UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Bakalářská práce

Satanismus v metalu

Jan Smejkal

Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. Studijní program: B 7508 Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce

Praha 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem Satanismus v metalu napsal samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze dne Jan Smejkal

Bibliografická citace Satanismus v metalu [rukopis] : Bakalářská práce / Jan Smejkal; vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. -- Praha, 2013. -- 56 s.

Anotace Tato práce pojednává o tématu satanismus v metalu. Nejprve se věnuje tématu satanismu, popisuje jeho ideologii a typologii. Dále se věnuje jeho historii, od středověku, přes Aleistera Crowleyho aţ po Antona Szandora LaVeye, hlavní postavu moderního satanismu. Stručně se zabývá také satanistickou symbolikou, jako pentagram, bafomet či obrácený kříţ. Druhá část se věnuje metalu, jeho znakům, historii a image. Satanismus se objevuje nejvíce v black metalu, proto je mu věnována samotná část, kde se píše i o českých black metalových kapelách. V poslední části jsou zpracovány výsledky dotazníků o vlivu satanismu na metal, respondenty byli členi české a slovenské metalové subkultury. Cílem bylo zjistit, jak tito posluchači metalu vnímají vliv satanismu na metalovou scénu, zda jeho prvky berou pouze jako zábavu nebo jako váţnou věc, a zda má osobní vyznání vliv na hudební preference.

Klíčová slova satanismus, hudba, metal, black metal, subkultura, symboly, Bible

Summary Satanism in metal

This thesis deals with satanism in metal music. First the theme of satanism is decribed, along with its ideology, typology and then its history from the Middle Ages through Aleister Crowley to Anton Szandor LaVey, the main figure of modern satanism. It also deals briefly with satanic symbolism, like pentagram, baphomet or inverted cross. The second part deals with metal music, its features, history and image. Satanism appears mostly in black metal, that is why a whole part is dedicated to it. Some Czech black metal groups are also introduced in this chapter. In the last part the results of questionnaires about the influence of satanism on metal music are processed. The respondents were members of Czech and Slovak metal subculture. The aim was to find out how these listeners of metal music perceive the influence of satanism on the metal scene, whether they take its features only as an entertainment or as a serious thing and whether a personal belief has any influence on music preferences.

Keywords satanism, music, metal, black metal, subculture, symbols, Bible

Poděkování Chtěl bych poděkovat panu Ing. Mgr. Janu Dočkalovi, CSc., za pomoc při psaní bakalářské práce, rodině a přítelkyni za psychickou podporu, a všem respondentům, kteří vyplnili můj dotazník.

Obsah Úvod ...... 7 1. Satanismus ...... 9 1.1. Ideologie a typologie ………………………………………………..9 1.2. Satan v Bibli ………………………………………………….……11 1.3. Historie satanismu …………………………………………………13 1.3.1. Aleister Crowley ………………………………………………....15 1.3.2. Anton Szandor LaVey ………………………………………...... 16 1.4. Satanistické symboly...... 20 2. Metal ...... …. …………. 23 2.1. Uvedení do problematiky ...... 23 2.2. Historie ...... 24 2.3. Black metal...... 28 2.3.1. První vlna black metalu ...... 29 2.3.2. Druhá vlna black metalu ...... 30 2.3.3. Black metal v České republice ...... 33 2.4. Metalová image ...... 34 3. Dotazníkový průzkum ...... 36 3.1. Úvod ...... 36 3.2.Výsledky dotazníku ...... 37 3.3. Vyhodnocení dotazníku a hypotéz...... 49 Závěr ...... 50 Pouţité prameny. …………………………………………………………..51 Přílohy ...... 53

6

Úvod

Ve své práci pojednávám o satanismu v metalové subkultuře. Lidé, kteří se neorientují v dané problematice, si ve spojitosti s metalovou subkulturou pravděpodobně představí právě víru v Satana. I kdyţ se zdaleka ne kaţdá metalová skupina zabývá satanistickými tématy, v ţádném jiném stylu se jim nevěnuje tolik pozornosti jako právě v metalu. Obecně se má za to, ţe metalová hudba má negativní vliv na jedince.1 Tento problém nezapadá do tematického rámce mé práce, a proto se jím nebudu příliš zabývat. V první části se zaměřuji na téma satanismu, jeho ideologii a typologii. Stručně popisuji roli Satana v Bibli, ze Starého a Nového zákona, kde získal podobu nepřítele Boha a svůdce ke hříchu. Dále nastíním historii satanismu, od středověku, přes pálení čarodějnic, aféru kolem La Voisin, Kluby pekelného ohně, aţ k Aleisteru Crowleymu. Samostatně se poté věnuji satanismu LaVeye, který je neznámější propagátor tohoto směru a autor Satanské bible. V poslední podkapitole píšu o symbolech satanismu. Tomuto tématu se věnuji samostatně, protoţe v satanismu a metalové subkultuře hraje podstatnou roli. V další kapitole se zaměřuji na metal, stručně nastíním jeho historii a podţánry. Satanismus je nejvíce propojen s black metalem, coţ se projevuje jak v textech, tak ve vzhledu kapel, obalech alb a pódiové show. Proto se věnuji black metalu nejvíce, a to jak tzv. první vlně, tak druhé „norské“ vlně. Zejména jde o kapelu Mayhem, která bývá spojována s vypalováním kostelů a jinými nekalými aktivitami, díky čemuţ se dostal black metal do zájmu médií a tím i do širšího povědomí veřejnosti. Dále píšu o black metalových kapelách v České republice, jako Törr, Root či Master´s Hammer, kteří jsou populární daleko za hranicemi České republiky. V poslední části této kapitoly zobrazuji metalovou image neboť je velmi důleţitá pro pocit sounáleţitosti s ostatními členy metalové subkultury a také obsahuje satanskou symboliku, zmiňovanou v předešlé kapitole Druhá část práce je vyhodnocením dotazníků, které zkoumají, do jaké míry je satanismus a jeho prvky součástí metalu dle českých a slovenských příslušníků metalové subkultury. Stanovil jsem si dvě hypotézy. První hypotéza říká, ţe satanisté

1 http://newsroom.melbourne.edu/news/n-666 7

a sympatizanti satanismu poslouchají black metal častěji neţ ti, kteří se za satanisty ani za sympatizanty satanismu nepočítají. Druhá hypotéza říká, ţe je více posluchačů metalu, kteří nosí satanistické symboly, neţ těch, kteří je nenosí, a ţe hlavní důvod jejich nošení je ten, ţe jde o součást metalové image. Cílem bakalářské práce je stručně popsat problematiku satanismu a metalu, a nalézt mezi oběma styčné plochy, jak pomocí odborné literatury, tak pomocí dotazníkového průzkumu. Pokouším se zjistit, zda čeští a slovenští posluchači metalu spojují metalovou subkulturu se satanismem, co pro ně pojem satanismus znamená, zda se za satanisty povaţují, nebo zda je pro ně uctívání ďábla v metalové hudbě pouhou pózou, která skvěle dotváří image „metalisty“. Důvod, proč jsem si téma vybral, je moje vlastní sympatie vůči metalové hudbě a subkulktuře. Metal poslouchám uţ odmala, a přestoţe se příliš nestýkám s členy metalové subkultury, líbí se mi jejich ţivotní styl a způsob oblékání. Osobně se nepovaţuji za satanistu ani za sympatizanta této ideologie. Přesto mě satanismus vţdy přitahoval, svým nádechem tajemna a bořením zaběhlých stereotypů.

8

1. Satanismus

1.1. Ideologie a typologie

V knize Černá kniha satanismu se objevuje tato definice: „Obecně se satanismem myslí kult Satana, který můţe být chápán buď jako zlé samostatné boţstvo, nebo jako protivník křesťanského Boha.“2 Satanismus je silně egoistický směr, který káţe, ţe naplňování smyslových poţitků a touha po materiálnu, jsou smyslem ţivota. Se satanismem je spojeno odmítnutí křesťanství, vše, co je v křesťanství chápáno jako dobro, je pro satanistu zlo. Moc získaná na základě jednání je taková moc, která je získaná pomocí rituálních praktik, díky kterým dosáhne jedinec osobních cílů. V rámci satanismu se objevují také oběti, ať uţ skrze vlastní bolest či sexuální aktivity, tak také skrze méně časté obětování zvířete nebo dokonce člověka. Lidské oběti jsou nejvzácnější, většinou se jich dopouštějí psychopatologické bytosti.3 „Lidské oběti jsou také důvodem, proč se v některých zemích ztrácí tolik dětí. Pouţívají se vedle dobrovolníků z řad satanistů právě k těmto obětem. Zcela běţné je téţ pohlavní zneuţívání dětí, včetně souloţe s nemluvňaty.“4 V osmdesátých letech dvacátého století propuklo davové šílenství, kdy se znovu a znovu objevovaly případy dětí zneuţitých při satanistických rituálech. Pravdivost většiny těchto případů však nebyla nikdy prokázána.5

Anton LaVey uvádí za základ satanistické nauky Satanské devatero. Zde je popsáno, ţe satanismus je egoistická filozofie, která je jediná pravdivá. Satanská ideologie se blíţí hédonismu, protoţe tvrdí, ţe hříchy, které vyhlásili křesťané, vedou k uspokojení. Stejně tak odmítá odpovědnost za druhé a nastavení druhé tváře. LaVey stanovil také devět satanských hříchů, mezi něţ se řadí například hloupost, podřízenost stádu a sebeklam.

2 Cantelmi, Cacaeová, 2008, str. 44 3 Cantelmi, Cacaceová, 2008, str. 44 – 47 4 Novotný, 1992, str. 64 5 Lyons, 1995, str. 164 – 170 9

Kaţdý autor pojednává o satanismu svým způsobem. Někdy se jedná o názor, ţe satanismus představují zejména nezákonné aktivity, jako rituální vraţdy a sexuální násilí na dětech a dospělých osobách. Naproti tomu literatura, jejíţ autor je satanista nebo jejich sympatizant, podává obvykle jiný obraz satanismu. Popisuje jej jako filozofii, kde nejdůleţitější je člověk sám, jeho ego, kde nikdy nenastavuje druhou tvář a nezajímá se o lidi okolo sebe. Přestoţe se v satanismu objevuje i sexuální násilí a vraţdy, jedná se o vzácné případy. Tyto případy jsou medializovány, a proto podporují stereotypní představu o typickém „zlém“ satanistovi.

Remeš satanismus rozděluje takto: Satanismus jako antináboţenství představuje nejstarší formu satanismu. Vychází z pohanství a ve středověku se rozmohl spolu s kultem čarodějnictví. Vyznavači tohoto proudu se věnují rituálům a věří, ţe vzývání Satana vede k úspěchům v jejich ţivotě. Dalším proudem, který má hlavní oporu v LaVeyovi a jeho Církvi Satanově, je satanismus jako antimorálka. Tento proud je proti jakékoliv ilegální činnosti a proti obětem. Jde především o silnou kritiku křesťanské morálky, která je povaţována za pokryteckou a slaboššskou. Satan nepředstavuje existující bytost, ale symbol svobody a uţívání si. Satanismus jako antikultura je v naší zemi nejpočetnější. Jeho členové se většinou nesdruţují, spíše ţijí samotářsky. Zavrhují tradiční hodnoty ţivota a odmítají západní křesťanskou společnost.6

Introvigne rozlišuje čtyři proudy satanismu. Jedná se o racionalictický satanismus, okultistický satanismus, acidní satanismu a luciferismus. Racionalistický satanismus představuje myšlenky LaVeye. Tento proud představuje ateistické náboţenství, kde je odmítána křesťanská morálka. Okultistický satanismus je dědictvím myšlenky Michaela Aquina a Setova chrámu. Okultistický satanismus věří v Satana, který je popsán v Bibli, uznává jej tedy jako reálnou bytost. Pro tento proud je typický černá mše, která je naprostým zneuctěním křesťanské mše. Proud se projevuje zesměšňováním křesťanství, nenávistí ke křesťanskému bohu a láskou k Satanovi.

