Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

Bakalá řská práce

Řešitel: Michal Grus

Otázky srovnání NDE a podobných zážitk ů z psychedelických sezení s LSD, DMT a ketaminem.

Vedoucí práce: PhDr. Jaromír Murgaš CSc.

Praha 2011

Děkuji svému školiteli, PhDr. Jaromíru Murgašovi CSc. za vedení, konzultace a pomoc p ři zpracování mé bakalá řské práce.

1

Závazn ě prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatn ě, všechny použité prameny a literatury jsem řádn ě citoval a má práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

2

1 Obsah

1 Obsah ...... 3 2 Úvod ...... 4 3 Zážitky blízké smrti...... 10 3.1 Úvod do tématu ...... 10 3.2 Názory odborník ů...... 13 o Elizabeth Kübler-Ross ...... 13 o Kenneth Ring ...... 15 o Raymond Moody ...... 17 3.3 Experimenty badatel ů ...... 20 3.4 Vzájemné srovnání názor ů badatel ů v oblasti NDE ...... 24 4 Psychedelické výzkumy ...... 24 4.1 Úvod do tématu ...... 24 4.2 Názory odborník ů...... 28 o Stanislav Grof a výzkum LSD...... 28 o Karl Jansen a výzkum ketaminu ...... 29 o Rick Strassman a výzkum DMT...... 30 o Robert Masters a Jean Houston ...... 32 4.3 Experimenty badatel ů ...... 33 4.4 Vzájemné srovnání badatel ů v oblasti psychedelik ...... 37 5 Vzájemné srovnání výzkum ů z oblasti NDE a z oblasti psychedelických výzkum ů ...... 39 6 Otázky nad smrtí a NDE ...... 41 7 7 Diskuse ...... 43 8 8 Záv ěr ...... 46 9 9 Seznam literatury ...... 48

3 2 Úvod

„Kdokoli je ušet řen osobní bolesti, musí se cítit povolán k tomu, aby pomáhal zmenšovat bolest jiných.“ – Albert Schweitzer

Tato práce je v ěnována problematice stav ů blízkých smrti a psychedelickým zážitk ům. Referuje, uspo řádává a do jisté míry srovnává materiály na jedné stran ě z období prvních objev ů v těchto oblastech v 50. a 60. letech a na druhé stran ě z pozd ějších následných výzkum ů. Vybrané materiály považuji za reprezentativní pro daná témata, uv ědomuji si však, že zde chybí reference na n ěkteré poslední výzkumy v daných oborech, zejména v posledních deseti letech. Jedná se z řejm ě o problematiku spíše interdisciplinární, kterou lze pojímat z hledisek léka řských, psychologických, psychiatrických, filozofických, antropologických, teologických a pravd ěpodobn ě i dalších, což fakticky klade velké nároky na její seriózní výklad. P řesto se pokouším alespo ň na základ ě vícemén ě popisných, faktografických materiál ů vyt ěžit n ějaké faktické záv ěry, které by, jak v ěř ím, mohly být jak mn ě, tak dalším zájemc ům podn ětem k promyšlení místa smrti v běhu lidského života. Smyslem vypracování tohoto souboru bylo rovn ěž a snad zejména si na této problematice osvojit základní informace i p řístupy v dané problematice mého – a jak doufám, obecn ě lidského – zájmu. Inspirací k napsání této práce bylo mé seznámení s prací Stanislava Grofa a jeho ná črtu podobnosti zážitk ů blízkých smrti a psychedelických zážitk ů. Zaujala mne přitom otázka, nakolik jsou vlastn ě ony zážitky z r ůzných postup ů shodné, co se v nich ukazuje být spole čné a co z toho lze p řípadn ě získat pro náš další život a vztah ke smrti, který je v sou časné dob ě stále vícemén ě tabuizovaný, „odkládaný“, nedostate čně reflektovaný. Další inspirací snad m ůže být provokativní, kontroverzní a možná vizioná řský Timothy Leary, který napsal již v r. 1997, že: „Smrt je posledním tabu naší spole čnosti“ (Leary: 118, 1998; Moody: 11, 1991). Podle n ěj na jedné stran ě nalézáme silnou snahu potla čit bezprost řední kontakt se smrtí a osobní zkušenost smrti a na druhé stran ě je smrt um ěle a p římo továrn ě vytvá řena médii a zábavním pr ůmyslem vedoucí k naprosté karikatu ře smrti samotné a lidské otup ělosti k jejímu významu. Praktickým p říkladem mohou být noviny a televize, které na „nás“ každým dnem chrlí neúprosné, anonymní a unavující statistiky smrti z celého sv ěta.

4 Leary kritizuje „smrt na b ěžícím pásu“ jako syndrom pr ůmyslov ě-militaristické spole čnosti dvacátého století (Leary: 78, 1998). Zm ěnilo se však n ěco za t ěch posledních čtrnáct let? Myslím, že v naší „západní kultu ře“ stále trvá situace, o níž Leary píše tak, že nás na sklonku života v ětšinou čeká tovární smrt v nemocnici, lé čebn ě pro dlouhodob ě nemocné či pokud budeme mít št ěstí, tak v hospici. Smrt v domácím prost ředí v přítomnosti p řátel či rodiny je luxusem a tém ěř neznámým jevem. „V ětšina lidských bytostí byla vycvi čena k tomu, aby čelila smrti stejn ě jako životu – v roli ob ěti – bezmocné, ustrašené, rezignované“ (Leary: 108, 1998). Strach, odcizení a popíraní jsou pak p řirozenými psychologickými d ůsledky nedostatku možnosti volby, p ři kterém v období smrti dochází (Leary: 42, 1998). Smrt je tak brána jako zlo, jež je t řeba co nejvíce vyt ěsnit. Podle Learyho je však smrt poslední a proto neuv ěř iteln ě d ůležitou záležitostí, prý dokonce podléhající naší osobní režii. I na tuto situaci se lze do jisté míry p řipravit a již p ředem získat jakousi „zkušenost smrti“. (Leary: 108, 1998). Zážitky z „pokusného umírání“ získané p ři zkušenostech blízkosti smrti (NDE: near-death experience), psychedelických sezeních s LSD, DMT či ketaminem, meditacích, spontánních psychospirituáních krizí aj. není nutné osobn ě prožít, ale lze se o nich do číst nebo o nich slyšet. V ětšina v ědc ů zkoumající NDE se shoduje na faktu, že již slyšet o NDE je prosp ěšné a efektivní. (Ring, 2001) Vedle NDE, které m ůže být v ěrným zakušením smrti, je z řejm ě možno navodit podobný zážitek také nap říklad chemickou látkou – LSD, DMT nebo ketaminem. Vědci objevili analogii mezi ú činkem t ěchto látek na chemické procesy v mozku a tím, co v mozku probíhá b ěhem NDE.Jansen, o jehož práci se podrobn ě zmi ňuji v kapitole 4.2.2, tvrdí, že zkušenost s ketaminem obsahuje všechny základní charakteristiky NDE, jak o nich píše nap říklad Dr. Raymond Moody. Cílem mé práce bude srovnat ty to dva jevy: zážitky blízké smrti a zkušenosti z psychedelických sezení. Hlavní dv ě linie, které budu sledovat, se týkají 1) jevové podstaty stav ů, tedy co p ři zkušenosti lidé vnímají, cítí a zakoušejí a 2) následné efekty, tedy zm ěny v chování, systému hodnot a názoru na sv ět po absolvování zkušenosti. Na základ ě srovnání bych cht ěl dále navrhnout možné od ůvodn ění pro podobnost zážitk ů a p řítomnost následných efekt ů. Rád bych upozornil, že mým cílem není dokazovat či vyvracet existencí „posmrtného života“ nebo náboženských i jiných názor ů na n ěj. Jak říká Raymond Moody, takový d ůkaz stejn ě v sou časné dob ě ani není možný. (Moody: 10, 1991)

5 Nebudu se tedy zabývat tím, jestli je smrt zánikem v ědomí nebo p řechodem mysli do jiné existence. Ani jednu z možností nevylu čuji a platnost jedné či druhé z nich neovliv ňuje cíl práce. Obsahem této studie je prezentace typických NDE a tématicky podobných zážitk ů s psychedelickou látkou a jejich vzájemný vztah. Považuji za vhodné zd ůraznit, že si nekladu ambice rozhodnout výše zmín ěné dilema shody či rozdílnosti psychedelických a NDE prožitk ů. Snažím se spíše posoudit, v čem se m ůže podobat, o čem m ůže vypovídat a zda srovnání m ůže p řinést užite čné informace pro další výzkum v této oblasti. Také chci explicitn ě potvrdit, že má práce si nebere za cíl jakkoli nabádat ke konzumaci psychedelických a jiných podobných látek, ani látky či jejich konzumaci nechce propagovat. Využívám pouze seriózních výzkumů v oblasti psychedelik, prací, které byly zve řejn ěny a kritizovány akademickou p ůdou. V ětšina z nich se týká klinických výzkum ů pod p římým dohledem vlády dané zem ě. Pokud je mi známo, dřív ější i sou časní výzkumníci na poli psychedelické terapie se shodují na tom, že přesun této skupiny látek do kategorie „tvrdé drogy“ v sedmdesátých letech dvacátého století byl projevem hysterie zp ůsobené médii a neodbornou a zaujatou reakcí kongresu USA (Jansen: 227-229, 295-300, 2004; Strassman: 42-45, 2005). Jako hlavní d ůvody připome ňme zprávy o tom, že LSD poškozuje DNA (Cohen, Marinello a Back: 1967) a vede uživatele k sebevražd ě. I když byly již v té dob ě n ěkteré výzkumy v ědecky vyvráceny (Dishotsky: 1971; Cohen: 1960), stále se v této oblasti provádí nové výzkumy a jednotné shody mezi badateli nebylo dosaženo. Při svém zkoumání jsem rovn ěž narazil na problém vyjád řitelnosti zkoumaných zážitk ů: „Jak poznamenali Georg Orwell, Alfred Korzybski a Ludwig Wittgenstein, jazyk omezuje myšlení na to, co je jazykem uchopitelné.“ (Leary: 68, 1998) Nutno říci, že budu ve své práci psát o jevech, které jsou shodn ě lidmi z psychedelickými zkušenostmi nebo s NDE ozna čovány jako nesd ělitelné, t ěžko vysv ětlitelné a nepopsatelné. Problematika souvisí práv ě s nedostatkem zkušeností z oblasti transpersonálních jev ů (Grof: 2001), jak je ozna čuje Stanislav Grof, a tedy i nedostate čně vyvinutým slovníkem pro popis t ěchto zkušeností. Čtená ře proto prosím o shovívavost, nebo ť vyjád ření lidí se sob ě velice podobají a m ůže se zdát, že mluví „všichni po řád stejn ě“ a další evidence již nep řináší nic nového. Ve svém výzkumu se také pln ě spoléhám na pravdivost vyjád řených zkušeností a správnost popis ů ze strany autor ů. Jansen řeší dvojí pohled na zkušenosti, o kterých vypovídají dobrovolníci (pacienti, uživatelé…). První názor říká, že to co prožívají, jsou

6 halucinace, psychózy, deliria a jiné poruchy. Druhá skupina tvrdí, že jsou to zjevení, vize, mystické vhledy nebo duchovní cesty. Není mým cílem zde rozhodnout, která skupina či názor mají pravdu a oba považuji za možné. Pro srovnání, které provádím, to není podstatné. Snad je jen zajímavé si povšimnout, jaký jazyk ur čuje dané zaujetí u autor ů. (Jansen: 71, 2004). Jsem si pln ě v ědom kontroverznosti tématu na poli české v ědy. I když je v zahrani čí NDE a psychedelickém výzkumu věnován prostor na akademické p ůdě, v České republice se s tím moc často nesetkáme. V případ ě NDE, pokud je mi známo, narazíme maximáln ě na několik odkaz ů (Kupka: 2008; Kraj ča: 2007; Kraj ča: 2010) a na poli psychedelického výzkumu na lidech se setkáme pouze s referencemi (Hess: 2006) na zahrani ční autory. O srovnání témat se pokouší již citovaný Kraj ča a referát o jedné z Jansenových teorií podobnosti s ketaminem p řinesl také Cvr ček (Cvr ček: 2001). Česká v ědecká obec se št ěpí na dva základní proudy, které se k tématu staví vcelku odlišn ě. Na jedné stran ě jsou v ědci jako doc. RNDr. Ji ří Fiala, doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., prof. PhDr. Josef Ja řab, Jaroslav Ko řán, prof. RNDr. et PhDr. Zden ěk Neubauer, prof. RNDr. Bed řich Velický, DrSc. a prof. RNDr. Petr Vop ěnka, DrSc., kte ří doporu čují k ud ělení cenu Vize 97 1 Stanislavu Grofovi za „dílo p řekra čující tradi ční rámec v ědeckého poznání, p řisp ění k chápání v ědy jako integrální sou části obecné kultury a zabývání se nekonven čním zp ůsobem základními otázkami poznání, bytí a lidské existence“ 2 a na opa čné stran ě jsou lidé jako Doc. RNDr. Čen ěk Zlatník, CSc., Doc. RNDr. Lud ěk Pekárek, DrSc. a RNDr. Jiří Grygar, CSc. 3, kte ří podobná témata vylu čují z vědecké p ůdy a považují je za pav ědy 4. Rád bych tím upozornil, že oba pohledy na téma této práce zde existují a mají své místo a opodstatn ění. Jako autor této práce vyjad řuji názor, že zkoumání t ěchto jev ů má ve v ědě místo, m ůže vést k lepšímu porozum ění sv ěta a nemusí se u nich nepochybn ě jednat o patologické narušení mozku. V pr ůběhu práce jsem se potýkal p ředevším se dv ěma problémy. Prvním z nich je nejasná definice smrti a díky tomu i zážitku blízké smrti. Auto ři se mezi sebou jednozna čně neshodují v tom, kdy vlastn ě smrt nastává a jaké při tom musí být spln ěny

1 http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1205049204 2 http://www.vize.cz/cena.php 3 http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1148731486 4 Podle zmín ěných skeptik ů je nap říklad NDE „nepochybn ě projevem patologických zm ěn, probíhajících v metabolicky narušeném mozku“. Není momentáln ě mým cílem vyvracet jejich názor, který považuji za pěkný p říklad scientismu. Viz.: http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189081564&heslo =Z%E1%9Eitky%20bl%EDzkosti%20smrti ; http://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-2-2003.pdf

7 podmínky. Zadruhé zde existuje problém v nahlížení na odd ělení mysli od t ěla. K ob ěma problematikám se v pr ůběhu práce budu vracet. Nyní se krátce zmíním o výb ěru autor ů a knih. Práci Elisabeth Kübler-Ross jsem si vybral proto, že se jedná o ženu, která na poli thanatologie a NDE svedla velkou bitvu a v po čátcích tohoto oboru do n ěj p řinesla ohromné množství informací. Její celoživotní práce je neuv ěř iteln ě rozsáhlá a v neposlední řad ě bylo možné se dostat k jejím knihám vydaným v českém jazyce. Doktor Raymond Moody se považuje právem za zakladatele moderního výzkumu NDE. Byl jedním z prvních, který na toto téma vedl výzkum a publikoval ho pro v ědeckou i laickou spole čnost. Jeho kategorizace NDE jsou dodnes platné a v aktualizované form ě se stále používají. Moodyho výzkum je významný tím, že ho provád ěl v dob ě, kdy NDE nebylo mediáln ě zprofanováno a lidé se nemohli do číst o podobných zkušenostech druhých lidí. V dnešní dob ě najdeme mnoho odborných i laických knih o zážitcích blízké smrti, m ůžeme sledovat r ůzné televizní po řady a rozhovory nebo sledovat filmy s touto tématikou (nap ř. Flatliners – Hrá či se smrtí z roku 1990). O serióznosti n ěkterých z nich lze samoz řejm ě velice vážn ě pochybovat. V dnešní dob ě již skoro každý o NDE alespo ň jednou slyšel, ale v dob ě Moodyho výzkum ů tomu tak nebylo, a proto považuji jeho práci za d ůležitou. Práci Kennetha Ringa jsem si vybral z toho d ůvodu, že se široce v ěnuje následk ům NDE. Jeho první práce na téma zážitk ů blízkých smrti vyšla v roce 1980, tedy p ět let po Moodyho bestselleru Život po život ě. Ring navíc vyvinul zajímavý systém dotazování, který p ři svém výzkumu užíval, a v některých výsledcích ukazuje zajímavé odchylky od výzkum ů Moodyho, ze kterých původn ě vycházel a se kterými se zp ětn ě srovnává. Na poli psychedelických výzkum ů nelze vynechat práce česko-amerického psychiatra Stanislava Grofa, jednoho ze zakladatel ů oboru transpersonální psychologie, který pracoval na výzkumu LSD u pacient ů v posledním stádiu rakoviny. Jeho práce, která v oblasti psychedelického výzkumu za čala již v Praze, je nejen pr ůkopnická, ale také nesmírn ě rozsáhlá. Grof p řináší multidisciplinární p řístup a na základ ě studia mnoha pramen ů z různých obor ů zasazuje své výzkumy do teorie perinatální zkušenosti a transpersonálních jev ů. Pro mou práci jsou popis a výsledky ze Spring Groveského programu s terminálními pacienty velice důležité, protože se v nich objevují mnohá témata a obrazy z oblasti NDE. Jeho poslední kniha na téma smrti (Grof: 2006) v dob ě

