tltEHVEZft ROČNÍK70 CENA2,50Kčs MTO-11 m odrý filr FOTOGRAFIE (100/ 1000) (SS-4) SLUNCE Z LOTYŠSKA

\ žlutozelený 2 x konvertor kam era filtr F 1000-^2000 Z e n it T T L (ŽZS-9)

Zasílám svůj poslední snímek Slunce s vel­ Longin Garkul kou skupinou skvrn, pořízený 5. 9. 1989 Mičurinova 2 v 8.00 hodin UT. Na titulní stránce je foto­ 228 400 Daugavpils grafie Slunce pořízená přístrojem MTO-11, Latvija SSSR 100/1000 s telekonvertorem, exponováno 1/500, film MZ-3L 8 DIN. Na této stránce je Kresba podle náčrtku autora detail a schéma sestavy. Jaroslav Drahokoupil MARCEL GRUN KOSMONAUTIKA V ROCE 1988

Sovětské spojové služby modernizovaly vynesl tento typ rakety vždy dvojice družic svon síť záměnou několika družic Molnija Transit o hmotnosti po 59 kg (poř. č. 23 a pohybujících se po eliptických drahách 24, resp. 25 a 26) na téměř polární dráhy s apogeem ležícím ve výšce kolem 40 000 km ve výšce nad 1000 km. Jsou to poslední zá­ nad severní polokoulí. Družice první gene­ ložní exempláře programu SOOS (Stacked race startovaly 11. 3. (exemplár s pořado­ Oscar on Scout), určené pro navigaci lodí vým číslem 71), 17. 3. (č. 72), 12. 8. (č. 73) v mezinárodní obchodní síti ! ve službách a 28. 12. (č. 74); družice třetí generace amerického námořnictva a „uskladněné" na (s vyšší kapacitou přenosu] dne 26. S. oběžné dráze pro pozdější použití. Dne 16. (exemplár č. 32), 29. 9. (č. 33) a 22. 12. června vzlétla americká družice Nova 2 — (ř. 34). třetí navigační satelit, vybavený systémem Ke spojovým družicím připojme ještě in­ vyrovnávajícím vliv odporu atmosféry na formaci o nové radioamatérské družici jeho pohyb. Má hmotnost 165 kg, tvar okta- Amsat 3-C, alias Oscar 13. Startovala 15. 6., gonálního hranolu o průměru 0,5 m a délce má hmotnost 150 kg (z toho 60 kg tvoří 1 m, je stabilizován gravitačním gradientem, pohonné hmoty malého manévrovacího mo­ vybaven čtyřmi panely slunečních baterií a toru, který ji uvedl na optimální dráhu se vlastním raketovým motorem provádí ma­ sklonem 57°, výškou 1500 km až 36 000 km névrování na dráze. a periodou 11 hodin). Poprvé se tak dostává GEODÉZIE. Družici Kosmos o hmot­ amatérským nadšencům k dispozici těleso, nosti kolem 700 kg (poř. č. 1950 ze 30. 5.) které umožňuje výrazné prodloužení vzá­ řadí odborníci mezi geodetické satelity. Má jemného rádiového kontaktu. Satelit má průměr 2 m a stejnou délku, je vybavena slu­ tvar trícípé hvězdy a sluneční baterie nečními bateriemi a stabilizaci gravitačním o dnešním výkonu 40 W by mu měly umož­ grandentem zajišťuje přes 5 metrů dlouhá tyč. nit snad až šestiletou aktivní životnost. VOJENSKÉ APLIKACE zahrnují zcela nebo Stabilizace v prostoru je zajištěna rotací. alespoň částečně pracovní kapacitu zbýva­ Nese anténní systémy pro spojení na fre­ jících družic vypuštěných loňského roku. kvencích 146, 435, 1270 a 2401 MHz. Hlav­ Sovětský takticko-operační komunikační ními tvůrci družice jsou radioamatéři systém malých družic o hmotnosti kolem 40 z NSR, kteří ji sestavili ponejvíce z darova­ kg na středně vysoké dráze byl doplněn ných a náhradních součástek a kterým dne 15. 1. o šest exemplářů (Kosmos 1909 s prací pomohli též členové organizace až 1914) a dne 11. 3. o osm exemplářů Amsat v Japonsku, USA a Maďarsku. (Kosmos 1924—1931). Těžší družice o hmot­ NAVIGACE. Sovětská síť Glonass (Global- nosti kolem 700 kg, obsahující i paměťový naja navigacionnaja sputnikovaja sistěma) systém, jsou vypouštěny na tzv. základní měla být posílena 17. 2., avšak pro závadu dráhu — patří mezi ně Kosmos 1937 (5. 4.) řídicího systému posledního stupně rakety a Kosmos 1954 (21. 6.). Proton se družice Kosmos 1917 až 1919 ne­ Jako radarové etalony slouží pravděpo­ podařilo uvést na plánovanou dráhn. Starty dobně družice Kosmos 1958 (14. 7.), Kos­ trojic Kosmos 1946—1948 dne 21. 5. a Kos­ mos 1960 (28. 7.) a Kosmos 1985 (23. 12.). mos 1970—1972 dne 16. 9. se však zdařily Pro elektronický odposlech (ELINT) byly bez problémů, takže družice se rozptýlily na loni vypuštěny čtyři družice třetí generace dráze ve výšce 19 000 km. (Kosmos 1908 — 6. 1., Kosmos 1933 — 15. 3. Na střední kruhovou dráhu ve výšce ko­ Kosmos 1953 — 15. 3., Kosmos 1975 — 11. lem 1000 km a sklonem téměř 83° přibyly 10.) a dvě družice čtvrté, pokročilejší další civilní sovětské navigační družice Kos­ generace (Kosmos 1943 — 15. 5. a Kosmos mos 1934 dne 22. 3. a Kosmos 1959 dne 18. 7. 1980 — 23. 11.). Stejnému účelu měla slou­ Ke startům amerických navigačních dru­ žit americká tajná družice USA 31, kterou žic byly využity rakety Scout. 26. 4. a 25. 8. vynesla 2. 9. z Floridy raketa Titan 34 D — avšak šest hodin po startu se nepodařilo velká průzkumná přísně tajná družice USA znovuzapojení stupně Transtage a satelit se 34, která startovala pomocí raketoplánu nedostal na potřebnou geostacionární dráhu. STS 27 dne 2. 12. Dostala jméno Lacrosse, Permanentní sovětský obranný systém má hmotnost přes 20 tun, je zásobovana tzv. včasné výstrahy je tvořen již léta dru­ elektrickou energií z panelů baterií o roz­ žicemi o hmotnosti kolem 1,2 t, pohybující­ pětí 45 m a na oběžné dráze o počáteční mi se po drahách se sklonem 62,9° ve výš­ výšce 662—297 km je schopna vlastním mo­ ce 600—39 500 km. Loni startovaly čtyři torem složitě manévrovat. družice, které nahradily předchozí exem­ Neméně přísně byla utajována data o po­ pláře: Kosmos 1922 (26. 2.), Kosmos 1966 kusu, který začal 8. 2. startem družice USA (30. 8.), Kosmos 1974 (3. 10.) a Kosmos 1977 30 a který byl první kompletní zkouškou (25. 10.). systému tzv. strategické obranné iniciativy. Družice, které slouží k radarové kontrole Během 9 hodin se z materského tělesa uvol­ pohybu plavidel a ponorek v oceánech, jsou nilo 14 objektů, které byly sledovány palub­ obvykle nazývány RORSAT — Radar Oceán ní aparaturou. Po 22 dn~ch družic3 zanikla Reconnaissance Satellite. V SSSR jsou vy­ v zemské atmosféře. pouštěny dva typy. Tzv. aktivní jsou vyba­ A už vůbec nic není známo o cílech su­ vovány jaderným reaktorem Topaz o hmot­ pertajné družice amerického letectva USA nosti 500 kg. nesoucím 45 kg U 235. Mezi 33, která ze základny Vandenberg startovala takové družice patřil mj. Kosmos 1900, který 6. 11. mohutnou raketou Titan 34 D — ne­ fungoval do 10. dubna a 30. září loň­ byla dokonce uvedena ani její dráha! ského roku se rozpojil na dvě části: Svou první technickou družici vypustil reaktor byl uveden na vyšší dráhu s ži­ Izrael jako přípravu na vybudování sítě votností několika set let, neradioaktivní zby­ s vojenským posláním. Offeq 1 (Horizont) tek zanikl 1. 10. v hustých vrstvách atmo­ byl na dráhu ve výšce 248—1147 km uveden sféry nad jižní Afrikou a Indickým oceá­ 19. 9. Má velmi neobvyklý směr pohybu nem. Podobná byla i družice Kosmos 1932, (sklon 142,87°) — většinou se technici snaží využít co nejvíce rotace Země a družice startují ve směru západ — východ. Offeq se však pohybuje od východu k západu, pro­ tože jinak by raketa startovala směrem k obydleným oblastem. Satelit vyrobila fir­ ma Israel Aircraft Industries, má výšku 2,3 metru, průměr 0,7 až 1.2 m a hmotnost 156 kilogramů. Z toho 33 kg tvoří konstrukce, 58 kg napájení, 12 kg systém telemetrie. v pásmu S rychlostí 2,5 kbit/s, 5 kg tepelná kontrola, 9 kg kabeláž, 7 kg palubní počítač Kresba družice TDRS a 32 kg přístroje. Povrch je pokryt sluneč­ ními bateriemi o výkonu 246 W. která startovala 14. 3. na dráhu ve výšce V závěru každoročního přehledu se stalo kolem 250 km. Dne 19. 5. se od ní oddělilo zvykem zařadit ještě jakousi „společenskou radioaktivní jádro reaktoru a bylo motorem rubriku14. Loni jsme oslavovali úspěšný ná­ uvedeno na dráhu ve výšce téměř 1000 km vrat kosmonauta A. S. Levčenka ze stanice se zaručenou existencí 600 let. Mir a označili ho (právem) za jednoho z pi­ Pasívní sovětské družice tohoto zpravo­ lotů sovětského raketoplánu Buran. Po těž­ dajského typu jsou m?nších rozměrů — mají ké nemoci zemřel tento vynikající pilot 6. 8. hmotnost kolem 5 tun, tvar válce o průmě­ na zhoubný mozkový nádor. Nešťastnou ná­ ru přes 2 m a délce 7 m a energii jim do­ hodou několik dní poté havaroval s letadlem dávají panely slunečních baterií. Loni star­ Su 26 i jeho kolega A. Ščukin, takže nyní tovaly Kosmos 1949 (28. 5.) a Kosmos 1979 má oddíl pilotů Buranu vedený Igorem Vol- (18. 11.). kovem již jen sedm členů. Z amerických družic je pro tyto špionážní V dubnu 1988 byl na poslední stránce služby určen menší tajný satelit USA 32 Izvestijí vyhlášen první veřejný konkurs na (NOSS 9), patřící do programu White Cloud. místo v oddílu sovětských kosmonautů pro Na dráhu ve výšce kolem 1100 km jej vy­ muže ve věkn 22—40 let a ženy ve věku nesla ze základny Vandenberg starší rake­ 22—30 let. Téhož masíce byla podepsána ta Titan 2. dohoda o vypuštění rakouského kosmonau­ Mohutný radarový sledovací systém nese ta, za které rakouská strana zaplatí asi 150 miliónů šilinků (10 miliónů dolarů) — avšak kolika desítek zasedání (mj. 18. studentské cena se může snížit, pokuď bude rakouská vědecké konference, 17. setkání SETI a 3. věda výrazněji participovat na experimen­ sympozia o mezihvězdných letech) bylo ko­ tálním vybavení stanice Mir. Glavkosmos, lem šesti stovek referátů. který nejvýrazněji ovlivňuje soudobou so­ Letošní, jubilejní kongres Mezinárodní větskou kosmonautiku a usiluje o maximál­ astronautické federace byl svolán na dny ní komerční využití sovětské techniky, je 7. až 13. října do čínského Beijingn. Na pro­ však stále Častěji kritizován sovětskými gramu byla jednání v celkem 73 sekcích pod vědci. . . heslem Příštích 40 let ve vesmíru. V červnu Během roku 1988 se konala tři významná však sekretariát IAF oznámil, že vzhledem mezinárodní setkání věnovaná kosmonauti­ ke komplikacím společenského života v Čí­ ce. Jako každý druhý rok bylo uspořádáno ně bude nutné přesunout místo konání do (tentokrát v Helsinkách od 18. 7.) týdenní jiné země — bylo přijato pozvání do špa­ zasedání organizace COSPAR. Zúčastnilo se nělské Malagy. Vzhledem k plánovacím ter­ ho několik set vědců, kteří stihli připravit mínům u nás však přiblížení kongresn do celkem 16 sympozií, 26 pracovních a 23 spe­ Evropy zřejmě nijak výrazně neovlivni účast cializovaných zasedání. Počátkem října se našich odborníků. A tak nezbývá, než se v Sofii sešel 4. kongres Asociace účastníků těšit na podzim 1990, kdy bude 41. kongres kosmických letů, jehož se zúčastnilo 40 kos­ Mezinárodní astronautické federace uspo­ monautů ze 13 zemí a kromě toho vybraní řádán v sousedních (a především bezdevi- vědci ze SSSR, USA a hostitelské země. Dis­ zových) Drážďanech. Autor doufá, že kromě kutovalo se mj. o metodách záchrany kos­ profesionálů této příležitosti opět po létech monautů, letech na Měsíc a Mars i o pro­ využijí i naši studenti. Oddělení kosmonau­ blémech industrializace vesmíru. Konečně ve tiky Hvězdárny a planetária v Praze je při­ dnech 10.—15. 10. se v indickém Bangalore praveno pomoci všem mladým zájemcům konal již 39. kongres IAF pod názvem Kos­ konzultacemi a vedením studentských prací mický prostor a lidstvo. Na programu ně­ z kosmonautiky, příp. i dalším způsobem.