6 Remeš, Dingir, 1998, str. 11-14 10

Acidní satanismus nemá organizovanou strukturu. Jedná se o ilegální proud, ve kterém se scházejí mladí lidé do dvaceti pěti let. Oddávají se konzumaci drog, četbě satanských textů, poslechu satanské hudby a satanistickým rituálům. Jedná se o znesvěcování kostelů a hřbitovů, rituální mučení a vraţdy. Luciferisté věří, ţe Satan byl neprávem odsouzen Bohem. Satan je povaţován za dobrou bytost, naopak Bůh je ten, který odpovídá za nedokonalost světa. Satan je vůdce vzpoury proti Bohu.7

Barresi typologii zakládá na motivaci a chování satanisty. Rozlišuje pět typů satanismu. Náboţenský satanismus, který chápe Satana jako reálnou bytost, hráčský satanismus, který je brán jen jako forma zábavy, sexuální satanismus, jehoţ cílem jsou sexuální aktivity, acidní satanismus, který je spojen s konzumací drog a alkoholu, a schizofrenický satanismus, jenţ sdruţuje členy s psychopatologickými rysy. Členové tohoto proudu často ztrácejí kontakt s realitou.8

Cantelmi a Cacaceová ve své typologii rozlišují osamělé satanisty, kteří svou víru vyznávají v soukromí, pokročilé satanisty, kteří jsou v přechodu mezi individuálním a sociálním satanismem, a skupinové satanisty, kteří uţ jsou organizovanou skupinou. Dají se dále rozdělit na charizmatiky, kteří jsou vůdci sekty; sexuální parafilici, kteří díky členství v satanistické skupině mohou realizovat své sexuálně deviantní touhy; egotici, kteří vyznávají víru opovrhující společenstvím; narkomani, kteří jsou v satanistické skupině za účelem konzumace drog; smíšení hráči, jedinci různého věku, kteří si hrají na satanismus.9

1.2. Satan v Bibli

Satan se objevuje pod různými jmény ve všech třech abrahámovských náboţenstvích. Nejčastěji je nazýván jako Satan, hebrejsky , coţ znamená odpůrce nebo ţalobce. Dalšími jmény, která mu byla dána, jsou například Ďábel,

7 Introvigne in Cantelmi, Cacaceová, 2008, str. 47 – 49 8 Barresi in Cantelmi, Cacaceová, 2008, str. 49 – 50 9 Cantelmi, Cacaceová, 2008, str. 50 – 51 11

Antikrist, Belzebub, Velký drak nebo Lucifer. O původu Satana se hovoří v knize Ezechiel: ,,Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boţí, ozdoben všemi drahokamy. (…) Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boţí, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.“10 Satan byl stvořen Bohem jako dokonalá andělská bytost, která ho měla velebit a ctít. Kde se v něm ale vzalo zlo, kdyţ byl dokonalý? Dokonalost totiţ spočívá v moţnosti svobodné volby, a Satan si nakonec vybral odmítnout následování Boha a postavil se proti němu. Ve Starém Zákoně se nejčastěji objevuje Satan v roli ţalobce a pokušitele, zejména v knize Jób, kde je také nazván „boţím synem“. Není ovšem jako ostatní andělé, kteří pokorně naslouchají Bohu. Dovoluje si mu oponovat, a nesouhlasí s jeho tvrzením, ţe Jób je správný věřící a ţe jeho láska k Bohu je opravdová. Tvrdí, ţe Jób uctívá Boha jen proto, ţe se mu dobře daří. Proto se Bůh rozhodne prověřit jeho víru utrpením, coţ je práce právě pro Satana. Satan se objevuje také v knize Zacharjáš, v Ţalmech nebo v První knize Paralipomenon, kde přemluvil Davida, aby spočítal Izraelce, čímţ David zhřešil, neboť nevěřil plně v Boţí ochranu. V Novém Zákoně vystupuje Satan jako nepřítel Boha. Objevují se tu také další pojmenování, především Ďábel. Nejvíce se o něm dozvídáme z Janova zjevení, které popisuje Satanovu vzpouru proti Bohu a jeho svrţení na Zem. Tam bude panovat aţ do konce dnů, kdy bude definitivně poraţen. Je zde popisován jako ,,veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami,“ který ,,ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem.“11 Těmito hvězdami se myslí andělé, kteří se připojili k Satanovi v jeho marném boji, čímţ se stali padlými, neboť byli spolu se Satanem svrţeni na Zem. Objevuje se tu také označení „dávný had“, coţ lze chápat tak, ţe Satan byl ten, kdo sváděl prostřednictvím hada Evu, aby snědla jablko ze stromu poznání. Byl také tím, kdo ponoukal Jidáše Iškariotského, aby zradil Jeţíše.

10 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, 2005, Ez 28, 15 11Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, 2005, Zj 12, 4 12

1.3. Historie

Zobrazování Satana jak jej známe dnes, tedy jako bytosti s ocasem, rohy a kopyty, pochází, stejně jako pojem peklo, aţ ze středověku.12 To byla doba velkého strachu ze Satanova působení, která stvořila příběhy o čarodějnicích, jako jeho uctívačích. Čarodějnice se měly setkávat na sabatech, kde docházelo k černým mším, díky nimţ získávaly svou moc. Přestoţe se církev v raném středověku vyjadřovala o čarodějnictví jako o pověře, a odmítala proti němu zasahovat, víra v něj se šířila po celé Evropě. Objevovaly se ojedinělé popravy „čarodějnic“, coţ se změnilo po roce 1484, kdy byla vydána bula papeţe Inocence VIII. Ta zapříčinila vznik masového honu na čarodějnice. Byla určena dominikánům Heinrichu Kramerovi a Jakobu Sprengerovi, aby je pověřila bojem proti čarodějnicím v Německu přísnými inkvizičními postupy. Lov na čarodějnice tak získal svolení samotného představitele katolické církve. Přestoţe bula dávala právo k jejich stíhání pouze dvěma osobám, lidé si to vykládali jako svou povinnost vůči církvi. Kramer a Sprenger také sepsali knihu Malleus maleficarum, v češtině „Kladivo na čarodějnice“, která obsahuje varování před nebezpečím čarodějnic a postup inkvizičního procesu. Původně v ní byla zahrnuta také bula Inocence VIII., coţ mělo slouţit jako důkaz papeţova souhlasu. K usvědčení stačilo udání, přiznání byla vynucena mučením. Nakonec byly „čarodějnice“ upáleny na hranici, oběšeny nebo utopeny. Někteří muţi byli také odsouzeni za čarodějnictví, bylo jich ale výrazně méně neţ ţen. Přesný počet obětí se neví, někde se uvádí desetitisíce, jinde statisíce nebo dokonce miliony. Často za ně byly povaţovány také psychicky nemocné osoby a „porodní báby“. Zda někteří z popravených skutečně praktikovali jakousi formu čarodějnictví, při níţ se spolčovali s ďáblem za účelem získání nadpřirozených sil, nelze s jistotou říci. Spoustu autorů věří, ţe skutečně existovalo ve středověku hnutí, které praktikovalo odpor ke křesťanství, uctívalo ďábla, a které se setkávalo na tzv. sabatech. Ale jsou i tací, kteří nevěří v reálnou existenci čarodějnic a čarodějů ve středověku. Povaţují je pouze za výplod inkvizitorské fantazie a vynucených doznání. Ve třináctém století byl na vzestupu luciferianismus, který uctívá Lucifera, padlého anděla. Jeho přívrţenci věří, ţe byl svrţen na Zem neprávem, a ţe on je ten

12 Nigg, 1999, str. 73 13

dobrý a spravedlivý, oproti křesťanskému Bohu, který je zlý. Se satanismem mají stejnou nenávist ke křesťanství, rozdíl je ale v chápání Satana, neboť satanisté jej berou většinou jako mstivého a krutého, opak křesťanského dobrého a soucitného Boha. Luciferiáni byli stejně jako jiné heretické skupiny pronásledováni. Ve středověku byly sepsány také některé grimoáry, coţ jsou magické knihy, které popisují jak navázat kontakt s démony, sesílat kouzla nebo vyrobit lektvary. Jedním z nejznámějších grimoárů je Honoriova příseţná kniha, která obsahuje mimo jiné návod na ovládnutí démonů za pomoci modliteb a hostií.13 V sedmnáctém století se ve Francii odehrál jeden z nejznámějších případů spojených se satanismem, který skončil u soudu. Milenka krále Ludvíka XIV., Madame de Montespan, údajně touţila po udrţení královy náklonnosti. Za tímto účelem se spojila s Kateřinou Monvoisin, řečenou „La Voisin“, samozvanou čarodějkou, a odpadlým knězem Guibourgem. Společně pořádali černé mše, během nichţ byly zabíjeny malé děti. Hostie z jejich krve měly zachovávat královu přízeň, poté co je pozřel.14 Do tohoto zločinu bylo zapleteno mnoho osob, zejména váţených osob ze dvora. Nakonec se to provalilo, několik desítek osob bylo popraveno, mnoho jich bylo uvězněno nebo vyhoštěno, Guibourg byl odsouzen na doţivotí a La Voisin byla upálena. Během osmnáctého století došlo k prudkému poklesu procesů, neboť nastupující osvícenství povaţovalo čarodějnictví za báchorky. V této uvolněnější atmosféře vznikaly v Anglii a Irsku tzv. „Kluby pekelného ohně“. První zaloţil v Londýně v roce 1719 hrabě Philip Wharton, klub ale neměl dlouhého trvání a po dvou letech musel být zrušen. Hlavním cílem bylo zesměšňování křesťanství, prostřednictvím parodovaných obřadů. V roce 1749 zaloţil Francis Dashwood, který byl členem původního klubu, Řád medmenhamských františkánů, který byl později nazván také jako Klub pekelného ohně. Více neţ o vzývání Satana šlo o orgie a nezřízené pití alkoholu, a satanismus tomu pouze dodával prvek tajemna. Členy klubu byli především vysoce postavení politici a umělci, sám Dashwood byl politicky aktivní. Podle zakladatele Církve Satanovy, LaVeye, nešlo o nic jiného, neţ o ,,příjemně oplzlou zábavu“ a ,,neškodnou formu psychodramatu.“15

13 http://www.hermetics.org/pdf/grimoire/grimoireofhonorius.pdf 14Remeš, Dingir, 1998, str. 11 15LaVey, 2007, str. 109 14

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století zaloţil ve Francii Eugene Vintras sektu, která praktikovala tzv. „bílé mše“, které měly údajně slouţit na obranu proti zlu. V roce 1839 měl Vintras vizi, ve které mu řekl archanděl Michael, ţe je reinkarnací proroka Eliáše, a ţe má vytvořit nový náboţenský řád, který bude hlásat příchod ducha svatého.16 Jezdil po celé Francii a získal spoustu následovníků, včetně některých katolických kněţí. Během obřadů docházelo k záhadným úkazům, jako krvácení hostií, a součástí mší byly údajně také obrácené kříţe, coţ vedlo k odsouzení sekty papeţem. Následovník Vintrase, exkomunikovaný kněz Joseph Boullan, šel ještě dál, a kázal, ţe pouze sexuálním stykem s anděly a duchy lze dojít vykoupení.17 K tomu docházelo ,,kombinací představivosti a masturbace při sexuálním styku s ostatními členy; přívaţkem tam nechybělo i něco bestiality.“18

1.3.1. Aleister Crowley

V roce 1885 byl zaloţen v Německu Ordo templi orientis (Řád východních templářů), praktikující magii a okultismus. Jedním z jeho velmistrů byl Aleister Crowley, nejznámější britský okultista dvacátého století. Po mystickém záţitku v roce 1896 se začal zajímat o tajné nauky, magii a alchymii. Vstoupil do řádu zlatého úsvitu, a v jeho hierarchii postupoval rychle nahoru. V roce 1904 mu během pobytu v Egyptě nadiktovala jakási nadpřirozená bytost Aiwass Knihu zákona. Ta obsahuje známou myšlenku ,,Dělej, co chceš, to ať je jediným zákonem,“ která se objevila ve zkrácené podobě také na obalu alba Led Zeppelin III. V této knize se hovoří o konci jedné epochy a brzkém nástupu nové, tzv. Hórova aeónu, se kterým jsou spojeny speciální morální zákony, které jsou shrnuty v systému Thelema. Základem je vůle a touha, které byly povýšeny na nejvyšší morální autority. V roce 1907 zaloţil řád Stříbrná hvězda, který přijal Knihu zákona za své evangelium. Crowley začal sepisovat „svaté thelemické knihy“, které vycházely v časopise Equinox. V roce 1912 se stal hlavou anglické pobočky Ordo Templi Orentis, a v roce 1920 se přesunul na Sicílii, kde zaloţil skupinu Abbey of Thelema. Zde se oddával

16Lyons, 1995, str. 73 17Lyons, 1995, str. 73 18Lyons, 1995, str. 73 15

se svými následovníky sexuálních aktivit za účelem uvolnění energie, potřebné k magickým úkonům. Výjimkou nebylo ani poţívání nejrůznějších drog. V jeho nauce se objevují prvky okultismu, Kabaly, egyptské magie a jógy. Přestoţe se sám nepovaţoval za satanistu, a černá mše pro něj byla něco barbarského, říkal si „Velká šelma 666“ a ovlivnil celé satanistické hnutí dvacátého století. Postupně vznikaly i další skupiny, jako Ophite Cultus Satanas v Americe nebo Confrerie de la Flèched'Or ve Francii, největší popularity však dosáhla v San Franciscu vytvořená Církev Satanova, která zastupuje nejrozšířenější satanistický směr na světě, tzv. moderní satanismus. Ten byl vytvořen Antonem Szandorem LaVeyem v šedesátých letech, a jeho Církev se stala první skutečně organizovanou formou satanismu.

