Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav Moravský Krumlov za 2. světové války s důrazem na první a poslední dny okupace (bakalářská diplomová práce) Jana Koubková Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. Brno 2007 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny datum vlastnoruční podpis
2 Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………….4 2. Dějiny města Mor. Krumlova od nejstarších dob do počátku 20. století………..6 3. Co přecházelo říjnu roku 1938…………………..…………….……...………..11 4. Důsledky Mnichova pro Moravský Krumlov……………………………….....16 5. Válečná léta…………………………………………………………………....20 6. Osvobození a zkáza města……………………………………………………..23 7. Poválečná situace……………………………………………………………...26 8. Závěr…………………………………………………………………………..29 9. Prameny a literatura…………………………………………………………....30 10. Přílohy……………………………………………………………………….. 33
3 1. Úvod Téma Moravský Krumlov za 2.světové války jsem si vybrala záměrně z toho důvodu, že jsem nemohla najít knihu, která by se tomuto tématu podrobněji věnovala. Pocházím z vesnice sousedící s Moravským Krumlovem, a proto mi přišlo logické věnovat se něčemu, co je mi osobně blízké, protože člověk by měl nejdříve poznat svůj domov a své okolí, než se rozhodne poznávat svět. Touto prací bych k tomuto poznání chtěla alespoň trochu přispět. Pojala jsem tuto svou práci jako snahu popsat období 2.světové války v Moravském Krumlově a snad výsledky mé práce poslouží dalším badatelům, aby se blíže věnovali některým problémům, kterých se já třeba jen okrajově dotknu. V první části své práce jsem stručně shrnula dějiny města Moravského Krumlova od nejstarších dob do první třetiny 20. století . Pro toto období existuje bohatá literatura, já jsem čerpala z několika děl, jako například: Ugwitz, A.:Příběhy města Moravského Krumlova a sousední vesnice Rokytné, dále Moravský Krumlov. 700 let města nad Rokytnou , nebo Sloschek, E.: Geschichte der Stadt Mährisch Kromau a některých dalších. V pozdějším období, ve třicátých letech, už literatury i pramenů znatelně ubývá. Může to být následkem toho, že velká část krumlovského archivu byla během 2. světové války zničena, ať už tím, že město bylo 7. května 1945 bombardováno postupující Rudou armádou a byl zasažen i krumlovský archiv, nebo také tím, že část listin ze zámku měla být po válce odvezena, nebo zničena v rámci poválečné očisty od všeho německého, konkrétně vhozena u zámku do řeky. 1 Přesto jsem se snažila s využitím pramenů z Moravského zemského archivu 2 a ze Státního okresního archivu ve Znojmě 3 vytvořit celistvý obraz města Moravského Krumlova během okupace s důrazem na roky 1938 a 1945, které byly pro historii města v této době klíčové. Využila jsem také vzpomínek pamětníků, uveřejňovaných v 90. letech 20. století v Moravskokrumlovských novinách, pro lepší vykreslení situace. Toto město prošlo během pár let několika pády, když bylo 10. října 1938 po zařazení do V.okupačního pásma obsazeno ______
1 Chládková, Michaela: K otázce dochová ní archivu města Moravský Krumlov. Ročenka státního okresního archivu ve Znojmě 1998 . Znojmo 1999, s. 91 97. 2 MZA Brno, fond G409 Rodinný archiv Lichtenštejnů Moravský Krumlov. 3 SOkA Znojmo, fond 0460 Archiv města Moravský Krumlov, fond 0461 Okresní úřad Moravský Krumlov, fond 1354 Městský národní výbor Moravský Krumlov, fond 0467 Okresní národní výbor Moravský Krumlov.
4 německou armádou, načež velká část obyvatel odešla z města do vnitrozemí. Pravá pohroma však přišla na samém sklonku války , kdy bylo celé město bombardováno postupující Rudou armádou a byla zničena více než polovina domů a historické náměstí bylo zničeno skoro z 90%. A město přesto doslova vstalo z popela.
5 2. Dějiny města Mor. Krumlova od nejstarších dob do počátku 20. století 4 Město Moravský Krumlov je poprvé zmiňováno ve 2.polovině 13. století. Podle Antonína Ugwitze byl Moravský Krumlov povýšen roku 1260 Přemyslem Otakarem II. na město, ale k tomuto tvrzení nemáme nyní žádné doklady. Prvními pány zmiňovanými jako majiteli tohoto města byli páni z Kunštátu a Obřan, konkrétně Gerhardt Boček , hrabě z Berneku a Niddy, roku 1239 znojemský purkrabí. Po něm vládl Krumlovu pravděpodobně jeho vnuk Heralt z Obřan a pravnuk Smil z Obřan. Již v této době stál na jediném místě vhodném ke vjezdu do města raně gotický kastel, který byl postupně rozšiřován. Ve 2. polovině 14. století zde již stojí hrad s dvoukřídlým palácem. V první polovině 13. století se zde usadil řád německých rytířů, kteří vlastnili špitál a špitální kostel. Páni z Kunštátu a Obřan drží město asi do roku 1312. Brzy poté se město dostalo do držení pánů z Lipé. 5 Prvním pánem města z tohoto rodu byl Jindřich I. z Lipé, který dědičně získal titul nejvyššího maršálka království českého a byl také zemský hejtman na Moravě. Páni z Lipé patřili k mocným rodům v českých zemích a Moravský Krumlov se stal jednou z jejich základen. S asi šedesátiletou přestávkou drželi hrad a město až do roku 1621. Po smrti Jindřicha I. vlastnili panství jeho synové Pertold a po něm Čeněk III. Druhý jmenovaný pak založil ve městě roku 1355 augustiniánský klášter. Potýkal se však také s dluhy, a proto byl jeho synovec a dědic Hynek nucen panství prodat svému strýci Janu z Kravař a jeho synovcům Vokovi, Benešovi , Drslavovi a Lackovi za 8000 hřiven velkých Pražských stříbrných grošů. Pánům z Kravař však panství nepatřilo dlouho, vlastnili je jen mezi léty 1369 1437. 6 Beneš III. z Kravař byl asi tím, kdo udělil městu Moravskému Krumlovu znak. ,,Znak tento ______
4 V této kapitole jsem použila následující literaturu: Berková, Milada Pelánová, Šárka: Páni na Moravském Krumlově 1260 1945 , Moravský Krumlov 1986. Haňák, Vilém: Vlastivěda moravská. Mor. Krumlovský okres, Brno 1913. Jurák, Miloslav a kol.: Moravský Krumlov. Sedm set let města nad Rokytnou , Brno 1960. kol.: Historie a současnost zámku v Moravském Krumlově , Moravský Krumlov 2004. Kronika města Moravský Krumlov sepsána Antonínem Vošterou I.,II. , (opis z roku 1990). Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. , Praha 2000. Mašek, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtickývh rodů v českých zemích, Praha 2003. Sloschek, Erich: Geschichte der Stadt Mährisch Kromau , Znojmo 1937. Ugwitz, Antonín : Příběhy města Moravského Krumlova a sousední vesnice Rokotné , Brno 1883. Valenta, Aleš: Dějiny rodu Kinských , České Budějovice 2004. 5 Ugwitz uvádí roku 1316 jako majitele hradu Viléma z Landštejna a roku 1319 Jindřicha z Lipé, mezitím jako majetek české koruny. 6 Podle Voštery jen do roku 1434 a mezi léty 1434 1437 v majetku Jana z Cimburka.
6 představuje v modrém poli z kvádru vystavěnou věž stojící na zeleném trávníku, majíc bránu obapolně otevřenou, na hoře hřebeny zakrytou. Střed věže rozdělen jest postávkou, nad níž nachází se okenice, výše cimbuří a pak špičatý červený krov cihelný. Po stranách věže jest červený štítek a v každém ,,odřivous“ barvy železové.“ 7 Za husitských válek pobývali ve městě husité a pustošili jeho okolí. Ve městě má být také pochován Bohuslav ze Švamberka. Janem VI. z Kravař vymírá krumlovská větev rodu a panství se dostává opět do rukou pánů z Lipé. V držení tohoto rodu zůstává panství až do roku 1621, kdy byl majetek zkonfiskován Pertoldu Bohobudu po bitvě na Bílé hoře. Prvním majitelem krumlovského panství z tohoto rodu byl Pertold III. z Lipé. Po něm pak Krumlovu vládl Jindřich VIII. z Lipé. Byl stoupencem Jiřího z Poděbrad, který ho také roku 1458 v Moravském Krumlově navštívil, protože již dříve dal Jindřichovi svou dceru Barboru za manželku. Ta také dostala věnem blízké město Ivančice, které se tak stalo poddanským městem krumlovských pánů. Jindřich VIII. byl jedním ze členů poselství vyslaného Jiřím z Poděbrad do Francie. Později se však od Jiřího odvrátil a přestoupil na Matyášovu stranu. Po Jindřichovi převzal správu krumlovského panství jeho syn Pertold IV., který byl nucen část panství prodat Vilémovi z Pernštejna. Vilém se po jeho smrti stal opatrovníkem Pertoldova syna Jindřicha IX., a jako svému pozdějšímu zeti mu krumlovské panství prodal zpět. Jindřich tak mohl s věnem Bohunky z Pernštejna začít s přestavbou krumlovského hradu na honosný renesanční zámek. Po Jindřichově smrti se opatrovníkem jeho syna Jana III. stal opět jeho děd Vilém z Pernštejna a Jan samostatně řídil své panství až od roku 1512. Za Jana III. byla v Moravském Krumlově založena roku 1531 první městská kniha s názvem ,, Registrum aneb knihy miesta Krumlowa morawskeho leta 1531 za aurzadu ty czasy Adriana.“ 8 Od roku 1540 měli také měšťané právo pečetit červeným voskem, které jim propůjčil Ferdinand I. Jan III. trpěl zdravotními problémy a proto na jeho pozvání přijel roku 1537 do města známý lékař, alchymista, filosof a přírodovědec Theoprastus Bombastus von Hohenheim, zvaný Paracelsus. Za Jana III. z Lipé stále pokračovala honosná přestavba krumlovského zámku. Po Janově smrti se moravskokrumlovské panství dostává do držení jeho tří synů Pertolda V., Viléma a Čeňka V. Za vlády Pertolda V. se Moravský Krumlov stal jedním z center Jednoty bratrské, Čeští bratři měli ve městě v Pekařské ulici svou modlitebnu v domě U zlatého kříže, a také ,,paní Pertoldova z Lipé ( Zuzana Černohorská z Boskovic pozn. aut.) byla ,,sestrou“