DRUŽICE NA GEOSTACIONÁRNÍ DRAZE (1988) start název raketa pozice nad: provozovatel

19. 2. Sakura 3-A H 1 132° v. d. Japonsko — T 7. 3. China 22 LM 3 87,5° v. d. Cína — T 11. 3. Spacenet 3-R Ariane 3 87= z. d. USA — soukr. T 11. 3. Telecom 1-C Ariane 3 3° v. d. Francie — T 31. 3. Gorizont 15 Proton 14= z. d. SSSR — T (Stacionar 4) 26. 4. Kosmos 1940 Proton 24= z. d. SSSR — exper. O 6. 5. Ekran 18 Proton 99= v. d. SSSR — TV (Stacionar T) 18. 5. Intelsat 5A F-13 Ariane 2 53= z. d. Intelsat — T 15. 6. Meteosat P-2 Ariane 4 10= z. d. ESA — M 15. 6. Panamsat 1 Ariane 4 45= z. d. USA — soukr.T (Simon Bolívar) 21. 7. Eutelsat 1 F-5 Ariane 3 13° v. d. Eutelsat — T 21. 7. Insat 1-C Ariane 3 93,8= v. d. Indie — T 1. 8. Kosmos 1961 Proton 14= z. d. SSSR — exper. T 18. 8. Gorizont 16 Proton SSSR — T 8. 9. SBS 5 Ariane 3 124= z. d. USA — soukr. T 16. 9. Sakura 3-B H 1 136= v. d. Japonsko — T 29. 9. TDRS 3 Discovery 171= z. d. USA — T 20. 10. Raduga 22 Proton SSSR — T 28.10. TDF 1 Ariane 3 19= z. d. Francie — TV 10. 12. Ekran 19 Proton 99° v. d. SSSR — TV (Stacionar T) 11. 12. Skynet 4-B Ariane 4 1= z. d. V. Británie — voj. T 11. 12. Astra 1-A Ariane 4 19,7= v. d. Lucembursko - - TV 22. 12. China 25 LM 3 110,5= v. d. Cína — T

Pozn.: T — telekomunikační, TV — šíření televizního vysílání, O — výzkum oceánů, M — meteorologie MAGNETISMUS HVĚZD II. V první části článku jsme se zabývali či méně), druhou tmavou a mezi nimi šedý magnetismem horkých hvězd — hvězd hor­ pás — jsou tam jenom dva magnetické póly ní části hlavní posloupnosti. V pokračování (dipólová struktura). Na Slunci, jak vidíme, se budeme zabývat magnetickými vlastnost­ větší část povrchu je úplně šedá, pole se mi hvězd dolní části hlavní posloupnosti — nachází jenom na malých oblastech, avšak chladných hvězd. Na zřeteli máme nadále magnetických pólů je tam mnoho. náš hlavní cíl — poukázat, jak se v důsled­ Když porovnáme magnetogram s fotogra­ ku odlišné stavby nitra a rychlosti rotace fií Slunce ve viditelném světle naexponova- liší magnetické vlastnosti horkých a chlad­ né v tomtéž okamžiku, zřetelně uvidíme, že ných hvězd. magnetické pole se objevuje tam, kde se nacházejí skvrny (foto str. 230). Ve sku­ MAGNETISMUS tečnosti je to opačně — sluneční skvrny se CHLADNÝCH HVĚZD objevují v oblastech s intenzívním polem, tj. v aktivních oblastech. V tomto případě máme jednodušší úkol, O existenci magnetického pole se můžeme neboť naše Slunce je běžným představite­ také přesvědčit pohledem na sluneční koró- lem chladných hvězd. Díky jeho velké jas­ nu během úplného zatmění. Fotografii nosti a úhlovému průměru můžeme na jeho úplného slunečního zatmění snad už každý povrchu každý bod zkoumat zvlášť pomocí viděl. Na takových fotografiích je dobře všech metod. Mezi jinými můžeme ur­ vidět rozsáhlou strukturu sluneční koróny, čovat intenzitu a orientaci magnetic­ která zviditelňuje magnetické siločáry, ob­ kého pole. Fotografie na straně 230 dobně jako tzv. pilinové obrazce. Ještě lépe představuje „mapu” viditelné části slu­ můžeme geometrický tvar magnetického nečního povrchu zobrazující výsledky pole Slunce vidět na modelu udělaném po­ těchto měření — čili magnetogram. mocí počítače na základě tvaru koróny a Světlá místa představují plochy, ve kterých magnetogramu, ze dne 12. 12. 1966 (čáry na pole má polaritu N (siločáry „vycházející" fot. zveřejněné na titulní straně ŘH 11/89). z povrchu Slunce), tmavá zase mají pola­ Bezesporu je tento obraz magnetického pole ritu S (siločáry „vcházejí" do povrchu). o mnoho složitější než struktura magnetic­ Kdybychom mohli takový magnetogram kého pole hvězdy 53 Cam (obr. 1 z první udělat pro nějakou horkou magnetickou části). I když i zde můžeme najít stopy di- hvězdu (např. 53 Cam), byl by úplně jiný. pólové složky, je vidět, že pres tento dipól Měli bychom jednu polokouli světlou (více se překládá ještě mnoho jiných dipólů.

Schéma působe­ ni magnetického dynama v pod- povrchových vrstvách Slunce. Takže vidíme, že sluneční aktivita je rovněž proměnná s periodou asi kolem 22 let. Ted, když známe hlavní pozorovací údaje, můžeme vysvětlit, jak magnetické pole na Slunci vzniká a proč není stabilní jako v případě horkých hvězd, ale je cyklicky

Vznik aktivních oblasti ve foto- sféře.

Intenzita slunečního magnetického pole proměnné. Zjednodušeně zde představíme je lokálně velká, ve skvrnách dosahuje model, který v roce 1961 vypracoval Horace [0 ,2 -ř-0,3) T. Aktivní oblasti však nikdy ne­ Babcock. tvoří více než 1 % povrchu Slunce, takže V okamžiku, když se začíná nový cyklus průměrná intenzita pole po celém viditel­ sluneční aktivity a počet skvrn je nejmenší, ném slunečním povrchu je malá. Proto také Slunce má velmi slabé, ale rozsáhlé dipólo- kdyby se naše Slunce nacházelo daleko vé pole. Jeho siločáry pronikají vnější vrstvy (mohli bychom jej pozorovat pouze velký­ Slunce a jsou v nich zamrznuté (obr. la). mi dalekohledy), existenci magnetického Z první části tohoto článku víme, že všech­ pole bychom na něm neobjevili. ny nerovnoběžné pohyby látky k siločárám Z předchozího plyne, že nejlíp pozorova­ způsobí deformaci jejich rozložení. telným jevem magnetické aktivity Slunce Slunce se neustále nachází v rotačním jsou skvrny. Už déle než sto let víme, že pohybu nejen jako tuhé těleso, ale diferen­ jejich počet cyklicky vzrůstá a klesá s pe­ ciálně. Jedna otočka rovníkové oblasti trvá riodou 11 let. S touto periodou se mění rov­ asi 24 dní, oblasti kolem pólů více než 30 něž poloha na slunečním disku. První dní. V důsledku této skutečnosti body na­ skvrny z každého nového cyklu se objevují cházející se blíže rovníku neustále předbí­ daleko od slunečního rovníku — tak asi hají ty, které se nacházejí na větších helio- zhruba na 30°—35° heliografické šířky. V ná­ grafických šířkách. Výsledkem této nerov­ sledujících letech se skvrny objevují blíže noměrné rotace je ohnutí siločar magnetic­ rovníku. Tuto skutečnost dobře zobrazuje kého pole (obr. lb). Po mnoha otočkách tzv. motýlkový diagram — diagram Maun- v rovníkových oblastech se siločáry zahuš­ dera. ťují, a tedy intenzita pole lokálně vzrůstá, Když porovnáme dva magnetogramy (fot. str. siločáry se začínají ukládat právě rovno­ 231) zhotovené v rozmezí 11 let (v soused­ běžně k rovníku (obr. lc). Je vidět, že po­ ních maximech aktivity), zpozorujeme další larita (šipky na obr. lc) je na severní polo­ důležitou skutečnost. Na horní fotografii na kouli opačná než na jižní. severní polokouli zjistíme oblasti o polaritě Musíme si uvědomit, že vnější vrstvy N (světlé), jež jsou vždy před oblastmi Slunce, ve kterých probíhá popsaný jev, o polaritě S (v pohledu z pravé strany). jsou silně konvektivní — plyn se pohybuje Na jižní polokouli je tomu opačně. O jede­ dolů i nahorů. Tyto pohyby rovněž mění náct let později (spodní fotografie) nachá­ rozložení siločar, zamotávají je v silné „pro­ zíme situaci přesně zrcadlově obrácenou. vazy", nebo také říkáme v magnetické tru­ Zde na severní polokouli pól S je vždy bice, které se nacházejí pod fotosférou. Vi­ před N a na jižní N před S. Situace obdob­ díme, že lokální zesílení Intenzity magnetic­ ná jako na horní fotografii se opět objeví kého pole se objevuje na Slunci v důsledku v následujícím cyklu za dalších 11 let. neuspořádaného pohybu plazmatu, se za­ Schéma zániku sluneční aktivity v druhé části cyklu.

mrznutými siločarami slabého magnetického měly objevovat v párech o opačných pola­ pole. Je to tentýž mechanismus magnetic­ ritách, což jsme už zpozorovali na magneto- kého dynama, který známe z horkých gramech. hvězd. V tomto případě se jeho působení Pokud se pozorně podíváme na obr. lc, soustředuje ve vnější vrstvě hvězdy, a ni­ pochopíme, proč systém pólů v aktivních koli v centru, které je klidné (radiační). oblastech je vždy opačný na polokouli se­ Ted už stačí, aby se taková magnetická verní a jižní (směr šipek). Nemůžeme ještě trubice dostala skrze fotosféru na povrch pochopit, proč po jisté době magnetická a pak se prohla ve tvaru smyčky (obr. 2). aktivita klesá, počet skvrn klesá a také V místech, ve kterých taková trubice pro­ proč v následujícím cyklu systém magnetic­ chází povrchem, je Intenzita magnetického kých pólů je opačný, i když Slunce rotuje pole velmi velká (jednotky tesla), což způ­ nepřetržitě ve stejném směru. sobuje brzdění konvekce a proudění tepla z vnitřku na povrch se zmenšuje. V důsled­ Magnetogram Slunce — mapa rozložení mag­ ku toho se teplota těchto míst snižuje o ně­ netických polí na povrchu Slunce. ^ kolik set až tisíc stupňů — pozorujeme temnou skvrnu. Poněvadž taková magnetic­ Fotografie sluneční fotosféry, která byla na- ká trubice protíná fotosféru zpravidla ve exponovaná v tentýž okamžik, kdy byl pořízen dvou místech, oblasti se silným polem by se magnetogram na vedlejší fotografii. f Rentgenový snímek Slunce ze dne 30. 6. 1973 naexponovaný na Skylabu.

