Čeledi Opetiidae a Platypezidae (Diptera): Studium Fylogeneze

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav botaniky a zoologie

Čeledi Opetiidae a Platypezidae (Diptera):

studium fylogeneze, biosystematika a vývoj

Diplomová práce

2011 Michal Tkoč Vedoucí DP: Prof. RNDr. J. Vaňhara, CSc.

There is no simple and absolutely dependable criterion for deciding whether corresponding characters in different species are based on synapomorphy. It is rather a very complex process of conclusions by which, in each individual case, "synapomorphy" is shown to be the most probable assumption. Willi Hennig, 1966

Souhlasím s uložením této diplomové práce v knihovně Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, případně v jiné knihovně MU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně.

V Brně dne ...... Michal Tkoč

Hlavní můj dík patří vedoucímu práce panu Prof. RNDr. Jaromíru Vaňharovi, CSc. za velkou trpělivost, podporu, mnoho cenných rad a za poskytnutí literatury. RNDr. Andrei Tóthové, PhD. jsem vděčen za pomoc při práci v laboratoři a následných analýzách. Mgr. Igoru Malenovskému, PhD. velmi děkuji za rady a pomoc při kladistické analýze. Za pomoc při určování hub a za poskytnutí materiálu děkuji Mgr. Danu Dvořákovi. Za poskytnutí materiálu děkuji RNDr. Janu Ševčíkovi, PhD., Jiřímu Preislerovi a Ing. Pavlu Voničkovi. Také děkuji RNDr Honzovi Ježkovi, CSc. za umožnění velmi poučné dipterologické praxe v Národním Muzeu. Velmi děkuji svým rodičům, kteří mě vždy během studia podporovali a děkuji také přítelkyni Klárce za pochopení a trpělivost. Tato práce vznikla za podpory Výzkumného záměru ÚBZ Ministerstva školství a Masarykovy univerzity (grant č. MSM 0021622416).

5 Čeledi Opetiidae a Platypezidae (Diptera): studium fylogeneze, biosystematika a vývoj Diplomová práce se věnuje fylogenezi čeledí Opetiidae a Platypezidae pomocí molekulárně-genetických a kladistických metod. Výsledky obou těchto metodologických přístupů podporují monofyletické postavení podčeledi Platypezinae a rodů Callomyia a Protoclythia. Závěry kladistické analýzy jsou v souladu se současnou fylogenetickou hypotézou čeledi Platypezidae. Předběžné výsledky molekulárně-genetické analýzy se zatím zcela nekryjí se současným chápáním fylogeneze a jsou základem pro zde nově vyslovené hypotézy o parafyletickém postavení rodu Agathomyia a tím i podčeledi Callomyiinae a o sesterské pozici rodu Microsania k podčeledi Platypezinae. V biosystematické části je uveden nový popis dosud neznámé larvy a pupária druhu Lindneromyia hungarica. Dále byla zpracována faunistická studie Jizerských hor a Fýdlantska, při níž bylo nalezeno 12 druhů, z nichž druh Agathomyia sexmaculata byl novým pro území Čech. Pro území Slovenska byl objeven nový druh Kesselimyia chandleri. Bylo realizováno 44 chovů z plodnic hub, během nichž byly dochovány čtyři druhy stlačenkovitých, u druhu Paraplatypeza atra byl zjištěn nový hostitelský druh houby Pluteus pouzarianus a Lindneromyia hungarica byla novým druhem pro ČR.

Families Opetiidae and Platypezidae (Diptera): study of phylogeny, biosystematics and development The phylogeny of Opetiidae and Platypezidae by both molecular-genetic and cladistic methods is subject of this Master's thesis. The results of both mentioned methodological approaches support the monophyletic position of subfamily Platypezinae and genera Callomyia and Protoclythia. Conclusions of cladistic analysis are in agreement with recent phylogenetic hypothesis of Platypezidae. The preliminary results of molecular-genetic analysis are not yet fully concordant with recent understanding of Platypezidae phylogeny and forms the basis of here newly stated hypotheses, in which the position of genus Agathomyia as well as subfamily Callomyiinae is paraphyletic and position of the genus Microsania is related as sister to subfamily Platypezinae. Puparium and larva of Lindneromyia hungarica was described in biosystematic part of the thesis. During faunistic study of Jizerské hory mts. and Frýdlant region were found 12 species, from which Agathomyia sexmaculata was new for Bohemia. Species Kesselimyia chandleri was discovered new for the fauna of Slovakia. During 44 rearings from fungus fruiting bodies four species of flat-footed flies were reared, for Paraplatypeza atra was discovered new host fungus Pluteus pouzarianus and Lindneromyia hungarica was found as a new species for Czech Republic.

Cíle práce:

1. Vypracovat literární rešerši týkající se evropských druhů čeledí Opetiidae a Platypezidae (Diptera), včetně molekulárně-biologické literatury týkající se obou čeledí ve světovém rozsahu.

2. Vyhodnotit používané morfologické znaky pro potřeby kladistiky a tuto aplikovat u zvolených čeledí.

3. Provést izolaci DNA a sekvenování modelových druhů pro potřeby studia molekulární fylogeneze obou čeledí.

4. Provést vyhodnocení a srovnání fylogeneze studovaných čeledí podle morfologických i molekulárních znaků.

5. Vyhodnotit stav poznání hostitelských druhů u jednotlivých druhů obou čeledí a ve spolupráci s mykology vyhledávat infestované plodnice a dochovávat nalezené druhy, s cílem doplnit neznámé hostitele i larvy.

7 OBSAH

1. Úvod ...... 8 1.1. Stručná charakteristika studovaných taxonů ...... 8

2. Literární přehled ...... 10 2.1. Fylogeneze ...... 10 2.2. Biosystematika ...... 17 2.2.1. Taxonomické monografie a určovací klíče ...... 17 2.2.2. Soupisy druhů ...... 19 2.2.3. Faunistika (ČR, SR) ...... 19 2.3. Morfologie larev, jejich vývoj a hostitelské houby ...... 21 2.4. Molekulárně-genetické analýzy ...... 22 2.5. Ochrana ...... 23

3. Materiál a metodika ...... 24 3.1. Materiál ...... 24 3.2. Metodika získávání a zpracování dat ...... 25 3.2.1. Molekulární data ...... 25 3.2.2. Morfologická data ...... 27 3.3. Biologie jedinců (chovy a pozorování) ...... 28

4. Výsledky ...... 30 4.1. Fylogeneze čeledi Platypezidae ...... 30 4.1.1. Molekulárně-genetická analýza ...... 30 4.1.2. Seznam morfologických znaků použitých v kladistické analýze ...... 33 4.1.3. Kladistická analýza morfologických znaků ...... 39 4.2. Biosystematika...... 42 4.3. Vývoj larev, hostitelské houby a poznámky k biologii ...... 42

5. Diskuse ...... 49 5.1. Metody studia fylogeneze dvoukřídlých a čeledi Platypezidae ...... 49 5.2. Monofylie čeledi Platypezidae ...... 51 5.3. Vzájemné srovnání vysledků fylogeneze obou použitých metod ...... 51 5.4. Srovnání problematických výsledků se současnou fylogenezí a návrh jejich řešení..... 52 5.5. Morfologie larev, chovy a pozorování ...... 54

6. Závěr ...... 55

7. Literatura ...... 56

8 1. Úvod

Tato práce si klade za cíl prozkoumat fylogenetické vztahy uvnitř čeledí Opetiidae a Platypezidae za použití morfologických i molekulárních znaků a srovnání obou metodologických přístupů. Dalším cílem bylo studium autekologie samotných druhů a tím rozšíření našich znalostí o jejich houbových hostitelích, larvální morfologii, faunistice a bionomii. To bylo provedeno metodou chovů z plodnic hub, anebo přímým pozorováním v terénu. Materiál získaný během studia autekologie byl navíc použit právě pro potřeby molekulárních metod pro rekonstrukci fylogeneze a bez něj by nebylo možné zajistit analýzy v předloženém rozsahu. Při studiu však bylo možno provést i některé práce navíc, které původně nebyly cílem DP, a to nalezení a zařazení nového druhu do fauny ČR a také popis jeho dosud neznámé larvy. Mimo vymezený rámec bylo také provedeno faunistické zpracování obou čeledí v rámci širšího dipterologického projektu.

1.1. Stručná charakteristika studovaných taxonů

Opetiidae Rondani, 1856 a Platypezidae Fallén, 1815 jsou nepočetné čeledi dvoukřídlého hmyzu, světově zahrnují přes 250 druhů (3 druhy z čeledi Opetiidae) (PAPE & THOMPSON 2010), z Palearktického regionu je známo okolo 75 druhů (3 druhy z čeledi Opetiidae) (CHANDLER 1991), v Evropě je znám 1 druh z čeledi Opetiidae a 43 druhů z čeledi Platypezidae (CHANDLER 2010). Pro Českou republiku a Slovensko byl dosud zjištěn 1 druh z čeledi Opetiidae a 36 druhů z čeledi Platypezidae (VAŇHARA 2009). V systému dvoukřídlých patří tyto čeledi mezi krátkorohé (Brachycera), jako primitivní skupina infrařádu Cyclorrhapha. Vlastní Platypezidae se dělí na čtyři podčeledi: Microsaniinae Enderlein, 1936; Callomyiinae Rondani, 1841; Platypezinae Fallén, 1815 a nearktická podčeleď Melanderomyiinae Chandler, 2001. Dospělci jsou velmi malé až střední velikosti, 1,5–6 mm (do 10 mm u nearktického druhu Calotarsa sp.), tělo je relativně krátké a štíhlé, hlava širší. Často se vyskytuje sexuální dimorfismus ve zbarvení těla. Samci jsou tmaví, černí, hnědí, někdy částečně zbarveni žlutě, oranžově anebo mohou tyto barvy kombinovat. Samice jsou světlejší, pestřeji zbarvené, často se stříbřitě lesklými nebo žlutými pruhy na zadečku. Samci mají výrazné holoptické oči zatímco samice dichoptické. Zadní tarzální články jsou zploštělé nebo zvětšené (zejména u samic) – díky tomuto je také skupina pojmenována: odborný název Platypezidae (latinsky platys = široký, pes = chodidlo), anglický název „flat-footed flies“, staré české pojmenování „širokotlapky“, „plochonožky“ nebo oficiální stlačenkovití. Larva je obvykle dorzoventrálně

9 zploštělá, členěná na 11 segmentů. Pupárium kopíruje tvar larvy v posledním instaru, je ale širší a obvykle ještě více zploštělé než larva. Mouchy obou čeledí obývají nejvíce lesní biotopy, svým životním cyklem jsou vázány na plodnice hub (Basidiomycetes), jejich larvy se v nich vyvíjejí. Většina je monofágní, zřídka i oligofágní. Přibližně u poloviny druhů není znám vývoj, neznámé a nepopsané jsou tak i jejich larvy, pupária a hostitelé. Přepokládá se, že hostitel je buď houba nebo mycelium v rozpadajícím se dřevě či půdě. Jsou známy dva typy vývoje larev, povrchové larvy a larvy, které se vyvíjejí uvnitř pletiva hub. Zajímavým druhem, který vytváří hálky, je Agathomyia wankowiczii, a to na plodnicích houby lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum (Pers.) Pat.). Spektrum známých hostitelských hub je poměrně široké, ponejvíce jde o lignikolní houby, ale např. mouchy rodu Lindneromyia kladou svá vajíčka na lupeny plodnic různých žampionů (Agaricus sp.). Rychlost vývoje od vajíčka přes larvu a pupárium po dospělce záleží na rychlosti rozpadu napadené plodnice – ten může být velmi krátký (kompletní vývoj už za 10-15 dní), dlouhý (60 dní), nebo vývoj s diapauzou. Dospělci bývají nejčastěji pozorováni při rychlých pohybech na listech lesní vegetace a na plodnicích hub. Právě zde lze zpozorovat samice během kladení vajíček. Zástupci rodu Microsania jsou přitahováni kouřem ohně, dospělci obou pohlaví aktivně nalétávají do kouře z hořícího dřeva a zřejmě jim kouř slouží jako podnět ke koncentraci a rozmnožování. Sezónní aktivita stlačenkovitých také souvisí s výskytem hostitelských hub, u většiny druhů byla pozorována letní, pozdně-letní a hlavně podzimní aktivita, aktivita na jaře je spíše výjimečná.

10 2. Literární přehled

Zde použitá morfologická terminologie záměrně využívá, pokud možno jednotně, principy počešťování odborných latinských (anglických) termínů v duchu akademického slovníku (KRAUS et al. 2005), protože mnohé české termíny struktur scházejí, jsou archaické nebo nerozlišují morfologické odlišnosti struktur (jako příklad lze uvést český termín „tváře“ a „líce“, což jsou dvě odlišné struktury). Odborný termín je uveden v závorce za českým. Současná klasifikace čeledí se řídí prací CHANDLER (2001), její přehled a úplné znění názvů taxonů stlačenkovitých použitých v této DP viz příloha I.

2.1. Fylogeneze

Čeledi Opetiidae a Platypezidae byly v systému dvoukřídlých zařazeny vždy jako bazální v infrařádu Cyclorrhapha. McALPINE (1989) použil pro infrařád Cyclorrhapha název Muscomorpha a definoval jej jako infrařád patřící do podřádu Brachycera, zahrnující stejné taxony. Tímto vymezením Cyclorhapha se řídí i monografie čeledí Opetiidae a Platypezidae (CHANDLER 2001). V pojetí jiných autorů (WOODLEY 1989, YEATES et. al 2007) byl však infrařád Cyclorrhapha vymezen rozdílně, byl zde chápán jako jedna ze součástí šířeji pojaté skupiny Muscomorpha spolu se skupinami Nemestrinoidea, Asiloidea a Empidoidea. Prvními úvahami o fylogenezi se zabývali ve své revizi rodů Platypezidae KESSEL & MAGGIONCALDA (1968). Autoři zde na základě morfologických znaků dělili Platypezidae na tři podčeledi: Opetiinae, Platypezininae a Platypezinae. Za předka skupiny autoři pokládali hypotetický druh nesoucí znaky čeledí Hybotidae a Empididae, vypadající zřejmě jako recentní druhy rodů Meghyperus (křídelní žilnatina podobná žilnatině Platypezidae) a Hybos

(žilky M1 a M2 rozděleny a samčí genitál stočen 90 stupňů doprava). Tento předchůdce vedl k podčeledi Opetiinae, jako nejprimitivnější skupině z Platypezidae, kde všechny čtyři rody (v pojetí KESSEL & MAGGIONCALDA (1968) jsou to Opetia; Atelestus; Melanderomyia; Microsania) ztratily posteriorní příčnou žilku (m). Dva z těchto rodů (Atelestus a

Melanderomyia) mají žilky M1 a M2 srostlé, stejně jako jejich předek podobný rodu Hybos.

Rody Opetia a Microsania již mají žilku M1+2 rozdělenou zpětnou mutací anebo toto rozdělení obdržely přímo od předchůdce podobného rodu Meghyperus. Rod Opetia zde autoři řadili jako nejprimitivnější z podčeledi, na základě nerozlišených akrostichálních a dorzocentrálních štětin, dalším je rod Atelestus se dvěma řadami akrostichálních štětin bezpochyby reprezentující linii směřující k rodu Melanderomyia, který má stejnou křídelní žilnatinu, ale disponuje uniseriálními akrostichálními štětinami místo biseriálními.

11 Nejodvozenější z podčeledi Opetiinae je rod Microsania, má zvětšený a zatočený samčí genitál a také metatarzální články zadních nohou jsou u samců zvětšené. Podčeleď Platypezininae zde (KESSEL & MAGGIONCALDA 1968) byla tvořená také čtyřmi rody, ze kterých nejprimitivnější je Platypezina. Všechny jsou charakterizovány štíhlým tělem, rozšířenými, ale ne zploštělými zadními tarzálními články u samců, uniseriálními akrostichálními štětinami a typicky podtočeným samčím genitálem. Podčeleď Platypezininae pochází z předka podobného zástupcům Opetiinae, nesoucí všechny výše uvedené znaky, tak jako u rodu Microsania. Vývojová linie reprezentovaná rodem Platypezina dala vzniknout rodu Grossoseta, patřícímu do stejné podčeledi, a dále dala vzniknout podčeledi Platypezinae. Rod Grossoseta reprezentuje předchůdce rodů Agathomyia a Callomyia, se kterými sdílí výrazné štětiny na předním a středním femuru samců (safety-pin bristle, catch bristle). Oba z rodů Agathomyia a Callomyia ztratily rozdělení žilky M1+2, které je přítomno u rodů Platypezina a Grossoseta, obdržené od předka podobného rodu Microsania. Z rodů Agathomyia a Callomyia je rod Callomyia více odvozený v mnoha znacích a proto bylo předpokládáno, že pochází z předka podobného rodu Agathomyia. Podčeleď Platypezinae je ve zmiňované práci KESSEL & MAGGIONCALDA (1968) tvořena 12 rody nesoucími již typické znaky pro čeleď. Charakteristickými znaky jsou krátké a široké tělo, chybějící akrostichální štětiny, přítomnost zploštělých zadních tarzálních článků, a to zejména u samic, u kterých je přítomna také tarzální ploška (tarsal sole) (Obr. 8c). Rod Protoclythia je nejprimitivnějším rodem podčeledi a jeho příbuznost s předkem podobným rodu Platypezina je dána tím, že mají strany dlouhých metatarzů paralelní, tzn. nejsou rozšířené distálně, tak jako u ostatních rodů Platypezinae. Předek podobný rodu Protoclythia dal vzniknout ostatním rodům podčeledi Platypezinae, a to čtyřmi evolučními liniemi. První linie dala vzniknout rodům Platypeza, Seri a Lindneromyia; druhá rodům Plesioclythia, Penesymmetria, Paraplatypeza, Symmetricella a Grossovena (z nich první tři se jeví blíže příbuzné na základě podobnosti samčího genitálu); třetí linie vedla jen k rodu Calotarsa s jeho komplikovanými ornamenty na zadních tarzech samců a čtvrtá linie vedla k rodům Polyporivora a Metaclythia. GRIFFITHS (1972) si poprvé všímá rozdílnosti podčeledi Opetiinae od zbytku Platypezidae. Její izolovanou pozici rozpoznal na základě studií genitálu a antenálních struktur hlavních skupin Muscomorpha také HENNIG (1976). CHVÁLA (1981, 1983) již pro Opetiidae použil kategorii čeledi, ovšem bez detailní diagnózy. Tykadlová štětina (arista) složená ze dvou článků a velmi odlišné abdominální struktury obou pohlaví, na které upozornil DISNEY (1987), ve srovnání s více plesiomorfním stavem u Platypezidae, byly považovány jako důkaz k povýšení Opetiinae na úroveň čeledi, což bylo potvrzeno a oficiálně

12 přijato (CHANDLER 1991). Chetotaxie hrudi, jednoduché nohy a několik dalších apomorfií křídelní žilnatiny také odlišují Opetiidae od Platypezidae. Fylogeneze a klasifikace uvedená v příspěvku k manuálu palearktických dvoukřídlých (CHANDLER 1998, CHANDLER & SHATALKIN 1998) se v zásadě shoduje s fylogenezí uvedenou v evropské monografii čeledí Opetiidae a Platypezidae (CHANDLER 2001), která je podrobně komentována dále v této kapitole. Fylogenezi čeledí, založenou především na analýze znaků na dospělcích, zpracoval CHANDLER (2001). Klasifikace doznala několik významných změn oproti práci KESSEL & MAGGIONCALDA (1968). Podčeleď Opetiinae byla definitivně osamostatněna, rod Opetia byl zařazen jako typový do nové čeledi Opetiidae (CHANDLER 1991). Z čeledi Platypezidae byl rovněž vyloučen rod Atelestus do samostatné čeledi Atelestidae (CHVÁLA 1983). Zbývající dva rody z dřívější podčeledi Opetiinae, Melanderomyia a Microsania, zůstaly v čeledi Platypezidae díky řadě plesiomorfií, které sdílejí s ostatními podčeleděmi. CHANDLER (2001) zde stanovil novou podčeleď Melanderomyiinae, kam zařadil nearktický rod Melanderomyia. Do znovuobnovené podčeledi Microsaniinae (viz ENDERLEIN 1936, CHANDLER 1989) zařadil rod Microsania. Pro podčeleď Platypezininae použil starší, ale prioritní název Callomyiinae (viz RONDANI 1841, CHANDLER 1989), jinak ponechává její systematiku stejnou jako dříve. Poslední podčeleď tvoří nezměněná Platypezinae. Podle současného pojetí všechny čtyři podčeledi tedy jsou Melanderomyiinae, Microsaniinae, Callomyiinae a Platypezinae. Na základě 19 morfologických znaků CHANDLER (2001) rozdělil Platypezidae na dvě linie (Obr. 1), nedefinoval žádnou synapomorfii pro celou čeleď a podotýká, že prozatím žádná nebyla objevena. Šest synapomorfních znaků ztvrzuje příbuznost podčeledí Microsaniinae a Melanderomyiinae, druhou linii vedoucí ke Callomyiinae a Platypezinae podporuje pouze jeden synapomorfní znak, a to přítomnost zploštělých středních a zadních tarzálních článků u samic, které vytváří tarzální plošku (tarsal sole) (Obr. 8b, 8c). Apomorfie podporující první linii respektují výchozí plán skupiny Muscomorpha, ale, jak uvedl autor, podčeledi Microsaniinae a Melanderomyiinae mohou být ke zbytku Platypezidae parafyletické. Příbuznost Microsaniinae a Melanderomyiinae ke zbylým zástupcům Platypezidae vyhodnotil (CHANDLER 2001) na základě larvální biologie druhu Melanderomyia kahli, jehož larvy se vyvíjí na houbách čeledi Phallaceae a jejich morfologie částečně odpovídá zbylým Platypezidae (mají válcový tvar, jsou zploštělé a amfipneustické).

Obrázek 1. Příbuznost mezi podčeleděmi čeledi Platypezidae. Body s čísly značí apomorfní stavy znaků. Podle CHANDLER (2001).

