OBSAH
Úvod 6 1. DUNAJ – brněnská hudební alternativa 7 1.1 Magické slovo alternativa 7 1.2 Brněnská alternativní hudební scéna 7 1.3 Prapůvod Dunaje, paralely a proměny 9 1.4 Poetické texty písní 12 1.5 Dunaj jako časoprostorové prolnutí a východisko 13 2. IVA BITTOVÁ 14 2.1 Nejen Divná slečinka 14 2.2 Lidová hudba a folklorní inspirace 15 2.3 Akustická společnost Čikori 16 2.4 Pohrávání si se slovem, zvukem a hlasem 17 2.5 Rozprostraněnost hudby 18 3. PAVEL FAJT 20 3.1 Rozrůzněné spolupráce 20 3.2 DrumTrek a Ladakh 22 3.3 Slet bubeníků a Autopilote 23 3.4 Putování s Václavem Cílkem 23 3.5 Hudba a experimentální divadlo 25 4. VLADIMÍR VÁCLAVEK 26 4.1 E a Domácí lékař 26 4.2 Muzikantská duše 27 4.3 Multikulturní šelest Rale a Klar 28 4.4 Spolupráce s Milošem Dvořáčkem 29 Závěr 31 Resumé 32 Seznam pramenů a literatury 33 Přílohy 36
4
Dlouhá je řeč, dlouhá je řeka a má láska uplývá den za dnem. Bílá je ulita, bílý je měsíc, i hvězdy zblednou v ranním slunci. Jednou zemřeš a jen vítr bude hrát na píšťalu z kosti píseň mé touhy. (Píseň, Klar – Motten, 1995).
5 ÚVOD
Tato práce se pokouší o uchopení rozsáhlé a pestré šíře umělecké činnosti trojice hudebníků, kteří jsou spjati s brněnskou alternativní hudební scénou 80. (a počátku 90.) let 20. století, kdy společně působili ve skupině Dunaj. Jsou jimi zpěvačka a houslistka Iva Bittová, perkusista Pavel Fajt a kytarista Vladimír Václavek. Jako východisko jsem zvolila jejich společné působení ve skupině Dunaj, které se věnuje první část práce, k čemuž se ovšem neodmyslitelně pojí rovněž duo Bittová a Fajt a paralelní projekty členů skupiny v době existence Dunaje (jako E, Domácí lékař, Rale, Pluto atd., které zmiňuji až u jednotlivých hudebníků). Ve snaze poukázat na tehdejší Brno jako na místo provázanosti alternativního kulturního dění mi přínosně posloužila magisterská práce organizátorky akcí a manažerky některých skupin brněnské alternativní scény Lenky Zogatové Divadlo Ochotnický kroužek v kontextu nezávislé kultury 80. let v Brně, sbírka kolektivu autorů Excentrici v přízemí z roku 1989, zmiňující se o duu Bittová a Fajt a o skupině E, důležitý byl seriál České televize Bigbít (zejména 35. díl), zpracovaný Petrem Hrabalikem do podoby internetové encyklopedie rocku. Následující kapitoly se snaží vymezit tvůrčí profily jednotlivých hudebníků s jejich specifiky, věnují se jejich tvorbě v čase od působení ve skupině Dunaj směrem k současnosti – sólová tvorba, projekty, spolupráce, stěžejní motivy atd. s tím, že lze v jejich tvorbě přirozeně nalézat určité paralely (např. co se týče některých zhudebněných textů Bohuslava Reynka nebo Karla Davida, inspirace lidovou hudbou, ale především otevřenosti ve vnímání hudby bez potřeby ji jakkoli žánrově vymezovat) či přímo propojenost tvorby, jelikož spolu čas od času hudebně spolupracují až do současnosti. Za zásadní zdroje, z nichž lze v tomto směru vycházet, považuji publikaci Svět jiné hudby Petra Slabého a Zdeňka Karla Slabého z roku 2002, ve které lze nalézt ucelenější medailonky jednotlivých hudebníků a jejich projektů, dále knihu Lenky Jaklové Iva Bittová, kde prostřednictvím rozhovorů s Ivou Bittovou a jí nejen hudebně blízkými lidmi je dáno do souvislostí mnohé. Z internetových zdrojů pak Český hudební slovník osob a institucí a v něm hesla zpracovaná Ludmilou Kunčarovou. Důležitý zdroj vedle jednotlivých alb a oficiálních stránek hudebníků a vydavatelů tvoří články reflektující jejich uměleckou činnost, které čerpám převážně v periodicích jako Rock & Pop, kulturní magazín UNI, HIS Voice atd.
6 1. DUNAJ – brněnská hudební alternativa
1.1 Magické slovo alternativa1
Pojmy alternativní kultura či alternativní životní styl se ve světě objevily v 60. a 70. letech 20. století s rozvojem kontrakultury. Umělecké a společenské programy alternativních hnutí byly založeny na vědomí možnosti pozměnit svět skrze proměnu sebe samého, byly spojeny s rozvojem kreativity, která se měla uplatňovat na poli umělecké činnosti i v bytostné každodennosti. Alternativní kultura byla spjatá s americkým nezávislým hnutím beatníků, s kulturou hippies, s vědomím sounáležitosti a svobodomyslnosti. Slovy Lenky Zogatové o alternativě: „Na rozdíl od radikálních revolučních hnutí, která se dožadují především makrostrukturálních změn, dochází k důrazu na realizování vlastních myšlenek, vlastního stylu života současně vedle existujícího systému nebo uvnitř něho.“2 V alternativní hudbě je typické používání netradičních postupů či propojování jednotlivých druhů umění v duchu tvořivé improvizace, experimentu a tvůrčí svobody. Jde o hledání jiných cest a způsobů. „Alternativní scéna jako první zkoušela minimalismus, přednatočené pásky, nehudební zdroje zvuku (popelnice, dětské hračky, kuchyňské nádobí). Přišla s myšlenkou koncertu jako události (...)“3. Prolíná se v ní folklor, jazz, bigbeat, rock, vážná, ambientní či etnická hudba. V českém prostředí byla v širším pojímání alternativních kulturních souvislostí významná činnost Jazzové sekce, která přešla od podpory jazzu k podpoře alternativního rocku. V návaznosti na její Pražské jazzové dny 70. let, zaměřující se na alternativní a experimentální hudební směry, počalo sdružení Unijazz od roku 1993 pravidelně pořádat mezinárodní festival Alternativa.
1.2 Brněnská alternativní hudební scéna
Brněnská alternativní scéna je pojmenováním tvorby brněnských hudebních skupin českými hudebními kritiky, kteří se zabývali fenoménem vzniku množství hudebních uskupení od první poloviny 80. let v Brně, kde z povětšinou folkové a artrockové tradice vznikala
1 Název převzat z názvu článku Petra Bakly v HIS Voice 5/2001. BAKLA, Petr. Magické slovo alternativa. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 5, s. 11-13. 2 ZOGATOVÁ, Lenka. Divadlo Ochotnický kroužek v kontextu nezávislé kultury 80. let v Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky, 2007. Vedoucí práce doc. PhDr. Margita Havlíčková, s. 3. 3 OPEKAR, Aleš – VLČEK, Josef (ed.) a kol. Excentrici v přízemí: (nová vlna v Čechách – příběh dušičkový). Vyd. 1. Praha: Panton, 1989, s. 30.
7 svébytná alternativní rocková scéna. A tím, že bylo Brno vlastně malé, byla velká šance, že se potkají tací lidé, kteří inklinují k podobným věcem. V Brně základ alternativní kultury spočíval v propojenosti hudebníků jak s výtvarníky či básníky, tak s experimentálními divadelníky z divadel jako HaDivadlo, Divadlo na provázku, později, na konci 80. let, též amatérské divadelní sdružení Ochotnický kroužek, které bylo alternativou k alternativnímu Divadlu na provázku4 atd. „Základním přínosem generace, která v osmdesátých letech v Brně nastoupila jak v hudbě, tak v divadle, bylo nalezení svébytného způsobu vyjadřování, který v zásadě neměl žádné vzory působící v tehdejší oficiální československé kultuře.“5 K brněnské alternativní hudební scéně v 80. letech byly řazeny skupiny jako Ještě jsme se nedohodli (Petr Liška, Jiří Macur, Karel David, Stanislav Filip, Petr Hromádka, Pavel Fajt, r. 1985 nahrazen Petrem Randulou), Nukleus (Pavel Fajt, Josef Ostřanský, Václav Koubek, Petr Werner), Pro pocit jistoty (z Odvážných bobříků; Ivo Horák, Martin Dohnal, Pavel Barša, Luboš Malinovský), Podchodem vchod (Petr Osolsobě, Tomáš Rusín, Stanislav Zajíček, Luboš Malinovský), projekty Petra Váši Z kopce a Ošklid, duo Bittová a Fajt, E, Dunaj atd. Spojovacím článkem mezi umělci byli organizátoři Petr Werner a později Lenka Zogatová, organizátorka koncertů nejen českých alternativních a undergroundových skupin a nezávislých akcí (též nelegální koncert zpěvačky Nico z Velvet Underground v Brně, newyorská skupina Swans, Rova Saxophone Quartet, Hector Zazou)6 a manažerka hudebních skupin v druhé polovině 80. let (Dunaj7, Z kopce, E, Pro pocit jistoty atd.). Pod jejich záštitou se pořádaly koncerty zejména v kulturním domě v Musilově ulici v Brně-Husovicích, dále v klubech Leitnerova nebo Šelepova, i neoficiální festivaly alternativní hudby, tzv. Valné hromady, realizované od r. 19828 v klubu na Křenové. Některé koncerty, které nebylo možno skrýt pod oficiální pořadatele, se realizovaly ve vesnických sálech a hospodách nedaleko Brna (Bratčice, Líšeň, Žebětín, Kníničky)9. Právě v Žebětíně došlo například ke koncertu americké skupiny Skeleton Crew, kterou tvořili muzikanti Fred Frith a Tom Cora. O setkání s jejich hudbou hovořil Pavel Fajt, že také díky tomu se utvrdili v tom, že v hudbě neexistují hranice a že ji lze dělat pestře a vrstevnatě10. Pavel Fajt a Iva Bittová s nimi i s dalšími zahraničními hudebníky (Chris Cutler, Ferdinand Richard aj.) později spolupracovali či vystupovali.
