Soupis Poddaných Podle Víry Z Roku 1651
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
© Národní archiv 2017, ISBN 978-80-7469-066-2 (pdf) STÁTNÍ ÚSTØEDNÍ ARCHIV V PRAZE SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 ÈÁSLAVSKO 1 ZPRACOVALY A ÚVOD NAPSALY MAGDA ZAHRADNÍKOVÁ A EVA TREJNOVÁ 1 ÚVOD Soupis poddaných podle víry z roku 1651 patøí mezi prameny nejvíce vyuívané badatelskou veøejností. Vìtinou je vak vyuíván pouze zèásti, a to genealogy, kteøí zde hledají své pøedky. Soupis byl poøízen na základì patentu královských místodrících z 16. 11. 1650 (v platnosti od 4. 2. 1651), kterým se krajským hejtmanùm naøizovalo provést soupis obyvatelstva na základì pøíslunosti ke katolické víøe. K patentu byla pøiloena notule, co byl vlastnì pøedepsaný formuláø pro vyplòování jednotlivých rubrik. Povinné rubriky byly jméno, stav, povolání a náboenské vyznání osob na panství. Krajtí hejtmané povìøili jednotlivé vrchnosti vyplnìním formuláøù a stanovili lhùtu jejich odevzdání na 46 týdnù. Formuláøe vyplòovala buï sama vrchnost, nebo jimi povìøený písaø, pro mìsta vyplòovali formuláøe rychtáø a rada mìsta1. Soupis je souèástí fondu Stará manipulace, kde je pod signaturou R (Religio) 109/45 obsaeno deset krajù. Svým rozsahem odpovídá kraj Èáslavský krajskému dìlení z doby okolo roku 1714, nikoli dìlení z doby vzniku pramene. Kraj Èáslavský byl znaènì rozlehlý. Na severu poèínal døí- vìjími politickými okresy Kutná Hora a Èáslav, nìkterými statky zasahoval do okresu Kolín. Na severovýchodì byl vymezen hranicemi døívìjího politického okresu Chotìboø, na východì, jiho- východì a jihu konèil u zemských hranic Moravy. Na jihozápadì zasahoval do bývalých politic- kých okresù Humpolec a Pelhøimov. Na západì sousedil s bývalým krajem Kouøimským. Øada enkláv Èáslavského kraje zasahovala do okolních krajù. Pozoruhodná byla také rozdro- benost pozemkové drby jednotlivých panství. Nebylo výjimkou, e pozemková drba jednoho panství naruovala jednolitost panství druhého. Pøíkladem mùe být Vìtrný Jeníkov a Úsobí, kde napø. vesnice Chýka a Uhoøilka jsou témìø uprostøed území panství Úsobí a napø. vesnice Ústí, imanov a Mysletín rozdìlují na dvì poloviny panství Vìtrný Jeníkov. Èasto patøily k jednomu panství i jednotlivé velmi vzdálené vesnice. Tak je tomu napø. u panství Lipnice (viz mapa v pøílo- ze). Nìkdy se panství skládalo ze dvou velkých, ale od sebe vzdálených celkù. Jako pøíklad mùeme uvést panství Chotìboø, kde jednu enklávu panství tvoøí vesnice v tìsném okolí mìsta Chotìboøe Rankov, Jilem, Budíkov, Svinný a druhou enklávu vesnice severnì od mìsta Humpolce Kejlice, Budíkov, Køepiny, Kalitì ad. Rozdrobenost drby je také patrná v pásu Posázaví, zvlátì v oblasti døívìjího okresu Dolní Kralovice. Zde také byl nejvìtí poèet svobodníkù (viz Èáslavsko 47 Svobod- níci kraje Èáslavského a Èáslavsko 5 Èechtice, kde èást vsi Kuòovice patøila také svobodníkùm). Soupis poddaných kraje Èáslavského obsahuje 11 panství, 2 královská mìsta (Èáslav, Havlíèkùv Brod),1 poddanské mìsto, 48 statkù a stateèkù, 5 dvorù a dvorcù, 7 vesnic mìsta Jihlavy, 1 vesnici mìsta Kutné Hory, 3 vesnice uvedené u statkù Janovice-Soutice, 1 kláterní grunt a 1 díl zahrádecký. Poèet statkù nesouhlasí s poètem majitelù. Právì zde se odráí velká roztøítìnost a nepøehlednost pozemkové drby. Mùeme to vidìt napø. na vesnici Rápotice, její èást je jednou uvedena samostatnì, èást patøí ke statkùm Soutice-Janovice, kde vak je souèasnì uvedeno: item náleejí