7 Ugwitz, Antonín: Příběhy města Moravského Krumlova a sousední vesnice Rokytné , Brno 1883, s. 25. 8 Tamtéž s. 31.
7 v Jednotě bratrské a mnozí úředníci horlivými stali se protestanty.“9 Roku 1571 zde zemřel Jan Blahoslav. Ve městě byla i početná obec židovského obyvatelstva a roku 1547 zde byla postavena židovská synagoga a ve městě se nacházela i luteránská modlitebna. Bratři Pertold, Vilém a Čeněk nejdříve spravovali panství společně a později každý sám. Po Čeňkovi zdědil statky roku 1575 Jan IV. z Lipé, za nějž byla dokončena přestavba renesančního zámku. Posledním pánem Moravského Krumlova z tohoto rodu je Janův syn Pertold Bohobud z Lipé, za kterého nejdříve po otcově smrti spravoval majetek Karel st. ze Žerotína a pak Ladislav Berka z Dubé, než se mohl chopit správy panství sám. Pertold Bohobud se účastnil stavovského povstání a jako nejvyšší maršálek království českého se nedržel v pozadí. V lednu 1620 ho přijel do Moravského Krumlova navštívit sám Fridrich Falcký. Po bitvě na Bílé hoře byl však ,,odsouzen ke ztrátě hlavy a utětí pravé ruky, ke konfiskaci všech statků a odnětí dědičného úřadu nejvyššího maršálka Koruny české.“ 10 Císař sice od trestu smrti upustil , ale majetek mu byl zkonfiskován a Pertold Bohobud umírá roku 1643 ve vyhnanství. Moravskokrumlovské panství koupil nedlouho poté roku 1625 kníže Gundakar z Lichtenšteina, bratr Karla z Lichtenšteina, který stál v čele soudu pro vyšetřování a potrestání účastníků povstání. Třicetiletá válka v Moravském Krumlově je ve znamení úpadku. Již počátkem 20. let drancovala město vojska, byl sem zavlečen mor a roku 1630 vyhořel do základů farní kostel a velká část města. Gundakar z Lichtenšteina začal na svém panství s germanizací a rekatolizací, nechal obnovit zničený klášter a daroval jej piaristům, kteří zde měli v letech 1638 43 svou kolej. Byl opraven také farní kostel. Gundakar se snažil zavést pro město nový název Stadt Liechtenstein a udělil městu nový znak ke starému znaku připojil erb Lichtenšteinů. Roku 1645 obsadili město Švédové a byli zde asi půl roku, v důsledku čehož město ještě více zchudlo a některé domy byly zdevastovány. Piaristická kolej roku 1647 fakticky zanikla a tak se zde roku 1657 usadili pavláni a zřídili tady latinskou školu. Roku 1647 přenechal Gundakar z Lichtenšteina Moravský Krumlov, který byl za něj rezidenčním městem, a přilehlé panství , ze kterého zřídil malý fideikomis, svému synovi Ferdinandu Janovi. Po něm spravoval majetek jeho starší bratr Hartman. Za něj byla také zavedena němčina jako úřední jazyk v ústním i písemném úředním jednání. V 17. století ničily město opakovaně požáry i povodně. Po velkém požáru roku 1690, kdy shořela velká část města, ______ 9 Tamtéž s. 32. 10 Procházka, František: Nástin historie Moravského Krumlova.Sedm set let města nad Rokytnou , Moravský Krumlov 1960, s. 20.
8 byla židovská obec, jako ohnisko požáru oddělena od města silnými branami. Roku 1663 okolí města pustošili turecké oddíly a v důsledku tohoto i dřívějších švédských vpádů a třicetileté války byla ve městě více než třetina domů pustých. Hartmanův syn Maxmilián Jakub Mořic nechal na kopci nad městem, tehdy zvaném Špilberk postavit kapli zasvěcenou svatému Floriánu, která měla chránit město před dalšími požáry. Na počátku 18. století vlastnili moravskokrumlovské panství bratr předchozího Antonín Florián a jeho syn Josef Jan Adam z Lichtenšteina. Antonín Florián připojil roku 1712 i panství po knížeti Janu Adamovi z Karlovy linie a spojit tak malý i velký majorát Lichtenšteinů. Za Karla Jan Nepomuka, jeho vnuka, přitáhli roku 1743 do města Prusové a zůstali zde několik týdnů. Pak přešlo panství na potomky bratra Antonína Floriána Filipa Erasma. Josef Václav Vavřinec z Lichtenšteina tak zdědil roku 1749 velký majorát včetně moravskokrumlovského panství, které pak postoupil svému bratru Emanueli Josefovi. Za jeho vlády byl udělán soupis domů a ulic ve městě Moravském Krumlově. Město mělo roku 1770 155 domů, z toho 42 patřících židovské obci. Během sedmileté války trpělo město rekvizicemi, válečnými daněmi a odvody rekrutů. Roku 1772 zdědil malý majorát Karel I.Boromejský z Lichtenšteina, který založil krumlovskou linii Lichtenšteinů. On i jeho žena, kněžna Eleonora Marie z Oettingenu, byli přátelé císaře Josefa II., který také navštívil krumlovské pány při své cestě z Ruska roku 1780. Kněžna Eleonora Marie nechala u zámku vybudovat rozsáhlý anglický park a roku 1789 dala postavit vedle farního kostela Lichtenšteinské mauzoleum, kde byl také její manžel pohřben. Krumlovské panství pak připadlo jeho synovi Karlu II. Boromejskému a po jeho brzké smrti nezletilému Karlu III. Roku 1793 měl Moravský Krumlov pouze 1361 obyvatel a město znovu trpělo válečnými událostmi. V listopadu 1805 procházelo Moravským Krumlovem napoleonské vojsko a 23. listopadu navštívil město sám Napoleon Bonaparte. Po krátkém občerstvení město opustil, jeho vojáci zde však pobyli déle. Roku 1809 zde opět mělo několik měsíců své ležení napoleonské vojsko a město bylo nuceno odvádět vysoké válečné daně i naturálie, čímž jeho majetek velmi poklesl. 11 ,,V nešťastné vzpouře Polákův proti Rusům roku 1831 internováno ku konci května v městě 76 polských vyšších důstojníků a 36 koňáků s koňmi . Asi za měsíc 36 důstojníků přeloženo do Ivančic. V Krumlově Poláci prodleli pak až do 25.února 1832.“ 12 Měšťané si pobyt Poláků pochvalovali, chovali se prý bezchybně. Roku 1848 se stalo hned několik událostí. Správu velkostatku převzal po svém otci Karel IV. Rudolf z Lichtenšteina, zanikl josefínský magistrát a městskou samosprávu převzali do svých
11 Ugwitz s. 55 56.
12 Tamtéž s. 57.
9 rukou hlavně němečtí občané města. Židovská obec byla sloučena s městskou obcí a hradby i městské brány byly částečně zrušeny. V červenci 1866 do města přichází pruské vojsko a vybírá válečnou daň i naturálie. Průchod městem se pak několikrát opakuje. Některé oddíly zde mají ležení až do září toho roku. O tři roky později bylo ve městě již 1761 obyvatel s mírnou převahou žen a roku 1890 již 1830 obyvatel. Roku 1871 získává město železniční spojení s Brnem a Vídní. ,,Moravský Krumlov se stává periferním městečkem Vídně a vídeňští obyvatelé sem často přijíždějí, zejména v letních měsících.“ 13 Město však přesto nezasáhne průmyslový rozmach stále je zde jen několik podniků cukrovar, barvírna, cihelna a až od roku 1924 továrna na piana. Město si ponechalo svůj zemědělský ráz. Posledním majitelem Moravskokrumlovského velkostatku z rodu pánů z Lichtenšteina byl bratr Karla IV. Rudolf z Lichtenšteina. V roce 1900 měl Moravský Krumlov již 2126 obyvatel a 330 domů a městská výstavba se začala rozšiřovat i mimo historické jádro na meandru. Do roku 1930 se počet domů zvýšil na 409, ale počet obyvatel vzrostl jen o málo na 2304. Karlem IV.Rudolfem z Lichtenšteina vymřela roku 1908 sekundogeniturní větev tohoto rodu na Moravském Krumlově, jejíž příslušníci se proslavili zejména jako vojáci. Velkostatek tak zdědil syn Rudolfovy sestry Marie a Ferdinanda Bonaventury, 7. knížete Kinského Ferdinand Rudolf. Rod Kinských byl dlouhou dobu jedním z nejvýznamnějších aristokratických rodů v zemi. Jeho příslušníci byli známými mecenáši vědy a umění. Ferdinand Rudolf vlastnil moravskokrumlovský velkostatek jen 8 let, a zemřel roku 1916, dříve než jeho starší bratři, a proto na něj nepřešel knížecí titul. Toho se však dočkal roku 1920 jeho nejstarší syn Oldřich Ferdinand, pán na Moravském Krumlově, nyní 10. kníže Kinský, poté co se jeho strýc Rudolf vzdal majorátu i knížecího titulu. Oldřich ve třicátých letech patřil k velkým příznivcům SdP. Po Oldřichovi převzal velkostatek jeho mladší bratr Rudolf Antonín Kinský, poslední majitel zámku a velkostatku z řad šlechty a taktéž velký příznivec nacistické politiky. Po roce 1945 mu byl majetek podle Benešových dekretů zkonfiskován.
