Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra Historie

Magisterská diplomová práce

Velkostatek Heřmanův Městec do konce 60. let 19. století

Vedoucí magisterské diplomové práce: doc. PhDr. Marie Macková, PhD. Zpracoval: Bc. Pavel Kobera Olomouc 2009

1

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Velkostatek Heřmanův Městec do konce 60. let 19. století“ zpracoval samostatně a za pomoci uvedené literatury a pramenů.

V Olomouci dne 17. dubna 2009

Bc. Pavel Kobera

2 Obsah

Obsah ...... 3 1. Úvod ...... 5 2. Přehled literatury ...... 8 2.1 Odborné publikace – rovina obecná ...... 8 2.1.1 Robotní problematika ...... 8 2.1.2 Zrušení roboty a poddanství ...... 9 2.1.3. Vyvazování pozemků z robotního břemene ...... 10 2.1.3 Historiografie ...... 11 2.1 Odborné publikace – rovina regionální ...... 11 3. Charakteristika a dějiny archivního fondu Velkostatek Heřmanův Městec ...... 13 3.1 Organizace správy panství ...... 13 3.2 Uspořádání archivního fondu ...... 14 4. Panství Heřmanův Městec ...... 16 4.1 Poloha panství ...... 16 4.2 Majitelé panství ...... 16 4.3 Seznam obcí panství ...... 18 4.3.1 Město Heřmanův Městec...... 18 4.4.2. Připojené vesnice...... 19 5. Vývoj robotní povinnosti v Českých zemích se zaměřením na panství Heřmanův Městec ...... 25 5.1 Význam pojmu robota ...... 25 5.2 Expozice problému ...... 26 5.3 Panství Heřmanův Městec ...... 27 6. Robotní resty ...... 28 6.1 Expozice problému ...... 28 6.2 Robotní resty na panství Heřmanův Městec...... 29 6.2.1 Seznamy robotních restů ...... 29 6.2.2 Protokoly o robotních restech ...... 30 7. Výkup z robotních povinností ...... 34 7.1 Expozice problému ...... 34 7.2 Výkup z robotní povinnosti na panství Heřmanův Městec ...... 34 7.2.1 Přeměna naturální roboty na peněžní plat ...... 34 7.2.2 Výkup z roboty (abolice) ...... 37 8. Situace v roce 1848 ...... 40 8.1Expozice problému ...... 40 8.1.1 Petice ze dne 20. března 1848 ...... 40 8.1.2 Císařský patent ze dne 28. března 1848 ...... 41 8.1.3 Patent o zrušení poddanství ze dne 7. září 1848 ...... 41 8.2 Revoluční rok 1848 na panství Heřmanův Městec ...... 44 8.2.1 Odmítání roboty ...... 44 8.2.2 Zrušení poddanství ...... 47 9.1 Expozice problému ...... 48 9.1.2 Ustanovení císařského patentu ze 7. září 1848 ...... 48 9.1.2 Stanovení způsobu náhrady ...... 50 9.1.3 Práce okresních vyvazovacích komisí ...... 53 9.2 Vyvazování z roboty na velkostatku Heřmanův Městec ...... 56 10. Vyvazování práv služebnosti ...... 71 10.1 Expozice problému ...... 71

3 10.2 Vyvazování práv služebnosti na velkostatku Heřmanův Městec ...... 72 11. Hospodářská situace na velkostatku Heřmanův Městec v letech 1831 – 1869 ...... 77 12. Závěr ...... 96 13. Bibliografie...... 99 13.1 Monografie ...... 99 13.2 Odborné články ...... 100 13.3 Naučné slovníky ...... 100 13.4 Tištěné prameny ...... 100 13.5 Archivní prameny ...... 101 13.6 Inventáře k archivním fondům ...... 102 13.7 Internetové zdroje ...... 102 14. The Estate Heřmanův Městec by the end of 60’s of 19. century . 103 15. Přílohy ...... 105

4 1. Úvod

Těžiště této práce spočívá ve zkoumání robotní problematiky, jejího následného zrušení a způsobů, kterými probíhalo vyvazování pozemků z roboty, a v porovnání vrchnostenského hospodaření v obdobích 1831 – 1848 a 1849 – 1869 na panství

(po roce 1848 velkostatku) Heřmanův Městec na pozadí historických událostí a hlavních milníků v Českých zemích, a to jak v rovině partikulární, tak i rovině obecné.

Robotní problematika byla nejpalčivějším problémem po vydání robotního patentu Marie Terezie roku 1775. Jelikož počínajíce 18. stoletím jsou historické prameny četnější, lze tuto dobu zkoumat podrobněji.

Vycházejíce z tehdejších právních předpisů upravujících robotní povinnost pro celou monarchii a dalších historických pramenů, zaměříme své zkoumání na hodnocení dopadu dané situace na poddané, kteří byli vrchnosti povinni robotou.

Císařským patentem ze 7. září 1848 byla robotní povinnost zrušena a dvě nejbohatší vrstvy vesnického obyvatelstva, tedy sedláci a chalupníci, se musely z této povinnosti tzv. vyvázat. Byla jim tak stanovena náhrada. Pokusíme se vystihnout, jak toto tzv. vyvazování z roboty probíhalo na velkostatku Heřmanův Městec a pokusíme se o srovnání s celkovou situací v Českých zemích. To vše na základě právní regulace.

Dále je cílem našeho zkoumání postihnout na základě srovnání účetních knih z let 1831 – 1869, zda se zrušení robotní povinnosti nějakým způsobem promítlo do vrchnostenského hospodaření.

Cílem této práce je rovněž pokusit se o souběžné využití a přiblížení metodických postupů příznačných na jedné straně

5 pro syntetizující práce a na straně druhé pro dílčí analytické studie. V rámci této práce se zaměříme i na zkoumání, jaký vliv měla právní regulace obsažená v právních předpisech vydávaných centrální vládou ve Vídni na konkrétní situaci odehrávající se na panství/velkostatku Heřmanův Městec.1

Základní tezí, kterou lze úvodem uvést, je charakteristika robot, kterou uvádí František Augustin Brauner ve svém stěžejním díle O robotě a vykoupení se z roboty (1848):

Robota jest zajisté nejdůležitějším článkem ve svazku, stav selský k vrchnostem vížícím. Robota jest ten závazek v poddanství, o němžto téměř každý člověk, nechť jakéhokoli stavu o vzdělání jest, buď sám přemejšlí a rozmlouval, aneb alespoň rozmlouvati slyšel, a to pokaždé z hlediště jiného, jak se to toho neb onoho právě týkalo. Pán totiž přemejšlí o robotě jakožto o právu svém, a obyčejně sobě na špatné a nedbalé odbývání roboty ztěžuje; sedlákovi pak zdá své zase robota býti jen břemenem a obtížnou povinností, již těžce nese, myslete, že jinému, a to bohatějšímu nežli sám jest, zdarma pracuje.2

Základním předpokladem objektivního pohledu na historickou realitu je využití různých druhů dostupných pramenů, které dokumentují dobové náhledy různých aktérů historického procesu. Z hlediska poddaných i vrchnosti, resp. vrchnostenského úřadu se jedná o vzájemnou komunikaci mezi těmito dvěma vrstvami, a to na základě vrchnostenských nařízení, smluv či žádostí poddaných k vrchnosti.

Tato práce si neklade za cíl zpracovat dějiny města Heřmanův Městec v tzv. dlouhém 19. století (i když obsahuje stručný přehled místních historických událostí), ale nastínit, jak probíhala robota a její následné vyvazování na panství/velkostatku Heřmanův Městec a jaký

1 V pramenech se setkáváme s názvem Herzmanmiestecz. 2 BRAUNER, F. A.: O robotě a vykoupení se z roboty, Praha, 1848, s. 5. 6 to mělo vliv na vztah obyvatelstva a majitelů dominia, které v této záležitosti zastupovala vrchnostenská kancelář.

7 2. Přehled literatury

2.1 Odborné publikace – rovina obecná

2.1.1 Robotní problematika

Odborná literatura, která se vztahuje ke zkoumané robotní problematice v Českých zemích, je zcela nedostatečná. Dalo by se říci, že publikována byla díla jen těch několika málo autorů, kteří se danou problematikou opravdu do hloubky zabývali. Tito však přesto při tvorbě svých publikacích vycházeli především z díla Františka Augustina Braunera (1810-1880) O robotě a vykoupení se z roboty, vydaného roku 1848, který se touto otázkou jako první podrobněji zabýval a své závěry zkoumání také následně publikoval. Stručné zmínky o robotní problematice lze nalézt i v obecných odborných publikacích zabývajících se dějinami Českých zemí mimo jiné i v 19. století.

Nejobšírněji se danou problematikou zabýval významný český historik Kamil Krofta (1876-1945), který ve své knize Dějiny selského stavu3 vytváří ucelený pohled na venkovského člověka od nejstaršího společenského zřízení českých Slovanů až do doby po roce 1848. Stěžejní část díla je pak věnována společensko-politické situaci v době od vydání robotního patentu Marie Terezie, kterým byl změněn systém vykonávání robotních prací, a neméně důležitého patentu Josefa II. o zrušení nevolnictví, až po události revolučního roku 1848, po kterých byly zcela zrušeny roboty a poddanství. Toto dílo o agrárních dějinách Českých zemích nebylo dosud překonáno.

Dílo Františka Kutnara s názvem Cesta selského lidu ku svobodě4 je rovněž zaměřeno na život venkovského lidu v době

3 KROFTA, K.: Dějiny selského stavu, Praha 1949. 4 KUTNAR, F.: Cesta selského lidu ku svobodě, Praha 1948. 8 od vydání výše zmíněných patentů osvíceneckých panovníků až do zlomového roku 1848.

Dále je třeba zmínit Časopis pro dějiny venkova, ve kterém byly publikovány některé studie, jejichž tématem byla rovněž robotní problematika. Svou studii pod názvem Z novějších dějin agrárních (1789 – 1848)5 zde tak publikoval Dr. Bedřich Mendel (1892-1940); nalézt zde lze i rozsáhlý článek Václava Nováka Raabův systém a provádění jeho na některých panství v Čechách.6

2.1.2 Zrušení roboty a poddanství

Situace je zcela opačná, pokud jde o problematiku zrušení roboty a poddanství, datovanému do roku 1848, neboť zde lze naopak nalézt písemných pramenů dostatek.

Jedná se především o odborné publikace, které se zabývají politickými událostmi, jejich popisem a zaměřením na české národní hnutí. Základní přehled o událostech roku 1848 podává práce Františka Roubíka (1890-1974) případně nazvaná Český rok 1848,7 která podrobně líčí dění tohoto, pro České země a jejich selský stav obzvlášť, klíčového roku.

Problematice zrušení poddanství se přímo věnoval František Roubík ve své studii Na českém venkově roku 18488 publikované v Časopisu pro dějiny venkova.

Zasedání Říšského sněmu roku 1848, který definitivně schválil konečnou podobu patentu o zrušení poddanství, se ze starší generace historiků věnoval především Václav Černý, který napsal a také

5 MENDEL, B.: Z novějších dějiny agrárních (1789 – 1848), in: Časopis pro dějiny venkova VI, 1919, s. 30-36, 95-105, 145-156; ČDV VII, 1920, s. 156-166. 6 NOVÁK, V.: Raabův systém a jeho provádění na některých panstvích v Čechách, in: Časopis pro dějiny venkova VIII, 1921, s. 136-163, 203-212; ČDV IX, 1922, s. 42-52. 7 ROUBÍK, F., Český rok 1848, Praha 1948. 8 ROUBÍK, F.: Na českém venkově roku 1848, in: Sborník archivních prací IX, 1959,č.2, s. 160-219. 9 v Časopisu pro dějiny venkova publikoval článek s názvem Jednání Říšského sněmu r. 1848 o zrušení poddanství.9 Naposledy se tomuto tématu věnoval Otto Urban (1938-1996), jehož práce Kroměřížský sněm 1848-184910 vyšla v roce 150. výročí událostí revolučního roku 1848.

2.1.3. Vyvazování pozemků z robotního břemene

Co se týká následného vývoje po roce 1848, tedy v době tzv. vyvazování pozemků z robotního břemene, je zde situace mnohem horší, než u výše zmiňované robotní problematiky a revolučního roku 1848.

Tímto tématem se zabýval jen již výše zmíněný Kamil Krofta ve své knize Dějiny selského stavu (viz pozn. č. 3); předmětnou situaci však jen hrubě nastínil v poslední kapitole své práce.

Ucelenější studii nalézáme v Roubíkově článku K vyvázení gruntu v Čechách v letech 1848 – 185311 publikovanému ve Sborníku archivních prací. V tomto článku autor systematicky mapuje situaci v jednotlivých krajích v Čechách jak z pohledu vrchnostenského a úředního (na základě akt krajských úřadů a zpráv krajských hejtmanů), tak z pohledu poddaných (na základě petic Národnímu výboru, letáků kolujících po venkově apod.). Studie končí v roce 1853, kdy byly dokončeny výpočty náhrady na jednotlivých gruntech.

Pro další vývoj vyvazování se tedy musíme spolehnout pouze na tehdejší právní legislativu, kterou byla tato problematika regulována.

9 ČERNÝ, V.: Jednání Říšského sněmu r. 1848 o zrušení poddanství, in: Časopis pro dějiny venkova XV, 1928, s. 232-249. 10 URBAN, O.: Kroměřížský sněm 1848-1849, Praha 1998. 11 ROUBÍK, F.: K vyvázení gruntů v Čechách v letech 1848-1853, in: Časopis pro dějiny venkova XV, 1928,s. 161-216. 10 2.1.3 Historiografie

Při zpracování tématu robotní otázky a následného vývoje po jejím zrušení v 19. století je také třeba přihlédnout k odborným pracím z obou okruhů historiografie, tzn. jak z dějin politických, tak z dějin hospodářských. Přestože je odborné literatury zabývající se těmito odvětvími historiografie velké množství, žádná z nich nepodává ucelenější pohled na předmět zkoumání této práce, a je tedy nutné za odborný základ vzít publikace uvedené na začátku této kapitoly.

Oficiální historická věda v Československu před rokem 1989 pak již ani nevěnovala příliš velkou pozornost postavení venkovského lidu po vydání robotního patentu Marie Terezie a spíše se soustředila na postavení poddaných před bitvou na Bílé Hoře a poté až v době kolem 2. poloviny 19. století a to spíše okrajově.

2.1 Odborné publikace – rovina regionální

Jelikož se tato práce v konkrétní rovině zaměřuje na dosavadní zpracování regionálních dějin Heřmanoměstecka a dějin samotného města Heřmanův Městec, je třeba v této kapitole uvést i dostupné místní prameny.

Co se týče odborné literatury, která se věnuje dějinám města Heřmanův Městec, setkáváme se s velmi omezeným množstvím materiálu. Komplexnější pramen zde pak zcela chybí.

První dílko týkající se dějin města bylo vydáno již v roce 1900. Autorem brožury vydané pod názvem Heřmanův Městec a okolí: průvodce místopisný a historický,12 byl Alois Klaus. Nejrozsáhleji však toto téma stejný autor zpracoval v knihách, které se zabývají

12 KLAUS, A.: Heřmanův Městec a okolí: průvodce místopisný a historický, Heřmanův Městec 1900. 11 chrudimským a nasavrckým okresem – Chrudimsko a Nasavrcko, díl 4.13

V posledních 15 letech začaly vycházet brožury nastiňující historii Heřmanova Městce – stručné shrnutí šlechtických rodů (které místní panství vlastnily od jeho první písemné zmínky z roku 1325), významných rodáků a významných stavebních památek města lze nalézt v publikaci od Václava Janaty s názvem Heřmanův Městec14 z roku 1996. K 680. výročí od první písemné zmínky pak vyšla další brožura od stejného autora, kde jsou chronologicky seřazena významná data z dějin města.15 K významným místním publikacím jistě patří i brožura věnovaná židovskému etniku; je to dílo Jaromíra Kabeláče z roku 1992 s názvem Židé a židovské památky v Heřmanově Městci.16

Časopiseckých článků o osobnostech a událostech týkajících se Heřmanova Městce lze na druhou stranu najít celou řadu. Většina z nich se nachází v časopise Chrudimské vlastivědné listy, které vydává Regionální muzeum v Chrudimi. Jmenujme například články Josefa Výborného Šporkové v Heřmanově Městci,17 Rod Mrdických v Čechách a na Moravě18 a Oběti druhé světové války z Heřmanova Městce a jejich památníky.19

13 FLORIÁN, Č.; KLAUS, A.: Chrudimsko a Nasavrcko, díl IV, 1926. 14 JANATA, V. a kol: Heřmanův Městec, Heřmanův Městec 1996. 15 BOČKOVÁ, E.; JANATA, V.: Heřmanův Městec – 680 let od nejstarší písemné zprávy o Heřmanově Městci, Heřmanův Městec 2005. 16 KABELÁČ, J.: Židé a židovské památky v Heřmanově Městci, Heřmanův Městec 1992. 17 VÝBORNÝ, J.: Šporkové v Heřmanově Městci, in: Chrudimské vlastivědné listy 9, č. 5, Chrudi, 2000. 18 VÝBORNÝ, J.: Rod Mrdických v Čechách a na Moravě, in: Chrudimské vlastivědné listy 4, č. 1, Chrudim 1999. 19 VÝBORNÝ, J.: Oběti druhé světové války v Heřmanově Městci a jejich památníky, in: Chrudimské vlastivědné listy 5, č. 4, Chrudim 1996. 12 3. Charakteristika a dějiny archivního fondu Velkostatek Heřmanův Městec

3.1 Organizace správy panství

Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec se nachází ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Časový rozsah fondu je od roku 1598 až do roku 1945. Většina materiálů pochází z doby, kdy panství (od roku 1848 velkostatek) Heřmanův Městec bylo majetkem rodu Kinských, a spadá tedy do časového rozmezí mezi roky 1828, kdy jej koupil kníže Rudolf Kinský od Otty Filipa z Greifenklau, a 1945.

První zmínka o archivu na panství Heřmanův Městec se datuje již do roku 1661, kdy hraběnka Anna Marie Khyslová, rozená Berková z Dubé, prodala panství Janu Šporkovi. Tehdy bylo v kupní smlouvě uvedeno, že se hraběnka zavazuje předat nabyvateli staré urbáře, rejstříky, daňové a válečné kvitance, výhostné listy a vůbec všechny spisy a listiny, které patřily k panství. Je těžké říci, zda své závazky hraběnka splnila a zda tedy k předání všech uvedených materiálů skutečně došlo, neboť z doby, před rokem 1828, kdy panství koupil kníže Rudolf Kinský, se ve fondu nacházejí jen nepatrné zbytky archiválií. Z těchto pak nelze vůbec zjistit organizaci správy panství a vrchnostenské kanceláře.

Od převzetí agendy panství rodem knížat Kinských jeho organizaci a správu lze již podrobněji sledovat. Organizace a správa měla v první polovině 19. století běžnou strukturu; změnou prošla až v roce 1850, kdy z vrchnostenské kanceláře ubylo úředníků veřejné správy, neboť část jejich agendy byla přesunuta na nově zřízené státní úřady. Jednalo se o soudní a daňovou správu velkostatku a kontribučenskou agendu.

13 Další změnou byla reorganizace uskutečněná po převzetí majetku knížetem Ferdinandem Bonaventurou Kinským v roce 1856. Od roku 1858 byly od sebe odděleny dvě nejdůležitější složky hospodaření velkostatku, tj. zemědělství a lesnictví. U první z nich prováděla správu administrace v čele s hospodářským ředitelem, druhou pak vedl lesní úřad, který byl řízen hlavním lesním úředníkem. Administrace měla na starost hospodářskou správu ve vlastní režii obhospodařovaných dvorů, velkonájem, pronájem parcel a voluptár, k němuž kromě zámku, parku a obytných budov náležela také elektrárna a nemocnice založená roku 1895 kněžnou Marií Kinskou.

3.2 Uspořádání archivního fondu

Uspořádaný fond má skupinu úředních knih; skupina spisů začíná rekonstruováním zbytků politické registratury, konkrétně publika, které bylo zřejmě abecedně rozděleno podle jmen nebo věcných hesel. Uvnitř těchto podskupin bylo použito chronologického řazení. Toto uspořádání bylo provedeno pravděpodobně roku 1850 při likvidaci spisovny a předávání agendy politickým úřadům. Z těchto dokumentů se však dochovaly jen malé zbytky. Soudní spisovna není také úplná; je rozdělena běžným způsobem do podskupin smíry, procesy, apelace, exekuce apod.

I přes v předchozím odstavci zmíněné nedostatky, můžeme považovat fond za velmi dobře zachovalý; jeho rozsah činí 64,75 běžných metrů a je dvojjazyčný (česko-německý). I když archivní materiál zasahuje (jak již bylo zmíněno) až do konce 16. století, jeho význam tkví v písemnostech datovaných do 19. století, především od roku 1828, kdy panství bylo majetkem knížat Kinských. V této době lze podrobně sledovat i hospodářský vývoj na panství.

14 Co se týče spisového materiálu, který se týká robot, lze zde nalézt kartony obsahující především robotní resty, reluice, abolice a vyvazovací tabele. Dále se zde nacházejí knihy (nejstarší je z roku 1777; a další až z roku 1832), jež obsahují úplné jmenné soupisy robotních dnů za konkrétní období.20

20 HROMÁDKA M.: VELKOSTATEK HEŘMANŮV MĚSTEC 1598-1945. Inventář, 1963, s. 293, ev.č. 432.

15 4. Panství Heřmanův Městec

4.1 Poloha panství

Panství včetně připojených statků se nacházelo na jihozápadní hranici Chrudimského kraje, přičemž hraničilo východně s chrudimským a slatiňanským panstvím; jižně s panstvím Rassaberg a s panstvím Ronov ležícím v Čáslavském kraji; západně rovněž s panstvím Ronov a dále se statkem Podhořany, rovněž ležícím v Čáslavském kraji; a severně s panstvím Choltice a Pardubice a se statkem Medlešice Území panství obsahuje podle katastrálního sumárního členění dle topografie z roku 1837:

Dominikál Rustikál Dohromady

Čtverečních Čtverečních Čtverečních Jiter Jiter Jiter sáhů sáhů sáhů Orných polí 2128 604 5262 1506 7391 2110

Chudá pole - - 12 1434 12 1434

Louky 428 588 982 917 1410 1505

Zahrady 62 52 233 647 295 699

Rybníky 202 711 - 848 202 1559

Pastviny 494 725 525 428 1019 1153

Lesy 4404 659 886 551 5290 1210

Dohromady 7720 139 7903 1531 15624 8070

21

4.2 Majitelé panství

Město bylo založeno snad již okolo roku 1280 vladykou z Mrdic na dvou významných obchodních a strategických cestách – trstenické a čáslavsko-chrudimské. První písemná zmínka je ale až ze 7. října 1325 v zemských deskách trhových. V té době zde ale již existoval

21 SOMMER, J. G.: Das Königreich Böhmen: statistisch-topografisch dargestellt von Johann Gottfried Sommer V, Chrudimer Kreis, Prag 1837. 16 kostel a fara. Je pravděpodobné, že zakladatel města udělil novému městečku také některá městská práva, tj. právo konání trhu, právo užívat jeho erb jako znak městský a zřejmě i právo vařit pivo.

Vladykové Mrdičtí z Mrdic, zvaní Heřmani, vlastnili město až do roku 1382. V následujících dvaceti letech se majitelé tohoto panství rychle střídali. Mezi jinými lze zmínit například Beneše z Choustníka a Čeňka z Veselí a Vartenberka.