4 ZOGATOVÁ, Lenka. Divadlo Ochotnický kroužek v kontextu nezávislé kultury 80. let v Brně. Op. cit., s. 8. 5 Ibid., s. 11. 6 Ibid., s. 89. 7 Manažerem a vydavatelem skupin Dunaj a YLO-Africký slon byl později Borek Holeček, zakladatel vydavatelství Rachot. BEZR, Ondřej. Bye, Bye, blackbird... Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 10, s. 11. 8 HRABALIK, Petr. Brněnská alternativní scéna. [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné z:
8 1.3 Prapůvod Dunaje, paralely a proměny
Prvopočátky a předzvěst Dunaje sahají do počátku 80. let. V Brně v Bulharské ulici v bytě, kde bydlel Josef Ostřanský s harmonikářem Václavem Koubkem11, se kromě hudebníků scházeli umělci jako Jiří Kolšovský, výtvarník Vladimír Kokolia či režisér Jan Antonín Pitínský a vůbec tvůrčí komunita herců, básníků a výtvarníků. Pavel Fajt se v době studií potkal s Josefem Ostřanským, hráli společně ve skupinách Bazar a Nukleus, sám byl členem Ještě jsme se nedohodli. Byl tehdy proslulý plechovkami a skleničkami v hudbě Václava Koubka, hrál na bicí v několika inscenacích Divadla na provázku. Iva Bittová byla úspěšnou herečkou v Divadle na provázku i ve filmu, ale začala pociťovat touhu intenzivněji se věnovat zpěvu a hře na housle, což také začala činit pod vedením prof. Rudolfa Šťastného. Vladimír Václavek spolu s hercem Martinem Havelkou založil příležitostně hrající skupinu Maňana, nazývanou též „bigbít“ a působící v letech 1980-1984, jejímiž dalšími členy byli Pavel Fajt, Iva Bittová a pes Brit12. Vladimír Václavek s Pavlem Fajtem paralelně zkoušeli na baskytaru a bicí ve skupině, která se tehdy nazývala Kolektiv, k nim se přidali kytaristé Jiří Kolšovský a Josef Ostřanský a Iva Bittová. Ta však s Pavlem Fajtem roku 1984 odešla a začali spolu hrát v duu v době, kdy byli partnery i v soukromém životě. Václav Koubek přesvědčil Ivu na Folkovém kolotoči ve Staré Břeclavi roku 1984, že to, co v hudbě s Pavlem Fajtem vytvářejí, má smysl13. Poprvé duo vystoupilo 8. února 1985 v brněnském klubu Horizont14. V roce 1986 se Kolektiv objevil na druhém ročníku festivalu Rockfest, kde svým netradičním hudebním projevem vzbudil pozornost, duo Bittová a Fajt tvořilo součást příležitostně vystupující skupiny. Vrcholem uvědomělé spolupráce dua bylo album Bittová & Fajt z roku 1987 se skladbami s lidovými texty a texty Karla Davida, Pavla Fajta či J. A. Pitínského, na kterém hráli i Pavel Barša, Stanislav Filip a Karel David. Spojení živelnosti a až k obřadnosti přivedenému souzvuku houslí, zpěvu a bubnů, povýšených na zvukomalebný melodický nástroj. Deska oslovila posluchače i kritiky v tehdejším Československu, v Evropě i zámoří. O rok později jim vyšlo v Německu album Svatba s téměř totožnými skladbami a
11 POLÁČEK, Tomáš. Velký příběh hudby obrácené dovnitř [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné z:
9 koncertovali např. na festivalu Mimi15 ve francouzském Saint-Rémy de Provence, kde se spřátelili s Fredem Frithem a Tomem Corou16, s nimiž poté vystupovali např. v Knitting Factory v New Yorku. Úspěch přiměl Panton k nabídce vydání další desky, na ni však nemělo duo dostatek materiálu, rozvzpomenuli se tedy na spoluhráče z Kolektivu. Ke konci 80. let se skupina přejmenovala na Dunaj tvořený hudebníky: baskytarista, hráč na akustickou kytaru a zpěvák Vladimír Václavek, zpěvačka Iva Bittová, kytarista a zpěvák Jiří Kolšovský, bubeník a perkusista Pavel Fajt, kytarista Josef Ostřanský a hostující kytarista Pavel Richter. Skupina si vysloužila označení King Crimson po moravsku 17. Ačkoli Dunaj vznikl za účelem natočení desky a zamýšlel vystupování po dobu jednoho roku, existoval poměrně déle. Dunaj a Iva Bittová (1989) bylo debutové album Dunaje, na němž se podílel pražský kytarista Pavel Richter (Richter Band atd.). Specifický zvuk byl dán kovovými barvami kytar, repetitivními figurami a dynamičností. Již skladby jako Kaše, Dunaj, Sen, Zrcadlový sál, ale zejména baladické skladby V bílém či V černém odkazovaly k výjimečné poetice Karla Davida. Na albu Rosol (1991) po odchodu Ivy Bittové k osobním projektům vévodil zvuku skupiny vokál Kolšovského, který též po odchodu Pavla Richtera přebral jeho kytarové party. Jako klávesista se přechodně připojil Zdenek Plachý (ex Art Inkognito). V roce 1991 skupina svoji činnost ukončila, ale o rok později opět obnovila. V roce 2001 vyšlo album v reedici jako Rosol & 5x Live Bonus, kde nalezneme též nevydané skladby nahrané z koncertů v Lidovém domě Musilova v Brně z let 1987-88, z nichž v několika zpívala Iva Bittová. Melodický a rytmicky mohutný výraz byl dosahován zdůrazněnou barevností. Pavla Fajta nahradil na albu Dudlay (1993) Pavel Koudelka (ex Z kopce), „jehož styl hry se výrazně lišil od hravých bicích Pavla Fajta. Ten Používal rozsáhlý aparát a vytvářel pro bigbeat nepříliš typické, zvukově barevné plochy s relativně velkým počtem důrazů na lehkých dobách. Pro Pavla Koudelku byl naopak charakteristický úsporný, razantnější styl hry (používal pouze bass drum, snare drum, hi-hat a china splash)“18. Následovalo album IV. (1994), na němž skupina hrála v nezměněném složení, jen zde hostoval Volkmar Miedtke na melotron19. Album Pustit musíš (1995) vznikalo v německém Freiburgu ve studiu Volkmara Miedtkeho.
15 HRABALIK, Petr. Bittová & Fajt. [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné z:
10 Skupina Dunaj se sešla opět s Ivou Bittovou a Pavlem Fajtem, aby znovu natočila první desku, šlo tedy o rozšířenou podobu alba Dunaj & Iva Bittová ve snaze zlepšit zvuk nahrávek. Pavel Fajt s Pavlem Koudelkou zde hráli společně. Poslední album neslo název La la lai (1996). Důraz byl kladen na niterné vyjádření. „Důležitější bylo předávání pocitů a nálad nevázaných na čas i prostor. Repertoár bigbítově laděného Dunaje byl často založen jen na těžko spočitatelných rytmech, provázely ho poměrně složité harmonické postupy a struktury skladeb se vymykaly tehdejším ortodoxním rockovým mechanismům.“20 Rozprostraněnost hudby Dunaje sahala od klidnějších instrumentálních poloh po divoké experimenty. Struktura skladeb byla zpravidla rozpoznatelná repetitivními bloky, atypickým metrem a většinou lichými rytmy. Pavel Fajt v rozhovoru pro Rock & Pop uvádí: „Kolektiv, později Dunaj, to byla vlastně první skupina, u které jsem byl úplně od začátku. S Vencou Václavkem jsme ji stavěli od základu, trvalo to hrozně dlouho a můžu přiznat, že jsme byli lecčíms ovlivněni, třeba Police, King Crimson nebo i Pražským výběrem... A je vidět, že ty základy asi byly dobré, když Dunaj vydržel tak dlouho.“21 Poslední koncert Dunaje se dle údajů v publikaci Svět jiné hudby uskutečnil v prosinci 1997 v pražském klubu Belmondo22. Ovšem v Rock & Pop z roku 1998 uvádí Jan Ivan Wünsch:
„Dunaj, Praha, Delta, 19. 2. 1998. To, co se mělo původně stát už loni v prosinci, se nakonec z různých důvodů, leč neodvratně přesunulo na únor. Jedna z nejvýznamnějších (a nejlepších) domácích kapel uplynulého desetiletí, brněnský Dunaj, odehrála svůj poslední koncert v této republice v pražském klubu Delta. Snad v tom lze spatřovat i určitou geografickou symboliku – jednotlivé přítoky Dunaje budou pokračovat dál ve skupinách Klar, Rale, YLO-Africký slon a kdo ví, třeba se zase jednou spojí. Večer ale v žádném případě neprobíhal v tíživé atmosféře, přišli skoro všichni nejvěrnější a ještě dlouho po skvělém vystoupení to v klubu žilo. Kolšák na baru už bez nároku na honorář vyhrával Beatles i další vykopávky a víc než slzy tekly různobarevné nápoje (...)“23
Krátce před smrtí Jiřího Kolšovského (13. 7. 1955 - 17. 8. 1998) se muzikanti rozhodli Dunaj ukončit a rozešli se do svých uměleckých projektů. Skupina se opět sešla pouze společně se spřízněnými kapelami brněnské alternativy na scéně Delta Dunaje v rámci
20 JUST, Hynek. Vladimír Václavek [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné z:
11 festivalu Mezi ploty v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích v roce 200124, namísto Kolšovského se zpěvem Václava Bartoše (ex Pluto).
1.4 Poetické texty písní
Texty Dunaje se zpravidla vyznačovaly hlubokou významovostí, byly plné náznaků a přesahů, dotýkaly se obyčejných věcí, majících všeobecnou platnost. K formě textů se vyjádřil Karel David: „Myslím, že čím jednodušeji se věci vysloví, tím lépe, a čím v jemnějším náznaku, tím jsou kouzelnější a milejší. Jakmile je všechno dosloveno, tak už vlastně není o čem zpívat“25. Poetické texty psal především autor textů skupiny Ještě jsme se nedohodli Karel David (Cassiniho dělení, Poslední noc, V kamení a hlíně aj.), Vladimír Václavek (Tichounce, Wahoo, Popel a dým aj), Pavel Fajt (např. Pustit musíš, Nekňuba) a Vladimír Kokolia (album Rosol - Na jih, Živly, Bobřík strachu, Rosol aj.), mimo ně se na nich podílel i nejmladší bratr Vladimíra Václavka, fotograf, cestovatel atd. Petr Václavek (La la lai, Moře jsem já, My dream aj.). V menší míře byli jako autoři textů zastoupeni např. Tomáš Ruller, výtvarnice Jitka a Květa Válovy, Juan Matus nebo San Juan de la Cruz. Zpravidla úsporné anglické texty, které se objevovaly od alba Dudlay, psali většinou Vladimír nebo Petr Václavek a též Karel David. Nalézáme však i zhudebněnou poezii Bohuslava Reynka či Ivana Wernische. Poezie básníka, překladatele a grafika Bohuslava Reynka je zastoupena na albu Pustit musíš v podobě zhudebněné básně Pavouk z Reynkovy páté sbírky Rty a zuby z roku 1925. Přestože nalézáme pouze jedinou zhudebněnou báseň napříč tvorbou Dunaje, tematika přenesená z Reynkovy poezie prostřednictvím zhudebnění se dále uplatňuje v projektech mimo Dunaj, např. na společném Bílém infernu Bittové a Václavka (Vzpomínka, Sirka v louži, Kdoule, Moucha a Starý mlýn), u Ivy Bittové v písni Adventní atd., u Vladimíra Václavka na albu Písně nepísně Blázen a Odlet vlaštovek, též ji nalezneme u Fajtova Pluta.
„Na dynamismu veršů se podílí i typická expresionistická touha po adoraci: touha zaklínat a vzývat skutečnost všemožným způsobem, aby se „otevřela“ a dala člověku, zmítanému na „přehořkém moři života“, svůj smysl a řád. Zcela v expresionistických intencích se zde kumulují významy, jakoby básník hledal výraz, jenž by byl absolutní.“26
24 FERENC, Petr. Mezi ploty. Mezi ploty. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 4, s. 21. 25 JAKLOVÁ, Lenka. S Karlem Davidem (textařem a muzikantem) o Ivě Bittové. Iva Bittová. Op. cit., s. 139. 26 MED, Jaroslav. Rty a zuby - Bohuslav Reynek (1925). In Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do roku 1945. Červenka, Miroslav et al. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1990, s. 249.
