Bc. Anna Bauerová

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra zoologie oddělení ekologie a etologie

Behaviorální koreláty zbarvení u ještěrů

Autor: Bc. Anna Bauerová

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D.

Praha 2014

Abstrakt

Zbarvení je významným znakem živočichů, na který můžeme nahlížet z hlediska fylogeneze, ontogeneze, ekologie a nebo life-history parametrů. V této diplomové práci byla propracována metoda kvantifikace zbarvení a komplexity vzoru se zaměřením na čeleď gekončíků (Eublepharidae). Gekončíci jsou jedni z nejčastěji chovaných ještěrů, nemalý podíl na jejich popularitě má právě atraktivní „leopardí“ zbarvení. Přesto o jejich původním „divokém“ zbarvení víme velmi málo. Současně se stali důležitým organismem pro mnoho etologických a fyziologických experimentů a navíc jsou zvláštní výraznou změnou barevného vzoru během ontogeneze. Tyto aspekty z nich dělají ideální skupinu pro analýzu parametrů ovlivňujících zbarvení a jeho změny. Výsledky práce ukázaly, že zbarvení má jasný ekolgický pattern. Množství černé koreluje s vlhkostí a množstvím zeleně v místě výskytu daného druhu. Kvantifikace zbarvení byla ověřena také pomocí spektrofotometrie, která potvrdila původní odhad barev obsažených ve vzoru. Vzhledem k nepřítomnosti UV reflektance ve zbarvení gekončíků, můžeme předpokládat, že vzor v UV spektru není u gekončíků zásadním parametrem. Lze tedy ke kvantifikaci použít i fotografie. Z fylogenetické rekonstrukce znaků zbarvení je patrné, že pravděpodobně původním stavem je rozetový vzor, ze kterého se opakovaně vyvinuly menší skvrny. Z výsledků získaných na vzorku zvířat modelového E. macularius vyplývá, že vnitrodruhová variabilita je značná. Nezdá se však, že by souvisela s environmentálními znaky nebo life-history parametry testovanými v této práci. U gekončíků během ontogeneze také dochází ke změně vzoru z kontrastního pruhování na drobné skvrny. Podařilo se kvantitativně zaznamenat průběh vývoje vzoru během růstu několika jedinců. Největší změny probíhají v zastoupení černé barvy a v komplexitě vzoru.

Klíčová slova: gekončíci, Eublepharidae, zbarvení, ontogeneze, plazi, barevný vzor

Abstract

The coloration is a significant animal attribute which can be examined from the view of phylogenesis, ontogenesis, ecology or life-history parameters. In this thesis the method of coloration quantification and pattern complexity was developed, with the focus on Leopard gecko (Eublepharidae) family. are one of the most commonly breeded lizards, the great part of their popularity being due to their attractive "leopard" coloration. Yet we only know a little about their "wild" coloration. They have become an important organism for many etological and physiological experiments, the distinct color pattern change during ontogenesis being especially unusual. These aspects make them an ideal subject for coloration change and affecting parameters analysis. The results of this work show clear ekological pattern for coloration. The amount of black color correlates with the humidity and abundance of vegetation in the habitat of the species. The coloration quantification was also verified using spectrophotometry, which confirmed the original assumptions for colors included in the pattern. Given the absence of UV reflectance in the Leopard gecko pattern, we can assume that the UV spectrum pattern is not an essential parameter. Therefore, the photographies can be used for quantification as well. It is apparent from the phylogenetic pattern reconstruction that the rosette pattern probably represents the original status, from which the smaller spots pattern developed repeatedly. From the results obtained from the subjects from model E.macularis family can be concluded that intraspecific variability is substantial. It does not seem, however, to be connected to environmental attributes or life-history parameters examined in this thesis. In Leopard gecko family the pattern changes during ontogenesis, from contrast to small spots. We managed to record quantitatively the course of pattern development during the growth period of several specimens. The most significant changes concern the black color representation and the pattern complexity.

Key words: Leopard gecko, Eublepharidae, coloration, ontogenetic, reptiles, color pattern

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Doc. RNDr. Daniela Frynty, Ph.D. a že jsem citovala všechny použité informační zdroje.

Praha, 30.7.2014 ...... Anna Bauerová

Poděkování

Chtěla bych poděkovat především svému školiteli Doc. RNDr. Danielu Fryntovi, Ph.D. za vedení a pomoc v průběhu sběru dat a sepisování práce. Dále chci poděkovat Mgr. Evě Landové, Ph.D. za konzultace a cenné rady a Mgr. Jitce Láskové za možnost využití části jejích pečlivě získaných skenů, Bc. Míše Králové za vedení chovných údajů pro část zvířat a Bc. Janě Staňkové za data k reaktivitě posledního setu zvířat. Dále děkuji Mgr. Andranovi Abramjanovi za pomoc při obsluhování spektrometru a Doc. RNDr. Tomáš Grimovi, Ph.D. za zapůjčení přístroje. Také děkuji rodině, zejména mé matce, za trpělivou podporu při psaní práce. V neposlední řadě děkuji autorům fotografií, kteří mi velmi ochotně zapůjčili fotografie k analýze zbarvení (viz Příloha I), nebo mi umožnili si jejich mnohdy vzácné chovance oskenovat a Zoo Praha.

Obsah

Abstrakt ...... 2 Klíčová slova ...... 2 Abstract ...... 3 Prohlášení ...... 4 Poděkování ...... 5 1. Úvod ...... 8 2. Literární přehled ...... 9 2.1. Vznik zbarvení ...... 9 2.2. Funkce zbarvení ...... 12 2.3. Eublepharidae...... 14 2.3.1. Ekologie gekončíků ...... 15 2.3.2. Fylogeneze gekončíků ...... 16 3. Cíle práce: ...... 17 4. Materiál a metodika ...... 18 4.1. Výběr druhů ...... 18 4.2 Sestavení fylogenetického stromu ...... 20 4.3. Sestavení matice kategoriálních znaků kodujících ornamenty ...... 21 4.4. Sběr dat o environmentálních parametrech v místě výskytu analyzovaných druhů a poddruhů ...... 21 4.5. Kvantifikace zbarvení ...... 23 4.6. Kontrola standardizovanými skeny ...... 24 4.7. Kontrola spektrometrií ...... 24 4.8. Vliv tvaru těla na výsledné množství hran ...... 25 4.9. Vnitrodruhová variabilita a vliv zbarvení na chování jedince ...... 26 4.10. Ontogeneze barevného vzoru ...... 27 4.11. Statistická analýza kontinuálních dat použitých pro srovnávací analýzy ...... 28 5. Výsledky ...... 29 5.1. Ověření metod kvantifikace zbarvení ...... 29 5. 1. 1. Vliv drobných úprav fotografií na kvantitu zbarvení ...... 29 5.1.2. Vliv tvaru celého těla a vybraného vzorku části vzoru na kvantifikované parametry popisující zbarvení ...... 30 5.1.3. Kontrola rozptylu dat z nestandardizovaných fotografií ...... 31 5.1.4. Výsledky spektrofotometrické analýzy ...... 31 5.2. Rekonstrukce ancestrálních stavů znaků ...... 31 5.3. Statistické závislosti mezi kvantitativními znaky zbarvení a parametry životního prostředí gekončíků ...... 32

5.3.1. Redukce počtu vysvětlujících proměnných ...... 32 5.3.2. Výsledky GLS modelu zohledňujícího topologii fylogenetického stromu ...... 33 5.3.3. Výsledky získané metodou nezávislých kontrastů...... 34 5.4. Vztah zbarvení s prostředím a dědičností ...... 35 5.4.1. Vztah zbarvení a prostředím ...... 35 5.4.2 Vnitrodruhová variabilita ve zbarvení...... 36 5.4.3. Vliv dědičnosti na zastoupení černé ve zbarvení ...... 36 5.5. Ontogeneze vzoru ...... 37 6. Diskuse ...... 40 6.1. Charakteristika zbarvení gekončíků (Eublepharidae) a jeho evoluce vzhledem k fylogenezi ...... 40 6.2. Faktory determinující zbarvení ...... 42 6.3. Vyšetření vnitrodruhové variability a jejích příčin, souvislost s parametry chování .... 43 6.4. Průběh změny parametrů zbarvení během ontogeneze ...... 44 7. Závěr ...... 45 8. Použitá literatura ...... 46 9. Přílohy ...... 63 Příloha I: Autoři fotografií využitých v analýze ...... 63 Příloha II: Přiřazení fylogeneze poddruhů Coleonyx variegatus ...... 63 Příloha III: Klimatické podmínky v místě výskytu ...... 63 Příloha IV: Kategorizace zbarvení ...... 63 Příloha V: Ukázky nastavení ...... 63 Příloha VI: Výsledky spektrometrie ...... 63 Příloha VII ...... 63 Příloha VIII: Fylogenetická rekonstrukce ...... 63 Příloha IX: Výsledky GLS analýzy ...... 63 Příloha X: Ontogenetická změna zbarvení...... 63 Příloha XI: Ukázky vyhodnocených fotografií ...... 63

1. Úvod

Obvykle si u každého zvířete na prvním místě, spolu s tvarem těla, všimneme zbarvení a barevného ornamentu. Vzhledová variabilita zvířat kombinující tvar, barvy a vzory nás často nutí k zamyšlení, proč takové zbarvení vzniklo a jakým způsobem se vyvíjelo. Mnoho prací se zabývá proximátními mechanismy a objasňuje, nebo se o to alespoň pokouší, fyziologický a biochemický vznik barevného vzoru, tedy jaké molekuly způsobují konkrétní barvu. Studií, které dobře dokládají funkční význam samotného zbarvení, zvlášť u plazů, není mnoho. Ostatně barva těla hraje velmi důležitou roli při hodnocení atraktivity zvířat člověkem a stává se tak jedním z hlavních kritérií nejen v chovatelství, ale i v ochraně druhů (Marešová and Frynta 2008). Zbarvení se také často stává prostředkem ke studiu mechanismů determinujících fenotyp, (Hubbard et al. 2010, Protas and Patel 2008) využívá ho tedy genetika, molekulární biologie i biochemie. I v evoluční biologii má výzkum zbarvení svou tradici, už Darwin se zamýšlel nad rozdílnými tlaky, působícími vznik kryptického (tlak přírodního výběru) a nebo naopak výrazného (tlak pohlavního výběru) vzoru (Darwin 1858). I další starší studie objasňují adaptivní roli zbarvení zvířat v reakci na predační tlaky (Poulton 1890, Wallace 1879). U obratlovců najdeme velmi širokou škálu nejrůznějších barevných vzorů. Nejen, že existují unikátní vzory pro každý druh, podle kterého můžeme jednotlivé druhy odlišovat, ale také je každý vzor svým způsobem unikátní na úrovni jedince (Mills and Patterson 2009). V následujících kapitolách v krátkosti shrnu (s důrazem na plazy), jakými proximátními mechanismy barevný vzor vzniká, a uvedu některé hypotézy, které objasňují ultimátní příčiny vzniku různých barevných vzorů. Následně se pokusím na příkladu konkrétní skupiny gekončíků (Eublepharidae) osvětlit faktory ovlivňující vývoj zbarvení a jeho evoluční vznik. Gekončíci jsou pro účel této studie ideální skupinou, protože jsou modelovou skupinou pro mnoho vědeckých studií (týkajících se etologie (Bonke et al. 2011, Burke and Yorewiez 2012, Dial and Fitzpatrick 1981, Dial et al. 1989, Golinski et al. 2009, Kratochvíl and Frynta 2005), fyziologie (Golinski et al. 2009, Lancaster et al. 2004; 2006, Starostová et al. 2009, Trnik et al. 2011) i molekulární biologie (Kurita et al. 2013; 2014)) a jsou to jedni z nejčastěji chovaných ještěrů v teráriích. Také disponují poměrně variabilními, druhově typickými vzory, které by mohly souviset s ekologií. V další části své diplomové práce se zaměřuji na vnitrodruhovou úroveň – na modelový druh gekončíka Eublepharis macularius, kde kromě kvantifikovaných parametrů zbarvení použiji i soubor informací o

8 life-history parametrech a reaktivitě vybraných jedinců. Cílem bylo zjistit, do jaké míry souvisí agresivita s množstvím melaninového vzoru a jakým způsobem je variabilita vzoru ovlivněna pohlavím (případně teplotou inkubace, kterou je pohlaví u E. macularius determinováno). Zvířata v lepším výživovém stavu by mohla vykazovat větší podíl tmavé melaninové kresby, proto budou do studie zahrnuty i morfometrické parametry, které by měly odrážet kondici zvířat. Gekončíci se vyznačují i změnou zbarvení probíhající během ontogeneze, která by mohla odrážet změny selekčních tlaků v průběhu dospívání. V závěrečné části jsem se zabývala ontogenetickou změnu zbarvení u E. macularius. Pokusila jsem se zaznamenat změny ve vývoji vzoru a posun zastoupení jednotlivých barev obsažených ve vzoru.

2. Literární přehled

2.1. Vznik zbarvení

Z fyzikálního hlediska je barva charakterizována třemi parametry: jasem, odstínem a sytostí. Ty závisí na vlnových délkách, na rozptylu světelného spektra a na intenzitě světla. Černá, šedá a bílá jsou stejný odstín lišící se pouze mírou jasu (Rossoti 1983). Dalším důležitým prvkem jsou tzv. strukturální barvy vznikající optickými jevy - odrazem a lomem světla na zvrásněném povrchu absorpcí a mírou odrazu dopadajícího světla různých vlnových délek, takže je výrazně závislé na struktuře kůže a kožních derivátů (Booth 1990, Cooper and Greenberg 1992). Z biologického hlediska může zbarvení vznikat strukturálně, pomocí pigmentů (nebo bioluminiscencí, ale ta u plazů nebyla doložena) a nebo nejčastěji, kombinací obojího. Pigmentové buňky obratlovců se během embryogeneze odvozují z neurální lišty a následně dál putují do cílového umístění. U ptáků a savců vzniká pouze jeden typ pigmentové buňky – melanocyt, který přepínáním produkuje eumelanin (černou a hnědou) a feomelanin (žlutou a červenou) (Mills and Patterson 2009). U poikilotermních obratlovců chromatofory produkují tři základní typy pigmentových buněk: melanofory, iridiofory a xantofory (popřípadě erytrofory) a pigmentace probíhá na vnitrobuněčné úrovni, nedochází k transferu z jiných buněk.

Melanofory se vyskytují v dermis a epidermis, produkují melanin a eumelanin (Gamble et al. 2006). Melanin způsobuje černé a hnědé zbarvení, eumelanin žluté a červené. Do nedávna se předpokládalo, že eumelanin se u plazů téměř nevyskytuje, ale některé současné práce tento fakt vyvrací (Alibardi 2012, Roulin et al. 2013). Syntéza melaninu z fenylmelaninu a tyrosinu probíhá za účasti melanin syntetizujících hormonů a vznikají prekurzory eumelanin a feomelanin. Následně dochází k oxidaci na melanin. V případě poškození některého kroku melaninové kaskády dochází k amelanismu (Gamble et al. 2006). Na rozdíl od savců však nedochází k úplné ztrátě pigmentu, protože pigmenty se nachází v několikavrstevné dermální chromatoforové jednotce (viz Obr. 1). Melanofory najdeme u všech typů zbarvení, jen u žlutobílého je jejich vrstva tenčí. Shlukováním melanocytů dochází k vytvoření ornamentu (Bagnara et al. 1968, Bechtel 1995). Xantofory (případně pterinosomy a erytrofory) najdeme v dermis, obsahují pteridiny a karotenoidy. Absorbují světlo krátkých vlnových délek a tím se mění uspořádání pigmentových granulí. Podle kompozice pigmentů dochází k zežloutnutí až zčervenání. Čím víc rozptýlené pigmenty jsou, tím víc pohltí světla. Karotenoidy jsou získávány z potravy, takže jejich produkce není tak náročná jako u melaninů a strukturálního zbarvení. Iridiofory formují bezbarvé reflexivní destičky z krystalických purinů (guaninu). Vyskytují se v dermis a u plazů vytváří hlavně zelené a modré zbarvení. Pravděpodobně mohou být stejně „nákladné“ na produkci jako melaniny (Morrison et al. 1996, Peréz i de Lannza 2014). Všechny tři typy pigmentových buněk jsou uspořádány do takzvané chromatoforové jednotky (Bagnara et al. 1968, Kuryama et al. 2006, Morrison et al. 1996) a finální zbarvení je produktem spolupráce všech tří typů pigmentových buněk (viz Obr. 1). Kromě klasické chromatoforové dermální jednotky mohou nastat i výjimečné případy, kdy vlivem melanofor- stimulujících hormonů dochází k netypickým kombinacím pigmentů (tzv. mozaikové chromatofory), a nebo může nějaký typ pigmentových buněk zcela chybět (Bagnara and Hadley 1973). Byly popsány i případy, kdy zbarvení vzniklo ukládáním metabolitů z potravy (například (Blair and Graham 1953) riboflavin způsobující žluté zbarvení u Dispholidus typus). Produkce jednotlivých pigmentů je řízena hormonálně (Corso et al. 2012, San-Jose and Fitze 2013)). Podle toho, zda dochází ke krátkodobé expresi melanin koncentrujících hormonů (α-MSH a MSH) nebo ke dlouhodobé, rozlišujeme změnu zbarvení na fyziologickou a morfologickou. Při fyziologické změně zbarvení krátká exprese MSH způsobí dispersi melanosomů (ztmavnutí) nebo naopak agregaci melanosomů (zesvětlání). V případě

10 morfologické změny zbarvení při dlouhodobé expresi MSH dojde k nárůstu počtu melanosomů. U poikilotermních živočichů jsou oba procesy reversibilní (Mills and Patterson 2009).