Liší se ztrátou všech výběžků, kromě čtyř krátkých výběžků na análním segmentu a přiblížením posteriorních průduchů k širokému bazálnímu segmentu. Anteriorní průduchy u pupárií zůstávají na prothoraxu, tak jako u ostatních Platypezidae, jenže v tomto případě prothorax zůstává viditelný dorzálně. Ovšem dokud bude larva rodu Microsania neznámá, nelze říci, které z těchto znaků jsou autapomorfní. Dle autora (CHANDLER 2001) má podčeleď Melanderomyiinae několik dalších plesiomorfií a jako apomorfie uvedl krátký tvar těla, zploštělý široký abdomen a několik dalších znaků. Podčeleď Microsaniinae je v rámci Platypezidae unikátní několika znaky na křídelní žilnatině. Za její další autapomorfii může být také považován behaviorální znak – vábení kouřem. Počeleď Melanderomyiinae je monotypická se druhem Melanderomyia kahli a podčeleď Microsaniinae s jedním rodem Microsania a několika druhy, proto autor dále příbuznost uvnitř těchto podčeledí neřešil. Zbývající podčeledi Callomyiinae a Platypezinae v této studii (CHANDLER 2001) sdílejí již zmíněnou apomorfii – tarzální plošku (Obr. 8b, 8c), která je indikuje jako monofyletickou skupinu s vyloučením Melanderomyiinae a Microsaniinae. Podčeleď Callomyiinae je odlišena od Platypezinae několika apomorfiemi. Dle CHANDLER (2001) to jsou: přítomnost jednotně zbarvených štětin na zadní holeni (tibia) a tarzu; přítomnost silné, ohnuté štětiny na bázi předního femuru u samců („oxhorn seta“); přítomnost silné štětiny na zadním femuru; larva mající 8 výběžků na každém segmentu. Podčeleď Platypezinae autor definoval jako monofyletickou a vyčlenil na základě následujících znaků: zkrácený první

Obrázek 2. Příbuznost rodů podčeledi Callomyiinae. Body s čísly značí apomorfní stavy znaků. Podle CHANDLER (2001). tarzální článek na zadním tarzu u obou pohlaví; absence akrostichálních štětin, holá hruď (scutum) mezi dorzocentrálními řadami štětin (dc rows); na čele (frons) samic pouze krátké, roztroušené čelní štětiny. Fylogenetické vztahy mezi jednotlivými rody podčeledi Callomyiinae CHANDLER (2001) zobrazil kladogramem (Obr. 2), zkonstruovaným na základě apomorfních stavů 15 znaků. Zde autor předložil dvě linie, první vedoucí k rodům Platypezina a Grossoseta, druhá k rodům Callomyia, Agathomyia, Chydaeopeza a Bertamyia. První linie je podpořena třemi znaky a vede k rodu Grossoseta a podobnému rodu Platypezina, který se od prvního liší sekundární ztrátou silné, ohnuté štětiny na bázi předního femuru u samců („oxhorn seta“). Druhou linii, podpořenou sedmi znaky, autor dále rozdělil na větev vedoucí k rodu Callomyia, kde se opíral o dva znaky (otrněná křídelní žilka R1; morfologie larvy). Druhá větev, vedoucí k rodům Agathomyia, Chydaeopeza a Bertamyia, byla autorem vymezena jako monofyletická na základě ztráty štětiny („ostruha“ – av spur) na střední tibii. Autor hodnotil rody Chydaeopeza a Bertamyia jako odvozené od Agathomyia, nebyl si však jistý jejich validitou, na základě morfologické příbuznosti a biologie vytvořil v rámci rodu Agathomyia skupiny druhů a spekuloval, zda rody Chydaeopeza a Bertamyia nepatří spíše do některé ze skupin rodu Agathomyia. CHANDLER (2001) však nechtěl provádět žádné taxonomické změny, dokud nebude známa larva rodu Chydaeopeza a také více údajů o larvách rodu Agathomyia, ze stejného důvodu také nechtěl spekulovat o příbuznosti mezi skupinami druhů uvnitř rodu Agathomyia.

15 Pro podčeleď Platypezinae CHANDLER (2001) sestavil také kladogram (Obr. 3), ve kterém popsal příbuznost 10 rodů na základě 21 znaků. Larvální biologie a morfologie je u zástupců této podčeledi již celkem dobře prozkoumána a larvální znaky jsou využívány v analýze více, než u skupin předešlých. Díky přítomnosti největšího počtu plesiomorfních stavů znaků byly jako bazální vyhodnoceny rody Protoclythia a Calotarsa. Ty také sdílí následující synapomorfie: dorzální výběžky larev na předposledním segmentu spárovány před posteriorními průduchy; sternity na abdomenu zúžené s viditelnými membránami mezi nimi a také s membránami mezi sternity a tergity na ventrální straně; dvě notopleurální štětiny (npl – notopleural bristles). Nearktický rod Calotarsa je následně od rodu Protoclythia odlišen především výrazně pozměněným zadním tarzem samců nesoucím dekorativní struktury černě a stříbrně kontrastně zbarveny. Ostatním rodům podčeledi autor stanovil jako jedinou synapomorfii délku třetího tarzálního článku zadní nohy u samců, který je u těchto rodů minimálně tak dlouhý, nebo delší, než dorzální strana prvního tarzálního článku a u samic první a hlavně druhý tarzální článek zadní nohy je na ventrální straně silně vykrojený (Obr. 8c). Tyto rody CHANDLER (2001) dále rozlišil na dvě skupiny, první s rody Seri, Bolopus, Polyporivora a druhou s rody Kesselimyia, Platypeza, Paraplatypeza a Lindneromyia. Tyto dvě skupiny se liší v morfologii a biologii larev a také několika morfologickými znaky dospělců. V první skupině, vymezené několika synapomorfiemi, jsou polytomicky rozděleny rody Seri, Bolopus a rod Polyporivora mající několik výrazných autapomorfií. Ve skupině

Obrázek 3. Příbuznost mezi rody podčeledi Platypezinae. Body s čísly značí apomorfní stavy znaků. Podle CHANDLER (2001).

16 druhé jsou rody Lindneromyia a Paraplatypeza příbuzné, jejich sesterskou linii tvoří rod Platypeza a ke všem třem rodům je sesterskou linií rod Kesselimyia. Nejistou pozici v podčeledi Platypezinae má nearktický rod Metaclythia, který sice nese několik stejných znaků, jako první skupina rodů, jenže rozdílná struktura samčího genitálu a křídelní žilnatiny ji nedovoluje s jistotou zařadit ani do jedné ze skupin. ROTHERAY et al. (2004) provedli kladistickou analýzu za pomoci souboru larválních znaků. Kladogram (Obr. 4) znázorňuje příbuznost 14 druhů z čeledi Platypezidae (podčeleď Microsaniinae nezastoupena) a dvou druhů vnější skupiny (outgroup). Znaků bylo použito celkem 43, především jde o znaky na cephalopharyngeálním skeletu, celkový tvar a charakter larvy, přítomnost a pozice a tvar výběžků a další. Tvar, velikost a pozice částí cephalopharyngeálního skeletu úzce souvisí s potravou larev, autoři podle typu potravy rozlišili tři skupiny s podobným cephalopharyngeálním skeletem, které lze vysledovat i v kladogramu (Obr. 4). Druhy Agathomyia, Bolopus, Polyporivora a Seri živící se uvnitř

Obrázek 4. Příbuznost mezi druhy čeledi Platypezidae na základě kladistické analýzy larválních znaků. Čísla označují uzly (nodes). Podle ROTHERAY et al. (2004).

17 tvrdých plodnic chorošotvarých (Polyporales) mají cephalopharyngeální skelet navzájem podobný, vyznačující se širokým sklerotizovaným labiem s velkými labiálními háčky, což je podle autorů (ROTHERAY et al. 2004) pravděpodobně adaptace usnadňující škrábání jejich potravy – tvrdé houbové tkáně chorošotvarých (Polyporales). U larev rodů Calotarsa, Platypeza, Paraplatypeza a Protoclythia, které se živí plodnicemi lignikolních žampiónotvarých (Agaricales) a rodu Lindneromyia, který se živí plodnicemi terestrických žampiónotvarých hub (Agaricales) jsou také přítomny podobnosti ve stavbě cephalopharyngeálního skeletu. Oproti první skupině jsou u těchto rodů labiální háčky menší, což autoři považují za adaptaci k měkčímu typu potravy. Larvy rodu Callomyia mají cephalopharyngeální skelet silně sklerotizovaný, specializovaný na jiný typ potravy – pevné myceliální nárosty na povrchu padlých kmenů a větví. Bazální postavení v kladogramu (Obr. 4) má nearktický rod Melanderomyia, dále rod Callomyia, který tvoří sesterskou skupinu k ostatním druhům čeledi Platypezidae. Tyto další rody vykazují v kladogramu příbuznost (Obr. 4), která odpovídá výše komentovaným skupinám, dle typu potravy, respektive typu cephalopharyngeálního skeletu. V rámci rodu Agathomyia byly analyzovány tři druhy: A. falleni a A. unicolor sdílejí více znaků než k nim sesterský druh A. wankowiczii. Ve zbylých dvou liniích jsou již jen zástupci podčeledi Platypezinae: v první linii Protoclythia modesta a P. rufa jako sesterské ke dvěma druhům rodu Platypeza a ke vzájemně příbuzným druhům Paraplatypeza atra a Linderomyia dorsalis. K těmto šesti druhům tvoří sesterský druh nearktický Calotarsa insignis; druhá linie je tvořena druhy Polyporivora picta a P. ornata, dále k nim sesterský druh Bolopus furcatus a ke všem třem sesterský druh Seri obscuripennis (ROTHERAY et al. 2004).

2.2. Biosystematika

2.2.1. Taxonomické monografie a určovací klíče

První evropská monografie (CZERNY 1930) obsahuje 41 druhů (jeden druh popsán nově) patřících do šesti rodů. Pro všechny druhy byl vytvořen klíč, samostatně byl zpracován klíč rodů. V textu je vloženo 26 obrazových tabulí, důležitých pro determinaci. Ke každému druhu byl vytvořen morfologický popis s nákresy, uvedeny jsou údaje o rozšíření. Práce obsahuje popisy larválních stádií a pupárií u tří druhů, včetně obrazového doprovodu. TANASIJTSHUK (1970) publikoval klíč pro evropskou část tehdejšího SSSR (25 druhů, 6 rodů). První klíč v současném pojetí publikoval CHANDLER (1973) pro Britské ostrovy (25 druhů, 11 rodů, 3 podčeledi). Práce obsahuje i popis zobecněného křídla. Rok

18 poté CHANDLER (1974) tento klíč rozšířil (31 druhů, 12 rodů) a provedl revizi palearktických druhů rodu Callomyia. Jako součást Klíče zvířeny ČSR sestavil ROZKOŠNÝ (1977) pro svazek Diptera klíč pěti rodů čeledi Platypezidae na základě prací CZERNY (1930) a TANASIJTSHUK (1970), protože v té době na našem území výzkum čeledi neprobíhal. Zmínil i výskyt 16 druhů pro území tehdejší ČSSR. SHATALKIN (1985) vydal klíč fauny obou čeledí bývalého SSSR. Je zde klíč všech 13 v současnosti platných rodů a pro každý rod je zde i klíč jednotlivých druhů. Většina popisů celkem 81 druhů je doplněna schematizovanými kresbami dobré úrovně. Další informace k rozšíření, nálezům, biologii a fylogenezi jsou v doprovodném textu. V Katalogu palearktických dvoukřídlých (CHANDLER 1991) bylo poprvé akceptováno vyčlenění rodu Opetia do samostatné čeledi Opetiidae (tři druhy, z toho dva z Japonska). Pro čeleď Platypezidae zde byly uvedeny tři podčeledi, podčeleď Microsaniinae obsahovala rod Microsania se 6 druhy, podčeleď Callomyiinae se třemi rody (Platypezina, Agathomyia a Callomyia) a celkově se 35 druhy. Třetí podčeleď Platypezinae zahrnovala 8 rodů (Protoclythia, Seri, Bolopus, Polyporivora, Kesselimyia, Platypeza, Paraplatypeza a Linderomyia) celkově s 29 druhy. Fauna palearktické oblasti tedy podle katalogu obsahovala celkem 70 druhů z čeledi Platypezidae. V Manuálu palearktických dvoukřídlých byly shrnuty poznatky a popisy obou čeledí (CHANDLER 1998, CHANDLER & SHATALKIN 1998). Důležitou částí je také klíč rodu pro dospělce a klíč larválních stádií a pupárií. Taxonomie a klasifikace je stejná jako v dále komentované monografii. Tento taxonomický systém, předložený v monografii čeledí (CHANDLER 2001), zahrnuje dvě čeledi, čeleď Opetiidae s jedním druhem a čeleď Platypezidae s podčeleděmi Melanderomyinae, Microsaniinae, Callomyiinae a Platypezinae zahrnující 12 rodů s celkově 43 druhy (dva druhy nově popsány). Současná taxonomie čeledí se řídí systémem uvedeným v této práci, viz příloha I. Fylogenetická část je zpracována na základě 52 morfologických znaků (viz kapitola 2.1.). Taxonomická část zahrnuje morfologické popisy dospělců všech druhů s důrazem na determinační znaky, morfologické popisy známých larválních stádií a pupárií a jejich klíč, dále klíče dospělců v rámci všech rodů. U každého druhu jsou uvedeny informace k biologii a jeho rozšíření a o typovém materiálu. Dále v práci můžeme najít historický přehled o studiu čeledí, přehled o fosilních nálezech a obecné morfologické diagnózy vyšších taxonů (čeleď, rod).

19 2.2.2. Soupisy druhů

Ve webové databázi „BioSystematic Database of World Diptera“ (PAPE & THOMPSON 2010) jsou v současné době uvedeny čtyři validní druhy pro čeleď Opetiidae a 252 druhů pro čeleď Platypezidae. Projekt Fauna Europaea přináší „on-line“ soupis druhů všech živočichů žijících v Evropě. Čeledi Opetiidae a Platypezidae zpracoval CHANDLER (2010), pro čeleď Opetiidae uvádí 1 druh a pro čeleď Platypezidae 43 druhů patřících do 12 rodů ve třech podčeledích. První moderní soupis druhů pro Českou republiku a Slovensko (z území tehdejší ČSSR) publikoval VAŇHARA (1987), obsahuje 12 rodů a 27 druhů. O deset let později byl publikován druhý soupis (VAŇHARA 1997), který již akceptoval samostatnost čeledi Opetiidae s jedním druhem a čeleď Platypezidae s 12 rody a 34 druhy. Další, nyní již internetový soupis druhů (rozšiřovaný v digitální podobě také pomocí nosiče CD-ROM) zpracoval VAŇHARA (2006), obsahuje čeleď Opetiidae s jedním druhem a čeleď Platypezidae s 12 rody a 35 druhy. Oproti předchozímu zde byl nově uveden jeden zástupce z území ČR (TKOČ & VAŇHARA 2006) a jeden zástupce z území Slovenska (ŠEVČÍK 2004). Poslední verze digitálního soupisu (VAŇHARA 2009) přidává ještě jeden nový druh z Čech (TKOČ & VAŇHARA 2008b) a tři nové druhy ze SR (ROHÁČEK & ŠEVČÍK 2007, 2009). V současné době je tedy evidováno z území ČR 32 druhů, z území SR 31 a z území obou republik celkem 36 druhů pro čeleď Platypezidae; jeden druh pro čeleď Opetiidae. Oproti sousedním státům je fauna čeledi Platypezidae v ČR a SR velmi dobře prozkoumána: Evropa 43 druhů; ČR a SR 36 druhů tj. 83,7 % evropské fauny; ČR 32 druhů tj. 74,4 %; SR 31 druhů tj. 72 %; Německo 29 druhů tj. 67,4 %; Polsko 24 druhů tj. 55,8 %; Rakousko 16 druhů tj. 37,2 %; Maďarsko 26 druhů tj. 60,4 %; Ukrajina 2 druhy tj. 4,6 %; data podle CHANDLER (2010) a VAŇHARA (2009).

2.2.3. Faunistika (ČR, SR)

První práci, ve které byly akceptovány radikální taxonomické změny, které po několik let průběžně uveřejňoval E. L. Kessel z USA a jeho spolupracovníci, publikoval VAŇHARA (1980). V této studii uvedl předběžný soupis druhů, který se stal základem pro souborný soupis dvoukřídlých VAŇHARA (1987). V práci byly uvedeny též informace o biologii, vertikální distribuci, sezónní dynamice, denní aktivitě a vývoji na základě materiálu a pozorování z lužního lesa jižní Moravy. Významným počinem byl popis nového rodu a druhu pro vědu Kesselimyia chandleri

20 (VAŇHARA 1981a), na základě nálezu na jižní Moravě (u obce Havraníky). Larvy a pupária byly nalezeny v rozpadající se plodnici blíže neurčeného druhu bedly (Macrolepiota sp.). Popis druhu je založen hlavně na struktuře samčího genitálu, nechybí také detailní popis larvy. V dalších letech vznikaly komentované faunistické studie podle historických území z tehdejší ČSSR. První práce se týkala Slovenska (VAŇHARA 1981b), kde autor uvedl 18 druhů, z toho dva nové pro tehdejší Československo a 12 nových pro Slovensko. Pro pozdější projekt o slovenských dvoukřídlých byly tyto údaje také využity (18 druhů) (VAŇHARA 1986a). Další práce se týkala historického území Moravy, kde VAŇHARA (1982) uvedl 23 druhů, z toho jeden nový pro tehdejší Československo a šest z nich bylo nových pro území Moravy. Studie z Čech (VAŇHARA 1984) přinesla 15 druhů, jeden druh byl nový pro Československo a čtyři druhy byly nové pro samotné území Čech. Specializovaný výzkum čeledí v jihomoravském lužním lese, jako součást širšího dipterologického projektu, pokračoval (viz výše) a shromážděná data dala vzniknout další práci, která se zabývala dominancí jednotlivých druhů a jejich sezónní dynamikou (VAŇHARA 1986b). Rozsáhlý materiál a všechny publikované nálezy dřívějších autorů posloužil jako podklad pro studii o horizontální a vertikální distribuci jednotlivých druhů žijících na území České republiky a Slovenska (VAŇHARA 1995). Práce rovněž obsahuje revidovaný soupis druhů z roku 1987, který tak po doplnění obsahoval 32 druhů pro ČR a 27 druhů pro SR. Byl zde také vyhodnocen stupeň poznání čeledí v jednotlivých přirozených regionech obou států a možnosti jejich modelového využití pro kvalitativní hodnocení zkoumaného území pomocí indexu druhové kvality – Species Quality Index (SQI). V posledních letech proběhlo v České republice a na Slovensku několik velkých dipterologických projektů, při nichž byla prozkoumána i fauna obou čeledí Bukovských vrchů, kde bylo nalezeno 19 druhů (VAŇHARA & ROHÁČEK 1995), fauna Pálavy s 19 druhy (VAŇHARA 1998), Bílinska a Duchcovska se 13 druhy (VAŇHARA & BARTÁK 2000) a Podyjí s 19 druhy (VAŇHARA et al. 2005). V Jizerských horách a na Frýdlantsku proběhl v letech 2002 až 2007 základní faunistický výzkum obou čeledí, jehož výsledky jsou shrnuty v práci TKOČ & VAŇHARA (2008b), nalezeno bylo 11 druhů z čeledi Platypezidae a jeden z čeledi Opetiidae. Celá práce viz příloha IVc. Posledním podobným projektem byl průzkum dvoukřídlých v CHKO a BR Poľana (ROHÁČEK & ŠEVČÍK 2009) kde bylo nalezeno 22 druhů z čeledi Platypezidae. V průběhu podzimu 2010 (nedlouho před odevzdáním této práce) byl autorem nově nalezen druh Kesselimyia chandleri i pro Slovensko, tato informace je připravována s dalšími autory k publikaci (BEUK et al., in prep.).

21 2.3. Morfologie larev, jejich vývoj a hostitelské houby

Již CZERNY (1930) se zabýval larvami stlačenkovitých, popsal tři larvy a také shrnul záznamy o vychovaných druzích jiných autorů, uvedl celkem 8 druhů z čeledi Platypezidae vychovaných z hub. THOMAS (1939) publikoval seznam živočichů živících se houbami a uvedl zde i jeden nearktický druh z čeledi Platypezidae vychovaný z plodnic hub. BRINDLE (1961) se zabýval ve své práci taxonomickými problémy u larev z území Velké Británie. Bylo zde uvedeno 5 druhů larev, jejich klíč a jejich hostitelské houby. KESSEL et al. (1973) publikovali souhrnnou studii amerických druhů, kde popisují všechny známé larvy a pupária a připojili i informace o hostitelských houbách. Zpracován je také klíč 10 rodů. Také v Manuálu nearktických dvoukřídlých KESSEL (1987) bylo uvedeno vyobrazení 7 druhů larev a klíč larev 9 rodů. KRIVOSHEINA et al. (1986) popsali tři larvy. Kompilaci všech publikovaných palearktických nálezů dvoukřídlých získaných z hub nebo hlenek (Myxomycota) zpracoval JAKOVLEV (1994), kde zaznamenal 17 druhů, které se vylíhly z hub. CHANDLER (2001) popsal 16 druhů larev a pupárií. Pro 21 druhů, vyskytujících se v Evropě, uvedl hostitelskou houbu. Připojil také klíč larev do rodů. Zde uvedený systematický seznam hub, ve kterých se vyvíjejí larvy stlačenkovitých, obsahuje celkem 29 rodových názvů hub, konkrétní druhy hub byly uvedeny v poznámkách o biologii jednotlivých druhů Platypezidae. ROTHERAY et al. (2004) poskytli souhrnný přehled téměř všech doposud známých larev, jejich podrobný popis s ilustracemi a kladistickou analýzu za pomoci 43 larválních znaků (celkem 16 druhů z 11 rodů, z evropských rodů nebyl zařazen rod Kesselimyia). ŠEVČÍK (2006) uvedl pro ČR a SR nálezy larev 8 druhů, ty byly dochovány do stadia dospělce. Ke každému druhu je podán výčet dosud známých hostitelských hub v ČR a SR. Připojen je také systematický přehled hostitelských hub a příslušných druhů dvoukřídlého hmyzu. TKOČ & VAŇHARA (2008a) publikovali podrobný popis pupária druhu Lindneromyia hungarica z materiálu, který byl zároveň prvním nálezem tohoto druhu v ČR. Popis byl dokladován fotografiemi z rastrovacího elektronového mikroskopu a všechny důležité morfologické struktury byly srovnány s blízce příbuzným, sympatrickým druhem L. dorsalis. Práce obsahuje také poznámky k biologii druhu a klíč evropských druhů rodu. Celá práce viz příloha IVb. V roce 2008 byly publikovány dva články, věnující se morfologii a biologii larválních stádií několika druhů. KRIVOSHEINA (2008a) popsala morfologii tří druhů rodu Callomyia, uvedla klíč larev a pupárií pro čtyři známé palearktické druhy tohoto rodu. Tato práce

22 objasnila larvální biologii dvou druhů rodu. KRIVOSHEINA (2008b) dále popsala larvy tří druhů z rodu Polyporivora a larvy druhů Seri obscuripennis a Bolopus furcatus.

2.4. Molekulárně-genetické analýzy

Souhrnná fylogenetická studie čeledí Opetiidae a Platypezidae, založená na molekulárních datech, nebyla dosud publikována, zástupci z čeledi Platypezidae se však objevili v několika studiích zaměřených na příbuzné skupiny, kde byli většinou využiti jako vnější skupina (outgroup). Fylogenetickou analýzu na základě 12S a 16S rRNA mitochondriálních genových sekvencí čeledi Phoridae a důležitých druhů skupiny Aschiza provedli COOK et al. (2004). Monofyletická pozice čeledi Phoridae byla podpořena, v analýze byly spolu s jinými použity druhy Opetia nigra a Protoclythia modesta. Tyto dva druhy na výsledném stromu netvořily monofyletickou skupinu a jejich pozice v kladogramu je oddělená, Protoclythia modesta zde byla vyhodnocena jako bazální (zařadila se do vnější skupiny) a Opetia nigra spolu s Lonchoptera lutea (Lonchopteridae) byly v rámci vniřní skupiny vyhodnoceny jako sesterská skupina k čeledi Phoridae. Takovéto oddělení Opetiidae, Lonchopteridae a Phoridae od Platypezidae by znamenalo parafyletický nebo polyfyletický původ skupiny Aschiza a je v nesouladu se současnou klasifikací. K molekulární analýze čeledi Syrphidae (STÅHLS et al. 2003) byl pro vnější skupinu použit druh Agathomyia unicolor, který zde tvoří tzv. nejvnější větev v rámci vnější skupiny, z čehož nelze vypovědět jeho příbuznost k ostatním studovaným druhům. V databázi GenBank (BENSON et al. 2008), která soustřeďuje velké množství sekvencí DNA/RNA organismů z různých genů, jsou uvedeny informace o struktuře některých genů nebo proteinů pro 10 druhů z čeledi Opetiidae a Platypezidae (Agathomyia unicolor, Callomyia sp., Opetia nigra, Lindneromyia argentifascia, Paraplatypeza atra, Paraplatypeza sp., Platypeza consobrina, Platypeza sp., Plesioclythia sp., Protoclythia modesta).

