Saxofonisté V Kapelách Milese Davise
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na klarinet Saxofonisté v kapelách Milese Davise Diplomová práce Autor práce: BcA. Lukáš Dittrich Vedoucí práce: Mgr. Rostislav Fraš Oponent práce: doc. MgA. Vít Spilka Brno 2016 Bibliografický záznam Dittrich, Lukáš. Saxofonisté v kapelách Milese Davise. [Saxophonists in Miles Davis’s bands]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2016. 55 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Rostislav Fraš. Anotace Práce s názvem „Saxofonisté v kapelách Milese Davise“ pojednává o hráčích na saxofon, se kterými Miles Davis spolupracoval v jeho různých tvůrčích obdobích. Ty nejvýznamnější jsem popsal v samostatných podkapitolách, kde se zabývám jejich životní cestou, hráčským stylem i nástrojovým vybavením. Annotation Thesis with title „Saxophonists in Miles Davis’s bands“ is focused on the saxophone players with whom Miles Davis worked in his various creative periods. The most important I have described in separate sections which deal with their way of life as well as players style and saxophone equipment. Klíčová slova Miles Davis, saxofonisté, jazz, umělecká období, porovnání Keywords Miles Davis, saxophone players, jazz, creative periods, comparison Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a za použití uvedených informačních zdrojů. V Brně, dne 1. 5. 2016 Lukáš Dittrich Obsah 1 Úvod……………………………………………………………………………………....5 2 Cool jazzové noneto…..………………………………………………………………......6 2.1 Gerry Mulligan………………………………………………………………………..8 2.2 Lee Konitz………………………………………………………………...…........…10 3 Hardbopová seskupení………………………………………………..………………….12 3.1 Sonny Rollins……………………………………………………………………..….18 3.2 Jackie McLean…………………………………………………………………...…..20 3.3 John Coltrane………………………………………………………………………...22 3.4 Cannonball Adderley………………………………………………………………..24 4 Kvinteto 60. let…..……………………………………………………………….….…..26 4.1 Wayne Shorter…………………………………………………..……………….…..29 4.1.1 Wayne Shorter Quartet…………………………………………………...…..31 5 Kapely elektrického období……………………………………………………..………32 5.1 Gary Bartz……………………………...……………………………………………35 5.2 Dave Liebman……………………………………………………………………….37 6 Poslední dekáda…………………………………………………………………………39 6.1 Bill Evans……………………………………...…………………………………….42 6.2 Bob Berg…………………………………………………………………………….44 6.3 Kenny Garrett……………………………………………………………………….46 7 Závěr…………………………………………….………………………………………48 Použité informační zdroje…………………………………………………………….……..49 Přílohy……………………………………….………………………………………………51 1 Úvod Jméno trumpetisty Milese Davise je známé nejen mezi jazzovými hráči, odborníky a fanoušky, ale také mezi hudebníky jiných žánrů, a to především proto, že stál v čele vývoje nonartificiální hudby od poloviny 40. let minulého století. Byl uhrančivou osobností s vůdčími schopnostmi, které dokázal využít k neustálému novátorství v umělecké oblasti. Miles Davis nikdy nesnesl pomyšlení na to, že by se jeho hudba nevyvíjela. Stále šel dopředu a neohlížel se zpět. Napsat diplomovou práci o saxofonistech v jeho kapelách mě napadlo zejména proto, že si vážím osobnosti samotného Milese Davise a uznávám ho za jeho umělecký přínos. Proč jsem si vybral zrovna saxofonisty má kořeny v mém uměleckém směřování a koníčku. Kromě působení klarinetisty v oblasti vážné hudby hraji také na saxofon a zabývám se jazzovou a populární hudbou. Přišlo mi tedy zajímavé shrnout všechny saxofonové osobnosti, které nějakým způsobem spolupracovali s Milesem Davisem. Dalším důvodem je fakt, že první angažmá, které trumpetistu dostalo na vrchol hudební scény, byla spolupráce s altsaxofonovým géniem Charliem Parkerem. Díky působení v jeho kapele získal Miles Davis představu o tom, jak by měl saxofon znít. Proto je zajímavé sledovat, jaké saxofonisty preferoval při výběru do svých vlastních uskupení. 5 2 Cool jazzové noneto Miles Davis jako kapelník, se světu představil v roce 1947, když natočil desku pod názvem Miles Davis All Stars u nahrávací společnosti Savoy. Tato nahrávka je zajímavá hned v několika ohledech. Sotva dvacetiletý Miles už funguje jako kapelník, který angažuje saxofonistu udávajícího současnou tvář nejen newyorského, ale i světového jazzu. Byl jím Charlie Parker, který je dodnes pro jazzové hudebníky ikonou. Dalším zajímavým faktem je, že „Bird“ jak mu bylo často přezdíváno, tak známý pro svoji nezaměnitelnou virtuozitu na altsaxofon, na této nahrávce hraje na tenorsaxofon. Poslední zajímavostí je jazzový styl, který se už tak moc nepodobá bebopové smršti, jakou byl Charlie Parker společně se svým dřívějším kolegou, trumpetistou Dizzym Gillespiem1 zvyklý hrát a kterou nahrávací společnost Savoy běžně zaznamenávala. Tento styl začínal být poněkud jiný. V bebopu se Miles Davis nikdy necítil jako ryba ve vodě, i když hrál s tou nejvýznamnější