13 Procházka, František: Nástin historie Moravského Krumlova.Sedm set let města nad Rokytnou , Moravský Krumlov 1960, s. 23.
10 3. Co předcházelo říjnu roku 1938. Od poslední čtvrtiny 19. století do roku 1918 bylo město Moravský Krumlov v rukou německých obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 1900 zde bylo 2126 obyvatel a z toho bylo 879 Čechů a 1233 obyvatel hlásících se k německé národnosti. V roce 1910 vyznělo sčítání ještě více ve prospěch německého obyvatelstva, a to 564 ku 1525 a volby s přehledem vyhrávaly německé strany. Velký vliv na počty německých obyvatel při sčítání mohlo mít také to, že se k německé obcovací řeči hlásila velká část českého obyvatelstva, protože mnoho Čechů bylo zaměstnáno na velkostatku hraběte Kinského a lidé ze smíšených manželství se taktéž hlásili k němectví. Všichni Židé ve městě se také přihlásili k německé obcovací řeči. V čele města stál německý starosta, kterým byl od roku 1902 Michael Warneke. Od roku 1905 byl v městské radě pozdější vůdce moravskokrumlovských Němců JUDr. Štěpán Grohschmiedt, německý advokát a později právní poradce Rudolfa Kinského, který byl samozřejmě mecenášem akcí, které Němci v Moravském Krumlově pořádali. Počátek 20. století byl ve znamení zápasu o českou měšťanskou školu. Německá měšťanská škola zde byla již od roku 1872 a mimo to tu byly ještě obecné školy: německá ( od roku 1848), židovská (od roku 1848, splynula roku 1873 s německou) a česká obecná škola ( od roku 1887). V roce 1908 se Ferdinand Kinský otevřeně postavil proti založení české měšťanské školy v Moravském Krumlově. Roku 1909 se novým starostou stal Jindřich Kaniak, který rázně vystupoval proti zřízení české měšťanské školy a za jeho úřadování městská rada dokonce zaslala rezoluci proti zřízení české university na Moravě. Roku 1908 byla zahájena první schůze Matice moravskokrumlovské, v jejímž čele stanul MUDr. Mořic Odstrčil a již o rok později byla po velkých ústupcích Matice městské radě zřízena česká matiční měšťanská škola. Po roce 1918 se situace rázem obrátila a v roce 1921 bylo z 3482 obyvatel jen 502 hlásících se k německé národnosti, tedy jasná převaha Čechů a z Němců byla menšina v českém městě. 14 Velký vliv na tyto počty měla i skutečnost, že ve 20. letech byla k Moravskému Krumlovu připojena obec Rakšice, která byla zcela česká. V lednu 1919 oficiálně město převzala správní komise do českých rukou. Prvním poválečným starostou se stal dr. Josef Kopřiva, ale po obstrukcích německých radních rezignoval, a na jeho místo nastoupil Josef ______
14 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960, okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, Ostrava 1984, s. 148.
11 Brothánek a po něm Richard Filla.Voleb do obecního zastupitelstva roku 1921 se zúčastnilo 9 politických stran. Ze 30 radních získala nejvíce Československá strana socialistická (ČSS), dále Bürger und Arbeitpartei ( BuA), Československá strana lidová křesť. soc. dělníků, domkářů a živnostníků (ČSL KSDDŽ) a Československá strana národně demokratická (ČSND). Starostou byl zvolen Richard Filla, v roce 1923 však podal demisi a starostou se stal Antonín Kašpárek. V parlamentních volbách v nově zřízeném soudním okrese moravskokrumlovském zvítězila Deutsche christlich soziale partei ( DCV) a Československá strana lidová (ČSL). Dobrého výsledku dosáhli i Agrárníci (AGR), národní socialisté ( ČNS) a sociální demokracie (ČSD). Ostatní strany nedosáhly výraznějšího úspěchu. Vítězství německé strany však jasně ukazovalo, že Němci mají ve městě stále silnou pozici. Moravský Krumlov si i po roce 1918 udržel svůj ryze zemědělský ráz, neprosadil se tu ve větší míře průmysl menší roli hrál jen cukrovar, barvírna a tiskárna, krátce také textilní výroba. Dobrou pozici tu proto dlouhodobě měly katolické strany, především Československá strana lidová. Z obecních voleb v roce 1925 vyšly vítězně hlavně ČSS, ČSL a BuA. BuA byla na komunální úrovni nejsilnější německou stranou a jejím vedoucím členem byl Judr. Štěpán Grohschmiedt, pozdější starosta okupovaného města po roce 1938. Starostou v roce 1925 se stal Antonín Kašpárek (ČSL). ČSL také s přehledem vyhrála parlamentní volby v moravskokrumlovském soudním okrese, za ní skončili Agrárníci a nově Bund der Landwirte ( BdL), který zřejmě přebral voliče hlavně DCV, pro kterou skončily volby neúspěchem. 15 BdL brojil hlavně za nacionalistické německé ideje a později se stana sloučila s SdP. Její voliči byli hlavně z řad německých agrárníků a německého malorolnictva.. Podobně dopadly i volby v roce 1929. V obecních volbách opět zvítězila ČSL a za ní ČNS a ČSD a Antonín Kašpárek opět obhájil starostovské křeslo. Několik hlasů dostali i komunisté, ale po celá 20. i 30. léta byla jejich role téměř bezvýznamná a proto se soustředili hlavně na agitaci v okolních obcích, než ve městě. Parlamentní volby na Moravskokrumlovsku znamenaly vítězství pro ČSL, Agrárníky, Bund der Landwirte a ČNS. Po relativně klidných 20. letech, přišla hospodářská krize a v souvislosti s tím od počátku 30. let začaly na Moravskokrumlovsku vykazovat větší aktivitu skupiny českých fašistů, německých nacionalistů i komunistů. Pořádali buď tajné schůze jen pro zvané hosty, což bylo. typické spíše pro fašisty a nacionalisty, nebo i otevřené manifestace, jako například manifestace KSČ v roce 1933. ______ 15 Tamtéž s. 145.
12 Národní obec fašistická (NOF) v čele s generálem Gajdou se nesoustřeďovala přímo na město Moravský Krumlov, ale se svým programem objížděla okolní české vesnice, jako např. 19. června 1932 se konal zájezd do obcí Rybníky, Rouchovany, Skryje a Mohelno. 16 A jak stojí na plakátech, měly tábory lidu za program přednášet o ,,posledních politických událostech a hospodářské situaci.“ Četnictvo se snažilo těmto táborům lidu zabránit a konání akcí zakázalo s odůvodněním, že by byl ohrožen veřejný klid a pořádek. Akce se však přesto konaly jako památky padlým, spojené se mší pod širým nebem, čímž si NOF získávala i katolické voliče. Fašisté však agitaci v Moravském Krumlově nevzdávali, a i bez význačných hostí se v místní záložně konala odpoledne 16. října 1932 důvěrná fašistická schůze, jíž se účastnilo asi 10 osob, později ten den se stejná akce konala i v Rakšicích, kde při této příležitosti vznikla fašistická organizace s asi 20 členy. Obě schůze svolal náčelník fašistické strany v Rybníkách František Podhradský. Němečtí nacionalisté měli v Moravském Krumlově podporu z nejvyšších kruhů. Rudolf Antonín Kinský se přesto, že byl od roku 1920 na vlastní žádost československým občanem, netajil svými sympatiemi k velkoříšským myšlenkám. Vůdčí postavou místních německých obyvatel byl JUDr. Štěpán Grohschmiedt, advokát a právní poradce hraběte Rudolfa Kinského. Po roce 1935 pořádal přísně utajované sešlosti Němců v Moravském Krumlově, na které nebyli ani Češi, ani četníci vpuštěni a proto není zcela jisté, co bylo jejich náplní. S rostoucí mocí Hitlera v Německu se i Němci v českých zemí začali hlasitě projevovat. Zde budu citovat článek z Národních listů, ze dne 18. května 1933 s nadpisem Obrana státu ve zněmčelém území: 17 Poslední dobou se národnostní poměry ve zněmčelém území, hlavně v pohraničí, velmi zhoršují. Němci posíleni silným vypětím nacionalismu v Říši, cítí se opět povýšeni nad českými občany a nejtíže tento stav pociťují naši čeští hraničáři. Ve zněmčelé obci Hostěradicích na Mor.Krumlovsku musili se čeští lidé uchýliti zvláštním podáním ke státním úřadům.(…) Místo kladu jsou na denním pořádku jen provokace a pronásledování českých lidí jak společensky, tak zejména hospodářsky. Denně se ozývá pokřik ,,Heil Hitler!“, rekruti šli k odvodům s odznakem hákového kříže, neustále se prozpěvují velkoněmecké i válečné písně, a na českého člověka se každý jen hrubě osopí, i ve věci úřední.V okrese je 45.010 Čechů a jen 8131 Němců, proto čeští menšináři uchylují se k úřadům o ochranu. Oproti dvěma předešlým skupinám, komunisté žádné akce většího formátu na Moravskokrumlovsku neprojevovali, zřejmě z toho důvodu, že jich byl relativně malý počet ______ 16 SOkA Znojmo, fond 0461 OÚ Mor. Krumlov, inv.č. 141, kart. 111. 17 SOkA Znojmo, fond 0461 OÚ Mor. Krumlov, inv.č.532, kart. 124.