Na přelomu 14. a 15. století se Heřmanův Městec stal majetkem pánů z Opočna. Nejvýznamnějším vlastníkem z toho rodu byl kontroverzní Jan Městecký z Opočna, který za husitských válek bojoval za obě znepřátelené strany.

Po zemanech z Rušinova a pánech z Lichtenburka se v roce 1457 majiteli Heřmanova Městce stali páni Trčkové z Lípy. Tito postupně k panství, připojili statky Morašice, a Hrbokov.

Jako další majitele panství lze zmínit zemany Anděly z Ronovce, Oprštorfy z Dubu a Frydštejna a Žerotíny. Sňatkem Ladislava Berky z Dubé s Eliškou ze Žerotína roku 1604 se stalo panství majetkem rodu Berků z Dubé. Roku 1661 pak přešlo na svobodné pány, pozdější hrabata ze Šporku, kteří jej prodali až roku 1794 Ottovi, říšskému svobodnému pánu z Greiffenklau.22

Posledními majiteli panství byl rod knížat Kinských; tito jej nabyli koupí v roce 1828 a vlastnili jej až do roku 1945, ve kterém bylo na základě dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše zestátněno.

22 rod Greiffenklau pochází z Porýní a záznamy o něm jsou z poloviny 12. století. V roce 1664 byli povýšeni do stavu svobodných pánů. Ve 20. a 30. letech 19. století vlastnili několik domů v Praze na Malé straně. Po meči byl posledním příslušníkem rodu Alois Filip Karel (1778 – 1825). Jméno rodu převzal jeho zeť hrabě Hugo Matuschka z Greiffenklau († 1898) – in: MAŠEK, P.: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě, ve Slezsku do Bílé hory do současnosti – I. díl (A – M), Praha 2008, s. 294. 17 4.3 Seznam obcí panství

K dokreslení místní situace, jako předpokladu pro plastičtější zkoumání robotní problematiky a následného vyvazování (viz dále), je třeba zevrubnějšího popisu panství Heřmanův Městec. Za základ lze vzít topografii Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1837 (informace jsou tudíž poplatné uvedenému datu).

4.3.1 Město Heřmanův Městec

Sommer město Heřmanův Městec charakterizuje jako municipální město o 327 domech a 2565 obyvatelích ležící jednu míli západně od Chrudimi na hlavní silnici v jedné, mírně protáhlé údolní oblasti na úpatí pohoří. Protékají jím dva potoky – Zlatý potok a Podolský potok.

Je zde jeden farní kostel sv. Bartoloměje a škola, které jsou pod patronátem vrchnosti. Kromě farního kostela jsou zde ještě dvě malé kaple (pohřební kaple Zvěstování Panny Marie a kaple sv. Jiří).

Z vrchnostenských stavení jsou zde panský zámek s rozsáhlejší zahradou s vkusnými sady, skleníky pro exotické rostliny a jízdárnou. V zámeckém obvodu a prostranství je dále úřadovna s úřednickými kancelářemi a obydlími zaměstnanců a pod nimi je panský pivovar na 27 sudů, emfyteuticky pronajatá vinopalna a tři panství náležející poddanské mlýny.

Město má radnici, obecní les, právo šenku vína, právo obchodu se solí a měšťanský špitál, který stojí před městem u panské bažantnice. Vedle toho zde existuje městský útulek pro chudé (chudobinec).

18 Město je rozsáhle zastavěno, má dvě náměstí, velkou ale nepravidelnou tržnici u kostela zvanou Kirchenplatz a čtvercové zámecké náměstí s kamennou studnou a dvěma sochami.

Většina budov je sice z kamene – sestává se však většinou jen z přízemí, část města se rozprostírá jihovýchodně v podobě předměstí – na něm se uzavírá nově založené, tzv. Eliščino údolí s jedním lázeňským domem, cihelnou, několika obydlími a kamennými lomy.

Východně od zámku a úřadovny naproti bažantnici leží část města nazývaná chrudimské předměstí. Židovská ulice má 76 čísel, je zapsána u obce Chotěnice. Židé zde mají krajského rabína a synagogu.

4.4.2. Připojené vesnice

1) Chotěnice – vesnice, ležící na vyvýšenině ¼ hodiny jihovýchodně od města. Má 134 domů s 1091 obyvateli. Patři sem panský dvorec Nový Dvůr s ovčárnou, ovocným sadem, jednou velkou panskou cihelnou, ¼ hodiny východně od města, na hlavní cestě, podél které se táhne alej kmenů starých stromů. Dále sem patří panská bažantnice, mezi statkem a městem na sever hlavní cesty s myslivnou.

2) - ves, ¾ hodiny severovýchodně od města na návrší. Má 14 domů se 183 obyvateli. Je zde filiální kostel Sv. apoštolů Petra a Pavla. Patří sem také ze 4 domů a větrného mlýnu sestávající se samota Stará Doubrava, položená mezi Rozhovicemi a dvorcem Novým Dvorem.

3) Lány – ves, ¾ hodiny východně od města, od Hrbokova tekoucím potokem. Má 56 domů se 404 obyvateli. Patří sem ¼ hodiny vzdálený tak řečený Bořeticerský mlýn.

4) Morašice – ves, ¾ hodiny jihovýchodně od města na hrbokovském potoce, v pahorkatině. Má 57 domů s 339 obyvateli. 19 Je zde 1 filiální kostel Sv. Víta, škola pod panským patronátem a panský dvorec Morašice. Patří sem i ¼ hodiny jižně ležící samota Batšic a Dubina, dohromady s 8 domy, potom tak řečený Pulvermühle (Prachovna), 1 mlýn ¼ hodiny severně od Morašic

5) Dlubin – vesnička o 4 domech, 32 obyvatelích, v údolí hrbokovského potoka, ¼ hodiny jižně od předešlého. Je zde mlýn s pilou ležící osamoceně 10 minut daleko.

6) Dolany – vesnička na pohoří, na jmenovaném potoce, vzdálená hodinu jihojihovýchodně od města. Má 3 domy a 22 obyvatel a 1 mlýn.

7) Janovice – ves v lese, na úpatí pohoří, ležící východně, nedaleko od předchozího. Má 27 domů s 208 obyvateli a panskou myslivnou. Od tohoto místa náleží 6 domů ke statku Medlešice.

8) Skupice – ves, 13 domů s 94 obyvateli. Leží u Janovic, kam náleží soudně.

9) Stolany – ves, nachází se hodinu jihovýchodně od úředního místa na rovině. Má 39 domů s 297 obyvateli. Je zde filiální kostel sv. Mikuláše, panský dvorec s ubytováním pro úředníky, ovčárna a mlýn.

10) Radlín – ves, ¾ hodiny JV od města, leží na návrší, má 13 domů a 88 obyvatel.

11) Uherčice – ves, 16 domů a 33 obyvatel, leží ¾ hodiny jižně od města na kopci.

12) Zdechovice – ves, ½ hodiny jižně od úředního místa, leží na návrší, na silnici do Podolu. Má 13 domů a 102 obyvatel.

13) Holičky– ves, 1 hodinu jižně od města, na návrší v lese, má 13 domů a 94 obyvatel – z nich jeden dům náleží ke statku Medlešice.

20 14) Čejkovice – ves, 1 a ¼ hodiny jihovýchodně od Heřmanova Městce na pohoří v lese, má 16 domů a 140 obyvatel.

15) Zbyhňovice – ves, leží ¼ hodiny od předchozího, rovněž v lese. Má 19 domů se 138 obyvateli.

16) Palučiny – vesnička o 4 domech a 19 obyvatelích. Leží v lese hodinu jižně od města.

17) Licomělice – ves, leží 1 a ½ hodiny od Heřmanova Městce, výše v lese. Má 41 domů a 257 obyvatel – z toho 12 domů náleží k panství Choltickému.

18) Slavkovice – ves ležící 1 a ¼ hodiny jihozápadně od města, v pohoří. Obehnána lesem, leží na potoce, který zde pramení. Má 14 domů a 78 obyvatel, je zde panský dvorec a myslivna.

19) Vyžice – ves, hodinu jihozápadně od města, rovněž v lese, na slavkovickém potoce, má 23 domů a 161 obyvatel.

20) Načešice – ves v lese, vzdálená ½ hodiny jihozápadně od města. Má 50 domů a 349 obyvatel – z toho 7 domů je poddaných městské obci.

21) Kostelec – ves vzdálená ½ hodiny jihozápadně od města, na podolském a boukalském potoce, které se zde stékají. Má 55 domů se 401 obyvateli. Je zde starý kostel sv. Petra a Pavla, panská myslivna, dva mlýny a pila. Dříve zde byl hrad, o němž ale nejsou k dispozici žádné známky.

22) Nákle – ves, ½ hodiny severozápadně od města v údolí na slavkovickém potoce, má 12 domů a 89 obyvatel. Patří sem samota Vlastějov - 2 domy a mlýn, poddané městské obci.

23) Klešice – ves vzdálená ½ hodiny od města, v údolí na výtoku potoka z klešického rybníka. Má 39 domů s 326 obyvateli. Je zde panský dvorec, 3 mlýny, dále sem patří na vrchu ležící samota

21 Nová Doubrava a prodejna bažantů panské bažantnice Heřmanova Městce, která se rozprostírá až sem.

24) Dubany – ves s jedním propachtovaným panským dvorcem. Je vzdálená ¼ hodiny severovýchodně od Heřmanova Městce, je položená na rovině. Má 24 domů a 138 obyvatel, je přifařená k Třebosicím. Je zde i vinopalna.

25) Bylany – ves vzdálená ¾ hodiny východně do města, na hrbokovském potoce. Má 39 domů a 279 obyvatel, z nichž je 20 poddaných městské obci. Zbytek je přifařen k Chrudimi.

26) Podol nebo také Vápenný Podol – vesnice vzdálená 1 a ¼ hodiny jižně od úředního místa a ležící v hornatině (pohoří). Má 27 domů a 193 obyvatel. Je zde kostel sv. Václava a škola, které jsou pod panským patronátem. Dále se zde nachází panské bydlení pro úředníky, vinopalna, mlýn. Uprostřed se tyčí slavný podolský vápenec v podobě velkého skalnatého pahorku, z něhož se těží vápenec v mnohým kamenných lomech, které jsou zřízeny téměř po všech stranách pahorku. Mnoho malých, nyní zaniklých vápenek, které patřily obyvatelům, jsou ještě svědky dřívější nevhodné (neúčelné) těžby tohoto důležitého přírodního produktu.

Na vápencových skalách pramení velmi silný, oxid uhličitý a vápník obsahující pramen, který je slavný pod jménem podolský svatováclavský lázeňský.

Obyvatelé Podolu se živí z polností a chovem dobytka, většinou ale lámáním vápence, pálením vápna a obchodem s vypáleným vápnem.

K Podolu jsou přifařeny tyto vsi:

27) Nerozhovice – vesnice, ½ hodiny severně od Podolu. Má 14 domů a 83 obyvatel. ¼ hodiny odsud leží směrem na východ

22 na strmé skále v lese ruina hradu nebo loupežnického zámku Rozpakov, o kterém však není nic historického známo.

28) Nutice – vesnice, která má 24 domů a 195 obyvatel. Leží 10 minut jihovýchodně od Podolu – s tímto místem spojená, částečně v údolí na malém, nedaleko odsud pramenícím potoce, který teče z Podolu a tam přibírá lázeňské prameny. Také zde je vápencový lom, vápencová skála z Podolu se rozprostírá až sem. Je zde panská vápenka a panská hájovna.

29) Citkov – ves, 9 domů, 47 obyvatel. Leží ¼ hodiny východně od Podolu.

30) Hrbokov – ves na hřbetu pohoří, za lesem. Vzdálená ¾ hodiny od Podolu. Má 17 domů a 111 obyvatel. Je zde starý kostel Sv. Václava s významným lesem a pozemky. Potom je zde zpachtovaný panský dvorec a myslivna. K tomuto místu patří ¼ hodiny vzdálený mlýn „Zlatník“.

31) Boukalka – ves vzdálená ¼ hodiny od Podolu je položena na pevném vápencovém vrchu u lesa. Je zde 8 domů s 57 obyvateli a panská myslivna. Z vápencové skály zde vyvěrá pramen, obdobný tomu podolskému. Obyvatelé jsou většinou nádeníci, dřevorubci a pracovníky při lámání vápna a pálení.

32) – vesnice vzdálená ¾ hodiny severozápadně od Podolu. Má 46 domů s 361 obyvateli, kteří se živí polnostmi, chovem dobytka, lámáním vápna a pálením a rozvážením vápna. I zde je mocný, nad horskou rovinou (planinou) vyčnívající vápencový masiv, který poskytuje znamenitý mramor a vápenec a je pravidelně dobýván. Vrchnost zde má hájovnu, sklad dřeva a dvě vápenky.

33) Tasovice – vesnice, ležící v lesích ¾ hodiny severně od Podolu naproti Kostelci. Má 8 domů a 70 obyvatel.

23 34) Sušice – vesnice, ležící v zalesněné horské oblasti 1 a ½ hodiny JZ od Heřmanova Městce. Má 17 domů a 131 obyvatel. Je přifařena k Ritšovu (panství Ronov).23

K Podolu je přifařena ještě rassaberského panství vesnice Rhtein. Při porovnání tohoto výpisu vesnic, které přináležely k panství, pozdějšímu velkostatku Heřmanův Městec s urbářem panství Heřmanův Městec z roku 165824 zjišťujeme, že oproti 19. století mělo panství Heřmanův Městec méně vesnic. Chyběly především vsi ze statku Morašice, tj. Morašice, Rozhovice, Bylany a Lány, který byl k heřmanoměsteckému panství připojen roku 1661.25 Dále se v urbáři nenachází obce Holičky, Palučiny, Dubany a Nákle. Naopak tam nacházíme vesnice Hody a Raškovice. První zmiňovaná obec se nenachází už ani v archivních materiálech Velkostatku Heřmanův Městec k 19. století, ale ves Raškovice nalézáme jak v robotních seznamech tak i v následných vyvazovacích tabulkách. Z jakého důvodu ji Sommer nezařadil do své topografie, nevíme.

23 SOMMER, J. G.: Das Königreich Böhmen: statistisch-topografisch dargestellt von Johann Gottfried Sommer V, Chrudimer Kreis, Prag 1837. 24 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 2, kniha č. 2. 25 VOREL, P.: Urbář města a panství Heřmanův Městec z roku 1852, in: Východočeský sborník historický 2, Pardubice 1992, s. 241. 24 5. Vývoj robotní povinnosti v Českých zemích se zaměřením na panství Heřmanův Městec

5.1 Význam pojmu robota

Nejdříve je třeba analyzovat význam pojmu robota z obecného hlediska. Definici pojmu robota lze například nalézt v Ottově slovníku naučném. Robota je v něm definována jako bezplatná práce všelikého druhu, k níž bývali zavázáni poddaní vůči svým vrchnostem, původně ale znamenala i práce jistého druhu vykonávané pro stát (místo daně). Roboty zavedené ve prospěch vrchností (roboty soukromé) vznikly ze sociálních nerovností obyvatelstva, hlavně z tzv. poddanství lidu selského. Naproti tomu roboty zřízené pro stát (roboty veřejné) byly vlastně jen surogátem, neboli náhradou daní.

Slovník dále obsahuje dělení soukromých robot. Tyto se dělily podle různých hledisek:

1) Podle toho, zda byly konány s potahem či jen prací ruční, se soukromé roboty dělily na roboty tažné (Spannfronen) a roboty ruční, čili pěší (Handfronen).

2) Podle toho, zda byl či nebyl objem povinnosti přesně vytýčen zákonem, smlouvou nebo obyčejem, se rozeznávaly roboty odměřené (gemessene Fronen) a neodměřené (ungemessene Fronen);

3) Dále se činil rozdíl mezi hromadnými robotami (sässige Fronen), jež byly vykonávány ode všech robotníků současně, a mezi robotami střídavými (walzende Fronen, Reihenfronen), při nichž osoby zavázané se střídaly.26

26 Ottův slovník naučný, svazek XXI, Praha 1908, s. 865.

25 5.2 Expozice problému

Do Českých zemí se robotní povinnost dostala z Německa. V 15. a 16. století.se u nás robotovalo ještě poměrně malý počet dní v roce; robota zde přitom byla dosti přesně vyměřena. V panských urbářích nebo zvyklostmi bylo pevně stanoveno, kolik dní v kterou roční dobu je poddaný povinen robotovat. Vrchnost proto nemohla nutit poddané k jakékoli práci, která nebyla výslovně předepsána smlouvami nebo zvyklostmi.

Poddaní byli někde zavázáni kromě několika dní pevně vyměřené roboty i jinými úkony. Takto měli například dovézt vrchnosti v určitý čas určité množství dřeva, stavět ploty, vykonávat ponůcky apod.

V 16. století, konkrétně po bitvě na Bílé Hoře, robotní povinnost poddaných značně stoupla. U některých z nich činila až 100-150 dní ročně; na některých panstvích se robotovalo celý týden, někde dokonce i v neděli a v církevní svátek. Nebylo výjimkou, že vrchnost poddané posílala i na několik dní s tzv. dalekými fůrami, přičemž jim nedávala mnohdy ani stravu a odpracované robotní dni strávené při dalekých fůrách jim často od ostatní roboty ani neodpočítávala.

Časté zneužívání robotní povinností bylo způsobeno především nedostatkem její právní regulace. Vykonávání roboty bylo totiž zákonně upraveno v Čechách teprve v roce 1680, na Moravě pak teprve v 18. století. K uvedenému zneužívání rovněž přispěla skutečnost, že vláda neměla zájem zasahovat do poměru mezi vrchností a jejími poddanými. Jedinou iniciativu vyvíjela pouze v situaci, kdy se selský lid proti nespravedlnosti vzbouřil a použil vůči

26 vrchnosti násilí. Selské bouře se objevují především od 17. století, jejich počátky lze však datovat již do konce 15. století.27

5.3 Panství Heřmanův Městec

Na panství Heřmanův Městec se setkáváme jak s robotou potažní tak i robotou ruční, neboli pěší.

Jak Robotní patent Marie Terezie z 13. srpna 1775 zasáhl či nezasáhl poddané panství Heřmanův Městec víme jen velmi málo. Z této doby, kdy byly vlastníky dominia hrabata Šporkové, konkrétně hrabě Jan Václav Špork, máme dochován pouze robotní soupis z roku 1777. Ten nám ukazuje, jak se změnila robotní povinnost v některých vesnicích, jako byly například Čejkovice, Načešice apod. V tomto soupisu se hlavně jedná o chalupníky (takto se nazývají usedlíci, kteří mají chalupu a nejvýše 20 korců pole výseku)28 a sedláky (tj. vlastníky malých vesnických statků, kteří vzdělávají svou půdu vlastníma rukama a používají nanejvýše jen pomoci čeládky),29 tedy o dvě nejmajetnější vrstvy vesnického obyvatelstva.

Co se týče raabisace,30 lze se na základě obecného přístupu k ní domnívat – neboť nemáme žádné doklady o jejím provedení či neprovedení na panství Heřmanův Městec – že Šporkové (vlastníky Heřmanova Městce byli do roku 1794) k ní nepřistoupili. Je totiž velice nepravděpodobné, že by vrchnost, která měla heřmanoměstecké dominium v držení po Šporcích, zrušila jimi uzavřené smlouvy (takového charakteru) s poddanými.

27 Ottův slovník naučný, svazek XXI, Praha 1908, s. 865. 28 Ottův slovník naučný, svazek XII, Praha 1908, s. 298. 29 Ottův slovník naučný, svazek XXII, Praha 1908, s. 824. 30 „Šlo o souběžnou poddanskou a pozemkovou reformu, jejímž cílem bylo zefektivnit zemědělskou výrobu a zvýšit porodnost v situaci, kdy poddaní byli v důsledku třicetileté války a války o dědictví rakouské zatížení rozsáhlou robotou a stále častěji se bouřili. Ideou bylo rozdělit vrchnostenské statky na raabizovaném panství mezi sedláky, kteří by byli na pozemku v dědičném nájmu, stali by se emfyteutéty. Tím by odpadla robota a sedláci by místo ní odváděli vrchnosti peněžité (případně naturální po desetiletém odstupu) dávky. Velkostatky by tak nahradilo mnoho malých statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny.“ [cit. 2009-04-10] – dostupné na WWW: ‹http://cs.wikipedia.org/wiki/Raabizace› 27 6. Robotní resty

6.1 Expozice problému

Velkým problémem ve vztahu vrchnost – poddaný bylo zajištění řádného plnění robotní povinnosti. Poddaní mnohdy robotní povinnosti neplnili. S tímto problémem se setkáváme ve většině případů zaznamenané komunikace mezi vrchnostenskou kanceláří a poddanými.

Již roku 1783 byl vydán zákon o odpěračích roboty a kterak mají být k ní připuzováni. V tomto zákoně je stanoveno, že se porušení robotní povinnosti má trestat, a to od 10 do 25 ran holí. Jedná se prý o zaručený způsob, jak poddaného naučit poslušnosti.

Další právní úpravou tohoto problému bylo nařízení z 16. srpna 1790, které stanovilo, aby odpěrači roboty, mají-li tělesné vady, byli posíláni do káznice místo k vojsku. Je zde řečeno toto:

Dvorský dekret ze 16., uveřejněný v Čechách 26. srpna 1790. Na jednom z českých zemských úřadů udál se dotaz, jak s tím, kdo je stižen vážnou vadou a vůbec schopen žádné vojenské službě, měl by se trest robotní vzpurnosti, znamená, že takový poddaný nemůže být armádě poskytnut, nýbrž budiž do vězení odveden a poznání místa vůbec zůstalo, jaký způsob, jakou dobu trestu podle stavu zatvrzelosti určit.31

31 Hofdekret vom 16., kundgemacht in Böhmen den 26. August 1790. Auf eine von der böhmischen Landstelle geschehene Anfrage, wie die mit wesentlichen Gebrechen behafteten und zu gar keinem Militärdienst geeigneten Robotsrenitententen bestraft werden sollen, wurde bedeutet, dass derlei Unterhanen nicht an das Militér abzugeben, sondern in das Zuchthaus abzuführen seien, und dem Erkenntniss der Laudesstelle überlassen bleibe, sowohl die Ar, las die Bauer der Bestafung nach den Umständen der Widerspenstigkeit zu bestimmen – KALOUSEK, J., Český archiv XXV, Praha 1910, s. 292. 28 6.2 Robotní resty na panství Heřmanův Městec

6.2.1 Seznamy robotních restů

Poslední právní úpravou, týkající se odpírání robot, byl dvorský dekret ze 3. května 1821, ve kterém České gubernium poučuje krajské úřady, že poddaní odpírající robotu nemají být dáváni do káznice, ale jinak připuzováni, a to i bitím. Tento dvorský dekret se odvolává na dvorský dekret z roku 1790 a stanoví, že se má ranám holí dávat přednost před trestem vězení, neboť trest vězení není dostatečně účinný a poddaní, kteří odmítají robotovat, se ho nebojí. Počet ran již není ve dvorském dekretu uváděn, a tudíž se lze domnívat, že pro jeho určení byl stále rozhodující zákon z roku 1783, který stanovil tělesný trest od 10 do 25 ran holí.32

Co se ještě týče robotních restů, setkáváme se na panství Heřmanův Městec s velice přesnými seznamy, ve kterých je uvedeno, co který poddaný daný rok na robotách neodpracoval. Seznamy jsou řazeny jak podle jmen, tak podle vesnic a čísel domů. Kvůli tomu, aby při případné shodě jmen nedošlo k záměně jednotlivých poddaných, je v seznamech kromě jména konkrétní osoby uveden i údaj, ze které vesnice pocházela, včetně čísla domu, ve kterém bydlela. Navíc bylo také zaznamenáno, zda se jednalo o sedláka, chalupníka, domkaře či podruha.

