MASARYKOVA UNIVERZITA Panství Uherský Ostroh V 16. a 17. Století

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Historie

Panství Uherský Ostroh

v 16. a 17. století.

Diplomová práce

Brno 2021

Vedoucí práce: Autor práce:

PhDr. Marek Vařeka, Ph.D. Bc. Lucie Dudová

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

DUDOVÁ, Lucie. Panství Uherský Ostroh v 16. a 17. století. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2021, s. 82. Vedoucí práce: PhDr. Marek Vařeka, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila pouze prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena na Masarykově Univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne ………………………

……………………...

podpis

PODĚKOVÁNÍ

Zde bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce, PhDr. Marku Vařekovi, Ph.D. za pomoc při vzniku práce a za jeho ochotu, trpělivost a cenné rady. Mé poděkování patří také mým rodičům za podporu během celého studia.

Anotace

Diplomová práce Panství Uherský Ostroh v 16. a 17. století se na základě analýzy urbáře z roku 1592 a lánového rejstříku z roku 1671 zabývá sociální a ekonomickou stratifikací moravského panství. Smyslem práce je přiblížit hospodářskou situaci panství na přelomu 16. a 17. století, které se věnují dvě stěžejní kapitoly (Hospodářský obraz panství a Režijní hospodářství), za pomoci informací hospodářské povahy též nastiňuje sociální stratifikaci obyvatelstva panství a jejich majetkové poměry. Podrobně jsou představeny peněžní platy a naturální dávky jednotlivých vesnic.

Klíčová slova

Urbář, lánový rejstřík, osedlí, poddaný, vrchnost, panství, hospodářská situace, vesnice, Lichtenštejnové, statek

Abstract

The diploma thesis Uherský Ostroh domain in the 16th and 17th century deals with the social and economical stratification of the Moravian domain on the basis of the urbarium from the year 1592. The aim of this thesis is to describe the economic situation of the estate at the turn of the 16th and 17th century. There are two main chapters dedicated to that (The economic situation of the manor in and Overhead estate), the thesis also outlines the social stratification of the estate’s population using information of economic nature. The fixed and common pay of the individual villages are introduced in detail.

Key words

Urbarium, field register, residents, serfs, nobility, manor, economic situation, village, Lichtenstein, estate.

OBSAH

ÚVOD ...... 7 1. ROZBOR PRAMENŮ ...... 9 2. ROZBOR LITERATURY ...... 12 3. VÝVOJ PANSTVÍ UHERSKÝ OSTROH ...... 14 4. PANSTVÍ V RUKOU LICHTENŠTEJNŮ ...... 20 5. HOSPODÁŘSKÝ OBRAZ PANSTVÍ ...... 29 5.1. Stratifikace poddaných ...... 29 5.2. Privilegovaní poddaní ...... 31 5.3. Neprivilegovaní poddaní ...... 35 5.4. Venkovská chudina ...... 40 5.5. Peněžní platy ...... 41 5.6. Naturální dávky ...... 44 5.7. Roboty ...... 46 5.8. Lánové rejstříky ...... 48 5.8.1. Lánová vizitace v hradišťském kraji ...... 48 5.8.2. Lánový rejstřík z roku 1671 ...... 49 6. REŽIJNÍ HOSPODÁŘSTVÍ ...... 53 6.1. Pivovarnictví ...... 55 6.2. Rybníkářství ...... 56 6.3. Lesnictví a myslivost ...... 60 6.4. Panské dvory ...... 62 6.5. Ostatní podniky vrchnosti ...... 64 ZÁVĚR ...... 67 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ...... 69 Archivní prameny ...... 69 Edice ...... 69 Literatura ...... 70 Internetové zdroje ...... 76 Seznam příloh ...... 77

ÚVOD

Dnes už nežije nikdo, kdo by nám povyprávěl, jak to v našem kraji v 16. a 17. století vypadalo a fungovalo. Pokud chceme tyto informace znát, musíme se obrátit na prameny, které jsou základem pro poznávání minulosti. Bez nich bychom nebyli schopni minulost poznat. Prameny mohou být hmotné či písemné a díky nim se dozvídáme o fungování naší společnosti v dávných dobách. Skrze ně můžeme také jednotlivá panství srovnávat a vytvořit si tak jasnější obraz o hospodářské situaci v českých zemích. Smyslem diplomové práce je přiblížit hospodářskou situaci a sociální strukturu obyvatel na ostrožském panství v 16. a 17. století. Toto období je charakteristické častým střídáním vlastníka a vleklými boji v letech třicetileté války. Je tak zajímavé sledovat, jak se hospodářství a sociální stratifikace během těchto událostí měnila. Po třicetileté válce spousta usedlostí zpustla, klesl počet poddaných, byl nedostatek pracovních sil a majitelé panství často zvyšovali odvody a počet robotních dní, aby vyrovnali ztráty. Stejně tomu bylo i na panství Uherský Ostroh. Během 14. a 15. století se tu v čele panství vystřídali Šternberkové, Vojslavicové, Fridrich Ruský, Čeněk z Mošnova, Jan st. z Moravan, Jan z Cimburka a Jičína, Jan ml. Zub z Landštejna, Jan Zelený ze Šanova a dalších. Situace se uklidnila roku 1511, kdy panství získali páni z Kunovic. V průběhu 112 let bylo panství svými majiteli ještě několikrát rozšířeno. Nejznámějšími panovníky z tohoto rodu byli Jan, Jetřich, Jaroslav, Arkleb, Jan Jetřich a Jan Bernard. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství pánům z Kunovic zkonfiskováno a padlo do rukou Lichtenštejnům. Tento mocný rod se podílel nejen na samotné správě země, ale vlastnil také velkou část jejího území. Trojice bratrů Karla I. Maxmiliána a Gundakara zajistila svým dědicům čestné místo na císařském dvoře. Gundakarově větvi se ve své práci budu podrobně věnovat, jelikož jeho potomci vládnou knížectví dodnes, přestože jim bylo území v naší zemi po druhé světové válce zkonfiskováno a přišli tak o velký majetek i moc. Tato práce se tak bude zabývat nejen politickým životem, ale hlavně bude analyzovat prameny, čímž nám přiblíží hospodářskou situaci na panství. Těmito prameny bude urbář ostrožského panství z roku 1592 a lánové rejstříky z roku

1671. V následujících kapitolách přiblížím situaci poddaných v období těchto válečných konfliktů a čtenáři tak nabídnu kompletní obraz fungovaní ostrožského panství v 16. a 17. století.

1. ROZBOR PRAMENŮ

Urbáře jsou prameny, které zaznamenávají finanční a majetkové závazky poddaných. První urbáře pocházejí ze 14. století. Nejdříve vznikaly urbáře církevní, v 15. století dochází ke vzniku světských urbářů. Nalezneme v nich sepsány nejrůznější povinnosti poddaných. Postupem času se v urbářích začaly objevovat zápisy o jednotlivých panských podnicích. Kromě toho poskytovaly soupis poddanské a panské půdy, včetně peněžních a naturálních dávek. Záznamy v urbářích se vždy soustředily na jednotlivá panství a vesnice, ale jejich vzájemné porovnání nám poskytuje celkový obraz hospodářství v našich zemích. Díky tomu můžeme jednotlivá panství a jejich majitele vzájemně srovnat a vyhodnotit tak jejich postavení v zemi. Co se týká samotných poddaných, nedávají nám urbáře žádné informace o jejich každodenním životě a rodině. Jsou zde zapsáni jen majitelé půdy a tak počty poddaných bez půdy můžeme jen odhadovat. Urbáře obsahovaly tyto důležité informace: velikost pozemkové držby osedlých, výnos z pozemkové renty a z vlastního hospodaření, robotu a vrchnostenské hospodaření. K sepsání urbářů docházelo hlavně z vlastní potřeby vrchnosti. Jedná se tedy o jednostranné informace. Ta si vedla soupis a povinnosti poddaných za účelem lepšího přehledu. Dalším důvodem byl přepis panství nebo jeho následný prodej. Pokud byl urbář sepsán z důvodu prodeje, byly informace v urbářích často falšovány, aby byl následující prodej co nejvýnosnější. Na základě dat z urbářů, které se pro danou dobu dochovaly, jsme schopni si přiblížit pohled na tehdejší situaci jednotlivých panství. Zápis v urbářích neměl jednotnou strukturu. Jednotlivé urbáře se od sebe často liší, informace jsou zapsány v jiném pořadí nebo některé úplně chybí. Samotné vesnice v jednom urbáři mohou být také zapsány odlišně. V ostrožském urbáři například není vůbec zapsán celkový peněžní plat obyvatel v Nivnici. 1

1 O problematice urbářů obecně JIRÁSEK, Jiří. Urbáře jako pramen pro poznání předbělohorské vesnice. Sborník Matice moravské 79, 1960, s. 112–128. HRUBOŠ, Jan (ed.). Urbář hukvaldského panství z roku 1581. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2008, s. 1–189. DOUŠEK, Roman. Archivní prameny v etnologickém výzkumu I. Brno, 2014, s. 9-14. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012, s. 2–33. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. Prostějov: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2009, s. 11–13, 95–101. ŘEZNÍČEK, Jan. Moravské a slezské urbáře po 1372/před 1407–1771 (1849). Praha: Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, 2002, s. 588.

Urbář panství Uherský Ostroh z roku 1592 se v současné době nachází v Moravském zemském archivu, kde jsou veřejnosti přístupné pouze fotografie jednotlivých folií uložených na DVD. Lze si zde však půjčit jeho opis od Jaroslava Novotného. Tento opis je také přístupný v digitální podobě na webu Moravského zemského archivu. Urbář uherskoostrožského panství s podtitulem „Registra správní panství Ostrovského léta 1592“ nám ukazuje majetkové po- měry na Moravě na přelomu 16. a 17. století. Byl koupen Moravským zemským archivem od ředitele měšťanských škol v Uherském Brodě Ferdinanda Prágra v roce 1932. Odtud pochází na přídeští "Čís. 211/1932" a razítko archivu.2 Má celkem 571 folií, jeho rozměry jsou 31,5 x 20 cm a je uložen v původní bílé kožené vazbě, jejíž hřbet je bohužel poškozen. Vazba je prkénková a jsou zde zbytky po dvou sponách. Folie 77 a 78 jsou přehozeny a celý text je psán černou barvou. Jazykem pramene je čeština, občas jsou použita německá slova.3 Co se týká vnitřní struktury urbáře, je celý urbář přehledně rozdělen dle jednotlivých obcí na panství. Nejprve zde nacházíme Uherský Ostroh, po němž následují další obce v tomto pořadí: Ostrožské Předměstí, Kvačice, Chylice, Ostrožská Nová Ves, Kunovice, Sady, Vésky, Míkovice, Ostrožská Lhota, Blatnice, Blatnička, Milokošť, Louka, Kuželov, Malá Vrbka, Tasov, Hroznová Lhota, Žeraviny, Kozojídky, Hluk, Dolní Němčí, Horní Němčí, Slavkov, Boršice, Nivnice a nakonec Strání. Záznamy k jednotlivým vesnicím jsou vždy uvozeny velkým, tučně napsaným názvem vesnice, umístěným do střední části strany. Poté následuje seznam jednotlivých osedlých. Vedle jména poddaného je zapsána jeho držba a výše platu, kterou za ni odváděl na sv. Jiří a na sv. Václava. Dále následují platy o Vánocích, naturální dávky a plat za odúmrť. Nakonec je zde u každé vsi sumář peněžních výnosů z dané vsi a počet odvedených naturálních dávek. Zápis ukončuje soupis robot.4

2 MZA Brno, G 371, Novotný Jaroslav, PhDr., opisy moravských urbářů 1958-1968, karton 12, inv. č. 536, urbář panství Uhersky Ostroh, fol. 66v - 69r. 3 Tamtéž. 4 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 393r.

Během třicetileté války došlo k obrovskému úbytku obyvatelstva, zničení mnoha vesnic a vznikl také chaos v odvodech dávek. Informace v urbářích tak už byly často zastaralé. Z tohoto důvodu se zemský sněm roku 1669 rozhodl o provedení lánové vizitace. Zřízená komise měla za úkol zajistit písemné informace o majitelích usedlostí, registrovat staré a nové osedlé a rozdělit bonitu půdy. Výsledkem je právě druhý Moravský lánový rejstřík, který se na rozdíl od toho prvního zachoval dodnes. Přestože hlavním záměrem bylo co nejpřesnější stanovení daní, přináší nám lánové rejstříky kromě toho i soupis majitelů poddanských usedlostí a jejich držeb. Dozvídáme se také, kolik bylo nových usedlostí či kolik jich zpustlo.5 Lánové rejstříky jsou stejně jako urbář uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a pro veřejnost jsou zpřístupněny pouze na diapozitivním filmu a nově také online.6 Zápisy jsou zvlášť pro každou vesnici. Pořadí vesnic začíná městem Uherský Ostroh, po němž následují další vesnice v tomto pořadí: Blatnice pod Sv. Antonínkem, Blatnička, Boršice u Blatnice, Dolní Němčí, Hluk, Horní Němčí, Hroznová Lhota, Chylice, Kozojídky, Kunovice, Kuželov, Kvačice, Louka, Malá Vrbka, Míkovice, Milokošť, Nivnice, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Ostrožské Předměstí, Sady, Slavkov, Strání, Tasov, Uherský Ostroh, Uherský Ostroh-Židé, Vésky a Žeraviny. Ve střední horní části strany je nadepsán název města (či vesnice), následují jména držitelů gruntů, kteří jsou rozděleni do skupin podle velikosti orné půdy (½ láníci, ¼ láníci, zahradníci a bezzemci) a jsou seřazeni podle velikosti drženého gruntu od největších po nejmenší. V každém řádku je pak uveden osedlý, který v roce 1671 vlastnil danou půdu a poté je uveden majitel, jenž ji vlastnil před sepsáním lánové vizitace. Ve sloupcích je uveden počet kusů polí rozdělených do tří bonitních tříd vyčíslený v měřicích. Závěrečná část rejstříku uvádí celkový přehled půdy a vinic. Následují poznámky vizitační komise. Poslední strana je věnována rejstříku, který udává abecedně seřazený seznam vsí a jejich odpovídající foliaci.7

5 MATĚJEK, František. Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984. s. 5-16. 6 http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-311.htm?ddpn=63 7 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r-69v.

2. ROZBOR LITERATURY

Nejznámějším historikem zabývajícím se hospodářskými dějinami je František Palacký.8 Jako druhého nejznámějšího historika zabývajícího se hospo- dařením na panstvích, můžeme označit Josefa Pekaře.9 Josef Válka, publikující ve 2. polovině 20. století, se zabývá hlavně dějinami Moravy.10 Každodenním životem podaných na venkově se zabývá Bronislav Chocholáč. Svou pozornost zaměřuje také na finanční stánku poddaných. 11 Na úvěry se zaměřuje také Jaroslav Čechura.12 Alois Míka nám ve svém díle přibližuje poddanské poměry v 16. století a Josef Petráň je doplňuje o poznatky z oblasti zemědělství. 13 Šlechtickými rody a konfiskacemi po Bílé hoře se zabývá Tomáš Knoz a lánové rejstříky podrobně analyzuje František Matějek. 14 Problematice urbářů se podrobně věnuje Jan Hruboš.15 Edicemi urbářů a hospodářskými dějinami na panstvích se podrobně zabývá Marek Vařeka.16

8 PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha, 1877. 9 PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti. Praha: Melantrich, 1942. 10 VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15.-18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu. 1, Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972. VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl II. Brno: Masarykova univerzita, 1996. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě, Praha 1962. 11 CHOCHOLÁČ, Bronislav. Moravský venkov 16. a poč. 17. století. Brno: CERM, 1997. CHOCHOLÁČ, Bronislav. Poddaní na Moravě v 16. a 17 století. In: KNOZ, Tomáš. Morava v době renesance a reformace. Brno: Moravské zemské muzeum, 2001. 12 ČECHURA, Jaroslav. Podnikání evropské šlechty v 16. století. In. ČECHURA, Jaroslav. Hospodářské dějiny. Praha, 1995. 13 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století, Praha, 1960. PETRÁŇ, Josef. Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, Praha, 1964 14 KNOZ, Tomáš. Pobělohorské konfiskace: moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno: Matice moravská, 2006. KNOZ, Tomáš. Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy, Časopis Matice moravské 111, 1992. MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu ke znevolnění, Brno, 2000. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. MATĚJEK, František. Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984. MATĚJEK, František (ed.). Moravské zemské desky. III. sv. řady olomoucké 1567 - 1642, Brno, 1953. MATĚJEK, František (ed.). Moravské Zemské desky. Kraj olomoucký. Brno: Zemská banka pro Moravu a Slezsko, 1948. MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě, Vlastivědný věstník moravský 22, 1970, Příl. 1. 15 HRUBOŠ, Jan. Hukvaldské panství před Bílou horou (1553–1619). Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011. 16 VAŘEKA, Marek. Jan z Pernštejna: 1561-1597: hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta, 2008. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624, Prostějov, 2009. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018.

Regionální tématikou ostrožského panství a do něj patřících vesnic se zabývá velké množství autorů. Mezi nejznámější patří: Jiří Čoupek, Rudolf Hurt, Bohumil Němeček, Gustav Novotný a další.17 Dějiny města Veselí nad Moravou sepsali Ivan Hrobil, Rudolf Hurt a Bohumil Němeček.18 Další vesnice sepsali Marek Junk, František Ilík, Jaroslav Němec, František Hladiš, Blanka Rašticová a Tomáš Baletka, Rudolf Opletal, Jaroslav Sadílek, Ludvík Lukáš a další.19 Nesmím zapomenout zmínit také Zdeňka Pokludu, který zaznamenal podrobně zejména dějiny pánů z Kunovic a sepsal jejich rodokmen.20 Lichtenštejnským rodem a nositele tohoto jména zaznamenává podrobně Karel Stloukal, Tomas Winkelbauer, Marek Vařeka, Václav Hořčička, Drahomír Suchánek a Jan Županič.21

17 ČOUPEK, Jiří. Kunovice v proměnách času. Břeclav: Moraviapress, 1996 HURT, Rudolf a Bohumil NĚMEČEK. Veselí nad Moravou: dějiny města. Brno: Musejní spolek, 1973. NOVOTNÝ, Gustav. Panství Uherský Ostroh ve světle urbáře a lánových rejstříků. In: NOVOTNÝ, Gustav. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993). RAŠTICOVÁ, Blanka. BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh, 2000. SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017. 18 HLOBIL, Ivan. Jan Filipec a studia Jana z Kunovic. Vlastivědný věstník moravský, 42,1990. HURT, Rudolf – NĚMEČEK, Bohumil. Veselí nad Moravou: dějiny města. Brno: Musejní spolek, 1973. 19 JUNEK, Marek. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště, 2004. PAJER, Jiří. Kněždub: minulost a současnost obce. Kněždub: Obec Kněždub, 2011. NĚMEC, Jaroslav. Dolní Němčí: od historie k současnosti. Břeclav, 1994. HLADIŠ, František – OPLETAL, Rudolf. Nivnice v proměnách času: 750. výročí písemné zmínky o Nivnici. Nivnice, 2011. ILÍK, František. Míkovice: slovácká dědina. Uherské Hradiště, 2009. Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981. BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011. BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013. LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953. 20 POKLUDA, Zděnek. Hrad a panství Uherský Ostroh. In: POKLUDA, Zdeněk. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993). POKLUDA, Zdeněk. Nový Světlov: osudy zámku a jeho držitelů. Bojkovice, 2009. POKLUDA, Zdeněk. Páni z Kunovic. In: POKLUDA, Zdeněk. Malovaný kraj: národopisný a vlastivědný časopis Slovácka, č. 3, (1991). 21 HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011. STLOUKAL, Karel. Karel z Lichtenštejna a jeho účast ve vládě Rudolfa II. (1596- 1607). In: Český časopis historický / Praha: Historický klub 18, č. 1 (1912). WINKELBAUER, Thomas. Karel z Lichtenštejna a staroměstská exekuce 21. června 1621 jako české místo paměti v zrcadle historiografie. In: WINKELBAUER, Thomas. Časopis Matice moravské Roč. 131, 2012. VAŘEKA, Marek. Hospodářské aktivity Hartmanna II. z Lichtenštejna a jeho syna knížete Karla I. z Lichtenštejna. In: VAŘEKA, Marek. Časopis Matice moravské. Roč. 132, 2013. VAŘEKA, Marek. Mocenské aktivity knížete Karla I. z Lichtenštejna a jeho bratrů v Horním Slezsku. In: VAŘEKA, Marek. Šlechtic v Horním Slezsku: vztah regionu a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního Slezska (15.-20. století) Ostrava – Katowice, 2011. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory. Ostrava, 2020.