8 psaní práce ješt ě nebyla p řeložena do českého jazyka, proto jsem pracoval s jejím anglickým originálem. Karl Jansen je velice významnou osobností na poli výzkumu psychedelických, ale i dalších ú čink ů ketaminu, a proto jsem neváhal s výb ěrem jeho práce. O ketaminu navíc existuje velice mnoho referencí díky jeho psychoaktivnímu p ůsobení nad rámec jeho p ůvodní funkce - disociativního anestetika. Je popisován jako psychedelikum, které nejvěrn ěji kopíruje NDE. Práce doktora Strassmana je zajímavá tím, že se jedná o první vládou USA povolený výzkum psychedelik na lidech po dvaceti letech (byl proveden v roce 1990). Dimethyltriptamin (DMT) je t ělu vlastní látka produkovaná epifýzou, kterou lze nalézt ve všech t ělních tekutinách. Strassman o ni mluví jako o „molekule duše“, protože přichází s teorií, že je odpov ědná za všechny mimo řádné stavy v ědomí. Jeho kniha shrnující výzkum DMT vyšla v českém jazyce. Robert Masters a Jean Houston p řinášejí výzkum LSD, který není determinovaný specifickým settem a settingem, jak je tomu u Grofových subjekt ů. Je proto dobrým srovnáním. Auto ři navíc svou práci vydali na samých po čátcích výzkumu psychedelik a řadí se tudíž mezi pr ůkopníky v této oblasti. Snažil jsem se tímto vybrat vzorek hlavních myšlenkových proud ů v daných oblastech, abych mohl zajistit dostate čné uvedení do problematiky. Jsem si pln ě v ědom, že existuje mnoho dalších knih a autor ů, kte ří by nem ěly být opomenuti. Vzhledem k rozsahu práce však není možné všem titul ům v ěnovat plnou pozornost a rozhodl jsem se proto vybrat co nejvyvážen ější vzorek. Z oblasti NDE chci zmínit další význa čné autory, kte ří se jeho výzkumem zabývaly nebo zabývají: Karlis Osis, Melvin Morse, P.M.H. Atwater, Michael Sabom, Bruce Greyson, Ian Stevenson a další. Z oblasti práce s psychedelickými subjekty nesmím zapomenout zmínit autory: Sidney Cohen, Albert Hofmann, R. Gordon Wasson, Ralph Metzner, Evgeny Krupitsky, Charles Grob, Humphrey Osmond, Richard Alpert, Walter Pahnke, Timothy Leary a další. Práce bude rozd ělena do n ěkolika částí. První se bude zabývat NDE a p řes obecné seznámení s tématem se p řesunu k názor ům jednotlivých badatel ů. Dále poukáži na jejich výzkumy a objevy a srovnám jejich záv ěry mezi sebou. U psychedelických výzkum ů se budu držet stejného postupu. Bude následovat srovnání záv ěrů z oblasti NDE a výzkumu psychedelik, diskuse o možných p říčinách a záv ěr. V poslední části úvodu musím p řiznat, že ve snaze o co možná seriózní shromážd ění materiálu a jeho uspo řádání jsem se jím trochu jednostrann ě „zahltil“.

9 Zatím co spole čné rysy se mi poda řilo dle mého soudu nalézt, k jejich filosofickému zhodnocení se mi již nedostávalo tolik času a energie. P řesto si však dovoluji p ředložit výsledky své práce v nad ěji, že i dosažené výsledky a zp ůsob zpracování mi umož ňují její obhájení.

3 Zážitky blízké smrti

3.1 Úvod do tématu

Zážitek blízké smrti (NDE – z anglického Near-Death Experiences) je stav mysli, který lze p řivodit r ůznými zp ůsoby (Jansen:92; 2004). Jedná se o prožitek, který je platný všeobecn ě (neomezený na ur čitý okruh lidí), tedy nezáleží na rase, p ůvodu, věku či ekonomickému statusu. Není ani d ůležité, zda mu p ředcházela nehoda, vražda, sebevražda nebo pomalé umírání (Kübler-Ross:14,68; 1997). O zážitcích blízké smrti nevypovídají všichni lidé, kte ří se st řetli se smrtí. Podle Kübler- Ross nap říklad pacient ům, jimž p řestalo bít srdce a po resuscita čních pokusech znovu za čalo, z ůstala úplná vzpomínka na to, co b ěhem té doby zažili, jen jednomu z deseti. (Kübler-Ross:67; 1997). Grof zase hovo ří o jedné t řetin ě lidí, kte ří se ocitly v různých situacích náhlého ohrožení života (Grof:228; 2004). Mluvíme-li o blízkosti smrti, je na míst ě zamyslet se nad samotným pojetím smrti. Definice smrti jako takové je sporná a to nejen mezi odborníky, ale i mezi laiky. Za klinickou definici smrti lze považovat stav, kdy po n ějaký čas nelze zjistit klinicky zjistitelné známky života (tlukot srdce, krevní tlak, dech, nep řítomnost mozkových vln atp.). Za její užší pojetí lze chápat úplnou a nezvratnou ztrátu životních funkcí. To jinými slovy znamená, že smrt se definuje jako stav, ze kterého již není návratu. Pak to ovšem znamená, že lidé, kte ří „p řežili svou smrt“ ve skute čnosti nebyli mrtví (Moody:81-83; 1991). Jelikož jsou evidovány p řípady, kdy došlo k zážitk ům blízké smrti ješt ě p řed fyzickým poškozením (Moody:84; 1991 a Grof:154; 2006), stanovme si, že zážitky blízké smrti se váží k „život ohrožujícím“ událostem a ne nezbytn ě ke smrti samotné. Ačkoli neexistují dv ě stejné zkušenosti zážitku blízké smrti, objevují se ve výpov ědích některé prvky, které se neustále opakují. Jejich po řadí uvedu tak, jak se nej čast ěji objevuje, avšak nutno p řipomenout, že jejich po řadí není pevn ě dané a m ůže se m ěnit.

10 Nestává se také, že by všechny prvky byly obsaženy v jednom zážitku. Každý jednotlivý zážitek obsahuje jen n ěkteré z nich (Moody:17; 1991). Pocity klidu a míru často uvád ějí zážitek blízké smrti. I když lidé v různých situacích ohrožujících život poci ťují velké bolesti a strach, po „p řetržení pout“ se dostavuje klid, mír, bezbolestný stav, ale i mimo řádn ě p říjemné pocity (Moody:19- 20,194; 1991, Jansen:95; 2004, Ring:51; 2001 a Grof:160; 2006). Pro NDE se zdají být velice signifikantní pocity výstupu z těla a mimot ělní zkušenosti . Lidé p ři n ěm cítí, že opouští své t ělo, vznáší se a dívají se na n ěj shora. Stále přitom cítí, že mají jakýsi druh t ěla (Moody mluví o duchovním t ěle, které má své specifické vlastnosti), ale nikoli již fyzické. N ěkte ří na tento stav reagují panikou a snaží se do svého t ěla dostat zp ět, jiní reagují pozitivn ě. Velice známé jsou v této oblasti reporty z oblasti popisu resuscita ční snahy léka řů , vybavení opera čních sál ů nebo identifikace léka řského personálu (Moody:22-33,194; 1991, Jansen:96; 2004, Ring:105- 125; 2001, Grof:229; 2004, Grof:66; 1993, Kübler-Ross: 20,69; 1997 a Grof:168-9; 2006). Od mnoha p řeživších se dozvídáme o nezvyklých zvukových vjemech , které lze popsat jako bzu čení, zvon ění, cinkání nebo hudbu. N ěkte ří referují, že jim byly zvuky nep říjemné, pro jiné byli naopak velice krásné a uklid ňující (Moody:20,195; 1991 a Jansen:96; 2004). Spolu se zvukovými vjemy se objevuje zážitek pr ůchodu tunelem nebo jiným alternativním tmavým místem. Kübler-Ross uvádí, že p řechodná fáze je ur čena pozemskými kulturními faktory (Kübler-Ross:22; 1997). A ť už se jedná o branku, tunel, most, trychtý ř nebo spirálovité schodišt ě, na jeho konci je vždy ústí do prostoru plném sv ětla. Často je uvád ěno, že pohyb ke sv ětlu je velice rychlý (Moody:195; 1991, Jansen:95; 2004, Ring:51; 2001 a Grof:168-9; 2006). Po pr ůchodu tunelem se lidé obvykle setkávají se sv ětelnými bytostmi . N ěkteré z nich jsou zem řelí známí a p říbuzní, jiné jsou neznámé (v četn ě „duchovních strážc ů“). Komunikace s nimi probíhá beze slov a v naprostém porozum ění. Prost ředí, kde se setkání odehrává je často popisováno jako velkolepé a nádherné (louky, města…) (Moody:34-35,196; 1991, Kübler-Ross:44; 1997 a Grof:172; 2006). Znak s nejhlubším vlivem na člov ěka a zárove ň nejneuv ěř iteln ější spole čný prožitek blízkosti smrti je setkání s nejvyšší Sv ětelnou bytostí . Je charakterizována jako magnetická, milující a teplo vyza řující osobnost, která vyza řuje dokonalou lásku a porozum ění. V závislosti na kulturním podmín ění je nazývána Kristem, Alláhem,

11 Buddhou, Bohem, Sv ětlem nebo jen Nejvyšší bytostí (Moody:35-39,196; 1991, Kübler- Ross:23; 1997 a Ring:295-297; 2001). Příchod sv ětelné bytosti je p ředehrou k panoramatickému p řehledu života . Toto ohlédnutí prob ěhne ve velice krátkém okamžiku a často je popisováno tak, že myšlenky přijdou všechny najednou a zobrazí se v jednom obrazu života. N ěkte ří tvrdí, že v přehledu jsou úpln ě všechny události jejich života zobrazeny do nejv ětších detail ů, jiní se zmi ňují pouze o zvlášt ě významných okamžicích jejich života. Smyslem přehledu není soudit, vy čítat či trestat, ale vést k pochopení d ůsledk ů našich čin ů a k odpušt ění sob ě samému. Lidé, kte ří prošli zp ětným pohledem na život, zd ůraz ňují dv ě věci: lásku k bližnímu a získávání v ědomostí (Moody:39-44,196-7; 1991, Kübler- Ross:23-31; 1997 a Ring:274-279,230-244; 2001). Lidé dále vypráv ějí o hranici nebo místu, ze kterého již není návratu. Nabývá podoby bariéry (útes, řeka, plot, dve ře atp.) a dochází u ní k hodnocení a rozhodnutí, jestli člov ěk hranici (z níž již není návratu) p řekro čí nebo jestli má ješt ě ve svém život ě nějaký úkol, kv ůli kterému se vrátí zp ět (Moody:44-47; 1991 a Grof:271-272; 2006). Pro n ěkteré je zkušenost s životem na „druhé stran ě“ tak p říjemný, že ztrácejí chu ť se vrátit zp ět do života. Obzvlášt ě silný je tento pocit po setkání se sv ětelnou bytostí. Vypovídají, že v ětšinou nev ědí, pro č se vrátili zp ět do svého t ěla. Jen pár z nich tvrdí, že to byla otázka jejich osobního rozhodnutí (v ůle). Lidé si na samotný návrat často ani nepamatují (Moody:47-50,197-8; 1991). Další spole čné charakteristiky tvo ří problém jak sd ělit svou zkušenost okolí , ztráta strachu ze smrti , zm ěna hodnot a názor ů, pocit bez časovosti v pr ůběhu zkušenosti NDE a r ůzné další projevy mimosmyslového vnímání . N ěkte ří si z druhé strany navíc přinášejí záblesky z budoucnosti či lé čitelské schopnosti. (Moody:50-58,198-200,205- 207; 1991, Kübler-Ross:20,43; 1997 a Ring:197-204,327-334,371-384; 2001).

12 3.2 Názory odborník ů

3.2.1 Elizabeth Kübler-Ross

Elisabeth Kübler-Ross je sv ětoznámá psychiatri čka švýcarského p ůvodu, autorka knihy O smrti a umírání (1969) a jedna ze zakladatel ů thanatologie, v ědeckého studia lidské smrti. Sv ětov ě proslulá se stala práv ě díky své vytrvalé a široké práci v oblasti studia terminálních pacient ů a díky schématu vyrovnání se s katastrofickými událostmi v našem život ě. Pro p řipomenutí jde o fáze: odmítnutí, hn ěv, smlouvání, depresi a p řijetí. V sedmdesátých letech minulého století se za čala zabývat zážitky blízké smrti a jevy, které je doprovází. P řestože byla na po čátku své práce často zostuzována a kritizována, pozd ěji za své dílo na poli smrti získala dvacet doktorát ů. V české republice vyšel soubor t řech p řednášek od doktorky Rossové na toto téma pod názvem: O smrti a život ě po ní (1997). Nadále se budu držet ve výkladu myšlenek NDE od dr. Rossové obsahu t ěchto t ří p řednášek. Soubor pacient ů, kte ří byli prohlášeni za mrtvé a poté zp ět p řivedeni k životu, čítá neuv ěř itelných více jak dvacet tisíc p řípad ů. N ěkte ří se probudili p řirozen ě, jiní přišli k vědomí až po resuscitaci. Nejmladšímu pacientovi, který m ěl podobný zážitek, byly dva roky. Nejstaršímu sedmadevadesát. V její sbírce se nacházejí zprávy z nejr ůzn ějších kulturních a náboženských okruh ů od eskymák ů, p ůvodních obyvatel Austrálie a Havajských ostrov ů, hinduist ů, buddhist ů, protestant ů, katolík ů, žid ů i t ěch, kte ří se k žádnému náboženství nehlásili (agnostici a ateisté). Na základ ě tohoto širokého vzorku dr. Rossová vyvozuje n ěkolik zákonitostí. První z nich je, že zážitek blízké smrti je univerzální, tedy všeobecn ě platný. Jak píše sama Rossová: „Nezáleží na tom, zda jste australský domorodec, hinduista, muslim, k řes ťan nebo nev ěř ící, a není d ůležitý ani váš v ěk či ekonomický status.“ Zážitek nez ůstává omezen na ur čitý okruh lidí a nemá nic spole čného s žádným ur čitým náboženstvím. Není ani d ůležité, zda mu p ředcházela nehoda, vražda, sebevražda nebo pomalé umírání. Pro umírající pacienty bylo p řízna čné, že krátce p řed smrtí se pravideln ě dostavil slavnostní klid a i ti nejpopuzen ější pacienti se krátce p řed smrtí náhle uvolní a ustanou jim všechny bolesti. Nep řepadá je ani panika, ani strach, ba ani nejmenší zneklidn ění.