1.3.2. Anton Szandor LaVey

Anton Szandor LaVey se narodil v roce 1930 v Chicagu. Jeho babička pocházející z Transylvánie mu vyprávěla příběhy o upírech a tajemnu, čímţ zřejmě nastartovala jeho zájem o nadpřirozeno.19 Uţ od mládí se totiţ LaVey zajímal o okultismus, v osmnácti letech se stal hypnotizérem a varhaníkem v zábavním parku. Tam naplno propukl jeho odpor ke křesťanství, kdyţ viděl pokrytectví muţů, kteří jeden den koukali po polonahých tanečnicích a další den se modlili o odpuštění.20 Poté co pracoval jako policejní fotograf a hudebník v nočních klubech, začal pořádat ve svém domě v San Franciscu přednášky o magii, okultismu a nadpřirozenu. San Francisco bylo v té době centrem anti-kultury. Beatníci a později i hippies pociťovali odpor vůči většinové společnosti a jejím morálním pravidlům, a začali vyhledávat jiné myšlenkové směry. Proto se i LaVeyův satanismus, kázající proti jakýmkoliv formám odříkání, těšil velkému zájmu posluchačů. Na začátku šedesátých let zaloţil se svými následovníky, mezi nimiţ byl i reţisér Kenneth

19LaVey, 2007, str. 14 20LaVey, 2007, str. 15-16 16

Anger21, skupinu Magický kruh, která vyústila v roce 1966 do Církve Satanovy. O Valpruţině noci si nechal LaVey vyholit hlavu a prohlásil se veleknězem. Pro uctívání ďábla pouţil výraz církev, jako provokaci křesťanů. S tím jsou spojeny také satanistické křty a svatby, které jsou přívrţenci LaVeye hojně vyuţívány. Z Církve Satanovy se stalo časté téma novinářů, také díky tomu, ţe LaVey choval jako domácí mazlíčky leoparda a lva, a ţe nechal satanisticky pokřtít svou tříletou dceru. Opravdová senzace ale přišla v roce 1969, kdy byla vydána Satanská bible. Jde o zásadní dílo moderního satanismu, ve které LaVey vyhlašuje válku všem náboţenstvím, především křesťanství. Je přesvědčen, ţe křesťanství tím, ţe přirozeným instinktům dává hříšný status, udrţuje lidstvo v neustálém pocitu viny. To zajišťuje církvi její vliv a moc. V úvodu knihy stanovuje devět bodů satanského devatera, které jsou naprostým převrácením křesťanské morálky, jako ,,Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání“, či ,,Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře“22. Vybízí k pochybám jako hnacímu motoru, bez nějţ nebudeme nikdy schopni se plně osvobodit od vţitých dogmat. Spis je rozdělen do čtyř částí, nazvaných Kniha Satanova, Kniha Luciferova, Kniha Belialova a Kniha Leviathanova. Kaţdé je ještě přiřazen jeden z ţivlů, v pořadí oheň, vzduch, země, voda. První dvě knihy se věnují satanistické filozofii a další dvě rituálům a magii. LaVey pohlíţí na rituály jako na potřebnou součást ţivota jedince, která mu umoţňuje dát naplno průchod emocím prostřednictvím psychodramatu. Poslední část obsahuje magická zaříkání v enochiánském jazyce, tzv. klíče, jenţ ,,vytváří zvuk, který dokáţe v ovzduší vyvolat strašlivou reakci.“23 Má se jednat o nejstarší jazyk, který v šestnáctém století znovuobjevili John Dee a Edward Kelly, prostřednictvím komunikace s anděly. LaVey nevěří v ţádného boha, ani v Satana, jelikoţ jsou pouze výplodem lidské fantazie. Satana chápe spíše jako hybnou sílu v přírodě, neznámou entitu, která vše řídí. Lidé jsou jen zvířata mající své pudy, jejichţ naplňování je zcela přirozené a

21 Kenneth Anger se proslavil krátkými experimentálními filmy plnými okultismu a surrealismu, jako „Invocation of my demon brother“ nebo „Lucifer rising“, ke kterému sloţil hudbu Bobby Beausoleil, člen Mansonovy Rodiny, který byl odsouzen za vraţdu k doţivotnímu trestu. Anger byl také velkým obdivovatelem Aleistera Crowleyho, coţ se promítá i v některých jeho filmech. 22LaVey, 2007, str. 31-32 23LaVey, 2007, str. 164 17

nemělo by tedy být démonizováno. Jelikoţ, dle Satanské Bible, neexistuje posmrtný ţivot a smrtí vše končí, měli bychom ţít naplno a oddávat se svým touhám, ne se za ně stydět.Měli bychom brát ohled především na sebe a snaţit se prosadit za kaţdou cenu, neboť ve světě nevítězí láska a pravda, ale síla a moc. Musíme převzít odpovědnost za své jednání, ne sloţit ruce do klína a spoléhat se na pomoc neexistujícího boha. Ti, kteří dokáţou prohlédnout lţi a bojovat o své místo ve světě, jsou elitou, která bude vládnout Zemi. Ostatní jsou slabí, ubozí, a dostane se jim pouze otroctví. Tato elita jsou v podstatě ti, které Friedrich Nietzsche24 nazývá „nadčlověkem“ ve svém díle Tak pravil Zarathustra. Nejde o vyvolenou rasu, ale o lidi intelektuálně i fyzicky na výši, kteří jsou schopni ničit staré struktury a vytvářet nové. S LaVeyem má Nietzsche společného i útok na křesťanskou morálku, zejména v díle Antikrist, kde se některé body aţ nápadně podobají. Kromě Nietzscheho se LaVey nechal ovlivnit autory jako Ayn Rand25 či Herbert Spencer26 a jejich sociálním darwinismem27. Další knihu, Dokonalá čarodějnice, vydal LaVey v roce 1970. Zde se objevují návody pro ţeny jak svést muţe, které fungují na principu přitahování protikladů. O dva roky později vyšly Satanské rituály, a spolu se dvěma předchozími knihami se staly satanistickou klasikou. Komerční úspěch Satanské Bible ale nebyl překonán ţádnými jinými spisy LaVeye, a nejspíš ani jinou satanistickou literaturou. Církev se mezitím značně rozrostla. Její pobočky (tzv. „sluje“) uţ operovaly ve velkých městech ve Spojených státech, jako Detroit, Los Angeles, Chicago, New York či Las Vegas.28 V polovině sedmdesátých let došlo ke sníţení počtu nově příchozích, a po neshodách s LaVeyovým přístupem utvořila část členů novou organizaci, Séthův chrám. Ten byl zaloţen manţely Michaelem Aquinem a Lilith Sinclair v roce 1975.

24 Německý filozof (1844 – 1900), přezdívaný „filozof s kladivem“, útočící na křesťanskou morálku a prosazující vůli k moci, která má stvořit dokonalejší druh člověka, „nadčlověka“. 25 Americká spisovatelka a filozofka (1905 - 1982), která dala vzniknout objektivistickému hnutí. Nevěří v existenci společnosti, pouze v jednotlivce. Altruismus je nemorální, neboť je proti přirozenosti, a vede k otroctví. Nikdo tedy nemá povinnost pomáhat druhým, kaţdý se má starat sám o sebe. 26 Britský filozof a sociolog (1820-1903), podle něhoţ má společnost slouţit jedincům a ne naopak. Podporoval individualismus, zaloţený na svobodné spolupráci, a společnost viděl jako neustále se zdokonalující. 27 Lap in Faxneld, 2008, str. 6 28 Lyons, 1995, str. 135 18

Základním spisem je Kniha nočního příchodu, ve které se hovoří o nástupu nového Séthova věku, který bude následovat po „věku Satana“, a v němţ bude hrát Aquino ústřední roli.29 Zásadní rozdíl mezi Aquinovým a LaVeyovým pohledem na satanismus je ten, ţe Aquino chápal Satana jako skutečnou bytost, v podobě egyptského boha zmatku a zkázy Sétha. Členové chrámu věří, ţe inteligenci nám přinesl Séth, a ţe se potřebujeme zbavit spánku, abychom se mohli stát podobnými Bohu. Nicméně v osmdesátých letech došlo opět k nárůstu zájmu o satanismus LaVeye, čemuţ moţná pomohl také celosvětový metalový boom. V roce 1991 zaloţil Jiří Valter československou pobočku Církve Satanovy, a aţ do roku 2005 byl jejím Veleknězem. Po jeho odchodu se Církev reorganizovala a přijala název První česko - slovenský chrám církve Satanovy.30 V roce 1997 zemřel LaVey, organizace však funguje dodnes, novým Veleknězem Církve Satanovy se stal Peter Gilmore. Všichni potomci LaVeye jsou aktivními satanisty, jeho dcera Karla zaloţila v roce 1999 Satanskou Církev, která má slouţit především ke studiu satanistických a okultních spisů. Objevují se také skupiny, které kloubí satanismus s nacistickou ideologií, značná část tohoto fenoménu je součástí nacionálně socialistického black metalu (zkratka NSBM). Jde například o kapely Infernum, Satanic Warmaster či Hate Forest. Některá uskupení, jako Der Stürmer, Xenophobia a Arryan Terrorism, se k nacismu hlásí uţ svým názvem. Také Varg Vikernes a část skandinávské black metalové scény mají k nacistické ideologii velmi blízko, svým antisemitismem, silným nacionalismem a pocitem nadřazenosti bílé rasy. Řád černého berana či Řád devíti andělů byly spojovány s fašismem, i kdyţ to jejich představitelé vyvraceli. Kromě více či méně oficiálních skupin existují také malé kulty, které praktikují rituální vraţdy a jiné protizákonné aktivity. Ty ale zůstávají skryté, takţe se o jejich působení neví, dokud se nedostanou do zájmu médií v souvislosti s vyšetřovanými zločiny.

29 Lyons, 1995, str. 149 30http://www.cirkevsatanova.cz/home.htm 19

1.4. Satanistické symboly

V rámci satanismu se objevuje mnoho symbolů, z nichţ kaţdý má více různých významů, záleţí na skupině či jednotlivci, jak si konkrétní symbol vyloţí. Jak říká Novotný, existuje tolik různých směrů satanismu, ţe neexistuje ţádná jednotná symbolika, která by byla vyuţívána všemi skupinami.31 Některé symboly jsou nicméně všeobecně přijímány satanisty napříč všemi směry, a i jejich výklad zůstává většinou stejný.

Satanský (nebo Obrácený) kříţ Původně šlo o Petrův kříţ, jako symbol jeho smrti. Petr se necítil být hoden zemřít stejně jako Jeţíš, proto se nechal ukřiţovat hlavou dolů. Pro satanisty vyjadřuje symbol odmítnutí a výsměchu křesťanství a utrpení Jeţíše. Společně s pentagram nejuţívanější satanistický symbol v metalu, objevuje se i v grafických zobrazeních názvů některých kapel, jako Belphegor.

Pentagram Pokud je obrácen jedním hrotem nahoru, symbolizuje čtyři základní ţivly a vesmírnou energii, která vším prostupuje. Jde o ochranný symbol, který se uţívá především v hnutí Wicca a v rámci bílé magii. Pentagram s jedním hrotem dolů je symbolem zla a černé magie, a uţívá se při okultistických rituálech.

31Novotný, 1997, str. 32 20

Bafometova pečeť Eliphas Lévi, populární okultista devatenáctého století, zobrazoval pentagram s jedním hrotem dolů společně s hlavou kozla. Hlava kozla byla spojována s řádem Templářů v době, kdy proti nim byl veden proces. Po mučení se doznali, ţe uctívali tuto hlavu jako modlu. LaVey objevil bafometovu pečeť ve spisech Léviho a pouţil ji jako znak Církve Satanovy. Bafomet je zobrazován jako bytost s lidským tělem, kozlí hlavou, kopyty a křídly, a dnešními satanisty je chápán jako zpodobnění ďábla. Hlavu kozla má proto, ţe představuje chlípnost. Pečeť se objevuje i na obalu Satanské bible a na obalu alba skupiny Venom, „Welcome to Hell“.

Neronův kříţ Název je dle císaře Nera, jednoho z největších pronásledovatelů křesťanů. Byl uţíván v šedesátých letech pacifisty jako symbol míru a nukleárního odzbrojení, satanisté jej chápou jako obrácený kříţ se zlomenými rameny, který symbolizuje boj proti křesťanství.

Ďáblovy rohy Jde o pěst se vztyčeným ukazováčkem a malíčkem, které symbolizují rohy Ďábla. Satanisté je pouţívají jako pozdrav, měly by být prováděny pouze levou

21

rukou, jelikoţ černá magie je chápána jako „stezka levé ruky“.32 Pozdrav byl přejat ve velkém členy metalové subkultury, kteří jej ovšem provádí levou i pravou rukou.