Důsledky existence magnetického pole na Slunci jsou velmi různé a všechny tu neuvedeme. Skvrny lze nejlíp pozorovat, ale nejhezčím úkazem způsobeným existencí magnetického pole jsou sluneční protube­ Dvo magnetogromy pořízené v rozmezí 11 let rance. Silně svítící látka se objevuje vyso­ nc Kitt Peak National Observátory. ko ve sluneční koróně, někdy až stovky tisíc kilometrů nad fotosférou a prohýbají Na obr. 3a máme typickou dvojpolární se v oblouky napodobující magnetické skupinu skvrn. Vidíme, že svazky siločar smyčky. Jejich tvar jednoznačně dokazuje, jsou právě rovnoběžné s rovníkem, a proto že magnetické pole hraje hlavní úlohu při přední skvrna vždy leží o něco blíže k rov­ jejich vzniku. níku než zadní. Dohromady tento pár tvoří Totéž můžeme tvrdit o rentgenovém zá­ maiý magnetický dipól, orientovaný proti ření koróny (fot.). V protikladu k protu­ původnímu magnetickému poli z obr. la , berancím, ve kterých je látka dosti studená z Kterého'vzniklo silné pole magnetických (několik desítek tisíců stupňů), plazma zá­ trubic. Výsledným efektem celé množiny řící rentgenově je velmi horké). Má teplotu takových párů (malých dipólů) je nové di- řádově milióny stupňů. Nejsvětlejší místa pólové pole, avšak opačně orientované než na fotografii odpovídají dost přesně magne­ původní, které se začíná zesilovat pomocí ticky aktivním oblastem. Zajímavá jsou mechanismu magnetického dynama, a tím tmavá místa, která vůbec nezáří v rentge­ pomalu ruší původní dipólové pole. Nakonec novém oboru. Jsou to tzv. koronální díry, lokální pole mizí a pozorujeme minimum vznikající tam, kde siločáry magnetického sluneční aktivity. Současně začíná nový pole jsou otevřené, netvoří smyčky. A prá­ cyklus, ve kterém jsou siločáry magnetic­ vě v koronálních dírách má svůj začátek kého pole orientovány opačně (obr. 3b). sluneční vítr — proud elektricky nabitých Takto zjednodušeně lze představit model částic (elektronů, protonů, částic a ), které H. Babcocka. V poslední době vzniklo něko­ se pohybují podél siločár magnetického lik nových hypotéz vysvětlujících vznik pole. Když tyto částice doletí do blízkosti magnetické aktivity Slunce. Menší význam Země, působí na zemskou magnetosféru tam má diferenciální rotace a dipólová slož­ a ionosféru, a tím způsobují polární záře, ka pole, avšak základní princip zůstal iden­ rádiové bouřky atd. O existenci magnetické­ tický — magnetické dynamo působící v pod- ho pole na Slunci se tedy můžeme přesvěd­ fotosférických konvektivních vrstvách. čit přímo na Zemi. ZÁVĚR ★ ASTROVÝROČ1 ★ Jestliže hvězda je samotná, neprovází ji V ÚNORU 1990 průvodce, pak všechny její vlastnosti — I. uplyne 70 let od smrti včetně magnetických — jsou závislé jenom P. K. Šternberga (* 2. 4. 1865), sovětského astronoma a revo­ na jednom parametru — na hmotnosti. Jistý lucionáře. Od r. 1905 se věnoval ilegální význam má rovněž prvotní chemické slože­ práci, působil jako mluvčí bolševiků v mos­ ní, avšak to už je méně významné. Cím vyšší kevské městské dumě, za občanské války je hmotnost hvězdy, tím její nitro má vyšší byl vojenským velitelem. Vědeckou práci teplotu, a tím více energie se tam vytváří. však nikdy nepřerušil — zabýval se pohy­ Jak víme, hvězdy vytvářejí energii hlavně bem Země, fotografickou astronomii a gravi- přeměnou vodíku na hélium. Spalování vo­ metrií. Jeho fotografická pozorováni dvoj­ díku může probíhat dvěma způsoby: pomocí hvězd jsou Jedním z prvních výsledků vy­ cyklu pp nebo cyklu CNO. Druhý způsob užiti fotografických metod pro měřeni vzá­ jemné vzdálenosti hvězd. potřebuje vyšší teploty, a proto probíhá II. před 340 lety zemřel francouzský filozof, značně rychleji. Odtud plynou všechny další matematik a fyzik R. Descartes (*3 1 . 3. rozdíly mezi více hmotnými hvězdami, které 1596), jeden ze zakladatelů novodobé vědy. spalují vodík pomocí cyklu CNO, a méně Pokud jde o astronomii, je znám jako autor hmotnými, které spalují vodík pomocí ře­ kosmogonické hypotézy, představy o stavbě tězce proton-protonového. vesmíru známé jako Descartův vesmír — podle ni je vesmír složen z nekonečného Nejdůležitější rozdíly jsou hlavně dva: počtu obrovských buněk a uprostřed každé z nich je hvězda s planetární soustavou. 1) Horké (hmotnější] a chladné (méně 14. bude 40. výročí smrti amerického inže­ hmotnější) hvězdy se od sebe liší stav­ nýra K. G. Janského (* 22. 10. 1905), zakla­ bou nitra. datele radioastronomie. V roce 1932 objevil 2) Velmi hmotné hvězdy rotují rychleji rádiové záření ve vesmíru, jehož střed určil v souhvězdí Střelce, v oblasti jádra Galaxie. než hvězdy chladné. Jeho objevy však nevzbudily zájem a Janský se tomuto oboru přestal v roce 1938 věno­ Je téměř jisté, že ve všech typech hvězd vat. Až ve 40. letech na něj navázali jiní magnetické pole vzniká na úkor mechanic­ astronomové. ké energie pohybujícího se plazmatu, čili 17. uplyne 390 let od veřejného upálení v důsledku působení magnetického dyna­ G. Bruna (* 1548) na římském náměstí Kvě­ ma. V hmotnějších hvězdách magnetické tů. Domyslel a zpřesnil Koperníkovu helio­ dynamo působí v nitru a výsledkem je glo­ centrickou soustavu, pochopil, že ani Slun­ bální, intenzívní a v čase stabilní magne­ ce není středem vesmíru. Jeho práce O ne­ tické pole s jednoduchou geometrií. Způso­ konečnosti, vesmíru a světech vydaná buje dodatečné uklidnění radiační obálky v Londýně roku 1584 měla obrovský význam hvězdy, čímž umožňuje chemickou difúzi pro vývoj celé moderní vědy. 17. před 130 lety se narodil sovětský astro­ prvků, což v důsledku dává chemickou pe- nom F. F. Renc (+ 26. 1. 1942). Pozoroval kuliaritu, a dále např. proměnný jas a dvojhvězdy, zkoumal pohyb měsíců Jupiteru. barvu. 23. před 135 roky zemřel německý matema­ Otázkou zůstává ještě skutečnost, proč tik, astronom a geodet K. F. Gauss (*3 0 . 4. všechny horké hvězdy nemají intenzívní 1777), profesor astronomie na univerzitě magnetické pole a proč některé nemagne- v Gottingenu a ředitel její observatoře. Ten­ tické hvězdy jsou také chemicky pekuliární. to jeden z nejvýznamnějších matematiků všech dob patřil rovněž k zakladatelům V chladných hvězdách magnetické dyna­ nebeské mechaniky. Vypracoval metodu sta­ mo působí v podpovrchových vrstvách, kde novení dráhy planety ze tři přesně urče­ energie je přenášena konvekcí. Vznikající ných poloh, a to mu roku 1801 umožnilo magnetické pole je jenom lokálně intenzív­ předpovědět polohu ztracené planetky Ce- ní, nestálé, o cyklické proměnnosti. Jeho res, a přispět tak k jejímu znovuobjevení. důsledkem jsou skvrny, erupce, protube­ 28. před 15 lety zemřel polský astronom W. Zonn (* 14. 11. 1905), od roku 1950 ředi­ rance, rentgenové záření koróny atd. — tel observatoře varšavské univerzity. Zabý­ jevy zpravidla prudké a dynamické, ale val se astrofotometrií a stelární astronomií. krátké. Byl autorem učebnic a populárně vědeckých Kresby J. Drahokoupil knih. min

• • • Z asílám tři fotografie částečné fáze zatmění Měsíce ze 17. srpna 1989. Velmi pěkné počasí umož­ nilo navzdory malé výšce Měsíce nad obzorem po­ zorovat i první polovinu úplného zatmění. Snímky byly pořízeny malým re­ fraktorem 63/840 na azi- mutálni montáži na kino­ filmový barevný materiál Fujicolor HR-100. Milan Kment, Česká Třebová Stella-dvojče Starlettu

Vnitřek Starlettu před připevněním segmentů s koutovými odrážeči pro laserovou lokaci.

Francie byla vůbec první zemí, která vypustila STELLA bude stejná jako Starlette, i dráha je geodynamickou družici. Byl to STARLETTE (Satel- podobná, až na sklon. Dráha má být totiž helio- lite de Taile Adaptée avec Reflecteurs Laser synchronní, čili I = 98,2D ± 0,2°. Nabízí se vcel­ pour les Etudes de la Terre) v roce 1975. Pak ná­ ku přirozeně otázka, zda má vůbec smysl sledoval americký LAGEOS, japonský AJISAI takovou družici konstruovat a vypoušiět, když už a sovětské ETALON. Připravuje se americko-ital- máme několik geodynamických družic na rozma­ ský LAGEOS 2 (viz Říše hvězd 10), další družice nitých drahách (ovšem ani jednu na heliosyn- ETALON a francouzská STELLA — přesná kopie chronní nebo na polární dráze). K tomu krátké Starlettu. zdůvodněni. Připomeňme si základní data o Starlettu:. průměr 25 cm, hmotnost celé družice 47,3 kg, Dnešní požadavky na přesnost určení a před­ koeficient odrazivosti 1,1; obal z hliníkohořčikové povědi drah některých aplikačních družic, např. slitiny z 20 kulovitých segmentů nesoucích vždy altimetrických pro studium oceánů a jemné po třech koutových odrážecích (obr. 1), upevně­ struktury gravitačního pole Země, jsou opravdu ných na jádře z U 238. Hustota a hmotnost já­ tvrdé: žádá se až ± 0,1 m v radiálním směru dra 18,7 g/cm3 a 35,5 kg. Celkový vzhled družice při výšce letu 800 km. Zdaleka největším zdro­ vidíme na obr. 2. jem chyb byla v nedávné minulosti a přes řadu Dráha Starlettu je téměř kruhová ve výšce ko­ úspěchů ještě zůstává hlavním zdrojem chyb ne­ lem 800 km a sklon roviny této dráhy k rovině přesná znalost parametrů charakterizujících gra­ zemského rovníku je I = 50°. Životnost ve dráze vitační pole Země, tzv. harmonických geopoten- se odhaduje na stovky let (vzhledem k minimál­ ciálních koeficientů Cim> Sim (I stupeň, m řád nímu vlivu negravitačních poruch na dráhu). rozvoje v řadu kulových funkci). Tato nepřesnost OBSAH ROČNÍKU 70 - 1989 ŘÍŠE HVÉZD

PMa§ m/i/I/I Nakladatelství a vydavatelství Praha Články a zprávy jsou řazeny podle oborů (viz seznam). Jeden článek se může objevit na několika místech obsahu. Každé heslo obsahuje titulek článku či zprávy, jméno autora popřípadě značku (v závorce), označeni žánru (č — větší článek, z = kratší zpráva či iniormace, ro = rozhovor) a číslo strany.