Obr. 1 Schéma znázorňující vznik zbarvení (E- epidermis, X- xantofory, I- iridiofory, M – melanofory, OD – osteoderm). Použité elektronové fotomikrografy (2µm) přejaty z Kuryama et al. (2006)

Mechanismus (stimulace a řízení výše popsaných hormonálních procesů) finálního vzniku ornamentů není zcela známý. Ornament podle všeho vzniká u embrya ještě dřív, než se začnou vyvíjet pigmentové buňky, mechanismus formující vzor je dědičný, ale mění se i v závislosti na hormonech, metabolismu a měnících se environmentálních podmínkách. Alometrický růst ovlivňuje šíři jednotlivých linií vzoru (Bard 1977, Koch et al. 1994), čím rychleji část těla roste, tím užší budou fragmenty vzoru. Například u aligátorů (Aligator

11 mississippiensis) výsledný vzor ovlivňuje inkubační teplota, ale ne přímo pohlaví (související s teplotou). Teplota pravděpodobně usměrňuje depozici pigmentu v embryu (Murray et al. 1990). Počet proužků, který není u aligátorů fixní, je zase ovlivněn délkou těla. Otázkou zůstává, které další faktory hrají roli aktivátoru melaninu a které ho inhibují (Chang et al. 2009, Kondo 2002, Murray 1981, Murray and Myerscough 1991, Myerscough et al. 1998).

2.2. Funkce zbarvení

Barevný vzor odráží vztah prostředí (případně i umělé selekce v chovatelství) a fenotypu. Často je také výrazně ovlivňován pohlavním a přírodním výběrem (Mills and Patterson 2009). S největší pravděpodobností má adaptivní význam. Jedná se o důležitý prostředek při termoregulaci, hospodaření s vodou nebo při vnitrodruhové a mezidruhové komunikaci (Cooper and Greenberg 1992, Ortolani 1998). Intraspecifická komunikace zahrnuje mnoho různých funkcí: pohlavní výběr (Bajer et al. 1981, Folstad and Karter 1990), intersexuální kompetici (Baird et al. 1997, Carpenter 1995), signalizaci pohlavní dospělosti (Cooper and Greenberg 1992, Martín and Forsman 1999), gravidity (například leguánci rodu Gambelia a Crotaphytus (Cooper and Ferguson 1972, Germano and Williams 2007)) nebo receptivity u samic (Cooper and Greenberg 1992). Může pomoci rozlišit příbuzenské vztahy a kondici ostatních – zpravidla bývá signalizována ornamentálním zbarvením. Interspecifické interakce se týkají hlavně antipredačních strategií – aposematismu, kamufláže, krypse, odvrácení útoku, nalákání kořisti (Creer 2005, Stevens and Merilaita 2009, Stuart-Fox et al. 2004) a případně druhového rozpoznání (Losos 1985, Losos 2009, Marcellini 1977). Adaptivní hodnota zbarvení může také souviset s ochranou před vnějšími vlivy: ochrana před UV zářením, rezistence vůči bakteriím (Ortolami 1998) a dalším parazitům (Folstad and Karter 1990), termoregulace (Sherbrooke et al. 1994; 2004, Vences et al. 2002), a dokonce i mechanická ochrana před abrazí (Bonser 1995). Variabilita zbarvení nemusí být dána jen adaptivně, ale je ovlivněna i geneticky, prostředím, nutričním statusem, zdravotním stavem a případně i maternálním efektem (Hubbard et al. 2010, King 2003). K tomu každá populace může obsahovat alternativní ekomorfy, které dál ovlivňují kolonizační úspěchy, populační rezistenci a schopnost odolat různým selekčním tlakům (Forsman et al. 2002, Forsman and Äberg 2008, Mousseau and Fox 1998, Sinervo et al. 2006). Polymorfismus často zaručuje větší vnitrodruhovou variabilitu a tudíž menší „zranitelnost“ v porovnání s monomorfní populací. Různé morfy umožní druhu

12 obývat různé niky, které by třeba nebyly pro původní morfu termoregulačně vhodné (Arnold et al. 2001). Variabilní zbarvení druhu také zpravidla umožní obývat větší areál s větším počtem habitatů a tím také větší odolnost vůči změnám prostředí (Ahnesjö and Forsman 2006, Forsman et al. 2008). Výběr habitatu a schopnost přizůsobit se mu a snížit co nejvíce riziko predace výrazně ovlivňuje fitness jedince a přežívání populace (Brodie 1992). Například tmavé morfy umožňují lepší absorpci slunečního záření a tím lepší termoregulaci v oblastech, kde je chladno. Naopak světlé zbarvení chrání živočicha před přehřátím (Bittner et al. 2002, Clusella Trullas et al. 2007, Forsman et al. 2002, Forsman and Shine 1995). Možným vysvětlením je i antipredační hypotéza – jedinci, kteří lépe splynou s podkladem, budou antripredačně úspěšnější (Bittner 2003, Brodie 1992, Forsman and Åberg 2008). Barevný vzor může mít vliv i na velikost snůšky a životaschopnost mláďat, protože často představuje zvýhodnění v obývaném habitatu ať už z hlediska lepší termoregulace nebo antipredace (Galeotti et al. 2013, Sacchi et al. 2007). Samotná kvantitativní distribuce melaninu by mohla plnit různé funkce: ochranu před radiací, termoregulaci, kamufláž, signalizaci a dokonce i ochranu před abrazí (Lepetz et al. 2009). V případě odlišných ekomorf se může jednat o mikroevoluci nebo o fenotypovou plasticitu (například linerání a skvrnitá forma Lacerta vivipara (Lepetz et al. 2009) a leguánci obývající oblasti lávové pouště v Mexiku (Rosenblum 2005)). Vlivem ekologických faktorů na zbarvení se zabývá Glogerovo pravidlo (Gloger 1833, Lai et al. 2007, Millien et al. 2006), a to jak z hlediska antipredace, tak z termoregulační stránky. Podle této hypotézy jsou druhy žijící v teplém a vlhkém prostředí tmavší, než druhy obývající chladné a suché lokality. Mohla by to být adaptace ochraňující pouštní živočichy před přehřátím a nebo snaha splynout s podkladem (Burtt 1981). Míra, jakou se zbarvení přizpůsobuje podkladu, je ovlivněná hlavně uniformitou podkladu, predačním tlakem, velikostí těla, kvalitou vizuálního aparátu predátora a schopností adaptivního kompromisu druhu (Caro et al. 2008, Norris and Lowe 1964). Otázkou je, zda je možné dle prostředí predikovat výskyt druhu s určitou morfologií případně i zbarvením – podobně jako u ekomorf anolisů (Losos 2009 a Williams 1983). Například lze předpokládat, že tmavé morfy potřebují kvůli krypsi tmavý podklad a kvůli termoregulaci zastíněný habitat, aby se nepřehřívaly. Predikce podoby výsledného vzoru podle prostředí, kde se zvíře vyskytuje, však komplikují další faktory. Kromě klimatických podmínek a množství predátorů existují i další důležité aspekty, třeba melaninové vzory ptáků souvisí s produktivitou prostředí (Stoehr 2006). Celkový vzor výrazně souvisí s habitatem, které daný druh obývá. Může to být odpověď na predační tlaky, tedy snaha o maskování před predátorem. Zvířata žijící v oblastech s málo

členitým povrchem budou spíše zbarvená uniformně, často se barevně přizpůsobí podkladu nejen komplexitou vzoru, ale i odstínem. Například pouštní leguánci (Holbrookia, Sceloporus) barvou těla kopírují barvu povrchu, na kterém se vyskytují a to i v rámci jednoho druhu. Populace obývající lávové pouště jsou tmavší než populace žijící na světlém písku (Corso et al. 2012, Lewis 1949, Norris and Lowe 1964, Rosenblum 2005, Rosenblum and Harmon 2011, Kronforst et al. 2012). Podobný fenomén byl popsán i u gekonů rodu Hemidactylus (Moravec et al. 2011). Naopak druhy vyskytující se v členitém prostředí budou mít složitější a kontrastnější vzory, aby lépe splynuly s prosředím (Cloudsley-Thompson 1999). V některých případech se nejedná o antipredační strategii, ale tendenci zlepšit vnitrodruhovou komunikaci. Pralesní druhy potřebují výraznější signály, aby si jich potenciální partner rychleji všiml. Zároveň musí uzpůsobit své signály například světelným podmínkám habitatu nebo predaci (Robertson and Rosenblum 2009). Příkladem jsou anolisové (Losos et al. 2009) – druhy žijící ve stínu stromů mívají hrdélka bílá, aby maximalizovali míru reflektance, naopak druhy obývající hodně osvětlené habitaty si mohou dovolit i tmavší barvy hrdla. Vzhledem k tomu, že i noční gekoni vidí barevně (Kelber and Roth 2005, Kojima 1992, Roth 2004), by barevný vzor mohl mít větší váhu při vnitrodruhové komunikaci, než se předpokládalo. Individuální variabilita ve zbarvení daná množstvím melaninu často souvisí nejen s ekologií druhu, ale může odrážet i kvality jedince (množství testosteronu, dominanci, zdravotní stav). Podle některých prací (Carpenter 1995, Cook et al. 2013, Cox et al. 2005, Husak et al. 2004, Mafli et al. 2011, McGraw et al. 2003, Quesada and Senar 2007, Quinn 2003) individuální agresivita závisí na množství melaninu. Například u Eurotestudo boettgeri množství melaninu výrazně ovlivňuje agresivitu samců v soubojích o samice. Dokonce má u želv množství melaninu snad větší vliv na individuální agresivitu než velikost těla (Mafli et al. 2011). Melanin má totiž přímou souvztažnost s hormonální expresí (McGraw et al. 2003). Testosteron (a další steroidní hormony) jsou efektivním regulátorem sexuálního dichromatismu a předurčují výraznost melaninového vzoru (Cooper and Greenberg 1992, Cox et al. 2008, Hover 1985).

2.3. Eublepharidae

Gekončíci (Eublepharidae) jsou čeledí v rámci gekonů (Squamata, Gekkota, Gekkomorpha). Typická jsou pro ně oční víčka, která mají jako jediní gekoni, a absence lamel na prstech (Vitt 14 and Caldwell 2014). Patří mezi jedny z nejčastěji zkoumaných gekonů, dokonce se jeden z nich, Eublepharis macularius, stal modelovým organismem pro mnoho studií týkajících se behaviorální ekologie, fyziologie a morfologie. Mimo toho jsou barevně poměrně variabilní, takže tvoří ideální druh k porovnání ekologie a zbarvení. Právě barevný vzor a jeho velká variabilita může za jejich velkou popularitu v chovech. Čeleď zahrnuje šest rodů: Aeluroscalabotes, Coleonyx, Goniurosaurus, Eublepharis, Hemitheconyx a Holodactylus se zhruba 32 druhy a několika poddruhy.

2.3.1. Ekologie gekončíků

Vzhledem k tomu, že budu v následující práci brát v úvahu lokální podmínky v místě současného výskytu a jejich souvislost se zbarvením jednotlivých druhů, bylo by vhodné uvést gekončíky (Eublepharidae) jako skupinu a přiblížit podmínky, ve kterých v přírodě žijí. Gekončíci obývají tropy a subtropy téměř všech kontinentů: Asie, Afriky, Ameriky (viz Obr. 2) a dokonce několik různých habitatů od pouštního, přes polopouštní, lesní až pralesní.

Obr. 2 Rozšíření čeledi Eublepharidae s fotografiemi několika zástupců

Museli se tedy přizpůsobit vlhkému prostředí tropického lesa s téměř konstantní teplotou (Goniurosaurus, Coleonyx), lesnímu prostředí s výraznou sezonalitou

(Hemitheconyx, Eublepharis) a pouštnímu a polopouštnímu suchému klimatu (Holodactylus, Hemitheconyx) i s výraznými poklesy teplot (Eublepharis, Coleonyx) a velkou mírou sezonality. K pouštnímu životu se přizůsobili i hospodařením s vodou (Dial 1978, Dial and Fitzpatrik 1982, Seufer et al. 2005).

2.3.2. Fylogeneze gekončíků

Fylogenetické vztahy mezi recentními druhy a poddruhy gekončíků nejsou dosud plně rozřešeny. Grismer (1988) a Kluge (1962; 1967; 1975; 1983) považují rozdělení Pangey na Gondwanu a Laurasii (před 180 miliony lety) za mezník v oddělení gekončíků od ostatních gekonů. Údajný předek gekončíků by měl pocházet z Laurasie, s jejímž rozpadem se potom rozšířil do Severní Ameriky, Evropy a Asie. To, že v Asii najdeme největší počet druhů čeledi, tuto teorii podporuje. Podle Grismera se jako první s největší pravděpodobností oddělila linie vedoucí k dnešnímu rodu Aeluroscalabotes od společného předka dnešních terestrických gekončíků (Grismer 1988). Následovalo větvení rozdělující severoamerického předka dnešního rodu Coleonyx od africko-asijského kladu (Hemitheconyx, Holodactylus, Eublepharis a Goniurosaurus) od kterého se později jako první oddělil rod Goniurosaurus a ze společného předka zbylých rodů vznikly větve africká (Holodactylus a Hemitheconyx) a jihozápadoasijská (Eublepharis). Pozdější analýzy založené na molekulárních znacích toto základní schéma větvení kladogramu gekončíků podpořily. Postavení rodu Aeluroscalabotes je však velmi nestabilní. Ota a Honda (1999) jej umisťují jako sesterskou skupinu k rodu Goniurosaurus, zatímco podle nejnovější studie (Pyron et al. 2013) by měl být dokonce sesterskou skupinou rodu Coleonyx (viz Obr. 3).aa

Obr. 3 Porovnání jednotlivých fylogenetických stromů vytvořených na základě prací: Grismer (1988), Ota and Honda (1999) a Pyron et al. (2013) A = Aeluroscalabotes, C = Coleonyx, G = Goniurosaurus, E = Eublepharis, He = Hemitheconyx, Ho = Holodactylus (vytvořeno v programu Mesquite)

3. Cíle práce

Popis a metodika měření zbarvení:

 Popsat zbarvení gekončíků (Eublepharidae) pomocí analýzy obrazu kvantifikující zastoupení jednotlivých barev, jasu, sytosti, komplexity vzoru. Pomocí manipulací ověřit věrohodnost metod použitých pro stanovení kvantitativních parametrů zbarvení.______

 Spektrofotometrické ověření výsledků kvantifikace barev z fotografií a prověření role UV složky vzoru gekončíků jako možné komponenty zbarvení.

Evoluční analýza zbarvení:

 Popsat makroevoluční „pattern“ a pomocí fylogenetických metod zrekonstruovat ancestrální stavy těchto znaků na fylogenetickém stromě.

 Popsat, které ekologické faktory korelují s proměnnými charakterizujícími zbarvení.

Příčiny individuální variability zbarvení:

 Vyšetřit vnitrodruhovou variabilitu modelového druhu E. macularius a její příčiny.

 U modelového druhu E. macularius ověřit predikce hypotézy, že melaninové zbarvení souvisí s parametry chování respektive personalitou jedince.

Analýza změn zbarvení během ontogeneze:

 Na modelovém druhu Eublepharis macularius vyšetřit průběh změn zbarvení v průběhu ontogeneze.______

Ve své práci analyzuji variabilitu ve zbarvení u gekončíků čeledi (Eublepharidae) ve třech stupních – na mezidruhové úrovni, na vnitrodruhové úrovni a z hlediska ontogeneze (viz výše). V první části mé práce bych se ráda zaměřila na charakteristiku zbarvení (včetně zavedení metodických postupů měření zbarvení) u jednotlivých druhů gekončíků a pokusila se popsat evoluci jednotlivých prvků zbarvení. Dále jsem za použití srovnávacích metod porovnala druhové charakteristiky zbarvení s ekologickými faktory v místě výskytu (viz Příloha 1II), jako jsou například průměrné teploty během roku, sezonalita, průměrné teploty povrchu země, roční srážky a množství vegetace, abych se mohla pokusit odhalit faktory, které mohou se zbarvením (zejména s množstvím černé a komplexitou vzoru) souviset. Na vybraném vzorku (E. macularius) jsem analyzovala souvislost variability zbarvení a individuálních behaviorálních charakteristik. Konkrétně porovnám tmavost a složitost vzoru s údaji o reaktivitě a výsledky antipredačních testů s cílem zjistit, zda množství tmavé barvy v kresbě nějak ovlivňuje agresivitu a dominanci jedince. Množství černé v kresbě by totiž mělo odrážet množství melaninu a ten podle některých autorů (Ducrest et al. 2008, Mafli et al. 2011, Vercken et al. 2007, Vercken and Clobert 2008) významně ovlivňuje chování jedince. Dále se zaměřím na variabilitu zbarvení v rámci jednoho druhu (Eublepharis macularius) a výsledky porovnám s příbuzností jednotlivých zvířat, abych zjistila, do jaké míry je barevný vzor ovlivněn genetikou. Ve třetí části se pokusím kvantifikovat zbarvení ve speciálním programu Barvocuc (Frynta and Lišková 2013) a vyhodnotit barevné změny a odlišnosti ve složitosti vzoru během ontogeneze, zaznamenat jeho vývoj a komplexitu.