12 Vztah slova či poezie a hudby ve vzájemném ovlivňování je patrný ve většině tvorby Dunaje. Poezie jako tvoření specifického uměleckého jazyka a světa obrazů prostředky přirozeného jazyka ve svébytných konotacích odkazuje k jiné skutečnosti. Slovy Vladimíra Václavka: „Naše hudba není intelektuální, to není správné slovo. Je ale hodně obrácená dovnitř.“27
1.5 Dunaj jako časoprostorové prolnutí a východisko
Skupinu Dunaj lze uchopit jako počátek, časoprostorové prolnutí a východisko tvorby hudebníků. V době existence Dunaje se členové paralelně podíleli na množství projektů. Kolšovský působil ve skupině YLO-Africký slon. Duo Bittová a Fajt se podílelo vedle řady hudebníků (Tom Cora, Haco, Jean Derome, Tim Hodgkinson, John Zorn, Zeena Parkins atd.) na dokumentu anglického kytaristy a improvizátora Freda Frithe Step across the border (1990) písní Peřiny (angl. Morning song) a spolu s Frithem skladbou Lost and found. Mezi projekty kytaristů Václavka a Ostřanského patřil Domácí lékař, E, Rale, Ostřanský s Koudelkou a Christophem Pajerem (ze skupiny Metamorphosis s Martinem Alaçamem) založili Boo, Vladimír Václavek vydal sólové album, působil v Klar, Pavel Fajt založil Pluto atd. Mezi výrazné projekty nezávislé scény, vycházející z iniciativy osobností spjatých s Dunajem - Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, patřilo Bílé inferno z roku 1997. Podobně jako album Bittová & Fajt se setkalo s velkým úspěchem. Vedle Uspávanky Jana Skácela byla většina skladeb inspirována poezií Bohuslava Reynka, kromě toho zde byli autory textů Vladimír Václavek, Iva Bittová, Zuzana Renčová či So Pak-džu. Jak hudebně, tak textově i hráčsky šlo o pestrý počin: Iva Bittová a Vladimír Václavek spolu se sestrou Ivy Bittové Idou Kelarovou, dívčím pěveckým sborem Lelky z Lelekovic, violoncellistou Tomem Corou, hráčem na trumpetu Františkem Kučerou a kontrabasistou Jaromírem Honzákem. Do toho byly zakomponovány zvuky netradičních nástrojů jako kalimba, kazoo, africká lyra, rolničky, kastaněty, vrzání dveří, dupot či zvuk korálků, umocňujících prostor otevřenosti.
27 POLÁČEK, Tomáš. Velký příběh hudby obrácené dovnitř [online]. [cit. 2012-01-18]. Dostupné z:
13 2. IVA BITTOVÁ
Hraji stále a potřebuji ještě víc, a samozřejmě i zpívat, to mě nejvíc naplňuje. Také přítomnost a objetí mých dětí, mlčení mě nabíjí, pohled na nebe a lesy a příroda mě nabíjí, muzika živá a smích dětí mě silně nabíjejí. V té chvíli si neuvědomuji žádný konkrétní věk, jen volnost, radost, svobodu... a tělem proudí živá míza. Jen moje pleť jako by stárla, co s tím? Musím si asi na to zvyknout a budu ještě muset přemýšlet, jak s tím pocitem zacházet, nesmím se trápit. Rozhodně ne. Vždyť i starý strom je krásný, a také může být silný, a mlčí! 28
2.1 Nejen Divná slečinka
V době existence skupiny Dunaj začala zpěvačka, houslistka, skladatelka a herečka Iva Bittová (nar. 22. července 1958 v Bruntále) vystupovat sólově a nahrála několik alb, k nimž patřilo debutové Iva Bittová (1991), nahrávané v kostele sv. Filipa a Jakuba v Lelekovicích u Brna, kde žila. Karel David, pokládaný za jakéhosi dvorního textaře Ivy Bittové, se na něm podílel texty jako Proudem mléka nebo Ples upírů, text psaný původně pro inscenaci Ananas brněnského divadla Ochotnický kroužek29. Dále zde byli autory textů Karel Hlaváček, Jiří Olič, J. A. Pitínský, autorem textu písně Divná slečinka pak Jean Pierre Duprey. Doplněním o skladby Vodofon a lidová Jedna sestra bratra měla a další vyšlo album jako River of milk (1991) v Japonsku, v reedici pak jako Divná slečinka (1996) navíc s písní Adventní s textem Bohuslava Reynka. Zpočátku se na jejích albech jako producent podílel Pavel Fajt, na některých se podílel i jako hráč, což se týkalo i alba Ne nehledej (1994), na jehož křtu v pražském divadle Archa byli přítomni Fred Frith a Tom Cora30. Na albu nechyběla zhudebněná báseň Blázen Bohuslava Reynka či hra Pavla Fajta na zábradlí rozhledny hradu Hukvaldy. Album Kolednice (1995) se nahrávalo s dívčím sborem Lelky z Lelekovic, který Iva vedla, a to opět v místním kostelíku. Prosté, skromné, čisté, silné, mnohdy méně známé písně ze Sušilových a Seidlových31 sbírek lidové poezie navozovaly vzácnou sváteční atmosféru, kterou zde ještě dotvářel hrou na nejrůznější nástroje Pavel Fajt, poté se jejich hudební cesty rozdělily. Album Kolednice vznikalo z popudu přítelkyně Ivy Bittové herečky Johanky Rusínové32, která na albu zpívala, ale jeho vydání se nedožila. Pro ni Iva Bittová složila skladbu Churý churuj včetně textu (na Bílém infernu, 1997). V roce 1997 jí vyšlo album Iva Bittová v Americe, v témže roce se podílela na nahrávce Yanna Marussiche,
28 JAKLOVÁ, Lenka. Iva Bittová. Op. cit., s. 143. 29 DAVID, Karel. Texty. Vyd. 1. Brno: Artforum, 1990. 189 s, s. 138-139. 30 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Iva Bittová aneb Jiskření a meditace s housličkami. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 116. 31 JAKLOVÁ, Lenka. Iva Bittová. Op. cit., s. 154. 32 Ibid.
14 píšícího poezii v duchu japonských haiku, s názvem Haikus Urbains (Cave 12 Disques, 1997)33 a později např. na kompilaci věnované americkému violoncellistovi Tomu Corovi34 Hallelujah, anyway - Remembering Tom Cora (1999).
2.2 Lidová hudba a folklorní inspirace
Iva Bittová svému hudebnímu projevu říká „moje osobní lidová hudba“35. Lidová hudba se prolíná veškerou její tvorbou a je v ní patrná (Bittová & Fajt, Kolednice, Bílé inferno atd.), má k ní vztah již od dětství, což se pojí s původem její rodiny, matka Lidmila pocházela ze Slovácka a otec Koloman Bitto, kontrabasista a všestranný muzikant, z jižního Slovenska. Vychází z tradice moravského folklóru a částečně i z romské hudby a na pomezí vážné hudby tyto a další vlivy s pokorou a tvořivostí transformuje do podoby a poloh hudby soudobé. Na albu 44 Duets for two violins (1997) osobitě interpretovala společně s Dorotheou Kellerovou (členka Filharmonie Brno a Quakvarteta) 44 duet pro dvoje housle maďarského skladatele, pianisty a sběratele lidové hudby Bély Bartóka (1881-1945). Skladeb doprovázených hlasem a nepříliš svázaných s předlohou bylo ovšem 48, neboť vedle 44 duet zahrnovalo čtyři improvizace, natočené v prostředí Santiniho Zelené hory. Skladby odkazovaly k hudbě východní karpatské oblasti v podobě písní a tanců z Maďarska, Slovenska, Rumunska, Bulharska, ale i k hudbě arabské a turecké. Album Classic (1998) vzniklo ve spolupráci se Škampovým kvartetem. Iva Bittová o tomto albu, jehož původní název měl znít Pour la féte, hovořila jako o jednom z mála, které vzniklo víceméně na zakázku, a k vydání přistoupila hlavně proto, aby jí vyšel smyčcový kvartet s hlasem Quatuor pour Cora36, který složila a věnovala Tomu Corovi. Uslyšíme ji zde ze starších nahrávek moravských lidových písní s jejím tatínkem z Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a v Romské mši Missa Zingarica Miloše Štědroně a jeho syna Miloše Orsona Štědroně. Na albu nalezneme i motivy Janáčkových Nápěvků mluvy. Ke vzniku jedné ze skladeb Miloš Štědroň uvedl: „Zajímavý je způsob, jak Janáček přibližoval vznik lidové písně, je to velice pěkné a zní to hodně romanticky. On popisuje, jak se děvčata scházejí a jak si vykládají: „Kde jsme žaly, tu jsme žaly...“ Jedna z nich zazpívá začátek písně,
33 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Haikus Urbains aneb Limit kolem jedné minuty. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 403. 34 Thomas Henry Corra (14. 7. 1953 - 9. 4. 1998). 35 Dle bookletu k albu Ples upírů s Nederland Blazers Ensemble. 36 BEZR, Ondřej. A já jsem hodně divoká. Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 12, s. 62.
15 druhá připojí další takt a potom se vše skloubí do určitého celku.“ 37 Zároveň tvrdí, že i když to možná není pravda, nechal se tím inspirovat při vzniku nahrávek Janáček neznámý a požádal Ivu Bittovou a dívčí sbor Lelky o provedení skladby Kde jsme žaly, tu jsme žaly, která se objevila právě na albu Classic. V následujících projektech je potom inspirace lidovou hudbou bytostněji přítomná. Spolupráce se Škampovým smyčcovým kvartetem, které tehdy tvořili Pavel Fischer, Jana Lukášová, Radim Sedmidubský a Lukáš Polák, pokračovala i na albu Moravian Folk Poetry in Songs (2004), věnujícímu se cyklu Moravská lidová poezie v písních Leoše Janáčka (1854–1928). Slovenský skladatel Vladimír Godár klavírní party 53 lidových písní z různých částí Moravy upravil pro smyčcové nástroje a snaha přiblížit se ve zpěvu lokálnímu nářečí jejich textů byla dosažena skrze konzultace s prof. Dušanem Holým. Do třetice se Škampovým kvartetem vyšlo album Morava (Supraphon, 2012)
Já jsem vždycky v lidové hudbě hledala prameny, inspiraci. Připadá mi pravdivá, ryzí, čistá. Co se textů týče, nevěřím, že bych dnes dokázala napsat něco lepšího než je nějaké čtyřverší z lidové poezie. Skladby Ukolébavka a Boží dárek, moje vůbec první nahrávky, to jsou lidové texty, které jsem zhudebnila. I když jsem občas natáčela texty konkrétních autorů - Bohuslava Reynka, Karla Davida, Vency Václavka, tak se vždy ráda vrátím k lidové poezii, tam chodím pro inspiraci, což je případ zmíněného alba Moravian Folk Poetry.38
Repertoár písní alba Moravian Gems (2007) byl vybírán po stránce lyrické i emocionální s ohledem na vhodnost pro jazzovou improvizaci. Na uchopení nálad pramenících z moravské lidové hudby zde Iva Bittová spolupracovala s kontrabasistou Georgem Mrázem, pianistou Emilem Viklickým a bubeníkem Laco Troppem.