SEZNAM OBORO: Astronomie vSeobecně • tem Magellan (K. Beneš), č, 25 • Komety a me­ Osobnostt astronomie • Slunce • Planety, me­ ziplanetární hmota (L. Vyskočil), z, 59 • ziplanetární hmota • Stelární astronomie • V Edinburghu bude valné shromáždění IAG Zákryty a zatmění • Historie • Pozorování, (J. Klokočník), z, 60 • Mars na kresbách pro­ observalní technika, optika • Kosmologie a stějovské hvězdárny (A. Neckař), z, 2. str. obál­ kosmogonie • Kosmonautika, umělé družice ky č. 4 • Geomagnetické a klimatologické vli­ Země • Cas • Observatoře, hvězdárny, plane­ vy na dopravní nehody (F. Hájek), č, 86 • Po­ tária, astronomické kroužky • Knihy a publi­ zorováni komet (K. Hornoch), č, 88 • Komety kace. amatérsky (K. Hornoch), č, 93 • Která planet­ ka nás ohrozila? (B. Maleček), z, 154 • Kresba Astronomie všeobecně Marsu (A. Neckař), z, 3. str. obálky č. 8 • XX. valné shromáždění Mezinárodní astrono­ Expedice Zával (J. Kunci, P. Vacovský), z, pří­ mické unie v Baltimoru (J. Palouš), č, 27 • loha č. 10 • Pluto se vynořuje ze stínu (D. J. 2eň objevů 1988 (J. Grygar), č, 41, 69, 81, 105, Eicher), č, 187 • Novinky z Marsu (M. Eliáš), 121, 145, 161 • Mez Rocheova, Rochova či Ro- č, 213 • IAG v Edinburghu o gravitačním poli cheho? (M. Novotný), č, 50 • Rozhovor s M. S. Země (jk ), č, 233 Petrovskou z ITA Leningrad (J. Klokočník), ro, 177 • K článku Geomagnetické a klimatologic- Stelární astronomie ké vlivy na dopravní nehody (A. Boleslav), z, Má Barnardova hvězda planetární soustavu? 219 • Zahrajme si na křtitele (Neptunových (M. Zbořil), č, 7 • Třičárová spektroskopická měsíců) (M. Novotný), č, 234 trojice (LO), z, 30 • Abrahámoviny CNO-cyklu aneb proč hvězdy svítí (P. Kotrč, M. Sobotka), Osobnosti astronomie č, 151 • Je v supernově 1987A pulsar? (Z. Ko­ Adolf Neckař osmdesátiletý (in), C, 2. str. obál­ márek), č, 171 • Magnetismus hvězd (M. Mu- ciek, R. Strzondala), č, 205, 228 ky č. 1 • Astrovýročf v březnu 1989 až únoru 1990 (min), 6, 34, 51, 73, 85, 113, 124, 148, 165. Zákryty a zatmění 188, 204, 232 • Zdeněk Ceplecha šedesátníkem (P. Pecina), č, 29 • 75 let Zdeňka Kopala Je a Com zákrytovou dvojhvězdou? (LO), z, 95 (J. Grygar), č, 97 • Sedmdesátiny Luboše Per­ % Oplné zatmění Měsíce 17. 8. 1989, z, 2. str. ka (L. Sehnal), č, 135 • Clen korespondent obálky č. 10 ČSAV Milan Burša šedesátiletý (J. Vondrák č, 135 • Milan Neubauer zemřel (B. Maleíek), z, Historie 156 • Říše mlhovin E. P. Hubbla (J. Palouš), č, Astronomický kalendář pravěkých Čech a men­ 175 • Tomáš Skandera zemřel (J. Haas), z, 237 hiry (Z. Ministr), č, 3 • Cor Caroll — legenda a skutečnost (L. Ondra), č, 57 • Příbramský Slunce meteorit stále inspiruje (V. Padevět), č, 108 • Výskyt polárních září ve slunečních cyklech Výroba glóbů, map a astronomických pomůcek (L. Křivský, M. Klika), C, 10 • Sluneční spek­ v Roztokách (J. Bayer), č, 129 • Levohradecká troskopie (J. S. Jacklv, R. I. Kostyk, N. C. Sču- astronomická památka (J. Bayer), č, 149 • klnová). č, 12 • Zákresy sluneční íotosféry Astronomická orientace velkomoravského kos­ (F. Zloch), č, 52 • K výskytu polárních září trového pohřebiště u Velkých Bílovic (R. ve slunečních cyklech (M. Kopecký), č, 96 • Rajchl), z, 3. str. obálky č. 10 Oprava článku Zákresy sluneční fotosféry (F. Zloch), z, 115 • Vizuální pozorování Slunce Pozorováni, observační technika, optika (L. Schmled), č, 153 • Vliv sluneční aktivity Snímek Jupiteru (A. Neckař), č, 2. str. obálky na efektivnost vyučovacího procesu (J. Benko), č. 1 • Sluneční spektroskopie (J. S. Jackiv, č, 170 • Fotografie Slunce z Lotyšska (L. Gar- R. I. Kostyk, N. G. Sčukinová), č, 12 • Třičá­ kul), z, 2. str. obálky č. 12 rová spektroskopická trojice (LO), z, 30 • Za­ ostřeno na Pluta (P. Příhoda), z, příloha č. 2 Planety, meziplanetární hmota • Odstínění světla noční oblohy (T. B. Hunter, Spor o staroříšský meteorit (šk, G. Florian, B. Goff), č, 45 • Zákresy sluneční fotosféry M. Bukovanská), č, 19 • Venuše před projek­ (F. Zloch), č, 52 • Rozhovor na výstavě Astro- ama 89 (E. Škoda), ro, ES • Astroama 89, č, pil), č, přiloha č. 2 • Úvahy o veřejném pozo­ příloha č. 4 • Dalekohled AD 800 a držák pro­ rováni oblohy (L. Ondra), č, 35 • Přínos ama­ mítací desky (]. Korbel), C, 74 • Astronomický térů současné astronomii (J. Grygar), č, 31 • dalekohled Zenit 88 (J. Holubec), č, 75 • Pozo­ Observatoř Wettzell (J. Klokočník), č, 45 • rováni komet (K. Hornoch), č, 88 • Komety Rentgenová ,,sočka“ č, 57 • Komety a mezipla­ amatérsky (K. Hornoch), č, 93 • Speciální ča­ netární hmota (L. Vyskočil), z, 59 • Mars na sopis pro pozorovatele (L. Ondra), z, 100 • kresbách prostějovské hvězdárny [A. Neckař), Příbramský meteorit stálé Inspiruje (V. Pade- z, 2. str. obálky 8. 4 • Nejmladšl hvězdárna vět), č, 108 • Jeden den v kráteru Copernicus (A. Róžová), z, příloha č. 4 • Dovolená s dale­ (M. T. K itt), č, 110 • Z prací naších čtenářů kohledem (P. Cagaš), z, příloha č. 4 • Země­ (loto), příloha Ě. 6 • Astronomická fotografie dělci astronomové (J. Valterová), z, 76 • malými přístroji (J. Saíář), C, 113 • Oprava Víkend na hvězdárně (M. Petráš), z, 76 • Zá­ článku Zákresy sluneční íotosféry (F. Zloch), věry jednání celonárodního semináře v Brně z, 115 • Současná mezní hvězdná velikost: (r), č, 98 • Čtyřicet let astronomie v Gottwal­ 27,7 B (P. Mayer), č, 125 • Ještě jednou čočko- dově (Z. Coufal), č, 115 • Z východního Slo­ zrcadlový astronomický turistický dalekohled venska (šk), z, 116 • Letní astronomická prak­ (V. Mráz), č, 131 • Nová Yeomansova efeme- tika (P. Suchan), z, 138 • Bilance Veselských rlda (K. Hornoch), z, 140 • Vizuální pozoro­ hvězdářů (I. Míček), z, 139 • Mimas hlásí (šk), vání Slunce (L. Schmied), č, 153 • Kresba z, 140 • Astronomie v Číně (O. Šádek), č, pří­ Marsu (A. Neckař), z, 3. str. obálky č. 8 • loha č. 8 • Pracovníci planetárii v Mostě Cassegrain FAD 220 csg (M. Herna), č, 172 • (V. Zuklínová), z, 155 • Hvězdárna Vyškov Dřevěný skořepinový tubus (J. Kolář), č, 173 • Marchanice (A. Neckař), z, 178 • Závěrečné Refraktor na paralaktické montáži německého vyúčtování v Karlových Varech (J. M8rz), z, typu amatérské konstrukce (V. Kafka), č, 174 179 • Hvězdárna v Uherském Brodě (R. Rajchlj, • Stavebnicová montáž SM-5 pro amatérské z, 194 • Odznak odbornosti Astronom (M. Stra­ dalekohledy (P. Schneider), č, 211 • Fotogra­ ka), z, 195 • Poděkováni (J. Kadrnožka, fie Slunce z Lotyšska (L. Garkul), z, 2. str. V. Kafka), z, 195 • Eblcykl 1989 (Z. Storek), č, 216 • Dětský astronomický kroužek v Gott­ obálky g. 12 waldově (J. Chlachula), z, 220 Kosmologie a komogonie Kosmologická šipka času (R. Strzondala), č, 48 Knihy a publikace • Ke kosmologické šipce času (M. Valter), č, P. Koubský: Planety naší sluneční soustavy (g), 136 z, 20 • Vavilov S.: Isaak Njuton (n), z, 21 • Publikace Struveho astrofyzikální observatoře Kosmonautika, umělé družice Země v Tartu č. 90 (g), z, 21 • Ejnštějnovskij sbor­ Venuše před projektem Magellan (K. Beneš), ník. 1984—1985 (v), z, 37 • Kosmochimlja č, 25 • Lidé na Měsíci v XXI. století (K. Be­ í sravnitělnaja planětologlja (n), z, 37 • Kon- neš), z, 3. str. obálky č. 4 • K letu kosmické dratěv K.: Itogy nauky i těchníky. Seríja Issle- sondy Fobos, z, 2., 3. a 4. str. obálky 5. 5 • dovanije kosmičeskogo prostranstva. T 31. Kosmonautika v roce 1988 (M. Grfln), č, 166, Atmosfernaja pyl i oblaka na Marse (n), z, 37 185, 201, 225 • Lageos II (J. Klokočník), č, • Těntin G., Stěnin J.: Něodnorodnaja struktu­ příloha č. 10 • Vyhlídky kosmické astro­ ra nižněj ionosféry i rásprostraněnije radlo- nomie — projekt Hipparcos (P. Koubský), č, voln (n), z, 37 • Bulletin čs. astronomických 189 • Dávno potřebný rozhovor [M. Novotný), ústavů roč. 39 (1988), čís. 6 (pan), z, 37 • č, 208 • Stella — dvojče Starlettu (J. Klokoč­ Lejzer D.: Sozdavaja kartlnu Vselennoj (r), z, ník), č, příloha č. 12 61 • Novíkov I. D.: Kak vzorvalas Vselennaja (r), 61 • Bulletin čs. astronomických ústavů Čas ročník 40 (1989), čís. 1 (pan), z, 61 • Eva Ve­ selá: Co nám příroda nedovolí (r), z, 76 • Odchylky časových signálů (V. Ptáček), č, 1 Antonín Růkl: Obrazy z hlubin vesmíru (r), z, • Odchylky časových signálů v říjnu 1988 až 77 • Rjabov J. A.: Dvíženija něbesnych těl (r), záři 1989 (V. P.), Z, 2, 37, 57, 79, 85, 117,143,157, z, 77 • Milan Burša, Karel Pěč: Tíhová pole a 183, 199, 212, 239 • Kvadrantové sluneční ho­ diny (P. Schneider), č, 127 • K reformě ka­ dynamika Země (r), z, 77 • Vladlmirov J. S.: lendáře (B. Skalický), č, 215 Prostranstvo — vremja: javnyje i skrytyje raz- mernostl (r), z, 100 • Astronomičesklj ježe- godnik SSSR na 1990 god (r), z, 100 • Bulletin Observatoře, hvězdárny, planetária, čs. astronomických ústavů roč. 40 (1989), čís. 2 astronomické kroužky (pan), z, 100 • Publikace Struveho astrofyzi­ Hvězdy nad Držkovou (P. Cagaš), z, 18 • kální observatoře v Tartu, č. 91 (g), z, 100 • Astronomické dojmy z Leningradu (]. Chla- Publikace Struveho astrofyzikální observatoře chula), z, 19 • Okénko na sever (J. Drahokou- v Tartu, č. 92 (g), z, 101 • A. Nlkltln a kol.: Spektra planetárních mlhovin (g), z, 101 • o Solněčnoj slstěme (n ), z, 181 • Klimišin N.: Vesmír máš doma (r), z, 101 • Chorovlc N.: Kalendar 1 chronologija (n ), z, 181 • Kulikov- Polsky žizni v Solnějčnoj slstěme (r), z, 117 • skij P.: Spravočnlk ljubitělja astronomii (n), z, Clslennoje modělirovanije v astrofizike (r), z, 181 • Chlebeček A., Hlad O., Procházková E„ 117 • Strojenije, fizika 1 evoljuclja oblastěj Pinkava J.: Fyzika v perspektivě času (r), z, zvezdoobrazovanija (n ), z, 117 • Ksljuk V. S.: 196 • Igor Novlnkov: Černé díry a vesmír (g), Geometričesklje 1 dlnamlčeskije charaktěristlky z, 196 • Pavel Najser, Zuzana Mánková: Pře­ Luny (r), z, 117 • Astronomičesklj kalendar hled publikační činnosti Hvězdárny a planetária na 1989 god (r), z, 117 • Magda Rečková: Pří­ hlav. města Prahy [šk), z, 196 • jefremov ). N.: růstek monografií astronomických knihoven za Očagi zvezdoobrazovanija v galaktlkach. Zvezd- rok 1988 (šk), z, 117 • Feldman V.: Petrologlja nyje kompleksy i spiralnyje rukava (r), z, Impaktov (n), z, 117 • Sčeglov P., Fjodorov N.: 197 • M. Kouklová: Knihovna astronoma Anto­ Geometrlja — mify — sozvedija (n), z, 141 • nína Strnada (šk), z, 221 • Klimišin N.: Ka­ Zlzň Zemli. Evoljuclja Zemli 1 planět (n), z, lendar 1 chronologija (n), z, 221 • Klukovskij P.: Spravočnik ljubitělja astronomii (n), z, 221 141 • Tri, dva, odin (n), z, 141 • Jaščen- • Lamzln C., Syrdln V.: Protozvezdy (n), z, 221 ko V., Kijenko J.: Kosmičesklje sjomky i karto- • Lindě A.: Těorija elementarnych častíc 1 in- grafija (n), z, 141 • Umansklj S.: Luna — flaclonnaja kosmologlja (n ), z, 221 • Novi- sedmoj kontiněnt (n), z, 141 • Astronomlčes- kov L: Evoljucija Vselennoj (n), z, 221 • kij kalendar na 1991 god (n), z, 141 • Dokuča- Atlas planět zemsko] grupy i leh sputnikov jeva O.: Astronomičeskaja fotograflja. Matěrialy (n), z, 237 • Glazkov J.: Zemlja nad naml (n), i metody (n), z, 141 • Engel F.: Astronomija z, 237 • Kondratěv K.: Planěta Mars (n), z, s binoklem (n), z, 156 • Dlnamika klimata (r), 237 • Burdakov V.: Elektroeněrglja Iz kosmo- sa (n), z, 237 • Astronomičesklj Ježegodnlk z, 156 • Fejnman R. P.: KED — strannaja těori- SSSR na 1992 god (n ), z, 237 ja světa i veščestva (r), z, 156 • Makoveckij P.: Smotri v kořeň. Sb. ljubopytnych zadač Úkazy na obloze i voprosov (n), z, 157 • Platov J., Rubcov V.: NLO i sovremennaja nauka (h), z, 157 • Marty- od března 1989 do února 1990 (P. Příhoda), nov D. J.: Kurs obščej astrofiziky (r), z, 180 • č, 22, 38, 62, 78, 102, 118, 142, 158, 182, 198, 222. Čornyje dyry: Membrannyj podchod, z, 180 • 238. Fizika za rubežom1988: Serija A (Issledovani- ja): Sborník statěj, z, 180 • Bulletin čs. astro­ nomických ústavů (pan), z, 180 • Gubarev A.: Pozn.: č. 1 obsahuje stránky 1—24, č. 2 str. 25 Orbita žizní (n), z, 181 • Zagadky zvezdnych až 40, č. 3 str. 41—64, č. 4 str. 65—80, č. 5 str. ostrovov (n), z, 181 • Bělonučkin V.: Kepler, 81—104, č. 6 str. 105—120, č. 7 str. 121—144. Njuton 1 vse, vse, vse (n), z, 181 • Slovar č. 8 str. 145—160, č. 9 str. 161—184, č. 10 meždunarodnogo kosmlčeskogo prava (n), z, str. 185—200, č. 11 str. 201—224, č. 12 str. 225 181 • Muchln L.: Mir astronomii. Rasskazy až 240. máme na obr. 3 pro americký model GEM-L2 a připravovanou evropskou družici ERS-1 (Euro- pean Remote Sensing satellite). V blízké budouc­ nosti mají být na polární dráhy nebo na dráhy polárním blízké vypuštěny vyjma ERS-1 ještě ERS-2, série družic SPOT, LANDSAT, ESA/EOS Polar Platforms a NOAA Platforms. Proto je snaha potlačit nepřesnost dráhy (zejména v ra- diálnim směru) z pozorováni nezávislé geodyna- mické družice na polární nebo heliosynchronni dráze. Důvod k vypuštění Stelly je tedy dostateč­ ně pádný. Není to důvod jediný; spolu s analýzou drah ostatních geodynamických družic a vybraných družic na geostacionární dráze má Stella po­ moci k detekci časových variací Cimi Sim nejniž- ších stupňů a řádů (C20, C2„ S22), což je cil kampaně COGEOS (ŘH 11/88Í str’ 218). STARLETTE (1975-01OA). STELLA má být vypuštěna v roce 1992 jako „přívažek" ke družici SPOT 3, která vystřídá je pro každý model gravitačního pole (soubor SPOT 2. Oddělení Stelly od třetího stupně nosné Čím* Sim určený z družicových popř. i nedružico- rakety bude provedeno pružinou: je třeba dodat vých měřeni) jiná, závisí však u všech modelů jen malou separačni rychlost a rotaci asi 5—8 především na hlavni poloose dráhy a sklonu otoček za minutu (stačí k omezení nežádoucích dráhy družice. Jinak řečeno i nejnovější a patrně teplotních efektů, které by se dostavily při zvlášť nejspolehlivější modely Země nejsou homogenní pomalé rotaci). Projekt je již schválen; zodpoví­ z hlediska přesnosti — největši chyby bývají pro dá CNES (francouzská obdoba NASA). dráhy polární a jim podobné. Typickou ukázku JAROSLAV KLOKOČNÍK

