Profily a Motivace Suburbanizérů Ve Vybraných Lokalitách Brněnské Aglomerace Profiles and Motivations of Immigrants in Selected Areas in Brno Aglomeration

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

Profily a motivace suburbanizérů ve vybraných lokalitách brněnské aglomerace Profiles and Motivations of Immigrants in Selected Areas in Brno Aglomeration

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: Mgr. Petr Tonev, Ph.D. Bc. Veronika Vašková

Brno, 2016

Jméno a příjmení autora: Veronika Vašková Název diplomové práce: Profily a motivace suburbanizérů ve vybraných lokalitách brněnské aglomerace

Název práce v angličtině: Profiles and Motivations of Immigrants in Selected Areas in Brno Aglomeration Katedra: regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Tonev, Ph.D. Rok obhajoby: 2016

Anotace Předkládaná diplomová práce „Profily a motivace suburbanizérů ve vybraných lokalitách brněnské aglomerace“ identifikuje profily typických novousedlíků v suburbánních zónách ve vybraných lokalitách brněnské aglomerace. Analýza je založena především na propojení kvantitativních dat a kvalitativní získané informace v dotazníkovém šetření. Předmětem práce je identifikovat a analyzovat typické profily suburbanizérů. Cílové lokality byly vybrány na základě kvantitativních údajů, jež indikují zvýšený počet obyvatel po roce 2000, jakož i bytovou výstavbu.

Annotation The submitted thesis: “Profiles and Motivations of Immigrants in Selected Areas in Brno Aglomeration” analyzes profiles of typical sewsettlers in suburban areas in selected locations of Brno aglomeration. The analysis is based especially on combining and connecting quantitative data and qualitative selected data gained during the survey. The core of the thesis is identifying and analyzing typical profiles of suburban population. Target locations were selected on the basis of quantitative data which indicates increasing number of residents after year 2000 as well as increasing number of housing projects.

Klíčová slova Suburbanizace, bytová výstavba, okres Brno-venkov, okres Brno-město, migrace, profily novousedlíků

Keywords Suburban development, housing project, Brno-Country district, Brno-City district, migration, profiles of newsettlers

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Profily a motivace suburbanizérů ve vybraných lokalitách brněnské aglomerace vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko- správní fakulty MU.

V Brně dne 13. května 2016

……………………………..

Bc. Veronika Vašková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petru Tonevovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji mým přátelům z přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Bolkovi Bártovi a Radimovi Stuchlíkovi za pomoc při vytváření kartogramů. Dále pak paní místostarostce Heleně Kadlečíkové z obce Moravany za věnovaný čas k osobnímu rozhovoru, panu starostovi z MČ Brno-Kníničky Bc. Martinovi Žákovi a paní regionalistce Ing. Evě Kalové z Magistrátu města Brna za poskytnuté studie a informace.

OBSAH

ÚVOD A CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE ...... 13 1 REŠERŠE LITERATURY ...... 15 1.1 Pojem suburbanizace ...... 15 1.2 Historie suburbanizace ...... 20 1.2.1 Vznik a vývoj suburbanizace ve světě ...... 20 1.2.2 Vznik a vývoj suburbanizace v České republice ...... 23 1.3 Širší pojetí suburbanizace ...... 30 1.3.1 Příčiny a dopady suburbanizace ...... 30 1.3.2 Způsoby regulace k usměrnění suburbanizace ...... 39 2 METODIKA ZPRACOVÁNÍ ...... 43 3 PROFILY A MOTIVACE SUBURBANIZÉRŮ VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH ... 50 3.1 Charakteristika imigrantů ve vybraných lokalitách ...... 51 3.2 Důvody imigrantů ke stěhování do vybraných obcí ...... 57 4 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ...... 60 4.1 Metodika dotazníkového šetření ...... 61 4.2 Výsledky dotazníkového šetření ...... 63 4.2.1 Geografické souvislosti ...... 64 4.2.2 Motivace nově příchozích ...... 71 4.2.3 Socio-kulturní, dopravní a jiné souvislosti ...... 73 4.2.4 Doporučené nástroje regulace suburbanizace ve vybraných lokalitách ...... 84 4.2.5 Charakteristika respondentů ...... 86 4.2.6 Závěrečné hodnocení vybraných lokalit respondenty ...... 90 ZÁVĚR ...... 93 SEZNAM ZKRATEK ...... 96 SEZNAM TABULEK ...... 97 SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 98 SEZNAM GRAFŮ ...... 99 SEZNAM KARTOGRAMŮ ...... 100 SEZNAM PŘÍLOH ...... 101 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 102

ÚVOD A CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE

Na počátku této práce bych ráda uvedla několik otázek, které mne přiměli k tomu, abych si jako téma své závěrečné práce vybrala právě motivace suburbanizérů. Otazníků je mnoho a kreativní čtenář v nich jistě nalezne spousta dalších výzkumu hodných témat.

Proč se lidé čím dál více stěhují za město a co je k tomu vede? Je to pouze otázka nedostatku prostoru k bydlení nebo zde hrají roli i jiné důvody? Existuje vůbec typický profil suburbanizéra dnešní doby? Jedná se opravdu o především vysokoškolsky vzdělanou populaci, která pobírá nadprůměrné příjmy? Vadí jim více času stráveného za volantem osobního automobilu anebo jsou s touto změnou srozuměni a jsou ochotni onu pomyslnou daň podstoupit výměnou za svůj splněný sen? Takových otázek by mohly být položeny desítky. A právě snaha nalézt na tyto otázky alespoň částečné odpovědi a následně je senzitivně analyzovat, bude cílem této práce.

Cílem práce je analyzovat a následně vyhodnotit vybrané aspekty suburbanizace na příkladu vybraných lokalit v zázemí Brna. V řadě prací je suburbanizace hodnocena z hlediska kvantitativních dat. Vzhledem k zaměření práce především na motivy a profily suburbanizérů považuji za nutné doplnit tuto závěrečnou práci také o kvalitativně zjištěná data z terénního výzkumu.

Suburbanizace není v naší ani světové literatuře neznámým pojmem. Naopak v poslední dekádě je velice často diskutovaným tématem a dovoluji si tvrdit, že dokonce kontroverzním. Pro mnoho lidí je bydlení ve vlastním domě snem, který by si jednou rádi splnili. I tento sen však může nabývat různých podob a to v tom smyslu, zda se jedná o novostavbu nebo již existující nemovitost. Zde si však i laik položí další otázku - co se stane, jestliže se postupně více lidí začne stěhovat z města do nových rodinných domů? Jaké to má důsledky a je vůbec tento proces udržitelný?

Odborná veřejnost je toho názoru, že pravděpodobně není. A v reakci na to jsou prováděna šetření, jež by mohla pomoci nalézt nástroje k regulaci tohoto neudržitelného a stále probíhajícího procesu. K jejich nalezení je nicméně nutno znát subjekt, jehož jednání má být regulováno – suburbanizér. Cílem této práce je de facto utvořit si ucelený náhled na profily a motivace suburbanizérů, aby bylo možné následně navrhnout nástroje, jež by mohly posloužit k alespoň částečné regulaci suburbanizačních tendencí.

Aby byly navržené nástroje co nejúčinnější, je nezbytné je cílit na konkrétní skupiny obyvatel. V souladu s tímto požadavkem byl průzkum prováděn na dvou vybraných obcích a jedné městské části města Brna v Jihomoravském kraji.

S cílem specifikovat i ty jemnější rozdíly v motivacích jsem se rozhodla použít metodiku semistrukturovaných rozhovorů. Se všemi účastníky výzkumu jsem se setkala osobně a vedla s nimi ústní pohovor. Důvodem, proč byl tento styl sbírání dat zvolen, byla otevřenost a sdílnost lidí, jež se již v minulých pracích ukázaly přínosné. Primární data mají rovněž dle mého názoru lepší vypovídací schopnost a navíc jsou aktuální. Závěrem práce je k dispozici souhrn nejčastějších motivací a následná komparace ucelených profilů suburbanizérů jednotlivých vybraných lokalit. Na konec práce je zařazen návrh konkrétních nástrojů, jimiž by bylo možné proces suburbanizace v daných lokalitách alespoň částečně regulovat.

1 REŠERŠE LITERATURY

V této kapitole je obsaženo několik vymezení pro pojem suburbanizace, jímž je fakticky protkána celá práce. Jedná se o několik různých pohledů na danou problematiku, což je přínosné především pro potenciální hledání příčin a následných řešení dopadů suburbanizace. Budou zmíněny různé formy, jakých může suburbanizace nabývat a dojde k jejich vzájemné komparaci.

Dále se zaměříme na historický vývoj suburbanizace jak ve světě, tak i v České republice a zmíníme ty oblasti, kde již tento fenomén přerostl do neudržitelných rozměrů.

Jelikož všechno souvisí se vším, závěrem kapitoly je vysvětleno, proč vůbec suburbanizace hýbe světem a jaké jsou její dopady na okolí. Jsou taktéž zmíněny nástroje, jež bývají použity pro zmírnění těchto dopadů. Zaměřuji se také na to, zda se nástroje regulace liší lokálně. Tyto zmíněné mechanismy jsou následně v praktické části práce porovnány s využívanými nástroji ve třech vybraných lokalitách v okolí města Brna.

1.1 Pojem suburbanizace

Procesem suburbanizace se rozumí stručně „přesun městského obyvatelstva, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí“ (Ouředníček, 2008:10).

Základní podmínkou, proč vůbec samotná suburbanizace vzniká, je migrace obyvatel. Tento pohyb je podmíněn mnoha důvody a následně tedy obtížně analyzovatelný, čímž činí samotnou suburbanizaci nelehkým tématem k řešení (Čermák, 2005).

Aby si čtenář byl jistý, zda se skutečně jedná o proces suburbanizace, definovali autoři Sýkora a Posová (2007) 3 podmínky:

• roste podíl metropolitní oblasti na národním systému (metropolizace1); • roste podíl příměstské zóny v rámci metropolitní oblasti; • příměstská zóna roste v absolutních číslech.

1 Metropolizací rozumíme fázi urbanizačního vývoje regionálních středisek vyššího řádu, která se projevuje především transformací extenzivních forem růstu na intenzivní formy dané zvyšujícím se významem a koncentrací kvalitativních funkcí. Právě suburbanizace patří k zásadním procesům, uskutečňujícím se v rámci metropolizace (HAMPL, M. 2005). 15

Zde je na místě položit si otázku, jaký je vztah mezi jádrem a zázemím. V této souvislosti popsali Van den Berg a kol. (1982) ve své publikaci stádia vývoje městských areálů a rozfázovali je na následující:

• urbanizaci, • suburbanizaci, • desurbanizaci, • reurbanizaci.

Autor zde upozorňuje na skutečnost, že fáze suburbanizace je typická vyšším relativním populačním přírůstkem zázemí než jádra, přičemž u jádra může docházet i k populačnímu úbytku.

Na jejich teorii ovšem reagují Sýkora a Posová (2011:3) a upozorňují, že pouhé porovnávání relativních přírůstků či úbytků nemusí odrážet absolutní růst či úpadek jádra. Jasněji vymezuje suburbanizační proces tabulka 1, kde jej výše uvedení autoři znázorňují jako absolutní růst městského regionu za současného zvyšování podílu zázemí. Tím dochází ke zvětšování samotné aglomerace a jeho decentralizaci.

Tabulka 1 Klasifikace forem urbanizace Centralizace Decentralizace (růst podílu jádra) (růst podílu zázemí) Růst měst regionu urbanizace suburbanizace Pokles regionu reurbanizace desurbanizace Pramen: převzato z: Sýkora a Posová (2011:3)

Další charakteristiku přináší Burgess (1925), jenž popisuje suburbanizaci jako expanzi města, při které dochází následkem invaze k tlaku ve vnitřních částech města a k následnému rozpínání jednotlivých částí města od centra směrem k okraji. Ulrich (1938) a Král (1946) souhlasně doplňují, že kromě fyzického pohybu obyvatelstva a výstavby nových okrsků (jak rezidenčních, tak průmyslových), dochází zároveň k nepřímé urbanizaci šířením městského stylu života, přejímání norem a vzorů chování městské společnosti. Wirth (1974:49) ve své knize Urbanität als Lebensform dodává: „Vlastnosti, které se spojují s městskostí, vystupují tím silněji do popředí, čím je obec větší, hustěji osídlená a různorodější“ (Wirth (1974:49, citováno podle Hniličky 2012:38)).

Není překvapivé, že expanze města do krajiny má za následek její významnou změnu. Prostor, který vzniká v místě, kde se město rozprostírá do okolí, se nazývá příměstská zóna. Specifickým typem příměstské zóny je suburbium, jenž má svá specifika. Ouředníček (2002) chápe samotné suburbium jako prostorově samostatné sídlo, jež v nás vyvolává jistý pocit prostorové identity. Fishman (1987:9) vysvětluje, že „suburbia byla vytvořena etablující se střední třídou, která začala hledat takové místo pro bydlení, jež by odpovídalo nové představě o ideálním prostředí pro rodinný život.“ Zde je na místě obezřetnost, jelikož tyto preference byly typické pro anglosaské země, odkud se tento trend postupně přenesl do severní Ameriky a následně do celého světa. Vývoji suburbanizace ve světě je věnována samostatná subkapitola 1.2.1 níže.

Suburbiím jako takovým „chybí celistvost a městskost, jsou nesoběstačné a závislé na vnitřním městě“ (Hnilička, 2012:47). Prostorová identita suburbia, zmíněná výše, je nicméně chápána jako specifická jen do doby, než se suburbium stane součástí stále se rozšiřujícího městského prostoru (Ouředníček, 2002). Po splynutí těchto dvou celků se tedy suburbium stává součástí příměstského prostoru.

Termínem, jenž je v souvislosti s suburbiemi často zmiňován, je „satelitní městečko“. Označují se jím nové kolonie rodinných domů, jež svými monofunkčními plochami rozhodně nemají nic společného se samostatným městečkem jako takovým. Hnilička (2012:39) navíc poznamenává, že „bydlení v čistě monofunkční oblasti je bydlením na sídlišti se všemi jeho nevýhodami“. Malá hustota osídlení a diverzita funkcí znemožňuje městské funkce zajistit aspoň dodatečně. Z toho důvodu jsou tyto kolonie často nazývány „sídlišti naležato“.

Suburbium je často také spojováno s pojmem venkova. Nabízí se otázka, zda nemá suburbium ve své podstatě nahrazovat venkov tím, že se nachází dál od městského jádra. Na toto téma bylo zpracováno mnoho publikací a studií od autorů jako např. Copp (1972), Robinson (1990), Hoggart a kol., (1995), Murdock a kol. (2012), Hruška (2014), přičemž poměrně podrobně se problematikou vymezení venkova zabývá Petr (2015:27-30). Všichni zmínění autoři v podstatě zaujímají souhlasné stanovisko v tom smyslu, že nelze s jistotou přesně pojem venkova definovat. Ve své disertační práci definuje Petr (2015) bezpočet přístupů a metodik, podle nichž lze venkov alespoň částečně vymezit. Přiznává však, že „v praxi dochází ke kombinací více kritérií, modifikací a k přizpůsobováním konkrétním podmínkám“ (Petr 2015:27), čímž vyslovuje souhlas s výše uvedeným závěrem. „Nejčastějším případem je kombinace různých hraničních hodnot kritérií velikosti a hustoty

17 obyvatel“ (Petr 2015:27). Vzhledem k obtížně uchopitelné problematice ale nakonec autor dodává, že se „většina řešení do značné míry opírá o konvenční statistická či administrativní kritéria, která v mnoha případech nemusí vystihnout venkovský charakter obcí, resp. zachytit míru „venkovského“ (Petr 2015:16).

Aby nebylo na problematiku nahlíženo generalizovaně, definuje Sýkora (2002:10) různé formy, jichž může suburbanizace nabývat. Důležité prvky v typologii zde hraje prostorová struktura rozmístění nové zástavby a na ni navazující lidské aktivity. V závislosti na nich je možné novou výstavbu rozdělit podle funkce na dva typy: komerční a rezidenční.

Předně je vhodné poznamenat, že fenomén komerční suburbanizace je podstatně mladší. V nejširším pohledu se mezi nerezidenční (komerční) funkce suburbanizace řadí vymísťování nebo přímo nová lokalizace aktivit sekundéru, terciéru či kvartéru. Konkrétně je tím míněna suburbanizace maloobchodu, skladových a výrobních kapacit (zejména průmyslové zóny) a administrativa (Ptáček, Szczyrba, Šimáček; 2013:81-83).

Ouředníček, (2002) dodává, že tato forma suburbanizace je nejčastěji realizována podél hlavních dopravních tahů a tzv. „na zelené louce“. Je na místě podotknout, že především nerezidenční suburbanizace mění významně ráz krajiny a to především v tom smyslu, jak velkou plochu území zasáhne.

Pod pojmem rezidenční suburbanizace se rozumí zástavba za účely bydlení, jíž se hodlám v této práci věnovat především. Ouředníček, Špačková a Novák (2013) operacionalizují tuto dílčí složku suburbanizace vztahující se k obyvatelstvu jako migraci (změnu trvalého pobytu) obyvatelstva směrem z jádrových měst metropolitních regionů do jejich zázemí. Za jádrová města lze v České republice považovat města s více než 10 000 obyvateli ležící mimo suburbánní zóny měst (města s více než 10 000 obyvateli k 31. 12. sledovaného roku).

Nejméně šetrnou formou suburbanizace, kterou současná literatura popisuje a jíž je věnována nemalá pozornost, je nahodilé rozprostírání individuální zástavby do krajiny známé pod anglickým termínem „urban sprawl“ (viz obrázek 1). Jeho český překlad „sídelní kaše“ jen „trefně pojmenovává neuspořádanou skrumáž předměstských staveb“ (Hnilička, 2012:30).

Obrázek 1 Urban sprawl v obci Bukovinka (okres Blansko)

Pramen: vlastní foto

Výrazným milníkem výzkumu suburbanizace obecně se stala třídílná studie The Costs of Sprawl. Tato více než tisícistránková studie se na dlouhá léta stala jedním z hlavních vzorů všech následujících prací na téma suburbanizace. Ačkoliv samotná suburbanizace nemusí být nutně negativním jevem, ze závěrů studie je jednoznačné, že urban sprawl je ze všech možných forem prostorového rozvoje nejdražší v ekonomických nákladech, spotřebě přírodních zdrojů i osobních nákladech. Studie taktéž zdůraznila, že v USA jsou suburbanizací nejvíce poznamenány západ a jih. Podstatná koncentrace obyvatel se nicméně nachází v malém počtu oblastí. Uživatelsky přívětivé vysvětlení, které plyne ze závěrů studie, zní, že jedna třetina populačního růstu amerického národa je koncentrována ve 3 z 50 států a ve 40 z 3 100 distriktů (The Costs of Sprawl, 2000).

1.2 Historie suburbanizace

Kořeny suburbanizačního procesu jsou různě časově i prostorově rozmístěny po celém světě. Ačkoliv se jedná o jeden fenomén, lze mezikontinentálně nalézt rozdíly jak v jeho původu, tak i v projevech. Následující kapitola dává přehled o počátcích suburbanizace, jejím vývoji a průběhu ve světě. Soustředí se především na vývoj v Evropě a USA a vysvětluje zmíněné rozdíly. Druhá polovina se zaměřuje na specifický vývoj v postkomunistických zemích a dále popisuje vznik a vývoj suburbanizace v České republice.

1.2.1 Vznik a vývoj suburbanizace ve světě

Počátky suburbanizačního procesu jsou datovány různě časově i prostorově. Odborníci se nicméně shodují v tom, že idea o bydlení za městem přišla z evropského kontinentu. Jak již bylo stručně zmíněno v subkapitole 1.1 vysvětlující samotný pojem suburbanizace, byla to buržoazní střední třída, jenž hledala lepší podmínky pro rodinný život jinde než v centru. Chakrawarti (1996) vidí počátky suburbanizace již v 18. století v Anglii a dodává, že ono bydlení za městem nesmělo být od centra vzdálené příliš. Tato potřeba u suburbanizérů přetrvává do současnosti, i když už se dnes nebavíme o buržoazii, ale o střední a vyšší ekonomické třídě obyvatel.

Ačkoliv v Anglii tento trend probíhal, ve Francii (resp. v Paříži) se nic podobného nedělo. Rozvíjející se dopravní obslužnost naopak vyvedla z měst dělníky, jež tímto získali lepší životní podmínky, a „vrchnost tak mohla žít v „očištěném“ a „rozředěném“ centru“ (Hnilička, 2012:38-39). Na tomto jednoduchém porovnání geograficky blízkých zemí lze vidět, že suburbanizace není proces čistě technický, ale je úzce spjat se stylem života a kulturními hodnotami. Olsen (1986) shrnuje onen fakt tak, že Pařížané a Londýňané jednoduše byli (a možná stále jsou) jiné povahy. Zatímco jedni preferovali ruch velkoměsta, ti druzí se rádi uzavírali do svých tichých domů.

Německý architekt Hermann Muthesius dokonce prohlašuje s nadsázkou, že „bydlení v rodinném domě je ve všech ohledech nejvyšší formou života.“ (Muthesius, 1904; citováno podle Olsen, 1986:91). Počátkem 19. století se ale vlivem industrializace životní podmínky a hygiena ve městech zhoršovaly natolik, že začaly vznikat první rozvojové plány na výstavbu suburbií.

Mezi tyto první návrhy je řazena i Howardova koncepce zahradního města (Couch, et al. 2007). Ta spočívala v ideji, že město i vesnice přitahují obyvatele řadou pozitivních vlastností, které jsou ovšem na druhé straně vyvažovány těmi negativními. Howard ve své koncepci definuje typ osídlení tzv. „město-vesnice“, (anglicky town-country), kde se všechna pozitiva spojují a negativa idealisticky mizí. Trval na městské zeleni a hustotu obyvatel stanovil na 80 obyvatel/ha. Pojem zahradního města je v současnosti spojován s extenzivní zástavbou s doplněním zeleně, ovšem idea původních samostatných town-countries zůstává v pozadí (Hnilička, 2012:60-66).

Za kolébku suburbanizace je tedy širokou odbornou veřejností považována Anglie. Vliv kolonizace tomuto procesu umožnil, aby největšího rozmachu dosáhl ve Spojených státech. Při porovnání povahy Evropanů a Američanů s ohledem na mobilitu, je evidentní, že americký národ je mnohem mobilnější. Nespoutaný duch Američanů může být podle Teaforda (2008) jednou z příčin, proč dosáhlo rozpínání měst v USA takových rozměrů.

Vývoj amerického stěhování za město rozčlenil Lang et al. (2006) do šesti fází. První tři z nich (přibližně v letech 1850-1930) charakterizuje rozvojem městské hromadné dopravy, jež zapříčinila postupné rozpínání města do krajiny. Domy se v té době stavěly poblíž tratí a měly povětšinou podobu řadových domků. Od třicátých let může, podle autora, být v USA viděna už podoba intenzivní suburbanizace. Vlivem dostupnějších hypoték a rozvoji automobilové dopravy se bydlení za městem stalo dostupným i pro střední třídu. Rodinné domky v té době vyrostly např. v suburbiu Levittown na Long Islandu (viz obrázek 2) a tvoří zde monotónní rozsáhlé plochy pro bydlení. Na počátku šedesátých let ale došlo ke změně. Vlivem rozvoje železničních sítí už suburbia nesloužila pouze k bydlení, ale rozvíjí se i komerční suburbanizace. V páté éře (cca od roku 1970) lze nalézt tzv. „edge cities“, v nichž dochází jak k intenzivní rezidenční suburbanizaci, tak i k masové výstavbě skladových, kancelářských a zábavních komplexů.

Obrázek 2 Levittown, Long Island

Pramen: Boundless. “The Growth of Suburbs.”

V současnosti se podle autora ocitá americká společnost na prahu šesté éry, kde suburbia již nejsou oddělena od města, ale naopak splynula v jakési prstence a tvoří i celé megapole. Příkladem může být oblast BosWash (mezi městy Boston a Washington). Dále pak uvádím pás v oblasti Velkých jezer ze západu Milwaukee až po východní Montreal (zde se ovšem jedná o nesouvislý pás přerušený jezery) a konečně na přelomu 21. století je to i vzniklá oblast mezi městy San Francisco a Los Angeles.

Sýkora (2002) rozvoj suburbanizace rozdělil pouze do tří etap. V prvních dvou zmiňuje koncentraci obyvatelstva a jeho následné rozprostírání do výše zmíněných megapolí ale i do jiných oblastí (např. Sunbelt na jihovýchodě). Sýkora ale na rozdíl od Langa et al. (2006) vidí rozdíl ve třetí etapě. Český autor vnímá ve třetí etapě především segregaci bělošského a nebělošského obyvatelstva. Podle něj dochází ke vzniku „dvou světů“ a to v podobě „světu bohatých suburbií a nebělošských center“ (Sýkora, 2002:57). V důsledku této migrace obyvatel z centra na okraje měst dochází k růstu už tak někdy vysoké kriminality v samotném historickém jádru města. Vzhledem k finanční náročnosti revitalizace jádra je u místních patrná skepse, zda se vůbec někdy revitalizace dočkají a proto odchází za lepším a bezpečnějším prostředím na okraj města.

Nalézt na americkém kontinentu hranice mezi venkovským okrajem a dosahem města je velice obtížné, ba téměř nemožné, jelikož dochází k její neustálé přeměně a expanzi. Hlavní rozdíly ve stavu suburbanizace na evropském a americkém kontinentu shrnuje Couch et al. (2007) do pár vět. Za prvé suburbanizace není v Evropě v tak pokročilém stádiu 22 jako v USA. Za druhé se nejedná o tak rozsáhlé plochy, které by byly procesem zasaženy a hustota osídlení není tak malá jako v USA. Konečně, i když lze pozorovat zvýšenou závislost na automobilové dopravě na obou kontinentech, v Americe se tento důsledek projevuje mnohem výrazněji už vzhledem k dojezdovým vzdálenostem do centra, které mnohdy čítají i desítky mil.

Tento rozdílný vývoj pramení z mnoha důvodů. Díky poměrně husté hromadné dopravě, dostupné v Evropě, mají obyvatelé tamních suburbií možnost volby mezi relativně drahým automobilem nebo prostředkem hromadné dopravy. Dalším důvodem mezikontinentální heterogenity vývoje mohou být priority. V Americe jsou práva jedince upřednostňovány nad komunitou, což se podle Ptáčka (2002) nejvýrazněji projevuje v tom, že územním celkům chybí územně plánovací mechanismus, s nímž by mohly vývoj daného území regulovat a usměrňovat. Další důvodem může být odlišné vnímání samotného statusu „bydlení v bytě“ a „bydlení v rodinném domě“. Typický Američan dá přednost téměř celoživotnímu splácení hypotéky na dům než bydlení v podnájmu. V evropských poměrech se naproti tomu bydlení v podnájmu nepovažuje za něco negativního (Couch et al., 2007).