13 a neměli žádného vůdce. Toto všechno se projevilo i na volbách v roce 1935. Obecní volby do městské rady sice opět vyhrála ČSL a ČNS, ale na třetí a čtvrté místo se dostala NOF a SdP, které ač se minulých voleb neúčastnili, nyní měly každá přes 200 hlasů z celkového počtu voličů 2065. Výrazně si polepšili i komunisté, kteří získali 97 hlasů. Starostou se opět stal Antonín Kašpárek (ČSL). Parlamentní volby v tomto roce dopadly obdobně. Opět z nich vyšly vítězně strany ČSL a agrárníci, ale SdP se z nuly dostala na číslo 2844 a NOF na 1782, což z celkových 16548 voličů znamenalo 17,18%, respektive 10,76%. Vzrůst síly SdP byl sice zajímavý, ale neukazoval že by Němci měli v Moravském Krumlově a jeho okolí nějakou převahu, natož aby mohli říci, že jde o německé město. Po anšlusu Rakouska došlo v silné radikalizaci obyvatel v už tak napjaté situaci. To se projevovalo i v Moravském Krumlově. Němci s podporou hraběte Rudolfa Kinského konali často schůze v německém domě a scházeli se potají za městem u nádraží u hájovny a pořádali tam tajná cvičení. Navenek se projevovali jen tím že mladí Němci začali nosit bílé punčochy. Pak přišel 20. květen 1938 a byla vyhlášena částečná mobilizace. Vybraní krumlovští občané byli povoláni k hlídání československých hranic i důležitých hospodářských objektů. Na to vzpomíná jeden z pamětníků: ,, mnozí naši otcové museli odjet na hranice. Byli členy organizace SOS (…) Ani jsem nezaznamenal, že od začátku jara vždy v neděli dopoledne tatínek někam zmizel a přišel až hodně po poledni.(…) Ano, každou neděli přijeli vojáci ze Znojma, z autobusu vytáhli zbraně pušky, kulomety, pistole a granáty a začali s výcvikem. Proháněli 30ti 40tileté tatíky po ,,Střelnici“ jako nadmuté kozy.“ 18 Z toho je patrno že ani Češi neponechávali nic náhodě a připravovali se na situaci, o které tušili, že přijde. Členové SOS z Moravského Krumlova obsadili část hranic okolo Dyje u Nového Hrádku. Celkem se až na pár pohraničních přestřelek nic neudálo, jen při jedné pochůzce chytili Krumlovského Němce Zwedlera při rabování mlýna, a přestože ho pustili, později se jim jako člen městské rady „odvděčil“ ,, zatopil nám, kde mohl .“ Po několika týdnech se pak z hranic vrátili domů. Z jinak poklidných letních dnů se vymyká jen jedna událost ve městě. Do Moravského Krumlova dorazila mise lorda Runcimana zásluhou bratra místního hraběte Oldřicha Kinského. Lord Runciman, prý v zámku dlouze hovořil s hrabětem Kinským i s JUDr. Grohschmiedtem a náplní rozhovoru zřejmě bylo zařazení Moravského Krumlova do území, které má být odstoupeno Německu. Své odhodlání bránit republiku ukázali Krumlovští občané při Dni brannosti v září téhož roku, kdy se účastnili ve velkém počtu. Na ______
18 Starý krumlovák vzpomíná na rok 1938 , Moravskokrumlovské noviny 3/1993 , s. 7 11.
14 shromáždění přednesl dokonce loajální projev pozdější německý starosta a vůdce Němců ve městě JUDr. Grohschmiedt. Jak opravdově byl tento projev myšlen, bylo asi jasné všem přítomným. Při úplné mobilizaci 23. září 1938 nastoupili opět Krumlovští občané na hranice. Situace byla od té květnové rozdílná, přítomní Němci na české straně houfně přebíhali přes hranice do Německa a docházelo také k přestřelkám. Ale obyvatelé Moravského Krumlova stále nevěděli, zda bude území, které připadne Německu zasahovat až tak na sever, aby do něj spadalo i jejich město. A tuhle otázku nevyřešila ani Mnichovská konference.
15 4. Důsledky Mnichova pro Moravský Krumlov Na konferenci v Mnichově 29. 30. září 1938 se zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie dohodli o odstoupení sudetoněmeckého území Německu. 19 V dohodě byly zmíněny IV nesporné úseky, které má obsadit německá armáda od 1. do 7. října. Poslední V.pásmo ,,převážně německého charakteru“ mělo být stanoveno později s tím, že v toto území určí mezinárodní komise a o připojení rozhodne lidové hlasování. Do tohoto pásma patřila celá jižní Morava a mezi zabrané vesnice mnohdy patřily i ty ryze české, či jen s malým procentem německého obyvatelstva. Němci totiž nevycházeli ze sčítání obyvatel z roku 1935, ale ze situace k roku 1918. To znamená ze sčítání z roku 1910, kdy výsledky často vycházely v jejich prospěch, protože se nebrala v potaz národnost, nebo mateřská řeč, ale obcovací řeč. Údaje z pozdějších sčítání například ze třicátých let byly nacisty zamítnuty jako falešné. Na plebiscitu, ve kterém se měli obyvatelé rozhodnout ve kterém státě chtějí žít, se měly dohodnout již jen strany německá a československá, ale Němci přestali mít na tomto způsobu rozhodování zájem. V.pásmo, které zahrnovalo celou jižní Moravu a část jižních Čech, mělo být do vyřešení situace obsazeno mezinárodními jednotkami a poté v době od 8. do 10. října 1938 mělo být obsazováno německou armádou. Po tomto termínu již k žádnému dalšímu pohybu vojsk nemělo docházet, ale ani to nebylo splněno a následujících dnech bylo zabráno ještě několik českých vesnic i na Moravskokrumlovsku. Postupně však jasně vycházelo na povrch, že půjde více o strategickou než o etnografickou hranici. Na utváření nových hranic na jižní Moravě mělo vliv několik faktorů. Jednak to byla otázka národnostní, kdy byly do záboru začleněny všechny oblasti, kde byla převaha německého obyvatelstva. Později však toto kritérium ustoupilo do pozadí a nastoupil zájem strategický. V neposlední řadě je také nutno počítat s rolí jižní Moravy v germanizaci celého českého prostoru, kdy měl z jihu vystupovat výběžek na sever k Vyškovu a mělo dojít ke spojení okupovaného území na severu a na jihu, tak aby se z Čech stalo obklíčené území. 20 V případě Moravského Krumlova zřejmě převážil záměr vlivného jednotlivce nad českou většinou, jelikož v okrese nebyl žádný strategický průmysl ani důležitý komunikační uzel a celý severní výběžek zabíral především ryze české území. ______ 19 Kural, Václav: Češi, Němci a mnichovská křižovatka, Praha 2002, s. 149 a Mnichov v dokumentech I., Praha 1958, s. 270 272. 20 Brodesser, Slavomír: Nacistické germanizační plány a průzkum národnostních poměrů na jižní Moravě. Vlastivědný věstník moravský 1974 , s. 254 261.
16 Dne 6. října 1938 v 7 hodin 25 minut přišel do Moravského Krumlova telefonát ze zemského úřadu v Brně následujícího znění: ,, Podle rozhodnutí mezinárodního výboru v Berlíně bude německým vojskem ve dnech 7. až 10. října okupována část případně celý okres Moravskokrumlovský. Okupace potrvá až do doby, než bude definitivně rozhodnuto o tom, které území bude odstoupeno Německu. Připravte evakuaci úřadů, které až na další pokyn vytrvají na místě a zařiďte, aby civilní obyvatelstvo zůstalo na svých místech. Bližší pokyny následují.“21 Ve dnech 8.až 10. října mělo být město Moravský Krumlov a jeho nejbližší okolí obsazeno německou armádou a to i přesto, že ve městě žilo jen asi 28% Němců. Obsazování jižní Moravy začalo již 8. října a německým jednotkám velel gen. Wilhelm Hermann List. O připojení Moravského Krumlova k Německu se hlavní měrou zasloužil majitel velkostatku hrabě Rudolf Kinský, velký zastánce nacistické politiky. 22 Po odtržení od českých vesnic v okolí by však město zůstalo bez hospodářského zázemí a hrabě by přišel o část svého majetku, proto byly ještě po datu 10. října připojeny 4 české vesnice v nejbližším okolí – Polánka, Rakšice, Rokytná a Dobřínsko ( druhé dvě vesnice byly později ze záboru vyjmuty). Tím byla sice jasně porušena zásada ,, území převážně německého charakteru“, ale území přesto zůstalo obsazeno. Zabrané území kolem Moravského Krumlova tak představovalo výběžek, vystupující z jinak celkem jednolitého území, spojený se zbytkem okupačního území pouze pásem širokým asi 1 km. Tento výběžek také splňoval záměry nacistů dosáhnout co nejsevernějšího území důležitého pro budoucí germanizaci Moravy, a proto zřejmě přesvědčování nedalo hraběti Kinskému skoro žádnou práci. Otázka hospodářského zázemí se plně vyřešila až vznikem Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939. Vytyčením V.pásma v takovémto rozsahu byla zcela ochromena železniční i silniční doprava v kraji a zabráním Moravského Krumlova spadaly neobsazené obce pod okresní úřad v Moravských Budějovicích, což bylo město dosti vzdálené. Samo obsazení města Moravského Krumlova proběhlo dne 10. října 1938. Po zjištění rozsahu V.pásma opustilo město, i přes zákaz vystěhovávat se, ještě před příchodem německé armády asi 1200 českých občanů, kteří odešli do vnitrozemí, převážně do okolních českých vesnic a do blízkých Ivančic. Již 7. října bylo totiž známo, která města budou obsazena.24 Na tuto ______ 21 SOkA Znojmo, fond 0461 OÚ Mor. Krumlov, inv.č. 1020, kart. 420/309. 22 Po válce byly v zámku nalezeny různé fotografie s válečnou tematikou, včetně fotografie Adolfa Hitlera. Dnes uloženy v MZA Brno, fond G409, inv.č. 584, kart. 42. 24 Deník Moravské slovo ze dne 7. října 1938 obsahuje seznam obcí a měst zahrnutých do V.pásma.