3. VÝVOJ PANSTVÍ UHERSKÝ OSTROH

Dle archeologických nálezů bylo toto území osídleno už v pravěkých dobách, avšak první písemná zmínka o Ostrohu pochází až z roku 1275. Arche- ologické nálezy dokazují, že zdejší krajina byla osídlena už 3 – 2 000 let př. n. l. V této oblasti se nacházela také Velkomoravská říše. V přemyslovských dobách se toto místo nazývalo Stenice (Stanice). Jeho původní účel byl zřejmě jako strážný hrad na řece Moravě proti blízkým hranicím. Kolem hradu pak vzniklo obydlené podhradí.22 Dle pramenů se jednalo o královský hrad, který Jan Lucemburský roku 1320 udělil do zástavního práva Zdislavovi ze Šternberka. Šternberkové získali pod svou vládu také část veselského a bzeneckého panství. Zdislav a jeho potomci vládli na ostrožském panství až do roku 1350, kdy se hrad vrátil zpět do rukou Lucemburských pánů, konkrétně bratra Karla IV., markraběte Jana.23 V testamentu z roku 1371 se dočteme názvy zdejších vesnic, která pod Ostroh patřila: Blatnice, Ostrožská Lhota, Sezemov, Smíchov, Stará Blatnice, Milokošť a Kvačice.24 Po smrti Jana se panství dostalo do rukou jeho syna markraběte Prokopa, což se ale nelíbilo jeho bratru Joštovi. Střety mezi markrabaty skončily až Prokopovou smrtí. Ostrožské panství se dostalo znovu do zástavy šlechty a do držení panovníka se už nikdy nevrátilo.25 Roku 1405 se tak hrad spolu s celým panstvím dostal do rukou bratrů Haška a Beneše z Valdštejna. Právě Hašek z Valdštejna se ve víru husitské revoluce vzepřel katolické víře a spolu se strážnickým Petrem z Kravař se opevnil na Ostrohu. Král Zikmund proti nim vytáhl, dobyl Veselí nad Moravou, avšak hrad v Ostrohu nedobyl. Porážka Žižky u Malešova v červnu 1424 přiměla Haška přejít na stranu krále Zikmunda, což ho stálo právě Ostroh.26

22 Kvůli tomuto názvu byl později nesprávně zaměňován se Ždánicemi. ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 239. 23 Podrobné informace o rodu Šternberků najdeme v knize POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové: panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha, 2012. 24 RAŠTICOVÁ, Blanka. BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 43-49. 25 ČOUPEK, Jiří. Kunovice v proměnách času. Břeclav, 1996, s. 52. 26 MIČKA, Antonín. Louka (1046-1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 11.

V této neklidné době revoluce se na Ostrohu často střídali jeho páni. Vévoda Albrecht zřejmě pokračoval na místo Zikmunda Lucemburského v obléhání Ostrohu a podařilo se mu ho získat. Hrad poté roku 1424 věnoval Stiboru ze Stibořic, který vlastnil také Hodonín. O čtyři roky později bylo panství dáno do zástavy knížeti Fridrichu Ruskému spolu se sousedním Veselím nad Moravou. Fridrich se ale snažil na panství co nejvíce obohatit. Zvýšil daně a počet robotních dnů, což vyvolalo nepokoje. Poddaní žádali o pomoc krále Zikmunda, který jim vyhověl a Fridricha pokáral.27 O Ostrohu se pak prameny zmiňují až v roce 1440, kdy se zde nakrátko usazuje Reinprecht z Ebersdorfu. Po Reinprechtovi se ostrožským pánem stal zbohatlý hejtman Čeněk z Mošnova. Za své vojenské služby proti kališníkům získal velké bohatství a množství pozemků: Týnec u Břeclavi, Hodonín, Ostroh a také Buchlovice. Ovládal tak velký pás území. Roku 1448 jej od něj odkoupil Jan st. z Moravan za cenu 2 000 kop grošů. Jan pocházel z rodu Landštejnů a spolu se svými bratry a potomky spravoval panství až do roku 1468, kdy vypukla válka s Uhrami. Král Jiří z Poděbrad přenechal Ostroh Janu z Cimburka a v roce 1464 jej získal na krátko Jan z Lichtenštejna.28 Během česko-uherské války padl Ostroh do moci Korvínových vojsk,29 ze které byl předán do rukou Jana Zeleného z Šanova roku 1484. V těchto válkách bylo zničeno celkem 61 vesnic v hradišťském kraji, mezi nimi i ves Sezimov, která nebyla nikdy obnovena.30 O šest let později získal zástavní práva k Ostrohu Jan Filipec, biskup a správce olomouckého biskupství. Filipec předal panství svému synovci Janu z Kunovic.31 Ten vlastnil v roce 1511 plná dědičná práva k hradu a panství, ke kterému patřili Ostroh, Předměstí, Milokošť, Ostro- žská Lhota, Blatnice, Blatnička a také Hroznová Lhota.32

27 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s. 32. 28 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 239. 29 Více informací o Matyáši Korvínovi: KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490): uherský a český král. České Budějovice, 2009. 30 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s. 34. 31 RAŠTICOVÁ, Blanka. BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 56-66. 32 MATĚJEK, František (ed.). Moravské Zemské desky. Kraj olomoucký. Brno: Zemská banka pro Moravu a Slezsko, 1948, s. 175-176.

Jan z Kunovic se sice narodil jako pouhý vladyka, ale ukázal se být velice schopným. Roku 1515 získal šlechtický titul a byl povýšen do panského stavu. Zásluhy na tom měl zřejmě i Janův strýc, biskup, kancléř a správce olomouckého biskupství Jan Filipec, který svému milovanému synovci k tomuto titulu určitě pomohl.33 Jan z Kunovic se o své panství dobře staral a neustále jej rozšiřoval. Král Vladislav II. mu daroval královské město Uherský Brod roku 1506. Ke svému panství přikoupil také Nivnici (1535) a Hluk (asi 1540). Jan nechal přestavět také zámek v Louce do renesanční podoby. Kvůli jeho malým rozměrům připomínal spíše tvrz než klasický zámek.34 Někdy v této době dědí po svém nevlastním otci35 také Hroznovou Lhotu, Tasov, Louku, Boršice, Slavkov, Strání, Horní Němčí, Kozojídky, Žeraviny, Malou Vrbku a Kuželov.36 Staral se také o své poddané. Jan z Kunovic se například účastnil soudního jednání proti Kropáčovi z Nedvědomí, který dlužil za množství 300 litrů vína peníze Janu Bartoškovi z Blatnice.37 Kromě správy o své vlastní panství se věnoval také správě země. Získal hodnosti nejvyššího komorníka, kterým byl v letech 1523 – 1525 a poté byl v letech 1527 – 1545 podkomořím.38 Jan z Kunovic se v této době řadí mezi nejbohatší mo-ravské šlechtice a je uznáván jako bohatý a schopný muž. Přestože byl vychován v katolické víře, on i jeho potomci vyznávali protestanskou víru.39 Když Jan z Kunovic zemřel, bylo jeho panství rozděleno mezi jeho čtyři syny: Jana, Jetřicha, Jaroslava a Arkleba. Ostroh a vedlejší vesnice připadly

33 HLOBIL, Ivan. Jan Filipec a studia Jana z Kunovic. Vlastivědný věstník moravský, 42, 1990, s. 403–404. POKLUDA, Zdeněk. Nový Světlov: osudy zámku a jeho držitelů. Bojkovice, 2009, s. 11-13. 34 Dnes slouží tento bývalí zámek hospodářským účelům místního JZD. ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 146. MIČKA, Antonín. Louka (1046-1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 13. 35 Janova matka, Zuzana Filipcová, se po smrti svého prvního manžela znovu provdala za Václava Něpra z Vojslavic. Ten vlastnil část veselského panství, druhou polovinu spravoval jeho bratr. Protože však Václav neměl žádného potomka, odkázal svou polovinu svému nevlastnímu synu, Janu z Kunovic. SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017, s. 22. 36 Tyto vesnice dříve patřily k sousednímu Veselskému panství. MIČKA, Antonín. Louka (1046- 1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 12-13. HURT, Rudolf – NĚMEČEK, Bohumil. Veselí nad Moravou: dějiny města. Brno: Musejní spolek, 1973, s. 28. 37 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s. 36. 38 KALINA, Tomáš (ed.). Moravské zemské desky. II. sv. řady brněnské 1480 – 1566. Brno, 1950, s. 177-184. 39 JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín, 2000, s. 213.

16 nejmladšímu Arklebovi. Stejně jako jeho otec, také on se snažil rozšiřovat své panství. Přikoupil vesnice Ostrožskou Novou Ves, Derfle, Vésky, Míkovice a další. Neměl však žádného syna a tak po jeho smrti připadlo toto panství bratru Jetřichovi.40 Stejný osud, jako Arkleba, potkal i Jana a Jaroslava. Jetřich tak po jejich smrti získal i jejich panství a dědictví po Janu z Kunovic bylo zase jednotné. Jetřich se stal, stejně jako jeho otec, podkomořím markrabství moravského. Byl velmi bohatý. Toto bohatství se snažil využívat k podpoře svých protestanských přátel. Nezapomínal také na zvelebování svého panství. Opravil tvrz v Hluku, dal postavit zámek v Louce a přestavět hrad v Ostrohu v renesančním stylu. Sám ale nejčastěji pobýval v Uherském Brodě.41 Několikrát se dostal do sporu se svým sousedem, majitelem veselského panství, Jakubem Vojskem. Jelikož část ostrožského panství dříve patřila pod veselské, nastávaly často spory ohledně území. Jednalo se především o sporné napájení dobytka z louckých, kozojídských a blatnických rybníků na jehož užívání se pánové neshodli. Roztržka skončila až na zemském soudě, kde byl Vojska potrestán pokutou.42 V průběhu 16. století se na zdejším panství usadili Bratři jednoty bratrské. Díky finanční podpoře strážnických Žerotínů zakládali nové sbory v Javorníku, Veselí, Velké nad Veličkou, Radějově, Petrově, Lidéřovicích, Tasově, Lipově a Hrubé Vrbce. Díky tolerantnímu přístupu Jetřicha z Kunovic mohly být zakládány bratrské komunity také mimo žerotínské panství. Kromě bratrské víry zde byl rozšířen také novoutrakismus. V čele této církve stál Pavel Pressius, profesor pražské univerzity.43 Jetřich z Kunovic zemřel roku 1582 a zanechal po sobě nezletilého syna. Proto panství dostal dočasně do své správy Arkleb a po jedenácti letech jej předal již dospělému Janu Jetřichovi. Ten kromě Ostrohu, Kvačic, Chylic, Ostrožské

40 BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013, s. 124-129. 41 RAŠTICOVÁ, Blanka. BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 67-68. 42 HURT, Rudolf a Bohumil NĚMEČEK. Veselí nad Moravou: dějiny města. Brno: Musejní spolek, 1973, s. 49-51. 43 BARTOŠ, Josef – ZEMEK, Metoděj. Uherský Brod: minulost i současnost slováckého města. Brno, 1972, s. 202. KUČERA, Jan. Paměti královského města Uherského Brodu. Brno, 1903, s. 84-85. Více o novokřtěncích na Moravě: HRUBÝ, František. Karel st. ze Žerotína a moravští novokřtěnci. In: HRUBÝ, František. Český časopis historický. Praha, Historický klub (43), č. 1., 1937, s. 68-72. PÁNEK, Jaroslav. Moravští novokřtěnci. In: PÁNEK, Jaroslav. Český časopis historický. Praha: Historický ústav AV ČR 92, 1994, s. 242-256.

Nové Vsi, Derflí, Vések, Míkovic, Ostrožské Lhoty, Blatnice, Blatničky, Milokoště, Louky, Kuželova, Malé Vrbky, Tasova, Hroznové Lhoty, Kozojídek a Žeravin spravoval také panství Vizovice a Hranice, které zdědil po smrti své matky. Své už tak obrovské panství ještě zvětšil, když roku 1609 a 1616 přikoupil města Kunovice a Hluk. Stal se také členem zemského soudu v Olomouci a často pobýval také v Praze. Expanzi Jana Jetřicha však zastavila neúroda a vpád Bočkajů, které ho dostali do finančních problémů.44 Během tohoto nepřátelského útoku byly městečko Hluk a ves Louka zcela vypáleny a zničeny.45 Aby se Jan Jetřich vymanil z dluhů, musel část svého panství prodat Kounicům. Konkrétně šlo o město Uherský Brod. Za Jana Jetřicha z Kunovic byl sepsán urbář zdejšího panství. Díky tomuto cennému pramenu tak máme lepší představu o poměrech a stratifikaci podaných. Po jeho smrti převzal zbytek panství jeho syn Jan Bernard.46 Jan Bernard se stal majitelem panství v roce 1617. Získal skvělé vědomosti díky svému studiu ve švýcarské Basileji a byl připraven věnovat se naplno správě panství. Nechal znovu opravit zámek v Ostrohu, který byl zničen po požáru způsobeném bleskem v roce 1605. 47 V této době se poměr mezi nekatolickými stavy a Habsburky stále zhoršoval. Po tři roky se Jan Bernard staral o své državy, pak ale vypuklo povstání proti Habsburkům. Jan Bernard se samozřejmě postavil na stranu svých bratrů protestantů a bojoval proti katolíkům v zemi. Spolu se Zdeňkem Brtnickým z Valdštejna patřil k čelním kalvi- nistickým představitelům na Moravě. Stal se také komořím „zimního krále“ Fridricha Falckého.48 Po porážce na Bílé hoře, ještě před vyhlášením rozsudku, utekl do zahraničí.49 Věděl, že by ho čekal trest a bál se o svůj život. Jan Bernard byl jako

44 Více o vpádu Bočkajů: KAMENÍČEK, František. Prameny k vpádu Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny České roku 1605-1606. Brno, 1894. 45 MIČKA, Antonín. Louka (1046-1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 11. SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017, s. 38. 46 MATĚJEK, František (ed.). Moravské zemské desky. III. sv. řady olomoucké 1567 – 1642. Brno, 1953, s. 461. KAMENÍČEK, František. Prameny k vpádu Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny České roku 1605-1606. Brno 1894, s. 241. 47 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 240. 48 JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín, 2000, s. 238. 49 SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017, s. 39.

18 uprchlý rebel odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a statků. Nemohl se už nikdy vrátit zpět do českých zemí. Usadil se spolu se svou manželkou a synem nedaleko Hamburku, kde také roku 1626 zemřel.50 Král Ferdinand II. roku 1623 zkonfiskoval všechny majetky pánů z Kunovic a daroval je svému věrnému šlechtici, Gundakaru z Lichtenštejna.51 Gundakar byl bratrem známého Karla z Lichtenštejna, soudce rebelů. 52 Gunda- kar si navíc dělal na Ostroh dědičný nárok, protože druhou ženou Jaroslava z Kunovic byla Eliška z Lichtenštejna.53

Obrázek č. 1: Erb Jaroslava z Kunovic a Elišky z Lichtenštejna z roku 1559 na tvrzi v Hluku54

50 POKLUDA, Zděnek. Hrad a panství Uherský Ostroh. In: POKLUDA, Zdeněk. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993), s. 158-168. RAŠTICOVÁ, Blanka – BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 66-70. 51 MZA Brno, G 140, RA Dietrichsteinů Mikulov, kart. 140, inv. č. 418, sign. 211/b. Žádost kn. Gundakara Lichtenštejna o přiřčení velkostatku Veselí a velkostatků pánů z Kunovic, leden 1623. MZA Brno, G 140, RA Dietrichsteinů Mikulov, kart. 142, inv. č. 423, sign. 212/b. Přiřčení všech statků pánů z Kunovic kn. Gundakaru Lichtenštejnovi, červen 1623. HOSÁK, Ladislav. Dějiny moravského Slovenska. č. 1-4. Břeclav, 1927, s.77 52 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s. 56. 53 První manželkou byla Kateřina z Víckova. Obě manželství byla bezdětná, proto panství zdědil Jaroslavův bratr Jetřich z Kunovic. Eliška z Lichtenštejna byla vzdálenou příbuznou Gundakara z Lichtenštejna, který si díky tomuto sňatku nárokoval zdejší panství. Eliška byla totiž sestrou Gundakarova předka, Kryštofa z Lichtenštejna. BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 171. KUČERA, Jan. Paměti královského města Uherského Brodu. Brno, 1903, s. 85. ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 101. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory. Ostrava, 2020, s. 167. 54 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 172.

4. PANSTVÍ V RUKOU LICHTENŠTEJNŮ

Po porážce na Bílé hoře a následné konfiskaci změnilo přes sto moravských statků své majitele.55 Habsburkové si obnoveným zřízením zems- kým zajistili dědičně české země a omezili moc šlechty.56 Kromě majetkových změn dochází také ke změnám náboženským. Katolická víra se stala jedinou povolenou, obyvatelstvo muselo konvertovat a ti, kteří tak odmítli učinit, museli odejít ze země. Nový majitel panství, Gundakar z Lichtenštejna, buduje na svém panství katolické kostely a opravuje ty staré. Země se na příkaz panovníka znovu sjednocuje pod jednotnou víru. Lichtenštejnové se jako správní katolíci snažili tuto víru rozšířit dle nařízení krále také ve svém panství. Návštěva kostela a účast na mši byla povinná, toho kdo nešel ke zpovědi, čekal trest. Kacířské knihy byly zakázány a ničeny. Jezuité konaly po celé zemi misie, na ostrožském panství se konaly v letech 1647 – 1653. Novokřtěnští učitelé a další kacíři byli pronásledování a zabíjeni. Všude se začalo mluvit německy, český jazyk pomalu upadal.57 V roce 1654 nechal kníže Lichtenštejn obnovit faru v Blatnici58 a Ostrožské Lhotě a zakládá další kostely na panství.59 Gundakar, stejně jako jeho dva starší bratři Karel a Maxmilián, pocházel z valtické větve rodu Lichtenštejnů.60 Narodil se 30. ledna 1580 v Lednici. Jeho

55 KNOZ, Tomáš. Pobělohorské konfiskace: moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno: Matice moravská, 2006, s. 230. 56 MALÝ, Karel. Česká konfederace a Obnovené zřízení zemské – dvě části ústavy z počátku 17. století. In: MALÝ, Karel. Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918. Praha, 2006, s. 30-44. 57 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981. BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011. BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013 s. 66-67. 58 Prvním farářem se stal Martin Tesař z Ostrohu roku 1658. SKÁCEL, Jan. Z dějin Slovácka. Zlín, 1958, s. 84. 59 Roku 1654 byl postaven například kostel sv. Jana Křtitele v Hroznové Lhotě či vybudována nová fara v sousední Louce, v roce 1717 postavena kaplička v Kuželově a v roce 1758 vystavěn nový kostel v Ostrohu.. Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s.72. JUNEK, Marek. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště, 2004, s. 41 MIČKA, Antonín. Louka (1046- 1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 1. Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, s. 421. 60 Dějiny tohoto rodu sahají až do 11. století. Během let tato „rakousko-moravská“ šlechta díky svému politickému angažování získala velké území na jižní Moravě a po vymření mikulovské větve rodu roku 1585 se do centra zájmů dostávají bratři Karel (1569 – 1627), Maxmilián (1578 – 1643) a Gundakar (1580 – 1658). Konverze na katolickou víru se bratrům vyplatila. Karel I. z Lichtenštejna byl po Bílé hoře jmenován správcem českého království a na Moravě zemským gubernátorem. Zabavené statky často rozdělil mezi sebe a své bratry. Sám Karel držel Plumlov,