V Českých zemích se robotní resty obecně týkaly především nižších společenských vrstev, jako byli podruzi a domkaři, tedy těch, kteří byli robotní povinností paradoxně vázáni nejméně. Sedláků a chalupníků se tento problém obvykle dotýkal jen výjimečně. V seznamech panství Heřmanův Městec lze však nalézt i informaci, že v některých letech měla nejvíce nesplněných robotních povinností

32 znění dvorského dekretu z 3. května 1821 viz KALOUSEK J., Český archiv XXV, Praha 1910, s. 292. 29 vůči vrchnosti i druhá nejbohatší vrstva vesnického obyvatelstva, tj. chalupníci.

Z údajů uvedených v seznamech lze přesto dále usuzovat na obecný trend, že se majetnější vrstvy vesnického obyvatelstva snažily všechnu svoji robotní povinnost poctivě odpracovat, a to i v případě, že to pro ně znamenalo navýšení nákladů na čeládku a potah.

Pro příklad uveďme údaje o robotních restech z roku 1843. V tomto roce byla robota nejvíce zanedbávána ve vesnici Klešice, kde dluh na robotě potažní činil 170 dní a na robotě ruční, nebo-li pěší dokonce 477 dní. Celkový robotní rest pro celé dominium tehdy činil na ručních robotách 1579 ¾ dne a 212 ¼ dne.33

Pokud zkoumáme ukládání trestů za odpírání robot stanoveného na základě zákona z roku 1783, tj. ran holí, na tomto dominiu, neobsahují o tom dostupné prameny žádné údaje. Lze to vysvětlit tím, že se o tom buď nedochovaly záznamy, nebo tento trest nebyl vůbec využíván (viz i dále).34

6.2.2 Protokoly o robotních restech

Na panství Heřmanův Městec se s robotními resty setkáváme ve velké míře. Spíše než o vědomé zanedbávání roboty se jednalo o nedostavení se ze závažných důvodů, jako byla například nemoc vlastní či dobytka. Daný poddaný musel vždy svůj rest v následujícím období odpracovat; k této povinnosti se i zavazoval, jak se například dozvídáme z protokolů robotních restů. V protokolech jsou uvedeny

33 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 74. 34 KOBERA, P.: Robotní problematika na panství Heřmanův Městec v 1. polovině 19. století, Olomouc 2007. 30 výpovědi robotníků, jejichž obsahem je uvedení důvodů, z jakých se nemohli dostavit do „práce“. Jako příklad lze uvést tento zápis:

Chotěnický podruh Vencl Brichta N. Cons. 29 jest s celou robotní povinností za rok 1846 po 13 dní v restu.

Doznal tento rest a udává, že skrze jeho churavost obzvláštně když na pravou nohu chromý jest s jeho povinnosti za dost učiniti nemohl, že dvě malé dítky má, kdež ony starší 5 let staré jest a manželka Magdalena dílem jej v nemoci a dílem dítky obsluhovat musela. Pak s větčí příčiny udává, že mu rychtář řekl, že v knížce robotní předepsána nejní a tedy že se omyl stal. Zavazuje se ale tento rest v letošním roce mimo jeho běžící povinnosti docela odbejti, pod přísným trestem, kdyby se to stát nemělo. 35

V protokolech se vyskytuje i zajímavý zápis, kdy se poddaný odvolává na knížecí rezoluci. Čeho se ona rezoluce týkala nevíme. Prameny přesně říkají toto:

Licomělický chalupník Jan Sádlo No Cons. 8 jest s jeho robotní povinností as inclusive roku 1846 s 399 dni pěší roboty v restu vykázaný.

Ten samý neodpírá tento rest a doznává, že se jemu již v předešlým protokolu od roku 1845 § 43 oznámilo, že jemu dle vysoce knížecí rezoluce od 8. července 1842 ad II. N. Eah 1145 dom. Na jeho dlužní robotu 200 dní se odepsaly, kdež se jen předce s tím proviněním docela spokojiti nemůže a obmyslným že jen by jemu celá restirující robota prominuta bejt patřila, poněvadž on piva jakožto šenkýř šenkuje a k tomu čili šenkovnu vystavil poněvadž mu to nebožtík pan direktor Liber36 povolil, s tím doložením, když šenkýřem bude, by od milostivé vrchnosti s jeho robotní povinnosti osvobozen byl. S tohoto ohledu sobě i jeho chalupnickému bytu šenkovnu přistavěl a sobě velký vejlohy spůsobil. Kdyby to byl tehdáž věděl, že jako

35 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 74. 36 Direktorem v této době, tedy ve 40. letech 19. století, byl Franc Starý. Podrobnější informace o něm bohužel nemáme 31 šenkýř vrchnostenského zdejšího piva, od jeho robotní povinnosti osvobozený nebude, že by to byl jak živ nepotřeboval sobě šenkovnu přistavět, na tomto jen zůstalo při slovách nebožtíka pana direktora a co se za jeho živobytí ještě nevyjednalo neb nezakročilo.37

S tím, že se poddaný odvolává na rozhodnutí vrchnosti se setkáváme ojediněle. Zda mu bylo vyhověno či ne se z pramenů již nedovídáme. Co se týče výše uvedených právních předpisů, nevíme, do jaké míry byl používán trest vyplácení oněch 10 až 25 ran holí. Lze se však domnívat, že k tomu nebylo důvodu, neboť jak vyplývá z pramenů, poddaný vždy přislíbil svůj robotní rest v následujícím období nad rámec svých stávajících robotních povinností odpracovat.

S tím, že by byl odpírač roboty uvržen do vězení, se sice setkáváme, ale jen velmi zřídka. Prameny uvádějí pouze jediný případ. (záznam byl pořízen skrze odvolání se odsouzeného k vrchnosti). Paradoxně byl do arestu uvržen přes 75 roků starý sedlák (Brauner ve svém spisu říká, že by vrchnost měla dbát i na věk lidí, kteří robotovali), a to, jak sám udává, kvůli nemoci svých koní. Je zajímavé, že odsouzený byl ve vězení mezi normálními zločinci. Sám odsouzený k své situaci uvádí:

V tom arestu sem bydlel mezi zloději, kdež jsem mnoho neřesti a smradu vytrpět musel, z toho ohledu byl jsem na potom nuceném mého jednoho koně tuze nemocného k tomu druhému drobet již zdravějšímu bez všeho ohledu byl zase do takového arestu znovu uvržen nebyl.38

37 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 74. 38 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č.549 AXIII, karton č. 74. 32 Z tohoto vyplývá, že se nejednalo jen o samotné odsezení trestu, ale spíše o jeho psychologický efekt, jehož cílem bylo zajistit, aby se daný poddaný napříště odbývání roboty vyhnul.39

39 KOBERA, P.: Robotní problematika na panství Heřmanův Městec v 1. polovině 19. století, Olomouc 2007. 33 7. Výkup z robotních povinností

7.1 Expozice problému

Vykoupení nebo zrušení roboty bylo živým tématem druhé poloviny 18. stolení, především od sklonku vlády Marie Terezie, až do klíčového roku 1848, kdy byla robota dekretem císaře Ferdinanda V. ze dne 7. září 1848 definitivně zrušena.

7.2 Výkup z robotní povinnosti na panství Heřmanův Městec

7.2.1 Přeměna naturální roboty na peněžní plat

Na panství Heřmanův Městec se setkáváme s reluicí (lat. reluitio, od reluere, vykupovat - vykoupení se z jistých povinností, prací nebo naturálních dávek penězi, resp. přeměna jistých povinností nebo dávek na peníze, resp. peněžní relutum)40 již od roku 1830.

Je překvapivé, že takto reluováno bylo několik obcí najednou. Konkrétně se jednalo o obce Vápenný Podol, Nutice, Citkov, Hrbokov, Prachovice, Boukalka a Tasovice. Lze například uvést smlouvu z roku 1845 uzavřenou právě s těmito obcemi na dobu jednoho roku, tj.od 1. ledna 1845 do 31. prosince 1845. Po celou dobu trvání reluic byly vždy od roboty osvobozeny jen tyto vesnice. Smlouva byla vždy po určité době obnovována, a to až do roku 1848, kdy robotní povinnost byla plošně zrušena. Důvody, proč zrovna tyto vesnice byly osvobozeny od naturální roboty, jsou ve smlouvě uváděny takto:

Z ohledu, že robotě podrobení obyvatelé obmezených obcí příležitost mají znamenitej vejdělek, při dobývání a polní, jakož i předáci vrchnostenského vápna sobě zejskati následovné tehdy, že to pro ně velké dobrodiní jest,když milostivá vrchnost na místě naturální

40 Ottův slovník naučný, svazek XXII, Praha 1908, s. 532. 34 roboty, mírnou reluici v penězích od nich příjímati povolí, jenž se za jeden potažní den jedině 12 kr a za jeden potažní den 6 kr na stříbře vydělati mohou – což ouřad neomine skrze jeho dobrozpravou k potvrzení vrchnostenskému předložiti i pročeš se s obcí Podolskou a kní přivtělenými vesnici Nutic, Citkov a Hrbokov; pak z obcí Prachovskou a k ní přivtělenými vesnici Boukalka a Tasovic následovný kontrakt aš na stvrzení milostivé knížecí vrchnosti na čas od 1. ledna aš do posledního prosince 1845 na jeden rok pak níže psanými vejminkami umluvil a uzavřel.41

Dodnes s jistotou nevíme, podle čeho se určovala částka robotní náhrady. Podle Braunera to bylo podle výše odváděné kontribuce jednotlivých poddaných; jeho zdůvodnění má však v tomto případě jisté slabiny, neboť byly reluovány celé vesnice. V každé obci bylo více majetkových vrstev, a proto není možné, aby každý poddaný odváděl stejně vysoké daně. Je tedy pravděpodobné, že vrchnost měla přesně spočítáno, jaké náklady připadají na jeden robotní pěší a potažní den. Jedná se však pouze o domněnku, kterou nemůžu ničím podložit, neboť v archivním fondu Velkostatek Heřmanův Městec se tento výpočet nenachází.

Přestože byl poddaný zbaven naturální roboty, stejně musel i nadále pracovat na panském. Významnou změnou však bylo, že tak již nečinil zdarma, ale za mzdu. Částky byly stanoveny od materiálu, který se měl odvážet, ale také od vzdálenosti, kam se tento materiál vozil. Například při odvážení stavebního kamene, který měl minimálně jeden sáh, se platilo za vzdálenost do ¼ míle 36 krejcarů, od ¼ míle až do ½ míle 1 zlatý konvenční měny, od ½ míle do ¾ míle 1 zlatý

41 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 78. 35 a 20 krejcarů konvenční měny, od ¾ míle od jedné míle 1 zlatý a 40 krejcarů konvenční měny.42

Smlouva dále určovala, že poddaný musí pracovat ve žních, v senách a otavách. Stanovila rovněž počet dnů, které bylo třeba v každém případě odpracovat. Pro určení počtu dnů bylo rozhodující, do jaké skupiny vesnického obyvatelstva byl poddaný zařazen, tj. zda se jednalo o sedláka, chalupníka, domkaře nebo podruha. Za tuto práci bylo vypláceno za každý den 6 krejcarů na osobu.

Mimo jiné se ve smlouvě doslova uvádí:

Za 4té Vážou se poddaní z nad jmenovaných vesnic i ujednané práce vždy na nařízení vrchnostenského ouřadu bez odkladu vyplniti, však ale vrchnost vázana nejní, práce ty skrze nekonati, nýbrž na vůli pozůstati má, taková jenž sprostředkovati.

Za 5te Vrchnosti na vůli pozůstává není poddaný, jenž by zde uvedené vejminky nevyplniti k vyplnění takových skrze prostředky moci zemoknížecích nařízení předepsaných, přidržeti, a takové od dobroctivosti robotní reluice vyvrhnouti a následovně k vybejvání naturální roboty poukázati.43 Jak tedy můžeme vidět, relucie na panství Heřmanův Městec byla povolena jen jakoby „za odměnu“, a to jen obcím, které se vyskytovaly v blízkosti lomů s vápencem, a tudíž se i podílely na jeho těžbě. Celkový výnos za prominutou naturální robotu činil za dvouspřežní potažní dny (za jeden den se platilo 12 krejcarů a platili ji sedláci a chalupníci) činil 2.574 zlatých konvenční měny a za ruční dny (zde byla částka stanovena na 6 krejcarů za den a platili ji všechny vrstvy obyvatelstva, tj. sedláci, chalupníci, domkaři a podruzi) 4.790,5 zlatých konveční měny. Ostatní vesnice musely

42 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 78. 43 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární. č. 549 AXIII, karton č. 78. 36 dále robotovat a žádné úlevy neměly. K potvrzení těchto tvrzení lze odkázat například na seznam robot za rok 1832, kde opravdu již obce, na které se vztahovala reluice, nenacházíme.44

7.2.2 Výkup z roboty (abolice)

V dostupných pramenech z archivního fondu Velkostatek Heřmanův Městec je spíše než pojem výkup z roboty používán jeho latinský ekvivalent abolice (např. aboliční kontrakt apod.).

Na panství Heřmanův Městec se aboliční kontrakty vyskytují jen velmi zřídka. Přestože oficiálně byla abolice doporučena až v roce 1846, první zmínku o vykoupení se z roboty na místním panství lze datovat již do roku 1842. Jedná se však pouze o výjimku, což je výslovně uvedeno i v samotné smlouvě. Vrchnostenská kancelář se odvolává na nařízení vrchnosti z téhož roku (toto nařízení však není ve fondu k dispozici). Danému poddanému bylo vyměřeno za každý potažní den platit 14 zlatých ve stříbře a za jeden ruční den pak 4 zlaté konvenční měny. Dohromady tedy za 78 dní potažní a 19 dní ruční roboty mělo být placeno (to byla jeho roční robotní povinnost) 1.170 zlatých konvenční měny.

S robotní abolicí se setkáváme v hojnější míře až roku 1846. Bylo to zapříčiněno novým dekretem dvorské kanceláře z 18. prosince 1846.

Je ale zřejmé, že k výkupu z roboty mohl přistoupit pouze ten, kdo na to měl finanční prostředky, tj. sedláci a chalupníci. V robotním aboličním kontraktu je zdůrazněno, že se tak děje na základě dvorského dekretu č. 33026 ze 4. listopadu 1819, který abolici dočasně povolovat (do roku 1821). Na tento dvorský dekret výše zmíněný

44 KOBERA, P.: Robotní problematika na panství Heřmanův Městec v 1. polovině 19. století, Olomouc 2007. 37 dvorský dekret navazoval. Propuštění se netýkalo jen samotného poddaného, ale i jeho dědiců, a to z důvodu, že robota se vztahovala na půdu, na které daný člověk hospodařil, a nejednalo se tudíž o osobní závazek. Smlouva říká doslova:

Propouští gruntovní vrchnost panství Heřman Městce pro sebe, pro své dědice a všechny nástupce toho panství poddanými manželům Franc a Kateřina Jirásek ze vsi Radlín nápodobně pro ně, pro jejich dědice nástupce polosedlského No. 12 v Radlíně na věčné časy všecku na tom polostatku dle zemského řádu vážící robotní povinnost proto tomu, že Ti samý z polostatku No. 12 v Radlíně za jeden každý dvoupřežní den Deset, následovně za 78 dní dohromady – 780 zlatých konvenční měny, pak za jeden každý den od svatého Jana až do svatého Václava čtyři a tak za 6,5 dne 26 zlatých, dohromady tedy 806 zlatých konvenční měny.45

Dále bylo v aboličním kontraktu sjednáno, že polovina dané částky se měla zaplatit v den sepsání smlouvy a druhá polovina byla rozvrhnuta na pět ročních splátek po 80 zlatých konvenční měny (mělo se tedy platit od roku 1846 až do roku 1850). Peníze měly být zaplaceny vždy do posledního dne prosince daného roku. Pokud by vznikl nějaký dluh, držitel daného statku musel svůj rest odpracovat.

Na druhou stranu byl poddaný podle aboličního kontraktu povinen od 1. dubna do konce září každého roku v případě, že bude vrchnost potřebovat, vykonat pro ní za mzdu určitou práci. Rozsah této práce však nemohl překročit míru stanovenou robotním patentem Marie Terezie z roku 1775. Vrchnost si dále stanovovala podmínky, za kterých bude výkup z robotní povinnosti zapsán v gruntovní knize. Aboliční kontrakt přímo stanoví toto:

45 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 75. 38 Vejslovně se tedy vymiňuje, že ta robotní povinnost od toho polosedlského statku v gruntovní knize vymazána býti nemůže, dokud celá za osvobození roboty vyjednaná summa z ouplna vrchnosti zaplacena nebude, naproti tomu ale bude vrchnost právo míti, přítomnou smlouvu pro svou jistotu a pro ujištění nedoplacení odkupní ceny náležitě v gruntovní knize vtěliti a na gruntu polosedlským manželům Franc, Kateřina Jirásek No. 12 v Radlíně k pojištění vyznamenati. 46

46 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 75. 39 8. Situace v roce 1848

8.1Expozice problému

8.1.1 Petice ze dne 20. března 1848

Zlomovým bodem ve vývoji robotní problematiky se stal revoluční rok 1848, neboť se v tomto roce začalo poprvé uvažovat o všeobecném zrušení robotní povinnosti. Rolnická otázka, tj. nejen otázka zrušení roboty, ale také poddanského svazku vůbec, byla skutečně hlavním sociálním problémem, který muselo protifeudální hnutí řešit a vyřešit.47 Po selských bouřích na jaře tohoto roku šlechta pochopila, že není možné udržení dosavadního systému a sama vystoupila 20. března 1848 se zvláštní peticí, ve které žádala císaře o urychlené řešení rolnických záležitostí. Aristokracie v petici žádala:

1) Zákon aby přikázal vykoupení se z roboty.

2) Cena výkupní ročního úkolu aby ustanovena byla soudem rozsoudním, zřízeným na každém zemském statku, majíc zřetel k všemožnému ulehčení poddaným. K tomuto soudu buď volena jedna polovice poddaných, druhá od vrchnosti a nejvyšší rozdílce od vlády.

3) Cena tato aby uvedena byla na jistinu podle ouroků v zemi obyčejných, a tato jistina buď vrchnosti dána za náhradu v dlužních úpisech od země zaručených, a to spolu s ouroky v zemi obyčejnými.

4) Dluh tento zemský aby se i s ouroky uplácel slušným ročním platem, jež by poddaný, dříve robotu povinný, spolu s daní zemi odváděl.“48

47 URBAN, O.: Česká společnost 1848-1918, Praha 1982, s. 55. 48 ČERNÝ, J. M.: Boj za právo, sborník aktů u věcech státu a národa českého od roku 1848, I, Praha 1893, s. 126-127. 40 8.1.2 Císařský patent ze dne 28. března 1848

V reakci na petici šlechty byl vydán císařský patent ze dne 28. března 1848, kterým se rušila robotní povinnost, nejdéle však do jednoho roku, tj. do 31. března 1849, a to za „přiměřenou náhradu“, o jejíž výši a způsobu placení mělo být rozhodnuto „co nejrychleji“ cestou zvláštního zákona.49

Padly tak všechny naděje, že by robota mohla být vyzdvižena bez náhrady. O náhradě měl rozhodnout příští říšský sněm buď formou vyvazovacího kapitálu nebo aboliční renty. Zemský president v Čechách měl prostřednictvím krajských úřadů co nejdříve zjistit stav roboty a skutečný počet robotních dnů a čeští stavové se měli poradit i za účasti některých statkářů, nezasedajících na zemském sněmu – tedy opět bez účasti venkovského lidu – o ceně odškodnění za robotu. Dosud sjednané výkupy z roboty měly zůstat v platnosti a mělo být možno i nadále porovnávat se s vrchností o výkupu.50 Možná i z toho důvodu tento zákon moc klidu na český venkov nepřinesl.

8.1.3 Patent o zrušení poddanství ze dne 7. září 1848

Robotní otázka se s definitivní platností vyřešila na říšském sněmu, který zasedal ve Vídni od 22. července 1848. Zrušení poddanské poměru se všemi z toho pocházejícími právy a povinnostmi bylo jedním z hlavních bodů, o kterém měl sněm jednat. Sporným bodem se stala otázka náhrady za robotní povinnost poddaných. Diskuze o tom se vedly celý srpen 1848; podle názoru ministra Bacha byla náhrada za věcné zatížení půdy otázkou práva, slušnosti,

49 URBAN, O.: Česká společnost 1848 – 1918, Praha, 1982, s. 55-56. 50 ROUBÍK, F.: K vyvázení gruntu v Čechách v letech 1848 – 1853, in: Sborník archivních prací IX, Praha 1959, č. 2, s. 160. 41 politické moudrosti a národní cti. Ministerstvo s otázkou náhrady stojí nebo padá.51

Konečný návrh byl sněmu předložen koncem srpna 1848 a po diskuzi o některých bodech, byl přijat a 7. září 1848 vydán patentem císaře Ferdinanda V. o zrušení poddanství. Patent obsahoval 11 bodů. Zde uveďme jen ty nejdůležitější:

1) Poddanství a ochrana jsou všemi zákony na tyto poměry se vztahující zrušeny.

2) Půda budiž břemen zbavena, všecky rozdíly mezi grunty dominikálními a rustikálními zdviženy.

3) Všecka z poměrů poddanství vyplývající, na poddaném gruntu spočívající břemena, služby a platy jakékolivěk, jakož i všecky z vrchnostenského nadvlastnictví, z desátnictví, ochrany, fojtství, vinohradního práva a z vesnického panství pocházející, až potud z gruntů neb od osob vzdávané naturální, pracovní neb peněžité platky, pojímajíc v to rovněž platy, ježto se vzdávati musily při proměnách držitelství za živa neb v pádu smrti, jsou od nynějška zdviženy.

4) Za některá z těchto zrušených břemen má učiněna býti náhrada, za některé nic.

5) Za žádné z osobního poddanství, z poměru ochrany, z vrchnostenské pravomocnosti neb z vesnického panství.52

Tento patent lze chápat jako vítězství selského lidu nad vrchností, resp. nad jeho povinnostmi vůči ní, a to především pokud šlo o robotní povinnost. Nebývale slavně a okázale se v Čechách slavilo onoho roku svatováclavské posvícení.

51 ČERNÝ, V.: Jednání říšského sněmu r. 1848 o zrušení poddanství, in: Časopis pro dějiny venkova XV, Praha 1928, s. 239. 52 ČERNÝ, J. M.: Boj za právo, sborník aktů ve věcech státu a národa českého od r. 1848, I, Praha 1893, s. 381. 42 Do vykopaného hrobu se házely důtky, rákoska a jiné symboly staletého feudálního útlaku, to vše za smíšených zvuků hudby a gardy.53

K patentu ze dne 7. září 1848 byl dne 4. září 1849 vydán císařský patent, který obsahoval předpisy, které konkretizovaly předpisy o provádění vyvázání poddanské půdy. Patent ze dne 4. září 1849 stanoví, že robota a robotní platy (tj. platy, jimiž robota byla vykoupena) podruhů a domkářů usedlých na rustikální půdě se zrušují bez jakékoliv náhrady. Tímto tento patent zároveň doplňuje právní úpravu přijatou patentem ze dne 7. září 1848, dle kterého za práva nebo příjmy plynoucí pouze z osobního svazku poddanského nemůže být požadována náhrada.