23 2.5. Ochrana

V červeném seznamu ČR (VAŇHARA & ŠEVČÍK 2005) je uvedeno 14 druhů jako kriticky ohrožené (CR), 3 druhy ohrožené (EN) a 8 druhů jako zranitelné (VU). To znamená, že pouze 7 druhů z fauny ČR na tomto seznamu není uvedeno. Stupeň ohrožení druhů podle autorů souvisí se stupněm ohrožení hub a mycelií, ve kterých se vyvíjejí, která jsou vázána na jednotlivé stromy, biotopy a tím i na celé lesní ekosystémy. Pro ochranu fauny čeledí je tedy důležitá ochrana biotopů, kde žijí jejich zástupci, ne jednotlivých jedinců. Publikované navržení ochrany v ČR však zatím nemá právní validitu, tyto druhy nejsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 319/1992 Sb., kde je uveden seznam chráněných druhů živočichů podle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

24 3. Materiál a metodika

3.1. Materiál

Použitý materiál pro molekulárně-genetickou analýzu byl získán vlastním sběrem i z různých muzejních nebo soukromých sbírek, podrobnosti viz Tab. 1. Většina druhů byla preparována na sucho na entomologické špendlíky, druhy Callomyia dives, Seri obscuripennis a Polyporivora ornata byly studovány jako preparáty lihové. Celkem bylo analyzováno 20 jedinců.

Tabulka 1. Přehled materiálu použitého pro molekulárně-genetickou analýzu. (CZ – Česká republika; SK – Slovenská republika; SP – Španělsko; BR – Biosférická rezervace; NPR – Národní přírodní rezervace; PR – Přírodní rezervace; PřP – Přírodní park; ex – latinsky „z“, „ze“ zde ve smylsu „vychováno z“.)

DRUH ♂/♀ LOKALITA SBÍRAL DATUM DET. CZ – Bohemia, Jizerské hory, Opetia nigra ♂ Hodkovice n. Mohel.; smyk. J. Preisler 2.IX.2004 M. Tkoč

SK – Poľana BR, Hrochoťská dolina, 22.VIII.2007 J. Roháček Microsania pectipennis ♂ Kyslinky; smyk v kouři ohně. J. Roháček CZ – Bohemia, Jizerské hory, Rejdice, Agathomyia viduella ♀ potok Ješkrabec; smyk. J. Preisler 25.V.2005 M. Tkoč

CZ – Moravia, PřP Chřiby, 4.X.2008 A. unicolor ♀ Buchlovice; smyk. M. Tkoč M. Tkoč CZ – Moravia, PřP Chřiby, 6.X.2008 A. falleni ♀ Buchlovice; smyk. M. Tkoč M. Tkoč CZ – Bohemia, Jizerské hory, Ovčí A. elegantula ♂ Hora, Chrastava; smyk. J. Preisler 1.IX.2005 M. Tkoč

A. wankowiczii ♂ CZ – Bohemia, Čelákovice. M. Barták 19.V.1992 M. Tkoč

CZ – Bohemia, Jizerské hory, Ovčí Callomyia amoena ♀ Hora, Chrastava; smyk. J. Preisler 1.IX.2005 M. Tkoč SP – Canary Is., La Palma, Caldera de C. dives ♀ Taburiente, Barranco de Las Traves; T.D. Quero 18.X.1999 M. Tkoč Malaiseho past. 1068 m asl. CZ – Bohemia, Jizerské hory, Jedlový 12.VII.2005 C. speciosa ♂ důl PR; smyk. J. Preisler M. Tkoč CZ – Bohemia, Jizerské hory, Ovčí Platypezina connexa ♂ Hora, Chrastava; smyk. J. Preisler 1.IX.2005 M. Tkoč CZ – Moravia, PřP Chřiby, Protoclythia modesta ♂ Buchlovice; smyk. M. Tkoč 6.X.2008 M. Tkoč CZ – Moravia, PřP Chřiby, 6.X.2008 P. rufa ♂ Buchlovice; smyk. M. Tkoč M. Tkoč CZ – Moravia, Ostrava, halda Ema, ex Seri obscuripennis ♂ Polyporus badius. M. Hora 26.VIII.2008 J. Ševčík CZ – Moravia, Hrubý Jeseník, NPR 15.VIII.2002 Polyporivora ornata ♀ Skřítek, ex Trametes versicolor. J. Ševčík J. Ševčík CZ – Moravia, PřP Chřiby, Kesselimyia chandleri ♂ Buchlovice,PR Holý Kopec; M. Tkoč 3.VIII.2008 M. Tkoč ex Macrolepiota procera. CZ – Moravia, PřP Chřiby, 7.X.2008 Platypeza consobrina ♀ Buchlovice; smyk. M. Tkoč M. Tkoč CZ – Moravia, Kostelany nad Moravou; 1.VII.2006 Paraplatypeza atra ♂ ex Pluteus cervinus. M. Tkoč M. Tkoč CZ – Moravia, Skrbeň, Daliboř; 19.VIII.2008 Lindneromyia dorsalis ♀ ex Agaricus campestris. M. Tkoč M. Tkoč L. hungarica ♀ CZ – Moravia, Jihlava; ex Agaricus sp. D. Dvořák 12.IX.2005 M. Tkoč

25 Pro potřeby ověření či získání informací o jednotlivých stavech morfologických znaků následně využitých pro kladistickou analýzu byl použit materiál ze sbírky J. Vaňhary (deponováno na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU, Brno) a materiál vlastní. První sbírka byla nashromážděna mnoha různými metodami (smýkání lesní vegetace, Malaiseho pasti, chovy z plodnic hub, chytaní v kouři ohně, metodou žlutých misek, zemní pasti apod.), sbírka autora byla nashromážděna především z chovů plodnic hub, přímým sběrem z hub a také smykem z vegetace. Celkem bylo prostudováno 80 jedinců. Materiál vyhodnocený v rámci faunistického průzkumu Jizerských hor a Frýdlantska byl získán smykem entomologickou sítí (J. Preisler leg.), jeden vzorek byl získán Malaiseho pastí a jeden vzorek metodou žlutých misek (oba J. Preisler & P. Vonička leg.). Materiál byl po determinaci rozdělen a jeho větší část byla uložena ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci a zbylá část ve sbírce autora (M. Tkoč). Celkem bylo determinováno 70 jedinců. Materiál (2 ex.) využitý pro popis pupária druhu Lindneromyia hungarica (příloha VIb) byl získán z chovu plodnice houby Agaricus arvensis (20.VIII. 2006, CZ – Moravia, Chřiby, Buchlovice, M. Tkoč leg., det. et coll.), viz TKOČ & VAŇHARA (2008a). Všechen použitý materiál byl determinován autorem za pomoci určovacího klíče CHANDLER (2001), popř. SHATALKIN (1985). Pro všechny výše zmiňované metody bylo prostudováno 172 jedinců.

3.2. Metodika získávání a zpracování dat

3.2.1. Molekulární data

Bylo vybráno pět genových markerů 12S rDNA, 16S rDNA, COIa, COIb a cyt B mitochondriální DNA, které jsou vhodné na řešení fylogenetických vztahů uvnitř čeledí (TÓTHOVÁ et al. 2006). Např. genové markery 12S rDNA a 16S rDNA byly použity na studii fylogeneze Syrphidoidea a čeledi Pipunculidae (SKEVINGTON & YEATES 2000) a i pro studium příbuznosti rodů čeledí Phoridae a Anthomyzidae (COOK et al. 2004, ROHÁČEK et al. 2009), dále mitochondriální gen COI a jaderný gen 28S rRNA byly využity pro studium příbuznosti druhů čeledi Syrphidae (STÅHLS et al. 2003). Pro laboratorní analýzy byl použit suchý nebo lihový materiál (20 jedinců, seznam viz Tab. 1). Byli vybráni vždy nejběžnější druhy rodů, významou roli při výběru druhů sehrála dostupnost čerstvého materiálu, vzorky totiž nesmí být starší 20 let a nesmí být konzervovány ve formaldehydu (TÓTHOVÁ et al. 2006). Více k výběru druhů viz kapitola 3.2.2.

26 DNA byla extrahována pomocí Dneasy Blood and Tissue Kit (QIAGEN) podle instrukcí v protokolu výrobce. Jednotliví jedinci nebo jejich části (většinou nohy, abdomen) byli opláchnuti v roztoku PBS, umístěni do sterilní „eppendorf“ zkumavky a homogenizováni v tekutém dusíku. Po přidání proteinázy K byly vzorky inkubovány při 56 °C po dobu tří hodin. Extrakce DNA byla dokončena dle postupů uváděných výrobcem kitu. Fragmenty mitochondriálních genů byly amplifikovány použitím primerů 12Sma (5' CTGGGATTAGATACCCTGTTAT) a 12Smb (5' CAGAGAGTGACGGGCGATTTGT) (COOK et al. 2004) pro 12S rDNA, a modifikovanými primery mt32 (5' CAACATCG- AGGTCGC) a mt34 (5' TTGACCGTGCAAAGGTAG) (NIRMALA et al. 2001) pro 16S rDNA. Fragmenty genu pro cytochrom-oxidázu I byly amplifikovány ve dvou částech: COIa pomocí primeru LCO (5' GGTCAACAAATCATAAAGATATTGG) a primeru HCO (5' TAAACTTCAGGGTGACCAAAAAATCA) a COIb pomocí mtd8 (5' CAACATT- TATTTTGATTTTTTGG) a mtd12 (5' TCCAATGCACTAATCTGCCATATTA). Fragment genu pro cytB byl amplifikován pomocí primerů cytB1 (5' GGACAAATATCATTTTGAG- GAGCAACAG) a cytB2 (5' ATTACTCCTCCTAGCTTATTAGGAATTG) (pro všechny uvedené primery viz KUTTY et al. 2008). Všechny reakce PCR byly provedeny v 20 μl podle následného protokolu: 1x PCR buffer (Fermentas), 2mM MgCl2, 1.2U Taq polymerase (Fermentas) a 4 μM obou primerů. Teploty reakce byly nastaveny dle standardních podmínek: 2 min úvodní denaturace při 94 °C, následováno 38 cykly sestávajících z 94 °C na 30 s, 50 °C na 30 s a 72 °C na 1 min 30 s, zakončeno závěrečnou extenzí při 72 °C na 7 min. Případné optimalizace proběhly úpravou annealingové teploty, zvýšením koncentrace Mg2+, přidáním BSA, či zvýšením množství vstupního templátu DNA. PCR reakce byly provedeny v EpGradientS thermal cycler (Eppendorf). Získané PCR produkty byly vizualizovány v 1% agarózovém gelu pomocí fluorescenčního barviva GoldView, následně purifikovány pomocí QIAquick PCR Purification Kit (QIAGEN) a použity přímo na sekvenování za pomoci sekvenačního kitu BigDye Sequencing kit 3.1. v automatizovaném genetickém analyzátoru 3310 Genetic Analyser (Applied Biosystems). Fragmenty o finální velikosti 355 bp (16S) a 401 bp (12S), 597 bp (COIa), 696 bp (COIb) a 647 bp (cytB) byly sekvenovány z obou stran. Získané sekvence byly manuálně upraveny v programu Sequencher v. 4.8 (GeneCodes) a následné rekonstrukce fylogenetických vztahů byly provedeny v programech PAUP* v.4.0b10 (SWOFFORD 2002), MEGA v. 3.1 (KUMAR et al. 2004), TNT (GOLOBOFF et al. 2000) a MrBayes v. 3.1.1. (HUELSENBECK & RONQUIST 2001). Příbuzenské vztahy byly rekonstruovány pomocí algoritmu Bayesovy analýzy (Bayesian interference) použitím programu MrBayes v. 3.1.1. (HUELSENBECK &

27 RONQUIST 2001). Pro testování a výběr nejvhodnějšího evolučního modelu byl použit MrModeltest v. 2.2. (NYLANDER 2004). Parametry Bayesovy analýzy byly nastaveny následovně: mcmc printfreq=1000, samplefreq=1000, nchains=8, nruns=2, temp=0,05, swapfreq=1, nswap=2, printmax=16, mcmcdiagn=yes, diagnfreq=1000, relburnin=yes, burninfrac=0.3; sumt displaygeq=0.5, burnin=300; sump burnin=300. Věrohodnost topologie výsledného stromu byla ověřena 1 000 000 generacemi. Spolehlivost větví fylogenetického stromu je udávána posteriorními pravděpodobnostmi (posterior probability), přičemž jsou zobrazeny jen hodnoty vyšší než 0,5. Výsledný strom byl editován v programu TreeView (PAGE 1996) a upraven pomocí Adobe Photoshop 8.0 CS.

3.2.2. Morfologická data

Při výběru morfologických znaků pro kladistickou analýzu byly využity znaky již dříve v literatuře diskutované (CHANDLER 2001), z nichž byla část nově upřesněna nebo upravena např. převedením na znaky vícestavové (v těchto případech bylo často několik binárních znaků nahrazeno jedním vícestavovým), některé nebyly použity vůbec a několik znaků bylo definováno nově. Celkem bylo použito 34 znaků dospělců a dva znaky larev. Jako vnější skupina (outgroup) byl vybrán druh Opetia nigra a do vnitřní skupiny (ingroup) bylo zahrnuto 19 druhů podle Tab. 2.

Tabulka 2. Přehled druhů použitých pro kladistickou analýzu. Označení „VAŇHARA“ – stavy znaků získány z materiálu sbírky J. Vaňhary; „TKOČ“ – stavy znaků získány z materiálu sbírky autora.

ZDROJ DAT DRUH ♂ ♀ Opetia nigra (outgroup) VAŇHARA VAŇHARA Microsania pectipennis VAŇHARA VAŇHARA Agathomyia viduella TKOČ TKOČ A. unicolor TKOČ TKOČ A. falleni TKOČ TKOČ A. elegantula VAŇHARA VAŇHARA A. wankowiczii TKOČ VAŇHARA Callomyia amoena TKOČ TKOČ C. dives TKOČ TKOČ C. speciosa VAŇHARA VAŇHARA Platypezina connexa VAŇHARA VAŇHARA Protoclythia modesta TKOČ TKOČ P. rufa TKOČ TKOČ Seri obscuripennis VAŇHARA VAŇHARA Polyporivora ornata VAŇHARA VAŇHARA Kesselimyia chandleri TKOČ TKOČ Platypeza consobrina VAŇHARA TKOČ Paraplatypeza atra TKOČ TKOČ Lindneromyia dorsalis TKOČ TKOČ L. hungarica TKOČ TKOČ

28 Druhy byly vybrány tak, aby pokrývaly co největší morfologickou rozmanitost čeledi, vnitřní skupina proto obsahuje zástupce 11 rodů z celkově 12 známých rodů v Evropě a z největšího rodu Agathomyia bylo analyzováno pět druhů. Bylo také záměrem použít stejné druhy jako v molekulárně-genetické analýze, kvůli následnému srovnání. Proto byla kritériem výběru především dostupnost materiálu, byly použity druhy spíše běžnější, protože vzácné druhy z čeledi Platypezidae se ve sbírkách vykytují pouze v jednom či několika málo exemplářích a často jde o velmi staré exempláře. Typovými druhy pro své rody jsou druhy Opetia nigra, Microsania pectipennis, Platypezina connexa a Kesselimyia chandleri. Stavy znaků pro sestavení matice byly primárně ověřovány na sbírkovém materiálu a následně ověřeny v literatuře. Znaky některých druhů byly z důvodu jejich neznámé larvy vyhodnoceny jako neurčitelné a v matici jsou označeny symbolem „?“. Pro sestavení matice (příloha II) byl použit program WinClada 1.00.08 (NIXON 2002). S vícestavovýmy znaky bylo zacházeno jako s neuspořádanými („unordered“, Fitchova optimalizace). Vlastní kladistická analýza matice znaků s použitím kritéria maximální parsimonie byla provedena heuristickým algoritmem v programu NONA 2.0 (GOLOBOFF 1999) s parametry: maximum trees to keep = 10000 trees; number of replication = 5; starting trees per replication = 5; search strategy = multiple TBR+TBR. Výsledné tři nejkratší stromy posloužily k sestavení přísně konsenzuálního stromu (strict consensus) v programu WinClada, který byl následně upraven v grafickém programu Paint Shop Pro X.

3.3. Biologie jedinců (chovy a pozorování)

Vzorky plodnic hub byly nasbírány autorem, popř. získány darem v období května až října let 2005–2010. Houby byly determinovány autorem za pomoci literatury (HAGARA et al. 2005, GERHARDT 2003), popř. byla jejich determinace konzultována s mykologem D. Dvořákem (ÚBZ PřF MU Brno). Dohromady bylo realizováno 44 chovů, během kterých bylo získáno více než 190 exemplářů dvoukřídlých z čeledi Platypezidae. Vylíhlí dospělci a larvy byli po usmrcení preparováni na sucho, nebo byli uloženi do zkumavek v 70% etanolu. V několika případech byli vychováni také dvoukřídlí ostatních čeledí, ti byli preparováni a uloženi, ale nebyli vyhodnoceni. Lokality, druhy hub, úspěšnost chovu a další podrobnosti o jednotlivých chovech viz výsledky (kapitola 4.3.). Samotné laboratorní chovy byly realizovány za pomoci plastových nebo skleněných nádob, do nichž byl nasypán zvlhčený substrát (písek, zemina, piliny), na substrát byla položena plodnice houby a nádoba byla zakryta prodyšným víčkem. Označené nádoby byly ponechány v laboratoři za pokojové teploty (okolo 20° C), za přístupu denního světla, ovšem

29 bez přímého slunečního svitu. Nádoby byly průběžně kontrolovány a u zasychajících byla doplňována vlhkost rosením, ovšem vždy tak, aby nedošlo k utopení larev. Pozorování byla provedena v terénu, během terénních prací a biologických exkurzí, především při hledání a sběru hub pro chovy, nebo také při smýkání lesního podrostu. Během těchto pozorování byla zaznamenána data a informace o bionomii některých druhů, datum a lokalita výskytu (v některých případech přístrojem GPS), nebo byla pořízena fotografie jedince, habitatu nebo lokality pomocí fotoaparátu Canon 400D s objektivem EF-S 65mm MACRO.

30 4. Výsledky

4.1. Fylogeneze čeledi Platypezidae

4.1.1. Molekulárně-genetická analýza

Celkem bylo úspěšně získáno 67 ze 100 analyzovaných fragmentů mtDNA genových markerů (16S rRNA, 12S rRNA, COIa, COIb, cyt B) pro 19 druhů z čeledi Platypezidae a pro druh Opetia nigra, jakožto vnější skupinu (Tab. 3). Pro Bayesovu analýzu byl v programu MrModeltest vybrán model GTR+I+G jako optimální pro studovaný datový soubor.

Tabulka 3. Přehled analyzovaných částí sekvencí mitochondriálních genů a jejich pozice v souboru dat. (A – sekvence úspěšně získána a analyzována; – sekvence nezískána).

Genový marker 16S 12S COIa COIb cytB Pozice v souboru dat 1-355 356-756 757-1353 1354-2049 2050-2696 Opetia nigra (outgroup) A A – – A Microsania pectipennis A A A A A Agathomyia viduella A A – – – A. unicolor A A A A – A. falleni A A A – – A. elegantula A A A A – A. wankowiczii A A – – – Callomyia amoena A A – – – C. dives A A – A A C. speciosa A – – – – Platypezina connexa A A – – A Protoclythia modesta A A A A – P. rufa A A A A – Seri obscuripennis – A A – A Polyporivora ornata A A A – – Kesselimyia chandleri A A A A – Platypeza consobrina A A A A A Paraplatypeza atra A A A – – Lindneromyia dorsalis A – A A A L. hungarica A A A A –

Získaný fylogenetický strom (Obr. 11), vytvořený na základě Bayesovy analýzy, polytomicky dělí vnitřní skupinu (ingroup) na tři monofyletické skupiny (klády, clades):

31 1. Druh Microsania pectipennis spolu s ostatními zástupci podčeledi Platypezinae: Zde je druh Microsania pectipennis sesterský ke všem ostatním studovaným druhům podčeledi Platypezinae, která tvoří silně podpořenou (posteriorní pravděpodobnost – PP = 0,87) monofyletickou skupinu. Uvnitř této skupiny tvoří rody Polyporivora, Protoclythia a Seri jednu větev, v níž je rod Polyporivora sesterský k rodům Protoclythia a Seri. Druhá velmi silně podpořená větev (PP = 1,00) je polytomicky rozdělena na rody Platypeza, Kesselimyia a Paraplatypeza + Lindneromyia. Rod Paraplatypeza tedy je příbuznější k rodu Lindneromyia než k rodům Kesselimya a Platypeza. Druhy L. hugarica a L. dorsalis a také Pr. modesta a Pr. rufa jsou si navzájem velmi blízce příbuzné (u obou PP = 1,00) a tedy není pochyb o jejich správném zařazení do rodu.

Obrázek 11. Fylogenze čeledi Platypezidae. Výsledný fylogenetický strom získaný pomocí Bayesovy analýzy s použitím modelu GTR+I+G kombinovaného souboru dat složeného ze 16S a 12S rRNA, COIa, COIb a cytB mitochondriálních DNA markerů o celkové délce 2696 bp. Nad větvemi jsou vyčísleny posteriorní pravděpodobnosti (zobrazeny pouze ty s 0,5 a více), podporující jednotlivé větve. Orig.

2. Zástupce rodů Platypezina, Callomyia a část druhů rodu Agathomyia: Zde jsou zařazeni všichni zkoumaní zástupci podčeledi Callomyiinae, kromě dvou druhů rodu Agathomyia (A. unicolor a A. falleni), polytomicky rozděleni na čtyři větve (zástupci rodů Platypezina, Callomyia a Agathomyia). Všechny tři druhy rodu

32 Callomyia tvoří velmi silně podpořenou monofyletickou skupinu (PP = 1,00), přičemž druhy C. amoena a C. speciosa vykazují bližší příbuznost (PP = 0,76). Druh Platypezina connexa leží v této skupině, ovšem jeho příbuznost k ostatním druhům není jasná. Další silně podpořenou (PP = 0,97) větev tvoří druhy A. elegantula a A wankowiczii, zatímco druh A. viduella leží mimo a tvoří samostatnou větev v rámci tohoto kládu.

3. Druhy Agathomyia unicolor a A. falleni. Příbuznost těchto druhů je velmi silně podpořena (PP = 0,98). Ve výsledném fylogenetickém stromu zaujímají izolovanou pozici oproti všem ostatním zkoumaným druhům, a to dokonce i mimo vlastní rod Agathomyia a podčeleď Callomyiinae.

Pokud shrneme nejdůležitější závěry této molekulárně-genetické analýzy a dáme je do kontextu se současnou klasifikací čeledi (ta vychází z fylogeneze uvedené v CHANDLER 2001), tak lze tyto závěry vyjádřit následujícími hypotézami, které jsou s klasifikací v souladu:

· Podčeleď Platypezinae je monofyletická. · Rod Callomyia je monofyletický. · Rod Protoclythia je monofyletický. · Rod Lindneromyia je monofyletický.

Závěry, které jsou nové, nebo v rozporu se současnou klasifikací lze shrnout následujícími hypotézami, které je nutno v budoucnu potvrdit či vyvrátit:

· Podčeleď Microsaniinae, zde zastoupená druhem Microsania pectipennis, je sesterskou skupinou k podčeledi Platypezinae. · Podčeleď Callomyiinae je parafyletická. · Rod Agathomyia je parafyletický.

33 4.1.2. Seznam morfologických znaků použitých v kladistické analýze

Tělo: 1. Zbarvení ♂ a ♀: obě pohlaví zbarveny uniformě (0); ♀ zbarvená výrazně jinak než ♂ (1).

Hlava (caput) (Obr. 5): 2. První tykadlový článek (scapus): se štětinami (0); holý (1). 3. Tykadlová štětina (arista): s jemnými štětinami (0); holá (1). 4. Tykadlová štětina (arista): složená ze dvou článků – aristomer (0); složená ze tří článků – aristomer (1). 5. Čelo u ♀ (frons): přítomny vertikální, orbitální a frontální štětiny (0); přítomny pouze krátké, roztroušené frontální štětiny (1). 6. Čelo u ♀ (frons): lesklé (0); matné (1). 7. Ocellární štětiny (ocellar bristles): jeden pár štětin (0); dva a více párů štětin (1). 8. Líce a tváře (gena, parafacial): štětinaté (0); holé (1). 9. Frontální štětiny u ♂ (frontal setae): přítomné, dlouhé (0); nepřítomné, nebo velmi redukované (1).