Baše (2009) ještě dodává, že v Evropě není pozorován takový konkurenční boj mezi městem a venkovem. Při rozšiřování měst totiž často dochází k napojování malých venkovských sídel na města. Naopak v USA se jedná o separovanější celky, např. již výše zmíněné edge cities. Pokud se v Evropě bude i nadále projevovat spíše spolupráce než konkurenční boj mezi městem a venkovem, lze očekávat, že se vývoj suburbanizace v Evropě podaří usměrnit lépe a že nenabere tak vysoké obrátky jako na opačné straně Atlantiku.

1.2.2 Vznik a vývoj suburbanizace v České republice

Suburbanizace se v tehdejším Československu objevila již v meziválečném období. K výstavbě rezidenčních lokalit docházelo především (taktéž jako v USA) v blízkosti železničních tratí. Do podoby sídelních systémů v podstatě celé středovýchodní Evropy významně zasáhl komunistický režim, jenž uměle potlačil tyto dekoncentrační proudy a započal v naší zemi specifický proces urbanizace, jehož výsledky můžeme vidět dodnes (Sýkora, 2002; Sýkora a Posová 2010, aj.).

Čím se tedy vývoj suburbanizace v evropských státech liší od těch amerických? Specifickou podobou socialistické suburbanizace byla výstavba panelákových sídlišť na okrajích měst. Přestože se nejedná o stěhování za město v podobě, v jaké ji sledujeme

23 v současnosti, jistou monofunkčnost a homogenitu těchto staveb je nutno kvitovat. Společnými znaky suburbií a panelových sídlišť jsou podle Kuči (2000) a Šilhánkové a kol. (2007) snižování hustoty zastavění a ztráta tradičního veřejného městského prostoru. Jedním z důvodů této výstavby bylo využití půdy. Bydlení na sídlištích netvoří v České republice a vlastně ani ve zbylých státech východní Evropy zanedbatelný podíl na bydlení ve městech. „V současné době na území ČR téměř neexistuje město, které by nebylo poznamenáno tímto typem výstavby. Panelová sídliště jsou v cca 300 městech a představují v průměru 30 % celkového počtu trvale obydlených bytů“ (ÚÚR, 2015). Například v hlavním městě Praze žilo v roce 2011 v panelových domech téměř polovina obyvatel (ČSÚ, 2011a).

Dalším příkladem může být Slovensko, v němž se konkrétně v Bratislavě nachází největší sídliště ve střední Evropě – Petržalka. V něm v roce 2015 žilo téměř 130 000 obyvatel. Tento počet představuje až jednu třetinu všech obyvatel hlavního města (Kleibl, 2014). V Tallinu je podíl obyvatel bydlících v panelových domech až dvou třetinový (Leetmaa, 2008).

Dalším fenoménem oné doby socialismu bylo chataření a chalupaření. Vlastnit druhou nemovitost na okraji města v přírodě neslo rysy sezónní suburbanizace. Lidé vyjeli v rámci celozávodní letní dovolené na měsíc na chalupu a města byla hned o desítky tisíc lidí chudší. Toto bydlení pro mnoho lidí znamenalo trávení dovolené v příjemné lokalitě bez nutnosti platit za drahé ubytování v penzionu. Po Sametové revoluci byly některé chaty a chalupy přestavěny na trvalé bydlení, jedná se tedy o desurbanizaci (Kok, 1999). O suburbanizaci jako takové se mluví v Československu ale až od 90. let. Mezi další postkomunistické země s podobným vývojem lze řadit i Polsko a Německo, kde se suburbanizační tendence začaly projevovat již o desetiletí dříve (Kok, 1999).

Rozvoj malých sídel v zázemí měst znemožňovala mimo jiné existence střediskové soustavy osídlení a zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (Sýkora 2002, Fialová 2012). Za dob socialismu bylo pro malé obce a města téměř fatální, pokud nepatřily do kategorie „trvalého významu“.

Tzv. nestředisková města, jichž byla většina, byla v plánovacích vizích určena k postupnému zániku a docházelo v nich k chátrání domovního fondu, technické infrastruktury a především, a to je z hlediska budoucnosti nejhorší, k odlivu mladého obyvatelstva (Ouředníček, 2008).

Rok 1989, resp. 1990 byl nesporně významným mezníkem, jenž začal naši krajinu významně formovat. Přechod z centrálně plánované na tržně orientovanou ekonomiku s sebou nesl obrovské množství změn. Za důležité považuji především zmínit procesy deindustrializace, restituce a privatizace státního majetku kupónovou metodou. Součástí těchto přeměn byla rovněž revitalizace a jistá komercializace historických jader měst. Ta byla poznamenána výstavbou logistických areálů, skladových prostor a obecně komerční suburbanizací (Maier, 2002 a Szczyrba, 2005).

Graf 1 Počet dokončených bytů v České republice v letech 1989-2014

60 000

50 000

40 000

30 000

20 000

10 000

1989 2009 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2010 2011 2012 2013 2014

byty celkem byty v rodinných domech byty v bytových domech

Pramen: ČSÚ 2015a, vlastní zpracování

Poznámka.: v letech 1989 až 1994 nejsou v celkovém počtu bytů zahrnuty byty získané adaptací nebytových prostor - nebylo sledováno

V první polovině 90. let neprobíhala výstavba rodinných domů tak rychle, jak se původně očekávalo. Jisté zpoždění bylo způsobeno deformací trhu s byty a nízkou kupní silou obyvatel. I přesto se ale podle Poláška a kol. (2007) jedná o nejvýznamnější migrační proces, jehož důsledky se naplno projevily až v druhé polovině 90. let (viz graf 1). Právě v té době byl naplno odstartován onen suburbanizační boom, kdy si lidé začali plnit svůj americký sen, a sice, mít svůj vlastní dům se zahradou někde v klidné a příjemné lokalitě mimo jádro města.

Realizace představ o novém domě nabývala několika podob. Jednou z variant byla stavba domu svépomocí, další možnost představoval nákup pozemku od developerských firem. Tyto společnosti nabízely jednak stavební parcely s nezbytnou infrastrukturou anebo dům „na klíč“. Která varianta byla preferovanější nelze kategoricky tvrdit a odvíjí se od subjektivních preferencí každého obyvatele. Otázkou rovněž zůstává, zda se lidem jejich sen o bydlení 25 v rodinném domě vyplnil. Nové bydlení je totiž spojeno i s novými sousedy, prostředím a dalšími změnami, které se souhrnně podílí na celkovém hodnocení kvality bydlení (Galčanová, Vacková, 2008).

Suburbanizační proudy v České republice je možno rozdělit do několika etap. Při této chronologické selekci jsem vycházela z dat o migračních proudech mezi kraji ČR. Ačkoliv se lidé chtěli stěhovat za města už z počátku 90. let, kvůli důvodům zmíněným výše, se tyto tendence naplno projevily až ve druhé polovině 90. let (viz graf 1 výše). Praktická část práce se nicméně zabývá obdobím o dekádu později. Migrační situaci v krajích i okresech České republiky v období let 2004 – 2014 názorně popisují data o migračních saldech (viz kartogram 1).

Kartogram 1 Saldo stěhování mezi kraji a okresy v ČR na 1 000 obyvatel v souhrnu za roky 2004 – 2014

Z uvedených kartogramů je patrné, že nejvyšších hodnot dosahoval kraj Středočeský a Praha – hl. město. Lidé se nejčastěji stěhovali do okresů Praha-západ a Praha-východ, Beroun a Nymburk. Druhé nejvyšší hodnoty salda nabýval Jihomoravský kraj, v rámci něhož se lidé přesouvali především do zázemí okresu Brno-venkov s téměř poloviční intenzitou migračního salda pražských okresů.

Dále má smysl podívat se na suburbanizaci také z hlediska velikosti sídel. Od druhé poloviny devadesátých let zaznamenaly malé obce příliv imigrantů, zatímco větší sídla naopak jejich odliv. Pro konkrétnější představu přílivu imigrantů do menších obcí byl zpracován graf 2, jenž vyjadřuje průměrnou intenzitu migračního salda v okrese Brno-venkov a Brno-město v letech 2003-2014.

Graf 2 Průměrná intenzita migračního salda v obcích okresu Brno-venkov a Brno-město podle počtu obyvatel v letech 2004-2014

2,00

1,50

1,00

2003-2006 2007-2010 0,50 2011-2014

0,00

-0,50

Pramen: ČSÚ 2014a, Malý lexikon obcí, vlastní zpracování

Z dat ČSÚ je evidentní, že v okrese Brno-venkov, jímž se tato práce také zabývá, vykazují všechny velikostní kategorie obcí do 9 999 obyvatel pozitivní hodnoty průměrné intenzity migrace. Obcí s nejvyšším počtem obyvatel v okrese je Kuřim, jež jako jediná vystupuje ve velikostním intervalu 10 000 – 19 999 obyvatel. Jelikož se u Kuřimi jedná o jediného zástupce ve své velikostní kategorii, není tato hodnota plně vypovídající. Do dvou velikostních kategorií obcí podle počtu obyvatel (20 000 – 49 999 a 50 000 – 99 999) nespadá ani v jednom ze zobrazovaných okresů jediná obec. Brno je jedinou zastupující obcí velikostní kategorie 28

100 000 a více obyvatel. Ve všech sledovaných obdobích vykazovalo Brno-město záporný ukazatel migračního salda. Nejvýznamnějšího přírůstku obyvatel se dostávalo sídlům s velikostní populací mezi 1 000 – 1 999 obyvateli a to nejvíce ve druhém sledovaném období. I toto hledisko bylo tedy bráno v potaz při výběru příkladových lokalit, ve kterých bylo prováděno dotazníkové šetření.

Sýkora a Ouředníček (2001) doplňují, že v rámci metropolitního území dochází k trvalejší koncentraci na vyšší úrovni. Nedílnou součástí těchto metropolitních regionů se stávají menší sídla, jejichž přestavba je součástí rezidenční suburbanizace. Stejně jako například Polsko, je i Česká republika jednou ze zemí s velmi hustou sítí těchto malých i středně velkých sídel. Jak již bylo uvedeno výše, největší intenzitu migrace zaznamenávají největší města Praha a Brno. V jejich zázemí docházelo k osídlování suburbií především s dobrou dopravní dostupností a environmentálně vyhovujícím prostředím. Sýkora a Ouředníček (2001) tento trend nazývají selektivní dekoncentrací obyvatelstva. Tito autoři ve svém článku poznamenávají, že zatímco Brňané preferují administrativní hranice Brna, Pražané se stěhují i do vzdálenějších suburbií.

Jak již bylo nastíněno v minulých kapitolách, proces suburbanizace výrazně mění ráz naší krajiny. I když jde povětšinou o negativní vnímání této transformace krajinného rázu, měnící se českou příměstskou krajinu je nutno sledovat v kontextu morfologické, funkční a sociální prostorové struktury města a jeho zázemí (Ptáček a kol., 2007).

1.3 Širší pojetí suburbanizace

1.3.1 Příčiny a dopady suburbanizace

„Proč se lidé čím dál více stěhují za město a co je k tomu vede?“ byla jednou z hlavních otázek v úvodu této práce. Jelikož je suburbanizace komplexně podmíněný proces, odhalit celou řadu příčin a dopadů bývá mnohdy velice složité. Častým jevem bývá i jejich vzájemné překrývání a následně obtížné analyzování.

K vysvětlení příčin rozvoje příměstské zástavby je možné použít model „push“ a „pull“ faktorů, vycházející z migrační teorie. Drbohlav a Uherek (2007) jednoduše vysvětlují push faktory jako skutečnosti, které migranta z daného místa vypuzují (např. špatné ovzduší ve městech). Pull faktory jsou tedy jakýmsi protipólem, tedy migranta do jiného místa lákají (např. nabídka stavebních parcel v klidné lokalitě za městem).

Dále je možné faktory dělit na tzv. tvrdé a měkké z hlediska, zda se jedná o něco hmatatelného (např. konkrétní typ vysněného domu), co potenciální obyvatele láká nebo odrazuje anebo spíše o subjektivní názory a potřeby jednotlivců („dobrá adresa“ nového domu).

První příčiny suburbanizace lze nalézt již v 19. století v době industrializace měst, kdy lidé po čase začali utíkat ze špinavého prostředí hlučných měst na jejich okraj. V USA byl proces rozvolněné zástavby nastartován jak pull, tak push faktory. Podle Gottdienera et al. (2011) se jednalo o jednoduchý střet nabídky s poptávkou. Na straně nabízejících stály developerské společnosti s možností nového bydlení, na straně poptávajících nově přistěhovalí žádající lepší dopravní dostupnost.

Ptáček (2002) vysvětluje počátky rozvolněné zástavby v Americe po 2. světové válce jako výsledek vysoké poptávky po bydlení a současně rostoucí kupní silou tamních obyvatel. Slabší příjmové skupiny, a nejen ony, byly navíc podpořeny ze strany státu ve formě snížených daní, garantovaných hypotečních úvěrů a jiných nástrojů. Docházelo tak ke skupování rodinných domů se zahradou na předměstích jako reakce na neochotu bydlet v centru se znečištěným prostředím a vzrůstající kriminalitou.

Bydlení za městem nicméně vyžaduje delší cestování. V amerických podmínkách pak cestování na delší vzdálenosti než je tomu v Evropě. Je tedy nutné zmínit jeden z klíčových faktorů suburbanizace v USA – osobní automobilovou dopravu.

Pucher (2002:101) výstižně vystihuje oboustranný vztah mezi suburbanizací a individuální dopravou slovy: „Rozvolněná výstavba vyžaduje automobily k osobní dopravě, ale na druhé straně osobní automobily zase podporují rozpínání měst do krajiny.“ Není tedy zcela jasné, co je příčina a co důsledek. Autor navíc dodává, že dopravní proudy, které se v Americe odehrávají, mohou vést až k naprosté závislosti na individuální dopravě (a v realitě tomu tak mnohdy bývá). Vzhledem k masivní výstavbě dálniční a silniční sítě po 2. světové válce a nízkým nákladům na pořízení a provoz automobilu není divu, že téměř každý Američan volí tuto formu dopravy. Prostorové vzdálenosti takového měřítka už totiž vůbec nelze obsloužit veřejnou dopravou a dochází navíc k eliminaci alternativních forem dopravy. Tato konání s sebou podle Puchera (2002) nesou významné důsledky z hlediska funkční, morfologické a sociální struktury měst.

Hlavní rozdíl mezi nekoordinovaným rozpínáním měst v USA a v Západní Evropě spatřují odborníci především v aplikaci územně-plánovacích mechanismů. Přestože v Evropě také sehrály významnou roli developerské společnosti v procesu výstavby rodinných domů na okraji měst, jejich aktivity byly do jisté míry korigovány ze stran územně-samosprávných celků. Ptáček (2002) vysvětluje, že díky dostatečné obslužnosti veřejnou dopravou na území evropských států, nenabraly developerské aktivity takových obrátek jako v USA a suburbánní rozvoj mohl být regulován.

Mezi další push faktor, jenž obyvatele vytlačuje z měst, patří i zhoršující se životní prostředí (mnohdy opět způsobenou vyšší koncentrací aut). Pro mladé rodiče, jež tvoří podstatnou část suburbanizérů, je rozhodujícím prvkem i kriminalita, která ovlivňuje jejich děti. Některá česká města potýkající se se vzrůstající kriminalitou (např. Karviná nebo Karlovy Vary) jsou v důsledku postiženy odlivem majetnějšího obyvatelstva do suburbií (Kolbábek, 2007).

Naopak pull faktory představují atraktivní nabídku volných pozemků v suburbiích s nízkou úrovní kriminality a znečištění. Dalším lákadlem je zázemí města, které je ale zároveň tak daleko, aby většina jeho negativních externalit zůstala mimo dohled obyvatel, ale na druhé straně dostatečně blízko, aby zajišťovalo dostupnost služeb.

Svoji roli hrají také zastupitelstva obcí, pro něž noví obyvatelé znamenají štědřejší příspěvky ze státního rozpočtu (Galčanová, Vacková, 2008). Zde ale narážíme na problematiku, že ne všichni nově přistěhovalí mají místo trvalého pobytu zapsáno v obci, kam se přistěhovali. Nečiní tak povětšinou kvůli administrativní náročnosti celého procesu nebo z důvodu vlastnění dalšího bytu ve městě (Macešková, Ouředníček, 2008). 31

Další pochopitelná příčina rozpínání bydlení do volné krajiny je spatřována v modernizaci společnosti. Baše (2009) uvádí, že díky neustále se vyvíjejícím informačním a komunikačním technologiím není dnes nezbytné do práce dojíždět. Mnoha lidem se tak nabízí možnost pohodlného pracování z prostředí domova bez nutnosti cestovat (alespoň ne denně) do měst.

Jak již bylo nastíněno v úvodu kapitoly, při zkoumání příčin suburbanizačních tendencí, je nutno brát v potaz i tzv. „měkké“ faktory. I ony hrají často významnou roli při rozhodování a jednání potenciálně nově přistěhovalých obyvatel. Jde především o psychologické a sociální faktory, které jsou velice subjektivní (např. bydlení na „dobré adrese“, pocit bezpečí, soukromí atd.). Pro někoho může jít o velice významný faktor, pro jiného nemusí hrát roli. Velice zajímavé jsou rozdílné názory mezi ženami a muži na to, co je na novém bydlišti tak láká. Je zde prostor pro pozorování různorodosti v tom, co pro jednotlivce představuje bydlení v domě.

Hnilička (2012) vyzdvihuje současný trend ve společnosti, jímž je ztotožňování bydlení v domě se šťastným a spokojeným životem. Pro mnoho lidí ztělesňuje bydlení ve vlastním domě jakýsi posun na společenském žebříčku. Kromě tohoto hmotného uspokojení lze v této formě bydlení spatřovat i jiné motivace. Může se například jednat o životní krok v životě, ke kterému se jedinec odhodlá v určité fázi života přistoupit (nejčastěji těsně před nebo po založení rodiny). Především pro muže může dům „postavený vlastníma rukama“ představovat jakousi nezávislost a pocit sebeuspokojení ze zajištění rodiny. Pro ženy může bydlení v rodinném domě za městem představovat bezpečnější a klidnější prostředí pro výchovu dětí. Ztotožnění se s vlastním domem a vytváření si vlastního světa kolem sebe je pro mnoho lidí reálnější představou, než když se ztotožňuje nájemce s pronajímaným bytem.

Tento rostoucí individualismus, jež se od druhé poloviny 90. let začal v České republice projevovat, s sebou nese mnohé dopady, jež se do naší krajiny nesmazatelně promítají. Nastává prostor ptát se, zda se opravdu vysněné představy o bezpečném domě v náručí přírody stávají skutečností. Suburbiím je vytýkáno hned několik nedostatků.

Jedním z nich je neidentifikovatelnost místa neboli ztráta genia loci. Kritici suburbií se ptají, „jak je možné si vytvořit vztah k místu, které je zaměnitelné s jiným?“ (Hnilička, 2012:123). Zde naráží na problematiku unifikované zástavby nebo dokonce roztroušené nahodilé zástavby (tzv. leap frog). Podle autora je vztah k místu stejně důležitým faktorem jako dostatek světla nebo čistého ovzduší. Jelikož se ale vztah k místu nedá nijak číselně změřit, bývá často opomíjen a na jeho místo v hodnotovém žebříčku zaujímají jiné hodnoty (např. cena 32 pozemku, vzdálenost od centra apod.). Následný respekt k samotným domům, s obavami, aby se navzájem nerušily, vyúsťuje v jejich vzájemné oddalování. Tím dochází k čím dál řidší hustotě osídlení. Na tomto místě je tedy vhodné se ptát, zda by obce neměly mít tu možnost, stanovit jak maximální, tak i minimální hustotu zastavěnosti. V praktické části práce je tato otázka kladena paní místostarostce Moravan a je zde zmíněna i její reakce.

Ukázkou lhostejného přístupu ke geniu loci dané obce mohou být dva protikladné způsoby výstavby. Prvním z nich je unifikovaná, jednotvárná zástavba, která nijak nepřispívá k urbanismu jednotlivých obcí. Domy jsou zaměnitelné a kromě různého čísla popisného je nic nečinní unikátními a zapamatovatelnými (viz obrázek 3).

Obrázek 3 Ukázka unifikované výstavby v obci Popůvky (okres Brno-venkov)

Pramen: vlastní foto

Úplným opakem je tzv. podnikatelské baroko (viz obrázek 4). Jedná se o styl překypující luxusem, mnohdy eklekticky zdobený a navíc nahodile umístěný mezi domy běžného tradičního vzhledu. Podnikatelskému baroku je vytýkán nevkus, nabubřelost, okázalost a stylová nejednotnost (Ouředníček a kol., 2008).

Obrázek 4 Ukázka podnikatelského baroka v obci Rozdrojovice (okres Brno-venkov)

Pramen: vlastní foto

S odkazem na nahodile umístěné stavby s velkým množstvím prostoru mezi nimi se pojí další nedostatek, jímž suburbia trpí – absence veřejných prostranství. V náhodně umístěných stavbách je mnohdy obtížné identifikovat, zda je volný lán pole mezi dvěma luxusními domy veřejným prostorem nebo soukromým pozemkem. Vysoké betonové zdi nebo ploty jsou často jedinými určujícími hranicemi, kam se smí šlápnout a kam ne. Hnilička (2012:129) tvrdí, že „stejně jako člověk potřebuje místa v domě s různými prostorovými a charakteristickými kvalitami, potřebuje je i mimo dům, neboť se jeho život neodehrává jen uvnitř domu, ale také venku, uvnitř světa. A i když žijeme povětšinou v interiérech, neznamená to, že bychom exteriér přestali k životu potřebovat a že by se měl změnit v poušť“. Nízká hustota osídlení je jedním z důvodů, proč suburbiím chybí dětská hřiště, parky, lavička a jiná veřejná prostranství. Tyto veřejné statky je lepší poskytovat v obci, kde je hustota osídlení vyšší a hřiště i parky jsou využívány větším množstvím obyvatel. Mocová (2014:9) zkoumá ve své studii vztah ceny stavebních pozemků suburbánních sídel a plochou veřejných prostor. Dochází k závěru, že „cenový rozdíl mezi lokalitami s omezenými veřejnými prostory a lokalitami s větší relativní rozlohou veřejných prostor činí cca 34 %.“

Extrémním vyústěním individualistických tendencí jsou tzv. gated communities. které jsou časté především v Latinské Americe, USA nebo v Jihoafrické republice. Jedná se o nově vystavěné obydlené oblasti, které jsou od původní obce odděleny fyzickou překážkou, většinou se jedná o závoru, bránu, zákazové značky či o hlídání soukromou bezpečnostní agenturou (viz obrázek 5).

Obrázek 5 Zákazová značka novousedlíků v obci Česká (okres Brno-venkov)

Pramen: vlastní foto

Problematice izolovaných komunit se blíže věnuje např. Brabec (2009). Poukazuje na fakt, že tento fenomén byl do České republiky zaveden za přispění developerů, jež v těchto izolovaných komunitách spatřovali formu inovace, kterou je třeba do moderní země implementovat. Brabec také upozorňuje, že existuje negativní korelace mezi pocitem bezpečí a mírou rozdělení bohatství v zemi. V JAR nebo Latinské Americe jsou znatelně vyšší rozdíly v přerozdělení bohatství, než v ČR a pocit bezpečí znatelně nižší. V České republice se gated communities zatím ve vyšší míře nevyskytují.

Občas se nicméně s touto dobrovolnou izolací nových obyvatel můžeme setkat. Nepřináší s sebou pouze konflikty mezi původními a nově přistěhovalými obyvateli, protože jsou pro sebe navzájem cizí, ale také psychickou a funkční izolaci nových obyvatel, kterým může následně chybět kontakt s okolním světem (Temelová, Ouředníček, 2008). 35

Jedním z nejvíce diskutovaných dopadů suburbanizace je úroveň dopravy. Všeobecně se mluví o špatné kvalitě pozemních komunikací mnohdy zapříčiněné přetížeností silnic, zácpách, dlouhé době strávené za volantem automobilu a obecně určitém stupni závislosti na automobilové dopravě.

Přestože dobré dopravní spojení s městem bývá pro obyvatele důležitým rozhodovacím faktorem, není vybavenost touto infrastrukturou vždy ideální. Často se také stává, že silnice vystavěné mezi domy se časem prokážou jako poddimenzované a nedokáží zvládnout nápor tolika automobilů denně. I když je suburbanizace selektivní proces, lidé přiřazují kvalitě silnic menší váhu při svém rozhodování. Na druhé straně totiž mohou získat lokalitu s čistým ovzduším a levnými pozemky. Tato situace vede podle Urbánkové a Ouředníčka (2006) k problémům s dopravou.

Podle toho, v jaké vzdálenosti se nová výstavba nachází, dochází následně k využívání veřejné dopravy. Jedná-li se o rozptýlenou a roztroušenou sídelní strukturu, bývá obtížné ji veřejnou dopravou obsloužit. Pucher (2002) zmiňuje, že suburbanizéři jsou plně závislí na automobilové dopravě. Newman a Kenworthy (2006) upřesňují, že k závislosti na autu dochází, pokud je hustota aktivit menší než 30 – 40 bydlících a pracujících na 1 ha. Pucher (2002) dále zmiňuje častý fakt, že kvůli různým směrům dojížďky do práce a škol mnohdy jedno auto nestačí. S pořízením dalšího automobilu rostou logicky rodinám náklady na dopravu, tak i čas strávený za volantem.

Urbánková a Ouředníček (2006) přicházejí s optimistickým tvrzením, že automobilizace není v České republice na takovém stupni jako v USA. Přesto se od Sametové revoluce počet aut v Česku téměř zdvojnásobil. Marada (2006) uvádí konkrétní zjištění. Z výsledků jeho výzkumu je patrné, že vzrostla intenzita automobilové dopravy v pražské metropolitní oblasti při vstupu do vnějších hranic města v letech 1990-2004 téměř o 200 %. Podle Marady (2006) mají na toto navýšení vliv především auta dojíždějící ze suburbií.

Aby nedošlo ke zmínění pouze negativních dopadů, suburbanizace může působit i pozitivně z hlediska dopravy. Z iniciativy nových obyvatel může vzniknout nová komunikace, kterou obec zbuduje jako příjezdovou cestu k nové zástavbě. Ouředníček (2002) uvádí, že z hlediska změny fyzické struktury a vybavenosti nových suburbií lze proces suburbanizace hodnotit pozitivně.

Noví rezidenti, podle autora, mohou do obce přinést nové požadavky na zavedení nebo rozšíření rozsahu některých služeb (např. školy, školky). Svojí vytrvalostí a entuziastickým přístupem, který většina obyvatel na začátku může mít, mohou také docílit rozšíření dopravního spojení hromadnou dopravou.