4. Materiál a metodika

4.1. Výběr druhů

Při výběru druhů jsem se snažila zahrnout co největší počet druhů a poddruhů podle nejnovější literatury a v průběhu práce jsem data aktualizovala a případně zařazovala nově popsané druhy. Hlavním kritériem byl dostatečný počet dostupných fotografií z ověřeného zdroje, kde se dalo spolehnout na správnost určení druhu, poddruhu nebo lokalitu. Od každého druhu jsem se pokusila získat alespoň pět fotografií dospělých jedinců a pět fotografií mláďat. Bohužel v případě některých nově objevených druhů, nebo druhů z hůře dostupných lokalit, bylo občas získání více fotografií poměrně komplikované. U některých

18 nebylo možné najít dostatečné množství fotografií s určenou lokalitou nebo možností vyhodnotit rozpoznávací znaky (například labiální štítky) a tak jsem raději zvolila menší soubor fotografií ale s jistým druhovým určením. Nakonec počet operačních taxonomických jednotek (OTU) čítal 42 druhů a poddruhů: Aeluroscalabotes dorsalis (dále značen též zkratkou ADOR), A. felinus (AFEL), Coleonyx brevis (CBREV), C. elegans elegans (CELEL), C. e. nemoralis (CNEM), C. fasciatus (CFAS), C. mitratus (CMIT), C. reticulatus (CRET), C. switaki switaki (CSWI), C. s. gypsicolus (CSWIG), C. variegatus variegatus (CVAR), C. v. abbotti (CVARA), C. v. bogerti (CVARB), C. v. peninsularis (CVARP), C. v. sonoriensis (CVARS), C. v. utahensis (CVARU),Goniurosaurus araneus (GAR), G. bawanglingensis (GBAW), G. catbaensis (GCAT), G. huuliensis (GHUU), G. luii (GLUI), G. yingdeensis (GYING), G. hainanensis (GHAI), G. lichtenfelderi (GLICH), G. liboensis (GLIB), G. kuroiwae (GKUR), G. orientalis (GOR), G. splendens (GSPL), G. toyamai (GTOY), G. yamashinae (GYAM), Eublepharis angramainyu populace ze Sýrie (EANGRB) a z Íránu (EANGRA), E.fuscus (EFUS), E. hardwickii (EHAR), E. macularius afghanicus (EMACA), E. macularius „velká forma“ (EMACV), E. macularius „bílá forma“ (EMACV), E. turcmenicus (ETUR), Hemitheconyx caudicinctus (HCAUD), H. taylori (HTAY), Holodactylus africanus (HAFR), H. cornii (HCORNI), ke kterým jsem doplnila údaje o rozměrech těla a klimatických podmínkách.

Obr. 4 Ukázka variability ve zbarvení v Eublepharidae: a) A. felinus 1 b) C. brevis2 c) C. mitratus d) E. angramainyu e) E. hardwickii f) E. fuscus3 g) G. yamashinae4 h) H. caudicinctus i) H. taylori5 j) H. africanus

1 Foto: K. Čížková Šifnerová 2Foto: V. Vongrej 3Foto: R. Upadhye 4Foto: V. Hós

4.2 Sestavení fylogenetického stromu

Z dostupné literatury (Blair and Orlov 2002, Dial & Grismer 1992, Grismer 1991, Grismer et al. 1994, Grismer 2000, Grismer et al. 2002, Kluge 1975, Kratochvíl & Frynta 2003 Ota and Honda 1999, Pokorná et al. 2010, Pyron et al. 2013, Seufer et al. 2005, Starostová et al. 2005, Üzüm et al. 2008, Wang et al. 2010; 2013, Werner et al. 2004, Werner et al. 2006, Ziegler et al. 2008) byl zkompilován fylogenetický strom v programu Mesquite 2.75 (viz Obr. 5).

Obr. 5 Fylogenetický strom sestavený z dostupné literatury (zkratky viz kapitola 4.1. Výběr druhů, žlutě rod Coleonyx, modře rod Goniurosaurus, zeleně rod Aeluroscalabotes, hnědě rod Holodactylus, vínově rod Hemitheconyx a oranžově rod Eublepharis)

V případě druhu Coleonyx variegatus se nepodařilo najít vztahy mezi jednotlivými poddruhy a tak jsem se pokusila zrekonstruovat možnou fylogenezi na základě dostupných prací o druzích vyskytujících se sympatricky s Coleonyx variegatus a je u nich známá fylogeneze (Leaché and McGuire 2006). Vybrala jsem si druhy ropušníků (Phrynosoma) se sympatrickým rozšířením, které rozšířením kopírují poddruhy Coleonyx variegatus a to Phrynosoma platyrhinos, P coronatum P. solare, P. douglasii, P. blainvillii a P. hernandesii. Podle výskytu jsem k jednotlivým druhům Phrynosoma přiřadila poddruhy Coleonyx variegatus (viz Příloha II) a porovnala s fylogenetickým stromem vytvořeným ve fylogenetické práci o ropušnících (Leaché and McGuire 2006). Absence přesné fylogeneze v rámci druhu C. variegatus je částečně kompenzována skutečností, že ekologické podmínky, ve kterých žijíjednotlivé poddruhy se liší jen málo a též variabilita zbarvení mezi poddruhy

20 tohoto druhu je relativně nízká. Alternativní topologie v rámci C. variegatus má tedy jen omezený vliv na výsledky srovnávacích analýz.

4.3. Sestavení matice kategoriálních znaků kodujících ornamenty

Při vytváření kategorií z jednotlivých v přírodě se vyskytujících vzorů jsem se inspirovala prací týkající se kočkovitých šelem (Murray 1988, Werdelin and Olsson 1997). Přestože se jedná o savce, základní prvky vzorů byly velmi podobné těm, které jsem našla u gekončíků. Nejen u kočkovitých šelem, ale i u gekončíků můžeme zbarvení rozdělit na několik základních skupin – tečky, uniformní zbarvení, pruhy, velké skvrny a rozety (viz Obr. 6). V Příloze IV je znázorněno makroevoluční pattern výskytu jednotlivých kategorií vzoru zbarvení. Nakonec bylo nutné pro potřeby některých analýz zakódovat znaky do matice binárně, takže jsem vytvořila několik stromů (v programu Mesquite metodou maximal likelihood a maximal parsimony), které odrážejí přítomnost jednotlivých znaků (teček, rozet, pruhů, uniformního zbarvení a velkých skvrn). Do matice jsem také přidala údaje o vlhkosti, nakonec zjednodušeně zakódované do dvou skupin „vlhko“ a „sucho“. Rozdělení do skupin proběhlo na základě statistického rozdělení, které se shodovalo s intuitivní představou o vlhkostních poměrech v místě výskytu. Druhy vyskytující se v poušti a polopoušti byly v jedné skupině a pralesní a lesní druhy s průměrnými ročními srážkami nad 724mm ve druhé.

Obr. 6 Schéma zbarvení : rozety, velké skvrny, tečky, uniformní zbarvení, pruhy (modifikováno podle Werdelin and Olsson 1997)

4.4. Sběr dat o environmentálních parametrech v místě výskytu______analyzovaných druhů a poddruhů

Z dostupné literatury (viz kapitola 8) jsem získala průměrnou SVL dospělých zvířat a mláďat a lokality výskytu. Ke každému druhu bylo vybráno několik co nejpřesnějších lokalit tak, abych co nejlépe pokryla variabilitu areálu, a k nim dohledány klimatické údaje (www.weatheronline.cz): průměrné roční srážky, průměrná roční teplota, průměrné měsíční

21 teploty a srážky (viz Příloha III). Většina meteostanic měří teploty několik metrů nad povrchem a gekončíci jsou (až na výjimky) pozemní živočichové, doplnila jsem tedy i teploty na povrchu země (http://www.giss.nasa.gov). Následně byla spočítána sezonalita prostředí pomocí směrodatných odchylek z údajů o srážkách a teplotách během celého roku. Vzhledem k tomu, že velká část gekončíků obývá výrazně sezónní biotopy, pokusila jsem se zohlednit i hibernaci a estivaci. Podle literatury o ekologii gekončíků (Seufer et al. 2008) jsem odečetla průměrné teploty a srážky v době aktivity. Abych se mohla pokusit zohlednit i množství zeleně v biotopu jednotlivých druhů, pomocí Google Earth (Google Earth 7.0. 2013) jsem vyhledala ke každému druhu 5 lokalit (dle souřadnic lokalit nalezených z literatury) a ve stejném měřítku vyřezala ke každé lokalitě mapu (o velikosti 360x540px v měřítku 5km). Výjimkou bylo pouze několik druhů rodu Goniurosaurus, kteří obývají malé ostrůvky v souostroví Rjúkjů a nebylo tak možné získat několik od sebe vzdálenějších výřezů. Z výstřižků map jsem odřezala modré plochy oceánu, jezer a řek, aby nezkreslovaly poměr zelené ku ploše výřezu. Takto připravené soubory, uložené ve formátu .png, jsem vyhodnotila v programu Barvocuc (podrobnosti k tomuto programu viz Frynta and Lišková 2013) s nastavením (viz Příloha V) vytvořeném tak, abych získala procento zelené barvy na výřezu (viz Obr. 7)

Obr. 7 Výstřižky snímků z GoogleEarth vyhodnocené v programu Barvocuc: a) pralesní zástupce Aeluroscalabotes felinus (Sarawak) b) pouštní zástupce Eublepharis angramainyu (Arsanli) c) lesní zástupce Hemitheconyx caudicinctus (Ketou)

4.5. Kvantifikace zbarvení

Soubor 324 fotografií k první části – fylogenetické analýze zbarvení – jsem jen částečně získala ze standardizovaných skenů (viz níže), zbytek pocházel z popisných článků, knih, od různých autorů (viz Příloha I). Některé fotografie vznikly v přírodě, jiné v chovech na importovaných zvířatech z přírody nebo na generacích ze zajetí. Aby bylo možné fotografie vyhodnotit ve speciálním programu „Barvocuc“ (Frynta and Lišková 2013), bylo nutné nejprve sjednotit velikost jednotlivých snímků na 540x360px a následně ořezat fotografie tak, abych získala pouze zvíře na transparentním pozadí. Vzhledem k tomu, že část nebyla pořízena přímo pro účely studie a nebyla tedy plně standardizovaná, bylo nutné některé fotografie doupravit (například dokreslit část končetiny, odstranit šum apod.). Všechny úpravy jsem provedla v programu Gimp 2.0. V dalším kroku jsem pomocí programu Barvocuc vyhodnotila a kvantifikovala podíl jednotlivých barev (viz Příloha XI) a hran u obou verzí setu (upravených fotografií i neupravených fotografií). Bylo vytvořeno několik kontrolních nastavení s mírnými manipulacemi hodnot, abych mohla porovnat, jak to ovlivní výsledné hodnoty (viz Příloha IV tabulky nastavení). Pro analýzu bylo použito „nastavení 1“ a „nastavení 2“. Obě nastavení byla vytvořena tak, aby vyhovovala standardizovaným skenům (viz následující kapitola). Zadávání rozpětí barev probíhalo podle HSL modelu. Stupně určují odstín (viz Obr. 8), saturace představuje sytost barvy, tedy množství šedi v odstínu (0-100%). Hodnota jasu představuje množství bílé – relativní světlost barvy. Výstup programu obsahoval hodnoty pro jednotlivé barvy, světlost, saturaci a počet hran. Hrany počítal na základě algoritmu Sobelova operátoru (Sobel 1978). Množství hran dobře reflektuje složitost vzoru. Ve výsledku nehrály hlavní roli ani tak odstíny, jako spíš celková tmavost a složitost vzoru. S úpravami fotografií se vyskytl první problematický bod, a to otázka, jak moc ovlivní úpravy výsledky? Proto jsem vytvořila set fotografií bez úprav, pouze ořezané a set fotografií s výraznými úpravami. Výsledné hodnoty se významně nelišily, pouze došlo

Obr. 8 HSL barevný model k odstranění kazových efektů vzniklých stínem Hue = odstín, saturation = sytost, Value = hodnota jasu na fotografii, nebo šumem. Úpravy neovlivnily ani (http://en.wikipedia.org/wiki/HSL_and_HSV) množství hran. Důležité parametry, jako je bílá (potažmo

23 lightness), černá a hrany, které budu dále sledovat a porovnávat s dalšími faktory, se s úpravami nezměnily. Úpravy fotografií probíhaly na základě porovnávání se standartizovanými skeny (viz následující kapitoly).

4.6. Kontrola standardizovanými skeny

Pro kontrolu jsem také pořídila několik standardizovaných skenů s kalibrační barevnou škálou (viz Obr. 9) – opět několik zástupců dostupných na teraristických burzách a v zoologické zahradě Praha (Aeluroscalabotes felinus, Eublepharis macularius velká forma, Eublepharis macularius afghanicus, Eublepharis macularius bílá forma, Eublepharis hardwickii, Eublepharis angramainyu íránská populace (lokality: Ilam, Masjed-i-Soleiman, Chogha Zanbil), Coleonyx mitratus, Coleonyx elegans, Goniurosaurus hainanensis, Goniurosaurus araneus, Goniurosaurus luii, Hemitheconyx caudicinctus, Holodactylus africanus). Použila jsem skenner Canon F4400 s vloženou kalibrační tabulkou barev. Pořízené fotografie jsem opět ořezala na velikost 540x360px s transparentním pozadím v programu Gimp 2 a vyhodnotila v programu Barvocuc (Lišková and Frynta 2013). Stejnou velikost jsem použila proto, aby bylo možné porovnat fotografie z prvního kroku s pořízenými skeny. Byla použita nastavení, kalibrovaná podle barevné škály skeneru, která jsem následně použila i k vyhodnocení předchozí části. Podle těchto skenů byly také upraveny ostatní nestandardizované fotografie (ukázka vyhodnocení viz Příloha XI).

Obr. 9 Ukázka kalibrační tabulky barev a skenování

4.7. Kontrola spektrometrií

Spektrometrií je možné získat kvantitativní údaje o zbarvení - odstín, sytost, jas a UV složku (Endler 1990). Jako kontrolní soubor se mi podařilo proměřit barevné spektrum u několika druhů gekončíků dostupných v zájmových chovech a v zoologické zahradě (Aeluroscalabotes

24 felinus, Coleonx elegans, Eublepharis macularius velká forma, Eublepharis macularius forma albino, Eublepharis macularius forma blizzard, Eublepharis macularius forma hypoalbino Eublepharis angramainyu, Hemitheconyx caudicinctus a Goniurosaurus araneus, Goniurosaurus sp.) Kontrolně bylo proměřeno i několik jedinců mutantního zbarvení u Eublepharis macularius, aby bylo možné porovnat, zda se jednotlivé odstíny u mutantních zvířat nějak liší. U každého druhu jsem proměřila vždy zbarvení na hlavě, těle a na ocase. Chtěla jsem tak ověřit, zda není možné, že by měli gekončíci vzor v UV spektru, pro lidské oko neviditelný. K měření jsem použila OceanOptics spektrofotometr USB4000 a PX-2 Pulsed Xenon Light. Měření jsem prováděla pod úhlem cca 45°, abych předešla chybám způsobeným odrazem světla od kůže. Následující graf (Obr. 10) znázorňuje spektrum pro tmavou kresbu (další grafy viz Příloha VI).

Obr. 10 Znázornění spektra naměřeného pro tmavou kresbu u Goniurosaurus araneus – potvrzuje absenci kresby v UV spektru (osa x – vlnové délky v nm (wavelengh), osa y – reflektance v % (reflectation)

4.8. Vliv tvaru těla na výsledné množství hran

Z připraveného setu jsem v programu Gimp vyřezala vzorky kůže o velikosti 67x45px tak, abych zachytila charakter vzoru. Kvůli omezené možné velikosti výřezu (vzhledem k malé ploše zad gekončíků) jsem zachovala pouze poměr 3:2 a ne velikost 540x360px. Na výsledné porovnání nebude mít změna velikosti vliv, protože program porovnává procentuelní zastoupení barev. Takto připravený vzorník jsem proměřila v programu Barvocuc

25 s nastavením 1 a nastavením 2 (viz Příloha V) a zaměřila se na množství černé, šedé, bílé a výsledné hodnoty Sobelova operátoru (viz Obr. 11). Stejná nastavení jsem použila proto, aby bylo možno srovnávat výsledky vyhodnocení vzorníku a prvního setu. Tyto údaje jsem porovnala s výsledky z analýzy fotografií celých zvířat, abych zjistila, zda tvar zvířete nemůže zkreslovat výsledky.

Obr. 11 Ukázka vyhodnoceného vzorníku vzorků kůže (první obrázek v řadě). Měřeno je procentuelní barevné složení nadefinovaných barev podle kalibrovaného vzorníku (druhý obrázek v řadě) a kvantitativně je vyjádřena i složitost vzoru pomocí kontrastu zvýrazňujícího hrany (třetí obrázek v řadě).

4.9. Vnitrodruhová variabilita a vliv zbarvení na chování jedince

Další část práce je zaměřená na porovnání vzoru v rámci jednoho druhu na základě složitosti vzoru, personality jedince a chovných podmínek. Připravila jsem standardizované skeny 147 zvířat narozených v letech 2010-2011, ke kterým máme dostatek informací z předchozích experimentů (Lásková 2009). Vybrala jsem zvířata, jejichž chování bylo charakterizováno pomocí exploračního a antipredačního testu. Údaje o chování jsem přebrala z datového souboru pořízeného Bc. Janou Staňkovou v rámci jejího diplomového projektu (Jana Staňková in prep.) V sérii jsou zastoupena zvířata obou pohlaví, linie z přírody (PAK) i laboratorní linie (LAB). Část zvířat tvoří sourozenci a část zvířat je 2. inbrední generace. Ke všem jedincům byly dostupné růstové křivky a v letošním roce byli otestováni na antipredaci a exploraci. Všechna zvířata žijí ve stejných podmínkách a jsou krmena stejnou potravou. Skeny (pořízené skenerem Canon F4400) jsem opět upravila v programu Gimp 2.0 na velikost 540x360px s transparentním pozadím a vyhodnotila v programu Barvocuc. Použila jsem

26 shodné nastavení („nastavení 1 a 2“) jako u první části (viz Příloha V), aby bylo možné případně porovnat obě analýzy. U všech oskenovaných zvířat jsem změřila rozměry těla (SVL, šířku hlavy, šířku těla, délku ocasu a šířku ocasu) v programu ImageTool 3.0 (Rasband 1997-2008), aby bylo možné porovnat výživový stav jednotlivců. Zároveň jsem zaznamenala jejich chování během manipulace pro případné další porovnání agrese s množstvím tmavého ornamentu. Vlastní výsledky (poměry barev, morfologie a chování při manipulaci) jsem doplnila o data z antipredačního a exploračního experimentu (Staňková in prep).

