný produkt.“ Vedení parku je otevřeno kooperaci s obcí Průhonice na poli potenciálního rozšíření turistického využití parku, což dále umožní vytvořit podhoubí pro další spolupráci s Pražskou informační službou. V globálnějším pojetí pak lze říci, že je třeba přetvořit současnou statickou, akademickou lokalitu parku do přitažlivější krajiny s nabídkou akcí pro turisty i místní občany všech věkových skupin. Park je třeba dále prezentovat s ohledem na jeho kvality, ač je na místě zohlednit citlivé aspekty jeho existence (i budoucí). Adekvátním přístupem a zacházením se zvláštnostmi areálu je však možno docílit rovnováhy mezi přirozeným prostředím a turistickou poptávkou Stanovené hypotézy byly potvrzené a jsme dospěli k závěrů že existuji prokázané postupy („Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví” nebo „Evropská úmluva o krajině“) pro práci s kulturních krajin a možnosti jejich využiti pro tvorbě produktu, ale na úrovně České Republice se nepoužívají. Dále jsme pověřili, že zapojeni na marketing Praze jako destinace je nezbytně pro další rozvoj produktu Průhonického parku. Bez zapojení do širší marketingové strategie a partnerství s Prague City Tourism, považujeme další posun za nemožní

Literatura

[1]. Atlas krajiny České republiky: Landscape atlas of the Czech Republic. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009, 1 atlas (331 s.). ISBN 978-80-85116-59-5. [2]. BANDARIN, F. Preface in MITCHELL, N., ROSSLER, M.,TRICAUD, P.-M. World Heritage Cultural Landscapes  A Handbook for Conservation and Management [online].UNESCO World Heritage Centre, Paris , 2009 ISBN 978-92-3-104146-4, s. 3. [cit. 10-29-2015]Dostupné z http://whc.unesco.org/documents/publi_wh_papers_26_en.pdf [3]. Botanický ústav Akademie věd ČR [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.ibot.cas.cz [4]. Cultural Landscapes. Oficiální stránka UNESCO [online]. UNESCO, 1972 [cit. 2015-11- 15]. Dostupné z: http://whc.unesco.org/en/culturallandscape/ [5]. DOWER, Michael. The European Landscape Convention - its origins, focus and relevance at European level to land use and landscape planning. In: Landscape Character Network Workshop: The European Landscape Convention and its relevance to land use and landscape planning [online]. Austin Court, Birmingham, 2008 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.italianostraedu.org/wp-content/uploads/2014/06/Landscape-Character- Network_The-Landscape-European-Convention.pdf [6]. Evropske fondy v Praze [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.prahafondy.eu/cz/homepage.html [7]. FOWLER, P.J. World Heritage Cultural Landscapes 1992-•2002, World Heritage Papers 6, [online].UNESCO World Heritage Centre, Paris 2003 [cit. 10-28-2015] Dostupné z http://whc.unesco.org/en/series/6/ [8]. Garden Pass [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.gardenpass.cz/gardenpass [9]. GREMLICA, Tomáš. Analýza obce Průhonice: Podklad pro aktualizaci Strategického plánu rozvoje obce do roku 2025 s výhledem na další období. Průhonice, leden 2016. Dostupné také z: http://www.pruhonice- obec.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=13396&id_dokumenty=77971 69