20 největší sláva začala v roce 1623, kdy jako věrný podporovatel císaře Ferdinanda II., a také díky postavení svého bratra Karla, získal velký majetek. 61 Stal se majitelem nejen panství ostrožského, ždánického a Moravského Krumlova, ale také byl povýšen do dědičného stavu říšského knížete. Byl také velice schopným politikem. Stal se císařským komořím, členem tajné rady, nejvyšším hofmistrem a spolu se svými bratry byl velice oblíben na dvoře císaře. Karel I. z Lichtenštejna předsedal exekuci na Staroměstském náměstí, byl správcem českých zemí a zemským gubernátorem. 62 Mladší bratr Maxmilián bojoval po boku císaře v bitvě na Bílé hoře a za své služby získal titul nejdříve nejvyššího císařského podkoního a poté dokonce polního maršála.63 Lichtenštejnové se tak na počátku 17. století zařadili mezi nejbohatší šlechtice země a většina jejich majetku z let 1620 – 1650 pochází právě z poválečných konfiskací. Počet jejich usedlých dle Tomáše Knoze vrostl ze 4 758 na 16 156 osob a ke konci 17. století představovali jejich poddaní pětinu obyvatel země.64 Co se týká osobního života Gundakara z Lichtenštejna, byl kníže dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Anežka z Ostfrieslandu a zemřela roku 1616. Byli manželé pouhých dvanáct let. Druhé manželství bylo pro Gundakara velmi výhodné. Vzal si za ženu kněžnu Alžbětu Lukrécii a díky ní získal nárok na

Brannou, Břeclav, Moravskou Třebovou, Lednici, Valtice, Černou Horu, Rudu na Moravě, Úsov, knížectví Opavu, Krnov a Zábřeh, bratr Maxmilián zase Pozořice a Bučovice. Lichtenštejnové tak založili v českých zemích obrovské panství sahající z jižní Moravy až do Slezska. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 56-68. BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 191-193. 61 Obecně o Karlu I. z Lichtenštejna: STLOUKAL, Karel. Karel z Lichtenštejna a jeho účast ve vládě Rudolfa II. (1596-1607). In: Český časopis historický / Praha: Historický klub 18, č. 1 (1912), s. 21-37. WINKELBAUER, Thomas. Karel z Lichtenštejna a staroměstská exekuce 21. června 1621 jako české místo paměti v zrcadle historiografie. In: WINKELBAUER, Thomas. Časopis Matice moravské Roč. 131, 2012, s. 49-62. VAŘEKA, Marek. Hospodářské aktivity Hartmanna II. z Lichtenštejna a jeho syna knížete Karla I. z Lichtenštejna. In: VAŘEKA, Marek. Časopis Matice moravské. Roč. 132, 2013, s. 189-199. VAŘEKA, Marek. Mocenské aktivity knížete Karla I. z Lichtenštejna a jeho bratrů v Horním Slezsku. In: VAŘEKA, Marek. Šlechtic v Horním Slezsku: vztah regionu a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního Slezska (15.-20. století) Ostrava – Katowice, 2011, s. 177-196. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory. Ostrava, 2020, s. 297-323. 62 VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 63-68. 63 KNOZ, Tomáš. Lichtensteinové, Morava a Valtice v 1. polovině 17. století. In. KORDIOVSKÝ, Emil. Město Valtice. Valtice, 2001, s. 301-315. Dále také WINKELBAUER, Thomas. Lichtenštejnové jako „šlechta neznající hranice“. Náčrt majetkového vývoje pánů a knížat lichtenštejnských v Dolních Rakousích a na Moravě v rámci politických dějin. In: BŮŽEK, Václav. – KOMLOSY, Andrea. – SVÁTEK, František. Kultury na hranici. Waidhofen, 1995, s. 215-222. 64 Tamtéž.

21 knížectví Těšín. Habsburkům se však nelíbilo, že by Lichtenštejnové spojili své panství z Moravy až do Slezska, a tak po smrti Alžběty přešlo těšínské knížectví jako odumřelé léno na českého krále. Gundakar měl dva syny, Hartmanna a Ferdinanda Jana, kteří se dožili dospělosti. Kromě češtiny a němčiny ovládal latinu, italštinu, francouzštinu a španělštinu. 20. prosince 1633 požádal Gundakar císaře, aby jeho panství Moravský Krumlov, Hluk, Uherský Ostroh a Ždánice nesly název Knížectví Lichtenštejn. Císař mu vyhověl a tento název se udržel až do Gundakarovi smrti.65 Švédové, Dánové, Nizozemci, Francouzi a Angličané se obávali rostoucí moci Habsburků a spojili se proti nim. Nejhorší období nastalo pro české země po smrti Albrechta z Valdštejna, kdy do Čech a na Moravu vtrhli několikrát Švédové a Sasové. 66 Ti zde rabovali, plenili a vypalovali města a vesnice. Samotný zámek v Ostrohu byl vypálen v roce 1645.67 Na Moravě bylo zničeno 22 měst, 63 hradů a přes 300 vsí. Švédové odvezli ze země drahocenné rukopisy, knihy, obrazy a další cennosti. Konec tohoto řádění přinesl až Vestfálský mír podepsaný roku 1648. Ani po třicetileté válce nenastaly klidné časy. V roce 1663 obléhali Turci Vídeň a podnikali nájezdy také do ostrožského kraje. Podle Ludvíka Lukáše a Bohumila Fišera bylo až 800 lidí zabito nebo odvlečeno do otroctví. Po válce samozřejmě ubylo lidí a půda nebyla obdělávána. Vrchnost neměla dostatek pracovníků a tak se často zvyšoval počet robotních dnů mnohdy až na 6 dní v týdnu. Kromě práce na poli museli poddaní pomáhat také s dovozem dříví, lovením či opravou panského majetku.68

65 VAŘEKA, Marek. 380 let knížectví Lichtenštejn v Moravském Krumlově: držba Lichtenštejnů v Moravském Krumlově (1622-1908) = 380 years of princedom Liechtenstein in Moravsky Krumlov : Liechtenstein occupancy (1622-1908). V Hodoníně: Masarykovo muzeum, 2013, s. 10. 66 Více o třicetileté válce: KNOZ, Tomáš. – CHOCHOLÁČ, Bronislav. Třicetiletá válka a její stín. Úpadek, protireformace a obnova. In: PTÁČEK, Miroslav. (ed.): Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín, 2009. KNOZ, Tomáš. 1618 České stavovské povstání jako evropská krize. In: KNOZ, Tomáš. Osmičky: osudová výročí českých a československých dějin končící na jednu číslici. Praha, 2018. 67 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 240. 68 FIŠER, Bohumil. Paměti hradišťské. Valašské Meziříčí, 1920, s. 56. LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s.58-59, 65-66. JUNEK, Marek. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště, 2004, s. 35. HLADIŠ, František – OPLETAL, Rudolf. Nivnice v proměnách času: 750. výročí písemné zmínky o Nivnici. Nivnice, 2011, s. 21.

Po smrti knížete Gundakara roku 1658 už Lichtenštejnové na ostrožském zámku tak často nepobývali. Své centrum měli ve Valticích, zámek v Ostrohu tak zůstal pouze střediskem správy panství, čímž jeho význam značně poklesl.69 Správy panství se po otcově smrti ujal starší ze synů, Hartmann z Lichtenštejna. Právě za něj byly sepsány další důležitý prameny a to lánové rejstříky hradišťského kraje z roku 1671.70 Hartmannovou ženou byla hraběnka Alžběta Zdenka ze Salm-Reifferscheidtu a měli spolu přes dvacet dětí. 71 Roku 1668 nechal vystavět kapli sv. Antonína v Blatnici, poutníkům však velikostně nestačila a tak ji nechal jeho syn Maxmilián roku 1696 rozšířit.72 Nejstarší syn Maxmilián Jakub Mořic byl celkem třikrát ženatý. Manželky se jmenovaly Jana Beatrix z Lichtenštejna, Eleonora Markéta z Holstein-Sonderburgu a Marie Alžběta z Lichtenštejna. 73 Přes tato mnohá manželství zemřel Maxmilián bez mužského potomka. V této době nebyly vztahy mezi Lichtenštejny ideální. Díky testamentu Jana Adama I. (posledního z Karlovy větve) nedědil veškerý majetek jeho bratranec Antonín Florián, ale také jeho synovec Josef Václav.74 Po spojení rodových linií Karla a Gundakara z Lichtenštejna byla na zámku v Bučovicích zřízena účtárna všech lichtenštejnských panství v českých i rakouských zemích. Sídlem správy ostrožského panství se stal Uherský Ostroh, kde sídlila panská kancelář, vrchní hejtmani, úředníci a služebníci, například purkrabí, obroční, důchodní a lesní pojezdný.75 Purkrabí měl na starost budovu zámku, inventář a zásoby jídla. Obroční se staral o vše, co náleželo do panských dvorů a důchodní přijímal a zapisoval peněžní platy a naturální dávky. Pojízdný měl na starosti dohlížení na roboty poddaných, sklízení úrody a chov dobytka.76

69 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 240. 70 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v. 71 HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011, s. 52. ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 310-311. 72 SKÁCEL, Jan. Z dějin Slovácka. Zlín, 1958, s. 91. 73 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 310-311. 74 JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha, 2009, s. 66. HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011, s.47-48. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 71-72. 75 SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017, s. 49-50. 76 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s. 27-29.

Antonín Florián se roku 1679 oženil s hraběnkou Eleonorou Barborou z Thunu. Společně měly 14 dětí. Stejně jako jeho předkové i on oddaně sloužil Habsburkům. Od roku 1689 jako vyslanec v Římě, po návratu do vlasti se stal nejvyšším císařským komořím a začal přestavovat zámek ve Valticích na své reprezentativní sídlo. Za jeho správy propuká kolem roku 1680 ve zdejším kraji morová epidemie77 a rok 1683 přinesl vpád uherských povstalců pod vedením šlechtice Imricha Thőkőlyho.78 Po vymření španělské větve Habsburků odjel s arcivévodou Karlem do Španělska, kde mu pomáhal se zahraniční politikou. Po prohrané válce o španělské dědictví dále zůstával po boku císaře Karla VI. a stal se nejvyšším podkoním. Právě díky těmto přátelským vztahům s císařem se mu podařilo vytvořit samostatný stát Knížectví lichtenštejnské z hrabství Vaduz a panství Schellenberg. 79 Na počátku 18. století vpadli na Moravu vojáci knížete Františka Rákoczyho. Roku 1703 vypálili Blatnici a Milokošť, roku 1705 Ostro- žskou Novou Ves, Předměstí a Kvačice.80 Antonín Florián tak nechal roku 1714 vystavět nový kostel v Blatnici s pomocí svého architekta Antonína Jana Opletala. Kníže zemřel roku 1721.81 Josef Jan Adam se jako jediný syn svého otce stal dědicem celého otcova majetku. Jako mladý hodně cestoval. Navštívil Řím, Neapol, Turín, Nizozemí a Anglii. Byl celkem čtyřikrát ženatý. První manželkou byla jeho vzdálená příbuzná kněžna Gabriela z Lichtenštejna, druhá žena se jmenovala Marie Anna hraběnka z Thunu třetí byla Marie Kateřina hraběnka z Őttingenu-Spielbergu a tou poslední se stala Marie hraběnka Kottulínská. Josef Jan Adam získává roku 1729 také titul hraběte z Rietbergu. Získal na něj nárok díky sňatku svého pradědečka Gundakara z Lichtenštejna s Agnes hraběnkou z Ostfrieslandu. Když tento rod vymřel, přešlo dědictví tohoto titulu na Lichtenštejny. Umírá ve Valticích roku 1732.82

77 K roku 1691 najdeme v záznamech děkanské matriky v Uherském Hradišti zápis, že Louka byla po této epidemii téměř vylidněná. Přitom v roce 1671 měla dle lánových rejstříků 71 obyvatel. MIČKA, Antonín. Louka (1046-1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996, s. 18. 78 PAJER, Jiří. Kněždub: minulost a současnost obce. Kněždub: Obec Kněždub, 2011, s. 49. 79 VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 72-73. 80 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s. 68. Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s.75. 81 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 310-311. 82 VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 73-74.

Jan Nepomuk Karel byl synem Josefa Jana Adama a jeho manželky Marie hraběnky z Őttingenu-Spielbergu a v době otcovi smrti měl pouhých osm let. Jeho poručníkem se stal strýc Josef Václav Lorenc.83 Po nabytí plnoletosti se stal královským komořím v Uhrách a Čechách. V roce 1741 nechal postavět kostel v Hluku84 a roku 1744 se oženil s Marií Josefou hraběnkou Harrachovou. Umírá náhle ve čtyřiadvaceti letech a nezanechává po sobě mužského potomka. Dospělosti se dožila jen dcera Marie Antonia, syn zemřel krátce po porodu. Větev knížete Antonína Floriána tak vymírá a dědicem majetku se stává strýc a bývalý poručník Jana Nepomuka Karla Josef Václav Lorenc.85 Roku 1751 vypuknul ve městě Ostroh požár, při němž shořelo celé město. Josef Václav Lorenc nechal město znovu vystavět a dal vybudovat nový kostel. Stavba byla dokončena roku 1758. Během válek o rakouské dědictví vtrhli roku 1757 do města Prusové a od jeho obyvatel vybrali vysoké výpalné. Zdejší poddaní pak roku 1750 úspěšně žádali u Marie Terezie právo čtvrtého výročního trhu. Z trhů totiž měšťanům plynuly nejvyšší zisky, které byly potřebné pro obnovu města. Došlo také ke změně v soudnictví. Prohřešky poddaných na ostrožském panství už nesoudil soud města Uherský Ostroh, ale magistrát královského města Uherského Hradiště. Ty menší měla na starosti stále vrchnost.86 Byly založeny také nové farnosti v Kunovicích, Ostrožské Nové Vsi, Dolním Němčí a Horním Němčí.87 Roku 1770 vyšlo nařízení o očíslení všech domů a přidělení stálých jmen a příjmení všem poddaným. Za Josefa II. pak vznikl ještě josefinský katastr, který sepisoval velikosti majetku usedlých. Ve stejném roce nechává kníže vystavět také nový kostel v Ostrožské Nové Vsi.88 Kníže Josef Václav z Lichtenštejna umírá roku 1772 bez dědice. S manželkou Annou Marií sice syna měl, ale ten umírá ještě jako dítě. Vláda

83 V literatuře je často psán i jako Josef Václav Vavřinec 84 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 539. 85 HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011, s. 52. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 74-75. 86 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 201. 87 NĚMEC, Jaroslav. Dolní Němčí: od historie k současnosti. Břeclav, 1994, s. 18. ČOUPEK, Jiří. Ostrožská Nová Ves: z dějin Nové Vsi a Chylic. Ostrožská Nová Ves, 2001, s. 108. 88 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s.73-99.

25 přechází na jinou větev rodu, konkrétně na Jana Adama (1772-1781), synovce Františka Josefa I. a poté na Aloise I. Josefa (1781-1805).89 Počátek devatenáctého století nezačal pro poddané šťastně. Dlouhá sucha se střídala s obdobím dešťů a tuhými mrazy a v zemi probíhaly napoleonské války. Kníže Jan I. Josef spravuje panství od roku 1805 a účastní se také bitvy tří císařů u Slavkova. Za zásluhy v této bitvě získává řád Zlatého rouna a povýšení na maršála. 90 Další zlomový rok 1848 se pak nesl v tónech revoluce, která zasáhla také Habsburskou monarchii. Revoluce byla ve všech zemích potlačena, došlo však ke změně na císařském trůnu. Ferdinand se ho vzdal ve prospěch Františka Josefa II. Revoluce ovlivnila také hospodářství na knížecích panstvích. Postupně převládalo lesní hospodářství, polní se zredukovalo jen na pronájem panských dvorů. V této době spravuje lichtenštejnské panství Alois II. (1836- 1865). Mezi jeho významné činy patří hlavně dostavění lednického zámku do dnešní novoromantické podoby. 91 V letech 1838 a 1847 vypukly požáry v Hluku,92 v letech 1862 a 1872 hořelo v Kvačicích a ostrožském Předměstí, proto byl v Ostrohu v roce 1885 založen první hasičský sbor. 93 Roku 1856 nechává vystavět novou školu v Ostrožské Nové Vsi. Stavitelem školy byl František Malbohan z Uherského Ostrohu.94 Po smrti Aloise II. se ujímá správy majetku jeho syn Jan II., který se místo práci u dvora věnoval raději správě svého panství. K roku 1914 leželo na lichtenštejnských panstvích celkem 640 vesnic.95 Lichtenštejnská ústředna sídlila ve Vídni, v Bučovicích ústřední čítárna, ve Ždánicích a Uherském Ostrohu působily územní inspektoráty. Na zámku v Uherském Ostrohu kromě inspektorátu byla také panská kancelář. Majitel panství se pohyboval hlavně na císařských dvorech nebo pobýval na zámku v Lednici a do Ostrohu zavítal jen zřídka. Chod panství proto svěřil svým úředníkům, mezi nimž měl nejvyšší

89 ČOUPEK, Jiří. Ostrožská Nová Ves: z dějin Nové Vsi a Chylic. Ostrožská Nová Ves, 2001, s. 82. 90 HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011, s. 58. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 80. 91 VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 81. 92 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 217. 93 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s.73-99. 94 ČOUPEK, Jiří. Ostrožská Nová Ves: z dějin Nové Vsi a Chylic. Ostrožská Nová Ves, 2001, s. 185. 95 KORDIOVSKÝ, Emil. Jihomoravská lichtenštejnská panství v lánových rejstřících a tereziánském katastru. Jižní Morava 29, 1993, s. 208.

26 postavení hejtman. Nejstaršími známými hejtmany byli Jan Ostrovský (1635) a Knieger z Mayerbachu (1671).96 Zakládal nemocnice, sirotčince a roku 1873 nechal vystavět ve Valticích Ovocnářsko-vinařskou školu a založil první lesnickou školu na zámku Úsov. Dal také vystavět novou školu v Míkovicích a zdejším obyvatelům, jejichž domy zničila povodeň, daroval roku 1910 část svých polí, aby si na nich vystavěli nové domy.97 Miloval lov zvěře a sbíral umělecká díla. Po roce 1919 byly na základě pozemkové reformy majetky Lichtenštejnů zredukovány na necelou polovinu, přesto však patřili mezi nejvlivnější rody v tehdejším Československu. O pět let později začalo na panství budování železnice. Ta vedla z Ostrožské Lhoty, přes Veselí nad Moravou, Blatnici až do Myjavy a Nového Města nad Váhom.98 Jan II. umírá roku 1929 a ve správě panství ho vystřídal František Josef I..99 František Josef I. přesídlil v období 2. světové války na vaduzský zámek a do bojů se nezapojoval. Lichtenštejnsko tak bylo neutrální a zachovalo si nezávislost. Uherský Ostroh se stejně jako další města dostal pod kontrolu Němců.100 Osvobozen byl 26. dubna 1945 rumunskou armádou.101 Společně se svou manželkou Ginou hraběnkou Wilczkovou měl pět dětí. Dne 21. června 1945 byl Františku Josefu I. na základě Benešových dekretů lichtenštejnský majetek v Československu zcela zkonfiskován.102 Umírá roku 1989 a jeho nejstarší syn Jan Adam II. vládne v Lichtenštejnsku dodnes.103

96 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 196-198. RAŠTICOVÁ, Blanka – BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 104-106. 97 ILÍK, František. Míkovice: slovácká dědina. Uherské Hradiště, 2009, s. 85. 98 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s. 117. 99 HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011, s. 82-85. VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 83. 100 LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953, s. 133. 101 RAŠTICOVÁ, Blanka – BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 235. 102 BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011, s. 196. RAŠTICOVÁ, Blanka – BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 237-238. 103 VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010, s. 84.

Větev knížete Gundakara z Lichtenštejna a jeho potomků 104

104 ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981, s. 310-311.