4.10. Ontogeneze barevného vzoru

O gekončících (Eublepharis macularius) je všeobecně známo, že se jejich zbarvení během ontogeneze rozpadá z proužků na menší skvrny (viz Obr. 12), zatím však nebyl zaznamenán přesný vývoj zbarvení. V předchozích letech byla sledována morfologie několika zvířat pomocí záznamů ze skeneru (Lásková 2009), a tak bylo možno tato data využít i k analýze změny vzoru. Soubor 311 skenů 34 zvířat, pořízených v letech 2007 – 2009 (skenováno skenerem HP Scanjet G3010) jsem doplnila o 10 skenů (použit skener Canon F4400, protože předchozí model již nebyl dostupný) jedinců dosud dostupných v červenci 2014 a podobně jako předchozí sety upravila v programu Gimp 2.0 (na 540x360px s transparentním pozadím) a vyhodnotila v programu Barvocuc. Jednotlivá zvířata byla skenována po vylíhnutí, v měsíci života, ve dvou, ve třech, čtyřech, pěti, sedmi, devíti, dvaceti, třiceti šesti a osmdesáti čtyřech měsících. Všechna zvířata žila ve stejných podmínkách a byla krmena stejnou potravou. Jednalo se o potomky zvířat z přírody (PAK) „velké“ formy Eublepharis macularius (Lásková 2009).

Obr. 12 Rozpad vzoru během ontogeneze – Eublepharis macularius od 1 měsíce do 36 měsíců (foto: Jitka Lásková)

4.11. Statistická analýza kontinuálních dat použitých pro srovnávací ___ _analýzy

Výstupní data z programu Barvocuc byla u všech částí nejdříve zprůměrována pro každý druh/poddruh (OTU) a následně arcsin-transformována („square-root arcsin transformation“), což přiblížilo rozdělení dat normálnímu. V programu Statistica 12 jsem také dopočítala mediány pro všechny jednotky, abych vynesením proti hodnotám průměru zjistila, do jaké míry výsledky ovlivňují některé méně kvalitní fotografie. Data týkající se srážek v místě výskytu (průměrné roční srážky, srážky v době aktivity a měsíční průměrné srážky) byla transformována přirozeným logaritmem. K vizualizaci multivariátní struktury environmentálních dat byla použita analýza hlavních komponent PCA (Principal Component Analysis). Korelační matice a výstupy PCA byly použity k výběru finálních vysvětlujících proměnných (ln průměrných ročních srážek, sd teplot, průměrných ročních teplot, množství zeleně v místě výskytu vyjádřené podílem zelené ve výstřižku mapy a podílem oranžové), které budu dále testovat. Při analýze změny znaků v závislosti na podmínkách prostředí bylo nutno zohlednit příbuznost mezi taxony. Využili jsme tedy srovnávací přístup („phylogenetic comparative methods“, srovnej Harvey and Pagel 1991). Aby byl odfiltroán potenciálně zkreslující vliv fylogeneze na statistický vztah mezi zbarvením a vysvětlujícími proměnnými charakterizujícími prostředí, použili jsme dva různé přístupy - (1) Modelování zohledňující fylogenetickou korelaci mezi proměnnými pomocí funkce GLS s předpokladem Brownova modelu a fylogenese zadané v závorkové konvenci, tak jak je implementována v programu Ape v prostředí R (R+ statistical software; postup dle Pekár and Brabec 2012) a (2) starší Felsensteinovu metodu využívající nezávislých kontrastů v programu PDAP implementovanou v programovém balíku fylogenetických metod Mesquite (Madisson and Maddison 2011). Tato korelace nepočítá s druhy, ale s rozdíly (kontrasty) hodnot mezi korunovými taxony nebo nody, takže úplně odstraní vliv fylogeneze. Je tedy principiálně odlišná a ve svém výsledku zpravidla „přísnější“ než modernější fylogenetická GLS v Ape. Ve druhé části byly použity popisné statistiky k výpočtu variačního koeficientu pro zbarvení a PCA analýza s korelační maticí k určení faktorů, které mohly ovlivnit vysvětlovanou proměnnou (asinblack). Vzhledem k neznámému statistickému rozložení dat byl nakonec použit Spearmanův korelační test. Ke kvantifikaci vlivu rodičů (dědičnosti) na zbarvení sourozenců byl použit GLMM s pomocí funkce GLS programu NLME v prostředí R.

5. Výsledky

5.1. Ověření metod kvantifikace zbarvení

5. 1. 1. Vliv drobných úprav fotografií na kvantitu zbarvení

Při porovnání setu fotografií, které byly pouze ořezané, ale jinak bez úprav a setu fotografií, kde kromě ořezání došlo k drobným úpravám (dokreslení chybějících částí, úpravy odstínu a jasu podle standardizovaných skenů) se ukázalo, že obě varianty spolu vysoce korelují nejen v množství černé v ornamentu (Obr. 13), ale i v množství hran (Obr. 14). Takže je možné pro další analýzy použít upravené fotografie bez obav z výrazného ovlivnění výsledků.

70 EHAR0 60 GLUII0 GHAI0 ADOR0 GLICH0GHUU0 HCAUDI0 GSPL0 50 GYAM0CMIT0 GKUR0CFAS0 GTOY0 EMACA0 GYING0 GLIB0CELEL0 40 AFEL0 CVARP0GOR0 GAR0CNEM0EFUS0 EANGRA0 CVARS0 EMACV0 ETUR0 EMACB0 30 CVARU0GBAW0 GCAT0

%BLACK CVARA0 CSWI0 20 EANGRB0 CBREV0 HAFR0 HTAY0 10 CVAR0CVARB0 CSWIG0 CRET0 0 HCORNI0

-10 -10 0 10 20 30 40 50 60 70 % Černá Obr. 13 Korelace poměrů černé kresby u neupraveného (% Černá) a upraveného (% BLACK) setu fotografií (y= 12,9238 + 0,7628*x; r=0,8036, r2= 0,6458, p<0,0001)

0.9 EMACV0 EFUS0 CBREV0 CVARU0 0.8 EANGRB0 CSWI0GKUR0 ETUR0 0.7 CVARS0 CVARA0GYING0 CMIT0GBAW0 EMACB0EMACA0GCAT0 CVARB0 0.6 GHUU0 CELEL0GLUII0GLIB0GOR0 CNEM0EANGRA0 HTAY0 CSWIG0GYAM0 HAFR0 GHAI0 0.5 CVAR0 GAR0 CVARP0

SOBELOPER CRET0 GTOY0 GLICH0 GSPL0 HCAUDI0 CFAS0 0.4 AFEL0 EHAR0 ADOR0 0.3 HCORNI0

0.2 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8 0.9 Hrany Obr. 14 Korelace hodnot hran u neupravených (Hrany) a upravených (SOBELOPER) fotografií (y=0,0101+1,0818*x; r=0,8792; p<0,0001, r2=0,7730)

5.1.2. Vliv tvaru celého těla a vybraného vzorku části vzoru na kvantifikované parametry popisující zbarvení

Porovnání dat fotografií celého těla gekončíků s daty z “výstřižků” jejich těla, které zobrazovaly pouze ornament v barvě (viz kapitola 4.8. Obr. 11 ) a tak nezohledňovaly tvar těla, který by mohl ovlivnit výsledky, ukázalo, že výsledky (Obr. 15) spolu silně korelují (p<0,0001) 1.6 CMITGLUII HCAUDI AFEL GLICH 1.4 GLUII CELELHAFR CMIT GLICH ADOR 1.2 HCAUDIEHAR ADOR CELELHCAUDIGLUIIGSPL EMACB CELELCMITCSWI ADORGHAI GTOYGYAMEMACAEHAR GLICH GTOYGYAMGLUIICELELCMITGYAM 1.0 GBAWCELELGYINGEANGRACELELCFASGHAIEANGRAGKUREHAR GKURGYAMEMACBGYAMGHAIGHAI GORGARGAREMACAETURGYAMCFASEMACAGHUUEHAR ADORCVARSHAFRCMITCNEMGKURGLIBGKUR EHAR CELEL CNEMGLICHCVARPCFASGHUUEANGRAEANGRAEMACACELELHCAUDIEHAR GSPLGYINGGLUIIEMACVETURETURGLIBGLICHGYINGGHUUCVARPGLUII GHUU 0.8 GLICHCVARAGLICHEMACVEFUS GAR EHAR CSWICVARSEHARGLUIIGOREMACVGLUIIEMACA CVARA HAFREANGRACVARCMITEMACVEMACVEANGRAGBAWGHAIAFEL CSWICBREVCELELGCATEANGRAEFUSGLICHHCAUDIEHAR EANGRAEANGRACVARUEMACACELELCMITGAREFUSAFEL 0.6 ETURHAFRGCATEFUSEMACVGBAWCSWIEMACAGAR CSWICELELCSWIGBAWCSWIETURETURCMITCMITGAR EANGRAEANGRBGBAWGAR asincernavystr EMACVGBAW CVARCVARCBREVCBREVCSWIGARHCAUDI CVARBEMACBEANGRAHTAYGAREFUS CELEL CBREVCSWICSWIHTAYCELEL 0.4 HAFRHAFRCSWIGCBREVHTAY AFEL CRETHAFREANGRAEANGRBHCAUDIGBAW AFELHTAY CVARHTAYHAFR 0.2 CVARCRET CVARHTAYHAFR CSWI CRETADORCVARCRETHAFR 0.0 HCORNICRETCSWIGCSWI

-0.2 -0.2 0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 1.2 1.4 1.6 asincerna Obr. 15 Korelace arcsin transformovaných hodnot pro podíl černé ve vzoru na fotografii (asinblack) a u výstřižku kůže (asinblackvystr) (y=0,0314+1,0822*x, r=0,09242, p>0,0001, r2= 0,8541) 30

5.1.3. Kontrola rozptylu dat z nestandardizovaných fotografií

Statistické srovnání průměrných hodnot a mediánů pro barvy v rámci jednotlivých druhů prokázal, že jsou použitelná i data z nestandardizovaných fotografií (viz Příloha VII). Hodnoty mediánů a průměrů pro jednotlivé barvy byly vysoce korelovány (r>0,93, p<0,0001 a r2>0,88).

5.1.4. Výsledky spektrofotometrické analýzy

UV složka byla významná pouze minimálně jen na bílých plochách ocasu u některých mláďat (viz Obr. 16). V případě dospělých jedinců se podle očekávání shodují jednotlivé barvy v naměřeném spektru s barvami, které vidíme pouhým okem. Barevný vzor a poměrné zastoupení barev lze tedy v tomto případě kvantitativně měřit i z fotografie.

Obr. 16 Znázornění změřeného spektra bílé kresby na ocase mláděte Goniurosaurus araneus (osa x – vlnové délky v nm, osa y – reflektance v %) – fialová linie znázorňuje peak v UV spektru

5.2. Rekonstrukce ancestrálních stavů znaků

Pomocí maximum parsimony a maximum likelihood byla provedena fylogenetická rekonstrukce jednotlivých znaků zbarvení u adultních jedinců (rozet, skvrn, uniformního zbarvení, pruhů) a rekonstrukce vlhkostních podmínek v místě výskytu (viz Příloha VIII). Z přiložených fylogenetických rekonstrukcí vyplývá, že rozetový vzor byl přítomen už u předka všech gekončíků (Příloha VIII - Fylogenetická rekonstrukce 1) a teprve později se několikrát rozpadl na skvrnitý vzor u některých druhů rodu Coleonyx a Eublepharis.

Pruhy se ve vzoru objevují prakticky u všech afrických zástupců (Hemitheconyx a Holodactylus) čeledi Eublepharidae (viz Příloha VIII – Fylogenetická rekonstrukce 2). Z rekonstrukce vlhkostních poměrů (Příloha VIII – Fylogenetická rekonstrukce 3 a 4) vyplývá, že gekončíci původně obývali habitaty s vysokou vlhkostí a museli se několikrát adaptovat na suché prostředí (severoamerická linie rodu Coleonyx, oba zástupci rodu Holodactylus, Hemitheconyx taylori a s výjimkou E. hardwickii celý rod Eublepharis) s přechodem do sušších biotopů.

5.3. Statistické závislosti mezi kvantitativními znaky zbarvení a parametry životního prostředí gekončíků

5.3.1. Redukce počtu vysvětlujících proměnných

Po provedení PCA analýzy je zřejmé (Obr. 17), že první osu variability vysvětluje zelená barva reflektující počet zeleně v místě výskytu, druhou osu vysvětlují průměrné roční teploty. Vysvětlující proměnné byly korelovány s transformovanými hodnotami pro zbarvení.

1.0 meanTemperature

0.5

*asinWHITE ASINORANGEMAP*asinGREY

0.0 ASINGREENMAP meanRAINFALL *asinSOBEL *asinBLACKlnmeanRAINFALL Faktor 2 : 20.80% -0.5 Sdtemperature

-1.0

-1.0 -0.5 0.0 0.5 1.0 Faktor 1 : 59.10% Obr. 17 PCA analýza hlavních komponent – první osa je dána podílem zeleně v místě výskytu (ASINGREENMAP) a vysvětluje 20,80% variability, druhá osa je dána průměrnými ročními teplotami

(meanTemperature) a vysvětluje 59,10% variability. (ASINORANGEMAP = množství oranžové barvy ve výstřižku mapy, Sd temperature = směrodatná odchylka teplot, meanTemperature = průměrné roční teploty, ASINGREENMAP = množství zelené ve výstřižku mapy, meanRAINFALL = průměrné roční srážky, lnmeanRAINFALL = průměrné roční srážky transformované přirozeným

logaritmem; doplňkové proměnné: asinWHITE = % zastoupení bílé, asinSOBEL = množství hran, asinBLACK = % zastoupení černé, asinGREY = % zastoupení šedé) 32

5.3.2. Výsledky GLS modelu zohledňujícího topologii fylogenetického _____stromu

Podle korelační matice (Tab. 1) bylo sestaveno pořadí proměnných, v jakém budou vstupovat do GLS modelu na následující: množství vegetace na místě lokality (ASINGREENMAP), logaritmus průměrných ročních srážek (lnmeanRainfall), průměrné roční teploty (meanTemperature), podíl oranžové ve výstřižku mapy (ASINORANGE), směrodatná odchylka teplot (sdTemperature). Alternativní možností bylo dát na první místo průměrné srážky, otázkou bylo, zda použít údaje o množství vegetace, nebo naopak průměrné roční srážky, které pro změnu nemusí vypovídat o mikroklimatu obývaného gekončíky. Proto nakonec bylo použito původní pořadí (viz Tab.2).______

Tab. 1 Korelační matice faktorů použitých pro další analýzu. Faktory vstupující do korelační matice: množství zeleně v oblasti výskytu (ASINGREENMAP), poměr oranžové na výstřižku mapy v místě výskytu (ASINORANGEMAP), logaritmus průměrných ročních srážek (lnmeanRAINFALL), směrodatná odchylka průměrných teplot (Sdtemperature), průměrné roční teploty (meanTemperature), arcsintransforomovaný podíl černé kresby (asinBLACK), arcintransformovaný podíl bílé ve zbravení (asinWHITE), arcintransformovaný podíl šedé ve zbarvení (asinGREY) a arcsintransformované množství hran (asinSOBEL). Vstupními daty jsou hodnoty pro jednotlivé druhy a poddruhy (OTU), fylogenetické vztahy nejsou v analýze zohledněny.

r ASINGREENMAP ASINORANGEMAP lnmeanRAINFALL Sdtemperature meanTemperature asinBLACK 0.163297 0.009564 0.533352 -0.098968 -0.000822 asinWHITE -0.221198 0.027506 -0.398673 0.044540 -0.053248 asinSOBEL 0.364337 -0.231452 -0.207051 0.389459 -0.355905 asinGREY 0.147113 -0.101398 -0.374905 0.138866 -0.020260

Tab.2 GLS modely pro korelace ekologických podmínek se zbarvením (p hodnoty) – postupně byly vyřa-zovány jednotlivé proměnné, které nekorelovaly. Ve výsledku nejsilněji koreluje množství zeleně v místě výskytu. (Graf viz Příloha IX) asinBLACK p model 1 model 2 model 3 ASINGREENMAP <0.0001 <0.0001 <0.0001 lnmeanRainfall 0.8674 0.8656 meanTemperature 0.0019 0.0016 0.0044 ASINORANGEMAP 0.0211 0.0194 0.0125 sdTemperature 0.9558

5.3.3. Výsledky získané metodou nezávislých kontrastů

Výsledky Felsensteinových korelací nezávislých kontrastů podílu černé barvy a parametrů prostředí ukázaly, že nejlepšími prediktory černého zbarvení jsou podíly zelené a oranžové na družicovém snímku okolí lokalit výskytu daného druhu nebo poddruhu. Tyto vztahy nejsou nijak těsné, nicméně jsou statisticky vysoce průkazné (viz Tab. 3).

Tab.3 Felsensteinova kontrastní korelace – výsledné hodnoty asinBLACK lnmeanRAINFALL r= 0.1761 p=0.132 meanTemperature r= 0.120 p=0.2242 ASINGREENMAP r=0.4124 p=0.0034 ASINGREENORANGE r=0.4842 p=6.3046 (E-4) sdTemperature r=0.0100 p=0.4747

5.4. Vztah zbarvení s prostředím a dědičností

5.4.1. Vztah zbarvení a prostředím

Spearmanův korelační koeficient neprokázal žádnou významnou korelaci pro vztah mezi zastoupením černé ve zbarvení gekončíka E. macularius a jednotlivými parametry life-history (viz Tab. 4) a chování v jednoduchých behaviorálních testech exploračního a antipredačního chování. Jediná formálně statisticky významná korelace se týká počtu případů inaktivity gekončíka ve středových čtvercích prostoru („otevřeného pole“). Vzhledem k počtu provedených testů je však třeba nahlížet i na tuto korelaci jako na statisticky nevýznamnou, neboť neobstojí ani před mírnějšími procedurami typu Bonferoniho korekce.