666 Toto číslo se vyskytuje v Novém Zákoně, v Knize Zjevení, kde se píše: ,,To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“33Jde o část, kde je popisován závěrečný souboj Boha se Satanem, zobrazeným jako šelma s číslem 666. Koho můţe číslo představovat, se snaţí rozluštit gematrie, při které jsou čísla převáděna na písmena. Problém je v tom, ţe u různých jmen se vyskytuje stejná číselná hodnota. Nejčastěji jsou ve spojitosti s číslem 666 spojováni císař Nero, Caligula, Martin Luther nebo papeţ Benedikt IX. Satanisté číslo pochopitelně převzali, neboť symbolizuje samotného Satana a odpor ke křesťanství.

Anarchie Symbol anarchie, velké „A“ v kruhu, značí porušení pravidel a odpor k autoritám. Podle hesla Crowleyho ,,Dělej, co chceš, to ať je jediným zákonem,“ je znak pouţíván také satanisty.

32 Cantelmi, Cacaceová, 2008, str. 53 33Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, 2005, Zj 13, 18 22

2. Metal

2.1. Uvedení do problematiky

Metal je hudební ţánr, jehoţ počátky se objevují v rocku a bluesu šedesátých let. Jeho poznávacími znameními jsou rychlost, tvrdost, a pouţívání zkreslené elektrické kytary jako důleţité hnací síly. Dalším znakem je často „ječivý“ zpěv ve vyšších polohách, nebo naopak hluboký chraplavý zpěv. Důleţitou součástí metalu jsou také kytarová sóla a riffy, coţ jsou kratší opakující se motivy. Metalová subkultura budila pozornost uţ od svého vzniku. Temná hudba s děsivými texty šokovala většinovou společnost a miliony teenagerů se jí chopily jako symbolu revolty a odporu proti autoritám. Také proto byl metalu přičítán zhoubný vliv na mládeţ. Zvyšující se počet sebevraţd adolescentů měl za následek rozšíření obav a na poslouchání metalové hudby bylo poukazováno jako na moţnou příčinu. Tento domnělý vliv však nebyl nikdy potvrzen, naopak z výzkumu Heavy Metal Music and Adolescent Suicidal Risk vyplývá, ţe poslouchání hudby k vyjádření nepříjemných emocí můţe sniţovat riziko sebevraţedného chování.34 V metalu se objevují citlivá témata, která jsou ve společnosti často tabu, jako náboţenství, násilí, sex nebo smrt. Objevují se však také texty inspirované tématikou fantasy, historie či poezie. V některých metalových stylech, zejména v glam metalu, jsou texty zaměřeny na uţívání si ţivota, ve stylu „sex, drogy a rock´n´roll“. Metal je spojen se satanismem uţ od počátku, kdy kapela Black Sabbath vydala své první album. V písni Black Sabbath zpívá zpěvák Ozzy Osbourne: ,,Co to stojí přede mnou? Postava v černém, která na mě ukazuje. Rychle se otočím a začnu utíkat. Zjišťuji, ţe jsem vyvolený.“35Kromě textů se vztah metalu a satanismu projevuje také v obalech alb, které zobrazují Satana či některé ze satanistických symbolů, nebo hanobí křesťanství. Další spojitostí je nošení satanistických symbolů na oblečení či jako přívěsek, a pódiová show některých, zejména black metalových, kapel.

34Lacourse, Claes, Villeneuve, 2001, str. 10 35http://www.darklyrics.com/lyrics/blacksabbath/blacksabbath.html#1, přeloţeno autorem práce 23

2.2. Historie metalu

O počátku metalové hudby toho s jistotou nelze říci mnoho. Nepanuje shoda v tom, jaká byla první metalová píseň a kapela, kdy přesně metal vznikl, ani kdo vymyslel tento pojem.36 Někdo povaţuje za první ţánrovou píseň „Born to be wild“ od skupiny Steppenwolf, jiný „Helter Skelter“ od Beatles či „You really got me“ od Kinks. O skupinové prvenství se uchází zejména Led Zeppelin a Black Sabbath, i kdyţ i jiným uskupením jako Deep Purple nebo Blue Cheer je přisuzován status první kapely, ale uţ ne v takové míře. Vznik metalové hudby je nejčastěji vsazen do přelomu šedesátých a sedmdesátých let, někdy uţ do poloviny šedesátých, jindy aţ do poloviny sedmdesátých let. Zásadní problém je nejasnost v pouţívání pojmů „hard rock“ a „heavy metal“, například u kapel jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. Budu pracovat s nejrozšířenějšími názory, tedy ţe první metalovou skupinou jsou Black Sabbath, a ţe vznik metalu připadá na konec šedesátých a začátek sedmdesátých let. Je však potřeba mít na paměti, ţe jde jen o jeden úhel pohledu na ranou historii této subkultury. Na zrod metalové hudby mělo zásadní vliv černošské blues, které se dostalo do Evropy zejména v 50. letech díky koncertním šňůrám amerických bluesmanů. Některé hudebníky zasáhlo tak silně, ţe začali hrát svou vlastní, „špinavější“ a rychlejší verzi, blues-rock. Díky kapelám jako Cream, Rolling Stones nebo John Mayall& The Bluesbrakers, došlo v šedesátých letech k jeho velkému britskému rozmachu. Na budoucí směřování stylu měl zásadní vliv také kytarista a zpěvák Jimi Hendrix, který se v roce 1966 přesunul do Londýna za bývalým členem The Animals Chasem Chandlerem, který se stal jeho manaţerem. Hendrix se často povaţuje za přímého předchůdce metalových kytaristů, pouţíváním do té doby nevídané úrovně zkreslení, vyluzováním všech moţných i nemoţných zvuků, a technickou virtuozitou. Kytara zde uţ nebyla upozaděná před zpěvem, jak bylo do té doby běţné, stala se sólovým nástrojem. Kromě blues-rocku měl na vznik metalu vliv také psychedelický rock kapel jako Jefferson Airplane, The Beatles nebo The Byrds, garáţový rock MC5, The Stooges či The Who, se svou hlasitostí a pouţíváním zpětné vazby, a hard rock kapel jako Led Zeppelin a Deep Purple.

36Weinstein, 2000, str. 14 24

V této době došlo také k prudkému nárůstu zájmu o okultismus. V Americe byla v roce 1966 zaloţena Církev Satanova, jiţ od padesátých let fungovalo rozrůstající se hnutí Wicca, a spisy Aleistera Crowleyho se těšily značné oblibě. Jeho velkými obdivovateli byli například Beatles a Jimmy Page, kytarista z kapely Led Zeppelin, který měl sbírku předmětů z Crowleyho pozůstalosti a v roce 1970 dokonce koupil jeho skotské sídlo „Boleskine“. Okultismus se začal promítat i do textů kapel jako Coven a Black Widow, hudebně však šlo o psychedelický, progresivní rock a nelze je tedy chápat jako metalové, i kdyţ mají zřejmý vliv na propojení satanské tématiky s rockovou, později metalovou kulturou. Led Zeppelin, mnohými povaţováni za předchůdce metalu, vznikli v roce 1968. Je zde slyšet ještě silné tíhnutí k bluesu, jak v raných textech, tak v pouţívání klasického sledu dvanácti taktů s opakující se harmonickou smyčkou, známých jako „bluesová dvanáctka“. Ovšem jejich zkreslený, neučesaný zvuk a později také texty ovlivněné mysticismem a okultismem, mají nesporný vliv na vznik metalové hudby. Kapela byla také průkopníkem míšení rockové hudby s jinými prvky, jako folk, funk a world music. Členové nemají rádi označení „heavy metal“, raději pouţívají „hard rock“. Daniel Bukszpan, autor Heavy metalové encyklopedie, píše: ,,Tato kniha by se o Led Zeppelin patrně zmiňovala jako o vrcholné heavymetalové skupině, kdyby její ţijící členové trvale nevykládali tak obrovské úsilí, aby ze sebe tuhle nálepku setřásli.“37 Většinou je ale uváděna jako první skutečně metalová kapela Black Sabbath, zformovaná v roce 1968 v Birminghamu.38 Právě oni přišli s typickým metalovým zvukem, kterého bylo docíleno podladěním kytary aţ o tři půltóny spolu s pouţitím power akordů a tritónu, který byl ve středověku zakázán, neboť se věřilo, ţe dokáţe přivolat ďábla. Tempo bylo výrazně zpomaleno, čímţ byla podtrţena temná atmosféra textů. Název si skupina dala podle italského hororu, který natočil Mario Bava v roce 1963. Skupina přijala satanskou image, údajně poté, co kytarista Tommy Iommi poznamenal: ,,Není to zvláštní, ţe lidé platí za strašidelné filmy? Moţná bychom také měli začít psát strašidelnou hudbu.“39 Nejen jejich texty, ale i vystupování na koncertech evokovaly přítomnost ďábla, čímţ kapela rozšířila

37Bukszpan, 2004, str. 161 38Konow, 2002, str. 26 39Farley, 2009, str. 12 25

okultismus z oblasti zvuku do oblasti vizuality, a zaslouţila se o chápání metalu jakoţto ďáblovy hudby. V roce 1970 vydala první eponymní album, které je dodnes povaţováno za jedno z nejlepších metalových alb. 40 Mezitím na druhé straně Atlantiku končila éra „květinových dětí“. Po kultovním festivalu ve Woodstocku začal její strmý pád koncertem Rolling Stones v Altamontu, zavraţděním Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho a „Rodinou“ Charlese Mansona. To byly důvody pro společnost nadále netolerovat toto hnutí, a časté potyčky s policií na jedné straně a komercionalizace na druhé straně měly za následek smutný konec této revolty. ,,Heavy metal byl zrozen z popela nezdařené mladické revoluce.“ 41 Stejně jako hnutí hippies, také metal byl formou protestu proti většinové společnosti a proti autoritám, spojené s touhou ztotoţnit se s nějakou skupinou „která mi rozumí“. Zůstaly provokativní dlouhé vlasy, ale „láska“ šedesátých let byla nahrazena „ďáblem“. Místo barevných batikovaných oděvů se začala nosit černá barva, kůţe a riflovina. V sedmdesátých letech vznikaly dnes uţ klasické metalové kapely, jako Alice Cooper, Scorpions a Kiss. Ovšem s postupem sedmdesátých let těmto kapelám docházel dech. To se projevilo jednak častými personálními změnami, jednak nástupem punku. Ten byl pro mladé publikum něco nevídaného, se svou přímočarostí a naštvaností, která převáţila značné nedostatky v ovládání svých nástrojů. Metal musel vyrukovat s něčím novým, čím si získá svou popularitu zpět. A tehdy se objevila australská kapela AC/DC. Odloţila pompéznost heavy metalu, „slaďáky“ a velká gesta. Místo toho přinesla hlasitý garáţový zvuk, jednoduché úderné riffy a neskutečnou energii, která byla patrna jak z nahrávek, tak při ţivých vystoupeních. Dalšími kapelami, které „nakoply“ zmírající metal, byli britští Mötorhead a Judas Priest, díky kterým začal být metal spojován s motorkářskou tématikou. Na konci sedmdesátých let se objevil nový příliv kapel, známý jako „Nová vlna britského heavy metalu“ (zkracováno na NWOBHM). Tam se řadí zejména kapely Iron Maiden, Saxon, Def Leppard, ale i uţ nějaký ten rok hrající Judas Priest.