2.3 Akustická společnost Čikori
Název Čikori značí jak název desky, tak skupiny. Bývá vysvětlen coby fonetická transkripce anglického výrazu „chicory“, což znamená čekanka jako rostlina nebo druh zeleniny, ale může být chápáno i jako cikorka nebo sýkorka. Čikori (2001) bylo počinem Ivy Bittové (housle, zpěv, kacu) ve spolupráci s kytaristou Vladimírem Václavkem, Františkem Kučerou hrajícím na trumpetu a křídlovku, jazzovým kontrabasistou Jaromírem Honzákem (Jaromír Honzák Quintet, Sato-San To, Face of the Bass aj.) a bubeníkem a perkusistou a v Čikori též
37 JEŘÁBKOVÁ, Olga. Přijdu za poledne. Miloš. Můj život s hudbou a lidmi kolem ní. Brno: Barrister & Principal, 2012, s. 19. 38 DORŮŽKA, Petr. S Ivou Bittovou o Bartókovi, Janáčkovi a chozením do houslí. UNI: kulturní magazín, 11- 12/2005. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:
16 hráčem na steeldrum Milošem Dvořáčkem (kterého přivedl Jaromír Honzák a který nahradil původně zamýšleného brněnského marimbistu Martina Opršála39), přičemž byl patrný tvůrčí vklad každého z hudebníků. Sestava se vesměs shoduje s obsazením na Bílém infernu, též k němu odkazuje melodičností. Autorem většiny textů byl Karel David a po jednom Vladimír Václavek a Barbora Kališová, tři skladby byly čistě instrumentálního rázu. Skupina byla otevřená spolupracím, přičemž s ní jako hosté vystupovali např. dívčí sbor Lelky, německý akordeonista Otto Lechner nebo Blixa Bargeld40. Čikori odehráli několik koncertů, ale v té době se její členové věnovali i jiným projektům a byl zájem spíše o sólová vystupování Ivy Bittové. Proto Čikori oficiálně ukončili činnost v roce 2003. V roce 2009 se sestava sešla u příležitosti narozenin Jaromíra Honzáka v pražském paláci Akropolis. Příjemné překvapení přišlo v roce 2011, kdy Čikori obnovili činnost a též člena hrajícího na trubku Oskara Töröka, odehráli koncertní turné a vystupují příležitostně doposud. Obohacením v obnovené sestavě je nástroj zvaný rampouchy, což jsou skleněné tyče laděné svojí různou délkou. Secvičili již existující repertoár a doplnili o nové skladby, např. Větvička nebo instrumentální Smuténka Stanislava Filipa z alba Bittová & Fajt nově s textem Richarda Müllera jako Anděl. Při koncertech zaznívají i skladby z Dunaje (V černém, V bílém) či Uspávanka z Bílého inferna.
2.4 Pohrávání si se slovem, zvukem a hlasem
Charakteristický hudební výraz Ivy Bittové do jisté míry pramení z divadelní průpravy získané v Divadle na provázku, jak uvedl též muzikolog prof. Miloš Štědroň, autor hudby mimo jiné také k inscenaci Svět snů Evy Tálské z roku 1981, v níž právě v prostoru improvizace, který byl Ivě ponechán, se dle něj její styl zrodil41. Ta zkušenost byla pro ni důležitá, což nepopírá Eva Tálská42 ani samotná Iva Bittová. „Od té doby se nebojím vyloženě si hrát se slovíčky a zhudebňovat i nesmyslná spojení. Dodneška mám v oblibě říkadla, člověk si s nimi pohrává a najednou se mu z toho může stát jakýsi obřad, rituál. Často, když jsem na cestách, utkví mi v paměti nějaké povídání, třeba i v jiném jazyce, protože ho vnímám hudebně. A pak se stane, že mi při cvičení na housle vyskočí ven z hlavy bez jakéhokoliv donucení.“43 Nehledě na množství poetických textů, které ve svojí hudbě uplatňuje, pro ni
39 PAŠMIK, Jaroslav. Iva Bittová. Housle, hlas a Čikori. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 6, s. 14. 40 KUNČAROVÁ, Ludmila. Iva Bittová. [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z
17 slovo nehraje až tak důležitou roli, o čemž hovoří také harmonikář Václav Koubek. „Slovo je pro ni vlastně melodie, výrazový prvek, další nástroj, myslím, že nehledá v textech to, co básník, který je psal, ona je básník houslí, pracuje emocí – to umí.“44 Především tehdy, když se dostává do rovin naprosto odlišných, v nichž využívá slova, která nutně nemusejí mít žádný význam. Pohrává si s jejich zvukem, rytmem, zapojuje halekání, vzdechy, smích, skřehotání, variabilitu výrazových hlasových registrů, zvukomalebné hříčky či nápodobu ptačího zpěvu. Podle Karla Davida Ivin zpěv „rozeznívá archetypální podstatu nebo je někdy dokonce v řádu přírodních zvuků“45. Pohrává si rovněž s nástroji a jejich zvukem, s prostorem, do hudby vedle daných kompozic otiskuje improvizaci, energické i emotivní vnitřní vyjádření.
2.5 Rozprostraněnost hudby
S tím souvisí také množství zdánlivě nesouvisejících projektů, na nichž se Iva Bittová podílela. Na albu Echoes (2001), založeném na principu komunikace, opět spolupracovala se skladateli Milošem Štědroněm st. i ml. (cyklus Vanitas, Requiem a Requiem zingarorum). „Skladba Requiem zingarorum navazuje na předchozí projekt Missa zingarica a využívá částí liturgické inspirace v romštině. Skladba se neřadí k žádnému rituálu, a je tedy paraliturgická.“46 Iva Bittová zde hlasem provází skladby inspirované starou hudbou v doprovodu německého flétnisty Andrease Kröpera, autorsky se podílela na skladbách Passacaglia pro infantibus a Ecoes II, Winds je zcela její autorská skladba. Balada o upírech Karla Davida se promítla do názvu alba Ples upírů (2002), na němž Bittová spolupracovala s holandským dechovým souborem Nederlands Blazers Ensemble. Jednalo se o zpracování české hudby inspirované lidovou tvorbou a zahrnovalo vedle úprav skladeb z cyklu pro piano Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka i některé skladby Ivy Bittové v aranži Stevana Kovacse Tickmayera, např. Winds je skladba, kterou napsala pro NBE (objevila se již na holandském vydání alba v roce 2000). Album j. h. (2002) zahrnovalo nahrávky z alb, na nichž se Iva Bittová podílela jako host, tedy např. na albu Richarda Müllera, bratrů Ebenových, Idy Kelarové, skupiny Pluto Pavla Fajta, na hudbě k filmu The Man who cried (2000) či s Pavlem Fajtem na albu Geerta Waegemana. Vyústěním příležitostného hraní v klubech a divadlech (HaDivadlo) s brněnským DJ Javasem (Jan Vašín) vzniklo album The Party (2005), řadící se k taneční hudbě. Mísí se zde
44 JAKLOVÁ, Lenka. Iva Bittová. Op. cit., s. 32. 45 Ibid., s. 138. 46 Miloš Štědroň st. v průvodních poznámkách bookletu alba Echoes.
18 elektronika a houseový podklad, do kterého Iva nazpívala vokální improvizace, útržkovité melodie či výkřiky. K této hudbě ji přivedl její starší syn Matouš Bitto (nar. 1982). Na albu Wonder Waltz (2006) japonského DJ Susumu Yokoty byl její zpěv použit ve skladbách Strmá a úzká, Siva Dance a Pegasus 150. Americký progresivní ansámbl Bang On A Can All-stars, s nímž Iva Bittová vydala album Elida (2005), tvořili baskytarista Robert Black, bubeník David Cossin, klavíristka Lisa Moore, kytarista Mark Stewart, cellistka Wendy Sutter a klarinetista Evan Ziporyn. Autory textů byli Věra Chase, Richard Müller a Vladimír Václavek. V červenci 2004 mělo v New Yorku v Carnegie Hall premiéru nastudování Mozartovy opery Don Giovanni nazvané Don Juan in Prague v režii Davida Chamberse, v níž Iva Bittová ztvárnila roli Dony Elvíry. Album Elida, nahrané i vydané též v Americe, vzniklo ze zájmu vedení Carnehie Hall o její autorský projekt s Bang On A Can. Nalezneme zde i smyčcový kvartet Hopáhop tálitá, který Bittová původně napsala pro Kronos Quartet. V roce 2005 hrála Iva Bittová v dokumentu Na památku Osvětimi (režie James Kent) romské lamento Pláč Růženy Danielové nad manželem v Osvětimi, skladbu Miloše Štědroně a Arnošta Parsche z roku 1974. Mater (2006) je dílo skladatele Vladimíra Godára, na jehož provedení se podílela Iva Bittová se souborem historických nástrojů Solamente naturali pod uměleckým vedením houslisty Miloše Valenta, se Sborem konzervatoře v Bratislavě sbormistra Dušana Billa a dirigentem Milošem Štrynclem. Jak uvádí Vladimír Godár v bookletu alba v podobě menší knihy, na podobu koncepce alba měl vliv název povídky Bohumila Hrabala Legenda zahraná na strunách napjatých mezi kolébkou a rakví. Prostor se rozprostírá v čase lidského i církevního života (narození, smrt, znovuzrození), kterým provází Matka. Majkomašmalon, meditační skladba v jidiš, album otevírá a stejnojmenná skladba jej uzavírá. Mezi tím zaznívá skladba Magnificat s textem z nejstaršího slovenského překladu Bible - Kamaldulské bible, lidové Uspávanky, Ecce Puer, Stálá Matka inspirovaná osobností Ivy Bittové a Regina coeli. Spolupracovala dále s množstvím hudebníků a uskupení, k nimž se řadí např. Bobby McFerrin, David Moss, David Krakauer, Takumi Fukushima, klavíristka a cembalistka Barbara Maria Willi, Pražská filharmonie, Calder Quartet, Filharmonie Bohuslava Martinů a další, ale i s tanečníky. Iva Bittová již několik let žije v Hudson Valley ve státě New York a její syn Antonín Fajt (nar. 1991), studující skladbu a piano na Bard College, ji občas při koncertech doprovází na piano nebo perkuse.