Obrázek 5. Morfologie hlavy čeledi Platypezidae. Levý laterální pohled (kromě b – anteriorní pohled): a: Microsania pallipes, samice; b: Agathomyia setipes, samice; c: Microsania pallipes, samec; d: Platypezina connexa, samec; e: Platypezina connexa, samice; f: Platypeza fasciata, samice; g: Seri obscuripennis, samec. (štětiny: fr – frontální, po – postokulární, oc – ocellární, orb – orbitální, pf – parafaciální, v – vertikální). Upraveno podle CHANDLER 2001.

34 Hruď (thorax) (Obr. 6): 10. Akrostichální štětiny (acrostichal bristles): vyvinuty, ale špatně rozlišitelné od ostatních hrudních štětin (0); vyvinuty, dobře rozlišitelné (1); nevyvinuty nebo velmi redukované (2). 11. Řada dorzocentrálních štětin (dorsocentral row of bristles): přítomná, ale špatně rozlišitelná od ostatních hrudních štětin (0); po celé délce uniseriální (1); po celé délce biseriální (2); alespoň částečně pluriseriální (3). 12. Notopleurální štětiny (notopleural bristles): tři a více (0), dvě (1).

Obrázek 6. Morfologie hrudi čeledi Platypezidae. Dorzální pohled: Agathomyia elegantula. (štětiny: ac – akrostichální, dc – dorzocentrální, hm – humerální, ia – intra-alární, npl – notopleurální, pa – postalární, ph – posthumerální, sa – supra-alární, sc – skutelární; posut – postsuturální, presc – preskutelární, presut – presuturální). Podle CHANDLER 2001.

35 Křídla (allae) (Obr. 7): 13. Styl skládání křídel v klidu „in situ“: křídla složená celou nebo téměř celou plochou přes sebe (0); křídla složená ve tvaru V méně než 1/2 plochy přes sebe (1). 14. Příčná žilka dm-cu: nepřítomná (0); přítomná (1).

15. Radiální žilka (radial vein) R1: ♂ dlouhá, ♀ krátká (0); krátká, nedosahuje 2/3 délky křídla (1); dlouhá, stejná nebo delší než 2/3 délky křídla (2).

16. Mediální žilka (medial vein) M1+2: rozvětvená (0); rozvětvená, ale bazální část M1

nesrostlá s M2 (1); nerozvětvená (2).

17. Pozice větvení žilek M1 a M2: rozvětveny daleko od okraje křídla (0); rozvětveny středně daleko od okraje křídla (v blízkosti příčné žilky dm-cu) (1); rozvětveny blízko k okraji křídla (daleko od příčné žilky dm-cu) (2); žilky nerozvětveny (3). 18. Kostální žilka (costal vein) C: normálně sklerotizovaná, bez silného otrnění (0); tlustá a silně otrněná do bodu srůstu se žilkou R1, poté silně zúžená a bez silných trnů (1). 19. Příčná žilka r-m: normálně vyvinutá, její pozice vždy blíže k vrcholu křídla než rozvětvení radiální žilky (0); přítomen pouze jemný záhyb, jeho pozice stejná nebo více bazální než rozvětvení radiální žilky (1). 20. Zbarvení křídla: tmavá přední část křídla, nezřetelně ohraničené zbarvení (0); pterostigma

přítomné v části subkostálního pole sc, přesahující žilku R1 a v apikálním směru končící

těsně za srůstem R1 s kostální žilkou C (1); pterostigma končí výrazně apikálně dále za

srůstem R1 a kostální žilky a zároveň je pole sc zabarvené (2); pole sc zabarvené více než ostatní křídelní pole, nebo křídlo jednotně zbarvené, nebo hyalinní (3).

21. Žilka R1: bez ostnů (0); s ostny (1). 22. Anální pole (cell cu-p): krátké, jeho délka menší nebo stejná jako 1/2 délky žilky

A1+CuA2 za análním polem (0); střední, jeho délka větší než 1/2 délky a zároveň menší

než délka žilky A1+CuA2 za análním polem (1); dlouhé, jeho délka stejná nebo větší než

délka žilky A1+CuA2 za análním polem (2). 23. Mikrotrichie na křídle (wing microtrichia): uniformě vyvinuty po celé ploše křídla (0); kostální pole bc a c bez mikrotrichií (1). 24. Okraj análního laloku a křídelního laloku (anal lobe, alula): s jemnými štětinami (0); se silnými štětinami (1).

Obrázek 7. Morfologie křídla čeledi Platypezidae. Samci: a: Microsania pectipennis; b: Platypezina connexa; c: Callomyia dives; d: Lindneromyia dorsalis. Zkratky viz text. Upraveno podle CHANDLER 2001.

37 Nohy (Obr. 8, 9): 25. Zadní chodidlo, tarzus (tarsus) ♀: bez tarzálních plošek (soles) (0); s tarzálními ploškami (soles) (1). 26. První tarzomera na zadním tarzu: dlouhá, tzn. stejně dlouhá nebo delší než společná délka 2. – 3. tarzomery (0); zkrácená, výrazně kratší než společná délka 2. – 3. tarzomery (1). 27. Délka 3. tarzomery zadní nohy ♀: krátká, výrazně kratší než délka 1. tarzomery (0); střední, její ventrální strana kratší nebo stejně dlouhá jako délka 1. tarzomery (1); dlouhá, její ventrální strana delší než délka 1. tarzomery (2). 28. Výrazná zahnutá štětina na bázi předního femuru (oxhorn seta) a výstupek na středním femuru ♂ (notch): nepřítomny (0); přítomny (1). 29. Silná pv seta na bázi zadního femuru ♂: nepřítomna (0); přítomna (1). 30. Mediální silná pv seta uprostřed zadního femuru (median pv seta): nepřítomna (0); přítomna (1). 31. Anteriorní a posteriorní ostruha (av and pv spurs) na střední tibii: obě přítomny (0); přítomna pouze posteriorní ostruha (pv spur) (1). Obrázek 8. Morfologie nohy čeledi Platypezidae. Zadní nohy samic, anteriorní pohled. – a: Microsania pectipennis, noha; b: Agathomyia woodella, tarzus; c: Polyporivora picta, tarzus. (soles: tarzální plošky). Upraveno podle CHANDLER (2001).

Obrázek 9. Morfologie nohy čeledi Platypezidae. Zadní nohy samců, anteriorní pohled. – a: Agathomyia vernalis, přední noha, posteriorní pohled; b: Callomyia speciosa, střední noha, anteriorní pohled; c: Callomyia speciosa, zadní noha, anteriorní pohled. Zkratky viz text. Podle CHANDLER (2001).

38 Zadeček (abdomen): 32. Tergity a sternity: těsně spojeny nebo se překrývají, membrána mezi nimi není viditelná (0); sternity zúžené, membrána mezi sternity a tergity viditelná (1). 33. Tvar abdomenu ♀: válcovitý (0); dorzoventrálně zploštělý (1).

Samčí genitál: 34. Aedeagus: nezatočený, bez štětin (0); zatočený se štětinami (1).

Larva (Obr. 10): 35. Počet dorzálních výběžků (processes, dp) na segmentech středohrudi (mesothorax, sg2): výběžky 2 (0); 3 (1); 4 (2). 36. Tvar larvy a pupária: válcovité (0); dorzoventrálně zploštělé, larva se živí na površích (1); dorzoventrálně zploštělé, larva se živí mezi lupeny plodnic hub (2).

Obrázek 10. Morfologie larvy čeledi Platypezidae. Platypeza faciata, dorzální pohled: a: larva; b: detail hlavy, prvního (prothorax) a druhého segmentu (mesothorax); c: anální segment. (ant – tykadlo, as – anteriorní průduch, dp – dorzální výběžky, hd – hlava, md – kusadla, mp – marginální výběžky, palp – palpus, ps – posteriorní průduch, sg1 – předohruď, sg2 – středohruď, sg10 – předposlední segment. Upraveno podle CHANDLER 2010.

39 4.1.3. Kladistická analýza morfologických znaků

Do kladistické analýzy bylo pro účely prozkoumání fylogenetických vztahů uvnitř čeledi Platypezidae zahrnuto celkem 36 morfologických znaků. Většinou jde o znaky dospělců, především znaky chetotaxické a znaky na křídelní žilnatině, naopak znaky na samčím genitálu nebyly (až na znak č. 34) zkoumány. Znaky larvální byly použity pouze dva (34, 35). Ačkoliv znaky larvální stejně jako znaky na samčím genitálu pravděpodobně poskytují mnoho informací potenciálně využitelných pro kladistickou analýzu, byly v této DP využity jen v omezené míře. Důvodem nezahrnutí více larválních znaků byl fakt, že larvy některých vybraných druhů doposud nejsou vůbec objeveny a také to, že již existuje kladistická studie založená na larválních znacích (ROTHERAY et al. 2004). Struktury samčího genitálu byly během zkoumání vyhodnoceny jako velmi složitě uspořádané s nejasnými homologickými vztahy, pro jejich správné vyhodnocení by bylo potřeba speciální studii. Znaky na samčím genitálu ovšem poskytují dostatek rozdílů na druhové úrovni. Analýzou výsledné matice (příloha II) byly získány tři nejúspornější kladogramy o délce L = 59, konzistenčním indexu CI = 0,81 a retenčním indexu RI = 0,91. Tyto tři stromy mají shodnou topologii, kromě uspořádání skupiny (Kesselimyia, Lindneromyia, Platypeza, Paraplatypeza), jejichž vzájemná příbuznost je nejasná (viz níže). Přísný (striktní) konsensus z těchto tří stromů má parametry L = 60, CI = 0,80, RI = 0,90 (Obr. 12). Na výsledném kladogramu (Obr. 12) je od vnější skupiny (Opetia nigra) vnitřní skupina rozlišena sedmi apomorfiemi (z nich se však pouze dvě vyskytují u všech druhů vnitřní skupiny a lze je jednoznačně považovat za synapomorfie pro Platypezidae vzhledem k použité vnější skupině: 3-1 a 4-1: holá arista; arista složená ze tří článků). Microsania pectipennis je sesterskou skupinou ke všem ostatním Platypezidae s řadou autapomorfií (16-1, 18-1, 19-1, 24-1: nesrostlá žilka M1 s M2; tlustá a otrněná kostální žilka; neúplně vyvinutá příčná žilka r-m, místo ní přítomen jen jemný záhyb; okraj análního a křídelního laloku se silnými štětinami). Příbuznost všech zbývajících druhů, zahrnovaných do podčeledí Callomyiinae a Platypezinae je podpořena pěti synapomorfiemi (13-1, 14-1, 15-2, 22-2, 25-1: dlouhá radiální žilka; skládání křídel ve tvaru V; přítomnost příčné žilky dm-cu; dlouhé anální pole; přítomnost tarzálních plošek na zadních tarzech samic). Druhy rodů Platypezina, Agathomyia a Callomyia tvoří monofyletickou skupinu (dvě synapomorfie 29-1, 35-2: přítomnost silné štětiny (pv seta) na bázi zadního femuru samců; čtyři dorzální výběžky na středohrudi larvy) což souhlasí s jejich současnou klasifikací v rámci podčeledi Callomyiinae. Platypezina connexa je sesterská ke všem ostatním druhům podčeledi a vyznačuje se

čtyřmi autapomorfiemi (17-1, 20-2, 30-1, 34-1: žilky M1 a M2 rozvětveny v blízkosti příčné žilky

Obrázek 12. Kladogram čeledi Platypezidae. Přísný konsensus tří nejvíce úsporných stromů (maximum parsimony, délka 60 kroků, konzistenční index 0,80, retenční index 0,90). Rychlá optimizace znaků (ACCTRAN): ● = homologie; ○ = homoplázie; čísla nad kroužky = čísla znaků; čísla pod kroužky = stavy znaků. Orig. dm-cu; přítomnost pterostigma; mediální silná pv seta na zadním femuru; zatočený aedeagus se stětinami). Druhy rodů Callomyia a Agathomyia společně sdílejí synapomorfní stavy znaků

16-2 a 28-1: nerozvětvená mediální žilka M1+2; přítomnost výrazné zahnuté štětiny na bázi předního femuru a výstupku na středním femuru samců a holé líce (8-1), které se na výsledném kladogramu jeví jako homoplázie (paralelně se vyskytují jěště u rodů Seri, Polyporivora, Kesselimyia a Lindneromyia) a tvoří tak monofyletickou skupinu. Ta je rozdělena na dvě dílčí monofyletické skupiny odpovídající rodům Callomyia (dvě synapomorfie 21-1, 36-1: žilka R1 s ostny; dorzoventrálně zploštělá larva, živící se na površích) a Agathomyia (podpořený pouze jednou homoplázií 31-1: chybějící anteriorní ostruha na střední tibii). Fylogenetické vztahy uvnitř rodu Agathomyia jsou rozlišeny

41 v současné analýze nedostatečně, pro jejich detailnější vyhodnocení by pravděpodobně muselo být datový soubor doplněn o další znaky, případně taxony, či by musel být použit jiný soubor dat. Šest synapomorfií, tedy znaky 5-1, 7-1, 10-2, 17-2, 26-1, 33-1 (samice bez orbitálních a vertikálních štetin, frontální štětiny samic redukované; dva nebo více párů ocellárních štětin; nevyvinuté nebo velmi redukované akrostichální štětiny; žilky M1 a M2 rozvětveny blízko u kraje křídla; zkrácená první tarzomera na zadním tarzu; dorzoventrálně zploštělý abdomen samic), podporují monofyletický původ podčeledi Platypezinae. Dvě synapomorfie (znaky 12-1, 32-1: dvě notopleurální štětiny; viditelná membrána mezi sternity a tergity) druhů Protoclythia modesta a P. rufa tvoří z těchto druhů sesterskou skupinu ke zbylým druhům podčeledi. Ty jsou rozděleny na skupiny (Seri, Polyporivora) a (Kesselimyia, Lindneromyia, Platypeza, Paraplatypeza). Příbuznost druhů Seri obscuripennis a Polyporivora ornata je podpořena pouze jednou homoplázií, monofylie jejich výše definované sesterské skupiny je podpořena třemi synapomorfiemi 23-1, 35-0, 36-2 (kostální pole bc a c bez mikrotrichií; dva dorzální výběžky na středohrudi larev; larva dorzoventrálně zploštělá, přizpůsobená životu mezi lupeny plodnic hub). Tato druhá větev je v konsenzuálním stromu polytomicky rozdělena, pouze příbuznost druhů Platypeza consobrina a Paraplatypeza atra je podpořena dvěmi homopláziemi. Příbuznost mezi rody Kesselimyia, Lindneromyia, Platypeza, Paraplatypeza není dobře rozlišena (pouze druh Kesselimyia chandleri je odlišen autapomorfií, znak 11: biseriální dorzocentrální štětiny) a použitý soubor dat je pro její odhalení nedostatečný.

Pokud shrneme nejdůležitější závěry této kladistické analýzy morfologických znaků a dáme je do kontextu se současnou klasifikací čeledi (ta vychází z fylogeneze uvedené v CHANDLER 2001), tak lze tyto závěry vyjádřit následujícími hypotézami, které jsou s klasifikací v souladu:

· Podčeleď Microsaniinae, zde zastoupená druhem Microsania pectipennis, tvoří sesterskou skupinu k podčeledím Callomyiinae a Platypezinae. · Podčeleď Callomyiinae je monofyletická. · Podčeleď Platypezinae je monofyletická. · Rod Callomyia je monofyletický. · Rod Protoclythia je monofyletický.

42 4.2. Biosystematika

Tuto část diplomové práce reprezentují tři publikované studie. První je oznámení nového druhu pro ČR Lindneromyia hungarica (TKOČ & VAŇHARA 2006, viz také vlastní Bakalářská práce (TKOČ 2007)). Ve druhé je morfologický popis pupária druhu Lindneromyia hungarica s klíčem pupárií evropských druhů rodu a několik údajů k biologii tohoto druhu (TKOČ & VAŇHARA 2008a). Třetí je faunistická studie CHKO Jizerské hory (TKOČ & VAŇHARA 2008b), při níž bylo nalezeno 12 druhů z čeledí Opetiidae a Platypezidae, z nichž druh Agathomyia sexmaculata byl nový pro území Čech. Veškeré podrobnosti a shrnutí viz přiložené články (příloha VI).

4.3. Vývoj larev, hostitelské houby a poznámky k biologii

V letech 2005–2010 bylo celkem realizováno 44 chovů, z toho při 14 byly nalezeny larvy, pupária, nebo byli vychováni dospělci z čeledi Platypezidae (6 druhů). Dvanáct chovů bylo úspěšných (tzn., že byli vychováni pouze dospělci) (4 druhy). V Tab. 4 je přehled výsledků a srovnání nálezů s údaji v literatuře. Jedna hostitelská houba je nová: Pluteus pouzarianus pro druh Paraplatypeza atra. Dva další druhy hub jsou pravděpodobně také novými hostitelskými houbami, ovšem nelze to s určitostí tvrdit: Pluteus cf. pellitus pro Pa. atra (hostitelská houba nebyla přesně určena); Macrolepiota mastoidea pro druh Kesselimyia chandleri (chov byl neúspěšný, pouze byla pozorována samice při kladení do plodnice).

Tabulka 4. Přehled výsledků vlastních chovů stlačenkovitých z hub a srovnání s údaji v literatuře. Soubor všech literárních údajů o chovech do roku 1994 (JAKOVLEV 1994) a chovy z let 1998– 2006 (ŠEVČÍK 2006).

POČET DRUHŮ JAKOVLEV 1994 ŠEVČÍK 2006 TKOČ 2011

Vychovaní dospělci. 17 8 4

Vychovaní dospělci a nalezené larvy v plodnicích. - - 6 Vychovaní dospělci, nalezené larvy v plodnicích a samice pozorované během - - 11 kladení, nebo v blízkosti hostitelských hub.

Následuje chronologický seznam chovů a důležitých terénních pozorování: není-li uvedeno jinak, jedná se o vlastní sběry (leg. M. Tkoč). Pokud je uvedeno jedno datum, jedná se o datum sběru plodnice na lokalitě, pokud jako rozmezí, tak první označuje datum sběru,

43 druhé datum posledního líhnutí dospělců – konec chovu. U neúspěšných chovů označuje druhé datum ukončení chovu. Mykologická nomenklatura se řídí podle webové databáze Index Fungorum (WWW 1).

1. Agaricus sp., CZ, Jihlava, leg. D. Dvořák, 12.IX. 2005: Lindneromyia hungarica, 4 ♂♂, 3 ♀♀. Jedná se o první nález tohoto druhu na území ČR, ovšem pro publikaci faunistického záznamu posloužil až další nález (Chov 5). 2. Pluteus pouzarianus Singer, CZ, Brno – Kohoutovice, leg. D. Dvořák, 5.X. 2005: Paraplatypeza atra, 2 ♂♂, 2 ♀♀. Tento druh je znám svým vývojem v plodnicích hub rodu Pluteus (štítovka), především pak v plodnicích druhu Pl. cervinus (štítovka jelení), který je ze všech druhů štítovek nejběžnější. Pl. pouzarianus je nový hostitelský druh houby pro druh Pa. atra. 3. Agaricus bitorquis (Quél.) Sacc., CZ, Kostelany nad Moravou, lužní les, 1.–11.VII. 2006: Chov neúspěšný. 4. Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm., CZ, Kostelany n. M., lužní les, 1.–11.VII. 2006: Paraplatypeza atra, ~25 ♂♂, ~25 ♀♀. 5. Agaricus arvensis Schaeff., CZ, Buchlovice, PřP Chřiby, smrkový les, 20.VIII.–1.IX. 2006: Lindneromyia hungarica, 2 ♂♂. První publikovaný nález druhu pro ČR (TKOČ & VAŇHARA 2006, příloha IVa). Pupária z tohoto chovu posloužila při jejich morfologickém popisu (TKOČ & VAŇHARA 2008a, Příloha IVb). 6. Agaricus bitorquis (Quél.) Sacc., CZ, Brno, Hutařova 26, zahrada, leg. D. Dvořák, 23.VIII.–15.IX. 2006: Lindneromyia dorsalis, ~50 ♂♂, ~50 ♀♀. Při tomto chovu jedna velká plodnice posloužila k výživě několika set larev, zakuklilo se okolo 200 pupárií z nichž se vylíhlo asi 100 dospělců. 7. Hirneola auricula-judae (Bull.) Berk., CZ, Kostel. n. M., lužní les, 29.V.–29.VII. 2007: Chov neúspěšný. 8. Polyporus badius Weinm., CZ, Kostel. n. M., lužní les, 29.V.–29.VII. 2007: Chov neúspěšný. 9. Polyporus squamosus (Huds.) Fr., CZ, Kostel. n. M., lužní les, 29.V.–29.VII. 2007: Chov neúspěšný. 10. Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill, CZ, Kostel. n. M., lužní les, 29.V.–29.VII. 2007: Chov neúspěšný. 11. Fomes fomentarius (L.) J. Kickx, CZ, Kostel. n. M., lužní les, 29.V.–29.VII. 2007:

44 Chov neúspěšný. 12. Ganoderma applanatum (Pers.) Pat., CZ, Brno – Řečkovice, Soběšické rybníčky, 17.X. 2007–1.XI. 2008: Chov neúspěšný. Ani po roce se nepodařilo odchovat dospělce druhu Agathomyia wankowiczii z larev v hálkách, dvě živé larvy byly však v den nálezu izolovány z hálek a napreparovány v etanolu. Foto houby příloha IIIa. 13. Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm., CZ, CHKO Žďárské vrchy, Cikháj, Žákova hora, 14.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 14. Armillaria sp., CZ, CHKO Žďárské vrchy, Kameničky, 14.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 15. Lepista nuda (Bull.) Cooke, CZ, CHKO Žďárské vrchy, Kameničky, 14.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 16. Paxillus involutus (Batsch) Fr., CZ, CHKO Žďárské vrchy, Kameničky, 14.X. 2007– 20.I. 2008: Chov neúspěšný. 17. Agaricus campestris L., CZ, CHKO Žďárské vrchy, Kameničky, 14.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 18. Boletus edulis Bull., CZ, CHKO Žďárské vrchy, Kameničky, 14.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 19. Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst., CZ, Brno – Řečkovice, Soběšické rybníčky, 17.X. 2007–1.XI. 2008: Chov neúspěšný. Při odebírání vzorku houby byla nalezena 1 ♀ druhu Agathomyia unicolor a uvnitř drolící se plodnice byly nalezeny larvy A. unicolor (4 ex.). 20. Trametes versicolor (L.) Lloyd, CZ, Brno – Řečkovice, Soběšické rybníčky, 17.X. 2007– 1.XI. 2008: Chov neúspěšný. 21. Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm., CZ, Brno – Řečkovice, Soběšické rybníčky, 17.X. 2007–20.I. 2008: Chov neúspěšný. 22. Polyporus squamosus (Huds.) Fr. Genev., CZ, Brno – Řečkovice, kasárna, 8.VII.– 15.XII. 2008: Chov neúspěšný. 23. Agaricus xanthodermus Genev., CZ, Brno – Řečkovice, kasárna, 29.VII.–28.VIII. 2008:

45 Lindneromyia dorsalis, 7 ♂♂, 4 ♀♀; Lindneromyia hungarica, 1 ♂♂, 5 ♀♀. Před odebráním vzorku houby na chov byly pozorovány samice obou druhů během kladení. Několik jich bylo také nachytáno (L. dorsalis, 11 ♀♀; L. hungarica, 3 ♀♀). Chování během kladení vajíček: samice pobíhají po klobouku plodnice, nebo čekají na okolním porostu, ale po chvíli lezou na spodní stranu plodnice, kde kladou vajíčka mezi lupeny houby. Žádný samec nebyl zpozorován, což by mohlo znamenat, že samotné páření probíhá jinde a u plodnic se vyskytují pouze samice, aby nakladly. Tento chov je také další důkaz o tom, že tyto dva druhy jsou sympatrické a využívají k vývoji stejnou plodnici houby. 24. Macrolepiota procera (Scop.) Singer, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Kamenná studánka (poblíž PR Holý Kopec), jehličnatý les, 3.VIII.–11.VIII. 2008: Kesselimyia chandleri, 3 ♂♂. Jde o druhý nález druhu v ČR, první nález je typová série vychovaná z plodnice Macrolepiota sp. nalezené u obce Havraníky (VAŇHARA 1981a). Foto larvy a dospělce viz příloha IIIb, IIIc, IIId. 25. Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, PR Holý Kopec, 3.VIII.–25.XI. 2008: Chov neúspěšný. 26. Trametes versicolor (L.) Lloyd, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, PR Holý Kopec, 3.VIII.– 25.XI. 2008: Chov neúspěšný. 27. Agaricus campestris L., CZ, Skrbeň, U tří mostů, louka, 19.VIII.–3.IX. 2008: Lindneromyia dorsalis, 7 ♂♂, 7 ♀♀. 28. Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Dlouhá řeka, 49°4’59.12”N, 17°17’45.69”E, 4.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. Při odebírání vzorku houby bylo nalezeno 8 ♀♀ druhu Agathomyia unicolor na houbě, pařezu a okolní vegetaci. Kladení nebylo pozorováno. Habrový pařez (Carpinus betulus) byl porostlý také houbou Trametes gibbosa (Pers.) Fr., samice pobíhaly po obou houbách. B. adusta je již známá hostitelská houba pro A. unicolor, to zda pro svůj vývoj mohou využít i houbu T. gibbosa se nepodařilo potvrdit. Foto mikrohabitatu a jedné z odchycených samic viz příloha IIIe, IIIf. 29. Trametes gibbosa (Pers.) Fr., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Dlouhá řeka, 49°4’59.12”N, 17°17’45.69”E, 4.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. Viz chov 28. Foto viz příloha IIIe. 30. Armillaria sp., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008–1.V. 2009:

46 Chov neúspěšný. Viz pozorování 1. Foto lokality viz příloha IIIg. 31. Macrolepiota procera (Scop.) Singer, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 32. Xerocomus badius (Fr.) Kühner, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 33. Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 25.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 34. Macrolepiota rhacodes (Vittad.) Singer, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 25.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 35. Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, 25.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 36. Boletus reticulatus Boud., CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, 25.X. 2008–1.V. 2009: Chov neúspěšný. 37. Pluteus cf. pellitus (Pers.) P. Kumm., CZ, Brno – Řečkovice, kasárna, leg. D. Dvořák, 12.VI.–1.IX. 2009: Chov neúspěšný. 38. Agaricus cf. silvaticus Schaeff., CZ, Milovice, PR Milovická stráň, leg. D. Dvořák, 10.V.–23.VI. 2010: Lindneromyia dorsalis, 3 ♂♂. 39. Pluteus cf. pellitus (Pers.) P. Kumm., CZ, Brno – Řečkovice, kasárna, leg. D. Dvořák, 1.VI.–1.VII. 2010: Paraplatypeza atra, 5 ♂♂, 6 ♀♀. 40. Pluteus cf. pellitus (Pers.) P. Kumm., CZ, PřP Chřiby, Jankovice, bukový les, 14.VIII.– 7.IX. 2010: Paraplatypeza atra, 2 ♂♂. 41. Agaricus arvensis Schaeff., CZ, PřP Chřiby, Jankovice, smrkový porost, 14.VIII.–30.IX. 2010: Lindneromyia dorsalis, 28 ♂♂, 2 ♀♀.