Dále nový patent stanovil, že zvláštní zemské komise, které budou zřízeny v jednotlivých zemích (je zde výslovně zdůrazněna povinnost přihlížet k zvláštním poměrům těchto zemí) určí, které z dosavadních poddanských povinností budou zrušeny bez náhrady a za které bude požadována náhrada. Podrobně pak tento patent předepisuje zásady pro stanovení odhad zrušovaných dávek, platů a robot, za které má vrchnost dostat náhradu. Od jejich ceny, stanovené podle těchto zásad, nařizuje pak odečíst třetinu jako ekvivalent za daň , kterou vrchnost platila z těchto urbárních dávek a služeb a za pravidelné nedoplatky; zbylé dvě třetiny měly být vrchnosti nahrazeny tak, že budou zaplaceny ve stejné výši poddaným a zemí.54

53 Urban, O.: Česká společnost 1848 – 1918, Praha1982, s. 59. 54 Roubík, F.: Český rok 1848, Praha 1948, s. 374. 43 8.2 Revoluční rok 1848 na panství Heřmanův Městec

8.2.1 Odmítání roboty

Na panství Heřmanův Městec se již koncem dubna 1848 objevily zprávy, že poddaní odmítají robotovat. Z tohoto důvodu byl nutný zásah vrchnostenského úřadu, který obeslal rychtáře inkriminovaných vesnic, především těch, ve kterých byl tento problém nejpalčivější. Direktor vrchnostenského úřadu k tomuto problému napsal:

Vyšlo najevo, že mnozí sedláci obmyslně s robotou zůstat stát, když ta samá přestati má. Dokavade robota ještě dle pravidel vyupomínána býti musí, tehdy se tej samej žádnej a pod trestem vyhnouti nesmí.

Nařiďte všem, jenž jako hospodáři vědí, že polnosti než jsou či chtějí neosety zůstat nemohou, aby každý tihodne svou povinnost neodbyl, bychom ouřad přinucen nebyl, jej trestat muset.

Od ouřadu v Heřmanměstce 29. března 184855

Celkovou situaci na Chrudimsku (kam Heřmanův Městec spadal a spadá) popisuje František Roubík ve své článku v Časopisu pro dějiny venkova takto:

Bezpečnost majetku byla zprvu ohrožována řáděním zlodějské bandy v Chrudimi, Heřmanově Městci a některých jiných místech, ale koncem dubna podařilo se národní gardě schytati téměř všechny členy v bandy v počtu 17 osob a klid v kraji byl zachován. Že ani zprávy chrudimského krajského hejtmana nebyly zcela výstižné, vidíme ze stížnosti, kterou podala počátkem června zemskému presidiu hraběnka Kinská56 žaluje, že na panství Heřmanově Městci – podobně

55 ROUBÍK, F.: Na českém venkově roku 1848, in: Časopis pro dějiny venkova XV, 1928, s. 168-169. 56 Zde František Roubík uvádí chybnou informaci, neboť rod Kinských v Heřmanově Městci byl knížecí větví této české aristokracie, nikoli hraběcí. 44 jako i na jiných panstvích v kraji – odpírají poddaní robotu, čímž jest vážně ohrožena sklizeň.57

Oprávněnost stížností na odpírání roboty nám také dokazuje korespondence vrchnostenského úřadu, která směřovala rychtářům vesnic, které byly povinny robotovat (nejedná se tedy o vesnice, které byly reluovány). Tato situace nastala na panství na přelomu května a června 1848.

Stejně tak stížnost kněžny Wilhelminy Kinské, na kterou odkazuje František Roubík ve svém článku, datovaná do tohoto období, byla dle dostupných pramenů archivního fondu – nařízení vrchnostenského úřadu – oprávněná. Z těchto pramenů se dozvídáme, že:

Auszug aus dem Amtstags Vehandlungen

Von 20ten bis 27 May 1848

Rozhlásila se povinnost, že se má odepřít konání roboty vrchnostenské hned bez odkladu. Oznámit se však musí, že taková pověst jen od zlopověstníků pocházela, a že poddaný dle cirkulárního nařízení až do posledního března 1849 robotovat poukázány jsou. Kdokoliv svou povinnost v restu zůstane, což rychtářové všem robotě podobným oznámení a se toho také ujištějí, že musejí jen přece vrchnost odškodnit i tentokráte, kdyby as robota již vyzdvižena byla. Také se mají rychtářové proti míněným námitkám zjistit, že by ten nebo onen nebyl na robotě řízen neb se robota každo tihodne při řízení rozpisuje, vejmluvy takové tehdy jen ouskočna se představujou když rychtářové každotihodne při drzouny rychtě takovou dále nařídějí.

Kdo do rychty nepřijde vinen sám na tom bude, když se o to nepostará, k jakej práci a kam řízen byl.

57 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 74. 45 V Heřmanměstci dne 20. Máje 1848

Von 27 May bis 2 July 1848

Ta rozhlášená pověst, že se robota vrchnosti dělat a v skutku také větší díl vesničanů tomu víru dal, uvádí ouřad na tu opatrnost se zjistit proti vesničanům, by řícti nemohli, že se robota nařídila tehdy se ta samá jako vždy jindy rozepsala, prohlásila, dle kteréhož rozepsaná dnes prohlášena se řídit poukazujou s tím připamatováním, že kdokoliv svou povinnost nevybude, bude muset tu samou i tentokrát vybejvati, až by robota třebas již vyzdvižena byla. Že rychtářové každotihodne rozepsanou robotu na rychtě sousedům oznámili, mají se dobře zjistit, aby ten neb onen řícti nemohl, že nebyl na robotu řízen.

V Heřmanměstci dne 27. května 1848

Von 3ten bis 10. Juni 1848

Když po tej neděli byly robotě tažní podrobení vesničané ponapomenuti a ty samé jen odtahujou svou povinnost tejdně vybejti, ačkoliv tihodne k práci řízeni byli, tak se všem váhavým ohlásiti má, že budou skrze kr. krajský ouřad k tomu poháněny.

V Heřmanměstci dne 3. června 184858

Zda výše uvedená nařízení opravdu zlepšila stav robot na panství Heřmanův Městec již nevíme. Můžeme se tedy jen domnívat, neboť se v archivním fondu již žádná další korespondence tohoto druhu nenachází, že se situace na dominiu s největší pravděpodobností uklidnila.

58 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 74. 46 8.2.2 Zrušení poddanství

Archivní fond velkostatku Heřmanův Městec z doby po vydání císařského patentu ze dne 7. září 1848 neobsahuje žádné písemnosti, které by hodnotily reakce obyvatelstva heřmanoměsteckého panství na tento patent. Lze se však domnívat, že se jejich reakce nelišily od reakcí obyvatelstva jiných oblastí.

47 9. Vyvazování z roboty

9.1 Expozice problému

9.1.2 Ustanovení císařského patentu ze 7. září 1848

Robota a poddanství byly zrušeny císařským patentem ze 7. září 1848. Ten stanovoval, že se mají zrušit rozdíly mezi dominikální a rustikální půdou a že statky a půda mají být zbaveny veškerého břemene. Největším přínosem tohoto patentu ovšem bylo, že zrušil robotní povinnost a všechny dávky spočívající na poddanské půdě a plynoucí z vrchnostenského vlastnictví půdy.59 Pokud citujeme přesné znění patentu, tak se v § 3 dovídáme: Všecka z poměru poddanského vyplívající, na poddaném gruntu spočívající břemena, služby a platy (dávky) jákékolivěk, jakož i všecky z vrchnostenského nadvlastnictví (z panství desátkového), ochrany fojtství, vinohradního práva a z vesnického panství pocházející, až potud z gruntů neb od osob vzdávané (vybývané) naturální, pracovní nebo peněžité platky (povinnosti), pojímajíc v to rovněž platy, ježto se vzdávati (dávati) musily při proměnách držitelství za živa nebo v pádu smrti, jsou od nynějška zdviženy.60 Nadále však zůstávalo otázkou, zda zrušení těchto povinností, bude provedeno za náhradu nebo bezplatně. V patentu se vyskytuje jen obecné prohlášení, že všechna práva, která souvisí s poddanstvím, ochranným poměrem a vrchnostenským vesnickým právem mají být zrušena bez náhrady a ostatní povinnosti, jako byla robota, naturální

59 JANYŠKA B.-STUPKOVÁ M.-ŠPIRITOVÁ A.: ZEMSKÁ VYVAZOVACÍ KOMISE, 1849 - 1853(1923), DÍL I. SVAZEK 1.. Inventář, 1967, ev.č. 501, s. 1.

60 KALOUSEK, J.: Archiv český XXV, Praha 1910, s. 716. 48 a peněžní povinnosti, které vyplývaly z držby půdy, se mají zrušit za náhradu.61 O formě náhrady patent neříká nic, jen v § 8 říká, že bude stanovena komise poslanců při říšském sněmu, která předloží návrh zákona obsahující nařízení: a) výplatu vzájemných poplatků a povinností zakládajících se na zákupních (emfyteutických) a jiných smlouvách o dělení majetku;

b) zrušitelnost gruntovních břemen, která by snad nebyla uvedena v § 3;

c) způsob zrušení neb zřízení práv uvedených v § 6;

d) míru a výšku náhrady, ježto by se měla stát a o způsobení jistiny (fondu) z prostředků každé provincie, z nichž by se náhrada, vyměřená výhradně pro tuto provincii, prostřednictvím státu uhradila;

e) otázku, zda se má platit náhrada za dávky a úkony, jež byly v patentu uvedeny jako zrušitelné (§§ 2 a 3), ale které nebyly výslovně uvedeny v dalších paragrafech tohoto patentu (§§ 5 a 6)62 (rozlišovalo se, které dávky a úkony se mají zrušit bezplatně a které za náhradu). Císařský patent vydaný ve Vídni 7. září 1848, byl upřesněn Patentem o náhradě za robotu ze dne 4. března 1849. Na základě něj se 22. března 1849 ustanovila komise k provádění jednotlivých nařízení. Do ní byli jmenováni: Dr. Brauner, justiciár Přibyl, hrabě Albert

61 JANYŠKA B.-STUPKOVÁ M.-ŠPIRITOVÁ A.: ZEMSKÁ VYVAZOVACÍ KOMISE, 1849 - 1853(1923), DÍL I. SVAZEK 1.. Inventář, 1967, , ev.č. 501, s. 1.

62 KALOUSEK, J.: Archiv český XXV, Praha 1910, s. 717 - 718. 49 Nostic, Dr. Sieber, sekretář Plaček, justiciár Thiemann a hospodářský rada Komers.63 Tento patent přesně určoval, jaké bývalé povinnosti jednotlivých vrstev vesnického obyvatelstva budou zrušeny bez náhrady a jaké za náhradu. Co se týká bývalé robotní povinnosti, tak ta byla podle § 1 u podruhů a usedlých domkářů na poddaných gruntech podle § 5 zákona ze dne 7. září 1848 zrušena bez náhrady.64 Dále se stanovilo zřízení zvláštních zemských komisí pro jednotlivé země (pro Čechy byl předsedou komise pro jmenování jednotlivých okresních komisí pověřen ministerský rada Josef rytíř Klecanský).65 Podrobně se zde také popisují zásady, kterými je třeba se řídit při odhadu zrušených dávek, platů a robot, za které má vrchnost dostat náhradu. Od stanovené ceny se odečetla třetina jako ekvivalent za daň, kterou vrchnost platila z těchto dávek a služeb, a za pravidelné nedoplatky (o robotních restech viz kapitola 6.2). Zbylé dvě třetiny pak splatili vrchnosti rovným dílem bývalý poddaný (v pramenech označovaný jako povinovaný) a stát. Odhadnutá celková cena platů, dávek a robot se měla vydělit dvaceti, tedy rozdělit do jednotlivých splátek, které během následujících dvaceti let měl povinovaný pravidelným ročním umořováním tento dluh zaplatit. Částky náhrady nebyly odváděny přímo bývalé vrchnosti, ale do státních berních pokladen. Druhá polovina, kterou převzal stát, měla být splacena do čtyřiceti let.66

9.1.2 Stanovení způsobu náhrady

Cena náhrady za zrušenou robotu se stanovila odhadem, a to porovnání této nucené práce s prací svobodnou. Mělo se však zachovat

63 ČERNÝ, J. M.: Boj o právo II, Praha 1893, s. 829. 64 ČERNÝ, J. M.: Boj o právo II, Praha 1893, s. 830. 65 ČERNÝ, J. M.: Boj o právo II, Praha 1893, s. 829. 66 KROFTA, K.: Dějiny selského stavu, Praha 1949, s. 417. 50 hlavní pravidlo, že hodnota nucené práce nesmí být vyšší než třetina práce svobodné.67 Náhradu za povinnosti, které se zakládaly na emfyteutických68 nebo jiných smlouvách o dělení majetku měl zaplatit povinovaný. Výjimkou bylo pouze, když roční částka náhrady přesahovala 40% čistého výnosu vyvazovaných pozemků. V takovém případě částka, která přesahovala 40% měla být zaplacena ze zemských prostředků, resp. zálohově ze státní pokladny. Čistý výnos se stanovil podle pozemkového katastru tam, kde již byl katastr proveden, jinak podle výnosů provizoria katastru, od něhož bylo třeba odečíst výlohy na vzdělávání půdy.69 Patentem se nyní přesně stanovilo, že zrušení povinností bez náhrady se týká dvou nejchudších vrstev vesnického obyvatelstva, tedy podruhů a domkářů, jejichž robotní povinnost činila, podle robotního patentu Marie Terezie ze 13. srpna 1775, 13-26 dnů ruční, nebo-li pěší roboty. Za mírnou náhradu se rušily urbariální povinnosti u tzv. zakoupených sedláků, kteří byli užitkovými vlastníky půdy. Mírná náhrada znamenalo zaplacení oné jedné třetiny z vypočtené celkové sumy hodnoty pozemku. Za plnou náhradu se rušily povinnosti tzv. nezakoupených sedláků, kteří hospodařili na pronajaté vrchnostenské půdě, tj. závazky plynoucí z emfyteutického vztahu, a dále závazky všech sedláků vůči veřejným institucím (desátek, příspěvek na školu aj.). V těchto případech se platila „plná náhrada“, tj. dvě třetiny vypočtené sumy (zbývající třetina byla rovněž odečtena na daně).70 Činnosti zrušené za mírnou náhradu se dělily na naturální, peněžní a činnosti ze smluv o reluici nebo abolici. Naturální výkony

67 ČERNÝ, J. M.: Boj o právo II, Praha 1893, s. 834. 68 Emfyteuse pojem z římského práva označující dědičný pacht. Emfyteuse stanovila rentové podmínky poddanského držení půdy a jistou samosprávu. Užívána i ve městech jako převažující forma pozemkové držby. In: Ottův slovník naučný, svazek VIII, Praha 1894, s.573-4. 69 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s. 172. 70 URBAN, O.: Česká společnost 1848-1918, Praha 1982, s. 87-88. 51 se oceňovaly podle katastrálních cen obilí, a to i v případech, kdy byly změněny na peníze nebo práci. Peněžité dávky komise převedla na konvenční měnu a naturálie na dolnorakouské měřice.71 Co se týče pozemků, které byly reluovány, tak tam, kde byla cena nižší než cena stanovená katastrálním odhadem, se měla vzít tato nižší cena za základ výměru. Od ceny robotní náhrady se odečetla cena protipovinnosti (výsluh) oprávněného (tak je v pramenech nazývána vrchnost), ta ale nikdy nesměla dosáhnout polovinu náhrady za robotu. Pokud se poddaný ze své naturální povinnosti již dřív jakýmkoliv způsobem navždy vykoupil (aboloval), nejednalo se pak již o náhradu, protože by náhradní cena byla nižší, než dosud nesplacená aboliční cena – rozdíl měl pak být povinovanému vrácen. To samé mělo platit o reluici, byla–li naturální povinnost změněna na peněžní jen na čas. Nikdy se však nemohlo žádat vrácení dosud splacených reluičních částek. Zaplacená cena zrušené (abolované) roboty se mohla stát předmětem jednání jen tehdy, bylo-li ve smlouvě zaručeno právo odstoupit od smlouvy v případě stanovení nižší náhradní ceny.72 Na patent z 4. března 1849 navazovalo nařízení ministerstva vnitra ze dne 27. června 1849, které se týkalo provádění vyvazování v Čechách a ve 161 paragrafech obsahovalo nezbytné údaje a informace.73 Roční vyvazovací renta, násobena dvaceti, dala jistinu (kapitál), která byla zajištěna na vyvázaném gruntu ve prospěch státního vyvazovacího fondu. Prostředníkem mezi vrchností a poddanými se tak stal stát, který na sebe bral povinnost zajistit oprávněnému výplatu vyměřeného vyvazovacího kapitálu, resp. renty. Do vyvazovacího fondu, zřízeného patentem z 11. dubna 1851, měly plynout jednak roční renty, splacené povinovanými prostřednictvím berních úřadů

71 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.179. 72 ROUBÍK F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853.In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s. 181-2. 73 URBAN, O.. Česká společnost 1848-1918, Praha 1982, s. 87. 52 do hlavní vyvazovací pokladny, jednak úplně nebo částečně splácené vyvazovací kapitály. Zemská vyvazovací komise vyzvala všechny oprávněné, aby sami nebo prostřednictvím svých plnomocníků (na panství Heřmanův Městec byl knížecím plnomocníkem pan Václav Hostinský ředitel vrchnostenského úřadu v Heřmanově Městci) přihlásili písemně své požadavky, nejprve pro mírnou náhradu, později pro výkup.

9.1.3 Práce okresních vyvazovacích komisí

Úkolem okresních komisí bylo zkontrolovat podle předložených a zemskou komisí zaslaných dokladů, zda druh a míra požitků, ohlášených vrchností k vyvázání, souhlasí s nimi a se zákonitými předpisy.74 Komise měla vždy jednat v kolegiu a rozhodovat většinou hlasů. Jednání probíhalo za přítomnosti oprávněného nebo jeho plnomocníka a zájmy povinovaných měl zastupovat představený a další tři svědci, kteří byli zvolení obcí. Na jednání mohli být pozváni i poddaní a členové komise jednali přímo s nimi.75 O způsobu, jakým mohli povinovaní platit a oprávnění čerpat výkupní částky, existovaly velmi podrobné směrnice. Povinovaný, pokud nezaplatil celou sumu hned, mohl se rozhodnout pro její zaplacení buď ve dvacetileté lhůtě (poslední částka náhrady musela být tedy zaplacena do roku 1869), nebo zvýšenými ročními splátkami v kratší lhůtě.76 Placení bylo povinné a pod hrozbou donucovacích prostředků. Kapitál nižší než 10 zlatých konvenční měny se musel zaplatit

74 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.184-5. 75 JANYŠKA B.-STUPKOVÁ M.-ŠPIRITOVÁ A.: ZEMSKÁ VYVAZOVACÍ KOMISE, 1849 - 1853(1923), DÍL I. SVAZEK 1.. Inventář, 1967, , ev.č. 501, s. 9. 76 JANYŠKA B.-STUPKOVÁ M.-ŠPIRITOVÁ A.: ZEMSKÁ VYVAZOVACÍ KOMISE, 1849 - 1853(1923), DÍL I. SVAZEK 1.. Inventář, 1967, , ev.č. 501, s. 11. 53 v hotovosti do dvou let. Vyšší kapitály se splácely společně s 5% úrokem (výročním platem) v ročních částkách zaokrouhlených na celé desítky zlatých. Výroční plat se ovšem každoročně úměrně snižoval se zmenšováním nesplaceného kapitálu. Jinou formou splácení byly anuity. Vyvazovací kapitál se i s úroky přeměnil na více stejných ročních částek, jejímž zaplacením se poddaný po uplynutí několika let mohl zprostit kapitálu i výročních platů. Ty byly odváděny ve čtvrtletních lhůtách pod trestem exekuce a pětiprocentních úroků z prodlení. Po zaplacení celého kapitálu obdržel povinovaný kvitanci, na jejímž základě mohl provést výmaz příslušného záznamu u svého statku v pozemkové knize.77 Práce okresních komisí postupně skončila v době od 1. listopadu 1851 do 30. září 1853. Celkový efekt vyvazování pro území Čech o rozloze 902 čtverečních mil se 4.432.474 obyvateli byl tento:

1) pro mírnou náhradu roční renta 1.754.806 zl 56 ¾ kr. k. m.

2 kapitál 35.096.138 zl. 56 /4 kr. k. m.

2 z čehož polovina, tj. renty 877.403 zl. 28 /4 kr. k. m.

1 a kapitálu 17.548.069 zl. 20 /4 kr. k. m.

Vyvazování v rámci mírné náhrady se týkalo 1.467 oprávněných a 406.923 povinovaných. Bez náhrady byly povinnosti zrušeny 154.310 poddaným.

2 Nedoplatky za rok 1848 činily 906.426 zl. 25 /4 kr. k.m. Z čehož během vyvazovacího jednání bylo splaceno 507.964 zl. 19¾ kr k. m.

Pokud se týkalo vyvazování výkupem, bylo provedeno u 23.738 oprávněných a 599.144 povinovaných. Renta činila 960.287 zl. 13¾ kr.

77 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.187-8. 54 a kapitál 19.205.744 zl. 33¼ kr.