19 3. PAVEL FAJT
Bicí souprava má totiž jako jeden z mála hudebních nástrojů celé zvukové spektrum, tedy od velmi basových frekvencí až po vysoké cinkavé zvuky. Vlastně podobně jako chrámové varhany, ovšem s tím rozdílem, že bubny vytvarují hudbu v podobě „rázů“ a tak nutí prostor reagovat v časově krátkých úsecích. Tento dozvuk je často zcela jiný v jiném frekvenčním spektru a místa se z tohoto pohledu lišily do té míry, že někde jsem kupříkladu vůbec, či velmi minimálně použil činely, zatímco jinde jsem na jejich zvuku postavil celou kompozici, někde zase basové frekvence byly tak inspirativní, jen poslech velkého bubnu mi působil trvalou slast. Místo samo si vždy řeklo, jak mám zvukově přistupovat ke skladbě, a protože hudba je podmnožinou zvuku, cítil jsem se velmi svobodně. Kupodivu ani faráři nebyli zaskočeni často i velkým akustickým tlakem a tak jsme měli pocit, že jsme ve správný čas na správném místě. Některé nahrávky zase vznikaly přes den, kdy světlo vytvářelo nádhernou hru stínů a barev a celý prostor byl prozářen duchovním světlem.47
3.1 Rozrůzněné spolupráce
Bubeník, perkusista, skladatel a producent Pavel Fajt (nar. 26. prosince 1957 v Brně), ovlivněn zpočátku hnutím Rock in Opposition, se v době existence Dunaje vedle dua Bittová a Fajt věnoval množství různorodých spoluprací. V roce 1990 působil v Josef Boys s Vladimírem Václavkem a Marcusem Therofalem z The Blech. K jeho prvním albům patřilo album pro dvě bicí soupravy a dva hlasy Songs for the Drums (1993) s americkým bubeníkem Jimem Menesesem z Philadelphie, se kterým se seznámil na francouzském festivalu Mimi v roce 198848. Důraz byl kladen na rytmickou pestrost a na rozsah bicích nástrojů, jelikož „rytmus je nositelem určité nálady, jsou v něm ukryty daleko hlubší informace než v melodiích a harmoniích“49. Od roku 1994 spolupracoval s americkou zpěvačkou Annou Homler z Kalifornie, která vedle angličtiny zpívala uměle vytvořeným jazykem, „připomínajícím zvukově jakýsi hybrid mezi španělštinou a hindštinou“ 50, a belgickým skladatelem a multiinstrumentalistou Geertem Waegemanem. S nimi natočil album Macaronic Sines (1995), které se nahrávalo ve studiu Babí Lom a ve Waegemanově studiu v Leuvenu51. Text k písni Bridge, ve které výjimečně zpíval Pavel Fajt, napsal Štěpán Rusín. Hostoval zde saxofonista Koen Van Roy nebo hráč na ukulele Paul Chavez. Dalším albem shodné tvůrčí sestavy bylo
47 Pavel Fajt – Václav Cílek. Souhvězdí Santini. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z:
20 Corne de vache (1997), které se nahrávalo na 13. festivalu soudobé hudby ve Victoriaville v Kanadě v roce 199652. V roce 1995 Pavel Fajt založil skupinu Pluto spolu se zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Petrem Zavadilem a baskytaristou Tomášem Fröhlichem (oba později členy skupiny Ty Syčáci). Zvukově i rytmicky barevné bicí dodávaly celku hypnotickou strukturu. První album Pavel Fajt & Pluto (1996) obsahovalo mimo jiné skladby Pro Johanku a Flageolety s texty Štěpána Rusína, v nichž zpívala Iva Bittová. Název alba z roku 1998 Tři nemá značit číslovku, ale znamená rozkazovací způsob slovesa třít53. „Pluto posluchače ponechává při smyslech svými důmyslně vystavěnými a zároveň extaticky impulzivními kompozicemi. "Rituální" jsou v nich i jiné atributy, vábící takzvaně civilizovaného člověka až kamsi zpět do čisté prvotní přírody.“ 54 Rozměr toho umocňovaly texty Václava Bartoše, Pavla Fajta, Štěpána Rusína (V závrati touhy, U ohně, Sekám kosou) či Miroslava Wanka, rovněž poměrně velký prostor zaujímala zhudebněná poezie Bohuslava Reynka (Vítr v mracích, Masopust, v písni Země pokladů je zhudebněno poslední čtyřverší básně Moucha v lampě ze sbírky Rty a zuby z roku 1925: Země pokladů je sluje. / Kosti modliteb tam chřestí / v tlamě nezměrného Scestí / pod maskami, jež jas kuje.) či Williama Blakea. Mají tak blízko k mytickým vyprávěním i prosté obyčejnosti. Indický trumpetista Rajesh Mehta a klávesista Milan Nytra se na albu podíleli jako hosté. Skupina vystoupila např. na festivalu Alternativa Praha 95 i 96 a v newyorské Knitting Factory v roce 199855, činnost ukončila v roce 2001. Spolupráce s Mikolášem Chadimou (MCH Band) vznikla na festivalu v Antverpách56 kolem roku 1994 za účelem společného vystupování. Album Průhlední lidé (1998) bylo studiové, s hostujícím Tomášem Fröhlichem, ve skladbách nalezneme zhudebněné verše Ivana Wernische, ke kterým Chadimova tvorba tíhne, Václava Vokolka či Meyrinkův text z Golema. Od roku 1998 vystupoval Pavel Fajt také se šamanku evokující zpěvačkou Stěpanidou Borisovou z Jakutského národního divadla. Byl členem Danubians, mezinárodní formace propojující prvky východoevropského a středoevropského folkloru s alternativním rockem, kterou spolu s ním tvořila hráčka na akordeon, altsaxofon, kytaristka a zpěvačka ze Seattlu Amy Denio, dále houslistka a zpěvačka Gabi Kenderesi a kytarista a basista Csaba Hajnóczy
52 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Anna Homler aneb Na každý neduh existuje léčivá píseň. Ibid., s. 439. 53 KORÁL, Petr. Standartně nestandartní kapela. Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 5, s. 50. 54 HARTMAN, Ivan. Rituální tření. Respekt, č. 25/15.-21. června 1998. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:
21 (oba členy maďarské skupiny Kampec Dolores), a podílel se na albu The Danubians (2000). Na festivalu Alternativa Praha 2000 vystoupil s bubeníkem Chrisem Cutlerem57.
3.2 DrumTrek a Ladakh
K sólovým představením Pavla Fajta kromě rozšířené bicí soupravy patří akustický kruh vlastní výroby, což je kovový nástroj se strunami a pružinami napojenými na zvukovou aparaturu, rozeznívá perkuse, chřestítka, činely, hlas, části těla, využívá elektroniku, nahrává si smyčky (loopy) a zvuk ozvláštňuje např. zpožďujícím efektem delay58. Idea programu DrumTrek vznikala v 90. letech a souvisela s množstvím sólových koncertů při vernisážích59. Roku 2001 vyšel sólový koncertní program Pavla Fajta na albu s názvem totožným s pojmenováním jeho koncertního sóla, čili DrumTrek. Album bylo složeno z upravených nahrávek jeho koncertů z různých míst i ze studiových nahrávek. Poslechová záležitost hudby vybízející k tanci a čerpající z nepřeberné škály podnětů. V uchopení hudby Pavel Fajt usiluje o nalezení prapůvodního rytmu. Hudbu vnímá jako duchovní záležitost, komunikaci pocitů a energie. V jistém rozhovoru se rozhovořil o vztahu drog k hudbě. „To je takový hodně zvláštní... Já jsem vždycky k trávě měl takovej vztah, že jsem ji nepotřeboval. V Brně byla silná komunita lidí, kteří kouřili, já jsem to v podstatě odmítal, úplně přirozeně. A nedávno, když jsem cvičil... Jo, trošku trávy si dám, jenom tak lehce, tak trochu zamlžit vědomí. Vím, že to dobře fungovalo... Pro praktické cvičení, pro objevování chyb v technice (...)“60. Zároveň však považuje za hodnotné tyto poznatky získané na základě drog následně prohlubovat bez nich, pracovat s nimi jako s prostředky vnitřního otevření. S programem DrumTrek vystupuje Pavel Fajt s obměnami doposud, čas od času někým doprovázen. DrumTrek Visual vznikl na začátku roku 2012 obohacením o videoprojekci Víta Krause a uskutečnila se série koncertů spolu se synem Pavla Fajta Antonínem Fajtem, který hrál na klávesy. Projekt Ladakh s Václavem Kořínkem (Zuluville) vyústil v album 5-6-7 (2003). Pavel Fajt zde tradičně netradičním způsobem hrál na bicí soupravu, ale i na darbuku, šamanský buben nebo xylofon a improvizované nástroje. Václav Kořínek jako zpěvák uplatňující též alikvótní neboli hrdelní zpěv hraje rovněž na djembe, plechovky, chřestítka, indickou flétnu, ústní harmoniku, kalimbu aj. Dostávají tak polohu rytmů taneční hudby do dimenze nejen
57 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Pavel Fajt na planetě Pluto i jinde s celou škálou frekvenčního rozsahu. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 319. 58 PAŠMIK, Jaroslav. Ne šaman, ale hudebník. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 4, s. 19. 59 Ibid. 60 HANZLÍK, Romek. Muzika je vždy nějaké čarování. UNI: kulturní magazín, 12/96. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:
22 východního světa. Ve studiu byl zvuk upravován a vrstven, přičemž zásahy působily přirozeně. Na albu se podílela řada hostů, použitá slova v písních pocházela z různých etnik, důležitost porozumět jejich významu byla odsunuta do pozadí na popředí pocitového a podvědomého porozumění. Nahrávalo se v průběhu dvou let ve frýdlantském studiu Fonografik a v Melody Room Pavla Fajta.
3.3 Slet bubeníků a Autopilote
Koncept prozatím každoročně se konajícího setkání invenčních bubeníků z České republiky spolu s hráči z různých částí světa vznikl z iniciativy Romka Hanzlíka z Alternative Music Production a Pavla Fajta a jeho první ročník se uskutečnil v roce 2002. Setkání nese název Slet bubeníků a je koncertním turné po republice, v němž hudebníci představují své kompozice vzniklé za poměrně krátký čas, a které provází prvky překvapení a improvizace. Dochází k mísení nejrůznějších žánrů a hudebních vlivů z různých kulturních oblastí. Mezi hudebníky, kteří se zúčastnili některých sletů, patří Yumiko Ishijima, Ephraim Goldin, Miloš Dvořáček, Alan Vitouš, Ivan Acher, Milan Cais, Filip Topol, Josef Klíč, Tereza Petrášová, Ondřej Smeykal, Chris Cutler, Jim Meneses, Chris Hughes, Hearn Gadbois, Elvis Kittiti, Mohamad Bangoura a mnozí další. Projekt je zachycen na albech The Gathering of Drummers (Indies MG, 2005) a Drumming Brew (Indies Happy aTrails, 2009), japonsko- český slet z roku 2008 a slet z roku 2010, na kterém vystoupili zpěvačka Grace Nono a Bob Aves z Filipín, také na DVD. Protagonisty projektu Autopilote byli od roku 2004 s Pavlem Fajtem hráč na australský domorodý nástroj didgeridoo v akustické i elektrifikované podobě Ondřej Smeykal, producent a klávesista Roman Holý a japonská zpěvačka, skladatelka a textařka Yumiko Ishijima, občas s nimi vystupoval i Vladimír Václavek. Album nazvané japonsky Ido (2008) znamená pohyb. Koncerty bývaly obohaceny vizuálními prvky a scénickým tancem.