Nepřesnost dráhy plánované alti- metrické družice ERS-1 (ESA) v ra­ diálním směru jako důsledek ne­ přesnosti v harmonických geopo- tenciálnich koeficientech C|m- Sjm v modelu gravitačniho pole Země GEM-L2. Interval sklonu dráhy 20 < I ^ 160 . P řik la d je pro řád m = 13 a jde o přiklad typický. Plná čára je pro přenos plné kovariančni matice (chyby koefi­ cientů plus korelace mezi nimi), čárkovaná pro přenos pouze va­ rianci (druhých mocnin střednich chyb) harmonických koeficientů 13. řádu. Vidíme, že pro polární dráhy (I ~ 90 ) je přinos do chy­ by v radiálním směru největši (na y-ové ose je radiální chyba v cen­ 20 40 60 B0 "E0 120 140 “50 timetrech v logaritmické stupnici). Převzato z Klokočník et al (1989), Deut. Geod. Komm. Bayer. Akad. IndJnation h cteg Wiss. Reihe B, Nr 289, Munchen. KOSM ONAUTIKA V RO CE 1988 3

1 | 2 3

1. Premiéra rakety Ari- a n e 4 n a starto vn ím komplexu ELA — 2 ve Francouzské Guaya­ ně . 2. Čínská nosná rake­ ta .Dlouhý pochoď - 4. 3. Kosmonauti A. Ale- xandrov V. Savinych a A. Solovjov při tréninku v kopii sta­ n ic e M ir. vitačního pole Země, slapů Země, topografie IAG v Edinburghu mořské hladiny). Hlavním cílem všech nových modelů o gravitačním poli obou středisek je utlumení nepřesnosti v ra­ diálním směru dráhy připravované altime- trické družice TOPEX/POSEIDON (USA a Země Francie), neboť každá taková nepřesnost se přímo přenáší do výsledků určených po­ mocí altimetrických měřeni. Dosud byly O General Meeting IAG [Mezinárodni geo­ chyby v určeni dráhy limitujícím faktorem detické asociace], konaném ve Skotsku pro plné využití altimetrie v různých geo- v srpnu 1989 jsme již informovali (Říše vědních oborech. Přesnost (vnitřní měřická) hvězd 3/89, str. 60—61). Nyní se zaměříme altimetrů na SEASAT a GEOSAT je 5 cm, na některé z nejnovějších poznatků o gra­ nejhůře 10 cm na 800 km výšky, zatímco vitačním poli a z oblasti dráhové dynamiky nepřesnost předpovědi v určeni dráhy typic­ družic. ké altimetrické družice (v radiálním smě­ Byly prezentovány nové modely gravitač­ ru) byla ještě před 5 lety až 100 cm/800 km! ního pole Země, založené jak výhradně na Teprve nyní, v modelech Země GEM-T3 datech z pozorováni umělých družic Země, (GSFC) a PTGF-4A (CSR), je limit ± 10 cm tak 1 na jejich kombinaci s daty z palub dosažen, ovšem jen pro družici TOPEX (pro altimerických družic (měří výšku letu dru­ ERS-1 na nižší dráze s odlišným sklonem žice nad oceánem radiolokačnlm výškomě- od sklonu TOPEX je to několikrát horší). rem) a s pozemskými gravimetrickými mě­ Dosažení limitu ± 10 cm v radiálním řeními. Nové modely Země pocházejí ze směru pro altimetrické družice je — resp. dvou amerických „dílen": Goddardova stře­ bude — obrovským úspěchem dráhové dyna­ diska kosmických letů (GSFC) NASA a miky družic, něco, o čem se v začátcích z Centra pro kosmický výzkum (CSR) uni­ družicové éry ani nesnilo. Je samozřejmé, verzity v Texasu. že možnost velmi přesného určení a predik­ Vylepšení oproti předchozím americkým ce drah vybraných družic má řadu aplikací a evropským modelům spočívá v kvalitnější, — v nebeské mechanice, v navigaci a geo­ rozsáhlejší, reprezentativnější datové zá­ dézii, geodynamice, geofyzice, teorii relati­ kladně, v zahrnuti nových typů měřeni (vý­ vity, meteorologii atd. Abychom ovšem ne­ sledky z altimetru na družici GEOSAT a po­ zkreslili dojem: ± 10 cm v radiálním směru prvé ze sledování družice z družice, mezi pro altimetrické družice nebo pro celkovou ATS-ťi na geostacionární dráze a GEOS-3 chybu v poloze (v geocentrických souřadni­ na „nízké" dráze), v důslednější statistice cích) geodynamických družic jako je LA- (zejména při kalibraci přesnosti výsledků), GEOS (a to na týdny dopředu] je přesnost a tím i v množství a kvalitě určených špičková a platí jen pro vybrané družice (upřesněných) neznámých (parametrů gra­ (sledovatelné laserovými dálkoměry 3. ge-

Prúběh mořských proudů odvozený z kra- zistocionámi topografie mořské hladiny (harmo­ nické koeficienty topo­ grafického povrchu do stupně a řádu 10), kte­ rá bfta určena spolu s harmonickými geopo- tenciálnimi a slapovými parametry jako součást modelu gravitačního pole Země PGS-3337 (předběžná verze GEM- -13) v GSFC NASA v roce 1M9 (předložena v rámci IAG, Edin- b u rg h ). nerace). V řadě případů stačí metry, desítky lasti modelů gravitačního pole Země zna­ i stovky metrů a tomu odpovídají pozoro­ menají znatelný pokrok a mají svůj význam vací metody 1 software pro určení dráhy pro interpretace altimetrie v oceánografii z pozorování. (topografie mořské hladiny odděleně od Při dnešní úrovni přesností modelů Země geoidu, průběh oceánských proudů, obr.), je již samozřejmostí současné určení para­ v geofyzice a geodézii vůbec (lepší znalost metrů gravitačního pole, slapů a topografie geoidu regionálně i globálně, gravitačního moří (ve všech případech jde o reprezentaci pole Země včetně jeho jemné struktury, formou určitých „harmonických koeficien­ přesnější geocentrické souřadnice, možnost tů"), ve společném vyrovnání, zobecněnou zpřesnění modelů vnitřní stavby Země jako metodou nejmenších čtverců. Jeden z vý­ planety). V oboru pokročili nejen v USA. sledků ukazuje obr. Jsou na něm zazna­ Západní Evropa byla v „tvorbě modelů Ze­ menány mořské proudy (pohyb hladiny mě" zastoupena kolektivní prací o modelu moří v globálním měřítku) určené z harmo­ Země IFE88E2 „šitém na míru" tíhových nických koeficientů topografie moří do dat získaných z měření na evropském úze­ stupně a řádu 10 (více se zatím spolehlivě mí. Za socialistické státy prezentovali Něm­ určit nedá), podle jedné verze modelu Země ci z NDR vylepšenou verzi modelu Země bezprostředně předcházející GEM-T3. POEM (Potsdam Earth Model s označením V rámci edinburghských zasedání IAG POEM-L2, „šitého na míru" dráze družice byla diskutována řada dalších témat, která LAGEOS). Předchozí verze POEM-L1 (vůbec však patří do geodézie a geofyziky, takže první model gravitačního pole Země vyho­ se o nich v rámci Říše hvězd nebudeme tovený v socialistických státech) je asi rok šířit. stará a je srovnatelná s výsledky z USA Výsledky předložené v Edinburghu v ob­ z období 1980—1983 (GEM-L2). -jk-