Celkový počet oprávněných pro náhradu i výkup činil 25.205, povinovaných 1.006.067. Celkový vyvazovací kapitál za mírnou náhradu i výkup činil pro Čechy 54.301.833 zlatých 29 ¾ krejcarů konvenční měny (pokud bychom udělali průměr, tak vyvazovací částka na jednoho povinovaného činila necelých 54 zlatých konvenční měny). To byla tedy celková částka, kterou měli oprávnění obdržet za zrušené robotní, naturální a peněžní dávky ve dvaceti letech od povinovaných a ve čtyřiceti letech od státu.78 Lze tedy říct, že finanční zatížení jednotlivých povinovaných, které se projevilo především nutností splácení svých povinností v podobě roční renty rozpočtené na dvacet let, nebylo natolik tíživé, aby mělo podstatnější nepříznivý vliv na vývoj a prosperitu jejich hospodaření, na rozdíl od oprávněných, pro které pravidelný roční příjem z vyvazování znamenal značné aktivum ve prospěch jejich investičních možností.79

78 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.206-7. 79 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.209. 55 9.2 Vyvazování z roboty na velkostatku Heřmanův Městec

Panství Heřmanův Městec, nalézající se v chrudimském okrese spadalo pod chrudimskou Okresní vyvazovací komisi. Oprávněným tohoto dominia byl Ferdinand Bonaventura kníže Kinský, ale z důvodu své nezletilosti spravovala heřmanoměstecký velkostatek až do roku 1855 jeho matka Wilhemina kněžna Kinská, roz. Colloredo- Mansfeld,80 která je v pramenech uváděna jako poručnice. Jako spoluporučník je v plné moci z 9. března 1849 podepsán Josef hrabě Kinský. (ze které větve Kinských, zda kosteleckoorlické nebo chlumecké, nevíme). Plná moc byla sepsána z důvodu pověření hospodářského rady Kinských pana Johanna Maura, kterého jmenovali zplnomocníkem, k jednání a zastupování za nezletilého Ferdinanda knížete Kinského při projednávání pozemkového vyvazování a to jak ve věci bezplatného vyrovnání, tak i mírné náhrady a výkupu.81 Vyvazování probíhalo pro všech 40 obcí heřmanoměsteckého panství (město Heřmanův Městec se dělilo na 3 části – samotné město Heřmanův Městec, Přibylov a Židovské město). Jednotlivé vesnice spadaly pod katastrální obce a těmi byly: Heřmanův Městec, Rozhovice, Morašice, Kostelec, Vápenný Podol a Medlešice – pod ně spadala část obce Markovice. Na tomto celém území byly rozeznávány celkové vhodné částky k náhradě: a) Na pracovní výkon 4.212 čtyřspřežních potažních dnů 1.872 trojspřežních potažních dnů 8.034 dvouspřežních potažních dnů

25.408 ½ ručních dnů s jednou osobou

80 JANATA, V.- KABELÁČ, M. – KOBERA, V. a kol: Heřmanův Městec, Heřmanův Městec 1994. 81 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055. 56 b) Na peněžních dávkách Urbariální peněžní dávka se vzorem dávno reluované příze Každoročně 474 zl. 46 kr. konvenční měny

Nadále se má pan oprávněný domáhat:

a) Od povinovaných: Na roční rentě 2.515 zl. 38½ kr. konvenční měny Na umořovacím kapitálu 50.312 zl. 45 kr. konvenční měny

Od této zjištěné roční renty a odškodňovacího kapitálu se v přítomnosti c.k. okresní komise v Heřmanově Městci hotově zaplatí berní pokladně:

Na roční rentě za rok 1849 7 zl. 24½ kr. konvenční měny za rok 1850 1 zl. 44 kr. konvenční měny Na odškodňovacím kapitálu 148 zl. 10 kr. konvenční měny Dohromady 151 zl. 18½ kr.konvenční měny 82

Tyto částky však nebyly konečné, neboť jak je řečeno v pramenech, mnozí povinovaní ještě svoji odškodňovací roční rentu a kapitál nezaplatili. Co se týče nedoplatků a jiných dluhů za rok 1848, tak zde se platila šestina z celkové částky. Pro námi sledované panství to tedy bylo 1.325 zlatých 28¾ krejcarů konvenční měny. Je také nutno rozlišovat náhradu od neusazených povinovaných. Jejich naturální pracovní výkon činil 4.174 ručních dnů a reluovaná povinnost příze ročně 42 zlatých 40 krejcarů konvenční měny. Na žádosti a prosby povinovaných chrudimská Okresní vyvazovací komise povolila, aby Ti, u nichž nedosahovala suma

82 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 57 náhrady 100 zlatých konvenční měny, se nemusela splatit najednou, ale byla rozložena do několika menších částek.83 Kolika povinovaných se tyto částky náhrady týkaly, nevíme; v archivním fondu Velkostatek Heřmanův Městec, který je uložen ve státním oblastním archivu v Zámrsku, nacházíme pouze součet poddaných pro rok 1836. Je tedy jisté, že v roce 1848, potažmo 1849, kdy se začalo s vyvazováním, byl počet lidí na panství Heřmanův Městec jiný. Tuto informaci nám nepodávají ani vyvazovací tabulky, a to z toho důvodu, že nemáme k dispozici kompletně všechny, jenž byly pro tento účel vydávány. Je ovšem nutné podotknout, že vyvazování se netýkalo všech poddaných, ale pouze hospodářů. Určitý přehled nám mohou poskytnout tabulky typu B – pro přihlášení naturálních dávek, prací a peněz, založených na reálném poddanském poměru a D – pro soupis realit vyvázených bez náhrady.84 Na základě těchto dvou formulářů docházíme k počtu 886 lidí povinných náhradou za robotu. Toto číslo není ovšem zcela objektivní, protože u tabulky typu B nám chybí údaje pro vesnice Radlín, Palučiny, Nákle a u typu D pro Heřmanův Městec, Židovské město, Nutice a Palučiny. Pro samotné město, včetně Židovského, ovšem nacházíme tabulku typu C – pro náhradní renty jednotlivých majitelů gruntů.85 Zde je počet lidí 342. Tedy přibližný počet povinovaných na velkostatku Heřmanův Městec byl 1.228. Jak již bylo řečeno, v archivním fondu Velkostatek Heřmanův Městec se sice nenachází součet obyvatel, ale pro tuto informaci můžeme použít dílo Františka Palackého Popis králowství českého z roku 1848. Při součtu obyvatel všech vesnic docházíme k číslu 10.590.

83 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 84 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.186. 85 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.186. 58 Z toho lze vypočítat, že přibližný počet povinovaných byl 11,5% ze všech obyvatel bývalého panství Heřmanův Městec.86 Právem každého povinovaného bylo při nesouhlasu s výměrem své vyvazovací povinnosti se odvolat. To se pak řešilo u smírčího soudu. Na zkoumaném panství se setkáváme s odvoláním čtyř povinovaných z obce Bylany k c. k. ministeriu (nevíme, o jaké ministerstvo se jednalo, ale s největší pravděpodobností o ministerstvo vnitra). Jednalo se o stížnost, že c.k. Okresní komise v Chrudimi při vyvazování gruntů na bývalém panství Heřmanův Městec uložila náhradu podle katastrální ceny žita z roku 1824. Podle argumentů poškozených, jejich námitky při projednávání vyslyšeny nebyly, neboť Okresní komise rozhodla podle plnomocníka oprávněného a vlastní vůle. Zdůvodnění jejich nesouhlasu je takové, že: Poněwadž wšak ale ta na základ katastrálních obilních cen wyměřená náhrada za robotu na celém býwalém panstwí mnohem wíc nežli polowička obnáší, nežli kdyby ta dle těch gruntokněhowně ubezpečených záwazků wypočítaná byla.87 Toto odvolání se k ministerstvu je ojedinělé. Většina odvolání mířila k Okresnímu soudu v Chrudimi. Pro jednání jednotlivých okresních komisí byly kromě předpisů ministerského nařízení z 27. června 1849 vydány i zvláštní podrobné instrukce a velmi mnoho složitých formulářů (tabulek) pro výkazy různého druhu.88 Zůstává proto zajímavostí, že ač jednání Okresní vyvazovací komise v Chrudimi o vyvazování pozemků na panství Heřmanův Městec začalo již na začátku roku 1850, v dubnu téhož roku ještě některé tabulky chyběly. Jednalo se především o tabulku typu D, která se měla vyhotovit při jednání o stanovení vyvazování, u kterého se nepožadovala náhrada. Ta scházela u městské obce Heřmanův

86 PALACKÝ, F.: Popis králowství českého, Praha 1848, s. 163-4. 87 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 88 přehled druhů vyvazovacích tabulek viz ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848- 1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s. 185-6. 59 Městec, Přibylova, Židovského města a Dlubin. Místo toho byly vyhotoveny tabulka typu E – soupis vypátraných reluic na celém panství Heřmanův Městec (dnes se tato tabulka nenachází ani v jednom ze zkoumaných archivních fondů) a také sumář ztrát z užitkového roku 1848, tj. od 1. listopadu 1847 až do konce října 1848, který se předal k zajištění do úschovy heřmanoměsteckému hospodářskému ředitelství.

I. Ztráta z tohoto roku tj. od 1. listopadu 1847 do konce října 1848 byla: Pro peněžní úrok v konvenční měně 67 zl. 59¼ kr. ve vídeňské měně 42 zl. 6 kr.

Pro dvouspřeží 3623¾ potažních robotních dnů s 5979 ručních dnů

která skrze odpis dorazila, odpadá podle patentu ze 4. března 1849 v penězích 1595 zl. 7 ¼ kr. konvenční měny

odtud ve shodě s patenten ze 4. března 1849 § 2689 jedna šestina ročního výkonu ve splátkách 265 zl. 3. kr. s ohledem na to, u Klešic okolo 4 zl. 36 kr. konvenční měny zůstáva spočívající rozdílný rest 1.325 zl. 28kr. konvenční měny na tom podle ministerského nařízení z 27. června 1849 § 7590 10% splátka per 129 zl. 13¾ kr.

89 Aby se vyrovnání mezi těmi, kdo v právu jsou a kdo v povinnosti, ulehčilo, a spočtení náhrady přivedlo na stejnou počáteční dobu, mají ti, kdo jsou v povinnosti, co za obyčejný v zemi rok požitkový 1848. byli povinni z práv požitkových podle §§ 3. a 6. zákona ze 7 září 1848 na náhradu zrušených, vykonati, a čeho ještě nevyplnili, mají toho ještě doplnit, odrazíc od toho ouhrnkem šestinu toho, čím byli v roce povinni. – ČERNÝ, J. M: Boj za právo II., Praha 1893, s. 835. 60 s ohledem na tu u Prachovnic a Raškovic spočívající rozdílnost v hotovosti se zaplatí 1.191 zl. 43½ kr. konvenční měny

II. Na náhradový kapitál 100.625zl. 43½ kr. Jenž vázne u pozemkovovyvazovací pokladny III. v hotovosti odpuštěná ruční renta 5.031zl. 50 kr.

IV. pro 290 dominikálních ručních robotních dnů od 1. listopadu 1848 běžící, až do následujícího splacení od toho co se týče dominikálu, bezprostředně v heřmanoměstecké knížecí rentě zaplacené roční reluici 26 zl. 37½ kr.91 Bohužel z tohoto přehledu není zcela jasné, čeho se přesně onen náhradový kapitál týkal. Šlo o dost vysokou částku 100.625 zlatých 43½ krejcarů konvenční měny Pravděpodobně se jedná o náhradu za ony resty za neodvedenou dvouspřežní potažní robotu a ruční robotu. Co se týče reluic, jak již bylo řečeno v kapitole 6.2.1, tak se týkala pouze obcí, které se podílely na těžbě vápence, tj. Vápenný Podol, Nutice, Citkov, Hrbokov, Prachovice, Boukalka a Tasovice. Koncem roku 1850 někteří bývalí poddaní velkostatku Heřmanův Městec podali žádost o přezkoumání výše své náhrady, protože v mnohým zápisech, kterými se stanovila náhrada naturální roboty na peněžní reluici před rokem 1848, byla levnější vypočítaná náhrada podle zemských katastrů než celá odvedená reluice. Tuto žádost ministerstvo předalo zemské vyvazovací komisi k vyřízení. Ta jí zamítla a zdůvodnila takto:

90 Zadržalosti dotčené v § 72 jak mile budou zlikvidovány, mohou se podle libosti povinného buď i hned zapravit k rukou oprávněného, aneb odvedou se najednou nebo ve 12 měsíčních lhůtách zároveň s císařskou daní do berních pokladnic, a nebo přirazí se k náhradné jistině. – Ministerské nařízení z 27. června 1849, Landesgessetzblatt 1849, s. 140. 91 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 A XIII, karton č. 75. 61 Tato žádost ministerním dopisem od 7. ledna 1851 čísl. 2844/523 byla sem dodána k úřednímu pořízení. Jelikož však tato žádost ani jako pokus ve smyslu § 13792 ministerského nařízení od 27. června 1849 považovati se nemůže a náhradní jednání na Heřmanoměstecku již 6. června 1850 číslo 12752 od c.k. zemské komise vyvazovací ke konečnému pořízení přivedeno bylo, dává se žádost vedoucím na vědomost, že na předepsané náhradí povinnosti žádná změna předsevzati se nemůže.93 Před rokem 1848 jsme se také setkali s výkupem z roboty, s tzv. abolicí. Jak se z pramenů dozvídáme, byly po roce 1848 všechny smlouvy, které byly uzavřeny s poručnictvím Ferdinanda knížete Kinského a které nebyly stvrzeny vyššími politickým a soudními úřady, Okresní vyvazovací komisí v Chrudimi zrušeny a daným bývalým poddaným byla vyměřena náhrada. I přes odvolání k Zemské vyvazovací komisi tento verdikt nebyl zrušen a jako v předchozím případě u reluic byla žádost o přezkoumání zamítnuta. Komise ve svém rozhodnutí říká: Oučetní oddělení zemské komise tyto předepsané platy za pravé uznala a tak se přidržují, jakoby žádné aboliční smlouvy nebývalo. Tím samým způsobem se i panu oprávněnci bývalého panství Heřman- Městeckého bez ohledu na aboliční smlouvy se c.k. okresní pokladnici vykázal plat náhradní, aby se p. oprávněnec žádné pozastavení neučinil a činiti nemusel v navrácení těch aboličních kapitálů, které od gruntovníků byl přijal.94

92 Z výroků komise okresní lze se odvolávat ku komisi zemské ve všech případech, kdež toho nařízení toto nezakazuje. Odvolání toto má se ve 3 dnech, počítajíc ode dne, kdy sporný výrok by dodán, ústně nebo písmeně ohlásiti u komise okresní, spis odvolací pak sám, přiložíc k němu výrok komise v prvopisu, podati se má v dalších 14 denní neprodlužné lhůtě ku komisi okresní a v jen tehdáž, když této již v okresu není, ku komisi zemské. - Ministerské nařízení z 27. června 1849 ,Landesgessetzblatt 1849 s. 140. 93 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 94 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 62 Po tomto rozhodnutí se dotčení poddaní znovu obrátili na Zemskou vyvazovací komisi, aby jim na základě úředních akt a protokolů podala vysvětlení, proč oprávněný nemá jimi zaplacené částky vrátit. Zdůvodnění povinovaných k navrácení částky bylo takové, že by za zrušenou robotu a jiná břemena zaplatili 2x 1/3 určené náhrady, a tudíž by vrchnost přijala celkovou vyvazovací částku ne 2x, ale 3x, což bylo proti zákonu (tedy 2x od povinovaných a 1x od země).95 Zda došlo k novému projednávání o náhradě, se již z pramenů nedovídáme. Je ale pravděpodobné, že k němu nedošlo, a to z důvodu, že ony aboliční smlouvy, jak již bylo řečeno, nebyly potvrzeny vyššími úřady. Ohledně abolic se setkáváme ještě s několika zajímavými případy, kdy se bývalý poddaný odvolává ke knížecí vrchnosti. Na rozdíl od robotních restů, kdy to bylo ojedinělé, se zde jedná o častější případ. Podívejme se na jeden z nich. Odvolání bylo z toho důvodu, že povinovaný, dříve než splatil celou částku uvedenou v aboličním kontraktu, byla celá robotní povinnost císařským patentem ze dne 7. září 1848 zrušena a jemu byla vyměřena částka náhrady. Peníze, které již předtím odvedl do vrchnostenského důchodu, se mu měly vrátit, a to do čtyř týdnů (paradoxem ovšem zůstává, že stejně jako v předchozím případě nebyly smlouvy potvrzeny krajským úřadem a že i přesto se zaplacená suma měla vrátit). Ty ovšem neobdržel ani po devíti týdnech, a proto vznesl dotaz k c. k. Landrechtu, kde se dozvěděl: Tam mě bylo předloženo, že co vrchnost strany té roboty zadala, že to jen se tam stvrdí, kde o vejhadě jsem vyrozuměný byl, že já místo

95 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 195 L3, karton č. 177. 63 446 zl. konvenční měny jsem 300 zl. 30 kr. k. m. k obdržení poukázáno mám.96 O zbývající částce si původně myslel, že se vzala jako náhrada za jeho povinnosti, ale tento jeho omyl mu byl vyvrácen berním úřadem, ke kterému plynuly všechny výkupní sumy. Z toho důvodu se obrátil se svou žádostí k vrchnosti, aby zpět obdržel zadrženou robotní částku 145 zlatých a 30 krejcarů konvenční měny, kterou zaplatil. Zda byl se svou žádostí ke kněžně Kinské připuštěn a zda mu bylo vyhověno, se již z pramenů nedovídáme. Největší spor, se kterým se na bývalém Heřmanoměsteckém panství setkáváme, byl spor ohledně emfiteutních povinností, které emfiteuti z Přibylova odváděli bývalé vrchnosti. Jednalo se o výkup mlýna a ohledně jeho platů a vrchnostenských dávek. Zde nastal ale problém, že mlýn náležel jinému majiteli než pozemky, na kterých stál. Muselo se tedy určit, kdo bude platit výkupní částku. Okresní vyvazovací komisí k tomuto problému bylo řečeno: Poněvadž povinnost k placení vrchnostenského nájmu od 60. zl. k. m. jakož i k placení laudemiem97 na celé usedlosti vázne a pro nerozdílnost této sama také dělit se nenechá, zvláště když dělené povinnosti dělení býti mohly.98 Spor se vedl také ohledně toho, co a za jakou částku se má vykupovat. Podle plnomocníka oprávněného to mělo být nájem z mlýna, nájem z pole laudemiální povinnosti. Od těchto povinností se měly odrazit i povinnosti druhé strany což bylo čištění struh, příspěvek na práci s dřívím při nepředvídaném úkazu mlýna ohněm, vodou, při „roztřesení země“, každoroční dávka 1 fůry habří, dát

96 Státní oblastní archív v Litoměřicích, pobočka Děčín, archivní fond Ústřední správa velkostatků Kinských, inventární č. 1879, karton č. 196. 97 Dávka vybíraná vrchností při zcizování pozemků – In:Ottův slovník naučný, svazek XV, Praha 1900, s. 714. 98 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055. 64 dřevo na řídel, kdy bude potřeba po dobu 10 let, dát 10 fošen, kdy bude potřeba po dobu 10 let.99 Povinovaný si ponechal lhůtu na rozmyšlenou a poté se vyjádřil, že proti většině nic nemá, jen laudemiální povinnost nebyla uvedena jak v prvopočátečním kontraktu z roku 1714, tak ani v pozdějším z roku 1849 a ceny povinností druhé strany, tj. bývalé vrchnosti, které navrhnul plnomocník oprávněného, se mu zdály malé, a tudíž tuto smlouvu odmítl. Tuto situaci se rozhodla vyřešit Okresní vyvazovací komise tím, že uložila jak plnomocníkovi oprávněného, tak povinovanému mlynáři, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení rozhodnutí, jmenovali znalce a rozsudího a jejich jména oznámili Okresní vyvazovací komisi v Chrudimi.100 Z tohoto důvodu se k dalšímu jednání dostavili tři znalci, kterými byli mlynáři z okolních vesnic a jeden rozsudí – chrudimský měšťan. Znalcům se položila otázka, kolik a jakého druhu robotních dnů je potřeba k čištění strouhy a jaké mají být ceny povinností bývalé vrchnosti. A rozsudí měl určit, zda: Taká roční cena má se s ohledem na § 10, 64, 68 a 69 min. nařízení od 27. června 1849 dle kterých i povinnost druhé strany se sudí vyoučtovati při plodinách které mají peněžitou cenu tržní podle patentu 10letého od roku 1834 až do roku 1845 napřed vyvrhnouc rok s cenami nejnižšími a tak též rok s nejvyšším cenami, při plodinách jiných a při pracích vyjímajíc robotu podle cen reluovacích, které snad byly v posledních 6ti letech od roku 1842-1844 a pakli jich nim podle té ceny poměrné dotečených 6ti let, při pracích, které se robotou

99 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 75. 100 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 75. 65 vykonávati mohou dle cen vyvazovacích roboty – při výkupu mlýna č. 10 vzíti za povinnost vrchního vlastníka.101 Při dalším jednání vyšlo najevo, že předvolaní znalci se neshodli na přesné výši cen povinností, a tak tedy po obdržení napomenutí vše musel rozhodnout rozsudí. Co se týče oné výše roboty, za kterou se měla určit náhrada, tak znalci stanovili, že: k čištění struhy z nížto mlýn č. 10 v Přibylově vodu na své struze potahuje ruční dva dvouspřežní robotní dni s koňmi a 28 robotních dnů ročních zapotřebí jest.102 Poslední zápis ohledně tohoto sporu pochází z 10. června 1853, kde je přesně řečeno a vyčísleno co a v jaké výši se má platit. Poukazuje se zde také na to, že žaloba proti tomuto rozhodnutí se musí podat do čtyř týdnů k Okresní vyvazovací komisi v Chrudimi, jinak se bude nález k výkupu považovat za právoplatný. Jak tento spor pokračoval již nevíme, jen z konečné zprávy Okresní vyvazovací komise v Chrudimi ze dne 15. března 1853, která byla zaslána zemské vyvazovací komisi v Praze, se dovídáme, že: Zum Zeit der Einlagung der hohen Verordnung waren keine Dekursse wleche nicht nereid. Einer hohen k. k. Landescommission vorgelegt worde wären, anhängig, übrigens seid nur 3 Rekurse in dem hierseitigen Grundentlastungsbezirk unentledigt und zwar der Rekurs des Mühler Josef Kabeláč NC 10 in Přibylov Dom. Heřmanměstec bei Einer hohen k. k. Landescommission dann die zwei Rekurs der Pfaren von und Svratka.103

101 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055. 102 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055. 103 Toho času, kdy dorazil vysoký výnos nebylo žádné odvolání, které už bylo předloženo vysoké c. k. zemské komisi, ostatně jsou pouze tři nevyřízená odvolání zdejšího zemského vyvazovacího okresu a to odvolání mlynáře Josefa Kabeláče č.p. 10 v Přibylově velkostatku Heřmanův Městec u vysoké c.k. zemské komise, pak dvě další odvolání far z Krouny a Svratky. - Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 134 L 1/1, karton č. 37. 66 Samotné vyvazování se netýkalo jen jednotlivých poddaných, ale i samotného města Heřmanův Městec, které muselo před rokem 1848 odvádět do knížecí pokladny tyto peněžité dávky: a) stálé svatojiřské a svatohavelské auroky, které jednotlivě od měšťanů Heřmanoměsteckých do vrchnostenského důchodu každoročně se platili b) každoroční reluiční auork, který městská obec za bývalou robotu též do vrchnostenského důchodu platila c) aurok každoroční, tak nazvaný od války d) aurok každoročně tak nazvané Řepkové chalupy104

Zde se především jednalo o určení, jaký z těchto úroků se zruší za mírnou náhradu a jaký za výkup. Podle vyjádření Okresní vyvazovací komise v Chrudimi za mírnou náhradu měly být zrušeny úroky pod písmeny a), b), c), a to z toho důvodu, že se platily již od roku 1749, a tudíž se řadily mezi stálé peněžité úroky. Ohledně posledního úroku, tj. od tzv. Řepkovy chalupy se nevědělo, zda má nějaký emfyteutický základ, a tedy z tohoto důvodu se projednávání, jakým způsobem bude proveden výkup nechalo na pozdější dobu. Nyní se podíváme na souhrnnou tabulku typu P (pro přehled všech výkazů L, M, N, O vytažených sumářů a proto summa náhradních pohledávek)105 ze dne 24. února 1850, kde jsou údaje o vyvazování jak pro jednotlivé vesnice, tak pro samotné město Heřmanův Městec.