40 Například na stránce www.metalstorm.net se umístilo na 22. místě v hlasování o 200 nejlepších metalových alb všech dob. (http://www.metalstorm.net/bands/albums_top.php) 41Weinstein, 2000, str. 13 26

Tento styl se vyznačuje vším, co dnes chápeme jako „klasický“ metal. Pseudooperní zpěv, daleko menší vliv bluesu neţ u raných metalových kapel, teatrálnost, zrychlení, a precizní hráčská technika. Také se ustálila klasická sestava bicí, basa, zpěv a dvě kytary. Texty se věnovaly především středověku a fantasy, velkolepým bitvám, drakům, ale také procesům s pálením čarodějnic. V Americe byli v té době populární Van Halen, jejichţ kytarista Eddie Van Halen je povaţován za jednoho z nejlepších kytaristů té doby, se svými dlouhými mistrovskými sóly, které v mnohém připomínají klasickou hudbu. V osmdesátých letech došlo k metalovému boomu, spojenému se vznikem nových odnoţí a se získáním celosvětové popularity. V Americe se uchytil „glam metal“ (nebo téţ „hair metal“), ve kterém muzikanti, připomínající svou vizáţí ţeny, hráli popovější verzi metalu, s hédonistickými texty ve stylu „sex, drogy a rock´n´roll“. Sem patří zejména Mötley Crüe, Twisted Sister, Poison a Bon Jovi. Dalším stylem, který byl zpočátku silně undergroundový, byl trash metal. Ten ještě přitvrdil, a pod vlivem hardcoru značně zrychlil. Texty se zaměřují zejména na problém násilí ve společnosti, a nezřídka se dotýkají také satanské tématiky. Nejznámější jsou americké kapely Slayer, Metallica, Megadeth a Anthrax, tzv. „Velká čtyřka“, a například Kreator se Sepulturou. Na světlo světa se v osmdesátých letech dostaly také death metal a grindcore, které tempo trash metalu zvýšily na hranici únosnosti. Superrychlé bicí, podladěné kytary a hluboký hrdelní zpěv (tzv. „growling“) jsou základními charakteristikami skupin Death, Possessed, Napalm Death, Cannibal Corpse nebo Carcass. Texty se zaměřují na morbidní témata, násilí, vraţdy, ale také na satanismus nebo mystiku. Postupně vznikaly další metalové ţánry, jako industriální metal, power metal, doom metal, progresivní metal, nu metal a black metal, kterému se budeme ještě věnovat. Do dnešní doby existuje více neţ 20 různých metalových stylů, a stále vznikají nové. Přestoţe se stal metal celosvětově populární, jeho posluchači byla převáţně mladá generace. Dospělí se domnívali, ţe metal má na mládeţ špatný vliv, vede je k neposlušnosti, uctívání ďábla, sebevraţdám a násilnostem. Snaha ovlivňovat to, co teenageři poslouchají, vyvrcholila v roce 1985 zaloţením Centra pro výzkum hudby, které iniciovalo vytvoření speciálního označení pro alba, která obsahují „dětem

27

škodlivé“ texty. Ovšem mezi texty se zjevným sexuálním, násilnickým nebo okultním zaměřením se objevily takové, jejichţ smysl byl překroucen. U soudu vypovídali Dee Snider z Twisted Sister, Frank Zappa a John Denver, všichni tři byli ostře proti cenzuře. Dee Snider na obhajobu svého textu „Under the blade“ prohlásil, ţe ,,písně dovolují lidem najít v textech vlastní názor, experimentovat, snít. Lidé je můţou interpretovat několika způsoby. Paní Gore hledala sadomasochismus a našla ho. Někdo hledá chirurgickou operaci a taky ji najde.“ 42 Nakonec se ale nálepka prosadila. Tím se ještě zvýšila averze nejen metalových hudebníků proti politikům a většinové společnosti, coţ mělo za následek ještě větší semknutí fanoušků s pocitem „my proti nim“. Označení je dodnes terčem parodování a kritiky ze strany hudebníků, jako Metallica, Ministry nebo Rage against the machine.

2.3. Black metal

Black metal se řadí mezi extrémnější ţánry metalu, spolu s trash metalem, death metalem a grindcorem. Vyznačuje se rychlým tempem, „ječivým“ vokálem a temnou skličující atmosférou. Té dopomáhá také častý syrový, ,,undergroundový“ zvuk nahrávek, kterým kapely dokazují, ţe nechtějí mít nic společného s komercí. Čím horší zvuk, tím větší „nářez“. V dnešní době je pochopitelně uţ spousta kapel, jako Dimmu Borgir nebo Cradle of Filth, které hrají na velkých festivalech a prodávají své precizně nahrané desky po milionech. Některými black metalovými fanoušky jsou ovšem zatracovány jako zkomercionalizované, proto vznikla škatulka „pravý black metal“, který po vzoru původních kapel dává přednost výše zmíněnému „špinavému“ zvuku. Tento styl je spojován zejména se satanismem, odporem vůči ţidokřesťanské tradici, a misantropií. Čím dál více se objevuje kapel koketujících s nacismem a bílým nacionalismem. Ovšem jsou také kapely, které opěvují Boha a útočí proti Satanovi. Tomuto stylu se říká „křesťanský black metal“, který je ale z velké části metalovými posluchači zavrhován, neboť podle nich black metal vznikl jako

42 Snider in Metal: A Headbanger's Journey [film]. 28

prostředek pro boj proti křesťanství, a je tedy nesmysl oslavovat v jeho textech Boha, neboť je s ním celou svou podstatou v rozporu. Častými tématy jsou také krajina, válka a pohanství. S tím je spojen speciální podţánr, a to pagan metal, ve Skandinávii nazýván „viking metal“. Jeho zaměřením jsou předkřesťanské společnosti, středověk a severská mytologie. Mezi tradičními metalovými nástroji se objevují také klávesy a lidové nástroje. Black metalové kapely vystupují obvykle v černé barvě, se specifickým černobílým make-upem, tzv. „corpuse paint“, jenţ má připomínat mrtvolný vzhled. Dalšími nezbytnostmi jsou náramky s hřeby, nábojnicové pásy a na krku pentagram nebo obrácený kříţ. Vystoupení často ještě podtrhují satanistickou image kontroverzní show, jako například v případě kapely Gorgoroth zahrnutím kříţů, zvířecí krve a nabodaných zvířecích hlav.

2.3.1. První vlna black metalu

Počátek black metalu se datuje od osmdesátých let, kdy vznikla tzv. „první vlna“ black metalu, spojovaná zejména s kapelami Venom, Bathory, Meryful Fate a Hellhammer. Tyto kapely zněly spíše jako trash metal neţ současný black metal, podstatné však bylo, ţe dovedly satanistickou image k dokonalosti. Za zakladatele bývá povaţována britská skupina Venom, jejíţ album z roku 1982 „Black metal“ dalo název celému ţánru. Její členové si dali přezdívky Cronos, Mantas a Abaddon, a tato praktika se brzy rozšířila do celého black metalu. Satanismus Venom není ale myšlen váţně, je to pouze prostředek jak šokovat a získat popularitu. Zpěvák a basák Cronos řekl v roce 1985 v rozhovoru pro časopis „Kerrang!“: ,, Podívejte, já nekáţu satanismus, okultismus, čarodějnictví, ani nic podobného. Rock´n´roll je zkrátka zábava a nic víc.“43 Venom byli zásadní kapelou pro vznik black metalu, a jako takoví jsou široce uznáváni nejen mezi fanoušky tohoto stylu, ale v celé metalové sféře. Největšího rozmachu ale zaznamenal black metal ve Skandinávii. Dlouhé zimy, nekonečné temné lesy a bohatá mytologie byly pro tento extrémní ţánr to pravé. Kapela Bathory, pojmenována po nechvalně proslulé hraběnce, je jednočlenný projekt švédského multiinstrumentalisty, přezdívaného Quorthon. Ten získal kultovní status

43Moynihan, SØderlind, 1998, str. 13-14, přeloţeno autorem práce 29

mezi black metalovými fanoušky, z části také pro absenci ţivých vystoupení, coţ jen podtrhovalo jeho tajemnou image. Na pozdějších albech Quorthon značně zpomalil a místo uctívání Satana začal zpívat o skandinávské mytologii, čímţ dal vzniknout novému ţánru, viking metalu. Z výše zmíněných kapel se Bathory svou hudbou nejvíce podobá dnešnímu black metalu, alespoň co se prvních alb týče. King Diamond z dánské skupiny Mercyful Fate disponuje obrovským hlasovým rozsahem, coţ ve spojitosti s okultními texty přitáhlo pozornost nejen fanoušků extrémního metalu, ale také tisku. Jeho černobílý make-up, doplněný obrácenými kříţi, se stal vzorem pro pozdější black metalové muzikanty a jejich „corpuse paint“. Ze všech členů výše zmiňovaných kapel bere Diamond satanismus zřejmě nejváţněji, sám je členem LaVeyovy Církve Satanovy. Ale satanismus chápe jako myšlenkový směr, ne jako víru v Satana jakoţto ve skutečnou bytost. V rozhovoru pro internetový portál Metalasylum v roce 2007 se k tomu vyjádřil takto: ,,Je tolik různých pohledů na Satanismus, jako na Křesťanství. (…) Myslím, ţe ta kniha (Satanská Bible) byla špatně pojmenována, protoţe kdyţ lidé slyší slovo Bible, okamţitě je napadne náboţenství a to to opravdu není – je to spíše filozofie.“44

2.3.2. Druhá vlna black metalu

Ačkoliv je význam první black metalové vlny pro tento ţánr obrovský, to co ho přivedlo k dnešní podobě, byla aţ druhá vlna, odehrávající se převáţně v Norsku na začátku devadesátých let. Zde získal důleţitou roli prvek autenticity, díky kterému se stal styl známý po celém světě. Kapely totiţ dokazovaly, ţe své protikřesťanské názory a misantropické texty myslí smrtelně váţně, pálením kostelů a násilnými aktivitami. Nejznámějšími z těchto kapel jsou Mayhem, Burzum, Immortal, Darkthrone, Emperor, Satyricon, Enslaved a Gorgoroth. Nejkultovnější a nejkontroverznější norská kapela Mayhem, povaţována za jedny ze zakladatelů norského black metalu, vznikla jiţ v roce 1984 v Oslu. Stala se nejvýznamnější kapelou nově vznikající scény, se svým agresivním undergroundovým zvukem a děsivou pódiovou show. V roce 1991 přišla první rána, kdyţ zpěvák Death spáchal sebevraţdu podřezáním ţil a střelením do hlavy. Kdyţ ho našel kytarista Øystein "Euronymous" Aarseth, doběhl pro fotoaparát a mrtvého

44http://www.metalasylum.net/interviews/2007/i0728.php, přeloţeno autorem práce 30

spoluhráče vyfotil. Fotografie se později objevila na obalu koncertního cd „Dawn of the Black Hearts“. S touto událostí je spojena legenda, ţe Euronymous udělal pro ostatní muzikanty přívěsky z kusů zpěvákovi lebky a dokonce, ţe pozřel jeho mozek.45 Díky tomu získala kapela děsivou pověst, ale to nejhorší mělo teprve přijít. V roce 1991si otevřel Euronymous obchod s deskami nazvaný „Helvete“ (česky „Peklo“) a ten se brzy stal centrem nově vznikající black metalové scény. V jeho sklepě si dokonce zaloţil malé vydavatelství, pod kterým vyšla kromě některých alb Mayhem také dvě alba Burzum, a další black a death metalové nahrávky. V té době zaloţil Varg Vikernes jednočlenný projekt Burzum, jehoţ dema udělaly na Euronymouse takový dojem, ţe domluvil s Vikernesem nahrávání desky Burzum pod jeho nezávislým vydavatelstvím. Vikernes se tak stal součástí black metalové scény a o rok později se připojil k Mayhem jako basista. Lidé ze scény, kteří se scházeli v „Helvete“, zaloţili organizaci, kterou nazvali „Černý kruh“. Cílem bylo dokázat, ţe jejich nenávist ke křesťanství není jen image, ale ţe ji myslí naprosto váţně. V červnu roku 1992 byl zapálen kostel Fantovt z dvanáctého století, nacházející se poblíţ Bergenu. Policie podezřívala Vikernese, ale ten nebyl nikdy usvědčen. Další ţhářské útoky na sebe nenechaly dlouho čekat. Do konce roku lehlo popelem dalších šest kostelů a jedna kaple. V srpnu bubeník kapely Emperor, Bård “Faust” Eithun, ubodal v lese poblíţ Lillehammeru homosexuála Magne Andreassena. Začalo intenzivní vyšetřování a pozornost policie se upřela na black metalovou scénu. V lednu 1993 byl zatknut Vikernes, poté co řekl v interview, ţe ví, kdo je zodpovědný za ţhářské útoky.46 Spolu s ním byli vyslýcháni také členové ostatních kapel, ale všichni byli nakonec propuštěni pro nedostatek důkazů. Scéna získala pozornost celého Norska po zveřejnění článku v největším norském tisku „Bergens Tidende“, který nesl nadpis „My jsme zaloţili ty ohně“ a fotografii Vikernese.47 Policie se začala zajímat o black metalový underground, a Euronymous raději zavřel svůj obchod. Mezi ním a Vikernesem vypukl spor, protoţe si Euronymous vypůjčil peníze na provoz svého vydavatelství, a stále je nebyl schopen splatit. Navíc na něho byl

45Bukszpan, 2004, str. 177 46Moynihan, SØderlind, 1998, str. 92 47Moynihan, SØderlind, 1998, str. 96 31