Zahrajme si na křtitele (Neptunových měsíců)

Jak víme, americká sonda Voyager 2 letos nějaký vztah k původnímu nositeli jména v létě k dosud známým objevila dalších planety. Takže Mars je doprovázen Phobo- šest měsíců planety Neptun. Zatím ovšem sem a Deimosem, poněkud děsnými syny — bezejmenných. Než dostanou definitivu — snad vypadali jako koně — boha války dostanou-li ji — v podobě jména, oběhnou Marta, Charon je jméno převozníka slouží­ svou planetu ještě mockrát. I když svého cího v Hádové, tedy Plutově, podzemní říši, druhu rekord, který utvořil šestý Jupiterův Triton byl Neptunův, tedy původně v Řecku měsíc Himalia, by překonán být neměl. Hi- Poseidónův, syn... A tak dále. malii objevil Perrine roku 1904 a teprve No právě. A tak dále už není tak logické, v roce 1975 — objevitel byl už víc než dva­ jak by být mělo a možná i chtělo. V Satur­ cet let po smrti — MAU definitivně přijala nových měsících je trochu zmatek, o kterém oficiální názvy pro 6. až 13. měsíc Jupiteru, jsme tu už jednou mluvili. Většina z měsíců tedy také pro Himalii. Ostatně názvy, které téhle planety (Tethys, Dione, Rhea, Hype- jsou nepříliš. . . Ale o tom až za chvíli. rion, Japetus, Phoebe, Epimetheus, Atlas} má jména Uranových synů Titánů, Calypso RODINNÝ ZMATEK se jmenuje po Uranově vnučce, jinak nymfě z rodu Titánů Kalypsó, Mimas a Enceladus Až pracovní skupina pro nomenklaturu dostali jméno po dvou z jiné skupiny příšer­ těles sluneční soustavy nebo jiný orgán, ných Uranových synů, ze skupiny Gigantů. který touto prací bude pověřen, začne zva­ Jménem Titan se však vůbec nikdo nejme­ žovat možná jména pro nové Neptunovy noval — bylo to jen takříkajíc druhové měsíce, pohrouží se patrně do studie řecké označení skupiny Uranových synů — a Ja ­ mytologie. Je takový zvyk — měsíce planet, nus už do rodiny vůbec nepatří, je to do­ nazvaných (většinou římskými] jmény řec­ konce božstvo čistě římské, s Uranem nijak kých bohů, se pojmenovávají tak, aby to zů­ nesouvisející. Vysvětlení jeho pojmenování stalo jaksi v rodině. Jen Uran tvoří výjimku: jménem boha charakteristického dvěma tvá­ Titania, Miranda, Ariel a Umbriel jsou po­ řemi jsou sice hezká, ale tak trochu kulha­ stavy ze Shakespearových a Popeových děl. jící. Jedno totiž praví, že je to měsíc záro­ Ostatní jména měsíců v naší sluneční sou­ veň první (počítáno od planety) a zároveň stavě pocházejí z řecké mytologie a bývají poslední (objevený), což už dnes není prav­ volena tak, aby jejich původní nositelé měli da. Druhé vychází z toho, že původně byla za jeden měsíc pokládána dvě protilehlá A ještě pro pořádek: třináctý Jupiterův tělesa, že Janus je tedy jaksi jednou tváří měsíc se na návrh jeho objevitele Ch. Ko- celku, jehož druhá část je měsíc Epime- wala jmenuje Leda, a proti tomuto názvu theus... Je to krkolomné. nikdo nic mít nemůže. Jde o tu krásku, co se kvůli ní Zeus proměnil v labut, a tak spolu počali Helenu zvanou pak Trójskou.

JDE TO POŘADNĚ?

Takže jsme si provedli jakousi inventuru jmen měsíců planet naší sluneční soustavy a mnoho logiky jsme zde neshledali. Ani znalostí řecké mytologie. Pravda, tak velký problém to zase není. No tak Ananké nemě­ la nic společného s Jupiterem a ani bohyně to vlastně nebyla, ale ten měsíc tady je a ze všech hledisek to nejméně podstatné na něm je, jak se jmenuje. Lépe řečeno: proč se jmenuje zrovna takhle, a ne onakhle. NEDOKONALÁ MILENKOLOGIE Ovšem jistě se najdou lidé, kterým připa­ dá, že když už se nějaká práce dělá, má se Největší zmatky jsou ale u Jupiteru. První dělat pořádně. Pokud to jen trochu jde. čtyři Jupiterovy měsíce jsou takříkajíc v po­ A pojmenovávat měsíce planet lze pořádně řádku. 16, Európa, Kallistó byly Diovy (tedy — tedy logicky a se znalostí řecké mytolo- Jupiterovy) milenky a Ganyméda Zeus poklá­ giee. K čemuž ted máme příležitost, když dal za nejkrásnějšího chlapce z lidí a unesl bylo objeveno šest nových měsíců Neptunu. si ho na Olymp (v antice se tyhle věci tak Co bude ted v tomto povídání následovat, nebraly). Horší je to s dalšími Jupiterovými není nějaký snad návrh adresovaný MAU. měsíci, které dostaly svá definitivní pojme­ Je to jen hra: Jak by se možná nové Neptu­ nování až roku 1975, i když mnohé z nich novy měsíce mohly jmenovat. Až jednou po­ byly objeveny už dávno. Pátému měsíci se jmenovány budou, rádi si asi vyhledáme to­ na Flammarionúv návrh říkalo Amalthea hle číslo Říše hvězd a zkonfrontujeme si neoficiálně už dlouho a je to v pořádku — dnes napsané s uskutečněným. Amaltheia byla koza, která Dia (Jupitera] odkojila. Pro šestý až dvanáctý měsíc Jupi­ NEREIDA NEEXISTOVALA teru přijala MAU trochu nepochopitelně dost nepochopitelný návrh německého filo­ Už jsme řekli, že název Neptunova měsí­ loga Blunkeho. Totiž jména Himalia, Elara, ce Triton je v pořádku. Tritón byl Neptunův Pasiphae, Sinope, Lysithea, Carme a Anan- syn, a to nejmilejší a také nejznámější. Byl ku. Také Jupiterovy milenky? No měl jich to napůl člověk, napůl ryba, měl stejně jako mnoho, ale každou ženskou bytost pohybu­ otec trojzubec a k němu ještě mušli, na kte­ jící se světem řeckých mýtů za Diovu milen­ rou fou kal — silně, když chtěl způsobit ku zase pokládat nemůžeme. bouři, tiše, když chtěl moře uklidnit. Elara byla nymfa a Diova milenka, do Si- Horší už je to s Nereidou, druhým a do nópé se sice zamiloval, ale ona se ho zba­ letoška posledním známým měsícem Neptu­ vila krásným trikem — když jí sliboval nu. Ta totiž — stejně jako Titán, o kterém „cokoliv", napadlo ji, že by od všemohou­ tu šla řeč před chvílí — prostě neexistovala. cího mohla chtít věčné panenství. Rovněž Bytost jménem Néreida se v řecké mytologii Lysithea snad byla Diovou milenkou, mat­ nevyskytuje, jsou tam jen Néreidy, mořské kou Dionýsiovou (i když za tu se obvykle nymfy, dcery mořského boha Nérea a jeho pokládá Persefona) a také Carme snad prý manželky Dóridy. Néreidy — nebo se také s Diem něco měla. Do rodiny ještě můžeme říká Néreovny — bylo tedy stejně jako počítat Pasiphae, jednu ze tří Grácií, Dio­ u Titánů jakési druhové označení, nebo kdy­ vých dcer, ostatní dvě dámy však s Jupite­ bychom nechtěli mluvit tak přírodopisně, rem nic společného nemají ani při nejlepší jakési příjmení velké skupiny nymf. Z nichž vůlt Himália byla velmi málo známá nymfa mnohé měly svá vlastní jména — Homér a Ananké byla dokonce spíš princip než jich zná čtyřiačtyřicet. Jednou z Néreid božská bytost — zosobněná nutnost. byla i Amfitríta, pozdější Poseidónova (tedy Bůhvíjak tento pelmel jmen Jupiterových Neptunovaj žena. Vzít si Poseidóna jí byto měsíců navrhovatele napadl a bůhvíproč žinantní, byla v nomenklatuře bohů na příliš ho MAU přijala. Dala by se najít logičtější nízkém stupni, a tak před vládcem moří kolekce poměrně známých žen a bohyň uprchla. On si ji však našel pomocí delfína s Diem opravdu spojených — ostatně návrhy (což je snad ten Delfín, kterého máme na takových kolekcí byly nejméně tři. A lepší, obloze co souhvězdí) a ona pak spoluvládla. domníváme se. Možná že Amfitrítu měl ten, kdo pojmeno­ vával druhý Neptunův měsíc, na mysli, ale pravy jednoho za druhým, když se mu jed­ bůhvíproč zvolil její „příjmení". nou víceméně náhodou dostali do jeskyně. V každém případě by se ale jeden nový Odysseus se jak víme zachránil tím, že Po- měsíc mohl jmenovat právě Amfitrita. Ostat­ lyfémovi to oko vypálil a pak se „chytil ně byla matkou Tritóna, takže rodina by Berana" a utekl. byla pohromadě. Obřích synů měl Poseidón ještě víc. Je­ Dalším potomkem obou bohů byla Rhode den se jmenoval Antaios, žil v Libyii a kaž­ — aspoň podle některých autorů, podle ji­ dého, kdo k němu přišel, nutil k zápasu. ných ji měl Poseidón s nymfou Halií. Rhode Po svém vítězství poražené zabíjel. Což se byla manželkou boha Hélia, a ten po ní mu dařilo do chvíle, než padl na Hérakla, pojmenoval svůj ostrov Rhodos. Opravdu který věděl, že obr je silný, jen když stojí svůj — sám si ho vyzvedl z mořského dna, na zemi (byl totiž synem bohyně země a když zjistil, že mezitím, co takhle jednou země samé GaieJ. Tak ho prostě zdvihl. podnikal svou dennodenní štrapáci po oblo­ A pak zabil, ovšem. ze, si bohové na Olympu rozdělili svět a Další obr z Poseidónova nemanželského jemu nic nenechali. lože byl trochu sympatičtější. Jmenoval se Briareós (bohové mu ale říkali Aigaión) a LEVOBOČKOVÉ HRDINŠTÍ I OBŘÍ měl sto rukou. Pohled na něj asi nebyl pří­ jem ný — soudíme tak podle toho, že když O jiných potomcích Neptuna z lože man­ jednou přišel na Olymp a nižší bohové prá­ želského není nic známo, levobočků je však vě svazovali Dia za účelem jeho svrhnuti, mnoho. Nejslavnější z nich je Théseus, atén­ nastalo takové leknutí, že provazy bohům ský král a hrdina svým významem srovna­vypadly z rukou a Zeus byl zachráněn. telný jen s Héraklem, možná ještě s Per­ Poslední Poseidónův syn, o kterém víme, seem. Poseidón ho měl s troizánskou prin­ byl takříkajíc normální. Jmenoval se Age- ceznou Aithrou, ženou aténského krále nór, jeho matkou byla Okeánovna Libye a Aigea — ano, ten styk byl oboustranně mi­ on sám se stal králem ve foinickém Sídónu. momanželský, i když někteří cudnější autoři Proslavil se hlavně svými dětmi — jednou fa hlavně Aigeus sám) pokládali Thésea za z jeho dcer byla Európa, po níž se jmenuje syna aténského krále. Čím vším se Théseus náš kontinent, jedním z jeho synů byl slav­ proslavil, je těžké na tomto omezeném pro­ ný thébský král Kadmos. storu vypovědět. I Plútarchos na to spotře­ boval ve svých Paralelních životopisech mnoho stran. Sympatické na Théseovi je, že šice bojoval s kdekým — hlavně, aby osvo­ bodil slabší —, ale když se stal králem, od­ mítal útočné války a učil aténský lid, abu si vládl sám. Jiný známý Poseidónův syn byl Próteus; vládce moří ho měl s nymfou Náidou. Co Protéus dělal zamlada, se neví, v mýtech vystupuje rovnou jako stařec. Pozoruhodný stařec: uměl věštit a — nedělal to rád. Když po něm někdo předpovídání budouc­ nosti chtěl, Próteus unikal tak, že se měnil — v tuleně, v draka, ve lva, pardála, kance, strom, dokonce i ve vodu. Milenkou Poseidóna byla i Medusa, což JSOU TU REZERVY tedy věru žádná krasavice nebyla — když na ni pohlédl smrtelný člověk, hrůzou zka­ Takže suma sumárum: Rhode, Théseus, meněl. Plodem spojení Poseidóna a Medusy Próteus, Pégasos, Polyfémos, Antaios, Bria­ byl Pégasos, ten okřídlený kůň, který se reós (nebo Aigaión), Agenór, osm Neptuno­ dosud vyskytuje ve společnosti básníků vých dětí na šest nových měsíců. A kdyby­ v poněkud omšelém slovním spojení o létá­ chom vzali v úvahu ještě jejich matky Amji- ní na Pegasu. V antice však toto úsloví ne­ trítu, Náidu, Aithru, Medúsu, Thoósu, Gaiu, existovalo, vzniklo až později; snad z toho, Libyii, nových měsíců by mohlo být patnáct že Pégasos jednou úderem svých kopyt ote­ a všechny by se mohly jmenovat takříkajíc vřel pramen vody na pahorku Helikónu, na sp rá v n ě" . němž sídlily Múzy. No, za čas uvidíme. Polyféma, obra z rodu Kyklopů, dalšího MICHAL NOVOTNÝ Poseidónova syna (měl ho s nymfou Tho- ósou), známe z Odyssey nebo aspoň z dia­ Kresby Miroslava Bartáka logu Voskovce a Wericha. Ano, je to ten obr s fedním okem uprostřed čela f„Zeiss mu ho dělat'j, který požíral členy Odysseovy vý­ TOMÁŠ SKANDERA dalším rozšiřování objektů hvězdárny. ]eho další rozsáhlé koncepce a plány na rozšíření ZEMŘEL vsetínské hvězdárny narušila nemoc a následu­ jící dlonhodobé léčení. One 10. srpna 1989 zemřel náhle a nečekaně V roce 1971 odchází z funkce ředitele hvěz­ ve věku 67 let dlouholetý pracovník a bývalý dárny a zůstává zde jako samostatný odborný ředitel vsetínské hvězdárny Tomáš Skandera. pracovník. V přednáškové činnosti pro mladou Narodil se 11. února 1922 v Praze a později se generaci uplatňuje své bohaté zkušenosti, vý­ s rodiči přestěhoval do Brna, kde absolvoval znamně se podilí na pozitivních výsledcích reálné gymnázium. V těžkých letech druhé svě­ práce hvězdárny. Vynživá svých odborných zna­ tové války se v roce 1942 stěhuje Tomáš Skan- losti a dlouholeté praxe při budování praco­ dera opět, tentokrát do Vsetína. Začíná praco­ viště zaměřeného na spektrografii. V roce 1978 vat ve velkém strojírenském závodě Zbrojovka se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil a o rok Vsetín. Zde se seznamuje s několika odborníky, později odchází Tomáš Skandera do invalidního kteří se zajímají o astronomii. Když je po válce důchodu, jeho aktivní a dlouholetá plodná prá­ ustavena ve Vsetíně pobočka Československé ce je po zásluze také oceněna. V roce 1962 ob­ astronomické společnosti, stává se Tomáš Skan­ držel za dlonholetou odborně vzdělávací čin­ dera jejim jednatelem. V letech 1949—1950 se nost čestné uznání Severomoravského krajského aktivně podílí na přípravě výstavby lidové národního výboru v Ostravě a další uznání hvězdárny ve Vsetíně. V roce 1951 přechází a ocenění jeho práce se mu dostává od okres­ jako technik do Moravských elektrotechnických ního a městského národního výboru ve Vsetí­ závodů Vsetín a pro práci na hvězdárně získá­ ně. V roce 1971 obdržel Keplerovu medaili a vá další zapálené pracovníky. V roce 1960 pře­ čestné uznání Československé astronomické chází hvězdárna pod správu národního výboru společnosti při ČSAV. Od roku 1961 aktivně a Tomáš Skandera se stává jejím ředitelem. působil v krajském poradním sboru a od roku Organizuje velké množství zajímavých astrono­ 1968 byl členem poradního sborn při minis­ mických přednášek, zve do Vsetína přední od­ terstvu knltury ČSR. borníky v astronomii, iniciativně se podilí na JIRI HAAS