13 Ani jeden z pacient ů, který se jedinkrát ocitl v blízkosti smrti, z ní už nikdy poté nem ěl strach. Když už nejsou zjistitelné žádné vlny, které by dosv ědčovaly, že mozek ješt ě funguje, anebo když léka ři zjistí nep řítomnost b ěžných známek života, dochází k jevu vystoupení z vlastního t ěla. Podle Rossové nám byla poskytnuta schopnost opoušt ět své fyzické t ělo, a to nejen v okamžiku smrti, nýbrž i v životních krizích, p ři vy čerpání, p ři mimo řádných okolnostech, stejn ě jako v ur čitých fázích spánku. Člov ěk p řechází ve stav bytí, kde již neexistuje čas, ani tu nelze mluvit o prostoru a vzdálenostech v našem pojetí. V tomto nového stavu v ědomí člov ěk nadále cítí, vnímá rozhovory p řítomných (i když byl hluchon ěmý), vidí detaily jejich oble čení (i když byl slepý) či rozumí jejich myšlenkám. Během t ěchto výstup ů z těla, zjiš ťují d ěti i dosp ělí zcela pravideln ě p řítomnost bytostí, které je vedou a pomáhají jim. ObJeVují se mezi nimi p říbuzní a p řátelé na onom sv ětě (obecn ě ti, kte ří zem řeli p řed nimi a m ěli je rádi), duchovní v ůdcové a and ělé strážní. P ři jejich p řem ěně a p řechodu jim pomáhají. Dále zem řelý prochází symbolickou p řem ěnou, která se obvykle popisuje jako pr ůchod tunelem. Jiní stejnou prom ěnu provázejí obrazem řeky, mostu, tunelu nebo brány, a to vždy na základ ě symbolické hodnoty a kulturních faktor ů souvisejících s obrazy domova. Jak výstižn ě autorka uvádí: „Každý totiž dostane takové nebe, jaké si představuje.“ Na konci p řechodu se objeví zá ře, která je zcela jasná a b ělejší než nejb ělejší sv ětlo. V této sv ětelné p řítomnosti zem řelého obklopuje soucit, bezpodmíne čná láska a pochopení. Kdo se s tímto sv ětlem setkal, netouží už po návratu zp ět. Při setkání se sv ětlem je člov ěk požádán, aby celý sv ůj pozemský život znovu promítl a vnímal p řitom každou myšlenku, v ětu a každý čin své existence. Rozumíte přitom i d ůsledk ům, které z jeho slov, myšlenek a čin ů vzešly. Rossová bere NDE jako b ěžnou lidskou událost, stejn ě b ěžnou jako normální porod. Prožitek smrti, jak uvádí, je: „tém ěř identický s narozením. Je zrozením do jiné existence.“ 3.2.2 Kenneth Ring

Kenneth Ring je profesor psychologie amerického p ůvodu, jeden ze zakladatel ů časopisu Journal of Near-Death Studies , spoluzakladatel a bývalý president International Association for Near-Death Studies (IANDS) a autor mnoha článk ů a

14 monografií. Studiem NDE se zabývá již od poloviny sedmdesátých let. V české republice vyšly od Ringa pouze dv ě knihy, p řičemž dále se budu zabývat nov ější a zárove ň rozsáhlejší z nich s názvem: Poselství sv ětla (1997). Ringova kniha je zam ěř ena na zm ěny, které vyvstávají u lidí, kte ří prožili NDE. Je známo, že NDE sebou p řináší trvalé zm ěny v osobních hodnotách a náboženském přesv ědčení. Lidé mnohem více soucítí s ostatními a zvyšuje se u nich ekologická citlivost. Stávají se mén ě sobeckými a čist ě materiální hodnoty u nich ztrácejí na významu. Jejich náboženská orientace sm ěř uje k universalit ě a stává se spirituáln ější ve svém projevu. V mnoha p řípadech se navíc vytrácí strach ze smrti na základ ě o čekávání ur čité formy života po smrti.Toto p řesv ědčení je díky osobní zkušenosti neot řesitelné a stává se pramenem út ěchy. V některých p řípadech dokonce zlepšuje p řetrvávající fyzické problémy. Ring d ělí podrobn ě psychické zm ěny a zm ěny chování po NDE na oblasti: Ocen ění života ( radování z každodennosti, vd ěč nost za život samotný, vnímání zázrak ů života), Kladné sebep řijetí (zvýšení pocitu vlastní hodnoty, sebev ědomí, samostatnost), Zájem o ostatní , Úctu k životu (vysoká citlivost k ekologii a zdraví planety), Antimaterialismus , Nesout ěživost (lidé jí nejsou nadále schopni, rad ěji pe čují o druhé než o sv ůj vlastní prosp ěch), Spiritualitu (univerzáln ější a širší duchovnost), Touhu (žíze ň) po poznání , Smyslu života (život má smysl a existuje posvátný ú čel života každého člov ěka), Strachu ze smrti (je p řekonán jednou provždy), Života po smrti (je očekávána n ějaká forma existence po smrti t ěla), Víry v Boha (hluboké p řesv ědčení o jeho existenci). Uve ďme te ď zajímavý vý čet, který Ring získal od svých dvou respondent ů (pod jmény Craig a Neev) na základ ě jejich osobní NDE. Body, které ze zkušenosti blízké smrti odvodil jsou následující: 1) Neboj se – ani bolesti – a už v ůbec ne smrti. 2) Umírání je klidné a krásné. 3) Život neza číná zrozením a nekon čí smrtí. 4) Život je vzácný, otev ři se mu a žij jej naplno. 5) Tělo a jeho smysly jsou úžasné dary – oce ňuj je. 6) Je to láska, na které v život ě nejvíc náleží. 7) Žít život orientovaný na materiální zisky a peníze ztrácí smysl. 8) Spolupráce činí sv ět lepší spíše než sout ěžení. T ěš se ze samotné hry. 9) Mít velký úsp ěch v život ě neznamená tolik, abychom se bez n ěho museli hroutit.

15 10) Získávat v ědění je d ůležité – vezmete si ho sebou. 11) Pro vše, co se stane, existuje n ějaký d ůvod. 12) Najdi si vlastní smysl života. 13) Nebu ď otrokem času. 14) Važ si v ěcí pro to, jaké jsou a ne jen pro to, co ti mohou poskytnout. 15) Nedovol, abys byl ovládán názory druhých lidí a tím, co od tebe o čekávají. 16) Neznepokojuj se tím, co si o tob ě ostatní myslí. 17) Nezapome ň, že nejsi jenom t ělo. 18) Smyslem života je pomáhat druhým. Je z řejmé že seznam psychických zm ěn tento vý čet potvrzuje a rozši řuje o některé další post řehy. Krom ě psychických zm ěn se po prožitku NDE dostavují také n ěkteré fyziologické a neurologické zm ěny, které se spojují do ur čitého psychofyzického syndromu . Mnoho lidí po NDE sd ěluje, že jsou po prožitku neobvykle citliví na sv ětlo, zvuk, vlhko a jiné podn ěty prost ředí. Zvlášt ě pozoruhodný je výrazný vzestup citlivosti na elekt řinu. Tato neobvyklá citlivost na podn ěty prost ředí se nazývá hyperstézie . U významného po čtu lidé nadále dochází ke snížení t ělesné teploty, krevního tlaku a metabolismu, tedy ke stavu fyziologického apoarousalu . Ti, kte ří prožili NDE také sd ělují, že po svém zážitku mají více energie, mén ě spí a lépe se cítí. Lidé, kte ří prožili NDE se nevracejí s pocitem dokonalých bytostí, ale s osobní zkušeností co činit, aby se k dokonalosti dopracovali. Pro mnohé je NDE nejd ůležit ější zkušeností jejich života. Ú činek NDE stimuluje r ůst kladného sebehodnocení a sebep řijetí a tím podporuje odvahu člov ěka jít dál po životní cest ě, která je mu vlastní. Lidé se zkušeností NDE, a ť už prošli čímkoli, mají navíc zvláštní schopnost podpory, kterou mohou nabídnout t ěm, kte ří vstupují do Sv ětla smrti. Víme, že k prožití NDE není zapot řebí být blízko fyzické smrti. Existuje mnoho stresujících, ale život neohrožujících podmínek, které mohou uspíšit NDE nebo funk čně podobnou zkušenost. Zkušenost se sv ětlem je k dispozici nejen t ěm, kte ří p římo prožili NDE, ale komukoli, kdo je v hluboké duševní krizi nebo na hranici sebevraždy. Máme také d ůkazy o tom, že pouhé studium NDE má podobné ú činky, srovnatelné s těmi, o nichž mluví nositelé zkušenosti samotné. (343) Než opustíme Ringovu charakteristiku ú čink ů NDE, podíváme se ješt ě na několik zajímavých postřeh ů, které p řináší navíc k fázím pr ůchodu zkušeností blízké smrti. V případ ě zkušeností setkání se sv ětlem Ring p ředkládá t ři úrovn ě tohoto setkání.

16 První je blažená vize, kdy jedinec poznává dokonalost vesmíru i sebe sama, protože je jeho nedílnou sou částí. Dále existuje úrove ň, kterou Ring ozna čuje jako pozemská realizace. Jedinec na ní vidí nep ředpojatýma o čima d ůležitost n ěkterých lidských hodnot, víry a snažení, které by ho m ěly pou čit o pozemském život ě. T řetí úrove ň činí osobní zjevení, cože je informace za ú čelem zkvalitn ění a zvýšení autenti čnosti života prožívajícího. Některé up řes ňující informace autor p řináší také v oblasti zp ětného pohledu na život. Lidé p ři n ěm prožijí doslova všechno, co se jim kdy stalo. V mnoha p řípadech se jedná o celé znovuprožití života. Zjeví se jim v ětšinou vše najednou, v jednom obraze, je proto t řeba k popisu užít metafor a čas uvést „prostorov ě.“ Zp ětný pohled na život má výchovnou povahu. Člov ěk p římo prožívá ú činky vlastního jednání v ůč i druhému, p ři kterých dochází k empatické identifikaci. Sv ětelná bytost p ři p řehledu nikdy nesoudí, ale zakoušející je sám sob ě soudcem, stejn ě tak sám sob ě i ostatním odpouští. Na záv ěr je nutné uvést, že v ětšinu t ěch, co prožili NDE, čeká nesnadné období vyrovnání se s prožitou zkušeností a její za člen ění do každodenního života. Tento proces je často dlouhý a n ěkdy se jeho dokon čení nezda ří v ůbec.

3.2.3 Raymond Moody

Raymond Moody získal ve své rodné Americe doktorát z filosofie a psychologie a sou časn ě vystudoval medicínu. Je jedním z nejznám ějších autor ů píšících o NDE a nejvíce se proslavil svou knihou Život po život ě (1975). Jeho pr ůkopnické dílo vyvolalo pozornost nejen mezi laiky, ale také ve v ědeckých kruzích, kde mnoho v ědc ů inspirovalo k důkladnému studiu této problematiky. Do češtiny byla p řeložena velké část Moodyho díla, nadále se budu držet jeho t ří nejran ějších prací: Život po život ě (1975), Úvahy o život ě po život ě (1977) a Sv ětlo po život ě (1988), které u nás vyšly jako svazek Moody tvrdí, že lidé mají zábrany mluvit o smrti. Uvádí pro to dva d ůvody. Jednak psychologický či kulturní, protože téma smrti je v naší spole čnosti tabu. Jako druhý problém uvádí nedostatek zkušenosti se smrtí a díky tomu i nedostatky v jazyce. Zjistil, že muži mají v ětší zábrany o NDE mluvit než ženy. Smrt se dá pojímat dv ěma zp ůsoby. Jednak jako zánik v ědomí nebo jako p řechod do jiné existence. N názor lidí na smrt a její vztah k životu hluboce ovliv ňuje to, co v život ě zažili.

17 V úvodu jsem p ředstavil soubor patnácti prvk ů, které Moody vyvodil ze své studie. V dalších pracích se zabývá n ěkterými mén ě častými prvky . Pat ří mezi n ě: Vize vědění (okamžik osvícení) - nepopsatelné v ědění minulé, p řítomné i budoucí splývající do bez časového stavu. N ěkdy nabývá podoby knihovny, kde jsou všechny informace ihned k dispozici. Vize světelných m ěst . Říše bludných duch ů – obsahuje neš ťastné bytosti neschopné vzdát se svazk ů s tělesným sv ětem. Jsou otup ělé, beznad ějné, zmatené a nev ědomé, p řipoutané k ur čitému místu a tím spojeny se sv ětem (jako trestanci s okovy na nohou). Lidé je vídají mezi výstupem z těla a vstupem do duchovního sv ěta (tunelu). Nadp řirozená zachrán ění – p řed jistou smrtí. V pr ůběhu Moodyho výzkumu nepadla ani jedna narážka na nebe nebo peklo v obvyklém slova smyslu. Žádný z prožitk ů p římo neukazoval na reinkarnaci, ani ji nevylu čoval.. Zato vražda i sebevražda byly vždy ozna čeny za neblahý čin a zásah do úmysl ů, které má B ůh s člov ěkem. Sebevražda byla lidmi co prožili NDE jednomysln ě odmítána jako špatný skutek po n ěmž následuje trest. Stejn ě jako ostatní auto ři, i Moody uvádí ze svých studií, že čas b ěhem zážitku NDE ubíhá jinak než na zemi. Zajímavé jsou z prožitku NDE také jeho post řehy o soudu. Ten se odehrává v duši souzeného a je to on sám, kdo se soudí. Dochází k vlastní evaluaci kladných a záporných čin ů. To má zásadní vliv na zm ěnu života. Po návratu si lidé více cení v ědomosti. Žíze ň nevzniká jen v oblasti znalostí, ale i v oblasti duchovní. Moody za celou dobu svého výzkumu nenarazil na nikoho, kdo by se následkem prožitku NDE velmi podstatn ě nezm ěnil k lepšímu. Je pozoruhodné, že NDE nemá negativní dopad jako jiné krizové události. Prožitek vede k rozvoji osobnosti a život činí život pln ější a bohatší než d říve. Mizí strach ze smrti, ale nemizí v ůle žít. Člov ěk se navrací s respektem k přírod ě a okolnímu sv ětu, což vede k v ětší poko ře a odpov ědnost za pr ůběh svého života. Život je chápán jako cenný a m ěl by se žít co nejpln ěji. Doktor Moody dále poukazuje na zajímavé paralely NDE s historickými zdroji. Jmenuje p říb ěh v Bibli (Skutky 26, 13-26), kde je Saul na cest ě do Damašku oslepen boží zá ří. Platón se nejvíce zabývá tématem duše po smrti ve Faidónu, Gorgiau a Ústav ě. Za p říklad si autor bere úryvek z X. knihy Ústavy, kde Sokrates vypráví p říb ěh o hrdinovi Erovi, který byl zabit v bitv ě a znovu se vrátil k životu. Z historických knih dále jmenuje Tibetskou knihu mrtvých, která m ěla p řipravit umírající k odchodu a usm ěrnit myšlení živých k osvobození od t ělesných strastí. Zajímavé je, že popisuje stejné úkazy, jako lidé, kte ří se zažili NDE v naší sou časnosti. Emanuel Swedenborg, autor z osmnáctého století, také barvit ě popisuje, co se d ěje, když se zastaví t ělesné

18 funkce dýchání a krevního ob ěhu. Podobnost paralel se sou časnými lí čeními, jak připomíná Moody, je nápadná a t ěžko vysv ětlitelná. Mnozí lidé Moodymu vypráv ěli o spontánních mimot ělesných zážitcích, přestože nebyli mrtví, nemocní či jinak ohrožení a prožitky tohoto druhu u nich nebyly očekávány. Autor zde poukazuje na možnou p říbuznost s mystickým nebo náboženským osvícením. Musí podle n ěj existovat kombinace duchovního a t ělesného mechanismu, který v okamžiku t ělesné smrti uvol ňuje duši z těla. Pokud takový mechanismus existuje, vysv ětluje Moody, nemusí vždy fungovat hladce (jak je tomu i u jiných funkcí t ěla) a m ůže se spustit p ři n ějakém nadm ěrném zatížení. (84) Vysv ětlení NDE autor d ělí na nadp řirozená, kterým nev ěnuje v ětší pozornost a přirozená, tedy v ědecká. Farmakologické vysv ětlení se zam ěř uje na disocia ční anestetika p ři narkóze a halucinogenní drogy. Fyziologické vysv ětlení se zakládá na nedostatku kyslíku v krvi nebo p řesycení CO 2 (což sice zp ůsobuje tunelový zážitek, ale hladina kyslíku p ři NDE je na normálu). Neurologické zkoumá možné poruchy v mozku. Psychologická interpretace je složit ější a rozkládá se od smyslové deprivace, tedy p řerušením p řísunu informací do mozku (kterou se zabýval nap ř. John Lilly), p řes sny, halucinace, p řeludy až po Jungovo kolektivní podv ědomí (sám k němu NDE nep řirovnal, i když ho zažil). Částe čně sem pat ří také myšlenka Konkretizovaného přání , tedy pop ření smrti fantazií sloužící jako ochrana. Problematický je v tomto případ ě nápadný po čet spole čných vazeb u jednotlivých p řípad ů. Carl Sagan p řichází se zajímavou teorií Narození jako tunelového zážitku , kde je NDE vlastn ě vzpomínkou na zrození (cestu porodním kanálem do sv ětla mezi lidi co nás vítají). Na záv ěr dodejme, že Moody také v ěnuje ve své knize prostor výzkumu NDE u dětí. Jako výhodu u nich uvádí, že jsou mén ě kulturn ě podmín ěné. Dr. Morse z výzkum ů d ětí vyvozuje, že náboženské pozadí neovliv ňuje jádro prožitku NDE, ale pouze jeho interpretaci.

