Historie a Vývoj Skoku O Tyči
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Historie a vývoj skoku o tyči Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval: PaedDr. Josef Michálek, CSc. Jaroslav chlebík Brno 2014 „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Historie a vývoj skoku o tyči zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil/a k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ V Čejkovicích dne 20.4.2014 ………………………. podpis 2 Obsah Úvod 1. Cíl práce …………………………………….…….………… 6 2. Charakteristika skoku o tyči ………………………………… 7 3. Historie skoku o tyči ………………………………………… 8 4. Pravidla skoku o tyči ………………………………………… 10 5. Rozbor techniky ………………………..……………………. 14 5.1. Fáze skoku ………………………..…………….……. 25 5.1.1. Rozběh ……………………………………... 25 5.1.2. Uchopení tyče a začátek rozběhu …………... 27 5.1.3. Příprava k odrazu, odraz a přechod na tyč …. 29 5.1.4. Vyvěšení, vykývnutí a obrat ……………….. 35 5.1.5. Přítrh, obrat a vzpírání ……………………… 39 5.1.6. Odraz od tyče a přechod přes laťku ………... 41 5.1.7. Dopad ………………………………………. 43 6. Mezníky doby ……………………………………………….. 44 7. Osobnosti skoku o tyči ………………………………………. 45 7.1. Muži ………………………………………………….. 45 7.2. Ženy …………………………………………………... 54 8. Materiály skokanských tyčí ………………………………….. 60 3 9. Klub šestimetrových …………………………………………. 62 10. Závěr …………………………………………………………. 64 4 Úvod Běhat, chodit, skákat do výšky, dálky, něčím házet, zkoušel snad každý z nás. Šťastlivců, kteří byli katapultováni laminátovou tyčí do prostoru, je však jen hrstka. Skočit čtyři, pět, ale i šest metrů, k tomu je potřeba nejen notná dávka umu, rychlosti, síly, odvahy, talentu, ale i skutečných akrobatických schopností. Skok o tyči není všeobecně známý sport, mnohdy ze své vlastní zkušenosti vím, že u laické veřejnosti je zaměňován mylně se skokem do výšky. Má práce se bude zabývat skokem o tyči z pohledu teoretického. Chci rozkrýt méně známou historii této disciplíny a pokusím se zmapovat její vývoj od počátků, až po současnost. Současně se budu věnovat největším osobnostem, které se zasloužily o její vývoj. Jelikož se jedná o teoreticko-historickou práci, bude moje činnost spočívat zejména ve studiu a zpracování literatury, internetových zdrojů, jako nejrozšířenějšího média dnešní doby. V první části se budu věnovat charakteristice a historii této disciplíny. Vrátím se do prvopočátků, kde a z jakých mnohdy běžných činností se vyvinula tato disciplína, která se pro některé kultury stala běžnou součástí jejich života. V druhé části se budu zabývat skokem o tyči z biomechanického hlediska. Rozeberu a popíši jednotlivé fáze skoku. Představím vám vývoj použitých materiálů, které jsou nezbytnou součástí této disciplíny. V závěru mé práce zobrazím přehled a vývoj světového rekordu jak v mužské, tak ženské kategorii. 5 1. Cíl práce Cílem mé práce je navázat na rodinnou tradici, která je úzce spjata s disciplínou skok o tyči, prohloubit si znalosti o historii tohoto sportu. Mým cílem je vytvořit ucelený soubor všech klíčových prvků a důležitých mezníků, které tuto disciplínu charakterizují a zároveň bude srozumitelným podkladem pro její pochopení jak sportovním odborníkům, tak laické veřejnosti. V neposlední řadě může být bakalářská práce zdrojem zajímavých a důležitých informací pro každého nadšence tohoto sport. 6 2. Charakteristika skoku o tyči Skok o tyči patří mezi nejnáročnější atletické disciplíny rychlostně silového charakteru. Skok o tyči je cyklicko-acyklická pohybová činnost, při které skokan překonává pomocí nářadí (tyče) co nejvyšší překážku – laťku. Výkon je spojení rychlosti rozběhu a odrazu, které se využijí na ohnutí tyče. Z hlediska schopností klade nároky všestrannost. Rychlost sprintera, odrazovou schopnost skokana, sílu a koordinační schopnosti a vysoká úroveň speciální vytrvalosti, která často rozhoduje při dlouhotrvající soutěži.1 Z psychologického hlediska musí být tyčkař rozhodný, odvážný, psychicky stabilní. Na skokana jsou kladeny vysoké nároky na odvahu, houževnatost, rozhodnost, samostatnost, bojovnost a v neposlední řadě i důvěru ve své schopnosti. Dokonalé zvládnutí techniky skoku o tyči je podmíněno dlouhodobou a velice náročnou přípravou, u které musíme především u mládeže dodržovat zásadu všestranného rozvoje pohybových dovedností, které tvoří pevný základ pro dosažení vysoké výkonnosti v pozdějším věku. Klíčové momenty skoku o tyči jsou plynule stupňovaný rozběh, včasné zasunutí tyče ve dvou posledních krocích, důrazný odraz a protlačení tyče, vyvěšení, zpevnění trupu a roztlačení tyče vpřed, rychlý zvrat zahájený švihem odrazové nohy, udržení boků blízko u tyče, včasný přítrh a obrat s následným vzletem, postupným přechodem laťky a dopadem do doskočiště. S tréninkem se začíná v 10 - 12 letech a zaměřuje se na všeobecný rozvoj pohybových