Tab.4 Spearmanův korelační koeficient a jeho významnost pro vztah mezi zastoupením černé ve zbarvení gekončíka E. macularius a jednotlivými parametry life-history a chování v jednoduchých behaviorálních testech exploračního a antipredačního chování. Jediná formálně statisticky významná korelace se týká počtu případů inaktivity gekončíka ve středových čtvercích prostoru („otevřeného pole“). Vzhledem k počtu provedených testů je však třeba nahlížet i na tuto korelaci jako na statisticky nevýznamnou, neboť neobstojí ani před mírnějšími procedurami typu Bonferoniho korekce. Valid (N) Spearman t(N-2) p-level (R) asincernanast & šířka těla 141 0.069686 0.82359 0.411585 asincernanast & Hmotnost vajíčka 144 -0.087547 -1.04726 0.296759 asincernanast & Hmotnost mláděte 142 0.073335 0.87005 0.385763 asincernanast & SVL mláděte 145 -0.067537 -0.80947 0.419590 asincernanast & pohlavi 142 0.007495 0.08869 0.929457 asincernanast & pohyb celkem 146 -0.133946 -1.62197 0.106998 asincernanast & pohyb v rozích 146 -0.002936 -0.03524 0.971940 asincernanast & pohyb ve středu 146 -0.048762 -0.58584 0.558901 asincernanast & neaktivita 146 -0.205258 -2.51668 0.012943 uprostřed prostoru (sqrt) asincernanast & olizování(sqrt) 146 -0.112120 -1.35398 0.177865 asincernanast & stání u zdi (sqrt) 146 -0.147122 -1.78488 0.076386 asincernanast & šplhání po zdi 146 0.001172 0.01407 0.988797 (sqrt) asinhranynast & šířka těla 141 -0.030101 -0.35504 0.723097

5.4.2 Vnitrodruhová variabilita ve zbarvení

Ze vzorku byla vybrána zvířata z nedomestikované linie, variabilita zbarvení u této populace je extrémně vysoká (viz Obr. 18), variační koeficient pro zastoupení černé byl 37,3% (arcsin- transformovaná data).

Obr. 15 Rozdělení množství černé kresby ve vzoru pro formu PAK, N=93

Obr. 18 Grafické znázornění statistického rozdělení množství černé ve vzoru (osa x) u nedomestikované linie

5.4.3. Vliv dědičnosti na zastoupení černé ve zbarvení

Vzhledem k tomu, že inkubační teplota, ani pohlaví nebo chování neměly na množství černé ve vzoru přímý statistický vliv, bylo vybráno 28 párů zvířat, která pocházela ze stejné snůšky. Na tomto setu bylo testováno, zda souvisí zbarvení s dědičností, ale nebyla prokázána souvislost. Množství černé jednotlivců nekorelovalo s množstvím černé u jejich sourozenců (viz Obr. 19). Použití GLMM ukázalo, že příbuznost vysvětluje pouze 8.98% z celkové variability.

0.7 #23 #6 #13 #21 0.6 #11 #25 0.5 #24 #10 #19 #14 #2 #12

0.4 #20 #22 #27 #1 0.3 #18

asincerna a #7 #15#28 #8 #3 #26 #5 0.2 #4 #16 #9 #17 0.1

0.0 0.0 0.1 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8 0.9 asincerna b Obr. 19 Korelace množství černé ve zbarvení u sourozenců Eublepharis macularius z jednoho vejce (asincerna a) a druhého vejce (asincerna b) ze stejné snůšky (y=0,3395+0,0414*x, r=0,0495, p=0,8024, r2=0,0025), čísla značí korelovaný pár

sourozenců

5.5. Ontogeneze vzoru

Po vynesení hodnot pro jednotlivé barvy do grafu proti stáří zvířat, je vidět, že zvířata od vylíhnutí do zhruba dvou měsíců věku výrazně světlají. Od dvou měsíců do stáří jednoho roku života si udržují přibližně stejné množství černé (Obr. 20) ve vzoru a následně opět tmavnou. Od 36. měsíce života se situace ustaluje mezi 30-35%. Naopak podíl „šedé“ (Obr. 21) od vylíhnutí do dvou měsíců výrazně stoupá. V této analýze bylo pro zjednodušení použito nastavení vyhodnocující pouze černou, „šedou“ a bílou, takže „šedá“ obsahuje podíl žluté, v jejíž prospěch pravděpodobně klesá podíl černé. Od druhého měsíce života množství „šedé“ mírně klesá a nejmenší podíl šedé je ve 36 měsících. Podíl bílé mírně stoupá (Obr. 22) spolu se světláním do jednoho roku. Následně bílá klesá spolu se zvyšujícím se podílem černé barvy a celkovým tmavnutím. Složitost vzoru postupně narůstá (viz Příloha X).

Tab.5 Tabulka četností zvířat od vylíhnutí (0) až po 84 měsíců včetně četností (n) a hodnot pro jednotlivé barvy (%bila1, %cerna1, %seda1) a hrany (%sobel1)

stáří n %bila1 %cerna1 %seda1 %sobel1 (měsíce)

0 28 5.70073 38.39525 55.90157 0.295312 1 30 4.96616 27.63658 67.39715 0.385492 2 18 6.22328 18.5127 75.26402 0.439783 3 30 6.12358 18.21985 75.65657 0.48349 4 31 6.30249 19.5947 74.1028 0.558057 5 33 7.46341 19.83136 72.70523 0.578212 7 36 8.76376 20.04067 71.19557 0.613007 9 31 11.96489 19.71776 68.31735 0.644913 12 16 13.93711 16.54525 69.51764 0.641798 20 30 9.77623 22.53851 67.68526 0.622618 36 28 6.70506 32.50265 60.79229 0.658157 84 10 0.48511 31.98934 67.52555 0.586512 Vš.skup. 321 7.60524 23.51844 68.87609 0.541858

% černé ve vzoru 20

5 0 1 2 3 4 5 7 9 12 20 36 84

stáří (mesice)

Obr. 20 Množství černé ve vzoru v závislosti na věku jedince (v měsících) (včetně Sd. chyb průměrů)

% šedé ve vzoru 60

50 0 1 2 3 4 5 7 9 12 20 36 84

stáří (měsíce)

Obr. 21 Množství „šedé“ ve vzoru v závislosti na věku jedince (v měsících) (včetně Sd. chyby průměru)

% bílé barvy ve vzoru

-5 0 1 2 3 4 5 7 9 12 20 36 84 věk (v měsících)

Obr. 22 Množství bílé ve vzoru v závislosti na věku jedince (v měsících) (včetně Sd. chyby průměru)

Aby bylo možné rozlišit, zda zvířata šednou nebo žloutnou, set byl vyhodnocen i s nastavením rozlišujícím jednotlivé barvy (Obr. 23). Komplexita vzoru se po celou dobu růstu zvyšovala spolu s rozpadem kontrastních proužků na drobné skvrny (viz Příloha X).

Hodnoty 20

-10 0 1 2 3 4 5 7 9 12 20 36 84 vek (měsíce) Obr. 23 Znázornění měnících se poměrů jednotlivých barev černé (černě), bílé (modře), šedé (šedě) a žluté (žlutě).

6. Diskuse

6.1. Charakteristika zbarvení gekončíků (Eublepharidae) a jeho evoluce ____vzhledem k fylogenezi

Z výsledků této práce vyplývá, že zbarvení gekončíků čeledi Eublepharidae lze kvantifikovat. Podle všeho se mi podařilo vyladit metody použití nestandardizovaných fotografií pro kvantifikaci charakteristik vzoru a změření ploch zaujímaných jednotlivými barvami, zejména černé (melaninu). Ukázalo se také, že lze k těmto účelům používat jak nestandardizované fotografie s různými pozicemi zvířete, případně chybějící končetinou (alespoň z hlediska vyhodnocení poměru černé a množství hran), tak mírně modifikované fotografie, nebo dokonce pouhé výstřižky vzoru dorsální strany těla. Podařilo se prokázat, že přestože mohou

40 mít jednotlivé fotografie pro jeden druh velkou variabilitu hodnot pro jednotlivé barvy, ve výsledku korelují průměrné hodnoty jednotlivých odstínů s mediány a nejsou tedy příliš ovlivněny odlehlými hodnotami. V zásadě z toho vyplývá, že je pro takovéto analýzy lepší zahrnout větší počet fotografií, i když horší kvality. Jako nejlépe hodnotitelné parametry zbarvení gekončíků (Eublepharidae) se nakonec ukázaly množství černé ve vzoru a celková komplexita vzoru, protože je významně neovlivní ani drobné manipulace s fotografiemi a jsou tedy nejvěrohodněji kvantifikovatelné na nestandardizovaných snímcích. Pro další parametry je vhodnější použít skenování či fotografování s barevným standardem. Přímé změření odrazivosti jednotlivých barev na živých zvířatech spektrofotometrem u několika druhů gekončíků (Aeluroscalabotes felinus, Coleonyx elegans, Eublepharis macularius, Eublepharis angramainyu, Goniurosaurus araneus, Goniurosaurus sp. a Hemitheconyx caudicinctus a několika mutantních forem laboratorní linie E. macularius), překvapivě prokázalo, že u gekončíků není většinově přítomen vzor reflektující v UV spektru, který by byl lidskému oku neviditelný, také se potvrdil původní odhad barev obsažených ve vzoru. Podle očekávání se černá barva i při měření spektrofotometrem shoduje s černými ornamenty naměřenými z digitálních fotografií. Podobná shoda byla naměřena i u ostatních barev (červená, oranžová, žlutá). Výsledek této studie ukazuje, že barevný vzor a poměrné zastoupení barev lze díky velmi nízkému podílu UV reflektance věrohodně kvantifikovat i z fotografie. Tuto metodiku je možno použít tam, kde nejsou dostuné živé exempláře a nelze je proměřovat spektrofotometrem. Ideální je však používat standardizované fotografie. Přítomnost reflektance v UV spektru byla nalezena jen u výrazně bílých ploch některých mláďat (ocas) a to ještě ne ve významné výši. Víme, že vzor v UV hraje významnou roli u diurnálních ještěrů (například Anolis (Fleischman and Persons 2001, Macedonia et al. 2000. Stoehr and McGraw 2001)), Timon, Gallotia (Font et al. 2004) a Phelsuma (Saenko et al. 2013)) zatímco u primárně nočních zvířat zatím chybí důkazy o této funkci. Můžeme jen spekulovat, že u mláďat by tento typ zbarvení mohl sloužit jako antripredační strategie, která přiláká pozornost predátora k méně významné části těla, podobně jako modré ocásky mláďat u některých druhů scinků (Eumeces (Cooper and Greenberg 1992, Hawlena et al. 2006, Cooper and Vitt 1985b). Ornamenty dorsální stany těla gekončíků se mi podařilo bez obtíží roztřídit do několika základních a distinktích typů: rozet, skvrn, uniformního zbarvení a pruhů. Podle fylogenetické rekonstrukce jsou nejpůvodnějším zbarvením rozety, které se dále, pravděpodobně spolu s přechodem z deštného pralesa do sušších biotopů (Seufer et al. 2005 a

41 kapitola 6.2.), rozpadaly na skvrny (Eublepharis, Coleonyx). Pouze u rodu Aeluroscalabotes se vyvinulo uniformní zbarvení těla, které by ale také mohlo být odvozeným stavem znaku. Podle prací zabývající se vývojem zbarvení kočkovitých šelem se zdá, že podobně, jako u gekončíků, byly základem větší skvrny, které se postupně rozpadaly na menší a menší fragmenty (Allen et al. 2010). Pruhy, vyvinuté u afrických gekončíků (Holodactylus a Hemitheconyx) a Eublepharis hardwickii, by za předpokladu, že vývoj probíhal podle předpokládané posloupnosti u kočkovitých šelem, mohly vzniknout během kterékoliv fáze rozpadu původního vzoru. Vzhledem k výrazně odlišnému zbarvení mláďat, která jsou pruhovaná, by to však mohl být pozůstatek juvenilního vzoru, který se nestihl rozpadnout. Podle fylogenetické rekonstrukce juvenilního zbarvení (Bauerová 2012) by pruhování mělo být ancestrálním znakem u mláďat. Otázkou je, zda se pak opakovaně vyvinulo u africké linie gekončíků a jediného zástupce asijské linie, kteří obývají jak pouště (Holodactylus, Hemitheconyx taylori), tak suchý les (Hemithexonyx caudicinctus, Eublepharis hardwickii), a nebo je to ustrnulá podoba mláděcího zbarvení. Fakt, že rod Holodactylus patří k nejmenším v čeledi, by mohl signalizovat, že se vzor během ontogeneze nerozpadl spolu s protahováním těla a rozpad původních juvenilních proužků nastává pouze u větších druhů. Nicméně zástupci rodu Hemitheconyx svojí velikostí převyšují pouštní zástupce rodu Coleonyx, takže nejspíš pruhování nemá přímou souvislost s velikostí těla.

6.2. Faktory determinující zbarvení

Nejsilnějším environmentálním faktorem, který ovlivňuje zbarvení, se zdá být množství vegetace v prostředí, případně množství ročních srážek. Tato proměnná vysvětlila zhruba třetinu celkové variability. S množstvím zeleně přímo souvisel roční úhrn srážek a naopak množství oranžové reflektovalo absenci zeleně a minimum srážek. Množství černé stoupalo na úkor šedé, takže můžeme usoudit, že s narůstající vlhkostí se šedé části vzoru stávají černými na úkor šedé. Výsledky získané touto analýzou by mohly potvrzovat platnost Glogerova pravidla i u gekonů, podobně jako u lasice Mustela frenata, zajíců Lepus arcticus a Lepus alleni, myší Mus musculus (Gloger 1833, Hall 1951, Kamilar and Bradley 2011, Lai et al. 2007, Millien et al. 2006). Obecně by se dalo říci, že zvířata žijící v pralesním prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí jsou tmavší, než druhy žijící v suchém a chladnějším prostředí. Vliv teplot na zbarvení se nepodařilo signifikantně potvrdit, mohlo by to být nepřesností údajů z klimastanic, které příliš neodrážejí skutečné teploty, ve kterých je zvíře aktivní. Pokus

42 odfiltrovat tuto chybu zahrnutím teplot na povrchu a zohledněním případné estivace a hibernace, které by taky mohly zkreslovat výsledky, vliv teploty nepotvrdil. Zbarvení spíš souvisí s celkovou sezonalitou prostředí, ale po započtení vlhkostních poměrů se nepodařilo ani sezonalitu prokázat jako výrazný faktor. Další možností je, že se teploty během evoluce natolik měnily, že není možné využít dnešní meteorologické údaje. Obecně je u pozemních zvířat komplikované určit přesné teploty, vzhledem k tomu, že neexistují údaje naměřené přímo na lokalitách výskytu pro všechny druhy a gradient teploty a vlhkosti se mění v závislosti na mikrohabitatu. Studie o teplotních podmínkách a termoregulaci byly provedeny jen u několika zástupců (Coleonyx (Cooper et al. 1985a, Dial 1978, Dial and Fitzpatrick 1982, Vance 1973), Goniurosaurus kuroiwae (Werner et al. 2006) a na laboratorních E. macularius (Anglilletta et al. 1999, Autumn 1995, Crews 1998)). Proto byly v analýzách použity i údaje o množství zeleně v místě výskytu (respektive údaje odrážející množství zeleně), které by mohly lépe odrážet skutečné podmínky.

6.3. Vyšetření vnitrodruhové variability a jejích příčin, souvislost s parametry chování

Na základě této práce se nezdá, že by pohlaví, SVL po vylíhnutí, hmotnost mláděte, hmotnost vejce, forma, inkubační teplota nebo morfometrické charakteristiky (SVL, šířka hlavy, šířka ocasu) v dospělosti měly vliv na tmavost. Vypadá to, že zbarvení není ovlivněno žádným v této analýze použitým environmentálním faktorem. Je možné, že ho ovlivňuje faktor, který nebyl zohledněn. Přímo se nabízela hypotéza, že podíl černého zbarvení je určen geneticky, ale tuto hypotézu nepotvrdily další analýzy (viz níže). Původní hypotéza byla, že melanin bude ovlivňovat chování (Husak et al. 2007, Mafli et al. 2011, Quesada and Senar 2007, Quinn 2003). Tuto hypotézu se nepodařilo prokázat, podle výsledků žádný z parametrů chování nekoreluje se zbarvením. Hypotézu, že teplota inkubace ovlivňuje vzor (podobně jako u A. missippienssis (Murray et al. 1990)), se také nepodařilo potvrdit. Podle výsledků teplota neměla vliv. Nebyl signifikantní rozdíl mezi zvířaty inkubovanými na 28°C nebo na 30,5°C. Otázkou je, zda se nepodařilo přesáhnout teploty, které by zbarvení modifikovaly, nebo jestli není zbarvení gekončíků ovlivnitelné teplotou. U aligátorů (Murray et al. 1990) byly zaznamenány změny zbarvení až od 33°C, což jsou teploty poměrně vysoké, které by u gekončíků výrazně snižovaly líhnivost a životaschopnost mláďat. ______

Vzhledem k dostupným rodokmenům jednotlivých zvířat, bylo porovnáno zbarvení i v rámci rodin. Teoreticky by kromě dědičnosti výsledné zbarvení mohla ovlivňovat i kondice matky v době snášení, případně by vzor dcer mohl být závislý zbarvením matky (podobně jako u leguánků Uta, kde se dědičnost také nepodařilo prokázat (Guenther et al. 1993)). Potomci stejných rodičů z jedné snůšky byli mezi sebou porovnáni na základě hodnot pro jednotlivé barvy, nicméně ani v tomto případě nebyl zaznamenán vliv příbuzenského vztahu mláďat na zbarvení. Mimořádně velkou vnitroduhovou variabilitu zbarvení, některých druhů gekončíků nejlépe dokládá příklad studované pákistánské populace modelového druhu E. macularius, ze které bylo vyšetřeno zbarvení u 147 jedinců. V této souvislosti jsou zajímavé práce analyzující případy barevného polymorfismu u plazů. Dokládají, že jsou spojeny s dlouhou evolucí daného druhu (stářím druhu). Alternativní ekomorfy totiž často zlepšují schopnost odolat selekčním tlakům (Forsman and Äberg 2008, Forsman and Shine 2006). Umožňují zvířatům osidlovat nové niky, které by pro původní morfu nebyly výhodné, ať už z hlediska termoregulace nebo antipredace. Monomorfní populace jsou méně odolné ke změnám v prostředí a tudíž náchylnější k vyhynutí. Variabilita ve zbarvení umožňuje obývat větší areál s větším počtem habitatů – například tmavé morfy mají lepší schopnost absorpce UV záření a tak mohou lépe termoregulovat v chladných oblastech – asi nejznámějším příkladem je zmije Vipera berus (Andrén and Nilson 1981, Forsman and Shine 1995). Naopak na poušti by se tmavé morfy přehřívaly a to by je evolučně znevýhodnilo. Dalším možným uplatněním polymorfismu je antipredační hypotéza. Jedinci, kteří lépe splynou s podkladem snáze uniknou pozornosti predátora. Polymorfismus může ovlivnit i úspěšnost rozmnožování, ať už cestou pohlavního výběru, kdy samce upřednostní jednu variantu před druhou, nebo třeba prosřednictvím termoregulace. Samice, která se lépe vyhřeje a bude lépe trávit, bude v lepší kondici a tak bude reprodukčně úspěšnější, než samice s méně výhodným zbarvením.