47 42. Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink, SK, Malé Karpaty, okolí jeskyně Driny, 9.X.– 15.XII. 2010: Chov neúspěšný. Během odebírání vzorku byly pozorovány na okolní vegetaci, nebo během kladení na plodnice samice těchto druhů: Protoclythia modesta, 2 ♀♀; Protoclythia rufa, 8 ♀♀; Platypeza aterrima, 1 ♀; Platypeza consobrina, 1 ♀. Jde o druhy, jejichž larvy se vyvíjí ve václavkách (Armillaria sp.). 43. Macrolepiota procera (Scop.) Singer, SK, Malé Karpaty, Lošonec, Lošonský háj, 48°28’26.4”N, 17°24’26.9”E, 10.X.–15.XII. 2010: Chov neúspěšný. Během odebírání vzorku byla pozorována samice Kesselimyia chandleri při kladení mezi lupeny na spodní straně plodnice. Spolu s chovem 44 se jedná o první dva nalezené jedince K. chandleri na Slovensku (faunistický záznam se připravuje: BEUK et al., in prep.). 44. Macrolepiota mastoidea (Fr.) Singer, SK, Malé Karpaty, Lošonec, Lošonský háj, 48°28’26.4”N, 17°24’26.9”E, 10.X.–15.XII. 2010: Chov neúspěšný. Během odebírání vzorku byla pozorována samice Kesselimyia chandleri při kladení mezi lupeny na spodní straně plodnice. Spolu s chovem 43 se jedná o první dva nalezené jedince K. chandleri na Slovensku (faunistický záznam se připravuje: BEUK et al., in prep.).

Seznam vychovaných druhů čeledi Platypezidae a jejich hostitelských hub: Kesselimyia chandleri: Macrolepiota procera (chov 24). Lindneromyia dorsalis: Agaricus bitorquis (6); Agaricus xanthodermus (23); Agaricus campestris (27); Agaricus cf. silvaticus (38); Agaricus arvensis (41). Lindneromyia hungarica: Agaricus sp. (1); Agaricus arvensis (5); Agaricus xanthodermus (23). Paraplatypeza atra: Pluteus pouzarianus (2); Pluteus cervinus (4); Pluteus cf. pellitus (39); Pluteus cf. pellitus (40).

Pozorování 1. 6.X. 2008, CZ, PřP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E: Na této lokalitě (foto viz příloha IIIg) bylo pozorovány druhy: Protoclythia modesta, 13 ♂♂, 1 ♀ (foto viz příloha IIIch); Protoclythia rufa, 3 ♂♂; Platypeza consobrina, 1 ♂, 1 ♀; Platypezina connexa, 1 ♂. Všichni tito jedinci, kromě druhu Platypezina connexa, vykazovali podobné chování: Rychle pobíhají po velkých listech podrostu, zde především na listech Atropa bella-donna (rulík zlomocný). Pohyb je charakteristický rychlým přímým během a pauzami, během kterých

48 olizují povrch listu, následuje změna směru (většinou v úhlu 30°–90° oproti předešlému běhu) a nový přímý běh, to vše se děje velmi rychle a trajektorie jejich pohybu na listu připomíná tvar trojúhleníku nebo čtyřúhelníku. Tyto cykly jsou po čase přerušeny a jedinci přélétávají pomalým vznášivým letem (foto příloha IIIi) z listu na list. Živí se olizováním povrchu listů (foto příloha IIIh), kde je povlak tvořený pravděpodobně sladkou medovkou vylučovaný mšicemi, jiné koncentrované částice nebo se zde živí vodou. Toto chování se shoduje s údaji v literatuře (CHANDLER 2001) a přináší více specifické údaje pro pozorované druhy. Pro všechny pozorované druhy, kromě druhu Platypezina connexa, pro který je hostileská houba neznámá, jsou hostitelskými houbami václavky (Armillaria sp.). Ty byly na lokalitě nalezeny, ovšem chov z nich byl neúspěšný (chov 30).

Pozorování 2. 15.IV. 2010, Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, La Laguna, Las Mercedes, 28°31.645’N, 16°17.295’E: Lokalita na cestě mezi lesem a zahradou (foto viz příloha IIIj). Byli zde pozorováni jedinci jediného známého druhu z Kánárských ostrovů: Callomyia dives, 13 ♂♂, 2 ♀♀ (foto viz příloha IIIl). Jedinci vykazovali podobné přelétavé chování jako u předcházejícího pozorování, páření nebylo zaznamenáno. Pohyby na listech ovšem nebyly tak rychlé (také jejich trajektorie byla jiná, více náhodná) a jedinci se spíše zdržovali na vrcholech listů (foto viz příloha IIIk). Svěšené zadní nohy byly typickým chováním během vznášivého letu (foto viz příloha IIIm). Je pravděpodobné, že se jednalo buď o místo, kde probíhá páření, nebo kde se jedinci tohoto druhu líhnou. Larvální vývoj ostatních druhů tohoto rodu probíhá na myceliálních nárostech pod ležícími kmeny a větvemi (KRIVOSHEINA 2008a). V okolí byly pod větvemi a ležícími kmeny na myceliálních nárostech hledány pro tento druh doposud neznámé larvy a pupária, ovšem bez úspěchu. Je také možné, že larvální vývoj probíhá na myceliálních nárostech pod kameny, kterých bylo s nárosty na lokalitě velké množství.

49 5. Diskuze

5.1. Metody studia fylogeneze dvoukřídlých a čeledi Platypezidae

Přístupů jak studovat fylogenezi dvoukřídlého hmyzu (a z ní vycházející taxonomii) je velmi mnoho, mezi základní patří tři: tradiční systematika, fenetika (numerická taxonomie) a kladistika (fylogenetická systematika). S příchodem molekulárně-genetických metod lze fylogenezi také studovat na základě molekulárních dat, tímto se zabývá vědní obor molekulární fylogenetika. Tradiční systematika vychází z názorů jednotlivých taxonomů, které jsou často neotestovatelné (tedy neodpovídají definici testovatelné hypotézy), kdy považují ten či onen znak za fylogeneticky významný a tudíž určující při studiu fylogeneze. Problémem je, že názory různých odborníků, zda znak nese fylogenetickou informaci a jakou má tato informace „váhu“, se mohou mezi sebou lišit. Není zde tedy jednoznačné kritérium, podle kterého se mohou řídit, jejich výsledky se tak mohou diametrálně lišit (WILEY et al. 1991). Fenetické metody jsou již exaktním nástrojem, který na základě celkové podobnosti organismů za použití mnohorozměrných statistických metod je schopen rozlišit, který organismus si je podobnější a který méně podobný. Fenetické hodnocení však nezohledňuje fenomén paralelní či konvergentní evoluce a také při něm lze dojít k dosti odlišným výsledkům, pokud je zvolen jiný statistický algoritmus (WILEY et al. 1991). Kladistika je v současnosti všeobecně přijímána jako nejlepší možný přístup pro studium fylogeneze, a to zejména ve spojitosti s morfologickými daty. Kladistika vychází z těchto základních předpokladů: přítomnost homologických znaků sdílených příbuznými organismy (tzv. synapomorfií) umožňuje odhalit hierarchickou strukturu (tu je možné zobrazit kladogramem), kde každá větev symbolizuje společné znaky pro všechny druhy vycházející z této větve. Na rozdíl od tradiční systematiky kladistika používá exaktní opakovatelné postupy a metody (mezi něž patří především kritérium maximální úspornosti, tzv. parsimonie), oproti fenetice není založená na všeobecné podobnosti, ale na podobnosti vyplývající z genealogických vztahů mezi taxony. Má tedy za cíl na základě rozložení homologických znaků mezi taxony formulovat hypotézy o hierarchických příbuzenských vztazích, identifikovat sesterské taxony a vytvořit větvící se schémata, kladogramy. (WILEY et al. 1991). Molekulární fylogenetika je výkonným nástrojem při hodnocení fylogenetických vztahů u dvoukřídlého hmyzu. Podle zvolených markerů je schopná pracovat na různých taxonomických úrovních a umí rozlišit vztahy, které ostatní metody neodhalí. Jako hlavní

50 nevýhodu molekulárně-genetických metod však vidím v ovlivnitelnosti výsledků, v závislosti na použitém algoritmu. Také pokud je proveden špatný výběr druhů (tzv. taxon sampling) nebo špatný výběr genetických markerů, mohou být výsledky značně ovlivněny. Vztahy čeledí Opetiidae a Platypezidae nebyly zatím zkoumány molekulárně-genetickými metodami a tato diplomová práce nastiňuje první předběžné výsledky. V práci KESSEL & MAGGIONCALDA (1968) je komentována fylogeneze čeledi Platypezidae prostřednictvím textu (tj. nejsou zde prezentovány fylogenetické stromy). Bohužel, práce nepopisuje metody, jakými byla fylogeneze vyhodnocena, a je nutno se domnívat, že výsledky vychází z příliš mnoha předpokladů, např. o původním stavebním plánu skupiny (tzv. ground-plan), hypotetických neexistujících předchůdcích, o tom, která linie předchází jiné atp. O subjektivnosti hodnocení svědčí také fakt, že některé fylogenetické hypotézy jiných autorů jsou zde bez vysvětlení odmítnuty, zatímco s jinými autoři souhlasí. Takový přístup ke studiu fylogeneze je již z dnešního hlediska formálně nevyhovující, to ovšem neznamená, že práce nemá co nabídnout. Např. je zde odhalena řada důležitých znaků, které jsou vyhodnoceny v dalších studiích (CHANDLER 2001) i v této DP. Některé fylogenetické závěry vycházející z práce KESSEL & MAGGIONCALDA (1968) jsou již dnes překonané. Rody Opetia a Atelestus již nepatří do čeledi Platypezidae a rod Opetia netvoří předpokládaného předka, z kterého vychází zástupci čeledi Platypezidae, spíše se zdá, že rod Opetia je odvozenější a nese více evolučně modernějších znaků než čeleď Platypezidae. Dále rod Microsania není příbuzný a ani netvoří sesterskou skupinu k rodu Opetia, ačkoliv byl v této studii zařazen do podčeledi Opetiinae. Jiné závěry jsou v souladu s dnešními hypotézami: dnes rozeznávané monofyletické skupiny, podčeledi Callomyiinae a Platypezinae, jsou již zde definovány v aktuálním pojetí, došlo sice k synonymizaci některých rodů, ale vždy v rámci příslušného monofyletické skupiny. Práce CHANDLER (2001) dopodrobna rozebírá znaky, o kterých se autor domnívá, že nesou relevantní fylogenetickou informaci. Jejich domněle synapomorfní stavy autor použil k sestrojení kladogramu a tím prezentoval konkrétní hypotézu o fylogenezi čeledi, ze které vychází současná klasifikace, což je dopodrobna komentováno v kapitole 2.1. Z dnešního pohledu lze práci metodicky vytknout především to, že nedefinuje vnější skupinu nutnou k určení polarity znaků a pozorované rozložení znakových stavů formálně neanalyzuje s použitím kritéria maximální parsimonie. Závěry fylogeneze založené na morfologických znacích larev v práci ROTHERAY et al. (2004) jsou založeny na kladogramech, které jsou sestaveny kladistickou metodou, tj. polarizací znaků pomocí vnější skupiny a použitím kritéria maximální parsimonie. Tyto závěry jsou téměř v souladu se současnou klasifikací čeledi, ovšem řadí rod Callomyia jako

51 sesterský ke skupině tvořené dohromady podčeledí Platypezinae a rodem Agathomyia, což by znamenalo parafyletický původ podčeledi Callomyiinae.

5.2. Monofylie čeledi Platypezidae

Monofylie čeledi Platypezidae je doposud nejasná, podle CHANDLER (2001) je spíše nepravděpodobná. Za jediné přesvědčivě monofyletické skupiny autor považuje podčeledi Callomyiinae a Platypezinae, zatímco ostatní dvě podčeledi Melanderomyiinae a Microsaniinae řadí do čeledi pouze na základě symplesiomorfií a podotýká, že tyto podčeledi mohou být vzhlem k ostatním podčeledím parafyletické. Ověřit monofylii čeledi Platypezidae nebylo úkolem této DP. Ačkoliv jsou znakové stavy 3-1 a 4-1 (štětinatá arista složená ze tří aristomer) synapomorfní pro všechny druhy čeledi, je to pouze vzhledem k použité vnější skupině – Opetia nigra, vzhledem k ostatním zástupcům skupiny Muscomorpha tomu tak není. Monofylie čeledi by byla testovatelná pouze za předpokladu, že by bylo do analýzy zahrnuto do vnější skupiny více druhů mimo čeleď Platypezidae a to především druhy z dalších blízce příbuzných čeledí, např. Lonchopteridae, Phoridae, Pipunculidae atp. Za použití širší vnější skupiny by bylo velmi zajímavé studovat pozici zástupců rodu Microsania, jehož pozice je spolu s rodem Melanderomyia obecně považována za nejvíce problematickou (CHANDLER 2001). Problematičnost pozice rodu Microsania také potvrzují výsledky této DP.

5.3. Vzájemné srovnání vysledků fylogeneze obou použitých metod

Obě použité metody rozlišují podčeleď Platypezinae jako monofyletickou, v mol.-gen. analýze je pro podčeleď Platypezinae sesterský druh Microsania pectipennis, na rozdíl od morfologické kladistiky, kde je sesterskou skupinou podčeleď Callomyiinae. Kladistiký přístup dává druhu Microsania pectipennis sesterskou pozici ke skupině tvořené podčeleděmi Callomyiinae a Platypezinae. Podčeleď Callomyiinae je kladistickou analýzou vyhodnocena jako monofyletická s topologií [Platypezina (Callomyia, Agathomyia)], oproti parafyletické topologii [{Agathomyia unicolor, A. falleni} {A. viduella, (A. elegantula, A. wankowiczii), Callomyia, Platypezina}] získané mol.-gen. analýzou. Obě metody stanovily rod Callomyia jako monofyletický. V podčeledi Platypezinae se topologie získaná mol.-gen. analýzou liší hlavně tím, že rod Protoclythia netvoří sesterskou skupinu ke zbylým druhům, ale tvoří sesterskou skupinu ke druhům rodů Seri a Polyporivora. Rody Seri a Polyporivora jsou v kladistické analýze sesterské ke monofyletické skupině rodů Platypeza, Kesselimyia,

52 Paraplatypeza a Linderomyia, které mají mezi sebou nejasnou příbuznost. Tyto čtyři druhy jsou také monofyletické ve výsledcích získaných mol.-gen. analýzou, s topologií [Platypeza, Kesselimyia, (Paraplatypeza, Lindneromyia)].

Ze závěrů, které jsou společné u obou použitých metod lze stanovit tyto hypotézy:

· Podčeleď Platypezinae je monofyletická. · Rod Callomyia je monofyletický. · Rod Protoclythia je monofyletický.

Tyto hypotézy jsou také v souladu se současnou klasifikací a fylogenezí čeledi (CHANDLER 2001).

5.4. Srovnání problematických výsledků se současnou fylogenezí a návrh jejich řešení

Nejdůležitější závěry a z nich plynoucí hypotézy již byly definovány ve výsledcích (kapitoly 4.1.1. a 4.1.3.) a byly také porovnány se současně uznávanou fylogenezí (CHANDLER 2001). Zde bych se chtěl věnovat především výsledkům, které nejsou v souladu se současně uznávanou fylogenezí, zamyslet se nad tím jaké mohou být příčiny tohoto rozporu a také jak ověřit či vyvrátit tyto nesouhlasné hypotézy vycházející ze závěrů molekulárně-genetických metod:

· Rod Agathomyia je parafyletický. Tato hypotéza je vyslovena nově a pro její podporu hovoří existence morfologicky velmi podobných rodů Chydaeopeza a Bertamyia s nejasnými fylogenetickými vztahy k rodu Agathomyia (KESSEL 1970, SHATALKIN 1992, CHANDLER 2001). Je tedy možné, že mol.-gen. metody odhalily tuto rodovou nekonzistenci a některé druhy rodu Agathomyia by se měly přesunou do těchto dvou příbuzných rodů. Zajímavou roli hraje také fakt, že v taxonomické historii byla většina druhů rodu Agathomyia zařazena nejprve do rodu Callomyia a až následně přeřazena do rodu Agathomyia, kdežto opačně se tak nědělo. Ačkoli je zde rod Agathomyia vyhodnocen jako parafyletický i tak tato topologie není v rozporu se skupinami druhů v rámci rodu Agathomyia, které stanovil CHANDLER (2001): A. viduella – group, A. antennata – group, A. falleni – group, A. elegantula – group. Žádný zkoumaný druh rodu Agathomyia netvoří monofyletickou

53 skupinu s jiným druhem, který je mimo druhovou skupinu. Tedy A. elegantula a A. wankowiczii tvoří monofyletickou skupinu a patří do A. elegantula – group, A. unicolor a A. falleni tvoří monofyletickou skupinu a patří do A. falleni – group a A. viduella leží mimo předchozí dvě skupiny a patří samostatně do A. viduella – group. Lze se tedy domnívat, že tyto skupiny druhů jsou dobře stanoveny a jsou touto mol.- gen. analýzou podpořeny. Bude zajimave, zda-li se take skupina druhu kolem A. antennata tak zretelne vymezi. Pak by tato skutečnost znamenala zasadni potvrzeni teto teorie. Proti této hypotéze však stojí tradiční systematika, morfologická podobnost dospělců a také všechny prozatím provedené fylogenetické studie. Chybějící údaje o larvální morfologii a biologii u mnoha druhů nedovolojí pro studium fylogeneze použití larválních znaků, které by mohly do fylogenetických vztahů vnést nové světlo. Pro ověření této hypotézy je nutné provést důkladnou taxonomickou revizi rodů Agathomyia, Chydaeopeza a Bertamyia nebo celé podčeledi Callomyiinae, následovanou nejlépe rozsáhlou fylogenetickou studií, za použití několika metod, včeně dopracování široce pojaté molekulárně-genetické studie.

· Podčeleď Microsaniinae, zde zastoupená druhem Microsania pectipennis, je sesterskou skupinou k podčeledi Platypezinae. Tato neobvyklá pozice druhu rodu Microsania je v rozporu se všemi ostatními hypotézami o fylogenezi čeledi. Pozice rodu je komentována jako velmi problematická a dokonce je rod v rámci Platypezidae považován za parafyletický (CHANDLER 2001). Všechny druhy této monotypické podčeledi se vyznačují fumotropním chováním (fumotropic behavior), což u ostatních druhů stlačenkovitých nebylo nikdy pozorováno. Pro odhalení její fylogenetické pozice by jistě také napomohlo popsání larvální morfologie, která je pro všechny druhy podčeledi neznámá. Aby byla tato hypotéza ověřena, je nutné provést důkladnější fylogenetickou analýzu, použít při ní více druhů z rodu Microsania a také rozšířit vnější skupinu o druhy z příbuzných čeledí (např. Lonchopteridae, Atelestidae, Phoridae, Pipunculidae atp.). Použití znaků na genitálu samců by mohlo také přispět k vyřešení této otázky. Bylo by také vhodné ověřit, zda výsledná topologie kladogramu a tedy i neobvyklá pozice druhu Microsania pectipennis není způsobena metodicky, např. artefaktem přilnavosti dlouhých větví (long-branch attraction) (BERGSTEN 2005).

54 · Podčeleď Callomyiinae je parafyletická. Parafyletický původ podčeledi Callomyiinae souvisí s hypotézou o parafyletičnosti rodu Agathomyia, viz výše.