Kondratěv K.: Planěta Mars (Planeta Mars). Vyd. Gidrometěoizdat. Vyjde ve II. čtvrtletí 1990. a P U b H K a c e n O V é Monografie shrnuje výsledky výzkumů prová­ děných sovětskými automatickými sondami Mars a americkými Mariner a Voyager, přičemž hlavní důraz klade na výsledky zkoumání atmo­ Atlas planět zemnoj grupy i ich sputnikov sféry Marsu. Detailně jsou zde popsány takové (Atlas planet zemského typu a jejich měsíců). unikátní jevy jako globální písečné bouře, jsou Vyd. Nauka. Vyjde v I. čtvrtletí 1990. zde analyzovány zákonitosti cirkulace atmosfé­ ry Marsu, je srovnána meteorologie Marsu se Populárně vědecký atlas shrnuje výsledky známými prvky meteorologie jiných planet. současného poznáni o planetách zemského typu Určeno odborníkům. -n- a jejich měsících. Jsou zde podrobné fyzikální charakteristiky těchto těles, Informace o kos­ Burdakov V.: Elektroeněrgija iz kosmosa (Elek­ mických sondách zkoumajících sluneční sousta­ trická energie z kosmu). Vyd. Eněrgoatomizdat. vu; pro široký okruh čtenářů jistě budou nej­ Vyjde ve II. čtvrtletí 1990. zajímavější podrobné barevné mapy Merkuru, Země, Venuše, Měsíce, Marsu a Phobosu. Urče­ Autor vysvětluje základní vědecké a techno­ no školákům, studentům, učitelům, astronomům logické problémy stavby kosmických elektráren amatérům. -n- určených pro potřeby obyvatel Země. Zajíma­ vým způsobem vypráví o nespočetných technic­ Glazkov I.: Zemlja nad nami (Nad námi Země). kých těžkostech stavby kosmických slunečních Vyd. Mašinostrojenije. Vyjde ve II. čtvrtletí elektráren. Určeno širokému okruhu čtenářů. 1990. -n- Knížka vypráví o tom, jak se stát kosmonau­ Astronomičeskij ježegodnik SSSR na 1992 god tem, jak těžkou cestou procházejí ti, kteří se (Astronomická ročenka SSSR 1992). Vyd. Nauka. rozhodli pro toto odpovědné povolání. Toto Vyjde v I. čtvrtletí 1990. vydání (předchozí vyšlo v roce 1986) je do­ plněno o materiály o rozvoji kosmonautiky Astronomická ročenka, vycházející s dostateč­ v různých zemích, o nových směrech mírového ným předstihem, je koncipována stejným způ­ využívání kosmického prostoru. Určeno široké­ sobem jako v minulých letech. Obsahuje 1 velmi mu okruhu čtenářů. -n- podrobný návod, jak jl používat. -n- úplného zatmění připadá na 20h32,2min, částeč­ ného na 21h53,2min. Z polostínu Měsíc zceia vystoupí ve 23h00,9min. Teprve po půlnoci vrcholí. tákazys*—. Na začátku února stoupá Měsíc souhvězdím Ryb a Berana, 3. II. k nám vlivem librace nej­ více natáčí jižní polokouli. 3.—5. II. prochází náš satelit souhvězdím Býka přes Plejády a se­ V ÚNORU 1990 verně od Aldebaranu, 6. II. dosahuje nejsever­ nější deklinaci +27,3° a ráno je v konjunkci s Jupiterem, 7. večer se pohybuje jižně od Cas- tora a Polluxe, úplněk se zatměním nastávají Časové údaje v rubrice uvádíme ve středo­ na rozhraní Raka a Lva; téhož dne, 9. II., se evropském čase SEC, pokud není uvedeno jinak. k nám vlivem librace nejvíce natáčí západní Uvedené hodnoty platí pro průsečík poledníku (pravý) okraj. Měsíc pak sestupuje jižně od + 15°, tj. východně od Greenwiche, a rovnoběž­ ekliptiky, 10. míjí Regula, 14. večer Špiku, ky +50°, na jiných stanovištích se poněkud 16. II. se díky libracl k pozemskému pozoro­ liší. Naopak většina dalších údajů, jmenovité vateli nejvíce natáčí severní okraj měsíčního poloh na obloze, se vyjadřuje pro Oh dynamic­ kotouče. 18. II. dojde ke konjunkci s Antarem, kého času DČ vybraného data. Dynamický čas nejjižnější deklinace —27,4° dosáhne Měsíc se v astronomických ročenkách zavádí od roku 20. II. Před novem dochází ještě ke konjunk­ 1984 místo tzv. eíemeridového času EČ a oba cím s Marsem 21., se Saturnem a Venuší 22. II. časy se vzájemně jen velmi málo liši. Pro rok V těchto dnech vzniká tedy těsná konfigurace 1990 platí: SEC = DČ + lh —58s = DC + jmenovaných planet s Měsícem, bohužel je ru­ 59min 02s. Přesnou hodnotu rozdílu obou časů šena světlem ranního svítání. lze však určit až dodatečně na základě měře­ ni, ze kterých stanovíme rotační periodu Země. Merkur dosahuje 1. II. největší západní elon- gace 25° do Slunce a může být za dobrých Slunce vychází 1., 15. a 28. II. v 7h34 min, podmínek pozorován ráno před východem Slun­ 7hllmin a 6h46min; zapadá v 16h54min, 17h ce blízko jihovýchodního obzoru. Tato elongace 18min a 17h40min. V uvedených dnech má de­ však není příliš příznivá a období viditelnosti klinaci —17,2°, —12,8° a —8,1°; den trvá 9h končí kolem 5. II. Planeta se pak vzdaluje od 20mín, 10h07min a 10h54min; ke konci měsíce Země a úhlově blíží ke Sluncí. 3. II. v 16h do­ se od zimního slunovratu prodlouží o 2h50mln. chází ke konjunkci se Saturnem, Merkur 0,2° Slunce vstupuje do znamení Ryb na 330° eklíp- severně; 4. II. v 7h nastává nad obzorem kon­ tikální délky 18. II. ve 23hl3min. Ze souhvězdí junkce s Venuší, Merkur 7,1° jižně. 5. II. je Kozoroha do Vodnáře přechází Slunce 16. II. vzdálen 1,063 AU od Země — tomu odpovídá v 7h35min. Dne 11. II. nabývá minimální hod­ úhlový průměr 6,4"; má fázi 0,69 a jasnost noty časová rovnice, —14min 15s. Pravé Slunce —0,1 mag; vychází v 6h20min, tedy 68min před proto vrcholí o tento časový Interval později Sluncem. Odsluním prochází 17. II. než íiktivní slunce střední, tedy ve 12hl4min 15s. Tato skutečnost má svůj význam při navi­ gaci nebo pro konstrukci slunečních hodin. Venuše začíná být viditelná ráno nad obzo­ rem mezi východem a jihovýchodem poté, když 18. I. prošla dolní konjunkci se Sluncem. Vidi­ Měsíc je v první čtvrti 2. II. v 19h32min, telnosti přispívá značná úhlová vzdálenost více v úplňku 9. II. ve 20hl6min. Poslední čtvrt na­ než 7° na sever od ekliptiky. Této výjimečné stává 17. v 19h47min, nov 25. II. v 9h55min. Pří­ zemím prochází 2. II. ve 4h a 28. II. v 9h, od­ polohy dosahuje planeta proto, že má 17. II. největší heliocentrickou severní šířku při sou­ zemím 16. II. ve 14h. Nejvýznamnějším úkazem časné nevelké vzdálenosti od Země. 8. II. zasta­ je kromě zatměni Měsíce série zákrytů Plejád vuje Venuše svůj zpětný pohyb a začíná se po­ 3. II. Nastává za příznivých podmínek — při vysoké deklinaci Měsíce krátce po první čtvrti, hybovat přímo, tj. k východu, směrem rostoucí dosti vysoko nad obzorem. Vstupy ovšem na­ rektascenze. Ráno na začátku občanského sou­ mraku ji nalezneme v sice nevelké, ale zvolna stávají na temné straně Měsíce. Jsou zakrývány se zvětšující výšce nad obzorem — kolem hvězdy v severní části Plejád, z jasnějších Tay- 20. II. už asi 14°. 22. II. dosáhne největší jas­ geta: vstup v Praze (Valašském Meziříčí) ve 23h04,7min (23h07,2min), výstup ve 23h52,4min nosti —4,6 mag, nebo — jak se tradičně říká (23h55,0min). Ještě před tímto výstupem nasta­ — je v nejvyšším lesku. 20. II. vychází ve 4h 50mln, od Země je 0,396 AU daleko, má zdánlivý ne vstup hvězdy SAO 76137 ve 23hl0,6min (23h 14,lmin) a Asterope ve 23hl9,3min (23h21,7min) průměr 42" a fází podoby srpku, 0,23. V kon­ a dalších slabších hvězd. junkci se Saturnem je 7. II. ráno, Venuše 7,1° Oplné zatměni Měsíce 9. II. je u nás viditelné severně. Protože se pak mění směr jejího po­ hybu, nastane se Saturnem ještě druhá kon­ v celém svém průběhu. Měsíc vychází v 16h 54min. částečné zatmění začíná v 18h28,9min, junkce 14. II. večer, Venuše 6,5° severně. už asi 15min předtím je však na východním (levém) kraji Měsíce patrné postupně houst­ Mars je podobně jako Venuše viditelný ráno noucí ztemněni v polostínu, přecházející do mezi východním a jihovýchodním obzorem plného stínu. Měsíc zcela vstoupí do plného v souhvězdí Střelce. 28. II. bude v konjunkci stínu v 19h49,9mín, začíná úplné zatmění, jeho se Saturnem, Mars 0,3° jižně. 20. II. vychází střed připadá na 20hll,l min — tehdy je Měsíc v 5h07min, téměř 2h před Sluncem, má geocen­ nejhloubějí ponořen do stínu vrženého Zemí. trickou vzdálenost 1,997 AU, a proto nepatrný Prochází však blízko okraje plného stínu, za­ úhlový průměr 4,6", fázi 0,94. Pozorování je ztí­ tměni má velikost jen 1,075 (vyjádřeno jednot­ ženo nejen ranním soumrakem a nevelkou výš­ kami měsíčního průměru). Při velikosti menší kou, ale především nízkou jasností +1,3 mag. než 1 by zatmění bylo už jen částečné. Konec Detaily na kotoučku jsou samozřejmě ještě mimo dosah dalekohledů. Podmínky viditelnosti Komety: 8. II. má podle předběžné efemeridy se sice zlepšují, ale jen pomalu. procházet přísluním periodická kometa Tuttle- -Giacobini-Kresák. Promítá se na ranní oblohu Jupiter má dobré podmínky viditelnosti. Nad do Ocasu hada a do Hadonoše. Poloha 5. II.: obzorem je většinu noci kromě jitra a pohy­ 16h51,3min; — 14°43' (v Hadonoši), jasnost 10,9 buje se souhvězdím Blíženců. Z heliocentric­ mag. Do polohy vhodné k pozorování se blíží kých úkazů připadá na 19. II. průchod výstup­ P. Russell 3 a P/Schwassmann-Wachmann 3. ným uzlem. 24. II. je v zastávce, jeho zpětný pohyb se mění v přímý a těleso postupně uza­ Proměnné hvězdy: do nočních hodin a dosta­ vírá planetární kličku. Planeta 20. II. kulminuje tečně vysoko nad obzor spadá minimum zákry­ ve 20h02min a zapadá ve 4hl3min; má vzdále­ tové proměnné ff Per 12. II. ve 21h30min; ma­ nost 4,606 AU od Země, zdánlivý úhlový polární ximum S Cep 1. II. ve 21h; maxima cefeidy průměr 40" a jasnost —2,5 mag. £ Gem 14. II. v 19h a 24. ve 23h. Míra má jas­ nost asi 8 mag a dále se blíží k minimu jasu. Pavel Příhoda Saturn je po lednové konjunkci se Sluncem viditelný od druhé poloviny měsíce ráno nízko nad jihovýchodním obzorem. Pozorování dosud vadí světlo ranního soumraku a nízká jasnost planety, ale podmínky se postupně zlepšují. 20. II. vychází planeta v 5h20 min, má geocen­ trickou vzdálenost 10,763 AU, zdánlivý polární průměr 13,8" a jasnost +0,6 mag.