5. HOSPODÁŘSKÝ OBRAZ PANSTVÍ

5.1. Stratifikace poddaných

Osedlí neboli poddaní bylo v období středověku a ranném novověku označení pro veškeré obyvatelstvo podřízené svému pánovi. Poddaní představovali nejpočetnější skupinu obyvatel a můžeme je rozdělit do dvou skupin: na privilegované a neprivilegované poddané. Poddaní byli majiteli gruntu. Svému pánovi byli za tento grunt zavázáni příslibem věrnosti a poslušnosti a naopak jim byla ze strany pána zajištěna právní ochrana. Poddaní představovali pro majitele panství jistý zdroj příjmů v podobě peněžních dávek, roboty a jistotu v podobě odbytů svých výrobků. Od 15. století šlechta na svých statcích podnikala a poddaní byli ti, kdo si tyto výrobky kupovali. Není tedy divu, že proto si šlechta chtěla udržet co největší počet osedlých. To si zajistila nejrůznějšími nařízeními, která měla za cíl udržet poddané na svém panství. Nejčastějšími nařízením byl zákaz volného pohybu či zákaz posílat děti na studia.105 Běžně se stávalo, že pokud byly podmínky pro poddané nesnesitelné, utekli do jiného panství. 106 Důvodem mohlo být špatné zacházení, velký počet robotních dnů, osobní důvody nebo lepší podmínky na jiném panství. Šlechta samozřejmě hrozila všem, kteří měli úmysly z panství odejít pokutami a tresty, kterými se snažila zvýšit svou autoritu. Povstání rolníků tak nebyla ničím neobvyklým. Kromě zběhnutí mohly mít úbytky obyvatel důvod ve válkách, epidemiích či v přírodních katastrofách.107

105 VAŘEKA, Marek. Jan z Pernštejna: 1561-1597: hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta, 2008, s. 15-16. 106 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1437, Žádost o vydání poddaných zběhlých z panství Ostroh na panství Uherský Brod. 107 Obecně o problematice poddaných MATĚJEK, František: Cesta poddaného lidu ke znevolnění. Brno 2000, s. 15–25. KNOZ, Tomáš: Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy. ČMM 111, 1992, s. 31–52. VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl II. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 34-48 VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. Prostějov 2009, s. 35. GRULICH, Josef. Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2008.

Tabulka č. 1: Počty usedlých na panství Uherský Ostroh v roce 1592108 Vesnice Počet usedlých Ostroh město 53 Ostroh - Předměstí 93 Kvačice 34 Chylice 35 Ostrožská Nová Ves 99 Kunovice 197 Sady (Derfle) 22 Vésky 15 Míkovice 29 Ostrožská Lhota 72 Blatnice 134 Blatnička 44 Milokošť 44 Louka 70 Kuželov 50 Malá Vrbka 42 Tasov 46 Hroznová Lhota 82 Žeraviny 17 Kozojídky 25 Hluk 124 Dolní Němčí 89 Horní Němčí 92 Slavkov 52 Boršice 92 Nivnice 169 Strání 46 Celkem 1867

Na ostrožském panství žilo v roce 1592 celkem 1867 osedlých. 109 V období před Bílou horou žilo na Moravě asi 700 000 obyvatel. Počet lidí, kteří patřili pod osedlého se lišil. Záleželo především na velikosti gruntu. Pokud byl menší, počítáme pouze majitelovu rodinu, u větších gruntů počítáme kromě rodiny také čeleď. Přesný počet obyvatel není v pramenech nikde doložen, proto nejčastěji počítáme jeho počet pomocí koeficientu 7.110 Na ostrožském panstvím by tak podle tohoto výpočtu žilo 13 069 lidí. Vesnic bychom na tomto panství

108 MZA, G 371, Novotný Jaroslav, PhDr., opisy moravských urbářů 1958-1968, karton 12, inv. č. 536, urbář panství Uhersky Ostroh, fol. 66v - 69r. 109 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 110 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 11.

30 našli celkem 27, což je poměrně vysoké číslo. Například na sousedním panství Uherský Brod se nacházelo 10 vesnic, 111 na Strážnickém panství, které je považováno za jedno z největších na celé Moravě, bychom našli 12 vesnic112 a na Veselském jen 5. Největší vesnicí byly Kunovice se 197 usedlými. Na druhém místě stojí Nivnice se 169 usedlými. Naopak nejmenší vesnicí na celém panství jsou Vésky s 15 usedlými. Průměrně žilo v jedné vesnici 69 usedlých.

5.2. Privilegovaní poddaní

Mezi privilegované obyvatelstvo patřili dvořáci, rychtáři, krčmáři a mlynáři. Tito zástupci patřili k movitějším obyvatelům. V některých případech se mohlo jednat o zcela svobodné obyvatelstvo. Většinou byli oproštěni od povinnosti robotovat, oproti ostatním poddaným však museli odvádět vysoké peněžní platy. Co se týká jejich počtu, byli na panstvích zastoupeni menšinově. Rychtář je představitelem vrchnostenské moci a jeho úkolem na panství bylo vybírání dávek a předávání panských rozkazů ostatním poddaným. Půdu vlastnili buď jen dočasně nebo trvale. Některé urbáře se o rychtářích vůbec nezmiňují, což je známka toho, že neměli na panství žádná práva. Tam kde se o nich dočteme, patří obvykle mezi plně svobodné občany. Krčmáři se na vesnicích vyskytovali poměrně často. Oproti mlynářům nevlastnili tak velký majetek, ale stále měli lepší postavení než ostatní poddaní. Správa lesů a ochrana zvěře byla pod správou hajných. Ty řadíme také mezi privilegované poddané, ačkoliv z hlediska majetku by patřili k nižším vrstvám poddanského lidu.113

Tabulka č. 2: Odvody majitelů krčmy114 odvody majitel krčmy o sv. Jiří o sv. Václavu Pavel Šentýř 18 gr. 2 d. 18 gr. 2 d. Pavel Skřivánek 18 gr. 18 gr. Dudek Fiantový 3 gr. 3 gr.

111 MZA Brno, f. G 371, Opisy moravských urbářů, inv. č. 533, Urbář panství Uherský Brod 1615. 112 MATĚJEK, František (ed). Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984, s. 66. 113 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století, Praha, 1960, s. 142-144. 114 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Na ostrožském panství bychom dle urbáře z roku 1592 našli jen 3 krčmáře. Dva se nacházeli v městečku Hroznová Lhota a jeden v Kuželově. Oba lhotští krčmáři, Pavel Šenkýř i Pavel Skřivánek, odváděli o sv. Jiří a o sv. Václavu 18 grošů, Pavel Šentýř platil o 2 denáry více. Dudek Fialový, krčmář z Tasova, odváděl o sv. Jiří a o sv. Václavu vždy 3 groše. Krčmáč Fiantový vlastnil kromě krčmy také manství, za které neplatil nic, ale musel v době válek odvádět jednoho koně a dohlížet na lovení v kozojídském rybníku. Většina obyvatel vesnic byli poddaní, ale žili zde i svobodní lidé, kteří nebyli na vrchnostech osobně závislí. Často se jednalo o zchudlé rytíře či mlynáře. V Hroznové Lhotě bychom právě takového rytíře našli. Jmenoval se Volfgang Kalkreuter z Czuder,115 který ve Lhotě také vlastnil mlýn. Počítáme ho tak tedy jak do skupiny svobodných obyvatel, tak mezi mlynáře.116 Mlýny, pily, cihelny a lomy patřily mezi podniky, které zvyšovaly prodejní cenu panství. Mlýny mlely obilí, ze kterého se pak pekl chléb a další pečivo, ale hlavně zajišťovaly namletou pšenici pro panské pivovary. Mlynáři museli svým pánům odvádět část zisků. Naopak jim byly uděleny výhody jako osvobození od robotních povinností či podpora jejich podnikání. Pokud byl v blízkosti mlýna nějaký les, byly zde zřízeny také pily. Mlynáři si tak přivydělávali plavením dřeva nebo i rybnikařením.117 Nejčastější dělení mlýnů je dle majitele: panské a poddanské. Panské mlýny byly velice nákladné na vybudování. Z poddanských mlýnů naopak přicházely do panských pokladen pravidelné platy, proto bylo výhodnější mít na panství spíše poddanské mlýny než panské. Důvodem, proč bylo mlynářské řemeslo tak ceněno, byla jakási všestrannost mlynářů, kteří byli zběhlí v práci se dřevem nebo kamenem. Často také pomáhali se stavbami rybníků nebo jezů jako projektanti a některé si dokonce jejich páni najímali jako vrchnostenské tesaře. Ačkoliv by se mohlo zdát, že být mlynářem bylo velice výhodné, občas to mělo i své stinné stránky. Mlynáři, kteří nevlastnili žádnou půdu, často živořili. Mlýn

115 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 116 Více o rytířích a jejich životě: BŮŽEK, Václav a kol.: Věk urozených: šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha: Paseka, 2002, s. 43-54. BŮŽEK, Václav: Urozenec. In. BŮŽEK, Václav - KRÁL, Pavel (ed.). Člověk českého raného novověku. Praha 2007, s. 101. JONES, Robert W. Rytíři: jejich svět a doba. Praha: Brána, 2013, 8-27. 117 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha, 1960, s. 129-130.

32 navíc neposkytoval žádné přepychové bydlení. Díky neustálé vlhkosti a všudypřítomnému prachu docházelo k vysokému úmrtí dětí.118

Tabulka č. 3: Počet mlynářů na panství119 Vesnice Počet mlynářů Kvačice 1 Sady 1 Míkovice 1 Ostrožská Lhota 2 Blatnice 1 Louka 1 Tasov 1 Hroznová Lhota 1 Žeraviny 1 Dolní Němčí 2 Horní Němčí 3 Slavkov 2 Boršice 3 Nivnice 3 Strání 2 Celkem 26

Na panství Uherský Ostroh žilo celkem 26 mlynářů v patnácti výše zmíněných vesnicích. Z toho lze soudit, že zdejší přírodní podmínky byly vhodné pro toto řemeslo. Všechny tyto vesnice leží v blízkosti nějakých řek, což bylo pro stavbu mlýnu často klíčové. V urbáři jsou zmíněny jen jména mlynářů, informace o jejich životě a práci čerpáme jen z odborné literatury. Na panství evidujeme celkem 27 vesnic, dalo by se tedy říci, že na každou vesnici vycházel průměrně jeden mlynář. Kromě výše zmíněních žili na panství také svobodníci. Ti nebyli podřízeni vrchnosti, zodpovídali se a byli povinni přímo panovníkovi. Sice se o nich v urbářích píše jako o svobodných, ale rozhodně neměli stejná práva jako

118 VÁLKA, Josef: Hospodářská politika feudálního velkostatku. Praha 1962, s. 62. Dále se tématu věnuje ŠTĚPÁN, Luděk – KŘIVANOVÁ, Magda: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha 2000, s. 7-14. JANČÁR, Josef: Vodní mlýny na Veličce. VVM 33, 1981, s. 179–188. 119 NOVOTNÝ, Gustav. Panství Uherský Ostroh ve světle urbáře a lánových rejstříků. In: NOVOTNÝ, Gustav. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993).

33 stavové. Nebyli zastoupeni na sněmu a neměli žádná politická práva. Svobodníků žilo na Moravě jen minimum.120

Tabulka č. 4: Počet svobodníků na panství121 Vesnice Počet svobodníků Kunovice 1 + 1 dvůr Blatnice 1 Hroznová Lhota 1 Slavkov 1 Nivnice 1 Celkem 6

Z celkového počtu 1867 obyvatel tvořili svobodníci na ostrožském panství jen zlomek. Vyskytovali se hlavně ve větších vesnicích. V urbáři jsou zapsány také jména těchto svobodníků. V Kunovicích to byl pan Jan Zeman. V Blatnici se jednalo o pana Petra Špulíře z Gitter. Jednalo se o drobného šlechtice a panského úředníka, který zapisoval do městských knih a vlastnil v Blatnici svobodný dvůr. 122 V Hroznové Lhotě žil rytíř Volfgang Kalkreuter z Czuder. Byl to rytíř a vlastnil místní mlýn. Kromě toho vlastnil také statek Bánov, Czudry, Lidkovice, Borotín a Nezdenice.123 Dle berních přiznávacích listů žilo na těchto panstvích asi 524 osedlých.124 Ve Slavkově to byl Fojt, jenž „sedí na manství svobodným“ a v Nivnici Jan Jiřík ze Zastřizl, který vlastnil svobodný mlýn a ¾ lánu. Z tohoto gruntu odváděl dvakrát ročně 18 grošů, 3 slepice a 18 vajec.125 Mánové mohli dosahovat obdobného společenského výsadního postavení jako samotní dvořáci. Manství byl středověký systém územních a organizačních jednotek. Jejich správci, mánové, měli oproti ostatním poddaným jistá privilegia, byli osvobozeni od peněžních a naturálních platů, ale za to museli pro své pány

120 KROFTA, Kamil. Dějiny selského stavu. Praha: Jan Laichter, 1949, s. 152 – 157. 121 NOVOTNÝ, Gustav. Panství Uherský Ostroh ve světle urbáře a lánových rejstříků. In: NOVOTNÝ, Gustav. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993). 122 KŘÁPEK, Josef a kol. Blatnice: minulost a současnost slovácké obce. Praha. 1981, s. 48-52. 123 MATĚJEK, František (ed.). Moravské zemské desky. III. sv. řady olomoucké 1567 – 1642. Brno, 1953, s. 447, 449. 124 MZA Brno, A 7, Berní přiznávací listy, kart. 37, inv. č. 10356, sign. 25. MZA Brno, A 7, Berní přiznávací listy, kart. 38, inv. č. 10473, sign. 97. 125 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

34 vykonávat zadanou práci. Většinou se jednalo o vojenskou službu. Máni často představovali skupinu nižších šlechticů.126 Manství bychom našli na panství Uherský Ostroh hned pět. V Kuželově spravovali manství Jan Manův a Dudek Fiantový. Oba muži byli osvobozeni od platů, v případě války však museli poskytnout pánovi jednoho koně a dohlížet na lovení v kozojídských rybnících. V Tasově se nacházelo jedno a půl manství. Vlastníkem celého dílu byl vladyka Daniel z Čachtic, polovinu vlastnil Lukáš Falešný. Daniel z Čachtic pochází z uherských Čachtic. Do šlechtického rodu byl povýšen roku 1499. Rod z Čachtic drží toto manství od roku 1503, kdy jej od zemřelého Pavla Mana koupil Michal z Čachtic. Jan z Kunovic, majitel celého panství, dal Michalovi toto manství dědičně a osvobodil ho od robot a platů. Navíc získal právo šenkovat a vařit pivo ke své spotřebě. Příliš informací o tomto rodě bohužel nemáme. Víme jen, že Jeremiáš z Čachtic, potomek Daniela z Čachtic, sídlil v roce 1617 na svobodném dvoře v sousedním Kněždubě.127 Posledním manství bychom našli ve Slavkově, jehož majitelem byl Fojt. V urbáři bychom se toho o něm moc nedozvěděli. Víme jen, že vlastnil manství a byl svobodný.128

5.3. Neprivilegovaní poddaní

Tato skupina obyvatel měla na panstvích největší zastoupení. Jejich povinností bylo robotovat a odvádět peněžní dávky majiteli panství. Podle velikosti půdy, kterou vlastnili, dělíme neprivilegované poddané na lánové a nelánové osedlé. Lán je plošná jednotka,129 která určovala velikost usedlosti a držitele lánové půdy můžeme tak rozdělit do několika skupin:

126 JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín, 2000, s. 80. 127 SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017, s. 36-37. 128 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 129 Stará česká jednotka plošné míry. Velikost lánu byla různorodá a lišila se až v poměru 1:20. Rozlišujeme: 1 lán královský = 27,945 ha, 1 lán panský = 23,136 ha, 1 lán zemanský = 23,136 ha, 1 lán zemský = 18,238 ha, nejméně však 1 lán = 17,212 ha. HOFMANN, Gustav. Metrologická příručka: pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1984. s. 74.

a) Láníci a víceláníci – vlastnili půdu, o kterou se nedokázali sami postarat a často si k jejímu obdělávání volali na výpomoc podruhů, kteří za ně robotovali. Přebytky úrody pak prodávali na trzích. Zpravidla vlastnili 5- 6 koní a 3-6 kusů dojnic. b) ¾ lánící a ½ láníci – stejně jako láníci prodávali své přebytky na trzích. V jejich vlastnictví bylo 3-5 koní a 3-6 kusů hovězího dobytka. Jejich držby byli sice menší, ale i oni patřili do zámožné vrstvy poddaných. c) ¼ láníci – vlastnili držby, jejichž úroda jim stačila jen na vlastní potřebu a zřídka se zapojovali do místních trhů. Dobytek vlastnili v malém počtu, jen aby uživili sebe a svoji rodinu a mohli obdělávat pole.130

Tabulka č. 5: Počet lánových osedlých na panství131

ퟑ Vesnice Láníci ¾ láníci ½ láníci ⁄ퟖ láníci ¼ láníci Ostroh město Ostroh - Předměstí 2 31 5 Kvačice 1 1 13 Chylice 2 11 6 Ostrožská Nová Ves 1 3 40 23 Kunovice 35 36 Sady (Derfle) 9 1 Vésky 4 4 6 Míkovice 3 4 8 Ostrožská Lhota 36 Blatnice 37 2 6 Blatnička 12 19

130 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 30-32. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012, s.11-14. KROFTA, Kamil: Dějiny selského stavu. Praha 1949, s. 152-157. GRULICH, Josef. Venkovan. In: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel (edd.). Člověk českého raného novověku. Praha: Argo 2007, s. 166–189. HRUBOŠ, Jan. Hukvaldské panství před Bílou horou (1553–1619). Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s. 153–179. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 192-246. 131 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Milokošť 6 19 Louka 1 4 60 Kuželov 2 1 32 1 Malá Vrbka 1 24 Tasov 1 13 9 Hroznová Lhota 2 32 8 Žeraviny 8 3 Kozojídky 5 1 11 1 Hluk 3 69 32 Dolní Němčí 5 35 14 Horní Němčí 1 22 36 7 Slavkov 25 14 Boršice 1 14 9 17 Nivnice 1 6 47 2 50 Strání 17 Celkem 17 47 556 33 380

Grafické znázornění stratifikace lánových osedlých

láníci 3/4 láníci 1/2 láníci 3/8 láníci 1/4 láníci

37%

54%

Lánových osedlých žilo na panství celkem 1033 obyvatel. Úplně

3 3 nejmenší zastoupení měli láníci a ⁄4 láníci a ⁄8 láníci. Většina obyvatel vlastnila buď polovinu nebo čtvrtinu lánu.