kapelou tohoto stylu, kapelou Charlieho Parkera. Nikdy nedokázal hrát bebop tak, jak ho hrál Dizzy Gillespie a proto hledal svoji vlastní cestu. Ke konci 40. let se seznámil s kanadským klavíristou, skladatelem a aranžérem Gilem Evansem, který měl v té době udělat nějaké aranže pro kapelu Charlieho Parkera. Ovšem jeho tvorba zajímala více Milese Davise, než samotného Parkera,2 a tak společně s Gilem Evansem začal přemýšlet nad svým novým hudebním směřováním. Jako třetího člověka k tomuto přerodu přizvali hráče na baryton saxofon, Gerryho Mulligana. Postupně vzniklo uskupení devíti hráčů, a se svým nonetem Miles Davis v letech 1949-1950 nahrál desku Birth of the Cool, která se stala definicí nového jazzového směru – cool jazzu. Tento styl byl nejen předmětem toho, co chtěl Miles Davis tehdy hrát, ale také kontrastem k bebopu. Když pomineme Charlieho Parkera na desce Miles Davis All Stars, protože většinou hrál spíš Miles Davis v kapelách Charlieho Parkera než naopak, můžeme říci, že Gerry Mulligan byl jedním z prvních saxofonistů v kapele, kterou vedl Miles Davis. Jelikož ale na Birth of the Cool bylo poměrně velké nástrojové obsazení, objevovaly se tam i jiné dechové nástroje. Kromě do té doby nezvyklého lesního rohu a tuby bylo otázkou, koho obsadí na altsaxofon. 1 Dizzy Gillespie byl jazzový trumpetista, který je společně s Ch. Parkerem považován za zakladatele bebopu. 2 Kvůli drogové závislosti nedokázal Charlie Parker ve svém pozdějším období pokračovat v uměleckém růstu. 6 Miles Davis chtěl angažovat saxofonistu Sonnyho Stitta, kterého znal a líbil se mu jeho styl hry, který se z části podobal umění Charlieho Parkera. V té době se většina saxofonistů snažila napodobovat styl Parkera, protože to byl vrchol mistrovství hry na saxofon a nevysychající studna fantazie v improvizaci. Sonny Stitt byl přesto od Charlieho Parkera v některých ohledech odlišný. Tón jeho altsaxofonu neměl takovou hloubku a v jeho hře nebylo tolik množství spontánnosti a bezprostřednosti, nicméně také patří k světovým saxofonovým ikonám, které by měl každý jazzman znát. Gerrymu Mulliganovi se ovšem Sonny Stitt nezdál pro noneto, které mělo určovat další směr jazzové hudby jako vhodný kandidát a tak navrhl Milesi Davisovi altsaxofonistu Leeho Konitze. Miles Davis nakonec souhlasil a dal za pravdu Mulliganovi, který ho přesvědčil, že bude lepší, když pro Birth of the Cool vyberou méně bebopového saxofonistu, který nebude hrát tak tvrdým zvukem. Lee Konitz byl přesně tím hráčem, kterého potřebovali, a tak saxofonovou sekci tohoto alba tvořili na altsaxofon Lee Konitz a na barytonsaxofon Gerry Mulligan. V té době čelil Miles Davis mnoha kritikám a to zejména od svých bývalých spoluhráčů, černošských muzikantů, že místo aby zaměstnal je, zaměstnává bílé hudebníky. Nelíbilo se mu, že je takto rozlišují, proto na to reagoval: „…Takže jsem jim řekl, že když bude někdo hrát tak dobře jako Lee Konitz, ten jim vadil nejvíc, protože altkařů bylo dost, prostě ho vezmu a bude mi úplně jedno, jestli bude třeba zelenej s červeným dechem…“ 3 Kromě Birth of the Cool spolupracoval Miles Davis s Gilem Evansem i později na cooljazzových deskách. V 50. letech nahrál například album Porgy and Bess, kde Gil Evans aranžoval melodie ze stejnojmenné opery George Gershwina, v nichž na altsaxofon hrál Cannonball Adderley. Dalším albem je Miles Ahead z roku 1957, kde byl angažován opět Lee Konitz a z roku 1960 velmi známé album Sketches of Spain. Zde se ovšem v obsazení žádný saxofon neobjevuje. Poněkud opomíjeným albem je Quiet Nights. Na této nahrávce se propojuje umění cool jazzu s vlivem latinskoamerické hudby. Můžeme zde slyšet různé zajímavé melodické linky, například flétny společně se sopránsaxofonem, na který hrál Steve Lacy. Tento saxofonista je dnes známý především svým působením v avantgardní hudbě a free jazzu. Často spolupracoval s freejazzovým trumpetistou Donem Cherrym, nebo klavíristou Cecilem Taylorem. Ovšem natočil i řadu tradičnějších jazzových skladeb a Gil Evans ho angažoval na album Quiet Nights pro jeho neotřelou a čistou barvu sopránsaxofonu. 3 Davis, Miles, Troupe, Quincy, Miles: Autobiografie, 1990, str. 126. 7 2.1 Gerry Mulligan Tohoto rodáka z New Yorku každý zná především jako hráče a propagátora barytonsaxofonu. Začínal hrou na klavír a až posléze ho zaujal klarinet a různé druhy saxofonů. Gerry Mulligan se sice narodil v New Yorku, ale v mládí bydlel s rodiči ve Philadelphii. Přesto se zajímal o jazzové dění a New York neztrácel z dohledu. Ve svých devatenácti letech se přidal k orchestru Gena Krupy, známého bubeníka slavného klarinetisty Bennyho Goodmana. V této kapele hrál na altsaxofon, stejně tak jako v jeho dalším angažmá v orchestru Clauda Tornhilla koncem 40. let, kde už ovšem střídal i barytonsaxofon. U