3.4 Putování s Václavem Cílkem
Za počátek putování by se dala označit účast Pavla Fajta na symposiu v klášteře Plasy v rámci dílny Hermit, vedené v 90. letech Milošem Vojtěchovských61, na němž představovali své umění invenční tvůrci, hudebníci a umělci z celého světa. Právě zde měl možnost
61 FAJT, Pavel. – CÍLEK, Václav. Souhvězdí Santini. Respekt Publishing, 2009, s. 12.
23 seznámit se s inspirativním prostorem kaple sv. Bernarda, do něhož se vrátil během putování s Václavem Cílkem po barokních stavbách Jana Blažeje Santiniho. Putování je tak spolu s kouzlem hraní v noci v kostelech či kaplích a fascinací jejich tajemstvím zaznamenáno na albu Souhvězdí Santini (2009). Duchovním producentem byl Václav Cílek, geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel zenových a taoistických textů. Rytmus stavby se zde promítá do rytmu hudby. Bicí v komunikaci s prostorem, akustikou, též duchovním rozměrem a přesahem ve vzájemném působení architektury a hudby. Album je doplněno bookletem ve formě menší knihy, kde tvůrci komentují vznik a průběh nahrávání ve stavbách ve východních (Plasy, Mariánská Týnice, Kladruby, Mladotice) a středních Čechách (Panenské Břežany), na Vysočině (Želiv, Žďár nad Sázavou, Zvole, Obyčtov) a v Brněnském okruhu (Křtiny a Rajhrad). Pavel Fajt například uvádí: „Na počátku našeho santiniovského putování jsem věřil tomu, že si z různých částí chrámu budu vybírat rozličná místa, kam postavím svou bicí soupravu. Tedy třeba i do vedlejší lodi, přilehlých kaplí, na kůr či ke vstupní části chrámu. Nešlo to. Pokaždé mě to táhlo před oltář. Tam jsem vždy cítil střed energie a akusticky nejsilnější místo.“62 Václav Cílek hovoří o úloze symboliky při vnímání Santiniho architektury. „Kostel či klášter je hudební nástroj. Zvonice je ozvučnice zvonů – něco jako dřevené tělo kytary, kostel nebo klášter jsou složitější, zároveň rezonují i svět za zvuky (za smysly)“63. Skladby byly komponovány na místě zpravidla mezi desátou večerní a druhou ranní hodinou64. V Plasech v kapli sv. Bernarda běhal Pavel Fajt s rolničkami na nohou, album též uzavírá jeho běh klášterními ambity, bubnoval i na třímetrovou fošnu atd. Hrál zde i cellista Josef Klíč a Marián Varga, každý v jedné skladbě, dodatečně byl přidán part s Geertem Vaegemanem. Anarcheus je CD s hudbou Pavla Fajta, které vyšlo v roce 2010 jako součást knihy Archeus Václava Cílka, vědecké mystifikaci o trpaslících. Skladby sestávají z nahrávek Václava Cílka z jeho cest dotvářených kompozicemi Pavla Fajta. Nahrávku aramejské mše provází zvuk šamanského bubnu z Jakutska, v jiných skladbách zaslechneme chůzi mořem, zpěvy a tance dervišů z Omdurmanu, inspiraci kázáním proroka Kúss ibn Sá´aida, zachycení Fajtovy hry na keramické nádoby při pohřbu keramika Ivana Hostašy atd. Poslední ambientně pojatou skladbu složil jeho syn Antonín Fajt65. S Václavem Cílkem
62 FAJT, Pavel. – CÍLEK, Václav. Souhvězdí Santini. Respekt Publishing, 2009, s. 39. 63 Ibid., s. 16. 64 Ibid., s. 26. 65 CÍLEK, Václav. Archeus. Fragment radostné vědy o trpaslících. Praha: Dokořán, 2010. s
24 uvažují o vydání poezie Jana Opolského, k čemuž by měl Pavel Fajt spolu se svojí hudbou nahrát déšť66.
3.5 Hudba a experimentální divadlo
Pavel Fajt se kromě tvorby hudby k několika filmům (Mikola a Mikolko (1988) spolu s Ivou Bittovou, Papierové hlavy (1996) Dušana Hanáka a hudba k filmu Minulost (1998) Ivo Trajkova) podílel na hudbě k divadelním představením. V rámci dramaturgie studia Damúza a ve spolupráci s režisérem Janem Nebeským, herci Davidem Prachařem a Lucií Trmíkovou složil Pavel Fajt hudbu k několika netradiční divadelním inscenacím. První byla hra Hamlet part II z roku 1998, uvedena v pražském divadle Komedie, na ni pak volně navazovaly další inscenace stejného tvůrčího týmu, tentokrát určené pro experimentální prostor NoD pražského klubu Roxy. Jednalo se o inscenace Neúplný sen s premiérou v roce 2007, zpracovávající motiv Fausta podle stejnojmenné knižní předlohy Fernanda Pessoy a rovněž podle jeho Knihy neklidu I a II, a NoD Quijote z roku 2010, hra inspirovaná, životem, básněmi, ale i grafickými listy Bohuslava Reynka z cyklu Don Quijote. Hudbu rovněž Pavel Fajt během těchto představení sám prováděl. Za hudbu k NoD Quijote byl nominován na cenu Alfréda Radoka. Důraz byl kladen na slovo, zvuk, pohyb, rytmus, kdy se hluboká existenciální témata prolínala s motivy každodennosti a imaginace. V roce 2010 také vytvořil hudbu k představení Macbeth (Wilma Theater ve Filadelfii), v současnosti spolupracuje také s tanečním souborem 420people, složil hudbu pro inscenaci Máj v režii a choreografii Davida Prachaře a Václava Kuneše, která byla letos uvedena na Nové scéně Národního divadla v Praze.
66 Redakce Respekt. S Pavlem Fajtem o souhvězdí hudby. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:
25 4. VLADIMÍR VÁCLAVEK
Můj smutek na křídlech se pozměnil, je to jen pel dávných chvil, zrnka prachu na křídlech motýla, co za nocí poznání posbírá a v jedné vteřině ticha mi přinese, všechny ty chvíle ztracené po lese, zakuje do vln mých nocí a dní, co bylo první, to není už poslední. V tom letu zbavím se všech svých vin, v tom letu se dozvím, co dávno už vím. 67 (Vladimír Václavek, část básně Havran a dům. Pravidla, která pomáhají růstu vědomí.)
4.1 E a Domácí lékař
Kytarista, zpěvák a skladatel Vladimír Václavek (nar. 16. prosince 1959 v Rýmařově) v době před existencí Dunaje i během ní působil ve skupině E, která vznikla v roce 1985 pod názvem VHV68, jeden z prvních koncertů skupiny se konal téhož roku v Ostrově nad Ohří69. Původně jako zpěvačka měla ve skupině působit Lenka Zogatová70. Nicméně E existovalo ve složení: baskytarista Vladimír Václavek a kytarista Josef Ostřanský, kteří k melodické přejali i rytmickou složku jako náhradu bicích, a zpěvák, ačkoli jím nebyl, výtvarník a grafik Vladimír Kokolia, dnes docent AVU. Kokolia byl zároveň autorem všech niterně démonických textů skupiny a vedle role expresivního vokalisty, deklamujícího s páskou přes oči vlastní texty projevem pohybujícím se od šepotu k řevu, se ocitl rovněž v pozici tanečníka. Kokolia zpočátku seděl pod klavírem a nevydal ze sebe hlásku, jelikož se styděl, přesto mu spoluhráči naprosto věřili71. Skupině vyšla alba Live (1990) a I adore nothing I believe it does not exist (1994), k jehož titulu i obsahu Vladimír Kokolia ozřejmuje: „nic je velice přítomné a je větší konstantou než věci, které nazýváme něčím. Oblohu také vidíme tam nahoře, ale když ji vdechneme, máme ji v sobě. To nic, které uctívám, je takové taoistické. Je potřeba se na něj nějak připravit, protože ono nás nakonec dostane.“ 72 Texty byly mnohdy zašifrovanými
67 Quod bene notandum – Co je třeba zaznamenat. Sborník k 75. narozeninám Jiřího Karla. Rýmařov: Sdružení JSK5/JeseKápě, 2011, s. 93. 68 TLACH, Jiří. E – Se svými kůžemi na své trhy. In OPEKAR, Aleš - VLČEK, Josef (ed.) a kol. Excentrici v přízemí. Op. cit., s. 91. 69 HRABALIK, Petr. E (Éčko). [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z:
26 výpověďmi s velkým nábojem. Skupina fungovala do roku 1997, ve snaze obnovit E však později vystoupila několikrát s Volkmarem Miedtkem73. Domácí lékař bylo uskupení tvořené kytaristy Vladimírem Václavkem a Josefem Ostřanským a herečkou Monikou Maláčovou, kterou později nahradila zpěvačka Zuzana Jelínková. Skupina fungovala také ve druhé polovině 80. let, ale album jí vyšlo až v roce 1996. Na albu hrál i klavírista Petr Hromádko. Šlo na něm o provedení vlastních kompozic s texty Marie Huvarové či Vladimíra Václavka, dále zde byly zastoupeny židovské písně v jidiš a moravská melodika lidových písní, čerpaných ze Sušilovy sbírky (př. Měla jsem synečka - Měla sem synečka jako rozmarýnek, vzala mě ho voda, když kvetl barvínek. Dyž barvínek kvetl, levandula zrála, vzala mě ho voda, voděnka z Dunaja atd.). Skladby byly inspirovány moravskou lidovou hudbou, její pestrostí a hlubokou pocitovostí, jejíž „hlavní bohatství není v rytmické výbušnosti a dravosti, ale v emotivní barevnosti, jež vychází z melodické a harmonické rozmanitosti“74. Vladimír Václavek uvádí, že i E a Dunaj se snažili dělat přirozeně tak, aby bylo cítit, že je to moravské75. Vedle moravských písní se zde objevila slezská koleda Josef, kterou nalezneme na albu Ivy Bittové Kolednice jako Jozef můj kochaný.
4.2 Muzikantská duše
Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (1994) bylo album, kterým Vladimír Václavek vykročil na cestu sólového hudebníka, zcela přirozeně. Na albu byl však doprovázen spřízněnými hudebníky, zpívala zde Barbora Kališová, Zuzana Jelínková a Takumi Fukushima, která zároveň hrála na housle, Miroslav Černý na violu a nechyběl ani kytarista Josef Ostřanský. Pracuje zde s působivými texty, jejichž autory byli Marie Huvarová (A dny jak padlí andělé prsty ryjí hlínu), Paul Éluard, Julian Tuwin (Svlečená v salóně) či Karel David (Za svítání, Nebyl jsem nikde a byl jsem všude). Taj, taj je tradiční text z Guiney (Jsi krásná květina, ale osamělá. Stojíš na pobřeží a nasloucháš hlasu moře. Ale i tvoji krásu čas spálí na popel a zbudou jen tvé bílé kosti.), objevila se zde čínská tradiční i texty Vladimíra Václavka (Ticho kroků, Uklouzl jsem). Autorem textů k dvěma ze tří bonusových skladeb v reedici alba z roku 2005 je básník a spisovatel Miroslav Václavek (1965), bratr Vladimíra, a skladba Opuštění je s textem Bohuslava Reynka. Vladimír Václavek zpravidla volí texty, s nimiž vnitřně souzní. To se projevuje i později v jeho tvorbě, kdy už sahá častěji ke zhudebnění i svých vlastních
73 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. E aneb Adorace postnormální nicoty. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 284. 74 PLOCEK, Jiří. Hudba středovýchodní Evropy. Op. cit., s. 40. 75 BEZR, Ondřej. Siamská dvojčata z Dunaje vynořená. Rock & pop, 2000, roč. 11, č. 11, s. 48.
27 textů. V roce 1994 mu také vychází sbírka básní Stín stromu76 a v roce 2000 jsou jeho slova součástí sbírky poezie Obrazy cesty77. Pokud po tom toužíme, v jeho hudbě můžeme vysledovat například i ovlivnění východní filozofií a hudbou. Ale do hudby se přirozeně otiskuje to, co člověk žije a vnímá či co je mu blízké, takže je to zcela v pořádku. Zmíněné album tedy předjímalo nejen jeho sólové vystupování, ale rovněž určitou meditativnost jako výrazný prvek jeho tvorby. Jeho hudba se obzvlášť vyjímá v intimních prostorech čajoven či menších podniků, umožňujících blízkost.