Nelánové obyvatelstvo také tvořilo početné zastoupení na panstvích. V jejich vlastnictví byly držby, které jim příliš nevynášely, a proto museli pracovat u držitelů většího kusu půdy, aby si zajistili obživu. Stejně jako lánové obyvatelstvo, můžeme i to nelánové členit do několika skupin. Nejvýše v hierarchii stáli podsedci. Podsedci vlastnili chalupu, menší zahrádku a pole. Jejich majetky nebyly stejné a dělili se na malé a velké podsedky. Majetek velkých podsedků se rovnal i čtvrtláníkům. V těchto případech obdělávali vlastní pozemky a nebyli nuceni pracovat na cizím. Občas se můžeme setkat také s půlpodsedky a malými podsedky. Ti byli často najímáni většími sedláky, aby pracovali na jejich polích. Vyskytovali se na většině moravského území, kromě většiny panství na severní Moravě.132 Mezi nelánové obyvatelstvo řadíme také domkaře, chalupníky a zahradníky. Zahradníci se živili pěstováním plodin, ale jejich úroda stačila jen k jejich vlastní spotřebě. Aby se uživili, chodili pracovat k bohatším sedlákům na statky. Podobně se živili také chalupníci. V některých urbářích se můžeme setkat také s vinohradníky, kteří kromě samotných vinohradů vlastnili také další majetek. Domkaři jsou novou skupinou obyvatel zaznamenávaných hlavně v lánových rejstřících. Byli to drobní usedlíci, kteří buď disponovali půdou nebo nikoliv. Poslední skupinou byli podruzi a čeledíni. Ti nevykazovali vlastnictví žádného majetku, proto je těžké určit jejich přesný počet.133

Tabulka č. 6: Počet podsedků na panství134 Vesnice Podsedci Ostroh město Ostroh - Předměstí 54 Kvačice 18 Chylice 15 Ostrožská Nová Ves 32 Kunovice 105 Sady (Derfle) 11 Vésky 1

132 MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě. Vlastivědný věstník moravský 22, 1970, s. 32- 47. 133 CHOCHOLÁČ, Bronislav. Poddaní na Moravě v 16. a 17 století. In: KNOZ, Tomáš. Morava v době renesance a reformace. Brno: Moravské zemské muzeum, 2001, s. 36-38. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 33. 134 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Míkovice 14 Ostrožská Lhota 34 Blatnice 87 Blatnička 13 Milokošť 19 Louka 4 Kuželov 13 Malá Vrbka 17 Tasov 21 Hroznová Lhota 37 Žeraviny 5 Kozojídky 7 Hluk 20 Dolní Němčí 34 Horní Němčí 25 Slavkov 2 Boršice 12 Nivnice 58 Strání 27 Celkem 685

Podsedci se na rozdíl od lánového obyvatelstva nacházeli na zdejším panství v každé vesnici. Obecně patří k nejvíce zastoupené skupině obyvatel na panstvích a v urbářích se s nimi setkáváme zcela běžně. Nejvíce podsedků žilo v Kunocicích (105), nejméně ve Véskách (1). Na panství v této době žilo celkem 1867 obyvatel. Podle tohoto čísla můžeme říct, že každý druhý nebo třetí poddaný byl právě podsedkem. S tím souhlasí i názor Františka Matějka, které považuje podsedky za nejtypičtější obyvatele tohoto období. Židé představovali zvláštní skupinu obyvatel. Bydleli hlavně ve městech a měli i jiné podmínky než ostatní poddaní. Židy bychom na ostrožském panství našli ve městě Ostrohu. Celkem jich zde žilo 23. Dle urbáře odváděli peněžní dávky a vybírali mýto. Co se týká robotních povinností, museli vozit dříví k ostrožské pile a uklízet na ostrožském zámku, kdykoliv to bylo potřeba. Mýto vybírali na ostrožské bráně, na Předměstí, v Ostrožské Lhotě a Blatničce. Ročně tato částka tvořila 600 fur. Z židovských mýtných známe Žida Šalamona Mejtného (r. 1590) a jeho syna Izáka.135

135 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Židé tvořili ve městě zvláštní komunitu, která měla svoji částečnou samosprávu. Představitelem samosprávy byl také tzv. židovský fojt, který měl na starost židovské hospodaření a styk s ostatními obyvateli města.136

Tabulka č. 7: Odvody Židů137 O vánocích O sv. Janu Křiteli 90 + 2 fury 90 fur celkem: 182 fur

V urbáři se sice nepíší přesná řemesla jednotlivých poddaných, ale pokud bychom usuzovali z přídomků poddaných, našli bychom na ostrožském panství tyto řemeslníky: 5 tesařů, 2 ševce, kováře, kožešníka, malíře, soukeníka, tkalce, vápeníka a pastýře. Jmenovitě jde dle urbáře z roku 1592 o tato jména: Martin Kovář, Blažek Tesař, Johel Švec, Machan Tesař, Václav Švec, Jan Tesař, Matěj Soukeník, Vaněk Pastýř, Jan Vápeníků, Martin Tkadlec, Mikuláš Malíř a Matouš Tesař. V Blatnici se na podsedku uvádí Tomáš Rektorů. Je tedy možné, že byl rektorem a působil na zdejší škole jako učitel.138

5.4. Venkovská chudina

Mezi venkovskou chudinu patřili bezzemci, podruzi, hofeři a chudina. I venkovskou chudinu můžeme dělit do dvou skupin. První skupinu tvořili držitelé menších kusů půdy. Jejich majetek byl skromný a na živobytí si museli vydělávat jinde. Většinou se jednalo o práci jako například pomocníci v domácnostech, nádeníci, nosiči vody a pomáhali při stavbě budov a rybníků. Nářadí, které potřebovali, si museli za poplatek půjčovat od bohatších sedláků, což jen zdůrazňovalo jejich podřadné postavení ve společnosti. Druhou skupinu tvořili lidé, kteří nevlastnili žádný majetek, byli tak nuceni si hledat obživu především v manuální práci u bohatších sedláků či žebrat. Sem řadíme čeleď, mezi než patří osobní sluhové, vrátní, nádeníci, rybníkáři a kočí.

136 HOFFMANN, František. České město ve středověku: život a dědictví. Praha: Panorama, 1992, s. 237-246. 137 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 138 Tamtéž.

Výše mzdy byla určena podle odvedené práce. Čím zručnější čeledíni byli, tím více peněz dostali. Podobně na tom byli i nádeníci a rybníkáři. V letních měsících neměli problém se uživit, protože také vrchnost využívala jejich najímání pravidelně. Horší to bylo v zimě, kdy neměli tolik práce a museli vyžít z naspořených peněz.139 Za spodinu tehdejší společnosti byli považováni žebráci, tuláci, loupežníci a nezaměstnaní, kteří byli často nuceni porušovat zákony, aby se vůbec nějakým způsobem uživili.140 Přesný počet příslušníků této skupiny však není znám. Do urbáře se zapisují jen majitelé půdy. Pokud bychom chtěli znát skutečný počet osedlých na ostrožském panství, museli bychom si počet 1 867 osedlých vynásobit koeficientem 7 lidí na jednoho osedlého. Tím pádem bychom se dostali na počet 13 069, což by měl být odhadovaný počet lidí žijících na zdejším panství. Vidíme, že v urbáři je zapsán jen zlomek všech poddaných.141

5.5. Peněžní platy

Peněžní platy byly jednou z povinností, které spolu s naturálními dávkami a robotou ztěžovaly život poddaných. Byly odváděny pravidelně dvakrát do roka a to na jaře a na podzim, konkrétně na svatého Jiří a na svého Václava. Rozlišujeme platy stálé a běžné. Do stálých platů řadíme platy za slepice, vejce, sýr, za louky nebo obilí a představují stálé platby za nájem usedlosti. Mezi běžné, neboli režijní, platy patří zejména pronájmy, platby z lesů, užitek z hovězího dobytka apod. Výše peněžních platů byla pevně stanovena a nijak zásadně se neměnila. Pro vrchnost bylo snadnější zvednout roboty, naturální dávky nebo běžné (režijní) platy z pronájmu luk či zahrad, protože zvýšení peněžních dávek mohlo vyvolat nepokoje.142

139 VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15.-18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu, Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972, s. 56-57. 140 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha, 1960, s. 160-176. 141 VAŘEKA, Marek. Jan z Pernštejna: 1561-1597: hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta, 2008, s. 15. 142 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha, 1960, 229. ČECHURA, Jaroslav: Selské rebelie roku 1680. Sociální konflikty v barokních Čechách a jejich každodenní souvislosti. Praha, 2001, s. 639-648.

Peněžní platy byly různé podle území, kde byly vybírány. Lišila se jak jednotlivá panství, tak někde i jednotlivé vesnice a městečka. Hlavní roli hrála velikost lánu. Čím větší majetek poddaní vlastnili, tím více platili. Velkou roli hrála také bonita půdy. V hornatých oblastech nebyla půda tak kvalitní, jako v nížinách. To způsobilo, že poddaní žijící v úrodných nížinách byli více zatíženi než obyvatelé podhorských a horských oblastí.143 Pokuty patřily mezi další zdroj příjmů, jimiž si šlechta přivydělávala. Pokuty se vydávaly za všemožné přestupky proti zákonům, deliktům a neposlušnosti poddaných. Vrchnost si pomocí nich udržovala respekt a pořádek na panstvích.144

Tabulka č. 8: Výše peněžních platů na ostrožském panství145 Vesnice Suma platu stálého Ostroh město 191 fur 14 gr. Ostroh - Předměstí 77 fur 15 gr. Kvačice 52 fur 25 gr. 5 d. Chylice 34 fur 6 gr. 2 d. Ostrožská Nová Ves 115 fur 14 gr. 1,5 d. Kunovice 431 fur 51 gr. Sady (Derfle) 34 fur 20 gr. Vésky 15 fur 1 gr. 4 d. Míkovice 18 fur 27 gr. 3 d. Ostrožská Lhota 52 fur 12 gr. Blatnice 118 fur 24 gr. Blatnička 33 fur 2 gr. Milokošť 35 fur 14 gr. Louka 26 fur 6 gr. 6 d. Kuželov 52 fur 8 gr. 6 d. Malá Vrbka 30 fur 24 gr. Tasov 33 fur 24 gr. Hroznová Lhota 28 fur 18 gr. Žeraviny 14 fur 19 gr. 4 d. Kozojídky 14 fur 9 gr Hluk 52 fur 10 gr Dolní Němčí 130 fur 21 gr Horní Němčí 76 fur

143 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 77-79. 144 CHOCHOLÁČ, Bronislav: Selské peníze, finanční hospodaření poddaných koncem 16. a v 17. století. Brno 1999, s. 137-140. 145 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Slavkov 29 fur 13 gr. 3d. Boršice 67 fur 18 gr. 7d. Nivnice není uveden Strání 84 fur 12 gr. Celkem 109 722 gr. 1 d.

Poddaní na ostrožském panství odváděli své vrchnosti každoročně částku: 3 656 zlatých, 21 grošů a 1 denár. Průměrně tak vycházelo asi 135 zlatých na jednu vesnici. Nejvíce odváděli poddaní z Kunovic, celkem 431 fur a 51 grošů, nejméně naopak obyvatelé Kozojídek. Ti platili vrchnosti celkem 14 fur grošů a 9 denárů. Je zajímavé, že v urbáři není zapsán celkový plat poddaných z Nivnice. Nejenže se lišily platy osedlých v jednotlivých vesnicích nebo městečkách na panství, ale lišily se také platy stejných skupin poddaných. Často docházelo k tomu, že platy podsedků nebyly v jednotlivých vesnicích stejné. Tak tomu bylo například v Hroznové Lhotě. První skupina tvořila 29 podsedků, kteří odváděli o sv. Jiří 2 groše, o sv. Václavu 2 groše, o Vánocích 2 groše a za odúmrť 4 groše. Jeden z těchto podsedků (Martin Lukášů) odváděl navíc 2 slepice. Druhou skupinu tvořilo 8 majitelů, kteří všichni odváděli shodně o sv. Jiří a o sv. Václavu 15 grošů, o Vánocích 2 groše a za odúmrť 1 groš. Stejně tak tomu bylo i u mlynářů. Například ve vesnici Strání bychom našli dva mlynáře. První z nich, Jan Mlynář, platil ročně 40 grošů. Druhým mlynářem byl Martin Zincha, který platil ročně 20 grošů. Podobně tomu bylo i v ostatních vesnicích. Čili ani příslušníci jedné skupiny neodváděli stejný díl peněz, záleželo vždy hlavně na velikosti jejich majetku.146 Mimo peněžní platy a naturální dávky vybírala vrchnost také přídatné platy. Sem řadíme plat za hlásku, který, když poddaní zaplatili, znamenal, že nemuseli v noci hlídat panské dvory nebo rybníky. Dalším byl plat za odúmrť, který dával poddaným možnost v případě smrti svého příbuzného manipulovat s jeho majetkem. Setkáváme se také s platem z luk, lesů, vinohradů a rybníků. Tyto platy nebyly na ostrožském panství ničím výjimečným, setkáváme se s nimi téměř v každé vesnici.

146 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

5.6. Naturální dávky

Kromě peněžních platů museli poddaní odvádět také naturální dávky. Tato povinnost vznikla ve 13. století a na některých panství se udržela až do 19. století. Odvod těchto dávek symbolizoval podřízenost poddaných a vrchnosti zajišťoval pravidelný přísun potravin. Výše naturálních dávek, stejně jako peněžních platů, závisela na množství půdy, kterou poddaný vlastnil a na její bonitě. Čím kvalitnější a větší, tím vyšší poplatky museli poddaní odvádět, přesto nezatěžovaly osedlé tolik, jako peněžní platy.147 Naturální dávky byly odváděny také v pravidelných termínech a to na sv. Jiří a na sv. Václava.148 Naturální dávky bychom mohli rozdělit do dvou skupin. První představovaly dávky spojené s drůbeží jako slepice, kuřata, husy, kachny a vejce. Na některých panstvích se setkáme také s odvody sýra, masa a koláčů. Druhou skupinou byly tzv. ospové dávky z pšenice, obilí, žita a ovse. Pravidelný odvod pšenice zajišťoval vrchnosti část surovin pro výrobu piva. 149 Výjimečně se můžeme setkat také s odvodem hrachu, lnu, konopí, řepy nebo máku.150

Tabulka č. 9: Odvody slepic a vajec151 Vesnice Počet slepic Počet vajec Ostroh - Předměstí 192 9 kop Kvačice 189 4 kopy 10 ks Chylice 3 kopy 30 ks 5 kop 47 ks Ostrožská Nová Ves 11 kop 22 ks 8 kop 54 ks Kunovice 493 ks 20 kop 8 ks Sady (Derfle) x x Vésky x 39 ks Míkovice x 54 ks Ostrožská Lhota 30 ks x Blatnice 26 ks 22 kop

147 GRULICH, Josef. Venkovan. In: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel (edd.). Člověk českého raného novověku. Praha: Argo 2007, s. 166–189. 148 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 278-280. 149 RADIMSKÝ, Jiří: Produkce obilí na Moravě na sklonku 16. století. Časopis Matice moravské 75, 1956, s. 153-193. 150 MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha, 1960, s. 242-243. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 45-47 151 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Blatnička 49 ks 5 kop 54 ks Milokošť 104 ks 5 kop Louka 146 ks 24 kop 20 ks Kuželov 2 kopy 58 ks 7 kop 30 ks Malá Vrbka 1 kopa 44 ks 3 kopy 35 ks Tasov 72 ks 3 kopy Hroznová Lhota 158 ks 780 ks Žeraviny 76 ks 6 kop 20 ks Kozojídky 88 ks 3 kopy 50 ks Hluk 3 kopy 55 ks 6 kop 22 ks Dolní Němčí 3 kopy 21 ks 14 kop 12 ks Horní Němčí 2 kopy 31 ks 20 kop Slavkov 2 kopy 29 ks 10 kop 7 ks Boršice 1,5 kopy 14 ks 15 kop 24 ks Nivnice x x Strání x x Celkem 3817 12 066 ks

Odvody slepic, vajec a dřeva patří mezi nejběžnější naturální dávky vůbec. Ne všechny vesnice na ostrožském panství je odváděly. V urbáři nejsou záznamy o odvodu vajec a slepic v Sadech, Nivnici a Strání. Ve Véskách, Míkovicích a Ostrožské Lhotě poddaní zase odváděli jen buď slepice nebo vejce. Nejvíce vajec odváděli poddaní v Ostrožské Nové Vsi, celkem 682 slepic. Nejméně naopak poddaní v Blatnici, kde odváděli pouhých 26 slepic ročně. Vajec bylo odváděno celkem 12 066 kusů ročně. Nejvíce bylo odvedeno v Louce, celkem 1 460 ks, nejméně naopak ve Véskách, celkem 39 kusů. Vésky byly nejmenší vesnicí z celého panství, není se tak čemu divit, že platily nejméně. Zajímavé jsou odvody třeba v Blatnici. Zdejší poddaní odváděli 1 320 kusů vajec, což je mimochodem 2. největší počet na panství, ale v odvodu počtu slepic se řadí k těm nejmenším. Obyvatelé vesnic na panství pravidelně odvádějí také obilí, žito, oves a pšenici. Poddaní v Boršicích, Louce a Žeravinách odváděli také plat za sýr. V Louce činila částka za sýr 2 fury 17 grošů a v Žeravinách 19 grošů. Husy odváděli v Chylicích (35 kusů), Kvačicícch (33,5 kusů), Ostrožské Nové Vsi (99 kusů a v Blatničce (43 kusů). Pokud se ve vesnicích nacházel vinohrad, museli místní poddaní odvádět vinný desátek. V Ostrohu – Předměstí byla tato částka stanovena na 10 beček, stejně jako v Hroznové Lhotě. Víno dále odváděli v Louce, Kuželově, Malé

Vrbce, Hluku, Ostrožské Lhotě, Blatnici, Blatničce, Dolním Němčí, Míkovicích, Sadech a Ostrožské Nové Vsi.152

5.7. Roboty

Roboty patří k základním povinnostem poddaných. Roboty byly bezplatné a jejich cílem bylo zajistit fungování panství, bez nichž by šlechta nezvládla všechnu práci na statcích a svých podnicích. Pro vrchnost byly nesmírně důležité zvláště od 16. století, kdy šlechta začala podnikat. Poddaní pomáhali při stavbě pivovarů a rybníků a svou prací snižovali náklady a šlechta díky tomu více vydělávala.153 Výše pracovních dnů záležela na velikosti lánu osedlého. Nejvíce zatíženými byli držitelé velkých lánů polí, nejméně držitelé menších lánů a podsedků. Počet robotních dní se lišil jak v různých panstvích, tak v jednotlivých vesnicích. Každý poddaný byl v barokní době povinen pracovat podle zákona tři dny v týdnu pro vrchnost a v době sezónních prací (sklizeň obilí, senoseč) neomezeně. Nejčastěji pracovali poddaní asi 20 - 30 dnů v roce. Na některých panstvích však robota přesáhla 50 dnů v roce, což představovalo pro poddané velké zatížení a tak se často stávalo, že místo sebe posílali náhradníky nebo děti. Poddaní se mohli na práci přihlásit také dobrovolně a námezdní prací si tak přivydělat. Další možností bylo pro bohatší sedláky převedení roboty na peněžní platy. Robota vzrostla hlavně po období třicetileté války, kdy vrchnosti ubylo obyvatel a oni tak zvyšováním pracovních dnů doháněli potřebnou práci. Poddaní proto preferovali mít zapsaný přesný počet robotních dnů a robotní povinnosti v písemné podobě. Díky tomu byla přesně stanovena práce poddaných vůči vrchnosti, ale také jejich odměna za vykonanou práci. Zvyšování robotních dnů často vyvolávalo vzpoury.154

152 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 153 JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. Časopis Moravského muzea 48, 1963, Časopis Moravského muzea 49, 1964, s. 89. 154 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 59-63. Dále také NOVOTNÝ, Jaroslav. Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století. Sborník

Z tohoto důvodu vydal roku 1680 Leopold I. robotní patent, který snižoval počet robotních dnů na tři dny v týdnu.155 Panství mělo vždy větší zájem o sedláky se statkem (osedlé), protože ti měli nejvíce povinností a platili vyšší poplatky. Stát určoval podmínky roboty robotními patenty (1680, 1717, 1738). Josef Válka dělí robotu do šesti kategorií: zemědělské, stavební, dopravní, řemeslnické, služební a stálé práce. Zemědělské práce zahrnovaly orání, setí, sklízení ovoce a chmele, plení, práce na vinicích, mlácení obilí a výlovu rybníka. Dopravní práce představovalo vození stavebního materiálu a dalších potřebných věcí či přeprava obyvatel pomocí vozu taženého dobytkem. Stavebními pracemi byla pomoc při stavbách sídel, rybníků, mlýnů a pivovarů. Řemeslnými pracemi rozumíme bednářství, kovářství, provaznictví či tkalcovství. Mezi práce služební patří například povinnost asistovat vrchnosti při honech. Do poslední skupiny, stálých prací, řadíme práce v pivovarech či hutích.156 V urbáři není zapsaná robota jednotně. U některých vesnic je robota dělená na koňské a pěší (Strání, Hluk či Horní Němčí), jinde je zapsána jen robota. Přesný počet robotních dnů je zapsán také jen u některých vesnic, a to konkrétně u: Ostrohu – Předměstí (146 dnů), Kvačic (62 dnů), Chylic (70 dnů) a Ostrožské Lhoty (153 dnů). Z těchto zápisů lze usuzovat, že robota zabrala poddaným asi 3 dny v týdnu. Nejčastější robotní povinností na ostrožském panství bylo sklízení obilí, které pak museli poddaní odvézt do panských stodol. Dále pravidelně orat a hnojit pole. Také vozit dříví ke stavbě k opravě panských sídel, mlýnů a pivovarů, pást zvířata (hlavně ovce a krávy). O vinohrady a louky se museli usedlí pravidelně starat a udržovat je. Pokud byl v blízkosti vesnice také rybník, museli se poddaní starat také o něj.157

archivních prací 9, 1959, s.162-238. PETRÁŇ, Josef: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války. Praha 1964. NOVOTNÝ, Jaroslav. Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století. SAP 9, 1959, s. 162–238. 155 VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15.-18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu, Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972, s. 59. 156 VÁLKA, Josef: Hospodářská politika feudálního velkostatku. Praha 1962, s. 101–105. 157 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