17 dobu vzpomíná tehdejší krumlovský občan Jan Hlaváč: ,, Mezi lidmi panovala nervozita a strach. Když jsme se tehdy, teprve 2 dny před tím dozvěděli, že kvůli hraběti Kinskému bude zabrán i Mor.Krumlov, nastala doslova panika. Každý, kdo jen trochu mohl a neměl ve městě dům, se snažil Mor.Krumlov opustit. Byli to hlavně státní úředníci, kteří odváželi svoje skromné svršky doslova na trakařích, ručních vozících a jak se dalo. Aspoň to odvést do sousedního Dobřínska, Rybníků či Vémyslic. Doslova do rána bylo třeba přestěhovat okresní úřady, jako hejtmanství, soud, berní úřad, četnictvo, ale také ,,ochranovnu“ ( sirotčinec pozn. aut.) a další. “25 Když lidé viděli jak jsou stěhovány úřady taktéž na nic nečekali a z města doslova utekli. Z města se odstěhovali i Židé. I když zde v té době žilo jen posledních několik židovských rodin, žádná se po válce do města nevrátila. Už 8. října byla vydána dvojjazyčná vyhláška, ve které se oznamovalo převzetí města JUDr. Grohschmiedtem, který se stal starostou. Německá armáda dorazila s menším zpožděním až 10. října po poledni. Na náměstí je vítal nápis Wir danken unserem Führer, prapory s hákovými kříži visely na všech německých domech a byli zde shromážděni všichni němečtí obyvatelé. ,, (…) z radnice napochodoval novopečený a nevolený starosta dr. Grohschmiedt v doprovodu hraběte Kinského vstříc německému veliteli. Dr. Grohschmiedt měl na polštářku klíč. Snad to byl symbolický klíč od hradeb nebo od radnice. U Německého domu vyvřeskovala německá děcka ,,hajl Hitler“ a ,,sieg heil“ a házeli květiny na německá auta.(…)Na stožár, vztyčený před radnicí, vylétla německá vlajka a Němci zajásali.“ 26 Německé obyvatelstvo v Moravském Krumlově tvořili hlavně zaměstnanci velkostatku a úředníci a již před Mnichovem tak měli ve městě relativně velký vliv. Společně s německou armádou nastoupili i ordneři SdP a tím i represe vůči českým obyvatelům města. Několik obyvatel bylo hned v prvních dnech okupace internováno v samotném městě i v okolních vesnicích. Rodiny lidí aktivních v některých vlasteneckých organizacích byly vyzvány aby opustili svůj majetek a odešli z pohraničí. K další vlně zatýkání Čechů došlo až po 15. březnu 1939 v souvislosti se zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Hned byla zavedena němčina jako úřední jazyk. Další z pamětníků vzpomíná na akci, kterou Němci uspořádali po svém příjezdu: ,, Na náměstí před hotelem ,,U pánbíčka“postavili Němci ,,guláškanon“ a vyvářeli podivnou polévku, kterou rozdávali každému, kdo přišel. Za moc nestála, ale oni fotografovali obyvatele, jak stojí ve frontě na ,,Eintopf“. Nevadilo jim však, že skoro všichni lili toto jídlo prasatům. Lidé ale nevěděli, že tuto akci muselo zaplatit město a pro Němce to bylo jen ______ 25 Hlaváč, Jan: Jak to vypadalo před 55 léty v Moravském Krumlově , Moravskokrumlovské noviny 11/93 , s. 11. 26 Košíček, Přemysl: Starý Krumlovák vzpomíná na rok 1938, Moravskokrumlovské noviny 3/1993, s. 10.
18 cvičení. “27 Byla to jen jedna z akcí, které Němci pořádali ve všech obsazených oblastech. Němečtí vojáci si po svém příjezdu užívali plných restaurací a obchodů a utráceli, protože řadu věcí by již v Německu nesehnali. České obchody však museli změnit své názvy, všude se objevily německé nápisy, nebo alespoň česká jména bez háčků a čárek. Na úřadech české zaměstnance brzy vystřídali němečtí. Byly vytvořeny nové hranice, které byly střeženy pohraniční stráží a průchod byl možný jen se speciální propustkou vydávanou radnicí. 14. října už bylo jasné, že se plebiscit o připojení sporných území konat nebude a tak padla poslední naděje Krumlovských občanů o vyjmutí z obsazeného území. Kvůli odchodu velké části českého obyvatelstva ještě před záborem byli Němci ve městě v malé přesile, bylo jich asi 1100, ku asi 1000 českých občanů. Moravský Krumlov tak dělal dojem vylidněného města. ,,Uzavřeny a vyprázdněny veřejné budovy, landrát, berní úřad, budova okresní nemocenské pokladny, spořitelna a měšťanská škola. Ze soukromých budov bylo prázdných 70 obecních domů, 160 bytů, 35 obchodních místností a z průmyslových budov koželužna a tiskárna.“ 28 I když byly zřízeny nové německé úřady a do města byla převelena německá posádka, úbytek obyvatel nebyl vyrovnán. Navíc zde posádka byla jen dočasně, takže k zaplnění prázdných budov nedošlo trvale. Okupované území na jižní Moravě včetně Moravského Krumlova připadlo k říšské župě Niederdonau ( Dolní Dunaj), a byly vytvořeny landráty v Mikulově a ve Znojmě, kam spadal i Moravský Krumlov. Ve městě byl zřízen tzv. úřední soud, podřízený krajskému soudu ve Znojmě. Celé Sudety byly plně začleněny do říšské správy a bez velkých změn fungovalo tato správa až do konce války. Že se však Češi se svou situací nesmířili ukázaly volby do říšského sněmu na počátku prosince téhož roku. I Češi v zabraných sudetských územích mohli jako říšští občané volit do říšského sněmu. Hlavně v Rakšicích došlo k několika incidentům, když Češi, kteří podepsali petici pro připojení k Československu, nebyli vpuštěni do volebních místností. Navíc ti, kteří mohli volit a přišli k volbám, mohli odevzdat pouze lístek ,,Ja“. Lístky ,,Nein“ nebyly přijaty. Nepokoje uklidnily až četnické posily z Moravského Krumlova a Olbramovic. Výsledky tak byly jednoznačné, v oblasti župy Niederdonau hlasovalo pro Hitlera a jeho jednotnou kandidátku 99,26% voličů. ______ 27 Tamtéž s. 11. 28 Sedláček, Tomáš: Moravský Krumlov v letech 1900 1938(se zaměřením na česko německé vztahy) , dipl. práce, Brno 1997, s.
19 5. Válečná léta Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se pro město Moravský Krumlov v podstatě nic nezměnilo. Jen nastala další vlna zatýkání. Pokračovala germanizace, ve městě byly zrušeny české školy, povolena byla jen česká obecná škola v Rakšicích. Co se týká let 1939 1944 nemáme pro toto období v Moravském Krumlově téměř žádné prameny. Jde pouze o zlomky různých událostí a vzpomínek. České obyvatelstvo města bylo nuceno pracovat na pozemcích hraběte Kinského a mnoho jich bylo posíláno na nucené práce do Říše. 29 Město mělo čím dál méně obyvatel. Vojenská posádka byla odsunuta, čeští obyvatelé se do města nevrátili ani po zřízení Protektorátu a i němečtí obchodníci město opouštěli, protože by se ve vylidněném městě neuživili. Ani lidé z okolních českých vesnic sem nepřijížděli, protože okresní úřady byly v Moravském Krumlově zrušeny. To si uvědomoval i starosta Grohschmiedt a v roce 1940 zažádal o opatření k nápravě situace: ,, 1. ve městě má být ponechán soud, 2. má sem být přeložena malá posádka, 3. má být zřízena hlavní nebo střední škola, 4. má být zřízena odborná škola, 5. do budovy koželužny by měl být přeložen některý průmyslový podnik, pracující pro armádu, 6. do soudního okresu Mor. Krumlov by mělo být začleněno několik českých obcí z okolí, aby bylo dosaženo lepšího spojení s okresním městem Znojmem a aby město získalo hospodářské zázemí, 7. měl by být znovu zřízen politický okres Mor. Krumlov, skládající se ze soudního okresu Mor. Krumlov a Pohořelice, 8. měly by být obnoveny úřady, které jsou v okresním městě, tj. berní správa, okresní nemocenská pojišťovna aj.“ 30 Po odsunutí vojenské posádky se tak německé obyvatelstvo stalo opět menšinou v českém městě. Aktivita Němců, z nichž mnozí museli na frontu, postupně ochabovala a nakonec se omezila jen na vybírání tzv. ,,Winterhilfe“. Ve městě fungovalo po část války několik podniků. Byl tu například cukrovar, avšak stroje byly převezeny do jiných továren a cukrovar přestav pracovat. Po zbytek války tu pak byly uskladněny ,, velké zásoby výzbroje leteckých jednotek. Jako kuriozitu pak v cukrovaru nutno uvést, že zde byly původně zásoby obleků a celé výzbroje pro africké tažení. “31 Ještě za okupace bylo ale toto vybavení převezeno do Velkého Meziříčí a v cukrovaru zůstala jen jeho malá část. Během ústupu německých jednotek v dubnu 1945 byl cukrovar zapálen a jeho vybavení z velké části lehlo popelem, ______29 Moravskokrumlovský zpravodaj, květen 1975, s. 2 4. 30 Halámková, Marie – Fialová, Anděla: Léta 1938 1945 , In. Moravský Krumlov. Sedm set let města nad Rokytnou , Brno 1960, s. 63 64. 31 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor. Krumlov, kart. 275, inv.č. 143, K II 480.