4.3 Multikulturní šelest Rale a Klar
Česko-francouzsko-japonská sestava tvořila projekt Rale, což anglicky znamená „šelest“ a francouzsky „poslední výdech“78. Vladimír Václavek se v roce 199179 setkal na mezinárodním hudebním festivalu Mimi (založeném v roce 1986 Ferdinandem Richardem80) poblíž francouzského Marseille se členy francouzského tanečního souboru Kubilaï Khan Investigations, k nimž patřila Cynthia Phung-Ngoc, francouzská tanečnice s vietnamskými kořeny, v Rale tančila, zpívala a hrála na violu, její tanec byl výraznou vizuální složkou projevu uskupení, a v Itálii žijící japonská houslistka a zpěvačka Takumi Fukushima (ex-After Dinner). Po čase se připojili Josef Ostřanský a violoncellistka Andrea Konstankiewicz (též Boo a Tara Fuki). Texty písní plynule přecházely z češtiny přes angličtinu, polštinu, španělštinu, francouzštinu do japonštiny a zpět. V publikaci Svět jiné hudby se dočítáme: „Mám dojem, že je to spíše skupinka blízkých lidí, jejichž vztah k nedefinovatelnosti světa a někdy i ke smutku z něho je hodně totožný. A že si tyto své pocity navzájem sdělují (aniž dochází ke zmatení jazyků)“ 81. Inspirace tancem, pramenící ze spolupráce s francouzským tanečním souborem, se promítá do podoby projevu Rale, spolu s dynamickými smyčcovými pasážemi či prvky vokální improvizace s exotickými prvky a etnickými vlivy. Vydali pestrá alba Rale (1994), na němž jsou rozsáhlé poetické texty především Vladimíra Václavka, Až zahřmí (1998) a Twilight / Soumrak (2000), poslední zmíněné bylo věnováno zesnulému tanečníkovi Laurentu Letourneurovi, který byl spoluautorem hudby. Po každé skladbě na albu následuje kratičká skladba s názvem Záblesk. Ty Petr Ferenc pokládá za až mechanicky
76 VÁCLAVEK, Vladimír. Stín stromu. Vyd. 1. České Budějovice: Velarium, 1994. 42 s. 77 VÁCLAVEK, Vladimír. – Gato. Obrazy cesty. Vyd. 1. Praha: DharmaGaia, 2000. 133 s. 78 FERENC, Petr. – PAŠMIK, Jaroslav. Rale - Twilight/Soumrak. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 2, s. 12. 79 Ibid. 80 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Ferdinand Richard aneb Šanson jako součást dědictví. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 721. 81 Rale aneb O uhrančivosti hudebních spojení. Ibid., s. 403.
28 působící, kdežto Jaroslav Pašmik jim přikládá váhu improvizovaných interludií, které umožňují odlehčení po posluchačsky náročnějších skladbách82. Autorem fotografií z cest po Indii, Nepálu a Thajsku, které doplňují vizuální vzezření alba, je Martin Píro. V písni Nedojdeš se objevil motiv: Člověk má jedno srdce, jednu cestu též, když se té cesty bojíš, nedojdeš, nedojdeš. Jednalo se o první čtyřverší písně Jenom láska ví kam, tedy text, který Josef Kainar napsal pro legendární album Kuře v hodinkách skupiny Flamengo83. Jako host už se zde objevil Miloš Dvořáček. Česko-německá či přesněji brněnsko-schwarzwaldská skupina Klar byla dílem kytaristy Vladimíra Václavka, basisty, perkusisty, hráče na tampuru a marimbu Dominika Mohra s bubeníkem, hráčem na mellotron, bicí a zpěvákem Volkmarem Miedtkem (hrál v Loops, Dunaj, E, Pustit musíš, Deep Sweeden a rovněž tyto skupiny a alba Klar nahrával ve vlastní nahrávací společnosti u Freiburgu, Vladimír Václavek se podílel na albu skupiny Deep Sweden Maiden Prague (Rachot/Béhemot, 1997) jako hráč i jako producent). První album Klar neslo název Motten (1995). Hudební projev se však rozprostíral od poklidných poloh opět po divokost a experimenty, přičemž slogan vydavatele hlásal o hypnotickém šamanském nářezu84. Vedle tradičních hudebních nástrojů členové skupiny hrály na kameny nebo kancelářskou židli85. Druhým albem Klar bylo album Live cz 97, které je záznamem z koncertů odehraných v různých městech republiky. Na posledním albu Between coma and consciousness (2002) byl důraz kladen na rozsáhlejší anglické texty Petera Hammilla z britské skupiny Van Der Graaf Generator, mající příběh.
4.4 Spolupráce s Milošem Dvořáčkem
Spolupráce Vladimíra Václavka s Milošem Dvořáčkem začala být poměrně výrazná ve skupině V.R.M. (později V.R.R.M.), kterou kromě dvojice tvořil René Pařez. Vydali album Na druhé straně (2002). Trojici později doplnil dříve na saxofon a klarinet hostující Marcel Bárta a René Pařeza nahradil klávesista Ivan Acher. Vklad Miloše Dvořáčka se dále promítal do podoby následujících alb Václavka, na nichž nechybí i řada hostujících hudebníků. Na albu Písně nepísně (2003) Vladimír Václavek opět propojil svou hudbu s texty básníků jako Bohuslav Reynek (Blázen, Odlet vlaštovek), španělský básník a dramatik Federico García Lorca a brněnský básník Antonín Přidal (např. Písnička s hudbou, která je úpravou
82 FERENC, Petr. – PAŠMIK, Jaroslav. Rale - Twilight/Soumrak. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 2, s. 12-13. 83 Ibid., s. 12. 84 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Klar – no jasně! Svět jiné hudby. Op. cit., s. 483. 85 Ibid.
29 africké lidové86), dva texty byly jeho vlastní. Hosté z pražské jazzové scény byli zastoupeni kontrabasistou Jaromírem Honzákem, kytaristou Peterem Binderem a hráčem na saxofon Marcelem Bártou, dále se na něm podílel zmíněný perkusista Miloš Dvořáček, Martina Himerová, Jiří Slavičínský a Bohouš Cicko. Motivy plynutí času, vnitřní harmonie i řádu přírody byly doprovázeny klidným a až recitativním způsobem zpěvu. Rovněž na albu Ingwe (2005) hostuje kromě v Praze žijící čínské zpěvačky Feng-yün Song bubeník Miloš Dvořáček. (ex -123 min, Nuo, Limbo, spolupráce s Janou Vébrovou atd.), s nímž Vladimír Václavek vystupuje také v duu. Album Život je pulsující píseň (2007) neslo rovnocenný vklad Vladimíra Václavka a Miloše Dvořáčka, vznikalo částečně na bázi improvizace. Vladimír Václavek ve vztahu k tomuto albu hovořil o dlouhé době zrání a o nutné změně pohledu na sebe sama i na pojetí a chápání hudby u obou protagonistů, připisoval mu také větší hravost. „Hravost a spontaneita, to jsou kvality, které Miloš přirozeně nese. Hravost a radost. A u mě se taky prožívání životního pocitu posunulo do lehkosti. Velice snesitelné lehkosti bytí. To všechno se na albu odzrcadlilo.“87 Album provázel příběh: „Když album bylo vyrobeno, cesta prvního vyrobeného kusu tak mířila z tiskárny přímo do tibetské Lhasy, kde v internetové kavárně poprvé veřejně hrálo. Následovala pouť pod horu Kailás, kde mu ctihodný Láma, Tan Zin Nam Jal Rinpoche z kláštera Dira Puk Gompa požehnal a prohlásil, že teď si asi musí koupit CD přehrávač.“88 Edel (2010) znamená vzácný, vznešený či drahocenný. Na něm se k duu Václavek a Dvořáček přidali němečtí hosté kytarista Frieder Zimmermann (žák Roberta Frippa z King Crimson) a Matthias Macht a zhudebnili texty Vladimíra Václavka a Tanjy Ebeling. Z iniciativy Václavka a Dvořáčka vznikla na konci roku 2009 idea hudebně tanečního projektu s názvem Hlasy těla, který se pokoušel o přiblížení se zvuku před vznikem notového zápisu a tanci nesvázaného choreografií. Duo se podílelo i na albu ...nikdo neuteče (2010) rýmařovsko-libinské instrumentální skupiny Sibérija grafika a bubeníka Romana Karla. Vladimír Václavek žije ve Šluknovském výběžku ve Vlčí hoře u Krásné Lípy a kromě vystupování sám nebo se svou ženou Tanjou Ebeling přednáší o šamanismu, hovoří o hledání přirozenosti, o předávání dobrého vlastním příkladem, o důležitosti zpěvu a tance, o otevřenosti a uvolněnosti. Přednášku uvede bubnováním na šamanský buben, který má navodit jiný stav vědomí, což je podpořeno pálením smotku bílé šalvěje.
86 FOFF, Michal. Vladimír Václavek, sólový i nesólový. Sedmá generace: společensko-ekologický měsíčník, 2004, roč. 13, č. 3, s. 33. 87 Vladimír Václavek a Miloš Dvořáček – Život je pulsující píseň. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z:
30 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se snažila o uchopení tvorby hudebníků spjatých s brněnskou alternativní scénou a působících ve skupině Dunaj, jimiž jsou Iva Bittová, Pavel Fajt a Vladimír Václavek. Iva Bittová se pohybovala snad ve všech žánrech, přesto snad nejvýrazněji z jejího projevu promlouvá lidová hudba. Pavel Fajt založil Pluto, projekt Slet bubeníků, spolupracoval s Václavem Cílkem a vystupuje se sólovým programem DrumTrek, jeho tvorba se vyznačuje jakýmsi rituálním charakterem. Vladimír Václavek působil ve skupinách E, Domácí lékař, Rale, Klar atd., vystupuje v duu s Milošem Dvořáčkem i sólově, přičemž výrazná je u něj určitá meditativnost. Přestože šel každý svou cestou a jejich tvorba se může jevit jako zcela rozdílná, nalézáme množství paralel. Je jisté, že jejich hudební cesty jsou v mnoha ohledech propojené již o od společného působení ve skupině Dunaj (či od předzvěsti Dunaje v duu Bittová a Fajt). To, co je spojuje, je do určité míry přináležitost k brněnské alternativní scéně, ačkoli sami se s tímto vymezením téměř neztotožňují. Paralely nalézáme mezi autory zhudebněných textů písní, v určitém ohledu i v pojetí hudby. Již ve skupině Dunaj se objevila zhudebněná poezie Bohuslava Reynka, která je patrná dále především v tvorbě Ivy Bittové a Vladimíra Václavka a v menší míře i u Pavla Fajta. Texty Karla Davida nalézáme jak v Dunaji, tak u Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, kteří spolu příležitostně nadále vystupují v duu nebo v rámci Čikori. Inspirace lidovou hudbou je patrně nejvýraznější u Ivy Bittové, inspirace nejen moravskou melodičností je patrná i v tvorbě Vladimíra Václavka, ale v podstatě u všech se do hudby promítají rovněž prvky tradiční hudby jiných kultur. Všichni nadále vynikají svébytností hudebního projevu čerpajícího z pestré škály podnětů, žánrovou rozprostraněností, otevřeností hudebního cítění, hráčskou precizností. Jsou zpravidla otevřeni spolupracím, které mohou člověka někam posunout. Spolupracovali s řadou hudebníků, s nimiž procestovali svět díky koncertům a festivalům, na nichž účinkovali. Hudba samotná má však největší výpovědní hodnotu. Zde si nemohu než vypůjčit slova Toma Cory: „Je to tvrdá práce hovořit a psát o hudbě, protože jednou ze zvláštností hudby je přece, že je mimo řeč, že je to něco, co nemá zapotřebí řeči, ona osvobozuje od slov.“89 Něco se zkrátka vyslovit nedá, a ani není třeba.