6.4. Průběh změny parametrů zbarvení během ontogeneze

Změna zbarvení během ontogeneze je u gekončíků známá (Landová et al. 2013), ale zatím nebylo podrobně kvantitativně a kvalitativně analyzováno, jakým způsobem se zbarvení vyvíjí a kdy přesně dochází ke změnám ve struktuře barev a vzoru. Během rozpadu vzoru z kontrastních juvenilních proužků mládě cca do 2. měsíce života výrazně světlá, poté se tmavost stabilizuje až do jednoho roku, kdy zvíře začne opět pomalu tmavnout, a později se

44 už zbarvení mění jen minimálně. První výrazná změna je pravděpodobně ovlivněna rychlým růstem (podobně jako u mloků Salamandra corsica (Beukema 2011)), který skokově roztahuje vzor z proužků na drobné rozety až skvrny. V období pohlavního dospívání dochází k mírnému ztmavnutí. Fakt, že zvířata od určitého věku opět tmavnou, by mohl souviset s výživovým stavem nebo dominancí zvířete. Přesto se nám nepodařilo najít korelaci mezi behaviorálními znaky a melanickým zbarvením. Je třeba zmínit, že vnitrodruhová agrese nebyla předmětem testování (vzhledem k riziku zranění či dlouhodobému ovlivnění chování pro další experimenty mimořádně cenných jedinců s kompletní historií a rodokmenem). Přitom práce na jiných skupinách obratlovců naznačují souvislost právě tohoto znaku s melanickým zbarvením (Mafli et al. 2011, McGraw et al. 2002). Například u želv Eurotestudo boettgeri množství eumelaninu výrazně ovlivňuje vzájemnou agresivitu samců, dokonce signifikantněji, než velikost těla. Výsledky ze studie exploračního chování nesouvisely s melaninem ani u již zmiňovaných želv (Mafli et al. 2011).

7. Závěr

Zhodnocení vzoru v rámci mezidruhového srovnání napříč čeledí Eublepharidae, kde se jako hlavní charakteristika zbarvení ukázala komplexita vzoru a procento černé ve vzoru a hlavním vysvětlujícím faktorem bylo množství zeleně v areálu výskytu a průměrné roční srážky, přineslo nový pohled na vývoj zbarvení gekončíků jako celku. Podle fylogenetické rekonstrukce bylo ancestrálním znakem rozetové zbarvení, které se pravděpodobně s přechodem do sušších habitatů běhehem evoluce pětkrát rozpadlo na drobné skvrny. V mezidruhovém srovnání se mi podařilo, s ohledem na značnou vnitrodruhovou variabilitu poněkud překvapivě, prokázat vliv environmentálních podmínek na průměrný podíl černých ploch ve zbarvení dorsální strany těla gekončíků. Klimatické podmínky vysvětlovaly čtvrtinu celkové variability zbarvení čeledi. Pomocí objektivních metod se mi také podařilo kvantitativně zachytit barevné změny během ontogeneze. Což otevírá nové cesty možnosti postupu i u dalších druhů, které prochází výraznými změnami zbarvení. Metody použité v této studii jsou široce uplatnitelné v rámci všech živočichů, což bude přínosné zejména z hlediska nahlížení na zbarvení. Práce může být chápána i jako pokus stanovit nové metody.

8. Použitá literaturai

 Aengals, R., Kumar, V. S., & Palot, M. J. (2011) Updated Checklist of Indian Reptiles. 5- 6.

 Alibardi, L. (2012) Cytology and localization of chromatophores in the skin of the Tuatara (Sphenodon punctaus). Acta Zoologica, 93, 330-337.

 Allen, W. L., Cuthill, I. C., Scott-Samuel, N. E., & Baddeley, R. (2010) Why the leopard got its spots: relating pattern development to ecology in felids.Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, rspb20101734.

 Andersson, L.G. (1923) Some reptiles and batrachians from Central-Borneo. Collected in the years 1914 and 1915 by Carl Lumholtz. Nyt. Mag. Naturvidensk (Meddelelser Fra Det Zoologiske Museum), Kristinia, 61 (7): 119—125.

 Anderson, S. C. & Leviton, A. E. (1966) A new species of eublepharis from southwestern iran (reptilia: Gekkonidae). Occ. Pap. California Acad. Sci, 53, 1-5.

 Andrén, C., & Nilson, G. (1981) Reproductive success and risk of predation in normal and melanistic colour morphs of the adder, Vipera berus. Biological Journal of the Linnean Society, 15(3), 235-246.

 Ahnesjö, J., & Forsman, A. (2006) Differential habitat selection by pygmy grasshopper color morphs; interactive effects of temperature and predator avoidance. Evolutionary Ecology, 20(3), 235-257.

 Angilletta, M. J., Montgomery, L. G. & Werner, Y. L. (1999) Temperature preference in geckos: Diel variation in juveniles and adults. Herpetologica, 55, 212-222.

 Auer, M., Richter, S. & Khani, A. (2008) A new record of the Turkmenian Fat-Tailed Gecko, Eublepharis turcmenicus Darevsky, 1978, from north-eastern Iran (Squamata: Gekkonidae). Zoology in the Middle East, 45, 107-110.

 Autumn, K., & De Nardo, D. F. (1995) Behavioral thermoregulation increases growth rate in a nocturnal lizard. Journal of Herpetology, 157-162.

 Bagnara, J. T., & Hadley, M. E. (1973) Chromatophores and color change.

 Bagnara, J. T., Taylor, J. D., & Hadley, M. E. (1968) The dermal chromatophore unit. The Journal of cell biology, 38(1), 67-79.

 Baird, T. A. (2004) Reproductive coloration in female collared lizards, Crotophytus collaris, stimulates courtship by males. Herpetologica, 60(3), 337-348.

 Baird, T. A., Fox, S. F., & McCoy, J. K. (1997). Population differences in the roles of size and coloration in intra-and intersexual selection in the collared lizard, Crotaphytus collaris: influence of habitat and social organization. Behavioral Ecology, 8(5), 506-517.

 Bajer, K., Molnár, O., Török, J., & Herczeg, G. (2010) Female European green lizards (Lacerta viridis) prefer males with high ultraviolet throat reflectance. Behavioral ecology and sociobiology, 64(12), 2007-2014.

 Baker, R. H., Baker, M. W., Johnson, J. D., & Webb, R. G. (1981) New records of mammals and reptiles from northwestern Zacatecas, Mexico. The Southwestern Naturalist, 568-569.

 Bard, B. L., (1977) A unityunderlying the different zebra striping patterns. J. Zool 183: 527- 539.

 Barnett, L. K., & Emms, C. (2005) Common reptiles of The Gambia. Rare Repro, Hailsham, East Sussex. 15.

 Bauer, A. M., Tchibozo, S., Pauwels, O. S. G., & Lenglet, G. (2006) A review of the gekkotan lizards of Bénin, with the description of a new species of Hemidactylus (Squamata: Gekkonidae). Zootaxa, 1242, 1-20.

 Bauerová, A. (2012) Juvenilní zbarvení u ještěrů – review doplněné o fylogenetickou analýzu čeledi Eublepharidae, Katedra zoologie PřF UK Praha., 40.

 Bechtel, H. B. (1995). Reptile and amphibian variants: colors, patterns, and scales.

 Beukema, W. (2011) Ontogenetic pattern change in amphibians: the case of Salamandra corsica. Acta Herpetologica, 6, 169-174.

 Bittner, T. D., King, R. B., & Kerfin, J. M. (2002) Effects of body size and melanism on the thermal biology of garter snakes (Thamnophis sirtalis). Copeia,2002(2), 477-482.

 Bittner, T. D. (2003). Polymorphic clay models of Thamnophis sirtalis suggest patterns of avian predation.

 Blair, J. A., & Graham, J. (1954) The pigments of snake skins. 1. The isolation of riboflavin as a pigment of the skins of the green snakes Philothamnus semivariegatus and Dispholidus typus. Biochemical Journal, 56(2), 286.

 Blair, C., Orlov, N. L., Shi, H. & Murphy, R. W. (2009) A Taxonomic Re-Evaluation of Goniurosaurus hainanensis (Squamata: Eublepharidae) from Hainan Island, China. Russian Journal of Herpetology, 16, 35-40.

 Bonke, R., Böhme, W., Opiela, K. & Rödder, D. (2011) A remarkable case of cannibalism in juvenile Leopard Geckos,Eublepharis macularius (Blyth, 1854) (Squamata: Eublepharidae). Herpetology Notes, 4.

 Bonser, R. H. (1995) Melanin and the abrasion resistance of feathers.Condor-Kansas, 97, 590- 590.

 Booth C. L., (1990) Evolutionary significance of ontogenetic colour change in animals. Biological Journal of the Linean Society 40: 125-163.

 Brodie III, E. D. (1992) Correlational selection for color pattern and antipredator behavior in the garter snake Thamnophis ordinoides. Evolution, 1284-1298.

 Burke, R. L. & Yurewicz, K. L. (2012) Infulence of size, loss of tail, and burst speed on risk of predation in the banded gecko (Coleonyx variegatus). Southwestern Naturalist, 57, 87-91.

 Burtt, E. H. (1981) The adaptiveness of animal colors. BioScience, 31(10), 723-729.

 Caro, T., Merilaita, S., & Stevens, M. (2008) The Colours of Animals: From Wallace to the Present Day I. Cryptic Coloration. Natural selection and beyond: the intellectual legacy of Alfred Russel Wallace, 125-143.

 Carpenter, G. C. (1995) The ontogeny of a variable social badge: throat color development in tree lizards (Urosaurus ornatus). Journal of Herpetology, 7-13.

 Carpenter, G. C. (1995) Modeling dominance: the influence of size, coloration, and experience on dominance relations in tree lizards (Urosaurus ornatus). Herpetological Monographs, 88- 101.

 Chabanaud, P. (1917) Enumération des reptiles non encore étudiés de l’Afrique occidentale appartenant aux Collections du Muséum, avec la description des especes nouvelles. Bulletin du Muséum de Histoire Naturelle de Paris, 23, 83-105.

 Chan-Ard, T., Grossmann, W., Gumprecht, A. & Schulz, K., D. (1999) Amphibians and reptiles of peninsular Malaysia and Thailand: an illustrated checklist. Bushmaster Pubs..

 Chang, C., Wu, P., Baker, R. E., Maini, P. K., Alibardi, L., & Chuong, C. M. (2009) Reptile scale paradigm: Evo-Devo, pattern formation and regeneration. The International journal of developmental biology, 53(5-6), 813.

 Chirio, L. (2009) Inventaire des reptiles de la région de la réserve de Biosphère Transfontalière du W (Niger/Bénin/Burkina-Faso, Afrique de l’Ouest). Bull. Soc. Herpétol. Fr, 132, 13-41.

 Chirio, L., & LeBreton, M. (2007) Atlas des reptiles du Cameroun (Vol. 67). IRD Editions, 128-129.

 Cloudsley-Thompson, J. L. (1999) Multiple factors in the evolution of animal coloration. Naturwissenschaften, 86(3), 123-132.

 Clusella Trullas, S., van Wyk, J. H., & Spotila, J. R. (2007) Thermal melanism in ectotherms. Journal of Thermal Biology, 32(5), 235-245.

 Conant, R., & Collins, J. T. (1998) A field guide to reptiles & amphibians: eastern and central North America (Vol. 12). Houghton Mifflin Harcourt, 206-207.

 Cook, E. G., Murphy, T. G., & Johnson, M. A. (2013) Colorful displays signal male quality in a tropical anole lizard. Naturwissenschaften, 100(10), 993-996.

 Cooper, W. E., Caffrey, C. & Vitt, L. J. (1985) Agregation in the banded gecko, Coleonyx variegatus. Herpetologica, 41, 342-350.

 Cooper, W. E., Caffrey, C. & Vitt, L. J. (1985a) Diel activity patterns in the banded gecko, Coleonyx. Journal of Herpetology, 19, 308-311.

 Cooper, W. E., & Greenberg, N. (1992) Reptilian coloration and behavior.Biology of the Reptilia, 18, 298-422.

 Cooper, W. E., & Ferguson, G. W. (1972) Steroids and color change during gravidity in the lizard< i> Crotaphytus collaris. General and comparative endocrinology, 18(1), 69-72.

 Cooper, W. E., & Vitt, L. J. (1985) Blue tails and autotomy: enhancement of predation avoidance in juvenile skinks. Zeitschrift für Tierpsychologie, 70(4), 265-276.

 Corso, J., Gonçalves, G. L., & de Freitas, T. R. (2012) Sequence variation in the melanocortin- 1 receptor (MC1R) pigmentation gene and its role in the cryptic coloration of two South American sand lizards. Genetics and molecular biology, 35(1), 81-87.

 Cox, R. M., Skelly, S. L., Leo, A., & John-Alder, H. B. (2005) Testosterone regulates sexually dimorphic coloration in the eastern fence lizard, Sceloporus undulatus. Journal Information, 2005(3).

 Cox, R. M., Zilberman, V., & John‐Alder, H. B. (2008) Testosterone stimulates the expression of a social color signal in yarrow's spiny lizard, Sceloporus jarrovii. Journal of Experimental Zoology Part A: Ecological Genetics and Physiology, 309(9), 505-514.

 Creer, D. A. (2005) Correlations between ontogenetic change in color pattern and antipredator behavior in the racer, Coluber constrictor. Ethology, 111(3), 287-300.

 Crews, D., Sakata, J., & Rhen, T. (1998) Developmental effects on intersexual and intrasexual variation in growth and reproduction in a lizard with temperature-dependent sex determination. Comparative Biochemistry and Physiology Part C: Pharmacology, Toxicology and Endocrinology, 119(3), 229-241.

 *Darwin, C. (1958) The Origin of Species. New York: Mentor Books.

 Das, I. (1992) Cyrtodactylus madarensis Sharma (1980), a junior synonym of Eublepharis macularius (Blyth, 1854). Asiatic Herpetological Research, 4, 55-56.

 Das, I. (2006) Crocker Range National Park, Sabah, as a refuge for Borneo’s montane herpetofauna. Amphibian and Reptile Conservation, 4(1), 3-11.

 Degenhardt, W. G., Painter, C. W., & Price, A. H. (2005) Amphibians and reptiles of New Mexico. UNM Press, 195-198

 Dial, B. E. (1978) The thermal ecology of two sympatric, nocturnal Coleonyx (Lacertilia: Gekkonidae). Herpetologica, 194-201.

 Dial, B. E. & Fitzpatrick, L. C. (1981) The energetic costs of tail autotomy to reproduction in the lizard Coleonyx brevis (Sauria, Gekkonidae). Oecologia, 51, 310-317.

 Dial, B. E. & Fitzpatrick, L. C. (1982) Evaporative water-loss in sympatric Coleonyx (Sauria, Gekkonidae). Comparative Biochemistry and Physiology a-Physiology, 71, 623-625.

 Dial, B. E., & Grismer, L. L. (1992) A phylogenetic analysis of physiological-ecological character evolution in the lizard genus Coleonyx and its implications for historical biogeographic reconstruction. Systematic Biology, 41(2), 178-195.

 Dial, B. E., Weldon, P. J. & Curtis, B. (1989) Chemosensory identification of snake predators (Phyllorhyncuhs decurtatus) by banded geckos (Coleonyx variegatus). Journal of Herpetology, 23, 224-229.

 Dixon, J. R. (1970) Coleonyx brevis. Catalogue of American Amphibians and Reptiles (88): 1-2

 Dixon, J. R. (1970) Coleonyx reticulatus. Catalogue of American Amphibians and Reptiles (89): 1

 Dixon, James R. (1970) Coleonyx variegatus. Catalogue of American Amphibians and Reptiles (96): 1-4

 Drewes, R. C. (1971) Notes on the distribution of Holodactylus africanus Boettger. Journal of the East Africa Natural History Society and National Museums, 28(126), 1-3.

 Ducrest, A. L., Ursenbacher, S., Golay, P., Monney, J. C., Mebert, K., Roulin, A., & Dubey, S. (2014) Pro-opiomelanocortin gene and melanin-based colour polymorphism in a reptile. Biological Journal of the Linnean Society, 111(1), 160-168.

 Duméril, A.M.C. & Duméril, A.H.A. (1851) Catalogue méthodique de la collection des reptiles du Muséum d'Histoire Naturelle de Paris. Gide et Baudry/Roret, Paris, iv + 224 pp.

 Fleishman, L. J., & Persons, M. A. T. T. H. E. W. (2001) The influence of stimulus and background colour on signal visibility in the lizard Anolis cristatellus. Journal of Experimental Biology, 204(9), 1559-1575.

 Folstad, I., & Karter, A. J. (1992) Parasites, bright males, and the immunocompetence handicap. American Naturalist, 603-622.

 Font, E., & Molina-Borja, M. (2004) Ultraviolet reflectance of color patches in Gallotia galloti lizards from Tenerife, Canary Islands. The biology of lacertid lizards: evolutionary and ecological perspectives. Menorca: Institut Menorqui d, 201-221.