5.5. Morfologie larev, chovy a pozorování

Chovy dospělců z plodnic hub jsou bezesporu vhodnou metodou, bez které není možné zjistit informace o houbových hostitelích stlačenkovitých. Lze díky nim také objevit úplně nové druhy, což se povedlo např. pro čeleď Phoridae (ŠEVČÍK 2006). Z přecházejících kapitol je zřejmé, že nedostatečné znalosti o larvách mohou být klíčové při hodnocení jejich fylogeneze a chovy jsou často jedinou metodou jak larvy získat. Nález pupária druhu Lindneromyia hungarica (TKOČ & VAŇAHARA 2008a) posloužil k jeho morfologickému popisu a má význam také z taxonomického hlediska. Nalezené morfologické rozdíly oproti druhu L. dorsalis jsou nepatrné, přesto jsou důležité, protože posloužily jako další důkazy o správnosti nedávného (2001) stanovení druhu L. hungarica, jehož dospělci se liší jen velmi nepatrně a do roku 2001 byli určováni jako L. dorsalis. Nově zjištěné informace o houbových hostitelích nejsou nijak překvapivé, u druhů čeledi Platypezidae nebyla zjištěna monofágie jen a pouze na jeden druh houby, většinou jsou jejich larvy schopny vývoje ve více druzích hub v rámci jednoho rodu, u některých byla zaznamenána dokonce polyfágie (CHANDLER 2001). Např. Paraplatypeza atra je známá svým vývojem v houbě Pluteus cervinus, ale bylo zjištěno, že k vývoji využívá i jiné druhy štítovek, tedy P. pouzarianus a P. cf. pellitus. Terenní pozorování spojené s fotografickou dokumentací chování jedinců jsou unikátním zdrojem informací o bionomii stlačenkovitých. Např. průběh páření stlačenkovitých byl zaznamenán pouze ojediněle a je popsán jen slovně (KESSEL & MAGGIONCALDA 1968), proto by bylo velmi vhodné tento jev za použití moderního vybavení znovu zaznamenat a popř. popsat detailněji. Podobné chování jako při pozorování 1, tedy rychlé pohyby na velkých listech lesního podrostu a olizování povrchů těchto listů, bylo již dříve zaznamenáno, je ovšem zmíňeno pouze obecně pro celou čeleď (CHANDLER 2001), toto chování pro konkrétní druhy Protoclythia modesta, Pr. rufa a Platypeza consobrina je tedy nové. Také rostlina (Atropa bella-donna), na níž byla aktivita těchto jedinců zaznamenána je nová (QVICK 1986, CHANDLER 2001). V pozorování 2 bylo zaznamenáno několik prvků chování druhu Callomyia dives, o jehož chování nebylo doposud známo nic (CHANDLER 2001).

55 6. Závěr

Diplomová práce zkoumá fylogenetické vztahy čeledí Opetiidae a Platypezidae za pomoci molekulárně-genetických metod a kladistiky morfologických znaků na vzorku 20 druhů. Práce se také zabývá biosystematickým studiem některých druhů čeledi Platypezidae, zde konkrétně jejich faunistikou a morfologií a biologií larev. Další částí je studium chování a autekologie jednotlivých druhů přímým pozorováním v terénu a studium larválního vývoje a ekologických vztahů vzhledem k hostitelským houbám pomocí chovů jejich larev z plodnic hub. Výsledky a hypotézy plynoucí z molekulárně-genetické analýzy molekulárních markerů se jen částečně shodují se současně uznávanou fylogenezí čeledí. Nejdůležitějšími shodnými závěry tedy je potvrzení monofylie podčeledi Platypezinae a rodů Callomyia, Protoclythia a Lindneromyia. Závěry, které jsou v rozporu se současnou fylogenezí: vyslovení hypotézy o parafyletickém původu rodu Agathomyia a zárověn i podčeledi Callomyiinae a také netypická pozice podčeledi Microsaniinae jako sesterské skupiny k podčeledi Platypezinae. Tato metoda je vhodná pro studium fylogenetických vztahů jak na úrovni podčeledi a rodu, tak na úrovni druhu. Z kladistické analýzy 36 morfologických znaků vyplývají výsledky a hypotézy, které jsou v souladu se současně uznávanou fylogenezí čeledí. Použité morfologické znaky se osvědčily pro studium fylogeneze mezi rody a podčeleděmi, pro rozlišení příbuznosti na druhové úrovni však neposkytují dostatek informací. Nejdůležitějšími závěry plynoucí z kladistické analýzy morfologických znaků je potvrzení monofylie podčeledí Callomyiinae a Platypezinae a také rodů Protoclythia a Callomyia. Obě analýzy se shodují na monofyletickém původu podčeledi Platypezinae a rodů Callomyia a Protoclythia. V rámci biosystematické části diplomové práce byl nalezen druh Lindneromyia hungarica, ten je nový pro Českou republiku a zároveň byla popsána morfologie jeho larvy a pupária. Dále byla provedena faunistická studie čeledí Opetiidae a Platypezidae na území Jizerských hor a Frýdlantska, při níž bylo nalezeno 12 druhů, z nichž druh Agathomyia sexmaculata byl nový pro území Čech. Laboratorní chovy z plodnic hub, z nichž 12 bylo úspěšných, posloužily k získání více než 190 dospělců čtyř druhů stlačenkovitých. Během terénního výzkumu a na základě výsledků těchto chovů bylo zjištěno, že druh Kesselimyia chandleri je nový pro faunu Slovenska a druh Pluteus pouzarianus je novým hostitelským druhem houby pro vývoj larev druhu Paraplatypeza atra. Tyto chovy a dvě velká terénní pozorování posloužily k nashromáždění unikátních dat o chování některých druhů a k vytvoření cenných fotografií.

56 7. Literatura

BENSON D. A., KARSCH-MIZRACHI I., LIPMAN D.J., OSTELL J. & WHEELER D.L., 2008: GenBank. (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18073190). Nucleic Acids Research, 2008, Vol. 36, Database issue D25–D30. Dostupné z http://www.ncbi.nlm.nih.gov. Navštíveno 2. XII. 2010.

BERGSTEN J., 2005: A review of long-branch attraction. Cladistics, 21: 163-193.

BEUK P., GAVRUSHIN D. & TKOČ M.: New data on biology and distribution of Kesselimyia chandleri, Vaňhara 1981 (Diptera: Platypezidae). In prep.

BRINDLE L., 1961: Taxonomic notes on the larvae of British Diptera. 5. The Clythiidae (Platypezidae). Entomologist, 94: 274-278.

COOK C.E., AUSTIN J.J. & DISNEY H.L. (2004): A mitochondrial 12S and 16S rRNA phylogeny of critical genera of Phoridae (Diptera) and related families of Aschiza. Zootaxa, 593, 1-11.

CZERNY L., 1930: Clythiidae (Platypezidae). In LINDNER E. (ed.), Die Fliegen der palaearktischer Region 34. Schweizerbart´sche verlagsbuchhandlung, Stuttgart, 29 pp.

DISNEY R.H.L., 1987: Evidence that Opetia nigra Meigen (Dipt., Opetiidae) is not a Muscomorphan. Entomologist mon. Mag., 123: 47.

ENDERLEIN G., 1936: 22. Ordnung: Zweiflügler, Diptera. In BROHMER P., ERHMANN P. &

ULMER G. (eds), Die Tierwelt Mitteleuropas. Vol. 6: Insekten. III. Teil. Leipzig, 1-259.

GERHARDT E., 2003: Houby. Rebo Productions CZ, 239 pp.

GOLOBOFF P., 1999: NONA (NO NAME). Version 2. Published by the author, Tucumán, Argentina. Program dostupný z http://www.cladistics.com.

GOLOBOFF P., FARRIS S. & NIXON K., 2000: TNT (tree analysis using new technology) (BETA) version 2.0. Published by the authors, Tucumán, Argentina.

GRIFFITHS G.C.D., 1972: The phylogenetic classification of Diptera Cyclorrhapha with special reference to the structure of the male postabdomen. Dr. W. Junk N. V., Publishers, The Hague, 340 pp.

HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J., 2005: Velký atlas hub. Ottovo nakladatelství, Praha, 432 pp.

HENNIG W., 1976: Das Hypopygium von Lonchoptera lutea Panzer und die phylogenetischen Verwandtschaftsbeziehungen der Cyclorrhapha (Diptera). Stuttg. Beitr. Naturkd., 283: 1-63.

HUELSENBECK J.P. & RONQUIST F.R., 2001: MrBayes: Bayesian inference of phylogeny. Biometrics, 17, 754-755.

CHANDLER P.J., 1973: The flat-footed flies (Diptera Aschiza-Platypezidae) known to occur in Kent with a key to the genera and species so far recorded from the British Isles. Trans. Kent Field Club, 5: 15-44.

CHANDLER P.J., 1974: Additions and corrections to the British list of Platypezidae (Diptera), incorporating a revision of the Palaearctic species of Callomyia Meigen. Proc. Brit. Ent. Nat. Hist. Soc., 7: 1-32.

CHANDLER P.J., 1989: Superfamily Platypezoidea. 46. Family Platypezidae. In EVENHUIS N.L. (ed.), Catalogue of the Diptera of the Australasian and Oceanian Regions. Bishop Museum Press & E. J. Brill, pp. 420-421.

CHANDLER P.J., 1991: Opetiidae. Platypezidae. In SOÓS Á. & PAPP L. (eds), Catalogue of Palaearctic Diptera. Dolichopodidae – Platypezidae. Vol. 7. Akadémiai Kiadó, Budapest, pp. 204-217.

CHANDLER P.J., 1998: Opetiidae. In PAPP L. & DARVAS B. (eds), Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importance). Vol. 3. Higher Brachycera. Science Herald, Budapest, pp. 17-25.

CHANDLER P.J., 2001: The flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) of Europe. Fauna entomologica Scandinavica. 36, Brill, Leiden, Boston, Köln, 276 pp.

CHANDLER P.J., 2010: Fauna Europaea: Opetiidae, Platypezidae. In PAPE T. (ed.), Fauna Europaea: Diptera. Version 2.2. Dostupné z http://www.faunaeur.org. Navštíveno 3. X. 2010.

CHANDLER P.J. & SHATALKIN A.I., 1998: Platypezidae. In PAPP L. & DARVAS B. (eds), Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importance). Vol. 3. Higher Brachycera. Science Herald, Budapest, pp. 27-49.

CHVÁLA M., 1981: Classification and phylogeny of Empididae, with a presumed origin of Dolichopodidae (Diptera). Entomol. Scand. Suppl., 15: 225-236.

CHVÁLA M., 1983: The Empidoidea (Diptera) of Fennoscandia and Denmark. II. General Part. The Families Hybotidae, Atelestidae and Microphoridae. Fauna entomologica Scandinavica, 12, 279 pp.

JAKOVLEV E.B., 1994: /Palaearctic Diptera associated with fungi and myxomycetes/. Karelian Research Center, Russian Academy of Science, Forest Research Institute, Petrozavodsk, 125 pp. V ruštině s anglickým shrnutím.

KESSEL E.L. 1970: Bertamyia, a new genus of Platypezidae (Diptera, Platypezidae). Wassman J. Biol., 28: 185–190.

KESSEL E.L., 1987: 50. Family Platypezidae. In MCALPINE J.F. (ed.), Manual of Nearctic Diptera. Vol. 2., VI, Agriculture Canada, Ottawa, pp. 681-688.

KESSEL E.L., BUEGLER M.E. & KEYES P.M., 1973: A survey of the known larvae and puparia of Platypezidae with a key to the genera based on immature stages (Diptera). Wassman J. Biol., 31: 233-261.

KESSEL E.L. & MAGGIONCALDA E.A., 1968: A revision of the genera of Platypezidae, with the descriptions of five new genera and considerations of phylogeny, circumversion and hypopygia (Diptera). Wassman J. Biol., 26: 33-106.

KRAUS J., ČERVENÁ V., HOLUBOVÁ V., CHURAVÝ M., KLÍMOVÁ J. & MEJSTŘÍK V., 2005: Nový akademický slovník cizích slov. Academia, Praha, 280 pp.

KRIVOSHEINA N.P., ZAITZEV A.I. & JAKOVLEV E.B., 1986: /Fungi-destroing insects in forests

of the European part of the USSR/. Nauka, Moscow, 309 pp. V ruštině.

KRIVOSHEINA N.P., 2008a: On biology of xylobiont platypezid larvae of the genus Callomyia (Diptera, Platypezidae) ISSN 0013-8738, Entomological Review, 88 (8): 973-982. Pleiades Publishing, Inc. Originální ruský text publikován v Zoologicheskii Zhurnal, 87 (11): 1338–1347.

KRIVOSHEINA N.P., 2008b: On the larval morphology of flat-footed flies of the genera Polyporivora, Seri, and Bolopus (Diptera, Platypezidae) developing in fruit bodies of fungi. ISSN 0013-8738, Entomological Review, 88 (8): 983–1001. Pleiades Publishing, Inc. Originální ruský text publikován v Zoologicheskii Zhurnal, 87 (12): 1476-1494.

KUMAR S., TAMURA K. & NEI M., 2004: MEGA3: Integrated software for molecular evolutionary genetics analysis and sequence alignment. Briefings in Bioinformatics, 5: 150-163.

KUTTY S.N., PAPE T., PONT A., WIEGMANN B.M. & MEIER R., 2008: The Muscoidea (Diptera: Calyptratae) are paraphyletic: Evidence from four mitochondrial and four nuclear genes. Molecular Phylogenetics and Evolution 49: 639-652.

MCALPINE J.F., 1989: Phylogeny and classification of the Muscomorpha. In McAlpine J.F. & Wood D.M. (Eds): Manual of Nearctic Diptera. Vol. 3, Agriculture Canada Monograph No. 32, Minister of Supply and Services, Canada, Ottawa, pp. 1397-1518.

NIRMALA X., HYPŠA V. & ŽUROVEC M., 2001: Molecular phylogeny of Calyptratae (Diptera, Brachycera): the evolution of 18S and 16S ribosomal rDNAs in higher dipterans and their use in phylogenetic inference. Insect Molecular Biology, 10: 475-485.

NIXON K.C., 2002: WinClada. Version 1.00.08. Published by the author, Ithaca, NY, USA. Program dostupný z http://www.cladistics.com.

NYLANDER J.A.A., 2004: MrModeltest v 2.2. [online]. Program distributed by the author, Evolutionary Biology Centre, Uppsala University.

PAGE R.D., 1996: TreeView: an application to display phylogenetic trees on personal computers. Computer Applications in the Biosciences, 12, 357-358.

PAPE T. & THOMPSON F.C., 2010: Systema Dipterorum, Version 1.0. Dostupné z http://www.diptera.org/. Navštíveno 3. X. 2010.

QVICK U., 1986: Utbredning, flygtid och upptradande hos svenska svampflugor. Ent. Tidskr. 107: 11-16. Ve švédštině.

ROHÁČEK J. & ŠEVČÍK J., 2007: Faunistic records from Czech Republic and Slovakia:

Platypezidae. In STLOUKALOVÁ V. (ed.): Dipterologica bohemoslovaca, Vol. 14. Acta zoologica Universitatis Comenianae 47: 255-256.

ROHÁČEK J. & ŠEVČÍK J., 2009: Platypezidae. In ROHÁČEK J. & ŠEVČÍK J. (eds): Diptera of the Poľana Protected Landscape Area – Biosphere Reserve (Central Slovakia). SNC SR, Administration of the PLA – BR Poľana, Zvolen, pp. 151-155.

ROHÁČEK J., TÓTHOVÁ A. & VAŇHARA J., 2009: Phylogeny and affiliation of European Anthomyzidae (Diptera) based on mitochondrial 12S and 16S rRNA. Zootaxa, 2054: 49-58.

RONDANI C., 1841: Progetto di una classificazione in famiglie degli insetti ditteri Europei, memoria terza per servire alla Ditterologia Italiana. Nuovi Ann. Sci. Nat., (1) 6: 257- 284.

ROTHERAY G.E., CHANDLER P.J. & GILBERT F., 2004: Final stage larvae and puparia of Platypezidae (Diptera). Insect Systematics & Evolution, 35, 79-105.

ROZKOŠNÝ R., 1977: Stlačenkovití – Platypezidae. In DOSKOČIL J. (ed.), Klíč zvířeny ČSSR. Vol. 5., Academia, Praha, pp. 202-203.

STÅHLS G., HIPPA H., ROTHERAY G., MUONA J., & GILBERT F., 2003: Phylogeny of Syrphidae (Diptera) inferred from combined analysis of molecular and morphological characters. Systematic Entomology, 28: 433-450.

SHATALKIN A.I., 1992: /A review of the flat-footed flies (Diptera, Platypezidae) of the USSR/. Trudy Zool. Muz. Moskowsk. Univ., 23: 69-136. V ruštině.

SHATALKIN A.I., 1985: New and little known Palaearctic Diptera of the families Platypezidae, Psilidae and Lauxaniidae. Russian Entomol. J., 1: 59–74.

SKEVINGTON J. H. & YEATES D. K., 2000: Phylogeny of the Syrphoidea (Diptera) inferred from mtDNA sequences and morphology with particular reference to classification of the Pipunculidae (Diptera). Molecular Phylogenetics and Evolution, 16(2): 212-224.

SWOFFORD D.L., 2002: PAUP* Phylogenetic Analysis Using Parsimony (* and Other Methods). Version 4 Beta 10. Sinauer Associates, Sunderland, Massachusetts.

ŠEVČÍK J., 2004: Diptera associated with fungi in the Poloniny National Park (Bukovské

vrchy Mts., East Slovakia). In BARTÁK M. & KUBÍK Š. (eds): Dipterologica bohemoslovaca 13. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 109: 293-304.

ŠEVČÍK J., 2006: Diptera associated with fungi in the Czech and Slovak Republics. Čas. Slez. Muz. Opava (A), suppl. 2: 1-84.

TANASIJTSHUK V.N., 1970: Platypezidae (Clythiidae) In: Opredelitelj nasekomych evropejskoi tchasti SSSR, Nauka, Leningrad, Vol. 5 (2): 6-12.

THOMAS C.A., 1939: The animals associated with edible fungi. J. N. Y. ent. Soc., 47: 11-37.

TKOČ M., 2007: Čeledi Opetiidae a Platypezidae (Diptera): biosystematika, vývoj a fylogeneze. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno, 22 pp.

TKOČ M. & VAŇHARA J., 2006: Faunistic Records: Diptera, Platypezidae, Lindneromyia hungarica Chandler, 2001. Entomofauna carpathica, Bratislava, 18: 36-36.

TKOČ M. & VAŇHARA J., 2008a: The puparium and mature larva of the flat-footed fly Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 (Diptera: Platypezidae). Zootaxa 1730: 59-64.

TKOČ M. & VAŇHARA J., 2008b: Stlačenkovití (Diptera: Opetiidae a Platypezidae) Jizerských hor a Frýdlantska. Opetiidae and Platypezidae (Diptera) of the Jizerské hory Mts and Frýdlant region. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec 26: 255-260.

TÓTHOVÁ A., BRYJA J., BEJDÁK P. & VAŇHARA J., 2006: Molecular markers used in phylogenetic studies of Diptera with a methodological overview. Dipterologica Bohemoslovaca. Vol. 13. Acta Univ. Carol., Biol 50: 125-133.

VAŇHARA J., 1980: Species composition and biology of the family Platypezidae (Diptera) in

Czechoslovakia, with regard to its occurrence in a lowland forest. In CHVÁLA M. (ed.), Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 2. Acta Univ. Carol., Biol., 1977: 429-436.

VAŇHARA J., 1981a: Kesselimyia chandleri n. gen., n. sp. from Czechoslovakia (Diptera: Platypezidae). Ent. Scand., 12: 183-186.

VAŇHARA J., 1981b: The Slovak species of flat-footed flies (Diptera, Opetiidae and Platypezidae). Biológia, Bratislava, 36: 1049-1055.

VAŇHARA J., 1982: The Moravian species of flat-footed flies (Diptera, Opetiidae and

Platypezidae). In ROZKOŠNÝ R. & VAŇHARA J. (eds), Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 3. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., 23, Biol., 74: 137-142.

VAŇHARA J., 1984: The Bohemian species of flat-footed flies (Diptera, Opetiidae and Platypezidae). Čas. Nár. Muz., ř. přírod., 153: 61-63.

VAŇHARA J., 1986a: Platypezidae. In ČEPELÁK J. (ed.), Diptera Slovenska 2. Veda, Bratislava, pp. 34-36.

VAŇHARA J., 1986b: The flat-footed flies (Opetiidae and Platypezidae, Diptera) in a lowland

forest. In OLEJNÍČEK J. & SPITZER K. (eds), Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 4. Jihočes. muz., České Budějovice, přír. vědy, pp. 79-84.

VAŇHARA J., 1987: Opetiidae and Platypezidae. In JEŽEK J. (ed.), Enumeratio insectorum Bohemoslovakiae – Check list of Czechoslovak insects II (Diptera). Acta faun. ent. Mus. nat. Pragae, 18: 149-150.

VAŇHARA J., 1995: Recent distribution of flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae, Diptera) in Czech and Slovak Republics with a revised check list and species quality indexing. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 44: 43-61.

VAŇHARA J., 1997: Opetiidae. Platypezidae. In CHVÁLA M. (ed.), Check-list of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republics. Karolinum – Charles University Press, Prague, pp. 57-58.

VAŇHARA J., 1998: Opetiidae and Platypezidae. In ROZKOŠNÝ R. & VAŇHARA J. (eds), Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. I. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 99: 187-190.

VAŇHARA J., 2006: Opetiidae Rondani, 1856; Platypezidae Fallén, 1815. In JEDLIČKA L.,

STLOUKALOVÁ V. & KÚDELA M. (eds): Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 1. http://zoology.fns.uniba.sk/diptera + CD-ROM. Navštíveno 3. X. 2010.

VAŇHARA J., 2009: Opetiidae Rondani, 1856; Platypezidae Fallén, 1815. In JEDLIČKA L.,

STLOUKALOVÁ V. & KÚDELA M. (eds): Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 2. http://zoology.fns.uniba.sk/diptera2009 + CD-ROM. Navštíveno 3. X. 2010.

VAŇHARA J. & BARTÁK M., 2000: Platypezidae. In BARTÁK M. & VAŇHARA J. (eds), Diptera in an Industrially Affected Region (North-Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs). Vol 1. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 104: 203-211.

VAŇHARA J., BARTÁK M. & KUBÍK Š., 2005: Platypezidae. In BARTÁK M. & KUBÍK Š. (eds), Diptera of Podyjí National Park and its Environs. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, pp. 183-186.

VAŇHARA J. & ROHÁČEK J., 1995: Platypezidae. In ROHÁČEK J. & STARÝ J. Diptera Bukovských vrchov. SAŽP-Správa CHKO & BR Východné Karpaty, Humenné, pp. 98- 99.

VAŇHARA J. & ŠEVČÍK J., 2005: Platypezidae. In FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2005, pp. 296-298.

WILEY E. O., SIEGEL-CAUSEY D., BROOKS D. R. & FUNK V.A., 1991: The compleat cladist. A primer of phylogenetic procedures. University of Kansas Museum of Natural History Special Publication, No. 19: 1-158.

WOODLEY N.E., 1989. Phylogeny and classification of the “orthorrhaphous” Brachycera. In

MCALPINE, J.F., WOOD, D.M. (eds), Manual of Nearctic Diptera, Canadian Government Publishing Centre, Quebec, pp. 1371–1396.

YEATES D.K., WIEGMANN B.M., COURTNEY G.W., MEIER R., LAMBKIN C. & PAPE, T., 2007: Phylogeny and systematics of Diptera: Two decades of progress and prospects. Zootaxa 1668: 565-590.

Citace internetových zdrojů – bez autora:

WWW 1: Index Fungorum. Dostupné z http://www.indexfungorum.org/. Navštíveno 15. XII. 2010.