schopností, zlepšování koordinace a postupné osvojení náročné techniky skoku. Optimální věk na dosažení vrcholných výkonů je 25 - 28 let.2 1 Václav Pešák, Program sportovní přípravy skoku o tyči, Praha 1981, Sportpropag, str. 5-6 2 Doc. PhDr. Jaromír Perútka, Csc, Malá encyklopédia telesnej výchovy a športu, Bratislava, Obzor, 1980, ISBN 77-054-80, str. 256 - 259 7 3. Historie Přesný původ skoku o tyči je značně nejasný. Bylo zjištěno, že skok o tyči se vyvíjel v různých kulturách nezávisle na sobě jako způsob překonávání fyzických překážek, jako jsou příkopy nebo zavlažovací kanály. Egyptské sochy asi 2500 př. n. l. líčí bojovníky, kteří pomocí hole překonali nepřátelské hradby.3 Na Krétě se nejodvážnější mladíci rozbíhali proti statným býkům, rukama se chytali jejich rohů a nechali se přehodit na hřbet zvířete a saltem končili v manéži, ve zdraví však jen někteří. Nomádi tyče využívali při skoku na koně a Keltové tyč používali ke skokům do dálky ještě dávno před Kristem. Tyče byly použity jako praktický prostředek pro procházející přes přírodní překážky v bažinatých místech, jako jsou provincie Friesland v Nizozemsku, podél Severního moře a velká území močálů po celém Cambridgeshire, Huntingdonshire, Lincolnshire a Norfolk. Umělé vypuštění těchto močálů vytvořilo síť otevřených kanalizací nebo vodních kanálů, které se navzájem protínaly. Dřevěných tyčí využívali k přeskočení kanálů, aby ušetřili cestu a nemuseli zdlouhavě objíždět přes mosty. Tyče pro přeskakování kanálů byly v těchto oblastech součástí každého domu. Benátští gondoliéři používají tyče pro přesun na břeh z jejich lodi.4 Už koncem 18. stol zařadil J. C. GutsMuths skok o tyči jako prostředek gymnastických systémů v Německu. Tyč byla jasanová a skokan mohl při skoku šplhat vzhůru. Z německého turnéského systému přejal skok o tyči Dr. Miroslav Tyrš (skok útokem) a zařadil ho do svého sokolského tělocvičného systému. První novodobý závod ve skoku o tyči uspořádali Angličané z Cricket Clubu v Ulvestonu, hrabství Lancashir v předminulém století. První dochovaný výsledek je z roku 1843, kdy James Ropper skočil 244 cm a pak z 23. března 1866, 3 Historie. Moje 500. kvalitne [online]. [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://moje500.kvalitne.cz/historie.html 4Skok o tyči. Athletic stories[online]. [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.joesaman.estranky.cz/clanky/skok-o-tyci.html 8 kdy John Wheler v Londýně překoval výšku 305 cm. V USA skočil Frank Temple dle statistik rekordů výkon 315 cm už v roce 1849. Na OH se objevila tyčka v roce 1900. To se ještě skákalo na dřevěných tyčích se železným bodcem. Místo odrazu si označovali závodníci bílým kapesníkem nebo papírem. Revoluce přišla v roce 1889, kdy byla vydána první pravidla skoku o tyči a jedním z pravidel byl i zákaz šplhání a přehmatávání na tyči. Další tyčkařskou revoluci způsobilo používání pružné bambusové tyče. Právě na bambusu vyhrál OH v Londýně 1908 Alfréd Gilbert, později významný obchodník a milionář. Dřevěný truhlík k zasunutí tyče se dostal před doskočiště až v roce 1924. Bambusové tyče ztrácely časem pevnost a dost často se nebezpečně lámaly. Začátkem čtyřicátých let minulého století proto začaly pokusy s tyčemi ze švédské oceli a později s hliníkovými tyčemi. Dnešní sklolamináty se zrodily v Americe počátkem padesátých let. První laminátový rekord na laminátové tyči vytvořil v roce 1958 Američan George Davis výkonem 483 cm. Pět metrů pokořil jako první Fin Penti Nikula a šestimetrovou hranici legendární Sergej Bubka, který vytvořil na otevřeném hřišti a v hale celkem 35 světových rekordů. Vždy jej posunul jen o centimetr a pak se šetřil na další mítink. Při světovém rekordu pod širým nebem 614 cm v italském horském středisku Sestriere v roce 1994 měl snad decimetrovou rezervu nad laťkou, ale dál v závodě nepokračoval. Následné zdravotní potíže s achilovkou způsobily, že se už do této formy nikdy nedostal a světový rekord už dále nezlepšil. Mezi muže, kteří se zapsali do historie, bezesporu patří nový světový rekordman Renaud Lavillenie, který skočil světový rekord po 25 letech a načal tak novou éru po suverénním vládci této disciplíny, kterým byl Sergej Bubka.5 5 Doc Karel Kněnický, Technika lehkoatletických disciplín, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1974, ISBN 14-590-02 str. 186 – 188. 9 4. Pravidla skoku o tyči 1. Závodník si může nechat stojany nebo podpěry posunout v obou směrech, ale ne více než o 0,40 m směrem k rozběžišti a ne více než o 0,80 m směrem k doskočišti, měřeno od svislé roviny proložené vnitřní hranou horního okraje zarážecí desky skříňky. Závodník musí před zahájením soutěže oznámit odpovědnému rozhodčímu jakou polohu stojanů nebo podpěr si přeje nastavit pro své pokusy a tato hodnota musí být zaznamenána.