20 malou část si poté rozebralo místní obyvatelstvo. Co se týká roku 1942 máme pro tento rok jen několik kusých informací. 6. března měl být v koncentračním táboře v Dachau umučen krumlovský občan Josef Barzava, který byl zatčen již na podzim roku 1940. Druhým občanem s podobným neradostným koncem byl řídící učitel z Moravského Krumlova Josef Chudoba, který je na seznamu osob, popravených 3. července 1942 za 2. stanného práva dle záznamů z Krematoria města Brna. 32 V roce 1944 byli i moravskokrumlovští občané stále častěji posíláni na nucené práce nebo zapojováni do opevňovacích a zákopových prací okolo města. S blížícím se koncem války se začal rozvíjet odbojová činnost i na Moravskokrumlovsku. Tento kraj neměl příliš dobré podmínky pro diverzní činnost, nebyly tu žádné větší průmyslové podniky ani důležitý železniční uzel a ani přírodní podmínky nejsou nejvhodnější. Přesto se zde na podzim 1944 začala formovat asi padesátičlenná skupina partyzánů ,,Josefa Hybeše“, kteří operovali v lesích mezi Oslavanami, Ivančicemi a Moravským Krumlovem. V čele stál krumlovský občan Antonín Řepka. Skupina během války nepodnikala žádné větší akce a svoji činnost zvýšila až v jarních měsících roku 1945. Jejich největším úspěchem bylo sestřelení německého letounu u Jamolic v samém závěru války, nebo přepadení Tulešického zámku, kde získali zbraně a munici. S postupem Rudé armády se i oni zapojili do osvobozovacích bojů ve spojení s oddíly generála Bělousova, který osvobozoval prostor kolem Moravského Krumlova. Hlavním důvodem, pro který se nelze blíže věnovat období mezi léty 1939 1944, je skoro naprostá neexistence pramenů pro toto období. A to hned z několika důvodů. O jednom z nich se píše v městské kronice z poválečného období. ,, Německé velení našeho města v čele se starostou Grohschmiedtem připravuje zničení všech písemných dokumentů. 17. dubna byla nařízena všeobecná evakuace obyvatel.(…) Pro tento transport bylo připraveno i odvezení věcí charakteru muzeálního. Ve třech bednách byl materiál připraven v průjezdu bývalé radnice. Tehdy, 17. dubna, k odvozu nedošlo. Ještě 18. dubna a ráno 19. dubna tam byly bedny v neporušeném stavu .“ 33 Kam se poděly bedny pak a co všechno v nich bylo je otázkou. Při odchodu německé armády ze zámku měly být všechny věci i zásoby zničeny a to, co zde po jejich odchodu zbylo, bylo rychle rozebráno místním obyvatelstvem. ______ 32 Vašek, František – Štěpánek, Zdeněk: První a druhé stanné právo na Moravě( 1941 1942) , Brno 2001, s. 159. 33 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor. Krumlov, kart 275, inv.č. 143, K II 480.
21 Sám hrabě Kinský i se svým majetkem, který čítal 16 plně naložených vozů, odjel již v polovině dubna do Rakouska. Důležitější v tomto ohledu je však událost ze 7. května 1945. Město bylo v několika vlnách bombardováno postupující Rudou armádou a silně poničeno. Plně zasažena byla i budova radnice, kde byl uložen archiv. Budova lehla popelem a tím i to co v ní ještě po Němcích zbylo. Ale ani to ještě nebylo všechno. To co zbylo z písemností v zámku, mělo být podle některých pamětníků vhozeno pod zámkem do řeky Rokytné, nebo zakopáno v zámeckém příkopě. 34 Část se po válce podařilo zachránit, ale většina dokumentů byla ztracena. ______ 34 Chládková, Michaela: K otázce dochování archivu města Moravský Krumlov , Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998 , Znojmo 1999, s. 91 97.
22 6. Osvobození a zkáza města V dubnu 1945 už byl výsledek války více než jasný. Němečtí vojáci i obyvatelé nečekali na příchod Rudé armády postupující od jihovýchodu a začali se chystat na evakuaci města. Moravský Krumlov a jeho okolí měl být osvobozen Rudou armádou v rámci bratislavsko brněnské operace vedené 2. ukrajinským frontem pod vedením maršála J.R.Malinovského. Jižní Morava měla být osvobozována směrem od Bratislavy a Vídně, přes Hodonín, směrem na Brno. Okolí Moravského Krumlova měla na starosti 13. gardová jezdecká divize generála Bělousova. I když byla některá okolní města, jako například Ivančice, osvobozena již v polovině dubna, Moravský Krumlov byl osvobozen až 8. května 1945. Když byla 13. dubna 1945 osvobozena Vídeň, začala se Němců v pohraničí zmocňovat panika. Dne 18. dubna byly osvobozeny Ivančice, které byly vzdáleny jen několik kilometrů od Moravského Krumlova. Už v polovině dubna město opustila většina německého obyvatelstva. ,, 17. dubna byla nařízena všeobecná evakuace obyvatelstva. Větší část německého obyvatelstva uposlechla, mnozí Němci však zůstali a výzvy vůbec neuposlechlo české obyvatelstvo.(…) Evakuace postupovala směrem na Hostěradice ( kde bylo německé velitelství), Znojmo a rakouský Retz.“ 35 Hrabě Kinský si odvezl ze zámku většinu svých věcí a odjel do Rakouska. Také německý starosta Grohschmiedt odjel pod ochranou vojáků ze zámku pryč z města. Němci vyklízeli zámek a kolem města ještě v plném proudu probíhali opevňovací a zákopové práce, které měli zabránit vstupu Rudé armády do města, a na tyto práce byli povoláváno mnoho obyvatel. Byl stržen jediný most přes řeku Rokytnou, který vedl do vnitřního města. Za nejasných okolností byl také zapálen bývalý cukrovar, kde byla uskladněna část německé výzbroje. Po osvobození Ivančic nastala mezi Němci ve městě doslova panika. ,, Za tohoto uvolňování zámku se stále rychleji odsunují německé jednotky, které nemají již žádných jiných dotazů, než stereotypní Wo sind die Deutschen? a Wo sind die Russen?.V odpoledních hodinách byl vyvěšen na zámecké věži bílý prapor. “ 36 Správa města byla převzata Revolučním národním výborem, který se ustanovil hned po odchodu německých jednotek. Rudá armáda však u Ivančic svůj postup prozatím zastavila a směrem k Moravskému Krumlova neočekávaně nepokračovala. Když tuto skutečnost německé jednotky zjistily, vrátily se hned 19. dubna zpět do města. ,, Dopoledne nastává pro naše ______35 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor.Krumlov, kart. 275. inv. č.143, K II 480. 36 Tamtéž.