3.3 Experimenty badatel ů

3.3.1 Elisabeth Kübler-Ross

Doktorka Rossová se v referátu svých experiment ů zabývá dv ěma oblastmi – slepými lidmi a d ětmi. Nep ředkládá konkrétní čísla a statistiky, poukazuje rad ěji na

19 příklady. Již na za čátku knihy se odkazuje na lidi, kte ří sd ělili poznávací zna čku vozu, který do nich narazil a z místa nehody ujel. V ědecky to nelze vysv ětlit, není možné, že někdo nevykazuje mozkové vlny, a p řitom si p řečte poznávací zna čku automobilu. Upozor ňuje, že od nás v ědc ů výzkum t ěchto fakt ů vyžaduje pokoru. Musí p řijmout, že existuje spousta v ěcí, kterým dosud nerozumí, p řičemž to, že jim nerozumí, neznamená, že nejsou. Lidé, kte ří byli slepí, p ři NDE vidí a ti, kte ří neslyšeli nebo nemohli mluvit, op ět „slyší a mluví“. Ve výzkumu mezi slepci s mimot ělesným zážitkem si team Rossové uložili podmínku zkoumat jen ty, kte ří alespo ň deset let nem ěli sv ětelný vjem. Zjistili, že tito slepci dokázali do detailu popsat, jaké barvy oble čení m ěli na sob ě ti, co tehdy byli p řítomní, nebo jaký vzorek m ěl jejich svetr nebo kravata. Nejen že byli schopni s naprostou p řesností popsat barvu svetru nebo vzorek na kravat ě, st řih jednotlivých kus ů oble čení, ale také jim dokázali správn ě říci, kdo vstoupil do pokoje první a kdo z přítomných provád ěl resuscitaci a do detailu popsat všechny zú častn ěné. V případech d ětí p řeživších NDE se Rossová zabývá jejich setkáním s příbuznými a milovanými osoby v pr ůběhu zkušenosti. Uvádí p řípad dvanáctileté dívky, která vypráví, jak p ři zkušenosti blízké smrti u ní byl bratr, který ji n ěžn ě a láskypln ě vzal do náru če. Když se o vypráv ění dozv ěděl její otec, vyhrkly mu slzy a vypráv ěl jí, že bratra m ěla, ale zem řel t ři m ěsíce p řed jejím narozením. Nikdo v rodin ě o něm nesm ěl ztratit ani slovo. Rossová odvodila z podobných případ ů n ěkteré zákonitosti. Zaprvé vid ěný musel ze sv ěta odejít p řed pacientem, i kdyby se jednalo o rozdíl jediné minuty, a zadruhé, mezi ob ěma muselo existovat pevné pouto lásky. Nap říklad umírajících d ětí, které byly do nemocnice p řevezeny po autonehod ě, p ři nichž bylo zran ěno či usmrceno hned n ěkolik člen ů rodiny, vždycky zcela p řesn ě v ěděly, kdo z ostatních už um řel. B ěhem let, kdy takové p řípady team Rossové sbíral, nezjistili u žádného dít ěte, že by v okamžicích umírání „vid ělo“ člena rodiny, který ješt ě nezem řel. Jako osobní p řesv ědčení nakonec Rossová uvádí, že jako pro psychiatra je pro ni podivuhodné, že by tisíce lidí všude na zem ěkouli m ěly vždy stejné „halucinace“.

3.3.2 Kenneth Ring

Kenneth Ring se také zam ěř uje hned na n ěkolik částí výzkumu, o kterém v knize referuje. Stejn ě jako Rossová uvádí širokou škálu výzkumu na poli nevidomých pacient ů a d ětí. P řidává také výzkumy zam ěř ené na popis okolí p ři mimot ělní

20 zkušenosti, kde se p ři nezávislém potvrzení výpov ědi mluví o tzv. ov ěř ených studiích. Vzhledem k evaluaci zkušenosti uvádí pr ůzkum kladného sebehodnocení a u jedno ze svých pacient ů – Neeva – rozvádí výzkum perinatální zkušenosti a zmizení fyzických problém ů a bolestí. Jedno z nejp řesv ědčiv ějších ov ěř ení p ředpokladu, že osoby skute čně vidí, co je obsahem jejich mimot ělní zkušenosti, by mohlo vyplynout ze studie NDE u nevidomých. Ring uvádí, že a čkoli byli nevidomí od narození slepí, prožívaly stejný druh klasické NDE, jako normáln ě vidící lidé. D ůležité je, že mnoho ze respondent ů prožilo svou NDE ješt ě dávno p řed p říchodem moderního bádání o NDE a mezi sebou se neznali. Pacienti často uvád ějí, že nevidí svýma o čima, které nejsou v po řádku, ale jakýmsi jiným zrakem, jehož kvalita je jako u normálních lidí nebo ješt ě ost řejší. Zdá se tedy, že v případech vid ění p ři mimot ělní zkušenosti vstupuje do hry jisté vid ění ve smyslu uv ědomování, které není závislé na o čích. Ring k tomu říká, že je to: „…více záležitostí jejich poznání toho, co se kolem nich děje…“ (153) zprost ředkované jistým typem generalizovaného uv ědomování – „vid ěním prost řednictvím mysli“ (154). Dr. Ring se v případ ě výzkumu d ětských pacient ů odkazuje na psychiatry Gabbarda a Twelmlowa, kte ří poskytli jednu z nejran ějších zpráv o NDE velmi malých dětí. N ěkte ří jednotlivci tvrdili, že si pamatují na p říhody NDE, p ři kterých jim nebylo víc než osmnáct m ěsíc ů nebo byli dokonce mladší (t řináct m ěsíc ů). Ring tyto d ůkazy podpírá teorií o perinatální pam ěti, které p řináší myšlenku, že dosp ělí si mohou pamatovat myšlenku na události z novorozeneckého období. Uvádí výzkum dr. Chamberlaina, který vyslechl velmi malé d ěti, které mu sd ělily p říb ěhy z doby svého narození, došel k záv ěru, že novorozenecké vzpomínky p ředstavují často opravdový pam ěť ový materiál týkající se skute čných zkušeností. Jako protiargument je zde vědecký názor, že mozek nemluv ňat není p ři narození dostate čně vyvinutý a nem ůže proto umožnit pam ěť ové procesy. Takové námitky se ukázaly jako nepodložené. Chamberlein uvádí spojitost mezi mimot ělní zkušeností a perinatálním vnímáním – umírající a novorozenci vidí to, co se d ěje, z podobného pohledu. Ring uzavírá, že extrémní zkušenosti jako narození a smrt nás nevyhnuteln ě vedou k myšlence překro čení rámce t ělesného ur čení naší myslí a poukazují na stav mysli vlastní lidské osobnosti p ři t ěchto událostech. V případ ě Ringova pacienta Neeva jsem se zmínil o jeho p řirovnání zážitku k perinatální zkušenosti. Budu p římo citovat z vypráv ění: „Byl jsem mimo t ělo, ale nic jsem nevid ěl. M ůj sv ět byl hluboká tma. Vnímal jsem sebe, ale nic zde nebylo… Byl to

21 nepopsatelný pocit lásky a h řejivosti. Mohl jsem být dít ětem v lůně matky p řed narozením. Cítil jsem jenom mír a klid. Necht ěl jsem odtud odejít, bylo to, jak bych toto místo hledal po celý život bylo dokonalé po všech stránkách, ale byl jsem tam sám.“ (55) K případu tohoto konkrétního NDE se váže ješt ě jedna velká zajímavost. Po prožitku Neevovi zmizely fyzické problémy, které ho d ěsily celý život – chronické migrénové bolesti hlavy. Také jeho práh fyzické i emocionální bolesti se výrazn ě nížil. (58-59)

3.3.3 Raymond Moody

Pro sv ůj první výzkum dr. Moody nasbíral asi 150 p řípad ů NDE, které rozd ělil do t ří skupin: Prožitky lidí, kte ří byli oživeni poté, co byli léka řem prohlášeni za mrtvé. Prožitky lidí, kte ří p ři nehod ě utrp ěli vážná zran ění nebo byli smrteln ě nemocní. Prožitky umírajících, vypravovaných p řítomným, kte ří je Moodymu potom sd ělili (14). Podoba mezi jednotlivými prožitky byla tak velká, že veda Moodyho k vybrání 15 samostatných znak ů, s nimiž se v pr ůběhu výzkumu setkal. Tyto znaky jsme již probrali v úvodní části k NDE a proto je zde nebudeme znovu vy čítat. Zajímavých je ale osm skute čností, které rámcují Moodyho zkušenosti z jiného úhlu pohledu. V nich se říká: „1) P řes nápadnou podobnost jednotlivých vypráv ění nejsou ani dv ě z nich naprosto stejná. 2) Ani v jednom p řípad ě neobsahují všechny prvky zde uvedené. Mnohá obsahovala v ětšinu z nich, n ěkterá až 12. 3) Ani jediný prvek modelového p řípadu nebyl obsažen ve všech vypráv ěních bez výjimky. Nicmén ě některé prvky lze považovat za všeobecné. 4) Do modelu nebyl zahrnut žádný prvek, který by se byl vyskytoval pouze v jediném vypráv ění. Každý se objevoval v mnoha případech. 5) Jednotlivá stadia prožitku umírajícího nemusí mít p řesn ě týž sled, jaký udávám v modelu. P řesto je sled událostí v modelu typický a velké odchylky nejsou obvyklé. 6) Jak daleko dosp ěl prožitek umírajícího, závisí na tom, zda došlo ke klinické smrti a jak dlouho trvala. Obvykle jsou zážitky t ěchto lidí barvit ější a úpln ější než prožitky t ěch, kte ří se smrti pouze p řiblížili, a lidé, kte ří byli mrtvi dlouho, došli dále než ti, kte ří byli oživeni d říve. 7) Mluvil jsem s několika lidmi, kte ří byli oživeni a nevypovídají o žádných z těchto spole čných znak ů. Říkali, že si nepamatují v ůbec nic. Zajímavé je, že jsem se setkal s několika lidmi, kte ří prožili dv ě klinické smrti s rozdílem mnoha let a p ři té první nem ěli žádný prožitek, zatímco p ři druhé byl jejich příb ěh velmi bohatý. 8) Musím zd ůraznit, že píši o v ěcech, které mi byly vylí čeny

22 během rozhovoru. Říkám-li tedy, že n ěkterý prvek nebyl ve vypráv ění obsažen, neznamená to, že se oné osob ě nep řihodil. Znamená to pouze, že mi o n ěm ne řekla, nebo že z jejího lí čení p římo nevyplývá.“ (17-18) Moody ve své knize uvádí zajímavý pr ůzkum od George Gallupa, výzkumníka ve řejného mín ění, který sledoval zkušenosti blízké smrti mezi obyvateli Spojených stát ů. Zjistil, že mezi dosp ělými je frekvence výskytu 1:20. Analyzoval také obsah jejich zkušeností podle výskytu jednotlivých prvk ů a ukázalo se, že nejvyšší zastoupení měly v ědomí bytí v jiném sv ětě, zp ětný pohled na život a bezbolestný pocit míru (32%), dále v po řadí byl mimot ělesný zážitek (26%), p řesné vizuální vnímání a setkání s jinými bytostmi (23%). Již menší část lidí m ěla zážitky slyšitelných zvuk ů nebo hlas ů (17%) nebo zažilo sv ětelné úkazy (14%). Podivuhodná je nízká frekvence prožitku pr ůchodu tunelem (pouze 9%) a celkem pochopitelný je naopak nízký výskyt v ědomí budoucnosti (6%). (192) Na záv ěr se zmíním o Moodyho p ředstavení Evergreenského pr ůzkumu (The Evergreen Study), který provedla Evergreen State Collage mezi čty řiceti devíti osobami s prožitkem NDE ve Spojených státech. Jako metodu převzala dotazovací nástroj který používal ve svém pr ůzkumu Kenneth Ring. Protože používaly stejný soubor otázek, mohli porovnat výsledky s Ringovým výzkumem. I když se velká část výzkumu navzájem rozchází, p řináší Evergreenský výzkum zajímavý post řeh. U 0,3% dotazovaných se vyskytly zážitky, které ozna čily za „pekelné“, tedy plné strachu, paniky, zloby a vidin pekelných a démonických bytostí. A čkoli jsou tyto zážitky velmi vzácné, je zajímavé, že se vyskytují. (200-204)

3.4 Vzájemné srovnání názor ů badatel ů v oblasti NDE

Nyní bych rád srovnal mezi sebou názory badatel ů v oblasti NDE a pokusím se nalézt spole čné body, na kterých se navzájem shodují. A čkoli každý z citovaných autor ů zam ěř il sv ůj výzkum jiným zp ůsobem a pokusil se fenomén NDE zkoumat z jiného hlediska, v ěř ím, že se mezi nimi najdou spole čné vzty čné body.

23 Nejd říve vyhodnotíme, ve kterých konkrétních bodech pr ůchodu NDE se spole čně shodují. Jsou jimi zajisté pocity klidu a míru, které uvád ějí zážitek blízké smrti (Moody:19-20,194; 1991, Ring:51; 2001 a Kübler-Ross: 62-63; 1997). Jednozna čně se navzájem shodují také na fenoménu výstupu z těla a na mimot ělní zkušenosti (Moody:22-33,194; 1991, Ring:105-125; 2001 a Kübler-Ross: 20,69; 1997). Popis pr ůchodu tunelem nebo jiným tmavým místem nalezneme také u všech autor ů (Kübler- Ross:22; 1997, Moody:195; 1991 a Ring:51; 2001). Stejn ě tak se shodují i na setkání se sv ětelnými bytostmi. (Moody:34-39,196; 1991, Kübler-Ross:23, 44; 1997 a Ring:295- 297; 2001) a panoramatickém p řehledu života (Moody:39-44,196-7; 1991, Kübler- Ross:23-31; 1997 a Ring:274-279,230-244; 2001). V případ ě fenomén ů okolo NDE všichni auto ři referují o tom, že k prožití NDE není zapot řebí být blízko fyzické smrti, ale mohou ho navodit i r ůzné životní krize, vy čerpání apod. (Moody: 84; 1991, Kübler-Ross: 75; 1997 a Ring: 343; 2001) Autoři se jednozna čně shodují také u následk ů NDE. Jednozna čně píší o tom, že po zkušenosti už člov ěk nikdy nemá strach ze smrti (Moody: 56; 1991, Kübler-Ross: 43; 1997 a Ring: 201; 2001). Dále se shodují o tom, že dochází k následným zm ěnám chování, které jsou vesm ěs pozitivní, ale na konkrétních podobách se neshodují. Nutno říci, že hlavní linie prožitku blízkosti smrti je u všech popisována stejn ě, ale v konkrétních podrobnostech se navzájem liší a podle úhlu pohledu každý p řidává své vlastní post řehy nebo výsledky výzkumu.