[10]. HÁJEK, Tomáš a Karel JECH (eds.). Kulturní krajina, aneb, Proč ji chránit?: téma pro 21. století. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2000. ISBN 80-7212-134-0. [11]. Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoři, 2015 [online] [cit. 2015-10-29]. dostupné z: http://www.montanregion-erzgebirge.de/cz.html [12]. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing: strategie a trendy. 2. vyd. Praha: Grada, 2013. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4670-8. [13]. KOTLER, Philip: Marketing Management. Praha, Victoria Publishing, 1997. PALATKOVA, M. Prolínání destinací a destinační partnerství [online]. Praha, 2006 [cit. 2015-10-28]. Hospodářská komora hlavního města Prahy. [14]. KRATOCHVÍL, Petr a Radek PAŽOUT. Destinační management a vytváření produktů v cestovním ruchu: Tvorba destinačních produktů cestovního ruchu. In: Vzdělávací program ESF [online]. [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/55dfa8f3-a995- 4739-8e8a-7a397fa1635c/GetFile5_3.pdf. MMR [15]. Kulturni Krajina. Národní památkový ústav [online]. 2015 [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.sychrov.npu.cz/krusnohori/kulturni-krajina/ [16]. KUPKA, Jiři. KRAJINY KULTURNÍ A HISTORICKÉ vliv hodnot kulturní a historické charakteristiky na krajinný ráz naší krajiny. České vysoké učení technické v Praze, 2010 [cit.2015-22-10] Dostupné na: [17]. Lesnický naučný slovník. Praha: Agrospoj, 1994, 743 s., obr.příl. ISBN 80-7084-111-7. [18]. LIPSKÝ, Zdeněk, Martin WEBER, Pavel CHROMÝ, et al. Projekt Kačina: Interdisciplinární výzkum kulturní krajiny. In: Miscellanea Geographica 13[online]. Plzen: Katedra geografie, ZU v Plzni, 2007, s. 91-100 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/5948/091- 100_Lipsk%C3%BD.pdf?sequence=1 [19]. MACNULTY, Peter. Fundamentals & principles of tourism product development [online]. The 5th UNWTO/PATA Forum on Tourism Trends and Outlook, 2011 [cit. 2015-10-30]. Dostupné z: http://dtxtq4w60xqpw.cloudfront.net/sites/all/files/pdf/peter_mac_nulty_fundamentals_and _principles_of_product_development_0.pdf

[20]. MITCHELL, Nora. RÖSSLER, Mechtild TRICAUD, Pierre-Marie (Authors/Ed.) World Heritage Cultural Landscapes A Handbook for Conservation and Management World Heritage Papers 26, [online]. UNESCO World Heritage Centre, Paris 2009 [cit. 03-01- 2016] Dostupné z http://whc.unesco.org/documents/publi_wh_papers_26_en.pdf [21]. MORAVEC, Jiří (ed.). Česká krajina, efektivita péče a obnovy a význam Evropské úmluvy o krajině: sborník z konference : [konané 4. října 2005 v Praze]. Vyd. 1. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2005, 103 s., [4] s. barev. obr. příl. ISBN 80-86684-34-2. [22]. Návštěvnost turistických cílů v roce 2012. Praha.eu [online]. 2013 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z:http://www.praha.eu/public/9d/61/b1/1576232_376004_navstevnost_pamatek_top20_pril oha.pdf [23]. Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2013. Czech Tourism [online]. 2014 [cit. 2016-03- 28]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/pro-media/tiskove- zpravy/nejnavstevovanejsi-turisticke-cile-roku-2013/ [24]. Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2014. Czech Tourism [online]. 2015 [cit. 2016-03- 28]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/pro-media/tiskove- zpravy/nejnavstevovanejsi-turisticke-cile-roku-2014/ [25]. Newsroom of the European Landscape Convention. Council of Europe [online]. 2016 [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: http://www.coe.int/en/web/landscape/-/8th-council-of-europe- conference-on-the-implementation-of-the-european-landscape-convention- ?redirect=http://www.coe.int/en/web/landscape/home?p_p_id=101_INSTANCE_ucpCDgu 21Fjk&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column- 1&p_p_col_pos=1&p_p_col_count=3 [26]. PALATKOVÁ, Monika. Marketingový management destinací: strategický a taktický marketing destinace turismu, systém marketingového řízení destinace a jeho financování, řízení kvality v destinaci a informační systém destinace. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 207 s. ISBN 978-80-247-3749-2. [27]. Park a zámek v Průhonicích. Národní památkový ústav: Památkový katalog [online]. 2015 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://pamatkovykatalog.cz/?legalState=524296546&sequence=1&mode=fulltext®ion%5B