104 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemské vyvazovací komise, inventární č. 246 EK 90, karton č. 1182. 105 ROUBÍK, F.: K vyvazení gruntů v Čechách v letech 1848-1853. In: Sborník archivních prací, r. IX, č. 11, 1959, s.186. 67 Příchází v početním Z toho od rad á dle patentu od Z vyměřeného výkupu platí výkazů výkupu břemen 4. března 1849 povinovaný co gruntovních Odrazíc se s povinnosti to, cenou co druhá toho, strana plnila, § 17 2 třetiny Jména obcí s výroční platný roční su co vychází § 16 3tí díl za co výkup jistinu povinností od 1. května b. druhá povinnost daně atd. totiž oprávněnci náhradnou 1852 lit. strana výroční toliko náležitý plní V peněžité sumě zl. kr. zl. kr. zl. kr. zl. kr. zl. kr. zl. kr zl. kr. 2 2 Načešice K 447 - - - 447 - 149 2 /4 297 57 /4 148 58 ¾ 2.979 35 1 Nutice 169 2 ¼ - - 169 2 ¼ 56 21 ¼ 112 41 ¾ 56 20 /3 1.526 50 Podol 185 4 ¾ - - 185 4 ¾ 61 42 ¾ 123 22 ¾ 61 41 1.233 40 1 1 Citkov 70 39 ¼ - - 70 39 ¼ 23 36 /3 47 3 ¾ 23 31 /3 470 30 1 Chrbokov 28 5 ¼ - - 28 5 ¼ 9 21 ¾ 18 43 /3 9 21 ¾ 187 13 2 Widžice 173 31 ¼ - - 173 31 ¼ 57 51 ¼ 115 40 /4 57 50 1.156 40 Sušice 47 37 - - 47 37 15 53 31 44 15 53 317 20 Slaukovice 37 3 - - 37 3 12 21 24 42 12 21 247 - 2 1 Rozhovice 544 41 ¼ - - 544 41 ¼ 181 32 ¾ 363 8 /4 181 34 /4 3.631 25 2 2 Prachovice 507 40 - - 507 40 169 14 /4 338 25 /4 169 12 ¾ 3. 384 15 2 Tasowice 115 31 ¾ - - 115 31 ¾ 38 31 ¾ 77 /4 38 30 ¼ 770 5 1 1 2 Baukalka 18 35 /3 - - 18 55 /3 6 51 /4 12 24 6 52 524 - 1 1 2 Stolany 356 38 /3 - - 356 38 /3 118 52 237 46 /4 118 53 ¼ 2.377 45 Sobětuchy 121 35 ¾ - - 121 35 ¾ 40 32 ¾ 81 3 40 31 810 30 2 2 2 Radlín 158 52 - - 158 52 52 57 /4 105 5 /4 52 57 /4 1.059 5 2 2 Chotěnice 146 57 - - 146 57 48 58 /4 97 58 /4 48 59 ¼ 979 45 Auherčice 223 50 ¼ - - 223 50 ¼ 74 38 ¼ 149 12 ¼ 74 36 1.492 - 2 1 Zdechovičky 140 22 ¾ - - 140 22 ¾ 46 47 ¼ 93 35 /4 46 14 /3 935 55 1 1 2 1 Nerozhowice 120 44 /3 - - 120 44 /3 40 15 /4 80 29 40 14 /3 804 50 1 Dollany 9 39 ¾ - - 9 39 ¾ 3 13 ¼ 6 26 /3 3 13 ¼ 64 25 1 1 1 1 Dlubin 19 59 /3 - - 19 59 /3 6 26 /3 12 53 6 26 /3 128 50 Klešice 440 44 ¾ - - 440 44 ¾ 146 52 ¾ 293 52 146 56 2.938 40 2 1 Dubany 113 58 - - 113 58 38 1 75 57 /4 37 58 /3 759 30 1 1 2 Bylany 224 44 /3 - - 224 44 /3 74 55 149 49 /4 74 54 ¾ 1.498 15 2 Lány 1.091 24 - - 1.091 24 363 47 /4 727 32 ¾ 363 46 ¼ 7.275 25 1 Raškowice 172 22 ¼ - - 172 22 ¼ 57 27 ¼ 114 55 57 27 /3 1.149 10 2 1 Licomělic 110 45 ¼ - - 110 45 ¼ 36 54 ¾ 73 50 /4 36 55 /4 738 25 Kostelec 512 18 ¼ - - 512 18 ¼ 170 46 ¼ 341 32 ¼ 170 46 3.415 20 2 Holičky 34 43 ¾ - - 34 43 ¾ 11 34 ¾ 23 9 /4 11 34 ¾ 231 35 1 1 2 Skupice 362 41 /3 - - 362 41 /3 120 54 241 47 /4 120 53 ¾ 2417 55 2 2 Morašice 310 50 310 50 103 36 /4 207 13 /4 103 36 ¾ 2.072 13 1 1 2 Janovice 219 37 /3 - - 219 37 /3 73 12 146 25 /4 73 12 ¾ 1.464 15 1 Zbližňovice 126 ¾ - - 126 ¾ 42 5 ¾ 83 59 41 59 /3 839 50 1 1 2 Čejkovice 93 14 /3 - - 93 14 /3 31 6 62 8 /4 31 4 ¼ 621 25 1 Markovice 30 1 ¾ - - 30 1 ¾ 10 ¾ 20 1 10 /3 200 10 Město Heřmanův Městec 59 55 ¾ - - 59 55 ¾ 19 58 ¼ 39 57 ¾ 19 58 ¾ 399 35 Obec židovská 1 1 - - 1 1 - 20 ¼ - 41 - 20 ¼ 6 50 Přibilov - 15 - - - 15 - 5 - 10 - 5 1 40 1 1 2 Nákle - 8 /3 - - - 8 /3 - 3 - 5 /4 - 2 ¾ - 55 Palučin ------Summa 7547 18 - - 7547 18 2516 4 ¼ 5031 17 2515 38 ¼ 50.312 50 Wird die zu Kapital berechnete Entschädigung rate Lande zugeschlagen mit 50.312 50 So beträgt die ganze Kapital – Entschädigung für den Berechtigten 100.625 40 Od chrudimské okresní komise pro wywzení gruntu v Heřmanowu Městci dne 24. února 1850.106

106 Národní archiv, archivní fond Zemská vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055. 68 Největší náhradu nalézáme v obci Rozhovice, a to 3.631 zlatých a 30 krejcarů konvenční měny. Naproti tomu nejméně platila obec Palučiny, která na náhradě neměla žádný dluh. Bylo to pravděpodobně způsobeno tím, že všichni poddaní této obce patřili do skupiny, ve které se vyvazovalo bez náhrady. Dále zůstává zajímavostí, že v tabulce pro náhradu se nachází také Židovské město, ač Židé nerobotovali. Proč se zde vyskytují, zůstává otázkou. Lze se domnívat, že na heřmanoměsteckém panství byly pro ně zavedeny nějaké zvláštní poplatky, které se chápaly jako obdoba reluičního robotního poplatku, a tudíž mohly být příslušnou okresní komisí pro vyvazování pozemků v Čechách zahrnuty do tabulek pro náhradu. Ale jak vidíme, jistinná náhrada byla velice nízká, a to 6 zlatých a 50 krejcarů konvenční měny. Pokud tuto tabulku srovnáme s tabulkou z 22. června 1853 (viz příloha), tedy z doby, kdy Okresní vyvazovací komise v Chrudimi končila svou činnost, vidíme podstatné změny. Částka výroční povinnosti se zde týká také oprávněného. Za co byla ona náhrada nevíme, ale můžeme se domnívat, že se jednalo o povinnosti, které měla bývalá vrchnost např. vůči mlynářům, jak jsme viděli v jednom z předchozích případů, kdy se oprávněný zavázal platit např. fůru habří, kdyby mlýn utrpěl nějakou škodu při ohni, vodě apod. Jedná se zde ovšem o pouhou domněnku, která není ničím podložena. Oproti tabulce z roku 1850 zde také nenacházíme 8 vesnic, a to jmenovitě Vyžice, Načešice, Uherčice, Nerozhovice, Skupice, Citkov, Radlín a Markovice. V další tabulce, tentokráte typu D, nalézáme, že pro celé panství bylo zrušeno vyvazování z roboty u druhé nejchudší vrstvy vesnického obyvatelstva, domkařů, kteří měli robotní povinnost od 13 do 26 ručních robotních dnů ročně, pro celé panství to činilo 4.173 ručních robotních dnů. Nejvíce to bylo pro vesnici Prachovice, a to 325 dnů a nejméně pro obce Tasovice, Dolany a Markovice. V celém výpisu 69 chybí samotné město Heřmanův Městec s částmi Přibylov a Židovské město a vesnice Dlubin. Proč se v dané tabulce nevyskytují, nevíme. Je totiž vysoce nepravděpodobné, že by se v těchto obcích nenacházeli žádní domkaři. Zajímavé je také sledovat podle tabulky typu M, kolik se v jednotlivých obcích heřmanoměsteckého panství robotovalo a jak se daná práce ocenila v penězích. Zde je to dopodrobna členěno na čtyřspřežní, tří a dvouspřežní a na ruční robotu. Zjišťujeme tedy, že nejvyšší robotní povinnost byla v obcích Rozhovice, Klešice, Bylany, Lány a Skupice a částka za ní činila 2.012 zl. 6 ½ kr. konvenční měny, za trojspřeží, které poddaní vykonávali v 6 obcích panství se setkáváme se sumou 713 zlatých 25 ½ krejcarů konvenční měny, za dvouspřeží z 15 vesnic částku ve výši 2.089 zlatých 5 ¾ krejcarů konvenční měny. Za ruční robotu byla částka 2.257 zlatých 2 ¾ krejcarů konvenční měny.107

107 Národní archiv, archivní fond Zemská vyvazovací komise, inventární č. 245 AK 6143, karton č. 1055.

70 10. Vyvazování práv služebnosti

10.1 Expozice problému

Zrušením Zemské vyvazovací komise ovšem celé vyvazování neskončilo. Doposud nebyla vyvázána práva k odběru dřeva, ke sběru lesních plodin, k pastvě, dále některá služební práva uplatňovaná ve vztahu mezi bývalou vrchností a poddanými a také tzv. práva společné držby a užívání. Patent ze 7. září 1848 o nich hovoří jen v takové míře, že mají být zrušena za náhradu. V pozdějších ustanoveních, tedy patentem ze 4. března 1849 a ministerským nařízením z 27. června 1849 bylo řečeno, že ohledně těchto výkupních záležitostí se vyhlásilo další trvání uvedených práv, a to do té doby, než dojde k výkupnímu řízení v těchto záležitostech, pro které se později vydá zvláštní směrnice. Vyvazování těchto práv tvořilo druhou etapu celého vyvazování. Za počátek je považováno vydání patentu z 5. července 1853 O úpravě a výkupu služebností lesních a polních.108 K provedení příslušných opatření se až o dva roky později, v červenci 1855, zřídila tzv. Zemská komise pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách. Žádosti o vyvazování (provokace, ohlášení) se měly zasílat příslušným okresním hejtmanstvím, v jejichž obvodech vyvazované pozemky nebo grunty ležely. Ta se měla podat v šestiměsíční lhůtě, a to z důvodu, šlo-li např. o povinnosti mlynářů, hospodských, vinopalníků atd. plynoucí z původních, emfyteutických nebo jiných smluv o dělení majetku.109 Jednotlivé komise byly zřízeny až roku 1857, kdy již bylo shromážděno dostatek žádostí, a tudíž se mohlo přikročit k jejich

108 Tento patent lze nalézt v Archivu českém XXV, Praha 1910, s. 732-741. 109 JANYŠKA B.-STUPKOVÁ M.-ŠPIRITOVÁ A.: ZEMSKÁ VYVAZOVACÍ KOMISE, 1849 - 1853(1923), DÍL I. SVAZEK 1.. Inventář, 1967, , ev.č. 501, s. 12-15. 71 organizaci. Celé území Čech rozdělila zemská komise na sedm obvodů; na každý z nich připadla jedna místní komise. Heřmanův Městec spadal pod komisi č. VI, která zahrnovala kraje Čáslavský, Chrudimský, Hradecký a Jičínský. Úkolem místní komise bylo přešetřit údaje na základě spisů, které jim předala s připomínkami zemská komise. Podle toho měla rozhodnout, do které skupiny k vyvazování spisy patří nebo vyloučit ty, u kterých se zjistilo, že se na ně vyvazování nevztahuje.110 Patentem z 5. července 1853 se stanovilo rozdělit práva, kterých se vyvazování týkalo na dvě skupiny, a to na práva, jejichž vyvazování se mělo provést z moci úřední a na práva, která se měla vyvazovat jen na žádost některé ze stran.

10.2 Vyvazování práv služebnosti na velkostatku Heřmanův Městec

Na bývalém panství Heřmanův Městec se setkáváme s rozsáhlým případem tzv. provokace proti mlýnu č.p. 10 v Heřmanově Městci – Přibylově, a to z důvodu uspořádání práv na vedení vody přes zahradu, která k tomuto mlýnu patřila. Jak je tedy vidět, spory s majitelem tohoto mlýna rokem 1853 neskončily a trvaly až dubna 1862. Jednalo se zde o to, že vodovodní potrubí a vše, co k nim přináleželo, byly zřízeny z vrchnostenské strany a vždy výlučně podléhaly jeho správě. Proč se tedy přistoupilo k provokaci těchto pozemků, které náležely k onomu mlýnu? Důvod je v zápisu komise uveden tento: Jak v provokační tabell udáno jen učinila se provokace k tomu účelu, aby se budoucně proti výš vyznačenému právu panského statku

110 STUPKOVÁ M.: ZEMSKÁ KOMISE PRO VYKUPOVÁNÍ A POŘÁDÁNÍ BŘEMEN NA POZEMNOSTECH V ČECHÁCH, 1853 - 1910. Inventář, 1961, s. 61, ev.č. 261, s. VI – VII. 72 k vedení vody žádná překážka nečinila, nýbrž aby právo služebnosti, vydržením let právních nabyté, v knihách gruntovních pojištěno bylo.111 Hlavním důvodem, proč Josef Kabeláč odmítal svolit, aby se přes jeho zahradu vedlo vodovodní potrubí byl ten, že: Já jsem nikdy proti panskému vodovodu přes mou zahrádku neb břeh žádnou překážku nečinil a také nečiním však ale nepřipustím nikdy, aby se toto právo služebnosti mé bývalé vrchnosti na mém gruntě pojistilo, tato služebnost112 nebyla nikdy v knihách gruntovních pojištěna, pročež není také zapotřebí, aby se v budoucně v knihách gruntovních pojistila.113 Ze strany plnomocníka panského statku byl učiněn návrh držiteli mlýna, jestli by svolil za nějakou náhradu, aby se daná služebnost zapsala do gruntovních knih a tím se pojistila. Následující reakce byla, že Josef Kabeláč řekl, že na žádnou náhradu nepřistoupí a vrchnost, pokud chce k vodovodu zřídit něco zvláštního, si může jeho mlýn koupit. Plnomocník Václav Hostinský zhodnotil knížeti Ferdinandu Kinskému situaci tak, že jelikož držitel pozemku na dobrovolnou úmluvu přistoupit nechce, tím pádem se mine úloha provokace

111 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 80. 112 právo k užívání věci, které patří určité osobě nebo určitému pozemku; právní obsah může být různý, vždy tomu však odpovídá negativní povinnost vlastníka nebránit oprávněnému působit na věc. Služebnost se dělí na osobní, která poskytovala právo k věci výhradně určité osobě, jako právo požívací a právo užívání (usus), dále na pozemkové při nichž jeden pozemek slouží potřebám jiného sousedního pozemku, tak že každý dočasný vlastník tohoto je oprávněný užívat služebného pozemku v určitém směru. Podle povahy pozemku rozeznáváme pak služebnosti pozemkové polní, jako služebnost] cesty, braní vody, pastvy, lámání kamene, kácení stromů atd, a služebnosti domovní, jako právo sváděti vodu dešťovou, právo kladeni trámu do zdi sousedního domu, právo na světlo, vyhlídku,atp. Společnou známkou služebností je, že jsou vázány na oprávněný subjekt, tak že nemohou být převedeny na jiný pozemek, na jinou osobu, a to ani ne na dědice. K ochraně práva služebnosti se poskytla oprávněnému žaloba proti rušiteli zvaná actio confessoria, která směřuje na uznání práva, odstranění stavu, který by odporoval jeho obsahu, po případě též na náhradu vzešlé škody, že žalovaný nebude oprávněného ve výkonu služebnosti příště rušit. – in: Ottův slovník naučný XXIII, Praha 1905., s. 484-5. 113 Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 549 AXIII, karton č. 80. 73 účinkem a zachová se doposud užívané právo; od další provokace se tudíž odstoupilo. Takto to vypadalo v roce 1859. Celý tento spor se od počátku řešil také právní cestou. Byla snaha odůvodnit právo odběru vody a právo vést vodovodní potrubí přes cizí pozemky skrze patent z 5. července 1853. Podle vyjádření právníka Emanuela Pippicha, kterému byl tento případ svěřen, se právo odběru vody odložilo na pozdější projednávání a nelze tedy pro tento případ použít patent z 5. července 1853. Vedení vodovodního potrubí skrze pozemky bývalých poddaných panství Heřmanův Městec totiž lze dle § 1 odstavce 3b výše zmíněného patentu považovat za pozemkovou služebnost bývalé vrchosti.114 Vznikla tedy otázka, co je účelem tohoto, skrze provokaci způsobeného, výkupu. Der Zweck des allerhöchsten Patentes vom 5. Juli 1853 im allgemienen ist, der, den dienstbaren Grund zu entlasten, oder wo dieβ nicht thunlich ist, die auf fremden Boden ausgeübten Rechte rock sichtlich, des Umfanges der Ortes und der Art ihrer Ausübung der Zeit des Bauer und des Maβes der Gemiβes u.s.w. der Gestalt festzustellen daβ hindurch die möglichste Entlastung Bodens erreicht werde.115 Podle vyjádření právníka toto nebylo v zájmu knížecí vrchnosti, a to z důvodu, že pokud by požadovala absolutní náhradu za pozemky proti určité výkupní částce, mohla by přijít o celý vodovod. Z toho důvodu si měla ponechat právo vodovodu a obdržet služebnost cizí zahrady a parcely.

114 Patent z 5. července 1853 § 1 odst. 3 písm. b.:“ mezi statkem služebním a panujícím byl svazek vrchnosti statku a poddanství.“ – In: KALOUSEK, J.: Archiv český XXV, Praha 1910, s. 732. 115 Význam nejvyššího patentu z 5. července 1853 je obecně vzato ten, že schválená služebnost pozemků nebo kde je toto nemožné, na cizí půdě vzhledem k vykonaným právům, rozsahu míst a způsobu doby trvání vládnutí a používaných měřítek atd. podoba zjištění, že tou možností náhrady se může dosáhnout půdy. – Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín, archivní fond Ústřední správa velkostatků Kinských, inv. č. 1879 , karton č. 196. 74 Celý tento spor nakonec musel rozhodnout až C. k. Okresní soud v Chrudimi, a tudíž konec pře o právo služebnosti na vedení vodovodu skrze cizí pozemky skončila až v dubnu 1862. Rozhodnutím soudu se stanovilo, že Ferdinand kníže Kinský byl skutečným držitelem vodovodu na Podolském potoce nad mlýnem č. 10 v Heřmanově Městci – Přibylově, kterým se vedla voda do knížecího pivovaru a do kašny na malém náměstí. Majitel mlýna Josef Kabeláč, který přerušil nádržku patřící k tomuto vodovodu, byl povinen do budoucna se pod hrozbou peněžitého nebo tělesného trestu vyhnout dalšího rušení této držebnosti. K soudu byli také přizváni svědci, kteří předtím zjistili stav vodovodu. Jejich vyjádření bylo zohledněno v konečném výnosu. Podle něj byl žalující (tedy Ferdinand kníže Kinský), coby držitel vodovodu, oprávněn uvést vodovod do původního stavu, v čemuž mu nesměl majitel mlýna a pozemků, přes které potrubí vedlo, bránit, a to z důvodu, že se nejedná o zřízení nového zařízení, ale jen o opravu stávajícího, bez něhož by onen vodovod nesloužil k obyčejné potřebě pro kašnu a pivovar. Tímto rozhodnutím celý spor mezi bývalou vrchností a vlastníkem mlýna Josefem Kabeláčem skončil. Mlynář z Přibylova nebyl jediným, kdo měl problém se služebností vodovodu. Setkáváme se ještě s jedním podobným případem. Opět se jednalo o mlýn, tentokráte o mlýn č. 9. Tento mlýn neměl jednoho vlastníka, neboť po smrti původního vlastníka ho zdědily jeho děti a manželka. Problém nebyl jako v předešlém případě ve vedení vodovodu přes pozemky patřící k mlýnu, ale o pojištění práva služebnosti, které se mělo zapsat do gruntovních knih. Nejdříve se muselo určit, kdo bude správcem mlýna. V tomto případě se rozhodlo, že užívání pozůstalého mlýna č. 9 v Přibylově se podle usnesení dědiců ponechá vdově Anně Klaus až do její libosti vejslovně se vyhrazuje a nadtknutým dědicům pak náležeti bude, se

75 vyrovnati na jaký způsob jeden neb druhý z nich tento mlejn převzíti, neboli jinému odprodati se má.116 Při jednání u Zemské komise pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách v Čáslavi ze dne 9. července 1859 ohledně provokace vodovodního potrubí zastupovala dědice mlýna č. 9 jejich matka Anna Klausová, jež měla k tomuto jednání plnou moc. Ta souhlasila s návrhem plnomocníka Ferdinanda knížete Kinského, že se za pojištění práva služebnosti, které bude zapsáno do gruntovních knih, poskytne vlastníkům mlýna roční náhrada od velkostatku ve výši 31 zlatých 50 krejcarů konvenční měny. Smlouva také stanovila, že veškeré náklady na opravu a vedení vodovodu připadají vždy na vlastníka velkostatku. Na bývalém panství Heřmanův Městec se setkáváme ještě s jedním případem tzv. provokace, ale na rozdíl od předchozích tento není tak jednoznačný. Jednalo se o spor o těžbu vápence v obcích Prachovice a Vápenný Podol. Podle sdělení advokáta Emanuela Pippicha ze smluv jasně nevyplývalo: ob und in wie weit der Herrschaft auf den Kalkfelsen der ehemaligen weit der Unterthanen auf dem fürstlichen Kalkfelsen eine Servitut zu stehe.117 Jak tento spor dopadl, se bohužel již dále z pramenů nedovídáme. Není tedy jisté, zda to bylo vyřešeno komisí pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách nebo jako v předchozím případě musel rozhodnut až Okresní soud.

116 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemská komise pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách, inventární č. S3/30, karton č. 98. 117 zda a na jak rozsáhlém panství na vápencové skále náležela dřívější poddanská služebnost, nebo zda a jak široce příslušela poddanská služebnost na knížecí vápencové skále – Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín, archivní fond Ústřední správa velkostatků Kinských, inventární č. 1879, karton č. 196.

76 11. Hospodářská situace na velkostatku Heřmanův Městec v letech 1831 – 1869

V další části se pokusíme postihnout, na základě účetních knih, jakým způsobem se promítlo zrušení roboty patentem ze 7. září 1848 a na něj navazujícími předpisy (patent ze 4. března 1849 a ministerské nařízení z 27. června 1849) na vrchnostenském hospodaření na velkostatku Heřmanův Městec. Archivní fond Velkostatku Heřmanův Městec obsahuje účetní knihy od roku 1831 a v některých letech jsou příjmy a výdaje psány zvlášť ve dvou knihách. Bohužel ne pro všechny roky námi sledovaného období (tedy od zakoupení panství Heřmanův Městec Rudolfem knížetem Kinským roku 1828 do roku 1869, kdy ti, co měli povinnost náhrady museli splatit poslední splátku jedné třetiny vyvazovací náhrady za pozemek) máme k dispozici účty. Chybí nám roky 1828 až 1830, 1835, 1851, 1863 až 1865 a 1867 až 1868. Navíc kniha z roku 1860 je z důvodu vlhkosti dosti poničená, a tudíž skoro nepoužitelná. Chybí také knihy výdajů pro roky 1855 a 1856. Jednou z důležitých položek příjmů, kterou budeme sledovat je tzv. Nutzen von Unterthanen, neboli užitek z poddaných. Tato položka zahrnuje naturální roboty (reluované a abolované roboty, robotní resty) a soudní poplatky od poddaných.