4 Psychedelické výzkumy

4.1 Úvod do tématu

Zprávy o psychedelických látkách sahají do doby nejmén ě p řed 3500 lety. Setkáme se s nimi nejen v Asii pod názvy haoma nebo sóma, ale i v Americe, kde předkolumbovské kultury užívaly více jak šestnáct druh ů r ůzných halucinogenních rostlin v četn ě nap říklad ololiuqi a peyotlu nebo v Africe jako ko řen či k ůra iboga. Zmi ňme nap říklad jihoamerickou ayahuscu. V roce 1942 odstartoval zlatou éru psychedelik objev LSD-25, který se povedl švýcarskému chemikovi Albertu Hoffmannovi. Následovala izolace psilocybinu a psilocynu z mexických psilocybinových hub, výzkum metylen-dioxy-metamfetaminu (MDMA), fenylcyklidinu

24 (PCP) a mnoha dalších p říbuzných látek (Grof: 220-224, 1993; Jansen:119, 2004; Strassman:36-37, 2005; Masters: 52-57, 2004). V roce 1962 byl Calvinem Stevensonem objeven ketamin a v roce 1964 byl poprvé podán člov ěku. Ketamin je další z komplexních psychoaktivních látek s širokou škálou p ůsobení na lidské v ědomí i zbytek t ěla. Tyto ú činky byly objeveny v roce 1965 a o rok pozd ěji byl ketamin registrován jako anestetikum v chirurgii, za jejímž ú čelem se užívá dodnes (Jansen:23-24,37,42, 2004). V roce 1946 izoloval O. Conçalves DMT a v roce 1956 ho ma ďarský chemik a psychiatr Stephen Szára vyzkoušel sám na sob ě a zdokumentoval jeho psychedelický účinek (Strassman: 61-62, 2005). Laboratorní a psychologický výzkum psychedelik zažil sv ůj nejv ětší rozmach v 50. a 60. letech 20. století. Mezi prvními zjišt ěními byl fakt, že tyto látky nevytvá řejí specifické farmakologické stavy, ale fungují jako „nespecifické prost ředky zvýraz ňující a zesilující existující duševní pochody – vnímání, emoce, myšlení a sebeuv ědomování. Je d ůležité si uv ědomit, že a čkoli jsme zjistili mnoho informací o farmakologických vlastnostech psychedelik, nevíme dosud nic o tom, pro č tyto zm ěny v chemii mozku vyvolávají subjektivní niterné zkušenosti (Grof: 225, 1993; Strassman:56, 2005). V pozd ějších letech bylo navrženo a testováno mnoho r ůzných metod terapeutického využití psychedelických látek. Termín „psychedelický“ poprvé navrhl psychiatr Humphrey Osmond. Název je odvozen z řeckých psyche a delein a lze ho p řeložit jako „odhalující psýché“ (Grof: 228-229, 1993; Jansen:40, 2004, Masters: 6, 2004). S nápadem využití t ěchto látek pro terminální pacienty p řišla jako první Valentina Pavlovna Wassonová, rusko-americká pediatri čka studující ú činky mexických psychoaktivních hub. Mezi dalšími byl například spisovatel Aldous Huxley, který techniku v roce 1955 vyzkoušel na své umírající manželce a v roce 1963 osobn ě, když umíral na rakovinu (Grof: 244-245, 2004; Grof: 201-204, 2006). Na po čátku 60. let 20. století se nabídla možnost pro využití psychedelické terapie inspirovaná práv ě Huxleym: pé če o pacienty v posledních stádiích rakoviny a pacienty trpící jinými nevylé čitelnými nemocemi. Nový p řístup umož ňoval nejen zmírnit emocionální utrpení a p řinést úlevu od silné bolesti, ale i dramaticky zm ěnit chápání smrti a postoj k umírání (Grof: 227-228, 1993). Na stejných principech jako asistovaná terapie s LSD funguje i terapie s ketaminem. Ten má však n ěkolik výhod oproti LSD, nap říklad v kratším trvání ú činku nebo tím, že má své zavedené místo jako léka řský přípravek. Ketaminová psychedelické terapie se užívá p ředevším pro lé čení

25 alkoholismu a heroinové závislosti (Jansen: 49 2004). Na druhou stranu DMT zase pro psychoterapii není vhodné (Strassman:296, 2005). V té dob ě testovali Kast s Collinsem LSD jako potenciální analgetikum a všimli si p řitom, že u n ěkterých pacient ů došlo po prožitku s LSD nejen ke zmírn ění nebo odstran ění bolesti, ale také ke zm ěně postoje v ůč i vážnosti své situace a filosofickém a duchovním p řístupu k umírání. Výsledky Kasta a Collinse inspirovaly Sidneyho Cohena k zahájení psychedelické terapie s pacienty v kone čném stádiu rakoviny. Podobný výzkum vedl Stanislav Grof v roce 1960 v Praze, kdy se také potvrdilo, že krom ě zlepšení emo čních a psychosomatických p říznak ů v nich zážitky z LSD hluboce zm ěnily obraz smrti a postoj k ní. V USA pak Grof od roku 1967 participoval na Spring Grove programu psychedelické terapie s pacienty nemocnými rakovinou (Grof: 245- 248, 2004; Grof: 204-209, 2006). Na základ ě psychedelického výzkumu v Baltimore Grof nashromáždil pozoruhodné d ůkazy poukazující na podobnost mezi NDE a stavy vyvolanými ú činky psychedelických látek. Pozoroval n ěkolik pacient ů, kte ří nejd řív procházeli psychedelickými zážitky a pozd ěji prožili NDE. Ve svých výpov ědích uvedli, že ob ě situace byly velmi podobné, p řičemž psychedelická sezení popsali jako neocenitelnou zážitkovou metodu p řípravy na umírání (Grof: 229, 2004). Abraham à Sancta Clara, augustiánský mnich ze 17. století pravil: „Kdo zem ře p řed smrtí, nezem ře ve smrti.“ Zkušenost nás osvobozuje od strachu ze smrti a m ění náš celkový postoj k umírání (Grof: 225, 2004). Timothy Leary, Richard Alpert a Ralph Metzner našli zajímavou podobnost mezi zážitky vyvolanými LSD a stavy, které popisuje Tibetská kniha mrtvých. Šlo především o jev mimot ělní zkušenosti a mimosmyslového vnímání v jejím pr ůběhu. Jednotlivé pasáže z knihy dokonce používali v rámci své psychedelické terapie s LSD (Grof: 224, 2004). Ukazuje se tedy, že zážitková konfrontace se smrtí, k níž doje v terapeutickém rámci má obrovský lé čivý a rozvojový potenciál. Je proto zvláštní, že technicko- vědecké spole čnosti z ur čitého d ůvodu vyvinuly jistý mechanismus masivního psychologického vyt ěsn ění smrti (Grof: 217, 2004). M ůže s tím souviset i zákaz užívání psychedelických látek v léka řství a v ědě a jejich p řesun mezi tvrdé drogy v sedmdesátých letech. Navzdory více jak 40 000 zú častn ěným pacient ům, 1 000 přehledovým publikacím, 30 knihám napsaným na téma psychedelické terapie a množství mezinárodních konferencí, byl všechen další výzkum zastaven. Psychedelické

26 látky se dostaly do ideologického st řetu, ze kterého vyšly úpln ě poražené na p říštích dvacet let (Jansen: 295-297, 2004; Strassman: 43-44,119-120, 2005). Po dvaceti letech za čal v roce 1990 v USA první výzkum ú činku psychedelických látek na lidech. Studie zkoumala ú činky DMT (N,N- dimethyltryptaminu), látky se silným a rychle nastupujícím psychedelickým ú činkem. Projektem prošlo asi šedesát dobrovolníku a podalo se jim dohromady okolo 400 dávek. Výzkum vedl Rick Strassman a DMT si vybral proto, že je to endogenní (t ělu vlastní) látka produkovaná v epifýze. Zajímavé je, že mozek se na rozdíl od jiných chemických látek DMT nebrání a naopak ho aktivn ě transportuje skrze svou bariéru p římo do mozkové tkán ě. Strassman cht ěl zjistit, zda-li výskyt p řirozen ě se vyskytujících „psychedelických“ stav ů v dob ě narození, smrti, NDE či mystických zážitk ů nesouvisí s nadprodukcí DMT (Strassman: 13,66,71, 2005) Zážitky z psychedelických sezení siln ě ovliv ňují dv ě prom ěnné, kterým se říká set a setting. Jejich název vymyslel Timothy Leary a znamenají vnit řní (set) a vn ější (setting) podmínky sezení. Do setu pat ří p ředchozí zkušenosti, nálada, motivace, inteligence, imaginace, postoje, sou časné aktivity a o čekávání osoby. Setting poukazuje k podmínkám užití a zahrnuje fyzické, sociální a emo ční prost ředí a p řítomnost dalších lidí. Platí pravidlo, že p říjemný setting bude p řinášet pozitivní zkušenosti a naopak (Leary: 76, 1998; Jansen: 71-72,112, 2004, Strassman: 15,45, 2005, Masters: 14-15, 2004; Grof: 222, 2006). V případ ě t řetí prom ěnné, kterou je látka, je d ůležité mluvit o toleranci k ní. Tolerance znamená pot řeba zvyšovat velikost dávky a frekvence jejího užití pro dosažení stále stejného ú činku. Tento efekt má dv ě strany – fyzickou a psychickou. U LSD a ketaminu nar ůstá tolerance velice rychle (tém ěř okamžit ě) a m ůže dosáhnout velice vysokých hodnot. Naproti tomu u DMT studie neprokázaly, že by opakované podávání látky vyvolávalo toleranci a snižovalo tak psychologický ú činek (Jansen: 181- 182, 2004, Strassman: 180, 2005).

4.2 Názory odborník ů

4.2.1 Stanislav Grof a výzkum LSD

Stanislav Grof absolvoval Léka řskou fakultu University Karlovy v Praze a v Československu se v ěnoval výzkumu ú činku LSD. Po studijní cest ě do USA p řijal

27 pozvání pokra čovat na svých výzkumech a v roce 1968 po okupaci Československa zůstal v USA natrvalo. Po více jak čty řiceti letech p ůsobení se stal sv ětoznámou osobností transpersonální psychologie. V roce 1977 byl zakládajícím presidentem ITA - International Transpersonal Association (http://www.transpersonalassociation.org/). Grof napsal mnoho knih a část z nich byla p řeložena do češtiny. Nadále se budeme držet t ří Grofových knih: Dobrodružství sebeobjevování (1988), Psychologie budoucnosti (2000) a The Ultimate Journey (2006). Grofova práce na psychedelickém výzkumu LSD spadá přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Ú častnil se tehdy tzv. Spring Grove programu, kde v Sinai hospital v Baltimore pracoval s pacienty v terminálním stavu rakoviny (Grof: 247-248, 2004). V pr ůběhu výzkumu prošlo programem více jak sto lidí umírajících na rakovinu (Grof: 215, 2006). Během výzkumu byl Grof se svým teamem často sv ědkem p říhod podobných těm, které se objevují p ři NDE. Velice časté bylo setkání s dušemi zem řelých příbuzných a komunikace s nimi (Grof: 281, 2006). Jako d ůkaz Grof uvádí dva příklady, kdy b ěhem sezení pacient obdržel zprávu, která pak byla pozd ěji ov ěř ena jako pravdivá. První je p řípad Richarda, který m ěl sd ělit rodi čů m, že se jejich syn má v „záhrobí“ dob ře a druhý p říklad se zabývá smrtí Waltera Pahnkea, který p ůvodn ě řídil program ve Spring Grove. Jeho manželka po smrti obdržela na sezení LSD zprávu, že má vrátit zapomenutou knihu (Grof: 94-95, 1993; Grof: 239-241, 2004). Mezi fenomény provázející NDE pat ří také mimot ělní zážitky. Grof uvádí p řípad, kdy po podání LSD výzkumný subjekt opustil t ělo a pohyboval se prostorem do jiné místnosti v budov ě, kde četl symboly na obrazovce (Grof: 68-69, 1993). Nejnápadn ější ú činek LSD, který u pacient ů pozoroval, byla hluboká zm ěna v nazírání na smrt a výrazný útlum strachu z ní. Psychické p řijetí pomíjivosti lidské existence a smrti vedlo k zavržení veškerých grandiózních ambicí, lp ění na pen ězích, postavení, sláv ě, moci i dalších do časných hodnot. Pacient ům to umožnilo vzdát se sv ětských cíl ů a hmotných statk ů a zam ěř it se v čase pouze na p řítomný okamžik. Velice se u pacient ů zvýšil zájem o duchovní oblast a došlo ke zm ěně v žeb říčku hodnot a základním p řístupu k životu. I když pacienti do programu vstupovali ve stavech hluboké úzkosti, deprese a se sebevražednými tendencemi, psychedelická terapie se ukázala jako ú činný protilék na veškeré sebevražedné sklony. Došlo navíc k výraznému ulevení od fyzické bolesti, na kterou do té doby nezabíraly ani silné tišící látky.

28 Pozitivní zm ěna se zkrátka odehrála na mnoha úrovních existence (Grof: 241, 2004; Grof: 232,283-284,292-293,295,297, 2006). Důraz na smrt jako na d ůležitou část života a hledání smyslu lidské existence jsou pochopitelná témata pacient ů v jejich situaci. Zabývali se také dokon čením starých záležitostí a odpušt ěním starých spor ů u svých p říbuzných a p řátel a získání odpušt ění pro sebe samé. Mnozí z nich ocenili zkušenost psychospirituální smrti v pr ůběhu sezení jako p řípravu na to, co se stane až doopravdy zem řou. (Grof: 281,292, 2006). Psychedelická terapie tedy dokáže zmírnit umírajícím i poz ůstalým citové a t ělesné utrpení ze smrti. (Grof: 262, 2004).

4.2.2 Karl Jansen a výzkum ketaminu

Karl Jansen je Llondýnský vědec a léka ř zabývající se výzkumem ketaminu. Na Oxfordské universit ě získal doktorát z klinické farmakologie a na Novém Zélandu vystudoval medicínu. V sou časnosti je členem Royal College of Psychiatrists 5. Kniha Ketamine: Dreams and Realities (2004) bohužel nebyla p řeložena do českého jazyka, proto pracuji s jejím anglickým originálem. Od roku 1962, kdy byl objeven ketamin, vzniklo již více než 7000 v ědeckých a léka řských studií. Jansen z nich vybral asi 600, se kterými dál pracoval (Jansen: 14, 2004). Při ketaminových dávkách mezi 100-150 mg injek čně mohou pacienti získat dojem, že jsou mrtví nebo komunikují s Bohem nebo sv ětelnou bytostí plnou lásky, št ěstí a energie. Mohou zažívat vize, popisovat opušt ění svého t ěla a cestování velkou rychlostí, umírání a vstup do jiných úrovní existence a vesmíru. Staré obsahy pam ěti jsou znovuzažívány v životním p řehledu, což p řináší pozitivní zm ěny v oblasti morální, duchovní a terapeutické. Často p řitom dochází ke stavu, jemuž Jansen říká K-hole, což je stav mysli, kdy uživatel není schopen dále souvisle komunikovat (Jansen: 31,43-44, 2004). Dr. Jansen tvrdí, že klasická NDE m ůže být navozena r ůznými zp ůsoby a jedním z nich je i podání ketaminu p ři správné dávce, setu a settingu. V ědci a jiní co se zabývají kvantovou fyzikou se domnívají, že vn ější a vnit řní podmínky dokáží

5 http://www.rcplondon.ac.uk/Pages/index.aspx

29 „p řeladit“ mozek aby dokázal „p řijímat vysílání“ z oblastí, které jsou b ěžn ě nep řístupné (Jansen: 92-93,146, 2004). Základní prvky NDE, které popsal Moody, lze stejn ě tak dob ře najít i v popisech, které podávají lidé se zkušeností s ketaminem. Stejn ě tak lze nalézt u obou okamžik, kdy se má člov ěk navrátit zp ět do t ěla. Ketaminové tripy také často obsahují vznášení se nebo mimot ělní zkušenost (Jansen: 95-96,98, 2004). Ketamin m ůže mít velký vliv na vnímání času, který se často zpomaluje až do bodu, kdy zmizí úpln ě a přechází ve stav v ěč nosti. Zkušenost m ůže být uvedena zvon ěním v uších. Jansen také podává zprávy o vizích budoucnosti, kontaktu s mrtvými a telepatické komunikaci (Jansen: 74-91, 2004). Pacienti, jež prošli psychedelickou terapií s ketaminem, vykazovali výraznou zm ěnu hodnot sm ěrem ke kreativit ě, práce na sob ě, duchovnosti, nezávislosti, dosahování životních cíl ů a zlepšení rodinného a spole čenského života. Jejich život se stal smyslupln ější. (Jansen: 285, 2004).

4.2.3 Rick Strassman a výzkum DMT

Rick Strassman se narodil v Los Angeles a stal se léka řem na kated ře psychiatrie Kalifornské university v Davisu. Dr. Strassman publikoval p řes t řicet v ědeckých studií a působí v několika odborných psychiatrických časopisech. Byl také konzultantem Ú řadu pro kontrolu potravin a lék ů (Food and Drug Administration) nebo Národního institutu proti zneužívání drog (National Institute od Drug Abuse). V České republice vyšla od Ricka Strassmana kniha DMT: Molekula duše (2005), ze které budu nadále vycházet. Molekula duše vzbuzuje psychologický stav, který považujeme za „duchovní“. Jsou to pocity mimo řádné radosti, bezpe čí a jistoty a p řesv ědčení o reálnosti zakoušení. Pomáhá nám k porozum ění koexistence protiklad ů života a smrti (Strassman: 73, 2005). Strassman uvádí n ěkteré typické jevy p ři intoxikaci DMT. Všechny emoce a pocity jsou bu ď velice intenzivní nebo úpln ě nicotné. V pr ůběhu psychedelické zkušenosti m ůžeme zažívat hr ůzu i extázi. Dva opa čné pocity mohou existovat spole čně ve stejnou dobu. Proces myšlení se zrychluje nebo zpomaluje. Získáváme nový náhled na problémy nebo v nich beznad ějn ě uvízneme. T ělesné pocity mohou fluktuovat od jednoho extrému k druhému. M ůže nám p řipadat, že se mysl odd ělila od t ěla a t ělo již neexistuje (Strassman: 57, 2005).