Pucher (2002) shrnuje dopady na dopravu v souvislosti se suburbanizací, na rozdíl od Ouředníčka (2002) jako převážně negativní. Vlivem zvýšené intenzity individuální automobilové dopravy dochází ke znečištění ovzduší, hluku, dopravním zácpám atd. Výstavba nové infrastruktury je finančně náročná, navíc má významný podíl na snižování plochy zemědělské půdy. Vlivem výfukových plynů a jiných plodin z aut se celkově zhoršuje životní prostředí, biodiverzita ekosystémů. Řada autorů se shoduje, že suburbanizace je vzhledem k trvale udržitelnému rozvoji velikou hrozbou do budoucna (Pucher, 2002; Hnilička, 2011; Urbánková a Ouředníček, 2006 aj.).

Vlivem narůstající individualizace dochází ke ztrátě sociální soudržnosti. Lidé zaneprázdnění přílišnou péčí o svůj nový dům nemají povětšinou přímý kontakt s obcí a jejím děním. Vzhledem k tomu, že se jedná z velké části o mladé rodiny s dětmi, odehrává se jejich každodenní život v práci, ve škole nebo školce a odpoledne doma. Zvláštním příkladem sociálně odříznutých obyvatel jsou tzv. zelené vdovy (Sýkora, 2002). Tyto mladé maminky žijí v suburbánních domácnostech, kde se po celý den starají o děti. Většinu času tráví doma a na procházky chodí do prostranství, která se příliš nedají nazývat veřejnými. Kvůli nízké hustotě osídlení se jim obtížněji navazují sociální kontakty. Tato segregace od ostatního života v obci může později vyústit v psychologické problémy, deprese nebo pocit méněcennosti.

K dalším sociálním konfrontacím může docházet mezi nově přistěhovalými a starousedlíky. Tím, že suburbia často vznikají na okraji obce, dochází ke konfrontaci rozdílných stylů života. Podle Galčanové a Vackové (2008) se starousedlíci a novousedlíci liší v mnoha charakteristikách. Začátkem zmíním věk, vzdělání, typ zaměstnání a ekonomické postavení. Starousedlíci mají povětšinou vztah k místu a ke krajině, v níž už několik let bydlí. Rozdílné jsou i vazby na vnitřní město a časoprostorová mobilita. Novousedlíci mají odlišný styl trávení volného času, což je zapříčiněno i tím, že se jedná velice často o mladé rodiny s dětmi. Mají také vysoké nároky na úroveň infrastruktury a vybavenost obce, na kterou jsou povětšinou z měst zvyklí. Konfrontace nastávají, když se novousedlíci přespříliš snaží přetvořit obec k městskému obrazu svému a naprosto při tom ignorují místní zvyky a historickou kontinuitu (Pšenička, 2015).

Na druhou stranu, příliv mladých rodin může obcím v jistém smyslu pomoci oživit staré zvyky a tradice. Obce mohou na žádost novousedlíků opět obnovit některé společenské aktivity, protože o ně bude opět zájem ze stran dětí (např. drakiáda, masopustní průvody atd.). Svým aktivním přístupem za přispění vysokoškolského vzdělání mohou pomoci se sháněním dotací a finančních prostředků např. na výstavbu škol a školek v obci, k čemuž by bez jejich pomoci mohlo dojít až mnohem později nebo vůbec.

To, že suburbanizace významně mění krajinu a její ráz, je neoddiskutovatelné. Na druhou stranu, některé studie (Potočný 2006; Puldová a Ouředníček 2006 aj.) ukazují, že situace v českých suburbiích není tak dramatická, jak se může na první pohled zdát. Fotografie liduprázdného suburbia mohou být pořízené v poledne, kdy i samotné jádro obce příliš nežije, jelikož většina obyvatel pracuje. Některé výsledky dokonce ukazují, že sociální soudržnost nově přistěhovalých obyvatel je i těsnější než u původních. I mezi novousedlíky se najdou aktivní jedinci, kteří založí např. občanské sdružení a pořádají obecní aktivity (viz obrázek 6).

Obrázek 6 Podzimní drakiáda v Kníničkách pořádaná občanským sdružením novousedlíků

Pramen: vlastní foto

I když je evidentní, že proces suburbanizace prozatím nezasáhl Českou republiku v tak dramatickém měřítku jako třeba USA nebo Západní Evropu, zaměřila jsem se v následující kapitole na možnosti regulace. Zmínila jsem v ní možné nástroje, jež by mohly vést k usměrnění toho procesu a mohly by pomoci trvale udržitelnému rozvoji, jenž je rozhodně žádoucí.

1.3.2 Způsoby regulace k usměrnění suburbanizace

V České republice, jak je evidentní z předchozí kapitoly, je proces suburbanizace relativně novým jevem. Zatímco zde se začal plně projevovat až v druhé polovině 90. let, v USA a v Západní Evropě tomu tak bylo již o desetiletí dříve. Díky tomuto „zaostávání“ se ale může Česko poučit z chyb ostatních a snažit se lépe předcházet nežádoucím dopadům tohoto procesu.

Při hledání vhodných nástrojů, jimiž lze vývoj pozitivně usměrňovat, je nutno začít od příčin problémů. Jak již bylo uvedeno výše, k nejméně udržitelným formám suburbanizace patří tzv. leap frog development, nebo urban sprawl. Tyto pojmy představují roztříštěný a nekompaktní rozvoj, jenž je charakteristický segregací svých funkcí, neohleduplností k okolnímu prostředí a nízkou hustotou osídlení. Zásahy do krajiny tímto způsobem jsou prostorově velmi náročné. Podle Sýkory (2002) je potřeba důsledky do krajiny vnímat v dlouhodobé perspektivě a nenechat rozvinout ty negativní formy osídlování. Jelikož se struktura osídlování vyznačuje vysokou setrvačností, bývá nanejvýš složité následně tyto struktury měnit, jakmile se jednou rozvinou.

Cesta, jak regulovat důsledky „sídelní kaše“ spočívá ve stanovení přiměřené hustoty osídlení. Podle Hniličky (2012) se tedy nabízí zvýšit hustotu zalidnění suburbií na takovou míru, při které by nedocházelo k snižování životaschopnosti daného území. Autor apeluje na fakt, že se nejedná pouze o kvantitativní vymezení hustoty, ale především o její kvalitativní aspekty, za nimiž spatřuje např. navýšení kulturních aktivit, zintenzivnění sociálních kontaktů a obecně zlepšení veřejného života obyvatel. Zatímco maximální zastavěnost je v České republice dána legislativně, o minimální prozatím zmínka není. Vzhledem k suburbanizačním trendům by do budoucna bylo radno o tomto limitu uvažovat (Hnilička, 2012).

Nástrojem využívaným k regulaci hustoty zalidnění jsou územně-plánovací dokumenty, a co se hustoty zalidnění týče, jedná se především o regulační plán. Jeho vytvoření předchází zpracování územně analytických podkladů (ÚAP) či územních studií (ÚS), jež vyhodnocují současný stav území a na základě poznatků navrhují další řešení pro využití území.

Jelikož se ale suburbanizační trendy projevují především na vnějších hranicích měst, je třeba je regulovat pomocí nástrojů větších územních celků. K tomuto může být nápomocné krajské plánování, jež je vymezeno v zásadách územního rozvoje (ZÚR). V rámci velkých územních celků (VÚC) existovaly před přijetím nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb.

39 vlastní územní plány (ÚP VÚC), které měly lépe usměrňovat suburbanizační trendy. Již tyto regionální územně-plánovací mechanismy měly podle Maiera (2012) možnost ovlivňovat záměry nadmístního významu (jako např. předměstská nákupní centra), ale nebyly využívány. Platný stavební zákon není ve své podstatě žádným spásným konkrétním nástrojem k řešení suburbanizačního dilematu, ale „vymezuje obecné nástroje, postupy a mechanismy územního plánování“ (Maier, 2012:14). Co ale naopak konkrétní být může, jsou zjištěné problémy prostřednictvím územně analytických podkladů. Svým řešením „zdola“ jsou jistým protipólem politiky územního rozvoje, jakožto celostátní směrnice a zásad územního rozvoje. Analyzované skutečnosti pomocí ÚAP by se nadále měly promítnout do územně plánovací dokumentace a měly by být řešeny.

Jak je již zmíněno výše, v současnosti nahradily bývalé ÚP VÚC zásady územního rozvoje (forma krajského plánování). ZÚR se téměř ve všech krajích zaměřují na „rozvoj obytné a pracovištní funkce a infrastruktury“ (Maier, 2012:14). Tyto požadavky se nicméně někdy do návrhů infrastruktur vůbec nepromítnou a co více, už vůbec se nepromítnou do koordinace rozvoje jednotlivých obcí. Autor připomíná fakt, že problémy, jež přesahují hranice obce, je třeba řešit na mikroregionální či regionální úrovni, která v současnosti v oblasti územního plánování chybí. Byl by tak zachován princip subsidiarity, který připouští, že pokud není místní úroveň schopna obsáhnout celou problematiku, je přesun pravomoci na vyšší územní úrovně oprávněný. V současnosti nemá Jihomoravský kraj platné ZÚR, jelikož byly schváleny proti vůli dotčených obcí a Nejvyšší správní soud tyto ZÚR zrušil. V současnosti jsou připravovány nové Zásady územního rozvoje pro Jihomoravský kraj.

Při stanovování podmínek výstavby jsou využívány prostorové a funkční regulativy, v extrémním případě i restriktivní nástroje, či stavební uzávěry (Ouředníček a kol., 2008). Tato opatření nalezneme především v regulačním plánu (RP). Podle Kraiczy (2014) je RP jeden z nejdůležitějších nástrojů při územním plánování a regulaci výstavby vůbec. Tato důležitost je mu přisuzována především proto, že detailně řeší „jednotlivé ulice či náměstí, což měřítko územního plánu obvykle neumožňuje“ (Kraiczy, 2014:29). RP slouží občanům a vedení obce jako nástroj, ve kterém je jasně řečeno „tady v této části obce chceme další domy, silnice, zeleň atd. a naši urbanisté si to představují tak a tak“ (Kraiczy, 2014:29). Občané se pak k tomuto stanovisku mohou vyjádřit při veřejných projednáváních. Co regulačním plánům ubírá na atraktivitě je jejich administrativní náročnost. Podle Hartmanna (2014) není potřeba pořizování RP u malých měst vysoká. Dalším důvodem, proč obce a města nemají motivace regulační plán využívat, jsou dotace. Na platný územní plán navazují dotace, na regulační plán tomu tak není 40

(Maier, 2014). Košař (2014), zastupitel města Pardubice navíc dodává, že obce se „bojí“ závaznosti RP a následně obtížného projednávání a prosazování změn v něm. Optimistickým výhledem do budoucna může být ale pro obce s rozšířenou působností Integrovaný regionální operační program (SC 3.3), v rámci něhož budou moci tyto obce získat finanční prostředky na pořízení územních plánů, regulačních plánů a územní studií (Kunešová, 2015). Jedním z výstupů regulačních plánů v českých podmínkách by měl být i údaj o minimální a maximální zastavěnosti území. S nízkou hustotou osídlení se totiž pojí i řada negativních, výše zmíněných jevů. Při soustředění se na zmíněnou závislost na automobilové dopravě, je vhodné vymezit takovou hustotu obyvatel, při které je smysluplné pohybovat se pěšky. Ještě důležitějším ukazatelem než samotná hustota je míra dostupnosti služeb.

Newman a Kenworthy (2006) v amerických podmínkách jednoduše vysvětlují, že pokud je míra dostupnosti služeb taková, že se do půl hodiny dostanu pěšky do práce nebo nakoupím- li jakékoliv zboží, nepotřebuji automobil. Autoři rovněž počítají s maximálně desetiminutovým dosahem zastávky veřejné dopravy nebo obchodu se základními potravinami. Ačkoliv jsou názory autorů Newmana i Kenworthyho (2006) ovlivněny americkými podmínkami, to, co platí i v Česku, je nutnost funkčnosti veřejné dopravy. Pokud se celé metropolitní regiony, včetně jejich zázemí, podaří efektivním způsobem obsloužit veřejnou dopravou, dojde k částečné eliminaci nutnosti cestovat automobilem. Maier (2002) připomíná, že ve velkých městech je nutné dbát především na fungující dopravní infrastrukturu kolejové dopravy a podporovat i alternativní typy přepravy (např. výstavbou cyklostezek). Dlouhé období, jež Česká republika prožila pod systémem centrálního plánování, se neustále projevuje v obtížné a neefektivní komunikaci mezi jednotlivými aktéry územního rozvoje. Nebylo by ale správné se neustále „vymlouvat“ na minulý režim a donekonečna svalovat neochotu komunikace jen na něj. Okruh aktérů, kteří ovlivňují suburbánní rozvoj je poměrně široký. Zahrnuje jak přímé účastníky výstavby, tak i orgány schvalující dokumentaci výstavby, ale i vedlejší aktéry, kteří nepřímo působí ve výchově a osvětě2, anebo formují sociální vztahy v suburbiích. Perlín (1996) vidí nedostatek kvalifikovaných pracovníků obecních úřadů jako důležitý faktor nekoordinovaného územního rozvoje. Dále považuje především nezkušenost stavebníků, investorů i obcí za problematickou ve vztahu k neregulovanému rozvoji sídel (Perlín, 2002). Illner (1996) ale na druhé straně poukazuje na vysoké zastoupení vysokoškoláků ve skupině starostů obcí.

2 Jako příklad osvětové a pedagogické činnosti mohu uvést např. server www.suburbanizace.cz 41

Maier (2002) ze zkušenosti vývoje z minulých let uvádí, že by nebylo prozíravé spoléhat se pouze na „tvrdé“ nástroje regulace výstavby. Mnohem důležitější i účinnější je podle něj využívání „měkkých“ postupů, tedy usilovat o lepší komunikaci mezi jednotlivými aktéry. Je nanejvýš důležité, aby se konflikty nebo rozdílné názory mezi aktéry nestali předmětem „lítého boje“, ale byly spíše předmětem diskuse a podnětem k navrhování možného řešení. Tím by mohlo dojít alespoň k částečné eliminaci „zákulisní diplomacie, mocenského boje a nekonstruktivního dialogu“ (Maier, 2002:184).

Dalším krokem, jenž by mohl přispět k navázání sociálních kontaktů mezi aktéry, je vybudování tzv. uzlových bodů integrace. Jedná se především o místa, kde dochází k nevyhnutelným kontaktům nových obyvatel a starousedlíků, tedy školy, školky, zastávky autobusů, dětská hřiště aj. Zde se opět dostávám k občanské vybavenosti, která mnohým suburbiím chybí, nebo je nedostačující.

Podle Galčanové a Vackové (2008) je ale možné se přes tyto „hmotné“ nedostatky přenést tím, že se sama obec bude snažit uspořádat společenské aktivity, jako jsou dětské dny, karneval, nebo sportovní akce. Touto tématikou se ve svých diplomových pracích zajímají např. Puldová (2006), Biolek (2001) aj.

Ačkoliv se může zdát, že dosáhnout konsenzu mezi tolika různými aktéry je nemožné, několik případů z praxe ukazuje, že tomu tak nemusí být. Stranou nesmí být ponechán ani právní rámec, jež v dnešní době staví do cesty všem aktérům překážky, ale zároveň je zde proto, aby celkový suburbánní rozvoj pozitivně korigoval. Jak již uvedlo mnoho autorů přede mnou, prioritou zůstává otevřená diskuze, kritika a ochota navzájem spolupracovat. Nadále je nevyhnutelné také přizpůsobovat nástroje územního plánování tak, aby mohly zajistit trvale udržitelný rozvoj v území.

2 METODIKA ZPRACOVÁNÍ

Z výše uvedených teoretických částí práce vyplývá, že v Brně a jeho okolí lze pozorovat některé trendy spojené s fenoménem suburbanizace. Samotné město Brno se dle klasifikace OECD (2015) řadí k menším metropolím. Na následujícím grafu 3 je znázorněn populační vývoj brněnské metropole v letech 2000 – 2014. Celkové populace metropolitních území dle klasifikace OECD (2015) jsou uvedeny v příloze 1.

Graf 3 Populační vývoj brněnské metropole v letech 2000 -2014

650 000

645 000

640 000

635 000

630 000

625 000

počet obyvatel metropole 620 000

615 000

610 000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 roky

Pramen: OECD, 2015, vlastní zpracování

Z grafu 3 je evidentní téměř dokonale lineární nárůst počtu obyvatel. Brno je monocentrická aglomerace s výrazným centrem a prstencem, který mu tvoří centra sekundárního významu (Mulíček, 2002). Tentýž autor (1999) ve své starší publikaci poznamenává, že faktická hranice města se téměř shoduje s hranicí administrativní, vymezenou souvislou zástavbou. Přesto (a možná právě proto), že není suburbanizační intenzita kolem Brna tak vysoká jako např. okolo Prahy, je třeba jí věnovat pozornost především z důvodu včasných regulačních opatření.

Na základě dat o dynamickém vývoji počtu obyvatel (viz grafy 6, 7 a 8), migračního chování obyvatel (viz graf 4, resp. graf 5) a ukazatele počtu dokončených bytů (viz grafy 5, 6 a 7) byly zvoleny modelové lokality: obec Moravany, obec Popůvky a městská část Brno- Kníničky, jež jsou vyobrazeny na kartogramu 2, do nichž se koncentrovali nově příchozí obyvatelé. 43

Kartogram 2 Vybrané lokality brněnské aglomerace zvolené pro dotazníkové šetření

Vybrané lokality byly vybrány na základě analýzy migračního chování obyvatel města Brna (ČSÚ, 2013) a dat z historického lexikonu (ČSÚ, 2015b). Městskou část Kníničky jsem zvolila proto, aby byla ve výzkumu zahrnuta také okrajová část města Brna nacházející se uvnitř administrativních hranic města. Noví imigranti těchto tří lokalit byli následně podrobeni výzkumu ohledně jejich motivací ke stěhování.

Ukazatelem, který byl nápomocný při výběru cílových obcí, je intenzita migračního salda (viz graf 4). Migrační saldo samotné vyjadřuje rozdíl vystěhovalých a přistěhovalých na dané území. Migrační saldo jsem následně vztáhla k počtu obyvatel dané obce a dostala jsem intenzitu migračního salda, které je pro účely této práce vhodnější.

Graf 4 Intenzita migračního salda v obcích Moravany a Popůvky v letech 1971 - 2014

-5 1971 1974 1977 1980 1983 1986 1989 1992 1995 1998 2001 2004 2007 2010 2013

Moravany Popůvky

Pramen: ČSÚ, 2014a, Malý lexikon obcí, vlastní zpracování

Obec Popůvky si za posledních 50 let prošla velikou změnou, stejně jako mnoho obcí v České republice. Za zmínku stojí výrazný úbytek obyvatel v 70. letech minulého století, jenž byl způsoben odlivem obyvatel do brněnských sídlišť a výstavbou dálnice v těsné blízkosti obce. Následovala menší vlna imigrantů v druhé polovině devadesátých let, kdy si sociálně vyšší vrstvy mohly dovolit stavbu svého vysněného domku na předměstí Brna. Téměř trojnásobná vlna přistěhovalců ale Popůvky poznamenala mezi léty 2000 – 2010.

Moravany vykazují po roce 2000 podobný trend jako Popůvky, ovšem zatímco v sedmdesátých letech zažily Popůvky odliv obyvatel, Moravany byly v té době obohaceny o značnou část převážně brněnského obyvatelstva (ČSÚ, 2013). Pro zajímavost a možnost

45 komparace jsem v příloze 2 uvedla 20 obcí v okrese Brno-venkov, u kterých byla souhrnná intenzita migračního salda v poslední dekádě nejvyšší. Výběr modelových lokalit proběhl v souladu s poznatky o nejčastějších cílech suburbanizérů, což jsou obce s počtem obyvatel mezi 1 000 – 2 000 (viz graf 2).

U městské části Brno-Kníničky se v oblasti migrace nelze opírat o data z ČSÚ. Tento úřad pohyby obyvatel u městských částí statutárních měst (s výjimkou Prahy) nesleduje. Tuto činnost vykonává Magistrát města Brna. Pro účely této práce jsem využila několik studií z Magistrátu města Brna. Ze sociodemografické analýzy územních částí města Brna (Burjanek a kol., 2013) opírající se o data ze SLDB 2011 vyplývá, že nejvíce obydlená část Kníniček se řadí dle typologie rezidenčních lokalit do kategorie s nadprůměrným sociálním statusem. V lokalitách tohoto typu převažuje bydlení v rodinných domech, populace dané lokality je středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaná a je zde přítomen vyšší podíl dětské složky populace (viz příloha 3). Abych výběr podpořila také z jiných zdrojů, potvrdila jsem si, že Kníničky spadají do MČ, u kterých v posledních letech 15 letech došlo k velkému nárůstu počtu obyvatel. Vývoj od roku 1869 lze zjistit z historického lexikonu obcí ČSÚ (2015b) a je znázorněn na následujícím grafu 5.

Graf 5 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v MČ Brno-Kníničky v letech 1869-2011

1200 450 400 1000 350 800 300 250 600

200 domy obyvatelé 400 150 100 200 50 0 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011

počet obyvatel početpočet bytů domů

Pramen: ČSÚ, 2015b, historický lexikon obcí České republiky 1869-2011, vlastní zpracování Poznámka: data za rok 1961 nebyla v místních částech zjišťována

Z grafu 5 je patrné, že nárůst obyvatel i domů v Kníničkách nevykazuje nijak předvídatelný trend. Poválečný nárůst obyvatel i domů byl v různé intenzitě zaznamenán u všech zkoumaných obcí. Výrazný nárůst počtu domů a současně menší nárůst populace v roce

1950 byl zapříčiněn výstavbou Brněnské přehrady probíhající v letech 1936 – 1941. Staré Kníničky byly v těch letech zaplaveny a postaveny nové (Web MČ Kníničky, 2016). Populační vývoj městské části mezi lety 2001 a 2011 je detailněji znázorněn v příloze 4. Je třeba vzít v úvahu, že se jedná o městskou část města Brna, na rozdíl od Moravan a Popůvek, jež jsou obcemi okresu Brno-venkov. Rozdílný populační vývoj Moravan a Popůvek je vyobrazen na dvou následujících grafech 6 a 7.

Graf 6 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v Moravanech v letech 1869-2011

2500 800

700 2000 600

1500 500 400 1000 domy obyvatelé 300

200 500 100

0 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011

počet obyvatel početpočet bytů domů

Pramen: ČSÚ, 2015b, historický lexikon obcí České republiky 1869-2011, vlastní zpracování

Graf 7 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v Popůvkách v letech 1869-2011

1600 400

1400 350

1200 300

1000 250

800 200 domy

obyvatelé 600 150

400 100

200 50

0 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011

počet obyvatel počet bytůdomů

Pramen: ČSÚ, 2015b, historický lexikon obcí České republiky 1869-2011, vlastní zpracování

Jak již bylo uvedeno, u Moravan i Popůvek je patrný strmější nárůst počtu obyvatel a domů než u Kníniček, především v letech 2000 - 2010. Moravany přesáhly hranici 1 000 obyvatel již v roce 1980, zatímco Popůvky tuto metu překonaly až o 30 let později, MČ Brno- Kníničky ještě o 3 roky později (viz příloha 4).

Rovněž lze říci, že v Popůvkách i v Kníničkách docházelo k nárůstu obyvatel i domů pozvolna, zatímco Moravany vykazovaly nárazovější růst, zejména v 80. letech a po roce 2000. Tento růst byl podle paní místostarostky Moravan způsoben „vládou developerů“, která po roce 2000 zahájila v obci masivní výstavbu nových rodinných domů (Kadlečíková, 2016). Právě druhá vlna masivní výstavby byla svojí rychlostí důvodem, proč došlo v Moravanech k mnoha problémům spojených s novou výstavbou. Některé pozemky v současnosti vlastní společnosti, které mají sídlo např. na Seychelských ostrovech a není možné s nimi jakkoliv komunikovat. Mnoho lidí koupilo pozemky neplánovaně a nezjistili si důležité informace (např. tvar, velikost, okolní pozemky) a nyní po obci požadují úpravy, kterým není možné vyhovět. S masivní výstavbou vzrostla cena stavebních pozemků tak moc, že potomci místních starousedlíků odchází z Moravan do Brna, jelikož si nemohou vlastní bydlení v Moravanech dovolit. Cena za m2 stavebního pozemku včetně infrastruktury činí přibližně 3 900 Kč. Paní místostarostka uvádí, že především absence důležitých informací je důvodem současných neshod mezi obcí, novousedlíky a developerem (Kadlečíková, 2016).

Literatura v tomto kontextu pojednává o specifickém průběhu suburbanizace v hlavním městě Praze a okolí. Uvádí se, že tam plného rozmachu dosáhla až ve 2. polovině devadesátých let. V okolí Brna, resp. ve vybraných lokalitách se ale suburbanizační tendence zřejmě projevily až po dekádu později. V mezidobí 1991 – 2001 nezaznamenaly uvedené lokality nijak výrazné přírůstky obyvatel ani domů. V Kníničkách dokonce došlo i k mírnému poklesu, což může být způsobeno nenahlášením trvalého pobytu v městské části v době výstavby domů a jeho následným přihlášením.

Začátkem nového tisíciletí se u všech tří zkoumaných lokalit projevila suburbanizace naplno a ve všech lze pozorovat značný nárůst obyvatel. Moravany zaznamenaly nárůst o 88 %, Kníničky o 96 % a Popůvky o celých 128 % v mezidobí let 2001 – 2011. S více obyvateli v suburbánních zónách dochází logicky i k nárůstu počtu domů. Ve vybraných lokalitách se v nejdynamičtější dekádě zvýšil počet domů v Moravanech o 92 %, v Kníničkách o 76 % a v nejvíce populačně rozvinutých Popůvkách o 94 %. Pro úplnou komparaci počtu obyvatel v nadále zkoumaných lokalitách byl vytvořen sumarizační graf 8 zachycující rozdílný vývoj

48 počtu obyvatel z dat SLDB. Tato data byla použita z důvodu srovnatelnosti metodik. V praktické části práce se díky těmto kvantitativním poznatkům mohu zaměřit na to, zda se migrační chování lidí liší v korelaci s tím, do jak populačně-dynamické lokality se stěhují.

Graf 8 Vývoj počtu obyvatel Popůvek, Moravan a MČ Brno-Kníničky v letech 1869 – 2011

2 500

2 000

1 500

obyvatelé 1 000

500

0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011

MČ Brno-Kníničky Moravany Popůvky

Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011, vlastní zpracování

I přes mírnou stagnaci u MČ Brno Kníničky lze říci, že ve všech zkoumaných obcích dochází k nárůstu počtu obyvatel, přičemž k zásadním přírůstkům došlo u všech lokalit mezi léty 2001 a 2011. V současné době se všechny zkoumané lokality nachází ve velikostních kategoriích sídel, která jsou dle výše uvedeného grafu 2 nejčastějším cílem migrujících obyvatel. V následující kapitole bude rozebráno, o jaké nově příchozí se v poslední dekádě jedná a jaké jsou jejich další charakteristiky.