89 SLABÝ, Zdeněk Karel. – SLABÝ, Petr. Tom Cora aneb Violoncello otevřené na všechny strany. Svět jiné hudby. Op. cit., s. 208.
31 RESUMÉ Práce se snažila o uchopení tvorby alternativních hudebníků v čase od jejich působení v brněnské skupině Dunaj do současnosti. Přestože šel každý svou cestou, zůstali v určitém ohledu propojeni. Z jejich inspirativní tvorby vyvěrá vlídný přístup, dělali to, čemu věřili, v přirozené snaze dotknout se prostřednictvím hudby něčeho nesdělitelného. Spolupracovali s množstvím hudebníků po celém světě, ve svém hudebním výrazu nemají potřebu se jakkoli stylově vymezovat a jejich hudební projev je zcela svébytný. Hudba se stala jejich životní cestou a vnímají ji velice otevřeně.
SUMMARY These thesis was trying to take hold of creation of alternative musicians from the time of which they were a part of band Dunaj in Brno until the present times. Despread each one went his or her own way, they stayed in definite regard interconnected. From their inspirative creation we can fell kindly attitude, they did what they trust, in natural affort trying to touch through the meditation of music something, what nearly cannot be communicated. They colaborated with many of musicians from all over the world, in their music they don´t need to delimit it´s genre, and their music is quite distinctive. Music became their way of life and they sense it in really open way.
32 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Bakla, Petr. Magické slovo alternativa. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 5, s. 11-13. Bezr, Ondřej. A já jsem hodně divoká. Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 12, s. 59-63. Bezr, Ondřej. Bye, bye, blackbird... Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 10, s. 11. Bezr, Ondřej. Průhlední lidé? Rock & pop, 1998, roč, 9, č. 6, s. 46-47. Bezr, Ondřej. Siamská dvojčata z Dunaje vynořená. Rock & pop, 2000, roč. 11, č. 11, s. 47- 49. Cílek, Václav. Archeus: Fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné eseje. Vyd. 1. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. David, Karel. Texty. Vyd. 1. Brno: Artforum, 1990. 189 s. Fajt, Pavel. – Cílek, Václav. Souhvězdí Santini. Respekt Publishing, 2009. Ferenc, Petr. Mezi ploty. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 4, s. 21. Ferenc, Petr. – Pašmik, Jaroslav. Rale – Twilight/Soumrak. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 2, s. 12-13. Foff, Michal. Vladimír Václavek, sólový i nesólový. Sedmá generace: společensko- ekologický měsíčník, 2004, roč. 13, č. 3, s. 32-33. Hartman, Ivan. Nemám na víc než na populární hudbu, ale bohužel jsem bubeník, říká Pavel Fajt. UNI, 2001, roč. 11, č. 9, s. 12-14. Jaklová, Lenka. Iva Bittová. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000. 218 s. Jeřábková, Olga. Přijdu za poledne. Miloš. Můj život s hudbou a lidmi kolem ní. Brno: Barrister & Principal, 2012. Korál, Petr. Standartně nestandartní kapela. Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 5, s. 50-51. Opekar, Aleš. – Vlček, Josef (ed.) a kol. Excentrici v přízemí: (nová vlna v Čechách – příběh dušičkový). Vyd. 1. Praha: Panton, 1989. 270 s. Pašmik, Jaroslav. Iva Bittová. Housle, hlas a Čikori. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 6, s. 12-15. Pašmik, Jaroslav. Ne šaman, ale hudebník. HIS Voice, 2001, roč. 1, č. 4, s. 19. Plocek, Jiří. Hudba středovýchodní Evropy. Praha: Torst, 2003. 125 s. Quod bene notandum – Co je třeba zaznamenat. Sborník k 75. narozeninám Jiřího Karla. Rýmařov: Sdružení JSK5/JeseKápě, 2011, 121 s. Slabý, Zdeněk Karel. – Slabý, Petr. Svět jiné hudby: průhledy do hudby alternativní, avantgardní, improvizované, nové, opoziční, progresivní, experimentální, postmoderní, aktuální, free, klezmeru atd. Praha: Volvox Globator, 2002. 961 s. Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do roku 1945. Červenka, Miroslav et al. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1990. 428 s. Václavek, Vladimír. – Gato. Obrazy cesty. Vyd. 1. Praha: DharmaGaia, 2000. 133 s. Václavek, Vladimír. Stín stromu. Vyd. 1. České Budějovice: Velarium, 1994. 42 s. Wünsch, Jan Ivan. Dunaj. Rock & pop, 1998, roč. 9, č. 4, s. 83. Zogatová, Lenka. Divadlo Ochotnický kroužek v kontextu nezávislé kultury 80. let v Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky, 2007. Vedoucí práce doc. PhDr. Margita Havlíčková.
INTERNETOVÉ ZDROJE http://animal.ffa.vutbr.cz/~fajt/uvod.html http://www.alternativa-festival.cz/ http://www.bittova.com/ http://www.damuza.cz/ http://www.indies.eu/ http://www.sletbubeniku.cz/ http://www.vaclavek.eu/13687235-BDA0-41EB-8CAA-AA470A37B6D0.html
33 http://www.vaclavek.eu/vladimir/ Dorůžka, Petr. S Ivou Bittovou o Bartókovi, Janáčkovi a chozením do houslí. UNI: kulturní magazín, 11-12/2005. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:
DOKUMENTY [dostupné 2012-04-15] Blues ze Staré pekárny/Sólo pro... Vladimíra Václavka. Režie V. Fatka, 36 min. Dostupné z:
34
SEZNAM ALB/CD Iva Bittová a Pavel Fajt – Bittová & Fajt (LP, Panton, 1987; CD, 1991; Bonton Music, 1997). Iva Bittová a Pavel Fajt – Svatba (LP, Review Records, 1988; CD, 1991). Dunaj – Dunaj a Iva Bittová (1988, LP, Panton, vyšlo 1989, reedice Pavian records, 1991). E – live (LP, Globus Internacional, 1990). Fred Frith – Step across the border (OST, RecRec music, 1991; Fred Records, 2002). Dunaj – Rosol (Pavian Records, 1991; Indies Records, 2001). Iva Bittová – Iva Bittová (Pavian Records, 1991), reed. Divná slečinka (BMG Ariola, 1996). Iva Bittová – River of milk (Eva records, 1991). Dunaj – Dudlay (Bonton Music, 1993). Pavel Fajt a Jim Meneses – Songs for the Drums (Pavian Records, 1993). Iva Bittová – Ne nehledej (BMG Ariola, 1994). E – I adore nothing I believe it doesn´t exist (Rachot/Behémót, 1994). Vladimír Václavek – Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (Indies Records, 1994; 2005). Rale – Rale (Wolf Records, 1994). Dunaj – IV. (LP, Rachot-Behémót, 1994). Iva Bittová a ti nejbližší – Kolednice (BMG, 1995). Dunaj, Bittová, Fajt – Pustit musíš (Rachot-Behémót, 1995). Klar – Motten (Rachot, 1995). Anna Homler, Geert Waegeman, Pavel Fajt – Macaronic Sines (Lowlands, 1995). Dunaj – La la lai (Rachot-Behémót, 1996). Vladimír Václavek, Josef Ostřanský, Zuzana Jelínková – Domácí lékař (Indies, 1996). Pavel Fajt a Pluto – Pavel Fajt & Pluto (Indies Records, 1996). Vladimír Václavek a Iva Bittová – Bílé inferno (Indies Scope, 1997). I. Bittová, D. Kellerová – B. Bartók – 44 Duets for two violins (Rachot/Behémót, 1997). Anna Homler, Geert Waegeman, Pavel Fajt – Corne de Vache (Victo, 1997). Iva Bittová – Iva Bittová (NoneSuch, 1997). Klar – Live CZ 97 (Rachot, 1997). Pluto – Tři (Indies Records, 1998). Pavel Fajt a Mikoláš Chadima – Průhlední lidé/Transparent people (Black Point, 1998). Rale - Až zahřmí (Rachot/Behémót, 1998). Iva Bittová – Classic (Supraphon, 1998). Various – Hallelujah, anyway – Remembering Tom Cora (2xCD, Tzadik, 1999). Rale – Twilight/Soumrak (Indies Records, 2000). Danubians – The Danubians (Cuneiform Records, 2000). Iva Bittová a Čikori – Čikori (Indies Records, 2001). Pavel Fajt – Drum Trek (Indies Records, 2001). Iva Bittová, Andreas Kröper – Echoes (Supraphon, 2001). I. Bitová, Nederlands Blazers Ensemble – Ples upírů (Indies Records, 2002).
35 Iva Bittová – j. h. (Indies Resords, 2002). Klar – Between Coma and Consciousness (A. M. P., Gingko Biloba edition, 2002). V.R.M. – Na druhé straně (g.parrot, Gingko Biloba edition, 2002). Vladimír Václavek – Písně nepísně (Indies Records, 2003). Pavel Fajt a Václav Kořínek – Ladakh – 5-6-7 (Indies, 2003). I. Bittová, Škampa Quartet – L. Janáček - Moravian Folk Poetry in Songs (Supraphon, 2004). Iva Bittová & Javas – The Party (Indies MG, 2005). Vladimír Václavek – Ingwe (Indies Records, 2005). Iva Bittová a Bang On A Can All-Stars – Elida (Indies Records, 2005). Iva Bittová a Vladimír Godár – Mater (Pavian records, 2006; ECM, 2007). Susumu Yokota – Wonder Waltz (Skintone, 2006). Iva Bittová, George Mráz, Emil Viklický, Laco Tropp – Moravian Gems (Cube-Metier, 2007). Vladimír Václavek, Miloš Dvořáček – Život je pulsující píseň (Indies Scope Records, 2007). Autopilote – Ido (EMI CZ, 2008). Pavel Fajt, Václav Cílek – Souhvězdí Santini (Respekt Publishing, 2009). V. Václavek, M. Dvořáček, F. Zimmermann, M. Macht – Edel (Indies Scope, 2010). Vladimír Václavek – živě (Guerilla Records, 2011). Pavel Fajt – Anarcheus. Součást knihy Archeus Václava Cílka (Dokořán, 2011).
36
PŘÍLOHY - FOTOGRAFIE
Vladimír Václavek. Kamenka - Duck Bar, Kamenná kolonie, Brno, 11. 3. 2011. Foto Marcel Murár.
Čikori. XVI. mezinárodní festival 13 měst Concentus Moraviae - České sny. Nádvoří zámku Lysice, 3. 6. 2011. Oskar Török, Vladimír Václavek, Miloš Dvořáček, Iva Bittová, Jaromír Honzák. Foto Ondřej Kulíšek.
37
Vladimír Václavek, koncert s přednáškou o šamanismu. Kavárna a pekařství Zastávka, Brno, 20. 8. 2011. Foto Ondřej Kulíšek.
Slet bubeníků. Fléda, Brno, 22. 10. 2011. Kenny Grohowski, Ephraim Goldin, Pavel Fajt, Pavel Koudelka. Foto Ondřej Kulíšek.
38
Slet bubeníků. Fléda, Brno, 22. 10. 2011. Tomáš Reindl, Kenny Grohowski, Pavel Koudelka, Ephraim Goldin, Miloš Vacík, Zdeněk Bína, Pavel Fajt. Foto Ondřej Kulíšek.
Iva Bittová. Kavárna kunštátská Trojka, Brno, 21. 11. 2011. Festival Moje 20. století. Foto Ondřej Kulíšek.
39