30 Jako endogenní psychedelikum se m ůže DMT podílet na p řirozen ě se dostavujících psychoaktivních stavech jako je narození, smrt, NDE, setkání s bytostmi z jiných sv ětů, komunikace s nimi a spirituální zážitky (Strassman: 31,74,90,205,210,219, 2005). Všechny spirituální nauky podrobn ě popisují psychedelickou složku transcendentní zkušenosti. Pat ří mezi n ě vysátí z t ěla velkou rychlostí, oslepující bílé sv ětlo, setkání s and ělskými či démonickými stvo řeními, extáze, ztráta pojmu času, nebeské zvuky, bzu čení či sy čení,, pocity umírání a znovuzrození, kontakt s mocnou milující bytostí prostupující veškerou realitu – to je jen část prožitk ů, které v těchto souvislostech lidé zažívají. Takové prožitky pln ě korespondují s charakteristikami psychedelických zážitk ů p ři plné dávce DMT (Strassman: 94,171,210,231,243-246,252, 2005). Strassman cht ěl podpo řit hypotézu, že exogenní (zven čí podané) DMT vyvolá stavy podobné t ěm, o nichž lidé hovo ří v souvislosti se spontánními psychedelickými zážitky. P řitom se pokusil tyto zážitky kategorizovat do t ří oblastí na osobní, neviditelné a transpersonální. Osobní zážitek se omezoval na mentální a fyzické procesy, které byly dobrovolníkovi vlastní. Kategorie setkání s neviditelným mívá podobu setkání se zjevn ě nepopiratelnými reáliemi, samostatnými a s tímto světem koexistujícími (cizí bytosti). Nejvíce se objevoval typ transpersonální p řem ěny, který zahrnoval zážitky spirituáln ě- mystické a NDE (Strassman: 175-176, 2005). Jako následek zkušenosti s DMT m ůžeme uvést vymizení strachu ze smrti, odmítání sebevraždy. Lidé se cítí být více pou čeni o smrti a vesmíru a jejich názory na smrt se m ění a víra posiluje. Vede je to k lepšímu p řijímání života, otev řenosti a zjišt ění, že n ěkteré v ěci nejsou tak podstatné, jak se zdají být, což vede k uvoln ění a menší usp ěchanosti. Cítí se soust řed ěnější a pohotov ější a jejich myšlenky se lépe navzájem dopl ňují s pocity. Jsou si více jisti svou životní cestou a konáním a více si cení života. N ěkte ří omezují p řijímání alkoholu a zdají se být mnohem náchyln ější na působení psychoaktivních látek (Strassman: 238,243,246,288-289,291-292,294, 2005).

4.2.4 Robert Masters a Jean Houston

Dvojice sv ětoznámých amerických psycholog ů a pr ůkopník ů moderního výzkumu vědomí shrnuje výsledky svého rozsáhlého klinického výzkumu LSD a dalších psychedelik z 50. a 60. let 20. století.

31 Výzkum Masterse s Houstonovou se zakládá na p římém pozorování 206 psychedelických sezení a dalších 214 rozhovorech s osobami, které m ěli psychedelický zážitek p ři psychedelické terapii nebo užili psychedelika o samot ě. Vypozorované psychologické ú činky vždy obsahovaly n ějakou zm ěnu ve smyslovém vnímání, zm ěny ve vnímání prostoru nebo času, v po čtu myšlenek, živé – eidetické – obrazy, zm ěnu nálady, zesílené vzpomínky a pam ěť , odosobn ění aj. Stav ům net ělesného bytí často předchází rozpušt ění lidského t ěla a jsou považovány za p říjemné až mysticky úchvatné. N ěkdy lidem p řipadá, že promítají své v ědomí ven ze svého t ěla a dokáží se na n ěj dívat seshora. Pozorování t ěla jakoby z dálky se však vyskytuje i za jiných okolností než po požití psychedelik. Osoby pod vlivem psychedelik trvají na tom, že jsou schopny se „naladit“ p římo do nálad a myšlenek jiné osoby, zejména té, která také požila psychedelickou látku (Masters: 13-14,21-22,98,103,111-113,129,199,205, 2004). Mezi dlouhodob ější ú činky psychedelik pat ří nap říklad zm ěna hodnot, abstinence alkoholik ů nebo náprava zatvrzelých zlo činc ů. Pokud člov ěk prožije b ěhem sezení zkušenost „znovuzrození“, oproš ťuje se pak často od nejr ůzn ějších problém ů, které m ěl. Prožitky net ělesného bytí zase pomáhají proniknout do podstaty věcí a přispívají celkov ě k lepšímu porozum ění sob ě sama, v ětší sebeúct ě a dalšího sebevzd ělávání (Masters: 48,96,98,228,232,234, 2004). Masters ze svých zkušeností a výzkum ů vyvinul čty ři stádia psychedelické zkušenosti a pojmenoval je následovn ě: smyslová, rekolektivn ě-analytická, symbolická a integrální. Mezi psychedelické zážitky z oblasti smyslové pat ří nap říklad zm ěněné smyslové vnímání, prostorové deformace, zm ěněné vnímání času a záplava eidetických obraz ů. Tyto efekty se dostavují zpravidla na za čátku psychedelického stavu. Pozd ěji člov ěk sestupuje do rekolektivn ě-analytického stádia, kde p řezkoumává osobní problémy, vztahy a životní cíle. B ěhem této fáze se člov ěk často odml čí, aby nenarušil proces, který probíhá. Na této úrovni lze získat n ěkteré nesmírn ě hodnotné vhledy vedoucí k přehodnocení vlastního myšlení a zm ěně chování pozitivním zp ůsobem. Na symbolické úrovni m ůže být osoba odm ěněna hlubokým sebepoznáním a vysokým stupn ěm sebeprom ěny. Veškeré výjevy probíhají na symbolické úrovni mýt ů, legend, archetyp ů a historie. Jen malé procento psychedelických subjekt ů je schopno dosáhnout hluboké integrální úrovn ě, kdy člov ěk zažívá zkušenost psychologické integrace či „osvícení“. St řetává se p řitom s podstatou bytí, Bohem, mystériem, podstatou nebo základní skute čností. Takový zážitek vede k ucelení a uspo řádání psychiky a sebeprom ěně a veškeré špatné a sebezni čující vzorce chování jsou p řerušeny. Jedinec je

32 odhodlán stát se vážn ějším, tvo řiv ějším a spontánn ějším. Jeho vztahy s okolními v ěci, osobami i sv ětem jsou harmonizovány. Po takové zkušenosti obvykle člov ěk prohlásí, že v dohledné dob ě rozhodn ě nepot řebuje další psychedelickou zkušenost a ani po ni netouží. Autor pokazuje na to, že popsané ú činky se velice podobají t ěm, které popsal Abraham H. Maslow jako d ůsledky nejr ůzn ějších vrcholných prožitk ů (Masters: 177- 185,324, 2004).

4.3 Experimenty badatel ů

4.3.1 Stanislav Grof

Pokud nebude uvedeno jinak, budu se nadále zabývat Grofovým výzkumným po čínáním ve Spring Grove programu. Pacienti, kte ří byli do programu p řibráni, m ěli zpravidla velice špatnou prognózu a u kterých byly neúsp ěšn ě vyzkoušeny již všechny lé čebné metody. Základní psychologická kritéria pro jejich p řijetí byla deprese, úzkost, emocionální nap ětí, a stažení ze spole čenského života. Obecn ě se psychedelická terapie považuje za velice bezpe čnou, p řeci jen byli však z programu vy řazeni pacienti s kardiovaskulárními problémy. Také pacienti svážnými psychickými problémy sou časnými nebo minulými nemohli na programu spolupracovat. Pacient ům byla podávána dávka mezi 200 až 600 mikrogramy LSD (Grof: 216-217,226, 2006). Potvrdilo se, že deprese, úzkost a obecné nap ětí, tedy symptomy, které se nej čast ěji objevují u lidí umírajících na rakovinu, pat ří mezi ty, které nejvíce odpovídaly na psychedelickou terapii LSD. Zvlášt ě významný byl ú činek na pacienty v depresích, kte ří se neustále zabývali svou smrtí a trp ěli sebevražednými sklony. Mnoho z těchto dramatických emocionálních a psychosomatických zm ěn vyvolaných LSD terapií lze podle Grofa vysv ětlit jako posun v oblasti vzájemn ě se ovliv ňujících emo čně nabitých vzpomínek, tzv. COEX systém ů (více nap ř. v Grof: 33-38, 2004). Ukázalo se, že p ři sezení s LSD dochází k hlubokému zásahu do dynamiky COEX systém ů až do té míry, kdy je jedinec pod vlivem pozitivních pam ěť ových konstelací. Po p řelad ění COEX systému a pr ůchodem všemi jeho vrstvami m ůže v některých p řípadech dojít až k jeho úplnému vy řešení (Grof: 283-285, 2006). Z výzkumu ve Spring Grove uvedu jeden konkrétní p říklad setkání se smrtí, který prožil pacient jménem Ted. Jeho zkušenost byla velice rozsáhlá a rozkládala se

33 přes t ři sezení. Vyberu jen krátký p řehled pro ilustraci. P ři prvním sezení se Tedovi vyjevil nekone čný cyklus života a smrti, ze kterého pochopil, že se nic neni čí, ale vše je pouze ve stálém proudu p řem ěny. P ři druhém sezení zkušenost vyústila v Tedovu vlastní smrt a jeho setkání s Bohem v podob ě zá řivého zdroje sv ětla. P ři záv ěre čném třetím sezení se skrze po čáte ční temnotu dostal op ět ke sv ětlu a splynul s ním doprovázen pocitem posvátnosti a vnit řního míru. Najednou vid ěl všechny chyby, kterých se b ěhem svého života dopustil. Spat řil obli čeje všech lidí, které zabil b ěhem války nebo zbil jako pubertální chuligán. Musel procítit všechnu bolest, kterou lidem kolem sebe b ěhem života zp ůsobil. Když sezení skon čilo, Ted vyjád řil velikou radost a ocen ění skute čnosti, že podstoupil své t ři sezení s LSD. Uv ědomil si, že zkušenost smrti je velice podobná s psychedelickou zkušeností, kterou prožil a ozna čil ji jako výbornou přípravu na skute čnou smrt (Grof: 242,246,249-250, 2006). Výzkum, který Grof provád ěl v Praze na za čátku své kariéry jen potvrzuje informace zmín ěné výše. Nejobvyklejší a nejd ůležit ější zkušenosti, které se objevovaly v pr ůběhu sezení se týkaly zkušenosti smrti a znovuzrození následovaném vesmírnou jednotou. Tyto zkušenosti m ěly velice pozitivní efekt na emocionální a psychosomatické symptomy klient ů.. Mnoho jedinc ů, kte ří prožili psychospirituální smrt a znovuzrození nezávisle na sob ě vypov ědělo, že jejich postoj k umíraní a představy o smrti prošly dramatickou zm ěnou. Nejv ětší zm ěnou prošli dva klienti, kte ří trp ěli vážnou thanatofobií (Grof: 207-208, 2006).

4.3.2 Karl Jansen

Jansen zkoumal zajímavý fenomén, totiž srovnání sn ění a ketaminové zkušenosti. Evidoval, že stejn ě jako v hlubokém sn ění, také p ři ketaminové zkušenosti můžeme zaznamenat REM (rapid eye movement) a mozkové vlny vlastní fázi sn ění. Myslí si, že musí existovat n ějaká spole čná základna pro sn ění, NDE a ketaminové zkušenosti. Objevil, že v ětšina t ěch, kte ří si nepamatují své sny, zárove ň nejsou schopni podat zprávy o zkušenostech z ketaminu. Ve studii 150 pacient ů zjistil, že 45% z nich si bylo schopno pamatovat své no ční sn ění. 75% (tj. 50 z 68) z nich popsalo vize také z doby ketaminové anestézie, zatímco pouze dva p řípady z 82 pacient ů, kte ří si nepamatovali sny z no čního sn ění popsalo n ějaké sny z pr ůběhu anestézie (Jansen: 122, 2004).

34 Další srovnání, které Jansen provedl bylo se smyslovou deprivací dosaženou v izola čním tanku. O ní nejlépe referuje John Lilly, který sám izola ční tank vytvo řil a zárove ň m ěl i bohaté zkušenosti s ketaminem. Izola čního tank ozna čil jako „díru do vesmíru“ a „tank-hole“ v porovnání s výše zmín ěnou „K-hole“. Podle teorie, je v případech NDE, izola čního tanku, spánku nebo ketaminové zkušenosti odst řihnut přísun senzorických vjem ů do mozku a pomyslná brána se otev ře opa čným sm ěrem, tedy tak, že do mozku proudí vzpomínky a jiné uložené obsahy. Jansen tedy vysv ětluje, že ketamin je schopen uzav řít tok dat p řicházejících ze smysl ů a umožnit tak vyno ření materiálu z hlubin našeho podv ědomí (Jansen: 129-130, 2004). Některé NDE jsou podle Jansena reaktivací části porodního traumatu v symbolické podob ě, protože smrt a narození se na podv ědomé úrovni zdá být stejným procesem. Psychedelické látky pak také mohou člov ěka konfrontovat s jeho porodním traumatem. Psychiatr Alberto Fontana Y Col z Argentiny byl pr ůkopníkem v užití ketaminu v psychoterapii smrti a narození. Zjistil, že díky ketaminu m ůže být zkušenost narození znovuprožita. Metodu ozna čil za velice ú činnou k odstran ění deprese a úzkosti a ozna čil ji za „šokovou terapií“, protože pacient byl hluboce pono řen do vnímání emocí. Ze všech psychedelik, které Fontana zkoumal, ozna čil ketamin za nejlepší pro práci s materiály okolo narození (Jansen: 108-113,288-289, 2004). Podle výzkumu provedeného Dr. Jansenem se za podmínek vyvolávajících NDE uvol ňuje záplava glutamátu, který až p říliš vzruší mozkové receptory NMDA. Následovat m ůže poni čení mozku. Úlohou ketaminu je p řílišnému vzrušení zabránit. Mozek produkuje vlastní ketaminu podobné chemické látky, které se p řimknou k receptor ům NMDA b ěhem zážitku blízkosti smrti a mozkové bu ňky chrání. O tomto faktu referuje Dr. Rick Strassman v souvislosti s DMT. Pod dojmem podobnosti zkušeností s ketaminem a NDE se zdá, že alterovaná zkušenost bývá spušt ěna práv ě činností této substance, která má bránit mozkové bu ňky p řed deroucím se glutamátem. (Leary: 123, 1998)

4.3.3 Rick Strassman

Rick Strassman do svého výzkumu vybíral jen subjekty zkušené s psychedelickými látkami a podával jim DMT nitrožiln ě, protože nástup ú činku je tak naprosto nejrychlejší (do 16 vte řin). Po dvou minutách po podání dávky byly

35 dobrovolníci na vrcholu své zkušenosti a po p ěti minutách se cítili být zpátky. Hlavní hypotéza výzkumu zn ěla, že epifýza produkuje jisté množství psychedelický p ůsobícího DMT v mimo řádných okamžicích našeho života. Mezi n ě pat ří nap říklad vstup životní energie do plodu, narození, meditace nebo stav blízké smrti. Když umíráme, opouští životní energie t ělo a epifýza op ět uvolní záplavu psychedelické molekuly duše. Výzkum Strassman provád ěl dvojit ě naslepo, takže ani on ani pacienti nev ěděli jakou dávku kdo dostane. B ěhem každého experimentu pak autor detailn ě zaznamenával všechny podrobnosti, které se p ři sezení staly (Strassman: 21-22,88,115,165-166,174, 2005). Mnozí lidé po podání látky cítili mohutný tok energie a vibrace procházející jejich t ělem. Jejich vnímání barev bylo mnohem syt ější. Popisovali také pocity osvícení a odpušt ění. Autor p řichází na základ ě svých výzkum ů s teorií, že zrození, smrt a NDE provázejí subjektivní psychedelické prožitky. P ři b ěžném porodu se do krve vylu čuje enormní množství stresových hormon ů a bylo zjišt ěno, že u osob, které se nenarodily běžným zp ůsobem, ale císa řským řezem, není psychedelická terapie ú činná, protože se jí nejsou schopni poddat. Abychom tedy byli schopni silného emocionálního prožitku jako dosp ělé, pot řebujeme mít možná za sebou n ějaký silný a zdárn ě prob ěhnuvší zážitek s vysokou dávkou DMT. Masivní vzestup hladiny stresových hormon ů je také významný u NDE. Zdá se, že epifýza dokáže v pr ůběhu umírání nebo i po smrti syntetizovat DMT ješt ě n ěkolik hodin a tím udržovat naše „v ědomí“. A čkoli Strassman očekával psychoterapeutický potenciál, NDE a mystické zážitky, nebyl si nakonec jist jejich autenticitou a podstatným vlivem na život dobrovolník ů (Strassman: 96- 97,103,168-170,311, 2005).