3 PROFILY A MOTIVACE SUBURBANIZÉRŮ VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH

Aby profilování bylo co nejdetailnější, vycházím z premis řady autorů (Baldassare, 1992; Galčanová, 2013; Hnilička 2012; Ouředníček 2013 aj.), jež ve svých publikacích typické suburbanizéry přibližně identifikovali. Jak již bylo uvedeno výše, častou shodnou charakteristikou lidí migrujících do okresu Brno-venkov bývá věk, dosažené vzdělání, ekonomická aktivita, rodinný status a také místa odkud se stěhují.

Mezi nejčastějšími motivy ke stěhování patří málo prostoru v místě bývalého bydliště, touha po vlastním domě a zahradě, větším bezpečí, pocit sounáležitosti k určité sociální skupině atd. V následujících dvou podkapitolách jsou podrobně uvedeny nejčastější charakteristiky a motivace, jež jsou v literatuře uváděny. V praktické části práce jsou poté tato data porovnána s reálnými údaji zjištěnými ve vybraných lokalitách.

Propojení těchto dvou rovin dat – charakteristiky a motivací – znamená nahlédnout na problematiku očima migrujícího člověka a odhalit příčiny, proč se ke stěhování rozhodl. Zvolenou formou zjišťování těchto dat byly osobní rozhovory. Ouředníček, Špačková a Novák (2013) zastávají taktéž názor, že při hodnocení chování aktérů suburbánního vývoje se nelze opírat jen o statistická data. Pro poznání příčin a chování aktérů je dle autorů bezpodmínečně nutné využít kvalitativních metod sledování a empirické terénní práce. Na základě zkompletovaných dat touto kombinovanou metodou se pokusím vyprofilovat typické suburbanizéry tří lokalit brněnské aglomerace.

3.1 Charakteristika imigrantů ve vybraných lokalitách

Prvním krokem k vytvoření profilu typického suburbanizéra je charakteristika nově přistěhovalých obyvatel. Česká i zahraniční literatura pojednává o skutečnosti, že se do suburbánních oblastí stěhují lidé s typickými rysy. Dle Baldassare (1992) mají migranti do suburbií svá následující specifika: rodinný stav, věk, příjem a zaměstnanecký status.

Řada autorů (Sýkora, Ouředníček, 2001; Mulíček, 1999, 2002; Mulíček, Olšová, 2002; Mulíček, Szczyrba, 2004; Galčanová, Vacková, 2008 aj.) se shoduje na faktu, že typickými suburbanizéry v zázemí města Brna jsou mladé rodiny s dětmi, které se stěhují z města. V případě Brna je tento podíl přistěhovalých z jádra až 80 % (Mulíček, 2002).

Kostelecký a Čermák (2004:36) ve své sociologické studii vymezují tři skupiny obyvatel. Mladé rodiny s dětmi, které jsou kolektivně vyzdvihovány řadou předešle uvedených autorů, zde ještě blíže specifikovali. První z nich tvoří relativně bohatí obyvatelé nově vystavěných rodinných domků v suburbánních oblastech. Druhou představují střední příjmové skupiny mladých rodin, pro které je placení nájmu v jádrovém městě cenově nedostupné. Třetí sorta zahrnuje důchodce, jež přeměnili svoje chaty nebo chalupy na trvalá obydlí a svůj původní byt ve městě přenechali svým dětem anebo jej dále pronajímají.

Puldová (2008) navazuje na tato vymezení dalším upřesněním. Změna bydlení v zázemí velkých měst je podle ní úzce spjata s pozicí v životním cyklu domácnosti. Často se jedná o mladé lidi zakládající rodinu, jenž se nachází na začátku své rezidenční kariéry. V menší míře jsou ovšem zastoupeni také rodiny se staršími dětmi nebo starší manželské páry bez dětí.

Data z ČSÚ (2013) tato tvrzení neoddiskutovatelně podporují. V grafu 9 je znázorněno, že nejvíce přistěhovalých do okresu Brno-venkov zaznamenaly věkové skupiny obyvatel ve věku 4 let a méně a 25-29 let. Zhruba o 20 % menší přírůstky pak představovaly skupiny ve věku 30-34 let. Brno-venkov tedy získává především mladé rodiny s dětmi do 4 let. Druhou stranu, nejčetnější skupiny, které okres Brno-venkov opouštějí, jsou taktéž ve věkovém rozmezí 25 - 29 let, ovšem je jich o zhruba 30 % méně. Tyto věkové skupiny, často představující mladé rodiny, s sebou berou malé děti ve věku 4 a méně let, kterých z okresu odchází zhruba o 40 % méně, než příchozích. Puldová (2008) konstatuje, že v sumě dochází k omlazení věkové struktury lokalit v zázemí velkých měst, mezi které patří i okres Brno-venkov. Jedinou věkovou skupinou dle mého rozdělení, o kterou Brno-venkov přichází, je skupina seniorů ve věku 80 let a více.

Graf 9 Saldo přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel okresu Brno-venkov v období 1991- 2012 podle četnosti věkových skupin

80 a více

70-74

60-64

50-54

40-44 věk

30-34

20-24

10-14

4 a méně -500 0 500 1000 1500 2000 2500 3000 3500 četnost věkových skupin

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

Data o vnitřní migraci z ČSÚ (2013) tento trend okresu Brno-venkov potvrzují. Z těchto dat jsem při interpretaci vycházela, rozdělila jsem si je na údaje o věku, předchozím bydlišti, vzdělání a důvodu stěhování. Ovšem je nutné podotknout, že v roce 2004 došlo ke změně metodiky monitorování vnitřní migrace. Z toho důvodu od roku 2004 již nejsou k dispozici údaje o dokončeném nejvyšším vzdělání a důvodu stěhování.

Nejprve jsem se zaměřila na věkové složení. Na grafech 10 a 11 jsem znázornila, jak staří obyvatelé se stěhovali do Moravan a Popůvek v letech 2000-2012, tedy v době, kdy se suburbanizační tendence okolo Brna začaly naplno projevovat.

Graf 10 Věkové složení nově přistěhovalých obyvatel Popůvek v letech 2000-2012

70 a více let

60-64

50-54

40-44 věk 30-34

20-24

10-14

4 roky a méně 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 četnost věkových skupin

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

Graf 11 Věkové složení nově přistěhovalých obyvatel Moravan v letech 2000 - 2012

70 a více let

60-64

50-54

40-44

věk 30-34

20-24

10-14

4 roky a méně 0 50 100 150 200 250 četnost věkových skupin

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

V Popůvkách i Moravanech věkové složení obyvatel na první pohled téměř koresponduje s údaji o okresu Brno-venkov (ČSÚ, 2013). Nicméně pokud se zaměřím na četnost věkových skupin, mohu konstatovat, že z dat ČSÚ (2013) o Moravanech a Popůvkách vyplývají některé odchylky. Nejčastější skupinu netvoří lidé ve věku 25-29 let, ale starší.

Do Moravan se nejčastěji stěhuje věková skupina 30 – 34 let, teprve poté následuje skupina 25 – 29 let. Třetí nejčastější skupinou jsou 4leté a mladší děti, následované lidmi ve středním věku, tedy 35 – 45 let. Popůvky se Moravanům podobají. Na prvních příčkách se opět objevují skupiny v pořadí 30 – 34 let a 25 – 29, které zaujímají v přistěhovalých dominantní postavení. Ihned po nich následují věkové kategorie 35 – 44 let se skupinou 4letých a mladších dětí. Za MČ Brno-Kníničky tato data bohužel nejsou publikována ani ČSÚ ani Magistrátem města Brna. V dotazníkovém šetření jsem se na věk imigrantů taktéž dotazovala, s tím rozdílem však, že jsem nezjišťovala věk jejich dětí, pouze mne zajímalo, zda nově přistěhovalí děti mají nebo (prozatím) ne.

Co se týče místa předchozího bydliště, jak již bylo uvedeno výše, až 4/5 nově příchozích pochází ze samotného jádrového města (Mulíček, 2002). Z dat ČSÚ (2013) o vnitřní migraci lze znázornit (viz graf 12), kolik lidí se v letech 1991 – 2012 přistěhovalo do Popůvek a Moravan z Brna a kolik z jiné lokality.

Graf 12 Místo předchozího bydliště nově přistěhovalých do Popůvek a Moravan v letech 1991 – 2012 Popůvky Moravany

6% 5% 10% 11% okres Brno-město

12% okres Brno-venkov 16% obce mimo JMK

71% jiné okresy JMK 67%

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

Na první pohled se od sebe grafy příliš neliší. V obou obcích je patrná většina obyvatel pocházejících z města Brna. Nejedná se o 80% podíl, jak zmiňuje Mulíček (2002), ale zhruba o 70 %. Bohužel ČSÚ (2013) ve statistikách vnitřní migrace nezjišťuje, z jaké městské části se daní lidé stěhují. Tuto chybějící informaci jsem zjišťovala v rámci svého dotazníkového šetření. Původní bydliště nacházejících se v okresu Brno-venkov a v dalších okresech Jihomoravského kraje tvoří dohromady zhruba 20 %. Lidé stěhující se z obcí mimo Jihomoravský kraj jsou pak zastoupeni zhruba 10 % přistěhovalých. Důvodem ke stěhování ze vzdálených obcí a měst je nejčastěji sňatek a následování rodinného příslušníka. Jak spolu souvisí geografický původ

54 suburbanizéra a důvody ke stěhování, je zmíněno v subkapitole 3.2. Důvody imigrantů ke stěhování do vybraných obcí. Každá migrace je nicméně výsledkem mnoha faktorů a je silně ovlivněna specifickým rozhodnutím dané osoby. Je možné se domnívat, že pokud daná osoba nechce odpověď sdělit, volí možnost „jiný důvod“, jelikož možnost „nechci odpovídat“ není k dispozici. Proto je nutné brát tato data s rezervou.

Další důležitou charakteristikou přistěhovalých je vzdělání. Do zázemí velkých měst přichází nezanedbatelné množství středoškolsky (s maturitou) nebo vysokoškolsky vzdělaných lidí (Kostelecký, Čermák, 2004). Z dat ČSÚ (2011b) lze vysledovat souvislost mezi velikostí sídla a vzděláním (viz příloha 5). Jelikož vybrané lokality spadají do velikostních kategorií obcí 1 000 – 1 999 obyvatel (Popůvky) a 2 000 – 4 999 obyvatel (Moravany), z dat ČSÚ (2011b) jsem vybrala právě tyto velikostní kategorie a zjistila jsem, že podíl vysokoškolsky vzdělané populace v těchto velikostních kategorií sídel je přibližně 10 %. Při porovnání s daty ČSÚ (2014d) že je znatelný nárůst vysokoškolsky vzdělané populace během poslední dekády, přičemž nárůst byl zaznamenán u úplného středoškolského vzdělání a vyšších forem. Poprvé za posledního půlstoletí také klesl podíl středoškolského vzdělání bez maturity. U zkoumaných Popůvek a Moravan jsou data znázorněna na grafu 13.

Graf 13 Nejvyšší dosažené vzdělání přistěhovalých do Popůvek a Moravan v období 1991- 2004

Popůvky Moravany

7% 7% 21% základní 28%

střední bez maturity

střední s maturitou 43% 42% vysokoškolské 28% bez vzdělání 24%

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

Poznámka.: data byla zjišťována pouze do roku 2004 a pouze u osob ve věku 15 let a výše

Na grafu 13 lze jasně vidět, že se od sebe obě obce liší v oblasti vzdělání nově příchozích. V Popůvkách lze pozorovat, že 85 % přistěhovalých sice tvoří lidé se středoškolským

55 vzděláním (s maturitou nebo bez maturity), podíl vysokoškoláků je ovšem pouze 7 %. Naproti tomu Moravany se více blíží předpokladu o větším podílu vysokoškolsky vzdělaných imigrantech (dosahuje hodnoty přes 20 %). Složky základního vzdělání, středoškolského s maturitou a bez maturity jsou zastoupeny v podobném poměru. Věkové složení obyvatelstva Moravan i Popůvek je téměř shodné. Složky 14letých a mladších obyvatel jsou zastoupeny v poměru okolo 20 %, produktivní složka populace ve věku 15 – 64 let tvoří shodně 67 % (ČSÚ, 2011c). Z toho důvodu usuzuji, že menší podíl vysokoškolsky vzdělaných v Popůvkách není zapříčiněn např. vyšším podílem důchodové skupiny populace. Data z ČSÚ (2014d) uvádí, že podíl vysokoškolsky vzdělané populace na celkové populaci starší 15 let byla v roce 1991 ve výši cca 7 %, o desetiletí později už cca 9 %. Není tedy sporu o stále narůstajícím podílu vysokoškolsky vzdělané populace na území ČR, která se koncentruje především do měst nad 100 000 obyvatel, odkud pak následně v produktivním věku odchází do suburbánních lokalit za město.

Jelikož vzdělání má velice úzké vazby k povolání, rozdíly lze následně pozorovat i v ekonomickém postavení lidí. Konečně, velice důležitým, ba nezbytným předpokladem k tomu, aby si mladý člověk mohl dovolit svůj vlastní dům, jsou dostupné finanční prostředky. Do suburbánních zón nejčastěji přicházejí osoby zaměstnané, což je základním předpokladem pro zpřístupnění hypotéky, jež je dle několika výzkumů (např. Sýkora 2002; Novák 2004; Kostelecký, Čermák 2004; aj.) nejčastěji volenou formou financování. Platy imigrantů bývají v porovnání se staro-usedlíky nadprůměrné (Kostelecký, Čermák 2004). V dotazníkovém šetření jsem tedy zjišťovala čistý měsíční příjem domácnosti za měsíc. Tento údaj je pochopitelně závislý na tom, kolik pracujících členů domácnost má.

Na druhé straně, v těchto mladých rodinách migrujících do suburbánních zón, figurují též osoby, jež nejsou ekonomicky aktivní. Mám na mysli především mladé maminky na rodičovské dovolené (v extrémních negativních případech nazývané zelené vdovy), o nichž se podrobněji vyjadřuji výše v subkapitole 1.3.1 Příčiny a dopady suburbanizace.

3.2 Důvody imigrantů ke stěhování do vybraných obcí

Z hlediska motivací se jedná o složitější selekci imigrantů. Důvody, proč se stěhovat za město mohou být různé a někdy velice specifické. Navíc, jak je již nastíněno v teoretické části práce, faktory hrající roli lze dělit na „měkké“ a „tvrdé“, dále pak „push“ a „pull“. V literatuře se často uvádí, že lidé se z města stěhují proto, že jim nevyhovuje omezený prostor v místě bydliště, vadí jim hluk z aut nebo znečištěné ovzduší. Data o vnitřní migraci z ČSÚ (2013) při zjišťování důvodu stěhování nabízí respondentům několik možností. Aby bylo možné s daty efektivněji pracovat, rozdělila jsem si imigranty na čtyři kategorie.

První z nich představuje skupina přistěhovalých z pracovních důvodů (změna pracoviště, přiblížení k pracovišti). Druhou skupinu tvoří nově příchozí z bytových důvodů. Další skupina slučuje přistěhovalé z důvodů rodinných (sňatek, rozvod nebo následování rodinného příslušníka). Poslední, čtvrtou kategorii tvoří imigranti z jiných důvodů (učení, studium, zdravotní, nebo jiné příčiny migrace). Z hlediska okresu Brno-venkov (ČSÚ, 2013) přicházejí do tohoto okresu nejčastěji mladé rodiny (24 – 29 let) s dětmi (4 roky a méně) především kvůli bytovým důvodům, druhé nejčastější jsou důvody rodinné. Skupiny 30 – 49 let uváděly také nejčastěji bytové důvody, ovšem poměrně časté byly i důvody jiné a rodinné. U věkových skupin 50 a více let již lze pozorovat, že bytové důvody jsou téměř shodné s četností jiných důvodů (např. zdravotní). Na grafu 14 jsou znázorněny hlavní důvody stěhování do Popůvek a Moravan. Data tohoto typu za MČ Brno-Kníničky nejsou bohužel k dispozici.

Graf 14 Hlavní důvod stěhování do Popůvek a Moravan v letech 1991 – 2004

Popůvky Moravany

21% 31% rodinné důvody 38% 2% 43% bytové důvody pracovní důvody jiné důvody 2% 34%

30%

Pramen: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování

Poznámka: data byla zjišťována pouze do roku 2004 57

První nejčastěji volenou možností je „následování rodinného příslušníka“. V Popůvkách tvoří 43 %, v Moravanech méně, 38 %. Jedná se o situaci, kdy se jeden z partnerů (s dětmi) přizpůsobí tomu druhému. Bývá to především sňatek, v dnešní době ne nezbytný. Jelikož dnes spousta lidí nepovažuje svatbu za nutný krok ve svém životě, je možné, že místo volby „svatba“ označili v dotazníku „následování rodinného příslušníka“. Pro účely této práce ale zůstala tato skupina imigrantů stále v kategorii „rodinných důvodů“. „Následovat“ ale lze chápat i jinak, například tak, že se jeden z partnerů podřídí rozhodnutí toho druhého, jenž zvolí novou lokalitu pro bydlení. Nemusí se tedy nutně jednat o případ, kdy se jeden z partnerů stěhuje za tím druhým, nýbrž i situaci, kdy se oba partneři společně stěhují do úplně nové lokality. Právě u rezidentů původem z lokalit mimo Jihomoravský kraj převládaly tyto důvody ke stěhování (viz také graf 13).

Bytové důvody jsou uváděny jako druhé nejčastější. Do Popůvek ze z těchto důvodů stěhovalo 34 % nově příchozích, do Moravan o 4 % méně. Odpovědi na otázku, proč si lidé volí lokalitu za městem, ale přitom v dostatečné blízkosti centra, jsou různorodé. Nejčastěji je uváděna touha po vlastním domě se zahradou (Potočný, 2006:34). Tentýž autor (2006) se ve své studii „satelitního městečka“ zaměřil na další rozčlenění této motivace. Člení ji dále na skupiny tzv. “neukotvených“, které metaforicky nazývá „konzumenty dobrého bydlení“. Tuto skupinu nově příchozích charakterizuje skutečnost, že ve svém domě spatřují pouze luxus a prostor k bydlení. Nestojí o žádná splynutí ani ukotvení, jelikož je zde potenciální šance, že by pro ně tyto vazby mohly v budoucnu znamenat jistá omezení. Druhou skupinu nazývá Potočný (2006) „hledači pevného bodu“, jenž se snaží najít vazby k různým věcem a být s místem bydliště spjatí.

Možnost „jiný důvod“ zaujímá třetí nejčastěji volenou odpověď a tvoří třetinový podíl ze všech důvodů. Z toho usuzuji, že důvody mohou být velice specifické případ od případu, popřípadě je respondenti nechtěli sdělovat. Častými důvody, které jsou vyzdvihovány nad jiné, je vlastnictví pozemku, potřeba splnit si sen, potřeba změny nebo jednoduše „bydlet za městem“.

Pouze 2% podíl přistěhovalých z pracovních důvodů jen dokresluje irelevanci těchto příčin v kontextu suburbanizace. Nízká ochota stěhovat se za prací je v českých podmínkách obecně známým faktem.

V následném dotazníkovém šetření jsem uvedené statistické předpoklady ověřila na vybraných lokalitách. Soustředila jsem se především na individuální přístup a na to, abych motivacím jednotlivých respondentů porozuměla. Jejich specifické odpovědi jsem si 58 zaznamenala a jsou uvedeny v subkapitole 4.2 Výsledky dotazníkového šetření. V části týkající se motivací jsem se také zaměřila na to, zda u nových obyvatel lokalit převažovaly „push“ nebo „pull“ faktory.

4 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ

K základním typům průzkumu patří dotazníkové šetření, povětšinou kombinující kvalitativní a kvantitativní metody výzkumu. Využívá se zejména u jevů a skutečností, které se statisticky obtížně zjišťují anebo nejsou dostupná vůbec. Také v této práci byl dotazník využit k tomu, aby doplnil kvantitativní analýzu dat, především tu oblast, která není ČSÚ zjišťována, a podal tak ucelený náhled na profily a motivace suburbanizérů. Samotné dotazování respondentů probíhalo v místě jejich bydliště. Všechny tři lokality jsem osobně několikrát navštívila v různou roční dobu a přímo v terénu jsem se místních dotazovala.

Vzorek respondentů byl vybírán „metodou sněhové koule“, jednalo se o referenční, řetězový výběr. Vzorek měl i přesto kritéria, která musel splňovat. Respondent musel být starší 15 let a do dané lokality se přestěhoval v posledních 15 letech. Obyvatele, kteří se do lokality přestěhovali ještě dříve, jsem do vzorku nezahrnovala, protože jsem chtěla vystihnout charakteristiky těch, kteří se do lokalit stěhovali v době nejvyšších migračních přírůstků.

Před dotazováním byl respondent osloven, zda by se chtěl tohoto šetření zúčastnit a pokud odpověděl kladně, byly mu pokládány otázky, na které buď stručně odpovídal, nebo odpovědi doplňoval o své postřehy a náměty. Asi 1/5 dotazovaných byla ochotna se k tématu podrobněji bavit. Jejich názory a postřehy jsem zaznamenala a jsou použity v subkapitole 4.2 Výsledky dotazníkového šetření. Rozhovor byl veden také s představiteli obcí. Vzor dotazníku je k dispozici v příloze 5.

Věkové složení respondentů bylo omezeno spodní hranicí. Osob mladších 15 let jsem se nedotazovala. Věkové kategorie byly tvořeny po deseti letech, nejnižší kategorie byla 15 -20 let a nejvyšší 64 let a více. Horní hranici jsem nezaváděla, nejstarší dotazovanou osobou byl muž ve věku 64 let. Dotazník zodpovídali také studenti, kteří se do lokalit přistěhovali se svými rodiči a kteří se částečně podíleli na rozhodování při výběru lokality pro nové bydlení.

4.1 Metodika dotazníkového šetření

Dotazník byl členěn celkem do pěti oddílů. První oddíl zkoumal geografický původ obyvatel, zjišťovala jsem místo bývalého bydliště. Tento oddíl úzce navazoval na druhý, týkající se motivací. Otázky této sekce se zaměřovaly na zjištění, zda obyvatele do nové obce něco lákalo („pull“), nebo je naopak z místa bývalého bydliště něco vytlačovalo („push“). Tyto byly dotazovaným pokládány jako jedny z prvních, jelikož se významně podílejí na dalších důvodech, které imigranti ke stěhování mají. Dotazovaní také odpovídali na to, jaké byly konkrétní důvody ke stěhování do nynějšího bydliště (rodinné, bytové, pracovní či jiné). Třetí oddíl se zabýval dopady v oblasti dopravy, socio-kulturními a jinými dopady. Zjišťovány byly změny v dopravním chování, občanská a politická a aktivita. V tomto oddíle mohli respondenti zodpovědět otevřenou otázku, která zjišťovala, zda jim něco vadí na nové výstavbě v lokalitě. Tuto otázku respondenti povětšinou stručně okomentovali, někteří se rozhovořili šířeji. Zejména tato otázka byla pro dotazované velice podněcující k otevřenému rozhovoru.

Do druhé poloviny dotazníku bylo zahrnuto hodnocení. Zde mohli respondenti odhadnout, zda chtějí v lokalitě bydlet v budoucnu i jejich děti, pokud jsou ve věku, kdy se osamostatňují a přemýšlí o vlastním bydlení. Na závěr dotazovaní hodnotili, jak jsou se svou změnou bydliště v současnosti spokojeni a jestli naplnila jejich představy. Poslední oddíl se zabýval charakteristikou respondenta. Zjišťováno bylo pohlaví, věk, vzdělání, čistý měsíční příjem, rodinný stav dané osoby a její pracovní aktivita Tyto údaje byly zjišťovány až na konci dotazníku.

Otázky týkající se tvrdých faktů byly obecně zodpovězeny rychleji, než „soft“ otázky. Z terénního pozorování mohu vyvodit několik domněnek, proč tomu taky bylo. Tvrdé faktory jsou hmatatelnější, lze je jednoznačněji určit a dotazující se většinou tolik neostýchají při jejich identifikaci. Jedná se na příklad o důvody, kvůli kterým se lidé přistěhovali do dané obce. U otázek, kde respondenti odpovídali na hmatatelná fakta – např. cena pozemku, velikost zahrady nebo dopravní dostupnost, byla reakce poměrně rychlá a respondenti povětšinou s odpovědí neváhali. Výjimku tvořila otázka na měsíční čistý příjem domácnosti. U této otázky respondenti váhali, zda mají odpovídat nebo ne (nakonec zodpovědělo 98 % respondentů) anebo jim chvíli trvalo, než měsíční příjem několika členů domácnosti sečetli. Měkké faktory jsou pro mnohé komplikovanější k vyjádření. Mezi nejčastější může patřit touha po větším prostoru k žití, čistším ovzduší, větším bezpečí nebo zahradě. Mnohdy utajovanou subjektivní příčinou může být i touha sociální sounáležitosti s určitou vrstvou nebo vnímání „dobré adresy“ (Mulíček, 2002). Právě tyto měkké faktory jsou mnohdy velice osobní a dotazovaní 61 nejsou úplně ochotni o nich hovořit, jelikož se ve své podstatě jedná o zásah do jejich soukromí. Někdy ani sami dotazovaní neví, jak na danou otázku odpovědět, protože „to tak prostě cítí“. I z toho důvodu byla zvolena forma získávání dat pomocí semistrukturovaných osobních rozhovorů.

Obrázek 7 Nová výstavba v Kníničkách

Pramen: vlastní foto

4.2 Výsledky dotazníkového šetření

Výsledky dotazníkového šetření jsou prezentovány souhrnně, nicméně data o jednotlivých lokalitách jsou uvedena taktéž. Charakter tohoto výzkumu umožňuje alespoň dílčí komparaci mezi lokalitami i obyvateli, čemuž bude také věnována určitá pozornost. Některé pasáže jsou doplňovány o citace respondentů a představitelů obcí, které byly získány během osobních rozhovorů a které považuji vzhledem k cíli práce za velice cenné.

Jak již bylo uvedeno v metodice dotazníkového šetření, výzkum byl prováděn v terénu v lokalitách brněnské aglomerace, v obcích Popůvky, Moravany a Kníničky v období léta a podzimu 2015 a jara 2016. Za účely reprezentativnosti výsledků bylo celkem zodpovězeno 30 dotazníků v Kníničkách, 40 dotazníků v Popůvkách a 55 dotazníků v Moravanech, celkem tedy 125 řízených osobních rozhovorů.