Vikernes naštvaný, protoţe, podle něj, nebyl Euronymous takový, jak se prezentoval, a místo aby vytěţil ze získané pozornosti, zavřel obchod. V té době také Vikernes údajně získal informaci, ţe ho chce Euronymous unést a v lese umučit k smrti. Podle Anderse Oddena, který oba dva osobně znal, to mohlo být proto, ţe Euronymous nechtěl pozornost tisku, chtěl čistě undergroundovou scénu a Vikernes teď přitahoval média jako magnet.48 V noci desátého srpna 1993 byl Euronymous zavraţděn ve svém bytě Vikernesem. O motivech i samotném průběhu činu je řada verzí. Většina se domnívá, ţe vraţda byla spáchána s cílem získat vedoucí postavení na scéně nebo kvůli penězům, coţ Vikernes důrazně popírá. V jeho verzi jel za Euronymousem, společně s dalším členem Mayhem, Snorrem „Blackthornem“ Ruchem, předat podepsanou smlouvu na svou novou desku, čímţ chtěl vzít Euronymovi příleţitost, aby on kontaktoval jeho. Blackthorn jel s Vikernesem jako řidič, chtěl ukázat Eronymovi nějaké riffy co vymyslel. Kdyţ přijeli, Blackthorn zůstal venku a zapálil si, a Vikernes šel nahoru. Kdyţ Euronymous otevřel a spatřil ho, zpanikařil a kopl jej do brady. Pak se snaţil dostat ke kuchyňskému noţi, ale Vikernes mu zastoupil cestu. Prý se bál, ţe má doma brokovnici, o které mluvil, proto mu zabránil, aby se dostal do pokoje. Několikrát ho bodl svým noţem a Euronymous se dal na útěk. Kdyţ sbíhal po schodech, Vikernes do něj bodal a nakonec ho zabil bodnutím do hlavy.49 Toto je Vikernesova verze, podle níţ se bál o svůj ţivot a útočil v sebeobraně. Nicméně tato verze je často vyvracována jako nepravděpodobná. V květnu roku 1994 byl odsouzen za vraţdu, zapálení tří kostelů a vlastnění výbušnin na 21 let, coţ je v Norsku nejvyšší moţný trest. Soudem byl označen za satanistu a poslouţil tak jako odstrašující příklad pro ostatní podobné aktivity. Blackthorn byl odsouzen na osm let za údajné napomáhání. Po Vikernesově odsouzení se objevily další případy vypalování kostelů, a to aţ do konce následujícího roku. V roce 1996 se situace uklidnila a postupem času začal být black metal v Norsku více tolerován.50 Zajímavé je, ţe se jedná o největší vývozní artikl Norska.51 Většina kapel z této doby, včetně Mayhem, hraje dodnes.

48Odden in Once upon a time in Norway [film]. 2007 49Vikernes 50Petričko, 2001, str. 40 51Metal: A Headbanger's Journey [film]. 2005 32

2.3.3. Black metal v České republice

U nás se první black metalové kapely začaly objevovat zhruba od poloviny osmdesátých let, s nástupem tvrdších metalových stylů. Šlo zejména o Fatu Morganu, Törr, Master´s Hammer, Root a později také o Maniac Butcher, Sorath, Trollech, Stíny plamenů, Avenger nebo Enochian. Jako první skutečně black metalovou kapelu u nás lze brát plzeňskou Fatu Morganu, která ve druhé polovině osmdesátých let přešla od heavy metalových začátků k „černému kovu“, coţ se promítlo jak na hudbě, tak na vystoupeních. Těm dominoval velký pentagram z kostí, lebky, rakev a šibenice, trochu ve stylu Alice Coopera.52 Fatu Morganu zaloţil Dan „Šakal“ Švarc, který hrál později nějakou dobu s další kultovní skupinou, praţskými Törr. Ti vznikli jiţ v roce 1977, black metalu se začali věnovat ale aţ v roce 1986 s příchodem baskytaristy Vlasty Henycha. Törr byli brzy známí nejen na československé metalové scéně a sestava Henych – Hereš – Háva je dodnes známá jako klasická. O rok později vydali demo Witchhammer, které obsahuje jejich nejznámější písně, jako Kladivo na čarodějnice, Armageddon či Válka s nebem. Na začátku devadesátých let Ota Hereš odchází a Törr se od té doby potýká s častými personálními změnami. Po řadě nahrávek s různými muzikanty (jediný Vlasta Henych zůstal) a po experimentech s elektronickou hudbou, vydávají Törr v roce 2003 cd „Made in Hell“, na kterém se skupina vrátila k říznému black metalu ala Venom, kterým se tak proslavila na konci osmdesátých let. V roce 2010 odešel z kapely po neshodách Vlasta Henych, který zaloţil vlastní uskupení „Henych 666“. Zbytek kapely přivzal basáka Honzu Bartoše a kapela vystupuje dodnes. 53 Root, kteří se dali dohromady v Brně v roce 1987, jsou u nás asi nejvíce známou black metalovou kapelou, které na autentičnosti jejich písní přidává fakt, ţe zpěvák Jiří „Big Boss“ Valter je zakladatel české pobočky Církve Satanovy, a aţ do roku 2005 byl jejím Veleknězem. Root jsou známí v black metalových kruzích i v jiných zemích a Valter dokonce hostoval na albech některých známých skupin jako „Ezkaton“ od polských Behemoth. Zde nazpíval píseň „Jáma pekel“, coţ je předělávka písně od další české kultovní kapely, Master´s Hammer.

52 www.fata-morgana.cz 53 www.torr.cz 33

Ti po vydání několika dem nahráli v roce 1991 album „Rituál“, kterého se prodalo přes třicet tisíc kusů.54 Jejich hudba inspirovaná Bathory se stala dost známou i za hranicemi a hudebník Friz z norské kapely Darkthrone desku povaţuje, co do hudební stránky, za „první norské black metalové album“, přestoţe je kapela z České Republiky.55 V roce 1993 vydala skupina další album „Jilemnický okultista“, coţ je jakási metalová opereta s příběhem o falešném hejtmanovi, který je nakonec dopaden pomocí okultistů. Album uţ nemělo tak obrovský úspěch jako „Rituál“, po dalším albu „Šlágry“ se skupina rozpadla. V roce 2009 se dali členové opět dohromady a nahráli alba „Mantras“ a „Vracejte konve na místo“. Přestoţe kapela nikdy nezpívala jinak neţ česky, dokázala prorazit a stala se téměř kultovní záleţitostí na celé black metalové scéně.56

2.4. Metalová image

V metalové kultuře je velmi důleţitý pocit sounáleţitosti, který ještě zdůrazňuje specifická image. Samozřejmě se nedá podle oblečení posuzovat, zda někdo je či není opravdovým fanouškem metalu. Dnes spousta metalových kapel i fanoušků nosí běţné oblečení, naopak „metalové“ oblečení nosí i lidé, kteří s touto subkulturou nemají mnoho společného. Nicméně o určitých oděvech a módních prvkách můţeme říci, ţe jsou pro metal typické, neboť je nosí největší počet posluchačů. Základem jsou dlouhé vlasy, symbol revolty, které jsou pozůstatkem ducha šedesátých let. Jen s nimi je moţné naplno si vychutnat tzv. „headbanging“, coţ je házení hlavou do rytmu hudby. Objevuje se také naopak úplné shození vlasů, často ve spojitosti s bradkou, například u Kerryho Kinga ze Slayer nebo Roba Halforda z Judas Priest. Nejčastější jsou černé nebo modré dţíny a koţené kalhoty. Trička jsou obvykle černá s logem nebo deskou oblíbené kapely, doplněná dţínovou nebo koţenou vestou s cvočky, odznaky a nášivkami dalších kapel. Díky kapele na tričku prokazuje fanoušek své sympatie k ní a navíc slouţí k identifikaci fanoušků stejné

54 http://masters.hammer.sweb.cz/ 55 http://www.myspace.com/officialdarkthrone/blog/519327311 56Korál, 1998, str. 18 34

kapely. Kůţi na metalové scéně proslavil zejména Rob Halford, který v ní vystupoval uţ v sedmdesátých letech.57 Inspirace pochází z motorkářských kruhů a z praxe BDSM, se kterou se pojí také nošení některých doplňků jako obojky s hroty. Častá je koţená bunda, „křivák“ a těţké boty. Součástí oděvů mohou být přívěsky s pentagramem, obráceným kříţem nebo Thorovým kladivem, a náramky s pyramidami nebo hroty. Heavy metal byl od počátku převáţně muţská záleţitost, proto image „drsných hochů“ s důrazem na maskulinitu. Muţi ukazují svou dominanci a ţeny jsou odsunuty do pozadí. Šovinismus je pozůstatkem motorkářské tradice, a i kdyţ se situace lepší, muţský prvek zůstává v metalu stále na prvním místě. Jsou ale i styly, kde se muţi stylizují do rolí ţen, tzv. glam metal. Zde se objevuje pouţívání make- upu, rtěnek a vytváření šílených účesů. Čím dál více se objevují metalové kapely se zpěvačkami, metal však nadále zůstává převáţně muţským stylem.

57Weinstein, 2000, str. 273

35

3. Dotazníkový průzkum

3.1. Úvod

Protoţe cílem mé práce bylo zjistit, jaký názor na propojení satanismu s metalem mají samotní metaloví posluchači, rozhodl jsem se pro formu internetového dotazníku, který jsem vytvořil na stránce www.mojeanketa.cz. Dotazník byl určen pro české a slovenské posluchače metalu, odkaz jsem rozesílal zejména přes server www.bandzone.cz. Otázek je celkem patnáct, z toho deset uzavřených a pět otevřených. Pro lepší přehlednost jsem pouţil grafy a tabulky. Dotazník vyplnilo osmdesát dotazovaných, jeden ale nesplňoval základní podmínku poslouchání metalu, proto nebyl jeho dotazník započítán. Ze sedmdesáti devíti vyhodnocených dotazníků patřilo padesát šest muţům a dvacet tři ţenám. Průměrný věk dotazovaných je dvacet čtyři let. Padesát dva respondentů má nejvyšší dosaţené vzdělání středoškolské, patnáct vysokoškolské, deset základní a dva vyšší odborné.

36

3.2. Výsledky dotazníku

Otázka č. 1 – Posloucháte metal?

Dotazník byl určen výhradně pro posluchače metalu, coţ jsem zdůraznil také na začátku samotného dotazníku. Tato otázka byla především vyřazovací, abych mohl ze zpracování odstranit dotazníky těch osob, které neodpovídaly stanovené podmínce, tedy uvedly, ţe neposlouchají metal. Šedesát sedm dotazovaných uvedlo, ţe poslouchá metal velmi často, dvanáct občas a pouze jeden dotazovaný uvedl, ţe metal neposlouchá vůbec.

Otázka č. 2 – Posloucháte black metal?

Vzhledem k tomu, ţe prvky satanismu se objevují nejčastěji a nejvýrazněji v black metalu, povaţoval jsem za vhodné, abych do dotazníku zařadil také otázky spojené přímo s tímto stylem. Na tuto otázku je pak navazováno v některých následujících. Dotazovaní nejčastěji uváděli, ţe black metal poslouchají občas, tuto moţnost jich uvedlo třicet šest. Třicet uvedlo, ţe poslouchají black metal velmi často, a třináct respondentů tento styl vůbec neposlouchá. Je zajímavé, ţe čtyřicet osm procent ţen zvolilo moţnost „velmi často“, zatímco muţů takto odpovědělo pouze třicet čtyři procent. Celkově ale poslouchají black metal více muţi, o osm procent.

37

Otázka č. 3 – Víte, o čem se v textech black metalových kapel hovoří?

Pomocí této otázky jsem chtěl zmapovat, kolik respondentů je obeznámeno s tématy black metalových kapel, a kolik se s nimi přímo ztotoţňuje. Odpor ke křesťanství a satanismus jsou jedny z nejčastějších oblastí, ale ne jedinými. Dalšími tématy jsou misantropie, pohanství, příroda nebo smrt. Přesto pokud se řekne black metal, zřejmě si ho většina osob spojí spíše s uctíváním ďábla a hanobením křesťanství, neţ s čímkoliv jiným, čemuţ také napomáhá příslušná image. Sedmdesát respondentů ví, o čem black metalové texty jsou. Respondenti nejčastěji odpovídali, ţe ví, o čem se v textech hovoří, ale neztotoţňují se s nimi. Tuto moţnost zvolilo čtyřicet šest dotazovaných. S texty se jich ztotoţňuje dvacet čtyři a devět respondentů neví, co je jejich tématem. Šedesát sedm procent z těch, kteří poslouchají black metal velmi často, se ztotoţňuje s texty black metalových kapel. Devadesát sedm procent respondentů, kteří poslouchají black metal alespoň občas, ví, o čem jsou texty.

38

Otázka č. 4 - Myslíte, že black metalová hudba může mít špatný vliv na jedince?