4.3.4 Robert Masters

Masters ve své knize píše o cizí psychoterapeutické studii z kanady, jež se zabývala lé čbou alkoholik ů pomocí LSD psychedelické terapie. Podle ní 72% p řestalo během zhruba jednoro čního období po sezení pít nebo svou spot řebu alkoholu výrazn ě snížilo. Tohoto výsledku se dosáhlo zpravidla b ěhem jediného psychedelického sezení a pokusné osoby popsaly celkové zlepšení v důsledku zvýšeného v ědomí a p řijímání sebe sama, náboženského cít ění a p řezkoumání vlastního žeb říčku hodnot. Masters cituje také výzkum Timothy Learyho na 33 v ězních-dobrovolnících, kde byl jako psychedelická látka použit psilocybin. Po podmín ěném propušt ění na svobodu se do

36 deseti m ěsíc ů vrátilo zp ět jen 25% v ězňů ze skupiny, a to jen kv ůli technickému porušení volné vazby. Obvyklá recidiva po osmi m ěsících p řitom činí 50-75% (Masters: 71-72, 2004). Další studie, tentokrát z Kalifornie uvádí výzkum 194 LSD-subjekt ů, kde byla látka podána ve sv ětském prost ředí a nebyla o čekávána žádná náboženská témata. Deset měsíc ů po svém psychedelickém sezení subjekty vyplnili dotazník a zjistilo se, že 24% hovo řilo o svém zážitku jako o „náboženském“. V dalším pokusu se pro subjekty snažili připravit jednak podp ůrné prost ředí a pak i podp ůrn ě strukturované tak, aby p řinášelo náboženské prožitky. V podp ůrném prost ředí hovo řilo o náboženském prožitku 32-37% subjekt ů a v případ ě sezení s náboženskými podn ěty se k zážitk ům mystické a náboženské povahy hlásilo neuv ěř itelných 75-90% dotázaných (Masters: 309-310, 2004).

4.4 Vzájemné srovnání badatel ů v oblasti psychedelik

Stejn ě jako ketamin, také DMT a LSD dokáží spustit kaskádu událostí ústící v psychedelickou zkušenost. LSD navozuje mén ě často zkušenosti blízké smrti než ketamin proto, že zp ůsobuje zvýšený tok informací z okolního sv ěta skrze naše smysly. Kontrastuje tak se smyslovou deprivací zp ůsobenou ketaminem, který otevírá cestu k vnit řním sv ětům. Smrt ega zažitá s LSD m ůže být jiného druhu, než zážitek smrti na ketaminu. To je názor Karla Jansena (Jansen: 124, 2004). V zásad ě s ním souhlasím, ale musím dodat, že toto tvrzení platí na LSD zkušenost za b ěžných podmínek, jak o ni psal nap říklad Masters. V rámci psychedelického sezení popsaném nap říklad Grofem se užívala stínítka na o či, volila se poloha vleže a k podpo ře psychedelické zkušenosti se, pokud pacient nebyl proti, poušt ěla sluchátky do uší hudba. Smyslový tok z okolí byl tedy v tomto p řípad ě zna čně omezen (Grof: 249, 2004). Na druhou stranu DMT navozuje disociaci a obrazy podobné snu velice rychle po podání, pokud subjekt leží a zav ře své o či, protože tím p řeruší hlavní vstup informací ze smyslů do mozku. Strassman popsal n ěkolik p řípad ů NDE podobných t ěm z ketaminu a Jansen podle toho vyvozuje, že mají stejný mechanismus p ůsobení. Sv ůj záv ěr podporuje neurobilologickým od ůvodn ěním návaznosti glutamátu na mozková centra (Jansen: 125, 2004).

37 Co se tý če obecných zkušeností s psychedeliky, všichni auto ři se jednozna čně shodují na zm ěně smyslového vnímání a zkušenosti odd ělení mysli od t ěla a bytí mimo těla, nebo-li na mimot ělních zážitcích. Jansen a Strassman referují o zm ěně vnímání času a prostoru. Grof, Jansen a Masters dále referují o schopnosti naladit se na nálady a myšlenky jiné osoby (zvlášt ě též intoxikované) nebo p římo o telepatické komunikaci. Grof ješt ě samostatn ě uvádí fenomén ulevení od fyzické bolesti, který je však typický pro jeho výzkum pacient ů v pokro čilém stádiu rakoviny. V oblasti fenomén ů týkajících se blízkosti smrti p ři psychedelickém sezení máme již mnohem bohatší materiál a shodu výzkumník ů. Jansen a Masters popisují úvod do psychedelické zkušenosti podobné NDE podobně jako Moody – zvon ěním či bzu čením a vysátím z t ěla velkou rychlostí. Grof, Jansen a Strassman se dále shodují na setkání s dušemi zem řelých nebo jiných bytostí a komunikací s nimi. O komunikaci s mocnou nejvyšší milující božskou bytostí, oslepujícím sv ětlem, mystériem nebo podstatou skute čnosti referuje Jansen, Strassman i Masters. O prožitcích umírání a znovuzrození se zmi ňuje pouze Jansen a Strassman. Doktor Jansen popisuje další zajímavé fenomény na ketaminu a zobec ňuje až do té míry, že tvrdí, že základní prvky, které popsal Moody, lze stejn ě dob ře najít ve zkušenostech lidí s ketaminem. Navíc nad ostatní autory tedy ješt ě p řináší zprávy o zážitcích životního p řehledu, bodu návratu a vizích budoucnosti. Poslední oblast, o které auto ři rozsáhle píší, obsahuje následné zm ěny osobnosti po prožití psychedelické zkušenosti. Grof a Strassman popisují zm ěny v názoru na smrt po prožití psychedelických zážitk ů. Docházelo k pou čení o smrti a porozum ění koexistence života a smrti. Dalším velkým pozitivem bylo vymizení strachu ze smrti a odmítání sebevraždy. Jev, na kterém se shodují všichni čty ři badatelé je jednozna čně zm ěna v hodnotovém žeb říčku. Ta se týká p ředevším posunu ke kreativit ě, duchovnosti a nezávislosti a zjišt ění, že n ěkteré v ěci v život ě nejsou tak d ůležité, jak se zdají být. Nej čast ěji mezi n ě lidé za řazovali velkolepé ambice, peníze, slávu, moc a další do časné hodnoty. Zvlášt ě u Grofových terminálních pacient ů došlo k přeorientování ze sv ětských cíl ů a hmotných statk ů na p řítomný okamžik, dokon čení n ěkterých životních cíl ů a zlepšení rodinného nebo spole čenského života. Dále auto ři u svých klient ů uvád ějí pozitivní zm ěny v oblasti morální a duchovní, lepší p řijímání života a porozum ění sob ě samému. Zkušenost podobná NDE v rámci psychedelik dále vedla k větší otev řenosti, menší usp ěchanosti a oprošt ění od problém ů. Masters ukazuje, že lidé díky ní získali v ětší sebeúctu a více se zam ěř ili na další sebe vzd ělávání. Strassman

38 a Masters poukazují také na výsledky studií, které prokazují, že n ěkte ří (i alkoholici) výrazn ě omezili p řijímání alkoholu a i zatvrzelí zlo činci vykázali nápravu. Na záv ěr uve ďme zajímavost, že Grof (Grof: 130-137, 2006), Jansen i Strassman uvád ějí NDE vyvolanou psychedeliky do souvislosti s porodním traumatem. I když je interpretace každého pon ěkud odlišná, shodují se na tom, že psychedelická látka zp ůsobuje uvoln ění pam ěť ových shluk ů z perinatální (týkající se porodu) oblasti a jejich symbolické p řehrání v představách člov ěka.

5 Vzájemné srovnání výzkum ů z oblasti NDE a z oblasti psychedelických výzkum ů

Fenomény výstupu z těla a mimot ělní zkušenosti jsou událost, na kterých se shodují všichni zmín ění badatelé jak v oblasti NDE tak psychedelické zkušenosti. Zjevn ě se jedná o událost, která není p římo návazná na zážitek smrti nebo psychedelickou zkušenost týkající se smrti. Pocity klidu a míru, které obvykle předcházejí zkušenosti NDE v případ ě psychedelických sezení nevídáme pravideln ě. Je to zp ůsobeno tím, že p řed uzav řením toku informací ze smysl ů je zkušenost člov ěka siln ě ovlivn ěna setem a settingem. V případ ě DMT je navíc nástup tak rychlý, že je jen těžko možné sledovat zm ěnu nálady nebo uklidn ění pacienta. Pocit pr ůchodu tunelem (nasátí trychtý řem apod.), který je tak p řízna čný pro NDE (op ět ho potvrzují všichni t ři badatelé), nalezneme zmín ěný pouze u Jansena a ketaminu. Jevu p řitom říká K-hole a odkazuje na n ěj jako na bod, kde již pacient není schopen dále komunikovat s okolím a je pln ě pono řen do svého vnit řního sv ěta. Jevu pr ůchodu tmavým místem často p ředchází zvonivý nebo bzu čivý zvuk, jak o tom u NDE píše Moody. Masters a Jansen popisují jev ve spojení se zkušenosti s DMT a ketaminem. Vnímání času a prostoru se p ři t ěchto zkušenostech také m ění. Rossová a Moody o tom referují ku p říležitosti NDE a Jansen se Strassmanem tuto zkušenost op ět uvád ějí v souvislosti s DMT a ketaminu. Na jednu stranu popisují zážitky svých klient ů, kdy se čas zpomaloval až úpln ě vymizel, jindy popisují metafyzické „bez časí“ nebo obrovské zrychlení toku času. Grof, Jansen a Masters se ve svých pracích zmi ňují o schopnosti naladit se na nálady a myšlenky jiné osoby nebo s ní i p římo telepaticky komunikovat. U NDE se

39 auto ři zmi ňují o telepatické komunikaci pouze se sv ětelnou bytostí nebo s příbuznými a jinými bytostmi ze záhrobí. Navázat komunikaci s živými lidmi je naopak u zkušenosti blízké smrti nemožné. Jak už jsem výše zmínil názor Moodyho a Rossové, že p ři NDE se lidé setkávají s různými bytostmi a zem řelými, se kterými komunikují. Také Ring uvádí n ěkolik případ ů, kde se člov ěk p ři NDE dozv ěděl ov ěř itelnou informaci od n ěkoho jiného, kdo byl již mrtev (p říklad se zni čeným dárkem k narozeninám) (Ring: 116, 2001). Podobné příklady uvádí také Grof (o Walterovi Pahnkem) nebo Strassman. Setkání se milující nejvyšší sv ětelnou bytostí je op ět prvek shodný u všech t řech autor ů píšících o NDE. Také u psychedelických sezení se setkání s nejvyšší bytostí velice obvyklé a referují o něm Jansen, Strassman i Masters. Významov ě se podoba nejvyšší bytosti u psychedelických zkušeností ob čas posouvá do symbolické roviny a je nazývána podstatou nebo mystériem. O dalších fenoménech z oblasti prahu smrti se zmi ňuje již pouze Jansen a Strassman. Jansen vypovídá o zkušenosti svých pacient ů se zážitky p řehledu života, na kterém se také shodují u NDE Rossová, Moody i Ring. Vid ění životního p říb ěhu se v tomto p řípad ě d ěje „najednou“. Moody popisuje jako jeden z charakteristických bod ů NDE také bod či hranici, ze které již není návratu. O n ěm se zmi ňuje také Jansen u zkušeností s ketaminem. Strassman zase referuje o vizích budoucnosti u svých dobrovolník ů s DMT, o kterých píší u zážitk ů smrti také Moody a Ring. V široké oblasti následných efekt ů jednak NDE a jednak psychedelické zkušenosti se podíváme na jevy, které po zkušenosti člov ěka provází. Jednozna čná shoda v oblasti NDE panuje v názoru, že p řeživší již nadále nemá strach ze smrti. Grof a Strassman píší o stejném efektu v rámci svých sezení s LSD a DMT. U dobrovolník ů docházelo navíc k většímu pochopení smrti a pou čení z ní, což se konec konc ů siln ě váže i ke zkušenostem NDE. Postoj k sebevražd ě dob ře popisuje Moody a se stejným názorem se m ůžeme setkat také u Ringových p řípad ů (Ring: 385-387, 2001). U lidí co prožili NDE je velice odmítavý a stejný postoj mají i Grofovi pacienti ze Spring Groveského programu nebo Strassmanovi dobrovolníci s DMT. Totální shoda panuje dále u názoru, že po zážitcích dochází u lidí ke zm ěně v žeb říčku hodnot. Takovou zm ěnu pozorovali všichni auto ři píšící o psychedelických látkách a z oblasti NDE o nich velice široce píše Ring a Moody. Pro konkrétní p řípady zmi ňme nap říklad posunu k duchovnosti, antimaterialismu a nezávislosti, ocen ění života nebo zavržení honby za slávou a mocí. Obecn ě se mezi nimi objevoval trend

40 přeorientování se ze sv ětských cíl ů a hmotných statk ů na duchovní cíle a p řítomný okamžik. Na osobní rovin ě také docházelo nap říklad k lepšímu p řijímání sebe sama a života a ke zvýšení sebeúcty. Auto ři píšící o NDE se také shodují na tom, že nejen k lásce, ale také k získávání vědomostí a znalostí vede setkání se sv ětlem b ěhem zkušenosti blízké smrti. Masters o tomto jevu píše také – jeho subjekty s LSD vykazovaly zvýšený zájem o další znalosti a vzd ělávání v rozli čných oborech. Jak píše Ring (Ring: 363, 2001), NDE m ůže vést k vylé čení alkoholismu. Stejný poznatek mají také výzkumníci psychedelik a mluví o obecné tendenci snížit p říjem alkoholu. Grof se zam ěř il u svých pacient ů s rakovinou na sledování vnímání bolesti a zjistil, že po psychedelickém prožitku došlo u výrazného po čtu ke snížení bolesti nezávisle na psychofarmakách. Podobný jev popisuje také Ring na p řípadu zmenšení vnímání bolesti u Neeva.

6 Otázky ke srovnání témat

Na následujících řádcích bych se rád pokusil o úvahu či reflexi práce z hlediska filosoficko-antropologického a explikaci možných souvislostí a podn ětů. Jak nám Jan Sokol p řipomíná (Sokol, 2001), o smrti mnoho nehovo říme, protože se jí obecn ě bojíme a nemáme o ní dostatek informací. To co ovšem víme, jest že k životu nevyhnuteln ě pat ří, a je proto p řinejmenším významné se zabývat tím, k čemu je jí v našem život ě t řeba. Smrt, jak se zdá, má význam sama o sob ě. Jen díky ní má život své ohrani čení a konec, tedy jasné vymezení v čase. Jelikož smrt plní funkci této meze, m ůže dodat životu jeho vážnost a cenu. Vidíme tedy, že si smrt opravdu zaslouží pozornost, a to nejen z pohledu umírajícího, ale také ze strany bližních, kte ří ke smrti skrze umírajícího p řistupují. Pro n ě to m ůže být p říležitost, jak život umírajícího správn ě dovršit a uzav řít tak jeho kone čný tvar. Umírající lidi není nutné vylu čovat z našeho st ředu, protože m ůže docházet k našemu vzájemnému obohacení. Sokol k tomu poukazuje již v případ ě stá ří. Lidé, kte ří se p řibližují k smrti, se p řestávají honit za zbyte čnostmi a lépe vzdorují t ěmto tlak ům moderní spole čnosti. Mohou se tak stát oporou mladším, kte ří se v životních hodnotách ješt ě t ěžko orientují a mají problém si z množství nabídek, které život p ředkládá, vybrat, díky čemuž se m ůže stát, že stálým přeskakováním od možnosti k možnosti sv ůj život snadno „promarní“.