23 město osudový obrat. Do města se vrací od Hostěradic německé jednotky. Několik tanků obsazuje výchozí pozice z města . (…) Na krumlovskou radnici se vrací JUDr. Grohschmiedt .“ 37 Nastalo zatýkání hlavně členů Revolučního národního výboru. Ti, kteří unikli zatčení, se museli skrývat v okolních vesnicích nebo lesích. Při odchodu německých jednotek byl rakšickými občany zajat jeden německý voják, když se Němci vrátili, byl tento osvobozen a na místě zastřelen jeden z občanů, kteří ho zajali. Německá vojska se pak udržela v Moravském Krumlově až do 7. května 1945. Teprve po osvobození Brna 26. dubna se Rudá armáda soustředila i více na jihozápad směrem na Znojmo a na Moravský Krumlov. 6. května zneškodnila Rudá armáda protiletadlovou obranu kolem města. ,, Potom, v neděli 6. května 1945 přiletěl v pozdních odpoledních hodinách od Ivančic malý průzkumný dvouplošník, kterému se říkalo ,,ra ta ta“. Přes Vinohrady přeletěl město, nad Floriánkem se otočil a letěl zpět“ 38 Okolí města bylo stále v menší míře ostřelováno dělostřeleckou palbou. 7. května brzy ráno bylo město bombardováno první vlnou leteckého bombardování vedenou Rudou armádou. Ve městě nastal panika a každý, kdo mohl, rychle odjížděl z města, nebo se alespoň ukryl v protiletadlových krytech. Bombardování pokračovalo v několika vlnách a trvalo až do pozdních nočních hodin ze 7. na 8. května. Podle údajů pamětníků o bombardování 39 bylo bombardování vedeno z Brna dvoumotorovými letadly blíže nezjištěného počtu, a minami s průměrem 82 mm ale i zápalnými bombami. Ještě ten den poslední německá vojska opustila město. Důvod, proč byl Moravský Krumlov těsně před koncem války tak mohutně bombardován, zůstává neznámý. ,,Římsko katolická farní kronika o tom píše:V květnu proudilo městem i krajem mnoho německých uprchlíků i vojska. Několik tanků bylo ve městě a to dělalo dojem, že se Němci budou bránit pronikání RA. Nějaký zbrklý občan hlásil to ruskému velení v Ivančicích a následkem byl letecký útok na Krumlov v pondělí 7. května – tedy 2 dny před koncem války.“ 40 Nevybuchlé bomby byl nacházeny ještě několik let po konci války. Vnitřní historické město bylo z velké části zničeno. Jen zázrakem nebyl vážně zasažen zámek a ani farní kostel nebo klášter. Z historického náměstí však bylo možno opravit jen 2 budovy, ostatní byly velmi vážně poškozeny.I okolní ulice kolem náměstí byly z velké části zasaženy a zničeny.,, Dle ne zcela přesných údajů vyhořelo ______37 Tamtéž. 38 Hlaváč, Jan: Jak to vypadalo před 55 léty v Moravském Krumlově, In. Moravskokrumlovské noviny 11/93 , s. 12. 39 Údaje o leteckém bombardování Moravského Krumlova , Moravskokrumlovské noviny 5/95 , s. 11. 40 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor. Krumlov, kart. 275, inv.č. 143, K II 480.
24 114 domů do základů ( 22,71 %), 143 bylo těžce poškozeno ( 28,45 %) a 126 lehce ( 25,10 %). Bylo to z celkového 502 domů celkem 383, to jest město bylo zničeno ze 76,29 %. 41 Historicky cenné náměstí se již nedalo opravit a město se podařilo dát do přijatelného stavu až po mnoha letech. Při náletech zahynulo během jediného dne podle některých údajů asi 14 nebo 15 lidí, mnoho jich přišlo o majetek a střechu nad hlavou. Počty obětí mohly být větší, ale naštěstí bylo město v té době již značně vylidněné. Škody na majetku šly do miliónů, ale historická škoda je nenahraditelná. Dne 8. května byl Moravský Krumlov konečně osvobozen a do zničeného města přijela sovětská vojska. Velká část vojsk s těžkou technikou nemohla do města vjet a musela je objet, protože most přes řeku byl stržen a v té době se do města dalo vjet jen malým tunelem pod zámeckou věží. Město bylo sice svobodné, ale leželo v troskách. ______
41 Tamtéž.
25 7. Poválečná situace Po osvobození města od německé nadvlády se řízení města chopil Revoluční národní výbor, který se ustanovil již v dubnových dnech. V jeho čele stanul K. Balcar. Veškeré úřady byly přesunuty do budovy zámku, která zůstala jako jediná vhodná budova téměř neporušená. Město se od konce války potýkalo s nedostatkem ubytování, kancelářských prostor i škol. Přes tři týdny byl Moravský Krumlov bez vody a ještě v srpnu zde stále nefungovalo železniční spojení s Brnem. 27. května zde byly poprvé k dispozici české noviny. V podzimních měsících stále vycházeli v novinách články žádající dobrovolníky o pomoc při odklízení sutin i o pomoc materiální.42 Před blížící se zimou bylo město stále napůl v ruinách, nebyl zde dostatek skla, koksu ani dřeva. I když byli do odklízení sutin zapojeni i internovaní Němci, práce probíhaly jen velmi pomalu, protože zasaženo bylo skoro celé město. Celkové škody za válečná léta udává ONV Moravský Krumlov na svém sjezdu v roce 1946 43 : ,, úmrtí…436, nezvěstní…31, zranění…207, jinak poškození…126.“ Materiální škody jdou pak až do desítek miliónů. Na nucené práce do zahraničí bylo posláno 1305 osob z Krumlovského okresu, 830 muselo pracovat na zákopových pracích a 550 bylo nuceno pracovat v továrnách. Hned po osvobození začalo zatýkání a internace německých obyvatel města a kolaborantů. Byli zavíráni ve věznici, v zámku i v koželužně. V Moravském Krumlově v místě bývalé koželužny pak bylo zřízeno internační středisko pro Němce a kolaboranty. V táboře bylo soustředěno průměrně asi 250 osob a část z nich byla zaměstnána na odklízení trosek a opravě komunikací po bombardování. Po zřízení tábora v Miroslavi 10. února 1946 byli Němci postupně posíláni tam a odtud pak v 6 transportech odsunuti za hranice republiky. V každém transportu bylo kolem 1200 osob, většinou z Moravskokrumlovského okresu, pouze celkově 205 bylo z jiné části Moravy. 1. transport byl z Miroslavi vypraven 14. února 1946, 2. transport 28. března 1946, 3. transport 8. dubna 1946, 4. transport 9. května 1946 a 5. transport 19. června 1946. V posledním 6. transportu z 7. srpna 1946 bylo pouze 40 osob. 44 Celkem bylo v těchto šesti transportech vystěhováno z Moravskokrumlovského okresu asi ,,5865 osob, což představuje 72,6 % předválečného počtu německého obyvatelstva“ 45 . I po ______42 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor. Krumlov, kart. 13, inv.č. 285. 43 Okres Moravský Krumlov v roce 1946. 1.pololetní sjezd Okresního národního výboru v Mor. Krumlově , Moravský Krumlov 1946, s. 41. 44 SOkA Znojmo, fond 0467 ONV Mor. Krumlov, kart 117. 45 Markel, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945 1949 , Brno 2002, s. 127 129.
26 tomto datu ale docházelo k odsunům, ale již jen na vlastní žádosti a nešlo o hromadné odsuny ,ale jen o malé skupiny obyvatel. Vystěhování se mělo povolit nemocným, starým a invalidním, kvalifikovaným odborníkům se nemělo prozatím povolovat.46 Řada lidí se chtěla dobrovolně přestěhovat za svými příbuznými do Německa nebo Rakouska. Dodatečné odsuny probíhaly ještě v roce 1950, kdy k 1. 1. zde bylo 36 Němců přihlášených k vysídlení do Německa. 47 Celý odsun německého obyvatelstva však nebyl tak idylický jak to na první pohled vypadá. V táborech docházelo často k bití a znásilňování, a tábor v Moravském Krumlově nebyl výjimkou. V Moravském Krumlově došlo v poválečných měsících k několika vážným incidentům. ,,25. května byla skupina asi osmi desítek Němců jen s nejnutnějšími věcmi vyhnána pod partyzánským dohledem směrem na Olbramovice a během týdne dorazila do rakouského Mistelbachu.“ 48 Dalším z nich je zastřelení 11 Němců v zámeckém parku dne 2. června 1945. Existuje několik verzí vysvětlujících za jakých okolností ke střelbě došlo, incident byl dokonce na počátku roku 1946 vyšetřován československými úřady, ale pravé viníky se vypátrat nepodařilo. Jednou z verzí bylo, že byli zastřeleni sovětskými vojáky po pokusu o útěk a po odchodu sovětských vojsk tak vyzněl tento případ do ztracena. Podle pamětníků se vědělo kdo tento čin spáchal 49 , ale žádné tresty nepadly. O události se zmiňuje i městská kronika, ale bez bližšího upřesnění. 50 Další ukázkou toho, že poválečné nálady byly někdy docela radikální je událost z konce srpna 1945. ,, (…) jedné noci začali střílet partyzáni na zajatecký tábor ve městě a hodili sem několik granátů. Zabit nebyl nikdo ale po této střelbě zůstalo mnoho raněných. V následujících dnech pak tisk přinesl zprávu o tom, že tábor byl napaden příslušníky werwolfu, kteří v něm chtěli vyvolat povstání, avšak bdělé stráže tomu zabránily.“ 51 Werwolf měla být ilegální organizace, která měl za cíl partyzánským způsobem bojovat proti Čechům. V tomto případě však šlo spíše o provokaci českých obyvatel s cílem podnítit už tak žhavé protiněmecké vášně. Co se týká židovské obce, která zde byla před válkou, tak se žádná z rodin do města nevrátila. Řada z nich skončila v koncentračních táborech. Původně významná židovská obec po válce zanikla, synagoga i bývalá židovská čtvrť byla bombardováním 7. května 1945 zcela zničena. ______46 SOkA Znojmo, fond 0467 ONV Mor. Krumlov, kart. 117, inv.č. 264. 47 SOkA Znojmo, fond 0467 ONV Mor. Krumlov, kart. 117. 48 Markel, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945 1949, Brno 2002, s. 36. 49 Hlaváč, Jan: Jak to vypadalo před 55 léty v Moravském Krumlově, Moravskokrumlovské noviny 11/93 , s. 10. 50 SOkA Znojmo, fond 1354 MNV Mor. Krumlov, kart. 275, inv. č. 143, K II 480. 51 Markel, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945 1949, Brno 2002, s. 69 70.