0%5D=St%C5%99edo%C4%8Desk%C3%BD+kraj&county%5B0%5D=Praha- v%C3%BDchod&county%5B1%5D=Praha- z%C3%A1pad&municipality%5B0%5D=Pr%C5%AFhonice&order=relevance%3Adesc& action=legalState&presenter=LegalStatesResults [28]. Prague Card [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: https://www.praguecard.com/index.php?option=com_content&view=article&id=7&Itemid =106&lang=cz [29]. Praha není jen „Staromák“. Hospodářská komora ČR [online]. 2008 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.komora.cz/aktualni-zpravodajstvi/aktuality-1/praha-neni-jen- staromak.aspx [30]. Prazskecyklostezky.cz [online]. 2010 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.prazskecyklostezky.cz/Mapa.aspx [31]. Projekty.Evropske fondy v Praze [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.prahafondy.eu/cz/jpd3/projekty/378_vzdelavaci_regcislo3359.html?support=23 ®cislo=&zadpartner=&obsah=&z-all=&stranka=2 [32]. Projekty HKP. Výroční zpráva za rok 2007 [online]. 2007 [cit. 2016-03.29]. Dostupné z: http://www.hkp.cz/wp-content/uploads/2010/08/VZ_2007.pdf [33]. Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI). Národní památkový ústav [online]. 2016 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: https://www.npu.cz/cs/uop- liberec/vedecko-vyzkumna-cinnost/naki [34]. PRŮHONICE 2025: Strategický plán rozvoje Obce Průhonice do roku 2025 s výhledem na další období. Obec Průhonice, 2015. Dostupné také z: http://www.pruhonice- obec.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=13396&id_dokumenty=77818 [35]. Průhonický park a zámek. Průhonice Oficiální internetové stránky obce [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.pruhonice-obec.cz/park-zamek/d- 65237/p1=2085 [36]. Průhonický park je na seznamu chráněných památek UNESCO. Kudyznudy: Aktuality [online]. 2015 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Pruhonicky-park-je-na-seznamu-chranenych-pamatek- U.aspx

[37]. Průhonický park. TripAdvisor [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: https://www.tripadvisor.cz/Attraction_Review-g1024751-d4022385-Reviews- Pruhonice_Park-Pruhonice_Central_Bohemian_Region_Bohemia.html [38]. RICHARDS, G. Cultural Tourism: Global and local perspectives. [online]. New York: Haworth Press,2007 [cit. 2015-10-30]. Dostupné z: https://books.google.nl/books?id=- LXgdr3hbkgC&pg=PA14&lpg=PA14&dq=cultural+tourism+global+and+local&source=bl &ots=QDqs8uo3OF&sig=PmkZ2zJNo1PCoVPeBdZzduxlHD0&hl=en&sa=X&ei=goduUI yiEpG20QWg- IDADA#v=onepage&q=cultural%20tourism%20global%20and%20local&f=false [39]. RÖSSLER, Mechtild UNESCO world heritage centre background document on UNESCO world heritage cultural landscapes [online] UNESCO World Heritage Centre, Paris [cit. 10- 29-2015] Dostupné z http://www.fao.org/fileadmin/user_upload/giahs/docs/WorldHeritage_CulturalLandscapes_ MechtildRoessler.pdf [40]. SÁDLO, Jiří. et al.: Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Praha : Malá Skála, 2005, 247 s. ISBN 80-86776-02-6 [41]. Sborník příspěvků z konference Česká krajina, efektivita péče a obnovy a význam Evropské úmluvy o krajině: konané 4. října 2005 v Praze. Vyd. 1. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2005, 103 s. , [4] s. barev. obr. příl. ISBN 80-86684-34-2. [42]. SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004. Studium (Portál). ISBN 80-7178-929-1. [43]. SVOBODA, M. a M. KADLEC. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [online]. Praha, MMR, 2007 [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/71687f46- 21f8-4e70-8b5c-afb6ab19ad38/GetFile7_1.pdf [44]. SVOBODOVÁ, K., Krajina a krajinný ráz ve strategickém plánování [online] Fakulta architektury ČVUT v Praze Ústav prostorového plánování, 2011 [19 Oct. 2015]. dostupné z: http://cvut.mapovyportal.cz/krajina_krajinny_raz.pdf [45]. Ukončené projekty. Hospodářska komora hlavního města Prahy [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.hkp.cz/projekty-hkp-2/ukoncene-projekty-2/

[46]. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. UNESCO [online]. Paris: UNESCO, 1972 [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: http://whc.unesco.org/en/conventiontext/ [47]. WEBER, Martin. Evropská úmluva o krajině a možnosti její implementace v oblasti koncepčních a plánovacích nástrojů pro realizaci krajinných politik. Urbanismus a územní rozvoj [online]. X(1/2007) [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5- publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2007/2007-01/12_evropska.pdf [48]. Zpravodaj [online]. HKP, 2008(1-5) [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.hkp.cz/cz/casopis-archiv?r=86