 Forsman, A., & Åberg, V. (2008) Associations of variable coloration with niche breadth and conservation status among Australian reptiles. Ecology, 89(5), 1201-1207.

 Forsman, A., Ringblom, K., Civantos, E., & Ahnesjo, J. (2002) Coevolution of color pattern and thermoregulatory behavior in polymorphic pygmy grasshoppers Tetrix undulata. Evolution, 56(2), 349-360.

 Forsman, A., & Shine, R. (1995) The adaptive significance of colour pattern polymorphism in the Australian scincid lizard Lampropholis delicata. Biological Journal of the Linnean Society, 55(4), 273-291.

 Fritts, T. H., Snell, H. L., & Martin, R. L. (1982) Anarbylus switaki Murphy: an addition to the herpetofauna of the United States with comments on relationships with Coleonyx. Journal of Herpetology, 39-52.

 Frynta, D., Moravec, J., Čiháková, J., Sadlo, J., Hodkova, Z., Kaftan, M., ... & Šejna, V. (1997) Results of the Czech biological expedition to Iran. Part 1. Notes on the distribution of amphibians and reptiles. Acta Soc. Zool. Bohem,61, 3-17.

 Galeotti, P., Sacchi, R., Pellitteri-Rosa, D., Bellati, A., Cocca, W., Gentilli, A., ... & Fasola, M. (2013) Colour polymorphism and alternative breeding strategies: effects of parent’s colour morph on fitness traits in the common wall lizard. Evolutionary Biology, 40(3), 385-394.

 Gamble, T., Aherns, J. & Card, V. (2006) Tyrosinase activity in the skin of three strains of albino gecko (Eublepharis macularius). Gekko, 5, 39 - 44.

 Germano, D. J., & Williams, D. F. (2007) Ontogenetic and seasonal changes in coloration of the blunt-nosed leopard lizard (Gambelia sila). The Southwestern Naturalist, 52(1), 46-53.  Gloger, C. L. (1833) Das Abändern der Vögel durch Einfluss des Klima's (etc.)-Breslau, August Schulz 1833. August Schulz.

 Gocmen, B., Tosunoglu, M. & Ayaz, D. (2002) First record of the leopard gecko Eublepharis angramainyu (Reptilia : Sauria : Eublepharidae) from Anatolia. Herpetological Journal, 12, 79-80.

 Golinski, A., Kubicka, L., Kratochvil, L. & John-Alder, H. (2009) Hormonal regulation of sexual dimorphisms in Lichtenfelderi's gecko (Goniurosaurus lichtenfelderi): expanding the comparative story of eublepharid lizards. Integrative and Comparative Biology, 49, E64-E64.

 Gray, J. E. (1864) Notes on some new lizards from south-eastern Africa, with descriptions of several new species. In Proc. Zool. Soc. Lond (Vol. 34, pp. 58-62).

 Greenberg, B. (1943) Social behavior of the western banded gecko, Coleonyx variegatus Baird. Physiological Zoology, 110-122.

 Grismer, L. L. (1988) Phylogeny, taxonomy, classification, and biogeography of eublepharid geckos. In: Estes R, Pregill G, eds. Phylogenetic relationships of the lizard families. Stanford: Stanford University Press, pp. 369-469.

 Grismer, L. L. (1989) Eublepharis ensafi Baloutch and Thireau (1896) – a unior synonym of Eublepharis angramainyu Anderson and Leviton (1966). Journal of Herpetology, 23, 94-95.

 Grismer, L. L. (1990) Coleonyx fasciatus (Boulenger). Black-banded gecko. Catalogue of American Amphibians and Reptiles No. 463: 1-2

 Grismer, L. L. (1991) Cladistic relationsips of the lizard Eublepharis turcmenicus (Squamata, Eublepharidae). Journal of Herpetology, 25, 251-253.

 Grismer, L. L. (2000) Goniurosaurus murphyi Orlov and Darevsky: A junior synonym of Goniurosaurus lichtenfelderi Mocquard. Journal of Herpetology, 34, 486-488.

 Grismer, L. L., Chan, K. O., Grismer, J. L., Wood Jr, P. L., & Norhayati, A. (2010) A checklist of the herpetofauna of the Banjaran Bintang, Peninsular Malaysia. Russian Journal of Herpetology, 17(2), 147-160.

 Grismer, L. L., Haitao, S., Orlov, N. L. & Ananjeva, N. B. (2002) A new species of Goniurosaurus (Squamata : Eublepharidae) from Hainan Island, China. Journal of Herpetology, 36, 217-224.

 Grismer, L. L., McGuire, J. A., & Hollingsworth, B. D. (1994) A report on the herpetofauna of the Vizcaino Peninsula, Baja California, Mexico, with a discussion of its biogeographic and taxonomic implications. Bulletin of the Southern California Academy of Sciences, 93(2), 45-80.

 Grismer, L. L., Ota, H., & Tanaka, S. (1994) Phylogeny, classification, and biogeography of Goniurosaurus kuroiwae (Squamata: Eublepharidae) from the Ryukyu Archipelago, Japan, with description of a new subspecies. Zoological science, 11(2), 319-335.

 Grismer, L. L., & Ottley, J. R. (1988) A preliminary analysis of geographic variation in Coleonyx switaki (Squamata: Eublepharidae) with a description of an insular subspecies. Herpetologica, 143-154.

 Grismer, L. L., Viets, B. E. & Boyle, L. J. (1999) Two new continental species of Goniurosaurus (Squamata : Eublepharidae) with a phylogeny and evolutionary classification of the genus. Journal of Herpetology, 33, 382-393.

 Guenther, M. M., Ferguson, G. W., Snell, H. L., & Snell, H. (1993) The variation and genetic basis of dorsal color pattern in the desert side-blotched lizard, Uta stansburiana stejnegeri. Journal of herpetology, 199-205.

 Günther, A., C.(1864) The Reptiles of British India (No. 35). Ray society, 119-120.

 *Hall, E. R. (1951). American weasels (Vol. 4). University of Kansas.

 Harvey, P. H., & Pagel, M. D. (1991) The comparative method in evolutionary biology (Vol. 239). Oxford: Oxford university press.

 Hawlena, D., Boochnik, R., Abramsky, Z., & Bouskila, A. (2006) Blue tail and striped body: why do lizards change their infant costume when growing up?.Behavioral Ecology, 17(6), 889-896.

 Honda, M., Kurita, T., Toda, M. & Ota, H. (2014) Phylogenetic Relationships, Genetic Divergence, Historical Biogeography and Conservation of an Endangered Gecko, Goniurosaurus kuroiwae (Squamata: Eublepharidae), from the Central Ryukyus, Japan. Zoological Science, 31, 309-320.

 Hover, E. L. (1985) Differences in aggressive behavior between two throat color morphs in a lizard, Urosaurus ornatus. Copeia, 933-940.

 Hubbard, J. K., Uy, J. A. C., Hauber, M. E., Hoekstra, H. E. & Safran, R. J. (2010) Vertebrate pigmentation: from underlying genes to adaptive function. Trends in Genetics, 26, 231-239.

 Husak, J. F., Kelly McCoy, J., Fox, S. F., & Baird, T. A. (2004). Is coloration of juvenile male collared lizards (Crotaphytus collaris) female mimicry?: an experimental test. Journal of herpetology, 38(1), 156-160.

 Johnson, J. A. & Brodie, E. D. (1974) Defensive behavior of western banded gecko, Coleonyx variegatus. Animal Behaviour, 22, 684-687.Kaverkin, Y.

 Jonniaux, P., & Kumazawa, Y. (2008) Molecular phylogenetic and dating analyses using mitochondrial DNA sequences of eyelid geckos (Squamata: Eublepharidae). Gene, 407(1), 105-115.

 Kamilar, J. M., & Bradley, B. J. (2011) Interspecific variation in primate coat colour supports Gloger’s rule. Journal of Biogeography, 38(12), 2270-2277.

 Kaverkin, Y. I., Mamet, S., Orlov, N. & Puente, L. (2000) Eublepharoide geckos der gattung Goniurosaurus Barbour, 1908 – Haltung und Zucht im Terrarium. Sauria, Berlin, 22(4), 17-22.

 Kaverkin, Y. I. & Orlov, N. L. (1996) Experience of captive breeding of Eublepharis turcmenicus Darevsky, 1978 (Eublepharidae, Sauria). Russian J. Herpetol., 3, 97-99.

 Kelber, A. & Roth, L. S. V. (2006) Nocturnal colour vision - not as rare as we might think. Journal of Experimental Biology, 209, 781-788.

 Khan, M. S. (2002) Key and checklist to the lizards of Pakistan. Herpetozoa,15(3/4), 99- 119.

 King, R. B. (2003) Mendelian inheritance of melanism in the garter snake Thamnophis sirtalis. Herpetologica, 59(4), 484-489.

 Kingsbury, B. A. (1989) Factors influencing activity in Coleonyx variegatus. Journal of Herpetology, 23, 399-404.

 Klauber, L. M. (1945) The Geckos of the Genus Coleonyx: With Descriptions of New Subspecies. San Diego Society of Natural History.

 Kluge, A. G. (1962) Comparative osteology of eublepharid lizard genus Coleonyx GRAY. Journal of Morphology, 110, 299-&.

 Kluge, A. G. (1967) Higher taxonomic categories of gekkonid lizards and their evolution. Bulletin of the AMNH; v. 135, article 1.

 Kluge, A. G. (1975) Phylogenetic relationships and evolutionary trends in eublepharine lizard genus Coleonyx. Copeia, 24-35.

 Kluge, A. G. (1983) Cladistic relationships among gekkonid lizards. Copeia, 465-475.

 Koch, A. J., & Meinhardt, H. (1994) Biological pattern formation: from basic mechanisms to complex structures. Reviews of modern physics, 66(4), 1481.

 Kojima, D., Okano, T., Fukada, Y., Shichida, Y., Yoshizawa, T. & Ebrey, T. G. (1992) Cone visual pigments are present in gecko rod cells. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 89, 6841-6845.

 Kondo, S. (2002) The reaction‐diffusion system: a mechanism for autonomous pattern formation in the animal skin. Genes to Cells, 7(6), 535-541.

 Konečný, P. & Mazuch, T. (2012) Tajemní východoafričtí gekončíci rodu Holodactylus. Živa, 3, 135.

 Kratochvil, L. & Frynta, D. (2002) Body size, male combat and the evolution of sexual dimorphism in eublepharid geckos (Squamata : Eublepharidae). Biological Journal of the Linnean Society, 76, 303-314.

 Kratochvil, L. & Frynta, D. (2003) Production-growth model applied in eublepharid lizards (Eublepharidae, Squamata): accordance between growth and metabolic rates. Folia Zoologica, 52, 317-322.

 Kratochvil, L. & Frynta, D. (2005) Egg shape and size allometry in geckos (Squamata : Gekkota), lizards with contrasting eggshell structure: why lay spherical eggs? Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, 44, 217-222.

 Kratochvil, L. & Frynta, D. (2006) Body-size effect on egg size in eublepharid geckos (Squamata : Eublepharidae), lizards with invariant clutch size: negative allometry for egg size in ectotherms is not universal. Biological Journal of the Linnean Society, 88, 527-532.

 Kronforst, M. R., Barsh, G. S., Kopp, A., Mallet, J., Monteiro, A., Mullen, S. P., ... & Hoekstra, H. E. (2012) Unraveling the thread of nature’s tapestry: the genetics of diversity and convergence in animal pigmentation. Pigment cell & melanoma research, 25(4), 411-433.

 Kurita, T., Aoyama, H., Saitoh, S., Shinzato, N., Honda, M. & Toda, M. (2014) Development and characterization of 24 microsatellite markers in a eublepharid gecko, Goniurosaurus kuroiwae. Conservation Genetics Resources, 6, 247-249.

 Kurita, T. & Toda, M. (2013) Validation and Application of Skeletochronology for Age Determination of the Ryukyu Ground Gecko, Goniurosaurus kuroiwae (Squamata: Eublepharidae). Asian Herpetological Research, 4, 233-241.

 Kuriyama, T., Miyaji, K., Sugimoto, M., & Hasegawa, M. (2006) Ultrastructure of the dermal chromatophores in a lizard (Scincidae: Plestiodon latiscutatus) with conspicuous body and tail coloration. Zoological science, 23(9), 793-799.

 Lai, Y. C., Shiroishi, T., Moriwaki, K., Motokawa, M., & Yu, H. T. (2008) Variation of coat color in house mice throughout Asia. Journal of Zoology,274(3), 270-276.

 Lancaster, J. R. & Espinoza, R. E. (2004) What good is grouping for geckos? Testing the benefits of aggregation in Coleonyx variegatus. Integrative and Comparative Biology, 44, 716-716.

 Lancaster, J. R., Wilson, P. & Espinoza, R. E. (2006) Physiological benefits as precursors of sociality: why banded geckos band. Animal Behaviour, 72, 199-207.

 Landová, E., Jančúchová-Lásková, J., Musilová, V., Kadochová, S. & Frynta, D. (2013) Ontogenetic switch between alternative antipredatory strategies in the leopard gecko (Eublepharis macularius): defensive threat versus escape. Behavioral Ecology and Sociobiology, 67, 1113-1122.

 Lásková, J. (2008) Hybridizace a její vliv na fitness hybridů u gekončíků rodu Eublepharis. Diplomová práce. Katedra zoologie PřF UK Praha. 93 s.

 Lares, R. V., Martínez, R. M., Gadsden, H., León, G. A., Gaytán, G. C., & Trápaga, R. G. (2013) Checklist of amphibians and reptiles of the state of Durango, México. Check List, 9(4), 714-724.

 Largen, M., & Spawls, S. (2006) Lizards of Ethiopia (Reptilia Sauria): an annotated checklist, bibliography, gazetteer and identification key.

 Largen, M., & Spawls, S. (2010) The amphibians and reptiles of Ethiopia and Eritrea. Edition Chimaira. 318-322

 Leaché, A. D., & McGuire, J. A. (2006) Phylogenetic relationships of horned lizards (Phrynosoma) based on nuclear and mitochondrial data: Evidence for a misleading mitochondrial gene tree. Molecular phylogenetics and evolution, 39(3), 628-644.

 Leaché, A. D., Rödel, M. O., Linkem, C. W., Diaz, R. E., Hillers, A., & Fujita, M. K. (2006) Biodiversity in a forest island: reptiles and amphibians of the West African Togo Hills. Amphibian and Reptile Conservation, 4(1), 22-45.

 Lepetz, V., Massot, M., Chaine, A. S. & Clobert, J. (2009) Climate warming and the evolution of morphotypes in a reptile. Global Change Biology, 15, 454-466.

 Lewis, T. H. (1949) Dark coloration in the reptiles of the Tularosa malpais, New Mexico. Copeia, 181-184.

 Losos, J. B. (1985) An experimental demonstration of the species-recognition role of Anolis dewlap color. Copeia, 905-910.

 Losos, J. B. (2009) Lizards in an evolutionary tree: ecology and adaptive radiation of anoles (Vol. 10). Univ of California Press.

 Loveridge, A. (1936) African reptiles and amphibians in Field Museum of Natural History. Field museum of natural history, 22(1), 1-122.

 Macedonia, J. M. (2001) Habitat light, colour variation, and ultraviolet reflectance in the Grand Cayman anole, Anolis conspersus. Biological Journal of the Linnean Society, 73(3), 299-320.

 Maddison, W.P. & D.R. Maddison. (2011) Mesquite: A modular system for evolutionary analysis. Version 2.75. http://mesquiteproject.org

 Mafli, A., Wakamatsu, K., & Roulin, A. (2011). Melanin-based coloration predicts aggressiveness and boldness in captive eastern Hermann’s tortoises. Animal Behaviour, 81(4), 859-863.

 Marcellini, D. (1977) Acoustic and visual display behavior of gekkonid lizards. American Zoologist, 17, 251-260.

 Marešová, J., & Frynta, D. (2008) Noah's Ark is full of common species attractive to humans: The case of boid snakes in zoos. Ecological Economics,64(3), 554-558.

 Martín, J., & Forsman, A. (1999) Social costs and development of nuptial coloration in male Psammodromus algirus lizards: an experiment. Behavioral Ecology, 10(4), 396-400.

 McGraw, K. J., Dale, J., & Mackillop, E. A. (2003) Social environment during molt and the expression of melanin-based plumage pigmentation in male house sparrows (Passer domesticus). Behavioral Ecology and Sociobiology, 53(2), 116-122.

 McGraw, K. J., Mackillop, E. A., Dale, J., & Hauber, M. E. (2002) Different colors reveal different information: how nutritional stress affects the expression of melanin-and structurally based ornamental plumage. Journal of Experimental Biology, 205(23), 3747-3755.

 Meiri, S. (2008) Evolution and ecology of lizard body sizes. Global Ecology and Biogeography, 17(6), 724-734.

 Mills, M. G., & Patterson, L. B. (2009) Not just black and white: pigment pattern development and evolution in vertebrates. Seminars in cell & developmental biology, Academic Press, Vol. 20, No. 1, pp. 72-81.

 Millien, V., Kathleen Lyons, S., Olson, L., Smith, F. A., Wilson, A. B (2006) Ecotypic variation in the context of global climate change: revisiting the rules. Ecology letters, 9(7), 853-869.

 Minton, S. A. (1966) A contribution to the herpetology of West Pakistan. Bulletin of the AMNH; v. 134, article 2.

 Mirza, Z., & Upadhye, R. (2010) R. Zur Verbreitung und Lebensweise des in Indien endemischen Lidgeckos Eublepharis fuscus BÖRNER, 1981.

 Moehn, L. D. (1962) A Longevity Record for Coleonyx variegatus. Herpetologica, 18, pp. 66-67.

 Monroy-Vilchis, O., Dominguez-Vega, H. & Urbina, F. (2014) First record of Coleonyx elegans nemoralis (Lacertilia: Eublepharidae) in Mexico state, Mexico. Revista Mexicana De Biodiversidad, 85, 318-321.