Metalu bylo uţ od počátku vytýkáno, ţe má na mládeţ špatný vliv, ţe texty v něm obsaţené mohou vést k sebevraţdám, uctívání ďábla, konzumaci drog nebo k vraţdám. Kdyţ se objeví nějaký zločinec, který poslouchá metal, hudba je často brána jako jedna z příčin jeho deviantního chování, přestoţe v tomto směru nebyly zaznamenány ţádné vědecké údaje.Jak jsem psal uţ výše, ve studii Heavy Metal Music and Adolescent Suicidal Risk se došlo k závěru, ţe poslouchání metalové hudby můţe sniţovat riziko sebevraţedného chování.58 Black metal jsem uvedl proto, ţe je jednou z nejextrémnějších odnoţí metalu. Pokud si respondenti nebudou myslet, ţe by mohl mít špatný vliv na posluchače, nebudou si to pravděpodobně myslet ani o jiných metalových směrech. Nejčastěji respondenti odpovídali, ţe black metal podle nich nemůţe mít špatný vliv na jedince. Tuto moţnost zvolilo padesát respondentů, tedy více neţ šedesát tři procent. Dvacet respondentů, tedy čtvrtina dotazovaných, se naopak domnívá, ţe black metal můţe špatně ovlivnit jedince. Devět jich zvolilo moţnost „Nevím“. Odpověď „Ano“ volili především muţi, „Ne“ především ţeny. Pouze dvacet jedna procent posluchačů black metalu je přesvědčeno, ţe jeho poslech můţe mít špatný vliv.

58Lacourse, Claes, Villeneuve, 2001, str. 10 39

Otázka č. 5 - Co si představíte pod pojmem „satanismus“?

Tato otázka byla otevřená. Nechtěl jsem respondenty tlačit do předem daných odpovědí, neboť je to věc velmi individuální a kaţdý si pod tímto pojmem můţe představit něco jiného. Překvapilo mne, ţe se odpovědi velice často, byť s určitými změnami, opakovaly. Někteří respondenti se u této otázky rozepsali, jiní uvedli několik slov. Z odpovědí jsem vybral hlavní myšlenky, které jsem rozdělil do osmi kategorií. Nejčastěji respondenti chápou satanismus jako uctívání Satana a temných sil. Takto jich odpovědělo devatenáct, z toho jedenáct se nepovaţuje za satanisty ani za sympatizanty satanismu, čtyři sympatizují se satanismem, tři se nevyjádřili, a pouze jeden satanista z dotazovaných bere satanismus jako uctívání Satana. Tabulka ukazuje další nejčastější odpovědi.

Uctívání Satana 19 Egoistická filozofie 17 Odpor ke křesťanství 17 Póza 7 Svoboda 6 Revolta proti společnosti 4 Praktikování černé magie 4 Zábava 2 Nevyjádřili se 3

Otázka č. 6 - Je podle Vás satanismus výhradně součástí metalu, nebo se objevuje i v jiných hudebních stylech? V jakých?

Satanismus se neobjevuje pouze v metalu, ale také například u psychedelických a progresivně rockových kapel šedesátých a sedmdesátých let, jako jsou výše zmínění Black Witch či Coven. Můţe se vyskytnout v téměř jakémkoliv stylu. Nikde ovšem není zastoupen v takové míře a tak viditelně jako v metalu. Ať uţ jde o texty kapel, pódiovou show, obaly alb či oblečení. Samozřejmě zdaleka ne

40

všechny metalové kapely se dotýkají satanské tématiky, přesto je takových skupin více neţ v jakémkoliv jiném stylu. Nejčastější odpovědí bylo, ţe satanismus se objevuje výhradně v metalu. Tuto moţnost zvolilo třicet dva respondentů, z toho je osm přesvědčeno, ţe je satanismus pouze záleţitostí black nebo death metalu. Osmnáct dotazovaných se domnívá, ţe se satanismus objevuje i v jiných stylech, ale ţádné takové nezná. Dalšími nejčastějšími odpověďmi byl „hard rock“, „progresivní rock“, a „hip-hop“.

Výhradně součást metalu 32 I jinde, ale neví kde 18 Hard rock 10 Progresivní rock 5 Hip-hop 5 Jiná odpověď 9

Otázka č. 7 - Vadí Vám, když je satanismus jen součástí image a kapely jej nemyslí vážně?

Venom, jedna z nejznámějších a nejuznávanějších black metalových kapel, která dopomohla tomuto stylu na výsluní, přijala uctívání Satana jako součást jejich image. Dnes je takových kapel spousta, některé, jako Venom či Black Sabbath, to s klidem přiznávají, u jiných se to s jistotou říci nedá. Za satanismus jako součást image povaţuji zejména texty obdivující Satana a zlo, a uráţející křesťanství a judaismus. Dále pouţívání symbolů, jako je obrácený kříţ, bafomet nebo číslo 666. Některé kapely berou prvky satanismu jako součást metalu a nedělá jim nejmenší problém zapojit je do své image. Padesát jedna respondentů, coţ je téměř šedesát pět procent, uvedlo, ţe jim nevadí satanismus jen jako součást image kapel. Dvaceti pěti respondentům, tedy téměř třiceti dvěma procentům, to vadí. Tři uvedli moţnost „Nevím“. Necelé polovině těch, kteří se ztotoţňují s texty black metalových kapel, vadí, kdyţ kapely

41

neberou satanismus váţně. Deseti posluchačům black metalu, kteří se neztotoţňují s texty, vadí satanismus jako součást image.

Otázka č. 8 - Znáte nějakou kapelu, u které je podle Vás satanismus brán vážně a neslouží pouze jako součást image? Pokud ano, jakou?

Jak jsem psal u předchozí otázky, je těţké, pokud se k tomu kapela přímo nehlásí, poznat, zda jde jen o image nebo zda to kapela myslí váţně. Šlo mi spíš o osobní názor respondentů, abych zjistil, jaké kapely jsou metalovými posluchači nejčastěji chápány jako „skutečně satanistické“. Někteří respondenti uváděli i důvody své odpovědi. Nejvíce dotazovaných povaţuje za satanistickou kapelu Root. Někteří uvedli, ţe se to týká pouze zpěváka Jiřího Valtera, ne celé kapely, a ţe ho zmiňují, protoţe zaloţil českou pobočku Církve Satanovy. Root odpovědělo celkem šestnáct respondentů. Patnáct jich uvedlo Gorgoroth, norskou black metalovou legendu, která je známá svou kontroverzní show s nabodanými ovčími hlavami a „ukřiţovanými“ lidmi na pódiu. Další tři kultovní kapely,Mayhem, Burzum a Emperor, jsou také součástí vlny norského black metalu ze začátku devadesátých let. Kromě Root se z českých kapel objevili v odpovědích také Törr, Master´s Hammer a XIII. Století, kaţdou z nich však uvedl pouze jeden respondent. Padesát osm procent uváděných odpovědí byly norské black metalové kapely z devadesátých let, několik dotazovaných uvedlo jako důvod vypalování kostelů a jiné zločiny. Deset respondentů odpovědělo přímo „norský black metal“. Pouze třikrát se v odpovědích

42

vyskytla nemetalová kapela Coven, devadesát šest procent respondentů neuvádí jiné „skutečně satanistické“ kapely neţ metalové. Dva dotazovaní jsou přesvědčeni, ţe ţádná kapela nemyslí satanismus váţně, ţe jde vţdy jen o pózu.

Root 16 Gorgoroth 15 Mayhem 14 Burzum 9 Emperor 5 Norský black metal 10 Jiná odpověď 10

Otázka č. 9 - Považujete se za satanistu nebo jejich sympatizanta? Svou odpověď prosím zdůvodněte.

Jedná se o jednu z klíčových otázek tohoto dotazníku. Jejím cílem je zjistit, kvůli čemu se někdo povaţuje za satanistu či sympatizanta satanismu, a pomocí dalších otázek, v čem je jeho názor na vliv satanismu v metalu odlišný od těch, kteří se satanismem nesympatizují. Dvanáct respondentů se povaţuje za satanisty, osmnáct za sympatizanty. Důvody jsou u obou skupin stejné, nejčastějším byl souhlas s filozofií LaVeye, její důraz na svobodný rozum a moţnost „dělat si co chci“, aniţ by docházelo ke svazování nějakou morálkou. Další odpovědí byl odpor k církvi, k Bohu a křesťanské morálce. Pět respondentů se povaţuje za satanisty z toho důvodu, ţe „Bůh nevládne světu, ale poroba a temno,“ jak napsal jeden z nich. Čtyři dotazovaní se povaţovali za satanisty, kdyţ byli mladší, dva z nich se dnes povaţují za sympatizanty, dva povaţují satanismus za hloupost. Jeden respondent odpověděl, ţe je satanistický velekněz a jeden dokonce, ţe je Antikrist. Dva respondenti se povaţují za sympatizanty satanismu kvůli provokaci. O jedenáct procent více ţen neţ muţů se povaţuje za satanisty nebo jejich sympatizanty.

43

Satanisté 12 Sympatizanti satanismu 18 Nesympatizují se satanismem 46 Neuvedli 3

Souhlas s filozofií LaVeye 8 Odpor ke křesťanství 8 Uctívání temnoty 5 Provokace 2 Neuvedli 7

Otázka č. 10 - Znáte nějaké satanisty, kteří poslouchají extrémnější formy metalu? (black, death, trash ...)

Cílem této otázky je zjistit, kolik posluchačů metalu se zná s metalovými satanisty, a zda se budou výrazně lišit výsledky mezi těmi, kteří poslouchají black metal často a těmi, kteří jej neposlouchají vůbec. Ještě bych chtěl srovnat intenzitu známostí mezi satanisty a nesatanisty, a mezi muţi a ţenami. Padesát dva respondentů, tedy šedesát šest procent, zná satanisty poslouchající extrémnější formy metalu. Devadesát procent z nich poslouchá alespoň občas black metal, téměř polovina poslouchá black metal velmi často. Osmdesát tři procent respondentů, kteří poslouchají black metal velmi často, odpovědělo na tuto otázku kladně. Muţi a ţeny odpovídali vyrovnaně, pouze o jedno procento více muţů zvolilo moţnost „Ano“.

44

Ti, co poslouchají black metal velmi často 25 Ti, co poslouchají black metal občas 22 Ti, co neposlouchají black metal 5

Otázka č. 11 - Nosíte nebo chtěl(a) byste nosit nějaké satanistické symboly, na tričku, na krku apod?

Jak jsem uţ řekl dříve, satanismus a jeho symboly jsou součástí metalu a jeho image. Metaloví posluchači nosí často oblečení nebo přívěsky s pentagramy, obrácenými kříţi, číslem 666, zobrazením Satana a podobně. Chtěl jsem zjistit, jaká část (black) metalové subkultury nosí tyto symboly, zda je nosí spíše satanisté a sympatizanti satanismu neţ nesatanisté, a spíše posluchači black metalu neţ ti, kteří jej neposlouchají. Čtyřicet tři respondentů nosí nebo by rádo nosilo satanské symboly, zbylých třicet šest je nenosí a nosit je ani nechce. Překvapující pro mě bylo zjištění, ţe sto procent respondentů, kteří sympatizují se satanismem, nosí nebo by chtělo nosit takové symboly. Ze satanistů zvolilo tuto moţnost osmdesát tři procent, nesatanistů třicet čtyři procent. Satanistické symboly nosí nebo by chtěli nosit nejvíce respondenti, kteří poslouchají často black metal, jde o šedesát tři procent. Naopak pouze dvacet tři procent respondentů, kteří nesympatizují se satanismem, nosí nebo by rádo nosilo satanistické symboly.

45

Sympatizující se satanismem 100% Satanisté 83% Nesympatizující se satanismem 34%

Ti, co poslouchají black metal velmi často 63% Ti, co poslouchají black metal občas 58% Ti, co neposlouchají black metal 23%

Otázka č. 12 - Pokud nosíte/chcete nosit satanistické symboly, z jakého důvodu?

Tato otázka přímo souvisí s otázkou předchozí. Domníval jsem se, ţe nejčastější odpovědí bude image, nebo oblečení oblíbených kapel. Obě dvě odpovědi byly skutečně nejčastější, kaţdou zvolilo devět respondentů. Překvapující je, ţe image uváděli pouze muţi. Osm respondentů, především ţen, odpovědělo, ţe se se symboly cítí dobře a ţe se jim líbí. Pouze dva dotazovaní uvedli, ţe je nosí kvůli svému přesvědčení.

46

Image 9 Oblečení kapely 9 Líbí se / dobrý pocit 8 Provokace 6 Talisman 4 Přesvědčení 2 Neuvedli 5

Otázka č. 13 - Vadí Vám kontroverzní show některých black metalových kapel?

Otázku jsem zaměřil na black metalové kapely, protoţe ty mají zřejmě nejkontroverznější pódiové show ze všech hudebních stylů. Někdy se objevuje zvířecí krev, kterou jsou zmáčeni členové kapely, hlavy zvířat nabodnuté na kůlech, parodování ukřiţování, plameny nebo nošení zbraní, zejména sekery a palcátu. Stejně jako u otázky číslo čtyři, jestliţe někomu nevadí show některých black metalových kapel, nebude mu pravděpodobně vadit ani show jiných hudebních uskupení. Šedesáti pěti respondentům, tedy osmdesáti dvěma procentům, nevadí black metalová show. Ta vadí pouze pěti respondentům. Devět jich zřejmě neví, v čem spočívá kontroverznost některých kapel nebo na to nemá vyhraněný názor, proto zvolilo moţnost „Nevím“.