Na začátku je vhodné uvést stručnou charakteristiku respondentů z hlediska věku, vzdělání, rodinného stavu atd. Na dotazníky odpovídalo celkem 76 žen a 49 mužů. Věkové složení a rodinný stav respondentů je znázorněno na grafu 15.

Graf 15 Věkové složení a rodinný stav respondentů

2% 2% 0%

15 - 20 4% 14% 21 - 30 28% 26% svobodná/ý 31 - 40 vdaná/ženatý 18% 41 - 50 rozvedená/ý 51 - 60 vdova/vdovec 61 - 64 68% 38% 65 a více let

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Předpoklad tvrdí, že se do suburbánních zón stěhují především mladé rodiny s dětmi. Celkem bylo dotazovaných 26 % bezdětných obyvatel, 28 % rodičů jednoho dítěte, nejpočetnější skupinu tvořilo 38 % respondentů se dvěma dětmi a 8 % odpovídajících mělo 3 a více dětí.

Nejvíce bezdětných bylo dotazováno v Kníničkách, z čehož 2 respondenti byli studenti ve věku 15 - 20 let a zbylých 7 bezdětných patřilo do věkové skupiny 21 – 30. Zde lze potvrdit trend druhé demografické revoluce, kdy se zakládání rodiny posouvá až k 30. roku věku a sňatek není nezbytným předpokladem k založení rodiny. Respondenti s jedním dítětem byly převážně osoby ve věkové kategorii 31 - 40 let nebo v menší míře maminky na mateřské dovolené ve věku 21 -30 let (někdy čekající další dítě). V souvislosti s tímto zjištěním je tato problematika dále rozvedena v subkapitole 4.2.5 Charakteristika respondentů.

U dotazníkového šetření jsem se snažila o rovnovážné zastoupení všech věkových skupin, které splňovaly kritéria novousedlíků. Rovněž jsem dbala na to, abych navštívila obce v pracovní dny i o víkendech, na různých místech (na společenských akcích i na venkovních zahrádkách hospod) a vyhnula se tak dotazování těch samých sociálních skupin (např. mladých maminek s dětmi v pracovní dopoledne). Na téměř všechny otázky mi respondenti laskavě odpověděli. Pokud odpovídat nechtěli, což se stávalo pouze u otázky čistého měsíčního příjmu domácnosti, nechávala jsem otázku nezodpovězenou. Otázky v dotazníku byly členěny v následujícím pořadí jednotlivých oddílů: geografické souvislosti, motivace nově příchozích, socio-kulturní a jiné souvislosti, charakteristické údaje o respondentech a závěrečné hodnocení. V tomto pořadí budu postupovat i následujícím hodnocení výsledků dotazníkového šetření.

4.2.1 Geografické souvislosti

Jednou z prvních otázek při verbálním kontaktu s odpovídající osobou bylo, odkud se do dané lokality přistěhovala. Velice častou odpovědí bylo „z Brna“ anebo z poměrně blízké lokality. Na následujících kartogramech 3, 4 a 5 je v procentuálním zastoupení vyobrazeno odkud se dotazovaní lidé do daných lokalit přistěhovali od roku 2000.

Z důvodu přehlednosti, byl zobrazen název jen u těch obcí a městských částí, ze kterých do dané lokality novousedlíci přicházeli. U ostatních lokalit jsou zobrazeny pouze jejich administrativní hranice.

Kartogram 3 Předchozí bydliště dotazovaných v obci Popůvky v letech 2000-2016

Celkem 40 dotazovaných respondentů vypovědělo, že místem jejich původního bydliště byly buď městské části okresu Brno-město, či v menší míře obce okresu Brno-venkov. Jeden respondent bydlel původně v obci Adamov, která se nachází v okrese Blansko.

Podíl přistěhovalých z okresu Brno-město tvoří na dotazovaném vzorku 80 %, což lze považovat za shodné s předpokladem Mulíčka (2002) o téměř 80% zastoupení těchto obyvatel v suburbánních zónách. Data o vnitřní migraci ČSÚ (2013) hovoří o podílu přistěhovalých z Brna-města ve výši 71 %. Z městských částí je vhodné vyzdvihnout Bystrc (5 respondentů), Starý Lískovec (5 respondentů) a Komín (taktéž 5 respondentů), odkud se lidé často stěhují do Popůvek. Důvody stěhování z těchto lokalit jsou podrobně vysvětleny v subkapitole 4.2.2 Motivace nově příchozích. Stručně lze ale uvést, že se jedná o městské části s vysokým zastoupením panelových sídlišť.

Podíl přistěhovalých z okresu Brno-venkov je na dotazovaném vzorku 17,5 %. Nejčastěji příchozími jsou lidé ze sousední obce Troubsko. Možnost přestěhovat se „pouze o pár domů vedle“ je pro dotazované možností, jak skloubit soukromí ve vlastním domě či bytě a zároveň se příliš nevzdálit od rodiny, která zvláště pro mladé rodiny znamená podporu např. s hlídáním dětí. Data ČSÚ (2013), která zkoumala bývalé bydliště novousedlíků v Popůvkách v letech 1991- 2012 hovoří o podílu cca 12 %. I zde tedy mohu potvrdit mírný nárůst podílu přistěhovalých z okresu Brno-venkov za přibližně poslední dvě dekády. Žádný z respondentů nebydlel původně mimo Jihomoravský kraj.

Původní bydliště má úzké vazby na důvody ke stěhování. V subkapitole 4.2.2 Motivace nově příchozích je dále nastíněno, zda lze pozorovat převažující push faktory u lidí, jež pocházejí z panelových sídlišť, anebo se mezi těmito dvěma prvky o žádnou korelaci nejedná.

Kartogram 4 Předchozí bydliště dotazovaných v obci Moravany v období 2000 – 2016

Nejvíce dotazovaných (55) bylo v obci Moravany. Z nich celkem 52 vypovědělo, že místem jejich původního bydliště byly buď městské části okresu Brno-město, či v menší míře obce okresu Brno-venkov. Tři respondenti pocházeli mimo zmíněné okresy. Jeden respondent pochází z obce Hnúsťa (Banskobystrický kraj, Slovenská republika), druhý z Adamova (okres Blansko) a třetí z Dolní Rožínky (kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou). Pro grafickou souvislost byly do kartogramu zahrnuty jen Adamov a Dolní Rožínka.

Z dat získaných během terénního šetření mohu uvést, že procentuální zastoupení novousedlíků pocházejících z okresu Brno-město je 74 %. Opět zde tedy pozorovat shodu s tvrzením Mulíčka (2002) o téměř 4/5 zastoupení. Za důležité považují zmínit městskou část Brno-střed (největší MČ), kterou uvedlo celkem 9 dotazovaných. Častým důvodem uváděným dále v subkapitole 4.2.2 Motivace nově příchozích, bylo nedostatek místa k žití, či hluk a znečištěné ovzduší. Jinak ale nelze v datech pozorovat další lokality, odkud by se stěhoval výrazný počet obyvatel.

Co se týče okresu Brno-venkov, i z něj pochází značná část respondentů. Z terénního šetření vyplývá, že do Moravan míří z tohoto okresu cca 26 % dotazovaných. V letech 1991- 2012 uváděla data ČSÚ, že se jednalo o necelých 16 %. Dva respondenti, zmínění výše, se přistěhovali z lokalit mimo okres Brno-venkov.

Kartogram 5 Předchozí bydliště dotazovaných v MČ Brno-Kníničky v období 2000 – 2016

V Kníničkách bylo dotazováno celkem 33 respondentů, z nichž převážná většina také pochází ze samotného města Brna. Z dotazníkového šetření vyplývá, že do Kníniček míří lidé ze dvou okresů: Brno-město (80 %) a Brno-venkov (20 %).

Z města Brna stojí za zmínku městská část Bystrc, odkud se do Kníniček přistěhovalo celkem 27 % zodpovídajících respondentů. Povětšinou odpovídali, že se Bystrce nechtěli vzdát pro jeho dobré dopravní napojení jak už na dálnici, tak i vzhledem k MHD a proto volili lokalitu „hned vedle“. Celkově tak z Bystrce pochází přes ¼ z dotazovaných.

Další městskou částí, odkud se přistěhovalo více respondentů, je Jundrov (10 %) a Bohunice (taktéž 10 %), kde lidem převážně vadilo málo prostoru k žití a v Kníničkách spatřovali možnost realizace svých snů v podobě vlastního domu se zahradou, případně je do obce lákal klid, snadno dostupná příroda a Brněnská přehrada.

Za zmínku stojí městská část Královo Pole, odkud se do Kníniček přestěhovalo kolem roku 2002 několik obyvatel kvůli výstavbě tunelu Dobrovského. Výstavba se dotkla celkem 500 parcel v Králově poli. Lidem bylo proto nabídnuto náhradní bydlení v rodinných domech v Kníničkách a Útěchově. Bohužel, žádný z respondentů z Králova pole nepocházel a proto není v kartogramu tato městská část zvýrazněna (Web MČ Královo Pole, 2002).

V Kníničkách nelze data porovnat s daty ČSÚ, jelikož ta nebyla za městské části zjišťována. Tímto terénním průzkumem jsem nastínila, z jakých městských částí města Brna pochází obyvatelé jak Kníniček, tak i předchozích obcí Popůvek a Moravan. Z okresu Brno - venkov mířili lidé konkrétně z Tišnova, dále pak pocházeli Kníničští z Troubska, Kuřimi a sousedících Rozdrojovic. Obecně lze ale pozorovat, že se jedná o obce vzdálené do cca 30 km.

4.2.2 Motivace nově příchozích

V souvislosti s místem bývalého bydliště byli respondenti dotazováni, zda u nich převažuje pocit, že je do nové lokality něco lákalo, nebo spíše z místa bývalého bydliště něco vytlačovalo. V Popůvkách byly volby téměř vyrovnané, možnost „push“ byla volena v 52 % případů a „pull“ ve zbývajících 47 %. Oproti tomu Moravany i Kníničky vykazovaly jasnou převahu pull faktorů (67 %), tedy situace, kdy nově příchozí byli převážně do obcí něčím lákáni, namísto toho, aby je z míst bývalého bydliště něco vytlačovalo. Tato informace sama o sobě nic neříká, dokud není upřesněna a konkretizována, o jaké konkrétní faktory push a pull se jednalo.

Nejdříve jsem se zaměřila na push faktory, které popůvští novousedlíci uvedli. Mezi nejčastější (56 %) uváděli, že měli málo prostoru k žití. Konkrétně nejčastější městské části, které dotazovaní sdělovali, byly Bystrc, Starý Lískovec, Komín, tedy městské části s velkým podílem panelových sídlišť, jak vyplývá ze sociodemografické analýzy územních částí města Brna (2013:7-8).

Petr z Popůvek (39 let) popisuje své bývalé bydliště ve Starém Lískovci: „Připadalo mi to jako králíkárna. Člověk potřebuje mít někdy pocit, že kolem něho nejsou ze všech stran lidi. Nejdřív mi tak tolik nevadilo, když jsem byl na škole a tak ale jak je člověk starší, ocení svůj klid v domě. Hlavně večer a tak“. Helena (35 let), která bydlela v Bystrci, zase uvádí jiný důvod. „Já jsem se potřebovala hlavně osamostatnit. A tak jsme si koupili tohle. Investovat do paneláku jsme fakt nechtěli.“ I obyvatelé z Kníniček a Moravan uvádí push faktory, avšak v menší míře. Lenka z Moravan (34 let) odůvodňuje: „Bydleli jsme s tchánem v Bohunicích. Tak si asi umíte představit, jaký jsme měli soukromí. To prostě nešlo.“

Z dostupných odpovědí je patrné, že lidé stěhující se z panelových domů povětšinou uvádějí, že u nich převažovaly push faktory. Nejen málo místa k žití ale patří mezi časté důvody. Ve všech třech zkoumaných obcí se ukázalo, že i hluk a špinavé ovzduší (25 %) spolu s potřebou změny (22 %) patří mezi důležité push faktory.

Převažující pull faktory u Kníniček a Moravan hrály v očích respondentů významnou roli. Kvůli velké diferenciaci v jednotlivých lokalitách jsem se rozhodla pro oddělená grafická znázornění a následnou interpretaci dat. V této otázce mohli respondenti uvést i více odpovědí.

Graf 16 „Pull“ faktory, které lákaly respondenty do Moravan a MČ Brno-Kníničky

mít vlastní zahradu a vlastní pozemek

jednoduše "bydlet za městem" potřeba realizovat se (např. kutilství, zahrádkaření)

pocit většího bezpečí, než ve městě

jiný důvod

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%

MČ Brno-Kníničky Moravany

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Milan z Moravan (42 let), se kterým jsem vedla rozhovor na dětském hřišti, vysvětlil prostě: „Manželka to chtěla hlavně kvůli děckám, ať jsou venku. Já zas potřebuju aspoň o tom víkendu vypadnout na tu zahradu, třeba si tam něco udělat a tak. V tom bytě se člověk musí přemluvit voblíct se a tak, tady prostě vyjde na zahradu a to je super.“ Bydlení za městem má pro moravanské novousedlíky také zásadní význam. Moravany mají dobré dopravní napojení na ulici Vídeňská a do centra je možné se automobilem dostat do 15 minut. Moravanskou lokalitu volilo 50 % respondentů kvůli přírodě (přírodní park Bobrava), 39 % kvůli dobré dopravní dostupnosti, 33 % kvůli výhodné ceně pozemku a 30 % z důvodu blízkosti přátel nebo rodiny.

Kníničští novousedlíci uvádějí podobné důvody s vlastněním zahrady a pozemku. Jiné důvody tvoří také podstatnou část odpovědí a proto je vhodné je blíže vysvětlit. Karin (37 let) například koupila už před léty v Kníničkách pozemek. Respondenti ve věku 21-39 let často uváděli jako důvod přírodu a čisté prostředí, hlavně údajně kvůli dětem. Jiným důvodem bylo také „neplatit nájem a mít raději něco svého“. „No tak, počítejte se mnou. To mám cca 7 tisíc měsíčně v bytě, pokud bydlíme ve dvou, tak kolem 10 tisíc. Krát dvanáct měsíců jsem na 120 tisících. Když si představím, že tyhle peníze každým rokem vyhodím do vzduchu, tak radši zainvestuju, prostě si vemu hypotéku, pár let to budu splácet, ale pak je to moje, že jo„ (Rudolf, 28 let). Dalším úsměvným jiným důvodem byly i místní hody, které jsou podle několika vybraných respondentů ty nejhezčí v Brně. Na otázku, proč si zvolili právě Kníničky,

72 odpovědělo 62 % respondentů, že kvůli přírodě. Marie (56 let) se do Kníniček přestěhovala před 10 lety. MČ Brno-Bystrc, odkud se s manželem pochází, pro ni stále znamená důležité místo, kde má svoje kamarádky, obchody, kadeřnictví. Lokalitu v blízkosti Brněnské přehrady proto při stěhování volili záměrně. Velká část respondentů pocházejících z Bystrce si Kníničky vybrala také cíleně kvůli sociálním a jiným vazbám.

Ačkoliv u Popůvek nepřevládaly pull faktory, i u nich jsem zjišťovala, proč si novousedlíci zvolili právě tuto lokalitu a ne jinou. Převažujícími důvody byly výhodná cena domu nebo pozemku (38 %), dále pak příroda a klidná lokalita (38 %). Nutno podotknout, že spousta popůvských novousedlíků zpětně říká, že se jedná o tichou lokalitu, pouze když si vyjdou na procházku směrem na Žebětín a Bystrc. Přítomnost dálnice D1, jež Popůvky dělí na dvě části (viz kartogram 2), do jejího chodu chtě nechtě musí zasahovat. Z výpovědí respondentů ale často vyplynulo, že přímo do Popůvek necílili. Nabídka nových domů ale vyřešila jejich bytové a jiné problémy a proto ji nakonec zvolili. Výjimku tvořili lidé původně z Bystrce a Troubska, ti si Popůvky vyhlíželi už delší dobu.

4.2.3 Socio-kulturní, dopravní a jiné souvislosti

Přestěhování se do jiné lokality s sebou nutně nese mnohé změny v životě člověka. Novousedlíci mají odlišný styl života od starousedlíků, ale to nutně nemusí znamenat, že si s nimi nerozumí. Následující graf 17 zobrazuje, jak se novousedlíkům navazují vztahy se starousedlíky.

Graf 17 Navazování vztahů se starousedlíky ve vybraných lokalitách

100%

80%

60%

40%

20%

0% Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

jednoduché složité nevím, nesnažím se navazovat vztahy se starousedlíky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Již na první pohled je znatelný nepoměr mezi Popůvkami a dvěma zbylými lokalitami. V Popůvkách navazování kontaktů se starousedlíky nečiní obtíže, seznamují se rádi. Pouze pětina respondentů o navazování kontaktů nestojí. V Kníničkách o kontakt se starousedlíky nejeví zájem téměř třetina respondentů a v Moravanech celých 40 %. Zda je pro respondenty jednodušší navazování kontaktů s novousedlíky, lze vyčíst z následujícího grafu 18.

Graf 18 Navazování vztahů s novousedlíky ve vybraných lokalitách

100%

80%

60%

40%

20%

0% Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

jednoduché složité nevím, nesnažím se navazovat vztahy s novousedlíky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Popůvky se ukázaly jako velice otevřená komunita ochotná se seznamovat, jak se starousedlíky, tak s novousedlíky. V Moravanech je situace o něco příznivější, co se týče vztahů mezi novousedlíky, zatímco v Kníničkách je situace podobná jako na předchozím grafu. Téměř polovina místních novousedlíků nejeví zájem se seznamovat s lidmi, kteří se do Kníniček přistěhovali nedávno. Bylo by možné se domnívat, že lidé, kteří nemají čas navazovat kontakty, budou například pracovně vytížení. Nicméně, tuto domněnku nelze potvrdit, protože se jedná jak o studenty, tak o zaměstnané osoby, navíc různého věku i čistého měsíčního přijmu. Je tedy nabíledni, že sociální vazby mají Kníničští novousedlíci především v Bystrci, Jundrově, Komíně, kde podstatná část respondentů původně bydlela.

Sociální kontakty a vazby se snadno navazují na společenských akcích. Mám zde na mysli hody, zábavy, jarmarky nebo různé akce pořádané pro mladé rodiny s dětmi. Respondentů jsem se proto tázala, zda je podle nich obec/MČ aktivní a zda se případně těchto aktivit účastní (viz graf 19).

Graf 19 Hodnocení aktivity obce z hlediska konání obecních aktivit a účast na nich

100% 90% 80% nevím, o aktivity se nezajímám a 70% neúčastním se jich 60% obec je pasivní 50% 40% obec je aktivní, ale neúčastním se 30% obec je aktivní, aktivit se účastním 20% 10% 0% Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Ve všech zkoumaných obcích jsem se zřejmě dotazovala osob, které povětšinou holdují společenským akcím a účastní se jich. V Kníničkách byly zmiňovány hody, dětské dny, karneval, drakiáda (viz výše obrázek 6) nebo Velikonoční tvoření. V Popůvkách bylo navíc zmiňováno Pálení čarodějnic nebo Silvestrovská zábava konaná v Troubsku (Popůvky nedisponují vlastním kulturním sálem). Přestože se v Moravanech taktéž konají hody, farmářské trhy, jarmark, Mikuláš, Martinská světýlka, dětský den, lampionový průvod, Den Země (viz obrázek 8) a spousta dalších akcí, někteří respondenti si zřejmě myslí, že je obec i přesto pasivní. Zde se naskýtá se domněnka, že respondenti, jež zvolili možnost „pasivní“ budou bezdětní nebo ve věku, kdy mají odrostlé děti. Tato domněnka nicméně splněna nebyla.

Obrázek 8 Den Země v Moravanech pořádaný neziskovou organizací Vrabčák o.p.s.

Pramen: foto Heleny Kadlečíkové, místostarostky obce Moravany

Celkově lze nicméně shrnout, že ať už se respondenti aktivit účastní nebo ne, z více než 80 % považují obec v tomto směru za aktivní, což je jednoznačně pozitivní zjištění. Je už teď na samotných obyvatelích, zda se do aktivit zapojí a získají tak nové kontakty a vazby.

Další otázka směřovala k politické aktivitě v obci. Respondenti byli tázáni, jak se účastní politického dění v lokalitě. Na následujícím grafu 20 jsou znázorněny jejich volené odpovědi.

Graf 20 Účast na politickém dění ve vybraných lokalitách

chodím k volbám

nijak se neúčastním

účastním se schůzí zastupitelstva

kaniduji ve volbách

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

MČ Brno-Kníničky Moravany Popůvky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

V této otázce mohli respondenti uvést i více odpovědí. Jednoznačně nejvíce aktivními novousedlíky v oblasti politiky byli obyvatelé MČ Brno-Kníničky. Přes 90 % dotazovaných chodí k volbám do obecního zastupitelstva (popř. do zastupitelstva MČ), a téměř pětina se účastní obecních schůzí zastupitelstva. Rozhovor byl veden i s respondenty, jež kandidují do obecního zastupitelstva. Vysoká volební účast je u Kníniček patrná i z celkové účasti na volbách (viz graf 21 níže). Je evidentní, že Kníničští mají zájem o to, rozhodovat, kdo jejich obec spravuje. Městská část měla v roce 2014 nejvyšší volební účast ze všech městských částí Brna a byla výrazně nad průměrem volební účasti v okrese Brno-město.

Moravanští a popůvští respondenti jsou evidentně méně zainteresovaní do politického dění. Ačkoliv k volbám šlo přes 60 % dotazovaných, zbylých 40 % se neúčastní politického dění v obci nijak. V Moravanech se několik jednotlivců někdy zúčastnilo obecní schůze nebo kandidovalo ve volbách (viz graf 20). Zjištěná data jsem porovnala s daty ČSÚ (2015c) o účasti na volbách do Zastupitelstev obcí a městských částí za posledních 20 let. Data z ČSÚ (2015c) jsou znázorněna v následujícím grafu 21.

Graf 21 Účast na volbách do Zastupitelstev obcí a městských částí v období 1994 – 2014

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40%

volební volební účast 30% 20% 10% 0% 1994 1998 2002 2006 2010 2014 rok konání voleb

Moravany Popůvky MČ Brno-Kníničky

Pramen: ČSÚ, 2015c, vlastní zpracování

60 % respondentů z Moravan se údajně voleb účastní, což odpovídá i datům z ČSÚ (2015c). Místostarostka Moravan upřesňuje, kdy chodí lidé na jednání zastupitelstva. „Oni se chodí kouknout, ale jenom až když se něco děje a až už je většinou rozhodnuto a nelíbí se jim to. Třeba jednu dobu (pozn. autorky: r. 2006) ta účast byla fakt vysoká, ale to jenom proto, že tady bydlel jeden člověk, kterej ty lidi ustavičně bombardoval emailama, letáčkama, nutil je a oni chodili, ale pak to přestal dělat a je to zase malá účast“ (Kadlečíková, 2016). Ze

77 slov paní místostarostky vyplývá, že dokud je v obci „klid“, občané nemají důvod na zasedání obecního zastupitelstva chodit. Volební účast se začala zvyšovat v době, kdy začala probíhat bytová výstavba v Jabloňovém sadu (viz příloha 1), který doposud zůstává „kostlivcem ve skříni“. Výstavba lokality Jabloňový sad započala v roce 2014 a má být dokončena v roce 2019. Zmíněná výstavba má za sebou bouřlivou minulost. Jabloňový sad stojí na původních pozemcích obce, které obec prodala investorovi za 60 mil. Kč. Následně provedla změnu územního plánu, ovšem tyto změny byly žalovány ze strany občanů Moravan. Nejvyšší správní soud tyto změny následně zrušil, a zrušil i charakter stavebních pozemků v dané lokalitě. Následně bylo konáno referendum, ve kterém občané zvolili variantu A, a sice, v co nejmenší míře dokončit stavební úpravy v této lokalitě. Obec byla nucena vypracovat nový územní plán, jenž byl schválen v roce 2014. Pokračovalo se tedy pouze tam, kde již byly započaty stavební práce před změnami v územním plánu. Jabloňový sad má být po dokončení domovem pro cca 500 obyvatel a má v něm být umístěno 9 bytových domů (Kadlečíková, 2016).

Popůvští respondenti zřejmě spadají do menšiny, která k volbám chodí. Data z ČSÚ (2015c) vykazují velice nízkou volební účast v obci jako celku (pouhých 28 %, což je hluboce pod průměrem okresu Brno-venkov). Za posledních 20 let klesla volební účast v Popůvkách o téměř 60 %, což může mít pro obec do budoucna negativní důsledky. Vzhledem k odpovědím respondentů je možné se domnívat, že k volbám chodí především novousedlíci a starousedlíci už jsou k vývoji obce skeptičtí a na volební účast již zanevřeli.

Po nastínění situace v sociálním kontextu jsem se zaměřila na techničtější oblast, tedy na dopady, jež souvisí s dopravou a prostorovými vazbami na město, odkud imigranti povětšinou pocházejí. Zjišťovala jsem, zda tráví více času v dopravních prostředcích a zda jim to popřípadě vadí, jaký druh dopravního prostředku převážně využívají nebo o kolik kilometrů se jim po přestěhování prodloužila cesta do práce. Rovněž mne zajímalo, zda existují nějaká místa, která i po přestěhování do suburbánní lokality nezměnili (viz graf 22) a stále je navštěvují na stejné adrese (např. kadeřnictví, restaurace, lékař…).

Graf 22 Návštěvnost míst stejné adresy i po přestěhování

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

V této otázce mohli respondenti uvést taktéž více odpovědí. Z uvedených dat vyplývá, že místo, které dotazovaní poměrně často nezměnili, je lékař. V Popůvkách i Moravanech praktický lékař sídlí, novousedlíci však navštěvují své původní doktory. „Tady si lidi ještě moc nezvykli na to, že ten doktor tady je. Ale je tady od roku 2015, dětskej lékař i pro dospělý, to jo. Přitom tady sem se nastěhovalo tolik doktorů…“ (místostarostka Moravan). V Kníničkách ordinace praktického lékaře chybí. Otázkou zůstává, zda by ordinace v Kníničkách lékařům vyplatila s ohledem na návštěvnost v předešlých dvou obcích.

Dalšími takovými místy jsou restaurace, bary a kavárny, které také v obcích lidé povětšinou postrádají. „Tady máte jenom tu cukrárnu a jinak ta jedna hospoda, co tady je, to je fakt málo. A hlavně, všechny moje kamarádky jsou z Brna, takže já jedu za nima a ne ony za mnou.“ vysvětluje Milena z Moravan (52 let). Novousedlíci z Moravan navštěvují výše zmíněné služby včetně kadeřnictví a obchodů povětšinou na stejné adrese, resp. v Brně. „Je fakt, že ti lidi to Brno využívají skoro na všechno“ (Kadlečíková, 2016).