Seznam příloh:

Příloha I – SOUČASNÝ SYSTÉM

Příloha II – MATICE ZNAKŮ

Příloha III – FOTOGRAFIE

Příloha IV – ČLÁNKY

Příloha I. Současná klasifikace čeledí – přehled všech evropských druhů a taxonomicky důležitých mimoevropských taxonů (označeny *) podle CHANDLER (2001):

Opetiidae Rondani, 1856 Opetia Meigen, 1830 nigra Meigen, 1830 Platypezidae Fallén, 1815 Melanderomyiinae Chandler, 2001* Melanderomyia Kessel, 1960* kahli Kessel, 1960* Microsaniinae Enderlein, 1936 Microsania Zetterstedt, 1837 collarti Chandler, 2001 meridionalis Collart, 1960 pallipes (Meigen, 1830) pectipennis (Meigen, 1830) straeleni Collart, 1954 vrydaghi Collart, 1954 Callomyiinae Rondani, 1841 Platypezina Wahlgren, 1910 connexa (Boheman, 1858) Agathomyia Verral, 1901 antennata (Zetterstedt, 1819) aurantiaca (Bezzi, 1893) cinerea (Zetterstedt, 1852) collini Verrall, 1901 elegantula (Fallén, 1815) falleni (Zetterstedt, 1819) lundbecki Chandler in Shatalkin, 1985 setipes Oldenberg, 1916 sexmaculata (von Roser, 1840) unicolor Oldenberg, 1928 vernalis Shatalkin, 1981 viduella (Zetterstedt, 1838) wankowiczii (Schnabl, 1884) woodella Chandler in Shatalkin, 1985 zetterstedti (Wahlberg in Zetterstedt, 1844) Callomyia Meigen, 1804 amoena Meigen, 1824 dives Zetterstedt, 1838 elegans Meigen, 1804 saibhira Chandler, 1976 speciosa Meigen, 1824 Bertamyia Kessel 1970* notata (Loew, 1869)* Grossoseta Kessel & Kirby, 1968* pacifica (Kessel, 1948)* Chydaeopeza Shatalkin, 1992* tibialis Shatalkin, 1992* Platypezinae Fallén, 1815 Protoclythia Kessel, 1949 modesta (Zetterstedt, 1844) rufa (Meigen, 1830) Calotarsa Townsend, 1894* insignis Aldrich, 1906* Seri Kessel & Kessel, 1966 obscuripennis (Oldenberg, 1916) Bolopus Enderlein, 1932 furcatus (Fallén, 1826) Polyporivora Kessel & Maggioncalda, 1968 boletina (Fallén, 1815) ornata (Meigen, 1838) picta (Meigen, 1830) Metaclythia Kessel, 1952* currani Kessel, 1952* Kesselimyia Vaňhara, 1981 chandleri Vaňhara, 1981 Platypeza Meigen, 1803 aterrima Walker, 1836 consobrina Zetterstedt, 1844 fasciata Meigen, 1804 hirticeps Verrall, 1901 Paraplatypeza Kessel & Maggioncalda, 1968 atra (Meigen, 1804) bicincta (Szilády, 1941) Lindneromyia Kessel, 1965 dorsalis (Meigen, 1804) hungarica Chandler, 2001

Příloha II. Matice stavů znaků použitých pro kladistickou analýzu.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 Opetia nigra 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 ? ? Microsania pectipennis 0 1 1 1 0 1 0 0 1 1 1 0 0 0 1 1 3 1 1 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 ? ? Agathomyia unicolor 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 0 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 2 0 Agathomyia falleni 0 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 0 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 2 0 Agathomyia viduella 0 0 1 1 0 0 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 0 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 ? ? Agathomyia elegantula 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 0 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 ? ? Agathomyia wankowiczii 0 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 0 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 2 0 Callomyia amoena 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 1 2 0 0 1 0 0 1 1 0 0 0 0 0 2 1 Callomyia speciosa 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 1 2 0 0 1 0 0 1 1 0 0 0 0 0 2 1 Callomyia dives 1 0 1 1 0 1 0 1 1 1 1 0 1 1 2 2 3 0 0 3 1 2 0 0 1 0 0 1 1 0 0 0 0 0 ? ? Platypezina connexa 1 0 1 1 0 1 0 0 1 1 1 0 1 1 2 0 1 0 0 2 0 2 0 0 1 0 0 0 1 1 0 0 0 1 ? ? Protoclythia modesta 1 0 1 1 1 1 1 0 1 2 1 1 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 1 0 0 0 0 1 1 0 1 0 Protoclythia rufa 1 0 1 1 1 1 1 0 1 2 1 1 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 1 0 0 0 0 1 1 0 1 0 Seri obscuripennis 1 1 1 1 1 1 1 1 0 2 1 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 2 0 0 0 1 0 1 0 1 0 Polyporivora ornata 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 3 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 2 0 0 0 1 0 1 0 1 0 Kesselimyia chandleri 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 2 0 0 0 0 0 1 0 0 2 Platypeza consobrina 1 0 1 1 1 1 1 0 1 2 3 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 0 0 1 1 2 0 0 0 0 0 1 0 0 2 Paraplatypeza atra 0 1 1 1 1 1 1 0 0 2 3 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 1 0 1 1 2 0 0 0 0 0 1 0 0 2 Lindneromyia dorsalis 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 1 0 1 1 2 0 0 0 0 0 1 0 0 2 Lindneromyia hungarica 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 0 1 1 2 0 2 0 0 3 0 2 1 0 1 1 2 0 0 0 0 0 1 0 0 2

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIa. Plodnice houby Ganoderma applanatum s hálkami, v nichž se vyvíjí larvy druhu Agathomyia wankowiczii. Chov 12. Brno – Řečkovice, Soběšické rybníčky, 17.X. 2007.

Příloha IIIb. Larva druhu Kesselimyia chandleri na lupenech hostitelské houby Macrolepiota procera. Chov 24. PP Chřiby, Buchlovice, Kamenná studánka, 3.VIII. 2008.

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIc. Larva Kesselimyia chandleri, detail, délka 4 mm. Chov 24. PP Chřiby, Buchlovice, Kamenná studánka, 3.VIII. 2008.

Příloha IIId. Samec druhu Kesselimyia chandleri, vylíhnul se 11.VIII. 2008, tedy po 8 dnech od nálezu plodnice hostitelské houby Macrolepiota procera. Chov 24. PP Chřiby, Buchlovice, Kamenná studánka, 3.VIII. 2008 .

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIe. Habrový pařez porostlý houbami Trametes gibbosa (velké bílé plodnice) a Bjerkandera adusta (malé tmavé plodnice s bílým okrajem), působí atraktivně pro samice druhu Agathomyia unicolor. Chov 28 a 29. PP Chřiby, Buchlovice, Dlouhá řeka, 4.X. 2008.

Příloha IIIf. Samice druhu Agathomyia unicolor, nalezená při odebírání vzorku pro chov 28 a 29. PP Chřiby, Buchlovice, Dlouhá řeka, 4.X. 2008.

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIg. Pozorování 1. Smrkový porost s řídkým podrostem tvořeným rulíkem zlomocným (Atropa bella-donna), na jehož listech se živí některé stlačenkovité mouchy. PP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008.

Příloha IIIh. Pozorování 1. Samec druhu Protoclythia modesta žívící se na listu rulíku zlomocného (Atropa bella-donna). PP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008.

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIch. Pozorování 1. Samec druhu Protoclythia modesta, detail. PP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008.

Příloha IIIi. Pozorování 1. Samec druhu Protoclythia modesta během vznášivého letu. PP Chřiby, Buchlovice, Smraďavka, smrkový porost, 49°4’42.18”N, 17°18’16.91”E, 6.X. 2008.

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIj. Pozorování 2. Lokalita, na které byl pozorován druh Callomyia dives na listech vegetace a během vznášivého letu. Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, La Laguna, Las Mercedes, 28°31.645’N, 16°17.295’E, 15.IV. 2010.

Příloha IIIk. Pozorování 2. Typická pozice samce druhu Callomyia dives na listu. Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, La Laguna, Las Mercedes, 28°31.645’N, 16°17.295’E, 15.IV. 2010.

Příloha III. Fotografie.

Příloha IIIl. Pozorování 2. Samec druhu Callomyia dives, detail. Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, La Laguna, Las Mercedes, 28°31.645’N, 16°17.295’E, 15.IV. 2010.

Příloha IIIm. Pozorování 2. Samec druhu Callomyia dives během vznášivého letu s typicky svěšenýma zadníma nohama. Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, La Laguna, Las Mercedes, 28°31.645’N, 16°17.295’E, 15.IV. 2010.

Příloha IV. Články.

Příloha IVa:

TKOČ M. & VAŇHARA J., 2006: Faunistic Records: Diptera, Platypezidae, Lindneromyia hungarica Chandler, 2001. Entomofauna carpathica, Bratislava, 18: 36-36.

spring area, forest edge, Fagus, Abies, Alnus, Salix, Equi- Gidra stream basin (the Little Carpathians). Acta Universi- setum, Caltha, Mentha, Scirpus, Cirsium, slide Cat. No. tatis Carolinae – Biologica, 45(1): 19-24 34390, Inv. No. 15059. BULÁNKOVÁ, E., HALGOŠ, J., KRNO, I., BITUŠÍK, P., ILLÉŠOVÁ, Distribution: Albania, Czech Republic, Greece, Ma- D., LUKÁŠ, J., DERKA, T., ŠPORKA, F., 2002: The influence of different thermal regime on the structure of coenoses of cedonia; Syria. New to Slovakia. sternothermal hydrobionts in mountain streams. Acta Zoo- logica Universitatis Comenianae, 44: 95-101 ACKNOWLEDGEMENTS BULÁNKOVÁ, E., ZAŤOVIČOVÁ, Z., 2006: Preimaginal stages of I feel that my gratitude should be expressed first to Pavel Diptera (excluding Chironomidae and Simuliidae) of mo- Chvojka (Praha) and Jan Ševčík (Ostrava) for very interesting untain lakes, their inlets and outlets in the Tatra Mountains material. Thanks are due to all Managements of all visited Pro- (Slovakia). Biologia, 61 (Suppl 18): in press tected Areas for their encouragement of my research. I am espe- DERKA, T., KOVÁČOVÁ, J., BULÁNKOVÁ, E., 2001: Význam sub- cially obliged to Eva Bulánková (Faculty of Natural Sciences, strátu pre štruktúru vybraných taxocenóz makrozoobentosu Comenius University, Bratislava) for new ecological and hyd- rieky Rudava. Folia faunistica Slovaca, 6: 59-68 robiological literature, a check on my MS and for some con- HALGOŠ, J., 1975: Description of Sycorax slovacus sp. n. (Dip- structive comments. This study was supported by the Ministry tera, Psychodidae). Annotationes Zoologicae et Botanicae, of Culture of the Czech Republic (grant MK00002327201). 106: 1-4 JEŽEK, J., 1997: Psychodidae, p. 30-32. In: Chvála M. (Ed.), REFERENCES Check list of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Re- BITUŠÍK, P., BULÁNKOVÁ, E., HALGOŠ, J., ILLÉŠOVÁ, D., publics. Karolinum - Charles university Press, Praha, 130 NÉMETHOVÁ, D., ŠPORKA, F., 2004: Comparison of aquatic pp. Diptera between two streams in Poloniny National Park JEŽEK, J., 2002: The first account of Slovenian moth flies (Psy- (East Carpathians, Slovakia). Dipterologica Bohemoslova- chodidae, Diptera). Časopis Národního Muzea, Řada příro- ca, Vol. 11. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Uni- dovědná, 171: 89-116 versitatis Masarykianae Brunensis, Biologia, 109: 51-64 JEŽEK, J., 2003: New faunistic data and check list of non phle- BITUŠÍK, P., BULÁNKOVÁ, E., ILLÉŠOVÁ, D., HALGOŠ, J., 2000: botomine moth flies (Diptera, Psychodidae) from the Czech Ekologické hodnotenie potokov v BR Poľana na základe and Slovak Republics. Časopis Národního Muzea, Řada preimaginálnych štádií vodných dvojkrídlovcov (Diptera). přírodovědná, 172: 121-132 Biosférické rezervácie na Slovensku (Zvolen, Fakulta eko- JEŽEK, J., 2004: New faunistic data of non-phlebotomine moth lógie a environmentalistiky), 3: 30-39 flies (Diptera, Psychodidae) from the Palaearctic region. BULÁNKOVÁ, E., 1997: Vodné dvojkrídlovce tečúcich vôd Slo- Dipterologica Bohemoslovaca, Vol. 11. Folia Facultatis venského krasu (excl. Chironomidae, Simuliidae, Ceratopo- Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Bru- gonidae). Naturae Tutela, 4: 33-43 nensis, Biologia, 109: 141-151 BULÁNKOVÁ, E., 1999: Výskyt vybraných skupín vodných ŠEVČÍK, J., 2004: Diptera associated with fungi in the Poloniny dvojkrídlovcov v BR Poľana (Slovakia). Folia Faunistica National Park (Bukovské vrchy Mts, East Slovakia). Dipte- Slovaca, 4: 151-156 rologica Bohemoslovaca, Vol. 11. Folia Facultatis Scienta- BULÁNKOVÁ, E., 2002: Dipteran communities (excl. Chirono- rium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, midae and Simuliidae) of the Gidra river basin. Acta Zoolo- Biologia, 109: 293-304 gica Universitatis Comenianae, 45: 85-94 WAGNER, R., 2004: Psychodidae. In: de Jong H. (Ed.), Fauna BULÁNKOVÁ, E., 2003: Súpis druhov a autekologické charakte- Europea: Diptera Nematocera. Version 1.2, ristiky, Kapitola 2 – iné Diptera, p. 70-74. In: ŠPORKA F. http://www.faunaeur.org . (Ed.): Vodné bezstavovce (makroevertebráta) Slovenska. ZELENÝ, J., 1972: Entwurf einer Gliederung der Tschechoslo- Slovenský hydrometeorologický ústav, Bratislava, 590 pp. wakei für Zwecke der faunistischen Forschung (mit 5 Abb.). BULÁNKOVÁ, E., HALGOŠ, J., ILLÉŠOVÁ, D., 2001: Changes of Zprávy Československé Společnosti Entomologické při the Diptera taxocoenoses in the longitudinal profile of the ČSAV, 8: 3-16

Prišlo 20.9.2006, akceptované 27.9.2006

FAUNISTIC RECORDS FROM THE CZECH AND SLOVAK REPUBLICS

Diptera: Platypezidae 2001 p. 75 is a mistake, see p. 244).

Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 For financial support, the Ministry of Education and the Masa- Czech Republic, Moravia, Buchlovské vrchy Mts. (6969b), ryk University (grant No. MSM 0021622416) are acknowled- reared from fungi – Agaricus arvensis Schaeff. (det. D. ged. Dvořák), collected Aug. 20, 2006, hatched Sept. 1, 2006, 2♂♂, M. Tkoč leg., det. et coll., J. Vaňhara rev. References: Distribution: Hungary, Austria, France, Germany, Peter J. Chandler (2001): The Flat-footed Flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) of Europe. Fauna Entomologica Switzerland, Spain. New species for the Czech Republic. Scandinavica. Vol. 36, 276 pp. (Note: occurrence in the Czech Republic mentioned in Chandler

Michal Tkoč1 & Jaromír Vaňhara2 1 Hradištská 1955 2 Institute of Botany and Zoology 686 03 Staré Město Faculty of Science, Masaryk University Czech Republic Kotlářská 2 e-mail: [email protected] 611 37 Brno, Czech Republic e-mail: [email protected]

Příloha IV. Články.

Příloha IVb:

TKOČ M. & VAŇHARA J. 2008a: The puparium and mature larva of the flat-footed fly Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 (Diptera: Platypezidae). Zootaxa 1730: 59-64.

The puparium and mature larva of the flat-footed fly Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 (Diptera: Platypezidae)

MICHAL TKOČ1 & JAROMÍR VAŇHARA2 Masaryk University, Faculty of Science, Department of Botany and Zoology, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected] , [email protected] 2Corresponding author

Abstract

The puparium/mature larva of Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 is described in detail for the first time and docu- mented by original drawings and SEM micrographs. The puparium is formed from the cuticle of the mature larva and thus bears all larval cuticular structures. Cuticular structures and diagnostic characters of L. hungarica are clearly different from L. dorsalis Meigen, 1804, till this time the only European species of the genus Lindneromyia for which the puparium had been described. A new identification key to the puparia/mature larvae of both species is provided.

Key words: Diptera, Platypezidae, Lindneromyia, new puparium/mature larva, Czech Republic, taxonomy, morphology

Introduction

According to Chandler (2001, 2004) there are two species of Lindneromyia Kessel 1965 in Europe, six were recorded from the whole Palaearctic Region (Chandler 1991, 2001, Chandler & Shatalkin 1998) and world- wide there are about 58 spp, mostly distributed in the tropics. The recent checklist of the Czech Republic includes both European species of Lindneromyia (see Tkoč & Vaňhara 2006, Vaňhara 2006). The findings of L. hungarica Chandler, 2001 were recently announced for Slovakia by Roháček & Ševčík (2007). Adult morphology and biology of these two species (L. hungarica and L. dorsalis) is very similar. It was not hitherto known if they also differ in larval characters. They are small to medium-sized flies typically inhabiting forests (from lowland to submontane habitats about to 800 m a.s.l. in the Czech Republic (Vaňhara 1995). Females often congregate on mushrooms (Fungi, Basidiomycetes) during oviposition. Their larvae can be abundant in the fruiting bodies of Agaricus sp. and it is possible to find both species in the same fungus fruiting body (Chandler 2001). There are no rearing records from host species other than Agaricus sp. for L. hungarica in contrast to L. dorsalis, which has also been reared from several other genera of agarics. The detailed distribution of L. dorsalis in the Czech Republic has been summarized by Vaňhara (1995). Chandler (2001) described the structure and biology of the puparium of L. dorsalis. Rotheray et al. (2004) added more accurate description of some characters and figured the head skeleton. The nomenclature follows Chandler (2001).

Material and methods

Two adult males of Lindneromyia hungarica Chandler, 2001 were reared on Sept. 1, 2006 (collected Aug. 20, 2006 from Agaricus arvensis, see Tkoč & Vaňhara 2006). Numerous puparial exuviae were obtained from the

Accepted by D. Bickel: 7 Feb. 2008; published: 20 Mar. 2008 59 remaining rearing medium; two of them, which had dehisced around the margin of the anterior segments, were selected and studied in detail. The remainder and all other available puparial exuviae were examined for the morphological description. A previously unpublished series of L. hungarica had already been reared by the second author in 2005 (CZ, Jihlava env., Sept. 12, 2005, 4 M, 3 F, host Agaricus sp., leg. D. Dvořák, coll Vaňhara). The exuviae were preserved in 70% ethanol and some of them were dried and pinned. The material used in scanning electron microscopy was dried and coated with palladium gold and then observed under a scanning microscope (VEGA Tescan TS5136XM). The pictures and drawings were prepared by the first author and adjusted in Paint Shop Pro 8 graphic software. Examined material is deposited in the authors’ collections.

Systematic account

Lindneromyia Kessel, 1965

The structure of the mature larva of the genus Lindneromyia resembles that of Platypeza Meigen, 1803 and Paraplatypeza Kessel & Maggioncalda, 1968, but it has only the median pair of dorsal processes on each segment. The puparium is formed from the cuticle of the last larval instar and thus bears all larval cuticular structures. The length and maximum width of puparia are very similar to mature larvae. Numbering of segments follows Chandler (2001): No. 1–3 (sg1–3) thoracic segments (pro-, meso-, metathorax), 4–11 (sg4–11) abdominal segments.

Description of puparium/mature larva of L. hungarica

Measurements: Length 3.2–4.2 mm; maximum width 1.9–2.4 mm. Shape and colour: The dorsoventrally depressed puparium, round elongated flat body form, thoracic and abdominal segments with one pair of dorsal and marginal processes, except prothorax (one pair of prothoracic processes only), mesothorax (4 marginal processes) and last abdominal segment (6 marginal processes) (Figs 1, 2, 4, 6). Body segments grey brown in ground colour. The puparial exuviae have the surface encrusted by the remains of soil, in which the larva pupated. Head: The head as in the other Platypezidae is poorly differentiated and unsclerotized. The head with prothorax (sg1) is fused to the ventral surface and bears dorsally antennae and ventrally sclerotized mouthparts. The prothorax (sg1) conceals the head, so that the head is not visible in the puparium (Figs 2, 6). Body segments: The body consisting of eleven segments (sg1–11). The prothoracic larval segment (sg1) with one pair of short prothoracic processes, and on its posterior margin with one pair of anterior spiracles (as) dorsolaterally situated (Figs 2, 6). The mesothoracic larval segment (sg2) with one pair of dorsal and one pair of marginal processes. The dorsal processes on the mesothorax become marginal in the puparium (Figs 1, 4) (see also Chandler 2001). The mesothoracic segment (sg2) is in the puparium the first dorsally visible segment. The exuviae opens on the mesothorax (sg2) when the imago emerges. All segments 3–10 (sg3–10) (metathoracic and seven abdominal ones) with one pair of long marginal processes and one pair of short dorsal processes, on anterior margin in metathoracic segment (sg3) and on posterior margin in abdominal ones (sg4–10). The last abdominal segment (sg11 - anal) with one pair of posterior spiracles (ps) anteriorly situated and with six prominent marginal processes on its hind margin (Figs 1, 4, 13). Puparial ultrastructures: Body segments and processes thickly clothed with minute spinules, with a taxonomic value (Fig. 9). The distal part of prothoracic processes clothed with spinules in L. hungarica (Fig. 8)

60 · Zootaxa 1730 © 2008 Magnolia Press TKOČ & VAŇHARA in contrast to bare processes in L. dorsalis (Fig. 7). Marginal processes clothed with spinules along their entire length in L. hungarica (Fig. 11) in contrast to spinules mostly on apical part in L. dorsalis (Fig. 10). Respiratory system: Larva amphipneustic. Anterior spiracles (as) on posterior margin of prothoracic segment (sg1). Posterior spiracles (ps) opening at anterior margin of the last abdominal segment (sg11) (Figs 1, 2, 6, 11, 13).

FIGURES 1–2. Lindneromyia hungarica Chandler 2001. 1: puparium (dorsal view); 2: anterior end with prothorax (ventral view). Anterior spiracle (as), dorsal processus (dp) marginal processes (mp), mesothoracic segment (sg2), posterior spiracle (ps), prothoracic processus (pp), tenth segment (sg10).

Biology. The larvae live mainly between the gills of agarics. There is a close association of Palaearctic Lindneromyia and Agaricus species, with a tendency towards polyphagy, more apparent in the Nearctic species (Chandler 2001). The development of the larvae may be very fast, 10–15 days from the egg to the puparium (at about 25° C), this rapidity evidently being temperature dependent. The mature larva leaves the fast disintegrating fruiting body of the host fungus and pupates in the soil (in the rearing medium in laboratory). The fast disintegration of the fungus is the reason why the larval development is so quick. The pupation itself is very fast too; it takes 3–10 days at temperatures higher than 23°C. It is not certain what the larvae feed on, but it seems that they do not burrow into the gill tissue and they are particularly active where there is a con- centration of spores.

A key to the European Lindneromyia puparia/mature larvae

A key is provided to the puparia/mature larvae of the two known European species. A brief and superficial description of the larva of L. dorsalis was given by Chandler (2001); a more detailed description of some characters was provided by Rotheray et al. (2004), who figured the head skeleton. Lindneromyia hungarica is described in detail for the first time; some new diagnostic characters were found on SEM micrographs.

NEW PLATYPEZIDS PUPARIUM/MATURE LARVA Zootaxa 1730 © 2008 Magnolia Press · 61 FIGURES 3–9. Comparing of puparia of two European Lindneromyia species. 3–4: puparium (dorsal view). 3: L. dorsalis; 4: L. hungarica. 5–6: anterior end (ventral view). 5: L. dorsalis; 6: L. hungarica. 7–8: prothoracic processus in detail (ventral view). 7: L. dorsalis; 8: L. hungarica; 9: spinules of L. hungarica in detail (dorsal view).

62 · Zootaxa 1730 © 2008 Magnolia Press TKOČ & VAŇHARA FIGURES 10–13. Comparing of puparia of two European Lindneromyia species. 10–11: Marginal processes of anterior end in detail (ventral view). 10: L. dorsalis; 11: L. hungarica. 12–13: Posterior end with highlighted dorsal processes on sg10 (dorsal view). 12: L. dorsalis; 13: L. hungarica.

1. Body longer (3.5–4.8 mm) and broader (Fig. 3). Dorsal processes on sg10 long, reaching the end of posterior spiracles (Fig. 12). Marginal processes longer and thinner, clothed with spinules mostly on apical part (Fig. 10)...... dorsalis (Meigen, 1804) − Body shorter (3.2–4.2 mm) and narrower (Fig. 4). Dorsal processes on sg10 short, reaching only the base of posterior spiracles (Fig. 13). Marginal processes shorter and thicker, clothed with spinules along their entire length (Fig. 11) ...... hungarica Chandler, 2001

Discussion

Lindneromyia hungarica was firstly reared in Hungary and erroneously published as L. dorsalis, but their puparial exuviae were not preserved (Dely-Draskovits 1972, Chandler 2001). Puparia/mature larvae of Lind- neromyia sp. were thus known only for L. dorsalis of the European species (Chandler 2001). Although the biology and other characters of L. hungarica are very similar to L. dorsalis, it was important to know how they differ, to support the taxonomic position of this recently established species. The North American species L. agarici was reared several times (Willard 1914, Kessel & Kessel 1939, Kessel 1960). Kessel et al. (1973) published its description. It is not possible to tell how the puparium/mature larva of L. agarici differs from European Lindneromyia species, because their figure lacks detail. The eastern Nearctic L. flavicornis has been also reared several times (Johnson 1923, Thomas 1939, Kessel 1958) but no description or figures of the larva has been published.