41 Výše jsem uvedl, že lidé se obecn ě smrti bojí a rad ěji o ni nehovo ří. Rád bych zde proto položil otázku, pro č se lidé po zážitku s psychedelickou látkou či NDE smrti již nebojí a o čekávají její p říchod napln ěni klidem a mírem? Zdá se, jako by je jejich zkušenost vedla v jistém sm ěru k „poznání“ smrti, a pokud bych reagoval na slova Jana Sokola, jako by si v této oblasti ur čitým zp ůsobem „doplnili informace“. Lidé s těmito zkušenostmi považují sv ůj prožitek za skute čný a analogicky možná vnímají i okolnosti samotné smrti. Zdá se tedy, že víra v prožití stejného procesu také v okamžiku smrti je pro m ě tím uklid ňujícím faktorem, protože se již nejedná o n ěco „neznámého“, ale o vícemén ě p říjemnou osobní zkušenost. Je na míst ě se zamyslet, pro č je tato uklid ňující zkušenost p řenositelná i na člov ěka, který NDE ani psychedelickou zkušenost sám neprožil? Domnívám se, že se zde jedná o p řenos víry. Ti, kte ří prožili NDE, dokáží o svých zkušenostech mluvit často velice p řesv ědčiv ě a p řitažliv ě, díky čemuž dochází k jakémusi „virovému efektu“. Ring referuje (Ring, 2001), že v ětšin ě lidí, kte ří si vyslechnou p říb ěh o NDE, se zvýší jejich víra v nějakou formu posmrtného života. U poslucha če je tím ovlivn ěn jeho pohled na smrt a pokud p řijme p ředávanou informaci za svou, jeho postoje – a č v oslabené mí ře – se mohou podobat lidem, kte ří NDE nebo psychedelickou zkušenost zažili „na vlastní k ůži“. Jak vlastn ě ovliv ňuje zkušenost s NDE v ědomí a duchovní pohled na smrt? Názor mezi subjekty je zpravidla takový, že smrt není absolutním koncem a je pouze přechodem z jedné formy existence do jiné. Drtivá v ětšina lidí si díky tomu více váží každého dne svého života, protože si bezprost ředn ě uv ědomují jeho kone čnost. Sokol mluví o tom, že v případ ě víry v posmrtný život m ůže docházet k neúct ě či lehkovážnosti k životu. Zajímavé je, že v případ ě lidí s referovanými prožitky je efekt opa čný, i když v ětšina z nich v ěř í v jistou formu posmrtného života. N ěkte ří z nich dokonce žijí život takovým zp ůsobem, jako by byl tento den jejich posledním v život ě. To implikuje k faktu, že NDE p římo poukazuje, jak snadné je o život p řijít. Mnoho z těch, co NDE prožili, v té dob ě nebyli na smrt nijak p řipraveni. Po prožitku se následn ě často za čali chovat jako člov ěk, který je k smrti blízko – napravovali si vztahy s bližními či osobní setkání, navšt ěvovali p řítele, plnili si p řání, která dlouho odkládali na pozd ěji, zm ěnily své návyky a zlozvyky apod. Nem ůže být práv ě tento následný efekt tím nejd ůležit ějším a nejp řínosn ějším, co nám NDE a podobné psychedelické zážitky p řinášejí? Uv ědomují si lidé se zkušeností v každém okamžiku práv ě onu velkou hodnotu našeho života a jeho kone čnost? Práv ě

42 to možná vede k tak rozli čné zm ěně hodnot, kterou následn ě u t ěchto subjekt ů pozorujeme. Z ůstává nám zde otázka, pro č k podobné zkušenosti a následnému efektu nedochází v případ ě setkání s přirozen ě umírajícím člov ěkem? Zde je možné, že umírající lidé, kte ří sami nemají nikterak jasnou p ředstavu smrti, neumírají až do poslední chvíli s klidem, ale naopak v obavách, strachu či nejistot ě. Jejich zkušenost je proto p řenosná jen od okamžiku smrti a druhý si tak odnese maximáln ě nejistotu či strach. Pravou však je, že ne všichni lidé umírající v naší západní spole čnosti odcházejí ve strachu a existuje zde i řada p řípad ů, kdy umírající p řináší svému okolí opa čné, tedy pozitivní, obsahy a emoce. Jejich vliv na další život a systém hodnot druhých lidí mi však není znám a m ůže být nám ětem k dalším úvahám či výzkum ům.

7 Diskuse

Na tomto míst ě bych cht ěl p ředstavit n ěkteré možné p říčiny spole čných jev ů u NDE a psychedelických sezení, které p řináší citovaní auto ři. První pom ěrn ě radikální teorie vychází z interpretace výzkum ů kvantové fyziky. Podle ní se vědomí fungující jako energetické pole m ůže díky ketaminu nebo jiné látce „p řeladit“ na transpersonální pole nebo kamkoli za hranice b ěžného vnímání (Jansen: 44,92,121, 2004; Strassman: 331, 2005). Tento názor v podstat ě rozvíjí Jungovu teorii kolektivního nev ědomí a více se ji zabývají nap říklad profesor fyziky Roger Penrose, biolog Rupert Sheldrake nebo systémový teoretik Ervin László, kte ří ve svých úvahách vycházejí z myšlenek kvantového fyzika Davida Bohma, nositele Nobelovy ceny Ilyi Prigogina a neurov ědce Karla Pribrama. Tento pohled na v ěc má také mnoho odp ůrc ů, kte ří tvrdí, že jde o nepochopení a špatnou interpretaci kvantové teorie. Pat ří mezi n ě nap říklad americký fyzik a nositel Nobelovy ceny Steven Weinberg nebo teoretický fyzik Stephen Hawking. Další z možných od ůvodn ění je znovuprožívání části porodního traumatu v symbolické podob ě (Jansen: 44,108, 2004). Tímto sm ěrem se také vydává Stanislav Grof, když mluví o napojení na perinatální úrove ň v ědomí, a ť už z důvodu psychedelických sezení, NDE, psychospirituálních krizí nebo jiných. Jelikož specifická symbolika t ěchto prožitk ů leží v oblasti kolektivního nev ědomí, není závislá na pam ěti jedince. Čty ři dynamické vzorce p ůsobící v hloubi nev ědomí ozna čuje termínem bazální perinatální matrice (BPM) (Grof: 44, 2004). Konkrétní fáze ozna čuje jako „prvotní

43 jednota s matkou“ – „kosmické pohlcení, bezvýchodnost a peklo“ – „zápas smrti a znovuzrození“ a „zážitek smrti a znovuzrození“ (Grof: 47-61, 2004). Grof zde vychází z učení psychoanalytika Otto Ranka, Freudova žáka. Jansen dále p řináší neurobiologické vysv ětlení jev ů podobných NDE. Poukazuje na to, že ketamin blokuje (neurotransmiterové receptory PCP ovliv ňující) glutamátový receptor (NMDA receptor). Tento N-P receptor hraje podstatnou roli v oblasti myšlení, pam ěti, jazyka a vnímání. Ketamin tím ovliv ňuje obsah a formu vstupních dat, což může zp ůsobit jejich inhibici a umožn ění vstupu jiných obsah ů z hlubin v ědomí. P ři infarktu se nap říklad do krevního řečišt ě uvol ňuje ohromné množství glutamátu a z důvodu ochrany mozku p řed poškozením se uvol ňují látky, které op ět blokují glutamátový receptor. Jansen navrhuje r ůzné látky, které by mohly ovlivnit glutamátový receptor. Zastavit bych se cht ěl u LSD a DMT. Jsou d ůkazy, že LSD neovliv ňuje glutamátová receptor a pokud zde n ějaká interakce existuje, tak pouze nep římá. (Jansen: 114-118,124-125, 2004). Na druhou stranu DMT je endogenní látka vytvá řená epifýzou a má prokazatelné psychoaktivní ú činky. Strassman se bohužel nezmi ňuje o mechanismu p ůsobení, ale říká, že ve všech stresových situacích je DMT epifýzou produkováno ve velkém množství. Obratem dodává, že v případě zástavy srdce je zastavena produkce MAO, které za b ěžných podmínek DMT v mozku okamžit ě št ěpí a odbourávají (Strassman: 94-101, 2005). Neurobiologické vysv ětlení tedy podporuje názor, že zkušenost zážitku smrti může být navozena díky zm ěně chemické rovnováhy v mozku. Na druhou stranu však nevylu čuje první model, protože tato chemická zm ěna m ůže sloužit jako „katalyzátor“ pro nalad ění se na informa ční pole. Stejn ě tak je možné, že m ůže významným zp ůsobem evokovat obsahy perinatální pam ěti a tím znovu-přehrát porodní trauma v symbolické form ě. Faktem však z ůstává, že z pole humanitních v ěd m ůžeme jen t ěžko kvalifikovan ě posuzovat záv ěry z oblasti neurobiologie a proto tyto návrhy berme jako informa ční a inspirující. Mezi mén ě diskutované teorie pat ří nap říklad ta, která se zabývá smyslovou deprivací. Díky izolaci nap říklad v izola čním tanku dochází k odst řihnutí toku informací proudících do mozku ze smysl ů a otevírá se brána pro obsahy z hlubších míst vědomí. Pionýrem na tomto poli byl v minulém století sám konstruktér flota čního tanku – John Lilly. Mezi výzkumníky NDE není příliš oblíbená hypotéza o snížení hladiny kyslíku v krvi a zm ěně jejího pH. Na jednu stranu je rozbíjena faktem, že ne všichni p ři

44 zážitku p řestali dýchat nebo se stali klinicky mrtví. P ři požití psychedelických látek je navíc tento p řípad irelevantní. Na druhou stranu Grof mluví o zážitcích NDE, které se stali v pr ůběhu hyperventilace p ři metod ě holotropního dýchání (Grof: 44, 2004). V jejím pr ůběhu však podle m ěř ení dochází, aniž by to čtená ř na první pohled o čekával, ke snížení hladiny jak oxidu uhli čitého, tak i kyslíku v krvi. Diskusi bych rád uzav řel návrhem budoucích výzkumných otázek a témat, které by pomohly dalšímu osv ětlení problematiky a prohloubení porozum ění oblasti všech jev ů týkajících se NDE a jim podobných stav ů. Za velice d ůležité považují budoucí srovnání zam ěř ené na subjekty, které prožili jak NDE, tak m ěli i psychedelickou zkušenost a naopak. Jejich vlastní náhled a charakteristika by velice pomohly k vyjasn ění. Předností lidí, kte ří prožijí NDE až jako druhou zkušenost m ůže být jistá jazyková a metaforická vybavenost, kterou získají pro vyjád ření t ěchto nesnadno sd ělitelných jev ů. Bude subjekt se zkušeností se silným zm ěněným stavem v ědomím popisovat událost z jiného pohledu než klasický p řípad lidí s prožitkem NDE? A neovliv ňuje nap říklad práv ě širší zkušenost s těmito stavy sd ělení od psychedelických subjekt ů, protože jim n ěkteré motivy již nep řijdou nijak zvláštní, jak tomu je u NDE bez jakýchkoli p ředchozích zkušeností se zm ěněnými stavy v ědomí? Nutné p řitom bude si dávat pozor na set a setting, jelikož n ěkteré p řípady t ěchto referencí jsou známy z Grofovi studie terminálních pacient ů s rakovinou, kte ří však byly práv ě s tématem smrti intenzivn ě konfrontováni. Tím se již dostávám k další otázce a to k podrobnému prozkoumání vlivu setu a settingu na zkušenosti podobné NDE u psychedelických p řípad ů. Jak moc rozhoduje jejich subjektivní vnímání blízkosti smrti, vztahu ke smrti, náboženské vyznání a další? Pomohlo by zde uplatn ění n ěkterého z dotazník ů používaných a sestavených práv ě výzkumníky NDE. Za klí čové dále považuji p řehodnocení definice smrti a zavedení širšího konsensu v této v ěci, nebo ť rozdílnost pojetí v tom, co již NDE není a co ještě je, činí zkoumanou problematiku velice nep řehlednou. Další zajímavou oblastí, na kterou by bylo dobré se zam ěř it, bude vyhodnotit frekvenci všech typických aspekt ů NDE u psychedelických p řípad ů a prozkoumat, zda-li se v ůbec všechny u subjekt ů objevují. V úplném záv ěru bych rád odkázal na n ěkteré z probíhajících výzkum ů psychedelik, které otevírají nové možnosti v této oblasti a prolamují dlouhé moratorium uvalené na n ě v 70. letech minulého století. Pod vedením Dr. Petera Gassera probíhá v sou časnosti ve Švýcarsku první studie asistované LSD terapie po čty řiceti letech. Jedná se o psychoterapii u 12 lidí trpících úzkostmi ve vztahu k životu ohrožující

45 chorob ě6. Přímo u terminálních pacient ů s rakovinou probíhá v sou časnosti výzkum s pomocí psilocybinu na John Hopkins University v Baltimore 7, v míst ě, kde probíhal také Grof ův výzkum v šedesátých letech. Podobná studie momentáln ě hledá spolupracovníky na New York University 8. Pro p řehled dalších studií – ukon čených, probíhajících i p řipravovaných je možné navštívit webové stránky MAPS9.

8 Záv ěr

Cílem práce bylo prezentovat jevy týkající se zážitk ů blízké smrti a zkušenosti z psychedelických sezení a posoudit jejich vzájemný vztah a podobnost. V oblasti stav ů, vnímání, cít ění a zakoušení jsem nalezl spole čné body týkající se mimot ělesné zkušenosti a setkání s nejvyšší sv ětelnou bytostí. O dalších jevech podává zprávu nej čast ěji Karl Jansen u ketaminu a poté Rick Strassman u DMT, což potvrzuje předpoklad, že zkušenost s ketaminem se nejvíce podobá NDE. Ostatní jevy velice typické v NDE, jako nap říklad tunelový efekt nebo metaforická hranice mezi životem a smrtí nejsou p řítomny v psychedelickém výzkumu se signifikantní frekvencí. V oblasti následných efekt ů se jednozna čně všichni auto ři shodují na zm ěně v žeb říčku hodnot a to ve smyslu p řeorientování z čist ě hmotného pohledu na život na mnohem duchovn ější. Problém nastává u referujících uživatel ů psychedelik, kde se často nejedná o úpln ě první zkušenost se zm ěněným stavem v ědomí a m ůže zde docházet ke zkreslení, jak jsem již nazna čil v diskusi. Ne u všech autor ů, ale p řesto významn ě se dále objevuje touha po dalším vzd ělání, ztráta strachu ze smrti, odmítání sebevraždy a omezení či vymizení návykového a jinak sebezni čujícího chování, čehož se v sou časnosti snaží využít psychiat ři p ři renesanci psychedelik v psychoterapii. Podobné zm ěny lze pozorovat i u dalších transformativních zkušeností jako nap říklad po prožití psychospirituálních krizí. V krátké filosofické úvaze jsem položil otázky k tématu smrti a probírané problematiky. Za nejvýznamn ější považuji osobní p řínos zkušeností člov ěku vzhledem k jeho pojímání života, smrtelnosti a systému hodnot. Uv ědom ění si v každém

6 http://www.maps.org/research/psilo-lsd/principal_investigator_peter_gasser_m.d._with_co- therapist_barbara_spe/ 7 http://www.bpru.org/cancer-studies/ 8 http://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT00957359 9 http://www.maps.org/research/

46 okamžiku oné velké hodnoty našeho života a jeho kone čnosti m ůže být práv ě tím nejvyšším p řínosem, které zážitky NDE a podobné psychedelické zážitky p řinášejí.

47 9 Seznam literatury

Cohen, M. M., Marinello, M. J., and Back, N. (1967). Chromosomal Damage in Human Leukocytes Induced by Lysergic Acid Diethylamide , Science 155:1417-1419 Cohen, S. (1960). Lysergic Acid Diethylamide: Side Effects and Complications , Journal of Nervous and Mental Diseaseas 130:30-40 Dishotsky N.I., Loughman W.D., Mogar R.E., Lipscomb W.R. (1971). LSD and genetic damage. Is LSD chromosome damaging, carcinogenic, mutagenic, or teratogenic? Science, 172:431-440 Cvr ček P. (2001). Ketaminový model prožitku v blízkosti smrti (úst řední role NMDA receptor ů). Anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína. Referátový výb ěr; 48: 315–322 Grof, S. (1993). Dobrodružství sebeobjevování , GEMMA89, Praha Grof, S. (2004). Psychologie budoucnosti , Perla, Praha Grof, S. (2006). The Ultimate Journey: Consciousness and the mystery of death , MAPS, Ben Lomond, (CA, USA) Hess, L. (2006). Psychedelické ú činky ketaminu , Remedia 16: 614–616 Jansen, K. L. R. (2004). Ketamine: Dreams and Realities , MAPS, Sarasota (FL, USA) Kraj ča, M (2007). Sociální reprezentace zážitk ů blízko smrti , Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, diplomová práce, Brno Kraj ča, M (2010). Případová studie prožitk ů blízkosti smrti a psychedelických ú čink ů ketaminu in Kvalitativní p řístup a metody ve v ědách o člov ěku IX., Zábrodská, K, Čermák, I: Psychologický ústav Akademie v ěd ČR, v.v.i. 2010, 327 – 337, ISBN 978- 80-86174-17-4 Kupka, M. (2008). Klinická smrt jakožto zm ěněný stav v ědomí . E-psychologie [online]. 2(3), 30−40 [7.2.2011]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-8853. Kübler-Ross, E. ( 1997). O smrti a život ě po ní , Aquamarin, Praha Leary, T. (1998). Plán umírání , Volvox Globator, Praha Masters, R. E. L. a Houston, J. (2004). Druhy psychedelické zkušenosti , Ma ťa: DharmaGaia, Praha Moody, R. A. (1991). Život po život ě, Úvahy o život ě po život ě, Sv ětlo po život ě, Odeon, Praha Ring, K., a Valarino, E. E. (2001). Poselství sv ětla , Chvojkovo nakladatelství, Praha

48 Sokol, J. (2001). Člov ěk jako osoba (Druhé, rozší řené vydání), Universita Karlova - Fakulta humanitních studií, Praha Strassman, R. (2005). DMT: Molekula duše , dybukk, Praha Van čura, M. (2002). Psychospirituální krize / uve řejn ěno v publikaci Krizová intervence, Vodrá čková, Daniela a kol., Portál, Praha

49