Přilohy

Přiloha 1 Prague Card - kompletní seznam objektů Prague Card

Přiloha 2 Celková SWOT analýza obce Průhonice, 2012

PŘILOHA 1: PRAGUE CARD - KOMPLETNÍ SEZNAM OBJEKTŮ PRAGUE CARD

Volný vstup Výhody

1. Královské zahrady 1. Audioguide tours- 30% 2. Airport Express bus 2. Beer & foklore show - 20% 3. Památník Antonína Dvořáka 3. Beer museum- 30% 4. Muzeum Antonína Dvořáka 4. Black light theatre- 30% 5. Štefánikova hvězdárna 5. Bohemian garnet museum - 25% 6. Muzeum Bedřicha Smetany 6. Exkurze mimo prahu - 25% 7. Bílkova vila 7. Castle fragrances- 20% 8. Cihelná brána 8. Kaple sv.kříže -20% 9. Okružní projížďka historická Praha 9. Muzeum karlova mostu- 50% 10. Muzeum města Prahy 10. Choco story - 30% 11. Pedagogické muzeum 11. Čokoládový dům- 30% J.A.Komenského 12. Koncerty ve sv.mikuláši- 100 kč 12. Klášter sv. Anežky české 13. Dancing house- 25% 13. Zámek Ctěnice 14. Noční plavba- 30% 14. České muzeum hudby 15. Ecotours- 25% 15. Daliborka 16. Film special effects museum - 25% 16. Zlatá ulička 17. Foklore garden-25% 17. Gotický sklep 18. Franz Kafka museum- 20% 18. Židovské muzeum 19. Gallery café-15% 19. Kinsky palace 20. Muzeum pověstí a strašide l- 30% 20. Musaion - letohrádek kinských 21. Strašidla a legendy starého města- 21. Lapidarium 40% 22. Náprstkovo muzeum 22. Hard rock cafe dezert zdarma 23. Národní památník na Vítkově 23. Ice pub-2 free drinks 24. Nová budova národního muzea 24. Klementinum- 25%

25. Zámek Nelahozeves 25. Koncerty u křižovníků- 100 kč 26. Podskalská celnice na výtoni 26. Malostranské mostecké věže- 50% 27. Starý královský palác 27. Lobkowiczský palác - 50% 28. Staroměstská radnice 28. Loreta Praha- 30 kč 29. Věž staroměstské radnice 29. Plavba s obědem- 25% 30. Zrcadlové bludiště na Petříně 30. Memorial to the heroes of the 31. Petřínská rozhledna Heydrich terror- 30% 32. Muzeum policie 31. Model prahy- 40% 33. Prašná brána 32. Mozart dinner- 20% 34. Pražský hrad okruh B 33. Muchovo muzeum - 20% 35. Prague zoo 34. Obecní dům- 15% 36. Zámek roztoky 35. Městská knihovna 37. Salmovský palác 36. Muzeum alchymistů - 20% 38. Schwarzenberský palác 37. Museum of historical chamber pots 39. Bazilika svatého Jiří and toilets- 25% 40. Katedrála svatého Víta 38. Muzeum lega - 40% 41. Šternberský palác 39. Mysterium tour- 15% 42. Dům u kamenného zvonu 40. Protijaderný bunkr tour- 33% 43. Trojský zámek 41. Staroměstská mostecká věž - 50% 44. Veletržní palác 42. Prašná věž mihulka 100 kč (3 45. Vyšehradské kasematy objekty) 46. Galerie Vyšehrad 43. Prague airport transfers-10% 47. Valdštejnská jízdárna 44. Prague boats -25% 45. Prague boats devil's channel cruise- 25% 46. Prague boats dinner cruise-25% 47. Prague boats lunch cruise- 25% 48. Prague boats sweet prague-25% 49. Pražský hrad po setmění- 40%

50. Koncerty na pražském hradě- 40% 51. Obrazárna pražského hradu zvláštní vstupné 52. Příběh pražského hradu 100 kč (3 objekty) 53. Pražský hrad okruh a- 100 kč 54. Prague explorer tour- 300 kč 55. Prague old car- 25% 56. Pražské podzemí- 30% 57. Pražské benátky- 50% 58. Království železnic- 40% 59. Restaurace na baště- 15% 60. Restaurant samurai - 20% na menu teppanyaki 61. Show u Fleků- 20% 62. Slovanská epopej- 20% 63. Jindřišská věž- 50 64. Věž svatého Víta- 20% 65. Stadtführungen die echten- 20% 66. Návštěvnické centrum Staropramen- 25% 67. Věž chrámu sv.Mikuláše- 50% 68. Źižkovská věž - tower park Praha - 20% 69. Trap Prague 20%

Zdroj: Vlastní zpracovánípodle Prague Card [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: https://www.praguecard.com/index.php?option=com_content&view=article&id=7&Itemid=10 6&lang=cz

PŘILOHA 2:CELKOVÁ SWOT ANALÝZA OBCE PRŮHONICE, 2012

PRŮHONICE 2025: Strategický plán rozvoje Obce Průhonice do roku 2025 s výhledem na další období.