77

Užitek z poddaných

40000

35000

30000 3 4 04 0 , 33

25000

20000

15000 1 3 7 5 , 10 59 6 , 35 7 8 2 , 5 10000 8 3 9 2 , 4 7 0 8 , 2 4 247,83 2 926,00 2 5 6 , 2 5 9 1 , 4

5000 2 600,21 2 485,09 2 6 19 , 3 8 2 80 4 , 60 2 6 67 , 8 2 6 36 , 4 3 2 80 3 , 00 2 44 , 53

0

1831 1832 1833 1834 1835 1836 1837 1838 1839 1840 1841 1842 1843 1844 1845 1846 1847 1848

118 Jak můžeme vypozorovat z grafu, až do roku 1843 byly částky za naturální robotu přibližně stejné, jen s malým výkyvem v roce 1836. Částka se pohybovala mezi 2.400 a 2.900 zlatých konvenční měny. Tyto sumy tvořily přibližně 1 až 2% ze všech vrchnostenských příjmů. Jak vidíme z grafu, v roce 1843 příjem z této položky rapidně stoupnul, a to o více jak 1.300%. Bylo to způsobeno možností reluice a abolice. Kolika podaných se to týkalo, se bohužel z pramenů nedovídáme. V účetní knize pro tento rok je uvedeno, že přeměna na plat se týkala 1.326 potažních a 357 ½ ručních robotních dnů. Pokud opět vyjádříme procentuálně kolik oněch 34.040 zlatých. 20 ½ krejcarů konvenční měny tvořilo z celého příjmu, který byl

118 všechny uvedené částky jsou ve zlatých konvenční měny a za rok 1848 je v účetní knize plat za naturální robotu uveden pouze za první tři měsíce.

78 265.881 zlatých 43 ¼ krejcarů.konvenční měny, dělalo to 12,80%. V následujících letech klesá na 3 až 4% z celkového příjmu.119 Pokud se podíváme na celkové příjmy a výdaje od roku 1831 až do roku 1848, kdy byla patentem ze dne 7. září 1848 zrušena robota, tak zjistíme, že nejvyšší příjmy, a to ve výši 270.694 zlatých 31 krejcarů konvenční měny máme pro rok 1838 a nejvyšší výdaje pro rok 1843, kdy činily 254.315 zl. 30 kr.konvenční měny Z dané tabulky zjišťujeme, že smrt Rudolfa Kinského, prvního majitele panství Heřmanův Městec z knížecí větve rodu Kinských z Vchynic a Tetova, roku 1836, se na hospodaření panství nijak zvláště neprojevila. Hospodářský výsledek pro tento rok byl zisk 48.003 zlatých 45 krejcarů konvenční měny. Pro námi sledovaná léta se hospodaření nacházelo, až na rok 1848, kdy účetnictví skončilo v červených číslech – ztráta 40.266 zlatých 3 ¼ krejcarů, v zisku. Ztráta za rok 1848 činila 17,5% z celkového ročního hospodaření.

119 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 766, knihy č. 432 – 450. 79 Vrchnostenské příjmy a výdaje 1831-1848

300000 270 6 94 , 5167 2 6 588 1 , 7 92 25 7 990 , 36 67 25 4 017 , 75 25 4 3 15 , 50 2 4 9914 248 4 8 , 246 8 03 , 99 17 24 2 474 , 47 08 234 80 9 , 2 8 230 6 0 2 , 5 2 564 4 , 6 1 25 2 228 1 5 , 0958 22 0 381 , 69 58 21 8 238 , 85 83 2 15 330 , 59 2 13 536 , 64 210 6 7 , 1 2 0 7 3 15 , 68 2 0 790 8 , 7 92 206 0 1 4 , 2 0 3 5 58 , 82 2024 4 3 , 525 1 9 948 7 , 25 1 97 061 , 25 19 5 842 , 36 67 19 5 6 89 , 78 190 3 36 , 5542 187 9 5 7 , 1

200000 1 8 7 4 71 , 90 18 4 336 , 71 67 170 2 8 , 7 Příjmy 13 9 7 0 , 09 1 3670 , 5 875 á s t ka 1 3 2 67 , 73 Výdaje Č 1 12 790 , 5 9 100000

0

1831 1832 1833 1834 1835 1836 1837 1838 1839 1840 1841 1842 1843 1844 1845 1846 1847 1848 Rok

120 Když se podíváme na strukturu příjmů a výdajů, zjistíme, že největším příjmem do vrchnostenské pokladny byly ve většině let, tedy mezi roky 1831 a 1848 příjmy z těžby vápence. Průměrně tato částka tvořila cca 24% z celkových příjmů. Na výše uvedeném grafu můžeme vidět, že po většinu námi sledovaných let se pohybovala suma okolo 50 tisíc zlatých konvenční měny za rok. V letech 1838, 1843, 1847 a 1848 však tyto příjmy docela výrazně převýšily příjmy ze zemědělství a lučního vosku. Například v roce 1836 to bylo o více

120 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 766, knihy č. 432 – 450.

80 než 11 tisíc zlatých konvenční měny. Celkově to tvořilo skoro 20% z celkového přísunu peněz do knížecí pokladny. Naproti tomu nejvyšší výdaje nacházíme u hotovostních odvodů, tedy odvodů peněz do centrální pokladny Kinských, která se nacházela v Praze. Zde vidíme, že tyto výdaje měly velmi kolísavý charakter. Většinou se pohybovaly okolo jedné třetiny celkových výdajů, ale setkáváme se i s tím, že tvořily i více než polovinu. Jak tedy zjišťujeme z níže přiloženého grafu, nejnižší částka je hned z počátku zkoumaného období, tedy z roku 1833, a to 26.152 zlatých 11 ¼ krejcarů konvenční měny. Zde jsou hotovostní odvody ještě nižší než je nejvyšší částka příjmu, a to o více jak 50% (peníze z vápna pro tento rok činily 46.558 zlatých 15 krejcarů konveční měny). Nejvyšší příjmy z vápna nalézáme v roce 1846, a to 64.462 zlatých 27 ½ krejcarů konvenční měny. Výdaje na odvody pro tento rok byly jen o necelých 7 tisíc zlatých vyšší. Naproti tomu nejvyšší odvod do centrální pokladny v roce 1843 činil 142.352 zlatých 30 ¼ krejcarů a byl o více jak 85,5 tisíc zlatých vyšší než v předchozím roce. Celkové položky příjmů a výdajů se od sebe až na malé výjimky na každé straně, které byly jen pro jednotlivé roky, nelišily. U příjmů se setkáváme s: hotovostí na pokladně z minulého roku, aktivním vydržením, pozemky a peněžními lhůtami, stálými platy, stoupajícími a klesajícími úroky, užitkem poddaných, pivovarem, chovem hovězího dobytka, chovem ovcí, sklepním úřadem (Gewölbamt), výnos z polí a výnos z luk (Wieswachs), lesním úřadem a lesním (hvozdním) úřadem (Forstamts a Waldamts), rybníky, zahradnictvím, vápenkou, cihelnou, daňovými příspěvky a rozdílnými příjmy. V účetních knihách u položek výdajů nalézáme pojmy: hotovostní odvod, na vrchnostenské nákupy, na c. k. zemské dávky, nadání na kostely, duchovenstvo, školy, špitál, pivovar, chov hovězího 81 dobytka, šafářství, sklepní úřad, lesní a lesní (hvozdní) úřad, rybníky, zahradnictví, vápenku, cihelnu, zvláštní výdaje, výdaje na ruční práci, výdaje na park a na penzion.

Největší příjmy a výdaje ve vrchnostenském hospodaření v letech 1831-1848

160000

140000

120000 142 352 , 7

100000 120 6 52 , 1 113 215 , 9 Částka 80000 1 09 502 , 2

89 6 4 8 , 3 Vápenka 87 0 1 , 9 85 9 5 2 , 4

60000 7 8 631 , 2 Hotovostní odvody 71 387 , 5 71 144 , 7 65 8 72 , 2 65 196 , 0 65 219 , 2 64 4 6 3 , 9 63 3 1 2 , 4 62 632 , 2

40000 58 912 , 9 57 96 4 , 57 90 3 , 8 57 251 , 8 57 02 5 , 8 56 61 7 , 9 53 004 , 9 52 839 , 4 5 1 852 , 2 50 001 , 5 4 9 571 , 8 48 592 , 2 4 8 558 , 3 47 570 , 1 4 185 , 0 41 039 , 1

20000 39 848 , 9 32 069 , 4 0 26 151 , 2 183118331835183718391841184318451847 Rok

121 Při porovnání stejných položek na straně příjmů a výdajů (pivovar, chov hovězího dobytka, sklepní úřad, výnos z polí a luk, lesní úřad a lesní (hvozdní) úřad, rybníky, zahradnictví, vápenka, cihelna) v námi sledovaném období – tedy od roku 1831 do roku 1848 – zjišťujeme, že největšího zisku bylo dosaženo u vápenky, a to ve výši 712.553 zlatých 53 ¾ krejcarů konvenční měny. Pokud vyjádříme náklady na těžbu a pálení vápna procentuálně, zjistíme, že činily 27,77% a že při srovnání příjmů a výdajů sledovaných položek je tento údaj až na druhém místě. Největší rozdíl nacházíme

121 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 766, knihy č. 432 – 450.

82 u rybničního hospodaření. Zde je to 24,48%. Je ale nutné dodat, že tyto částky tvořily nejmenší díl výnosů a výloh heřmanoměsteckého velkostatku. Naproti tomu u cihelny se setkáváme za 18 sledovaných let s výdaji ve výši 139,25%, vyjádřeno v penězích činila ztráta 2.307 zlatých 58 ¾ krejcarů konvenční měny. V celkovém součtu všech nákladů ovšem tato částka byla marginální, vyjádřeno procentuálně to bylo jen 0,065%, tedy zanedbatelná suma. Z toho důvodu si zřejmě vrchnost cihelnu ponechala. V prvních pár letech byl ve ztrátě i sklepní úřad. Na tomto případu je vidět, že vše bylo přesně propočítáno, že se po určité době investice vrátí a všechny položky budou v zisku.122 Nyní se podívejme na vývoj vrchnostenského hospodaření v letech 1849 až 1869. Jak již bylo řečeno, nebude tento přehled natolik objektivní jako v předchozím sledovaném období, a to z důvodu, že se nezachovaly účetní knihy pro všechny roky a navíc v letech 1855 až 1856 máme k dispozici jen účetní knihy příjmů, a je tudíž nutné je pro objektivní hospodářský výsledek let 1849 až 1869 vynechat.

122 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 766, knihy č. 432 – 450.

83 Vrchnostenské příjmy a výdaje 1849-1869

600000 5 33 31 4 , 6 8 5 53 41 9 , 0 500000

400000 3 57 6 5 4 , 9 1 příjmy 29 2 3 4 , 5 2 82 88 , 4 2 7 4 74 , 48

300000 2 7 0 4 1 , 9 2 4 6 1 0 , 5

24 3 5 7 , 4 výdaje 2 36 44 5 , 4 2 34 71 0 , 1 23 4 5 , 3 8 2 1 5 16 , 06 20 7 1 9 , 0 8 2 0 4 6 18 , 93 2 0 4 3 15 , 59 2 0 4 8 26 , 13 2 0 3 9 26 , 51 18 6 3 0 5 , 4

200000 1 7 5 , 2 8 1 38 57 5 , 8 9 13 7 2 1 , 5 0 1 28 2 , 4 0 12 6 8 1 9 , 0 4 12 5 1 4 8 , 2 7 1 2 7 51 , 60 1 0 03 , 09 1 07 0 4 , 100000

0

1849 1850 1852 1853 1854 1855 1856 1857 1858 1859 1861 1862 1866 1867 1869

123

Při srovnání příjmů a výdajů před a po roce 1849 zjistíme, že hospodaření v letech 1849 až 1869 provázely mnohem větší výkyvy než v předchozím sledovaném období. Největší rozdíl nacházíme v letech 1850 a 1852. Zde to bylo způsobeno především příjmy z vyvazování pozemků z robotního břemene a následného tzv. aktivního snešení (Activ Ausständen), nebo-li zisku z minulých let. Na rozdíl od předchozího období jsou největší příjmy a výdaje různorodé. Největší zisk do vrchnostenské pokladny ale plynul z příjmů z výnosů z půdy, tedy z prodaného obilí. V těchto letech také sledujeme rapidní pokles zisků z vápna, a to z částek, které se pohybovaly v rozmezí 40 až 50 tisíc zlatých konvenční měny a v letech 1844 až 1846 dokonce přesahovaly 60 tisíc zlatých konvenční měny. Po roce 1848 tento příjem klesá, a to v letech 1853 a 1854 až pod 2.000 zlatých konvenční měny. Částka se pohybuje

123 od roku 1858 změna měny z konvenční měny na rakouské číslo – poměr byl za 100 zlatých konvenční měny 105 zlatých rakouského čísla Pro objektivnost výsledků jsou částky od roku 1858 přepočítány na konvenční měnu. 84 okolo 1.800 zlatých konvenční měny. Od roku 1858 přísun peněz z prodaného vápna do knížecí pokladny úplně ustává. Co bylo příčinnou tohoto náhlého poklesu a následné úplné ztráty příjmu z tohoto odvětví nevíme. Je možné, že to souviselo s výše nastíněným výkupem služebnosti těžby vápence, tedy převedením veškeré činnosti na těžbu, pálení a následný prodej vápna do rukou bývalých poddaných, na něž se dříve vztahovala reluice. Z grafu je možné vyčíst, jak hluboký to byl propad. Ten nastal již v roce 1848, kdy příjmy spadly o více než 17 tisíc zlatých konvenční.měny a v dalším roce následoval ještě strmější propad, a to o více než 27 tisíc zlatých konvenční měny. Propad příjmů mezi lety 1847 a 1850 činil skoro 95%. V roce 1852 následoval mírný nárůst, kdy oproti roku 1850 příjem vzrostl trojnásobně, ale v následujících letech opět následoval pád a v roce 1858 položka vápenka zcela mizí, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. 124

Příjmy z vápenky v letech 1831 - 1857

70000

60000 652 1 9 ,2

50000 6 4 463 , 94 17 6263 2 , 1 875 57 0 25 , 8417 57 2 51 , 7917 5 891 2 , 8 7 92 5 661 7 , 9 3 75 5 300 4 , 9 58 518 5 2 , 1917 4 8 558 , 25 5 283 9 , 3 42 5 000 1 ,5

40000 4 185 49 5 71 , 7917 48 5 92 , 1875 4 7 570 , 12 22 398 4 8 ,9 30000 4 103 9 , 1 25 20000

10000

0 137 4 5 , 8333 941 0 , 1 98 18 31 1 833 1835 729 6 , 25 1 8 37 8 6 95 , 072 318 9 , 95 1 839 598 1 , 0 18 18 41 17 3 4 , 33 1 8 43 1845 18 5 4 , 204 1 847 1849 1 852 18 54 1856

125

124 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472. 125 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472.

85 Jak lze vidět na grafu příjmů a výdajů v období 1849 až 1869, tak v roce 1854 došlo k výraznému poklesu jak příjmů, tak i výdajů. Největší ztrátu zaznamenáváme u položky aktivní snešení – v roce 1853 tato položka byla 108.000 zlatých 49 krejcarů konvenční měny. a následujícího roku sledujeme propad na částku 3.051 zlatých 16 krejcarů. konvenční měny. Navíc od roku 1858 je výrazný úbytek u položky Lesní úřad (Wald und Forst Amt), a to z částky 38.521 zlatých. 18 krejcarů konvenční měny pro rok 1857 na 2.782 zlatých 4 krejcarů konvenční měny. roku 1858. Náklady na tuto položku, která zahrnovala výdaje na výrobu šindelů, na palivové dříví, na výrobu prken atd., však zůstávaly stejné a pohybovaly se v námi sledovaném období od 6 tisíc zlatých konvenční měny roku 1852 do 16 tisíc zlatých konvenční měny roku 1850. Průměrně tyto výdaje činily okolo 10 tisíc zlatých konvenční měny za rok. 126 Podobný propad na straně příjmů sledujeme v roce 1853, kdy se propadl příjem z pivovaru (Brauhaus), a to z 44.677 zlatých 46 krejcarů konvenční měny za rok 1852 na 16.452 zlatých 44 ¾ krejcarů konvenční měny roku 1853. Zde na rozdíl od předchozího případu se propadly i náklady, a to přibližně o polovinu. V dalších letech opět zisk z prodaného piva roste a pohybuje se průměrně kolem 22 tisíc zlatých konvenční měny ročně.127 Stejně na tom byly příjmy a výdaje ze zemědělství, tedy z prodaného obilí. Největší výtěžek sledujeme opět v roce 1852, a to ve výši 76.918 zlatých 30 ¾ krejcarů konvenční měny a s tím i související nejvyšší výdaj 48.972 zlatých 14 ½ krejcarů konvenční měny. V následujícím roce je propad o více než 57%, na straně příjmů

126 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472. 127 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472.

86 se jedná o částku 32.524 zlatých ¾ krejcarů konvenční měny a u výdajů 20.446 zlatých konvenční měny. Ohledně příjmů a výdajů za zemědělství se setkáváme v období 1849 až 1869 s velkými výkyvy. Nejlépe to je vidět na následujícím grafu.

Příjmy a výdaje za zemědělskou činnost v letech 1849-1869

80000 70000 7 6 96 9 , 25

60000 7 93 0 4 , 1 62 50000 40000

30000 44 0 88 , 917 Příjmy 4 1 59 , 0 54 4 66 1 7 , 0 57 4 0 20 5 ,6 36 5 65 , 9 13 3 89 9 7 , 29 3 97 8 1 , 71 4 5 21 8 , 9 93 Výdaje 3 25 1 4 , 0 01

20000 3 9 01 7 , 819

10000 2 7 79 1 , 8 71 2 6 67 3 , 05 0 0 1 849 1 850 18 52 18 53

1 8 54 Příjmy 1 8 55 18 56 1 8 57 1 8 58 1 8 59 1 8 61 1 8 62 1 8 66 18 67 1 8 69

128 Jak lze vidět, největší výkyvy byly v 60. letech, a to jak u příjmů tak nákladů. Je patrné, že v roce 1859 bylo zemědělství ve ztrátě. Jinak vždy jsou výrazné rozdíly mezi výlohami a výnosem. Vidíme tedy, že tato činnost patřila k nejvíce ziskovým, a tudíž z ní plynul největší přísun peněz do vrchnostenské pokladny. V tomto období většina námi sledovaných položek, tedy těch, které se vyskytují na obou stranách, zaznamenala pokles. Výrazný propad vidíme v roce 1867 u chovu dobytka, pivovaru, sklepního úřadu, lesního úřadu, rybníků, zahradnictví a zemědělství. Naopak jako jediná zaznamenala vzrůst cihelna, a to z 1.069 zlatých 56 krejcarů rakouského čísla na 5.699 zlatých 54 ¾ krejcarů

128 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767- 789 , knihy č. 451 – 472.

87 rakouského čísla. V roce 1869 již opět všechny námi sledované položky rostly. Jedinou výjimkou byl příjem a výdej z rybníků. S tímto údajem se již roku 1869 nesetkáváme. Další položkou, kterou je nutno pro náš výzkum sledovat, je údaj v účetních knihách nazvaný Užitek z poddaných (Nutzen von Unterthanen), od roku 1853 změněna na Užitek z pozemkového vyvazování (Nutzen aus der Grundentlastung). Jaká částka přesně přibyla do knížecí pokladny z pozemkového vyvazování nemůže přesně stanovit, a to z důvodu, že pro rok 1851 se nezachovala účetní kniha a ani žádný údaj, který by nám poskytl informace, jak velký byl příjem z vyvazování pro tento rok. Toto heslo se vyskytuje do roku 1856, ale poslední částka je pro rok 1854. Zbývající dva roky kolonka zůstává prázdná, bez jakékoliv sumy.

Příjmy z vyvazování pozemků v letech 1849 - 1854

300000 280361,3125 250000

200000

150000

100000

50000 3244,833333 0 12656,83333 1849 2541,941667 1850 4678,154167 S1 1852 1853 1854

129 Z grafu můžeme vidět, že největší vybraná částka byla v roce 1850. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že ten, který měl vyměřenou náhradu do 10 zlatých konvenční měny, musel svůj dluh zaplatit do dvou let. Je zajímavé, že ač bylo možné si svůj závazek

129 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767- 789, knihy č. 451 – 472.

88 za zrušenou robotu rozvrhnout do dvaceti splátek, tedy až do roku 1869, tak všichni ti, jenž měli tuto povinnost, splatili svůj závazek již do roku 1854. Celková částka, která se zaplatila v letech 1849, 1850, 1852 až 1854, činila 303.483 zlatých 4 ½ krejcarů konvenční měny. Další důležitou položkou, která nám poskytne pohled na rozdílnost ve vrchnostenském hospodaření před a po roce 1849 je položka Daňové příjmy (Steuerbeitrag) a Na c. k. zemské dávky (An k. k. Landesgaben). Tento systém je možno srovnat s dnešní dobou, kdy každá obec získává určitý díl z odvedených daní podle počtu svých obyvatel zpět do své pokladny. Z níže přiloženého grafu můžeme vypozorovat, že daňové příspěvky byly daleko menší než odváděné daně. Od roku 1831 sledujeme postupný nárůst těchto daňových příspěvků, a to až do roku 1848 na částku 1.158 zlatých 36 ¼ krejcarů konvenční měny. Od následujícího roku sledujeme pokles. Roku 1853 je propad až na pouhé 2 zlaté 23 krejcarů konvenční měny. Rok poté už opět tento příjem do knížecí pokladny stoupá roku 1858 sledujeme radikální nárůst, a to ze 151 zlatých 55 ¼ krejcarů konvenční měny na 3.369 zlatých 37 ¼ krejcarů rakouského čísla. V roce 1859 je tato položka opět navýšena, a to bezmála o 500 zlatých rakouského čísla. V tomto roce se částka k tomuto údaji vyskytuje naposledy. V 60. letech sice v účetních knihách na straně příjmů Daňové příjmy (Steuerbeitrag) nacházíme, ale již bez částky. Tyto příjmy jsou v účetních knihách roztříděny do položek An Extraordinarium a An Ordinárium130 und Extraordinarium. Podle jakého klíče a jaké daně byly přerozdělovány, není jasné.

130 In den deutschen Ländern der Frühen Neuzeit bezeichnete Ordinarium auch die ordentlichen Einnahmen, im Gegensatz zum Extraordinarium – V německých zemích raného novověku označovalo Ordinarium také uspořádané příjmy, v protikladu k Extraordinariu [cit. 2009-04-11] – dostupné na WWW: ‹http://de.wikipedia.org/wiki/Ordinarium› 89 Daňové příjmy a výdaje v letech 1839 - 1869

30000 2 6 7 65 , 9 5

25000

20000 1 8 5 4 7 , 9 6 1 7 2 5 4 , 8

1 5 6 0 , 9 Daňové příjmy 1 4 10 8 , 49 15000 1 4 0 5 , 6

1 2 9 5 , 6 3 Na c. k. zemské dávky 1 2 6 8 , 4 12 5 92 , 3 8 1 2 4 , 3 12 2 1 9 , 3 1 2 5 8 , 9 3 1 6 8 0 , 9 5 1 4 6 5 , 92 1 5 2 7 , 18 1 5 3 , 93 1 5 9 , 84 1 5 , 72 1 5 3 9 , 20 1 5 0 2 , 43 1 3 9 2 , 5 1 4 6 0 , 5 3 1 4 6 0 , 5 3 1 4 0 , 2 6 1 3 2 5 , 1 3 0 6 , 9 1 5 3 , 0 1 0 72 , 4 2 10000 9 6 3 , 1 7 96 1 , 9 7 2 0 , 6 9

5000 3 6 4 2 , 9 3 2 0 8 , 91 1 6 4 , 8 2 1 5 8 , 6 0 1 2 , 4 5 9 7 , 5 9 7 6 , 1 0 9 8 7 , 2 4 8 0 2 , 47 8 1 0 , 05 8 1 7 , 12 8 1 7 , 56 8 2 3 , 71 8 1 4 , 32 7 9 , 5 7 8 , 4 2 7 9 , 5 7 9 1 , 2 5 7 9 3 , 5 6 6 9 4 , 2 7 6 9 7 , 2 3 24 4 , 13 1 5 , 9 2 1 3 4 , 2 8 1 4 , 0 5 , 1 3 2 , 3 8 2 , 7 3 18 31 18 33 18 35 18 37 18 39 18 41 18 43 18 45 18 47 18 49 18 52 18 54 18 56 18 58 18 61 18 66 18 69

131 Na straně výdajů je položka Na c. k. zemské dávky. Zde zjišťujeme, že do roku 1845, až na malou výjimku roku 1836 (viz graf), se odvody pohybovaly okolo 11.500 zlatých konvenční měny. Zde se jednalo od odvody daní a to pozemkové daně (An Grundsteuer) – před rokem 1848 pozemkové daně z rustikálu, živnostenské daně (Erwebsteuer), daň z budov (Gebäudesteuer), příchozí daně. Dále v odvodech Na c. k. zemské dávky nacházíme extraordinarium a rozdílné výdaje. Daňová soustava 19. století byla velice složitá. Výše zmíněné daně řešilo daňové provizorium z roku 1792, které svou konečnou podobu získalo vydáním nejvyšších patentů ze 7. září a 20. října 1820.