27 Na místě synagogy dnes stojí modlitebna českobratrské církve evangelické. Zachován je do dnešních dnů pouze židovský hřbitov. Další kapitolou o které je nutno se zde zmínit je otázka konfiskací. V první řadě byl v Moravském Krumlově zkonfiskován majetek hraběte Kinského, mezi který patřily i jeho statky a pole v dalších 12 obcích. Samozřejmě i tu byly menší spory a námitky proti konfiskacím. Celkově pak bylo v okrese Moravský Krumlov zkonfiskováno 1546 případů. 51 V poválečných letech docházelo také k osídlování prázdných statků a budov, což se v Moravskokrumlovském okrese týkalo asi 18 obcí. ______51 Okres Moravský Krumlov v roce 1946. 1. pololetní sjezd Okresního národního výboru v Mor. Krumlově , Mor. Krumlov 1946, s. 69.
28 8. Závěr Mým cílem v této práci bylo nastínit historii města Moravského Krumlova od jeho počátku, až po 2. světovou válku s důrazem na 2 klíčové události v jeho nejnovější historii. Snažila jsem se popsat situaci, za které došlo k zahrnutí Moravského Krumlova do území okupovaného německou armádou po Mnichovské konferenci a druhou událostí bylo bombardování města Rudou armádou v poslední dny války. Ve své práci jsem byla odkázána jen na omezené množství pramenů, ale přesto jsem se pokusila alespoň částečně zachytit několik důležitých událostí v dějinách města za nacistické okupace. Toto město prošlo ve svém vývoji několika fázemi. Pokud vezmeme v úvahu rok 1260 jako datum povýšení na město, bude město Moravský Krumlov již brzy slavit třičtvrtě tisíciletí své existence. Za Gundakara z Lichtenštejna bylo toto město Lichtenštejnským rezidenčním městem a prožívalo období své slávy. Postupně však jeho vliv i sláva upadala. Město stálo pouze v pozadí činnosti svých pánů. Až do počátku 20. století zde měli sídlo Lichtenšteinové, poté velkostatek připadl rodině Kinských. To, že stále měli vliv na život města, se projevilo nejvíce v roce 1938. Počátek 20. století byl ve znamení boje mezi českou a německou částí obyvatelstva o měšťanské školy. Tento boj po mnohých ústupcích vyhrála české strana. Po roce 1918 se k moci dostává české obyvatelstvo města. V neklidných třicátých letech se začínají projevovat radikální postoje některých skupin obyvatel. Větší aktivitu na Moravskokrumlovsku projevovali hlavně němečtí nacionalisté a čeští fašisté. Situace těsně před Mnichovem 1938 již byla značně radikální. Mnichovská dohoda pak pro Moravský Krumlov znamenala odtržení od zbytku republiky a připojení k Říši. Část obyvatel ihned opustila město, zbytek byl nucen podvolit se nacistické moci. Dobu 2. světové války bohužel nelze podrobněji prozkoumat z důvodu nedochování většiny pramenů. Na konci války, těsně před osvobozením, však město čekala pohroma. Postupující sovětská vojska město Moravský Krumlov mohutně bombardovala. Rudá armáda tak přijela osvobodit pouze ruiny dřívějšího výstavního okresního města.
29 9. Prameny: Archiv města Moravského Krumlova, SOA Znojmo. Městský národní výbor Moravský Krumlov, SOA Znojmo. Okresní úřad Moravský Krumlov, SOA Znojmo. Okresní národní výbor Moravský Krumlov, SOA Znojmo. Rodinný archiv Lichtenšteinů Moravský Krumlov, MZA Brno. Městské muzeum Moravský Krumlov. Použitá literatura: Bartoš, Josef: Jižní Morava v rámci okupovaného pohraničí v letech 1938 1945 , In. Historie okupovaného pohraničí 1938 1945 č 7 , Ústí nad Labem 2003. Bartoš, Josef: Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938 1945, Praha 1986. Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960 , Ostrava 1966. Berková, Milada – Pelánová, Šárka: Páni na Moravském Krumlově 1260 1945 , Moravský Krumlov 1986. Biman, Stanislav: Vojenské obsazení území připojeného k Německu podle mnichovské dohody a období jeho vojenské správy (1. 20. října 1938) , In. Historie okupovaného pohraničí 1938 1945 č.1, Ústí nad Labem 1998. Bína, Zdeněk: Osvobození Znojemska Sovětskou armádou , Znojmo 1980. Boj proti fašismu a okupaci na jižní Moravě, Praha 1985. Brodesser, Slavomír: Nacistické germanizační plány a průzkum národnostních poměrů na jižní Moravě , In. Vlastivědný věstník moravský 1974. Čelovský, Bořivoj: Mnichovská dohoda 1938 , Ostrava 1999. Haňák, Vilém: Vlastivěda moravská. Mor. Krumlovský okres , Brno 1913. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960. Okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, Ostrava 1984. Chládková, Michaela: K otázce dochování archivu města Moravský Krumlov, Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998, Znojmo 1999. Janák, Jan: Vývoj správy českých zemích v epoše kapitalismu II. Období první a druhé republiky a okupace( 1918 1945) , Praha 1967.
30 Janák, Jan – Hladíková, Zdeňka – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Od počátku státu po současnost , Praha 2005. Jaša, Václav: Osvobození jižní Moravy Rudou armádou 1945, Znojmo 1970. Jurák, Miloslav a kol.: Moravský Krumlov. Sedm set let města nad Rokytnou , Brno 1960. Kol.: Historie a současnost zámku v Moravském Krumlově, Moravský Krumlov 2004. Konečný,Zdeněk – Mainus, František: Kronika osvobození jihomoravského kraje , Brno 1962. Kronika města Moravský Krumlov sepsána Antonínem Vošterou I.,II. díl, (opis z roku 1990). Kubíček, Jaromír: Bibliografie k dějinám měst České republiky , Brno 1997. Kubíček, Jaromír: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 1918 1945 , Brno 1989. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV.díl , Praha 2000. Kural, Václav: Češi, Němci a mnichovská křižovatka , Praha 2002. Markel, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945 1949 , Brno 2002. Mašek, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích , Praha 2003. Mnichov v dokumentech I.,II., Praha 1958. Moravské slovo 1938. Moravskokrumlovské noviny 3/1993, 11/1993, 5/1995, 5/2005. Moravskokrumlovský zpravodaj 1975. Nacistická okupace Znojemska (K událostem v letech 1938 1939) , Znojmo 1979. Němec, Petr: Česká a moravská šlechta v letech nacistické okupace, Dějiny a současnost 1/93. Odboj a osvobození v okrese Znojmo v letech 1938 1948 , Bibliografie, Znojmo 1980. Okres Moravský Krumlov v roce 1946. 1. pololetní sjezd Okresního národního výboru v Mor. Krumlově , Moravský Krumlov 1946. Papírník, Miloš: Bibliografie okresu Znojmo , Brno 1992. Sedláček, Tomáš: Moravský Krumlov v letech 1900 1938( se zaměřením na česko německé vztahy) , dipl. práce, Brno 1997. Sloschek, Erich: Geschichte der Stadt Mährisch Kromau , Znojmo 1937. Sýkora, Jaroslav: Mnichovský diktát a jižní Morava , Vlastivědný věstník moravský 1973. Šamberger, Zdeněk: Mnichov v řeči archivních dokumentů, Praha 2000. Šípek, Zdeněk : Mnichovská dohoda a spory o čs. rakouskou státní hranici , In. Sborník pedagogické fakulty university Karlovy. Historie I. , Praha 1966.
31 Ugwitz, Antonín: Příběhy města Moravského Krumlova a sousední vesnice Rokytné , Brno 1883. Valenta, Aleš: Dějiny rodu Kinských , České Budějovice 2004. Vašek, František – Štěpánek, Zdeněk: První a druhé stanné právo na Moravě( 1941 1942) , Brno 2001. Zelený, Karel( ed.): Vyhnání Čechů z pohraničí 1938. Vzpomínky , Praha 1996.
32 10. Přílohy:
Příloha 1.
Příloha 2.
33 Příloha 3.
Příloha 4.
34
Příloha 5.
Příloha 6.
35 Příloha 7.
36 Příloha 8.
Příloha 9.
37
Příloha 10.
38 Příloha 1: Náměstí v Moravském Krumlově kolem roku 1900. 52 Příloha 2: Mapa města Moravského Krumlova z roku 1825. 53 Příloha 3: Moravskokrumlovský erb. 54 Příloha 4: Hrabě Rudolf Antonín Kinský. 55 Příloha 5: Mapa hranic sudetského území kolem Moravského Krumlova.56 Příloha 6: Mapa hranic na Znojemsku. 57 Příloha 7: Mapa odstoupeného sudetského území a Protektorátu Čechy a Morava. 58 Příloha 8, 9, 10: Náměstí po bombardování na konci války. 59 ______
52 Haňák, Vilém: Vlastivěda moravská. Mor. Krumlovský okres , Brno 1913, s. 87. 53 Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV.díl, Praha 2000,s. 146. 54 kol.: Historie a současnost zámku v Moravském Krumlově , Moravský Krumlov 2004, s. 20. 55 MZA Brno, fond G 409 Rodinný archiv Lichtenšteinů, k. 40, inv.č. 579. 56 Šípek, Zdeněk: Mnichovská dohoda a ,,spory“ o čs. rakouskou státní hranici. In. Sborník pedagogické fakulty university Karlovy Historie I. , Praha 1966, s. 153. 57 Nacistická okupace Znojemska( K událostem v letech 1938 1939), Znojmo 1979. 58 http://cs.wikipedia.org/wiki/Protektor%C3%A1t_%C4%8Cechy_a_Morava 59 Městské muzeum Moravský Krumlov.
39