V Moravanech, stejně jako v Popůvkách, chybí volná místa pro děti v MŠ a ZŠ. Obec Moravany postavila novou školku v roce 2009 k té starší, která kapacitně nevyhovovala, a přistavovaly se další třídy k ZŠ. Celkové investice do těchto vzdělávacích institucí odhaduje paní místostarostka obce na 45 mil. Kč. Obec se tedy snaží novousedlíkům vyjít vstříc, na druhou stranu nechce, aby na novou výstavbu dopláceli lidé, kteří zde už mnoho let bydlí a vazby na Brno nemají tak intenzivní, jako novousedlíci.

Z toho důvodu byly v roce 2012 zavedeny spádové oblasti do ZŠ v Moravanech, jimiž jsou ulice staré zástavby, potažmo centra obce. Pro novousedlíky je k dispozici spádová škola v Ořechově (vzdáleném necelých 9 km).

Při rozhovoru s paní místostarostkou Moravan jsem se jí ptala, zda si myslí, že lidé chápou souvislost mezi nahlášením trvalého pobytu a např. výstavbou školky. „Já si myslím, že to ty lidi ví, přece není možný, aby tohle nechápali…“ (Kadlečíková, 2016). Obec podle rozpočtového určení daní3 obdrží 30 % z výnosu daně z příjmu fyzických osob z podnikání, pokud má podnikatel místo trvalého pobytu v dané obci. Podle odhadů paní místostarostky, které jsou odvozovány z dat čističky odpadních vod, není v obci nahlášeno okolo 500 – 800 obyvatel, což je okolo 15 – 25 %.

V Popůvkách lidé spoustu svých dříve navštěvovaných míst (fitness centrum, školu) pozměnili a navštěvují je na jiné adrese. I Popůvky byly nuceny vystavět novou MŠ v roce 2012 (viz obrázek 9). I přesto ale ročně školka odmítá až stovku dětí. Třídy jsou ze 70 % tvořeny dětmi předškolního věku, protože v tomto věku je školka povinna dítě k docházce přijmout. „Dostat tady děcko do školky třeba ve 4 letech je nemožný“, stěžuje si Kateřina (32 let), která v Popůvkách už 5 let bydlí. „To by se mně třeba v Bystrci určitě nestalo.“

3 zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní v aktuálním znění 80

Obrázek 9 Nově zrekonstruovaná mateřská školka v Popůvkách

Pramen: vlastní foto

Nově přistěhovalí do Kníniček své návyky ohledně těchto míst povětšinou změnili a kromě lékaře (29 %) navštěvují místa na jiných adresách. Obec disponuje pouze mateřskou školkou, ale rozšiřovat ji do budoucna nehodlá. Rekonstrukce z roku 2003 jí pomohla navýšit kapacitu na 66 dětí a kapacita je hodnocena jako dostatečná.

Dále mne v dotazníku zajímalo, zda mají respondenti delší cestu do zaměstnání a pokud ano, zda s tím dopředu počítali a případně, zda jim tato skutečnost vadí (viz graf 23). Na tuto otázku odpovídali respondenti s velkou dávkou jistoty v hlase.

Graf 23 Trávení více času v dopravních prostředcích než před přestěhováním

60%

50%

40%

30%

20%

10%

0% ne ano, počítal/a jsem s tím a nevadí mi ano, počítal/a jsem s tím ale vadí mi to to

Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Tento graf dokládá, že se do daných lokalit stěhují informovaní lidé, kteří s prodloužením času dojížďky do zaměstnání buď počítají anebo se jim čas dojížďky neprodloužil (někdy dokonce zkrátil). Popůvští respondenti se dají dokonce rozdělit na většinu, která nedojíždí do zaměstnání déle a na menšinu, která sice dojíždí dál, ale věděla o tom a nevadí jí to. V návaznosti na to bylo také zjišťováno, zda respondenty nová lokality donutila ke změně v dopravním chování. Odpovědi jsou znázorněny v následujícím grafu 24.

Graf 24 Změna v dopravním chování po přestěhování

50%

40%

30%

20%

10%

0% ano, museli jsme ano, ale nejezdím ne, jezdím autem ne, jezdím MHD ne, používám jiný jiná odpověď si si koupit další autem druh přepravy automobil

Popůvky Moravany MČ Brno-Kníničky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Moravanští i kníničští dotazovaní měli ohledně delší dojížďky podobné názory jako Popůvští, avšak našlo se i několik jedinců, kterým delší dojíždění vadí (zhruba 10 %). Těm, co dojíždění vadí, své dopravní chování buď nezměnili a jezdí stále MHD nebo automobilem anebo museli koupit do domácnosti další automobil. Polovina Moravanských, kteří odpověděli, že jim delší dojížďka vadí, jezdí autobusem a dále zhruba o 5-10 km a druhá polovina novousedlíků využívá k dopravě auto. Tito řidiči jezdí dále o 11 a více km. Podstatná část novousedlíků ale koupila do domácnosti další auto.

Popůvští také povětšinou považují auto k dopravě jako nutnost. „Tady se bez auta fakt nehnete, třeba dcera když jede večer z diskotéky nebo tak, tak musí jet nejpozdějc v jedenáct z nádru protože jinak by musela jet až v půl paté ráno“ (Lída, 46 let). „Tak pro mě jede vždycky manžel, protože za prvý je to daleko a za druhý, když vám to v Brně ujede, tak si hoďku počkáte v Mekáči nebo tak (McDonald – pozn. autorky) a jede další, že jo, ale tady vám to jede až ráno“ (Olga, 32 let). Častou výtkou byla v očích Popůvských absence přímého spoje do Bystrce. Ačkoliv jsou od sebe Popůvky a Bystrc vzdáleny jen necelých 9 km, což autem trvá přibližně 10 minut (přes Starou dálnici), cesta městskou hromadnou dopravou zabere okolo 1 hodiny (Starou dálnici nevyužívá).

Obrázek 10 Vlastnictví minimálně jednoho automobilu je v Popůvkách nutností

Pramen: vlastní foto 83

Oběma respondentům z Kníniček, kteří odpověděli, že jim delší dojížďka vadí, přibylo do domácnosti další auto, jeden z nich dojíždí o 6 – 10 km dále, ten druhý o 11-20 km. V ranním provozu se ale zejména dole v Bystrci oba zdrží odhadem o půl hodiny. Není to tedy délka dojížďky, co jim vadí, ale dlouhé čekání v kolonách u křížení silnic vedoucí z Bystrce a ze směru Kuřim. Téměř čtvrtině dotazovaných se ale dopravní návyky nezměnily a ke své přepravě využívají MHD.

Z uvedených grafů 23 a 24 vyplývá velká závislost respondentů na automobilové dopravě, což je jistě negativním důsledkem suburbanizace z hlediska udržitelného rozvoje území. Některým lidem v Kníničkách a Moravanech vadí delší dojížďka do zaměstnání. Za důležité považuji zmínit využívání MHD, které je v Kníničkách využíváno častěji, než ve dvou zbylých lokalitách. Může tak být buď z důvodu častých intervalů denní linky č. 302 (každých 30 minut) a noční linky č. 89 (každou hodinu). Kníničští také mohou dojícházet na MHD do Bystrce, což pěší chůzí zabere necelých 10 minut. Moravanští a Popůvští využívají MHD méně častěji. Linka 501, která ovšem v ranních hodinách jezdí jen čtyřikrát, je pro ně nevýhodná. Pokud ji nestihnou, další spoj jede až po půl hodině, nebo za 60 minut. Popůvským na lince 403 vadí především to, že nezajíždí do blízkosti nové zástavby. Jinými zvolenými druhy přepravy byla jízda na kole (osoba bydlí v Kníničkách a pracuje v Jinačovicích). „Jiná dopověď“ v Popůvkách představuje jednu podnikatelku, která pracuje z domu.

4.2.4 Doporučené nástroje regulace suburbanizace ve vybraných lokalitách

Maier (2002) poznamenává, že není vhodné spoléhat se na „tvrdé“ nástroje, nýbrž že motivační, tzv. „měkké“ nástroje jsou mnohdy mnohem účinnější. Vzhledem k uvedeným zjištěním o přistěhovalé populaci se domnívám, že by Moravany a Popůvky měly využívat především nástroje regulace suburbanizace, které budou cíleny na mladé rodiny s dětmi. Velký počet nenahlášených osob k trvalému pobytu v dané obci lze alespoň částečně regulovat již zavedenými nástroji místních MŠ. V přílohách 7 a 10 lze vidět, že kritérium trvalého pobytu v obci hraje významnou roli při výběru dítěte do mateřské školky v Moravanech, ale poněkud menší v Popůvkách. Vzhledem k vysoké poptávce po místech v MŠ je tento nástroj dobře zvolený a dle slov Kadlečíkové (2016) i účinný. Ostatním obcím, které se s problémem nedostatečné kapacity ve školských zařízeních potýkají, bych doporučila toto kritérium při přijímání dítěte zavést a přidělit mu patřičnou váhu.

Další strategické nástroje, které všechny lokality využívají, jsou územní plány, kde je určena maximální zastavěnost, maximální výška budov, maximální počet podlaží i minimální velikost zastavěného pozemku (v Moravanech např. 600 m2). Cílem územního plánu je napravit dřívější disproporce rozvoje obce vzniklé překotným rozvojem především rezidenčních funkcí v období po roce 2000 (Web obce Moravany, 2016). V Popůvském územním plánu je pak kladen důraz na udržitelný rozvoj s ohledem na péči o životní prostředí a bez ohrožení podmínek života budoucích generací (Web obce Popůvky, 2016). Moravany nadále využívají územní studie na lokality, které ještě obec plánuje zastavět. V těchto studiích je regulována např. šířka ulice, konkrétní koncepce urbanistického pojetí daných lokalit. Nástroj je mnohem specifičtější a navazuje na platný územní plán. Zmíněné územní studie jsou k nahlédnutí na webových stránkách obce a navíc je možné je projednat na obecních schůzích. Co je podle slov paní místostarostky Moravan nedostatkem v legislativě, je absence údajů o tom, jak má konkrétně vypadat ulice, co musí nezbytně obsahovat atd. (Kadlečíková, 2016). Betonové koridory bez zeleně neumožňují sběr dešťové vody, která by v ideálním případě byla nadále využita k zavlažování pozemků (viz foto příloze 8). Vody odtékající z pozemních komunikací jsou poté odváděny do dešťové kanalizace, ústící do potoka a obec poté řeší v období sucha nedostatek vody na zavlažování.

V subkapitole 1.3.2 Způsoby regulace k usměrnění suburbanizace je nastíněna otázka, zda by namísto maximální zastavěnosti neměla být v ÚP spíše stanovena minimální míra. Kadlečíková (2016) je názoru, že pro obec je tento údaj nežádoucí. Obec Moravany jako taková po dalších obyvatelích už netouží, naopak, více lidí pro ni znamená vyšší finanční náklady na infrastrukturu. Nově příchozí obci žádné finanční výnosy nepřináší. Po změně územního plánu se v Moravanech další výstavba plánuje, ovšem ne v takových rozměrech jako v letech nejvyšších migračních přírůstků v obci. Cílem stávajícího územního plánu je, aby se v obci nacházely domy s velikou zahradou a byl tak zachován vesnický ráz obce. Výhodou domů s rozměrnými zahradami je také efektivnější hospodaření s dešťovou vodou. Do budoucna lze podle odhadů paní místostarostky počítat s nárůstem obyvatel na cca 3 000. S velkým rozvojem výstavby vzrostly ceny pozemků např. v Moravanech na 3 900 Kč/m2 stavebního pozemku včetně infrastruktury. Současně stanovaná minimální plocha k zastavění rodinným domem činí v Moravanech 600 m2. Starousedlíci z Moravan, resp. jejich děti nicméně povětšinou nedisponují částkou přes 2 mil. Kč k pouhému zakoupení stavebního pozemku a následné nákladné výstavbě domu a proto jich mnoho odchází za levnějším bydlení do Brna. Tím dochází k vysídlování původního obyvatelstva obce a nahrazování novou, majetnější populací

(Kadlečíková, 2016). Například v Kníničkách ale z dotazníkového šetření vyplynulo, že mnozí lidé nemají tak veliké prostorové nároky a nechtějí bydlet příliš daleko od města. Naopak město vyhledávají ať už kvůli dostupnosti služeb anebo kvůli sociálním vazbám. Zde se nabízí možné řešení ze strany města, které by mohlo nabídnout stavební plochy k výstavbě rodinných domů, které by svojí plochou nebyly tak náročné jako například v Moravanech. Město by pak neopouštělo tolik mladých vzdělaných lidí, kteří mnohdy odchází do suburbánních lokalit také kvůli nedostatku stavebních pozemků ve městě. Obyvatelé by navíc nebyli nuceni měnit taková místa, jako jsou školy, školky atd.

4.2.5 Charakteristika respondentů

Věk a rodinný stav byl zmíněn v úvodu výsledků dotazníkového šetření. V souvislosti s tím byla nastíněna problematika odsouvání založení rodiny až k 30. roku věku partnerů (resp. ženy). Data ČSÚ (2011e) potvrzují, že nejvíce dětí se rodí ženám ve věkové kategorii 30-35 let. Tato statistická data odpovídala situaci ve vybraných lokalitách. Polovina respondentů z Moravan, kteří měli jen jedno dítě, patřila do věkové kategorie 31 – 40 let, Popůvští pak z 80 %. Toto zjištění může znamenat, že druhé dítě plánuje rodina po 30. roku věku anebo je vůbec neplánuje. Na tuto otázku jsem se v zájmu zachování soukromí respondentů netázala.

Co se vzdělání týče, potvrzovali respondenti předpoklad o převažující skupině středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných lidech, stejně jako data ČSÚ (2013). Na následujícím grafu 25 jsou vyobrazena data získaná z dotazníkového šetření, která jsou následně porovnána s daty vnitřní migrace z ČSÚ (2013).

Graf 25 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů z vybraných lokalit

Popůvky Moravany

7% 29%

47%

52% 42% 19%

MČ Brno-Kníničky základní

5% středoškolské bez maturity

43% středoškolské s maturitou

52% vysokoškolské

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Zkoumaný vzorek respondentů z Popůvek byl z více než poloviny vysokoškolsky vzdělaný, což je pro obec rozhodně pozitivním zjištěním. Data ČSÚ (2013) v tomto směru vykazovala spíše minoritní podíl, avšak je třeba vzít v úvahu, že data byla zjišťována od roku 1991, tedy před více než dvaceti lety. Budu-li ale lokality porovnávat podle úrovně nejvyššího dosaženého vzdělání, stojí si nejlépe Kníničky s podílem 95 % minimálně úplně středoškolsky vzdělaných respondentů, dále pak Moravany s podílem 89 % a nakonec Popůvky s podílem 71 % minimálně úplně středoškolsky vzdělanými respondenty. V Popůvkách tvoří téměř třetinu respondenti se středoškolským vzděláním bez maturity. Celkově lze konstatovat, že vybraný vzorek respondentů byl téměř z poloviny (v Kníničkách i více) tvořen vysokoškolsky vzdělanou populací, což koresponduje s daty uváděnými řadou autorů (např. Sýkora 2002; Kostelecký, Čermák, 2004; Hnilička, 2012; aj.).

Ve druhé polovině dotazníku jsem se zaměřila na sledování ekonomického statusu respondentů. Celkem bylo dotazováno 16 studentů, 76 zaměstnaných, 22 podnikatelů (z nichž někteří byli taktéž v zaměstnaneckém poměru) a 11 osob na rodičovské dovolené. Otázka byla koncipována tak, abych předešla co největšímu počtu nezodpovězených otázek. Respondenti nesdělovali absolutní výši čistého příjmu, ale pouze volili interval, který odpovídal jejich čistému příjmu na domácnost. Při specifikaci otázky jsem respondenty žádala, aby do odhadu nezapočítávali splácení hypotéky, pouze odvedenou daň z příjmu. Přesto je nutná obezřetnost při vyvozování závěrů z těchto dat, jelikož respondenti mají tendence své příjmy podhodnocovat. Je proto nutné počítat u těchto dat s větší mírou nejistoty a považovat je spíše za doplňující informace.

Dle dat Českého statistického úřadu měly mzdy v Jihomoravském kraji v průběhu let 2010 - 2015 tendenci mírně stoupat. Meziroční nárůst mezi prvním a čtvrtým čtvrtletím let 2010 - 2015 byl o 2 822 Kč. Ke konci 4. čtvrtletí 2015 dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda v Jihomoravském kraji výše 27, 5 tis. Kč (ČSÚ, 2015d). Za předpokladu, že daňový poplatník uplatňuje při odvodu daně z příjmu slevu na alespoň jedno dítě, činí průměrná čistá mzda v Jihomoravském kraji přibližně 22 tis. Kč.

Tabulka 2 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v Popůvkách

počet zaměstnaných v domácnosti čistý měsíční příjem domácnosti (v tis. Kč) 30 a méně 31-50 51-70 71 a více 1 - 2 2 - 2 6 13 14 - 3 a více - 2 1 -

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Vybraný vzorek respondentů se nejčastěji řadil mezi domácnosti se dvěma zaměstnanými členy domácnosti. Nejčetnějšími volenými intervaly byly 31 – 50 tis. Kč a 51 – 70 tis. Kč. Ty domácnosti, ve kterých pracuje pouze jeden člen rodiny (druhým nepracujícím členem hlavně maminky na rodičovské dovolené), lze považovat vzhledem k uvedenému průměrnému příjmu za domácnosti s vyššími průměrnými příjmy. U domácností s více pracujícími členy nebudeme data z důvodu vysoké míry nejistoty analyzovat.

Tabulka 3 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v Moravanech počet zaměstnaných v domácnosti čistý měsíční příjem domácnosti (v tis. Kč) 30 a méně 31-50 51-70 71 a více 1 5 4 5 1 2 2 20 9 5 3 a více - 2 - 2

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

V Moravanech mají většinové zastoupení také domácnosti se dvěma pracujícími členy, kde je nejčetnějším intervalem příjmu 31 - 50 tis. Kč. Neopomenutelný podíl zaujímaly také domácnosti s jedním výdělečně činným členem, které ovšem vykazovaly data s velikou variabilitou. V Moravanech odpovídali i respondenti, jejichž odhadovaný čistý příjem na domácnost byl 71 a více Kč. Za předpokladu stanovení střední hodnoty intervalů lze tyto respondenty lze i bez dalších výpočtů zahrnout do skupiny obyvatel s nadprůměrnými příjmy.

Tabulka 4 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v MČ Brno-Kníničky

počet zaměstnaných v domácnosti čistý měsíční příjem domácnosti (v tis. Kč) 30 a méně 31-50 51-70 71 a více 1 - - - - 2 3 15 1 1 3 a více - 2 8 -

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

V Kníničkách byli dotazováni pouze respondenti žijící v domácnostech se dvěma a více zaměstnanými členy rodiny. V mladých rodinách, se kterými jsem vedla rozhovor, byli oba dva rodiče zaměstnaní alespoň na částečný pracovní úvazek. Respondenti, kteří žijí v klasických rodinných domech s malými dětmi nebo bez dětí, uváděli svůj čistý měsíční příjem v intervalu 31 – 50 tis. Kč. Dále mi odpovídali studenti, kteří doposud sdílí bydlení s rodiči a prozatím nepracují.

Domácnosti se třemi členy přispívajícími do rodinného rozpočtu byly tvořeny rodiči se staršími (někdy stále studujícími) dětmi, které již pracovaly, ovšem jejich platy nebyly příliš vysoké. Odhadovaný příjem u těchto domácností byl povětšinou 51 – 71 tis. Kč. Pro ucelenost jsem zahrnula ještě tabulku 5 sumarizující četnosti všech tří zkoumaných lokalit.

Tabulka 5 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů ve vybraných lokalitách počet zaměstnaných v domácnosti čistý měsíční příjem domácnosti (v tis. Kč) 30 a méně 31-50 51-70 71 a více 1 5 6 7 1 2 11 48 24 6 3 a více - 6 9 2

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Z terénních dat lze jednoznačně vyvodit, že převládající složkou mezi respondenty byly domácnosti se dvěma výdělečně činnými členy. Jedná se především o mladé rodiny s dětmi, ale například v Kníničkách i o rodiny s dětmi odrostlejšími, které již studují. O něco méně četnější skupinu pak tvořily domácnosti, ve kterých pracoval pouze jeden člen (druhý člen byl většinou na rodičovské dovolené). Tyto domácnosti jsem dotazníkovým šetřením zasáhla především v Moravanech. Cílené skupiny obyvatel byly tedy zasaženy, i když ne ve všech lokalitách stejnou mírou. Přesnou hodnotu čistého měsíčního příjmu na domácnost není možné spočítat, jelikož data byla uváděna v intervalech a mají mít spíše doplňující informační charakter.

4.2.6 Závěrečné hodnocení vybraných lokalit respondenty

Na závěr dotazníku jsem zahrnula hodnotící otázky, které měly zhodnotit dosavadní pocity respondentů z dané lokality. Z výsledků dotazníkového šetření plynou především pozitivní hodnocení nového místa bydliště.

Graf 26 Spokojenost respondentů s vybranou lokalitou

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% spokojená/ý, naplnilo to mé spokojená/ý ale mám výhrady nespokojená/ý, protože to představy nenaplnilo mé představy

Moravany Popůvky MČ Brno-Kníničky

Pramen: vlastní dotazníkové šetření

Přes 90 % respondentů všech lokalit je v novém místě bydliště spokojeno. V Moravanech a Popůvkách má ale přes 40 % respondentů některé výhrady, v Kníničkách je to zhruba o 10 % respondentů méně. Nejčastějšími nedostatky, které respondenti z Moravan uváděli, tkví v nedostatečné kapacitě ZŠ i MŠ. Dále jim chybí ze strany vybavenosti obce zdravotní středisko (pozn. autorky: lékař ale v obci ordinuje už přes 1 rok), restaurace a místa, kde by se mohly vyžít děti v pubertálním věku. Dlouhé intervaly v MHD jsou podle novousedlíků také důvodem, proč je v obci tak zvýšená automobilová doprava. Mezi novousedlíky se našlo i 9 % lidí, kteří nejsou spokojení, protože Moravany nenaplnily jejich představy. Z těch lidí, kteří již s dětmi řešili jejich budoucí bydlení, tvrdí 70 %, že jejich děti to v Moravanech mají rády a chtějí tu bydlet i v budoucnu. Paní místostarostka sama hodnotí proces suburbanizace tak, že výrazně změnil ráz obce. „My už jsme dneska tady takový „malý Brno“, už je to tady takový jiný. Ale ty lidi to tady oživili, to určitě, mně osobně to život v mnohým obohatilo, novousedlíci podporujou aktivity Vrabčáka o.p.s. a účastní se jich. Na druhou stranu je to pro obec velká finanční zátěž, ať už z pohledu té školy a školky, která mnohým chybí“ (Kadlečíková, 2016).

V Popůvkách chybí dotazovaným veřejná zeleň. Krajina u rybníka se podle několika respondentů v posledních letech zásadně změnila a výhled na novou výstavbu se mnoha lidem, kteří sami bydlí v obci, nelíbí (viz příloha 6). Lidé si také stěžují na to, že obec původně s tak masivní výstavbou nepočítala a že technická infrastruktura (např. vodovodní potrubí, chodníky, parkovací místa) není dostatečná. V Popůvkách také postrádají propojení s Bystrcí, resp. dostupnější MHD, větší obchod, kulturní dům, kde by mohli pořádat vlastní společenské akce. Pouze zanedbatelný podíl respondentů vnímá Popůvky negativně, což je rozhodně pozitivní zjištění. Polovina rodičů, jejichž děti už uvažují o svém vlastním bydlení, si myslí, že zde jejich děti budou v budoucnu také bydlet v Popůvkách.

V Kníničkách jsou bez výhrad spokojeny přes dvě třetiny respondentů. Zbylá třetina má výhrady především k plánované výstavbě bytových domů na kraji obce. Podle některých se výstavba nebude hodit do stávajícího rázu krajiny. „Já bych to tady už nerozšiřoval, je to tady útulný“ (Petr, 24 let). Nikdo z dotazovaných nezhodnotil své dosavadní bydlení v Kníničkách jako nevyhovující. V Kníničkách si taktéž polovina rodičů, jejichž děti už začínají řešit vlastní bydlení, myslí, že jejich děti budou v budoucnu bydlet v Kníničkách.

Obrázek 11 Novou a starou výstavbu v Kníničkách předěluje hlavní silnice (pohled od Brněnské přehrady)

Pramen: vlastní foto

ZÁVĚR

Ačkoliv je suburbanizace mladým jevem, není radno ji podceňovat. Přestože se o suburbanizaci v České republice mluví již řadu let a o této problematice vyšlo několik desítek odborných publikací, pouze několik z nich se soustředí na téma profilů a motivací suburbanizérů vybraných lokalit větších českých měst. Přitom právě analýza hnacích motorů těchto novousedlíků může být jedním z pomocných nástrojů při usměrnění suburbanizačního procesu. Důležitou součástí celé práce byl strukturovaný dotazník, z něhož byly následně analyzovány odpovědi a navzájem konfrontovány. Ačkoliv nelze v práci popsat jednotlivě motivace každého jednotlivého respondenta, z dotazníkového šetření lze dospět k určitým zobecněním, která mohou pomoci při následném řešení této problematiky, např. použitím vhodných nástrojů k usměrnění suburbanizačních dopadů. V úvodu celé práce bylo stanoveno několik základních otázek, na něž jsem se snažila najít alespoň částečné odpovědi.

První z nich se zaměřovala na motivy suburbanizérů. Ze zjištěných dat vyplývá, že je tento motiv úzce spjat s místem, odkud lidé do dané lokality přichází. Téměř 80 % respondentů vybraných lokalit pocházelo z Brna. Respondenti bydlící např. v lokalitách s velkým podílem panelových sídlišť uváděli jako nejčastější důvody málo prostoru k bydlení, vadil jim také hluk a znečištěné ovzduší ve městě. Mnoho z respondentů ale toužilo po bydlení v rodinném domě s velkou zahradou už dlouho a výhodná cenová nabídka pozemků v dané lokalitě jejich rozhodnutí pouze urychlila (např. v Popůvkách). Do míst, kde v současnosti bydlí, je také lákala dostupnost přírody, kam se často vydávají s dětmi na procházky. V Moravanech je to například lokalita říčky Bobravy, v Kníničkách Brněnská přehrada, kterou současně navštěvují také respondenti z Popůvek. Někteří respondenti se nechtěli vzdalovat přespříliš od místa svého původního bydliště, kde mají své přátele a rodinu (například respondenti z Kníniček původně bydlící v Bystrci). U těch respondentů, kteří implicitně netoužili po velikém pozemku se zahradou, lze navrhnout jisté řešení, které by mohlo vést ke zmírnění dopadů suburbanizace. A sice, nabídkou vhodných stavebních ploch ve městě by byly uspokojeni ti respondenti, kteří si finančně nemohou dovolit rozměrný dům se zahradou, a současně by byla naplněna jejich potřeba po větším prostoru k bydlení. Jednalo by se o např. o vhodně zvolenou řadovou výstavbu, která ve městě může působit i velice esteticky. Město by tak nepřicházelo o mladou vzdělanou populaci, která kvůli absenci stavebních pozemků ve městě odchází do příměstských zón.