131 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472.

90 Podle všeobecného provizoria měly být podrobeny pozemkové dani výnosy z pozemků, z budov a urbariální a desátkové výnosy. K jejich zjišťování měly sloužit vyměřovací a oceňovací elaboráty stabilního katastru, doplněného ovšem změnami, ke kterým mezitím došlo v osobě pozemkového majitele a v plošné výměře. V souvislosti se zrušením poddanství a odstraněním rozdílů mezi dominikálními a rustikálními pozemky z hlediska zdanění stanovil patent z 20. října 1848, že urbariální a desátková daň od 1. listopadu 1848 zaniká.132 Po roce 1849 se také setkáváme s daní ze zisku. Předmětem této daně byl každý čistý příjem, který měl obyvatel zemí, v nichž byla tato daň zavedena, ze svého v těchto zemích použitého jmění, pokud zákon nestanovil výjimku.133 Sazba daně se měnila podle zavedených tříd. Obyvatelstvo v I. a III. třídě platilo 5% a ve II. třídě se daň zvyšovala vždy o 1% za každých 1000 zlatých, tedy od nejnižší sazby 1% (při příjmu přes 600 zlatých do 1000 zlatých konvenční měny včetně) až do nejvyšší sazby 10% (při příjmu přes 9000 zlatých konvenční měny).134 V účetních knihách pro velkostatek Heřmanův Městec se s výdaji procento ze zisku setkáváme od roku 1850. Nejmenší odváděná částka byla roku 1858 (1.040 zlatých rakouského čísla) a největší roku 1862 (8.260 zlatých rakouského čísla). Proč byl takový nárůst nevíme. Není jasné, co se považovalo za čistý zisk. Pokud bychom postupovali podle dnešních pravidel, tak za zisk považujeme odečtení výdajů od příjmů. Tedy pro rok 1861 byl čistý zisk 29.257 zlatých 55 krejcarů rakouského čísla. Do nákladů jsou započítány i výdaje na daně a odváděné procento ze zisku. Po přičtení

132 Brzobohatý, J.: Finanční správa v Českých zemích v období let 1850-1918 s přihlédnutím k vývoji v první polovině 19. století. In: Sborník archivních prací, r. 26, č. 1-2, Praha 1976, s. 10-11. 133 Brzobohatý, J.: Finanční správa v Českých zemích v období let 1850-1918 s přihlédnutím k vývoji v první polovině 19. století. In: Sborník archivních prací, r. 26, č. 1-2, Praha 1976, s. 31. 134 Brzobohatý, J.: Finanční správa v Českých zemích v období let 1850-1918 s přihlédnutím k vývoji v první polovině 19. století. In: Sborník archivních prací, r. 26, č. 1-2, Praha 1976, s. 32. 91 těchto položek získáme částku 49.782 zlatých rakouského čísla. Z této sumy při vypočítání 10% získáme necelých 5 tisíc zlatých rakouského čísla, tedy o více než 3 tisíce zlatých rakouského čísla méně, než je skutečná částka zaznamenaná v účetní knize pro rok 1861. Odvedené procento ze zisku pro tento rok činilo tedy 16,5% tedy o 6,5% více, než bylo stanoveno zákonem. Po propočítání dalších let, ve kterých se v účetních knihách na straně výdajů vyskytuje položka procento ze zisku, výše zmíněné procentuální sazby, nesouhlasí. Jaký tedy byl systém výpočtu daného procenta, nevíme. Pro každý rok se setkáváme s jiným procentem. Navíc údaj procento ze zisku máme i pro rok 1869, kdy vrchnostenské hospodaření skončilo ve ztrátě, a tudíž nevykázalo žádný zisk.135 Poslední zkoumanou položkou, která by nám mohla napovědět o rozdílnosti vrchnostenského hospodaření před a po roce 1848 jsou výdaje na mzdu – služné (Besoldung) S touto položkou se v účetních knihách setkáváme až roku 1839. Původním předpokladem bylo, že po zrušení roboty patentem ze 7. září 1848 náklady na mzdy vzrostou. To se ale nepotvrdilo.

Výdaje na mzdu 1839 - 1869

30000

25000

20000 2 6 7 60 , 59

15000

10000 1 5 3 8 , 73 1 2 40 , 87 10 788 , 6 0 10 778 , 5 2 10 41 9 , 7 3

5000 9 684 , 49 9 597 , 48 9 52 3 , 2 6 8 737 , 53 7 66 4 , 8 3 7 4 2 9 , 74 7 184 , 61 6 7 89 , 04 6 7 40 , 47 6 601 , 8 0 6 207 , 01 4 59 0 , 3 3 5 54 , 90 3 319 , 4 7 3 173 , 60 3 08 2 , 8 3 13 8 , 1 0

1839 1841 1843 1845 1847 1849 1852 1854 1856 1858 1861 1866 1869

136

135 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 767 - 789, knihy č. 451 – 472. 136 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 789, knihy č. 432 – 472.

92 Jak můžeme vidět v grafu, výdaje na mzdu se každoročně výrazně měnily. Největší nárůst před rokem 1848 zaznamenáváme roku 1847. Po té až na tradiční výjimku roku 1852, kdy pozorujeme opět navýšení a v následujících letech pokles. Ten byl nejvýraznější v 60. letech, resp. do roku 1869, kdy se v účetních knihách vyskytuje nejen položka Besoldung (lze překládat mzda, nebo služné), ale navíc Tagelohn (lze přeložit jako denní mzda). Služné se týkalo především vrchnostenské kanceláře. Jednalo se tedy o hospodářského ředitele, právního konsultanta (právním konsultantem Kinských pro Heřmanův Městec byl chrudimský advokát Emanuel Pippich), důchodního (tím byl Karel Guth, otec Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, známého jako propagátora olympijské myšlenky a především jako znalce v oblasti morálky), hospodářského adjunkta, kancelistu obročního úřadu, panského lékaře, šafáře, správce luk, kancelářského sluhu, Mušketýra, správce rybníků a ovčáka. 137 Původní předpoklad, že po zrušení robotní povinnosti vzrostou náklady na mzdy se tedy nepotvrdil. Čím byl způsoben pokles těchto výdajů po roce 1848 se lze jen domnívat. Ale s největší pravděpodobností to bylo v důsledku změny politické správy, tj. vznikem politických okresů a přenesení určitých úřadů, které dříve spadaly pod vrchnostenskou pravomoc, do nově vzniklých okresních měst, v našem případě do Chrudimi. S tím souvisel i pravděpodobný úbytek úředníků a menší náklady na jejich mzdy. V účetních knihách se také setkáváme s Investicí na řemeslníky (Anlag auf die Handwerker). Jako řemeslníky, kteří byli pro vrchnost nutní, účetní knihy uvádějí: truhláře, kováře, skláře, hrnčíře, sedláře, klempíře, kameníky a malíře. Tyto výdaje se v letech 1831 až 1846 pohybovaly v rozmezí 3 až 4 tisíc zlatých konvenční měny ročně. Od roku 1846 pozorujeme nárůst těchto nákladů, a to na částku

137 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 788, knihy č. 432 – 473.

93 od 7 tisíc v letech 1846 až 1847, s vrcholem v roce 1852 na částku přesahující 45 tisíc, poté klesá roku 1853 na 10 tisíc, resp. roku 1854 na 12 tisíc zlatých konvenční měny. V dalších letech sledujeme pokles až na 2,5 tisíce rakouského čísla roku 1859. Po tomto datu se již s touto položkou nesetkáváme. Z jakého důvodu byl nenadálý vzrůst, poté rapidní pokles a následné úplné vymizení těchto nákladů, nevíme.138 Pokud tedy srovnáme celkové hospodaření před rokem 1848 a po něm, zjistíme, že ač v prvním sledovaném období byly příjmy, a tím pádem i výdaje vyšší, celkový zisk za toto období byl o skoro polovinu nižší než od roku 1849 do roku 1869. Zisk za období 1831 až 1848 byl 445.102 zlatých konvenční měny a pro následující období zjišťujeme hospodářský výsledek ve výši 827.412 zlatých konvenční měny. Je zajímavé, že oba hraniční roky skončily ve ztrátě. Roku 1848 se vrchnostenské hospodaření ocitlo v „červených číslech“, a to částkou 40 tisíc zlatých konvenční měny. Zda na tento výsledek mělo nějaký vliv zrušení roboty a poddanství císařský patentem ze 7. září 1848, nevíme. Druhý hraniční rok, tedy rok 1869 skončil záporným hospodářským výsledkem –944 zlatých rakouského čísla, po přepočítání na konvenční měnu to bylo –899 zlatých.139 Celkově lze tedy zhodnotit druhé sledované období, kde za hraniční rok byl zvolen rok 1869 z důvodu, že do něj měla být zaplacena poslední splátka za zrušenou robotní povinnost, jako úspěšné. Jak jsme zjistili, tak na bývalém panství Heřmanův Městec, po roce 1848 nazýván velkostatkem, se celková náhrada za zrušenou robotní splatila již roku 1854, tedy celých 15 let před koncem limitního roku. Bohužel se již nepodařilo zjistit, zda na snížení příjmů a výdajů u položek, které se vyskytují na obou stranách účetnictví,

138 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 789, knihy č. 432 – 473. 139 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec, inventární č. 737 - 789, knihy č. 432 – 473.

94 mělo po roce 1848 vliv zrušení roboty a v důsledku toho úbytek levné pracovní síly. Lze se ovšem domnívat, že ano.

95 12. Závěr

Na závěr zbývá stručné zhodnocení toho, do jaké míry se podařilo naplnit cíl práce deklarovaný na jejím počátku. Zkoumání bylo zkomplikováno tím, že v archivním fondu Velkostatku Heřmanův Městec se nacházejí převážně materiály až z doby po roce 1828, kdy heřmanoměstecké panství koupil rod knížat Kinských. Jaká byla robotní situace před tímto datem se tedy můžeme z velké části jen domnívat. Lze ale předpokládat, že se příliš nelišila od poměrů po uvedeném roce, neboť je málo pravděpodobné, že by vrchnost v rámci udržení dobrých vztahů s obyvateli dominia nějak zásadně měnila robotní povinnost (ta byla stejně dána zákonem z roku 1775), která byla stanovena předchozími majiteli dominia. Cílem první části práce bylo zkoumat problematiku robot na panství Heřmanův Městec v rámci právních předpisů, kterými byla robota upravena. Z toho vyplývá, že pro zpracování dílčích témat bylo zvoleno věcné řazení, které koresponduje s chronologickým uspořádáním událostí, a tím plastičtěji nastiňuje vývoj v průběhu první poloviny 19. století (tzn. do roku 1848, kdy byla robota patentem Ferdinanda V. ze dne 7. září 1848 zrušena). Byla zde nastíněna i problematika robotních restů, která představovala největší problém pro celé vrchnostenské hospodaření. V červnu roku 1848 se setkáváme dokonce se stížností kněžny Kinské českému presidiu, že poddaní odmítají pracovat na panském. Tato situace byla reakcí na událostí počátku roku 1848, tzn. především na příslibem obsaženým v Císařském patentu ze dne 28. března 1848, že robota bude zrušena. Jinak se obecně vždy jednalo pouze o pár dlužných dnů, což bylo řešeno domluvou na vrchnostenském úřadu. Další kapitoly byly věnovány výkupu z roboty. Zde na základě právních předpisů, které byly k možnosti reluice a abolice během

96 první poloviny 19. století vydávány, jsme sledovali, za jakých podmínek vrchnost umožnila reluici a následnou abolici robot. Robota byla pro poddané nepřijatelná, a tak jistě přivítali, když byla roku 1848 zrušena. Přesnou reakci na tuto událost na sledovaném dominiu nevíme, ale lze se domnívat, že tato zpráva byla přijata s nadšením. Celkově lze tedy o situaci na heřmanoměsteckém panství říci, že ač byla robota poddanými nenáviděna, tak vždy byla více méně plněna podle patentu Marie Terezie z roku 1775. S žádnými protesty proti útisku vrchností se nesetkáváme. Můžeme se tedy domnívat, že vztahy mezi panstvem a obyvateli byly korektní. Nicméně se lze setkat i s případem, že se poddaný při nesouhlasu s verdiktem vrchnostenské kanceláře odvolal k vrchnosti. Ve druhé části jsme se zaměřili na zkoumání situace na velkostatku Heřmanův Městec po zrušení robotní povinnosti, tedy jakým způsobem probíhalo vyvazování pozemků z robotního břemene. Jako v předešlém případě se postupovalo především podle právní regulace a chronologického uspořádání. Vyvazování z robotního břemene na velkostatku Heřmanův Městec probíhalo poklidně. Většina bývalých poddaných souhlasila s verdiktem Okresní vyvazovací komise, a proto se setkáváme jen s menšími protesty, které směřovaly jako odvolání k Zemské vyvazovací komisi. Ty byly především proti rozhodnutí, že dřívější odvedená částka za reluici roboty z důvodu nepotvrzení vyššími politickým a soudními úřady se nezapočítává do náhrady za robotu, a tudíž povinovaní museli vyměřenou náhradu svoji dřívější robotní povinnost zaplatit. Zajímavý byl spor o stanovení náhrady mlýna č. 10 v Heřmanově Městce – Přibylově. Ten musel rozhodnout až c. k. Okresní soud v Chrudimi na základě povolaných znalců z osob mlynářů okolních mlýnů. 97 Nastínili jsme zde také druhou etapu vyvazování a to vyvazování práv služebností. Vyvazování totiž neskončilo rozpuštěním Zemské vyvazovací komise na podzim roku 1853. Na velkostatku Heřmanův Městec se jednalo především o právo vedení vodovodního potrubí přes pozemky bývalých poddaných. Největší spor byl opět s Josefem Kabeláčem, mlynářem mlýna č. 10 v Heřmanově Městci – Přibylově, který odmítal i za nabízenou náhradu, aby si bývalá vrchnost mohla toto právo pojistit zapsáním do gruntovních knih. A jako v předchozím případě muselo konečné rozhodnutí padnout až výrokem c. k. Okresního soudu v Chrudimi. V poslední kapitole druhé části jsme srovnávali hospodaření na panství, po roce 1848 velkostatku Heřmanův Městec. Na základě porovnání účetních knih vyšlo najevo, že ač před rokem 1848 byly mnohem větší příjmy a výdaje, tak zjišťujeme, že větší zisk byl ve druhém sledované období, tj. od roku 1849 do roku 1869, a to skoro o dvojnásobek. Zda mělo na snížení výnosů a nákladů po roce 1848 vliv zrušení roboty, a tudíž i úbytek levné pracovní síly, není jasné. Ale lze se domnívat, že ano.

98 13. Bibliografie

13.1 Monografie

1) Brauner, F. A.: O robotě a vykoupení se z roboty, Praha 1848.

2) Dobeš, J.; Hledíková, Z.; Janák, J.: Dějiny správy českých zemí od počátku státu po současnost, Praha 2005.

3) Janata, V. a kolektiv: Heřmanův Městec, Heřmanův Městec 1996.

4)Jakubec, I.; Jindra, Z.: Dějiny hospodářství českých zemí od počátku industriálního období až do konce habsburské monarchie, Praha 2006.

5) Kobera, P.: Robotní problematika na panství Heřmanův Městec v 1. polovině 19. století, Olomouc 2007.

6) Krofta, K.: Dějiny selského stavu, Praha,1949.

7) Kutna, F.: Cesta selského lidu ku svobodě, Praha 1949.

8) Mašek, P.: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě, ve Slezsku do Bílé hory do současnosti – I. díl (A – M), Praha 2008.

9) Palacký, F: Popis králowství českého, Praha 1848.

10) Roubík, F.: Český rok 1848, Praha, 1948.

11) Sommer, J. G.: Das Königreich Böhmen: statistisch-topografisch dargestellt von Johann Gottfried Sommer, V, Chrudimer Kreis, Prag 1837.

12) Urban, O.: Česká společnost 1848 – 1918, Praha 1982.

99 13.2 Odborné články

1) Brzobohatý, Jan: Finanční správa v Českých zemích v období let 1850-1918 s přihlédnutím k vývoji v první polovině 19. století. in: Sborník archivních prací, r. 26, č. 1-2, Praha 1976, s. 3 – 138.

2) Černý, V.: Jednání říšského sněmu r. 1848 o zrušení poddanství, in: Časopis pro dějiny venkova XV, Praha 1928, s. 232-249.

3) Mendel, B.: Z novějších dějiny agrárních (1789 – 1848), in: Časopis pro dějiny venkova VI, 1919, s. 30-36, 95-105, 145-156; ČDV VII, Praha 1920, s. 156-166.

4) Roubík, F.: Na českém venkově roku 1848, in: Časopis pro dějiny venkova XV, Praha, 1928, s. 161-216.

5) Roubík, F.: K vyvázení gruntu v Čechách v letech 1848 – 1853, in: Sborník archivních prací IX, Praha, 1959, s. 160-219.

6) Vorel, P.: Urbář města a panství Heřmanův Městec z roku 1852, in: Východočeský sborník historický 2, Pardubice 1992, s. 239 - 265.

13.3 Naučné slovníky

Ottův slovník naučný, svazek VIII, Praha 1894, s.573-4. Ottův slovník naučný, svazek XII, Praha, 1908, s. 298. Ottův slovník naučný,svazek XV, Praha 1900, s. 714. Ottův slovník naučný, svazek XXI, Praha, 1908, s. 865. Ottův slovník naučný, svazek XXII, Praha, 1908, s. 824. Ottův slovník naučný XXIII, Praha 1905, s. 484-5.

100 13.4 Tištěné prameny

1) Černý, J., M.: Boj za právo, sborník aktů ve věcech státu a národa českého od r. 1848, I, Praha, 1893.

2) Kalousek J.: Český archiv XXV, Praha, 1910.

3) Reichsgesetzblatt 1849; 1853

4) Landesgestzblatt 1849

13.5 Archivní prameny

Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Velkostatek Heřmanův Městec

Protokoly o robotních restech – karton č. 74

Seznamy robotních restů – karton č. 74

Smlouvy o robotní reluici – karton č. 78

Smlouvy o robotní abolici – karton č. 75

Nařízení vrchnostenské kanceláře z roku 1848 o tom, aby se robotovalo – karton č. 74

Vyvazovací tabulky – karton č. 76

Vyvazování práv služebnosti – vedení vodovodního potrubí – karton č. 80.

Seznamy robot roku 1777 – kniha č. 74

Seznamy robot za rok 1832 – kniha č. 75

Urbář panství Heřmanův Městec- kniha č. 2

Účetní knihy – kniha č. 432 – 473.

101 Národní archiv v Praze, archivní fond Zemská vyvazovací komise

Vyvazování pozemků z robotního břemene na Chrudimsku – karton č. 37 Vyvazování pozemků z robotního břemene na velkostatku Heřmanův Městec – kartony č. 177, 1055, 1182

Národní archiv v Praze, archivní fond Zemská komise pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách Vyvazování práv služebnosti pojištění vedení vodovodního potrubí na velkostatku Heřmanův Městec - karton č. 98 Státní oblastní archív v Litoměřicích, pobočka Děčín, archivní fond Ústřední správa velkostatků Kinských Vyvazování práv služebností těžby vápence na velkostatku Heřmanův Městec, karton č. 196 Státní okresní archív v Chrudimi, archivní fond Město Heřmanův Městec Vyvazovací tabulky – karton č. 228

13.6 Inventáře k archivním fondům

Hromádka, M.: Velkostatek Heřmanův Městec 1598-1945, Inventář k archivnímu fondu, Zámrsk 1963. Janyša, B.-Stupková, M.-Špiritová, A.: Zemská vyvazovací komise, 1849 - 1853(1923), Díl I. Svazek 1., Praha 1967. Stupková, M.: Zemská komise pro vykupování a pořádání břemen na pozemnostech v Čechách, 1853 - 1910.Praha 1961.

13.7 Internetové zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/Raabizace http://de.wikipedia.org/wiki/Ordinarium 102 14. The Estate Heřmanův Městec by the end of 60’s of 19. century

The Corvée was a main problem for rural people in the whole Habsburg’s monarchy, especially in the Czech countries. The corvée was an unpaid works of various types which cotters had to carry out for their Establishments. The cotter had to work for his Establishment and could not devote himself to his work for example cultivation of his land. An individual corvée burden depended on returned taxes. The man (cotter), who paid higher taxes, had higher corveé. So the most corvée burden had a churl who had to perform his corvée with carriage and pair of horses or stocks. We can divide rural people on four groups by property – i.e. peasant, crofter, village house owner and farm labourer. The main problems in corvée were that cotters refused fulfil their corvée duty. In domain Heřmanův Městec we run into a corvée arrears too. But it was caused by their illness or stock’s illness. Cotters always promised that in the next period their arrears work out. Next problem was abolition of corvée or its change for money benefit. There was also a problem with legal acts. They firstly recommended abolishing or changing corveé for money and than such an abolishment or change prohibited. In 1830 we meet for the first time a contract in which the corveé was changed for money. But this contract refers only to a few villages. Abolition was allowed under the act only in 1846 and in this time we have abolition contracts in domain Heřmanův Městec. The corvée was cancelled in 7th September 1848. It meant that cotter was freeborn and got of his hated corvée. Corvée was abolished and replaced by the so-called „moderate compensation“, which was specified by the act passed on 4th March 1849 and by the ministerial decree from 27th June 1849. Disburdening 103 from the corvée labour on the manor of Heřmanův Městec went on quite peacefully. Most of the former subjects agreed with the verdict of the County Disburdening Committee, so we encounter only minor protests, which appealed to the Land Disburdening Committee. In the thesis there is also outlined the second stage of disburdening and that is disburdening from the subservience rights. The disburdening, that is to say, did not end with dissolving the Land Disburdening Committee in the autumn of 1849. On the manor of Heřmanův Městec it meant especially the settling of the rights to lay the water pipes through the holdings of the former subjects. The last chapter deals with comparing the economy on the domain and later the manor of Heřmanův Městec. After comparing the books of account it came out that, although before 1848 there were much bigger both incomes and expenses, the profit was almost twice as bigger in the next period, i.e. between the years 1849 and 1869. It is not clear whether the reduction of incomes and expenses after 1848 was a result of the abolishment of corvée (which meant decrease of the cheap labour), but it can be assumed so.

104 15. Přílohy

1) Vyvazovací tabulka z roku 1853 2) Plánek vodovodního potrubí 3) Souhrn příjmů za rok 1839 4) Souhr výdajů za rok 1839 5) Vyvazovací tabulka typu U

105