 Montalban Huidobro, C. A., JuáRez Orozco, H. & Castro-Franco, R. (2012) Nuevos registros del gecko de bandas de Colima Coleonyx elegans nemoralis Klauber 1945 (Sauria: Eublepharidae) en Morelos, México. Acta zoológica mexicana, 28, 479-481.

 Moradi, N. & Shafiei, S. (2011) New record of the Western leopard gecko, Eublepharis angramainyu Anderson & Leviton, 1966 (Sauria: Eublepharidae) from southeastern Iran. Amphibian and Reptile Conservation, 5, 88-91.

 Moravec, J., Kratochvíl, L., Amr, Z., Jandzik, D., Šmíd, J., & Gvoždík, V. (2011) High genetic differentiation within the Hemidactylus turcicus complex (Reptilia: Gekkonidae) in the Levant, with comments on the phylogeny and systematics of the genus. Zootaxa, 2894, 21- 38.

 Morris, B., R. (1991) Of lines and relationships: an accounting of Coleonyx variegatus subspecies. Dactylus, 11, 20-25.

 Morrison, R. L., Sherbrooke, W. C., & Frost-Mason, S. K. (1996) Temperature-sensitive, physiologically active iridophores in the lizard Urosaurus ornatus: an ultrastructural analysis of color change. Copeia, 804-812.

 Mousseau, T. A., & Fox, C. W. (1998) The adaptive significance of maternal effects. Trends in Ecology & Evolution, 13(10), 403-407.

 Myerscough, M. R., Maini, P. K., & Painter, K. J. (1998). Pattern formation in a generalized chemotactic model. Bulletin of mathematical biology, 60(1), 1-26.

 Murphy, R. W. (1974) A New Genus and Species of Eublepharine Gecko (Sauria, Gekkonidae) from Baja California, Mexico. California Academy of Sciences. 40, 87-92.

 Murray, J. D. (1981) A pre-pattern formation mechanism for animal coat markings. Journal of Theoretical Biology, 88(1), 161-199.

 Murray, J. D. (1988) How the leopard gets its spots. Scientific American, 258(3), 80-87.

 Murray, J. D., Deeming, D. C., & Ferguson, M. W. J. (1990) Size-dependent pigmentation- pattern formation in embryos of Alligator mississippiensis: time of initiation of pattern generation mechanism. Proceedings of the Royal Society of London. B. Biological Sciences, 239(1296), 279-293.

 Murray, J. D., & Myerscough, M. R. (1991) Pigmentation pattern formation on snakes. Journal of theoretical biology, 149(3), 339-360

 Norris, K. S., & Lowe, C. H. (1964) An analysis of background color-matching in amphibians and reptiles. Ecology, 45(3), 565-580.

 Orlov, N. L. & Darevsky, I. S. (1999) Description of a new mainland species of Goniurosaurus genus, from the north-eastern Vietnam. Russian Journal of Herpetology, 6, 72 - 78.

 Orlov, N. L., Ryabov, S. A., Thien, T. N., Quang, T. N. & Thu, C. H. (2008) A New Species of Goniurosaurus (Sauria: Gekkota: Eublepharidae) from North Vietnam. Russian Journal of Herpetology, 15, 229 – 244.

 Ortolani, A. (1999) Spots, stripes, tail tips and dark eyes: predicting the function of carnivore colour patterns using the comparative method. Biological Journal of the Linnean Society, 67(4), 433-476.

 Ota, H. (1998) Geographic patterns of endemism and speciation in amphibians and reptiles of the Ryukyu Archipelago, Japan, with special reference to their paleogeographical implications. Researches on Population Ecology, 40(2), 189-204.

 Ota, H., Honda, M., Kobayashi, M., Sengoku, S. & Hikida, T. (1999) Phylogenetic relationships of eublepharid geckos (Reptilia : Squamata): A molecular approach. Zoological Science, 16, 659-666.

 Ota, H., Matsui, M., Hikida, T. & Tanaka, S. (1987) Karyotype of a gekkonid lizard, Eublepharis kuroiwae kuroiwae. Experientia, 43, 924-925.

 Parker, W. S. (1972) Aspects of ecology of a sonoran desert population of western banded gecko Coleonyx variegatus (Sauria, Eublepharinae). American Midland Naturalist, 88, 209-&.

 Parker, M. R. & Mason, R. T. (2012) How to make a sexy snake: estrogen activation of female sex pheromone in male red-sided garter snakes. Journal of Experimental Biology, 215, 723-730.

 Parker, W. S. & Pianka, E. R. (1974) Further ecological observations on western banded gecko, Coleonyx. Copeia, 528-531.

 Peattie, A. M. (2008) Subdigital Setae of Narrow-Toed Geckos, Including a Eublepharid (Aeluroscalabotes felinus). The Anatomical Record, 291(7), 869-875.

 Pekár, S., & Brabec, M. (2009) Moderní analýza biologických dat. 1. Zobecněné lineární modely v prostředí R. Scientia.

 Pekár, S., & Brabec, M. (2012) Moderní analýza biologických dat 2. Lineární modely s korelacemi v prostředí R. Masarykova universita.

 Pérez i de Lanuza, G., Carazo, P., & Font, E. (2014) Colours of quality: structural (but not pigment) coloration informs about male quality in a polychromatic lizard. Animal Behaviour, 90, 73-81.

 Pokorna, M., Rabova, M., Rab, P., Ferguson-Smith, M. A., Rens, W. & Kratochvil, L. (2010) Differentiation of sex chromosomes and karyotypic evolution in the eye-lid geckos (Squamata: Gekkota: Eublepharidae), a group with different modes of sex determination. Chromosome Research, 18, 809-820.

 Poulton, E. B. (1890). The colours of animals: their meaning and use, especially considered in the case of insects. D. Appleton.

 Protas, M. E., & Patel, N. H. (2008) Evolution of coloration patterns. Annual review of cell and developmental biology, 24, 425-446.

 Pyron, R. A., Burbrink, F. T., & Wiens, J. J. (2013) A phylogeny and revised classification of Squamata, including 4161 species of lizards and snakes. BMC evolutionary biology, 13(1), 93.

 Quesada, J., & Senar, J. C. (2007) The role of melanin‐and carotenoid‐based plumage coloration in nest defence in the Great Tit. Ethology, 113(7), 640-647.

 Quinn, V. S., & Hews, D. K. (2003) Positive relationship between abdominal coloration and dermal melanin density in phrynosomatid lizards. Journal Information, 2003(4).

 Robertson, J., & Rosenblum, E. B. (2009) Rapid divergence of social signal coloration across the White Sands ecotone for three lizard species under strong natural selection. Biological Journal of the Linnean Society, 98(2), 243-255.

 Rooij, N. de (1915) The Reptiles of the Indo-Australian Archipelago. I. Lacertilia, Chelonia, Emydosauria. Leiden (E. J. Brill), xiv + 384 pp.

 Rosenblum, E. B. (2005) The role of phenotypic plasticity in color variation of Tularosa Basin lizards. Copeia, 2005(3), 586-596.

 Rosenblum, E. B., & Harmon, L. J. (2011) “Same same but different”: replicated ecological speciation at White Sands. Evolution, 65(4), 946-960.

 Rösler, H. (1993) Kurze Mitteilungen Die Jugendentwicklung von Eublepharis turcmenicus Darewskij, 1978 im Terarium. Salamandra, 28(3/4), 275-278.

 Rösler, H. (1997) Paläarktische Geckos (Reptilia: Gekkota) Teil I: Historischer Überblick. Geographie und Klima, Verbreitung.-Sauria, 19(1), 17-28.

 Rösler, H.(1999) Paläarktische Geckos (Reptilia: Gekkota) Teil II: Eublepharis turcmenicus DAREVSKY, 1978. Sauria, Berlin, 21(3), 21-26.

 *Rossotti, H. (1983) Colour: Why the world isn't grey.

 Roth, L. S. V. & Kelber, A. (2004) Nocturnal colour vision in geckos. Proceedings of the Royal Society B-Biological Sciences, 271, S485-S487.

 Roulin, A., Mafli, A., & Wakamatsu, K. (2013) Reptiles Produce Pheomelanin: Evidence in the Eastern Hermann's Tortoise (Eurotestudo boettgeri). Journal of Herpetology, 47(2), 258- 261.

 Sacchi, R., Scali, S., Pupin, F., Gentilli, A., Galeotti, P., & Fasola, M. (2007) Microgeographic variation of colour morph frequency and biometry of common wall lizards. Journal of Zoology, 273(4), 389-396.

 Saenko, S. V., Teyssier, J., Van Der Marel, D., & Milinkovitch, M. C. (2013) Precise co- localisation of interacting structural and pigmentary elements generates extensive colour pattern variation in Phelsuma lizards. BMC biology,11(1), 105.

 San-Jose, L. M. & Fitze, P. S. (2013) Corticosterone regulates multiple colour traits in Lacerta Zootoca vivipara males. Journal of Evolutionary Biology, 26, 2681-2690.

 Seifert, W., & Murphy, R. W. (1972) Additional specimens of Coleonyx reticulatus (Davis and Dixon) from the Black Gap Wildlife Management Area, Texas. Herpetologica, 24-26.

 Seifert, W., Rainwater, F., & Kasper, T. (1973) Significant range extensions with field and lab notes for the reticulated gecko, Coleonyx reticulatus Davis & Dixon. The Southwestern Naturalist, 101-103.

 Seufer, H., Kaverkin, H., & Kirschner, A. (2005) The eyelash geckos. Kirschner & Seufer, Karlsruhe.

 Sherbrooke, W. C., de L. Castrucci, A. M., & Hadley, M. E. (1994) Temperature Effects on in vitro Skin Darkening in the Mountain Spiny Lizard, Sceloporus jarrovi: A Thermoregulatory Adaptation?. Physiological zoology, 659-672.

 Sinervo, B., Calsbeek, R., Comendant, T., Both, C., Adamopoulou, C., & Clobert, J. (2006) Genetic and maternal determinants of effective dispersal: the effect of sire genotype and size at birth in side‐blotched lizards. The American Naturalist, 168(1), 88-99.

 Smith, H. M. (1933) On the relationships of the lizards Coleonyx brevis and Coleonyx variegatus. Transactions of the Kansas Academy of Science (1903), 301-314.

 Smith, M. A. (1935) The Fauna of British India, including Ceylon and Burma.

 Sobel I. (1978) Neighbourhood coding of binary images fast contour following and general array binary processing. Computer Graphics and Image Processing 8: 127–135.

 Spawls, S., & Rotich, D. (1997) An annotated checklist of the lizards of Kenya.Journal of East African Natural History, 86(1), 61-83.

 Starostová, Z., Kratochvíl, L. & Frynta, D. (2005) Dwarf and giant geckos from the cellular perspective: the bigger the animal, the bigger its erythrocytes? Functional Ecology, 19, 744- 749.

 Starostová, Z., Kubička, L., Konarzewski, M., Kozłowski, J., & Kratochvíl, L. (2009) Cell size but not genome size affects scaling of metabolic rate in eyelid geckos. The American Naturalist, 174(3), E100-E105.

 StatSoft. (2001). STATISTIKA (Version 6.0.) [Computer software]. http://www.statsoft.com.

 Stebbins, R., C. (2003) A field guide to western reptiles and amphibians. Houghton Mifflin Harcourt, 263-264.

 Stejneger, L. (1893) Annotated list of the reptiles and batrachians collected by the Death Valley Expedition in 1891, with descriptions of new species. North American Fauna, 159- 228.

 Stejneger, L., & Barbour, T. (1917) A check list of North American amphibians and reptiles. Harvard University Press, 162.

 Stevens, M., & Merilaita, S. (2009) Animal camouflage: current issues and new perspectives. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 364(1516), 423-427.

 Stoehr, A. M. (2006) Costly melanin ornaments: the importance of taxon?.Functional Ecology, 20(2), 276-281.

 Stoehr, A. M., & McGraw, K. J. (2001) Ultraviolet reflectance of color patches in male Sceloporus undulatus and Anolis carolinensis. Journal of Herpetology, 168-171.

 Strecker, J., K. (1915) Reptiles and amphibians of Texas (Vol. 18, No. 4). Baylor University Press, 15-16.

 Stuart-Fox, D. M., Moussalli, A., Johnston, G. R., & Owens, I. P. (2004) Evolution of color variation in dragon lizards: quantitative tests of the role of crypsis and local adaptation. Evolution, 58(7), 1549-1559.

 Subramaniam M. (1998) The Encyclopedia of Malaysia. Vol. 1. The Environment. Rainfall, Archipelago Press, Singapore.

 Tanaka, S., & Nishihira, M. (1987) A field study of seasonal, daily, and diel activity patterns of Eublepharis kuroiwae kuroiwae. Herpetologica, 482-489.

 Thanh, V. N., Truong, N. Q., Grismer, L. L. & Ziegler, T. (2006) First record of the Chinese leopard gecko, Goniurosaurus luii (Reptilia: Eublepharidae) from Vietnam. Current Herpetology, 25(2), 93-95.

 Tosunoglu, M., Ayaz, D., Tok, C.V, Olgun, K. & Afsar M. (2005) Morphology of Eublepharis angramainyu Anderson et Leviton, 1966 in Turkey. Herpetozoa, 18(1/2), 61- 62.

 Trnik, M., Albrechtova, J. & Kratochvil, L. (2011) Persistent Effect of Incubation Temperature on Stress-Induced Behavior in the Yucatan Banded Gecko (Coleonyx elegans). Journal of Comparative Psychology, 125, 22-30.

 Ullenbruch, K., Grell, O., & Böhme, W. (2010) Reptiles from southern Benin, West Africa, with the description of a new Hemidactylus (Gekkonidae), and a country-wide checklist. Bonn Zool. Bull, 57(1), 31-54.

 Üzüm, N., Avcı, A., Ilgaz, C. & Olgun, K. (2008) A New Specimen of Eublepharis angramainyu Anderson et Leviton, 1966 (Reptilia: Sauria: Eublepharidae), Leopard Gecko, in Southeastern Anatolia, Turkey. Russian Journal of Herpetology, 15, 129 - 132.

 Vance, V. J. (1973) Temperature preference and tolerance in gecko, Coleonyx variegatus. Copeia, 615-617.

 Vences, M., Galán, P., Vieites, D. R., Puente, M., Oetter, K., & Wanke, S. (2002, January). Field body temperatures and heating rates in a montane frog population: the importance of black dorsal pattern for thermoregulation. InAnnales Zoologici Fennici (Vol. 39, No. 3, pp. 209-220). Helsinki: Suomen Biologian Seura Vanamo, 1964-.

 Vercken, E., Massot, M., Sinervo, B., & Clobert, J. (2007) Colour variation and alternative reproductive strategies in females of the common lizard Lacerta vivipara. Journal of evolutionary biology, 20(1), 221-232.

 Vercken, E., & Clobert, J. (2008). Ventral colour polymorphism correlates with alternative behavioural patterns in female common lizards (Lacerta vivipara). Ecoscience, 15(3), 320- 326.

 Vitt, L. J., & Caldwell J. P. (2013) Herpetology: an introductory biology of amphibians and reptiles. Academic Press. 52-53.

 Vyas, R. (2000) Herpetofauna of Hingolgadh Nature Education Sanctuary, Gujarat. Zoos’ Print Journal, 15(6), 285-286.

 Wallace, A. R. (1879). The protective colours of animals. Science for all, 2, 128-137.

 Wang, Y. Y., Yang, J. H., & Cui, R. F. (2010) A New Species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from Yingde, Guangdong Province, China.Herpetologica, 66(2), 229-240.

 Wang, Y. Y., Yang, J. H., & Grismer, L. L. (2013) A New Species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from Libo, Guizhou Province, China.Herpetologica, 69(2), 214-226.

 Werdelin, L., & Olsson, L. (1997) How the leopard got its spots: a phylogenetic view of the evolution of felid coat patterns. Biological Journal of the Linnean Society, 62(3), 383-400.

 Werner, Y. L. (1972) Observations on eggs of eublepharid lizards, with comments on the evolution of the Gekkonoidea. Zoologische Mededelingen, 47(17), 211-224.

 Werner, Y. L., Takahashi, H., Mautz, W. J. & Ota, H. (2005) Behavior of the terrestrial nocturnal lizards Goniurosaurus kuroiwae kuroiwae and Eublepharis macularius (Reptilia : Eublepharidae) in a thigmothermal gradient. Journal of Thermal Biology, 30, 247-254.

 Werner, Y. L., Takahashi, H., Yasukawa, Y. & Ota, H. (2004) The varied foraging mode of the subtropical eublepharid gecko Goniurosaurus kuroiwae orientalis. Journal of Natural History, 38, 119-134.

 Werner, Y. L., Takahashi, H., Yasukawa, Y. & Ota, H. (2006) Factors affecting foraging behaviour, as seen in a nocturnal ground lizard, Goniurosaurus kuroiwae kuroiwae. Journal of Natural History, 40, 439-459.

 Williams, E. E. (1983). Ecomorphs, faunas, island size, and diverse end points in island radiations of Anolis Lizard ecology: studies of a model organism, 326-370.

 Ziegler, T., Truong, N. Q., Schmitz, A., Stenke, R. & Rosler, H. (2008) A new species of Goniurosaurus from Cat Ba Island, Hai Phong, northern Vietnam (Squamata : Eublepharidae). Zootaxa, 16-30.

i tučně jsou zvýrazněny zdroje informací o lokalitách a SVL * označuje sekundární citace

9. Přílohy

Příloha I: Autoři fotografií využitých v analýze

Příloha II: Přiřazení fylogeneze poddruhů Coleonyx variegatus

Příloha III: Klimatické podmínky v místě výskytu

Příloha IV: Kategorizace zbarvení

Příloha V: Ukázky nastavení

Příloha VI: Výsledky spektrometrie

Příloha VII

Příloha VIII: Fylogenetická rekonstrukce

Příloha IX: Výsledky GLS analýzy

Příloha X: Ontogenetická změna zbarvení

Příloha XI: Ukázky vyhodnocených fotografií