5.8. Lánové rejstříky

Původci lánových rejstříků byly lánové komise, které sepisovaly usedlosti na Moravě v letech 1669 – 1679. Z těchto spisů se pak dle velikosti jednotlivých gruntů vyměřovaly daně. Členy komise byli příslušníci ze stavu panského, měšťanského a duchovního. Komisaři měli za úkol půdu přeměřit a pečlivě zapsat. Zdaněny byly pouze výnosy z poddanské půdy, půda panovníka a šlechty byla od daně osvobozena. Třicetiletá válka způsobila, že mnoho poustek zůstalo opuštěných a noví majitelé se do nich stěhovali postupně. Komise tak měla za úkol zapsat i tyto pusté domy a pole, k nimž pak byli připsáni noví majitelé. Aby šlo sepisování lánových rejstříků co nejrychleji, vytvořila vrchnost roku 1656 přiznávací listy, které ale byly často plné falešných údajů. Platilo totiž, že pro vyměření daně hrála roli i bonita půdy. Čím lepší kvalita, tím více poddaní platili. Komise proto hlídala nejen velikost půdy, ale také její bonitu, aby byla výše daní stanovena opravdu správně. Na Moravě vznikly z lánových rejstříků celkem dva moravské katastry. První moravský katastr z let 1656-1657 se však nedochoval a tak byl v letech 1669-1679 sepsán druhý moravský katastr.158

5.8.1. Lánová vizitace v hradišťském kraji

Kvůli nepřesným údajům z prvního moravského katastru a vpádu Tatarů na Moravu došlo kromě zpustošení celého území také k chaosu ohledně odvodů dávek. Bylo nutné sepsat nový moravský katastr. Postup byl stejný jako při vzniku prvního katastru, byly stanovené komise, které měly za úkol znovu sepsat a přeměřit poddanskou půdu v zemi. Komise měla za úkol zjistit kromě informací o majitelích půdy také důvody, proč došlo ke zpustnutí pustých poustek. Morava byla v této době rozdělena do pěti krajů: Brněnský, Jihlavský, Znojemský, Olomoucký a Hradišťský. Lánový rejstřík hradišťského kraje obsahuje 53 rukopisů. Každý z rukopisů představuje panství, které se v tomto kraji nacházelo. Ostrožské

158 MATĚJEK, František. Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984, s. 5-16.

48 panství je panství s výbornou bonitou půdy I. a II. třídy, která byla ideální hlavně pro pěstování obilovin a s velkými vesnicemi, ve kterých žilo průměrně kolem 70 osedlých.159

5.8.2. Lánový rejstřík z roku 1671

Lánový rejstřík ostrožského panství byl vytvořen 31. července roku 1671 a je psán německy. Na panství žilo 1911 poddaných a jeho rozloha činila 882 mil.

Tabulka č. 10: Porovnání urbáře a lánových rejstříků160 Vesnice 1592 1671 usedlíci poustky staří noví staré nové Ostroh město 53 52 40 5 4 3 Ostroh - Předměstí 93 97 45 6 40 6 Kvačice 34 35 27 8 Chylice 35 35 28 4 3 Ostrožská Nová 99 96 65 15 10 6 Ves Kunovice 197 182 114 37 22 9 Sady (Derfle) 22 24 23 1 Vésky 15 16 16 Míkovice 29 27 24 2 1 Ostrožská Lhota 72 78 64 3 11 Blatnice 134 132 65 27 21 19 Blatnička 44 44 20 8 10 6 Milokošť 44 48 18 12 7 11 Louka 70 71 22 16 30 3 Kuželov 50 59 25 8 22 4 Malá Vrbka 42 45 20 11 9 5 Tasov 46 44 22 9 9 4 Hroznová Lhota 82 89 41 18 19 11 Žeraviny 17 15 13 2 Kozojídky 25 25 21 4 Hluk 124 126 68 6 37 15 Dolní Němčí 89 88 35 3 28 22 Horní Němčí 92 96 31 41 24 Slavkov 52 51 33 7 11 Boršice 92 96 44 3 29 20

159 NOVOTNÝ, Gustav. Panství Uherský Ostroh ve světle urbáře a lánových rejstříků. In: NOVOTNÝ, Gustav. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993). s. 177 MATĚJEK, František. Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984, s. 5-16. 160 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v.

Nivnice 169 169 79 50 40 Strání 46 71 65 1 2 3 Celkem 1867 1911 1068 198 421 224

Porovnáme-li počty usedlíků z doby vzniku urbáře a lánových rejstříků, zjistíme, že na ostrožském panství přibylo 44 nových usedlých. Za dobu jednaosmdesáti let je toto číslo poměrně malé, ale vzhledem k probíhající třicetileté války není tento malý přírůstek ničím neobvyklým. V lánových rejstřících z roku 1671 se dočteme i o skupině domkařů. O domkařích, někdy se jim říká také chalupníci nebo zahradníci, je známo, že vlastnili chalupu s menší zahradou. Vzhledem k malé výměře polí museli zahradníci vykonávat jinou než zemědělskou činnost. Byli to většinou námezdní dělníci na vrchnostenských podnicích.

Tabulka č. 11: Porovnání urbáře a lánových rejstříků161 Vesnice staří nový staré nové domkaří domkaři poustky - poustky - domkaři domkaři Ostroh město 20 4 4 Ostroh - Předměstí 21 2 34 5 Kvačice 15 8 Chylice 13 2 Ostrožská Nová Ves 24 1 2 4 Kunovice 74 5 22 9 Sady (Derfle) 8 1 Vésky 1 Míkovice 14 2 Ostrožská Lhota 25 1 11 Blatnice 30 6 19 19 Blatnička 6 3 2 Milokošť 5 6 7 Louka 3 Kuželov 2 18 Malá Vrbka 5 2 7 5 Tasov 5 9 3 Hroznová Lhota 6 5 18 11 Žeraviny 3 2 Kozojídky 5 2 Hluk 2 12 4 Dolní Němčí 7 1 17 9

161 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v.

Horní Němčí 1 13 3 Slavkov 1 2 Boršice 1 23 4 Nivnice 3 46 9 Strání 34 1 2 2 Celkem 330 33 282 97

Na panství žilo dle lánových rejstříků celkem 742 domkařů. Z celkového počtu 1911 usedlých tak tvořili domkaři 39 % usedlých. Nejvíce domkařů žilo v Kunovicích, nejméně pak ve Véskách. Na celém ostrožském panství docházelo k postupnému rozvrstvení usedlých.

Tabulka č. 12: Příčiny vzniku nových poustek162 Vesnice Příčina nových poustek zemřel zběhl směnil Ostroh město 1 2 Ostroh - Předměstí 6 Ostrožská Nová Ves 3 2 1 Kunovice 4 2 3 Blatnice 19 Blatnička 6 Milokošť 4 4 2 Kuželov 1 3 Tasov 4 Hroznová Lhota 11 Žeraviny 1 1 Hluk 15 Dolní Němčí 22 Horní Němčí 24 Slavkov 3 8 Boršice 17 Nivnice 15 16 9 Strání 1 2 Celkem 43 155 17

Nejčastější příčinou nových poustek bylo zběhnutí. Toto číslo bylo určitě ovlivněno nejen těžkými podmínkami poddaných, ale hlavně probíhající třicetiletou válkou a vpády Tatarů do zdejšího kraje. Žádné změny obyvatel nejsou zaznamenány ve všeničících Kvačice, Ostožská Lhota, Chylice, Vésky,

162 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v.

Sady a Míkovice. Druhou nejčastější příčinou byla smrt majitele. Nejvíce usedlých zemřelo v Nivnici. Ke směně poustek došlo k v Ostrožské Nové Vsi, Kunovicích, Milokošti a Nivnici.163

163 MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v.

6. REŽIJNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Rozvoj podnikání šlechty v českých zemích je charakteristickým znakem 16. století. Po skončení husitských válek nastalo klidné období, které vysokou měrou ovlivnilo vznik a rozvoj šlechtického podnikání, kterému se v této době velmi dařilo. Šlechta neustále hledala nové zdroje příjmů a začala si uvědomovat ekonomický potenciál podnikání na svých panstvích. Na svých panstvích tak zřizuje ve velkém pivovary, rybníky, mlýny a cihelny.164 Z historického hlediska rozlišujeme tři typy hospodaření na panstvích. První typ představuje rentový velkostatek. Jak už název napovídá, jde o způsob hospodaření, kdy šlechta dostávala od poddaných peníze ve formě pravidelné renty. Panstvo díky tomu mělo pravidelný zdroj příjmů a do dalšího chodu hospodářství svých poddaných téměř vůbec nezasahovalo. Těm výnosy svého hospodaření stačily většinou jen pro vlastní spotřebu. Pokud vypěstovali něco navíc, prodávali tyto produkty nejen na městských, ale i na vesnických trzích, které se v této době začaly rozvíjet. Druhým typem, který byl nejrozšířenější, je režijní hospodářství. Majitelé panství si stále více uvědomovali své výhodné postavení a přemýšleli, jak jej co nejvíce využít k vlastnímu prospěchu. Tento typ hospodářství je charakteristický svým uzavřeným trhem, kde nabídku představují výrobky šlechty a poddaní jsou povinni odebírat určité množství produktů, např. pivo, kapry a zemědělské produkty.165 Čím více poddaných, tím vyšší byly výnosy pro majitele. Odvody naturálních dávek zajistily příjmy obilovin hlavně k výrobě piva. Není se tak čemu divit, že pivovarnictví bylo hned vedle rybníkářství prvním cílem podnikání šlechty. Kromě toho chovala šlechta také velké množství dobytka.

164 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 120-163. Dále HRUBOŠ, Jan (ed.). Urbář hukvaldského panství z roku 1581. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2008, s. 165-185. JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. Časopis Moravského muzea 48, 1963, Časopis Moravského muzea 49, 1964, s. 105-108. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 46-62. 165ČECHURA, Jaroslav. Podnikání evropské šlechty v 16. století. In: ČECHURA, Jaroslav. Hospodářské dějiny 21. Praha: Historický ústav, 1995, s. 9-28. JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. Časopis Moravského muzea 48, 1963, s. 178. KNOZ, Tomáš – BŘEZINA, Vladimír. Šlechta. In: BOROVSKÝ, Tomáš – CHOCHOLÁČ, Bronislav – PUMPR, Pavel (edd.). Peníze nervem společnosti. C. d., 2007, s. 96–104.

Dojnice představovaly příjmy z prodeje mléka a mléčných výrobků, ovce kvalitní vlnu a koně zase zajišťovali tažení vozů či orbu. Vlastnění většího množství koňů představovalo jakousi prestiž, jelikož ne každý majitel gruntů měl dostatek financí na jeho živení. Koně tak vlastnili hlavně majitelé větších lánů a majitelé panství. Trus zvířat se pak používal na hnojení polností. Můžeme tak říci, že šlechta se snažila v období režijního hospodářství využít své statky na maximum. Posledním typem hospodaření je vznik dominikálních statků, kde šlechta podporuje kromě vlastního podnikání také výrobu zboží svých poddaných. Šlechta se řídí heslem, kdo pracuje pro peníze, pracuje více a lépe a podporuje místo roboty hlasně námezdní práci. Nutno říci, že tento typ hospodaření se v našich zemí vyskytoval jen ojediněle.166 Panství Uherský Ostroh řadíme do druhého typu režijního hospodářství. Rybníky bychom našli v Kozojídkách, Kvačicích, Chylicích, Blatnici, Kuželově, Hluku, Tasově a Slavkově. Řeznický krám bychom našli v Louce a masarů bylo na panství hned několik. Vyskytovali se např. v Hluku, Ostrohu, Slavkově nebo Derlích. Jejich robotní povinností bylo zabíjet dobytek, kdykoliv to bylo potřeba. V Hroznové Lhotě a Kunovicích bychom našli celkem 17 řeznických jatek, která musela odvádět dohromady 20 kamenů loje přepuštěného. Vzhledem k množství poddaných z tohoto odvětví můžeme říci, že živočišná výroba byla na panství hojně zastoupena.167

166 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 161- 171. ČECHURA, Jaroslav. Podnikání evropské šlechty v 16. století. In. ČECHURA, Jaroslav. Hospodářské dějiny. Praha, 1995, s. 9-28. ČECHURA, Jaroslav. Šlechtický podnikatelský velkostatek v předbělohorských Čechách. In. ČECHURA, Jaroslav. Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla: prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Praha, 1997, s. 145-160. MAUR, Eduard. Vývojové etapy českého feudálního velkostatku v období přechodu od feudalismu ke kapitalismu. In. MAUR, Eduard. Hospodářské dějiny. Praha, 1981, s. 203-226. 167 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

6.1. Pivovarnictví

Vaření piva patřilo k nejvýnosnějším odvětvím vrchnostenské režijní výroby. 168 První zmínky o vaření piva pocházejí ze starověkého Egypta. V českých zemích se rozšířilo hlavně v období středověku. První pivovary vznikaly už v 10. století v klášterech, poté získaly právo vářečné města.169 Do městské pokladny díky tomuto právu plynuly velké zisky, které jim záviděla hlavně šlechta. Mezi těmito dvěma stranami se rozhořel velký spor, který ukončil až Vladislav II. Jagelonský vydáním Vladislavského zřízení zemského na počátku 16. století. Šlechta díky tomuto zákonu získala nad městy řadu výhod, jako právě právo vaření piva.170 Vrchnost začala na svých panstvích zakládat vlastní pivovary. Poddaní a místní krčmáři museli odebírat jen pivo z panských pivovarů, což šlechtě zaručovalo vysoký odběr svých výrobků. Díky odvodům plynoucí z naturálních dávek a stavbě panských dvorů získávala zásoby pšenice, ze které se pivo vařilo.171 Pivo, náš oblíbený nápoj, chutnalo ve středověku úplně jinak než je tomu dnes. Tehdejší pivo neobsahovalo tolik alkoholu, bylo hutné a zapáchalo. Přesto bylo hojně konzumováno poddanými jako zdroj tekutin. Kvalita vody ve středověku byla velmi špatná, lidé z ní často onemocněli a tak raději dávali přednost pivu. Používalo se také pro vaření polévek, omáček a kaší.172 Založení pivovaru vyžadovalo velkou počáteční investici. Pivovar musel mít velké prostory jak pro výrobu piva, tak pro jeho uskladnění. V pivovaru nepracovali běžní poddaní, ale speciální řemeslníci. Sládek odpovídal za proces výroby piva, zruční bednáři zase za kvalitu sudů, do kterých se piva nalévala.

168 JIRÁSEK, Jiří. Pivovary na Moravě koncem 16. století. ČMM 47, 1962, s. 67–76. 169 K Břevnovskému klášteru se vztahují první písemné zmínky o vaření piva. 170 MATĚJEK, František. K otázce budování pivovarů na našem feudálním velkostatku v 1. polovině 16. století. ČMM 85, 1956, č. 3–4, s. 366–381. 171 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 68 172 STANĚK, Josef. Blahoslavený sládek, kapitoly z dějin piva. Praha: Litomyšl, 1998, s. 145. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. Prostějov, 2009, s. 57-62. Dále JANÁČEK, Josef. Pivovarnictví v českých královských městech v 16. století. Praha: Československá akademie věd, 1959.

Kromě samotného piva získávala šlechta zisk také z pivních kvasnic, které měli poddaní v oblibě kvůli svým blahodárným účinkům. Pivovar spolu se slaďovnou stával v Ostrohu. Ročně se zde vyrobilo piva za 1 600 fur. Vedle pivovaru stála také chmelnice, ve které bylo dle zápisu v urbáře dostatek chmele. Další pivovar byl v Kunovicích, který vydělal ročně 1 325 fur.173

6.2. Rybníkářství

Rybníkářství patří k nejstarším podnikům vrchnostenského hospodářství. Oproti pivovarům nepotřebovaly rybníky velkou počáteční investici na založení. Rybníky se zakládaly poblíž řek, které zajišťovaly v rybnících průtok čerstvé vody. Nejdříve se stavěly rybníky příliš hluboké. Voda v nich však byla chladná a rybám se zde příliš nedařilo.174 Proto se od 15. století začínají stavět mělké, teplé rybníky s dostatkem živin. V této době bylo v Čechách a na Moravě vybudováno více než 25 000 rybníků. 175 Nejvíce rozšířený byl chov kaprů, kterým se v tomto typu rybníků obzvláště dařilo. Dále byli oblíbené na chov štiky, cejni a okouni. Rybníky sloužily kromě chování ryb také jako pomocné nádrže zachycující přebytečnou vodu v jarním období a snižovaly tak ničivé účinky velkých povodní nebo pro pohánění mlýnských kol. Ceny ryb byly poměrně vysoké a tento typ podnikání šlechtě dost vynášel.176 Rybníkářství bylo velmi rozšířené a oblíbené, dbalo se na kvalitu ryb a údržbu rybníka. Vrchnost mohla čerpat informace o chovu ryb např. z díla Dubraviuse, který se ve svém díle O rybnících zaměřuje na chov ryb a byl považován za velkého odborníka. V 16. století, kdy nastal největší rozkvět

173 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 174 HRUBÝ, František. Z hospodářských převratů českých v století XV. a XVI. Se zvláštním zřetelem k Moravě. In: ČČH 30, č. 3. Praha: Academia, 1924, s. 433–469. MATĚJEK, František. Přehled rozvoje rybníkářství na Moravě v 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století s přihlédnutím k přilehlým územím slezským. ČSM 5, č. 1, 1956, s. 28–59. 175 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 63. 176 MATĚJEK, František. Přehled rozvoje rybníkářství na Moravě v 2. pol. 15. a v 1. pol. 16. století s přihlédnutím k přilehlým územím slezským. Časopis Slezského muzea 5, 1956, s. 29-30.

56 rybníkářství, byli nejslavnějšími staviteli Jakub Krčín z Jelčan a Štěpánek Netolický.177 O chod rybníka se starali poddaní v rámci robotních povinností. Pomáhali nejen s jeho údržbou, ale i samotnou stavbou. Aby rybník dobře fungoval, bylo třeba pravidelně opravovat hráze, odstraňovat bahno a rybník znovu napustit. Pokud šlechtě nestačila k založení nového rybníka vlastní půda, kupovala mnohdy také půdu od svých poddaných. Dbala však vždy na to, aby za ni dostali adekvátně zaplaceno.178 Rybí maso bylo mezi poddanými navíc velmi oblíbené, což zajišťovalo vrchnosti zisk. Poddaní konzumovali rybí maso hlavně během křesťanských svátků a v období půstu. Maso mořských ryb se v tomto období objevovalo jen zřídka. V této době ještě lidé nevěděli, jak maso uchovat čerstvé. Byla známá jen metoda solení, která ale zkazila chuť takto upraveného masa. Mořské ryby tak nebyly příliš oblíbené a poddaní dávali přednost sladkovodním rybám, které si mohli koupit vždy čerstvé a jejich chuť byla mnohem lepší. Rybníkářství sice nepatřilo k nejvýnosnějším podnikům porovnáme-li jej např. s pivovary, kde byly výnosy daleko vyšší. Nízké provozní náklady však zajistily jeho rozšířenost zejména v nížinných oblastech.179 V urbáři ostrožského panství se dočteme, že rybníky se nacházely ve vesnicích Kvačice, Kozojídky, Chylice, Blatnice, Kuželov, Hluk, Louka a Slavkov. Zdejší poddaní měli robotní povinnosti, v rámci nichž museli pomáhat s výstavbou rybníka a jeho údržbou. Pokud na tuto práci nestačili, měli jim pomáhat poddaní z okolních vesnic. V sedmi vesnicích z celkového počtu 27 vesnic v celém panství byly rybníky. Dá se tedy říci, že každá 4. vesnice měla ve svém okolí rybník. V jedné vesnici se také mohlo nacházet více rybníků. Celkem se na panství nacházelo 12 rybníků, z toho dva plodové, čtyři výtažní a šest násadních. Z tohoto čísla lze usuzovat, že nížinná oblast zdejšího kraje

177 ANDRESKA, Jiří. Rybníkářství a jeho tradice. Praha, 1987, s. 40-41. VAŘEKA, Ma- rek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 121. 178 HURT, Rudolf. Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku I. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1960, s. 104-119, 209-210. 179 VAŘEKA, Marek. Jan z Pernštejna: 1561-1597: hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta, 2008, s. 57-58. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 117-120. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 65.