nyní z panství Svìtelskýho pod správu mou a následuje výèet vesnic, mezi nimi jsou i Rápotice. Základním prostøedkem obivy pro vìtinu obyvatel kraje byla pùda. Na meních panstvích a statcích, kterých je v kraji vìtina, pøevládá obyvatelstvo zabývající se zemìdìlstvím. Vedle výroby zemìdìlských produktù se zvlátì obyvatelé mìst a mìsteèek zabývali øemeslnou výrobou, která byla typická ve vech mìstech té doby. Pøestoe patøil kraj Èáslavský a zvlátì Posázaví k velmi lesnatým oblastem, nevyplývá z uvedených povolání, e by se obyvatelé zabývali tìbou nebo zpracováním døeva2, výjimku tvoøí panství Vlastìjovice, kde se 1 Viz Státní ústøední archiv Praha, I. oddìlení, inventáø fondu Soupis poddaných podle víry 1651, sign. SM R 109/45 úvod D. Culkové-Stuchlíkové 2 F. Bene, Berní rula 11, kraj Èáslavský, I, II, Státní pedagociké nakladatelství Praha 1953. 3 obyvatelé ivili pálením døevìného uhlí (Hammerschmied, Holzhacker, Kohler) a stateèek Chabeøice a dílec Trhové Zahrádky (drvotìp). Poøadí jednotlivých skupin osob se vìtinou pravidelnì opakuje. Zaèíná majitelem panství a jeho rodinou, slouícími pánu a paní. Vedle slouících pøímo u rodiny jsou na zaèátku soupisu uvedeny i osoby slouící pøi dvoøe pána ). Dále následují obyvatelé dvorù, ovèínù, vsí. V pøípadì mìst jsou napøed uvedeni obyvatelé mìsta a potom následují obyvatelé vsí, které k mìstu patøily. Na konci soupisu jsou nìkdy uvádìni idé (Zbraslavice, Zruè nad Sázavou). Pøevládajícím jazykem soupisu Èáslavského kraje je èetina, nìmecky jsou vedena pouze pan- ství Ledeè nad Sázavou, Mírovka (Frýdnava), Úsobí-Støíte, Termesivy a Vlastìjovice a vesnice mìsta Jihlavy. V nìkterých pøípadech lze soudit, e písaø psal nìmecky i obyvatelstvo evidentnì èeské. Jména jsou velmi zkomolena a je z nich patrné, e jsou èeská a písaø je zapisoval, jak je slyel. Co se týká jmen osob, opakují se u muù nejèastìji jména Martin, imon, Matou, Václav, Krytof, Jiøík, Matìj, Jakub, Jan, Pavel, Tomá, Petr, Bartolomìj, u en patøila k nejèastìjím Ma- rie, Marjána, Anna, Dorota, Albìta, Lidmila, Magdalena, Kateøina, Salomena, Zuzana a Markyta. Na nìkterých panstvích uvedl písaø u vech obyvatel pouze jména køestní (napø. panství Hrabìín a Zbyslav). Velmi obtíné je v nìkterých soupisech zjistit, zda se v pøípadì pøíjmení jedná o skuteè- né pøíjmení nebo o povolání, zvlátì kdy rubriky nebyly zcela dodrovány. Jako pøíklad je zde mono uvést Dorotu Provaznici z Nìmeckého Brodu, kde se teprve nahlédnutím do Berní ruly dovíme, e se jedná o povolání provaznický øemeslo vede. To vak není pøípad zdaleka ojedi- nìlý. Tak se z tohoto pramenu jasnì dovídáme, jak vznikala pøíjmení. Nemusí se vdy jednat o povolání, pøíjmením se leckdy stala i charakteristika osoby (chromej). Velmi èasto mùeme také najít doklad toho, jak oidné mùe být hledání pøedkù podle jména. V nìkterých pøípadech se jmenují otec a syn jinak. Je to velmi èasto v pøípadech, kde otec i syn mìli stejné køestní jméno a bylo je potøeba rozliit. V takových pøípadech se bìnì oznaèovali starí, mladí, podle povolání, podle charakteristiky osoby nebo podle místa jejího pobytu (Kácov Matìj Buchal, otec, Matìj Mladej, syn; Matìj Stehlík, otec, Ondra Koeluh, syn, i kdy povoláním vec). V rubrice stav se uvádí, zda se jedná o osobu lechtickou, mìana, poddaného pøíp. cizího poddaného, nebo o oso- bu svobodnou. Nìkdy se ze soupisu zdá, e písaøi nebylo zcela jasno, co napsat do rubriky stav, take zde nacházíme spíe údaje o sociálním zaøazení osoby (mìan, chalupník, podruh apod.) nebo povolání. V nìkterých soupisech nebyl stav uveden vùbec (Vìtrný Jeníkov), nebo pouze na zaèátku soupisu v úvodní formuli na panství ádových Lhoticích pána mého poddaní...). Následuje rubrika povolání. Pøi osobì majitele panství a jeho rodiny jsou to hofmistr, hofmis- trynì, komorná, kuchaø, kuchaøka, chùva, koèí, rejtmistr, pradlí, vadlí, lokaj, páe, zahradník. Pøi dvoøe majitele se vyskytuje afáø, afáøka, pacholek, dìveèka, pohùnek, ovèák, husaøka. Ve mìs- tech se pravidelnì opakují profese postøihaè, soukeník, vec, pekaø, tesaø, zámeèník, koeník, sedláø, mydláø, cihláø, jircháø, koeluh, pernikáø, zedník, hrnèíø apod. Na panství Herálec Humpo- lec je pøevaujícím povoláním ve mìstì soukeník. Ve vesnicích jsou to zejména sedláci, dìveèky, pacholci, ale i nìkterá øemesla úzce související se zemìdìlstvím (kováø, tesaø), nebo s výivou a oblékáním obyvatel ( pekaø, øezník, krejèí, enkýø, tesaø apod.). V nìkterých soupisech není rub- rika povolání vyplnìna (napø. v královském mìstì Èáslavi není tato rubrika témìø nikdy vyplnìna u hospodáøe, ale pouze u èeledi). Údaje o vìku je nutno brát s rezervou. Zdá se, e se èasto jedná spíe o odhad vìku ne o skuteènost. Jako pøíklad lze uvést panství Habry, kde jsou uvedeni velmi mladí hospodáøi i jejich manelky ( hospodáø 20 let, jeho ena 16 let a dìti 9, 7, 5 a 3 roky. Z toho vyplývá, e hospodáø mìl první dítì v jedenácti, jeho ena dokonce v 7 letech.). Dìti do deseti let jsou uvádìny pouze výji- 4 meènì. Odpovídá to smyslu soupisu, který mìl zjistit náboenské vyznání obyvatel, tudí byly zaznamenávány pouze dìti, které ji chodily ke zpovìdi, co bylo zhruba od 10 let. Nìkdy jsou dìti uvedeny pouze celkovým poètem, to znamená beze jména a urèení vìku, nebo pouze údajem die Kinder sind klein (Vlastìjovice). Zajímavé je nìkdy urèení vìku dítìte u prsù (Habry). Poslední rubrikou soupisu je údaj o vyznání. Zde se uvádí, zda je pøísluná osoba katolík èi nekatolík a zda je nebo není u ní nadìje na obrácení. Vìtinou je tento údaj uvádìn u kadé osoby, v nìkterých soupisech vak bývá vyznání uvedeno hromadnì po okraji stránky (napø. Termesívy). Z uvedených údajù vyplývá, e se v kraji Èáslavském vyskytuje velmi mnoho nekatolíkù. Je zají- mavé, e se dosti èasto opakuje situace, e obyvatelé mìst jsou vìtinou katolíci, zatímco obyvatelé vesnic nekatolíci a to velmi èasto zcela výluènì (Habry, Chotìboø, Okrouhlice). Nekatolíci se vy- skytují pøedevím na východì kraje, kde se zøejmì projevuje vliv Moravy. Na panství Chotìboø se tak dovídáme, e V vej jmenovanejch vesnicích lidé vichni, e se vyuèovati dají a k víøe pravé spasitedlné katolické pøistoupí, pøipovídají, vak kdy jim duchovní k vyuèování jich se posílají, pøed nima do lesùv ucházejí a nijak se dostati nemohou, a ponìvad blízko Moravy jsou (odkud a posavad ádnejch poddanejch zbìhlejch vydávati nechtí), mnoho jich uchází a tam se dává, ale mám nadìji, e pomalu nìco mezi nìco dobrejma slovy se k tomu pøivedou, e pak tak dlouho se k tomu pøivésti nemohou, tímto pøichází,, a kdyby jen do Moravy pøijímáni nebyli, snáze by k tomu pøivedeni býti mohli, neb jich se tam mnoho utíká, a kdyby se na nì prudce lo, napoøád jíti chtìjí. Blízkost Moravy a tedy monost zbìhnout je nejvíce patrná na panství Vìtrný Jeníkov, kde je napø. vesnice, z její 81 obyvatel uteklo celých 35 osob. Mnoství zbìhlých na tomto panství bylo tak køiklavé, e jsme povaovali za nutné vedle souètu obyvatel kadé vsi udat i poèet zbìhlých.