Typický suburbanizér je podle terénně získaných dat alespoň úplně středoškolsky vzdělaný. Taktéž mohu potvrdit významný podíl populace s vysokoškolským vzděláním, 93 přičemž podíl takových respondentů byl v Moravanech 52 %, v Popůvkách 47 % a v Kníničkách 43 %. Změna bydlení v zázemí velkých měst je podle Puldové (2008) úzce spjata s pozicí v životním cyklu domácnosti. Často se jedná o mladé lidi zakládající rodinu, jenž se nachází na začátku své rezidenční kariéry. V menší míře jsou ovšem zastoupeni také rodiny se staršími dětmi nebo starší manželské páry bez dětí. S ohledem na samotnou charakteristiku respondentů, byla metodou „sněhové koule“ zasažena především věková skupina 20-39 let, což jsou podle dat ČSÚ (2013) nejčastější věkové skupiny, které se do zázemí velkých měst stěhují. V Kníničkách byli často dotazováni i respondenti starší, jelikož se jedná o lokalitu, kam se stěhovaly i rodiny s již odrostlejšími dětmi. Nejčastěji se jednalo o osoby svobodné, či sezdané, s jedním, nebo dvěma dětmi.

Zde je nutné připomenout vhodně zvolené nástroje k regulaci suburbanizačních dopadů ve formě přijímacích kritérií dítěte do mateřské školky. Obce by měly kritérium trvalého pobytu v obci zařadit na jedno z předních míst hodnotícího žebříčku, jelikož se ukázalo, že tento nástroj je motivující a v praxi funguje. Během sběru terénních dat představovaly nezanedbatelnou část i osoby bezdětné ve věku 21-30 let, což koresponduje se současným trendem odkládaného rodičovství. Jednalo se o vysokoškolsky vzdělanou populaci, která se po vystudování věnuje nejprve nastartování kariéry, zařízení bydlení a rodinu zakládá až později.

Ekonomický status respondentů byl zhodnocen především s ohledem na počet pracujících členů domácnosti. Typický respondent patřil do rodiny se dvěma výdělečně činnými členy (např. Popůvky, Kníničky), ale v Moravanech patřila téměř třetina respondentů do domácností, ve kterých pracuje pouze jeden člen (druhý byl nejčastěji na rodičovské dovolené). Během vyhodnocování terénních dat nebyl zjištěn případ modelu rodiny s odrostlejšími dětmi, rámci které pracuje pouze muž a žena se realizuje v domácnosti. Vzhledem k tomu, že respondenti uváděli své čisté měsíční příjmy domácností v intervalech, nelze s jistotou vypočítat absolutní částku. Nejčastěji uváděným intervalem bylo 31 - 50 tis. Kč a v některých případech i 51 - 70 tis. Kč. Lze tedy odhadnout, že příjmy respondentů vykazovaly spíše nadprůměrné tendence. Bydlení za městem v čistším ovzduší je na druhé straně „zdaněno“ vyšší závislostí na individuální automobilové dopravě. Téměř polovina respondentů se přepravuje denně autem do zaměstnání. S větší vzdáleností od centra se polovině respondentů prodlužila doba strávená v dopravním prostředku (nejčastěji automobilu), ale jen několika málo respondentům tato změna vadí. Po nastěhování do nové lokality musela třetina všech respondentů pořídit do domácnosti další automobil, což nepochybně zvyšuje náklady na tento typ bydlení.

Zhodnotím-li bydlení v suburbánních lokalitách z hlediska sociálně-kulturních aspektů, mnoho lidí postrádá služby, na které byli zvyklí ve městě. Mezi nejčastěji uváděné patří absence obchodů s potravinami, restaurací, školská zařízení a lékař. Maloobchody na vesnici (např. v Moravanech) považují respondenti za příliš dr

ahé a raději nakupují ve městě. Nedostatečnou kapacitu mateřské školky a základní školy pociťují především respondenti z Moravan a Popůvek. Obec už v minulosti ale kapacity rozšířila a vzhledem k tomu, že největší nápor zájemců už pominul, nebudou obce prozatím kapacity školských zařízení rozšiřovat. Nedostupnost restaurací a barů je podle mnohých jedním z důvodů, proč oni jezdí za přáteli do města a ne naopak. Shrnu-li vybavenost lokalit technickou infrastrukturou, chybí lokalitám především častější intervaly veřejné dopravy a lepší napojení na okolní lokality. Popůvští by rádi MHD používali například k tomu, aby se dopravili za svými přáteli a rodinou do Bystrce nebo na nákup. Přímé spojení mezi těmito lokalitami totiž neexistuje a oni jsou proto nuceni automobily využívat.

Navzdory některým negativním dopadům, které s sebou suburbanizační proces nese, je v novém bydlišti spokojeno přes 90 % respondentů. V této spokojené většině je obsažena většina, která má k současné situaci v lokalitě dílčí výhrady. Nejčastěji jsou jimi nedostatečná obslužnost MHD, absence míst v základních a mateřských školách atd. Právě ony by měly být podnětem ke společné diskuzi, aby se situace v Moravanech, Popůvkách, Kníničkách ale i dalších lokalitách zlepšila. Při konstruktivním dialogu mezi novousedlíky, starousedlíky a zastupitelstvem by lokality mohly zlepšit svoji dopravní obslužnost, nebo pomoci vytvořit vhodné podmínky k podnikání občanů, kteří tak mohou zajistit některé z chybějících služeb (obchod s potravinami, kadeřnictví, atd.).

SEZNAM ZKRATEK JAR Jihoafrická republika JMK Jihomoravský kraj MČ městská část MHD městská hromadná doprava OECD Organization for economic co-operation and development RP regulační plán SC specifický cíl SLDB sčítání lidu, domů a bytů ÚAP územně analytické podklady ÚP územní plán ÚS územní studie VÚC velký územní celek (kraj) ZÚR Zásady územního rozvoje ZSJ základní sídelní jednotka

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Klasifikace forem urbanizace...... 16 Tabulka 2 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v Popůvkách ...... 88 Tabulka 3 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v Moravanech ...... 89 Tabulka 4 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů v MČ Brno-Kníničky . 89 Tabulka 5 Četnost čistých měsíčních příjmů domácností respondentů ve vybraných lokalitách ...... 90

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Urban sprawl v obci Bukovinka (okres Blansko) ...... 19 Obrázek 2 Levittown, Long Island ...... 22 Obrázek 3 Ukázka unifikované výstavby v obci Popůvky (okres Brno-venkov) ...... 33 Obrázek 4 Ukázka podnikatelského baroka v obci Rozdrojovice (okres Brno-venkov) ...... 34 Obrázek 5 Zákazová značka novousedlíků v obci Česká (okres Brno-venkov) ...... 35 Obrázek 6 Podzimní drakiáda v Kníničkách pořádaná občanským sdružením novousedlíků . 38 Obrázek 7 Nová výstavba v Kníničkách ...... 62 Obrázek 8 Den Země v Moravanech pořádaný neziskovou organizací Vrabčák o.p.s...... 76 Obrázek 9 Nově zrekonstruovaná mateřská školka v Popůvkách ...... 81 Obrázek 10 Vlastnictví minimálně jednoho automobilu je v Popůvkách nutností...... 83 Obrázek 11 Novou a starou výstavbu v Kníničkách předěluje hlavní silnice (pohled od Brněnské přehrady) ...... 92

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Počet dokončených bytů v České republice v letech 1989-2014 ...... 25 Graf 2 Průměrná intenzita migračního salda v obcích okresu Brno-venkov a Brno-město podle počtu obyvatel v letech 2004-2014 ...... 28 Graf 3 Populační vývoj brněnské metropole v letech 2000 -2014 ...... 43 Graf 4 Intenzita migračního salda v obcích Moravany a Popůvky v letech 1971 - 2014 ...... 45 Graf 5 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v MČ Brno-Kníničky v letech 1869-2011 ...... 46 Graf 6 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v Moravanech v letech 1869-2011 ...... 47 Graf 7 Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v Popůvkách v letech 1869-2011 ...... 47 Graf 8 Vývoj počtu obyvatel Popůvek, Moravan a MČ Brno-Kníničky v letech 1869 – 201149 Graf 9 Saldo přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel okresu Brno-venkov v období 1991- 2012 podle četnosti věkových skupin ...... 52 Graf 10 Věkové složení nově přistěhovalých obyvatel Popůvek v letech 2000-2012 ...... 53 Graf 11 Věkové složení nově přistěhovalých obyvatel Moravan v letech 2000 - 2012 ...... 53 Graf 12 Místo předchozího bydliště nově přistěhovalých do Popůvek a Moravan v letech 1991 – 2012 ...... 54 Graf 13 Nejvyšší dosažené vzdělání přistěhovalých do Popůvek a Moravan v období 1991- 2004 ...... 55 Graf 14 Hlavní důvod stěhování do Popůvek a Moravan v letech 1991 – 2004 ...... 57 Graf 15 Věkové složení a rodinný stav respondentů ...... 63 Graf 16 „Pull“ faktory, které lákaly respondenty do Moravan a MČ Brno-Kníničky ...... 72 Graf 17 Navazování vztahů se starousedlíky ve vybraných lokalitách ...... 73 Graf 18 Navazování vztahů s novousedlíky ve vybraných lokalitách ...... 74 Graf 19 Hodnocení aktivity obce z hlediska konání obecních aktivit a účast na nich ...... 75 Graf 20 Účast na politickém dění ve vybraných lokalitách ...... 76 Graf 21 Účast na volbách do Zastupitelstev obcí a městských částí v období 1994 – 2014 .... 77 Graf 22 Návštěvnost míst stejné adresy i po přestěhování ...... 79 Graf 23 Trávení více času v dopravních prostředcích než před přestěhováním ...... 82 Graf 24 Změna v dopravním chování po přestěhování ...... 82 Graf 25 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů z vybraných lokalit ...... 87 Graf 26 Spokojenost respondentů s vybranou lokalitou ...... 90

SEZNAM KARTOGRAMŮ Kartogram 1 Saldo stěhování mezi kraji a okresy v ČR na 1 000 obyvatel v souhrnu za roky 2004 – 2014 ...... 27 Kartogram 2 Vybrané lokality brněnské aglomerace zvolené pro dotazníkové šetření ...... 44 Kartogram 3 Předchozí bydliště dotazovaných v obci Popůvky v letech 2000-2016 ...... 65 Kartogram 4 Předchozí bydliště dotazovaných v obci Moravany v období 2000 – 2016 ...... 67 Kartogram 5 Předchozí bydliště dotazovaných v MČ Brno-Kníničky v období 2000 – 2016 . 69

100

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Celková populace metropolitních území v České republice v letech 2000 - 2014 . 113 Příloha 2 Obce s nejvyšším migračním saldem v úhrnu za období 2004-2014 ...... 114 Příloha 3 Typologie residenčních lokalit ve městě Brně ...... 115 Příloha 4 Vývoj počtu obyvatel MČ Brno- Kníničky v letech 2006-2016 ...... 117 Příloha 5 Obyvatelstvo ve věku 15 a. více let podle vzdělání a podle velikostních skupin obcí v Jihomoravském kraji ...... 118 Příloha 6 Vzor dotazníku ...... 119 Příloha 7 Současný pohled od popůvského rybníka ...... 123 Příloha 8 Kritéria přijímacího řízení pro školní rok 2016/2017 v MŠ Moravánek v Moravanech ...... 124 Příloha 9 Nově vystavěná ulice v Moravanech s nedořešeným hospodařením s pitnou vodou ...... 125 Příloha 10 Bytová výstavba Jabloňový sad v Moravanech ...... 125 Příloha 11 Kritéria přijímacího řízení pro školní rok 2016/2017 v MŠ Popůvky ...... 126

101

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

BALDASSARE, M. 1992. Suburban Communities. Annual Revue Sociological 18: 475-94. California: University of California.

BAŠE, M., Město - suburbie - venkov. Česká komora architektů, Praha 2009.

BERG, L. VAN DEN, et al.: A Study of Growth and Decline. Urban Europe, 1. Pergamon Press, Oxford 1982. 162 p. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/book/9780080231563

BIOLEK, J., Suburbanizační trendy v největších městech Olomouckého kraje. Diplomová práce. Brno. Masarykova univerzita v Brně. Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: Mgr. Daniel Seidenglanz, Ph.D.

Boundless. “The Growth of Suburbs.” Boundless U.S. History. Boundless, 21 Jul. 2015. Retrieved 10 Nov. 2015 from https://www.boundless.com/u-s-history/textbooks/boundless-u- s-history-textbook/politics-and-culture-of-abundance-1943-1960-28/culture-of-abundance 215/the-growth-of-suburbs-1196-5264/

BRABEC, T. 2009 Gated communities: residenční separace a privatizace veřejného prostoru v Česku. Praha. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Vedoucí práce Doc. RNDr. Luděk Sýkora, PhD.

BURGESS, E. W., 1925 „The Growth of the City: an Introduction to a Research Project“. Pp. 47-62 in Robert Ezra Park, Ernest W. Burgess, Roderick D. McKenzie (eds.) The City. Chicago: The Chicago University Press. In Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

BURJANEK, A., a kol. (2013) Sociodemografická analýza územních částí města Brna: (Analýza dat SLDB 2011). Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra sociologie a AUGUR Consulting s.r.o. Brno.

COPP, J., (1972): Rural sociology and rural development. Rural Sociology (37): s. 515-533. In HALFACREE, K. (2012): Diverse ruralities in the 21st century: From Effacement to (re)invention. In Kulcsár, L.J., Curtis, K.J. (Eds.): International handbook of rural demography. International handbooks of population 3. Springer Science, 2012. s. 387-400.

COUCH, CH. et al.: Urban sprawl in Europe. Landscapes, land-change and policy. Blackwell Publishing, Oxford, 2007.

ČERMÁK, Z.: Migrace a suburbanizační procesy v České republice. Demografie, 2005, roč. 47, č.3, s.169-176.

DRBOHLAV, D. - UHEREK, Z.: Reflexe migračních teorií. Geografie-Sborník ČGS, 2007, roč. 112, č.2, s.125-141.

FIALOVÁ, D. (2012): Druhé bydlení v zázemí Prahy. In: Ouředníček, M., Temelová, J.(eds.): Sociální proměny pražských čtvrtí. Academia, Praha, s. 229-249.

FISHMAN, R., 1987. Burgeois Utopias. The Rise and Fall of Suburbia. New York: Basic Books.

102

GALČANOVÁ, L., 2013. Svoboda, soukromí a bezpečí: nové hraniční prostory v naracích obyvatel vybraných brněnských předměstí. s. 200-233. Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

GALČANOVÁ, L., VACKOVÁ, B., 2008. „Rezidenční suburbanizace v postkomunistické české republice, její kořeny, tradice a současnost“ IVRIS Papers, 2008, roč. 3, č.2, 23 s. Brno: Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity.

GOTTDIENER, M. et al.: New urban sociology. 4th edition, McGraw-Hill, New York, 2011.

HAMPL, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. DemoArt, Praha, 2005. 147 s.

HARTMANN, Z., Panelová diskuse: Regulační plán. Sborník z konference AUÚP, Praha 23. - 24. 10. 2014, mimořádná příloha časopisu URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ, ročník XVIII -číslo 6/2014. str. 51.

HNILIČKA, P.: Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů: Urbanismus do kapsy. 2., dopl. vyd. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-592-4

HOGGART, K., BULLER, H., BLACK, R., (1995): Rural Europe; Identity and Change. Arnold, London. 319 s.

HRUŠKA, V. (2014): Proměny přístupů ke konceptualizaci venkovského prostoru v rurálních studiích. Sociologický časopis, 50 (4): s. 581-601.

CHAKRAWARTI, P., 1996. The Dispersed City. Ekistics 376–378: 53– 60. In Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Sýkora, L.(ed.), vyd 1., Ústav pro ekopolitiku, Praha, s. 55-79.

ILLNER, M., 1996. „K otázce reprezentativnosti místních zastupitelstev“. s. 343-351 in Martin Hampl et al. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta.

KADLEČÍKOVÁ, H. 2016. Místostarostka obce Moravany. Ústní pohovor.

KLEIBL, M., 2014. Petržalka, Prekvapivý sprievodca mestskou časťou. 168 s. nakl. Premedia. Slovensky. ISBN: 9788081591594

KOK, H.: Migration from the city to the countryside in Hungary and Poland. Geojournal, 1999, vol. 49, no.1, pp 53-62.

KOLBÁBEK, F., Vývoj kriminality na území České republiky (geografická analýza). Olomouc, 2007. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D., dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2007/2007_Kolbabek.pdf

KOSTELECKÝ, T., ČERMÁK D., 2004. Metropolitan Areas in the Czech Republic - Definitions, Basic Characteristics, Patterns of Suburbanisation and Their Impact on Political Behaviour. Sociologické studie / Sociological Studies 04:03. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 57 s. ISBN 80-7330-064-8 Dostupné z: http://www.soc.cas.cz/publikace/metropolitan-areas-

103 czech-republic-definitions-basic-characteristics-patterns

KOŠAŘ, M., Panelová diskuse: Regulační plán. Sborník z konference AUÚP, Praha 23.- 24.10.2014, mimořádná příloha časopisu URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ, ročník XVIII -číslo 6/2014. str. 51-53.

KRAICZY, R., Regulační plán z pohledu developera. Hledání plánu pro město. Regulační plán či územní studie? Sborník z konference AUÚP, Praha 23.-24.10.2014, mimořádná příloha časopisu URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ. roč. XVIII -číslo 6/2014. s. 27-28.

KRÁL, J., 1946. Zeměpisný průvodce Velkou Prahou a její kulturní oblastí. Praha: Melantrich

KUNEŠOVÁ, I., IROP – Specifický cíl 3.3. „Podpora pořizování a uplatňování dokumentů územního rozvoje“ Nové možnosti pro obce s rozšířenou působností. Ilona Kunešová. Časopis URBANIZMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ – ročník XVIII -číslo 3/2015. str. 3-4.ISSN 1212-0855, MK ČR E 7021

KUČA, K., 2000. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha: Baset. 644 s. ISBN 8086223116.

LANG, L., et al.: The six suburban eras of the United States. Opolis, 2006, vol.2, no.1, pp 65- 72.

LEETMAA, K.: Residential suburbanisation in the Tallinn metropolitan area. Tartu, 2008. 278 p. Dissertation on the Faculty of Science and Technology of University of Tartu, on the Institute of Ecology and Earth Sciences, Department of Geography. Supervisor PhD Tiit Tammaru.

MACEŠKOVÁ, M.; OUŘEDNÍČEK, M. Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí. Obec a finance. roč. 2008, č. 1, s. 28-29.

MAIER, K., 2002. „Právní nástroje a reálné možnosti ovlivnit suburbanizaci“, s. 183-191 in Luděk Sýkora (ed.). Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro geopolitiku.

MAIER, K., Nástroje územního plánování k regulaci suburbanizace. Časopis Urbanismus a územní rozvoj, roč. 2012, XV(5), s. 12-20.

MAIER, K., Panelová diskuse: Regulační plán. Sborník z konference AUÚP, Praha 23. 24.10.2014, mimořádná příloha časopisu URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ, ročník XVIII -číslo 6/2014. str. 51.

MARADA, M.: Dopravní vztahy v Pražském městském regionu. In Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, 2006. s. 64-78.

MOCOVÁ, A., 2014. Vliv veřejných prostorů na ceny stavebních pozemků suburbánních sídel. Časopis URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ – ROČNÍK XVII, č. 6/2014, str. 8-11.

MULÍČEK, O., 1999. Prostorové suburbanizační změny v JZ sektoru velkého Brna. Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis, Folia Geografica 32 (3): s. 63-66.

MULÍČEK, O., 2002. Suburbanizace v Brně a jeho okolí. S. 171-181. In Suburbanizace a její 104 sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, 2002. s. 9-19.

MULÍČEK, O., OLŠOVÁ, I., 2002. Město Brno a důsledky různých forem urbanizace. Časopis Urbanismus a územní rozvoj. Brno: Ústav územního rozvoje, 2002, V., č. 6, s. 17-20. ISSN 1212-0855.

MULÍČEK, O., SZCZYRBA, Z., 2004. De-concentration Process in the Metropolitan Agglomerations in the Czech Republic – Example of Brno. In Przeksztalcenia regionalnych struktur funkcjalno-przestrzennych - Regionalny wymiar integracji europejskiej VIII/2. Wroclaw: Universytet Wroclawski, Instytut Geografii i Rozwoju Regionalnego, 2004. s. 95 - 101, 7 s. ISBN 83-921877-1-7. In Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

MURDOCK, S. H., CLINE, M., ZEY, M. (2012): Challenges in the analysis of rural populations in the United States. In Kulcsár, L. J., Curtis, K. J. (eds.): International handbook of rural demography. International handbooks of population 3. Springer Science, 2012. s. 7-16.

MUTHESIUS, H., 1904. Das englische Haus. In OLSEN, D. J., 1986. The City as a Work of Art. London, Paris, Vienna. New Haven, London: Yale University Press. In OUŘEDNÍČEK, M., ŠPAČKOVÁ P. a NOVÁK J. (eds.). Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. s. 91. ISBN 978-80-200-2226-4.

NOVÁK, J., Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropolitní oblasti. Praha, 2004. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze, přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Vedoucí práce Doc. RNDr. Luděk. SÝKORA, Ph.D.

NEWMAN, P. – KENWORTHY, J.: Urban design to reduce automobile dependence. Opolis, 2006, vol. 2, no. 1, pp 35-52.

OLSEN, Donald J. 1986. The City as a Work of Art. London, Paris, Vienna. New Haven, London: Yale University Press. p. 91. In OUŘEDNÍČEK, Martin, Petra ŠPAČKOVÁ a Jakub NOVÁK (eds.). Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80- 200-2226-4.

OUŘEDNÍČEK, M. a kol., Suburbanizace.cz. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008. s. 14. ISBN 9788086561721. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/dokumenty/suburbanizace_brozura150.pdf

OUŘEDNÍČEK, M., Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro geopolitiku, o.p.s., Praha, 2002. s. 39- 54.

OUŘEDNÍČEK, M., (2013). Výzkum suburbanizace v České republice: současné tendence vývoje a možné aplikace. s. 61-80. Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2226-4.

OUŘEDNÍČEK, M., ŠPAČKOVÁ, P. a NOVÁK, J., (2013). Metodické problémy výzkumu a vymezení zón rezidenční suburbanizace v České republice. Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

PERLÍN, R., 1996. „Problematika organizace státní správy a samosprávy.“ s. 315-332 in Martin Hampl et al. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České

105 republice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta.

PERLÍN, R., 2002. „Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy“, s. 141- 153 in Luděk Sýkora (ed.). Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro geopolitiku.

PETR, O., Regionální diferenciace demografického vývoje venkovských oblastí ČR. Brno, 2015. Disertační práce. Ekonomicko-správní fakulta. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. RNDr. Jiří Vystoupil, CSc.

PTÁČEK, P., SZCZYRBA, Z., ŠIMÁČEK, P., 2013. Nerezidenční suburbanizace v České republice: vývoj, příčiny a důsledky. Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

PTÁČEK, P.: Suburbanizace v USA a Německu: Zdroj inspirace a ponaučení. In Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, 2002. s. 55-79.

PTÁČEK, P. a kol.: Proměny prostorové struktury města Olomouce s důrazem na rezidenční funkce. Urbanismus a územní rozvoj, 2007, roč. 10, č. 2, s. 19-26.

POLÁŠEK, V. a kol: Regionální aspekty vnitřní migrace v České republice [online]. _SÚ, Olomouc, 2007 [cit. 13. listopadu 2010]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/migrace/$File/vladimir_polasek1.pdf

POTOČNÝ, T.: Lidé na okraji. Případová studie satelitního městečka. IVRIS Papers, 2006, roč. 1, č. 1, 47 s.

PŠENIČKA, J., Specifika a paradoxy českých satelitů. Týdeník Fokus. 2015. Dostupné z: http://www.dotyk.cz/03-2015/16_specifika-a-paradoxy-ceskych-satelitu

PUCHER, J.: Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání. In Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, 2002. s. 101-121.

PULDOVÁ, P., 2006. Vliv suburbanizace na změnu sociálního prostředí v zázemí Prahy. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: RNDr. Martin Ouředníček, PhD.

PULDOVÁ, P., 2008. Kdo přichází do zázemí velkých měst. s. 40 – 43. In OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., et al. Suburbanizace.cz. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta a Ministerstvo životního prostředí ČR. Dostupné z: http://suburbanizace.cz/suburbanizace_brozura/4.pdf

PULDOVÁ, P. - OUŘEDNÍČEK, M.: Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. In Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, 2006. s. 128-142.

ROBINSON, G. M. (1990): Conflict and Change in the Countryside. London, Belhaven Press. Rodinná politika na úrovni krajů a obcí: Metodické „doporučení” Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. 2008. 30 s.

106

SPĚŠNÝ, J., Brněnský deník. Park Pod Plachtami vznikl místo paneláků. Jako nejmladší v Brně. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/serialy/park-pod-plachtami-vznikl-misto- panelaku-jako-nejmladsi-v-brne-20130302.html

SÝKORA, L. Suburbanizace a její důsledky: výzva pro výzkum, usměrňování rozvoje území a společenskou angažovanost. In Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, 2002. s. 9-19.

SÝKORA L. – OUŘEDNÍČEK, M..: Sprawling post-communist metropolis: commercial and residential suburbanisation in Prague and Brno, the Czech Republic. SELMA, Praha 2001 [cit. 13. listopadu 2010]. Dostupné z: http://www.natur.cuni.cz/~slamak/gacr/selma.pdf>

SÝKORA, L. – POSOVÁ, D.: Specifika suburbanizace v postsocialistickém kontextu: nová bytová výstavba v metropolitní oblasti Prahy 1997-2005. Geografie-Sborník ČGS, 2007, roč. 112, č. 3, s. 334-356.

SÝKORA, L., POSOVÁ, D.: Urbanizace a suburbanizace v městských regionech Prahy a Vídně: strukturální rozdíly v podmínkách odlišných politicko-ekonomických režimů. Geografie-Sborník ČGS, 2010, roč. 115, č. 4, s. 1-15.