57 poskytovala svým pánům ideální prostředí pro stavbu rybníků a oni toto patřičně využívali. O výnosech z rybníků se v ostrožském urbáři bohužel nic nepíše. Přesný počet je uveden např. jen u rybnících v Hluku, kde jsou dokonce zapsány také jména rybníků. Obecně se ale zapisují jen povinnosti poddaných v rámci robot pomáhat při stavbě rybníků a povinnosti rybářů. Pokud byl v blízkosti vesnice potok, museli se poddaní starat také o něj a místí rybáři odvádět stanovený počet ryb. Tu a tam se objeví podrobnější zmínka k rybníkům, která nám dá představu o jejich podobě a násadě. V Kunovicích je v urbáři zapsán také menší zámek (tvrz), který byl obehnán vodním příkopem, v němž se chovali kapři. V luckém rybníku Smrdačka se dávala násada 50 kop.180 Ve vedlejším veselském panství se dle urbáře z roku 1668 nacházelo celkem devět rybníků s celkovým výnosem 5 040 zlatých ročně. Průměrný roční výnos na jednom rybníku byl tedy 560 zlatých. Jedna kopa ryb v 16. století stála 3 zlaté, v 17. století byla cena dokonce dvakrát taková. Použijeme-li toto číslo na sousední ostrožské panství, vyjde nám, že výnos v 15. století mohl být 1 960 zlatých a o století později dokonce 3920 zlatých ročně.181 S tímto číslem souhlasí také Blanka Rašticová, která udává výnos 1 685 zlatých ročně.182

Tabulka č. 13: Množství kaprů v rybnících v Hluku183 Název rybníka množství ryb Rybník nový 60 kop Rybník nad mlýnem 30 kop Rybníky nad městečkem (celkem 4) 210 kop Rybníky pod rybníky pod městečkem (4x) + Horní 70 kop Žabinec + Dolní Žabinec

180 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 181 Tamtéž. 182 RAŠTICOVÁ, Blanka. - BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000, s. 111. 183 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Co se týká robotních povinností rybářů, byli v jednotlivých vesnicích více méně stejné. Jako příklad tedy uvedu robotní povinnosti rybářů v Ostrohu, kteří jich měli nejvíce. „Při městě Ostrově jest rybářů 10. A ti povinni jsou jeho Milosti Pánu při sv. Duše po jednom sýru dávati, nebo za sýr po 2 gr. Též rybáři jsou povinni Jeho Milosti Pánu každý rok tři počty dávati, jeden každý z nich. Jedna na vánoce, druhá na velikonoce, třetí na sv. Ducha za 2 gr. ryb. A plesník sám obzvláště na Štědrý den čerstvých rybiček a dobrou mísou Jeho Milosti Pánu za zámek povinen přinášeti. Suma za tu poctu 2 fur 2 gr. Též rybáři jsou povinni každého pátku přes celý rok, totiž ve středu a v pátek přes celý rok spolu s plesníkem a kuchmistrem na panskou řeku na vlaku jezditi a zvláště v zimě pod lesem ryby loviti a na zámek přinášeti. Tíž rybáři jsou povinni Jeho Milosti Pánu přes celý rok kopu raků po 3 krejcařích dávati a nic drážeji. Tíž rybáři povinni jsou svině panské pastýři pomoci do lesa hnáti, a kdyby do vody zašli, zasej je vyháněti. Tíž rybáři povinni jsou, když s koňmi se do lesa nemůže, ku potřebě stavení všelijakého, buď mlejnu, zámku neb dvoru, všelijakého dříví, které můž na lodi vezeno býti přivážeti, když se jim rozkáže. Tíž rybáři povinni jsou při nasazování plodů, rozvážení ryb aneb plodů býti. Vazby všelijaké dělati, nevodí spravovati, též palísků, když toho potřeba a včas nadělati. Tíž rybáři povinni jsou, když se stav u mlýna opravuje, při tom býti a pomáhati dělati jak jiní lidé. A což by k stavu potřebí bylo, buď rejzu nebo dříví jakého a jiného, to mají na loděch svých přivážeti jak mnoho toho potřebí jest. A když nevozí, mají pomáhati rejzovati, navážeti, dokud se stav na místo nespraví. Tíž rybáři, když by kterého bobra nebo vydru zabili, koží z nich žádnému prodávati nemají, než Jeho Milosti Pánu samému povinni jsou je na zámek donášeti. A Pán má jim podle slušnosti zaplatiti.“184

184 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

6.3. Lesnictví a myslivost

Vrchnost ke svému podnikání využívala také své pozemky, tedy lesy a louky. Stejně jako pivo i lesy vypadaly ve středověku jinak, něž je tomu dnes. Tehdejší lesy připomínaly spíše lesoparky, v nížinách je tvořily hlavně duby, v horských oblastech smrky či jedle. Stromy rostly dál od sebe, než je tomu dnes, díky čemuž zde nebyl problém projet na koni a byly vhodné i pro pasení dobytka. Lesy se využívaly hlavně jako zdroj dřeva. Dřevo se používalo nejen ke stavbě domů, ale také k topení a vaření. Vzhledem k jeho velkému využití, docházelo k velké poptávce a pravidelným vysokým ziskům. Aby nedocházelo k poškozování lesních porostů vznikaly první lesní řády na ochranu lesa a zdejší zvěře. Les byl rozdělen do několika hájemství, v jehož čele stál hajný, který zodpovídal za svou přidělenou část lesa. Kromě těžby dřeva probíhaly v lese také hony. Lovení zvěře představovalo jakousi výsadu vrchnosti, kterou měla obzvlášť v oblibě. Byly pořádány pravidelné hony, ulovená zvěř se pak zpracovala v kuchyni nebo byla využita jako dar. Šlechta si libovala v honech, navzájem si darovala zvěřinu k posílení dobrých přátelských vztahů. Proto se snažila o co největší množství zvěře ve svých lesích.185 Do ostrožského panství zasahovala hornatá oblast Bílých Karpat jen z části, většinu panství představovaly hlavně úrodné nížiny. Na příjmech vrchnosti se tedy nepodílely tolik, jako třeba na střední Moravě, kde lesy tvořily většinu panství.186

185 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 80-81. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 214. ČABART, Jan. Vývoj české myslivosti. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958, s. 133–135. NOVOTNÝ, Jaroslav. Lov zvěře a ryb, chov včel na Moravě v 16. a 17. století. Vlastivědný věstník moravský, roč. 13, 1958, s. 93–98. Více k lesnictví: MALEK, Jaromír. Nejstarší lesní řád na Moravě z roku 1573. VVM 22, 1970, s. 95–97. NOŽIČKA, Josef. Přehled vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957. NOŽIČKA, Josef. Z minulosti slezských lesů. Nástin jejich vývoje od nejstarších časů až do roku 1914. Opava: Slezský studijní ústav, 1956. 186 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 218- 219.

Tabulka č.14: Odvody dřeva v rámci naturálních dávek187 Vesnice Dřeva Ostroh - Předměstí 225 fur Kvačice 3 fury Chylice 3 fury Ostrožská Nová Ves 345 fur Kunovice 4 fury Sady (Derfle) 57 fur Vésky 55 fur Míkovice 46 fur Ostrožská Lhota 180 fur Blatnice 210 fur Blatnička 258 fur Milokošť 168 vozů Louka 219 vozů Kuželov 121 fur Malá Vrbka 78 fur Tasov 170 vozů Hroznová Lhota 468 fur Žeraviny 95 vozů Kozojídky 230 fur Hluk x Dolní Němčí x Horní Němčí x Slavkov x Boršice x Nivnice x Strání x

V tabulce lze vidět, že poddaní museli vozit také dříví do panských dvorů. V urbářích se přímo píše: vozit dříví ku palivu…, lze tedy předpokládat, že šlechta měla velkou spotřebu dřeva jak na stavbu domů, tak na vaření a topení a dříví získávala touto cestou od svých poddaných. Urbář udává některé množství vesnic ve fůrách, jiné jako počty vozů. O omezení počtu vysekaného dřeva se můžeme přesvědčit v urbáři u městečka Kunovice, kde se píše, že se ročně mohlo vykácet dřeva jen za 200 fur. Vrchnost si tak dobře uvědomovala důležitost lesa na svém panství a snažila se o něj dobře starat.

187 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

6.4. Panské dvory

Panské dvory představovaly centrum vrchnostenského hospodářství, ve kterých se soustředila polnohospodářská výroba, chov dobytka, ovcí a drůbeže a pomáhaly při provozu pivovarů nebo mlýnů. V 16. století se na našem území objevují první dvory. Jejich největší rozvoj nastal až ke konci 16. století, kdy šlechta začala ve velkém stavět vlastní pivovary a vařit pivo. Na jednotlivých panstvích byla postupně zakládána celá síť panských dvorů, kdy jeden z nich, ten největších, fungoval jako centrální a ostatní jako doplňkové. Čím větší panství bylo, tím více dvorů bylo potřeba.188 Panské dvory se zaměřovaly jak na produkci rostlinou, tak na živočišnou. V rostlinné výrobě bylo nejdůležitější pěstování obilovin a to hlavně pšenice, žita, ječmene a ovsa. Pšenice byla důležitá pro vaření piva, panské pivovary jí spotřebovaly velké množství, proto byla pěstována nejvíce. Žito se používalo na pečení chleba, z ječmene se vyráběly kroupy nebo se používal jako krmivo pro drůbež a oves jako krmivo pro koně. Pole se v této době využívala trojpolním systémem. Půda byla rozdělena na tři části, do první se vysévaly ozimy, do druhé jarní plodiny a třetí část se nechala ladem. Poslední část pole se nechala odpočívat a využívala se jen k pasení dobytka.189 V rámci živočišné výroby se chovaly hlavně krávy. Ne každý poddaným měl doma krávu, proto bylo mléko na trzích velmi vyhledávané. Kromě samotného mléka byla velká poptávka také po mléčných výrobcích: sýru a máslu. Hovězí dobytek se připravil pánům k jídlu a na trzích se příliš často neprodával. Na statcích se chovaly také ovce, jejichž mléko, maso a vlna byly také velmi oblíbenými produkty. V českých zemích se ovce chovaly hlavně Dolnomo-

188 BERANOVÁ, Magdalena – KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2010, s. 234–238. HRDLIČKA, Josef. Hodovní stůl a dvorská společnost: strava na raně novověkých aristokratických dvorech v českých zemích (1550-1650). České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000, s. 33–82, 188–230. MAUR, Eduard. Vývojové etapy českého feudálního velkostatku v období přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Hospodářské dějiny 7, 1981, s. 203–226. MÍKA, Alois. Nástin vývoje zemědělské výroby v českých zemích v epoše feudalismu. Praha, 1960, s. 69-72. PETRÁŇ, Josef. Zemědělská výroba v Čechách v druhé polovině 16. a počátkem 17. století. Praha, 1963, s. 96-105. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 71-76. 189 PETRÁŇ, Josef. Zemědělská výroba v Čechách v druhé polovině 16. a počátkem 17. století. Praha, 1963, S. 120-121. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 167-169.

62 ravském a Hornomoravském úvalu. Koně chovala šlechta jen zřídka. Jeho pořízení a krmení byly velmi finančně náročné a tak si jej mohli dovolit jen ti nejbohatší páni. Pokud vrchnost potřebovala koně na práci na svém panství, půjčovala si je od poddaných, kterým za tuto službu platila.190 Vepři se chovali jen na některých dvorech. Jejich maso nebylo mezi šlechtou ani poddanými příliš vyhledávané. Na dvorech se chovala také drůbež. Nejčastěji bychom zde našli slepice, kačeny a husy.191

Tabulka č. 15: Množství dobytka na panských dvorech192 Panský dvůr Množství dobytka Hluk 50 ks krav, 70 ks jalového dobytka, 90 ks sviní a několik kop hus, kačen a slepic + ovčírna Louka 30 krav, 10 jalůvek, 800 kusů ovcí a drůbež Strání 300 kusů dobytka Kunovice Klisen a hřebců 0,5 kop, krávy 2 kopy, vepřů 3 kopy a ovce

Panský dvůr v Hluku fungoval od 16. století až do svého začlenění do Jednotného zemědělského družstva v druhé polovině 20. století. Jeho chod zajišťovali jednak stálí zaměstnanci, především však robotní práce hluckých osedlých, v menší míře nejspíš i námezdní práce zdejších nemajetných obyvatel. Ročně se za voly, telata, sýr a máslo vydělalo 250 fur, za prodané vepře se získalo 80 fur.193

190 MISAŘ, Drahoslav. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Praha: Brázda, 2001, s. 295. 191 JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. Časopis Moravského muzea 48, 1963, Časopis Moravského muzea 49, 1964, s. 143-144. RYANTOVÁ, Marie. Vrchnostenské hospodaření na panství Vysoký Chlumec v 17. a na počátku 18. století. České Budějovice, 2014, s. 68. VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 163- 167. 192 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r. 193 Tamtéž

6.5. Ostatní podniky vrchnosti

Do této skupiny řadíme podniky, které pro vrchnost nepředstavovaly velký ekonomický význam, ale zvyšovaly hodnotu a prestiž panství. Pokud na panství byly, znamenalo, že má panství rozvinutý režijní velkostatek. Mezi ostatní panské podniky řadíme mlýny, cihelny a lomy.194 Mlýny a mlynáři jsou podrobně rozebráni v kapitole privilegovaní poddaní. Co se týká výnosu mlýnů, zápisy v urbáři nejsou opět jednotné. O mlýně v Uherském Ostrohu dle zápisu víme, že byl dobře postavený a příslušela k němu také pila. Ten ročně semlel 600 měřic pšenice, 400 měřic ječmene, 800 měřic rži, 60 měřic jáhelné kaše a 200 měřic krmení pro vepře. Kunovický mlýn má zapsán jen roční výnos 1 000 fur. V Hluku byl pivovar v pronájmu za 30 fur ročně a další dva panské mlýny. Co se týká panského mlýnu v Louce, semlel 60 měřic pšenice a 20 měřic rži ročně. Cihelny se na panstvích běžně nevyskytovaly. Nebylo jich tolik třeba, protože domy se stavěly hlavně ze dřeva a cihly se používaly hlavně na stavbu šlechtických sídel a církevních staveb. Vyrobené cihly tak nepřinášely šlechtě takový zisk, jelikož sama spotřebovala většinu z nich na stavbu a opravu svých budov.195 Na ostrožském panství bychom našli cihelny hned tři, v Chylicích, v Kunovicích a ve Slavkově. Cihelna v Kunovicích ročně vydělala 50 fur. Kromě cihelny byl na ostrožském panství ještě důl v Hluku a pila v Ostrohu a Strání. Vinařství má stejně jako pivovarnictví dlouholetou tradici. Největší vinice bychom našli na jižní Moravě. Zdejší nížiny jsou ideální pro pěstování vína. Stejně jako u pivovarů, bere šlechta i toto odvětví do svých rukou. Ve velkém zakládá vinice a vyrábí víno. Největší rozkvět zažívá vinohradnictví v 16. století. Úpadek tohoto podnikání nastává po třicetileté válce, kdy byla většina

194 VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018, s. 220. Dále obecně o mlýnech: BERANOVÁ, Magdalena, KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha, 2010, s. 258–259. ŠTĚPÁN, Luděk – KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. C. d., s. 7–14. 195 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 183-189.

64 vinic zničena. Od poddaných navíc vybírá víno v podobě naturálních dávek a desátků.196 Místa, kde se sázelo víno, je zapsáno v urbářích jako viniční hory. Budování vinic a jejich obdělávání vyžadovalo velké množství financí. Vinice potřebují spoustu času, vrchnost se o ně nedokázala sama postarat a na práci často najímala námezdní dělníky. Ti připravovali půdu, starali se o vinice a pomáhali se sklizní.197 Vinohrady bývaly také často poškozovány mrazy. V roce 1559 mrzlo ještě týden před sv. Jiřím, o dva roky později poškodily vinohrady na Blatnicku velké kroupy.198

Tabulka č. 16: Odvody vína na panstvích199 Vesnice Odvody vína Ostroh město x Ostroh - Předměstí 10 beček Kvačice + Chylice 2 bečky Ostrožská Nová Ves 6 beček Kunovice 30 beček Sady (Derfle) 3 bečky Vésky x Míkovice 12 věder Ostrožská Lhota 16 věder a 15 beček Blatnice 28,5 věder a 15 beček Blatnička 2 bečky Milokošť x Louka 10 věder Kuželov 1 bečka Malá Vrbka 5 beček Tasov x Hroznová Lhota 10 beček Žeraviny x Kozojídky x Hluk 12 beček Dolní Němčí x Horní Němčí 3 bečky

196 MÍKA, Alois. Nástin vývoje zemědělské výroby v českých zemích v epoše feudalismu. Praha, 1960, s. 113-121. POKORNÝ, Pavel. Tradiční vinařství na Moravě. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, 2013, s. 21-24. 197 ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584–1620: první Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009, s. 258. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962, s. 79. 198 Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981, s. 51. 199 MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

Slavkov 1 bečka Boršice 6 beček Nivnice x Strání x Celkem 2 064,5 věder 200

Poddaní na ostrožském panství odváděli celkem 2 064,5 věder. Pokud bychom toto číslo přepočítali na bečky, vyšlo by nám 206,45 beček. Nejvíce věder odváděli poddaní v Ostrožské Lhotě, nejméně naopak v Ostrohu, Kuželově a Slavkově. Hluk, Hroznová Lhota, Blatnice, Ostrožská Lhota, Kunovice a Ostrožská Nová Ves patřili k obcím, v niž poddaní odváděli největší množství vína. Není to však ničím překvapivým, protože tyto vesnice jsou známé množstvím vinařů i dnes.

200 V urbáři ostrožského panství z roku 1592 je u obcí Slavkov a Boršice uvedeno, že 1 bečka = 10 věder. Při přepočítávání jsem tak používala číslo 10. Míry a váhy se ale na jednotlivých panstvích lišili. Rozdíly veličin mohly být mnohdy velké. Pro srovnání můžeme uvést hodonínské panství, kde čtyři vědra tvořila jednu bečku. Nelze tedy používat stejné míry na různá panství. HOFMANN, Gustav. Metrologická příručka: pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1984. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodo- nínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012.