II. B Celková SWOT analýza obce Průhonice, 2012

Celkovou SWOT analýzu obce provedli členové Řídící skupiny s využitím dostupných podkladů a podnětů z pracovních skupin.

Dále uvedený přehled silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení je řazen dle významu uděleného členy Řídící skupiny sestupně.

Silné stránky obce Průhonice Slabé stránky obce Průhonice

Průhonický park (Národní kulturní památka, Málo pozemků ve vlastnictví obce památka UNESCO), Zámek, Botanická zahrada, Dendrologická zahrada

Zdravé hospodaření obce (nízká zadluženost) Velký počet nehlášených přítomných obyvatel

Blízkost, snadná dostupnost Prahy Intenzivní, zejména tranzitní doprava v obci, bezohledné chování řidičů

Existující infrastruktura vč. vlastnictví a Hluk z dálnice provozování vodohospodářské infrastruktury

Nákupní možnosti v blízkosti obce – Chybí dům s pečovatelskou službou pro obchodní zóna Čestlice seniory

Relativně vysoký podíl ekologicky stabilních Chybí veřejné WC ploch, lokální, regionální a nadregionální biokoridory, vodní tok Botiče – přírodní charakter území, funkční regionální

79 biokoridor, Holské rybníky

Kvalitní bydlení / vysoký standard Chybí přírodní koupaliště

Pracovní příležitosti v místě (např. VÚKOZ, Chybí informace o terénní pečovatelské BÚ AVČR, obchodní zóna) službě

Územní plán Nedostatek volně přístupné / veřejné zeleně

Vzdělanostní a sociální struktura obyvatel Jakost povrchových vod

Zavedený systém tříděného (separovaného) Málo akcí pro mladé, večerní zábava, bar, sběru odpadu a zvyšující se podíl tříděného diskotéka sběru na celkové produkci komunálního odpadu

Dopravní obslužnost (MHD) Chybí zařízení / prostor pro vzdělávací, volnočasové a kulturní aktivity občanů

Bezpečná obec Úzké komunikace neumožňující vybudovat kvalitní chodníky a stezky pro cyklisty

Mladý bytový fond s infrastrukturou Nedostatečný informační systém k parkování v obci, nedostatky v dopravním značení

Lidé se vzájemně znají Nedostatek malých obchodů, specializovaných prodejen, cenově dostupných restaurací (+kavárna, cukrárna) a služeb přímo v obci

Dětská hřiště Málo volně přístupných hřišť a sportovišť

Zemní val Chybí rehabilitace, fyzioterapie hrazené pojišťovnou

Nedostatečné veřejné osvětlení v některých částech obce

Není ucelená síť cyklotras

Příležitosti pro obec Průhonice Ohrožení obce Průhonice

Existence pozemků vhodných pro získání do Neusměrněný rozvoj okolních obcí bez majetku obce pro její další rozvoj odpovídající dopravní infrastruktury nadmístního významu

Subjekty ochotné spolupracovat (obec, BÚ Snížení daňových příjmů obce / Klesající AVČR (Průhonický park), VÚKOZ výběr daní (legislativa) (Dendrologická zahrada), MŠ, ZŠ, podnikatelé …)

Externí zdroje financování projektů Nadměrný tlak majitelů nezastavitelných ploch na jejich zastavitelnost

Potenciál v okolí cyklostezek k využití Negativní dopady realizace severozápadní volného času zóny

Zvyšující se zájem o zajímavé akce, místa, D1 - znečištěné ovzduší, dopravní rozvoj turismu bezpečnost, rozdělení obce, bariéra pro biokoridory

Projekty partnerství s obcemi podobného typu Nevyužívání dotací / externích zdrojů financování projektů (změna struktury dotačních titulů

Neusměrněný nárůst návštěvnosti obce

Vzestup indexu ekonomického zatížení Zdroj:

GREMLICA, Tomáš. Analýza obce Průhonice: Podklad pro aktualizaci Strategického plánu rozvoje obce do roku 2025 s výhledem na další období. Průhonice, leden 2016. Dostupné také z: http://www.pruhonice- obec.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=13396&id_dokumenty=77971