SÝKORA, L., POSOVÁ, D. (2011): Formy urbanizace: kritické zhodnocení modelu stadií vývoje měst a návrh alternativní metody klasifikace forem urbanizace. Geografie, 116, č. 1, s. 1–22. Dostupné z: http://geography.cz/sbornik/wp-content/uploads/2011/04/g11-1- 1sykora_posova.pdf

SZCZYRBA, Z. 2005. „Maloobchod v České republice po roce 1898 – vývoj a trendy se zaměřením na geografickou organizaci. Olomouc: Univerzita Palackého

ŠILHÁNKOVÁ, V.: Suburbanizace - hrozba fungování (malých) měst. Civitas per populi, Hradec Králové, 2007.

TEAFORD, J. C.: The american suburb. Routledge, New York, 2008. 271 p.

TEMELOVÁ, J.; OUŘEDNÍČEK, M. Suburbanizace: nikoli nutně negativní jev. Stavební fórum [online]. 20. 6. 2008, [cit. 2011-12-20]. Dostupný z WWW: .

URBÁNKOVÁ, J. - OUŘEDNÍČEK, M.: Vliv suburbanizace na dopravu v Pražském městském regionu. In Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, 2006. s. 79-95.

ULRICH, Z., (ed.) 1938. Soziologische Studien zur Verstädterung der Prager Umbgebung. Praha: Revue Sociologie a sociální problémy. In OUŘEDNÍČEK, M., ŠPAČKOVÁ, P. a NOVÁK, J. (eds.). Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978- 80-200-2226-4.

WIRTH, L., 1974 [1938]. „Urbanism as a Way of Life.“ Pp. 189-197 in Richard T. LeGates, Frederic Stout (eds.) 1996. The City Reader. London. New York: Routledge. In Sub urbs: krajina, sídla a lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2226-4.

ŽÁK, M., 2016. Starosta městské části Brno-Kníničky. Emailová komunikace.

107

Webové stránky

Oficiální stránky obce Popůvky. 2016. Dostupné z: http://www.popuvky.cz/

Oficiální stránky obce Troubsko. 2016. Dostupné z: http://www.troubsko.cz/

Oficiální stránky obce Moravany. 2016. Dostupné z: http://www.moravanyubrna.cz/

Oficiální stránky městské části Brno-Kníničky. 2016. Dostupné z: http://kninicky.eu/

OECD. Stat. 2015. OECD.org [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: https://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=CITIES

Regenerace panelových sídlišť. 2014. Archiv starších výstupů ÚÚR, Ústav územního rozvoje. Dostupné z: http://www.uur.cz/default.asp?ID=2189

TRANSIT COOPERATIVE RESEARCH PROGRAM (2000): Report 74: The Costs of Sprawl. National Academy Press, Washington D.C. 2002 Available at: http://onlinepubs.trb.org/onlinepubs/tcrp/tcrp_rpt_74-a.pdf

Městská část Královo Pole. Kronika 2002. Politické události. Dostupné z: http://kralovopole.brno.cz/soubory/80903/kronika2002.pdf

108

Zdroje dat

Graf 1 Počet dokončených bytů v České republice v letech 1989 – 2014

roky 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 byty celkem 55 073 44 594 41 719 36 397 31 509 18 162 12 998 14 482 16 757 byty v rodinných domech 13 204 14 639 8 571 10 741 11 952 5 511 5 410 5 664 6 509 byty v bytových domech 0 0 0 0 0 0 3 583 4 143 4 568

roky 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 byty celkem 22 183 23 734 25 207 24 758 27 291 27 127 32 268 32 863 30 190 byty v rodinných domech 8 336 9 238 10 466 10 693 11 716 11 397 13 302 13 472 13 230 byty v bytových domech 6 827 6 598 5 926 5 912 6 393 7 720 10 722 11 526 10 070

roky 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 byty celkem 41 649 38 380 38 473 36 442 28 630 29 467 25 238 23 881 byty v rodinných domech 16 988 19 611 19 124 19 760 17 385 17 442 15 469 13 985 byty v bytových domech 18 171 12 497 13 766 10 912 6 487 7 095 6 049 6 192 Pramen: ČSÚ, 2015a, dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/31306101/32018115_1101.pdf/37df2422-c88d- 4d5e-ac90-522f8f10d12d?version=1.1

Poznámka.: v letech 1989 až 1994 nejsou v celkovém počtu bytů zahrnuty byty získané adaptací nebytových prostor - nebylo sledováno

Kartogram 1 Saldo stěhování mezi kraji v úhrnu za roky 2004 – 2014

Intervaly kraj Hodnota kumulačního salda 0 a méně Moravskoslezský -18,32 Karlovarský -6,46 Zlínský -4,47 Olomoucký -3,43 Vysočina -0,35 0,1-10 Královéhradecký 8,17 10,1-20 Ústecký 12,66 Liberecký 19,74 Pardubický 19,92 20,1-50 Jihomoravský 23,12 50,1 a více Hlavní město Praha 85,07

Pramen: ČSÚ 2014c, vlastní zpracování

109

Kartogram 1 Saldo stěhování mezi okresy v úhrnu za roky 2004 – 2014

Okres Hodnota kumulačního Okres Hodnota kumulačního migračního salda migračního salda Benešov 63,47 Nymburk 119,76 Beroun 141,14 Olomouc 10,46 Blansko 35,78 Opava 2,44 Brno-město -12,14 Ostrava-město -35,91 Brno-venkov 116,42 Pardubice 60,93 Bruntál -38,05 Pelhřimov 13,42 Břeclav 12,33 Písek 24,59 Česká Lípa -5,47 Plzeň-jih 75,50 České Budějovice 51,12 Plzeň-město 40,08 Český Krumlov -1,50 Plzeň-sever 95,89 Děčín -0,06 Praha-hl. město 85,07 Domažlice 39,80 Praha-východ 354,68 Frýdek-Místek 27,33 Praha-západ 363,73 Havlíčkův Brod 5,69 Prachatice -12,22 Hodonín -11,68 Prostějov 11,56 Hradec Králové 19,37 Přerov -11,23 Cheb 9,71 Příbram 39,54 Chomutov 2,90 Rakovník 64,77 Chrudim 12,10 Rokycany 64,62 Rychnov nad Jablonec nad Nisou 24,07 Kněžnou 2,98 Jeseník -42,44 Semily -4,47 Jičín 40,70 Sokolov -33,65 Jihlava 15,69 Strakonice 20,53 Jindřichův Hradec -1,00 Svitavy -4,16 Karlovy Vary 2,34 Šumperk -21,21 Karviná -47,65 Tábor 9,52 Kladno 74,70 Tachov 10,75 Klatovy 13,68 Teplice 32,47 Kolín 89,42 Trutnov -5,31 Kroměříž 4,42 Třebíč -17,59 Kutná Hora 36,95 Uherské Hradiště 2,88 Liberec 44,20 Ústí nad Labem 10,95 Litoměřice 27,70 Ústí nad Orlicí -4,88 Louny 18,63 Vsetín -11,96 Mělník 73,22 Vyškov 41,61

110

Mladá Boleslav 89,13 Zlín -9,28 Most -1,71 Znojmo 16,42 Náchod -12,70 Žďár nad Sázavou -11,77 Nový Jičín -5,98

Pramen: ČSÚ, 2014b. Veřejná databáze. Okresy České republiky, vlastní zpracování

ČSÚ. 2011a. Sčítání lidu, domů a bytů. Hlavní město Praha. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/byty-podle-scitani-lidu-domu-a-bytu-2011-hlavni-mesto-praha- 2011-521lyiyoqt

ČSÚ. 2011b. Sčítání lidu, domů a bytů. Veřejná databáze. Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle vzdělání a podle velikostních skupin obcí, okresů a správních obvodů ORP - Jihomoravský kraj. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup- objekt&zo=N&pvo=ZVKR007&verze=1&z=T&f=TABULKA&nahled=N&sp=N&filtr=G~F _M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&katalog=30712&pvokc=100&pvoch=3115#w= ČSÚ. 2011c. Sčítání lidu, domů a bytů. Veřejná databáze. Věkové složení obyvatelstva vybraných obcí. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=profil- uzemi&uzemiprofil=31588&u=__VUZEMI__43__583413# ČSÚ. 2013. Databáze vnitřní migrace České republiky 1991 -2012.

111

ČSÚ. 2014a. Malý lexikon obcí. Dostupné z: https://www.czso.cz/staticke/cz/obce_d/pohyb/cz0643.xlsx

ČSÚ. 2014b. Veřejná databáze. Okresy České republiky. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf;jsessionid=o8dxD0vtE7V4X7gt44Pz- 1z1hgzPblCKffyJ_IhLj8OVxWnLQzn8!1006055176?page=vystup-objekt- parametry&z=T&f=TABULKA&katalog=31737&pvo=DEM05aD&zo=N&verze=1&nahled =N&sp=A&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&c=v3~3__RP2004&str=v224

ČSÚ. 2014c. Veřejná databáze. Obyvatelstvo. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=statistiky#katalog=30845

ČSÚ. 2014d. Lidé a společnost. Úroveň vzdělání obyvatelstva podle výsledků sčítání lidu. SLDB 2011. Kód publikace 170232-14. Ročník 2014. Praha. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20536250/17023214.pdf/7545a15a-8565-458b-b4e3- e8bf43255b12?version=1.1

ČSÚ. 2015a. Databáze bytové výstavby v České republice v letech 1989 – 2014. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/33786359/32018115_1101.pdf/520a7b9b-bf14-4ce5- ae88-0e31fd056044?version=1.1

ČSÚ. 2015b. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/iii-pocet-obyvatel-a-domu-podle-kraju-okresu-obci-a-casti- obci-v-letech-1869-2011_2015

ČSÚ. 2015c. Územní přehledy o volební účasti v obcích a městských částech. Dostupné z: http://www.volby.cz/

ČSÚ. 2015d. Průměrná mzda v Jihomoravském kraji ve 4. čtvrtletí 2015 a v 1. až 4. čtvrtletí 2015. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/prumerna-mzda-v-jihomoravskem-kraji-ve-2- ctvrtleti-2015

Web Ministerstva vnitra ČR. 2016. Dostupné z:http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-pocty- obyvatel-v-obcich.aspx

112

PŘÍLOHY Příloha 1 Celková populace metropolitních území v České republice v letech 2000 - 2014 2000 2001 2002 2003 2004 Česká republika 10 278 098 10 266 546 10 206 436 10 203 269 10 211 455 Praha 1 667 679 1 682 032 1 696 734 1 711 811 1 727 277 Brno 623 924 625 241 626 597 627 998 629 435 Ostrava 573 122 572 188 571 269 570 363 569 472

2005 2006 2007 2008 2009 Česká republika 10 220 577 10 251 079 10 287 189 10 381 130 10 467 542 Praha 1 743 152 1 759 473 1 776 272 1 793 588 1 811 420 Brno 630 928 632 442 634 019 635 639 637 307 Ostrava 568 591 567 722 566 867 566 029 565 196

2010 2011 2012 2013 2014 Česká republika 10 506 813 10 532 770 10 505 445 10 516 125 10 512 419 Praha 1 829 843 1 848 898 1 868 631 1 889 112 1 910 396 Brno 639 026 640 794 642 615 644 491 646 421 Ostrava 564 380 563 576 562 785 562 008 561 242 Pramen: OECD, 2015, dostupné z: https://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=CITIES

113

Příloha 2 Obce s nejvyšším migračním saldem v úhrnu za období 2004-2014 (okres Brno-venkov) Obec Hodnota kumulačního salda Nelepeč-Žernůvka 86,85 Úsuší 64,23 Zálesná Zhoř 61,91 Hlína 53,00 Popůvky* 50,61 Popovice 45,27 Odrovice 37,43 Řikonín 32,93 Všechovice 32,88 Nové Bránice 31,59 Kuřimská Nová Ves 28,44 Moravany* 28,15 Skryje 25,22 Syrovice 23,53 Česká 20,46 Skalička 18,76 Březina (dříve okres Tišnov) 18,04 Rozdrojovice 17,66 Zhoř 17,25 Kanice 15,82

Pramen: ČSÚ, 2014b, vlastní zpracování, dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=statistiky#katalog=30845

*vybrané obce, na nichž bylo prováděno dotazníkové šetření

114

Příloha 3 Typologie residenčních lokalit ve městě Brně

Pramen: Sociodemografická analýza územních částí města Brna, 2013, (Analýza dat SLDB 2011) Magistrát města Brna

Vysvětlivky k legendě

(1) Vysoký sociální status (celkem 15 ZSJ;15 300 obyvatel, 4 % populace); typ je charakterizován kvalitním bydlením jak v rodinných domech, tak i v domech bytových, vysokoškolsky vzdělanou populací a zaměstnáním v sektoru služeb vyššího typu (profese vyžadující zpravidla VŠ kvalifikaci).

(2) Nadprůměrný sociální status (celkem 37 ZSJ; 40 500 obyvatel, 10,5 % populace); zastoupen je bydlením (převážně) v rodinných domech, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělanou populací a vyšším podílem dětské složky populace.

(3) Smíšený typ (celkem 31 ZSJ; 77 700 obyvatel, 20,3 % populace); jde o (převážně) kvalitní bydlení, jak v bytových, tak i rodinných domech. Obyvatelstvo je spíše starší, má dobrou vzdělanostní strukturu. Zaměstnáno je častěji v sektoru služeb vyššího typu.

115

(4) Sídlištní výstavba s (převážně) kvalifikovanou populací (celkem 43 ZSJ; 161 900 obyvatel, 42,2 % populace); sama „nálepka“ již nese část obecné charakteristiky, žije zde silná skupina osob se středoškolským vzděláním. (Co se týká diferenciace sídlišť, méně příznivou strukturu populace z hlediska věku i vzdělání má zejména Sídliště Juliánov (ZSJ 121). Sídliště Lesná jako celek, přes dobrou vzdělanostní strukturu, je také domovem staré populace, podobně ZSJ Herčíkova v Králově Poli.)

(5) Dělníci v rodinných domech; místy substandardní bydlení (celkem 39 ZSJ;48 800 obyvatel, 12,7 % populace); ve shluku nacházíme silnější podíly dělnických profesí. Nejčastěji jsou lidé v této skupině zaměstnaní v průmyslu, stavebnictví a „nižším“ typu služeb.

(6) Lokality se znaky nižšího statusu (celkem 22 ZSJ;30 000 obyvatel, 7,8 % populace); identifikujeme zde silnější podíly nezaměstnaných, neúplných rodin a bytů se sníženou kvalitou. (Připomeňme též, že v těchto lokalitách je silně zastoupeno bydlení v nájemních bytech.)

(7) Atypické bydlení nižší kvality (celkem 7 ZSJ; 4 700 obyvatel; 1,2 % populace); pro shluk jsou příznačné byty se sníženou kvalitou, koncentrace dělnických profesí, nízké školní vzdělání a vyšší nezaměstnanost. (Z jednodimenzionální analýzy také víme, že zde převažují muži nad ženami.)

(8) Vyloučené lokality (celkem 6 ZSJ; 4 800 obyvatel, 1,3 % populace); zejména statisticky „neviditelní“ Romové; typ reprezentuje nízké dosažené vzdělání, vyšší podíly nezaměstnaných, slabé proporce seniorské populace a naopak vyšší počty dětí do 15 let. (V předchozí kapitole jsme zde zjistili častější výskyt početnějších domácností i vyšší podíly nájemních bytů.)

116

Příloha 4 Vývoj počtu obyvatel MČ Brno- Kníničky v letech 2006-2016

roky celkem 15 let a více 14 let a méně 2006 737 - - 2007 - - - 2008 840 727 113 2009 878 762 116 2010 932 800 132 2011 952 807 145 2012 977 816 161 2013 989 821 168 2014 1006 826 180 2015 1023 836 187

1200

1000

800

600 obyvatelé 400

200

0 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

celkem 15 let a více 14 let a méně

Pramen: Web Ministerstva vnitra ČR. 2016. Dostupné z:http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-pocty- obyvatel-v-obcich.aspx, vlastní zpracování Poznámka: úplná data za roky 2006 a 2007 nejsou k dispozici

117

Příloha 5 Obyvatelstvo ve věku 15 a. více let podle vzdělání a podle velikostních skupin obcí v Jihomoravském kraji obyvatelstvo ve základní střední střední s vysokoškolské bez věku 15 a více bez maturitou vzdělání let maturity Jihomoravský kraj 1 000 714 175 879 323 328 309 083 146 796 3 813 v tom velikostní skupina obce podle počtu obyvatel: do 199 12 850 3 129 5 361 3 101 770 66 200 - 499 55 616 12 884 22 895 14 061 3 681 275 500 - 999 109 849 23 273 44 116 29 060 9 208 768 1 000 – 1 999 111 915 23 193 43 477 31 193 10 206 475 2 000 – 4 999 151 416 30 492 56 063 43 867 15 408 615 5 000 – 9 999 73 867 13 312 25 758 23 406 8 638 227 10 000 – 19 999 39 179 6 603 12 691 12 931 5 357 115 20 000 – 49 999 109 265 19 554 34 752 36 116 13 937 383 50 000 – 99 999 ------100 000 a více 336 757 43 439 78 215 115 348 79 591 889

Pramen: ČSÚ, 2011b, SLDB. Veřejná databáze

118

Příloha 6 Vzor dotazníku Motivace a profily suburbanizérů v (název lokality)

Dobrý den, děkuji Vám, že jste se rozhodli věnovat několik minut svého cenného času vyplnění tohoto dotazníku. Vaše odpovědi budou použity jako datový podklad pro zpracování diplomové práce na Masarykově univerzitě v Brně. Tato práce bude k nahlédnutí na webových stránkách Masarykovy univerzity. V případě jakýchkoliv dotazů mne neváhejte kontaktovat na emailu [email protected]. nebo na xxx xxx xxx (stačí poslat sms, ráda Vám zavolám zpět).

Za Váš čas, ochotu a sdílnost Vám předem děkuji.

S úctou, Veronika Vašková

1. Uveďte, prosím, název obce/města/MČ odkud jste se přistěhovali: ______

2. Převažuje u Vás pocit, že Vás: do (název lokality) něco lákalo/ z bývalého místa bydliště něco vytlačovalo (1 odpověď)

3. Pokud Vás do (název lokality) něco lákalo, co to bylo? (více odpovědí) x mít vlastní zahradu a velký pozemek x potřeba realizovat se (např. kutilství, zahrádkaření) x jednoduše bydlet za městem x pocit většího bezpečí než ve městě x jiný důvod

4. Pokud Vás z místa bývalého bydliště něco vytlačovalo, co to bylo? (více odpovědí) x málo prostoru k žití x hluk a špinavé ovzduší x potřeba změny x neshody se sousedy x jiný důvod

5. Proč jste si zvolili právě (název lokality)? (více odpovědí) x výhodná cena pozemku/bydlení x příroda, klidná lokalita x blízkost rodiny nebo přátel x mám zde kořeny z minulosti (narodila se zde např. maminka) x dobrá dopravní dostupnost x líbil se mi zdejší územní plán x byl zde podobný styl domu, který jsem chtěl/a já

119

6. Navazování vztahů se starousedlíky je: jednoduché/ složité/ nevím, nesnažím se navazovat vztah se starousedlíky

7. Navazování vztahů s novousedlíky je: jednoduché/ složité/ nevím, nesnažím se navazovat vztah s novousedlíky

8. Jaké jsou podle Vás (název lokality) v konání společenských aktivit (hody, dětské dny…)? (1 odpověď) x obec je aktivní, aktivit se účastním, např.:______x obec je aktivní, ale aktivit se neúčastním x obec je pasivní, nic se tu nekoná x nevím, o aktivity se nezajímám a neúčastním se jich

9. Jak se účastníte politického dění v (název lokality)? (více odpovědí) x chodím k volbám x účastním se obecních schůzí x kandiduji ve volbách x jsem zaměstnancem obce x nijak se neúčastním x jiná odpověď: ______

10. Existují nějaká místa, která i po přestěhování do nové lokality navštěvujete stále na stejné adrese? (více odpovědí) x obchody, supermarkety x fitness centrum x kadeřnictví x škola/školka x úřady x lékař x restaurace, bary, kavárny x žádná taková místa x jiná místa

11. Trávíte více času v dopravních prostředcích než před přestěhováním? Pokud ano, počítali jste s tím a vadí/nevadí Vám to? (1 odpověď) x netrávím x ano, počítal/a jsem s tím a nevadí mi to x ano, počítal/a jsem s tím, ale vadí mi to x ano, ale nepočítal/a jsem s tím, ale nevadí mi to x ano, ale nepočítal/a jsem s tím a vadí mi to

120

12. Pokud cestujete více, než před přestěhováním, o kolik km dále (odhadem)? (1 odpověď) x 5 a méně km x 6 – 10 km x 11 – 20 km x 21 – 30 km x 31 a více km

13. Donutila Vás změna bydliště ke změně v dopravním chování? (1 odpověď) x ano, museli jsme koupit další automobil x ano, ale nejezdím autem x ne, nedonutila, jezdím autem x ne, nedonutila, jezdím MHD

14. Jste muž nebo žena?

15. Do které věkové kategorie patříte? (1 odpověď) x 15 - 20 let x 21 - 30 let x 31 - 40 let x 51 - 60 let x 61 - 64 let x 65 a více let

16. Jaký je Váš pracovní status? (více odpovědí) x student x zaměstnaná/ý x podnikatel x nezaměstnaný (i žena/muž na rodičovské dovolené) x důchodce

17. Váš stav: x svobodná/ý x vdaná/ ženatý x rozvedená/ý x vdova/ vdovec

18. Kolik máte dětí? x žádné x 1 dítě x 2 děti x 3 a více dětí

121

19. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? x základní x středoškolské bez maturity x středoškolské s maturitou x vysokoškolské

20. Můžete, prosím odhadnout souhrnný čistý příjem Vaší domácnosti za měsíc? x 30 000 Kč a méně x 31 000 – 50 000 Kč x 51 000– 70 000 Kč x 71 000 Kč a více

21. Kolik členů ve Vaší domácnosti je zaměstnaných? x 1 osoba x 2 osoby x 3 a více osob

22. Jak se k (název lokality) stavějí Vaše děti? Chtějí zde v budoucnu bydlet? (1 odpověď) x děti nemám x děti mám, ale prozatím jsme téma „bydlení“ neřešili x děti mám, mají to zde rády, chtějí zde bydlet v budoucnu x děti mám, mají to zde rády, ale nechtějí zde bydlet v budoucnu x děti mám, ale nemají to zde rády a nechtějí zde bydlet v budoucnu

23. Jak celkově hodnotíte to, že jste se do (název lokality) přestěhovali? (1 odpověď) x jsem spokojená/ý, naplnilo to mé představy x jsem spokojená/ý, ale mám výhrady (uveďte, prosím v následující otázce) x nejsem spokojený, protože (název lokality) nenaplnily mé představy x jiné hodnocení: ______

24. Víte o případných problémech s novou výstavbou v (název lokality)? Pokud ano, co Vám vadí? (otevřená otázka)

122

Příloha 7 Současný pohled od popůvského rybníka

Pramen: vlastní foto

123

Příloha 8 Kritéria přijímacího řízení pro školní rok 2016/2017 v MŠ Moravánek v Moravanech

Dle § 34 odst. 4. zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, stanovila ředitelka tyto kritéria, podle kterých budou přijímány děti k předškolnímu vzdělávání v tomto pořadí:

1. Děti v posledním roce před zahájením školní docházky 2. Dále budou přednostně přijímány děti s trvalým pobytem v obci Moravany 3. Děti splňující kritérium 2. budou řazeny od nejstaršího k nejmladšímu

Způsob řazení dětí: - Nejdříve budou přijaty děti splňující kritérium 1., dále, v případě volných míst, děti splňující kritérium 2. atd. - V případě shodného data narození dětí na posledním místě – rozhodne o přijetí losování. Rozhodnutí, kterými se vyhovuje žádosti o přijetí (= kladná rozhodnutí) se oznamují způsobem, který upravuje ustanovení § 183 školského zákona, tj. tímto způsobem: Na veřejně přístupném místě ve škole – atrium – dveře MŠ1 se 9. 3. 2016 zveřejní seznam přijatých dětí, a to pod přiděleným registračním číslem. Zveřejněním seznamu se považují rozhodnutí za oznámená

Pramen: www.msmoravanek.cz

124

Příloha 9 Nově vystavěná ulice v Moravanech s nedořešeným hospodařením s pitnou vodou

Pramen: vlastní foto

Příloha 10 Bytová výstavba Jabloňový sad v Moravanech

Pramen: vlastní foto

125

Příloha 11 Kritéria přijímacího řízení pro školní rok 2016/2017 v MŠ Popůvky

V souladu s §33 a §34 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), přijímá mateřská škola k předškolnímu vzdělávání zpravidla děti ve věku od tří let, které splňují zdravotní způsobilost podle §50 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a zákonní zástupci dítěte tuto skutečnost prokážou lékařským potvrzením od podání žádosti, který obdrží v mateřské škole o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. O přijetí dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitelka mateřské školy. Děti jsou pro školní rok 2016/2017 přijímány od měsíce září. K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. V případě, že je k předškolnímu vzdělávání pro následující školní rok přihlášeno více dětí, než kolik může mateřská škola přijat (s ohledem na kapacitu MŠ, podmínky pedagogické i hygienické a v souladu s cíli předškolního vzdělávání stanovené § 33 školského zákona), rozhoduje o přijetí dětí ředitelka mateřské školy na základě kritérií uvedených v následující tabulce. Přednostně jsou přijímány děti s vyšším bodovým hodnocením.

dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky narozené do 31. 8. 2011 a dítě s odkladem školní docházky 15 bodů dítě ve věku 4 - 5 let, které dosáhne 4 let nejpozději do 31. 12. 1. Věk dítěte 2016 14 bodů dítě ve věku 3 - 4 let, které dosáhne 3 let nejpozději do 31. 12. 2016 13 bodů dítě ve věku 2 - 3 let, které dosáhne 2 let nejpozději do 31. 12. 2016 0 bodů 2. Délka pobytu děti přihlášené k celodenní docházce od září 2016 2 body děti přihlášené ke kratší docházce (méně než 6 hodin denně nebo k docházce pouze na část školního roku) 0 bodů 3. Bydliště trvalý pobyt dítěte v Popůvkách 2 body trvalý pobyt dítěte mimo Popůvky 0 bodů Individuální Mateřskou školu Popůvky, příspěvkovou organizaci, okres Brno- 4. situace dítěte venkov navštěvuje ve školním roce 2016/2017 sourozenec dítěte 2 body

5. Opakovaná žádost o přijetí do MŠ Popůvky 1 bod

Při shodném počtu bodového ohodnocení více dětí má přednost: 1. starší dítě 2. dítě s trvalým pobytem v Popůvkách 3. pořadové číslo žádosti – registrační číslo

Pramen: www.mspopuvky.cz

126