ZÁVĚR

Panství Uherský Ostroh sehrálo v minulosti svou důležitou roli hned několikrát. Díky své poloze v blízkosti Bílých Karpat na česko-uherské hranici tudy vedlo velké množství obchodních cest a bylo také důležitým strategickým bodem v obraně před cizími národy. Největší slávu zažil Ostroh za protestantských pánů z Kunovic a katolických Lichtenštejnů. Oba tyto rody se o panství poctivě staraly a zasloužily se tak o jeho rozkvět a rozvoj v nelehké době válečných konfliktů. Kapitoly věnované historii panství zaznamenávají jejich životní osudy, strasti a přínos tomuto panství. Uherský Ostroh se spolu s Moravským Krumlovem stal díky Gundakaru z Lichtenštejna na krátko také samostatným Lichtenštejnským knížectvím. Přestože Lichtenštejnové časem přesunuli své sídlo do renesančního (dnes novogotického) zámku v Lednici, Ostroh stále zůstával důležitým městem územní samosprávy. Své sídlo zde měla panská kancelář a lichtenštejnská účtárna. Panství tvořilo celkem 27 vesnic a rozložení obyvatel bylo rozmanité. Nejhustěji osídlené byli vesnice a města Uherský Ostroh, Kunovice, Hluk, Nivnice, Blatnice a Ostrožská Nová Ves. Na panství žilo 1867 osedlých. Privilegovaných poddaných bychom na panství našli jen velmi málo. Většina obyvatel byla neprivilegovaná, což odpovídalo stratifikaci poddaných na území Moravy po třicetileté válce. Poddaní odváděli majitelům panství peněžní platy a naturální dávky. Naturální dávky představovaly odvody drůbeže nebo obilí. Tyto odvody byly poměrně nízké a poddané příliš nezatěžovaly. V systému odvodů vrchnosti hrály tedy jen minimální roli. Peněžní platy plynoucí z gruntů již představovaly odvody daleko vyšší. Platily se dvakrát ročně a znamenaly důležitou část příjmu do pokladny vrchnosti. Zápis robotních povinností se v jednotlivých vesnicích lišil. Mezi nejčastější robotní povinnosti patřilo sklízení obilí, orání, vození hnoje, pomoc při stavbě panských budov a pasení zvířat. Velké peníze získávala vrchnost také díky svému podnikání. Na ostrožském panství toto podnikání představovalo hlavně pivovarnictví, rybníkářství, lesnictví a příjmy z panských dvorů. Šlechtickému podnikání se podrobně věnuji v kapitole o režijním hospodářství. Tyto informace čerpám

67 především z dvou základních pramenů mého bádání a to z urbáře ostrožského panství z roku 1592 a lánových rejstříků hradišťského kraje z roku 1671. Diplomová práce o panství Uherský Ostroh patří mezi studie, jež jsou klíčové k pochopení hospodářské a sociální situace jihovýchodní Moravy v 16. a 17. století. Navazuje na mou bakalářskou práci, kde jsem se věnovala obrazu o Hroznové Lhotě, kterou doplňuje a dále rozvíjí. Jednotlivé vesnice pna panství jsou mezi sebou porovnány a čtenář si může snadno sám srovnat velikost vesnic tehdy a dnes. Zajímavý vývoj byl ve vesnicích Kozojídky nebo Milokošt, které dříve patřily k menším vesnicím a dnes jsou daleko větší. U Kuželova nebo Malé Vrbky můžeme zase pozorovat opačný vývoj. Práce nabízí čtenáři ucelenou představu života na panství, seznamuje nás s jeho hospodářským vývojem a životy jeho majitelů. Příjmení poddaných zapsaných v urbáři může vést k dalšímu bádání čtenáře a pro učitele může být práce přínosná jako pomůcka při výuce regionálního dějepisu.

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

Archivní prameny

MZA Brno, A 7, Berní přiznávací listy, kart. 37, inv. č. 10356, sign. 25.

MZA Brno, A 7, Berní přiznávací listy, kart. 38, inv. č. 10473, sign. 97.

MZA Brno, D 1, Lánové rejstříky, sign. č. 315 Uherský Ostroh, fol. 61r - 69v.

MZA Brno, G 140, RA Dietrichsteinů Mikulov, kart. 140, inv. č. 418, sign. 211/b. Žádost kn. Gundakara Lichtenštejna o přiřčení velkostatku Veselí a velkostatků pánů z Kunovic, leden 1623.

MZA Brno, G 140, RA Dietrichsteinů Mikulov, kart. 142, inv. č. 423, sign. 212/b. Přiřčení všech statků pánů z Kunovic kn. Gundakaru Lichtenštejnovi, červen 1623.

MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů archivu, inv. č. 689, urbář panství (Uherský) Ostroh z roku 1592, fol. 272r - 393r.

MZA Brno, G 371, Novotný Jaroslav, PhDr., opisy moravských urbářů 1958- 1968, karton 12, inv. č. 536, urbář panství Uhersky Ostroh, fol. 66v - 69r.

MZA Brno, f. G 371, Opisy moravských urbářů, inv. č. 533, Urbář panství Uherský Brod 1615.

MZA Brno, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1437, Žádost o vydání poddaných zběhlých z panství Ostroh na panství Uherský Brod.

Edice

GRULICH, Josef. Venkovan. In: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel (edd.). Člověk českého raného novověku. Praha: Argo 2007.

HRUBOŠ, Jan (ed.). Urbář hukvaldského panství z roku 1581. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2008.

KALINA, Tomáš (ed.). Moravské zemské desky. II. sv. řady brněnské 1480 - 1566, Brno, 1950.

KNOZ, Tomáš. – CHOCHOLÁČ, Bronislav. Třicetiletá válka a její stín. Úpadek, protireformace a obnova. In: PTÁČEK, Miroslav. (ed.): Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín, 2009.

MATĚJEK, František (ed). Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984.

MATĚJEK, František (ed.). Moravské zemské desky. III. sv. řady olomoucké 1567 – 1642. Brno, 1953.

MATĚJEK, František (ed.). Moravské Zemské desky. Kraj olomoucký. Brno: Zemská banka pro Moravu a Slezsko, 1948.

VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012.

VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. Prostějov, 2009.

Literatura

ANDRESKA, Jiří. Rybníkářství a jeho tradice. Praha, 1987.

BARTOŠ, Josef – ZEMEK, Metoděj. Uherský Brod: minulost i současnost slováckého města. Brno, 1972.

BERANOVÁ, Magdalena. – KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha, 2010.

Blatnice: Minulost a současnost slovácké obce. Brno, 1981.

BŘEČKA, Jan – MITÁČEK, Jiří. Hluk: dějiny města. Hluk, 2011.

BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013.

BŮŽEK, Václav. Urozenec. In. BŮŽEK, Václav - KRÁL, Pavel (ed.). Člověk českého raného novověku. Praha, 2007.

BŮŽEK, Václav a kol.: Věk urozených: šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha: Paseka, 2002.

ČABART, Jan. Vývoj české myslivosti. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958.

ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584–1620: první Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009.

ČECHURA, Jaroslav. Podnikání evropské šlechty v 16. století. In. ČECHURA, Jaroslav. Hospodářské dějiny. Praha, 1995.

ČECHURA, Jaroslav. Selské rebelie roku 1680. Sociální konflikty v barokních Čechách a jejich každodenní souvislosti. Praha, 2001.

ČECHURA, Jaroslav. Šlechtický podnikatelský velkostatek v předbělohorských Čechách. In. ČECHURA, Jaroslav. Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla: prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Praha, 1997.

ČOUPEK, Jiří. Kunovice v proměnách času. Břeclav, 1996.

ČOUPEK, Jiří. Ostrožská Nová Ves: z dějin Nové Vsi a Chylic. Ostrožská Nová Ves, 2001.

DOUŠEK, Roman. Archivní prameny v etnologickém výzkumu I. Brno, 2014.

FIŠER, Bohumil. Paměti hradišťské. Valašské Meziříčí, 1920.

GRULICH, Josef. Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2008.

HLADIŠ, František – OPLETAL, Rudolf. Nivnice v proměnách času: 750. výročí písemné zmínky o Nivnici. Nivnice, 2011.

HLOBIL, Ivan. Jan Filipec a studia Jana z Kunovic. Vlastivědný věstník moravský, 42,1990.

HOFFMANN, František. České město ve středověku: život a dědictví. Praha: Panorama, 1992.

HOFMANN, Gustav. Metrologická příručka: pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1984.

HOŘČIČKA, Václav – SUCHÁNEK, Drahomír – ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha, 2011.

HOSÁK, Ladislav. Dějiny moravského Slovenska. č. 1-4. Břeclav, 1927.

HRDLIČKA, Josef. Hodovní stůl a dvorská společnost: strava na raně novověkých aristokratických dvorech v českých zemích (1550-1650). České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000.

HRUBOŠ, Jan. Hukvaldské panství před Bílou horou (1553–1619). Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011.

HRUBÝ, František. Karel st. ze Žerotína a moravští novokřtěnci. In: HRUBÝ, František. Český časopis historický. Praha, Historický klub (43), č. 1., 1937.

HRUBÝ, František. Z hospodářských převratů českých v století XV. a XVI. Se zvláštním zřetelem k Moravě. In: Český časopis historický 30, č. 3. Praha: Academia, 1924.

HURT, Rudolf – NĚMEČEK, Bohumil. Veselí nad Moravou: dějiny města. Brno: Musejní spolek, 1973.

CHOCHOLÁČ, Bronislav. Moravský venkov 16. a poč. 17. století. Brno: CERM, 1997.

CHOCHOLÁČ, Bronislav. Poddaní na Moravě v 16. a 17 století. In: KNOZ, Tomáš. Morava v době renesance a reformace. Brno: Moravské zemské muzeum, 2001.

ILÍK, František. Míkovice: slovácká dědina. Uherské Hradiště, 2009.

JANÁČEK, Josef. Pivovarnictví v českých královských městech v 16. století. Praha: Československá akademie věd, 1959.

JANČÁR, Josef: Vodní mlýny na Veličce. Vlastivědný věstník moravský 33, 1981.

JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. Časopis Moravského muzea 48, 1963, Časopis Moravského muzea 49, 1964. JIRÁSEK, Jiří. Pivovary na Moravě koncem 16. století. ČMM 47, 1962.

JIRÁSEK, Jiří. Urbáře jako pramen pro poznání předbělohorské vesnice. Sborník Matice moravské 79, 1960.

JONES, Robert W. Rytíři: jejich svět a doba. Praha: Brána, 2013.

JUNEK, Marek. Hroznová Lhota. Uherské Hradiště, 2004.

JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín, 2000.

JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha, 2009

KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490): uherský a český král. České Budějovice, 2009.

KAMENÍČEK, František. Prameny k vpádu Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny České roku 1605-1606. Brno, 1894.

KNOZ, Tomáš. 1618 České stavovské povstání jako evropská krize. In: KNOZ, Tomáš. Osmičky: osudová výročí českých a československých dějin končící na jednu číslici. Praha, 2018.

KNOZ, Tomáš. Lichtensteinové, Morava a Valtice v 1. polovině 17. století. In. KORDIOVSKÝ, Emil. Město Valtice. Valtice, 2001.

KNOZ, Tomáš. Pobělohorské konfiskace: moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno: Matice moravská, 2006.

KNOZ, Tomáš. Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy. Časopis Matice moravské 111, 1992.

KNOZ, Tomáš – BŘEZINA, Vladimír. Šlechta. In: BOROVSKÝ, Tomáš – CHOCHOLÁČ, Bronislav – PUMPR, Pavel (edd.). Peníze nervem společnosti. C. d., 2007.

KORDIOVSKÝ, Emil. Jihomoravská lichtenštejnská panství v lánových rejstřících a tereziánském katastru. Jižní Morava 29, 1993.

KROFTA, Kamil. Dějiny selského stavu. Praha: Jan Laichter, 1949.

KŘÁPEK, Josef a kol. Blatnice: minulost a současnost slovácké obce. Praha. 1981.

KUČERA, Jan. Paměti královského města Uherského Brodu. Brno, 1903.

LUKÁŠ, Ludvík. Paměti města Ostrohu. Ostroh, 1953.

MALEK, Jaromír. Nejstarší lesní řád na Moravě z roku 1573. VVM 22, 1970.

MALÝ, Karel. Česká konfederace a Obnovené zřízení zemské – dvě části ústavy z počátku 17. století. In: MALÝ, Karel. Vývoj české ústavnosti v letech 1618- 1918. Praha, 2006.

MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu ke znevolnění. Brno, 2000.

MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959.

MATĚJEK, František. K otázce budování pivovarů na našem feudálním velkostatku v 1. polovině 16. století. ČMM 85, 1956.

MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě. Vlastivědný věstník moravský 22, 1970, Příl. 1.

MATĚJEK, František. Přehled rozvoje rybníkářství na Moravě v 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století s přihlédnutím k přilehlým územím slezským. ČSM 5, č. 1, 1956.

MAUR, Eduard. Vývojové etapy českého feudálního velkostatku v období přechodu od feudalismu ke kapitalismu. In. MAUR, Eduard. Hospodářské dějiny. Praha, 1981, s. 203-226.

MIČKA, Antonín. Louka (1046-1996). 950 let horňácké obce. Louka, 1996.

MÍKA, Alois. Nástin vývoje zemědělské výroby v českých zemích v epoše feudalismu. Praha, 1960.

MÍKA, Alois. Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha, 1960.

MISAŘ, Drahoslav. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Praha: Brázda, 2001.

NĚMEC, Jaroslav. Dolní Němčí: od historie k současnosti. Břeclav, 1994.

NOVOTNÝ, Gustav. Panství Uherský Ostroh ve světle urbáře a lánových rejstříků. In: NOVOTNÝ, Gustav. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993).

NOVOTNÝ, Jaroslav. Lov zvěře a ryb, chov včel na Moravě v 16. a 17. století. Vlastivědný věstník moravský, roč. 13, 1958.

NOVOTNÝ, Jaroslav. Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století. Sborník archivních prací 9, 1959.

NOŽIČKA, Josef. Přehled vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakla- datelství, 1957.

NOŽIČKA, Josef. Z minulosti slezských lesů. Nástin jejich vývoje od nejstarších časů až do roku 1914. Opava: Slezský studijní ústav, 1956.

PAJER, Jiří. Kněždub: minulost a současnost obce. Kněždub: Obec Kněždub, 2011.

PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha, 1877.

PÁNEK, Jaroslav. Moravští novokřtěnci. In: PÁNEK, Jaroslav. Český časopis historický. Praha: Historický ústav AV ČR 92, 1994.

PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti. Praha: Melantrich, 1942.

PETRÁŇ, Josef. Zemědělská výroba v Čechách v druhé polovině 16. a počátkem 17. století. Praha, 1963.

POKLUDA, Zděnek. Hrad a panství Uherský Ostroh. In: POKLUDA, Zdeněk. Slovácko: společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Roč. 35, (1993).

POKLUDA, Zdeněk. Nový Světlov: osudy zámku a jeho držitelů. Bojkovice, 2009.

POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové: panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha, 2012.

POKLUDA, Zdeněk. Páni z Kunovic. In: POKLUDA, Zdeněk. Malovaný kraj: národopisný a vlastivědný časopis Slovácka. č. 3, (1991).

POKORNÝ, Pavel. Tradiční vinařství na Moravě. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, 2013.

RADIMSKÝ, Jiří: Produkce obilí na Moravě na sklonku 16. století. Časopis Matice moravské 75, 1956.

RAŠTICOVÁ, Blanka – BALETKA, Tomáš. Uherský Ostroh. Město Uherský Ostroh, 2000.

RYANTOVÁ, Marie. Vrchnostenské hospodaření na panství Vysoký Chlumec v 17. a na počátku 18. století. České Budějovice, 2014.

ŘEZNÍČEK, Jan. Moravské a slezské urbáře po 1372/před 1407–1771 (1849). Praha: Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, 2002.

SADÍLEK, Jaroslav. Tasov: historický vývoj obce Tasova a jejích památek. Břeclav, 2017.

SKÁCEL, Jan. Z dějin Slovácka. Zlín, 1958.

STANĚK, Josef. Blahoslavený sládek, kapitoly z dějin piva. Praha: Litomyšl, 1998.

STLOUKAL, Karel. Karel z Lichtenštejna a jeho účast ve vládě Rudolfa II. (1596-1607). In: Český časopis historický / Praha: Historický klub 18, č. 1 (1912).

ŠTĚPÁN, Luděk – KŘIVANOVÁ, Magda: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha 2000.

VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15.-18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu. Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972.

VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl II. Brno: Masarykova univerzita, 1996.

VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962.

VAŘEKA, Marek. Hospodářské aktivity Hartmanna II. z Lichtenštejna a jeho syna knížete Karla I. z Lichtenštejna. In: VAŘEKA, Marek. Časopis Matice moravské. Roč. 132, 2013.

VAŘEKA, Marek. Jan z Pernštejna: 1561-1597: hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta, 2008.

VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha, 2010.

VAŘEKA, Marek. 380 let knížectví Lichtenštejn v Moravském Krumlově: držba Lichtenštejnů v Moravském Krumlově (1622-1908) = 380 years of princedom Liechtenstein in Moravsky Krumlov : Liechtenstein occupancy (1622-1908). V Hodoníně: Masarykovo muzeum, 2013, s. 10.

VAŘEKA, Marek. Mocenské aktivity knížete Karla I. z Lichtenštejna a jeho bratrů v Horním Slezsku. In: VAŘEKA, Marek. Šlechtic v Horním Slezsku: vztah regionu a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního Slezska (15.-20. století) Ostrava – Katowice, 2011.

VAŘEKA, Marek. Režijní velkostatek na předbělohorské Moravě. Prostějov, 2018.

Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999.

WINKELBAUER, Thomas. Karel z Lichtenštejna a staroměstská exekuce 21. června 1621 jako české místo paměti v zrcadle historiografie. In: WINKELBAUER, Thomas. Časopis Matice moravské Roč. 131, suppl. 3, 2012.

WINKELBAUER, Thomas. Lichtenštejnové jako „šlechta neznající hranice“. Náčrt majetkového vývoje pánů a knížat lichtenštejnských v Dolních Rakousích a na Moravě v rámci politických dějin. In: BŮŽEK, Václav. – KOMLOSY, Andrea. – SVÁTEK, František. Kultury na hranici. Waidhofen, 1995, s. 215- 222.

ZEMEK, Metoděj – HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Praha, 1981.

Internetové zdroje

Urbář panství Uherský Ostroh z roku 1592 dostupné z http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/urb01/docs/URB01-440.htm?ddpn=1Urbář

Lánové rejstříky dostupné z http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001- 311.htm?ddpn=63

Seznam příloh

Příloha 1. Seznam tabulek Příloha 2. Seznam užitých zkratek. Příloha 3. Seznam měrných jednotek. Příloha 4. Mapa ostrožského panství. Příloha 5. Podoba zámku Uherský Ostroh po rekonstrukci roku 2009

Příloha 1. Seznam tabulek

Tabulka č. 1: Počty usedlých na panství Uherský Ostroh v roce 1592 Tabulka č. 2: Odvody majitelů krčmy Tabulka č. 3: Počet mlynářů na panství Tabulka č. 4: Počet svobodníků na panství Tabulka č. 5: Počet lánových osedlých na panství

Tabulka č. 6: Počet podsedků na panství

Tabulka č. 7: Odvody Židů

Tabulka č. 8: Výše peněžních platů na ostrožském panství

Tabulka č. 9: Odvody slepic a vajec

Tabulka č. 10: Porovnání urbáře a lánových rejstříků

Tabulka č. 11: Porovnání urbáře a lánových rejstříků

Tabulka č. 12: Příčiny vzniku nových poustek

Tabulka č. 13: Množství kaprů v rybnících v Hluku Tabulka č.14: Odvody dřeva v rámci naturálních dávek Tabulka č. 15: Množství dobytka na panských dvorech Tabulka č. 16: Odvody vína na panstvích

Příloha 2. Seznam užitých zkratek.

AV ČR = Akademie věd České republiky d. = denár f. = fond fol. = folio gr. = groš inv. č. = inventární číslo kn. = kníže MZA = Moravský zemský archiv s. = strana SAP = Sborník archivních prací st. = starší sv. = svatý VVM = Vlastivědný věstník moravský zl. = zlatý

Příloha 3. Seznam měrných jednotek.

1 zlatý = 30 grošů 1 groš = 7 denárů 1 kopa = 60 kusů 1 lán selský = 18,302 ha 1 bečka = 10 věder

Příloha 4. Mapa ostrožského panství.

Větší šlechtická panství 16. Zlín 1. Morkovice 17. Kvasice 2. Litenčice 18. Napajedla 3. Koryčany 19. Lukov 4. Buchlov 20. Vsetín 5. Svatobořice 21. Prusinovice 6. Milotice 7. Bzenec Lichtenštejnská panství: 8. Veselí nad Moravou L i l = Ostroh 9. Strážnice 10. Uherský Brod Panství královských měst: 11. Nový Světlov A = Uherské Hradiště 12. Luhačovice B = Kyjov 13. Velký Ořechov 14. Brumov Klášterní panství: 15. Vizovice a = Velehrad

Příloha 5. Současná podoba zámku v Uherském Ostrohu201

201 Všechny fotografie byly pořízeny autorkou práce dne 4.4.2021. V budově zámku dnes nejdeme městský úřad, obřadní síň, knihovnu a muzeum.