Uran není pozorovatelný, protože je blízko Slunci. Vychází sice o chvíli dříve než Saturn, Odchylky časových signálů ale nízká jasnost planety nedovolí sledování v září 1989 v ranním soumraku.

Neptun jen 5° východně od Uranu rovněž za­ Den UT1—signál UT2—signál tím nemá vhodné podmínky viditelnosti. 5. IX. —0.4546S —0,4782s Pluto je viditelný ve druhé polovině noci. 10. IX. —0,4584 —0,4839 Pozemskému pozorovateli se promítá do sou­ hvězdí Hlavy hada. 23. II. se zastavuje a začí­ 15. IX. —0,4648 —0,4917 ná se pohybovat zpětně. Nadchází období vhod­ 20. IX. —0,4743 —0,5023 né pro fotografické zachycení planety, což usnadňuje relativně vyšší jasnost Pluta, +13,7 25. IX. —0,4798 —0,5085 mag. 30. IX. —0,4884 —0,5174

Planetky: (1) Ceres se pohybuje souhvězdím V. P. Býka blízko hvězdy Tau, Nath. Pozorovatelná je od večera přes půlnoc. 6. II. je stacionární. (2) Pallas v souhvězdí Velryby je nad obzorem večer a nemá už obdob! dobré viditelnosti. (3) Juno se přesouvá souhvězdím Vah a nad Úplné zatmění Měsíce 9. února, viditelné u nás obzorem je v ranních hodinách. Podmínky se v celém průběhu. Šrafovaný kruh znamená plný zem­ zlepšují, jasnost je poměrně nízká, 10,7 mag. ský stín, větší kružnice značí mez zemského polo- stinu. Zakreslena je orientace světových stran na svě­ tové sféře a dráha Měsíce vzhledem k zemskému stí­ nu. Kruhy ohraničené tlustou čarou jsou polohy mě­ síčního kotouče v důležitých okamžicích průběhu úka­ zu. Časové údaje jsou v SEČ. Ilustrace P. Příhoda Zákryt Plejád Měsícem 3. února. Pro pražské stano­ viště je zakreslena dráha středu měsíčního kotouče a tečny k jeho okraji; ty vymezuji oblast zákrytů. Rysky určují polohy středu měsíčního kotouče v celé h o d in y .

23hOO,9 V ŘÍŠI SLOV Z obsahu M. Grun: Kosmonautika Slovo korána (dnes v článku Magnetismus hvězd) v roce 1988 (závěr), M. pochází z latinského corona = věnec, kruh. Jaká je Muciek a R. Strzondala: zde souvislost, není třeba dlouze vysvětloval — korá­ na jako věnec vypadá. Ale my chceme mluvit o sou­ Magnetismus hvězd II., vislosti korány s korunou, třeba tou v peněžence. J. Klokoč nik: Stella — Jistě, „česká" koruna pochází také z latinského co­ dvojče Starlettu, M. No­ rona. Vlastně bychom měli mluvit o, korunách, pro­ votný: Zahrajme st na křtitele Neptunových mě­ tože toto slovo má v češtině mnoho významů — Slov­ ník spisovného jazyka českého jich uvádí celkem síců čtrnáct! Kromě těch, na které si vzpomeneme oka­

mžitě — odznak panovnické hodnosti, platidlo a roz­ IÍ3 CO^epjKaHHH větvená část obvykle listnatých stromů —, jsou zde ještě významy: nejvyšší stupeň nějakého konání M. TpblH: KOOlOHaBTH- („objev je korunou jeho díla“), část květu, horní část Ka b 1988 r. (3aKJno-qe- paroží, horní část některých staveb (koruna přehra­ HHe), M . M yipteK v. P . dy" ), v hudební terminologii je koruna totéž co fer­ CTp30H3ana: MaraerH3M mata a koruna se prý říká t protektoru pneumatiky. 3Be3A II., H. Kjiokoh- Všechny tyto významy pocházejí od koruny panov­khk: CTeJiJia — aboíihh nické, v tomto významu jsme latinské slovo do češtiny CTapjieTTa, M. Hobothm: (už za raného středověku) přejali. Královská koruna IlycTb HrpaTbCH KpecTH- souvisí s původním latinským věncem prostě tak, žeTeJiHMH cnyrroiKOB Hen- panovníci se nejprve zdobili a od ostatních odlišovali TyHa věncem posazeným na hlavu. Věnec z květů a z jiného biologického materiálu ovšem mnoho nevydrží, a tak

byly vymyšleny věnce trvanlivější — kovové, draze From contents kovové. A tyto věnce-koruny se pak — jako symbol moci — začaly objevoval na mincích. Koruna se pak M. Grun: Space Activity říkalo těm mincím, na kterých byly vyobrazené koru­ in 1988 (Conclusion), M. ny. Seznam zemí, v nichž se jejich měna jmenovala Muciek and R. Strzonda­ či dosud jmenuje koruna, je až překvapivě dlouhý: la: Stellar Magnetism II., Francie (tam se koruna-couron objevila nejdříve), J. Klokočník: Stella — -v Anglie (crown), Dánsko (corona danica), Portugalsko, the Twin of Starlette, M. Španělsko, Německo, Švédsko, Norsko, Island... Novotný: Let Us Playing U nás byla koruna zavedena prvně roku 1892, tedythe Baptistm of Neptune’s o něco méně než před sto lety. ■ min Moons

RIŠE HVÉZD Populárně vědecký astronomický časopis (ISSN 0035-5550) vydává ministerstvo kultury ČSR Tisknou Tiskařské závody, s. p., provoz 31, v Nakladatelství a vydavatelství Panorama Praha Slezská 13, 120 00 Praha 2. Vedoucí redaktor Eduard Škoda Vychází dvanáctkrát ročně. Cena Jednotlivého čísla Kčs 2,50. Roční předplatné Kčs 30. Redakční rada: doc. RNDr. Jiří Bouška, CSc., Rozšiřuje PNS. Informace o předplatném podá ing. Stanislav Fischer, CSc., RNDr. Jiří Grygar, a objednávky přijímá každá administrace PNS, CSc., ing. Marcel Grtin; RNDr. Oldřich Hlad; pošta, doručovatel a PNS-ÚED Praha, závod čl. kor. ČSAV Miloslav Kopecký: RNDr. Pavel Ol-AOT, Kafkova 19, 160 00 Praha 6, PNS-OED Kotrč, CSc.; RNDr. Pavel Koubský, CSc.; ing. Praha, záv. 02, Obránců míru 2, 656 07 Brno, Bohumil Maleček, CSc.; RNDr. Zdeněk Miku­ PNS-ÚED Praha, záv. 03, Gottwaldova 206, 70990 lášek, CSc.; doc. RNDr. Antonín Mrkos, CSc.; Ostrava 9. Objednávky do zahraničí vyřizuje RNDr. Petr Pecina, CSc.; RNDr. Vladimír Po- PNS — ústřední expedice a dovoz tisku Praha, rubčan, CSc.; RNDr. Michal Sobotka, CSc.; doc. záv. 01, administrace vývozu tisku, Kovpakova RNDr. Martin Šolc, CSc.; RNDr. Boris Valniček, 26, 160 00 Praha 6. Adresa redakce: Říše hvězd, DrSc. Mrštlkova 23, 100 00 Praha 10, telefon 77 14 66. Grafická úprava: Jaroslav Drahokoupil. sekretářka redakce: Daniela Ryšánková. Dáno do tisku 14. 12., vyšlo 31. 1. 1990. 4. Raketoplán Discovery byl již od jara připravo­ 6. Po čtyřech dnech konči úspěšně 113. pilotova- ván ke startu. ný kosmický let.

5. Je 29. záři 1989 - americký „shuttle" znovu- objevuje provoz. ■X 47 281

„Teoretičtí fyzikové studovali podivuhodné revné kresby slovem doprovází Ondřej Neff. vlastnosti samotných černých děr a postupně Bartákův humor nesporně nutí k přemýšleni, si zvykali. . doprovází slovy svou kresbu a tak si zapřemýšlejte a zasmějte se nad Miroslav Barták v knize To je můj případ. jeho veselými obrázky v knižce, kterou letos Není našim zvykem psát o knihách kresle­ vypravilo mezi čtenáře nakladatelství Novinář ného humoru, ale na konci roku činíme vý­ i nad jeho Polyfemem (Polyfemein a Ageno jimku, už proto, že Miroslav Barták do své rem) kterými M. Barták vybavil silvestrovské sféry zájmů začlenil i astronomii a mezi čet­ filologické zastaveni Michala Novotného na nými časopisy, do nichž kreslil a kreslí své straně 234. Kresbou M. Bartáka posíláme metaforické obrázky, je i Říše hvězd. Knihu našim čtenářům i PF 1990. -šk- To je můj případ, přinášející černobílé a ba­