47

Otázka č. 14 - Vnímáte vztah mezi metalem a satanismem?

Jedna z nejdůleţitějších otázek tohoto dotazníku, nakolik dokáţou respondenti oddělit oba pojmy a vnímat jejich vzájemné propojení. Padesát sedm, tedy skoro tři čtvrtiny dotazovaných, uvedlo, ţe vnímá tento vztah. Dvacet, tedy čtvrtina, jej nevnímá, a dva respondenti zvolili moţnost „Nevím“. Devadesát dva procent satanistů a sedmdesát sedm procent respondentů, kteří poslouchají black metal velmi často, tento vztah mezi metalem a satanismem vnímá.

Otázka č. 15 - Je podle Vás Satan v metalové kultuře nezbytným prvkem?

Nejdůleţitější otázka dotazníku, ukazující, zda jsou Satan a prvky satanismu v metalu jeho nedílnou součástí, či zda by styl mohl nadále fungovat i bez nich, tedy bez textů, image, show a obalů alb, obsahujících satanistickou tématiku. Čekal jsem, ţe většina respondentů odpoví kladně. Ovšem šedesát dva respondentů odpovědělo záporně, tedy ţe satanismus není v rámci metalu nezbytným prvkem. Pouze patnáct jich odpovědělo kladně, z toho čtrnáct poslouchá black metal. Osm satanistů, tedy šedesát sedm procent, vidí metal nerozlučně spjat se satanismem.

48

3.3. Vyhodnocení dotazníku a hypotéz

Z výsledků vyplynulo, ţe satanismus je propojen zejména s black metalem. Většina respondentů, která jej poslouchá často, se ztotoţňuje s texty black metalových kapel. Otázkou zůstává, jestli se k jeho poslechu dostávají skrze přesvědčení, nebo zda dlouhodobým poslechem dochází k nějakému ovlivnění. Metal je, dle názorů jeho posluchačů, styl nejvíce spjatý se satanismem. Někteří se domnívali, ţe se vyskytuje i v jiných stylech, ale většina nevěděla, kde konkrétně. Navíc u otázky na kapelu, kterou povaţují za „skutečně satanistickou“, pouze tři respondenti odpověděli jinou neţ metalovou kapelu. Překvapilo mě, ţe i kdyţ většina vnímá vztah satanismu a metalu, Satan není převáţně chápán jako nezbytný prvek v rámci metalu, bez něhoţ by se tato subkultura neobešla. Satanistů a jejich sympatizantů je necelých čtyřicet procent respondentů, drtivá většina z nich zná nějaké jiné satanisty, kteří poslouchají extrémní formy metalu. První i druhá hypotéza byly potvrzeny. Black metal skutečně poslouchá větší procento satanistů a sympatizantů satanismu neţ nesatanistů. Satanistické symboly v rámci metalové subkultury nosí nebo by ráda nosila většina respondentů, převáţně satanistů a sympatizantů satanismu. Překvapující bylo zjištění, ţe sto procent sympatizantů nosí nebo by rádo nosilo satanistické symboly. V rámci nesatanistů šlo pouze o dvacet tři procent. Nejčastějšími důvody nošení byla metalová image, součást oblečení oblíbených kapel a prostý fakt, ţe se respondentům symboly či satanistická vyobrazení líbí. 49

Závěr

V práci jsem se věnoval tématu satanismu, jeho ideologii a typologii, historii a symbolice. Podobně jsem se zabýval také metalem, stručně jsem popsal jeho historii, směry, základní znaky a image. Podrobněji jsem se zaměřil na jeden z nejextrémnějších hudebních stylů, black metal, včetně jeho českých představitelů. Ve druhé části jsem se zaměřil na názory samotných posluchačů, vyhodnotil jsem dotazníky a vyvodil patřičné závěry. Myslím, ţe se mi vcelku podařilo naplnit cíle práce, tedy popsat problematiku satanismu, metalu a jejich propojení pomocí odborné literatury a dotazníkového průzkumu. Je škoda, ţe se mi nepodařilo získat vyplněné dotazníky od přibliţně stejného mnoţství muţů a ţen. Některé otázky bych příště více specifikoval, třikrát mi byla jejich obecnost vytknuta samotnými respondenty. Někdo chápe prvky satanismu v metalu jako zábavu či projev revolty, proti zaběhlému systému, který neustále moralizuje, proti církvi, proti rodičům. Jiní je chápou jako nebezpečné vlivy, které mohou svést zejména mladého člověka na scestí. Téma satanismu v metalu není dosud příliš probádaná oblast, výzkumů zabývajících se jak vlivem satanismu na metalovou subkulturu, tak vlivem metalu na jednání mládeţe, je velmi málo. Spousta autorů píše, ţe vliv metalu na mladou generaci je patologický, aniţ by se opřeli o řádný výzkum. V tomto směru by bylo vhodné rozšířit počet výzkumů, aby bylo jasné, nakolik metalová hudba svádí k agresi a konzumaci drog, a tak se předešlo zbytečným dohadům. Myslím, ţe by byla vhodná také osvěta, týkající se metalu, zobrazující všechny jeho stránky, aby nejen mládeţ, ale také rodiče a učitelé, poznali, o čem metal skutečně je. I v rámci hudební výchovy by bylo vhodné věnovat určitou pozornost metalu, aby pak nevznikaly mylné představy o „metalácích“ jako o uctívačích ďábla.

50

Použité prameny

Literatura Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 11. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2005c1985, 1007, 283 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-858-1037-9.

BUKSZPAN, Daniel. Heavy metal: encyklopedie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Roman Lipčík. Praha: BB art, 2004, 300 s. ISBN 80-734-1377-9.

CANTELMI, Tonino a Cristina CACACE. Černá kniha satanismu: psychosociální aspekty vlivu na mladou generaci. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, 158 s. Orientace (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 978-807-1952-206.

DELUMEAU, Jean. Strach na západě ve 14. - 18. století. Praha: Argo, 1997, 288 s.

FARLEY, Helen. Demons, devils and witches: the occult in heavy metal music. In: Bayer, Gerd, (ed.) Heavy metal music in Britain. Burlington, VT: Ashgate, c2009., 88 s. ISBN 978-0754664239

FAXNELD, Per a Jesper Aagaard PETERSEN. The Devil's party: Satanism in modernity. New York: Oxford University Press, c2013, ix, 289 s. ISBN 01-997-7924-4.

GROMBIŘÍK, Martin, Tomáš NOVOTNÝ, Aleš OPATRNÝ, Prokop REMEŠ, Ctibor SÁDLO a Odilo I. ŠTAMPACH. Satanismus. Praha: Oliva, 1997.

KONOW, David. Bang your head: the rise and fall of heavy metal. 1st ed. New York: Three Rivers Press, c2002, xiii, 480 s. ISBN 06-098-0732-3.

LACOURSE, Eric, Michel CLAES a Martine VILLENEUVE. Heavy Metal Music and Adolescent Suicidal Risk. 2001, 12 s.

LA VEY, Anton Szandor. Satanská bible. Vyd. 3., V nakl. Baronet 2. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Baronet, 2007, 280 s. ISBN 978-80-7214-980-3.

LYONS, Arthur. Satan tě chce: uctívání ďábla a jeho sekty v Americe. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1995. ISBN 80-858-8005-9.

MOYNIHAN, Michael a Didrik SØDERLIND. Lords of chaos: the bloody rise of the Satanic metal underground. 1st ed. Venice, CA: Feral House, 1998, xii, 358 s. ISBN 09-229-1548-2.

NIGG, Walter. Ďábel a jeho služebníci. Brno: Cesta, 1999, 228 s. ISBN 80-853-1991-8.

NOVOTNÝ, Tomáš. Přicházejí. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, 158 s. Orientace (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 80-900773-3-1.

SALLMANN, Jean-Michel. Čarodějnice, ďáblovy nevěsty. Překlad Pavla Kováčová. Bratislava: Slovart, c1994, 192 s. Horizonty (Slovart). ISBN 80-714-5125-8.

WEINSTEIN, Deena. Heavy metal: the music and its culture. Rev. ed., 1st Da Capo Press ed. New York: Da Capo Press, 2000, 352 s. ISBN 03-068-0970-2

51

Periodika

REMEŠ, Prokop. Kult uctívačů Ďábla. Dingir: Časopis o sektách, církvích a nových náboţenských hnutích, roč. 1998, č. 3

PETRIČKO, Jan. Hněv Vikingů: Fenomén norského blacku. Report: Music & style. roč. 2001, č. 5

KORÁL, Petr. Téměř zbytečné obavy ze Satanovy hudby. Dingir: Časopis o sektách, církvích a nových náboţenských hnutích, roč. 1998, č. 3

Internetové zdroje http://newsroom.melbourne.edu/news/n-666 http://www.hermetics.org/pdf/grimoire/grimoireofhonorius.pdf http://www.darklyrics.com/lyrics/blacksabbath/blacksabbath.html#1 http://www.metalstorm.net/bands/albums_top.php http://www.metalasylum.net/interviews/2007/i0728.php

VIKERNES, Varg. A Burzum Story: Part II - Euronymous. [online]. [cit. 2013-04 11]. Dostupné z: http://www.burzum.org/

BENDA, Roman. Fata Morgana - Historie. [online]. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: www.fata-morgana.cz

Historie kapely. [online]. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: www.torr.cz

The True Thelema. [online]. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://masters.hammer.sweb.cz/ http://www.myspace.com/officialdarkthrone/blog/519327311

Filmy

Metal: A Headbanger's Journey [film]. Directed by Sam Dunn, Kanada, 2005 Once upon a time in Norway [film]. Directed by Aasdal Pål and Ledang Martin, Norsko, 2007 52

PŘÍLOHY

53

Dotazník

Satanismus v metalové kultuře

Dobrý den.

Tento dotazník se snaží zmapovat, do jaké míry je satanismus propojen s metalovou kulturou a jak na něj pohlíží samotní posluchači. Otázky jsou určené pouze metalovým posluchačům. Anonymní průzkum poslouží jako podklad pro mou bakalářskou práci. Jmenuji se Jan Smejkal a studuji pastorační a sociální práci na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Děkuji za vyplnění. Vložte text:

Pohlaví

Věk

Nejvyšší dosaţené vzdělání

1. Posloucháte metal?

Velmi často

Občas

Vůbec

2. Posloucháte black metal?

Velmi často

Občas

Vůbec

3. Víte o čem se v textech black metalových kapel hovoří?

Vím o čem se v textech hovoří a ztotožňuji se s nimi.

Vím o čem se v textech hovoří, ale neztotožňuji se s nimi.

Nevím o čem se v textech hovoří.

54

4. Myslíte, že black metalová hudba může mít špatný vliv na jedince?

Ano

Ne

Nevím

5. Co si představíte pod pojmem satanismus?

6. Je podle Vás satanismus výhradně součástí metalu, nebo se objevuje i v jiných hudebních stylech? V jakých?

7. Vadí Vám, když je satanismus jen součástí image a kapely jej nemyslí vážně?

Ano

Ne

Nevím

8. Znáte nějakou kapelu, u které je podle Vás satanismus brán vážně a neslouží pouze jako součást image? Pokud ano, jakou.

9. Považujete se za satanistu nebo jejich sympatizanta? Svou odpověď prosím zdůvodněte.

55

10. Znáte nějaké satanisty, kteří poslouchají extrémnější formy metalu? (black, death, trash ...)

Ano

Ne

11. Nosíte nebo chtěl(a) byste nosit nějaké satanistické symboly, na tričku, na krku apod?

Nosím je.

Nenosím je, ale rád bych je nosil.

Nenosím je a ani je nosit nechci.

12. Pokud je nosíte/chcete nosit, z jakého důvodu?

13. Vadí Vám kontroverzní show některých black metalových kapel?

Ano

Ne

Nevím

14. Vnímáte vztah mezi metalem a satanismem?

Ano

Ne

Nevím

15. Je podle Vás Satan v metalové kultuře nezbytným prvkem?

Ano

Ne

Nevím Děkuji Vám za vyplnění otázek. Pokud budete chtít znát výsledky průzkumu, stačí dát vědět na email [email protected]

56

Corpse paint, fotograf: Peter Beste

57

Koncert skupiny Gorgoroth, fotograf: Christian Misje

Logo kapely Belphegor s obrácenými kříţi

58

Obal alba Slayer – „Show no mercy“

Obal alba Celtic Frost – „To Mega Therion“ 59

Obal alba Venom – „Welcome to Hell“

Obal alba Törr – „Made in Hell“ 60