For financial support, the Ministry of Education of the Czech Republic and the Masaryk University in Brno (grant No. MSM 0021622416) are acknowledged. Our thanks are also due to P. J. Chandler (Melksham, Wilt- shire, GB) and R. Rozkošný (Masaryk University, Brno CZ) for their help and kindly reading the MS.

References

Chandler, P.J. (1991) Family Platypezidae. In: Soós, A. & Papp, L. (Eds), Catalogue of Palaearctic Diptera, Vol. 7. Aca- demiai Kiadó, Budapest, pp. 204–217. Chandler, P.J. (2001) The flat-footed flies (Diptera: Opetiidae, Platypezidae) of Europe. Fauna Entomologica Scandinav- ica, Vol. 36. Brill, Leiden:Boston:Köln, 276 pp. Chandler, P.J. (2004) Fauna Europaea: Diptera, Platypezidae. In Pape, T. (Ed.), Fauna Europaea version 1.1. Available from http://www.faunaeur.org (accessed December 2007). Chandler, P.J. & Shatalkin, A.I. (1998) Family Platypezidae. In Papp, L. & Darvas, B. (Eds), Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera, Vol. 3. Science Herald, Budapest, pp. 27–49. Dely-Draskovits, Á. (1972) Systematische und ökologische Untersuchungen an den in Ungarn al Schädlinge der Hut- pilze auftretenden Fliegen. 1. Limoniiidae, Syrphidae, Platypezidae, Chloropidae (Diptera). Acta zoologica Hungar- ica, 18, 7–21. Johnson, C.W. (1923) A review of the Platypezidae of Eastern North America. Occasional papers of the Boston Society of Natural History, 5, 51–58. Kessel, E.L. (1958) The host fungi of Clythia flavicornis (Loew) (Diptera: Platypezidae). The Wasmann Journal of Biol- ogy, 16, 215–216. Kessel, E.L. (1960) The life cycle of Clythia agarici (Willard) (Diptera: Platypezidae). The Wasmann Journal of Biology, 18: 263–270. Kessel, E.L. & Kessel, B.B. (1939) Diptera associated with fungi. Wasmann Club Collector, 3, 73–92. Kessel, E.L., Buegler, M.E. & Keyes, P.M. (1973) A survey of the known larvae and puparia of Platypezidae, with a key to ten genera based on immature stages (Diptera). The Wasmann Journal of Biology, 31, 233–261. Roháček, J. & Ševčík, J. (2007): Faunistic records: Platypezidae. In Stloukalová, V. (Ed.): Dipterologica bohemoslovaca, Vol. 14. Acta Zoologica Universitatis Comenianae, 49, 255–256. Rotheray, G.E., Chandler, P.J. & Gilbert, F. (2004) Final stage larvae and puparia of Platypezidae (Diptera). Insect Sys- tematics & Evolution, 35, 79–105. Thomas, C.A. (1939) The animals associated with edible fungi. Journal of the New York Entomological Society, 47, 11– 37. Tkoč, M. & Vaňhara, J. (2006) Faunistic Records: Diptera, Platypezidae, Lindneromyia hungarica, Chandler, 2001. Entomofauna carpathica, 18, 36. Vaňhara, J. (1995) Recent distribution of flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) in Czech and Slovak Republics with a revised check list and species quality indexing. Časopis Slezského Muzea Opava (A), 44, 43–61. Vaňhara, J. (2006) Platypezidae. In Jedlička, L., Kúdela, M. & Stloukalová, V. (Eds), Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 1, CD ROM edition, Comenius University, Bratislava. Available also from http://zoology.fns.uniba.sk/diptera/Platypezidae.htm (accessed December 2007). Willard, F. (1914) Two new species of Platypeza found at Stanford University. Psyche, 21, 167–168.

Příloha IV. Články.

Příloha IVc:

TKOČ M. & VAŇHARA J. 2008b: Stlačenkovití (Diptera: Opetiidae a Platypezidae) Jizerských hor a Frýdlantska. Opetiidae and Platypezidae (Diptera) of the Jizerské hory Mts and Frýdlant region. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec 26: 255-260.

Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec, 26: 255 – 260, 2008 ISBN 978-80-87266-00-7

Stlačenkovití (Diptera: Opetiidae a Platypezidae) Jizerských hor a Frýdlantska

Opetiidae and Platypezidae (Diptera) of the Jizerské hory Mts and Frýdlant region

Michal TKOČ & Jaromír VAŇHARA

Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, CZ – 611 37 Brno; e-mail: michaltkoc��@�gmail��.�com;�� vanhara��@�sci��.�muni��.�cz��

Abstract. The fauna of flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) of the Jizerské hory Mts, Frýdlant region and several neighbouring localities was explored during the years 2002–2007. The total of 70 specimens belonging to 12 species was found on 21 localities. Dominant species were as follows: Agathomyia viduella (Zetter- stedt, 1838) (21.4%; 1 locality), Callomyia amoena Meigen, 1824 (21.4%; 9 localities) and C. speciosa Meigen, 1824 (17.1%; 5 localities). Agathomyia sexmaculata (von Roser, 1840) is a new species for Bohemia.

Key words: Diptera, Opetiidae, Platypezidae, Jizerské hory Mts, Frýdlant region, Czech Republic, Bohemia, faunistics

Úvod Čeleď Opetiidae je v České republice zastoupena jediným druhem, v palearktické oblasti i celosvětově pouze čtyřmi druhy. Z čeledi Platypezidae je na území ČR známo 32 druhů (Vaňhara 2006), včetně druhu Lindneromyia hungarica Chandler, 2001, zjištěného v nedávné době na Moravě (Tkoč & Vaňhara 2006); z toho je v Čechách evidováno 23 a na Moravě 31 druhů (Vaňhara 2006). Z Evropy je uváděno 43 druhů (Chandler 2005), z palearktického regionu je známo asi 75 druhů (Chandler & Shatalkin 1998), celosvětově přibližně 215 druhů (Chandler 2001). Faunistická prozkoumanost obou čeledí v ČR se dá zhodnotit jako dobrá, celkové znalosti o biologii čeledi jsou však nedostatečné, je především malá znalost hosti- telských hub důležitých pro vývoj larev. O několik významných údajů tyto znalosti obohatil Ševčík (2006). V posledních letech proběhlo v České republice a na Slovensku několik vel- kých dipterologických projektů, při nichž byla prozkoumána fauna obou čeledí Bukovských vrchů, kde bylo nalezeno 19 druhů (Vaňhara & Roháček 1995), Pálavy s 19 druhy (Vaňhara 1998), Bílinska a Duchcovska se 13 druhy (Vaňhara & Barták 2000) a Podyjí s 19 druhy (Vaňhara et al. 2005). V Jizerských horách a na Frýdlantsku proběhl v letech 2002–2007 základní výzkum, jehož výsledky jsou uvedeny v této práci. Podrobnější vymezení a charakteristika sledovaného území viz Vonička & Višňák (2008). Fauna obou čeledí zde nebyla dříve zkoumána, v literatuře je zaznamenán pouze jeden druh, Callomyia speciosa Meigen, 1804 (Vaňhara 1984). Vzhledem k všeobecně vzácnému výskytu druhů obou čeledí jsou v této práci uvedeny i nálezy z několika dalších lokalit ležících v blízkém okolí Liberce (Hodkovice nad Mohelkou, Liberec-Horní Hanychov, Ovčí hora, Vratislavice nad Nisou), které se však nacházejí již mimo vymezené území Jizerských hor a Frýdlantska. Údaje o morfologii imág a larev, o biologii jednotlivých druhů, jejich fylogenetické příbuznosti včetně určovacích klíčů a poznámek o rozšíření soustředil ve své monografii

255 Chandler (2001). Jednotlivé druhy jsou úzce vázány na lesní habitaty většiny typů, jejich larvy jsou mykofágní. Většina druhů je monofágních, lze je tedy očekávat především v oblas- tech výskytu příslušných hostitelských hub (Basidiomycetes). Larvy druhu Agathomyia wankowiczii (Schnabl, 1884) vytvářejí hálky, ostatní druhy žijí na povrchu či uvnitř plodnic hub, zhruba u poloviny druhů je však biologie larev zcela neznámá. Samice lze pozorovat při kladení vajíček do plodnic hub, dospělci pobíhají po listech lesní vegetace, od nížin do hor- ských poloh. Červený seznam ohrožených druhů ČR (Vaňhara & Ševčík 2005) se vyjadřuje o většině druhů jako o ohrožených, a to především v důsledku úbytku biotopů, na které jsou vázány hostitelské houby.

Metodika a materiál Materiál byl nasmýkán entomologickou sítí (J. Preisler lgt.), jeden vzorek byl získán metodou žlutých misek a jeden byl odchycen do Malaiseho pasti (oba J. Preisler & P. Vonička lgt.). Podrobně tyto metody popisuje Vonička (2008). Pokud není uvedeno jinak, determinaci provedl první autor. Materiál je uložen ve sbírkách prvního autora a Severočeského muzea v Liberci. Nomenklatura a systém zohledňuje práci Chandlera (2001).

Přehled lokalit

Údaje k lokalitám jsou uvedeny v následujícím pořadí: číslo a název lokality (obec, část obce, chráněné území, vrchol apod.), faunistický mapový čtverec (Pruner & Míka 1996), nadmořská výška, biotop, datum sběru (zkratka metody je uvedena pouze u sběrů z pastí). Použité zkratky: NPR – národní přírodní rezervace, PR – přírodní rezervace; YPT – yellow pan traps (žluté misky), MT – Malaise trap (Malaiseho past).

[1] Bílý Potok, 5157, 400-450 m, údolí Černého potoka (les), 2.VI.2005. [2] Bukovec PR, 5158, 880-920 m, 14.IX.2005. [3] Frýdlant, 5056, 320 m, břehy řeky Smědé, 22.V.2006. [4] Harta (obec Frýdlant v Čechách), 5056, 260 m, údolí řeky Smědé (břehy a přítoky), 12.V.2006. [5] Hodkovice nad Mohelkou, 5356, 370 m, potok Oharka západně od obce, 2.IX.2004. [6] Jedlový důl PR, 5257, 670 m, potok Jedlová (les), 12.VII.2005. [7] Libe- rec-Horní Hanychov, 5256, 600 m, okolí Hanychovské jeskyně (les), 28.VIII.2005. [8] Ludvíkov pod Smrkem (obec Nové Město pod Smrkem), 5057, 430 m, pastviny západně od obce, 20.VI.2006. [9] Malá Strana PR, 5257, 700-720 m, vlhké louky, mokřady, rybníček, potok, 2.VIII.2005. [10] Meandry Smědé PR, 5056, 220 m, rybníček sv. od rybníku Dubák (mokřad, podmáčená olšina), 29.VII.-19.VIII.2005 (MT). [11] Ovčí hora (východně od osady Andělská Hora, Ještědský hřbet), 5155, 460 m, 1.IX.2005. [12] Paseky nad Jizerou, 5258, 570 m, Makovský potok (okraj lesa), 9.IX.2004. [13] Plavy, 5257, 400 m, údolí Prorubského potoka (rybníček, lesní potok), 23.VI.2006. [14] Raspenava, 5156, 320 m, Holubí potok (mokřad pod žel. tratí), 11.VI.2006. [15] Rejdice (obec Kořenov), 5258, 650 m, potok Ješkrabec (prameniště, mokřad), 25.V.2005. [16] Rudolfov (obec Liberec), 5156, 650 m, údolí Černé Nisy, 30.VII.2004. [17] Sklenařice (obec Vysoké nad Jizerou), 5258, 550-560 m, prameniště, potok, 9.IX.2004. [18] Stržový vrch (NPR Jizerskohorské bučiny), 5156, 600 m, 19.IX.-2.X.2003 (YPT). [19] Špičák (vrchol, NPR Jizerskohorské bučiny), 5156, 500 m, 22.VI.2003, 28.VI.2005, 28.VIII.2005, 5.IX.2006. [20] U Kyselky (jižně od Nového Města pod Smrkem), 5257, 600 m, údolí Ztraceného potoka (mokřad, prameniště, les, břeh potoka), 12.IX.2006. [21] Vratislavice nad Nisou (obec Liberec), 5256, 370 m, 20.IX.2006.

VÝSLEDKY A DISKUSE Přehled zjištěných druhů

ČS – kategorie Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (Vaňhara & Ševčík 2005): CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný druh. B! – nový druh pro Čechy.

256 Opetiidae

Opetia nigra Meigen, 1830 Druh rozšířený ve většině zemí Evropy, včetně evropské části Ruska. Larva není popsaná, dospělec byl však několikrát vychován z trouchnivějícího dřeva. Bílý Potok [1]: 1 ♂. Frýdlant [3]: 1 ♂, M. Chvála det. Hodkovice nad Mohelkou [5]: 1 ♂. Meandry Smědé PR [10]: 1 ♂, B. Mocek det.

Platypezidae

Agathomyia antennata (Zetterstedt, 1819) Nejběžnější druh rodu v ČR, ale nálezy jsou ojedinělé a roztroušené, i když z řady lokalit. Hostitelskou houbou je Bjerkandera adusta. Rozšířen ve většině zemí Evropy, nálezy z Taiwa- nu a z východního Ruska ale poukazují na palearktické rozšíření. Harta [4]: 2 ♂♂. Ludvíkov pod Smrkem [8]: 1 ♀. Rejdice [15]: 1 ♂. Rudolfov [16]: 1 ♂.

Agathomyia elegantula (Fallén, 1815) ČS: VU Druh se vyskytuje vzácně ve střední a severní Evropě a je zaznamenán i z evropské části Ruska. Objevuje se ve více barevných formách. Biologie a hostitelské houby nejsou známy. Jedlový důl PR [6]: 3 ♂♂, 1 ♀. Liberec-Horní Hanychov [7]: 1 ♂. Ovčí hora [11]: 1 ♂. Špičák [19]: 28.VI.2005, 1 ♂; 5.IX.2006, 1 ♂.

Agathomyia falleni (Zetterstedt, 1819) ČS: VU V ČR vzácný druh, rozšířený ve střední Evropě, Velké Británii, Francii, Holandsku, Chorvat- sku, Litvě a na jihu Švédska. Hostitelskou houbou je Bjerkandera adusta. Vratislavice nad Nisou [21]: 2 ♀♀.

Agathomyia sexmaculata (von Roser, 1840) ČS: CR B! Velmi vzácný druh, první nález na území Čech. Ojedinělé nálezy jsou ze západní a střední Evropy, z Litvy, evropské části Ruska a Dálného východu. Biologie neznámá. Vratislavice nad Nisou [21]: 1 ♀.

Agathomyia viduella (Zetterstedt, 1838) V ČR vzácný druh, rozšířený v palearktické oblasti. Biologie neznámá. Rejdice [15]: 4 ♂♂, 11 ♀♀.

Agathomyia wankowiczii (Schnabl, 1884) ČS: VU V ČR vzácný druh s palearktickým rozšířením. Larvy tvoří nápadné hálky na spodní straně plodnic Ganoderma applanatum (syn. G. lipsiense). Raspenava [14]: 2 ♂♂.

Callomyia amoena Meigen, 1824 V ČR hojněji nalézaný druh, rozšířený téměř po celé Evropě přes evropskou část Ruska až na Dálný východ. Zploštělá, silně otrněná larva bývá nalézána v trouchnivějícím dřevě a živí se pravděpodobně myceliem houby rodu Corticium, ale možná i jiných druhů hub.

257 Bílý Potok [1]: 1 ♂, 2 ♀♀. Harta [4]: 2 ♂♂. Jedlový důl PR [6]: 1 ♂. Ovčí hora [11]: 1 ♀. Paseky nad Jizerou [12]: 1 ♂. Plavy [13]: 1 ♂. Rejdice [15]: 2 ♂♂. Sklenařice [17]: 1 ♂. Špičák [19]: 22.VI.2003, 1 ♂; 28.VI.2005, 1 ♂; 28.VIII.2005, 1 ♀.

Callomyia speciosa Meigen, 1824 Literární údaj: Karlov (Vaňhara 1984). V ČR hojněji nalézaný druh, rozšířený téměř po celé Evropě a zasahující do evropské části Ruska a na Blízký východ. Biologie neznámá. Jedlový důl PR [6]: 2 ♂♂, 5 ♀♀. Malá Strana PR [9]: 1 ♀. Rudolfov [16]: 1 ♀. Sklenařice [17]: 1 ♂. Špičák [19]: 28.VI.2005, 2 ♂♂.

Paraplatypeza atra (Meigen, 1804) V ČR běžnější druh s palearktickým rozšířením. Hostitelskou houbou je Pluteus cervinus. Rudolfov [16]: 1 ♂.

Platypeza hirticeps Verrall, 1901 ČS: EN V ČR velmi vzácný druh, rozšířený v několika zemích západní, střední a severní Evropy a také v evropské části Ruska a na Dálném východu. Biologie nejasná, hostitelskou houbou snad druhy rodu Boletus, ale ověření je nutné. Ovčí hora [11]: 1 ♂. Stržový vrch [18]: 1 ♀.

Platypezina connexa (Boheman, 1858) ČS: CR Velmi vzácný druh, známý ze Skandinávie, Německa, Polska, ČR a Ruska. Biologie nezná- má. Bukovec PR [2]: 1 ♂. Ovčí hora [11]: 1 ♂. U Kyselky [20]: 1 ♂.

Zhodnocení výsledků

Na 21 lokalitách v Jizerských horách, na Frýdlantsku a v nejbližším okolí bylo v letech 2002–2007 získáno 11 druhů čeledi Platypezidae a 1 druh čeledi Opetiidae. Uvedených 12 dru- hů tvoří 36,4 % fauny obou čeledí ČR a 50 % fauny Čech. Zjištěný počet druhů je vysoký a svědčí o vzácně zachovaném přírodním prostředí zkoumaného území, ale i o extenzivitě použitých metod sběru. Přesto však nebyl nalezen žádný zástupce rodu Microsania, což je však důsledkem nepoužití velmi specifické sběrací metody pro druhy tohoto rodu (sběr v kouři ohně). Agathomyia sexmaculata je novým druhem pro faunu Čech, dalším pozoruhodným nálezem je vzácný druh Platypezina connexa. Polovina nalezených druhů je uvedena v Čer- veném seznamu ČR ohrožených druhů (Vaňhara & Ševčík 2005), z toho 2 kriticky ohrožené (CR), 1 ohrožený (EN) a 3 zranitelné (VU). Nejrozšířenější a zároveň jeden ze dvou nejpočetněji zastoupených druhů studovaného území je Callomyia amoena, který byl nalezen na 9 lokalitách, celkem v 15 exemplářích (tj. 21,4 % ze 70 nalezených jedinců všech druhů). Stejně početným byl ve studovaném materiálu druh Agathomyia viduella, kdy na jediné lokalitě bylo zachyceno celkem 15 jedinců (tj. 21,4 %). Tento hojný výskyt byl však jistě způsoben metodicky, náhodným odchytem jedinců soustředěných na mikrobiotopu (snad ve vazbě na plodnice hub), což ovšem nemusí znamenat dominanci tohoto druhu v celé oblasti.

258 K významným lokalitám pro výskyt stlačenkovitých patří zejména ty, které obsahují les- ní biotopy nebo se nacházejí poblíž těchto stanovišť, jako např. PR Jedlový důl, Rejdice, Rudolfov nebo Špičák.

Poděkování. Studie byla vypracována v rámci výzkumného záměru Masarykovy univerzity v Brně č. 21622416.

LITERATURA CHANDLER P. J. 2001: The flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) of Europe. Fauna Ent. Scand., Vol. 36. Brill, Leiden, Boston, Köln. CHANDLER P. J. 2005: Opetiidae, Platypezidae. In: PAPE T. (ed.): Fauna Europaea: Diptera Brachycera. Version 1.2. Available online at http://www.faunaeur.org. CHANDLER P. J. & SHATALKIN A. I. 1998: Platypezidae, pp. 27-49. In: PAPP L. & DARVAS B. (eds): Contri- butions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importance). Vol. 3. Higher Brachycera. Science Herald, Budapest. Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. (List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system). Klapalekiana, 32 (Suppl.): 1-115 (in Czech, English summ.). ŠEVČÍK J. 2006: Diptera associated with fungi in the Czech and Slovak Republics. Čas. Slez. Muz. Opava (A), Suppl. 2: 1-84. TKOČ M. & VAŇHARA J. 2006: Faunistic Records: Diptera, Platypezidae, Lindneromyia hungarica Chandler, 2001. Entomofauna Carpathica, Bratislava, 18: 36. VAŇHARA J. 1984: The Bohemian species of flat-footed flies (Diptera, Opetiidae and Platypezidae). Čas. Nár. Muz., Řada Přírodov., 153: 61-63. VAŇHARA J. 1998: Opetiidae and Platypezidae. In: ROZKOŠNÝ R. & VAŇHARA J. (eds): Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO I. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 99: 187-190. VAŇHARA J. 2006: Opetiidae Rondani, 1856; Platypezidae Fallén, 1815. In: JEDLIČKA L., STLOUKALOVÁ V. & KÚDELA M. (eds): Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 1. http://zoology.fns.uniba.sk/diptera and CD-ROM (ISBN 80-969621-0-6). VAŇHARA J. & BARTÁK M. 2000: Platypezidae. In: BARTÁK M. & VAŇHARA J. (eds): Diptera in an Industri- ally Affected Region (North-Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs) I. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 104: 203-211. VAŇHARA J., BARTÁK M. & KUBÍK Š. 2005: Platypezidae, pp. 183-186. In: BARTÁK M. & KUBÍK Š. (eds): Diptera of Podyjí National Park and its Environs. Česká zemědělská univerzita v Praze, 432 pp. VAŇHARA J. & ROHÁČEK J. 1995: Opetiidae, Platypezidae, pp. 98-99. In: ROHÁČEK J., Starý J., Marti- novský J. & Vála M.: Diptera Bukovských vrchov. (Diptera of the Bukovské Hills). SAŽP – Správa CHKO a BR Východné Karpaty, Humenné, 232 pp (in Slovak, English summ.). VAŇHARA J. & ŠEVČÍK J. 2005: Platypezidae, pp. 296-298. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and English). VONIČKA P. 2008: Entomologický výzkum Jizerských hor a Frýdlantska v letech 2000-2007. (Entomological survey of the Jizerské hory Mts and Frýdlant region in 2000-2007). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 3-12 (in Czech, English summ.). VONIČKA P. & VIŠŇÁK R. 2008: Základní charakteristika zkoumaného území Jizerských hor a Frýdlantska. (General characteristics of the study area in the Jizerské hory Mts and Frýdlant region). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 13-33 (in Czech, English summ.).

SUMMARY Flat-footed flies (Diptera: Opetiidae and Platypezidae) of the Jizerské hory Mts, Frýdlant region ��and several neighbouring localities are represented by twelve species. Altogether�� 70 specimens were collected at 21 localities in 2002–2007.�� Of them, 68 individuals were swept by net, one was captured using a yellow pan trap and one using a Malaise trap. ��These 12 species make up 36.4% of the flat-footed fly diversity of the Czech Republic and 50% of that of Bohemia. Agathomyia sexmaculata was found in Bohemia for the first time. Larvae

259 develop in different species of fungi. Biology of some species is little known or completely unknown (e.g. Agathomyia elegantula, A. sexmaculata, A. viduella, Callomyia amoena, C. speciosa, Platypeza hirticeps, Platypezina connexa).

260